Mariánský sloup na náměstí Svobody v Brně

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění

Mariánský sloup na náměstí Svobody v Brně Bakalářská diplomová práce

Kristýna Navrátilová Vedoucí práce: Mgr. Pavel Suchánek, Ph.D.

Brno 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ..............................................................

2

Obsah Obsah ..................................................................................................................................3 Úvod ...................................................................................................................................4 Původ a vznik památných sloupů.........................................................................................7 Mor a stavba morového sloupu v Brně...............................................................................11 Popis a stylová charakteristika sloupu................................................................................14 Ikonografie ........................................................................................................................18 Morový sloup v rámci života v Brně ..................................................................................27 Sochaři pracující na morovém sloupu v Brně .....................................................................30 Opravy morového sloupu v Brně .......................................................................................34 Závěr .................................................................................................................................36 Bibliografie .......................................................................................................................37

3

Úvod Roku 1679 zasáhla Brno velká morová epidemie. Lidé se obraceli s prosbou o pomoc k Bohu a Panně Marii a 28. září 1679 složili městští radní ve farním kostele sv. Jakuba slavnostní slib, že za odvrácení moru dají postavit sloup ke cti Panny Marie a pěti svatých morových patronů – Františka Xaverského, Karla Boromejského, Rocha, Šebestiána a Rosalie Palermské. Zanedlouho mor skutečně ustal. Na poděkování vznikl na Dolním náměstí (dnešním náměstí Svobody) morový sloup, jedna z nejvýznamnějších barokních památek v Brně. Problematice mariánských, trojičních a morových sloupů obecně věnovali knihu Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě Antonín Šorm a Antonín Krajča. Jejím novodobým upraveným a doplněným reprintem je publikace Jiřího Slouky Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy. V současné době pod vedením Vratislava Nejedlého probíhá projekt, jehož výsledkem je postupně vydávaná několikadílná encyklopedie Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře. Projekt mapuje všechny památky tohoto typu, včetně zaniklých, v jednotlivých krajích a okresech České republiky. Zatím byly vydány publikace pro okresy Svitavy, Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou, Hradec Králové, Chrudim, Pardubice a Náchod a pro kraje Karlovarský, Vysočina, Pardubický a nejnověji Ústecký. Dalšími obecnými pracemi o mariánských a trojičních statuích jsou články Jiřího Černého Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě a Barokní sloupy a sousoší v jižních Čechách. Oba jsou dostupné na webových stránkách Katolická kultura1. Ludvík Skružný ve svém článku České, moravské a slezské mariánské a svatotrojičné sloupy z let 1660 až 1815, vydaném ve Sborníku Chebského muzea, se touto tematikou zabývá zejména z pohledu ikonografického. Na konci článku uvádí přehlednou tabulku světců, jejichž sochy zdobí jednotlivé sloupy. Tu je však třeba brát s rezervou, protože v některých případech uvádí nepřesné informace. Jiří Havlík se věnuje morovým patronům ve svém článku Kult svatých patronů proti moru v letech 1679–1680, vydaném ve sborníku Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci. Vychází především z jezuitských pramenů souvisejících s morovou epidemií v Praze v letech 1679–1681. Petr Kitzler ve svém článku Singularis contra pestem patronus. Několik poznámek ke kultu a ikonografii svatého Šebestiána jakožto

1

Dostupné na http://katolicka-kultura.sweb.cz/ , vyhledáno 15. listopadu 2012.

4

ochránce před morem v pozdní antice a raném středověku podrobně seznamuje čtenáře s vývojem kultu svatého Šebestiána. Článek je možné najít na internetu2. O průběhu stavby mariánského morového sloupu v Brně se dozvídáme nejvíce ze záznamů jednání brněnské městské rady, které jsou uloženy v Archivu města Brna. Městská rada coby objednavatel díla projednávala a schvalovala vše, co se týkalo stavby, oprav a dění kolem sloupu. V Archivu města Brna se dochovaly též další materiály související s morovým sloupem. Mezi ně patří smlouvy s kameníky, sochaři a zlatníkem, návrhy, žádosti a stížnosti sochařů a kameníků, korespondence s hrabětem Liechtensteinem o dodání kamene pro stavbu sloupu z pernštejnského lomu, korespondence s panem Ingramem z Vídně o vytvoření nového sloupu v Salcburku a další listiny. Pro kapitolu o opravách sloupu byly důležité materiály uložené v archivu Národního památkového ústavu – Územního odborného pracoviště v Brně. Brněnský morový sloup je velmi často zmiňován v literatuře. Dočteme se o něm snad ve všech publikacích pojednávajících o dějinách a památkách města Brna, většina z nich však podává jen základní informace o dataci a autorství sloupu. Pro tuto práci byl stěžejním dílem článek Aloise Gödela, který vyšel v časopise Mittheilungen des Mährischen GewerbeMuseums pod názvem Zur Baugeschichte der Mariensäule am Grossen Platze in Brünn. Autor v něm rekonstruuje postup stavby sloupu a vychází přitom z materiálů uložených v Archivu města Brna, které jsou zmíněny výše. Mořic Trapp věnuje sloupu kapitolu ve své knize Brünn´s kirchliche Kunst-Denkmale. Text se zabývá děním v Brně souvisejícím s morovým sloupem a obsahuje popis sloupu. Doplněním těchto dvou prací je článek Wilhelma Schrama Zur Geschichte der Mariensäule auf dem grossen Platze in Brünn, publikovaný v časopise Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section der k. k. mähr.schles. Gesellschaft a kapitola Die Pestsäule auf dem Grossen Platze in Brünn v knize Ein Buch für jeden Brünner od téhož autora. Článek podává doplňující informace k okolnostem opravy sloupu roku 1777, kapitola v knize se zabývá zákulisím vydání pernštejnského kamene pro stavbu brněnského sloupu roku 1680. Literatura z minulého století většinou uvádí ve zkrácené podobě to, co již bylo napsáno, a nepřináší nic nového. V. V. Štech v publikaci Československé malířství a sochařství nové

2

Dostupné na http://www.academia.edu/1076748/Singularis_contra_pestem_patronus._Nekolik_poznamek_ke_kultu_a_ikono grafii_svateho_Sebestiana_jakozto_ochrance_pred_morem_v_pozdni_antice_a_ranem_stredoveku_Singularis_c ontra_pestem_patronus._Some_Comments_on_the_Cult_and_Iconography_of_St_Sebastian_as_a_Plague_Patro n_in_Late_Antiquity_and_Early_Middle_Ages_in_Czech , vyhledáno 15. listopadu 2012.

5

doby mylně připisuje sloup Janu Christánu Pröbstlovi. Cecilie Hálová-Jahodová v knize Brno, stavební a umělecký vývoj města krátce popisuje vznik sloupu a více rozvádí další dílo jeho autorů v Brně. V menší míře píše o autorech sloupu Miloš Stehlík v kapitolách o barokním sochařství, které jsou součástí knih Dějiny českého výtvarného umění II a Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Dvěma z umělců jsou věnovány monografické diplomové práce. Jindřich Noll se zabývá životem a dílem architekta Jana Křtitele Erny, Vanda Sovadinová píše o sochaři Pröbstlovi. Obraz života v barokním Brně ukazuje kniha kolektivu autorů Vnitřní krajina zmizelého města. Je věnována náboženským bratrstvům působícím v Brně. Anna Coreth se ve své publikaci Pietas Austriaca zabývá obecně barokní zbožností v habsburské monarchii. Barokní slavnosti ve stejnojmenném článku, publikovaném ve sborníku Kultura baroka v Čechách a na Moravě, přibližuje Josef Válka. Tato práce se snaží ukázat nový ucelený pohled na téma mariánského morového sloupu v Brně a jeho autorů. Nejprve pojednává o problematice morových sloupů obecně. Dále už se věnuje brněnskému morovému sloupu přímo. Líčí průběh stavby, podobu a ikonografii sloupu, pokouší se o stylovou charakteristiku. Zařazuje sloup do kontextu života ve městě, zejména slavností konaných v Brně v 18. století. Nakonec se zabývá životem sochařů, kteří se podíleli na jeho výzdobě, a dalšími jejich pracemi, které se v Brně dochovaly. Ve své práci důsledně používám termín „podstament“ pro velký sokl, který tvoří základ celého sloupu. „Podstavcem“ je pak míněn menší, většinou umělecky opracovaný kvádr, jenž stojí uprostřed na podstamentu a na něm je vztyčen samotný sloup.

6

Původ a vznik památných sloupů Památné sloupy jsou zvláštním projevem barokní zbožnosti. Vznikaly zejména na území habsburské monarchie v 17. a 18. století, v menší míře však byly stavěny i v 19. a na počátku 20. století. V pozdější době až dodnes je vystřídaly pomníky a pamětní desky padlých ve válkách, významných osobností, politiků a podobně.3 Sloupy byly stavěny většinou na poděkování za záchranu města před nějakou katastrofou, ať už to byla válka, oheň či jiné pohromy. Nejčastěji byly stavěny děkovné sloupy za ukončení morové epidemie ve městě. S morovými sloupy se ale setkáváme i ve městech, kam nákaza nedorazila. Zde jsou stavěny jako výraz díků za to, že se morová rána městu vyhnula.4 Stavbě sloupu většinou předcházel veřejný slib ve farním kostele, že za odvrácení morové rány bude na významném místě ve městě, kterým bylo zpravidla náměstí nebo prostranství u kostela, postaven děkovný monument. Sloup ve většině případů nechalo vztyčit město nebo obec, méně často bývala objednavatelem místní vrchnost. Před zahájením samotné stavby musel někdy objednavatel žádat o povolení příslušnou biskupskou konzistoř. „Obvyklý náhled v literatuře, že o povolení ke stavbě sloupu se žádalo u české kanceláře, jež vydávala doporučení ohledně volby předmětu, a dokonce u samotného císaře, který schvaloval zaslaný nákres, nemá v písemných pramenech oporu.“5 Nejvíce morových sloupů bylo stavěno po dvou velkých vlnách moru kolem let 1680 a 1713. V 17. století většinu sloupů zdobí na vrcholu socha Panny Marie. Nejčastěji se objevuje socha Immaculaty či její kombinace s jiným typem zobrazení Panny Marie nebo kopie zázračné sochy uctívané v dané lokalitě.6 Mariánská úcta souvisí s tzv. Pietas Austriaca, neboli státní zbožností. Když roku 1645 obléhali Vídeň Švédové, konalo se 29. března prosebné procesí, při kterém císař Ferdinand III. slíbil postavit ve Vídni sochu Panny Marie, svěřil celou habsburskou říši pod její ochranu a zavedl svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie.7 Úcta k Panně Marii a zvláště k jejímu Neposkvrněnému Početí se stala symbolem

3

Srov. Jiří Černý, Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě, dostupné na http://katolickakultura.sweb.cz/marianske_sloupy_v_cechach_a_na_morave/marianske_sloupy_v_cechach_a_na_morave.html , vyhledáno 15. listopadu 2012. 4 Srov. tamtéž; Vratislav Nejedlý – Pavel Zahradník, Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Pardubickém kraji, Praha 2008, str. 8; Antonín Šorm – Antonín Krajča, Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě: Příspěvky k studiu barokní kultury, Praha 1939, str. 87–88. 5 Vratislav Nejedlý – Pavel Zahradník (pozn. 4), str. 9. 6 Srov. Jiří Černý (pozn. 3). 7 Srov. Anna Coreth, Pietas Austriaca: Österreichische Frömmigkeit im Barock, Wien 1982, str. 55.

7

barokního období. Velké úctě se těšily též staré středověké obrazy a sochy Panny Marie. Často se k nim vázaly legendy o zázračném původu, zachování do nynější doby a případně i podivuhodném nalezení a byla jim připisována moc zázračně uzdravovat. V barokním období byly slavnostně korunovány, oblékány do drahých rouch a konaly se k nim poutě a procesí. Katolíci se mariánskou úctou vymezovali vůči protestantům, kteří nepřipouštěli podíl Panny Marie na vykoupení lidstva a uznávali jen její přirozené mateřství.8 Většina sloupů z poslední čtvrtiny 17. století má jednoduchý a víceméně se opakující tvar.9 Nejjednodušší monumenty tvořené podstavcem, sloupem a vrcholovou sochou Panny Marie vycházejí z mariánského sloupu, který nechal postavit papež Pavel V. na Piazza Santa Maria Maggiore v Římě roku 1614. Je považován za první mariánský sloup vůbec. Jedná se o antický sloup z Maxentiovy baziliky. Stojí na hranolovém podstavci a na jeho vrcholu je socha Panny Marie s Dítětem na půlměsíci. Příkladem takového sloupu na Moravě je mariánský sloup ve Frenštátu pod Radhoštěm z roku 1692. Většina sloupů stavěných v habsburské monarchii navazuje na nejstarší mariánský sloup v Zaalpí, postavený v Mnichově na Marienplatz. Byl vztyčen roku 1638 na poděkování za záchranu města před zničením švédskými vojsky. Stojí na hranolovém podstamentu čtvercového půdorysu. Na rozích podstamentu jsou čtyři bojující putti. Hladký sloup s kompozitní hlavicí se tyčí na kvádrovém podstavci zdobeném nápisy a na jeho vrcholu stojí pozlacená socha korunované Madony s Dítětem na půlměsíci. Podstament a sloup je vytesán z růžového mramoru, bojující putti a hlavice sloupu jsou z bronzu. Mnichovský sloup volně kopíroval mariánský sloup vztyčený na náměstí Am Hof ve Vídni v roce 1647 jako dík za ochranu města před Švédy. Na rozdíl od mnichovského sloupu byl vytvořen z bílého granitu a vápence. Nároží podstamentu mírně vystupují a jsou v nich otvory pro umístění luceren. Dřík sloupu zdobí rostlinné motivy a na vrcholu stojí socha Panny Marie Immaculaty. Tento sloup byl roku 1667 přemístěn do Wernsteinu am Inn a nahrazen bronzovou kopií, která byla částečně pozměněna. Na vídeňský sloup navázaly sloupy na našem území.10

8

Srov. tamtéž, str. 45. Srov. Antonín Šorm – Antonín Krajča (pozn. 4), str. 84. 10 Srov. Walter F. Kalina, Die Mariensäulen in Wernstein am Inn (1645/47), Wien (1664/66), München (1637/38) und Prag (1650), Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege LVIII, Heft 1, 2004, str. 43–61; Vratislav Nejedlý – Pavel Zahradník (pozn. 4), str. 7. 9

8

Zvláštní typ tvoří sloup postavený na podstamentu, který má půdorys ve tvaru kříže. Sloup se tyčí uprostřed podstamentu a kolem něj stojí čtyři sochy světců tvořící ramena kříže. Taková statue byla umístěna například ve Valticích v roce 1680. Trojiční sloup na náměstí Am Graben ve Vídni nechal postavit císař Leopold I. jako dík za ukončení morové rány v letech 1679–1680. Nejprve byl postaven provizorní dřevěný sloup s Nejsvětější Trojicí na vrcholu a devíti kůry andělskými, který navrhl Jan Frühwirth. Roku 1682 Matyáš Rauchmiller vytvořil návrh nového sloupu tradičního vzhledu, ale v následujícím roce přerušili práce na sloupu Turci obléhající Vídeň. Porážka Turků pozměnila ikonografii sloupu, který se tak stal kromě morového památníku i připomínkou vítězství katolické víry nad pohanstvím a triumfu habsburské monarchie. Na projektu se podíleli architekt Jan Bernard Fischer von Erlach, divadelní inženýr Ludovico Ottavio Burnacini a sochař Pavel Strudel. Vytvořili model oblačného pilíře s Nejsvětější Trojicí na vrcholu. Andělé místo hudebních nástrojů drží atributy světské moci jako symbol vítězství, úspěchů a moci Leopolda I.11 V návaznosti na tento sloup vznikaly v 18. století více trojiční sloupy. Můžeme se též setkat se sloupy zasvěcenými některému světci, nejčastěji svatému Janu Nepomuckému. Stále však převládají sloupy mariánské. „Zatím nevysvětlenou zůstává skutečnost, že sousoší Nejsvětější Trojice byla mnohem častěji stavěna v etnicky německých oblastech, zatímco v oblastech etnicky českých jednoznačně převažovaly sloupy mariánské; v německých oblastech byl počet sloupů a pilířů, jak se zdá, obecně větší než v oblastech českých.“12 V 18. století se setkáváme s větší variabilitou tvarů podstamentů a složitější výzdobou sloupů,13 přesto můžeme často vysledovat jejich návaznost na sloupy z dřívější doby. Oblíbené jsou oblačné pilíře navazující na vídeňský trojiční sloup. Vyskytují se jak u trojičních (kupříkladu Fulnek) tak u mariánských (například Prostějov, Hodonín, Telč, Vyškov) statuí. Mnichovský a vídeňský mariánský sloup se staly vzorem i pro umístění vedlejších soch na podstamentu. V případě morových sloupů byli bojující andílci nahrazeni sochami patronů proti moru. V 17. století se na podstament osazovaly většinou čtyři sochy světců, v 18. století byl často jejich počet větší. Nejčastěji se vyskytují svatý Šebestián a Roch, jejichž kulty coby protimorových patronů byly ustálené již od středověku. Méně často byla zobrazována svatá

11

Srov. Christine M. Boeckl, Viennaʼs Pestsäule: The Analysis of a Seicento Plague Monument, Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte IL, 1996, str. 41–56; Vratislav Nejedlý – Pavel Zahradník (pozn. 4), str. 7–8. 12 Vratislav Nejedlý – Pavel Zahradník (pozn. 4), str. 8–9. 13 Srov. Antonín Šorm – Antonín Krajča (pozn. 4), str. 84.

9

Rosalie, ležící v grottě vyhloubené v čelní straně nebo celé hloubce podstamentu. Takto ji můžeme vidět například na statuích v Brně nebo Žďáru nad Sázavou. Jinde, kupříkladu v Ivančicích, je zachycena na reliéfu na přední straně podstamentu. Poměrně málo oproti svatému Rochu a Šebestiánovi se setkáváme i se sochami dalších morových patronů, svatého Karla Boromejského, Ignáce z Loyoly či Františka Xaverského.14 Může to být dáno poměrnou novostí a menším rozšířením jejich kultů. Oblíbení byli ochránci zvláště uctívaní v daném městě či lokalitě, například svatý Mikuláš ve Znojmě nebo svatý Jakub v Jihlavě.15 Rovněž byli doporučováni národní světci. Na morových sloupech vidíme nejčastěji svatého Jana Nepomuckého, Václava a Josefa. O pomoc byli žádáni i světci pomáhající v jiných nesnázích, například Čtrnáct svatých pomocníků nebo patronka dobré smrti svatá Barbora. Objednavatelé morových památníků pamatovali také na jiné pohromy, které postihovaly města. Častokrát se setkáváme se svatým Floriánem, ochráncem proti ohni.16 Vlny moru kolem let 1680 a 1713 byly jedny z posledních, ale nadále obyvatelům měst hrozily jiné katastrofy. V 19. století stejný strach jako předtím mor budila epidemie cholery a živelní pohromy byly hrozbou neustále. Každá další rána byla důvodem k prohloubení zbožnosti, obnovení slibů daných při předchozích pohromách, opravě a doplnění stávajících sloupů a stavbě nových. Tak byly vztyčovány nové pomníky ve městech a obcích, které morové sloupy neměly, a významná města jako Vídeň, Brno nebo Olomouc se dočkala druhého sloupu. Záminkou k opravám sloupů byly i oslavy výročí jejich postavení či události, která byla příčinou jejich vztyčení, nebo jiné mimořádné slavnosti konané ve městě. Takto byl opraven například morový sloup v Brně před oslavami stoletého výročí složení slibu o postavení sloupu.

14

Srov. Vratislav Nejedlý – Pavel Zahradník (pozn. 4), str. 9; Ludvík Skružný, České, moravské a slezské mariánské a svatotrojičné sloupy z let 1660 až 1815, v: Sborník Chebského muzea, Cheb 1997, str. 28–49. 15 Srov. Miloš Stehlík, Barokní sochařství 17. století na Moravě, v: Oldřich J. Blažíček a kol., Dějiny českého výtvarného umění II, Praha 1989, str. 316. 16 Srov. Jiří Havlík, Kult svatých patronů proti moru v letech 1679–1680, v: Ivana Čornejová (ed.), Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci, Praha 2003, str. 332–362; Ludvík Skružný (pozn. 14).

10

Mor a stavba morového sloupu v Brně Morová vlna roku 1679 byla již několikátou, která se přehnala přes Brno v 17. století. Brzy po švédském obležení, v září roku 1646, byl vyhlášen protimorový řád,17 ale přesto se město moru neubránilo. Roku 1679 vydala městská rada opatření, aby se zabránilo přenosu infekce. Tento řád byl na několika zasedáních městské rady znovu projednáván a upravován. Mezi jinými pravidly najdeme například pohrůžku přísným trestem, pokud někdo bude mít v domě nečistotu, či zákaz prodeje ovoce, zeleniny a podobných zdraví škodlivých věcí. Do města nesměl být vpuštěn žádný člověk přicházející směrem od Vídně, kde už mor propukl v plné síle. 18 Nemoc byla chápána jako Boží trest. Proti moru neexistoval účinný pozemský lék, proto lidé žádali o pomoc Boha, Pannu Marii a svaté v nebi. 28. září 1679 složili městští radní ve farním kostele sv. Jakuba slavnostní slib, že za odvrácení moru dají postavit na Dolním náměstí sloup ke cti Panny Marie. V době složení slibu už byly pravděpodobně hotové návrhy, protože slib mluví o sloupu zasvěceném Panně Marii a pěti svatým morovým patronům Šebestiánovi, Rochovi, Karlu Boromejskému, Františkovi Xaverskému a Rosalii Palermské. Není však známo, kdo návrh vytvořil. 19 Ještě téhož roku začaly přípravné práce pro stavbu sloupu. 6. listopadu přišla městské radě stížnost, že lidé pracující na základech sloupu jsou příliš pomalí a je zde obava, že nebudou hotoví před zimou.20 V dubnu příštího roku byly dokončeny práce na základech a 9. dubna byl položen základní kámen. Městská rada k této významné události pozvala zemského hejtmana markrabství moravského hraběte Františka Karla Kolowrata. Ten se však omluvil a necha se zastoupit hejtmanem brněnského kraje, kterým byl Kristián von Rogendorf, svobodný pán z Molenburku.21 Zednické práce udělala dílna Jana Křtitele Erny. Práce na samotném sloupu byla zadána kameníkům Bartoloměji Rabensteinerovi a Ondřeji Brandtovi, se kterými městská rada

17

Srov. Wilhelm Schram, Ein Buch für jeden Brünner, č.1, Brno 1901, str. 25. Srov. AMB, rkp. 1271, str. 402–408. 19 Srov. Alois Gödel, Zur Baugeschichte der Mariensäule am Grossen Platze in Brünn, Mittheilungen des Mährischen Gewerbe-Museums XV, Juni 1897, Nr. 11–13, str. 81. 20 Srov. AMB, rkp. 1271, str. 490. 21 Viz korespondence brněnské městské rady s hrabětem Františkem Karlem Kolowratem, AMB, A 1/8, sign. 1680, M. 3 N. 8, k. 42, a opis pamětního nápisu na základním kameni, AMB, A 1/8, sign. 1680, M. 3 N. 15, k. 42. 18

11

uzavřela smlouvu 9. ledna 1680.22 Sloup měl být vytvořen z pernštejnského mramoru. 12. července 1680 kameníci podali městské radě návrh na vytvoření sloupu ze salcburského kamene, který se lépe opracovává. Na to rada nakonec přistoupila a objednala vytvoření sloupu v Salcburku.23 Doprava sloupu do Brna se však zpozdila. Tím byly zpožděny i ostatní práce, a tak byl sloup vytvořen z pernštejnského mramoru.24 Sochařskou výzdobu měl vytvořit Ferdinand Pfaundler. Městská rada s ním uzavřela smlouvu 16. října 1679.25 Za zhotovení soch měl dostat zaplaceno 310 rýnských zlatých. Podobně jako kameníci několikrát žádal městskou radu o zvýšení mzdy. Myslel si, jak sám napsal, že má pracovat s egenburským mramorem. Zatím však je mu uloženo vytvořit ozdoby a hlavici sloupu z pernštejnského mramoru, s kterým je trojnásobná práce než s jinými druhy mramoru.26 Nakonec stihl vytvořit jen sochy Panny Marie a svaté Rosalie a dekor na podstamentu27 a na začátku prosince roku 1681 zemřel.28 Poté městská rada dlouho váhala, než zadala práci Baltasaru Frobelovi a Janu Kašparu Pröbstlovi. Teprve 26. dubna 1683 s nimi bylo dojednáno opravení stávajících soch a vytvoření čtyř zbývajících.29 Sochy byly vytvořeny z egenburského kamene.30 Na podzim roku 1683 byly ukončeny práce na sloupu. Městská rada otálela s placením sochařům a kameníkům. V jejích zápisech se nacházejí opětovné žádosti o zaplacení od sochařů, kameníka Rabensteinera a vdovy Brandtové (Ondřej Brandt zemřel v září roku 168331) až do dubna roku 1684.32 Poslední prosba je ze dne 28. dubna od paní Brandtové, která si stěžuje, že její muž odvedl na sloupu stejnou práci jako Rabensteiner. Paní Brandtová proto žádá o vyrovnání,33 ke kterému došlo 2. května.34

22

Srov. Alois Gödel (pozn. 19), str. 82 a 83; Jindřich Noll, Architektonické dílo Jana Křtitele Erny (diplomová práce), Oddělení dějin umění FF UJEP, Brno 1977, str. 25 a 113–115. 23 Srov. AMB, rkp. 1272, str. 287–288. 24 Srov. Alois Gödel (pozn. 19), str. 83–85. 25 Srov. AMB, A 1/8, sign. 1679, M. 10 N. 11, k. 42. 26 Srov. tamtéž. 27 To je patrné z dopisu Ferdinanda Pfaundlera městské radě, datovaného 28. srpna 1680, který vyjmenovává „..., die Zieraten aber auf die Postament: als 8 Frucht Buschen und 4 Schildt unter der Seule, den 2 Engelsköpf über die Grotta der H. Rosalia, ...“, viz pozn. 25, a také ze smlouvy s dalšími dvěma sochaři, ve které je zmíněna oprava soch Panny Marie a svaté Rosalie, tamtéž. 28 Na zasedání městské rady 22. prosince 1681 vdova po sochaři Pfaundlerovi žádá „umb Eröffnung der Sperr“, AMB, rkp. 1273, str. 575. 29 Viz pozn. 25. 30 Dimitrij Neuwirth – Josef Krososka, Morový mariánský sloup v Brně. Závěrečná restaurátorská zpráva, str. 2, NPÚ ÚOP v Brně. 31 Srov. Alois Gödel (pozn. 19), str. 89–90. 32 Srov. AMB, rkp. 1275, str. 418 a rkp. 1276, str. 56, 108, 109 a 125. Dochovala se též Pröbstlova písemná žádost z 24. března 1684, viz pozn. 25. 33 Srov. AMB, rkp. 1276, str. 152.

12

Sloup stál na náměstí teprve rok a už 23. října 1684 se v zápisech městské rady objevuje hlášení, že sloup je prasklý. Rada rozhodla, že se postaví lešení, bude snesena socha Panny Marie, která příliš zatěžuje sloup, a bude dočasně nahrazena sochou dřevěnou.35 18. srpna následujícího roku se nabídl kameník Bernard Heger, že zajede do Salcburku a zařídí pořízení nového sloupu.36 Mezitím městská rada jednala také s panem Pavlem Ingramem z Vídně, aby zprostředkoval vytvoření sloupu v Salcburku tamním kameníkem. Když však městská rada zjistila, že by to bylo příliš drahé, nakonec od tohoto řešení ustoupila.37 12. srpna 1686 byla sjednána smlouva s Bernardem Hegerem na vytvoření nového sloupu ze salcburského mramoru a jeho dovezení do Kremsu.38 Dále městská rada 28. srpna uzavřela smlouvu s Janem Kašparem Pröbstlem na vytvoření čtyř ozdobných štítů na podstavec sloupu.39 Na zasedání městské rady 26. května 1687 žádal pan Wasserreich o 100 zlatých pro sochaře.40 Když ale o 14 dní později Pröbstl žádal o dalších deset zlatých, rozhodla městská rada, aby s ním starosta sjednal týdenní plat. Také mu pohrozili, že pokud nebude pracovat pilněji než dosud, bude přikován.41 14. června 1687 se objevuje další hlášení, že je prasklá i hlavice sloupu.42 5. prosince téhož roku městská rada uzavřela smlouvu s Jakubem Conenallem na novou hlavici. 43 Ve stejný den si stěžuje Baltasar Frobel, že v době jeho nemoci městská rada zadala práci na hlavici sloupu cizímu tovaryši, a žádá, aby tato práce byla svěřena jemu. Jeho žádost však byla zamítnuta.44 30. dubna 1688 oznámil starosta na zasedání městské rady, že hlavice sloupu je hotová.45 Poslední zmínka v zápisech městské rady související se stavbou sloupu je z 10. ledna 1689, kdy sochař Pröbstl žádal o zaplacení oprav grotty.46

34

Srov. tamtéž, str. 161. Srov. tamtéž, str. 374. 36 Zápis z jednání městské rady, AMB, rkp. 1277, str. 242, doprovází Hegerův písemný návrh, AMB, A 1/8, sign. 1685, M. 8 N. 16, k. 53. 37 Srov. AMB, A 1/8, sign. 1685, M. 11 N. 8, k. 54. 38 Srov. AMB, A 1/8, sign. 1685, M. 8 N. 16, k. 53. 39 Srov. tamtéž. 40 Srov. AMB, rkp. 1279, str. 141. 41 Srov. tamtéž, str. 165. 42 Srov. tamtéž, str. 176. 43 Srov. AMB, A 1/8, sign. 1687, M. 12 N. 20, k. 58. 44 Srov. AMB, rkp. 1279, str. 362; AMB, A 1/8, sign. 1687, M. 12 N. 21, k. 58. 45 Srov. AMB, rkp. 1280, str. 115–116. 46 Srov. AMB, rkp. 1281, str. 14. 35

13

Popis a stylová charakteristika sloupu Mariánský morový sloup se nachází v severozápadním rohu náměstí Svobody (dříve Dolní či Velké náměstí). Čelní strana je orientována směrem k ulici Kobližné. Podstament sloupu tvoří blok pernštejnského mramoru. Jeho vystupující nároží zdobí festony s věnci ovoce. V čelní straně je vyhloubena grotta, v níž leží socha svaté Rosalie. Nad grottou se vznášejí dvě okřídlené hlavičky andělů. Ostatní stěny podstamentu pokrývají zlacené nápisy s chronogramy,47 které připomínají stavbu a opravy sloupu. Rohy nápisů zdobí zlacené rozety. Na římse kryjící podstament stojí sochy čtyř morových patronů na podstavcích se zlatými nápisy jejich jmen. Na východní straně jsou umístěni vlevo svatý Šebestián a vpravo svatý Roch. Šebestián stojí přivázaný ke stromu a jeho nahé tělo kryté jen bederní rouškou probodávají zlaté šípy. Roch oblečený v krátké tunice a plášti spíná ruce v modlitbě. U pasu mu visí čutora, na zádech poutnický klobouk a na nohou má obuté sandály uvázané až ke kolenům. U jeho nohou sedí pes. Na západní straně stojí vlevo svatý Karel Boromejský a vpravo svatý František Xaverský. Tělo svatého Karla se spirálovitě natáčí. Je oblečen v klerice, rochetě a mozetě, kolem ramen má řetěz s křížem a na hlavě biret. V pravé ruce drží knihu, levá ruka dokresluje spirálovitý pohyb těla. Svatý František se dívá vzhůru. Jeho oděv tvoří klerika, rocheta a štola

47

Nápis na severní straně zní:

FILIO VIRGINIS VIRGINI PARENTI QVINQVE IN PESTIFERA LVE PATRONIS SEBASTIANO, ROCHO, CAROLO BOROMEO, FRANCISCO XAVERIO, ET ROSALIAE VOVIT REGIA VRBS BRVNENSIS 1680 Jižní stranu zdobí nápis: IN HOC CONTRIBVERE CLERVS NOBILITAS MAGISTRATVS CIVES AC INCOLAE HI OMNES PRAECANTVR VT A LVE CVSTODIANTVR 1777 Na západní straně je vyryto: HONORI . BEATISSIMAE . VIRGINIS . PESTIFERA . INSTANTE . CHOLERA . DOTE . CIVIS . LIBERA . SENATVS . RENOVABAT . 1831.

14

kolem krku. V levé ruce nese kříž, pravou žehná kolemjdoucím. Všem čtyřem světcům svítí nad hlavami zlacené svatozáře utvořené z paprsků a plamenů. Uprostřed podstamentu se na podstavci tyčí samotný sloup. Podstavec zdobí kartuše se zlatými nápisy oslavujícími Pannu Marii.48 Sloup ve spodní třetině dekorují kanelury vyplněné zlatými hůlkami, jinak je hladký. Korintská hlavice sloupu je zlacená. Na ní stojí na okřídleném draku korunovaná Panna Maria, jejíž tělo obklopuje zlacená svatozář tvořená paprsky a plameny. Na její levé ruce spočívá Dítě sající z jejího prsu, v pravé ruce drží žezlo v žehnajícím a ochranném gestu nad městem. Statue stojí na vyvýšeném stupni. V minulosti se počet stupňů měnil v závislosti na zvyšování či snižování okolního terénu na náměstí. Monument chrání kuželková balustráda, která bývala obehnána ještě patníky se zavěšenými řetězy, ty však byly zrušeny. Balustráda a podstament jsou vytesány z pernštejnského mramoru, sochařská výzdoba je vytvořena z egenburského kamene a sloup s patkou je ze salcburského mramoru. Morový sloup vychází z mariánského sloupu ve Vídni, ale jeho tvar přepracovává do nové podoby, což souvisí s jeho rozdílnou funkcí. Všechny sochy byly v minulosti několikrát opravovány a doplňovány, proto na nich není možné hledat ruku umělce. Socha Panny Marie byla dokonce nahrazena odlitou kopií, která umožňuje věrně okopírovat detaily původní sochy, ale chybí zde autenticita originálu. Při hodnocení díla se lze tedy spolehnout jen na obecné formální znaky. V. V. Štech pokládá architekturu sloupu společně s dekorem na podstamentu a sochou Panny Marie za dílo 17. století, sochy pěti morových patronů připisuje století následujícímu.49 To však vyvracejí dochované pramenné listiny, které sloup spolehlivě zařazují do 80. let 17. století. Cecilie Hálová-Jahodová vtiskuje sochám alespoň ducha 18. století.50 Srovnáme-li je ale s dalšími díly z doby vzniku sloupu, zjistíme, že nevybočují z dobových a místních možností. Jisté rozdíly můžeme spatřovat ve srovnání dekorací na podstamentu, jejichž autorem je Ferdinand Pfaundler, a kartuší zdobících podstavec sloupu, které vytvořil Jan Kašpar Pröbstl. Dekor podstamentu tvoří spíše nízké reliéfy, zatímco kartuše jsou velmi plastické a realistické. Ke stejnému závěru dojdeme srovnáním hlav andílků nad grottou svaté Rosalie a podobných hlav umístěných na portálu jezuitské koleje, jejíž výzdoba je dílem Pröbstlovým.

48

Východní strana nese nápis FLORVM REGINA, na severní straně je vyryto PESTIFERORVM SALVS, na západě AGONISANTIVM PORTVS a na jižní straně čteme LVCTANTIVM FORTITVDO. 49 Srov. V. V. Štech, Československé malířství a sochařství nové doby, č. 3, Praha 1939, str. 81–82. 50 Srov. Cecilie Hálová-Jahodová, Brno, stavební a umělecký vývoj města, Praha 1947–1948, str. 162.

15

Hlavičky na portálu jsou velmi realistické a téměř jako by se odlepovaly od podkladu. Andílci nad grottou jsou pevně spojeni s podstamentem a tvoří je nepříliš vysoký reliéf. Svou roli zde může hrát rozdílnost materiálu a různá obtížnost jeho zpracování, ale vyniká zde též odlišnost výtvarného projevu dvou umělců. Miloš Stehlík píše, že sochaři pracující na morovém sloupu „měli vzájemně blízké názorové východisko a zároveň analogickou vazbu na rakouskou, respektive salcburskou sochařskou oblast“51. To se projevuje podobným řešením soch na morovém sloupu. Sochy se snaží o náznak pohybu, který je však strnulý, jako by se sochaři báli dát jim větší živost. Takto však lze charakterizovat většinu sochařských děl vzniklých v té době.52 Přesto jsou mezi sochami brněnského morového sloupu patrné rozdíly, které umožňují alespoň hypoteticky doložit autorství, které není z dochovaných písemných pramenů zřejmé. Z pramenů je zjistitelný pouze podíl Ferdinanda Pfaundlera, který vytvořil dekorace na podstamentu a sochy Panny Marie a svaté Rosalie.53 Dále víme, že Jan Kašpar Pröbstl zhotovil dekor na podstavci sloupu.54 Není však jisté autorství soch čtyř světců na podstamentu. Vanda Sovadinová používá k určení autorství srovnání soch na sloupu se sochařskou výzdobou na portálu jezuitské koleje. Dochází k závěru, že sochy svatého Karla Boromejského a Františka Xaverského jsou dílem Frobelovým, svatého Šebestiána vytvořil Pröbstl a na soše svatého Rocha se oba umělci podíleli.55 Socha Panny Marie a svaté Rosalie působí velmi strnule, u svaté Rosalie je dojem strnulosti ještě silnější díky skutečnosti, že se jedná o zobrazení ležícího těla mrtvé ženy. Draperie je pojata spíše dekorativně, některé záhyby rouch se jeví velmi tvrdě a nerealisticky. Zobrazení Ježíška připomíná andílky na kazatelně v kostele svatého Tomáše zvláštním napojením kloubů rukou a nohou a disproporcemi mezi tělem a končetinami. Plastická výzdoba kazatelny je stejně jako socha Panny Marie s Ježíškem na morovém sloupu dílem Ferdinanda Pfaundlera. Realističtěji vypadají roucha svatého Karla Boromejského a Františka Xaverského, ale záhyby na nich jsou příliš tuhé. Jejich postoje jsou strnulé podobně jako postava Panny Marie. Tělo svatého Šebestiána působí oproti ostatním sochám uvolněně a nenuceně. Držení těla je téměř shodné s pózou anděla na jezuitském portálu. Záhyby na bederní roušce vypadají

51

Miloš Stehlík, (pozn. 15), str. 318. Srov. tamtéž, str. 317. 53 Viz pozn. 27. 54 Viz pozn. 38. 55 Srov. Vanda Sovadinová, K činnosti sochaře J. Pröbstla na Moravě (diplomová práce), FF UJEP, Brno 1973, str. 28–30. 52

16

přirozeně a měkce jako na skutečné látce. Postoj svatého Rocha je též volnější, zůstává mu však stále něco ze strnulosti svatého Karla a Františka. Draperie je rovněž na půli cesty mezi tvrdostí Karlových a Františkových rouch a přirozeností Šebestiánovy bederní roušky. Jinými slovy, můžeme se přidržet toho, co již napsala Vanda Sovadinová.

17

Ikonografie Panna Maria Socha Panny Marie na brněnském sloupu v sobě spojuje tři typy zobrazení Matky Boží. Neposkvrněné Početí Panny Marie (latinsky Immaculata conceptio Mariae, odtud název Immaculata) Učení o Neposkvrněném Početí Panny Marie bylo opakovaně projednáváno na několika koncilech. Od koncilu v Efezu roku 431 se stalo oficiálním učením církve, avšak neustále o ně byly vedeny spory. Přesto se na přelomu 14. a 15. století ustálil svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie. „Úctu k Neposkvrněnému početí Panny Marie šířili zejména jezuité. Univerzitní profesoři (v Praze) museli dokonce při svém nástupu přísahat, že budou hájit Neposkvrněné početí, a studenti museli v závěru studia obhajovat tezi věnovanou tomuto článku.“56 Tomu se velmi bránili dominikáni, kteří Neposkvrněné Početí neuznávali, a proto raději odcházeli na jiné univerzity. Roku 1854 papež Pius IX. vyhlásil dogma o Neposkvrněném Početí Panny Marie a v roce 1858 je potvrdila sama Panna Maria při zjevení Bernadettě Soubirous v Lurdech. Ve středověku bylo Neposkvrněné Početí Panny Marie zobrazováno v souvislosti se svatou Annou. Za první zobrazení typu Marie Immaculaty, jak je známe dnes, je považován obraz Bartolomè Estebana Murilla z poloviny 17. století. Ikonografický typ Marie Immaculaty se šířil ze Španělska a ustálil se v 17. století. Jedná se o zobrazení Panny Marie jako mladé dívky stojící na glóbu obtočeném hadem nebo drakem, pod bosýma nohama má srpek měsíce. Kolem hlavy mívá korunu z dvanácti hvězd, v ruce drží žezlo nebo spíná ruce v modlitbě. Její tělo je obklopeno svatozáří a vznášejícími se putti. Tento typ zobrazení byl oblíbený zejména v baroku a rokoku. V novější době mu odpovídá zobrazení Panny Marie lurdské nebo fatimské.

56

Jan Royt, Malý průvodce po křesťanské ikonografii, Panna Maria XX, Perspektivy, č. 11, příloha Katolického týdeníku, č. 21, 2006, str. III.

18

Panna Maria Nanebevzatá (Assumpta) V Bibli zprávy o konci života Panny Marie nenajdeme, zmiňují se však o něm apokryfní texty a přejala je církevní tradice. Po staletí byl slaven svátek Nanebevzetí Panny Marie, dogma o něm ale vyhlásil papež Pius XII. až 1. listopadu 1950. Ve výtvarném umění bývá nanebevzetí Panny Marie spojeno s výjevy smrti či pohřbu a korunování Panny Marie. Předobraz můžeme vidět v byzantském typu obrazu zesnutí Panny Marie, kde je duše Panny Marie v podobě dítěte nesena Kristem nebo anděly do nebe. Ve středověkém umění je Panna Maria Nanebevzatá zobrazována jako polopostava nebo celá figura v mandorle nebo mezi anděly. V renesanci a baroku se Mariino nanebevzetí stalo oblíbeným námětem a protějškem Kristova nanebevstoupení. Maria bývá zobrazována na oblacích mezi anděly a je nesena vzhůru do nebe, kde čeká Nejsvětější Trojice s korunou. Dole stojí překvapení apoštolové u Mariina hrobu a dívají se vzhůru. Zvláštním typem je Assumpta stojící na půlměsíci, často s korunou na hlavě. Panna Maria kojící (Virgo lactans) Tento způsob zobrazení se šířil zejména v Egyptě, kde bývá hledán předobraz tohoto motivu v obrazech bohyně Isis kojící malého Hora. Křesťanství dalo tomuto symbolu plodnosti nový význam, ve kterém poukazuje na Ježíšovu lidskou přirozenost. Boží Syn se stává člověkem a spolu s mateřským mlékem přijímá lidství i celé lidstvo, které má vykoupit. Typ Virgo lactans se často objevoval v koptském umění 5.–10. století. Za jedno z nejranějších zobrazení tohoto motivu je též považována freska z 3. století v Priscilliných katakombách v Římě. Kult Panny Marie kojící byl rozšířen od 13. století v Itálii, kde byla v několika kostelích uctívána relikvie mléka Panny Marie.Ve 14. století vznikl v Itálii ve spojení s Virgo lactans typ Madonna dell´Umiltà, neboli Panna Maria Pokorná, jako protipól trůnící Královny nebes. Jde o zobrazení Panny Marie kojící jako pokorné dívky sedící na zemi.

Ve 12. kapitole Zjevení svatého Jana je popsáno následující vidění: „A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.“ Takto bývá zobrazována na uměleckých dílech. Někdy drží v náručí dítě, podle dalších slov vidění svatého Jana: „Ona porodila dítě, syna, (...).“ Již od středověku byla

19

ztotožňována s postavou Církve nebo s Pannou Marií a způsob jejího zobrazení se stal základem pro ikonografický typ Assumpty a Immaculaty.57 Jednotlivé motivy a typy zobrazení Panny Marie bývaly různě spojovány. Nezodpovězenou otázkou však zůstává, proč se na morovém sloupu v Brně objevuje právě spojení Immaculaty, Panny Marie Nanebevzaté a kojící Madony. V Římě a Mnichově je Panna Maria s Dítětem stojící na půlměsíci. V Římě je korunovaná hvězdami, v Mnichově má královskou korunu a žezlo. Na mariánském sloupu ve Vídni se nachází socha Immaculaty stojící na drakovi. Na zobrazení Panny Marie na těchto sloupech navazuje většina sloupů vztyčených ve stejné době jako mariánský sloup v Brně. Nejčastěji se setkáváme se sochou Immaculaty stojící na drakovi. Na statui v Brně však dochází ke kombinaci námětů. Panna Maria s korunou a žezlem drží na ruce Ježíška, ale místo srpku měsíce má pod nohama draka. Na rozdíl od mnichovského sloupu je zde vyjádřen láskyplný vztah Matky Boží k Dítěti v motivu kojení. Výskyt zobrazení kojící Madony byl na našem území v době stavby mariánského morového sloupu v Brně poměrně neobvyklý. V 18. století byl kult Panny Marie kojící častější. Jedním z nejznámějších barokních poutních míst souvisejících s tímto kultem byl Provodov. Avšak zobrazení Panny Marie kojící na mariánských sloupech bylo stále ojedinělé. Na Moravě se její socha nachází například na sloupu v Uničově. Způsobem držení Ježíška a jeho zabalení v plenkách připomíná milostný obraz Panny Marie Provodovské.58 Nemám podklady pro zdůvodnění, proč se na mariánském sloupu v Brně nachází právě tento typ zobrazení Panny Marie, proto tuto otázku ponechávám otevřenou pro další bádání.

57

Srov. Hildegard Gollinger – Anton Ziegenaus – Eugen Othmar Steinmann, heslo Apokalyptische Frau, v: Remigius Bäumer – Leo Scheffczyk (eds.), Marienlexikon, Erster Band, St. Ottilien 1988; Johannes Beumer – Anton Ziegenaus, heslo Aufnahme, tamtéž; Horst Bürkle – Achim Masser – Rolf Bergmann, heslo Himmelfahrt Mariae, tamtéž, Dritter Band, St. Ottilien 1991; Peter Morsbach, heslo Lactans, tamtéž; Michael Seybold – Heinrich Maria Köster – Gregor Martin Lechner, heslo Unbefleckte Empfängnis, tamtéž, Sechster Band, St. Ottilien 1994; Josef Cibulka, Korunovaná Assumpta na půlměsíci, v: Sborník k sedmdesátým narozeninám Karla B. Mádla, Praha 1929, str. 80–127; heslo Panna Maria, v: James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha – Litomyšl 2008; Victor Lasareff, Studies in the Iconography of the Virgin, The Art Bulletin, Vol. 20, No. 1, Mar., 1938, str. 27–36; heslo Himmelfahrt der Maria, v: Hannelore Sachs – Ernst Badstübner – Helga Neumann, Christliche Ikonographie in Stichworten, Leipzig 1980; heslo Unbefleckte Empfängnis der Maria, tamtéž. 58 Za upozornění na tyto skutečnosti děkuji vedoucímu mé práce Mgr. Pavlu Suchánkovi, Ph.D.

20

Svatý Karel Boromejský Narodil se 2. října 1538 na zámku Aroně u jezera Lago Maggiore v severní Itálii. Studoval bohosloví a práva v Pavii a již v 22 letech získal doktorát. Jeho strýc, kardinál Gian Angelo Medici, se stal roku 1559 papežem a přijal jméno Pius IV. Svého synovce jmenoval kardinálem-jáhnem a později, po kněžském svěcení roku 1563, i arcibiskupem milánským. Arcibiskupství bylo před jeho příchodem velmi zpustlé, církevní kázeň upadala a šířilo se bludařství. Karel se zasloužil o nápravu života a prosazení dekretů tridentského koncilu ve své arcidiecézi. Sám žil sebezapíravým životem, své bohatství rozdával chudým a staral se o nemocné. Zejména v době moru roku 1576 organizoval pomoc chudým a nakaženým, zřídil pro ně nemocnici, vydával na ně mnoho prostředků a sám se o ně neúnavně staral. Zemřel vyčerpán prací 3. listopadu 1584 a roku 1610 byl svatořečen papežem Pavlem V. Patronem proti moru se stal díky své starosti o milánské obyvatele, když město postihla morová nákaza. Karel Dachovský jeho činnost v době moru podrobně popisuje ve své knize Sv. Karel Boromejský: 1538–1584.59 Jeho kult šířili především augustiniáni a milosrdné sestry po něm pojmenované. 60 Karel Boromejský bývá zobrazován v kardinálském oblečení (červená klerika a mozeta, bílá rocheta), na hlavě má biret nebo je prostovlasý. Zobrazení tváře často vychází z posmrtné masky, na které jsou patrné ostré rysy obličeje, velký nos a vysoké čelo. Mezi jeho atributy patří kajícnický provaz kolem krku, lebka a důtky jako znamení pokání, šípy jako symbol moru a kříž. Nejčastěji zobrazované scény z jeho života mají souvislost s morem, kdy navštěvuje nemocné, stará se o ně, rozdává šatstvo, uděluje svátosti, drží v náručí dítě, jde v kajícím procesí nebo sedí sám u chudého stolu s jídlem.61

59

Karel Dachovský, Sv. Karel Boromejský: 1538–1584, Praha 2009, str. 44 a dále. Srov. Jiří Havlík (pozn. 16), str. 356. 61 Srov. heslo Karel Boromejský, v: James Hall (pozn. 57); Karel Smits – Friederike Tschochner, heslo Karl Borromäus, v: Engelbert Kirchsbaum – Wolfgang Braunfels (eds.), Lexikon der Christlichen Ikonographie, 7 Bd., Rom – Freiburg – Basel – Wien 1974; heslo Karl Borromäus, v: Karl Künstle, Ikonographie der Heiligen, Freiburg im Breisgau 1926; heslo Karel Boromejský, v: Hynek Rulíšek, Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské ikonografie, Hluboká nad Vltavou 2005; heslo Karl Borromäus, v: Hannelore Sachs – Ernst Badstübner – Helga Neumann (pozn. 57); Vera Schauber – Hanns Michael Schindler, Rok se svatými, Kostelní Vydří 2002, str. 567–569; Ludvík Skružný (pozn. 14), str. 30; Rudolf Schikora, Naše světla, čtení ze životopisů svatých, Frýdek 1947, str. 719–722; http://catholica.cz/index.php?id=4819 ; http://www.zivotopisysvatych.sk/karol-borromeo-biskup/ , vyhledáno 15. listopadu 2012. 60

21

Svatý František Xaverský Narodil se roku 1506 ve šlechtické rodině na hradě Javier (Xavier). Studoval na univerzitě v Paříži, kde se seznámil s Ignácem z Loyoly. Roku 1534 dali v kapli na Montmartru slib chudoby, čistoty a pouti do Jeruzaléma. Odjeli do Benátek, kde se starali o nemocné, a František tam byl vysvěcen na kněze. Protože nebylo možné vydat se do Jeruzaléma, odebrali se do Říma, slib pouti do Jeruzaléma nahradili slibem naprosté poslušnosti papeži a založili Tovaryšstvo Ježíšovo. Papež je vyslal na misie. František byl poslán jako papežský legát do Indie. Odplul do portugalské kolonie Goy, která se stala základnou pro jeho misijní působení. Nejprve šířil víru mezi portugalskými přistěhovalci, kteří žili hůř než pohané, a domorodci. Podnikl cestu na Cejlon, Moluky a do Malajsie. Spolu s japonskými pomocníky šířil víru v Japonsku, tam však neměl velký úspěch. Chtěl se dostat i do Číny, avšak zemřel na cestě 2. prosince 1552 na ostrově Sancian. Svatořečil jej papež Řehoř XV. roku 1622. Kult sv. Františka šířili nejvíce jezuité. Zpočátku byl uctíván jako patron misií. Jezuité však pod pojmem misie chápali nejen působení mezi pohany v dalekých krajích, ale i péči o nemocné v lazaretech a nemocnicích. Svatý František se tedy stal i patronem ošetřovatelů nemocných a zpovědníků. V knize Francisca Natolia Svatý František Xaverius z Tovaryšstva Ježíšova, obyvatelům potamských zázračný patron „je vylíčeno 242 zázraků, které vykonal po své smrti ve městě Potamu v severní Kalábrii. Je tu chápán jako ochránce, k němuž se lidé obracejí například v době nemoci nebo i nepřízně počasí. Xaverský je tu popisován nejen jako misionář, ale už také jako ochránce proti moru, i když není uveden konkrétní příklad záchrany před morem.“62 Jako ochránce proti moru byl svatý František Xaverský uctíván výrazněji od konce 50. let 17. století, v Čechách ale až na přelomu 70. a 80. let 17. století, kdy se zde objevila hrozba morové epidemie. Často stojí po boku svaté Rosalie, jejíž kult šířily i jiné řády, takže byla ctěna i tam, kde se svatý František Xaverský neprosadil.63 Svatý František je zobrazován jako jezuita v klerice, na které má někdy oblečenou rochetu s širokými rukávy a štolu, s černými vlasy a vousy. Jeho atributy tvoří kříž, lilie, hořící srdce a někdy Ind klečící u jeho nohou nebo krab. Bývají zobrazovány scény z jeho

62

Zdeňka Vlčková, Misionářská činnost Františka Xaverského – proměny církevního obrazu (diplomová práce), Ústav religionistiky FF MU, Brno 2007, str. 30. 63 Srov. Jiří Havlík (pozn. 16), str. 340–348.

22

misionářské činnosti, jak káže nebo křtí, dále zázračná uzdravení, vidění Krista, krab přinášející mu z moře kříž a Františkova smrt.64

Svatá Rosalie Palermská Její život známe především z legend. Narodila se kolem roku 1100. Její otec, sicilský kníže Sinibald, pro ni vyhlédl ženicha, ona však odešla do basiliánského kláštera. Odtud později také odešla a žila jako poustevnice na Monte Pellegrino u Palerma, kde asi roku 1166 zemřela. Roku 1630 ji svatořečil papež Urban VIII., ale již předtím se šířil její kult. V roce 1624 vypukl v Palermu mor. 15. července 1624 byly na Monte Pellegrino nalezeny ostatky svaté Rosalie a poté, co byly přeneseny do Palerma, morová rána ve městě skončila. Od té doby byla uctívána jako protimorová patronka, zejména v Itálii, ale již ve 30. letech byl její kult značně rozšířen. Úctu k ní propagovali zejména jezuité a bosí augustiniáni, ale i další řády.65 Většinou bývá zobrazována jako poustevnice v hnědém hábitu a s rozpuštěnými vlasy u jeskyně nebo v jeskyni se svými atributy, kterými jsou věnec z růží na hlavě nebo růže, kříž, kniha, lebka, lilie, řetěz kolem těla a důtky. Někdy u ní stojí anděl s knihou, jindy ji Ježíšek věnčí růžemi nebo na ni andělé sypou růžové květy. Často je též zachycena spící nebo mrtvá v jeskyni.66

Svatý Roch Narodil se roku 1295 zámožným rodičům v Montpellieru v jižní Francii. Rodiče mu brzy zemřeli. Roch rozdal zděděný majetek chudým a vypravil se na cestu do Říma. V Itálii

64

Srov. heslo František Xaverský, v: James Hall (pozn. 57); Theodor Kurrus, heslo Franz Xaver, v: Engelbert Kirchsbaum – Wolfgang Braunfels (eds.), Lexikon der Christlichen Ikonographie, 6 Bd., Rom – Freiburg – Basel – Wien 1974; heslo Franz Xaver, v: Karl Künstle, (pozn. 61); heslo František Xaverský, v: Hynek Rulíšek, (pozn. 61); heslo Franz Xaver, v: Hannelore Sachs – Ernst Badstübner – Helga Neumann (pozn. 57); Vera Schauber – Hanns Michael Schindler, (pozn. 61), str. 622–624; Rudolf Schikora (pozn. 61), str. 773–775; Ludvík Skružný (pozn. 14), str. 31; http://www.abcsvatych.com/mesice/a12/prosinec3.htm#xaversky ; http://catholica.cz/index.php?id=4863 ; http://www.jesuit.cz/osobnost.php?id=14 ; http://www.zivotopisysvatych.sk/frantisek-xaversky-knaz-a-misionar/ , vyhledáno 15. listopadu 2012. 65 Srov. Jiří Havlík (pozn. 16), str. 348–351. 66 Srov. Friederike Tschochner, heslo Rosalia von Palermo, v: Engelbert Kirchsbaum – Wolfgang Braunfels (eds.), Lexikon der Christlichen Ikonographie, 8 Bd., Rom – Freiburg – Basel – Wien 1976; heslo Rosalie, v: Hynek Rulíšek, (pozn. 61); Vera Schauber – Hanns Michael Schindler, (pozn. 61), str. 361–362; Ludvík Skružný (pozn. 14), str. 30; http://catholica.cz/index.php?id=4345 ; http://www.zivotopisysvatych.sk/rozalia-panna-apustovnicka/ , vyhledáno 15. listopadu 2012.

23

v té době řádil mor a Roch se rozhodl pomáhat postiženým. O nemocné se staral i v Římě a cestou zpět, až se v Piacenze sám nakazil. Dovlekl se do opuštěné chatrče za městem, aby tam zemřel. Ale zjevil se mu anděl a staral se o něj a pes z blízkého dvorce mu nosil chléb. Díky nemoci jej v pozdější době lidé nakažení morem vnímali jako spřízněnou duši a utíkali se k němu o pomoc. Nakonec se Roch uzdravil a vrátil se do vlasti. Tam jej lidé nepoznali a vsadili jej do vězení jako podezřelého špeha. Po pětiletém strádání jej 16. srpna 1327 vysvobodila smrt. Kult svatého Rocha se od první poloviny 15. století objevuje v jižní Francii. Roku 1485 jeho ostatky přenesli Benátčané a uložili v kostele San Rocco v Benátkách. V té době byl svatý Roch přiřazen ke skupině Čtrnácti svatých pomocníků. Tím, že na vlastním těle zakusil mor, se přiblížil nemocným, a proto se stal patronem proti moru i veškerým nemocem.67 V italském umění bývá zobrazován jako mladík, ale častěji jako vousatý muž v poutnickém oděvu. Jeho atributy jsou poutnický klobouk, hůl, mošna a láhev, pes s bochníkem chleba v tlamě, morový vřed na noze, na který si někdy ukazuje, a občas svatojakubská mušle jako odznak poutníka. Z jeho života je nejčastěji zachycována jeho nemoc, kdy leží sám v pustině, pes mu přináší chléb a stará se o něj anděl. Často bývá zobrazován spolu se svatým Šebestiánem a jinými morovými patrony.68

Svatý Šebestián Narodil se ve šlechtické rodině v Narbonne nebo v Miláně. Jako mladý vstoupil do armády a stal se vůdcem pretoriánské gardy a přítelem císaře Diokleciána. Pomáhal uvězněným křesťanům v době pronásledování. Byl však prozrazen, císař jej nechal přivázat ke stromu a střílet do něj šípy. Jeho tělo pak našla vdova Irena a chtěla jej pohřbít, ale zjistila, že ještě žije. Díky její péči se Šebestián uzdravil. Šel k císaři a vytýkal mu pronásledování křesťanů. Císař jej nechal v cirku ubít k smrti a jeho tělo vhodit do stoky. Tam jej našla křesťanka Lucina a pohřbila jej v katakombách na Via Appia.

67

Srov. Jiří Havlík (pozn. 16), str. 351–355; Klaus Welker, heslo Rochus (Roch) von Montpellier, v: Engelbert Kirchsbaum, Lexikon der Christlichen Ikonographie, 8 Bd., Rom – Freiburg – Basel – Wien 1976. 68 Srov. heslo Roch, v: James Hall (pozn. 57); Klaus Welker, heslo Rochus (Roch) von Montpellier, v: Engelbert Kirchsbaum – Wolfgang Braunfels (eds.), Lexikon der Christlichen Ikonographie, 8 Bd., Rom – Freiburg – Basel – Wien 1976; heslo Rochus, v: Karl Künstle, (pozn. 61); heslo Roch, v: Hynek Rulíšek, (pozn. 61); heslo Rochus, v: Hannelore Sachs – Ernst Badstübner – Helga Neumann (pozn. 57); Vera Schauber – Hanns Michael Schindler, (pozn. 61), str. 426–427; Rudolf Schikora (pozn. 61), str. 557–229; Ludvík Skružný (pozn. 14), str. 29–30; http://catholica.cz/index.php?id=4196 , vyhledáno 15. listopadu 2012.

24

První zmínka o svatém Šebestiánovi je z poloviny čtvrtého století. Nejprve byl uctíván jen v Římě, ale brzy se jeho kult začal šířit do západní Evropy a Afriky. S morem však začal být svatý Šebestián spojován mnohem později. Přispělo k tomu pravděpodobně jeho zázračné uzdravení poté, co byl prostřílen šípy. Podle pohanského a židovského podání, které převzalo i křesťanství, byly šípy symbolem moru. Proto se lidé obraceli ke svatému Šebestiánovi, aby podobně jako on byli před těmito šípy uchráněni. Dalším důvodem pro Šebestiánův patronát nad nemocnými morem byla událost z roku 680, kdy Řím postihla morová epidemie. Skončila teprve tehdy, když byl v římské bazilice San Pietro in Vincoli svatému Šebestiánovi postaven oltář. Nejstarší zobrazení z 5. a 6. století jej zachycují v bílé tunice bez zvláštních osobních atributů, později byl vyobrazován jako římský voják s šípy nebo kyjem. Od 10. století začalo převládat vyobrazování svatého Šebestiána jako nahého mladíka přivázaného ke stromu nebo kůlu a prostříleného šípy, někdy kolem něj stojí vojáci a střílejí do něj šípy. I nadále se však setkáváme se zobrazením Šebestiána oblečeného do soudobého nebo antikizujícího roucha či do brnění, držícího v ruce své atributy, mezi které patří šípy, někdy luk nebo kuše, kyj a palmová ratolest nebo vavřínový věnec jako symbol mučednictví. Někdy bývá zobrazován se svatou Irenou, která jej ošetřuje. Ve společnosti dalších světců bývá zachycován mezi 14 svatými pomocníky a na obrazech Sacra conversazione. 69

Kult svatého Rocha a Šebestiána byl známý už od středověku, úctu k dalším protimorovým patronům šířily v době baroka některé církevní řády, jak je popsáno výše. K propagaci světeckých kultů sloužily různé tisky životopisů, legend, souborů kázání a rozjímání o životě světců. Jakýmsi vodítkem při vzývání svatých byly knihy modliteb, návody na dobrou smrt a duchovní apatyky, které se často doporučovaly jako jediný účinný lék proti nemocem. V případě morových patronů to byly zvláště tisky z období, ve kterých byla hrozba

69

Srov. heslo Šebestián, v: James Hall (pozn. 57); Peter Assion, heslo Sebastian, v: Engelbert Kirchsbaum – Wolfgang Braunfels (eds.), Lexikon der Christlichen Ikonographie, 8 Bd., Rom – Freiburg – Basel – Wien 1976; heslo Sebastian, v: Karl Künstle, (pozn. 61); heslo Šebestián, v: Hynek Rulíšek, (pozn. 61); heslo Sebastian, v: Hannelore Sachs – Ernst Badstübner – Helga Neumann (pozn. 57); Vera Schauber – Hanns Michael Schindler, (pozn. 61), str. 27–28; Rudolf Schikora (pozn. 61), str. 53–55; Ludvík Skružný (pozn. 14), str. 30; Petr Kitzler, Singularis contra pestem patronus. Několik poznámek ke kultu a ikonografii svatého Šebestiána jakožto ochránce před morem v pozdní antice a raném středověku, dostupné na http://www.academia.edu/1076748/Singularis_contra_pestem_patronus._Nekolik_poznamek_ke_kultu_a_ikono grafii_svateho_Sebestiana_jakozto_ochrance_pred_morem_v_pozdni_antice_a_ranem_stredoveku_Singularis_c ontra_pestem_patronus._Some_Comments_on_the_Cult_and_Iconography_of_St_Sebastian_as_a_Plague_Patro n_in_Late_Antiquity_and_Early_Middle_Ages_in_Czech; http://catholica.cz/index.php?id=254 , vyhledáno 15. listopadu 2012.

25

moru největší. K upevnění úcty ke světcům pomáhaly veřejně konané pobožnosti a procesí. Dokladem kultů světců jsou též různá zobrazení od malých devočních obrázků po monumentální malířská a sochařská díla. Sochy Panny Marie a protimorových patronů se uplatnily při výzdobě morových sloupů, na kterých připomínají, kdo je mocným ochráncem proti moru a ke komu se mají lidé obracet, když všechny pozemské prostředky selhávají. Bohužel se nedochovaly návrhy či jiné listiny dokumentující vznik ikonografie mariánského morového sloupu v Brně, neznáme ani jejich autora. Pravděpodobně byly hotové již před složením slibu o stavbě sloupu (viz kapitola o stavbě sloupu). Ze slibu i pozdější realizace je patrné, že se jedná výhradně o typickou morovou ikonografii a zobrazení světců, kteří byli primárně vzýváni jako patroni proti moru. Nejsou zde sochy národních světců, ochránců před dalšími pohromami ani lokálně uctívaných svatých, kteří byli na morových sloupech často zpodobováni. Tím můžeme vyloučit jakoukoli jinou prvotní funkci mariánského sloupu v Brně a označit jej za morový. V pozdějších letech se uplatnil při různých slavnostech a stal se připomínkou radostných a slavných událostí i pohrom v Brně. Například epidemii cholery v roce 1831 připomíná i nápis na sloupu. Jeho ikonografie a primární funkce vzpomínky na mocné ochránce před morem i na oběti morové nákazy však zůstává.

26

Morový sloup v rámci života v Brně Po vysvěcení se památné sloupy stávaly důležitou součástí prostředí, ve kterém se nacházely, a posvátným místem. Muži před nimi smekali podobně jako před kostelem či křížem, ženám bylo doporučováno udělat znamení kříže nebo se aspoň uklonit. 70 Dnes se tato úcta postupně vytrácí a je to velká škoda. U brněnského sloupu se o sobotních vigiliích a o svátcích Panny Marie a morových patronů na něm zpodobených konaly zpívané loretánské litanie s německou modlitbou.71 Ve městě se každoročně konala pravidelná procesí související s určitými dny během liturgického roku. Jednalo se o svátek Očišťování Panny Marie neboli Hromnic (2. února), Květnou neděli, litaniae maiores (v den svátku sv. Marka), litaniae minores (tři dny před svátkem Nanebevstoupení Páně) a slavnost Těla a Krve Páně neboli Božího Těla. Kromě toho se pořádala i mimořádná procesí, například ve výroční dny a titulární svátky bratrstev, děkovná či prosebná procesí a podobně. Délka a trasa procesí se v průběhu let proměňovala, ale téměř všechny průvody vedly přes Dolní (nebo též Velké) náměstí a u morového sloupu byla významná zastávka. Organizaci a podobu procesí nám přibližují příležitostně dochované popisy. O některých procesích se dozvídáme ze zápisů jednání městské rady, která jednala o jejich podobě s organizátory a schvalovala je. Mezi nejdůležitější procesí patřila ta, která se konala ve Svatém týdnu před Velikonocemi. V Brně získalo podstatnou úlohu „farní bratrstvo Božího Těla, které mělo ve své režii procesí na Velký Pátek, a jezuitský coetus Smrtelných úzkostí Kristových, jenž původně pořádal procesí na Zelený Čtvrtek. V roce 1707 své úsilí obě zmíněné konfraternity spojily a přibližně až do poloviny 18. století organizovaly velkopáteční procesí společně.“72 V první polovině 17. století procesí vycházelo z kostela svatého Jakuba a navštěvovalo Boží hroby v ostatních brněnských chrámech, u kterých se konaly modlitby. Později byly součástí procesí živé obrazy s náměty biblických příběhů a Kristova utrpení, které měly diváky povzbudit k modlitbě a rozjímání. K tomu jim pomáhaly i tištěné programy.

70

Srov. Antonín Šorm – Antonín Krajča (pozn. 4), str. 83–84. Srov. Christian Ritter dʼElvert, Zur Geschichte von Brünn, Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section ..., Nro. 1, Brno 1871, str. 8; Moriz Trapp, Brünnʼs kirchliche Kunst-Denkmale, Brno 1888, str. 112. 72 Tomáš Malý – Vladimír Maňas – Zdeněk Orlita, Vnitřní krajina zmizelého města. Náboženská bratrstva barokního Brna, Brno 2010, str. 300–301. 71

27

Roku 1713, kdy Moravu zasáhla poslední velká morová epidemie, se v září konala prosebná protimorová procesí. Důležitou roli při něm hrál obraz Panny Marie Svatotomské, který byl nesen v čele průvodu. Trasa procesí začínala v kostele svatého Jakuba, vedla kolem téměř všech chrámů v Brně a kolem morového sloupu a končila v kostele svatého Tomáše. Další procesí v letech 1736 a 1745 už procházela trasu kratší. 10. května 1736 se konalo procesí při příležitosti korunovace obrazu Madony Svatotomské. Další průvody přicházely uctít Matku Boží do kostela svatého Tomáše po celý následující oktáv. Putovala k ní procesí z okolních farností, ale i z jednotlivých brněnských klášterů. Z nich přicházeli jak řeholníci, tak bratrstva působící pod ochranou těchto klášterů.73 V roce 1745 obraz Madony Svatotomské i morový sloup vynikly při oslavách sta let od úspěšné obrany Brna před Švédy. Slavnost se spojila se svátkem Nanebevzetí Panny Marie a tím přirozeně vynikl její mariánský charakter. Mořic Trapp píše o procesích ve dnech 15. až 17. srpna, při kterých byl nesen tento obraz. U morového sloupu dalo město postavit nákladnou triumfální bránu ozdobenou mnoha symbolickými postavami, kterou namaloval umělec Josef Rotter. Celá brána zářila ve světle 2000 lamp.74 28. září 1779 byla uspořádána velká oslava stého výročí slavného slibu postavit sloup ke cti Panny Marie. Konal se slavnostní děkovný a prosebný průvod a významní představitelé města slavně obnovili daný slib.75 U morového sloupu se nacházely čtyři lampy, které byly v noci jediným zdrojem světla na náměstí. Každý měsíc putovala od domu k domu nádoba, do které se sbíral olej na svícení lampami u sloupu. Roku 1779 si kupec Müller stanovil závazek, že dokud bude moci, věnuje každou sobotu půl libry oleje na tento účel. Později byl počet lamp zredukován na dvě a nakonec bylo osvětlení sloupu zrušeno.76 V roce 1798 Josef Wussin vyznačil na náměstí linii, kam dopadal stín sloupu v poledne. Tato linie byla vytvořena z bílých dlaždic a na jejím konci byl vyryt nápis: „Lineam hanc Meridianam Senatus regiae urbis Brunensis curavit. Jos. Wussin caes. reg. Viar. Publ. Director designavit. A. D. 1798. Die 5 Martii.“ O rok později se jí řídil Ferdinand Knittelmayer při vyznačování slunečních hodin a morový sloup použil jako gnómon.77 Při pozdějších úpravách náměstí hodiny zanikly a už nebyly obnoveny.

73

K procesím tamtéž, str. 288 a dále. Srov. Moriz Trapp, (pozn. 71), str. 111–112. 75 Srov. Alois Gödel, (pozn. 19), str. 101. 76 Srov. tamtéž. 77 Srov. Christian Ritter dʼElvert, (pozn. 71); Moriz Trapp, (pozn. 71). 74

28

V současné době při akcích konaných na náměstí Svobody sloup většinou spíše zaniká v záplavě stánků nebo je skryt pódiem. Mimo čas akcí, když je náměstí prázdné, zůstává sloup stát téměř bez povšimnutí. Na druhou stranu, před pár lety byl obnoven liturgický průvod v den slavnosti Těla a Krve Páně. Jeho trasa se mění, ale u morového sloupu stává jeden ze zdobených oltářů, u kterých se procesí zastavuje.

29

Sochaři pracující na morovém sloupu v Brně Ferdinand Pfaundler Umělecká rodina Pfaundlerů pocházela z Lechtalského údolí v Tyrolsku. Ferdinand Pfaundler se narodil v Innsbrucku. Roku 1677 přišel do Brna a od 6. září tohoto roku byl přijat za brněnského měšťana. Od roku 1680 vlastnil dům číslo 14 na Kobližné ulici.78 V letech 1677–1681 pracoval pro kostel svatého Tomáše. Smlouvami je doložena jeho práce na dosud dochovaném plastickém dekoru kazatelny a pěti sochách pro oltář Nejsvětější Trojice, je mu ale připisována i výzdoba dalších oltářů.79 16. října 1679 s ním městská rada uzavřela smlouvu na vytvoření sochařských prací na morovém sloupu, před svou smrtí však stihl vytvořit jen sochu Panny Marie a svaté Rosalie a dekor na podstamentu.80 Na konci listopadu nebo začátku prosince roku 1681 zemřel, protože 22. prosince se jeho vdova domáhá pomoci od městské rady.81 H. Ho.82 uvádí datum smrti 19. 12. 1681.

Baltasar Frobel Pocházel z Königsbergu v Prusku. 10.ledna 1653 se stal brněnským měšťanem. V letech 1658–1669 vlastnil dům číslo 14 na ulici Panenské a od roku 1684 část domu na Kapucínském náměstí s číslem 13, kde od roku 1689 bydlel Antonín Riga.83 Spolu s Janem Kašparem Pröbstlem dokončil sochařské práce na morovém sloupu.84 Roku 1685 žádal městskou radu o práci na nové hlavici pro morový sloup, byl však odmítnut a práce byla zadána Jakubu Connenalovi.85 V letech 1685 až 1686 se podílel na výzdobě bočního oltáře sv. Šebestiána v kostele sv. Tomáše. Zhotovil pro něj boční křídla a sochy

78

Srov. Alois Gödel, (pozn. 19), str. 101–102; H. Ho., heslo Pfaundler, v: Ulrich Thieme – Felix Becker – Hans Vollmer (eds.), Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, Bd. 26, Leipzig 1932. 79 Srov. Cecilie Hálová-Jahodová, (pozn. 50); Bohumil Samek, Prameny k dějinám barokního sochařství v Brně (augustiniáni), v: Brno v minulosti a dnes IX, Brno 1970, str. 151; týž, Umělecké památky Moravy a Slezska 1[A–I], Praha 1994, str. 196–198. 80 Viz pozn. 27. 81 Viz pozn. 28; Alois Gödel, (pozn. 19), str. 102. 82 Viz pozn. 78. 83 Srov. Alois Gödel, (pozn. 19), str. 102; Wilhelm Schram, heslo Frobel, Balthasar, v: Ulrich Thieme – Felix Becker – Hans Vollmer (eds.), Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, Bd. 12, Leipzig 1916. 84 Viz pozn. 25. 85 Viz pozn. 44.

30

svatého Karla Boromejského, Františka Xaverského, Rocha, Rosalie a Panny Marie.86 Zemřel 18. ledna 1688.87 V Brně působil též Jan Frobel. V knize měšťanů je uveden roku 1659 jako truhlář a sochař narozený v Königsbergu v Prusku. Ze zápisu městské rady ze dne 16. února 1688 vyplývá, že byl Baltasarovým bratrem.88

Jan Kašpar Pröbstl O jeho původu nevíme nic. V knize brněnských měšťanů je uveden jako bývalý sochař na Starém Brně. Stehlík uvádí, že se vyučil u Baltasara Frobela, 89 ale prameny tuto skutečnost ani nepotvrzují, ani nevyvracejí. Roku 1682 je poprvé uveden v protokolech městské rady v Brně jako měšťan.90 První zaznamenanou zakázkou, kterou dostal od městské rady společně s Baltasarem Frobelem, bylo dokončení sochařské výzdoby morového sloupu na Dolním náměstí. Měli vytvořit sochy čtyř morových patronů a opravit už hotové sochy Panny Marie a svaté Rosalie.91 Roku 1682 mezi nimi došlo k rozepři, kterou zřejmě přerušila společná práce na morovém sloupu. Frobel žádal městskou radu, aby byla Pröbstlovi zakázána činnost, dokud nepředloží rodný a výuční list.92 Spor pokračoval po skončení práce na morovém sloupu, v letech 1684 a 1685.93 V roce 1684 byla Janu Kašparu Pröbstlovi zadána práce na výzdobě podstavce sloupu.94 Další jeho listinami ověřenou zakázkou v Brně je sochařská výzdoba portálu jezuitské koleje. Smlouva byla uzavřena 2. září 1687 a roku 1690 byl portál dokončen. Pröbstl pro něj vytvořil sochy svatého Ignáce z Loyoly, Františka Xaverského a anděla a veškeré sochařské dekorace.95

86

Srov. Cecilie Hálová-Jahodová, (pozn. 50), str. 162 a 166; Bohumil Samek, (1970, pozn. 79). Viz pozn. 83. 88 Srov. AMB, rkp. 1280, str. 41. 89 Srov. Miloš Stehlík, (pozn. 15), str. 318. 90 Srov. AMB, rkp. 1274, str. 56. 91 Viz pozn. 25. 92 Srov. AMB, rkp. 1274, str. 280. 93 Srov. AMB, rkp. 1276, str. 341; AMB, rkp. 1277, str. 160, 182 a 261. 94 Viz pozn. 38. 95 Srov. Zdeněk Kudělka, Portál jesuitské koleje v Brně, v: Rudolf Fukal – Milan Kopecký (eds.), Rodné zemi. Sborník prací k 70. výročí trvání Musejního spolku v Brně a k 70. narozeninám jeho předsedy doc. dr. Aloise Gregora, Brno 1958–1959, str. 182; Václav Richter, Archívní příspěvky k slovníku umělců a řemeslníků, Umění, č. 3, roč. IX, 1961, str. 307–308; Vanda Sovadinová, (pozn. 55), str. 20. 87

31

V letech 1689–1690 pracoval pro klášter cisterciaček na Starém Brně. 6. února 1690 s ním abatyše uzavřela smlouvu na vytvoření oltáře, ale Pröbstl pravděpodobně zhotovil pouze model a k práci na oltáři zřejmě nedošlo.96 Roku 1690 vytesal náhrobní desku brněnského radního Šimona Aloise Fischera a jeho manželky Doroty. Deska se nachází v kostele svatého Jakuba v Brně. O rok později měl vytvořit čtyři sochy andělů pro nový oltář v kostele sv. Magdaleny. Jeho podpis můžeme najít na sochách svatých Petra a Pavla z hlavního oltáře bývalého kostela v Dolních Kounicích, které jsou datovány léty 1682–1692.97 Ve starší literatuře bývá často zaměňován se svým synem Janem Christianem Pröbstlem, který též působil v Brně jako sochař.98 Poslední zmínka o Janu Kašparu Pröbstlovi je v knize měšťanů z roku 1692: „ist durchgangen, ob furtum“. Tato poznámka může být vyložena dvěma způsoby. Buďto umělec zemřel, nebo natrvalo odešel z Brna a víckrát o něm nikdo neslyšel.

Sochaře pracující na výzdobě mariánského morového sloupu v Brně lze zařadit mezi množství dalších umělců lokálního významu. Ve své době byli většinou chápáni jako řemeslníci a jako umělci jsou oceňováni až v současnosti. Žili běžným životem řádného brněnského měšťana, jejich řemeslo bylo pravděpodobně ceněno jako každé jiné a díla, na kterých pracovali, většinou nepřekračují hranice Brna. Jejich vážnost však dokazují veřejné zakázky, mezi které patří i výzdoba mariánského sloupu. Menší výjimku tvoří Jan Kašpar Pröbstl, který žil nezávislejším životem, jak dokazují jeho spory o předložení rodného a výučního listu, rozepře s městskou radou i dluhy a vězení, které z jeho způsobu života vzešly. Od ostatních dvou se liší též mimobrněnskými zakázkami. Styl všech tří sochařů nevybočuje z kontextu tehdejšího sochařství na Moravě. Vyznačuje se snahou o zobrazení pohybu, který je však strnulý a nepříliš výrazný. Můžeme však pozorovat posun od Pfaundlerova spíše dekorativního pojetí k realističnosti v díle Frobela a Pröbstla. Sochy Panny Marie a svaté Rosalie, které vytvořil Ferdinand Pfaundler, se dívají strnule přímo před sebe. Výraz ostatních soch je živější díky natočení hlavy, přivřeným očím či pootevřeným ústům.

96

Srov. Cecilie Hálová-Jahodová, (pozn. 50), str. 166; Vanda Sovadinová, (pozn. 55), str. 19–20 a 35–36. Srov. Cecilie Hálová-Jahodová, (pozn. 50), str. 166; Bohumil Samek, (1994, pozn. 79), str. 167 a 390–391; Vanda Sovadinová, (pozn. 55), str. 31. 98 Srov. např. August Prokop, Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung, IV. Band, Wien 1904, str. 1237; V. V. Štech, (pozn. 49), str. 81. 97

32

Pokud se můžeme opřít o připsání soch svatého Karla Boromejského a Františka Xaverského Baltasaru Frobelovi, svatého Šebestiána Janu Kašparu Pröbstlovi a svatého Rocha jejich společné práci, vidíme strnulé držení těla a tuhost draperií na Frobelových sochách. Skulptury vytesané Pröbstlovou rukou oproti tomu působí více uvolněně, záhyby draperií vypadají velmi realisticky a jeho dílo se nejvíce přibližuje stylu přelomu 17. a 18. a počátku 18. století.

33

Opravy morového sloupu v Brně Pro sloup nevznikla žádná nadace pro údržbu, a proto byl udržován a opravován z příspěvků dobrodinců a města.99 První oprava poškozeného sloupu a hlavice musela proběhnout již záhy po jeho dokončení, jak je popsáno výše. V roce 1763 se sloup nahnul. 5. srpna byla provedena odborná prohlídka, při které bylo zjištěno nahnutí sloupu o šest palců směrem k budově městské váhy, což je přibližně směrem k nároží dnešních domů číslo 8 a 9, a dále prasklina na podstamentu. Hrozilo zřícení sloupu. Ještě v témže roce na podzim byly provedeny opravy. Všechny sochy byly sneseny, sloup narovnán, spáry vytmeleny, vše bylo očištěno, sokl byl pokryt měděnou střechou a všechny části sloupu byly opět sestaveny. V pozdním podzimu však nemohl tmel řádně vyschnout, proto chladem popraskal a vypadal. 16. září 1769 byla provedena odborná prohlídka, při které bylo zjištěno opětovné naklonění sloupu. Protože však nehrozilo zřícení sloupu, nebylo nic uděláno pro nápravu. Během 70. let 18. století byl sloup opakovaně prohlížen, ale generální opravy se dočkal teprve v roce 1777, kdy byl sloup narovnán, podstament znovu zastřešen a opravena a doplněna balustráda kolem sloupu.100 Další opravy byly provedeny v letech 1831 a 1869.101 O následujících opravách se dozvídáme z materiálů uložených v archivu Národního památkového ústavu – Územního odborného pracoviště v Brně. Během let se sloup znovu nahnul, a proto musel být v roce 1925 opět narovnán. Při této opravě bylo plánováno i chemické očištění a konzervace celého sloupu, došlo k němu však až o čtyři roky později. Za bojových akcí v roce 1945 byl sloup silně poškozen střepinami a otřesy. Socha svatého Karla Boromejského byla přeražena v půli a rozbila se její hlava, u ostatních soch upadly ruce a záhyby oděvů. Po skončení války, roku 1947, byl celý sloup včetně balustrády očištěn a opraven, byly doplněny chybějící části a opraveno zlacení. Roku 1966 se opět konalo celkové očištění a oprava sloupu, včetně oprav zlacení. Byla též nařízena pravidelná údržba břečťanu obrůstajícího podstament.

99

Srov. Christian Ritter dʼElvert, (pozn. 71). Srov. Alois Gödel, (pozn. 19), str. 92–95 a 98–101. 101 Srov. Dimitrij Neuwirth – Josef Krososka, (pozn. 30). 100

34

V 70. letech se řešilo očištění sloupu od trusu holubů a v roce 1980 byla opravena spadená hlava svatého Šebestiána. Zatím poslední celková oprava byla provedena od dubna do října roku 2006. Proběhla celková oprava a očištění sloupu, podstament byl pokryt olověným plechem a bylo obnoveno zlacení. Socha Panny Marie měla být nahrazena sekanou kopií. Avšak statický průzkum ukázal, že dřík sloupu sochu neunese, a proto byl vytvořen lehčí dutý odlitek a osazen na vrchol sloupu. Při minulých opravách bylo pozměněno gesto pravé ruky Panny Marie tak, že měla žezlo opřené o rameno. Při poslední opravě byla ruka vrácena do původního stavu, aby držela žezlo v žehnajícím gestu nad městem.

35

Závěr O autorech mariánského morového sloupu v Brně příliš mnoho nevíme. Nepatří totiž mezi sochařskou elitu svého období, jsou to spíše umělci místního významu a příslušníci brněnské měšťanské vrstvy. Představu o jejich životě a díle si můžeme udělat pouze z kusých poznámek v dochovaných archivních materiálech a z jejich děl samotných. Více informací máme o Janu Kašparu Pröbstlovi, jehož výtvorů se zachovalo o něco více než prací ostatních dvou sochařů. Morový sloup zapadá do kontextu soudobého výtvarného umění. Stejně jako další morové sloupy vztyčené v souvislosti s morovou ránou kolem roku 1680 vychází tvarově z mariánské statue postavené ve Vídni na náměstí Am Hof. Tuto formu přetváří do nové, jinde se neopakující podoby a je, podobně jako památné sloupy v jiných obcích a městech, svým způsobem originální ozdobou a dominantou náměstí. Přestože nepatří mezi památky první kategorie, jistě si zaslouží naše uznání a pozornost. Připomíná nám oběti moru, cholery a dalších pohrom, ale i ty, jimž patří největší úcta, jak píše Jiří Černý: „Odkaz doby barokní nám zanechává poselství, že pokud přísluší oslava nějakému člověku, pak takovému, jenž především hledal království nebeské a svědčil o Ježíši Kristu, takže byl pro něj ochoten obětovat i svůj život. Tedy ke světcům. Úcta ke světcům, kteří ‚patří na Boha v nebi‘, je zakotvena ve věčnosti a je proto nadčasová, bez ohledu na změny režimů a názorů. Proto také z hlediska katolického křesťana stavění pomníků lidem má jediný smysl právě tehdy, když oslavuje světce, kteří nám jsou vzorem v tom, co je v životě ze všeho nejdůležitější.“102

102

Jiří Černý, (pozn. 3).

36

Bibliografie Prameny Archiv města Brna Archiv Národního památkového ústavu – Územního odborného pracoviště v Brně

Literatura Remigius Bäumer – Leo Scheffczyk (eds.), Marienlexikon, St. Ottilien 1988–1994. Christine M. Boeckl, Viennaʼs Pestsäule: The Analysis of a Seicento Plague Monument, Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte IL, 1996, str. 41–56. Josef Cibulka, Korunovaná Assumpta na půlměsíci, v: Sborník k sedmdesátým narozeninám Karla B. Mádla, Praha 1929, str. 80–127. Anna Coreth, Pietas Austriaca: Österreichische Frömmigkeit im Barock, Wien 1982. Christian Ritter dʼElvert, Zur Geschichte von Brünn, Notizen-Blatt der historisch-statistischen Section der k. k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, Nro. 1, Brünn 1871, str. 1–8. Alois Gödel, Zur Baugeschichte der Mariensäule am Grossen Platze in Brünn, Mittheilungen des Mährischen Gewerbe-Museums XV, Juni 1897, Nr. 11–13, str. 81–85, 89–95, 98–102. Cecilie Hálová-Jahodová, Brno, stavební a umělecký vývoj města, Praha 1947–1948. James Hall, Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha – Litomyšl 2008, přeložil Allan Plzák. Jiří Havlík, Kult svatých patronů proti moru v letech 1679–1680, v: Ivana Čornejová (ed.), Úloha církevních řádů při pobělohorské rekatolizaci, Praha 2003, str. 332–362. Ernst Hawlik, Zur Geschichte der bildenden und zeichnenden Künste im Markgrafthume Mähren, Brünn 1938. Walter F. Kalina, Die Mariensäulen in Wernstein am Inn (1645/47), Wien (1664/66), München (1637/38) und Prag (1650), Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmalpflege LVIII, Heft 1, 2004, str. 43–61. 37

Engelbert Kirchsbaum – Wolfgang Braunfels (eds.), Lexikon der Christlichen Ikonographie, Rom – Freiburg – Basel – Wien 1968–1976. Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka – Miloš Stehlík – Josef Válka – Prokop Paul, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996. Zdeněk Kudělka, Portál jesuitské koleje v Brně, v: Rudolf Fukal – Milan Kopecký (eds.), Rodné zemi. Sborník prací k 70. výročí trvání Musejního spolku v Brně a k 70. narozeninám jeho předsedy doc. dr. Aloise Gregora, Brno 1958–1959, str. 178–189. Karl Künstle, Ikonographie der Heiligen, Freiburg im Breisgau 1926. Victor Lasareff, Studies in the Iconography of the Virgin, The Art Bulletin, Vol. 20, No. 1 (Mar., 1938), str. 26–65. Julius Leisching, Kunstgeschichte Mährens, Brünn – Prag – Leipzig – Wien ?. Tomáš Malý – Vladimír Maňas – Zdeněk Orlita, Vnitřní krajina zmizelého města. Náboženská bratrstva barokního Brna, Brno 2010. Vratislav Nejedlý – Pavel Zahradník, Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Pardubickém kraji, Praha 2008. Jindřich Noll, Architektonické dílo Jana Křtitele Erny (diplomová práce), Oddělení dějin umění FF UJEP, Brno 1977. Emanuel Poche (ed.), Encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1975. August Prokop, Die Markgrafschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung, IV. Band, Wien 1904, str. 1237. Václav Richter, Archívní příspěvky k slovníku umělců a řemeslníků, Umění, č. 3, roč. IX, 1961, str. 303–310. Jan Royt, Malý průvodce po křesťanské ikonografii, Panna Maria XX, Perspektivy, č. 11, příloha Katolického týdeníku, č. 21, 2006, str. III. Hynek Rulíšek, Postavy, atributy, symboly. Slovník křesťanské ikonografie, Hluboká nad Vltavou 2005. Hannelore Sachs – Ernst Badstübner – Helga Neumann, Christliche Ikonographie in Stichworten, Leipzig 1980.

38

Bohumil Samek, Prameny k dějinám barokního sochařství v Brně (augustiniáni), v: Brno v minulosti a dnes IX, Brno 1970, str. 150–158. Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 1[A–I], Praha 1994. Vera Schauber – Hanns Michael Schindler, Rok se svatými, Kostelní Vydří 2002, přeložili Vojtěch Pola a Terezie Brichtová. Rudolf Schikora, Naše světla, čtení ze životopisů svatých, Frýdek 1947. Wilhelm Schram, Zur Geschichte der Mariensäule auf dem grossen Platze in Brünn, NotizenBlatt der historisch-statistischen Section der k. k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, Nro. 11, Brünn 1890, str. 40. Wilhelm Schram, Ein Buch für jeden Brünner, č.1, Brno 1901. Ludvík Skružný, České, moravské a slezské mariánské a svatotrojičné sloupy z let 1660 až 1815, v: Sborník Chebského muzea, Cheb 1997, str. 28–49. Jiří Slouka, Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy, Praha 2010. Vanda Sovadinová, K činnosti sochaře J. Pröbstla na Moravě (diplomová práce), FF UJEP, Brno 1973. Miloš Stehlík, Barokní sochařství 17. století na Moravě, v: Oldřich J. Blažíček a kol., Dějiny českého výtvarného umění II/1. Od počátků renesance do závěru baroka, Praha 1989, str. 315–323. Antonín Šorm – Antonín Krajča, Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě: Příspěvky k studiu barokní kultury, Praha 1939. V. V. Štech, Československé malířství a sochařství nové doby, č. 3, Praha 1939. Ulrich Thieme – Felix Becker – Hans Vollmer (eds.), Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, Leipzig 1907–1950. Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1950. Moriz Trapp, Brünnʼs kirchliche Kunst-Denkmale, Brno 1888. Josef Válka, Barokní slavnosti, v: Zdeněk Hojda (ed.), Kultura baroka v Čechách a na Moravě. Sborník příspěvků z pracovního zasedání 5. 3. 1991, Praha 1992, str. 53–63.

39

Internetové zdroje ABC svatých, http://www.abcsvatych.com/ , 15. listopadu 2012. Světci k nám hovoří..., http://catholica.cz/ , 15. listopadu 2012. Životopisy svätých, http://www.zivotopisysvatych.sk/ , 15. listopadu 2012. Jiří Černý, Barokní sloupy a sousoší v jižních Čechách, http://katolickakultura.sweb.cz/barokni/barokni.html , 15. listopadu 2012. Jiří Černý, Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě, http://katolickakultura.sweb.cz/marianske_sloupy_v_cechach_a_na_morave/marianske_sloupy_v_cechach_a _na_morave.html , 15. listopadu 2012. Petr Kitzler, Singularis contra pestem patronus. Několik poznámek ke kultu a ikonografii svatého Šebestiána jakožto ochránce před morem v pozdní antice a raném středověku, http://www.academia.edu/1076748/Singularis_contra_pestem_patronus._Nekolik_poznamek_ ke_kultu_a_ikonografii_svateho_Sebestiana_jakozto_ochrance_pred_morem_v_pozdni_antic e_a_ranem_stredoveku_Singularis_contra_pestem_patronus._Some_Comments_on_the_Cult _and_Iconography_of_St_Sebastian_as_a_Plague_Patron_in_Late_Antiquity_and_Early_Mid dle_Ages_in_Czech , 15. listopadu 2012.

40