Mary Jo Putneyová
KNIŽNÍ KLUB
Přeložila Tereza Blažková
Copyright © 2000 by Mary Jo Putney Copyright of the Czech edition © Euromedia Group ks., 2001 Translation © Tereza Blažková, 2001
ISBN 80-242-0677-3
Poděkování
I stručná zmínka o Číně vyžaduje rozsáhlý průzkum. Naštěstí jsem našla skvělé poradce a o dobrou radu nikdy nemusela prosit. Děkuji obzvláště Ye Ling-Iing, Shirley Chan, Hannah Lee, Brendě Wang Clough a Lise Wong za jejich obětavou snahu pomoci mi v tomto románu co nejbarvitěji vylíčit bohatost a rozmanitost čínské kultury.
Zároveň touto cestou děkuji Karan Gerecht za prověření feng shui, Julii Booth za spolupráci v oblasti bojových umění a Betsy Partridge za konzultace o tui na. V neposlední řadě mé díky patří Susan King za odbornou spolupráci týkající se skotských reálií. Všem děkuji za podporu ;i povzbuzování.
Poradci odvedli skvělou práci. Případné chyby padají na moji hlavu!
Úvod
Shropshire,Anqlie prosinec 1832 Netušila, že tu bude taková zima. Troth Montgomeryová vystoupila z otlučeného pronajatého kočáru, zachvěla se a přitáhla si kabát blíž k tělu, aby ji lezavý prosincový vítr tolik nestudil. Věděla, že Británie leží na severu, ale celý svůj dosavadní život strávila v tropech a na podnebí, z kterého mrazilo až do morku kostí, nebyla zvyklá. Nemohla se dočkat, až její dlouhá cesta skončí, ale při představě, že se bude muset setkat s neznámými cizími lidmi, pocítila strach. Aby získala čas, zeptala se kočího: „Opravdu je tohle warfieldský park? Je to tu úplně jiné, než jsem čekala." Kočí si zakryl ústa rukavicí a odkašlal si. „Jo, tohle je Warfield. Nemýlíte se." Vyndal Trothinu látkovou cestovní tašku, postavil ji na příjezdovou cestu vedle Troth a rychle otáčel koně na zpáteční cestu do rodného Shrewsbury. Když ji kočár míjel, Troth zahlédla v okénku svůj obraz. Přestože na sobě měla střídmé tmavě modré šaty, co nejstřízlivější a co nejvíc anglicky vypadající oblečení, které sehnala, pohled, jenž se jí naskytl, byl zoufale ošklivý. Tmavé vlasy a nezvyklé, nápadně šikmé orientální oči. Ale na návrat už bylo pozdě. Zvedla ze země cestovní brašnu a začala šplhat po schodech ke vchodu do budovy s majestátním štítem. V létě mohl šedivý kamenný dům působit měkce a teple, ale v zimním soumraku vypadal War-
field chladně a nehostinně. Nepatřila sem - nepatřila nikam. Znovu se zachvěla, i když tentokrát to nebylo zimou. Obyvatelé domu nebudou mít z jejích zpráv radost, ale kvůli Kyleovi jí snad poskytnou alespoň postel na přespání, když už nic jiného. Troth došla ke dveřím a zabouchala na ně masivním klepátkem ve tvaru sokolí hlavy. Po delším čekání jí otevřel livrejovaný sluha. Když viděl, kdo stojí před vchodem, nadzvedl obočí. „Vchod pro služebnictvo je z opačné strany domu." Jeho pohrdání přinutilo Troth zvednout hlavu a bránit se. „Přijela jsem navštívit pana Grahama, jsem tu jménem jeho bratra," prohlásila odměřeně skotskou angličtinou s téměř dokonalým přízvukem. Sluha ji neochotně pustil do haly. „Máte vizitku?" „Nemám. Už delší dobu...jsem na cestách." Sluha by ji nejraději vyhodil, ale neodvážil se. „Lord Graham a jeho paní právě večeří. Musíte počkat, dokud večeře neskončí. Až bude mít jeho lordstvo čas, koho mám ohlásit?" Troth jen s obtížemi pohnula ztuhlými rty a vyslovila své jméno, které jako by se k ní ani nehodilo. „Lady Maxwellová. Jsem manželka jeho bratra." Sluha vytřeštil oči. „Ihned o tom budu pána informovat." Odspěchal pryč, Troth se zachumlala do kabátu a začala přecházet po nevytopené hale, nervy napjaté jako struny. Nevyžene ji lord Graham, až ji vyslechne? Byla zvyklá, že velcí páni často trestají posly špatných zpráv. Nejraději by z domu utekla a vydala se napospas nepřátelské severské zimě, ale v hlavě jí stále zněl ochraptělý hlas: Řekni to mojí rodině, Mei-lian. Musejí se dozvědět o mojí smrti. Přestože Kyle Renbourn, desátý vikomt Maxwell, choval k Troth vřelé sympatie, jeho duch by jí jistě nedal pokoje, kdyby ho zklamala a nesplnila jeho poslední přání.
Aby si Troth dodala odvahu, sundala si rukavice a na prstě se jí zaleskl keltský prstýnek, který jí Kyle daroval. Jiný důkaz o tom, že je jeho ženou, neměla. Zaslechla za sebou kroky. Tajemný hlas se zeptal: „Lady Maxwellová?" Troth se otočila a uviděla, že do haly vešel muž a žena. Žena byla drobná podobně jako kantonské ženy, ale měla oslnivé stříbřitě blonďaté vlasy, které i v těchto končinách působily nápadně a neobvykle. Dívala se na Troth zvědavě, ale rozhodně ne nepřátelsky. Muž zopakoval svoji otázku: „Lady Maxwellová?" Troth odtrhla oči od ženy a sklouzla pohledem k muži. Zbledla a krve by se v ní nedořezal. To není možné. Muž byl štíhlý, urostlý, s ostře řezanými rysy a pronikavýma modrýma očima. Vlnité hnědé vlasy, náznak dolíčku na bradě, vrozená autorita. Tvář toho, kdo měl být mrtvý. To přece není možné. To byla poslední myšlenka, která se jí mihla hlavou, než omdlela.
Kapitola 1
Macao, Čína únor 1832 Kyle Renbourn, desátý vikomt Maxwell, s pečlivě skrývanou netrpělivostí zdvořile zdravil desítky členů Evropské společnosti v Macau, kteří se sešli, aby vzdali společný hold svému čestnému a upřímnému panu hostiteli. Když vikomt splnil společenskou povinnost, vyklouzl na verandu, kde chtěl přemýšlet o dobrodružství, které na něj čekalo druhý den ráno. Rozlehlý hostitelův dům stál na jednom z vysokých strmých jihočínských vršků. Záplava světel pod ním ohraničovala Macao, které se rozkládalo na východním břehu zálivu. Malé exotické městečko ležící v jihovýchodním cípu ústí řeky Pearl založili Portugalci a zůstali jedinými Evropany, kterým se podařilo získat čínskou přízeň. Tak bylo Macao už téměř tři století domovem kupců, obchodníků a misionářů z cizích zemí a docházelo tu k míšení ras na ostatním čínském území nevídanému. Kyleovi se tu líbilo. Jenomže Macao nebylo typicky čínské a Kýle se nemohl dočkat, až bude moct odjet do Kantonu. Opřel se o zábradlí a tvář si nechal ovívat chladným vánkem. Možná se mu to jenom zdálo, ale připadalo mu, že vítr voní neznámým kořením a dávnými tajemstvími, která ho zvou do země, o které už jako chlapec snil. Na balkoně se objevil hostitel, Kyleův přítel a obchodní
partner Gavin Elliott. „Vypadáš jako dítě na Štědrý večer, přímo hoříš nedočkavostí." „Pro tebe není plavba do Kantonu nijak výjimečná, jezdíš tam patnáct let. Ale pro mě bude zítřejší návštěva první." Kyle zaváhal a pak dodal. „A s největší pravděpodobností i poslední." „Takže se skutečně vracíš do Anglie. Budeš nám tu chybět." „Je načase." Kyle přemýšlel o letech, která strávil cestováním po východních krajích. Viděl velkou mešitu v Damašku a procházel se po místech, kde kázal Ježíš. Prozkoumal Indii od úžasně barevného jihu až po pusté divoké hory na severozápadě. Cestou zažil nejedno dobrodružství a přežil pohromy, díky kterým jeho mladší bratr několikrát málem zdědil jeho titul - i když Dominik o to rozhodně nestál! Odnaučil se zbytečnému rozčilování a zlosti, které v mládí charakterizovaly jeho povahu; však byl nejvyšší čas, protože mu táhlo už na pětatřicet. „Otec postonává. Nechci riskovat, že se nestihnu vrátit domů včas." „Ach tak. To mě mrzí." Gavin vytáhl doutník a zapálil si. „Ale až Wrexham zavře oči, jako vikomt budeš mít plné ruce práce a na objevování vzdálených koutů zeměkoule ti moc času zbývat nezbude." „Svět je menší než býval dřív. Lodě jsou rychlejší a neznámých míst taky rapidně ubývá. Čínu jsem si záměrně šetřil na konec. Po tomhle dobrodružství pojedu spokojeně domů." „Proč sis nechal na konec zrovna Čínu?" Kyle si vybavil den, kdy Čínu objevil. „Když mi bylo čtrnáct, zabloudil jsem v Londýně do jednoho vetešnictví a narazil tam na knihu čínských kreseb a akvarelů. Bůh ví, jak se tam ocitla. Dal jsem za ni šestiměsíční kapesné. Ty obrázky mě fascinovaly. Byl to pohled do úplně jiného světa. Tenkrát jsem se rozhodl, že se jednou vypravím na Východ." „Máš štěstí, že se ti podařilo si ten sen splnit." V Gavinově hlase zazněl pochmurný tón. Kylea napadlo, jaké sny měl asi Gavin, ale nezeptal se na ně. Sny jsou soukromá záležitost. „Můj největší sen se mi nejspíš
nesplní. Slyšel jsi někdy o Hošanově chrámu?" „Jednou jsem ho viděl na obrázku. Pokud se nepletu, je to přibližně sto mil na západ od Kantonu." „To je on. Existuje možnost dostat se k němu?" „Ne. To je naprosto vyloučené." Gavin nasál doutníkový kouř a špička jeho doutníku ve tmě zasvítila. „Číňané na Hošanovo území Evropany nepouští. Drží je v přísné izolaci v Settlementu. Nedovolí ti jít ani do vlastního Kantonu, natož abys cestoval po venkově." Kyle o tom věděl, věděl o pásu skladišť a domů mezi pobřežím a městskými hradbami Kantonu nazývaném Settlement. Věděl i o nechvalně proslulých Osmi nařízeních, kletými se všichni cizinci museli v Číně řídit. Nicméně byl přesvědčen, že ten, kdo má peníze a dostatek odvahy, dokáže čínská nařízení obejít. „Možná že k tomu, abych se dostal do vnitrozemí, bude stačit hrst stříbra ve správných rukou." „Neujel bys ani míli a hned by tě zatkli. Jsi pro ně fan-qui, cizí ďábel. Všude bys vyčníval, asi jako kdyby chodil po Edinburghu slon." Skotský přízvuk, který si Gavin uchoval z dětství, náhle v jeho hlase zesílil. „Skončil bys jako špion v některém z prefektových vězení a pomaloučku tam shnil." „Nejspíš máš pravdu." Nicméně Kyle byl rozhodnutý, že během svého pobytu v Kantonu vyzkouší všechny možnosti. Hošanův chrám se mu vryl do paměti jako božsky krásné místo, kde panuje nadpozemský klid a mír. Jestli objeví způsob, jak se tam dostat, určitě ho využije. V ranním rozbřesku vypadala čínská zahrada tajemně, línými slovy to bylo místo se stromy nezvyklých tvarů i shluky suchomilných keříkovitých rostlin se šedozelenými listy. Troth Mei-lian Montgomeryová se pohybovala ve známém prostředí tiše a nenápadně jako duch. Byla její oblíbená hodina, kdy pokaždé téměř uvěřila, že je za zdmi otcovského domu v Macau. Dnes ráno chtěla cvičit chi u jezera. Ve vodě lesklé jako zrcadlo se odráželo elegantní rákosí a oblouk bambusové lávky. Troth zůstala nehybně stát a představovala si, jak jí ze země do
nohou proudí energie. Sval po svalu se uvolňovala, snažila se splynout s přírodou, neuvědomovat si samu sebe, být jako lekníny nebo třpytivé zlaté rybky, které mlčky proplouvaly pod hladinou. Ne vždy se jí podařilo dosáhnout podobné vznešenosti a nadhledu. Vznešenost sama o sobě bylo slovo, které patřilo k té cizí ďábelské povaze, jež se jí vytrvale držela a odmítala ji pustit. Když se cítila dostatečně uvolněná, pomalu přistoupila k prvním krokům tai chi. S přesností, ale beze spěchu, vyrovnaně, a přesto ve střehu. Po mnohaleté praxi pro ni byly všechny pohyby naprosto přirozené a vyvolávaly v ní pocit klidu a míru. Z dětství si pamatovala, jak si její otec občas přinesl do zahrady čaj a pozoroval ji při jejím ranním rituálu. Když skončila, smál se a prohlašoval, že až odjedou domů do Skotska, Troth bude ozdobou každé společnosti a v tanci předčí všechna skotská děvčata. Troth se usmívala a představovala si, jak je oblečená jako fan-qui a jak vchází, zavěšená do otce, do tanečního sálu. Otec tvrdil, že ve Skotsku svojí výškou zapadne mezi ostatní, což ji pokaždé nesmírně potěšilo. Na rozdíl od Macaa, kde o hlavu převyšovala všechny ženy a dobrou polovinu mužů, ve Skotsku bude patřit k průměru. Být průměrná. Jako všichni ostatní. Jak jednoduchý, a přitom nesplnitelný sen. Potom Hugh Montgomery zahynul při taai-fung, jedné z divokých bouří, které v pravidelných intervalech zuřívaly na moři a ničily všechno, co jim přišlo do cesty. Ten den zemřela i Troth Montgomeryová a zůstala jen Mei-lian, čínská dívka,
která měla nečistou krev a nulovou cenu. Troth se skrývala pouze v nejtajnějším koutku její duše. Teď začala procvičovat wing chun, které se neobešlo bez rychlé práce nohou a předstíraných úderů. Kung fu mělo mezi bojovými uměními mnoho variant a Troth se naučila právě wing chun. Cviky byly rázné a Troth k nim přistoupila po mírnějším,
zahřívacím kole tai chi. Byla už téměř u konce sestavy, když za sebou uslyšela chladný hlas: „Dobré ráno, Jin Kang." Troth při příchodu svého pána ztuhla. Chenqua byl hlavní osobností kupeckého spolku, který se nazýval Cohong, muž s obrovskou mocí a vlivem. Zprostředkovával všechny obchody jejího otce, a když osiřela, byl to on, kdo se jí ujal. Snažila se mu to oplácet vděčností a poslušností. Nicméně nesnášela, když ji oslovoval Jin Kang, mužským jménem, které jí určil, když ji začal využívat jako špiona sledujícího Evropany. Troth byla sice ošklivá, příliš vysoká, s příliš velkýma nohama a hrubými rysy, za které vděčila své smíšené krvi, ale byla žena. Nicméně pro Chen-quau a členy jeho domácnosti ne. Pro ně byla Jin Kang, podivné stvoření, ani žena, ani muž. Potlačila nevoli a uklonila se. „Dobré ráno, strýčku." Chenqua měl na sobě jednoduchou bavlněnou tuniku a kalhoty stejně jako ona, což znamenalo, že si s ní přišel zacvičit kung fu ve dvojici. Zvedl ruce do pozice, která oznamovala začátek boje. Troth opřela paže a dlaně proti jeho a vytvořila pozici nazývanou „spojení rukou". Chenquaova pokožka byla hladká a suchá a Troth cítila, jak mezi nimi pulzuje jeho energie, jeho chi. I když mu bylo přes šedesát, byl vyšší než ona, silnější a ve skvělé kondici. Využíval ji v mnoha ohledech a jedním z nich bylo cvičení, protože v domě nebyl nikdo jiný, kdo by byl schopen postavit se mu při kung tu jako rovnocenný partner. Chenqua začal pomalu kroužit rukama ve vzduchu. Troth se ho nepřestávala dotýkat a pozorně vnímala proudění jeho chi, aby dokázala odhadnout jeho další pohyb. Chenqua zrychlil tempo, takže kopírování jeho pohybů bylo obtížnější. Nezasvěcenému pozorovateli by nejspíš připomínali taneční pár při nějakém neobvyklém tanci. Chenqua se nečekaně pokusil o výpad, ale nepodařilo se mu překonat hradbu Trothina zápěstí. Než získal zpátky rovnováhu, ztracenou špatným úderem, Troth v odvetném výpadu hranou dlaně zaútočila. Chenqua úder odrazil, takže ho zasáhl jen do
okraje ramene. Pak se jejich ruce znovu utkaly v sestavě pohybů, které působily slavnostně a vznešeně, ale ukrývaly v sobě překvapivě silné napětí. Oťukávali se ostražitě jako dva vlci. „Mám pro tebe několik nových úkolů, Jin Kang." „Ano, strýčku?" Troth se ještě víc uvolnila, takže měla pocit, jako by měla nohy vrostlé do země. Nic ji nemohlo porazit. „Do Gavinovy obchodní společnosti přijede nový muž, jmenuje se Maxwell. Je potřeba, abys mu věnoval zvláštní péči." Troth se sevřel žaludek. „Elliott je slušný a zdvořilý člověk. Proč by měly být potíže s jeho obchodním partnerem?" „Elliott je z Krásné země. Tenhle Maxwell je Angličan a s těmi jsou vždycky větší potíže než s ostatními fan-qui. Navíc je lord a určitě se bude chovat arogantně. Takoví muži bývají nebezpeční." Znovu se pokusil prorazit Trothinu obrannou hradbu, ale neúspěšně. Dnes bojovala opravdu dobře. Povzbuzena dosavadním výsledkem zápasu, odhodlala se Troth vyslovit prosbu, kterou zvažovala již několik let: „Strýčku, nemohla bych se špionáží přestat? Já...vadí mi to neustálé předstírání." Chenqua pozvedl tmavé obočí. „Neděláš nic špatného. Vzhledem k tomu, že jsem spolu s ostatními obchodníky zodpovědný za činnost cizích ďáblů na čínském území, musím kvůli naší bezpečnosti vědět, co mají v plánu. Bývají neukáznění jako malé děti a některé věci odmítají respektovat. Proto je musíme sledovat a kontrolovat." „Ale můj život je jedna velká lež!" Zaútočila, jenomže Chenquau špatně odhadla, čímž mu umožnila, aby ji zasáhl do paže. „Vadí mi, když musím předstírat, že jsem obyčejný tlumočník, a místo toho tajně odposlouchávám soukromé hovory a hrabu se v cizích materiálech." Její otec, jeden z nejčestnějších a nejpoctivějších Skotů, kteří tu žili, by byl takovým způsobem života určitě zděšen. „Neznám nikoho, kdo by mluvil plynně čínsky a zároveň plynně anglicky jako ty. Sledovat fan-qui je tvoje povinnost." Chenqua se snažil, aby Troth ztratila rovnováhu.
Bez obtíží jeho uskok zdolala a ve vlastním svižném tempu ho popadla za paži. Chenqua se ocitl na zemi a překulil se na trávník. Troth okamžitě zalitovala, že se nedokázala ovládnout. Chenqua byl zdatný bojovník, ale ona byla lepší. Obvykle si dávala pozor, aby svého pána v přátelském boji nikdy nepřekonala. Chenqua se rychle vzpamatoval, vyskočil na nohy a v očích mu zajiskřilo. Upustil od pozice „spojení rukou", zaujal ostražitý postoj, pomalu Troth obcházel a čekal na příležitost, aby mohl znovu zaútočit. „Živil jsem tě, poskytl ti střechu nad hlavou, dal ti příležitost, kterou žádné ženské stvoření v mém domě nemá. Dlužíš mi dceřinou vděčnost a poslušnost." Trothin odpor se pomalu vytrácel. „Ano, strýčku." Strach z ní odčerpal energii, takže nebylo těžké potrestat ji za to, že zapomněla, kde je její místo. Chenqua ji zlostně udeřil rukou a nohou zároveň a ve dvojitém úderu využil sílu i chi. Troth prudce dopadla na zem. Místo toho, aby se okamžitě vymrštila a vyskočila, zůstala s hlasitým oddechováním ležet, a tak Chenquaovi umožnila zvítězit. „Odpusť mi mé pochybné myšlení, strýčku." Chenqua, uchlácholen její pokorou, řekl: „Jsi jenom žena. Nečekám od tebe logické uvažování." Troth Montgomeryová, které kolovala v žilách skotská krev, nesouhlasila. Ale Mei-lian jen pokorně sklonila hlavu.
Kapitola 2
Když Kyle konečně dorazil do Kantonu, připomínalo mu to tam Londýn, jenomže v ulicích bylo dvacetkrát víc lidí a snad padesátkrát víc hluku. Západní lodě musely kotvit desítky mil po proudu řeky Whampoa a náklad i posádky se do města
dopravovaly místními veslicemi. Loď, jež vezla Kylea a Gavina Elliotta, odvážně kličkovala mezi lorchami a džunkami s obrovskýma očima namalovanýma na přídích, jimiž vyhlížely zlé duchy. Některé lodě poháněli veslaři s vesly, jiné se pohybovaly po vodě díky kolesům, kterými v pravidelném rytmu do úmoru otáčeli najatí muži. Několikrát to vypadalo, že se jejich loď srazí, ale nakonec vždy včas uhnula stranou. Minulo je plavidlo zdobené veselými květy, přes jehož zábradlí se nakláněly vyfintěné pohledné čínské dívky a jednoznačnými posunky zvaly fan-qui na palubu. „Ať tě ani nenapadne jít na květinovou loď," poznamenal suše Gavin. „Jsou to možná nejzajímavější bordely v čínských vodách, ale říká se, že Evropany, kteří je navštívili, už nikdo nikdy víc nespatřil." „Moje zájmy jsou čistě duchovní." Kyle mluvil pravdu. I když mu tmavé, štíhlé Asiatky připadaly velice atraktivní, většinu času, který trávil na cestách, dodržoval přísný celibát. Milování okusil jen jednou, když touha po dotyku, nezvyklé vůni a chuti převážila nad zdravým rozumem, ale vzápětí si bolestně uvědomil, že fyzický chtíč se nikdy nemůže vyrovnat lásce. Nicméně jeho oko se zalíbením sledovalo květinovou loď, dokud nezmizela za jinou džunkou. Nebylo těžké pochopit, proč si spousta evropských obchodníků žijících v Macau, vydržuje čínské konkubíny. „A tohle je Settlement." Kyle si pozorně prohlížel úzký, rušný pás země mezi řekou a městským opevněním, což bylo jediné místo na čínském území, kam měli cizinci přístup. Řeku lemovala řada budov s americkými a evropskými vlajkami, které se jim třepotaly ve větru nad hlavou. To byly hongy, obrovské sklady, kde cizí obchodníci vykládali a nakládali zboží a kde v horních patrech v zimních měsících bydleli. „Zvláštní pocit, když si člověk uvědomí, že většina západních čajů projde těmihle skladišti." „Obchod, jenž v sobě skrývá bohatství, které z mužů dělá krále." Gavin přimhouřil oči před ostrým tropickým sluncem.
„U propusti na nás čeká uvítací výbor. Ten muž ve vyšívané hedvábné tunice je Chenqua." Kyle o Chenquaovi samozřejmě už slyšel. Obchodní král Kantonu, možná nejlepší obchodník na celém světě. Kromě toho, že byl hlavou Cohongského obchodního cechu, osobně řídil činnost Elliottovy obchodní společnosti a několika dalších velkých britských a amerických obchodních podniků. Štíhlý, na Číňana vysoký muž se vzpřímeným držením těla a s chomáčovitým prošedivělým vousem, jeho důstojnost byla patrná i přes vodu. „Jak ví, že přijíždíme?" „Informace se po řece šíří rychleji než teče voda. Chenqua ví o fan-qui všechno. Jako obvykle má s sebou jednoho ze svých špionů." „Panebože. Je v těch slavných Osmi nařízeních něco o tom, že se Evropan musí nechat špehovat?" „Ne, ale musím přiznat, že Chenquaovi nezazlívám, že nás chce nechat sledovat. Vy, Britové, děláte někdy nepřístojnosti a schválně porušujete nařízení, jen abyste viděli, co z toho bude." „Neobviňuj mě z hříchů mých předchůdců!" Gavin se usmál. „Přiznávám, že ty se na Angličana chováš nezvykle slušně. Kdybys někdy cítil potřebu páchat nepravosti, pamatuj, že Chenqua a ostatní obchodníci budou muset za tvoje provinění platit. Obrovskými pokutami, pokud budou mít štěstí, a vůbec není vyloučeno, že se za hříchy fan-qui nedostanou do vězení, kde je čeká mučení a možná i smrt. Tresty se týkají i jejich rodin." Kyle na Gavina nevěřícně zíral. „To si děláš legraci, ne?" „Obávám se, že ne. Jsi v Číně. Tady to chodí jinak. Cohongští obchodníci patří k nejčestnějším mužům, s jakými jsem se v životě setkal, přesto mohou kvůli podrazům fan-qui o všechno přijít." To byla informace nutící k zamyšlení. Kyle pozoroval skupinku mužů na okraji vodní propusti, ke které se kvapem blížili. „Který z nich je špion?" „Jin Kang, ten vytáhlý mladík po Chenquaově levici. Oficiálně je to tlumočník, který pracuje pro Cohong. Říkají jim
lingvisté, ačkoliv většinou nejsou jazykově příliš zdatní studovat jazyk barbarů je pod čínskou důstojnost, takže málokterý tlumočník umí víc než lámanou angličtinu, kterou pochytil od dělníků v Settlementu. Ovládají slovní zásobu týkající se základních obchodních otázek." Gavin ztlumil hlas, protože už byli od Chenquay na doslech. Bosý námořník mrštně vyskočil z jejich lodi a přivázal ji ke schodům vedoucím k propusti. Zatímco cestující vystupovali na prostranství ohraničené zdí a nazývané anglická zahrada, Kyle si všiml, že zblízka působí Chenqua ještě impozantněji než zdálky. Jeho tmavě modrá nabíraná tunika byla z jemného hedvábí, na širokých rukávech zdobená širokým pruhem výšivky, a kolem krku měl Chenqua ovinuto několik řad krásných nefritových korálků zajímavých tvarů. O jeho vysokém postavení vypovídalo nejen bohaté oblečení, ale také obdélník vyšitý na prsou a modrý knoflík mi čapce. Knoflík byl znakem mandarína a jeho barva určovala hodnost. Mandarín, který urazil nebo pohoršil císařské úředníky, riskoval ztrátu svého knoflíku. Cizincům to připadalo směšné. Pro Číňana šlo o smrtelně vážnou záležitost. Gavin se uklonil. „Zdravím vás, Chenquao," řekl s potěšením v hlase. „Cítím se hluboce poctěn, že jste nás přisel osobně přivítat." „Byl jste z Kantonu dlouho pryč, taipane," odpověděl Chenqua a použil slovo, kterým se označoval šéf obchodní společnosti. Gavin představil Kylea, který k proneseným formalitám připojil co nejuctivější úklonu. „Je mi ctí, že vás poznávám, Chenquao. Hodně jsem o vás slyšel." „Pocta je na mojí straně, lorde Maxwelle." Bystré černé oči si Kylea zkoumavě prohlédly a pak se vrátily ke Gavinovi. „Odpusťte mi nedočkavost, ale leží mi na srdci jisté závažné záležitosti. Mohl byste se ihned odebrat do Consoo House?" „Jistě." Gavin se podíval na Kylea. „S vaším dovolením, Chenquao, mohl by Jin Kang odvést lorda Maxwella do mého hongu a dohlédnout na jeho ubytování?"
„Samozřejmě, taipane. Jin, doprovoď lorda Maxwella." Když Chenqua s Gavinem odešli do Consoo House, nedalekého ústředí Cohongského obchodního cechu, Kyle soustředil svoji pozornost na přiděleného průvodce. Jin Kang nepůsobil ani z poloviny tak důstojně jako jeho pán. Na sobě měl beztvarou tuniku až ke krku a kalhoty, které nosili jak muži, tak ženy. I jeho oblečení bylo tmavě modré, ale zdobil je jen tenký vyšívaný proužek na konci širokých rukávů. Protože se chtěl Kýle porozhlédnout po okolí, řekl: „Jestli dovolíš, trochu si protáhnu nohy a prohlédnu si nábřeží." „Jak si pán přeje." Jinův jemný hlas byl plachý a rezervovaný stejně jako mladík sám.
Vyšli z anglické zahrady do rušného přístavu. Vykládalo se tu evropské zboží a nakládaly se bedýnky s čajem a další orientální výrobky, které čínské čluny dopraví na velké obchodní lodě kotvící na řece Whampoa. Kyle a jeho průvodce museli uhýbat před zpocenými přístavními dělníky, kteří si klestili cestu po nábřeží. Vzduchem se nepřetržitě nesly opojné kantonské melodie. Když se dostali z přístavní vřavy, Kyle začal Jina koutkem oka pozorovat. Mladík měl na hlavě naraženou modrou čapku, z které mu vykukovalo obočí, a vzadu cop hustých černých vlasů, který mu spadal až na záda. Měl lepší oblečení než námezdní dělníci a kolem pasu měl uvázaný malý váček na peníze, ale sklopené oči a shrbená ramena mu dodávaly tuctový vzhled. I když byl vyšší než průměrný Číňan, v davu okamžitě splynul s ostatními. Samozřejmě že nenápadnost byla pro špiona výhodou. Jin Kang musel některé vlastnosti šikovně skrývat, například inteligenci. Kyle se na něj zadíval podrobněji. Měl téměř dívčí půvab, jemnou bledou pleť a jemné rysy, které nebyly u Kantoňanů běžné. Možná pocházel ze severu. O Číňanech ze severu Číny se tvrdilo, že jsou vyšší než Kantoňané, možná se
lišili i v jiných rysech. Protože z Jinova výrazu se už. nic jiného vyčíst nedalo, Kyle se opět rozhlédl po okolí. Za přístavní hrází se pohupovalo město loděk svázaných dohromady tak, že vytvářely řady podobně jako domy a mezi jednotlivými řadami bylo jen tolik vody, aby tudy mohl projet sampan. Každý hausbót měl na zádi malá kamínka na vaření a z proutěných klecí na palubě se často ozývalo kdákání slepic, jejichž osudem bylo skončit na talíři jako večeře. Na minimálním prostoru tu žily celé rodiny, kterým by domek anglického dělníka určitě připadal jako hrad. Kyle se chtěl obrátit na zpáteční cestu, když vtom přepadlo přes palubu jednoho hausbótu malé dítě. Kyle zalapal po dechu v úleku, že si nehody kromě něho nikdo nevšiml, ale pak uviděl, že dítě má pro podobné případy na zádech připevněnou dřevěnou bójku. Kolem dítěte zašplouchala voda, na palubě se zhmotnila starší sestra, vztekle zanadávala a vylovila sourozence z vody ven. „Ještě že to děvčátko mělo na zádech dřevo," poznamenal Kyle. Ani nečekal odpověď, ale Jin Kang řekl: „Chlapec, ne děvče." Byla to první věta, kterou od chvíle, kdy si byli představeni, dobrovolně pronesl. „Jak víš, že je to chlapec?" „Děvčata bójky nedostávají," vysvětloval Jin nevýrazným hlasem. „Nestojí za to." Kylea napadlo, že špatně rozuměl, proto nechápavě opakoval: „Dcery za vylovení z vody nestojí?" „Vychovávat dceru jen proto, aby se mohla vdát, je jako krmení vepřů pro cizí hostinu." Jin mluvil, jako by citoval staré přísloví. Tohle bylo surové i na tvrdá asijská měřítka. Bůh pomáhej čínským ženám, pomyslel si Kyle. Zanechal lidi na lodích jejich osudu a zamířil na náměstí, otevřené prostranství mezi nábřežím a hongy. Místo připomínalo anglické tržiště, hemžilo se to tu žebráky, věštci, prodavači potravin a povaleči. Kýle sice budil pozornost, ale
každý o něho zavadil pohledem jen krátce. Tohle bylo jedno z mála čínských míst, kde se Evropané pohybovali běžně. Řada slepých žebráků, přivázaná ke společnému lanu, se naříkavě belhala směrem k náměstí a tloukla holemi o pánve. Jejich smuteční úpění by probudilo i mrtvého. Z jednoho hongu vyšel Evropan, tvářil se podrážděně, ale nikoliv překvapeně, a dal žebrákovi vpředu almužnu. Žebrák se uklonil a otočil průvod zpátky k městu. Kylea zajímalo, jak hluboko musel muž sáhnout do kapsy, aby se kvílejícího procesí zbavil. „Londýnští žebráci by se od nich mohli učit." Jin řekl: „Žebráci patří do Nebeské květinové společnosti. To je prastarý cech." „Ach tak, cech. Samozřejmě." Po několikatýdenním pobytu v Kantonu se Kyleův údiv jistě otupí. Došli k davu lidí, který se shromáždil před žongléřem, jenž kolem sebe točil kamenem uvázaným na laně ve snaze získat trochu prostoru pro svoje vystoupení. Příliš volného místa na náměstí nebylo. Kyle se prodral davem a zamířil k řece. Jeho pohled upoutal mandarínský dělový člun, ale vzápětí uslyšel pronikavý hlas: „Pane!" O vteřinu později ho kdosi strhl stranou, protože z jeřábu spadla síť plná beden s čajem, které se roztříštily o zem na místě, kde ještě před chvilkou stál. Kyle i Jin se ocitli na zemi a kolem nich lítaly třísky a vířil prach. Kyle se nadzvedl na lokti a na okamžik se jeho pohled setkal s Jinovým. Mladíkovy oči byly hnědé, ne černé, a zračila se v nich pronikavá inteligence. Ale Kylea nefascinovala barva očí. Už několikrát se mu v životě stalo, že potkal člověka a okamžitě k němu pocítil silnou přitažlivost. Nedávno se mu to přihodilo s jedním otrhaným svatým mužem v Indii, kterému stačil jediný pohled a viděl až na dno Kyleovy duše. Totéž se odehrálo mezi ním a Konstancií, když se poprvé setkali. Citové pouto jim vydrželo až do chvíle, kdy Konstancie zemřela, a pro Kylea nezmizelo ani potom. Teď měl pocit, že stejné vibrace rezonují mezi ním a jeho mladým
čínským průvodcem. Jin Kang sklopil hlavu a začal pomalu vstávat. V okamžiku, kdy došlápl na pravou nohu, podvrkl si kotník a zasykl bolestí. Kolem se shromáždili lidé a dělníci se lámanou angličtinou omlouvali za přetržené lano, které nehodu způsobilo. Kyle si jich nevšímal, jen se zeptal Jin Kanga: „Hodně ses poranil?" „Moc...ne." Jin se znovu pokusil postavit. Když zkroutil obličej bolestí, Kyle ho uchopil v podpaždí a podepřel. „V kterém domě sídlí Elliottova společnost?" „Tamhle." Jin ukázal na budovu uprostřed. „Dojdeš tam, když tě budu podpírat?" „Nehodí se, abyste mi pomáhal! Chenquaovi, mému pánovi, by se to nelíbilo." „To je smůla. Rozhodně nehodlám jen tak přehlédnout skutečnost, že jsi mi zachránil život, protože jinak by mě rozmačkaly bedny s čajem." Kyle podpíral Jina a mířil k Elliottově hongu. Mladík vedle něj statečně kulhal. Snad to bylo opravdu jen podvrknutí. Přešli náměstí a Kyle si znovu uvědomil, kolik síly v sobě ukrývá Jinovo štíhlé tělo. Musel být nečekaně rychlý, když stihl Kylea strhnout na stranu před padajícími bednami, aniž by se sám zranil. Teď se ale chvěl, nejspíš při poranění kotníku utrpěl šok. Došli k vratům vedoucím do Elliottova hongu. Kyle se představil vrátnému a pak pomohl Jinovi projít několika otevřenými širokými dveřmi. Ocitli se v rozlehlém skladišti, kde pronikavě vonělo santalové dřevo, koření a čaj. Jin ukázal doprava. „Kancelář je tamhle." Stěží se vešli do úzké uličky mezi vyrovnané řady krabic s porcelánem určeným na vývoz. Příchodem do kanceláře způsobili rozruch mezi nejméně tuctem dělníků. Přivítal je muž, z kterého vyzařovala největší autorita. Vstal a s americkým přízvukem pronesl: „Lorde Maxwelle, jste očekáván." „Vy jste Morgan, vedoucí skladu, že? Elliott o vás vždy mluví jen s úctou. Zařiďte, ať přinesou Jin Kangovi čaj," přikázal Kýle. „A je potřeba, aby se mu někdo podíval na kotník
a ošetřil mu ho. Před chvilkou mi zachránil život, jinak by mě rozmačkaly bedny s čajem, které se utrhly z háku." „Doktor je v anglické továrně." Morgan kývl na mladého Portugalce, který vzápětí odběhl. „Výborně, Jine." Kyle pomohl Jin Kangovi usadit se na nejbližší židli. Mladík zaujal postoj, jako by byl zahanbený pozorností, kterou nechtěně vzbudil, a nepřestával se chvět. Opravdu se tolik bál Chenquay? Nebo Kýle porušil nějaké tabu, když se mladíka dotknul? Musí se toho o Číně ještě hodně učit. Škoda, že na to má jen několik týdnů.
Kapitola 3
Chenqua zvedl hlavu od psacího stolu, v ruce štětec nachystaný k psaní. „Ten nový fan-qui Maxwell. Jaký je?" Troth si snažila utřídit neuspořádané myšlenky. Jejího pána nezajímala Maxwellová pohledná tvář, jeho široká ramena nebo vzrušující dotek. „Myslím, že Maxwell je slušný, přemýšlivý člověk. Nevyhledává potíže, ale...má svoje způsoby." Chenqua se zamračil. „Naštěstí tu bude jenom měsíc. Pečlivě ho sleduj." Znovu se sklonil k psaní a Troth byla propuštěna. Odkulhala se z Chenquaova pokoje a opírala se o hůl, kterou jí Maxwell našel. Když jí ovázali kotník, doprovodil ji k přístavišti, ale díky bohu se jí víc nedotýkal. Snažila se ho poslat pryč, ale trval na tom, že počká, až nastoupí na loď, která ji bezpečně dopraví do Chenquaova paláce na ostrově Honam, který se rozkládal přímo naproti Kantonu. Jeho starostlivost samozřejmě nesouvisela s osobou Jin Kanga, ale se službami, kterých se mu dostalo. Troth plnila svoji povinnost jako oddaný hlídací pes nebo kůň a vysloužila si odpovídající jednání. S lhostejným výrazem v obličeji vyšplhala dvě patra schodů do svého pokojíku v podkroví a zamkla za sebou dveře. Rozechvěle si lehla na nízkou úzkou postel. Netřásla se bolestí z
podvrknutého kotníku - měla dostatek zkušeností se zraněními z kung fu a věděla, že bolest rychle pomine. Co nepomine, je Maxwell. Od otcovy smrti se jí nikdo s takovou vlídností nedotkl a Troth byla zaskočena vlastní reakcí. Možná že kdyby se nezadívala do těch pronikavých modrých očí, dokázala by si zachovat větší klid. Nebo kdyby se jí nedotýkal na noze a na kotníku, což byla pro čínskou ženu velmi intimní a erotická místa. Jeho doteky ale byly neosobní - totéž by udělal pro kohokoliv jiného, kdyby potřeboval pomoc. To jen ona, pošetilá žena, se z toho roztřásla překvapením a touhou, jak v ní narostla ženská energie jin a snažila se nalézt rovnováhu s jeho mužským jang. Proto se chtěla k němu přitisknout a cítit celé jeho tělo. Jaké by to asi bylo, kdyby se na ni takovýhle muž žádostivě zadíval? Troth se se suchýma očima dívala do stropu, slzy si zakázala. Osud jí zkrátka nepřál, aby se stala konkubínou, manželkou nebo matkou. Musí být spokojená s tím, co jí život nabídl. Má co jíst, její pán s ní celkem slušně zachází a částečně ji respektuje, dokonce jí dopřál požehnané soukromí malého pokojíčku. Měla do značné míry svobodu, větší svobodu než ostatní ženy v Chenquaově domácnosti. Ale to bylo tím, že ji vlastně za ženu nepovažovali, natož za opravdovou Číňanku. Klouzala očima po svém útočišti. Zařídila si to tu s co největší pečlivostí a přísně dodržovala principy feng šuej o harmonickém rozmístění předmětů. Nikde nebylo vidět nepořádek, měla tu jen věci, které měla ráda. Postel, židli a stolek, který používala jako psací stůl. Měkký koberec v různých odstínech modré a béžové a prádelník s různě velikými zásuvkami. Vyšívaná tapisérie s taoistickými symboly vody, země, vzduchu a ohně znázorňujícími svět. V jednom rohu si Troth vytvořila malou rodinnou svatyni, kde uctívala otce a matku, protože nikdo jiný na ně nevzpomínal
a neskládal poctu jejich duchům. Otec ji vychoval ve víře v Ježíše, ale v Číně působila i starší božstva a určitě by nebylo moudré si jich nevšímat. Naproti posteli stála lakovaná truhla, která obsahovala Trothiny soukromé poklady. Tím, že se tajně hýčkala osobními drobnostmi, se zbavovala prázdnoty. Díky bolavému kotníku si nemotorně klekla před truhlu a vylovila klíč, jenž měla pověšený na hedvábné šňůrce kolem krku. Odemkla truhlu, nadzvedla víko a pokojíčkem zavanula vůně santalového dřeva. Na dně truhly ležela bible po otci, několik dalších anglických knih a hedvábím potažená krabička se šperky. Navrchu byly pečlivě složené, pro Troth tak vzácné, ženské šaty. Trvalo jí několik let, než se jí podařilo nashromáždit tajnou garderobu. Chenqua jí dával malé kapesné a někdy dostávala peníze od fan-qui, když byli mimořádně spokojeni s jejími službami. Za uspořené mince si zařídila pokojík a koupila ženské oblečení a šperky. Protože jí Chenqua zakázal vycházet z domu jinak než v mužském přestrojení, musela ve stáncích s použitým oblečením předstírat, že vybírá šaty pro sestru. Aby ji při výběru dámské garderoby přece jenom někdo nepoznal, chodila je dokonce kupovat až na opačný konec města. Troth opatrně vyndala z truhly modrou hedvábnou róbu, na kterou byla obzvlášť pyšná. I když byly šaty obnošené a zašívané, bylo na nich vidět, že patřily bohaté dámě, nějaké vysoké mandžuské ženě, nejspíš odněkud ze severu. Troth si svlékla mužské převlečení, rozvázala si stažená prsa a vklouzla do spodního prádla a kalhot. Dotek hedvábí na kůži byl hladký a vzrušující. Stáhla si čapku, rozpletla si cop, který nosili muži, a projížděla si prsty husté vlasy. Když si je důkladně pročesala, vyčesala si je do vysokého účesu, jaký nosily dámy u dvora, a tmavé lokny si připevnila k hlavě dlouhými ozdobnými zlatými sponkami. Ty kdysi otec daroval Trothině matce. Letmý dotek parfému na krk. několik tahů štětcem na
zvýraznění rtů. Potom si oblékla bohatě vyšívané šaty. Nefritově zelené korálkové zapínání, které jí klouzalo mezi prsty, pro ni představovalo nezvyklý přepych. Nakonec přišly na řadu šperky: nefritové náramky na zápěstí, šňůry skleněných perel a dřevěných vyřezávaných korálků a jemný kapesníček, bez. kterého se neobešla žádná dáma. Troth se napřímila a zvedla pyšně hlavu, jako by patřila k těm největším kráskám. Jako její matka Li-yin. Li-yin s oblibou vyprávěla, jak si ji Hugh Montgomery koupil jako konkubínu hned, jak ji poprvé spatřil. Obrovský barbarský muž s rezavými vlasy a šedivýma očima ji nejprve děsil. Ale choval se k ní laskavě, a tak brzy přestala litovat, že se stal jejím pánem. V dětství Troth poslouchala ten příběh mnohokrát a představovala si den, kdy se nějaký fan-qui zadívá na ni a na první pohled se do ní zamiluje. Tenkrát byla ještě velice mladá. Sklouzla dlaněmi po svrchním kabátku a cítila pod prsty nepatrně drsnější kruhové vyšívání. Pivoňky symbolizující jaro, netopýři štěstí. Připadala si krásně žensky, pomalu se zatočila a těžká hedvábná látka se jí rozevlála kolem těla. Líbila by se Maxwellovi, kdyby ji takhle viděl? Pohledem zavadila o zrcadlo a její nadšení pohaslo. Ať na Západě nebo na Východě, vždycky bude ošklivá. Proč se tedy zbytečně mučí tím, že se strojí do krásných šatů a hraje si na někoho, kým nikdy nemůže být? Když byla děvče a žila v Macau, často obdivovala bílé fan-qui, které měly vlasy různých barev a obličeje s odlišnými rysy. Možná že se svojí vysokou postavou a velkýma nohama, v Číně typickýma pro služebné, by mezi ně zapadla spíš než mezi jemné kantonské ženy, i když. by nepatřila k žádným velkým kráskám. Ozvalo se zaklepání na dveře. „Jin Kang?" Byla to Ling-ling. „Krásný zvonek" byla čtvrtou Chenquaovou ženou, nejmladší, nejkrásnější a nejtemperamentnější ze všech jeho manželek a Troth byla ze všech členů Chenquaovy domácnosti nejbližší. Troth nechtěla, aby ji někdo přistihl v tajném přestrojení, proto zavolala: „Okamžik, Ling-
ling." Rychle se svlékla, uložila šaty do truhly a opět si na sebe vzala tuniku a kalhoty. Cop už si zaplést nestačila, protože Lingling na ni za dveřmi netrpělivě volala, a tak si jen vytáhla z vlasů zlaté sponky a zatřásla hlavou, aby se jí vlasy rozlily po ramenou. Teprve potom otevřela dveře. Ling-ling vešla nádherně nalíčená a elegantně se kolébala na malých ovázaných nožkách. Její „zlaté lilie" měřily jen tři palce, na což byla patřičně hrdá. Překvapeně se podívala na Troth. „Máš neuvěřitelně dlouhé vlasy a mají takovou zvláštní nažloutlou barvu. To je ta tvoje smíšená krev, no jistě." Troth potlačila povzdechnutí. Její přítelkyně byla upřímná. Když měla Troth vlasy zapletené do copu, vypadaly tmavě, ale rozpuštěné se narezavěle leskly. „Všichni nemají takové štěstí jako ty, Ling-ling." „To je pravda." Ling-ling se samolibě usmála a posadila se na jedinou židli v místnosti. „Vidím, že sis rozvázala prsa. Ty je máš ale veliká." „Další známka, že mám v sobě tu příšernou krev fan-qui." Ling-ling přikývla. „Barbaři jsou obrovští, vid? A chlupatí. Když jich posledně pozval můj pán několik na večeři, tajně jsem se dívala za zástěnou. To musí být strašné patřit některému z nich!" „Děsivá myšlenka. To bys pak mohla mít dítě jako jsem já." „Ty za to nemůžeš, že máš smíšenou krev." Troth věděla, že to Ling-ling nemyslí zle, posadila se na posteli a natáhla před sebe poraněnou nohu. „Přišla jsi kvůli něčemu konkrétnímu?" Ling-ling se na židli předklonila a očí jí plály. „Myslím, že čekám dítě!" ,,To je báječné! Jsi si jistá?" ,,Úplně ne, ale cítím to v kostech. Dám svému pánovi syna!" „Nebo dceru." Ling-ling zavrtěla hlavou. „Modlila jsem se v chrámu bohyně Kuan Jin a denně za ni pálím jednu kadidlovou niku. Bude to syn. Můj pán si taky přeje syna, jinak by do mě nezasel svoje
sémě. Bude mít radost." Z upřímného vyprávění Ling-ling se Troth dovídala, co děje v posteli mezi mužem a ženou. Poslouchala se zájmem, ale zároveň se jí takové věci hnusily. Připadalo jí nevhodné mluvit nahlas o intimních záležitostech. Nedokázala si Chenquau představit jako milence, i když podle slov Ling-ling se jeho síla a vytrvalost v kung fu plně vyrovnala mileneckým schopnostem. Jestli zplodil ve svém věku dalšího potomka, pak byl opravdu ve skvělé kondici. ,,Ať už to bude děvče nebo kluk, stejně ti závidím, Ling-ling" Ling-ling sklonila hlavu k jedné straně. „Vážně? Myslela jsem si, že tě život žen nezajímá." ,,Nemohla jsem si vybírat, prostě jsem Jin Kang." Troth zkroutila rty. „Já žádnému muži patřit nebudu." ,,Číňanovi asi ne, ale třeba si tě oblíbí nějaký fan-qui" řekla zamyšleně Ling-ling. „Pro takového muže bude pocta, když jeho konkubína bude mít v těle krev Nebeského království." Troth si často tajně prohlížela evropské obchodníky a představovala si, jaké by to asi bylo, patřit jednomu z nich. Obzvláště se jí líbil Gavin Elliott, protože jí připomínal otce, vysoký, pohledný, počestný, chytrý, ke všem zdvořilý. Ale lord Maxwell - Troth se začervenala, když si na něj vzpomněla. Rozpaloval v ní krev i představivost, podobný luh byl naprosto nemyslitelný. ,,Líbí se ti některý?" zeptala se zvědavě Ling-ling. „Mám
požádat svého pána, až si spolu půjdeme večer lehnout, aby tě daroval tomu fan-qui, který se ti líbí?" „Ne!" Troth pokrčila rameny, jako by jí na tom nezáleželo. „Možná že mám v sobě barbarskou krev, ale to neznamená, že chci s barbary líhat." Ling-ling souhlasně přikývla. Trothin názor jí připadal správný.
Gavin nalil vroucí kouřící čaj do čínské misky bez ouška a nabídl jej Kyleovi. „Co tomu říkáš?" Kyle zamyšleně ochutnal. Pod přítelovým vlivem se z něho stal odborník. „Poněkud mdlý." „To jsi shovívavý. Mně připadá ta chuť vyloženě nudná. Ale...je to nabídka za velice zajímavou cenu... Přemýšlím, jestli by se nevyplatilo nalodit ho a dovést do Bostonu." Kyle polkl ještě jeden doušek. „Co kdybys obměnil příchuť? Základní čajová chuť je poměrně silná. Kdybys smísil víc příchutí, možná by to bylo zajímavější." Gavina nápad zaujal. „Máš nějaký konkrétní návrh?" „V Indii jsem pil čaj ochucený kardamonem. Chutnal i voněl příjemně. Nebo zkus přidat citrusy. Buď citron nebo pomeranč." Gavin zamyšleně přikývl. „Objednám větší množství a zkusíme experimentovat. Ještě z tebe nakonec udělám obchodníka. Nechtěl bys pomáhat se založením Elliottovy společnosti v Londýně?" „Rozšiřuješ obchod do Anglie?" „Je to logický krok. V Británii najdu mnohem víc zákazníků než ve Spojených státech." Gavin se ušklíbl. „Když jsem byl kluk a bydlel v Aberdeenu, představoval jsem si, jak řídím obrovskou světovou obchodní společnost." „Jsi k tomu na nejlepší cestě." Ani Kyle si nevedl špatně. Do obchodu se začal míchat ze zvědavosti, aby viděl, jestli je schopen uspět i mimo svoji společenskou vrstvu, a zjistil, že mu podnikání přináší nejen uspokojení, ale i zisk. Přestože se k životu anglického džentlmena chtěl brzy vrátit, styky s Východem nehodlal přerušit, a zřejmě proto se před ním Gavin zmínil o úmyslech rozšířit Elliottovu obchodní společnost. „Myslím si, že zřídit v Londýně pobočku, je vynikající nápad zvýší mi to prestiž." Zároveň Kyle získá záminku k dalšímu cestování, i když nejprve bude muset splnit rodovou povinnost, oženit se a zplodit jednoho nebo dva dědice. To byly poněkud pochmurné vyhlídky, i když teď už se mu nezdály tak nesnesitelné, jako když z Anglie odjížděl. Snad se mu podaří najít mladou
vyrovnanou ženu, s kterou povede spokojený a nenáročný manželský život. Nečekal opojnou lásku. Tu člověk prožije jen jednu za život. Gavin načmáral na papír, který vylovil z kapsy, několik čísel. „Spěchám na schůzi do Consoo House. Požádal bys Jin Kanga, aby napsal dopis Pao Tienovi, to je kupec, který mi poslal tenhle vzorek čaje. Potřebuji mu doručit objednávku." „Jin umí číst anglicky?" zeptal se překvapeně Kýle. „Pochybuji. Přečti mu to. Přeloží to do čínštiny a zaobalí do potřebných frází." „Zařídím to raději hned." Kyle byl rád, že má záminku, pod kterou může Jin Kanga vyhledat. Možná zjistí, proč na něj mladík při jejich prvním setkání tolik zapůsobil. Otočil se k odchodu, ale Gavin poznamenal: „Nezapomeň, že se dnes večer koná na tvoji počest slavnostní večeře v anglické továrně." Kyle zaúpěl. „Ze všech sil jsem se na to snažil zapomenout. Proč mají kolegové z Východoindické společnosti potřebu oficiálně mě vítat? Mám dojem, že už jsem se v Kantonu setkal snad se všemi západními obchodníky, kteří tu působí." „Protože v Kantonu se celkem nic neděje. Manželky a milenky jsou zakázány a všichni musíme trčet na kousku půdy ne větším než kriketové hřiště - a tak se k rozptýlení využívá sebemenší záminka. Večeře pro vikomta, který sem zavítal na návštěvu, je důvod vytáhnout parádní stříbro." Znělo to logicky. Ačkoliv Čína Kylea fascinovala, kdyby musel žít takhle omezeným životem byť jen půl roku, nejspíš by se zbláznil. Už po třech dnech toužil projet se na koni volnou přírodou. Ale s tím musí počkat, až se vrátí domů do Dornleigh. Razil si cestu zalidněným skladištěm a na tváři téměř cítil svěží anglický vánek. Ano, byl čas vrátit se domů. Ale měsíc ještě zůstane v Kantonu. I kdyby se mu nepodařilo podívat se do Hošanova chrámu, chtěl se co nejvíc seznámit s čínským způsobem obchodování. Od té doby, co zdědil titul a získal místo ve sněmovně lordů, musel sel zabývat obchodními záležitostmi a zahraniční politikou a zkušenosti prožité na
vlastní kůži pro něj byly nenahraditelné. Nedílnou součást obchodu s Čínou tvořilo opium, ale veřejné mínění doma v Anglii se postavilo proti tomu, aby britští kupci obchodovali s drogami. Kyle s tímto názorem souhlasil. Jeden z hlavních důvodů, proč Elliottova společnost nezbankrotovala, byl, že tato americká firma jako jedna z mála nebyla zapletena do obchodu s opiem. Amerika mohla nabídnout kožešiny, ženšen a další výrobky, o které byl v Číně zájem. Obchodníci z jiných zemí takové štěstí neměli. Evropská tovární výroba Číňany nelákala - ale opium z britské Indie, to bylo něco zcela jiného. Kyle vešel do kanceláře. Bylo tam nejméně půl tuctu úředníků, většinou Portugalců. Jin Kang seděl u rohového psacího stolu a pracoval s podivně navlečenými korálky, které se používaly jako počítadlo. Na první pohled vypadaly jako dětská hračka, ale byly obecně uznávány jako užitečná matematická pomůcka. Kyle si v duchu pomyslel, že později musí někoho poprosit, aby mu tenhle početní systém vysvětlil, a tiše přistoupil k Jinovi. „Co dělá tvůj kotník, Jin Kangu?"
Jin se na něj vylekaně podíval krátkým pohledem a pak znovu sklonil hlavu k počítadlu. Opravdu měl sytě hnědé, nikoliv černé oči. „Je v pořádku, pane." Mluvil tichým, téměř neslyšným hlasem. Kyle si vzal prázdnou židli a posadil se ze strany ke stolu. „Pan Elliott mi dal dopis a žádá tě, abys mu ho napsal v čínštině." „Samozřejmě, pane." Jin odložil počítadlo a ze zásuvky ve stole si vzal papír a psací náčiní. Kyle se zájmem pozoroval, jak mladík na kameni drtí jakousi černou kostku a prášek míchá s vodou, aby získal černý inkoust. Když byl připraven, Kyle začal pomalu číst. Mladík používal místo pera nebo brku štětec, do sloupců seshora dolů maloval složité znaky a pokaždé začal na pravé strano papíru, aby se
pozvolna propracoval nalevo. Občas se zastavil a požádal o upřesnění slova nebo fráze. Jeho angličtina byla pomalá, ale pečlivá. Když dopsal, Kyle poznamenal: „Čínské písmo se od evropského velice liší. Ale je elegantní." „Kaligrafie je umění. Moje písmo je nedokonalé, hodí se jen pro obchodní účely." „Mně se líbí. Tolik znaků. Můžeš mě naučit abecedu?" „Číňané mají zakázáno učit fan-qui." Jin nechával hlavu sklopenou. Byl schopen konverzovat, aniž vzhlédl. „Panebože, proč?" „Není mým úkolem objasňovat důvody nebeského císaře." Zákaz s největší pravděpodobností vycházel z obecně rozšířené nechuti, kterou Číňané pociťovali vůči cizincům. Během tří dnů v Kantonu Kyle pochopil, že i nejchudší Číňan pohlíží na cizí ďábly s pohrdáním. Bylo zábavné představovat si, jak by se tvrdohlaví, úzkoprsí angličtí aristokraté rozčilovali, kdyby viděli, že i ten nejodranější čínský rybář se nad ně nadřazuje. Paradoxní bylo, že všichni Číňané, s kterými se Kýle osobně setkal, byli zdvořilost sama a mezi kantonskými a cizími obchodníky, kteří vzájemně spolupracovali, byl cítit nefalšovaný respekt. Číňané byli národ protikladů. „Naučit někoho abecedu není totéž, jako naučit někoho jazyk." Jin zavrtěl hlavou, až se mu silný cop rozhoupal. „My nemáme abecedu." „Nemáte abecedu? A co tedy tohle znamená?" Kyle ukázal na jeden znak. „Prosbu o kupcovu pozornost." Jin položil štětec na porcelánovou opěrku, zamračil se a hledal slova na vysvětlenou. „Ve vašem jazyce jedno písmeno znamená jeden zvuk. Jednotlivé zvuky tvoří dohromady slova. V čínštině každý znak představuje...myšlenku. Vzájemnou kombinací znaků vznikají nové myšlenky. Je to velice.. .rafinované." „Fascinující a velice odlišné. Kolik existuje celkem znaků?" „Mnoho, mnoho." Jin se dotkl počítadla. „Desítky tisíc."
Kyle potichu hvízdl. „To mi připadá nešikovné. Naučit se číst a psát musí trvat roky." „Není nutné, aby to každý mistrně zvládal," prohlásil Jin odměřeně. „Psaní, poezie a malování patří ke třem dokonalostem. Schopnost zvládnout všechny tři náleží jen vědcům a básníkům." „Ty psaní ovládáš. Znamená to, že patříš k vědcům?" „To ne. Neumím to natolik, abych složil odbornou zkoušku. Mám jen znalosti úředníka." Jinův tón naznačoval, že považuje Kyleovu otázku za absurdní. „Můžeš mi ukázat, jak se píše některý znak? To jistě není totéž, jako bys mě učil psát." Jin zkroutil koutek úst. Potlačený úsměv? „Jste velice neústupný, pane." „Ano." Kyle si prohlížel inkoustovou kostku. Vlastně to byl osmiúhelník s drakem vyrytým na jedné straně. „Bude jednodušší, když ustoupíš ty, protože já nedám pokoj, dokud mi to neukážeš." „Ano," Jin se snažil potlačit úsměv. „Vašemu naléhání nemůže neurozený úředník odolat, pane." Položil na stůl čistý list papíru. „Sledujte, jak maluji znak znázorňující oheň. Tahy musejí následovat ve správném pořadí. Dvakrát namaloval ostrými tahy stejný, jednoduchý znak. Pracoval pomalu, aby jednotlivé tahy byly zřetelné. Potom nanesl na štětec nový inkoust a podal ho Kyleovi. „Zkuste to." I neznalému oku muselo být na první pohled jasné, že se Kyleovi pokus nepodařil. „Je to těžší, než se zdá." Zkusil to znovu, docílil lepšího výsledku, ale zdaleka nedosáhl elegance Jinova psaní. „Špatně držíte štětec. Nesmíte ho naklánět jako anglické pero. Mějte ho víc rovně. Takhle." Jin změnil úhel, pod kterým Kyle držel pero, a vedl mu ruku. Kyle pocítil nezvyklé chvění. Co to k sakru znamená? Jin musel také něco cítit, protože ruku rychle odtáhl. Mohl být tenhle mladík jako ten svatý muž v Indii? Pohled Sri Anshua dokázal roztavit snad i olovo. Měl v sobě Jin Kang
podobný oheň nebo se tahle nevysvětlitelná reakce vymykala rozumovému zdůvodnění? Znepokojený Kyle se přinutil dělat, jako by se nic nestalo. „Štětec se musí držet rovně?" „Ano." Jin polkl. „A volně." Kyle namaloval znak ještě několikrát. Správné držení štětce umožňovalo mnohem jemnější tahy, ale přesto nebyl s výsledkem spokojen. V objasnění záhadných pocitů vůči Jin Kangovi také příliš nepokročil. Právě naopak.
Kapitola 4 Anglie prosinec 1832 Troth se probudila v měkké posteli s povlečením vonícím levandulí. Byla noc, ale napravo od ní příjemně praskal v krbu oheň. Poprvé po dlouhé době - připadalo jí, jako by to bylo nejméně po několika měsících - jí bylo teplo. Známý tichý hlas se zeptal: „Jak je vám?" Otočila hlavu doleva a uviděla muže, jehož vzhled způsobil, že po příjezdu na Warfield omdlela. Kyle. Teď, když ho viděla zblízka, pochopila, že to není Kyle, i když mu byl velice podobný. „Vy jste lord Graham?" Přikývl. „A vy jste lady Maxwellová, manželka mého bratra. Než se pustíme do vážného hovoru, nechcete se něčeho napít?
Třeba vody?" Uvědomila si, že od časného rána nic nepila. „Vody... napiji se ráda." Ze džbánu na nočním stolku jí nalil sklenici vody a podepřel jí záda polštáři, aby se mohla posadit a napít. Jeho dotyky byly laskavé, ale nebyly jako Kyleovy. Troth žíznivě hltala vodu a vypila sklenici do dna. Závrať pomalu mizela. „Kyle mi neřekl, že jste dvojčata, lorde Grahame." „Není divu, že jste omdlela, když jste mě uviděla." Graham se znovu posadil. „Identická dvojčata brzy zjistí, že lidi jejich stejná podoba natolik fascinuje, že je nejsou schopni vnímat jako dvě samostatné osobnosti. Proto, pokud nemáte pádný důvod, je lepší o tom, že jste dvojče, mlčet." Zpočátku Kyle opravdu neměl důvod se o bratru-dvojčeti zmiňovat. A pak už se všechno odehrálo příliš rychle. Troth zkoumavým pohledem pozorovala tvář svého hostitele. Byla protáhlejší než Kyleův obličej, oči měl možná tmavší, a přesto... „Vaše podobnost je neuvěřitelná, lorde Grahame." Na Grahamově tváři se objevil bolestně známý úsměv. „Říkejte mi Dominiku, vždyť jsem váš švagr." „Já jsem Troth." Neklidně se zavrtěla pod pokrývkou a odhodlala se zeptat na to, co jí bralo klid. „Vy bez jakýchkoliv pochybností přijmete fakt, že jsem žena vašeho bratra?" „Máte jeho prsten." Sklouzl pohledem na její ruku, kde odlesk z krbu osvítil keltský šperk. „Nepřekvapuje mě, že si vzal ženu jako jste vy. Kde je - zdržel se v Londýně?" Troth si uvědomila, že je Dominik napjatý, přestože se snaží chovat přirozeně. Proto seděl vedle ní a čekal, až se probere. Možná tušil, že se něco stalo, ale doufal, že mu Troth oznámí, že je jeho bratr v pořádku a co nevidět se objeví. Troth místo toho smutně řekla: „Je mi líto, že vám přináším špatné zprávy, pane. Kyle v Číně zemřel." Dominik ztuhnul a z obličeje se mu vytratila všechna barva. „Ne. To není možné." „Kéž byste měl pravdu." Hlas se jí zachvěl, přestože se s
Kyleovou smrtí pokoušela vyrovnat už několik měsíců. Krátce a stručně popsala, co se přihodilo. Když domluvila, Dominik si zakryl tvář rukama. „Já cítil, že se něco stalo," zašeptal. „Ale vždycky jsem si myslel, že kdyby umřel, tak bych to poznal." Troth si skousla ret. „Je mi to líto, moc líto. Jeho poslední přání bylo, abych vám to přijela oznámit." Dominik zvedl hlavu a vypadal k smrti unaveně. „Odpusťte mi. Pro vás to musí být ještě složitější než pro mě." „Znala jsem Kylea jenom několik týdnů." I když těch
několik týdnů ji navždycky změnilo. „Vy jste ho znal celý život." Dominik zkroutil ústa. „Myslím, že nemá cenu naši bolest srovnávat." Vstal a měl nepřítomný pohled. „Kdybyste cokoliv potřebovala, zazvoňte a někdo ze služebnictva přijde." Chtěl ještě něco dodat, ale pak jen zakroutil hlavou. „Od... odpusťte." Vyšel z místnosti, jako by utržil smrtelnou ránu. Troth podvědomě vycítila, že jde za svojí ženou, jediným člověkem, který ho může v podobné situaci utěšit. Svůj úkol tedy splnila. Zavrtala se do polštářů a dala průchod slzám, které v sobě už dlouho potlačovala.
Kapitola 5 Kanton, Čína únor 1832 Kyle překvapeně zíral na vysoký strop jídelny anglické továrny, jak se nazýval podnik Východoindické společnosti. Na lustru u stropu hořely stovky svíček a střed dlouhého slavnostně prostřeného stolu zdobil masivní mnohoramenný svícen. „Tys to myslel vážně, že je dnes příležitost vytáhnout stříbro," zamumlal Kyle Gavinu Elliottovi do ucha. „Vedle téhle slávy by zámek anglického šlechtice vypadal všedně a omšele." Gavin se zasmál. „To musíš vědět ty líp než já." Na konci místnosti si Kyle všiml skupinky Číňanů v jednoduchých tmavých šatech. „Tolik služebnictva jistě není potřeba." „Tady je zvykem, že za každou židlí stojí jeden sluha. Požádal jsem Jin Kanga, aby si tě vzal na starost. Pokud budeš mít otázky týkající se místních zvyků nebo protokolu, Jin ti je
zodpoví." Jin možná zodpoví jeho otázky, ale Kylea napadlo, že bude lepší, když se na nic ptát nebude. To, jak reagoval na tohoto mladého muže, ho stále znepokojovalo. „Lorde Maxwelle, dovolte mi, abych vás přivítal v anglické továrně." Z davu předstoupil solidně vypadající, proplešatělý muž a nabídl Kyleovi ruku: „Jsem William Boynton, ředitel Východoindické společnosti v Kantonu." Jako správný hostitel Boynton provedl Kylea po místnosti a představil ho dalším
obchodníkům. Než Kyle vykročil plnit svoji společenskou povinnost, melancholicky se zadíval z okna na řeku. Mezi prvními věcmi, které mu otec vštěpoval, bylo, že význačné postavení s sebou nese řadu povinností. Jednu nudnější než druhou. „Snaž se, aby se Maxwell nedostal do problémů, Jine," nařídil Gavin Troth, než večeře začala. „Je strašně zvědavý. A pokud jde o strach, ten mu úplně chybí." Toho si Troth všimla - Maxwell si koledoval o potíže. Fanqui se usazovali u stolu a Troth je pozorovala. Někteří byli moudří a vzdělaní obchodníci jako její otec; jiní byli namyšlení bigotní muži, kteří díky obchodování vydělali spoustu peněz, a přesto pohrdali zemí i lidmi, kteří jim zbohatnutí umožnili. Znala je všechny - ale ji neznal nikdo. Zaujala postavení za lordem Maxwellem, jenž seděl na čestném místě po Boytonově pravici. Když ji uviděl, kývl na znamení, že ji poznal. V očích se mu zračila zvědavost a ostražitost, podobné pocity, jaké zažívala i ona. Vědomí, že je také nervózní, ji uklidňovalo. Co ji na Maxwellovi tak zaujalo? Nebyl v sále ani nejvyšší ani nejlépe oblečený a snad ani nejhezčí, protože tu seděl Gavin Elliott. Přesto měl v sobě něco podmanivého, vyzařovala z něho autorita, která zastínila i Boyntona, tai-pana Východoindické
společnosti a nejvlivnějšího fan-qui v Kantonu. Během dlouhého stolování, kdy se podávaly řízky ze zvířecího masa, vařený puding a další těžká anglická jídla, měla Troth skvělou příležitost zapamatovat si zezadu tvar Maxwellovy hlavy. Kupodivu ji bavilo zkoumat jeho vlnité hnědé vlasy a náznak síly v širokých ramenou. Znovu a znovu si vybavovala podivný pocit, který se jí zmocnil, když. ho vzala za ruku, aby mu ukázala, jak správně držet štětec. Neměla celkem nic na práci, jen stát za Maxwellovou židlí, a tak se mohla v duchu oddávat vlastním představám.
Večeře se chýlila k závěru, kdy se podávalo portské, kouřily se filipínské doutníky a konverzace začínala nabývat nebezpečných rozměrů. Jako obvykle to začalo přiopilými stížnostmi na Osm nařízení, která výrazně omezovala působení evropských obchodníků v Číně. Troth neposlouchala. Slyšela to už mnohokrát. Potom Caleb Logan, Skot, který kdysi býval mladším partnerem jejího otce, prohlásil: „Měl byste pracovat pro nějakou britskou firmu, Maxwelle, a ne pro namyšlené Američany." Přestože mluvil žertovným tónem, jeho slova skrývala značnou dávku ostrosti. „Britové potřebují konkurenci," odpověděl Maxwell přívětivě. „Kromě toho se mi líbí Elliottova filozofie." „Filozofie?" Logan se ušklíbl. „Všichni sledujeme stejnou filozofii - vydělat co nejvíc peněz." Maxwell neodpověděl, zato opilý Angličan jménem Colwel ano. „Filozofií myslíte to, že se Elliottova společnost vyhýbá obchodování s opiem?" Maxwell zaváhal. „Přiznávám, že dávám přednost obchodování s legálním zbožím." „Všichni nemají to štěstí, aby mohli dovážet mrtvé bobry a špinavé kořeny." „Američané mají štěstí, že mohou nabídnout kožešiny a ženšen, ale možná by se i Angličané mohli poohlédnout po
nových druzích zboží, které by mohli úspěšně prodávat," navrhl Maxwell. „Obchod s opiem nemá doma velkou podporu. Spousta lidí si myslí, že pašování na nás jako národ vrhá špatné světlo." „Co by naši počestní spoluobčané asi říkali, kdyby jim najednou došel oblíbený čaj?" konstatoval Logan suše. „Žádné opium, žádný čaj. Nabízeli jsme i jiné zboží, ale mandaríni nad nejlepší evropskou kvalitou ohrnovali nosy." „Chlubíme se, že Napoleon o Britech prohlásil, že jsou národem obchodníků, ale nikde přece není psáno, že s námi Čína musí obchodovat," stejně suše oponoval Maxwell. „To, že se čínská vláda snaží, aby se opium do země nedostávalo, považuji za zodpovědné." „Světem hýbe obchod. Čínští obchodníci si toho jsou vědomi, i když jejich vláda možná ne. Stále se najde spousta těch, kteří jsou ochotni opium kupovat, takže o porušení obchodní rovnováhy nemůže být ani řeči." Stejně jako většina čínských obchodníků, Logan pohlížel na opium pouze z obchodní stránky, nikoliv z morální. Troth věděla, jaké zlo dokáže závislost na opiu vyvolat, a zdaleka nezaujímala tak pragmatické stanovisko. Její otec naštěstí s opiem neobchodoval, i když by si díky němu určitě vydělal mnohem víc peněz. Maxwell zakroužil portským ve skleničce. Troth cítila, že je mu dané téma nepříjemné, ale nehodlal ustoupit. „Tak to bylo dřív, ale časy se mění. Východoindická společnost s největší pravděpodobností ztratí během příštích dvou let svůj monopol a na trhu se objeví nová konkurence. Také je možné, že parlament britským občanům účast na obchodu s opiem výslovně zakáže." V jídelně se rozhostilo nepříjemné ticho, které chladně přerušil zase Logan: „Jste snad parlamentní zvěd, který poběží zpátky do Londýna a bude se nás snažit vyřadit z obchodování?" „Nikoho netoužím odnikud vyřazovat. Británie potřebuje vaše schopnosti, zkušenosti i váš čaj. Jenom navrhuji, že byste měli zvážit rozšíření sortimentu." „Není třeba. Tenhle barbarský systém obchodování se stejně
co nevidět rozpadne," poznamenal opilý Angličan. „Drží se jen kvůli tomu, že mandaríni nechtějí, aby nás jejich lidi víc poznali, protože pak by zjistili, že jsme větší džentlmeni než oni. Proto tvrdí, že jsme barbaři a drží nás tady zavřené. Oni jsou barbaři." Britský taipan Boynton zasáhl. „Takovéhle řeči jsou nevhodné, pánové. Jsme v této zemi hosty a každý z nás na místním způsobu obchodování pěkně zbohatl." „Nejsme hosté; jsme zajatci!" rozčiloval se opilý muž.
„Nemůžeme si vyjet na lodi jen tak pro zábavu, nemůžeme jít do města, přivézt si sem ženy a milenky. Královské námořnictvo by mělo vyrazit po řece Pearl a naučit mandaríny způsobům! Pak si budeme moct obchodovat, kde se nám zlíbí, a ne jenom v Kantonu." „Tak dost, to stačí!" poručil Boynton. „Naprosto," souhlasil Logan. „Jako civilizovaní muži se můžeme shodnout, že se neshodneme!" Přesto v místnosti stále vládlo nepřátelství a Troth vycítila, že jeho větší část míří proti Maxwellovi, jako by za obchodní problémy s Čínou mohl on. Gavin Elliott střelil pohledem po Troth. Většina služebnictva neuměla anglicky natolik, aby konverzaci porozuměla, ale Troth ano a Gavin si toho byl vědom. Troth zachovala nic neříkající výraz a oči držela vytrvale sklopené, aby to vypadalo, že se nudí a rozhovor obchodníků nesleduje. Samozřejmě bude muset Chenquau informovat, o čem se u večeře mluvilo, ale neodehrálo se tu nic nového. Fanqui si stěžovali neustále. Jenom Maxwell se od nich lišil svým rozumným uvažováním. „Chápu, že si připadáte jako ve vězení," nasadil Maxwell smířlivý tón. „Jsem tady teprve týden a už jsem z toho nervózní. Porušíte občas nařízení a vydáte se do města nebo do vnitrozemí? Vidět venkov musí být zajímavé."
Většina obchodníků se při té myšlence zatvářila vyděšeně. Světlovlasý Holanďan vysvětloval: „Kdybychom se o to pokusili, nedostali bychom se daleko. Cizích ďáblů si každý všimne." „Portugalští jezuiti do Číny pronikli. Možná by se to podařilo i obchodníkovi, kdyby si na sebe vzal dlouhou černou tuniku." Maxwell mluvil lehkým tónem, ale Troth vycítila, že ho odpověď na tuto otázku velice zajímá. Boynton zavrtěl hlavou. „Je pravda, že císař jezuity toleruje, ale ani oni se nemohou po Číně pohybovat volně. Čína je samé povolení, doprovod, nařízení. Škoda, protože mě by také lákalo obléknout si černou róbu a vydat
se na průzkum." Boyntonova poznámka vyvolala tichý smích. „Já se budu muset vypravit do Hog Lane, abych poznal pravou tvář Číny. Možná tam půjdu hned zítra. Ve srovnání s dnešním džentlmenským večerem to tam určitě bude exotičtější," řekl Maxwell s nepatrnou stopou ironie v hlase. „Je to opravdu místo, které páchne hříchy a zločinem?" „Obchody s lihovinami tam nabízejí ty nejhorší východoasijské dryáky a evropští námořníci tam zvracejí v zapadlých uličkách a padají do odpadních stok," popisoval Logan. „Možná vám ukradnou peněženku, ale protože Hog Lane je součástí Settlementu, nůž v zádech vám nehrozí. Je to tam bezpečnější než v Londýně." „Zdá se, že Hog Lane je ve srovnání s jinými přístavy, například s Kalkatou, celkem poklidné místo." Maxwellová poznámka vyvolala spory, který přístav je nejdivočejší, doprovázené barvitými popisy, jež měly podpořit jednotlivé názory. Pro Troth to byly zajímavé informace, i když nevěděla, co z toho je pravda a co pouhé vychloubání. Než se hosté začali rozcházet, známky nepřátelství se rozplynuly. Troth se vytratila s ostatním služebnictvem. Už věděla, proč ji Elliott žádal, aby na Maxwella dohlédla. S takovou otevřeností by se na jeho hezkou hlavu mohly snadno
snést nepříjemnosti.
Kapitola 6
Druhý den Troth pracovala dlouho do večera v anglické továrně. Překládala a psala dopisy pro Boyntona. Součástí její práce jako Chenquaova zaměstnance bylo plnit Úkoly, které jí uložili obchodníci, již byli zákazníky jejího pana. Troth uvítala, že má výmluvu a nemusí se zdržovat v Elliottově hongu, kde by mohla narazit na Maxwella. Předchozí noc se jí o něm zdálo a Troth se probudila rozpálená, s pocitem ponížení. Ještě štěstí, že brzy odjede a víc se nevrátí. Dnes večer chtěl navštívit Hog Lane. Bude mu to tam připadat dost zajímavé? Pro muže, který byl zcestovalý jako on, nejspíš nebudou místní hospody a prostitutky nic mimořádného. Troth si s lítostí uvědomila, že mu svobodu cestování závidí.
Škoda, že se nenarodila jako muž! Protože jí myšlenky v hlavě neklidně těkaly, trvaly jí překlady déle než obvykle. Písmo se jí nedařilo a několikrát musela přepisovat. Když skončila, hodiny v kanceláři odbíjely půlnoc a Troth se vylekala. Snad ráno bude moct vynechat cvičení a přispat si. Zívla a vyšla ven. Vrátný, který hlídkoval u vrat, jí kývl na rozloučenou. Byl na její nepravidelné odchody zvyklý. Ačkoliv Hog Lane o blok dál hýřila světly, hlukem a nočním životem, na nábřeží bylo ticho a na vodě se tiše pohupovalo jen několik sampanů. Troth zamířila k vodním taxí-
kům, aby se nechala zavézt na ostrov Honam, když vtom jí zkřížila cestu tmavá nenápadná postava. „Jin Kang?" Troth podle hlasu poznala mladíka, který pracoval v jedné nálevně v Hog Lane a občas ji zásoboval užitečnými informacemi. „Dobrý večer, Tengu. Co tě v tuhle noční hodinu vylákalo až sem?" Teng k ní přistoupil blíž a ztišil hlas. „Zaslechl jsem něco, co bys měl vědět." Očividně se k němu doneslo, že dneska pracovala dlouho do noci. Způsob, jakým se v téhle zemi šířily informace, fungoval někdy neuvěřitelně dokonale. „Je už hodně pozdě." Troth potlačila zívnutí. „Je to opravdu tak naléhavé?" „V nálevně dneska popíjeli dva zabijáci z gangu. Slyšel jsem, jak se baví o tom, kolik si vydělají, když zabijí fan-qui, který je pod Chenquaovou ochranou." Troth vytřeštila na chlapce oči a rázem zapomněla na únavu. „Zabít fan-qui by se nikdo neodvážil!" „Možná že ne, ale oba se smáli, že si vydělají spoustu taelů# stříbra, když se jim podaří rozbít lebku tomu novému fan-qui, co se jmenuje Max-Well." Panebože, jestli je Maxwell v Hog Lane, nebude těžké ho dostat! „Viděl jsi dnes večer pana Maxwella?" Teng pokrčil rameny. „Já ho neznám, ale v ulicích chodí spousta fan-qui námořníků, kteří mají co nevidět odplouvat. Třeba je mezi nimi." „Kdy jsi ty dva muže slyšel?" „Je to jen pár minut." Shánět pomoc by znamenalo ztrátu drahocenného času. Hog Lane nebyla veliká a pokud bohové budou Troth nakloněni, podaří se jí Maxwella najít dřív než zabijákům z gangu. Troth se otočila k odchodu, ale Teng ji chytil za rukáv. „Je ti moje informace užitečná?" #Čínská unce
Troth se mu vyškubla. „Odměnu dostaneš zítra, přísahám!" Potom se rozběhla podél ztichlých průčelí hongů směrem k rušným světlům Hog Lane. Hřích zůstává hříchem, ať je to kdekoliv na světě, pomyslel si Kyle. Přesto mu drsná přátelskost námořníků v nálevnách připadala oproti tíživé váženosti předchozího večera jako příjemná změna. I když měl na sobě staré šaty, byl na ulici nápadný, ale protože nepatřil k lodním důstojníkům, námořníci ho mezi sebe přijali vlídně. Pomohlo také to, že jim ochotně kupoval samshu, místní pálenku, která z člověka zaručeně vyhnala střízlivost, většinou i s obsahem žaludku. Kyle však pil střídmě. Mezi spodními vrstvami společnosti kolovaly informace volně a nebyly ani příliš zkreslené. Kýle se potuloval z jedné nálevny do druhé, mluvil s námořníky různých národností a díky dlouholeté zkušenosti se mu dařilo vyhýbat je bitkám, které občas v hospodě prudce vzplanuly. Během večera nasbíral širokou škálu názorů na obchodování s Číňany, přestože jeho kolegové ve sněmovně lordů by byli zděšeni způsobem, jakým k nim přišel. Jejich pohoršení mu bylo lhostejné. Už jako malý kluk snil o tom, že bude cestovat po vzdálených zemích, ale teprve když dosáhl cíle, svoje tužby pochopil. Jako vikomt a dědic hraběcího titulu byl od okamžiku, kdy se narodil, odsouzen žít život plný omezujících privilegií. Pohyboval se většinou mezi muži, kteří byli vychováváni k uplatňování moci a dodržování zkostnatělých zvyklostí své třídy podobně jako on. Proto ho vždycky přitahovali lidé, kteří byli jiní. To byl jeden z důvodů, proč tolik miloval Konstancii. Byla Španělka, prudká a vášnivá, což pro Brita znamenalo něco exotického. Ale teprve v Asii začal objevovat lidi, myšlenky a společnost naprosto odlišné od toho, nač byl zvyklý. Svatého muže
47
v Indii, z jehož očí vyzařovala letitá moudrost, nezajímalo, že je vikomt Maxwell. Ani námořníky, se kterými se plavil na jedné lodi a společně s nimi, bok po boku, bojoval proti pirátům z ostrovů Koření. Když dobojovali, bocman se nechal slyšet, že „na jeho lordstvu v boji vůbec nebylo vidět, že je džentlmen". Kyle to považoval za jednu z největších poklon, jaké se mu kdy dostalo. Na cestách objevoval sám sebe, získal svobodu a naučil se toleranci. I kdyby už nikdy víc z Anglie neodjel, díky tomu, co prožil, se z něho stal lepší člověk. Možná proto cítil, že nastal čas, aby se vrátil domů. Nicméně i přesto, že myslel na návrat, poslední dny svého pobytu v zemi, která se tolik lišila od jeho domoviny, si chtěl vychutnat. Hog Lane ústila do ulice U Třinácti továren, která vedla souběžně s masivním městským opevněním tyčícím se jen o několik set yardů dál. Kyle se rozhodl, že bude lepší prozkoumat nálevny a uličky na druhé straně města za denního světla a už chtěl zamířit do známých končin, když před ním vyběhl z úzké, sotva sedm stop široké uličky malý chlapec. Uklonil se a lámanou angličtinou, kterou mluvila většina místních obchodníků, řekl: „Chtěl by pan vidět nádherný spivavy svrčky? Muj pan mít nejlepší svrčky, nejlepší kousky, pane!" Zpívající cvrčci? Kyle se pobaveně zeptal: „Kde má tvůj pán obchod?" „Tamhle, kousek, pane!" Chlapec se znovu uklonil, rozběhl se uličkou a ohlížel se přes rameno, aby se ujistil, že ho Kyle následuje. Většina podniků, které míjeli, byla už zavřená, ale pak si Kyle všiml lucerny, která osvětlovala výklenek s miniaturními klíckami visícími na hřebících přitlučených do zdi. Jakmile vkročil do maličkého obchůdku, obklopil ho pronikavý zvuk hmyzu, který přehlušil i ruch v Hog Lane. Kyle soustředěně poslouchal cvrčky, a tak za sebou neslyšel tiché kroky, ale naštěstí si všiml rychlého mihnutí stínu a
48
podvědomě ustoupil o krok stranou. Uskočil právě ras, aby se vyhnul rozmáchlé ráně holí. „Zatraceně!" Tři Číňané stáli za ním a další tři se objevili na konci uličky. Chlapec splnil úkol a zmizel. Kyle zaklel a vrhl se na muže, kteří mu zatarasili ústupovou cestu. Škoda, že ho neslyšeli opilí evropští námořníci v Hog Lane o dva bloky dal. s radostí by mu v potyčce proti zlodějům pomohli. Kyleovi se prudkým rychlým pohybem téměř podařilo osvobodit, ale vzápětí ho zasáhl do ramene další úder holí. Pocítil ochromující bolest. Neměl u sebe moc peněz ani nic cenného, proto by možná bylo moudřejší hodit útočníkům peněženku a utéct, ale Kyle neměl v povaze se vzdávat. Popadl nejbližšího muže a mrštil ho na jeho dva kumpány. Číňané na konci uličky se přibližovali a i ve tmě se z jejich tváří daly číst nekalé úmysly. Panebože, oni ho chtěli zabít! Kyle ustupoval, dokud se neocitl zády u zdi, a volal o pomoc v naději, že překřičí randál v Hog Lane. Aby si útočníky udržel od těla, použil lest, kterou se naučil v bojích s piráty, bandity a zloději. Jenomže těchhle na něj bylo šest a on si lehkovážně vyšel bez pistole. Děkoval bohu alespoň za nůž v botě, vytáhl ho a vrhl po nejbližším nepříteli. Muž padl na záda a skrz prsty přitisknuté na prsa se mu začala řinout tmavá krev. Ostatní zaryčeli rozzuřením, když uviděli, že má jejich oběť zbraň. Dva muži vytáhli nože. Kylea zasáhl další úder holí, tentokrát do hlavy. Podlomila se mu kolena a před očima se mu zatmělo. Cítil kopance do žeber a do břicha a bezmocně sledoval lesklou čepel nože, připravenou zasadit ránu. Omráčeně si pomyslel, že ho potkala dost prašivá smrt, a zrovna v „bezpečném" městě jen několik dní před návratem domů. Hraběcí titul bude nakonec přece jen škrtit kolem krku Dominika. Náhle vzduch rozřízl výkřik, při kterém tuhla krev v žilách. O zlomek vteřiny později se mezi násilníky vřítila tmavě oděná postava. Pohybovala se s baletní elegancí a neuvěřitelnou
49
rychlostí, jednoho muže kopla do rozkroku, druhého sekla hřbetem dlaně do krku a třetího udeřila dlaní do nosu. Všichni tři rváči se zhroutili na zem a skučeli bolestí. Zbývající násilníci se okamžitě zaměřili na nově příchozího, ale nebyli schopni si s ním poradit, protože se jim ho nepodařilo zachytit. Muž byl rychlý a nelítostný jako rozzuřený tygr. Uhýbal před rozpaženýma rukama a údery holí, jednomu útočníkovi vykopl nastavený nůž z ruky a točivým pohybem ho odeslal do tmy, potom popadl dalšího muže, zasadil mu ránu do krku a mrštil s ním na sténající hromadu. Dva rváči se snažili zahnat neznámého muže v tmavém oděvu ke zdi. Ten ale vyskočil do vzduchu a udělal salto přes protivníkova záda, jako by si s ním nacvičoval akrobatické číslo. Kyle zahlédl záblesk čepele, varovně vykřikl a snažil se postavit na nohy, aby mohl svému zachránci pomoct, ale zjistil, že sebemenší pohyb je nad jeho síly. Tělem mu projela ostrá bolest a on se propadl do tmy. Troth děkovala bohu, že ani jeden z útočníků neovládá kung fu. Využila hybnou energii jednoho muže a přimáčkla ho na zeď. Sesul se na zem a už nevstal. Zbylí dva, kteří stáli nehybně ve tmě, se obrátili na útěk. Troth s nimi neztrácela čas a poklekla s bušícím srdcem vedle Maxwella. Do uličky ji přivedlo jeho volání o pomoc, a když ho zahlédla, ještě se urputně bránil. Naštěstí mu bohové dopřáli vyváznout bez smrtelného zranění. Tep měl hmatný, lebku neporušenou a krve ztratil jen málo. Měl by to přežít. Ale co teď s ním? Nemohli tady dlouho otálet všichni tři muži, které srazila k zemi, sténali a evidentně se pokoušeli vstát. Ti, kteří utekli, se mohli co nevidět vrátit s posilou. V Hog Lane by Maxwellovi pomohli, ale okamžitě by se rozneslo, že se Evropan stal obětí útoku, což by mělo tragické následky pro Chenquau, protože cohongští kupci byli zodpovědní za bezpečnost fan-qui, kteří byli jejich
50
zákazníky. Pokus o vraždu by pro Chenquau znamenal vysokou pokutu a možná i vězení. Díky svému bohatství a moci měl spoustu nepřátel. Troth musí dostat Maxwella zpátky do hongu, aniž by si někdo všiml, co se stalo. Elliott jí pomůže celou záležitost ututlat - bylo v jeho zájmu, aby Chenquau nestihl žádný trest. Troth našla Kyleův nůž a zastrčila ho zpátky do důmyslně vymyšlené pochvy v Kyleově botě. Potom mu zatřásla ramenem: „Vstávejte! Musíme jít." Kyle zaúpěl, ale nepohnul se. Troth s ním zatřásla silněji, ale ani to ho z hlubokého bezvědomí neprohrálo. Vybavil se jí útržek Maxwellová rozhovoru s Elliottem, který zaslechla: Maxwell vyprávěl, že měl jako dítě skotskou chůvu. Možná na něj zapůsobí autoritativní hlas, který se bude podobat hlasu, na nějž byl zvyklý v dětství, když na něj nepůsobil její anglický šepot s čínským přízvukem. Promluvila tak, jak mluvíval otec. Vyštěkla: „Vstávej, ty lenochu! Nebo chceš, aby ti tady rozpárali břicho?" Fungovalo to. Kyle se malátně pokusil postavit. Podpírala ho a musela na to vynaložit všechnu sílu, kterou si vypěstovala léty tvrdého výcviku wing chun. „Teď tě odvedu domů, chlapče." Přehodila si jednu jeho paži kolem krku a potácela se s ním na konec uličky. V ulici U Třinácti továren by měl být v tuhle noční hodinu klid a pokud ji někdo uvidí, při troše štěstí si bude myslet, že je její společník jen pořádně opilý. Maxwell pletl nohama, ale Troth se vcelku dařilo držet směr. Když procházeli ulicí U Třinácti továren, namáhavě ze sebe šeptem vypravil: „Ty přece nejsi.. .skotská ženská. Nejsi Evropanka...ty jsou nejblíž v Macau." „Samozřejmě že nejsem skotská ženská. Máte halucinace." Doufala, že si z jejich rozhovoru nebude nic pamatovat. Než došli do Elliottova domu, pot se z ní lil proudem. Maxwell byl těžký a Troth měla co dělat, aby na ulici neupadli.
51
Změněným hlasem řekla v čínštině vrátnému ve strážním domku: „Váš fan-qui není zvyklý pít samshu." Hlídač se zasmál a otevřel dveře. „Potřebuješ s ním pomoct, chlapče?" „A rozdělit se s váma o spropitný, který mi dal, abych ho dostal domů? Ne, díky!" Rychle vešla dovnitř. Maxwella měla přehozeného přes rameno jako šátek a vrátný ji naštěstí nepoznal, ven se dostane později, věděla, jak proklouznout, aniž by si ji někdo všiml. Odolala pokušení položit Maxwella někde v tichém rohu skladiště. Bude lepší, když. ho donese do pokoje, ačkoliv to znamenalo vydrápat se s ním po dvojích schodech. Naštěstí to v hongu dobře znala a lehce našla cestu i potmě. Když došli k zadnímu schodišti, znovu použila skotský přízvuk. „Schody. Lez!" Pomalu se začínal vzpamatovávat, přidržoval se úzkého železného zábradlí a šplhal nahoru. S Trothinou pomocí to zvládl, i když dvakrát ztratili rovnováhu a téměř se zřítili po strmém schodišti dolů. Nakonec ho Troth se supěním dopravila ke dveřím jeho pokoje. „Máš klíč, chlapče?" Maxwell začal lovit v kapse. Troth mu sáhla volnou rukou do kapsy kabátu, vytáhla klíč a odemkla. V místnosti ho kormidlovala k posteli a bez dlouhých průtahů ho na ni položila. Zatoužila lehnout si na matraci a trošku si odpočinout, ale čím dřív zmizí, tím spíš si na ni nebude pamatovat. Zneškodnění šesti nájemných vrahů by Chenquaovu úslužnému tlumočníkovi vysloužilo zbytečnou pozornost. Ještě by měla vzbudit Gavina Elliotta, ať se o svého problematického partnera postará. Rozsvítila lampu a podrobně si prohlížela Maxwellova zranění, což na ulici nešlo. Maxwell bude mít spoustu modřin a určitě ho bude bolet hlava, ale jinak se nezdálo, že by měl nějaká vážná poranění. Ztěžka otevřel oči. „Není to s tebou tak strašný, chlapče. Pošlu ti někoho, kdo se o tebe postará." Odvrátila se od postele, ale Maxwell ji nečekaně chytil za
zápěstí. Snažil se zaostřit a ptal se: „Kdo jsi?" „Neznáte mě." „Znám. Jsi Jin Kang?" Zamračil se, pozoroval ji a snažil se vzpomenout. Měl úžasné oči, i ve tmě sytě modré a výrazně ohraničené. Pokusila se mu vykroutit, ale jeho sevření bylo překvapivě pevné a Troth nechtěla použít sílu, aby mu ještě víc neublížila. Vychrlila ze sebe několik vět čínsky a doufala, že si později vzpomene na ně, nikoliv na její skotskou angličtinu. Než se jí podařilo osvobodit, Kyle se natáhl a sundal jí tmavě modrou čapku, kterou měla na hlavě. „Panebože," zašeptal. „Jin Kang je žena."
Kapitola 7
Vypadala jako polapená srnka, hnědé oči široce rozevřené a vyplašené. Když neměla čapku, bylo vidět, že nemá vyholenou přední část hlavy, jak to nosili čínští muži. Vlasy měla tmavé, ale s kaštanově hnědým nádechem místo modročerného, který byl typický pro Kantoňany. Rysy, u muže působící zjemněle, najednou vypadaly jednoznačně žensky a Kyle měl chuť se za svoji tupost kopnout. Nejen že byla žena, ale ještě k tomu velice půvabná. Šokován ji pustil. „Jsem rád, že moje city k tobě nebyly nakonec tak zvláštní, jak jsem se původně domníval. Jsi míšenka?" Přikývla a ostražitě ho pozorovala. Tušil, že by nejraději utekla, ale na to už bylo pozdě. Kyle se na posteli napřímil a opřel se o polštáře, ale zasykl přitom bolestí. „Posaď se, neublížím ti. Chtěl bych, abys mi řekla, kdo opravdu jsi, protože jinak umřu zvědavostí a tvoje snaha o moji záchranu bude zbytečná." Troth si unaveně povzdechla a usedla na okraj postele. „Opravdu jsem Jin Kang, Chenquaův jazykovědec. Ale kdysi dávno jsem byla Troth Mei-lian Montgomeryová." To vysvětlovalo její ostrý skotský přízvuk. Když mluvila přirozeně, bylo to něco úplně jiného než váhavý hlas Jin Kanga. Kyle ji poslouchal a najednou se mu zastesklo po domově, po
skotské vysočině, odkud pocházela jeho matka. „Tvůj otec byl skotský obchodník?" „Ano. Jmenoval se Hugh Montgomery. Moje matka byla jeho konkubína. Já jsem se narodila a vyrostla v Macau a poznala oba jazyky i kultury." Na rozdíl od ostýchavého Jin Kanga, Troth Montgomeryová se dívala Kyleovi do očí s přímostí západní
ženy. „Tvůj otec zemřel?" „Když mi bylo dvanáct. Matka umřela rok předtím. Neměla jsem žádné peníze a Chenqua se mě ujal. Spolupracoval s mým otcem. Ale protože jsem mu mohla být mnohem prospěšnější jako muž.. .stala jsem se mužem. Od té doby, co žiji u něj, jsem Jin Kang." „Celou dobu? Pro všechny?" Přikývla. „V Chenquaově domácnosti vědí, že jsem žena, ale i pro ně platí nepsaná dohoda, že úředně jsem muž. Oblékám se jako muž a jako s mužem se mnou zacházejí." Kyle se pokusil představit si Trothin život - popřená přirozenost, smíšená krev v zemi, kde cizinci opovrhují. „A tak žiješ ve dvou světech a máš dvě tváře." Poprvé za tu dobu, co spolu mluvili, sklopila zrak, aby před ním skryla myšlenky. Měla šikmé oči jako Číňanka, exotické a krásné, ale otcova skotská krev se projevila ve i varech rysů, protáhlejších a výraznějších než byly rysy kantonských žen. Po otci také zdědila výšku, i když stavbu těla měla lehkou a elegantní, víc asijskou než britskou. O její postavě se toho mnoho říct nedalo. Volné čínské oblečení až ke krku ji dokonale zahalovalo. V Británii by to měla mnohem těžší. Jak to, že v sobě tak křehké tělo dokázalo skrývat takovou sílu? Představa, že dokáže přeprat půl tuctu mužů, Kylea děsila a zároveň fascinovala. „Nikdy jsem neviděl nikoho takhle bojovat. Jak jsi to u všech čertů dokázala?" „Ovládám asijské bojové umění kung fu," vysvětlovala. Existuje ještě spousta jiných druhů. Já cvičím hlavně wing chun, které je vymyšleno tak, že využívá ženské přednosti i nedostatky." Kyle si třel hlavu, v které mu hučelo, a snažil se pochopit neuvěřitelný příběh ženy, již měl před sebou. Troth. Solidní skotské jméno znamenající pravdu a věrnost. „Nikdy jsem neviděl nic, co by se podobalo tvému wing chun. Ovládají ho všichni Číňané?"
„Kdyby ho uměli všichni, byl byste už dávno mrtvý," konstatovala Troth suše. „Dokonalé ovládnutí bojových umění není běžné a jeho tajemství se předává z učitele na žáka. Moje chůva v Macau byla ve wing chun mistr. Otec ji najal matce jako služebnou a ochránkyni. Učila mě od chvíle, kdy jsem se naučila chodit." „Nevěděl jsem, že čínské ženy umějí bojovat." „Některé ano. Kdysi dokonce existovala armáda, složená z vdov. A jedna oblíbená čínská pověst vypráví o Mulan, o svědomité dceři, která nastoupila do armády místo svého otce a dokázala v ní statečně bojovat." Troth vstala a znovu si nasadila tmavě modrou čapku. Její chování se změnilo, svěsila ramena a ve tváři měla opět prázdný výraz. „Musím už. jít." „Počkej!" Nechtěl, aby tak brzy odešla. Nechtěně k ní vztáhl ruku, ale vysloužil si jen další mučivé bodnutí. Spolkl zaklení a řekl: „Dnes je pozdě, ale brzy bych si s tebou zase rád promluvil, Troth Montgomeryová." „Žádná Troth Montgomeryová neexistuje. Jenom Jin Kang." „To nejde, teď, když to vím. Mohu se toho od tebe hodně dozvědět." Usmál se na ni, jak nejlépe dovedl. „Na tom, že si spolu povídáme, přece není nic špatného." „Pro vás ne, pro mě ano." „Zlobil by se Chenqua, kdyby věděl, že někdo odhalil tvoji pravou identitu?" Zaváhala. „Byl by velice rozmrzelý, protože vydal přísné nařízení, že se nikdo z obchodníků nesmí dozvědět, kdo ve skutečnosti jsem. Ženy mezi fan-qui nesmí, a kdyby se o mně dozvěděli guvernérovi lidé, Chenqua by byl potrestán a s ním možná i celá jeho domácnost. A pak.. .existují ještě další důvody." „Bylo by příliš náročné být jednou Jin Kang a jindy Troth?" Zamračila se na něho. „Číňan by takovou otázku nikdy nepoložil." „Ale já nejsem Číňan a ty také ne, alespoň ne úplně." Spojení, které cítil s „Jin Kangem", zesílilo. Chtěl se o ní dozvědět všechno, proto se zeptal: „Jsi se svým životem
spokojená?" Svěsila bradu. „Mám dobré zacházení a můj pán si váží mých schopností. Myslím, že jsem měla velké štěstí." „Ale tvůj život je založený na lži, která může kdykoliv vyjít najevo." Kyle mluvil víc pro sebe než k Troth. Střelila po něm chladným pohledem. „Vyhrožujete mi?" „Panebože, to ne. Kdybych ti zničil život, příliš bych se ti neodměnil za to, žes mě zachránila. Neboj se, nikomu tvoje tajemství neprozradím." Trošku se jí ulevilo. „Děkuji. Bude lepší, když se Chenqua nedozví, že jsem se zachovala neopatrně." „Zachovala ses statečně, ne neopatrně." Zkoumavě si prohlížel její obličej. „Kolik je ti let?" „Podle západních výpočtů" - chvilku počítala - „dvasedm. Brzy mi bude dvacet osm." I když vypadala mladší, byla dospělá žena, přestože ji život přinutil, aby svoji ženskost potlačovala. „Nenapadlo tě někdy navštívit otcovu rodnou zemi?" Na okamžik se jí oči zastřely téměř nepřekonatelnou touhou. Potom zavrtěla hlavou. „Čínský bůh mi přikazuje zůstat v Číně." „Čínský bůh?" „Řídí můj osud. Nosí štěstí. K udržení jeho přízně pálím kadidlové tyčinky." Kyle všude možně viděl doutnat tyčinky ze santalového dřeva, ale nikdy ho nenapadlo ptát se na důvod. „Vidíš, kolik už jsem se toho od tebe dozvěděl?" Opatrně se posadil a naklonil se k ní. „Tobě by se nelíbilo, kdybys měla někoho, s kým by sis mohla svobodně promluvit, uvolnit se, přestat na chvilku předstírat?" Zkroutila ústa. „To, že jsem vám zachránila život, vám nedává právo mě zpovídat, lorde Maxwelle." Kyle si uvědomil, že začíná být příliš nezdvořilý, a znovu se opřel. „Promiň. Ale fascinuješ mě." „Nepochybně vás fascinuje všechno nezvyklé a obludné," řekla ledově. „Dobrou noc, pane. Na veřejná místa už znovu nechoďte. Muže, kteří vás napadli, někdo najal a osoba, která
usiluje o váš život, to může zkusit znovu." Kyle se zamračil a uvědomil si, že na svoje napadeni téměř zapomněl. „Proč by se mě někdo pokoušel zabít'.'" „Nemám tušení. Možná má Chenqua nepřítele, který se snažil vyvolat situaci, jež by mému pánovi způsobila potíže. Možná jste si vy sám nadělal vlastní nepřátele, protože jste se vyjadřoval příliš otevřeně a upřímně." „Lidé jako já jsou upřímní. V Kantonu jsem ale nepronesl nic, čím bych proti sobě někoho popudil." Podle toho, co mu Gavin prozradil o místní politice, připadalo Kyleovi pravděpodobnější, že se někdo pokoušel uškodit Chenquaovi. Smrt anglického lorda, který patřil mezi Chenquaovy obchodní partnery, by vyvolala v Číně i na Západě skandál. „Jak ses dozvěděla, že mě chtějí zabít?" „Můj informátor z Hog Lane slyšel dva členy gangu, jak se vychloubají, že si vydělají spoustu peněz, když se jim podaří vás zabít. Pohotově mi to přiběhl oznámit, když jsem se vracela z hongu." „Takže ty jsi opravdu špeh." „Ano. A vy byste mi za to měl být vděčný." Odešla se vztyčenou bradou jako pravá Skotka. Kyle věděl, že než sejde po schodišti dolů, bude z ní zase po korný Jin Kang. Podrbal se na hlavě, která ho pálivě svědila, a myslel na jiskru přitažlivosti, jež mezi nimi vzplála, když ho „Jin Kang" učil držet kaligrafický štětec. Nikdy, ani v nejdivočejší fantazii, by ho nenapadlo, že ten pokorný úředníček je ve skutečnosti neuvěřitelná žena, která ovládá bojové umění a holýma rukama dokáže zneškodnit šest útočníků. Jak na ni teď, když ví, kdo je, dokáže zapomenout? Navzdory únavě Troth informovala Chenquau o tom, co se večer stalo, jakmile se vrátila na ostrov Honam. Chenqua ji přijal ve své soukromé pracovně, na sobě měl nedbale uvázaný župan a tvářil se přísně. „Co naléhavého se stalo, že mě musíš rušit z odpočinku?" Troth se hluboce uklonila. „Velice se omlouvám, že tak
58
bezvýznamné stvoření jako já se vás odvažuje budit ze spánku, ale před dvěma hodinami se někdo pokusil zabít lorda Maxwella." Chenqua se zamračil. „Povídej." Stručně mu objasnila, co se odehrálo. Začala zprávou od Tenga a skončila tím, že pomohla Maxwellovi dostat se zpátky do hongu. Pověděla mu všechno až na to, že Angličan odhalil její pravou totožnost. Jednak by to Chenquau nepotěšilo, a pak kdyby promluvila nahlas o krátkém okamžiku své upřímnosti, ztratilo by se tím jeho kouzlo. Když skončila, Chenqua se zeptal: „Poznal jsi některého z útočníků?" „Jeden byl Xun Kee z gangu Červeného draka. Myslím, že všichni patřili k Červenému drakovi." Chenqua si pohladil vousy. „Zhan Hu, velitel Červených draků, by nikdy takový útok neschválil - musí jít o soukromou zakázku. Ověřím si to u Zhana. Mezi námi, měli bychom zjistit, kdo ty lotry najal, a ujistit se, že budou patřičně potrestáni." Troth projelo mrazivé zachvění. Tím, že identifikovala jednoho z násilníků, odsoudila nejméně půl tuctu mužů k mučení a smrti. I když si to jistě zasloužili, Troth byla natolik dcerou svého otce, že se jí nemilosrdnost čínské spravedlnosti příčila. Chenqua pokračoval: „Musíš lorda Maxwella chránil, dokud z Kantonu neodjede. Nevzdaluj se od něj. Využij Elliottovy pomoci, pokud to bude nutné - jemu také záleží na tom, aby Maxwell zůstal živ a zdráv." Potom ji propustil. Troth před Chenquaou poklekla. „Prosím, pane, vyber pro tento úkol někoho jiného. Já nejsem hodna tak velké odpovědnosti." „Zachránila jsi ho před smrtí Červených draků. To by v Kantonu mnoho mužů nedokázalo, a rozhodně žádny z nich není v mých službách." Místo aby mlčky přijala propuštění, Troth namítla: „Maxwell je vnímavější než většina fan-qui. Bojím se, že když s ním budu trávit víc času, prokoukne moje přestrojení."
59
Chenqua se na ni mdle usmál. „Věřím, že se ti ho podaří oklamat." Troth se znovu uklonila a začala ustupovat, vyčerpaná únavou a bolavými modřinami, které utrpěla v boji. Přestože na Chenquau i Maxwella její vítězství hluboce zapůsobilo, Troth věděla, že jí pomohl vyhrát hlavně okamžik překvapení, jímž početnou přesilu přemohla. Svému podílu ran však neušla. V soukromí svého pokoje se svlékla, vzala si bavlněný župan, rozpustila si vlasy a prohlížela se v zrcadle. Obraz, který se na ni díval, byl ošklivý a nezajímavý, ale rozhodně měl tvář ženy, nikoliv bezpohlavního Jin Kanga. Troth si pomaličku prsty pročísla vlasy, takže jí spadaly až do pasu. Proč se na ni Maxwell díval s takovým zaujetím? Nejspíš proto, že byla zvláštní. Na okamžik uvěřila, že se v Maxwellově pohledu zračil obdiv. Alespoň ho nešokovalo, že je míšenka. Jsi se svým životem spokojená? Odvrátila se od zrcadla Samozřejmě že byla spokojená. Jenom blázen touží po nemožném. Nenapadlo tě někdy navštívit otcovu rodnou zemi? Jen bohové věděli, jak moc po tom toužila! Prvních dvanáct let svého života se bez přestání těšila na den, kdy ji otec jako svoji právoplatnou dceru vezme do Skotska. V té době si ještě neuvědomovala, že ji otec miluje zaslepeně. V jeho očích byla krásná, ale otcova nekritická láska jí, bohužel, nepřipravila na to, že ostatní si myslí něco jiného. Nelitovala, že byla jeho mazlíčkem. Škoda, že umřel... Přání nemohou změnit lidský osud. Troth poklekla před malým oltářem a zapálila tři vonné tyčinky na počest otce i matky. Vůně kouřícího santalového dřeva ji uklidňovala. Měla štěstí, že patřila k vlivné domácnosti, dostalo se jí vzdělání ve dvou jazycích, zatímco většina čínských žen stěží uměla číst a psát, a mohla se volně pohybovat po Kantonu. Zbláznila by se, kdyby z ní Chenqua udělal obyčejnou služku, která nesmí vycházet z domu. Ale byl tohle život, který by jí vybral otec? Troth pozorovala kouřící proužek dýmu stoupající z rozžhavených konečků
vonných tyčinek. Jistě by byl rád, že ji Chenqua zachránil před smrtí hlady - se svým vzhledem by se neuživila ani jako ta nejobyčejnější prostitutka. Ale Hugh Montgomery by určitě nechtěl, aby jeho dcera pracovala převlečená za úředníka, bála se zvednout hlavu a podívat se lidem do očí. Když byla malá, vyprávěl jí před spaním pohádky o skotské královně Marii, která vedla muže do boje s rozevlátými rusými vlasy, jež za ní vlály jako prapor. Vysvětloval jí, že ve Skotsku mají ženy stejnou cenu jako muži, že nejsou jen nízká stvoření, jež převyšuje i ten nejprostší muž. Vychoval ji jako křesťanku, která věří v ráj a která si nemusí předcházet mrtvé, aby jí dovolili vstoupit do říše stínů. Zatracený Maxwell! Je to jeho vina, že teď vzpomíná na sny z dětství, na to, že se jednou bude bezstarostně projížděl po skotských blatech a hovořit s muži jako rovná s rovným. Že bude hrdá na to, že je žena, a nebude muset skrývat ženské šaty jako něco, zač je potřeba se stydět. Vložila dýmající tyčinky do porcelánového stojánku, vstala a začala přecházet po místnosti. Maxwell se o ni
zajímal pouze z toho důvodu, že mohla uspokojit jeho cestovatelkou zvědavost. On nesnil večer v posteli o tom, že ji drží v náručí, netoužil po ní... Troth se zachvěla, zastavila se a přitiskla si ruce na obličej. Naštěstí Maxwell brzy odjede a ona znovu najde ztracený klid. Přesto, když konečně ulehla, zapochybovala, jestli se jí dřívější klid ještě někdy podaří získat.
Kapitola 8
Druhý den ráno se Kýle probudil brzy a celé tělo ho bolelo od kopanců a ran, které předchozí večer utržil.Troth nejspíš došla k závěru, že budit Gavina Elliotta není třeba, když s ní byl Kyle schopen diskutovat. Ale teď to musí Gavinovi někdo říct.
Kyle si opláchl obličej studenou vodou a belhal se chodbou k přítelově pokoji, který byl také orientován na řeku. Mladší členové firmy se museli spokojit s dusnými krcálky s výhledem na dvorek naproti městské zdi. Kyle zaklepal a okamžitě se ozvalo Gavinovo zavolání: „Dále." Kyle vešel a zastihl přítele, jak sedí u stolu u okna a probírá se korespondencí. Na sobě měl volný čínský oděv a byl obklopen směsicí nábytku západního i východního stylu. Připomínal obraz dokonalého obchodního krále. Dokázal se vzpamatovat z finančních problémů, které zdědil spolu s Elliottovou společností, a byl na nejlepší cestě stát se nejhohatším mužem Ameriky. Gavin při pohledu na Kyleovy modřiny tiše hvízdl. „Co se ti, proboha, stalo? Měl jsi dojem, že když se nezapleteš do námořnické rvačky, nebude tvoje návštěva Kantonu úplná?" ,,Kéž by to bylo takhle." Kyle si vzal šálek čaje z podnosu na Gavinově stole, ochutnal ho a souhlasně pokýval hlavou. „Tahle směs mi chutná. Citrónová?"
„Správně. Zatím je nejlepší, ale experimentuji dál. A nesnaž se měnit téma - co se stalo včera večer?" Kyle se opatrně posadil na dřevěnou židli. „Nějaký kluk mě vylákal z Hog Lane, abych se šel podívat na zpívající cvrčky, a v zapadlé uličce mě napadla skupina šesti mužů. Vypadalo to, že mě chtějí zabít, ne okrást." „Panebože!" Gavin odložil pero. „No, to je neslýchané. V Settlementu se Evropanům zatím nikdy nic nestalo. Jak se ti podařilo utéct?" Kyle si už stačil připravit upravenou verzi pravdy. „Naštěstí jsem měl nůž. Šli po mně sice tvrdě, ale podařilo se mi vrátit se do Hog Lane bez větších zranění. Pak mě uviděl Jin Kang pracoval až do noci v anglické továrně -a pomohl mi vrátit se zpátky."
Gavin zkřížil ruce na prsou a zamračil se. „Neříkal Jin, proč si myslí, že napadli právě tebe?" „Říkal, že to je možná práce Chenquaových nepřátel. Zase ten můj proklatý titul - kdyby zabili lorda, vyvolalo by to mnohem větší skandál, než kdyby zabili obyčejného člověka." „To je pravda. Chenqua to vyřídí - muži, kteří tě napadli, s největší pravděpodobností do osmačtyřiceti hodin skončí rozsekaní na kousky v nějakém psím žrádle. Ale ty by ses měl pro jistotu až do svého odjezdu zdržovat už jenom v hongu." „Ne." Kyle vstal. „Chci poznat z Číny alespoň to málo, co mohu. Vyčítal bych si, kdybych celou dobu proseděl ve skladu. Jestli tě to uklidní, budu s sebou nosit pistoli a vycházet nebudu jen večer a bez doprovodu." „Se zbraněmi buď opatrný - my, cizí ďáblové, máme nařízeno pohybovat se neozbrojení." Kyle přikývl. „Mohl bych využít Jin Kanga jako doprovod, až půjdu ven? Umí anglicky natolik, že se domluví, i když jen v omezené míře." „Dobrá volba. Ochrání tě před nebezpečím spojeným s Chenquaou. Nepotřebuješ doktora? Ta modřina na oku ti ošklivě černá."
„Není první a nejspíš ani poslední." Kýle odešel s dobrým pocitem. Nejenže neprozradil Trothino tajemství, a nakonec se ještě bude moct těšit z její společnosti. Troth to ráno pracovala v Elliottově obchodní společnosti. kde překládala soubor úředních listin. Mravenčení za krkem ucítila ještě dřív, než se za ní ozval známý hlas. „Dobré ráno, Jin Kangu. Dostal jsem od Elliotta svoleni, že tě dnes mohu plně využít pro svoje potřeby." Troth se znepokojeně podívala na lorda Maxwella, kterému se vcelku dobře podařilo zamaskovat modřiny z předchozího večera. Náhodnému kolemjdoucímu by na jeho slovech nepřišlo nic divného, ale Troth neušlo, že se mu z očích zračí čertovina.
Troth opatrně propírala štětec v misce s vodou. „Máte pro mě práci, pane?" „Elliott tvrdí, že znáš nejlepší obchody a hospody v Settlementu, proto bych rád, abys mě doprovodil. Potřebuji nakoupit dárky pro svoji rodinu." Jeho rodina. Samozřejmě. „Bude mi potěšením, pane. Jsem si jist, že vaše žena a děti budou mít radost, že jste jim dárky vybíral osobně, vlastníma rukama." Kyleův výraz ztvrdnul. „Nemám ani ženu ani děti, ale mám spoustu příbuzných, které chci potěšit dárkem. Můžeme vyrazit hned?" ,,Jak jeho lordstvo poroučí." Bylo to směšné, ale Troth měla v skrytu duše radost, že ni jeho návrat domů nečeká žádná krásná Angličanka. Skotské geny jí zakazovaly myšlenky na cizoložství, dokonce ani ve snu se na ně neodvažovala myslet. Čínskou část její osobnosti jiné ženy nezajímaly. Mei-lian byla ochotná stát se Maxwellovou mladší ženou. Nebo dokonce konkubínou, která nemá žádná legální práva a je odkázána jen na přízeň svého pána... Troth se za své úvahy zastyděla a následovala Maxwella na i rušné čtvercové prostranství, kde neustále pobíhali lidé vyřizující obchodní záležitosti. Shluk více lidí Troth znervózňoval. Pro vraha by nebylo nic lehčího, než se v davu k Maxwellovi přitočit, vrazit mu nůž mezi žebra a bez povšimnutí zmizet. Naštěstí nebyl Maxwell žádný hlupák. Měl v sobě vypěstovanou ostražitost, díky které přežil i na mnohem nebezpečnějších místech, než bylo tohle. Když budou oba dávat pozor, nic se mu nestane. Pro všechny případy u sebe měla Troth schovaný nůž. Mezi hongy vedly dvě uličky, které obě ústily do ulice U Třinácti továren. Aniž by se Troth s Kyleem domlouvali, dali přednost Old China Street před Hog Lane. Cestou Maxwell prohodil: „Zkus se netvářit tak sklíčeně, Jin. Cílem dnešního dne není jen nakoupit dárky a poznat místní obchodní zvyky, ale taky se trochu pobavit."
Troth vrhla na Maxwella překvapený pohled: „Pobavit se, pane?" „Na mladého muže jsi moc vážný." Maxwell se zastavil před obchodem s otevřeným průčelím a prohlížel si sadu koulí důmyslně vyřezaných ze slonové kosti, z nichž menší byly složitě umístěny uvnitř větších. „Tohle by mému bratrovi připadalo zajímavé. Neuvěřitelná řezbářská práce." Hodil kouli Troth. Lekla se tak, že ji málem upustila. „Takovouhle sadu řezbář vyřezává mnoho měsíců, pane," řekla a nevěděla, jak na Maxwellovu potřeštěnou náladu reagovat. „Kvalitní, velice dobře zvolený dárek. Co ještě hledáte?" „Chytré, zajímavé hračky, které by zaujaly děti. Pro dámskou část rodiny černě lakované šperkovnice a hedvábí. Možná pár kousků nábytku." Vešel do obchodu a zastavil se před vystavenými lahvičkami vyřezanými z drahých kamenů jako nefrit, jantar a tyrkys. „Roztomilé cetky, jako například tyhle." Prodavač s nadějí v očích přistoupil k Troth a čínsky jí vysvětloval, že dostane provizi ze všeho, co si fan-qui v obchodě koupí. Odměřeně jeho nabídku odmítla. Považovala za věc cti, aby Maxwell odjel z Kantonu s tím nejlepším zbožím,
pořízeným za co nejnižší ceny. Anglicky řekla: „Jinde mají lepší zboží, pane." Majitel obchůdku pochopil základní význam Trothiných slov a lámanou angličtinou energicky protestoval. Maxwell přistoupil na Trothinu hru a předstíral nezájem, jako by chodil nakupovat denně. Po půl hodině jim prodavač zabalil objemný balík lahviček a předmětů vyřezaných ze slonoviny s tím, že je nechá doručit do Elliottovy společnosti. Pokračovali do obchodů se šperky, lakovaným zbožím a porcelánem. Maxwell měl na kvalitní věci oko a uměl skvěle smlouvat. Vypracovali si s Troth dokonalý systém němého dorozumívání, kdy stačilo, aby se Maxwell na Troth nenápadně podíval, a ona buď kývla, nebo zavrtěla hlavou podle toho, jestli 7
už dosáhl výhodné ceny, nebo jestli stálo za to dál smlouvat. Maxwell znuděně krčil rameny a naprosto věrohodně se tvářil, že chce jít pryč, což vždycky přineslo novou, ještě nižší cenu. Troth se bavila přesně tak, jak si Kyle přál. Tiše se radovala z toho, jak s ním utrácí horentní sumy peněz. Chenqua byl určitě mnohem bohatší, ale Troth nikdy neměla příležitost být svědkem toho, jak své bohatství vydává. Když vycházeli z obchodu, kde Maxwell nakoupil závratné množství hedvábných malovaných vějířů a vějířů vyřezávaných ze slonoviny, zeptala se: „Vaše země je tak malá, že chcete pro každého obyvatele koupit dárek?" Zasmál se. „To ne, tyhle drobnosti kupuji do zásoby, hodí se jako pozornost pro přátele a služebnictvo. Pro člověka, který nikdy nebyl dál než dvacet mil od rodného města, je neobvyklá lahvička parfému nebo vějíř vzácný i drahý dar. Připomínka, že svět je velký a rozmanitý." Otáčel v prstech jedinou lahvičku, kterou si vzal s sebou z prvního obchodu; byla vyřezaná z křišťálu a protkaná tmavými žilkami. „Samozřejmě si chci taky koupit přízeň svých neteří a synovců, které jsem ještě neměl čest vidět." Troth zapochybovala, jestli má Maxwell opravdu zapotřebí kupovat si něčí přízeň, ale se záplavou dárků, kterou zasype dosud nepoznané děti ve svém příbuzenstvu, bude určitě patřit mezi ty nejoblíbenější strýčky. Její otec byl také takový. Pokaždé, když se vrátil z. nějaké cesty, Troth kolem něho netrpělivě poskakovala a napjatě čekala, jaké poklady přivezl. Přestože se jí nakupování líbilo, v poledne začala pociťovat únavu. Věděla, že chodit po obchodech, a nemít přitom moc peněz je vyčerpávající, ale neuvědomila si, že kupovat všechno, co se člověku zalíbí, unaví úplně stejně. „Nechcete se vrátit do hongu na oběd, pane?" „Ani ne. Co obědvají Kantoňané?" Maxwell sklouzl pohledem ke stánku s nudlemi na protější straně ulice. „Tamhle si lidé kupují nějaké jídlo. Pojďme tam!" „Pane, nemůžete jíst u stánku s nudlemi!" „Proč ne? Jsou snad žaludky fan-qui jiné než kantonské?" 7
„Ne, ale...není to pro vás důstojné," vysvětlovala Troth rozpačitě, protože věděla, že Chenqua i Elliott si její péči o Maxwella představují jinak. „K čemu je mi důstojnost, když mě ochudí o zajímavé zážitky!" Maxwell odhodlaně vykročil ke stánku na druhé straně. Troth jim oběma odevzdaně objednala misku vývaru s nudlemi. Potom musela Maxwellovi vysvětlit, jak má držet hůlky. Na první pokus si nevedl špatně. Když snědli nudle, Maxwell spokojeně prohlásil: „Vy nikající. Co prodávají ostatní pouliční prodavači?" Troth ho seznámila s voňavou rýží, knedlíky a sladkostmi a nakonec ho zavedla do čajovny na čaj. Všude si Maxwella překvapeně prohlíželi, protože většina lidí ještě nikdy neviděla, že by fan-qui jedl na ulici. Maxwell si zvědavých pohledů nevšímal, zjevně zvyklý na to, že kamkoliv jde, přitahuje pozornost okolí. Troth ho tajně pozorovala, překvapená jeho zájmem o každodenní život Kantoňanů. Maxwellovo nadšení bylo nakažlivé. Měl pravdu, když jí vyčítal, že se tváří sklíčeni
Léta se její život skládal jen z povinností a posluhování. V Angličanově společnosti se ale Troth najednou dívala na i úplně jinýma očima. Usrkla čaj a smutně si pomyslela, že Maxwell se co nevidět vrátí do svého anglického světa a ona znovu spadne do známé jednotvárnosti a osamělosti. Ale zbude jí alespoň pár pěkných vzpomínek na zvláštní pouto přátelství, které se mezi nimi vytvořilo.
Kapitola 9
Po návštěvě čajovny se zastavili v obchodě s parfémy. Pod záminkou, že chce Maxwellovi dobře poradit, se Troth oddávala opojné záplavě vůní. Kdyby mohla žít jako žena, určitě by se
každý den voněla. Dál jejich kroky směřovaly k obchodníkovi s kořením a s různými potravinářskými přísadami. Maxwell si koupil vzorky snad všeho, co obchod nabízel, a když dospěl k po slední nádobě, zamračil se. „Hádám, že tohle je sušená bergamotová kůra." Troth o něčem takovém nikdy neslyšela. „Bergamot?" „Ovoce, něco jako pomeranče." Maxwell ji přidal ke svému sáhodlouhému nákupu a zamířili do posledního ob chodu, největšího předváděcího obchodu s hedvábím v Settlementu. Majitel už slyšel o štědré pochůzce lorda Maxwella ulicí U Třinácti továren a nedočkavě ho očekával. Když Troth uvedla Maxwella do předváděcí místnosti, obchodník se před nimi hluboce uklonil. „Můj ubohý obchod je nadmíru poctěn vaší návštěvou, vzácný pane. Modlím se, abyste nu dovolil předvést vám svoje nedokonalé zboží." Maxwell kývl a asistenti začali odvíjet štůčky látek Mnohametrová záplava lesklých látek padala na podlahu, dokud se místnost nerozzářila bezpočtem jasných barev Maxwell si vybral dva tucty rolí nejjemnějšího materiálu a řekl: „Ještě bych si rád koupil nějaké dámské šaty v čínském stylu. Máte něco ušitého?" ,,Pár kousků by tu bylo." Další příkaz a asistenti přinesli ze skladu tucet hotových šatů, které uctivě rozložili na stole. Róby by určitě neurazily ani urozené dámy z Pekingu, Troth se snažila ovládnout svoji touhu a jen lehce se dotkla nádherných broskvových šatů z kesi, brokátu s vetkaným vzorem. „Pozoruhodná kvalita," zamumlala, jako by m nic jiného než kvalita nezajímalo. Maxwell prohlásil: „Ty by se mohly líbit mojí švagrové a barva jí bude také slušet." ,,Ženy fan-qui jsou takhle malé?" překvapeně se divila Troth. ,,Meriel ano, ale moje sestra je vyšší." Maxwell zvedl největší šaty, jasně červené, s vyšitými květinami a motýly. Nejspíš to byly svatební šaty, protože červená barva znamenala štěstí a byla to typická svatební barva. „Lucia
vysoká přibližně jako ty." Maxwell přiměřil šaty Troth k ramenům. „Myslíš, že by se tohle nějaké ženě líbilo, Jin?" Jakmile ucítila dotyk jeho prstů na ramenou, projela jí vlna zachvění, ještě silnější, než když mu ukazovala, jak má držet kaligrafický štětec. V Maxwellových očích se objevily rozpaky. Po chvilce napjatého ticha Troth řekla: „Vaše...vaše sestra bude určitě potěšena takovýmto darem, pane." Maxwell polkl, ustoupil o krok dozadu a položil červené šaty zpátky na stůl. „Děkuji ti za tvůj názor." Zatímco Maxwell dokončoval nákup, Troth se stáhla do rohu místnosti. Neprozradil její totožnost - ale skutečnost, věděl, že je žena, mezi nimi všechno změnila. Nelitovala toho.
Po nákupní výpravě se Troth vrátila k překladu, i když po tak namáhavém dni by zamířila nejraději domů. Práci dokončila, až když stíny v kanceláři začínaly tmavnout. Uklízela stůl, když se objevil Maxwell a podával jí objemný balíček zabalený v papíru. „Pro tebe. Poděkování za tvoji ochotu." Vyplašeně zašeptala: „Nezasluhuji zvláštní dar za pouhé konání své povinnosti, pane." Maxwell ztišil hlas, takže ho nikdo jiný nemohl slyšet. „Včera v noci jsi mi zachránila život. Copak ti za to nemohu ani projevit vděčnost?" Pochopila, že jí nechce být ničím zavázán, a proto odpověděla: „Jak si přejete, pane." „Přeji. Dobrou noc, Jin." Věnoval jí tajný úsměv a odešel. Troth hořela zvědavostí, ale před ostatními nemohla balík otevřít. S nic neříkajícím výrazem ve tváři vyšla z hongu a přeplavila se přes řeku s převozníkem, který ji obvykle vozil. Že je vzrušená, prozrazovalo jenom to, jak pevně svírala balíček. Podobnou nedočkavost cítila naposledy jako dítě, když čekala
na otce vracejícího se z cest. Teď už ale byla velká a došlo jí, že to, co cítí, není pouhá radost z dárku, ale také potěšení z toho, že na ni někdo myslí, jako na ni myslíval otec. Představa, že pronikla do Maxwellových myšlenek, ji hřála u srdce. Konečně byla v bezpečí svého pokoje a mohla nerušeně dárek rozbalit. Rozhrnula papír a vydechla. V balíku byly nádherné šarlatově rudé šaty, které jí Maxwell přiměřoval v obchodě. Opatrně se dotkla prsty přepychové látky. On si všiml, jak toužebně se na šaty dívala, a splnil jí tajné přání. Zvedla šaty a uviděla, že v balíčku je ještě křišťálová lahvička s omamně vonícím parfémem z obchodu s vůněmi. Pak tam byl dlouhý náhrdelník z jantaru, sada zlatých hřebenů a nádherný elegantní slonovinový vějíř. Všiml si všeho, co se jí při nakupování líbilo. A pro ni to byl ten nejkrásnější dárek od doby, kdy otec umřel. Od jeho smrti nikdo jejím tajným přáním nevěnoval pozornost, a ta doba představovala víc než polovinu jejího života. Pomalu si sundávala mužské šaty, které nosil Jin Kang, a vychutnávala chvíli, kdy se mohla obléknout do ženského prádla a hedvábných kalhot. Vykartáčovala si vlasy a vetkla si do nich zlaté hřebeny, jak je nosily portugalské ženy spíš než Číňanky. Nalíčila se a úplně nakonec si na sebe vzala červenou róbu. Stoupla si na druhý konec pokoje, což jí umožnilo vidět se v zrcadle téměř celou. Šaty jí padly jako ulité a nádherně kontrastovaly s černými vlasy. Vypadala exoticky, ale překvapivě půvabně, nádherná míšenka západní a východní rasy. Bylo to samozřejmě šaty. Každá žena by v nich vypadala kouzelně, nicméně ani takové konstatování neubíralo Troth nic z jejího potěšení. Poprvé od dětství měla radost z toho, jak vypadá. Tiše se zasmála, zatočila se v malém pokojíčku a připadala si nádherně žensky. Jaké by to asi bylo, kdyby mohla být už napořád ženou? Zastavila se, znovu se podívala do zrcadla a najednou vystřízlivěla. Fan-qui se od sebe víc lišili než Číňané, kdyby
mezi nimi žila, nebyla by tak nápadná jako v Kantonu. Měla hladkou pleť a husté lesklé vlasy, a kdyby žila v Británii a nosila šaty jako ostatní fan-qui, byl by její vzhled přijatelný. Výškou by zapadla mezi ostatní a její nesvázaná chodidla by také vypadala normálně, neřadila by ji ke služebnictvu nebo sedlákům. Troth se pomalu posadila na postel a zasnila se. Představa, že jednou odjede do Skotska, se po otcově smrti rozplynula. Když do jejich domu na úbočí kopce v Macau přišel Chenqua a oznámil jí zprávu o otcově smrti, bylo jí dvanáct. Zprvu odmítla uvěřit, že už otce nikdy neuvidí, ale Chenqua jí vysvětlil, že loď Hugha Montgomeryho se roztříštila o skály a tělo jejího otce, které vyplavilo moře, našli a identifikovali. Zhroutila se a dostala hysterický záchvat, který ji přešel, až když jí Chenqua vyčetl, že se chová nepatřičně. Připadala si jako omámená, ale chtěla mu vyhovět, a tak se ovládla a slzy si schovala, až nastane noc. To, že se tak vlivný obchodník, jako byl Chenqua, rozhodl osobně zařídit poslední věci jejího otce včetně převzetí odpovědnosti za ni, nezletilé dítě smíšené krve, byl projev nebývalého přátelství. Bouřka, která rozmetala otcovu loď a vzala mu život, zničila také všechno jeho zboží, a tudíž i zisk, z kterého by následující rok žili. Troth se od otcova kompradora, velmi schopného muže, který se jim staral o majetek, dozvěděla, že Chenqua z vlastních peněz zaplatil otcovy dluhy, aby jméno Hugha Montgomeryho zůstalo nepošpiněné. Přesto v následujících letech slýchala obchodníky mluvit o jejím otci pohrdavě. Aby hned horkokrevně nevyskočila na jeho obranu, bylo pro ni jednou z nejtěžších zkoušek sebeovládání. Když se prodal dům, vzal bohatý obchodník Troth na svoji největší džunku a plavil se s ní osmdesát mil proti proudu řeky Pearl do Kantonu. Po cestě jí vysvětlil, že by chtěl využít její jazykové znalosti, ale může to udělat jedině tehdy, když bude Troth ochotná předstírat, že je muž. Byla příliš malá na to, aby si uvědomila důsledky takového rozhodnutí, a protože se snažila Chenquaovi za každou cenu vyhovět, poslušně souhlasila s jeho
návrhem. Než dojeli do Kantonu, z Troth Montgomeryové se stal Jin Kang, který byl užitečný tak, jak by Mei-lian nikdy být nemohla. Troth přijala život v Kantonu bez vyptávání, vděčná za to, že jí Chenqua poskytl bezpečí ve svém domě. Představoval pro ni sice chladného pána s vysokými nároky, ale vždycky se k ní choval laskavě, přestože byla jen chudý sirotek. Od té doby ho považovala za svého zachránce a sám Chenqua k ní přistupoval jinak než k ostatním členům své domácnosti. To, že trávila hodně času s fan-qui, umožnilo Troth nezapomenout angličtinu, i když jiné výhody kromě bezpečí jí život v Chenquaově domě neskýtal. Bylo jí souzeno zůstat Chenquaovým bezpohlavním zvědem až do smrti? Jako dítě uvažovala anglicky a považovala se spíš za Skotku než Číňanku. I když pak prožila víc než polovinu života v Kantonu, a teď myslela převážně čínsky, skotská povaha ji neopustila. Možná ještě nebylo pozdě na to, aby odjela do otcovy rodné země a začala žít tam. Začít nový život v cizí zemi bez přátel a bez peněz by určitě nebylo jednoduché. Už jen našetřit si na cestu byl problém, i když - kdyby prodala všechen svůj majetek, možná by to stačilo. Dokázala by prodat matčiny šperky i nádherné šaty, které jí Maxwell daroval? Mučivá představa. I kdyby se jí nakonec podařilo rezervovat si místenku na fanqui lodi, určitě by se z Kantonu jen tak jednoduše nedostala. Dokud byla Chenquaovi užitečná, nedovolil by jí odjet. Musela by o pomoc požádat některého z bílých obchodníků, musel by si ji najmout, aby mu na cestě do Británie tlumočila. Troth se zamračila. Práci by nejspíš našla u Východoindické společnosti, ale určitě by neměli radost, kdyby zjistili, že je po celé dlouhé roky podváděla. Přesto Troth nedokázala snést pomyšlení, že bude dál žít v Číně jako Jin Kang, když by v Británii mohla žít jako žena. Povzdechla si, protože věděla, že i v rodné zemi svého otce by musela řešit spoustu problémů. Žít svobodně tak, jak touží, nebylo nesplnitelné přání. Ale má dost odvahy a rozumu, aby ho
uskutečnila? Troth se bála, že nemá.
Kapitola 10 Anglie prosinec 1832 Troth, vyčerpaná pláčem a nedostatkem spánku, ještě dřímala, když se ozvalo zaklepání na dveře a do ložnice vešla služebná s podnosem, na kterém nesla snídani. Sedavé světlo, jež pronikalo do pokoje, dávalo tušit, že je ponuré zatažené ráno. Služebná přistoupila k posteli a nejisté se zeptala: „Dat si madam šaj?" Kde se naučila tak skvěle napodobovat lámanou angličtinu cizinců? Troth úsečně odpověděla. „Čaj bych si dala velice ráda, děkuji." Služebná se začervenala. „Promiňte, madam, zaslechla jsem, že jste cizinka." „To je pravda, ale představte si, že někteří cizinci umí anglicky." Dál už nechtěla dívku zahanbovat, a proto se jí zeptala: „Jak se jmenujete?" „Sally, madam." Postavila podnos se snídaní na Trothinu postel a snažila se skrýt zvědavý pohled. Troth si už na podobné pohledy zvykla - i na to, že si ji lidé zcela bezostyšně prohlížejí -
dělo se to během plavby i potom, když přijela do Británie. Copak v Shropshire nikdy neviděli Číňana? Dokonce i v Londýně budila pozornost. „Máte ještě nějaké jiné přání, lady Maxwellová?" „Ne, děkuji, Sally, to je všechno." Služebná se uklonila a nechala Troth s podnosem a snídaní, která se skládala ze slaniny, vajíček, párku, teplého chleba, másla a marmelády. Anglické snídaně už Troth nepřekvapovaly, i když bez rýže jí stále připadalo, že jídlu něco chybí. Hladově všechno zhltla a do poslední kapky vyprázdnila i čajovou konvici, ve které byla docela dobrá odrůda Young Hyson. Pak vstala z postele, připravená čelit novému dni, a překvapeně zjistila, že šaty, které měla na sobě předcházející den, někdo vykartáčoval a úhledně rozložil na židli. Zbytek jejího ubohého šatníku byl pečlivě složený ve skříni. Ve warfieldském parku se o hosty dobře starali. Když se Troth oblékla, vyšla z pokoje a našla lady Grahamovou, jak si stočená v křesle naproti jejím dveřím čte knihu. Dnes ráno si hraběnka oblékla jednoduché zelené šaty a stříbřité blonďaté vlasy si spletla do volného copu. Nicméně byla stejně okouzlující jako předchozí večer, kdy na sobě měla společenskou toaletu. I když byla přibližně stejně stará jako Troth, vyzařovala z ní vyrovnanost, která byla v Číně typická hlavně pro starší ženy. Jakmile se Troth objevila v hale, lady Grahamova odtrhla oči od knihy. „Dobré ráno. Vyspala jste se dobře?" „Ano, celkem ano. Děkuji za pohostinnost, lady Grahamova." „Jmenuji se Meriel." Hraběnka vstala z křesla, ale knihu na něm nechala ležet. „Nechtěla byste se se mnou jít projít do skleníku? Je tam klid." Troth, vděčná za přátelské gesto, odpověděla: „Klidu není nikdy dost." Společně sešly po schodech do chodby, kam byla předchozí večer při svém příchodu uvedena. Když Kyle tvrdil, že je jeho švagrová malá podobně jako kantonské ženy, měl pravdu. „Váš
manžel - jak je mu?" Meriel si povzdechla. „Jako by jedna jeho část umřela. Kyle sliboval, že se jednoho dne vrátí domů, a myslím, že Dominik o tom nepochyboval, přestože se Kyle vydal na tak nebezpečnou cestu." „Mrzí mě, že jsem tomu nedokázala zabránit," řekla Troth nešťastně. „Manžel mi vyprávěl, co se stalo. Pochopila jsem, že jste sama měla co dělat, abyste vyvázla živá. Díky vám alespoň víme, co se stalo." Meriel polkla. „Je to lepší než...než věčně čekat." „Znala jste Kylea dobře?" „Osobně jsme se setkali jen několikrát, znala jsem ho spíš z dopisů, které posílal Dominikovi." Meriel zmlkla a beze slova vedla Troth domem, dokud neotevřela dveře a obě ženy se neocitly v říši divů. Troth vydechla a okouzleně vešla do obrovské prosklené oranžérie, kde měla dojem, jako by se ocitla zase zpátky v Kantonu. Vzduch byl tropicky vlhký a voněl po citrusech. Byly tu keře a květiny a klikaté cihlové pěšinky a lavičky. Nejkouzelnější ze všeho bylo, že venku za okny padal sníh a halil svět do bílého krajkoví. „Tohle je v zimě moje nejmilejší útočiště," řekla Meriel. „Místo, kde s ním a čekám na jaro." „Nádhera." Troth popošla k prosklené stěně, odkud mohla pozorovat padající vločky. „Už jste někdy viděla sníh?" Troth zavrtěla hlavou. „Nikdy. Nikdy mě nenapadlo, že je tak krásný." Obrátila se ke své hostitelce. „Když jsem Kyleovi vyprávěla, že můj pán Chenqua má nejkrásnější zahradu na světě, tvrdil, že vy máte stejně tak krásnou. Teď vidím, že měl pravdu." Meriel se potěšené usmála a posadila se na dřevěnou lavičku, ze které byl nádherný výhled na pravidelné květinové záhony a geometricky zastřižené živé ploty, jež vytvářely v padajícím sněhu důmyslné obrazce. „Těší mě, že měl o naší zahradě tak
vysoké mínění. V tuhle roční dobu venku všechno spí, ale na jaře budete překvapená, jak krásně to tam kvete." Troth se posadila na druhý konec lavičky. „Promiňte mi moji zvědavost, pokud se ptám nevhodně, ale nerozumím, jak může být váš manžel a zároveň i Kyle lordem, když jsou bratři." „Grahamovský titul patřil původně naší rodině, ale po smrti mého strýce by zanikl," vysvětlovala Meriel. „Tchán nechtěl, aby rodina o tak dobrý titul přišla, proto oficiálně požádal krále, aby ho obnovil v můj a Dominikův prospěch." Která matka by si pro svého syna nepřála titul? Kyle Troth vyprávěl o Dominikových a Merieliných dětech, o synovi a dcerce, kteří se narodili, až když odjel z Anglie, těšil se, že je poprvé uvidí... Zatímco se Troth snažila zbavit nepříjemně škrtivého pocitu v krku, objevil se ve skleníku zrzavý kocour. Zvědavě si ji prohlížel žlutýma svítivýma očima a najednou jí skočil na klín. Několikrát se zatočil dokolečka a pak se pokojené uvelebil. Troth opatrně pohladila lesklou srst a Meriel řekla: „Teď patříte oficiálně do rodiny. Gingerovi se laky líbíte." „Jste velice laskavá, lady Grahamova," odpověděla bezradně Troth. „Znala jsem se s Kyleem jenom několik týdnu a nejsem si jistá, jestli náš sňatek bude považován za platný. Pouze jsem vám přijela oznámit, co si manžel přál. Nejsem hodna stát se členem vaší rodiny." Meriel se dotkla Trothiny ruky a jemně ji pohladila. ,,Vyprávejte mi." Troth se zhluboka nadechla a začala popisovat okolnosti, za jakých se s Kyleem brali. Meriel zamyšleně poslouchala, aniž by dávala najevo překvapení nebo pohoršení. Když Troth skončila, Meriel řekla: „Poněkud nekonvenční, ale přesvědčivé. Pokud jde o právní platnost obřadu...," povzdechla si. „Jde o spornou otázku, když už Kyle nežije. Nemáte žádnou manželskou smlouvu, přesto si myslím, že vaše vdovská práva a jeho osobní majetek vám zajistí dostatečnou svobodu a pohodlný život přesně tak, jak si to Kyle přál." ,,Nemohu přijmout jeho majetek! Nemiloval mě. Jenom za
mě cítil zodpovědnost." „A vy jste ho milovala?" Troth se zajíkla. Měla by to popřít, ale nedokázala to. Meriel v Trothině výrazu vyčetla odpověď a pokračovala: „Je dobře, že našel na konci života někoho, kdo ho měl rád. Vaše dědická práva nebude nikdo zpochybňovat." Troth si přitiskla ruku na oči, aby zakryla slzy. Byla by blázen, kdyby odmítla finanční zajištění, ale nabídka stát se členem Kyleovy rodiny pro ni znamenala mnohem víc. Od otcovy smrti nikam nepatřila. „Jste strašně...laskavá. Jak můžete chtít přijmout mezi sebe někoho, jako jsem já, někoho, kdo je úplně jiný, kdo do vašeho světa nepatří?" „Já sama jsem si ve vlastní rodině připadala jako přistěhovalec mnoho let. Lidi spojuje láska a vy jste Kylea milovala," řekla Meriel jemně. „Náš dům je vám k dispozici tak dlouho, jak dlouho v něm budete chtít zůstat." Troth se rozplakala a zároveň pocítila obrovskou úlevu.
Kapitola 11 Kanton, Čína jaro 1832 ,,Dáte si ještě trochu vína, lorde Maxwelle?" Chenqua se pozorně naklonil ke svému hostu. „Ano, děkuji. Vaše vína jsou skvělá." Kyle ochutnal malý doušek a sluha mu okamžitě dolil skleničku. Gavin, další z pozvaných hostů, Kylea varoval, ať počítá s nejméně třiceti chody během pěti nebo šesti hodin, takže umírněnost a přísné sebeovládání byly na místě. Kyle recepci v Chenquaově domě uvítal s radostí, protože se mu zatím nepodařilo vidět vnitřek žádné čínské rezidence. Obchodníkovu domácnost tvořila rozlehlá, vzdušná budova s typicky tvarovanými střechami, nádvořími a mramorovými podlahami. Jídla, která se podávala, byla neméně skvostná. Na ochozu hráli hudebníci, podávaly se pokrmy francouzské, anglické a čínské kuchyně a každý chod se servíroval na jiném druhu vybraného porcelánového nádobí nejlepší kvality. Přesto byl podle cohongských měřítek Chenquaův dům považován za jednoduchý a prostý. Kyleovi jako obvykle zvědavost nedala a ochutnával každý čínský pokrm. Složení a chuť byly někdy prapodivné, nicméně zajímavé a často vynikající. Chenqua si všiml, že jeho host požádal o hůlky, a zeplal se: „Zajímají vás naše způsoby, pane?" „Velice. Vaše kultura patří k nejstarším na světě. Barbar jako já nemůže ani v nejmenším doufat, že pochopí podstatu čínské společnosti, ale musím se o to alespoň pokusit." Chenqua Kyleův názor souhlasně odkýval. „Lepší porozumění mezi národy prospěje nám všem." Kyle dospěl k názoru, že lepší příležitost se mu už asi
nenaskytne, a dovolil si otázku: „Bylo by možné vidět z vaší země víc? Samozřejmě v doprovodu průvodce, aby nebylo pochyb, že se mnou nebudou potíže, nebo bych mohl cestovat s jezuity, kteří vaše zvyky už znají." Chenquaovi potemněly oči. „To by bylo...složité. Velice složité." Kyle už věděl, že Číňané velice neradi odmítají přímo, takže obchodníkovo „velice složité" se rovnalo anglickému „v žádném případě!" Aby neuvedl hostitele do rozpaků, řekl: „Možná někdy v budoucnu, až se mezi našimi národy vytvoří pevnější vztahy, bude taková cesta možná." „Ano," oddechl si Chenqua. „Snad někdy v budoucnu." A věnoval se Williamu Boyntonovi, taipanovi Východoindické společnosti, který seděl po jeho druhé straně. Kyle doufal, že uvidí Troth, ale nebylo po ní ani stopy. Napadlo ho, jestli se neukrývá za vyřezávanou zástěnou, která tvořila celou jednu stěnu jídelny. Občas odtamtud slyšel ženské hihňání a odhadoval, že dámy Chenquaovy domácnosti hosty svého pána pozorují. Ale Troth přece nebyla považována za ženu. Po patnáctém chodu byla přestávka, během které bylo postaveno jeviště pro divadelní představení. Zatímco služebnictvo sklízelo nádobí, Kyle se Chenquay zeptal: „Je dovoleno projít se na pár minut po zahradě? Rád bych si ji prohlédl." „Prosím, jen račte. Zahrada osvěží ducha stejně jako hostina tělo." Kyle vyšel ven, vděčný, že si může trochu protáhnout nohy, i když jídelní prostor byl natolik otevřený, že rozdíl mezi vnitřkem a venkem byl obtížně definovatelný. Když spolu s ostatními fan-qui přijel, Chenqua je osobně částí svých
nádherných zahrad provedl. Několik akrů půdy nechal přeměnit na kopce a jeskyně zavlažované vodou z řeky Pearl, která zde tvořila spleť potůčků a okrasných jezírek s liliemi. Rovná pěšinka by se tu hledala jen těžko.
Když Kyle prozkoumal i ten nejvzdálenější kout zahrad a vracel se zpátky do domu, všiml si na druhé straně jezírka dvou postav vcházejících do osmibokého pavilonu stojícího za vodou. Byl si téměř jist, že vyšší z nich je Troth, a vydal se za ní. Už měl pavilon na dosah, když z něho vyšla žena v jasně barevných šatech a ladně se kolébala na neuvěřitelně malinkatých nožkách. Těsně před tím, než zmizela za ozdobným kamenem, se ohlédla a zakryla si tvář kapesníčkem. Zachichotala se, v očích rozpustilý pohled, a zmizela. Kyle, překvapen nečekaným setkáním s čínskou ženou urozeného původu, se za ní zvědavě díval, ale vyrušil ho hlas, který se ozval za ním: „Ling-ling je krásná, že? Je to Chenquaova čtvrtá žena." Kyle se otočil k Troth, která ho upjatě pozorovala ze dveří. „Doufám, že jsem neporušil nějaké tabu tím, že jsem ji zahlédl." „Nic se nestalo. Myslím, že Ling-ling se blízké setkání s barbarem docela líbilo." „Doufám, že jsem ji pobavil." Prohlížel si Trothinu tvář. S vlasy staženými dozadu do copu měla ostře řezané rysy, které v sobě skrývaly chladnou krásu, jež Kylea přitahovala mnohem víc než uhlazená mladá žena, která před chvílí odešla. Kyle si připomněl, že nemá právo na milostné myšlenky o Troth. Nebyla to dívka na pobavení, se kterou člověk stráví noc a pak na ni zapomene. Jejich životy se od sebe na míle lišily. „Od té doby, co jsme spolu byli nakupovat, jsem tě neviděl. Vyčerpal jsem tě?" „Potřebovali mě v anglické továrně, pane." Troth sklopila oči. „Mnohokrát děkuji za dárky. Byly vybrané s vkusem." „Jsem rád, jestli se ti líbily." Přemýšlel, jak asi vypadá, když
si oblékne parádní ženské šaty, a následoval ji do pavilonu. Ocitl se v čajovně s vyřezávanými stěnami připomínajícími krajku. Uprostřed stál nízký osmiúhlý stolek, jehož tvar kopíroval tvar budovy, a kolem stěn byly rozestavěny polstrované lavice. „Hezké místo. Tvoje oblíbené?"
Troth se posadila na lavici. „Někdy tady medituji. Myslím, že tohle je ta nejhezčí zahrada na světě." Kyle se také posadil a schválně si vybral místo na protější straně čajovny. „Moje švagrová má stejně krásnou zahradu. Liší se stylem, ale nelze říct, že by byla méně krásná." „Nikdy jsem neviděla pravou anglickou zahradu." Pozoroval křivku jejího krku, elegantně se rýsující v matném světle. „Zahrady ve Warfieldském parku, kde žije můj bratr se svojí ženou, byly založeny před šesti nebo sedmi staletími, ale každá generace je o něco vylepší a rozšíří." „Opravdu? Ve srovnání s Čínou mi Anglie vždycky připadala mladá." „Nic tak starého jako je Hošanův chrám v Anglii opravdu není," zkusil své štěstí Kyle. „Říká se, že ho postavil samotný Buddha. Je to samozřejmě jenom legenda, protože Buddha byl z Indie, ne z Číny, ale chrám je nepochybně velice starý." „Byla jsi tam?" „Můj pán Chenqua tam byl. V jeho pracovně visí pergamen s obrázky chrámu." Kyleovy pokusy cestovat po Číně oficiálně vypadaly beznadějně, proto bylo na čase zkusit to neoficiálně. „Víc než polovinu svého života sním o tom, že navštívím Hošanův chrám. Neznáš někoho, kdo by mi ho ukázal?" „To je absurdní nápad. Zadrželi by vás jen při pokusu dostat se do Kantonu, a tím spíš, když byste vyjel na venkov." „Fan-qui jsou zřejmě nápadní jako žirafy," konstatoval Kyle netrpělivě. „Už jsem o tom slyšel - přesto si myslím, že musí
existovat způsob, jak se tam dostat. Možná kdybych si pronajal rikšu a nikdo neviděl můj ošklivý obličej?" Upřeně se na něj dívala. „Vy to myslíte vážně, že?" „Naprosto." Naklonil se dopředu. „Když sbíráš informace pro
Cohong, musíš znát spoustu vysoce postavených, ale i obyčejných lidí. Určitě existuje člověk, který by byl ochotný mě tam propašovat, kdyby dostal dobře zaplaceno." Troth vstala a začala přecházet po pavilonu sem a tam jako tygr v kleci. „To by bylo velice nebezpečné. V Settlementu jste pod ochranou, ale na venkově se může stát cokoliv. Odhalili by vás rychle bez ohledu na přestrojení, protože jste cítit jako cizí ďábel." „Jsem cítit?" Kylea to vyvedlo z. míry. „Fan-qui jedí moc masa. A jsou moc vysocí a mají příšerné tváře." „Co kdybych měl ovázanou hlavu, jako bych byl zraněný?" Troth zamyšleně pronesla: „Hošanův chrám je známé léčivé místo." Kyle se snažil ovládnout vzrušení: „Možná, kdybych pár týdnů jedl jenom čínskou stravu, můj pach by se zlepšil. Co je ještě třeba?" „Proč je to pro vás tak důležité? Chcete se dostat tam, kde ještě žádný Angličan nebyl, abyste se mohl vychloubat před svými přáteli? Chcete se posmívat pohanským pověrám?" „V žádném případě," ujistil ji pomalu. „Hošanův chrám byl mezi kresbami, které jsem si kdysi koupil krátce potom, co mi umřela matka. Znamenal pro mě něco jako vidinu ráje svaté místo nevídané krásy v horách na opačném konci světa. Já... já jsem si představoval, že tam odpočívá matčin duch. Věděl jsem, že to tak není, ale ta představa mě uklidňovala." Obzvlášť v době, kdy se s bratrem začali vzájemně odcizovat, potřeboval Kyle najít klid a útěchu. „Jsou bezpečnější způsoby, jak najít krásu a svatý klid." Kyle přemýšlel, jak vyjádřit intenzitu své touhy, ale sám jí
plně nerozuměl. Řekl jen: „Nikdy jsi neměla sen, který zcela ovládl tvé srdce i duši?" „Kdysi jsem mívala sny," zašeptala Troth sotva slyšitelným hlasem.
Vypadala v tu chvíli tak opuštěně, že měl chuť natáhnout k ní ruku a dotknout se jí. Zůstal tam, kde byl. „Pak víš, proč je to pro mě tak důležité. Je to...jistý druh hledání. Poohlédneš se po někom, kdo bude ochoten mě do Hošanova chrámu dovést? Vypravil bych se tam sám, kdyby to šlo, ale opakovaně mě varovali, že je to naprosto vyloučené." Zadívala se mřížovím na hladinu jezírka. Opravdu na opačném konci světa existuje stejně krásná zahrada jako je tahle? „Kdyby vás chytili, Chenqua by měl velké potíže." „Dotklo by se to jeho života nebo života jeho rodiny?" Zamračila se. „Možné je všechno, i když předpokládám, že by se vláda neodhodlala zničit tak významného obchodníka, který pro město a císaře znamená zdroj obrovského bohatství. Ale určitě by dostal vysokou pokutu." „Pokud vím, cohongští obchodníci jsou pokutováni neustále, takže to by snad nevadilo, obzvlášť kdybych všechny případné ztráty, ke kterým by došlo, kompenzoval." Snažil se ji přesvědčit. „Myslím, že to, co žádám, není zase až tak nebezpečné. Chrám je odsud jenom sto mil, takže cesta by neměla trvat déle než čtrnáct dní. Jsem ochotný udělat cokoliv, aby mě neodhalili. Potřebuji jenom spolehlivého průvodce." Troth cítila neklidnou touhu změnit svůj život a tady se jí nabízela skvělá příležitost. Jenom se musí odhodlat opustit všechno a všechny, které zná. Zaťala pěsti a obrátila se ke Kyleovi. „Já vás do Hošanova chrámu doprovodím." „Vyloučeno," vytřeštil na ni oči. „Nemohu po tobě chtít, abys kvůli mně riskovala život." „Proč? Protože jsem žena? Jak galantní," odfrkla chladně. „Ochranu přece potřebujete vy, ne já. V čem je tedy problém? Nedůvěřujete mi?" V duchu zaklel. „Svoje schopnosti jsi mi dokázala víc než bohatě, Troth Montgomeryová. Jenomže já potřebuji průvodce, který se pohybuje na hranici zákona, někoho, kdo mě pochopí a komu nebude vadit riskovat. Kdyby tě odhalili, žes pomáhala fan-qui podniknout nelegální cestu, stálo by tě to místo a
domov. Možná i život." „Jsem ochotná takové riziko podstoupit." Zachytila jeho pohled. „Tvrdil jste, že dobře zaplatíte. Moje cena je vaše pomoc, abych se dostala do Británie." Po dlouhé odmlce Kyle řekl: „Chápu. Jakou pomoc potřebuješ?" „Dostat se na britskou loď a mít do začátku dost peněz, abych měla z čeho žít, než si najdu práci." Snažila se odhadnout, kolik bude potřebovat. „Přibližně.. .padesát liber?" Zamračil se. „Víš jistě, že to opravdu chceš? Tvoje angličtina je sice dokonalá, ale Británie ti bude připadat divná." „Byla jsem odchovaná skotskými baladami. Ano, bude to obtížné, ale myslím, že patřím víc tam než do Číny. Nikdy jsem si tu nepřipadala jako doma." Zkroutila ústa. Odjakživa jsem snila o tom, že se vrátím do otcovy rodné země. Pak jsem to vzdala, ale třeba to přece jen půjde. Chcete, abych vás vzala do Hošanova chrámu? Nebo mi nevěříte a raději se své touhy vzdáte?" „Nejde o důvěru." Nespouštěl z ní oči. „Jestli se chceš doslat do Británie, pomohu ti i bez toho, abys mě doprovázela k Hošanovu chrámu." Opravdu by to udělal? Ano, udělal, protože měl pocit, že jí dluží za záchranu svého života. Ale ona od něj nic nechtěla, protože dávat na něj pozor byla její povinnost. Patnáct let sloužila druhým. Pokud šlo o něj, chtěla, aby si byli rovni, nechtěla na něm být závislá. „Chci si na svoji cestu vydělat, lorde Maxwelle. Když dokážete potlačit povýšené chování a poslechnete moje pokyny, měla by se nám cesta k chrámu podařit bez větších potíží." Na tváři se mu objevil nepatrný úsměv. „Kdy vyrazíme?" „Nejvhodnější je doba na konci obchodní sezony, když odplouvají lodě fan-qui. V té době si vaší nepřítomnosti nikdo nevšimne." „A tobě se podaří zmizet, aniž bys vzbudila podezření?" „Něco vymyslím." Zaváhala. „Mohu si s sebou vzít nějaké
své věci? Jenom maličkosti, protože je budu muset postupně propašovat ze svého pokoje." „Samozřejmě. Opatřím ti kufr a zařídím, aby byl odeslán do Británie spolu s mými zavazadly." Ulevilo se jí. Nebude muset začínat nový život jen s šaty, které bude mít na sobě. „Děkuji." Podal jí ruku. „Jsme tedy domluveni." Už ji nepřekvapilo, když pocítila při stisku jeho ruky záchvěv chi. Uvědomila si, že spolu budou ve dne v noci celých čtrnáct dní. Možná i déle, pokud se poplaví do Británie na stejné lodi. Až vyplují, z Kylea se stane lord a ona zůstane pouhé nic ale cestou do Hošanova chrámu budou muž. a žena. Třeba se jí splní ještě i jiné přání...
Kapitola 12
Kyle nalil voňavý čaj do dvou šálků. „Zkoušel jsem míchat různé druhy. Co tomu říkáš?" Gavin se napil. „Vynikající. Jakou příchuť jsi použil?" „Bergamot. Narazil jsem na něj v jednom obchůdku U Třinácti továren a hned mě napadlo, že by mohl být lepší než citron nebo pomeranč." „Sepiš poměr přísad, abychom to mohli mísit ve velkém. A nikomu neříkej, z čeho se směs skládá, naše přísada musí být tajemství - pokusíme se ji utajit před konkurencí, jak nejdéle to půjde." Gavin znovu usrkl čaj. „Můžeme ho nazvat Lord Maxwell Tea." Kyle sebou trhnul. „Mého otce by ranila mrtvice, kdyby uviděl rodové jméno na obyčejné krabičce s čajem." „Víš to určitě? Earl Wrexham Tea by znělo ještě lépe." „Ne." „Mmm... no dobře. Tak můžeme zkusit Earl´s Blend. Proti tomu už snad námitky mít nebudeš." „Myslím že ne. Ale stejně se obávám, že jsi snob." „Jenom dobrý obchodník. Díky čajové směsi Earl´s Blend Elliottova obchodní společnost pěkně zbohatne. Právě jsi zdůvodnil svůj jinak marnotratný pobyt tady v Kantonu." Gavin si nalil ještě jeden šálek. „Obchodní sezona se chýlí ke konci. Jak na tebe zdejší návštěva zapůsobila?" „Čína mě fascinuje." Kyle se rozhodl odhalit karty. „Gavine,
nepojedu s tebou do Macaa. Domluvil jsem si cestu do Hošanova chrámu." Gavin potichu zaklel. „Doufal jsem, že tě ten bláznivý nápad pustí. Našel jsi někoho z podsvětí, kdo je ochotný tě doprovázet? Může to být dost nebezpečné."
„Není z podsvětí. Je to Jin Kang." Gavin s cinknutím postavil šálek. „Kruci! Myslel jsem, že ten kluk má víc rozumu!" Kyle už s Troth probral, nakolik se má svěřit Gavinovi. „Myslím, že na tom nic není. Zeptal jsem se ho, jestli neví o někom, kdo by mě do chrámu doprovodil, a on se sám nabídl. Je poloviční Skot a na oplátku chce, abych mu po mohl dostat se do Anglie." „Panebože. Tak proto pořád tak divně schovává obličej. Vůbec jsem si nevšiml, že má smíšenou krev," řekl Gavin nevýrazně. „Jeho otec byl obchodník?" „Ano, jmenoval se Hugh Montgomery." Gavin se zamračil. „Nikdy jsem se s ním nesetkal Montgomery ztroskotal několik sezón před tím, než jsem přišel na Východ já. Byl kolem něho nějaký skandál, ale na podrobnosti si nepamatuji. Nevěděl jsem, že měl syna." Skandál? Kyle doufal, že se řeči o skandálu k Troth nedostaly. Bezmezný obdiv k otci byl z jejího chování víc než patrný. „Jin odjel z Macaa po Montgomeryho smrti. Chenqua se ho ujal, poskytl mu domov a našel využití pro jeho jazykové schopnosti. Má roztomilý skotský přízvuk, když nepředstírá, že je prostoduchý tlumočník." „Sakra. Jestli ho vychovával otec, který byl Skot. Jin musí rozumět každému slovu, které v angličtině slyší." Gavin se jízlivě usmál. „Chenqua je starý prohnaný pod vodník, má lepšího špiona, než jsem si myslel. Ještě že nemusím nic tajit." „Mladý Jin má velice zajímavou povahu." Kyle se v duchu usmál. „To, co ti tady říkám, je důvěrné, ale chtě jsem, abys to věděl pro případ, že by se mi něco stalo a on potřeboval tvoji pomoc."
„Jistě. Rád mu pomohu, když vím, že má skotskou krev." Gavin se na Kylea nadějně podíval. „Kdybych ho poslal do Anglie rovnou, upustil by od rozhodnutí doprovázet tě do vnitrozemí?"
„Ne. Nabídl jsem mu totéž. Odmítl. Jin Kang má svoji hrdost." „Jestli je napůl Skot a napůl Číňan, musí být hrdý jako čert." Gavin se zasmál. „Svoji angličtinu maskuje dobře. Hodlám v Londýně otevřít pobočku, nabídnu mu místo. Se svými jazykovými a úřednickými znalostmi by se mi mohl hodit." Platila by Gavinova nabídka i tehdy, kdyby Gavin věděl, že Jin Kang je vlastně okouzlující žena? Možná - žil dlouho v Americe, mohl by mít radikální názory. Kyle doufal, že bude u toho, až mu Troth prozradí pravdu. Během dalších několika týdnů Kyle s Troth vypracovávali na krátkých tajných schůzkách v odlehlých rozích hongu svůj tajný plán. Jakmile se jednou rozhodli vydat na cestu, o podrobnostech se domlouvali snadno. Všechno do sebe zapadalo. Kyle jedl výhradně čínskou stravu a po večerech chodil ve svém pokoji v čínských šatech, které mu Troth opatřila. Zvykl si na ně a připadal si v nich už docela přirozeně, dokonce pohodlněji než v evropských šatech. Troth měla také spoustu práce, tiše se chystala na konec svého života v Kantonu. Ověřovala cesty vedoucí k Hošanovu chrámu, nakupovala zásoby na cestu a také domluvila s majitelem jedné loďky, že, až se vrátí, tak je převeze z Kantonu do Macaa. V Macau snáz najdou loď do Anglie a tím jejich dobrodružství skončí. „Kdy odjíždíš?" zeptal se Gavin. „Příští týden, ve stejný den, kdy se ty s ostatními členy Elliottovy společnosti vydáš do Kantonu. Budu převlečený za invalidu a hlavu budu mít ovázanou fáčem." „Chytré." Gavin se ironicky usmál. „Musím se přiznat, že ti trochu závidím. Léta jsem si pohrával s myšlenkou, že podniknu taky takový výlet, ale kdyby mě odhalili, vyhostili by mě z Kantonu, a to si nemohu dovolit." „Čína by se měla víc otevřít cizincům, abys měl oficiální možnost. Ale já už se sem asi znovu nedostanu." Kyleův smutek, že se zanedlouho bude muset vrátit do Anglie, mírnilo vědomí, že na lodi stráví několik měsíců s Troth. Bude mít
spoustu času dozvědět se od ní o Číně další podrobnosti. Mohla by ho naučit trochu čínsky a dávat mu hodiny kaligrafie. V její společnosti mu dlouhá cesta rychle uběhne. Vadilo mu, že ho tolik přitahuje. Jeho zaujetí krásnou ženou bylo obvykle povrchní a většinou rychle pominulo. Ale čím podrobněji Troth poznával, tím víc na ni musel myslet. Nepatřila k lidem, které jen tak pustíte z hlavy. Byla pohotová, měla pružné, trénované tělo, široké znalosti a překvapivě i smysl pro humor. I přesto, že mu dovolila poznat obě stránky své povahy, zůstávala pro něho fascinujícím tajemstvím, do kterého toužil proniknout hlouběji. Jaké to bylo být vytržena z evropské domácnosti a dostat se do ryze čínského prostředí? I když tvrdila, že má k Chenquaovi úctu a váží si toho, co pro ni udělal, rozhodně jí nenahrazoval otce, kterého bezmezné milovala a obdivovala. Nicméně pokorně přijala nový způsob života, a pokud si někdy myslela, že se k ní osud zachoval nelaskavě, nikdy to nedávala najevo. Doufala, že se jí v Británii splní dávný sen. „He - ja!" Chenqua mocným přetočením těla mrštil Troth na zem. Překulila se a mrštně vyskočila na nohy, ve střehu, kdyby na ni znovu zaútočil. Místo útoku se ale Chenqua zdvořile uklonil. „To pro dnešek stačí. Díky, Jin Kangu. Tvé chi je dnes silné." „Ne silnější než tvoje, strýčku." Zasunula si ruce do opačných konců rukávů a také se zdvořile uklonila. Sevřel se jí žaludek, protože věděla, že nesmí déle otálet. „Strýčku, dovol nehodnému stvoření požádat tě o laskavost." Chenqua si urovnal jednoduchou hladkou tuniku. „Ano?" „Obchodní sezona je téměř u konce. Mnoho fan-qui už dokonce odjelo. Protože moje služby nebudou tolik třeba, ráda
bych jela do Macaa navštívit hrob rodičů a uctít jejich památku." Zadržela dech a čekala, co jí odpoví. Kdyby její žádost odmítl, bylo by pro ni mnohem těžší na tak dlouhou dobu zmizet. Chenquaovy bystré oči si ji zkoumavě prohlížely. Troth
klopila zrak, přinutila se nehnuté stát a modlila se, aby strýc nepojal podezření. „Chceš se vypravit do Macaa s některým z obchodníků?" „Gavin Elliott říká, že bych mohla jet na jeho lodi. Odjíždí za dva dny." „Dobře, můžeš jet do Macaa na svoji ctihodnou výpravu. Oznam tai-tai, kdy se zamýšlíš vrátit. Potřebuješ na cestu nějaký kapitál?" „Ne, strýčku." Nechávala oči sklopené, a když jí dal nalevo, že je ochoten její falešnou cestu finančně podpořit, mela provinilý pocit. Hrob rodičů chtěla jet do Macaa navštívit příležitostně, ale to neomlouvalo skutečnost, že mu teď lhala. Potlačila potřebu se přiznat, prudce poklekla a pokorně se dotkla čelem sametového trávníku, aby vyjádřila úctu a vděčnost za to, co pro ni během uplynulých patnácti let dělal. „Jsem ti velice vděčná za tvoji shovívavost." „Své právo sis vysloužila." Chenqua, soustředěný už zase na obchod, který ho ten den čekal, zamířil zpátky do domu. Místo toho, aby šla Troth za ním, vydala se hlouběji do zahrady a melancholicky se procházela po svých oblíbených místech. Stále ještě bylo hodně brzy, teprve před chvilkou se rozednilo, příhodný okamžik rozloučit se s božským klidem, který na její duši působil jako balzám. Zastavila se u vodopádů sladěných jako orchestr, každý pramínek vody byl nedílnou součástí té harmonie. Barevné kachny na jezírku byly vzhůru a měly plné ruce práce s hledáním snídaně. Každá vodní plocha, každá skála, každý strom znamenal vzpomínku a Troth si je snažila vrýt do paměti s bolestným vědomím, že už je nikdy neuvidí.
Nakonec se zastavila u čajovny, kde včera meditovala a kde jí Maxwell učinil nabídku, která měla změnit celý její život. Kdyby ho včera večer nepotkala, žádný útěk by neplánovala. Vešla dovnitř kulatými měsíčními dveřmi, které byly úplně
jiné než nudné obdélníkové dveře, jež používali fan-qui. Troth ani za patnáct let, které prožila v Chenquaově domácnosti, nestačila projít všechny části rozlehlého domu. Bydleli tu Chenquaovi dospělí synové, jejich rodiny, manželky obchodníků, služebnictvo a nacházela se tu ještě spousta dalších soukromých pokojů. Určitě se jí bude stýskat po nádvořích, po promyšleném způsobu, kterým byly jednotlivé stavby a zahrady propojeny a pospojovány, takže člověk téměř nikdy nedokázal určit, kde nakonec vyjde. Troth vyrozuměla, že v Británii je příliš velká zima na to, aby se tam stavěly domy s tolika otevřenými prostranstvími. Na břehu leknínového jezírka našla usazenou Ling-ling, Pozorovala kapry, kteří neslyšně proplouvali hlubinou Chenquaova čtvrtá žena byla jako vždy dokonale nalíčená, ustrojená v přepychových šatech a její krása se zdála téměř nadpozemská. „Dneska jsi opustila své komnaty časně," poznamenala Troth a posadila se na kamenný okraj jezírka. Ling-ling se na ni zasněně podívala. „Jin Kangu, je to jisté, nosím pod srdcem dítě svého pána." Položila si jednu ruku na břicho, tajemné místo, kde pučel nový život. „To je úžasné!" vzdychla Troth a snažila se v sobě potlačit závist. „Tvůj pán a jeho první dáma budou mít určitě obrovskou radost." „Mají." Ling-ling se usmála. „Tai-tai říká, že už v domě dlouho nebylo žádné dítě." Tai-tai byla Chenquaova první a nejvýznamnější žena Měla chytré oči a stříbrné vlasy a vládla v Chenquaově domácnosti přísně, ale moudře. Osobně vybírala manželovi a jeho synům ženy, aby měla jistotu, že v domě nebude narušen klid a
vzájemný soulad. Svým způsobem byla laskavá k sirotkovi se smíšenou krví, kterého její manžel přivedl domů. Troth řekla: „Za dva dny odjíždím do Macaa navštívit hrob rodičů."
„Budeš pálit obřadní předměty, nebo to křesťané nedělají?" „Není to křesťanský zvyk," přiznala Troth, „ale já uctívám památku otce a matky po čínsku, protože odpočívají v čínské zemi." Ling-ling si pohrávala se zlatým květem leknínu. „Už se nevrátíš, viď?" Troth ztuhla. „Proč říkáš takové věci?" „V Macau žije hodně lidí se smíšenou krví. Patříš mezi ně, ne sem. V Macau si najdeš manžela, který tě bude chovat v úctě a dá ti syny." „Hádáš správně," přikývla Troth váhavě. „Já... já... musím si hledat život jinde." „Mému pánovi bude líto, že o tebe přijde." „Prosím, neříkej mu to!" „Neprozradím tě. Máš právo odejít, protože nejsi otrok, ale bude lepší, když o tvých plánech nikdo vědět nebude." Ling-ling čeřila prsty hladinu jezírka a po vodě se šířily vlny. „Vždycky jsem si myslela, že tvoje cesta v Kantonu neskončí." „Opravdu?" Troth se vylekala. „Já sama jsem to nevěděla." „Dosud jsi jen dřímala. Ale teď jsi potkala muže, který probudil tvoje smysly, že? V posledních několika týdnech jsi jiná. Udělá z tebe jednu ze svých žen?" Troth fascinovaně pozorovala přítelkyni. Mládí a hravost Ling-ling sváděly k tomu, že člověk snadno podcenil její bystrost. „Díky jednomu muži jsem začala víc přemýšlet," věřila se jí Troth opatrně. „Pomůže mi založit nový domov, ale netouží ze mě udělat svoji ženu." Ling-ling nadzvedla elegantně vytvarované obočí. „Musíš se toho o mužích ještě hodně naučit, Mei-lian."
„To je poprvé, kdys mě oslovila mým pravým jménem," řekla Troth tiše. „Teď se to hodí, protože odcházíš, abys začala žít jako žena." Troth se dotkla ruky Ling-ling. „Budeš mi chybět, Ling-ling."
V očích Ling-ling se zaleskly slzy. „Ty mě taky. S nikým jiným se tolik nenasměji jako s tebou." Podívala se na svoje zavázané nožky v pantoflíčcích s vyšitými lvy. „Nechtěla bych žít jako ty, a přesto...někdy ti závidím tvoji svobodu." Podle pověsti se čínským ženám zavazovaly nohy, aby nemohly utéct. Ling-ling byla hrdá na svoje postavení, na to, že je jednou z. Chenquaových žen, a nikdy by ji nenapadlo utíkat, ale její život byl značně omezený a v budoucnu bude ještě omezenější. Vdovy se nesměly znovu vdávat, takže jestliže měla Ling-ling o čtyřicet let staršího manžela, než byla sama, většinu života bude spát sama. Byla ochotná se s tím vyrovnat - to by Troth nikdy nedokázala. Pohroužená do myšlenek na budoucnost se Troth vrátila do svého pokoje a umyla se. Pak otevřela truhlu se svými poklady, aby vybrala, co dnes převeze přes řeku. Postupně stěhovala svoje nejcennější věci do masivního lodního kufru s mosazným kováním, který jí opatřil Maxwell. Jako první odvezla otcovu bibli, potom následovaly šperky po matce a ženské oblečení, které pro ni během osamělého života s každodenním převlékáním za Jin Kanga, měly nepopsatelnou cenu. Dnes vyndala poslední z otcových knih a jeden krásné malovaný pergamen, připevnila si je kolem pasu, překryla vrstvou látky a teprve pak si oblékla tuniku. Vydala se k molu a čekala na převoz do Settlementu. Na konci sezony bylo ve všech cizích obchodních společnostech rušno, ale za dva dny ruch utichne a ona i Maxwell se budou moci vydat na cestu. Cítila strach i naději. Nevěděla, který z těch pocitů je silnější.
Kapitola 13
Den před odjezdem z Kantonu přišel Kyleovi balík z pošty, poslední zprávy z domova, než se vydá zpátky do Anglie. Nechal si dopisy na večer, že si je přečte, až dokončí přípravy na cestu k Hošanovu chrámu. Otec značně roztřeseným písmem popisoval, co se děje na panství, které Kyle zdědí, až přijede. Sestra Lucia živě líčila podrobnosti ze života své rodiny a na konci dopisu byl připojen kostrbatý pozdrav od jejího nejstaršího potomka, ctihodného Edwarda Justice, který byl nesmírně pyšný na to, že už mu je pět let. Dopis od bratra si Kyle jako vždy nechal na konec. V dětství si byli velice blízcí až do doby, kdy je otec poslal každého do jiné školy. V osmnácti se zle nepohodli a na dlouhá léta se odcizili. Usmířili se těsně před tím, než Kyle odjel z Anglie na Východ, ale na obnovení úzkého přátelství mnoho času neměli. Sblížili se až díky dopisům. Šest let si vzájemně psali. Na papíře byl Kyle schopný vyjádřit věci, které by nahlas vyslovoval jen s obtížemi, a totéž platilo o Dominikovi. Přestože od sebe byli vzdáleni půl světa, Kyle měl pocit, že je mu bratr znovu tak blízký, jako když byl malý. Vychutnával každou stránku dopisu, ve kterém Dominik podrobně popisoval období několika týdnů, a každému důležitému okamžiku věnoval nejméně jeden odstavec. Jeho psaní
bylo směsicí osobních zážitků a odpovědí na Kyleovy dopisy, které mu Kyle psal zhruba před rokem. Končilo slovy: Předpokládám, že bys mohl dorazit domů dřív, než Tě dohoní tento dopis. Zajímalo by mě, kolik dopisů s Tvojí adresou po
Orientu putuje, zcestují toho mnohem víc než já. Jsem rád, že se vracíš, protože Wrexham chátrá. Stýská se mu po Tobě, i když by to nikdy nepřiznal. Musím Tě ale upozornit, že jakmile se objevíš, okamžitě začne dohazovat. Jestli existuje něco, co ho drží při životě, pak je to vidina, že zplodíš příštího dědice. Nemůžeš říct, že jsem Tě nevaroval. Kyle se nad bratrovým žertováním ironicky usmál. Hrabě Wrexham se jednoznačně postavil proti tomu, aby jeho budoucí dědic odjel z Anglie, i když místo sebe nechával rovnocennou náhradu v Dominikově osobě. Kyle si dovedl živě představit, že jakmile se marnotratný syn ukáže ve dveřích, ihned mu bude předložen seznam vhodných nevěst. Napsal bratrovi rychlou odpověď, i když s největší pravděpodobností nedorazí do Anglie o mnoho dřív než on. Potom složil svoje západní oblečení a vyrovnal ho do nevelkého kufru. Gavin Elliott ho vezme do Macaa, až se zítra vydá na cestu, takže na plavbu domů ho Kýle dostane zpátky. Ostatní jeho věci už byly na moři. Troth důsledně trvala na tom, že si do Hošanova chrámu nesmí vzít nic evropského. Jedinou výjimku tvořila kapesní pistole s náboji. Cesty, po kterých se měli vydat, byly sice bezpečné, ale jistý si člověk nemohl být nikdy. Kyle sfoukl lampu, natáhl se na postel a přes nahé tělo si přetáhl tenké prostěradlo. Uprostřed jara už byly noci nepříjemně dusné. Přestože si za poslední roky na tropická vedra zvykl, těšil se na osvěžující chladné anglické podnebí. V myšlenkách se opět vrátil k sňatku. Někdy mu to při padalo jako rozumné rozhodnutí, i když on o jinou ženu než o Konstancii už nikdy stát nebude. Ale spousta manželství se přece uzavírala bez lásky - jejich úspěšné fungování vyžadovalo laskavost, vzájemnou úctu, podobné zázemí a stejná očekávání. Kyle někdy v noci snil o Konstancii, to se pak probouzel s nepříjemným pocitem, že manželství z rozumu bude pro něho i pro jeho novou ženu, ať už se jí stane kdokoliv, hotovým neštěstím.
O tom, že se s Konstancií oženil, Kyle nikomu neřekl; dokonce i Dominik si myslel, že bratr ztratil pouze milenku, kterou z celého srdce upřímně miloval. Kyle neznal jinou ženu, která by se mohla Konstancii rovnat velkorysosti a vášní, nikdy nepotkal žádnou, která by mu tak rozuměla jako ona. Přestože byla mrtvá už šest let, stále zůstávala ženou jeho srdce. Se smutkem v duši se podvolil její poslední vůli a žil dál. Ale žít a milovat nebylo totéž. Kyle usnul zdravým spánkem a druhý den nemohl dospat. Vstal ještě před úsvitem a netrpělivě čekal, až se vydají na cestu. Natřel si obličej, krk a končetiny tekutinou, po které mu pokožka zhnědla. Troth tvrdila, že vydrží tmavá několik týdnů. Potom si oblékl šaty, které mu opatřila. Modré kalhoty a tunika byly obnošené, utkané z hrubé látky, evidentně koupené u stánku s použitými šaty. Boty jeho velikosti se Troth nepodařilo sehnat, proto koupila nové a pečlivě je odřela, aby vypadaly ochozené. Kyle si připevnil pod tuniku kolem pasu opasek s penězi a zkontroloval svůj obraz v zrcadle. Vypadal staře a unavené a mnohem méně anglicky. Ozvalo se zaklepání na dveře a vzápětí vešel Gavin. ,,Vidím, že jsi připraven tu šílenou pouť přece jenom podstoupit," poznamenal zasmušile. Kyle zamknul lodní kufr a podal klíč Gavinovi. „Tys o tom pochyboval?" „Asi ne. Šťastnou cestu." Potřásli si rukama. Kyle se rozloučil: „Za čtrnáct dní se uvidíme v Macau." Už sahal po klice u dveří, když vtom ho Gavin příkře oslovil:
„Maxwelle, nejezdi tam. Mám nepříjemné tušení. Snažil jsem se ho zahnat, ale duchové mých skotských předků mi neustále našeptávají, že se dostaneš do problémů. Setsakramentsky vážných problémů." Kyle překvapeně zamrkal. „Neříkají tví předkové, na co si
mám dát pozor?" Gavin pokrčil rameny. „Zlé předtuchy málokdy bývají konkrétní. Většinou se z nich nedá nic moc vyčíst - ale nemohu se zbavit pocitu, že riskuješ život. Radši nikam nejezdi." Kyle se zamračil, popošel k oknu a zadíval se na řeku Pearl, která za svítání vypadala nezvykle tajemně. Gavin by něco takového neříkal pronic zanic. Že by nápad vydat se k Hošanovu chrámu byl jen rozmarem bohatého, zhýčkaného šlechtice? Ne, Kyleova touha byla hlubší. Možná že v Hošanově chrámu najde víru nebo moudrost nebo něco jiného, co dodá jeho životu smysl. Ať na něj čeká cokoliv, to riziko mu za to stojí. „Oceňuji, že jsi mě varoval, ale já tam prostě z mnoha důvodů musím, Gavine." Jeho přítel si povzdechl. „Tak na sebe alespoň dávej pozor a poslouchej, co ti Jin Kang říká." „Neboj se, než se naděješ, budu stát na tvém prahu v Macau." S těmi slovy vyšel z pokoje a tiše sešel po schodech dolů do přízemí. Rozhodli se s Troth, že vyrazí na cestu časně ráno, aby Kylea nikdo neviděl nezvykle oblečeného. Rozlehlé prostory skladiště byly téměř prázdné, po balících zboží, které se tu většinu roku skladovaly a které teď byly na cestě do Británie a Ameriky, zbyla pouze aromatická vůně čaje. Přes den bude v hongu rušno, protože zaměstnanci Elliottovy společnosti ho budou chystat na konec sezony, kdy se sklady zamykaly. Při zmatku, jaký tu zanedlouho zavládne, Kylea nikdo postrádat nebude. Přesně jak se domluvili, Troth se strohým výrazem na tváři čekala v malé kanceláři na konci hongu. Odložila slušně
úřednické šaty a vyměnila je za otrhané oblečení, jaké nosili dělníci. Oba vypadali věrohodně jako pár rolníků. „Jdete pozdě, pane. Začínala jsem se bát, že jste si to rozmyslel." „V žádném případě. Opozdil jsem se proto, že se se mnou
přišel rozloučit Elliott." Kyle zamířil k Troth a ta ho hned zkritizovala: „Jste sice oblečen jako rolník, ale pohybujete se pořád jako fan-qui, pane. Tohle si dejte pod chodidla." Podala mu dva silné kusy provazu přibližně tři palce dlouhé. Poslušně si sundal boty a vložil do nich provazy, pak zkoušel opatrně našlapovat po kanceláři. „Je to nepohodlné. K čemu to je?" „Abyste chodil vratce jako stařec, kterého bolí klouby." „Chytré." Prohlížel si předměty, které Troth rozložila na otlučeném stole. „Tohle vypadá jako utopený jezevec." „Vaše paruka, dědečku." Podala mu stočené klubko vlasů. Ačkoliv si Číňané přední polovinu hlavy holili, paruka zakrývala Kyleovi lebku od obočí až po krk, kde přecházela v dlouhý copánek, sahající do pasu. Hrubé vlasy byly spíš šedé než černé. Kylea zajímalo, z čeho pocházejí, ale vzápětí ho napadlo, že je možná lepší, že to neví. Urovnal si paruku na hlavě. „Jak vypadám.'"' „Trochu vám vykukují vlasy." Zastrčila mu neposlušný pramen vlasů a prsty se ho přitom lehounce jako pírkem dotkla za uchem. Málem ucukl. Možná že se Gavinova předtucha týkala jeho úvah o Troth, možná mu namísto odmítnutí rovnou zlomí vaz. Viděl ji bojovat a věděl, že by ho uměla vážně zranit. Takové úvahy byly samozřejmě nesmysl. I když ho Troth nesmírně přitahovala, nebyl do ní zblázněný natolik, aby se nedokázal ovládnout. Z Troth vyzařovala zvláštní nevinnost a Kyle ji o ni v žádném případě nehodlal připravit. Nicméně se mu dýchalo mnohem volněji, když od něj zase ustoupila. „Vypadám už jako Číňan'"
Odfrkla. „Sotva. Zrazuje vás barva očí. Musím vám je zakrýt." Vzala ze stolu roli bílé gázy a začala mu ji omotávat kolem hlavy. Tohle byl krok, o kterém věděl, že se mu bude příčit nejvíc, ale na jiný způsob, jak skrýt jeho cizí rysy, nepřišli. Kyle
se snažil zabavit tím, že si představoval, jak by Troth vypadala v evropských plesových šatech, které by odhalily její postavu, dosud vždy schovanou pod beztvarou tunikou. Až přijedou do Macaa, pořídí jí slušný šatník. Vrstvou po vrstvě mu Troth postupně zakrývala horní část hlavy, tváře, uši, nos. Ústa a čelisti mu nechala volné stejně jako oči. Když byla se svým dílem konečně spokojená, jedním pruhem mu ještě zlehka převázala oči. Upevnila obvaz a zeptala se: „Vidíte?" Otočil hlavu a zkoumal své vidění. „Lépe než jsem čekal. Svět mám trošku zamlžený, ale vidím i slyším celkem dobře a mluvit a dýchat mohu bez problémů." „Dobře. Obvaz vypadá nápadně čistě." Přejela prsty po zaprášené podlaze a otřela si ruku o gázu. Potom mu narazila hluboko do čela čepici. „Můžete se na sebe podívat, dědečku." Kyle se na sebe podíval do zrcadla, které mu Troth podala, a uviděl ošuntělou postavu starého zraněného muže. Vidět měl jenom ústa a nic nenasvědčovalo tomu, že je cizinec. „Dokonalá práce, Troth." „Je to v mém zájmu." Její hlas zněl ustaraně. „Doufám, že jsem na nic nezapomněla.'" Kyle odložil zrcadlo. „Jestli tu cestu podstoupit nechceš, ještě je čas ji zrušit. Můžeme odplout do Macaa s Gavinem Elliottem." Zaváhala a Kyle se na okamžik lekl, že ho vezme za slovo. Potom zavrtěla hlavou. „Ne. Uzavřeli jsme dohodu a já chci dodržet slovo. Navíc se chci do Hošanova chrámu také podívat." „A rozloučit se s matčinou rodnou zemí?" Sevřela ústa a zamračila se. Zkoumavým pohledem
kontrolovala jeho vzhled. „Sundejte si ten zlatý prsten. Rolníci nic podobného nenosí." Byl na svůj keltský prsten natolik zvyklý, že úplně zapomněl, že ho má na ruce. Když si ho sundával, vzpomněl si, že jí něco
přinesl. Sáhl pod tuniku, odepnul opasek s penězi a podal jí ho. „To je pro tebe." Otevřela na opasku jednu z kapsiček a vytřeštila oči, protože uviděla mince a mezi nimi pečlivě zamíchané stříbrné ingoty, nenápadné, ošoupané častým používáním. „Proč mi dáváte tolik peněz?" „Budeš cestou platit všechny účty." Když prohlížela ostatní kapsy, udiveně zvedla obočí ještě výš. „Je to mnohem víc, než budu na cestu potřebovat." „Kdyby se mi něco stalo, budeš potřebovat peníze, aby ses dostala do Macaa a do Anglie. Gavin Elliott ti pomůže - zmínil se, že by si možná najal Jin Kangovy služby pro svoji pobočku, kterou hodlá otevřít v Londýně - ale určitě budeš mít lepší pocit, když se budeš moct spolehnout na vlastní zdroj." Podal jí prsten. „Tohle dej k tomu." Schovala prsten do malé prázdné kapsy na opasku tak, aby nedělal bouli, a připnula si pás pod tuniku. „Jaké to je, když si člověk může koupit všechno, co chce?" Kyle si vzpomněl, že když byla Konstancie nemocná, peníze mu nebyly k ničemu. Zdraví jí nevrátily. „Zázraky si za peníze nekoupíš, ale získáš s nimi svobodu a moc. Pravidelně děkuji Bohu za to, že mě nedostatek peněz nikdy netrápil tak, jako trápí možná polovinu lidí na světě." Troth se dotkla vyboulených peněz pod tunikou. „Svoboda a moc. Nikdy jsem neměla ani jedno." Byla statečná. Měl by on odvahu opustit způsob života, který znal? „Ať už se tvůj život změní k lepšímu nebo k horšímu, rozhodně bude jiný než v minulosti." „To doufám." Přehodila si přes rameno batoh. „Jste připraven? Cestou do stáje, kde si vyzvedneme osla, se mi opírejte o rameno, šourejte se s ohnutými rameny a nemluvte Nikoho nenapadne, že jste cizí ďábel." Kyle se ušklíbl. „Nepřehánějte, slečno Montgomeryová." Usmála se. „Jen žádná skotská jména, dědečku. To by nám mohlo přinést smůlu." Vypadala tak půvabně, že jí jedním prstem nadzvedl bradu.
„V tom případě se musíme políbit, abychom to napravili." Chtěl jí dát jenom letmý polibek, ale jakmile se jejich rty dotkly, jako by se mezi nimi prolomila hráz. Troth se zajíkla a přitiskla k němu své pružné tělo, které se ho dotýkalo na prsou i na stehnech. Viděl ji nezřetelně, ale to jeho pocity ještě umocnilo, vnímal hebkost jejích úst i to, jak vášnivě se k němu její tělo vine. Zároveň cítil její nejistotu - už ji někdy předtím někdo políbil? S největší pravděpodobností ne - a touhu. Byla tak sladká, tak vstřícná... K čertu. Vášnivé líbání - to nebyl dobrý začátek. Ustoupil o krok zpátky a prudce vydechl. „Tohle je nadějnější začátek cesty." Pomalu si položila prsty na rty a dívala se na něho očima černýma jako nejčernější noc. Potom neznatelně zavrtěla hlavou. „Netopýři by byli lepší, dědečku. Nebo vrány." Obrátila se ke dveřím, Kyle jí položil ruku na rameno a vykročil za ní. S provazy zarývajícími se mu do chodidel nebylo obtížné belhat se jako stařec s bolavými klouby a slabým zrakem. Náhle pocítil soucit se svým otcem, který v poslední době trpěl silnou dnou a navíc špatně viděl. Vyšli zadním východem z hongu. Postupovali tempem odpovídajícím chůzi nemohoucího starce. Troth zamířila do ulice, která vedla ze Settlementu k městským bránám vzdáleným asi sto yardů. Všechny podobné cesty byly ve dne střeženy a v noci zataraseny, aby si fan-qui nemohli dostat do Kantonu. K první bráně došli právě ve chvíli, kdy stráž odstraňovala zátarasy, aby umožnila denní provoz. Hlídka Troth bez zájmu pozdravila, znuděně se podívala na Kylea a pustila je dál. Vstup do Číny měli volný.
Kapitola 14
Anglie prosinec 1832 ,,Vy nejezdíte na koni?" zeptal se překvapeně Dominik a otočil se od boxu s tmavým hnědákem. Troth sklopila oči a připadala si, jako by se dopustila faux pas. „Bohužel nejezdím. Jenom občas na oslu. Žila jsem ve městě, víte." „To je politováníhodné, ale ne nenapravitelné. Samozřejmě pokud byste se chtěla naučit jezdit," dodal po chvilce umem, jako by si nedokázal představit, že někdo neumí jezdit na koni. „Ráda to zkusím." Troth si zvíře nedůvěřivě prohlížela. Bylo obrovské a mělo vyzývavý pohled v očích. „Nebojte se, na Paegase vás nepustím. S tím mám plné ruce práce i já." Dominik pohladil koně po nozdrách a najednou posmutněl. „Původně patřil bratrovi. Kyle mi ho daroval den před svým odjezdem." Troth si v duchu vybavila, jak Kyle cválá na koni po úbočích kopců a tmavé vlasy mu vlají ve větru. Na koni na něho musel být úchvatný pohled. Namáhavě polkla. Měli na sebe tak málo času... Dominik se dotkl jejího lokte a vedl ji uličkou kolem jednotlivých stání ke klidné kaštanově hnědé kobylce. „Na učení se bude nejlépe hodit Cinnamon. Zkuste jí dát tohle." Dal Troth do ruky kousek mrkve. Nervózně ji nabídla zvířeti a v duchu si pomyslela, že kdyby se mu zachtělo, klidně by jí mohlo ukousnout prsty. Koně sice žerou trávu, ale zuby mají obrovské. Cinnamon si vzala mrkev s elegancí dámy a měkkými pysky lehce pošimrala Troth na dlani. Troth koně okouzleně pohladila po nozdrách a ucítila přátelské přitulení. „Myslím, že s Cinnamon budeme dobře
vycházet." „Určitě, o tom nepochybuji." Dominik se usmál, ale v očích měl stále ten smutný a ztrápený pohled, který se mu v nich usadil od chvíle, kdy se dozvěděl o smrti svého dvojčete. K Troth se choval velice něžně, jako by ji spojení s Kyleem opravňovalo ke zvláštní péči. „Nemá dneska přijít švadlena? Pokud se rozhodnete, že se budete učit jezdit, necháme vám ušít jezdecký oblek, abyste mohla co nejdřív začít." Troth se usmála. „Madam Champier už určitě dorazila. Raději se vrátím zpátky do domu nebo se na mě bude Meriel zlobit." „Jenom blázen by se odvážil riskovat její hněv," prohlásil Dominik s vážnou tváří, ale v očích se mu šibalsky zablesklo. Přestože se na veřejnosti choval ke své ženě tak, jak to pravidla slušného chování vyžadovala, nebylo těžké postřehnout, že je mezi nimi pevný vztah. Byli manželé šest let, a přesto se každý z nich rozzářil jako svíčka, když ten druhý vstoupil do místnosti. Troth melancholicky přemýšlela o jejich manželství a kráčela zpátky k domu. Byli by si s Kyleem také tak blízcí? Pochybovala o tom, protože jeho srdce patřilo jiné. Ale byla to hezká představa. Bylo chladno, silný vítr vytrvale honil mraky po obloze, takže chvilku svítilo sluníčko, a hned se zase zatáhlo. První, co Meriel pro svoji novou švagrovou udělala, bylo, že jí našla těžký teplý kabát. V huňatém zimníku byla zima mnohem příjemnější než. cestou z Londýna do Shropshire. Během čtrnácti dnů, které Troth strávila na warfieldském panství, zapadla hladce mezi ostatní členy domácnosti. Sotva se
objevila ve dveřích, vrhly se k ní děti, Philip a Gwynneth. „Ovocné koláčky!" volala vzrušeně Gwynn. „Jdeme do kuchyně pomáhat s pečením vánočních koláčů," vysvětloval její starší bratr. „Nechceš jít s námi?" „Jsem přesvědčená, že lady Maxwellová má na práci
užitečnější věci." Za dětmi vyšla chůva Anna a vzala je za ruce. Troth pohladila Gwynneth po blonďatých vláscích. „Obávám se, že je to tak, ale třeba to vyjde jindy. Péct se přece nebude jen jeden den." Gwynn se smutně ohlížela přes rameno, ale chůva ji neúprosně odváděla do kuchyně. Děti, kterým bylo pět a tři, přijaly Troth nadšeně za tetu, přestože se při prvním setkání Gwynn okamžitě zeptala, proč má teta Troth takové divné oči. Zatímco Anna po holčičce loupla očima a považovala její otázku za drzost, Meriel s klidem odpověděla, že Troth pochází z jiné části světa, kde jsou její oči běžné a kde by naopak Gwynneth vypadala podivně. Děti vysvětlení přijaly naprosto vyrovnaně a s Troth se rychle spřátelily. Troth by se z vánočních příprav také těšila, kdyby pro ni neznamenaly, že se bude muset setkat s ostatními členy Renbournovy rodiny. Dominik a Meriel ji sice přijali, jako by ovdovělé čínské míšenky s pochybným původem nebyly nic výjimečného, ale Troth se obávala, že ostatní, zejména hrabě Wrexham, kterého se bála. tolik vstřícní nebudou. Došla do Merielina obývacího pokoje a našla švagrovou, jak sedí se zkříženýma nohama na podlaze uprostřed záplavy látek a lemovek a povídá si se švadlenou. Troth, unesena Merielinou nenuceností, se omluvila: „Promiňte, že jdu pozdě." Švadlena ohromeně vydechla a dychtivě si Troth prohlížela od hlavy k patě. „Ach, milady Grahamova, měla jste pravdu," vydechla se zpěvavým francouzským přízvukem. ,,To bude práce jedna radost!" Troth překvapeně zamrkala. „Promiňte?"
„Říkala jsem madam Champierové, že máte zvláštní kouzlo a že bude radost vás oblékat," vysvětlovala Meriel. Troth polilo horko. „Děláte si ze mě legraci, že." Meriel vstala z koberce na podlaze. „Vy si myslíte, že jste ošklivá, viďte?" Vzala Troth za ruku a odvedla ji k zrcadlu. „Nesmíte se na sebe dívat jako na ženu, která není ani Číňanka, ani Skotka. Svůj obraz vnímejte jako celek. Krásná postava, oči, vznešené rysy. I v jednoduchých šatech vypadáte elegantně. Až se obléknete na vánoční ples, muži se za vámi budou zastavovat a mládí vedle vás bude blednout." Troth na sebe zírala do zrcadla a snažila se představit si to, co jí Meriel říkala. Pravda, měla hezkou pleť a husté vlasy s hnědavým nádechem nebyly v Anglii nic neobvyklého. Ale jinak vypadá nezvykle, ani orientálně, ani evropsky. Kyle samozřejmě tvrdil, že se mu líbí, jak vypadá. Možná to bylo tím, že si jako Angličan potrpěl na výstředně vypadající ženy. „Když myslíte." odpověděla pochybovačně. Meriel si povzdechla, ale víc Troth nepřesvědčovala. Místo toho začala s madam Champierovou znovu probírat látky a diskutovat o střihu, který jí bude nejlíp slušet. Troth trpělivě snášela jejich rady i švadlenino přeměřování. Jak se to jen řekne anglicky - že z prasečích štětin hedvábnou kabelku neušiješ? Ale Meriel strojila švagrovou se stejnou radostí, s jakou aranžovala květiny ze skleníku. Troth jí dlužila alespoň špetku nadšení, protože Meriel byla zosobněná laskavost. Půl světa od svého rodiště se z Troth konečně stala Troth Montgomeryová, žena a členka rodiny Renbournových. Podobnou sounáležitost necítila od doby, kdy otec umřel. Bude těžké odsud odejít. Dominik a Meriel jí sice nabídli, že u nich může zůstat až do konce svého života, pokud o to bude stát, ale jejich nabídku samozřejmě nemohla přijmout. Na rozdíl od dvou starých Merieliných tet, které měly na panství samostatný dům, Troth nebyla pokrevní příbuzná a nechtěla Merielina a Dominikova pohostinství zneužívat.
Kromě toho musela do Skotska. Zůstane ve Warfieldu přes zimu a pak se vydá na sever. Ne proto, aby hledala otcovy příbuzné - pochybovala, že by ji přijali tak laskavě jako Meriel s Dominikem - ale chtěla vidět otcovu rodnou zemi - její touha byla stejně silná, jako Kyleovo přání vidět Hošanův chrám. Možná si někde najde domek, který se pro ni nakonec stane domovem. Měla teď tolik svobody. Nikdy předtím si neuvědomila, jak může být svoboda osamělá.
1 1 3
Kapitola 15
Kanton, Čína jaro 1832
Troth brnělo za krkem, když se svým „dědečkem" vcházela Dračí bránou do města Kantonu. I když se o tom před Maxwellem nezmiňovala, brala jejich cestu městem jako zkoušku. Pokud by Kyleův vzhled vzbuzoval nežádoucí pozornost, odmítla by se vydat dál. Kdyby je odhalili v Kantonu, byl by z toho nepříjemný skandál, ale zdaleka ne tak nebezpečný, jako kdyby je odhalili na venkově. Vicekrál by vyjádřil svůj hněv, Chenqua by se před ním musel pokorně klanět a omlouvat, zaplatil by pokutu - ale jinak by se jim nic vážného nestalo. Fan-qui často porušovali Osm nařízení, proto by se na Maxwellův přečin nahlíželo jako na dětinskou vylomeninu. Kdyby je chytili na venkově, neprošlo by to jako dětinskost a potrestání by bylo mnohem přísnější. Nicméně začátek proběhl dobře. Troth se zpočátku bála, že Maxwell nebude svoje přestrojení brát vážně, proto ji příjemně překvapilo, jak skvěle se vžil do role nemocného starce. Díky svěšeným ramenům nebyla jeho výška tak nápadná a hlavu měl neustále skloněnou k zemi, i když Troth byla přesvědčená, že přes vrstvu gázy lačně hltá hemženi na hlučné ulici. Čím méně bylo z jeho obličeje vidět, tím lépe. Dobrý pozorovatel si mohl i přes obvazy všimnout, že má na Číňana příliš velký nos a nezvyklý tvar brady a úst.
1 1 3
Jeho ústa... Vzpomněla si na jejich polibek a polilo ji horko. Jak ďábelsky dokázal rozjitřit její smysly! Ale ani jeho ten polibek nenechal chladným, utěšovala se. Ohlédla se přes rameno, jak to pravidelně dělala od chvíle, kdy vyšli z hongu. Každý, kdo si jich všiml, si naštěstí myslel, že je to projev starostlivosti o věkem sešlého muže, který ji doprovázel. Měla radost, když zjistila, že hučící dav projevuje respekt před jeho šedinami a lidé se rozestupují, aby do nich zbytečně nevráželi. Pro Číňany byla úcta k věku typická, ale Troth se bála, aby Kyle ve svém převleku nepřitahoval pozornost cizinců. Věděla, že Maxwell touží vidět z Kantonu co nejvíc, proto zvolila cestu, při které zhlédli nejzajímavější kantonské stavby. Tam, kde bylo příliš mnoho lidí, se neodvažovali zastavit a památky si prohlížet, ale když míjeli Zkušební palác, Troth uplatila několika drobnými vrátného, aby ji pustil dovnitř. Vedla Kylea dlouhou, úzkou chodbou, lemovanou stovkami těsných cihlových místností. Jakmile si byla jistá, že je nikdo neslyší, zašeptala: „Tady skládají zkoušky z literatury a filozofie vědci, kteří chtějí pracovat ve státní správě." Maxwell se narovnal a vešel do jedné kóje. „Tohle jsou cely pro ty, kteří neuspějí? Vypadá to tu jako ve vězení." „Ne, ve všech těchto prostorech se skládají zkoušky. Uchazeči tu musí strávit dva dny a dvě noci, během kterých píšou eseje. Hlídají je z tamhleté věže." „Kolik zkušebních kabin tady je?" „Myslím že přibližně dvanáct tisíc." Maxwell tiše a zcela nečínsky hvízdl. „Dvanáct tisíc ubohých studentů, kteří touží dokázat, že umějí dost na to, aby mohli pracovat pro vládu. Není divu, že je tu taková dusná atmosféra. Tyhle zdi musejí být nasáklé zoufalstvím uch, kteří vědí, že jejich budoucnost závisí na tom, jak dobře si povedou."
1 1 3
„Sebevraždy mezi studenty, kteří se připravují na zkoušky nebo kteří je neudělají, jsou běžné." Přestože se Troth mohla po městě pohybovat volně jako muž, ve Zkušebním paláci byla jen jednou před mnoha lety, kdy ještě nedokázala ocenit jeho význam. „Trochu to tu...nahání hrůzu, že? Ale zároveň to působí majestátně." „Majestátně?" „Jistým způsobem tohle místo reprezentuje srdce Číny. Dva tisíce let patří Číňané k civilizovaným národům, vytvářejí poezii, filozofii a vysazují nádherné zahrady." Troth náhle pocítila smutek a lítost. „Opakovaně se sem hrnou dobyvatelé ze severozápadu a prohlašují se za místní vládce, ale pokaždé přijmou čínské způsoby. Náš systém vlády vychází z Konfucia, který věřil, že moudrost a ukázněnost učenců je zárukou dobře fungujícího státu. Každý vládní úředník, ať pracuje na jakékoliv úrovni, musí prokázat znalosti z oblasti literatury a filozofie. Existuje na světě nějaký jiný národ, kde toho lidé tolik vědí?" „Ne, alespoň jsem o žádném neslyšel. Před dvěma tisíci lety Británie čekala na zrození Ježíše Krista," souhlasil Maxwell. „Ale neměnnost konfuciánského systému vede k ustrnutí, nepružnosti, k vytváření mnoha zbytečných zákonů a zaměstnávání ještě víc zbytečných úředníků." „To je pravda, přesto je dobré, že má každý, i chudý venkovan, možnost zkoušku složit. Když si povede dobře, klidně se z něho může stát guvernér provincie nebo císařský cenzor. Někdy se vesnice dohodne, že si zvolí kandidáta a bude ho podporovat. Platí mu učitele, který ho připravuje na zkoušky, protože doufá, že jí získá čest a slávu." „Systém založený na kvalifikačních zkouškách je jednoznačně chvályhodný. V Británii žádný systém, který by byl přístupný všem, neexistuje." Kyle otočil k Troth obvázanou hlavu, která vypadala beztvárně, téměř strašidelně. „Tohle je poprvé, kdy tě slyším říkat ,my' a ,naše', když mluvíš o Číně."
1 1 3
Uvědomila si, že má pravdu. „Možná se teď ve mně probouzí všechno čínské, když jsem se rozhodla odjet." „Konečné rozhodnutí můžeš učinit až později," řekl Kýle tiše. „Když budeš chtít, můžeš se vrátit do Chenquaovy domácnosti nebo zůstat v Macau." Byl to lákavý návrh, ale odolala mu. Přestože v Chenquaově domě měla vždy jistou plnou misku rýže, za posledních několik týdnů se změnila natolik, že by se s životem, jaký vedla dosud, už nedokázala smířit. A mohl za to Maxwell. Když vyšli ze Zkušebního paláce, Kyle přemýšlel, jestli by v čínském systému dokázal obstát. Na studiích vynikal, ale jen proto, že studoval to, co ho bavilo. Nikdy nemusel dávat v sázku svůj budoucí život. Nikdy neměl „holý zadek", jak se lidově říkalo. Nikdy nepoznal, co je to opravdová zkouška ohněm jako Dominik na vojně. Křik a hýření barev ostře kontrastovalo s kamennou vážností Zkušebního paláce. Po týdnech nuceného vězení v křivolakých uličkách Settlementu připadal Kyleovi Kanton úchvatný. Naštěstí ho provazy, které se mu při každém kroku zařezávaly do chodidel, nutily dál hrát roli zbědovaného kulhavého starce. Minuli několik chrámů většinou místního významu, ale jeden z nich se pyšnil velkolepou výzdobou s mnoha sochami a plastikami. Kyle si se zaujetím začal stavbu prohlížet, ale Troth ho bez zastavení vedla dál. Než se dostanou k Hošanově chrámu, musí ji požádat, aby ho naučila správně uctívat, aby svojí neznalostí nebudil na posvátném místě pozornost. Davy lidí postupně řídly a Kyle s Troth se blížili k úředně a chmurně vypadající budově. Pod záminkou, že mu pomáhá obejít rozbitou dlažbu, uchopila Troth Maxwella za loket a tiše mu vysvětlovala: „Tohle je jamen, sídlo a kancelář policejního soudce a zároveň vězení." Kyle sevřel ústa, protože vzápětí uviděl venku vězně
1 1 3
připoutané k železným tyčím vydané na milost nadávkám a týrání kolemjdoucích. Většina se choulila za tyčemi, hlavu sehnutou, ramena ohnutá. Kýle viděl, jak na jednoho zločince plive starší žena. Ve společnosti, kde „tvář" byla považována za nejdůležitější část těla, bylo takové veřejné ponížení krutý trest. Z jamenu se vypotácel muž, zápěstí a krk uvězněné v těžkých kusech dřeva. Kyle o podobných vynálezech slyšel, říkali tomu dřevěný límec. Byla to obdoba klády, která se kdysi používala k trestání menších zločinů v Anglii. Muž v dřevěném límci byl menší postavy a vypadal jako pouliční prodavač. Potácel se pod tíhou dřevěného nákladu a kroutil hlavou v marném pokusu odehnat obtížný hmyz, který mu bzučel kolem obličeje. Kyle při pohledu na něj zpomalil, ale Troth prudce trhla ramenem, aby se nezastavoval. Před vězením nebylo radno otálet. Než došli do stáje, kde na ně čekali objednaní osli, byl Kyle natolik nasycen zvuky a výjevy z ulice, že se těšil na klidnou cestu venkovskou krajinou. Troth ho postavila ke vchodu, zamířila dozadu a volala něco čínsky. Kyle by si byl rád prohlédl stáje podrobněji, ale věděl, že u starého sešlého venkovana by bylo zvědavé chování podezřelé. Dva vychrtlí psi mu začali očuchávat kotníky a po chvilce na něj začali vrčet. Poznali snad po čichu, že je cizinec, nebo měli jen špatnou náladu? Kýle stál bez hnutí, dokud psi neodběhli. Za okamžik se objevila Troth s oslem, který měl na hřbetě hrubé sedlo a tlumok. Bylo to neudržované nevysoké zvíře, ale vypadalo silně a zdravě. Troth uchopila Kylea za jednu ruku a položila mu ji na oslí šíji, jako by byl opravdu slepý, a tiše zašeptala: „Nemotorně se vyškrábejte do sedla." Kyle poslechl. Předvedl skvělý výstup, když se tápavě snažil přehodit jednu nohu přes oslí hřbet. Když nasedl, s úlevou ucítil, jak se mu provazy v botách, které mu bránily v normální chůzi, přestaly zařezávat do nohou. Představil si, co by si o něm
1 1 3
pomysleli přátelé, kdyby ho viděli, a potlačil úsměv. Byl známý tím, že si potrpěl na kvalitní koně. Troth vzala do rukou opratě a vyvedla zvíře na ulici. Kyle překvapeně zašeptal: „Kde je tvůj osel?" „Je jen tenhle." Když začal protestovat, okřikla ho: „Potom!" Připomněl si, že velí ona, uvelebil se tedy v sedle a sledoval okolní krajinu. Osel se nepohyboval rychleji než chodec, ale naštěstí nebyli daleko od městské brány, kterou se co nevidět dostanou z Kantonu ven. Silnice mířící na sever byla široká a panoval na ní čilý dopravní ruch. Když nechali okrajové čtvrti města za sebou, Troth odbočila na užší cestu, ne víc než pět stop širokou a s mnohem menším provozem. Točila se mezi členitými, sytě zelenými kopci, rozdělenými tak, aby dávaly co největší úrodu. Nejčastější pěstovanou plodinou byla rýže a na políčcích bylo vidět rolníky s bizony, jak po kolena ve vodě obdělávají půdu. Krajina měla podobné kouzlo, jaké znal ze své pečlivě střežené knihy kreseb a akvarelů. Autoři obrázků vystihli krajinu mnohem přesněji, než tušil. Nenápadně zjistil, jestli nablízku někdo není, a pak se zeptal: „Proč máme jen jednoho osla?" „Osel, který veze starce, vypadá věrohodně, dva osli by znamenali bohatství, a to nemůžeme potřebovat," vysvětlovala Troth. „Je lepší vypadat chudě, abychom nelákali zloděje." „Chápu, ale přece se nemohu celou cestu vézt, když dáma půjde pěšky." „Nejsem dáma. Rozumíte? Každého by šokovalo, kdyby viděl, že já jedu a můj starý ctihodný děd musí jít pešky." „Já nejsem starý ctihodný děd." Přehodil nohu přes oslí hřbet a kráčel vedle zvířete na opačné straně než Troth, jednu ruku položenou na drsném sedle, jako by potřeboval oporu. „Za tu
1 1 3
dobu, než jsme vyšli z Kantonu, jsem stačil z nedostatku pohybu úplně ztuhnout. Potřebuji se protáhnout." „Dobře, ale jakmile se přiblížíme k městu nebo vesnici, vylezte zase do sedla." „Výborně." Ocitnout se na venkově bylo příjemné. Kyle pozoroval kopce, ale moc se nerozhlížel, aby nikoho nenapadlo, že se nechová jako slepec. „Krajina je tak pečlivě udržovaná, že připomíná park. V Anglii je příroda mnohem divočejší." „Vyprávějte mi, jaké to tam je." „Na jihu jsou silnice lemované živými ploty se spoustou ptáků a květin a roste tam spousta malin a ostružin. Jsou tam lesy a potoky, které tečou, kudy chtějí, nikdo neodvádí jejich tok, aby je využil k zavlažování." „A co Skotsko?" Kyle popisoval blata: drsnou vrchovinu plnou zvěře a dobytka, potůčky spěchající z kopců do údolí a měnící se po bouřce v duhové vodopády. „Ve srovnání s tímhle je to divoká a opuštěná krajina. Já jsem na vysočině doma. Myslím, že by se ti tam líbilo." „Určitě ano," přikývla a v hlase měla touhu. „Můj otec vyrostl v pohraničí, ale jako mladý chodil na vysočinu na túry. Na stará kolena se chtěl vrátit domů a mě vzít s sebou." „Takže tvůj sen je Skotsko, zatímco můj Hošanův chrám." dobíral si ji. „Možná nás svedl dohromady osud." „Není víra v osud spíš východní než křesťanskou záležitostí?" „Myslím, že víra v osud nebo v to, že tě potká štěstí, je součástí lidské povahy. Vyprávěj mi o čínské víře a náboženství. Něco jsem o nich četl, ale pořád mi splývají dohromady buddhismus, taoismus a konfucianismus - které věří v co?" „Většina Číňanů se řídí všemi třemi." Usmála se. „V křesťanské bibli se píše, že Hospodin je žárlivý Bůh, ale my věříme, že každé náboženství, které tě učí být dobrým člověkem, je správné. 1 1 3
Jsou to tři principy. Taoismus učí, že se musíme řídit zákony přírody a respektovat je. Nejdůležitější je učení starého mistra Lao-c'. Tao znamená jin a jang, dvě polární síly, které se doplňují, a feng šuej je umění vytvářet harmonické domovy a zahrady, které vyživují ducha." „Jdeš moc rychle!" postěžoval si Kyle. „Řekni mi víc." Půvabně se zasmála. „Později. Druhý princip je podle mistra Konfucia a učí lidi vzájemně se respektovat, rozvíjet myšlení a učit se moudrosti a úctě ke stáří. Čínská společnost z těchto kořenů vyrůstá." „A buddhismus?" „Buddhovo učení říká, že bludný kruh rození a umírání lze prolomit jen tehdy, když nebudeme závislí na pozemských statcích. Tím, že zvítězíme nad světskými touhami, dospějeme k míru a moudrosti." Kyle pozoroval křivku jejího hrdla a krásně řezaný profil. „Já sice nejsem připravený vzdát se světských tužeb, ale chci o tom vědět víc. Hodlám tě přinutit, abys mi prozradila všechno, co víš, budeš mi vyprávět, dokud neztratíš hlas. Celou cestu z. Kantonu k Hošanovu chrámu i cestou do Londýna." „Po letech, kdy Jin Kang musel jen mlčet, budu ráda, Že mám posluchače," odpověděla nevzrušeně. Kyle se usmál a pomyslel si, že má před sebou ohromnou cestu. Možná je dohromady opravdu svedl osud, protože ona mu odhalovala Čínu. On jí na oplátku mohl nabídnout Skotsko. Kdyby nemusel hrát roli starého zraněného děda, začal by si pískat.
1 1 3
Kapitola 16
,,Je čas, abyste vyskočil na svého věrného oře," zamumlala Troth. „Vesnice na kopci před námi je dost velká na to, aby měla hostinec. Slunce se pomalu schyluje k západu." „Jsou všechna čínská města a všechny vesnice obehnané zdí?" „Většinou ano. V naší historii byla období, kdy bandité zaplavovali vesnice jako kobylky, a ty, které nebyly chráněny, byly zničeny." Kyle rezignoval, vylezl na osla a nechal se vézt jako náklad. Pomalu šplhali do táhlého kopce. Kyle si všiml, že vesnice je postavena na chudém skalnatém výběžku, aby se úrodná půda zbytečně nevyplýtvala na domy. Ještě nikdy neviděl tak maximálně využitou zemi. Přímo ve vesnické bráně stál hostinec a jeho funkce byla nepochybně stejná v Číně jako v Anglii. Troth prošla pod širokým obloukem na nádvoří, kde tři ze čtyř zdí byly lemovány dveřmi vedoucími do hostinských pokojů, čtvrtá vedla do chléva. Ve vzduchu bylo cítit pach zvířat a rozpáleného tuku. Než Troth stačila uvázat osla, vyšla z jedněch dveří žena ve středním věku s podnosem a s čajem. Dala se s Troth do řeči a Kyleovi vtiskla do ruky kouřící šálek. Kyle usoudil, že hluchý a slepý děd je schopen se sám napít, a zvedl čaj k ústům. 1 1 3
Když dopil, Troth od něj vzala šálek a vešla za ženou dovnitř, zatímco Kyle odpočíval na oslu a pěstoval v sobě trpělivost. V Anglii byl zvyklý na to, že všechny podřadné práce vykonávalo služebnictvo, ale když začal cestovat, musel své zvyky změnit. Jeho dlouholetý komorník se s ním odmítl vydat do cizích zemí a sluha, který ho nahradil, opustil Kyleovy služby někde v Indii. Kyleovi se nepodařilo najít za něj rovnocennou náhradu, proto se rozhodl, že si během pobytu v Kantonu bude všechno obstarávat sám. Dokonce zjistil, že mu vyhovuje být sám a nemít neustále někoho v patách. Teď se na jejich cestě o všechno starala Troth a Kyle si uvědomil, že ho návrat k nečinnosti znervózňuje. Ale rozptýlení na sebe nedalo dlouho čekat. K oslu se přibatolil malý chlapec. Prohlížel si Kylea velkýma vážnýma Očima, dřepl si na bobek a volným švem v rozkroku si uprostřed dvora přímo před Kyleem ulevil. Kyle pod gázovým obvazem překvapeně zamrkal. Chlapcovy šaty byly velice praktické, nicméně v Londýně by se asi podobný střih neujal. Dvě hezké mladé ženy s pečlivě nalíčenými tvářemi se vykolébaly ven na ovázaných nohou. Nejspíš prostitutky, protože hostince byly příhodné místo k výdělku. Jedna vzala chlapce za ruku a odváděla ho pryč, druhá si Kylea zkoumavě prohlížela. Rozhodla se mu projevit přízeň a poplácala ho po koleni ne, nad kolenem; a její ruka se sunula po Kyleovu stehnu ještě výš. Vesele ze sebe vysypala naučenou otázku i Kyle zahanbeně zjistil, že jeho tělo na její mazlivý dotyk neomylně reaguje. Byl to snad nějaký místní zvyk, který mu Troth zapomněla vysvětlit? Troth se vyřítila z. hospody a začala prostitutce nevybíravě nadávat. Dívka jí nebojácně odsekávala a mezi oběma došlo ke krátké slovní potyčce. Výměna názorů skončila tím, že se dívka šibalsky usmála a provokativně přejela Troth po paži. Potom se odkolíbala pryč a vyzývavě přitom houpala boky. 1 1 3
Troth s klením odvedla osla na kraj dvora, pevně Kylea uchopila za loket a pomohla mu dolů. Přímo ze dvora vešli do pokoje, kterému vévodila široká vyvýšená postel. Kyle se rozhlížel kolem sebe a Troth se vrátila k oslu pro zavazadla. Místnost byla velice spoře zařízená a malá vysoká okna byla zakrytá papírem, takže propouštěla jen tlumené světlo, ale Kyle už spal na horších místech. Jakmile se Troth vrátila a nohou za sebou zabouchla dveře, Kyle se jí mírně zeptal: „O co šlo, před chvílí na dvoře?" Hodila zavazadla bez dlouhých cavyků na zem ke stěně. „Copak to nebylo na první pohled jasné? Ta štětka hledala zákazníky." „Myslel jsem si to, ale diskutovali jste spolu poměrně dlouho." „Řekla jsem jí, že jste příliš starý na to, abyste obchodoval s prostitutkami, a že urazila vaši důstojnost," oznámila Troth Kyleovi chladně. „Načež mě ta běhna informovala, že s největší pravděpodobností nejste příliš starý a že vám poslouží zadarmo, protože chová ke starým lidem úctu." „Jaký pohostinný národ!" bavil se absurditou situace Kyle. Troth na něj vrhla ostrý pohled. „Mám ji zavolat, abyste mohl její šlechetnosti využít?" „Samozřejmě že ne. Ale... zapůsobilo na mě" - začal se smát - „jak důsledně uplatňujete konfuciánskou filozofii ,úcty ke stáří'." Troth k němu přiskočila a zakryla mu rukou ústa. „Panebože!" zasyčela. „Chcete, aby na nás přišli? Jestli nás někdo poslouchá, okamžitě mu dojde, že nejste žádný nemohoucí stařec." Znovu mu silně stiskla ústa a Kyle se přestal smát. Přel pruh gázy stěží rozeznával její rysy, zato teplo jejího těla cítil jasně. Jeho vzrušení způsobené setkáním s prostitutkou ještě zcela neodeznělo a náhle přerostlo v naléhavou touhu ne po jakékoliv
1 1 3
ženě, ale po téhle. Vzal do dlaní její tváře, jemné a hladké jako hedvábí. Už dlouho neměl ženu a ještě déle po žádné netoužil tolik jako po Troth. Tělesná žádost přemohla rozum, Kyle se sklonil a políbil ji. Zavadili o sebe okraji slaměných klobouků a Trothin se svezl na podlahu. Bylo to nebezpečné, nebezpečné a bláznivé, ale její ústa byla tak sladká a vstřícná. Nedokázal se od ní odtrhnout, sklouzl rukama níž, cítil její pružná záda, teplou křivku boků a přitiskl ji pevněji k sobě. Na okamžik se jeho objetí poddala. Potom se odtáhla a omráčeně se na něj podívala široce rozevřenýma očima. „Já...musím ustájit osla. A dojít pro jídlo. Přinesu jídlo." Popadla klobouk, nasadila si ho co nejhlouběji do čela, aby jí nebyl vidět obličej, a utekla z pokoje. Kyle cítil, jak mu krev pulzuje v žilách, a posadil se na okraj postele. Jak se mohl zachovat tak hloupě? Sotva se vydali na cestu, hned podlehl pokušení. Bylo by dětinské, kdyby ji svedl, byl přece muž, ne dítě a svést nevinnou dívku bylo nečestné. Jenom ničema by zneužil její nezkušenosti. V Británii Troth bude žít jako žena. tolik po tom toužila. Intimní vztah s ním by jí jen zkomplikoval život. Kyle se většinou dokázal dobře ovládat, ale v přítomnosti Troth bylo všechno jinak. Proč to bylo najednou tak těžké? Troth třesoucíma rukama kartáčovala osla. Panebože, bylo tak těžké od něj utéct! Netoužila po ničem jiném, než ho stáhnout na postel a naučit se od něj tajemství mezi mužem a ženou. Ale objal ji příliš nečekaně. Podvědomě tušila, že mezi nimi existuje víc než vášeň, protože jinak by v nich sdílení společného lože zanechalo jen rozpačitý pocit viny: ona by cítila rozpaky a on vinu. V každém případe ji to zaskočilo. Když osla dokartáčovala, zvíře bylo hladké a upravené jako ve svém nízkém životě ještě nikdy. Troth vyšla ze stáje, kterou
1 1 3
tvořil otevřený přístřešek nalevo od hlavního vchodu. Brána byla zavřená, protože se blížil večer, a dvůr osvětlovalo mihotavé světlo jediné pochodně. Naštěstí bylo v hostinci Nebeský klid obsazeno jen několik málo pokojů, což znamenalo, že budou mít s Maxwellem alespoň trochu soukromí. Zvykli si spolu mluvit tlumenými hlasy, které nejsou slyšet dál než pár kroků, protože stačilo udělat jednu jedinou chybu a mohlo to pro ně mít vážné důsledky. Troth se zastavila před kuchyní a vzala podnos s jídlem, které si předtím objednala u hostinské. Když se vrátila do pokoje, s úlevou zjistila, že jí Maxwell ustlal na slamníku na zemi. Zdálo se, že jeho vášeň vyprchala. Jakmile vešla, zajistil dveře těžkou dřevěnou závorou, aby byli v bezpečí. Potom si začal rozmotávat obvazy. „Už hodiny toužím po tom, abych si to mohl sundat." Snažila se nedívat na rysy, které se objevily pod zaprášenou gázou. Slepý, sešlý dědeček zmizel a místo něj před ní stál muž v nejlepších letech a v plné síle. Když si sundal paruku a prohrábl si vlasy prsty, rychle před ním uhnula pohledem, aby se nezesměšnila. „Dovnitř na nás nikdo neuvidí, dědečku. Ale nezapomeňte, že postranní pokoje jsou prázdné, takže se každý zvuk bude rozléhat nocí široko daleko." Kyle zapálil malou olejovou lampu uprostřed nízkého stolku a Troth na něj prostřela talíře s jídlem. Večeře byla jednoduchá: rýže s nakrájenou zeleninou, ochucená zázvorem, konvice s čajem a misky. Tohle byla skutečná Čína. přesně taková, jakou si přál poznat. Troth usedla se zkříženýma nohama ke stolu a začala mluvit na neutrální téma. „Na severu, kde bývá velká zima, se postele stavějí z cihel, aby se pod nimi mohl rozdělat oheň a zahříval je." Kyle se složil na zem ke stolu naproti Troth. „To by se hodilo i v Anglii. My používáme ohřívací láhve s horkou vodou, kterými si zahříváme nohy, ale bohužel rychle vystydnou."
1 1 3
„Můj otec často vzpomínal na skotskou zimu a mlhy. Ale o ohřívacích lahvích se nikdy nezmínil." Troth byla ráda, že napětí, které mezi nimi předtím vzniklo, vyprchalo, a nalila oběma čaj. Těšila se, že si vychutná jídlo i Maxwellovu společnost. Rozpaky se vrátily ve chvíli, kdy nastal čas jít spát. Maxwell potlačil zívnutí a prohlásil: „Jsem zralý do postele. Dobrou noc." Posadil se na slamník a sundal si odřené boty. „Já budu spát na zemi." Vyrovnal boty úhledně podél zdi. „Ne." ,,Postel je pohodlnější," protestovala. „Měl byste na ní spát vy, ať už jako dědeček nebo jako pán." „Mimo tenhle pokoj jsme v Číně a já tě poslechnu na slovo. Ale v soukromí jsi dáma a já džentlmen," rozhodl neústupně. „A džentlmen vždycky přenechá lepší místo dámě." V Macau Troth často vídala, jak Evropané chrání svoje ženy, jako by byly z porcelánu, ale podobné chování bylo čínským zvyklostem cizí a Troth měla nepříjemný pocit, jen když na to pomyslela. „Neusnu, pokud si nebudu jistá, že máte dostatek pohodlí." Kyle vstal a zdvořile se před ní uklonil. „Bohužel, madam, mě by ošklivě hryzalo svědomí, kdybych spal na posteli. Musíte se podřídit mému přání, pokud nechcete, abych použil násilí." Nabídl jí paži. „Dovolte mi, abych vás doprovodil na vaše lože." Jeho zdvořilost vyvolala na Trothině tváři úsměv. Opravdu si najednou připadala jako dáma a lehce položila dlaň na jeho ruku. „Ustupuji vašemu obratnému jazyku, ale obávám se, že nebudu schopná zamhouřit oka." Podíval se na ni a v očích mu jiskřil smích. „Já jsem tak unavený, že bych usnul i na skále, takže si můžeš v klidu odpočinout." Doprovodil ji několik kroků k posteli a opět le uklonil. „Mám zhasnout lampu?" „Prosím."
1 1 3
Zadusil plamínek. Ve tmě slyšela, jak si svléká svrchní oděv a uléhá na slamník. Také se odstrojila a natáhla unavené tělo na boulovitou matraci na posteli. Přestože byla k smrti unavená, nedokázala se uvolnit a nebylo to tím, že ji znervózňovalo pomyšlení, že odpočívá na pohodlnějším místě. Ležela na posteli a zírala ke stropu s bolestným vědomím, že několik stop od ní leží muž, který ji přitahuje. Jeho objetí na ni stále ještě živě působilo. Proč tak pošetile utekla? Částečně proto, že ten okamžik přišel příliš brzy, ale také proto, že si uvědomila, že má strach strach z neznáma, strach z Maxwella, který ji fascinoval, ale v mnoha ohledech zůstával mocným, záhadným cizincem. Teď už je pozdě, proklínala se za svoji neuvážlivost. Věděla, že on po ní touží stejně silně, jako ona po něm. Kdyby byla jen o trochu statečnější, mohla mu ležet v náručí. To vědomí ji naplnilo bolestnou prázdnotou. Podobná chvíle se možná už nenaskytne, protože Maxwell nebyl nemravný chlípník, který do své postele láká kdejakou ženu, a ona zase nebyla natolik zkušená, aby ho dokázala svést. Minuty nekonečně pomalu plynuly a Troth přemýšlela, jestli by neměla něco podniknout, dokud je vzpomínka na jejich polibek čerstvá. Bude sice riskovat odmítnutí a ponížení, ale pořád to bude lepší než vědomí, že to nezkusila. Čekání a touha ji vyčerpávaly, neuvěřitelně vyčerpávaly. Nenašla odvahu, aby jednala přímo, proto se rozhodla ponechat všechno osudu. Kyle dýchal pomalu a pravidelně. Jestli spí, pokusí se taky spát. Ale jestli je vzhůru... Zamumlala: „Pane?" „Ano?" Jeho hluboký hlas jako by jí dodal energii. Vyklouzla z postele a natáhla se vedle něj na slamník. Váhavě mu po ložila ruku na prsa a zajíkavě zašeptala: „Před večeří jste po mně toužil. Jsem...jsem vaše." Zaklel. „Zasloužím za svoje chování zmrskat." Objal ji
1 1 3
něžně, ne vášnivě. „Tvoje velkorysá nabídka pro mě znamená velké pokušení, ale nemohu ji přijmout. V Číně jsou dívky zvyklé mužům sloužit, ale v Anglii muži nesmějí jejich mládí zneužívat. V Británii začneš nový život, budeš mít spoustu nových příležitostí. Když bys začala spávat se mnou, mohlo by ti to v budoucnu uškodit." Položila si tvář na jeho rameno, zmámená radostným pocitem, že je tak blízko. Líbilo se jí, jak voní, mužsky a dráždivě, obdivovala jeho pevné silné tělo. „Nikdo nemůže vědět, co na mě v zemi mého otce čeká. Nejsem okouzlující mladá dáma, pane, a žádný muž o mě nikdy neprojevil sebemenší zájem. Jen vy, alespoň trochu." Zkroutila ústa. „Nebo to bylo jen tím, že jste ještě cítil dotyk té děvky?" Objal ji i druhou rukou, ale nebylo to milenecké objetí poznala to i přes svou nezkušenost. „Připadáš mi velice žádoucí a přísahám, že v Británii se na tebe budou muži dívat stejně. Nemusíš mi nabízet své tělo ze strachu, že jiného muže nenajdeš. Věř mi, tvůj největší problém bude, vybrat si toho, kterého chceš nejvíc." Jak zdvořile dokáží džentlmeni lhát. Troth se snažila, aby ji v hlase nebyly znát slzy. „Copak britští muži nemají konkubíny? Já budu ráda tou vaší, když mě alespoň občas budete chtít." Pohladil ji po paži a Troth se pod teplým dotykem jeho dlaně zachvěla. „Je pravda, že někteří muži mají milenky, Troth, ale cizoložství je u nás považováno za hřích. Jestli někdy budu mít ženu, nikdy ji neponížím tím, že ji budu podvádět." Ještě nikdy ji neoslovil jménem, a když je vyřkl, Troth se zrychlil dech, přestože už ztrácela naději. „Odmítáte mě tak laskavě, pane. Nesmím být vaší ženou ani konkubínou, ale proč mi nedovolíte být vaší milenkou alespoň následující dva týdny? Nic jiného bych od vás už nechtěla." „Ale ty bys měla chtít víc!" řekl drsně. „Měla bys chtít stát se mojí ženou, ne milenkou. Být hýčkaná a vážená, ne využívaná."
1 1 3
„I kdybych překonala stud, neuměla bych vás zaujmout." Už nedokázala potlačit slzy, které ji pálily v očích. Kyle ji objal o něco pevněji a přitiskl k sobě. „Přitahuješ mě, ani nevíš jak, ale zneužít situace by nebylo správné, protože ti nemohu poskytnout to, co si zasloužíš." Zkřivila ústa. „Kéž byste vůči mně nechoval takovou úctu. Říkáte, že bych neměla chtít míň než se stát vaší ženou, ale oba víme, že Bůh by nikdy nepožehnal vašemu sňatku s chudou míšenkou, a jiné řešení nepřipouštíte." Povzdechl si. „S rasou nebo penězi to nemá nic společného. A chyba není v tobě ale ve mně." Cítila, že je napjatý, ale nebylo to touhou. „Jak to myslíte?" Po dlouhé chvíli ticha se jí smutně svěřil: „Nikomu jsem to neřekl, ale byl jsem už jednou krátce ženatý. Když Konstancie umřela...moje srdce umřelo s ní. Nejsem připravený oženit se s ženou, která mě bude milovat." Jeho přiznání ji překvapilo, ale vysvětlovalo jeho chování. „To je mi líto, pane, moc líto." Pohladil ji po obočí a odhrnul jí z tváře pramínek vlasů. „Říkej mi, Kyle, to je moje křestní jméno." Kyle. Ocenila důvěrné gesto, že ho může oslovovat křestním jménem, i když to bylo mnohem méně, než po čem toužila. „Oženil jste se tajně, protože vaše rodina se sňatkem nesouhlasila?" „Můj otec by se zděsil, kdyby to věděl. Bratr a sestra -možná by to pochopili, protože oba měli možnost lásku poznat. Ale to, co jsem ke Konstancii cítil, je příliš... příliš osobní, abych o tom byl schopen mluvit." Dotkla se ho na bradě a cítila pichlavé strniště. Ráno se musí oholit, jinak bude mít velice nečínské vousy. „Možná by se vám ulevilo, kdybyste o své lásce mluvil." „Možná... máš pravdu." Další odmlka. „Konstancie byla dlouhá léta mojí milenkou. Pocházela ze Španělska. Španělé jsou jako Portugalci, které znáš z Macaa, tmavé vlasy, tmavé 1 1 3
oči, krásní. Byla kurtizána a o mnoho let starší než já. Může to znít jako mladické pobláznění, ale pro mě byla tou nejmilovanější a nejvřelejší bytostí na světě. Když. jsem byl s ní...cítil jsem vyrovnanost jako s nikým jiným." Ztišil hlas, že ho bylo sotva slyšet. „Vyrovnanost a vášeň." Jestliže poznal dokonalou lásku, nebylo divu, že o jiné ženy nestál. „Alespoň jste měl odvahu se s ní oženit, přestože by to vaše rodina považovala za neodpustitelnou chybu." „To, že jsem se s ní oženil, byla nejmoudřejší věc, jakou jsem v životě udělal. Mrzí mě jenom, že jsem se k tomu neodhodlal dřív. Neomlouvá mě ani to, že mě to napadlo teprve, když jsem ji viděl umírat." Troth chtěla zahnat chmury v jeho hlase, proto řekla: „Pozdě, ale přece. Lepší než nikdy. Měli jste štěstí, že jste leden druhého našli, pane." Políbil ji zlehka na čelo. „Kyle." „Kyle," opravila se poslušně. Byla připravená na to, že ji pošle zpátky do postele, ale jen se trochu pootočil a položil si tvář na její vlasy. Spokojená, že může zůstat u něho, uvelebila se v jeho náručí a brzy usnula.
1 1 3
Kapitola 17
Anglie Vánoce 1832 Na Vánoce se sešla celá rodina Renbournových. Troth se bála setkání s Kyleovou sestrou, ale lady Lucia byla stejně milá jako Dominik. Byla vysoká, měla modré oči a tmavé vlnité vlasy jako její bratři. Její manžel, Robert Justice, byl tichý muž s vřelým pohledem, kterým si Troth zvědavě, i když s laskavostí, prohlížel. Jejich děti byly přibližně stejně staré jako děti Dominika a Meriel. „Dom i já jsme měli svatbu krátce po sobě," vysvětlovala Lucia, zatímco se děti mezi sebou hlučně zdravily. „Dobře jsme to naplánovali, že?" „To opravdu ano." Troth sledovala, jak všechny čtyři děti společně odbíhají, a těšilo ji, že má dalšího synovce a neteř, kteří jí budou říkat teto. Po poledním příjezdu Justiceových následoval živý oběd. Po něm Troth odešla do knihovny. Jednak potřebovala trochu ticha, ale také chtěla rodině Renbournových a Justicových dopřát soukromí, aby mohla probrat bratrův výstřední vkus při volbě manželky. Milovala warfieldskou knihovnu. Rozsáhlá sbírka knih by určitě udělala dojem i na Chenquau. Troth si namátkou vybrala knihu básní a usadila se do jednoho z čalouněných ušáků rozestavěných kolem krbu. Bylo zamračené odpoledne, za okny hučel vítr, ale v knihovně bylo teplo a bezpečno. 1 1 3
Kniha obsahovala díla britských básníků ze sedmnáctého století. Kdyby nám patřil svět a my měli času dost, nebyla by hřích vaše nesmělost. Troth se nad těmi řádky ironicky usmála. V roli dotírající milenky byla ona, zatímco Kyle nebyl nesmělý, ale čestný muž. Hrob, tam klid i soukromí dřímá. Tuším však, že tam už se nikdo neobjímá. Troth zaklapla knihu a v očích ji pálilo. Ne, nelituje svého nestoudného chování. Největší útěchou jí byla Dominikova tichá slova, že Kyle zemřel s vědomím, že se stalo to, po čem bytostně toužil, a to se podaří jen málu mužů. Troth se tomu pokoušela věřit, i když osobně se nedokázala ubránit pocitu, že žít je mnohem lepší. Dveře do knihovny se otevřely a dovnitř těžkým krokem vešel starý muž opírající se o hůl. Kdyby Troth nevěděla, že má hrabě Wrexham přijet strávit Vánoce s rodinou, nepoznala by, že vešel Kyleův otec, protože si vůbec nebyli podobní. Z Wrexhama na první pohled vyzařovala šlechtická povýšenost, silná vůle a chatrné zdraví. Troth vstala a zdvořile se uklonila, srdce se jí přitom divoce rozbušilo. „Lorde Wrexhame." Zastavil se několik kroků před ní, aby si ji mohl podrobně prohlédnout. Pohledem utkvěl na jejím štíhlém pasu. Ulevilo se mu nebo byl zklamaný, že nečeká dítě? Dítě se smíšenou krví. „Takže vy jste moje takzvaná snacha. Z které části Skotska pocházel váš otec?" „Z Melrose, na jih od Edinburghu." „Moje žena byla z vysočiny. Děti její skotskou krev nezapřou." Zasmál se křaplavým hlasem. „To je dobře, protože byla mnohem hezčí než já." Nemotorně se posadil na židli naproti krbu. „Zatracená dna," zamumlal. „Povězte mi, jak se měl můj syn v Číně." Poslechla a nezapomněla zdůraznit, jaké uspokojení Kyle nacházel v objevování světa tolik odlišného od jejího a s jakou statečností zemřel. Hrabě zamyšleně zíral na žhavé uhlíky v krbu, tvář jako vytesanou z žuly. Když Troth dovyprávěla, nemilosrdně prohlásil: „Nikdy bych 1 1 3
k takovému sňatku nedal svolení, ale...teď už je to jedno. Jestli jste ho dokázala alespoň na čas učinit šťastným, myslím, že bych za to měl být rád." S obtížemi se postavil. „V budoucnosti o vás bude dobře postaráno." Zaváhal a po chvilce ochraptěle dodal: „Já...jsem vám vděčný, že jste přijela a vyprávěla mi o synových posledních dnech." Odbelhal se z knihovny a těžce se opíral o hůl. Troth si opřela hlavu o opěradlo křesla, zavřela oči a zachvěla se. Nejhorší měla za sebou. Nepřekvapilo ji, že hrabě projevil nesouhlas s jejich manželstvím, ale, koneckonců, kdyby je nepotkalo neštěstí, Kyle by jí nikdy sňatek nenabídl. Jak Wrexham řekl, teď už to bylo jedno. Nečekala budoucího dědice, takže rodovým pokračovatelem se bez problémů stane Dominik a jeho syn. Hrabě si mohl dovolit nečekaný příchod její osoby tolerovat. Bylo to méně, než doufala, ale možná víc, než si zasloužila.
1 1 3
Kapitola 18 Na cestě v Číně
Kdyby se ráno Kyle neprobudil a neměl Troth stočenou v podpaží, myslel by si, že se mu to všechno jen zdálo. Oba pošetile spali na tvrdé podlaze místo na posteli. Přesto se mu už dlouho, dlouho tak dobře nespalo. Ačkoliv měl v živé paměti, jak Troth hladce zneškodnila zločineckou bandu, ve spánku vypadala zranitelně a mnohem mladší než ve skutečnosti. Kylea zaplavil ochranářský pocit a sám nad sebou žasl, jakou včera večer prokázal silnou vůli. I v mužském přestrojení a bez ženské rafinovanosti vypadala neuvěřitelně svůdně, až měl sto chutí odhodit čest z papírem zakrytého okna. Mužská žádostivost jeho těla přesvědčovala rozum, že má vedle sebe plnoletou ženu, která ho navíc chtěla, ale on v sobě přesto zmobilizoval tolik slušnosti, že touze nepodlehl. Opatrně, aby ji neprobudil, studoval rysy její tváře. Jak si mohla připadat ošklivá, když ji Bůh obdařil tak pozoruhodnou krásou? Cestou do Anglie ji musí varovat, aby si dávala před muži pozor. Tolik toužila po laskavosti a obdivu, že pro někoho bezohledného by mohla být snadnou kořistí. Otevřela oči a v hnědé hlubině se zračily naděje i pochyby. „Pane. Kyle. Já...jsem moc ráda, že jste mě včera v noci neposlal pryč." „Bylo by to moudřejší, ale v tvojí blízkosti mi bylo neuvěřitelně dobře. Už léta po mém boku nikdo nespal." Zaváhal.
1 1 3
„Touha po doteku může být stejně silná jako vášeň. Snadno se zamění za lásku, ale láska není jen fyzická přitažlivost." V očích se jí zablesklo ještě něco víc. Pobavení? Jeho slova musela znít hrozně namyšleně. „Budu si to pamatovat, Kyle." Mluvila tak ostýchavě, že ji začal podezřívat, že si osvojila první ženskou lest. Učila se velice rychle. Než se dostanou do Anglie, bude všemi mastmi mazaná, přesto pro jistotu bude dohlížet na její společenský vývoj, aby se nedostala na scestí. Možná bude chtít, aby ji uvedl v Londýně do společnosti. To by šlo zařídit, i když - až pozná jedovaté pomluvy a nudné formality, které vládnou v aristokratické společnosti, určitě ztratí zájem. Bylo příjemné ležet vedle ní, oddělen jen několika vrstvami bavlny. Bylo by tak snadné sklonit se k ní a políbit to útlé hrdlo... Překulil se na opačnou stranu a vstal. „Podle ruchu na dvoře jsou už všichni hosté v hostinci Opojný klid na nohou a my bychom měli udělat totéž." „V hostinci Nebeský klid." Troth vyskočila z matrace a oblékla si svrchní šaty. Když byli oba dva oblečení a Kyle měl nasazenou šedivou paruku, Troth mu znovu ovázala obličej a hlavu a vyrobila několik nových skvrn. Posnídali čaj, rýžové placky a ovoce a vydali se na další pouť. Cesta, po které pokračovali, ústila na rušnou silnici s hustým provozem v obou směrech. Troth poručila Kyleovi, aby vylezl na osla. Uhýbání před prachem a rychlejšími cestujícími nebylo na zvířecím hřbetě zdaleka tak zábavné, jako když šel Kýle pěšky a povídal si přitom s Troth. Chtěl se zeptat, jestli by nemohli jít jinudy, když vtom se v dálce před nimi ozvalo hlasité bubnování. Rychle došli na vrchol kopce a pod sebou uviděli pochodující vojenské oddíly, které mířily nahoru k nim. Vozy, chodci i jezdci uhýbali ke stromům, aby vojáci mohli projít.
1 1 3
„Císařský prapor," vysvětlovala Troth nenápadně koutkem úst. „Elitní oddíl, nejspíš na cestě do Kantonu." Kyle po setkání s vojáky netoužil, proto se zeptal: „Vpravo před námi je odbočka, mám na ni zahnout?" Troth zamžourala proti slunci a studovala znaky namalované na ukazateli stojícím v místě, kde se silnice křížila s druhou cestou. „Vede ke známým vodopádům a ke klášteru. Napadlo mě, že bych vás tam mohla vzít, takže předpokládám, že tohle je osudové znamení." Co nejrychleji přesměrovali osla na vedlejší cestu. Než se jim ale podařilo sejít z hlavní silnice, vojáci se přiblížili natolik, že nebylo těžké rozeznat jejich bambusové štíty a kovové přílby. Teprve když se ocitli v bezpečné vzdálenosti, částečně skryti porostem u cesty, Kyle sesedl z osla a otočil se za pochodujícími oddíly. Zem se chvěla pod duetem jejich kroků. „Mají lidé z císařských vojáků strach?" „Ani ne, i když ti moudří se před nimi snaží na sebe neupozorňovat." „Zdá se, že armády jsou všude na světě stejné." Kyle mlčky pozoroval muže pochodující kolem. Přestože jejich meče a kopí byly v porovnání s britskými puškami primitivní, vojáci vypadali tvrdě a odhodlaně. Patřičně vycvičeni a vyzbrojeni byli schopni postavit se jakékoliv síle, i když evropské vojsko by je s největší pravděpodobností rozměřilo. Nicméně Kyle doufal, že k tomu nikdy nedojde, a vykročil po boku osla vstříc panenské přírodě. Pozvolna zdolávali drsný, zarostlý terén, příliš divoký na to, aby byl přeměněn na zemědělskou půdu. Cesta byla téměř prázdná. Slunce už stálo vysoko na nebi, když se před nimi za prudkou podkovovitou zatáčkou rozprostřel úchvatný pohled na překrásný katarakt. Z útesu nad nimi stékala voda, padala do propasti minimálně padesát stop hluboké, dole se tříštila do tisíců kapek v blankytně modré tůňce, pokračovala po úbočí dál, ještě níž a vytvářela další kaskádovité Vodopády. Kyleovi se nad tou krásou zatajil dech.
1 1 3
„Jmenuje se to tady Létající voda. Klášter stojí nad vodopádem. Většinou se staví na kopci a v blízkosti vody." Troth si zaclonila oči a zadívala se vzhůru. „Když vyšplháme až nahoru, budeme mít krásný výhled do kraje. Alespoň se to říká. Je to ale daleko a nejsem si jistá, jestli cestou narazíme na nějakou vesnici." „Zvládneme to," rozhodl Kyle, který si nechtěl nechat ujít zajímavou vyhlídku. Bez potíží se dostali k vrcholu vodopádu a minuli klášter. Kyle by se býval chtěl podívat dovnitř, ale bylo bezpečnější se lidem vyhýbat. Přestože pěšina na vrchol byla nepříjemně strmá, vynaložené úsilí stálo za to. Výhled, který se jim naskytl do okolí nejméně padesáti mil, byl opravdu ohromující. Kanton na obzoru připomínal rozmazanou skvrnu a potůčky a kanály, které vtékaly do řeky Pearl, protínaly krajinu jako lesklé mřížoví. Po úrodných údolích byly rozprášeny vesničky sahající většinou až k úpatí skalnatých kopců. Slabé proužky kouře za horou před nimi napovídaly, že i tam leží vesnice. Kyle by si býval prohlížel krajinu celé hodiny, ale na cestě pod nimi se objevila skupina mnichů. Troth zamumlala: „Dobrý mnich se bude divit, proč nemocný slepý stařec šplhal do takové výšky, dědečku." Kyle poslechl a vydal se za Troth po jiné, užší pěšině vedoucí roklí zpátky dolů. Byla spoře zalesněná a prostředkem se klikatil potok rozvodněný po vydatném dešti. Tu a tam mohli na úbočí vidět čajové zahrady s čajovníky, na kterých se začínaly zelenat první lístky. „Čajovníky mají rády výšku a vlhko," vysvětlovala Troth, když na ně zavolal jeden z čajových sběračů. Kyle vyzvídal: „Co říkal?" „Myslím, že nás varoval, abychom na hoře nepřespávali. Nejspíš kvůli zlým duchům," konstatovala Troth věcně a Kyle překvapeně zamrkal. „Kvůli zlým duchům. Samozřejmě." Usmála se. „Jsou všude, dědečku. Musíme je respektovat." 1 1 3
Sestupovali dolů a Troth pečlivě sledovala kamenitou krajinu kolem nich. „V horách je spousta jeskyní. Možná bychom se do jedné mohli podívat, Kyle." Jeho křestní jméno se jí líbilo, bylo krátké a jednoduché jako čínština. Na jednom místě zahlédla Troth na kamenné stěně hory slibný stín. Mávla na Kylea, aby zůstal s oslem stát, a sama se vydala na průzkum. Neušla ani sto yardů, porost před ní se zachvěl a Troth uviděla hladké černožluté oči, které svítily jen pár kroků před ní. Tygr. Ztuhla. S bušícím srdcem začala pomaloučku couvat zpátky, zatímco šelma si ji přeměřovala svítícíma očima. Tygr se pohnul směrem k ní a lenivě našlapoval. Jestli se rozhodne zaútočit, ani umění wing chun ji nezachrání před roztrháním. Stačila by vylézt na strom? Ne, žádný strom nebyl na dosah, navíc tygr by dokázal vyskočit za ní. Nepřestávala opatrně ustupovat, ale pak zachytila botou o kořen a upadla. Tygr se okamžitě rozběhl. Troth vykřikla a s hrůzou sledovala, jak se vzdálenost mezi ní a zvířetem zmenšuje. Ochromená hrůzou zírala na vyceněné tesáky. Mohla by mu zkusit zaútočit na oči nebo ho kopnout do krku... S hvízdnutím kolem ní proletěl kámen velikosti lidské pěsti a zasáhl tygra do čenichu. Zvíře se zastavilo a překvapeně zamžikalo. Na širokou zvířecí plec dopadl další kámen, následován sprškou dalších, které zasáhly svalnatá zvířecí bedra. Tygr otočil hlavu, zaostřil pohled za Troth a varovně zavrčel. Zavládlo hrobové ticho panující až do chvíle, kdy tmavé zarostlé ucho zasáhl další kámen. Zvíře podrážděně zapískalo, otočilo se a elegantně zmizelo zpátky v křoví. Jakmile zmizel i jeho ocas, Kyle pomohl Troth na nohy. „Jsi v pořádku, Troth?" Přikývla, neschopná slova. „Raději pojďme. Tvoje kočičí přítelkyně naštěstí neměla hlad, ale bude lepší, když zmizíme dřív, než ho dosta-
1 1 3
ne." Jednou rukou ji objímal kolem pasu a couval s ní zpátky k místu, kde uvázal nervózního osla. Když oslík uviděl své pány, radostně se rozhýkal a škubal provazem. Zatímco ho Kyle odvazoval, Troth se zeptala: „Který blázen hází po tygrech kameny?" „Blázen, který nemá pušku." Osel byl připraven na cestu, Kyle zvedl Troth a posadil ji do sedla. „Setkal jsem se s tygry v Indii a ze zkušenosti vím, že je člověk může zahnat házením kamenů, aniž by je rozzuřil. Pokud nemají hlad a nejsou na lovu, sami na lidi neútočí, ale když člověk upadne, stává se z něj lákavá kořist." „Vézt se máte vy," protestovala Troth, když se Kyle ujal opratí a pokračoval s oslem po kamenité stezce dolů. „Vyměníme si to, až se přestaneš třást jako rosol." Krátce se na ni usmál, což pod obvazy, které mu zakrývaly tvář, vypadalo poněkud nepřirozeně. Měl pravdu; třásla se po celém těle. Byla mu vděčná, že se na chvíli ujal vedení. Škoda jen, že si v rozrušení nedokázala vychutnat jeho objetí, když ji zvedal do sedla. Znovu ji přepadly vilné myšlenky, což bylo znamení, že ji šok pomalu přechází. „Máte dobrou mušku." „V Etonu jsem byl při kriketu považován za nejlepšího nadhazovače." Zasmál se. „Tenkrát mě ani ve snu nenapadlo, že svůj um zužitkuji při zahánění tygrů. Není zkrátka nad kvalitní vzdělání." Troth se usmála a její napětí opadlo. Obdivovala na Britech, že se ve vypjatých situacích dokáží tvářit naprosto bezstarostně. Její otec na to byl přímo mistr. Určitě by si s Kyleem rozuměl. Po necelé míli Troth seskočila ze sedla a převzala od Kylea opratě. Kyle o krok ustoupil a zaujal své obvykle postavení s rukou na oslím hřbetě. Troth si všimla, že až na okamžik, kdy ji zachraňoval před tygrem, zachovával shrbený postoj a chování nemocného starce, přestože kolem nich široko daleko nebylo vidět živé duše. Ale v Číně je odkudkoliv mohly tajně pozorovat skryté oči.
„Slunce se blíží k západu. Myslím, že do setmění nestačíme dojít k vesnici," poznamenal Kyle. Troth se podvědomě zachvěla. „Obávám se, že ne." „Pod širým nebem spát nemůžeme, protože tygři v noci chodí lovit. Mohli bychom vylézt na strom, ale to bychom riskovali, že přijdeme o tuhle hýkavou potvoru, protože bychom ji museli nechat na zemi jako návnadu." Nenápadně si stáhl jeden pruh gázy, aby lépe viděl. „Tamhle to vypadá jako jeskyně. Nepodíváme se na ni zblízka?" Troth přikývla a doufala, že se Kyle nemýlí. V noci kolem sebe chtěla mít pevné stěny. Škrábali se do svahu mezi skalami, osel hýkavě protestoval, až mu Kyle přísně vyčinil: „Přestaň si stěžovat. Děláme to hlavně kvůli tobě, aby tě v noci něco nesežralo." „Možná si stěžuje, protože nemá jméno." „Můžeme mu říkat Paličák," navrhl Kyle. Troth se zasmála. „Je to čínský osel a měl by mít čínské jméno. Což takhle Šeng, což znamená vítězství?" „Doufejme, že se ho dožije. Tak pojď, Šengu." Kyle tahal zvíře za uzdu, aby ho přinutil pokračovat po kamenitém svahu. Když byli nedaleko jeskyně, Troth zneklidněla. „Všiml jste si, jak je tahle stezka vyšlapaná? Doufám, že ji nevydupaly hladové šelmy, které se v jeskyni usídlily." „Se všemi zvířaty, která jsou menší než tygr, si snadno poradíme." Troth překvapeně zamrkala, protože Kyle držel v ruce pistoli. Kde ji celou dobu schovával? Zdálo se, že v divočině není tak úplně neužitečný. Čekala, až Kyle projde úzkým vchodem do jeskyně. Jeho hlas se nezvykle rozléhal: „Místa je tu dost. Myslím, že tu cítím santalové dřevo. Jeskyně zřejmě běžně slouží k přenocování, ale teď tady nikdo není. Můžeš jít dál." Troth vší silou tahala osla za uzdu a snažila se ho dostat s hlasitým klapáním kopyt do jeskyně. Jeskyně měla nepravidelný
tvar, ale byla prostorná a štěrbinou ve stopě pronikalo dovnitř matné světlo. Nalevo bylo ohniště se zbyl ky popela a za ním stékala po stěně voda do malého jezírka. Na hromadě byly vyrovnány louče. Kyle jednu zapálil a vydal se na další průzkum. Ze vzdáleného potemnělého rohu se ozvalo jeho volání: „Je tu průchod. Jdu prozkoumat, jestli za ním nečíhá nebezpečí." „Já půjdu s vámi." Zvědavá Troth přivázala osla ke skalnatému výčnělku a vydala se za Kyleem chodbou, která stoupala mírně do kopce. Odhadovala, že jde o přírodní tunel, který lidská ruka rozšířila a ohladila, aby se jím dalo snadněji projít. Brzy zjistila proč. Kyle před ní se zastavil a potichu hvízdl. „Dobrý bože. Tady je svatyně."
Kapitola 19
Kyle ohromeně zíral před sebe na vytesanou ženskou sochu. Byla dvakrát vyšší než člověk, osvětlená paprsky světla dopadajícími na ni z průrvy vysoko nad jejich hlavami, jako by vyrůstala přímo ze skály. Ani se neodvážil hádat, jak dlouho tady už stojí. Tisíc let? Dva tisíce? Troth se postavila vedle něho a tiše řekla: „Ne dobrý bože, ale dobrá bohyně." Přitiskla si ruce na prsa a poklonila se. „To je Kuan Jin, buddhistická bohyně spásy a ochránkyně dětí." V měkkém chrámovém světle z bohyně vyzařovala důstojnost a klid. Kyle sklouzl pohledem k uvadlým květům u bohyniných nohou. „Místní lidé sem musí pravidelně chodit. Neurazí je nebo jejich bohyni, když v jeskyni přespí cizí ďábel?" „Kuan Jin je velice laskavá bohyně - jsem přesvědčena, že jí nebude vadit, když zůstanete v jeskyni jako její hoši." Troth se s uchváceným výrazem v tváři otáčela kolem dokola a hltala každý detail svatyně. „Tohle je svaté místo. Cítíte sílu chi?" Vážně se nad její otázkou zamyslel a uvědomil si, že cítí... něco. „Připomíná to energii... tlukoucího srdce?" S vážnou tváří přikývla. „To je jeden způsob, jak lze chi popsat. Chi je životní síla. Prostupuje veškerým bytím. Tady je obzvlášť silná." Podobnou sílu Kyle cítil i jinde, na jiných posvátných
místech, na místech nezvyklé přírodní krásy. „Vznikla ta síla během statisíců let uctívání nebo tu byla ještě před svatyní?" „Myslím, že obojí. Tohle bylo nejspíš přirozené místo, odkud chi pramení, a proto si ho lidé vybrali jako místo k uctívání." Troth zvedla obdivné oči nahoru ke klenbě nad hlavou, odkud proudilo perleťové světlo. „Slyšela jsem, že jsou v zapadlých koutech Číny různé svatyně, ale nikdy jsem žádnou neviděla. Dostalo se nám velkého požehnání." Kyle přikývl. Uctivě se bohyni poklonil a vydal se chodbou zpátky do jeskyně. Když se oba vrátili, Troth rozhodla: „Přinesu dřevo a krmení pro osla." „Nechoď moc daleko. Byl bych nerad, kdybys někde uvízla." „Věřte, že ani já po tom nijak netoužím!" Kyle odstrojil osla a složil zavazadla v přírodním výklenku nedaleko východu. Předvídavá Troth zabalila na cestu několik hrubých dek a trochu jídla, dokonce i malý hrnec, ve kterém si mohli ohřát vodu na čaj. Mohli pohodlně přenocovat. Kyle převázal osla k jinému skalnímu výčnělku a začal ho třít hadrem. Troth se mezitím dvakrát vrátila, jednou s trávou pro Šenga, podruhé s náručí dřeva. Kyle se zadíval na tmavnoucí oblohu. „Poslední výprava. Když nebudeme mít dost dřeva, obejdeme se bez něj." Troth položila roští na zem a z rukávů vytáhla třísky. „Dobře." Kyle zvedl nahrubo vyrobený dřevěný rošt, který našel při prozkoumávání jeskyně. „Nejsme jediní, kteří se boji tygrů. Vidíš tohle? Tahle mříž je na zatarasení vchodu." „Bohyně ví, jak se o sebe postarat." Když Kyle mříží pečlivě uzavřel vstup do jeskyně, sundal si obvazy a paruku. Převlek ho otravoval stejně jako to, že se musel chovat jako sešlý stařec, proto se s úlevou vracel ke své pravé podobě. Napadlo ho přitom, že alespoň získá lepší představu o tom, jaké pocity zažívá Troth, která trávila v přestrojení patnáct let, aniž by si je dobrovolně
vybrala. Už se nedivil, že se touží dostat do Británie, kde bude moct žít jako žena. V přátelském mlčení se podělili o povinnosti a usadili se na zem, aby se najedli. Pod sebe si dali složené přikrývky, aby zmírnili tvrdost nerovné kamenné podlahy. Kyle marně vzpomínal, kdy se naposledy cítil tak spokojeně. Když dojedli jednoduchou večeři, zamyšleně řekl: „Za mnoho let, až budu starý, šedivý a nudný stařec, budu vzpomínat na tuhle noc a na to, jaké mě potkalo štěstí." „Štěstí?" Malým čajovým šálkem se rozmáchl po jeskyni. „Večeřím v zemi vycházejícího slunce na vzrušujícím tajemném místě a společnost mi dělá obdivuhodná mladá žena. Jako chlapec jsem o podobných dobrodružstvích snil." Troth rozpačitě sklopila hlavu. V Macau slýchala, jak evropští obchodníci lichotili dámám. Jejich lichotky zněly příjemně, ale povrchně. „Proto se z vás stal cestovatel - kvůli dobrodružství?" „Zčásti." Kyle se zahleděl do neurčitá. „Už jako malého mě fascinoval svět a na něm prázdné, neprozkoumané oblasti. Na starých mapách jsem mohl vyčíst, že jsou místa, kde žijí draci. Toužil jsem ty draky vidět, ale ještě víc mě lákalo...poznat, kdo vlastně jsem." Troth se nepatrně usmála. „Vy nejste, Kyle Renbourne, vikomt Maxwell a budoucí hrabě Wrexham?" „To je ta jasná část." Předklonil se a rozlil zbývající čaj do šálků. „Ale ode mě se toho vždycky očekávalo tolik, že jsem si nikdy nebyl jistý, co já sám vlastně chci. Léta jsem záviděl bratrovi. Protože byl mladší, byl mnohem svobodnější než já přesto by se mnou svoji svobodu býval bez váhání vyměnil za všechny moje povinnosti." „Zdá se, že jste byli jako osli, kteří se vzpínají na provaze, protože chtějí dosáhnout na trávu, která je pro ně nedosažitelná." Tlumeně se zasmál. „Přesně tak. Nakonec jsem si s Konstanciinou pomocí uvědomil, že většinu okovů jsem si na sebe
ukoval sám. Když umřela, vymanil jsem se z nich a vydal se na cestu, která mě dovedla až sem." „A objevil jste, co ve skutečnosti chcete?" „To je ironie osudu. Když jsem se musel starat o obrovské panství, připadal jsem si jako v pasti. Navíc mě trápila vidina, že jednoho dne budu muset zasednout ve Sněmovně lordů a rozhodovat o osudu národa. Teď se na to docela těším. Beru to jako novou výzvu a jsem přesvědčen, že svým poddaným a krajanům prokážu dobrou službu." Omluvně se usmál. „Zní to nafoukaně, co?" Troth si zkoumavě prohlížela výrazné rysy Kyleovy tváře a v duchu si myslela, že z jeho úst téměř nic nezní nafoukaně, natož pak nudně. „Můj otec tvrdil, že skotská královna Marie se řídila heslem: ,V každém konci se skrývá nový začátek'. Přesně to jste udělal vy - vydal jste se na cestu kolem světa, abyste dospěl k závěru, že váš osud leží tam, kde jste začal. Máte štěstí." „Ve většině věcí ano." Kyle se zamračil a Troth věděla, že myslí na Konstancii. „I když už možná nenajdete novou osudovou lásku, máte domov, rodinu, máte se kam vracet," zašeptala potichu. „Závidím vám." Zjihl. „Pomohu ti, aby ses v Británii také cítila doma." Jejich pohledy se nad uhasínajícími uhlíky setkaly. Troth si tajně přála, aby vřelost, která se mu zračila v očích, vyjadřovala lásku, ale věděla, že je to naivní myšlenka. Líbila se mu a toužil po ní, protože toužit po ženě měli muži od přírody v povaze, ale nabídka, že jí pomůže, byla ryze přátelské gesto. „Alespoň nebudu muset být muž a zvěd." Troth postavila svůj prázdný šálek na zem a vstala, aby si protáhla tělo. Odstrojila se ze svrchních šatů a odložila pás s penězi, který jí Kyle dal. Spala v jednoduché tunice a lehkých kalhotách, které měla pod ostatním oblečením. Kyle byl ustrojen podobně. Troth tajně pozorovala, jak si svléká šaty a jak se mu pod tenkou látkou napínají svaly. Doufala, že si ustelou vedle sebe, ale Kyle si vedle ní deku
nerozprostřel. S povzdechem zapálila nad ohněm jednu z pochodní a zamířila chodbou do svatyně. Poklekla před Kuan Jin. Světlo v chrámu stačilo přesně na to, aby Troth při své tiché modlitbě zahlédla soucitný božský úsměv: Paní, vím, že tento muž není pro mě. Jeho srdce má jiná, jeho místo je vysoko nade mnou, stejně jako je slunce nad mraky, a jeho čest mu nedovoluje flirtovat tam, kde touha není spojena s láskou. Jsi bohyně ženské síly a moci. Jestli existuje cesta, která by nás svedla dohromady, byť jen na pouhou hodinu času, prosím, napomoz, aby se tak stalo. Přísahám, že od tebe ani od něho pak nebudu chtít víc. Zavřela oči a zůstala nehnuté klečet. Nechala do sebe proudit nitky energie, které ji rozehřívaly a záhy se proměnily v radost, protože Troth najednou pochopila, co musí udělat. Kyle jako čestný muž odmítal zranit nevinnou křehkou ženu, proto ho musí přesvědčit, že se na ní nedopustí bezpráví. A jak věřila Ling-ling, muž se nejsnáze přesvědčí, je-li v něm plně probuzena touha. Jak má jeho touhu probudit? Troth cestou zpátky do jeskyně usilovně přemýšlela. Klekla si na svoji přikrývku, obrátila se ke Kyleovi zády a uvolnila široký pruh látky, kterým měla stažená prsa. Pomalu látku odmotávala a cítila přitom na sobě jeho pohled. Když skončila, začala si ňadra masírovat, aby se jimi rozproudila krev. Ach ano, pozoroval ji a snil o tom, jaké by to bylo... Otočila se k němu a tunika se jí pod nově odhalenými ženskými tvary napínala. Viděla, jak si ji prohlíží. Rozpletla a cop a pročesávala si vlasy prsty, takže jí v mohutném proudu splývaly rovné a lesklé na záda. „Někdy mě unavuje mít je pořád stažené dozadu." Nedíval se na ni pohledem chápavého přítele. Polkl a urovnal si deku na spaní. „To je pochopitelné. Mně paruka připadá také nepohodlná." Proudila z ní energie, mocná a silná ženská energie jin, která
měla moc upoutat mužskou jang. Troth pomalými sebevědomými kroky zmenšovala prostor mezi nimi, odhodlaná přesvědčit ho, že by se měli stát milenci. „Včera se mi líbilo spát vedle vás." Pevně sevřel pokrývku. „Mně se to také líbilo, ale myslím, že bude moudřejší, když dnes budeme spát každý sám." „Moudřejší pro koho?" Poklekla na jeho deku. Když zvedl hlavu, sklonila se k němu a políbila ho na pootevřená ústa dřív, než stačil zaprotestovat. Objal ji kolem pasu a prudce ji k sobě přitiskl. Dlouze ji líbal a ona se k němu svůdně vinula, ale cítila, že Kyle ještě nepodléhá vášni natolik, aby zapomněl na ta svoje zatracená džentlmenská pravidla. Její obavy se ukázaly oprávněné, protože po chvilce se od ní odtrhl a posadil se na paty. „Jsi nebezpečná svůdkyně," prohlásil a křivě se usmál. „Ale od včerejší noci se nic nezměnilo, má milá." Sklonila hlavu na stranu tak, aby jí vlasy sklouzly do předu přes rameno. „Můj postoj se změnil. Berete to moc vážně Kyle. Protože jste z celého srdce miloval a ztráta lásky vás hluboce zasáhla, bojíte se riskovat a nechcete nic zranit. Oceňuji vaši laskavost, ale snad se vás nedotkne, když řeknu, že se do vás nehodlám zamilovat." Netvářil se dotčeně, spíš fascinovaně. „Jak si tím můžeš být tak jistá? Existuje snad nějaká čínská moudrost. která mi zůstala utajena?" Pohladila ho hřbetem dlaně po tváři a pokračovala v lhaní. „Znám své srdce. Kdyby hrozilo, že se do vás zamiluji, už dávno by se tak stalo. Mám vás ráda jako přítele, důvěřuji vám a navíc mi připadáte přitažlivý." Sklouzla dlani níž a lehounce mu přejela po prsou. „V Anglii to pro mě nebude snadné. Možná bych byla jistější, kdybych věděla, co je to vášeň. Prokázal byste mi velkou laskavost, kdybychom mohli ležet spolu." „Snažíš se mi zamotat hlavu a děláš to zatraceně dobře." Chytil ji za ruku, aby předešel dalšímu laskání. „Většina mužů si panenství velice cení. Tak velký dar bys mela dát někomu, koho
miluješ, ne pouhému příteli."
Usmála se a cítila jeho vzrušení. Jeho tělo ji chtělo, přestože mysl se vzpírala. „Pouhému příteli? To, že mě odmítáte, svědčí o tom, že jste čestný muž. Jiní muži mě mohou svádět pomocí lží, a nebudu-li mít žádné zkušenosti, snadno bych jim mohla uvěřit. Mnohem moudřejší bude, když poznám vášeň s někým, o kom vím, že to se mnou myslí dobře." Vzal její tváře do dlaní a zatvářil se ustaraně. „Vyhrálas má milá. Zamotalas mi hlavu, ošálila mi rozum, moji vůli sis omotala kolem prstu." Vztyčil se, chytil ji za ruku a pevně ji objal. Přitiskl k ní svá ústa i své rozpálené tělo. Tentokrát jí patřil celý, oddal se důvěrnostem stejně vášnivé jako ona. Rukama jí vjel pod tuniku a krouživým pohybem ji polaskal po ňadrech. Zalapala po dechu. Bože, netušila, že pouhý dotek může přinášet takovou rozkoš! Zachvěla se vzrušením a slastně zavzdychala. Kyle jí stáhl spodní tuniku a kalhoty a sám se také do pasu svlékl, aby cítil její prsa a měkkou záplavu vlasů. „Představoval jsem si, co se asi skrývá pod beztvarým oblečením Jin Kanga. Jsi ještě mnohem krásnější, než jsem tušil." Tentokrát jeho slovům uvěřila, protože je šeptal v zajetí vášně se rty přitisknutými k její prsní bradavce. Byl jemný a něžný, přestože hořel potlačovanou touhou. Na okamžik se odtáhl. Otevřela oči a viděla, že dává deky na sebe, aby je kamenná podlaha nestudila. Potom ji stáhl na přichystané lůžko a ulehl vedle ní. „Troth," šeptal u do vlasů. „Mei-lian. I když žiješ jako muž, jsi dokonalá žena, pružná, silná, krásná, že to ani nelze vyjádřit slovy." „Co... co mám dělat?" vypravila ze sebe a rukama ho neklidně hladila po zarostlé hrudi. „Uvolni se a jen mi říkej, co je ti příjemné. Ostatní až příště..." Krátce se zasmál. „Budu tě učit postupně." Políbil ji a brzy zjistil, že jakmile se jí dotkne v jemné úžlabině těsně pod ušním lalůčkem, pokaždé se zachvěje vzrušením.
Troth, zmámená touhou, poslechla jeho radu a rozechvělými slastnými vzdechy mu odhalovala místa, kde jí působil největší potěšení. Kdykoliv se jejich těla dotkla, cítila Kyleovu narůstající touhu, cítila jeho napjaté svaly, jak se snažil ovládnout nedočkavost. Pohladil ji rozpálenou dlaní po břiše. Vzrušením zadržela dech, ale když jí rukou vjel mezi stehna, překvapeně vydechla. Okamžitě se zarazil. „Nezlobíš se?" Zaryla mu nehty do ramen. „Ne! Hlavně nepřestávejte!" Dál ji laskal, jak nejjemněji uměl, zkušeně, něžně, bylo to téměř k nevydržení. Spaloval ji nesnesitelný žár, celé tělo měla v jednom ohni, hořela, celá hořela... Tiše zasténala a přimkla se k němu v prudké vlně slasti, jakou dosud ještě nikdy nepoznala. Ach, bože. Ještě nádhernější pocit se jí po těle rozlil, když se Kyle konečně přestal ovládat a rozlétli se spolu ke hvězdám... Extáze odezněla a Troth zůstala ležet s tváří přitisknutou k jeho rameni. „To byl...docela dobrý začátek," vydechla omámeně. Pořád měl na sobě volné spodní kalhoty. Troth mu vklouzla dlaní za pás, aby zjistila, odkud se bere ten tvrdý žhnoucí tlak, který se jí dobýval mezi stehna. Chytil ji znovu za ruku. „Měli bychom spát. Máme za sebou dlouhý den." Otevřela oči a překvapeně se na něj zadívala. Tvář se mu leskla potem, ale jinak měl klidný a vyrovnaný výraz. On si naplánoval, že dál prostě nepůjde, jen sem a dál ne. „Ale co vy?" Uvolnila ruku z jeho sevření a dotkla se toho zázračného zdroje mužské energie. „Nedovolíte mi, abych vám rozkoš oplatila?" Celý ztuhl, až na tepající úd v její dlani. „Poznala jsi to, po čem jsi toužila, a přitom se nestalo nic, co by nešlo vrátit." Nevěděla, jestli se má smát nebo plakat. „Můj pane Kyle," řekla přísně. „Přestaňte být tak zatraceně šlechetný. "
Kapitola 20
Najednou mu na tvářích zacukal smích. „Máš pravdu beru se moc vážně. Asi nejsem tak neodolatelný, aby se do mě zamilovala každá žena, která mě uvidí." „Takže spolu můžeme být jako přátelé, bez zbytečné vážnosti." S úlevou mu stiskla pohlaví. Prudce se jí vztyčilo v dlani. Nadechl se, rychle odhodil kalhoty a ulehl jí mezi nohy. „Moje nejmilejší Troth," zašeptal, než ji políbil. Cítil v pootevřených ústech její jazyk, chvíli se vzájemně laskali a pak Kyle hladce proklouzl na její nejintimnější místa, kde se skrývala tajemství nejvyšší rozkoše. „Ty jsi prostě neodolatelná." Nečekaně ji zalila nová vlna vzrušení. Nedokázala potlačit výkřik a posedlá horečnou touhou zaplnit v sobě nahromaděnou prázdnotu, mu přikázala: „Když jsem tak neodolatelná přestaňte odolávat!" Umlčel ji ústy a jediným mocným pohybem vklouzl do jejího zvlhlého těla. Slyšela, že poprvé s mužem přichází bolest, ale cítila jen prudký náraz a pak jí smysly zaplavil omamný pocit, cítila ho všude, zaplnil ji do poslední skulinky a nakonec splynul s pravidelným rytmem jejího srdce. Zaryla se mu nehty do zad a přizpůsobila se jeho pravidelnému houpavému pohybu. Tohle bylo spojení jin a jang,
mužského a ženského principu, samostatných, a přesto tvořících jeden celek. Když byli spolu, byli rovnocenní partneři, pohlceni jeden druhým... Troth v prudkém záchvěvu neovladatelného blaha kousla Kylea do ramene. I přes jeho vzrušený dech a divoké pohyby těla cítila, že se kontroluje. Pomaličku se zklidňovala, když vtom ji křečovitě sevřel a v krátkých prudkých záchvěvech explodoval na její břicho. Sténal: „Mei-lian. panebože, Meilian..." Smutně si uvědomila, že ani v zápalu nejvyšší vášně nepřestal myslet na to, že nechce zplodit dítě s ženou, která nebude jeho životní družkou. Přestože to byl jen další důkaz jeho ohleduplnosti, zamrzelo ji to. Nesmí si stěžovat, protože získala mnohem víc, než doufala. Bohyně štědře vyslyšela svoji prosebnici. Olízla mu slané rameno v místě, kde se červenal otisk jejích zubů „Děkuji vám, můj pane." Usmál se. „To já ti musím poděkovat. Dala jsi mi úžasný dar." „Proč jste mi říkal Mei-lian?" „Nejspíš proto... protože je to tvoje soukromé jméno," řekl zamyšleně. „Jméno, které se hodí k intimním chvílím, které prožívá žena s mužem." „Stejně jako Kyle?" „Ano. Na celém světě mi tak říká jen bratr a sestra " Políbil ji na špičku nosu. „A teď ty." „Váš otec ne?" „Matka mi tak říkala - Kyle je skotské jméno a užívalo se v její rodině. Ale od narození jsem byl zároveň vikomt Maxwell a otec k oslovení používal zásadně můj titul." S něžností, která vháněla slzy do očí, jí přejel prstem po těle. I když jí odmítal dát své srdce, byl to ten nejněžnější a nejpozornější milenec pod sluncem. Konstancie měla štěstí, že jí osud dopřál poznat jeho lásku bezezbytku. Troth pravidelně dýchala a přemýšlela, kolikrát spolu budou
ještě takhle ležet. Měli čtrnáct dní, než se dostanou k Hošanovu chrámu a pak do Macaa? To bylo málo, to bylo strašně málo. Možná by jejich vztah mohl pokračovat i cestou do Británie. Ta potrvá nejméně čtyři nebo pět měsíců, a pokud nebude vát příznivý vítr, déle. Ne. Nesmí si nic namlouvat. Kyleovo pobláznění skončí, jakmile se Kyle dostane zpátky mezi své lidi. Zbývá jí čtrnáct dní a možná několik dní navíc. Musí je co nejlépe využít. Kyle se pozvolna nořil do spánku a vychutnával si přítomnost Troth ve svém náručí. Takhle spokojený nebyl od doby, kdy Konstancie onemocněla. Přátelství sice nebylo totéž co láska, ale přesto bylo pro intimnosti a uspokojení louhy lepší než obchod, byť sebelépe skrytý. Když se probudil, sáhl po jejím těle, ale zjistil, že je pryč. Začínalo svítat a v tlumeném světle Kyle jen matně rozeznával obrysy jednotlivých věcí. Východ z jeskyně byl stále ještě zabezpečený, Troth musela být blízko. Potlačil zívnutí, vstal, oblékl si spodní prádlo a tápavě se vydal do svatyně. Našel ji, jak tančí před Kuan Jin. Bosá a oblečená jednoduše stejně jako on, klouzala po kamenné podlaze s elegancí, která brala dech. Její pohyby byly hladké i plynulé jako vlnění vrby ve větru. Vlasy měla rozpuštěné a při každém kroku se kolem ní vířivě vznášely a poletovaly vzduchem. Její nejasná silueta v slabém světle vypadala tajemně a neuvěřitelně krásně, jako by ani nepatřila do pozemského světa. Pomalu se zatočila a s rozradostněnou tváří se k němu obrátila. Píchlo ho u srdce, protože láska a vášeň, jaká z ní vyzařovala, měla patřit muži, který ji bude milovat a ctít, protože takového muže si zasloužila. Nicméně byla dospělá žena, v mnohém moudřejší než on, a předešlý večer mu dala jasně najevo, že ví, co dělá. Díky dvojímu životu, jenž v Kantonu vedla, potřebovala mužské objetí a hýčkání, aby mohla vykročit do nového světa silná a
sebejistá. Měl štěstí, že si vybrala jeho, aby ji učil poznávat jedno z největších tajemství života. Jakmile ho uviděla, hluboce se před ním poklonila. „Můj pane." „Nejsem tvůj pán, jsem tvůj přítel." Chytil ji za ruce a zvedl ji na nohy. „Co to bylo za tanec? Nikdy jsem nic podobného neviděl." Usmála se. „To nebyl tanec, ale tai chi - cvičení vyrovnávající energii chi. Od dětství, kdy jsem žila v Macau, i teď v Kantonu, jsem zvyklá každý den ráno cvičit v zahradách tai chi a wing chun. Někdy se ke mně připojil Chenqua a trénovali jsme ve dvojici." „Panebože. Tak náročné cvičení ještě před snídaní." Nebylo divu, že byla ve skvělé fyzické kondici. „Opravdu se člověk díky těmhle cvičením cítí vyrovnanější?" „Ano. Teď jsem několik dní necvičila a už jsem začínala být nesvá." „Mám dojem, že by mi něco podobného mohlo prospět. Naučíš mě to?" „Opravdu byste chtěl?" „Můžeme začít hned, pokud ti to nevadí." „V tom případě začneme jednoduchými pohyby, které tvoří základní sestavu. Tahle pozice se jmenuje ,zahánění opice do lesa'." Začala ustupovat dozadu, pohybovala se celým tělem a mávala před sebou nataženou rukou s dlaní obrácenou nahoru. „Opice, která se ocitla tváří v tvář tygrovi, prchá, ale na ústupu zasahuje tygra střídavě levou a pravou tlapou. Tlapy pravidelně střídá. Udržuje tak nepřítele v bezpečné vzdálenosti. Nakonec tygra udeří oběma tlapami mezi uši." Kyle se pokusil Trothiny pohyby napodobit, ale připadal si nemotorně. Nebylo to zdaleka tak jednoduché, jak to vypadalo. „Nešlo to použít včera, když jsi narazila na tygra?" „Pochybuji. I kdyby mě to napadlo, tygr by mi nejprve ukousl ruku a pak by mi skočil po krku," odpověděla ve sele.
„Ne tak křečovitě, můj pane. Pohyby by měly být uvolněné, nenásilné. Vnímejte, jak vámi proudí chi jako řeka světla." Řeka světla. Snažil se představit si ten obraz, uvolnit se a najednou zjistil, že se pohybuje snáze, i když stále ještě nedosahoval její elegance. Vysvětlila mu šest různých pozic a pomalu mu předváděla, jak je má spojit. Opakoval sestavu po ní, napříč svatyní, pod vlídným pohledem Kuan Jin, a cítil se bezstarostně, lehce a šťastně. „Dobře!" pochválila ho se smíchem Troth. „Teď znovu. Pohyby by měly být natolik přirozené, abyste na ně nemusel myslet, když je provádíte. Jen tak může chi volně proudit." „Hlavním cílem není tanečník, ale tanec?" „Přesně tak!" Znovu mu předváděla sestavu a pak ještě jednou rychleji a zase znovu. Kyle po ní pohyby opakoval. Postupně přestával myslet na svoje tělo a nechal myšlenky volně plynout, plně zaujat pohybem, který opakoval po Troth. Byla krásná, nejkrásnější žena na světě, půvabná míšenka s dvojí krví, dvojím myšlením, dvojím přístupem k životu. Jak často se člověku podaří být takhle šťasten a uvědomovat si to? Byl naprosto šťastný... Změnila pozici na jestřába blýskajícího křídly. Kyle se spletl, uhnul tam, kde měl zůstat stát, a srazil se s Troth. ..Promiň!" Zasmála se a narovnala se; bezstarostná dívka, kterou jí nebylo dopřáno být. „To jsou běžné chyby. Na toporného Angličana jste docela dobrý." „Některé úhybné manévry, které se používají v evropském boxu, jsou podobné, i když kam se hrabe box při srovnaní s wing chun. Jak vypadá cvičení ve dvojici?" „Nejjednodušší je pozice ,spojení rukou'. Dáme hřbety rukou k sobě a pohybujeme s nimi mezi sebou. Vyčkáváme, a když jeden udeří, druhý musí jeho úder odrazit." „Nechci zkoušet údery, ale zní to zajímavě." Opřel hřbety
rukou o její. Měla malé ruce, ale dlouhé a pružné prsty. Vyzařovala z ní síla a harmonie. „Panebože, myslím, že cítím, jak z tebe proudí chi. Je to možné?" „Ano, člověk musí cítit protivníkovu energii, aby dokázal odhadnout jeho pohyb dřív, než k němu dojde. Zkus se mých rukou zbavit, já se ti v tom budu pokoušet zabránit." Protože ji viděl bojovat, věřil, že umí odhadnout, k čemu se protivník chystá, ještě dřív, než se odhodlá k činu. Ať se snažil osvobodit, jak chtěl, zůstávala na něj nalepená jako lepidlo. „Připomíná mi to zápas v rytmu valčíku." Kyle přidal k jejich spojeným rukám valčíkové kroky a začali se pohybovat po jeskyni jako tanečníci. Bylo jedno, jestli uhýbal dozadu, do stran nebo tlačil Troth dopředu - nepřestávala ho blokovat, nohy rychlejší než skotský tanečník, na tváři pobavený úsměv. Začal zrychlovat, dokud oba nelapali po dechu, ale zůstávala na něj přilepená jako stín. Krev mu divoce pulzovala v žilách. Vzpomněl si na intimní pohyby včerejší noci. Narůstala v něm touha, až nebyl schopen myslet na nic jiného. Ale jak se zbavit jejích rukou, aby mohl jednat? Nesmí pohyby dopředu plánovat, protože Troth pokaždé vytuší jeho záměry. Bude myslet na její svůdné rty, na to štíhlé pružné tělo, na její velkorysost při milování. Přestal přemýšlet a řídil se instinktem. Nechal ruce prudce klesnout dolů a konečně jejich spojení přerušil. Chytil Troth kolem pasu a zvedl ji ze země. „Zvítězil jsem! Teď si vyzkoušíme jiný druh cvičení." Přestože mu ovinula ruce kolem krku a nohy kolem pasu, bránila se: „Říká se, že je nebezpečné přecházet z nácviku chi k milování, můj pane. Ohnivá síla by mohla v člověku převládnout a poškodit mu vnitřní orgány." Kyle překvapeně zamrkal, ale vzrušující ženské tělo v jeho náručí mu nedovolovalo se soustředit. „Vážně?" „Nevím to určitě," přiznala se. „Ale nerada bych riskovala."
Políbil ji na pulzující krk. „Než tě donesu do jeskyně, nebezpečí pomine." Bublavě se zasmála. „To je asi pravda, můj pane." Nesl ji zpátky do jeskyně, kde spali, a Troth ho cestou šimrala na uchu a předla jako kočka. Se smíchem padli na rozestlané deky a svlékali se do naha. Troth měla kůži hebkou jako satén a neuvěřitelně jemnou na dotek. Líbal ji po celém těle, snažil se nevynechat jediný kousek a zároveň po ní bloudil rukama a vzpomínal, co se jí včera líbilo nejvíc. Její tělo bylo symfonií štíhlých nohou, jemných ženských křivek a nádherně plných prsů. „Jsi mnohem lákavější než Chenquavovy hostiny," šeptal jí ochraptěle. „Hodování hodné krále." „Nechtěla bych krále, jen kdyby uměl milovat jako vy." Kousla ho do ramene a přitiskla se k němu boky. „Mei-lian." Koleny jí oddálil nohy od sebe. „Krásná vrbo." Opatrně do ní vnikal, kdyby byla rozbolavělá z předcházející noci, ale nestála o jemnost. Její silné a zdravé tělo rozpálené cvičením wing chun sálalo vášní. Byla jako tygřice a stejnou dravost vyžadovala od partnera. Skulili se z dek na podlahu, nehledíce na studené kameny. Kyle zůstal ležet na zádech a držel ji na sobě jako na koni. Překvapeně vydechla, když ji nechal určovat tempo a zářil přitom spokojeností, zatímco ona zažívala zcela nový pocit, pocit opojení z moci. Pak ji však vzrušení pohltilo natolik, že ztratila vládu nad svým tělem, hlasem i myslí. Když se jí opět zklidnil dech, Kyle ji objal, přetočil se a uvěznil ji pod sebou. Pomalu se v ní pohyboval a vychutnával rostoucí slast, cítil blížící se vyvrcholení, ale jen tak tak se stačil stáhnout, vyčerpaný a ochromený rozkoší z prožitého orgasmu. „Má milá," vydechl, „děláš v milování mnohem větší pokroky než já při tai chi."
Tlumeně se zasmála a opřela se mu o prsa. „Pak jste lepší učitel než já." Vyčerpaně se překulil zpátky na přikrývku a zůstal ležet na boku, neschopen dalšího pohybu. „Nebo ty jsi lepši žák." Zahákla se svým kolenem o jeho a spokojeně si povzdechla. „Je úžasné, když se najdou lidé, kteří se k sobě hodí." Hodí se k sobě byl slabý výraz. Kyle už léta nezažil podobné fyzické uspokojení. Možná že ještě nikdy - nepřemýšlel o tom. Pro vzpomínky na minulost nebyla vhodná chvíle. Leželi vzájemně propletení, dokud nezačalo pršet. Kapky vody dopadaly otvory nad jejich hlavami dovnitř a zdobily zem. Troth zasněně řekla: „Básníci nazývají pohlavní spojení ,oblaka a déšť', protože symbolizují spojení nebes a země. Mraky stoupají ze země vstříc dešti klesajícímu z nebes." „Chceš říct, že některé z těch krásných čínských kreseb, které mám doma, symbolizují sexuální spojení?" „Je to oblíbené téma umělců." „Už chápu proč." Protáhl se. „Je nejvyšší čas, abychom složili tábor a vydali se na další cestu, i když si nejsem jistý jestli budu mít sílu se zvednout, natož celý den cestovat." „V tom případě by vás mohl zajímat jeden čínský zvyk." Troth se posadila do tureckého sedu a začala si česat vlasy. „Když se čínští muži milují se svými ženami a konkubínami, obvykle neuvolňují svoje ching - sémě. Tím si uchovávají jang, mužskou sílu, takže jsou schopni kopulovat téměř do nekonečna, aniž by se vyčerpali, pouze si doplňují ženskou sílu jin." „Opravdu?" Kyle se ujal česání a s potěšením nořil ruce do pramenů tmavých lesklých dívčích kadeří. Důvěřivě za klonila hlavu a Kyle jí rozčesával zacuchané vlasy. Nespěchal, vychutnával si projev domácké důvěrnosti, který mu chyběl stejně silně jako spánek po boku milované družky.
„Nedokáži si představit, jak to funguje," přiznala se Troth, „ale říkám si, že když muž zvládne správnou techniku, oba musí prožívat neuvěřitelnou rozkoš." Kyle přemýšlel, jak by to šlo provést. Možná by to... šlo. „To ses dozvěděla od své přítelkyně Ling-ling?" „Ling-ling byla skvělý zdroj informací," připustila Troth stydlivě. „Ale Chenqua měl také rozsáhlou knihovnu se spoustou zajímavých knih." „Viděl jsem v Kantonu jednu knihu." Kolovala u stolu spolu s portským, všichni si ji lačně prohlíželi a zahanbeně se při tom pochechtávali. „Neuměl jsem si samozřejmě představit, co se v ní psalo, ale ilustrace by v Evropě byly považovány za pornografii." Zamračila se. „Fan-qui se často chichotají jako děti, když dojde na sexuální vztahy. Podle taoismu je ale uspokojení sexuální touhy základním předpokladem harmonického života, proto existuje spousta literatury, která popisuje způsoby, jak takového uspokojení dosáhnout." Možná proto Troth dokázala o sexu mluvit s naprostou otevřeností, která by u panny v Evropě byla nemyslitelná. ,,O téhle části taoistické filozofie ses dosud nezmínila. Prozraď mi víc." „Ženám je dána síla jin a muž by jí měl při spojení ženou co nejvíc načerpat," vysvětlovala. „Je důležité spojit ji s tou, která má šťastnou, milující povahu, protože při milování člověk z partnera čerpá energii, a o negativní energii nikdo nestojí." Záludně se usmála. „Je důležité, aby muž uměl ženu uspokojit, protože pak z ní může načerpat nejvíc jin." Kyle jí začal splétat hedvábné vlasy do copu. „Dovedu si představit, proč ženy s touto filozofií souhlasí. Ale co domácnosti, kde má muž několik manželek a konkubín?" ,,Aby byl skutečným pánem domu, musí být schopen uspokojit všechny svoje ženy. Proto zadržuje ching - aby mohl plnit povinnosti. Obecně se počítá s tím, že to zvládne přibližně desetkrát za noc."
Kyle vydechl. „Kolik mužů to dokáže?" „Mnoho ne, ale těch několik je považováno za tradiční ideál. Podle knih se zadržováním jang dosáhne velice kvalitního uspokojení, kterému se říká rovina rozkoše. Semeno se uvolňuje jen za účelem oplodnění. Tomu se říká vrchol ching." Kyle, uchvácen Trothinými odbornými znalostmi, se nestačil divit: „Neuvěřitelné. Budu to muset vyzkoušet." Jestli má Troth s rovinou rozkoše pravdu, mohl by dosáhnout uspokojení, aniž by musel dávat pozor. Evropské sexuální taktiky mu začínaly připadat nedomyšlené. Troth se ohlédla přes rameno a mile se na něj usmála. „Myslím, že zvládnout takovou praktiku vyžaduje hodně cviku." Oplatil jí úsměv. Jak nádherná, přenádherná vyhlídka.
Kapitola 21 Anglie prosinec 1832
Kufr s Trothinými osobními věcmi dorazil na Warfieldské panství dva dny před každoročním vánočním bálem. Troth už si začínala myslet, že se jí kufr ztratil, ale zřejmě cestoval pomalejší lodí než ona. Když sluha, který kufr přinesl, odešel, Troth si klekla na podlahu a odemkla ho. Uvnitř byly složené věci připomínající jí její čínský život přesně tak, jak je v Elliottově hongu zabalila. Smutně vyndala šarlatové vyšívané šaty, které jí Kyle daroval. Tolik ji nadchla a potěšila jeho velkorysost. Odložila šaty na stranu a zalitovala, že neměla příležitost si je před ním obléknout. Probírala se dalšími věcmi a radovala se, že má opět u sebe otcovy knihy, které se jí po jeho smrti podařilo schovat. S potěšením je vyrovnávala na polici, na níž dosud byly jen svazky vypůjčené z warfieldské knihovny. Vlastní majetek jí pomáhal uvědomit si, kým je. Ozvalo se zaklepání na dveře ohlašující příchod Meriel a její komorné. „Je čas, připravit vás na ples," oznamovala hraběnka. „Švadleny pracovaly celou noc, aby vaše šaty stihly dokončit." Troth je pustila dovnitř a v duchu se připravovala na to, jak ji budou strojit a fintit. Mnohem raději by si zalezla do koutku ve svém pokoji a místo plesu si četla, ale to nepřicházelo v úvahu. I když se o tom nahlas nemluvilo, vánoční ples Renbournovi
považovali za gesto, kterým veřejnosti oznámí, že Troth přijali do rodiny. Meriel se uvelebila v křesle a komorná se pustila do natáčení Trothiných vlasů ve stylu, kterému shodou okolností říkali la Chinoise, což znamenalo vyčesat vlasy do vysokého drdolu lemovaného nad obočím a na spáncích lokýnkami. I když účes čínskou módu příliš nepřipomínal, s pomocí květin z Merielina skleníku byl výsledek velice hezký. Pak přišlo na řadu spodní prádlo včetně vyztuženého korzetu, bez kterého se žádné večerní šaty neobešly. Troth přijímala utahování tkanic se stoickým klidem. Evropané sice odsuzovali stahování nohou Číňankám, ale společnost, která vynalezla korzet, nebyla o mnoho lepší. Nakonec jí komorná spustila přes hlavu večerní róbu a utáhla zapínání, takže šaty pevně obepínaly Trothinu postavu. Kvůli výběru látky se na jedné zkoušce strhla vášnivá diskuse. Merielina teta, paní Marksová - i když se nakonec ukázalo, že to není teta, ale vzdálená sestřenice - Troth vysvětlovala zásady nošení smutku. Smrt chotě vyžadovala dvanáct měsíců střízlivého oblékání a chování. Na rozdíl od Číny, kde byla smuteční barvou bílá, v Evropě se po šest měsíců musely nosit černé šaty a truchlící vdova se neúčastnila společenského života. Pak nastalo období takzvaného ,druhého smutku', kdy byly povoleny různé odstíny šedé, levandulová a sem tam bílá. Meriel odmítla nechat šít pro Troth černé šaty, protože by neodpovídaly čínským zvyklostem, ale souhlasila s paní Marksovou, že by Troth měla mít šaty v barvě druhého smutku, aby vzbudila ve společnosti kladný dojem. Švadlena ušila nádherné šaty ze světle fialového hedvábí, které se Troth krásně hodily k pleti. Když se Troth, která nechala střih i ušití na vkusu Meriel a švadleny, na sebe podívala do zrcadla, málem se nepoznala. „Tohle si na veřejnost vzít nemohu," vydechla šokované. „Je to...je to moc odvážné!"
Meriel se zamračila. „Moc odvážné?" Troth se přizpůsobila přiléhavým evropským šatům, přestože jí volné čínské tuniky byly mnohem příjemnější. Také s radostí konstatovala, že její ňadra, v Číně považovaná za nevkusně velká, jsou v Evropě pokládána za hezky a přirozeně tvarovaná. Slavnostní večerní róba ji však zaskočila. Šaty byly navrženy tak, aby její ňadra co nejvíc vynikla. „Mám to na sobě nalepené jako druhou kůži a navíc to vůbec nemá živůtek!" „Vzhledem k tomu, že držíte smutek, máte šaty střižené ještě celkem vysoko, večerní toalety mívají obvykle větší dekolty." Meriel zamyšleně sklonila hlavu k jedné straně. „Čínské šaty jsou jiné?" „Ženské tělo nesmí být vystavováno mužským pohledům, výjimku tvoří pouze manžel. Dokonce i krk musí být zahalený. Proto mají všechny ženské šaty vysoký límeček." „Odvážíte se mít tyhle šaty celý večer na sobě?" zeptala se hraběnka jemně. „Moc vám sluší." Troth se zhluboka nadechla - takže výstřih ještě víc vynikl - a pokusila se zhodnotit svůj obraz v zrcadle objektivně a bez rozpaků. Šaty byly dobře střižené, dokonale jí padly a vypadala v nich téměř jako pravá Angličanka, až na oči. Zoufale toužila vypadat anglicky. „Já... vydržím to, jestli si to přejete." „Důležité je, jestli si to přejete vy." Troth si skousla ret. Až dosud se raději bez přemýšlení podřizovala radám Renbournových, přestože ji vybízeli, aby se nebála jednat po svém. Ale teď z ní byla Angličanka, vikomtka, která měla právo mít vlastní názor. „Já... já si ty šaty vezmu, protože Kyle by si určitě přál, abych před jeho přáteli a rodinnými známými vypadala co nejlépe." „Dobře." Meriel otevřela sametem potaženou šperkovnici a vyndala z ní nádherný náhrdelník tvořený pěti řadami drobounkých perel zasazených do zlata a zdobených
ametysty. „Možná se s náhrdelníkem kolem krku budete cítit lépe." „Ten je krásný!" Troth se konečky prstů dotkla hlaďounkých perel. „Nosit tak skvostné šperky je během smutku dovoleno?" Meriel pokrčila rameny. „Není to první pravidlo, které porušujeme." „V tom případě vám děkuji za půjčení." Meriel připnula náhrdelník Troth kolem krku. „Náhrdelník a náušnice, které k němu patří, jsou vaše. Dárek od lorda Wrexhama." „Od hraběte? Proč je ke mně tak štědrý, když mě téměř nezná a nikdy by nesouhlasil s tím, abych se za jeho syna provdala?" Meriel si povzdechla. „Myslím, že je to výraz smutku. Pro Kylea už nemůže nic udělat, tak udělal něco alespoň pro vás." Že ji to nenapadlo. Troth si opatrně vyndala z uší zlatí pecičky a místo nich si nasadila náušnice s perlami a ametysty. Píchání uší pro ni byla nesmírně vzrušující záležitost. Náušnice patřily k symbolům ženství, po kterém toužila ze všeho nejvíc, ale jako Jin Kang je nosit nemohla. Nevadilo jí, že ji nové náušnice v uších bolí, protože byly těžké a Troth neměla čerstvě propíchnuté uši zahojené. Dnes večer bude žena se vším, co k ní patří. „Mám tu pro vás ještě jeden dárek." Meriel podala Troth těžký prolamovaný zlatý náramek. Trothin pohled sklouzl na prstýnek od Kylea, který si nechala zmenšit, aby ho mohla nosit na levé ruce. „To je stejný vzor jako mám...na snubním prstýnku." „Je to typická keltská práce. Jak prsten, tak náramek pocházejí z Dominikovy rodiny, od jeho matky ze Skotska." Troth pohladila složitý dvojitý vzor. „To je vaše, že." „Rodinné šperky se nevlastní, jen předávají do opatrování. Kyle by si určitě přál, abyste ten náramek nosila vy."
Troth cítila v očích slzy. „Jste ke mně tak laskavá." „Troth, vy jste obohatila náš život." Meriel pokynula služebné. „Musím se jít obléknout. Včas vás vyzvednu." Hraběnka se vrátila za překvapivě krátkou dobu v nefritově zelených šatech, které jí ladily se světle zelenýma očima. Vypadala kouzelně a vlasy se jí leskly, jako by na ně svítil měsíc. Po jejím boku kráčel Dominik. „Moc vám to sluší, Troth. Můj bratr měl vždycky vybraný vkus." S úsměvem jí nabídl rámě. S Meriel po pravici a Troth po levici doprovodil obě dámy po širokém schodišti do tanečního sálu. V tmavých večerních šatech byl okouzlující a až bolestně podobný bratrovi. Přestože Troth už Dominika znala a nejspíš by ho od Kylea dokázala snadno rozeznat, neubránila se představě, že na svůj první ples vstupuje zavěšená do manžela. Kdyby vedle sebe měla Kylea, nemusela by se dívat na bolest, která se zračila ve tváři Dominikovi. Kyle by se na ni díval s důvěrou a láskou, s nadějemi a očekáváním. Troth namáhavě polkla a soustředila pozornost na hosty. Jména a tváře jí splývaly - vikář s manželkou, generál, baronet s chotí a k Trothinu překvapení i tmavovlasý vousatý muž v turbanu a dobře padnoucím večerním obleku. Hosty očividně zarážel, některé možná dokonce děsil její cizokrajný vzhled, ale nikdo se k ní nechoval opovržlivě. Někteří muži si ji prohlíželi s neklamným mužským zájmem. Kdysi po takové pozornosti toužila. Teď ji znervózňovala, protože si nedovedla představit, že by byl jejím milencem někdo jiný než Kyle. Nervozity se zbavila ve chvíli, kdy spustila hudba. Merieliny tety rozhodly, že by Troth neměla tančit, protože stále ještě drží smutek, a Troth jejich rozhodnutí přijala s úlevou. Až nastane vhodná chvíle, zatočí se v kole s radostí, ale zpočátku se bude raději jen dívat a věnovat se seznamování s ostatními dámami.
Večer hladce plynul a Troth si všimla, že má ve své blízkosti neustále někoho z Renbournů, který se nenápadně ujišťuje, jestli se neocitla v nepříjemné situaci. Rodina musela Kylea zbožňovat, když i jeho vdově věnovala takovou péči a pozornost. Asi po hodině se k Troth přitočila Meriel, tváře zrůžovělé tancem. „Troth, napadlo mě, že byste se možná ráda seznámila s naší sousedkou Jenou Curryovou." Po vzájemném představení a zdvořilostních formalitách hraběnka, která vypadala nezvykle malá, odplula. Troth si zmateně uvě domila, že si Meriel zula hedvábné střevíčky. Jena Curryová byla vysoká pohledná žena s tmavými vlasy a tmavýma očima. Troth ráda mluvila s ženami, které byly vyšší než ona, jako například Jena nebo Kyleova sestra Lucia. „Těší mě, že vás poznávám, paní Curryová." „Říkejte mi Jena, všichni mi tak říkají. Nechcete se jít se mnou projít do oranžérie? Bude tam lepší vzduch." Troth pozvání přijala. Klid ve skleníku pro ni znamenal příjemně provoněnou úlevu. „Miluji tohle místo." Jena se dotkla nádherné purpurové květiny. „Jednou si na Holliwell Grange taky postavíme skleník, i když to možná bude vypadat podivně. Grange není zdaleka tak velkolepý jako Warfield, vypadá spíš jako velká farma." „Mít kolem sebe po celý rok takovouhle krásu za tro chu podivínství stojí. Chodím sem ráda. Vzduch a rostliny mi připomínají jižní Čínu." „Mně zase připomínají Indii." Se šustěním sukní Jena usedla na lavičku obklopenou divoce kvetoucími rostlinami. Troth se posadila vedle ní. „Vy jste byla v Indii?" „Narodila jsem se tam. Můj otec byl důstojník v indické armádě." Troth v duchu probírala hosty a vzpomněla si na vysokého vzpřímeného muže s bystrýma očima, podobnými Jeniným. „Váš otec je generál Ames?" „Ano. Prvních pětadvacet let svého života jsem prožili v Indii. Moje matka byla Indka z vysoce postavené rodiny."
Troth pochopila a vydechla. „Proto Meriel chtěla, abych si s vámi pohovořila." Pečlivě zkoumala ženiny rysy. „Váš původ není tak nápadný jako můj." Jena se usmála. „Kdybyste mě viděla stát oblečenou do sárí vedle manžela, který je čistokrevný Ind, ani ve snu by vás nenapadlo mluvit na mě anglicky. Ale máte pravdu, když se obleču jako Angličanka, nevypadám moc snědě. Vaše čínské rysy jsou nápadnější." Troth se zvědavě předklonila. „Jaké to je, když Asiatka žije mezi Brity?" „Otcovo postavení mě chránilo před předsudky." Jena zkroutila ústa. „Ponížení jsem zažila jen jednou, během prvního manželství, když se můj manžel dozvěděl, že mám ,nečistou krev'. Mělo to...velice nepříjemné následky. Hledala jsem legální cestu k rozluce, ale on naštěstí mezitím umřel." To jistě není všechno, odtušila Troth, ale chápala, že se o tom Jeně těžko mluví. „Váš druhý manžel je ten vysoký Ind?" „Ano. Curry je anglická verze jeho indického příjmení." Jena se zasmála. „Kamal se rozhodl, že stráví zbytek živoří v Anglii, a osvojil si některé anglické zvyky, například oblékání, ale jeho vousy a turban mi neustále připomínali že nejsem pravá Angličanka. A ani být nechci." „Nikdy vás nenapadlo, že by bylo snazší patřit buď do jednoho nebo do druhého světa?" „Snazší možná, ale to bych pak nebyla já." Jena upřela na Troth velké tmavé oči. „Pohodlnost přece není v životě hlavním cílem. Řekla bych, že vy jste to během života v Kantonu také neměla jednoduché, ale pokud vám mohu radit, nevzdávejte se čínské krve. Kdybyste se stala jen Angličankou, ochudila byste samu sebe." Jeně se to lehko řeklo se vzhledem, který odpovídal evropským měřítkům, a pod ochranou vysoce postaveného otce. S prvním manželem si zřejmě užila své, ale ten druhý, vypadal
elegantně, inteligentně a rozumně a určitě ve společnosti patřili mezi uznávané páry, i přes cizí původ. Jena nemohla vědět, jaké to je žít a nepatřit nikam, muset tajit dokonce i pohlaví. „Se svým vzhledem bych svůj původ nemohla popřít, ani kdybych chtěla." Jena Troth zkoumavě pozorovala, ale její poznámku dál nerozváděla. „Zdejší lidé jsou sice konzervativní, takoví jsou venkované všude, ale jistou dávku tolerance byste u nich našla. Vdala jste se do rodiny, která vás bude chránit stejně, jako mě chránil můj otec. Až přestanete truchlit, můžete v Anglii prožít bohatý a spokojený život." „V to doufám," odpověděla Troth sklíčeně. „V Číně by mě nic zajímavého nečekalo."
Kapitola 22
Hošanův chrám, Čína jaro 1832 Stezka se prudce stočila kolem skalnatého hřebenu a vzápětí Troth s Kyleem uviděli Hošanův chrám. Kyle se zastavil ohromen krásou, která se rozkládala pod ním. Na kresbě, kterou znal, byla kolem monumentální stavby voda, ale Kylea ani ve snu nenapadlo, že chrám stojí na ostrově uprostřed jezera. Na vodní hladině se odrážela obloha a Hošanův chrám vypadal, jako by se vznášel na nebesích. Z druhé strany oslího hřbetu bylo slyšet, jak Troth téměř neslyšným hlasem, který už měla nacvičený, mumlá: „To je krása, že? Modré dlaždice na střeše mají jen náboženské stavby." Dlaždice modré jako nebe. Kyle si prohlížel chrám, hltal rozložitou stavbu a nemohl uvěřit, že za dvě hodiny budou konečně u cíle. Cítil zvláštní směs vzrušení a strachu, ale bez zastavení kráčel po úzké stezce, která vedla po úbočí hory a pak prudce klesala k jezeru. Nad sebou i pod sebou bylo vidět další poutníky. Kyle si připomněl, že musí kulhat a mít schýlenou hlavu jako starý nemocný muž. Nebylo to snadné, protože si připadal jako mladík, který právě objevil krásu tělesných požitků. Měl chuť zpívat a jen tak pro radost se rozběhnout z kopce dolů. Hlavní zásluha za jeho rozpoložení patřila Troth, proto-
že to ona ve skutečnosti objevovala krásu tělesného souznění. Byla vášnivá, nedočkavá, neodolatelná. Když v jeskyni uklidili stopy po táboření, vydali se z hor dolů, do více obydlené zemědělské oblasti. Za soumraku se zastavili ve vesnickém hostinci podobném tomu, v němž přespali první noc. Kyle celý den hořel nedočkavostí, a proto jakmile se ocitli v bezpečí pokoje, hladově svoji průvodkyni objal. Zaslepeni vášní se milovali opřeni o drsnou zeď z hliněných cihel. Když si trochu odpočali a posílili se večerní miskou rýže, Kyle začal zkoušet taoistické praktiky a zjistil, že zadržením semene lze opravdu prodloužit chvíle vzájemné rozkoše. Během následujících nocí - a jedné divoké nerozvážné zastávky ve stínu na břehu potoka - Troth vstupovala do jeho neobratných pokusů plná smíchu a nadšení. Kyle netušil, že je možné prožívat s ženou podobný vztah, pro který nedokázal najít lepší označení než vášnivé přátelství. Troth si na něj nečinila nárok, nevymáhala si nic slzami, nesnažila se ho napravovat, nezažil jediný náznak toho, že když s ní chce spát, tak jí musí patřit. Při milování byla upřímná, velkorysá a nesmírně otevřená. Oba byli opojeni tělem toho druhého, milování prožívali jako slavnostní hostinu a bylo vůbec s podivem, že se jim podařilo k Hošanovu chrámu dojít. Nicméně blížili se k cíli své cesty. Po třítýdenním putování, kdy postupovali pomaleji, než měli v úmyslu, protože neměli důvod spěchat, dorazili k místu, o němž Kyle polovinu života snil. Sestupovali po pěšině a Kyle téměř litoval, že jsou u cíle. Sem ho pohánělo očekávání. Zpáteční cesta bude plná myšlenek na návrat domů, na to, že se každým krokem přibližuje konec jeho cestování - a konec jeho intimního vztahu s Troth. Pod sebou uslyšeli vrzání oblázků ohlašující blížícího se poutníka. Vzápětí uviděli dva nosiče šplhající po stezce s nosítky na ramenou. Kyle, Troth i Šeng se přitiskli ke stěně v nejširším místě cesty, aby nosítka se záclonkou, zataženou tak,
že cestujícího uvnitř nebylo vidět, mohla projít. Šlachovití nosiči rychle proklusali kolem nich, aniž by jim věnovali jediný pohled. Když zmizeli z dohledu, Kyle zamumlal: „Spěchali proto, že si věřili, nebo snad proto, že doufali, že spadnou-li dolů a zabijí se, v novém životě se narodí v lepším postavení?" Troth se usmála. „Nejspíš nosí k chrámu tělesně postižené a cestu absolvovali už nejméně stokrát." „Lepší, aby spadli oni než já." Kyle se znepokojeně podíval do propasti nalevo od něj. „Stavitelé si zřejmě nepřáli, aby byl chrám snadno přístupný." „Kdyby bylo lehké se k němu dostat, nebyl by tak zvláštní." Blížili se k nim další poutníci, proto zmlkli. Stezka končila u jezera, kde se hrstka obchodníků starala o spokojenost návštěvníků. Troth s Kyleem uvázali Šenga ve stáji, Troth koupila naparfémované květiny a proutěný košík s ovocem, které v chrámu obětují, a květiny dala Kyleovi do náruče. Potom ho uchopila za loket a odvedla k přístavišti, kde čekala loďka převážející poutníky na ostrov. Loď poháněná silnými pažemi mladíka v šedivých šatech klouzala po vodě jako vlaštovka. Kyle cítil, jak v něm narůstá napětí. Co když podniká tuhle namáhavou cestu zbytečně a v chrámu nenajde nic víc než krásu? Navštívil svatyně v mnoha zemích, protože hledal něco, co nedokázal pořádně pojmenovat. Občas měl pocit, že to těžko popsatelné pochopení podstaty života, po kterém touží, je blízko. Ale nikdy to nebylo dostatečně blízko. Když dorazili na ostrov, Troth s úctou náležející jeho věku a stavu pomohla Kyleovi z loďky a vedla ho po širokých schodech ke vchodu do chrámu. S bušícím srdcem si Kyle prohlížel přes průsvitný pás gázy detaily stavby, která ho kdysi dávno uchvátila, okouzlen nejen pozlacenými bájnými zvířaty kráčejícími po prohnutých hřebenových tyčích, ale především dokonale harmonickými proporcemi.
Cítil nesmírnou působivost toho místa. Připomínalo mu svatyni se sochou Kuan Jin, jenomže mnohonásobně větší. Hošanův chrám vyzařoval posvátnou energii, která nutila k pokoře i k poučení. Prostupovala každičkým kouskem Kyleova těla. Klenutým vchodem se vysoko nad jejich hlavami nesl zpěv mnichů. Jejich hlasy zněly krásně a tajemně. Kyle si uvědomil, že mu Troth křečovitě sevřela paži. Člověk by musel být z kamene, aby na něj Hošanův chrám nezapůsobil. Z jasného slunce vstoupili do tajemných záhad. Svatyně měla klenutý, bohatě vykládaný strop, celý modrý a zlatý, osvětlený tisíci svíčkami. Ve vzduchu vonělo santalové dřevo. Jeho vůně byla tak silná, že ji Kyle cítil téměř na jazyku. Kněžiště bylo obklopeno svatyněmi uctívajícími různá božstva, ale Kyleovu pozornost upoutala mohutná pozlacená socha Buddhy, která vyzařovala neuvěřitelnou vyrovnanost a klid. Tady bylo srdce chrámové energie, vnitřní síla umocněná dvacet století dlouhými modlitbami. Většina mnichů seděla v lotosové pozici a monotónními hlasy zbožně zpívala liturgické písně, jejichž intenzita pronikala až do morku kostí, ale pár jich bylo určeno, aby pomáhali návštěvníkům chrámu. Když k nim jeden z mnichů přistoupil, Troth se uklonila, tiše s ním promlouvala a obdarovávala ho stříbrnými mincemi. Přijal je s pokyvováním hlavy a dal Troth půl tuctu doutnajících kadidlových tyčinek. Troth pevně sevřela Kyleovu paži a vedla ho dál, aby mohli na oltář položit květiny a ovoce. Během cesty Troth Kyleovi vysvětlila, že se neuctívá zobrazená podoba Buddhy, ale duchovní vědomí, které představuje. Nicméně v mihotavém světle svíček vypadala Buddhova tvář s vážným hlubokým pohledem jako živá a nebylo divu, že někteří věřící považovali sochu za božské ztělesnění. Popošli několik kroků a Troth podala Kyleovi tři kadidlově
tyčinky. Včera v noci mu vysvětlila podstatu obřadu. Nejprve měl pokleknout a modlit se nebo rozjímat. Až dokončí modlitby, vloží kadidlové tyčinky do kadidlové mísy a než vstane, dotkne se čelem země. Poslouchal ji na slovo. Pomalu, jak se na starého nemocného muže slušelo, poklekl na chladivou mramorovou podlahu. Konečně dospěl k vytouženému cíli své cesty. Zavřel pod gázou oči a nechal na sebe působit chrámovou atmosféru. Síla. Božstvo. Záhadná tajemství přesahující vnímání smrtelníků. Proč hříšník jako on podstoupil tuhle cestu? Ne proto, aby se posmíval, bůh ví, že ne, ale proto, aby našel moudrost a boží milosrdenství. Nezasluhoval ani jedno. V duchu se mu před očima míhaly vzpomínky na minulost, dolehlo na něj vlastní sobectví, nesmyslná zloba. Deset let nemluvil s bratrem a byla to hlavně jeho vina, mohla za to jeho tvrdohlavost a arogance. Otci úmyslně odepřel vřelost, po které starý hrabě tajně toužil, přestože věděl, že na něm otec lpí. A Konstancie... Byla jeho záštitou a jeho spásou, přesto jí nedokázal říct, co pro něj znamená, dokud nenastala její poslední hodinka. Zaplavilo ho zoufalství. Narodil se s božím požehnáním, ale nebyl hoden šťastného osudu. Byl povrchní, k ničemu, zkazil všechno, na čem jen trochu záleželo. Drahý bože, proč se vůbec narodil? Po ovázaném obličeji mu stékaly slzy a pak ucítil váhavý dotek na levém rameni. Troth. Sevřel její ruku v zoufalé touze najít v té záplavě sebeobviňování oporu. Troth. Stiskla mu dlaň a Kyle v jejím stisku ucítil chi. Čisté a jasné, naplněné soucitem, které ho hřálo až do hloubi jeho temné duše. Ten dotyk v něm zazářil jako východ slunce, očišťující oheň, který spaloval bolest a pochybnosti, malichernost a lítost. Cítil spalující žár, cítil, jak taje, jak se přeměňuje. Ano, nebyl dokonalý, někdy byl nechápavý, jindy bláhový,
ale nikdy přece nebyl zlý. Nikdy nepoužil sílu, aby mohl surově ublížit, a i ve chvílích největšího hněvu nezapomínal na povinnosti a snažil se žít čestně. Možná by se jen mohl naučit plnit povinnosti s větší radostí. Najednou měl pocit, že dokáže soucítit s utrpením na celém světě, přestalo mu být cizí, protože pochopil, že Bůh má s lidstvem nekonečnou trpělivost - má dost pochopení a soucitu pro všechny, i pro něho. Zaplavilo ho radostné nadšení. Bylo tohle očištění ducha to, co křesťané nazývají pokáním? Bylo zvláštní cestovat přes půl světa, aby něco zjistil - že kněží jeho vlastního vyznání vysvětlují v kázáních, které téměř neposlouchal. V každém konci se skrývá nový začátek. Pro Kylea byl nový začátek to, že objevil mír v duši. Neklid, který v sobě od dětství nosil, se vytratil, jako by nikdy neexistoval. Pro vnitřní klid ale nemusí člověk chodit na konec světa, může ho hledat - musí ho hledat - v sobě. Troth se vedle Kylea pohnula a Kyle si uvědomil, že má ztuhlé svaly a že ho od tvrdě naleštěné mramorové podlahy bolí kolena. Přemýšlel, jak dlouho už je ponořený do spleti svých nejniternějších myšlenek. Najednou pocítil únavu, jako by opravdu byl stařec sešlý věkem. Položil kadidlové tyčinky do mísy, dotkl se čelem země a vstal. Troth učinila totéž, ale elegantněji. Společně pak obešli chrám a prohlíželi si oltáře menších božstev. Kyle si snažil zapamatovat každý výjev, každičký detail, aby se v duchu mohl do chrámu kdykoliv vracet, protože znovu se sem už nikdy nedostane. Po prohlídce chrámu se šli projít do přilehlých zahrad. Byla v nich spousta jeskyní považovaných za ideální místa k rozjímání a při pohledu na ně se Kyleovi tajil dech. U malé skalky s neobvykle tvarovanými kameny Troth nenápadně zamumlala: „Mohl byste tu chvilku počkat? Než odejdeme, chci zajít do zahrady bohyně Kuan Jin a projevit jí svoji úctu."
„Jistě." Kyle se posadil na lavičku do stínu nevysoké skalky, postavené z hrubých neopracovaných kamenů, a byl rád, že získá chvilku pro sebe, zatímco Troth se bude věnovat svému soukromému uctívání. U skalky bylo příjemně. Slabě sem doléhal chrámový zpěv, jako by přicházel z jiného světa. Po straně se ozývalo tiché šplouchání vodopádu, který padal z kamenné skalky do malého jezírka. Ve vodě se koupali jasně barevní ptáčkové, jejichž jména Kyle neznal a kteří nádherně trylkovali. Protože kolem dokola nebyla živá duše, Kyle si odhrnul gázu z očí, aby Hošanův chrám před odchodem alespoň jednou viděl jasně a zřetelně. Bez obvazu byl chrám ještě krásnější. Najednou s sebou Kyle prudce trhnul. U skalky se nečekaně objevil starý mnich, jehož kroky zanikly v ozvěně zpěvu a v ptačím štěbetání. Stařec se podíval na Kylea a ztuhnul. Sakra! Kyle v duchu zaklel a spílal si, že podcenil opatrnost. V odpoledním slunci musely jeho modré oči zářit na dálku. Jakmile si jich někdo všimne, nebude pro něj těžké odhalit pod ušmudlanými obvazy evropské rysy. Kyle se snažil nezpanikařit, aby se mohl soustředit a najít řešení. Než stačil mnich něco vykřiknout, Kyle vstal a zkřížil ruce na prsou v typickém indickém projevu dobré vůle ,,Nanaste" zašeptal tiše a uklonil se, jak to dělají Indové. Mnich gestu porozuměl a uklidnil se. Přitiskl ruce na prsa a opakoval po Kyleovi: „Namaste." Kyle se znovu uklonil ve snaze zapůsobit co nejvěrohodněji a nejmírumilovněji a odšoural se za skalku. Tam potkal Troth, která se vracela ze zahrady Kuan Jin. „Dopustil jsem se neopatrnosti, můj obličej viděl mnich a poznal v něm fan-qui" vysvětlil jí stručně. „Nevypadal, že by chtěl vyvolávat poplach, ale asi je nejvyšší čas odejít." Troth nemarnila čas vyptáváním nebo obviňováním, popadla Kylea za předloktí a zamířila s ním k přístavnímu můstku. Jedna
loďka se právě chystala odplout, rychle si na ní našli místo a za pár minut byli už zpátky na břehu. Předtím uvažovali o tom, že by přespali v hostinci na břehu jezera, ale to teď nepřipadalo v úvahu. Odtrhli Šenga od píce a bez meškání se vydali po stezce nahoru. Bylo už pozdní odpoledne a cesta byla naštěstí téměř prázdná. Kyle vypočítal, že zrádný úsek stezky zdolají těsně před setměním. Přespat by mohli ve stejném hostinci jako předcházející noc. Když došli k výčnělku ve skále, za kterým výhled na chrám nadobro mizel, Kyle řekl: „Počkej." Troth přikývla a oba se ještě jednou naposledy podívali na Hošanův chrám. V ubývajícím světle vypadal ještě pohádkovější, než když ho spatřili poprvé. „Nezdá se, že by nás někdo pronásledoval." Kyle krátce vysvětlil Troth, co se mu přihodilo, a dodal: „Cítil jsem, že mě vnímá jako upřímně zbožného člověka a skutečnost, že mám rysy cizího ďábla, ho přestala znepokojovat." „Možná ho potěšilo, že i cizinec je ochoten podniknout dlouhou namáhavou cestu, aby tu mohl složit hold Bohu." Troth se usmála. „Nebo si podle vašeho gesta myslel, že pocházíte z Indie, ne z Evropy. Ať už to bylo, jak chce, Buddha tady zkrátka dohlíží na to, aby tu panoval mír." Kyle zaváhal a pak vyslovil otázku, která mu už delší dobu vrtala v hlavě. „Jak bys nazvala svoji víru, Troth?" „Můj otec mi vštěpoval zásady skotského presbyteriánství, to je moje první víra," řekla pomalu. „Ale když se v Číně modlím k bohyni Kuan Jin a k Buddhovi, připadá mi to naprosto přirozené." Podívala se na Kylea. „Připadáte si po návštěvě Buddhova chrámu jako buddhista?" „Ne." Kyle si vzpomněl na jeden italský obraz, který visel v Dornleighu. Výjev z ukřižování, kde byl Kristus zobrazen se stejnou hloubkou a působivostí jako Buddha v Hošanově chrámu. Ten obraz ho odjakživa přitahoval, teď konečně pochopil proč. „Myslím, že dnes si poprvé v životě připadám jako křesťan."
Po tichém rozloučení s Hošanovým chrámem se Kýle odvrátil od posvátného údolí a začal šplhat vzhůru. Touha, která ho sem hnala, byla pravděpodobně jedním z nejsilnějších popudů jeho života.
Kapitola 23
I když Kyleova chyba v Hošanově chrámu nezpůsobila poplach, Troth z opatrnosti rozhodla, že se do Kantonu vrátí jinou cestou. Poznají novou krajinu, a navíc se jejich cestování o několik dní prodlouží. To vědomí v ní vyvolávalo radostný a zároveň provinilý pocit, protože každá hodina v Kyleově společnosti pro ni znamenala příjemné potěšení. Nikdy nebyla šťastnější než teď, když cestovala s mužem, který ji přijímal takovou, jaká ve skutečnosti byla. Třetí večer došli do nevelkého města Feng-tang. Při pohledu na vysoké hliněné zdi se Troth zamračila. „Možná bychom měli jít dál. Tohle je druhořadé prefekturní město, takže tu bude spousta vládních úředníků a vojáků." „Prošli jsme bezpečně Kantonem a ten je větší. Kromě toho, abychom se vyhnuli Feng-tangu, museli bychom se několik mil vrátit nebo se brodit rýžovými poli, což by určitě jejich majitele popudilo. Bude bezpečnější, když budeme jako chudí poutníci pokračovat v cestě." Troth se souhlasným kývnutím přitáhla Šengovi uzdu a vešli do Feng-tangu. Znovu ale podlehla znepokojení, když se dostali západní bránou na ulici, kde se to hemžilo lidmi. Všude pobíhaly děti s rudými papírovými fáborky, zatímco rodiče si povídali s přáteli nebo sledovali pouliční umělce. Šenga vyplašil výbuch bambusové petardy a Kyle se potichu zeptal: „Co se to tu děje?"
Troth se podívala na papírové draky vznášející se jim nad hlavou. „Nějaká místní slavnost. Zeptám se, až se ubytujeme v hostinci." Ve dvou hostincích je odmítli, ve třetím se jim podařilo získat poslední volný pokoj. Hostinský ochotně odpovídal Troth na otázky, takže, když se ocitli v bezpečí pokoje, mohla Kylea informovat: „Místní prefekt se jmenuje Wu Chong a pořádá oslavu u příležitosti narození prvního syna. Wuovi se sice už léta dobře daří, ale žádná z jeho žen mu zatím neporodila dítě, proto dnes slaví, přináší oběti do všech zdejších chrámů, na ulici je pouť a večer bude pořádat pochod se lvím tancem." „Lví tanec? Půjdeme se na něj podívat?" Kyle si nacvičeným pohybem sundal obvaz z hlavy. Troth milovala tu chvíli, kdy se ze starého děda stal její milenec. Její milenec. Skousla si ret a přemýšlela. „Veřejným slavnostem bychom se měli vyhnout. Bude se tam hodně pít a určitě se to neobejde bez výtržností." „Věřím, že mě ochráníš." Kyle si sundal paruku a pročísl si vlasy prsty. „Chtěl bych vidět nějakou slavnost. Při oslavách čínského nového roku jsem se jen díval směrem ke Kantonu a litoval, že se oslav nemohu zúčastnit." Dlouze se na něj usmála. „Přesvědčte mě." „Jakým způsobem si přeješ být přesvědčována, ty nemravnice?" Zablýsklo se mu v očích, dvěma kroky přešel malý pokojík a popadl ji do náručí. „Násilím?" Ovinula mu ruce kolem krku. „Ano, prosím!" Než došli k posteli, strhl z ní tuniku, kalhoty letěly na zem jen o zlomek vteřiny později. Je docela hbitý, pomyslela si Troth v duchu, zatímco se Kyle svědomitě věnoval páchání „násilí". Někdy se ho toužila zeptat, jestli je tak intenzivní rozkoš mezi dvěma lidmi normální, ale neodvážila se. Chtěla věřit, že je výjimečná a že je pro něho jediná na světě, zrovna tak jako on pro ni. Jediný muž na světě... Zachvěla se, zabořila mu prsty do vlasů a oddala se milování.
Po milování si chvilku zdřímli a probudili se přesně ve chvíli, kdy na ulici za oknem začaly vybuchovat petardy. Troth se zavrtěla v Kyleově náručí a ospale prohlásila: „Najíst se můžeme ze zásob v tlumoku a pak na oplátku znásilním já vás." „To je lákavá nabídka." Kyle ji lenivě políbil na rameno a na okamžik měl chuť souhlasit. Ale pak vyskočil z postele. „Jsem strašně zvědavý - tohle je jediná slavnost, na kterou se dostanu, milovat se můžeme potom." Troth potlačila zívnutí, vstala a oblékla se. „Vy jste opravdu neúnavný turista, můj pane." „Provinilec," řekl se smíchem a pozoroval, jak se obléká. Nezavázal si oči, dokud si nezakryla poslední kousek svého nádherného těla. Vzrušovalo ho pomyšlení, že je jediný, kdo ví, že se pod jejím beztvarým oblečením skrývají neuvěřitelné krásné tvary. Snad posté si v duchu kladl otázku, co by se stalo, kdyby ji požádal, aby zůstala jeho milenkou i v Anglii, ale odpověď se mu nabízela stále tatáž. I když v milování neměla konkurenci, byla vtipná, laskavá i vášnivá, jako milenka by nemohla žít plnohodnotný život, byla by odříznutá od vybrané společnosti. A ona si zasluhovala něco lepšího - nejen úctu, ale i muže, který by jí oplácel cit tak, jak zasluhovala. Jaké by to asi bylo, kdyby ji potkal dřív než Konstancii? Ta představa ho znejistěla, proto ji raději rychle zahnal. Konstancie z něho zformovala muže, jakým dnes je. Bez ní a bez jejího vlivu by za nic nestál. Naučila ho milovat -a když umřela, vzala si s sebou jeho srdce. To byla jediná medvědí služba, kterou mu prokázala. Troth polkla poslední sousto medového rohlíku a byla ráda, že ji Kyle přemluvil, aby šli ven. V ulicích panovalo veselí, lampiony zářily do noci, pouliční prodavači prodávali lákavě vonící pamlsky, starci se na rozích sázeli s přáteli. Za rukáv ji zatahala věštkyně. „Chceš znát svůj osud, mladíku? Určitě na tebe čeká bohatství a krásné konkubíny."
Troth zavrtěla hlavou. „Nezlobte se, babičko, nechci vědět, co na mě v budoucnu čeká." Což je pravda, pomyslela si v duchu s trpkou ironií. Pevně držela Kylea za předloktí a pokračovala dál ulicí, až došli k loutkovému divadlu. Člověk nemusel umět čínsky, aby mohl sledovat groteskní příběh o urozených mužích, krásných ženách a zlých černokněžnících. Troth tajně obdivovala Kylea, že dokáže držet hlavu neustále mírně skloněnou a přitom přes gázu hltá každý detail představení. Když hra skončila, Troth hodila do košíku, s kterým obcházela obecenstvo dcera jednoho člena souboru, pár drobných a pokračovali s Kyleem dál. Koupili si dva maličké šálky rýžového vína od pouličního prodavače, který lakovanou naběračkou naléval pálivou tekutinu z hluboké nádoby. Kyleovi se naběračka tak zalíbila, že si vymohl ještě jeden šálek, přestože hned při prvním ochutnání lapal po dechu. Troth se usmála; rýžové víno se podobalo spíš brandy než evropským vínům. Ulicí se rozlehlo dunění bubnů. „Slavnostní přehlídka! Pojďte, dědečku, ať najdeme místo, odkud je dobře vidět." Troth využila Kyleův věk a protlačila je na výhodné místo. Nejprve pochodovali bubeníci a jejich bubny jednohlasně hřímaly. Za nimi následovali tanečníci v barevných kostýmech. Pak pochodovali císařští vojáci a nakonec se nesl v nosítkách sám prefekt. Oblečen do nádherně vyšívaných šatů a obklopen doprovodem, Wu Chong laskavě kynul obyvatelům svého města. Ale oči měl studené jako led; Troth nezáviděla jeho ženám, které mu nedokázaly dát syna, po němž toužil. Trubky, bubny a činely ohlásily vystoupení lvích tanečníků. Když Troth kousek od sebe uviděla obrovského lva, vzrušením zadržela dech a připadala si jako dítě. Kolem vybuchovaly ohňostroje a dokonale pomalovaná lví hlava chňapala po namaskovaných tanečnících, kteří zvíře ovívali vějíři. Dva
akrobaté v barevných kostýmech ho svými čísly vydráždili k nepříčetnosti a dav řičel vzrušením. Troth s jednou rukou zavěšenou do Kylea pozorovala průvod a byla ráda, že si jich v tlačenici nikdo nevšímá. Když lev přešel, připojili se k zástupu lidí a následovali průvod na hlavní náměstí. S barevným ohňostrojem nad hlavou prefekt zaplatil lvím tanečníkům. Vytáhl rudý pytlík s penězi a přivázal ho k vysokému sloupu. Lev se vzpínal do výšky a řval z plných plic, dokud se jednomu z tanečníků nepodařilo peníze sundat. Přihlížející dav ho nadšeně povzbuzoval, potom se rozdělil do menších skupinek a pokračoval v oslavách. Troth byla sice unavená, ale v dobré náladě. Uchopila Kylea za loket a zamířila zpátky k hostinci. Nějaká energie na to, aby se s ním pomilovala, jí ještě zbyla... Smůla je přepadla jako blesk z čistého nebe. Byli asi blok od hostince, když se proti nim objevila skupinka opilců. Troth s Kyleem ustoupila stranou. Podle napjatých svalů poznala, že je Kyle ostražitý a tuší nebezpečí. Skupinka pijáků je s hlasitým zpěvem a pokřikováním už. téměř minula, ale najednou jeden nečekaně vrazil do druhého, ten zakopl a strčil do Kylea. „Pro... promiň, dědo." Opilcova těžkopádná paže zachytila o Kyleův cop. Jak se muž zapotácel, stáhl Kyleovi paruku z hlavy a s ní i klobouk a část obvazů. Troth zděšeně vydechla a opilý muž tupě zíral na pohupující se paruku. Potom zvedl oči, otevřel ústa a v rysech, které vykukovaly ze zbytků gázy, rozpoznal cizího nepřítele. „Fan-qui, špion!" Opilcovi kumpáni se otočili a shlukli se kolem nich. Opilý muž chytil Kylea za zašmodrchané obvazy. Kyle se pokusil vykroutit, ale strhl si při tom další gázu a ještě víc odhalil svoji evropskou tvář. Ozvalo se překvapené syčení a pak jeden z opilců vykřikl: „Ty špinavý cizinecký prase!" „Fan-qui! Fan-qui!" Opilci je obklopili těsněji a chystali se k útoku.
Kyle je předešel, prudce se rozmáchl a srazil tři muže k zemi. Troth se postarala o další tři pomocí wing chun. Kyle zachytil její pohled a zašeptal: „Rychle pryč!" Rozběhli se ulicí. Troth vykřikla. Mezi lopatky ji zasáhl kámen a viděla, jak další dvě rány míří na Kylea. Odbočili do postranní uličky plné odpadků, v patách opilce, kteří je pronásledovali jako lovečtí psi. Zahýbali doleva, doprava, znovu doprava. V oknech se začaly objevovat hlavy a lidé vyhlíželi, co se děje. Za jiných okolností by se Kyleovi možná podařilo uniknout, ale teď se všude rozléhaly výkřiky: „Fan-qui!" Ozvalo se bubnování a Troth si zděšeně uvědomila, že vojáci, kteří pochodovali v průvodu, se připojili k jejich pronásledování. Vběhla s Kyleem do další temné ulice, klopýtali tmou přes odpadky, aby vzápětí zjistili, že na konci stojí starý oprýskaný dům, který jim blokuje cestu. Troth zalapala po dechu a zafuněla: „Má plochou střechu. Přelezeme ji." „Ne." Kyle se s prudkým oddechováním zastavil. „Hledá nás celé město, já nemám šanci uniknout - vypadám moc nápadně cize. Zamknou městské brány a budou hledat, dokud mě nenajdou. Útěkem se můžeš zachránit jedině ty." Vrhla se mu k pasu a hledala pistoli, kterou u sebe nosil. „Jste ozbrojený. Můžeme se jich pokusit zbavit!" „Pár kulek mě před davem nezachrání, zabíjet nemá cenu. Ale ty – utíkej!" „Nenechám vás tu!" „To teda necháš!" Z opačného konce uličky k nim dolehl křik. Než Troth stačila znovu zaprotestovat, Kyle ji rychle políbil, chytil ji pod koleny a vysadil nahoru, takže se ocitla na nejnižším stupni kachlíkové střechy. „Tak už k sakru zmiz! Musíš se vrátit do Kantonu a zařídit, aby mě propustili. Nechci, aby mě popravili na výstrahu ostatním Evropanům, musím být v pořádku." „Dávej - dávejte na sebe pozor!" Pochopila, že má pravdu, i když se jí nechtělo utíkat bez něj. Vyškrábala se na
střechu, přehoupla se přes hřeben, skrčila se na druhé straně a sledovala, co se bude dít. Přestože si Kyle snažil zachovat optimismus, hrozilo mu vážné nebezpečí, že ho dav začne lynčovat, a Troth věděla, že Kyle skryté nebezpečí tuší. Jestli ho někdo napadne, seskočí ze střechy a bude bojovat po jeho boku. S bušícím srdcem pozorovala, jak Kyle s překvapujícím klidem vykročil směrem k pronásledovatelům, ruce zdvižené nad hlavou na důkaz, že nemá zbraň. První muž, který k němu doběhl, ho udeřil do obličeje a Troth se málem vrhala ze střechy. Než se však stačila pohnout, objevil se armádní důstojník ve špičaté přílbě, odstrčil útočníka od Kylea a vyštěkl, že cizí zvěd musí být okamžitě odveden do prefektova paláce k výslechu. Opilci před autoritativním hlasem ucouvli a nechali dopadeného fan-qui v rukou vojáků, Troth s úlevou pozorovala, jak se Kýle narovnal do normální výšky a tyčí se nad okolními Číňany. Lhostejně je nechal, aby mu svázali ruce za zády. Díky bohu, že přežil zatčení bez vážnějšího zranění. I když byl dopaden hluboko ve vnitrozemí, což určitě vyvolá diplomatický konflikt, stále ještě šlo o malé provinění ve srovnání s ostatními případy, které císařství v souvislosti s fan-qui muselo řešit. Jak Kylea odváděli pryč, Troth zaslechla drsný vojenský hlas: „Muž, který byl s ním, musí být nedaleko. Vysoký chlápek." „Další fan-qui?" chtěl vědět někdo. „Nejspíš ano. Na Číňana byl moc vysoký." „Nejspíš zabočil do jiné uličky nebo utekl přes střechy, ale my ho najdeme," pokračoval vojenský hlas. „Vy dva, vylezte nahoru a prohledejte okolí!" Troth rychle sklouzla ze střechy dolů na opačnou stranu, seskočila na zem a zmizela v bludišti postranních ulic. Vojáci hledali Evropana, takže byla v bezpečí. Zastavila se v hostinci, vyzvedla zásoby a pár kusů náhradního oblečení, které se jí budou ještě hodit. Zbytek tu musela nechal vojáci se co nevidět vydají po Kyleových stopách. Šenka také nechala hostinskému, protože s ním by se těžko ukrývala. Zůstane ve Feng-tangu ještě tak den, aby se dozvěděla, co
prefekt s Kyleem zamýšlí udělat. Hned ráno nejspíš vyhlásí, že do města pronikl zločinecký fan-qui, ale císařským služebníkům se podařilo ctihodné občany města před cizím špionem statečně ochránit. Wu Chong pak s největší pravděpodobností pošle vězně do Kantonu. Pokud by to dopadlo takhle, Kyle by měl štěstí. Mohl by se dostat do Kantonu dřív než ona a ve větším pohodlí. Přesto se Troth při bloudění rozjásaným davem v nočním Feng-tangu nedokázala zbavit strachu, ze kterého se jí nepříjemně svíral žaludek.
Kapitola 24
Kylea odvedli do prefektova úřadu. Vchod do paláce byl zářivě osvětlen slavnostními pochodněmi. S neustálým popoháněním ho hnali sály s mramorovými podlahami a Kyle každou chvíli zakopl, protože měl svázané ruce a nemohl udržovat rovnováhu. Před přijímací kanceláří ho důkladně prohledali, objevili pistoli, nůž a malý váček s mincemi vysoké hodnoty, které u sebe nosil. Kyle předpokládal, že kvalitní evropská zbraň bude předložena prefektovi, ale pochyboval, že peníze se dostanou dál než k prvnímu mandžuskému důstojníkovi. Wu Chong čekal v přijímacím sále, usazen na vyřezávaném trůnu, a tmavé oči se mu ve světle lamp zlověstně leskly. Šlachovitý muž s prošedivělým vousem s ledovým klidem čekal, až k němu stráž postrčí Kylea s takovou silou, že padne na kolena. „Pokloň se!" přikázala stráž. To bylo jedno z mála čínských slov, kterému Kyle rozuměl. Diplomatické vztahy mezi Čínou a západními zeměmi ztroskotávaly mimo jiné na tom, že Evropanům připadalo ponižující klanět se císařským úředníkům až na zem. Troth mu však vysvětlila, že jde pouze o projev úcty, který se ničím neliší od poklony před anglickým králem. Proto se teď moudře uklonil a třikrát se dotkl čelem chladné mramorové podlahy. Když vyhověl protokolu, stráž ho trhnutím donutila vstát a sevřela mu ruce jako do kleští. Kyle stál se stoickým klidem před prefektem a prefektův rádce na něj brebentil v nesrozumitelné čínštině. Kdyby byl hluchý a němý, vyšlo by to nastejno. Alespoň že Troth utekla. Mohla by mu tlumočit, ale Kyle tušil, že jako s Číňankou by s ní nakládali mnohem hůř než
s ním. Potom se očima setkal s Wu Chongovým pohledem a krev mu ztuhla v žilách nad nenávistí, kterou v něm uviděl. Spousta Číňanů měla k cizincům odpor, přestože nikdy žádného neviděla, ale prefektův vztek sahal mnohem dál. Wu Chong zřejmě považoval přítomnost fan-qui na slavnosti pořádané na počest svého prvorozeného syna za špatné znamení, a proto se za ni hodlal krutě pomstít. Dva vojáci vehnali do místnosti tlustého obchodníka se zpoceným kulatým obličejem a vyděšeným pohledem a drželi ho mezi sebou. Wu Chong na něho vypálil několik vět. Obchodník zbledl, ale třístranný rozhovor mezi prefektem, obchodníkem a úředníkem, z kterého se vyklubal prefektův vrchní poradce, pokračoval. Kyle měl dojem, že obchodník a poradce s Wu Chongem nesouhlasí, ale neodvažují se odporovat. Kyle se v duchu připravoval na další vývoj situace, takže ho nezaskočilo, když se k němu zpocený obchodník obrátil. Nejprve se divoce klaněl, potom přestal a řekl: „Já jsem Wang. Ty fan-qui, zvěd." „Nejsem zvěd," nesouhlasil Kyle mírně. „Jenom jsem chtěl vidět krásy Nebeského císařství." „Zvěd," opakoval obchodník nešťastně. „Prefekt tě potrestat." Odmlčel se a divoce polykal. Kyleovi bylo chudáka kupce líto. „Jakým trestem?" Wang sklopil oči. „Smrtí." Kyle se po vyřčení kruté pravdy zapotácel. Panebože, tak tvrdý trest nečekal. Najednou viděl, že jako cizinec, na kterého se nevztahují čínské zákony, nemá větší právo na život než obtížný hmyz, a jestliže se prefekt rozhodl, že ho nechá zemřít, byl z něho mrtvý muž. Nicméně se ovládl a chladně se zeptal: „Jakou?" „Na znamení úcty k cizím ďáblům ne useknutím hlavy. Smrtí ze zbraně fan-qui." Ježíši. Popravčí četa. No, nemohl si stěžovat. Před porušováním císařských zákonů a před cestováním do vnitrozemí
ho varovali. S vyschlým hrdlem ze sebe vypravil: „Kdy?" „Časně ráno pozítří. Prefekt dávat čas, aby ses mohl usmířit se svými bohy." „A...ha." Kýle sklopil hlavu. „Děkuji ti velectěný Wangu za vysvětlení." Když obchodník odešel, Kyle začal usilovně přemýšlet. Zbývá mu jeden a půl dne. Za tu dobu se Troth do Kantonu nedostane a nestačí zavolat pomoc. Ani jezdec na rychlém koni by ho nezachránil. Díky bohu, že se jí podařilo utéct, protože jinak by stála při popravě vedle něho. Při té představě Kyle musel potlačit třes a snažil se dívat nic neříkajícím pohledem. Najednou mu připadalo nesmírně důležité, za jakých okolností zemře. Nechtěl dát najevo strach nebo slzy. V jeho rozhodnutí ho utvrdil pohled na vítězoslavný výraz ve Wu Chongově tváři, když ho vojáci vyváděli z přijímací kanceláře ven. Z jamenu ho odvedli do jiné budovy ve vládním areálu. Byla ošklivá a zanedbaná a už z dálky z ní čišel zápach a strach. Na malé město to byla překvapivě rozlehlá věznice. Kolik vězňů tyhle zdi ukrývaly? Kolik životů za nimi vyhaslo? Ve strážnici vojáci Kyleovi přeřezali provazy, kterými měl spoutané ruce, a nahradili je železnými pouty kolem zápěstí a kotníků. Potom ho vedli po strmých kamenných schodech do kobky, která podle něj musela být vyhrazena pro ty nejnebezpečnější zločince. Stráž ho vedla vlhkými chodbami, po stranách lemovanými dveřmi. Občas Kýle zahlédl v malém okénku ve dveřích bledou tvář, která pozorovala nového vězně. Většinou vypadala tak zbědované, že ani neprojevila údiv nad tím, že vedou fan-qui. Seržant odemkl masivní dveře na konci chodby a otevřel je dokořán, aby bylo dostatečně vidět těsnou celu. Na hrubých kamenných stěnách se leskla voda a jediným nábytkem byla hromádka vlhkého sena. Kyle se chystal beze slova vejít dovnitř, ale seržant na něj vyštěkl: „Fan-qui," a udeřil ho jílcem meče do prsou. Ostatní členové stráže se k němu okamžitě přidali a dychtivě využili
příležitost vybít si na cizím ďáblovi trochu zlosti. Kylea to rozzuřilo. Stejně zemře a Troth je v bezpečí - neměl důvod se nebránit. Rozhoupal pouta, využil je jako zbraň, srazil seržanta k zemi a potom se vrhl na ostatní. Při troše štěstí zemře hned, v boji, místo aby se nechal zastřelit jako zrádce. Ale stráž svými výkřiky přivolala posilu, která Kylea rychle přemohla. Pár mužů chtělo ve rvačce pokračovat, ale zakrvácený seržant na ně vyštěkl rozkaz. Vztekle Kylea popadli a vrazili ho do malinké kamenné cely tak prudce, že se zastavil až o protější zeď. V páchnoucí tmě si znovu uvědomil, jaké měla Troth štěstí, že se jí podařilo vyváznout. Troth v hostinci rychle sbalila několik kousků oblečení, ještě obnošenějšího a nenápadnějšího než měla na sobě, a chvatně odešla. Byl nejvyšší čas, na dveře vedlejších hostinských pokojů už bouchala vojenská hlídka. Na ulicích bylo stále ještě živo a veselo, proto nebylo těžké zamíchat se mezi lidi a hledat si úkryt. Troth nakonec vyšplhala přes zeď obklopující nevelký chrám a strávila noc v jeho zahradě. Když začalo pršet, schovala se pod okap. Na spánek neměla ani pomyšlení. Zalykala se výčitkami a hlavou se jí honila spousta otázek. Kdyby byla bývala dala na svůj instinkt, byli by se Feng-tangu vyhnuli. Nebo měli strávit noc v hostinské posteli a nechodit na slavnost. Vůbec nejlepší by bylo bývalo, kdyby se vraceli do Kantonu méně osídlenými oblastmi. Troth si s hořkostí připomněla, že lítost jí nepomůže, a začala usilovně přemýšlet, jak se co nejrychleji dostane zpátky do Kantonu. Bude se muset vypravit za Chenquaou - měl velký vliv a určitě zařídí, že během několika hodin bude na cestě do Fengtangu vojenský oddíl, který Kylea převezme a dopraví do Kantonu. Troth se zachvěla při představě, jak bude Chenqua zuřit a jak bude zklamaný, ale neměla na vybranou. Za ranního rozbřesku opustila zahradu. Ve městě se právě konal trh. Troth si u jednoho stánku koupila ovoce, u druhého teplý koláč a nenápadně proplouvala zástupem lidí, dokud
nenarazila na místo, kde se živě diskutovalo o tom, co se včera stalo. Nejnovější klepy se člověk vždycky dozvěděl na tržišti. Prý se objevili dva démoni a prokleli prefektova novorozeného syna. Jednoho se podařilo zajmout, ale než ho uvěznili, zlikvidoval pět mužů. Druhý uprchl. Ne, nebyli to démoni, ale fan-qui. Jeden z nich sedí v městském vězení a vojenské oddíly teď pročesávají město a hledají toho druhého. Každý, kdo opouští město, je prohledán, každý povoz, propíchán meči, aby se cizí ďábel nedostal ven živý. Troth měla štěstí. Vojáci hledali fan-qui. Tak se jí podaří bez problému odejít, obzvlášť, když počká do odpoledne, kdy aktivita prohlídek poleví. Usrkávala u stánku čaj, když se před ní objevil císařský voják a poručil si také čaj. Troth se posunula, ale zůstala nablízku, aby slyšela, co si nový zákazník povídá se zvědavým majitelem stánku. „Co se stalo? Je pravda, že chytili fan-qui?" Voják polkl jedním douškem čaj a podal prodavači šálek, aby mu nalil další. „Je to tak, na mou duši. Já sám jsem ho zatýkal. Odporné zvíře. A jak byl ošklivý. Surovec. Rval se jako tři démoni." Znovu vypil čaj, tentokrát pomaleji.
Prodavač se zeptal: „Co s ním bude?" Voják si uhladil knír a rozpovídal se. „Zítra ráno se odebere za dušemi předků. Ale prefekt mu dovolil evropskou smrt. Za úsvitu ho zastřelí dvanáctičlenná popravčí četa." „Brr, taková barbarská smrt!" Voják pokrčil rameny. „Pro barbara dobrá dost." Trothin optimismus se vytratil, zapotácela se, div že neomdlela. Panebože, popravčí četa! Nemohou ho přece popravit jen tak, bez soudu! Bohužel mohli. Troth si vzpomněla na prefektovu chladnou tvář a věděla, že Wu Chong je takové vraždy schopen, přestože jen málokterý funkcionář by si dovolil popravit Evropana takhle narychlo. Nicméně Troth tušila, že většina by v duchu s Wu
Chongovým postupem souhlasila. Když Wu Chong zabije Kylea rychle a bude tvrdit, že zachránil říši před zvědem, dostane od nadřízených maximálně přes prsty. Vláda se Británii omluví, nicméně zdůrazní, že popravila pouze člověka, který porušoval zákon. Nebo se poprava ututlá. O Kyleově výpravě věděl jenom Gavin Elliott a existovalo tisíc důvodů, proč se Kýle nemusel ze své zakázané cesty vrátit. Jediný, kdo mohl dosvědčit, co se stalo, byla Troth. Znepokojeně si uvědomila, že jak britská, tak čínská strana by mohla mít na utajení incidentu, jenž by nepochybně narušil obchodní vztahy, vážný zájem. Lord Maxwell zkrátka zmizí a její výpověď nebude brát nikdo v potaz, protože ji označí za „nevěrohodnou". Musí ho zachránit. Ale jak? Snad na něco přijde.
Kapitola 25
Kyle pozoroval, jak zbytek světla z okna vysoko nad ním pomalu cestuje po zdech a jako přesýpací hodiny odměřuje minuty jeho života. Ráno nepřineslo nic nového. Jeho trest by nezrušili, ani kdyby se domluvil čínsky, natož v situaci, kdy si nejvyšší mocenský hodnostář v kraji přál jeho smrt.
Z vězení také nemohl utéct. Okno bylo úzké, že by se jím neprotáhla ani krysa. V cele byla kopka vlhkého sena a čtyři kruhy připevněné ke kamenné zdi, ze kterých volně visely krátké řetězy, nic víc. Kylea napadlo, jestli by řetězy nemohl využít jako zbraň, ale když si je důkladněji prohlédl, dospěl k závěru, že bez nářadí a dostatku času mu byly k ničemu. I kdyby se mu podařilo zdolat stráže holýma rukama ve chvíli, kdy mu přinesou další misku rýže a slabý čaj, stejně by se tady z toho bludiště nevymotal. Jeho dny byly zkrátka sečteny a mohl si za to sám. Ve volném čínském oděvu mohl pohodlně sedět na vlhkém seně se zkříženýma nohama jako buddhistický mnich. Přinutil se nemyslet na utržené modřiny a tržné rány a najít v sobě stejný vnitřní klid a mír jako v Hošanově chrámu. Cesty boží byly nevyzpytatelné. Přitahoval ho chrám proto, že mu tam osud určil smrt? Ne, byl příliš Evropan na to, aby v něco podobného věřil.
Jednoduše měl smůlu. Na cestách často čelil nebezpečí a mnohokrát se mu podařilo vyváznout, přestože měl jen nepatrnou šanci. Nikomu nepřeje štěstí věčně. Kyle prázdným pohledem sledoval jeden z mnoha pramínků vody, které po nočním lijáku stékaly po boční stěně. Voda se vsakovala mezi kameny nebo odtékala malou stružkou - chabý pokus o hygienické zařízení. Tohle místo jednoznačně znamenalo pomalé umírání na horečku nebo zimnici. Možná měl, jako správný dědic, raději zůstat doma. Určitě by žil ještě dalších čtyřicet let. Ne, život sešněrovaný povinnostmi by ho dohnal k šílenství. Nesmí litovat, že se vydal na místa, o kterých snil, i když škoda těch čtyřiceti zmařených let... Dveře se se skřípěním otevřely, do cely vešel seržant s taseným mečem a za ním dva statní dozorci. Zatímco seržant mumlal něco, co znělo jako příval oplzlých urážek, dozorci popadli Kylea, postavili ho na nohy a zbavili ho řetězu, který
spojoval pouta, ale železné okovy kolem zápěstí mu nechali. Možná ho povedou na další dostaveníčko s prefektem! Ale stráž s ním jen mrštila ke zdi a připoutala ho k řetězům, které z ní visely. Kyle klel a bránil se, ale dozorci měli zkušenosti. Uklidnili ho jedním mohutným kopnutím do břicha a pak už jen rychle cvakly zámky a Kyle zůstal rozpažený u zdi jako orel v letu. Naskočila mu z té bezmocnosti husí kůže. Žádnou částí těla nedokázal pohnout o víc než pár centimetrů. Seržant se usmál a v zmodralém obličeji, o který se mu Kyle zasloužil předcházející večer, se mu zabělaly křivé zuby. Pomalu vytáhl z pochvy u pasu dýku a otáčel s ní tak, aby se nabroušená čepel co nejvíc leskla. Mohl si s vězněm dělat co chtěl, třeba mu odříznout pár kousků těla, pokud oběť vydrží do zítřejší ranní popravy naživu. Kyle se ze všech sil snažil ovládnout, ale přesto sebou škubl, když seržant dýkou zlomyslně bodl. Ale jeho úmyslem nebylo poranit. Jedním pohybem rozřízl Kyleovi tuniku od shora až dolů, aniž by mu způsobil jediné škrábnutí. Spokojeně vycenil zuby. Další říznutí, tentokrát do rozkroku. Znovu se čepel dýky zaleskla a rozpárala látku na dva kusy. Byla neuvěřitelně ostrá. Kyle si vzpomněl na křižácký příběh, ve kterém Saladinův meč z damascenské oceli dokázal rozetnout ve dví hedvábný šátek, jenž se na něj snesl. Znovu pomyslel na křižácké výpravy. Účastnil se Saladin a Richard Lví srdce druhé nebo třetí výpravy? Ale vždyť to bylo jedno - všechny křižácké výpravy byly bláznivý nesmysl, který stál bezpočet životů. Kyle se všemi smysly soustředil na historii, jedině tak dokázal během dalších dvou seržantových výpadů zachovat lhostejný výraz. Navíc, lidský strach měl své meze a Kýle už dávno dosáhl vrcholu. Seržant znechuceně zasunul dýku, navyklým způsobem surově udeřil vězně do obličeje a odešel, následován svými pochopy. Kyle se roztřásl. V duchu se smířil se smrtí, ale jeho
tělo tak vyrovnané nebylo. Zkoumal řetězy. Přestože byly na povrchu zrezivělé, stačily by udržet i slona. Aby se posadil nebo si lehl, bylo vyloučené. Kdyby usnul, visel by v poutech vlastní váhou a probudil by se bolestí. Ale Kyleovi se spát nechtělo. Zbývalo jen pár hodin života a ty rozhodně nechtěl promarnit. Pouta sama o sobě by mu nevadila, ale to, že se nemohl pohnout, byla rafinovaná forma mučení. Po zdi stékaly pramínky vody a promáčely mu bavlněné šaty. Kolem obličeje mu bzučeli komáři, hledali místo na krku, kam usednout, a on nebyl schopen je odehnat. Začínalo ho svědit celé tělo. Cítil čím dál tím silnější potřebu se podrbat. Snažil se nemyslet na tělesná muka; pořád ještě ho mělo co svědit. Zítra touhle dobou z něho zbude jen bezejmenné tělo, které zakopou nebo pohodí psům. Pomalé, hluboké dýchání mu pomáhalo obnovit klid Potom se dveře znovu s rachotem otevřely. Kyle ztuhl. Že by seržant znovu zatoužil pohrát si s ním jako kočka s myší? Vešla hubená otrhaná postava a klíč v zámku za ní s nepříjemnou konečností zaklapl. V houstnoucím šeru bylo těžké rozpoznat víc - dokud postava nezvedla hlavu a pod širokým slaměným kloboukem se objevily Trothiny krásné hnědé oči. „Panebože, tebe také chytili?" Podvědomě se pohnul směrem k ní, ale jen sebou bezmocně trhnul v okovech a železná pouta se mu okamžitě zakousla do zápěstí a do kotníků. Zavrtěla hlavou, dotkla se prstem rtů a čekala, až stráže, které ji přivedly, těžkým krokem odpochodují pryč. Když měla jistotu, že jsou pryč, otočila se k němu. S hrůzou vytřeštila oči, když přivykla tmě a uviděla, jak je připoután. „Všemohoucí bohové!" „Přivázali mě jako vánočního krocana," prohlásil věcně. „Jak ses dostala dovnitř, když nejsi vězeň?" Objala ho a rukama vklouzla mezi jeho záda a vlhkou zeď. Tvář si přitiskla k jeho rameni a klobouk se jí přitom svezl dozadu a zůstal viset na šňůrce. Byla teplá a měkká a připomněla Kyleovi pozemské slasti, které s ní okusil. 195
„Díky úplatkům," zašeptala ochraptěle. „V Číně je možné všechno, pokud má člověk peníze, aby mohl zaplatit to, co se po něm požaduje." O tom se Kyle přesvědčil na Východě sám. Nicméně, i když Troth kvůli němu riskovala, byl natolik sobecký, že ho ani nenapadlo její návštěvy litovat. Otíral si tvář o její vlasy a toužil ji obejmout. „Překvapuje mě, že stačí úplatek a dostaneš se až sem, k nebezpečnému zvědovi jako jsem já." Vycítil, že je nervózní, a zašeptal: „Vím, že mě odsoudili k smrti. Nemusíš se bát, že mě tou novinou zaskočíš." Vydala neartikulovaný zvuk a odtrhla se od něj, nechala mu jen ruce kolem pasu. „Řekla jsem strážím, že jsem z Kantonu a znám zvyky fan-qui, včetně předsmrtného obřadu, který je
potřeba vykonat. Přesvědčila jsem je, že když mi dovolí, abych vás navštívila a provedla s vámi rituál, který utiší vašeho ducha, jednak to potěší vaši rodinu, a navíc se stráž nebude muset bát, že ji váš duch bude pronásledovat. Když jsem přidala úplatek, nechali se víc než ochotně přemluvit ke spolupráci." „Jsi nesmírně chytrá dívka." Zastavil se pohledem na jejím uchu. Jak to, že si nikdy nevšiml, že má tak krásné uši? „Jen bůh ví, jak jsem rád, že tě vidím, ale čím dříve odejdeš, tím lépe. Ty bestie nezůstanou podplacené nadlouho." „Ale já vám přišla pomoct k útěku." Podívala se na řetězy a skousla si ret. „Možná že za pomoci win chun by to šlo, ale to bych nesměl být připoutaný ke zdi. Na tyhle okovy je potřeba pořádná pila a i s ní by to trvalo několik hodin. Nemáme ani jedno ani druhé." „Ukradnu klíče!" Rád by věřil, že dokáže z žaláře uniknout, ale nedokázal se obelhávat. „Ne, děvče. Kdybych měl šanci jedna ku deseti jedna ku stu - řekl bych ti, zkus to, ale takhle by ses dostala jen na smrt. To nedovolím." 195
V očích se jí zablesklo. „Jak mi chcete zabránit, abych to nezkusila?" Zasmál se. „Máš kuráž! Ale pomysli na kobku, na stráže, na lučištníky, a to vůbec nemluvím o hradbách kolem jamenu a kolem města a o tom, že do Kantonu je to odsud sto mil. Můžeš s klidným vědomím říct, že máme šanci?" Troth se v očích zatřpytily slzy. „Nenechám vás tady! Co... co budu bez vás dělat?" Kyle v duchu zaklel. Když ho zabijí, nedodrží slib, který jí dal, slib, že jí pomůže dostat se v bezpečí do Anglie. Co pro ni mohl udělat? Dominik a jeho žena by jí ochotně pomohli a Gavin také, pokud si otevře londýnskou pobočku, ale Kyle chtěl Troth pomoci mnohem víc. Co kdyby... „Troth," řekl naléhavě. „Vezmi si mě."
Kapitola 26
Překvapením otevřela ústa. „Zbláznil jste se?" „Ne, vůbec ne. Bezcenný život jednoho fan-qui nezachráníš, ale chci, abys oznámila mojí rodině, co se mi stalo, Mei-lian. Musejí se dozvědět o mojí smrti. Bylo by kruté nechávat je celá léta na pochybách." Hlavně pro Dominika. Když ho ranili u Waterloo, Kyle měl zlé tušení, ze kterého se málem zbláznil. Cítil by jeho bratr, že ztratil dvojče dřív, než by se zpráva o Kyleově smrti dostala do Evropy? Možná - ale nejspíš by si tu myšlenku odmítal připustit. Kvůli Dominikovu zdraví se to 195
rodina musí dozvědět co nejdřív. „Samozřejmě že budu vaši rodinu informovat, ale uzavírat kvůli tomu sňatek není nutné a ani to nejde." „V obojím se pleteš. Jako vdova po mně zdědíš majetek a budeš mít právo zaštítit se jménem rodiny Renbournových. Jedině tak ti mohu vynahradit, že ses kvůli mně dostala do takové bryndy. Vím, že se v Číně vdovy nesmějí znovu vdávat, ale v Anglii je druhý sňatek běžný. Být vdova pro tebe bude výhoda." A až si najde manžela, nebude muset řešit sporné otázky týkající se jejího panenství. Troth se rozpačitě zamračila. „Jak se můžeme vzít, když tu není nikdo, kdo by nám mohl svědčit?" „Svědci nejsou třeba."
„Ale bude sňatek beze svědků právoplatný?" zapochybovala. „Ve Skotsku stačí, když se lidé, kteří se chtějí vzít, sami prohlásí za manžele. Samozřejmě že jsme od Skotska daleko, ale oba jsme poloviční Skotové a já mám majetek na vysočině, takže šikovný právník lehce dokáže, že naše manželství je legální. Navíc tu není nikdo, kdo by chtěl uzavření našeho manželství bránit, takže sňatek bude platný až až." Kyle ztišil hlas. „Prosím, Troth. Chtěl bych pro tebe udělat mnohem víc, ale to už nestihnu. Jméno je to jediné, co ti na tvoji ochranu mohu dát." Troth zavřela oči a pevně stiskla víčka, přesto nedokázala zadržet slzy, které se jí kutálely po tvářích. „Je to pro mě čest, o které jsem se neodvážila ani snít, můj pane. Ráda se stanu vaší ženou, i když to bude jen na několik hodin." Kyle si vzpomněl na sňatek s Konstancií, který se odehrál za přítomnosti španělského kněze, ale Konstancie při něm ležela v posteli a umírala. Svůj druhý sňatek ukončí smrtí pro změnu on. Neměl vlohy být manželem. „To já se cítím poctěn, Troth." „Co se při takovém sňatku, kdy se lidé berou sami, dělá?" 195
„Vezmi mě za obě ruce." Stoupla si na špičky a roztáhla paže, aby ho mohla vzít za ruce. Musela se k němu přitisknout. Nádhera. „Při pravé skotské svatbě se snoubenci drží za ruce nad tekoucí vodou," konstatoval Kyle ironicky, když jim voda po zdi stékala přímo pod nohy. „To splňujeme, když už nic jiného." Troth si skousla ret. „Jak můžete v takovéhle chvíli žertovat?" „Chtěl bych, aby sis mě pamatovala usměvavého. Na slzy ještě zbude času dost. Moje nejdražší Troth Mei-lian Montgomeryová, slibuji, že ti budu věrný. Na důkaz svých slov ti daruji tento prsten." Přes závoj slz se na něj usmála. „Pojmenovali mě po otcově sestře a po babičce. Vždycky se mi líbilo, když mi říkali Troth."
Hugh Montgomery musel předvídat daleko dopředu, když dal svojí dceři jméno znamenající věrná. Pokud si ho nějaká žena na světě zasloužila, byla to právě ona. Upřímná, věrná a statečná až do morku kostí. „Teď řekni svůj slib ty." Promluvila roztřeseným hlasem: „Kyle Renbourne, slibuji, že vám budu věrná a budu vás ctít až do konce svého života." „Od této chvíle je prsten, co jsem ti dal v Kantonu, tvůj. Hodí se jako zásnubní prstýnek." Troth si sáhla pod tuniku a po chvilce vylovila z jedné kapsy opasku zlatý keltský šperk. Políbila ho a přidržela ho Kyleovi u úst, aby mohl udělat totéž, než si ho jako jeho žena navlékne na prst. Hladce jí sklouzl na prostředníček levé ruky a volně na něm visel. Troth si ho stáhla z prstu a znovu ho schovala do opasku. „Nerada bych ho ztratila. V Macau si ho nechám zmenšit." Navíc pro ni bylo nebezpečné nosit západní šperk na čínském území. Nicméně svatební akt byl dokonán a skotský prstýnek se ke stvrzení jejich manželství výborně hodil. „Prosím tě, ženo, polib mě," přikázal Kyle něžně Troth. „Zbývá nám posledních pár 195
minut, chtěl bych je strávit v tvém objetí." Přitiskla se k jeho rtům a bolest jí rvala srdce. Ale ani vidina blížící se smrti nedokázala uhasit jejich touhu. Možná že díky ní hořela ještě vášnivěji jako jasný plamen odmítající se podrobit plížící se temnotě. Oba to cítili stejně. Troth zahrnula sladkými polibky Kyleovu neoholenou tvář, bradu i krk. „Nikdy jsem netušila, že mužské tělo může být tak krásné, můj pane a manželi," šeptala horkým dechem se rty v jamce nad jeho klíč-ní kostí. „Žádný muž už mi nedokáže dát takovou rozkoš jako vy." „To neříkej!" Když mu Troth rozhrnula rozříznutou tuniku a líbala ho na modřiny a šrámy, musel zatajit dech. „Chvilku pro mě truchli, ale tvůj život nekončí tím, že já tady nebudu. Dál hledej lásku, protože je to ten nejcennější dar, který můžeš v životě dostat."
„Nemluvte přede mnou o jiných mužích! V tuhle chvíli pro mě existujete jenom vy!" Jazykem lehce obkroužila jeho prsní bradavku a Kyleovu bolest z ran na okamžik přehlušil slastný pocit. Sklouzla rukama níž a přejela mu dlaněmi po břiše až k roztrhaným kalhotám. Zavřel oči a ochotně podlehl vzrušení. Vzala ho do úst. Tiše zasténal a měl pocit, že mu tělo spaluje jeden nekonečný plamen. Začal pohybovat boky dopředu a dozadu a cítil, jak jeho rozkoš pomaličku dostupuje vrcholu. Bylo to k nevydržení, ale ovládl se tak, jak si to během posledních týdnů nacvičil, a zůstal těsně na hranici vyvrcholení. „Panebože, Mei-lian," vydechl, „ty mě zabiješ tou nejsladší zbraní na světě, ale Bůh ti za to žehnej." Vycítila jeho vrcholící vzrušení, rozepnula si kalhoty a chvilku ho nechala nedočkavě se chvět; potom ho jednou paží objala kolem ramen a nohou se mu zahákla kolem boků. Druhou rukou ho vedla do vlhkého žáru svého těla. Dráždila ho pomalými vláčnými pohyby a pokaždé mu dovolila vklouznout o kousíček dál. 195
Nevydržel to a celou délkou se do ní ponořil. Jejich důvěrné spojení ho dohánělo k šílenství, Trothino měkké pulzující tělo se mu tiše přizpůsobovalo a Troth ho při tom pevně objímala. Chvilku čekala, aby se ujistila, že nastala ta správná chvíle, a začala smyslně stahovat pánevní svaly v pravidelném rytmu, který odrážel tlukot jejího srdce a ladil se zrychleným Kyleovým tepem. Jedno tělo, jedna duše. Její manžel. V tu chvíli pro ni existovala jen jejich vášeň, kterou nezajímala budoucnost ani ztráta blížící se s každým uplynulým okamžikem. „Troth," vydechl Kýle a začal se pomalu odtahovat. „Krásná vrbo." „Jestli jste ze mě opravdu udělal svoji ženu, dejte mi naději na dítě," zašeptala divoce a přitiskla se znovu k jeho bokům. Připoután ke zdi, nemohl se bránit. Jejich těla se znovu spojila v
neuhasínající vášni. Jin a jang usilující o vytvoření harmonického celku, na jehož křídlech se vznesou do zahrady rajské slasti a rozechvělé nekonečné nicoty. Co nejpevněji se k němu přimkla a zhluboka se nadechla. Oba by dávno skončili na podlaze, kdyby Kylea nemilosrdně nedržely řetězy. Kyleovo srdce jí zběsile tlouklo na prsou, plné síly, plné života, ve stejném rytmu jako její. Představa, že ho zastřelí, ji bolela jako rána nožem. Sevřela ho ještě pevněji. Dokud ho objímá, nemůže se mu nic stát. Když jsou spolu, jsou nesmrtelní, pojí je víc než jen pozemské slasti... Políbil ji na temeno hlavy. „Děkuji, můj nejvěrnější příteli," zamumlal. „Dala jsi mi tolik rozkoše, kolik většina mužů nepozná za celý život." Troth potlačila slzy, protože nechtěla, aby odešel na smrt a pamatoval si ji uplakanou. Neochotně se od něj odtáhla, zoufalstvím téměř neschopná pohybu. Ruce se jí třásly, když urovnávala šaty nejprve jemu a potom sobě. Pozoroval ji a v modrých očích měl překvapivě klidný pohled. Připomínal jí obraz spoutaného anděla, neporazitelného a nesnesitelně 195
krásného. Na vzdáleném konci chodby se ozvalo otvírání a zavírání dveří. „Až dorazíš do Anglie, jeď za mým bratrem Dominikem, lordem Grahamem, na warfieldské panství ve Shropshire," řekl jí rychle. „Budeš si to pamatovat?" „Lord Graham, warfieldské panství ve Shropshire," opakovala. „Uvěří mi, že jsem vaše žena?" „Ano, kvůli mně ano. Kdyby ne...řekni mu, ať si vzpomene na dobu, kdy musel vězet v Dornleighu. Pak ti uvěří." „Co mám ještě vyřídit?" „Pozdravuj otce a sestru." Kyle na okamžik zavřel oči. „Já...já bych si strašně přál, abych tě mohl obejmout, ale to nejde. Můžeš mě držet, než si pro mě přijdou?" Troth znovu potlačila slzy a objala ho. Snažila si vtisknout do paměti jeho vůni, příchuť jeho kůže, dotek jeho svalů. Chtělo se
jí křičet, že ho miluje, ale věděla, že by mu nelehkou situaci ještě ztížila. O jejích mukách nemusí vědět. Chodbou se rozlehly blížící se kroky. Troth se naposledy něžně dotkla Kyleova pohlaví a tajně doufala, že spolu zplodili dítě. „Sbohem, můj pane." Políbila ho na rty. „Slibuji, že splním všechno, oč jste mě požádal." Hladově se tiskl k jejím ústům. „Sbohem. Šťastnou a bezpečnou cestu." V zámku zarachotil klíč. Troth pustila Kylea a narazila si klobouk hluboko do čela, aby nebyl vidět její rozrušený obličej. Dveře se se skřípěním otevřely a Troth vyšla bez ohlédnutí z cely. Sbohem, má lásko. Při východu slunce byl Kyle klidný a vyrovnaný s osudem, posilován myšlenkami na poslední sladkou hodinu, kterou strávil s Troth. Stál bez hnutí, když mu stráže sundávaly řetězy, přestože ho tělo z dlouhého strnulého postoje bolelo. Mlčky opustil celu, kráčel po schodech, vyšel na dvůr, kde za 195
prohnutou střechou prefektova paláce začínalo svítat. Příhodné místo na smrt. Popravčí četa stála vyrovnaná čelem ke zdi paláce. Kyle si s cynickým potěšením uvědomil, že Wu Chongova zeď bude jeho přičiněním pošpiněna. Když. prošel mezi polovinou stráží, buben začal vybubnovávat rytmus jeho kroků. Bumbummm. Bumbummm. Bumbummm. Pochod smrti. Wu Chong seděl na pódiu tyčícím se nad místem popravy, obklopen členy svého dvora. Kylea dovedli až k němu a seržant zavelel: „Pokloň se!" Když ho před Wu Chonga předvedli poprvé, měl snahu projevit alespoň trochu úcty. Teď ne. Vteřiny ubíhaly a Kyle stále neskláněl hlavu k zemi. Seržant ho hrubě udeřil mezi lopatky. Kyle byl ve střehu, proto muži vzápětí ránu oplatil,
vrazil mu loket do krku a srazil ho chrčícího na vydlážděnou zem. Po vězni se vrhla jiná stráž, ale prefekt vyštěkl rozkaz a vojáci s bitím přestali. Vysoký důstojník tasil meč a zamířil ke Kyleovi, jako když se chystá nahánět dobytek. Kyle si důstojníka ani jeho meče nevšímal a vykročil směrem ke zdi. Jako pravý Renbourn měl povýšenost v krvi. Využil ji bezezbytku. Wu Chong a jeho pochopové jím možná pohrdají, ale rozhodně na něj hned tak nezapomenou. Kyle se postavil tváří v tvář popravčí četě, rád, že nehodlají uplatnit zvyk, podle kterého odsouzeného před smrtí nejprve oslepí. Nechtěl přijít o svůj poslední pohled na svět. Pušky s doutnákovými zámky, které svíralo v rukou dvanáct členů popravčí čety, byly podle evropských měřítek primitivní a nepřesné, ale v Kyleově případě dostačující. A hlavně vypadaly hrozivě. Každá z. těch zbraní do něj byla schopná provrtat díru velikosti zaťaté pěsti. Kyle zadoufal, že ho zasáhne co nejvíc střel, aby měl rychlý konec. 195
Wu Chongova tvář vyzařovala zlomyslnou radost. Bůh pomáhej těm, kteří žili pod jeho vládnoucí rukou. Podle tradice měl Kyle dovoleno pronést několik slov na rozloučenou, ale jaký měla smysl, když jim nikdo z přítomných nerozuměl? Jediný člověk, kterému na něm záleželo, byl díkybohu pryč, v bezpečí. Šťastnou cestu, Troth, ať tě síla a statečnost nikdy neopustí. A až dopluješ do Anglie - buď šťastná. Na rozkaz velitele vojáci zvedli zbraně a zamířili, na tvářích pod helmami chladný, netečný výraz. Wu Chong spustil ruku a vyštěkl rozkaz. Do tvých rukou, ó Bože, svěřuji svoji duši. Za zdí prefektova paláce se srotil dav lidí a v tichosti čekal, až Feng-tang bude zbaven cizího ďábla. Troth stála stranou od ostatních, napjatá k prasknutí. Třeba si Wu Chong na poslední chvíli uvědomí, že zabíjet Evropany je nesmysl. Třeba právě zvažuje rozsudek. Za zdí hlas přikázal: „Palte!" Ránem se rozlehla salva výstřelů a odrážela se od kamenných zdí věznice. K obloze se vznesl černý dým a Troth si zoufale skousla kotníky prstů, aby se nahlas nerozplakala. Kyle Renbourn, vikomt Maxwell a pán jejího srdce byl mrtev.
195
Kapitola 27
Anglie Štědrý večer 1832
A v té době vydal císař Augustus nařízení, že všichni lidé žijící na území jeho říše musí platit daň." Vikářův zvučný hlas se rozléhal malým kamenným kostelíkem. Troth zavřela oči a poslouchala známá slova. Když byla malá, otec se na Vánoce vracel do Macaa, aby strávil Štědrý večer s rodinou, a předčítal jim vánoční hry o Narození Páně hlasem ne nepodobným hlasu vikářovu. 195
Troth seděla v lavici mezi Dominikem a jeho sestrou Luciou a znovu prožívala pocit sounáležitosti, který po smrti otce ztratila. V Kantonu si o Vánocích v soukromí svého pokoje četla z otcovy bible příběhy o Ježíšovi, ale to bylo jiné. Dnes večer se po letech znovu cítila křesťankou. Otec by měl radost. Podle čínského zvyku Troth uctívala Kuan Jin a Buddhu, ale to jí nebránilo radovat se z. oslav křesťanských Vánoc. Kyle chápal, že má potřebu pěstovat obě duchovní cesty - sdílel je s ní - ale Troth pochybovala, že ostatní Angličané jsou schopni projevit stejné pochopení. Možná ještě tak Meriel - Troth švagrovou podezírala, že je spíš pohanka než křesťanka. I když dnes večer se hraběnka chovala náležitě, poslouchala kázání a sbor s klidnou a vyrovnanou tváří. Dokonce měla na nohou boty. Bohoslužba skončila. Lidé na sebe byli milí a usmívali se víc než obvykle, vycházeli z kostela, mířili do svých domovů. Na osazenstvo Warfieldu čekaly kočáry. Když Troth viděla, že se na okolní kopce snáší lehounké sněhové vločky, prohlásila: „Já půjdu zpátky pěšky. Není to daleko a je hezký večer." Dominik ji k jejímu překvapení podpořil: „Já se k vám přidám, jestli nemáte námitky." „Samozřejmě že ne." Troth se do něj zavěsila a vykročili po pěšině vedoucí na warfieldské panství, po které byla cesta o polovinu kratší než po silnici. Troth se snažila nemyslet na Kylea, ale v zasněžené noci bylo těžké nepředstavovat si věci, které se nikdy nestaly. Přibližně v polovině cesty Dominik tiše řekl: „O svátcích je všechno ještě horší. Pořád musím myslet na loňské Vánoce, kdy byl Kyle ještě naživu. Trávil je v Indii a psal mi, že se mu stýská po pravé anglické atmosféře. Sliboval... sliboval, že letos bude na Vánoce s rodinou." „Těšil se, až se vrátí a znovu se s vámi se všemi uvidí." Troth sevřela prsty kolem Dominikovy paže. Pochopila, proč si zvolil její společnost. Byla jediný člověk na Warfieldu, který Kylea za posledních sedm let viděl, to ji s Dominikem sbližovalo. „Je 195
zvláštní, že před rokem jsem Kylea ještě neznala. Jak může taková krátká známost změnit člověku celý život?" Dominik se nepatrně usmál. „Meriel převrátila můj život vzhůru nohama během několika dní. To láska dokáže." Úsměv mu vyprchal z tváře. „Já v duchu pořád nějak nemohu uvěřit, že je Kyle mrtvý. Mám pocit, že neodešel, ale když se na něj pokouším myslet, bolí mě z toho srdce." Troth tu bolest dobře znala. „Možná je to důkaz, že lidská duše existuje i po smrti. Někde si žije a je jí smutno z toho, co za sebou musela zanechat." Dominik se na Troth podíval. „Vážně tomu věříte?" Povzdechla si. „Snažím se." Došli ke schůdkům. Dominik vykročil první, pak podal Troth ruku a pomohl jí na druhou stranu. Díky jeho džentlmenskému chování Troth pochopila Kyleovy způsoby i to,
proč mu vadilo, že se k ní nemohl chovat tak galantně, jak si podle něj žena zasluhovala. Milovala chvíle, kdy ji Kyle hýčkal, jako by byla panenka z porcelánu. Bylo to úplně jiné než mužský život, který musela dlouhé roky vést. Seskočila ze schůdků na zem, zametajíc sukněmi sníh. Napadl jen nízký načechraný poprašek - jen tolik sněhu, aby dokázal proměnit okolní krajinu v krásnou pohádkovou zemi. „Kyle mi řekl, že kdybyste mi nevěřil, že jsem jeho žena, mám vám připomenout dobu, kdy jste musel trčet v Dornleighu. Pak že přestanete pochybovat. Určitě vás muselo napadnout, že bych mohla být podvodnice." „Nikdy jsem o vás nepochyboval." Dominik ji znovu uchopil za ruku a pokračovali po zledovatělé pěšině. „Bylo vidět, že jste ho opravdu milovala. Tak dobře by to žádná podvodnice zahrát nedokázala." Troth sklopila oči před bodavými jehličkami sněhu. To to bylo tak nápadné? Zajímalo ji, jestli její lásku vycítil i Kyle. Snažila se před ním svoje city skrývat. Chtěl průvodce a milenku, ne láskou poblázněnou ženu. Snažila se před ním být 195
taková, jakou ji chtěl mít. Teď už bylo pozdě. Smutně si pomyslela, že mu měla říct pravdu.
Kapitola 28
Macao, Čína jaro 1832 Se smutkem v duši Troth opustila Feng-tang a vydala se napříč venkovem. Držela se úzkých cest a malých vesniček a spala venku, aby unikla zbytečné pozornosti. Nikdo v ní nesměl poznat společníka popraveného fan-qui; vězení by jí totiž nedovolilo splnit úkoly, které jí Kyle uložil. Neodvažovala se cestovat Kantonem, kde jí hrozilo, že by ji někdo mohl poznat, proto se mu velkým obloukem vyhnula a raději si zašla osmdesát mil směrem na západ, než dorazila do Macaa. Její žal přehlušovala jen únava. Když ji konečně rybářská loď vzala do ostrovního města, jediného místa v Číně, kde mohli žít Evropané, spadl jí kámen ze srdce. S bolestným pocitem se procházela po Praya Grande. Po letech se vrátila domů. Na rozdíl od Kantonu, kde si nikdy jako doma nepřipadala, Macao pro ni v jistém smyslu domov znamenalo. Na ulicích bylo vidět lidi všech ras, včetně míšenců jako ona. Její život by byl vypadal úplně jinak, kdyby se jí po otcově smrti ujal místo Chenquay některý z místních obchodníků. Možná by teď byla vdaná a měla děti. Ale nikdy by nepoznala Kylea a místo šťastného manželství by stejně tak dobře mohla skončit jako prostitutka nebo být dávno po smrti. Osud je lepší nepokoušet. Troth si našla tiché zákoutí, vyndala z kapsy na opasku Kyleův
prsten, navlékla si ho na levou ruku a stiskla prsty pevně k sobě, aby jí nemohl sklouznout. Její svatební prstýnek. Několikrát se musela zeptat na cestu, ale pak už na kopci snadno našla rezidenci Gavina Elliotta. Stála nedaleko domu, kde se narodila, měla stejnou širokou verandu a nádherný výhled na město a řeku Pearl. Troth zazvonila a doufala, že Elliott neodplul z Macaa někam za obchodem. Vrátný, který jí otevřel, přejel pohledem její roztrhané zaprášené šaty a odehnal ji: „Zmiz, chlapče, žebráky tady netrpíme." Troth zadržela dech, protože ve starém muži poznala sluhu, který pracoval u jejího otce. Uměl trochu anglicky a portugalsky, proto nebylo divu, že si našel místo v jiné evropské domácnosti. Troth si stáhla slamák a ohradila se: „To není moc milé přivítání, Pengu." Muž otevřel ústa. „Miss Mei-lian?" „Ano." Prošla kolem něho do domu, jako by nikdy nepřestala být jeho paní. „Je tohle rezidence pana Elliotta? Musím s ním mluvit." Peng pokýval hlavou. „No jo. Máte štěstí. Za dva dny vyplouvá do Singapuru. Oznámím mu, že jste tady." „Ohlas mě jako Jin Kanga. Zná mě pod tímhle jménem." Peng nad mužským jménem nadzvedl obočí, ale poslušně odešel. Neuplynula ani minuta a Gavin Elliott se řítil po schodišti dolů a bral schody po třech. „Díky bohu, že jsi zpátky, Jin! Máte několik týdnů zpoždění. Kde je Maxwell?" Troth mu se staženým hrdlem posunkem naznačila, aby šli do salonu, a zavřela za nimi dveře, aby měli víc soukromí. „Lord Maxwell je mrtvý." Elliott zbledl. „Pane na nebi. Měl jsem zlé tušení, ještě než se vydal na cestu, ale přesvědčil mě, že se strachuji zbytečně." Popošel k oknu a zíral ven, ruce, pevně sevřené v pěst, před sebou. „Co se stalo?" Troth třesoucím se hlasem popisovala, jak Kylea na ulici odhalili, jak ho uvěznili a popravili. Poprvé o tom mluvila nahlas a Kyleova smrt jí připadala skutečná jako ještě nikdy
předtím. Tohle nebyl zlý sen, ze kterého se ráno probudí. „Alespoň... že to proběhlo rychle." Elliott zaklel. „Taková zbytečná smrt! Myslím, že Maxwell nikdy nepochopil, jak silně ho mohou Číňané nenávidět jen kvůli barvě pleti a tvaru očí." To byla pravda. Přestože se Kyleovi dostalo šlechtického vzdělání, stavěl se k rozmanitosti lidské rasy bez předsudků. Elliott se odvrátil od okna a se smutkem v očích se zadíval na Troth. „Co bude s tebou, Jin? Maxwell mi prozradil, že tvůj otec byl skotský obchodník, že se jmenoval Hugh Montgomery a ty že ses narodil v Macau. Stále se ještě chceš vrátit do Anglie?" „Musím. Slíbil jsem Kyleovi, že jeho rodině osobně předám zprávu o jeho smrti." Elliott nadzvedl nepatrně obočí, když zaslechl, že Troth důvěrně nazvala Kylea jménem. V náhlém vzdoru si Troth rozpustila vlasy, zatřepala hlavou a nechala je volně spadnout na záda tak, jak to měl její manžel rád. „Kyle říkal, že jste se divil, že Hugh Montgomery po sobě zanechal syna. Ve skutečnosti žádného syna neměl. Můj otec po sobě zanechal jenom slabou bezcennou dceru, kterou pojmenoval Troth." „Ježíšikriste." Elliott na ni vytřeštěně zíral. „Celé ty roky jsi žila převlečená jako muž? Neuvěřitelné - a přesto, když se teď na tebe dívám, nechápu, že jsem na to nepřišel." „Lidé většinou vidí jen to, co chtějí vidět." Kromě těch, kteří se na všechno potřebují podívat zblízka jako Kyle. „Jako žena jsem byla Chenquaovi k ničemu, proto Troth Montgomeryová zmizela." „Právě tak jako dnes zmizí Jin Kang." Oddechla si a byla Elliottovi vděčná, že tak rychle vyřešil dilema, které ji celý život trápilo. „To není všechno, pane Elliotte." Zvedla levou ruku, na které měla keltský prstýnek. „Než Kyle umřel, oženil se se mnou. Ve vězení. Myslela jsem, že se
zbláznil, ale on tvrdil, že ve Skotsku stačí k uzavření manželství vzájemný slib věrnosti. Nevím, jestli je to podle zákona, ale Kyle si to takhle přál." „A předpokládám, že ty sis to přála taky." Elliottova vnímavost rozbila zbytek vůle, díky které se Troth po Kyleově smrti držela na nohou. Rozplakala se, neovladatelně vzlykala a pláč otřásal celým jejím tělem. Odvrátila se, ponížená, že se nedokáže ovládnout, ale zároveň neschopná potlačit zoufalé trýznivé vzlyky. Pak ucítila teplé, přátelské objetí, jako by někdo konejšil dítě. „Prožila jsi toho zatraceně hodně, děvče," utěšoval ji Elliott. „Ale teď už jsi v bezpečí." Bylo zvláštní, jak odlišně se k ní Gavin Elliott choval, když se dozvěděl, že je žena a navíc poloviční Skotka. K Jin Kangovi byl sice vždy zdvořilý a uctivý, ale Troth Montgomeryové projevoval laskavost staršího bratra. Troth se stulila do jeho objetí a plakala nad ztrátou Kyleova plného života, kterým mohl svět obohatit. Plakala nad ztrátou muže, kterého milovala a kterého znala jen tak krátce. Když jí konečně došly slzy a ona se odtáhla, uviděla, že Elliott má vlhké oči. Ztratil nejen obchodního partnera, ale také přítele. Vrátil se k praktickým záležitostem. „Objednám občerstvení vypadáš, jako bys nejméně týden nejedla. Mohu ti nabídnout čaj nebo bys raději něco ostřejšího?" „Čaj. A k jídlu cokoliv." Troth se vyčerpaně posadila do hlubokého křesla, zatímco Elliott zazvonil na služebnictvo a poručil něco rychlého k jídlu pro hosta. Usedl naproti Troth. „Odpusť mi moji drzost, ale je možné, že nosíš dítě, které by bylo Maxwellovým dědicem?" „Ne." Zavřela oči. V den, kdy získala jistotu, se stočila do klubíčka a celou noc proplakala. „Bohužel ne." „Omlouvám se - ale to tvoji situaci výrazně usnadní," vysvětloval pragmaticky. „Předpokládám, že Maxwellová rodina proti sňatku nebude mít námitky, protože rodovou linii nijak neohrožuješ. Kdyby náhodou dělali problémy, jsem
ochoten uznat tě za Maxwellovu dědičku, což znamená, že ti patří čtvrtina Elliottovy obchodní společnosti." Troth znovu otevřela oči. „Na to... na to jsem nikdy nepomyslila." „Myslela jsi na důležitější věci. Kdyby tě Renbournovi jako Maxwellovu manželku odmítli uznat, Elliottova společnost ti bude schopná zajistit dostatečný příjem, abys mohla pohodlně žít. Dovoluji si tvrdit, že víc než pohodlně." „To... to mi připadá až příliš velkorysé, vždyť jsme byli manželé jen jeden den." „Maxwell se s tebou oženil, aby ti zajistil budoucnost. Nemusíš mít pocit, že je něco špatného na tom, když přijmeš to, co ti chtěl dát." Elliott si ji zamyšleně prohlížel. „Mám v plánu otevřít si v Londýně pobočku. Jako můj partner, který trvale žije v Londýně, bys mohla mít velký vliv na její vedení. Víš toho o Číně víc, než všichni fan-qui dohromady." Troth si zakryla oči rukama. Ani ve snu ji nenapadlo, že se před ní otevře celý svět. Nemohla si zvyknout, že ona, která byla pouhým podřadným zaměstnancem hongu, se stala partnerem vlivné americké společnosti. Elliott jako by jí četl myšlenky. „Chápu, že je to pro tebe šok, ale máš pět nebo šest měsíců na to, aby ses na roli vdovy po lordu Maxwellovi náležitě připravila. Můžeš si zvykat postupně." Postupně. „Já... musím si nechat ušít evropské šaty. Mám jen to, co mám na sobě." „Čím dřív ty hadry spálíme, tím lépe. Znám švadlenu, která se specializuje na šití šatů pro Evropanky. Postará se o tebe." Sluha přinesl podnos s jídlem a konvici s čajem. Elliott upíjel čaj a Troth se pustila do jídla. Teprve teď si uvědomila, že má obrovský hlad. Když dojedla, řekla: „Peng se zmínil, že za dva dny odjíždíte do Singapuru." Elliott se zamračil. „Obávám se, že je to tak. Mohu odjezd o den odložit, ale o víc ne." „Kvůli mně nemusíte měnit plány." Usmála se chladně Troth.
„Jsem zvyklá starat se o sebe sama." „Jenomže to teď nemusíš. Proto si tě Kyle vzal." Troth si nalila čaj a znovu cítila, jak ji v očích pálí slzy. „Nejdůležitější teď bude zařídit, aby Maxwellowo tělo bylo převezeno do Anglie a pohřbeno tam. Myslím, že nejlepší by bylo spojit se s panem Boyntonem, protože ten je vedoucí oddělení Východoindické společnosti, které má na starosti obchodní aktivity v Číně." „Dobrý nápad - má v Kantonu větší vliv než kterýkoliv jiný Evropan. Odpoledne za ním zajdu a vylíčím mu, co se stalo. Maxwell byl britský šlechtic, takže společnost se spolupráci určitě nebude bránit." Elliott se zamračil. „Ví Chenqua, co se stalo?" Když Troth zavrtěla hlavou, Elliott dodal: „Budeš mu to muset oznámit." Měl samozřejmě pravdu. Cestou z Feng-tangu Troth v duchu sestavovala pro Chenquau dopis. Přestože nebyla spokojená s rolí, jakou jí určil, jako hlava domácnosti a její rádce se k ní vždycky choval čestně. Za to, co pro ni udělal, by mu měla být vděčná. Na jednu stranu se ho trochu bála, na druhou stranu k němu cítila úctu a jistou náklonnost. „Než odjedu z Macaa, napíšu mu dopis." „U mě můžeš samozřejmě zůstat, i když budu pryč." Elliott se zamyšleně mračil. „V přístavu kotví anglická loď. Začátkem příštího týdne má vyplout do Londýna. Budeš mít dost času, abys zařídila všechno potřebné a pořídila si novy šatník." Čím dříve, tím lépe. Troth toužila zmizet z Číny co nejrychleji. Vstala a zeptala se: „Mohla bych odejít do hostinského pokoje, jestli je připraven, jsem k smrti unavená." „Samozřejmě." Elliott zavolal kompradora, který se staral o domácnost, a doprovodil Troth ke dveřím ze salonu „Pokud budeš cokoliv potřebovat, stačí říct." Pokřiveně se na něj usmála. „Jste velice laskavý. Kyle mi prokázal dobrou službu, když si mě ze soucitu vzal."
Elliott jí prstem zvedl bradu a zkoumavě si ji prohlížel. Tvářil se překvapeně. „Nevzal si tě ze soucitu, Troth Montgomeryová." S těmito slovy ji svěřil kompradorovi a vydal se do hlavní kanceláře Východoindické společnosti. Troth, vděčná, že se mohla o břemeno Kyleovy smrti podělit, vešla do pokoje a aniž by si svlékla špinavé, potrhané šaty, se natáhla na postel. Spala dvacet hodin. Přestože Troth patnáct let bydlela v domě vlivného muže, nikdy neměla příležitost jednat sama za sebe. V následujících dnech jí s překvapující rychlostí a efektivností organizoval život Elliott. Když odjel do Singapuru - o den později než původně zamýšlel - měla zaplacenou cestu do Londýna a rozešitý nový šatník. Elliott jí také zařídil úvěr ve své londýnské bance, který jednoduše odůvodnil tím, že jde o čerpání Kyleova zisku. Troth měla pocit, že je o ni po všech stránkách dobře postaráno. Švadlena nesouhlasně reptala, když Troth trvala na tmavých barvách a střízlivém stylu svého nového fan-qui šatníku. Byla sice nemanželské dítě, které žilo neuspořádaným životem, ale až navštíví Kyleovu rodinu, chtěla vypadat jako vážená osoba. Jako nejtěžší se nakonec ukázalo vyřizování Trothiných osobních záležitostí. První přišel na řadu dopis Chenquaovi, ve kterém Troth vysvětlovala příčiny svého jednání i okolnosti Maxwellovy smrti. Prosila Chenquau, aby jí odpustil neposlušnost, ale o návratu do Kantonu a ke starému způsobu života se nezmínila. Zaplatila za svoji svobodu příliš vysokou cenu, aby si o ni mohla dovolit přijít. Potom zašla na protestantský hřbitov, kde byli vedle sebe pohřbeni její rodiče. Tiché, klidné místo obklopené zdí připomínalo spíš zahradu než pohřebiště. Trothin otec se zasloužil o získání pozemku i založení hřbitova, protože jediné další místo v Macau, kde mohli být křesťané pohřbíváni, byl
katolický hřbitov, ale ani katolíci ani Číňané mezi sebe nechtěli přijímat těla protestantů. Hugh Montgomery samozřejmě netušil, že tu záhy sám skončí. Občas Troth vyprávěl o kostelíku ve skotské nížině, kam jeho rodina pravidelně chodila a z kterého byl krásný výhled na skotskou krajinu. Nicméně Troth cítila, že se smířil s tím, že leží v cizí zemi, kde prožil většinu dospělého života. „Sbohem, tati," zašeptala, když pokládala květiny na jeho hrob. „Přísahám ti, že pojedu i do Skotska. Já... moc bych si přála, abys mohl jet se mnou." Trothina matka byla křesťanka jen úředně, ve skutečnosti uctívala bohy podle čínského náboženství tak, jak k tomu byla vychována. Jí Troth řekla: „Beru si s sebou tabulku s tvým a tatínkovým jménem a budu ji chovat v úctě až do konce života. Tvoje duše nebude v posmrtném životě ani žíznit ani hladovět." Pak zapálila santalové tyčinky a nechala je dohořet až k náhrobnímu kameni. Jako oběť položila na hrob pomeranče. Když odcházela, věděla, že se sem už nikdy nevrátí. Nakonec se šla ještě naposledy projít. Došla až k místu, kde se Macajský poloostrov zužoval na pouhých sto yardů a kterému se říkalo Lotosový stonek. Tam ji zastavila čínská zeď. Měla bránit Evropanům ve vstupu na čínské území. Troth se rozhodla odříznout od země, kde se narodila, z vlastní vůle. Dlouho se na zeď dívala, než se konečné obrátila a vydala zpátky. Co se má stát, nechť se stane.
Kapitola 29
Feng-tang, Čína léto 1832 Dnes by měl být popraven... Modlil se, ať je to tentokrát doopravdy. Byl připraven umřít pod palbou prefektových zbraní a šokovalo ho, když zjistil, že stále stojí živ na stejném místě, zatímco dým z pušek pomalu stoupá k nebi. Otupěle přemítal, jestli byl smrtelně zraněn, ale necítil žádnou bolest. Potom se podíval na Wu Chonga a uviděl ve starcových očích kruté uspokojení. Panebože, pušky nebyly nabity kulkami, ale jen střelným prachem a měkkou výplní! Poprava byla jen Wu Chongovým zlomyslným a důmyslně propracovaným způsobem duševního týrání. Kyle stál bez hnutí u zdi, ochromený strachem, když k němu přistoupil obchodník Wang a omluvně pokyvoval hlavou. „Wu Chong promlouvat s věštcem. Nepříznivá doba na popravu fan-qui. Rozsudek po úplňku podle čínských zvyků." „Poprava?" „Velmi rychlé a bezbolestné," ujišťoval ho Wang. Kyle by byl mnohem radši, kdyby ho zastřelili. S posledními zbytky důstojnosti se vracel zpátky do vězení, obklopen nemilosrdnými strážemi. Než ho strčili zpátky do vlhké cely, stráže opět využily příležitost trošku si s ním pohrát
a zasáhly ho několika dobře cílenými ranami. Do úplňku
zbývaly tři týdny. Aby se nezbláznil, vymýšlel si cvičení, aby se zaměstnal. V duchu systematicky procházel všechny přednášky z Cambridge, počínaje prvním podzimním semestrem, kdy začal studovat. Filozofie, matematika, hodiny latiny a řečtiny. Zajímavé, na co na všechno si člověk vzpomene, když nemá nic lepšího na práci. Snažil se nemyslet na Troth a na domov, protože to bolelo mnohem víc, než když recitoval úryvky z Odyssea. Ale sny ovládnout nedokázal. V noci se mu zdálo, že má vedle sebe teplé a milující tělo Konstancie nebo Troth, sladkou a překypující vášní. Jindy chytal s Dominikem ryby nebo se sestrou či otcem proháněl koně po dornleighských kopcích. Probuzení znamenalo návrat do pekla. Doufal, že druhá poprava se podaří. Setnutí hlavy byl oblíbený čínský způsob smrti a čínští kati byli známi tím, že své práci rozumí. Jinak na tom, že mu useknou hlavu, neviděl nic radost něho, kromě Wangova ujištění, že to nebolí. Tentokrát bylo mnohem těžší zachovat lhostejnou tvář, když ho vedli na dvůr. Naštěstí mohl rozčilení částečně skrýt pod neoholeným rozježeným vousem. Když ho donutili pokleknout před katem, myslel na Hošanův chrám a na božský klid, který tam panoval. Srdce mu splašeně tlouklo, div nepřehlušilo dunění bubnu ohlašujících zvedání meče. Pak na tváři ucítil studený závan, jak ostří meče prořízlo vzduch a zapíchlo se do země ani ne centimetr od něj. Podvědomě očekával druhou ránu, která určitě dopadne přesně v okamžiku, kdy začne věřit, že byl ušetřen, ale Chong byl opět milosrdnější. Kyle znovu putoval zpátky do páchnoucí cely. Všude panovalo neskutečné vedro. Začalo období monzunových dešťů
a po zdech nepřetržitě crčela voda, jak návaly deště pravidelně přerušovaly vlhké dusno. Kyle si každou noc dělal čárku na zeď a přemýšlel, jak dlouho bude prefekta hra bavit, než se unaví a ukončí ji provždy. Na třetí pokus měl být Kýle usmrcen pověšením, což bylo další Wu Chongovo podvolení se západním mravům. Kyleovi už to bylo jedno, protože mezitím dostal malárii. Jak odhadl hned na začátku, vězení bylo ideální místo pro infekční nemoci, a tak ho pevné zdraví, kterému se těšil během cesty, pozvolna opustilo. Příznaky nemoci rozpoznal, když ho začalo mrazit v zádech a mrazení se postupně rozšířilo do celého těla, až se celý zimničně třásl, přestože bylo tropické vedro. Bez žalmu sledoval, jak mu mrtvolně blednou prsty a modrají nehty. I mírnější projevy malárie byly bez správného léčeni smrtelné. Zimnici vystřídala horečka. Kyle si zoufale třel tvář o vlhkou zeď ve snaze trochu se ochladit a třásl se přitom tak, že ho svaly bolely až na kost. Stráž, která mu nosila jídlo, do něj maximálně šťouchla špičkou boty, než ho opět nechala napospas jeho osudu. Přibližně dvanáct hodin po prvních příznacích horečka trochu ustoupila a Kyleovi se přechodně ulevilo. Protože zažil malárii u jiných, využil dočasné úlevy, aby snědl misku rýže a vypil co nejvíc vody. Malárie útočila v pravidelných intervalech, přesná jako hodiny, a Kyle chtěl načerpal alespoň trochu síly, aby vydržel příští nápor. Zimnice se vrátila v poledne a smrtelný kolotoč začal znovu: třas, horečka, pocení, stále dokola. Kyle přestal počítat dny. Bylo mu zle a vyrývání čárek do zdi ho vysilovalo. Někdy, když se třásl zimou, si vedle sebe představoval Troth, jak ho zahřívá svým tělem. A když blouznil v horečce, cítil na čele její chladivé ruce, dokud se nevrátil do kruté reality své páchnoucí kobky.
Na popraviště ho museli odnést. Teprve když mu navlékli smyčku a třikrát mu ji omotali kolem krku, podařilo se mu díky ní stát zpříma. Do třetice všeho dobrého. Ještě pár minut a jeho utrpení konečně skončí. Promiň, Dominiku, že jsem nepřijel domů, jak jsem slíbil. Ale kat byl amatér a poprava zase jen další podvod. Místo, aby ho rychle pustil a zlomil mu vaz, jak by to udělal každý slušný britský popravčí. Kyle zůstal viset na konci provazu a houpal se na něm, dokud neztratil vědomí. Pak ho odřízli. Bylo těžké zachovat si důstojnost, když člověk ležel na zemi a nepřetržitě zvracel, ale Kyle dělal, co mohl. Wrexham by na něho byl pyšný. Wu Chong, zklamaný, že mu oběť už moc dlouho nevydrží, poslal Kylea mávnutím ruky zpátky do žaláře. Kyle postupně stále víc podléhal náporům horečky a jediné, na co myslel a na čem mu záleželo, bylo, že si Troth i jeho rodina budou myslet, že zemřel rychle. Přijel sem, aby viděl svět. Ten se mu smrštil do čtyř kamenných zdí, nemoci a zoufalství. „Pijte." Kyle zápasil s hořkou tekutinou, kterou mu někdo nutil do úst. Proč ho nenechají na pokoji, chce dál snít o Anglii! Jestli ho budou mučit i ve snu, smrt pro něj opravdu bude vysvobozením. „Pijte!" S kašláním plival kolem sebe, probral se k vědomí a došlo mu, že ho pečlivě upravený Číňan nutí pít hořký nápoj. Lék? Jed? Bylo mu to jedno, odevzdaně polkl a pak znovu upadl v temnotu zapomnění. Měl matný dojem, že ho někam nesou. Kodrcal se v tvrdém povoze. Pak nastala dlouhá tma bezvědomí přerušovaná krátkými horečnatými stavy vnímání. Když se znovu probral ke smyslům, ležel v čistě povlečené posteli. Pomalu klouzal očima po vyřezávaných stěnách a
hedvábných závěsech. Na stole stála porcelánová váza s jednou dokonale tvarovanou květinou. Byl v domě bohatého Číňana. Určitě ne Wu Chonga. Přišla se na něho podívat stará služebná a zase odešla. Za několik minut se objevila další žena. Také stará, ale oblečená jako paní domu. Položila mu chladnou ruku na čelo a Kyle váhavě řekl: „Tai-tai?" Z hrdla se mu vydralo jen zaskřehotání, ale žena se spokojeně usmála, že poznal její postavení, a dala mu napít. Opět to chutnalo hořce. Kyleovi došlo, že nápoj zřejmě obsahuje kůru z chininovníku. Byla drahá a vzácná, dovážela se z Jižní Ameriky a byl to nejúčinnější lék proti malárii, jaký byl k dostání. Jakmile se probudil podruhé, služebná odspěchala a vrátila se s Chenquaou, hlavním zástupcem Cohongu. Kyle konečně pochopil. „Zdravím vás, pane Chenquao. Tuším, že jste mi zachránil život. Udělal jste pro mě víc, než si zasluhuji." „To vskutku ano," odpověděl obchodník odměřeně. ..Vaše zločiny mě stály mnoho taelů stříbra, ale vaše smrt by mě přišla ještě dráž." Kyle zavřel oči a připadal si, jako by mu bylo pět let a plísnil ho otec. „Promiňte. Nebylo správné pouštět se do vnitrozemí, ale... toužil jsem vidět Hošanův chrám." Chenquaův hlas poněkud změkl. „Pochopitelné, ale hloupé." „Jsem v Kantonu?" Když Chenqua přikývl, Kyle se vyplaval dál. „Neuvězní mě znovu, když. se mi ulevilo?" „Ne. Pojedete do Macaa a vrátíte se do Anglie. Wu Chong tvrdí, že nikdy neměl v úmyslu vás zabít, jenom držet ve vězení, dokud mu nepřijde vyjádření z Pekingu, kam o vašem zatčení poslal zprávu, což je ovšem velice zdlouhavý proces." Obchodník se ušklíbl a kousavě dodal: „Těžko mu dokážete opak." Takže Wu Chong nebude potrestán za to, že porušil svoje pravomoci. Kdyby Kyle zemřel na horečku, byla by to náhoda,
nikoliv prefektova vina. Předstírané popravy měly být pouhou
výstrahou pro neposlušného fan-qui, který odmítl dodržet zákon, napsali by pak do oficiální zprávy. Diplomatický skandál se tedy konat nebude, čínská vláda pouze pošle jednoho Brita, který porušil čínské zákony, v tichosti zpátky domů. „Jak jste se dozvěděl o mém zatčení?" „Od Východoindické společnosti a z dopisu Mei-lian." Znovu za svůj život vděčil Troth a Chenqua pravděpodobně o jejich vztahu věděl. Troth už touhle dobou bude nedaleko Anglie. Jeho rodina bude několik měsíců truchlit, než se dozví, že je naživu. S tím se nedalo nic dělat. Kyle jenom doufal, že otec nebude mít z té tragické zprávy smrt - s takovou vinou by se mu těžko žilo. Přemýšlel, kolik jeho porušení zákona Chenquau stálo, a nakonec navrhl: „Chtěl bych vám uhradit škodu, kterou vám moje bláhovost způsobila." „Ne. Vraťte se domů a žijte tam s vědomím, že jste svým bláznovstvím napáchal spoustu zla." Kyle bez úsměvu konstatoval: „Vy vždy prosadíte svůj zájem, že." „Vždy." Chenqua si podkasal šaty a pak na chvilku zaváhal. „Ukradl jste mi nejlepšího tlumočníka, jakého jsem měl. Přísahejte, že se o něho postaráte." „K tomu jsem se sám dobrovolně zavázal." Kyle zkoumavě pozoroval obchodníkovu tvář. Co pro něho Troth znamenala? Nebyla pro něho ani dcera, ani přítel, ale asi ji měl přece jenom rád. „Chcete Mei-lian něco vzkázat?" Chenqua zaváhal. „Vyřiďte jí... že mi chybí její kung fu." „Vyřídím." Když obchodník odešel, Kyle vyčerpaně ležel v posteli. Jeho poslední dobrodružství skončilo ponížením a málem smrtí. Stálo mu za to? Prožil měsíce plné utrpení, kdy tvrdě pykal za svoji hloupost, a nemoc ho bude s největší pravděpodobností pronásledovat ještě několik let. Také se upsal manželství, o kterém se
domníval, že bude trvat jen několik hodin, ne celý život. Chtěl Troth pomoci a místo toho ji zradil. Třikrát se zachoval jako blázen, třikrát budiž proklet.
Kapitola 30
Shropshire, Anglie začátek jara 1833 Troth zastavila koně na kopci, ze kterého byl krásný výhled na warfieldskou příjezdovou cestu. Pozorovala modré nebe a první zelené známky jara a nahlas pronesla: „Začínám věřit, že i Angličané mají něco jako léto." Meriel vedle ní se zasmála. „Nedivím se, že jste o tom pochybovala, ale zdá se, že jaro už je vážně na cestě. Mám tohle roční období, kdy se všechno probouzí, nejradši." „Těším se, až uvidím vaše zahrady v plném květu." „Musíte mi pomoct navrhnout čínskou zahradu," vzpomněla si Meriel a oči jí zazářily. Dominik si s nimi také vyjel, ale do hovoru se nezapojoval. Vypadal nervózně a v myšlenkách se očividně toulal jinde, přestože odpolední vyjížďku navrhl on. Jezdil s Meriel často a oba si byli v sedle jistí, ale chtěli dohlédnout, aby se Troth co nejvíc zdokonalila. Dělala sice viditelné pokroky, avšak stále ještě byla vděčná za Cinnamoninu mírnou a poddajnou povahu. Od jejího příjezdu do Anglie uběhlo několik měsíců. Pomalu nastal čas, aby svoje bezpečné útočiště v Dominikově a Merielině domě opustila. Chtěla dostát slibu, který si dala nad otcovým hrobem, proto plánovala, že se vydá do Skotska. Pak se rozhodne, kde a jak bude žít. „Potřebovala bych, aby mi Dominik pomohl shrnout moji finanční situaci. Myslím, že bych si mohla dovolit koupit menší dům." „To rozhodně, dokonce i mnohem víc, ale můžete klidně
zůstat tady," ujišťovala ji Meriel okamžitě. „Děti vás zbožňují. A já s Dominikem vás máme také rádi." Troth se usmála, ale zavrtěla hlavou. „Nemohu tady žít do smrti." Meriel se podívala na manžela a zamračila se, když zjistila, že je neposlouchá. „Dominiku, děje se něco?" Nepatrně sebou cukl, protože ho její slova vyrušila ze snění. „Promiňte. Myslím na samé divné věci." Zaváhal, jako by si nebyl jistý, jestli se jim má svěřit, ale pak s námahou pokračoval: „Já... já mám neustále pocit, jako by měl Kyle co nevidět projet bránou. Dokonce se mi o tom včera v noci zdálo. Já vím, že je to směšné, ale já... nemohu se tomu pocitu ubránit." Meriel se beze slova dotkla manželovy paže a v očích měla soucitný pohled. Troth chápala, že je pro Dominika těžké vyrovnat se s bratrovou smrtí. Zažívala podobné pocity, také snila sny, ve kterých Kyle, živý a zdravý, přijíždí domů a směje se, že jeho poprava byla pouhé nedorozumění. Troth mu pokaždé vběhla do náručí - pak už sen splýval se skutečností, a když na něj Troth pomyslela ve dne, začervenala se. Ve snaze rozptýlit manželovy chmury Meriel navrhla: „Pojeďme až k zámku. Při dnešním počasí bude vidět polovina Walesu." Pomalu začali sestupovat z kopce, když vtom se brána na opačném konci panství otevřela a dovnitř vjel kočár. Troth se naučila rozpoznávat různé druhy vozidel, ale tohle nevypadalo na sousedskou návštěvu. Kočár jí připomněl pronajatý poštovní dostavník, který ji přivezl do Shropshire. Dominik se zajíkl a nespouštěl z kočáru oči. Kdo to sem k čertu...? Najednou prudce pobídl koně a tryskem se hnal z kopce dolů. Vylekaná Meriel se pustila za ním. Troth nechápala, co do nich vjelo, a zvolila opatrnější tempo. Že by přijelo na návštěvu nějaké vážené příbuzenstvo? Kočár
ale nepatřil ani lordu Wrexhamovi ani lady Lucie a jejímu manželovi - ty by Troth určitě poznala. Dominik zkřížil kočáru cestu a mával na kočího, aby zastavil. Potom seskočil z koně a otevřel dveře dostavníku. Objevila se v nich hubená postava a začala se s Dominikem objímat. Bože všemohoucí, to nemohla být pravda. To přece nemohla být pravda! Troth se rozbušilo srdce, pobídla kobylku Cinnamon do cvalu, rytmicky nadskakovala v sedle a blížila se ke skupince u kočáru. Nemohla to být pravda, ale byla. Kyle, k smrti unavený a pohublý, objímal bratra, kterému stékaly po tvářích slzy. Troth se podařilo zastavit koně a nespadnout. Rychle se šustěním sukní seskočila ze sedla na zem. Najednou zaváhala, protože jí přišlo nevhodné rušit bratrské setkání. Při škrceným hlasem zašeptala: „To nemůže být pravda." Meriel se na ni podívala: „Vy jste vlastně neviděla, že ho zabili." Její poznámka ťala Troth do živého. Znovu si vybavila co se stalo. Slyšela, že Kylea odsoudili k smrti, slyšela výstřely pušek - ale neviděla Kylea mrtvého. Přitiskla si ruku na ústa a nevěřícně zírala na zázrak - na vyhublého, ale živého Kylea. On žil! Kyle se obrátil k ženám, přestože ho Dominik jednou paží stále objímal kolem ramen, částečně, aby ho podepřel částečně z radosti. Bratry nebylo těžké od sebe rozpoznal - Dominik kypěl zdravím, Kyle vypadal, jako by ulekl hrobníkovi z lopaty. Troth zatoužila vrhnout se Kyleovi do náručí, ale její touha vyprchala ve chvíli, kdy se na ni Kyle podíval prázdným zastřeným pohledem. Pane na nebesích, přece na ni nemohl zapomenout! Nebo snad - žaludek se jí sevřel, jako by ji do něj udeřili - se k ní už nechtěl znát? Vtom se mu na rtech objevil mdlý úsměv. „Troth. Jsem rád, že jste se bez nehod dostala do bezpečí." Alespoň že ji poznal. V Anglii se, stejně jako v Číně,
nahlíželo na veřejné projevy manželské náklonnosti jako na něco nepatřičného. Dokonce i zamilované páry, jako byla Meriel s Dominikem, se v přítomnosti jiných lidí chovaly rezervovaně. Troth se uklidňovala, že Kyle pouze dodržuje pravidla společenského chování, a vykoktala ze sebe: „Já... byla přesvědčená, že jste mrtev, můj pane." „Já jsem nikdy pořádně nevěřil, že jsi mrtvý, Kyle," prohlásil Dominik a jeho tvář zářila radostí. „Ale když jsem vyslechl Troth a slyšel o tom, jak tě popravili, nic jiného mi nezbývalo." „Neměl jsem k smrti daleko. Wu Chong měl zvláštní smysl pro humor. Dělalo mu dobře, když. mohl předstírat, že mě chce popravit." Kyle pokrčil rameny. „Ale protože Troth napsala dopis Chenquaovi a Východoindické společnosti, zachránili mě z Feng-tangu dřív, než jsem tam stačil umřít na malárii." Kyle ustoupil od bratra a málem upadl. Dominik ho pohotově zachytil. „Vypadáš jako chodící smrtka." „Tak strašné to není, Dome," zamumlal Kyle a zapotácel se. „Než se člověk vzpamatuje z malárie, trvá to dlouho. Troth bude vědět, jak se má léčit." „O tom nepochybuji, ale teď pojď radši dovnitř. Meriel, odvedeš mého koně?" Dominik nečekal na odpověď, zpola odnesl bratra zpátky do kočáru a přikázal kočímu, aby pokračoval v cestě. Troth dospěla k názoru, že za Kyleovu netečnost může nejspíš nemoc. Kyle musel být vyčerpaný vězením a dlouhou cestou domů, navíc malárie nebyla choroba, ze které se člověk zotaví ze dne na den. Přesto se cestou ke skále, kam vedla Cinnamon, aby na ni mohla znovu nasednout, cítila v hloubi duše dotčená. Kyle se k ní choval jako k náhodné známé, ne jako k milované ženě. Teprve když se vyškrábala do sedla, došlo jí, co Kyleův návrat znamená: Kyle se s ní oženil, aby ji po jeho smrti jeho
jméno chránilo - jinak by jí nikdy nenavrhl, aby sestála jeho ženou. Byla jeho milenkou. Nebýt trestu smrtil nikdy by z ní neudělal víc. Ruce se jí roztřásly. Meriel se zlehka vyšvihla do sedla. „Nesmíte žárlit na vztah, který mezi sebou Dominik a Kyle mají," řekla vážně. „Vás ani mě to neochuzuje. Myslím, že díky vzájemné blízkosti dokáží o to víc milovat své ženy." Troth těžce polkla a nebyla si jistá, jestli je ráda nebo nerada, že jí Meriel čte myšlenky. „Vás jejich úzký vztah o nic neochuzuje, protože vás Dominik miluje. Se mnou a s Kyleem je to... jinak." Meriel vyrazila směrem k příjezdové cestě a vedla Dominikova koně. „Jinak, ano. Nikdy jste neměli příležitostí poznat se blíž za normálních okolností." Podívala se na Troth. „Ale vy ho milujete a Kyle by vám nikdy nenabídl manželství, kdyby mu na vás nezáleželo. Teď je vyčerpám cestou a těžkou nemocí. Buďte trpělivá." Troth neměla jinou možnost. Mířila k příjezdové cestě a hlavou se jí honil sen, jak její manžel jako zázrakem vstal z mrtvých, jede domů a ona se mu vrhá do otevřené náruče. Byl to bláznivý nápad takhle snít. Manželství uzavřené s dobrými úmysly nabralo špatný směr. Kyle se probudil ze zlého snu celý zadýchaný. Zdálo se mu o Wu Chongově vězení. Když se probral, zjistil, že má vedle sebe teplé ženské tělo. Ve světle svíčky odhalil záplavu tmavých vlasů, které měl rozhozené po rameni. Na pokrývkách vedle něho ležela oblečená Troth. Asi u něho seděla dlouho a teď ji na chvíli přemohl spánek. Kyle se musel silou vůle ovládnout, aby ji neobjal a nepřivinul k sobě. Nepřemáhal vášeň, ta nenávratné zůstala ve Feng-tangu. Nicméně cítil nutkání stulit se k tomu teplému tělu a vnímat jeho blízkost ve chvíli, kdy ho trýznily hrůzné představy. Cestou do Anglie měl spoustu času, aby mohl o Troth
přemýšlet. Pokud by byla platnost jejich manželství nezpochybnitelná, neměli by na výběr a mohli by situaci pouze co nejlépe využít, ale regulérnost jejich sňatku byla přinejmenším sporná. To znamenalo, že Kyle musí dát Troth svobodu, protože nemá právo ji držet ve svazku, který byl uzavřen pouze na několik hodin. Troth potřebovala - a zasluhovala si - volnost, aby si mohla sama zvolit nový život. Přesto to nebude jednoduché, protože byla veřejně přijata jako lady Maxwellová, a pokud dojde ke zrušení manželství, neobejde se to bez skandálu. Kyle dlužil Troth nejen svobodu, ale i neposkvrněnou pověst. Tajně doufal, že ji na Warfieldu nenajde. Předpokládal, že se bezpečně dostala do Anglie, předala Dominikovi zprávu o jeho smrti a pak se vydala do Skotska, takže se s ní tváří v tvář nesetká. Proto ho ohromilo, když ji uviděl vedle Dominika a Meriel. V jezdeckém obleku vypadala tak půvabně a anglicky, že ji na první pohled nepoznal. Nesmělý Jin Kang a statečná Mei-lian jako by se z ní vytratili. Kdyby neměla orientální šikmé oči, myslel by si, že je to jedna z elegantních Merieliných přítelkyň. Kyle přehodil přes Troth pokrývku. Přes den už sice bylo skoro jaro, ale noci byly chladné. Když se sklonil nad spícím tělem, vybavil si, jak se Troth při milování smála. Ale jeho vášeň a hravost jako by patřily někomu jinému. Připadal si vedle ní jako cizinec. Sám v sobě se nevyznal. Ač se ji snažil nevzbudit, otevřela oči a ostražitě se na něj podívala. „Dominik bděl u vaší postele, dokud ho Meriel neodtáhla, abych ho mohla na chvíli vystřídat já. Doufám, že je vám lépe, můj pane." „Mnohem lépe." Porozumění, které mu projevovala, ho zabolelo. Musí ji ujistit, že ji nechtěl nutit do něčeho, o čem nikdy nepřemýšlela. „Omlouvám se, Troth. Způsobil jsem strašný zmatek. Ve své namyšlenosti jsem si myslel, že navštívím Hošanův chrám a bez potíží se vrátím do Macaa.
Místo toho jsem vás málem připravil o život, způsobil zármutek rodině, Chenquau stál spoustu peněz a evropské obchodníky připravil o pořádný díl dobré pověsti. A to všechno proto, že jsem nebyl ochotný vyslechnout důvody proti." „Co se stalo, nejde vrátit zpátky," pronesla Troth pragmaticky. „Vyprávějte mi, co se vám přihodilo." Stručně jí popsal fingované popravy a omezil se jen na strohá fakta. Ani po několika měsících, kdy ležel pod peřinou, bezpečně schován ve tmě, nedokázal mluvit o svém strachu a utrpení. Obzvláště ne před Troth. „Chenqua vás zachránil?" „Ano, ale nějakou dobu to trvalo. Nejprve nebylo proč spěchat, protože si všichni mysleli, že jsem mrtvý, a tak si vicekrál a jeho byrokratičtí úředníci dávali na čas. Jakmile se Chenqua dozvěděl, že mě nepopravili, poslal nejstaršího syna a jeho osobního lékaře do Feng-tangu. Doprovázela je skupina vojáků pro případ, že by Wu Chong dělal potíže." Kyle se smutně usmál. „Prefekt samozřejmě ochotný ke spolupráci nebyl, ale nakonec přece jen dovolil, aby cizího ďábla odvezli. Předtím psal do Pekingu, aby mu dali instrukce - a dopis nejspíš poslal po oslovi - ale vicekrál se zavázal, že za mě převezme zodpovědnost, a tak mu Wu Chong vyhověl. To jsem se samozřejmě dozvěděl až mnohem později." „A co Chenqua?" „Nejprve mi vynadal jako školákovi a pak odmítl moji nabídku na finanční vyrovnání za to, že za mě musel zaplatit vysoké pokuty." „Zlobil se kvůli tomu, co jsem mu provedla já?" Trothin krásný obličej byl jako z mramoru. „Řekl, že mu chybí vaše kung fu." Věděl, že je to pro ni důležité, proto pomalu dodal. „Měl jsem dojem, že ho mrzí, že o vás přišel, nejen kvůli tomu, že jste mu byla užitečná. Nezlobil se. Vůbec ne. Jenom... byl smutný, ale přál vám, aby se vám v novém životě dařilo." Trothino napětí povolilo. „To jsem ráda."
„Měla jste nějaké problémy, když jste odjela z Feng-tangu?" „Ne. Gavin Elliott se ke mně zachoval báječně a celá vaše rodina ke mně byla velice laskavá, dokonce i starý drak - váš otec." „Starý drak - to jméno se pro něj hodí. Mimochodem, měl by se objevit každou chvilku. Jakmile jsem přistál v Anglii, poslal jsem jemu i sestře zprávu." Kyle měl správně odjet do Dornleighu, ale vůbec o tom neuvažoval. K bratrovi ho poutal mnohem silnější vztah než ke starému hraběti. Ten vztah byl silnější než povinnost. Troth si opřela tvář o Kyleovo rameno. „Co bude dál?" „To kdybych věděl. To, co mi v čínském vězení připadalo naprosto přirozené, se mi v Anglii jeví poněkud bláznivě." Kyle mlčky zíral na strop. „Přemýšlím, jak vás zbavit závazku, aniž by to vyvolalo skandál." Troth se ani nepohnula. „Přejete si naše manželství ukončit?" Otázka nezněla, co si přeje nebo nepřeje, ale co je správné. Kyle opatrně volil slova a pomalu pokračoval: „Máte před sebou nové možnosti, a pokud jde o mě... nikdy jsem se nechtěl znovu oženit. Myslím, že jako manžel za moc nestojím. Zasloužíte si někoho lepšího." „Jste velice šlechetný," konstatovala Troth chladně. Poprvé po mnoha měsících se zasmál. „To není šlechetnost. Jsem zmatený, ale snažím se zachovat správně." Náhle podlehl pokušení: „Pokud nespěcháte, můžeme s tím počkat, dokud trochu nezesílím. Mezitím si rozmyslíte, jak si svůj život představujete. Můj návrat pro vás musel být šok." Trothina tmavá hlava bez váhání přikývla. Kyle se zlehka dotkl jejích hedvábných vlasů. „Nezlobte se. Nemělo cenu psát, protože dopis by stejně dorazil až po mně." „Tohle chápu." Mluvila chladně. „Pokud jde o ostatní, předpokládám, že nemáte zájem, abychom se k sobě chovali
jako manželé, alespoň ne po dobu, kdy budete hledat způsob, jak náš sňatek co nejelegantněji prohlásit za neplatný." Kyle sebou trhnul. Vycítila Troth jeho strach, že kdyby se znovu stali milenci, nenašel by sílu nechat ji odejít? Pokusil se zažertovat: „Jakmile uvidíte Dornleigh, budete ráda, že můžete utéct. Je to nejchmurnější panství, jaké jsem v Anglii kdy viděl." „Ale je to váš domov." „Odplata za mé hříchy, ano." Posměšně se usmál. „Musím připustit, že jsem se těšil domů. Být pryč sedm let - to je dlouhá doba." Dost dlouhá na to, aby se mu splnila jeho přání, která v něm nakonec zanechala vyprahlou prázdnotu.
Kapitola 31
Dornleigh vypadal přesně tak, jak ho Kyle popisoval. Tyčil se proti studené deštivé obloze a jeho rozložitost člověka nutila výrok ze slavného Danta: ZANECHTE NADĚJE KDO VSTUPUJETE, jak také hlásal nápis vyrytý nad vraty. Troth se přestala dívat z okénka kočáru a nevěděla, Jestli je ráda, že má nešťastnou cestu za sebou, nebo jestli je jí líto, že jejich cíl opravdu vypadá tak nevábně, jak o něm Kyle mluvil. Seděla naproti manželovi a jeho otci v těžkém přepychovém cestovním kočáře. Cestovali společně dva dny a za tu dobu si vzájemně ani jednou nepohlédli do očí. Posledních čtrnáct dní bylo namáhavých pro všechny členy rodiny. Kočár lorda Wrexhama se na warfieldském panství objevil dva dny po návratu marnotratného syna a ani ne za hodinu dorazila lady Lucia. Hrabě svým obvyklým, drsným způsobem připomínal kvočnu, která našla ztracené kuřátko. Kyle přijímal pozornost rodiny s unavenou zdvořilostí, ale Troth ho podezírala, že by dal mnohem raději předost klidu a samotě. Její názor však nikoho nezajímal. Ode dne, kdy se Kyle vrátil a dostal vlastní pokoj, si připadala jako jeho manželka mnohem méně, než když byl považován za mrtvého. Ne že by se k ní teď začal někdo chovat neslušně nebo jí naznačoval, že do rodiny Renbournových nepatří, ale cítila se zbytečná. Ve dne v noci si
připomínala, že se Kyleova odtažitost netýká jenom jí. Jediná osoba, jejíž přítomnost Kyleovi nevadila, byl bratr. Dominik reagoval na každého kromě Kylea nabroušeně a netrpělivě a Troth cítila, že mezi bratry proudí chi. Dominik předával energii svému dvojčeti, aby ho posílil. Ale možná se jí to jen zdálo. V Anglii jí vnímání věcí tak, jak byla zvyklá z Číny, připadalo jako předsudek. Merielino chování se naštěstí nezměnilo. Zaměstnávala Troth u dětí, ježděním na koni, prací ve skleníku a plánováním jarní výsadby. Jenomže Meriel v Dornleighu nebude, aby ji podpořila. Po deseti dnech na Warfieldu nabyl Kyle dojmu, že je dostatečně silný, aby se mohl vrátit do rodinného sídla. Wrexham se nemohl dočkat, až si syna odveze, jako by jinak nebyl jeho návrat domů úplný. Možná se snažil oddělit Kylea od Dominika, aby mohl mít dědice sám pro sebe. Troth měla nepříjemný pocit, že s ní hrabě ve svých plánech nepočítá. Přestože toužila po manželově pozornosti, naučila se být trpělivá a doufala, že se situace bude zlepšovat spolu s upevňujícím se Kyleovým zdravím. Oblékala se, mluvila a chovala se jako dokonalá anglická dáma, protože chtěla získat Wrexhamovy sympatie. Občas na sobě cítila Kyleův rozpačitý pohled, jako by ji ani nemohl poznat, a tušila, že ho překvapilo, jak dokonale zvládá způsoby dobře vychované Evropanky. Troth měla vrozenou schopnost splynout s ostatními a ženskou kultivovanost odkoukala od matky. Kočár zastavil před Dornleighem a sluha v uniformě jim přispěchal otevřít dveře a přistavit schůdky. Troth s úlevou vystoupila do deště. Dva dny o samotě s Kyleem by uvítala, ale Wrexhamova přítomnost situaci měnila. Hraběti zase vadila ona. A Kyle? Tomu nejspíš cestování ve třech vyhovovalo, protože ho ušetřilo jakékoliv soukromé konverzace. Ve vstupní hale Dornleighu - studeném, neútulném prostoru, kde se každé slovo s ozvěnou rozléhalo - čekala armáda
služebnictva shromážděná na počest návratu budoucího dědice. Kyle zdvořile prošel kolem vyrovnaného zástupu, zatímco Troth čekala stranou a kromě několika zvědavých pohledů si jí nikdo nevšímal. Když Kýle dokončil přehlídku, uchopil Troth k jejímu překvapení za loket a popošel s ní dopředu. „Moje žena, lady Maxwellová." To, že ji veřejně představil, v Troth vzbudilo jiskřičku naděje. Nicméně Wrexham sledoval představování nesouhlasným pohledem. Když ji hospodyně vedla do jejích pokojů, Troth si znovu slíbila, že bude trpělivá a dál se bude chovat jako dokonalá anglická dáma. Nic jiného než doufat a modlit se jí nezbývalo. Po týdnu v Dornleighu Troth pochopila, proč odsud Kyle utekl. Feng šuej tu bylo příšerné - nepříjemně působící úhly, chaotické uspořádání předmětů, jinde mrtvě prázdné prostory a všude beznadějná, chmurná atmosféra. Možná to prostředí jejímu manželovi, který bloumal po starém rozlehlém domě jako duch, vyhovovalo. Choval se k ní zdvořile, ale téměř neustále byl myšlenkami nepřítomný, dokonce i v řídkých okamžicích, kdy spolu osaměli. Zjevně mu něco chybělo a trpěl tím mnohem víc než následky malárie nebo únavy. Neutuchající zvědavost a radost ze života, která z něho sálala, když se seznámili, byla pryč a zbyl jen muž schovávající se ve zdvořilé ulitě. Troth by mu ráda pomohla, ale nevěděla jak a bála se, aby se nedopustila nějaké chyby. Sama měla co dělat, aby v tomhle příšerném mauzoleu s vytrvalým deštěm za okny neklesala na mysli. Většinu času trávila čtením, prozkoumáváním domu a opatrným seznamováním se služebnictvem. A neustále čekala na náznak sebemenšího povzbuzení od manžela. On měl pochybnosti - i moc. První krok musel udělat on. Jak asi zvládne zítřejší slavnostní recepci, kterou na jeho počest uspořádal Wrexham? Měli přijet všichni významní lidé z
okolí. Kyle bude většinu hostů znát, přesto pro něj taková velká sešlost bude určitě vyčerpávající. Troth představa zítřejšího večera upřímně děsila a byla rozhodnutá zůstat ve svém pokoji. Na rozdíl od vánočního plesu ve Warfieldu ji nebude nikdo postrádat. Pak konečně vyšlo sluníčko. Troth si to ráno kartáčovala vlasy, které měla po noci spletené do copu, a kochala se výhledem na northamptonshirské kopce. Příroda se po dešti svěže zelenala a pod stromy a kolem živých plotů nádherně kvetly trsy žlutých narcisek. Troth napadlo, že Kylea netáhl domů nevlídný zámek, ale krásná, svěže zelená krajina. Svinula si vlasy do střízlivého uzlu a rozhodla se, že se svého muže zeptá, jestli by se s ní nechtěl projet na koni. Možná mu prospěje, když ji bude moct provést po panství. Starému Wrexhamovi dna nedovolovala jezdit a Troth tak získá hodinku nebo dvě, kdy bude moct být s Kyleem o samotě. Třeba se jim podaří obnovit radost a nenucenost, kterou spolu prožívali v Číně. Troth, plná optimismu, zazvonila na svoji služebnou Bessy a požádala ji o jezdecký oblek. Kdyby Kyle její návrh odmítl, pojede na vyjížďku sama. Její tělo po týdnech nečinnosti prahlo po fyzické námaze. Troth necvičila chi od té doby, co navštívila Hošanův chrám. Nejprve spěchala zpátky do Kantonu; potom cestovala namačkaná v těsné kajutě lodi. Na Warfieldu, kde byly výstřednosti přijímány bez mrknutí oka, ji lákalo začít cvičit, ale styděla se, že tak neanglické zvyky se k uhlazenému chování lady Maxwellová nehodí. Troth polkla doušek čaje a snědla kousek topinky s marmeládou. Obědvala a večeřela s Kyleem a Wrexhamem, ale snídani si dopřávala v soukromí svého pokoje, aby alespoň po ránu unikla napjaté domácí atmosféře. S Bessyinou pomocí si oblékla jezdecké šaty. Švadlena olemovala střízlivou tmavou modř zlatými vojenskými prýmky, takže oblek působil velice elegantně. Troth si nadzvedla šustící sukně a s lehkým srdcem a
optimistickou náladou spěchala dolů. Třeba se Kyleovi společná vyjížďka zalíbí a začne se zajímat i o jiný druh jízdy, mnohem intimnější... Hned se za tu nízkou myšlenku napomenula, i když ji nenapadla poprvé. Možná že Kyle je příliš vyčerpaný, aby byl schopen prožívat vášeň, ale ona ne a skutečnost, že se ho nemůže dotknout, pro ni znamenala učiněná muka. Stýskalo se jí po jeho objetích a polibcích a doufala, že se jí podaří probudit v něm alespoň jiskřičku touhy. Postupně. Krok za krokem. Když uviděla majordoma, zeptala se: „Hawkingu, nevíte, kde je lord Maxwell?" „Myslím, že ve své pracovně, madam." Přejel Trothin jezdecký oblek souhlasným pohledem. „Den jako stvořený na vyjížďku, madam. Jsem si jist, že lord Maxwell váš nápad uvítá." „Také doufám." Hawking, který se narodil a vyrostl v Dornleighu, měl mladého pána velice rád. Troth měla pocit, že pokud šlo o Kylea, panovalo mezi ní a Hawkingem tiché spojenectví. Na průzkumných výpravách, které podnikla po domě minulý týden, Troth zjistila, že Kyleova pracovna je útulná místnost za hlavní knihovnou. S krbem, psacím stolem a několika pohodlnými křesly to byl nejútulnější pokoj ze všech společenských prostor zámku. Jak příjemné by bylo sedět v křesle a spolu s Kyleem si po večerech číst... Troth prošla knihovnou a už sahala po klice do pracovny, když zevnitř zaslechla hlasy. Wrexham svým chraplavým hlasem říkal: „Podívej, Maxwelle. Nemůžeš se přede mnou schovávat věčně." „Ne?" podivil se Kýle lehkým tónem. „Zatím se mi to daří docela úspěšně." Protože ji ani jeden z mužů nemohl vidět, Troth se zastavila a přemítala, jestli je má nechat dál řešit jejich problémy. Na druhou stranu by byla škoda promarnit krásný den, zejména pokud čerstvý vzduch a trocha sluníčka udělá Kyleovi dobře.
Zavrzala židle, jak se Wrexham posadil. „Kdy to vyřídíš s tím děvčetem?" Troth ztuhla. Kyle podrážděně odpověděl: „Předpokládám, že máš na mysli moji ženu." „Není tvoje žena," obořil se Wrexham. „Ten směšný obřad by neplatil ani ve Skotsku, natož v Číně. Tam neznamená vůbec nic. Musíš se jí zbavit, aby sis mohl vybrat řádnou manželku." „Platnost našeho manželství může být sporná, nicméně my ten svazek považujeme za závazný." „Sakra, vždyť byla tvoje milenka! Nevyčítám ti to - je to pěkná holka a určitě sis s ní užil - ale kdybys věděl, že to přežiješ, nikdy bys jí ten směšný sňatek nenabídl." „Je pravda, že mě to napadlo proto, že mě chtěli popravit," připustil Kyle otráveně, „ale to je vedlejší. Vzal jsem si ji v dobré víře a nemohu ji teď odložit jako staré boty." „To tedy můžeš a také to uděláš! Byl jsem ochoten smířit se s ní jako s vdovou, ale jako budoucí hraběnku Wrexhamovou ji odmítám přijmout." „A proč?" „Panebože, nedělej ze sebe hlupáka," rozčílil se Wrexham. „Je Číňanka. To radši přijdu do pekla, než bych dovolil, aby měl budoucí hrabě Wrexham šikmé oči." Troth se roztřeseně posadila do křesla v knihovně. Její úsilí chovat se jako pravá anglická dáma bylo zbytečné. Pro Wrexhama bude vždycky důležitější skutečnost, že má smíšenou krev, než to, jakou má povahu, chování nebo inteligenci. „Než tohle čistě teoreticky vymyšlené dítě zaujme svoje postavení, budeš už dávno mrtev," prohlásil Kyle suše. „Slíbil jsem Troth, že jí zajistím budoucnost a svoje jméno jsem jí nabídl dobrovolně. Jaký bych byl hrabě Wrexham, kdybych porušil svoje slovo jen proto, že se věci vyvíjely jinak, než jsem čekal?" Nemluvil o lásce, náklonnosti nebo přátelství. Znamenala pro něj jenom závazek. Břemeno.
„Pomohla ti dostat se z vězení, takže chápu, že ji nechceš jen tak odehnat," souhlasil Wrexham. „Můžeš si samozřejmě dovolit být štědrý. Roční renta dva tisíce liber by z ní udělala bohatou ženu. Mohla by odjet do Londýna a mít milenců, kolik by se jí zachtělo. Nebyl jsi první a nebudeš ani poslední." Troth si zakryla rozpálený obličej rukama, zatímco Kyle se ledově ohradil: „Trothina slušnost a počestnost je nezpochybnitelná a já nikomu - ani tobě - nedovolím, aby ji urážel. Vyjadřuji se dostatečně jasně?" Nešťastnou Troth napadlo, že by Kyleovi měla být vděčná alespoň za tahle slova. Ale i teď z něj mluvila povinnost, nikoliv zájem. Déle už poslouchat nevydržela a vyběhla na chodbu. Naštěstí ji nikdo neviděl, a tak nepozorovaně proklouzla zpátky do svého pokoje. Roztřeseně se vrhla na postel a stočila se do klubíčka. Její manželství skončilo. Manželství? Jaké to bylo manželství - ona sice Kylea brala jako svého manžela, ale on ji za svoji ženu nikdy nepovažoval. Byla pro něj nepohodlný suvenýr, který si přivezl z cest. I kdyby se s ní rozhodl žít, Wrexhamův odpor vůči jejich sňatku byl neoblomný. Kyle se mohl rozčilovat, ale nakonec by se stejně podřídil, protože syn musí poslouchat otce. V Dornleighu zkrátka pro Troth nebylo místo, a protože s Kyleem nežili jako manželé, nebyl důvod zůstávat. Navíc tady Troth ani zůstat nechtěla. Ať jde Wrexham i s Kyleem k čertu! Ona byla dcerou Nebeského království a Wrexhamovy předsudky potvrzovaly, že fan-qui jsou opravdu barbaři. To radši umře, než by tady zůstala. Nepotřebuje Renbournovy ani mužský soucit. Cloumal s ní hněv, jaký dosud nepoznala. Zazvonila na služebnou a začala balit. Kufr by sama neunesla, byl příliš veliký, ale naštěstí měla několik cestovních kabel. Do jedné naskládala nejnutnější šaty a do druhé svoje nejcennější čínské poklady. Pro zbytek věcí si nechá poslat - Renbour-
novi budou rádi, že se jí zbavili, a vrátit jí kufr jim určitě nebude dělat potíže. Ne, zmizí jen tak. Kyle se bez nepohodlné rádoby manželky bude moct oženit s některou z těch pobledlých krasavic, které na něj při bohoslužbě ve warfieldském kostele vrhaly zamilované pohledy, a stane se z něj nudný, tlustý anglický venkovský šlechtic stejně jako z ostatních. Když se Bessy objevila, Troth jí přikázala: „Pomoz mi svléknout tyhle šaty a potom zavolej kočár." Služebná s vytřeštěnýma očima zírala na sbalená zavazadla. „Madam?" „Nikomu ani muk!" Děvče si skouslo ret a začalo rozepínat složitý jezdecký oblek. Když skončilo, odešlo zavolat kočár. Troth se převlékla do jednoduchých šatů, takových, ke kterým nepotřebovala komornou. Zmuchlané jezdecké šaty nechala ležet na hromádce na zemi, jen ať je špatné feng šuej v zámku ještě horší. Zdvořilost jí kázala napsat alespoň krátký vzkaz a ona přece byla mnohem zdvořilejší než všichni tihle cizí ďáblové dohromady. Rychle na kus papíru naškrábala: Lorde Maxwelle — vy i vaše rodina jste si přáli se mě zbavit. Vaše přání je splněno. Podepsala se čínskými znaky jako Mei-lian. S taškou v každé ruce zamířila po schodech dolů a oknem nad schodištěm se přesvědčila, jestli má přistavený kočár. K její úlevě už na ni čekal. Rychle seběhla zbytek schodů, aby ji nikdo neviděl. Venku přikázala kočímu: „Zavezte mě do nejbližšího hostince, prosím!" Stejně jako Bessy, i kočí vytřeštěně zíral na její zavazadla. „Madam?" Nekompromisně se na něj podívala pohledem nespokojené tai-tai. Kočí beze slova popadl tašky, naložil je do kočáru a pomohl Troth nastoupit. Jakmile se dal povoz do pohybu, Troth se opřela o sametové opěradlo a roztřásla se. Dokázala to. Byla milenkou, která
opouští svého milence, a měla to udělat už. mnohem dřív. S penězi, které jí dal Kyle před cestou k Hošanovu chrámu, a s příjmem od Gavina Elliotta vystačí několik měsíců. Pojede do Skotska. Možná že v Edinburghu najde společnost, které se bude hodit úředník ovládající čínštinu slovem i písmem. Pokud ne, bude se svými schopnostmi hledat uplatnění v Londýně. Bude mít Gavin Elliott stále ještě zájem o její služby, když nebude vdova, ale bývalá milenka jeho obchodního partnera? Jestli ne, nevadí. Najde si jinou práci. S chladným pohledem se ohlédla na Dornleigh. Potřebovala pomoc lorda Maxwella, aby se dostala do Británie. Získala ji. A navíc i spoustu peněz, které jí pomohou usadit se. Oba splnili svoje závazky. Teď už je k sobě nepoutalo nic. Nic.
Kapitola 32
Kyle se ze všech sil snažil otcova slova ignorovat, ale když hrabě zašel příliš daleko, probral se z letargie a vybuchl. Sevřel ruce v pěst a potlačil touhu otce fyzicky napadnout. „Trothina slušnost a počestnost je nezpochybnitelná a já nikomu - ani tobě - nedovolím, aby ji urážel. Vyjadřuji se dostatečně jasně?" Wrexham otevřel ústa. „Jak se opovažuješ mluvit takhle se svým otcem!" „Povinnost muže, který je někomu zavázán životem, má přednost i před závazky k vlastnímu otci," prohlásil Kyle kategoricky. „Děláš, jako by mě Troth nebyla hodna. Ve skutečnosti je opak pravdou. Já nejsem hoden jí." Hrabě podrážděně mávl rukou. „Když na tom trváš, dobře, je čistá jako čerstvě napadaný sníh a smekám před její mravností. Nicméně tvoje řádná manželka není a nebude." „Pokud ji nepřijmeš jako moji řádnou ženu, pak nejsem tvůj syn! Klidně mě můžeš vydědit." Wrexhamův obličej nezdravě zbrunátněl. „Moc dobře víš, že to nejde! Titul a všechen majetek patří tobě. Dědí se z otce na nejstaršího syna - tak to má být, ne jinak." Kyle se rozzářil. „Což znamená, že si v podstatě mohu dělat, co se mi zachce, a ty proti tomu nic nezmůžeš." „Ano. Chci snad příliš, když od tebe očekávám, že se budeš chovat moudře a čestně?"
Kyle vstal, rozzuřeně začal rázovat po místnosti a na spáncích mu pulzovala krev. Snažil se nezůstávat s otcem o samotě, protože věděl, že mezi nimi dojde k hádce. Věděl, že nebude schopen vyřešit, komu je víc zavázán, jestli Troth, nebo - jak neústupně tvrdil otec - rodině a rodinnému jménu. Ale déle už se problému vyhýbat nemohl. Jenomže jak jinak mohl tenhle spor skončit, než že se s otcem neodvolatelně rozejdou? Kyleův vztah k hraběti byl odjakživa složitý, mísila se v něm náklonnost, povinnost a napětí. Starý hrabě zdědil panství na pokraji finančního krachu a tvrdou, usilovnou prací mu dokázal vrátit prosperitu. Stal se spravedlivým a pokrokovým vlastníkem půdy a svědomitým členem Sněmovny lordů. Ale pokud šlo o rodinu, choval se přehnaně ochranářsky a nesnesitelně konzervativně. Kyle se snažil nezapomínat na otcovy kladné vlastnosti, proto o něco mírnějším tónem řekl: „Chyběl jsi mi, když jsem byl pryč, otče. Nevrátil jsem se proto, abych se s tebou zase hádal." Na Wrexhamově tváři se objevilo dojetí. „Nikdy jsi mi neřekl ,otče'." „Možná k tomu nastala vhodná chvíle až teď. Tvůj názor je pro mě důležitý, ale nemůžeš mi donekonečna organizovat život tak, jako jsi to dělal, když jsme s Dominikem byli malí." „Nechci ti organizovat život! Já jen... jenom tě chci ušetřit chyb." Kyle se smutně usmál. Otec byl despota, ale myslel to s ním dobře. „Dobrý úsudek je neocenitelný, ale některé chyby v nás pěstuje výchova." Hrabě zkroutil ústa do pokřiveného úsměvu. „Máš pravdu, ale je těžké stát stranou a nečinně přihlížet, když vidíš, jak se tvoje děti ženou do záhuby." „Jako když jsi v dětství musel nečinně přihlížet, jak tvůj otec ničí celou Renbournovu rodinu?" „Tak... tak nějak." Wrexham se podrbal na bradě
a tvářil se zmateně. „Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval." Během měsíců, které Kyle strávil ve Wu Chongově vězení, přemýšlel o spoustě věcí a všiml si souvislostí, které mu dříve unikaly. Názorové neshody většinou pramenily z rozdílného vzdělání a výchovy. Bylo na čase, aby získaný nadhled zužitkoval a pokusil se zlepšit své vztahy s otcem. „Pochybuji, že se nám s Troth podaří vybudovat skutečné manželství, ale rozhodnutí, jestli zůstaneme spolu, záleží na ní. Pokud se sama svobodně rozhodne, že jí bude lépe beze mě, rozloučím se s ní a dám jí své požehnání." Při pomyšlení, že by ji měl ztratit, se mu sevřelo srdce úzkostí. „Pokud bude chtít zůstat lady Maxwellovou - i když si nedovedu představit, že by ji to uspokojovalo - ožením se s ní v anglikánském kostele, aby právoplatnost našeho sňatku nemohl nikdo zpochybňovat. Rozhodnout nechám ji." „Nenech se svým smyslem pro povinnost svést na špatnou cestu, Maxwelle," nevzdával se Wrexham. „Oběma vám bude lépe, když budete žít odloučeně. Jestli je tak dokonalá, jak tvrdíš, snadno si najde manžela, který ji bude milovat, a ty, až se ještě víc zotavíš, si budeš moci najít vhodnou ženu. Takovou, která ví, co to znamená být hraběnkou," dodal smutně. „Proč se ti Troth nelíbí? Jen proto, že je poloviční Číňanka? Svět se mění, otče. Lord Liverpool byl z jedné čtvrtiny Ind a patnáct let byl ministerským předsedou. V britské královské rodině zase najdeš africké předky. Impérium se rozrůstá a díky tomu bude manželství lidí z různých kultur přibývat. Proč by Renbournové nemohli jít příkladem?" „Já nemohu říct, že by se mi na ní něco konkrétního nelíbilo, jenom nechci mít v rodině Číňana." Wrexham se zamračil. „Navíc jsem z té ženské nervózní. Je... moc poddajná. Taková bezvýrazná a ustrašená. Moc mazaná a moc uzavřená. Cítím, že se jí v hlavě honí věci, které nikdy nepochopím, a to mě zneklidňuje."
„Troth a ustrašená?" Kyle si zděšeně vybavil uplynulé týdny. Pravda, byla tichá a téměř ji nebylo vidět, ale jeho, koneckonců, také ne. „Hádám, že je taková proto, že se na tebe snaží co nejlépe zapůsobit a že si není jistá svým postavením. Ale jinak tě mohu ujistit, že není ani ustrašená ani uzavřená. Je báječná a zvláštní a je taková vlivem prostředí, ze kterého pochází." Po dlouhé odmlce hrabě konstatoval: „Tobě na ní opravdu záleží." „Ano." To bylo slabé slovo, ale Kyle se nehodlal přiznat k hloubce citů, které v něm Troth vzbudila. „Osud mě svedl s Troth dohromady. Jestliže mě opustí, budiž, ale pokud se ode mě chceš dočkat vnoučat, pak to bude s Troth, s žádnou jinou." Smutně se usmál. „Takže se modli, aby ode mě neodešla." Wrexham s námahou vstal. „Budu se modlit, abys došel spokojenosti. I když je to možná neskromné přání." Když hrabě odešel, Kyle se ještě hodnou chvíli díval na dveře, za kterými zmizel. Byl rád, že rozepři s otcem uzavřeli a že starý pán vyslovil nahlas svůj postřeh. Byl si snad odjakživa vědom, že má jeho syn neklidnou povahu? Kyle ještě dlouho seděl v pracovně a přemýšlel o životě. Od pobytu ve Wu Chongově vězení trpěl depresemi, pronásledovaly ho zlé sny a trápila nerozhodnost. Musí se dát dohromady, prospěje to jemu i rodině. Pokud šlo o Troth, byla nekonečně trpělivá a nenáročná. Kyle potřeboval sebrat sílu a odvahu k tomu, aby ji nechal odejít. Nechtěl ji držet na Dornleighu v zajetí svého mlčení. Bude ji postrádat, jako voják postrádá ztracenou končetinu, ale nemá právo ji tady věznit, když ji nedokáže mít rád tak, jak si zaslouží. Otevřel oči a všiml si, že je venku krásný jarní den. Možná by se mohli jít s Troth projet. Dominik tvrdil, že už v sedle získala jistotu, a při vyjížďce by se jim možná snadněji hovořilo.
Najednou si Kyle vzpomněl na Šenga a přemítal, co se s ním asi stalo. Zvykl si na něj a měl ho docela rád i přes jeho kostnatý hřbet. Nedočkavě zazvonil na majordoma. Když se Hawking objevil, Kýle se ho zeptal: „Nevíte, Hawkingu, kde je lady Maxwellová? Napadlo mě, že by se možná ráda projela na koni." Hawking se zamračil. „Vaše paní vás nenašla? Ráno měla stejný nápad, potkal jsem ji, když vás hledala." „Opravdu? Dnes jsem ji ještě neviděl." Kylea přepadlo zlé tušení. Jestli ho hledala v pracovně, určitě tu byla v době, kdy mluvil s Wrexhamem. A jestli zaslechla, o čem se bavili... Kyle znepokojeně vyběhl nahoru a zamířil k Trothinu pokoji. Doufal, že ji tam najde v slzách. Poznání, že ji starý hrabě nenávidí kvůli tomu, že má smíšenou krev, ji muselo zdrtit. Zaklepal na dveře, ale odpověď se neozývala. Po chvilce opatrně pootevřel a vešel bez vyzvání. To, co uviděl, bylo horší než slzy. V pokoji vládl nepořádek, zásuvky i skříň byly dokořán, po posteli poházené šaty, další zmuchlané šaty na zemi. Kyle nemohl uvěřit, že takhle vypadá pokoj úzkostlivě pečlivé Troth. Vlastně to nebyl její pokoj, všechno nasvědčovalo tomu, že z něj odešla. Kyle se krátce prošel po místnosti a pak zazvonil na služebnou. Možná že to děvče - Bessy? - bude vědět, kam její paní šla. Během čekání si všiml vzkazu položeného na krbové římse. Obrnil se proti nejhoršímu, rozložil složený papír a četl: Lorde Maxwelle - vy i vaše rodina jste si přáli se mě zbavit. Vaše přání je splněno. Zmačkal papír v ruce a vzápětí se objevila služebná. Nervózně se uklonila: „Pane." „Víš, kam odjela lady Maxwellová?" Překvapilo ho, jak pevně jeho hlas zní. „Nejsem si jistá, pane, ale přikázala mi, abych jí nechala přistavit kočár."
„Cestovní kočár nebo jen malý vyjížďkový?" „Malý." Rychle zvažoval všechny možnosti. Věděl, že se nemohla vydat na žádnou dalekou cestu, takže nejspíš odjela do nejbližšího města, což byl Northampton, kde se bude snažit chytit dostavník do Londýna. Ne, do Londýna ne - spíš bude pokračovat do Skotska. Chtěl ji tam vzít, ale bylo to jako se vším ostatním - neměl dostatek energie, aby svůj úmysl realizoval. Měl nejvyšší čas se vzchopit. Rychle odkráčel do svého pokoje a převlékl se do jezdeckého. Dole narazil na otce. „Štěstí ti přeje," procedil ledově mezi zuby. „Troth vyslechla část našeho rozhovoru a utekla. Doufám, že se mi ji podaří přemluvit, aby se vrátila zpátky, a jestli odmítne, víš, čí je to vina." „Zatraceně. To jsem nechtěl." Wrexham se zamračil. „Možná se vrátí, když bude vědět, že tady nejsem já. Stejně mám být na zasedání parlamentu v Londýně. Ale odjet mohu až po zítřejší recepci pořádané u příležitosti tvého návratu domů. Vyrazím hned další den ráno. Budete mít čas si to mezi sebou vyjasnit, tedy pokud máte něco takového v úmyslu." Kyle nad otcovým návrhem překvapeně zamrkal. „Nevím, jestli to pomůže, ale každopádně je to od tebe velice ohleduplné. Děkuji." Wrexham se ironicky usmál. „Dospěl jsem k názoru, že poloviční Číňani jsou lepší vnuci než žádní." Otočil se, odcházel chodbou a hlasitě volal svého sekretáře. Kyle si ve stáji osedlal tmavého hnědáka, který mu připomínal Paegase. Vrchní štolba Malloy, který učil Kylea s Dominikem téměř před třiceti lety jezdit, se objevil právě ve chvíli, kdy Kyle připevňoval sedlo. „Dostal jste chuť trochu toho divocha zkrotit, pane?" To znělo varovně. „Má snad vražedné sklony?" Štolba se zasmál. „Ne, chlapče. Ale je trošku bujnější. Jinak se vám na Nelsonovi pojede dobře."
Malloy měl pravdu, Nelson byl opravdu bujný kůň. Když se Kyle vyšvihl do sedla, divoce zaržál, roztančil se, vyhazoval zadníma nohama a snažil se Kylea vyhodit ze sedla. Kyle nedobrovolně přistál na opačném konci dvora. „Nestalo se vám nic, pane?" Kyle potichu zaklel a mávnutím štolbu odehnal. „Jsem v pořádku." Oprášil se a odhodlaně se začal přibližovat ke koni znovu. Bylo od něho hloupé, že si neuvědomil, že už víc než rok neseděl v sedle. Šenga nepočítal. U temperamentního zvířete, jako byl Nelson, bylo nejdůležitější hned ze začátku jasně ukázat, kdo je pánem. Kyle měl autoritativnost v povaze, i když v Číně ji v sobě musel potlačovat. Rozhodnými pohyby uchopil opratě a dalších několik minut strávil tím, že se se zvířetem mazlil, aniž by mu dovolil, aby ho odstrčilo. Když měl pocit, že dal dostatečně najevo, kdo rozhoduje, znovu se vyhoupl do sedla. Tentokrát byl na Nelsonovo vzdorování připraven a podařilo se mu každý útok úspěšně zvládnout. Když konečně přinutil zvíře, aby se zastavilo, Malloy prohlásil: „Vidím, že jste skoro nic nezapomněl." „Jsem utahaný, ale ne neschopný." Kyle pobídl koně po dvoře, popustil mu uzdu a pak vyrazil na koňském hřbetě přes kopce směrem k Northamptonu. Věřil, že Troth najde - ale co pak?
Kapitola 33
Než Kýle dorazil do Northamptonu, radost z jízdy přehlušila únava. Malárie podkopala jeho sílu a vytrvalost, stejně jako vězení ve Feng-tangu otupilo jeho city a ducha. Kyle se pustil napříč krajinou, což bylo mnohem rychlejší, takže Trothin kočár nemohl dorazit do města o mnoho dřív než on. Když bude mít štěstí, najde Troth v zájezdním hostinci. Pokud by už přece jen odjela - díky jejímu nápadnému vzhledu nebude těžké se na ni doptat. Ale co jí má sakra říct, až ji najde? Rozhovoru s Troth se vyhýbal ze stejných důvodů jako rozhovoru s otcem. Věděl, že když si promluví, bude je to oba bolet, a neměl sílu se k tomu odhodlat. To, že řešení odkládal, ale situaci jenom zhoršovalo. Podle stavu Trothiny ložnice Kyle usoudil, že odjela z Dornleighu ve spěchu a nepochybně se cítila dotčená. Nejhorší bylo, že stejně musela odjet, jestli chtěla začít žít život, který si vysnila. Na Dornleighu zůstávala ze zdvořilosti a z loajality, protože jinak se jí tam nelíbilo. Nicméně Kyle nesnesl pomyšlení, že by se měli rozejít ve zlém. Vjel na nádvoří zájezdního hostince U Jiřího a modlil se, aby tam Troth zastihl. Předal Nelsona podkonímu a vešel dovnitř promluvit si s hostinským. Když ho uviděl, řekl: „Jmenuji se Maxwell. Nepřijela k vám nedávno vysoká, pohledná, cizokrajně vyhlížející žena?"
„Jo," přikývl hostinský, ze zkušenosti opatrný, ale ochotný odpovídat na Kyleovy rázné otázky. „Přejete si s ní mluvit, pane?" „Jsem její manžel." „Ach tak. V tom případě nejde o slečnu Montgomeryovou, ale o lady Maxwellovou. Je v soukromém salonku, kde čeká na dostavník jedoucí na sever. Tudy, pane." Kyle vykročil za hostinským a byl rád, že našel Troth tak snadno. V soukromém salonku byl jídelní stůl a šest odřených, ale pohodlných židlí. Troth seděla u stolu, před sebou talíř s chlebem, sýrem a cibulí. Když Kyle vešel, zvedla hlavu a zbledla. „Tuším, že jste vyslechla můj rozhovor s otcem. Dneska ráno byl obzvlášť tvrdohlavý," spustil Kyle bez. otálení. „Mrzí mě to." „Mrzí vás to!" Oči jí hořely hněvem a prudce vstala od stolu. „Váš otec mnou opovrhuje a vy mě berete jako nepříjemný závazek, jako starého loveckého psa, který si odsloužil své a není k ničemu. Možná bych se měla rodině Renbournových omluvit, že jsem si dovolila pošpinit ryze anglickou půdu jejich vzácného Dornleighu." Kyle sebou trhnul. „Můj otec řekl spoustu ošklivých věcí, ale na závěr jsme se naštěstí přece jen shodli." Než stačil pokračovat, Troth na něj vyštěkla: „Ano, shodli. Oba jste se shodli na tom, že naše takzvané manželství je neplatné - otázkou pouze zůstává, jakým způsobem se zbavit mé nepohodlné osoby. Vyřešila jsem to za vás. Už vás nikdy nebudu obtěžovat." V očích se jí zračila hluboká bolest a hněv. „Troth, ne!" Kyle popošel k ní, vyděšen jejím neštěstím. „Pro mě naše manželství bylo opravdové a myslel jsem si, že i pro vás. Prosím - vraťte se domů, promluvíme si, jak všechno vyřešit." „Nikdy se na to hrozné místo už nevrátím!" Troth popadla ze stolu ostrý nůž. „To radši umřu!" Kyle se zastavil. „Tak strašná naše situace přece není."
Zkřivila obličej zlostí. „Nic jste nepochopil! Nic! Chcete strašnou situaci? Máte ji mít." Přitiskla si nůž k hrdlu a namířila čepel tak, aby jí hladce projela tělem. Kyle se k ní zděšeně vrhl, popadl ji za zápěstí a zkroutil jí ruku s nožem směrem od těla. Zápolili spolu a spadli na prošlapaný koberec. Zatímco se Troth snažila osvobodit z Kyleova sevření, Kyle jí přitiskl ruku s nožem k podlaze, aby ostřím nikoho neohrožovala. Zuřivě se mu bránila, kopala, škrábala a snažila se získat nůž zpátky. „Čert mi vás byl dlužen!" sípala. „Vás mi byl vážně čert dlužen!" „Panebože, Troth, takhle nemluvte! Takhle nemluvte." Byla neuvěřitelně pružná a silná, schopná odrazit tucet nebezpečných chlapů, přesto se Kyle bál použít některou z úskočných bojových lstí, které se naučil ve vězení, ze strachu, aby jí neublížil. Snažil se ji udržet pod sebou na podlaze jen váhou těla. Co nejvíc se roztáhl, aby jí znehybnil končetiny a zabránil použít smrtící zbraň. Zoufalým hlasem zašeptal: „Co se to s námi stalo, že jsme dospěli až sem, když mezi námi bylo tolik lásky a porozumění?" Přestala se s ním prát a prudce oddychovala. „To je tím, že litujete, že jste mě potkal." Zoufale se rozplakala. „To vy máte všechny důvody mě proklínat." Nebránila se, když jí sebral nůž z ruky, odhodil ho stranou, přitáhl si ji k sobě, posadil si ji na klín a houpavě ji konejšil. „Troth, přísahejte, že už nikdy nic podobného neuděláte. Smrt není odpověď na žádné, byť sebehorší neštěstí." „Jakou to má cenu žít ve světě, kde nikam nepatřím?" vzlykala zmučeně. „V Kantonu jsem měla alespoň kde bydlet, i když jsem to tam neměla ráda." Pocit viny Kylea hryzal jako vězeňská krysa. „Kdybych měl býval příležitost se ve Feng-tangu zabít, udělal bych to - a byla by to chyba. V posledních měsících se mi nedaří, ale je to pořád lepší než kobka ve Wu Chongově vězení a bůh ví, že časem na tom budu lépe. I vám bude lépe." „Ale vy sem patříte. Já ne. A nikdy sem patřit nebudu."
Pohladil ji po hebkých vlasech, v kterých se jí tu a tam zaleskl kaštanově hnědý pramen. „Nemám vám za zlé, že jste chtěla odjet z Dornleighu - je to bezútěšné místo a já jsem vám byl pramalou oporou. Omlouvám se. Měl jsem se vám věnovat, to bylo mým úkolem, ale opět jsem zklamal." „Vaším úkolem!" Troth se odtáhla a znovu vybuchla. „My dva si nejsme nic dlužni, lorde Maxwelle. Vzala jsem vás do Hošanova chrámu a vy jste mi pomohl dostat se do Anglie. Oba jsme splnili svůj slib a můžeme si jít svou cestou." „Cestou do Hošanova chrámu mezi námi přece bylo víc než jen povinnost." Kyle se s bolestí v srdci díval na Trothinu krásnou, exotickou tvář a úzké oči zvlhlé slzami. „Byl jsem naivní, když jsem si myslel, že milenecký vztah je jednoduchý." Sklopila oči. „Být milenci bylo jednoduché - já na svatbu nikdy nemyslela. I když po tom obřadu jsem... začala jsem vás brát jako manžela. Ale vy jste jím nikdy nebyl, že? Měl jste pravdu - dokud vás všichni považovali za mrtvého, nebyl důvod o našem sňatku pochybovat. Ale ukázalo se, že žijete a že já vlastně nikdy opravdu vaší ženou nebyla." „Troth, já ten obřad bral vážně stejně jako vy. Ve Feng-tangu mi to připadalo jako báječný nápad." Dotkl se její tváře, a když se odtáhla, nechal ruku klesnout dolů. „Vraťte se do Dornleighu, třeba jen na čas. Nechci, abychom se rozešli ve zlém." Troth zavřela oči a po tvářích jí znovu začaly stékat slzy. „Ne. Snažila jsem se ze všech sil, ale ať udělám cokoliv, nikdy to nebude dost dobré. Nikdy ze mě nebude pravá anglická dáma, protože pro vašeho otce jsem jen čínská děvka." „Takhle ošklivě o sobě nemluvte! Zní to hrozně a navíc to není pravda." „Hrabě má jiný názor."
„Mýlí se." „Nicméně je to váš otec." To nešlo popřít. „Proč se ksakru neustále snažíte dělat ze sebe anglickou dámu? Já to po vás nikdy nechtěl a Dominik s Meriel určitě také ne." „Zažila jsem příliš mnoho pohrdání kvůli tomu, že jsem byla jiná," zašeptala. „Myslela jsem si, že v Británii nebudu tolik nápadná. Ale nepatřím sem, stejně jako jsem nepatřila do Číny." Kyle ji uchopil za ruku. „Někteří lidé prostě nemají rádi, když jsou druzí jiní než oni. Ale některé lidi odlišnost přitahuje. Koho byste si vybrala za přátele?" Překvapeně se zajíkla. „Já... nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela." „To je pochopitelné, protože jste se většinu svého života cítila jako vyděděnec. Nebudu vám lhát, Troth. Ať v Británii pojedete kamkoliv, všude budete vzbuzovat pozornost, protože vypadáte cizokrajně. Ale pokud dáte Britům příležitost, zjistíte, že většina z nich dokáže být tolerantní. Bez ohledu na to, kde se rozhodnete žít, můžete si vytvořit okruh přátel, kteří vás budou mít rádi proto, že jste pozoruhodná žena." „Takhle to zní jednoduše." „Není to jednoduché, ale není to ani nemožné." Kyle sevřel Trothinu ruku v dlaních. „Vraťte se do Dornleighu. Společně vymyslíme cestu, která nám vrátí svobodu, aniž bychom si pokazili pověst." Troth zkroutila ústa. „Dornleigh navrhoval ďábel, aby v něm potlačil lidskou duši." „Tak to změňte. Vyprávěla jste mi o... feng šuej? To je umění harmonizovat prostředí, že? Máte mé svolení proměnit Dornleigh v příjemnější místo. Vlastně budu rád, když to tam trochu změníte, protože i já si tam připadám jako před popravou." „Pochybuji, že lord Wrexham bude souhlasit s tím, abych mu měnila domov."
„Bude souhlasit - za to vám ručím. Také se rozhodl, že odjede do Londýna na zasedání Sněmovny lordů. Odjede po recepci." Troth si skousla spodní ret a zamyšleně zavrtěla hlavou. „K čemu to bude? Čím dřív odjedu, tím rychleji skandál kolem mě utichne. Když se vydám do Skotska pod svým jménem, kdo se dozví a koho bude zajímat, že jsem nějakou dobu byla lady Maxwellová?" Nechtěl, aby odjela. Ale sobecká touha nebyla důvod, kvůli kterému ji mohl žádat, aby zůstala. „Myslím, že jsem přišel na způsob, jak se rozejít, aniž bychom vyvolali skandál. Nikdo, kromě nejužšího rodinného kruhu, neví, co se mezi námi ve vězeňské cele odehrálo, a rodina se o tom s nikým cizím bavit nebude. Vzali jsme se podle starého skotského zvyku, ale existuje ještě jeden zvyk, kterému se říká zasnoubení." „Zasnoubení?" „Je to něco jako manželství na zkoušku, aby lidé zjistili, jestli se k sobě hodí. Po roce a po dni se pak rozhodnou, jestli se rozejdou nebo zůstanou s partnerem, kterého si zvolili." „Co když spolu mají dítě?" „Otec má povinnost dítě zajistit. Většinou se snoubenci rozhodnou pro trvalý svazek, ale mohou se rozejít, aniž by tím utrpěla jejich pověst, a časem si najít jiného partnera." „Skotové mají zvláštní svatební zvyky," konstatovala Troth úsečně. „Jak to pomůže nám?" „Můžeme říct, že jsem vám chtěl pomoct dostat se z Číny, proto jsem se s vámi zasnoubil. Na rok jsem z vás udělal lady Maxwellovou. Za rok a den budete volná. Zároveň by to vysvětlilo, proč jste byla jako lady Maxwellová představena ve společnosti. Nikdy jsme spolu... nežili, takže by nemělo být obtížné lidem vysvětlit, že jsme spolu zkrátka uzavřeli dohodu a dočasně se zasnoubili, abyste mohla odjet do Anglie." Při zmínce o tom, že spolu nikdy nežili, se Troth zatvářila
nedůvěřivě, ale řekla jenom: „Vy jste nevyzpytatelný, lorde Maxwelle." „Děkuji." Zkřivila ústa. „To nebylo myšleno jako lichotka." „Tenhle rok pro mě nebyl jednoduchý. Hledám lichotky, kde jen mohu." Potěšilo ho, když se jí na tváři objevil letmý úsměv, vstal a pomohl jí z podlahy. „Tahle verze možná není úplně přesná, ale v podstatě vystihuje, co se stalo, a zároveň nabízí vysvětlení, které nepoškodí vaši pověst." „Nejsem vážená osoba s kdovíjakou pověstí, ale zasnoubení zní rozhodně lépe než falešný sňatek." „Znamená to, že se na rok a den vrátíte do Dornleighu?" Tím by získal příležitost znovu se těšit z její společnosti. „Představte si, jakou vám to udělá radost, když to mauzoleum budete moct proměnit v živé a příjemné místo." Zamračila se a přemýšlela. „Myslím, že rok bych to mohla vydržet. Vezmete mě během té doby do Skotska? S vámi by to pro mě bylo přece jen jednodušší." Jestli se pokusí hledat otcovy příbuzné, jako lady Maxwellovou ji určitě přijmou zdvořileji než jako slečnu Montgomeryovou. „Bude mi potěšením, i když bych doporučoval počkat ještě několik týdnů, než se umoudří počasí. Až budeme ve Skotsku, rád bych vám ukázal náš dům na vysočině. Pobyt na Kinnockburnu pro vás bude stejně poučný jako kdysi vyprávění vašeho otce." „Jestli se vrátím na Dornleigh, už nebudu dokonalá anglická dáma," varovala ho. „Téměř celý život jsem předstírala, že jsem někdo jiný než ve skutečnosti, už jsem z toho neustálého předstírání k smrti unavená." „Chápu. Já musel zcestovat půl světa, abych přišel na to. kdo jsem. Vy jste sem také přijela přes půl světa, možná že právě na Dornleighu objevíte svoji pravou podstatu." Jeho stisk trochu zesílil. „Ještě o jedno vás prosím - slibte mi, že už se nikdy nepokusíte si ublížit."
Křečovitě se usmála. „V poslední chvíli bych ten nůž odhodila, ale musela jsem udělat něco, abych ukázala, jak... jak strašně jsem rozzlobená." „To se vám tedy podařilo. Nejspíš mám z toho o pár šedivých vlasů navíc," prohlásil Kyle. „Nikdy jsem neměl šarm, co má Dominik, ale ještě nikdy se mi nepodařilo dohnat ženu na pokraj sebevraždy proto, že se mě chtěla zbavit. To mi sebevědomí dvakrát nepozvedne." „Myslíte si, že je váš bratr šarmantnější?" „Určitě - má k tomu všechny předpoklady. Já jsem po otci upjatější. Ale pokusím se s tím něco udělat." „Moudré rozhodnutí." Podívala se na něj z přivřených kočičích očí. „Nejen dům potřebuje předělat." Vyšla ze salonku a nechala ho, aby posbíral zavazadla. Najednou nebyla ostýchavá a nenápadná, ale vznešená a nepředvídatelná. Kyle přemýšlel, jaká teď asi bude, když se přestane chovat podle toho, co se od ní očekávalo. Tušil, že bude ještě úchvatnější než dosud.
Kapitola 34
Člověk musí zažít opravdu hodně ponížení, aby ztratil poslední špetku naděje, pomyslela si Troth, když se vrátila na Dornleigh. Dlouho ve skrytu duše doufala, že, když bude dostatečně laskavá a uvážlivá, Kyle pochopí, že ji miluje a že chce, aby zůstala jeho ženou navždy. Její iluze se rozplynuly, jakmile vyšlo najevo, že Kyle o setrvání v manželství nikdy vážně neuvažoval. Měl Troth sice rád, přál jí to nejlepší, cítil za ni zodpovědnost - ale nikdy o ní nepřemýšlel jako o svojí ženě. Alespoň že nebyl tak úzkoprsý jako jeho otec. Konstancie měla obrovské štěstí, že se jí podařilo získat lásku tak věrného a oddaného muže. Troth přestala doufat a oddala se tiché osamělé svobodě. S výjimkou Kylea jí nezáleželo na tom, co si o ní lidé myslí, protože stejně brzy odjede. Wrexhama zdravila chladným kývnutím hlavy, neobtěžovala se být k němu uctivá, protože ji soudil podle vlastností, které nedokázala ovlivnit. Hrabě uhýbal před jejím pohledem; vypadalo to jako by se styděl za to, co o ní řekl synovi, ale omluvit se jí nepokusil. Troth pochybovala, že by ho to vůbec kdy napadlo. Svým způsobem obdivovala jeho namyšlenost, kterou se ani trochu nepokoušel skrývat. Pohrdal jí a zastával názor, že jeho synovi zničí život, to bylo celé. Jak jednoduché.
Troth byla ráda, že se Wrexham chystá odjet do Londýna. Až se vrátí, ona už bude pryč. Oběma se jim uleví. S ironií si uvědomila, že od Kyleova návratu se sice snažila chovat jako pravá anglická dáma, ale zároveň byla pokorná jako ta nejposlušnější Číňanka. S pokorou byl konec. Odteď se bude chovat jako tvrdohlavá, cílevědomá Skotka. A svých čínských zvyků se nevzdá, ať si o ní ostatní myslí, co chtějí. Pohrávala si s představou, že o ní budou kolovat tajuplné příběhy vyprávějící o podivné Číňance, kterou si přivezl domů z cest Wrexhamův dědic. Dornleigh byl přesně typ místa, kde se podobné historky budou tradovat po mnoho generací a s každým dalším vyprávěním získají na tajemnosti. Hned druhý den ráno Troth za úsvitu vstala, oblékla si bavlněnou tuniku a kalhoty, které si přivezla z. Číny, a zamířila ztichlým domem do zahrad. Pečlivě udržované záhony a pěšinky neměly kouzlo jako Chenquaova nebo Merielina zahrada, ale bylo jaro, všude kvetly květiny a země byla plná života. Zdálo se, že bude další hezký den. Troth se pomalu postavila do základní pozice tai chi. Bože, jak vyšla ze cviku! Klouby měla ztuhlé a svaly ochablé, protože měsíce necvičila. Kdyby tu byl Chenqua, během několika vteřin by ji dostal na lopatky. Najednou Troth zalitovala, že už s ním nikdy nebude cvičit. Přestože se v jeho přítomnosti nikdy necítila uvolněně, vytvořili si mezi sebou zvláštní, neopakovatelný vztah. Děkuji, ctihodný Chenquao, za to, že jsi pro moji smíšenou ženskou krev našel na zemi místo a uplatnění. Troth si představila, jak ze země proudí chi, vlévá se jí do nohou a postupně proudí i do horních končetin. Zprvu jí to šlo obtížně, ale postupně energii začínala cítit. Chi existovalo, ať si omezení Angličané myslí, co chtějí. Všude pulzuje život a v jeho vyváženosti spočívá síla a harmonie. Po hodině intenzivního cvičení Troth sotva popadala dech,
ale cítila se o poznání lépe než v uplynulých několika měsících. Byla blázen, že se chtěla cvičení vzdát. Když se vykoupala, poprvé od svého příjezdu na Dornleigh sešla do ranního salonku. Pod stříbrnými poklopy čekalo množství rozmanitých pokrmů a Troth byla natolik vyhládlá, že se s chutí pustila do jídla. Uprostřed jejího hodování se objevil Kyle a nalil si šálek kouřící kávy. „Doneslo se ke mně, že dnes snídáte tady. Nebude vám vadit, když se k vám připojím?" „Jak si přejete." Byla by blázen, kdyby se na něj pořád dívala věrným, oddaným pohledem žadonícím o pozornost. Obzvlášť, když si jí nikdy ani nevšiml. Přesto od něho nedokázala odtrhnout oči, když si nandával jídlo na talíř. Byl stále hodně hubený a dnes se navíc pohyboval nápadně ztuhle. „Vypadáte zmoženě." „Včerejší jízda na mě byla příliš dlouhá, nemluvě o tom, že mě Nelson shodil, ještě než jsem vyjel ze dvora." Dolil jí čaj kvalitní souchong - a posadil se naproti ní. „Včera jsem vám chtěl navrhnout, jestli byste si se mnou nechtěla vyjet, ale dozvěděl jsem se, že jste měla stejný nápad, bohužel s politováníhodnými důsledky." „Nikoliv politováníhodnými. Spíš poučnými." „Poučné to jistě bylo." Kyle neklidně poposedl na židli. „Teď se sedlu den nebo dva vyhnu, ale nechtěla byste si se mnou vyjet koncem týdne? Rád bych vám ukázal panství, sám se s ním potřebuji seznámit." Přesně po tom včera toužila. Svět se jí vysmíval. Přesto ji nabídka potěšila. „Ráda, pokud máte ve stáji koně, jehož cílem nebude shazovat mě ze sedla." „To se dá snadno zařídit." Ukousl si kousek šunky a vejce. „V domě dnes bude zmatek kvůli večerní recepci. Zúčastníte se jí, že?" „Nevidím jediný rozumný důvod, proč bych se jí měla
účastnit. Nepatřím přece k těm, kteří tady trvale žijí, navíc je mi nepříjemné, když mě lidi okukují." „Když se neobjevíte, bude to vypadat podezřele, protože všichni sousedé o vás slyšeli. Navíc je to skvělá příležitost, jak lidi seznámit s tím, že jsme zatím pouze snoubenci, nikoliv manželé. Čím víc lidí uslyší oficiální verzi, tím rychleji se roznese." Usmál se na ni očima. „A mně udělá radost, když na té recepci budete." Zatracenej chlap. Znovu z ní chtěl udělat oddaného psa. I když jeho žádost zněla rozumně. „Dobře tedy, objevím se, aby bylo povinnosti učiněno zadost." Ušklíbl se. „Až. nás to přestane bavit, můžeme se oba vytratit." Pravda. Ale vytratí se každý zvlášť, nikoliv společně. Večer se Troth vykoupala a umyla si a vysušila vlasy jako obvykle. Když se beze spěchu začala oblékat, většina hostů už dorazila. Původně si chtěla vzít levandulové šaty, které měla na vánočním plese ve Warfieldu. Byly to nejhezčí šaty, které měla. Bessy se slavnostní róby dotýkala s uctivostí, když ji vyndávala ze skříně. „V tomhle musíte vypadat krásně." Troth pohladila těžké hedvábí a vzpomněla si na vánoční ples. Bála se ho, ale nakonec se dobře pobavila. Jenomže ve Warfieldu měla pocit, že je vítaná a že k ní všichni přistupují s uznáním. Dnes večer to bylo jiné. Při vzpomínání se jí vybavilo, co jí řekla Jena Curryová, Merielina a Dominikova indická přítelkyně: Nevzdávejte se čínské krve. Kdybyste se stala jen Angličankou, ochudila byste samu sebe. Troth se její radou nikdy neřídila, protože jejím největším přáním bylo splynout s Renbournovými. Ale to se jí nikdy nepodaří - lord Wrexham to dal dost jasně najevo. Troth se mylně domnívala, že šperky, které jí věnoval, jsou známkou přijetí do rodiny, ale Meriel správně odhadla, že jí dal dárek kvůli Kyleovi, ne kvůli ní.
Ať jde hrabě Wrexham k čertu. Už se mu nepokoušela zalíbit, protože její manželství s Kyleem ztratilo smysl. Dnes večer bude tou, kterou vždycky toužila být - elegantní čínskou paní. „Rozmyslela jsem si to." Troth otevřela spodní zásuvku prádelníku a vyndala dárek, který jí dal Kyle v Kantonu. Šaty vyndávala z kufru a ukládala do prádelníku vlastníma rukama, takže Bessy o nich neměla nejmenší tušení. Troth vyndala spodní prádlo, kalhoty, šperky a kosmetiku a nakonec nádherné šarlatově rudé šaty s vyšívanými květy a motýly. Opatrně je rozložila na postel. Nebyly naštěstí téměř vůbec zmačkané. Bessy se dotýkala šatů, jako by se bála, že se jí pod rukama rozplynou. „Och, to je nádhera! To je z Číny?" Troth přikývla. „Dnes večer si je vezmu na sebe." „Já... já nevím, jestli vám s tím budu umět pomoct," lekla se starostlivá Bessy. „Žádnou pomoc nepotřebuji. Čínské oblečení je jednodušší než evropské." Když si Troth oblékla prádlo a kalhoty, od ramen až po kolena si pozapínala šňůrky s knoflíky ve tvaru oliv. Na zlomek vteřiny zachytila svůj obraz v zrcadle - žena oblečená ve svatebních šatech, která není pravou nevěstou. Potlačila povzdechnutí. „Co tomu říkáš, Bessy?" Služebná nestačila kulit oči. „Něco takového jsem ještě nikdy neviděla! Ty kalhoty...nejsou pro ženu nevhodné?" „V Číně ne." Troth se usmála, posadila se před zrcadlo k toaletnímu stolku a vzpomněla si, jak byla zděšená, když si měla obléknout levandulové šaty. Teď měla tělo důstojně zahalené až ke krku a bylo jí mnohem pohodlněji než v korzetové fialkové róbě. Zručně si upravila vlasy do vysokého složitého uzlu a účes upevnila zlatými vlásenkami. Potom otevřela lakovanou kosmetickou skříňku se štětečky vyrovnanými do tvaru lotosového květu. Byla v pokušení nalíčit se na slavnostní příležitost tak, jak to bylo zvykem v Číně, ale pak si to rozmyslela, protože v Northamptonshire by nad tím
určitě kroutili hlavami. Nanesla si líčidlo pouze na tváře a na rty a zvýraznila si obočí. Nakonec si kolem krku dvakrát ovinula vyřezávaný nefritový náhrdelník a na krk a na zápěstí použila parfém z křišťálové lahvičky od Kylea. Teplo jejího těla omamnou vůni znásobilo. Troth si vzala jemný slonovinový vějíř a otočila se ke komorné. „Budu pro hosty překvapením?" Bessy kroutila nevěřícně hlavou. „Madam, určitě nic podobného ještě nikdy neviděli." „Výborně." Troth s úsměvem na rtech a silnou touhou přivést místní šlechtu k němému úžasu zamířila po schodišti dolů, aby se připojila k hraběcí zábavě. Setkání se starými přáteli a sousedy bylo příjemné, ale vyčerpávající. Velice, velice vyčerpávající. Kyle se snažil únavu překonat, protože Wrexhama mimořádně silně trápila dna a hrabě si bude potřebovat jít brzy odpočinout. Nemohli zmizet oba dva. Večírek sice nebyl vyhlášen jako oficiální ples, nicméně se tančilo, hrály se karty a nad bohatou slavnostní tabulí vládla živá konverzace. Ke Kyleovi se přitočila pohledná světlovlasá dcera lorda Hamilla, který bydlel nedaleko Ketteringu. Kyle poznal, že je z Hamillovy rodiny, ale nepamatoval si ji jménem -Hamill měl pohledných blonďatých dcer několik. Dívka Kyleovi zvučným hlasem prozradila: „Vsadila jsem se se svojí sestrou, že si určitě nebudete pamatovat, kdo jsem. Pokusíte se mi moji domněnku vyvrátit?" „Jste krásná slečna Hamillová," odpověděl Kyle, když si chvilku lámal hlavu. „Tohle je jednoduché. Ale která?" Nápadně zamrkala očima. „Ta nejkrásnější, samozřejmě." Zasmála se a koketně se dotkla Kyleovy paže vějířem. „Chytrá odpověď, ale nestačí. Kdysi jste věděl, jak se jmenuji. Napovím vám - jmenujeme se podle abecedy." Dívce bylo kolem dvaceti, což znamenalo, že když. odjížděl z
Anglie, chodila ještě do školy. S největší pravděpodobností to bude nejmladší Hamillová dcera. Takže, Anna, Barbara, Chloe, Diana... Vy musíte být slečna Eloise." „Jak jste pohotový! Máte skvělou paměť. Prohrát kvůli vám sázku se sestrou stálo za to." Upřela na něj oči, zpola rozesmáté, zpola vážné. Měl vedle ní pocit, že je strašně starý. Kde ksakru vězí Troth? Už si začínal myslet, že si to rozmyslela a na večírku se neukáže. Vtom za sebou zaslechl překvapený šepot hostů. Obrátil se a srdce se mu zastavilo, když ji uviděl sebevědomě stát ve dveřích do společenského sálu. Vysoká, štíhlá, zahalená v oslnivě rudé a zlaté zářila mezi hosty jako páv mezi holuby. Rafinovaně vyčesané vlasy odhalovaly štíhlou šíji a záhadný výraz ve tváři z ní činil ženu opředenou tajemstvím. Ležérně se ovívala vějířem a klouzala pohledem po místnosti. Když ho uviděla stát s Eloise Hamillovou, nepatrně nadzvedla obočí. Kyle rázem zapomněl na Eloisinu přítomnost a ohromeně, i když přesně podle pravidel společenského chování, zamířil sálem k Troth a nabídl jí rámě. „Vypadáte úchvatně," zamumlal. „Rozhodla jste se, že si vás northamptonshirští obyvatelé musí zapamatovat?" „Vůbec ne." Zlomyslně se podívala na Wrexhama, který ji s úžasem pozoroval. „Oblékla jsem se tak, jak se na čínskou paní sluší." „Což je v místních končinách něco nevídaného." Nemohl od ní odtrhnout oči. Byla vždy krásná, ale dnešní oblečení zvýrazňovalo její cizokrajnost. Vypadala jako dokonalá čínská konkubína, jejíž cena se rovná minimálně ceně císařství. Kyle ji doprovodil k otci, který byl obklopen skupinkou místních vlastníků půdy, včetně vévody Candovera, jenž patřil k nejvýznamnějším osobnostem v kraji. Candover Kyleovi kývl na pozdrav. „Rád vás vidím zase doma, Maxwelli."
„I já vás. Dovolte mi, abych vám představil svoji ženu, pánové. Zasnoubili jsme se spolu v Číně." Wrexham se zamračil, ale Kyle to přičítal bolestem způsobeným dnou spíš než veřejnému projevu nesouhlasu s dočasnou snachou. Troth se elegantně uklonila. Bylo by určitě působivé, kdyby se uklonila až k zemi a dotkla se čelem podlahy, ale Kyle byl rád, že to neudělala, protože vybranou společnost z Northamptonu by takové chování nejspíš přivedlo k mdlobám. Candover se také uklonil. „Jsem rád, že vás poznávám, lady Maxwellová." „Panebože, ta je vážně nádherná," zvolal lord Hamill. „Slyšel jsem, že Číňané mohou mít libovolný počet žen i milenek," zajímal se sir Edward Swithin. „Šťastní to muži!" Starý lord Whitby, známý svou otevřeností, se uchechtl: „Zasnoubil? Takže jste se rozhodl vyzkoušet kladné stránky manželství a pak jít zase dál? To je od vás chytré, Maxwelli." „Naopak," chladně poznamenala Troth svojí dokonalou angličtinou s nepatrným skotským přízvukem. „Naše zásnuby jsou čistě formální záležitostí. Byla jsem ve složité situaci a lord Maxwell se laskavě nabídl, že mi pomůže odjet z. Číny a dostat se do Británie." Rozhostilo se mrazivé ticho, jak muži vstřebávali význam jejích slov. První se vzpamatoval vévoda Candoverský. Se smíchem poznamenal: „Máte pozoruhodný talent na jazyky, lady Maxwellová." Troth se na něj co nejzářivěji usmála. „Můj otec byl Skot, jsem zvyklá mluvit anglicky od narození." „Skot, eh? Tak to se nedivím, že vypadáte jako cizinka." zažertoval sir Edward. Nepříjemná situace byla překonána a všichni se zasmáli, dokonce i Troth. „Můj otec by se obrátil v hrobě, kdyby věděl, že jsem se provdala za Angličana, ale naštěstí jde jen o zásnuby. Brzy budu zase volná a odjedu do Sassnachu." „Někdo by mohl právoplatnost našeho zasnoubení zpo-
chybňovat vzhledem k tomu. že se akt neodehrál na skotské půdě, ale situace nám nedovolila jednat jinak," dodal Kyle a v duchu si přál, aby Troth nevysvětlovala dočasnou povahu jejich svazku s takovou radostí. Sir Edward přikývl. „Tak krásné dámě by neodmítl pomoc žádný džentlmen." Kyle si sklíčeně uvědomil, že sir Edward je svobodný, bohatý a jako ženich maximálně způsobilý, proto rychle navrhl: „Nechcete si zatančit, má drahá?" „Děkuji. S radostí." Odvedl Troth na parket. „Naučila jste se ve Warfieldu tančit valčík?" „K tomu jsem neměla příležitost - držela jsem smutek po zemřelém manželovi. Ale pozorovala jsem ostatní tanečníky." Sebevědomě zaujala taneční pozici, položila Kyleovi jednu ruku na rameno a druhou do dlaně. Smyslně se na něho zadívala a Kýle si najednou uvědomil, že vůbec nebylo moudré vyzývat ji k tanci. Začala v něm narůstat naléhavá a dlouho potlačovaná touha. K čínskému oblečení nepatřily rukavice a Kyle vnímal Trothiny holé prsty lehce spočívající na jeho ruce v rukavici. Chvilku jí trvalo, než si osvojila kroky. Ale díky pečlivému pozorování a přirozené pružnosti rychle pochopila, jak se má nechat vést. Pochválil ji: „Máte k tanci vlohy." Zvedla oči a provokativně se na něj podívala skrz dlouhé řasy. „Tanec se příliš neliší od stínového wing chun." Kyle najednou pochopil, že se chová jako při wing chun. Zlobila se snad ani ne tak na něho nebo na jeho otce, ale na svět, který se choval jinak než v jejích vysněných představách. Kyleovi se živě vybavila jeskyně se svatyní, kde se poprvé milovali a kde ho poprvé seznámila s chi. V srdci hory zažili nezkalené štěstí. Ale nakonec Troth za vztah k němu musela draze zaplatit. Kyle doufal, že časem odloží nepřátelství a bude schopná uvěřit jinému muži.
Kroužili po parketu a jeho touha sílila. Sakra, to bylo to poslední, co potřeboval! Už tak se mu po ní bude příšerně stýskat, až bude pryč, a fyzická touha mu to rozhodně neusnadní. Musí věřit, že rok a den uplyne dřív, než se plně zotaví, protože Trothina přítomnost oproštěná od intimních důvěrností, pro něj začínala být nesnesitelná. Nedokázal jejímu kouzlu odolat a ani v budoucnu na ni nebude schopen zapomenout. Až odejde, jedinou útěchou mu budou vzpomínky, které mu zbudou. A bude je zoufale potřebovat.
Kapitola 35
Troth tušila, že pro ni Wrexhamův večírek bude náročný, což také byl, přestože měla Kyleovu podporu. S muži potíže nebyli. Troth cítila, že pro mnohé ztělesňuje lákavou exotiku, takže se k ní chovali přátelsky s výjimkou několika starých šlechticů, kteří ji pozorovali s podezřením. S ženami to bylo jiné. Když ji Kyle představil skupince vlivných dam z hrabství, spočinul na ní tucet párů očí zkoumajících ji s různým stupněm zvědavosti a nepřátelství. Nejen že byla cizinka, ale dokonce ukořistila nejžádoucnějšího muže v Anglii, většina dam totiž neslyšela, že jsou s Kyleem pouze zasnoubení, tudíž nevěděla, že bude brzy zase volný. Než se stačila rozproudit konverzace, ke Kyleovi přistoupila služebná a něco mu pošeptala. Kyle se zamračil a podíval se na Troth. „Omlouvám se, musím na pár minut odejít. Vrátím se, jakmile to bude jen možné." Troth cítila, že na chvilku zaváhal, jestli ji může zanechat na milost a nemilost místním společenským arbitrům. První se ujala slova lady Swithinová, ovdovělá matka sira Edwarda, která se chladným zdvořilým hlasem otázala: „Shledala jste northamptonshirský kraj zajímavým, lady Maxwellová?" Troth potlačila nutkání odpovědět, že s hledáním neměla potíže, stačilo najmout si kočár a kočího, který se o vše postaral,
ale ovládla se a odpověděla: „Je zde hezky, i když počasí je chladnější, než na jaké jsem zvyklá." Jedna z žen šeptem pronesla poznámku, která měla být určena soukromým uším: „Podívejte, jak vypadá! Kde myslíte, že k ní Maxwell přišel?" „Řekla bych, že o takových místech slušní lidé raději nic nevědí," zněla zlomyslná odpověď. Lady Swithinová se nesouhlasně podívala na šeptající dámy a dodala: „Jsem přesvědčena, že nevšedním způsobem obohatíte naši společnost, lady Maxwellová." Konverzaci přerušila velkolepě oděná žena, která se ke skupince připojila. „Lady Swithinová, představíte mě této půvabné mladé dámě?" pronesl hluboký příjemný hlas. „To je lady Maxwellová, vaše výsosti." Lady Swithinová se podívala na Troth. „Vévodkyně z Candoveru." Vévodkyniny plavé vlasy byly lemované stříbřitými šedinami a vrásky kolem očí prozrazovaly, že jí bude nejméně čtyřicet, ale přesto to byla půvabná elegantní žena. Z chování ostatních Troth usoudila, že je tai-tai mezi ostatními ženami. Troth se uklonila. „Je mi ctí, vaše výsosti." „Pocta je na mojí straně. Čína mě vždycky přitahovala. Doufám, že budete tak laskavá a něco mi o ní povíte." Vévodkyně se dotkla Trothina rukávu. Zamhouřila při tom šedozelené oči a spiklenecky na Troth mrkla. „Máte nádherné šaty. Tak krásnou výšivku jsem ještě neviděla." Příchodem vévodkyně se atmosféra ve společnosti uvolnila. Plavovláska, s kterou Kyle rozmlouval zkraje večera, bezelstně poznamenala: „Já myslela, že Číňané jsou žlutí, ale vy máte pleť stejně světlou jako Angličani." „Číňané mají různou barvu pleti, ale žlutou rozhodně ne," vysvětlila jí Troth. „Moje matka pocházela z té části Číny, kde mají lidé světlou pleť, navíc můj otec byl Skot." Počáteční ledy byly prolomeny a dámy se začaly Troth vyptávat na šaty, na způsoby líčení a na to, jaké jsou čínské ženy. Vzhled totiž patří k předním zájmům ženské populace na celém světě. Troth si uvědomila, že získat uznání místních dam
jí pomáhá její výborná znalost angličtiny. Byla schopná vyjadřovat se jako ony, proto si jejího neobvyklého vzhledu brzy nikdo nevšímal a bavily se s ní jako s pravou Angličankou. Nebo alespoň Skotkou. Kyle se znovu objevil v okamžiku, kdy Troth usrkávala šampaňské a povídala si s vévodkyní, která byla stejně vstřícná jako Meriel a navíc měla sama pestrou minulost. Troth napadlo, že by bylo příjemné, kdyby se s ní mohla poznat lépe, a litovala, že k tomu nejspíš nebude mít příležitost. Vévodkyně se obrátila ke Kyleovi a poznamenala: „S touto mladou dámou konverzace v Northamptonshire nepochybně získá na zajímavosti, Maxwelle. Gratuluji." Kyle se na vévodkyni příjemně usmál. „Tušil jsem, že vy dvě si budete rozumět. Nebudete se zlobit, když svoji ženu na chvilku odvedu, abych si s ní mohl zatančit?" „Pokud na tom trváte." Vévodkyně přejela pohledem sál. „Myslím, že je na čase, abych manžela vytáhla z toho spolku starých nudných patronů a také si trošku užila taneční parket." Přátelským mávnutím se s nimi rozloučila a opustila je. Když se ocitli v kole, Kyle řekl: „Vévodkyni se líbíte, to znamená, že jste na nejlepší cestě vysloužit si společenské uznání." Zasněně se usmál. „Když jsem chodil do školy, byl jsem do ní bláznivě zamilovaný. Vždycky byla vůči mému pobláznění shovívavá." Troth napadlo, že Kyle vévodkyni obdivuje i nyní; byla ten typ ženy. „Stalo se něco? Všimla jsem si, že jste na nějakou dobu zmizel." „Otec si se mnou přál mluvit, než si půjde odpočinout." „On odešel z vlastní recepce?" podivila se Troth, zatímco se s ní Kyle elegantním obloukem vyhýbal jinému páru. O tom, že byl vynikající tanečník, nebylo pochyb. „Trápí ho dna. To je nesmírně bolestivý zánět kloubů, v otcově případě je napaden především palec u nohy. Momentálně je hrabě ve svém pokoji a nadává komorníkovi." Troth se přinutila hraběte politovat. „Můj otec taky občas
trpěl dnou. Čínská medicína ji umí utišit. Nevyléčí ji, ale uleví od bolesti." „Vy byste byla ochotná otci pomoct, i po tom, jak se k vám zachoval?" „Chci, aby se cítil natolik zdráv, aby mohl zítra odjet tak, jak měl v plánu," vysvětlila Troth stroze. Kyle se usmál. „To zní věrohodně. Mám vás k němu zavést?" Troth přikývla, a když dotančili, vyklouzli na schodiště, zatímco ostatní hosté zamířili na večeři. V rohu Wrexhamovy ložnice postával komorník a hrabě si hověl v širokém čalouněném křesle s opěrkou pod hlavou. Pravou nohu měl nataženou na polštářku na nízké stoličce a ze sklenice upíjel alkohol. Kyle okamžitě sebral sklenici i karafu stojící na stolku vedle hraběte. „Dokud lékař nezmění názor, máš zakázáno pít alkohol, když máš záchvat." „Okamžitě mi to vrať, ty neuctivče!" rozkřikl se Wrexham a natáhl se po skleničce. Nedosáhl na ni a vyčerpaně se opřel v křesle, obličej lesklý potem. „Proč jsi sem sakra přivedl ji?" „Můj otec také trpěl dnou. Čínská masáž tui na mu obvykle ulevila od bolesti," vysvětlovala Troth. „To radši skončím v pekle, než bych dovolil, aby na mně někdo praktikoval takové pohanské metody!" „Jak si přejete, pane." Troth se uklonila a obrátila se k odchodu. „Počkejte." Wrexhamův hlas ji zarazil. „Co byste se mnou prováděla?" Starý drak musí mít velké bolesti, když ji chce vyslechnout. „Tělem prochází po různých dráhách energie. Když stisknete správné místo, změníte její tok a zbavíte se bolesti, někdy dokonce zlepšíte celkový stav. Ale nejsem vyškolený lékař. Vím jenom, jak ulevit od bolesti způsobené dnou." Ukázala na Wrexhamovu pravou nohu. „Silně vám stisknu několik bodů na vnitřním kotníku. Při troše štěstí bolest poleví." Hrabě se v křesle neklidně zavrtěl. „Myslím, že za pokus nic
nedám. Ty se ale vrať k hostům, Maxwelli. Nemůžeme být pryč oba dva." Kyle se na Troth povzbudivě podíval a odešel. Troth kývnutím hlavy zavolala Wrexhamova komorníka blíž. „Dávejte pozor, jak to dělám. Když se hraběti uleví, budete ho moct v budoucnu masírovat místo mě." Komorník nervózně, ale bez řečí popošel k Troth a sledoval, jak si kleká a tiskne svůj palec na bod na vnitřní straně Wrexhamova kotníku. Hrabě sebou cuknul a zaryl prsty do opěradel křesla, ale nechal ji, aby pokračovala. Troth doufala, že si stimulační body pamatuje správně, a dala se do práce. Potichu přitom vysvětlovala sluhovi jednotlivé kroky. Když skončila, vstala. „Cítíte se lépe?" Wrexham se na ni podezřívavě podíval. „Bolí to o něco méně, ale bolest mohla odeznít sama od sebe." „To je možné," souhlasila Troth. „Dobrou noc, lorde Wrexhame." Znovu ji zastavil dřív, než stačila odejít z místnosti. „Vlastně mě to teď bolí o poznání méně," připustil nevlídně. „Proč jste mi pomohla?" „Pomoc nepřátelům považují křesťané za dobrý skutek." Usmála se. „Když jim člověk pomůže, nepřátele pak tlačí špatné svědomí." Wrexham se štěkavě zasmál. „Nechápu, jak jsem si mohl myslet, že jste bezvýrazná osoba." „Nikdy jste se mě nesnažil poznat, pane." Troth se uklonila a odešla. Věděla, že se jí podařilo získat alespoň trochu Wrexhamovy úcty. Na mínění hraběte jí už příliš nezáleželo, protože zanedlouho odsud jednou navždy zmizí, ale určitě jí nebude vadit, jestli začne starého draka trápit špatné svědomí. Přestože šla pozdě spát, druhý den vstala Troth brzy, aby mohla cvičit chi. Venku byla mlha a chlad bylo cítit až v kostech, takže musela být neustále v pohybu, aby jí nebyla zima.
Začala cvičit druhou pozici, když se zničehonic objevil Kyle a začal ji mlčky kopírovat. Troth nevěděla, jestli má radost, nebo jestli ji jeho příchod rozzlobil. „Zvládnutí téhle pozice vyžaduje hodně cviku, můj pane," řekla jen a začala pomalu provádět vlnité pohyby nazvané „ruce jako mraky". „Což znamená, že bych se měl od jediného odborníka v Británii snažit co nejvíc naučit." Poněkud nesouvisle napodoboval její pohyby. „Z jízdy jsem stále ještě celý rozlámaný. Nevadí, když se k vám připojím? Slibuji, že nebudu mluvit, ale samozřejmě pochopím, pokud budete chtít být sama jen s mlhou a s chi." Samotné jí bylo dobře, přesto si při Kyleově návrhu, že odejde, uvědomila, že jeho přítomnost je jí příjemnější. „Jak si přejete. Mimochodem, jak se daří lordu Wrexhamovi?" „Dost dobře, aby mohl odjet do Londýna." Kyle se ušklíbl. „Udělala jste na něho dojem." Troth s radostným pocitem, že po zbytek času, který stráví v Dornleighu, nebude muset být v blízkosti starého draka, pokračovala v cvičení tai chi. Kyle byl rychlý a cviky z cesty do Hošanova chrámu si skvěle pamatoval. Než Troth odjede, bude umět všechny základní pohyby. Cvičení mu pomůže získat energii a fyzickou rovnováhu, kterou měl stále ještě silně rozkolísanou. Troth sklouzla k vlastním myšlenkám a přestala Kyleovu přítomnost vnímat. Automaticky přecházela k stále rychlejším pohybům. Najednou viděla, že Kyle klesl na vlhký trávník a drží se na jedné straně. „Kyle!" vrhla se k němu. poklekla na kolena vedle něj a položila mu ruku na čelo. „Dostal jste záchvat malárie?" „Není to nic vážného," supěl a tiskl si ruku k žebrům. „Jenom mě začalo píchat na straně, nejspíš z příliš velké námahy. Nejsem v dobrém stavu, Troth." Posadila se na paly. „Na to, že máte být už dávno mrtvý, se pohybujete docela rychle." „Zprávy o mé smrti byly značně přehnané." Opatrně se
napřímil. „Myslím, že na malárii je nejhorší to, že se z ní člověk vzpamatovává strašně dlouho. Poslední záchvat jsem měl někde u mysu Dobré naděje, ale ještě teď, po několika měsících, bych nepřepral ani štěně." „Přemohla bych vás s rukama za zády, to je pravda," souhlasila Troth. „Je to pro mě ponižující, ale bohužel je to tak." Kyle trhavým pohybem vstal. „Pro dnešek toho raději nechám nebo mě budou muset odnést domů na nosítkách." „Já už jsem dnes také docvičila." Z mlhy vykouklo sluníčko a začínalo se oteplovat, alespoň podle měřítek britského jara. „Budu pokračovat jindy. Teď bych si ráda prohlédla zahrady. Když pršelo, téměř jsem se do nich nedostala." Kyle šel krok před ní. „Vymyslela jste nějaké změny, které by pozitivně ovlivnily feng šuej?" „Pochybuji, že se během tak krátké doby, kterou tu budu, dá něco udělat - dobrá zahrada se vytváří mnoho let. Možná by nebylo špatné zavést sem vodu. Vodopády a jezírka jsou nesmírně uklidňující." Kyleův pohled se vrátil k rozlehlé šedivé zámecké budově. „Přemýšlel jsem o tom, že bych tu zřídil skleník jako mají na Warfieldu. To by bylo dobré feng šuej?" „Možná. Jestli chcete pokračovat v cvičení chi, měl byste ve skleníku počítat s místem, kde byste mohl cvičit obklopený živými věcmi. Mít kryté místo k provádění cviků by, myslím, bylo na ostrově s takhle bídným počasím velice užitečné." „Možná byste mi mohla poradit s návrhem." Kyle zavedl Troth na cihlovou cestičku vedoucí do odlehlého konce zahrady. „Můžete mi vysvětlit základní principy feng šuej, nebo jsou příliš složité?" „Nejsem odborník na feng šuej, ale vždycky mě zajímalo, proto, když jsem viděla mistra feng šuej při práci, chodila jsem za ním a na všechno se ho vyptávala." Kde má začít? Vzpomněla si na ba gua a jeho rozdělení na jednotlivé složky, na spleť pravidel, které určovaly barvu, tvar a umístění i na další aspekty, jež se musely brát v úvahu.
Vybavila si, co jí v Macau, když byla ještě dítě, řekl geomantik. a poznamenala: „Feng šuej pomáhá vytvářet zdravou energii, která by měla proudit věcmi rovnoměrně, a tím přispívá k pocitům štěstí a spokojenosti. Warfieldský park měl velmi dobré chi. Meriel o feng šuej nikdy neslyšela, ale ona i Dominik byli k vnímání prostředí citliví, takže se jim podařilo dosáhnout velmi kladného výsledku. Myslím, že tak to ve warfieldském parku bylo odjakživa. Warfield je dům, který byl a je svými obyvateli milován." „Zatímco Dornleigh je trpěn, nikoliv milován. Co byste změnila?" Troth se ohlédla na dům, který se tyčil na obzoru. „Nechala bych po něm pnout víno, abych zmírnila ostrost hran. Než vyroste, nějaký čas to potrvá, ale pak bude vypadat příjemněji." „Břečťan. Jak jednoduché řešení." Kyle studoval šedivou fasádu. „Co ještě?" „Ostré tvary a úhly působí rušivě. Například příjezdová cesta vede k hlavnímu zámeckému vchodu přímo. Je jako ,otrávený šíp', který míří rovnou do srdce domu." Troth koutkem oka pozorovala Kylea a přemýšlela, jestli se s ní o jejím návrhu bude přít. „Změňte příjezdovou cestu tak, aby se mírně klikatila, než vyústí před domem." Kyle přemýšlel. „Spodní část cesty půjde změnit těžko, protože vede mezi dvěma řadami kaštanů, ale horní část se může klikatit bez problémů, dokonce si myslím, že to bude lépe vypadat. Bude to stačit?" Troth přikývla, příjemně překvapena Kyleovou pružností. „Tyhle změny by vnějšímu dojmu hodně pomohly. Uvnitř by stačilo změnit rozmístění nábytku, barvy a závěsy. Tomuhle domu prospěje jakákoliv změna." „Mohu chodit s vámi a trochu se vyptávat?" Nepatrně se usmála. Zdálo se, že život začíná Kylea zase trochu zajímat. „Jak si přejete. Jen mějte na paměti, že nemám odpověď na všechno." Když. nic jiného. Kyle bude žít v příjemnějším prostředí, až odjede.
Kyle provedl Troth pod ozdobným obloukem, po kterém se pnuly růže, a zeptal se: „Co si myslíte o téhle malé řecké stavbě? Říkáme jí letohrádek a je to Domovo i moje oblíbené útočiště." Troth souhlasně přikývla a ustoupila na travnatou louku. „Ten je hezký tak, jak je. Z něho proudí dobré chi." Kyle pomaličku začínal chápat souvislost mezi dobrým chi a příjemným, atraktivním prostředím. Troth byla poklad. Na to, aby mezi sebou obnovili důvěrnost, kterou pociťovali cestou do Hošanova chrámu, se toho příliš mnoho událo; Kyle cítil z Trothiny strany zábrany. Ale alespoň se k sobě chovali jako civilizovaní lidé. Možná dokonce i přátelsky. Cestou ke kruhové budově přeběhlo Troth pod nohama něco živého. Troth se rozzářila, poklekla na kolena a zatřepala prsty. „Koťátko! Pojď ke mně, kočičko!" Byla to šedivá kočka s dlouhým ocáskem, bílou náprsenkou, tlapkami a vousky. Hravě se přitulila k Troth a ta ji vzala do dlaní. „Taje krásná! Víte, komu ta kočka patří?" „Je ze stájí. Viděl jsem ji, jak si tam hraje s ostatními sourozenci. Je z celého vrhu nejroztomilejší. A taky nejdobrodružnější, když se odvážila až sem." Kotě začalo šplhat Troth po rukávu, až jí vylezlo na rameno, a vousky se mu třásly zvědavostí. Troth ho podrbala mezi vztyčenými oušky. „Když. jsem žila v Macau, měli jsme psa. Nikdy jsem se nedozvěděla, co se s ním stalo, když jsme dům opustili, ale vždycky jsem se strašně bála, že skončil někde v kuchyňském hrnci." Kyle se otřásl. Věděl, že Číňané jedí psí maso, logicky se to nelišilo od pojídání králíků nebo holoubat, ale byl příliš Angličan na to, aby mu ta představa nevadila. „Třeba váš pes skončil jako hlídač v jiné domácnosti." „Doufám. Hlídací psi měli dobré zacházení, protože byli užiteční. U Chenquay jsem si také přála mít zvíře, ale kromě cvrčků a ptáčků, o které jsem nestála, nepřicházelo nic v úvahu."
Kyle polkl a sledoval, jak Troth s nevědomou smyslností přejíždí tváří po měkkém kočičím kožíšku. „Tohle kotě si můžete vzít. Už se obejde bez matky a ve stáji budou rádi, že jim jedna potvora ubyla." Troth se rozzářila radostí stejně, jako zářívala cestou k Hošanovu chrámu. „Och, Kyle, vážně si ho mohu nechať?" „Myslím, že Malloy, hlavní štolba, vám ještě poděkuje, že se o něj nemusí starat." Kyle by byl Troth klidně snesl i diamanty, jen aby jí na tváři vyvolal tak zářivý úsměv. Pokud to dokázal jeden malý živý dáreček, ať si vezme třeba všechna koťata v celém království. „Líbí se vám ta pohovka?" zeptala se Troth. Kyle nad zmíněným kusem nábytku, pozůstatkem tak zvaného egyptského stylu, kterému zřejmě holdovali někteří z dřívějších obyvatel panství, chvilku přemýšlel. Pohovka byla v ranním pokoji, kam až mu paměť sahala, a on ji bral jako nedílnou součást jeho zařízení. „Ne, myslím, že se mi moc nelíbí. Vlastně se mi vůbec nelíbí. Krokodýlí tvar má sice určitý půvab, ale jinak je strašně nepohodlný a ta zeleň mi připadá poněkud jedovatá." „Tak ji dejte pryč." Troth mávla na dva sluhy, kteří opatrně pohovku nadzvedli a táhli z místnosti. Za čtrnáct dní se Troth úspěšně podařilo vnést do hlavních částí domu základní principy feng šuej: v místnosti nesmělo být nic ulomeného, zbytečného, nic, co obyvatelům domu vadilo. V Dornleighu se během dvou set let jeho existence nahromadila spousta nepotřebných věcí. Troth nechala nemilosrdně odnášet vybledlé, opotřebované kusy nábytku, ošklivé obrazy, prošlapané koberečky a další předměty, které se v zámku léty nakupily. Kyle jí byl neustále v patách a komentoval všechno, co chtěla odstranit. Když měl k některé věci citový vztah, Troth mu dovolila, aby si ji nechal, ale časem zjistil, že jakmile Troth začne o nějakém předmětu pochybovat, je většinou opravdu postradatelný.
Kyleovu důvěru ve feng šuej zpečetil Trothin postup v kanceláři panství. Malá místnost přetékala zemědělskými dokumenty a účetními knihami a Kyle ji nikdy neměl rád. Trávil tam jen nejnutnější čas, který byl nucen věnovat správě rodinného majetku. Troth svým bystrým okem přejela místnost a okamžitě přemístila psací stůl tak, aby ten, kdo u něho seděl, nebyl otočen zády ke dveřím. Jakmile si Kyle nové uspořádání vyzkoušel, uvědomil si, že mu v kanceláři vadil právě ten nepříjemný pocit, že někdo vejde, aniž by si ho všiml. Troth provedla ještě řadu drobnějších změn. například dala odnést úzké vysoké židle a stůl, který se nepoužíval, a na zeď pověsila obraz krajiny, jenž se Kyleovi odjakživa líbil. Kyle najednou zjistil, že se do kancelářské práce už nemusí tolik nutit. Podobně prospěly Trothiny změny i ostatním prostorům v přízemí a také na příjezdové cestě začaly probíhat první úpravy. Ostatní změny, jež Troth navrhla, vyžadovaly víc času: vysadit břečťan, nově vymalovat a vytapetovat, v několika pokojích vyměnit závěsy; ale i tak se Kyle v Dornleighu cítil mnohem příjemněji než kdykoliv předtím. Díky principům feng šuej začal dům, kde vyrůstal, vnímat úplně jinak. Vždy si byl vědom toho, že je pouze jedním z. dlouhého pokolení Renbournů. Jednou dům i panství zdědí, ale jen formálně, ve skutečnosti bude pouhým správcem rodinného jmění, jehož úkolem je starat se o svěřený majetek a zanechat ho v dobrém stavu pro další generaci. Omezení vyplývající z odkazu předků ho odjakživa dráždila. Až díky Troth pochopil, že své okolí může přetvářet. Dědictví zůstávalo posvátné a nedotknuté, ale břemeno, jakým pro něho Dornleigh byl, se výrazně zmenšilo. Jakmile se nábytek, obrazy a zajímavosti, které posílal domů z cest, staly součástí nového zařízení domu, hned si tam připadal mnohem víc jako doma. Neuvěřitelné. Trothina přítomnost na zámku měla své výhody, ale i nevýhody. Kyle toužil po její společnosti a převážnou část dne
trávili spolu, ráno v zahradě při cvičení chi nebo při vyjížďce po panství, odpoledne při feng šuej. Troth byla většinou příjemnou společnicí, projevovala o všechno zájem a zároveň Kyleovi poskytovala spoustu zajímavých informací ze svého vlastního života. Ale zoufale v jejich vztahu postrádal cokoliv osobního. I když byla Troth laskavá a vlídná, své osobní názory před Kyleem pečlivě skrývala. Navíc nepřetržitě hlídala čas, který zbýval do vypršení jejich zásnub. Nenápadné narážky na její odjezd visely Kyleovi nad hlavou jako Damoklův meč. „Smithi, přesuňte to na protější stěnu. Co tomu říkáte, můj pane?" Kyle, vytržen ze svých úvah, se zadíval na kulaté zrcadlo ve zlatém rámu, které sluha držel na určeném místě. „Můžete to pověsit. Zajímavé, jak zrcadlo dokáže místnost zvětšit a prosvětlit. Oživit. Kde jste ho našla? Nepamatuji se, že bych ho někde viděl." „Na půdě. Je tam nábytku, že by to stačilo na zařízení dvou zámků." Zamyšleně Kylea pozorovala. „Teď je na řadě vaše ložnice." Kyle překvapeně zamrkal. „Je to nutné?" „Ano." Bez dalších řečí vyšla z ranního pokoje a zamířila po schodech do Kyleova pokoje. Dohnal ji, až když se zastavila uprostřed místnosti a šikmýma očima se rozhlížela kolem sebe. „Vzhledem k tomu, že jde o vaše soukromé útočiště, je potřeba k němu přistupovat obzvlášť citlivě, aby vaše energie zůstala harmonicky vyvážená," prohlásila rázně. „Když vidím ten obrovský glóbus, nedivím se, že jste odsud vždycky toužil utéct. A postel tu stojí jako rakev, ta se musí přemístit jinam. Není divu, že jste se stále ještě pořádně nezotavil." „Jako rakev?" Kyle se podíval na postel s nebesy na protější stěně, na její masivně vyřezávanou pelest a schůdky směřující ke dveřím.
„Mrtví se před pohřbem vždy ukládají tak, aby jejich nohy směřovaly ke dveřím. Co mrtvým prospívá, to živým škodí." Chvilku se radila s kompasem, který si pro potřeby feng šuej vyžádala. „Aby se vám odpočívalo lépe, je třeba postel přesunout k tamhleté stěně." „Můj pokoj byl vždy zařízen takhle." Troth nadzvedla obočí. „A vždy vás to odsud táhlo pryč, že? Váš instinkt byl správný." Kyle pomyslel na příšerné sny o vězení, které ho jako noční můry neustále pronásledovaly. Pokud by se jich zbavil tím, že bude spát u jiné stěny, stojí to za zkoušku. „No dobře, přesuňte ji." „Bude se vám lépe spát a budete se i lépe cítit." Trothina postava se rýsovala proti oknu. V evropských šatech vypadala neodolatelně. Troth nosila evropské sukně s radostí a s elegancí, protože díky nově získané svobodě v nich mohla konečně projevit svoji ženskost. Kylea najednou popadla neovladatelná touha chytit ji, povalit na postel a milovat se s ní. Konečně se mu začínala vracet stará síla. Sluhové začali přemisťovat nábytek a Troth odešla pro pár uměleckých předmětů, kterými potřeboval Kyleův pokoj zkrášlit. Když. se vrátila, vše bylo hotovo a Kyle seděl v křesle s kotětem, které Troth pojmenovala Perlový květ, na klíně. Troth myslela, že Kyle kotě zvedl, aby se mu ve zmatku při stěhování nic nestalo, ale tomu malému kočičímu zrádci se na cizím klíně náramně líbilo a klidně si tam předl. V jihozápadním rohu pokoje Troth postavila na stůl broušenou vázu s kyticí natrhanou ve skleníku. Naaranžovala ji a dala pokyny komorné, aby nezapomínala květiny vyměňovat tak, aby byly neustále čerstvé. Uvadající květy znamenaly špatné feng šuej. „Tohle místo se pro broušené sklo hodí." Kyle si prohlížel nové umístění globusu. „Myslím, že budu s vašimi změnami spokojen."
„Určitě ano." Troth vyndala dvě keramické čínské kachny, které našla zabalené na půdě. Přinesla je z legrace - nebo možná jako osobní dárek - aby se v pokoji dařilo lásce a přátelství. Pekingské kachny symbolizovaly lásku a věrnost. Vždy žily po dvou - ne po jedné nebo po třech, ale po dvou. Troth vyvažovala vztahové zóny v celém domě, aniž by se o tom nahlas zmiňovala. Třeba se Kyle do roka ožení. Možná že i starý Wrexham po návratu z Londýna zjistí, že je pohledný vdovec. Kdo ví. Troth i Kyle se shodli na tom, že soukromé pokoje starého hraběte by se neměly upravovat bez jeho souhlasu. Troth umístila kachny vedle třpytící se vázy. „Tyhle pekingské kachny jsou z Číny. Vyzařují velmi pozitivní energii." „Jsem rád, že tady mám něco čínského." Troth naaranžovala kachny tak, aby se dívaly na sebe. „Zbývá ještě dvacet osm dní." Kyleův úsměv pohasl. „Kam se odtud vydáte, Troth? Co budete dělat? Co byste chtěla dělat?" Trothiny ruce se zastavily na barevných kachních ornamentech. „Možná zůstanu ve Skotsku. Koupím si malý domek a začnu chovat ovce." „Osamělý život." „Snad si ho budu moct dovolit. Uvidím. Nějaké peníze mi zbyly z toho, co jste mi dal, než jsme odjeli z Kantonu, mám také ještě slušnou částku od Gavina Elliotta, kterou mi vyplatil jako dědictví z vašeho podílu na Elliottově obchodní společnosti. Vlastně ty peníze patří vám a měla bych vám je vrátit. Také mě napadlo, že bych si mohla najít úřednickou práci v nějaké obchodní společnosti v Edinburghu nebo v Londýně." „Nenechám vás odejít bez peněz," ujistil ji Kyle podrážděně. „Rád bych vám zajistil stálý příjem - dost na to, abyste mohla do konce života pohodlně žít." Troth zkřivila ústa. „Wrexham navrhl dva tisíce liber ročně, ale to by bylo plýtvání penězi. Nemusíte mě vyplácet, odejdu sama a zadarmo."
„Proboha, Troth! Vy jste pichlavá jako ježek." Kyle postavil Perlový květ na podlahu a vstal z křesla. „Přestaňte mě trestat za otcovy chyby. Já nikdy o žádném ,vyplacení´ nemluvil. Zachránila jste mi život. Velice si toho vážím, tak proč bych vám to nemohl splatit na důkaz svých díků?" Díky. Zase jen další závazek. Rozohněné odsekla: „Sto liber ročně mi bude vrchovatě stačit. Přece nebudete vyhazovat tolik peněz za bývalou milenku. Šetřete si je pro svoje urozené syny a dcery." Kyle nahněvaně popošel ke stolku a zuřivě se na ni podíval přes kytici květů. „Znovu opakuji - o urozenost dětí mi nikdy nešlo, nechci být ženatý, protože se do manželství prostě nehodím." Troth ještě nikdy neviděla Kylea tak rozčileného. Proč ho neustále popichuje, proč mu naznačuje, že s ní špatně zacházel a jeho rodina taky? Jeho otec byl nevrlý, úzkoprsý, starý mrzout, ale Kyle se k ní choval upřímně. Nemohl za to, že ji nedokázal milovat. Vybavil se jí večer ve Feng-tangu, kdy ji přinutil, aby utekla a vyhla se rozhněvanému davu. Zachránila mu život a on by pro ni udělal totéž. Neměla právo se zlobit. Měla by zlobu jednou pro vždy zahnat, aby trvale neovládla její duši. „Možná že teď neuvažujete o tom, že se jednou znovu provdáte, ale život člověka leckdy překvapí. Nezavírejte příležitosti dveře." Perlový květ dostal nápad, že mohutným obloukem skočí na stůl. Začal si radostně pohrávat s naaranžovanými květinami, ale Troth kotě popadla a sundala dolů. „Zato vy ty dveře raději pořádně zabouchněte, můj pane, protože jinak by se k vaší duši i k vašemu majetku mohla dostat nějaká nebezpečná ženská." S kotětem na rameni se otočila, prošla kolem postele a zamířila ke dveřím. Myslela na to, s kým asi bude Kyle v té své posteli jednou spávat. S ní ne. S ní nikdy.
Kapitola 36
Přestěhování postele Kyleovi pomohlo. Noční můry, ze kterých se probouzel roztřesený a zpocený, přestaly být pravidelné a změnily se na obyčejné ošklivé sny. Nastalo jednoznačné zlepšení. Také energie mu začalo viditelně přibývat. Pouze vztah s Troth, která v jeho přítomnosti zachovávala ledovou zdvořilost, se nezlepšoval. Troth si od Kylea držela odstup, což bylo rozumné, protože s přibývající silou po ní Kyle čím dál víc fyzicky toužil. Ten rok nastalo v Anglii jaro nečekaně brzy a bylo mimořádně příjemné. Nebyl důvod, proč plánovanou cestu do Skotska odkládat - Kyle cítil v kostech, že se s ním Troth zpátky už nevrátí. Alespoň že ho naučila cvičit chi. Díky rannímu cvičení si připadal klidnější a vyrovnanější, připravený čelit událostem, které nový den přinese. Nechal si ušít několik volných obleků v čínském stylu a dva dal zhotovit pro Troth, aby nemusela nosit každý den totéž. Troth se každé ráno vyplížila z domu tiše jako kočka, zjevně lhostejná k tomu, jestli se k ní Kyle připojí nebo ne. Když s ní necvičil, z legrace se ji po odchodu z domu snažil stopovat nebo ji hledal v zahradě, protože měnila místo cvičení podle počasí a nálady. Dnes ráno už byla na cestě ven, když vyhlédl z okna, takže ji musel jít hledat.
Většinou odhadl, kam půjde, proto ho nepřekvapilo, že ji našel pod skupinkou ovocných stromů ve vzdáleném cípu zahrady. S kvetoucími stromy a svěžím jarním vzduchem byl nevelký sad neodolatelným místem, kde každý závan vánku snášel na trávu jemné okvětní lístky. Na kraji sadu se Kyle s tlukoucím srdcem zastavil a mezi větvemi pozoroval Trothiny vznešené pohyby v záplavě ranních slunečních paprsků. Nikdo se jí nevyrovnal ani v Číně ani v Evropě ani v obou Amerikách. Dnes ráno měla rozpuštěné vlasy, které jí v černé záplavě vlály kolem ramen podle toho, jak v rozkvetle vonícím vzduchu měnila pozice chi. Otočila se a uviděla ho. S vřelým úsměvem, jaký u ní už týdny neviděl, ho vybídla, aby se k ní připojil. Lehce vplul do rytmu tai chi a představoval si, jak do něj ze země proudí energie. Pocítil v duši hojivý klid. Přestože zanedlouho bude muset začít cvičit sám, v představách Troth zůstane navždycky s ním. Když si procvičili tři pozice, Troth zvedla spadlou větev a ulámala postranní krátké výhonky. „Teď, když už jste silnější, můžeme zkusit zápasit. Viděl jste někdy boj s holemi?" „Ve stylu wing chun ne, ale v Anglii jsem viděl utkání s obušky a pak ještě indiánský boj." Kyle si připravil jednu větev pro sebe. „Tyhle větve se ale lehce zlomí." „Bambus by byl lepší, ale nevadí - nemusíme zápasit s velkou silou." Sotva měl Kyle zbraň připravenou, Troth udeřila holí do země a zároveň úder využila k tomu, aby na Kylea mohla zaútočit. Jen taktak ji stačil odrazit a smést její větev na stranu. Začali spolu v rychlém, hravém tempu zápasit. Zkoušeli výpady a odráželi útoky protivníka, ztížené tím, že větve nebyly hladké. Kyle nechtěl Troth uhodit, ale ona zábrany neměla a zasadila mu několik bolestivých ran. Přesto nebojovala z plných sil - kdyby chtěla, dokázala by ho poranit mnohem vážněji.
Když Kyle zjistil, jak obratně ho Troth odráží, začal útočit odvážněji. Jednou prudkou ranou ji přinutil vyskočit na nízkou spodní větev stromu a na zem se snesla záplava voňavých květů. „Výborně! Učil jste se snad jako dítě bojovat s obuškem?" Zavrtěl hlavou. „Ne, ale v Londýně jsem chodil na hodiny šermu k jednomu z nejlepších šermířů. Není to totéž, ale trochu se to zápasu s holemi přece jenom podobá." Troth s teatrálním pokřikem seskočila ze stromu, hůl bojovně nastavenou. Kyle znovu zaútočil a byl odměněn prudkým střetnutím praskajících holí. Troth se žalostně podívala na zbytek větve, kterou držela v rukou. „Konec zápasu." Kyle odhodil svoji zlomenou zbraň, ale nechtělo se mu ještě končit, protože společné cvičení je oba zjevně těšilo. „Možná bychom mohli zkusit pozici spojených rukou." „Dobře." Troth zvedla ruce a Kyle se o ně opřel. Pomalu začala rukama opisovat ve vzduchu kruhy a Kyle se snažil nepouštět. Předávala mu Troth energii jemně prosycenou svojí příchutí? Nebo byl jen v zajetí jejích hnědých očí a ohebného pružného těla? Proudilo mezi nimi opravdu jen chi? Přitažlivost, jež v Kyleovi týdny pozvolna narůstala, ho dnes ráno zasáhla jako povodeň. Troth se záludně usmívala a zrychlila tempo, přidala práci nohou a obratně ustupovala dozadu nebo do stran. Několikrát Kyleovi málem unikla, ale pokaždé se mu podařilo srovnat s ní krok. „Jde vám to čím dál lépe," pochválila ho zadýchaně. „Možná bych mohla zkusit dostat vás na zem. Tráva je měkká, neublížil byste si." „Vy jste si nějak sebejistá!" ušklíbl se. „Poslužte si, ukažte, co umíte." Troth pokračovala dál, různě přenášela váhu a najednou se nečekaně zahákla svojí nohou za Kyleovu a srazila ho k zemi. Trávník byl měkký, přesně jak předpovídala. Kyle vyskočil na nohy a znovu se jí přilepil na ruce.
„Jestli budu poctivě cvičit, za pár let vám to možná budu umět oplatit." Radost jí zmizela z očí. „Mnoho dní už vám na učení nezbývá, můj pane. Abych byla přesnější, jen dvacet jedna." Proč mu to sakra neustále připomíná? Podrážděně strčil Troth do pravé ruky. Bez větší námahy se mu postavila, ale Kyle jí podtrhl nohu a poslal ji na zem. Jak padala, chňapla po něm, cukla a stáhla ho s sebou, takže se složitě propletení svalili na trávník, Troth zpola na Kyleovi. Rozesmála se, obličej jen několik centimetrů od něj. „Učíte se rychle, můj pane. Připomněl jste mi, že vás nesmím podceňovat." Na tváři ho zašimraly její hedvábné vlasy a na prsou cítil její ňadra, lákavá jako hříšná jablka z ráje. Střetli se pohledem, lehkost se vytratila a oni zůstali v moci základních lidských emocí. Měl by ji odstrčit a vstát, nevšímat si toho, co zachytil v jejím pohledu. Místo toho ochraptěle zašeptal: „Přeceňujete mě, jestli si myslíte, že tomuhle pokušení dokáži odolat." Přitáhl si k sobě její hlavu a políbil ji. Naposledy to bylo dávno, tak dávno... Pootevřela ústa a dotkla se ho jazykem. Reagoval jako vyhladovělý člověk, jemuž nabídli nebeskou manu. Jak mohl zapomenout na tu divokou sílu, která je spojovala? Objal ji kolem pasu a pevněji k sobě přitiskl. „Panebože, Mei-lian, strašně po tobě toužím. Dotýkat se tě, držet tě, milovat tě." „A...a co chi?" vydechla omámeně. „Nechceme přece riskovat, že vzplaneme neuhasitelným plamenem." „Už se stalo." Kyle s bušícím srdcem překulil Troth na záda a políbil saténovou křivku jejího hrdla. Vklouzla mu rukama pod volnou tuniku a hladila jeho holou kůži, která jako by ji elektrizovala. Nesměle mu přejížděla po zádech. Kyle jí mezitím vyhrnul tuniku a obnažil ňadra. Sklouzl ústy k bradavce a jemně ji laskal. Troth se k němu přitiskla a blaženě zavzdychala.
Po téměř ročním půstu se jí nemohl nabažit. Její světlá hebká pleť chutnala slaně, ale pro Kyleovy chuťové buňky to byl ten nejlahodnější vjem. Pomaličku jí uvolnil a stáhl kalhoty. Vlahý vánek zasypával její nahé tělo drobnými okvětními lístky, zatímco Kyle vášnivými polibky. Postupoval směrem k břichu, pak jí jediným pohybem vklouzl mezi nohy a znovu odhaloval nejtajnější ženská místa, která do nekonečna obdivoval ústy i jazykem. Tiše zasténala pod příjemně důvěrným dotykem, přitiskla se ke Kyleovým bokům, prsty jí samy vjely do jeho vlasů, nabité nezkrotnou milostnou silou. „Och, Kyle, Kyle!" Její vášeň v něm probudila neuhasitelný žár, který ho nutil tisíckrát jí oplatit její náklonnost. Ať tohle nikdy neskončí, ta nekonečná slast, divoké výkřiky rozléhající se mezi stromy, jedna extáze, druhá, třetí... Troth zasténala: „Dost. Panebože, dost nebo umřu." Kyle položil Troth hlavu na břicho, prudce oddechoval a vdechoval opojnou vůni milostných šťáv. Mazlivě ho hladila po vlasech. Když se jí zklidnil dech, zašeptala: „Pojďte ke mně, můj pane," a jemně ho zatahala za vlasy. „Moje jin vás potřebuje." Rychle se svlékl a svěží jarní vzduch ho příjemně chladil. Měla pravdu, teprve v jejím těle naplněném ženskostí si připadal celý. Jin a jang, splynutí těla a duše vyjádřené divokými prudkými pohyby a pak náhlou vypjatou nehybností. Stoupali spolu výš a výš, až. Troth znovu dosáhla uspokojení a on se ocitl na opojném vrcholu blaha s ní. Pak slastný okamžik pominul a zanechal mu jenom příjemný pocit po těle a podmanivou ženu v náručí. Unavení vášní, oddali se něžnému pravidelnému rytmu připomínajícímu příliv, jejich dech splynul, tep se sjednotil. Kyle byl na pokraji vyčerpání, ale ještě naposledy se k Troth sklonil, aby do sebe nasál chuť jejích úst. „V tomhle jste opravdový mistr, můj pane," šeptala do jeho rtů, zatímco smyslně nadzvedla boky a dráždivě ho sevřela vnitřními svaly.
Zachvěl se a v posledním milostném vypětí do ní uvolnil své dlouho zadržované semeno. Zpola ochromen, zpola překvapen tím, co udělal, se odtáhl a cítil, jak ho zaplavuje zlost, že se nedokázal ovládnout. „Sakra!" vydechl, přetočil se na záda a pevně Troth objímal, jako by ji objetím chtěl ochránit před svou nepozorností. „Omlouvám se, Troth. To jsem nechtěl." Jeho slova na ni zapůsobila jako ledová sprcha: radostný žár proměnila ve vyhaslý popel. Jak mohla být tak naivní; mělo ji napadnout, že touží jen po jejím těle a ne po ní. „Jistě. Pochybil jste. Milování s konkubínou nesouvisí s touhou zplodit s někým dítě." „Nic takového jsem neřekl." Položil si Trothinu hlavu na rameno, jako by něžný dotyk mohl zmírnit tvrdost jeho slov. „Navíc tady jde o něco jiného: člověk nemůže bezstarostně zplodit dítě se ženou, která s ním žádné děti mít nechce." Troth se vytrhla z. jeho sevření, posadila se a oči jí zlostně planuly. „Och, jaké dilema, kdybyste se musel rozhodovat, zda se budete hlásit k dítěti ženy, již nemilujete, nebo připustíte, že jste zprznil váš urozený rod. Ale nemusíte se bát - neotěhotněla jsem ve Feng-tangu a pravděpodobně neotěhotním ani teď. Vaše dědictví bude od bastarda uchráněno." Posadil se, opřel se jednou rukou o zem a pozoroval ji, jako by měl před sebou zapálenou dělovou kouli. „Vážně si myslíte, že jsem tak netolerantní, že bych zavrhl vlastní dítě jen proto, že má smíšenou krev?" Sklopila oči a věděla, že je k němu nespravedlivá. „Nemyslím si o vás, že jste netolerantní." Naopak, byl to ten nejupřímnější muž. jakého kdy poznala, ale tolerance nemohla odstranit překážku, která mezi nimi stála. „Touha nemá smysl - je nebezpečná - pokud nemá pevný základ." Pokud v ní chybí láska. Ale mohli teď, když podlehli
vášni, žít vedle sebe pod jednou střechou? To bylo vyloučené. Řešení se nabízelo jen jedno. Troth s bolestí v srdci, ale odhodlaně Kyleovi oznámila: „Je čas, abych odešla." Překvapeně zamrkal. Nechtěl rozumět pravému významu jejích slov. Navrhl: „Zítra můžeme vyrazit do Skotska." Ve tváři mu nervózně cukal sval. „Ještě neuběhl rok a den." „Naše zasnoubení... byla jen společenská výmluva. Není důvod, abychom se dál trápili, když nejsme manželé a nikdy nebudeme. Doba našeho zasnoubení vyprší, ať budeme spolu, nebo každý sám. Když se naše cesty rozejdou hned, bude to pro nás jednodušší." Troth vstala, aby nepodlehla pokušení znovu se ho dotknout. „Ať už s vaším souhlasem, nebo bez něho, odejdu hned, Kyle." Kyle seděl nahý, zalitý slunečními paprsky na trávě, nehybný jako řecká socha, jen pevně zatínal a rozvíral pěst. Nakonec ze sebe vypravil: „Vezměte si cestovní kočár - pojede se vám pohodlněji. A kdybyste se rozhodla vrátit, kočí vás ochotně zaveze zpátky." „Já se nevrátím, můj pane," řekla tiše. „K čemu by to bylo?" Oblékla se, zapletla si vlasy a napadlo ji, jestli by se chovali stejně neuváženě, kdyby si je nechala ve střízlivém copu, místo aby kolem ní rozpuštěné volně vlály. Ne, nechali se strhnout hravostí, s kterou spolu zápasili. Kyle také vstal a oblékal se, ale ruce ho při navlékání jednoduchých kusů oděvu odmítaly poslouchat. „Napíšete mi občas? Alespoň takový vztah bychom mohli udržovat." „Možná. Nejdřív se ale potřebuji dostat pryč. Někam hodně daleko." Troth si stoupla na špičky a políbila Kylea na tvář směšně neutrální dotek po horečnaté vášni, která je ještě před chvílí spojovala. „Jsem ráda, že jsem měla možnost vás poznat, můj pane." Uchopil ji za ruku a políbil ji. „A já vás. Já... přál bych si, aby všechno bylo jinak." „Já taky," řekla Troth smutně. „Já taky."
V cestovním kočáře bude jako hlemýžď, který si také vozí všechen drahocenný majetek s sebou. Sbalená byla za pár minut. S klidem se rozloučila se služebnictvem, které znala, jako by její odjezd byl naplánovaný dlouho dopředu. Komorná Bessy a majordomus Hawking se na ni mlčky vyčítavě dívali. Troth přemýšlela, nakolik dokázali odhadnout situaci, která mezi ní a Kyleem nastala. Než vykročila ke kočáru, uvědomila si, že má na prstě Kyleův prstýnek. Stáhla ho z ruky a položila na toaletní stolek. Potom odložila náramek, který dostala od Meriel. Na rodinný šperk, jenž dostala do opatrování, ztratila nárok, protože už do rodiny Renbournových nepatřila. Vlastně do ní nepatřila nikdy. Prstýnek ležel uprostřed náramku a dohromady s ním tvořil dva soustředné kruhy připomínající letokruhy na stromě. Troth se bez hněvu otočila a naposledy vyšla z pokoje.
Kapitola 37
Jsou chvíle, kdy se člověk potřebuje napít, a Kyle takovou chvíli právě prožíval. Vyprovodil Troth se vší důstojností, dal jí hotovost na cestu a šek do své banky v Edinburghu, aby neměla nouzi, než vyřídí ostatní vyrovnání. Také Troth zachovala tvář a měla neproniknutelný výraz jako pravá dáma. Koneckonců, oba věděli, že ta chvíle jednou přijde... Jenom nastala nečekaně brzy. Rozloučila se kývnutím hlavy a nastoupila do cestovního kočáru. Odmítla nabídku komorné, že ji bude na cestě doprovázet; byla zvyklá starat se sama o sebe. Společnost jí dělalo jenom kotě uvelebené v košíku s víkem. Než za ní sluha zabouchl dvířka, Kyle si ještě honem vryl do paměti její klidnou, vyrovnanou tvář. Nemohl uvěřit, že před necelými čtyřiadvaceti hodinami spočívali v důvěrném objetí. Když kočár zmizel z dohledu za první zatáčkou nové klikaté příjezdové cesty, Kyle se šel podívat do Trothina pokoje. Dokud v něm Troth bydlela, nikdy do něj nevkročil, ale nepřekvapilo ho, že ložnice vypadá jinak, než si pamatoval z doby před sedmi lety. Nábytek byl přestavěný i obrazy a ozdobné předměty se změnily. Místnost působila příjemným dojmem, ale byla mrazivě prázdná. Všechny Trothiny věci ujížděly v kočáru po silnici směrem na sever. Kromě prstýnku a náramku tu nezbyla jediná
stopa, že tu Troth žila. Kroužky ležely jeden uvnitř druhého se zlověstnou neodvolatelností. Kyle si osedlal Nelsona a tryskem se pustil přes kopce. Když se on i kůň unavili cvalem, zastavili se na návštěvě u nájemců půdy a Kyle jako správný domácí kontroloval průběh jarní výsadby. Když byl mladší, nenáviděl podobné povinnosti, protože mu nepřímo připomínaly, že je s panstvím navždycky spoután. Zvláštní, že teď ho ta samá práce bavila, přestože Dominikovo nadšení pro farmaření mu chybělo. Dřív byl pouze svědomitý správce rodinného majetku. Teď ho najednou uspokojovalo, když mohl sledovat věčný koloběh přírody. Vyřizování písemností a psaní dopisů ho zaměstnalo až do večeře. S kamennou tváří se v osamělém přepychu najedl. Potom se odebral do pracovny, aby si odpočinul, ale v podstatě se rozhodl, že se pořádně opije. Ne rychle - to by nemělo úroveň. Pozvolné nenápadné snižování hladiny brandy v karafě mu pomůže příjemně překlenout dobu, která zbývala, až bude čas odejít do ložnice, pokud možno vlastními silami, a uložit se ke spánku. Možná by měl zajet do Londýna. Tam se nabízela spousta rozptýlení: bujará zábava, přátelé, s nimiž se léta neviděl, příležitost znovu si promluvit s otcem. Vdavek chtivé slečny a jejich ambiciózní matky by okamžitě radostně zajásaly, kdyby se ve společnosti objevil budoucí hrabě Wrexham. Kyle se při té představě otřásl. Bude lepší, když se Londýnu během společenské sezony vyhne. Naléval si čtvrtou skleničku brandy, když zaslechl ze vstupní haly nejasné hlasy. Hawking a ještě někdo. Nejspíš posel. Potom se dveře do pracovny otevřely, objevil se v nich Kyleův bratr v cestovních šatech a tvářil se, jako by spolu ani ne před hodinou povečeřeli. „Výborně. Jedna nebo dvě sklenky brandy přijdou vhod, příjemně člověka zahřejí. Mám za sebou dlouhou cestu."
Kyle na Dominika nevěřícně zíral. Že by už byl tak opilý a měl halucinace? „Sakra, co ty tady děláš?" „Projíždím kolem, tak mě napadlo, že bych mohl na Dornleighu přespat." Dom si nalil do sklenice brandy a uvelebil se v křesle naproti Kyleovi. „Dornleigh není po cestě ze Shropshire žádným směrem, kam by ses mohl chtít vydat." „Dobře, tak jsem si to vymyslel," přiznal se Dom pokorně. Do místnosti vešel sluha a na podnosu nesl večeři. Dom mu poručil, aby tác položil na stolek u zdi, a pak ho požádal, aby rozdělal v krbu oheň. Kyle počkal, až sluha splní příkazy, a úsečně prohlásil: „Posluž si, jako bys byl doma." „No, dlouho jsem tady doma byl a jestli má služebnictvo potíže uposlechnout moje příkazy, vždycky mohu předstírat, že jsem ty. Ačkoli to musíš ještě trochu přibrat. Teď nás pořád ještě dokáží snadno rozeznat." Dominik natáhl nohy ke krbu. „Taky by sis měl dopřávat víc pohodlí, jako například zapálit si občas krb - večer bývá chladno." „Po brandy ne." „Aha." Dominik odložil skleničku s brandy a vzal si sendvič z opečeného chleba a silných plátků šunky a k němu pivo. „Co se stalo, Kyle? Od včerejšího rána mám pocit, jako by mě někdo zmlátil. Já jsem v pořádku, tak musí být něco s tebou." Kyle si povzdechl. „Jak to děláš, že vždycky poznáš, když se něco stane?" „Ty to umíš taky. Kromě toho, že jsme dvojčata, myslím, že jsme oba zdědili po matce něco jako jasnozřivost. Pamatuješ na ten ošklivý pád, který jsem měl při lovu ve Shires? Taky jsi to hned poznal a během dvou dnů jsi byl u mě a strašil u mojí postele." Kyle si na tu nehodu živě pamatoval i na nesnesitelný strach, který cítil, když jeho bratr bojoval u Waterloo a ve dnech po rozhodující bitvě v boji chyběl. Silné podvědomí o tom druhém bylo zápornou stránkou jejich těsného sourozeneckého vztahu.
Dominik zvážněl a řekl: „Věděl jsem. že se ti v Číně něco strašného stalo. Já... já jsem nemohl uvěřil, že jsi mrtvý, ale myslel jsem si, že se jen snažím sám sebe oklamat, protože ten hrozný strach dlouho neustupoval. I když je pravda, že potom, co tě pustili z vězení, se mi ulevilo, ale stísněného pocitu jsem se úplně nezbavil nikdy. Napadlo mě, jestli se tvoje duše neocitla v očistci." Ztišil hlas do pouhého šepotu. „Ten pocit mám stále." Dominikova poslední věta visela ve vzduchu jako nevyřčená otázka. Nemělo cenu se vymlouvat. „Troth dnes ráno odjela do Skotska." „Na jak dlouho?" „Už se nevrátí. Navždycky." Dominik se na Kylea koutkem oka podíval. „Proto ta karafa brandy." „Neměli jsme v úmyslu spolu žít, proto jsme na veřejnosti oznámili, že jsme se v Číně pouze zasnoubili. Zdůvodnili jsme to tím, že jsem chtěl Troth pomoct, aby se dostala do Evropy. Rok a den téměř uplynul, není se co divit, že odjela." Dominik se nenechal ošálit. „Na člověka, který se nechtěl ženit, konzumuješ po odchodu své ,nemanželky' poměrně velké množství brandy." Kyle zavřel oči a krev na spáncích mu viditelně tepala. „Já jsem ji měl velice rád. Chybí mi." „Takže to ukončila ona? Zvláštní. Měl jsem dojem, že tě má víc než ráda." „Mít někoho rád pro uzavření manželství nestačí." Sendvič zmizel a Dominik se vrátil k brandy. „Chceš abych to z tebe tahal slovo po slově, Kyle? Já mám čas, když na to přijde, ale myslím, že by bylo lepší, kdybys mi prozradil sám, co se vlastně stalo." Kyle upíral pohled do ohně a vychutnával sálající teplo. Dokud Dominik nepřišel, neuvědomil si, že mu je zima. „Bylo to těžké, pro mě i pro Troth. Jak řekla, byli jsme víc
než milenci, ale nebyli jsme opravdoví partneři. Nejsem rád, že odjela, ale bylo to jediné správné řešení. Většinu života trpěla tím, že nikoho nemá a nikam nepatří. Zaslouží si najít muže, pro kterého bude středem světa." „A ty bys to nedokázal?" „Miloval jsem takhle už jednou. Nejsem schopen to prožívat znovu." „Dovol, abych si ujasnil, jestli tě dobře chápu. Ty tvrdíš, že Troth nemiluješ a nejsi schopen milovat. Přesto tě ničí, že od tebe odešla. To podle tebe není láska?" „Ne taková láska, jakou jsem cítil ke Konstancii." Kyle zavřel oči a začal vzpomínat. ..Nikdy jsem to nikomu neřekl, ani tobě ne, ale já se s Konstancií těsně před tím, než umřela, ve Španělsku oženil. Část mého já pak umřela s ní. Nikdy už nedokáži nikoho milovat tak, jako jsem miloval ji." Místo toho, aby Dominik projevil patřičný soucit, prohlásil: „Samozřejmě že to nedokážeš. To, co jsi k ní cítil, se nedá opakovat, ať už jsi na ní obdivoval cokoliv. Navíc Konstancie byla tvoje první láska a nejspíš životní láska. Ale to, že jsi ji ztratil, neznamená, že nemůžeš milovat vůbec. Můžeš milovat jinak, ale neméně silně." „Nikdy jsem po nikom jiném netoužil, nejsem přelétavý typ," poučil Dominika Kyle. „Dokud jsem nepoznal Meriel, nevěděl jsem. co je to být opravdu zamilovaný, ale stačil jsem posbírat dostatek zkušeností, abych věděl, že každý vztah je jiný. Děkuji Bohu. že jsem o žádnou lásku nikdy nepřišel. A už vůbec si nedovedu představit, že by se něco stalo Meriel..." Na Dominikové tváři se usadil stín. „Raději o tom nemluvme. Chtěl jsem jenom říct, že láska není cit, který vyčerpáš, jakmile ho jednou prožiješ. Způsob, jakým jsi miloval Konstancii, dokazuje, že jsi schopen nesmírně silného citu. Třeba Troth tak trochu miluješ a časem bys ji miloval ještě víc." Kyle otevřel ústa, aby to popřel, ale zarazil se. „Co si představuješ pod slovem ,milovat'?" „Ty nemáš rád jednoduché otázky, viď?" Dominik zamyšleně
vychrstl posledních několik kapek brandy do ohně. kde okamžitě vzplanuly modrým plamenem. ,,Pro mě znamená vášeň, která se rodí z romantické lásky a léty zraje, což jsem si, když jsem se s Meriel seznámil, nedokázal vůbec představit. Ale i další věci. Přátelství. Vzájemnou důvěru. Vyprávění si. Neklid, když ji delší dobu nevidím. Něhu v srdci, když na ni pomyslím." Další modré plameny v krbu. „Vím, že bych za ni bez váhání dal život, jen abych ji zachránil." Kyle o Dominikově výčtu přemýšlel. Vášeň? Ta mezi ním a Troth rozhodně nechyběla. Přátelství a schopnost povídat si také ne. A jen Bůh věděl, jak je nervózní z toho, že je pryč. Něhu a potřebu ji ochraňovat cítil od chvíle, kdy ji poznal. Neváhal by ani, kdyby měl kvůli ní obětovat život, protože ona pro něj udělala totéž. Riskovala, aby ho mohla navštívit ve vězení, a snažila se mu pomoct uprchnout, přestože věděla, že nemá šanci na úspěch. Přesto všechno byl jeho vztah ke Konstancii mnohem hlubší a vřelejší. „Neznamená láska ještě něco víc?" „Znamená. Ale to už slovy nedokáži popsat," řekl Dominik pomalu. „Snad ještě mohu dodat, že jsem dal Meriel celé své srdce. Ale je zvláštní, že když se narodil Filip, zjistil jsem, že v něm mám spoustu místa, aby se tam vešel i on a samozřejmě Gwynne taky. Jestli budeme mít další dítě, vím, že najdu dost lásky i pro něj." „Dokážeš milovat lépe než já." „Zase až. tak moc se nelišíme. Kyle. Myslím jen, že ty se lásce bráníš - možná je to tím, že když jsme byli děti, měl jsi to v mnohém těžší. Ale dávat můžeš stejně jako já a na oplátku dostávat." Dominik se zamračil na plameny v krbu. „Myslíš, že by si Konstancie přála, abys kvůli ní až do smrti truchlil?" „To určitě ne - byla velkorysá žena a její poslední slova byla, že se mám dívat dopředu a žít dál. Jenže vědomí, že by nic nenamítala, neznamená, že se moje srdce dokáže přizpůsobit."
„Žil jsi s Konstancií spoustu let. Když jste se poprvé potkali, měl jsi pocit, že, kdybys ji ztratil, nebudeš už schopen nikoho milovat?" „Já nevím." Kýle se zamračil. „Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel. Nejspíš neměl." Dominik mlčel a nechával svá slova působit. Kyle se pokoušel srovnat, co cítil k Troth a co ke Konstancii během prvního roku jejich známosti, ale nedařilo se mu to. Při vzpomínce na Konstancii nedokázal určit, jestli se jejich počáteční vztah po deseti letech soužití změnil. Dokázal si vybavit jen silnou, hlubokou lásku, kterou cítil na konci. Podle Dominika nemělo cenu, aby Kyle svůj vztah k těmto dvěma ženám porovnával. „Ty tvrdíš, že bych časem možná miloval Troth stejně, jako jsem miloval Konstancii. I kdybys měl pravdu, pořád je tu ještě Trothino přání. To ona se rozhodla odejít." „Dobře, vezměme v úvahu její přání. Po čem Troth touží ze všeho nejvíc?" „Po přijetí ve společnosti," odpověděl bez zaváhání Kyle. „Po tom, aby někam patřila, což se jí tady nesplnilo. Ani ne týden po našem příjezdu na Dornleigh vyslechla rozhovor mezi mnou a Wrexhamem, během kterého jsme probírali jeho úzkoprsé názory na smíšené manželství. Půl hodiny nato byla pryč. Dohonil jsem ji a podařilo se mi ji přesvědčit, aby se vrátila, ale myslím, že ta příhoda přispěla k tomu, že se definitivně rozhodla náš vztah ukončit." „Takže Troth plná ran a šrámů, alespoň metaforicky, pokud ne fyzicky, dospěla k názoru, že je nejvyšší čas odejít. Ovšem jestli je jí stejně mizerně jako tobě, možná by stálo za to, udělat poslední pokus. Láska člověku málokdy spadne do klína, aniž by se snažil. Obvykle o ni člověk musí tvrdě bojovat." Kyle zaváhal: „Nevím, jestli mám odvahu něco zkoušet a riskovat porážku." „Byla by porážka horší než věčné pochybnosti o tom, jestli
sis ji měl vzít nebo ne? Troth za pokus stojí. Je to výjimečná osobnost." „To říkáš o každé." „Zásah. Každý je svým způsobem jedinečný, ale o některých lidech to platí víc než o jiných. Ženu, jako je Troth, už nenajdeš." Kyle to věděl, ale přece ji u sebe nemohl držet násilím. „Ptal ses, na čem Troth nejvíc záleží. Na čem nejvíc záleží tobě, Dome?" „Abych žil ještě alespoň padesát let tak, jak žiji teď," prohlásil bez zaváhání Dominik. „Meriel, děti, jednou vnuci a k tomu vědomí, že jsem jako správce pozemků a smírčí soudce lidem ve Warfieldu a Shropshire užitečný. Já jsem rozený venkovský šlechtic, Kyle. Ty máš dobrodružnější povahu, ale tu můžeš uplatnit v politice. Zkus prosazovat to, co považuješ za správné, v širším měřítku." Bratr ho dobře znal - místo ve Sněmovně lordů a možnost podílet se na formování dějin rodné země Kylea odjakživa přitahovalo. „Pamatuješ, jak jsem ti slíbil, že ti dám bradshawské panství, když si se mnou vyměníš místo?" „Na takové věci se nezapomíná, protože tvůj bláznivý nápad změnil celý můj život." „Stejně jsem ti chtěl Bradshaw darovat. Naplánoval jsem to tak proto, že to byl jediný majetek, který patřil jenom mně." Dominik nadzvedl obočí. „Jako kluk jsem pořád čekal, kdy už na mě ten druhořadý zámek převedeš, ale když jsme se pohádali, myslel jsem si, že sis to rozmyslel. Jestli jsi mi hodlal Bradshaw přepustit odjakživa, proč jsi to neudělal dřív, proč jsi mě nechal, abych se celou věčnost nudil v Londýně?" Kyle se nepatrně usmál. „Myslel jsem si, že využiješ volnost k tomu, abys podnikl něco zajímavého. Například se jel podívat do Číny." Dominik se zasmál. „To byl tvůj sen, ne můj. Stejně je zvláštní, že jsem ti tolik let záviděl, že ses narodil jako
první. Ale vlastně jsem měl štěstí. Do mě nevkládali tolik nadějí, takže jsem nebyl pod tak velkým tlakem jako ty." Hrabě Wrexham pečlivě sledoval studijní výsledky a chování budoucího dědice a osobně ho trestal bičem, když syn neplnil otcova očekávání. Kyle tresty snášel se stoickým klidem, ale stálo ho to značné sebezapření. Někdy byl pyšný na to, že se otcův hněv soustředí na něj a Dominik díky němu unikne pozornosti. Později zmoudřel, s povinnostmi se smířil a svědomitě je plnil. Dominik zamyšleně poznamenal: „Někdy přemýšlím o tom, kdybych se narodil jako první já, jestli bych byl jako ty a naopak. Chci říct, jestli bych byl já to zodpovědné dvojče a ty ten vzdorovitý rebelant. Nebo bychom měli stejnou povahu, i kdybychom se narodili v opačném pořadí?" „Co já vím. Jestli o tom budu moc přemýšlet, začne mě co nevidět bolet hlava." „Hlava tě bude bolet z brandy." Dominik vstal a potlačil zívnutí. „Mě přemýšlení krásně uspává. Dobrou noc. Uvidíme se ráno." „Jsem rád, žes přijel," řekl Kyle tiše. Dominik zlehka poplácal Kylea po rameni. „Taky by tě mohla bolet hlava z toho věčného přemýšlení o Troth. Zkus si odpovědět jen na jednu jednoduchou otázku - je ti lépe bez ní nebo s ní?" Když Dominik odešel, Kyle odložil sklenku s brandy. Utápění žalu v alkoholu ho přestalo lákat. Dominikova poslední rada mu příliš nepomohla. Jemu mohlo být lépe s Troth než bez ní, ale co to bylo platné, když obráceně to neplatilo. Jaký byl první rok s Konstancií? Plný erotického opojení, a nejenom proto, že byl panic a ona zkušená kurtizána, která uměla muže uspokojit. V jejich milování byl přítomen cit, který převyšovat fyzické požitky, i když Kyleovi trvalo několik let, než si uvědomil, jak hluboce Konstancii miluje. Dominik měl pravdu, když tvrdil, že nelze srovnávat zralou lásku, kterou Kýle prožil s Konstancií, s bouřlivými city, které
cítil k Troth. S Konstancií prožíval klid a hluboké porozumění. Po Troth toužil, ačkoliv se domníval, že už nikdy po žádné ženě toužit nedokáže. Ale základem jejich vztahu nebyl vyrovnaný klid, jenom uspokojování nenasytné touhy, které Kyle odmítal podlehnout, protože se bál, že by je oba mohla zničit. Brzy by sebou začal pohrdat za to, že podléhá vlastní slabosti, a Troth by jím pohrdala za to, že se bez ní nedokáže obejít. Takový vztah přece neměl s láskou nic společného. Ale kdyby teď ještě jednou pečlivě neuvážil všechna možná řešení, do smrti by si to vyčítal. Kromě toho ji chtěl - chtěl ji víc než cokoliv jiného na světě. Získat ji zpátky nebude jednoduché: možná to už ani nepůjde. Kyleova sklíčenost a pocit slabosti se najednou rozplynuly. Možná je to jeho vina. že Troth odešla. Vyhnal ji tím. jak se k ní choval. Existoval jen jeden způsob, jak zjistit pravdu.
Kapitola 38
Melrose skotské hranice ,,Vrátila jsem se domů, tati." Troth se nahlas smála a vítr jí nadouval kabát, až jí vlál jako tmavý prapor, zatímco neúnavně prozkoumávala trosky dryburghského opatství. Vědomí, že se jí podařilo splnit slib, který dala otci na jeho hrobě, jí přinášelo hluboké uspokojení. Opatství patřilo k místům, o kterých jí otec od dětství vyprávěl, teď ho téměř cítila vedle sebe. Neustálé bitvy mezi Skoty a Angličany připravily kostel a okolní budovy o střechy a nadělaly z nich otlučené ruiny, mezi nimiž se pásly ovce, které zarovnávaly trávu na sametově hebký koberec. Troth si připadala jako hrdinka z gotického románu, jaké četla na Warfieldu. Uprostřed zbořených zdí se určitě schovává ničema, který číhá na příležitost, aby mohl přepadnout nevinnou pannu. V poslední chvíli, pár okamžiků před tím, než zlosyn zaútočí, objeví se její zachránce a dokáže jí svou lásku v nelítostném mužném souboji. Troth samozřejmě nebyla nevinná panna a byla schopná si se zlosynem i bez cizí pomoci velice dobře poradit, ale představa, že ji zachraňuje pohledný hrdina, navíc muž jejího srdce, měla své romantické kouzlo. Uctivě se zastavila před hrobem sira Waltera Scotta, který žil nedaleko a vloni tu byl pochován. Otec se jako malý chlapec se spisovatelem znal. Troth hltala Scottovy úchvatné historické
romány plné skotské lásky a dobrodružství celou zimu. Scott si vybral pro věčný odpočinek krásné místo, přestože tu chyběli padouchové i hrdinové. Nebo nechyběli? Troth rozbitým oknem zahlédla tmavě oděnou mužskou postavu, která jako by v troskách něco hledala. Muž jí trochu připomněl Kylea, ale toho jí připomínali téměř všichni muži, které cestou na sever potkala. Kyleův duch ji pronásledoval, přestože Kyle nebyl mrtvý. Kdyby tu Kyle byl, jakou roli by hrál, zlosyna nebo hrdinu? Troth se svým představám usmála a změnila směr, aby se cizinci vyhnula, protože chtěla být sama. Nestála o ničí společnost. Stačilo jí, že je ve Skotsku. Všude na sobě cítila zvědavé oči, které si prohlížely její nezvyklý vzhled, ale Skotové byli od přírody zdvořilí a jakmile uslyšeli její přízvuk, chovali se k ní vysloveně přátelsky. Troth se rozhodla, že se půjde podívat k řece, která se vinula dole pod opatstvím, vyšla z kostela - a k smrti se lekla, protože narazila do druhého návštěvníka. Panebože, byl to Kyle! Troth na něj s bušícím srdcem nevěřícně zírala. ..Můj pane?" Ustoupil o krok zpátky. „Ano, jsem to já osobně. Omlouvám se. Nechtěl jsem vás vystrašit." Troth se vzpamatovala ze snění a chladně odpověděla: „Přijel jste si vyzvednout kočár?" „Přijel jsem, abych vás viděl." Jeho upřený pohled ji znervózňoval. „Jak jste mě našel?" „Není nic těžkého sledovat kočár s rodovým erbem na dveřích, obzvlášť když. jste se kdysi zmínila o tom, že rodina vašeho otce žila nedaleko Melrose. Vystopoval jsem vás až tam a majitel hostince, kde bydlíte, mi prozradil, že jste se vydala do opatství. Rozhodl jsem se, že si sem vyrazím na výlet, je to příjemná túra." „Ale proč?" divila se Troth bezmocně. „Protože si s vámi potřebuji promluvit." Kyle klouzal
pohledem po okolí. „Chcete se už vrátit do Melrose nebo se tu ještě zdržíte?" „Dnes jsem toho viděla už dost." Stejně by žádné další památky nevnímala, když se tu objevil. Kyle Troth nabídl rámě a Troth bez přemýšlení přijala, protože v hloubi duše měla z Kyleovy přítomnosti radost. Kus cesty šli mlčky, ale po chvíli se Kyle zeptal: „Váš skotský přízvuk je mnohem výraznější než dřív. Splnila tahle země vaše očekávání?" „Ano, rozhodně ano." Troth zvedla hlavu a cítila na tvářích závan svěžího vzduchu. „I když jsem jen poloviční Skotka, líbí se mi zdejší chladné podnebí a věčně se měnící obloha. Je to jako... jako bych se vrátila domů. Mraky a pak zase jasno a kopce, přesně tak jsem si to představovala. Mám pocit, jako bych tu v nějakém minulém životě už žila." „Možná že je to tak." „Je vidět, že buddhismus na vás zanechal stopy." „Myslím, že ano. Věřím, že jsou místa, která vás chytí za srdce. Jako se to stalo mně, když se mi dostala do rukou ta kniha čínských kreseb a akvarelů. Věděl jsem, že v sobě nosím kus Číny a že nikdy nebudu úplně spokojený, dokud se do ní nepodívám." „Vaše nadšení mělo jednu výhodu - zbavilo vás předsudků, kterými trpí většina mužů vašeho společenského postavení." Troth se na Kylea podívala a vzpomněla si na jejich společnou cestu k Hošanovu chrámu. ..Napadlo vás někdy, že byste v Číně zůstal?" „Kdybych si mohl vybrat, stal bych se obchodníkem jako váš otec a většinu času bych trávil v Macau a v Kantonu," odpověděl zamyšleně. „Nicméně vím, že jsem vázán povinnostmi v Británii, proto mi ke spokojenosti stačí, že se mi vysněnou cestu podařilo uskutečnit." „Vy patříte k lidem, kteří neumějí být spokojení. Kdybyste to uměl, nepromarnil byste loňský rok. Když jsem vás uviděla, napadlo mě slovo ,neklidný'."
Znovu se na ni upřeně zadíval. „Loňský rok jsem nepromarnil, přestože pro mě nebyl jednoduchý." Troth se chtěla vyhnout vážnějšímu rozhovoru, proto si nadzvedla sukni a přeskočila kaluž, která na zemi zbyla po nedávném dešti. „Je zvláštní, že se téhle části Skotska říká nížina, když je mnohem hornatější než Anglie." „To je pravda, ale zdejší kopce jsou pořád zanedbatelné ve srovnání s vysočinou, kde se narodila moje matka." Kyle se podíval k zamlženému severu. „Teoreticky jsou teď Angličané a Skotové jeden národ, ale pochybuji, že to tak v praxi někdy opravdu bude." „Můj otec by s vámi určitě souhlasil." Troth sklopila zrak a přemýšlela, čím to je, že jí Dominik připadá pouze jako pohledný muž, zatímco při pohledu na Kylea, který vypadal úplně stejně, se jí podlamují kolena. „Vypátrala jste už nějaké otcovy příbuzné?" Troth se pevně držela jeho paže. „Vím, že otec měl bratra, který se jmenoval James Montgomery, ale když jsem se ptala hostinského, řekl mi, že takhle se v nejbližším okolí jmenuje pět mužů. Nevím, jestli chci pátrat dál. Možná pár dní zůstanu v Melrose a pak se vydám do Edinburghu." „Pokud chcete, pomohu vám strýce najít a pak za ním můžeme zajet na návštěvu." Troth bylo nepříjemné, že na ní Kyle tak snadno poznal strach, proto se vrátila ke své původní otázce. ..Raději mi řekněte, proč jste sem přijel. Abychom se oba začali zase trápit'.'" „To doufám ne." Kyle zaváhal. „Já... bych se chtěl zase znovu ucházet o vaši přízeň." Užasle se na něj podívala. „Vy stojíte o moji přízeň?" „Lepší pokusit se ji získat pozdě než nikdy." Trpce se usmál. „Asi dvanáct hodin po tom, co jste odjela, se objevil Dominik a v podstatě mi řekl, že pokud jde o vás, chovám se jako blázen. Přesvědčil mě, že má pravdu." Troth se sevřelo srdce. „Co to znamená?" „Stále ještě si nejsem úplně jistý, jestli vám dokáži být
manželem, jakého si zasloužíte," svěřil se jí s palčivou upřímností Kyle, „ale zároveň nechci zahodit to, co mezi námi bylo, obzvlášť pokud existuje naděje, že to časem mezi námi bude ještě hezčí." „Možná jste na to přišel příliš pozdě." Troth sklopila hlavu a chtělo se jí plakat. Milovala ho, milovala ho od samého začátku, ale už nevěřila, že by jejich vztah mohl v budoucnu fungovat. Proč za ní přijel a znovu jí dělal v srdci zmatek, když konečně pochopila, kterou cestou se musí v životě vydat? Přestože na jasný důkaz bylo ještě brzy, Troth tušila, že když se s Kyleem milovali pod rozkvetlými jabloňovými stromy, počali dítě. Už nějakou dobu se cítila jinak, ale slovy se to těžko popisovalo. Dokonce tušila, že to bude chlapec, protože hluboko v sobě cítila proudit energii jang. Měla radost, ale zároveň věděla, že nechce, aby její dítě vyrůstalo na Dornleighu s dědečkem, který pohrdá jeho smíšenou krví, a s otcem, který o jeho narození nikdy nestál. Její dítě bude vyrůstat obklopeno láskou a uznáním, i kdyby se kvůli tomu musela vrátit zpátky do Macaa. „Jak můžete vědět, že je pozdě? Vždyť jsme spolu nikdy normálně nežili, Troth. Nejprve jste předstírala, že jste muž, pak jsme v přestrojení cestovali po Číně, a když jsem se vrátil do Británie, byl jsem zmatený a domníval se, že správný džentlmen by vás poslal pryč. Nestálo by za pokus, být spolu jen tak, těšit se z přítomnosti toho druhého, aniž by nám něco komplikovalo život? Časem bychom viděli, jestli z toho něco vzejde." „Náš vztah si bez komplikací nedovedu představit." „Můžeme vynechat milování." Měkce se usmál. „Dvoření se dámě nezahrnuje postel." „Nevím, jestli bych dokázala být s vámi a nemyslet přitom na milování." Nespouštěl z ní oči. „Není to důvod, proč bychom měli takové namlouvání vyzkoušet, abychom viděli, kam povede?"
Troth si nervózně přitáhla kabát blíž k tělu. „Jaký to má smysl, pořád něco zkoušet, Kýle? Já do vašeho světa nepatřím. Nikdy do něj nebudu patřit. To se nezmění, ani kdyby proti mně váš otec nakonec nic neměl, což se s největší pravděpodobností nestane. Nedokážete být šťastný a spokojený, když budete vědět, že jste neuposlechl jeho přání." „I v Británii, stejně jako v Číně, se občas stane, že děti neposlouchají otce. Navíc, než Wrexham odjel do Londýna, prohlásil, že mít vnuky poloviční Číňany je lepší, než nemít žádné, což znamená jistou naději." „Podle vás to znamená souhlas?" zeptala se Troth kousavě. „Z jeho pohledu ano." Kyle vzal Troth za ruku a bez zastavení prošel kolem dvou klidně se pasoucích ovcí. „Wrexham zřejmě nebude ideální tchán a váš život je mu natolik cizí, že ho budou rozčilovat pro vás nepochopitelné věci, které z původem nesouvisejí. Ale pokud bychom se rozhodli, že se řádně vezmeme, ručím vám za to, že vás přijme do rodiny a bude vás chránit třeba i před samotným králem, pokud to bude nutné. Pokud jde o bratra a o sestru - ti vás už dávno považují za Renbournovou. Kdybych vás nechal odejít, sesypali by se na mě jako vosy." „To je všechno hezké, ale ještě jste mě stále nepřesvědčil." „Na to, abych vás přesvědčil, potřebuji čas, proto lidé vymysleli námluvy." Pevně jí stiskl ruku. „Troth, dejte mi čas, počkejte, dokud nevyprší naše zasnoubení. Pokud se po roce a po dni od chvíle, kdy jsme si slíbili věrnost ve Feng-tangu, rozhodneme, že náš společný život nemá budoucnost, můžeme se v klidu a bez lítosti rozejít." Troth si skousla ret. Jestli je opravdu těhotná, má vůči nenarozenému dítěti povinnost pokusit se vybudovat fungující svazek. „Dobře. Než vyprší zasnoubení." Obrátil ji k sobě, zvedl jí lehce bradu a pomalu ji políbil. V jeho polibku byla spousta vášně. Troth znovu ochutnávala příjemně teplé rty, které tak důvěrně znala.
Část jejího já toužila opřít se o to zbožňované tělo, toužila přijmout nabídku, která byla tak prostá. Ale bylo už pozdě. Kyle ustoupil o krok zpátky a zadýchaně zašeptal. „Děkuji, Troth. Vynasnažím se být vám lepším společníkem, než jakým jsem byl v poslední době." „To nebude nic těžkého." „To je pravda. V poslední době jsem byl opravdu nudný patron, sám sobě jsem si šel na nervy. Vůbec se nedivím, že jste se rozhodla odejít." Aniž by se zastavil, uchopil ji v podpaží. „Co se týče rodiny vašeho otce. Návštěva bude trochu riskantní, ale vy přece máte riskování v krvi Troth Montgomeryová. Mám se pustit do pátrání?" Troth se zhluboka nadechla. „Najděte mi je Kyle. Chci konečně poznat jediné příbuzné, které mám." Přestože k sobě stále ještě trvale nepatřili, Troth věděla, že Kyleův doprovod pro ni bude při návštěvě nových příbuzných výhodou, i kdyby jí měl jenom dodávat odvahu. Hostinec U Starého Bruce byl dostatečně velký, aby měl soukromý salonek, kde hosté jako Troth s Kyleem mohli v klidu povečeřet. Troth přinesla ze svého pokoje kotě, aby jim dělalo společnost a také gardedámu, protože Pearl Blossom milovala ležet stočená v lidském klíně, takže člověk si pečlivě rozmyslel, jestli mu stojí za to, podlehnout vášni. Kyle nic nenamítal - byl rád, že se může rozptýlit a na chvíli zapomenout na nutkavou touhu popadnout Troth do náručí a pevněji sevřít. Což by jistě nebylo vhodné, proto že Troth by hned měla důvod k ostražitosti a pochybám. Musí postupovat pomalu a opatrně, postupně si znovu získat její přátelství a důvěru, jinak ztratí poslední příležitost kterou má. Když se vrátili z prohlídky opatství, Kyle začal shromažďovat informace o rodině Trothina otce, ale s výsledky pátrání počkal, až budou po večeři. „Mluvil jsem se zdejším starostou. Myslím, že jsem objevil vašeho strýce."
Troth křečovitě sevřela šálek. „Jste si tím jist?" „Naprosto. Žije tu sice pět Jamesů Montgomeryů, ale jen jeden měl bratra jménem Hugh, který odjel do Číny, aby tam zbohatl. Od té doby, co ze Skotska odjel, ho viděli jen dvakrát, naposledy před dvaceti lety, ale stále ještě si na něj pamatují. Nebylo těžké ho v té záplavě Montgomeryů najit." Troth se naklonila dopředu. „Co ještě jste o mém strýci zjistil?" „Je učitelem, stejně jako jeho otec." „Ano! Na to jsem úplně zapomněla. Tatínek občas mluvil o tom, že jeho otec a bratr jsou učitelé." Usrkla čaj a zadívala se do dálky. „Hádám, že proto tatínkovi tolik záleželo na mém vzdělání. Sám mě učil evropské předměty i dohlížel na to, abych měla na čínský jazyk, literaturu a dějiny dobré učitele." „Skotové kladli na vzdělání odjakživa důraz. Moje matka patřila k nejsečtělejším a nejinformovanějším ženám, jaké jsem kdy znal. Podobně jako vy." Troth sklopila oči a pohladila kotě. „Bydlí strýc daleko?" „Bydlí se svojí rodinou v malém domku na kraji Melrose. Dá se tam dojít pěšky." Kyle kroužil vínem ve skleničce a modlil se, aby Trothin vzdělaný příbuzný přijal svoji exotickou neteř přátelsky, přestože okolnosti jejího narozeni byly podle britských měřítek poněkud neobvyklé. Kdyby se k ní Montgomery odmítl hlásit. Kyle by... udělal by... Nebyl si jistý, co by udělal. Škoda, že souboje byly oficiálně zakázány.
Kapitola 39
Troth, napjatá jako struna, svírala otcovu bibli a kráčela po Kyleově boku uličkou, která vedla k domku učitele Jamese Montgomeryho. „Musí to být tady." Kyle ukázal na středně velkou, kamennou a dobře udržovanou chalupu s obílenými zdmi a kočkou dřímající na zápraží. Podíval se na Troth. „Začátek je vždycky nejhorší." Troth přikývla. V ústech jí vyschlo tak, že nebyla schopná promluvit. Kyle zaklepal na železem pobité dveře. Hned se otevřely a v nich stál vysoký muž, který se přátelským hlasem zeptal: „Co si přejete?" Troth zatajila dech. Panebože, ten muž vypadal téměř jako její otec! Stejná výška, stejný podlouhlý, hubený obličej, stejné nazrzlé vlasy, teď hustě protkané stříbrem. Je asi o několik let mladší než byl otec, napadlo Troth. „Vy jste James Montgomery, bratr Huga Montgomeryho z Macaa?" Muž nadzvedl husté obočí: „Ano." Kyle uchopil Troth za ruku a postrčil ji dopředu. „Dovolte mi, abych vám představil vaši neteř, Troth Montgomeryovou, která se před nedávnem vrátila do Británie." Montgomery překvapením otevřel ústa a Troth by byla utekla, kdyby ji Kyle pevně nedržel za loket. Potom James
Montgomery učitelsky zvýšil hlas. „Matko, Jeannie je tady Hughova Troth!" Popadl ji za ruku a vtáhl ji do chalupy. Během chvilky se v jedněch dveřích objevily dvě ženy a otíraly si zamoučněné ruce do zástěr. Pohledná rusovláska ve středním věku, která musela být Montgomeryho žena, a druhá, vysoká a nápadně vzpřímená žena se sněhobílými vlasy. Na Troth začali štěkat dva psi a bělovlasá žena k Troth přistoupila. Bylo jí nejmíň osmdesát, ale prohlížela si hosta bystrým pohledem. „Dcera mýho Hugha," řekla nevěřícně. V očích se jí zračily slzy. „Jsi mu podobná, dítě." Což bylo naprosto směšné tvrzení, ale stará paní Troth objala a Troth se rozplakala. „Já - nevěděla jsem, že mám babičku," vypravila ze sebe bezmocně. Mnohokrát si v duchu představovala podobné scény, od hořkého odmítnutí až po rozpačité přijetí, ale ani ve snu ji nenapadlo, že se jí dostane tak vřelého přivítání. Babička ji odvedla k dubové lavici, aby se mohla v klidu vyplakat, a Kýle se mezitím představil jako Maxwell. Trothin strýc představil svoji ženu Jean a matku Mairead. Nakonec James Montgomery poznamenal: „Mysleli jsme, že ses utopila na lodi s Hughem. Kde jsi celá ta léta byla, dítě?" „V Kantonu," odpověděl Kyle, protože Troth stále ještě nebyla schopná slova. „Když osiřela, ujal se jí jeden čínský kupec, přítel jejího otce, a postaral se o ni." Zatímco se Troth snažila dát dohromady, jedno chlupaté psisko jí položilo packy na kolena a vlhkým čenichem jí očichávalo tvář. Troth se se smíchem a slzami v očích narovnala a hledala kapesník. Kyle jí podal svůj. Vysmrkala se a otřela si oči. „Omlouvám se za svoje chování, ale... já nečekala, že mě přivítáte s takovou radostí." „Jakpak by to přišlo, abychom nevítali dceru mýho vlastního syna?" podivila se Mairead. „Jak jsi na takovou hloupost přišla?" Troth bez okolků vysvětlovala: „Jsem poloviční Číňanka a
moji rodiče nebyli oddaní podle skotských zvyklostí." „Tvoji rodiče byli oddaní podle skotských zvyklosti a i kdyby nebyli, pořád jsi dcera mého bratra," ohradil se James. „Moji rodiče měli svatbu?" nevěřila Troth. „Jo," přikývla Mairead. „Hugh a Li-yin si slíbili věrnost podle starého skotského zvyku, před Bohem, jen oni dva. Něžně pohladila vnučku po vlasech. Troth se překvapeně zeptala: „Byl by takový sňatek platný i v Macau?" „Hughovi stačil, tak musí stačit i nám," řekla tiše Jean „Rodiče o tom nikdy nemluvili?" „Ne, nikdy mě nenapadlo se jich na to zeptat." Troth automaticky předpokládala, že Li-yin byla otcova konkubína, což v Číně znamená oficiální postavení. Sňatek ji nikdy nenapadl. Teď, když se dozvěděla, že si rodiče slíbili před Bohem věrnost, pochopila, proč o tom nikdy nemluvili. V Macau mělo spousta fan-qui čínské konkubíny a s nimi děti, ale oženit se s konkubínou pro Evropana znamenalo skandál Jednoho obchodníka kvůli tomu vyloučili z obchodní společnosti. Otec věděl, že je pro něj lepší, když své soukromí uchová v tajnosti. Říkal Li-yin „má paní", což Troth považovala za velice galantní a romantické. Když o tom přemýšlela, dospěla k závěru, že morální přesvědčení otci nedovolovalo žít v hříchu, proto se s Li-yin podle staré tradice oženil a oznámil to jenom rodině doma ve Skotsku. Nebylo nutné, aby evropská komunita v Macau věděla, že si vzal svoji milenku a udělala kolem toho skandál. „Myslím, že bychom si mohli dát trošku čaje," navrhla Jean, která zmizela do kuchyně a teď se z ní vynořila s podnosem, se sušenkami z lineckého těsta a kouřící konvicí. „Vzrušení zvyšuje chuť k jídlu." Troth nervozitou od rána nejedla, proto s radostí uvítala posilující čaj a vynikající, ještě teplé sušenky právě vyndané z trouby. Chutnaly přesně tak, jak vyprávěl otec.
Když utišila hlad, zvědavě si začala prohlížet příbuzné. „Vy vůbec nepochybujete o tom, kdo jsem, nebo kdo tvrdím, že jsem? Mám otcovu bibli, můžete se na ni podívat." Mairead mávla nad knihou rukou. „Není třeba. Jsi mu podobná, přestože jsi napůl Číňanka. Máš stejné uši, tvar obličeje i stejný pohled. Hugh věděl, jak moc jsem tě toužila vidět, proto o tobě často psal. Byl pyšný na to, že má lakové hezké a chytré děvče, a tvrdil, že se znalostí dvou jazyků se mu budeš v obchodě náramně hodit." Smutně potřásla hlavou. „Chtěla jsem, aby přijel i s rodinou na návštěvu, ale nechtěl tě na delší dobu odloučit od matky a pro ni považoval cestu za moc náročnou." Otec měl pravdu - matka by dlouhou plavbu po moři, navíc do neznámé země na severu těžko snášela, i když kvůli Hughovi by ji určitě podnikla, aby mu udělala radost. Ale otec nikdy nenutil Li-yin, aby dělala něco, co jí bylo nepříjemné. To byla dobrá vlastnost, kterou měl i Kyle. „Když jsi přijela, mohu ti konečně předat, co tu po tvém otci zbylo. Rád se toho zbavím," prohlásil James. „V poslední vůli odkázal všechno tobě, ale protože jsme si mysleli, žes utonula spolu s ním, peníze připadly rodině." „Ale vždyť po něm žádné peníze nezbyly," divila se Troth. „V době, kdy umřel, měl jen dluhy. Chenqua, kupec, který se mě po otcově smrti ujal, by přece nelhal, když mi tvrdil, že nemám ani libru!" „Pan Chenqua pravděpodobně nevěděl o Hughově evropském účtu," vysvětloval James. „Hugh posílal většinu peněz, které vydělal, do banky v Edinburghu a v Macau si nechával jen tolik, aby mohl nakupovat nové zboží. Jeho čínský přítel asi nevěděl všechno." „Nejspíš," souhlasil Kyle. „I kdyby Chenqua věděl, že Hugh má v Británii peníze, stejně by v jeho očích byla Troth nemajetná, protože ženy v Číně nemohou dědit, pravda?" Troth s úlevou přijala Kyleovo vysvětlení. Samozřejmě že to
nejspíš bylo takhle. Nedokázala si představit, že by Chenqua jednal nečestně, když čtyřicet let obchodoval na základě ústní domluvy, aniž by uzavřel jedinou písemnou smlouvu. Troth si znovu prohlížela tváře rodiny Montgomeryových. Její život by byl úplně jiný, kdyby někoho z obchodní společnosti napadlo poslat ji k otcovým příbuzným. Vyrostla by ve Skotsku, obklopena láskou a pochopením, dokonce by měla i nějaké peníze. „Kolik po otci zůstalo?" „Něco jsme utratili," přiznal se James. „Ale na účtu ještě zbývá kolem deseti tisíc liber." Troth pootevřela překvapeně ústa. Deset tisíc liber byla spousta peněz - dost na to, aby z nich při troše skromnosti žila pohodlně až do konce života. Už nikdy nebude chudá - nebo bezmocná - už ne. Nechápavě se zeptala: „Mysleli jste si, že vám ty peníze patří. Proč jste z nich neutratili víc? Nekoupili si statek nebo se nepřestěhovali do Edinburghu nebo do Londýna?" Mairead se na Troth překvapeně podívala. „Proč bychom takový hlouposti dělali? Jsme doma v Melrose a máme tady všechno, co potřebujeme." „Něco z těch peněz, jsme vzali, abychom mohli poslat syny a tvé bratrance na studie," dodal James. „Náš nejstarší Jamie. se stal doktorem v Edinburghu a mladší Hugh, kterého jsme pojmenovali po strýčkovi, ještě studuje. Po škole se sem chce vrátit a učit. Dcery dostaly chalupy, když se vdaly, protože není nad to, když má člověk nad hlavou vlastní střechu." James se zamyslel. „Samozřejmě tě vyplatíme, jenom to asi nepůjde najednou." „Nezapomeň, že jsme si z Hughových peněz, taky pořídili novou kuchyň," ustaraně připomněla manželovi Jean. „Musíme to Troth řádně vyúčtovat." „Nesmysl!" řekla okamžitě Troth. „Otec by si určitě přál, aby jeho synovci studovali a kuchyň jste jistě potřebovali. A i kdyby si to otec nepřál - tak si to přeji já." Jean si oddechla. „Jsi štědrá, děvče."
Troth se usmála. „Není těžké rozdávat z peněz, o kterých člověk donedávna neměl tušení." „Co hodláš dál dělat, Troth? Doufám, že u nás nějakou dobu zůstaneš." Troth se podívala na Kylea. „Mysleli jsme. že se podíváme do Kyleova domu na vysočině a také jsme chtěli jet do Edinburghu." „Pár dní tady můžeme zůstat," navrhl Kyle. „A až navštívíme Kinnockburn, můžete se do Melrose vrátit." „Výborně! Budeme mít čas uspořádat oslavu na uvítanou zatoulaného jehňátka," rozhodla rázně Mairead. Troth se zamračila. „Jakou oslavu?" „S hudbou, tancem a spoustou jídla," vysvětlovala Jean. „Pozveme Jamieho a Hugha z Edinburghu. Budou tě chtít poznat." „Měli bychom pozvat taky Caleba Logana, Hughova bývalého obchodního partnera," napadlo Jamese. „Nedávno mi psal, že přijel domů na návštěvu. To je od něj milé. Pamatuješ se na něho z Macaa, Troth?" Znala ho z Kantonu, ale nebyla připravená povídat si o téhle části svého života. „Otec se o Loganovi občas zmiňoval, ale ani matka ani já jsme se s jeho obchodními partnery nestýkaly." S výjimkou Chenquay, který občas Li-yin navštěvoval a Troth nosil drobné dárky. „Takže uspořádáme slavnost." Mairead se podívala na syna a snachu. „A Troth bude bydlet u nás, až bude v Melrose. Pokoj na půdě, kde bydlela děvčata, je moc útulný. Jak by se ti to líbilo, děvenko?" „Moc!" zvolala Troth a srdce jí přetékalo štěstím. Mairead mávla rukou na syna a Kylea. „Vy dva byste mohli jít tu novinu oznámit sestrám. Já a Jean si zatím promluvíme tady s Troth." Troth se podívala na Kylea tak spokojeně, že ho z toho až píchlo u srdce. Takhle se na něj dívala na začátku. Kyle tušil, co Trothině babičce vrtá hlavou, proto ho nepřekvapilo, když se James uprostřed ulice zastavil a zapálil si
dýmku. „Nevěřil jsem svým uším, když jste naznačil, že se s mojí neteří dobře znáte, pane Maxwelle. Jste zasnoubení?" „Jsme přátelé." Kyle zvažoval, která verze pravdy bude v téhle situaci nejvhodnější. „Jsem stejně jako Troth poloviční Skot, proto jsem jí navrhl zasnoubení, abych jí pomohl dostat se z Číny. Z právního hlediska je náš svazek sporný. Za rok a den bude Troth zase volná." Kyle Troth podezříval, že až se tak stane, usadí se natrvalo v Melrose, obklopená rodinou, po níž odjakživa toužila. Přál jí to kdo by se dokázal dívat na její rozzářenou tvář a nemít z jejího štěstí radost? Zároveň pochopil, že tím, že našla rodinu a získala skromný majetek, ho přestala potřebovat. Učitelům je od přírody dáno umět bez potíží odhalit lež a vytáčky. „O spoustě věcí mlčíte, chlapče," poznamenal James bystře. „Hodláte se s ní pak řádně oženit? Zdá se mi, že je mezi vámi víc než přátelství." „V Číně mi zachránila život. Všichni mysleli, že jsem mrtvý a do Anglie jsem se vrátil až o několik měsíců později než ona. Teprve se rozhodneme, jestli chceme v budoucnu uzavřít sňatek." „Ale jste ochoten ten šlechetný krok učinit?" „Jsem. Nicméně Troth má pochybnosti, oprávněné pochybnosti." Když se na něj James tázavě zadíval, Kyle dodal: „Nejsem žádný prostopášník, jestli máte na mysli tohle, ale nejsem ani obyčejný pan Maxwell. Jsem lord Maxwell. Budoucí dědic hraběte Wrexhama. Troth si není jistá, jestli se do mého prostředí hodí. Jestli v něm vůbec chce žít." „Zdědila po otci zdravý rozum i velkorysost. Je to jako zázrak, že se tu objevila." James zabafal z dýmky. „Jestli se rozhodne, že si vás přece jen vezme, bude mít jistotu, že si ji neberete pro peníze, protože pro vás to, že má majetek po otci, bylo očividně stejné překvapení jako pro ni." „Ano, příjemné překvapení. Troth teď má - bez ohledu na to,
co bude dál - dostatek vlastních peněz, aby si mohla zajistit budoucnost. Já její peníze vskutku nepotřebuji. Mám víc, než si rozumný člověk může přát." James se na Kylea chytře podíval. „Vidím, že jste pochopil, že peníze mohou být jak kletbou, tak požehnáním. Proto jsme s Hughovým dědictvím zbytečně neplýtvali. Jsem radši, že mám ze synů doktora a učitele, než aby z nich vyrostli floutci a povaleči." Mávl rukou k sousední chalupě. „Tady bydlí moje sestra Annie. Má tři dcery, takže se připravte na křik, až jim tu novinu oznámím. Sestřenice z Číny se u našich dveří neobjevují každý den." Ani o ženu člověk nepřichází každý den - Kyle cítil, jak Troth kousek po kousku ztrácí.
Kapitola 40
Montgomeryovi uspořádali na počest Trothina příjezdu slavnost. Konala se ve společenském sále vzadu za hospodou, podávaly se hory jídla, pití teklo proudem, muzikanti vyhrávali a přišla snad polovina obyvatel Berwickshire. Troth jako čestný host šla z kola do kola a každý si s ní chtěl chvilku popovídat. Kyle ji tiše a nenápadně pozoroval z rohu místnosti. Tenhle večer patřil jí, zasloužila si užít si z něho každou chviličku. Tváře jí planuly, vlasy jí vlály, zkrátka jí to slušelo. Moudře si oblékla jen skromné šaty, aby nebyla vyparáděná víc než ostatní, a se svojí pružnou postavou hravě zvládala každý rejdovák. Vypadala, jako by odjakživa patřila do zdejšího kraje, mezi zdejší lidi. Vlastně tu opravdu měla domov. Jenom jí dlouho trvalo, než k němu našla cestu. Z hostince se přestěhovala do babiččiny chalupy, takže Kyle ji vídal méně, zato vždy ve společnosti. Smutně si pomyslel, že si od námluv sliboval víc. Ale snad to takhle bylo lepší. Nicméně pomaličku mu docházelo, že ji potřebuje, zatímco ona se na něm stala zcela nezávislou. Před Kyleem se zastavily dvě ženy ve středním věku, které procházely napříč sálem. Jedna s pohledem na Troth poznamenala: „Jářku, je to asi milé děvče, ale vypadá divně."
„Montgomeryovým to, zdá se, nevadí," podotkla druhá. „I když já bych ji pro svýho syna nechtěla." „Šušká se o ní, že zdědila velký peníze." „Tak to bych byla špatná matka, kdybych stála synovi ve štěstí," zasmála se jízlivě druhá žena. Kyle měl chuť se na ni obořit, ale Troth ani její rodina by určitě nestály o to, aby uprostřed příjemného večera ztropil scénu, proto se raději odvrátil. Montgomeryovi přijali ztracenou vnučku bez výhrad, zato někteří místní obyvatelé byli mnohem kritičtější. „Maxwelle! Dáte si se mnou panáčka?" Kyle se otočil a uviděl obchodníka Caleba Logana, který přijel na slavnost z Edinburghu, a mířil k němu se dvěma štamprlátky. Kyle se s ním v Kantonu pravidelně stýkal, ale nikdy si neuvědomil, že je to bývalý obchodní partner Hugha Montgomeryho a že by se od něj mohl nenápadně dozvědět víc o tom, jaký ve skutečnosti byl Trothin otec. „Připijme si na Skotsko a na nejzvláštnější děvče v celém skotském pohraničí!" zvolal Logan bodře a podal Kyleovi skleničku s jantarově průzračnou tekutinou. „Na Skotsko a na Troth Montgomeryovou." Kyle do sebe obrátil sklenku s whisky a byl rád, že toho dnes večer moc nevypil. V Kantonu Logan patřil mezi úspěšné obchodníky a měl typické obchodnické vlastnosti: byl mazaný, praktický a odhodlaný vydělat dost peněz, aby si mohl na stará kolena ve Skotsku štědře užívat. „Rád vás zase vidím. Jaká byla cesta z Číny zpátky domů?" „Proběhla v pořádku. Plavil jsem se s nákladem podřadného černého čaje, který jsem tady prodal za neuvěřitelnou cenu." Logan do sebe obrátil sklenku a nalil další. „Hugh by měl radost, kdyby věděl, že se jeho dcera vrátila zpátky do Skotska." „Když Montgomery přišel o život, nikoho nenapadlo poslat jeho dceru zpátky k rodině?" vyzvídal Kýle. Logan zavrtěl hlavou. „Pokud vím, tak ne. Hugh žil s ní a s
její matkou přísně soukromým životem. Já ji ani nikdy neviděl, přestože jsem s Hughem ze začátku, když jsem přišel na Východ, pracoval denně. Když se Hugh utopil, Chenqua mi řekl, že děvče bude bydlet u čínských příbuzných, což mi nepřipadalo nijak zvláštní. Neviděl jsem důvod, proč holku vytrhávat z kořenů a posílat ji přes půlku světa někam, kde měla údajnou rodinu." Chenqua Loganovi řekl, že Troth má v Číně příbuzné? To bylo divné. Li-yin pocházela ze severu, a když ji prodali jako konkubínu, přestala se s rodinou stýkat. Kylea přepadla nepříjemná předtucha. Možná že Chenqua tvrdil, že Troth má v Číně příbuzné proto, aby mohl zužitkovat její jazykové schopnosti. Kyle si jen nerad připouštěl, že Chenqua možná Troth zotročil z čistě sobeckých důvodů. Z jeho pohledu se samozřejmě mohlo zdát, že prokazuje Troth laskavost, když chudému děvčeti, navíc míšence, nabídl uplatnění. „Musela to pro váš obchod být rána, když šel Montgomery s lodí ke dnu." „Jo, znamenalo to pro mě pěknou dřinu, počítal jsem každou korunu a to mi ještě Chenqua pomohl, abych se vyhnul bankrotu. Ale po roce se situace začala zlepšovat a pak už se mi začalo zase dařit." Kyle si vzpomněl na to, co říkal Gavin, a poznamenal: „V Kantonu jsem zaslechl o nějakém skandálu, který se týkal Montgomeryho. Víte, o co šlo?" Logan se na Kylea přísně podíval. „O mrtvých se má mluvit jen dobře." „Provedl snad Montgomery něco špatného?" Logan nesouhlasně mávl rukou, ve které držel skleničku. „Nemyslete si, že Hugh byl zloděj nebo kriminálník. Většinou to byl fajn chlap. Ale... možná byl tak trochu pokrytec." Podílel se Montgomery na obchodu s opiem, přestože navenek proti němu brojil? Nebo šlo o něco jiného? Logan měl pravdu - nemělo cenu oprašovat staré historky, obzvlášť pokud by mohly uškodit Troth. Kyle doufal, že se Troth nikdy nedozví
o tom, že obchodníci v Číně jejím otcem pohrdali. Změnil téma a zeptal se: „Máte ve Skotsku rodinu?" „No jo. Moje žena se mnou nejprve odjela do Macaa, ale špatně snášela tamní podnebí, a když se nám narodily děti, rozhodla se vrátit, protože se bála, že by mohly chytit zimnici nebo nějakou jinou nemoc. Proto jezdím pravidelně domů abych rodině připomněl, kdo je jejich pán." Zasmál se. „Když jsem tady, samozřejmě se mi stýská po mé malé, milé Číňance, ale až se vrátím, bude na mě v Macau už netrpělivě čekat." Zastavil se pohledem u Troth. „Čínské ženy v sobě mají něco, co Evropankám prostě chybí." „Možná jste si měl svoji konkubínu vzít pro pobavení s sebou," poznamenal suše Kyle. „Uvažoval jsem o tom, ale byly by z toho jen potíže. Mimochodem, zaslechl jsem, že s Hughovou dcerou něco máte. Někdo tvrdí, že jste si ji vzal, někdo zase že ne." Kyle znovu vytáhl historku, určenou pro veřejnost. „Předstírali jsme, že jsme se zasnoubili, aby se dostala z Číny do Británie. Ale naše roční zasnoubení co nevidět vyprší." „To zní logicky. Holka je to na první pohled pěkná, ale muž ve vašem postavení by se s ní doopravdy mohl oženit asi jen těžko, že!" Jestli chtěl Logan svojí poznámkou naznačit, že se Kyle zasnoubil proto, aby mohl s Troth spát a pak ji bez problémů opustit, zasloužil dostat lahví whisky po hlavě. Naštěstí byl Logan vnímavý, vrhl na Kylea mazaný pohled a rychle stočil hovor jinam: „Měl jsem možnost ochutnat Elliottovu směs Earl´s Blend Tea. Skvělá chuť. Bude se dobře prodávat. Z čeho se skládá?" Kyle se usmál. „Nejsem sice obchodník, ale jedno vím jistě, na podobné otázky se neodpovídá." „No, říkal jsem si, že za pokus nic nedám. Nevadí, dejte mi čas a přijdu na to sám," prohlásil Logan beze studu. „V lásce, ve válce a v obchodě je dovoleno všechno." „Kdy se vracíte do Číny?"
„V červenci, abych dorazil do Kantonu před začátkem obchodní sezony. Jaro jsem chtěl strávit tady ve Skotsku. Zdejší léta mi chybí, ale zimu oželím rád. Slyšel jsem, že se se svojí snoubenkou chystáte na vysočinu." „Pozítří odjíždíme na Kinnockburn, to je severně od Stirlingu. Moje matka pocházela z. vysočiny, proto tam máme majetek." „Vezměte Hughovu dceru taky na zámek Doom. Je po cestě a je z něho nádherný rozhled po celé vysočině. Určitě jste tam už někdy byl." Zámek Doom se přezdívalo rozvalinám pevnosti na vrcholu strmé hory, ze které bylo vidět celé střední Skotsko. „Navštívil jsem Doom kdysi před lety, ale máte pravdu, Troth se tam bude líbit. Cestou na Kinnockburn se tam podíváme." Kyle se rozhodl, že cestu vymyslí tak, aby na ni Troth zůstaly nezapomenutelné vzpomínky. Věděl, že má poslední příležitost znovu získat její srdce. Troth byla tak nadšená, že odhodila opatrnost i zábrany, přiskočila ke Kyleovi a popadla ho za ruce. „Pojďte, můj pane. Přísahám, že jste jediný muž v sále, se kterým jsem ještě netancovala." „Se mnou jste taky netancovala," prohlásil Caleb Logan a v očích se mu zableskla skrytá touha. Patří mezi muže, které vzrušuje pouhé pomyšlení na to, že by mohli mít exotickou ženu, pomyslela si Troth. Kyle je s kamennou tváří představil: „Troth Montgomeryová, seznamte se s Calebem Loganem, který byl kdysi partnerem vašeho otce." „Dobrý večer, pane Logane." Troth se elegantně uklonila, jako by ho v Kantonu nikdy neviděla. Logan očividně netušil, že by tlumočník Jin Kang a dcera jeho bývalého partnera mohli mít něco společného, a Troth mu to v žádném případě nehodlala vysvětlovat. „Slyšela jsem o vás od otce vyprávět, i když je to už samozřejmě spousta let."
„Co o mně říkal?" zeptal se zvědavě Logan. „Že v sobě máte velké schopnosti a skončíte jako bohatý muž." Logan se zasmál. „Hugh umět předvídat." Zatímco se obchodník stále ještě smál, Troth se zavěsila do Kylea a vedla ho na parket, kde znovu začínala hrát hudba. „Doufám, že jste nepil moc whisky a nerozplácnete se jak široký tak dlouhý na zem." Kyle se šibalsky usmál. „Jsem natolik Skot, že dokáži tančit i po dvou nebo třech panácích." Byla to pravda. Tančil staré skotské rejdováky rychle, s nadšením a jistým krokem, a když se točili dokola, držel ji tak pevně, až z toho měla závrať. Troth podlehla kouzlu daného okamžiku, protože tanec jí připomínal milování, na které se jinak neodvažovala pomyslet. Když dotančili, Kyle ji uchopil za ruku a směřoval ji ke stolu, kde se podávala vychlazená kyselá citronáda. Usrkovali nápoje a Kyle se zeptal: „Cvičíte chi? Několikrát jsem ráno zašel do zahrady Montgomeryových, ale nenašel jsem vás tam." „Bohužel necvičím. Babička a teta mě příliš zaměstnávají. Netušila jsem, že člověk může mít tolik bratranců a sestřenic," omlouvala se provinile, ale věděla, že kdyby o to stála, čas by si našla. Jenomže nechtěla dělat nic, co by její noví příbuzní mohli považovat za podivné, například cvičit wing chun v zahradě. I když ji Montgomeryovi přijali bez jediné výhrady, s vyprávěním o Mei-lian Troth zatím vyčkávala. „Nebyla by z Mairead báječná tai-tai? " Kyle se zasmál. „Myslím, že už je." James Montgomery vylezl na židli a zavolal: „Když jsme se tady tak pospolu sešli, chtěl bych pronést přípitek, proto, kdo nemá v ruce skleničku, si co nejrychleji nějakou opatřete!" Všichni poslechli a James zvedl sklenku a připil Troth. „Na šťastné setkání. Abychom se nemuseli už loučit nebo abychom
se zase brzy setkali. Ať ti, milá neteřinko, stále svítí slunce nad hlavou, protože s tebou se můj bratr vrátil zpátky domů." Troth se slzami v očích svírala skleničku s limonádou a ostatní jí připíjeli na zdraví. Chtěla říct něco na oplátku, ale nedokázala ze sebe vydat ani hlásku. Potom promluvil Kyle hlasem, který se rozléhal i v tom nejposlednějším rohu místnosti: „A teď připijme na Montgomeryovy z Melrose, kteří ukázali, že skotské pohostinnosti se nic na světě nevyrovná." Všichni si znovu rádi připili. Troth téměř neovládla slzy, když se na ni Kyle důvěrně usmál. Jen málokdo dokázal pochopit, co pro ni dnešní večer znamenal. Najednou hlasy v sále přerušilo tklivé zanaříkání a všichni zmlkli. „Dudák přišel! Je tady dudák!" Lidé se hrnuli ven na dvůr a Kyle chytil Troth pevně za paži. aby v davu neklopýtla. Kdykoliv jí hrozilo nebezpečí, vždycky jí dokázal dodat pocit jistoty. V citově vypjatých chvílích byla mnohem nejistější. Ve světle pochodní, které plápolaly ve větru, přicházel dudák ve slavnostním kroji s rozevlátým kiltem a dudami, naříkajícími, až se člověku ježily vlasy na hlavě. Troth ho uchváceně pozorovala. Nebylo divu, že vojáci byli ochotní takového dudáka následovat třeba do pekla. Troth také pochopila, proč se na dudy hraje venku -uvnitř hrající dudy by zbořily chalupu. Když skončila první melodie a posluchači se roztleskali, Troth na Kyleovi tiše vyzvídala: „Myslela jsem si, že na dudy se hraje hlavně na vysočině." „Původně ano, jenomže když. byl skotský kroj a skotské zvyky po povstání v pětačtyřicátém roce potlačeny, všichni Skotové drželi smutek. Ve chvíli, kdy byly kilty a dudy zase povoleny, staly se populárními po celém Skotsku, obzvlášť po slavném vítězství nad Napoleonem, kdy Napoleon o plucích ze skotské vysočiny prohlásil, že jsou to ,ďáblové v sukních'." Objevil se James Montgomery a nesl dva meče, které
obřadně překřížil a položil na zem. Potom ohlásil: „Manžel mé sestry Annie, který vedl horaly u Waterloo, předvede nyní tanec s mečem." Troth strýce Toma Gordona znala, byl to drobný, tichý muž, který se do rodiny přiženil, ale o jeho slavné vojenské minulosti slyšela poprvé. Dudák začal hrát a Tom předstoupil před ostatní. Hbitě kmital nohama, až se člověku dělaly mžitky před očima, tančil kolem mečů, ruce zdvižené nad hlavou, ve tváři radostné nadšení. Kyle pošeptal Troth do ucha: „Tanec, při kterém se tanečník nedotkne mečů, je považován za dobré znamení, za předzvěst vítězství v dalším boji." „Umíte tančit mečový tanec?" „Učil jsem se ho jako kluk, ale aby ho člověk dokázal zatančit pořádně, potřebuje mít na sobě kilt. Kalhoty pravému horalskému tanečníkovi brání v pohybu." Objal Troth kolem ramen. „Dominik má Skotsko také rád, ale nikdy mu nebylo tak blízké jako mně. Možná je to tím, že mně dali skotské jméno a jemu ne." Troth si představila Kylea ve skotském kroji. Při takové vidině by se rozbušilo srdce každé ženě. Vzpomněla si na milování pod rozkvetlými jabloněmi v Dornleighu a až ji z té vzpomínky naskočila husí kůže. Tenkrát dokázali zapomenout na rozum i vzájemné pochybnosti... Tanec mezi meči skončil a dudák začal hrát rejdovák. Páry se chystaly k tanci, Kyle objal Troth kolem pasu a zatočil ji v rytmu muziky. „Dneska si jako pravý Skot nepřipadá jen ten, kdo má srdce z kamene." „Já rozhodně nemám srdce z kamene, můj pane!" Troth se od něj se smíchem nechala vést, sukně se jí točily a vlasy se jí rozpustily, jak se oddávala divokému, svobodnému rytmu tance, který jim zanechali předkové. Pod setmělou oblohou a plápolajícími pochodněmi Troth zapomněla na minulost i na přítomnost, zapomněla na všechno a vnímala jen tklivé lkaní dud a muže, jehož pevný stisk a rozpálené tělo jí omámilo všechny smysly.
Snažila se vzpomenout si, proč s ním už nechtěla znovu spávat. Ale bolest a hrdost se jí dnes večer zdály vzdálené a neskutečné, zatímco touha po milenci byla žhavá a neodolatelná. Třeba se cesta na vysočinu stane poslední tečkou v jejich milostném vztahu - následky ať vezme čert.
Kapitola 41
Přestože byla díky slavnosti vzhůru dlouho do noci, druhý den Troth vstala brzy a vyplížila se z chalupy, aby si zacvičila své pravidelné sestavy chi a wing chun. Tajně doufala, že přijde i Kyle, ale marně. Nejspíš ho nenapadlo, že by si právě dnes chtěla přivstat. Po noci plné divokého tančení přijaly Trothiny svaly jemné cvičení chi s povděkem. Bylo chladné ráno. Jaro se chýlilo ke konci, ale časná rána byla ve Skotsku stále svěží. Skotsko zkrátka nebylo nejvhodnější místo na cvičení venku. Nicméně důvěrné cviky Troth zahřály a uklidnily. Ze snění ji vytrhl babiččin hlas. „To je nějaký druh pohanského tance, děvenko?" Troth se otočila, zahanbená, že byla přistižena ve volném čínském oblečení. „Není to tanec. V Číně lidé věří, že ve všech věcech kolem nich je ukrytá chi, životní energie, kterou mohou správnými pohyby vyvažovat." Mairead pochybovačně nadzvedla obočí. „Myslím, že pohyb tělu prospívá, pokud netančíš v nemravných kalhotách a nenastydneš při tom. Přišla jsem se tě zeptat, jestli budeš chtít po té divoké noci něco k snídani." „Byla to nádherná oslava a snídat budu s radostí." Jakmile se Troth přestala pohybovat, roztřásla se zimou, proto vykročila za babičkou do chalupy a rychle se běžela převléknout, zatímco Mairead smažila vejce a připravovala tousty.
Náležitě oblečená Troth se s chutí pustila do jídla a těšila se z toho, že má babičku na chvilku jen pro sebe, protože James ani Jean nebyli doma. Když dojídala, Mairead na okamžik zmizela a vrátila se se svazkem papírů převázaných stužkou. Položila je na borovicový kuchyňský stůl. „Napadlo mě, že by sis možná ráda přečetla otcovy dopisy," vysvětlovala vnučce a dolila jí čaj. Troth se zatajeným dechem vzala do ruky dopis, který ležel navrchu. Byl odřený od častého čtení, ale otcovo pečlivé, dobře čitelné písmo poznala na první pohled. Protože otcův otec byl učitelem, nutil svého syna psát pečlivě. První věta oznamovala radostnou novinu: Máme dceru! Liyin je v pořádku, ale je zklamaná, že mi neporadila syna, blázínek. Pojmenovali jsme holčičku Troth Mei-lian ( ,Krásná vrba´) a já se do ní zamiloval, jakmile jsem na ni jen pohledl, protože je to nejroztomilejší děťátko, jaké si umíte představit. Troth se skousnutým rtem pročítala dopis a v uších jí zněl otcův hlas. Za léta, která prožila v Kantonu, úplně zapomněla, že jako dítě byla obklopena spoustou lásky. Když přes slzy v očích nerozeznávala písmenka, babička jí podala kapesník. „Byla jsi štěstí jeho života, Troth. Škoda, že se Hugh nedožil toho, aby tě mohl přivést domů sám." Troth si zakryla tvář čtvercovou látkou, na okrajích zdobenou výšivkou, a napadlo ji, jestli je to, že se v poslední době tak snadno rozpláče, další příznak těhotenství. „Jsem moc ráda, že jste mi ty dopisy dovolila přečíst, babičko. Mám pocit, jako by stál otec vedle mě." „Někdy, když jsem nedokázala snést pomyšlení, že je mrtvý, pročítala jsem si jeho psaní a představovala si, že někde tam na opačném konci světa žije a že se mu vede dobře." Mairead něžně převázala dopisy stužkou. „Není dobře, když rodiče přežijí svoje děti." Troth náhle pocítila k babičce prudkou vlnu náklonnosti a zatoužila se jí svěřit s tím, co se jí honilo hlavou. Váhavě začala: „Já... myslím, že asi čekám dítě."
Mairead rychle zvedla oči. „Víš to jistě?" „Ještě je příliš brzy, abych to věděla jistě - ale tak nějak to cítím." „Nejspíš máš pravdu - žena to dokáže vycítit mnohem dřív, než to může dokázat." Mairead se usmála. „Takže si Maxwella vezmeš nadobro. Předpokládám, že to je jeho byla bych nerada, kdyby moje vnučka čekala dítě bůhvíským." „Je to jeho, ale nejsem si jistá, jestli si ho mám vzít." Mairead se zamračila. „James si s ním promluvil a Maxwell mu tvrdil, že udělá to, co považuje za správné. Je ochoten se s tebou oženit. Ty myslíš, že lhal?" To, co považuje za správné. Trothina nechuť ke sňatku s Maxwellem zase o něco vzrostla. „Věřím, že splní svoji povinnost, ale já nechci, aby si mě bral z povinnosti. Ani nevím, jestli se vůbec chci vdávat. Myslela jsem, že když se žena po roce zasnoubení rozhodne, že se za svého snoubence neprovdá, není to pro ni žádná hanba. Kyle se o dítěti vůbec nemusí dozvědět, protože já ho uživím i bez něj." „Tohle možná platí pro nespoutané horaly, ale tady takovéhle zasnoubení běžné není, obzvlášť mezi vzdělanými lidmi. Co máš proti Maxwellovi? Bije tě?" „Panebože, to ne! Vždycky se ke mně choval laskavě a ohleduplně." „Pak bys měla mít nějaký vážnější důvod, kvůli kterému si ho nechceš vzít, než jen romantické vrtochy." Mairead sklonila hlavu na stranu. „Nebo jde o nějaký čínský způsob uvažování?" Troth se smutně usmála. „Právě naopak. V Číně jsem mnoho let musela žít podle toho, co mi poroučeli, proto už si teď nechci nechat od nikoho nic diktovat." „No jo, Hughova dcera se nezapře." Mairead začala bubnovat prsty do stolu. „Jsi dospělá žena a my tě nemůžeme nutit, abys jednala proti své vůli. Ale pořádně si to rozmysli, než se rozhodneš za každou cenu prosadit svou. K tomu, aby se narodilo dítě, je potřeba dvou. Chceš své dítě připravit o otce a
Maxwella o potomka? Nezdá se mi, že by to byl bezohledný a nezodpovědný člověk." Troth věděla, že o tom neměla začínat. Samozřejmě těhotenství byla událost, která se nedala tajit déle než několik měsíců. „Když se rozhodnu, že si Maxwella nevezmu, znamená to, že u vás budu mít zavřené dveře?" Maireadin výraz změkl. „Moje vnučka budeš pořád, děvenko. Ale ve městě s tvým chováním nebude spousta lidí souhlasit, zásnuby nezásnuby. To ti může hodně znepříjemnit život a dítěti taky, pokud ho budeš vychovávat tady. A co když budeš chtít mít víc dětí?" Troth sveřepě sevřela ústa. „Provdám se za někoho jiného." „Pochybuji, že v okolí najdeš někoho, kdo si tě bude chtít vzít. Možná by bylo lepší, kdybys odjela do Edinburghu - můj vnuk Jamie se pohybuje v dobrých kruzích a třeba bys tam našla manžela snadněji." Mairead vstala a začala sklízet ze stolu. „Ale měla by sis položit otázku, jaký chceš, aby tvůj manžel byl, a jestli se Maxwell opravdu tolik liší od tvé představy. Podle mě je to muž, který by stál i počestné ženě za hřích." „Babičko!" vykřikla Troth pohoršeně. Stařenka se záhadně usmála. „Je mi sice už osmdesát, ale ještě jsem neumřela, děvenko. Když nebudeš chtít Maxwella ty, poptám se, jestli se mu nelíbí starší." Troth se zasmála a šla se balit na výlet na vysočinu. V duchu stále tvrdohlavě odmítala myšlenku, že by si měla Kylea vzít jen proto, že to od ní všichni očekávají. Přijela do Británie, aby našla svobodu. Přece se jí tak lehce nevzdá.
„Uvidíme se přibližně za čtrnáct dní." Mairead Troth pevně objala. Troth její objetí opětovala a potom se obrátila, aby se rozloučila s tetou Jean. Stýskalo se jí po nich, ještě ani neodjela. Většinu svých věcí, včetně Pearl Blossom nechávala u babičky, aby se pro ně mohla zase vrátit.
Skutečnost, že si svoje zavazadla může nechat pod známou střechou, ji uklidňovala. „Dobře se o ni postarám, slibuji," prohlašoval Kyle. „Uvidíme," zamumlala Mairead, zatímco Kyle pomáhal Troth do lehkého dvojkolového kočáru, který na cestu do Kinnockburnu pronajal. Troth klečela na sedadle otočená dozadu a mávala, dokud babička s tetou nezmizely z dohledu. Když už nebyly vidět, obrátila se zpátky a posadila se. „Doufám, že to Pearl Blossom beze mě přežije." „Vsadím se, že ano. Vaše babička vychovala čtyři děti, takže se určitě dokáže čtrnáct dní starat o jedno přerostlé kotě. I když je drzé a neposedné jako Pearl Blossom." Kyle zabočil z postranní uličky na hlavní ulici a projížděl Melrose. „Rozhodla jste se žít tady?" „Znamená vaše otázka, že se vzdáváte dalších námluv?" Po chvilce váhání Kyle pomalu odpověděl: „Vypadáte šťastně a spokojeně. Skoro bych řekl, že žádného manžela nepotřebujete." Někdy snila o tom, že si koupí domek jen kousek od babičky, tety, strýce a bratranců a sestřenic. Že se naučí vařit, bude se starat o zahradu, objednávat si knihy z Edinburghu, koupí si nějakého klidného koně a bude jezdit na vyjížďky do okolí. A lidé. kteří se na ni dívali nedůvěřivě kvůli jejímu vzhledu, si na ni i na její dítě, které bude nejspíš vypadat mnohem víc skotsky než ona, brzy zvyknou. Ale rozhovor, který měla před odjezdem s Mairead, ji ze snění vyburcoval. V počátečním návalu radosti, že se jí v otcově rodině dostalo vřelého uvítání, si neuvědomila, že každé přijetí má své meze. Nepochybovala o tom, že pokrevní pouto mezi ní a Montgomeryovými je silné a že díky němu se může spolehnout na jejich podporu. Ale stejná krev ještě neznamenala, že se její noví příbuzní budou dívat na svět stejnýma očima nebo že budou souhlasit s jejím chováním.
Melrose bylo malé obchodní městečko s nevelkým počtem obyvatel, kteří poměrně jednotně zastávali konzervativní názory. Kroutili hlavami dokonce i nad Trothiným strýcem Tomem Gordonem, a to byl jenom horal. Troth pro ně - bez ohledu na to, jak se zachová - navždycky zůstane dcerou Hugha Montgomeryho, která přijela z Číny. Nejenže se jí nikdy nepodaří splynout s místní komunitou, ale brzy zjistí, že zájmy většiny sousedů nepřesahují hranice Skotska. I když bude obklopena přátelskou rodinou, v mnoha směrech bude nucena žít osaměle. „Ještě jsem se nerozhodla," odpověděla s nucenou lehkostí. „Melrose je hezké město, ale malé. Tady bych těžko mohla mít tajného milence, abych mohla svoji energii jin vyvažovat energií jang." „Pokud jde o jin a jang, to je zrovna oblast, ve které se bez potíží shodneme." „Jenomže to nestačí." Troth si uvědomila, že by si měli hned na začátku cesty vyjasnit pozice nebo alespoň naznačit své cíle. „Já vám nerozumím, Kyle, ani vašim výhradám vůči sňatku. Proč si myslíte, že se nehodíte do manželství?" „Vidím, že nad vaší orientální jemností a rafinovaností začíná převládat skotská neomalenost," konstatoval Kyle suše a upřel pohled na cestu před sebou. „To není odpověď." „Kdybych znal jasnou odpověď, sdělil bych vám ji." Na tváři mu nervózně přeskakoval sval. „Obávám se, že... že jsem ztratil část svého já." Šplhali do dlouhého kopce a Troth celou dobu přemýšlela o tom, co Kyle řekl. Nakonec se rozhodla, že na něj zkusí jít oklikou. „Proč jste tolik toužil po cestování? Bylo to jenom proto, že jste chtěl poznat svět, nebo měl váš důvod hlubší kořeny?" „Oboje." Kyle přitáhl otěže, protože narazili na stádo ovcí, které přecházelo silnici. „Chtěl jsem poznat jiné kraje a dozvědět se něco o jiných zvycích a způsobech myšlení, ale
možná že víc než nové myšlenky jsem hledal vysvětlení, kam v tomhle světě patřím." O cizích zvycích a myšlení se může člověk dozvědět z knih, ale pochopit sám sebe bylo mnohem obtížnější. „Na šel jste ho?" „Občas, zvlášť v Hošanově chrámu, jsem cítil v duši hluboký klid a mír. V takových chvílích jsem měl pocit, že vím, kde je na světě moje místo." Zkroutil ústa. „Ale ve Feng-tangu jako by se všechno zase rozplynulo." „Cítíte prázdnotu v duši. Duše tvoří základ člověka, a pokud je v tom základě díra, hroutí se celá osobnost," prohlásila Troth zamyšleně. „Nejspíš máte pravdu - ale jak má člověk tu díru v duši zacelit?" povzdechl si Kyle a uklidnil koně, kteří se začali ošívat z nekonečné záplavy ovcí kolem sebe. „Tak, teď jsme probrali, proč se já nehodím pro manželství, a jak je to s vámi? Obáváte se, jestli byste dokázala žít v mém světě. S čím přesně byste se nedokázala sžít?" „Nedokáži si představit, že je ze mě hraběnka, a už vůbec si nedokáži představit, jak hostím londýnskou smetánku," vybrala Troth důvod, který považovala za největší překážku. „Proč ne? Stydíte se, nebo si myslíte, že nemáte dostatek zkušeností se společenským životem, nebo vám vadí, že jste cizinka?" „Všechno dohromady." „Kdybyste chtěla, dokázala byste svým šarmem, vtipem a krásou ohromit i sál plný šlechty. Povedlo se vám to na Dornleighu a stejné by to bylo i v Londýně, kdybyste to zkusila." „Pokud jsem udělala dojem na vaše northamptonshirské sousedy, pak to bylo proto, že mi nezáleželo na tom, co si o mně myslí." „Ale v tom právě tkví tajemství mnohého půvabu - nehledět na to, co si o vás ostatní lidé myslí. Komu nechybí sebedůvěra a nesnaží se nikomu podlézat, ten zpravidla
sklízí obdiv, aniž by musel být krásný, často ani krásný nebývá, alespoň ne podle obecně uznávaných měřítek." „Pokud nezáleží na kráse, pak alespoň v jedné věci mohu být klidná." „Naopak. Vy jste krásná tak, že se mužům tají dech. Ženy vás pro změnu mají rády, protože jste skromná. Na slavnosti jste všechny okouzlila stejně jako na Dornleighu." Významně se na ni podíval. „Skvěle jste předstírala, že se dobře bavíte." Rozpačitě si uvědomila, že se jí oba večery opravdu líbily a že se skutečně dobře pobavila. „Připustil jste, že od vašeho otce nemohu čekat víc, než že mě bude tolerovat. Nechci být trpěna a také bych byla nerada, aby vás na jedné straně svazovala povinnost k němu a na druhé ke mně, protože děti mají ctít své rodiče." „Tady nejsme v Číně." Kyle se obrátil k Troth a podrážděně se na ni podíval. „Dobře mě poslouchejte, Troth Montgomeryová. Jako moje žena byste měla před otcem vždycky přednost. Jestli si nepřejete žít s ním pod jednou střechou, budiž. Můžeme bydlet jinde. Jestliže si nepřejete žít společenským životem, budiž, i když si myslím, že jakmile byste si na nový způsob života zvykla, byla by z vás vynikající a všemi obdivovaná hostitelka. Jestliže si nepřejete trávit dobu, během které budu muset sedět v parlamentu, v Londýně, klidně můžete odjet do Melrose, přestože mi budete chybět. Jsou to pro vás dostatečné důkazy, že stojím o to si vás vzít?" Troth mlčky zírala na Kylea a poslouchala jeho vášnivý proslov. Začínal se podobat tomu muži, s kterým se seznámila v Kantonu - muži, jenž byl plný života a odhodlání. Jestli jí ještě párkrát řekne, že je krásná, možná mu nakonec uvěří. „Já... já nevím, co na to říct." „Teď nemusíte říkat nic. Na to, abychom si ujasnili všechna pro a proti máme dva týdny času. Ale až o nás budete přemýšlet, vezměte prosím v úvahu argumenty, které jsem vám právě sdělil."
Objal ji kolem ramen, přitáhl ji k sobě a políbil ji. Pootevřela pod tlakem jeho rtů ústa a téměř proti své vůli se k němu přitiskla. V dryburghském opatství byly jeho polibky opatrné a plné příslibů. Tentokrát v ní až do konečku prstů vyvolal vzpomínky na intimní důvěrnost, prožila nebezpečí i rozkoš, které je kdysi spojovaly. Troth lákala představa nezávislosti a samostatnosti, ale dokázala by si zachovat svobodu, kdyby tomuhle podlehla? Když byli milenci, byla jeho otrokem, ochotná udělal cokoliv, oč ji požádá. Ale on po ní nikdy nic nechtěl, jen využil příležitosti a naučil ji těšit se z tělesných prožitků. Kdyby mu řekla, že s ním čeká dítě, začal by si dělat nárok na její tělo a věrnost až do konce života, a na to Troth nebyla připravená. Alespoň ne na to být mu až do smrti věrná. I když právě teď po něm jednoznačně fyzicky toužila... Kyle se od ní odtrhl a prudce oddechoval. V očích neměl vítězství - jenom touhu, stejnou touhu, jakou pociťovala i ona. Váhavě si otřela ústa hřbetem dlaně. „Myslela jsem, že jste se mi chtěl dvořit, aniž byste mě sváděl." „Já vás nesvádím. Tohle byl jenom další námět k přemýšlení." Stádo ovcí konečně přešlo a Kyle uvedl kočár opět do pohybu. „Myslel jsem, že cítíte totéž, co já." Troth ho s rostoucí nevolí úkosem pozorovala. Jestli v ní toužil vzbudit touhu, povedlo se mu to. Ať jde k čertu. K čertu s ním!
Kapitola 42
Hrad Doom skotská Vysočina Kyle si zastínil oči a zkoumavě si prohlížel siluetu hradu, který se neohroženě tyčil na skále před nimi. „Už jsem zapomněl, jak zlověstně tohle místo působí. Běhá mi z toho mráz po zádech." „Nicméně to, že hrad stojí na strmé skále, jste si pamatoval správně," prohlásila Troth. „Dokáží koně vyjet nahoru?" „To se po nich neodvážím chtít. Vydáme se nahoru pěšky, alespoň se přesvědčíme, jestli cvičení chi správně fungují." Vyskočil z kočáru a pomohl Troth vystoupit. Potom přivázal koně tak, aby mohli pít z. nedalekého pramene. „Podle čeho se hrad jmenuje? Zní to jako z gotického románu." „Původní název byl delší a pocházel z galštiny, ale první slabika byla doom, a protože to znělo stejně strašidelně, jako to tady vypadalo, jméno se ujalo. Bývala tu pevnost rodu Campbellů, kterou Angličané zničili po stuartovském povstání v pětačtyřicátém roce. Od té doby tu nikdo nežije." Kyle vyndal z kočáru piknikový košík. Jídlo jim připravila manželka hostinského, u kterého předcházející noc přespali. Nespěchali. Poklidným tempem mířili na sever a cestou podnikali časté odbočky, protože Kyle chtěl Troth ukázal všechno, o čem se domníval, že by ji mohlo zajímat. Jak doufal, cestou se mezi nimi vytvořila uvolněná přátelská
atmosféra, jakou už dlouho nezažil. Napětí mezi nimi zajiskřilo pouze ve chvíli, kdy Troth líbal na dobrou noc. Troth jako by posedla škodolibá ženská mstivost, oplácela mu polibek tak, že málem padl na kolena a žadonil, aby s ní mohl v noci zůstat. Potíž byla v tom, že Troth by mu to s velkou radostí dovolila. Ale Kyle usiloval o víc než jen o potěšení z jedné noci, proto se vrátil do svého pokoje a spal sám. Přešli most z dřevěných hrubě opracovaných klád a Troth řekla: „Vypadá to tady opuštěně, jako by sem lidská noha už léta nevkročila." „Chodí sem málo lidí - je to daleko od hlavní silnice a poslední úsek cesty je náročný i pro takový kočár, jaký máme my." Podíval se na oblohu. Zdálo se mu, že z. hradu vychází proužek dýmu. Ne, to byl nejspíš mrak. „Je to už spoustu let, co jsem tu byl s Dominikem, ale pochybuji, že se na hradě něco změnilo. Zato jen kousek odsud na Hebridách jezdí moderní parníky a vozí lidi po ostrovech se vším pohodlím. Jak odlišný svět." „Parníky? Jednou bych se na nějakém také chtěla projet. I když zdejší divoká příroda je určitě lepší." Cestou, která se klikatila do kopce k hradu jako had, nemluvili. Když ušli asi čtvrtinu, Kýle zadýchaně navrhl. „Odpočiňme si. Potřebuji se na chvilku zastavit a trochu se vydýchat." „Vsadím se, že ti, kdo žili nahoře na hradě, dolů vůbec nechodili." Troth se s vděčností posadila na nízkou kamennou zídku, která měla chránit chodce před pádem. „Ještě že jste navrhl, abychom si oblékli čínské kalhoty. Tohle opravdu není výprava pro dámu." „Ani pro toho, kdo má slabé srdce nebo špatné plíce." Což byla zrovna kategorie, do níž se Kyle momentálně řadil; očividně se ještě plně nezotavil z následků malárie. Troth se chůzí zahřála, rozvázala si proto kostkovaný pléd, který měla přehozený přes štíhlá ramena. Ve Stirlingu ji okouzlil obchod s tartanem, nicméně zklamaně zjistila, že kostku rodu Montgomeryových v něm nemají.
Kyle jí chtěl udělat radost, proto jí koupil pléd se vzorem rodu Campbellů se slovy, že ho může po právu nosit, protože jeho matka byla za svobodna Campbellová. Od té chvíle Troth zelený kostkovaný pléd ze sebe nesundala. Když si ho oblékla k čínské tunice a volným kalhotám, vypadalo to nezvykle, ale přesto elegantně. Troth se naklonila přes zídku. „Tady jsou dva prameny. Do jednoho se stékají na zadní straně skály." „Ano. Jmenují se Pramen smutku a Pramen zoufalství. Další důvod, proč je to tady jako na konci světa." Troth se ušklíbla. „Horalové byli podivíni." „Na tom, co o horalech píše ve svých románech Walter Scott, a na tom, co se o nich vypráví, je pravdy jenom kus, i když to, že měli vždycky těžký život, výmysl není." Kyle se podíval směrem ke Kinnockburnu. „Moje matka si vzala otce proto, aby získala anglické peníze a zachránila pachtýře před smrtí hlady. Říkalo se jí panna z Kinnockburnu - byla dědičkou jedné zchudlé větve Campbellů. Jejím jediným bohatstvím byla její krása, proto odešla do Londýna a našla si tam lorda, který se do ní zamiloval tak, že souhlasil se všemi svatebními podmínkami, jež mu předložila." „Wrexham byl bezhlavě zamilovaný?" nevěřila Troth svým uším. „Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Zbožňoval ji." Kyle podal Troth ruku a pokračovali v cestě nahoru. „Ve svatební smlouvě stálo, že všechen majetek se jejímu manželovi na neurčito svěřuje do správy, tudíž mu nikdy nepřipadne, a že pachtýřům se zaručuje právo bydlet v údolí a nikdo je odtamtud nesmí vyhnat, jak se to stalo na jiných místech na vysočině." „Váš otec souhlasil? Možná ho nakonec ještě začnu obdivovat." „Není to s ním jednoduché, ale má obdivuhodný smysl pro spravedlnost. Chápal, že se matka cítí za svůj kraj zodpovědná a že se snaží jednat ve prospěch lidí. Matka trávila ve Skotsku
několik měsíců v roce, a i když byla paní z Kinnockburnu, chodila bosa a v plédu jako pachtýřské ženy. My jsme sem jako děti také často jezdili. Hlavně já, protože odpovědnost za to, že se lidem v kraji bude dobře dařit, měla v budoucnu připadnout mně." „Také jste běhal bos?" „Ano, bos." „To spoustu věcí vysvětluje," zamyslela se Troth. „Pachtýři mají štěstí, že vaše matka dokázala takovou smlouvu prosadit. Milovala vašeho otce?" „Myslím, že ano. Ale oba kladli na první místo povinnosti, nikoliv osobní zájmy. To je, tuším, spojovalo nejvíc." „Vaše matka musela být velice zajímavá žena." „Líbila by se vám, Troth. A vy byste se určitě zamlouvala jí." Troth si ovinula campbellovský pléd těsněji kolem těla. „Škoda že jsem ji neznala." „Lucia je jí hodně podobná. Všichni tři vypadáme trochu jako horalé." Výstup byl teď ještě strmější, proto šplhali vzhůru šikmo ze strany na stranu, což cestu prodlužovalo, ale zároveň usnadňovalo. Ještě několikrát si museli odpočinout, přesto Troth ani jednou nenavrhla, aby se vrátili zpátky. Nicméně, když prošli rozbitou bránou, kterou se dostali do nejspodnějšího, třetího podhradí, vyčerpaně se opřela o nejbližší strom. „Až začnete příště mluvit o poněkud strmějším výstupu, pamatujte, že já půjdu opačným směrem." Zatoužila posadit se na zem, ale z porostu vedle stromu na ni nečekaně vyskočila chlupatá kočka, cenila zuby a divoce vrčela. Troth leknutím vyjekla a dala se na ústup. „Co je tohle?" Kyle ji popadl za ruku a odtáhl do bezpečné vzdálenosti. „Divoká kočka. Vidíte ty fousy a pruhy? Je to blízká příbuzná mourka vaší babičky. Má jen naježenou srst, jinak není větší než obyčejná kočka domácí." „Další rozdíl je v tom. že babiččina kočka domácí mě měla ráda. Tahle zdivočelá potvora by mě měla ráda leda tak k
večeři." Troth obešla strom a ostražitě pozorovala prskající šelmu. „V tuhle dobu mívají kočky koťata, asi má nedaleko stromu pelíšek. To, že se zabydlila tak těsně u cesty, dokazuje, že sem téměř nikdo nechodí - divoké kočky jsou obvykle velice plaché." „Samička prý cítí v jiné samičce nebezpečí." „Říká se to. Až budete matkou, nebudete jiná." Rychle se na něho podívala a sklopila oči. „Mám hlad. Možná bychom se měli najíst, než začneme šplhat výš." Kyle měl také hlad, a tak začal vybalovat košík. Nejprve hrubou deku, kterou rozprostřel o kus dál pod jiným stromem, odkud mohli obdivovat nehostinné kopce i malebné trosky hradu. Ještě než dojedli, zvedl se vítr, vířil listí a honil jim mraky nad hlavou. „Vypadá to, že se žene bouřka. Měli bychom si pospíšit, abychom si stihli prohlédnout hrad a vrátit se zpátky ke kočáru dřív, než začne pršet." „Počasí se tady v jednom kuse mění," postěžovala si Troth. „Než jsem přišla do Skotska, nevěděla jsem, že je možné stát na slunci a zároveň cítit dešťové kapky. Už chápu, proč jste pronajal kočár se střechou. Můžeme se pod ní kdykoliv schovat." „I tohle patří k romantickému obrazu Skotska, jaký jste si přála poznat." Troth byla dokonalá společnice a Kyle si nedovedl představit, že by ji v budoucnu neměl po svém boku. Přál si, aby ji mohl vzít do Itálie, do Francie, do Španělska. Všude. Nicméně se bál, že mu co nevidět oznámí, že doba jejich zásnub vypršela, a tudíž nastal čas, aby zmizel z jejího života. Ta představa pro něho byla tak nesnesitelná, že stěží ovládl nutkavou touhu přímo tady na místě Troth svést, aby jí připomněl vášeň, která je donedávna spojovala. Už se k ní nakláněl, aby ji políbil, ale Troth zívla, natáhla se na deku a prohlásila: „Nemohla bych se chvilku prospat? Jsem po tom šplhání nějaká unavená."
Přinutil se uvolnit napjaté svaly. „Klidně. Máme čas. Pokud se pamatuji, vrcholek už není daleko." Troth si složila část plédu pod hlavu a do zbytku se zabalila jako do pokrývky. I když Kyle věděl, že ležet těsně vedle ní je nebezpečné, také se natáhl, aby ji mohl ve spánku pozorovat. Vypadala bezbranně jako kotě a ve tváři se jí nádherně spojoval Západ s Východem; její rysy i hedvábná pleť ho fascinovaly. Vlasy si dnes svázala stuhou a sluneční paprsky proměňovaly několik pramínků, které se jí z účesu uvolnily v tmavý zářivý mahagon. A to pružné, ženské tělo, silné a přitom tak elegantní... Pocítil tlak ve slabinách, proto si vzal raději sendvič s hovězím masem, který Troth nakousla, ale nedojedla, a popošel k místu, kde viděli divokou kočku. Položil jídlo na zem, poodešel a čekal. Netrvalo dlouho, kočka se objevila v křoví, nejprve se opatrně rozhlédla a teprve potom skočila po jídle a rychle s ním zmizela. Dnes bude mít s koťaty dobrou večeři. Kyle se rozhodl, že s prohlídkou hlavní hradní věže počká na Troth, a začal se jen tak bezcílně procházet po nejnižším podhradí. Přestože svítilo sluníčko a všude kolem panoval klid, nedokázal se zbavit nervozity. Hlavní hradní prostory zabíraly vrchní část útesu. Na nejnižší skalní plošině byly převážně zahrady, ale úplně vzadu Kyle v jednom rohu objevil kapli. Malá kamenná stavba zůstala překvapivě neporušená, dokonce i břidlicová střecha byla v celkem dobrém stavu. Angličtí vojáci, kteří hrad zpustošili, aby měli jistotu, že pro ně v budoucnu nebude znamenat už žádné další nebezpečí, ji museli úmyslně ušetřit. Možná se báli božího hněvu. Při své první návštěvě před lety si KYle kaple vůbec nevšiml. Byl plně zaujat závoděním, kdo se dostane na vrcholek pevnosti jako první, jestli on nebo Dominik, a ostatního si nevšímal. Jako malí kluci nebyli příliš všímaví. Dostali se na vrcholek oba dva
současně. Jejich soupeření bylo jako obvykle vzácně vyrovnané, nejspíš proto, že byli dokonale sehraní. Široké, železem kované dveře kaple se se skřípěním otevřely. Kyle vešel do božího stánku, kde panoval klid a mír. V křtitelnici hnízdili ptáci, ale na oltáři stál jednoduchý dřevěný kříž a na svém místě byly i zaprášené masivní dubové lavice. Pachtýři ze sousedních kopců museli o kapli pečovat. Kyle se posadil do přední lavice pokryté silnou vrstvou prachu. Kdyby měl s sebou komorníka, určitě by se musel okamžitě převléknout do čistého a sluha by všechno špinavé a zaprášené oblečení, které měl Kyle na sobě, okamžitě spálil nebo alespoň vyhodil. V oknech kaple chybělo sklo, takže dovnitř proudily teplé sluneční paprsky a zanechávaly po sobě podivuhodně krásné kamenné stíny. Kyle zavřel oči a najednou měl v jednoduché opuštěné skotské kapli stejně posvátný pocit, jako v pozlaceném Hošanově chrámu. Staleté modlitby posvětily i toto místo. V každém konci se skrývá nový začátek. Vzpomněl si na slova, která se mu honila hlavou v Hošanově chrámu. Ironicky si pomyslel, že musel objet půl světa, aby dospěl k poznání, které ho doma v kostele nikdy nenapadlo. Přišel na ně, teprve když se vrátil. Ale na rozdíl od Hošanova chrámu, kde cítil divoký vnitřní přerod, tady měl pocit, že prožívá pomalé, ale o to mocnější sebepoznání. Ten pocit rostl a naplňoval ho tichou radostí. V duchu si promítal různá posvátná místa, která navštívil a která na něj hluboce zapůsobila. Možná že lidská duše nebyla základem lidského bytí, ale jen pouhou mozaikou, složenou z nesčetných drobných zážitků a intuitivních okamžiků. Kyle zcestoval celý svět, aby si utvořil mozaiku vlastního života a teď si ji z dálky prohlížel. Přestože na kamenné podlaze neslyšel kroky, nepřekvapilo ho, když ho najednou Troth vzala za ruku. Otevřel oči a uviděl ji
sedět v kostelní lavici vedle sebe. „Myslím, že jsem právě našel ten chybějící kousek svojí duše." Dívala se na něj vážným pohledem. „Jak k tomu došlo?" „V Hošanově chrámu jsem zažil hluboký duševní přerod," řekl pomalu. „Začalo to zničujícím zjištěním, co všechno jsem v životě zkazil a jak strašně jsem nedokonalý. Teprve až když jsem svoji duši úplně obnažil a zbavil se pýchy a arogance, poznal jsem všeobjímající boží soucit a pochopil, že i mně mohou být moje slabosti odpuštěny. V tu chvíli jsem pocítil neuvěřitelnou lehkost. Myslím, že nám, smrtelníkům, kteří jsme málokdy svatí, není dáno setrvat v tomto povzneseném stavu, přesto jsem odcházel z Hošanova chrámu naplněn hlubokým sebepoznáním. Ale potom mě zajali a všechno, k čemu jsem dospěl, jako by se vytratilo. Až teď jsem pochopil, že žalář pro mě znamenal zase jen další životní poučení." „Utrpení, které v člověku probouzí schopnost soucítit?" „Ano, ale ještě důležitější pro mě bylo, že jsem se naučil překonávat naprostou bezmocnost." Jízlivě se usmál. „Většinu svého života jsem o všem, co se kolem mě dělo, rozhodoval sám. Ve vězení jsem byl naprosto bezmocný. Všechno - kdy budu jíst a co budu jíst, jestli se mohu pohnout, i to, jestli budu žít nebo zemřu, bylo v rukou jiných. Když jsem dostal zimnici, neovládal jsem ani své tělo. Ke konci jsem se modlil, aby mě nechali umřít. Ztratil jsem smysl života." „Ach." Troth tiše vydechla. „Není divu, že jste se vrátil do Anglie v tak hrozném stavu. Jako by vám vyrvali duši z těla a ona jen pomaličku nacházela cestu zpátky." „To je hezky řečeno." Kyle si zkoumavě prohlížel Trothinu tvář. „Máte podobnou zkušenost, že? Vaše zajetí bylo mírnější, vaše cela pohodlnější, ale také jste žila ve vězení, nesměla jste být ženou, ani dát najevo svůj původ. Chápu, že sotva jste se z jednoho vězení osvobodila, do druhého se vám nechce."
Vykulila oči. „Ano, to je přesně ono. Manželství mi připadá jako další vězení." „Já vás věznit nebudu, Troth Mei-lian," zašeptal Kyle jemně. „Jestliže jsem v žaláři ve Feng-tangu pochopil, že mám nad svým vlastním životem jen tolik moci, kolik mi Bůh dovolí, byl bych blázen, kdybych si myslel, že mohu ovládat životy jiných." Troth polkla. „Jste nebezpečně přesvědčivý, lorde Maxwelle." „Právě naopak." Sklouzl pohledem ke kříži na oltáři. „Jsem jen nedokonalý muž, který se celý život učí." „S každou novou zkušeností se dostává student ve svém duchovním studiu o kousek dále." Troth pevně stiskla Kyleovi ruku. „Nechcete se stát pastorem ve vlastním kostele?" „Nebyl bych dobrý duchovní. Mým cílem je využít sílu, kterou jsem zdědil, při uplatňování práva a spravedlnosti. A pokud jde o mě samotného, nesmím zapomínat co nejčastěji v budoucnu navštěvovat místa, jako je tohle, aby mi nezačal nějaký kousek duše zase chybět." Kyle zvedl k ústům jejich propletené ruce a políbil Trothiny prsty. „Dokončíme výstup na hrad?" Oslnivě se na něj usmála. „Ano, můj pane." Když. vyšplhali až na vrchol, kde se před nimi rozprostřel krásný výhled do kraje. Kyle se rozhodl požádat Troth, aby se za něho provdala. Koneckonců, cílem námluv je přece uzavření manželství. A pokud ho dnes odmítne - zeptá se jí zítra znovu.
Kapitola 43
Ruku v ruce šplhala Troth s Kyleem vzhůru na hrad a radovala se ze silného, čistého chi, které z Kylea vyzařovalo. I kdyby o tom nemluvili, stejně by poznala, že se v kapli jeho duše konečně zahojila. Prázdnota z ní mizela postupně podle toho, jak se mu navracelo duševní zdraví, kterému pobyt v čínském vězení zasadil těžkou ránu. Troth si smutně pomyslela, že Kyleovi v uzdravení příliš nepomáhala. Kolísala mezi přehnanou úslužností a podrážděným hněvem, a zlatou střední cestu, kdy by se o něho s přátelskou péčí starala jako opravdová manželka, přeskočila. Nepomohla ani jemu ani sobě. Přestože bylo období po Kyleově návratu do Anglie pro oba těžké, podařilo se jim ho překonat a pomalu nacházeli vnitřní harmonii. Co mohlo následovat dál? Druhé podhradí se skládalo z nízkých polorozpadlých kamenných budov, které sloužily jako sklady, řemeslnické dílny a přístřešky pro dobytek. Dlouho se u nich nezdržovali a pokračovali nahoru na třetí, nejvyšší plošinu. Hlavní část hradu tvořila hradní věž, strážnice a několik dalších staveb, z nichž ani jedna neměla střechu. Ze tří stran uzavíraly hradní nádvoří, zatímco na čtvrté, jižní straně, stála vysoká kamenná zeď. Tou teď Kyle s Troth prošli a dostali se od řemeslnických dílen na hlavní nádvoří.
Blížící se bouřka před sebou hnala vichr, který foukal tak silně, že by člověku snadno smetl klobouk z hlavy, ale to dodávalo divoké, rozervané scenérii na půvabu. Troth zaklonila hlavu a rozesmála se, protože byla šťastná a hrad byl divoký a nespoutaný stejně jako vítr. Po jejich pravici se souběžně s východní zdí hradu tyčila hlavní hradní věž, ale Kyle kývl směrem doleva, ke kamenným schodům, které vedly na cimbuří v jihozápadním rohu nádvoří. „Jestli najdete sílu vyšplhat ještě sem, naskytne se vám výhled na dobrou polovinu Skotska." Dobírala si ho. „Já to zvládnu, jen jestli to dokážete vy." Než Kýle stačil odpovědět, vzduch se otřásl ohlušujícím zaduněním. Troth sebou trhla a napadlo ji, že udeřil první hrom provázející blížící se bouřku. Oblohu pročísl další záblesk, Kyle popadl Troth kolem pasu a prostrčil ji otvorem po vylomených dveřích do věže. Dunění pokračovalo. Kyle smýkl Troth vlevo ode dveří a přitiskl ji ke kamenné zdi. Troth nechápavě vydechla: „Co to děláte?" „Někdo venku střílí a snaží se nás zabít," vysvětloval zachmuřeně. Než mohla Troth cokoliv namítnout, ozvalo se několik dalších ohlušujících výstřelů a Troth viděla, že nad podlahou kolem dveřního prostoru necelý yard od nich, odlétávají kusy zdiva. Vyděšeně zírala na děravý povrch. „Proč by po nás chtěl někdo střílet?" „To bych také rád věděl. Nejspíš je to nějaký blázen, který se tady usadil, a teď se snaží zahnat vetřelce." Troth cítila, jak Kyleovi tluče srdce. Tiskne se k ní, aby ji ochránil vlastním tělem, uvědomila si. Nejprve by kulka musela zasáhnout jeho, než by pronikla k ní. „Jak jste to tak rychle poznal?" „V Indii jsem sloužil u oddílu na severozápadní hranici. Velice poučné. Afghánci jsou vynikající střelci. Zvuk střelby z pušky, která vám míří na srdce, člověk jen tak nezapomene."
Troth byla přesvědčená, že se Kyle o podobných zážitcích před svým otcem nikdy nezmínil. Když si ho představila v tak nebezpečné situaci, zježily se jí vlasy hrůzou, přestože ho v té době ještě neznala. Jakmile se schovali, střílení ustalo. Kyle se odvážil vrátit o krok zpátky, svlékl si kabát, co nejvíc látku zmačkal a vysunul ji v úrovni hlavy do otevřeného dveřního prostoru. Ozvala se další palba a podle toho, jak kabát nadskočil, Troth usoudila, že ho alespoň jedna kulka musela zasáhnout. Když si ho Kyle znovu oblékl na sebe, sežehnutými doutnajícími děrami mu prosvítala bílá košile. „Myslím, že musejí být nejméně dva a mají vícerannou pušku," konstatoval chladně. „Jsou nejspíš ve strážnici přímo naproti nám, takže mají přehled o celém nádvoří včetně brány, která vede dolů do podhradí. Než bychom stačili udělat pár kroků, nadělali by z nás řešeto." „Nevěděla jsem, že existují víceranné pušky." „Dostanou se jen u několika nejdražších výrobců zbraní v Londýně. Není to druh zbraně, kterou by u sebe nosil chudý skotský poustevník." Troth se s nadějí v hlase zeptala: „Vy vždycky cestujete ozbrojen, že?" „Ano, ale mám jen jednoduchou pistoli najeden výstřel, ta se hodí spíš do uzavřeného prostoru. Proti dvěma puškám je k ničemu." Když Troth začala klást Kyleovi další otázky, položil jí ruku na ústa a zaposlouchal se. Bylo slyšet jedině kvílení větru. Pokud se někdo plížil po nádvoří směrem k jejich úkrytu, nevydal ani hlásek. Troth při představě, že je na dosah od nich vrah, naskakovala husí kůže. Kyle vytáhl svoji cestovní pistoli, nabil ji, zamířil na dveře a zvýšeným hlasem řekl: „Pokud jsme bez povolení vstoupili na vaše území, prosím přijměte moji nejhlubší omluvu. Dovolte nám odejít a my vám slibujeme, že vás už nebudeme víc rušit." „Dobrá," zahřměl přes nádvoří silný hlas se skotským
přízvukem. „Vyjděte ven a necháme vás bezpečně odejít, ale musíte přísahat, že se sem už nikdy nevrátíte." Troth se zamračila a napadlo ji, že ten hlas odněkud zná. Kyle měl v obličeji kamenný výraz. „Nevěřím, že nás necháte svobodně odejít a neublížíte nám, Calebe Logane," odpověděl. Troth pootevřela ústa. Ano, byl to hlas otcova bývalého partnera. Ale co tady dělá a proč se je snaží zabít? „Takže jste mě poznal," opáčil Logan bodře a začal mluvit normálním hlasem. „Hádáte správně - živí odsud neodejdete. Ale dali jste si na čas. Už nás se Scouseem přestávalo bavit na vás čekat." „Proboha, to Logan nám přece navrhl, abychom se sem zajeli podívat," zašeptal Kyle. „Připadalo mi to jako skvělý nápad, vůbec mě nenapadlo, že by to mohla být léčka. Ví Bůh, proč tolik stojí o naši smrt. Znáte Scouse?" Troth přikývla. „Je to jeden z Loganových námořních kapitánů. Říká se o něm, že je horší než ďábel." „Jinými slovy spolehlivý komplic při páchání vraždy." Kyle zkoumal vysokou třípatrovou hradní věž, jež se jim stala úkrytem a zároveň vězením. Nacházela se ve východním křídle hradu, jehož, půdorys tvořil s ostatními budovami, které měly různou výšku a byly téměř všechny bez střechy, písmeno U. Dveře, jimiž vešli, byly v přízemí jediným otvorem. Ostatní dveře nebo okna byly ve vyšších patrech. Stavitelé hradu dbali na to, aby se nepřítel nedostal lehce dovnitř. Kyle se zastavil pohledem u nejvyššího okna obráceného na jih. Bylo z něho vidět celé podhradí. Nakonec ale zavrtěl hlavou. „Asi by se nám podařilo vylézt nahoru a dostat se oknem z věže ven, ale jakmile bychom se ocitli v podhradí, byli bychom snadným terčem. Možná kdybychom se spustili dolů po zadní stěně věže a pokračovali po útesech... Pokusím se zjistit, jestli nemáme nějakou jinou možnost, ale naše šance zřejmě nejsou nijak růžové." Troth byla tak vyděšená, že téměř nemohla dýchat, ale
promluvila klidným, vyrovnaným hlasem: „Tvrdíte, že odtud není úniku. V tom případě je jen otázkou času, kdy Logan se Scouseem přijdou do věže a zastřelí nás jako krysy." „Tak vyzkoušíme útesy. Ale ne, myslím, že jsem přišel na lepší cestu." Kyle zachytil Trothin pohled. „Panebože, bojím se to říct nahlas!" „Jestli tak zvýšíme svoje šance, měli bychom to zkusit. Co jste vymyslel?" „Vy jste hbitá jako opice a pokud jsem měl možnost vidět, poradíte si s každým mužem." Širokým gestem se rozmáchl kolem sebe a ukázal nejprve na věž a pak na severní část hradu. „Hrad obklopuje nádvoří ze tří stran a bezpečně skryje každého, kdo se bude plížit ke strážnici zezadu. Když odvedu Loganovu pozornost tím, že s ním budu udržovat konverzaci, myslíte, že by se vám mohlo podařit projít troskami a zaútočit na ně? Na dálku je kung fu ve srovnání se střelnými zbraněmi k ničemu, ale když se k nim dostanete zblízka, máme naději se odsud dostat." Panebože, musí jí naprosto důvěřovat, když jí navrhuje něco takového! Troth překonala počáteční paniku a uklidnila se. „Dokáži to." „Bůh vám žehnej." Kyle ji krátce políbil. „Nelekejte se toho, co budu říkat. Teď už ale jděte." Troth odložila pléd, aby se mohla volně pohybovat, a přeběhla k protější stěně věže, zatímco Kyle zvolal: „Vy možná máte pušky, ale já mám zase pistoli. Kdokoli se sem odváží vstoupit, toho zastřelím." „Předpokládal jsem, že budete ozbrojen, protože jinak bychom byli už dávno u vás. Ale nám je jedno, jestli budeme muset čekat, nebo se k vám přestřílet, takže se stejně začněte modlit, Maxwelle." „To se tedy načekáte. Mezitím byste mohl ukojit moji zvědavost. Co jsem k sakru udělal, že mě chcete zabít?" „Byl jste v Číně." Zatímco se jejich hovor rozléhal hradem, Troth zkoumala
dveřní otvor dvě patra nad sebou. Vylézt nahoru bude obtížné, ale malta spojující jednotlivé kameny se časem vydrolila a zbyly po ní škvíry pro prsty a chodidla pro toho, kdo byl lehký, pružný a zoufalý. Troth začala opatrně lézt. Po delší odmlce Kýle zavolal: „Ať si namáhám mozek, jak chci, nemohu si vzpomenout na nic, čím bych vás mohl urazit. Vždyť se téměř neznáme. Pokud jsem se přesto někdy dotkl vaší cti, rád se vám omluvím, případně záležitost vyřeším v souboji." Logan se zasmál. „Otázky cti náleží těm, co si říkají džentlmeni, ne lidem, jako jsem já. Já jsem obyčejný obchodník, já jdu vždycky přímo k jádru věci, nedělám ze smrti hru." Troth dosáhla na práh dveří, přitáhla se k němu a se zadrženým dechem zvažovala další krok. Přilehlá budova byla menší a nižší než věž a neměla z přízemí vchod. Musí se dostat k její zadní zdi, vylézt nahoru, rychle po ní přejít a pak vyšplhat na sousední, o něco vyšší stavbu. Zhluboka se nadechla, odlepila se ode dveří a s tváří přitisknutou k vlhkým studeným kamenům se sunula dál. Přestože ji popoháněl strach, pokaždé, než se pustila, se pečlivě ujistila, že je další záchytný bod dostatečně pevný. Pohybovala se po zdi jako pavouk - a takové lezení není radno uspěchat. Kyle si dal s odpovědí opět na čas. „Pouhou svoji existenci nepovažuji za důvod, abyste se mě chtěl zbavit, obzvláště když se sám zabývám obchodem. Můžete mi prozradit, jestli jsem se k vám nebo k jinému obchodníku v Kantonu zachoval někdy neuctivě?" „Možná že ne," připustil Logan neochotně. „Ale odmítal jste si špinit svoje urozené ruce opiem. Až usednete ve Sněmovně lordů, mohl byste našemu obchodování škodit, možná byste ho úplně zničil. Škoda že se mi nepodařilo zabít vás v Settlementu." Troth ztuhla. Takže to Logan najal vrahy, aby na Kylea zaútočili! Ať mu duchové vyrvou játra z těla, a pokud možno co nejdříve.
„Moji pravomoc v parlamentu značně přeceňujete." „Stačí, že jste byl v Kantonu a měl možnost viděl ob chodování zblízka," vyštěkl Logan. „Vaši navonění kámoši v řadách lordů vašim námitkám lehce uvěří. Dokonce už i někteří obchodníci v Kantonu začali tvrdit, že možná máte pravdu. Umíte být zatraceně přesvědčivý." Troth se třásly ruce i nohy vyčerpáním, ale podařilo se jí dostat se ke zdi a vyšplhat nahoru. Potom udělala chybu. Podívala se do propasti, která zela pod ní. Kdyby spadla.. Zavřela oči, aby překonala závrať. Připomněla si, že kdyby náhodou uklouzla, s největší pravděpodobností by dopadla na pruh země dole pod sebou. Ale lepší jistá smrt na pevné zemi, než se zřítit z útesu do nekonečně hluboké propasti. Navíc nebyl důvod padat; zdi pevnosti byly široké na délku několika dlaní a dalo se po nich celkem pohodlně kráčet. Musí se jí to podařit, protože jinak tady s Kyleem umřou. Uklidněná se postavila na nohy a opatrně vykročila po zdi, jak nejrychleji jí vichr dovoloval. Bouřkové mraky se nebezpečně přibližovaly. V dešti by byly kameny mnohem zrádnější. „Mám pro vás návrh, Maxwelle," zavolal Logan. „Dal bych přednost, aby vaše tělo bylo bez kulek, až ho najdou. Když hodíte pistoli na nádvoří a vyjdete ven s rukama nad hlavou, můžete zemřít hezkou, rychlou smrtí. Bezbolestně spadnete z útesu a nebudete se muset postřelený svíjet v předsmrtných křečích." Kyle se zasmál, jako by šlo o bezvýznamnou sázku, a ne o život. „V obou případech skončím mrtev. Jakou by pro mě mělo výhodu, kdybych se vám bezduše vzdal?" Troth došla na konec hradní budovy sousedící s věží a před ní byla další stavba bez střechy, vyšší naštěstí jen o malý kousek. Troth se na ni začala škrábat a vítr jí přitom rval šaty z těla. Nahoře se zastavila, aby zhodnotila další postup. Byla v severozápadním rohu hradu a s přehledem viděla na
celý dvůr. Budova, na které stála, těsně sousedila se strážnicí obehnanou cimbuřím. Když se Troth podívala dolů směrem doprava, viděla Logana i Scouse, jak s puškami v ruce sedí pohodlně uvelebení v jejích dveřích. Přímo naproti nim se nacházel vchod do věže, kde se směrem vlevo schovával Kyle. Protože měl jen pistoli, Logan se Scouseem se ani nemuseli skrývat. I kdyby na ně zaútočil, pistole by přes dvůr nedostřelila. Troth poznala Scouse z Kantonu. Statný hromotluk s kulatou hlavou byl známý v nálevnách a bordelech po celém Settlementu. Hrubou silou a podlézáním se vypracoval z obyčejného námořníka až na kapitána. Přestože Troth skvěle ovládala wing chun, Scouse pro ni bude tvrdý soupeř. „Výhoda tkví v tom, že vám odpřísáhnu na hrob svý matky, že vaše tělo najdou, tudíž vaše rodina bude vědět, na čem je," vysvětlil mu ochotně Logan. „V opačném případě jednoduše zmizíte a oni se nikdy nedozvědí, co se s vámi stalo." Troth zatajila dech, protože věděla, že tohle na Kylea zapůsobí. Rozčilený Kyle neváhal s odpovědí: „Ty čubčí synu!" zakřičel. Logan vycítil v jeho hlase zlost a hlasitě se rozesmál. „No, no, no, pozor na jazyk, teď jste urazil moji matku, a to byla ta nejpoctivější metrnice, jakou svět kdy poznal." Pak se jeho smích vytratil. „Čím déle mě necháte čekat, tím spíš se rozhodnu, že vaše tělo zahrabu v lese, kde ho najdou tak akorát havrani. Podívejte, Maxwelle, zemřete na každý pád, ale když se vzdáte včas, budete si moct vybrat, jakou smrtí." Troth začala zdolávat poslední zeď. Jakmile přeběhne na její konec, spustí se na ochoz na vnitřní straně cimbuří, z něho se dostane do strážnice a zaútočí. Ale zatím musí být opatrná. Kdyby se Logan nebo Scouse otočili, okamžitě by si všimli, že se proti obloze rýsuje postava. Při představě, že by ji mohli sestřelit, naskočila Troth husí kůže. Byla přibližně na poloviční cestě, když udeřila bouřka a
spustil se liják. Silný poryv deště ji málem srazil z kamenného okraje zdi. Přikrčila se, aby neztratila rovnováhu. Během několika vteřin promokla na kůži a třásla se zimou, ale statečně se plížila dál. Logan se Scouseem začali proklínat liják. Troth se instinktivně přitiskla břichem ke zdi. Právě včas, protože oba muži se otočili a zadívali se na mraky na obloze. Nebe naštěstí potemnělo, a tak si její vyděšené postavy, schoulené nahoře na zdi, nevšimli. V promočených šatech zřejmě splynula s nepravidelnými kameny. Ležela nahoře a srdce jí splašeně tlouklo. Scouse řekl něco Loganovi a ukázal rukou směrem k cimbuří a k jižní zdi nádvoří. Vyměnili si mezi sebou pár vět a Troth měla dojem, že se dohadují. Potom Logan pokrčil rameny a ustoupil. Scouse zašel do strážnice a začal šplhat po strmém kamenném schodišti nahoru na cimbuří. Troth si vyděšeně uvědomila, že námořní kapitán nejspíš navrhl Loganovi, aby celou záležitost rychle ukončili. Když přeleze po cimbuří na jižní zeď, která oddělovala nádvoří od podhradí, dostane se po ní k spodnímu jižnímu oknu věže - a odtud může Kylea jednou ranou zastřelit. Ale možná bude příjemnější, když budou jejich těla vystavena napospas havranům, než dál snášet takovýhle liják. Troth pochopila, že Kyle nebude mít šanci, jestli se Scouse dostane k oknu věže, proto se rychle vydrápala na nohy, rozběhla se k cimbuří a v duchu se modlila, aby se jí podařilo seskočit na ochoz a dostat se ke kapitánovi dřív, než bude pozdě. Prudký liják se mezitím změnil na drobné mrholení, což chůzi po kamenech nepatrně usnadnilo, ale Troth tušila, že to je jen přechodná změna a že další průtrž mračen na sebe nedá dlouho čekat. Kyle zvolal: „Na vlastní vraždě jsem ochoten spolupracovat jen pod jednou podmínkou." „A to?" „Ušetříte život Troth Montgomeryové. Té se to netýká."
Ozval se další jízlivý smích. „Ale týká. Až se dozví, že jsem ji po otcově smrti dal poslat do Kantonu místo do Skotska, pořádně se na mě namíchne." Kyle se odmlčel a vzpamatovával se z překvapení. Potom řekl: „Tak v tom jste měl prsty vy. Máte něco společného se smrtí Hugha Montgomeryho?" „Tajfun jsem nepřivolal, aby potopil loď, ale když se přede mnou Hughův komprador zmínil, že má Montgomeryovic holka horečku, napsal jsem Hughovi do Singapuru, že je jeho dcera pravděpodobně smrtelně nemocná." Logan se zasmál. „Asi spěchal do Macaa rychleji, než je v období tajfunů zdrávo." S Troth Loganovo doznání natolik zamávalo, že jí podjely nohy a spadla. Naštěstí se jí podařilo přetočit se a dopadnout na břicho na mokrý kámen. Nicméně si vyrazila dech. Ze všech sil se držela zdi, ochromená úžasem, že Logan zavinil otcovu smrt. Nic neriskoval. Kdyby se otec bezpečně vrátil do Macaa, mohl mu nevinně oznámit, že vážnost Trothiny nemoci přecenil a že děvče se díkybohu uzdravilo. Mizera! „Proč jste to udělal?" vyptával se roztřeseným hlasem Kýle. „Hugh byl milej, ale hloupej. Obchodování s opiem se mu, stejně jako vám, nelíbilo. Jakmile jsem se dozvěděl, že se utopil, nakoupil jsem pět beden nejlepšího indického opia. Ten den nabral můj život nový směr." Tak proto po Hughu Montgomerym nezůstal ani halíř. Logan také musel rozšířit pomluvy, které pošpinily Montgomeryho jméno. Tím, že poškodil jeho pověst, získal příležitost sám vyniknout. Troth se třásla vzteky, ale přinutila se udělat posledních několik kroků, které jí zbývaly na konec budovy. Pak se otočila a začala pozpátku sestupovat dolů na ochoz. Byl několik stop široký, takže jakmile se na něm ocitne, bude u Scouse během několika vteřin. „Měl jste to chytře vymyšleno, Logane," konstatoval Kyle uznalým hlasem a celkem věrohodně předstíral obdiv.
„Také znáte Čínu. Montgomeryová dcera je víc Číňanka než Evropanka. Když ji ušetříte, ráda se s vámi vrátí do Macaa." „Ona se chce vrátit na Východ?" „Nemůže se dočkat, až bude moct odjet Skotsko ji zklamalo. Musel jsem jí slíbit, že ji pošlu zpátky. V Británii je na ni příliš velká zima a také je rozčarovaná svými příbuznými, protože otec jí tvrdil, že jeho rodina je bohatá. Ale viděl jste je - jsou to jen lepší chalupníci, a to je jí málo. Když z ní uděláte svoji konkubínu, zaručuji vám, že nebudete litovat. Patřila k Chenquaovým ženám a v posteli ji žádná nepřekoná. Já osobně jsem nepoznal lepší - a věřte, že jsem jich měl dost. Byla by škoda ji zabít a zmařit takový talent." Troth nestačila mrkat překvapením nad Kyleovými výmysly, ale všimla si, že se Logan zarazil a ožil zájmem, přestože odpověděl opatrně. „Jak si mám být jist, že se mi nebude chtít pomstít a nepodřízne mi krk?" „Logane, ona je Číňanka" přesvědčoval ho trpělivě Kyle. „Byla vychovaná k tomu, aby poslouchala svého pána. Když budu mrtev, pochopí, že jste jejím novým pánem vy. Udělá všechno, co budete chtít, stačí, když jí za to občas dáte pár šperků a otrokyni, kterou by mohla bít. Chápete, co tím myslím, když říkám, že udělá všechno?" Z toho, jak se Logan napřímil, Troth usoudila, že Kyleův přesvědčivý hlas vybičoval jeho představivost na nejvyšší míru. „Takže ona patřila k Chenquaovým děvkám," vypravil ze sebe ochraptělým hlasem. „Už chápu, proč se jí Chenqua tak ochotně ujal, přestože byla ještě dítě. Zatracenej chlípník." Ještěže ji Kyle varoval, aby se neděsila toho, co bude říkat! Troth seskočila na ochoz a co nejrychleji se rozběhla ke Scouseovi. Naštěstí si dával na čas, takže ho dostihla těsně předtím, než se pustil po jižní zdi k věži. „Možná byl chlípník, ale vychoval ji dobře. Kdyby se vám časem omrzela, můžete ji prodat jinému fan-qui a určitě za ni dostanete dobrou cenu."
„Dobře, beru ji. Jestli je tak dobrá, jak tvrdíte, udělám z ní v Macau svoji tai-tai." Loganův hlas zdrsněl. „Dosmlouvali jsme, Maxwelle. Vyjděte ven. Ať tady kvůli vám v tomhle počasí nemusím dlouho tvrdnout, nebo si to ještě rozmyslím." Troth už měla Scouseova široká záda téměř na dosah ruky, ale kapitán se najednou obrátil, protože za sebou zaslechl kroky. Měl sice pušku, ale Troth ho tak zaskočila, že jenom stál a zíral, neschopen uvěřit, že se na něj chystala zaútočit. Troth mu mohutným kopnutím vyrazila zbraň z rukou. Cinkla o kámen a pak zmizela nad propastí. Scouse vykřikl. Troth ho rychle udeřila do krku, ale výrazně mu neublížila - měl šíji svalnatou a tuhou jako býk. „Ty malá čínská děvko!" Vzteky bez sebe vykročil směrem k ní. Troth čekala, až na ni zaútočí, a modlila se ke všem čínským bohům, aby jí dali sílu zvítězit v nejdůležitějším boji jejího života.
Kapitola 44
Kyle uslyšel výkřiky, klekl si na kolena a opatrně vykoukl ze dveří věže. Doufal, že když zůstane těsně nad zemí, neustřelí mu Logan ani Scouse hlavu, pokud ještě mířili puškami na vchod. První co uviděl, byla hlaveň Loganovy zbraně. Pak si všiml Troth zápasící na ochoze se Scouseem na život a na smrt. V Kyleovi by se v tu chvíli krve nedořezal. Vedle mohutného kapitánova těla nevypadala větší než dítě. Zatím se jí dařilo se Scouseovým úderům hbitě vyhýbat, ale kdyby ji zasáhl, zlomil by jí vaz. Troth lehkým krokem ustupovala a Scouse se s řevem vrhal za ní. Počítal s tím, že jakmile ji dostane, uvězní ji váhou svého těla pod sebou jako špendlík. Troth vyskočila na cimbuří a vší silou kopla. Využila Scouseovy chvilkové nepozornosti, překvapila ho rychlým výpadem a podařilo se jí ho srazit k zemi. Ale kapitán se učil rvát v nejnebezpečnějších přístavech světa a měl v záloze několik osvědčených triků. Pohotově natáhl ruku, popadl Troth za kotník a podtrhl jí nohu. Kyle slyšel, jak dopadla na úzký nerovný ochoz, nebezpečně blízko několikametrovému pádu na nádvoří. Troth se vykroutila ze Scouseova sevření a vydrápala se na nohy stejně jako její soupeř. Logan nad sebou konečně zaznamenal ruch a otočil se, aby zjistil, co se nad jeho hlavou
děje. Otočil se i s puškou a okamžitě zamířil na Troth. Troth vycítila nebezpečí a pohotově se schovala za Scouse, takže Logan nemohl střílet, pokud nechtěl svého kapitána zranit. Ale Logan už mezitím vypálil. Kyle se rozběhl přes nádvoří a Scouse, zasažen kulkou, sebou křečovitě trhnul. Do těla se mu zavrtal druhý zásah. Troth se přitiskla k zemi, protože Scouse přepadl přes okraj zdi a s nekonečně dlouhým, děsivým výkřikem se zřítil dolů. Logan se rozběhl, aby Troth zahradil únikovou cestu a uvěznil ji v pasti. K tomu, aby ji měl znovu na očích, mu stačilo pár dlouhých kroků. Troth se hnala ke schodům ve snaze dostat se k Loganovi dřív, než ji uvidí a stačí znovu vypálit. Kyle zoufale vykřikl: „Logane, jste mrtvý muž!" Správně předpokládal, že se Logan otočí, aby mohl čelit novému nebezpečí. Hlaveň pušky se najednou zdála dvakrát tak velká. Logan zamířil a stiskl spoušť. Kyle uhnul na stranu, ale ještě předtím stačil naslepo vypálit z pistole. Troth vykřikla a nádvořím se rozlehly tři ohlušující výstřely. Logan se stačil už jen obrátit zpátky a na bílé košili měl krvavě rudé skvrny. Jak se pomaličku sesouval k zemi, puška mu vypadla z rukou. Troth odkopla zbraň stranou pro případ, že by Logan ještě žil, a pak se sklonila nad Kyleem. Spustil se další liják. „Vy nesmíte zemřít, můj pane, nesmíte." Když se ho pokusila obrátit, aby viděla, kde je raněn, Kyle pustil pistoli a objal ji. „To rozhodně nemám v úmyslu," zalapal po dechu. „Panebože, Troth, jste v pořádku? Myslel jsem, že se mi srdce zastavilo, když jsem uviděl, jak po vás střílí." Leželi spolu v objetí a vůbec jim nevadilo, že se na ně spustil nový příval deště. „Netrefil se," zašeptala Troth roztřeseně. „Jak to? Vystřelil třikrát za sebou a střílel zblízka." „Dvakrát. Přikrčil jsem se, abych se vyhnul jeho kulkám, ale
předtím jsem stačil vystřelit z pistole." Kyle se posadil, ale nepouštěl ji. Statečnost a odhodlání, s kterými Troth zdolávala poslední pekelnou půlhodinu, ji náhle opustily. Roztřásla se jako osika a její slzy splývaly s deštěm. Kyle ji pevně držel a čekal, až se trochu uklidni. „Myli bychom jít do kaple, ta má střechu. Jste schopná chůze?" Když přikývla, vstal a pomohl jí na nohy. „Počkejte ještě chvilku." Troth otupěle pozorovala, jak se Kyle snaží nahmatal na obchodníkově těle puls. „Spravedlnost si Caleba Logana přece jen našla," řekl Kyle tvrdě. Vstal a zamířil k věži, odkud se vynořil s Trothiným plédem. Přehodil jí ho přes ramena a vedl ji po kluzkém svahu do podhradí. Troth se s cvakajícími zuby zeptala: „Jak je možné, že se vám Logana podařilo na tak velkou vzdálenost zasáhnout? Myslela jsem, že střílet z pistole na dálku nemá smysl." „Jsem vynikající střelec," odpověděl jednoduše Kyle. Mělo ji to napadnout. Vděčná, že se o něj může opřít, sestupovala po jeho boku dolů až ke kapli. Našli v ní nejen úkryt před deštěm, ale i požehnaný klid. Troth cítila harmonizující chi, které ji obestřelo jako dávná vzpomínka na matčinu náruč. Jakmile se ocitli uvnitř, Kyle jí začal sundávat promočené šaty. Troth, ohromená jeho chováním, se ho snažila zastavit. „Na co to, proboha, myslíte?" Ukřivděně se usmál. „Ne na to, co máte na mysli vy. Oba jsme promoklí skrznaskrz a vzhledem k tomu, jak se ochladilo, koledujeme si o zápal plic, jestli se rychle nezahřejeme." Usoudila, že má pravdu. „Já to zvládnu sama. Vy si také sundejte šaty." Poslechl a začal se odstrojovat. Když se Troth svlékla, Kyle jí kolem promrzlého těla ovinul téměř suchý pléd.
Kousavá vlna sice hřála, ale Troth se přesto nepřestávala chvět zimou, prokřehlá až do morku kostí. Kyle si svlékl poslední kus promočeného oděvu. Vzal si z piknikového košíku suchou deku, protože piknikový košík předtím nechali stát v kapli, přehodil si ji přes ramena, posadil se, opřel se o zeď a přitáhl si Troth na klín. Když se uvelebila v jeho náruči, přetáhl deku i přes ni a pečlivě zastrkal kolem jejích nohou. Troth se opřela o Kyleovo teplé tělo a tvář si položila na jeho zarostlou hruď. Známá vůně jí dodávala pocit bezpečí. Kyle ji něžně konejšil a dlouho ani jeden z nich nepromluvil. Ozývalo se jen bubnování deště na střechu. Troth tušila, že se Kyle, stejně jako ona, vzpamatovává z prožitého násilí a smrti, které unikli jen o vlásek. Kyleovi byla mnohem menší zima než Troth, a tak ji svým teplem postupně rozehříval. Po chvilce Troth zašeptala: „Nemohu uvěřit, co se stalo - že tam venku leží v dešti dva mrtví muži." „Přál bych si, aby k tomu nikdy nedošlo," odpověděl pevně Kyle. „Když pomyslím, že pár vět, které jsem řekl v Kantonu, mělo následky přes půl světa a málem vás zabilo..." Objal ji ještě pevněji. Troth otevřela oči, aby se zbavila obrazu Logana kácejícího se k zemi s hrudí zbarvenou krví. „Důležité je, že jsme přežili. Logana nám nesmí být líto. Kdyby nebylo jeho falešné zprávy, můj otec mohl být naživu." Kyle ji hladil po spánku a lehce ji masíroval. „Mně není líto ani jednoho z nich," řekl. „Vsadím se, že ani Scouse nebyl žádné neviňátko. A pokud jde o Logana - nejen že byl nepřímo zodpovědný za smrt vašeho otce, ale jeho vinou jste žila v Číně v téměř otrockých podmínkách, místo abyste byla obklopena láskou vlastní skotské rodiny." Troth si představila, jaké by to asi bylo, kdyby vyrůstala v otcově rodině: placky a kroupová polévka, bratranci a sestřenice, kteří by jí byli blízcí jako bratři a sestry. Byla by
jednou z nich. „Žít mezi nimi by bylo krásné, mnohem jednodušší než v Číně," řekla pomalu. „Ale stejně nelituji, že mě můj osud zavál do Kantonu. Kdybych tam neprožila tolik let, neměla bych nic z čínské povahy. Takhle jsem jak Číňanka, tak Skotka." Kyle se zasmál. „Díky bohu za to. Na světě není druhá taková žena, jako jste vy, Troth Mei-lian Montgomeryová." „Nejspíš ne." A na světě nebyl ani druhý muž, který by tak bezvýhradně přijal obě stránky její povahy jako Kyle, Montgomeryovi v ní viděli Skotku, která měla občas poněkud zvláštní, i když neškodné návyky. Pro Chenquau její zvláštnost znamenala užitečnost a Troth si svými schopnostmi a tím, že byla dcerou svého otce, vysloužila jeho respekt a ochranu. Ale Kyle ji považoval za rovnocenného partnera a dal jí svoji plnou důvěru, když. ji poslal bojovat s nepřítelem, protože mohla zaútočit mnohem účinněji než on. Když se ocitla tváří v tvář smrti, neváhal odlákat Loganovu pozornost na sebe. Logan ho mohl zastřelit... Kyle ucítil, že se Troth chvěje. „Je vám stále ještě zima?" „Ne, je mi dobře." Bylo jí víc než dobře, protože ležela v jeho objetí. Stuhu z vlasů dávno ztratila a Kyle jí odhrnul vlhké vlasy z obličeje. „Nebezpečí neuvěřitelně pročišťuje myšleni. Když jsem viděl, že vám hrozí smrt, uvědomil jsem si, jak moc vás miluji. Vezmete si mě? Tentokrát řádně, se vším všudy?" Zaklonila hlavu, aby mu viděla do tváře. „Myslela jsem, že už nejste schopen znovu milovat." „Také jsem si to myslel," odpověděl posměšně. „Někdy mi to zkrátka myslí špatně. Naštěstí jsem už pochopil, že s vámi jsem zažil tolik vášně a starostlivosti jako léta ne a že nesmírně stojím o vaši společnost. Ale protože to, co jsem k vám cítil, se tolik lišilo od toho, co jsem cítil ke Konstancii, domníval jsem se, že to není pravá láska. Taková láska, jakou byste si zasloužila."
Troth napadlo, že Konstanciin duch s nimi zřejmě zůstane na věky. „Budu vaše druhá nejmilovanější tak dlouho, dokud mě budete mít rád, můj pane." „Nejste druhá!" Kyle vzal do dlaní Trothinu tvář. „Láska se nedá měřit ani vážit a neměla by se ani srovnávat. Konstancie byla moje srdce - a vy, vy jste moje duše." Políbil ji. Dlouze, sladce na důkaz svých slov. Troth zalapala po dechu. „Já vás milovala od první chvíle, Kyle." Najednou pocítila potřebu se ho dotknout. Vklouzla rukama pod pokrývku, kde nahmatala jeho nahé tělo. „Od počátku jste byl pánem mého těla, mého srdce i mé duše." Nechtěl nic víc, než ji políbit, alespoň v tu chvíli, v posvátné kapli, krátce poté, co prožil okamžiky smrtelné hrůzy. Ale rozhořela se v něm nezkrotná vášeň, kterou nešlo uhasit jinak než oslavným splynutím plným lásky a radosti z přežití. Vroucně ji políbil, nedočkavě vyhledal pod nařaseným plédem její ňadra a vzápětí ucítil v dlaních zrychlený tlukot jejího srdce. Troth se v jeho náručí neklidně zavrtěla a Kyle pocítil narůstající vzrušení. Troth se otočila a obkročmo se mu posadila na klín. Několik nekonečně dlouhých minut zůstali bez hnutí a jen se chvěli napětím. Potom se Kyle neovládl a zhoupl se v bocích. Vklouzl do ní a ona přijala jeho rytmus, který je dovedl na pokraj vyvrcholení. Pak jejich jednohlasný výkřik splynul s šuměním deště a vzdáleným duněním hromu. Kyle cítil uspokojení jako snad ještě nikdy v životě. Překulil se na bok, aniž by Troth pustil, a dál ji pevně objímal. Usnuli vyčerpáním, zahříváni plédem rodu Campbellů. Nevěděl, jak dlouho podřimovali, ale když se probudil, kaple byla zalitá slunečními paprsky. Nadzvedl se na lokti a kochal se hrou světla na Trothině půvabné tváři. Připomínala mu tu nejzvláštnější, nejkrásnější a nejúžasnější květinu široko daleko na západ i na východ.
Otevřela oči. „Nevím, co by na to řekli stavitelé kaple, ale lepším způsobem jsme se zahřát nemohli." „Mám dojem, že nám to Bůh nebude mít příliš za zlé, protože dar milovat se nám seslal on sám." Kyle políbil Troth na špičku nosu. „Ale asi bychom se měli vydat na cestu, pokud chceme do večera dorazit do tepla a do bezpečí." Usmála se na něj tak, že měl chuť znovu se s ní pomilovat. „Jsem ráda, že už na tenhle hrad nebudu muset nikdy vkročit." „Doufám, že naše poslední milování mohu považovat za váš souhlas s mým návrhem." Neochotně pustil její vzrušující tělo. „Protože dnes jsme spolu možná počali dítě. Alespoň doufám." Troth vstala, začala si oblékat mokré šaty a kočičím pohledem ho pozorně sledovala. „To se nám, myslím, podařilo už na Dornleighu" „Panebože!" Kyle si přetáhl přes hlavu vlhkou košili a div se přitom neuškrtil, jak se ji co nejrychleji snažil stáhnout dolů, aby se na ni mohl znovu podívat. „Proč jste mi to neřekla?" „Rozhodla jsem se, že vám to řeknu teprve, až se dohodneme, že se vezmeme." Vyzývavě se na něj zadívala. Kyle si oblékl mokré kalhoty a litoval, že nemá volné čínské šaty jako Troth. „Jinými slovy, kdybyste se rozhodla, že si mě nevezmete, nikdy bych se nedozvěděl, že se mnou čekáte dítě. Nechtěla jste mě vydírat." Když Troth viděla, že se Kyle nezlobí, ulevilo se jí. „Myslím, že to s tím vaším myšlením není zase až tak špatné. Nechtěla jsem se vdávat jen proto, že to ostatní považovali za samozřejmé." Omotala si pléd kolem sebe. Kyle smutně vrtěl hlavou. „Vy jste vážně Skotka jako hrom, Troth - ochotná zaplatit jakoukoliv cenu, jen aby bylo po vašem. Bez ohledu na následky."
Složil deku do piknikového košíku a vyšli ven do čerstvě vykoupaného světa. Vánek setřásal zbylé kapky deště z jarních květů a v modrofialovém oparu se do dálky táhly kopce vysočiny. Středem pěšiny stékaly pramínky dešťové vody, proto šli po jedné straně a drželi se za ruce. „Chci se ještě jednou ujistit, že si mě opravdu chcete vzít." Troth zvedla hlavu, podívala se na Kylea a oči jí v odpoledním slunci zlatavě zářily. „Ano, můj pane, chci se stát vaší ženou a spřátelit se s vaším dračím otcem a možná se stát i úspěšnou hostitelkou, jak jste mi předpovídal." Při jejích slovech Kylea zaplavila vlna nekonečného štěstí. Položil košík a uchopil ji za obě ruce. „Vezměme se hned tady. Wrexham pravděpodobně bude později trvat na formálnějším obřadu, ale tentokrát jsme ve Skotsku, takže o platnosti sňatku nebude pochyb. Jestliže vážně chcete být mojí ženou, odmítám už déle čekat." Troth se zasmála a překročila pěšinu, takže voda proudila mezi nimi. Pevně ho držela a odříkávala: „Kyle Renbourne, slibuji ti svoji věrnost - srdcem i tělem ti budu patřit a milovat tě až do konce svého života." Kyle se na ni usmál očima a vzpomněl si na první slib věrnosti, který si dali a který je spojil mnohem pevněji, než si tenkrát představovali. „Troth Mei-lian Montgomeryová, slibuji ti, že tě budu věrně milovat a chránit až na věky věků." Pozvedl ke rtům nejprve jednu a pak druhou její ruku a políbil je. „Už vím, proč jsem se musel tak dlouho toulat světem. To proto, abych našel tebe, svoji čínskou nevěstu." „To byl boží nápad, můj pane." Troth se zářivě usmála. „Jin a jang přece patří neoddělitelně k sobě." Tak jako muž a žena.
Poznámka autorky
Moje matka jako dítě žila v Číně, proto moje dětství provázely různé čínské příběhy a vyprávění o tom, jak matka dělala rodičům překladatele. Měla dobrý sluch, což se jí v čínštině, kde jemný rozdíl v intonaci mění význam slov, velmi hodilo. Při slavnostních příležitostech jsem měla dovoleno půjčovat si matčiny čínské šperky a nádherné vyšívané šaty, které moje babička nakupovala přímo od obchodníků s hedvábím (nejvíce jsem si oblíbila jeden slaměný klobouk). O Číně jsem toho jinak moc nevěděla, ale starobylá kultura mě přitahovala. Přestože se Čínská nevěsta odehrává převážně v Británii, kvůli čínským částím knihy jsem musela nashromáždit spoustu informací. Soustředila jsem se na podrobnosti a myšlenky, které mi pomáhaly co nejlépe charakterizovat hrdiny, aniž bych čtenáře musela zatěžovat složitým vysvětlováním reálií. Hošanův chrám jsem si vymyslela, ale vycházela jsem z popisu skutečných čínských chrámů. Trothina a Kyleova cesta jižní Čínou je také z velké části fiktivní. Při popisování skotského hradu Doom jsem se inspirovala romantickým hradem Campbell nedaleko Dollaru, kterému se často přezdívá Gloom. Už od dob starých Římanů panoval mezi Evropou a Asií
čilý obchodní ruch. A už tenkrát si panovníci stěžovali, že se v cizině utrácí příliš mnoho jejich peněz. Od sedmnáctého století Evropané nadšeně nakupovali čaj a další zboží, nicméně soběstačné čínské císařství o dovoz z Evropy příliš velký zájem neprojevovalo. Proto byl zaveden kantonský obchodní systém, který měl omezit pronikání cizích myšlenek do Číny. Evropané považovali právo obchodovat kdekoliv na světě za samozřejmé, proto čínská nařízení, která jim bránila ve volném pohybu, přijímali s nevolí. Zároveň potřebovali najít zboží, o které by Číňané stáli, a tak začali do Číny nelegálně dovážet opium. V roce 1839, o několik let později, než se odehrává děj Čínské nevěsty, začala první opiová válka. Čínské úřady v Kantonu nařídily spálit zásoby britského pašovaného opia a Brity vyhostit. Britové se na oplátku pokusili vojensky obsadit čínské pobřeží a trvalo téměř sto let, než se Číně podařilo obnovit svoji svrchovanost. Nepokoušela jsem se napodobit nebo něčím nahradit jihočínský dialekt, který dnešnímu uchu zní nelibě, ale občas jsem využila některá asijská nebo orientální, historicky podložená slova, přestože mají pejorativní nádech. Doufám, že jste si příběh Kylea a Troth Mei-lian, kteří se pokusili ve svém soukromém životě překonat bariéru mezi západní a východní kulturou, příjemně vychutnali.
