Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění Dějiny umění
Veronika Pecová, DiS.
Organisace výtvarné práce v duchu přítomné doby – Svaz československého díla Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Alena Pomajzlová, PhD.
2010
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
…………………………………………….. Podpis autorky práce
Obsah: 1. Úvod.........................................................................................4 2. Ideoví předchůdci Svazu československého díla.....................6 2.1 Hnutí Arts & Crafts.................................................................6 2.2 Německo a Deutscher Werkbund..........................................8 3. Vznik „českého Werkbundu“..................................................11 4. Pokračování po válce – Svaz československého díla............15 5. „Organisace výtvarné práce“ v praxi......................................19 5.1 Výstavy jako „novodobý prostředek“ propagace..................19 5.2 Vzorkovny Svazu československého díla............................24 5.3 Soutěže................................................................................28 5.3.1 Neumannův zákon............................................................28 5.3.2 Soutěže Svazu československého díla.............................29 5.4 Stipendia..............................................................................39 6. Závěr......................................................................................42 Přehled soutěží 1921-1930........................................................45 Literatura....................................................................................87 Obrazová příloha........................................................................90
1. Úvod Svaz československého díla je dnes nepříliš známou institucí, která bývá zmiňována spíše jen v souvislosti s výstavbou funkcionalistické vilové čtvrti Baba v Praze – Dejvicích nebo Domu uměleckého průmyslu na pražské Národní třídě. Ve své době však byla významným činitelem, který se snažil pro tehdejší společnost objevit obsah pojmu „umělecký průmysl“ a po celou dobu své existence se pokoušel o jeho rozvoj v Československu. Oproti Artělu nebo Dětvě nebyl výrobním podnikem, ale organizátorem, který tyto výrobce sdružoval a snažil se vytvářet vhodné podmínky pro jejich práci. Jeho hlavním cílem byla „organizace výtvarné práce v duchu přítomné doby“, jak Svaz uvedl ve svém Věcném programu v roce 1921. Svého cíle se snažil dosáhnout především prostřednictvím přímé spolupráce mezi průmyslovými výrobci a výtvarníky – návrháři, které bychom dnes nazvali designéry. Dalším, neméně důležitým
úkolem
Svazu,
byla
propagace
kvalitních
průmyslových výrobků a myšlenek moderního bydlení mezi širokou veřejností, ze které chtěl Svaz vychovat náročné konzumenty. V neposlední řadě měl Svaz své zásluhy na budování dobrého jména mladé republiky za hranicemi, zejména prostřednictvím organizování řady vlastních výstav našeho průmyslu a obchodu či účastí na velkých mezinárodních výstavách, k čemuž býval povoláván státem. Vznik Svazu spadá do doby před první světovou válkou, kdy se jeho činnost soustředila na organizaci české expozice na výstavě Deutscher Werkbund v Kolíně nad Rýnem. Válka jeho existenci přerušila, v roce 1920 však byla obnovena a Svaz začal naplno s organizací uměleckoprůmyslové výroby v Československu.
Jeho
cesta
nebyla
jednoduchá,
musel
překonávat řadu překážek, zaběhnuté stereotypy a nevůli měnit
4
staré zvyklosti. V souladu s vývojem ve světě, a zejména v sousedním Německu, oscilovalo zaměření Svazu v průběhu let mezi průmyslovou výrobou a řešením bytové kultury. V průběhu 20.let Svaz prokázal velkou houževnatost, z dnešního hlediska můžeme konstatovat, že dosáhl řady dílčích úspěchů a pomalu proměňoval zdejší prostředí. Cílem mé práce není podrobně zmapovat veškeré, rozsáhlé aktivity Svazu československého díla, které by vydaly na více než jednu bakalářskou práci. Stejně tak se nebudu zabývat výstavbou čtvrti Baba, které bylo věnováno několik publikací, ani další stavební činností Svazu. Zaměřit se chci na organizaci výtvarné práce ve službách průmyslu, blíže pak propagačním akcím, soutěžím a stipendiím, kterými se Svaz snažil
dosáhnout
přínosné
spolupráce
mezi
uměním
a
průmyslem. Na jejich příkladě si lze také uvědomit, jaké obory průmyslové i řemeslné výroby v tehdejší době byly aktuální, i v kontextu širších společenských proměn. Časově se zaměřím především na 20.léta 20.století, v jejichž průběhu byl Svaz na organizaci výtvarné práce zaměřen nejvíc. V úvodu práce nastíním ideové předchůdce a historické okolnosti, vedoucí ke vzniku Svazu československého díla a inspirující jeho ideový i praktický program. Celkově bych ráda zachytila atmosféru prvorepublikových 20.let, ovlivňovaných na jedné straně euforií z nabyté svobody a snah vše dělat lépe a moderně, na straně druhé však také stále hluboce zakořeněným rakousko-uherským dědictvím.
5
2. Ideoví předchůdci Svazu československého díla 2.1. Arts & Crafts Svaz československého díla navázal svým vznikem na vývoj v Evropě předcházejícího půlstoletí, na pokrokové myšlenky, které se v západní společnosti rodily spolu s rozvojem průmyslové výroby a souvisejícími společenskými změnami. Od prvního okamžiku byl pro něj vzorem především Deutscher Werkbund, který v Německu vznikl v roce 1907 a z jehož struktury a ideí Svaz vycházel. Samotný Werkbund vyšel z vývoje, který se udál v průběhu 19.století, v jednom z nejbouřlivějších období v historii západní společnosti. Takzvané století páry a jeho průmyslová revoluce zapříčinily nevratné ekonomické, politické, sociální i kulturní změny, které měly své nadšené opěvovatele i zaryté nepřátele. Synonymem oslav pokroku se staly populární světové výstavy, kde se prezentovaly jednotlivé státy prostřednictvím toho nejlepšího ze svého průmyslu a kultury a které zahájila velkolepá Great Exhibition v Londýně roku 1851. Vedle těchto oslavných akcí se ale v Evropě od poloviny 19.století objevovaly také stále silnější hlasy proti takovému vývoji, hlasy lidí, kteří odmítali žít s bezduchými, strojově vyráběnými předměty, které nedosahují estetické a kvalitativní úrovně řemeslných výrobků. Tito lidé si uvědomovali negativní dopady ekonomického pokroku, včetně jeho degradujícího vlivu na životní úroveň zejména nejchudších vrstev, které se s vidinou lehčího života stěhovaly z venkova do průmyslových oblastí měst. V průběhu 19.století došlo také k zásadní změně v samotném umění: rozdělilo se na tzv. volné a užité, přičemž první z nich získalo novou pozici jako svébytná, téměř nedotknutelná oblast lidské tvořivosti, nepotřebující žádné
6
konkrétní opodstatnění než vyjádření sebe sama. Vznikl svět sám pro sebe, do kterého dokáže proniknout jen vyvolený, talentovaný umělec, génius. Užité umění, tedy tradiční řemeslná práce, začala upadat do stínu průmyslové výroby na jedné straně, a vysokého umění, tedy architektury, sochařství a malířství, na straně druhé. Kritici nové doby se snažili hledat způsoby, jakými tento vývoj zmírnit nebo zcela zvrátit, a jejich pozornost se často stáčela především do minulosti, do doby předprůmyslové, doby řemeslných cechů a společnosti cenící si poctivé rukodělné práce. Velký vliv mělo ve své době dílo Johna Ruskina The Stones of Venice z let 1851-1853, kde je práce v továrně líčena jako bezduchá a degradující činnost a naopak je vyzvihována ruční práce a tradiční řemesla, která předmětům denní potřeby předávají krásu a tajemno.1 Jak Ruskinovým dílem, tak také zásadami bratrstva prerafaelitů, se nechal inspirovat William Morris (1834–1896), zakladatel a hlavní představitel vlivného hnutí uměleckých řemesel Arts & Crafts, které se postupně na konci 19.století rozšiřovalo do dalších evropských a severoamerických zemí. Zdroj své inspirace pro „organizaci výtvarné práce“ viděl Morris a jeho stoupenci ve středověkých stavebních hutí, které považoval za dokonalá společenství a vzor ideálně organizované řemeslné práce. Cílem hnutí Arts & Crafts bylo nabídnout své produkty vysokých estetických hodnot a vyráběné poctivými řemeslnými postupy širokým vrstvám obyvatelstva. 2 Tyto ušlechtilé cíle se jim však nepodařilo naplnit, vzhledem k nákladné individuální rukodělné výrobě si produkci z jejich dílen mohli dovolit jen movití zákazníci. Na přelomu 19. a 20.století bylo jasné, že průmyslový 1) heslo Art and Crafts, In: Jane Turner (ed.), The Dictionary of Art, 1, New York 1996, s. 569. 2) Ibid. s. 571.
7
rozvoj
již
není
možné
zastavit,
naopak
tento
fenomén
expandoval stále do nových a nových oblastí lidské činnosti. Jeho rozlet byl spojen také s rostoucím obyvatelstvem v evropských a severoamerických zemích, které tradiční rukodělná výroba již nedokázala nasytit. Ukázalo se, že jedinou možností, jak uspokojit potřeby stále většího počtu obyvatel a umět vyrobit dostatek kvalitního zboží pro všechny jeho vrstvy, dokáže pouze zdokonalovaná průmyslová výroba. Z ideí hnutí Arts & Crafts se tak postupně vyčlenily ty, které mohly přežít v nové době a být přínosem pro strojovou výrobu – jednalo se zejména o důraz na kvalitu a funkčnost, ne však na úkor estetické kvality. 2.2 Německo a Deutscher Werkbund Ve stručném přehledu historických okolností, vedoucích ke vzniku Svazu československého díla, není možné opominout Německo, jehož prostředím byly české země vždy intenzivně ovlivňovány. Rozvoj průmyslu byl u našich západních sousedů spojen s nacionalismem a snahou prosadit se na evropském kontinentu i ve světě, a zejména pak vůči tehdy dominantnímu britskému impériu. Německo, které se sjednotilo teprve v roce 1871, chtělo dát jasně najevo svou kulturní, politickou a ekonomickou jednotu a sílu, pradávná vyspělost germánského národa měla být demonstrována mimo jiné také prostřednictvím lidového umění a tradičních řemesel. Na jejich podporu a zachování vznikala po Německu řada lidových spolků a také dílen – Werkstätten.3 Ačkoliv byly tyto dílny organizačně postaveny na řemeslné výrobě (a splňovaly tak původní ideu Art & Crafts), rozvíjeli se postupně v uspěšné komerční podnikání za pomocí strojů – 3) Mezi nejznámější z nich patřily Vereinigte Werkstätten für Kunst im Handwerk založené roku 1897 v Mnichově a drážďanské Werkstätten für Handswerkskunst, sídlící od roku 1898 v Hellerau. Více viz Lucius Burkhardt, The Werkbund, London 1980.
8
jejich význam pro další vývoj spočíval v postupném zavádění standardizované výroby, především nábytku, se kterou začaly experimentovat na počátku 20.století.4 Standardizace výroby se stala jedním z klíčových výchozích bodů dalšího vývoje, jehož hlavním propagátorem byl Heinrich Muthesius, jeden ze zakladatelů německého Werkbundu. Deutscher Werkbund byl založen roku 1907 v Mnichově a sdružoval
významné
architekty,
výtvarníky
a
průmyslové
podniky. Vedle Muthesia byli zakládajícími členy architekti Peter Behrens, Heinrich Tessenow, Fritz Schumacher a Theodor Fischer, který se stal prvním prezidentem tohoto spolku. Převládající zastoupení architektů předurčilo také zaměření Werkbundu po první světové válce, kdy se věnoval zejména otázkám moderního bydlení a urbanismu. Jeho vznik však vyplynul z úspěchu třetí výstavy uměleckého průmyslu v Drážďanech v roce 1906 – 3. Deutsche Kunstgewerbeaustellung, která strhla bouřlivou debatu o budoucnosti užitého umění v Německu.5 V této době již jen málokdo pochyboval o tom, že politické, ekonomické a kulturní nadvlády lze dosáhnout jedině prosazováním strojové výroby, hlavním cílem Werkbundu proto byla v počátku podpora a zvelebování německého průmyslu a obchodu prostřednictvím efektivní spolupráce s uměním a uměleckými řemesly. Na počátku 20.století navíc Německo procházelo novou fází industrializace, ve které vznikaly velké podniky typu AEG, Manesmann nebo Daimler a tyto výrobní kolosy měly brzy dominovat trhu, jejich postavení již zcela zahnalo veškeré falešné naděje na návrat rukodělné výroby. 6 Radikálním představitelem Werkbundu byl především již 4) Ibid. 5) heslo Deutscher Werkbund, In: Jane Turner (ed.), The Dictionary of Art, 8, New York 1996, s. 825. 6) Burkhardt (pozn. 3), s. 47.
9
zmiňovaný Heinrich Muthesius, který se ve svých přednáškách ještě před vznikem Werkbundu ostře stavěl vůči eklektismu 19.století a naopak vyzdvihoval jednoduchost a přímočarost návrhů vystavených na drážďanské výstavě v roce 1906. Muthesius věřil v cestu nastolenou německými Werstätten na počátku 20.století, tedy že jeho země může dominantního postavení
dosáhnout
pouze
novou
organizací
výrobního
procesu: vědomým navrhováním typizovaných průmyslových výrobků a standardizací jejich tovární produkce.7 O tomto procesu, německy zvaném Typisierung, hovořil ve svém projevu proneseném při příležitosti předválečné výstavy Werkbundu v Kolíně nad Rýnem v roce 1914, kdy na scénu vstoupil také Svaz českého díla. Uvnitř Werkbundu však panovaly neshody, jak dosáhnout vytčených cílů a zdaleka ne všichni souhlasili s Muthesiovými návrhy. V opozici vystoupila skupina členů, mezi nimi například Henri van de Velde, Walter Gropius nebo Bruno Taut, kteří typizaci a standardizaci výroby nepřijali, brali ji jako útok na uměleckou svobodu tvůrce; dokonce i Peter Behrens, který byl již v této době uměleckým poradcem v továrně AEG, si nebyl jist Muthesiovými názory.8 Werkbund nebyl
v předválečném období názorově
sjednocený, což bylo zapříčiněno různorodostí zájmů jeho členů, jednotlivých
řemeslníků,
výtvarníků,
ale
také
velkých
průmyslových podniků. Spor mezi ideály umělců, kteří se v duchu 19.století stále považovali za jakési garanty estetických hodnot, a mnohem pragmatičtějšími zájmy průmyslníků a obchodníků,
málem
zapříčinil
předčasný
konec
celého
Werkbundu.9 Nicméně tyto debaty, stejně jako celou existenci Werkbundu, na čas utlumila první světová válka. Porážka Německa spolu s Versaillským mírem pak zastavila předválečný 7) Turner (ed.) (pozn. 5), s. 825. 8) Ibid. 9) Ibid.
10
boom říšského průmyslu, a tato změna situace se projevila také v názorech představitelů Deutscher Werkbund. Na stuttgartské konferenci v září 1919, kde byla diskutována otázka budoucnosti
Werkbundu, se projevila
poválečná sentimentální atmosféra v Německu, ovlivněná jeho válečným neúspěchem – architekt Hanz Poelzig zde vyslovil svou podporu řemeslné výrobě a současně zavrhl tovární produkci. Když byl Poelzig na témže sjezdu zvolen prezidentem Werkbundu, potvrdili tím také další členové své názorové rozpoložení. Nicméně tato sentimentální vlna neměla dlouhého trvání.
Další
vývoj
Werkbundu
ovlivnila
především
jeho
konference ve Výmaru v roce 1923, kde se ve stejné době probíhala přelomová první výstava Bauhausu; v téže době také Werkbund vystoupil z Arbeitsgemeinschaft für Handswerkskunst, čímž dal definitivně a jasně najevo svůj odklon od podpory řemeslné výroby.10 Německý Werkbund se ve 20.letech proměnil z názorově rozpolceného spolku individualit v jednotné společenství, které zejména mezi lety 1924 a 1929 přijalo za své zcela nové styly – funkcionalismus
a
Neue
Sachslichkeit,
definitivně
se
distancujících od 19.století a jeho eklektických sklonů. Více než na produktovou výrobou byly v případě Werkbundu aplikovány v kontextu architektury, urbanismu a řešení bytové problematiky. 11 Ve všech těchto bodech jej dříve či později následoval Svaz československého díla. 3. Vznik „českého Werkbundu“ Vznikem Deutscher Werkbund se inspirovala řada dalších evropských národů, před první světovou válkou postupně vznikaly podobné svazy ve Švýcarsku, skandinávských zemích, 10) Ibid. 11) Ibid. s. 826.
11
Polsku a samozřejmě také v Rakousku, jehož členy byly i řemeslníci a výrobci z českých zemí. Österreicher Werkbund vznikl z podnětu dvorského rady dr.A.Vettra v roce 1913, který podle svých stanov chtěl „zušlechťovati živnostenskou práci přímým stykem s uměním součinností umělců se živnostníky, výchovou vkusu.“12 Počátky českého svazu na podporu vlastního uměleckého řemesla a průmyslu souvisí se snahou o dosažení určité autonomie a odmítnutím prezentace českého umění a řemeslné výroby jako součásti Rakouska-Uherska. Tyto cíle se podařilo naplno zrealizovat až po vzniku samostatného Československa, ještě před vypuknutím první světové války však stihla skupina českých umělců položit základní kámen budoucího vývoje. Velmi krátká předválečná etapa Svazu byla spojena s organizací naší účasti na výstavě německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem v roce 1914, kde měla být česká expozice zahrnuta
do
prezentace
rakouského
Werkbundu,
tedy
rozdrobeně podle jednotlivých oborů, jak tomu bylo na všech dosavadních výstavách rakouského uměleckého průmyslu. 13 Jan Vaněk ve své recenzi kolínské výstavy z roku 1914 k tomu píše, že „ze stanoviska národnostního lze ovšem litovati, že utápí se tu všechno individuelní umění našeho národa jen pod jednou německou firmou „Rakouský umělecký průmysl“.“ Současně také konstatuje, že „ti nejlepší umělci a umělečtí řemeslníci, jejichž jména svědčí o českém původu, jako: Czeska, Pospischil, Nechansky, Bolek, […], kteří jsou vlastně základem celé výstavy nám, resp. naší národnosti již nenáleží.“14 Aby podobná situace nenastala také v Kolíně nad Rýnem, začalo vyjednávání s rakouskou stranou. Iniciativy se ujal 12) Drobné umění I, září 1920, č. 5, s.117. 13) Otakar Novotný, Počátky Svazu českého díla, Věci a lidé 1, 1947-48, s. 280-283. 14) Jan Vaněk 1891-1962. Civilisované bydlení pro každého (kat.výst.), ed. Jindřich Chatrný, Muzeum města Brna 2008, s.96.
12
architekt Jan Kotěra, který tu měl, díky svým studiím ve Vídni u architekta Otty Wagnera, stále úzké styky a „s nemalým úsilím přesvědčil rakouské organizátory o oprávněnosti českých nároků na vlastní expozici.“ Aby však celá akce měla jistou oficiálnost a garanci, bylo třeba přípravy české účasti zastřešit odpovídající institucí.
Kotěra
proto
dal
okamžitý
podnět
k
založení
samostatné organizace – Svazu českého díla, korporace, která vycházela z programu německého Werkbundu. Stalo se tak jen několik málo měsíců před zahájením kolínské výstavy, která začínala na začátku července roku 1914.15 Hlavní iniciátor, Jan Kotěra, se stal také prvním předsedou Svazu, k usnadnění jednání s rakouskou stranou byl zvolen do výboru Svazu dr.Lobkowicz, kterému byla svěřena funkce pokladníka. Stanovy Svazu českého díla byly schváleny výnosem místodržitelství z 25. ledna 1914. Svaz začal okamžitě jednat a sdružovat české výtvarníky, výrobce a obchodníky. Akci Svazu nejvíc podporovali členové Skupiny výtvarných umělců, ale i osobnosti z S.V.U. Mánes, zájem vyvolal také mezi průmyslem – dokladem budiž aktivní spolupráce továrníka O.Sommerschuha, generálního ředitele Rakovnické keramické továrny.16 Podle
architekta
Novotného,
který
byl
pověřen
zpracováním architektonického návrhu pro českou výstavu a jeho realizací, nebyl však český průmysl v této době na příliš vysoké úrovni: „České pojetí uměleckoprůmyslové výroby kolísalo mezi pojetím německým a rakouským; byla kladena váha i na technickou dokonalost i na pravdivý a obdiv zasluhující výraz výrobku, ale z obojího měly tehdejší české tovary většinou vždy jen něco […] Popravdě třeba říci, že situace českého uměleckého průmyslu byla tehdy nepříznivější než kdy přetím, 15) Novotný (pozn. 13), s.280. 16) Karel Herain, Ze začátků činnosti Svazu československého díla, Zprávy Svazu československého díla, červen-červenec 1929, s. 45-46.
13
jak již bývá v dobách přerodu. Existující závody s dobrou pověstí a s technicky velmi schopnými pracovníky byly většinou zaměřeny na obvyklou eklektickou výrobu a neměly mnoho chuti se přizpůsobovat novým problémům, když dosavadní jejich činnost obecně tak dobře vyhovovala; mladí pracovníci byli většinou
odkázáni
na
vlastní
ruce
a
na
několik
málo
spolupracovníků, které si teprve vychovávali; přitom byly hospodářsky slabí, a proto málo výkonní. Avšak elán výstavních příprav tím nebyl rušen.“17 Přes výše vylíčenou realitu a jistou dávku improvizace, způsobenou pozdním spuštěním příprav, bylo vše připraveno v den zahájení výstavy. Své výrobky na kolínské výstavě prezentovaly firmy (Artěl, Zádruha, Štenc, Anýž, Rakovnická keramická továrna, Rückel nebo firma Strnad a Vaníček, která zhotovila také truhlářské práce v expozici) i jednotliví návrháři (Johnová,
Podhajská,
Lindauer,
Teinitzerová
a
další).
Národnostně se jednalo ryze o české výrobce, neboť německý průmysl akci českého osamostatnění samotoval. Na realizaci Novotného návrhu se podíleli také František Kysela svou malířskou výzdobou, společně pak přípravili dvě místnosti – centrální síň s hlavními exponáty a přilehlou chodbovitou místnost, kde byly instalovány grafické a plastické práce českých umělců (Brunnera, Kratochvíla, Bendy, Štursy, Horejce). 18 Probuzení českých snah o vymanění z rakouského rámce však nebylo načasováno příliš šťastně. Přes veškerou snahu a naděje vložené do naší samostatné účasti na kolínské výstavě nemohlo být očekávání organizátorů příliš naplněno. Výstava byla po dvou měsících od otevření přerušena vypuknutím první světové války a následná činnost Svazu českého díla spočívala především v neškodné a rychlé likvidaci a odvozu výstavy; 17) Novotný (pozn. 13), s.280-281. 18) Ibid.
14
zachránit se podařilo jak exponáty tak Kyselovy malby, i přes to, že Kolín nad Rýnem byl v prvním válečném pásmu.19 Účast Svazu nestihla v českém prostředí vyvolat prakticky žádnou odezvu a jeho existence byla po dobu války přerušena, stejně jako v případě německého Werkbundu. V zahraničí však naše prezentace zaujala – Novotným citovaný W.K.Behrendt, který současně hodnotí německý průmysl předvedený na výstavě jako neotvírající „do budoucna téměř žádné výhledy“, o české účasti napsal pochvalně: „Oživení šťáv a urychlení krevního oběhu německého průmyslu by bylo asi možné, kdyby slovanské národy mohly odevzdat neslovanskému průmyslu své nespotřebované síly. Že se zde ukazuje silný kvas, ukazuje silná bouřlivá expozice Svazu českého díla.“20 4. Pokračování po válce – Svaz československého díla Počátek války přerušil sotva započatou činnost Svazu českého díla, její konec však přinesl českému národu, umění a kultuře nečekanou svobodu a nezávislost. Vlivem těchto událostí došlo po roce 1918 také ke změně smyslu samotné existence Svazu, který již nespočíval ve vyhraňování se vůči rakouskému rámci. Poválečný Svaz, nyní již československého díla, však na svého předchůdce nezapomněl a hned v prvním vydání časopisu Výtvarná práce připomíná své předválečné začátky, když česká účast na kolínské výstavě Werkbundu je zde hodnocena jako „...v té době ve světě našeho moderního uměleckého průmyslu první souborná přehlídka našich tvořivých sil s hlediska hodnoty a kulturní jednoty.“21 Svaz svou činnost zcela obnovil dva roky po válce, dne 22.dubna 1920 se konala v sídle S.V.U. Mánes první valná schůze, která „uzavřela a zůčtovala vykonanou práci a provedla 19) Ibid. 20) Ibid. 21) rubrika Zprávy, Výtvarná práce I, 1921-1922, s.4.
15
přípravy k nové činnosti“ a na které byl zvolen tajemník Svazu, ing. Vilém Dvořák.22 Téhož roku 13.října byla svolána ještě jedna valná schůze, opět v sídle Mánesu. Toto datum můžeme považovat za bezprostřední oživení svazové činnosti, zvoleno zde totiž bylo nové předsednictvo a výbor. Jejich složení předznamenává významnost postavení, které tato instituce měla v Československu nabýt – prvním předsedou se stal architekt Josef Gočár, architekt Pavel Janák byl jmenován jednatelem, místopředsedou byl zvolen rada z ministerstva průmyslu a obchodu A. Rosa. Dalšími členy předsednictva se stali výtvarníci V.H.Brunner, František Kysela a také továrník Sommerschuh, kterého jsme již zmiňovali v kapitole o Svazu českého díla a který bohužel předčasně zemřel ještě v roce 1920. Pro Svaz představoval důležitou oporu na straně průmyslu, jeho kolegové na
něj
vzpomínali
jako
na
„tvůrce
našeho
moderního
uměleckého keramického průmyslu, v němž Svaz ztratil právě na počátku své činnosti nenahraditelného spolupracovníka.“ 23 Ve výboru Svazu zasedli ministerský rada dr.Z.Fatl, zástupci průmyslu ředitelé F.Heidler a F.X.Hodáč, továrník a návrhář J.Vaněk, ředitel pražského uměleckoprůmyslového muzea F.X.Jiřík, architekti D.Jurkovič, J.Kotěra, O.Novotný, výtvarníci J.Benda, J.Preis a R.Stockar. 24 Jako řadoví členové se valného shromáždění zúčastnili také další umělci, architekti, výtvarníci i spisovatelé – H.Johnová, M.Teinitzerová, J.R.Marek, V.Hofman, J.Štenc, O.Španiel, J.Štursa či E.Bass.25 V první, provizorní kanceláři Svazu v místnostech Mánesu v pražské Vodičkově ulici se 7.února 1921 konala první řádná valná schůze, kde byl na post druhého místopředsedy zvolen ředitel Uměleckoprůmyslového musea v Praze, F.X.Jiřík. 26 Z 22) 23) 24) 25) 26)
Herain (pozn. 16), s.45-46. Ibid. Ibid. Chatrný (ed.) (pozn. 14), s.65, také viz Herain (pozn. 16), s.45-46. rubrika Zprávy, Výtvarná práce I., 1921-1922, s.42.
16
uvedeného výčtu osobností je patrná důležitá skutečnost – hned od počátku byli na významné posty voleni nejen umělci, ale také zástupci
ministerstev,
průmyslu
i
Uměleckoprůmyslového
musea, jehož zřizovatelem byla v té době pražská Obchodní a živnostenská komora. Takové složení mělo být příslibem, že Svaz bude mít uznání a příslib pomoci ze všech stran důležitých pro zdar jeho práce – tedy jak průmyslem a uměleckou obcí, tak i státem. Po vzoru německého (i rakouského) Werkbundu byl od počátku
hlavním
cílem
Svazu
rozvoj
spolupráce
mezi
průmyslem, řemesly a umělci a podpora uměleckého průmyslu, jak zaznělo na říjnové valné schůzi: „Svaz Československého Díla byl ustaven, aby rozptýlenou uměleckou tvořivou práci spojoval,
aby
uměleckoprůmyslovou
práci
u
nás
vůbec
vzpružoval a sesiloval a napomáhal uměleckému průmyslu růsti v duchového a hospodářského činitele, jakým v souhrnu naší národní kultury býti má.“27 Tato vznešená a ušlechtilá idea byla rozpracována ve Věcném programu Svazu československého díla, vydaného roku 1920, který v sedmnácti bodech shrnoval prvotní ideovou a pracovní náplň činnosti. Hlavním bodem programu bylo právě sdružování výtvarníků – jednotlivců, ale také uměleckých výrobních družstev a drobných výroben až po velké továrny, které pracují v různých oborech uměleckého průmyslu, přičemž Svazu „nejde o množství členů, ale jen o hodnotné jednotlivce.“ 28 Navzdory poválečné euforii se však od dob kolínské výstavy v československé výrobě mnoho nezměnilo, a snahy Svazu o změnu představovaly nelehký úkol. České prostředí se muselo vyrovnávat s novou realitou 20.století, ovšem oproti západnímu světu zde neproběhly bouřlivé události století 27) Ibid. s.39. 28) Ibid. celé znění Věcného programu viz Obrazová příloha – Obr.č. 26, 27.
17
devatenáctého. Karel Herain viděl naší předválečnou minulost, téměř
deset
let
od
vzniku
SČSD,
takto:„...orientovaná
provinciálně a bez světového měřítka, v obranném boji jistě velmi zasloužilá, ale jinak bez zájmu pro vyšší složky životního projevu. [...] Naše snažení o kvalitu, o jakost v celém systému životním nemá proto dosud onoho pevného základu jako jinde ve svobodných státech a jsme svědky, jak se ony nezbytné základy teprve tvoří.“29 Jednou s nejtěžších překážek, se kterými se Svaz musel potýkat řadu let od svého vzniku, byl (až na výjimky) nezájem ze strany
velkých
průmyslových
podniků,
a
to
i
navzdory
angažovanosti řady průmyslníků ve vedení Svazu. Jeho existence zaujala spíše umělecké kruhy a menší výrobce – ze zápisu z třetí valné schůze v roce 1924 je patrné jisté rozčarování nad touto situací: „...nelze zatajiti, že když před čtyřmi léty zahajoval [Svaz] svoje působení, přestavovali jsme si rychlejší postup proniknutí idee Svazu a hlubší a širší uplatnění snah, které vyznačují jeho existenci. Neboť u nás tento idealismus zůstává totiž neustále ještě hlavně oblastí malých a drobných uměleckoprůmyslových pracovníků plných nadšení pro myšlenku, ale slabých v produktivních možnostech.“ 30 Slyšíme zde jistou ozvěnu slov, které pronesl Otakar Novotný o situaci před válkou. Přesto si pisatel zachovává naději, především při srovnání (opět) se sousedním Německem, kde se ideí Werkbundu ujaly hlavně velké výrobní podniky s vidinou vlastního prospěchu, a českou situaci tak hodnotí vlastně pozitivně: „Poučeni historií blízkou i dalekou, víme ovšem, že každé velké hnutí může vyrůst jenom z malých počátků a proto nepochybujeme, že i pomalý, ale jistý vzrůst počtu skutečných 29) Herain (pozn. 16), s. 45-46. 30) Zprávy ze Svazu čsl. díla, Výtvarná práce III., 1924, s.163.
18
oddaných stoupenců svazové myšlenky jest lepší známkou úspěchu celé akce, než by mohlo znamenati hromadné uznání mocných podniků, vedených k tomu důvody čisté hmotnými.“ 31 Nezájem však nepanoval jen na straně průmyslu, nedůvěru až pohrdání bylo patrné také ze strany veřejnosti, která umělecký průmysl a jeho kvalitní výrobky považovala za zbytečně nákladné, určené pro bohaté vrstvy. S tímto názorem se setkáváme také při ohlašování výstavy domácí výtvarné práce, připravené v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze před pařížskou výstavou v roce 1925, která měla posloužit jako propagace „výtvarné práce ve všedním životě, jenž ji dosud vytřiďuje a vypučuje, považuje ji za soukromou hříčku a zálibu výstředních jedinců.“32 Přes rychlý spád poválečných událostí se řada lidí nechtěla či nedokázala vyrovnat se změnami, které moderní svět přinesl a předměty pocházející z produkce uměleckého průmyslu považovala za zbytečný přepych ještě hluboko do dvacátých let. Jak chtěl tedy Svaz i přes tyto nepříznivé podmínky docílit oné „organisace výtvarné práce v duchu přítomné doby“? Za všechny aktivity Svazu v následující kapitole přiblížím zejména ty, které byly zaměřeny na zprostředkovávání spolupráce mezi výtvarníky a výrobci, tedy výstavy, soutěže a stipendijní pobyty. 5. „Organisace výtvarné práce“ v praxi 5.1 Výstavy jako „novodobý prostředek“ propagace Pokud chtěl Svaz výtvarnou práci opravdu organizovat, musel ze všeho nejdříve upozornit umělce, průmysl i širokou veřejnost
na
svou
vlastní
existenci.
Již
od
počátku
znovuobnovení Svazu bylo jeho cílem uskutečnění výstavy uměleckého průmyslu, která by představila Svaz a zároveň by 31) Ibid. 32) rubrika Zprávy a poznámky, Drobné umění – Výtvarné snahy IV., 1923, s.46.
19
přinesla jakýsi přehled o aktuálním dění. Na jaře roku 1921 provedl první pokus o seznámení se svým „publikem“. Tím byla účast na II. Pražském vzorkovém veletrhu, kde připravil malou expozici v ústřední síni průmyslového paláce, s výstavkou ukázek návrhů a modelů uměleckoprůmyslových výrobků. Jejím hlavním účelem bylo – po vzoru podobných akcí Werkbundu – nabídnout tyto návrhy výrobcům, konkrétně zde byly vystaveny modely pro keramiku ze školy prof. H.Johnové, modely pro dřevěné předměty a malované sklo ze školy prof. V.H.Brunnera a velká kolekce návrhů pro nábytkové látky a koberce. 33 Reakce československého průmyslu na tuto akci byla však více než chladná, o představené modely a návrhy se příliš nezajímal. Dobový tisk se při hodnocení této akce opět obrátil ke srovnání s německým prostředím: „Cizí, zejména německé veletrhy, stávají se vždy více trhem pro umělecký průmysl a uspořádané při nich výstavky návrhů uměleckoprůmyslových jsou průmyslníky hojně využívány k nákupu návrhů a k navazování styků s umělci. Svaz zatím po prvých zkušenostech této expozice seznává s lítostí, že kruhy našich průmyslníků jeví značnou netečnost a nepochopení v tomto směru. Mezitím co německý umělecký průmysl byl povznesen k svému úžasnému rozmachu právě spoluprací tvořivých umělců – našemu průmyslu je obsah a výtvarná výraznost výrobku stále ještě neznámou hodnotou.“34 Ačkoliv z řady hledisek – ať už kvůli rozdílným historickým okolnostem či velikosti obou států – nelze německé a československé prostředí tak jednoznačně srovnávat, uvádím pro představu výběr výstav, které Deutscher Werkbund a jeho pobočky organizoval po znovuobnovení své činnosti a které německý průmysl přijal jako jasnou příležitost pro prezentaci své 33) Svaz československého díla v r.1921-1922. (Jednatelská zpráva Pavla Janáka podaná na valné schůzi Svazu 31.XI.1922), Výtvarná práce II., 1923, s.65. 34) Ibid.
20
práce. Jen v roce 1921 se uskutečnily tyto akce: mnichovská výstava Werkbundu; výstavka uměleckého průmyslu, určeného k vývozu, v rámci „zámořského veletrhu“ Überseewoche v Hamburku; Brémy chystaly zřízení stálé vzorkovny; Drážďany hodlaly podporovat umělecký průmysl výstavami, které se měly konat každý druhý rok po dobu dvou až tří měsíců; americké umělecké hnutí United Arts & Crafts vyzvalo Německo k výstavě svého
průmyslu
v
New
Yorku
a
dalších
velkých
severoamerických městech; vliv měl Werkbund také na hlavní německé veletrhy v Lipsku a Frankfurtu, kde se zasadil o vzrůstající úroveň těchto trhů uměleckého průmyslu.35 Pro Svaz musela být tato práce německého Werkbundu velice inspirativní, a tak i přes počáteční ignoranci ze strany československého průmyslu ve své činnosti neustal, spíše naopak. Kromě každoroční účasti na pražských vzorkových veletrzích organizoval Svaz vlastní výstavy, které měly za úkol představovat aktuální dění v československém průmyslu. Tak se v letech 1921 až 1927 uskutečnily tři Výstavy uměleckého průmyslu československého v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, jejíž hlavní myšlenku a cíle vyčteme nejlépe z úvodu katalogu vydaného k první z nich (autorem byl Pavel Janák): „Již víc jak dvacet let je touhou a potřebou našeho uměleckého průmyslu veliká uměleckoprůmyslová výstava, v níž by všecko současné snažení bylo shrnuto. [...] Jestliže Svaz československého
díla
tuto
odedávnou
potřebu
našeho
uměleckého průmyslu uskutečňuje, splňuje tím jeden z hlavních úkolů své vytknuté působnosti: našemu uměleckému průmyslu je především potřeba poznání, a to v mnoha smyslech a ohledech. [...] Výstavní podnik tedy není nikterak cílem; ale je novodobým prostředkem, aby výsledky práce byly viděny a poznány ve veškeré své hodnotnosti, se všech stránek a všemi, 35) Německý umělecký průmysl, Drobné umění II, 1921, s.83.
21
a aby byly viděny i jednotlivě i zase v celku.“36 V tomto duchu Svaz postupně zvyšoval počet výstav, které každoročně organizoval, ať už doma nebo za hranicemi. Na československé půdě organizoval řadu menších výstav, zejména ve městech, kde měl zřízené své „odbočky“. První z nich vznikla ve východočeské Chrudimi, a to v roce 1922, o dva roky později se zde konala I. výstava kvalitní výroby, v roce 1926 druhá. Podobné výstavy lokálního charakteru se postupně rozšířily také do dalších měst: Hradce Králové, Českých Budějovic, Železného Brodu, Mladé Boleslavi, Bratislavi a Brna. Tyto výstavy měly především představit místní výrobce a průmyslové podniky zdejšímu obyvatelstvu, které bylo k uměleckému průmyslu a podobným novotám ještě skeptičtější než obyvatelé Prahy. Šíření dobrého jména mladé republiky, které jsem uvedla jako jeden ze svazových úkolů, vykonával Svaz zejména organizováním zahraničních výstav a účastí na mezinárodních podnicích. První takovou akcí byla účast na II.mezinárodní výstavě dekorativních umění v italské Monze u Milána, jejíž přípravou byl Svaz pověřen ministerstvem školství a národní osvěty.
Pozdní
zahájení
příprav
ale
zapříčinilo,
že
Československo pro svou expozici nezískalo dostatek prostoru ve výstavním pavilonu.37 I přesto se architektovi Rudolfu Stockarovi podařilo navrhnout působivou instalaci, kterou Jaroslav Brychta ohodnotil v Drobném umění takto: „Arch.Stockar prostou noblesní úpravou těchto vykázaných, dosti těsných místností, které malíř Hrbek ozdobil svým štětcem, vytvořil prostředí, kde vystavené předměty došly náležitého uplatnění. […] Má-li naše expozice napříště podati úplný přehled naší uměleckoprůmyslové výroby, 36) Pavel Janák, předmluva, I. Výstava uměleckého průmyslu československého (kat.výst.), SČSD Praha 1921, s.8. 37) Zprávy ze Svazu československého díla, Výtvarná práce III., 1924, s.164.
22
bude nutno včas zajistiti důstojné potřebné místnosti.“ 38 Jeho slova mohla nalézt živnou půdu již záhy, v roce 1923 byl totiž Svaz – opět ministersvem školství a národní osvěty – zmocněn k připravování československé účasti na významné Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1925. Tato
akce
byla
o
mnoho
významnější,
neboť
zde
se
Československo prezentovalo poprvé svým vlastním pavilonem, navrženým architektem Josefem Gočárem Na jeho interiérové vybavení Svaz vyhlásil dvě soutěže (více viz kapitola o soutěžích).39 Kromě vlastního pavilonu zde Československo připravilo svou prezentaci obchodu a průmyslu, odborného školství v Grand-Palais a bytové kultury v Esplanade des Invalides.40 Ačkoliv je tato výstava obecně považována za nepříliš uspěšnou a také za „labutí píseň“ dekorativního stylu před nástupem funkcionalismu v Evropě, Svaz se svého úkolu zhostil dobře, alespoň soudě podle ohodnocení, kterého se mu dostalo jak od výstavní poroty, tak od jeho pověřovatele: „Pan ministr školství a národní osvěty přihlížeje k úspěchu československé části „Mezinárodní výstavy dekorativních umění a uměleckého průmyslu v Paříži 1925“ požádal mne, abych projevil jeho poděkování a uznání zásluh o tento zdar, které má Vaše organisační práce, spojená s pořízením, dopravou, instalováním, jakož i provozem československého oddělení na pařížské výstavě. Žádám, aby toto uznání a tyto díky byly projeveny i všem členům výstavního výboru a tajemníku Svazu. Panu předsedovi jest zasílán zvláštní přípis. Je mi potěšením, že Vás o tom mohu zpraviti. Za ministra: Wirth v.r.“41 Kromě 38) 39) 40) 41)
československých
účastí
na
významných
rubrika Výstavy a muzea, Drobné umění IV, 1923, s.193. Ibid. Alena Adlerová, České užité umění 1918-1938, Odeon, Praha 1983, s.97-99. Kronika, Výtvarná práce IV., 1926, s.165.
23
zahraničních výstavách připravoval Svaz vlastní zahraniční výstavy menšího rozsahu, které buď představovaly jeden obor uměleckého průmyslu, jak tomu bylo např. v roce 1923, kdy vyslal výstavu československého plakátu do Stuttgartu, nebo v roce 1924 výstavy české grafiky a krásné vazby v Haagu. Svaz také připravoval prezentace na mezinárodních výstavách menšího rozsahu, než tomu bylo v případě Paříže: v roce 1926 se účastnil mezinárodní výstavy ve Filadelfii s oddělením československé krásné knihy a vazby, téhož roku připravil vlastní výstavu československého uměleckého průmyslu a odborného školství v Kodani, v roce 1927 to pak byly dvě výstavy v Lipsku – Výstava evropského uměleckého průmyslu v museu Grassi a Mezinárodní výstava knižního umění, v témže roce připravil československé oddělení na Mezinárodní výstavě tisku „Pressa“ v Kolíně n/R. V roce 1930 se Svaz zúčastnil Světové výstavy v Barceloně oddělením československé kvalitní výroby a Mezinárodní výstavy kvalitní výroby v Lipsku.42 5.2 Vzorkovny Svazu československého díla Již od počátku existence Svazu bylo jednou z jeho hlavních priorit získání vlastních výstavních prostor, kde bude moci prezentovat formou stálé expozice jak modely a návrhy uměleckoprůmyslových výtvarníků, tak i hotové výrobky. O nezbytnosti tohoto kroku psal v roce 1924 F.X.Jiřík, ředitel Uměleckoprůmyslového musea v Praze, v časopise Výtvarná práce: „... hledání výstavních místností v Praze, které v poslední době proměnilo se již v tuhý zápas, nutí k přemýšlení, jakým způsobem dalo by se vyhověti nevyhnutelnému kulturnímu požadavku, volajícímu po samostatné, velké a účelně zařízené výstavní budově pro výstavy prací uměleckořemeslných v 42) Výstava bydlení. Stavba osady Baba (kat.výst.), SČSD, Praha 1932, s.100-101.
24
Praze.“43 A právě v prostorách Uměleckoprůmyslového musea našel Svaz své první útočiště. Díky aktivnímu členství zástupců muzea ve strukturách Svazu (ať už F.X.Jiřík nebo pozdější ředitel Karel Herain) se tak v budově UPM na tehdejší Sanytrové ulici (dnes ulice 17.listopadu) konaly nejen další dvě svazové výstavy, ale našel se zde také vhodný prostor pro trvalou vzorkovnu. V období mezi lety 1924 a 1927 zde měl Svaz za tímto účelem propůjčenu jednu místnost v přízemí, kromě toho zde mohl Svaz pořádat poradní schůze porot soutěží, jejichž výsledky zde bývaly také vystaveny. Dobový tisk, konkrétně Drobné umění, komentuje zřízení vzorkovny v UPM takto: „[Vzorkovna] je nyní už zbožím úplně naplněna a poskytuje názorný obraz hlavně o nové české hračce, loutce, krajce, šperku, vazbě a práci v kůži, kobercích, bijouterii, batiku, skle, keramice, lidovém umění a z části také o zušlechtěném domáckém průmyslu. Zřízení vzorkovny bylo přijato ve veřejnosti se zájmem a skoro pravidelně ji vyhledávají cizinci, kteří do Prahy zavítají. Letos možno zaznamenati největší
zájem hlavně Američanů, Angličanů, Francouzů,
Němců, Holanďanů a Poláků. […] Vzorkovna plní proto své poslání výchovné a propagační nad očekávání uspokojivě a je potřebí, aby Svaz uhájil nyní její existenci jako nezbytný svépomocný podnik uměleckoprůmyslový trvale a aby ji rozšiřoval.“44 Ani tato situace ale Svazu a jeho činnosti zcela nevyhovala, ideální nebylo zejména oddělení vzorkovny od kanceláře, která sídlila od roku 1923 v Bredovské ulici (dnes ulice Politických vězňů), v budově Společnosti architektů. Změna nastala až roku 1927, kdy si Svaz se značnými peněžitými 43) F.X.Jiřík, Uměleckoprůmyslové výstavy v Praze a potřeba výstavního domu, Výtvarná práce III., 1924, s.17-20. 44) Zprávy a poznámky, Drobné umění – Výtvarné snahy V., 1924, s 222-223.
25
obětmi najal prostorné obchodní místnosti v domě spolku „Krematorium“ (Praha II, Revoluční třída, č. 20a). Zde v době předvánoční otevřel nejprve svou prodejnu, v roce následujícím se s majitelem domu, spolkem Krematorium, dohodl také na pronajmutí dvou místností sousedících s prodejnou za účelem zřízení kanceláře. Díky projektu architekta Františka Kavalíra se podařilo oba prostory propojit, a tím se konečně svazová činnost soustředila do jednoho místa. Do svého nového sídla se Svaz definitivně přestěhoval 12. března 1928.45 Své cíle, které Svaz sledoval otevřením prodejny na tomto živém místě ve středu Prahy, představil ve Zprávách SČSD: „Svaz bude usilovati hlavně o to, aby soustředil nejúplnější výběr všeho pozoruhodného, co v uměleckém průmyslu naše republika vyrábí, aby poskytl i drobným a vzdáleným výrobcům možnost uvedení se na velkoměstský trh, aby seznamoval veřejnost se všemi novinkami, podporoval důležitost bytové kultury, vytvořil středisko všeobecného zájmu a navázal pravidelné styky s cizinci. Svaz doufá, že toto důležité rozhodnutí a opatření nalezne ohlas mezi členy a vítá brzké přihlášky k vytvoření díla opravdu dokonalého.“46 Brzy se však ukázalo, že ani toto řešení nemůže být konečné. Náklady na provoz pronajatých místností v sídle spolku Krematorium
byly
zřejmě
příliš
vysoké
a
dlouhodobě
neudržitelné. Pronajatý prostor byl navíc příliš malý na to, aby zde mohl být prezentován československý umělecký průmysl ve větším měřítku. Svaz se proto vrátil k myšlence, kterou se zabýval již od počátku své existence – tedy k získání vlastních reprezentativních prostor v centru Prahy, které by sloužily jako stálá vzorkovna a zároveň také jako sídlo řady výrobních podniků. 45) rubrika Členské, Zprávy Svazu československého díla, březen 1928, s.44. 46) Nové obchodní místnosti Svazu československého díla v Praze, Zprávy Svazu československého díla, listopad 1927, s.8-9.
26
K činu přistoupil v roce 1929, kdy se rozhodl zakoupit pozemek v centru Prahy, na Národní třídě, kde mělo do několika let vyrůst skutečné centrum československého uměleckého průmyslu: „V tomto směru má býti zde vybudován svépomocný a vždy přitažlivý obchodní dům, kterého Praha velmi postrádá. Z dalšího programu zaznamenáváme zřízení takové činnosti výstavní, jaká je nyní brzděna nedostatkem vhodného místa, získání přednáškové moderní síně, založení spolkových síní pro výtvarné spolky, ev. ateliérů. [...] Svaz bude se věnovati především všem otázkám, které by mohly prospívati upoutání stálého veřejného zájmu na „Dům uměleckého průmyslu“ v jeho výchovném i praktickém poslání.“47 V roce 1929 považoval Svaz tuto stavbu jednu ze svých hlavních priorit, ovšem v téže době začal také s výstavbou bytové osady Baba, navíc obě tyto akce řídil architekt František Kavalír. Počátkem 30.let se však celková situace vlivem světové hospodářské krize změnila a také Svaz byl donucen přehodnotit své bující aktivity. Když pak v květnu roku 1931 stěhoval z finančních důvodů své pražské ústředí do nového sídla, nebyl jím Dům uměleckého průmyslu, který se v té době ani nezačal stavět. Svou novou adresu měl Svaz na Václavském náměstí č.4, ve čtvrtém poschodí obchodního domu Lindt. Současně byla zlikvidována i vzorkovna na Revoluční třídě, jejíž úkol převzaly obchody několika členů Svazu po Praze. Také tento krok byl učiněn zejména z finančních důvodů, Svaz jej ale omlouval také tím, že se chce v budoucnu soustředit především na „ideovou a iniciační činnost.“48 Výstavba Domu uměleckého průmyslu se tak nadále oddalovala, v roce 1932 navíc náhle zemřel František Kavalír. 47) Ibid. s.30. 48) Hospodářská epidemie, Žijeme 2, 1932, s.63.
27
Administrartivní a výstavní centrum Svazu bylo dokončeno až roku 1936, architektem výsledné, oproti Kavalírově projektu pozměněné podoby, byl nakonec Oldřich Starý.49 5.3 Soutěže 5.3.1 Neumannův zákon Po vzniku Československa se objevily zcela nové úkoly a potřeby, vyplývající z nabyté samostatnosti a suverenity. Bylo potřeba rychle zajistit řadu předmětů státní reprezentace, například nové bankovky a poštovní známky. Jejich první ztvárnění bylo bez soutěže svěřeno přímo váženému umělci Alfonsi Muchovi a výsledná podoba se nesetkala v tehdejších odborných kruzích s velkým nadšením. Ba naopak, Muchovy návrhy kritizovala a požadovala rychlou nápravu: „Není neznámo, že umělecká a odborná úprava prvních papírových
peněz
a
poštovních
známek
československé
republiky, jakož i jiných předmětů vydaných naším státem, vzbudila oprávněnou nelibost obecenstva a nevyhovovala ani estetickým ani odborným požadavkům. Věc byla dozajista omluvitelná spěchem, přirozeným v počátcích naší republiky: ministerstva byla ráda, že dostala příslušné návrhy bez dlouhých okolků a od malíře, který měl jméno, třebaže v tomto oboru nebyl kvalifikován.“50 Aby se podobné situace neopakovaly, byl dne 13.ledna 1920 přijat Národním shromážděním Zákon o umělecké úpravě předmětů státem vydávaných nebo podporovaných, pokud vyžadují součinnosti umělců, jehož zpravodajem byl spisovatel S.K.Neumann. Tato norma měla zabezpečit, aby státem vypisované nebo jím podporované soutěže získali jistou prestiž, vzbuzující důvěru jak mezi umělci, tak mezi obyvateli. Měl 49) Adlerová (pozn. 40), s. 214. 50) rubrika Zprávy a poznámky, Drobné umění I, č.4, 1920, s.94.
28
poskytnout „československému umění trvalou podporu, který jistě nemálo přispěje k jeho zdravému vývoji a současně i k povznesení lidového vkusu,“ jak se psalo v důvodové zprávě vydané k zákonu.51 Zákon dával ministerstvům za povinnost spolupracovat s výtvarníky na všech předmětech reprezentujících stát a jeho orgány: „§1. Veškerá ministerstva jsou povinna předměty, státem a jeho orgány na veřejnost vydané a součinnosti umělců vyžadující, dávat provádět jen na základě veřejné umělecké soutěže, včas a řádně organisované osvětovým odborem ministerstva školství a národní osvěty. Jury pro tyto umělecké soutěže budiž na základě dobrozdání příslušného poradního sboru ministerského sestavena vždy tak, aby většinu v ní měli umělci, pokud možno osvědčení v příslušném oboru. Jury jsou povinny přihlížeti nejen k ideálnímu uměleckému duchu návrhů, nýbrž i k jejich praktické proveditelnosti a upotřebitelnosti. Výrok jury je závazný.“52 S přibývajícími povinnostmi se okruh vypisovaných soutěží pomalu rozšiřoval, stát proto jistě přivítal existenci Svazu československého díla, který začal pověřovat organizováním řady svých reprezentačních akcí v zahraničí. Pro Svaz byl Neumanův zákon závazný především v případě soutěží při pařížské výstavě, její pravidla však musel dodržovat i v řadě tuzemských soutěží, které vypisoval z pověření státních orgánů. 5.3.2 Soutěže Svazu československého díla Svaz
soutěže
vyhlašoval
zejména
prostřednictvím
časopisů, ve kterých informoval veřejnost o své činnosti i dění v uměleckém
průmyslu
v
širším
rámci.
Prvním
svazovým
periodikem byla Výtvarná práce (nejdříve jako příloha Volných 51) Ibid. s.95. 52) Ibid. s.94.
29
směrů, do roku 1926 vydáváno samostatně), poté měl Svaz svou stálou rubriku v periodiku Výtvarné snahy (v letech 1926-1930), od roku 1927 nazývanou jako Zprávy Svazu československého díla. V roce 1931 začal Svaz spolu s Družstevní prací vydávat časopis Žijeme – obrázkový magazín dnešní doby, jak zněl oficiální podtitul, který vycházel do roku 1933. Po ukončení vydávání tohoto magazínu prezentoval Svaz zprávy o své činnosti, tedy také o svých soutěžích, jen příležitostně v různých, umělecky zaměřených časopisech.53 V této době se však frekvence vyhlašování soutěží snížila, relevantní zdroj informací o jejich průběhu lze hledat především v časopisech z dvacátých let. Soutěže byly většinou nejdříve vyhlášeny jako veřejné, účastnit se jich mohl každý občan Československé republiky. Své návrhy Svazu zasílala řada tehdejších umělců a výtvarníků, jejichž jména jsou dodnes známá svým významem pro vývoj českého umění. Řada z nich byla významnými architekty, sochaři, malíři, jiní byli zruční v řemeslech, například v textilních, řezbářských atd. Vesměs to tedy byli lidé – praktici, kteří se chtěli aktivně
podílet
na
rozvoji
uměleckého
průmyslu
v
Československu a pomoci jeho dobrému jménu doma i za hranicemi. Také poroty byly složeny vždy z odborníků z daného oboru, tedy z vážených výtvarníků, zástupců ministerstev a dalších státních korporací a/nebo průmyslníků a výrobců, jejichž oboru se soutěž týkala. (Konkrétní jména jak soutěžících, tak porotců jsou uvedeny v přehledu soutěží dále.) Pokud porota soutěže neshledala žádný z došlých anonymních návrhů jako vhodný (což se stávalo poměrně často), byl na její doporučení Svazem vyzván konkrétní okruh výtvarníků k soutěži užší. Vybrané návrhy byly zpravidla vystaveny v Uměleckoprů53) Adlerová (pozn. 40), s. 216.
30
myslovém museu v Praze a stávaly se majetkem vyhlašovatele, neúspěšné návrhy si mohli jejich autoři převzít zpět. Porota si také ve většině soutěží vyhrazovala nárok na změnu výše ocenění nebo jejich rozdělení do mezi jednotlivými umístěnými. Svaz vyhlašoval několik typů soutěží, rozdělit bychom je mohli na soutěže 1. „produktové“, tedy ty, které měly za cíl získat návrhy na určitý typ výrobku (svítidla, textil, sklo, keramika...) a který měl podpořit rozvoj umělecko-průmyslového návrhářství, potažmo výroby a 2. soutěže zaměřené na řešení bytové kultury. Toto rozdělení je však pouze teoretické, v praxi se obě skupiny přirozeně prolínaly. Tak tomu bylo i v případě soutěží vyhlášených v rámci příprav naší učasti na pařížské výstavě v roce 1925 a především pak pro Výstavu soudobé bytové kultury v Brně 1928, která odrážela dobovou orientaci na funkčnost, jednoduchost a dostupnost. První soutěže Svaz organizoval hned v roce 1920, jejich cílem bylo získat návrhy užitkového textilu, osvětlovadel a kameninového servisu.54 Ve svazovém časopise Výtvarná práce se dočítáme pouze o jedné z nich, a to o soutěži na návrhy bytových textilií, která byla uspořádaná na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a odměněné práce byly prakticky všechny dílem studentů. Výsledné návrhy tedy nebyly uplatněny přímo ve výrobě, šlo spíše o školní
cvičení
budoucích
návrhářů.55 V první polovině 20.let byly ale nejdůležitějšími soutěžemi ty spjaté s naší účastí na Mezinárodní výstavě moderních umění dekorativních a průmyslových v Paříži 1925, v rámci které Svaz vypsal soutěže na umělecký propagační plakát 56 a na návrhy vnitřkových zařízení pro československé oddělení interiéru, která 54) Adlerová (pozn. 40), s.216. 55) Přehled soutěží – č.1 56) Přehled soutěží – č.7
31
byla složena ze dvou částí – lidový dům a reprezentační síň. 57 Obě měly své místo v československém pavilonu navrženém architektem Josefem Gočárem. Průběh obou soutěží však nenaplňoval představy Svazu, výsledky byly rozpačité – soutěž na plakát nepřinesla žádný uspokojivý návrh, v případě soutěží na interiéry byla porota spokojená až v případě užší soutěže, vyhlášené po neúspěchu soutěže veřejné. Téma další soutěže, jejíž výsledky byly prezentovány na pařížské výstavě, odráželo změny ve způsobu trávení volného času moderního člověka – jednalo se o sporty a tělesná cvičení, která byla v této době stále oblíbenější: „Při snaze o proniknutí umění a uměleckého průmyslu do všech složek života našel Svaz zvláště dobrou příležitost k jejich uplatnění ve sportovních cenách, neboť ve sportu a při tělesné výchově je chvalitebným zvykem odměňovati vynikající výkony předměty, jež by měly, nebo by mohly býti trvalé hodnoty umělecké.“ 58 Požadovány byly návrhy trofejí pro moderní sporty – od automobilismu přes házenou, fotbal, tenis až po lyžařství, střelectví či koňské a klusácké závody. Vybráno bylo několik návrhů, které byly vhodné pro jednotlivé sportovní disciplíny.59 Také v rámci brněnské výstavy bytové kultury v roce 1928 byla výstavním výborem Svazu vyhlášena řada veřejných nebo užších soutěží z různých oborů, které byly vystaveny v expozici užitého umění. Jednou z nich byla soutěž na návrhy lidového bytu, jejíž výsledek – oproti pařížské výstavě – naplnil představy poroty, řadu z nich označila jako práce přinášející nové myšlenky pro vytváření lidového bytu. Návrhy vzešlé z této soutěže byly otištěny ve čtvrtém ročníku Výtvarných snah.60 Další soutěže organizovaly jednotlivé odborné sekce při 57) Přehled soutěží – č.8 58) Rudolf, Stockar, K výstavě cen za vynikající sportovní a tělocvičné výkony, Výtvarná práce III., 1924, s.319. 59) Soutěž na návrhy sportovních cen, Výtvarná práce II, 1923, s.318. 60) Přehled soutěží – č.11, obrazová příloha – Obr.č.13-18.
32
výstavním výboru, se kterými spolupracovaly vždy relevantní průmyslové podniky. Jednalo se o: veřejnou soutěž na svítidla, 61 šperky a upomínkové předměty,62 užší soutěž na textilie63 a práce hřbitovní,64 v sekci keramiky a porcelánu byla vyhlášena užší soutěž na jídelní, kávové a čajové příbory 65 a v sekci pro obor hraček a prací ve dřevě se jednalo o užší soutěž na návrhy nových a účelných řezbářských výrobků.66 Úroveň výsledků těchto soutěží byla poměrně dobrá, řadu z návrhů doporučily poroty do výroby – z tohoto pohledu byla asi nejúspěšnější soutěž na svítidla, která přinesla slibné návrhy různých svítidel a lamp pro domácnost i kancelář, i přes to, že soutěžící nedbali doporučení Svazu, aby při navrhování spolupracovali s odbornými techniky. Z návrhů se např. tělesem „Modul“ od ing.Prokopa byla v té době vybavena řada nových staveb v Brně, vyráběny byly firmou Inwald; zájem o některé návrhy – zejména o lampy na noční stolky – projevily také pražské Elektrické podniky.67 Návrhy doporučené pro výrobu přinesla také soutěž na jídelní, kávové a čajové příbory, konkrétně o uskutečnění návrhů Ladislava Sutnara a Heleny Johnové byly požádány firmy Epiag, Hardmuth, Bechyňská keramická továrna a firma Vondráček. 68 V případě soutěže na textilie bylo devět návrhů doporučeno do výroby od výtvarníků Smrčkové, Kysely, Dostálové, Paličkové, Machoně a dalších, o výrobu Sutnarova jednoho koberce byla požádána firma Fischer.69 U výsledků ze soutěže na nové řezbářské práce je vidět 61) 62) 63) 64) 65) 66) 67)
Přehled soutěží – č.13. Přehled soutěží – č.14. Přehled soutěží – č.15. Přehled soutěží – č.16. Přehled soutěží – č.17. Přehled soutěží – č.18. Zprávy Svazu československého díla, duben 1928, s.54, také Zprávy Svazu československého díla, březen 1929, s.31. 68) Zprávy Svazu československého díla, leden-únor 1928, s.33. 69) Zprávy Svazu československého díla, květen-červen 1928, s..66.
33
snaha Svazu o podporu tradičních řemesel a zabránění jejich úpadku: „Svaz československého díla sleduje snahu, aby novými
výtvarnými
návrhy
zlepšil
hospodářskou
situaci
československých řezbářů a sblížil výkonnost tohoto kvalitního řemesla s moderním životem. […] Jejím účelem jest získati iniciační návrhy výtvarně cenné a prakticky použitelné, které by současně naznačily, kterým směrem mělo by usměrniti naše řezbářství svou výkonnost, aby dosáhlo pravidelného odbytu a zabránilo krisi.“70 Porota ocenila pečlivost provedení zaslaných návrhů, zároveň ale postrádala onu požadovanou inovativnost prací, jak bylo uvedeno v zadání soutěže.71 Snaha o podporu tradičních řemesel je patrná také u veřejné soutěže na práce z oboru hřbitovního umění, vyhlášené Svazem za podpory Svazu kamenoprůmyslu v Praze a Brně a firmy Cingroš v Plzni. K.E.Ort uvedl přítomnost hřbitovního oddělení na brněnské výstavě takto: „K ryzímu kulturnímu projevu patří nesporně též kult, věnovaný památce mrtvých. Výstava v Brně, jež si vzala za úkol podati přehled naší kulturní vyspělosti, stala se vhodnou příležitostí předvésti ukázku hřbitovního umění, jak první pokus toho druhu u nás.“ 72 Soutěž měla představit výši kamenického řemesla a být podnětem a inspirací pro hřbitovní správy. Výsledky byly vystaveny v samostatném oddělení vzorného hřbitova na brněnské výstavě. 73 Při přípravách brněnské expozice uměleckého průmyslu se nezapomnělo ani na nejmenší zákazníky a jejich potřeby. Svaz vypsal užší soutěž na návrhy hraček, které měly vyhovovat nejnovějším výchovným zásadám, současně se mělo jednat o hračku vtipnou, zajímavou a hygienickou, podporující dětskou fantazii, snadno přenosnou, schopnou co nejvíce pohybu a 70) 71) 72) 73)
Zprávy Svazu československého díla, březen 1928, str. 43. Zprávy Svazu československého díla, duben 1928, s.55. Ibid. s. 54. Ibid.
34
odpovídající vývoji dětské osobnosti. Tedy podmínky, které bychom hledali (a někdy marně) také u hraček o téměř sto let později.74 Ve vyhlašování soutěží, které měly řešit moderní bydlení, ať už jako celek nebo jednotlivé vybavení – nábytek, osvětlení, bytové textilie, pokračoval Svaz i po skončení brněnské výstavy. V roce 1929 vyhlásil veřejnou soutěž na knížku o moderním bydlení, která byla určená k poučení a vysvětlení pro široké vrstvy obyvatel, současně také pro potřeby školství. Knížka měla svými radami napomáhat ke zkvalitnění bydlení jak ve městě, tak na venkově, v řadových, činžovních či rodinných domech, včetně vybavení interiéru. Vítězný návrh, který vytvořil autorský tým složený z K.Heraina, L.Sutnara a L.Žáka, byl vydán knižně a navíc byl postupně otištěn v periodiku Drobné umění – Výtvarné snahy.75 Stranou zájmu Svazu nezůstal ani nábytek, v roce 1930 byly vyhlášeny hned dvě soutěže – první z nich byla veřejná soutěž na pohyblivý typový nábytek, kterým měly být vybaveny byty v osadě Baba v pražských Dejvicích, ta však nepřinesla uspokojivý výsledek. Druhou byla užší soutěž na zlepšení a doplnění
typového
nábytku,
který
prostřednictvím
Svazu
vyhlásily Spojené UP závody v Brně. Oslovení architekti měli přehodnotit plány v té době vyráběného nábytku a navrhnout jejich zlepšení či doplnění o nové nábytkové kusy. V duchu funkcionalismu byly požadována dokonalá funkčnost, lehká konstrukce, doporučeny byly nové materiály. UP závody obdržely řadu návrhů, které vesměs vyhověly vypsaným pořadavkům. Pozoruhodné návrhy přinesly práce architektů Kupky a Kerharta, arch.Polášek vnesl nové podněty v podobě stolku s ledničkou nebo sklopnou deskou.76 74) Zprávy Svazu československého díla, březen 1928, s.41. 75) Přehled soutěží – č.21. 76) Přehled soutěží – č.24.
35
Z řady zde uvedených příkladů, a z přiložených tabulek s přehledem soutěží ještě více, je patrné, že hlavní očekávání a důvod vypisování soutěží, tedy získání kvalitních a přínosných návrhů pro umělecký průmysl, velká část soutěží nepřinášela. Rozkolísanost v kvalitě návrhů se objevovala především v případě veřejných soutěží. Karel Herain k této situaci v roce 1929 napsal: „Systém veřejných soutěží přestal se osvědčovati jednak vzhledem k úrovni zaslaných prací, jednak v jejich poměru k praktické výrobě, která je nucena zklamaně odkládati také tehdy, když nebylo třeba o dobré vůli pochybovati. Objevovaly se vážné nedostatky technických vědomostí a zkušeností a návrhy vybočovaly někdy vůbec z možností praktického uplatnění a stávaly se buď rozmarem nebo bezvýznamnou fantasií či omylem. Vrcholem tohoto zklamání byly soutěže k přípravám na čs. účast na mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži roku 1925 a na výstavu soudobé kultury v Brně 1928, ve kterých si vzájemné rozpory přímo vynucovaly hledání nových cest spolupráce tvorby s výrobou na podkladě pronikavějšího vzájemného styku a seznamování a také
vzhledem
k
nedostatečnému
dílenskému
vybavení
příslušných učelišť výtvarných.“77 Při hledání odpovědi na otázku, proč tomu tak bylo, bychom neměli na problém vnímat jen z pozice vypisovatele a posuzovatele, tedy Svazu. Díky článku otištěném v Drobném umění jej můžeme nahlédnout také z druhé strany, tedy ze strany výtvarníků, kteří se do soutěží hlásili. Dočítáme se zde o nespokojenosti pisatele – pražského výtvarníka (na konci článku uveden pouze zkratkou Ch.) s podmínkami, za kterých jsou soutěže vypisovány, v tomto případě v souvislosti s pařížskou výstavou. 77) rukopis Karla Heraina, uložený v archivu Uměleckoprůmyslového musea v Praze: pozůstalost Karla Heraina, AA 2287/3, č. 241.
36
Pisatel zde reaguje na článek z května 1924 v některém pražském deníku, který informuje o převzetí organizace československé účasti na pařížské výstavě 1925 Svazem. Ten zde v rámci příprav vyzval úzké a bohaté spolupráci umělců s výrobci a v tomto duchu slibuje řadu soutěží z různých oborů, materiálů a technik (o kterých jsme již mluvili). Svaz vyzval československé výrobce, aby se buď samy přihlásili k provedení vlastní soutěže nebo aby požádali o doporučení umělcůnavrhovatelů. Pražský výtvarník reaguje na tyto výzvy slovy: „Jak by to pěkně znělo kdyby tyto věty byly bývaly uveřejněny v květnu 1923! Není trochu pozdě? K dobré výtvarné práci je třeba nezbytně i času. Toho zbývá málo. Čí vinou? Nyní bude třeba pracovati se spěchem, což nebude ku prospěchu ani návrhům ani výrobkům uměleckoprůmyslovým. Svaz chystá řadu soutěží, je obava, že budou krátkodobé a současné. V posledním roce bylo si ztěžováno na slabou účast výtvarníků při soutěžích. Je jistě málo výtvarníků, kteří by bylo se soutěžemi, resp. k porotami soutěží spokojeni. [...] Má-li se zase vrátiti výtvarníkům chuť k soutěžení, a jest si to přáti, aby zamýšlená řada soutěží nevyzněla naprázdno, je nutno třeba, aby byly odstraněny aspoň ty největší závady. Soutěž budiž vypsána včas, ve všech novinách a bez zkracování textu. [...] Lhůta dodací budiž přiměřeně dlouhá, zároveň nechť jsou členové poroty uvedeni jménem nikoli hromadně nebo všeobecně. Nutno vynechati pasus: „Jury si vyhražuje uděliti ceny jinak než vypsaná soutěž udává...“ Podobně vyznívá také dopis z 19.IV.1924, který napsal výtvarník Jan Lichtag Karlu Herainovi, ze svého pracovního pobytu v porcelánce ve francouzském Limoges. I ten si zde stěžuje na nedostatečnou lhůtu na podání návrhů do soutěže a také na výši vypsaných cen. Ve svém dopise zřejmě reaguje na
37
obržení pobídky k účasti v užší soutěži na nový porcelán, kterou vypsalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze78: „[...] Nevím však, jaké stanovisko vzíti k této soutěži. Vypsání její se mi vůbec nezamlouvá, kdo není právě volným časem dosti dotován, nemůže se zúčastniti. Tvořiti nové modely tolika žádaných věcí vyžaduje mnoho času, je nutno znáti rozdíl model pro fayenci a pro porculán (hrozná dlouhá práce. Přesná). Za druhé, zůstaneli vytvořený service majetkem autora s výrobním právem továrny, kde byl dělán, je těžko určiti, bude-li zdejší podnik moci potřebovati něco, co bylo tvořeno, aby zvítězilo před naší porotou.“ Lichtag kritizuje také jednotvárnost, s jakou jsou soutěžní návrhy posuzovány: „Stále se žádají titéž pánové, jeli něco třeba. Pan Kysela, p.Janák a p.Benda. Tak řečeno. Vždy červená modrá a bílá a obloučky, není-li nic podobného, soutěž je prohrána. Já se zmiňuji jen o bolesti, která vládne a o níž se hovoří. Zúčastním-li se však dle možného času, bude to spojeno s velkou obětí finanční, neboť soutěž není nijak skvěle dotována finančně.“79 Nutno podotknout, že tato soutěž byl vypsána v roce 1924, kdy v Československu vrcholil národní dekorativismus, jehož „stvořiteli“ Lichtagem zmínění výtvarníci byli. Oboustranná nespokojenost s průběhem soutěží – na straně soutěžících s podmínkami, na straně poroty a Svazu s výsledky – vedla k tomu, že Svaz od tohoto způsobu organizace výtvarné práce pomalu upouštěl, a ačkoliv v průběhu třicátých let vyhlásil ještě několik soutěží, jednalo se převážně o soutěže 78) Na příkladu této soutěže (kterou ale nevyhlašoval SČSD) si lze ukázat příkladnou spolupráci výrobních podniků na podobných soutěžích. Jelikož návrhy z této soutěže měly být vyrobeny přímo z porcelánu, byly výtvarníkům přiděleny továrny na porcelán, které projevily ochotu seznámit je s technickými výrobními podmínkami – v Klášterci, Lokti, Pirkenhammeru, Staré Roli a Trnovanech. K účasti v soutěži byli vyzváni: J.Benda, V.H.Brunner, H.Johnová, F.Kysela, J.Lichtag a R.Stockar. Viz Výtvarná práce III., 1924, s.121-122. 79) Dopis uložený v archivu Uměleckoprůmyslového musea v Praze: pozůstalost Karla Heraina, AA-2239/4
38
užší, ke kterým byl vyzván určitý okruh výtvarníků.80 Pozornost v této oblasti se přesunula jinam – ke zprostředkovávání studijních pobytů umělců v konkrétním výrobním podniku. 5.4 Stipendia V létě roku 1929 zveřejnil Svaz ve svých Zprávách první „Výzvu Svazu k výtvarníkům, kteří chtějí studovati výrobu“. Na jejím základě se měly Svazu hlásit zájemci z různých oborů, kteří se chtěli specializovat v technických dovednostech a podílet se přímo
na
výrobním
procesu
svými
návrhy:
„Spolupráce
výtvarníka s výrobcem v závodě byla by organisována tím způsobem, že by výtvarník po seznámení se s technickým zařízením závodu a hlavním oborem jeho výroby dával výrobci k dispozici sboje nové návrhy. Výrobce získával by možnost jejich provádění i v rámci své normální výroby a to bezplatně i bez závazků do budoucnosti. Za to se výrobce zavazuje přípustiti výtvarníka bezplatně jako volontéra k výrobnímu procesu a usnadniti mu informaci v rozsahu největším. Honorování výtvarníka přejímá Svaz čsl. díla a to měsíční částkou 1.000 Kč, splatnou předem.“ K akci se připojilo také Uměleckoprůmyslové museum, Svaz mu měl předložit seznam výtvarníků, kteří byly doporučeni k vyslání za podobných podmínek do továren obvodu zřizovatele musea, pražské Obchodní a živnostenské komory.81 O stipendia byl opravdu zájem, jak ze strany výtvarníků, tak i výroby. Ještě roku 1929 bylo vysláno na studijní pobyt 26 výtvarníků z 52 přihlášených, šest z nich bylo podporováno Uměleckoprůmyslovým museem, dvacet financoval Svaz z prostředků, které obdržel od ministerstva školství a národní 80) Jednalo se např. o soutěž na návrhy víkendových chat (1932/33), typy nábytku pro venkov (1940), typy malých obytných domů (1940), lidového nábytku (1942) a školního a sedacího nábytku (1944), viz Adlerová (pozn.40), s. 216. 81) Výzva Svazu k výtvarníkům, kteří chtějí studovati výrobu, Zprávy Svazu československého díla, červen-červenec 1929, s.46-47.
39
osvěty. Většina stipendistů zavítala do výrobních podniků v Čechách, někteří též na Slovensku, ojediněle na Moravě i Podkarpatské Rusi. Výrobní podniky, kam stipendisté zavítali, byli především z oboru textilu, keramiky, sklářství a zpracování kovů, dále také několik tiskáren a hračkáren. Výsledné návrhy z pobytů byly od 30.března do 27.dubna 1930 vystaveny v pražském UPM, část výrobků našla své uplatnění přímo v prodeji – zejména textil, keramika a sklo.82 V dalších letech chtěl Svaz soustředit stipendisty do oborů které souvisí především s bydlením, od stavby a zařizování až po výrobu drobných užitkových předmětů. Hlavní pozornost byla do budoucnosti zaměřena na prohloubení praktických zkušeností studentů výtvarných oborů.83 V roce 1931 se tak řada stipendistů uplatnila např. ve výrobnách Dětvy, v keramických závodech A.Vondráčka v Kostelci n. Černými lesy a v Keramické společnosti v Bechyni, dále v textilní továrně J.Sochora, v kovoprůmyslovém závodě firmy F.Anýže v Praze či ve sklárně Rückl v Nižboru. Své místo si našli také v grafickém průmyslu – v Průmyslové tiskárně v Praze a tiskárně dr. E.Grégr a synové. 84 Většina těchto studijních pobytů přinášela velice pozitivní výsledky pro všechny strany – výrobci získávali nové návrhy v podstatě zdarma, mladí výtvarníci zase cenné zkušenosti, které jim škola nemohla poskytnout. V neposlední řadě mohl být spokojen také Svaz, kterému se touto cestou zdařilo konečně dosáhnout oné „organisace výtvarné práce v duchu přítomné doby“. V souladu s pokrokovými tendencemi, se kterými se Svaz od druhé poloviny 20.let ztotožňoval, také určoval výběr oborů, do kterým byli stipendisté posíláni. Řemeslná a průmyslová výroba musela vyhovovat potřebám moderní doby – některá 82) Výsledky činnosti pracovníků Svazu čsl. díla ve výrobě 1929, Zprávy Svazu československého díla, únor 1930, s.30. 83) Ibid. 84) Výstava prací stipendistů, Žijeme 1931, s. 320.
40
odvětví nepřežila, jiná naopak exponadovala. Tento fakt se projevil například v hodnocení umístění tří malířů (stipendistů UPM) do malíren porcelánu v Lokti, Staré Roli a Slavkově: „Nákladná malba na porculánu je dnes nepotřebnou zbytečností a přežitkem a připadá v rozpětí, jak byla stipendistům uložena, přímo jako výstřednost. Bylo by radno, aby podobný pokus nebyl opakován, poněvadž zkresluje původní účel stipendistické akce, určené výhradně potřebám moderního života a jeho demokratickému rázu.“85 Největší rozmach stipendistické akce proběhl v letech 1929-1932, kdy bylo každoročně vysláno 20-30 stipendistů. V roce 1931 byla tato akce v řadě firem již vžitým jevem, a výsledky z tohoto roku byly hodnoceny jako jedny z nejlepších vůbec. V jednom případě došlo dokonce k trvalému umístění výtvarníka v podniku, kde byl na studijním pobytu, řada jiných zůstávala v kontaktu z pozice externích spolupracovníků.86 Bohužel světová hospodářská krize dopadla také na činnost Svazu a československých výrobců, kteří poskytovali prostor pro stipendijní pobyty, a tak byla tato aktivita po roce 1932 přerušena. V roce 1936 došlo sice k obnovení, ale již ne s takovým rozmachem, udělován byl menší počet stipendií, a navíc úkolem Svazu již bylo pouze vybírat vhodné uchazeče, stipendia udělovalo ministerstvo obchodu. 87 I přesto lze tyto akce vidět jako vrchol ve snažení Svazu v oblasti organizování výtvarné
práce,
kdy
se
mu
podařilo
dosáhnout
bezprostředního kontaktu mezi výtvarníkem a výrobcem.
85) Ibid. 86) Výsledky prací stipendistů Svazu v roce 1931, Žijeme 1932, s. 380. 87) Adlerová (pozn. 40), s. 216.
41
zcela
6. Závěr Svou práci jsem zaměřila především na období 20.let s přesahem několika málo let z počátku 30.let, tedy dobu, kdy se Svaz na organizování výtvarné práce soustředil nejvíce. V následujících letech se již stále víc zaměřoval – po vzoru Werkbundu – na otázku moderního bydlení, které řešil jinými postupy než organizaci uměleckoprůmyslové výroby. K vyjádření nakolik byl pro Svaz tento problém aktuální, je příhodný citát Pavla Janáka, otištěný v prvním čísle časopisu Žijeme, kterým měl pojmenovat svou představu o úkolu tohoto nového periodika: „V našem státě bydlí skoro 15 milionů obyvatel. Podle statistiky. Neboť, kolik jich skutečně bydlí? Kolik jich bydlí lidsky a rozumně? A kolik jich opravdu lidsky žije?“88 Karel Herain, nezlomný propagátor a iniciátor svazové činnosti a ušlechtilé průmyslové výroby, v témže časopise ve svém článku „Idea Svazu čsl. díla“ opět zhodnotil současný stav uměleckého průmyslu v Československu. Stále jej viděl jako zaostávající za západem a výsledky dosavadního působení Svazu pak jako neuspokojivé. Idea Svazu v nových stanovách z roku 1929, která byla doslovným překladem předválečných stanov německého Werbundu, mohla podle Heraina tvořit pouze rámec programu, který musí vycházet z doby a jejích potřeb, umělecký průmysl se měl sžít s každodenním životem.89 S odstupem osmdesáti let dokážeme tehdejší situaci hodnotit (oproti Herainovi) v kontextu dalšího vývoje. Navzdory Herainovým kritickým slovům si tedy dovolím tvrdit, že Svaz svou prací prokázal československému uměleckému průmyslu, a užitému umění vůbec, neoddiskutovatelnou službu. I přes řadu 88) Odpověd P.Janáka na otázku „V čem vidíte poslání časopisu, který sloužiti novému životu a pokroku?“, Žijeme 1931, s.13. 89) Idea zněla: „Účelem Svazu je zušlechtění všech oborů řemeslné i tovární výroby za součinnosti umění, průmyslu i řemesel, a o výchovou, propagandou a podporou všech snah, které mohou propůjčiti československé výrobě uměleckou svéráznost a samostatnost.“, viz Karel Herain, Idea Svazu čsl. díla, Žijeme 1931, s.32., viz obrazová příloha – Obr.č. 28-42.
42
překážek, které mu tehdejší situace kladla do cesty, dokázal pomalu a jistě prosazovat své představy a položil tak pevné základy pro budoucí vývoj. Dokázal vytvářet pevný most mezi výtvarníky – designéry – a výrobci, kteří by v tehdejší době bez jeho existence cestu k sobě hledali velmi obtížně. Budoval vhodné podmínky pro všechny, kdo měli zájem podílet se na rozvoji uměleckého průmyslu. Současně intenzivně pracoval na jeho propagaci nejen doma, ale také v zahraničí, a vychovával tak
současné
i
budoucí
zákazníky
pro
rozvíjející
se
československý obchod a průmysl. Bohužel, snažení Svazu zpřetrhala nejprve druhá světová válka, kdy se název instituce změnil opět na Svaz českého díla. Ani poválečná situace mu však nebyla nakloněna, v roce 1945 byl státem zřízen ÚLUV (Ústředí lidové a umělecké výroby), který převzal velkou část jeho kompetencí a následně pak v roce 1948 s touto institucí Svaz „splynul“. Tím se ukončila třicetiletá existence Svazu československého díla. Ačkoliv nebyla činnost Svazu již nikdy obnovena, můžeme po roce 1989 nalézat jistou návaznost na vývoj před druhou světovou válkou, ať už v podobě (již také) zaniklého Design centra Českého republiky nebo současného Design Cabinetu CZ, zmínit lze v této souvislosti také státní instituci CzechInvest. Těmto historickým paralelám, ale také řadě v této práci naznačeným či nezmíněným oblastem v široké škále činností Svazu československého díla, by bylo jistě zajímavé věnovat samostatnou práci (či spíše práce). Svůj příspěvek považuji za jistý odrazový můstek pro mé další směřování a ráda se budu nejen Svazu a jeho činnosti, ale i dalším užším či širším souvislostem, v budoucnu věnovat.
43
44
Přehled soutěží Svazu československého díla, 1921-1930 1. Soutěž na návrhy textilií Kdo vypsal Svaz československého díla, uspořádaná na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze Předmět
Tři textilní úlohy občanského příbytku:
soutěže Podmínky
1. záclony (materiál: lehká tkanina bavlněná s přitkávaným
soutěže
útkem, počet barev: kromě bílé nejvýše ještě dvě) 2. potahová látka na nábytek (materiál: dutinová tkanina nebo tkanina gobelinového rázu s atlasovou půdou, počet barev: tři, včetně základní) 3. koberec – do jídelny (3x2m, materiál: dvojutkový gobelin dvojbarevný nebo dutinová tkanina třířadová, trojbarevná), běhoun (z dvojřadové tkaniny polovlněné nebo z dvojutkového gobelinu, počet barev: dvě)
Termín
únor/1921
konání Výsledky
Výtvarná práce I, 1921-22, str. 7
zveřejněny Porota
rektor školy prof.Kafka, prof. Plečnik, prof. Beneš, prof. Kysela a arch.Janák
Došlých
92
návrhů Usnesení
Porota odměnila 37 celkovým obnosem 4350 Kč
poroty Vítězové a Odměněné návrhy vesměs žáků školy prof. Bendy, udělené
Brunnera a Kysely
ceny
45
2. Soutěž na návrhy jednoduchých a levných zařízení bytových Kdo vypsal Svaz československého díla Předmět
Zařízení přo střední občanské vrstvy
soutěže Podmínky
Návrhy pro levnou, hromadnou výrobu, podmínkou bylo
soutěže
připojení závazného rozpočtu některého výrobce. Nejlepší návrhy měly být vystaveny na výstavě SČSD na podzim 1922 v UPM.
Soutěž
Výtvarná práce I., datum vydání 15. srpna 1922, str. 51
zveřejněna Lhůta
do 18.září 1922
podání Výsledky
Výtvarná práce II, 1923-24, str.80-81
vyhlášeny Porota
arch. J.Gočár, arch. J.Kroha, arch. A.Metelák, J.Vaněk
Vyhlášené I.cena: 1600 Kč, II.cena: 1200 Kč, III.cena: 800 Kč ceny a odměny Došlých
24
návrhů Usnesení
Porota shledala návrhy slabými, soutěž nepřinesla žádné
poroty
návrhy, které by zasluhovaly cenu za splnění původního zadání.
Vítězové a Ceny rozděleny na dvě kategorie: dva poměrně nejlepší udělené
návrhy odměněny cenou po 800 Kč – heslo „C 1-3“ a „Bílá s
ceny
modřínem“ - autory achitekti J.Obalil a D.Hrobař; 400 Kč uděleno hesla „M“, „Z trojúhelníku“, „7300“ Kč, „Náš byt – náš hrad“ a „Typový“. Soutěžní návrhy vystaveny 10.-26.12. 1922 v Uměleckoprůmyslovém museu.
46
3. Soutěž na návrhy tištěných látek Kdo vypsal Svaz československého díla Předmět
Tištěné látky na dámské šaty na vycházku a letní pobyt
soutěže Podmínky
Určeno pro střední občanské vrstvy
soutěže Soutěž
nedohledáno
zveřejněna Lhůta
do 18. září 1922
podání Výsledky
Výtvarná práce I. č.10-12, 15. srpna 1922
zveřejněny Porota
předseda: továrník Josef Sochor, dále: J.Benda, P.Janák, F.Kysela, J.Pečírka (zastupovat V.H.Brunnera)
Vyhlášené I.cena: 1000 Kč, II.cena: 750 Kč, III.cena: 500 Kč, další ceny a
odměny po 400 Kč
odměny Došlých
95
návrhů Usnesení
Porota vyslovila potěšení na hojným obesláním soutěže,
poroty
četné návrhy plně vyhovovaly podmínkám soutěže. Soutěž přinesla Svazu kladný a užitečný výsledek.
Vítězové a I.cena: heslo „Léto 23 R“ -autor A. Morávek (posluchač udělené
Uměleckoprůmyslové školy v Praze), II.cena: „Léto 23 E“ -
ceny
tentýž autor, III.cena: „Léto 23“ - autor A.Chlebeček (absolvent téže školy); uděleny také dvě odměny ve výši 400 Kč: heslo „Pro nás“ - autor prof. K.E.Ort (architekt ve Dvoře Králové n.L.), a „Léto 23-Ib“ - autor Morávek
Uplatnění
Soutěžní návrhy vystaveny 10.-26.12. 1922 v
návrhů
Uměleckoprůmyslovém museu. Některé oceněné návrhy provedeny v továrně pana Sochora ve Dvoře Králové n.Met.
47
4. Veřejná soutěž na návrhy sportovních cen Kdo vypsal Svaz československého díla pod protektorátem a za hmotné podpory ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a za hmotné podpory ministerstva školství a národní osvěty, ministerstva veřejných prací a ministerstva národní obrany, Autoklubu v Praze, Klubu čsl. turistů v Praze a za účasti Všesportovní obce Předmět
Návrhy na ceny za sportovní a tělocvičné vynikající výkony v
soutěže
soutěžích a zápasech
Podmínky Návrhy ve skutečné velikosti, nebo jako modely sádrové, soutěže
hliněné apod. nebo jako předměty provedené v definitivních materiálech. Váha kladena na původnost myšlenky, dostud nevystavené nebo nereprodukované předměty. Např: sošky pro kov, keramiku nebo dřevo, plakety, medaile, poháry, vázy nebo jiné nádoby; dále uměleckoprůmyslové předměty, které umožní dodatečné úpravy, např. kovové schránky s tepáním figurálním nebo s nápisy, doporučeno použití českých drahokamů, dřevěné nebo intarzované schránky nebo předměty, diplomy. Skupiny sportů a tělocviku, pro které ceny uvažovány: automobilismus a motocyklistika; aeronautika; cyklistika; fotbal, házená; tenis; atletika těžká i lehká; tělocvik; plavectví; veslařství; bruslení, hokej; lyžařství; střelectví; turistika; závody koňské a klusácké; skupina všeobecná.
Soutěž
Výtvarná práce II., 1923, str. 318
vyhlášena Lhůta
do 12.hodiny 1.března 1924 do UPM v Praze
podání Výsledky
Výtvarná práce III., 1924, str. 162
vyhlášeny Porota
Zástupci zúčastněných úřadů a korporací: arch. R.Kvěch (vrchní stav. rada min. zdravotnictví), Dr.V.V.Štech (odb.rada min. školství a nár.osvěty), arch.R.Utěšil, arch.O.Novotný, ak.malíř O.Kott, M.Horáček (redaktor „Sportsmana“),
48
prof.B.Kafka, arch.R.Stockar, prof.V.H.Brunner, sochař K.Dvořák, prof.O.Španiel, prof.J.Štursa. Všechny sportovní asociace pozvány do poradního sboru. Konaly se dvě schůze, porota rozhodla na druhé z nich (21.března 1924) – viz usnesení poroty. Vyhlášené Celková částka 33.000 Kč věnovaná výše uvedenými úřady ceny a
a korporacemi včetně částky, s podílem Svazu, určeny takto:
odměny
jedna nejvyšší cena ministerstva zdravotnictví: 5000 Kč; několik prvních cen po 3000 Kč – cena ministerstva školství, ministerstva veřejných prací a ministerstva národní obrany; čtyři II.ceny po 2000 Kč; jedna III.cena 1000 Kč Klubu čsl. turistů, další tři III.ceny po 1000 Kč; na odměny zbylo 6000 Kč. Porota si vyhradila právo rozdělit a upravit ceny a jejich výši jinak (v případě nedostačujících návrhů).
Došlých
112
návrhů Usnesení
Přes velký počet předložených návrhů málo odpovídalo
poroty
uměleckým požadavkům soutěže. Vzhledem k neuspokojivým výsledkům navrhla porota, aby zbývající částky peněz po schválení zúčastněných ministerstvev a korporací bylo použito k vypsání nové soutěže či k zakoupení některých předložených prací nebo k vyzvání soutěžících autorů, aby předložili návrhy nové, speciální.
Vítězové a Udělena pouze jediná nejvyšší cena 5000 Kč návrhu s udělené
heslem „Sluneční paprsek“ - autor sochař Otakar Švec, dále
ceny
uděleno pět odměn po 1000 Kč heslům: „Přetržená nula“ autor prof. J.Obrovský, „Přes překážky k cíli“ - B.Stefan, „Variace“ - Petra Pospíšilová, „Destinace“ - P.Pospíšilová a „Vítězství stadionu“ - Jan Lauda
Uplatnění
Výstava návrhů 6.-21.4.1924 ve vzorkovně SČSD v UPM.
návrhů
Návrh poctěný nejvyšší cenou navržen jako případná cena pro motocyklistické závody, návrh B.Štefana vyhovoval potřebám automobilistickému klubu; návrh J.Laudy měl všeobecnější ráz, stejně jako rozměrné krabice knihařky
49
Pospíšilové, zdobené řezaným ornamentem – možné užití jako památková alba. 5. Užší soutěž na návrhy sportovních cen Kdo vypsal Svaz československého díla na doporučení poroty předchozí veřejné soutěže Předmět
tytéž jako v předchozí soutěži
soutěže Podmínky dtto soutěže Vyzvaní
O.Švec, V.Stefan, J.Lauda, P.Pospíšilová, J.Obrovský,
umělci
L.Beneš, J.Jiříkovský, K.Pokorný, J.Brychta, J.Horejc, C.Bouda, B.Benda, A.Morávek, J.Palouš
Soutěž
Výtvarná práce III., 1924, str. 162
vyhlášena Lhůta
neuvedeno
podání Výsledky
Výtvarná práce III., 1924, str. 333
vyhlášeny Porota
Schůze poroty konána 30.září 1924, ve složení jako v případě veřejné anonymní soutěže.
Dodané
Všechny kromě J.Horejce, který se omluvil, a A.Morávka.
návrhy Vyjádření
Jednomyslně kostatovala, že soutěž nebyla obeslána tak,
poroty
aby přinesla to, co bylo očekáváno.
Ceny a
Cenu 3000 Kč obdržel návrh „Házená III“ soch. Laudy, dále
odměny
obnos určený na odměny doporučen k rozdělení takto: odměna 2000 Kč návrh „Aeronautika“ O.Švece; odměnami po 1000 Kč poctěny návrhy sochařů B.Stefana („Vítězi závodu Zbraslav-Jíloviště“), J.Bendy (Před brankou“), J.Jiříkovského („Prohlášení vítěze“).
Další
Návrhy byly vystaveny na výstavě v Paříži 1925.
uplatnění návrhů
50
6. Užší soutěž na návrhy z oboru textilního Kdo vypsal Československý výstavní odbor pro Mezinárodní výstavu moderních umění dekorativních a průmyslových v Paříži v Československé republice při Svazu československého díla Předmět
1/ koberce – jutové, bucletové; 2/ záclony – metrové,
soutěže
soupravové; 3/ nábytkové a dekorační látky; 4/ látky potisknuté; 5/ tkané přikrývky na stůl; 6/ damaškové látky
Podmínky
viz výše
soutěže Vyzvaní
prof.St.Langr (Brno), prof.Stejskal (Ústí n.O.), H.Dostálová
umělci
(Praha), prof.K.E.Ort (Děčín), prof.R.Pavlita (Lomnice n.P.), V.Vostradovský (Praha), A.Chlebeček (Praha), Ř.VokálkováRosová (Praha), M.Serbousková (Praha), prof.Z.Vencálek (Jilemnice)
Soutěž
nezjištěno
vyhlášena Lhůta
neuvedeno
podání Výsledky
Výtvarná práce IV., 1926, str. 128
vyhlášeny Porota
Porota zasedala na dvou schůzích (9. a 10.září 1924) ve složení: V.V.Štech, ředitel Otto Pacovský, prof.K.Vlček, řed.stát.úst. školského, prof. V.Vydra, zemský inspektor v Bratislavi a arch.Stockar; pro obě schůze omluven prof.V.H.Brunner, pro druhou řed.Vlček; předsedou zvolen Dr.V.V.Štech.
Vyhlášené I.cena: 1500 Kč, II.cena: 1000 Kč, III.cena: 800 Kč ceny a odměny Došlé
prof.S.Langr, prof.Stejskal, H.Dostálová, prof.K.E.Ort,
návrhy
prof.R.Pavlita
Usnesení
Z jednotlivých skupin vybrány návrhy prakticky proveditelné,
poroty
s originální myšlenkou i technickou kombinací, přičemž konstatovala, že počet návrhů s původními vzory nebo zvláštními kombinacemi je poměrně malý a neodpovídá
51
světové soutěži (zejména v kobercích a látkách tištěných), kterou české textilnictví na pařížské výstavě nutně podstoupí. Řada motivů mělo ráz spíš plošné nástěnné dekorace než speciálních textilních výrobků. Současně ale porota ocenila velkou píli a práci, se kterou soutěžící návrhy byly připraveny. Vítězové a Základní odměny 1500 Kč prof. Ortovi a prof.Stejskalovi, udělené
1000 Kč H.Dostálové, prof.Langrovi a V.Vostradovskému;
ceny
500 Kč prof. Pavlitovi. Dále bez ohledu na jednotlivá odvětví vybrala porota řadu vzorů umělecky nejpůsobivějších a technicky nejzdařilejších: I.cena – prof. Langr za návrh na damašek; dvě II.ceny Haně Dostálové za návrh na damašek a prof.Langrovi za návrh na nábytkovou látku; tři III.ceny: sl.Dostálové za návrh na dekor.látku, prof.Ortovi za tištěnou látku a prof.Stejskalovi za nábytk.látku. Zvláštní odměny po 300 Kč: Stejskal, Langr, Ort, Dostálová.
Uplatnění
Porota doporučila výstavnímu výboru, aby práce poctěné
návrhů
cenami nebo zakoupené byly provedeny.
7. Veřejná soutěž na umělecký propagační plakát výstavy v Paříži 1925 Kdo vypsal Československý výstavní odbor pro Mezinárodní výstavu moderních umění dekorativních a průmyslových v Paříži v Československé republice při Svazu československého díla Předmět
Propagační plakát výstavy Mezinárodní výstavy v Paříži
soutěže
1925 pro Československo
Podmínky
figurální návrh, 30x40, s textem francouzsko-českým, do
soutěže
elektrických vozů, kanceláří atd.
Soutěž
Výtvarná práce III., 1924, str. 160
zveřejněna Lhůta
do 12.hodiny 15.září 1924
podání Výsledky
Výtvarná práce IV., 1925-1926, str.128
zveřejněny Porota
prof.Benda, ak.mal.J.Čapek, prof.F.Kysela, arch.Sochor,
52
Dr.V.Dvořák (zástupce propagačního výboru), Dr.V.V.Štech, prof.M.Švabinský. Schůze se konala 1.října 1924 v refektáři Klementina, z jednání omluveni M.Švabinský a F.Kysela. Ceny a
I.cena: 1000 Kč, II.cena: 800 Kč, II.cena: 500 Kč, přijatý
odměny
návrh bude honorován 2000 Kč. Porota si vyhradila právo rozdělit a upravit ceny a jejich výši i jiným způsobem, podle kvalit došlých prací, případně neudělit ceny žádné.
Došlých
28
návrhů Usnesení
Porota jednomyslně konstatovala, že úroveň soutěže jak
poroty
početností tak i myšlenkově a zpracováním naprosto neodpovídá výši cen i významnému účelu; zvláště vytknuta zarážející časté napodobování starších vzorů. Po postupném výběru porota seznala, že nebylo možné vůbec žádný návrh odměnit. Kvůli nedostatku času na vyhlášení užší soutěže doporučeno Svazu, aby vyzval ak.mal.Eduarda Miléna, aby potřebný návrh předložil.
8. Dvě veřejné soutěže na návrhy vnitřkových zařízení pro československé oddělení interieurů na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži 1925 Kdo vypsal SČSD – Československý výstavní odbor pro Mezinárodní výstavu moderních umění dekorativních a průmyslových v Paříži v Československé republice, z podnětu ministerstva školství a národní osvěty 1.soutěž Předmět
Zařízení lidového bytu, sestávajícího ze dvou místností
soutěže Podmínky
Lidový byt měl být složen z kuchyně (současně k účelům
soutěže
obývacím – pro jídlo, ruční práce, práce hospodyně apod.) a ložnice (výhradně pro účely odpočinku; vedle postelí pro rodiče alespoň jedna postel pro děti); váha kladena hlavně
53
na tyto vlastnosti nábytku: účelnost, jednoduchá konstruktivnost, vzhlednost a levnost. Požadováno dokonalé promyšlení skříní, stolů a dalších kusů nábytku, jejich pohodlnost a poměrná lehkost sedacího nábytku. Nábytek měl být vyroben z domácího materiálu a být schopen sériové výroby. Pomůcky k Půdorys s vyhraženým prostorem pro lidový dům, obrys soutěži
musí být dodržen, příčku rozdělující prostoru bytu v kuchyni a ložnici lze měnit dle úsudku navrhovatele, výšku měl také určit navrhovatel. Obě místnosti opatřeny okny, odpovídající celku – třeba je zakreslit do návrhu. Dále poskytnut francouzský oficiální regulativ.
Obsah
1/ jeden půdorys se zakreslením všeho nábytku (1:10)
návrhů
2/ nárysy všech stěn se zakreslením všeho nábytku a osvětlovadel (1:10) 3/ perspektivní obraz, provedený v barvách 4/ nákresy typů kování (skutečná velikost) 5/ detail malby stěn (skutečná velikost) 6/ detail nebo hotový vzor použitých látek, záclon (skutečná vel.) 7/ popis návrhů 8/ seznam listů 9/ obálka se jménem a přesnou adresou autora 10/ obálka zevně označená „Zpětná adresa“ obsahující adresu, kam má být návrh po soutěži vrácen
Úprava
Návrhy nutno zaslat na listech pevně podlepených v
návrhů
jednotném formátu 70 x 45
Soutěž
Výtvarná práce III., 1924, str. 98-100
vyhlášena Lhůta na
do 21.června 1924
podání Výsledky
Výtvarná práce IV, 1926, str.128-9
vyhlášeny Porota
arch.P.Janák, arch.J.Štěpánek, arch.E.Králík, arch.J.Mráček (ředitel zem. ústavu pro zvelebování živností v Brně), dr.V.V.Štech (odbor. rada ministerstva školství), J.Vaněk
54
(vrchní ředitel Spojených UP závodů v Brně), J.Vaníček (společník firmy Strnad a Vaníček v Praze), arch.J.Šachl (profesor státní odb. školy pro zpracování dřeva na Žižkově) Porota jednala 30.června 1924. Ceny a
I.cena: 5000 Kč, II.cena: 4000 Kč, II.cena: 3000 Kč
odměny
Porotě vyhrazeno právo, usnese-li se dvoutřetinovou většinou, rozdělit tento obnos jinak, v případě nedostatku cenných návrhů některé ceny neudělit.
Došlých
4
návrhů Usnesení
Obě soutěže obeslány slabě; návrhy ani účastní ani
poroty
obsahem neodpovídají dané úloze a výši cen. Na základě tohoto výsledku doporučeno Svazu vypsat novou, užší soutěž
Vítězové a V soutěži na návrhy lidového bytu II.cenou odměněn návrh s udělené
heslem „Buková a modřínová“ - autory architekti J.Obalil a
ceny
A.Pechánek, odměna 1000 Kč pro návrh s heslem „Effel“ architekti V.Frýda a J.Lojda.
2. soutěž Předmět
Návrh na zařízení síně – ústředního a representačního
soutěže
prostoru čsl. oddělení bytové kultury na Esplanadě Invalidů; obklopena jednotlivými interiéry jako střed celého čsl. oddělení.
Podmínky
Síň měla za úkol reprezentovat naše výtvarnictví v bytovém
soutěže
umění; smysl i ráz prostoru ponechán na navrhovateli. Stěny síně lze využít pro výstavní účely (skříně pro drobný umělecký průmysl, grafiku apod.), materiál na její zpracování ponechán na navrhovateli, možné však užít takové, které nepředpokládají zvláštní konstrukci, mělo se jednat především o domácí materiály. Na stěny síně lze použít nástěnné malby, dekoračních obrazů, plastiky apod., případně doplňující nábytek. Nutno navrhnout také osvětlení a úpravu podlahy, střed místnosti musí být volný kvůli volnému procházení návtěvníků.
55
Pomůcky k Půdorys ústřední síně, který nutno dodržet, výšku měl určit soutěži
navrhovatel.
Obsah
1/ půdorys se zakreslením úpravy podlahy a všeho nábytku
návrhů
(1:10) 2/ nárysy všech stěn se zakreslením veškeré výzdoby a nábytku i osvětlovadel (1:10) 3/ nákres úpravy stropu (1:10) 4/ perpektivní obraz síně provedený v barvách 5/ nákresy kování (skutečná velikost) 6/ detail dekorativní malby stěn (skutečná velikost) 7/ popis návrhů 8/ obálka se jménem a přesnou adresou autora 9/ obálka zevně označená „Zpětná adresa“ obsahující adresu, kam má být návrh po soutěži vrácen
Úprava
Návrhy nutno zaslat na listech pevně podlepených v
návrhů
jednotném formátu 70 x 45
Soutěž
Výtvarná práce III., 1924, str. 98-100
vyhlášena Lhůta na
do 21.června 1924 do 18 hod., kancelář SČSD v Bredovské
podání
ul.
Výsledky
Výtvarná práce IV, 1926, str.128-9
vyhlášeny Porota
Stejné složení jako u 1. soutěže.
Ceny a
I.cena: 5000 Kč, II.cena: 4000 Kč, II.cena: 3000 Kč
odměny
Porotě vyhrazeno právo, usnese-li se dvoutřetinovou většinou, rozdělit tento obnos jinak, v případě nedostatku cenných návrhů některé ceny neudělit.
Došlých
3
návrhů Usnesení
Obě soutěže obeslány slabě; návrhy ani účastní ani
poroty
obsahem neodpovídají dané úloze a výši cen. Na základě tohoto výsledku doporučeno Svazu vypsat novou, užší soutěž.
Vítězové a V případě soutěže na návrhy reprezentační síně nebyla udělené
přiřknuta žádná z cen, pouze odměny po 1500 Kč návrhům
ceny
s hesly SOČODO“ - autor arch.V.Bouček z Brna,
56
„Reprezentační síň“ a „Červená plocha zelená hmota“ - oba autoři J.Obalil a A.Pechánek. 9. Užší soutěž na návrhy vnitřkových zařízení pro československé oddělení interiéru na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži 1925 Kdo vypsal SČSD – Československý výstavní odbor pro Mezinárodní výstavu moderních umění dekorativních a průmyslových v Paříži v Československé republice Předmět
Reprezentační síň a lidový byt
soutěže Podmínky
Tytéž jako u veřejné soutěže
soutěže Vyzvaní
architekti Grunt, Moudrý, Machoň, Pelant, Eck a Ložek
umělci Soutěž
Výtvarná práce IV, 1926, str.129
vyhlášena Lhůta
do 15.srpna 1924
dodání Výsledky
Výtvarná práce VI., 1926, str. 331
vyhlášeny Porota
Zasedala 5.září 1924 v místnostech Podolského sanatoria v pokoji č.324 u odbor. rady dr. Štecha, přítomni: P.Janák, J.Mráček, J.Šachl, V.V.Štech (opět zvolen předsedou poroty), J.Štěpánek, továrník J.Vaníček. J.Vaněk omluven.
Došlých
5, arch.Pelant omluvil svou neúčast přílišným zaměstnáním.
návrhů Ceny a
Všechny došlé návrhy honorovány 2000 Kč.
odměny Usnesení
Po otevření obálek porota konstatovala vysokou úroveň
poroty
soutěžních prací, které vesměs řešily otázku ústřední síně způsobem technicky promyšleným a umělecky velmi zajímavým. Porota považovala za nejoriginálnější tyto návrhy: heslo „5“, dále návrh (heslo neuvedeno) architekta Machoně se sochařskou výzdobou O.Gutfreunda (ten měl
57
ale podle poroty příliš monumentální formu i měřítko, ale oceněna myšlenka a její provedení) a heslo „Barevné“ ( nebyl ovšem opatřen perpektivou, která by umožnila lepší představu o celku a chyběla podstatná složka – nástěnná dekorace). Nejvhodnějším návrhem shledáno heslo „5“, který jednak odpovídal výstavním potřebám síně, jednak svým provedením charakterizoval dobře technickou výši našeho truhlářství. Porota jej uznala proveditelným s drobnými úpravami a jednomyslně jej doporučila k provedení. Autorem návrhu byl arch.Ložek. Dále porota doporučila návrh „Barevné“ arch.Ecka ministerstvu obchodu pro odd. zvelebování živností na pařížské výstavě, návrh arch.Machoně pro reprezentační státní pavilon a návrh arch.Grunta pro odd. průmyslu v Grand Palais. 10. Veřejná soutěž na návrh plakátu Výstavy soudobé bytové kultury v Československu v Brně 1928 Kdo vypsal Výbor pro pořádání Výstavy soudobé kultury v Československu v Brně 1928 při Svazu československého díla Předmět
Propagační plakát výstavy s reprezentačním úkolem, pro
soutěže
výstavu, která má podat přehled soudobé kultury v Československu ve vrcholných zjevech.
Podmínky
Technika – litografie, nejvýše 4 barvy, velikost: max. 3 m2,
soutěže
formát ponechán na umělci, text jednojazyčný – český, německý nebo francouzský, znění:“Výstava soudové kultury v Československu Brno 1928 květen až září.“ / totéž v němčině a francoužštině; požadován návrh ve skutečné velikosti.
Soutěž
Výtvarné snahy III., 1926-1927, str 255
vypsána Lhůta
do 15.srpna 1927
podání Výsledky
Zprávy SČSD, září 1927, str. 3
vyhlášeny
58
Porota
prof.V.Baier (Německá technika Brno), prof.V.H.Brunner (Umprum škola v Praze), V.Dresler (viceprezident Obchodní a živnostenské komory v Brně), F.Hlavica (akademický malíř v Brně), arch.P.Janák (prof. Umprum školy v Praze), J.Štenc (majitel grafického ústavu v Praze), prof.F.Thiele (AVU), Dr.Z.Wirth (sekční šéf ministerstva školství a nár.osvěty), členem poroty s poradním hlasem – referent výrobu dr.J.Chytlík v Brně. Porota se sešla 19.září 1927.
Vyhlášené I.cena: 5000 Kč, II.cena: 2000 Kč, III.cena:1000 Kč. ceny a
Dále 5000 Kč na zakoupení plakátů, které nebudou
odměny
oceněny, za provedení dostane umělec 4000 Kč. Všechny ceny nemusejí být uděleny, nebude-li dostatek kvalifikovaných prací.
Došlých
71
návrhů Usnesení
Do užšího výběru pojato 14 prací, které výstavní myšlenku
porota
výstižněji vyjadřovaly nebo byly přístupny úrovni širšího obecenstva, z těchto prací bylo doporučeno šest k udělené stejných odměn po 2000 Kč – k tomuto stanovisku porota došla proto, že ani jeden návrh není schopen provedení beze změn.
Vítězové a Nedošlo k udělení cen viz výše, odměna 2000 Kč udělena udělené
heslům: „V.S.K. 1928“ - autor J.Solar, „Fertilitas“ -
ceny
F.Kochmann, Ústí n.L., „Modrý kříž“ - Č.Kvíčala, „Hora“ F.Tichý, „Pax“ - A.Kunft a Tiefenbach, „S.V.U.M.“ - F.Süsser
11. Veřejná soutěž na bytová zařízení na Výstavy soudobé bytové kultury v Československu v Brně 1928 Kdo vypsal Svaz československého díla s podporou ústředních úřadů Předmět
Lidový byt sestávající ze dvou obytných místností –
soutěže
kuchyně, pokoje a příslušenství (koupelny apod.)
Podmínky Celková plocha bytu 40-50m2. Příčky mohou být účelně soutěže
změněny. Návrh mohl obsahovat podněty, jak by mohl být
59
při téže ploše i jinak lépe uspořádán. Navržen měl být také nejlepší způsob topení, osvětlení a opatření vody. Jednotlivými nábytkovými kusy měly být rozřešeny typické potřeby lidového bydlení a zvláštní důraz kladen na tyto vlastnosti: 1. dokonalá účelnost nábytku, 2. jednoduchá a bezvadná konstruktivnost, 3. vzhlednost, 4. levnost nábytku. Co do účelnosti bylo žádáno dokonalé promyšlení skříní, stolů a ostatních kusů nábytku ve všech ohledech jejich používání, zvláště pohodlnost a poměrná lehkost sedacího nábytku. Nábytek měl být zhotoven z domácího materiálu a měl být schopen strojní výroby v seriích. Dále měl být řešen způsob úpravy stěn, stropu i podlahy. V celku – znázornění, jak dnešní malý byt může být účelně a vkusně zařízen, tak, aby umožnil co nejlepší život. Obsah
1/ půdorys se zakreslením všeho nábytku (1:20)
návrhů
2/ nárysy všech stěn se zakreslením všeho nábytku a osvětlovadel (1:20) 3/ perspektivní obraz nebo projekci, pokud možno v barvách 4/ popis návrhů a uspořádání a sdělení event. přání, týkajících se malby stěn a vzorů, použitých textilií (potahových látek, záclon, atd.) 5/ udání materiálu 6/ udání přibližných cen jednotlivé místnosti asi při deseti kusech 7/ seznam listů 8/ zalepenou obálku se jménem a adresou
Úprava
Povinnost předložit návrhy na listech pevně podlepených k
návrhů
usnadnění výstavy, jednotný formát 42 x 34.
Soutěž
k 15.říjnu 1927, Zprávy SČSD říjen 1927, str. 7
vypsána Lhůta
do 18hod 30.listopadu 1927 (skutečně ukončena
podání
31.listopadu)
Výsledky
Zprávy SČSD, leden-únor 1928, str. 32
vyhlášeny Porota
Předseda: arch.P.Janák, členové: arch.F.Buben (ředitel stát.školy pro bytová umění v Žizkově), ing.J.Dobrý (vrchní
60
inspektor min. obchodu), dr.K.Herain (vrch.komisař UPM v Praze), dr.J.Chytlík (sekretář Obchodní a živnostenské komory v Brně), ing.J.Jindra (min. rada minist. školství a nár. osvěty), arch.J.E.Koula, arch.V.Ložek, ing.J.Nedvěd (vrchní stavební rada min.veřejných prací). arch.J.Plhoň (centr. ředitel Spojených UP závodů v Brně), dr.V.V.Štech (odb. rada v min. školství a n.o. a profesor), J.Vaníček (továrník, spol. Strnad a Vaníček, zástupce minist. sociální péče). Porota se sešla dvakrát: 1/ 13.ledna, 2/ 17.ledna 1928. Vyhlášené Třem nejlepším návrhům I.cena: 2500 Kč, II.cena: 2000 Kč, ceny a
III.cena: 1500 Kč, na zakoupení dalších návrhů dle
odměny
rozhodnutí poroty rezervováno 3000 Kč. Porotě vyhrazeno právo (po usnesení dvouřetinovou většinou) na jiné rozdělení úhrného obnosu, nebo neudělení žádných cen (v případě nedostatku kvalitních návrhů).
Došlých
17 autorů, celkem 18 návrhů
návrhů Usnesení
Všechny návrhy splňovaly podmínky zadání. Návrhy byly
poroty
rozděleny na dvě skupiny: 1/ práce, které přinášejí nové myšlenky vytváření lidového bytu, 2/ práce, které vycházejí z dnešních daných poměrů.
Vítězové a I.cena: heslo „50m2“- autor architekt B.Kupka, II.cena: heslo udělené
„A“ - autor architekt K.Honzík. Porota dále navrhla
ceny
zakoupení čtyř návrhů pod hesly „Ex“ - arch. F.Míšek (Praha) „1927“ - architekti J.S.Svoboda a J.Michálek (oba z Prahy), „Ajta“- arch.J.Metyš (profesor Státní odborné školy pro zpracování dřeva v Olomouci), a „Typ“ - arch.F.Havlík (Praha) po 750 Kč a dalších dvou návrhů „Přesný nábytek“ arch.J.Štachl (profesor Státní odborné školy pro bytový průmysl v Praze-Žižkově) a „V malém vše nutné“ - Ing. B.Hochman (profesor Státní průmyslové školy v Brně) po 500 Kč.
Uplatnění
Návrhy oceněné I. a II. cenou provedeny k vystavení na
návrhů
brněnské výstavě. O využití dalších návrhů jednáno. Výsledné návrhy otištěny ve Výtvarných snahách, roč.IV., viz obrazová příloha – Obr.č. 23, 24, 25, 26.
61
12. Veřejná soutěž na svítidla (v rámci Výstavy soudobé bytové kultury v Československu 1928) Kdo vypsal SČSD za spolučinnosti Elektrotechnického svazu československého, Elektrických podniků hl.m.Prahy, Sklářského ústavu v Hradci Králové a s podporou firmy Inwald, sklárny Zlíchov a firmy Kolben Předmět
Svítidla pro expozici uměleckého průmyslu na výstavě v
soutěže
Brně, konkrétně svítidla určená do místností 3m vysoké: 1/ kuchyň o ploše 16-20m2, případně kuchyň obývací – a/ hlavní svítidlo visací – má osvětlovat stůl uprostřed a kromě toho všeobecně; žárovka do 75W, cena do 100 Kč; b/ svítidlo pro osvětlení místní (nad stůl nebo nad sporák), přímé nebo polopřímé, žárovka do 40W, cena do 60 Kč; toto svítidlo navrhnout také tak, aby se dalo použít jako jediný zdroj pro malé kuchyně 9-12 m2. 2/ obývací pokoj o 20-24m2 – a/ hlavní svítidlo polopřímé, převážně na stůl a všeobecně, žárovka do 100W a do 300 Kč; b/ lampa na psací stůl – žárovka do 40W, do 200 Kč. 3/ ložnice o 20-24m2 – a/ hlavní svítidlo pro všeobecné osvětlení, pokud možno nepřímé, většina světelného toku vržena vzhůru, až do 40W, cena do 150 Kč; b/ lampa na noční stolek – do 25W a 80 Kč. 4/ předsíň nebo chodba, koupelna a toaleta – prvá dvě do 40W, cena do 80 Kč. 5/ kanceláře – a/ svítidlo pro osvětlení všeobecné, polopřímé s libovol. charakterem, žárovka do 200W, cena do 200-500 Kč; b/ stolní svítidlo pro místní osvětlení, žárovka do 40W, cena do 200 Kč. Ceny myšleny v drobném prodeji při výrobě 500 ks, bez žárovky a bez vodičů.
Podmínky
Návrhy svítidel měla splňovat tyto podmínky:
soutěže
1/ po stránce estetické: svítidla určeny pro střední domácnosti a pro kanceláře k jednoduchému nábytku, mají mít konstruktivní tvary bez nekostruktivních ozdob, pokud možno hladké, málo členěné;
62
2/ po stránce technické: největší hospodárnost, účelné rozdělení svítivosti podle druhu místností nebo pracovního místa, co nejpříznivější rovnoměrnost osvětlení, naprosté zamezení oslnění, rozptýlené světlo; 3/ všechny části, kterých je možno se dotknout, musí být bezpečně izolovány; 4/ upevnění má být účelné a vzhledné (např. růžice těsně u stropu nebo zdi); 5/ materiál: kov, sklo, dřevo, kámen, porcelán, tkaniny, papír, kůže atd.; 6/ pokud možno zabránit usazování prachu (sklonem ploch, hladkým povrchem atd.); 7/ u svítidel se žárovkami nad 60W pamatovat na přiměřené chlazení přirozeným tahem vzduchu; 8/ možnost hromadné = laciné výroby vyžaduje, aby tvary svítidel byly jednoduché a jejich základní součásti tak konstruovány, aby se hodily pro různě pusobící aktivní součásti, pamatovat též na vyměnitelnost součástí; 9/ při svítidlech stejně působících a stejně účinných dá se přednost těm, které se dají vyrobit levněji; 10/ pro vyhovění výše uvedeným podmínkám se doporučuje spolupráce výtvarníka s osvětlovacím technikem. Soutěž
k 9.prosinci 1927, Zprávy SČSD, prosinec 1927, str. 20-21
vypsána Lhůta
do 14.ledna 1928 do 18 hod., na přání z kruhů výtvarných i
podání
technických prodloužena o 14 dnů, tedy neodvolatelně do 28.ledna 1928 do 12 hod.
Výsledky
Zprávy SČSD, duben 1928, str. 54, dále také Zprávy SČSD,
zveřejněny březen 1929, str. 31 Porota
Předseda: F.Francl (prokurista fy Sandrik), členové: F.Anýž (továrník), ing.V.Běšínský (ředitel Elektr.podniků hl.m.Prahy), ing.J.Dobrý (vrch. inspektor min. obchodu), prof.J.Horejc, arch.P.Janák, ing.V.List, arch.V.Ložek, prof.F.Novák, ing.O.Paleček (fa Českomoravská-KolbenDaněk), ing. F.Pergler (El. Podniky m.Prahy), ing.J.Tománek (vrch.stav. rada min. veř.prací), J.Uhrmann (vrchní ředitel fy
63
Inwald). Porota se sešla celkem třikrát – 7., 10. a 17.února 1928. Vyhlášené Ocenění rozděleno podle skupin viz „Předmět soutěže“: ceny a
1.sk.: I.cena: 350 Kč, II.cena: 250 Kč, III.cena: 150 Kč;
odměny
2.sk.: I.cena: 800 Kč, II.cena: 440 Kč, III.cena: 350 Kč; 3.sk.: I.cena: 600 Kč, II.cena: 450 Kč, III.cena: 300 Kč; 4.sk.: I.cena: 300 Kč, II.cena: 200 Kč, III.cena: 150 Kč; 5.sk.: I.cena: 750 Kč, II.cena: 500 Kč, III.cena: 300 Kč. Celkem 6000 Kč, na zakoupení návrhů, které budou vyhovovat, vyhrazeno dalších 6000 Kč. Návrhy cenou poctěné budou provedeny za dohledu autorů a přezkoušeny, vyhovují-li podmínkám soutěže.
Došlých
48
návrhů Usnesení
Z návrhů patrno, že k požadované součinnosti výtvarníků a
poroty
světelných techniků nedošlo, čímž výsledek utrpěl; o zakoupení mělo být rozhodnuto až po provedení a světelném vyzkoušení návrhů. Celkový průběh soutěž hodnocen velmi slibně a její výsledek se jistě v životě velmi dobře uplatní.
Vítězové a - sk.1 (kuchyň): heslu „Ajour“ (autor ing.M.Prokop, Praha) udělené
skica č.I – udělena II.cena a doporučeno k provedení a
ceny
vyzkoušení. - sk.2 (obývací pokoj): heslo „Ajour“(autor ing.M.Prokop, Praha) - hlavní svítidlo, lampa na psací stůl – I.cena a doporučeno k provedení; heslo „99“ (autor arch.B.Kupka, Praha) - hlavní svítidlo – II.cena a doporučeno k provedení. - sk.3 (ložnice): heslo „Účel“ (autor arch.Č.Vořech, Praha) III.cena za hlavní světlo i lampu na noční stolek; heslo „Praha-Brno“ (autor arch.J.Škarpíšek, Praha aJ.Munzar, Světelně-technická poradna hl.m.Prahy) - III.cena za lampu na noční stolek. - sk.4 (předsíň, koupelna, toaleta): heslo „Jar“ (autor ing.arch.J.Nepomucký a ing.V.Gröschel) - I.cena, heslo „Světlo“ - odměna 150 Kč. - sk.5 (kanceláře) – heslo „A jour“ (autorem ing.M.Prokop,
64
Praha) - bude postoupeno po vyzkoušení principu, užitého pro vzor obýv. pokoji. Porota dále přiřkla odměny po 200 Kč návrhům pod hesly: „Sklo“ (svítidlo na psací stůl), „Jar“ (svítidlo pro kuchyň), „Světlo“ (lampa na psací stůl), „Pokrok“ (vyřazeno z udělení cen, protože se již prodává). Uplatnění
Modely návrhů, které bezplatně zhotovily a technicky
návrhů
vyzkoušely firmy Inwald a Anýž, byly věnovány Svazu. Těleso „Modul“ ing.M.Prokopa (heslo „Ajour“), které obdrželo I.cenu, se průmyslově vyrábělo (v roce 1929) a setkávalo se s velkou oblibou, zvláště u projektantů moderních staveb, např. některé novostavby brněnské byly celé vypraveny těmito svítidly. Též stolní lampy téhož autora se velmi osvědčily, Elektrické podniky hl.m. Prahy převzaly k výběru několik modelů, hlavně svítidel na noční stolky.
13. Druhá veřejná soutěž na svítidla Kdo vypsal SČSD a Elektrotechnický svaz československý s podporou úřadů, veřejných korporací a průmyslu Předmět
1/ svítidla pro byty, tj. kuchyň a jeden až čtyři pokoje,
soutěže
vedlejší místnosti; 2/ svítidla pro větší místnosti jako kanceláře, veřejné místnosti, školy, restaurace, divadla apod.
Podmínky
Stejné jako v předchozí, veřejné soutěži.
soutěže Soutěž
k 15.červnu 1929, viz Zprávy SČSD, červen-červenec 1929,
vyhlášena
str. 49-50
Lhůta
do 15.října 1929
podání Výsledky
Zprávy SČSD leden 1930, str. 20
vyhlášeny Porota
předseda: prof.ing.V.List (prof. České techniky v Brně), členové: F.Anýž, Ing.V.Běšínský, ing.J.Dobrý (vrchní ředitel st.služby zvelebovací min.obch.), F.Francl (prokurista fy Sandrik), prof.J.Horejc, arch.P.Janák, arch.V.Ložek,
65
prof.F.Novák, Ing. O.Paleček, (fa Českomoravská-KolbenDaněk), Ing. F.Pergler (El. Podniky m.Prahy), ing.I.Tománek (vrch. st. rada min. veř. prací), J.Uhrmann (vrchní řed. fy Inwald) a zástupce Sklářského ústavu a Hospodářského Svazu sklářů. Vyhlášené sk.1: I.cena – 2000 Kč, dvě II. ceny – po 1500 Kč, tři III.ceny ceny a
po 1000 Kč;
odměny
sk.2: I.cena – 1500 Kč, II.cena 1000 Kč, III.cena 800 Kč. Celkem 3300 Kč. Porota měla další prostředky k zakoupení návrhů.
Došlých
19, které zahrnovaly 150 výkresů
návrhů Usnesení
Viz dále:
poroty Vítězové a a/ svítidla pro byty: udělené
I.cena: heslo “Lux 123“ za soubor čtyř svítidel – dvou
ceny
stolních lamp, lampy pro vedlejší místnosti a stropní lampy (autoři R.Pozemný a K.Ossendorf, posluchači arch. na umprům. škole v Praze); II.cena: heslo „Hromadná výroba“ za visací lampu (autor V.Remeš, Praha III); III.ceny: hesla „Hell“ za visací lampu „Home“ (ing. J.Havelka, PrahaPodolí), „216“ za dvě stropní svítidla (V.Hilský, posluchač uměl.-průmyslové školy v Praze). Mimo to uděleny tři odměny po 500 Kč heslům: „em“ za visací lampu (arch.H.Kučerová-Záveská), „Hell“ za nástěnnou lampu „Out“ (ing.J.Havelka), „Valmezi“ z visací lampu a nástěnnou lampu (K.Štork, Praha). Svítidla pro velké místnosti: ceny neuděleny, jen odměny po 500 Kč heslům „Typ“ za dva návrhy a heslu „Parabola“ za jeden návrh (arch. Č.Vořech).
Uplatnění
Mimo soutěž byla porotě předložena tři svítidla, která se již
návrhů
vyrábějí a to „Modul M“ firmy Inwald, Mirax-Astra fy Vorel a pojízdná lampa na lanku firmy Vorel. Porota shledala svítidlo „Modul M“ velmi vkusným a dobře řešeným, u svítidla „Mirax-Astra“ ocenila úplné uspořádání zásuvky a vypínače pro připojení domácího elektrického nářadí; všem třem
66
svítidlům vyslovila porota čestné uznání. 14. Veřejná soutěž na šperk, předměty vzpomínkové a sportovní (v rámci Výstavy soudobé kultury v Československu 1928) Kdo vypsal SČSD s podporou Gremia zlatníků v Praze, Lázní Trenčanské Teplice, Svazu házené a firmy Sandrik Předmět
Návrhy na šperky, sportovní ceny, vzpomínkové předměty
soutěže
československých lázní pro účely expozice uměleckého průmyslu na Výstavě soudobé kultury v Brně 1928.
Podmínky
Návrhy ve skutečné velikosti, kolorované, jasné a detailně
všech
propracované, aby podle nich bylo možno předměty ihned
soutěží
provádět, nebo jako sádrové, plastelinové, hliněné modely, nebo jako hotové předměty, v definitivním materiálu. Hlavní podmínkou byla původnost myšlenky, dosud nevystavený a nereprodukovaný návrh.
Soutěže
k 18.lednu 1928, Zprávy SČSD, leden-únor 1928, str. 33-34
vypsány Lhůta
do 10.března 1928 do 12 hod.
podání Porota
Předseda: prof. J.Horejc, členové: továrník F.Anýž, prokurista fy Sandrik F.Francl, dr.K.Herain, F.Javůrek (společník fy Javůrek a Vravec), prof.J.Němec (ředitel zlatnické školy v Praze), arch.F.Novák (prof. školy pro bytové umění v Žižkově). Zástupci: ing.J.Dobrý (min.obchodu), dr.F.Kovář (min. školství), zástupce Gremia zlatníků a zástupce lázní Trenčanské Teplice. Porota si vyhradila právo upravit ceny a jejich výši i jiným způsobem, v případě nedostatku kvalitních prací.
1/ Šperk Podmínky
Návrhy s novým způsobem řešení a zpracování klenotů, s
soutěže
použitím briliantu, draho- a polodrahokamu, hlavně zanedbaného odboru českého granátu; a/ přepychová souprava dámského šperku do společnosti – náhrdelník nebo brož, náušnice, náramek, prsten a spony s použitím platiny, zlata a drahokamu,
67
b/ souprava dámského šperku – sestavení jako souprava a/ s použitím zlata, stříbra a polodrahokamu, c/ libovolné dámské šperky a pánské soupravy, výhradně s použitím českého granátu, zlata a stříbra. Vyhlášené a/ I.cena: 450 Kč, II.cena: 300 Kč, III.cena: 200 Kč ceny a
b/ I.cena: 450 Kč, II.cena: 300 Kč, III.cena: 200 Kč
odměny
c/ I.cena: 300 Kč, II.cena: 200 Kč na zakoupení dalších návrhů a, b, c navíc 600 Kč.
2/ Sportovní a čestné dary Podmínky
Předměty určeny pro kterýkoliv druh sportu po náležité
soutěže
dodatečné možné úpravě, vyrytí nápisů, data, věnování apod. - sošky, plakety, medaile, vítězné poháry, čestné dary, skřínky i předmět užitkové, na které se dá vhodně umístit damut vítězství apod. Materiál – v prvé řadě kterýkoliv kov, nebo ve spojení s jinými hmotami (sklo, mramor, porcelán, také možno použít český granát nebo různobarevného achátu). V úvahu tyto sportovní skupiny: házená, kopaná, tenis, bruslení – hokej, plaveství, veslařství, lyžařství, atletika
Vyhlášené I.cena: 1000 Kč, II.cena: 600 Kč, III.cena: 400 Kč. ceny a
Na zakoupení dalších návrhů 200 Kč. některé návrhy budou
odměny
případně doporučeny sportovním a tělovýchovným korporacím k zakoupení.
3/ vzpomínkové předměty československých lázní a turistických míst Podmínky
Návrhy předmětů které mají připomínat charakteristiku a
soutěže
význam místa, ke kterému se vztahují. Volba předmětu libovolná, třeba přihlížet buď k jeho praktickému použití nebo jako k upomínkovému dárku, menších rozměrů, v přiměřené ceně, přístupné širším vrstvám. Jednalo se např. o: skříňky na kuřivo, na rukavice, šperky, schránky na cukerin, pudr, bonbony, popelníčky, rámečky, kalamáře atd. předměty hlavně kovové – lisované, montované, co nejméně jiných materiálů.
Vyhlášené I.cena: 600 Kč, II.cena: 400 Kč, III.cena: 300 Kč
68
ceny a
Na zakoupení dalších návrhů 700 Kč.
odměny 4/ Lázeňský symbol pro Lázně Trenčanské Teplice Podmínky
Zvláštní soutěž na symbol lázní, znázorňující jejich význam,
soutěže
palsticky, reliefně i graficky použitelný k všestranné propagaci. Návrh měl umožnit zpracování symbolu ve velkém měřítku jako plastika pro lázeňský park a ve malém jako vzpomínková soška nebo v reliéfu pro výzdobu vzpomínkových předmětů. V grafickém řešení používán k reklamě v tiskopisech.
Vyhlášené I.cena: 1500 Kč, II.cena: 1000 Kč, III.cena: 500 Kč ceny a
Na zakoupení dalších návrhů a,b,c navíc 600 Kč
odměny Výsledky těchto soutěží nebyly v dostupných časopisech vyhlášeny. 15. Užší soutěž na umělecké práce z oboru textilií Kdo vypsal Svaz československého díla – sekce pro textilie (soutěž připravila podle rozhodnutí sekce nábytku) s podporou ústředních úřadů a firem (akc. továrna Klazar, O.Pacovský, továrna na záclony, R.Weiss, Lyonský dům hedvábím, Požář a synové v České Bělé) Předmět
Návrhy pro tkaniny všeho druhu, jež budou použity v
soutěže
expozici samostatné nebo v interiérech bytových na výstavě v Brně
Podmínky
Dvě skupiny textilií:
soutěže
A/ koberce – 1/ běhouny jutové, boucletové, středový koberec; barevný náčrt v měřítku 1:10. 2/ ručně vázané koberce; B/ 1/nábytkové a dekorační látky (atlasové látky s jedním nebo více útky), 2/ gobelinové látky (osnovní a útkové), 3/ brokáty (hedvábné a polohedvábné) a 4/ látky „spingle“ (proužkované nebo se vzorem - jacquardové; C/ záclonové látky (metrové záclony, etamínové nebo batistové, s vetkanou přízdobou, stejnobarevné, dvou- a tříbarevné; záclona okenní, ze tří dílů – dva svislé pruhy, jeden vodorovný; záclony luxusní, ručně zpracované, z bílé
69
tkaniny nebo „écru“ ve vazbě etamínové nebo tylové, hladkého středu a široké bordury ve spodní části. Vyzvaní
A/ vyzváni: Kysela, Dostálová, Jandl, Ložek, Machoň,
umělci
Sutnar, Merganz; B/ vyzváni: Brunner, Vondráčková, Langr, Malý; C/ vyzváni: Serbousková-Sedláčková, Mildeová-Paličková, Smrčková. Všichni navrhovatelé měli možnost prohlédnout si vzory u průmyslových závodů po dohodě se sekretariátem Svazu.
Soutěž
Zprávy SČSD, březen 1928, str. 42
zveřejněna Lhůta
do 19.března 1928
podání Výsledky
Zprávy SČSD, květen-červenec 1928, str. 66
zveřejněny Porota
předseda O.Pacovský (gen.řed. akc. tov. látek kobercových a nábytkových a továrník), členové: arch.P.Janák, dr.V.V.Štech, ing.Urban (řed. Technologického musea v Praze), K.Vlček (řed. Státního ústavu školského v Praze).
Vyhlášené Každý autor obdrží odměnu podle skupin: A – 850 Kč, B – ceny a
500 Kč; C – 600 Kč.
odměny Došlé
Návrhy zaslali: Smrčková 7 nákresů, Kysela 19, Dostálová
návrhy
5, Mildeová 7, Jandl 2, Langr 6 nákresů a 5 vzorů, Machoň 6 nákresů, Malý 3 nákresy, Merganc 3 nákresy
Usnesení
Návrhy Malého a Mergance nedoporučila porota k
poroty
provedení, doporučeny návrhy Smrčkové, Kysely, Dostálové, Paličkové, Jandla, Langra, Machoně a Serbouskové-Sedláčkové. Dodatečně předložil 4 návrhy Sutnar na koberce, z nichž jeden provede fa Fischer.
70
16. Veřejná soutěž na práce z oboru hřbitovního umění Kdo vypsal Svaz československého díla – sekce pro kámen, za spoluúčasti a podpory ústředních úřadů, Zemské rady živnostenské v Brně a odborných korporací a průmyslu (Svazu kamenoprůmyslu v Praze a v Brně, firma Cingroš v Plzni) Předmět
Myšlenky a návrhy pro vzorné oddělení hřbitovní na výstavě
soutěže
v Brně 1928. Cílem bylo ukázat výši kamenické práce a být podnětem pro hřbitovní správy pro uspořádání speciálních oddílů na veřejných hřbitovech. Návrhy přijaté porotou měly být doporučeny k provedení průmyslu a vystaveny v odd.vzorného hřbitova na výstavě v Brně 1928.
Podmínky Dvě skupiny: 1/ pomníky řadové, 2/ pomníky urnové; kámen soutěže
pouze domácí materiál – pískovec, žula, trachtyt apod. Nepřípustné byly pomníky zcela z černého nebo bílého materiálu nebo celé leštěné. Měřítko návrhů – 1:10.
Soutěž
Zprávy ŠCSD, březen 1928, str. 41
vypsána Lhůta
neuvedeno
dodání Výsledky
Zprávy SČSD, duben 1928, str. 54
vyhlášeny Porota
předseda: J.Rada (předseda Svazu majitelů kamenolomů), členové: ing.Antič (ředitel fy Šalda v Praze), E.Edgar (redaktor časopisu „Kámen“), P.Janák, ing.R.Kubíček (vrch. stav. rada ministerstva veř.prací), arch.J.Mráček (zemský rada Brně), arch.F.Novák (prof. školy pro bytové umění v Žižkově), arch.K.E.Ort (profesor v Brně), F.Palouš (ředitel Čs. společ. pro průmysl kamenických závodů v Praze), řed. Weinzettel (ředitel sochařské školy, Hořice), zástupce ministerstva školství a národní osvěty. Porota zasedala 14.března 1928.
Vyhlášené Obě skupiny: I.cena: 1200 Kč, II.cena: 800 Kč, III.cena: 600 ceny a
Kč.
odměny
3000 Kč k dispozici na zakoupení návrhů.
71
Došlé
48
návrhy Usnesení
Práce celkem odpovídají dnešní úrovni výtvarného umění v
porota a
oboru hřbitovním. Po trojím roztřídění došlých návrhů se ale
uplatnění
rozhodla neudělit žádnou z prvních cen, protože žádný
návrhů
návrh nevyjadřoval mimořádně vynikající myšlenku. Učinila výběr ve třech kolech a rozhodla o udělení cen a odměn:
Vítězové a I.skupina: tři ceny po 600 Kč: hesla „Kámen“ - autor arch. udělené
Č.Vořech, „Beton“ - L.Srba (žák umprum. školy v Praze), „A5
ceny
B5 C5“ - arch. J.Polášek, Brno; II.skupina: jen III.cena (600 Kč): heslo „N.U“ - arch.Vořech. Odměny po 300 Kč pěti heslům a odměny po 200 Kč dvěma heslům (konkrétně neuvedeno)
17. Užší soutěž na návrhy užitkových prací z porcelánu a keramiky Kdo vypsal Svaz československého díla – sekce pro keramiku a porcelán Předmět
1/ příbor na kávu, 2/ příbor na čaj, 3/ příbor jídelní
soutěže Podmínky
Návrhy ve formě kolorovaných kreseb ve skutečné velikosti.
soutěže Vyzvaní
J.Horejc, H.Johnová, L.Sutnar.
umělci
V případě, že by někdo z vyzvaných účast odřekl, budou postupně oslovovány: sl.Horová, pí.Dohnalová-Pešinová, M.Marešová a sl.Dostalová.
Soutěž
15.ledna 1928
zveřejněna Lhůta
neuvedeno
dodání Výsledky
Zprávy SČSD, leden-únor 1928, str. 33
zveřejněny Porota
předseda: arch.O.Novotný, členové: vrch.řed. ing.J.Dobrý, prof.J.Drahoňovský, prof.arch.P.Janák, ředitel Möst, prokurista Kindl z firmy Epiag, továrník J.Vondráček
Vyhlášené Rezervována částka 7500 Kč, tj. po 2500 Kč každému
72
ceny a
umělci.
odměny Došlé
H.Johnová 16 výkresů (2 soubory), L.Sutnar 8 výkresů (3
návrhy
soubory); J.Horejc se omluvil a požádal o výběr prací v ateliéru.
Usnesení
Doporučuje dva soubory L.Sutnara k provedení v porcelánu,
porota a
vzor č.1 s malými změnami. Požádána bude fa Epiag o
uplatnění
provedení souboru L.Sutnara, o provedení návrhů
návrhů
H.Johnové požádány firmy Hardmuth, Bechyňská keramická továrna a fa Vondráček. U J.Horejce porota prohlédne některé jeho plastické návrhy.
18. Užší soutěž na nové návrhy prací řezbářských Kdo vypsal Svaz československého díla – sekce pro obor hraček a prací ve dřevě Předmět
Snahou SČSD bylo novými návrhy zlepšit hospodářskou
/cíl
situaci čsl. řezbářů a sblížit výkonnost tohoto kvalitního
soutěže
řemesla s moderním životem. Účelem bylo získat iniciační návrhy výtvarně cenné a prakticky použitelné, které by současně naznačily, kterým směrem by mělo naše řezbářství usměrnit svou výkonnost, aby dosáhlo pravidelného odbytu a zabránilo krizi.
Podmínky
Brány v potaz měly být spíše práce menšího rozsahu,
soutěže
vzhledem k velkému rozsahu; méně nákladné práce, např.: 1/ život veřejný – figurální řezby, rámy k obrazům, kazety, pouzdra k slavnostním příležitostem atd., jako dary; 2/ v soukromém životě – rámy obrazů a zrcadel, kazety, svícny, osvětlovadla nástěnná, stojany na hodiny, dekorativní sošky, šachové hry, divadelní loutky apod.; 3/ prostředí náboženské, dosud zcela zanedbané – sochy, betlémy, bohoslužebné předměty, pulty atd. Podmínkou bylo, aby návrhy vyhovovaly soudobému vývoji výtvarného umění a byly prosty všech retrospektivních solových prvků. Žádoucí byla prostá ornamentální výzdoba a celek aby vynikal jednoduchou účelností, užitkovostí a
73
původní výtvarnou myšlenkou. Nutno brát v potaz také cenu. Svaz zamýšlel bezplatně poskytnout návrhy k volné dispozici výrobcům, pokud by je použili, budou mít právo i na další provádění bez jakékoliv náhrady a poplatky. Vyzvaní
F.Kment, ak.mal.Morávek, ak.soch.Mikšíček, Fr.Štefunko,
umělci
ak.soch.Veselá, ak.soch.Pešan.
Soutěž
Zprávy SČSD, leden-únor 1928, str. 33
vyhlášena Lhůta
do 20.března 1928 do 12.hod.
podání Výsledky
Zprávy SČSD, březen 1928, str. 43
vyhlášeny Porota
prof.V.H.Brunner, řed.arch.Fr.Buben, Dr.K.Herain, prof.arch.P.Janák, vládní rada ing.J.Jindra, prof.K.Štipl, prof.Št.Zálešák. Zapisovatel tajemník Svazu ing.A.Cink. Porota zasedala 27.března 1928.
Vyhlášené Jednotliví účastníci, pokud vyhoví podmínkám, budou ceny a
odměněni částkou 500 Kč. Mimo to má porota k dispozici
odměny
500 Kč jako cenu autorovi nejlepších návrhů
Došlé
Celkem 5, omluvil se J.Mikšíček.
návrhy Usnesení
Návrhy oceněné byly doporučeny k provedení. Celkem
poroty
porota konstatovala velikou pečlivost při provedení, ale malou pozornost ve snaze poskytnout vhodné směrnice pro řezbáře v současné době. Některé materiály spíše vyhovovaly jiným materiálům, např. sklu a kovu, než dřevu. Při provádění ovšem nutné malé změny a předseda poroty Zálešák nabídl se ochotně, že tyto s autory projedná. K provedení doporučeny s určitými změnami návrhy: „19.březen“ dóza na šperky a váza, „Řezba“, kostelní pult na knihu, „Umělecké řemeslo“, sportovní cena.
Udělené
Rozdělena částka 500 Kč:
odměny
I. 250 Kč heslu „A.B.C.“ za návrh na betlém, autor ak.soch.M.Veselá; II. dvakrát po 150 Kč heslu „Umělecké řemeslo“ za návrhy na dva kostelní svícny a reklamní návrh na P.V.V., autor
74
D.Pešan; III. 100 Kč heslu „19.březen“, list č.3 a 5 (schránka na zrcátko), autor A.Morávek 19. Užší soutěž na nové návrhy hraček Kdo vypsal Svaz československého díla Předmět
Návrhy budou dle rozhodnutí poroty dány k dispozici čsl.
soutěže
hračkářské výrobě, vytvořit mají vzorné hračkářské odd. na výstavě v Brně 1928.
Podmínky
1/ návrhy na praktickou a levnou hračku, která by
soutěže
vyhovovala nejnovějším zásadám výchovným a funkci, kterou má plnit v dětském životě hračka vtipná, zajímavá a hygienická, podporující dětskou fantazii, snadno přenosná, schopná co nejvíce pohybu a odpovídající vývoji dětské osobnosti. Nutno rozlišovat a/ hračky pro nejmenší děti do 3 let b/ dítě starší 4 let. Nejvíce přicházejí v úvahu návhy na hračky nejvíce potřebné a dosud v obchodě z domácí výroby nepatrně zastoupené: stavebnice, vozíky, zvířátka, panenky, nádobíčka, event. malé divadélko, jednoduché a levné hračky mechanické apod. 2/ návrhy na vzpomínkové předměty a/ pro Prahu, b/ pro různá čsl. města a velké lázně s cizineckou frekvencí, c/ na rok 1928 k 10.výročí zřízení Čsl. republiky.
Vyzvaní
J.Čejka, M.Červenková, O.Fuchs, E.Herčík (výrobce
umělci
hraček), M.Podhajská, L.Sutnar, B.Šippich; omluvil se ředitel K.Vlček ze Státního ústavu školského pro průmysl domácký.
Soutěž
Zprávy SČSD, březen 1928, str. 41
vypsána Lhůta
Do 15.března 1928 do 12.hod.
podání Výsledky
Zprávy SČSD, květen-červenec 1928, str. 66
vypsány Porota
Prof.J.Benda (kvůli opožděnému zahájení jednání poroty
75
odešel), prof.V.H.Brunner (předseda poroty), Dr.K.Herain, min.rada ing.J.Jindra (omluven), insp. M.Kellerová, odb.učitel A.Kurš,, B.Urbánek. Porota jednala 30. března 1928 v zasedací síni Svazu. Vyhlášené Pokud pozvaný výtvarník výstavu obešle a vyhoví všem ceny a
podmínkám, měl obdržet 600 Kč; dále I.cena: 1000 Kč,
odměny
II.cena: 600 Kč, eventuelně k dispozici dalších 600 Kč.
Došlé
Zaslali všichni vyzvaní: M. Červenková, M. Podhajská, J.
návrhy
Čejka, E. Hercík, L.Sutnar, B.Šippich a za řed. K.Vlčka dodatečně vyzvaný O.Fuchs.
Usnesení
V odd. hraček doporučuje u hesla „Hra“ ( O.Fuchs) k
porota
provedení figury policajt a kolébku s určitou změnou, a figurky dvou zvířátek. Celkem projevila porota uznání smyslu autora pro hračky. Soubor celý ocenila jako jednotný k doporučení na cenu. „Hra 1-9“ (M.Podhajská): nedoporučují se figury a skládačka, kolekce látkových zvířátek jako soubor se doporučuje k ocenění. „Bilibín atd.“ (E.Hercík ): většina prací již provedena a objevuje se i v prodeji. „Les A.B.“, „Na písku“ ( M.Červenková): porota připomíná, že vzory stavebnic jsou již pro větší děti. Lépe by se posuzovaly ve skutečném provedení. Doporučuje k ocenění jako soubor. „Moderní město“ (L.Sutnar): porota uznává stavebnici pod tímto heslem předloženou za nejlepší návrh celé soutěže a doporučuje udělení 1.ceny. „16 listů“ (B. Šippich): porota nedoporučuje provedení motivů 13,14,15 chrastítek, ostatní navrhuje k ocenění jako soubor. V odd. vzpomínkových předmětů doporučuje u hesla „Hra“ (O.Fuchs ) návrh na 2 věže. Návrh poháru doporučuje k provedení sekci sklářské. „Mikuláš“ (J. Čejka). Uznává se za nejvhodnější vzpomínkový předložený předmět. Celkově porota konstatovala určitý pokrok a množství návrhů jeví byla tak příznivá, že je porota nemohla neodměnit.
76
Vítězové a Z důvodu nedostatku finančních prostředků snížila porota udělené
výši první ceny a udělila následující ceny: I.cena: „Moderní
ceny
město“ – 600 Kč - autor L.Sutnar; II.ceny po 350 Kč: soubor „Hra“ – autor O.Fuchs, soubor „Hra 1-5“ – autor M.Podhajská, soubor „Mikuláš atd.“ - autor J. Čejka. Odměny: heslo „16 listů“ 250 Kč – autor B. Šippich, soubor „Na písku atd.“ 200 Kč – autor M.Červenková, heslo „Bilibín atd.“ za soubor 100 Kč – autor E.Hercík.
Uplatnění
Prezentovány ba výstavě v Brně, některé se již vyráběly v
návrhů
době soutěže, např. hračky E.Hercíka, který byl však současně návrhář i výrobce.
20. Užší soutěž na nové návrhy foukaného skla Kdo vypsal Svaz československého díla, Sklářský ústav v Hradci Králové a Hospodářský svaz sklářských průmyslníků v Praze Předmět
Snaha, aby byly sklářskému průmyslu v ČSR opatřeny nové
soutěže
vhodné návrhy užitkových výrobků sklářských, vynikající formou, účelností, snadných hromadným prováděním, jednoduchostí a lácí.
Podmínky
1/ návrhy na úplnou soupravu užitkového skla pro šest osob
soutěže
(nádobky na vodu, víno, pivo, likér, kompotová miska, láhve, vázy, bowle); 2/ návrhy na foukané práce ozdobnějšího rázu, případně s použitím redukčních barev – vázy, jardiniéry, podnosy, mísy, dózy, poháry, flakony atd.
Vyzvaní
H.Dostalová, J.Drahoňovský, V.Hofman, J.Horejc, V.Ložek,
umělci
A.Metelák, O.Ondráček, L.Přenosil, L.Smrčková, L.Sutnar.
Soutěž
Zprávy SČSD, březen 1928, str. 41
vypsána již s výsledky Lhůta
do 7.března 1928
podání Porota
Soutěž nebyla posuzována porotou, zástupci vypisujících korporací pouze zjistili, zda návrhy vyhovují všem
77
podmínkám soutěže. Soutěž měla jen iniciační ráz, vypisující korporace chtěly předložit získané návrhy sklářskému průmyslu v ČSR a požádat o jejich provedení. Vyhlášené Účastníkům bude vyplacena částka 500 Kč ceny a odměny Došlé
Arch.Ložek a arch.Sutnar se omluvili, že návrhy nedodají a
návrhy
slibili je později. Došly návrhy: H.Dostálová 18 výkresů, arch.Metelák 16 výkresů, O.Ondráček 3 výkresy, prof.Přenosil 36 výkresů, prof.Smrčková 14 výkresů.
Usnesení
Sklářským podnikům bude zaslán přípis podle adresáře Sklářského ustavu v Hradci, podepsaný Hospodářským svazem a Svazem, ve které se doporučí návrhy k provedení.
21. Veřejná soutěž na knížku o moderním bydlení Kdo vypsal Svaz československého díla Předmět
Soutěž na rukopis knížky o moderním bydlení – obsahově
/cíl
přístupné pojednání o moderních snahách v bydlení se
soutěže
zřetelem k dosavadním poměrům a potřebám na námět „Jak bydlit“?
Podmínky
Knížka určena širokým vrstvám veřejnosti k poučení a
soutěže
vysvětlení; určena také k použití ve vyšších školách při výkladech o soudobém umění a jeho aplikaci v praktickém životě, proto doporučeno pamatovat na názorný účinek obrazových příkladů se slovním doprovodem, které mají být původem domácím; pojem dnešního bydlení má být vykládán z hlediska praktických potřeb a účelných možností širokých vrstev ve městech i na venkově, ohled má být brán na bydlení v dosavadních činžovních domech, které potřebuje rady a návody nejvíce, a ve staveních venkovských, objasněno má být i bydlení v rodinných a řadových domech, v různých obměnách, pojednáno má být i o úpravě stěn, materiálech nábytku, tkanin a domácího nářadí.
78
Soutěž
k 1.lednu 1929, Zprávy ŠCSD, leden 1929, str. 21
zveřejněna Lhůta
do 2.dubna 1929
podání Výsledky
Zprávy SČSD, červen-červenec 1929, str. 50
zveřejněny Porota
předseda: prof.arch. P.Janák, členové: ing.J.Jindra (vl. rada min. škol. a n.o.), arch.F.Kavalír, dr.Z.Wirth (odb. přednosta min. škol. a n.o.), zástupce ministerstva obchodu. Porota jednala v pátek 17.května 1929 v kanceláři p.odb. přednosty dr.z.Wirtha v ministerstvu školství a n.o. Zapisoval tajemník Svazu Ing.Adolf Cink.
Vyhlášené I. cena – 2500 Kč, II. cena – 1500 Kč, III. cena – 1000 Kč ceny a
Jednomyslným usnesením poroty mohly být ceny rozděleny
odměny
i jiným způsobem.
Došlých
5
návrhů Usnesení
Práci s heslem „I pod eternitem jsou dobrá srdce bytem“
poroty
porota vřele doporučila vydat, ačkoli oceněna jen odměnou – autor dovedl říci velmi vtipně závažné věci. Heslu „XYZ“ byla doporučena úprava po stránce vnější a doplnění.
Vítězové a I.cena: heslo „XYZ“ - autoři dr. Herain, prof. Sutnar, udělené
prof.arch. Žák, dvě III.ceny: hesla „SAB“ - arch. dr. K.Polívka
ceny
a „1929“ - arch. B.Kupka. Odměna 500 Kč - heslo „I pod eternitem jsou dobrá srdce bytem“ od spisovatele V. Laciny.
Uplatnění
Práce byly vystaveny v kanceláři Svazu v Praze. Práce s
návrhů
hesly „XYZ“, „SAB“ a „I pod eternitem...“ vycházely na pokračování v novém ročníku „Výtvarných Snah“, otiskování zahájeno v září 1929.
79
22. Dvě veřejné soutěže v oboru sklářství Kdo vypsal Svaz československého díla za podpory ministerstva školství a národní osvěty Předmět
Soutěž 1/ návrhy na sklo přepychovém např. pohár
/cíl
prezidentu republiky k 80.narozeninám, dar hostům
soutěže
republiky, dar hostům hl.m.Prahy, sportovní ceny apod.; Soutěž 2/ návrhy na sklo užitkové: a/ foukané čiré nebo jednoduše zdobené, b/ broušené čiré nebo jednoduše zdobené, c/ lité a lisované (jardiniery, popelníčky, příbory apod.). Změna zadání v listopadu 1929: v případě soutěže 1/ šlo pouze na pohár pro prezidenta, soutěž 2/ nově rozdělena do dvou skupin: a/ požadovány návrhy skla užitkového, foukaného nebo lisovaného, b/ uloženo provedení návrhů toaletní devítidílné soupravy.
Podmínky
žádné speciální
soutěže Soutěž
Zprávy SČSD, říjen 1929, str. 8
vyhlášena Lhůta
do 7.ledna 1930 do 12.hod.
podání Pozměněn Zprávy SČSD, listopad-prosinec 1929, str. 16 í podmínek Výsledky
Zprávy SČSD březen-duben 1930, str. 26
vyhlášeny Porota
Porota se sešla na dvou schůzích – 22. a 25.ledna 1930 v místnostech UPM. I.schůze se účastnili: Dr.K.Herain, Dr.Čtyřoký, omluveni vrch.odb. rada Dr.S.Mojžíš a prof.arch.O.Novotný. Na II.schůzi zvolen předsedou Dr.F.X.Jiřík, dále přítomni: Dr.S.Mojžíš, prof.K.Dvořák, Dr.K.Herain, arch.O.Novotný, továrník A.Rückl, prof.L.Sutnar, gen.řed. J.Uhrmann, dr.Ing.Čtyřoký a prof.V.V.Štech (s dodatečným souhlasem).
Vyhlášené 1.soutěž – I.cena: 4000 Kč, II.cena: 3000 Kč, III.cena: 2000 ceny a
Kč;
80
odměny
2.soutěž – I.cena: 2500 Kč, dvě II.ceny po 1500 Kč, tři III.ceny po 800 Kč; na zakupování návrhů 2.soutěže rezervováno ještě 1100 Kč; Po změně: ocenění 1.soutěže zachováno, v 2.soutěži v každé skupině tři ceny: I.cena: 2000 Kč, II.cena: 1500 Kč, III.cena: 1000 Kč.
Došlých
36 zásilek – 37 autorů a 55 návrhů, včetně 28 variant.
návrhů Usnesení
1.soutěž na sklo přepychové (pohár pro prezidenta) – v
poroty
prvním kole posuzování došlých návrhů vyřazena řada návrhů jednak pro nepochopení významu soutěže autory, jednak pro naprosto výtvarně nedostatečné hodnoty návrhů. Po třech kolech se porota usnesla neudělit I. ani II. cenu. Porota vyslovila politování, že bohužel veřejné soutěže nepřinášejí kladných výsledků a doporučila Svazu vypsání užší soutěže po souhlase ministerstva školství a národní obrody k opatření vhodného návrhu na pohár. Celkový výsledek byl velmi chudý. I v návrhu, který porota nakonec jako jediný ocenila, viděla určitý rozpor mezi technikou spodku a vrchu poháru a volbu materiálu pokládá za nevhodnou. 2. soutěž na návrhy skla užitkového – skupina č. 1, sklo užitkové – foukané nebo lisované – porota konstatovala, že tato skupina přináší většinou úplně běžné formy, jinak nic nového a doporučuje Svazu, aby uvažoval sám o dalším postupu, jak získat dobré návrhy; skupina č. 2. - devítidílná toaletní souprava: návrhy posuzovány ve dvou kolech; ačkoliv je porota shledala jako určitý pokrok, nepřinášejí opět nic nového (formově nejlepší z nich je pouze návrh „Křišťál“), porota se usnesla doporučit Svazu užší soutěž.
Vítězové a 1.soutěž: porota se rozhodla udělit pouze III.cenu ve výši udělené
2000 Kč heslu „U.H:“ - autory S.Ulmann a J.Holeček z
ceny
umprum. školy v Praze, speciálka prof.Kysely. Porota též doporučuje přizvání těchto autorů k užší soutěži. 2.soutěž, 1.skupina: porota se usnesla neudělit žádné ceny a pouze návrhy pod hesly „České sklo“ a „Typ“ odměnit
81
každý po 500 Kč. Ve druhé skupině udělena III.cena celému souboru „Křišťál“ (autor B.Medek z umprum. školy v Praze, škola prof. Drahoňovského), ve výši 1000 Kč. Uplatnění
Porota byla celkově s výsledkem obou soutěží nespokojena
návrhů
a doporučila Svazu, aby uvažoval příště o lepší formě soutěží a současně, aby upozornil veřejné úřady na možnosti příznivějších výsledků ze soutěží užších.
23. Veřejná soutěž na pohyblivý typový nábytek Kdo vypsal Svaz československého díla za podpory ministerstva školství a národní osvěty Předmět
Jednalo se vlastně o veřejnou soutěž na vzorný dům – typ
/cíl
pro veřejnou výstavu moderního bydlení „Bába“ a veřejnou
soutěže
soutěž na pohyblivý typový nábytek, kterým mají být zařízeny byty v osadě „Bába“ v Praze-Dejvicích.
Soutěž
Zprávy SČSD, říjen 1929, str. 8
vyhlášena Lhůta
Po prodloužení do 4.ledna 1930 do 18.hod.
podání Výsledky
Zprávy SČSD březen-duben 1930, str. 26
vyhlášeny Porota
Porota poprvé jednala 21.ledna 1930 za přítomnosti předsedy prof.arch.O.Novotného, členů: továrníka L.Čížka a arch.J.E.Kouly a zapisovatele tajemníka ing.A.Cinka. Druhá schůze se konala 28.ledna 1930 v UPM za přítomnosti předsedy O.Novotného, zástupce min.školství a n.o. Dr.S.Mojžíše, a členů poroty: továrník L.Čížek, V.Mareček (ředitel Spojených UP závodů), arch.O.Starý, a arch.J.E.Koula. Omluven arch.P.Janák, zapisoval A.Cink.
Vyhlášené I.cena: neuvedena, II.cena: 2500 Kč, III. cena: 2000 Kč. ceny a odměny Došlých
celkem došlo 11 zásilek se 137 výkresy od 11 autorů, kromě
návrhů
toho soutěž obeslal jeden autor 6 výkresy, přibalenými k zásilce do soutěže na domky, celkem tedy 12 autorů.
82
Usnesení
Porota návrhy posuzovala vylučovacím postupem ve třech
poroty
kolech udělováním bodů, v posledním kole posuzována v pořadí podle docílených bodů hesla: „Alfa“ (novější sestavení stolu, částečně technické obtíže při provedení). „Typ“ (vtipné věci, stůl konstruktivně dobrý), „999“ (všude vadný styk těla s kovem, síť těžko k přidělání). U hesel „Život“ a „Radio“ (vhodné – u prvního židle, u druhého jídelní stůl). Soutěž celkově nepřinesla nových hodnotných námětů, které byly soutěží požadovány. Hlavním účelem soutěže bylo získat návrhy vhodné pro hromadnou výrobu typů, což se vcelku nepodařilo.
Vítězové a Porota se na základě svých závěrů usnesla, že I.cenu udělené
neudělí, pouze dvě II. ceny po 2500 Kč heslům „Typ“
ceny
(arch.Kadlčík, Brno) a „Alfa“(arch.Kučerová-Záveská), III. cenu heslu „999“ (arch.Míšek). Heslu „Život“ přiřkla porota za návrh židlí odměnu 400 Kč a heslu „Radio“ za návrh jídelního stolu také odměnu 400 Kč.
Uplatnění
Porota byla celkově s výsledkem obou soutěží nespokojena
návrhů
a doporučila Svazu, aby uvažoval příště o lepší formě soutěží a současně, aby upozornil veřejné úřady na možnosti příznivějších výsledků ze soutěží užších.
24. Užší soutěž na zlepšení a doplnění typového nábytku Spojených UP závodů v Brně Kdo vypsal Spojené UP závody prostřednictvím ústředí Svazu československého díla Předmět
Jednalo se především o typy sériového nábytku, které se
soutěže
prodávaly jak celé, tak jako jednotlivé kusy výhoda pro spotřebitele – mohl si svůj byt doplňovat postupně; tyto typy bohaté na jednotlivé kusy, šlo tak jimi zařídit každý pokoj pro každý účel. Účelem soutěže bylo přezkoumat přiložené plány a dobře uvážit, zda nechybí nějaký nábytek v uvedených sériích, pro zařízení různých druhů pokojů. Kupující měl dostat možnost zařídit si svůj byt hotovým nábytkem skutečně dobře, podle své potřeby. Nábytek měl
83
být v jednotném charakteru, aby možnost kombinací byla neomezená. UP závody žádaly hlavně zlepšení a doplnění dosavadních typů proto, že podnik nemohl vyřadit více typů současně. Podmínky
Konstrukce: pozornost měla být věnována hlavně tam, kde
soutěže
šlo o určitou funkci nábytkové části, jako např. při sklápění, otáčení a otevírání a dále tam, kde bylo třeba náležitého zabezpečení proti rozviklání apod.; Materiál: dosud se prováděl nábytek do obývacích pokojů buď celý ořechem dýhovaný nebo pouze přední části ořechové a ostatní matovaný dub temně hnědě mořený; kuchyně a předsíně lakovány bíle. Při návrzích se mělo uvážit, zda by nebyl jiný materiál vhodnější. Na některé části možno použít materiálů jako sklo, linoleum, guma, kov, galalit apod.; Účelnost: kromě konstrukce nejdůležitější moment, kterému se měla věnovat největší péče. Nejen celý pokoj má být dokonalý, ale i každý kus sám o sobě. Forma měla být jednoduchá a v proporcích dokonalá; Obsah návrhů: vypisující závod dodal každému soutěžícímu výkresy všech svých typů, a očekával, že podané návrhy budou plně vyhovovat účelu soutěže a navrhované změny budou tak závažné, aby při proveditelnosti znamenaly zlepšení.
Vyzvaní
architekti: Bouček (Brno), H.Kučerová-Záveská (Praha),
umělci
K.H.Kepka (Brno), B.Kupka (Valaš. Meziříčí), J.Polášek (Brno), J.E.Koula (Praha), K.Honzík (Praha), Fr.Míšek (Praha), J.Štěpánek (Praha), Fr. Kerhart (Praha).
Soutěž
Zprávy SČSD čerevenec-srpen 1930, str. 45-46
vypsána Lhůta
do 30.srpna 1930
podání Výsledky
Zprávy SČSD, září-říjen 1930, str. 55
zveřejněny Porota
arch.P.Janák, arch.O.Novotný, zástupce Spojených UPM závodů
84
Vyhlášené Každý soutěžící obdrží 3000,- Kč, autoři typů, které závod ceny a
provede, obdrží mimo to 10 procent z prodejní ceny prvního
odměny
výrobku. Tímto honorářem budou úplně vyrovnány a návrh se stane vlastnictvím UP závodů.
Došlé
ing.arch.Kepka, arch.Míšek, ing.arch.Bouček,
návrhy
arch.Kučerová-Záveská, arch.Štěpánek, dodatečně návrhy ing.Honzíka a arch.Kouly.
Usnesení
1. arch.Koula – v sedacím nábytku neučinil žádné
poroty
připomínky, což je v intencích soutěže; zaslal kritiku, kterou závod očekával, včetně několika dobrých poukazů; na některé připomínky nelze přistoupit (např. ohledně materiálu), nesouhlasí s výrobními a praktickými zkušenostmi. 2. arch.Míšek – nejcennější podnět tohoto autora je návrh na úpravu postele a psacího stolu. 3. ing.arch.Kerhart – podal hlavně návrhy na sedací nábytek. Návrhy jsou vkusné, ale výrobně a konstruktivně velmi nákladné, což neodpovídá cílům závodu. Některé typy také neodpovídají technickým možnostem. Přináší ale některé zajímavé náměty nových kusů nábytku (sklopný stolek pod okno, psací stolek). Celkem velmi dobře vyhověl potřebám závodu. 4. arch.Kupka – dodal velké množství návrhů, některé přinášejí pozoruhodné detaily (např. křeslo, psací stolek kombinovaný, lampa, noční stolek). 5. arch.Polášek – přinesl značný počet nových podnětů (např. stolek s ledničkou, sklápěcí stolky, vytáčecí deska psacího stolu, nový detail při křesle, stěna do předsíně), obohatil skládací elementy skříňové o několik typů a velmi cenným námětem pro UP závody je naznačení možností skříňového nábytku normalizováním řady typů. 6. ing.arch.Bouček – dodal rozsáhlou práci, v celku však náměty nepřinesly tak významné změny vhodné k využití. 7. arch. Kučerová-Záveská – poukazuje zejména, že by se závody měly zabývat zjednodušením rozměrů nábytku.
85
Porota musí tuto otázku ponechat k řešení závodu a jeho programu (zvl. zestejnění výšek). Některé náměty zajímavé (skříň s nástavcem, křeslo s otáčecím opěradle, stolek sestavený se skříňkou). Mimo soutěž zaslala kuchyň. 8. arch.Štěpánek – pojednává o významu zúžení nábytku a možnosti změlčování (ubrání hloubky). Zabývá se je několika kusy úplně nově navrhovanými, novými v rozměrech. Nezabývá se kusy nábytku UP závodu a uvádí řadu detailů, které jsou ukázkou účelnosti a nákladnosti. Nové náměty (ložnice, toaletka). Chráněný návrh mimo soutěž. 9. ing.arch.Honzík – jeho náměty se dotýkají několika detailů, např. doporučuje gumu namísto použití linolea, co ovšem prodraží výrobu, oplechování soklů, úpravu opěradel. Námět na etažér. 10. ing.arch. Kepka – uvádí v těžko přehledných kopiích několik nepatrných a nedůležitých změn (poukaz na třídílný šatník s prádelníkem, stolky s kovovými nožkami). Členové poroty doporučili vyplatit příslušné honoráře 3000,Kč každému autorovi, všechny návrhy vyhověly podmínkám soutěže.
86
Literatura: Adams, S., Hnutí uměleckých řemesel, Praha 1997. Adlerová, A., České užité umění 1918-1938, Praha 1983. An Anthology of the Arts and Crafts Movement: Writings by Ashbee, Lethaby, Gimson and their contemporaries (ed. Greensted, M.), Aldershot 2005. Blakesley, R. P., The Arts and Crafts Movement, London 2006. Byt. Sborník Svazu čsl. díla (sestavili Grus J., Heythum A., Kučerová H., Zelenka F., Žák L.), Praha 1934. Čapek, J., Nejskromnější umění, Praha 1929. Dějiny českého výtvarného umění 1890-1938 (IV/2), Academia 1998. Burckhardt, L., The Werkbund: Studies in the History and Ideology of the Deutscher Werkbund, 1907–1033, London 1980. Bytová kultura. Sborník průmyslového umění, Brno 1924-25. Edgar, E., Malý byt, Praha 1919. Poche, E., Baleka, J. a kol., Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975. Fischer, W., Zwischen Kunst und Industrie. Der Deutsche Werkbund, München 1975. Halabala, J., Jak si zařídím byt, Olomouc 1935. Herain, K., Sutnar, L., Žák, L., O bydlení, Praha 1932. Honzík, K., Moderní byt, Praha 1928. Honzík, K., Tvorba životního stylu, Praha 1946. Koula, J. E., Obytný dům dneška, Praha 1931. Naumann, F., Muthesius, H., Die Werkbund – Arbeit der Zukunft, Jena 1914. Nová encyklopedie českého výtvarného umění (ed. A.Horová), Academia Praha 1996. Otakar Novotný, Vybrané stati o architektuře, interiéru, užitém umění a uměleckém průmyslu, Acta UPM XVIII., Praha 1984. Pevsner, N., The Sources of Modern Architecture and Design, London 1968. Posener, J., Anfänge des Funkcionalismus: Von Arts and Crafts zum Deutschen Werkbund, Frankfurt 1964.
87
Teige, K., Nejmenší byt, Praha 1932. Templ, S., Baba. Osada Svazu čsl. díla Praha, Praha 2000. Katalogy výstav: 1. Výstava U+P nábytku (kat. výstavy v UPM), Praha 1924. I. Výstava uměleckého průmyslu československého (kat. výstavy v UPM), SČSD Praha 1921. II Výstava uměleckého průmyslu československého (kat. výstavy v UPM), SČSD Praha 1923. III. Výstava uměleckého průmyslu československého (kat. výstavy v UPM), SČSD Praha 1926. IV. Výstava uměleckého průmyslu československého (kat. výstavy v Topičově salonu), SČSD Praha 1926. Herain, K., Wirth, Z., Pečírka, J., Padesát let výtvarné práce. Architektura, byt, užité umění. 1885 – 1935. Praha 1935 (kat. výstavy UPM Praha a MG Brno), Praha 1981. Výstava bydlení – stavba osady Baba (kat. výstavy, ed. P.Janák), Praha 1932. Výstava moderních bytových zařízení (kat., ed. K.Herain), Praha 1930. Časopisy Svazu čsl. díla: Výtvarná práce (r.1 1921-1922 jako příloha Volných směrů, r.2-4 19231926 samostatně, nakl. J.Štence, red. P.Janák). Zprávy československého díla (1926-1930 jako stálá rubrika v časopise Výtvarné snahy (r.8-11), red. K.Herain, J.Jindra, L.Sutnar, L.Žák). Žijeme (1931-1933, společně s Družstevní prací, red. A.Cink, B.Fusch, K.Herain, A.Hořejš, P.Janák, v.Kaplický, B.M.Klika, O.Starý, L.Žák) Vybrané statě, články: Herain, K., Československý umělecký průmysl, Drobné umění 3, 1922, s. 93-94, 117-118, 151-165. Herain, K., Sklo a keramika na Mezinárodní výstavě dekorativních a průmyslových umění v Paříži 1925. Výtvarná práce 4, 1925-1926,
88
s.239-288. Janák, P., Výstava v Paříži, umělecký průmysl a život. Výtvarná práce 4, 1925-1926, s.207-233. Koula, J.E., Bytová kultura a kultura bydlení. Stavba 10, 1921-1922, s.141-142. Marek, J.R., Krise našeho uměleckého průmyslu, Drobné umění 3, 1922, s.95-96. Václavek, B., Význam průmyslového umění pro sblížení umění se životem. Výtvarné snahy 11, 1929-1930, s.51-53. Vaněk, J., Právo na obydlí, povinnost industrie, Bytová kultura 1, 19241925, s.5-6. Žákavec F., Druhá výstava Svazu čsl. díla. Výtvarná práce 3, 19241925, s.40-61. Archivní zdroje: Archiv Uměleckoprůmyslového musea v Praze: archiv Karla Heraina. Státní oblastní archiv v Praze: fond ÚLUV, kt. 246.
89
Obrazová příloha
90
