MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výchovy ke zdraví
Programy podpory zdraví na základních školách v Brně a jejich stav a vývoj Bakalářská práce
Brno 2011
Vedoucí práce:
Autor práce:
PhDr. Mgr. Lenka Procházková
Jana Floriánová
Bibliografický záznam FLORIÁNOVÁ, Jana. Programy podpory zdraví na základních školách v Brně a jejich stav a vývoj: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výchovy ke zdraví, 2011. 72 l., 4 l. příloh. Vedoucí bakalářské práce Procházková Lenka.
Anotace Bakalářská práce „Programy podpory zdraví na základních školách v Brně a jejich stav a vývoj“ pojednává o projektech, které podporují zdraví ţákŧ na základních školách v Brně. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá vymezením základních pojmŧ jako je zdraví, determinanty zdraví, druhy prevence, podpora zdraví, výchova ke zdraví nebo ţivotní styl. V dalších kapitolách jsou rozebírány konkrétní programy, které základní školy mohou vyuţívat na podporu zdraví ţákŧ. V praktické části je shrnuté výzkumné šetření, které bylo prováděno pomocí dotazníkŧ. Ty byly vytvořeny speciálně pro školní metodiky prevence a týkají se programŧ podpory zdraví na jejich školách a jejich spokojenosti s nimi. V závěru bakalářská práce shrnuje daný problém.
Klíčová slova Zdraví, determinanty zdraví, prevence, podpora zdraví, výchova ke zdraví, ţivotní styl, programy podpory zdraví, výchova, vzdělávání, učitel, ţák, vývoj
Annotation This bachelor paper named „The Programmes of Health Promotion in Primary Schools in Brno, their Status and Development” deals with projects that promote primary school pupils´ health in Brno. The paper is divided into a theoretical and a practical part. The theoretical part it concerns the definition of key terms such as health, the determinant of health, the types of prevention, health promotion, health education or the style of life. Furthermore, it analyses the individual programmes that primary schools use to promote their pupils´ health. The practical part gives a summary of the questionnaire survey. The questionnaires were specially created for prevention methods specialists in schools and concern health promotion programmes in their schools and the specialists´ contentment with them. In conclusion the bachelor paper summarizes the query.
Keywords Health, determinants of health, the types of prevention, health promotion, health education, the style of life, health promotion programmes, education, teacher, pupil, development
Čestné prohlášení „Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval/a samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ V Brně dne …………………………….. Floriánová Jana
Poděkování Na tomto místě mi dovolte poděkovat všem, kteří mi pomohli tuto bakalářskou práci vytvořit. Zejména mé vedoucí bakalářské práce PhDr. Mgr. Lence Procházkové za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vytvoření této bakalářské práce. Také děkuji všem brněnským školním metodikŧm prevence, kteří strávili svŧj drahocenný čas nad vyplněním dotazníkŧ.
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................................................... 8 TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................................................ 10 1
VYMEZENÍ POJMŮ .................................................................................................................................. 10 1.1 Definice zdraví ...................................................................................................................................... 10 1.2 Determinanty zdraví .............................................................................................................................. 11 1.3 Podpora zdraví na základní škole .......................................................................................................... 12 1.4 Podpora zdraví ....................................................................................................................................... 13 1.5 Prevence ................................................................................................................................................ 13 1.6 Výchova ke zdraví ................................................................................................................................. 14 1.7 Ţivotní styl............................................................................................................................................. 15 1.7.1 Ţivotní styl v současnosti ................................................................................................................................. 18
2
RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ....................................................... 20 2.1 Člověk a jeho svět.................................................................................................................................. 20 2.1.1 Člověk a jeho zdraví ........................................................................................................................................ 21
2.2
2.2.1
Výchova ke zdraví ..................................................................................................................................... 22
2.2.2
Tělesná výchova ........................................................................................................................................ 22
2.3 3
Člověk a zdraví .................................................................................................................................. 21
Zákon O ochraně veřejného zdraví .................................................................................................... 23
PROJEKTY PODPORY ZDRAVÍ................................................................................................................. 24 3.1 Výţiva ................................................................................................................................................... 24 3.2 Prevence kouření ................................................................................................................................... 26 3.3 Protidrogová a protialkoholová prevence .............................................................................................. 26 3.3.1 Alkohol............................................................................................................................................................. 27 3.3.2 Drogy ............................................................................................................................................................... 28
3.4 Reprodukční zdraví................................................................................................................................ 29 3.5 Optimalizace pohybové aktivity ............................................................................................................ 31 3.6 Prevence nemocí .................................................................................................................................... 33 3.7 Prevence úrazŧ, otrav a násilí ................................................................................................................ 34 4
KONKRÉTNÍ PROGRAMY PODPORY ZDRAVÍ .......................................................................................... 36 4.1 Zdravé zuby ........................................................................................................................................... 36 4.2 Ovoce do škol ........................................................................................................................................ 36 4.3 Nehoda není náhoda .............................................................................................................................. 38 4.4 Kouření a já ........................................................................................................................................... 39 4.5 Normální je nekouřit .............................................................................................................................. 40 4.6 Bezpečná cesta do školy ........................................................................................................................ 41 4.6 Hejbej se, nedej se ................................................................................................................................. 41 4.7 Program Spirála - Ochrana reprodukčního zdraví a prevence rakoviny děloţního čípku ...................... 43 4.8 Hrou proti AIDS .................................................................................................................................... 44 4.9 Jak se (ne)stát závislákem ...................................................................................................................... 46
5
STAV A VÝVOJ PROGRAMŮ PODPORY ZDRAVÍ ....................................................................................... 47
PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................................................... 48 6
VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ .............................................................................................................................. 48 6.2 Dotazník ................................................................................................................................................ 48 6.3 Zpracování dotazníkŧ ............................................................................................................................ 48 6.4 Výsledky šetření .................................................................................................................................... 48
DISKUZE ........................................................................................................................................................... 62 ZÁVĚR .............................................................................................................................................................. 63 SHRNUTÍ ........................................................................................................................................................... 64 RESUMÉ............................................................................................................................................................ 64 POUŢITÉ ZDROJE ............................................................................................................................................. 65
ÚVOD „Zdraví není všechno, ale všechno ostatní bez zdraví není ničím.“ Halfdan Mahler Zdraví jako takové, je neodmyslitelnou součástí kaţdého z nás a my, lidé, jsme přímo povinni ho chránit před neţádoucími vlivy prostředí. Naše fyzické, ale i psychické rozpoloţení se odráţí na jeho kvalitě a špatné zacházení s ním mŧţe mít neblahý vliv, který mŧţe ohrozit i náš vlastní ţivot. Je smutné, kolik lidí si tuto skutečnost neuvědomuje a podceňuje ji. Aţ později, kdyţ onemocní, si člověk uvědomí, jak chyboval a rád by vrátil čas zpátky. Jenţe to uţ bývá mnohdy pozdě a naše civilizace není tak vyspělá, aby vlastnila stroj na vrácení času. Nic méně je vyspělá dost na to, aby nás upozorňovala na nebezpečí chorob, léčila v případě onemocnění nebo nám jen pomohla překonat určité nástrahy v našem ţivotě a snaţila se naše zdraví zkvalitnit. V drtivé většině našeho ţivota jsme to ale my, kdo dokáţe ovlivnit naše zdraví. Máme moţnost volby, abychom se rozhodli, zda se vydáme cestou, která bude pozitivně ovlivňovat naše zdraví, nebo nikoliv a v tom případě se mŧţe mnohdy stát, ţe za to zaplatíme kvalitou ţivota nebo dokonce i smrtí. Nejhorší je, kdyţ člověk svým neuváţeným jednáním poškodí zdraví někomu jinému. Mŧţe později litovat sebevíc, ale zdraví nebo lidský ţivot ničím nahradit nejde. Proto jsem si pro svoji bakalářkou práci vybrala téma Programy podpory zdraví. Slouţí jako prevence v lidském ţivotě a měly by se o nich učit uţ děti od útlého věku. Je nutnost, aby lidé pochopili, jak je zdraví pro nás dŧleţité a co dělat, abychom ho udrţeli v kvalitním stavu. Mnoho lidí si myslí, ţe starat se o své zdraví znamená jíst ovoce a zeleninu, cvičit apod. Mají sice pravdu, ale je toho v dané problematice mnohem víc. Proto existuje mnoho organizací, které tvoří programy podpory zdraví na rŧzná témata. Z nich si potom základní školy vybírají a realizují je ve své výuce. Tím dávají najevo, ţe jim záleţí na zdraví ţákŧ a jejich rodin, ale také na zdraví celého národa, protoţe jak se správně říká: „Co se v mládí naučíš, jako kdyţ ve stáří najdeš!“.
8
První kapitola v teoretické části se zabývá vymezením pojmŧ, které jsou ve výchově ke zdraví dŧleţité (například definice zdraví, determinant zdraví, podpora zdraví, prevence, výchova ke zdraví a ţivotní styl). Druhá kapitola rozebírá Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání, v kterém je zasazen předmět výchova ke zdraví. Tento předmět úzce souvisí s problematikou programŧ podpory zdraví na základní škole. Dále v kapitole je popsán zákon O ochraně veřejného zdraví. Ve třetí kapitole najdeme sedm rŧzných oblastí (výţiva, prevence kouření, protidrogová a protialkoholová prevence, reprodukční zdraví, optimalizace pohybové aktivity, prevence nemoci a prevence úrazŧ, otrav a násilí), ve kterých vznikají programy podpory zdraví na danou problematiku. U kaţdé oblasti jsou příklady programŧ, které existují. Konkrétní programy podpory zdraví jsou popsány ve čtvrté kapitole bakalářské práce, kde jsou vţdy uvedeny stručné informace o daném programu. Nejsou zde uvedeny všechny programy, jelikoţ jich existuje velké mnoţství, tak jsou uvedené jen některé. Pátá kapitola rozebírá stav programŧ podpory zdraví a predikuje jejich vývoj do budoucnosti. Praktická část se zaměřuje na samostatné výzkumné šetření, které si kladlo za cíl zjistit, zda jsou pedagogové na základní škole spokojeni se stávající nabídkou programŧ podpory zdraví. Dále jsou zde rozepsány otázky, které byly v dotaznících, a skoro kaţdá otázka je doplněna o grafické znázornění výsledkŧ šetření. Na konci bakalářské práce se nachází diskuze, kde se nachází shrnutí výsledkŧ práce, pak následuje závěr a krátké shrnutí s resumé. Nakonec práce obsahuje pouţité zdroje a seznam příloh, který má čtyři strany.
9
TEORETICKÁ ČÁST 1 Vymezení pojmů V první kapitole se nachází stručný popis pojmŧ, jako je definice zdraví, co to jsou determinanty zdraví, vysvětlení podpory zdraví, jaké máme druhy prevence, k čemu slouţí výchova ke zdraví a co je to ţivotní styl.
1.1 Definice zdraví Ačkoliv se to mŧţe zdát podivné, tak definovat zdraví není vŧbec jednoduché. Zdraví má mnoho aspektŧ, jejichţ dŧleţitost se mění s historickým vývojem společnosti, ale také v prŧběhu vývoje jedince, závisí na kultuře, na sociálních podmínkách, ekonomice či rozvoji zdravotnictví v dané oblasti, kde jedinec vyrŧstá. (Machová, J., 2009, s. 12) WHO1 definovala v roce 1948 pojem zdraví jako: „… stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo vady. Pro období dospívání byla definice ještě doplněna o nepřítomnost rizikového chování a úspěšný přechod do dospělosti“. (Machová, J., 2009, s. 12) Kotulán (1999, s. 3) zase definoval zdraví: „… jako stav, v němţ organismus ve svém specifickém prostředí přiměřenými a pohotovými adaptačními pochody udrţuje úroveň a průběh svých vnitřních funkcí v normálním rozmezí.“ Zdraví je popsáno podle Ottawské charty podpory zdraví 1986: „K dosaţení stavu úplné fyzické, duševní a sociální pohody musí být jednotlivec nebo skupina lidí schopni stanovit a realizovat své cíle, uspokojit své potřeby, změnit své prostředí nebo se s ním vyrovnat. Zdraví je tedy nahlíţeno jako zdroj kaţdodenního ţivota, a nikoli jako ţivotní cíl. Zdraví je pozitivní pojem zdůrazňující sociální a osobní zdroje právě tak jako fyzické schopnosti.“ (Státní zdravotní ústav [online], 2006)
1
WHO (World Health Organization) její pouţívaný český překlad je Světová zdravotnická organizace (SZO). Byla zaloţena 7. dubna 1948 jako jedna ze specializovaných organizací v rámci soustavy Organizace spojených národŧ (OSN) se sídlem v Ţenevě. Členy SZO jsou vlády jednotlivých státŧ, které také poskytují prostředky na rozpočet SZO. Den zaloţení SZO byl vyhlášen jako Světový den zdraví, který je kaţdoročně připomínán a věnován nějakému závaţnému zdravotnímu problému. Posláním SZO je řízení a koordinace mezinárodní spolupráce v péči o zdraví na celém světě. Vyhlašuje a organizuje Posláním jednotlivé SZO programy je řízení a na koordinace prevenci mezinárodní a podporu zdraví, spolupráce které vmají péčiaktivizovat o zdraví naveřejnost celém světě. ke spoluúčasti Vyhlašuje a organizuje jednotlivé programy na prevenci a podporu zdraví, které mají aktivizovat veřejnost ke spoluúčasti na péči o vlastní zdraví. Jejími dalšími funkcemi je podpora lékařských výzkumných programŧ, práce expertŧ v otázkách organizace zdravotní péče, vytváření programŧ pro zajištění nezávadné vody pro všechny lidi na světě, očkování proti infekčním nemocem a dalším (Machová, J., 2009, s. 11).
10
Kotulán (1999) bere zdraví ve své definici spíše z hlediska zdravotnictví a biologie. Ottawská charta se asi nejvíce přibliţuje definici WHO, kterou ještě doplňuje o cíle a potřeby lidí, které jsou nezbytné k harmonii člověka se svým okolím. Naopak WHO zase upozorňuje na dobu dospívání, kdy mladistvé ohroţuje syndrom rizikového chování v dospívání a varuje, ţe je dŧleţitý přechod do dospělosti. Ale která definice je ta pravá? Všechny definice se shodují, ţe zdraví je určitý stav člověka. Dále je určitě velmi dŧleţitá pohoda jak fyzická, tak i psychická a sociální. V sociální pohodě máme zahrnuté i cíle a potřeby člověka, jak uvedla Ottawská charta, dále jeho adaptabilitu vŧči prostředí, v kterém vyrŧstá, jak uvedl Kotulán. A fyzická a duševní pohoda? Ani jedna bez správného fungování druhé by nebyla v pořádku, proto se zdá, ţe nejlépe je definované zdraví podle Světové zdravotnické organizace WHO z roku 1948.
1.2 Determinanty zdraví Determinanty zdraví jsou nejrŧznější faktory, které kladně nebo záporně ovlivňují zdraví člověka. Některé faktory jsou dané dědičností či získané výchovou a jiné jsou součástí jeho ţivotního prostředí. (Machová, J., 2009, s. 13) Tyto determinanty zdraví mŧţeme rozdělit na dvě skupiny a to na zevní a vnitřní. Determinanty vnitřní jsou dědičné faktory. Kaţdý jedinec získává svoji dědičnou (genetickou) výbavu uţ na začátku svého ontogenetického vývoje od obou rodičŧ při splynutí jejich pohlavních buněk. Do tohoto genetického základu se promítá vliv přírodního a společenského prostředí i určitý zpŧsob ţivota. (Machová, J., 2009, s. 13) Zevní faktory se dále dělí na 3 skupiny:
ţivotní styl,
kvalita ţivotního a pracovního prostředí,
zdravotnické sluţby - jejich úroveň a kvalita zdravotní péče. (Machová, J., 2009, s. 13) Machová (2009, s. 13) ve své publikaci uvádí: „Vzájemné vztahy mezi zevními
a vnitřními determinantami zdraví můţeme vyjádřit schématem, které zároveň ukazuje, jak velký relativní vliv mají. Schéma ukazuje, ţe zdraví záleţí více na determinantech z oblasti ţivotního stylu, ţivotního prostředí a genetického základu neţ na samostatných zdravotnických sluţbách.“ (viz obr. 1, str. 12) Na obrázku jedna (str. 12) je patrné, ţe ze 70 % si člověk dokáţe své zdraví ovlivnit sám. Nejvíce svým ţivotním stylem a prostředím, ve kterém vyrŧstá. Pouze 20 % tvoří 11
genetický základ a 10 % zdravotnické sluţby dané země. Svŧj ţivotní styl člověk hodně ovlivní vhodným výběrem své stravy a dobrým návykŧm stolování, omezením kouření a vyhýbáním se zakouřených místností. Dále omezení pití alkoholu, protidrogovou prevencí, dbát na reprodukční zdraví, ale také i optimální pohybovou aktivitou a prevencí nemocí. Proto je dŧleţité, aby uţ od mala byly děti vychovávané ke zdravému ţivotnímu stylu a naučily se odpovědnosti za své zdraví. Obr. 1 Vzájemné vztahy mezi zdravím a determinantami zdraví (Machová, J., 2009, s. 13) ţivotní styl 50%
ţivotní prostředí 20%
ZDRAVÍ
genetický základ 20%
zdravotnické sluţby 10%
1.3 Podpora zdraví na základní škole Dle schématu na obr. 1 mŧţeme říct, ţe naše zdraví si ze 70 % mŧţeme ovlivnit sami, ať uţ se jedná o ţivotní styl nebo ţivotní prostředí. Proto na základní škole, která je nedílnou součástí snad kaţdého z nás, bychom měli dbát na to, aby si děti dostatečně vštípily základní vědomosti a dovednosti, co se týče zdravého ţivotního stylu, a měly by být vychovávané ve vhodném školním prostředí. K tomu nám mŧţou slouţit rŧzné programy podpory zdraví, které jsou speciálně vytvářeny pro děti, aby se takové základní věci dověděly a naučily se je vyuţívat ve svém osobním ţivotě.
12
1.4 Podpora zdraví Dalším faktorem, který má prvotní a nejdŧleţitější vliv na zdraví jedince je jeho rodina, která ho ovlivňuje po celý čas jeho ţivotního vývoje. Proto by měla být lepší informovanost nejen dětí, ale i jejich rodičŧ, například zasíláním letáčkŧ, konzultací, dobrovolných seminářŧ a mnohých dalších. Machová (2009, s. 14) ve své publikaci uvádí, ţe: „Podpora zdraví je tedy soustava činností politických, ekonomických, technologických a výchovných, jejichţ cílem je chránit zdraví, prodluţovat aktivní ţivot a zabezpečovat zdravý vývoj nových generací.“ Dŧleţitá role v podpoře zdraví připadá ţenám, jelikoţ úroveň zdraví celé rodiny mŧţe ve značné míře ovlivňovat ţena, zejména co se týče výţivy rodiny, péče o dítě a vytváření jeho hygienických návykŧ a vztahu ke zdraví celkově a to nejen pro současnost, ale i po zbytek jeho ţivota. Proto také záleţí na její vzdělanosti a hodnotové orientaci. (Machová, J., 2009, s. 14)
1.5 Prevence Prevence je úzce spjata s podporou zdraví, jelikoţ na ni navazuje. Je zaměřena proti nemocem a hlavně je vedena jim předcházet. Prevence se dá zaměřit jak na jedince, tak i na skupinu lidí. Prevenci mŧţeme rozlišit od podpory zdraví tím, ţe podpora zdraví je koncipována jako aktivita pro zdraví, je zaměřena proti obecným příčinám nemocí. Dále zahrnuje jak prevenci, tak i zdravotní výchovu, komunitní aktivity a tvorbu celkově příznivého prostředí. Za to prevence je koncipována jako aktivita proti nemocem. (Machová, J., 2009, s. 14) V knize Výchova ke zdraví od Machové (2009, s. 14-15) se uvádí, ţe prevenci mŧţeme dělit podle času. Máme tři druhy a to primární, sekundární a terciární. Primární prevence je součástí podpory zdraví, sekundární a terciární prevence jsou záleţitostí spíše medicínskou:
primární prevence – týká se období, kdy nemoc ještě nevznikla. Jejím cílem je zabránit vzniku nemoci. V této prevenci se uplatňují takové aktivity, které posilují zdraví nebo odstraňují rizikové faktory. Tím se myslí vyvarování nadměrné konzumace alkoholu, nekouřit, umývat si ruce před jídlem, pouţívat bezpečnostní pásy v automobilu, nebo jsou to takové činnosti, které jsou zaměřené proti určitým nemocem – např. očkování,
13
sekundární prevence – tato prevence si klade za úkol včasnou diagnostiku nemoci a účinnou léčbu. Snaţíme se předejít neţádoucímu prŧběhu nemoci a zabránit komplikacím. Patří sem také preventivní prohlídky, které se snaţí zjistit rané stádium nemoci uţ v jejím počátku (gynekologické prohlídky, návštěva zubaře,…),
terciární prevence – se zaměřuje na prevenci následkŧ nemocí, vad, dysfunkcí a handicapŧ, které by mohly vést k invalitidě a k imobilitě pacienta (např. jsou to rŧzné operativní náhrady, protézy, atd.). Klade si za cíl omezit na nejniţší míru následky nemoci a jejich pracovní i sociální dŧsledky a co nejdéle udrţet kvalitu ţivota.
1.6 Výchova ke zdraví Zdraví jako takové je předpokladem pro aktivní a spokojený ţivot a pro dobrou pracovní výkonnost. Proto je také výchova ke zdraví jednou z priorit základního vzdělávání a promítá se i do celého ţivota školy. Prolíná se v současnosti ve schválených vzdělávacích programech všech stupňŧ škol. (Machová, J., 2009, s. 11) Výchova ke zdraví si bere za cíl pomoci ţákŧm utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence, které jsou dŧleţité pro zdravý ţivot a to ve všech jeho kompetencích – tělesné, duševní a sociální. Dŧraz se hlavně klade na prevenci při ochraně zdraví a odpovědnost kaţdého člověka za své zdraví. Ţáci si upevňují hygienické, stravovací, pracovní a jiné zdravotně preventivní návyky, rozvíjejí dovednosti v odmítání škodlivých látek, učí se, jak předcházet úrazŧm a čelit vlastnímu ohroţení v kaţdodenních i mimořádných situacích. Dále si rozšiřují a prohlubují poznatky o rodině, škole a společenství vrstevníkŧ, o přírodě, člověku, vztazích mezi lidmi a učí se rozhodovat ve prospěch zdraví a prakticky si osvojovat zdravý ţivotní styl. (Machová, J., 2009, s. 11) Dle Machové (2009, s. 11) obsah výchovy ke zdraví vychází z programu Světové zdravotnické organizace Zdraví 21 – zdraví pro všechny do 21. století a ze dvou vládou ČR2 schválených dokumentŧ – z Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR Zdraví pro všechny v 21. století a Akčního plánů zdraví a ţivotního prostředí ČR. Program Zdraví 21 má za cíl zasahovat do oblastí: solidarita ve zdraví v evropském regionu, spravedlnost ve zdraví, zdraví mladých, zdravé stárnutí, zdravé a bezpečné ţivotní prostředí, zdravý ţivotní styl, financování zdravotnických sluţeb a rozdělování zdrojŧ atd. 2
ČR – zkratka pro stát Českou Republiku.
14
Mimo tyto uvedené oblasti obecnějšího charakteru zahrnuje i další více specifické oblasti, jako jsou např. prevence infekčních onemocnění a sníţení výskytu neinfekčních onemocnění, sníţení výskytu poranění zpŧsobených násilím a úrazy, sníţení škod zpŧsobených alkoholem, drogami a tabákem, zlepšení duševního zdraví apod. (Ministerstvo vnitra ČR [online], 2002)
1.7 Ţivotní styl Z obrázku 1 (str. 12) je patrné, ţe ţivotní styl jedince má největší vliv na zdraví, je tedy stěţejní determinantou zdraví. Ţivotní styl definuje Ivanová (2006) jako: „…formu projevu ţivota jednotlivců, skupin, kdy je mnohem více spjat s konkrétními podmínkami jejich práce, společenským ţivotem, participací na vzdělání a kulturních jevech, vyuţívání volného času apod.“ Definice Machové (2009, s. 16) ţivotního stylu: „Ţivotní styl zahrnuje formy dobrovolného chování v daných ţivotních situacích, které jsou zaloţené na individuálním výběru z různých moţností. Můţeme se rozhodnout pro zdravé alternativy z moţností, které se nabízejí, a odmítnout ty, jeţ zdraví poškozují. Ţivotní styl je tedy charakterizován souhrou dobrovolného chování (výběrem) a ţivotní situací (moţností).“ Internetový portál Wikipedie ([online], 2011) popisuje ţivotní styl: „Ţivotní styl je systém
významných
činností
a
vztahů,
ţivotních
projevů
a
zvyklostí
typických,
charakteristických pro určitý ţivý subjekt nebo i objekt. Jedná se o souhrn relativně ustálených kaţdodenních praktik, způsobů realizace činností a způsobů chování. Ţivotní styl je výrazně ovlivněn hromadnými sdělovacími prostředky.“ Definic ţivotního stylu máme nespočet, často ale popisují, ţe je to forma nebo systém chování a činností, které ovlivňují zdraví jedince buď negativně, nebo pozitivně. Velký vliv na ţivotní styl má společnost a prostředí, ve kterém jedinec vyrŧstá. Sice záleţí na jedinci, který zpŧsob ţivotního stylu si vybere, ale i přesto bude vţdy ovlivňován mnoha faktory, které se kolem něj vyskytují. Ačkoliv se mŧţe zdát, ţe rozhodnutí člověka mŧţe být zcela svobodné, nemusí tomu tak být. Jedinec je ovlivněn rodinnými zvyklostmi a tradicemi společnosti. Je limitován ekonomickou situací společnosti a svojí sociální pozicí. Velký vliv má věk, temperament, vzdělání, zaměstnání, příjem, příslušnost k rase, pohlaví, hodnotová orientace a postoj kaţdého člověka. (Machová, J., 2009, s. 16) Podle výzkumu zdravotního ústavu obyvatelstva v ČR, ze srovnání délky ţivota s vyspělými evropskými zeměmi, z výzkumu úmrtnosti na srdeční cévní onemocnění a rakovinu, ze statistik uvádějících výskyt dětských alergií, neurotických potíţí a poruch 15
pohybového ústrojí, a mnoha dalších ukazatelŧ, byly osloveny některé školy v Brně ohledně projektu Zdravé dítě ve zdravé škole. Výsledky, které jsou alarmující, ukázaly, ţe zlepšení národního zdraví se v současnosti musí stát jednou z hlavních priorit naší společnosti. Cílená společenská opatření, která se osvědčila ve vyspělých zemích, navrhuje u nás Národní program obnovy a podpory zdraví, vypracovaný Národním centrem podpory zdraví v Praze a schválený vládou ČR v roce 1991. (Svobodová, J., 1998) Jednou z nich je např. brněnské Centrum podpory zdraví školního dítěte, které vzniklo při Krajské hygienické stanici Brno. Jeho úkolem je šíření myšlenky ozdravění školy a pomáhat ve školách vytvářet zdravé prostředí – např. sniţováním psychické zátěţe, úpravou denního reţimu, stravování i pohybu dětí. Prostřednictvím dětí by se zásady zdravého ţivotního stylu měly rozšířit do rodin, měl by se zvýšit zájem veřejnosti o zdraví a zavedení do praktického ţivota. Výchova ke zdravému ţivotnímu stylu předává znalosti co je prospěšné, co škodí a také zahrnuje vytváření dovedností, které vedou ke správnému vyuţívání znalostí a ke správnému rozhodování v běţných ţivotních situacích. Děti, rodiče i učitelé jsou odborně vedeni Centrem podpory zdraví školního dítěte a usměrňováni týmiţ zásadami (Svobodová, J., 1998):
zdravá výţiva ve škole i doma – to znamená pestrou a plnohodnotnou stravu odpovídající věku dítěte, syrovou zeleninu a ovoce, méně soli, sladkostí a uzenin, málo tukŧ, více libového masa, ryb, drŧbeţe, obilnin, vhodné tekutiny – neslazené, ovocné šťávy, mléko, voda apod.,
dostatek pohybu - kaţdodenní pobyt venku, cvičení a sport ve škole i v rodině, relaxační cviky, pohyb o přestávkách, maximální vyuţití školních tělovýchovných zařízení, omezení vysedávání u televize a počítače,
dostatek spánku - potřebná doba odpočinku, určitá pravidelnost a nejlépe ve vhodných podmínkách,
otuţování - posilování odolnosti proti chorobám i v činnosti školy, přiměřené topení a větrání, vhodné oblečení dětí, otuţování při hodinách tělesné výchovy atd.,
péče o tělo a chrup - umoţnit dodrţování základních principŧ osobní hygieny ve škole a dŧsledně je dodrţovat i doma, zajistit hygienický provoz ve třídě i na WC, při pobytu venku se musí dbát na ochranu proti přímému slunci,
klidná mysl - při vyučování i doma se snaţit předcházet vzniku stresových situací, nezaměřovat se pouze na výkon, ale pěstovat a rozvíjet osobnost dítěte, nesrovnávat, respektovat individualitu, nepřetěţovat, 16
kamarádství - dobré partnerské vztahy učitelŧ a ţákŧ, budování příznivé atmosféry ve škole i doma, dodrţování pravidel chování mezi dospělými a dětmi a mezi dětmi navzájem, úcta, podpora, pomoc, pochopení,
ochrana před nákazami - výměna vzduchu ve třídách, dodrţování zásad hygieny při akutních respiračních a jiných onemocněních,
ochrana před úrazy - úprava prostor pro bezpečný provoz, pohyb a hru ve škole i doma, naučit se znát vlastní moţnosti a nepřeceňovat vlastní síly, součástí vyučování i dopravní výchova,
ochrana před dalšími škodlivými vlivy – např. kouření, alkohol, drogy, AIDS. Dŧleţitý je osobní příklad ve škole i doma, sexuální výchova, prevence, otevřené jednání a rozhovory ve škole i doma.
Pokud je jedinec dobře informován o tom, co jeho zdraví podporuje a upevňuje, ale také zároveň ví, co mu škodí, tak na tomto základě se mŧţe správně rozhodnout. A jelikoţ ţivotní styl ve značné míře dokáţe ovlivnit lidské zdraví, je proto nutná informovanost, která by měla být podpořena rozvíjením dovedností, návyky a formováním postojŧ v kaţdé výchově dítěte v rodině a ve škole, aby byly děti vedeny k odpovědnosti za vlastní zdraví. (Machová, J., 2009, s. 16) Zdravotní stav celé společnosti se posuzuje především podle nemocnosti a úmrtnosti. Z rozboru příčin chorob s vysokou nemocností a úmrtností se dovídáme, ţe zdraví nejvíce poškozuje (Machová, J., 2009, s. 16):
kouření,
nadměrný konzum alkoholu,
zneuţívání drog,
nesprávná výţiva,
nízká pohybová aktivita,
nadměrná psychická zátěţ,
rizikové sexuální chování.
Tyto rizikové determinanty nepŧsobí kaţdý zvlášť, ale v drtivé většině ve vazbě na jiné faktory ţivotního stylu. Proto pozitivní pŧsobení se uplatňuje jen v komplexním dodrţování správných zásad.
17
1.7.1 Životní styl v současnosti Ţivotní styl ve vyspělých zemích zásadně ovlivnil ohromný technický pokrok a bydlení na sídlištích. Člověk v dnešní době začal vést převáţně sedavý zpŧsob ţivota. Dobře je to vidět v tabulce č. 1, kde je porovnání dvou fiktivních holčiček, Aničky a Boţenky, kolik aktivního pohybu za den vykonají. Tab. 1 Příklad pohybu dětí (SZÚ [online], 2010) Anička venčení psa 20 minut chŧze do školy 20 minut tělesná výchova 45 minut aktivní hra v druţině 90 minut chŧze ze školy 20 minut trénink ve sportovním krouţku 60 minut Celkem: 4 hodiny 15 minut aktivního pohybu denně!
Boţenka jízda autem s rodičem do školy omluvenka z TV v druţině hry nepohybového charakteru jízda s rodiči autem ze školy trénink ve sportovním krouţku 60 minut Celkem: 60 minut aktivního pohybu denně!
Z tabulky č. 1 je patrné, ţe Anička, která chodí do školy pěšky, chodí venčit psa, zúčastní se tělesné výchovy a má mnoho jiných aktivně pohybových koníčkŧ, vykoná o tři a čtvrt hodiny více pohybu, neţ Boţenka, kterou neustále vozí rodiče autem, v hodině tělesné výuky jí rodiče napíší omluvenku apod. V tomto případě, pokud Anička bude mít dostatek pohybových aktivit, tak v budoucnosti by neměla mít problémy s nadváhou a naopak Boţence hrozí, díky zpohodlnělé formě ţivota, nadváha a moţná i obezita. Jak Machová (2009, s. 17) uvedla ve své knize: „V pracovní době sedí, do práce a z práce se dopravuje autem nebo jiným dopravním prostředkem, nechodí pěšky po schodech, kdyţ je k dispozici výtah či eskalátor. Po práci opět sedí u televize nebo u počítače. Uţ se mu nechce vyjít na procházku z desátého či vyššího patra.“ Co víc, tak v poslední době se čím dál tím víc začínají nakupovat rŧzné předměty, oblečení, ale i nábytek přes internet. Dnes máme také vysavače, automatické pračky, a myčky nádobí a dálkové ovladače, které nám zaručují ještě více zpohodlnělý zpŧsob ţivota a zbavují nás minimálního pohybu. Zhoršují se také mezilidské vztahy. V dnešní době je větší trend honit se za získáváním nových věcí, za úspěchem, mocí a penězi. Díky pracovní vytíţenosti máme čím dál méně času a tím je poznamenaná nejen celá rodina. I neustálý spěch, nedostatek času na sebe a na ostatní členy rodiny a na děti vytvářejí stresové situace a v nejhorším případě bývají příčinou rozpadu rodiny. 18
Příroda ale chtěla uţ od fylogenetického vývoje člověka, aby obstál v ţivotním prostředí, aby byl schopný si obstarat potravu a uchránil se před nebezpečím a k tomu byl pohyb vţdy zapotřebí. Například lovit potravu, pracovat na poli, aby se člověk uţivil, utíkat před nebezpečím a muset se mnohdy spoléhat i na ostatní, aby přeţil. (Machová, J., 2009, s. 17) Člověk v dnešní době na jednu stranu létá do kosmu, odhaluje taje chemie, přichází na podstatu genetické informace, zvládá potírat mnohé infekční choroby, ale i přesto je neustále suţován problémy, které mají neblahý vliv na jeho zdraví a některého ho ohroţují i na ţivotě. Tím jsou dŧkazem rŧzné civilizační choroby, jako jsou kardiovaskulární choroby, nádorová onemocnění, obezita a cukrovka, které jsou dŧsledkem změny ţivotního stylu, z něhoţ se vytrácí pohyb, přibývá přejídání a zhoršují se mezilidské vztahy. Člověk by si měl uvědomit, ţe je pro něj podstatný pohyb, který souvisí s příjmem a výdejem přiměřené energetické hodnoty potravy, ale ţe je podstatné pěstování dobrých mezilidských vztahŧ na základě vzájemného porozumění, pochopení a úcty. (Machová, J., 2009, s. 17)
19
2 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV) je poměrně nový vzdělávací dokument, který je do základních škol zaveden od 1. září 2007. RVP ZV je rozdělen do devíti základních vzdělávacích oblastí, které jsou tvořeny vzdělávacími obory. Výchovu ke zdraví zde najdeme ve dvou vzdělávacích oblastech a to Člověk a jeho svět, která je určena pro 1. stupeň základní školy a Člověk a zdraví, která je pro 2. stupeň základních škol. (VUP [online], 2009)
2.1 Člověk a jeho svět Vzdělávací oblast Člověk a jeho svět je jedinou vzdělávací oblastí RVP ZV, která je koncipována pouze pro 1. stupeň základního vzdělávání. Tato oblast vymezuje vzdělávací obsah týkající se člověka, rodiny, společnosti, vlasti, přírody, kultury, techniky, zdraví a dalších témat. Nahlíţí do historie i současnosti a směřuje k dovednostem pro praktický ţivot. (VUP [online], 2009) V této oblasti rozvíjí poznatky, dovednosti a prvotní zkušenosti ţákŧ získané ve výchově v rodině a v předškolním vzdělávání. Ţáci se učí pozorovat a pojmenovávat věci, jevy a děje, jejich vzájemné vztahy a souvislosti a utváří se tak jejich prvotní ucelený obraz světa. Dále se učí vnímat lidi, vztahy mezi nimi a na základě poznání sebe a svých potřeb a porozumění světa kolem sebe se ţáci učí vnímat základní vztahy ve společnosti, porozumět zpŧsobu ţivota, jeho přednostem i problémŧm. Učí se vyjadřovat své myšlenky, poznatky a dojmy, reagovat na myšlenky, názory a podněty jiných. (VUP [online], 2009) Dŧleţitý je vlastní proţitek ţákŧ, který vychází z konkrétních nebo modelových situací při osvojování potřebných dovedností, zpŧsobŧ jednání a rozhodování. K tomu je velmi dŧleţitý osobní příklad učitelŧ. (VUP [online], 2009) Vzdělávací oblast tak připravuje základy pro specializovanější výuku ve vzdělávacích oblastech Člověk a společnost, Člověk a příroda a ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví (VUP [online], 2009). Člověk a jeho svět je členěn do pěti tematických okruhŧ. Patří sem Místo, kde ţijeme, Lidé kolem nás, Lidé a čas, Rozmanitost přírody a Člověk a jeho zdraví. Hlouběji se budeme zabývat tematickým okruhem Člověk a jeho zdraví. (VUP [online], 2009)
20
2.1.1 Člověk a jeho zdraví Ţáci v tomto tematickém okruhu poznávají, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospělosti, co je pro člověka vhodné a nevhodné z hlediska denního reţimu, hygieny, výţivy, mezilidských vztahŧ atd. Získávají základní poučení o zdraví a nemocech, o zdravotní prevenci i první pomoci a o bezpečném chování v rŧzných ţivotních situacích. Ţáci si postupně uvědomují, jakou odpovědnost má kaţdý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí. Učí se, ţe zdraví je nejcennější hodnota v ţivotě člověka. Potřebné vědomosti a dovednosti získávají pozorováním názorných pomŧcek, sledováním konkrétní situace, hraním určitých rolí a řešením modelových situací. (VUP [online], 2009) Základním učivem vztahujícím se ke zdraví je lidské tělo, základy sexuální výchovy, péče o zdraví, zdravá výţiva, návykové látky a zdraví, osobní bezpečí, situace hromadného ohroţení. (VUP [online], 2009)
2.2 Člověk a zdraví Zdraví člověka je utvářeno a ovlivňováno např. ţivotním stylem, zdravotním preventivním chováním, kvalitou mezilidských vztahŧ, kvalitou ţivotního prostředí, bezpečí člověka atd. Je to základním předpokladem pro aktivní a spokojený ţivot a pro optimální pracovní výkonnost a díky tomu se stává poznávání a praktické ovlivňování rozvoje a ochrany zdraví jednou z priorit základního vzdělávání. (VUP [online], 2009) Vzdělávací oblast Člověk a zdraví přináší základní podněty pro ovlivňování zdraví, s nimiţ se ţáci seznamují, učí se je vyuţívat a aplikovat ve svém ţivotě. Ţáci mají poznávat sami sebe jako ţivé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i hloubku problémŧ spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Seznamují se s nebezpečím, které ohroţuje zdraví, osvojují si potřebnou míru odpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví jiných. Hlavním cílem tedy je poznávání zásadních ţivotních hodnot, postupné utváření postojŧ k nim a aktivní jednání v souladu s nimi. (VUP [online], 2009) Při realizaci této vzdělávací oblasti je třeba klást dŧraz na praktické dovednosti a jejich aplikace v modelových situacích i v kaţdodenním ţivotě školy. Proto je nezbytné, aby celý ţivot školy byl ve shodě s tím, co se ţáci ve škole o zdraví učí a co z pohledu zdraví potřebují. Nejprve musí vzdělávat učitel svým kladným osobním příkladem a později přistupuje s dŧrazem na větší samostatnost a odpovědnost ţákŧ v jednání, rozhodování a činnostech souvisejících se zdravím. (VUP [online], 2009)
21
Vzdělávací oblast podle Rámcově vzdělávacího programu základního vzdělávání Člověk a zdraví je vymezen a realizován ve vzdělávacích oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova (VUP [online], 2009). 2.2.1 Výchova ke zdraví Výchova ke zdraví přináší základní poznání o člověku v souvislosti s preventivní ochranou jeho zdraví. Učí ţáky aktivně rozvíjet a chránit zdraví v propojení všech jeho sloţek a být za ně odpovědný. Navazuje na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Ţáci si upevňují hygienické, stravovací, pracovní i jiné zdravotně preventivní návyky, rozvíjejí dovednosti odmítat škodlivé látky, předcházet úrazŧm a čelit vlastnímu ohroţení v kaţdodenních i mimořádných situacích. Rozšiřují a prohlubují si poznatky o rodině, škole a společenství vrstevníkŧ, o přírodě, člověku i vztazích mezi lidmi a učí se tak dívat na vlastní činnosti z hlediska zdravotních potřeb a ţivotních perspektiv dospívajícího jedince a rozhodovat se ve prospěch zdraví. (VUP [online], 2009) 2.2.2 Tělesná výchova Vzdělávací obor Tělesná výchova směřuje na jedné straně k poznání vlastních pohybových moţností a zájmŧ a na druhé straně k poznávání účinkŧ konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové činnosti ţákŧ k činnosti řízené a výběrové, jejímţ smyslem je řadit do denního reţimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních pohybových potřeb i zájmŧ, pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro regeneraci sil a kompenzaci rŧzného zatíţení, pro podporu zdraví a ochranu ţivota. (VUP [online], 2009) Základním učivem vztahujícím se ke zdraví je zdravý zpŧsob ţivota a péče o zdraví (výţiva a zdraví, tělesná a duševní hygiena, reţim dne, ochrana před nemocemi a úrazy), rizika ohroţující zdraví a jejich prevence (stres a jeho vztah ke zdraví, civilizační choroby, auto-destruktivní závislosti, násilí a zneuţívání, bezpečné chování, ochrana člověka za mimořádných situací), hodnota a podpora zdraví (celostní pojetí člověka ve zdraví a nemoci, podpora zdraví), osobnostní a sociální rozvoj (sebepoznání, sebepojetí, seberegulace, psychohygiena, mezilidské vztahy, komunikace a kooperace, morální rozvoj). Brázdová, Z. (2008)
22
2.3 Zákon O ochraně veřejného zdraví V roce 2000 byl přijat zákon č. 258/2000 Sb., O ochraně veřejného zdraví, který v úvodu definuje ochranu a podporu zdraví jako: „Souhrn činností a opatření ve vytváření zdravých ţivotních a pracovních podmínek a zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich chováním.“ V zákoně jsou stanoveny povinnosti Krajské hygienické stanice a Státního zdravotního ústavu podílet se na vytváření a realizaci zdravotní politiky regionu, realizovat programy ochrany a podpory zdraví, zajistit výchovu ke zdraví a zajistit činnost poraden ochrany a podpory zdraví. (SZÚ [online], 2005)
23
3 Projekty podpory zdraví Projekty podpory zdraví na základních školách mohou být rŧzně zaměřené. Aby byly co nejefektivnější, měly by se soustředit na určité téma a řešit danou problematiku. Neměly by zbytečně zabíhat do jiných oblastí a řešit mnoho dalších sfér, které zrovna nesouvisí s tématem. Proto nejdříve, neţ se začne s popisem konkrétních programŧ, se rozdělí témata na 7 rŧzných oblastí podle zaměření řešeného problému (Brázdová, Z., 2008):
výţiva,
prevence kuřáctví,
protidrogová a protialkoholová prevence,
reprodukční zdraví,
optimalizace pohybové aktivity,
prevence nemocí,
prevence úrazŧ, otrav a násilí.
3.1 Výţiva Člověk získává potravou potřebnou energii k zajištění své činnosti a stavební látky k výstavbě tkání a orgánŧ. U dětí a mladistvých musí také zabezpečovat jejich tělesný rŧst s přiměřenými přírŧstky výšky a hmotnosti. Aby strava byla vyváţená, je třeba zajišťovat organismu příjem energie odpovídající jejímu výdeji – tomu se říká kvantitativní hledisko. Jelikoţ při přijímání energeticky bohatší potravy, neţ odpovídá energetickému výdeji organizmu, se v těle ukládá zásobní tuk a tím vzniká nadváha aţ obezita. Na druhou stranu je ale také třeba zachovat vyváţenost a rozmanitost stravy, aby byl zajištěn dostatečný a vyváţený přísun ţivin, vitamínŧ a minerálŧ – coţ je zase kvalitativní hledisko. Zde je také nezbytný příjem vody. Nevyváţená strava podtrhnutá nesprávnými stravovacími zvyklostmi by mohla být příčinou nedostatku některých ţivin, oslabením imunitního systému a zvýšeného rizika kardiovaskulárního nebo nádorového onemocnění. Mezi výţivou a zdravotním stavem jedince je tedy úzká souvislost. (Machová, J., 2009, s. 18) Projekty výţivy se snaţí vštípit dětem zásady zdravé výţivy, jako jsou konzumace ovoce a zeleniny, luštěnin, tmavého pečiva, omezení mastných a smaţených výrobkŧ, méně soli a více pestrosti v jídelníčku atd. Pomáhá nasměrovat děti ke správným stravovacím návykŧm, které v dnešní době jsou horší a horší. Proto se děti ve školách učí pracovat s tzv. potravinovou pyramidou (viz obrázek 2, str. 25). Pyramida názorně vysvětluje jak skladbu, 24
tak doporučené mnoţství a poměr druhŧ potravin ve správně sloţeném jídelníčku. Potravinovou pyramidu sestavili odborníci jako názornou pomŧcku výţivových doporučení. Skládá se z 6 potravinových skupin, rozdělených do 4 pater. Ke kaţdé potravinové skupině je napsán doporučený počet porcí, které by člověk měl za den sníst. (Foodnet [online], 2009) Obr. 2 Potravinová pyramida (Víš, co jíš? [online], 2005)
Definice jedné porce (Foodnet [online], 2009):
obilovin - jeden krajíc chleba (60 g), jeden rohlík či houska, jeden kopeček vařené rýţe či vařených těstovin (125 g), jedna miska ovesných vloček nebo müsli,
ovoce a zeleniny - jablko, pomeranč či banán (100 g), miska jahod, rybízu, borŧvek, sklenice neředěné 100 % ovocné šťávy, velká paprika, mrkev, dvě rajčata, miska čínského zelí či salátu, pŧl talíře brambor, sklenice neředěné zeleninové šťávy,
mléčných výrobkŧ - sklenice mléka (250 ml), kelímek jogurtu (200 ml), sýr (55 g),
masa, masné výrobky – 80 g drŧbeţího, rybího či jiného masa, dva vařené bílky, miska sójových bobŧ, porce sójového masa. Projekty týkající se výţivy jsou pro 1. stupeň například 5x denně ovoce a zeleninu, Jak
naučit děti rozumět výţivě, Potravinová pyramida, Výţiva dětí, Výţiva hrou aneb s Danem
25
jíme zdravě nebo Zdravá Pětka. Pro druhý stupeň je to např. Elixír M, Jak naučit děti rozumět výţivě, Potravinová pyramida nebo Výţiva dětí. (Výchova ke zdraví [online], 2009)
3.2 Prevence kouření V publikaci Výchova ke zdraví uvádí Machová (2009, s. 59): „Vliv kouření na mozek je komplikovaný a dosud není zcela objasněn. Kouření zvyšuje vyplavování některých látek, jako např. beta- endorfinu, který má význam pro pozitivní emoční ladění. Kuřáci sahají po cigaretě jak pro navození příjemného pocitu, tak i pro zahnání potíţí, jimiţ se projevuje nikotinový abstinenční syndrom.“ Právě kouření tabákových výrobkŧ je jedním z nejrizikovějších faktorŧ ţivotního stylu, jelikoţ je jednou z nejčastějších příčin předčasných onemocnění a úmrtí. Základní škodlivé součásti tabákového kouře jsou nikotin, dehty, oxid uhelnatý, amoniak, nitrosaminy, formaldehyd, kyanid, arzenik a řada dalších. Velká část z těchto látek je prudce jedovatá a rakovinotvorná. (Machová, J., 2009, s. 60) V dnešní době je varující vzestup kuřáctví u dětí a mládeţe, který se posouvá do niţších věkových skupin. Nárŧst pravidelného kuřáctví je nejvíce zřetelný v posledním ročníku základní školy, kdy kouří pravidelně 20 % dětí! Mnoho odborníkŧ si myslí, ţe riziko kouření u mladistvých je vyšší díky reklamám na tabákové výrobky, které jsou pro ně atraktivní. Dalším determinantem je jejich relativně nízká cena, dobrá dostupnost cigaret a celkové rozšíření kuřáctví ve společnosti. (Machová, J., s. 61) Tyto projekty mají především vzdělávací charakter a snaţí se co nejvíce podat ţákŧm problematiku tohoto tématu. Při realizaci tohoto projektu se vychází z komplexní strategie boje proti kuřáctví. (Brázdová, J., 2008) V tomto případě se jedná o projekty pro 2. stupeň Normální je nekouřit a Jak se (ne)stát závislákem, a pro 1. stupeň Kouření a já (Výchova ke zdraví [online], 2009).
3.3 Protidrogová a protialkoholová prevence V současné době se čím dál mladší populace dostává do styku s alkoholem nebo s drogami. Proto je třeba začít s prevencí uţ od útlého věku dítěte, například dostatečně je informovat, motivovat je proti uţívání návykových látek a být jim dobrým příkladem.
26
3.3.1 Alkohol Alkohol pŧsobí jako psychotropní droga. Je to příjemný, snadný a rychlý zpŧsob, jak se cítit dobře. (Machová, J., 2009, s. 65) Účinek alkoholu záleţí na vypitém mnoţství, na fyzickém a psychickém stavu a mnoha dalších faktorech (Machová, J., 2009, s. 66). Alkohol zpŧsobuje také změny v organizmu (viz tab. 2) – po poţití alkoholu se vlásečnice rozšíří, čímţ zrudne obličej a konzument pociťuje horko. Ale díky rozšířeným koţním cévám se ztrácí teplo. Hlubší cévy se zuţují a prŧtok krve cévami srdce se zpomaluje. Tvorba a vylučování moči stoupá s narŧstající hladinou alkoholu v krvi, takţe dochází k dehydrataci organizmu a pocitu ţízně. (Machová, J., 2009, s. 66) U dětí je konzumace alkoholu ještě nebezpečnější neţ u dospělých, jelikoţ mají menší tělesné rozměry a malou tělesnou hmotnost a tím pádem mají menší objem krve. Děti také alkohol pomaleji odbourávají. Po poţití alkoholu u nich snadno nastane prudký pokles hladiny krevního cukru, coţ mŧţe vést aţ k bezvědomí. (Machová, J., 2009, s. 66) Tab. 2: Hladina alkoholu v krvi, změny pocitů a chování (SZÚ [online], 2008) 0,4 promile
Pocit uvolnění
0,6 promile
Změny nálad
Vyšší riziko úrazŧ. Zhoršený úsudek a schopnost se rozhodovat. Oslabení
0,8 promile
Pocity tepla a euforie
zábran,
zhoršený
postřeh a sebeovládání, riziko úrazŧ.
1,2 promile
Vzrušení, emotivnost
1,5 promile
Zpomalenost, otupělost
2,0 promile
Výrazná opilost
3,0 promile
Moţnost bezvědomí
4,0 promile a více
Hluboké bezvědomí
27
Povídavost, impulzivnost a rizik o ukvapeného jednání. Sklon k násilnému jednání a setřelá řeč. Dvojité vidění, poruchy paměti, obtíţná řeč, případný spánek. Nereaguje na vnější podněty, nebezpečí vdechnutí zvratkŧ. Riziko zástavy dechu a zadušení, smrtelné ohroţení.
3.3.2 Drogy Skvěle vystihl definici drog J. Presla (1995), podle které je moţné označit za drogu kaţdou látku (přírodní či syntetickou), která splňuje 2 základní poţadavky: -
má tzv. psychotropní účinek – to znamená, ţe pŧsobí na psychiku (mění proţívání okolní reality i „vnitřní naladění“ člověka)
-
mŧţe vyvolat závislost – závislostní potencionál (je to míra nebezpečí vzniku závislosti) je u rŧzných drog odlišný, je buď větší či menší, ale je vţdy přítomen. (Machová, J., 2009, s. 73) Pojem „droga“ se v češtině uţívá nejen pro označení látek, ale také i v přeneseném
smyslu slova pro označení činnosti vyvolávajících nějakou formu závislosti, např. gambling – hra jako droga, workoholismus – práce jako droga, netolizmus – závislost na virtuálních drogách (návykové sledování televize, závislost na počítači apod.). Machová, J. (2009, s. 73) Termín „drogová závislost“ je podle WHO z r. 1969 definován jako: „…duševní, a někdy také tělesný stav vyplývající ze vzájemné interakce mezi organizmem a drogou, charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které vţdy zahrnují puzení brát drogu stále nebo opakovaně pro její účinky na psychiku, někdy také z obav před vznikem velice nepříjemných abstinenčních příznaků.“ Pojem „toxikomanie“ (z řeckých slov toxikon – jed a mania – šílenost, zuřivost, nadšení) – pro označení fenoménu a osob zneuţívajících nealkoholové drogy. Pojem „narkomanie“ je uţší – správné je uţití pouze v souvislosti s narkotiky (látky tlumící bolest, mající uspávací a uklidňující účinky). Machová, J. (2009, s. 73). Machová (2009, s. 73) rozděluje závislosti na psychické (duševní) a na závislosti fyzické (tělesné, somatické):
psychická závislost – je povaţována za nejsilnější faktor, který vede k nutkavé a opětovné konzumaci drog. Je velmi závaţný v dospívání, kdy se projevuje přáním či neodolatelným nutkáním poţít drogu, i kdyţ vnitřně si subjekt mŧţe uvědomovat, ţe to není správné. V tomto případě se jedná o poškozování CNS – centrální nervové soustavy,
fyzická závislost – se projevuje po vysazení drogy tělesnými abstinenčními příznaky. Vyvíjí se zpravidla dlouhodobějším a častým poţíváním drogy. Pŧsobením
adaptačních
mechanizmŧ
dochází
k aktivaci
vegetativního
nervového systému, coţ se projevuje poškozováním srdce, jater a dalších orgánŧ. 28
Přerušení přísunu drogy se projeví poruchou – nepříjemnými abstinenčními (odvykacími) příznaky. Těch je celá řada, např. pocení, třes, nechutenství, zácpa, prŧjem, změny krevního tlaku, touha po droze atd. Soubor abstinenčních příznakŧ se označuje jako syndrom z odnětí drogy či abstinenční syndrom, který je u rŧzných drog odlišný. (Machová, J., 2009, s. 74) Program, který se zabývá návykovými látkami pro 2. stupeň se jmenuje Jak se (ne)stát závislákem a určitě za zmínku stojí internetový projekt O drogách. Programŧ na prevenci drog pro 1. stupeň ZŠ moc není, existují spíše metodiky drogové prevence. Výchova ke zdraví [online], 2009)
3.4 Reprodukční zdraví V dnešní době se vytrácí tradiční dospívání, kdy se nejdříve navozovaly citové a aţ později sexuální vztahy k jedincŧm opačného pohlaví, které tehdy poskytovalo dostatek času pro rozvoj osobnosti a pro přípravu na budoucí manţelský, rodičovský či profesionální ţivot. Díky společenskému tlaku konzumního přístupu k sexualitě, kde se vytrácí přítomnost emocionálního vztahu k sexuálnímu partnerovi, mladiství začínají předčasně ţít sexuálním ţivotem. (Machová, J., 2009, s. 150) Jedinec začíná být schopný reprodukce na konci rychlé fáze puberty, kdy dosahují pohlavní ţlázy základní zralosti. V tomto období ale není dosaţeno plné reprodukční zralosti ani ve funkci pohlavních ţláz či ve stavbě pohlavních orgánŧ. Například u dospívajících dívek je děloţní čípek pokryt cylindrickým epitelem, který chrání méně před prŧnikem mikrobiálních infekcí do vnitřních pohlavních orgánŧ neţ dlaţdicový epitel, který kryje čípek dospělé ţeny. To je také jeden z dŧvodŧ, proč pohlavně přenosné choroby se častěji vyskytují ve věkové skupině 15- 24letých dívek. (Machová, J., 2009, s. 150 - 151) Rakovina děloţního čípku a jistá fakta podle internetového serveru Výchova ke zdraví ([online], 2008):
rakovina čípku - druhá nejčastější příčina úmrtí u ţen,
kaţdých 20 hodin zemře v ČR nejméně jedna ţena,
příčina vzniku - vir HPV, setká se s ním více neţ 80 % ţen,
u 15 % infekce přetrvává a mŧţe zpŧsobit přednádorové nebo nádorové změny,
změny lze odhalit pomocí pravidelných gynekologických prohlídek - screening,
očkování – mŧţe zabránit vzniku 70 % případŧ rakoviny.
29
U velmi časného zahájení pohlavního ţivota nebývá pravidlem pouţívání antikoncepce a bývá časté střídání partnerŧ – promiskuita. V tom případě bývá větší riziko pohlavně přenosných chorob a viru HIV, nebo také neplánovaného těhotenství. (Machová, J., 2009, s. 151) AIDS - název onemocnění je zkratkou anglického pojmenování Acquired Immune Deficiency Syndrome, které vyjadřuje podstatu onemocnění. Jedná se o Syndrom získaného imunodeficitu, česky - soubor příznakŧ, které vedou ke ztrátě imunity, tj. obranyschopnosti organismu. Lidský organismus se tak stává náchylným k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění. Více informací k této problematice najdete na webových stránkách AIDS – HIV. Obr. 3 Výskyt HIV infekce v České republice (SZÚ [online], 2010)
Z obrázku č. 3 je patrné, ţe v Jihomoravském kraji ţije 107 občanŧ ČR, kteří jsou nakaţeni virem HIV. Na jihu Moravy ţije přes 1,1 milionŧ obyvatel, coţ znamená, ţe nakaţených lidí virem HIV je Jihomoravském kraji 0,01 % obyvatel, coţ je docela pozitivní. V oblasti reprodukčního zdraví bývají více ohroţené dívky neţ chlapci, jelikoţ není vhodné zahájit pohlavní ţivot před dosaţením biologické, ale také psychické a sociální zralosti (Machová, J., 2009, s. 151).
30
Jak ve své publikaci uvádí J. Machová (2009, s. 151), tak pro zlepšení reprodukčního zdraví je základním poţadavkem výchova mládeţe orientovaná na odsunutí začátku pohlavního ţivota. Dále by měla výchova směřovat k sebeovládání, plánovanému rodičovství, pouţívání ochrany a sniţování počtu interrupcí. Projekty směřované na reprodukční zdraví pro 1. stupeň jsou dvouhodinový program Dospívám a pro 2. stupeň například SPIRÁLA – Ochrana reprodukčního zdraví a prevence HIV/AIDS, Hrou proti AIDS a další najdete na webových serverech O dospívání a Rodinná výchova (Výchova ke zdraví [online], 2009).
3.5 Optimalizace pohybové aktivity Pohyb je jedním z nejdŧleţitějších a základních prvkŧ existence člověka. Díky pohybu jsou schopni si ţivočichové vyhledat nejoptimalizovanější polohu v prostoru k vyhledání potravy, ukrytí před nepřáteli či před jiným nebezpečím, při hledání druhého pohlaví atd. (Machová, J., 2009, s. 39) Díky pohybu se zdokonaluje nejen pohybová soustava, ale také regulační soustava a smyslové schopnosti. V prŧběhu vývoje člověka také došlo ke změně a pohyb v dnešní době neslouţí uţ jenom k zajišťování základních ţivotních potřeb, ale také i k činnosti sportovní či dokonce umělecké. (Machová, J., 2009, s. 39) Lidské tělo je vyvinuto k pohybu a aktivitě. I kdyţ lidské tělo se zdá být v klidu, v jeho nitru probíhá mnoho činností. Například provádí dechové pohyby, dochází k cirkulaci krve, k srdečním stahŧm, k pohybŧm střev a dalších orgánŧ, i jednotlivých buněk, jako jsou krvinky či spermie. Přemísťování těla v prostoru je umoţněno aktivním pohybem – výsledek vlastní pohybové aktivity, nebo pasivním pohybem – s vyuţitím jiných ţivočichŧ či technických prostředkŧ. Pro zachování a upevňování zdraví je nezbytným a nejpřirozenějším předpokladem aktivní pohyb. (Machová, J., 2009, s. 39) Podle J. Machové (2009, s. 40) „Motorické funkce u člověka jsou úzce spjaty s typicky lidskými projevy psychické činnosti (komunikace řeči, písmem) a s prací.“ Tělesná zdatnost (tělesná kondice) je dána vytrvalostí, svalovou silou, pohyblivostí kloubŧ, šlach a vazŧ a koordinací. Nejdŧleţitější pro zdraví je vytrvalost. Ta závisí na účinnosti a výkonnosti srdce, krevního oběhu, plic a svalŧ. Jednotlivé sloţky tělesné zdatnosti se dají posilovat vybranými pohybovými aktivitami (viz tab. 3, str. 32). Machová, J. (2009, s. 43)
31
Tab. 3 Sloţky tělesné zdatnosti a vhodné pohybové aktivity k jejich rozvoji (Machová, J., 2009, s. 43) Pohybová aktivita
Vytrvalost (aerobní zdatnost)
Svalová síla
rychlá chŧze chŧze do kopce a schodŧ běh, jogging cyklistika plavání fotbal tenis kulturistika gymnastika aerobik jóga jízda na koni práce na zahradě
++ +++ +++ +++ +++ ++ ++
+ ++ ++ ++ +++ +++ +++ +++ ++ + + +++ +++ velmi dobrý + +
+ +++
++ účinek dobrý +
Pohyblivost
Koordinace
+ + ++ ++ +++ + +++ ++ +++
+ ++ +++ ++ +++ ++ +++ +++ ++ +++ ++
+ vynikající + + +
Návyky chování, které podporují zdraví, je třeba vytvářet uţ od nejútlejšího věku. Nejsnáze se formují spontánně, neboli přímou zkušeností dětí, kdy kolem sebe vidí příklady zdravého chování. Tělesná výchova, ale také celkový reţim školy by měl vycházet z poţadavkŧ na zdravotně orientovanou zdatnost ţákŧ. (Machová, J., 2009, s. 55) Podle knihy Machové (2009, s. 56) strnulé sezení v lavicích představuje pro dítě nepřiměřenou zátěţ organizmu. Takové jednostranné statické zatíţení se dá kompenzovat snahou:
zabránit vzniku svalové dysbalance,
rozvíjet pohybové dovednosti a smyslové vnímání s pomocí psychomotorických her,
propojit pohybové činnosti s látkou vyučovacích předmětŧ,
seznámit děti se školou zad – děti se učí optimalizaci pohybu u běţných činností a zátěţových situací,
o vytvoření podmínek pro aktivní odpočine ţákŧ o přestávkách, kdy organizace přestávky by měla být podpořit zotavovací hodnotu přestávky. Školní tělesná výchova je obvykle dotována 2-3 hodinami týdně, které ale nepokryjí
skutečnou potřebu pohybu dítěte. Aby byl správně odbouraný stres, který se nahromadil při
32
stresových situací během dne, je dŧleţitá pohybová aktivita převáţně v odpoledních hodinách. Děti by se měly pohybovat alespoň dvě hodiny denně. (Machová, J., 2009, s. 56) V našich školách máme tradiční pojetí školní tělesné výchovy, které je zaměřené na výkonnostní oblast. V roce 1990 na 5. mezinárodním kongresu ICHPER3 bylo nastíněno nové pojetí tělesné výchovy, jejímţ cílem jsou (Machová, J., 2009, s. 56):
šťastný člověk, který má radost z pohybu a z komunikace v pohybu,
podpora zdraví člověka,
vytváření kladného vztahu k celoţivotní pohybové aktivitě. Známý projekt na podporu pohybu ţákŧ na základních školách je například Hejbej se,
nedej se nebo teď nově vzniklý projekt Pohyb do škol.
3.6 Prevence nemocí Státní zdravotní ústav4 uvedl, ţe: „Projekty primární prevence nemocí jsou orientovány na jednotlivé nemoci infekčního původu nebo skupiny nemocí neinfekčního původu a kladou si za cíl sníţit jejich výskyt v ovlivňovaných populačních skupinách. Výhodou je uplatňování komplexního přístupu v prevenci nemocí (omezování rizikových faktorů jednotlivých onemocnění - srdce a cév, nádorů, pohybového aparátu), zvyšování znalostí o moţnostech prevence nemocí a motivace ke změně chování cílových skupin populace“. V současné době charakterizuje zdravotní stav populace vyspělých státŧ s trţní ekonomikou a bývalých socialistických zemí, podle konstatování WHO, deset hlavních příčin, jak uvedl internetový server SZÚ (2005):
ischemická choroba srdeční,
unipolární deprese,
cévní mozkové nemoci,
dopravní úrazy,
následky konzumu alkoholu,
osteoartróza,
nádorové nemoci trávicího ústrojí, prŧdušek a plic,
3
ICHPER – mezinárodní sdruţení pro zdraví, tělesnou výchovu a rekreaci Státní zdravotní ústav (SZÚ) byl zaloţen v listopadu 1925 a je vyuţíván se zdravotními ústavy a hygienickými stanicemi k „přípravě podkladů pro národní zdravotní kliniku, pro ochranu a podporu zdraví, k zajištění metodické a referenční činnosti na úseku ochrany veřejného zdraví, k monitorování a výzkumu vztahu ţivotních podmínek a zdraví, k postgraduální výchově v lékařských oborech ochrany a podpory zdraví a pro zdravotní výchovu obyvatelstva“. (SZÚ [online], 2005) 4
33
poranění rŧzné etiologie (úrazy, dopravní nehody, kriminalita apod.),
vrozené vady. V České republice patří k nezávaţnějším nádorová onemocnění, na která ročně
onemocní okolo 290 tisíc lidí, nových onemocnění je ročně hlášeno téměř 60 tisíc a trend se u většiny diagnóz stoupající. Cukrovkou trpí 650 tisíc lidí a trend je rovněţ vzestupný. Vedle závaţných chronických a dlouhodobých nemocí se na stavu obyvatelstva podílí akutní nemoci, v nichţ dominuje nejvíce akutní dýchací infekce a chřipka. (SZÚ [online], 2005) Na prvním místě příčin úmrtí jsou v České republice nemoci oběhové soustavy (60 %), na druhém místě nádorové nemoci (25 %) a na třetí úrazy (8 %). Úmrtnost v ČR v posledním desetiletí 20. století zřetelně kleslo, na druhé straně výskyt dlouhodobých a chronických nemocí, zejména nádorových trvale stoupá. (SZÚ [online], 2005) Z projektŧ pro první stupeň sem patří například Zdravé zuby, Hubneme s Bubrlíkem nebo pro druhý stupeň Škola podporující zdraví.
3.7 Prevence úrazů, otrav a násilí Projekty jsou zaměřeny na prohloubení protiúrazové výchovy s přednostním zaměřením na nejvýznamnější rizikové skupiny (děti, mládeţ, mladší dospělý věk, staří lidé) a hlavní příčiny a formy úrazŧ (viz obr. 4) a otrav (dopravní nehody, tonutí, popálení, pády, apod.) i s ohledem na konkrétní místní podmínky (v dopravě, v domácnostech, při sportu a rekreaci atd.). Takto zaměřené projekty jsou vhodnou součástí komunitních projektŧ - Zdravé město, Škola podporující zdraví, Zdravý region. Obr. 4 Úrazy dětí v ČR za rok (Výchova ke zdraví [online], 2009)
34
Dle obrázku čtyři (str. 34) mŧţeme vyčíst, ţe za rok je 450 000 dětí ambulantně ošetřeno, 30 000 jich je hospitalizováno, 3 000 má trvalé následky a 300 jich zemře. A to je ještě mnoho případŧ, o kterých se ani neví! Tyto čísla jsou alarmující, a proto by měla být na všech školách prevence úrazŧ, otrav či násilí. ČR je zemí s vysokou dětskou úrazovostí. Úrazy závaţně ovlivňují zdraví dětí a moţnosti prevence nejsou dostatečně vyuţívány. Národní akční plán prevence dětských úrazŧ má zajistit systémové řešení prevence úmyslných i neúmyslných úrazŧ u dětí 0-18 let v ČR, urychlené sníţení úrazovosti. Úrazy jsou nejčastější příčinou úmrtí dětí a mladých dospělých a třetí nejčastější příčinou úmrtí v celé populaci. Na následky úrazu zemřelo v roce 2006 podle statistiky ČSÚ celkem 94 dětí. Pro úraz bylo hospitalizováno 26 500 a ambulantně ošetřeno 445 000 dětí. Přestoţe úmrtnost na úrazy se postupně sniţuje, díky dobré traumatologické péči, celkový počet ošetřovaných a hospitalizovaných dětí pro úraz se sníţil málo. Potřebuje se sjednotit úsilí zaměřené na prevenci, rozdělit pole pŧsobnosti a propojit navzájem činnost jednotlivých sektorŧ a posilovat takové programy, u kterých se prokázala účinnost. (Kachlík, P., Muţík, L., 2008) Mezi projekty podpory zdraví, které slouţí, jako prevence proti úrazŧm na základních školách jsou například jak pro první, tak i pro druhý stupeň Dětství bez úrazů, Bezpečná cesta do školy nebo Výchovou a hrou proti úrazům.
35
4 Konkrétní programy podpory zdraví V této kapitole se bakalářská práce zabývá konkrétními programy a projekty podpory zdraví, které rŧzné základní školy v Brně vyuţívají. Kapitola nebude zahrnovat všechny realizované programy, jelikoţ jich je nepřeberné mnoţství, proto se bude zabývat těmi známějšími a zmiňovanými v dotaznících, které byly vypracované pro praktickou část bakalářské práce.
4.1 Zdravé zuby Projekt Zdravé zuby se realizuje na školách uţ 11 let. Je prvním komplexním preventivním výukovým programem zubního zdraví pro 1. stupeň. V České republice jde o nejdéle realizovaný projekt takového rozsahu pro děti mladšího školního věku, nejenom v oblasti prevence zubního kazu, ale v oblasti ochrany a podpory zdraví na českých školách vŧbec. Od roku 2005 probíhá program s podporou WHO kanceláře v ČR a je podporován Ministerstvem zdravotnictví ČR i Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy. Program vznikl a i nadále probíhá za výrazné podpory Orbit klubu společnosti Wrigley, která se zavázala k jeho dlouhodobé realizaci a podpoře. Odborným garantem projektu je Výbor České společnosti pro dětskou stomatologii. (Brázdová, Z., 2008) Cílem programu Zdravé zuby je zlepšit zubní zdraví u dětí a mládeţe, a tak vytvořit předpoklady k zajištění zdravých zubŧ i u dospělé populace v budoucích letech. Dále se projekt snaţí zvýšit informovanost pedagogických pracovníkŧ, dětí a jejich rodičŧ v oblasti zubního zdraví. (Zdravé zuby [online], 2009) Program se skládá z informačního manuálu pro učitele, kde jsou uvedeny odborné údaje týkající se zubního zdraví, doplněné obrazovým materiálem, tabulkami a grafy. Obsahuje pracovní listy pro ţáky, které interaktivním a poutavým zpŧsobem přiblíţí dětem problematiku zubního zdraví (omalovánky, soutěţe, hry, kvizy apod.), diplomy, internetové stránky apod. Najdeme tam také metodickou příručku pro učitele, která respektuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a začleňuje problematiku dentální hygieny do běţné výuky. (Zdravé zuby [online], 2009)
4.2 Ovoce do škol Cílem projektu Ovoce do škol je zvýšit oblibu produktŧ z ovoce a zeleniny a přispět k trvalému zvýšení spotřeby těchto potravin, vytvořit stravovací návyk ve výţivě dětí, zlepšit 36
zdravotní stav mladé populace, bojovat proti epidemii dětské obezity a zvrátit klesající spotřebu ovoce a zeleniny. (Ovoce do škol [online], 2010) Školy by se na změnu stravovacích návykŧ ţákŧ měly zaměřit především v rámci svých doprovodných opatření, a to jak ve výuce, tak při realizaci tematicky zaměřených akcí. Návrh těchto opatření bude zveřejněn na webových stránkách MŠMT a bude zaslán do všech základních škol. (Ovoce do škol [online], 2010) Projekt Ovoce do škol spadá do kompetence Ministerstva zemědělství a Státního zemědělského intervenčního fondu. Na přípravě se podílelo i MŠMT, Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo financí. (Ovoce do škol [online], 2010) Nárok na dotované ovoce a zeleninu mají zcela zdarma všichni ţáci 1. - 5. tříd. Prostředky na tento projekt poskytuje Evropská unie 73 % a Česká republika 27 %. (Ovoce do škol [online], 2010) Tento projekt podpory poskytuje nárok na čerstvé ovoce a zeleninu, balené čerstvé ovoce a zeleninu (např. upravené krájením nebo strouháním), dále balené ovocné a zeleninové šťávy, které neobsahují přidaný cukr, sŧl, tuky, sladidla a konzervanty. Výběr ovoce a zeleniny by měl být co nejpestřejší, přičemţ by měly být upřednostňovány druhy ovoce a zeleniny z místní produkce. Exotické ovoce lze dodávat pro zpestření a rozšíření znalostí. S přihlédnutím k výţivovému doporučení Ministerstva zdravotnictví pro obyvatele ČR, se upřednostňují: jablka, hrušky, švestky, kedlubny, karotka, okurky salátové, ředkvičky, hrachové lusky a listové saláty. (Ovoce do škol [online], 2010) Na webové stránce projektu Ovoce do škol (2010) najdeme třeba partnery projektu, kteří jsou například Madeta, Framil, Accom, Linea a další. Dále seznam rŧzných známých i neznámých ovocí a zelenin, kde se o nich mŧţeme dočíst mnoho dalších zajímavostí nebo tabulku, kde jsou uvedené obsahy minerálŧ v ovoci apod.
37
Tab. 4 Hodnoty obsahu minerálů a ţivin v ovoci (Ovoce do škol [online], 2010)
4.3 Nehoda není náhoda Projekt Nehoda není náhoda byl vytvořen ve spolupráci několika subjektŧ vzdělávat a předávat informace, buď proţitkovou, nebo jinou formou, o prevenci úrazŧ u dětí v rŧzných rolích – např. chodce, cyklisty, cestujícího apod., dále o poskytování první pomoci a o včasné prevenci násilí na dětech. (Zdraví21msk [online], 2007) K tomuto cíli se nejlépe dostane, kdyţ se budou předávat informace pomocí propagačních materiálŧ, rŧznými kampaněmi, praktickému zapojení dětí a jejich okolí do preventivních akcí a programŧ nebo také proškolením pracovníkŧ organizací pracujících s mládeţí. (Zdraví21msk [online], 2007) Tento projekt se začal realizovat roku 2007, kdy začaly nejdříve projekty tipu Na kolo jen s přilbou, Autobus mám rád, je náš kamarád, Mámo, táto, přesvědč mě, ţe jezdíme bezpečně a natáčením rŧzných preventivních videoklipŧ. V roce 2008 byl přidán program péče o děti a dorost, Program prevence kriminality a Uţ umím poskytnout první pomoc!? (Zdraví21msk [online], 2007)
38
Kampaně Na kolo jenom s přilbou se účastnila Městská policie a Policie ČR5, kdy dávali dětem například odměnu za nošení přilby v ulicích měst, učitelé a DDM6, kteří organizovali tvorbu výkresŧ s poselstvím nebo informovali děti o dŧvodech, proč nosit přilby, BESIP7 se staral o materiální podporu, anebo prodejci přileb, kteří dávali časově ohraničené slevy na koupi přilby apod. (Zdraví21msk [online], 2007) V programu Autobus má kaţdý rád, je to náš kamarád se angaţovala Městská policie, která poskytovala lektora (stráţníka), který děti učil co smí/ nesmí dělat při čekání na autobus, jaká jsou úskalí při přecházení cesty a realizovali exkurze na sluţebnu Městské policie (Zdraví21msk [online], 2007).
4.4 Kouření a já Program výchovy Kouření a já byl vytvořen k nekuřáctví pro ţáky 2. stupně základních škol. Projekt je dlouhodobě ověřený studií a je podporován grantem MZ ČR8 a uznaný MŠMT9. Dále garantovaný Společností hygieny a komunitní medicíny České lékařské společnosti J. E. Purkyně, který je v současnosti vyuţíván přibliţně 1000 školami v České republice. (Výchova ke zdraví [online], 2009) Kouření a já je určen pro ţáky 6. - 9. tříd základních škol. Program se zaměřuje na ţáky, kteří jsou z hlediska vzniku a rozvoje kuřáckého návyku v nejkritičtějším věku. (Výchova ke zdraví [online], 2009) Hlavní pozornost u dětí je zaměřena na formování postojŧ a osvojení si dovedností odmítat jakoukoliv drogu, dále se snaţí rozšířit znalosti o vlivu aktivního a pasivního kouření na zdraví. Děti se učí rozpoznávat rizikové situace, triky reklam a učí se aktivně a cílevědomě rozhodovat o svém ţivotním stylu. (Výchova ke zdraví [online], 2009) Metodika je zaloţena na tzv. peer programu, kdy se ţáci rozdělí do malých skupinek po cca 5 – 7 dětí, které jsou vedeny jimi vybraným spoluţákem s přirozenou autoritou. Úloha učitele spočívá hlavně v organizaci práce třídy, sumarizaci výsledkŧ skupin, usměrňování názorŧ a situací a doplňování údajŧ. (Výchova ke zdraví [online], 2009)
5
Policie ČR – Policie České republiky DDM – zkratka pro Domov dětí a mládeţe 7 BESIP - je zkratka pro bezpečnost silničního provozu a od roku 2008 je BESIP součástí Ministerstva dopravy ČR 8 MZ ČR – Ministerstvo zdravotnictví České republiky 9 MŠMT ČR – Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky 6
39
Program zahrnuje vţdy 6 lekcí, které jsou v daném ročníku prezentovány ve 14 – ti denních aţ měsíčních intervalŧ. Jedna lekce zabere 45 minut a lekce na sebe tematicky navazují, a proto je nutné zachovat kontinuitu a začít vţdy blokem pro 6. třídu. Manuál programu je podrobně rozpracován a obsahuje náplň na kaţdou 45 minutovou lekci, podklady pro ţáky, fólie a dotazníky ke zhodnocení aktivity a také videokazetu. (Výchova ke zdraví [online], 2009) Metodické semináře, které jsou realizované, jsou určeny hlavně pro učitele občanské a rodinné výchovy. Účastníci obdrţí pracovní materiál pro kaţdý ročník a po absolvování proškolení v obou částech programu potvrzení o účasti na akci. (Výchova ke zdraví [online], 2009)
4.5 Normální je nekouřit Normální je nekouřit je program podpory zdraví, který vznikl ve spolupráci Pedagogické a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Ligy proti rakovině Praha. Je zaměřen na zdravý ţivotní styl a prevenci kouření pro mladší školní věk (7-11 let). Pedagogická fakulta ([online], 2010) První díl programu byl poprvé realizován v roce 2005 a postupně byly dokončovány díly pro celý I. stupeň základní školy. V roce 2008 byl ověřen program pro čtvrtou třídu a od roku 2010 je také pro pátou třídu. (Výchova ke zdraví [online], 2009) Program Normální je nekouřit volně navazuje na programy vyuţívané v mateřských školách (Já kouřit nebudu a vím proč, My nechceme kouřit ani pasivně) a lze navázat na II. stupni ZŠ programem Kouření a já, který byl vytvořen stejnými autory (Výchova ke zdraví [online], 2009). Výhodou programu je proto jeho ucelenost a moţnost výchovného pŧsobení od mateřských škol aţ po 9. ročník základních škol (Výchova ke zdraví [online], 2009). Obsah programu (Pedagogická fakulta [online] 2010) je zaměřen komplexně na ovlivňování postojŧ a chování dětí k zdravému zpŧsobu ţivota, zajištění dostatku aktivního pohybu, získávání základních znalostí o svém těle a jeho funkci, dodrţování hygienických návykŧ a zásad zdravé výţivy, informovanost o dŧsledcích kouření, atd. Součástí programu je část věnovaná dětem s pracovními listy pro kaţdou lekci, motivačními příběhy veverky Věrky a úkoly i domácími úkoly pro společnou činnost dětí s rodiči. Další část poskytuje podrobnou metodiku k jednotlivým lekcím, která je otevřená a dává moţnost tvŧrčího doplňování podle lokálních podmínek škol a invence učitelŧ, aby si adaptovali program přímo na svoji třídu. 40
4.6 Bezpečná cesta do školy Hlavním cílem projektu Bezpečná cesta do školy je naučit děti, aby se chovaly v dopravním prostředí bezpečně a tím se tak výrazně sníţil počet dopravních nehod s účastí dětí (viz graf 2). Výchova ke zdraví ([online], 2009) Graf 2 Účast dětí na nehodách v silničním provozu (Policie ČR [online], 2004)
Je třeba v dětech systematicky rozvíjet dopravní smysl tak, ţe se naučí všímat si okolí, dopravního prostředí a orientovat se v něm, seznámit je s nejbezpečnější cestou do školy, naučit je poznávat charakteristiky řidičŧ rŧzných vozidel (pohledové stíny, mrtvá pole, mrtvé úhly atd.) Dále seznámit je s moţným nebezpečím a rizikovými oblastmi a učit je orientovat se ve svém okolí i neznámém prostředí. (Výchova ke zdraví [online], 2009) Děti by si měly vytvořit správné návyky při pohybu na pozemních komunikacích, naučit je pravidlo Zeleného kříţe neboli pravidlo pro bezpečné přecházení – Zastav se! Přemýšlej! Dívej se! Poslouchej! (Výchova ke zdraví [online], 2009) Naučit
ţáky
zodpovědnosti,
dívat
se
(pozorovat),
poslouchat,
předvídat,
vyhodnocovat, reagovat a vhodně jednat, spolupracovat na společném projektu a tím rozvíjet schopnost komunikovat a rozvíjet u nich trpělivost a schopnost soustředit se. (Výchova ke zdraví [online], 2009)
4.6 Hejbej se, nedej se Z hlediska prevence civilizačních nemocí je odborníky doporučovaná minimální délka náročnější fyzické aktivity 60 minut denně, tj. 7 hodin týdně. Dle posledních výzkumŧ bylo zjištěno, ţe děti mladšího školního věku se nepohybují denně tolik, kolik by měly a jsou rizikovou skupinou pro vznik nadváhy, obezity či vadného drţení těla. Náročnější fyzické 41
aktivitě totiţ věnují v prŧměru pouze 6 hodin týdně. Naopak čas strávený u televize či počítače jim zabere 11 hodin za týden. Přitom pohybová aktivita je jedním ze základních faktorŧ ovlivňující tělesné a duševní zdraví člověka. (Fórum zdravé výţivy [online], 2007) Proto vznikl tento program, aby se zvýšila pohybová aktivita u dětí a sníţil se tak vývoj nadváhy a obezity v ČR (viz graf 3). Graf 3 Vývoj nadváhy a obezity v ČR (VZP ČR [online], 2010)
S nástupem do školy se přirozená pohybová aktivita dětí sniţuje. Z dětského ţivota mizí přirozený pohyb a školní výuka spojená se sezením v lavici tomu nemalou měrou přispívá. Dvě hodiny tělesné výchovy nemohou situaci zachránit. Cílem projektu Hejbej se, nedej se je podpořit fyzickou aktivitu dětí ve školách pomocí zařazení pohybových aktivit a her do jednotlivých vyučovacích předmětŧ a také zvýšit chuť a zájem dětí hýbat se i v odpoledních hodinách poté, co jim výuka skončí. Pohybová aktivita děti motivuje a aktivizuje k činnosti a její zařazení není na úkor vyučovaného předmětu, ale je jeho součástí. (Fórum zdravé výţivy [online], 2007) Hra je pro děti jeden z nejpřirozenějších zpŧsobŧ učení. Díky hravé formě vyučování za pomocí pohybových her si děti učivo lépe pamatují, ale také si podvědomě tvoří vztah k pohybu a ke sportu a získávají o něj zájem. Zvýšená pohybová aktivita jim pomáhá lépe zvládat své tělo, ale také si rozvíjí jednotlivé pohybové schopnosti a dovednosti. Pohyb vede k prevenci a odstranění ortopedických vad u dětí a k vyrovnávání svalových dysbalancí. Díky pohybu si děti také zvyšují energetický výdej. (Fórum zdravé výţivy [online], 2007)
42
V projektu je vyuţit kinestetický zpŧsob vyučování, tedy učení v pohybu. Pedagogové se snaţí zařadit do kaţdého vyučovacího předmětu 10 minut pohybových her. Manuál pro učitele obsahuje základy anatomie, fyziologie lidského těla, informace o vývoji dětského organismu a jeho adaptaci na zátěţ, dále pak informace o dětské obezitě, pyramidě pohybu, zásobník pohybových her určených do jednotlivých předmětŧ a pracovní listy pro děti. Součástí zásobníku her a pohybových činností je jejich metodický popis - učitelé se přesně dovědí, jaké pomŧcky jsou potřeba, zpŧsob realizace hry, podrobný popis a aplikací do předmětŧ a na učivo. Děti si pak zapisují pohybovou aktivitu, kterou absolvovaly během dne (mají pracovní listy, hrací kartu a lepí si nálepky za kaţdou splněnou pohybovou aktivitu). Společným úkolem dětí a učitelŧ je tedy zařadit do celého dne 6O minut pohybové aktivity. Část tohoto úkolu si děti splní ve škole a část doma, či venku s kamarády a rodiči. (Výchova ke zdraví [online], 2009) Hejbej se, nedej se zpestřuje vyučování, přičemţ dŧraz je kladen na proţitek. Má pozitivní účinek na vývoj organismu. Díky správně zvolené aktivitě si děti vytváří kladný vztah k pohybu a učí se, ţe by měl být nedílnou součástí kaţdého dne. (Výchova ke zdraví [online], 2009)
4.7 Program Spirála - Ochrana reprodukčního zdraví a prevence rakoviny děloţního čípku Program Spirála, který se zaměřuje na ochranu reprodukčního zdraví a prevenci rakoviny děloţního čípku je celorepublikový, preventivně edukační projekt zaměřený na podporu zodpovědného přístupu k vlastnímu zdraví především u dospívající mládeţe (ţákŧ základních a středních škol) a zvyšování odborné kvalifikace pedagogŧ v dané oblasti. (Výchova ke zdraví [online], 2009) Projekt vychází svým obsahem a cíli ze strategie Světové zdravotnické organizace Zdraví pro všechny v 21. století Zdraví 21 a z vládního dokumentu Zdraví 21 – Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR, ale i ze zdravotního stavu populace ČR na začátku 21. století a Onkologického programu ČR, kde je jedním z úkolŧ i odborná podpora výuky prevence nádorŧ na školách. (Výchova ke zdraví [online], 2009) Vlastní obsah projektu respektuje cíle a obsah výchovy ke zdraví na školách, jejíţ součástí je sexuální výchova. Vychází z dočasně platných dokumentŧ MŠMT ČR, i z nově schválených kurikulárních dokumentŧ RVP ZV - vzdělávací oblast Člověk a zdraví - vzdělávací obor Výchova ke zdraví na II. stupni ZŠ. (Výchova ke zdraví [online], 2009) 43
Cílem projektu podle internetového serveru (Výchova ke zdraví [online], 2009) je:
motivování mládeţe k přijetí zdravého ţivotního stylu, který bude základem jejich plnohodnotného ţivota v dospělosti,
vést ţáky a studenty k asertivnímu a etickému chování v oblasti ochrany vlastního zdraví,
zvýšit jejich informovanost a povědomí v oblasti ochrany reprodukčního zdraví a HIV / AIDS, představit moţnosti prevence a poskytnout edukační materiály,
zvýšit odbornou kvalifikaci pedagogŧ v dané oblasti a připravit pro školy metodické materiály.
Odborné edukační materiály pro tento projekt jsou například metodické příručky pro pedagogy, CD ROM (tam najdeme odborné texty, obrázky, animace, příběhy pacientŧ), edukační materiály pro ţáky a studenty (např. leták Je čas najít si svého gynekologa, leták Zeptej se…) a webové stránky Zdraví pro ţeny, kde najdeme informace o rakovině děloţního čípku, o jejích příčinách, léčbě i prevenci, příběhy pacientŧ, poradna lékaře. (Výchova ke zdraví [online], 2009)
4.8 Hrou proti AIDS Projekt Hrou proti AIDS byl vytvořen pro druhý stupeň základní školy a je to primárně preventivní aktivita. Jeho poskytovatelem a garantem je SZÚ (zapŧjčuje potřebné vybavení a zajišťuje úvodní proškolení moderátorŧ a organizátorŧ) a je součástí Národního programu boje proti AIDS. (Výchova ke zdraví [online], 2009) Předlohou programu byla česko-německá akce pořádaná v r. 1998 – Parkúr o AIDS, lásce a sexualitě. Formou vědomostního překonávání překáţek (pět stanovišť) jsou účastníci hry rozděleni do pěti skupin po 12 - 15 lidech, přičemţ po 90 minutách docházejí k cíli. Cílem je absolvovat všech pět stanovišť, kde si účastníci doplňují znalosti na téma (AIDS – HIV [online], 2007):
cesta přenosu HIV - 15 obrázkŧ na hracím plánu, kde jsou znázorněny rŧzné rizikové situace z hlediska přenosu viru HIV. Účastníci posoudí riziko nákazy barevným označením - červená: vysoké riziko, ţlutá: minimální riziko, zelená: bez rizika, bílá: nevím. Moderátor poté vysvětlí okolnosti přenosu viru HIV a vyhodnotí spolu s účastníky správnost barevného označení,
zábrana nechtěného těhotenství, pohlavně přenosných infekcí a HIV - probrání rŧzných metod zábrany početí a jejich pouţívání. Účastníci si vyzkouší svoje znalosti 44
a dŧkladně prodebatují přednosti a nevýhody jednotlivých antikoncepčních prostředkŧ,
láska, sexualita a ochrana před HIV - kostka štěstí rozdělí účastníkŧm otázky a úkoly, ve kterých jde o jejich osobní postoje k ochraně před HIV a přístup k HIV v partnerském vztahu,
sexualita ve výrazech (pantomima) - jde o vyjádření pocitŧ a situací, vztahujících se k lásce, partnerství a sexualitě pomocí řeči těla. Na dílcích skládačky budou dílčí scénky a pojmy, které účastníci musí předvést a nakonec sloţit skládačku dohromady,
ţivot s HIV/AIDS - účastníci se na příkladu fiktivního člověka, kterého si sami pojmenují, seznámí s psychosociálními, právními a medicínskými aspekty infekce HIV a jejich konkrétními dopady na ţivot postiţených. Na kaţdém stanovišti jsou 2 moderátoři, kteří ohodnotí výkon skupiny podle znalostí,
postojŧ a aktivity skupiny. Hra je pojata mírně soutěţivě a nejlepší účastníci hry jsou odměněni drobnými dárky. (AIDS – HIV [online], 2007) Graf 4 Počet vyšetření a počet HIV v České republice z roku 2009 (SZÚ [online], 2010)
Na grafu čtyři (str. 45) mŧţeme vidět počet vyšetření a počet lidí nakaţených virem HIV v České republice k 31.12 2009. Z grafu je zřejmé, ţe zájem o vyšetření byl a je poměrně velký, coţ je velmi pozitivní. Co je ovšem smutné, tak ţe počet nemocných lidí virem HIV 45
v České republice rok od roku stoupá. Proto by ve školách, ale i v rodinách měla být rozebírána problematika a prevence proti viru HIV co nejvíce.
4.9 Jak se (ne)stát závislákem Jak se (ne)stát závislákem je interaktivní zábavný program pro ţáky základních škol s tématikou primární prevence sociálně patologických jevŧ. Jde o soutěţní formu programu s moderátorem a probíhá ve dvou vyučovacích hodinách na několika stanovištích. Škola si vybírá čtyři aţ pět témat podle zájmu a potřeb z 10 tematických okruhŧ (Výchova ke zdraví [online], 2009):
od experimentŧ k závislosti – pouţívají se magnetické karty, rysy závislosti,
kouření – příběh,
alkohol – slepá mapa lidského těla, pouţití dioptrických brýlí, alkoholový test, jak bezpečně pít, odbourávání alkoholu,
drogy,
virtuální realita – závislosti na informačních technologiích,
poruchy přijmu potravy,
jsem takový? – zkoušej, ale nepokoušej – hledání sebe samého, riskér nebo opatrník?
asertivita – jak se ubránit,
rozhodování,
reklama – jak nenaletět – mocný svět médií (deštník sebeúcty a ochranné faktory).
Během celého programu se klade dŧraz na informace, rozvoj osobnosti a nácvik sociálních dovedností. Na realizaci projektu Jak se (ne)stát závislákem je potřeba tělocvična/ sál/ klubovna nebo dvě učebny (na jedno tematické stanoviště se předpokládá cca 15m2) a ozvučení se zesilovačem. (Výchova ke zdraví [online], 2009) Projekt byl pilotně realizován v roce 2005 za finanční podpory MZČR a autorem je Zdravotní ústav se sídlem v Brně (Výchova ke zdraví [online], 2009).
46
5 Stav a vývoj programů podpory zdraví Programy podpory zdraví jsou v poslední době často vyuţívané na základních školách, jako jedna z moţných primárních prevencí. Rŧzné projekty na podporu zdraví jsou realizované podle RVP ZV a to ve dvou oblastech, kde je zařazen předmět Výchova ke zdraví – Člověk a jeho svět (pro 1. stupeň) a Člověk a zdraví (pro 2. stupeň). (VUP [online], 2007) V současné době je vytvořeno nepřeberné mnoţství Programŧ podpory zdraví, které jsou vytvořeny rŧznými organizacemi, např. Krajskou hygienickou stanicí, Státním zdravotním ústavem, Policií České republiky, Městskou policií, Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, Pedagogicko-psychologickou poradnou, rŧznými nadacemi jako jsou Sdruţení Podané ruce, dále Poradenské centrum pro drogové a jiné závislosti atd. Programy jsou tvořené také podle potřebných témat, jako je výţiva dětí, prevence kuřáctví, protidrogová a protialkoholová prevence, reprodukční zdraví, optimalizace pohybových aktivit nebo prevence nemocí a prevence úrazŧ, otrav a násilí. Jelikoţ existuje mnoho programŧ na podobná témata, školy si pečlivě vybírají, pro které téma se rozhodnou. Některé programy vyţadují na realizaci velké prostory, u jiných se musí koupit drahé didaktické materiály a někde je potřeba profesionální dohled, který se musí zajistit. V současnosti neexistuje ţádná ucelená publikace, která by obsahovala všechny programy podpory zdraví v ČR, mŧţeme tedy jenom odhadovat, kolik jich vlastně je. Navíc mnoho škol si tvoří projekty samy podle toho, co zrovna potřebují. Dokáţou si poradit i s finanční problematikou, kdy si umí sehnat peníze přes rŧzné české granty, nebo dokonce poţádat o dotaci Evropskou unii. V dnešní době na to existují i semináře, kam ředitel školy posílá své zaměstnance, aby si udělali kurz, kde se přesně naučí, jak takovou ţádost o dotaci napsat, kam zaslat apod. V současnosti mnoho škol nemá vytvořené své vlastní programy. Buď o této moţnosti neví, nebo nebyli vyškoleni či je to nezajímá a je pro ně pohodlnější, kdyţ si místo toho vyberou program, který nabízejí jiné organizace. Ovšem je jen otázka času, kdy si kaţdá škola bude vést své vlastní programy „šité na míru“. Do té doby budou muset organizace, které vymýšlejí programy podpory zdraví, obměňovat nabídku, vylepšovat své programy a vymýšlet nové na začínající problematická témata.
47
PRAKTICKÁ ČÁST 6 Výzkumné šetření Hlavním cílem výzkumu odvozeného od poznatkŧ shrnutých v teoretické části práce bylo, zda jsou učitelé na základních školách spokojeni se současnou nabídkou programŧ podpory zdraví pro první a druhý stupeň ZŠ a zda jsou o této problematice dostatečně informováni. Dílčím cílem šetření bylo zjistit, jestli učitel na základní škole, který má na starosti realizaci programŧ podpory zdraví, má specializační studium na školního metodika prevence. Dále jaká je informovanost ohledně nabídek programu podpory zdraví a jakým zpŧsobem jsou pedagogové informováni. Výzkum se dále zabýval otázkou, kdo programy uskutečňuje a jaké mají s nimi zkušenosti. V praktické části jsou představeny výsledky šetření a jejich grafické znázornění.
6.2 Dotazník Ve výzkumném šetření se vyzkoušel internetový dotazník, který v poslední době byl často pouţíván k výzkumným účelŧm. Jeho výhodou je, ţe se nemusí tisknout a tak šetří ţivotní prostředí. Dá se snadno a rychle vyplnit na internetu, ke kterému je v současnosti neomezený přístup. Dotazník je uloţen na konci bakalářské práce v seznamu příloh (Příloha č. 2).
6.3 Zpracování dotazníků Základních škol v Brně je 184 (87 ZŠ Brno město a 97 ZŠ Brno venkov), všem těmto školám byl zaslán e-mail, který obsahoval dopis ředitelŧm společně s odkazem na webové stránky, kde se nacházel dotazník. Vyplněných dotazníkŧ se vrátilo pouze 23 %.
6.4 Výsledky šetření Následující část práce se zabývá kaţdou otázkou zvlášť, kdy je nejprve stručně objasněné, na co je otázka zaměřená. Dále u většiny otázek následuje graf závislý na odpovědích respondentŧ a nakonec rozbor a zhodnocení výsledkŧ výzkumného šetření.
48
1. Otázka: Název školy V první otázce respondenti vypisovali název školy, kde pracují. 2. Otázka: Typ školy Otázka zjišťovala, zda respondent pochází z městského nebo venkovského typu školy. Graf 1 Typ školy
42%
venkovský městský
58%
Z grafu číslo jedna lze zjistit, ţe poměr zastoupení městského a venkovského typu škol byl poměrně vyrovnaný. Městský typ školy uvedlo 58 % respondentŧ a 42 % dotázaných uvedlo, ţe jsou typ venkovský. Co se týče informovanosti mezi typy škol, tak ţádný markantní rozdíl nebyl zaznamenán. Oba typy škol vyuţívaly podobné programy podpory zdraví.
49
3. Otázka: Věk respondentů Tato otázka se zaměřovala na věkové rozhraní pedagogŧ, kteří na základních školách realizují programy podpory zdraví. Graf 2 Věk respondentů 2%
44% 54%
25 - 35 let
36 - 45 let 46 - 55 let
Na základě odpovědí respondentŧ mŧţeme konstatovat, ţe učitelé, kteří realizují programy podpory zdraví na základních školách, jsou nejčastěji ve věkové skupině od 36-45 let, a to v zastoupení 54 %, dále je 44 % učitelŧ ve věku od 25–35 let a 2 % realizují programy podpory zdraví učitelé ve věkové skupině od 46–55 let.
50
4. Otázka: Vystudovaná aprobace respondentů Cílem čtvrté otázky bylo zjistit, jaké aprobace se často kombinují se školním metodikem prevence, který realizuje programy podpory zdraví na základní škole. Graf 3 Vystudovaná aprobace respondentů
16 14
přírodopis
12
1. stupeň ZŠ
10
speciální pedagogika tělesná výchova
8
cizí jazyk 6
zeměpis
4
dějepis
2 0
Dle grafu číslo tři lze zjistit, ţe nejčastější kombinace se školním metodikem prevence je přírodopis, který má zastoupení v 35 % (uvedlo 15 dotazovaných), další nejčastější odpověď byla 1. stupeň ZŠ s 26 % (11 dotazovaných), speciální pedagogiku uvedlo 16 % (sedm dotazovaných), tělesnou výchovu 14 % (šest dotazovaných), cizí jazyk 5 % (dva dotazovaní) a zeměpis a dějepis 2 %, čili vţdy jeden učitel z dotazovaných. Z odpovědí respondentŧ je patrné, ţe školní metodici prevence mají široké spektrum aprobací.
51
5. Otázka: Vystudovali respondenti specializační studium na školního metodika prevence (dále jen ŠMP) Tato otázka byla zaměřena přímo na specializační studium na ŠMP, jelikoţ v drtivé většině tito pedagogové řeší veškeré otázky problematiky podpory zdraví. Školní metodik prevence má na starosti (Pedagogicko – psychologická poradna [online], 2009) koordinaci tvorby a kontrolu realizace preventivního programu školy. Dále koordinaci a participaci na realizaci aktivit školy zaměřených na prevenci záškoláctví, závislostí, násilí, vandalismu, sexuálního zneuţívání, zneuţívání sektami, prekriminálního a kriminálního chování, rizikových projevŧ sebepoškozování a dalších sociálně patologických jevŧ. Má na starosti metodické vedení činností pracovníkŧ školy v oblasti prevence sociálně patologických jevŧ, spolupráce s orgány státní správy a samosprávy, shromáţdění zpráv a informací o ţácích se známkou sociálně patologických jevŧ, vedení písemných záznamŧ a činnosti školního metodika prevence a mnoho dalšího. Graf 4 Vystudovali dotazovaní specializační studium na ŠMP
19% 28% ano ne studuji 53%
Z výsledkŧ je patrné ţe 53 % respondentŧ nemá specializační studium na školního metodika prevence, 28 % dotazovaných má vystudovaného ŠMP a zbylých 19 % v současnosti studuje specializační studium na ŠMP. U dotazovaných, kteří odpověděli, ţe nemají ŠMP bylo často uváděno, ţe specializační studium studovali, ale nakonec studium přerušili a nedodělali ho.
52
5.1 Otázka: Pokud jste absolvovali specializační studium na ŠMP, napište, kdy a kde studium probíhalo. Tato podotázka byla dŧleţitá ke zjištění, kde mají učitelé moţnost vystudovat specializační studium pro ŠMP. U respondentŧ se vyskytly tři odpovědi – Pedagogická fakulta MU, PPP Sládkova a Sdruţení podané ruce. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně nabízí specializační studium pod názvem Pregraduální příprava školních metodiků prevence sociálně patologických jevů. Obsahuje 250 hodin, účastnický poplatek je ve výši 10 000,- Kč, akreditace udělena do 15. 12. 2009. (MŠMT [online], 2008) Pedagogicko – psychologická poradna Sládková nabízí vzdělávání s názvem Studium na školního metodika prevence. Studijní program je zaměřen na získání vědomostí a dovedností, které se projeví ve schopnostech aplikace pedagogiky a psychologie, adiktologie a výstupŧ z nejnovějších výzkumŧ v oblasti prevence rizikového chování. Studium je koncipováno v rozsahu 256 hodin (pět semestrŧ), cena za jeden semestr je 6 700,Kč. (Poradenské centrum [online], 2008) Sdruţení podané ruce nabízí Studium prevence sociálně patologických jevů. Doba trvání je určena na 250 hodin, účastnický poplatek je 15 000,- Kč, s akreditací do 27. 4. 2010. Graf 5 Kde ŠMP studovali/studují specializační studium
5% Pedagogická fakulta MU 35% PPP Sládková 60%
Sdruţení Podané ruce
53
Z grafu číslo pět mŧţeme zjistit, ţe 60 % respondentŧ uvedlo, ţe studovalo/studují specializační studium v Pedagogicko – psychologické poradně Sládkova. Na Pedagogické fakultě vystudovalo nebo studuje 35 % respondentŧ a 5 % dotazovaných uvedlo, ţe vystudovalo studium pro ŠMP ve Sdruţení Podané ruce. Datum ukončení studia, které uváděli dotazovaní, není dřívější neţ z roku 2007. 6. Otázka: Jakým způsobem jste informováni o nabídce programů podpory zdraví? Cílem této otázky bylo zjistit, jak se jednotlivé školy dovídají o programech podpory zdraví ať uţ nově vzniklých nebo starších, které byly pozměněné nebo jsou oblíbené na jiných školách. Graf 6 Jakým způsobem jsou respondenti informováni o nabídce programů podpory studia
40 35 30 25 20 15 10 5 0 e-mail
internet
kraj
letáky
porady
Z grafu číslo šest lze zjistit, ţe školy dostávají informace o programech podpory zdraví nejvíce prostřednictvím e-mailu, coţ činí 93 % případŧ, dále pomocí krajŧ v 81 %, formou letákŧ v 65 %, přes internet 35 % a přes porady škol 19 %. Mnoho respondentŧ uvedlo, ţe si hledají informace o programech podpory zdraví sami. Mŧţeme to přisuzovat buď malé nabídce programŧ, nebo speciálním nárokŧm učitelŧ na projekty.
54
7. Otázka: Základní školy vyuţívají programy podpory zdraví Tato otázka byla zaměřena na získání informace, kolik škol vyuţívá programy podpory zdraví. Graf 7 Máte na Vaší ZŠ programy podpory zdraví? 0%
ano ne
100%
Všichni respondenti, kteří se zúčastnili výzkumného šetření, odpověděli, ţe na svých základních školách realizují programy podpory zdraví.
55
8. Otázka: Jaké programy podpory zdraví na ZŠ se realizují Cílem osmé otázky bylo zjistit, jaké konkrétní programy podpory zdraví na základních školách pedagogové realizují. Bylo pozitivní, ţe mnoho škol vyuţívá tzv. projektové dny, coţ znamená, ţe daný projekt trvá jeden den. Graf 8 Jaké programy zdraví na ZŠ realizují Zdravé zuby
16
Ovoce do škol 14 Nehoda není náhoda 12 První pomoc 10
Típni to!
8
Den pro zdraví
6
Neţ uţiješ alkoholu, uţij svŧj mozek Empík cyklista
4
Hejbej se, nedej se 2 Normální je nekouřit 0
Mnoho škol vyuţívá program Zdravé zuby (42 %), Ovoce do škol (44 %), Nehoda není náhoda (23 %), Neţ uţiješ alkoholu, uţij svůj mozek (26 %), Empík cyklista (12 %), ale také Hrou proti AIDS (23 %), Hejbej se, nedej se (19 %), Kouření a já (33 %), Jak se (ne)stát závislákem (21 %), Normální je nekouřit (35 %) a mnoho dalších. Z projektových dnŧ například Típni to! (5 %), Den pro zdraví (7 %) nebo První pomoci (7 %). Bylo pozitivním zjištěním, ţe některé školy vtahují do tohoto dění i své ţáky třeba tím, ţe v rámci hodiny Výchovy ke zdraví mají děti sedmých tříd za úkol nachystat pořad pro prvňáky o prevenci nemocí a úrazŧ. Dále školy vyuţívají preventivní programy od Městské policie, besedy z centra Podané ruce atd.
56
9. Otázka: Kdo programy podpory zdraví na ZŠ uskutečňuje Při této otázce byla v dotazníku moţnost vícero odpovědí, ze kterých si dotazovaní mohli vybírat. Uvedeny byly odpovědi: Krajská hygienická stanice, Sdruţení Podané ruce, Poradenské centrum pro drogové a jiné závislosti, Policie ČR, Městská policie, Pedagogickopsychologická poradna, MŠMT, Ministerstvo zdravotnictví a další. Graf 9 Kdo programy podpory zdraví na Vaší ZŠ uskutečňuje? 40
35
Krajská hygienická stanice Sdruţení a nadace Podané ruce Poradenské centrum pro drogové a jiné závislosti Policie ČR
30
25
20
Městská policie
15
Pedagogickopsychologická poradna MŠMT
10
Ministerstvo zdravotnictví další
5 0
nikdo
Z grafu devět je patrné, ţe Městská policie uskutečňuje nejvíce programŧ na základních školách a to v 84 % případŧ. Další je Pedagogicko – psychologická poradna, která se účastní na projektech v v 79 % případŧ, Policie ČR v 60 % případŧ, dalších méně jak 40 % případŧ bylo rozděleno na: Poradenské centrum pro drogové a jiné závislosti 30 %, Sdruţení a nadace Podané ruce v 26 % případŧ, Krajská hygienická stanice s Ministerstvem zdravotnictví v 12 % případŧ, MŠMT v 9 % případŧ a 7 % škol uvedlo, ţe u nich nikdo neuskutečňuje programy podpory zdraví.
57
Celkem 17 respondentŧ uvedlo do sekce další, následující odpovědi: Pedagogická fakulta MU (12 %), SANANIM10 (41 %) nebo Státní zdravotní ústav (47 %). Podle výsledkŧ nejvíce základní školy spolupracují s Městskou policií, dále s Pedagogicko - psychologickou poradnou, ale také s Policií ČR. 10. Otázka: Spokojenost s nabídkou programů podpory zdraví Toto byla hlavní otázka celého dotazníku – zjistit, zda jsou školní metodici prevence spokojeni se současnou nabídkou programŧ podpory zdraví. Graf 10 Jste spokojeni s nabídkou programů podpory zdraví?
9%
ano ne
91%
Z výsledkŧ je patrné, ţe 91 % respondentŧ je spokojeno s nabídkou programŧ a jenom 9 % bylo nespokojeno (4 respondenti). Bohuţel dŧvody ohledně nespokojenosti nebyly napsané.
10
SANANIM - nestátní nezisková organizace, která od svého zaloţení v r. 1990 pŧsobí v oblasti drogových závislostí. Lidem ohroţeným drogami a jejich blízkým poskytuje pomoc v síti programŧ a sluţeb, které tvoří komplexní systém prevence, péče, léčby a resocializace. Aktivně se účastní na vytváření protidrogové politiky na všech úrovních státní správy s dŧrazem na ochranu veřejného zdraví, prosazuje realistický a poučený postup, pokud jde o priority a vytýčené cíle, a zasazuje se o hodnocení efektivity poskytovaných sluţeb, změnu systému jejich financování a jejich dlouhodobé plánování. (SANANIM [online] 2007)
58
11. Otázka: Jaké programy by respondenti uvítali (zaměření, téma, oblast,…) Tato otázka se zabývala výzkumem, jaké programy podpory zdraví metodikŧm prevence na školách chybí, v čem jsou nedostatky a na čem by se mělo více zapracovat. Graf 11 Na jaké téma by respondenti uvítali programy
prevence úrazŧ, otrav a násilí 5%
netolizmus 60%
výţiva 51%
optimalizace pohybové aktivity 28%
kyberšikana 81% agresivita, šikana 56%
zneuţití návykových látek 40%
Často pedagogové zmiňovali, ţe by potřebovali na jejich školách program zaměřený proti kyberšikaně (aţ 81 % respondentŧ), která je novým fenomén a měla by se začít řešit co nejdříve. Dále by uvítali program k výţivě (51 %), který by vtáhl do svého dění i větší spektrum lidí - hlavně rodiče. Mnoho respondentŧ se shodlo, ţe by potřebovali program na agresivitu a její následky – šikanu (aţ 56 %). Dále nebezpečí zneuţívání návykových látek (40 %), ale také by hodně učitelŧ uvítalo zpracování programu proti nebezpečí vlivu nadměrného sledování TV a internetu (60 %) a nejlépe uţ pro malé děti. Toto je fenomén často opomíjený, který se rychle rozrŧstá a odborníci mu dali název netolizmus. Znamená to závislost na virtuálních drogách (návykové sledování televize, závislost na počítači, apod.). V některých případech učitelé upozorňovali na lenost a zpohodlnělost ţákŧ, co se týče pohybu (28 %). Byly ale i takové odpovědi, kdy pedagog napsal, ţe potřebné si vyhledá a dokáţe si poradit sám – čili je nejspíše s nabídkou programŧ podpory zdraví spokojený (2 dotazovaní, čili 5 %).
59
12. Otázka: S jakými programy máte špatné zkušenosti? Stručně odůvodněte. Otázka číslo 12 se zaměřovala na nespokojenost respondentŧ s některými programy podpory zdraví na základní škole. Graf 12 Špatné zkušenosti respondentů s programy podpory zdraví
5%
nemám mám 95%
V této otázce bylo v 95 % případŧ odpovězeno, ţe učitel nemá ţádné špatné zkušenosti s programy podpory zdraví. Jen 5 % pedagogŧ uvedlo, ţe mají špatnou zkušenost s jednorázovými přednáškovými akcemi pro více škol, ty podle nich nejsou dostatečně efektivní.
60
13. Otázka: S kým na škole spolupracujete při vytváření programů podpory zdraví? U této otázky bylo na výběr z více moţností, které si dotazující vybírali. Například třídní učitel, vedení školy, výchovný poradce, vedoucí stravování, rodiče a jiné. Graf 13 S kým na škole spolupracuje ŠMP při vytváření programů podpory zdraví
40 35
třídní učitel
30
vedení školy 25
výchovný poradce
20
vedoucí stravování rodiče
15
jiné 10 5 0
Z výsledkŧ je patrné, ţe nejvíce ŠMP spolupracují při vytváření programŧ podpory zdraví s vedením školy v 88 % případŧ, dále spolupracují s třídním učitelem v 79 % případŧ, s výchovným poradcem v 65 % případŧ, s rodiči ve 42 %, s vedoucím stravování v 35 % a v 23 % zvolili odpověď jiné, kdy nejčastěji uváděli školního psychologa. Velmi pozitivní zjištění bylo, ţe 18 škol (42 %) spolupracuje s rodiči, coţ je vynikající zpráva, protoţe dobrá kooperace mezi školou a rodiči je velmi dŧleţitá.
61
Diskuze S výsledky a závěry tohoto výzkumu je třeba zacházet obezřetně, jde o pilotní sondu názorŧ pedagogŧ, kteří úzce pracují s programy podpory zdraví na základních školách v Brně. Problém by si zaslouţil reprezentativní multicentrické šetření. Programy podpory zdraví jsou dŧleţité pro prevenci rŧzných úskalí v ţivotě dětí. Je třeba na to brát ohled a postarat se o dostatečnou informovanost dětí a široké veřejnosti. Výzkumné šetření přineslo vcelku pozitivní výsledky. Ukázalo se, ţe 91 % respondentŧ je spokojeno s nabídkou programŧ podpory zdraví. Specializační studium na školního metodika prevence nemá vystudované 53 % respondentŧ. Pouze 28 % respondentŧ má absolvované studium ŠMP a zbylých 19 % dotazovaných v současné době studuje. Velmi zajímavé zjištění bylo, ţe studium na školního metodika prevence se nemusí dělat pouze na pedagogické fakultě, ale jsou akreditovány programy například v Pedagogicko - psychologické poradně v Brně Sládkova, nebo ve Sdruţení Podané ruce. Dále všichni dotazovaní odpověděli kladně na otázku, zda realizují na své ZŠ programy podpory zdraví a dokonce mnoho z nich vyuţívá stejné programy. Například jde o programy Zdravé zuby, Ovoce do škol, Nehoda není náhoda, Kouření a já, Normální je nekouřit, Hrou proti AIDS, Hejbej se, nedej se a mnoho dalších. Bylo velkým přínosem zjistit, jaké programy podle respondentŧ chybí, a které by uvítali na svých základních školách. Často se shodovali, ţe je potřeba program proti kyberšikaně, coţ je v dnešní době narŧstající fenomén. Velký negativní vliv v dnešním světě má také závislost dětí na televizi a počítači. Alarmující je i dnešní zpohodlnělost a lenost dětí a s ní narŧstající obezita, která se stává často zmiňovanou v novinách. Naopak 95 % respondentŧ nemá ţádné špatné zkušenosti s programy podpory zdraví nebo si nemohli v dané chvíli vzpomenout. Jen 5 % uvedlo, ţe velmi neefektivní byly jednorázové přednáškové akce pro více škol. V současnosti existuje mnoho uţitečných programŧ podpory zdraví, které školy hojně vyuţívají. Jsou ale také případy, kdy si ŠMP projektují svoje programy a ţádají o finanční dotaci Evropskou unii a podávají rŧzné granty. Je proto velmi reálné, ţe v budoucnosti bude mnoho škol, které si vytvoří svŧj vlastní program, který bude cíleně zaměřen na specifické potřeby dané školy.
62
Závěr Cílem bakalářské práce Programy podpory zdraví na základní škole v Brně a jejich stav a vývoj bylo celkové shrnutí nejznámějších programŧ podpory zdraví na základních školách v Brně, zjištění současného stavu a vývoje programŧ a spokojenost a informovanost pedagogŧ, kteří realizují programy podpory zdraví na základních školách. Teoretická část bakalářské práce popisuje informace o problematice zdraví, kdy v první kapitole definuje hlavní pojmy – zdraví, determinanty zdraví, podpora zdraví, prevence, výchova ke zdraví a ţivotní styl. Ve druhé kapitole se zabývá Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání, kam spadá i předmět Výchova ke zdraví, který úzce souvisí s problematikou programŧ podpory zdraví a zmiňuje zákon O ochraně veřejného zdraví. Třetí kapitolu rozděluje práce na sedm hlavních oblastí, kde blíţe specifikuje problematiku tématu a u konkrétních oblastí uvádí příklady programŧ podpory zdraví. Čtvrtá část rozebírá konkrétní programy a pátá část se zabývá současným stavem programŧ a predikuje jejich vývoj do budoucnosti. Praktická část práce se zabývá výzkumným šetřením, kde bylo nejdŧleţitější zjistit spokojenost a informovanost pedagogŧ, kteří úzce pracují s programy podpory zdraví na základních školách. Bylo velmi pozitivní zjištění, ţe 91 % respondentŧ bylo spokojeno s nabídkou programŧ podpory zdraví. Co se týče informovanosti, mnoho škol dostává informace a zajímavosti o programech formou e-mailŧ, letákŧ, ale také i prostřednictvím krajŧ a porad. Značná část pedagogŧ (35 %) si zjišťuje informace přes internet. Velmi kladně ohodnocený je současný zájem pedagogŧ, kteří studují ŠMP a aktivně hledají další programy podpory zdraví pro své základní školy. Pro další šetření reálné situace problematiky programŧ podpory zdraví na základních školách u pedagogŧ, by bylo vhodnější zvolit větší mnoţství respondentŧ a otázek, které by byly ještě hlouběji rozpracovány a získalo by se tak více informací o dané problematice.
63
Shrnutí Bakalářská práce „Programy podpory zdraví na základní škole v Brně a jejich stav a vývoj“ pojednává o základních pojmech, které jsou třeba předem definovat (např. zdraví, determinant zdraví, prevence, výchova ke zdraví, ţivotní styl apod.). Dále popisuje předmět Výchova ke zdraví a jeho zařazení do Rámcově vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Popisuje konkrétních programy podpory zdraví, které bývají nejčastěji realizované. Praktická část seznamuje s výsledky výzkumného šetření, které bylo provedeno v Brně pomocí internetových dotazníkŧ a týká se spokojenosti a informovanosti pedagogŧ o problematice programŧ podpory zdraví na základní škole. Bakalářskou práci uzavírají výsledky výzkumného šetření, které jsou doplněny o další informace a grafy k jednotlivým otázkám
Resumé This bachelor paper named „The Programmes of Health Promotion in Primary Schools in Brno, their Status and Development” deals with key terms that need to be predefined (e.g. health, the determinant of health, prevention, health education, the style of life). Furthermore, the paper concerns health education as a school subject and its place within the primary school curriculum. It also analyses the most frequent individual programmes that primary schools use to promote their pupils´ health. The practical part introduces the internet questionnaire survey, which was carried out in Brno, and deals with the contentment and the awareness of primary school teachers in the field of health promotion programmes. In conclusion the bachelor paper summarizes the results of the questionnaire survey that are complemented by further pieces of information and graphs concerning individual questions.
64
Pouţité zdroje 1. BRÁZDOVÁ, Zdenka. Projekt podporující zdraví na základní škole. Brno, 2008. 44 l. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 2. GAVORA, Peter. Výzkumné metody v pedagogice. Brno: Paido, 1996. 130 s. IBSN 80-85931-15-X. 3. HAVLÍNOVÁ, Miluše (ed.). Program podpory zdraví ve škole: rukověť projektu Zdravá škola. Praha: Portál, 1998. 275 s. ISBN 80-7178-263-7. 4. IVANOVÁ, Kateřina. Ţivotní styl jako sociální determinanta zdraví. Praha, 2006. 143 l. Rigorózní práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. 5. KACHLÍK, Petr, MUŢÍK, Vladislav. Program Zdraví 21 a výchova ke zdraví 2009: sborník z konference Fórum výchovy ke zdraví. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 27s. + 1 CD. ISBN 80-210-2179-9. 6. MACHOVÁ, Jitka, KUBÁTOVÁ, Dagmar. Výchova ke zdraví. Praha: GRADA, 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2715-8. 7. MUŢÍKOVÁ, Leona. Výchova ke zdraví v současném základním školství. Brno, 2006. 104 l. Rigorózní práce. Masarykova Univerzita, Pedagogická fakulta. 8. ONDERKOVÁ, Irena. Alkohol a kouření jako patologický jev u ţáků II. stupně základních škol. Brno, 2008. 126 l. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 9. PRESL, Jiří. Drogová závislost. Praha: Maxdorf, 1995. 88 s. ISBN 80-85800-25-X. 10. REISSMANNOVÁ, Jitka. Základní škola Jihomoravské náměstí - 4 roky v projektu Zdravá škola. In Řehulka, E., Řehulková, O. Učitelé a zdraví 6. Brno: Pavel Křepela, 2004. s. 335-342.
65
11. REISSMANNOVÁ, Jitka. Zdravá škola - teorie a praxe (historie a současnost). Brno, 2005. 98 l., Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 12. ŘEHULKA, Evţen. (Ed.) School and Health 21 (1) – Škola a zdraví 21 (1). Brno: Paido, 2006, s. 133-170. ISBN 80-7315-119-7. ISBN 80-210-4071-8. 13. SVOBODOVÁ, Jarmila. Zdravá škola včera a dnes. Brno: Paido, 1998. 47 s. ISBN 80-85931-53-2. 14. WINKLEROVÁ, Monika. Výuka dopravní výchovy na druhém stupni ZŠ s přihlédnutím k mezipředmětovým vztahům. Brno, 2007. 59 l. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. 15. ČESKÁ ASOCIACE ŠKOLNÍCH METODIKŦ PREVENCE [online]. ©2009. Dostupný z World Wide Web:
16. FOODNET – Zdravý ţivotní styl [online]. ©2009, [cit. 2011-03-24]. Dostupný z World Wide Web:
17. FÓRUM ZDRAVÉ VÝŢIVY – Potravinová pyramida [online]. ©2010, [cit. 2010-1028].
Dostupný
z
World
Wide
Web:
media/publikace/informacni-materialy/pyramida-zdrave-vyzivy/115-pyramida-zdravevyzivy.aspx> 18. LAKTEA – Ovoce do škol [online]. ©2008, [cit. 2010-09-15]. Dostupný z World Wide Web: 19. MINISTERSVTO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŢE A TĚLOVÝCHOVY - Prevence [online]. ©2007,
[cit.
2011-03-29].
Dostupný
z World
Wide
Web:
66
20. NÁRODNÍ PROGRAM BOJE PROTI AIDS [online]. ©2007, [cit. 2011-02-08]. Dostupný z World Wide Web: 21. PEDAGOGICKÁ FAKULTA MU [online]. ©2005, [cit. 2008-02-18]. Dostupný z World Wide Web: < http://www.ped.muni.cz/normalnijenekourit/default.htm> 22. SANANIM [online]. ©2007, [cit. 2011-02-09]. Dostupný z World Wide Web: 23. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV – Zákon o ochraně veřejného zdraví [online]. ©2005,
[cit.
2010-05-01].
Dostupný
z
World
Wide
Web:
24. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV – Pohyb do škol [online]. ©2005, [cit. 2010-05-01]. Dostupný
z
World
Wide
Web:
25. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV – Alkohol [online]. ©2005, [cit. 2010-05-01]. Dostupný z World Wide Web: 26. VŠEOBECNÁ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNA ČR – Obezita [online]. ©2011, [cit. 2011-01-25].
Dostupný
z
World
Wide
Web:
27. VÝCHOVA KE ZDRAVÍ – Prevence úrazu [online]. ©2009, [cit. 2011-03-23]. Dostupný z World Wide Web: 28. VÝCHOVA KE ZDRAVÍ – Výţiva [online]. ©2009, [cit. 2011-03-23]. Dostupný z World Wide Web: 67
29. VÝCHOVA KE ZDRAVÍ – Prevence nádorŧ [online]. ©2009, [cit. 2011-03-23]. Dostupný z World Wide Web: 30. VÝCHOVA KE ZDRAVÍ – Sexuální výchova [online]. ©2009, [cit. 2011-03-23]. Dostupný z World Wide Web: 31. VÝCHOVA KE ZDRAVÍ – Závislosti [online]. ©2009, [cit. 2011-03-23]. Dostupný z World Wide Web: 32. VÝCHOVA KE ZDRAVÍ – Pohyb [online]. ©2009, [cit. 2011-03-23]. Dostupný z World Wide Web: 33. VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ V PRAZE – RVP ZV [online]. ©20042005,
[cit.
2008-03-18].
Dostupný
z World
Wide
Web:
34. ZDRAVÉ ZUBY [online]. ©2006, [cit. 2010-06-10]. Dostupný z World Wide Web: 35. ZDRAVÍ 21 [online]. ©2007, [cit. 2011-03-17]. Dostupný z World Wide Web:
68
Seznam příloh Příloha č. 1 Dopis ředitelům
Váţená paní ředitelko/ Váţený pane řediteli, jmenuji se Jana Floriánová, jsem studentkou Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a píši bakalářskou práci na téma Programy podpory zdraví na ZŠ. Dovolte mi Vás tímto dopisem poţádat, o vyplnění krátkého internetového dotazníku prostřednictvím Vašich školních metodikŧ prevence. Vyplnění dotazníku není příliš časově náročné, jelikoţ jsem si vědoma vytíţení pedagogŧ. Internetový dotazník je umístěn na tomto odkaze: https://spreadsheets.google.com/viewform?formkey=dFNteVBLZlJKWXZrMWM1X2t5d0N qSWc6MQ Pokud budete mít zájem o zaslání výsledkŧ výzkumného šetření, prosím, kontaktujte mne na níţe uvedené e-mailové adrese. Prosím o vyplnění a zaslání dotazníkŧ do 3. 4. 2011. Předem děkuji za předání a vyplnění dotazníkŧ. S pozdravem a přáním hezkého dne Floriánová Jana Katedra výchovy ke zdraví Pedagogická fakulta MU [email protected]
Příloha č. 2 Dotazník
