Management System Guideline

ANTIMONOPOLNÍ KODEX

Management System Guideline Antimonopolní kodex

REFERENČNÍ MSG: msg-c-ant-eni spa-r01-eng

msg-md15-eni_cr-r49-cze msg-md-eni_cr-r49-cze Tento dokument je majetkem eni spa. Všechna práva jsou vyhrazena.

1


1.

Úvod ................................................................................................................. 7 1.1 Definice, zkratky a akronyma ........................................................................... 7 1.2 Cíle dokumentu ............................................................................................... 8 1.3 Rozsah aplikace .............................................................................................. 8 1.4 Způsoby implementace .................................................................................... 9 1.5 Aktualizace a publikace .................................................................................. 10 1.6 Reference..................................................................................................... 10 1.7 Antimonopolní školení .................................................................................... 11 1.8 Návod ke čtení Antimonopolního kodexu .......................................................... 12 1.9 „ABC“ antimonopolních pravidel ...................................................................... 12

2.

Jak se vyhnout porušení antimonopolních pravidel ve vztazích s konkurenty ............ 15 2.1 Vztahy s konkurenty ...................................................................................... 15 2.1.1. Zakázané horizontální dohody .................................................................. 15 2.1.1 bis Další typy horizontálních dohod ............................................................ 19 2.1.2 Protizákonné chování ................................................................................ 23 2.1.2.bis Hloubkové prověření nejčastěji postihovaných typů protizákonného chování ...................................................................................................................... 27 2.2 Vztahy s distributory, zákazníky a dodavateli .................................................... 32 2.2.1 Zakázané vertikální dohody ...................................................................... 32 2.2.2. Protizákonné chování .............................................................................. 35 2.4 Spolupráce s antimonopolními úřady ............................................................... 43 2.4.1 Žádosti o informace ................................................................................... 44 2.4.2 Inspekce ................................................................................................. 44 2.4.3 Pokyny pro sestavování obchodních dokumentů .......................................... 46

3.

Antimonopolní pojmy a platná ustanovení ............................................................ 48

msg-md15-eni_cr-r49-cze

Tento dokument je majetkem eni spa. Všechna práva jsou vyhrazena.

3


3.1 Pojmy podnik a relevantní trh ......................................................................... 48 3.2 Zákaz dohod, které omezují konkurenci a vyžadují vynětí ze zákazu .................... 50 3.3 Zákaz zneužívání dominantního postavení ........................................................ 55 3.4 Zneužívání ekonomické závislosti .................................................................... 59 3.5 Státní pomoc ................................................................................................ 60 3.6 Nečestné obchodní praktiky ............................................................................ 61 3.7 Pravomoci kompetentních antimonopolních úřadů ............................................. 62 3.8 Sankce a jiné důsledky porušení antimonopolních pravidel ................................. 63 3.9 Programy shovívavosti ................................................................................... 64



4


Poselství vlastníka procesu Antimonopolní zákon je soubor pravidel, která moderní právní systémy uzákonily, aby zabezpečily nejdůležitější aspekty konkurence mezi podniky. Hlavním cílem antimonopolního zákona je podporovat ekonomiku volného trhu. Antimonopolní zákony zabraňují tomu, aby podniky, které již na trhu aktivně působí, jednaly v tajné dohodě nebo individuálně zneužívaly svého silného ekonomického postavení, jelikož by to deformovalo „hru“ volné soutěže k újmě konkurentů i spotřebitelů. Svobodný trh a volná soutěž jsou pro eni těmi nejzákladnějšími hodnotami a představují nejdůležitější prvek firemní kultury. Přijetím Zásad systému řízení (dále jen „Antimonopolní kodex“) eni obnovuje, v každé zemi, kde působí, svůj závazek plně dodržovat antimonopolní pravidla. Jakékoli porušení antimonopolních zákonů má zásadní negativní ekonomické důsledky, jejichž cena vysoce přesahuje veškeré příjmy, které by chování znamenající porušení antimonopolního zákona mohlo generovat. K hlavním rizikům pro eni, které by chování porušující antimonopolní zákony mohlo vyvolat, patří:  pokuty až do 10 % celosvětového obratu skupiny eni;  náhrada civilních škod zákazníkům nebo konkurentům, kteří následkem porušení antimonopolních pravidel utrpěli přímou a/nebo nepřímou ztrátu;  poškození pověsti společnosti;  negativní dopad na cenu finančních nástrojů obchodovaných na regulovaných trzích; a  podle zákonů některých zemí trestní postih ředitelů/zaměstnanců podniku, kteří jsou shledáni odpovědnými za porušení pravidel.

Díky Antimonopolnímu kodexu budou všichni Zaměstnanci eni:  znát základní antimonopolní zásady a rozumět jim;  schopni dodržovat, při provádění předmětu činnosti podniku, standardní chování odpovídající antimonopolním hodnotám společnosti eni; a  rozpoznat veškeré situace a chování, které by mohly znamenat porušení Antimonopolního kodexu.



5


Antimonopolní kodex neposkytuje – a ani by neměl poskytovat – vyčerpávající nebo definitivní interpretaci antimonopolních pravidel platných v jednotlivých zemích, kde eni působí nebo bude působit v budoucnosti. Antimonopolní kodex má Zaměstnancům poskytovat rychlé informace, které mohou použít při provozování obchodních činností v zájmu eni nebo při uzavírání dohod s konkurenty, zákazníky nebo dodavateli v rámci jejich pracovní činnosti tak, aby dokázali identifikovat situace a chování, které by mohlo být považováno za porušení antimonopolního zákona. Žádný manažer, zaměstnanec ani člen statutárního orgánu by se neměl domnívat, že porušení Antimonopolního kodexu je v zájmu společnosti. Pokud by se Zaměstnanci eni někdy dozvěděli o situaci, která by mohla znamenat potenciální riziko porušení antimonopolních pravidel, musí o tom informovat své nadřízené a Antimonopolní právní skupinu. Posouzení, zda určitá činnost nebo chování může znamenat porušení antimonopolních zákonů (tj. posouzení rizika porušení antimonopolních pravidel), je často velmi složité. Zda skutečné nebezpečí existuje, velmi záleží na okolnostech jednotlivého případu, existujících pravidlech v každé zemi a jejich interpretaci a aplikaci Antimonopolními úřady, četné a neustále se měnící. Jestliže se Zaměstnanci eni dozví o potenciálním riziku porušení antimonopolních pravidel, musí kontaktovat Antimonopolní právní skupinu, která přednostně posoudí, co nejúplněji a nejpřesněji, riziko porušení antimonopolních pravidel, a výsledek svého posuzování sdělí firemním orgánům účastnícím se dotčeného rozhodovacího procesu tak, aby bylo možno vzít toto posouzení v úvahu při přijímání rozhodnutí. Massimo Mantovani Senior Executive Vice President Právní oddělení



6


1. Úvod 1.1 Definice, zkratky a akronyma AGCM: Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato, nezávislý italský úřad pověřený zabezpečením konkurence, zřízený italským antimonopolním zákonem. Antimonopolní úřad: úřad, který monitoruje dodržování a respektování antimonopolních pravidel v zemi, kde byl zřízen (komise v Evropské unii a AGCM v Itálii) a/nebo, v závislosti na kontextu, jurisdikční orgán, který, v každé jurisdikci a pro každou úroveň řízení, rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím a nařízením přijatých uvedeným úřadem. (Tribunál a Evropský soudní dvůr v EU, TAR Lazio a Consiglio di Stato v Itálii). Antimonopolní zákon: tyto Zásady systému řízení (MSG) společnosti eni. Antimonopolní právní skupina: skupina v Právním oddělení eni, která je pověřena antimonopolními záležitostmi pro eni spa a její nekotované Dceřiné společnosti. Během zavádění Antimonopolního kodexu Antimonopolní právní skupinu zastupuje Topic Leader Regolazione e Antitrust („TLRA“). Komise: Evropská komise. Komise monitoruje dodržování antimonopolních pravidel EU a jejich přímou aplikaci (Články 101-109 TFEU). V rámci Komise je generální ředitelství pro konkurenci (DG Comp) pověřeno vyšetřováním chování a zahajováním procesů proti podnikům a členským státům podezřelým z porušení antimonopolních pravidel, jakož i trestáním porušení antimonopolních pravidel. Ovládaná osoba: jakákoli společnost, kterou eni spa přímo či nepřímo, samostatně nebo společně ovládá, v Itálii nebo v zahraničí, podle článku 3 směrnice Rady (ES) č.139/2004 z 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků, „Směrnice o spojování podniků“ a Konsolidované jurisdikční oznámení Komise. ESD: Evropský soudní dvůr eni: společnost eni spa a všechny jí ovládané subjekty Zaměstnanci eni: členové právnických osob, manažeři a obecně všichni zaměstnanci eni spa a jejích Dceřiných společností. Etický kodex: Etický kodex společnosti eni Tribunál: Tribunál Evropské unie.



7


Skupina pro lidské zdroje: skupina v rámci personálního a organizačního oddělení, která je pověřena organizací a rozvojem Zaměstnanců eni. Italský antimonopolní zákon: zákon č. 287 z 10. října 1990, který také zřídil Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato. MSG: Management System Guideline – Zásady systému řízení Regulační systém: interní regulační systém společnosti eni. Dceřiná společnost: jakákoli ovládaní osoba (společonst) v rámci aplikace Regulačního systému. Italský antimonopolní zákon: zákon č. 287 z 10. října 1990, který také zřídil Autorità Garante della Concorrenza e del Mercato. MSG: Management System Guideline – Zásady systému řízení Regulační systém: interní regulační systém společnosti eni. Dceřiná společnost: jakákoli ovládaná společnost v rámci aplikace Regulačního systému.

1.2 Cíle dokumentu  zajistit dodržování antimonopolních pravidel v zemích, kde eni působí, schválením odpovídajících předpisů pro Zaměstnance eni, kteří působí v relevantních firemních pozicích;  zvyšovat povědomí o důležitosti antimonopolních zákonů v podnikání;  poskytovat praktické pokyny týkající se jednání, chování nebo opomenutí, které je v souladu s antimonopolními zákony nebo představuje jejich porušení; a  zvyšovat úsilí Zaměstnanců eni o zdržení se jednání nebo chování, kterým by mohlo dojít k omezení konkurence na trhu.

1.3 Rozsah aplikace  tyto MSG se vztahují na všechny Zaměstnance eni.



8


 kromě toho eni bude využívat svého vlivu, přiměřeně okolnostem, k tomu, aby společnosti ovládané eni1 a společnosti a osoby, v nichž má eni nekontrolní podíl (např. joint venture, konsorcia, asociace atd.), na které se nevztahuje aplikace Regulačního systému, přijaly odpovídající směrnice zabraňující porušování antimonopolních pravidel podobné těm, která jsou obsažena v tomto MSG. Okolnostem relevantní řádná identifikace, případ od případu, skutečného rozsahu závazku eni, jak je uvedeno v tomto odstavci, zahrnuje míru vlastnictví nebo výši podílu eni na podniku, společnosti nebo osobě, jakož i antimonopolní zákony zavedené v zemi, kde společnost nebo osoba sídlí nebo kde provozuje svou činnost.  představitelé těchto společností a osob, které označí eni, musí vynaložit maximální úsilí k zajištění přijetí odpovídajících směrnice. Například by měli předložit návrh na přijetí takových směrnic představenstvu společnosti nebo rozhodujícímu orgánu příslušné osoby.

1.4 Způsoby implementace  tyto MSG byly schváleny představenstvem eni spa a budou pro eni spa závazné s okamžitou platností.  dceřiné společnosti, včetně kotovaných Dceřiných společností a Dceřiných společností, pro něž je povinné oddělení cen2, musí tyto MSG zavést nejpozději 1. března 2012, v souladu se způsoby implementace popsanými v MSG Regulačního systému. Jako dílčí výjimka z toho, co je uvedeno v odstavci 3.6.2. MSG Regulačního systému, a s ohledem na zvláštní povahu a předmět těchto

1

"osoba společně ovládaná eni“ znamená: jakákoli osoba, kterou eni spa přímo či nepřímo ovládá společně s jednou nebo několika třetími stranami podle Článku 3 směrnice Rady (ES) č. 139/2004 z 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků, „Směrnice o spojování podniků“ Konsolidovaného jurisdikčního oznámení Komise. 2

„Dceřiná společnost, pro kterou je povinné oddělení cen“, znamená jakoukoli Dceřinou společnost podnikající v sektoru, kde je režim oddělení cen povinný, který je identifikován případ od případu podle platných zákonů a nařízení. V okamžiku přijetí těchto MSG jsou Dceřinými společnostmi, pro něž je oddělení cen povinné: snam rete gas spa (a její dceřiné společnosti GNL italia spa, italgas spa, stogit spa), eni gas transport international a společnosti pro mezinárodní přepravu pohonných hmot, které jsou podřízené posledně jmenované.



9


MSG mají být MSG implementovány bez jakékoli možnosti modifikace s výjimkou změn potřebných z organizačních důvodů.  Tyto MSG ruší a nahrazují zásady „Antimonopolního kodexu“ obsažené v oběžníku č. 252 ze 16. ledna 2007

1.5 Aktualizace a publikace Představenstvo eni spa pověřuje CEO revizí těchto MSG, na základě návrhu právního oddělení tak, aby splňovaly platné zákony, předpisy a budoucí změny právního rámce. Antimonopolní kodex bude zveřejněn na webových stránkách eni: www.eni.com.

1.6 Reference Téměř všechny země zavedly antimonopolní zákony. eni a Zaměstnanci eni musí dodržovat antimonopolní zákony v každé zemi, ve které působí. Avšak i kdyby některá země antimonopolní zákon nezavedla, stále ještě existuje riziko porušení antimonopolních zákonů jiných zemí, takže příslušné porušení má dopad na domácí trhy posledně jmenované společnosti. Vzhledem k extrateritoriálnímu uplatnění antimonopolních pravidel musí být činnost, chování a firemní transakce posuzovány v souladu s antimonopolními zákony několika zemí, a ne pouze v souladu s antimonopolními zákony země, ve které k chování, činnostem nebo firemním operacím dochází. Zaměstnanci eni tudíž musí vždy informovat své nadřízené a poradit se s Antimonopolní právní skupinou kdykoli, když mají podezření na situaci, která by mohla vést k porušení antimonopolních pravidel, bez ohledu na zemi, ve které působí. Antimonopolní kodex odráží principy a hodnoty obsažené v Etickém kodexu společnosti eni, zejména ty, které se týkají chování společnosti eni na trzích, na kterých působí, a vztahů, které má se svými konkurenty, zákazníky a dodavateli. Jak stanovuje Etický kodex, všichni Zaměstnanci eni musí dodržovat platné zákony



10


a předpisy, včetně antimonopolních a antikorupčních zákonů 3. Je zapotřebí poznamenat, že chování, které by mohlo představovat porušení antimonopolních pravidel, by také mohlo znamenat porušení antikorupčních zákonů, jak je identifikováno a upraveno v antikorupčních směrnicích4 a podpůrných procesech zaměřených na prevenci nebezpečí korupce, které musí Zaměstnanci eni dodržovat.

1.7 Antimonopolní školení Antimonopolní kodex je nedílnou součástí programu společnosti eni pro dodržování antimonopolních pravidel. V rámci tohoto programu dodržování antimonopolních pravidel je poskytováno periodické školení, jehož účelem je zajistit, že Zaměstnanci eni, kteří mohou být nejvíce vystaveni potenciálnímu nebezpečí porušení antimonopolních pravidel, pochopí a budou znát základní antimonopolní zásady a potenciální rizika porušení antimonopolních pravidel, která se mohou objevit při provádění činností, které spadají do jejich pracovních povinností. Za účelem výše uvedeného:  Skupina pro lidské zdroje podporovaná Antimonopolní právní skupinou nese odpovědnost za identifikaci těch Zaměstnanců eni, kteří musí absolvovat povinný vzdělávací program týkající se antimonopolních pravidel (uskutečňovaný také on-line), za plánování a zajištění školení, shromažďování záznamů o účasti, jmen a titulů přednášejících, výsledků autotestování a termínů školení. Odpovídá také za uchování záznamů v souladu s platnými pracovními zákony, zákony na ochranu soukromí a jinými zákony;  Při definování a realizaci periodického školení musí Skupina pro lidské zdroje dojednat s Antimonopolní právní skupinou odpovídající podporu a řízení v kontextu vzdělávacích materiálů a realizace školení.

3

„Antikorupční zákony“ znamená: italský trestní zákoník, Zákonné nařízení č. 231 a jiná platná ustanovení, FCPA, britský zákon o potírání korupce, další platné mezinárodní a obchodní zákony o potírání korupce ve světě a protikorupční mezinárodní smlouvy, jako je Úmluva OECD o potírání podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních obchodních transakcích a Úmluva Spojených národů proti korupci. 4 „Antikorupční zásady“ znamená: antikorupční směrnice společnosti eni přijaté oběžníkem č. 377 z 12. listopadu 2009 v platném znění



11


1.8 Návod ke čtení Antimonopolního kodexu  Antimonopolní kodex má tři kapitoly s následujícím obsahem:  Kapitola 1 – Úvod. Obsahuje část zabývající se „ABC“ antimonopolních pravidel, tj. základní pojmy, které musí být známy k řádnému uplatnění zásad uvedených v Kapitole 2.  Kapitola 2 – Zásady prevence porušování antimonopolních pravidel. Popisuje činnosti, chování a opomenutí, které jsou ve shodě s antimonopolními zákony, nebo naopak mohou vést k jejich porušení, s přihlédnutím ke vztahům s jednotlivými konkurenty, zákazníky a dodavateli. Pro každý typ chování nebo opomenutí jsou uvedeny kauzy, o kterých již Antimonopolní úřady rozhodly, a kauzy, které poskytují užitečné příklady chování a opomenutí. Na konci každé části je uveden seznam otázek a odpovědí, takže můžete snadno nalézt odpovědi na nejčastěji kladené otázky.  Kapitola 3 – Antimonopolní pojmy a platná ustanovení. Obsahuje rozsáhlý a podrobný popis antimonopolních pojmů a hlavních italských a evropských antimonopolních ustanovení, na která odkazuje, pro hloubkové prověření jednotlivých témat probíraných v zásadách obsažených v Kapitole 2.

1.9 „ABC“ antimonopolních pravidel  Antimonopolní zákony ukládají podnikům zejména: - neuzavírat dohody omezující konkurenci; a - nezneužívat svého potenciálně dominantního postavení na trhu.

Tato část stručně popisuje základní pojmy antimonopolního zákona a odkazuje na relevantní části Kapitoly 3 – Antimonopolní pojmy a platná ustanovení. Antimonopolní. Slovo „antimonopolní“ odkazuje na soubor pravidel, jejichž účelem je zabezpečit konkurenci a hospodářskou soutěž. Relevantní trh5. Definice relevantního trhu představuje první krok, který je třeba učinit při posuzování dopadu konkrétního chování podniku – může to být smlouva

5

Pro hloubkové prověření viz část 3.1.



12


nebo zneužití dominantního postavení. Pro účely antimonopolních zásad je „relevantní trh“ určován kombinací dvou dimenzí: - produktová dimenze (relevantní produktový trh), do které spadá veškeré

zboží a služby, které mohou být považovány za nezaměnitelné nebo nahraditelné vzhledem k: (i) jejich povaze, (ii) ceně; nebo (iii) zamýšlenému použití, a - teritoriální dimenze (relevantní geografický trh), kterou představuje

oblast, kam podnik dodává – nebo je schopen dodávat – uvažované zboží a služby a kde jsou podmínky konkurence na jedné straně dostatečně homogenní a na druhé straně značně odlišné od těch, které existují v sousedních geografických oblastech. Dohoda6. Pro antimonopolní účely dohoda znamená nejen formální dohodu (smlouva, předběžná dohoda, memorandum o porozumění atd.), ale také nezávazné prohlášení záměru, ústní dohoda, explicitní či dokonce tichá (např. výměna názorů nebo informací) nebo stejné nebo konkludentní chování („jednání ve vzájemné shodě“). Dohoda může být horizontální (tzv. „kartel“, je-li uzavřena mezi podniky, které si konkurují na témže trhu), nebo vertikální (je-li uzavřena mezi podniky, které si konkurují na témže trhu), nebo vertikální (je-li uzavřena mezi podniky, které působí na různém stupni výrobního nebo distribučního řetězce), jak je ilustrováno níže:

Dohody

6

Horizontální

Týkají se podniků konkurujících si na témže stupni výrobního nebo distribučního řetězce.

Vertikální

Týkají se podniků, které působí na různých úrovních výrobního nebo distribučního řetězce




13


Dohody (horizontální/vertikální) jsou antikonkurenční, jsou-li zaměřeny na („cíl“) a /nebo je jejich výsledkem („účinek“) omezující nebo měnící konkurenci na trhu, i když nejsou zavedeny. Zneužití dominantního postavení7. Toto se vztahuje na velikost tržní síly podniku, která mu umožňuje bránit efektivní konkurenci na relevantním trhu, jakož i nezávislému chování jeho konkurentů, dodavatelů, zákazníků a nakonec i spotřebitelů (např. při rozhodování o obchodních strategiích a smluvních podmínkách). Dominantní postavení může vycházet z přítomnosti různých faktorů (jako je např. tržní podíl podniku a existence překážek pro vstup nových konkurentů na relevantní trh), které, budou-li zvažovány individuálně, nemusí být konkluzivní. Analýza faktorů, které vedou k dominantnímu postavení, je složitá, jelikož se týká zejména struktury relevantního trhu. Dominantní postavení není samo o sobě protizákonné. Antimonopolní zákony pouze zakazují tzv. zneužití dominantního postavení, zejména chování zaměřené na využívání existujícího dominantního postavení k maximalizaci zisku na úkor dodavatelů, zákazníků (tzv. vykořisťovatelské zneužívání) nebo konkurentů (tzv. vylučující zneužívání). Podnik, který má dominantní postavení, porušuje antimonopolní zákony, jestliže je shledán vinným z určitého chování, které je považováno za zneužívání. Například na některých limitovaných geografických trzích by Antimonopolní úřady mohly považovat společnost eni za dominantní, i kdyby na těchto trzích byli přítomni jiní konkurenti. Tudíž je důležité brát v úvahu vývoj postavení podniku na trhu. Je možné, že naprosto stejné obchodní transakce (např. poskytnutí věrnostních slev zákazníkům) realizované podniky, které nejsou pro účely antimonopolních zákonů považovány za dominantní, budou považovány za zákonné, zatímco ty, které budou realizovány podnikem, který má dominantní postavení, budou považovány za protizákonné.

7




14


2. Jak se vyhnout porušení antimonopolních pravidel ve vztazích s konkurenty 2.1 Vztahy s konkurenty Ve vztazích s konkurenty musí Zaměstnanci eni dodržovat pravidla chování, která jsou popsána v následujících odstavcích. Vždy se má za to, že v souladu s principy a hodnotami uvedenými v Etickém kodexu by všichni příjemci Antimonopolního kodexu měli dodržovat zákonná ustanovení i etická pravidla chování týkající se vztahu společnosti eni s jejími konkurenty. Žádná forma fyzické nebo verbální hrozby nebo nepřípustného ovlivňování nebude nikdy a za žádných okolností tolerována.

2.1.1. Zakázané horizontální dohody Antimonopolní zákony zakazují přijímání obchodních rozhodnutí v dohodě s konkurenty, bez ohledu na záměr stran, obchodní důvody stojící za rozhodnutím nebo potenciální dopad na konkurenci. Antikonkurenční dohoda může vést k porušení antimonopolních pravidel, i kdyby byla uzavřena ústně a ve velmi neformálním kontextu, včetně mimopracovního kontextu. Pouhá účast, dokonce i pasivní, na jediné schůzce / diskusi týkající se antikonkurenčních praktik vystavuje každou stranu, která se schůzky zúčastnila, odpovědnosti za uzavřené restriktivní dohody, i kdyby tyto dohody nebyly podniky následně implementovány. Zakázané horizontální dohody jsou neplatné, a pokud by byly obsaženy ve smlouvě, je celá smlouva neplatná. V důsledku toho, pokud dojde v průběhu schůzky nebo telefonického rozhovoru s konkurenty na téma, které je z hlediska antimonopolních pravidel citlivé, informujte okamžitě druhou stranu, že v konverzaci nechcete pokračovat a (pokud to bude nezbytné) opusťte schůzku / ukončete telefonický rozhovor. Jestliže obdržíte e-mail nebo fax od konkurenta týkající se témat, která jsou z hlediska antimonopolních pravidel citlivá, musíte e-mail nebo fax vrátit odesílateli, uvést svou námitku a dát jasně najevo, že jste dokument přestali číst hned, jakmile jste si uvědomili jeho obsah. Poté se co nejdříve obraťte na Antimonopolní právní skupinu a informujte svého nadřízeného.



15


Níže uvedená tabulka obsahuje v levém sloupci nevyčerpávající seznam možných dohod s konkurenty, které jsou zakázány antimonopolními zákony, a v pravém sloupci případy, v nichž Antimonopolní úřady zjistily, že se dotčené podniky účastnily protizákonných horizontálních dohod.

Protizákonné horizontální dohody

Kauzy Kauza s fosforečnanem zinečnatým: Komise uložila pokuty (v celkové výši 11,95 miliónu EUR) několika výrobcům fosforečnanu zinečnatého za, mimo jiné, stanovení cen fosforečnanu zinečnatého prostřednictvím distribuce doporučených ceníků.

(i) Stanovení ceny produktu (včetně základní ceny, cenových přirážek, přepravních nákladů nebo dalších obchodních podmínek, jako např. slev, úvěrových podmínek, propagačních aktivit, servisních poplatků a dodacích lhůt) bez ohledu na to, zda tyto dohody vedou ke zvýšení či snížení ceny;

Kauza rakouských bank: Komise uložila sankce (v celkové výši 124,26 miliónu EUR) různým bankám působícím v Rakousku za to, že stanovily pevné úrokové sazby na půjčky a vklady pro privátní a korporátní zákazníky, a za to, že stanovily pevné poplatky, které zákazníci museli platit za určité bankovní služby Výrobci dřevotřískových desek: AGCM stanovil pokuty (v celkové výši cca 31 miliónů EUR) několika společnostem zabývajícím se výrobou dřevotřískových desek za to, že se mimo jiné dohodly na udržování umělé stability trhu, zejména zmrazením tržních podílů a maximalizací zisků prostřednictvím dohodnutého stanovování cen a dalších podmínek prodeje surových a povrchově upravených dřevotřískových desek. Kromě toho AGCM zjistil, že dodržování dohody bylo také zajištěno explicitními formami odvetných opatření, zejména konstantní a věrohodnou hrozbou spuštění cenové války. Kauza cen dětského mléka: AGCM uložila pokuty (v celkové výši přibližně 10 miliónů EUR) předním společnostem vyrábějícím dětské mléko. Tyto společnosti byly obviněny



16


z paralelního chování při stanovování cen mléka pro novorozence a pokračovacího mléka, které vedlo ke stanovení velmi vysokých cen, mnohem vyšších, než byly ceny účtované za tytéž produkty (nebo zaměnitelné produkty) v jiných evropských zemích. Kauza metylakrylátů: Komise uložila pokuty (v celkové výši 344,6 miliónu EUR) několika výrobcům akrylátového skla za to, že se dohodli zvýšit cenu tohoto produktu a oznámili určité zvýšení cen trhu. Kauza holandského pivního trhu: Komise pokutovala několik výrobců piva za to, že se mimo jiné dohodli na slevách na dodávky piva do hospod a barů.

Kauza skupiny výrobců zinku: Komise pokutovala (v celkové výši 2,8 miliónu ECU) kartel několika výrobců zinku, kteří se mimo jiné dohodli na snížení stávající výrobní kapacity a na tom, že nebudou investovat do nových kapacit, pokud nebude ostatními členy kartelu dohodnuto jinak.

(ii) omezení výrobních kapacit (týkající se množství nebo typů výrobků);

Kauza dodávek náhradních dílů pro plynové kotle: AGCM uložil sankce (v celkové výši kolem 7 miliónů EUR) několika společnostem vyrábějícím nástěnné plynové kotle a zabývajícím se jejich servisem. Úřad zjistil, že tyto společnosti koordinovaly své chování za účelem omezení dodávky náhradních dílů pro plynové kotle, čímž zabraňovaly nezávislým servisním společnostem ve vstupu na trh. Kauza konsorcia Veneto Quality Asphalt: AGCM uložil sankce (v celkové výši asi 2,1 miliónu EUR) několika společnostem konsorcia zabývajícím se výrobou a prodejem asfaltových směsí. Tyto společnosti zavedly mechanismus pro stanovování výrobních kvót pro každou společnost, která byla členem konsorcia. Tento



17


mechanismus také obsahoval nástroje, které monitorovaly dodržování kvót přidělených jednotlivým společnostem, jakož i systém úpravy dříve přidělených výrobních kvót.

(iii) Alokace zákazníků (například když se konkurenti dohodnou, komu bude udělena veřejná zakázka, za účelem sdílení zákazníků) nebo prodejní teritoria (tzv. „dělení trhu“);

Kauza výrobců nátěrových barev na lodě: AGCM uložil sankce (v celkové výši 4,4 miliónu EUR) několika společnostem vyrábějícím barvy na nátěry lodí za implementaci dohody zaměřené na umělé utlumení trhu. Konkrétněji řečeno, tyto společnosti si rozdělily zákazníky mezi sebe podle společných alokačních kritérií založených na dlouhodobých vztazích se zákazníky. Jinými slovy, každý výrobce nátěrových barev měl právo prodávat svým vlastním zákazníkům, aniž by trpěl konkurenčním tlakem ostatních společností účastnících se dohody. Kauza trhu s betonem. AGCM uložila sankce (v celkové výši přibližně 40 miliónů EUR několika společnostem vyrábějícím hotové betonové směsi. Tyto společnosti byly obviněny z implementace dohody, která byla zaměřena hlavně na alokaci dodávek betonu na staveniště. Účelem dohody bylo zvýšit zisk účastníků zvýšením ceníkových cen a progresivním zkrácením platebních lhůt.

(iv) Koordinované odmítnutí obchodovat s potenciálním zákazníkem nebo potenciálním dodavatelem (bojkot)

Kauza předizolovaného potrubí: Komise zjistila, že kromě dalšího porušení antimonopolních pravidel se podniky účastnící se kartelu dohodly na některých odvetných opatřeních (bojkot zákazníků a/nebo dodavatelů) (a zavedly je) proti jedinému podniku, který se do kartelu nezapojil, s cílem vytlačit ho z trhu. Členové kartelu podnikali koordinované kroky za účelem poškození činností podniku, který nebyl členem kartelu, zejména mu odmítali dodávat komponenty, které nevyráběl a které byly nezbytné k tomu, aby mohl splnit přidělenou zakázku. Komise uložila podnikům, které se účastnily dohody, pokutu v celkové výši přibližně



18


92 miliónů EUR.

(v) Dohoda s jinými společnostmi o zavedení maximální ceny nebo jiných kupních podmínek, které jsou společnosti ochotny poskytnout dodavatelům určitého produktu.

Kauza holandských výrobců průmyslových plynů: Komise pokutovala několik výrobců průmyslových plynů za to, že se mimo jiné dohodli na přepravních nákladech účtovaných zákazníkům za dodávku plynu a na ekonomických podmínkách pronájmu ocelových lahví na přepravu průmyslových plynů.

2.1.1 bis Další typy horizontálních dohod Účast v obchodních sdruženích. Restriktivní dohody mezi konkurenty jsou zakázány bez ohledu na kontext, v němž jsou uzavírány. V důsledku toho se zákaz vztahuje také na dohody nebo výměnu informací mezi konkurenty, k nimž dochází prostřednictvím obchodních sdružení nebo během nebo na okraji setkání takových obchodních sdružení. Pravidla konkurence však nezakazují podnikům účastnit se schůzek s jejich konkurenty v rámci obchodních sdružení nebo jiných orgánů, pokud taková setkání nemají antikonkurenční povahu. Před účastí na schůzce obchodního sdružení je zapotřebí přijmout zvláštní opatření, aby se zamezilo jakékoli diskusi na „zakázaná“ témata. Zaměstnanci eni by se měli seznámit s agendou jednání a nezúčastnit se, pokud na programu budou diskuse nebo výměna citlivých informací nebo uzavírání restriktivních dohod (např. přijetí rozhodnutí vedoucího ke zvýšení cen nebo k omezení výroby). V případě pochybností, jestli je agenda jednání v souladu s antimonopolním zákonem, by Zaměstnanci eni měli vždy záležitost předem předložit Antimonopolní právní skupině k přezkoumání. Pokud by se jakýkoli Zaměstnanec eni účastnil setkání s konkurenty, na kterém by došlo ke zmínce o antikonkurenčních tématech, musí okamžitě požádat, aby byla diskuse přerušena a aby byl takový bod vypuštěn z programu jednání. Jestliže bude diskuse pokračovat, Zaměstnanec eni musí jednání okamžitě opustit a zajistit, aby jeho námitky a jeho odchod byly zaznamenány v zápise



19


z jednání. Kromě toho by měl takový Zaměstnanec eni o incidentu co nejdříve informovat Antimonopolní právní skupinu. Na druhé straně je zákonné účastnit se činností a setkání obchodních sdružení věnujících se tématům, která nepředstavují žádné nebezpečí koordinace mezi konkurenty, například:  zastupování zájmů podniků před veřejnými orgány;  stanovování společných technických norem;  shromažďování statistických a historických dat o trendu výrobních činností (pod podmínkou, že se bude jednat pouze o zpracování agregovaných dat, tak, aby nebylo získat informace o ekonomické výkonnosti jednotlivých podniků);  příprava doškolovacích obchodních kurzů a programů; a (v) obecné projednávání problémů týkajících se podpory výzkumu a vývoje. Monitorování činnosti konkurentů a výměna informací. Monitorování činnosti konkurentů nebo, obecněji, tržních trendů není samo o sobě podle antimonopolního zákona protizákonné. Antimonopolní zákony však neumožňují získávání citlivých informací o činnostech konkurentů prostřednictvím výměny informací mezi podniky nebo prostřednictvím obchodních sdružení nebo zprostředkujících třetích stran odpovědných za sdílení shromážděných informací. Získávání informací o obchodních podmínkách konkurentů prostřednictvím prodejců nebo zákaznických výzkumů trhu není samo o sobě protizákonné. Tyto činnosti však mohou usnadnit paralelní chování konkurentů, které se může stát protizákonným, pokud bude spojeno s kontakty mezi podniky a vzájemnou výměnou informací. Zaměstnanci eni by tudíž měli před získáváním jakýchkoli informací o obchodních podmínkách konkurentů od prodejců nebo zákazníků kontaktovat Antimonopolní právní skupinu. Je také protizákonné vyžadovat, aby dodavatelé jednali jako prostředníci a předávali konkurentům informace týkající se společnosti eni. Na druhé straně je vhodné požádat dodavatele a zákazníky, aby striktně respektovali závazek zachování důvěrnosti všech informací přijatých nebo získaných v rámci obchodních vztahů.



20


Zaměstnanci eni si nesmí s konkurenty vyměňovat (přímo ani nepřímo) informace týkající se:  cen;  objemů prodeje;  nákladů;  podpory prodeje;  zisku;  budoucích obchodních plánů;  dodacích podmínek; a  všech dalších informací, které jsou obvykle důvěrné a mají určitý obchodní význam. Pokud je nutno si takové informace s konkurenty vyměnit v kontextu obchodního jednání (např. jako výsledek účasti konkurenta na uzavření dohody o manipulaci a skladování ropných produktů v jednom ze skladů společnosti eni) nebo kontaktů předcházejících transakci, je striktně vyžadováno, aby vyměňované informace byly:  zaměřeny na dosažení sledovaného cíle;  omezeny na informace, které jsou nezbytné pro dosažení sledovaného cíle;  spojeny s přijetím opatření umožňujících omezit předávání informací pouze těm osobám, které se skutečně podílejí na sledovaném projektu / transakci / jednání; a 

založeny na smlouvě o zachování důvěrnosti informací obsahující přinejmenším požadavky stanovené v předchozích bodech.

Shromažďování, kategorizace a manipulace s daty a informacemi získanými od členů obchodního sdružení, pro účely obchodního sdružení a v zájmu všech členů, jsou obecně zákonné. Takové činnosti však musí být provozovány v souladu s řadou ustanovení týkajících se obsahu dat, která mají být poskytnuta příslušnému obchodnímu sdružení a nakládání s těmito daty takovým obchodním sdružením. Zejména: (i) dezagregovaná data nemohou být zpřístupněna ani členům obchodního sdružení, ani samotnému obchodnímu sdružení; (ii) členové obchodního sdružení mohou poskytovat pouze historická data, tj. data shromážděná minimálně dvanáct měsíců před jejich předáním obchodnímu



21


sdružení; (iii) výsledky získané zpracováním takových dat mohou být distribuovány pouze v souborném formátu, aby se eliminovala možnost identifikace údajů o jednotlivých členech; a (iv) když jsou výsledky získané zpracováním takových dat distribuovány členům obchodního sdružení, nesmí obsahovat žádné komentáře, doporučení nebo náznaky týkající se možného tržního chování. Výměna informací v agregované podobě (tj. informace, které jsou mimořádně vyčerpávající, ale neumožňují identifikaci údajů týkajících se jednoho nebo několika konkrétních konkurentů) je obecně povolena. Výměna historických údajů (např. informace týkající se dřívějších činností, které nijak nenaznačují stávající tržní chování konkurenta) je také obecně povolena. Účast ve veřejných nebo soukromých výběrových řízeních. Antimonopolní zákony brání konkurentům účastnícím se stejného veřejného nebo soukromého výběrového řízení uzavírat dohody, jejichž cílem je předem stanovit konečný výsledek. Kromě toho v řadě zemí, kde eni v současnosti působí, je bid rigging neboli smluvená nabídka administrativním přestupkem a/nebo trestným činem. Je protizákonné uzavírat dohodu s konkurenty, jejímž účelem je:  předem rozhodnout o úspěšném účastníkovi výběrového řízení (např. stanovit minimální nabídku a pak přimět ostatní konkurenty, aby učinili klamavou nabídku podporující protizákonnou dohodu) tím, že předloží přehnaně vysokou nabídku, jejímž cílem je upřednostnit jiný podnik a zvýšit stanovenou cenu; 

zajistit odstoupení podniku z výběrového řízení za účelem usnadnění rozhodnutí ve prospěch jednoho nebo několika konkurentů (taková dohoda obvykle předpokládá, že odstupujícímu podniku bude následně zadána jiná veřejná zakázka kompenzující jeho ztrátu v předchozím výběrovém řízení);

 zavést systém, který nařizuje, že dříve, než bude možno předložit nabídku, musí proběhnout konzultace;  stanovit určité cenové rozpětí, v jehož rámci může být nabídka předložena;  zavést systém, podle něhož bude každému konkurentovi přidělena zakázka na základě rotačního schématu;



22




zadat část prací a/nebo služeb a/nebo dodávku zboží subdodavateli – podniku, který souhlasí s odstoupením z výběrového řízení.

Výměna informací

Povaha zpracovávaných dat

Výměna a prezentace zpracovávaných dat

Zákonné

Protizákonné

Data shromážděná podle geografických a produktových oblastí v takovém rozsahu, který znemožňuje identifikaci údajů o jednotlivých konkurentech, i když je tohoto výsledku dosaženo nepřímo (např. použitím údajů pocházejících z různých databází.) Veřejně dostupné údaje nejsou citlivé.

Citlivé informace, které mohou vést k odhalení stávajícího a budoucího tržního chování podniků (např. informace o cenách, slevách, obchodních podmínkách, objemech prodeje a tržních podílech) a usnadňují přijetí paralelních strategií.

Historické údaje: údaje se stávají historickými, když mohou být použity pouze pro statistické účely a již nemají žádnou strategickou hodnotu. Časový rámec nezbytný pro přeměnu strategických údajů se pohybuje od nejméně jednoho roku až po delší časové období.

Stávající data (nebo relativně nedávná data) a individuální data, pokud jsou citlivá a mají strategickou hodnotu.

Ekonomický kontext informací

Na oligopolistických trzích je výměna citlivých informací mezi podniky mimořádně nebezpečná

2.1.2 Protizákonné chování Na trzích, kde se eni těší značné tržní síle a kde tudíž může mít dominantní pozici, by se Zaměstnanci eni měli před účastí v chování, které by mohlo bránit



23


konkurenci, poradit s Antimonopolní právní skupinou. Chování tohoto typu spadá do kategorie tzv. „vylučovacího zneužívání“ a je zakázáno podnikům v dominantním postavení. Následující tabulka obsahuje v levém sloupci nevyčerpávající seznam možného protizákonného chování, které je zakázáno antimonopolními zákony, a v pravém sloupci několik kauz, při kterých Antimonopolní úřady shledaly podniky vinnými ze zneužití jejich dominantního postavení.

Protizákonné chování

(i) bezdůvodné odmítnutí dodat zákazníkovi / konkurentovi meziprodukty, které jsou nezbytné pro jeho konkurenceschopnost na jednom nebo několika „navazujících“ trzích;

(ii)vyloučení nebo omezení možnosti zákazníků koupit stejné nebo jiné produkty / služby od jiných dodavatelů (například poskytnutím zvláštní slevy podmíněné tím, že zákazník uspokojí všechny své požadavky u dodavatele);

Kauzy Kauza Commercial Solvents: Istituto Chemioterapico Italiano. Italská dceřiná společnost firmy Commercial Solvents, výhradní světový výrobce aminobutanolu, odmítla nadále dodávat tuto surovinu společnosti Zoja, podniku, který chtěl používat aminobutanol k výrobě derivovaného produktu. Společnost Commercial Solvents svévolně ukončila dodávky pro společnost Zoja s tím, že si chce ponechat tuto surovinu na výrobu vlastního derivovaného produktu poté, co se rozhodla zahájit výrobu vlastních derivovaných produktů v přímé konkurenci s jinými podniky (včetně společnosti Zoja), které byly předtím jejími zákazníky.

Kauza BPB Industries: Soudní dvůr posoudil věrnostní slevy, které mají podobný dopad jako dohoda vyžadující, aby zákazník nakupoval výhradně od dominantního podniku, což je porušením antimonopolního zákona. Účelem takových slev je klást překážky a oslabit konkurenty tím, že jim přebere zákazníky a že je přinutí zvýšit jejich marketingové a distribuční náklady.



24


(iii)stanovení prodejní ceny pro vstup, který je nezbytný pro konkurenty, a prodejní ceny derivovaných produktů v takové výši, že zabrání konkurentům v tvorbě zisku na „navazujícím“ trhu (tzv. strategie stlačování marží / cen);

(iv) účtování tzv. „dravé ceny“ (tj. ceny, které jsou abnormálně nízké a nižší než náklady);

Kauza Deutsche Telekom: Komise zjistila, že bývalý německý monopolní podnik Deutsche Telekom zneužíval svého dominantního postavení použitím řady vylučovacích praktik k újmě společností, které byly jeho konkurenty v dodávkách služeb pevných telefonních linek (širokopásmových i úzkopásmových). Protizákonné chování spočívalo konkrétně v tom, že Deutsche Telekom účtoval konkurentům za přístup k místní smyčce (základní zařízení) vyšší tarify (ve srovnání s tarify účtovanými vlastním maloobchodním zákazníkům), čím způsobil stlačení ceny. Kauza Wanadoo Interactive: Komise pokutovala dceřinou společnost France Télécom za zneužití dominantního postavení na trhu služeb přístupu k internetu pro domácnosti. Komise zjistila, že společnost Wanadoo Interactive účtovala za služby ADSL nižší než nákladové ceny s cílem získat trh pro vysokorychlostní přístup k internetu („preemptivní strategie") v průběhu klíčové fáze jeho vývoje. Účtování nižších než nákladových cen („dravé ceny“) bylo shledáno ekonomicky nezdravým vzhledem k tomu, že v prvním období ceny neumožnily společnosti Wanadoo pokrýt variabilní náklady a v následném období odpovídaly ceny společnosti Wanado variabilním nákladům, ačkoli byly výrazně nižší než celkové náklady. V tomto ohledu Tribunál konstatoval, jako odpověď na argument společnosti Wanado, že snížení cen bylo nezbytné pro efektivnější konkurenci, že podnik v dominantním postavení nemá automaticky právo přizpůsobovat své ceny cenám těch konkurentů, pokud to znamená,



25


že ceny budou nižší než náklady.

(v) Používání slev za účelem zajištění věrnosti zákazníků;

(vi) Odpírání přístupu k základnímu vybavení (tj. vybavení, které je nezbytné pro výkon „navazujících“ ekonomických činností konkurenta a které nemůže být duplikováno, např. podvodní plynové potrubí nebo zařízení určené ke skladování a přepravě leteckého paliva do zásobníků na letišti).

Kauza Hoffman-La Roche: Komise posoudila několik dohod uzavřených mezi společností Hoffman-La Roche, hlavním výrobcem vitamínů pro potravinářský průmysl a výrobu krmiv pro zvířata, a jeho zákazníků, které znamenaly porušení konkurenčního zákona. Podle Komise společnost Hoffman-La Roche zneužila svého dominantního postavení, jelikož dohody zákazníky nutily prostřednictvím explicitního závazku exkluzivity, nebo povzbuzovaly prostřednictvím „věrnostních slev“ ke koupi všech nebo většiny vitamínů, které potřebují, od společnosti Hoffman-La Roche. Pokud jde o „věrnostní slevy“, dohody obsahovaly závazek společnosti Hoffman-La Roche platit každý rok nebo jednou za dva roky určitou částku (vypočtenou jako sleva z celkového objemu nákupů) každému kupujícímu vitamínů, který se na oplátku zavázal, že všechny nebo většinu svých potřeb bude uspokojovat nákupem vitamínů od společnosti Hoffman-La Roche Kauza Sealink/B&I-Holyhead: Komise zjistila, že společnost Sealink, která odpovídala za správu přístavu Holyhead a poskytovala trajektové služby z a do tohoto přístavu, jasně zneužila situace, když zorganizovala přepravní úseky takovým způsobem, aby docházelo k přerušení služeb a zpoždění pro cestující svého konkurenta, společnosti B&I. Kauza společnosti Gaz de France-Ruhrgas: Komise zjistila, že odmítnutí společnosti Gaz de France and Ruhrgas poskytnout přístup ke své síti metanu znamenalo zneužití dominantního postavení na trhu přepravy plynu k újmě podniku patřícího k americké skupině Marathon (působící na trhu pro výrobu metanu). Následkem toho se společnosti Gaz de France a Ruhrgas zavázaly zlepšit podmínky přístupu třetích stran



26


k jejich síti.

2.1.2.bis Hloubkové prověření nejčastěji postihovaných typů protizákonného chování Věrnostní slevy. Dominantní podniky nesmí poskytovat věrnostní slevy, protože takové slevy mohou vylučovat konkurenty (toto by např. mohlo spočívat poskytování věrnostních slev v rámci dlouhodobých dodavatelských smluv). Z různých kategorií protizákonných slev stojí za zmínku následující:  slevy, které jsou poskytovány pouze tehdy, jestliže zákazník uspokojuje všechny nebo většinu svých potřeb od dominantního podniku, zejména když je takový závazek dlouhodobý a nemá žádné objektivní opodstatnění. Takováto kategorie slev může vést k omezení prodejních kanálů ostatních konkurentů a způsobit jejich odchod z trhu nebo zamezit jejich opětovnému vstupu na trh;  slevy vázané na nákup produktů, které patří do různých relevantních trhů. V tomto případě jsou zákazníci dominantního podniku nuceni nakupovat tyto další produkty, aby se vyhnuli ztrátě slevy na základě slevového schématu. Přitom dominantní podnik může omezit odbytové možnosti (obvykle se to týká jiných než zlevněných produktů) k újmě jeho konkurentů. Na druhé straně k obecně povoleným slevám patří slevy, které (i) odrážejí výši úspor nákladů a/nebo efektivnost dominantního podniku, (ii) jsou založeny na transparentních a homogenních kritériích pro všechny zákazníky nakupující dané množství zboží; a (iii) jsou kalkulovány na základě relativně krátkých období (např. 3 – 5 měsíců). Kromě toho musí být slevy stanoveny přesně, předvídatelně a transparentně tak, aby byly v souladu s antimonopolními zákony. Dravé ceny. Pro dominantní podnik je protizákonné stanovovat dravé ceny. Ne každý ztrátový prodej znamená dravou strategii. Za určitých okolností lze ztrátové prodeje ospravedlnit, např. jestliže trvají po omezený čas po uvedení nového produktu na trh nebo jsou zaměřeny na výprodej zásob zboží, jehož výroba byla přerušena, nebo jestliže chce dominantní podnik uskutečnit tržní pokus nebo jeho produkty zastaraly po nástupu nových inovačních technologií.



27


Avšak vzhledem k vysoké míře komplexnosti celé záležitosti je maximálně důležité před přijetím politiky nižších než nákladových cen poradit se s Antimonopolní právní skupinou. Antimonopolní úřady identifikovaly řadu kritérií, která je nutno použít při posuzování dravé povahy cenové politiky:  cena pod průměrnými variabilními náklady (tj. náklady, které se mění se změnou množství produkce společnosti) je považována za dravou, protože podnik by nedokázal krýt své fixní náklady nebo marginální náklady na jednotku výkonu. V takovém případě by podnik podle precedenčního práva neměl zájem na zavedení této cenové hladiny, pokud by nevytlačil své konkurenty z trhu;  cena nad průměrnými variabilními náklady, ale pod průměrnými celkovými náklady (kam spadají jak variabilní, tak fixní náklady, tj. část nákladů, která se neliší podle výše produkce společnosti) může být dravá, pokud je součástí strategie zaměřené na vytlačení jednoho nebo několika konkurentů z trhu (taková cenová hladina umožňuje alespoň krytí marginálních nákladů na prodanou jednotku výkonu a část odpovídajících fixních nákladů). V takovém případě k tomu, aby bylo chování shledáno protizákonným, nestačí analýza ceny, jelikož bude vyžadován důkaz, že vylučovací strategie dominantního podniku existuje. Odmítnutí poskytnout přístup k základnímu zařízení. Pro účely antimonopolních zákonů je zařízení základní, pokud je nezbytné pro konkurenci na navazujícím trhu. Za základní by mohla být považována následující zařízení: přístavy, letiště, plynové nebo ropné potrubí a telekomunikační sítě, které jsou nezbytné pro poskytování námořních a leteckých přepravních služeb, dodávky plynu a ropy a telekomunikační služby. Za zneužití dominantního postavení je považováno, když podnik bez zákonného důvodu odepře přístup k zařízení, které vlastní na navazujícím trhu, které bude prokazatelně nezbytné pro činnost jeho konkurentů na navazujícím trhu. Tato teorie (tzv. „doktrína základního zařízení“) má zásadní dopad na dominantní podniky, jelikož může fungovat ve prospěch jejich potenciálních konkurentů. Avšak aby bylo možno předpokládat zneužití dominantního postavení podniku, musí být splněna řada požadavků: (i) existence zařízení ovládaného jediným podnikem, ke kterému je přístup nezbytný pro výkon



28


ekonomické činnosti na navazujícím trhu; (ii) existence překážek, které mohou znemožnit jakémukoli dalšímu konkurentovi na navazujícím trhu duplikovat takovéto zařízení; (iii) odmítnutí poskytnout přístup k zařízení nebo uplatnění nerovných a přehnaně tvrdých podmínek přístupu; a (iv) chybějící ekonomické odůvodnění. Odmítnutí poskytnout přístup lze odůvodnit v případě: vzácnosti odpovídajícího vstupu; omezení možnosti zvýšit výrobní kapacitu; nedostatečná solventnost toho, kdo vyžaduje přístup; neochota zákazníků souhlasit s běžně používanými smluvními podmínkami; a technická omezení, např. hustý provoz, který znemožňuje poskytnutí přístupu k dotčenému zařízení.



29


Otázky a odpovědi Kontakty mezi konkurenty Mohu kontaktovat konkurenta za účelem stanovení společné cenové politiky, i když se následně rozhodnu neuskutečnit ji? Ne, pouhá výměna informací o budoucí cenové politice stačí ke spuštění protizákonné restriktivní praxe mezi konkurenty. I kdyby bylo možné prokázat, že společná cenová politika nebyla realizována, nestačilo by to ke osvobození podniku z obvinění z porušení konkurenčních pravidel. Porušení konkurenčních pravidel představuje i pouhé doporučení o dané úrovni prodejních cen. Je také zakázáno veřejně oznamovat zvýšení cen. Mohu koordinovat načasování zvýšení cen s mými konkurenty? Ne, toto je zakázáno, protože dokonce za předpokladu, že ceny zůstanou různé, společné načasování, které představuje základní prvek jakékoli cenové politiky, by ovlivnilo zákazníkovu volbu. Mohu kontaktovat své konkurenty, abychom se dohodli na společných cenách pro nákup surovin? Ne, protože nákupní ceny surovin představují velmi důležitý náklad podniku a taková spolupráce může spustit koordinaci cenových politik na trhu finálního produktu. Mohu se zavázat „neútočit“ na oblasti přidělené konkurentovi výměnou za jeho závazek neútočit na ty „mé“? Ne, vymezování oblastí vlivu je protizákonné, i kdyby byl trh „tradičně obsluhován“ daným výrobcem místo jiného, bez ohledu na jednotlivé tržní podíly. Dále je protizákonné uzavírat dohody s konkurenty o omezení dovozu, vývozu a obchodních vzorců o teritoriích jiných konkurentů. Účelem této praxe je bránit růstu konkurence umělým rozdělováním určitých trhů. Mohu uzavírat „smlouvy o neútočení“ s konkurentem týkající se již „obsluhovaných“ zákazníku na de facto exkluzivní bázi? Ne, vyjednávání s konkurenty o rozdělení zákazníků je přísně zakázáno, a to jak na osobní bázi, tak na bázi kvalitativních kritérií, jako je identifikace kategorií zákazníků, jimž jednotliví konkurenti nebudou na základě dohody dodávat. Můžeme se v kontextu tržní krize dohodnout s konkurenty na snížení celkové produkce na trhu nebo stanovit výrobní strop a následně si



30


přidělit výrobní podíly, například pomocí kompenzačního mechanismu a/nebo jiných kritérií pro stanovení / racionalizaci míry využití kapacit stávajících zařízení? Ne, každý výrobce musí o objemech svého prodeje, využití svých zařízení a výši svých budoucích investic rozhodovat samostatně. Je tedy protizákonné uzavírat dohody s konkurenty, jejichž účelem je snížení celkové produkce na trhu, stanovení výrobního stropu a přidělování podílů nebo omezování investic za účelem stabilizace nebo snížení výrobní kapacity, zamezení nebo omezení relokace nebo rozvoje stávajících zařízení. Je také protizákonné uzavírat dohody za účelem zamezení výstavby nových zařízení, zvýšení výrobní kapacity nebo uzavření stávajících zařízení. Je v kontextu stabilního trhu povoleno uzavírat dohody s konkurenty za účelem zamezení uvedení nových produktů na trh? Ne, takové chování představuje porušení antimonopolních pravidel bez ohledu na aktuální stav trhu, protože jeho účelem je zabránit změnám ve struktuře poptávky a nabídky a omezit technologický pokrok a výběr spotřebitelů. Je zákonné sledovat komerční strategii, podle níž podnik rozlišuje cenu svých produktů tím, že nabízí velmi konkurenční ceny zákazníkům jiných konkurentů a udržuje své ceny (tj. účtuje vyšší ceny) pro vlastní zákaznickou základnu? Ano, pokud takový podnik nemá dominantní postavení. Ne, pokud takový podnik má dominantní postavení na příslušném trhu nebo na předcházejícím trhu. V takovémto případě, i kdyby účtoval vyšší než nákladové ceny, tj. ceny, které by mohly být replikovány stejně „efektivním“ konkurentem, nemusí být v souladu s antimonopolními zákony, když dominantní podnik poskytne slevy konkrétní zákaznické skupině, kterou zásobují jiní hráči na trhu, nebo, za všech okolností, skupině zákazníků, která je nejvíce vystavena konkurenci (tzv. selektivní slevy) zaměřené na omezování konkurentů nebo reagování na jejich agresivní tržní iniciativy. Je zákonné připravit schéma „věrnostních slev“, podle něhož se podnik zavazuje platit, ročně nebo pololetně, částku (vypočtenou například jako procentní sleva) zákazníkovi výměnou za jeho závazek uspokojovat všechny nebo většinu jeho požadavků nákupem od příslušného podniku?



31


Ano, pokud příslušný podnik nemá dominantní postavení. Ne, pokud příslušný podnik má dominantní postavení. Pro dominantní podnik je tudíž protizákonné připravovat schéma slev nebo pobídek, které by mohlo nastolit „exkluzivitu“ u jeho distributorů a zákazníků. Tímto krokem dominantní podnik brání určitému zákazníkovi v uspokojování jeho potřeb nákupem od jiných konkurentů, protože by zákazník mohl mít strach, že ztratí ekonomickou výhodu vyplývající z jeho slev. Ukládají antimonopolní zákony podnikům v dominantním postavení povinnost obchodovat? Ne, podle stávajících státních antimonopolních zákonů má každý podnik, dominantní i nedominantní, z principu naprostou svobodu rozhodnout se, kam přidělí své vlastní zdroje, a následně si vybrat své obchodní partnery. Antimonopolní zákony však mohou postihovat chování podniků, které mají dominantní postavení na předcházejícím trhu a odmítají dodávat konkurentům aktivním na navazujícím trhu, pokud je vstup, který je odepřen, nezbytný pro konkurenci na navazujícím trhu a odmítnutí je neoprávněné nebo má za následek přerušení obchodního vztahu, k němuž neexistuje zákonný důvod. Je pro antimonopolní účely odmítnutí obchodovat relevantní, pouze pokud se týká stávajících zákazníků, nebo se vztahuje i na nové zákazníky? Odmítnutí obchodovat může být pokutováno bez ohledu na typ zákazníka, stávající nebo nový, když může ohrozit konkurenci na navazujícím trhu.

2.2 Vztahy s distributory, zákazníky a dodavateli 2.2.1 Zakázané vertikální dohody Při jednání s distributory (na úrovni velkoobchodu i maloobchodu) a dodavateli si eni může svobodně vybírat své obchodní partnery, stanovovat podmínky prodeje svých vlastních produktů a dojednávat podmínky nákupu produktů, pokud bude jednat nezávisle na svých konkurentech a pokud nebude mít dominantní postavení. Avšak ve vztahu s distributory musí eni respektovat svobodu distributorů: (i) vybírat si dodavatele a zákazníky, kterým chtějí prodávat produkty zakoupené od společnosti eni a (ii) stanovovat prodejní cen těchto produktů. Podobně při jednání s dodavateli musí eni respektovat jejich svobodu vybírat si vlastní zákazníky a na druhé straně musí mít eni svobodu vybírat si své dodavatele a určovat prodejní cenu produktů zakoupených od dodavatelů. Veškerá omezení této svobody



32


vyplývající z vertikálních dohod s distributory nebo dodavateli mohou být v rozporu s antimonopolními zákony, jestliže obecně omezují nebo zabraňují konkurenci mezi distributory téhož produktu. Kromě toho mohou být restriktivní klauzule obsažené ve vertikálních dohodách neplatné a v závislosti na typu klauzule mohou způsobit, že neplatná bude celá smlouva. V rámci dohod s distributory jsou za restriktivní považovány klauzule, které:  přímo či nepřímo stanovují pevné nebo minimální prodejní ceny nebo jiné prodejní podmínky pro produkty uvedené ve smlouvě (např. stanovením marže, kterou distributor může uplatnit, nebo stanovením maximální výše slev, které distributor může poskytnout svým zákazníkům); na druhé straně stanovení maximální nebo doporučené ceny je povoleno, pokud se to nerovná stanovení pevné nebo minimální ceny8; a / nebo  omezují zákazníky, kterým, nebo teritorium, v jehož rámci distributor může prodávat produkty uvedené ve smlouvě (např. zakazují distributorovi prodávat zákazníkům v určitých geografických oblastech s výjimkou oblastí, kde působí); a / nebo  vylučují nebo omezují možnost distributora opatřovat si zásoby od jiných dodavatelů (např. nutí distributora zabezpečovat minimální část svých potřeb u společnosti eni). V rámci dohod s dodavateli jsou za restriktivní považovány klauzule, ve kterých je uvedeno, že:  dodavatel bude dodávat konkrétní produkt pouze společnosti eni;  dodavatel nebude prodávat zakoupené produkty mimo konkrétní oblast nebo konkrétní skupinu zákazníků; nebo

8

Kauza Yamaha. Komise pokutovala společnost Yamaha, výrobce hudebních nástrojů, za to, že stanovila prodejní ceny některých svých produktů v některých evropských zemích. Cenová omezení byla uvedena v platnost různými formami, v různých časových obdobích a v různých zemích. Tato omezení zahrnovala, mimo jiné, pevné prodejní ceny a povinnost oficiálních prodejců prodávat pouze koncovým zákazníkům, jakož i povinnost nakupovat výhradně od poboček společnosti Yamaha a kontaktovat společnost Yamaha před vývozem produktů prostřednictvím internetu.



33


 dodavatel bude uspokojovat všechny požadavky společnosti eni týkající se konkrétního produktu. Některé restriktivní klauzule, které se objeví ve vertikálních dohodách, mohou mít pozitivní efekt na konkurenci, který převáží negativní efekt vyplývající z omezení. Z tohoto důvodu mohou být tyto klauzule „vyňaty ze zákazu“. V následující tabulce jsou uvedeny hlavní pozitivní a negativní účinky, které nejčastěji vyplývají z vertikálních dohod.

Účinky

Možné pozitivní účinky omezení parazitování;

Možné negativní účinky vyloučení jiných dodavatelů z trhu (vylučovací účinek);

omezení problémů se zádržným, tj. překážek v investicích;

omezení konkurence mezi značkami (konkurence mezi značkami), které může usnadnit tajné dohody mezi konkurenty

zlepšení efektivnosti teritoriální distribuce.

omezení konkurence mezi prodejci téže značky (konkurence mezi značkami) dělení trhů.

Za speciálních okolností mohou být dokonce dohody obsahující jednu z výše uvedených klauzulí považovány za kompatibilní s antimonopolními zákony, a tudíž mohou být vyňaty ze zákazu. Ve světle pozitivních účinků spojených s vertikálními dohodami tudíž antimonopolní pravidla umožňují automatické vynětí, pokud jsou splněny určité podmínky. V nepřítomnosti takových podmínek je individuální vynětí možné také, ale vyžaduje na straně dotčeného podniku posouzení případ od případu, jak je uvedeno na následujícím obrázku:



34


Posouzení zákonnosti dohody, která obsahuje restriktivní klauzule založené na tom, zda splňuje podmínky pro vynětí, vyžaduje velmi komplexní vyhodnocení. O takovéto posouzení vždy požádejte Antimonopolní právní skupinu. Na dohody uzavřené mezi eni spa a ovládanými osobami a/nebo mezi dvěma nebo více ovládanými osobami působícími na různých úrovních výrobního / distribučního řetězce se nevztahují výše zmíněné zákazy, jelikož, pro účely soutěžního práva, jsou považovány za dohody v rámci téhož podniku9. Avšak dohody mezi eni spa a ovládanými osobami, které nejsou plně (100%) ovládány společnosti eni spa, mohou znamenat nebezpečí koordinace mezi konkurenčními podniky (kde osoba, která má podíl na ovládané osobě, je konkurentem společnosti eni). Za těchto okolností by tudíž měla být před uzavřením jakékoli dohody požádána o radu Antimonopolní právní skupina.

2.2.2. Protizákonné chování Na trzích, kde eni zastává dominantní postavení, antimonopolní zákony dále omezují možnosti obchodování s dodavateli nebo zákazníky, ať už jsou to distributoři nebo koneční spotřebitelé. Podnik zastávající dominantní postavení samozřejmě nemůže využívat své tržní síly k újmě jeho zákazníků nebo

9

Další podrobnosti o pojmu „podnik“ viz odstavec 3.1



35


konkurentů. Proto tedy, pokud má eni dominantní postavení, je následující chování zakázáno:

Protizákonné chování

(i) diskriminace napříč zákazníky (např. uplatněním vyšších cen pro jednoho zákazníka ve srovnání s cenami uplatňovanými dceřinými společnostmi / odděleními společnosti eni, které působí na stejném navazujícím trhu);

(ii) vnucování nepřiměřeně vysokých cen (tj. cen, které neodrážejí náklady a jsou disproporčně vyšší než tržní hodnota produktu nebo poskytovaných služeb) nebo nerovných obchodních podmínek;

(iii) podmiňování prodeje příslušného produktu / služby nákupem dalšího produktu / služby, které zákazník nepožadoval a které by se jinak prodávaly samostatně (vázaný nebo

Kauzy a příklady Kauze Irish Sugar: Komise odsoudila několik diskriminačních postupů zavedených společností Irish Sugar na trh průmyslového cukru; Komise zejména zjistila, že systém „vývozních slev cukru“ společnosti Irish Sugar (tj. slev poskytovaných zákazníkům vyvážejícím cukr do jiných zemí) vyústil v rozlišování - mezi zákazníky vyvážejícími do zahraničí a zákazníky dodávajícími pouze na irský trh (jelikož těm byla sleva odepřena pouze z důvodu konečného místa určení cukru); a - mezi různými zákazníky – vývozci, kterým byly poskytnuty různé slevy (výše slev se lišila v závislosti na příslušném zákazníkovi, uvažovaném časovém období nebo vyvážejícím členském státu, přičemž vůbec nesouvisela s objemy vyváženého cukru).

Kauza United Brands: Soudní dvůr zavedl dvojí test, jehož cílem je posoudit, zda ceny účtované dominantním podnikem nejsou nepřiměřené: - za prvé, tam, kde je to možné, by měla být provedena komparativní analýza výrobních nákladů a konečné ceny; - za druhé, mělo by být posouzeno, zda cena je „nepřiměřená“ (nepřiměřená sama o sobě, nebo ve srovnání s cenami účtovanými jinými konkurenty). Kauza Microsoft: Komise sankcionovala jako zneužití dominantního postavení praktiku společnosti Microsoft, kterou začlenila svůj software Windows Media Player (WMP) (přehrávač digitálních audio a video souborů) do svého



36


spojený prodej);

(iv) vnucování nepřiměřeně nízkých kupních cen nebo jiných nerovných podmínek pro dodavatele.

operačního systému Windows, což představuje typický vázaný obchod. Komise zejména tvrdila, že všechny požadavky stanovené precedenčním právem EU pro rozhodnutí o zneužití svazování byly přítomné: (i) podnik má dominantní postavení na trhu „vázajícího“ produktu; (ii) „vázající“ a „vázaný“ produkt jsou dva různé produkty; (iii) podnik nedává svým zákazníkům možnost volby, nutí je kupovat dva produkty společně; a (iv) vázající chování vede k omezování konkurence na trhu „vázaného“ produktu a/nebo „vázajícího“ produktu. Kauza Goriziane / Fiat Ferroviaria: AGCM považoval za zneužití uplatnění nepřiměřeně tvrdých smluvních podmínek, tj. podmínky platit za služby, které nebyly poskytnuty.



37


Otázky a odpovědi Vztahy s distributory, zákazníky a dodavateli Mohu svým distributorům / velkoobchodníkům / maloobchodníkům vnutit maximální prodejní cenu při prodeji produktu jejich vlastním zákazníkům nebo doporučit určitou maloobchodní cenu? Ano, tyto praktiky jsou zákonné, pokud požadovaná maximální maloobchodní cena a doporučovaná určitá maloobchodní cena neznamenají vnucování pevné nebo minimální maloobchodní ceny na základě nátlaku nebo popudu kterékoli strany. Mohu svým distributorům / velkoobchodníkům / maloobchodníkům vnutit pevnou nebo minimální cenu při prodeji produktu? Ne, je zakázáno přímo či nepřímo vyžadovat maloobchodní cenu (např. manipulací s marží přidělenou distributorům nebo poskytnutím slev a náhrad určitých výdajů na propagaci podmíněným splněním určité cenové politiky). Svoboda distributorů snížit cenu zaplacenou konečným spotřebitelům musí být respektována. Avšak v některých případech by takový požadavek mohl vést ke zvýšení výhod pro spotřebitele, například pokud je takový závazek vyžadován při příležitosti uvedení nového produktu na trh, tj. v době, kdy poptávka vzrůstá. Na jedné straně to tlačí distributory k tomu, aby při propagaci příslušného produktu brali více v úvahu zájem výrobce, a na druhé straně poskytuje distributorům nezbytné prostředky, které investují do prodejního úsilí tak ,aby se zvýšila celková poptávka po příslušném produktu. Toto však znamená komplexní právní vyhodnocení, které vyžaduje radu Antimonopolní právní skupiny. Mohu svému agentovi vnutit určitou cenovou hladinu? Ano, pokud příslušná agenturní dohoda splňuje řadu podmínek, tj. obchodní činnost a její finanční nebo obchodní rizika nese zmocnitel k transakci a možná rizika, která skutečně nese agent, nejsou takového rozsahu, aby bylo nutno zpochybňovat povahu agenturní smlouvy, bez ohledu na právní kvalifikaci smlouvy o vztazích mezi stranami.



38


Je zákonné používat smluvní klauzule, podle kterých podnik „A“ brání distributorovi „B“ v aktivním přístupu k zákazníkům na teritoriu přiděleném exkluzivně distributorovi „C“ (prostřednictvím zásilkové služby, návštěv, reklamy nebo jiných typů propagační činnosti)? Přestože mohou omezovat konkurenci, takové klauzule mohou být zákonné, když jsou splněny podmínky vynětí ve smlouvě, ve které jsou uvedeny10. Je tomu tak proto, že jakmile jsou podmínky splněny, výše uvedené klauzule sledují hlavně zájmy distributora, který investuje (např. reklamní činnost a před- a poprodejní asistenční služby) ve prospěch distribuovaných produktů. Musí však být zabezpečena schopnost distributora B reagovat na nevyžádané poptávky individuálních zákazníků (přestože takové poptávky pocházejí z exkluzivních teritorií jiných distributorů) a dodávat zboží těmto zákazníkům (toto je známo jako „pasivní prodeje"). Je povoleno používat konkurenční doložku v průběhu realizace smlouvy nebo po jejím dokončení? Ano, pokud takový závazek nepřekročí určitý časový limit a smlouva splňuje podmínky vynětí11. Je povoleno činit rozdíl mezi zákazníky, např. účtováním vyšší ceny těm, kteří nejsou pobočkami eni, než těm, kteří jsou pobočkami eni a působí na stejném navazujícím trhu? Ano, pokud podnik, který takovou praktiku zavádí, nemá dominantní postavení. Pokud takový podnik má dominantní postavení, tato forma rozlišování je obvykle kvalifikována jako protiprávní, jestliže: -

je prováděna k újmě zákazníků, kteří si vzájemně konkurují; a

-

vstup, jehož cenou je manipulováno, představuje značnou část nákladů

těchto zákazníků a toto chování může následně vést k poškození konkurence. Antimonopolní úřady však často postihovaly cenovou diskriminace bez ohledu na to, zda může konkurenci opravdu poškodit.

10 11

Pro hloubkové prověření viz Kapitola 3.2. Pro hloubkové prověření viz Kapitola 3.2.



39


Je povoleno podmiňovat prodej určitého produktu nákupem dalšího samostatného produktu nebo produktu, který může být prodáván samostatně? Ano, pokud podnik zavádějící takovou praktiku nemá dominantní postavení. Ne, pokud takový podnik má dominantní postavení, protože tato praktika umožňuje podniku získat dominantní postavení na trhu prvního produktu a zvýšit tak svou tržní sílu na trhu druhého produktu, čímž brání hospodářské soutěži. Takové praktiky znamenají zneužití postavení, přestože je jejich účelem nepřímo chránit postavení dominantního podniku na trhu prvního produktu, jelikož jejich účelem je zabránit vstupu konkurence na dominantní trh. Je povoleno použít klauzuli, podle níž je distributor povinen informovat svého dodavatele o výhodnějších nabídkách, které případně obdrží, a přijmout je pouze tehdy, jestliže dodavatel nebude ochoten nebo schopen nabídnout lepší smluvní podmínky? Ne, pokud má dodavatel dominantní postavení. Pokud má dodavatel a distributor tržní podíl vyšší než 30 %, takováto klauzule by vždy představovala omezení konkurence, zejména pokud by distributor byl také povinen informovat svého dodavatele o identitě podniku, který nabízí lepší podmínky. Pokud ale dohoda splňuje podmínky vynětí12, je vynětí možné. Je povoleno uzavřít dohodu o exkluzivních dodávkách? Ano, pokud dohoda splňuje podmínky vynětí 13. Mohu požádat svého dodavatele, aby přestal dodávat mým konkurentům? Takový závazek, i kdyby byl maskovaný jako exkluzivita nebo dohoda o množství, může vést k porušení antimonopolních pravidel, protože brání dodavatelům v prodeji jejich produktů konkurentům kupujícího. To platí zejména tehdy, když kupující a/nebo dodavatel mají více než 30% podíl na trhu, kde působí. Mohu podmínit nákup produktů dodavatele společností eni nákupem produktů společnosti eni tímto dodavatelem? Takové chování může vést k porušení antimonopolních pravidel v závislosti na postavení společnosti eni a jejího dodavatele na příslušných trzích. Před

12 13

Pro hloubkové prověření viz Kapitola 3.2. Pro hloubkové prověření viz Kapitola 3.2.



40


zavedením klauzule tohoto typu do obchodní smlouvy je tudíž nezbytné poradit se s Antimonopolní právní skupinou. Je zákonné uzavřít dodavatelskou smlouvu s konkurentem? V zásadě je to zákonné. Avšak je nezbytné poradit se s Antimonopolním právním oddělením, které posoudí takovou dohodu z antimonopolní perspektivy, zejména pokud společnost eni drží významný tržní podíl. Některé transakce mezi podniky podléhají ex ante kontrole vykonávané Antimonopolním úřadem. Tyto transakce musí být oznamovány kompetentním Antimonopolním úřadům dříve, než jsou uvedeny do praxe14, jinak může kompetentní Antimonopolní úřad uplatnit finanční postih, pokud (i) transakce představuje „dohodu mezi podniky“ podle platné antimonopolní legislativy; a (ii) podniky zapojené do transakce překročí určitou výši obratu. Pojem „spojování podniků“. Pojem „spojování podniků“ se týká všech transakcí vedoucích k dlouhodobé změně kontroly (de jure nebo de facto) v příslušných podnicích a následně ke změně struktury trhu. Avšak to, co „spojování podniků“ znamená, se liší podle různých právních rámců a platné antimonopolní legislativy (obecně legislativy zemí, kde je transakce realizována, a země, kde má dojít k očekávaným efektům). „Spojováním podniků“ jsou například následující transakce a může se na ně vztahovat oznamovací povinnost:  fúze mezi nezávislými podniky;  akvizice podniků (včetně jednotlivců kontrolujících jeden nebo několik podniků a čisté holdingové společnosti, tj. společnost, která je sama zapojena do řízení a vlastnictví podílů);  akvizice podniků, které vlastní, přímo či nepřímo, licence, povolení, koncese nebo jiná oprávnění umožňující výkon dané ekonomické aktivity (např. převod podniků vlastnících komerční licence nebo administrativní povolení k výstavbě fotovoltaických elektráren, přestože takové podniky nevykonávají žádnou

14

Antimonopolní zákony týkající se kontroly spojování podniků) přijalo více než 60 zemí. Příslušné požadavky, podle nichž musí být takové transakce oznamovány, se v jednotlivých zemích mohou lišit.



41


ekonomickou činnost v okamžiku transakce) a v některých případech akvizice realitních společností;  akvizice části podniku, tj. divize podniku, budovy a jiných aktiv, k nimž může být přiřazen, byť potenciální, obrat trhu, například: - obchodní divize, které vlastní určitá administrativní povolení, koncese nebo

jiná oprávnění umožňující výkon ekonomických činností; - převod práv z duševního vlastnictví, např. patentů, obchodních značek,

know-how nebo exkluzivních licencí k takovým právům, dokonce i na konkrétní období; akvizice portfolia zákazníků; - převod továrny, dolu, nově založeného podniku, technologie, dohod,

oprávnění k výkonu ekonomické činnosti související s nezbytným investičním celkem; - převod koncese k výrobě elektrické energie vztahující se k využívání vodní

nádrže a využívání příslušné vodní elektrárny; - nákup čerpacích stanic a příslušných povolení a nákup dílčích koncesí k

provozování těchto stanic; převod prodejního místa s nezbytnými povoleními k výkonu ekonomické činnosti. Do pojmu spojování podniků také spadají akvizice aktiv, která nikdy nevyprodukovala žádné tržby, ale potenciálně by tomu tak mohlo být. Například nákup čerpací stanice ve výstavbě v okamžiku transakce byla považována za spojování podniků.  nájem nebo pronájem obchodní divize, podniku nebo majetku, i když má příslušná smlouva časově omezenou platnost (např. jeden rok, ale je obnovitelná na další rok) a smluvní strany neuzavřely další smlouvu o následné koupi podniku, který je najímán nebo pronajímán;  vytvoření joint venture;  transakce vedoucí ke změně typu kontroly (například změna z výhradní na společnou kontrolu nebo vstup nových akcionářů nebo výměna vlastníků kontrolního balíku akcií, i kdyby tím nebyla dotčena společná kontrola).

Pro účely kontroly spojování podniků je za společnou kontrolu považováno, když dva nebo více podniků nebo jednotlivců uplatňují rozhodující vliv na činnost jiného



42


podniku. V tomto ohledu rozhodující vliv obvykle umožňuje blokovat rozhodnutí týkající se strategického chování podniku. Na rozdíl od výhradní kontroly, při které může strategická rozhodnutí podniku činit pouze jediný akcionář, společná kontrola může vést i do slepé uličky, protože dva nebo více akcionářů mohou taková rozhodnutí blokovat. V důsledku toho musí vlastníci kontrolního balíku akcií dosáhnout společné dohody o tom, jak řídit činnost společně kontrolovaného podniku, a musí tudíž spolupracovat. Transakce uvnitř skupiny nepředstavují „spojování podniků“, pokud mateřská společnost uplatňuje exkluzivní kontrolu nad svými dceřinými společnostmi zapojenými do transakce. Povinnost předběžného oznámení. Ex ante kontrola spojování podniků má za cíl zabránit jakémukoli zásadnímu omezení konkurence následkem transakce, zejména když taková transakce vede k vytvoření nebo posílení dominantního postavení. Aby Antimonopolní úřady mohly provádět smysluplnou kontrolu navrhovaných spojení, když obrat podniků překročí hranice stanovené platnými antimonopolními zákony, tyto zákony vyžadují, aby transakce byla předběžně oznámena kompetentnímu Antimonopolnímu úřadu. Většina antimonopolních zákonů – včetně nařízení EU o spojování podniků (ale ne italských) – také obsahuje stálou povinnost, podle které transakce nemůže být realizována, pokud nebude prověřena kompetentním Antimonopolním úřadem. Před zahájením jakéhokoli jednání, které by mohlo vést ke spojení podniků, z nichž jedním je eni, je zapotřebí kontaktovat Antimonopolní právní skupinu, která určí, kterému Antimonopolnímu úřadu musí být transakce oznámena.

2.4 Spolupráce s antimonopolními úřady Společnost eni se zavazuje plně dodržovat antimonopolní zákony týkající se veškeré její činnosti a ve vztahu s Antimonopolními úřady zachovávat ducha plné spolupráce.



43


2.4.1 Žádosti o informace V kontextu jakéhokoli šetření týkajícího se uplatňování antimonopolních zákonů mohou Antimonopolní úřady žádat, aby podniky poskytly informace a dokumenty potřebné k rozhodnutí, jestli došlo k porušení konkurenčních pravidel. Antimonopolní orgány také mohou v rámci obecného šetření zaslat podnikům žádost o informace (tzv. „Odvětvové dotazy“) v ekonomických odvětvích, kde se domnívají, že existují překážky konkurence. Kromě toho v rámci posuzování spojování podniků mohou Antimonopolní úřady zaslat žádost o informace jiným podnikům, které nejsou do spojování zapojeny, např. konkurentům, zákazníkům nebo spotřebitelům zboží vyráběného spojovanými podniky. Zaměstnanci společnosti eni by měli ihned informovat Antimonopolní právní skupinu o jakékoli žádosti o informace, kterou dostanou od Antimonopolního úřadu, a společně s Antimonopolní právní skupinou by měli na tyto dotazy písemně poskytnout pravdivou a úplnou odpověď. V případě nepravdivých nebo neúplných odpovědí mohou být uděleny pokuty (např. v Itálii mohou být uděleny pokuty až do výše 1 % z celosvětového ročního obratu společnosti eni).

2.4.2 Inspekce Pokud mají Antimonopolní úřady podezření, že došlo k porušení antimonopolních pravidel, obvykle mají pravomoc uskutečnit neoznámené inspekce v prostorách společností za účelem vyhledání užitečných informací pro jejich šetření. Při provádění takových inspekcí mají úředníci (v Itálii obvykle za asistence Finanční policie, „Guardia di Finanza") právo: (i) vstupovat do všech prostor, na pozemky nebo do dopravních prostředků a v případě inspekce provedené komisí do domů ředitelů, manažerů a dalších zaměstnanců příslušných podniků a zapečeťovat je; (ii) prověřovat a kopírovat veškeré dokumenty, které jsou užitečné pro účely vyšetřování; a (iii) žádat o informace nebo ústní vysvětlení. Na druhé straně inspektoři nemají právo na přístup ke sdělením vyměněným mezi společnostmi a jejich právníky (tj. sdělením chráněným ze zákona), ani nemohou vznášet dotazy, pokud by odpověď na ně mohla znamenat připuštění porušení antimonopolních zásad (zákaz sebeobviňování). Mohou však požadovat informace a dokumenty ve vlastnictví podniku, i kdyby tyto dokumenty mohly být později



44


použity ke stanovení existence antikonkurenčního chování (např. inspektoři by neměli právo ptát se zaměstnanců společnosti, jestli se účastnili dohod s konkurenty o stanovení cen, avšak mohli by se zákonně ptát zaměstnanců, jestli se zúčastnili konkrétní schůzky a co bylo předmětem této schůzky). Zaměstnanci eni, kteří budou přítomni antimonopolní inspekce, musí dodržovat následující zásady. Po příjezdů pracovníků Antimonopolního úřadu (a případně finanční policie) by zaměstnanci měli:  okamžitě uvědomit Antimonopolní právní skupinu a vedení oddělení společnosti, kterého se inspekce týká, a jejich představitelé by měli jít rychle do kontrolovaných oddělení a sledovat celou inspekci. Tito pracovníci však nemají povinnost čekat na advokáty, kteří mají být na místě před zahájením jejich inspekce; a  zkontrolovat identitu pracovníků a rozhodnutí / plné moci opravňující provedení inspekce a ponechat si kopii všech dokumentů, které předloží. V rozhodnutí / plné moci k provedení inspekce by měl být jasně uveden předmět, cíl a adresáti inspekce. Pokud nebude eni spa nebo dceřiná společnost eni explicitně uvedena mezi adresáty inspekce, je inspekce protizákonná. V průběhu inspekce Zaměstnanci eni:  nesmí klást pracovníkům Antimonopolního úřadu překážky  musí umožnit pracovníkům Antimonopolního úřadu přístup ke všem požadovaným dokumentům v papírové nebo elektronické formě), pokud se týkají předmětu inspekce;  musí odmítnout jakoukoli žádost pracovníků Antimonopolního úřadu o kontrolu písemné komunikace s externím poradcem nebo interní sdělení, která obsahují právní rady od externího poradce. Pokud by došlo ke sporu s pracovníky Antimonopolního úřadu ohledně důvěrnosti určitých dokumentů, Zaměstnanci eni by měli požádat pracovníky Antimonopolního úřadu, aby připravili seznam relevantních dokumentů a uložili je do zapečetěné obálky, a zajistit, aby tato skutečnost byla uvedena v zápisu z inspekce;



45


 musí pracovníkům Antimonopolního úřadu umožnit zhotovování kopií všech dokumentů uvedených v bodě (ii) (originály si nemohou odnést) a připravit kopii navíc pro společnost;  nesmí pozměňovat, odstraňovat nebo likvidovat žádné dokumenty;  musí odpovědět na jakoukoli žádost o informace vznesenou pracovníky Antimonopolního úřadu týkající se skutečností nebo dokumentů souvisejících s předmětem inspekce, ale odmítnout jakoukoli žádost o informace, která by mohla znamenat sebeobvinění společnosti eni. Avšak spíše než poskytnout okamžitou ústní odpověď, která by mohla být neúplná nebo ne zcela pravdivá, je doporučeno vyhradit si právo předložit písemnou odpověď kompetentnímu Antimonopolnímu úřadu po inspekci; a  musí zaznamenat všechny dokumenty a informace požadované pracovníky Antimonopolního úřadu, jakož i odpovědi, které jim poskytli. Po dokončení inspekce by Zaměstnanci eni měli:  požádat pracovníky Antimonopolního úřadu o kopii zápisu z inspekce, který musí obsahovat přesný výčet všech dokumentů, které shromáždili, jakož i odpovědi na všechny otázky položené inspektory, které Zaměstnanci eni poskytli; a  doplnit odpovědi na otázky, které nebyly zodpovězeny nebo byly zodpovězeny pouze částečně, a opravit veškeré nepřesnosti týkající se poskytnutých informací.

2.4.3 Pokyny pro sestavování obchodních dokumentů Antimonopolní úřady často prokazují existenci porušení antimonopolních pravidel tím, že se uchýlí k evidenci okolností vyplývajících z prohlášení učiněných představiteli / zaměstnanci společnosti v kontextu obchodních sdělení, např. během schůzek s konkurenty, v rámci interních memorand nebo dokonce při pouhé výměně neformálních e-mailů v rámci společnosti.



46


Je tudíž maximálně důležité vyhýbat se používání výrazů, bez ohledu na kontext, které by mohly naznačovat, že konkrétní postup je v rozporu s antimonopolními zákony, což by mohlo mít za následek, že dokonce zákonné postupy budou vypadat jako protizákonné. Vzhledem k tomu, že Antimonopolní úřad má v průběhu inspekce přístup ke všem dokumentům, Zaměstnanci eni by měli být při sestavování obchodních dokumentů mimořádně pozorní. Zejména by měli:  pohlížet na jakýkoli návrh dokumentu - včetně interních e-mailů – jako kdyby mohl být zveřejněn a jako kdyby to byl opravdu konečný dokument;  vyhýbat se používání dvojznačných výrazů v dokumentech obsahujících informace o konkurentech (např. uvádět zákonný zdroj veškerých informací tak, aby nevznikal mylný dojem, že informace byla získána od konkurenta nebo s jeho souhlasem);  dbát na to, aby nevznikal dojem, že rozhodnutí společnosti eni byla přijata z jiného důvodu než v zájmu společnosti nebo že jsou výsledkem součinnosti s konkurenty;  vyhýbat se používání výrazů, které by mohly naznačovat, že společnost eni má takovou tržní sílu, která jí umožňuje chovat se nezávisle na ostatních hráčích na trhu;  po dobu řízení zahájeného Antimonopolním úřadem, které se týká (nebo by se mohlo týkat) společnosti eni, nelikvidovat žádné dokumenty potenciálně související s chováním, které je podle antimonopolních zákonů protiprávní. Likvidace takových dokumentů by zhoršila postavení společnosti eni v případě, že by Antimonopolní úřad zjistil porušení antimonopolních pravidel; a  při veškeré komunikaci15s právníky uvádět frázi „Privilegované a důvěrné informace mezi právníkem a klientem“ a ukládat takovéto dokumenty do zvláštních souborů pro usnadnění jejich identifikace v případě inspekce.

15

Pokud dochází ke kontaktu s právníky e-mailem, v předmětu všech e-mailů by měla být obsažena fráze “Privilegované a důvěrné sdělení mezi právním zástupcem a klientem”



47


3. Antimonopolní pojmy a platná ustanovení Zásadní principy antimonopolní legislativy jsou společné pro evropské právo i pro národní práva různých zemí, kde společnost eni působí. Pravidla platná v Itálii obsahují ustanovení italského práva – většinou obsažená v italském antimonopolním zákonu – a tam, kde jsou splněny konkrétní podmínky, odpovídající ustanovení evropského práva uvedené v TFEU nebo jiná opatření přijatá Komisí nebo jinými institucemi EU. Ustanovení italského antimonopolního zákona jsou v zásadě podobná pravidlům uvedeným v TFEU. Pokud není uvedeno jinak, níže uvedené poznámky týkající se pravidel EU a Antimonopolních úřadů se také vztahují na příslušný rámec v Itálii a Evropské unii. Antimonopolní zákony mají typicky extrateritoriální dosah, a tudíž se vztahují také na chování, které, ačkoli probíhá mimo hranice dané jurisdikce, vyvolává efekt na území jiné země (např. dohody mezi podniky zřízenými mimo Evropskou unii, které mají dopad na cenovou hladinu v Evropské unii). Vzhledem k tomu, že uplatňování výše uvedených principů může být jiná pro každou dotčenou jurisdikci, doporučujeme, abyste se obrátili na Antimonopolní právní skupinu, aby náležitě identifikovala platné právo pro každý konkrétní případ. Kromě toho konkurenční právo EU obsahuje sadu pravidel týkajících se pomoci poskytované podnikům Členskými státy. Cílem těchto pravidel je zajistit, aby nedocházelo k deformaci konkurence mezi podniky následkem státní pomoci, která by přinášela nepatřičné výhody některým podnikům nebo přispívala na výrobu některých produktu v porovnání s jinými. Konečně ustanovení o nekalých obchodních postupech obsažená v kodexu spotřebitele sestávají ze souboru pravidel striktně propojených s antimonopolními zákony a nezbytných pro korektní fungování svobodného trhu. Tato pravidla a předpisy mají zajistit, aby spotřebitelský trh nebyl deformován následkem klamavých nebo agresivních obchodních praktik použitých podniky.

3.1 Pojmy podnik a relevantní trh Podnik. Zákaz restriktivních dohod a zneužívání dominantního postavení jakož i systém kontroly spojování podniků se vztahuje pouze na podniky. Podle antimonopolních zákonů se pojetí podniku vztahuje na jakoukoli entitu



48


(soukromou či veřejnou, včetně fyzických osob) účastnící se ekonomické činnosti nezávisle na její mateřské společnosti, bez ohledu na její právní status a způsob financování. Následkem ekonomické povahy pojetí podniku mohou být dvě nebo více různých společností považovány za jediný podnik, pokud je jejich obchodní strategie určována společnou mateřskou společností, nebo když je jedna společnost přímo či nepřímo ovládaná druhou. Toto „rozšířené“ pojetí podniku znamená, že dohody nebo spojení podniků patřících do stejné skupiny nejsou obvykle pro účely antimonopolních zákonů relevantní, protože příslušné entity by si v žádném případě vzájemně nekonkurovaly. Na druhé straně, aby se zabránilo podnikům (podle výše uvedené definice) obcházení konkurenčního práva tím, že se budou uchylovat k asociativní struktuře, sdružení podniků jsou pro účely antimonopolních zákonů také považována za podniky. Relevantní trh. Aby bylo možno posoudit dopad chování podniku – ať už se jedná o dohodu, zneužití dominantního postavení nebo spojení podniků – je nutno zmínit se o konkrétním produktu a geografickém rozměru. Jinými slovy, nejprve je nezbytné definovat „relevantní trh“, na němž k chování podniků dochází a/nebo na který působí. Pokud jde o produkty, relevantní trh zahrnuje veškeré zboží a/nebo služby, které jsou považovány za zaměnitelné nebo nahraditelné spotřebiteli, a to vzhledem k (i) jejich povaze; (ii) jejich ceně nebo (iii) jejich zamýšlenému užití. Pokud jde o geografický rozměr, relevantní geografický trh je reprezentován oblastí, kam podniky dodávají – nebo jsou schopny dodávat – příslušné produkty nebo služby a kde jsou podmínky konkurence na jedné straně dostatečně homogenní a na druhé straně značně odlišné od těch, které existují v sousedních oblastech. Nakonec bychom neměli zapomínat, že pro antimonopolní účely má definice trhu pomocnou povahu, jelikož je zaměřena na posouzení konkrétního případu. Vždy by tudíž měly být prověřeny precedenční případy, ale takové analýza sama o sobě nemůže poskytnout definitivní odpověď. Za prvé, změny spotřebitelských preferencí a zvyklostí, technologie a řady vlastností konkurencí mohou posouvat hranice relevantního trhu v čase.



49


Definice trhu může dále záviset na typu hodnocení, které je provedeno Antimonopolními úřady. Zatímco restriktivní dohody a zneužití postavení jsou posuzovány hlavně v porovnání se stávajícími tržními podmínkami, tj. v daném časovém okamžiku, spojení podniků více zdůrazňují roli dynamických nebo budoucích pohnutek. Například geografickou definici trhu pro prodej plynu malým koncovým uživatelům (méně než 200 000 m3 za rok) ponechaly Antimonopolní úřady otevřenou nebo byla v průběhu několika let předmětem různých posouzení. AGCM přešel od definice trhu jako celostátního k definici trhu jako potenciálně lokálního, tj. rovnajícího se rozsahu uplatnění distribučního tarifu (tj. na oblast, kde každé propojené distribuční zařízení působí). Komise nedávno ponechala svou definici otevřenou, ale vyloučila možnost, že trh bude mít pouze lokální rozměr. Komise navrhla, aby v tomto konkrétním případě byl výchozí bod analyzující geografický rozměr alespoň stejný jako makroregion, nebo dokonce území celého státu. S ohledem na trhy pro distribuci paliva pro motorová vozidla na běžných silnicích a pro distribuci pohonných hmot pro motorová vozidla na dálnicích stojí za zmínku, že na základě charakteristiky poptávky a nabídky poskytují Antimonopolní úřady různé definice relevantního geografického trhu. Podle AGCM je geografický rozměr trhu pro distribuci pohonných hmot na běžných silnicích lokální. V zásadě odpovídá hranicím provincie, kde jsou čerpací stanice umístěny. Na druhé straně rozsah trhu pro distribuci pohonných hmot pro motorová vozidla na dálnicích, s přihlédnutím k jeho zvláštnostem, vyplývá z potřeby každého řidiče natankovat nádrž, když je téměř prázdná. V souladu s tím je trh kalkulován na základě cesty po dálnici v témže směru, která má rádius přibližně 100 km od výchozí čerpací stanice. Tudíž je vždy nezbytné požádat Antimonopolní právní skupinu, aby identifikovala relevantní trh.

3.2 Zákaz dohod, které omezují konkurenci a vyžadují vynětí ze zákazu Článek 101(1) TFEU (bývalý článek 81(1) Smlouvy o zřízení Evropského společenství, „Smlouvy ES") zakazuje dohody mezi podniky, jejichž cílem je



50


zabránění, omezení nebo narušení konkurence. Zakázány jsou zejména smlouvy zaměřené na:  stanovení kupní nebo prodejní ceny nebo jakýchkoli jiných obchodních podmínek;  omezení nebo kontrolu výroby, trhů, investic, technického rozvoje nebo technického pokroku;  rozdělení trhů nebo zdrojů dodávek mezi konkurenty;  uplatnění odlišných podmínek na stejné transakce;  vnucování dalších povinností, které nemají žádnou souvislost s předmětem takových smluv („vázání"). Podle článku 101(2) TFEU (dřívější článek 81(2) Smlouvy o zřízení Evropského společenství) budou zakázané dohody automaticky neplatné a neúčinné. Pojem dohoda. Podle konkurenčního práva dohoda zahrnuje jak „horizontální dohody“, které jsou uzavírány mezi konkurenčními podniky, tak „vertikální dohody“, které jsou uzavírány mezi podniky působícími na různých úrovních výrobního nebo distribučního řetězce (např. mezi výrobcem/dodavatelem a distributorem). Oba typy dohod jsou zakázány, pokud je jejich cílem omezení konkurence a pokud je jejich jediným účelem omezení konkurence. Dohody, jejichž cílem je omezení konkurence, jsou kvůli jejich pravé povaze považovány za škodlivé pro řádné fungování konkurence. Proto, jakmile dojde ke zjištění jejich protikonkurenčního účelu, není zapotřebí posuzovat jejich vliv. Pro účely uplatnění tohoto zákazu do významu termínu „dohoda“ spadají: - dohody, - jednání ve vzájemné shodě mezi podniky; a - rozhodnutí asociací podniků (nebo podobných orgánů).

Kromě toho je podle antimonopolního zákona slovo „dohoda“ interpretováno velmi široce, jelikož dohoda nemusí být nutně obsažena ve formálním nebo písemném dokumentu. „Jednání ve vzájemné shodě“ je forma koordinace, která, aniž by byla obsažená v reálné dohodě, představuje vědomou spolupráci mezi podniky k újmě konkurence. Jednání ve vzájemné shodě tudíž vyžaduje: (i) „kontakt“ mezi podniky, který jim umožňuje získávat informace o příslušných obchodních strategiích (stačí např.



51


prostá výměna citlivých informací týkajících se obchodní transakce); a (ii) chování příslušných podniků, které bere v úvahu informace získané při „kontaktu“. Existence jednání ve vzájemné shodě může být také vyvozeno z paralelního jednání (např. zvýšení cen o stejnou částku nebo zavedeného ve stejném časovém období, stejné slevy nebo slevové systémy atd.), když paralelní chování lze vysvětlit pouze spoluprací. Podle antimonopolních zákonů představuje každá forma spolupráce mezi podniky, která umožňuje podnikům vědomě nahrazovat praktickou spolupráci mezi nimi kvůli nebezpečí konkurence, jednání ve vzájemné shodě. Konečně „rozhodnutí sdružení podniků“, bez ohledu na jejich právní formu, ať už jsou pro jejich členy závazná, nebo představují statutární pravidla sdružení nebo pouhá doporučení – jsou považována za dohody omezující konkurenci, když svádějí své členy ke koordinaci jejich tržního chování (např. rozhodnutí, která vedou členy k přijetí stejného chování nebo která umožňují vzájemnou výměnu důvěrných informací). Pokud je zjištěno porušení antimonopolních zákonů, odpovědnost nese sdružení i jeho členové a může být jim být uložena pokuta. Jinými slovy, do zákazu protikonkurenčních dohod nespadá pouze chování vyplývající z nezávislých rozhodnutí podniku. Horizontální dohody. Antimonopolní zákony považují horizontální dohody za nebezpečnější než vertikální dohody, jelikož častěji umožňují omezení konkurence k újmě spotřebitelů. K nejnebezpečnějším horizontálním dohodám z pohledu antimonopolních zákonů patří:  dohody o cenách (ať už aktuálních nebo budoucích) nebo načasování zvýšení cen, o výši slev a podmínkách jejich získání, maržích, platebních podmínkách a jiných podmínkách prodeje;  dohody o rozdělení trhů nebo zákazníků (např. přidělením území, skupin produktů, zákazníků nebo zdrojů dodávek, výrobních nebo prodejních kvót atd.);  dohody o omezení trhů (např. omezení výroby nebo přístupu na trh prostřednictvím omezením kvót nebo bojkotem dodavatelů určitých zákazníků);  přijetí strategických rozhodnutí (např. uvést na trh nový produkt nebo službu;  výměna důvěrných obchodních informací (např. údajů o hodnotě nebo objemu výroby nebo prodeje, nákladech a cenách). Je zakázána výměna veškerých informací, pokud odstraňuje jakékoli pochybnosti o budoucím zamýšleném



52


tržním chování podniků, což umožňuje podnikům koordinovat jejich chování z protikonkurenčních důvodů. K výměně informací a dalšímu chování relevantnímu pro antimonopolní účely může teoreticky vést také účast na joint venture s konkurenty;  spolupráce při výzkumu a vývoji nebo při výrobě mezi podniky, které společně mají důležitý tržní podíl (tj. vyšší než 25 % v případě dohod o výzkumu a vývoji a vyšší než 20 % v případě dohod o výrobě);  Bid rigging – smluvená nabídka. Tato kategorie horizontálních dohod zahrnuje jak dohody zaměřené na koordinaci účasti (nebo neúčasti) na výběrovém řízení, tak dohody týkající se společné účasti na výběrovém řízení (např. zřízením dočasného sdružení společností). Společná účast dvou nebo více podniků, které jsou samostatně schopny splnit finanční a technické požadavky účasti v takovém výběrovém řízení, je obecně považována za podezřelou. Vertikální dohody. Ačkoli jsou pro konkurenci obvykle méně škodlivé než horizontální dohody, také vertikální dohody mohou obsahovat ustanovení, která jsou antimonopolními zákony zakázána, jelikož omezují obchodní svobodu stran a jejich důsledkem je omezení soutěže nebo zabránění soutěži, a to jak mezi produkty téže značky, tak mezi produkty různých značek. Obecně lze říci, že zákaz vertikálních dohod se v zásadě týká dohod, které, i když nepřímo, stanovují minimální (nebo pevné) ceny nebo omezují území, na kterém, nebo zákazníky, kterým může kupující dále prodávat smluvní zboží nebo služby. Taková omezení jsou obsažena například v klauzulích stanovujících ceny pro další prodej, povinnost nákupu jedné značky, selektivní nebo exkluzivní distribuci. Tyto klauzule jsou běžné zejména v obchodních vztazích mezi podniky působícími na různých úrovních výrobního / distribučního řetězce a jsou typické mimo jiné pro franšízing a mandátní smlouvy. Ačkoli mohou poškozovat konkurenci, omezení obchodní svobody některých stran může být nezbytné pro zajištění řádné ochrany obchodních zájmů druhé strany a tudíž garanci dodávek produktů nebo služeb na trh. Dále antimonopolní zákony umožňují výjimku z obecného zákazu restriktivních dohod, pokud jsou splněny některé specifické podmínky.



53


Výjimka ze zákazu. Podle článku 101(3) TFEU (dříve článek 81(3) Smlouvy ES) může restriktivní dohoda využít výjimky ze zákazu, pokud má prokonkurenční účinek, který je tak velký, že převáží omezení konkurence.  Aby zúčastněné strany mohly využít tohoto vynětí, musí prokázat, že:

dohoda

objektivně přispívá ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického nebo hospodářského rozvoje;  dohoda vyhrazuje spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z nich plynoucích;  dohoda neukládá spotřebitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů; a  dohoda neposkytuje stranám možnost vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu.

Kromě možnosti spoléhat se na vynětí konkrétní dohody (tzv. individuální vynětí) přijala Komise několik směrnic stanovujících podmínky, za kterých mohou být některé typy dohod považovány za vyňaté ze zákazu restriktivních dohod stanoveného právem EU (tzv. nařízení o blokovém vynětí). Komise výslovně přijala:  konkrétní předpisy o blokovém vynětí platné pro (některé) typy dohod mezi podniky, které jsou v podnikání nejčastější (například dohody o výzkumu a vývoji, dohody o specializaci a společné výrobě a dohody o předávání technologií); a  nařízení o blokovém vynětí vertikálních dohod, podle kterého je pro udělení výjimky nezbytné, aby tržní podíl výrobce/dodavatele i distributora na příslušném trhu pro účely dohody byl nižší než 30 %. Konečně další výjimka z předmětného zákazu se vztahuje na dohody, které nemají na konkurenci žádný důležitý vliv (tzv. dohody de minimis). Dohody de minimis jsou však zakázány konkurenčním právem EU, pokud obsahují tvrdá omezení konkurence (např. stanovení ceny a rozdělení trhu nebo zákazníků). Podniky a jejich právníci nesou odpovědnost za posouzení, jestli příslušná dohoda může mít výhody z vynětí, ať už se jedná o individuální vynětí nebo vynětí na základě nařízení o blokovém vynětí (tzv. sebeocenění).



54


3.3 Zákaz zneužívání dominantního postavení Druhý hlavní princip antimonopolních zákonů představuje zákaz zneužívání dominantního postavení jedním nebo několika podniky. Tento zákaz není namířen na tržní sílu zastávanou dominantním podnikem – což je absolutně zákonné – nýbrž pouze na zneužívání tohoto postavení. Rozhodnutí o tom, že ke zneužívání dominantního postavení dochází, vyžaduje, aby: - příslušný podnik měl dominantní postavení na daném trhu; a - zneužíval svého dominantního postavení.

Posouzení existence dominantního postavení. Podnik má na relevantním trhu dominantní postavení, pokud má takovou tržní sílu, která mu umožňuje chovat se zcela nezávisle na ostatních stranách (dodavatelích, distributorech, konkurentech, koncových spotřebitelích) přítomných na stejném trhu. Existence tržní síly je obvykle předpokládána, když se tržní podíl podniku rovná nebo je vyšší než 40 %. Avšak tento předpoklad může být vyvrácen v případě, že do hry vstupují další faktory, např. vyrovnávací síla kupujícího, potenciální konkurence, vývoj nebo dynamická povaha trhu. Tržní podíly nepředstavují jediný prvek, který je nutno vzít v úvahu při posuzování, zda má podnik dominantní postavení. K tomuto účelu je také zapotřebí přihlédnout k jiným ukazatelům, například:  míra koncentrace trhu,  existence technických nebo právních překážek vstupu na trh,  dynamika poptávky,  potenciální finanční a technická síla konkurentů,  asymetrie velikosti ve srovnání s konkurenty,  žádná nebo nedostatečná vyrovnávací tržní síla kupujících,  vertikální integrace,  úspory vzniklé zavedením velkovýroby,  existence rozvinuté distribuční a prodejní sítě,  diverzifikace produktů a tudíž potenciál pro kombinovanou nabídku produktů nebo  kontrola infrastruktury, kterou nelze snadno duplikovat.



55


Kolektivní dominance. Podle antimonopolních zákonů může být dominantní postavení také společné pro dva nebo více podniků („kolektivní dominance“). Ke kolektivní dominanci dochází, když je jeden nebo několik podniků, i když jsou právně a ekonomicky nezávislé ekonomicky propojeno tak těsně, že přijímají společné chování a jsou konkurenty a zákazníky vnímány jako jediný dominantní podnik. Kolektivní dominanci lze občas nalézt na oligopolistických trzích, tj. trzích, kde má několik aktivních podniků pohnutky k přijetí paralelního chování, dokonce aniž by došlo k tajné úmluvě. Pojem zneužívání. Ani italské, ani unijní antimonopolní zákony pojem zneužívání nedefinují. Proto, aby bylo možno ocenit dosah tohoto pojmu, je nutno odkázat na příslušné precedenční právo. Podle něj dominantní podnik zneužívá svého dominantního postavení, pokud dále omezuje míru konkurence na trhu tím, že se uchýlí k jiným metodám než k těm, na kterých se zakládá běžná konkurence mezi produkty a službami (které by měly být založeny zejména na výkonnosti podniků prodávajících takové produkty a poskytujících takové služby). Ačkoli je dominantní postavení samo o sobě zákonné, vnucuje dominantnímu podniku „zvláštní odpovědnost“, která spočívá v tom, že svým chováním nebude ohrožovat míru zbývající konkurence na trhu. V souladu s tím dokonce běžné obchodní transakce, které by byly zcela v souladu se zákony, pokud by je provedly podniky, které nemají dominantní postavení, může znamenat zneužití postavení, když jsou provedeny dominantním podnikem, pokud jejich následkem dojde k omezení konkurence. Navíc pojem zneužívání dominantního postavení je objektivní: zneužití může být zjištěno bez ohledu na záměr podniku, který se chová restriktivním způsobem. Článek 102 TFEU (dříve článek 82 Smlouvy ES) neobsahuje obecnou definici zneužívání, ale obsahuje nevyčerpávající seznam chování, které je považováno za zneužívání, a to mimo jiné:  vnucování nepřiměřené kupní nebo prodejní ceny nebo jiných nerovných obchodních podmínek;  omezování výroby, přístupu na trhy nebo technického rozvoje;  uplatňování nestejných podmínek na stejné transakce; a  vnucování dalšího plnění, které nijak nesouvisí s předmětem smlouvy.



56


Výše uvedené příklady chování, které dominantní podnik nesmí uplatňovat, se v zásadě vztahují na „vykořisťovatelské zneužití“, tj. případy, kdy dominantní podnik využívá své tržní síly k maximalizaci svého zisku k újmě dodavatelů nebo zákazníků (například uplatňováním nepřiměřených nebo diskriminačních cen). „Vykořisťovatelské“ zneužití však také spadá do významu zneužití dominantního postavení. To znamená chování, kdy se dominantní podnik snaží zabránit konkurenci (např. bezdůvodným odmítnutím poskytnout zákazníkům / konkurentům meziprodukt nebo přístup k infrastruktuře, která je nezbytná pro schopnost konkurence na jednom nebo několika navazujících trzích, nebo uplatněním dravých cen nebo slev zaměřených na získání věrnosti zákazníků). Uvědomte si prosím, že k protizákonnému chování může také dojít na jiném trhu, než na kterém má příslušný podnik dominantní postavení. Příkladem je:  chování na dominantním trhu, které působí na jiný trh, by mohlo znamenat zneužití dominantního postavení (např. monopolní podnik na předcházejícím trhu, který bez objektivního opodstatnění odmítne dodávky konkurentovi na navazujícím trhu se záměrem trh pro tohoto konkurenta uzavřít);  chování na nedominantním trhu zaměřené na ochranu postavení podniku na dominantním trhu by mohlo znamenat zneužití dominantního postavení (např. podnik dominantní na trhu A uplatní přehnaně nízké ceny na nedominantním trhu B za účelem zamezení vstupu konkurenta působícího na trhu B na trh A). Na rozdíl od zákazu restriktivních dohod neumožňují předpisy zakazující zneužívání dominantního postavení žádné výjimky ze zákazu. Kontrola základního zařízení. Podnik, který vlastní zařízení na předcházejícím trhu, které je nezbytné pro ekonomickou činnost konkurentů na navazujícím trhu, zneužívá svého dominantního postavení, pokud odmítne umožnit přístup k takovému zařízení bez objektivního odůvodnění. Jelikož tento princip („doktrína základního zařízení“ vyžaduje zásadní omezení také vzhledem k potenciálním konkurentům, Antimonopolní úřady podmiňují jeho uplatnění následujícími požadavky: (i) existencí zařízení plně kontrolovaného podnikem, přístup k němuž umožňuje navazujícímu trhu fungovat; (ii) nemožností konkurentů na navazujícím trhu vyrobit stejné zařízení; (iii) odmítnutím přístupu k



57


zařízení nebo vnucováním nerovných nebo jiných nepřiměřeně tvrdých podmínek; (iv) absencí ekonomického opodstatnění odmítnutí. Ke zneužití dominantního postavení dochází zejména tam, kde jsou splněny následující podmínky:  odmítnutí se týká produktu / služby objektivně nezbytné k efektivní soutěži na navazujícím trhu:  bez příslušného produktu / služby by žádný konkurent nikdy nevstoupil nebo nepřežil na navazujícím trhu (kauza Microsoft);  neexistuje žádná efektivní nebo potenciální náhražka, kterou by konkurenti na navazujícím trhu mohli využít (kauza Magill, Oscar Bronner a Microsoft);  konkurenti nejsou schopni vytvořit alternativní zdroj efektivních dodávek, který by jim umožňoval uplatnit konkurenční omezení na dominantní podnik na navazujícím trhu (kauzy Oscar Bronner a IMS Health).  je pravděpodobné, že odmítnutí by mohlo eliminovt efektivní soutěž na navazujícím trhu. Obecně je pravděpodobnost přímo úměrná:  tržnímu podílu dominantního podniku na navazujícím trhu;  neexistenci konkurenčních omezení ve smyslu kapacity dominantního podniku vzhledem ke konkurentům na navazujícím trhu;  míře zastupitelnosti mezi produkty dominantního podniku a produkty konkurentů na navazujícím trhu;  podílu poptávky, která by mohla být uspokojena vyloučenými konkurenty, ale je místo toho přesměrována k dominantnímu podniku.  je pravděpodobné, že odmítnutí by poškodilo spotřebitele, kdyby:  zabránilo konkurentům na navazujícím trhu uvést na trh inovativní produkty nebo služby, nebo by pravděpodobně potlačilo inovace (kauza Microsoft);  podnik vyžadující přístup nezamýšlel omezit se na duplikaci zboží / služeb nabízených dominantním podnikem na navazujícím trhu, ale zamýšlel vyrobit nové nebo zdokonalené zboží / služby, pro něž existuje



58


potenciální spotřebitelská poptávka, nebo je pravděpodobné, že podnik přispěje k technickému rozvoji (kauzy Tiercé Ladbroke, IMS Health, Microsoft). Tvrzení předložená dominantním podnikem jako ospravedlnění jeho odmítnutí však musí být vzata v úvahu, pokud:  odmítnutí dodávek je nezbytné pro: (i) zajištění řádné návratnosti investic potřebných pro rozvoj výrobních faktorů; (ii) vytvoření pobídek pro budoucí investice (také ve světle rizika, že by projekty mohly být neúspěšné); (iii) brání poškození dominantního podniku, které by mohlo vyplynout z povinnosti poskytnout dodávky nebo ze strukturálních změn tržních podmínek způsobených touto povinností;  podnik vyžadující přístup není solventní nebo nemá technické zkušenosti (např. takové, které se týkají bezpečnosti a integrity zařízení) nezbytné k řádnému užívání zařízení.

3.4 Zneužívání ekonomické závislosti Zákaz zneužívání ekonomické závislosti podle Článku 9 zákona č. 192 z 18. června 1998 se týká chování podniků, které zneužívají ekonomickou sílu, jíž se těší, ve vertikálních vztazích s kupujícími nebo dodavateli, třebaže nemají dominantní postavení na relevantním trhu. Tato ustanovení tudíž představují pravidla chování, která musí být respektována v obchodních vztazích mezi stranami bez ohledu na dopad, který takové vztahy mohou mít na konkurenci. Aby tento zákaz mohl být uplatněn, je zapotřebí:  aby podnik (zákazník nebo dodavatel), který je ekonomicky závislý na jiném podniku, který je ekonomicky silný, měl za to, že je poškozován protizákonným chováním ekonomicky silného podniku; a  aby se protizákonné chování týkalo smluvního vztahu (již existujícího nebo in fieri). Pokud jsou tyto požadavky splněny, pak svévolné přerušení obchodního vztahu, nebo přerušení s úmyslem ekonomicky poškodit ekonomicky závislý podnik, je zakázáno.



59


Jestliže dodavatelská smlouva vnucuje závislému podniku kromě povinnosti zaplatit za dodávku ještě dodatečné povinnosti (např. vyškolit zaměstnance, dodržovat stanovené požadavky při pomoci zákazníkům, kontrolovat podporu prodeje produktů atd.) a tyto požadavky znamenají investice, peněžní i časové, ukončení takové smlouvy ekonomicky silným podnikem, ačkoli není opodstatněno porušením smlouvy, musí: - být opodstatněno skutečnými obchodními potřebami; - být upraveno tak, aby umožňovalo peněžní náhradu, třeba částečnou nebo

ve splátkách, investic, které závislý podnik musel učinit; a - zajistit výpovědní lhůtu odpovídající smluvním povinnostem dohodnutým

stranami a možnosti nalézt obchodní alternativy.

3.5 Státní pomoc Jako další nástroj pro zabezpečení soutěže právo EU upravuje systém ex ante kontroly veškerých opatření, které členské státy zamýšlejí přijmout ve prospěch určitých podniků nebo výroby určitého zboží, čímž by došlo k hrozbě narušení soutěže (tato opatření jsou označena jako „Státní pomoc“). Pro tento účel TFEU vyžaduje, aby členské státy informovaly Komisi o pomoci, kterou chtějí poskytnout nebo změnit, a stanovuje, že členské státy nemohou poskytnout pomoc, dokud ji Komise neschválí. Pojem Státní pomoc se týká veškerých opatření, která poskytují ekonomickou výhodu vybraným podnikům prostřednictvím zdrojů pocházejících od státních orgánů a která potenciálně mohou ovlivnit soutěž a obchod mezi členskými státy. Na druhé straně pojem Státní pomoc nezahrnuje opatření, která se týkají většiny podniků, zejména pokud jsou tato opatření uplatňována bez ohledu na národnost podniku (např. snížení sazby daně z příjmů právnických osob). Přidělení Státní pomoci není vždy zakázáno. Existují výjimky týkající se pomoci, která sleduje zvláštní cíle. TFEU poskytuje Komisi právo podle vlastního uvážení povolit určitou pomoc tím, že ji prohlásí za kompatibilní s vnitřním trhem (např. pomoc při rozvoji vybraných ekonomických oblastí nebo vybraných ekonomických činností nebo pomoc určenou na podporu realizace důležitého projektu ve společném evropském zájmu). Kromě toho Komise přijala řadu opatření, která stanovují, že konkrétní kategorie Státní pomoci mají být považovány za



60


kompatibilní s vnitřním trhem, pokud budou splněny určité podmínky (například pomoc de minimis, pomoc ve prospěch výzkumu a vývoje, pomoc ve prospěch ochrany životního prostředí, pomoc na poli zaměstnanosti a vzdělávání).

3.6 Nečestné obchodní praktiky Za účelem implementace Evropské směrnice 2005/29/EC zavedla Itálie do zákona na ochranu spotřebitelů řadu ustanovení (články 18 – 27c), jejichž cílem je ochrana spotřebitelů před tzv. „nečestnými obchodními praktikami." Pojem nečestné obchodní praktiky je mimořádně široký a v zásadě zahrnuje veškeré praktiky provozované podnikem, které: - jsou v rozporu se zásadami profesionální péče; a - mohou narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, kterého se

taková praktika dotkne nebo na něhož je taková praktika namířena. Konkrétněji řečeno, spotřebitel rozlišuje mezi dvěma typy nečestných obchodních praktik. Na jedné straně jsou to „praktiky sloužící k oklamání" (ať už se týkají jednání či opomenutí jednat), které vedou k tomu, že spotřebitelé přijmou takové rozhodnutí, které by nepřijali, pokud by byli správně informováni; na druhé straně jsou to „agresivní praktiky“, které prostřednictvím obtěžování, nátlaku nebo jiných forem nežádoucího ovlivňování nabádají spotřebitele k přijetí obchodních rozhodnutí, která by jinak nepřijali. Kromě toho, že se jedná o protizákonné praktiky, které dávají zainteresovaným spotřebitelům právo hledat pomoc proti příslušným podnikům, nečestné obchodní praktiky mohou také vést k zahájení zvláštního řízení AGCM. V případě, že bude zjištěno porušení antimonopolních pravidel, AGCM může uplatnit sankce proti příslušné společnosti až do částky 500 000 EUR za každé zjištěné porušení. Předpisy o nečestných obchodních praktikách jsou tudíž mimořádně důležité pro všechna oddělení společnosti, která jednají se spotřebiteli a zabývají se propagační činností a reklamními kampaněmi. Z tohoto důvodu budou tyto scénáře prověřovány pomocí speciálního interního předpisu.



61


3.7 Pravomoci kompetentních antimonopolních úřadů Zákaz restriktivních dohod a zneužívání dominantního postavení je vynucován dvěma způsoby. Na jedné straně mohou veřejné orgány pověřené tímto konkrétním úkolem (tj. Komise na evropské úrovni, AGCM v Itálii) zahájit řízení, dokonce ex officio, za účelem zjištění, jestli nebylo porušeno soutěžní právo. Na druhé straně mohou běžné soudy projednávat žaloby předložené soukromými osobami nebo entitami tvrdícími, že došlo k porušení soutěžního práva. Pro účely výkonu jejich povinností mají Antimonopolní úřady řadu vyšetřovacích pravomocí.  Za prvé mohou vyžadovat, aby podniky poskytly informace a dokumenty nezbytné pro rozhodnutí, zda došlo k porušení soutěžního práva. Podniky musí na dotazy Antimonopolních úřadů odpovídat pravdivě. Pokud tak neučiní, mohlo by to mít za následek sankce až do výše 1 % jejich ročního obratu.  Za druhé, Antimonopolní úřady mají právo provádět inspekce bez předchozího oznámení („dawn raid“) v prostorách podniků a sdružení podniků. Během takovýchto inspekcí mohou vstupovat do veškerých prostor, pozemků nebo dopravních prostředků podniku. V případě inspekce z iniciativy Komise mohou úředníci vstupovat také do domů ředitelů, manažerů a jiných zaměstnanců příslušných podniků nebo sdružení podniků za účelem prověření veškerých dokumentů týkajících se činnosti podniku a zhotovovat kopie nebo výňatky z takových dokumentů. Po celou dobu trvání inspekce může Komise a AGCM žádat kteréhokoli představitele nebo zaměstnance o vysvětlení skutečností nebo dokumentů týkajících se předmětné záležitosti a účelu inspekce a zaznamenávat jejich odpovědi. Také v tomto případě může mít nereagování (nebo nepravdivé odpovědi) na žádost o informace nebo nepředložení požadovaných dokumentů za následek udělení vysokých pokut příslušnému podniku.  Konečně, Antimonopolní úřady se mohou rozhodnout poradit se s odborníky, objednat si speciální statistické a ekonomické zprávy nebo přehledy týkající se veškerých záležitostí souvisejících s vyšetřováním. Jako protiváhu pravomocem Antimonopolních úřadů mají podniky právo na přítomnost právního poradce v průběhu řízení, předkládat listiny na svou obranu a



62


být slyšeny před soudem, jakož i právo na přístup k dokumentům týkajícím se řízení, které nejsou důvěrné a ke kterým nebyl přístup pozdržen.

3.8 Sankce a jiné důsledky porušení antimonopolních pravidel Pokud je řízení zahájené Antimonopolním úřadem za účelem vyšetření možných restriktivních dohod nebo zneužití dominantního postavení uzavřeno s tím, že k porušení antimonopolních pravidel došlo, Antimonopolní úřad může:  nařídit příslušnému podniku, aby skončil se zjištěným protizákonným chováním; a  uložit vysoké pokuty (například soutěžní právo EU stanovuje pokuty, které mohou dosahovat až 10 % ročního celosvětového příjmu skupiny, ke které dotčený podnik patří). Kromě pokut může zjištění porušení pravidel zakazujících restriktivní dohody nebo zneužívání dominantního postavení vést k:  poškození pověsti podniku následkem zpráv ve sdělovacích prostředcích věnovaných rozhodnutí antimonopolního úřadu, jakož i možným negativním důsledkům na obchodovatelné akcie podniku;  vystavení možným žalobám o odškodné, které předloží, podle okolností, kupující, konkurenti nebo dokonce koncoví spotřebitelé;  příslušné restriktivní dohody jsou neplatné (a tudíž v případě písemné smlouvy je neplatná pouze restriktivní klauzule, nebo při závažnějším porušení může být neplatná celá smlouva); a  v některých národních jurisdikcích – např. ve Velké Británii a Spojených státech – může být vyžadován trestní postih ředitelů / zaměstnanců podniku, který nese odpovědnost za porušení antimonopolních pravidel. Co se týče spojování podniků, porušení povinnosti ex ante oznámení o transakcích – a případně porušení zákazu jeho realizace bez povolení – může vést k uložení vysokých pokut Antimonopolním úřadem. Státní pomoc poskytnutá, aniž by byla informována Komise, nebo před jejím schválením Komisí, je protizákonná. Pokud Komise dospěje k závěru, že protizákonná pomoc je nekompatibilní s vnitřním trhem, příjemce může být požádán o vrácení pomoci.



63


3.9 Programy shovívavosti V případě porušení zákazu dohod omezujících konkurenci několik jurisdikcí – včetně evropské a italské – přijalo programy shovívavosti pro podniky, které nahlásí kompetentnímu antimonopolnímu úřadu tajnou restriktivní dohodu, jíž se zúčastnili, a pomohou úřadům při zjišťování porušení antimonopolních pravidel. Podle těchto programů může být podnikům, které předloží užitečné informace umožňující zjištění porušení antimonopolních pravidel, sníženy pokuty, které by jim jinak byly uloženy, nebo dokonce od nich mohou být plně osvobozeny. Antimonopolní úřady plně osvobodí od pokut pouze první podnik, který poskytne dostatek informací potřebných pro zjištění porušení antimonopolních pravidel, pokud kompetentní Antimonopolní úřad nemohl takové porušení prokázat na základě informací, které již měl. Aby se na něj mohla vztahovat shovívavost, takový podnik musí:  okamžitě ukončit svou účast v uvedené dohodě;  aktivně spolupracovat s Antimonopolním úřadem po celou dobu administrativního řízení  nesmí likvidovat, měnit nebo skrývat relevantní informace nebo dokumenty; a  nesmí nikomu vyzradit, že spolupracuje s kompetentním Antimonopolním úřadem. Kromě toho, pokud k příslušnému řízení dojde na evropské úrovni (pouze), podnik musí požádat Komisi, aby použila postup pro řešení kauz kartelových dohod, a to pod podmínkou, že podnik předloží další relevantní informace týkající se kartelu, jehož je součástí. Na oplátku může být podniku snížena pokuta až o 10 %. Je také možné kombinovat toto snížení se snížením získaným podle evropského programu shovívavosti. Jak získat osvobození od pokut. Aby podnik mohl být osvobozen od pokut za účast v tajném kartelu, je maximálně důležité, aby poskytl kompetentnímu Antimonopolnímu úřadu co nejdříve veškeré informace a důkazy o údajné dohodě, které má k dispozici. Žádost o shovívavost musí obsahovat úplnou a detailní identifikaci dohody, mimo jiné účel a dobu trvání kartelu, postižený trh, podniky účastnící se dohody, obsah, data a místa údajných kontaktů s konkurenty atd.



64


V případě, že podnik má k dispozici pouze základní informace týkající se kartelu, které má v úmyslu nahlásit, a potřebuje více času ke shromáždění důkazů a podrobných informací, může nejdříve požádat o rezervaci pořadí, aby byl následně osvobozen od pokut. Za tímto účelem musí takový podnik poskytnout Komisi, AGCM nebo jakémukoli jinému kompetentnímu Antimonopolnímu úřadu popis nejdůležitějších bodů dohody a požádat o stanovení data, do kterého bude muset předložit další informace a důkazy. Jestliže žadatel naplní rezervaci ve lhůtě stanovené Komisí, budou poskytnuté informace a důkazy považovány za předložené v den, kdy byla tato rezervace povolena. Pokud tak podnik učiní, může zvýšit své šance, že jako první předloží informace postačující k prokázání, že kartel existoval (a které předtím úřadům nebyly známy). Ve světle výše uvedeného vás žádáme, abyste se, pokud byste se kdykoli dozvěděli, nebo měli důvod k podezření na potenciální účast společnosti eni na restriktivní dohodě, obrátili co nejdříve na Antimonopolní právní skupinu, aby bylo možno minimalizovat negativní důsledky vyplývající z porušení antimonopolních zákonů.



65

Management System Guideline

Recommend Documents