Masarykova univerzita Pedagogická fakulta
KATEDRA HUDEBNÍ VÝCHOVY
Rozvoj pěveckých dovedností v souvislosti zapojení dětí do pěveckého sboru na 1. stupni ZŠ
Diplomová práce
Brno 2011
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
PhDr. Blanka Knopová, CSc.
Eva Janů
Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
V Brně dne…………….2011
........................
Děkuji vedoucí práce PhDr. Blance Knopové, CSc. za vstřícný přístup, poučné připomínky a odborné vedení při zpracování diplomové práce.
„Zpěv musí vycházet ze srdce.“ Samuel Beckett
Obsah Úvod .................................................................................................................................. 7 1
Dětský pěvecký sbor ................................................................................................. 8 1. 1 Hudební schopnosti ................................................................................................ 8 1. 2 Specifika dětského hlasu ...................................................................................... 10 1. 3 Hlasová výchova .................................................................................................. 12
2
Jednohlasý a dvojhlasý zpěv ................................................................................... 16 2. 1 Jednohlas .............................................................................................................. 16 2. 2 Dvojhlas ............................................................................................................... 18
3
Učitel hudební výchovy .......................................................................................... 25
4
Náměty pro rozvoj pěveckých dovedností .............................................................. 27 4. 1 Dechová cvičení ................................................................................................... 27 4. 2 Rytmus ................................................................................................................. 32 4. 3 Intonační cvičení .................................................................................................. 42 4. 4 Cvičení pro rozvoj vícehlasu................................................................................ 48 4. 5 Postřehy z mé praxe ............................................................................................. 52
Závěr ............................................................................................................................... 54 Přílohy ............................................................................................................................. 55
Literatura ......................................................................................................................... 69 Zdroje obrázků ................................................................................................................ 71 Resumé Anotace
Úvod Hudba byla od malička nedílnou součástí mého všedního dne. Jiţ od šesti let jsem začala hrát na housle, ve druhé třídě přibyla zobcová flétna a ve dvanácti letech také klavír. Měla jsem moţnost téţ vystupovat v pěveckém sboru při ZUŠ ve Velkých Pavlovicích, který jsem navštěvovala. Sedm let hraji v cimbálové muzice na pozici primášky a od ledna jsem nastoupila na učitelskou dráhu, kde vyučuji zejména hudební výchovu. Všechny dovednosti a zkušenosti, které jsem se mohla naučit, bych v budoucnu ráda rozvíjela a předávala dětem. K tématu diplomové práce mě motivoval blízký vztah k hudbě a zejména k dětem. Kaţdý člověk má od narození v sobě nejpřirozenější hudební nástroj a tím je zpěv. Skrze něj můţeme vyjadřovat pocity, myšlenky. Existuje nespočet hudebních činností, které by mělo dítě zvládat, aby se dobře začlenilo do pěveckého sboru a zdárně v něm pracoval. Právě pěvecký sbor je vrcholným bodem školní hudební výchovy. Cílem diplomové práce je poukázat na soubor hudebních činností, které musí děti navštěvující pěvecký sbor zvládnout, neţ jsou schopné vystoupit před publikem. V teoretické části se zabýváme dětskými schopnostmi, jejich klasifikací, specifikami dětského hlasu a typy cvičení pro hlasovou výchovu. Jednohlasý i vícehlasý zpěv stručně charakterizujeme a uvádíme cvičení na rozvíjení hlasového rozsahu a tvoření tónu. Dále se pokusíme shrnout základní informace o dobrém učiteli hudební výchovy, jaké by měl pouţívat zásady i metody práce. V praktické části této práce jsou uvedeny různé náměty pro rozvíjení pěveckých dovedností a to cvičení dechová, rytmická i intonační, která jsou doplněna vhodnou motivací, popisem a také obrázky. Po zvládnutí těchto cvičení jiţ můţeme směle říct, ţe se děti něco naučily a mohly bychom uvaţovat o realizaci vystoupení a také, jaký repertoár by byl vhodný pro vystoupení. Tato práce je určena všem nadšencům a tvořivým učitelům hudební výchovy, kteří chtějí předávat znalosti a dovednosti svým svěřencům hravou formou.
7
1 Dětský pěvecký sbor Humanista, spisovatel, filozof a kněz Ján Maliarik uvádí: „Zpívání duše a hlas se ničím nahradit nedá. Duší uměleckého stupně je hudba, která předchází tanec a která pak vyzní v čarokrásném zpěvu lidském.“ 1 Sborový zpěv byl odedávna uplatňován pro výchovné školní účely. Ve středověku byl zpěv zaloţený na potřebách náboţenských a liturgických, školní zpěv byl tudíţ závislý na církvi. Jako povinný předmět byl do škol zaveden aţ v roce 1869. Čeští pedagogové vyučovali nejen zpěvu, ale i hře na hudební nástroje. Roku 1922 sborový zpěv vedli pouze ojediněle obětaví učitelé. Aţ po osvobození republiky po roku 1945 nastává větší rozmach zakládání dětských pěveckých sborů. Zpěv je nejpřirozenějším hudebním nástrojem kaţdého dítěte. Vyjadřuje pocity, myšlenky, nálady a zpěvem se dítě stává aktivnějším a tvořivějším. Zpěv působí na člověka mnoha faktory, jedním z nejpřednějších je utváření osobnosti a jeho charakteru. Jestliţe takto působí na člověka zpěv, pěvecký sbor tyto charakteristiky ještě znásobuje. Utváří zejména sociální cítění, učí děti umět se celku podřizovat, dobře s ním vycházet, mít odpovědnost a kázeň. Dítě při vstupu do pěveckého sboru musí vykazovat určité schopnosti a dovednosti, které se dají určit různými prověrkami.
1. 1 Hudební schopnosti Pojem schopnost má zdůraznit především rozdíly mezi lidmi, které ovlivňují rychlost chápání a myšlení, kvalitu činností, práce a učení. Tyto rozdíly jsou určovány nestejným vybavením jedince, vlivy prostředí a výchovou. Schopnost můţeme povaţovat za relativně stálou psychickou vlastnost, sloţitou vnitřní podmínku, která umoţňuje snadno se učit a dosáhnout úspěšných činností a dovedností v dané oblasti. 2
1
Maliarik, Ján. Len láska má tu moc, str. 241
2
Sedlák, František. Naučíme zpívat všechny děti?, str. 28
8
„Hudební schopnosti povaţujeme za psychické struktury a vlastnosti jedince, které mu umoţňují kontakty s hudbou, její vnímání a proţívání a všestrannou hudební aktivitu. Hudební schopnost je základním předpokladem k hudební činnosti, kterou spoluutváří, v níţ se však sama projevuje zkvalitňuje.“ 3 Hudební schopnosti se vyvíjejí na základě hudebních činností. Zde hrají roli především vlohy, neboli zděděné dispozice. František Sedlák klasifikuje hudební schopnosti na: 4 Schopnosti sluchově percepční, do kterých patří sluchová orientace v hudebně výškovém prostoru, sluchová citlivost k rozlišování vlastností tónů (výšky, síly, trvání, barvy), výšková, metrická, rytmická, dynamická a tempová vztahová schopnost. Schopnosti sluchově pohybové, které zajišťují souhrn sluchového orgánu s motorickým, dále přesnost, rychlost a správnost pohybů při instrumentální hře a pohybové reakce na hudbu. Schopnosti analytické a syntaktické, které vydělují melodii a její pohyb, rytmus, dynamiku, agogiku, harmonii a instrumentaci. Zachycují vztahy ve skladbě, výstavbu a formu díla. Rytmické cítění vede ke vnímání a proţívání metra a rytmických časových vztahů. Tonální cítění umoţňuje schopnost tonálně proţívat výškové vztahy. Harmonické cítění vede k pochopení akordů a harmonických funkcí. Emocionální reakce slouţí k vnímání a proţívání hudby. Mezi hudebně intelektové schopnosti patří hudební paměť, představivost, myšlení, estetické hodnocení hudebních děl a schopnosti hudebně tvůrčí. Všechny tyto schopnosti se navzájem ovlivňují a doplňují. Při práci s nezpěvnými dětmi začínáme u probuzení sluchového vnímání. Je důleţité, aby při zpěvu slyšely jak samy sebe, tak i další zpěváky. Při vstupu ţáka do školy by si měl kaţdý učitel provést základní prověrku hudebních schopností kaţdého dítěte. Prověrky hudebních schopností pomáhají určit, zda dítě je či není hudebně zaloţené. Hudebnost je ovlivněna vlohami jak získanými tak
3
Sedlák, František. Naučíme zpívat všechny děti?, str. 29
4
Viz blíţe Havelková, Chládková. Didaktika hudební výchovy I, str. 7
9
vrozenými, prostředím, ve kterém dítě vyrůstá, a výchovou. To, ţe dítě nezpívá čistě, nemusí znamenat, ţe je nezpěvné. Můţe to být zapříčiněno mnohými faktory, z nichţ můţeme jmenovat především malé pěvecké zkušenosti. Učitel by měl testovat ţáky nenásilnou formou. Nejprve ţáci zpívají současně známou píseň. Učitel tak má první informaci o výškovém rozsahu a intonaci. Při zkoumání hudebnosti se dají prověrky rozdělit na dvě části a to: na orientační kolektivní pěveckou prověrku a na prověrku s jednotlivci po vyučování, kteří při kolektivním zpěvu zpívali nečistě. Pro zjišťování hudebnosti se pouţívají také anamnestické dotazníky, kde jsou uvedeny informace o povolání rodičů, zda si zpívají doma při některé činnosti, zda někdo doma hraje na hudební nástroj, které písně mají děti oblíbené ze školky, televize, rozhlasu, magnetofonu aj. Při individuální práci se ţákem se zaměříme na hlasový rozsah pomocí zpěvu jemu známých písní. Zjišťujeme i hlasovou polohu, ve které ţák dovede zpívat čistě. U nečistě zpívajících dětí dále zkoumáme, jestli vnímají citlivost k rozlišování výšky tónů, zda mají vypěstovanou melodickou i rytmickou paměť, tonální a rytmické cítění. Rozvoji hudebních schopností musíme věnovat zvýšenou pozornost při nápravě hudebního sluchu, představivosti a paměti, tonálního cítění a intonačních dovedností. U nezpěvných dětí musíme rozvíjet hudební sluch vnímáním zvuků, které jdou zvnějšku, ale zároveň si musí dítě uvědomovat svůj hlas. Ze začátku se ţáci učí rozlišovat sílu, délku, barvu, výšku v co největších kontrastech, které se pak zmírňují. Sluch rozvíjíme formou her, kdy ţáci vyuţívají zrakových, hmatových a pohybových činností. Mezi nejjednodušší činnosti napomáhající k rozvoji hudebního sluchu je naznačování výšky tónů pohybem ruky. Totéţ platí pro sílu tónu; slabý tón ukáţe ţák; např. prsty mírně roztáhlými od sebe, při silném tónu ţáci ruce roztáhnou do upaţení. Barvu tónu mohou prezentovat odlišné hudební nástroje, odlišné barvy hlasů dětí, tleskání, pleskání, dupání aj.
1. 2 Specifika dětského hlasu Hlasové ústrojí tvoří dva pruţné vazy, které jsou napjaty mezi hlasivkovými chrupavkami nacházejícími se v hrtanu. Tyto pruţné vazy jsou pokryty slizničními řasami vytvářejícími hlasové valy, mezi kterými je umístěna hlasová štěrbina. Proudem vzduchu z plic se hlasové valy rozechvívají a tím vzniká hlas. Tvarem a velikostí dutiny 10
hrtanové, hltanové a vedlejších nosních dutin je určována barva hlasu. Výška je závislá na síle proudu vzduchu a napětí valů. Síla hlasu je určena ozvukem dutiny nosní, hrtanu, průdušnice a plic. K těmto vlastnostem hlasu bychom mohli přidat ještě další, a to hlasové rejstříky a rezonance. Hlasová pedagoţka Alena Tichá ve svém díle uvádí, ţe se hlasivky při zpěvu mohou zapojovat třemi odlišnými způsoby: 5 hlasivky pracují samy, celou svou hmotou- pak tvoří tóny tzv. hrudního rejstříku hlasivky jsou napínány vnějšími hrtanovými svaly, pak pracují jen jejich blanité okraje- znějí tóny tzv. hlavového rejstříku mostem mezi hrudním a hlavovým rejstříkem je tzv. střední rejstřík Pro hrudní rejstřík je typická niţší hlasová poloha, hlas zní barevně, plně. Nesmí být tvořen silou, jinak hlas zní drsně aţ chraptivě. Hlasivky jsou při tomto zpěvu napínány, hlas je tak omezen vyššími polohami. Širokou výslovnost vyvolávají vokály a, e, tyto vokály procvičujeme i v ostatních rejstřících. Hlavový rejstřík je naopak typický pro vysokou hlasovou polohu, je znakem zdravého, měkkého hlasu. Hlasivky kmitají jen blanitými okraji. Tento hlas rezonuje v lebce i v měkké hrudi. Střední rejstřík zní jasně, průrazně, je nasazován s měkkými hlasovými začátky. Navozují jej vokály e, i. Střední hlas rezonuje v předních prostorách lebky. Dětský hlas je podobný rejstříkové stavbě ţenskému hlasu. Hrudní hlas u dětí zní jako střední poloha ţeny sopranistky, hlavový tón ţeny působí jako dětský střední a hlavový tón. Rejstříky u dětí jsou posunuty nahoru, protoţe mají menší hrtan, uţší a kratší hlasivky. Charakteristikou pro zdravý dětský hlas je jasná a zvonivá barva hlasu, hlas je jemnější, s přibývajícími lety přibývá hlasu síla, která je značně menší neţ u dospělého člověka, a barevnost. Děti do tří let mají hlasový rozsah6 g1- c2, děti předškolního věku nabývají rozsahu f1- e2, ţáci mladšího školního věku c1- f2 a ţáci starší 10 let a děti v pubertě pak a-a2. Pěvecký rozsah ţáků se však vyznačuje velkými individuálními rozdíly. V dnešní době se stále více objevuje nízká hlasová poloha. Je to způsobeno tím, ţe dnešní děti méně zpívají.
5
6
Viz blíţe Tichá, Alena. Učíme děti zpívat, str. 15 Viz blíţe Tichá, Alena. Učíme děti zpívat, str. 21
11
Velmi důleţité pro správný vývoj dětského hlasu je nasazení hlavového tónu a hlavová rezonance. Hlavový tón se nejlépe procvičí slabým zpěvem na vokály u, o a postupem po stupnicové řadě (glissandem). Ve vyšších polohách necháváme hlas pěkně rozeznít, v hlubších polohách zpíváme slaběji. Hlas je třeba procvičovat, nejen polohy, ale také jeho dynamické odstíny. Hlubší hlas nikdy záměrně nezesilujeme. Hlavový tón uslyšíme pouze tehdy, kdyţ je uvolněný hrtan. Čelist musí být uvolněná, kořen jazyka by měl být měkký, dech prohloubený pro ochranu hrtanu před velkým tlakem vzduchu. Vdechováním nosem se vzduch otepluje a čistí, ale při zpěvu velmi často vyuţíváme vdechování ústy, protoţe je potřeba nadechovat se rychle a hluboce. Vydechování by mělo být pomalejší pro vytvoření kvalitního tónu. Čím lépe se výdechového proudu vyuţívá, tím je zpívaný tón zvukově kvalitnější. Kvalitu tónu velice ovlivňuje ovládnutí pěveckého dýchání, proto by měl kaţdý pedagog této problematice věnovat mimořádnou pozornost.
1. 3 Hlasová výchova Poznatky o hlasové výchově mají obrovský význam pro učitele i jeho ţáky. Učitel si musí uvědomovat důleţitost jeho hlasu, který potřebuje pro vykonávání povolání a musí také o něj náleţitě pečovat, tzn. respektovat zásady hlasové hygieny: Nezpíváme v zakouřené či prašné místnosti. Prostor, ve kterém zpíváme, by měl být vyvětraný a nepřetopený. Před zpíváním neodkašláváme naprázdno. Zbytečně se tím překrvuje sliznice. V zimních obdobích dýcháme venku nosem. Omezíme zpěv při onemocnění dýchacích cest. Nepijeme příliš studené nápo Hlasivky nepřepínáme při zpěvu do výšky i do hloubky. Nezpíváme při tanci a dalších tělesných námahách. Hlasová výchova spočívá v dodrţování zásad, respektujících správné pěvecké návyky a výše zmíněné poţadavky z oblasti hlasové hygieny. Důleţité je i potěšení a radost ze zpěvu. Mezi pěvecké návyky patří: pěstování uvědomělého přednesu, správné a přirozené drţení těla, správné dýchání, uvolnění brady a správná vokalizace, měkce nasazované tóny a tóny opřené o dech na bránici, spojování a vyrovnávání vokálů, 12
navození hlavového tónu, ovládání mluvidel, zpěv kantilény, rozšiřování a vyrovnávání hlasového rozsahu. V uvědomělém přednesu písně jde o pochopení textu. Děti musí vědět, o čem zpívají, nezáleţí pouze na melodii. Správné a přirozené drţení těla ovlivňuje kvalitu dýchání, ale má také estetickou funkci. Člověk by měl stát přirozeně, rovně a uvolněně. Ruce jsou podél těla, hledíme před sebe. Správné dýchání zaručuje hluboký a klidný vdech nosem, který by měl být neslyšitelný, při rychlejších tempech se nadechujeme i ústy. Při vdechu nezvedáme ramena. Dechová opora vzniká zadrţením dechu, kdy výdech pak můţeme regulovat. Dechová činnost je u kaţdého dítěte ojedinělá vitální kapacitou plic. Učitel rukou naznačí dětem nádech do bříška, ruku zastaví pro zadrţení dechu a opět gestem ruky naznačí výdech. Správná vokalizace úzce závisí na uvolněné bradě. Souhláska m a n spolu se samohláskou rozeznívají horní části obličeje, souhláska r rozeznívá tvrdé patro, souhlásky v, j, b jsou při rozezpívání neméně důleţité. O měkce nasazovaných tónech a tónech opřených o dech na bránici literatura uvádí: 7 „Tón měkce nasazený tvoříme na základě ovládnutého dechu a dobré tónové představy v rezonanci, uvolněně, slabě, bez šelestu. Procvičujeme nejprve na oddělovaných tónech s vyslovovanými slabikami jako bam, bom, don, van, den atd. Tónu opřeného o dech na bránici dosáhneme pomocí úměrného crescenda ve vázané melodii.“
va
ne vi
ne
va
ne vi
ne
va ne
vi
ne
vá
Spojováním a vyrovnáváním vokálů sniţujeme rozdíly mezi jasnými (i, e, a) a temnými (u, o) vokály. Navození hlavového tónu provádíme pomocí brumenda, které usnadňuje přechod mezi hlavovým a středním rejstříkem, rozšiřuje rezonanční moţnosti a hlasový rozsah. Zpěv kantilény je zpěvná část melodie, která závisí na výše uvedených zásadách. Při rozšiřování hlasového rozsahu nesmíme zapomínat na zpěv
7
Havelková, Chládková. Didaktika hudební výchovy I, str. 54
13
brumenda z důvodu přepínání hlasivek. Vybíráme k tomu hlasová cvičení tak, aby obsahovala jiţ určitý melodicko-rytmický model z písně při rozezpívání, např. Píseň:
Má ma-mě-nka
co- si
má,
co- si má, scho- va- la to
do se- na,
do se- na…
Hlasové cvičení k písni:
Zpěv brumenda
Rozezpívání je další důleţitou sloţkou při vedení výuky. Musí být vhodně motivováno, melodie se musí obměňovat, střídat různá tempa, dynamiku. Rozezpívání začíná ve střední hlasové poloze dynamikou středně silně. Motivace na procvičení staccata: Zazpíváme si jako datel, který ťuká do stromu. Kaţdý tón zazpíváme velmi krátce s malým akcentem.
ta
ta
ta
tu
tu
tu
ta ta
ta
Cvičení na rezonanci a navození hlavového tónu:
Bim Bam Bom
mo
na
mo na
Bim Bam Bom Bom
mo na
mo na mo
14
tu
tu
tu
ta
dy
dy jon dy dy jon do
ma ma ny
ma
ma ny
ma
ma ny
tum tum tum tum tum tum ta
Cvičení na nácvik zpěvu legato:
na- a
na- a
va- a
va-
na- a-
a
va- a
a- a
na
va
15
ma
2 Jednohlasý a dvojhlasý zpěv Zpěv je hlasový projev člověka, který má své specifické znaky jako: výšku, délku, tempo, sílu a barvu. Existuje mnoho technik, forem a druhů zpěvu, kaţdá kultura vykazuje svůj vlastní styl. Ať uţ zpíváme v pěveckém sboru, menší skupině nebo jen tak doma pro radost, přináší nám zpěv potěšení. Mezi druhy zpěvu můţeme uvést např. lidový zpěv jednohlasý a dvojhlasý, operní, koncertní zpěv, sborový zpěv, atd. Pěvecké zvládnutí jednohlasého a dvojhlasého zpěvu vede k samostatnému sborovému zpěvu. Písně musíme vybírat s velkou pečlivostí, aby děti zaujaly a neztratily tak prvotní zájem o skladbu.
2. 1 Jednohlas Jednohlasý zpěv můţe být zazpíván sólově nebo sborově. Tzn., ţe děti zpívají jednu tónovou linku. Nácvik jednohlasu spočívá v předvedení písně učitelem, kterou následně nacvičujeme. Zaměříme se na rytmicky i intonačně těţší místa, zazpíváme nebo i vytleskáme pro lepší pochopení určitou rytmickou ukázku, musíme připravit vhodná hlasová cvičení. Dále s ţáky nacvičíme text, pro nácvik lze vyuţít tzv. rytmickou deklamaci, kdy současně dbáme na správnou vokalizaci, frázování a rytmickou stránku. Měla jsem milého hulána
Mě- la
jsem
mi-
lé- ho
hu- lá-
na-
-,
hu- lá-
na,
mě- la
jsem
stří- br- nej
prs- tý-
nek- -,
prs- tý-
nek,
mě já
-
la jsem
jsem mu
ho -
rá-
ho
16
da,
da
-
-
la.
Rytmická deklamace textu:
Mě- la jsem
mi- lé- ho
hu- lá-
na- a,
hu- lá-
na,
mě- la jsem
stří- br- nej
prs- tý-
ne-
prs- tý-
nek,
mě- ě- la
jse- em ho
já-
mu- u- ho
a- jsem
rá-
da,
ek,
da-
a- a-
la.
Rozbor písně: Česká lidová píseň pojednává o lásce k hulánovi. Pojem hulán pochází z první poloviny 13. století a znamená slovo „junák“. Mnoho z nich šlo do vojenských sluţeb.
Huláni v rakouské armádě roku 1866. Obr. 1 Rytmicky je píseň jednoduchá, ve čtvrtém, sedmém, osmém a v předposledním taktu se objevuje legato. Intonačně píseň začíná spodním pátým stupněm. Celou píseň lze nacvičit s vyuţitím tonální metody písňové. Spodní pátý stupeň procvičíme na opěrné písni „Bude zima, bude mráz.“
17
Bu- de zi- ma,
bu- de mráz, …
Náročnější bude frázování, nadechovat se budeme v 6. a 10. taktu. Zařadíme hlasové cvičení na procvičení zpěvu legato:
na- a
na- a
na
Větší pozornost musíme věnovat nácviku následující části.
já-
a- jsem
mu-
u- ho
da-
a-
a-
la
Ve výslovnosti budeme dávat pozor na výslovnost souhlásek na konci slov„jsem, prstýnek“. Koncovky nepolykáme, ale ani nevyráţíme. Doprovod můţeme hrát na klavír rozkladem v široké harmonii.
2. 2 Dvojhlas K jednoduchému dvojhlasu můţeme přistoupit jen tehdy, aţ děti zvládají zazpívat intonačně čistě a správně rytmicky jednohlas (unisono). Roli zde hraje věk dětí, ale hlavně hudební příprava vedená učitelem. Dvojhlas rozvíjí u dětí tonální a harmonické cítění a smysl pro rytmus. Vylepšuje čistotu vokální intonace, protoţe dítě musí vyčleňovat oba hlasy a neustále je kontrolovat v intervalových vztazích. Se začátkem dvojhlasu začínáme velmi pomalu. Nejprve učitel sám zpívá nebo hraje druhý hlas, všichni ţáci přitom zpívají unisono. Nejjednodušší dvojhlas je lidový. Jedná se o zpěv v terciích a sextách. 18
Začínáme průpravnými cvičeními zpívanými nápodobou melodicky znějících dvou tónů. Učitel napřed zazpívá, ţáci po něm opakují jednodušší intervaly ve stejné poloze, pak přistupuje ke sloţitějším cvičením. Vhodné je propojit sluchový vjem s pohybem paţe.
Zpívá:
Učitel
Ţák
Učitel
Ţák
Dále děti rozpoznávají počet zahraných tónů: a) Jednodušší forma je vyvození počtu tónů při melodickém vedení.
Tři
Pět
b) Učitel hraje dva tóny harmonicky, děti zpívají odděleně, nejprve horní, pak spodní tón.
Učitel
Ţák
Učitel
Ţák
Učitel
Ţák
Tato cvičení jsou dobrá k vnímání melodie jako souboru dvou hlasů. Některé děti jsou jiţ schopny doladit svůj hlas k druhému, aniţ by ho mátl. Písně vhodné pro rozvoj lidového dvojhlasu: Marjánko, Marjánko A hdepa ste šicky Ţádnyj neví, co sou Domaţlice Kdes, kukačko, kdes, kukala? Kdes, holubičko, lítala? 19
Pásla husy nade dvorem Tancuj, tancuj, aj. Dále můţeme procvičovat dvojhlas formou kánonu. Tato forma spočívá v tom, ţe druhý hlas zpívá stejnou melodii jako hlas první, ale druhý hlas je posunut o určitý čas))ový interval. Dú, kravičky, dú
Dú kra-vi- čky,
dú,
z pastvy dědi-
Dú kra-vi- čky,
zna-
čí,
Co to a-
ţe se tu- ze le zna-
čí,
dú,
mra-
nú.
Co to a- le
z pastvy dědi-
čí
ţe se tu- ze
nú.
dne-ska k veče- ru. mra-
čí
dne-ska k veče-
ru.
Na dvojhlasý zpěv můţeme ţáky také připravovat i s vyuţitím rytmické deklamace, tj. zpěvem na stanoveném tónu (např. f1 nebo g1) Metodika: Se všemi text písně společně rytmicky deklamujeme. Rozdělíme děti na dvě skupiny a s oběma skupinami procvičíme nástup v 2. taktu. Učitel vţdy ukáţe nástup rukou, můţe doplnit i zřetelnou artikulací. Hlasy prostřídáme. Př. 1:
20
Ko- čka
le- ze
dí- rou,
pes
o-
knem, …
Ko- čka
le- ze
dí- rou,…
Př. 2
Vy- le- tě- la ho- lu- bi-čka ze
ská-
ly,
ze ská- ly,
Vy- le-tě-la ho- lu- bi-čka ze ská- ly,
pro-bu-di-la mo- dré o- či … ze
ská-
ly, …
Pro rozvoj vícehlasu můţeme pouţít rytmický vícehlas Jany Koubkové:8 Zutí provádím s chutí 1. Skupina říká: Zuj si boty, svlékni sako, povol si límec, otevři okno. 2. Skupina : Zouvám, svlékám, rozepínám, otvírám. 3. Skupina: Zutí provádím s chutí, zutí provádím s chutí, … Postup: Se všemi dětmi nacvičíme kaţdou skupinu zvlášť. Nacvičujeme 1 + 2 skupinu, 1 + 3, 2 + 3 a nakonec všechny dohromady. Dětí se zeptáme, v jakém taktu tato slovní cvičení budou. Všechny skupiny jsou ve 2/4 taktu. Po ústním zvládnutí tohoto rytmického vícehlasu přidáváme i pohybové aktivity. Na „zutí provádím s chutí“ děti pochodují na místě.
8
Viz blíţe Koubková, Jana. Zutí provádím s chutí, str. 9
21
K nácviku vícehlasu můţeme pouţít i dříve nacvičené písně, které propojíme. Jedná se o polyfonní vedení hlasů. Obvykle se spojují následující písně. 1) Já do lesa nepojedu 2) Jede, jede, poštovský panáček 3) Neviděli jste tu mé panenky
22
Metodika: Děti zpívají kaţdou píseň zvlášť; dbáme na přesnou intonaci a dodrţování rytmu. Zpíváme všechny melodie dohromady brumendem. Jedna skupina zpívá svou píseň, ostatní dvě zpívají písně brumendem. Postupně obměňujeme. Kaţdá skupina zpívá svou píseň s textem. Písně skupinám vyměníme. Písně vhodné pro rozvoj dvojhlasu: Jede pán Spievanky, spievanky Kucmoch Spi, Janíčku, spi! Hory, doly, černý les Voděnka studená, aj.
Spi, Janíčku, spi!
Spi, Ja- ní- čku,
spi,
dám ti jab- ka
tři,
jed- no bu- de
(Spi, Ja- ní- čku,
spi,
dám ti jab- ka
tři,
spi,
čer- ve- né sy- -
-
A to dru- hé
ze- le- né
spi, Ja- ní- čku,
spi,
o- čič- ka za-
vři.
ná-
čku,
o-
či
za-
vři.)
-
-
-
-
23
-
-
Nesprávnou výslovnost při nacvičování písně odstraňujeme okamţitě. Dáváme pozor na zřetelnou a jasnou výslovnost a na výslovnost souhlásek na konci slova. Pro zpěv vícehlasu má velký význam zařazování cvičení pro odlišení dur a moll tonality. Učitel střídá dur a moll akordy v různých polohách. Ţáci je zapisují např.:
24
3 Učitel hudební výchovy Pedagog hudební výchovy by měl ovládat kulturu mluveného slova, techniku pěveckého tvoření tónu a hru na hudební nástroj. Projev by měl být spisovný, kultivovaný s dobrou výslovností. Kromě těchto předpokladů by měl mít učitel pevnou vůli, sebekázeň, sebeovládání, houţevnatost, trpělivost, tělesné i duševní zdraví a organizační dovednosti. Obecněji lze říci, ţe pedagog je člověk, který se soustavně odborně vzdělává a vychovává. V hudební výchově je pedagog především podněcovatelem hudební aktivity ţáků, diagnostikuje hudební schopnosti. Hudební pedagog by se měl taktéţ řídit estetickou funkcí, za kterou stojí poznání krásy, dále etickou funkcí modelující mravní profil dítěte a terapeutickou funkcí, kdy hudba dovede sama podněcovat i uklidňovat. Z dalších funkcí uvádíme rekreativní, sociální a „hédonistickou“, která vytváří potěšení. Předpokladem pro úspěch a efektivnost pedagoga je nejen odborné vzdělání, ale i vzdělání pedagogicko-psychologické. Kromě těchto předpokladů jsou důleţité pro úspěch také další okolnosti, jako předpoklady ţáků, materiální výbava, organizační zabezpečení. Kaţdý člověk, nejenom pedagog, by měl přemýšlet o profesním a kariérním růstu. Ten je dobrou prevencí před stereotypy a syndromem vyhoření. Cílem je stále se vzdělávat, aktualizovat informace, získávat lepší didaktické dovednosti. Dobrý pedagog pouţívá rozličné metody a formy práce. Milan Holas v díle Hudební pedagogika uvádí:9 „Vyučovací metody představují cílevědomý způsob řízení práce se ţákem směřující k dosaţení příslušných vědomostí, dovedností a návyků. Podle formy pedagogické práce můţeme rozlišovat metody školní, metody rodinné výchovy a metody mimoškolní činnosti.“ Nejpouţívanější metody ve školní praxi jsou rozhovor, práce s textem, knihou, výklad, metody názorné. Tyto všechny vyjmenované metody jsou metody verbální. Mezi metody přímé zkušenosti patří praktická ilustrace, demonstrace. V hudební pedagogice se setkáváme s metodou Františka Lýska, Bohumila Čeňka, s Orffovou metodou, Kodályho, Ladislava Daniela aj.
9
Holas, Milan. Hudební pedagogika, str. 70
25
Důleţitou roli v hudební pedagogice hrají didaktické zásady, které jsou podmíněny efektivitou pedagogické činnosti. Mezi tyto zásady patří: 10 Zásada aktivnosti - Pomáhá rozvíjet samostatné činnosti ţáka, poznávací, citové a volní procesy. Aktivita se projevuje hlavně při zpěvu a instrumentální hře. Důleţitou roli zde hraje motivace. Zásada cílevědomosti a soustavnosti - Při této zásadě je potřeba vytvořit celoroční plán práce, kde učivo bude na sebe navzájem navazovat. Zásada trvalosti - Osvojené poznatky a dovednosti děti musí opakovat a procvičovat, ţáka kontrolujeme a hodnotíme. Zásada názornosti – Pro osvojení vyuţíváme pohybový prvek, dále vyuţíváme sluchový a zrakový vjem. Zásada přiměřenosti - Spočívá ve výběru učiva vzhledem k intelektové a hudební vyspělosti dětí. Zásada uvědomělosti - Ţák by měl pochopit podstatu a účel probírané látky. Zásada vědeckosti - Učitel správně pojmenovává pojmy, termíny, definice. Zásada emocionálnosti - Zabezpečuje estetický záţitek, udrţuje tvůrčí náladu. Zásada jednoty technických a uměleckých zřetelů - Propojuje nástrojové a pěvecké dovednosti s výchovou k chápání. Ve sborovém zpěvu nachází uplatnění hlavně zásada aktivnosti, sluchové názornosti a uvědomělosti. Pedagog můţe uplatňovat tyto zásady jen tehdy, zná-li dítě jako individuální osobu. Musí podchytit u ţáka jeho primární zájem o hudební výchovu. Učitel navozuje takové situace, kterých se kaţdé dítě můţe zúčastnit a uplatňuje při tom princip tvořivosti, který je charakteristický hlavně pro esteticko-výchovné předměty. Tvořivosti vyuţívá při předvádění skladeb a písní, při výcviku intonačním, rytmickém a instrumentálním doprovodu.
10
Viz blíţe Havelková, Chládková, Didaktika hudební výchovy I, str. 11-15
26
4 Náměty pro rozvoj pěveckých dovedností Náměty pro hodiny pěvecké výchovy by měly být dítěti blízké, podávané hravou formou, dobře motivované a také doprovázené pohybovým prvkem. Při hře je dítě vtaţeno do děje a nepřemýšlí o tom, jak má správně dýchat, jak stát, jak si osvojit hlavový tón. Vše přichází bezprostředně a volně. Cílem takových her je právě navozování hlavového tónu, odstranění ztuhlosti za krkem, uvolnění čelisti, správná výslovnost a artikulace, rozšiřování hlasového rozsahu, správné dýchání a drţení těla.
4. 1 Dechová cvičení Dech tvoří základ pěveckého projevu. Pěvecký dech se skládá ze tří částí: vdech, zadrţení dechu a výdech. Učitel vede děti ke klidnému, hlubokému vdechu bez toho, aniţ by děti zvedaly ramena. Dech je spojen s polohou těla, ve které se nachází. Na procvičení správného dýchání je vhodná poloha vleţe, kolena jsou mírně pokrčena. V této poloze mohou děti sledovat pohyby hrudníku a břicha. Problém dětí je, ţe dýchají povrchně, nemají vypěstovanou dechovou oporu. Dech se pak nedá ovládat a při nasazení prvního tónu většina vzduchu unikne. Dechovou oporu můţeme navodit zadrţením dechu. Vzduch se opírá o bránici, vytváří tak tlak, čímţ opora vznikne. Výdech se pak lépe reguluje. Náměty pro práci s dechem: Na zmrzlinu nám sedla vosa. Co dělat? Sáhnout se na ní bojíme, tak se pokusíme vosu odfouknout. Nejprve foukáme slabě, abychom silným vzduchem nesfoukli i naši zmrzlinu, pak foukáme silněji. Lehneme si na záda, pokrčíme kolena a zavřeme oči. Volně dýcháme, myslíme na něco příjemného. K uvolnění můţeme pustit relaxační hudbu. Ruce si děti poloţí na břicho a vnímají jeho pohyby. Napíšeme na tabuli jazykolam. S ţáky si ho nejprve přečteme pomalu, pak postupně zrychlujeme. Na posílení dechu zkusí ţáci přečíst jazykolam na jeden nádech a opakují ho několikrát za sebou, dokud jim dech nedojde.
27
Příklady jazykolamů:11 V hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová. Od poklopu ke poklopu Kyklop kouli koulí. Petr Fletr pletl svetr. Pletl Petr Fletr svetr? Svetr pletl Petr Fletr. Nenaolejuje-li tě Julie, naolejuji Julii já. Poslal posel posla pro slámu. Naše lomenice je mezi lomenicemi ta nejlomenicovatější. Kdybys nebyl býval kýval, nebyl by se mýval hýbal. Doktůrek mi nedal prášků- uvař, brášku, trošku hrášku. Naše Saša šustí slušivými šustivými šaty. Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře, jak mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte, tak si toho přepepřeného vepře sám sníte. Dětem rozdáme plyšové prstové maňásky, které si navlečou na palec. Motivujeme je hrou na medvídky, kteří polezou na horu. Děti stojí vzpřímeně, špičky nohou mají mírně od sebe. Jednu ruku s plyšovou hračkou předpaţí a naznačují pohyb vzhůru. Se stoupáním ruky se děti nadechují, aniţ by o tom věděly. Na vrcholku se plyšoví horolezci zastaví- děti krátce zadrţí dech a lezou zpátky a oddychují si, ţe vše tak krásně zvládly. Děti vydechují s úlevou uffffff.
Obr. 2
11
www.detskestranky.cz
28
Děti si sednou na koberec, chytnou se za kosti holenní a zhoupnou se dozadu jako houpačka koníka. Protáhnou si bederní páteř, prohlubuje se dýchání na bránici. Ţáci k pohybu přidají hlas se slabikami í-há-há, í-há-há, přičemţ vše vyslovují v přirozené poloze s mírnou dynamikou.
Obr. 3
„Maminka koupila nový čaj s krásnou vůní.“ Děti přivoní k dlani a vydechují na slabiku jé. Kaţdý říká, jakou vůni koupila jeho maminka. Jahodou, šípkovou, ovocnou, atd. Ale čaj je ze začátku horký, tak musíme do „hrnečku“ mírně foukat. Cvičení je dobré na prohloubený dech a měkký hlasový začátek. Do hodiny přineseme aromatické látky (např. pomeranč, česnek, kávu, atd.). Děti zavřou oči a kaţdému dáváme přičichnout. Vedeme děti k nádechu tzv. „do bříška“. Dbáme na to, aby ţáci nebyli ve strnulé poloze a nezvedali ramena. V rámci pitného reţimu si děti donesou nápoj Fruko, ze kterého vyuţijeme „brčko“. Ţáci nejprve foukají brčkem do své dlaně, tím vnímají sílu svého dechu. Potom si mohou navzájem ve dvojici foukat na paţi, nebo vyfoukávat různé obrazce či písmena, které pak budou poznávat. Děti foukají silněji, dělají pomalé pohyby, aby dítě, které vnímá proud vzduchu, obrazce mohl rozpoznat. Vhodná pro artikulační cvičení jsou různá říkadla, slovní spojení. Dětem řekneme např.: „Nesnese se se sestrou.“ Zpočátku vyslovujeme pomalu, postupně zrychlujeme. Při nadechování dáváme pozor, aby děti nezvedaly ramena.
29
Motivace na téma, co vše udělám, neţ jdu do školy. S dětmi si povídáme, co vše děláme ráno před odchodem do školy. Učitel vyzve ţáky, aby předváděli, co bude vykládat. „Kdyţ nám ráno začne zvonit budík, začínáme pomalu otvírat oči, protahujeme se a pořádně zívneme, hluboce a úplně uvolněně.“ Hra se zvuky a tóny. Děti vydávají zvuky různé výšky, délky a síly. Mohou napodobovat i zvířecí zvuky, zvuky dopravních prostředků, hudebních nástrojů aj. Ostatní hádají, co děti napodobují. Motivace na téma jízda vlakem. Děti předvedou zvuk, který vydává vlak, který se rozjíţdí nebo zastavuje. Paţí ukáţeme nádech, na znamení ţáci vydávají zvuk š-š-š. Potom náznakem ruky určujeme tempo. vlak zrychluje
vlak zpomaluje
Na tabuli napíšeme slovesa: MŇOUKAT, CHROCHTAT, SYČET, ZÍVAT, BZUČET, VZDYCHAT, PLAKAT, PÍPAT, VÝT Kaţdý si vybere jeden zvuk, který bude předvádět na povel. Na další povel změní sloveso a dál předvádí zvuky. Dramatické dotváření říkanky. „Kdyţ do postele zalezu, slýchám dál klapat pratetinu protézu.“ Nejdříve s dětmi celý text pouze přečteme v pianě. Prsty naznačujeme zesilování a zeslabování. Nyní vyzveme ţáky k dramatizaci: „Řekněte tuto větu, jako byste se báli klapání pratetiny protézy; řekněte říkanku přesvědčivě, ţe jí opravdu věříte; zarepujte ji; řekněte šeptem, aby slova kromě souseda nikdo jiný neslyšel; řekněte text jako byste se smáli. “
30
Národnostní hra. Děti rozdělíme na skupiny. První bude naznačovat mluvu Indiána, např. hu- hu. Děti si mohou dát i ruku před ústa, jak to opravdu Indiáni dělají. Druhá skupina budou Angličané, zaměříme se na artikulaci dvojhlásky ou, např. mouka, louka, houká, fouká atp. Poslední skupina Číňanů bude pouţívat spojení tin, ťan, šan, šon, atd. Učitel má v ruce kartičky s čísly 1, 2, 3, na zdvihnutí jedné kartičky určitá skupina začne mluvit určitým jazykem. Skupiny vedou mezi sebou rozhovor. Slovní štafeta. Ţákům vysvětlíme princip hry. První začne slovem „rintin“, druhý musí zopakovat a přidá další „tin“, tzn. Rintin/ rintintin/ rintintintin/ rintintintintin/ … 1x
2x
3x
4x
…
Práce s textem. „Poslechněte, co se ještě stalo Napipce. Boţenka si koupila kornoutek zmrzliny a utíkala s ní domů. Ale na dvoře bác, zmrzlina jí spadla na zem. Napipi to uvidělo, honem přiběhlo a to se ví, kornoutek hned spolklo. Ale zmrzlina začala studit. Kuře vyskočilo, počalo se třást zimou a honem hledalo nějakou záchranu. Našlo ji v koutě dvora. Stál tam hrnec s prádlem namočeným v horké vodě. Kuře rychle k hrnci a tisklo se k němu tak dlouho, dokud se v něm zmrzlina neohřála. To se všichni nasmáli!“12 Do textu budeme s dětmi vkládat citoslovce, např. bum, bác, pipi, ná pipi, brr, chichi, haha, hihi, aj. Znovu přečteme celý text a podle pocitů děti samy doplňují citoslovce.
12
Sekora, Ondřej. Kuře Napipi a jeho přátelé, str. 26
31
Hra s kontrasty. Chodíme libovolným směrem po třídě, pohybem reagujeme ne text (dynamika slabě- silně) a říkáme určená slova. Na slova „tiše, tiše“ chodíme lehce po špičkách, na slova „dupy, dup“ silně dupeme. Dynamiku provádíme i v hlase, můţeme dotvářet rýmy.
Ti- še, ti- še,
du- py, dup
4. 2 Rytmus Rytmus patří k základním hudebně vyjadřovacím prostředkům. Je nedílnou součástí kaţdého pěveckého projevu. Jiţ od počátku nácviku písně věnujeme rytmickému výcviku velkou pozornost. S rytmem úzce souvisí i správná volba tempa. Hra na ozvěnu. Učitel rytmicky deklamuje slova nebo slovní spojení a současně je rytmicky vytleská. Děti po něm opakují. Hru můţeme obměnit tak, ţe vedoucí roli nemá učitel, ale slova volí ţáci.
MOD-
ŢLU-
RÁ
TÝ
KVĚ- TI-
NA
BA- REV- NÝ
NAR- CIS
MO-
TÝL
PA- PÍ- RO- VÝ DE- NÍ- ČEK
32
SLE-
PÝ
KR- TE- ČEK
STOL- NÍ
BÍ-
LÝ
PA-
MA-
PÍR
LÁ
LAM-
PA
A- NIČ-
KA
Děti hledají shodný rytmus a slova s rytmickým zápisem. Dvojice vybarví stejnou barvou. Všechny rytmy společně vytleskáme.
33
Povídáme si o počasí a připojíme pranostiky:13 Děti pracují ve dvojicích. Vytleskají rytmus zvolené pranostiky. Ostatní hádají, o kterou pranostiku se jedná.
Např. Leden studený, duben zelený.
Únor bílý, pole sílí.
Září, na léto jde stáří.
Březen, za kamna vlezem.
Po teplém září, zle se říjen tváří.
V dubnu hrom, nebojí se mrazu strom.
Listopadové hřmění pšenici ve zlato mění.
Aţ přijde máj, vyţeneme kozy v háj.
Prosinec naleje a leden zavěje.
V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno. Co červenec neuvaří, srpen nedopeče.
Děti určují podle rytmu, výšky a délky not písničky. Rytmy vytleskají, mohou také pleskat nebo je vyťukat.
13
http://www.stripky.cz/10-mesic-4-pranostiky.html
34
Děti spojí čarami vizuální obrázek se shodným rytmem. Květiny pojmenujeme a práci zkontrolujeme.
Obr. 4
Obr. 5
Obr. 6
Obr. 7
Obr. 8 35
Hra na štafetu. Tato hra spočívá v předávání rytmických modelů. Dítě vymyslí určité rytmizované slovo, které dále pošle dalšímu ţákovi. Ten rytmus zopakuje a přidá další. Hra můţe být zajímavější, kdyţ výběr slov bude omezen na určité téma, např. školní potřeby.
hně- dý stůl
hně- dý stůl
bí-
lá
la- vi- ce
bí-
Rytmy nejdříve spojujeme s různými znaky (
lá
.
=
la- vi- ce
,
-
=
mo- dré pe- ro...
,
° = pomlka),
teprve po zvládnutí přistupujeme k zápisu not do notové osnovy. „Hádej, který rytmus patří k písničce (spoj čarou):“
Maličká su
Cib, cib, cibulenka
Má maměnka cosi má
Travička zelená „Rozstříhaná písnička.“ Úkolem dětí je seskládat písničku a určit, o jakou píseň se jedná.
36
Rytmický diktát. Na flétnu nebo jiný melodický nástroj hrajeme určitý rytmický celek. Děti rytmus vytleskají a následně zapíší. Při rytmizaci říkadel dbáme na správnou výslovnost a artikulaci. „Zapiš rytmus následujícího říkadla:“
By-la jed-na
bab- ka,
pro- dá- va- la
jab- ka,
za dě- ra- vej
groš,
pro- da- la- jich
koš.
K osvojení rytmických dovedností můţeme pouţít i rytmické slabiky, např.:
= ta
= tu- u- u
= ty ty
= tu- u
= sa
= tu- u- u-u
= taj
= si
= tyj
Vyletěla holubička
… ty ty ty ty ty ty ty ty
ta ta ta sa
ta ta ta sa
37
ty ty ty ty ty ty ty ty …
Ţáci se pokusí určit, o jakou píseň se jedná. Do neúplných taktů doplníme noty. Vybereme dva nástroje z Orffova instrumentáře, děti vytvoří doprovod a píseň zahrajeme.
Doplňování rytmu do prázdných taktů. Děti si mohou vybrat z následujících not a pomlk.
38
Doplňování taktu. Děti určí, zda se jedná o
Děti čtou nahlas noty, jak jdou po sobě.
Např. c1- čtvrťová
39
,
nebo
takt.
Děti spočítají slabiky ve slově, vytleskají je a pokusí je rytmicky zapsat. Označíme přízvuky vţdy na 1. dobu. VYLETĚL, PÍSNIČKA, HOLOUBEK, DUB, DIVOKÁ HUSIČKA, DĚDINA, MALÝ BUBÍNEK, aj.
VY-
LE-
TĚL
Cvičení na doplňování taktových čar.
Hrajeme si s říkadlem, rytmicky ho vytleskáme. Provedeme rytmický zápis. Děti barevně označí např. všechny noty půlové.
Jen- da
má
Han- ce, Dan- ce
buch- ty
rád,
ne- chce dát.
40
Text rytmicky deklamujeme a propojíme s hrou na tělo.
Ště- drý
ve- čer na-
stal.
Bí- lý
krá- lí- ček.
Já do le – sa ne- po- je- du, já do le – sa ne-půj- du.
Děti zakrouţkují pouze ty takty, které jsou zapsány správně.
Části písničky Dú, kravičky, dú se nám promíchaly. Do prázdných kruhů vepiš čísla tak, aby šla písnička ve správném pořadí.
ţe se tu- ze
mra-
dnes- ka k veče-
čí,
Dú, kra-vi- čky,
ru.
z pastvy dědi-
41
dú,
Co to a-
nú.
le
zna-
čí,
K procvičování rytmických dovedností můţeme pouţít i sloţitější cvičení. Viz příloha č. 1, 2. Musíme však dbát na to, aby skupina dětí, se kterou pracujeme, byla na odpovídající úrovni. Náročnější rytmické cvičení na zapojení dvou rukou, kdy kaţdá ruka ťuká odlišný rytmus.
4. 3 Intonační cvičení Pojem intonace pochází z latinského slova a znamená nasaditi, zazněti, spustiti. Čistá intonace zajišťuje správné nasazení výšky tónu, čtení not a jeho správnou reprodukci. Pro lehčí vybavení jednotlivých tónů nám slouţí tzv. intonační schody nebo fonogestika.
Podle těchto schodů mohou děti vizuálně sledovat výškové rozdíly a lépe tak intonaci aplikovat. Fonogestika spojuje dva smyslové názory, a to zrakový a pohybový (ruka, prsty).
42
Obr. 9 Kaţdý učitel musí sám posoudit, kterou intonační metodu nejlépe ovládá, podle té potom ţáky učíme intonovat. Při intonačních cvičeních je důleţité, abychom pracovali jak v tónině dur tak i moll. K upevňování představ o tóninách můţeme vyuţívat i hru na melodické bicí nástroje Orffova instrumentáře.
Cvičení dobré na vyrovnání vokálů. Slabiky obměňujeme, můţeme pouţít i různé jednoduché písňové texty, např. Šla Nanynka do zelí.
Noty se nám poztrácely. Ţáci doplní do notové osnovy chybějící noty: a) vzestupně
b) sestupně
43
Děti zakrouţkují noty, které jsou správně pojmenované.
f1
e1
d1
g1
h1
a1
d1
h1
e1
d1
c2
a1
f1
c1
a1
f1
Písmenka se pomíchala. „Poznáš podle notového zápisu, o které písničky se jedná? Zakrouţkuj stejnou pastelkou název písničky.“ Notový zápis společně doplníme.
Kaţdé dítě si vytáhne kartičku, na které je napsaná jedna opěrná píseň. Ţák musí pantomimou předvést tuto písničku. Ostatní děti hádají, o jakou píseň se jedná. Píseň si společně zazpívají.
44
Roztroušené opěrné písně. Děti doplní do prázdných rámečků pomíchané písně.
45
Bereme v úvahu, ţe děti uţ dobře znají opěrné písně. Učitel zahraje na klavír pouze tónický kvintakord. Určí jednoho ţáka, který bude zvedat kartičky s čísly. Děti podle daného čísla zazpívají začátek dané opěrné písně, např.
- Zajíček
běţí po silnici
1
2
3
4
5
6
7
8
„Doplň do notové osnovy noty a pomlky určité délky. Slova napsaná pod osnovou ti mohou pomoct.“ Celou píseň pak zazpíváme a vytleskáme.
Koč - ka
le - ze
dí - rou,
pes
46
o -
knem,
pes o
-
knem,
ne- bu- de- li
pr- šet,
ne- zmok - nem,
ne- bu- de- li pr- šet, ne- zmok - nem.
Děti zpívají podle notové předlohy náleţité stupně písně. Mohou si pomoci znalostmi opěrných písní. Určí, o jakou píseň se jedná a do volných linek vymyslí rytmický doprovod.
Rozdáme dětem rytmickou předlohu a ty se ji pokusí zmelodizovat.
47
4. 4 Cvičení pro rozvoj vícehlasu Trojhlas a vícehlas začínáme s dětmi cvičit ve chvíli, kdy uţ zvládají dvojhlas. Trojhlas rozvíjí u dětí harmonické a tonální cítění. Vylepšuje čistotu zpěvu a smysl pro rytmus. Důleţitá je sluchová analýza. Děti oddělují jednotlivé hlasy, ale přitom vše vnímají jako celek. Přípravou k polyfonnímu dvojhlasu i vícehlasu je dělený zpěv. Ţáky rozdělíme do 2- 3 skupin, kdy kaţdá skupina zpívá jen určitou část. Učitel nástupy ukazuje rukou.
Rytmická hra pro rozvoj trojhlasu. Ţáky motivujeme uspořádáním koncertu. Koncert nebude jen tak obyčejný, nýbrţ ţabí. Intonačně pracujeme s tóny durového kvintakordu- 1., 3., 5. stupněm.
48
Hra s tempem. S dětmi vedeme rozhovor, kam by rády jely na školní výlet. Vykládáme o moţnostech dopravy. Rozvineme debatu o cestování vlakem. Ptáme se, jakou rychlostí vlaky jezdí, jaký zvuk vydávají, kdo uţ někdy vlakem cestoval, a kam. Rozdělíme děti na 3 skupiny. První skupina říká „šššš“. „Vlak se začíná rozjíţdět, nabírá rychlost, jede a pomalu zastavuje.“ Děti podle vykládání volí různá tempa (zrychlují, zpomalují). Druhá skupina stále zpívá na slovo „tudum“ a třetí skupina zpívá o tercii výš pouze na znamení „hú“. Příprava
pro
trojhlasý
zpěv
pomocí rozloţených
akordů.
Začínáme
jednoduchými cvičeními ve vazbě tonika- subdominanta, tonika- dominanta.
49
Učitel hraje na klavír předepsané akordy tak, ţe jedna nota v trojzvuku přeznívá. Ţák zaznamená za akord tuto notu.
Hra s durovým akordem. a) Učitel zazpívá základní tón akordu, ţáci formou hry na štafetu doplňují další tóny. b) Učitel zahraje celý kvintakord, ţáci zazpívají jednotlivé tóny a doplní 8. stupeň.
…
Rozezníváme zvony. Nejprve cvičíme na jedné tónové výšce. Cvičení můţeme obměnit tak, ţe budeme pracovat intonačně s tóny durového kvintakordu (1., 3., 5. stupněm).
50
Další obměny melodicko- rytmického vícehlasu:
51
4. 5 Postřehy z mé praxe Důleţitým bodem práce s dětmi je oboustranná komunikace. Děti mají právo vyjádřit své myšlenky a názory, které si obhajují. Během výuky jsem slyšela mnoho rozličných názorů. Při realizacích cvičení v hodinách hudební výchovy jsem sledovala, co děti zvládají dobře a naopak, co jim dělá potíţe. Zpětnou vazbou kaţdé hodiny jsem zjišťovala, zda ţáci všemu rozuměli, co se jim na hodinách líbilo, či ne. Menší děti byly prací nadchnuty, v hodinách spolupracovaly a také dobře chápaly teorii, kterou jsem propojovala s praktickými činnostmi. Tyto děti intonovaly čistě, zvládaly i těţší úkoly, které jsou uvedeny v námětech pro rozvoj pěveckých dovedností. Ţidlochovická škola je velmi dobře vybavena pomůckami, obzvlášť jsem byla spokojena s interaktivními tabulemi, na které jsem promítala jednotlivá rytmická i intonační cvičení. Pro děti tato didaktická pomůcka byla atraktivní a práce je bavila. Mohly spojovat obrázky, vybarvovat, ale hlavně měly sluchový i vizuální vjem na probíranou látku. Cvičení pro rozvoj vícehlasu jsem pouţila pouze u dvou tříd, protoţe jen ty byly schopny náročnějších pěveckých prvků. Starší ţáci, kteří nebyli od začátku soustavně vedeni, mají větší potíţe. Nedovedou doladit tóny, nemají základní teoretické vědomosti, bez kterých učitel nemůţe navázat další látku. S těmito ţáky jsem zpívala pouze v jednohlase a snaţila se o vyrovnávání barvy vokálů. Některými motivačními cvičeními se mi alespoň trochu podařilo vzbudit u ţáků zájem o hudbu a umět se z ní radovat. Hned od začátku probouzíme u dětí hudební sluch různými cvičeními. Opravdu nejednoduchým úkolem je získat zájem u dětí o hudbu a zpěv. Ze začátku některé děti nechtěly vůbec spolupracovat, ale po třech odučených hodinách se mi podařilo motivačními a zábavnými cvičeními vtáhnout do hudebního světa i ty nejzarytější odpůrce. Pokud bychom uvaţovali o výběru dětí z 1. stupně ZŠ do pěveckého sboru, by měli být soustavně vedeny jiţ od první třídy. Sisyfovským úkolem je ovšem neustálá obměna členů takového sboru, neboť všechny děti jednou musí odejít na vyšší stupeň. I kdyby se vyskytl ročník silných zpěváků a sbor mohl být úspěšně realizován a mohl by vystupovat na různých vystoupeních, s jeho odchodem by také skončilo účinkování. Výběr nových členů by do značné míry pozměnil charakter a ráz pěveckého sboru. Proto je dobré, aby děti byly rovnoměrně zastoupeny ze všech ročníků a s odchodem starších ţáků přicházeli nejmenší. 52
Výběr písní pro pěvecký sbor dětí na 1. stupni ZŠ by tedy měl být jednodušší, protoţe musíme brát ohledy na nevyzpívané malé zpěváčky. To ale neznamená, ţe starší ţáci, kteří jsou na pokročilejší úrovni, by stále zpívali pouze tyto jednoduché písně. Je potřeba zařazovat písně podle dosaţené úrovně. V takovém případě by bylo dobré sbor rozdělit na dvě části, kdy s menšími dětmi zpíváme jednodušší písně, kánony (ukázky viz příloha č. 3, č. 4 a č. 5) a se staršími ţáky nacvičujeme jiţ dvojhlasy i vícehlasy (viz příloha č. 6), protoţe jednoduchý repertoár by je mohl odradit v pokračování jejich doposud usilovné práce. Během vedení hodin hudební výchovy jsem se snaţila přistupovat k dětem mile a vlídně, ale zapotřebí bylo i autority. Děti velmi dobře dovedou vycítit, zda je chcete něco naučit a předat něco ze sebe. Stejně tak umí vnímat nucenost a povinnost z práce. Snaţila jsem se, aby tyto hodiny byly volnější, hravější, ale zároveň, abych co nejvíce předala dětem po pěvecké stránce.
53
Závěr Hudební výchova je důleţitým předmětem školní výchovy, která podporuje různé školní aspekty, sociální chování, estetické vnímání a vykazuje určitou kulturu. Předmětem diplomové práce bylo vyuţití teoretických znalostí s pěveckou praxí při práci s dětským pěveckým sborem. V této práci jsme se snaţili hledat nové formy učení, motivační cvičení, vytvářet nové způsoby výuky, vést děti k proţívání písní a sdělit jejich obsah. V teoretické části jsme nastínili problematiku hudebních schopností a jejich prověrek, hlasové výchovy, dětského hlasu, jednohlasého a dvojhlasého zpěvu a také pojem osobnosti pedagoga. Rozvíjení dětského hlasu formou motivačních vyprávění, her, hlasových, dechových, rytmických cvičení a cvičení pro rozvoj vícehlasu byly obsahem praktické části. Všechny notové zápisy jsem vytvářela v programu NotoEditor a obrázky upravovala pomocí aplikace Malování. Náměty uvedených cvičení jsem měla moţnost si se ţáky první aţ páté třídy na základní škole v Ţidlochovicích ve velké míře vyzkoušet. Jednoduchá cvičení zvládali velmi dobře, sloţitější jim trochu dělaly potíţe. Navštěvovala jsem také dva sbory, ţidlochovický Skřivánek a sbor při ZUŠ ve Velkých Pavlovicích. Mohla jsem srovnávat úroveň mezi těmito dětmi a dětmi zpívajícími pouze ve škole. Výběr dětí z prvního stupně do pěveckého sboru není jednoduchý. Děti musí být cílevědomě a soustavně vedeny a připravovány jiţ od mateřské školy. Musí se naučit poslouchat sebe a ostatní jako jeden celek. Vše je nutno dobře motivovat a zařazovat vhodná cvičení, jinak by zájem o hudbu mohl brzy opadnout. Práce můţe poslouţit učitelům hudební výchovy, kteří by se chtěli inspirovat četnými cvičeními a pouţít je do vlastní hodiny dle úrovně a vyspělosti dětí nebo také sbormistrům, kteří by chtěli obměnit motivace a formy při různých cvičení. Práce hudebního pedagoga je radostná záleţitost, ale je také povinen neustále se vzdělávat a osvojovat si nové metody a formy práce při vedení kolektivu. Tato práce musí být vedena s velkou pílí a ohledy na body školní hudební výchovy, které se neustále obměňují. Učitel a hlavně hudba má nad dítětem obrovskou moc, utváří jeho charakter a postoje vedoucí k chování jedince, ovlivňuje emocionalitu a vnímá hudbu jako krásný estetický proţitek.
54
Přílohy Příloha č. 1: rytmické cvičení „STARÝ DUB“ Příloha č. 2: rytmické cvičení „BUBENÍCI“ Příloha č. 3: Zasadím jabloňku Příloha č. 4: Vosa a bodlák Příloha č. 5: Zimní kánony Příloha č. 6: U těch našich dvířek
55
Příloha č. 1
Cvičení lze obohatit hrou na nástroje Orffova instrumentáře. 2. skupina můţe místo slova DUB hrát na bubínek. V posledním taktu na slovo BÁC můţeme přidat tamburínu nebo triangl. 56
Příloha č. 2
Cvičení „BUBENÍCI“ od Carla Orffa je ještě sloţitější. Děti rytmus musí cítit a být velmi pozorné. 57
Příloha č. 3
58
59
60
Příloha č. 4
61
62
63
64
Příloha č. 5
65
Příloha č. 6
66
67
68
Literatura CRHA, Bedřich. Základy hudební výchovy pro posluchače studia učitelství I. Stupně ZŠ. Brno: 1998. ISBN 8021019638 D´ANDREA, Floriana. Rozvíjíme hudební vnímání a vyjadřování. Praha: Portál, 1998. 84 s. ISBN 80- 7178- 232- 7 DANIEL, Ladislav. Metodika hudební výchovy. 2. vyd. Ostrava: Montanex, 1992. 105 s. ISBN 8085300982 EBEN, Petr, HURNÍK, Ilja. Česká Orffova škola. 1. Vyd. Praha: Supraphon, 1969. HAVELKOVÁ, Karla, CHLÁDKOVÁ, Blanka. Didaktika hudební výchovy I. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1994. 118 s. ISBN 8021008652 HOLAS, Milan. Hudební pedagogika. 1. vyd. Praha: akademie múzických umění v Praze, 2004. 125 s. ISBN 807331018X KOLÁŘ, Jiří, ROB, Josef, ŠTÍBROVÁ, Ivana. Sborový zpěv a řízení sboru I/1. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 182 s. ISBN 8071845566 KOLÁŘ, Jiří, ROB, Josef, ŠTÍBROVÁ, Ivana. Sborový zpěv a řízení sboru I/2. 2. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 143 s. ISBN 8071845574 KOUBKOVÁ, Jana. Zutí provádím s chutí. Praha: Muzikus, 1999. 127 s. ISBN 8086253023 MARTINŮ, Buhuslav. Písničky na jednu stránku. Praha: Supraphon, 1984. 11 s. MARTINŮ, Bohuslav. Písničky na dvě stránky. Praha: Supraphon, 1984. 17 s. PÁTOVÁ-VRTOCHOVÁ, J. Didaktika zpěvu pro sólisty, sborové pěvce a budoucí pěvecké pedagogy. Plzeň: Západočeská univerzita, 2002. 100 s. ISBN 80-7082-842-0
69
SEDLÁK, František. Didaktika hudební výchovy na prvním stupni základní školy. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 311 s. SEDLÁK, František. Naučíme zpívat všechny děti? 1. vyd. Praha : Supraphon, 1967. 134 s. SEKORA, Ondřej. Kuře Napipi a jeho přátelé. Praha: Albatros, 1991. ISBN 978- 80242- 2728- 3 STAŠEK, Čestmír. ABC začínajícího sbormistra : receptář ve čtyřiceti bodech. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1981. 141 s. TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat : hlasová výchova pomocí her pro děti od 5 do 11 let. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 148 s. ISBN 807178916X UHEREK, Milan. Zpíváme ve sboru. Praha: státní pedagogické nakladatelství, 1987. 480 s.
70
Zdroje obrázků Obr. 1: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hulán Obr. 2: http://www.freshimage.cz/product/plysova-manie-vyrobky-z-plyse-2147/ Obr. 3: http://www.povlecenidisney.cz/detail.php?zbozi=2491314 Obr. 4: http://alik.idnes.cz/kviz-s-vuni-jara-0j7-/soutez_kviz.asp?id=153 Obr. 5: www.rozhlas.cz/vylety/akce/_zprava/846582 Obr. 6: www.ireceptar.cz/specialy/?page=2 Obr. 7: www.predskolaci.cz/?tag=jarni-kvetiny Obr. 8: http://botany.cz/cs/taraxacum-ruderalia/ Obr. 9: Havelková, Chládková, Didaktika hudební výchovy I, str. 17
71
Resumé V diplomové práci jsme se zaměřili na praktické náměty pro zábavné a hravé osvojení pěveckých dovedností v souvislosti s úvahami o zapojení dětí do pěveckého sboru. Diplomová práce je rozdělena do dvou částí. V teoretické části nastiňujeme hudební schopnosti, stručnou charakteristiku dětského hlasu, osobnost učitele, jednohlasý a dvojhlasý zpěv. V praktické části uvádíme dechová, rytmická, intonační cvičení a cvičení pro rozvoj vícehlasu, která mohou vyuţívat učitelé i při vedení výuky hudební výchovy.
Summary In our diploma thesis, we focused on the practical ideas for fun and playful mastery of singing skills in context with the debate about to involve the children to the choir. The thesis is devided into two parts. In the theoretical outline of musical ability we feature a brief description of the child´s voice, personality, teacher, monophonic and two- voice singing. In the practical part we feature breath, rhythm, intonation exercises and exercises for the development of polyphony, which teachers can use in the management of musical education.
Anotace Janů, Eva. Rozvoj pěveckých dovedností v souvislosti zapojení dětí do pěveckého sboru na 1. stupni ZŠ. Diplomová práce. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2011. 71 s. Vedoucí diplomové práce: PhDr. Blanka Knopová, CSc. V diplomové práci se zabýváme četnými náměty pro rozvoj pěveckých dovedností. V práci stručně charakterizujeme dětský hlas, hlasovou výchovu a osobnost pedagoga. V kapitole o jednohlasém a dvojhlasém zpěvu uvádíme i některá hlasová cvičení. Jednotlivá cvičení jsou pojata hravě s úvodními motivacemi pro zábavnější formy, které mohou vyuţívat učitelé 1. stupně ZŠ, i sbormistři. Klíčová slova: dětský hlas, hlasová výchova, jednohlasý a dvojhlasý zpěv, osobnost pedagoga, náměty pro rozvoj pěveckých dovedností
Annotation Janů, Eva. Development of vocal skills in context the involvement of children in the choir at primary school. Diploma thesis. Brno: Pedagogical Faculty of Masaryk Univerzity, 2011. 71 s. Thesis Supervisor: PhDr. Blanka Knopová, CSc. In this thesis we deal with numerous suggestions for developing singing skills. The paper briefly describes the young voice, a voice teacher education and personality. In the chapter about monophonic and two- voice singing we also include some vocal exercises. Individual exercises are easily conceived with initial motivations for entertaining, which can use the teachers in the first Primary school and also conductors. Key words: child´s voice, voice training, singing unison and two- voice, teacher’s personality, suggestions for developing singing skills
