MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání ZUBY A CHEMIE. Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání

ZUBY A CHEMIE Diplomová práce

Brno 2014

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc. Mgr. Hana Cídlová, Dr.

Bc. Kateřina Marková

Jméno a příjmení autora: Bc. Kateřina Marková Název diplomové práce: Zuby a chemie Název v angličtině: Teeth and chemistry Studijní obor: PdF N-ZS CH2, FY2 Vedoucí diplomové práce: doc. Mgr. Hana Cídlová, Dr.

Anotace: Na prevenci vzniku zubního kazu je v poslední době kladen velký důraz. Školám je nabízeno několik preventivních programů, do kterých se mohou zapojit. Velké množství škol těchto programů nevyužívá, protože zatěžují učitele, kteří jsou nuceni dohledávat si informace a vytvářet přípravy na hodiny. Diplomová práce nabízí učitelům souhrn teoretických informací o zubech, zubním kazu, chemických dějích probíhajících v dutině ústní a ovlivňujících vznik zubního kazu, jeho prevenci a ošetření. Dále nabízí výukové prezentace, pracovní listy a karty k chemickým pokusům pro žáky 1. i 2. stupně ZŠ, které mohou být použity ve výuce zaměřené na prevenci vzniku zubního kazu. Součástí diplomové práce je i dotazníkové šetření zjišťující úroveň znalostí žáků ZŠ a to, jak se úroveň jejich znalostí změní po teoretické přípravě.

Annotation: There is great emphasis putten for the prevention of dental caries these days. Schools are offered with several prevention programs in which they can participate. A large number of them does not use these programs because they burden teachers who are forced to search for information and create lesson plans. This thesis offers teachers a summary of theoretical information about teeth, dental caries, chemical processes occurring in the oral cavity and affecting dental caries,prevention and treatment. Also offers educational presentations, worksheets and cards to chemical experiments for students of first and second grades of elementary school, which can be used in lessons focused on the prevention of dental caries. Part of the thesis is a questionnaire investigation researching the level of elementary school student’sunderstanding and changes in this knowledge level after completition of the theoretical training. Klíčová slova: zub, zubní plak, kaz, zubní pasta, fluor, amalgam Key words: tooth, dental plaque, caries, tooth paste, fluoride, amalgam

BIBLIOGRAFICKÝ ZÁZNAM/BIBLIOGRAPHIC ENTRY MARKOVÁ, Kateřina. Zuby a chemie. Brno, 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce doc. Mgr. Hana Cídlová, Dr.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jsem pouze prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne

................................................... Podpis

Na tomto místě bych ráda vyjádřila své poděkování doc. Mgr. Haně Cídlové, Dr., za odborné vedení, cenné rady, podnětné připomínky a vstřícný přístup po celou dobu tvorby diplomové práce.

Dále bych chtěla poděkovat těmto lidem: Mgr. Ireně Pluckové, Ph.D. za ochotu, trpělivost a zejména za konzultaci a udělení cenných rad při tvorbě pracovních listů a poskytnutí vzorového materiálu. Mgr. Jiřímu Rybičkovi za to, že se přimluvil u zástupkyně 1. stupně základní školy, aby mi bylo umožněno provést na žácích dotazníkové šetření, vypracovat s žáky pracovní listy po zhlédnutí prezentace a provést několik chemických pokusů. Dále bych mu chtěla poděkovat za čas, který mi se svou třídou věnoval. Mgr. Zuzaně Sekerkové za ochotu a poskytnutý čas ve své třídě na dotazníkovém šetření, vypracování pracovních listů s žáky, projití prezentace a provedení několika chemických pokusů. Dále bych jí ráda poděkovala za vzorný výběr dotazníků od rodičů žáků. Mgr. Jiřímu Novotnému za umožnění provedení dotazníkového šetření, chemických pokusů, vypracování pracovních listů a probrání teorie na téma zuby a chemie s žáky devátých tříd na ZŠ v rámci mých pedagogických praxí. MUDr. Haně Kalinové za umožnění vytvoření několika fotografií v její soukromé ordinaci. Všem dalším lidem, kteří se mojí práce nějakým způsobem dotkli nebo mi byli při její tvorbě oporou.

Obsah 1 2 3 4

Úvod ........................................................................................................................................ 7 Cíl práce .................................................................................................................................. 8 Metodika práce ........................................................................................................................ 9 Teoretická část....................................................................................................................... 10 4.1 Stavba zubu..................................................................................................................... 10 4.1.1 Sklovina ................................................................................................................... 11 4.1.2 Zubovina neboli dentin ........................................................................................... 14 4.1.3 Cement .................................................................................................................... 16 4.1.4 Zubní dřeň ............................................................................................................... 18 4.1.5 Závěsný aparát zubu................................................................................................ 18 4.2 Zubní plak ....................................................................................................................... 20 4.2.1 Tvorba plaku ............................................................................................................ 20 4.2.2 Schopnost plaku vyvolat onemocnění .................................................................... 22 4.3 Zubní kaz ......................................................................................................................... 24 4.3.1 Projevy vzniku zubního kazu ................................................................................... 24 4.3.2 Dělení zubního kazu ................................................................................................ 25 4.3.3 Kaz skloviny ............................................................................................................. 26 4.3.4 Kaz dentinu .............................................................................................................. 28 4.3.5 Kaz cementu ............................................................................................................ 29 4.4 Ošetření zubního kazu .................................................................................................... 29 4.4.1 Provizorní výplňové materiály ................................................................................. 29 4.4.2 Definitivní výplňové materiály ................................................................................ 30 4.5 Prevence zubního kazu ................................................................................................... 41 4.5.1 Domácí ústní hygiena .............................................................................................. 41 4.6 Fluor ................................................................................................................................ 50 4.6.1 Fluor a preventivní opatření vzniku zubního kazu .................................................. 52 4.7 Výživa a zubní kaz ........................................................................................................... 54 4.7.1 Ovoce a zubní kaz .................................................................................................... 57 4.7.2 Mléčné výrobky a zubní kaz .................................................................................... 58 4.7.3 Umělá sladidla ......................................................................................................... 58 4.8 Sliny................................................................................................................................. 60 4.8.1 Složení a funkce slin ................................................................................................ 60 4.8.2 Tvorba slin ............................................................................................................... 61 5 Diskuze .................................................................................................................................. 64 6 Empirická část ....................................................................................................................... 65 6.1 Pracovní listy ................................................................................................................... 65 6.2 Chemické pokusy ............................................................................................................ 65 6.2.1 Příprava a provedení školního pokusu .................................................................... 67 6.2.2 Karta pokusu............................................................................................................ 69 7 Dotazníky .............................................................................................................................. 75 7.1 Charakteristika výzkumného souboru ............................................................................ 75 7.2 Zadání dotazníků ............................................................................................................ 76 7.3 Analýza výsledků šetření ................................................................................................ 77 7.3.1 Vyhodnocení jednotlivých poloţek dotazníku určeného ţákům 1. stupně ZŠ ....... 78 5

7.3.2 Výsledky opětovného dotazníkového šetření provedeného na 1. stupni ZŠ........... 84 7.3.3 Vyhodnocení dotazníku určeného rodičům ............................................................ 86 7.3.4 Srovnání výsledků žáků a jejich rodičů.................................................................... 90 7.3.5 Vyhodnocení jednotlivých poloţek dotazníku určeného ţákům 2. stupně ZŠ ....... 91 7.3.6 Výsledky opětovného dotazníkového šetření provedeného na 2. stupni ZŠ.......... 97 8 Diskuze................................................................................................................................ 100 9 Závěr ................................................................................................................................... 102 10 Pouţité zdroje ...................................................................................................................... 104 10.1 Knižní zdroje.............................................................................................................. 104 10.2 Internetové zdroje .................................................................................................... 105 11 Seznam obrázků .................................................................................................................. 109 12 Seznam tabulek ................................................................................................................... 110 13 Seznam grafů....................................................................................................................... 111 14 Seznam příloh ..................................................................................................................... 112

6

1 Úvod Česká republika patří k zemím s vysokou prevalencí zubního kazu. Ke zlepšení tohoto stavu je potřeba využít všech dostupných forem primární péče a to nejen preventivních prohlídek v rozsahu a četnosti dle platné legislativy, ale zejména kolektivních preventivních programů pro předškolní a školní děti. Jejich pozitivní vliv jednoznačně prokazují švýcarské a finské studie1. Proto je velmi důležité motivovat školy a školky, aby se zapojily do některého z probíhajících programů, jako je například Zdravý zoubek, Zdravý úsměv, Zdravé zuby atd2. Neméně důležité je přesvědčit učitele, aby tuto problematiku zařadili do výuky. Učitelé jsou právě ti, kteří se podílí na výchově nové generace. V poslední době se upouští od klasického pojetí výuky, které mělo pevně dané osnovy, oddělené předměty, kladlo důraz na konkrétní znalosti a učitel byl téměř výhradním zdrojem informací. Moderní pojetí výuky je mnohem komplexnější, protože je kladen důraz na interdisciplinaritu, provázanost předmětů a schopnost aplikovat získané vědomosti v praktickém životě. Cílem takového způsobu výuky je, aby žáci chápali učení v souvislostech, což jim umožňuje propojování předmětů společnými tématy. Učitel už není jediným zdrojem informací. Stává se do jisté míry průvodcem a pomocníkem, který učí žáky hledat informace v různých zdrojích a následně s nimi pracovat. Tímto inovativním způsobem lze uchopit téma zuby a chemie a ovlivnit tak nejen vědomosti, ale i zdraví žáků. Diplomová práce, kterou právě držíte v rukou, nabízí několik materiálů a námětů pro výuku žáků na prvním a druhém stupni základní školy na téma zuby a chemie. Materiály jsou koncipovány tak, aby mohly být používány jak v klasických hodinách, tak při projektové a tematické výuce.

1

KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3. Česká stomatologická komora: PREVENTIVNÍ PROJEKTY A PROGRAMY V OBLASTI ZUBNÍ PÉČE V ČR. *online+. Praha, 2012 *cit. 2014-09-20+. Dostupné z: < http://www.dent.cz/img_data/file/2012/29_PDD_prev_programy_841x1189_1ks.pdf > 2

7

2 Cíl práce Cílem teoretické práce je rešerše dostupné literatury a elektronických zdrojů. Na jejím základě vytvořit ucelený zdroj informací o zubech, zubním kazu (jeho vzniku, prevenci a léčbě) a chemických dějích probíhajících v dutině ústní v souvislosti se vznikem zubního kazu. Vytvořený zdroj informací by měl sloužit zejména učitelů, kteří by měli být schopni po jeho osvojení poskytnout žákům ucelené informace a zodpovědět jejich případné dotazy související s tématem. Stěžejním cílem diplomové práce je vytvořit podklady využitelné při výuce podporující prevenci zubního kazu. Tyto podklady by měly zahrnovat výukové prezentace, pracovní listy a karty chemických pokusů. Dílčím cílem je pomocí těchto materiálů rozšířit probrané učivo a klást důraz na interdisciplinaritu. Součástí diplomové práce je dotazníkové šetření, jehož cílem je zjistit úroveň znalostí žáků ZŠ o zubech, zubním kazu a chemických dějích probíhajících v dutině ústní v souvislosti se vznikem zubního kazu, a zda se úroveň jejich znalostí zlepší po teoretické přípravě. Dílčím cílem je pomocí dotazníkového šetření ověřit, zda existuje souvislost mezi úrovní znalostí rodičů a jejich dětí.

8

3 Metodika práce V práci jsou využity metody, které jsou obvykle využívané v přírodovědných oborech. Jednou z nejpoužívanějších metod je analýza sekundárních zdrojů. Teoretická část vychází ze studia české i zahraniční literatury, zabývající se zubním lékařstvím, prevencí vzniku zubního kazu, vlivu potravy na zdraví dutiny ústní, tématikou chemického pokusnictví, integrací průřezových témat do výuky chemie, didaktikou chemie a rámcového vzdělávacího programu. Na teoretickou část navazuje empirická část, kterou tvoří pracovní listy a k nim se pojící powerpointové prezentace obsahující instruktážní video o jedné z metod, jak si správně čistit zuby a karty pokusů. Snahou bylo zařadit průřezová témata. Součástí empirické části je dotazníkové šetření. Po vyhodnocení odpovědí na jednotlivé položky dotazníků byly odpovědi respondentů spočítány a výsledky byly zaneseny do grafů a tabulek, které byly doplněny komentáři.

9

4 Teoretická část 4.1 Stavba zubu Zuby jsou nedílnou součástí dutiny ústní. Slouží nejen k uchopení, oddělení a rozmělnění potravy, ale podílejí se i na tvorbě řeči. Nezastupitelnou roli mají jako estetický prvek. Na zubu jsou rozlišovány tři části: korunka, krček a kořen. Může se říci, že korunka je ta část zubu, která je vidět v dutině ústní. Kořen slouží jako kotvící prvek, který upevňuje zub v kosti, přesněji řečeno v zubním lůžku. Přechod mezi těmito dvěma částmi tvoří zúžená část, označovaná jako krček. Kromě toho, že na zubu rozlišujeme výše uvedené tři části, skládá se i ze tří rozdílných typů tvrdých tkání: skloviny, zuboviny (dentinu) a cementu. Uvnitř zubu se nachází dřeňová dutina, která je vyplněna zubní dření (obr. 1).

3

Obr. 1: Popis zubu1 Po levé straně obrázku je naznačeno, která část zubu odpovídá korunce, krčku a kořenu. Na pravé straně je podrobnější popis stavby zubu. Jednotlivé tvrdé zubní tkáně jsou odlišeny barevně. Červenou a modrou barvou jsou zakresleny cévy a nervy.

3

Upraveno podle: POLÁK, Albert. Moje biologie: Trávící soustava [online]. 2013, 30.1.2014 [cit. 2014-07-23+. Dostupné z:

10

4.1.1 Sklovina Sklovina kryje v celém rozsahu anatomickou korunku zubu. Za fyziologických podmínek není v dutině ústní celá vidět, protože malou část (1-2 mm) překrývá dáseň4. Viditelná část korunky je označována jako klinická korunka. Její tloušťka je na hranách a hrbolcích mnohem větší než v oblasti krčku. Tloušťka dosahuje na hrbolcích stoliček a třenových zubů tloušťky 2-2,5 mm, směrem ke krčku se postupně ztenčuje, až nabude podoby ostří nože o šířce 0,1 mm5. Díky vysokému obsahu minerálních látek je sklovina nejtvrdší tkání lidského těla. Hlavní funkcí skloviny je tvorba tvrdého zubního povrchu, který chrání zub před působením vnějších vlivů a odolává žvýkacím silám. Sklovina funguje jako částečně propustná membrána, která umožňuje průchod některých molekul ze zubní skloviny do jejího okolí a naopak6. Barva skloviny se pohybuje od modravě bílé, přes šedobílou až po žlutobílou. Sklovina je slabě průsvitná, proto u ní můžeme pozorovat typicky odstupňované zbarvení korunky. V místech, kde je sklovina tenčí, prosvítá žlutý dentin. Nejnápadnější rozdíl v barvě zubů můžeme pozorovat mezi dočasnými a stálými zuby. Sklovina dočasných zubů obsahuje méně minerálních látek, proto není tolik průsvitná a má mléčně bílý nádech. Barva stálých zubů není po celý život jedince stejná. S přibývajícím věkem se zuby zabarvují do žlutohněda, popřípadě do šeda. Změna barvy je způsobena ztenčováním skloviny vlivem abraze a s tím souvisejícím prosvítáním do žluta zbarveného dentinu, pigmenty přijímanými s „barevnou stravou“, které ulpívají na zubech, popřípadě kouřením, užíváním léků a dalšími vlivy.

4.1.1.1

Chemické vlastnosti skloviny

Sklovina je tvořena z 95–98 % anorganickými látkami7. Zbývající část skloviny tvoří organické látky a voda. Díky malému obsahu organických látek má sklovina velkou tvrdost a poměrně nízkou deformační schopnost.

4

KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3. HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4. 6 STEJSKALOVÁ, Jitka. Konzervační zubní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, c2003, xiii, ISBN 80-726-2225-0. 5

7

STEJSKALOVÁ, Jitka. Konzervační zubní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, c2003, xiii, 235 s. ISBN 80-726-2225-0.

11

Sklovina se skládá téměř výlučně z krystalů vápenatých solí, zejména z hydroxylapatitu (Ca10(PO4)6(OH)2) a fluorapatitu (Ca10(PO4)6F2). Kromě toho obsahuje zbytkový fosfát whitlockite (Ca9(MgFe)(PO4)6(PO3OH)) a dále pak dolomit (CaMg(CO3)2), který patří mezi uhličitany8. Organická složka je zastoupena přibližně 0,5 % a tvoří ji především keratin, amelogeniny a enamelin. Zbývající procenta tvoří voda. Amelogeniny jsou tvořeny přibližně ze 170 aminokyselin, zejména z prolinu (C5H9NO2), histidinu (C6H9N3O2), leucinu (C6H13NO2) a glutaminu (C5H10N2O3). Hlavním amelogeninem je TRAP, což v překladu znamená na tyrosin (C9H11NO3) bohatý amelogeninový protein. Amelogeniny se shlukují do sférických polymerů a ovlivňují směr růstu enamelu (viz dále). Vzájemně se spojují pomocí hydrofobních interakcí mezi aminokyselinovými zbytky9. Enamelin je podobný amelogeninu s tím rozdílem, že obsahuje jiné aminokyseliny a je tvořen z větších molekul. Tvoří ho hlavně glycin (C2H5NO2), serin (C3H7NO3), kyselina glutamová (C5H9NO4) a kyselina asparagová (C4H7NO4). Mezi nejčastěji se vyskytující prvky ve sklovině patří fluor, fosfor, hořčík, sodík a vápník. Zatím byla ve sklovině potvrzena přítomnost přibližně 40 stopových prvků. Některé z nich, jako například olovo a stroncium, jsou považovány za ukazatele znečištění prostředí, ve kterém se jedinec nachází. Jiné se do dutiny ústní dostávají během stomatologického ošetření. Složení skloviny je proměnlivé. To znamená, že koncentrace jednotlivých prvků na různých místech téhož zubu kolísá. Směrem od povrchu skloviny k dentinosklovinné hranici (místo, ve kterém se setkávají dva odlišné typy tvrdých zubních tkání, dentin a sklovina) klesá koncentrace cínu, fluoru, hořčíku, chlóru, sodíku, uhličitanů, vápníku a železa10. Ze solí obsahujících fosfor a vápník vznikají malé krystaly v poměru 1,2:1, které vždy neodpovídají stechiometrickému vzorci hydroxylapatitu (Ca10(PO4)6(OH)2). Pokud je ve sklovině v přítomnosti uhličitanů a hydrogenuhličitanů nedostatek fosfátů, hydroxylových iontů a vápníku, dochází k tvorbě nestechiometrických apatitových krystalů. Vnitřními substitučními reakcemi se může tvořit také fluorapatit (Ca5(PO4)3F), který je stabilnější než hydroxylapatit 8

TÁBORSKÁ, Eva. Biochemie tvrdých tkání. 2013. vyd. 2013. Dostupné z: 9 TÁBORSKÁ, Eva. Biochemie tvrdých tkání. 2013. vyd. 2013. Dostupné z: 10 HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4.

12

(Ca10(PO4)6(OH)2). Někdy může být do minerální složky zabudován i uhličitan. V tom případě se jedná o karbonátapatit Ca5(PO4,CO3)3(OH), který je proti zubnímu kazu méně odolný11.

4.1.1.2

Stavba skloviny

Sklovina se skládá z 5-6 bokých sklovinných hranolů, které se nazývají prizmata (prizma = hranol). Prizmata mají esovitý průběh. Na průřezu připomínají svým tvarem klíčovou dírku nebo koňskou podkovu (obr. 2). Šířka prizmat se pohybuje kolem 6-8 µm. Jednotlivá prizmata nejsou ostře ohraničená a konvexní plocha jednoho hranolu zapadá do prohlubně sousedního hranolu, což určuje pevnost skloviny. Prizmata jsou složena z hustě uspořádaných krystalů hydroxylapatitu (obr. 3)12. Jednotlivá prizmata do sebe zapadají tak, že tvoří soudržný celek s minimálním množstvím interprizmatické hmoty. Někteří další autoři se domnívají, že interprizmatická hmota zcela chybí13. Prizmata začínají na hranici mezi sklovinou a zubovinou (tzv. dentinosklovinná hranice). Odkud směřují až k povrchu zubu. Průběh prizmat je velmi složitý. V jednotlivých místech odpovídá funkčnímu zatížení zubu.14 15

11

NEDOROST, Luboš, V.Tomanová, L. Eberlová, O. Moztarzadeh, V. Adlerová, H. Hecová, J. Kočová, P. Fiala, J. Slípka, Z. Tonar.Atlas histologie tvrdých tkání: příručka pro studenty *online+. Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze, 2009 [cit. 2013-11-12]. ISBN 1804 - 4409. Dostupné z: 12 KOČOVÁ, Jitka. Histologie zubu. [online]. [cit. 2013-04-07+. Dostupné z: 13 SVOBODA, Otto. Stomatologická propedeutika: Učebnice pro lékařské fakulty. Praha: Aviceum, zdravotnické nakladatelství, 1984. ISBN 08-043-84. 14 Upraveno podle: KOČOVÁ, Jitka. Histologie zubu. *online+. *cit. 2013-04-07+. Dostupné z: 15 Upraveno podle: KOČOVÁ, Jitka. Histologie zubu. *online+. *cit. 2013-04-07+. Dostupné z:

13

Jak již bylo zmíněno, oblast, ve které dochází k přechodu skloviny v zubovinu, nazýváme dentinosklovinná hranice. Hranice je značně nerovná a její uspořádání určuje pevnost spojení mezi sklovinou a dentinem. V oblasti dentinosklovinné hranice se nacházejí sklovinné trsy (obr. 4), které zasahují do 1/5 – 1/3 tloušťky skloviny. Jsou tvořeny hypokalcifikovanými prizmaty a interprizmatickou hmotou16.17

Obr. 4: Dentinosklovinná hranice17 Dentinosklovinná hranice s patrnými sklovinnými trsy.

4.1.2 Zubovina neboli dentin Největší část lidského zubu je tvořena dentinem, který kryje zubní dřeň. Stejně jako sklovina, patří mezi tvrdé zubní tkáně. Nachází se jak v oblasti korunkové, kde je kryt sklovinou, tak v oblasti kořenové, kde je kryt cementem. Svými fyzikálními i chemickými vlastnostmi je podobný kostní tkáni. Na rozdíl od kosti neobsahuje kostní lamely a cévní zásobení. Má nažloutlou barvu, která je podobná barvě slonové kosti18. Je průsvitný, pružný, křehký, mírně elastický a o něco tvrdší než kost a cement, ale měkčí než sklovina.

4.1.2.1

Chemické vlastnosti dentinu

Dentin obsahuje až 75 % anorganických látek (převážně hydroxylapatit), kolem 28 % organických látek a zbytek tvoří voda19. Základní strukturní hmota dentinu je tvořena jemnými kolagenními vlákny, která probíhají většinou rovnoběžně s povrchem zubu od korunky směrem 16

STEJSKALOVÁ, Jitka. Konzervační zubní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, c2003, xiii, 235 s. ISBN 80-726-2225-0. Upraveno podle: ČECH, Svatopluk. Praktikum 2: Tvrdé tkáně zubu - chemické složení, vlastnosti a původ Mikroskopická stavba skloviny, věkové změny, karies. Brno, 2013. 18 ČECH, Svatopluk. Mikroskopická stavba dentinu, druhy dentinu, klinický význam dentinu. 2013. 19 KLEPÁČEK. Klinická anatomie ve stomatologii. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, 331 s. ISBN 80-716-9770-2. 17

14

ke kořeni. Mezi kolagenními vlákny se nachází anorganická hmota, která je tvořena stejně jako ve sklovině hydroxylapatitem20.

4.1.2.2

Struktura dentinu

Dentin je prostoupen dentinovými tubuly, které dosahují v blízkosti dřeně šířky 3 – 4 µm. Směrem k povrchu zubu se zužují, probíhají vlnitě a často tvoří tzv. esovité anastomózy, což jsou funkční spojení mezi dentinem a sklovinou. V dentinu lze rozlišit buňky, které označujeme jako odontoblasty a mezibuněčnou hmotu, která vzniká jejich činností. Mezibuněčná hmota se skládá z vláknité složky (ta je tvořena zejména kolagenem typu I) a beztvaré neboli amorfní složky, ve které se nacházejí proteoglykany obsahující chondroitinsulfát a keratansulfát. Odontoblasty se nacházejí na vnitřní straně dentinu a oddělují jej od zubní dřeně. Hlavním úkolem odontoblastů je tvorba dentinu, a to i po prořezání zubu, což umožňuje přestavbu vnitřní struktury dentinu v závislosti na tlaku, který na zub působí a rovněž umožňuje jeho regeneraci21. Každá dentinová buňka vysílá směrem k povrchu zubu dlouhý výběžek, který označujeme jako vlákno, probíhající dentinovým tubulem (obr. 5). V blízkosti skloviny se tato vlákna bohatě větví, což má velký význam pro šíření zubního kazu. Bohaté větvení zvyšuje pravděpodobnost průniku infekce z hlubokého kazu podél vláken až do dřeně.

20

SVOBODA, Otto. Stomatologická propedeutika: Učebnice pro lékařské fakulty. Praha: Aviceum, zdravotnické nakladatelství, 1984. ISBN 08-043-84. 21 KLEPÁČEK. Klinická anatomie ve stomatologii. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, 331 s. ISBN 80-716-9770-2.

15

Obr. 5: Odontoblast22 Schematické znázornění odontoblastu ukazuje nejen jeho organelovou výbavu, ale hlavně vztah k dentinu a sklovině

4.1.3 Cement Cement kryje krček a kořen zubu. V oblasti krčku je cementová vrstva velmi tenká. Maximálně dosahuje šířky kolem 0,15 mm. Směrem ke kořenovému hrotu se zvětšuje a dosahuje šířky až 0,5 mm23.

22

Upraveno podle: SVATOPLUK ČECH. Mikroskopická stavba dentinu, druhy dentinu, klinický význam dentinu. 2013. SVOBODA, Otto. Stomatologická propedeutika: Učebnice pro lékařské fakulty. Praha: Aviceum, zdravotnické nakladatelství, 1984. ISBN 08-043-84. 23

16

Cement patří mezi tvrdé zubní tkáně. Má podobnou stavbu jako kost, ale na rozdíl od kosti není prostoupen cévami. Není tak tvrdý jako dentin, ale je tvrdší než kost. Patří k závěsnému aparátu zubu, protože se do něj upínají vlákna, která spojují zub s kostí a pružně jej uchycují v zubním lůžku. Závěsný aparát zubu je tkáň, která obklopuje zub a upevňuje ho v kosti. Bývá označován také jako parodont. Je tvořen dásní, zubním cementem, kostěným zubním lůžkem, ozubicí a dásňovým žlábkem. Cement tvoří z 65 % anorganické látky, které jsou po chemické stránce podobné anorganickým látkám dentinu a kosti. Jeho hlavní složkou je opět hydroxylapatit24. Organická hmota je tvořena hlavně kolagenními vlákny (kolagenem typu I) a malým množstvím hmoty vyplňující prostor mezi nimi. Výše bylo mimo jiné nastíněno složení jednotlivých tvrdých zubních tkání z chemického hlediska, které úzce souvisí s vlastnostmi jednotlivých tkání (tvrdostí, odolností, barvou a dalšími). Pro snadnější porovnání procentuálního zastoupení anorganických a organických látek a vody ve sklovině, dentinu a cementu slouží tabulka 1.

Zastoupení jednotlivých složek v tvrdých zubních tkáních dle hmotnosti anorganické látky

organické látky

voda

sklovina

95 %

4%

˂1%

dentin

70 %

20 %

10 %

cement

61 %

27 %

12 %

Tabulka 1: Procentuální zastoupení anorganických, organických látek a vody v zubu25

Z tabulky 1 je patrné, že největší zastoupení anorganických látek a nejmenší zastoupení organických látek má sklovina. Díky tomuto chemickému složení se jedná o nejtvrdší tkáň lidského těla. Naopak cement je díky svému složení z výše uvedených tvrdých zubních tkání nejměkčí.

24

SVOBODA, Otto. Stomatologická propedeutika: Učebnice pro lékařské fakulty. Praha: Aviceum, zdravotnické nakladatelství, 1984. ISBN 08-043-84. 25 Upraveno podle: ČECH. Praktikum 2: Tvrdé tkáně zubu - chemické složení, vlastnosti a původ Mikroskopická stavba skloviny, věkové změny, karies *prezentace k výuce+. *cit. 26.10.2013+.

17

4.1.4 Zubní dřeň Zubní dřeň vyplňuje dutinu zubu. Je tvořena různými typy buněk a tenkými kolagenními vlákny. U mladých zubů je vazivo tvořící dřeň velmi řídké. Obsahuje málo kolagenních vláken a více retikulárních vláken, což jsou velmi tenká, bohatě se větvící vlákna tvořená kolagenem typu III s vysokým obsahem sacharidů. U starších jedinců přibývá kolagenních vláken, ubývá amorfní hmoty a celkově se vazivo zubní dřeně stává hustším26. To je způsobeno i tím, že se s přibývajícím věkem zmenšuje dřeňová dutina zubu důsledkem tvorby sekundárního dentinu. Hmota

vyplňující

prostor

mezi

buňkami

a

vlákny

je

složena

zejména

z glykosaminoglykanů (dlouhé nevětvené heteropolysacharidy tvořené opakujícími se disacharidovými jednotkami, v nichž je vždy jedním členem uronová kyselina a druhým členem je glykosamin (glukosammin nebo galaktosamin)), glykoproteinů a vody27. Ve dřeni se nachází velké množství krevních cév a nervových vláken. Krevní cévy vyživují zubní dřeň. Po jejím odstranění není zub vyživován a křehne. Přítomnost zubní dřeně má pro zub velký význam. Má čtyři základní funkce, a to funkci formativní, nutritivní, senzorickou a obrannou. Formativní funkce se projevuje tvorbou primárního a sekundárního dentinu. Nutritivní funkce zajišťuje výživu dentinu z cévního řečiště. Senzorickou funkci mají nervová vlákna, která zprostředkovávají vnímání bolesti. Obranná funkce se projevuje tvorbou terciárního dentinu, který se tvoří při bakteriálním, chemickém, mechanickém či termickém dráždění zubu28.

4.1.5 Závěsný aparát zubu Závěsný aparát zubu bývá různými autory označován různě. Například Malínský29 jej označuje jako periodontium, Stejskalová30 jako parodontium nebo také ozubice. V této práci bude používán termín periodontium nebo závěsný aparát zubu.

26

MALÍNSKÝ, Jiří, Jarmila MALÍNSKÁ a Zdeňka MICHALÍKOVÁ. Morfologie orofaciálního systému: pro studenty zubního lékařství. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, 201 s. ISBN 08-043-84. 27 Velký lékařský slovník [online]. Praha, 2008 [cit. 2014-09-14+. Dostupné z: 28 STEJSKALOVÁ, Jitka. Konzervační zubní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, c2003, xiii, ISBN 80-726-2225-0. 29 MALÍNSKÝ, Jiří, Jarmila MALÍNSKÁ a Zdeňka MICHALÍKOVÁ. Morfologie orofaciálního systému: pro studenty zubního lékařství. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, ISBN 08-043-84. 30 STEJSKALOVÁ, Jitka. Konzervační zubní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, c2003, xiii, ISBN 80-726-2225-0.

18

Periodontium je tvořeno zubním cementem, periodontálními vazy, kostí lemující zubní lůžko a dásní. Vyplňuje úzký štěrbinovitý prostor mezi zubním lůžkem a cementem pokrývajícím kořen zubu31. Hlavní součástí jsou periodontální vazy, které jsou tvořeny kolagenními vlákny. Prostor mezi

vlákny

je

vyplněn

amorfní

hmotou

obsahující

ojedinělé

buňky.

Jedná

se

o nediferenciované buňky, které se mohou v případě potřeby přeměnit na buňky, které tvoří kost (blasty) nebo naopak na buňky, které kostní tkáň odbourávají (klasty). Kromě zmíněných buněk zde můžeme pozorovat i několik dalších typů buněk, které mají také své specifické funkce. Vlákna periodontálních vazů probíhají různými směry. Na základě jejich průběhu a uspořádání je dělíme do několika skupin (obr. 6).32Některá vlákna upevňují dáseň k zubu v krčkové oblasti (gingivální vlákna), další vlákna spojují krčky sousedních zubů (transseptální vlákna), ale většina jich spojuje kořen zubu s kostním lůžkem. Uspořádání vláken má velký význam pro pružné zavěšení zubu v zubním lůžku, což umožňuje vyrovnávání především tlakových sil, které na zub působí při kousání.

Periodontální vlákna gingivální transseptální hřebenová horizontální šikmá apikální interradikulární

Obr. 6: Závěsný aparát zubu32 Schematické znázornění jednotlivých typů periodontálních vláken. Jednotlivé typy jsou odlišeny barevně. Na obrázku je naznačeno, kam se upínají a jaký mají průběh.

31

MALÍNSKÝ, Jiří, Jarmila MALÍNSKÁ a Zdeňka MICHALÍKOVÁ. Morfologie orofaciálního systému: pro studenty zubního lékařství. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, 201 s. ISBN 08-043-84. 32 Upraveno podle: JIRKŮ, Jan. Tvrdé zubní tkáně. Wikiskripta [online]. 2011, 8.5.2011 [cit. 2013-11-24+. Dostupné z:

19

4.2

Zubní plak

Jedná se o pevně lpící, strukturovaný, vysoce organizovaný nažloutlý zubní povlak, složený z mikroorganizmů zakotvených v proteinové a polysacharidové hmotě na povrchu zubu33. Na tvorbě a vývoji zubního plaku se podílejí nejrůznější mikroorganizmy, které žijí v dutině ústní. Dále je jeho vznik ovlivněn vlastnostmi zubních tkání, slinami a tekutinou, kterou vylučují dásně. Zubní plak je obecně označován jako vysoce organizovaná ekologická jednotka, tvořená velkým množstvím bakterií, které jsou usazeny v makromolekulární hmotě bakteriálního a slinného původu34. Složení i struktura plaku se liší dle lokalizace. Neustále se mění a vyvíjí. Mineralizovaný zubní plak je označován jako zubní kámen. Zajímavé je, že bezprostředně po narození se v dutině ústní novorozence nevyskytují žádné bakterie a dutina je v podstatě sterilní. Již 18 hodin po narození se v dutině ústní začínají objevovat první mikroorganizmy jako Streptococcus salivarius. Následně se objevují další druhy, které jsou na novorozence přenášeny osobami z okolí, zejména matkou. Postupně, jak se začínají objevovat zuby v dutině ústní, dochází ke změně ústní mikroflóry. U novorozence se mohou kolonie plaku tvořit pouze na sliznici, proto u něj pozorujeme jen malou druhovou rozmanitost. S prořezáváním zubů začíná narůstat i počet plošek a mezizubních prostor, které poskytující specifické podmínky pro utváření kolonií dalších bakteriálních druhů, které jsou ve většině případů přenášeny na dítě opět matkou. Výskyt mikrobů je ovlivňován i úrovní ústní hygieny a výživou jedince35.

4.2.1 Tvorba plaku Na čisté zubní plošce se začíná nejdříve formovat pelikula, což je vrstva glykoproteinů pocházejících ze slin, která je umístěna na povrchu zubu. Tato vrstva umožňuje přichycení bakterií k povrchu zubu. Tím se začíná vytvářet zubní plak, který je postupně osídlován dalšími

33

WEBER, Thomas. Memorix zubního lékařství. 1. české vyd. Praha: Grada, 2006, 430 s. ISBN 80-247-1017-X. 34 KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3. 35 KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3.

20

mikroorganizmy. Bakterie se na tvorbě pelikuly nepodílejí36. Růst zubního plaku podporují látky a mechanizmy, které usnadňují přichycení bakterií k povrchu zubu. Jedná se například o fyzikálně chemické adhezivní síly (např. van der Waalsovy), specifické adheziny, složení slin (sacharóza, vápník) a produkty metabolizmu bakterií (teichoová kyselina, glykosiltransferáza). Naopak tvorbu zubního plaku znesnadňuje žvýkání, povrchové jevy (smáčivost a hydrofobie), antimikrobiální látky obsažené ve slině (imunoglobuliny, laktoferin) a v potravě (některá konzervační činidla), ústní hygiena a rovněž i lehčí chemoterapie37.

4.2.1.1

Pelikula

Pelikula je biofilm, který se začne tvořit na tvrdých zubních tkáních již během několika sekund po vyčištění zubů. Je tvořen monomolekulární vrstvou kyselých proteinů bohatých na prolin, fosfáty a z glykoproteinů, které jsou bohaté na sulfáty. Dochází k tvorbě chemických vazeb mezi negativně nabitými proteinovými skupinami a negativně nabitou sklovinou prostřednictvím vápenatých iontů nebo bazických glykoproteinů. Ty se spojují s povrchovými fosfátovými proteiny skloviny38. Osídlení pelikuly bakteriemi vede k tvorbě zubního plaku. Rozlišují se dvě stádia tvorby plaku. Časné stadium, které je následováno stádiem zrání až do vytvoření definitivní struktury mikrobiální populace39. To se projevuje postupným osidlováním pelikuly nejrůznějšími bakteriemi. Kolonizace mnohých kmenů je spjata s jejich koncentrací ve slině. V plaku se nejdříve vyskytují bakterie aerobní, které ke své existenci potřebují kyslík. Jejich metabolizmem dochází ke snížení oxidoredukčního potenciálu plaku, čímž se vytvářejí podmínky vhodné pro anaerobní bakterie. Prostředí vhodné pro anaeroby je podporováno i narůstající tloušťkou plaku, protože jím hůře proniká kyslík.

36

DVOŘÁK, Richard. Zubní plak a onemocnění parodontu. Stome Team: Nasloucháme potřebám dentální veřejnosti [online]. 2011, roč. 2011, č. 5, 18.10.2011 *cit. 2013-11-10+. Dostupné z: 37 HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4. 38 WEBER, Thomas. Memorix zubního lékařství. 1. české vyd. Praha: Grada, 2006, 430 s. ISBN 80-247-1017-X. 39 KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, 239 s. ISBN 80-726-2022-3.

21

Vývoj zubního plaku je možné rozdělit do pěti vývojových etap (obr. 7). Po několika dnech se jeho složení ustálí a plak tvoří takzvanou vyzrálou společnost. Bakterie začínají být schopny efektivněji spolupracovat a žít v symbióze a stávají se odolnějšími40.

Obr. 7: Vývoj zubního plaku41 Na schématu je vidět 5 stádií vývoje plaku: 1. přichycení mikroorganizmů k pelikule; 2. postupné osidlování pelikuly bakteriemi (nejdříve grampozitivní koky); 3+4. vyzrávání plaku; 5. šíření mikroorganizmů z vyzrálého plaku do okolí. Pod schématem je vidět, jak jednotlivá stádia vypadají pod mikroskopem.

4.2.2 Schopnost plaku vyvolat onemocnění Pro existenci bakterií je optimální prostředí s neutrálním pH. Činností bakterií je neutrální prostředí narušeno, protože bakterie žijící v plaku přetvářejí cukry na organické kyseliny, jako je octová, mléčná a propionová kyselina. Dochází k poklesu pH, což způsobuje, že se pro většinu z nich stává prostředí nevyhovujícím. Některým bakteriím, mezi něž patří i Streptococcus 40

DVOŘÁK, Richard. Zubní plak a onemocnění parodontu. Stome Team: Nasloucháme potřebám dentální veřejnosti [online]. 2011, roč. 2011, č. 5, 18.10.2011 *cit. 2013-11-10+. Dostupné z: 41 2011.igem.org: DISColi [online]. 2011 [cit. 2013-11-10+. Obrázek ve formátu JPG. Dostupné z:

22

mutans, tyto změny nevadí, protože jsou schopny existovat i v kyselém prostředí, jehož pH se pohybuje v rozmezí 5 – 5,2. Streptococcus mutans je schopný si udržet stabilní vnitřní prostředí, protože je schopen aktivně přenášet kyseliny ze svého vnitřního prostředí do okolí proti koncentračnímu spádu42. Další bakteriální činností klesá pH k ještě nižším hodnotám, což má za následek demineralizaci skloviny, o které je podrobněji pojednáno v souvislosti se zubním kazem. Bakterie žijící v zubním plaku produkují nejen kyseliny, ale i další jedovaté látky, které jsou schopny vyvolat imunitní reakci organizmu. Jejím následkem může dojít k poškození až úplnému zničení okolních tkání. Zánět začne vznikat v případě, že zubní plak není odstraňován 4-5 dní. Zvětšující se zánět způsobuje odchlipování dásně od zubu a tak dojde ke tvorbě parodontálního chobotu, což je volný prostor mezi dásní a kořenem zubu. Tento prostor je rozšířen a může připomínat kapsu. Pokud zánět přetrvává, dojde až ke vzniku parodontitidy43. Parodontitida je zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubů (parodontu). Je charakterizována destrukcí tkání upevňujících zub v zubním lůžku44. Dochází k rozrušování závěsných parodontálních vazů a kosti. Je poškozován i zubní cement kryjící kořen zubu. Zmíněné struktury drží zub v zubním lůžku. Jejich destrukce se projevuje vikláním zubu. V pokročilejším stádiu parodontitidy dojde ke ztrátě zubu, jak je obecně známo z televizních reklam na zubní pasty proti parodontitidě.

42

HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4. 43 DVOŘÁK, Richard. Zubní plak a onemocnění parodontu. Stome Team: Nasloucháme potřebám dentální veřejnosti [online]. 2011, roč. 2011, č. 5, 18.10.2011 *cit. 2013-11-10+. Dostupné z: 44 DŘÍZHAL, Ivo. Parodontitida - onemocnění ohrožující chrup. Medicína pro praxi [online]. 2007, roč. 4, č. 9, s. 3 *cit. 2013-1110]. Dostupné z:

23

4.3

Zubní kaz

Zubní kaz je nejrozšířenějším infekčním onemocněním lidstva. Vlivem civilizačních faktorů četnost výskytu kazivosti chrupu stále stoupá. Postihuje 80 – 90 % lidské populace. Na vzniku zubního kazu se podílí několik aspektů: vnímavá zubní tkáň (zub), mikroorganizmy dutiny ústní (plak), častý přísun cukrů (cukr) a čas (obr. 8).

Obr. 8: Hlavní faktory podílející se ne vzniku zubního kazu41

Jak už bylo zmíněno výše, činností mikroorganizmů se mění prostředí plaku z původně přibližně neutrální hodnoty pH (blízké hodnotě 7,0) ke kyselejším hodnotám (nižším než 7). Ve chvíli, kdy dojde ke snížení pH pod hodnotu 5,5, začíná sklovina ze svého povrchu ztrácet některé minerální látky a je oslabována. Tento proces označujeme jako demineralizace.45 Důkladným vyčištěním zubů dojde k obnovení neutrálního pH v dutině ústní. Minerální látky obsažené ve slinách jsou schopné drobná povrchová poškození skloviny opravit. Tento proces označujeme jako remineralizaci. Jsou - li demineralizační a remineralizační procesy v rovnováze, nedojde ke vzniku zubního kazu. Pokud ale remineralizační fáze nenastane, dojde ke stále většímu oslabování skloviny, až vznikne zubní kaz.

4.3.1 Projevy vzniku zubního kazu Dalo by se říci, že vznik zubního kazu je možné rozdělit do 4 fází (obr. 9).46V místě, kde je sklovina oslabena demineralizačním procesem, se objeví křídově bílá skvrna, která signalizuje 45 46

Vlastní konstrukce

Healthylifeistanbul. Root Canal Therapy: How is Pulp Infected? [online]. 1999 [cit. 2013-11-24+. Dostupné z:

24

zahájení tvorby zubního kazu. V tomto stádiu je možné vznik zubního kazu ještě zvrátit pomocí minerálních látek, zejména fluoru. Pokud ale nepříznivé podmínky stále přetrvávají, dochází k demineralizaci stále hlubších vrstev skloviny, až je nakonec zasažena i zubovina (dentin). Zub se už není schopen bránit sám. Musí být ošetřen zubním lékařem, který odstraní kazivé hmoty a vzniklý defekt zaplní výplní. Není li zubní kaz v tomto stádiu ošetřen, šíří se kazivé ložisko až do dřeně, kde vyvolá zánět. 47

Obr. 9: Vznik zubního kazu47 Na obrázku ① je patrná bílá skvrna. Pokud nedojde k remineralizaci, vznikne zubní kaz ve sklovině ②. Není - li ošetřen, vznikne kaz dentinu ③. Ten se šíří rychleji než ve sklovině, má typický tvar písmene V a postupuje co nejkratší a nejrychlejší cestou ke dřeni. Bakterie, které pronikly až do dřeně, zde vyvolají zánět ④.

4.3.2 Dělení zubního kazu Zubní kazy je možné dělit podle různých hledisek: A. podle postižení tvrdých zubních tkání: a) kaz skloviny, b) kaz dentinu, c) kaz cementu; B. podle rychlosti průběhu: a) akutní kaz – kazivé hmoty jsou světle žluté a kaz se rychle šíří co nejkratší cestou k zubní dřeni; většinou se vyskytuje u mladších jedinců b) chronický kaz – má pomalý průběh, může se dočasně i trvale zastavit; šíří se spíš do plochy než do hloubky; kazivé hmoty jsou tmavě zbarveny,

47

Upraveno podle: Healthylifeistanbul. Root Canal Therapy: How is Pulp Infected? [online]. 1999 [cit. 2013-11-24+. Dostupné z:

25

c) kaz zastavený – tmavě pigmentovaný se zcela tvrdou spodinou;

C. podle vztahu k vitální zubní dřeni: a) povrchový kaz – prostupuje celou sklovinou, až k její hranici se zubovinou b) střední kaz – prostupuje hranicí mezi sklovinou a zubovinou; zasahuje do zuboviny c) kaz blízký dřeni – jedná se o hluboký kaz; změklý dentin se nachází v těsné blízkosti zubní dřeně d) kaz penetrující do dřeně – kaz pronikl až do dřeně D. podle charakteru průběhu kazu v dentinu: a) kaz podminující – sklovina je kazem poškozena jen v malém rozsahu, zatímco v dentinu se kaz šíří plošně, b) kaz penetrující – z povrchní kariézní léze se kaz rychle trychtýřovitě šíří co nejkratší cestou ke dřeni; E.

podle toho, zda kaz vznikl na intaktní ploše zubu nebo v sousedství dříve zhotovené výplně: a) primární kaz – vzniká na původně zdravé ploše zubu b) sekundární kaz – postihuje zub již ošetřený výplní, vzniká při okrajích výplně, která už tak dobře nepřiléhá k zubním tkáním (v místě mikrospáry) c) recidivující kaz – vzniká pod výplní jako následek špatného ošetření48

4.3.3 Kaz skloviny Za počáteční kaz je považován stav, kdy proces demineralizace zasahuje maximálně do poloviny tloušťky skloviny49. V tomto případě může být vznik zubního kazu zvrácen úpravou stravovacích návyků, hygieny dutiny ústní a vhodnou fluoridovou terapií. Zasahuje – li kaz hlouběji, je tento stav považován za nevratný.

48

SVOBODA, Otto. Stomatologická propedeutika: Učebnice pro lékařské fakulty. Praha: Aviceum, zdravotnické nakladatelství, 1984. ISBN 08-043-84. 49 STEJSKALOVÁ, Jitka. Konzervační zubní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, c2003, xiii, ISBN 80-726-2225-0.

26

Prostory mezi základními stavebními jednotkami skloviny (prizmaty) tvoří tzv. difúzní kanály, které umožňují průnik malých molekul, iontů a vody sklovinou. Proto mohou i kyseliny produkované mikroorganizmy zubního plaku pronikat do povrchových vrstev skloviny. Zde způsobují rozpouštění hydroxylapatitových krystalů a následný únik minerálních látek, čímž se zvětší prostory mezi krystaly ve sklovině, kterými pak tyto organické kyseliny pronikají stále hlouběji k dentinu. V prvních stádiích vzniku zubního kazu zůstává krystalizační mřížka prizmat zachována. V případě remineralizace se do mřížky opět váží vápenaté a fosfátové ionty (obr. 10).50

Obr. 10: Demineralizace a remineralizace skloviny50 První obrázek naznačuje proces demineralizace. Kyseliny pronikají mezi sklovinná prizmata, zde disociují a způsobují uvolnění např. vápenatých (Ca2+) a fosforečných (PO42-) iontů ze sklovinných krystalů tvořících sklovinná prizmata. Dojde - li k navrácení pH z kyselých k neutrálním hodnotám, začnou se vápenaté a fosforečné ionty vázat zpět do sklovinných krystalů, tzn., že dochází k remineralizaci, jak ukazuje druhý obrázek.

Jsou – li přítomny i fluoridové ionty, probíhá proces remineralizace rychleji. Do krystalové mřížky se váží ionty fluoru za vzniku krystalů hydroxyfluorapatitu, které jsou odolnější vůči působení kyselin. Vznik zubního kazu skloviny podporuje přítomnost bakterií, které se významně podílejí na jeho vzniku produkcí organických kyselin ze sacharidů (laktát, acetát, propionát a dalších). Slabé organické kyseliny difundují po koncentračním spádu do skloviny, kde dochází k jejich pomalému štěpení. Tím jsou uvolňovány vodíkové ionty (H+), které napadají sklovinné krystaly 50

Upraveno podle: NANO MEDICAL HYDROXYAPATITE: APADENT APAGARD RENAMEL. Nano medical hydroxyapatite [online]. 2010 [cit. 2013-11-24+. Dostupné z:

27

zejména v místech, kde jsou navázány uhličité (CO32-) a hořečnaté (Mg2+) ionty. Vápenaté (Ca2+), hydroxylové (OH-), fosforečné (PO43-), fluoridové (F-), uhličité (CO32-), sodné (Na+) a hořečnaté (Mg2+) ionty se uvolňují z krystalové mřížky do okolí. Po koncentračním spádu pronikají k povrchu skloviny a dále do plaku (obr. 11). Směrem k povrchu skloviny se difúzní rychlost iontů snižuje, protože se snižuje i difúzní gradient. Vápník a fosfát se podílejí na tvorbě nových krystalů (CaHPO4) nebo se váží na již poškozené krystaly. Tím vzniká na první pohled nenarušená sklovina, přes kterou pronikají kyseliny do hlubších vrstev51.

Obr. 11: Schéma ukazující chemické děje probíhající při vzniku kazu ve sklovině52 Na povrchu skloviny je ochranná vrstvička – pelikula. Na ní je vytvořen plak. Mikroorganizmy, které v něm žijí, produkují organické kyseliny (laktát, acetát atd. označované HL (L-laktát) – fáze 1. Část kyselin disociuje na H+ a La rozpouští hmotu vyplňující prostor mezi sklovinnými prizmaty. Zároveň se vytváří koncentrační gradient, po kterém vznikající slabé organické kyseliny pronikají stále hlouběji do skloviny – fáze 2. Disociací kyselin se z nich uvolňují H+, které rozpouštějí sklovinné krystaly uvolňováním iontů vázaných v krystalové mřížce (Ca2+, PO42-, Na+ atd.). Uvolněné ionty difundují po koncentračním spádu rozšířenými póry k povrchu skloviny a dále do plaku – fáze 3.

4.3.4 Kaz dentinu Výše již bylo uvedeno, že dentin má jiné složení i strukturu než sklovina. Dentinové tubuly usnadňují průnik kyselin do hlubších vrstev dentinu a následný únik minerálních látek. Proto se zubní kaz šíří v dentinu rychleji než ve sklovině. Obvykle mívá tvar písmene V. 51

HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4. 52 Upraveno podle: HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4.

28

4.3.5 Kaz cementu Tento typ kazu vzniká v případě, že dojde k ustoupení dásně a tím k odhalení kořene zubu. Kaz se tvoří podobně jako u skloviny. Nejdříve dojde k místní demineralizaci. Cement reaguje na vznikající zubní kaz tvorbou tenké, na minerální látky bohaté vrstvičky, pod kterou leží oslabená demineralizovaná vrstva, ze které se uvolnilo až 50 % minerálních látek. Kaz se v cementu šíří spíše do plochy než do hlouby. Poměrně často se šíří cirkulárně kolem zubu. Pokud je vznikající zubní kaz objeven včas, může být vyléčen remineralizací, stejně jako zubní kaz vznikající ve sklovině.

4.4

Ošetření zubního kazu

Dojde-li ke vzniku zubního kazu, který již nemůže být opraven remineralizačními procesy, je třeba jej léčit. Způsobů léčby je v dnešní době několik. Nejčastější metodou je odstranění poškozených tkání jejich odpreparováním. Vzniklý defekt je následně zaplněn výplňovým materiálem. Výplňový materiál se vybírá na základě rozsahu, lokality, hygieny, estetiky, finančních možností pacienta a časového horizontu, po který má výplň v zubu setrvat. V zásadě můžeme výplňové materiály rozdělit na provizorní a definitivní.

4.4.1 Provizorní výplňové materiály Jak už sám název napovídá, provizorní výplňové materiály jsou používány k dočasnému ošetření zubu, nemůže - li být použit z nějakého důvodu definitivní výplňový materiál. Rovněž se uplatňují jako dezinfekční nebo devitalizační vložky. V ordinaci se poměrně často používá zinkoxidfosfátový cement, který se připravuje smícháním tekutiny a prášku. Prášek obsahuje 90 % oxidu zinečnatého (ZnO) a 10 % oxidu hořečnatého (MgO). Tekutina je tvořena 33 – 40% roztokem kyseliny fosforečné (H3PO4). Pro snížení reaktivity a zlepšení vlastností díky částečné neutralizaci se přidává 3% hydroxid hlinitý (Al(OH)3) a oxid zinečnatý (ZnO). Tento materiál je používán jako provizorní výplňový materiál, dále pak k fixaci můstků a korunek nebo jako podložka pod amalgam. K podobným účelům se používá i polykarboxylátový cement, což je prášek podobný zinkoxidfosfátovému cementu do kterého může být přidán oxid hlinitý (Al2O3)

29

a fluorid cínatý (SnF2). Jako tekutina je použit vodný roztok poly(akrylové, itakonové a maleinové) kyseliny nebo jejich kopolymerů53.

4.4.2 Definitivní výplňové materiály Rozlišujeme tři typy definitivních výplňových materiálů: amalgamy, kompozita a skloionomerní cementy. Pro upřesnění je na tomto místě vhodné uvést, že existuje několik druhů amalgamu. V přírodě se vyskytují amalgamy zlata a stříbra. „Pro technické účely se dlouho před využitím amalgamu ve stomatologii používaly např. zlatý amalgam pro zlacení v ohni, amalgam kovový a stříbrný jako lesklé podklady zrcadel, amalgam kadmiový a měděný jako kovové tmely.54“ V celé diplomové práci je slovem amalgam myšlen dentální amalgam, používaný v zubním lékařství.

4.4.2.1

Amalgamová výplň

Jedná se o nejstarší výplňový materiál. Amalgam byl znám v Asii již v 6. století př. n. l. První zmínka o pastě ze stříbra a cínu, kterou se daly opravit zničené zuby, pochází z 16. století n. l. Do této doby jsou datovány i první zmínky o používání amalgamu v Evropě. Postupně bylo od amalgamu upuštěno. Více než dvě století byly místo něj používány zinkové, olověné nebo zlaté fólie. V 19. století n. l. se lékaři začali k amalgamu opět vracet. Prvním, kdo se zabýval amalgamem na vědecké úrovni, byl G. V. Black. Definoval nejen optimální složení slitiny, ale i pracovní postup při zhotovování amalgamové výplně55.

Obr. 12: Amalgamová výplň

56

53

BRADNA, Pavel. Chemie dentálních cementů: složení, vlastnosti. Praha. Dostupné z: 54

ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 5 s. ISBN 80-701-3242-6. 55 ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 66 s. ISBN 80-701-3242-6. 56 Pramen: MARKOVÁ Kateřina

30

Přes to, že se jedná o nejstarší výplňový materiál, má stále významné postavení ve stomatologii, protože se nepodařilo najít jiný materiál, který by se amalgamu přibližoval svou mechanickou odolností a současně finanční dostupností.

4.4.2.1.1 Složení amalgamu Amalgam v podstatě vzniká rozpuštěním kovů ve rtuti. Je to kapalná nebo pevná slitina rtuti a několika dalších kovů. „Rtuť pro přípravu dentálních amalgamů se používá vždy ve velmi čisté formě bez jakýchkoli příměsí kovových i nekovových. Slitina kovů, se kterou se mísí rtuť, pravidelně obsahuje stříbro, cín a měď, fakultativní složkou je zinek, stopy zlata a platiny a rtuť u tzv. předamalgamovaných slitin. Přísada fluoru je u fluorových amalgamů57.“ Dříve se do slitin přidával i zinek, zlato, platina či olovo. Přesné složení amalgamu se liší dle výrobců. V zubním lékařství se používají dva základní typy amalgamu a to safargam a nongamma-2-amalgam. Safargam obsahuje minimálně 65 % stříbra a maximálně 29 % cínu, 6 % mědi, 2 % zinku a 3 % rtuti. Zmíněné složky tvoří přibližně 50% slitiny. Dalších cca 50% je tvořeno rtutí. Tento typ amalgamu se v současné době téměř nepoužívá58. Non-gamma-2- amalgam obsahuje minimálně 40 % stříbra a maximálně 32 % cínu, 30 % mědi, 2 % zinku a 3 % rtuti. Tyto složky tvoří opět přibližně 50 % slitiny a zbývajících 50 % tvoří rtuť59. Stříbro zajišťuje mechanickou a chemickou odolnost amalgamu, vyšší pevnost a tvrdost, menší tekutost, zvyšuje odolnost proti korozi, urychluje tuhnutí, pozvolna se slučuje se rtutí a podílí se na objemové roztažnosti materiálu. Cín dodává slitině v podstatě opačné vlastnosti jak stříbro. Dodává amalgámu plasticitu, snižuje jeho pevnost i tvrdost, zvyšuje tekutost, podporuje kontrakci materiálu a ochotně se slučuje se rtutí. 57

ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 7 s. ISBN 80-701-3242-6. 58 HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4. 59 ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 66 s. ISBN 80-701-3242-6.

31

Měď zvyšuje pevnost a tvrdost amalgamu. Vyrovnává účinky cínu a má stabilizační funkci. Zinek usnadňuje tok taveniny, má antioxidační účinek, rozkládá vodu, čímž dochází k vnitřní elektrochemické korozi a pozdějšímu uvolnění plynů, které způsobí dodatečnou roztažnost výplně. Z těchto důvodů jsou upřednostňovány amalgamy bez přídavku zinku. Zlato a platina zvyšují nejen odolnost vůči korozi, ale i cenu materiálu. Fluor, respektive sloučeniny fluoru v podobě anorganických, popřípadě organických sloučenin se přidávají do amalgamových sliti, aby zabránil vzniku druhotných (sekundárních) kazů. Nevýhodou je, že zhoršuje odolnost proti korozi60. Rtuť je rovněž přidávána do slitiny. Jedná se o tzv. předamalgamaci. Zajišťuje snadnější zpracování amalgamu. „Slitina vyžaduje méně rtuti a rovněž tak množství rtuti ve zhotovené výplni je ve srovnání s běžnou slitinou menší. Plasticita amalgamové výplně je větší, výplně rychleji tuhnou, ale mají okrajovou expanzi. Maximální obsah rtuti je 3 % 61.“

4.4.2.1.2 Výroba amalgamu Slitina, která je používána k výrobě amalgamu, se připravuje tak, že se v ochranné atmosféře roztaví kovy a odlévají se do forem. „Při běžné metalurgické technologii se tavenina po odlití do forem ochlazuje poměrně rychle, takže struktura slitiny není rovnoměrná v celém odlitku, krystaly jsou stěsnané a zdeformované. Celý odlitek je třeba tepelně ošetřit tzv. homogenizací (cílem je dosáhnout rovnoměrného rozložení jednotlivých komponent), což se děje zahříváním na teplotu 400 stupňů Celsia po dobu jednoho až dvou týdnů.62“ Odlitky se očistí a rozemelou na prášek. Další možností, jak vyrobit amalgamovou slitinu, je rozstřikování amalgamové slitiny do prostředí s inertní atmosférou nebo do vodného prostředí. Částice, které jsou vyráběny mletím nebo rozstřikováním vykazují vnitřní pnutí, které je příčinou velmi rychlé reakce slitiny se rtutí. Aby bylo těmto nežádoucím vlastnostem zabráněno, je slitina dále zpracovávána tzv. umělým stárnutím amalgamu. „Při tomto pracovním kroku se 60

ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 66 s. ISBN 80-701-3242-6. 61 ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 66 s. ISBN 80-701-3242-6. 62 ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 8 s. ISBN 80-701-3242-6.

32

slitina zahřívá na 100 stupňů Celsia po určitou dobu v ochranné atmosféře. Tím se dosáhne nejen požadované rychlosti tuhnutí, ale i stálosti slitiny, která se nemění ani při dlouhodobém skladování. Součástí umělého stárnutí amalgamu je i moření slitiny zředěnými kyselinami, aby se z povrchu odstranily případné kysličníky, které by znesnadňovaly reakci se rtutí. Někdy se k mořícímu prostředku přidávají soli rtuti. Rtuť se na částicích vysráží a vytvoří na nich jemnou amalgamovou vrstvu. Tuto slitinu označujeme jako předamalgamovaný amalgam.63“ V poslední fázi výroby je slitina promývána a prosívána na sítech s různě velkými otvory. U mechanicky vyrobených slitin je žádoucí získat částice o velikosti 15-50 µm a u sférických amalgamů 10 ─ 37 µm. Velikost i tvar částic ovlivňují objemové změny, poréznost, leštitelnost a tím i kvalitu amalgamu64.

Obr. 13: Amalgamátor65 Plnění amalgamátoru dentální rtutí a práškem slitiny.

Do zubních ordinací je potom dodávána prášková slitina a dentální rtuť, ze kterých se smícháním vyrábí amalgam. Například Safragam od firmy Safina se vyrábí ručním mícháním nebo mechanicky v amalgamátoru (obr. 13). Prášek slitiny se míchá s dentální rtutí v hmotnostním poměru 1:166. Nejlepší volbou je kapslová forma, kdy je přímo od výrobce v kapsli obsažen přesný poměr slitiny a rtuti67.

63

ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 8-9 s. ISBN 80-701-3242-6. 64 ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 9 s. ISBN 80-701-3242-6. 65 Pramen: MARKOVÁ Kateřina 66 Safina: safragam special [online]. Jesenice, 2006 [cit. 2014-07-26+. Dostupné z: 67 MAZÁNEK, Jiří. Zubní lékařství: propedeutika. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 569 s., xxvii s. obr. příl. ISBN 978-802-4735-344.

33

Jak již bylo výše zmíněno, v zubním lékařství jsou používány dvě hlavní skupiny amalgamu: konvenční amalgam a amalgam s vyšším obsahem mědi, který je označován jako non-gamma-2amalgam. U konvenčních amalgamů se dává přednost vysokoprocentním stříbrným amalgamům, které obsahují 65-70 % stříbra, 25-29 % cínu, do 6 % mědi, do 2 % zinku a do 3 % rtuti. Při odlévání slitiny krystalizací vznikne intermetalická sloučenina s přibližným složením Ag3Sn, která má hexagonální krystalovou mřížku a nazývá se gamma fáze. Další fází je intermetalická sloučenina mající složení Cu3Sn – tzv. fáze epsilon. Při mísení standardní slitiny se rtutí vniká rtuť do gamma fáze a rozkládá ji na fázi gamma 1 a gamma 2. Fáze gamma 1 má složení Ag2Hg3, krystalizuje v krystalové soustavě a je menší než výchozí gamma fáze. Fáze gamma 2 má složení Sn8Hg a krystalizuje v hexagonální soustavě. Tato složka je měkká, málo pevná a snadno reaktivní. Kdyby měla být veškerá výchozí slitina přeměněna na stříbrný amalgam, muselo by být použito dvojnásobné hmotnostní množství rtuti než slitiny. Vzniklá hmota by byla velmi plastická, téměř tekutá a tím pádem naprosto nevhodná jako výplňový materiál. Z tohoto důvodu se používá rtuť:slitině v hmotnostním poměru 1:1. Část původní slitiny zůstane nezměněna a je zabudována do základní krystalické hmoty amalgamu, která je tvořena gamma 1 a gamma 2 fází. Fáze gamma 2 tvoří přibližně 10 objemových procent. Je elektrochemicky velmi aktivní. Vlivem galvanickcýh proudů přítomných v dutině ústní se rozkládá na cín a rtuť. Cín oxiduje a ztrácí se ze slitiny, zatím co uvolněná rtuť atakuje další nezreagovanou gamma fázi, čímž vzniká další gamma 1 a gamma 2 fáze. Tento proces se stále opakuje a výplň podléhá zevní elektrochemické korozi, která způsobuje ztrátu pevnosti a výplň může následně prasknout. Konvenční amalgam vykazuje kromě elektrochemické koroze i poměrně velký tok a tečení. U non-gamma-2-amalgamů je vyšší obsah mědi nad 6 % a nižší obsah cínu. Při smíchání se rtutí opět vzniká gamma 1 a gamma 2 fáze, jako u konvenčního amalgamu. U těchto typů amalgamů ještě dochází k reakci rtuti s částicemi Ag-Cu. To znamená, že reakcí se rtutí vznikne nejen gamma 1 fáze, ale uvolní se i měď, která následně reaguje s cínem, který je ve rtuti také 34

rozpuštěn. Dojde k vykrystalizování fáze eta (Cu6Sn5). I gamma 2 fáze postupně přejde ve fázi eta. Výsledkem reakcí je přítomnost fází gamma, gamma 1 a eta68.

4.4.2.1.3 Fyzikální vlastnosti amalgamu Pevnost Během žvýkání je na výplň vyvíjen velký tlak. Proto musí být schopna odolávat zátěži alespoň 350 MPa. Pevnost je negativně ovlivňována přebytkem nebo naopak nedostatkem rtuti. Z tohoto důvodu má lepší vlastnosti strojově připravený amalgam, který obsahuje přesně odměřená množství rtuti i slitiny. Je – li rtuti nadbytek, rozpouští se v ní příliš mnoho výchozí slitiny. Při jejím nedostatku nedojde k optimálnímu propojení rtuti se slitinou. Tok Jedná se o trvalou deformaci při konstantním zatížení. Částice nezreagované slitiny a amalgamové krystaly se posunují v dosud neztuhlém amalgamu. Koroze Rozlišuje se koroze vnitřní a vnější. Vnitřní elektrochemickou korozi vyvolává zinek, který rozkládá vodu na vodík a kyslík, což způsobí dodatečné zvětšení objemu výplně. Zevní koroze je způsobena vlivem galvanických proudů, které vznikají v ústech. Zkorodovaná výplň má horší mechanické vlastnosti. Při správném zpracování jsou tečení, tok i koroze u non-gamma-2amalgamů zanedbatelné69. Objemové změny Při tuhnutí amalgamu dochází ke zvětšení objemu výplně. Výplňový materiál přilne k povrchu zubu, čímž je zabráněno průniku mikroorganizmů a nejrůznějších látek do prostoru mezi výplní a zubem. Zároveň je tak bráněno opětovnému vzniku kazu pod výplní neboli sekundárnímu kazu.

68

ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 16-17 s. ISBN 80-701-3242-6. 69 ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 66 s. ISBN 80-701-3242-6.

35

4.4.2.1.4 Ohrožuje amalgam zdraví? Ve ztuhlém amalgamu se vyskytuje kolem 40 % rtuti. Ta je zde pevně chemicky vázána s ostatními kovy obsaženými ve slitině, takže je její uvolňování zcela minimální. Při jejím dlouhodobém přijímání dochází k poškození některých orgánů, jako jsou ledviny, játra a mozek. Provedené studie ovšem dokázaly, že množství rtuti, které se z amalgamových výplní uvolňuje, tvoří pouze 1 % z jejího celkového denního příjmu. Mnohem více rtuti se do lidského organizmu dostává v potravě a ve vdechovaném vzduchu. Nejnebezpečnější jsou organické sloučeniny rtuti, které jsou přítomny například v mořských rybách z kontaminovaných vod. V 50. a 60. letech 20. stol. došlo v Japonsku, v okolí zálivu Minamata a Niiagata, k hromadným otravám, protože zdejší vody byly znečištěny odpadními vodami z chemických závodů, které obsahovaly sloučeniny rtuti. Chemickou a biochemickou transformací vznikaly methylmerkurisloučeniny s vysokým akumulačním potenciálem, které kontaminovaly ryby a byly pak příčinou vlastního onemocnění. Od této události se hovoří o tzv. minamatské nemoci70. Během následujících let bylo monitorováno ještě několik otrav způsobených rtutí, ale žádná z nich neměla souvislost s amalgamovou výplní. Výše zmíněné otravy byly způsobeny organickými, zejména methylovými, sloučeninami rtuti, které byly produkovány chemickým průmyslem. Tyto sloučeniny mohou také vznikat účinkem bakterií žijících v odpadních vodách, nikoli však v dutině ústní. Jedna z nejdelších studií zabývající se vlivem amalgamu na lidské zdraví probíhala ve Švédsku od roku 1968 pod vedením doktorky Ahlqwistové. Odborníci se snažili dát do souvislosti celkový zdravotní stav 1462 zúčastněných žen s celkovým počtem plošek zubů (jsou to jednotlivé plošky na zubu, na kterých se může udělat zubní kaz; např. na stoličce je přední a zadní ploška, dvě boční plošky a jedna horní – kousací ploška), na kterých měly amalgamovou výplň. Výzkumný tým se zaměřil zejména na onemocnění, která jsou nejčastěji neprávem spojovaná s amalgamovými výplněmi. Studie trvala více než 20 let. Během této doby proběhlo několik komplexních vyšetření zdravotního stavu pacientek. Výsledky studie prokázaly, že ženy, které měly více amalgamových výplní, jsou zdravější než ty, které jich měly málo nebo žádné71.

70

Toxické látky: Historie otrav rtutí [online]. [cit. 2013-03-27+. Dostupné z: DENTAKTIV: Centrum zubní péče pro holky, kluky, dámy a pány: Výplně zubů [online]. Praha [cit. 2013-03-27+. Dostupné z: 71

36

Z uvedeného plyne, že se není potřeba amalgamových výplní obávat, protože se z nich uvolňuje jen zcela zanedbatelné množství rtuti, v porovnání s množstvím přijímaným z okolního prostředí.

4.4.2.1.5 Výhody a nevýhody amalgamové plomby Jedná se o nejdostupnější, nejlevnější a nejpevnější výplňový materiál, který je schopen odolávat velkým žvýkacím tlakům. Jak již bylo zmíněno výše, jeho roztažnost způsobí dodatečné utěsnění mikroskopických prostor mezi výplní a zubní tkání, čímž zabrání pronikání zbytků potravy a mikroorganizmů pod výplň a následnému vzniku opětovného kazu. Proti vzniku zubního kazu působí i stříbro a cín obsažené v amalgamu. Za největší nevýhodu amalgamové výplně je považována neestetičnost, koroze a křehkost materiálu. Nevýhodou je i nutnost odstranění většího množství zdravé tkáně, aby bylo možné zajistit mechanické ukotvení výplně v zubu. Výjimečně se může vyskytnout přecitlivělost na některou ze složek amalgamu vyvolávající alergickou reakci. Další nevýhodou je tečení amalgamu – během žvýkání je výplň tepána, což vede k tvarovým změnám, popřípadě vzniku oslabených odlamujících se výběžků na okrajích výplně.

4.4.2.2

„Bílá výplň‘‘

Přes to, že jsou bílé výplně považovány za moderní materiály, jsou ve světě používány už několik desetiletí. Ze začátku byly používány pouze na přední zuby. V zadní části chrupu byl používán amalgám, protože je pevnější a odolnější. S vývojem a neustálým zlepšováním vlastností materiálů je dnes možné použít bílou výplň na kterýkoli zub. Je důležité dbát na správný technologický postup, který zajistí životnost i desítky let. Jako bílá plomba je označována výplň zhotovená z kompozitního materiálu. Výjimečně se můžeme setkat s výplní ze skloionomerního cementu, ale ten nemá takové využití.

4.4.2.3

Kompozitní materiály

V 60. letech minulého století se začaly používat kompozitní materiály. Přibližně o 10 let později byly uvedeny na trh světlem tuhnoucí kompozity. Z počátku bylo využíváno k vytvrzování světlo o velmi krátkých vlnových délkách (UV záření), což mělo nežádoucí

37

zdravotní účinky. Proto byly vyvinuty materiály, které tuhnou po ozáření modrým světlem o vlnových délkách 420-500nm. Tyto materiály jsou používány dodnes72.

Obr. 14: Kompozitní výplňové materiály73 Jednotlivá kompozita jsou označena různými písmeny a liší se barvou, aby z nich bylo možné vymodelovat výplň v barvě zubu pacienta.

4.4.2.3.1 Složení kompozitních materiálů Jak sám název napovídá, jedná se o složený materiál. „Ve stomatologii pod tímto názvem rozumíme plastický výplňový materiál v barvě zubu, který po nanesení do kavity tuhne chemicky nebo po dodávce energie74.“ Obecně se kompozit skládá ze dvou či více složek s rozdílnými vlastnostmi. Smícháním vznikne materiál s novými vlastnostmi, které neměla žádná z jeho výchozích složek. Kompozitní materiály jsou složeny z plniva a pojiva. Pojivo tvoří organická pryskyřice a plnivo představují anorganické složky (oxid křemičitý SiO2, oxid hlinitý Al2O3, oxid boritý B2O3, fosfáty, barevné pigmenty a další). Pevnou vazbu obou složek (pojiva a plniva) zajišťují silany, což jsou sloučeniny křemíku s vodíkem.

72

STEJSKALOVÁ, Jitka. Konzervační zubní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, c2003, xiii, ISBN 80-726-2225-0. Pramen: MARKOVÁ Kateřina 74 HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4. 73

38

4.4.2.3.2 Fyzikální vlastnosti Plnivo dává materiálu pevnost, tvrdost a snižuje kontrakci při tuhnutí.

4.4.2.3.3 Výhody kompozitní výplně Největší výhodou je jejich estetičnost a barevná stálost. Zubař má k dispozici velkou škálu odstínů o různé průhlednosti, což mu umožňuje vymodelovat zcela neviditelnou výplň, která se pevností podobá vlastnímu zubu. Na rozdíl od amalgamu jsou tvarově stálé. Nedochází k deformačním změnám a nepůsobí na zub jako klín. Velkou výhodou je i to, že se k zubu váží tzv. mikromechanickou retencí. To znamená, že se kompozit váže přímo ke zbývajícím zubním tkáním, které zpevňuje. Pro ukotvení výplně není potřeba preparovat podsekřivá místa a zbytečně preparací odstraňovat zdravou zubní tkáň, jako je tomu u amalgamu.

4.4.2.3.4 Nevýhody kompozitní výplně Za hlavní nevýhodu kompozitních materiálů je považována technická náročnost, nutnost dodržení přesného technologického postupu a udržení zcela suchého pracovního pole během zhotovování výplně. Pokud by nebyly tyto podmínky dodrženy, výplň by nebyla kvalitní. Během tuhnutí dochází ke kontrakci materiálu. Proto je nanášen postupně, v několika vrstvách, které jsou samostatně vytvrzovány. Tím jsou minimalizovány následky kontrakce. Kdyby byla kompozitní výplň zhotovena bez postupného vrstvení, došlo by k výraznému smrštění materiálu. Kolem výplně by vznikly spáry, ve kterých by pravděpodobně časem vznikl nový kaz. Z toho plyne, že zhotovení kvalitní kompozitní výplně je náročné na čas, zručnost, trpělivost a vybavenost zubního lékaře. Kompozitní materiály nemají antikariogenní vlastnosti (to znamená, že nepůsobí proti vzniku opětovného kazu), proto jsou používány přednostně u pacientů s dobrou ústní hygienou.

4.4.2.4

Skloionomerní výplň (sklopolyalkenátová výplň)

První zmínky o využití skloionomerních cementů v klinické praxi pocházejí z roku 1972. Podle Jedná se o opákní bílou výplň, která bývá považována za dlouhodobé provizorium75. 75

SOJKA, Tomáš. DENTAMEDIKA: Zubní ordinace Brno MUDr. Tomáš Sojka a kol.: Zubní výplně: Skloionomer (GIC, sklopolyalkenoátový cement) [online]. Brno, 2011 [cit. 2013-03-27+. Dostupné z:

39

V příznivých případech může sloužit léta. Jako trvalá výplň je používán u pacientů se špatnou hygienou dutiny ústní a u pacientů s vysokou kazivostí.

4.4.2.4.1 Složení skloionomerních cementů Skloionomerní cementy jsou složeny ze tří částí, organické (polyalkenoátové a hydroxykarbonové kyseliny), anorganické (aluminium – silikátové sklo) a reakčního media, což je voda. Pro zvýšení mechanické odolnosti jsou přidávány kovové ionty. Dále je přidáván fluor, protože podporuje remineralizační proces a potlačuje tvorbu zubního plaku76.

4.4.2.4.2 Vlastnosti skloionomerních cementů Polyalkenátové cementy se váží ke sklovině a dentinu prostřednictvím chemických reakcí mezi karboxylovými skupinami polykyselin a vápenatými ionty zubních tkání. Mají přibližně stejnou teplotní roztažnost jako zubovina. Jsou dobře snášeny okolními měkkými tkáněmi a zubní dření. Do svého okolí uvolňují fluoridové ionty, což působí preventivně proti vzniku zubního kazu. Jsou málo mechanicky odolné. Špatně odolávají většímu zatížení a jsou poměrně křehké.

4.4.2.4.3 Výhody skloiononemrních cementů Mezi nesporné výhody patří schopnost vytvořit chemickou vazbu se zubními tkáněmi a uvolňování fluoridových iontů, které jsou do sebe schopny opětovně vázat ze slin, takže mohou sloužit jako jejich zásobník. Významně tak přispívají k ochraně před zubním kazem.

4.4.2.4.4 Nevýhody skloionomerních cementů Mechanicky nejsou zdaleka tak odolné, jako předchozí dva typy výplňových materiálů. Jsou citlivé na způsob zpracování. Vzhledem se sice nevyrovnají kompozitům, ale proti amalgámu je můžeme považovat za estetické.

76

STEJSKALOVÁ, Jitka. Konzervační zubní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, c2003, xiii, ISBN 80-726-2225-0.

40

4.5

Prevence zubního kazu

Prevence je soubor nejrůznějších opatření a metod, jejichž cílem je předcházet poškození zdraví. Stejně jako v ostatních lékařských oborech, má prevence v zubním lékařství tři stupně. Rozlišuje se primární, sekundární a terciární prevence. Primární prevence zahrnuje opatření, která pomáhají předejít vzniku patologického procesu. Tím může být zubní kaz, onemocnění závěsného aparátu zubu atp. Na primární prevenci se jedinec podílí nejvíce sám tím, že chodí na pravidelné preventivní prohlídky k zubnímu lékaři, dodržuje ústní hygienu, nejlépe pravidelně provádí fluoridaci zubů a dodržuje zásady správné výživy. Sekundární prevence se uplatňuje až po vzniku zubního kazu a spočívá ve včasném ošetření poškozeného zubu. Úkolem terciární prevence je zajistit obnovení funkce orgánů dutiny ústní. Řadí se sem zejména výkony patřící do stomatologické protetiky (zhotovení nejrůznějších zubních náhrad a obnovení funkčnosti chrupu)77.

4.5.1 Domácí ústní hygiena Těžiště prevence onemocnění zubů, parodontu a ústních tkání spočívá především v domácí péči o dutinu ústní. Úroveň ústní hygieny je jedním z rozhodujících ukazatelů vztahu pacienta k jeho vlastnímu chrupu a dutině ústní. V některých případech může být podmětem k volbě rozdílných postupů stomatologického ošetření. Dosažení vyhovující úrovně ústní hygieny je možné pouze získáním vhodných a osvědčených návyků, které si jedinec osvojuje pokud možno od útlého věku. Domácí ústní hygiena je prováděna pomocí mechanických a chemických prostředků. Obvykle jsou používány oba dva typy současně, nicméně mechanické prostředky jsou pro prevenci důležitější. Jak bylo zmíněno v části věnované zubnímu plaku, lze ho odstranit 77

LONGAUEROVÁ, Alena, Alena ALENA SCHLOSSEROVÁ a Jana CINOVÁ. Prevence v oblasti dentálního zdraví.ZdravíE15: Sestra *online+. 2009, roč. 2009, č. 9, s. 1, 9.9.2009 *cit. 2014-03-26+. Dostupné z:

41

pouze mechanicky. Většinu chemických prostředků nelze používat trvale, protože mají nežádoucí vedlejší účinky.

4.5.1.1

Mechanické prostředky

Mezi mechanické prostředky patří nejrůznější typy zubních kartáčků, párátka, dentální vlákna a další. Ruční zubní kartáček je nejznámějším, nejpoužívanějším a nejdůležitějším nástrojem preventivní péče o dutinu ústní. Existují jakési zásady, které by měly být akceptovány při konstrukci každého zubního kartáčku. Kartáček by měl mít optimální počet vláken, který byl stanoven na 1600. Jejich doporučená délka je 11 mm a mají být uspořádány do cca 40 snopců ve 3-4 řadách. 78 Tloušťka vláken určuje tvrdost kartáčku. V obchodech je k vidění obrovské množství zubních kartáčků lišících se tvarem, barvou a střihem vláken. Je důležité si uvědomit, že se jedná pouze o marketingový tah a snahu odlišit se od konkurence. Existuje mnoho dizajnově zdařilých kartáčků, které jsou naprosto nevhodné ke správné ústní hygieně. Nejdůležitější částí kartáčku je hlavička, podle které by měl být kartáček vybírán. Měla by mít přiměřenou velikost, aby se s ní bylo možné pohodlně dostat ke všem ploškám zubů. Vhodnější je volit měkčí vlákna, která účinně odstraní zubní plak a neporaní dásně. Měkčí vlákna jsou ohebnější a snáze se dostanou do hůře přístupných míst. Při volbě mezi rovně střiženými vlákny a vlákny upravenými do nejrůznějších tvarů, je dobré vzít do úvahy, že po přiložení kartáčku s různě vysokými vlákny jsou zuby čištěny jen vlákny o určité výšce a ne pomocí všech. Čištění je v tomto případě méně efektivní. Kromě ručních kartáčků existují i mechanické rotační a vibrační kartáčky. Provedené studie prokázaly, že jsou méně účinné. Jsou vhodné zejména pro handicapované lidi, kteří nejsou schopni používat mechanické kartáčky nebo pro lidi s naprosto zdravým parodontem a nízkou kazivostí. U lidí trpících onemocněním dásní jsou takové kartáčky zcela nevhodné, protože mohou ještě více poškodit parodont rotačními pohyby.

78

KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3.

42

4.5.1.2

Chemické prostředky

Chemické prostředky určené pro domácí ústní hygienu by měly splňovat následující požadavky: Zvyšovat odolnost tvrdých zubních tkání Zamezit tvorbě plaku Likvidovat již vytvořený plak Usnadnit mechanické odstranění plaku79 Chemické prostředky nesmí mít nežádoucí vedlejší účinky, aby je bylo možné používat dlouhodobě i bez lékařského dozoru. Za nejideálnější jsou považovány takové prostředky, které posilují tvrdé zubní tkáně a zároveň působí proti vzniku zubního plaku. Tyto vlastnosti zatím nejlépe splňují různé fluoridové preparáty, které prokazatelně účinně posilují tvrdé zubní tkáně a ve vyšší koncentraci působí proti růstu bakterií žijících v zubním plaku. V současné době patří mezi nejpoužívanější prostředky chlorhexidin (označovaný též jako CX), který je považován za nejúčinnější antiseptikum, což jsou látky zabraňující vzniku sepse, proti zubnímu plaku. Je schopen nahradit mechanické čištění zubů. Již před třiceti lety Löe a kolektiv prokázali, že výplachy chlorhexidinem mohou zabránit vzniku zánětu dásní80. Protože má nežádoucí vedlejší účinky, jako je zabarvení jazyka a zubů hnědě, vyvolává pocit hořkosti v ústech, není možné jej užívat dlouhodobě. Podobné účinky jako CX má například triklosan.

4.5.1.3

Zubní pasty

První zmínky o zubní pastě pocházejí ze 4. stol. př. n. l. z Egypta. V té době byla zubní pasta vyráběna ze soli, pepře, mátových lístků a květů kosatce. V Americe se ještě v 18. stol. používal k čištění zubů spálený chléb. V 19. stol. se začal používat tzv. zubní prášek, který se skládal z rozdrcených cihel, křídy a soli. Počátkem 20. stol. se začaly vyrábět zubní pasty z peroxidu vodíku a sody. Od roku 1914 se začaly do zubních past přidávat fluoridy81.

79

KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3. KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3. 81 PUČOVÁ, Jana a Lucie KUJANOVÁ. Zubní pasta dříve a dnes. Webchemie: podpora výuky chemie [online]. 2013, s. 1, 20.8.2013 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z:< http://webchemie.cz/zubnipasta.html > 80

43

Dnes jsou zubní pasty nejpoužívanějším chemickým prostředkem ústní hygieny, který usnadňuje mechanické odstranění zubního plaku. Mohou sloužit i jako nosiče léčebných látek. Zubní pasta je popisována jako hustá suspenze, ve které jsou rozptýleny jemné nerozpustné částice (abraziva), která jsou udržována pohromadě pomocí pojidel. Je důležité si uvědomit, že množství používané zubní pasty nemusí být větší než zrnko hrachu. Větší množství pasty nezvýší její účinnost. Při aplikaci zubní pasty na kartáček je vhodné ji zatlačit mezi vlákna kartáčku. Tím je dosaženo rovnoměrnějšího rozdělení zubní pasty na všechny zuby. To platí hlavně u dětí, které mají tendenci zubní pastu polykat82. Složení zubní pasty: Abrazivní složka: 25 – 60 % Zvlhčující složka: 20 – 40 % Pěnící složka: do 2 % Tužidla (gely): do 2 % Sladidla (barviva): do 3 % Příchutě: do 2 % Voda: 15 – 20 % Aktivní složka Konzervační činidla83 Zubní pasty jsou kosmetický prostředek a mohou obsahovat maximálně 0,15 % fluoridových iontů84. Jsou používány proto, že pomáhají odstraňovat zubní plak a zbytky potravy, zabraňují zabarvení zubů, zanechávají v ústech pocit čistoty, osvěžují dech, brání vzniku zubního kazu a onemocnění dásní. Při odstraňování zubního plaku se nejvíce uplatňují abraziva. Jejich funkcí je nejen zuby čistit, ale i leštit jejich povrch, aniž by poškodila zub. Jsou předmětem neustálého zkoumání.

82

ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Hygiena dutiny ústní (II. část). Medicína pro praxi: Mezioborové přehledy [online]. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 4 *cit. 2014-03-26+. Dostupné z: < http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2007/04/08.pdf > 83 JEDLIČKOVÁ, Martina. Zubní pasty - jejich složení a funkce. Brno, 2012. Výuková prezentace. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity. 84 HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4.

44

V současné době jsou za optimální považována abraziva o velikosti 0,1 – 1,0 µm85. Jejich účinnost je kromě velikosti částic ovlivňována tvrdostí zubního kartáčku, teplotou vody a technikou čištění. Jako abrazivum se používá oxid křemičitý, oxid hlinitý, fosforečnan vápenatý, uhličitan vápenatý, bentonit a další86. Abrazivní látky jsou v zubních pastách vázány pomocí vysoce viskózních gelů. Jedná se o hydrofilní koloidní substance, mezi které patří například hydrocxycelulóza, methylcelulóza nebo koloidní křemičitan hořečnatý či hlinitý. Zvlhčující složka brání vysychání zubní pasty a udržuje její konzistenci. Používá se glycerol, sorbitol, propylenglykol a další87. Tužidla udržují pohromadě jednotlivé složky pasty, tzn., že brání oddělení tekutiny a pevných částic. Jsou to vysoce viskózní gely, které váží abrazivní složky. Jedná se o hydrofilní koloidní substance, mezi které patří například hydrocxycelulóza, methylcelulóza, karboxymethyl celulóza nebo koloidní křemičitan hořečnatý či hlinitý88. Dále jsou v pastách obsaženy pěnicí složky, označované také jako tenzidy (laurylsulfát sodný, dodecylbenzensulfonát sodný, aminofluorid), které snižují povrchové napětí směsi pasty a sliny. Díky své struktuře mají schopnost usazovat se na površích dutiny ústní a také tvořit pěnu, což napomáhá uvolňování bakterií plaku a zbytků potravy (zachycují nečistoty uvolněné účinkem pasty). ‚‚Vysoké koncentrace laurylsulfátu sodného mohou vést k poškození gingivy. Neměly by proto překročit hranici 2 %.‘‘89 Pro uživatele je důležitá příjemná, osvěžující chuť. Za těmito účely se používá máta peprná, eukalyptus, anýz, skořice a další látky. Pro dosažení sladké chuti se obvykle používají nekariogenní sladidla (sacharin, xylitol), která doplňují celkovou chuť pasty.

85

KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, 239 s. ISBN 80-726-2022-3. ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Hygiena dutiny ústní (II. část). Medicína pro praxi: Mezioborové přehledy *online+. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 4 [cit. 2014-03-26+. Dostupné z:< http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2007/04/08.pdf > 87 HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4. 88 JEDLIČKOVÁ, Martina. Zubní pasty - jejich složení a funkce. Brno, 2012. Výuková prezentace. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity. 89 HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4. 86

45

Jako konzervační činidlo je nejčastěji používán ester kyseliny hydroxybenzoové, který zabraňuje mikrobiálnímu rozkladu pasty a zajišťují tak její trvanlivost90. Mezi aktivní látky patří fluoridy, antiflogistika, antiseptika, látky snižující citlivost zubů, bělící látky, látky zamezující růstu zubního plaku a další. Tyto látky se používají samostatně nebo v kombinacích. Jako antiseptické a antiflogistické látky (antiseptika jsou látky zabraňující vzniku sepse a antiflogistika jsou látky tlumící zánět) jsou například používány extrakty z heřmánku, šalvěje, máty peprné a mořské soli. Fluoridy jsou považovány za látky, které chrání zuby proti vzniku zubního kazu nejúčinněji. Bylo prokázáno, že jejich pravidelným používáním dochází k redukci zubního kazu o 20 až 30 %91. Od 90. let 20. století, obsahuje 90 % zubních past fluoridy z preventivních důvodů. Aktivní účinek fluoru spočívá ve vazbě fluoru na jiný prvek. V zubní pastě se nejčastěji vyskytuje jako fluorid sodný, monofluorofosforečnan sodný, fluorid cínatý, fluorid sodný v kombinaci s křemičitými abrazivy, organicky vázaný fluor, označovaný jako aminofluorid samostatně nebo v kombinaci s fluoridem cínatým atd. Mechanizmus účinku fluoridových iontů je založen na snadném průniku těchto iontů sklovinou narušenou vznikajícím zubním kazem, tzn. počínající demineralizací zubní skloviny. V krystalické mřížce hydroxylapatitu (základního stavebního minerálu tvrdých zubních tkání) se naváží do míst, ze kterých se uvolnily hydroxylové ionty za vzniku hydroxyfluorapatitu nebo fluorapatitu92. Tím se poškozená zubní sklovina “opraví“. Dojde k remineralizaci zubní skloviny a k zabránění vzniku počínajícího zubního kazu. Podle obsahu fluoru dělíme zubní pasty na: 1. Kosmetické zubní pasty: pro dospělé obsahují 1000 – 1500 ppm F pro malé děti obsahují 250 – 400 ppm F

90

KOBOZ SERVICE S.R.O. Nazuby.cz *online+. České Budějovice, 2012 [cit. 2014-05-13+. Dostupné z: < http://www.nazuby.cz/zubni-pasty-pojem > 91 JÍLKOVÁ, Irena. Fluor a zubní kaz. Ústí nad Labem, 24.10.2012. Dostupné z: < http:// >. Výuková prezentace. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická. 92 ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Hygiena dutiny ústní (II. část). Medicína pro praxi: Mezioborové přehledy *online+. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 4 [cit. 2014-03-26]. Dostupné z: < http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2007/04/08.pdf >

46

2. Terapeutické zubní pasty obsahují 1800 – 2500 ppm F93 V 50. letech 20. stol. byly vyvinuty ve Švýcarsku aminofluoridy. Jedná se o organické fluoridy se specifickou molekulovou strukturou podobnou tenzidům. Poskytují velmi rychle volné ionty fluoru a vyznačují se vysokou reaktivitou94. Díky své povrchové aktivitě, mají velmi dobrou adhezi k povrchu zubů, čímž přinášejí fluoridové ionty přímo na místo působení. Obrovskou výhodou aminofluoridů oproti anorganickým fluoridům je, že zůstávají mnohem delší dobu obsaženy v zubním biofilmu a to v takových koncentracích, které jsou dostatečné pro ztlumení bakteriálního růstu a metabolizmu. Kromě toho aminový zbytek aminofluoridů negativně ovlivňuje metabolizmus bakterií, čímž dochází ke snížení tvorby kyselin způsobujících demineralizaci a vznik zubního kazu95. Na českém trhu jsou obsaženy např. ve výrobcích firmy Elmex. Jsou ceněny pro své účinky. Zvyšují koncentraci fluoridu ve slině i plaku až na několik hodin. Uplatňující se při poklesu pH a při remineralizaci zubů, jako již bylo zmíněno dříve. Další látkou, která velmi účinně redukuje množství bakterií v dutině ústní je triclosan (2,4,4,trichloro-2-hydroxydiphenyl ether). Ovlivňuje propustnost cytoplazmatické membrány tím, že zabraňuje průniku pro bakterie životně důležitým látkám - aminokyselinám přes jejich cytoplazmatickou membránu. Při vysoké koncentraci triclosanu dojde k rozrušení cytoplazmatické membrány a následnému zániku buňky. Triclosan je účinný proti širokému spektru bakterií, které se tvoří na povrchu zubů a způsobují vznik zubního plaku, zánětu dásní a kazu96.

4.5.1.3.1 Zubní pasty vhodné pro děti Na základě provedených studií bylo prokázáno, že existuje spojitost mezi zvýšeným příjmem fluoru a poruchami vývoje stálých zubů. Rovněž bylo zjištěno, že děti během čištění zubů spolykají velké množství pasty a s ní i fluoru. Děti ve věku 2-3 let spolykají až 70 % pasty. V 5 letech to je kolem 50 % pasty. Kdyby zubní pasta obsahovala 1000 ppm, spolklo by dítě 93

JÍLKOVÁ, Irena. Fluor a zubní kaz. Ústí nad Labem, 24.10.2012. Dostupné z: . Výuková prezentace. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická. 94 KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, 239 s. ISBN 80-726-2022-3. 95 ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Hygiena dutiny ústní (II. část). Medicína pro praxi: Mezioborové přehledy *online+. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 4 [cit. 2014-03-26+. Dostupné z: 96 KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, 239 s. ISBN 80-726-2022-3.

47

při jednom čištění 0,2 – 0,3 mg fluoru, což odpovídá množství fluoru obsaženého v jedné tabletě fluoridu sodného97. Z těchto důvodů byly vyvinuty dětské zubní pasty se sníženým obsahem fluoru. Zubní pasty pro 2 – 3 leté děti obsahují do 400 ppm fluoru. Pasty určené pro děti v předškolním věku obsahují 500 – 700 ppm fluoru. Pasty určené pro děti školního věku více než 1000 ppm fluoru98.

4.5.1.4

Gely

Aplikují se kartáčkem stejným způsobem jako zubní pasta při čištění zubů. Obsahují fluoridy popřípadě jiné látky jako je chlorhexidin, o kterém již byla zmínka. Na českém trhu je k dostání zejména Elmex gelée, který obsahuje 12 500 ppm fluoridu. Používá se k intenzivní fluoridaci jednou týdně po vyčištění zubů. U dětí do 8 let je doporučováno používat gel pod dohledem dospělého, aby nedocházelo k nadměrnému polykání gelu.

4.5.1.5

Ústní vody

Ústní vody se dělí podle obsahu léčivých nebo jiných látek na fluoridové, antimikrobiální, deodorační, kosmetické a látky se stahujícím účinkem99. Nejčastěji jsou používány fluoridové roztoky, které obsahují, podobně jako zubní pasty, fluorid sodný, cínatý, aminofluoridy a další látky. Jsou považovány za vhodný doplněk v boji proti zubnímu kazu. Doporučuje se je používat v jeden až čtyř týdenních cyklech. Při dlouhodobějším užívání by mohly chemicky dráždit a vyvolávat alergii. Fluoridové roztoky jsou součástí několika úspěšných preventivních programů probíhajících v USA a ve Skandinávii. Lepších výsledků bylo dosaženo v kombinaci s fluoridovými tabletami a pastami100.

4.5.1.6

Žvýkačka bez cukru

Žvýkačka nemůže nahradit zubní kartáček, ale může pomoci v situacích, kdy si není možno vyčistit zuby. Je známo, že zvýšená produkce slin urychluje odstraňování zbytků potravy. 97

JÍLKOVÁ, Irena. Fluor a zubní kaz. Ústí nad Labem, 24.10.2012. Dostupné z: Výuková prezentace. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická. 98 BLAŽKOVÁ, Ivana. Stránky o zubních pastách. Stránka o zubních pastách: Dělení zubních past *online+. Ústí nad Labem, 2003 [cit. 2014-05-13+. Dostupné z: 99 KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, 239 s. ISBN 80-726-2022-3. 100 JÍLKOVÁ, Irena. Fluor a zubní kaz. Ústí nad Labem, 24.10.2012. Dostupné z: Výuková prezentace. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická.

48

Většina konzumovaných potravin obsahuje sacharidy, které jsou mikroorganizmy přetvářeny na kyseliny, což vede k poklesu pH dutiny ústní pod 5,5. Tato hodnota pH úzce souvisí se vznikem zubního kazu. Dotyky, chuť a vůně žvýkačky stimulují sekreci slin. Ty mají schopnost hodnotu pH opět zvýšit k normálním hodnotám, čímž se podílejí na snížení výskytu zubního kazu (obr. 15).

Obr. 15: Jak ovlivňuje žvýkání žvýkačky hodnoty pH dutiny ústní101 Na obrázku je zaznamenán pokles pH po jídle k hodnotám kolem 5,5, což je hraniční hodnota pH pro vznik zubního kazu. Žvýkáním žvýkačky bez cukru byla podpořena sekrece slin. Tím se zvýšila jejich pufrační schopnost a návrat k původním hodnotám byl mnohem rychlejší, než ve druhém případě.

Dlouhodobě prováděné klinické testy potvrdily, že u osob, které žvýkaly po jídle pravidelně žvýkačku bez cukru, byl zaznamenán významně nižší výskyt zubního kazu. Žvýkačky Orbit bez cukru jsou první a jediné žvýkačky na trhu, kterým byl udělen certifikát Americké asociace zubních lékařů (tzv. Seal of Acceptance). Klinicky bylo prokázáno, že tyto žvýkačky snižují riziko výskytu zubního kazu, posilují zubní sklovinu a snižují obsah škodlivých kyselin v zubním plaku102.

101

Upraveno podle: Wrigley: Chewing Gum & Oral Health. When on the go, remember Eat.Drink.Chew.: How Chewing Gum Works to Promote Good Oral Health [online]. 2012 [cit. 2013-11-17+. Dostupné z: 102 Centrum pro výzkum žvýkání: Co zlepší vaše dentální zdraví? Žvýkačka!. *online+. *cit. 2013-04-06+. Dostupné z:

49

V předchozím textu bylo uvedeno množství prostředků, kterými je možné doplnit domácí péči o zuby. Žádný z uvedených nemůže plně nahradit zubní kartáček a správnou techniku čištění zubů.

4.6 Fluor Fluor hraje významnou roli v prevenci zubního kazu. Je přijímán v potravě, vodě (tab. 2) i ve vdechovaném vzduchu. Denní příjem fluoru by se měl pohybovat mezi 0,3 – 0,5 mg/den. OBSAH FLUORU V POTRAVĚ

OBSAH FLUORU VE VODĚ

potravina

ppm F

typ vody

ppm F

ovoce a zelenina

0,1 – 0,4

mořská voda

1,4

maso

0,2 – 1,0

říční voda

0,5

rybí maso

2-5

vodovodní voda

0,2-1,5

mateřské mléko

0,1

minerální voda

1-6

kravské mléko

0,1 – 0,3

čajové lístky

400

čajový nálev

0,5 – 1,5

pivo

0,3 – 0,8

víno

6-8

Tabulka 2: Zastoupení fluoru v běžně dostupných potravinách a vodě 103

Městský vzduch obsahuje 0,05 až 1,9 µg F v 1 m3. Člověk vdechne přibližně 20 m3 vzduchu za den, tzn., že denně přijme dýcháním kolem 0,038 mg F104. Denní příjem fluoru je značně individuální. Celkové množství fluoru je v lidském organizmu odhadováno na 7 g. Jeho rozložení není rovnoměrné. V zubech je nevětší množství fluoru obsaženo v dentinu. Ve sklovině je ve vysokém množství zastoupen pouze v povrchové vrstvě. Fluor se v lidském těle vyskytuje zejména ve formě fluorapatitu (Ca10(PO4)6(OH,F)), ve kterém ionty fluoru nahrazují jednu nebo dvě hydroxylové skupiny.

103 104

Upraveno podle: KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3. KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3.

50

Nedostatek fluoru způsobuje defekty a zpomalený růst tvrdých tkání, zpomaluje vývoj zubů a zvyšuje jejich náchylnost ke vzniku zubního kazu. Naopak nadbytek fluoru vede k fluoróze kostí, kalcifikaci šlach a vazů, osteoskleroze a rovněž k fluoróze zubů, kde dochází k poškození ameloblastů, jako důsledek zvýšeného množství fluoru v organizmu během vývoje stálých zubů. Ty pak mají ztenčenou, oslabenou sklovinu, což se projevuje jako bílé až hnědavé skvrny, popřípadě jako jamky a rýhy na zubech. Dnes se můžeme setkat s fluorózou (obr. 16, 17) u jedinců, kterým byly v kojeneckém věku podávány náhradní mléčné přípravky ředěné minerálními vodami s vysokým obsahem fluoridů105.

Obr. 16: Fluoróza – bílé skvrny + deformace zubu106

Obr. 17: Pokročilá fluoróza – hnědé skvrny107

Vstřebávání fluóru z potravy probíhá poměrně rychle ve stěně žaludku. Z potravy se vstřebává kolem 80 % a z vody až 97 % fluoru. Zajímavé je, že pokud je fluor přijímán spolu s mlékem, snižuje se jeho vstřebatelnost na pouhých 60 – 70 %. Vstřebaný fluor je přednášen krví do většiny orgánů. Prochází i placenou. Krev plodu obsahuje přibližně o 35 % méně fluoru než mateřská krev. Podle dosavadních poznatků se fluor neváže k měkkým tkáním, ale v kostech a zubech se hromadí celý život. V kostech je obsaženo 1000-4000 ppm fluoru. V zubních tkáních je 2000 – 3000 ppm fluoru108.

105

ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Hygiena dutiny ústní (II. část). Medicína pro praxi: Mezioborové přehledy *online+. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 4 [cit. 2014-03-26+. Dostupné z: http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2007/04/08.pdf 106 Medical Pictures Info. 4 Medical Pictures Info: Useful healt definition and pictures [online]. 2011, 24.10.2011 [cit. 2014-0525+. Dostupné z: 107 Solný chrám: solná jeskyně v Letňanech. Solný chrám: Fluoróza - důvod k používání zubní pasty bez fluoru [online]. 2009 [cit. 2014-05-13+. Dostupné z: 108 KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3.

51

Z organizmu je fluor vylučován močí. Ledviny ovlivňují krátkodobou regulaci množství fluoru. Na dlouhodobé regulaci se podílí kosti, které fungují jako zásobárna fluoru. Při nedostatku se z nich uvolňuje a následně se do nich opět váže.

4.6.1 Fluor a preventivní opatření vzniku zubního kazu V dřívějších dobách byla hojně využívána fluoridace pitné vody, protože nevyžaduje spolupráci s příjemci a není finančně náročná. V České republice proběhla první fluoridace vody v Táboře v roce 1958. Postupně byla rozšířena do dalších měst109. V Brně byla voda fluoridována do roku 1988. Záznamy z této doby uvádějí, že při použití fluoridu sodného byly náklady na fluoridaci 1m3 vody 2,30 Kč110. Fluoridové tablety jsou považovány za druhé nejvhodnější preventivní opatření. Každá tableta by měla obsahovat 0,25 mg fluoru (obr. 18). Aby byl účinek tablet srovnatelný s fluoridací pitné vody, musely by být užívány 300 dnů v roce111. Vhodné je začít s jejich podáváním už v raném dětství. Začnou – li být podávány až u dětí školou povinných, mají jen malý vliv na utváření kvalitní skloviny. Mezi další metody patří fluoridace soli, která prokazatelně snižuje kazivost zubů až o 60% a fluoridace mléka, která se v České republice neujala. Nevýhodou je, že ani u jedné z metod nelze přesně určit přijaté množství fluoru. Protože bylo upuštěno od plošných fluoridací, je dnes kladen důraz na zmíněné místní způsoby aplikace fluoridů.

109

MAŇASKOVÁ, Dana In: Medicinman: Fluor - F [online]. 2010, 7.9.2013 [cit. 2013-11-17+. Dostupné z: 110 JÍLKOVÁ, Irena. Fluor a zubní kaz. Ústí nad Labem, 24.10.2012. Dostupné z: <www.szsvzs.cz/zt/so > Výuková prezentace. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední škola zdravotnická. 111 KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, 239 s. ISBN 80-726-2022-3.

52

Obr. 18: Doporučené dávkování fluoridových tablet v závislosti na věku, příjmu fluoridů v pitné vodě a soli112 Vnitřně lze podávat fluoridy buď v podobě fluoridových tablet nebo fluoridované kuchyňské soli. Má – li pitná voda vysoký obsah fluoru, není vhodné provádět doplňkovou fluoridaci. Denní příjem fluoru by neměl přesáhnout 0,06mg/1kg tělesné hmotnosti.

112

Upraveno podle: HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 28 s., il. ISBN 80-247-0311-4.

53

4.7 Výživa a zubní kaz Pro správný vývoj a zdraví jedince je důležitá optimální skladba potravy. K vyvážené stravě by měly být děti vedeny od útlého věku. Pokud si zafixují správné stravovací návyky v dětství, je velká pravděpodobnost, že se jimi budou řídit i v dospělosti. V případě, že se jedinci nedostává všech potřebných živin během vývoje, nemohou se mu vytvořit kvalitní tvrdé zubní tkáně. Špatná výživa se nejvíce projeví na kvalitě skloviny, která je v důsledku nedostatečné mineralizace méně odolná proti působení kyselin. Je rozpustnější a má nižší tvrdost. V dentinu je možné pozorovat méně mineralizované oblasti, které umožňují jednodušší průnik kazu směrem ke dřeni. Špatná výživa souvisí s pozdějším prořezáváním dočasných i stálých zubů. Během vývoje jsou tvrdé zubní tkáně nejcitlivější na přísun vápníku, fluoru, fosforu a vitamínu D. Ze stopových prvků to je molybden, lithium, selen a stroncium. Samozřejmostí je dostatečný přísun bílkovin, tuků a cukrů113. Po té, co se zub prořeže do dutiny ústní, je nejvíce ovlivňován množstvím a frekvencí příjmu cukrů (sacharidů). Pro člověka představují nejdůležitější zdroj energie. Jednodušší cukry, jako je glukóza, fruktóza, laktóza a sacharóza, podporují vznik zubního kazu více než složitější cukry (obr. 19). Mikroorganizmy dutiny ústní je umějí rovnou přetvářet na kyseliny.

113

KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3.

54

Obr. 19: Metabolizmus sacharózy bakterií Streptococcus mutans114 Tyto bakterie jsou schopny ze sacharózy syntetizovat extracelulární polysacharidy (pomocí glukosyltransferáz), které jim umožňují pevné přichycení k povrchu zubu a tvorbu velmi přilnavého plaku. Anaerobní glykolýzou mohou vznikat organické kyseliny (laktát, pyruvát, propionát atd.), které demineralizují sklovinu.

Složitější cukry (škroby) musejí nejdříve rozštěpit na jednodušší části. Tabulka 3 ukazuje, jakou rychlostí jsou mikroorganizmy schopny využívat jednotlivé cukry. Měření bylo provedeno na třech skupinách, které se lišily výskytem kazu. Z hodnot pH je patrné, že jedinci, kteří již mají kaz, mají nižší hodnoty pH dutiny ústní, protože se u nich vyskytuje větší počet bakterií způsobujících zubní kaz a schopných přetvářet cukry na kyseliny. Z hodnot je také patrné, že mikroorganizmy využívaly nejrychleji a nejefektivněji sacharózu, protože u ní byl zaznamenán nejvýraznější pokles pH a nejpomalejší návrat k původním hodnotám.

114

Upraveno podle: HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 28 s., il. ISBN 80-247-0311-4.

55

Tabulka 3: Souvislost mezi konzumací cukrů a poklesem pH115 Výzkum probíhal v Indii. Testovanými osobami bylo 20 chlapců a 25 dívek ve věku 3-10 let. Test byl prováděn tak, že testovaní jedinci dostali 10 ml roztoku, kterým si po 30s vyplachovali ústa a poté jej vyplivli. Následně byly několikrát proměřovány hodnoty pH s časovými odstupy. Pozorování vedly k závěru, že sacharóza jednoznačně nejvýrazněji podporuje vznik zubního kazu.

V přijímané potravě je z výše zmíněných cukrů nejvíce zastoupena sacharóza v podobě řepného či třtinového cukru. Přímý vliv sacharózy na vznik zubního kazu byl potvrzen i několika dalšími provedenými výzkumy. Velmi přesvědčivých výsledků dosáhli finští výzkumníci, kteří u 125 jedinců ve věku 15 až 45 let nahradili na 2 roky sacharózu fruktózou a cukerným alkoholem, xylitolem. Na konci experimentu zjistili, že u jedinců, kteří sladili fruktózou, došlo k redukci zubního kazu o 32 % a u jedinců sladících xylitolem dokonce o 85 %116. Další výzkum, který byl proveden již v letech 1947 – 1961 v Hopewoodu v Austrálii, poukazoval na souvislost mezi vznikem zubního kazu a konzumací některých potravin. Pokusu se zúčastnilo 82 dětí, které se během školní docházky živily výhradně mléčnou a vegetariánskou stravou. Ta se skládala z celozrnného chleba, rýže, ovesných vloček, čerstvého a sušeného ovoce, zeleniny, vajec a čerstvých neslazených ovocných šťáv. Med jim byl podáván jen zcela výjimečně. U těchto dětí byl výskyt kazů až 5x nižší než u ostatních117. Souvislost mezi vznikem zubního kazu a sacharózou potvrzuje i tzv. kaz z kojenecké láhve. Vzniká výhradně u malých dětí, které usínají s láhví naplněnou slazeným čajem, mlékem či

115

Upraveno podle: UTREJA, D, A TEWARI a HS CHAWLA. A study of influence of sugars on the modulations of dental plaque pH in children with rampant caries, moderate caries and no caries. Journal of Indian Society of Pedodontics and Preventive Dentistry *online+. 2010, roč. 28, č. 4, s. 278- [cit. 2013-04-10]. ISSN 0970-4388. DOI: 10.4103/0970-4388.76158. Dostupné z:< http://www.jisppd.com/text.asp?2010/28/4/278/76158 > 116 KILIAN, Jan. Základy preventivní stomatologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 82 s. ISBN 80-7184-145-5. 117 KILIAN, Jan. Základy preventivní stomatologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 83 s. ISBN 80-7184-145-5

56

šťávou. V tomto případě jsou nejvíce ohroženy přední zuby118. Všechna výše zmíněná pozorování potvrzují přímý vztah mezi sacharózou a vznikem zubního kazu. Složitější cukry, škroby, se nacházejí hlavně v bramborech, obilovinách a luštěninách. V přirozené formě je zrno škrobu jen pomalu rozkládáno slinnými amylázami. Tvorba kyselin je tedy v zubním plaku pozvolná a nedochází k tak výrazným změnám pH. Pozitivní je i fakt, že výše uvedené potraviny obsahují vlákninu. Její žvýkání podporuje tvorbu většího množství slin, které se podílejí na udržování pH v optimálních hodnotách. V poslední době bylo prokázáno, že pokud jsou uvedené potraviny tepelně zpravovány, ztrácejí ochranný účinek, protože tepelně upravené škroby jsou mikroorganizmy schopny využít ke tvorbě kyselin přímo, bez předešlého štěpení.

4.7.1 Ovoce a zubní kaz Uvádí se, že ovoce a čerstvé ovocné šťávy jsou zdraví prospěšné. Obecně známá je i informace, že jablko má funkci přirozeného zubního kartáčku. Pomocí měření pH bylo ale prokázáno, že téměř okamžitě po snědení jablka dochází ke stejnému poklesu pH, jako po vypití 10% roztoku sacharózy119. Po požití banánu byly naměřeny ještě nižší hodnoty pH. Konzumace kompotovaného a sušeného ovoce, jako jsou datle a fíky, podporuje ve větší míře vznik zubního kazu. Z toho plyne, že u ovoce záleží nejen na obsahu cukru, ale i na jeho struktuře. Na zubní sklovinu mohou působit negativně i kyseliny obsažené v ovoci, zejména v citrusových plodech. Na druhou stranu je třeba ovoce díky jeho konzistenci delší dobu žvýkat, což působí proti vzniku zubního kazu – dochází k stimulaci produkce zvýšeného množství slin. Sacharidy obsažené v ovoci jsou pevně zabudovány do jeho struktury a jsou tedy považovány za bezpečnější. Žvýkáním se však tyto sacharidy uvolňují a mohou přispívat ke vzniku kazu120. Vzhledem k obsahu vitamínů, minerálů, stopových prvků a vlákniny je ovoce pro lidský organizmus včetně zubů prospěšné. 118

MERGLOVÁ, Vlasta a Romana Ivančaková IVANČAKOVÁ. Zdravotnictví a medicína: Příčiny a prevence zubního kazu v časném dětství *online+. Hradec Králové, 2010 *cit. 2014-09-21+. Dostupné z: 119 KILIAN, Jan. Základy preventivní stomatologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 83 s. ISBN 80-7184-145-5 120 PECHOVÁ, Lenka. Výživou ke zdravému chrupu dětí [online]. 2012, [cit. 2013-04-06+. Dostupné z:

57

4.7.2 Mléčné výrobky a zubní kaz Mezi základní potraviny patří kravské mléko. Přes to, že obsahuje laktózu, není považováno pro zuby za nebezpečnou potravinu, protože obsahuje minerální látky (vápník a fosfor), které působí proti vzniku kazu. Sýry jsou potraviny, které napomáhají chránit zuby, protože se při jejich konzumaci výrazně zvyšuje slinění a koncentrace vápníku v plaku. Je prokázáno, že pokud po konzumaci sladkého jídla sníme kousek sýru, dojde k mnohem rychlejšímu návratu pH z kyselých hodnot do normálu121.

4.7.3 Umělá sladidla Jak již bylo výše několikrát zmíněno, existuje jasná spojitost mezi sacharózou a vznikem zubního kazu. Proto se vědci snaží vyvinout nová sladidla, která by jeho vznik nepodporovala. Umělá sladidla můžeme rozdělit na sladidla s energetickou hodnotou a sladidla bez energetické hodnoty.

4.7.3.1

Sladidla s energetickou hodnotou

Do této skupiny patří všechny cukerné alkoholy a jejich směsi. V roce 1969 byly cukerné alkoholy doporučeny Světovou zdravotnickou organizací jako sladidlo pro diabetiky, protože organizmus nepotřebuje k jejich využití inzulín. Vyskytují se v ovoci, zelenině, houbách a dalších potravinách122. Sorbitol je nejpoužívanějším a pro diabetiky nejvýznamnějším sladidlem. Používá se pro výrobu čokolád, žvýkaček atd. Nevýhodou je, že ho některé kmeny mikroorganizmů umí metabolizovat za vzniku kyselin123.

Velmi známý je i xylitol, který se vyrábí z dřevěných celulóz. Studie prováděné v 70. a 80. letech 20. století ve Finsku prokázaly, že pokud je používán místo sacharózy, vede to k výraznému snížení výskytu zubního kazu. Používá se k výrobě cukrovinek, žvýkaček, čokolád 121

KILIAN, Jan. Základy preventivní stomatologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 83 s. ISBN 80-7184-145-5 KILIAN, Jan. Základy preventivní stomatologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 84 s. ISBN 80-7184-145-5 123 KILIAN, Jan. Základy preventivní stomatologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 84 s. ISBN 80-7184-145-5 122

58

a je přidáván do zubních past. Nevýhodou jsou vysoké výrobní náklady. „Vynikající účinek xylitolu v prevenci zubního kazu je založen na jeho průniku do bakteriální buňky, která následně degeneruje a hyne. Tento efekt může být ještě posílen přítomností fluoru. Navíc se xylitol uplatňuje i snížením tvorby zubního povlaku. Tam, kde již došlo k odvápnění skloviny, se xylitol podílí na procesech vedoucích k její remineralizaci.“124

4.7.3.2

Sladidla bez energetické hodnoty

Výhodou je, že je mikroorganizmy nejsou schopny díky jejich chemickému složení využívat a přetvářet na kyseliny. Jsou využívány ke slazení nápojů, potravinářském průmyslu a dokonce i ve farmacii, kde se používají hlavně ke slazení sirupů a pastilek určených dětem. Jejich používání při výrobě žvýkaček napomáhá v prevenci vzniku zubního kazu tím, že výrazně stimulují vylučování slin125. Sacharin je nejdéle používaným sladidlem této skupiny. Byl objeven již v roce 1879. Ročně se ho spotřebuje přibližně 5 000 tun. Velkou výhodou jsou nízké výrobní náklady, teplotní stabilita a neschopnost organizmu ho metabolizovat. Proto je přibližně 98 % Sacharinu vylučováno beze změny močí126. Dalším velmi často používaným sladidlem je aspartam, který byl objeven v roce 1935. Průmyslově se začal vyrábět v roce 1965. Je téměř 200x sladší než sacharóza. Po chemické stránce se skládá z kyseliny aspartové a fenylalaninu. Nevýhodou je jeho nízká teplotní stabilita. Nesnese dlouhodobé zahřívání - optimální teplota je do 20°C, poroto se nehodí do teplé kuchyně. Používá se v mlékárenském a potravinářském průmyslu127.

124

POLEDNÍK, Pavel. Xylitol: Xylitol - účinný spojenec v boji proti zubnímu kazu - doc. MUDr. P. Poleník. In: Clio: Váš sladký život [online]. 2007 [cit. 2013-11-19+. Dostupné z: 125 KILIAN, Jan. Základy preventivní stomatologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 85 s. ISBN 80-7184-145-5 126 KILIAN, Jan. Základy preventivní stomatologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 85 s. ISBN 80-7184-145-5 127 VRBOVÁ, Tereza. Aspartam - pro a proti. In: Ordinace [online]. 2007 [cit. 2013-11-19+. Dostupné z:

59

4.8

Sliny

Důležitou úlohu v prevenci vzniku zubního kazu hrají sliny. Slina je bezbarvá viskózní tekutina, která je složena z 1 % sušiny a 99 % vody. Denně se celkem vyloučí 0,5 – 1,5 litru. Sliny jsou vylučovány třemi velkými slinnými žlázami (podčelistní, podjazyková, příušní) a drobnými slinnými žlázami, které se nacházejí na jazyku, patře, rtech a tvářích.

4.8.1 Složení a funkce slin Funkce je dána z velké části jejich složením. Obsahují muciny, což jsou hlenovité látky, které obalují sousta, činí je vazkými a usnadňují jejich polykání. Součásti potravy se ve slinách částečně rozpouštějí, což umožňuje vnímání chuti přijímané potravy a zároveň to napomáhá čištění zubů a úst. Hrají významnou funkci u kojenců, podílejí se na utěsnění rtů při kojení. Sliny obsahují α-amylázu (ptyalin), což je enzym, který zahajuje v dutině ústní trávení škrobů. Dále obsahují látky, které mají antimikrobiální účinky. Mezi tyto látky patří imunoglobuliny, histaminy (malé na histamin bohaté proteiny inhibují růst některých bakterií), glykoproteiny, lyzozym (napadá buněčnou stěnu vnímavých bakterií), sialoperoxidázy (inhibují metabolizmus bakterií), laktoferin (váže železo (Fe3+), snižuje jeho přísun bakteriím, z nichž jsou některé na jeho nedostatek velmi citlivé). Sliny mají remineralizační schopnost. Obsahují fosfoproteiny, např.: staterin a na prolin bohaté proteiny, které se podílejí na udržování Ca2+, F- ve slinách. Tím podporují remineralizační procesy128. Sliny jsou vylučovány na základě určitého podnětu. Tím může být chuť a vůně potravy, mechanickým dotykem jídla ústní sliznice, žvýkáním a nejrůznějšími podmíněnými reflexy jako je například cinkání talířů před podáváním jídla. Produkci slin utlumuje dehydratace a spánek. Sliny jsou tedy produkovány jak na základě fyzických, tak psychických podnětů. Hodnoty pH se pohybují v rozmezí 5,6 – 7,9. Na udržování stálého pH se podílí zejména hydrogenuhličitanový pufr (HCO3-/H2CO3), označován také jako bikarbonátový, a z menší části i hydrogenfosfátový (HPO42-/H2PO4-) a proteinový pufr129. Hydrogenuhličitanový pufr je při

128

SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2004, XII, 435 s. ISBN 80-247-0630-X. 129 KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3.

60

zvýšené sekreci slin vylučován ve vyšším množství. To významně ovlivňuje pH plaku (pokud není přijímána strava se zvýšeným množstvím cukrů). Bikarbonát proniká plakem a neutralizuje organické kyseliny. Tím je prodloužena doba, po kterou může díky slině probíhat remineralizace již demineralizovaných oblastí na povrchu zubu. Bylo prokázáno, že se zubní kaz tvoří častěji na takových místech, které nejsou vůbec nebo jsou jen minimálně omývány slinami. Kazy v jamkách a rýhách vznikají snadněji proto, že povrchové napětí slin neumožňuje slinám pronikat až na jejich dno.

4.8.2 Tvorba slin Tvorba slin probíhá ve dvou krocích. Nejdříve se tvoří primární slina, která má velmi podobné složení jako krevní plazma a je téměř isotonická s krevní plazmou. Primární slina se utváří v tzv. acinech slinných žláz (obr. 20). Acinus obecně označuje základní strukturu žláz s vnitřní sekrecí. V tomto prvním kroku jsou na krevním pólu buňky sekundárně aktivně přijímány chloridové ionty do buňky, pomocí kotransportu Na+-K+-2Cl-. Na luminálním pólu spolu s hydrogenkarbonátem přechází aniontovými kanály do primární sliny. Tím vzniká na luminální straně záporný náboj (na krevním pólu je kladný náboj), který žene kladné sodíkové ionty do primární sliny. Sodíkové ionty jsou taženy mezibuněčným prostorem. Spolu se sodíkem jde po osmotickém spádu i voda130.

130

SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2004, XII, 435 s. ISBN 80-247-0630-X.

61

Obr. 20: Tvorba primární sliny131 Na obrázku jsou zobrazeny buňky tvořící acinus slinné žlázy. Každá buňka má krevní pól, což je vnější strana buňky, která jeomývána krví a luminální pól, který se nachází na vnitřní straně acinu, kde dochází k tvorbě slin.

Sekundární slina vzniká ve vývodných kanálcích (obr. 21). Dochází v nich ke zpětnému vstřebávání chloridových a sodných iontů. Naopak jsou do sliny vylučovány draslíkové a hydrogenkarbonátové ionty. Jelikož jsou vývodné kanálky špatně prostupné pro vodu a ionty se rychleji vstřebávají, než vylučují, stává se slina hypotonickou. Slina může dosáhnout osmolality pod 100 mosm/kg H2O. Pokud probíhá vylučování slin rychle, blíží se složení sekundárních slin slinám primárním132.

Obr. 21: Přeměna primární sliny na sekundární133

131

Upraveno podle: SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2004, XII, 435 s. ISBN 80-247-0630-X. 132

SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2004, XII, 435 s. ISBN 80-247-0630-X. 133 Upraveno podle: SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2004, XII, 435 s. ISBN 80-247-0630-X

62

Přes to, že sliny vznikají z krevní plazmy, liší se svým složením (tab. 4). Sliny mají oproti krevní plazmě relativně vyšší obsah draslíkových iontů (K+) a naopak nízký obsah sodíkových (Na+) a chloridových iontů (Cl-). Vysoký obsah amonných iontů (NH4+) je způsoben činností bakteriální mikroflóry, přesněji řečeno jejich působením na močovinu vylučovanou slinami. Obsah hydrogenuhličitanových iontů (HCO3-) je závislý na rychlosti tvorby slin. Ve slinách můžeme najít i ionty těžkých kovů, thiokyanát (SCN-) a to jak u aktivních, tak pasivních kuřáků, xenobiotika, což jsou různé cizorodé látky (např. léky). Krevní

Ion

Smíšené sliny

Na+

5 – 100

133 – 150

K+

8 – 40

3,8 – 5,5,

Ca2+

1,5 – 2,0

2 – 2,7

Mg2+

≈ 0,4

0,6 – 1,0

NH4+

1,0 – 5,0

0,005 – 0,05

HCO3-

20 – 60

21 – 27

Cl-

5 – 70

97 – 108

HPO4-

5 – 14

0,7 – 1,5

Celkové bílkoviny

1,5 – 6,4 g/l

68 – 85 g/l

SCN-

≈2

stopy

F-

≈ 10 µmol/l

1 – 10 µmol/l

plazma

Tabulka 4: Anorganické složky slin (mmol/l)134 Červeně jsou zvýrazněny ionty, které jsou ve slinách zastoupeny nejvíce

Mezi organické součásti slin patří glykoproteiny, enzymy, plazmatické bílkoviny, peptidy, nízkomolekulární organické látky jako je močovina, kyselina močová, aminokyseliny, kreatinin, organické kyseliny, glukosa atd. Přesná funkce a struktura některých těchto sloučenin není dosud do detailu objasněna135.

134

Upraveno podle: DOSTÁL, Jiří. Biochemie ústní dutiny: Sliny ~ Plaky ~ Zubní kaz. Brno, 2012. Výuková prezentace. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Dostupné z: 135 HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, 331 s., il. ISBN 80-247-0311-4.

63

5 Diskuze Autorka diplomové práce je studentkou nejen učitelství fyziky a chemie na pedagogické fakultě, ale i studentkou zubního lékařství na lékařské fakultě. Poznatky a zkušenosti získané studiem na obou fakultách se rozhodla spojit do jednoho celku, kterým je tato diplomová práce. Je si vědoma špatné úrovně orálního zdraví dětí, na které se významně podílí nedostatečná prevence vzniku zubního kazu. Ráda by ji alespoň tímto způsobem podpořila. Dle autorky je nejvhodnější období mladší a starší školní věk pro osvojení teoretických i praktických dovedností prevence vzniku zubního kazu, tudíţ je důleţitá erudice pedagogů základních škol a jejich intervence v dané problematice. Teoretická část diplomové práce je koncipována jako ucelený přehled informací určený zejména pedagogům základních škol, kteří povaţují podporu prevence vzniku zubního kazu za důleţitou a rozhodnou se ji zařadit do výuky. Autorka si je vědoma, ţe je teoretická část rozsáhlá, místy aţ zbytečně podrobná, ale zároveň se domnívá, ţe obsahuje témata, která s prevencí vzniku zubního kazu a zubním kazem nejvíce souvisí. Dává tak moţnost učiteli snáze nalézt potřebné informace, a získat tak ucelený přehled v dané problematice, jeţ svým obsahem značně přesahuje pedagogický rámec. Dále si je vědoma, ţe část diplomové práce věnovaná ošetření zubního kazu je svým obsahem nadbytečná, ale pro ucelenost informací byla zařazena například z důvodu široké variability dotazů, které mohou ţáci pedagogům klást.

64

6 Empirická část 6.1 Pracovní listy Součástí diplomové práce jsou pracovní listy pro žáky 1. a 2. stupně ZŠ, včetně řešení pro učitele, viz přílohy 1,2,3,4. Pracovní listy nenahrazují učebnici ani výklad učitele, ale slouží k doplnění, rozšíření a aplikaci učiva. K pracovním listům byly vytvořeny dvě powerpointové prezentace, viz přílohy 5,6. Jsou umístěny i na CD, které je přiloženo k diplomové práci. Prezentace byly vytvořeny za účelem, aby usnadnily učitelům teoretickou přípravu žáků. Po jejich projití jsou žáci schopni bez větších problémů pracovní listy vypracovat a aplikovat v nich nově získané informace, jak se autorka sama přesvědčila.

6.2 Chemické pokusy Chemické pokusy jsou považovány za důležitou součást výuky chemie. Rozvíjejí praktické, intelektuální i manuální dovednosti žáků. Usnadňují žákům osvojování poznatků, ukazují jim teoreticky naučené principy chemie v praxi a tím přispívají k pochopení učiva chemie. Kromě toho jsou významným motivačním prvkem. Pomáhají žáky vychovávat a rozvíjejí jejich logické myšlení. „Je zřejmé, že zařazením chemického pokusu do výuky chemie dosahujeme nejen zvýšeného zájmu, ale též mimořádné pracovní aktivity a v některých případech i samostatné a tvořivé činnosti žáků. Vedle jeho přínosu v oblasti vědomostní hodnotíme jako zvláště podstatný i jeho přínos v oblasti intelektuálních a manuálních dovedností.136“ Žáci obvykle během chemických pokusů pracují ve dvojicích nebo skupinkách. To je učí jak naslouchat a komunikovat s ostatními a také spolupráci, protože šikovnější jedinci pomáhají slabším. Žáci jsou během chemických pokusů vedeni ke správnosti pozorování, zaznamenávání pozorovaných jevů, jejich hodnocení, přesnosti a důslednosti práce. Rovněž musejí dbát na hygienu a zejména na bezpečnost práce. To vše vede k získávání intelektuálních i manuálních

136

PACHMANN, Eduard a Viktor HOFMANN. Obecná didaktika chemie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1981. ISBN 14-459-81.

65

dovedností. „Mezi metodami zkoumání přírodních jevů experimentální cestou je vyhrazeno význačné místo žákovským pokusům, v jejichž realizaci je těsně spojeno obsahové CO s formativním PROČ a operativním JAK.137“ Zde je možné uvést několik klíčových kompetencí z Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, který vstoupil v platnost od 1. září 2013, které žáci získávají a osvojují si během provádění chemických pokusů:  Kompetence k učení: 

vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě



operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy



samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti

 Kompetence k řešení problémů: 

Samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá k řešení problémů logické, matematické a empirické postupy



ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů

 Kompetence komunikativní: 

formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu

 Kompetence k řešení problémů 

vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých

137

ONDRÁČEK, Josef a Božena PÍCKOVÁ. Žákovské pokusy ve vyučování fyzice na ZDŠ. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972.

66

variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému 

samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy138

Osvojování klíčových kompetencí je dlouhodobý proces, který začíná již v předškolním vzdělávání, pokračuje v základním a středním vzdělávání a dováří se v podstatě v celém průběhu života. Klíčové kompetence tvoří důležitý základ pro celoživotní schopnost učení a také pro zařazení do pracovního procesu.

6.2.1 Příprava a provedení školního pokusu Příprava a provedení školního pokusu jsou děleny do několika fází: 1.

Příprava chemického pokusu zahrnuje přípravu nemateriální, tzn. získání vědomostí a dovedností, které jsou pro provedení pokusu nezbytně nutné a přípravu materiální zahrnující přípravu všech potřebných pomůcek k provedení chemického pokusu (chemické nádobí, chemikálie atd.)

2.

Provedení samotného chemického pokusu a jeho pozorování

3.

Vyhodnocení pozorovaných dějů a objasnění jejich chemické podstaty

4.

Zpracování získaných údajů žáky

Dříve než je pokus proveden, je třeba žákům sdělit jeho cíle, formulovat konkrétní úkol experimentální práce, seznámit žáky s výchozími látkami, použitou aparaturou a bezpečností práce. Během pokusu je potřeba přesně pozorovat a formulovat výsledky jednotlivých pozorování. Při vyvozování závěrů je vhodné žákům ukázat produkty reakce. Zmíněné schéma nelze aplikovat paušálně. Je nezbytné přihlédnout ke konkrétní funkci pokusu ve vzdělávacím procesu žáků139. Chemické pokusy lze dělit dle nejrůznějších hledisek. Například podle vztahu k poznatkům (zjišťovací a dokládající), podle toho do jaké fáze hodiny je pokus určen (motivační, osvojovací,

138

Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z: PACHMANN, Eduard a Viktor HOFMANN. Obecná didaktika chemie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1981. ISBN 14-459-81. 139

67

upevňovací, aplikační), podle osoby, která pokus provádí (demonstrační pokusy – prováděné učitelem nebo pověřeným žákem před třídou, žákovské pokusy – prováděné žáky). V případě, že se učitel rozhodne během výuky využít chemický pokus, musí zvážit, zda použije pokus zjišťující či dokládající. V jejich použití je zásadní rozdíl. Zvolí – li pokus zjišťující, žáci se prostřednictvím pokusu obohacují novými poznatky. Před provedením pokusu nemají o dané problematice žádné nebo téměř žádné vědomosti. Naopak pokus dokládající je vhodné použít pro upevnění učiva. Žáci mohou předem získané vědomosti aplikovat v nových souvislostech a podmínkách140. Specifickým typem jsou domácí chemické pokusy. Jsou to takové pokusy, které mohou být prováděny v domácím prostředí. Důraz je kladen na malou materiální náročnost, běžnou dostupnost potřebných látek a pomůcek (např. ocet, jedlá soda, sůl, cukr mýdlo, svíčky, zápalky, plastelína atd.) a v neposlední řadě na jejich bezpečnost141. Za velkou výhodu těchto pokusů lze považovat, že je lze provést s běžně dostupnými látkami a materiály, tím pádem nevyžadují znalosti práce s chemikáliemi, laboratorním sklem nebo přístroji. Nespornou výhodou převážné většiny domácích chemických pokusů je nízká finanční náročnost. Vzhledem k tomu, že je velmi dobře známý fakt, s kterým se snad každý student učitelství chemie potkal na svých praxích na ZŠ, že školy nemají peněz nazbyt, mohly by tyto „nízkonákladové“ pokusy do jisté míry nahradit klasické školní pokusy, protože je jejich provedení mnohem levnější. Díky tomu, že jsou při jejich provádění používány běžně dostupné chemické látky, nepodléhají nejrůznějším předpisům, které jsou považovány za jeden z důvodů, který vede k mizení prakticky prováděných pokusů z výuky chemie. Během provádění chemických pokusů může dojít k drobným, ale i závažným poraněním. Z tohoto důvodu je povinností učitele poučit žáky o možných bezpečnostních rizicích a zásadách první pomoci. Ideálně by měla být této problematice věnována alespoň jedna vyučovací hodina. Povinností učitele je každý rok seznámit žáky s laboratorním řádem. Podobná pravidla by měli žáci dodržovat i během provádění domácích chemických pokusů. 140

PACHMANN, Eduard a Viktor HOFMANN. Obecná didaktika chemie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1981. ISBN 14-459-81. 141 HATKOVÁ, Jarmila. Domácí pokusy z chemie: Projekt EU - Moderně nejen v přírodních vědách. Pokusy z chemie [online]. Základní škola Letohrad, Komenského 269 *cit. 2014-08-04+. Dostupné z:

68

Každý laboratorní řád by měl obsahovat alespoň tyto body: V laboratoři platí přísný zákaz konzumace potravin, pití nápojů a kouření Laboratorní úlohy provádíme ve vhodném obleku a používáme ochranné pomůcky Každé zranění musí být neprodleně po způsobení ošetřeno V průběhu laboratorní úlohy je nutné dodržovat pořádek na pracovním stole Pro práci se používají pouze čisté, nijak neznečištěné, chemikálie a pomůcky Před zahájením laboratorní úlohy je nutné důkladně prostudovat postup Průběh pokusu je nutné neustále sledovat, tedy neopouštět své místo142 Velmi důležité je seznámit žáky s nouzovými telefonními čísly: 112 – Jednotné evropské číslo tísňového volání 150 – Hasičský záchranný sbor ČR 155 – Zdravotnická záchranná služba ČR 156 – Obecní (městská) policie ČR 158 – Policie ČR Zásady první pomoci pro jednotlivé chemikálie jsou uvedeny vždy v kartě pokusu, ve kterém je chemikálie použita.

6.2.2 Karta pokusu Kartu pokusu tvoří strukturovaný text zahrnující problematiku pokusu. V kartách pokusů, které jsou součástí diplomové práce, je text rozdělen na 12 částí a to: číslo pokusu, název pokusu, časová náročnost, zařazení do RVP, pomůcky, chemikálie, bezpečnost práce, pracovní postup, pozorování, obrázek, závěr a otázky a odpovědi k úkolu.

Časová náročnost slouží jako orientační údaj informující o době, za kterou zvládl pokus provést prakticky poměrně zručný vysokoškolský student chemie, který již má zkušenosti s praktickým prováděním chemických pokusů. Je nezbytné vzít v úvahu, že žákům bude provedení pokusu trvat o něco déle. Na provedení většiny pokusů je potřeba alespoň 20 minut.

142

Práce v laboratoři: Laboratorní řád. BŘÍŽĎALA, Jan. E-chemBook.eu: Multimediální učebnice chemie *online+. Přírodovědecká fakulta UK v Praze, 2000 [cit. 2014-05-25+. Dostupné z:

69

Z tohoto důvodu nejsou tyto pokusy zcela vhodné do běžných hodin chemie, protože by je časově zatěžovaly. Pokusy jsou vhodné spíše pro laboratorní cvičení, tematickou výuku a některé z nich mohou být žákům zadány jako domácí úkol nebo jako samostatný úkol, který žák po nacvičení předvede a komentuje před třídou. Popřípadě může žák pokus zpracovat jako prezentaci, kterou oživí sestříhaným videem ukazujícím princip a průběh pokusu. Typ pokusu určuje, kým a kde může být pokus proveden. Ve většině případů se jedná o pokusy žákovské, u kterých není nutná přímá asistence učitele. Záleží na zvážení učitele, zda daný pokus provede s žáky v rámci výuky nebo jim ho zadá formou domácího úkolu. Některé pokusy je nutné provést jako demonstrační, protože jsou použity chemikálie, se kterými žáci nemohou sami pracovat. Demonstrační pokus provádí sám učitel před žáky nebo ho může provést předem vybraný žák pod přímým dozorem učitele. Princip pokusu stručně informuje o problematice, které se pokus týká. Naznačuje, jaké jevy a procesy bude možné během pokusu sledovat. V kolonce pomůcky jsou uvedeny všechny nezbytné pomůcky pro provedení pokusu. Některé z nich je možné nahradit jinými (např. kádinku lze někdy nahradit kuchyňskou či zavařovací sklenicí, popřípadě nějakou jinou nádobou). V každém případě je ale nutné zachovat bezpečnost pokusu. V části věnované chemikáliím jsou uvedeny všechny chemické látky, které budou v pokusu použity. V bezpečnosti práce jsou uvedena nejzávažnější rizika chemických látek s ohledem na lidské zdraví a postupy první pomoci v případě, že dojde ke styku s chemickou látkou. Jednou z nejdůležitějších částí karty je pracovní postup. Stručně a jasně popisuje jednotlivé pracovní úkony v časové posloupnosti tak, aby žák dospěl k požadovanému výsledku. Pozorování poukazuje na jevy, vlastnosti a procesy, které jsou pro daný pokus zásadní a neměly by uniknout pozornosti žáka.

70

Součástí každé karty je obrázek. Jedná se o obrázky zachycující některý z kroků pracovního postupu, některý z pozorovaných jevů nebo výsledek pozorování. Na konci každé karty je závěr shrnující všechny důležité pozorovatelné jevy a procesy, popřípadě naměřené hodnoty a jejich porovnání s předpokládanými hodnotami.

6.2.2.1

Zařazení jednotlivých pokusů do Rámcového

vzdělávacího programu „Od 1. září 2007 zahájily základní školy výuku podle školních vzdělávacích programů, které si vytvořily podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV).143“ Číslo pokusu

Název pokusu

Vzdělávací oblast

1.

KYSELINY ÚTOČÍ a neb budou kosti jako z gumy?

Člověk a jeho svět

2.

NAHATÉ VAJÍČKO a neb umíš svléknout vajíčko, aniž bys rozbil skořápku?

Člověk a jeho svět

3.

CUKR V POTRAVINÁCH a neb zahraj si na detektiva

Člověk a jeho svět

4.

Je opravdu možné chránit zuby nebo nám reklamy lžou?

Člověk a jeho svět

Vzdělávací okruh

Vzdělávací obor

Učivo

Rozmanitost přírody; Přírodověda Člověk a jeho zdraví Rozmanitost přírody; Přírodověda Člověk a jeho zdraví

Látky a jejich vlastnosti; Péče o zdraví, zdravá výživa Látky a jejich vlastnosti; Péče o zdraví, zdravá výživa Látky a jejich Rozmanitost vlastnosti; Péče přírody; Přírodověda o zdraví, zdravá Člověk a jeho výživa; Rostliny, zdraví houby, živočichové Rozmanitost Látky a jejich přírody; vlastnosti; Péče Přírodověda Člověk a jeho o zdraví, zdravá zdraví výživa

Tabulka 5: Návrh na zařazení jednotlivých pokusů určených žákům 1. stupně do RVP ZV144 V tabulce je u každého pokusu uveden název pokusu, vzdělávací oblast, obor a učivo, s kterým se daný pokus propojuje.

Od 1. září roku 2013 vstoupil v platnost Upravený Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, který je jediným závazným dokumentem pro všechny typy škol145.

143

Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z: 144 Upraveno podle: Národní ústav pro vzdělávání. BALADA a kol. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: Pomůcka na pomoc učitelům *online+. ¨Praha, 2007 *cit. 2014-09-23+. Dostupné z:

71

Školní předměty byly nahrazeny vzdělávacími obory, které se sdružují do hierarchicky vyšších celků podle oborové podobnosti. Byla zavedena tzv. průřezová témata, která procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a propojují tak určité tématické okruhy v jeden komplexní celek. Výuka musí být v souladu s rozvíjením klíčových kompetencí. Návrhy zařazení jednotlivých chemických pokusů do RVP viz tabulka 5 a tabulka 6.

Tabulka 5:

145

Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z:

72

Název pokusu

Vzdělávací oblast

Vzdělávací obor Chemie

1.

2.

3.

4.

5.

6.

KYSELINY ÚTOČÍ a neb budou kosti jako z gumy?

NAHATÉ VAJÍČKO a neb umíš svléknout vajíčko, aniž bys rozbil skořápku?

CUKR V POTRAVINÁCH a neb zahraj si na detektiva

Je opravdu možné chránit zuby nebo nám reklamy lžou?

JAK SE MĚNÍ pH DUTINY ÚSTNÍ PO JÍDLE?

POZOROVÁNÍ BAKTERIÍ ŽIJÍCÍCH V DUTINĚ ÚSTNÍ

Člověk a příroda

Člověk a příroda

Člověk a příroda

Člověk a příroda

Člověk a příroda

Člověk a příroda

Přírodopis

VÝROBA ZUBNÍ PASTY

Člověk a příroda

Pozorování, pokus a bezpečnost práce (vlastnosti látek, zásady bezpečné práce,); Chemické reakce (chemické reakce); Anorganické sloučeniny (oxidy, soli kyslíkaté a nekyslíkaté); Organické sloučeniny (uhlovodíky) Biologie živočichů (vývoj, vývin a systém živočichů); Neživá příroda (nerosty a horniny)

Výchova ke zdraví

Zdravý způsob života a péče o zdraví (výživa a zdraví, tělesná a duševní hygiena, ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy); Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence (civilizační choroby)

Chemie

Pozorování, pokus a bezpečnost práce (vlastnosti látek, zásady bezpečné práce,); Chemické reakce (chemické reakce, klasifikace chemických reakcí); Anorganické sloučeniny (oxidy, soli kyslíkaté a nekyslíkaté); Organické sloučeniny (uhlovodíky)

Přírodopis

Biologie živočichů (vývoj, vývin a systém živočichů)

Výchova ke zdraví

Zdravý způsob života a péče o zdraví (výživa a zdraví, tělesná a duševní hygiena, ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy);

Chemie

Pozorování, pokus a bezpečnost práce (vlastnosti látek, zásady bezpečné práce,); Chemické reakce (chemické reakce); Anorganické sloučeniny (oxidy, soli kyslíkaté a nekyslíkaté); Organické sloučeniny (uhlovodíky)

Přírodopis

Biologie rostlin (systém rostlin)

Výchova ke zdraví

Zdravý způsob života a péče o zdraví (výživa a zdraví, tělesná a duševní hygiena, ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy); Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence (civilizační choroby)

Chemie

Pozorování, pokus a bezpečnost práce (vlastnosti látek, zásady bezpečné práce,); Chemické reakce (chemické reakce); Anorganické sloučeniny (oxidy, soli kyslíkaté a nekyslíkaté); Organické sloučeniny (uhlovodíky)

Přírodopis

Biologie živočichů (vývoj, vývin a systém živočichů)

Výchova ke zdraví

Zdravý způsob života a péče o zdraví (výživa a zdraví, tělesná a duševní hygiena, ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy); Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence (civilizační choroby)

Chemie

Pozorování, pokus a bezpečnost práce (vlastnosti látek, zásady bezpečné práce,); Chemické reakce (chemické reakce); Anorganické sloučeniny (oxidy, soli kyslíkaté a nekyslíkaté); Organické sloučeniny (uhlovodíky)

Přírodopis

Biologie rostlin (systém rostlin)

Výchova ke zdraví

Zdravý způsob života a péče o zdraví (výživa a zdraví, tělesná a duševní hygiena, ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy);

Chemie

Pozorování, pokus a bezpečnost práce (zásady bezpečné práce,)

Přírodopis

Obecná biologie a genetika (viry a bakterie)

Výchova ke zdraví Chemie

7.

Učivo

Zdravý způsob života a péče o zdraví (výživa a zdraví, tělesná a duševní hygiena, ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy); Pozorování, pokus a bezpečnost práce (vlastnosti látek, zásady bezpečné práce,); Chemické reakce (chemické reakce); Anorganické sloučeniny (oxidy, soli kyslíkaté a nekyslíkaté); Organické sloučeniny (uhlovodíky)

Přírodopis

Biologie živočichů (vývoj, vývin a systém živočichů)

Výchova ke zdraví

Zdravý způsob života a péče o zdraví (výživa a zdraví, tělesná a duševní hygiena, ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy); Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence (civilizační choroby, manipulativní reklama a informace)

Tabulka 6: Návrh na zařazení jednotlivých pokusů určených žákům 2. stupně do RVP ZV146 V tabulce je u každého pokusu uveden název pokusu, vzdělávací oblast, obor a učivo, s kterým se daný pokus propojuje.

146

Upraveno podle: Národní ústav pro vzdělávání. BALADA, Jan, a kol. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: Pomůcka na pomoc učitelům *online+. ¨Praha, 2007 *cit. 2014-09-23+. Dostupné z:

73

Autorka se domnívá, že chemický pokus je nedílnou součástí výuky chemie, protože jeho základem je reálný poznávací proces, který žákovi umožní nalezení souvislostí mezi teoretickými znalostmi a praxí. Dovoluje žákovi nahlédnout pod pokličku tajů chemie a podněcuje ho k dalšímu experimentování, čímž v něm zapaluje plamínek touhy po vědění v oblasti chemie. Z tohoto důvodu autorka provedla rešerši a vybrala několik chemických pokusů, které objasňují děje probíhající v dutině ústní a mohou být využity jako zjišťující nebo dokládající chemické pokusy při výuce na téma zuby a chemie. K těmto chemickým pokusům vytvořila karty pokusů a to jak pro žáky, tak pro učitele a rozdělila je na pokusy vhodné pro žáky na 1. stupni ZŠ a pro žáky na 2. stupni ZŠ (viz přílohy 7,8,9,10).

6.2.2.2

Kartotéka chemických pokusů – 1. stupeň ZŠ

1.

KYSELINY ÚTOČÍ aneb budou kosti jako z gumy?

2.

NAHATÉ VAJÍČKO aneb umíš svléknout vajíčko, aniž bys rozbil skořápku?

3.

CUKR V POTRAVINÁCH aneb zahraj si na detektiva

4.

Je opravdu možné chránit zuby nebo nám reklamy lžou?

6.2.2.3

Kartotéka chemických pokusů – 2. stupeň ZŠ

1.

KYSELINY ÚTOČÍ aneb budou kosti jako z gumy?

2.

NAHATÉ VAJÍČKO aneb umíš svléknout vajíčko, aniž bys rozbil skořápku?

3.

CUKR V POTRAVINÁCH aneb zahraj si na detektiva

4.

Je opravdu možné chránit zuby nebo nám reklamy lžou?

5.

JAK SE MĚNÍ pH DUTINY ÚSTNÍ PO JÍDLE?

6.

POZOROVÁNÍ BAKTERIÍ ŽIJÍCÍCH V DUTINĚ ÚSTNÍ

7.

VÝROBA ZUBNÍ PASTY

74

7 Dotazníky Hlavním cílem výzkumného šetření bylo zjistit, jaké mají žáci na 1. a 2. stupni ZŠ znalosti o dutině ústní a chemických dějích, které v ní probíhají. Potvrdit, že teoretická příprava a provedení chemických pokusů pozitivně ovlivní úroveň jejich znalostí. Tento cíl byl zohledněn při tvorbě testových otázek. Dílčími cíly bylo zjistit, zda se liší úroveň znalostí dívek a chlapců, dále jestli existuje souvislost mezi úrovní znalostí žáků a jejich rodičů. Pokud by se ukázalo, že tato souvislost existuje, bylo cílem zjistit, zda má vliv na zdraví dutiny ústní žáků. Jedním s dílčích cílů bylo ověřit, zda mají žáci s vyšší úrovní znalostí lepší hygienu dutiny ústní. Pro zjištění stanovených cílů bylo použito dotazníkové šetření.

7.1 Charakteristika výzkumného souboru Původním záměrem bylo provést dotazníkové šetření žáků prvního a druhého stupně dvou brněnských základních škol a jejich rodičů s následným porovnáním výsledků. Po provedení dotazníkového šetření na prvním stupni základní školy nacházející se v centru města, bylo autorce zástupkyní 2. stupně vysvětleno z jakých důvodu nelze dotazníkové šetření provést na druhém stupni. Na druhé základní škole, nacházející se na okraji města bylo autorce něco podobného sděleno zástupkyní 1. stupně. Ze zmíněných důvodů byli do dotazníkového šetření zařazeni pouze žáci 1. stupně ZŠ v centru města a 2. stupně ZŠ okrajové městské části a rodiče těchto žáků. V následujícím textu bude základní škola, která se nachází v centru města označována jako „městská“ a základní škola, která se nachází v okrajové městské části jako „okrajová“. Výzkumný soubor tvořilo 43 žáků 1. stupně městské ZŠ a jejich rodičů. Jednalo se o žáky 5. tříd. Jedna třída čítala 24 žáků, z toho bylo 18 dívek a 6 chlapců. Druhá třída čítala 23 žáků, z toho bylo 13 dívek a 10 chlapců. Dále byl výzkumný soubor tvořen 61 žáky 2. stupně okrajové ZŠ, z toho bylo 37 dívek, 24 chlapců.

75

7.2 Zadání dotazníků Dotazníky byly určeny, jak již bylo uvedeno, žákům 1. a 2. stupně ZŠ a jejich rodičům. Respondenti neodpovídali anonymně z důvodu, aby mohly být porovnány odpovědi chlapců a dívek a také aby bylo možné spárovat odpovědi žáků a jejich rodičů. Nicméně jim bylo slíbeno, že jejich jména nebudou nikde uvedena. Žákům byl stejný dotazník položen opakovaně. Po prvním dotazníkovém šetření, které proběhlo v dubnu roku 2013, byla s žáky pomocí powerpointové prezentace (viz přílohy 5 a 6), probrána teorie související s tématem, shlédli krátké instruktážní video představující jednu z nových metod čištění zubů, vyplnili pracovní listy a provedli několik chemických pokusů, které jim měly pomoci pochopit teoreticky získané vědomosti. Přibližně po uplynutí 4 týdnů od získání teoretických znalostí proběhlo dotazníkové šetření znovu, aby bylo možné určit, zda se úroveň znalostí respondentů po teoretické přípravě zvýšila. Dotazníky určené žákům ZŠ jsou rozděleny do dvou částí. Otázky první části dotazníku jsou koncipovány tak, aby ověřily úroveň znalostí o zubech, dutině ústní, hygieně dutiny ústní a s tím souvisejících chemických dějích. Otázky druhé části dotazníku byly vybrány za účelem stanovení úrovně péče o dutinu ústní. Dotazníky pro rodiče nejsou děleny na dvě části, protože bylo vybráno několik otázek z dotazníků pro 1. a 2. stupně s cílem zachovat otázky pod stejným číslem jako mají v dotaznících pro žáky, aby bylo usnadněno porovnávání odpovědí rodičů a žáků a také posouzení vlivu úrovně vědomostí rodičů na žáky. Mezi tyto otázky s předem danými čísly byly vloženy otázky zjišťující, zda rodiče kontrolují úroveň hygieny dutiny ústní svých dětí. Při tvorbě dotazníků byly použity tři základní typy otázek (otevřené, uzavřené a polouzavřené). Otevřené otázky umožňují volnou tvorbu odpovědi. Uzavřené otázky nabízejí výběr z několika variant odpovědi a polouzavřené otázky jsou kombinací obou předchozích typů. K uzavřené otázce je přidána varianta “jiné“ nebo “další“, která je v podstatě otevřenou otázkou umožňující respondentovi volně vyjádřit svůj názor147.

147

Typy otázek v dotazníku. Dotazník-online: ...jak na dotazník [online]. 2007 [cit. 2014-08-05+. Dostupné z:

76

Dotazník určený žákům 1. stupně ZŠ (příloha 11) je tvořen dvanácti otázkami. První část dotazníku je tvořena pěti otázkami s nabídnutými odpověďmi a jedním přiřazovacím úkolem. U všech otázek byla zvolena forma uzavřené odpovědi. Otázky jsou výběrového charakteru s jednou variantou správné odpovědi. Druhá část dotazníku je tvořena šesti otázkami. Čtyři otázky mají uzavřenou formu odpovědi. Otázky jsou výběrového charakteru s jednou variantou správné odpovědi. Jedna otázka má polouzavřenou formu, je výběrového charakteru s více možnými správnými odpověďmi. V případě potřeby je možné odpověď doplnit o další možnost pomocí varianty “další“. Jedna otázka má formu otevřené odpovědi. Dotazník pro žáky 2. stupně ZŠ (příloha 12) tvoří 22 otázek. První část dotazníku je tvořena čtrnácti otázkami a jedním přiřazovacím úkolem. Čtrnáct otázek má uzavřenou formu odpovědi a jsou výběrového charakteru s jednou variantou správné odpovědi. Jedna otázka má formu otevřené odpovědi. Druhá část dotazníku je tvořena sedmi otázkami. Čtyři otázky mají uzavřenou formu odpovědi a jsou výběrového charakteru s jednou variantou správné odpovědi. Dvě otázky mají polouzavřenou formu odpovědi. Dotazník určený rodičům (příloha 13) je tvořen třinácti otázkami. Šest otázek má uzavřenou formu s výběrem jedné varianty správné odpovědi, pět otázek má polootevřenou formu a dvě otázky mají otevřenou formu odpovědi.

7.3 Analýza výsledků šetření Autorka rozdala dotazníky 46 žákům prvního stupně. Zpět se jí vrátilo 46 dotazníků, ale 3 z nich nebyly podepsány, proto nebyly zařazeny do vyhodnocování. Stejný počet dotazníků rozdala i rodičům žáků. Vrátilo se jí 34 dotazníků, což je 73,9 %. Hodnota je vysoko nad hranicí minimální akceptovatelné návratnosti, která je pro skupinu 31 – 50 osob nejméně 66 % a jen lehce pod hranicí doporučované návratnosti, která je pro takto velkou skupinu respondentů nejméně 75 %. Na druhém stupni byly dotazníky rozdány 67 žákům. Zpět se vrátilo 64 dotazníků, což odpovídá 95,5 %. Doporučená minimální návratnost u skupin o velikosti 51-100 je 75 %148.

148

KOHOUTEK, Rudolf. Psychologie v teorii a praxi: Dotazník jako průzkumná metoda [online]. 2010 [cit. 2014-08-06]. Dostupné z:

77

Následující text se bude zabývat vyhodnocováním dotazníků. Nejdříve budou vyhodnoceny dotazníky žáků 1. stupně ZŠ a jejich rodičů a následně žáků 2. stupně ZŠ.

7.3.1 Vyhodnocení jednotlivých položek dotazníku určeného žákům 1. stupně ZŠ První část dotazníků byla vyhodnocována tak, že si autorka zaznamenávala, zda respondent zvolil správnou či špatnou odpověď a zda se jednalo o dívku či chlapce. V případě špatné odpovědi již nezjišťovala, kterou ze špatných odpovědí respondent vybral.

7.3.1.1

První část dotazníku

1. položku dotazníku, „Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku a zapiš do tabulky: ZUBOVINA, SKLOVINA, ZUBNÍ DŘEŇ.“, vyřešilo správně 72 % respondentů a 28 % udělalo v přiřazování chybu. Při porovnávání odpovědí dívek a chlapců bylo zjištěno, že 89 % dívek provedlo přiřazování správně a 11 % špatně. U chlapců byla úspěšnost o trochu nižší. Správně provedlo přiřazování 81 % a 19 % chybovalo. Procentuální výsledky odpovědí shrnuje tabulka 6, ze které je patrné, že tato otázka nečinila žákům problémy a téměř ¾ odpověděly správně. Z grafu č. 1 je patrné, že v 1. položce dotazníku chybovalo o 8 % dívek méně než chlapců. Na 2. otázku, „Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup?“, odpovědělo správně 16 % dotázaných (tab. 7), což odpovídá 19 % dívek a 13 % chlapců (graf 1). Odpověděli, že dočasný chrup je tvořen 20 zuby. Zbývajících 84 % odpovědělo špatně, tzn., že špatně odpovědělo 81 % dívek a 88 % chlapců (graf 1). I v této otázce udělaly dívky méně chyb než chlapci. Na 3. otázku, „Kolik zubů má stálý chrup?“, odpovědělo 72 % dotázaných, že má 32 zubů, což je správně. Z toho bylo 24 dívek a 7 chlapců (graf 2). Chybně odpovědělo 28 %, z čehož byly 3 dívky a 9 chlapců (graf 2). Chlapci tedy udělali více chyb než dívky. Na 4. otázku, „Nejméně kolikrát denně by sis měl(a) čistit zoubky?“, odpovědělo 86 % respondentů, že by si měli čistit zuby 2x denně, což je správná odpověď a 14 % respondentů

78

zodpovědělo tuto otázku špatně. Správně odpovědělo 60 % dívek a 26 % chlapců. Špatně odpověděla 2 % dívek a 12 % chlapců (graf 1). Na otázku č. 5, „Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zoubků?“, znali téměř všichni respondenti správnou odpověď, která je 2 minuty. Správně odpovědělo 93 % dívek a 88 % chlapců (graf 1), to odpovídá 91 % respondentů. Špatně odpovědělo pouze 9 % respondentů. Z celkového počtu to bylo 7 % dívek a 13 % chlapců. Z toho plyne, že i v této otázce dívky méně chybovaly. Odpověď na tuto otázku je do jisté míry diskutabilní, protože čas nehraje příliš velkou roli. Mnohem důležitější je technika a s ní spojená kvalita čištění zubů, ale časový údaj 2 minuty se doporučuje jako optimální doba čištění zubů. Z tohoto důvodu je považován za správnou odpověď. Otázku č. 6, „Která jídla tvým zubům prospívají a která jim škodí? (Zakroužkuj jídla, která jim prospívají. Ta, která zubům škodí, naopak přeškrtni.)“, považovala autorka za nejtěžší. Respondenti měli na výběr z 8 potravin (zmrzlina, sýr, čokoláda, jablko, hruška, slazený nápoj kolového typu, dort a mléko). Překvapením bylo, že 84 % respondentů zaškrtlo všechny čtyři potraviny, tzn. zmrzlinu, čokoládu, slazený nápoj kolového typu, které zubům škodí. Správně tedy odpovědělo 93 % dívek a 69 % chlapců. Na otázku č. 6 zodpovědělo správně mnohem více dívek než chlapců (tab. 7). ČÍSLO OTÁZKY: 1. 2. 3. 4. 5. 6. počet respondentů 37 7 31 37 39 36 správně procentuální zastoupení (%) 86 16 72 86 91 84 počet respondentů 6 36 12 6 4 7 špatně procentuální zastoupení (%) 14 84 28 14 9 16 Tabulka 7: Počet správných a špatných odpovědí na jednotlivé otázky Z tabulky je patrné, kolik respondentů odpovědělo na jednotlivé otázky správně a kolik špatně. Pohlaví respondentů nebylo rozlišováno. Vždy je na prvním řádku uveden přesný počet respondentů a na druhém řádku je vyjádřeno, kolika procentům z celku tato hodnota odpovídá. (Legenda: 1. Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku a zapiš do tabulky: zubovina, sklovina, zubní dřeň; 2. Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup? 3. Kolik zubů má stálý chrup? 4. Nejméně kolikrát denně by sis měl(a) čistit zoubky? 5. Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zoubků? 6. Která jídla tvým zubům prospívají a která jim škodí?)

Respondenti udělali nejméně chyb v otázce č. 5, kterou zodpovědělo správně 91 %, tedy 39 z nich. Naopak největší problémy měli s otázkou č. 2. Na tuto otázku byl předpokládán větší počet správných odpovědí, protože se autorka domnívala, že si respondenti budou ještě 79

pamatovat, kolik měli dočasných zubů. Správně odpovědělo pouze 7 respondentů, což odpovídá 16 %. I na otázku č. 3 byl předpokládán větší počet správných odpovědí. Na ostatní otázky odpověděl správně podobný počet respondentů.

Graf 1: Porovnání správných a špatných odpovědí dívek a chlapců v procentech Graf je vyjádřením procentuálního počtu správných a špatných odpovědí dívek a chlapců. V prvním sloupečku je počet správných odpovědí dívek, ve druhém sloupečku je počet špatných odpovědí. Třetí a čtvrtý sloupeček ukazuje počet správných a špatných odpovědí chlapců. (Legenda: 1. Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku a zapiš do tabulky: zubovina, sklovina, zubní dřeň; 2. Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup? 3. Kolik zubů má stálý chrup? 4. Nejméně kolikrát denně by sis měl(a) čistit zoubky? 5. Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zoubků? 6. Která jídla tvým zubům prospívají a která jim škodí?)

Graf 2: Počet správných a špatných odpovědí dívek a chlapců Z grafu je možné vyčíst kolik dívek a kolik chlapců zvolilo správnou a kolik špatnou odpověď.

80

Chlapců bylo téměř o polovinu méně než dívek, proto každá jejich odpověď mnohem výrazněji ovlivnila rozložení procent mezi správné a špatné odpovědi. Nicméně je z prvního grafu patrné, že na všechny otázky odpovědělo správně větší procento dívek, než chlapců.

7.3.1.2

Druhá část dotazníku

Ve druhé části dotazníku autorka zaznamenávala, kterou z nabídnutých odpovědí respondent zvolil a jakého byl pohlaví. V případě, že se jednalo o otevřenou otázku, zaznamenala si odpověď. Využil-li respondent u polouzavřené otázky variantu další, autorka si zaznamenala individuální odpověď. Na 1. otázku, „Jak často si čistíš zoubky?“, odpovědělo vůbec 9 % respondentů. Variantu 1x denně zvolilo 7 %, 2x denně 77 % a po každém jídle 7 % respondentů (graf 3). Na otevřenou otázku č. 2, „Jak dlouho ti trvá jedno čištění zoubků?“, respondenti odpověděli nejčastěji 2 minuty. Respondenti věnují čištění zubů průměrně 2,25 minuty, dívky 2,5 minuty a kluci 2 minuty. Z uvedených průměrných hodnot vyplývá, že si dívky čistí zuby déle než chlapci. Nejdéle (5 min) si zuby čistí respondentka s fixními rovnátky. Tato hodnota zvýšila průměrnou hodnotu času, který věnují dívky čištění zubů. Na otázku č. 3, „Jakou používáš zubní pastu?“, odpovědělo 49 % respondentů, že používají zubní pastu s fluorem (jako mají rodiče), 23 % používá dětskou zubní pastu, 16 % zubní pasty střídá a 14 % neví, jakou zubní pastu používá (graf 3). Otázka č. 4, „Používáš kromě zubní pasty další přípravky?“, je otevřená otázka s více možnými odpověďmi, které jsou doplněny variantou další. Pouze jeden respondent (chlapec) této varianty využil a odpověděl, že používá ústní vodu a zubní nit. Ostatní respondenti variantu další nevyužili a vždy zaznačili pouze jednu z možných variant. Celkem 44 % respondentů uvedlo, že používají ústní vodu, 33 % zvolilo variantu NE, tzn., že nepoužívají kromě zubní pasty žádné další přípravky, 19 % používá fluoridový gel a pouze 2 % využila variantu další a zvolila zubní nit (graf 3). Jednalo se o již zmíněného jednoho respondenta.

81

Na otázku č. 6, „Máš nějaký zoubek zaplombovaný?“, odpovědělo 42 % ne, nemám žádnou plombu (tab. 5). Variantu ano, 1-2 zvolilo 37 %, variantu ano, 3-4 vybralo 12 %, nevím, potřeboval(a) bych zrcátko zvolilo 9 % a variantu ano, 5-6 nezakroužkoval nikdo (graf 3).

Graf 3: Odpovědi respondentů na jednotlivé otázky v procentech Graf zobrazuje, kolik procent respondentů volilo jednotlivé varianty odpovědí na otázky druhé části dotazníku. (Legenda: 1. Jak často si čistíš zuby? a) vůbec b) 1x denně c) 2x denně d) po každém jídle; 2. Jak dlouho ti trvá jedno čištění zoubků? (otevřená odpověď); 3. Jakou používáš zubní pastu? a) dětskou zubní pastu b) zubní pastu s fluorem (jako mají rodiče) c) střídám je d) nevím; 4. Používáš kromě zubní pasty další přípravky? a) ne b) ústní vodu c) fluoridový gel d) další (napiš jaké); 5. Kolikrát za rok chodíš k zubaři? a) nechodím vůbec b) jen když mě bolí zoubek c) chodím na preventivní prohlídku 1x za rok d) chodím na preventivní prohlídku 2x ročně e) když to ode mne chtějí rodiče nebo učitelé; 6. Máš nějaký zoubek zaplombovaný? a) ne, nemám žádnou plombu b) ano, 1-2 c) ano, 3-4 d) ano, 5-6 e) ano, více jak 7 f) nevím, potřeboval(a) bych zrcátko)

Dotazník byl vyhodnocen i s ohledem na pohlaví respondentů, jako v první části (graf 4). Z odpovědí je evidentní, že dívky dbají více o hygienu dutiny ústní, protože 85 % dívek si čistí zuby 2x denně. Zuby si 2x denně čistí pouze 63 % chlapců. Po každém jídle si zuby čistí 11 % dívek a ani jeden chlapec. Pouze 4 % dívek nevěděla, jakou používají zubní pastu. U chlapců to bylo celých 31 %. Z toho je možné usoudit, že chlapci mají o hygienu dutiny ústní menší zájem. Pouze 22 % dívek nepoužívá kromě zubní pasty žádné další přípravky, u chlapců je nepoužívá 50 %. Za světlou výjimku mezi chlapci můžeme považovat respondenta, který používá ústní vodu a zubní nit.

82

Zajímavé ovšem je, že na preventivní prohlídku chodí 2x ročně pouze 22 % dívek, ale 63 % chlapců, 1x ročně chodí 52 % dívek a 13 % chlapců a vůbec nechodí 11 % dívek a 19 % chlapců. Jelikož bylo zjištěno, že dívky dbají o hygienu dutiny ústní více než chlapci, je možné, že chlapci chodí na preventivní prohlídky častěji, protože mají větší problémy se zuby (častěji je bolí, mají více kazů atd.). Tuto domněnku potvrzují i výsledky odpovědí na otázku č. 6. Žádnou plombu nemá 48 % dívek. Stejně odpovědělo pouze 31 % chlapců. 11 % dívek a 13 % chlapců uvedlo, že mají 3-4 plomby. Odpověď se liší pouze o 2 %, což odpovídá jednomu respondentovi. Z odpovědí vyplývá, že chlapci dbají méně o hygienu dutiny ústním, s tím souvisí větší počet kazů a častější návštěvy zubního lékaře.

Graf 4: Odpovědi dívek a chlapců na jednotlivé otázky v procentech Graf zobrazuje kolik procent z dívek a kolik procent z chlapců zvolilo danou variantu odpovědi. (Legenda: 1. Jak často si čistíš zuby? a) vůbec b) 1x denně c) 2x denně d) po každém jídle; 2. Jak dlouho ti trvá jedno čištění zoubků? (otevřená odpověď); 3. Jakou používáš zubní pastu? a) dětskou zubní pastu b) zubní pastu s fluorem (jako mají rodiče) c) střídám je d) nevím; 4. Používáš kromě zubní pasty další přípravky? a) ne b) ústní vodu c) fluoridový gel d) další (napiš jaké); 5. Kolikrát za rok chodíš k zubaři? a) nechodím vůbec b) jen když mě bolí zoubek c) chodím na preventivní prohlídku 1x za rok d) chodím na preventivní prohlídku 2x ročně e) když to ode mne chtějí rodiče nebo učitelé; 6. Máš nějaký zoubek zaplombovaný? a) ne, nemám žádnou plombu b) ano, 1-2 c) ano, 3-4 d) ano, 5-6 e) ano, více jak 7 f) nevím, potřeboval(a) bych zrcátko)

Vyhodnocením první části dotazníku bylo zjištěno, že dívky udělaly v odpovědích méně chyb než chlapci, z čehož plyne, že dívky mají lepší úroveň znalostí o dutině ústní.

83

Z vyhodnocení druhé části dotazníku je patrné, že dívky pečují o zdraví dutiny ústní více, i když chodí méně často k zubaři. Jak již bylo zmíněno, může to mít spojitost právě s tímto faktem. Ze zjištěných údajů může být vyvozen závěr, že existuje jistá spojitost mezi znalostmi o dutině ústní a dějích, které v ní probíhají, a péčí o dutinu ústní.

7.3.2 Výsledky opětovného dotazníkového šetření provedeného na 1. stupni ZŠ Po teoretické přípravě žáků, proběhlo s časovým odstupem jednoho měsíce nové dotazníkové šetření, jehož cílem bylo zjistit, zda se úroveň znalostí respondentů po teoretické přípravě zvýšila. Výsledky opětovného dotazníkového šetření potvrdily, že došlo ke značnému zlepšení vědomostí žáků (tab. 8). U většiny otázek bylo dosaženo 100 % správných odpovědí. ČÍSLO OTÁZKY: 1. 2. 3. 4. 5. 6. počet respondentů 43 34 41 43 43 43 správně procentuální zastoupení (%) 100 79 95 100 100 100 počet respondentů 0 9 2 0 0 0 špatně procentuální zastoupení (%) 0 21 5 0 0 0 Tabulka 8: Počet správných a špatných odpovědí na jednotlivé otázky opětovného dotazníkového šetření Z tabulky je patrné, kolik respondentů odpovědělo na jednotlivé otázky správně a kolik špatně. Pohlaví respondentů nebylo rozlišováno. Vždy je na prvním řádku uveden přesný počet respondentů a na druhém řádku je vyjádřeno, kolika procentům z celku tato hodnota odpovídá. (Legenda: 1. Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku a zapiš do tabulky: zubovina, sklovina, zubní dřeň; 2. Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup? 3. Kolik zubů má stálý chrup? 4. Nejméně kolikrát denně by sis měl(a) čistit zoubky? 5. Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zoubků? 6. Která jídla tvým zubům prospívají a která jim škodí?)

Z grafu 5 je patrné, že opět byly nejproblematičtějšími otázkami otázky č. 2 a 3. V otázce č. 2 chybovalo 15 % dívek a 31 % chlapců, což odpovídá 4 dívkám a 5 chlapcům (graf 6). V otázce č. 3 dívky chybu neudělaly, ale 13 % chlapců ano.

84

Graf 5: Porovnání správných a špatných odpovědí dívek a chlapců v procentech Graf znázorňuje, kolik procent z dívek a kolik procent z chlapců odpovědělo na jednotlivé otázky správně a kolik špatně. (Legenda: 1. Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku a zapiš do tabulky: zubovina, sklovina, zubní dřeň; 2. Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup? 3. Kolik zubů má stálý chrup? 4. Nejméně kolikrát denně by sis měl(a) čistit zoubky? 5. Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zoubků? 6. Která jídla tvým zubům prospívají a která jim škodí?)

Graf 6: Počet správných a špatných odpovědí dívek a chlapců Graf znázorňuje kolik respondentů a respondentek odpovědělo správně a kolik chybovalo.

Z výsledků šetření je patrné, že teoretická příprava a provedení chemických pokusů zvýšily úroveň znalostí žáků a to jak dívek, tak chlapců. Rozdíly v počtu špatných odpovědí dívek a chlapců nebyly už tak velké, ale i po teoretické přípravě udělaly dívky méně chyb než chlapci.

85

7.3.3 Vyhodnocení dotazníku určeného rodičům Autorka měla původně v plánu zaznamenávat zvlášť odpovědi matek a otců. Vzhledem k tomu, že se jí vrátilo 34 dotazníků a z toho pouze 4 vyplnili otcové dětí, od původního plánu upustila a rozhodla se, že pohlaví rodičů nebude brát v úvahu. Dotazníky byly vyhodnoceny stejně jako u žáků, tzn., že si autorka vždy zaznamenala jednotlivé odpovědi a následně spočítala, kolik respondentů zvolilo kterou variantu odpovědi. Výsledky převedla na procenta a znázornila pomocí grafů. Na 1. otázku, „Instruoval vás někdo, jak pečovat o dětský chrup?“, odpovědělo 27 respondentů (graf 7) zubařka, což odpovídá 79 % (graf 8). Variantu nikdo a internet zaškrtli vždy 2 respondenti (6 %). V otázce č. 2, „Od jakého věku čistíte vašemu dítěti zuby?“, vybralo 24 respondentů (71 %) variantu od té doby, co se mu prořezaly první dočasné zuby. Osm respondentů (24 %) zaškrtlo variantu, až mělo prořezány všechny dočasné zuby nebo aspoň většinu, 3. a 4. variantu dočasné zuby jsme nečistili vůbec, začali jsme až u stálého chrupu a jiné vybralo po 1 respondentovi (3 %). Na 3. otázku, „Jakou zubní pastu používá vaše dítě?“, 19 respondentů (56 %) zaškrtlo, že jejich dítě používá dětskou zubní pastu. Dítě 9 respondentů (26 %) používá zubní pastu pro dospělé. Děti 3 respondentů (9 %) zubní pasty střídají a 3 respondenti (9 %) neví, jakou zubní pastou si jejich dítě čistí zuby. Na 4. otázku, „Používá vaše dítě kromě zubní pasty ještě nějaké další přípravky podporující zdraví zoubků?“, odpovědělo 15 (44 %) respondentů, že jejich dítě používá ústní vodu. Děti 12 respondentů (35 %) kromě zubní pasty další přípravky nepoužívají. Sedm respondentů (21 %) uvedlo, že jejich dítě používá fluoridový gel. Na 5. otázku, „Víte, jaký je hlavní důvod odlišení dětské zubní pasty a pasty “pro dospělé“?“, 30 respondentů (88 %) uvedlo, že je hlavní rozdíl v množství fluoru, což je správná odpověď. Čtyři respondenti (12 %) se domnívají, že se jedná o marketingový tah výrobců. 86

Na 6. otázku, „Podporuje konzumace některých potravin výrazněji vznik zubního kazu?“, odpovědělo 31 respondentů (91 %) správně, tedy ano a všichni tito respondenti vyřešili správně i doplňující úkol pojící se správnou odpovědí, ve kterém měli tyto potraviny vybrat z nabídnutých. Tři respondenti (9 %) odpověděli, že neví. V otázce č. 7, „Používá vaše dítě kromě zubního kartáčku nějaké další pomůcky?“, odpovědělo 24 respondentů (71 %), že jejich dítě další pomůcky nepoužívá. Nejčastěji používanou pomůckou je jednosvazkový kartáček, který používají děti 4 respondentů (12 %). Děti 2 respondentů (6 %) používají mezizubní kartáček a dítě jednoho respondenta (3 %) používá mezizubní nit. Na otázku č. 8, „Kontrolujete někdy, jak si vaše dítě čistí zuby?“uvedlo 24 respondentů (71 %), že ano. Někteří respondenti odpověděli podrobněji a vybrali některou z nabídnutých možností. Nejčastěji uváděli, že kontrolují čas, který jejich dítě věnuje čištění zubů. Někteří kontrolují i techniku čištění a pouze 2 respondenti kontrolují čas, techniku i dosažený výsledek. Osm respondentů (24 %) svým dětem důvěřuje a nekontroluje je. Dvěma respondentům je jedno, jak si jejich děti čistí zuby a domnívají se, že je to jejich věc. Na otázku č. 9, „Mění prostředí v puse po jídle?“ odpovědělo 26 respondentů (76 %), že se mění a stává se kyselejším, což je správná odpověď. Sedm respondentů (21 %) si myslí, že se nemění. Otázka č. 10, „Co podle vás způsobuje zubní kaz?“, je otevřená otázka. Většina respondentů na ni odpověděla a uvedla několik možností, např.: genetika, špatná hygiena dutiny ústní, působení kyselin na sklovinu atd. Nejpřesnější byla odpověď jedné respondentky: „Cukry se rozkládají na kyseliny, které odvápňují sklovinu → pak vzniká eroze → kaz.“ Až na jisté nepřesnosti (viz teoretická část diplomové práce – vznik zubního kazu) má respondentka v podstatě pravdu. Na otázku č. 11, „Myslíte, že má vznik zubního kazu vztah k nějakým chemickým procesům probíhajícím v dutině ústní?“, odpovědělo 27 respondentů (79 %) že ano. Šest respondentů (18 %) přiznalo, že neví a 1 respondent (3 %) odpověděl, že ne. Pokud respondenti zvolili správnou odpověď, tedy ano, měli ještě odpovědět na doplňující otázku, zda by věděli,

87

k jakým chemickým procesům probíhajícím v dutině ústní má vznik zubního kazu vztah. Na tuto doplňující otázku neodpověděl ani jeden respondent. Otázka č. 12, „Od kolika let si čistí vaše dítě zuby samo, aniž byste mu je po jeho vyčištění ještě dočišťovali?“, je otevřená otázka. Odpovědi respondentů se velmi lišily. Průměrně si děti čistí zuby sami od 6 let. Na otázku č. 13, „V kolika letech jste s vaším dítětem poprvé navštívili zubního lékaře?“, uvedlo 24 respondentů (71 %), že se svým dítětem navštívili zubního lékaře poprvé, když mu bylo 12 měsíců. Čtyři respondenti (12 %) šli se svým dítětem poprvé k zubaři, až mělo prořezány první dočasné zuby. Čtyři respondenti (12 %) čekali, až mělo jejich dítě zubní kaz.

Graf 7: Odpovědi rodičů na jednotlivé otázky Graf ukazuje, kolik rodičů zvolilo jednotlivé varianty odpovědí. (Legenda: 1. Instruoval vás někdo, jak pečovat o dětský chrup? a) nikdo b) zubař(ka) c) dentální hygienistka d) internet e) tištěné zdroje informací (informační letáky, časopisy atp.) f) jiné; 2. Od jakého věku čistíte vašemu dítěti zuby? a) od té doby, co se mu prořezaly první dočasné (mléčné) zuby b) až mělo prořezány všechny dočasné zuby nebo aspoň většinu c) dočasné zuby jsme nečistili vůbec, začali jsme až u stálého chrupu d) jiné; 3. Jakou zubní pastu používá vaše dítě? a) dětskou zubní pastu b) zubní pastu s fluorem (pro dospělé) c) střídá je d) nevím; 4. Používá vaše dítě kromě zubní pasty ještě nějaké další přípravky podporující zdraví zoubků? a) ne b) ústní vodu c) fluoridový gel d) další; 5. Víte, jaký je hlavní důvod odlišení dětské zubní pasty a pasty pro dospělé ? a) marketingový tah výrobců b) jiná chuť c) barva d) rozdílné množství fluoru; 6. Podporuje konzumace některých potravin výrazněji vznik zubního kazu? a) ano b) ne c) nevím; 7. Používá vaše dítě kromě zubního kartáčku nějaké další pomůcky? a) ne, nepoužívá b) mezizubní kartáček c) zubní nit d) jednosvazkový kartáček e) jiné; 8. Kontrolujete někdy, jak si vaše dítě čistí zuby? a) ne, je to jeho věc b) ne, důvěřuji mu c) ano, kontroluji hlavně: čas věnovaný čištění zubů/techniku čištění/dosažený výsledek – zda někde nezůstaly zbytky jídla či zubní; 9. Mění prostředí v puse po jídle? a) nemění se b) je kyselejší c) je zásaditější; 10. Co podle vás způsobuje zubní kaz? (volná odpověď) 11. Myslíte, že má vznik zubního kazu

88

vztah k nějakým chemickým procesům probíhajícím v dutině ústní? a) ano b) ne c) nevím; 12. Od kolika let si čistí vaše dítě zuby samo, aniž byste mu je po jeho vyčištění ještě dočišťovali? (volná odpověď); 13. V kolika letech jste s vaším dítětem poprvé navštívili zubního lékaře? a) když mu začaly bolesti s růstem zubů b) ve 12 měsících (tak jak je stanoveno v zubním průkazu dítěte) c) po prořezání prvních dočasných zoubků d) až mělo zubní kaz e) když se mu začaly vyměňovat dočasné zuby za stálé f) vůbec g) jiné)

Graf 8: Odpovědi rodičů na jednotlivé otázky v procentech Graf znázorňuje, kolik procent respondentů volilo jednotlivé varianty odpovědí na otázky. (Legenda: 1. Instruoval vás někdo, jak pečovat o dětský chrup? a) nikdo b) zubař(ka) c) dentální hygienistka d) internet e) tištěné zdroje informací (informační letáky, časopisy atp.) f) jiné; 2. Od jakého věku čistíte vašemu dítěti zuby? a) od té doby, co se mu prořezaly první dočasné (mléčné) zuby b) až mělo prořezány všechny dočasné zuby nebo aspoň většinu c) dočasné zuby jsme nečistili vůbec, začali jsme až u stálého chrupu d) jiné; 3. Jakou zubní pastu používá vaše dítě? a) dětskou zubní pastu b) zubní pastu s fluorem (pro dospělé) c) střídá je d) nevím; 4. Používá vaše dítě kromě zubní pasty ještě nějaké další přípravky podporující zdraví zoubků? a) ne b) ústní vodu c) fluoridový gel d) další; 5. Víte, jaký je hlavní důvod odlišení dětské zubní pasty a pasty pro dospělé ? a) marketingový tah výrobců b) jiná chuť c) barva d) rozdílné množství fluoru; 6. Podporuje konzumace některých potravin výrazněji vznik zubního kazu? a) ano b) ne c) nevím; 7. Používá vaše dítě kromě zubního kartáčku nějaké další pomůcky? a) ne, nepoužívá b) mezizubní kartáček c) zubní nit d) jednosvazkový kartáček e) jiné; 8. Kontrolujete někdy, jak si vaše dítě čistí zuby? a) ne, je to jeho věc b) ne, důvěřuji mu c) ano, kontroluji hlavně: čas věnovaný čištění zubů/techniku čištění/dosažený výsledek – zda někde nezůstaly zbytky jídla či zubní; 9. Mění prostředí v puse po jídle? a) nemění se b) je kyselejší c) je zásaditější; 10. Co podle vás způsobuje zubní kaz? (volná odpověď); 11. Myslíte, že má vznik zubního kazu vztah k nějakým chemickým procesům probíhajícím v dutině ústní? a) ano b) ne c) nevím; 12. Od kolika let si čistí vaše dítě zuby samo, aniž byste mu je po jeho vyčištění ještě dočišťovali? (volná odpověď); 13. V kolika letech jste s vaším dítětem poprvé navštívili zubního lékaře? a) když mu začaly bolesti s růstem zubů b) ve 12 měsících (tak jak je stanoveno v zubním průkazu dítěte) c) po prořezání prvních dočasných zoubků d) až mělo zubní kaz e) když se mu začaly vyměňovat dočasné zuby za stálé f) vůbec g) jiné) Z dotazníkového šetření vyplývá, že rodiče spadající do vybraného vzorku respondentů, mají velmi dobré znalosti o dutině ústní a v ní probíhajících chemických dějích. Převážná většina z nich dbá na hygienu dutiny ústní svých dětí a chodí s nimi pravidelně k zubaři. Je velmi pravděpodobné, že u jiného vzorku respondentů by se výsledky dotazníkového šetření lišily.

89

7.3.4 Srovnání výsledků žáků a jejich rodičů V dotazníku pro rodiče jsou 4 otázky týkající se chemie, které vycházejí z dotazníků určených žákům. Jedná se o otázky č. 6, 9, 10 a 11. Jak bylo uvedeno v zadání dotazníků, měli je původně vyplnit i rodiče žáků 2. stupně. Žáci 2. stupně mají mnohem větší znalosti z chemie, proto jim mohlo být položeno více otázek zaměřených na chemii, což by umožnilo zjistit, zda existuje souvislost mezi většími znalostmi rodičů a žáků o chemických dějích probíhajících v dutině ústní. Dotazníky určené rodičům žáků 1. stupně měly sloužit spíše pro úplnost zjišťovaných informací. V tomto směru od nich nebyl očekáván žádný velký přínos. Vzhledem k tomu, že se z otázek týkajících se chemie v dotazníku pro rodiče a žáky 1. stupně shoduje pouze jedna otázka, nemá smysl se pokoušet vyhodnotit, zda existuje zmíněná souvislost mezi vědomostmi rodičů a žáků. procentuální vyjádření (%)

100 % shoda odpovědí

počet spárovaných dotazníků 20

50 % shoda odpovědí

9

26

absolutní neshoda

5

15

59

odpovědí Tabulka 9: Shoda odpovědí na otázky číslo 3 a 4 Tabulka zaznamenává početní a procentuální shodu odpovědí rodičů a jejich dětí. 100 % shoda znamená, že rodiče i jejich děti odpovídali stejně na obě dvě otázky. V případě 50 % shody se odpověď rodiče a dítěte shodovala pouze v jedné otázce. Absolutní neshoda odpovědí znamená, že rodič i jeho dítě zvolili na obě dvě otázky jinou odpověď.

Otázky č. 3 a 4, týkající se hygieny dutiny ústní, jsou shodné v obou dotaznících (pro rodiče i žáky 1. stupně). Po porovnání odpovědí rodičů a žáků bylo zjištěno, že se jejich odpovědi shodují v 59 % dotazníků. Ve 26 % se shodovala jedna odpověď (častěji odpověď na otázku č. 4) a v 15 % došlo k absolutní neshodě odpovědí rodiče s dítětem (tab. 9). Zajímavým zjištěním bylo, že vyjma dvou žáků, všichni ostatní, kteří měli 100 % shodu odpovědí se svými rodiči, uvedli, že chodí 2x ročně na preventivní zubní prohlídku a nemají žádný kaz. Pouze 1 žák zakroužkoval, že má 3-4 zubní kazy. Z tohoto zjištění je možné usuzovat, že u žáků, kteří měli 100 % shodu odpovědí se svými rodiči, se doma na toto téma více hovoří a jsou lépe motivováni se o své zuby starat a mít 90

dobrou ústní hygienu. Díky tomu si žáci pamatují, ne jen jakou používají zubní pastu, ale i zda používají kromě zubní pasty ještě další chemické přípravky určené k péči o dutinu ústní. Vzhledem k tomu, že téměř všichni z nich chodí na preventivní prohlídku 2x ročně a nemají kazy, je pravděpodobné, že dbají více na hygienu dutiny ústní a více se starají o své zuby.

7.3.5 Vyhodnocení jednotlivých položek dotazníku určeného žákům 2. stupně ZŠ První část dotazníků byla vyhodnocována stejně jako u žáků 1. stupně ZŠ. Autorka zaznamenávala, zda respondent zvolil správnou či špatnou odpověď a zda se jednalo o dívku či chlapce. V případě špatné odpovědi již nezjišťovala, kterou ze špatných odpovědí respondent vybral. V úkolu č. 1, „PŘIŘAĎ SPRÁVNĚ NÁSLEDUJÍCÍ NÁZVY JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ ZUBU K ČÍSLŮM V OBRÁZKU: cement, cévy, dáseň, zubovina, kost, korunka, kořen, nervy, sklovina, zubní dřeň.“, provedlo přiřazení správně 23 % respondentů (tab. 10). Z toho bylo 27 % dívek a 17 % chlapců (graf 9). Dívky byly v řešení úkolu úspěšnější. Na otázku č. 2, „Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup?“, odpovědělo 28 % respondentů (tab. 10) 20 zubů, což je správná odpověď. Správně odpovědělo 32 % dívek a 21 % chlapců, tzn., že správně odpovědělo o 10 % více dívek než chlapců. Na otázku č. 3, „Kolik zubů má stálý chrup?“ je správná odpověď 32 zubů. Tuto variantu odpovědi zvolilo 82 % respondentů (tab. 10). Správně tedy odpovědělo 89 % z dívek a 75 % z chlapců (graf 9). Dívky si vedly lépe než chlapci. Na otázku č. 4, „Nejméně kolikrát denně by sis měl(a) čistit zuby?“, odpovědělo 82 % respondentů (tab. 10) 2x denně. Tato odpověď je považována za správnou a shodovala se s ní odpověď 89 % dívek a 71 % chlapců (graf 9). U této otázky se autorka domnívala, že budou počty správných odpovědí dívek a chlapců vyrovnané, ale téměř o 20 % byly lepší dívky.

91

Na otázku č. 5, „Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zubů?“, vědělo správnou odpověď (2 minuty) 85 % respondentů (tab. 10). Správně odpovědělo 84 % dívek a 88 % chlapců, což je 31 dívek a 21 chlapců (tab. 11). Otázka č. 5 je jediná, na kterou chlapci odpovídali lépe než dívky. V otázce č. 6, „Která jídla tvým zubům prospívají a která jim škodí? (Zakroužkuj jídla, která jim prospívají. Ta, která zubům škodí, naopak přeškrtni.)“, měli respondenti na výběr z osmi potravin (zmrzlina, sýr, čokoláda, jablko, hruška, slazený nápoj kolového typu, dort a mléko). 79 % respondentů (tab. 10) zaškrtlo všechny čtyři potraviny, tzn. zmrzlinu, čokoládu, slazený nápoj kolového typu, které zubům škodí. Správně tedy odpovědělo 86 % dívek a 67 % chlapců. Zajímavé je, že na tuto otázku odpovědělo správně 84 % žáků 1. stupně, tzn., že v řešení této otázky byli úspěšnější. Na otázku č. 7, „Reaguje zubní sklovina s kyselinami?“, odpovědělo ano, což je správě, 70 % dívek a 58 % chlapců, což je celkem 77 % respondentů (tab. 10). Na otázku č. 8, „Která zubní pasta je pro tebe nejvhodnější?“, zvolilo 77 % respondentů (tab. 10), že je pro ně nejvhodnější běžná zubní pasta pro dospělé, což je vzhledem k věku jedinců správná odpověď. Takto odpovědělo 92 % dívek a pouze 54 % chlapců. Na otázku č. 9, „Mění se prostředí v puse po jídle?“, odpovědělo 52 % respondentů (tab. 10), že je po jídle kyselejší, což je správná odpověď. Správně odpovědělo 68 % dívek a 29 % chlapců, což je 25 dívek a 7 chlapců (tab. 11). Procentuální počet správných odpovědí dívek přibližně 2,3x převýšil počet správných odpovědí chlapců. Na otázku č. 10, „Co se stane, pokud ponoříme vejce na 24 hodin do octa?“, se odpovědi respondentů lišily, protože se jedná o otevřenou otázku. Nebylo předpokládáno, že by respondenti uměli důvody změknutí podrobněji popsat. Aby byla odpověď považována za správnou, stačilo, když odpověděli, že skořápka změkne atp. U 39 % respondentů (tab. 10) byla odpověď uznána za správnou a odpovědělo tak 51 % dívek a 21 % chlapců (graf 9). Na tuto otázku odpovídaly jednoznačně lépe dívky. V otázce č. 11, „Který z prvků se nejvíce uplatňuje při ochraně zubní skloviny a díky tomu pomáhá chránit zub proti zubnímu kazu?“, měli respondenti vybrat jako správnou odpověď 92

fluor. Tuto variantu odpovědi zvolilo 78 % dívek a 75 % chlapců, což je celkem 77 % respondentů (tab. 10). Na otázku č. 12, „Co je to zubní plak?“, odpovědělo 67 % respondentů (tab. 9), že jsou to přeměněné zbytky potravy ulpívající na povrchu zubů a mikroorganizmy v nich žijící, což je správná odpověď. Správně odpovědělo 76 % dívek a 54 % chlapců (graf 9), což je 28 dívek a 13 chlapců (tab. 11). Na otázku č. 13, „Je zubní plak nebezpečný?“, správně odpovědělo 62 % dívek a 46 % chlapců, kteří zvolili variantu, že zubní plak je nebezpečný, protože mikroorganizmy v něm žijící vytvářejí kyseliny, ty narušují sklovinu a to podporuje vznik zubního kazu; také mohou produkovat některé látky, způsobující vznik vážných onemocnění. Celkem odpovědělo správně 56 % respondentů (tab. 10). Na otázku č. 14, „Proč používáme fluoridové přípravky?“ odpovědělo správně 66 % respondentů (tab. 10). Odpověděli, že v přítomnosti fluoridových iontů je sklovina odolnější proti působení kyselin. Stejně odpovědělo 68 % dívek a 63 % chlapců (graf 9). Na otázku č. 15, „Obsahuje pitná voda z vodovodu fluor?“ odpovědělo ano 26 % respondentů (tab. 10), což je správná odpověď. Odpovědělo tak 30% dívek a 21 % chlapců, což je 11 dívek a 5 chlapců (tab. 11).

93

ČÍSLO OTÁZKY

SPRÁVNĚ

ŠPATNĚ

počet respondentů

procentuální zastoupení (%)

počet respondentů

procentuální zastoupení (%)

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

14 17 51 50 52 48 40 47 32 24 47 41 34 40

23 28 84 82 85 79 66 77 52 39 77 67 56 66

47 44 10 11 9 13 21 14 29 37 14 20 27 21

77 72 16 18 15 21 34 23 48 61 23 33 44 34

15

16

26

45

74

Tabulka 10: Počet správných a špatných odpovědí před získáním teoretických znalostí V tabulce je zaznamenáno, kolik respondentů zvolilo správnou a kolik špatnou odpověď. V prvním sloupečku (počet respondentů) je přesný počet respondentů. Ve druhém sloupečku (procentuální zastoupení %) je počet respondentů, kteří zvolili správnou či špatnou odpověď vyjádřen v procentech. (Legenda: 1. Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku a zapiš do tabulky: zubovina, sklovina, zubní dřeň; 2. Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup? 3. Kolik zubů má stálý chrup? 4. Nejméně kolikrát denně by sis měl(a) čistit zoubky? 5. Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zoubků? 6. Která jídla tvým zubům prospívají a která jim škodí? 7. Reaguje zubní sklovina s kyselinami? 8. Která zubní pasta je pro tebe nejvhodnější? 9. Mění se prostředí v puse po jídle? 10. Co se stane, pokud ponoříme vejce na 24 hodin do octa? 11. Který z prvků se nejvíce uplatňuje při ochraně zubní skloviny a díky tomu pomáhá chránit zub proti zubnímu kazu? 12. Co je to zubní plak? 13. Je zubní plak nebezpečný? 14. Proč používáme fluoridové přípravky? 15. Obsahuje pitná voda z vodovodu fluor?)

94

ČÍSLO dívky Dobře špatně OTÁZKY 1 10 27 2 12 25 3 33 4 4 33 4 5 31 6 6 32 5 7 26 11 8 34 3 9 25 12 10 19 18 11 29 8 12 28 9 13 23 14 14 25 12 15 11 26

kluci dobře špatně 4 20 5 19 18 6 17 7 21 3 16 8 14 10 13 11 7 17 5 19 18 6 13 11 11 13 15 9 5 19

Tabulka 11: Počet správných a špatných odpovědí dívek a chlapců na jednotlivé otázky před získáním teoretických znalostí Tabulka vyjadřuje, kolik dívek a kolik chlapců odpovědělo správně nebo špatně na jednotlivé otázky. (Legenda: 1. Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku a zapiš do tabulky: zubovina, sklovina, zubní dřeň; 2. Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup? 3. Kolik zubů má stálý chrup? 4. Nejméně kolikrát denně by sis měl(a) čistit zoubky? 5. Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zoubků? 6. Která jídla tvým zubům prospívají a která jim škodí? 7. Reaguje zubní sklovina s kyselinami? 8. Která zubní pasta je pro tebe nejvhodnější? 9. Mění se prostředí v puse po jídle? 10. Co se stane, pokud ponoříme vejce na 24 hodin do octa? 11. Který z prvků se nejvíce uplatňuje při ochraně zubní skloviny a díky tomu pomáhá chránit zub proti zubnímu kazu? 12. Co je to zubní plak? 13. Je zubní plak nebezpečný? 14. Proč používáme fluoridové přípravky? 15. Obsahuje pitná voda z vodovodu fluor?)

95

Graf 9: Odpovědi žáků 2. stupně na jednotlivé otázky v procentech Graf vyjadřuje kolik procent dívek a kolik procent chlapců odpovědělo na jednotlivé otázky správně a kolik špatně. První, tmavě růžový, sloupec grafu vyjadřuje, kolik procent dívek odpovědělo správně. Fialový sloupec ukazuje, kolik procent dívek odpovědělo špatně. Zelený sloupec představuje procentuální počet správných odpovědí chlapců a modrý sloupec procentuální počet špatných odpovědí chlapců. (Legenda: 1. Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku a zapiš do tabulky: zubovina, sklovina, zubní dřeň; 2. Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup? 3. Kolik zubů má stálý chrup? 4. Nejméně kolikrát denně by sis měl(a) čistit zoubky? 5. Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zoubků? 6. Která jídla tvým zubům prospívají a která jim škodí? 7. Reaguje zubní sklovina s kyselinami? 8. Která zubní pasta je pro tebe nejvhodnější? 9. Mění se prostředí v puse po jídle? 10. Co se stane, pokud ponoříme vejce na 24 hodin do octa? 11. Který z prvků se nejvíce uplatňuje při ochraně zubní skloviny a díky tomu pomáhá chránit zub proti zubnímu kazu? 12. Co je to zubní plak? 13. Je zubní plak nebezpečný? 14. Proč používáme fluoridové přípravky? 15. Obsahuje pitná voda z vodovodu fluor?)

Z výsledků šetření a grafu 9 je patrné, že dívky zodpověděly 93 % otázek (14 otázek z 15) lépe než chlapci. U otázek č. 5, 11 a 14 je procentuální rozdíl počtu správných odpovědí do 5 %, ale u otázek č. 8, 9, 10 je rozdíl procentuálního počtu správných odpovědí až 39 %. Výjimku tvoří pouze otázka č. 5, na kterou odpověděli chlapci o 4 % lépe než dívky. Ze zjištěných údajů je možné vyvodit závěr, že i dívky na 2. stupni ZŠ mají lepší znalosti o dutině ústní a chemických dějích v ní probíhajících než chlapci.

96

7.3.6 Výsledky opětovného dotazníkového šetření provedeného na 2. stupni ZŠ Po prvním dotazníkovém šetření se autorka snažila rozšířit teoretické i praktické znalosti respondentů týkající se zkoumané oblasti, jak již bylo v úvodu kapitoly řečeno. Následně s časovým odstupem přibližně jednoho měsíce provedla dotazníkové šetření znovu. Cílem bylo zjistit, zda se úroveň znalostí respondentů po teoretické přípravě zvýšila. Po vyhodnocení druhého dotazníkového šetření bylo zjištěno, že se úroveň znalostí respondentů zvýšila. Na tři otázky (otázka č. 4, 8 a 10) odpovědělo správně 100 % respondentů (tab. 12). Největší problém dělala respondentům opět otázka č. 1, na kterou odpovědělo správně 65 % dívek a 58 % chlapců (graf 10). Nejvýraznější zlepšení bylo zaznamenáno u otázky č. 10, na kterou odpovědělo správně o 61 % respondentů více, z toho bylo. Podobně tomu bylo u otázek č. 15 a 2, na které odpovědělo lépe o 56 a 51 % respondentů. U ostatních otázek došlo také ke zlepšení, ale nebylo tak výrazné. Pohybovalo se mezi 8 – 39 % (graf 11). ČÍSLO OTÁZKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15

SPRÁVNĚ počet procentuální respondentů zastoupení (%) 38 48 60 61 57 58 60 61 52 61 56 53 56 55 50

62 79 98 100 93 95 98 100 85 100 92 87 92 90 82

ŠPATNĚ počet procentuální respondentů zastoupení (%) 23 13 1 0 4 3 1 0 9 0 5 8 5 6 11

38 21 2 0 7 5 2 0 15 0 8 13 8 10 18

Tabulka 12: Počet správných a špatných odpovědí dívek a chlapců na jednotlivé otázky po získání teoretických znalostí Tabulka vyjadřuje, kolik respondentů odpovědělo správně nebo špatně na jednotlivé otázky. V prvním a třetím sloupečku jsou uvedeny počty respondentů. Ve druhém a čtvrtém sloupečku jsou tyto hodnoty převedeny

97

na procenta. (Legenda: 1. Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku a zapiš do tabulky: zubovina, sklovina, zubní dřeň; 2. Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup? 3. Kolik zubů má stálý chrup? 4. Nejméně kolikrát denně by sis měl(a) čistit zoubky? 5. Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zoubků? 6. Která jídla tvým zubům prospívají a která jim škodí? 7. Reaguje zubní sklovina s kyselinami? 8. Která zubní pasta je pro tebe nejvhodnější? 9. Mění se prostředí v puse po jídle? 10. Co se stane, pokud ponoříme vejce na 24 hodin do octa? 11. Který z prvků se nejvíce uplatňuje při ochraně zubní skloviny a díky tomu pomáhá chránit zub proti zubnímu kazu? 12. Co je to zubní plak? 13. Je zubní plak nebezpečný? 14. Proč používáme fluoridové přípravky? 15. Obsahuje pitná voda z vodovodu fluor?)

Graf 10: Odpovědi žáků 2. stupně na jednotlivé otázky v procentech Graf vyjadřuje kolik procent dívek a kolik procent chlapců odpovědělo na jednotlivé otázky správně a kolik špatně. První, tmavě růžový, sloupec grafu vyjadřuje, kolik procent dívek odpovědělo správně. Fialový sloupec ukazuje, kolik procent dívek odpovědělo špatně. Zelený sloupec představuje procentuální počet správných odpovědí chlapců a modrý sloupec procentuální počet špatných odpovědí chlapců.

98

Graf 11: Procentuální srovnání správnosti odpovědí před a po získání teoretických znalostí Graf je vyjádřením počtu správných odpovědí na jednotlivé otázky před a po získání teoretických znalostí. (Legenda: 1. Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku a zapiš do tabulky: zubovina, sklovina, zubní dřeň; 2. Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup? 3. Kolik zubů má stálý chrup? 4. Nejméně kolikrát denně by sis měl(a) čistit zoubky? 5. Jaká je minimální doporučená doba pro čištění zoubků? 6. Která jídla tvým zubům prospívají a která jim škodí? 7. Reaguje zubní sklovina s kyselinami? 8. Která zubní pasta je pro tebe nejvhodnější? 9. Mění se prostředí v puse po jídle? 10. Co se stane, pokud ponoříme vejce na 24 hodin do octa? 11. Který z prvků se nejvíce uplatňuje při ochraně zubní skloviny a díky tomu pomáhá chránit zub proti zubnímu kazu? 12. Co je to zubní plak? 13. Je zubní plak nebezpečný? 14. Proč používáme fluoridové přípravky? 15. Obsahuje pitná voda z vodovodu fluor?)

Provedením opětovného dotazníkového šetření na 2. stupni ZŠ bylo zjištěno, že se znalosti žáků po teoretické přípravě zlepšily. Po procentuálním porovnání správných odpovědí dívek a chlapců se ukázalo, že odpovídalo správně větší procento dívek než chlapců, stejně jako tomu bylo u žáků prvního stupně základní školy. Je nutné si uvědomit, že v případě výběru jiného vzorku respondentů by se odpovědi s největší pravděpodobností lišily od těch, které byly získány v tomto dotazníkovém šetření. Na odpovědi respondentů má vliv jejich vzdělání, sociální postavení a několik dalších aspektů.

99

8 Diskuze Autorka vytvořenými dotazníky ověřovala efektivitu přenosu informací z učitele na ţáka a míru uplatnění těchto informací v reálném ţivotě. Z opětovného dotazníkového šetření zjistila, ţe efektivita přenosu informací byla vysoká. Výsledek zjištění mohl být zkreslen tím, ţe autorka prováděla výuku i dotazníkové šetření na druhém stupni základních škol sama, v rámci pedagogických praxí. Snaţila se o 100% míru návratnosti dotazníků, kontrolovala, zda jsou podepsané atd. Domnívá se, ţe pokud by dotazníkové šetření prováděla jiná osoba, nemusela by být návratnost podepsaných dotazníků tak vysoká. „Výpovědi získané dotazníkovým šetřením se pokládají za směrodatné, pouze byl-li dotazník zadán v písemné formě dospělým osobám s přiměřenou inteligencí a dětem nad deset let, a zkoumané osoby musí být předem kladně motivovány k odpovědnému vyplnění dotazníku.“149 Aby byl tento předpoklad splněn, byly dotazníky předloţeny ţákům pátých a devátých tříd základních škol. Ţáci byli k vyplnění dotazníku motivováni pouze ţádostí učitele. Zde vidí autorka prostor pro zlepšení. Autorka si je vědoma, ţe pro zvýšení výpovědnosti dotazníkového šetření by bylo třeba zahrnout větší počet respondentů. Dále by bylo vhodné provést rozsáhlejší studii určující korelaci mezi úrovní znalostí rodičů o prevenci zubního kazu a orální hygienou jejich dětí. „Dotazník bývá řazen do tzv. subjektivních metod, neboť respondent může různým způsobem ovlivňovat své výpovědi (např. snažit se jevit společensky lepší apod.). V psychologii se tento problém může částečně kompenzovat pomocí tzv. skóre upřímnosti. Do dotazníku je v tomto případně záměrně začleněna sada otázek, týkajících se takových situací denního života, ve kterých lze téměř s jistotou očekávat, že se respondent chová určitým společensky méně vhodným způsobem (např. každý průměrný člověk někdy v životě lhal). Podle odpovědí na tyto specifické otázky lze usuzovat na spolehlivost či nespolehlivost vyplňování celého dotazníku.“150

149

KOHOUTEK, Rudolf. Psychologie v teorii a praxi: Dotazník jako průzkumná metoda. Rudolfkohoutek.blog.cz [online]. 2010. vyd. 2010, 10.2.2010 [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/1002/dotaznikjako-pruzkumna-metoda 150 KOHOUTEK, Rudolf. Psychologie v teorii a praxi: Dotazník jako průzkumná metoda. Rudolfkohoutek.blog.cz [online]. 2010. vyd. 2010, 10.2.2010 [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/1002/dotaznikjako-pruzkumna-metoda

100

Skóre upřímnosti nebylo před poloţením dotazníků měřeno. Z tohoto důvodu nelze odpovědi respondentů povaţovat za zcela pravdivé. Otvírá se zde prostor pro rozšíření dotazníkového šetření o stanovení tohoto skóre a stanovení míry pravdivosti získaných odpovědí.

101

9 Závěr Zubní kaz je nejčastěji se vyskytující chronické onemocnění v České republice. Způsob, jak toto onemocnění eliminovat je efektivní prevence. Ukázalo se, že je velice účinné začít s prevencí vzniku zubního kazu u žáků základních škol. Škola je institucí, ve které dochází působením pedagogů na žáky k výchovně-vzdělávacímu procesu. Učitel může žákům zprostředkovat informace o zubním kazu a s ním souvisejícími chemickými ději probíhajícími v dutině ústní a prevenci vzniku zubního kazu. Z tohoto důvodu bylo vytvořeno několik preventivních zubních programů určených pro základní školy. Problém je, že učitelé nemají v tomto směru dostatečné znalosti, což je nutí vyhledávat si potřebné informace na internetu nebo v jiných informačních zdrojích. Tento zdlouhavý proces učitele nejen zatěžuje, ale může jej i odradit od zapojení se do preventivního programu. Z tohoto důvodu bylo cílem teoretické části diplomové práce vytvořit ucelený zdroj informací, který by učitelům usnadnil práci. Tento cíl byl naplněn.

Informace uvedené

v teoretické části se mohou zdát zbytečně podrobné, ale učitel nemůže nikdy vědět, na co se ho žáci zeptají. Bez dostatečného množství informací, umožňujících pochopení souvislostí jim nemůže fundovaně odpovědět. Součástí empirické části diplomové práce jsou pracovní listy, karty pokusů a výukové prezentace, aby i žáci mohli lépe pochopit souvislosti mezi chemickými ději probíhajícími v dutině ústní, vznikem zubního kazu a významem prevence. S využitím těchto materiálů bylo v dotazníkovém šetření zkoumáno, zda má teoretická příprava žáků vliv na úroveň jejich znalostí. Vyhodnocením dotazníkového šetření byla tato informace potvrzena. Dále byla v dotazníkové části zkoumána úroveň znalostí žáků, úroveň hygieny dutiny ústní a zájem o prevenci. Z výsledků dotazníkového šetření vyplynulo, že dívky mají lepší znalosti o dutině ústní a chemických dějích, které v ní probíhají. Dále bylo zjištěno, že dívky mají lepší hygienu a větší zájem o prevenci než chlapci. Cíle výzkumné části práce byly naplněny, kromě jednoho a to, zjistit zda existuje souvislost mezi úrovní znalostí rodičů a jejich dětí.

102

V závěru práce bych si dovolila zmínit neskromné přání, aby vytvořené materiály nezůstaly pouze součástí této diplomové práce, ale byly použity k podpoře prevence vzniku zubního kazu, která významně ovlivňuje zdraví dutiny ústní každého jedince. V pozdějším věku mu může ušetřit nemalé částky za nejrůznější rekonstrukce a náhrady zubů, o čemž se pravidelně přesvědčuji na svých praxích v rámci studia zubního lékařství.

103

10 Použité zdroje 10.1 Knižní zdroje HELLWIG, Elmar, Joachim KLIMEK a Thomas ATTIN. Záchovná stomatologie a parodontologie. 1. vyd. Překlad Jan Streblov. Praha: Grada, 2003, ISBN 80-247-0311-4. KILIAN, Jan. Prevence ve stomatologii. 2. vyd. Praha: Galén, 1999, ISBN 80-726-2022-3. KLEPÁČEK. Klinická anatomie ve stomatologii. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, ISBN 80-716-9770-2. MALÍNSKÝ, Jiří, Jarmila MALÍNSKÁ a Zdeňka MICHALÍKOVÁ. Morfologie orofaciálního systému: pro studenty zubního lékařství. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, ISBN 08-043-84. MAZÁNEK, Jiří. Zubní lékařství: propedeutika. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, xxvii s. obr. příl. ISBN 978-802-4735-344. ONDRÁČEK, Josef a Božena PÍCKOVÁ. Žákovské pokusy ve vyučování fyzice na ZDŠ. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. PACHMANN, Eduard a Viktor HOFMANN. Obecná didaktika chemie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1981. ISBN 14-459-81. ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Amalgamová výplň. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, ISBN 80-701-3242-6. ROZKOVCOVÁ, Eva, Pavol SOVIAR, Stanislav ZÁBRDOVSKÝ a Eva ZÁHLAVOVÁ. Stomatologická propedeutika: Učebnice pro lékařské fakulty. Praha: Aviceum, zdravotnické nakladatelství, 1984. ISBN 08-043-84. SILBERNAGL, Stefan a Agamemnon DESPOPOULOS. Atlas fyziologie člověka. 6. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2004, XII, ISBN 80-247-0630-X. STEJSKALOVÁ, Jitka. Konzervační zubní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, c2003, xiii, ISBN 80-726-2225-0. SVOBODA, Otto. Stomatologická propedeutika: Učebnice pro lékařské fakulty. Praha: Aviceum, zdravotnické nakladatelství, 1984. ISBN 08-043-84. 104

WEBER, Thomas. Memorix zubního lékařství. 1. české vyd. Praha: Grada, 2006, 430 s. ISBN 80-247-1017-X.

10.2 Internetové zdroje BLAŽKOVÁ, Ivana. Stránky o zubních pastách. Stránka o zubních pastách: Dělení zubních past *online+. Ústí nad Labem, 2003 *cit. 2014-05-13+. Dostupné z: BRADNA, Pavel. Chemie dentálních cementů: složení, vlastnosti. Praha. Dostupné z: Centrum pro výzkum žvýkání: Co zlepší vaše dentální zdraví? Žvýkačka!. *online+. *cit. 2013-04-06+. Dostupné z: ČECH, Svatopluk. Mikroskopická stavba dentinu, druhy dentinu, klinický význam dentinu. 2013. Dostupné z: ČECH, Svatopluk. Praktikum 2: Tvrdé tkáně zubu - chemické složení, vlastnosti a původ Mikroskopická stavba skloviny, věkové změny, karies. Brno, 2013. Dostupné z: http://www.is.muni.cz Český zelený kříž: Projekt Dětský úsměv [online]. Praha, 2011, 2013 [cit. 2014-12-10]. Dostupné z:http://www.ceskyzelenykriz.cz/cs/detsky_usmev DENTAKTIV: Centrum zubní péče pro holky, kluky, dámy a pány: Výplně zubů [online]. Praha [cit. 2013-03-27+. Dostupné z: DOSTÁL, Jiří. Biochemie ústní dutiny: Sliny ~ Plaky ~ Zubní kaz. Brno, 2012. Výuková prezentace. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity. Dostupné z: DŘÍZHAL, Ivo. Parodontitida - onemocnění ohrožující chrup. Medicína pro praxi [online]. 2007, roč. 4, č. 9, s. 3 *cit. 2013-11-10+. Dostupné z: DVOŘÁK, Richard. Zubní plak a onemocnění parodontu. Stome Team: Nasloucháme potřebám dentální veřejnosti *online+. 2011, roč. 2011, č. 5, 18.10.2011 *cit. 2013-11-10]. Dostupné z: 105

HATKOVÁ, Jarmila. Domácí pokusy z chemie: Projekt EU - Moderně nejen v přírodních vědách. Pokusy z chemie *online+. Základní škola Letohrad, Komenského 269 *cit. 2014-0804+. Dostupné z: Healthylifeistanbul. Root Canal Therapy: How is Pulp Infected? [online]. 1999 [cit. 201311-24+. Dostupné z: JEDLIČKOVÁ, Martina. Zubní pasty - jejich složení a funkce. Brno, 2012. Výuková prezentace. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity. Dostupné z: JÍLKOVÁ, Irena. Fluor a zubní kaz. Ústí nad Labem, 24.10.2012. Dostupné z: < > Výuková prezentace. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední kola zdravotnická. JIRKŮ, Jan. Tvrdé zubní tkáně. Wikiskripta [online]. 2011, 8.5.2011 [cit. 2013-11-24]. Dostupné z: KOBOZ SERVICE S.R.O. Nazuby.cz *online+. České Budějovice, 2012 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: KOČOVÁ, Jitka. Histologie zubu. *online+. *cit. 2013-04-07+. Dostupné z: KOHOUTEK, Rudolf. Psychologie v teorii a praxi: Dotazník jako průzkumná metoda [online]. 2010 [cit. 2014-08-06+. Dostupné z: LONGAUEROVÁ, Alena, Alena ALENA SCHLOSSEROVÁ a Jana CINOVÁ. Prevence v oblasti dentálního zdraví.ZdravíE15: Sestra *online+. 2009, roč. 2009, č. 9, s. 1, 9.9.2009 [cit. 201403-26+. Dostupné z: MAŇASKOVÁ, Dana In: Medicinman: Fluor - F [online]. 2010, 7.9.2013 [cit. 2013-11-17]. Dostupné z: Medical Pictures Info. 4 Medical Pictures Info: Useful healt definition and pictures [online]. 2011, 24.10.2011 [cit. 2014-05-25]. Dostupné z:

106

NANO MEDICAL HYDROXYAPATITE: APADENT APAGARD RENAMEL. Nano medical hydroxyapatite [online]. 2010 [cit. 2013-11-24+. Dostupné z: Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15]. Dostupné z: Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z: Národní ústav pro vzdělávání. BALADA, Jan, a kol. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání: Pomůcka na pomoc učitelům *online+. ¨Praha, 2007 *cit. 2014-09-23]. Dostupné z: NEDOROST Luboš, V.Tomanová, L. Eberlová, O. Moztarzadeh, V. Adlerová, H. Hecová, J. Kočová, P. Fiala, J. Slípka, Z. Tonar.Atlas histologie tvrdých tkání: příručka pro studenty *online+. Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze, 2009 [cit. 2013-1112]. ISBN 1804 - 4409. Dostupné z: PECHOVÁ, Lenka. Výživou ke zdravému chrupu dětí [online]. 2012, [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: POLÁK, Albert. Moje biologie: Trávící soustava [online]. 2013, 30.1.2014 [cit. 2014-0723+. Dostupné z: POLEDNÍK, Pavel. Xylitol: Xylitol - účinný spojenec v boji proti zubnímu kazu - doc. MUDr. P. Poleník. In: Clio: Váš sladký život [online]. 2007 [cit. 2013-11-19+. Dostupné z: Práce v laboratoři: Laboratorní řád. BŘÍŽĎALA, Jan. E-chemBook.eu: Multimediální učebnice chemie *online+. Přírodovědecká fakulta UK v Praze, 2000 *cit. 2014-05-25]. Dostupné z: PUČOVÁ, Jana a Lucie KUJANOVÁ. Zubní pasta dříve a dnes. Webchemie: podpora výuky chemie [online]. 2013, s. 1, 20.8.2013 [cit. 2014-03-26+. Dostupné z: ROUBALÍKOVÁ, Lenka. Hygiena dutiny ústní (II. část). Medicína pro praxi: Mezioborové přehledy [online]. 2007, roč. 2007, č. 4, s. 4 *cit. 2014-03-26+. Dostupné z: Safina: safragam special [online]. Jesenice, 2006 [cit. 2014-07-26+. Dostupné z: 107

SOJKA, Tomáš. DENTAMEDIKA: Zubní ordinace Brno MUDr. Tomáš Sojka a kol.: Zubní výplně: Skloionomer (GIC, sklopolyalkenoátový cement) [online]. Brno, 2011 [cit. 2013-0327+. Dostupné z: Solný chrám: solná jeskyně v Letňanech. Solný chrám: Fluoróza - důvod k používání zubní pasty bez fluoru [online]. 2009 [cit. 2014-05-13]. Dostupné z: TÁBORSKÁ, Eva. Biochemie tvrdých tkání. 2013. vyd. 2013. Dostupné z: Toxické látky: Historie otrav rtutí [online]. [cit. 2013-03-27+. Dostupné z: Typy otázek v dotazníku. Dotazník-online: ...jak na dotazník [online]. 2007 [cit. 2014-0805+. Dostupné z: UTREJA, D, A TEWARI a HS CHAWLA. A study of influence of sugars on the modulations of dental plaque pH in children with rampant caries, moderate caries and no caries. Journal of Indian Society of Pedodontics and Preventive Dentistry [online]. 2010, roč. 28, č. 4, s. 278- [cit. 2013-04-10]. ISSN 0970-4388. DOI: 10.4103/0970-4388.76158. Dostupné z: Velký lékařský slovník [online]. Praha, 2008 [cit. 2014-09-14+. Dostupné z: VRBOVÁ, Tereza. Aspartam - pro a proti. In: Ordinace [online]. 2007 [cit. 2013-11-19]. Dostupné z: Wrigley: Chewing Gum & Oral Health. When on the go, remember Eat.Drink.Chew.: How Chewing Gum Works to Promote Good Oral Health [online]. 2012 [cit. 2013-11-17]. Dostupné z: 2011.igem.org: DISColi [online]. 2011 [cit. 2013-11-10+. Obrázek ve formátu JPG. Dostupné z: Zdravé zuby [online]. Olomouc, 2012 [cit. 2014-12-10]. Dostupné z: http://www.zdravezuby.cz/pro-skoly/zapojit-se-do-programu/

108

11 Seznam obrázků Obr. 1:Popis zubu Obr. 2: Typy prizmat Obr. 3: Popis prizmat Obr. 4: Dentinosklovinná hranice Obr. 5: Odontoblast Obr. 6: Závěsný aparát zubu Obr. 7: Vývoj zubního plaku Obr. 8: Hlavní faktory podílející se ne vzniku zubního kazu Obr. 9: Vznik zubního kazu Obr. 10: Demineralizace a remineralizace Obr. 11: Schéma ukazující chemické děje probíhající při vzniku kazu ve sklovině Obr. 12: Amalgamová výplň Obr. 13: Amalgamátor Obr. 14: Kompozitní výplňové materiály Obr. 15: Jak ovlivňuje žvýkání žvýkačky hodnoty pH dutiny ústní Obr. 16: Floróza – bílé skvrny + deformace zubu Obr. 17: Pokročilá fluoróza – hnědé skvrny Obr. 18: Doporučené dávkování fluoridových tablet v závislosti na věku, příjmu fluoridů v pitné vodě a soli Obr. 19: Metabolizmus sacharózy bakterií Streptococcus mutans Obr. 20: Tvorba primární sliny Obr. 21: Přeměna primární sliny na sekundární

109

12 Seznam tabulek Tabulka 1: Procentuální zastoupení anorganických, organických látek a vody v zubu Tabulka 2: Zastoupení fluoru v běžně dostupných potravinách a vodě Tabulka 3: Souvislost mezi konzumací cukrů a poklesem pH Tabulka 4: Anorganické složky slin (mmol/l) Tabulka 5: Návrh na zařazení jednotlivých pokusů určených žákům 1. stupně do RVP ZV Tabulka 6: Návrh na zařazení jednotlivých pokusů určených žákům 2. stupně do RVP ZV Tabulka 7: Počet správných a špatných odpovědí na jednotlivé otázky Tabulka 8: Počet správných a špatných odpovědí na jednotlivé otázky opětovného dotazníkového šetření Tabulka 9: Shoda odpovědí na otázky číslo 3 a 4 Tabulka 10: Počet správných a špatných odpovědí před získáním teoretických znalostí Tabulka 11: Počet správných a špatných odpovědí dívek a chlapců na jednotlivé otázky před získáním teoretických znalostí Tabulka 12: Počet správných a špatných odpovědí dívek a chlapců na jednotlivé otázky po získání teoretických znalostí

110

13 Seznam grafů Graf 1: Porovnání správných a špatných odpovědí dívek a chlapců v procentech Graf 2: Počet správných a špatných odpovědí dívek a chlapců Graf 3: Odpovědi respondentů na jednotlivé otázky v procentech Graf 4: Odpovědi dívek a chlapců na jednotlivé otázky v procentech Graf 5: Porovnání správných a špatných odpovědí dívek a chlapců v procentech Graf 6: Počet správných a špatných odpovědí dívek a chlapců Graf 7: Odpovědi rodičů na jednotlivé otázky Graf 8: Odpovědi rodičů na jednotlivé otázky v procentech Graf 9: Odpovědi žáků 2. stupně na jednotlivé otázky v procentech Graf 10: Odpovědi žáků 2. stupně na jednotlivé otázky v procentech Graf 11: Procentuální srovnání správnosti odpovědí před a po získání teoretických znalostí

111

14 Seznam příloh Příloha 1: Pracovní listy pro 1. stupeň – učitel Příloha 2: Pracovní listy pro 1. stupeň – žáci Příloha 3: Pracovní listy pro 2. stupeň – učitel Příloha 4: Pracovní listy pro 2. stupeň – žáci Příloha 5: Powerpointová prezentace pro žáky 1. stupně ZŠ Příloha 6: Powerpointová prezentace pro žáky 2. stupně ZŠ Příloha 7: Karty pokusů pro 1. stupeň – učitel Příloha 8: Karty pokusů pro 1. stupeň – žáci Příloha 9: Karty pokusů pro 2. stupeň – učitel Příloha 10: Karty pokusů pro 2. stupeň – žáci Příloha 11: Dotazník pro žáky 1. stupně ZŠ Příloha 12: Dotazník pro žáky 2. stupně ZŠ Příloha 13: Dotazník pro rodiče žáků

112

14.1

Příloha 1: Pracovní listy pro 1. stupeň – učitel

PRACOVNÍ LISTY CHRAŇTE SVÉ ZOUBKY 1. stupeň ZŠ - pro učitele

Název: Chraňte své zoubky Úroveň: 1. stupeň ZŠ Předmět: přírodopis Doporučený věk žáků: 3. – 5. třída ZŠ Doba trvání: 2 vyučovací hodiny Téma:

Stavba, funkce a dělení zubů; zubní kaz, vznik a prevence NÁVRH ZAŘAZENÍ PRACOVNÍCH LISTŮ DO RVP

RVP:

Člověk a jeho svět – Člověk a jeho zdraví – Přírodověda – lidské tělo Člověk a jeho svět – Člověk a jeho zdraví – Přírodověda – péče o zdraví, zdravá výživa Člověk a jeho svět – Rozmanitost přírody – Přírodověda – látky a jejich vlastnosti Člověk a jeho svět – Rozmanitost přírody – Přírodověda – voda a vzduch Člověk a jeho svět – Rozmanitost přírody – Přírodověda – rostliny, houby, živočichové151

Kompetence:  Kompetence k učení: 152  vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně vyuţívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém ţivotě  operuje s obecně uţívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy  samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro vyuţití v budoucnosti 151

 Kompetence k řešení problémů:  Samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; uţívá k řešení problémů logické, matematické a empirické postupy  vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, vyuţívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému  ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů152 151 152

Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z: Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z:

153

 Kompetence komunikativní 154  rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běţně uţívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je vyuţívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění  formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstiţně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu  Kompetence sociální a personální  přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají  Kompetence pracovní  vyuţívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podloţená rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření153

Výchovně vzdělávací cíle:  uplatňuje základní hygienické, reţimové a jiné zdravotně preventivní návyky s vyuţitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním ačinnostmi vztah ke zdraví  dodrţuje zásady chování tak, aby neohroţoval zdraví své a zdraví jiných  vyuţívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a podpoře vlastního zdravého způsobu ţivota  účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb s ohledem na oprávněné nároky jiných osob  uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou154

153 154

Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z: Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z:

FUNKCE ZUBŮ 1) Zuby mají několik významných funkcí. Zkus se zamyslet a vyjmenovat alespoň tři z nich: Ukusování potravy, rozmělňování potravy, artikulace, estetika

STAVBA ZUBŮ 2) Na první pohled můžeme na zubu rozlišit tři části. K popisované části zubu doplň její název a číslicí zaznač do obrázku. 1) Viditelná část zubu: KORUNKA 2) Část zubu obklopená dásní: KRČEK 3) Upevňuje zub v čelisti: KOŘEN

3) Když rozřízneme zub, uvidíme, že se skládá z několika vrstev (viz obrázek). Spoj správně název vrstvy zubu s jejími vlastnostmi. ZUBNÍ DŘEŇ (pulpa) ZUBOVINA (dentin) SKLOVINA (email)

Kryje povrch korunky Nejtvrdší tkáň lidského těla Tvořena z 98% minerálními látkami Vyplňuje dutý střed zubu Nachází se v ní krevní cévy a nervy Vyživuje zub Stavbou se podobá kosti Tvořena živými buňkami Citlivá na tepelné i chemické podněty

4) Kolika zuby je tvořen stálý chrup? Odpověď Ti prozradí tajenka. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Přístroj, který pan zubař pouţívá, kdyţ ošetřuje zkaţené zoubky. Jak se nazývá část zubu, upevňující zub v kosti? Jak se říká zubu, který mele potravu jako mlýnek? Kolik zubů má mléčný (dočasný) chrup? Pevné skupenství vody se nazývá … . K čištění zubů je pouţívána zubní pasta a … . Zuby obklopuje růţová … . Kapalina, bez které by na Zemi nebyl ţivot. Materiál, ze kterého se vyrábějí tmavé zubní plomby.

1. V R 2. K O 3. S T O L 4. D V A 5. L 6. K A R 7. 8. 9. A M

T Ř I C E T D V A

A E Č E D Á Á O L

Č K A N K A T Č S D G

E K E Ň A A M

5) Spočítej, kolik zubů je v mléčném (dočasném) chrupu. Řezáky vybarvi modře, špičáky žlutě a stoličky zeleně.

V mléčném (dočasném) chrupu je celkem 20 zubů. Z toho je 8 řezáků, 4 špičáky a 8 stoliček.

6) Doplň do textu chybějící slova. Jako nápovědu využij obrázky pod textem. Zubní kaz vzniká činností bakterií, které potřebují ke svému ţivotu cukr. Přeměňují ho na kyselé látky. Ty narušují zubní sklovinu. Tím je zahájen vznik zubního kazu. Na začátku vypadá kaz jako bílá skvrna, která nebolí. S postupem času narušují bakterie zoubek čím dál tím víc, aţ začne zubní kaz bolet. Proto je velmi důleţité navštěvovat pravidelně, nejlépe dvakrát ročně, zubního lékaře, aby všechna podezřelá místa objevil včas, dříve neţ vznikne zubní kaz.

7) Ovlivňuje to, co jíš, vznik zubního kazu? Maminka vzala Honzíka s Aničkou na velký nákup, aby si vybrali, co budou následující týden baštit. Honzík má moc rád sladké. Proto si vybral nejrůznější oplatky, sušenky, čokoládu, koblihy s marmeládou, croissanty a slazené nápoje jako slazené mlíčko a slazené limonády s ovocnou příchutí. Anička si vybrala spoustu ovoce a zeleniny. Mezi její oblíbené patří jablka, hrušky, hrozny, meloun, rajčata a mrkev. Na kaţdý den si vzala bílý jogurt, mléko, sýry a celozrnné pečivo. Kdyţ si chystali svačiny do školy, Honzík se Aničce posmíval, ţe bude chroupat mrkev jako králík. Anička se mu na oplátku posmívala, ţe bude mít ošklivé zkaţené zuby, protoţe jí samé sladkosti. Na to ale Honzík nedbal. A co se nestalo?! Koncem týdne začal Honzíka bolet zub. Maminka objednala obě děti k zubaři na preventivní prohlídku. Anička dopadla vzorně. Měla krásně bílé, zdravé zuby, bez jediného kazu. Zato Honzíkovi našel pan zubař hned dva kazy. Ošetření zkaţených zoubků nebylo vůbec nic příjemného, protoţe oba kazy byly hodně hluboké. Od té doby se uţ Honzík Aničce neposmíval. Začal si chystat stejné svačinky jako ona, protoţe chtěl mít také zdravé zuby.

Úkol k příběhu: Za nějaký čas jel Honzík s maminkou nakupovat sám, bez Aničky. Zakrouţkuj potraviny, které myslíš, ţe si ponaučený Honzík vybral ke svačině.

14.2

Příloha 2: Pracovní listy pro 1. stupeň – žáci

PRACOVNÍ LISTY CHRAŇTE SVÉ ZUBY 1. stupeň ZŠ

FUNKCE ZUBŮ 5) Zuby mají několik významných funkcí. Zkus se zamyslet a vyjmenovat alespoň tři z nich: 1)

………………………………………………………………………..

2)

………………………………………………………………………..

3)

………………………………………………………………………..

STAVBA ZUBŮ 6) Na první pohled můžeme na zubu rozlišit tři části. K popisované části zubu doplň její název a číslicí zaznač do obrázku. 1) Viditelná část zubu: …………………………………………………………………. 2) Část zubu obklopená dásní: ……………………………………………………… 3) Upevňuje zub v čelisti: ……………………………………………………………… Nápověda: (KRČEK, KOŘEN, KORUNKA)

7) Když rozřízneme zub, uvidíme, že se skládá z několika vrstev (viz obrázek). Spoj správně název vrstvy zubu s jejími vlastnostmi. ZUBNÍ DŘEŇ (pulpa) ZUBOVINA (dentin) SKLOVINA (email)

Kryje povrch korunky Nejtvrdší tkáň lidského těla Tvořena z 98% minerálními látkami Vyplňuje dutý střed zubu Nachází se v ní krevní cévy a nervy Vyživuje zub Stavbou se podobá kosti Tvořena živými buňkami Citlivá na tepelné i chemické podněty

4) Kolika zuby je tvořen stálý chrup? Odpověď Ti prozradí tajenka. 1. Přístroj, který pan zubař používá, když ošetřuje zkažené zoubky. 2. Jak se nazývá část zubu, upevňující zub v kosti? 3. Jak se říká zubu, který mele potravu jako mlýnek? 4. Kolik zubů má mléčný (dočasný) chrup? 5. Pevné skupenství vody se nazývá … . 6. Zubům nejvíce škodí, když jíš hodně ….. 7. Zuby obklopuje růžová … . 8. Kapalina, bez které by na Zemi nebyl život. 9. Materiál, ze kterého se vyrábějí tmavé zubní plomby.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

5) Spočítej, kolik zubů je v mléčném (dočasném) chrupu. Řezáky vybarvi modře, špičáky žlutě a stoličky zeleně.

V mléčném (dočasném) chrupu je celkem ………………… zubů. Z toho je …………… řezáků, …………… špičáků a …………… stoliček.

6) Doplň do textu chybějící slova. Jako nápovědu využij obrázky pod textem. Zubní kaz vzniká činností ……………………………………, které potřebují ke svému životu ……………. . Přeměňují ho na kyselé látky. Ty narušují zubní sklovinu. Tím je zahájen vznik zubního ……………………………………….. . Na začátku vypadá kaz jako bílá skvrna, která nebolí. S postupem času narušují bakterie zoubek čím dál tím víc, až začne zubní kaz bolet. Proto je velmi důležité navštěvovat pravidelně, nejlépe dvakrát ročně, ……………………………….., aby všechna podezřelá místa objevil včas, dříve než vznikne zubní kaz.

7) Ovlivňuje to, co jíš, vznik zubního kazu? Maminka vzala Honzíka s Aničkou na velký nákup, aby si vybrali, co budou následující týden baštit. Honzík má moc rád sladké. Proto si vybral nejrůznější oplatky, sušenky, čokoládu, koblihy s marmeládou, croissanty a slazené nápoje jako slazené mlíčko a slazené limonády s ovocnou příchutí. Anička si vybrala spoustu ovoce a zeleniny. Mezi její oblíbené patří jablka, hrušky, hrozny, meloun, rajčata a mrkev. Na každý den si vzala bílý jogurt, mléko, sýry a celozrnné pečivo. Když si chystali svačiny do školy, Honzík se Aničce posmíval, že bude chroupat mrkev jako králík. Anička se mu na oplátku posmívala, že bude mít ošklivé zkažené zuby, protože jí samé sladkosti. Na to ale Honzík nedbal. A co se nestalo?! Koncem týdne začal Honzíka bolet zub. Maminka objednala obě děti k zubaři na preventivní prohlídku. Anička dopadla vzorně. Měla krásně bílé, zdravé zuby, bez jediného kazu. Zato Honzíkovi našel pan zubař hned dva kazy. Ošetření zkažených zoubků nebylo vůbec nic příjemného, protože oba kazy byly hodně hluboké. Od té doby se už Honzík Aničce neposmíval. Začal si chystat stejné svačinky jako ona, protože chtěl mít také zdravé zuby.

Úkol k příběhu: Za nějaký čas jel Honzík s maminkou nakupovat sám, bez Aničky. Zakroužkuj potraviny, které myslíš, že si ponaučený Honzík vybral ke svačině:

14.3 Příloha 3: Pracovní listy pro 2. stupeň – učitel

PRACOVNÍ LISTY CHRAŇTE SVÉ ZUBY 2. stupeň ZŠ - pro učitele

Název: Chraňte své zuby Úroveň: 2. stupeň ZŠ Předmět: chemie Doporučený věk žáků: 7. – 9. třída ZŠ Doba trvání: 2 vyučovací hodiny Téma:

Stavba, funkce a dělení zubů; zubní kaz, vznik a prevence NÁVRH ZAŘAZENÍ PRACOVNÍCH LISTŮ DO RVP

RVP:

Člověk a příroda – přírodopis – biologie člověka – anatomie a fyziologie trávící soustavy Člověk a příroda – přírodopis – obecná biologie a genetika – viry a bakterie Člověk a příroda – přírodopis – biologie člověka – nemoci, úrazy a prevence Člověk a zdraví – výchova ke zdraví – zdravý způsob života a péče o zdraví Člověk a zdraví – výchova ke zdraví – rizika ohrožující zdraví a jejich prevence155

Kompetence:  Kompetence k učení:  vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně vyuţívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém ţivotě  operuje s obecně uţívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy  samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro vyuţití v budoucnosti  Kompetence k řešení problémů:  Samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; uţívá k řešení problémů logické, matematické a empirické postupy  vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, vyuţívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému  ověřuje prakticky správnost řešení problémů a osvědčené postupy aplikuje při řešení obdobných nebo nových problémových situací, sleduje vlastní pokrok při zdolávání problémů156 155 156

155 156

Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z: Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z:

157 158

 Kompetence komunikativní:  rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běţně uţívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je vyuţívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění  formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstiţně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu  Kompetence sociální a personální  přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají  Kompetence pracovní  vyuţívá znalosti a zkušenosti získané v jednotlivých vzdělávacích oblastech v zájmu vlastního rozvoje i své přípravy na budoucnost, činí podloţená rozhodnutí o dalším vzdělávání a profesním zaměření157 Výchovně vzdělávací cíle:  porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené sloţitosti  rozlišuje chemické prvky a chemické sloučeniny a pojmy uţívá ve správných souvislostech  orientuje se na stupnici pH, změří reakci roztoku univerzálním indikátorovým papírkem a uvede příklady uplatňování neutralizace v praxi  rozliší vybrané deriváty uhlovodíků, uvede jejich zdroje, vlastnosti a pouţití  určí polohu a objasní stavbu a funkci orgánů a orgánových soustav lidského těla, vysvětlí jejich vztahy  rozlišuje příčiny, případně příznaky běţných nemocí a uplatňuje zásady jejich prevence a léčby  projevuje odpovědný vztah k sobě samému, k vlastnímu dospívání a pravidlům zdravého ţivotního stylu; dobrovolně se podílí na programech podpory zdraví v rámci školy a obce  uplatňuje osvojené preventivní způsoby rozhodování, chování a jednání v souvislosti s běţnými, přenosnými, civilizačními a jinými chorobami; svěří se se zdravotním problémem a v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc  dává do souvislostí sloţení stravy a způsob stravování s rozvojem civilizačních nemocí a v rámci svých moţností uplatňuje zdravé stravovací návyky  usiluje v rámci svých moţností a zkušeností o aktivní podporu zdraví  vyjádří vlastní názor k problematice zdraví a diskutuje o něm v kruhu vrstevníků, rodiny i v nejbliţším okolí158

157 158

Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z: Národní ústav pro vzdělávání [online]. Praha, 2011 [cit. 2014-08-15+. Dostupné z:

FUNKCE ZUBŮ 1) Zuby mají několik významných funkcí. Zkus se zamyslet a vyjmenovat alespoň tři z nich: Ukusování potravy, rozmělňování potravy, artikulace, estetika

STAVBA ZUBŮ 2) Na první pohled můžeme na zubu rozlišit tři části. K popisované části zubu doplň její název a číslicí zaznač do obrázku. 1) Viditelná část zubu: KORUNKA 2)

Část zubu obklopená dásní: KRČEK

3)

Upevňuje zub v čelisti: KOŘEN

3) Když rozřízneme zub, uvidíme, že se skládá z několika vrstev (viz obrázek). Spoj správně název vrstvy zubu s jejími vlastnostmi. ZUBNÍ DŘEŇ (pulpa) ZUBOVINA (dentin) SKLOVINA (email)

Kryje povrch korunky Nejtvrdší tkáň lidského těla Tvořena z 98% minerálními látkami Vyplňuje dutý střed zubu Nachází se v ní krevní cévy a nervy Vyživuje zub Stavbou se podobá kosti Tvořena živými buňkami Citlivá na tepelné i chemické podněty

4) Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku: cement, cévy, dáseň, zubovina, kost, korunka, kořen, nervy, sklovina, zubní dřeň

5) Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup? Odpověď Ti prozradí tajenka. 1. Metoda používaná k oddělení směsi různých kapalin s odlišnými teplotami varu. 2. Elektronová vrstva, která je nejvzdálenější od jádra atomu. 3. Jak se označují látky mající pH ˃7? 4. Název potravinářské přísady, která se vyrábí fermentací tekutiny obsahující etylalkohol a nejčastěji je k dostání jako 8% kyselina. 5. Částečky pevné látky rozptýlené v kapalině, např. jemný písek rozptýlený ve vodě. 6. Přeměna látky z kapalného skupenství na pevné.

1.

D

E

S

T

I

L

A

C

2.

V

A

L

E

N

Č

N

Í

S

A

D

Y

O

C

E

T

P

E

R

Z

E

T

U

H

N

U

T

Í

3.

Z

Á

4. 5. 6.

D

I

S

E

6) Z kolika zubů se skládá stálý chrup? Jako nápovědu využij obrázek horního zubního oblouku. V chrupu člověka se rozlišují čtyři rozdílné typy zubů. Vypiš jejich názvy, spočítej, kolik jednotlivých typů zubu je v zubním oblouku a barevně je odliš v obrázku.

Stálý chrup se skládá z 32 zubů. V chrupu člověka rozlišujeme 8 řezáků, 4 špičáky, 8 třenových zubů (premolárů) a 12 stoliček.

7) Jak vzniká zubní kaz? – PRÁCE S TEXTEM Pozorně si přečti text v rámečku a pak vyřeš následující úkoly. Krátce po vyčištění zubů se na zubech znovu vytvoří povlak tvořený vrstvičkou bílkovin pocházejících ze slin. Ten je zanedlouho osidlován bakteriemi a vzniká bakteriální povlak – plak. Je to žlutošedá, neprůhledná, měkká lepivá hmota, kterou lze odstranit pouze mechanicky (zubním kartáčkem). Bakterie produkují řadu nebezpečných látek. Nejen látky zodpovědné za vznik zubního kazu, ale i látky způsobující zánět dásní, onemocnění srdce a další vážná onemocnění. Některé bakterie jsou schopny přeměnit různé cukry např. ovocný, řepný, mléčný nebo sladový cukr, ale i složené cukry – škroby přijímané v potravě na organické kyseliny. Tím po jídle klesá hodnota pH v ústech. Přibližně 20 minut po jídle začnou kyseliny vznikající činností bakterií narušovat zubní sklovinu. Postupně do ní pronikají, začínají ji rozpouštět a dochází tak ke ztrátě minerálů, zejména vápníku a fluoru. To se projevuje nenápadnou křídově bílou skvrnkou. Nedojde – li ke včasné nápravě (opětovnému navázání vápníku a zejména fluoru do skloviny), vytvoří se v oslabeném místě zubní kaz. Ionty vápníku a fluoru jsou tedy velmi důležitou součástí skloviny. Neustále se z ní uvolňují a opětovně se do ní váží v závislosti na pH dutiny ústní a jejich množství ve slinách.

OTÁZKY K TEXTU: I.

MĚNÍ SE PROSTŘEDÍ V PUSE PO JÍDLE? a) nemění se b) je kyselejší c) je zásaditější

II.

REAGUJE ZUBNÍ SKLOVINA S KYSELINAMI? a) ano b) ne

III.

KTERÝ Z UVEDENÝCH PRVKŮ SE NEJVÍCE UPLATŇUJE PŘI OBNOVĚ OSLABENÉ ZUBNÍ SKLOVINY? a) kyslík b) fluor c) sodík d) jod e) křemík

IV.

VYBER SPRÁVNÝ POPIS TZV. ZUBNÍHO PLAKU: a) povlak na povrchu zubů, vznikající díky nedostatečnému odstranění zubní pasty b) sliny, které se hromadí na hranici mezi zubem a dásní a také na povrchu zubů c) jsou to přeměněné zbytky potravy ulpívající na povrchu zubů a v nich žijící mikroorganizmy

V.

MŮŽE BÝT ZUBNÍ PLAK PRO ČLOVĚKA NEBEZPEČNÝ? a) zubní plak není ani nebezpečný ani užitečný pro zuby a lidský organizmus, protože nemá žádný vliv na tvorbu zubního kazu ani na zdraví člověka; jedná se pouze o sliny, které se hromadí na hranici mezi zubem a dásní a také na povrchu zubů b) zubní plak je nebezpečný, protože mikroorganizmy v něm žijící vytvářejí kyseliny, ty narušují sklovinu a to podporuje vznik zubního kazu; také mohou produkovat některé látky, způsobující vznik vážných onemocnění c) zubní plak je pro zuby užitečný, protože kolem nich vytváří ochranný obal a brání tak vzniku zubního kazu; mikroorganizmy v něm žijící mohou produkovat některé látky, které pomáhají chránit lidský organizmus před infekcemi

VI.

PROČ JE VHODNÉ POUŽÍVAT FLUORIDOVÉ PŘÍPRAVKY? (zubní pasty, ústní vody, sůl,…) a)fluoridové ionty pomáhají obnovovat oslabenou sklovinu b) fluoridové ionty se významně podílejí na udržování krásně bílých zubů c) fluoridové ionty slouží jako výživa pro mikroorganizmy žijící v zubním plaku

14.4 Příloha 4: Pracovní listy pro 2. stupeň – žáci

PRACOVNÍ LISTY CHRAŇTE SVÉ ZUBY 2. stupeň ZŠ

FUNKCE ZUBŮ 1) Zuby mají několik významných funkcí. Zkus se zamyslet a vyjmenovat alespoň tři z nich: 1)

………………………………………………………………………..

2)

………………………………………………………………………..

3)

………………………………………………………………………..

STAVBA ZUBŮ 2) Na první pohled můžeme na zubu rozlišit tři části. K popisované části zubu doplň její název a číslicí zaznač do obrázku. 1) Viditelná část zubu: …………………………………………………………………….. 2) Část zubu obklopená dásní: …………………………………………………………. 3) Upevňuje zub v čelisti: ………………………………………………………………….

3) Když rozřízneme zub, uvidíme, že se skládá z několika vrstev (viz obrázek). Spoj správně název vrstvy zubu s jejími vlastnostmi. ZUBNÍ DŘEŇ (pulpa) ZUBOVINA (dentin) SKLOVINA (email)

Kryje povrch korunky Nejtvrdší tkáň lidského těla Tvořena z 98% minerálními látkami Vyplňuje dutý střed zubu Nachází se v ní krevní cévy a nervy Vyživuje zub Stavbou se podobá kosti Tvořena živými buňkami Citlivá na tepelné i chemické podněty

4) Přiřaď správně následující názvy jednotlivých částí zubu k číslům v obrázku: cement, cévy, dáseň, zubovina, kost, korunka, kořen, nervy, sklovina, zubní dřeň

5) Kolik zubů má dočasný (mléčný) chrup? Odpověď Ti prozradí tajenka. 1. 2. 3. 4.

Metoda používaná k oddělení směsi různých kapalin s odlišnými teplotami varu. Elektronová vrstva, která je nejvzdálenější od jádra atomu. Jak se označují látky mající pH ˃7? Název potravinářské přísady, která se vyrábí fermentací tekutiny obsahující etylalkohol a nejčastěji je k dostání jako 8% kyselina. 5. Částečky pevné látky rozptýlené v kapalině, např.: jemný písek rozptýlený ve vodě. 6. Přeměna látky z kapalného skupenství na pevné.

1. 2. 3. 4. 5. 6.

6) Z kolika zubů se skládá stálý chrup? Jako nápovědu využij obrázek horního zubního oblouku. V chrupu člověka se rozlišují čtyři rozdílné typy zubů. Vypiš jejich názvy, spočítej, kolik jednotlivých typů zubu je v zubním oblouku a barevně je odliš v obrázku.

Stálý chrup se skládá z …………. zubů. V chrupu člověka rozlišujeme ………….………………………, ………………………….………, …….…………………………… a ……………………………….… .

7) Jak vzniká zubní kaz? – PRÁCE S TEXTEM Pozorně si přečti text v rámečku a pak vyřeš následující úkoly. Krátce po vyčištění zubů se na zubech znovu vytvoří povlak tvořený vrstvičkou bílkovin pocházejících ze slin. Ten je zanedlouho osidlován bakteriemi a vzniká bakteriální povlak – plak. Je to žlutošedá, neprůhledná, měkká lepivá hmota, kterou lze odstranit pouze mechanicky (zubním kartáčkem). Bakterie produkují řadu nebezpečných látek. Nejen látky zodpovědné za vznik zubního kazu, ale i látky způsobující zánět dásní, onemocnění srdce a další vážná onemocnění. Některé bakterie jsou schopny přeměnit různé cukry např. ovocný, řepný, mléčný nebo sladový cukr, ale i složené cukry – škroby přijímané v potravě

na organické kyseliny. Tím po jídle klesá hodnota pH v ústech. Přibližně 20 minut po jídle začnou kyseliny vznikající činností bakterií narušovat zubní sklovinu. Postupně do ní pronikají, začínají ji rozpouštět a dochází tak ke ztrátě minerálů, zejména vápníku a fluoru. To se projevuje nenápadnou křídově bílou skvrnkou. Nedojde – li ke včasné nápravě (opětovnému navázání vápníku a zejména fluoru do skloviny), vytvoří se v oslabeném místě zubní kaz. Ionty vápníku a fluoru jsou tedy velmi důležitou součástí skloviny. Neustále se z ní uvolňují a opětovně se do ní váží v závislosti na pH dutiny ústní a jejich množství ve slinách.

OTÁZKY K TEXTU: I.

MĚNÍ SE PROSTŘEDÍ V PUSE PO JÍDLE? a) nemění se b) je kyselejší c) je zásaditější

II.

REAGUJE ZUBNÍ SKLOVINA S KYSELINAMI? a) ano b) ne

III.

KTERÝ Z UVEDENÝCH PRVKŮ SE NEJVÍCE UPLATŇUJE PŘI OBNOVĚ OSLABENÉ ZUBNÍ SKLOVINY? a) kyslík b) fluor c) sodík d) jod e) křemík

IV.

VYBER SPRÁVNÝ POPIS TZV. ZUBNÍHO PLAKU: a. povlak na povrchu zubů, vznikající díky nedostatečnému odstranění zubní pasty b. sliny, které se hromadí na hranici mezi zubem a dásní a také na povrchu zubů c. jsou to přeměněné zbytky potravy ulpívající na povrchu zubů a v nich žijící mikroorganizmy

V.

MŮŽE BÝT ZUBNÍ PLAK PRO ČLOVĚKA NEBEZPEČNÝ? a) zubní plak není ani nebezpečný ani užitečný pro zuby a lidský organizmus, protože nemá žádný vliv na tvorbu zubního kazu ani na zdraví člověka; jedná se pouze o sliny, které se hromadí na hranici mezi zubem a dásní a také na povrchu zubů

b) zubní plak je nebezpečný, protože mikroorganizmy v něm žijící vytvářejí kyseliny, ty narušují sklovinu a to podporuje vznik zubního kazu; také mohou produkovat některé látky, způsobující vznik vážných onemocnění c) zubní plak je pro zuby užitečný, protože kolem nich vytváří ochranný obal a brání tak vzniku zubního kazu; mikroorganizmy v něm žijící mohou produkovat některé látky, které pomáhají chránit lidský organizmus před infekcemi

VI.

PROČ JE VHODNÉ POUŽÍVAT FLUORIDOVÉ PŘÍPRAVKY? (zubní pasty, ústní vody, sůl,…) a. fluoridové ionty pomáhají obnovovat oslabenou sklovinu b. fluoridové ionty se významně podílejí na udržování krásně bílých zubů c. fluoridové ionty slouží jako výživa pro mikroorganizmy žijící v zubním plaku

14.5

Příloha 5: Powerpointová prezentace pro žáky 1. stupně ZŠ

14.6

Příloha 6: Powerpointová prezentace pro žáky 2. stupně ZŠ

14.7

Příloha 6: Karty pokusů pro 1. stupeň – učitel

č. 1

KYSELINY ÚTOČÍ aneb budou kosti jako z gumy?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Kosti jsou tvrdé, protože obsahují velké množství látky nazývané uhličitan vápenatý. Známe jej jako vápenec (tvoří např. skály v Moravském krasu). Je tvrdý a působením kyselých látek (např. ocet) se rozpouští, stejně jako zuby. Kosti a zuby mají podobné chemické složení. Proto si na kostech můžeme ukázat, jak kyseliny působí na zuby. Pomůcky: 2 očištěné kuřecí kosti přibližně stejné velikosti, 2 sklenice uzavíratelné víčkem, gumové rukavice, 2 nitě odlišných barev Chemikálie: ocet (8% kyselina octová), voda Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře.

Pracovní postup: Nasaďte si gumové rukavice. Na každou kost připevněte barevnou nit (na každou kost nit jiné barvy) Do každé sklenice dejte jednu očištěnou kuřecí kost. Do jedné sklenice nalijte vodu, ponořte do ní kost a sklenici označte V jako voda. Do druhé sklenice nalijte ocet, ponořte kost a sklenici označte O jako ocet. Pozorujte, co se děje v obou sklenicích a výsledky pozorování si zaznamenejte. Obě sklenice uzavřete a dejte na bezpečné místo. Dva týdny tekutiny ve sklenicích pravidelně (nejlépe každý den) vyměňujte a vždy do nich znovu ponořte tytéž kosti. Na konci pokusu zjistěte, jak působí ocet na kosti a zkuste se zamyslet nad tím, co se může dít se zuby, když jíme kyselé potraviny a na zuby tak rovněž působí různé kyselé látky.

Pozorování: Ve sklenici s vodou se nedělo nic. Ve sklenici s octem jsme pozorovali vznik drobných bublinek, protože se uvolňoval oxid uhličitý. Působením slabé kyseliny - octa, dochází k pomalému rozpouštění a postupnému vymývání uhličitanu vápenatého obsaženého v kostech a vzniká oxid uhličitý, voda a volné ionty vápníku. V kosti tak po 14 dnech sice zůstanou pružné organické látky, ale jen část uhličitanu vápenatého způsobujícího její pevnost. Kost ponořená do octa se stane ohebnou, kost ponořená do vody nezměkne. Obrázek:

Závěr: (Porovnejte, co se dělo v každé ze sklenic. Pokuste se vysvětlit příčiny.) Kosti se skládají přibližně z 1/3 organických látek a z 2/3 látek anorganických, z nichž přibližně 10 % tvoří uhličitan vápenatý. Kost ponořená do octa změkla, protože se působením kyseliny octové rozpustila a vymyla část uhličitanu vápenatého, který jí dodává tvrdost. Kost ponořená do vody zůstala víceméně nezměněna. Jíme-li kyselé potraviny nebo potraviny obsahující cukry, které bakterie dutiny ústní přetvářejí na kyseliny, dochází v dutině ústní ke snižování pH. Klesne-li pH k hodnotám kolem 5,5, začnou převládat demineralizační procesy a ze skloviny se uvolňují minerální látky včetně uhličitanu vápenatého, který tvoří 6-8 % skloviny, což usnadňuje vznik zubního kazu. Podrobněji viz teoretická část diplomové práce, kapitola 3.3 Zubní kaz a 3.7 Výživa a zubní kaz.

č. 2

NAHATÉ VAJÍČKO aneb umíš svléknout vajíčko, aniž bys rozbil skořápku?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Vaječná skořápka (podobně jako kosti a zuby) se skládá z velké části z uhličitanu vápenatého. Proto na ní můžeme ukázat, jak působí kyseliny na zuby. Ocet je slabý (8 %) roztok kyseliny octové. Ocet i skořápka spolu velmi ochotně reagují. Dochází k rozpouštění skořápky. Jako vedlejší produkt reakce vzniká oxid uhličitý, který se uvolňuje v podobě malých bublinek. Postupně se mění barva skořápky z béžové na bílou a ta pak na bezbarvou. Poté, co zmizí skořápka, bude vejce drženo pohromadě vaječnou blankou, která se nachází pod vaječnou skořápkou. Působením octa dojde k jistým změnám i ve struktuře vaječné blanky. Dojde ke změně prostorového uspořádání bílkovin (tzv. denaturaci), čímž se blanka stane mnohem pevnější. Vejce bude mít světle žlutou barvu a bude velmi pružné. Pomůcky: vejce, sklenice nebo kádinka, polévková lžíce Chemikálie: ocet (8% kyselina octová) Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře. Pracovní postup: Syrové vejce vložte opatrně do vyšší sklenice nebo kádinky. Přidejte takové množství octa, aby bylo vejce ponořeno. Pozorujte, co se děje a výsledky pozorování zaznamenejte. Vejce nechejte v octu nejméně 48 hodin (až je lehce průsvitné a světle žluté). Vejce opatrně vyjměte ze sklenice pomocí polévkové lžíce a omyjte vodou. Pozorujte, zda se změnilo, jaké má vlastnosti a výsledky pozorování zaznamenejte.

Pozorování: Poté, co vložíme vajíčko do octa, skořápka se pokryje velkým množstvím bublinek. To ukazuje na probíhající chemický děj mezi vaječnou skořápkou a octem. Slabě kyselý roztok (např. ocet, což je 8% roztok octové kyseliny) rozpustil skořápku z uhličitanu vápenatého za vzniku oxidu uhličitého, vody a octanu vápenatého (2 CH3COOH + CaCO3 → CO2 + H2O + (CH3COO)2Ca). Působením octa dojde k jistým změnám i ve struktuře vaječné blanky. Dojde ke změně prostorového uspořádání bílkovin (tzv. denaturaci), čímž se blanka stane mnohem pevnější. Vejce má světle žlutou barvu, prosvítá jím světlo a je pružné. Obrázek:

Závěr: (Zkuste dát do souvislosti odvápnění vaječné skořápky působením slabé kyseliny a působení kyselin obsažených v jídle (citrusy / vznikající dodatečně v puse) na zuby.) Pozorováním jsme zjistili, že působením 8% octové kyseliny na kost, dochází k uvolňování a postupnému vymývání uhličitanu vápenatého, čímž se kost stává měkkou a ohebnou. Velmi podobně působí kyseliny přijímané potravou na zuby. V dutině ústní dochází ke snižování původně neutrálního pH. Pokud pH klesne pod 5,5, převládnou demineralizační procesy. Ze zubní skloviny se uvolňují minerální látky (uhličitan vápenatý, fosforečnan vápenatý a další). Tím jsou zuby oslabeny a dochází ke vzniku zubního kazu.

č. 3

CUKR V POTRAVINÁCH aneb zahraj si na detektiva

Časová náročnost: 25 minut Typ pokusu: demonstrační

Princip: Bakterie přítomné v puse přeměňují cukry přijaté potravou na kyseliny. V tomto pokusu zkusíme odhalit, které potraviny obsahují cukry a podporují tak vznik zubního kazu. Pokusíme se dokázat přítomnost cukrů i v potravinách, u kterých bychom to nečekali. Přítomnost cukrů určíme pomocí Benediktova činidla, které má modrou barvu. Setká-li se činidlo s cukry, dojde ke změně barvy. Pomůcky: různé druhy potravin (jablko, banán, pomeranč, chleba, sýr, mléko a další), zkumavky, pravítko, tužka, fix na sklo, kádinka, vařič, třecí miska Chemikálie: glukóza, sacharóza, voda, Benediktovo činidlo 1. Pro přípravu Benediktova činidla je potřeba: 1,7 g síranu měďnatého (CuSO4), 92 ml vody, 10 g hydrogenuhličitanu sodného (NaHCO3), 17 g citronanu sodného (C6H5Na3O7) ! S BENEDIKTOVÝM ČINIDLEM BUDE PRACOVAT VÝHRADNĚ UČITEL!

Bezpečnost práce: Síran měďnatý Expozice vdechováním: Při nadýchání se prachu vypláchněte ihned ústa pitnou vodou. Postiženého dopravte na čerstvý vzduch, zajistěte klid a dozor, nenechte chodit, nenechte prochladnout. V případě, že postižený sám nedýchá uložit jej do stabilizované polohy a zahájit umělé dýchání (pozor na intoxikaci zachránce), (pozor na intoxikaci prachem ze znečištěného oděvu). Expozice stykem kůží: Okamžitě odstraňte zasažený oděv. Rychle umyjte pokožku velkým množstvím vlažné vody, pak bez mechanického dráždění umyjte zasažená místa teplou vodou a mýdlem a ošetřete sterilně. Expozice stykem s okem: Oči důkladně vyplachovat při násilně rozevřených víčkách co nejdéle, min. 15 minut velkým množstvím, proudem čisté vody. Vždy při zasažení očí vyhledejte lékařskou pomoc. Expozice požitím: Vypláchněte ihned ústa pitnou vodou. Podat bílek nebo 1-2 dl mléka, potom se pokusit o zvracení. Vypijte co největší množství chladné pitné vody s 6-10 tabletami živočišného uhlí. Postiženého dopravte na čerstvý vzduch, zajistěte klid a dozor, nenechte chodit, nenechte prochladnout. V případě, že postižený sám nedýchá uložit jej do stabilizované polohy a zahájit umělé dýchání (pozor na intoxikaci zachránce, pozor na intoxikaci prachem ze nečištěného oděvu). Hydrogenuhličitan sodný: Při správném zacházení a správném použití nezpůsobuje produkt žádné škody na zdraví. Po vdechnutí prachu může dojít k podráždění dýchacích cest. Při vniknutí do očí výrobek způsobuje dráždění. Při dlouhodobějším kontaktu s produktem může dojít k podráždění pokožky. Při požití několika gramů mohou vzniknout zažívací potíže. Expozice vdechováním: Postiženého přeneste na čerstvý vzduch. Zajistěte postiženého proti prochladnutí. V případě přetrvávajících obtíží vyhledejte lékaře. Expozice stykem kůží: Svlékněte kontaminovaný oděv. Postižené místa na kůži okamžitě opláchnout velkým množstvím vlažné vody. Pokud nedošlo k poranění pokožky, je vhodné použít mýdlo, mýdlový roztok nebo šampon. Citronan sodný Při potřísnění neprodleně odstraňte části oděvů znečistěné produktem. Při práci s citronanem sodným nejsou nutná žádná zvláštní opatření. Expozice vdechováním: Zabezpečte přívod čerstvého vzduchu, při obtížích vyhledat lékaře. Expozice stykem kůží: Ihned omýt vodou a mýdlem a dobře opláchnout. Při neustávajícím podráždění pokožky je nutno vyhledat lékaře. Expozice stykem s okem: Oči s otevřenými víčky vyplachovat po více minut proudem tekoucí vody. Při přetrvávajících potížích se poradit s lékařem. Expozice požitím: Vypláchnout ústa a bohatě zapíjet vodou. Při přetrvávajících potížích konzultovat s lékařem.

Pracovní postup: Připravte roztok glukózy smícháním 3/4 lžičky glukózy s 5 ml vody. Stejným způsobem připravte roztok sacharózy. Nachystejte si 3 zkumavky, do kterých dáte vodu a roztoky glukózy, sacharózy a další zkumavky podle počtu zkoumaných potravin. Každou zkumavku si fixem na sklo podepište nebo ji označte nějakým symbolem, abyste si ji poznali. Na každou zkumavku udělejte fixem na sklo rysku ve výšce 1 cm a druhou rysku ve výšce 3 cm. Do zkumavek dejte vodu, roztok glukózy a roztok sacharózy vždy po 1. rysku. Jednotlivé potraviny rozmělněte ve třecí misce s malým množstvím vody. Naplňte jimi zkumavky opět po první rysku. Nezapomeňte si poznačit, co máte v každé zkumavce. Do zkumavek přidejte s pomocí učitele Benediktovo činidlo po 2. rysku. Všechny zkumavky dejte učiteli, který je dá do kádinky s horkou vodou a bude je vařit ve vodní lázni 5 minut. Poté budete pozorovat, zda došlo k nějakým barevným změnám. Pozorování: Benediktovo činidlo má původně modrou barvu. Pokud potravina obsahuje redukující cukr (cukr, který má ve své struktuře aldehydovou skupinu), začne zahříváním docházet k barevným změnám. Za pozitivní reakci považujeme změnu z původně modré barvy na zelenou, oranžovou či červenou. Barevné změny ukazují nejen přítomnost, ale i přibližné množství redukujícího cukru. Změna barvy je způsobena redukční reakcí (Cu2+ je redukováno na Cu2O).

Obrázek:

Závěr: (Určete, které potraviny obsahují cukry. Objevili jste cukr i v nějaké potravině, u které jste to nečekali? Zkuste určit, které ze zkoumaných potravin jsou nejvíce škodlivé pro zuby.) Pozorováním jsme zjistili, že se cukry vyskytují i v zelenině. Připravený roztok rajčete měl po přidání činidla a po zahřátí zelenou barvu, více cukru bylo v cibuli, která měla barvu oranžovou. Nejvíce cukru bylo v roztoku glukózy a fruktózy, které měly červenou barvu. Překvapením bylo, že roztok sacharosy a škrobu nezměnil barvu. Z toho usuzujeme, že se v nich nenacházejí redukující cukry (tedy cukry s aldehydovou skupinou).

č. 4

Je opravdu možné chránit zuby nebo nám reklamy lžou?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Zuby obsahují stejně jako vaječná skořápka velké množství chemické látky, které se říká uhličitan vápenatý (CaCO3). Z toho usuzujeme, že vaječná skořápka a zub mají do jisté míry podobné chemické složení. Proto k pokusu použijeme vejce. Vejce potřeme speciálním gelem, který obsahuje chemické látky (fluoridy), které pomáhají chránit zuby před vznikem zubního kazu. Fluoridy posilují vaječnou skořápku (podobným způsobem jako zubní sklovinu), která je pak odolnější proti působení kyselin. Pomůcky: 2 uvařená vejce, fluoridový gel (Elmex gelée), 2 průhledné uzavíratelné nádoby (např. sklenice na zavařování) Chemikálie: ocet Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře.

Pracovní postup:

Jedno uvařené vejce potřete fluoridovým gelem, dejte jej do sáčku a nechte fluoridový gel působit cca 24 hodin. Po 24 hodinách vyjměte vejce ze sáčku, opláchněte vodou a osušte. Připravte si dvě průhledné nádoby s octem. Do jedné z nich dejte takto předpřipravené vejce. Do druhé dejte uvařené vejce, které nebylo předem potřené fluoridovým gelem. Po vložení vajec do nádob s octem pozorujte, zda se něco děje. Výsledky pozorování si zaznamenejte. Umístěte obě nádoby na bezpečné místo a po 24 hodinách se podívejte, zda došlo k nějakým změnám. Pokud ano, zaznamenejte k jakým a zkuste vysvětlit proč. Pozorování: Po vložení vajec do octa jsme pozorovali, že kolem vejce, které nebylo chráněno fluoridovým gelem, se tvořilo velké množství bublinek. Dokonce tolik, že vejce bylo chvílemi nadnášeno a plovalo v octu. (Bublinky dokazují uvolňování oxidu uhličitého). Kolem vejce, které mělo posílenou skořápku fluoridovým gelem, se netvořily téměř žádné bublinky. Po 24 hodinách jsme pozorovali, že se vejce chráněné fluoridy nijak výrazně nezměnilo. Zato na druhém vejci jsme pozorovali odlupování skořápky. Skořápka měla místy podobu blanky a dala se velmi snadno setřít z vejce prstem. Vejce jsme nechali v octu ještě do druhého dne a skořápka zcela zmizela. Skořápka vejce, které bylo chráněno fluoridy, se nijak výrazně nezměnila ani do dalšího dne.

Obrázek:

Závěr: (Zamyslete se nad účinkem fluoridového gelu a jeho významem v ochraně zubů před vznikem zubního kazu.) Jsou – li používány k hygieně dutiny ústní přípravky obsahující fluoridy, vzniká fluorid vápenatý, který plní funkci pH řízeného zásobníku fluoridu. Při působení kyselin se fluorid vápenatý rozpouští. Fluoridové ionty se uvolňují do svého okolí a podporují přirozenou obnovu zubní skloviny tvorbou fluorapatitu (hydroxylapatit obsahuje OH skupinu, která velmi ochotně reaguje s kyselinami a na její místo se navazuje fluoridový iont za vzniku fluorapatitu). Fluorapatit je v porovnání s hydroxylapatitem stabilnější při nižších hodnotách pH, čímž je znesnadněno rozpouštění zubní skloviny při dalším působení kyselin. Je patrné, že fluoridy snižují rozpustnost zubní skloviny působením kyselin.

14.8 Příloha 6: Karty pokusů pro 1. stupeň – žáci č. 1

KYSELINY ÚTOČÍ aneb budou kosti jako z gumy?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: ţákovský

Princip: Kosti jsou tvrdé, protože obsahují velké množství látky nazývané uhličitan vápenatý. Známe jej jako vápenec (tvoří např. skály v Moravském krasu). Je tvrdý a působením kyselých látek (např. ocet) se rozpouští, stejně jako zuby. Kosti a zuby mají podobné chemické složení. Proto si na kostech můžeme ukázat, jak kyseliny působí na zuby. Pomůcky: 2 očištěné kuřecí kosti přibližně stejné velikosti, 2 sklenice uzavíratelné víčkem, gumové rukavice, 2 nitě odlišných barev Chemikálie: ocet (8% kyselina octová), voda Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře. Pracovní postup: Nasaďte si gumové rukavice. Na každou kost připevněte barevnou nit (na každou kost nit jiné barvy) Do každé sklenice dejte jednu očištěnou kuřecí kost. Do jedné sklenice nalijte vodu, ponořte do ní kost a sklenici označte V jako voda. Do druhé sklenice nalijte ocet, ponořte kost a sklenici označte O jako ocet. Pozorujte, co se děje v obou sklenicích a výsledky pozorování si zaznamenejte. Obě sklenice uzavřete a dejte na bezpečné místo. Dva týdny tekutiny ve sklenicích pravidelně (nejlépe každý den) vyměňujte a vždy do nich znovu ponořte tytéž kosti. Na konci pokusu zjistěte, jak působí ocet na kosti a zkuste se zamyslet nad tím, co se může dít se zuby, když jíme kyselé potraviny a na zuby tak rovněž působí různé kyselé látky.

Pozorování:

Obrázek:

Závěr: (Porovnejte, co se dělo v každé ze sklenic. Pokuste se vysvětlit příčiny.)

č. 2

NAHATÉ VAJÍČKO aneb umíš svléknout vajíčko, aniž bys rozbil skořápku?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Vaječná skořápka (podobně jako kosti a zuby) se skládá z velké části z uhličitanu vápenatého. Proto na ní můžeme ukázat, jak působí kyseliny na zuby. Ocet je slabý (8 %) roztok kyseliny octové. Ocet i skořápka spolu velmi ochotně reagují. Dochází k rozpouštění skořápky. Jako vedlejší produkt reakce vzniká oxid uhličitý, který se uvolňuje v podobě malých bublinek. Postupně se mění barva skořápky z béžové na bílou a ta pak na bezbarvou. Poté, co zmizí skořápka, bude vejce drženo pohromadě vaječnou blankou, která se nachází pod vaječnou skořápkou. Působením octa dojde k jistým změnám i ve struktuře vaječné blanky. Dojde ke změně prostorového uspořádání bílkovin (tzv. denaturaci), čímž se blanka stane mnohem pevnější. Vejce bude mít světle žlutou barvu a bude velmi pružné. Pomůcky: vejce, sklenice nebo kádinka, polévková lžíce Chemikálie: ocet (8% kyselina octová) Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře. Pracovní postup: Syrové vejce vložte opatrně do vyšší sklenice nebo kádinky. Přidejte takové množství octa, aby bylo vejce ponořeno). Pozorujte, co se děje a výsledky pozorování zaznamenejte. Vejce nechejte v octu nejméně 48 hodin (až je lehce průsvitné a světle žluté). Vejce opatrně vyjměte ze sklenice pomocí polévkové lžíce a omyjte vodou. Pozorujte, zda se změnilo, jaké má vlastnosti a výsledky pozorování zaznamenejte.

Pozorování:

Obrázek:

Závěr: (Zkuste dát do souvislosti odvápnění vaječné skořápky působením slabé kyseliny a působení kyselin obsažených v jídle (citrusy / vznikající dodatečně v puse) na zuby.)

č. 3

CUKR V POTRAVINÁCH aneb zahraj si na detektiva

Časová náročnost: 25 minut Typ pokusu: demonstrační

Princip: Bakterie přítomné v puse přeměňují cukry přijaté potravou na kyseliny. V tomto pokusu zkusíme odhalit, které potraviny obsahují cukry a podporují tak vznik zubního kazu. Pokusíme se dokázat přítomnost cukrů i v potravinách, u kterých bychom to nečekali. Přítomnost cukrů určíme pomocí barevného indikátoru (Benediktova činidla), které má modrou barvu. Setká-li se činidlo s cukry, dojde ke změně barvy. Pomůcky: různé druhy potravin (jablko, banán, pomeranč, chleba, sýr, mléko a další), zkumavky, pravítko, tužka, fix na sklo, kádinka, vařič, třecí miska Chemikálie: glukóza, sacharóza, voda, Benediktovo činidlo 1. Pro přípravu Benediktova činidla je potřeba: 1,7 g síranu měďnatého (CuSO4), 92 ml vody, 10 g hydrogenuhličitanu sodného (NaHCO3), 17 g citronanu sodného (C6H5Na3O7) ! S BENEDIKTOVÝM ČINIDLEM BUDE PRACOVAT VÝHRADNĚ UČITEL!

Bezpečnost práce: Síran měďnatý Expozice vdechováním: Při nadýchání se prachu vypláchněte ihned ústa pitnou vodou. Postiženého dopravte na čerstvý vzduch, zajistěte klid a dozor, nenechte chodit, nenechte prochladnout. V případě, že postižený sám nedýchá uložit jej do stabilizované polohy a zahájit umělé dýchání (pozor na intoxikaci zachránce), (pozor na intoxikaci prachem ze znečištěného oděvu). Expozice stykem kůží: Okamžitě odstraňte zasažený oděv. Rychle umyjte pokožku velkým množstvím vlažné vody, pak bez mechanického dráždění umyjte zasažená místa teplou vodou a mýdlem a ošetřete sterilně. Expozice stykem s okem: Oči důkladně vyplachovat při násilně rozevřených víčkách co nejdéle, min. 15 minut velkým množstvím, proudem čisté vody. Vždy při zasažení očí vyhledejte lékařskou pomoc. Expozice požitím: Vypláchněte ihned ústa pitnou vodou. Podat bílek nebo 1-2 dl mléka, potom se pokusit o zvracení. Vypijte co největší množství chladné pitné vody s 6-10 tabletami živočišného uhlí. Postiženého dopravte na čerstvý vzduch, zajistěte klid a dozor, nenechte chodit, nenechte prochladnout. V případě, že postižený sám nedýchá uložit jej do stabilizované polohy a zahájit umělé dýchání (pozor na intoxikaci zachránce, pozor na intoxikaci prachem ze nečištěného oděvu). Hydrogenuhličitan sodný: Při správném zacházení a správném použití nezpůsobuje produkt žádné škody na zdraví. Po vdechnutí prachu může dojít k podráždění dýchacích cest. Při vniknutí do očí výrobek způsobuje dráždění. Při dlouhodobějším kontaktu s produktem může dojít k podráždění pokožky. Při požití několika gramů mohou vzniknout zažívací potíže. Expozice vdechováním: Postiženého přeneste na čerstvý vzduch. Zajistěte postiženého proti prochladnutí. V případě přetrvávajících obtíží vyhledejte lékaře. Expozice stykem kůží: Svlékněte kontaminovaný oděv. Postižené místa na kůži okamžitě opláchnout velkým množstvím vlažné vody. Pokud nedošlo k poranění pokožky, je vhodné použít mýdlo, mýdlový roztok nebo šampon. Citronan sodný Při potřísnění neprodleně odstraňte části oděvů znečistěné produktem. Při práci s citronanem sodným nejsou nutná žádná zvláštní opatření. Expozice vdechováním: Zabezpečte přívod čerstvého vzduchu, při obtížích vyhledat lékaře. Expozice stykem kůží: Ihned omýt vodou a mýdlem a dobře opláchnout. Při neustávajícím podráždění pokožky je nutno vyhledat lékaře. Expozice stykem s okem: Oči s otevřenými víčky vyplachovat po více minut proudem tekoucí vody. Při přetrvávajících potížích se poradit s lékařem. Expozice požitím: Vypláchnout ústa a bohatě zapíjet vodou. Při přetrvávajících potížích konzultovat s lékařem.

Pracovní postup: Připravte roztok glukózy smícháním 3/4 lžičky glukózy s 5 ml vody. Stejným způsobem připravte roztok sacharózy. Nachystejte si 3 zkumavky, do kterých dáte vodu a roztoky glukózy, sacharózy a další zkumavky podle počtu zkoumaných potravin. Každou zkumavku si fixem na sklo podepište nebo ji označte nějakým symbolem, abyste si ji poznali. Na každou zkumavku udělejte fixem na sklo rysku ve výšce 1 cm a druhou rysku ve výšce 3 cm. Do zkumavek dejte vodu, roztok glukózy a roztok sacharózy vždy po 1. rysku. Jednotlivé potraviny rozmělněte ve třecí misce s malým množstvím vody. Naplňte jimi zkumavky opět po první rysku. Nezapomeňte si poznačit, co máte v každé zkumavce. Do zkumavek přidejte s pomocí učitele Benediktovo činidlo po 2. rysku. Všechny zkumavky dejte učiteli, který je dá do kádinky s horkou vodou a bude je vařit ve vodní lázni 5 minut. Poté budete pozorovat, zda došlo k nějakým barevným změnám.

Pozorování:

Obrázek:

Závěr: (Určete, které potraviny obsahují cukry. Objevili jste cukr i v nějaké potravině, u které jste to nečekali? Zkuste určit, které ze zkoumaných potravin jsou nejvíce škodlivé pro zuby.)

č. 4

Je opravdu možné chránit zuby nebo nám reklamy lžou?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Zuby obsahují stejně jako vaječná skořápka velké množství chemické látky, které se říká uhličitan vápenatý (CaCO3). Z toho usuzujeme, že vaječná skořápka a zub mají do jisté míry podobné chemické složení. Proto k pokusu použijeme vejce. Vejce potřeme speciálním gelem, který obsahuje chemické látky (fluoridy), které pomáhají chránit zuby před vznikem zubního kazu. Fluoridy posilují vaječnou skořápku (podobným způsobem jako zubní sklovinu), která je pak odolnější proti působení kyselin. Pomůcky: 2 uvařená vejce, fluoridový gel (Elmex gelée), 2 průhledné uzavíratelné nádoby (např. sklenice na zavařování) Chemikálie: Ocet (8% kyselina octová) Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dcl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře.

Pracovní postup: Jedno uvařené vejce potřete fluoridovým gelem, dejte jej do sáčku a nechte fluoridový gel působit cca 24 hodin. Po 24 hodinách vyjměte vejce ze sáčku, opláchněte vodou a osušte. Připravte si dvě průhledné nádoby s octem. Do jedné z nich dejte takto předpřipravené vejce. Do druhé dejte uvařené vejce, které nebylo předem potřené fluoridovým gelem. Po vložení vajec do nádob s octem pozorujte, zda se něco děje. Výsledky pozorování si zaznamenejte. Umístěte obě nádoby na bezpečné místo a po 24 hodinách se podívejte, zda došlo k nějakým změnám. Pokud ano, zaznamenejte k jakým a zkuste vysvětlit proč. Pozorování:

Obrázek:

Závěr: (Zamyslete se nad účinkem fluoridového gelu a jeho významem v ochraně zubů před vznikem zubního kazu.)

Příloha 7: Karty pokusů pro 2. stupeň – učitel č. 1

KYSELINY ÚTOČÍ aneb budou kosti jako z gumy?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Kosti jsou tvrdé, protože obsahují velké množství látky nazývané uhličitan vápenatý. Známe jej jako vápenec (tvoří např. skály v Moravském krasu). Je tvrdý a působením kyselých látek (např. ocet) se rozpouští, stejně jako zuby. Kosti a zuby mají podobné chemické složení. Proto si na kostech můžeme ukázat, jak kyseliny působí na zuby. Pomůcky: 2 očištěné kuřecí kosti přibližně stejné velikosti, 2 sklenice uzavíratelné víčkem, gumové rukavice, 2 nitě odlišných barev Chemikálie: ocet (8% kyselina octová), voda Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře.

Pracovní postup: Nasaďte si gumové rukavice. Na každou kost připevněte barevnou nit (na každou kost nit jiné barvy) Do každé sklenice dejte jednu očištěnou kuřecí kost. Do jedné sklenice nalijte vodu, ponořte do ní kost a sklenici označte V jako voda. Do druhé sklenice nalijte ocet, ponořte kost a sklenici označte O jako ocet. Pozorujte, co se děje v obou sklenicích a výsledky pozorování si zaznamenejte. Obě sklenice uzavřete a dejte na bezpečné místo. Dva týdny tekutiny ve sklenicích pravidelně (nejlépe každý den) vyměňujte a vždy do nich znovu ponořte tytéž kosti. Na konci pokusu zjistěte, jak působí ocet na kosti a zkuste se zamyslet nad tím, co se může dít se zuby, když jíme kyselé potraviny a na zuby tak rovněž působí různé kyselé látky.

Pozorování: Ve sklenici s vodou se nedělo nic. Ve sklenici s octem jsme pozorovali vznik drobných bublinek, protože se uvolňoval oxid uhličitý. Působením slabé kyseliny - octa, dochází k pomalému rozpouštění a postupnému vymývání uhličitanu vápenatého obsaženého v kostech a vzniká oxid uhličitý, voda a volné ionty vápníku. V kosti tak po 14 dnech sice zůstanou pružné organické látky, ale jen část uhličitanu vápenatého způsobujícího její pevnost. Kost ponořená do octa se stane ohebnou, kost ponořená do vody nezměkne. Obrázek:

Závěr: (Porovnejte, co se dělo v každé ze sklenic. Pokuste se vysvětlit příčiny.) Kosti se skládají přibližně z 1/3 organických látek a z 2/3 látek anorganických, z nichž přibližně 10 % tvoří uhličitan vápenatý. Kost ponořená do octa změkla, protože se působením kyseliny octové rozpustila a vymyla část uhličitanu vápenatého, který jí dodává tvrdost. Kost ponořená do vody zůstala víceméně nezměněna. Jíme-li kyselé potraviny nebo potraviny obsahující cukry, které bakterie dutiny ústní přetvářejí na kyseliny, dochází v dutině ústní ke snižování pH. Klesne-li pH k hodnotám kolem 5,5, začnou převládat demineralizační procesy a ze skloviny se uvolňují minerální látky včetně uhličitanu vápenatého, který tvoří 6-8 % skloviny, což usnadňuje vznik zubního kazu. Podrobněji viz teoretická část diplomové práce, kapitola 3.3 Zubní kaz a 3.7 Výživa a zubní kaz.

č. 2

NAHATÉ VAJÍČKO aneb umíš svléknout vajíčko, aniž bys rozbil skořápku?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Vaječná skořápka (podobně jako kosti a zuby) se skládá z velké části z uhličitanu vápenatého. Proto na ní můžeme ukázat, jak působí kyseliny na zuby. Ocet je slabý (8 %) roztok kyseliny octové. Ocet i skořápka spolu velmi ochotně reagují. Dochází k rozpouštění skořápky. Jako vedlejší produkt reakce vzniká oxid uhličitý, který se uvolňuje v podobě malých bublinek. Postupně se mění barva skořápky z béžové na bílou a ta pak na bezbarvou. Poté, co zmizí skořápka, bude vejce drženo pohromadě vaječnou blankou, která se nachází pod vaječnou skořápkou. Působením octa dojde k jistým změnám i ve struktuře vaječné blanky. Dojde ke změně prostorového uspořádání bílkovin (tzv. denaturaci), čímž se blanka stane mnohem pevnější. Vejce bude mít světle žlutou barvu a bude velmi pružné. Pomůcky: vejce, sklenice nebo kádinka, polévková lžíce Chemikálie: ocet (8% kyselina octová) Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře. Pracovní postup: Syrové vejce vložte opatrně do vyšší sklenice nebo kádinky. Přidejte přibližně 1 dl octa (takové množství, aby bylo vejce ponořeno). Pozorujete, co se děje a výsledky pozorování zaznamenejte. Vejce nechejte v octu nejméně 48 hodin (až je lehce průsvitné a světle žluté). Vejce opatrně vyjměte ze sklenice pomocí polévkové lžíce a omyjte vodou. Pozorujte, zda se změnilo, jaké má vlastnosti a výsledky pozorování zaznamenejte.

Pozorování: Po té, co vložíme vajíčko do octa, skořápka se pokryje velkým množstvím bublinek. To ukazuje na probíhající chemický děj mezi vaječnou skořápkou a octem. Slabě kyselý roztok (např. ocet, což je 8% roztok octové kyseliny) rozpustil skořápku z uhličitanu vápenatého za vzniku oxidu uhličitého, vody a octanu vápenatého (2 CH3COOH + CaCO3 → CO2 + H2O + (CH3COO)2Ca). Působením octa dojde k jistým změnám i ve struktuře vaječné blanky. Dojde ke změně prostorového uspořádání bílkovin (tzv. denaturaci), čímž se blanka stane mnohem pevnější. Vejce má světle žlutou barvu, prosvítá jím světlo a je pružné. Obrázek:

Závěr: (Zkuste dát do souvislosti odvápnění vaječné skořápky působením slabé kyseliny a působení kyselin obsažených v jídle (citrusy / vznikající dodatečně v puse) na zuby.) Pozorováním jsme zjistili, že působením 8% octové kyseliny na kost, dochází k uvolňování a postupnému vymývání uhličitanu vápenatého, čímž se kost stává měkkou a ohebnou. Velmi podobně působí kyseliny přijímané potravou na zuby. V dutině ústní dochází ke snižování původně neutrálního pH. Pokud pH klesne pod 5,5, převládnou demineralizační procesy. Ze zubní skloviny se uvolňují minerální látky (uhličitan vápenatý, fosforečnan vápenatý a další). Tím jsou zuby oslabeny a dochází ke vzniku zubního kazu.

č. 3

CUKR V POTRAVINÁCH aneb zahraj si na detektiva

Časová náročnost: 25 minut Typ pokusu: demonstrační

Princip: Bakterie přítomné v puse přeměňují cukry přijaté potravou na kyseliny. V tomto pokusu zkusíme odhalit, které potraviny obsahují cukry a podporují tak vznik zubního kazu. Pokusíme se dokázat přítomnost cukrů i v potravinách, u kterých bychom to nečekali. Přítomnost cukrů určíme pomocí barevného indikátoru (Benediktova činidla), které má modrou barvu. Setká-li se činidlo s cukry, dojde ke změně barvy. Pomůcky: různé druhy potravin (jablko, banán, pomeranč, chleba, sýr, mléko a další), zkumavky, pravítko, tužka, fix na sklo, kádinka, vařič, třecí miska Chemikálie: glukóza, sacharóza, voda, Benediktovo činidlo 1. Pro přípravu Benediktova činidla je potřeba: 1,7 g síranu měďnatého (CuSO4), 92 ml vody, 10 g hydrogenuhličitanu sodného (NaHCO3), 17 g citronanu sodného (C6H5Na3O7) ! S BENEDIKTOVÝM ČINIDLEM BUDE PRACOVAT VÝHRADNĚ UČITEL!

Bezpečnost práce: Síran měďnatý Expozice vdechováním: Při nadýchání se prachu vypláchněte ihned ústa pitnou vodou. Postiženého dopravte na čerstvý vzduch, zajistěte klid a dozor, nenechte chodit, nenechte prochladnout. V případě, že postižený sám nedýchá uložit jej do stabilizované polohy a zahájit umělé dýchání (pozor na intoxikaci zachránce), (pozor na intoxikaci prachem ze znečištěného oděvu). Expozice stykem kůží: Okamžitě odstraňte zasažený oděv. Rychle umyjte pokožku velkým množstvím vlažné vody, pak bez mechanického dráždění umyjte zasažená místa teplou vodou a mýdlem a ošetřete sterilně. Expozice stykem s okem: Oči důkladně vyplachovat při násilně rozevřených víčkách co nejdéle, min. 15 minut velkým množstvím, proudem čisté vody. Vždy při zasažení očí vyhledejte lékařskou pomoc. Expozice požitím: Vypláchněte ihned ústa pitnou vodou. Podat bílek nebo 1-2 dl mléka, potom se pokusit o zvracení. Vypijte co největší množství chladné pitné vody s 6-10 tabletami živočišného uhlí. Postiženého dopravte na čerstvý vzduch, zajistěte klid a dozor, nenechte chodit, nenechte prochladnout. V případě, že postižený sám nedýchá uložit jej do stabilizované polohy a zahájit umělé dýchání (pozor na intoxikaci zachránce, pozor na intoxikaci prachem ze nečištěného oděvu). Hydrogenuhličitan sodný: Při správném zacházení a správném použití nezpůsobuje produkt žádné škody na zdraví. Po vdechnutí prachu může dojít k podráždění dýchacích cest. Při vniknutí do očí výrobek způsobuje dráždění. Při dlouhodobějším kontaktu s produktem může dojít k podráždění pokožky. Při požití několika gramů mohou vzniknout zažívací potíže. Expozice vdechováním: Postiženého přeneste na čerstvý vzduch. Zajistěte postiženého proti prochladnutí. V případě přetrvávajících obtíží vyhledejte lékaře. Expozice stykem kůží: Svlékněte kontaminovaný oděv. Postižené místa na kůži okamžitě opláchnout velkým množstvím vlažné vody. Pokud nedošlo k poranění pokožky, je vhodné použít mýdlo, mýdlový roztok nebo šampon. Citronan sodný Při potřísnění neprodleně odstraňte části oděvů znečistěné produktem. Při práci s citronanem sodným nejsou nutná žádná zvláštní opatření. Expozice vdechováním: Zabezpečte přívod čerstvého vzduchu, při obtížích vyhledat lékaře. Expozice stykem kůží: Ihned omýt vodou a mýdlem a dobře opláchnout. Při neustávajícím podráždění pokožky je nutno vyhledat lékaře. Expozice stykem s okem: Oči s otevřenými víčky vyplachovat po více minut proudem tekoucí vody. Při přetrvávajících potížích se poradit s lékařem. Expozice požitím: Vypláchnout ústa a bohatě zapíjet vodou. Při přetrvávajících potížích konzultovat s lékařem.

Pracovní postup: Připravte roztok glukózy smícháním ¾ lžičky glukózy s 5 ml vody. Stejným způsobem připravte roztok sacharózy. Nachystejte si 3 zkumavky, do kterých dáte vodu a roztoky glukózy, sacharózy a další zkumavky podle počtu zkoumaných potravin. Každou zkumavku si fixem na sklo podepište nebo ji označte nějakým symbolem, abyste si ji poznali. Na každou zkumavku udělejte fixem na sklo rysku ve výšce 1 cm a druhou rysku ve výšce 3 cm. Do zkumavek dejte vodu, roztok glukózy a roztok sacharózy vždy po 1. rysku. Jednotlivé potraviny rozmělněte ve třecí misce s malým množstvím vody. Naplňte jimi zkumavky opět po první rysku. Nezapomeňte si poznačit, co máte v každé zkumavce. Do zkumavek přidejte s pomocí učitele Benediktovo činidlo po 2. rysku. Všechny zkumavky dejte učiteli, který je dá do kádinky s horkou vodou a bude je vařit ve vodní lázni 5 minut. Poté budete pozorovat, zda došlo k nějakým barevným změnám. Pozorování: Benediktovo činidlo má původně modrou barvu. Pokud potravina obsahuje redukující cukr (cukr, který má ve své struktuře aldehydovou skupinu), začne zahříváním docházet k barevným změnám. Za pozitivní reakci považujeme změnu z původně modré barvy na zelenou, oranžovou či červenou. Barevné změny ukazují nejen přítomnost, ale i přibližné množství redukujícího cukru. Změna barvy je způsobena redukční reakcí (Cu2+ je redukováno na Cu2O).

Obrázek:

Závěr: (Určete, které potraviny obsahují cukry. Objevili jste cukr i v nějaké potravině, u které jste to nečekali? Zkuste určit, které ze zkoumaných potravin jsou nejvíce škodlivé pro zuby.) Pozorováním jsme zjistili, že se cukry vyskytují i v zelenině. Připravený roztok rajčete měl po přidání činidla a po zahřátí zelenou barvu, více cukru bylo v cibuli, která měla barvu oranžovou. Nejvíce cukru bylo v roztoku glukózy a fruktózy, které měly červenou barvu. Překvapením bylo, že roztok sacharosy a škrobu nezměnil barvu. Z toho usuzujeme, že se v nich nenacházejí redukující cukry (tedy cukry s aldehydovou skupinou).

č. 4

Je opravdu možné chránit zuby nebo nám reklamy lžou?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Zuby obsahují stejně jako vaječná skořápka velké množství chemické látky, které se říká uhličitan vápenatý (CaCO3). Z toho usuzujeme, že vaječná skořápka a zub mají do jisté míry podobné chemické složení. Proto k pokusu použijeme vejce. Vejce potřeme speciálním gelem, který obsahuje chemické látky (fluoridy), které pomáhají chránit zuby před vznikem zubního kazu. Fluoridy posilují vaječnou skořápku (podobným způsobem jako zubní sklovinu), která je pak odolnější proti působení kyselin. Pokus s vajíčkem není přesným modelem účinků kyselin na zubní sklovinu. Jeho úkolem je pouze přiblížit a pomoci pochopit děj probíhající v dutině ústní. Pomůcky: 2 uvařená vejce, fluoridový gel (Elmex gelée), 2 průhledné uzavíratelné nádoby (např. sklenice na zavařování) Chemikálie: ocet Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře.

Pracovní postup:

Jedno vejce potřete fluoridovým gelem, dejte jej do sáčku a nechte fluoridový gel působit cca 24 hodin. Po 24 hodinách vyjměte vejce ze sáčku, opláchněte vodou a osušte. Připravte si dvě průhledné nádoby s octem. Do jedné z nich dejte takto předpřipravené vejce. Do druhé dejte uvařené vejce, které nebylo předem potřené fluoridovým gelem. Po vložení vajec do nádob s octem pozorujte, zda se něco děje. Výsledky pozorování si zaznamenejte. Umístěte obě nádoby na bezpečné místo a po 24 hodinách se podívejte, zda došlo k nějakým změnám. Pokud ano, zaznamenejte k jakým a zkuste vysvětlit proč. Pozorování: Po vložení vajec do octa jsme pozorovali, že kolem vejce, které nebylo chráněno fluoridovým gelem, se tvořilo velké množství bublinek. Dokonce tolik, že vejce bylo chvílemi nadnášeno a plovalo v octu. (Bublinky dokazují uvolňování oxidu uhličitého). Kolem vejce, které mělo posílenou skořápku fluoridovým gelem, se netvořily téměř žádné bublinky. Po 24 hodinách jsme pozorovali, že se vejce chráněné fluoridy nijak výrazně nezměnilo. Zato na druhém vejci jsme pozorovali odlupování skořápky. Skořápka měla místy podobu blanky a dala se velmi snadno setřít z vejce prstem. Vejce jsme nechali v octu ještě do druhého dne a skořápka zcela zmizela. Skořápka vejce, které bylo chráněno fluoridy, se nijak výrazně nezměnila ani do dalšího dne.

Obrázek:

Závěr: (Zamyslete se nad účinkem fluoridového gelu a jeho významem v ochraně zubů před vznikem zubního kazu.) Jsou – li používány k hygieně dutiny ústní přípravky obsahující fluoridy, vzniká v ústech fluorid vápenatý, který plní funkci pH řízeného zásobníku fluoridu. Při působení kyselin se fluorid vápenatý rozpouští. Fluoridové ionty se uvolňují do svého okolí a podporují přirozenou obnovu zubní skloviny tvorbou fluorapatitu (hydroxylapatit obsahuje OH skupinu, která velmi ochotně reaguje s kyselinami a na její místo se navazuje fluoridový iont za vzniku fluorapatitu). Fluorapatit je v porovnání s hydroxylapatitem stabilnější při nižších hodnotách pH, čímž je znesnadněno rozpouštění zubní skloviny při dalším působení kyselin. Je patrné, že fluoridy snižují rozpustnost zubní skloviny působením kyselin.

č. 5

JAK SE MĚNÍ pH DUTINY ÚSTNÍ PO JÍDLE?

Časová náročnost: 35 minut Typ pokusu: žákovský

Aneb pomáhají žvýkačky bez cukru chránit zuby před vznikem zubního kazu?

Princip: Většina potravin obsahuje cukry. Ty jsou přeměňovány bakteriemi dutiny ústní na kyseliny. Kyseliny snižují pH dutiny ústní a to způsobuje oslabování skloviny a podporuje vznik zubního kazu. Proti tomu působí sliny. Omývají zuby, čímž z nich odstraňují nečistoty. Obsahují minerální látky, které posilují sklovinu a také hydrogenuhličitany (pufry), které se podílejí na neutralizaci kyselého prostředí. Tím pomáhají chránit zuby před vznikem zubního kazu. Žvýkačka stimuluje zvýšenou tvorbu slin, čímž napomáhá rychlejšímu návratu pH k neutrálním hodnotám. Pomůcky: Zkumavky, indikátorové pH papírky, jablko, citron, paprika, sýr, kousek chleba, sladkost (bonbon, čokoláda, atp.), žvýkačka bez cukru Chemikálie: Bezpečnost práce: -

Pracovní postup:

Dobrovolník poskytne malé množství slin (cca 2 ml), které přelijete do zkumavky. Vezměte indikátorový pH papírek a dle návodu na krabičce změřte pH slin. Hodnotu zaznamenejte. Tentýž dobrovolník sní vybranou potravinu a opět poskytne vzorek slin. Opětovně určete hodnotu pH a zaznamenejte. Měření opakujte po 15 minutách. U druhého dobrovolníka postupujte stejně, s tím rozdílem, že po prvním odběru slin začne žvýkat žvýkačku bez cukru a následujících 10 minut žvýká. Poté opět odeberte vzorek slin, určete hodnotu pH a zaznamenejte. Porovnejte, jak se měnily hodnoty pH a zda je nějakým způsobem ovlivnilo žvýkání žvýkačky. Pozorování: Hodnoty pH se u každého jedince liší. Před jídlem byly zaznamenány hodnoty v rozmezí 6,8 – 7,4. Po jídle jsme pozorovali pokles pH k hodnotám 5,6 – 6,8. Postupem času docházelo ke zvyšování hodnot směrem k pH optimu. Obrázek:

Závěr: (Srovnejte naměřené hodnoty u jednotlivých potravin. Určete, zda mělo žvýkání žvýkačky nějaký vliv.) Hodnoty pH klesly nejvýrazněji u jedinců, kteří snědli citron a to až k hodnotám kolem 5,5. U jedinců, kteří snědli sýr, hodnoty nějak výrazně neklesaly a pomocí pH papírku nebyly rozdíly vůbec měřitelné. Ve všech případech bylo potvrzeno, že žvýkačka urychluje návrat k optimálním hodnotám pH dutiny ústní.

č. 6

POZOROVÁNÍ BAKTERIÍ ŽIJÍCÍCH V DUTINĚ ÚSTNÍ

Časová náročnost: 25 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: V dutině ústní žije velké množství mikroorganismů způsobujících nejrůznější onemocnění. Za významný je považován např. Strptococcus mutans, který se nejvíce podílí na vzniku zubního kazu. Krátce po vyčištění zubů se na zubech začne tvořit tenký bílkovinný povlak, který je postupně osídlován bakteriemi. Nejčastěji se jedná o koky. Bakterie se stále množí. Každé 3 hodiny se jejich počet zdvojnásobí a tím se neustále zvětšuje množství zubního plaku. Zda jsou ve stěru ze zubů a dásní přítomny bakterie zjistíme tak, že provedeme stěr sterilní špejlí. Sebraný materiál přeneseme na sklíčko a přikápneme tuš. Pokud jsou na stěru bakterie, budeme pozorovat tmavá kolečka, popřípadě oválky oddělné od okolí světlým lemem. Musíme dávat pozor, abychom si je nespletli s kousky odloupané sliznice dutiny ústní. Pomůcky: Mikroskop, podložní sklíčko, krycí sklíčko, sterilní špejle, černá tuš, destilovaná voda Chemikálie: černá tuš, destilovaná voda Bezpečnost práce: Pracovní postup:

Sterilní špejlí opatrně setřete vzorek plaku z krčkové oblasti zubu. Odebraný vzorek přeneste na podložní sklíčko a rozetřete. Přikápněte kapku tuše. Překryjte krycím sklíčkem a pozorujte pod mikroskopem. Zakreslete, co jste pozorovali a obrázek popište. Pozorování: Pod mikroskopem jsme pozorovali různě velká kolečka a oválky s tmavým středem a světlým okrajem. Kulovitý tvar potvrzoval, že se jedná o koky.

Obrázek:

Závěr: Pod mikroskopem jsme pozorovali oválky a kuličky ohraničené světlým lemem, což by měly být koky. Tím jsme potvrdili jejich přítomnost na stěrech ze sliznic dutiny ústní.

č. 7

Příprava zubní pasty

Časová náročnost: 40 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Zubní pasta pomáhá čistit zuby tím, že usnadňuje odstraňování zubního plaku a zbytků potravy pomocí látek, kterým říkáme abraziva. Abraziva jsou malinkaté částice o velikosti 0,1-1µm a dávají pastě hrubost. V připravované zubní pastě bude sloužit jako abrazivum kuchyňská sůl a jedlá soda. Jako zvlhčující látka je použit glycerin. Do komerčních zubních past je přidáváno ještě spoustu dalších látek, jako jsou ochucovadla, barviva, zahušťovadla, konzervanty, ale tyto látky v pokusu použity nebudou. Pomůcky: Kelímek, lžička, kapátko, indikátorové pH papírky, obarvené vejce, fix, zubní kartáček, fluoridový gel, vařené vejce (nejlépe bílé), velká kádinka, Petriho miska, ubrousek Chemikálie: 2 lžičky jedlé sody (NaHCO3), ¼ lžičky kuchyňské soli (NaCl), ¾ lžičky glycerinu (C3H8O3), voda, ocet (8% octová kyselina)

Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře. Glycerin Popis první pomoci: Neprodleně odstranit části oděvů znečistěné produktem. Nejsou nutná žádná zvláštní opatření. Při zdravotních potížích a i v případě pochybností vyhledejte lékařskou pomoc. Při stavech ohrožujících život je třeba provádět resuscitaci: postižený nedýchá – je nutné okamžitě provádět umělé dýchání, ne přímo z úst do úst; zástava srdce – je nutné okamžitě zahájit nepřímou masáž srdce; bezvědomí – je nutné postiženého uložit do stabilizované polohy. Dochází-li ke zvracení, udržujte hlavu postiženého v předklonu, aby nedošlo ke vdechnutí zvratků. Expozice nadýcháním: Přívod čerstvého vzduchu, při obtížích vyhledat lékaře. Expozice stykem kůží: Ihned omýt vodou a mýdlem a dobře opláchnout. Při neustávajícím podráždění pokožky je nutno vyhledat lékaře. Expozice stykem s okem: Oči s otevřenými víčky několik minut vyplachovat proudem tekoucí vody. Zajistit lékařské ošetření. Expozice požitím: Vypláchnout ústa a bohatě zapíjet vodou. Při přetrvávajících potížích konzultovat s lékařem. Hydrogenuhličitan sodný Při správném zacházení a správném použití nezpůsobuje produkt žádné škody na zdraví. Po vdechnutí prachu může dojít k podráždění dýchacích cest. Při vniknutí do očí výrobek způsobuje dráždění. Při dlouhodobějším kontaktu s produktem může dojít k podráždění pokožky. Při požití několika gramů mohou vzniknout zažívací potíže. Expozice vdechováním: Postiženého přeneste na čerstvý vzduch. Zajistěte postiženého proti prochladnutí. V případě přetrhajících obtíží vyhledejte lékaře. Expozice stykem kůží: Svlékněte kontaminovaný oděv. Postižená místa na kůži okamžitě opláchnout velkým množstvím vlažné vody. Pokud nedošlo k poranění pokožky, je vhodné použít mýdlo, mýdlový roztok nebo šampon. Expozice stykem s okem: Okamžitě začněte vyplachovat oči při otevřených víčkách směrem od vnitřního koutku k vnějšímu proudem pitné vody po dobu nejméně 15 minut. Expozice požitím: Důkladně vypláchnout ústa vodou, podejte pít dostatečné množství vody, alespoň půl litru.

Pracovní postup: 1. Příprava vlastní „zubní pasty“ Do kelímku odměřte 2 lžičky jedlé sody a ¼ lžičky kuchyňské soli. Dobře promíchejte. Přidejte ¾ lžičky glycerinu a velmi důkladně míchejte. Za stálého míchání přidávejte kapátkem opatrně vodu, dokud nezískáte hmotu o stejné konzistenci, jako má komerční zubní pasta. Dejte si malé množství (asi o velikosti hrášku) vámi připravené „zubní pasty“ mezi prsty a zkuste její hrubost. To stejné udělejte s komerční zubní pastou. Porovnejte hrubost past. Pastu neochutnávejte!

2. pH zubní pasty Připravte si indikátorové pH papírky. Na Petriho misku dejte menší množství připravené a komerční zubní pasty. Indikátorové pH papírky indikační zónou zanořte do zubní pasty na 1-2 sekundy. Zubní pastu z pH papírku opatrně setřete ubrouskem, tak abyste viděli případnou změnu barvy pH papírku. Indikátorový papírek přiložte ke stupnici pH na krabičce od papírků a zjištěnou hodnotu pH zaznamenejte. Naměřené hodnoty zapište do tabulky a srovnejte je s ostatními skupinami žáků. opakujte, zaznamenejte výsledky pozorování a zkuste porovnat účinek past na jednotlivá barviva.

3. Čistí vámi připravená „zubní pasta“ lépe než komerční pasta? Vezměte si předem obarvené vejce, tužkou nebo fixem na něj nakreslete čáru tak, abyste jej rozdělili na dvě poloviny. Jednu polovinu označte písmenem P (připravená pasta), druhou písmenem K (komerční pasta). Na zubní kartáček dejte malé množství připravené pasty, asi o velikosti hrášku. Na straně označené P, veďte padesát tahů kartáčkem z jednoho konce na druhý (dbejte na to, abyste působili stále stejnou silou). Vejce omyjte pod tekoucí vodou a očistěte zubní kartáček. Celý postup opakujte s komerční zubní pastou na polovině označené K. Poté vejce opět opláchněte a vyhodnoťte, která pasta čistí lépe. Pokud máte i vejce obarvené čajem, kávou nebo červenou řepou, celý postup Pozorování: 1. Mezi prsty jsme rozetřeli námi připravenou zubní pastu a následně komerční zubní pastu. Zjistili jsme, že námi vyrobená zubní pasa je mnohem hrubější. Z toho usuzujeme, že má větší abrazivitu. 2. Voda i komerční zubní pasta mají pH přibližně 7, to znamená, že jsou neutrální. Vyrobená zubní pasta je poněkud zásaditá. Hodnoty pH se pohybovaly kolem 8,5-9. 3. Všechny skupinky dospěly k závěru, že vyrobená zubní pasta čistí lépe, protože obsahuje větší abrazivní částice a je hrubší. Obrázek:

Závěr: (Porovnejte vlastnosti komerční a vyrobené zubní pasty. Srovnejte, která pasta odstraňovala lépe nečistoty a pokuste se vysvětlit proč.) Komerční zubní pasta je jemnější, hezčí na pohled a voní. Připravená zubní pasta je hrubší, nevypadá tak hezky jako komerční pasta a zapáchá. Nečistoty lépe odstraňuje připravená zubní pasta, protože je hrubší. Obsahuje větší částice abraziva a potom lépe čistí.

14.9 Příloha 8: Karty pokusů pro 2. stupeň – žáci č. 1

KYSELINY ÚTOČÍ aneb budou kosti jako z gumy?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Kosti jsou tvrdé, protože obsahují velké množství látky nazývané uhličitan vápenatý. Známe jej jako vápenec (tvoří např. skály v Moravském krasu). Je tvrdý a působením kyselých látek (např. ocet) se rozpouští, stejně jako zuby. Kosti a zuby mají podobné chemické složení. Proto si na kostech můžeme ukázat, jak kyseliny působí na zuby. Pomůcky: 2 očištěné kuřecí kosti přibližně stejné velikosti, 2 sklenice uzavíratelné víčkem, gumové rukavice, 2 nitě odlišných barev Chemikálie: ocet (8% kyselina octová), voda Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře.

Pracovní postup: Nasaďte si gumové rukavice. Na každou kost připevněte barevnou nit (na každou kost nit jiné barvy) Do každé sklenice dejte jednu očištěnou kuřecí kost. Do jedné sklenice nalijte vodu, ponořte do ní kost a sklenici označte V jako voda. Do druhé sklenice nalijte ocet, ponořte kost a sklenici označte O jako ocet. Pozorujte, co se děje v obou sklenicích a výsledky pozorování si zaznamenejte. Obě sklenice uzavřete a dejte na bezpečné místo. Dva týdny tekutiny ve sklenicích pravidelně (nejlépe každý den) vyměňujte a vždy do nich znovu ponořte tytéž kosti. Na konci pokusu zjistěte, jak působí ocet na kosti a zkuste se zamyslet nad tím, co se může dít se zuby, když jíme kyselé potraviny a na zuby tak rovněž působí různé kyselé látky.

Pozorování:

Obrázek:

Závěr: (Porovnejte, co se dělo v každé ze sklenic. Pokuste se vysvětlit příčiny.)

č. 2

NAHATÉ VAJÍČKO aneb umíš svléknout vajíčko, aniž bys rozbil skořápku?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Vaječná skořápka (podobně jako kosti a zuby) se skládá z velké části z uhličitanu vápenatého. Proto na ní můžeme ukázat, jak působí kyseliny na zuby. Ocet je slabý (8 %) roztok kyseliny octové. Ocet i skořápka spolu velmi ochotně reagují. Dochází k rozpouštění skořápky. Jako vedlejší produkt reakce vzniká oxid uhličitý, který se uvolňuje v podobě malých bublinek. Postupně se mění barva skořápky z béžové na bílou a ta pak na bezbarvou. Poté, co zmizí skořápka, bude vejce drženo pohromadě vaječnou blankou, která se nachází pod vaječnou skořápkou. Působením octa dojde k jistým změnám i ve struktuře vaječné blanky. Dojde ke změně prostorového uspořádání bílkovin (tzv. denaturaci), čímž se blanka stane mnohem pevnější. Vejce bude mít světle žlutou barvu a bude velmi pružné. Pomůcky: vejce, sklenice nebo kádinka, polévková lžíce Chemikálie: ocet (8% kyselina octová) Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře. Pracovní postup: Syrové vejce vložte opatrně do vyšší sklenice nebo kádinky. Přidejte přibližně 1 dl octa (takové množství, aby bylo vejce ponořeno). Pozorujete, co se děje a výsledky pozorování zaznamenejte. Vejce nechejte v octu nejméně 48 hodin (až je lehce průsvitné a světle žluté). Vejce opatrně vyjměte ze sklenice pomocí polévkové lžíce a omyjte vodou. Pozorujte, zda se změnilo, jaké má vlastnosti a výsledky pozorování zaznamenejte.

Pozorování:

Obrázek:

Závěr: (Zkuste dát do souvislosti odvápnění vaječné skořápky působením slabé kyseliny a působení kyselin obsažených v jídle (citrusy / vznikající dodatečně v puse) na zuby.)

č. 3

CUKR V POTRAVINÁCH aneb zahraj si na detektiva

Časová náročnost: 25 minut Typ pokusu: demonstrační

Princip: Bakterie přítomné v puse přeměňují cukry přijaté potravou na kyseliny. V tomto pokusu zkusíme odhalit, které potraviny obsahují cukry a podporují tak vznik zubního kazu. Pokusíme se dokázat přítomnost cukrů i v potravinách, u kterých bychom to nečekali. Přítomnost cukrů určíme pomocí barevného indikátoru (Benediktova činidla), které má modrou barvu. Setká-li se činidlo s cukry, dojde ke změně barvy. Pomůcky: různé druhy potravin (jablko, banán, pomeranč, chleba, sýr, mléko a další), zkumavky, pravítko, tužka, fix na sklo, kádinka, vařič, třecí miska Chemikálie: glukóza, sacharóza, voda, Benediktovo činidlo 2. Pro přípravu Benediktova činidla je potřeba: 1,7 g síranu měďnatého (CuSO4), 92 ml vody, 10 g hydrogenuhličitanu sodného (NaHCO3), 17 g citronanu sodného (C6H5Na3O7) ! S BENEDIKTOVÝM ČINIDLEM BUDE PRACOVAT VÝHRADNĚ UČITEL!

Bezpečnost práce: Síran měďnatý Expozice vdechováním: Při nadýchání se prachu vypláchněte ihned ústa pitnou vodou. Postiženého dopravte na čerstvý vzduch, zajistěte klid a dozor, nenechte chodit, nenechte prochladnout. V případě, že postižený sám nedýchá uložit jej do stabilizované polohy a zahájit umělé dýchání (pozor na intoxikaci zachránce), (pozor na intoxikaci prachem ze znečištěného oděvu). Expozice stykem kůží: Okamžitě odstraňte zasažený oděv. Rychle umyjte pokožku velkým množstvím vlažné vody, pak bez mechanického dráždění umyjte zasažená místa teplou vodou a mýdlem a ošetřete sterilně. Expozice stykem s okem: Oči důkladně vyplachovat při násilně rozevřených víčkách co nejdéle, min. 15 minut velkým množstvím, proudem čisté vody. Vždy při zasažení očí vyhledejte lékařskou pomoc. Expozice požitím: Vypláchněte ihned ústa pitnou vodou. Podat bílek nebo 1-2 dl mléka, potom se pokusit o zvracení. Vypijte co největší množství chladné pitné vody s 6-10 tabletami živočišného uhlí. Postiženého dopravte na čerstvý vzduch, zajistěte klid a dozor, nenechte chodit, nenechte prochladnout. V případě, že postižený sám nedýchá uložit jej do stabilizované polohy a zahájit umělé dýchání (pozor na intoxikaci zachránce, pozor na intoxikaci prachem ze nečištěného oděvu). Hydrogenuhličitan sodný: Při správném zacházení a správném použití nezpůsobuje produkt žádné škody na zdraví. Po vdechnutí prachu může dojít k podráždění dýchacích cest. Při vniknutí do očí výrobek způsobuje dráždění. Při dlouhodobějším kontaktu s produktem může dojít k podráždění pokožky. Při požití několika gramů mohou vzniknout zažívací potíže. Expozice vdechováním: Postiženého přeneste na čerstvý vzduch. Zajistěte postiženého proti prochladnutí. V případě přetrvávajících obtíží vyhledejte lékaře. Expozice stykem kůží: Svlékněte kontaminovaný oděv. Postižené místa na kůži okamžitě opláchnout velkým množstvím vlažné vody. Pokud nedošlo k poranění pokožky, je vhodné použít mýdlo, mýdlový roztok nebo šampon. Citronan sodný Při potřísnění neprodleně odstraňte části oděvů znečistěné produktem. Při práci s citronanem sodným nejsou nutná žádná zvláštní opatření. Expozice vdechováním: Zabezpečte přívod čerstvého vzduchu, při obtížích vyhledat lékaře. Expozice stykem kůží: Ihned omýt vodou a mýdlem a dobře opláchnout. Při neustávajícím podráždění pokožky je nutno vyhledat lékaře. Expozice stykem s okem: Oči s otevřenými víčky vyplachovat po více minut proudem tekoucí vody. Při přetrvávajících potížích se poradit s lékařem. Expozice požitím: Vypláchnout ústa a bohatě zapíjet vodou. Při přetrvávajících potížích konzultovat s lékařem.

Pracovní postup: Připravte roztok glukózy smícháním ¾ lžičky glukózy s 5 ml vody. Stejným způsobem připravte roztok sacharózy. Nachystejte si 3 zkumavky, do kterých dáte vodu a roztoky glukózy, sacharózy a další zkumavky podle počtu zkoumaných potravin. Každou zkumavku si fixem na sklo podepište nebo ji označte nějakým symbolem, abyste si ji poznali. Na každou zkumavku udělejte fixem na sklo rysku ve výšce 1 cm a druhou rysku ve výšce 3 cm. Do zkumavek dejte vodu, roztok glukózy a roztok sacharózy vždy po 1. rysku. Jednotlivé potraviny rozmělněte ve třecí misce s malým množstvím vody. Naplňte jimi zkumavky opět po první rysku. Nezapomeňte si poznačit, co máte v každé zkumavce. Do zkumavek přidejte s pomocí učitele Benediktovo činidlo po 2. rysku. Všechny zkumavky dejte učiteli, který je dá do kádinky s horkou vodou a bude je vařit ve vodní lázni 5 minut. Poté budete pozorovat, zda došlo k nějakým barevným změnám. Pozorování:

Obrázek:

Závěr: (Určete, které potraviny obsahují cukry. Objevili jste cukr i v nějaké potravině, u které jste to nečekali? Zkuste určit, které ze zkoumaných potravin jsou nejvíce škodlivé pro zuby.)

č. 4

Je opravdu možné chránit zuby nebo nám reklamy lžou?

Časová náročnost: 20 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Zuby obsahují stejně jako vaječná skořápka velké množství chemické látky, které se říká uhličitan vápenatý (CaCO3). Z toho usuzujeme, že vaječná skořápka a zub mají do jisté míry podobné chemické složení. Proto k pokusu použijeme vejce. Vejce potřeme speciálním gelem, který obsahuje chemické látky (fluoridy), které pomáhají chránit zuby před vznikem zubního kazu. Fluoridy posilují vaječnou skořápku (podobným způsobem jako zubní sklovinu), která je pak odolnější proti působení kyselin. Pokus s vajíčkem není přesným modelem účinků kyselin na zubní sklovinu. Jeho úkolem je pouze přiblížit a pomoci pochopit děj probíhající v dutině ústní. Pomůcky: 2 uvařená vejce, fluoridový gel (Elmex gelée), 2 průhledné uzavíratelné nádoby (např. sklenice na zavařování) Chemikálie: ocet (8% kyselina octová) Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře.

Pracovní postup:

Jedno vejce potřete fluoridovým gelem, dejte jej do sáčku a nechte fluoridový gel působit cca 24 hodin. Po 24 hodinách vyjměte vejce ze sáčku, opláchněte vodou a osušte. Připravte si dvě průhledné nádoby s octem. Do jedné z nich dejte takto předpřipravené vejce. Do druhé dejte uvařené vejce, které nebylo předem potřené fluoridovým gelem. Po vložení vajec do nádob s octem pozorujte, zda se něco děje. Výsledky pozorování si zaznamenejte. Umístěte obě nádoby na bezpečné místo a po 24 hodinách se podívejte, zda došlo k nějakým změnám. Pokud ano, zaznamenejte k jakým a zkuste vysvětlit proč. Pozorování:

Obrázek:

Závěr: (Zamyslete se nad účinkem fluoridového gelu a jeho významem v ochraně zubů před vznikem zubního kazu.)

č. 5

JAK SE MĚNÍ pH DUTINY ÚSTNÍ PO JÍDLE?

Časová náročnost: 35 minut Typ pokusu: žákovský

Aneb pomáhají žvýkačky bez cukru chránit zuby před vznikem zubního kazu?

Princip: Většina potravin obsahuje cukry. Ty jsou přeměňovány bakteriemi dutiny ústní na kyseliny. Kyseliny snižují pH dutiny ústní a to způsobuje oslabování skloviny a podporuje vznik zubního kazu. Proti tomu působí sliny. Omývají zuby, čímž z nich odstraňují nečistoty. Obsahují minerální látky, které posilují sklovinu a také hydrogenuhličitany (pufry), které se podílejí na neutralizaci kyselého prostředí. Tím pomáhají chránit zuby před vznikem zubního kazu. Žvýkačka stimuluje zvýšenou tvorbu slin, čímž napomáhá rychlejšímu návratu pH k neutrálním hodnotám. Pomůcky: Zkumavky, indikátorové pH papírky, jablko, citron, paprika, sýr, kousek chleba, sladkost (bonbon, čokoláda, atp.), žvýkačka bez cukru Chemikálie: Bezpečnost práce: -

Pracovní postup:

Dobrovolník poskytne malé množství slin (cca 2 ml), které přelijete do zkumavky. Vezměte indikátorový pH papírek a dle návodu na krabičce změřte pH slin. Hodnotu zaznamenejte. Tentýž dobrovolník sní vybranou potravinu a opět poskytne vzorek slin. Opětovně určete hodnotu pH a zaznamenejte. Měření opakujte po 15 minutách. U druhého dobrovolníka postupujte stejně, s tím rozdílem, že po prvním odběru slin začne žvýkat žvýkačku bez cukru a následujících 10 minut žvýká. Poté opět odeberte vzorek slin, určete hodnotu pH a zaznamenejte. Porovnejte, jak se měnily hodnoty pH a zda je nějakým způsobem ovlivnilo žvýkání žvýkačky. Pozorování:

Obrázek:

Závěr: (Srovnejte naměřené hodnoty u jednotlivých potravin. Určete, zda mělo žvýkání žvýkačky nějaký vliv.)

č. 6

POZOROVÁNÍ BAKTERIÍ ŽIJÍCÍCH V DUTINĚ ÚSTNÍ

Časová náročnost: 25 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: V dutině ústní žije velké množství mikroorganismů způsobujících nejrůznější onemocnění. Za významný je považován např. Strptococcus mutans, který se nejvíce podílí na vzniku zubního kazu. Krátce po vyčištění zubů se na zubech začne tvořit tenký bílkovinný povlak, který je postupně osídlován bakteriemi. Nejčastěji se jedná o koky. Bakterie se stále množí. Každé 3 hodiny se jejich počet zdvojnásobí a tím se neustále zvětšuje množství zubního plaku. Zda jsou ve stěru ze zubů a dásní přítomny bakterie zjistíme tak, že provedeme stěr sterilní špejlí. Sebraný materiál přeneseme na sklíčko a přikápneme tuš. Pokud jsou na stěru bakterie, budeme pozorovat tmavá kolečka, popřípadě oválky oddělné od okolí světlým lemem. Musíme dávat pozor, abychom si je nespletli s kousky odloupané sliznice dutiny ústní. Pomůcky: Mikroskop, podložní sklíčko, krycí sklíčko, sterilní špejle, černá tuš, destilovaná voda Chemikálie: černá tuš, destilovaná voda Bezpečnost práce: Pracovní postup:

Sterilní špejlí opatrně setřete vzorek plaku z krčkové oblasti zubu. Odebraný vzorek přeneste na podložní sklíčko a rozetřete. Přikápněte kapku tuše. Překryjte krycím sklíčkem a pozorujte pod mikroskopem. Zakreslete, co jste pozorovali a obrázek popište. Pozorování:

Obrázek:

Závěr:

č. 7

Příprava zubní pasty

Časová náročnost: 40 minut Typ pokusu: žákovský

Princip: Zubní pasta pomáhá čistit zuby tím, že usnadňuje odstraňování zubního plaku a zbytků potravy pomocí látek, kterým říkáme abraziva. Abraziva jsou malinkaté částice o velikosti 0,1-1µm a dávají pastě hrubost. V připravované zubní pastě bude sloužit jako abrazivum kuchyňská sůl a jedlá soda. Jako zvlhčující látka je použit glycerin. Do komerčních zubních past je přidáváno ještě spoustu dalších látek, jako jsou ochucovadla, barviva, zahušťovadla, konzervanty, ale tyto látky v pokusu použity nebudou. Pomůcky: Kelímek, lžička, kapátko, indikátorové pH papírky, obarvené vejce, fix, zubní kartáček, fluoridový gel, vařené vejce (nejlépe bílé), velká kádinka, Petriho miska, ubrousek Chemikálie: 2 lžičky jedlé sody (NaHCO3), ¼ lžičky kuchyňské soli (NaCl), ¾ lžičky glycerinu (C3H8O3), voda, ocet (8% octová kyselina)

Bezpečnost práce: Kyselina octová Expozice nadýcháním: Přeneste postiženého na čerstvý vzduch a odstraňte z něho nasáklý, zamořený oděv. Doporučuje se výplach ústní i nosní dutiny vodou. Expozice stykem kůží: Potřísněnou kůži omyjte vlažnou vodou a neutralizujte mýdlem. Ošetřete vhodným krémem. Pokud je pokožka zarudlá, navštivte lékaře. Expozice stykem s okem: Co nejrychleji proveďte výplach vodou směrem od vnitřního koutku postiženého oka k zevnímu koutku, nejméně 30 minut. Rozevřete víčka, třeba i násilím a vyjměte kontaktní čočky. Expozice požitím: Při požití většího množství nevyvolávejte zvracení. Hrozí nebezpečí poškození zažívacího traktu. Postiženému dejte vypít 2-5 dl chladné vody. Při přetrvávajících nevolnostech přivolejte lékaře. Glycerin Popis první pomoci: Neprodleně odstranit části oděvů znečistěné produktem. Nejsou nutná žádná zvláštní opatření. Při zdravotních potížích a i v případě pochybností vyhledejte lékařskou pomoc. Při stavech ohrožujících život je třeba provádět resuscitaci: postižený nedýchá – je nutné okamžitě provádět umělé dýchání, ne přímo z úst do úst; zástava srdce – je nutné okamžitě zahájit nepřímou masáž srdce; bezvědomí – je nutné postiženého uložit do stabilizované polohy. Dochází-li ke zvracení, udržujte hlavu postiženého v předklonu, aby nedošlo ke vdechnutí zvratků. Expozice nadýcháním: Přívod čerstvého vzduchu, při obtížích vyhledat lékaře. Expozice stykem kůží: Ihned omýt vodou a mýdlem a dobře opláchnout. Při neustávajícím podráždění pokožky je nutno vyhledat lékaře. Expozice stykem s okem: Oči s otevřenými víčky několik minut vyplachovat proudem tekoucí vody. Zajistit lékařské ošetření. Expozice požitím: Vypláchnout ústa a bohatě zapíjet vodou. Při přetrvávajících potížích konzultovat s lékařem. Hydrogenuhličitan sodný Při správném zacházení a správném použití nezpůsobuje produkt žádné škody na zdraví. Po vdechnutí prachu může dojít k podráždění dýchacích cest. Při vniknutí do očí výrobek způsobuje dráždění. Při dlouhodobějším kontaktu s produktem může dojít k podráždění pokožky. Při požití několika gramů mohou vzniknout zažívací potíže. Expozice vdechováním: Postiženého přeneste na čerstvý vzduch. Zajistěte postiženého proti prochladnutí. V případě přetrhajících obtíží vyhledejte lékaře. Expozice stykem kůží: Svlékněte kontaminovaný oděv. Postižená místa na kůži okamžitě opláchnout velkým množstvím vlažné vody. Pokud nedošlo k poranění pokožky, je vhodné použít mýdlo, mýdlový roztok nebo šampon. Expozice stykem s okem: Okamžitě začněte vyplachovat oči při otevřených víčkách směrem od vnitřního koutku k vnějšímu proudem pitné vody po dobu nejméně 15 minut. Expozice požitím: Důkladně vypláchnout ústa vodou, podejte pít dostatečné množství vody, alespoň půl litru.

Pracovní postup: 4. Příprava vlastní „zubní pasty“ Do kelímku odměřte 2 lžičky jedlé sody a ¼ lžičky kuchyňské soli. Dobře promíchejte. Přidejte ¾ lžičky glycerinu a velmi důkladně míchejte. Za stálého míchání přidávejte kapátkem opatrně vodu, dokud nezískáte hmotu o stejné konzistenci, jako má komerční zubní pasta. Dejte si malé množství (asi o velikosti hrášku) vámi připravené „zubní pasty“ mezi prsty a zkuste její hrubost. To stejné udělejte s komerční zubní pastou. Porovnejte hrubost past. Pastu neochutnávejte!

5. pH zubní pasty Připravte si indikátorové pH papírky. Na Petriho misku dejte menší množství připravené a komerční zubní pasty. Indikátorové pH papírky indikační zónou zanořte do zubní pasty na 1-2 sekundy. Zubní pastu z pH papírku opatrně setřete ubrouskem, tak abyste viděli případnou změnu barvy pH papírku. Indikátorový papírek přiložte ke stupnici pH na krabičce od papírků a zjištěnou hodnotu pH zaznamenejte. Naměřené hodnoty zapište do tabulky a srovnejte je s ostatními skupinami žáků. opakujte, zaznamenejte výsledky pozorování a zkuste porovnat účinek past na jednotlivá barviva.

6. Čistí vámi připravená „zubní pasta“ lépe než komerční pasta? Vezměte si předem obarvené vejce, tužkou nebo fixem na něj nakreslete čáru tak, abyste jej rozdělili na dvě poloviny. Jednu polovinu označte písmenem P (připravená pasta), druhou písmenem K (komerční pasta). Na zubní kartáček dejte malé množství připravené pasty, asi o velikosti hrášku. Na straně označené P, veďte padesát tahů kartáčkem z jednoho konce na druhý (dbejte na to, abyste působili stále stejnou silou). Vejce omyjte pod tekoucí vodou a očistěte zubní kartáček. Celý postup opakujte s komerční zubní pastou na polovině označené K. Poté vejce opět opláchněte a vyhodnoťte, která pasta čistí lépe. Pokud máte i vejce obarvené čajem, kávou nebo červenou řepou, celý postup Pozorování:

Obrázek:

Závěr: (Porovnejte vlastnosti komerční a vyrobené zubní pasty. Srovnejte, která pasta odstraňovala lépe nečistoty a pokuste se vysvětlit proč.)

14.10 Příloha 9: Dotazník pro žáky 1. stupně ZŠ Jméno:………………………………………

1. CO VÍŠ O ZOUBCÍCH? 1. PŘIŘAĎ SPRÁVNĚ NÁSLEDUJÍCÍ NÁZVY JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ ZUBU K ČÍSLŮM

V OBRÁZKU A ZAPIŠ DO TABULKY: ZUBOVINA, SKLOVINA, ZUBNÍ DŘEŇ

1 2 3

2. KOLIK ZUBŮ MÁ DOČASNÝ (MLÉČNÝ) CHRUP? (zakroužkuj správnou odpověď) a) 16

b) 18

c) 20

d) 24

e) 28

f) 32

d) 24

e) 28

f) 32

3. KOLIK ZUBŮ MÁ STÁLÝ CHRUP? a) 16

b) 18

c) 20

4. NEJMÉNĚ KOLIKRÁT DENNĚ BY SIS MĚL(A) ČISTIT ZOUBKY? a) 1x denně

b) 2x denně

c) po každém jídle

5. JAKÁ JE MINIMÁLNÍ DOPORUČENÁ DOBA PRO ČIŠTĚNÍ ZOUBKŮ? a) 10 sekund

b) 1 minutu

c) 2 minuty

d) 15 minut

6. KTERÁ JÍDLA TVÝM ZUBŮM PROSPÍVAJÍ A KTERÁ JIM ŠKODÍ? (Zakroužkuj jídla, která jim prospívají. Ta, která zubům škodí, naopak přeškrtni.)

2. JAK PEČUJEŠ O SVÉ ZOUBKY? 1. JAK ČASTO SI ČISTÍŠ ZOUBY? a) vůbec b) 1x denně c) 2x denně

2.

d) po každém jídle

JAK DLOUHO TI TRVÁ JEDNO ČIŠTĚNÍ ZOUBKŮ?

(počítej jen čas věnovaný čištění zubů, ne přípravu = najití zubního kartáčku + dání zubní pasty)

……………………………………………………………………………………………………………………………………....... 3. JAKOU POUŽÍVÁŠ ZUBNÍ PASTU? a) dětskou zubní pastu b) zubní pastu s fluorem (jako mají rodiče) c) střídám je d) nevím

4. POUŽÍVÁŠ KROMĚ ZUBNÍ PASTY DALŠÍ PŘÍPRAVKY? a) ne b) ústní vodu c) fluoridový gel d) další (napiš jaké) ................................

5. KOLIKRÁT ZA ROK CHODÍŠ K ZUBAŘI? a) nechodím vůbec b) jen když mě bolí zoubek c) chodím na preventivní prohlídku 1x za rok d) chodím na preventivní prohlídku 2x ročně e) když to ode mne chtějí rodiče nebo učitelé

6.

MÁŠ NĚJAKÝ ZOUBEK ZAPLOMBOVANÝ?

a) ne, nemám žádnou plombu

b) ano, 1-2

c) ano, 3-4

d) ano, 5-6

e) ano, více jak 7

f) nevím, potřeboval(a) bych zrcátko

14.11

Příloha 10: Dotazník pro žáky 2. stupně ZŠ Jméno:………………………………………

1. CO VÍŠ O ZUBECH? Aneb víš, že zdraví zubů je z velké části ovlivňováno nejrůznějšími chemickými procesy?

1. PŘIŘAĎ SPRÁVNĚ NÁSLEDUJÍCÍ NÁZVY JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ ZUBU K ČÍSLŮM V OBRÁZKU: cement, cévy, dáseň, zubovina, kost, korunka, kořen, nervy, sklovina, zubní dřeň

1 …………………………………………………… 2 …………………………………………………… 3 …………………………………………………… 4 …………………………………………………… 5 …………………………………………………… 6 …………………………………………………… 7 …………………………………………………… 8 …………………………………………………… 9 …………………………………………………… 10 …………………………………………………

2. KOLIK ZUBŮ MÁ DOČASNÝ (MLÉČNÝ) CHRUP? (zakroužkuj správnou odpověď) a) 16

b) 18

c) 20

d) 24

e) 28

f) 32

d) 24

e) 28

f) 32

3. KOLIK ZUBŮ MÁ STÁLÝ CHRUP? a) 16

b) 18

c) 20

4. NEJMÉNĚ KOLIKRÁT DENNĚ BY SIS MĚL(A) ČISTIT ZUBY? a) 1x denně

b) 2x denně

c) po každém jídle

5. JAKÁ JE MINIMÁLNÍ DOPORUČENÁ DOBA PRO ČIŠTĚNÍ ZUBŮ? a) 10 sekund

b) 1 minutu

c) 2 minuty

d) 15 minut

6. KTERÁ JÍDLA TVÝM ZUBŮM PROSPÍVAJÍ A KTERÁ JIM NAOPAK ŠKODÍ? (Zakroužkuj jídla, která jim prospívají. Ta, která zubům škodí, naopak přeškrtni.)

7. REAGUJE ZUBNÍ SKLOVINA S KYSELINAMI? a) ano

b) ne

c) nevím

8. KTERÁ ZUBNÍ PASTA JE PRO TEBE NEJVHODNĚJŠÍ? (pokud netrpíš žádnou alergií atp.) a) dětská zubní pasta

b) zubní pasta bez fluoru

9. MĚNÍ SE PROSTŘEDÍ V PUSE PO JÍDLE? a) nemění se

b) je kyselejší

c) je zásaditější

c) běžná zubní pasta pro dospělé

10. CO SE STANE, POKUD PONOŘÍME VEJCE NA 24 HODIN DO OCTA? (napiš svými slovy)

11. KTERÝ Z PRVKŮ SE NEJVÍCE UPLATŇUJE PŘI OCHRANĚ ZUBNÍ SKLOVINY A DÍKY TOMU POMÁHÁ CHRÁNIT ZUB PROTI ZUBNÍMU KAZU? a) kyslík

b) fluor

c) sodík

d) jod

e) křemík

12. CO JE TO ZUBNÍ PLAK? a) povlak na povrchu zubů, vznikající díky nedostatečnému odstranění zubní pasty b) sliny, které se hromadí na hranici mezi zubem a dásní a na povrchu zubů c) jsou to přeměněné zbytky potravy ulpívající na povrchu zubů a mikroorganizmy v nich žijící

13. JE ZUBNÍ PLAK NEBEZPEČNÝ? a) zubní plak není ani nebezpečný ani užitečný pro zuby a lidský organizmus, protože nemá žádný vliv na tvorbu zubního kazu ani na zdraví člověka; jedná se pouze o sliny, které se hromadí na hranici mezi zubem a dásní a také na povrchu zubů b) zubní plak je nebezpečný, protože mikroorganizmy v něm žijící vytvářejí kyseliny, ty narušují sklovinu a to podporuje vznik zubního kazu; také mohou produkovat některé látky, způsobující vznik vážných onemocnění c) zubní plak je pro zuby užitečný, protože kolem nich vytváří ochranný obal a brání tak vzniku zubního kazu; mikroorganizmy v něm žijící mohou produkovat některé látky, které pomáhají chránit lidský organizmus před infekcemi

14. PROČ POUŽÍVÁME FLUORIDOVÉ PŘÍPRAVKY? (zubní pasty, ústní vody, sůl,…) a) v přítomnosti fluoridových iontů je sklovina odolnější proti působení kyselin b) fluoridové ionty se významně podílejí na udržování našich zubů krásně bílých c) fluoridové ionty slouží jako výživa pro mikroorganizmy žijící v zubním plaku

15. OBSAHUJE PITNÁ VODA Z VODOVODU FLUOR? • ANO

• NE

2. JAK PEČUJEŠ O SVÉ ZUBY? 1. JAK ČASTO SI ČISTÍŠ ZUBY? a) vůbec b) 1x denně c) 2x denně

d) po každém jídle

2. JAK DLOUHO TI TRVÁ JEDNO ČIŠTĚNÍ ZUBŮ? (počítej jen čas věnovaný čištění zubů, ne přípravu = najití zubního kartáčku + vytlačení zubní pasty)

……………………………………………………………………………………………………………………………………............ 3. JAKOU POUŽÍVÁŠ ZUBNÍ PASTU? a) dětskou zubní pastu b) zubní pastu s fluorem (jako mají rodiče) c) střídám je d) nevím 4. POUŽÍVÁŠ KROMĚ ZUBNÍ PASTY DALŠÍ PŘÍPRAVKY? a) ne b) ústní vodu c) fluoridový gel d) další (napiš jaké) ................................ 5. KOLIKRÁT ZA ROK CHODÍŠ K ZUBAŘI? a) nechodím vůbec b) jen když mě bolí zub c) chodím na preventivní prohlídku 1x za rok d) chodím na preventivní prohlídku 2x ročně e) když to ode mne chtějí rodiče nebo učitelé

6. MÁŠ NĚJAKÝ ZUB ZAPLOMBOVANÝ? a) ne, nemám žádnou plombu

b) ano, 1-2

c) ano, 3-4

d) ano, 5-6

e) ano, více jak 7

f) nevím,

potřeboval(a) bych zrcátko

7. POUŽÍVÁŠ KROMĚ ZUBNÍHO KARTÁČKU NĚJAKÉ DALŠÍ POMŮCKY K ČIŠTĚNÍ ZUBŮ? a) ne, nepoužívám b) jednosvazkový kartáček c) zubní nit d) mezizubní kartáček

e) jiné (vypište): …………………………………………………………………………………………………………………………………..

14.12 Příloha 11: Dotazník pro rodiče žáků Vážení rodiče, obracím se na Vás s prosbou o vyplnění krátkého dotazníku zaměřeného na zuby, prevenci zubního kazu a vztah mezi zuby a chemií. Uvedení Vašeho jména mi poslouží jen k přiřazení Vámi vyplněného dotazníku k dotazníku vyplněnému Vaším dítětem. Jména nebudou nikde zveřejněna a ani ve škole nebude nikdo hodnotit Vaše odpovědi, ani odpovědi Vašeho dítěte. Vaše odpovědi mi poslouží do výzkumné části diplomové práce. Velmi mi tím pomůžete. Předem Vám moc děkuji za Vaši ochotu a čas. S pozdravem Kateřina Marková, studentka Pedagogické a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity

Dotazník určený pro rodiče dotazovaných žáků ZŠ Bude-li Vám u některé z otázek vyhovovat více nabídnutých odpovědí, zatrhněte všechny vyhovující nabídky. Zde prosím uveďte Vaše jméno: …………………………………………………………………………………………

1. INSTRUOVAL VÁS NĚKDO, JAK PEČOVAT O DĚTSKÝ CHRUP? a) nikdo

b) zubař(ka)

c) dentální hygienistka

d) internet

e) tištěné zdroje informací (informační letáky, časopisy atp.) f) jiné (vypište): .........................................................................................................................................

2. OD JAKÉHO VĚKU ČISTÍTE VAŠEMU DÍTĚTI ZUBY? a) od té doby, co se mu prořezaly první dočasné (mléčné) zuby b) až mělo prořezány všechny dočasné zuby nebo aspoň většinu c) dočasné zuby jsme nečistili vůbec, začali jsme až u stálého chrupu

d) jiné (vypište): ..................................................................................

3. JAKOU ZUBNÍ PASTU POUŽÍVÁ VAŠE DÍTĚ?

a) dětskou zubní pastu c) střídá je

b) zubní pastu s fluorem (pro dospělé) d) nevím

4. POUŽÍVÁ VAŠE DÍTĚ KROMĚ ZUBNÍ PASTY JEŠTĚ NĚJAKÉ DALŠÍ PŘÍPRAVKY PODPORUJÍCÍ ZDRAVÍ ZOUBKŮ?

a) ne

b) ústní vodu

c) fluoridový gel

d) další (uveďte):.......................................

5. VÍTE, JAKÝ JE HLAVNÍ DŮVOD ODLIŠENÍ DĚTSKÉ ZUBNÍ PASTY A PASTY PRO DOSPĚLÉ ? a) marketingový tah výrobců

b) jiná chuť

c) barva

d) rozdílné množství fluoru

6. PODPORUJE KONZUMACE NĚKTERÝCH POTRAVIN VÝRAZNĚJI VZNIK ZUBNÍHO KAZU? a) ano

b) ne

c) nevím

Je-li Vaše odpověď ano, zakroužkujte které :

7. POUŽÍVÁ VAŠE DÍTĚ KROMĚ ZUBNÍHO KARTÁČKU NĚJAKÉ DALŠÍ POMŮCKY?

a) ne, nepoužívá

b) mezizubní kartáček

c) zubní nit

d) jednosvazkový kartáček

e) jiné (vypište): ………………………………………………………………………………………………………………………………….

8. KONTROLUJETE NĚKDY, JAK SI VAŠE DÍTĚ ČISTÍ ZUBY? a) ne, je to jeho věc

b) ne, důvěřuji mu

c) ano, kontroluji hlavně: • čas věnovaný čištění zubů • techniku čištění • dosažený výsledek – zda někde nezůstaly zbytky jídla či zubní

9. MĚNÍ PROSTŘEDÍ V PUSE PO JÍDLE?

a) nemění se

b) je kyselejší

c) je zásaditější

10. CO PODLE VÁS ZPŮSOBUJE ZUBNÍ KAZ?

11. MYSLÍTE, ŽE MÁ VZNIK ZUBNÍHO KAZU VZTAH K NĚJAKÝM CHEMICKÝM PROCESŮM PROBÍHAJÍCÍM V DUTINĚ ÚSTNÍ? a) ano

b) ne

c) nevím

Pokud ano, věděl(a) byste k jakým?

12. OD KOLIKA LET SI ČISTÍ VAŠE DÍTĚ ZUBY SAMO, ANIŽ BYSTE MU JE PO JEHO VYČIŠTĚNÍ JEŠTĚ DOČIŠŤOVALI?

13. V KOLIKA LETECH JSTE S VAŠÍM DÍTĚTEM POPRVÉ NAVŠTÍVILI ZUBNÍHO LÉKAŘE? a) když mu začaly bolesti s růstem zubů b) ve 12 měsících (tak jak je stanoveno v zubním průkazu dítěte)

c) po prořezání prvních dočasných zoubků d) až mělo zubní kaz e) když se mu začaly vyměňovat dočasné zuby za stálé f) vůbec g) jiné (vypište):.........................................................................................................................................