Manažerská životospráva a time-management

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra podnikání a oceňování

Manažerská životospráva a time-management Diplomová práce

Autor:

Bc. Lucie Škodová Finance, Finanční obchody

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Evžen Sýkora, CSc.

Duben 2011

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne

Lucie Škodová

2

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu diplomové práce panu Ing. Evţenovi Sýkorovi CSc., za jeho cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Velké díky za významnou podporu a pomoc po celou dobu studia patří mým rodičům a mému příteli.

3

Anotace práce Cíl mé diplomové práce je prověření teoretických moţností a zásad ţivotního stylu a porovnání prostřednictvím dotazníkového šetření se skutečným přístupem současných manaţerů k jejich ţivotu. Prověřuji různorodou skupinu manaţerů z různých částí Čech a Moravy, ze čtyř různých firem coby zaměstnance, a dále skupinu ţivnostníků. Ti všichni odpovídali na mé dotazy. Abych vůbec byla schopná porovnávat zjištěné odpovědi, bylo nezbytné zjistit obecné pravdy a doporučení těch nejpovolanějších, tedy lékařů, dietních sester, psychologů a dalších odborníků. Podívala jsem se hlouběji na ţivotosprávu jako na celek, co to vlastně znamená. Nejde jen o stravu a pitný reţim, ţivotospráva je celý náš ţivot, přístup k němu, jak mnoho si ho váţíme, jak o sebe pečujeme fyzicky i mentálně, jak se udrţujeme ve formě. Je to o pohybu, času na relaxaci, na drobné i velké radosti. Čas zastavit se, abych dokázala předběhnout ostatní. Současně mám za cíl prověřit i osobnost manaţera, jaké existují typy osobností se specifickým přístupem k jejich ţivotu, jelikoţ i to je součást ţivotního stylu a tedy i ţivotosprávy. V neposlední řadě i time – management do jisté míry vypovídá o ţivotosprávě, o stanovených prioritách, o vnímání ţivota.

Klíčová slova Ţivotospráva, zdravá výţiva, pitný reţim, stres, workoholismus, vyhoření, relaxace, odpočinek, time – management, plánování, priority, motivace, pozitivní naladění, manaţer.

4

Annotation The goal of my Diploma thesis is to revise theoretic possibilities and lifestyle principles, and, by means of a survey, to compare them with the real attitude of contemporary managers to their lives. I am studying a group of managers from different parts of Bohemia and Moravia, from four different companies, as for employees, and also a group of businessmen. They all answered my questions. To enable comparison of the answers it was necessary to find general rules and recommendations of the most competent people, i.e. medical doctors, diet nurses, psychologists and other specialists. I looked more closely at the lifestyle as a whole, at what in fact it means. Lifestyle is not only food and drinks, lifestyle is all our life, it is about our attitude to it, about how much we are grateful for it, it is about how much we take care of ourselves physically and mentally, how fit we keep ourselves. Lifestyle is about sport, it is about having some time to relax, it is about the time for large and small joys. It is about being able to stop to eventually outrun the others. At the same time my goal is to study the personality of a manager, which personality types with their particular attitude to life there are, as this, too, is part of our lifestyle. To some extent even time management tells us about our lifestyle, our priorities and the way we perceive life.

Keywords Lifestyle, health food, drinking regime, stress, workaholism, workaholic, burnout, relax, time management, planning, priorities, motivation, positive tuning, manager.

5

Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 8 1.

2.

3.

Ţivotospráva ................................................................................................................. 10 1.1

Zdraví – celoţivotní úkol......................................................................................... 10

1.2

Biopotraviny ............................................................................................................ 11

1.3

Výţiva, moderní ţivotospráva ................................................................................. 12

1.4

Brocův index a BMI ................................................................................................ 14

1.5

Pitný reţim............................................................................................................... 15

1.5.1

Je důleţité, co piji ........................................................................................... 15

1.5.2

Balené vody, minerálky a ostatní nápoje ........................................................ 16

Stres a relaxace ............................................................................................................. 19 2.1

Stres ......................................................................................................................... 19

2.2

Hranice moţností ..................................................................................................... 20

2.3

Odpočinek................................................................................................................ 20

2.4

Workoholismus........................................................................................................ 24

2.5

Syndrom vyhoření - burnout ................................................................................... 25

2.6

Stres, nebo uţ syndrom vyhoření?........................................................................... 26

2.7

Práce a soukromý ţivot ........................................................................................... 28

2.8

Relax – nabití novou energií.................................................................................... 30

2.8.1

Co třeba fitness jóga? ...................................................................................... 31

2.8.2

Plavání ............................................................................................................ 31

2.8.3

Jogging ............................................................................................................ 32

2.8.4

Nordic walking ............................................................................................... 32

2.8.5

Relaxace a regenerace ..................................................................................... 33

Time-management ........................................................................................................ 36 3.1

Sebekázeň - podmínka úspěšnosti ........................................................................... 36

3.2

Kronos nebo Kairos? ............................................................................................... 36

3.3

Seiwertův/Peseschkianův model časové rovnováhy ............................................... 38

3.4

Rytmus těla .............................................................................................................. 39

3.4.1

Monochronní typ............................................................................................. 40

3.4.2

Polychronní typ ............................................................................................... 41

3.5

Time management IV. generace .............................................................................. 42

3.6

Teorie organizování ţivota ...................................................................................... 45 6

4.

5.

Osobnost manaţera ....................................................................................................... 47 4.1

Být v pohodě............................................................................................................ 47

4.2

Nakresleme si elevátor............................................................................................. 49

4.3

Přirozená autorita..................................................................................................... 51

4.4

Manaţer v moderním pojetí..................................................................................... 51

4.5

Tři nejdůleţitější otázky .......................................................................................... 53

4.6

Pozitivní postoj ........................................................................................................ 55

4.7

Typologie osobností ................................................................................................ 56

4.7.1

Preference osobnostních charakteristik........................................................... 57

4.7.2

Zastoupení osobnostních charakteristik v managementu ............................... 59

Empirické šetření .......................................................................................................... 62 5.1

Metody a techniky sociologického výzkumu .......................................................... 62

5.1.1

Základní techniky sociologického výzkumu .................................................. 62

5.1.2

Základní metody sociologického výzkumu .................................................... 63

5.2

Typy sociologického výzkumu ................................................................................ 63

5.3

Fáze sociologického výzkumu................................................................................. 63

5.4

Způsob výběru vzorku výzkumu ............................................................................. 64

5.5

Konstrukce a typy otázek ........................................................................................ 64

5.5.1

Konstrukce otázek........................................................................................... 64

5.5.2

Typy otázek..................................................................................................... 65

5.6

Průzkum manaţerů a ţivnostníků ............................................................................ 65

5.6.1

Příprava dotazníku .......................................................................................... 65

5.6.2

Vlastní šetření ................................................................................................. 65

Výsledky .............................................................................................................................. 80 Závěry a doporučení ............................................................................................................ 83 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 85 Přehled tabulek, obrázků a grafů ......................................................................................... 88 Přílohy ................................................................................................................................. 90 Oficiální zadání diplomové práce ........................................................................................ 94

7

Úvod Proč jsem si zvolila téma Manaţerská ţivotospráva a time management? Jedním z důvodů je ta skutečnost, ţe jiţ třináctým rokem působím v pozici manaţera u svého zaměstnavatele, u Českomoravské stavební spořitelny, a.s. (dále jen ČMSS) a téma je mi velmi blízké. Dalším důvodem byl můj postoj k ţivotosprávě a touha prověřit, jak je to vlastně správně, jak se chovat jinak, jak dělat věci lépe, neţ doposud. Zvolené téma diplomové práce bylo skvělou příleţitostí prostudovat mnoţství knih, periodik, odkazů, odborných článků, a zjišťovat správnou cestu, kterou se vydat. Musím se přiznat, ţe nejen za účelem získání co nejširšího mnoţství různých podkladů jsem navštívila i edukační sestru a povídala si s ní o stravování. O tom mém, ale i o obecném pojetí stravování, dodrţování pitného reţimu a o pohybové aktivitě. Byl to další pohled na věc, navíc předaný přímo. Ta dáma měla bohaté zkušenosti s námi, pacienty a s tím, co jsme schopni zvládnout, abychom byli sami sobě prospěšní, abychom se o sebe lépe starali. Stála jsem o to porovnat své zvyky a chování v oblasti ţivotosprávy a time managementu také se svými kolegy z ČMSS i z některých dalších firem, zkrátka s manaţery a třeba i jinými, neţ jen s těmi praţskými. Měla jsem tak obrovskou příleţitost prozkoumat a prověřit, jak by to mělo být a jaká jsou fakta. Několikaměsíční bádání nad teorií a podklady k mé diplomové práci mě přinutily zamyslet se také sama nad sebou. Zda nenazrál čas začít pracovat na sobě. Více přemýšlet o jídle, které jím, o tom, jak se stravuji, ale také o tom, jak sama dodrţuji pitný reţim. V rámci své práce jsem se více zaměřila na zkoumání stresu, stresových faktorů, syndromu vyhoření. Blíţe jsem se podívala na to, co dokáţe s běţným pracovitým manaţerem udělat trvalý stres a jaké jsou následky, které se napravují mnohdy řadu měsíců. Sama sobě jsem pokládala mnohé otázky, zda zrovna já nejsem další adept na vyhoření, zda uţ dávno nejsem workoholik – v práci trávím běţně více, jak 9 či 10 hodin denně. Výjimkou není ani dvanáctihodinová směna. Donutila jsem se přemýšlet o mém času na relaxaci, na pohyb, na trávení více společných chvil se svými blízkými a nejbliţšími. Protoţe chvilky ztracené dnes, a to především s vlastními dětmi, se jen těţko nahrazují někdy později.

8

Zamýšlela jsem se nad tím, jaký jsem manaţer, jaký jsem nadřízený, ale především jaký jsem kolega. Zjišťovala jsem, ţe pokud mám lidem okolo sebe pomoci najít jejich cestu, musím začít především u sebe. Nejdříve musím zachránit sebe sama, abych následně mohla zachraňovat a vést ostatní. Kaţdý manaţer můţe být do jisté míry vzorem pro své kolegy. Proč? Protoţe je více na očích, je více vidět a tak můţe být nevědomky vzorem jak ano, jak dělat věci správně, anebo naopak, jak se nechovat. Poţaduji-li po svých kolezích dodrţování stanovených a domluvených termínů, pak je musím dodrţovat především sama. Doporučuji-li ostatním, aby v práci netrávili zbytečně mnoho času nad rámec své standardní pracovní doby, pak bych se ani já neměla v práci zdrţovat dlouhodobě déle, neţ obvyklých 8 hodin denně. Ve své diplomové práci jsem se v části o time managementu a empirickém šetření volně inspirovala svou bakalářskou prací zpracovanou v roce 2009 na téma Role moderního vedoucího a jeho vliv na výkonnost zaměstnanců. V té jsem před dvěma roky mj. shrnula absolvované kurzy právě z oblasti time managementu a měkkých dovedností. Připomněla jsem si tak absolvované kurzy, otevřela skripta z nich, a uvědomila si, jak je nezbytné na sobě neustále pracovat a nabyté vědomosti a zkušenosti čas od času připomínat, aby nezapadly. Jen ochota a chuť trvale se učit z nás můţe udělat mistry ve svém oboru.

9

1. Ţivotospráva Co se můţeme představit, kdyţ se řekne „ţivotospráva“? Je to celkový přístup k ţivotu, jak pečuji o sebe samou, jak moc mám ráda své tělo, svůj ţivot. Mnoho z nás má nejspíš s pojmem ţivotospráva spojený především způsob stravování a současně zdraví. Vlastně stravování ovlivňuje celý náš ţivot, kaţdý den, kaţdou hodinu. Pojďme se proto blíţe podívat, jak velkou roli hraje strava v našem ţivotě.

1.1 Zdraví – celoţivotní úkol Být zdravý, spokojený a výkonný znamená v kaţdé ţivotní fázi něco jiného1. Mladí lidé disponují zpravidla větší tělesnou silou a větší vytrvalostí, neţ starší lidé. Obor gerontologie naznačuje, ţe lidé budou stále častěji překračovat hranici sta let. Dá se hovořit téměř o zázraku, kdyţ si uvědomíme, ţe před dvěma stoletími činila průměrná délka ţivota zhruba 40 let. Naše zdraví úzce souvisí s naším ţivotním stylem, ten by měl být adekvátní věku, našim zvyklostem, přáním a sklonům. V tom nás dnes podporuje nejen moderní medicína, ale i nemedicínské hodnoty jako radost ze ţivota, sebeurčení a schopnost kontaktu. Náš organismus funguje na základě dodané energie. Jednotlivé výţivné látky, jako sacharidy, tuky a bílkoviny jsou spáleny, čímţ dodají tělu potřebnou energii. Produkty látkové výměny, které tělo nemůţe zhodnotit, jsou vyloučeny plícemi, ledvinami a střevem. Přijímáme-li více potravy, neţ spotřebujeme, ukládá ji tělo ve formě tukových zásob. Pokud přijmeme všechny ţiviny, které tělo potřebuje, jsme zdraví a výkonní. Máme-li stravy příliš, tloustneme a dostáváme nemoci související s výţivou. Naopak, pokud máme potravy nedostatek, vznikají choroby z podvýţivy, které v některých případech mohou končit i smrtí. Jaké ţiviny potřebujeme? Především sacharidy, bílkoviny a tuky a k tomu ještě vitaminy, minerální látky, stopové prvky, vlákninu, aj. Velice důleţitý je také dostatečný přísun tekutin. Správná ţivotospráva znamená, ţe naše potrava obsahuje všechny potřebné výţivné látky ve správném poměru a mnoţství. Optimální poměr ţivin u dospělého je 30 % tuku, 15 % bílkovin a 55 % sacharidů. Základ jídelníčku by měly u dospělého jedince tvořit obilné produkty (viz 1. skupina z přehledu níţe), naopak tuky a tukem bohaté potraviny by měly tvořit jen pomyslnou třešničku na dortu kaţdého z nás (viz 6. skupina z přehledu níţe). 1

HAUSER, J. P. Domácí lékař: nový velký průvodce. Vydání první. Praha: 2006. Grada Publishing. ISBN: 80-247-0934-1. s. 8 – 11.

10

Potraviny rozdělené do šesti hlavních skupin: 1) obilí, obilné produkty a šetrně připravené brambory 2) zelenina, salát a syrová rostlinná strava 3) čerstvé ovoce 4) méně tučné mléko a mléčné výrobky 5) maso, uzeniny a vejce 6) tuky, oleje a tukem bohaté pokrmy Pro současnou moderní výţivu platí, ţe by měla být především plnohodnotná. K tomu nám můţe pomoci soubor základních pravidel: zajištění rozmanité stravy, aby tělo dostalo všechny potřebné látky obilniny bychom měli konzumovat denně, především pokrmy z celých obilných zrn; nepostradatelné jsou i brambory ke kaţdému jídlu bychom měli jíst čerstvé ovoce či zeleninu uzeniny, maso a vejce bychom pro jejich vysoký podíl tuků a bílkovin měli konzumovat méně často a v malých porcích při konzumaci tuků bychom si měli vybírat především ty správné, tedy rostlinné tuky, přičemţ nejméně třetina poţitého by měla obsahovat jednoduché nenasycené kyseliny; tuky s nasycenými a vícenásobně nasycenými kyselinami by měly tvořit nejvíce také třetinu s cukrem a solí velmi opatrně – cukr škodí zubům a hladině krevního cukru, sůl můţe vést ke zvyšování krevního tlaku příjem neslazených tekutin by měl být alespoň 1,5 – 2 litry denně důleţitá je šetrná příprava potravin (lépe dusit namísto smaţení) měli bychom jíst dostatečně pomalu, jednotlivá sousta si vychutnávat pravidelná kontrola své váhy je také důleţitá alkoholické nápoje konzumovat jen v rozumné míře

1.2 Biopotraviny Co je biopotravina2? Jde o produkt ekologického zemědělství ve smyslu zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích. Biopotraviny nesmí být vyrobeny (produkovány) za pomocí hnojiv minerálního původu, 2

URL: < http://www.potravinova-alergie.info/clanek/biopotraviny.php > [cit. 2011-02-06]

11

hormonů, pesticidů, či geneticky změněných organismů. Biopotraviny nemohou obsahovat přídatné látky pouţívané v potravinářství (Éčka a další stabilizátory, pojiva, aj.), značí se logem BIO s malým nápisem Produkt ekologického zemědělství. Biopotraviny by měly být oproti běţně produkovaným potravinám zdravější, protoţe neobsahují přídatné látky, škodliviny z pesticidů, herbicidů, z ovzduší i z dalších zdrojů. Ve většině případů ztrácejí biopotraviny na běţné potraviny v oblasti vzhledu (např. ovoce, pečivo) a trvanlivosti (absence většiny konzervačních látek). Pro náš organismus jsou ale nesrovnatelně vhodnější, jsou pro něj nepoměrně menší zátěţí právě pro absenci Éček a dalších problematických látek. Biopotraviny se vyznačují vysokou kvalitou, výraznou a nefalšovanou chutí, v případě zeleniny a brambor také dobrou trvanlivostí. Jsou to navíc potraviny ekologicky, eticky a sociálně akceptovatelné.

1.3 Výţiva, moderní ţivotospráva Přibírají-li lidé na váze, bývá to nejčastěji z důvodů nesprávné ţivotosprávy. Ze stejného důvodu si někteří z nás nejsou schopni svoji ideální váhu udrţet. Rozhodneme-li se změnit od základu svůj vzhled, či jen zredukovat svoji hmotnost, obvykle zvolíme některou z mnoha existujících diet. Dieta by ale v ţádném případě neměla být trvalý způsob stravování, nelze ji drţet navţdy, jelikoţ, jak uvádí Leoš Středa (2009)3: „Redukční dieta je něco jiného, než zdravá životospráva. Každou redukční dietu lze označit za nezdravou, protože vždy něčím organismus šidí“. Při redukci nadváhy je nezbytný také dostatek pohybu. Pohyb by ostatně měl být součástí ţivotního stylu vţdy. Někteří lidé z důvodu nedostatku času, moţná i z pohodlnosti volí namísto pohybu různé přístroje, které pohyb a činnost svalů stimulují za cvičícího – stačí si zapnout televizi a na kaţdém z mnoha kanálů můţeme zjistit, jak je ten který přístroj uţitečný a skvělý, jak ušetří mnoho času a navíc dokáţe vytvarovat dokonalou postavu. Měli bychom mít na paměti, ţe je vhodnější vlastní pohyb - procházka, plavání, běh, před suplujícími přístroji, a proto bychom mu měli vţdy dát přednost. Pravidelné cvičení zlepšuje výkonnost ţivotně důleţitých orgánů – srdce, plic, ale i pohybového ústrojí. Mezi zásady moderní ţivotosprávy paří vyjma správného stravování a pohybu také dostatečné mnoţství spánku, duševní svěţest a celková pohoda. Jde o celkové fyzické a duševní zdraví, jehoţ hlavním ovlivňujícím faktorem je právě správná ţivotospráva. Mezi zásady správné výţivy k udrţení optimální tělesné hmotnosti rozhodně patří:

3

STŘEDA, Leoš. Univerzita hubnutí. Vydání druhé. 2009. Euroinstitut. ISBN: 978-80-87372-00-5. s. 45.

12

omezení tuků a vyloučení (v rámci moţností) tuků ţivočišných omezení cukrů a soli dostatečný příjem potravin bohatých na vlákninu denní příjem syrové zeleniny a ovoce dostatečný příjem tekutin – především minerálek, čaje omezení alkoholických nápojů pravidelný příjem menšího mnoţství pestré stravy Udělejme si nyní minitest4 ţivotosprávy, který nám můţe mnohé napovědět, zahrnuje v sobě obecná i konkrétní doporučení, i otázky zaměřené na hlavní rizika. a) Nejste dušní i při malé námaze? b) Nemáte vyšší krevní tlak? Pokud jej neznáte, poţádejte svého lékaře o změření. c) Netrpíte cukrovkou? Pokud trpíte ţízní, koţními vyráţkami a svěděním, nechte si vyšetřit hladinu krevního cukru. d) Netrpíte známkou kornatění cév nebo neprodělali jste nějaké cévní onemocnění? Jsou to zejm. stenokardie (angina pectoris – bolesti na hrudi po námaze), srdeční infarkt, mozková cévní příhoda, poruchy prokrvení dolních končetin. e) Netrpěli vaši rodiče či sourozenci infarktem srdce, mozkovou mrtvicí nebo cukrovkou? f)

Kouříte či pijete více neţ jedno pivo denně?

g) Máte raději uzeniny, prorostlé vepřové, máslo, šlehačku a jiné sladkosti neţ ovoce a zeleninu? h) Bolí vás přetíţená páteř nebo klouby? i)

Ţijete v pohodě nebo je vaším společníkem stres a starosti?

j)

Cvičíte pravidelně?

Týká-li se nás některé z výše vyjmenovaných rizik, případně více rizik najednou, je doporučeno spočítat si své BMI (index tělesné hmotnosti) a při vyšší, neţ optimální hodnotě začít řešit redukci hmotnosti, jelikoţ nadváha všechna uvedená rizika umocňuje. Pokud se můţeme poznat především v bodech a – g, měli bychom rozhodně znát svou hladinu cholesterolu.

4

STŘEDA, Leoš. Univerzita hubnutí. Vydání druhé. 2009. Euroinstitut. ISBN: 978-80-87372-00-5. s. 57.

13

1.4 Brocův index a BMI Jak jsem jiţ uvedla výše, je velmi důleţité, jak se stravujeme, tedy co jíme a jak často5. Do správné ţivotosprávy rozhodně patří kromě stravy také přehled o našem zdravotním stavu a s tím úzce souvisí i přehled o naší hmotnosti. Svoji hmotnost bychom si měli hlídat a pravidelně se váţit. Proč? Jednoduše proto, abychom znali svou současnou váhu a v případě změny hmotnosti (nahoru či dolu) mohli ihned jednat. Výrazná změna hmotnosti můţe signalizovat nějaký zdravotní problém, něco se s námi děje. Nebo můţeme být jen vystresovaní a z nedostatku času jsme změnili své stravovací návyky. Ty pak mohou způsobit přibývání na váze, anebo naopak nechtěný úbytek hmotnosti. Jaká je vlastně ideální hmotnost? Ideální hmotnost nelze přesně určit, její odhad vychází většinou z různých statistických porovnání a měření. Výpočet ideální hmotnosti se provádí různými způsoby, kterými je hmotnost vztaţená k tělesné výšce. Jednou z metod je tzv. Brocův index, který je vypočítán tak, ţe od tělesné výšky je odečtena hodnota 100 a výsledné číslo ± 5 % je ideální tělesná hmotnost. Dle Brocova indexu bývají mnohdy sestavovány přehledy v knihách a časopisech. Další variantou Brocova indexu bývá metoda, kdy od tělesné výšky odečteme hodnotu 110 a výsledné číslo pouţijeme jako spodní hranici ideální váhy. Horní hranici pak vypočítáme navýšením výsledného čísla o max. 20 %. Tedy např. ţena vysoká 175 cm má svou ideální hmotnost mezi 65 – 78 kg. Brocův index bývá také představován jako jediné číslo, kdy od tělesné výšky odečteme hodnotu 100 a zbytek vydělíme hmotností. Standardní hodnoty oscilují okolo 1, optimální pak kolem 0,9. V odborné literatuře se můţeme častěji setkat s hmotnostním indexem, neboli BMI (body mass index), který je vypočítán poměrem tělesné hmotnosti a výšky; hmotnost těla v kilogramech vydělíme druhou mocninou tělesné výšky v metrech. Za optimální je povaţována tělesná hmotnost s hodnotou BMI v rozpětí 19 – 25 kg/m2, přičemţ u muţů je jako ideální uváděna hodnota 23 kg/m2 a u ţen 22 kg/m2. Vyšší hodnotu BMI, neţ 25 kg/m2 mají lidé s nadváhou a obézní, naopak niţší hodnota neţ 19 kg/m2 je označována jako podváha či hubenost. Příklad výpočtu: ţena s váhou 65 kg má výšku 162 cm, hodnota BMI je v tomto případě 24,77, čili jedná se ještě o optimální váhu, ovšem jiţ na samé hranici optima.

5

STŘEDA, Leoš. Univerzita hubnutí. Vydání druhé. 2009. Euroinstitut. ISBN: 978-80-87372-00-5. s. 10 – 60.

14

1.5 Pitný reţim Dozvěděli jsme se, jak důleţitá je v našem ţivotě strava a pravidelné hlídání své hmotnosti. Dalším ukazatelem zdravého ţivotního stylu je dodrţování pitného reţimu. Je třeba si uvědomovat, jak mnoho piji, ale také jaké nápoje konzumuji. Lidské tělo je tvořeno ze 45 – 70 % vodou, 17 – 20 % bílkovinami, 15 – 25 % tuky, okolo 1 % cukry a ostatní vč. soli tvoří 5 %. Celkově nejvíce tvoří lidský organismus voda a to 42 – 45 litry, přičemţ mnoţství vody v lidském těle s věkem klesá. Muţi mají obecně o nějaké to procento vody v těle více, neţ ţeny. Potřebný minimální denní příjem vody je 1,5 – 2 litry, jelikoţ zhruba toto mnoţství tělo denně vydá. Voda je neenergetická ţivina (spolu s vlákninou, minerálními látkami, stopovými prvky a vitamíny), která je nezbytná pro vstřebávání základních ţivin, tedy bílkovin, cukrů a tuků. Podílí se zejména na metabolismu základních ţivin, některé jsou nezbytné i pro vstřebávání. Pokud tělo nemá příjem dostatečného mnoţství tekutin, má tendenci ji zadrţovat. To vede k většímu objemu těla a vyšší hmotnosti.

1.5.1 Je důleţité, co piji Pro dodrţování pitného reţimu je důleţité, jaké nápoje převládají6. Má-li někdo raději čaje a to především ovocné či zelené, pak z pohledu spotřebovaného kofeinu je to jedině dobře, oba typy čajů patří mezi velmi zdravé nápoje. Ovocné čaje neobsahují ţádný kofein a v zeleném čaji je ho pouze 6 – 16 mg na jeden šálek (espreso má zhruba 70 mg kofeinu, pro člověka je neškodné mnoţství do 300 mg/den), navíc zelený čaj obsahuje velké mnoţství látek se zdravotně preventivním účinkem – např. antioxidační látky s vysokou účinností. Existují studie, které potvrzují pozitivní účinky na organismus při pití čaje či kávy7. Antioxidanty obsaţené v kávě sniţují u zdravých jedinců záněty a zlepšují funkci krevních cév. Konzumace kávy ve středním věku můţe, za určitých podmínek, zabránit či zpomalit počátek demence a Alzheimerovy nemoci, káva navíc zlepšuje paměť a kofein sniţuje riziko Parkinsonovy nemoci. Pití čaje (a vína) můţe mít pozitivní vliv na zlepšení kognitivní funkce u starších lidí. Ţeny mladší padesáti let, které pravidelně pijí čaj, jsou méně náchylné k výskytu rakoviny prsu.

6

KUNOVÁ, Václava. Zdravá výživa a hubnutí v otázkách a odpovědích. Vydání první. Praha: 2005. Grada Publishing. ISBN: 80-247-10501. Kapitola 7., s. 39 – 42. 7 URL: < http://www.oxalis.cz/vliv-caje-a-kavy-na-zdravi-cloveka/cz/t-329/> [cit. 2011-02-06]

15

1.5.2 Balené vody, minerálky a ostatní nápoje Konzumace balených vod je jistě vhodná, ale musíme hlídat obsah oxidu uhličitého, kterým bývají sycené. Oxid uhličitý má ve větším mnoţství diuretické (odvodňující) účinky na organismus. Znamená to, ţe se sice napiji, ale vodu opět ztratím a dále, vody s bublinkami vypiji méně, neţ té bez bublinek, dříve mi zaţene ţízeň a tím se pitný reţim stává nedostatečným. Tento efekt nemá malé denní mnoţství sycených balených vod, např. jedna sklenička, hovoříme zde o jedné či dvou vypitých lahvích denně (á 1,5 l), takové vody by rozhodně neměly tvořit základ denního pitného reţimu. Z fyziologického hlediska rozhodně stojí za připomenutí, ţe člověk se během dne oxidu uhličitého zbavuje (jedná se o odpadní produkt metabolismu) a tak by nebylo moudré ho ve významném mnoţství do těla opět dodávat. Sycené vody obsahují 4 000 – 6 000 mg kysličníku uhličitého v jednom litru, jemně perlivé vody mají 1 500 – 4 000 mg/l, sodovka má 7 000 – 8 000 mg CO2 na litr tekutiny. Minerálky bývají vhodné pro dodrţování pitného reţimu, je ale nezbytné vybrat tu správnou minerálku, která neobsahuje velké mnoţství sodíku. Například Poděbradka obsahuje jednoznačně nejvíce sodíku z dostupných minerálek na českém trhu – viz tabulka č. 1. Poděbradka je tak fakticky zdrojem běţné kuchyňské soli (NaCl), obsahuje totiţ nejen ionty sodíku, ale i chloridu (Na+, Cl-). Příjem sodíku je přitom v ČR i v ostatních vyspělých zemích 2 – 3krát vyšší, neţ kolik ho náš organismus skutečně potřebuje. Následky zvýšeného příjmu sodíku se mohou projevovat ve formě hypertenze (zvýšený krevní tlak), nebo nadbytečného zadrţování vody v těle. Při redukci hmotnosti spojené s příjmem nadměrného mnoţství sodíku dochází k tomu, ţe sodík váţe aţ několik litrů „zbytečné vody“, coţ znamená nejen, ţe váha neklesá, ale můţe dokonce i stoupat, a s tím bývají spojené i otoky dolních končetin, příp. zhoršení stavu celulitidy.

Obsahsodíkuvjednotlivýchminerálkáchna českémtrhu(vmg/l) Magnesia 5,06 Dobrávoda 13,30 Ondrášovka 30,90 Mattoni 70,00 Korunní 103,00 Hanáckákyselka 220,00 Poděbradka 500,20 Tabulka č. 1: Přehled sodíku v minerálkách Zdroj8

Vhodným nápojem jsou i čisté, nepřislazené džusy, především takové, které jsou cenným zdrojem vitaminu C (př. pomerančový, multivitaminový, grapefruitový či z černého rybízu), 8

URL: < http://www.ondrasovka.cz/mineralka-a-sul > [cit. 2011-02-06]

16

jejichţ 200 ml postačí k pokrytí denní potřeby vitaminu C. U stoprocentního dţusu ale musíme hlídat energetický obsah, který bývá v rozpětí mezi 170 – 290 kJ/100 ml. Výhodou čistých nepřislazených dţusů je obsah i dalších vitaminů, např. karotenu, který se v těle mění na vitamin A. Na karoteny bohaté jsou multivitaminové dţusy a dţusy s příměsí mrkve. Multivitaminový dţus je zdrojem i nedostatkového vitaminu E (200 ml – 12 mg, coţ je celá denní doporučená dávka – DDD), dále B1 (200 ml – 1 mg, tj. 2/3 DDD) a kyseliny listové (200 ml – 200 μg, tj. celá DDD). Dţusy obsahují i určité mnoţství vápníku (ve 200 ml cca 40 mg), jsou zdrojem ţeleza, draslíku i hořčíku, bývají bohaté i na další látky s antioxidačním efektem (brání vzniku aterosklerózy a nádorových chorob). Na trhu dnes existují i zeleninové dţusy, také s vysokým obsahem vitaminů a prospěšných látek a navíc mívají významně niţší energetickou hodnotu ve srovnání s dţusy ovocnými. Ti, kteří si více pochutnají na sladkých vodách, mohou kupovat tzv. light nápoje, které občas nezaškodí. Jedná se o aspartamem slazené minerální vody, mezi kterými bychom si měli vybírat pouze takové, které nejsou přibarvované. Jinou kapitolou je light verze tradičních sladkých limonád, např. cola light. Ta obsahuje kromě barviv ještě navíc kyselinu fosforečnou, která při dlouhodobé konzumaci zhoršuje hospodaření organismu s vápníkem. Sladké limonády bychom měli z našeho jídelníčku vypustit zcela, do organismu nedodávají ţádné zdravotně příznivé látky, spíše naopak. Při vyšší konzumaci bývají příčinou nadváhy, diabetu, druhy s obsahem kyseliny fosforečné (tzv. kolového typu) zhoršují vyuţitelnost vápníku a tím zvyšují pravděpodobnost vzniku osteoporózy. Také konzervační látky a barviva obsaţená nejen v nápojích, ale i v potravinách, bychom měli přijímat ve velmi omezeném mnoţství. Tyto látky nemusí zpočátku způsobit ţádný problém, ale při dlouhodobé časté konzumaci představují velký nápor pro detoxikační mechanismy v lidském těle. Neměli bychom ale zapomenout také na nápoj mnohdy doporučovaný i lékaři. Ten zlatavý mok je pivo. Hlavními surovinami, z nichţ se pivo vyrábí9, jsou chmel, voda, slad a pivovarské kvasinky. Pitím piva dodáme tělu energii, náš organismus zásobí minerály – sodíkem, draslíkem, floridy, fosforem, hořčíkem, vápníkem a křemíkem. Obsahuje i mnoho vitaminů skupiny B a polyfenyly s antioxidačním účinkem. Pivo díky hořkým chmelovým látkám podporuje chuť k jídlu a také usnadňuje následné trávení. Působí močopudně při nemocech ledvin a močových cest, sniţuje vysoký krevní tlak a riziko srdečních příhod, prospívá krevnímu oběhu, napomáhá při pocitu plnosti ţaludku, podporuje sekreci ţluče a 9

URL: [cit. 2011-03-20]

17

také sniţuje stres. Pozitivní účinky se ale samozřejmě týkají jen střídmé konzumace piva. Při rozumné konzumaci piva se významně sniţuje hypertenze (vysoký krevní tlak), která souvisí s řadou jiných chorob, především srdečních. Dle výzkumů je mírné popíjení piva doporučováno i lidem s onemocněním cukrovkou, jelikoţ sniţuje riziko arteriosklerózy, jedné z největších hrozeb diabetiků. Pivo konzumované v rozumné míře údajně prospívá i mozku, zlepšuje kognitivní funkce a sniţuje riziko demence. Pivo brání úbytku kostní hmoty, naopak nadměrné poţívání piva zvyšuje riziko zlomenin. Při pití jednoho aţ dvou piv denně se zvyšuje šance na dlouhověkost, coţ je nejspíš zapříčiněno blahodárným účinkem piva na cévy a srdce. V pivu jsou látky, které zlepšují kvalitu vlasů, pokoţky a nehtů. Obsaţené antioxidanty zase zpomalují proces stárnutí. Proteiny, vitaminy, ionty a antioxidanty jsou koktejlem pro krásu, ale jak uţ to bývá, i pivo je nutné pít jen v rozumné míře – jinak se setkáme s opačným efektem. Nesmíme zapomínat na kalorickou hodnotu piva, a proto i zde platí, ţe v rámci dodrţování zdravé ţivotosprávy bychom ho měli konzumovat s mírou.

18

2. Stres a relaxace 2.1 Stres Jak jsme na tom se svou energií? Naše rána v nás vyvolávají pocit bojovníka, pro kterého je kaţdá překáţka výzvou? V tom případě jsme v eustresu, coţ je tzv. motivující, pozitivní stres, který nás dokáţe vybičovat ke skvělým výkonům. Náš organismus je celkově pozitivně naladěn a případná únava je pouze přirozenou reakcí na zátěţ. Optimální hladina stresu působí jako tvůrčí a motivační síla, vede lidi k dosahování neuvěřitelných výkonů. Eustres vyvolává humor a srdečný, nefalšovaný smích. V tomto směru učinil dodnes platné pozorování jiţ Galénos a formuloval jej do slavné věty: „Veselé ženy nikdy netrpí rakovinou prsu; rakovina prsu je melancholická diatéza“10. Uvědomuji si situace, kdy jsem měla v práci opravdový frmol, kdy bylo potřeba stihnout více akcí najednou. Jednalo se o nárazovou záleţitost zpravidla před koncem roku, kdy ve firmě finišujeme. Bývají to situace opravdu vypjaté, a rozhodně ne trvalé. Párkrát jsem za tu dobu pociťovala jemné mrazení v zádech a vnímala jsem, jak mě více úkolů naráz nabíjí energií, jak mě ta situace vzrušuje. Je pravda, ţe jsem byla ve stresu, bylo mi v něm ale příjemně. Situaci jsem vnímala jako obrovskou výzvu, ţe právě teď mám příleţitost ukázat své kvality, předvést, ţe vše zvládnu s přehledem. Jsem přesvědčená, ţe pokud jde o jednorázovou záleţitost, kdy se nahrne více důleţitých úkolů, zkušený manaţer ji zvládne. Situace se ale můţe rázem otočit, pokud se naléhavé úkoly a s tím spojené stresy kupí. Jedná-li se o neustálý boj, plnění úkolů doprovází strach z neúspěchu a termíny je manaţer tlačen do té míry, ţe má neklidný spánek a na den volna se neodváţí ani pomyslet. V takovém okamţiku jde jiţ o distres, který člověku opravdu škodí a můţe mu váţně narušit zdravotní stav. Pokud je postiţený ke svému stavu nevšímavý a namísto odpočinku si naordinuje energetický drink a případně ještě povzbuzující léky, můţe skončit s váţným onemocněním nejen psychickým, ale i zdravotním. Za těchto okolností pak není divu, ţe existují mladí manaţeři, kteří mají první infarkt jiţ v pětatřiceti letech.

10

VEČEŘOVÁ – PROCHÁZKOVÁ, A., HONZÁK, R. Interní medicína pro praxi: stres, eustres, distres. Mezioborové přehledy. 2008; 10

(4). s. 188 – 192.

19

2.2 Hranice moţností Na zaměstnance ale i na podnikatele je neustále vyvíjen tlak na vyšší výkon. Je nezbytné si proto umět nastavit hranice, za které jiţ nejsem ochotná zajít. Kdyţ se úkoly kupí, je potřeba si stanovit priority. Co mám udělat nejdříve a co chvíli počká? Zvolit mezi svým zdravím a vysílením často znamená nebát se ohradit, vybrat si dovolenou na zotavenou, uţívat si volné dny, nepřipustit aby nadřízený vyrušoval telefonáty ve dnech pracovního volna. Nastane-li situace, kdy člověka přestávají těšit činnosti, které dříve dělal rád, měl by si to uvědomit a zvolnit. Zprvu můţe pomoci odpočinek či změna postoje k práci. Především perfekcionisté by si měli navyknout nový přístup, ţe v nich vykonávaná práce nemusí pokaţdé vyvolávat nadšení, ţe dobrý výkon nemusí vţdy znamenat tvrdou práci. Podstatné je povšimnout si, ţe ztrácím náladu, chuť do ţivota i do práce. Pro management by varovným signálem měla být narůstající práce přesčas bez závaţného důvodu. Stresovou situaci můţe ale vyvolat i pocit nekončícího boje s kolegy, kdy donekonečna musím obhajovat své názory, postoje – takový pocit můţe mít ţena manaţerka v typicky muţském kolektivu. V těţkých situacích můţe pomoci profesionální kouč či psycholog, psychoterapeut. Důleţité je vyhledání odborné pomoci včas, jelikoţ následky dlouhodobě neřešeného problému se napravují velmi těţko a hlavně, náprava pak můţe trvat řadu měsíců i let. Vyhoření není zprvu rozeznatelné, člověk do něj propadá pomalu a můţe tak skončit v dlouhotrvající depresi. Dnes jiţ proto existují firmy, ve kterých se spolupracovníci hlídají navzájem, a které vycházejí vstříc poţadavkům na zkrácené pracovní úvazky či flexibilní pracovní dobou. Právě zkrácená nebo flexibilní pracovní doba můţe být velmi motivující pro ţeny manaţerky, které jsou tak schopny vhodně skloubit péči o rodinu a pracovní povinnosti. Další moţností, kterou vyuţívá řada mých kolegů, je práce z domova, např. určitý den v týdnu.

2.3 Odpočinek Lidé, kteří jsou o syndromu vyhoření informování, mají o něm povědomí, si s ním pak mohou poradit snáze, pokud se v takové situaci sami ocitnou. Znají-li rizika vyhoření, mohou být na tento stav lépe připraveni. Nejeden manaţer se inspiruje některou z mnoha meditačních technik, jinému pomáhá uklidňující poslech hudby. V práci je vhodné střídat rychlé tempo s pomalým, jelikoţ výkony některých manaţerů lze přirovnat k výkonu vrcholového sportovce. Shodně jako ve sportu je i v práci vhodné střídat fázi vysokého výkonu a následného odpočinku. Je důleţité posilovat vazby s kolegy, se kterými si rozumíme nejen 20

profesně, ale i lidsky. Buďme svým kolegům oporou a budeme-li sami cítit potřebu pomoci, nebojme se říci svým kolegům o podporu. Uvědomme si, ţe není ostudou říci ne, kdyţ cítím, ţe jsem kolegou či nadřízeným okrádána o svůj čas. Ţe překračují hranice, které jsem si stanovila a za které uţ odmítám zajít. Nejen prací ţiv je člověk, musí mu zbýt čas na obyčejné denní radosti, čas na blízké, koníčky, procházku, cvičení. A to je ta nejlepší prevence proti stresu. Pro stres bývá charakteristické nadšení pro důleţitý úkol, kdy pociťujeme přehnané emoce a pocit časového presu. Stres však vede k úzkostným poruchám a dá se zvládat díky značnému výdeji energie, poškozuje především fyzicky a za určitých podmínek můţe i zabíjet. Pro vyhoření je typická malá angaţovanost, především u činností, které postiţeného člověka dříve těšily. Jeho emoce bývají otupělé, cítí se neustále skleslý a s pocitem bezmoci. Vyhoření provází ztráta motivace, ideálů a naděje, vede k netečnosti a depresím, poškození je především emoční, postiţený má intenzivní pocit, ţe ţivot nemá cenu. Stres v nás způsobuje působení jednotlivých typů stresorů11 uvedených na obrázku č. 1. Jedná se o tyto obvyklé (nikoli však jediné) stresové faktory: Fyzické – postiţený vnímá příliš silné světlo nebo naopak šero, vysoká teplota (např. v místnosti) nebo naopak nepříjemný chlad, rušivý hluk či naopak hrobové mrazivé ticho, pocit hladu, ţízně či pocit přejedení, potřeba dojít si na WC v okamţiku, kdy v blízkosti ţádné není, atd. Psychické – pocit zodpovědnosti např. u nezaplacených sloţenek, při přípravě na vykonání zkoušky, v práci mi hoří termíny, patří sem ale i nesplněná očekávání či uvědomování si svého věku, atd. Sociální – konflikty v zaměstnání i mimo něj, zklamání z neúspěchu, týrání, nedostatečný spánek, nezdravý ţivotní styl - kouření, nadměrná konzumace alkoholických nápojů, nevhodné sloţení stravy, atd. Další v řadě je stresor traumatický, který zahrnuje podstatné ţivotní události, okamţiky, např. narození dítěte, důleţité setkání, sňatek, rozvod, váţné onemocnění, ztráta ţivotní role, stěhování. Druhým neuvedeným v přehledu níţe je dětský stresor, který, jak uţ název napovídá, se týká především záţitků v raném dětství. Ten můţe trvale poškodit odolnost vůči stresu. Sem patří přílišná náročnost kladená rodiči na dítě, alkoholismus rodičů, neúměrná školní zátěţ, ale i zneuţívání či týrání dětí. 11

STOCK, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. První vydání. Praha: 2010. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-3553-5.

Kapitola 1, s. 16 – 17.

21

Jaký vliv stresory na člověka v daném okamţiku mají, záleţí na několika okolnostech: na zhodnocení momentální situace, na schopnostech jedince danou situaci zvládnout a v neposlední řadě na času a míře tlaku působení stresových faktorů. Kaţdý z nás na jednotlivé podněty, resp. stresové faktory reaguje různě, kaţdý z nás je rozdílně odolný vůči takovému působení. Situace, kterou jeden člověk vyhodnotí jako zcela běţnou, bez nejmenšího zaváhání a náznaku stresu, můţe být pro druhého naprosto zásadní, můţe pocítit strach z ohroţení a v té chvíli se spouští stres. Záleţí proto na kaţdém jedinci a jeho odolnosti vůči nejen momentální situaci, ale i vůči stresu obecně.

lad ,h

dn

ětů

tre s př .h

y or

luk

,p

ře

es str

mí ra

po

és

ké

i ck

hic

Fy z

yc

na

Ps

teč sta do by ne do či ké ké krá t so vy e m íliš ěh př n b ě ň, íse zm á t ce o v ví as ení , .č př vytíž

or y

na né

Stres

Sociální stresory např. konflikty s kolegy v zaměstnání, ztráta blízké osoby

Obrázek č. 1 Stres způsobuje řada stresorů Zdroj: Christian Stock, Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout12

Pro dobré zvládání stresu je třeba snaţit se odstranit jeho příčinu, někdy pomohou i podpůrné prostředky jako jsou potravinové doplňky či léky, osvědčenou metodou bývají různá cvičení, relaxační techniky, meditace. Existují i strategie zvládání stresu, tzv. copingové strategie. O co jde? Coping je souhrn schopností, všech způsobů chování, které je jedinec schopen uplatnit při zvládání obtíţných ţivotních a mnohdy stresových situací. Slovník cizích slov definuje coping13 jako způsoby nebo strategie zvládání zátěţí či vyrovnávání se s nimi, obranné techniky a mechanismy, které jsou nejsnáze pozorovatelné. Do obrany proti stresovým vlivům nesporně patří téţ nevědomé obranné mechanismy, na které poukázal před 12

STOCK, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. První vydání. Praha: 2010. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-3553-5.

Kapitola 1, s. 16. 13

VEČEŘOVÁ – PROCHÁZKOVÁ, A., HONZÁK, R. Interní medicína pro praxi: stres, eustres, distres. Mezioborové přehledy. 2008; 10

(4). s. 188 – 192.

22

více, neţ stoletím Sigmund Freud. Kognitivně behaviorální přístup vychází z myšlenky, ţe „problém“ není něco samostatně existujícího, ţe podstatné je, jak se k problému jedinec postaví a zda se ve smyslu lidového rčení rozhodne, ţe „láhev uţ je napůl prázdná, nebo ještě z poloviny plná“. Podkladem mu byla celá řada animálních i humánních experimentů, které jednoznačně prokázaly, ţe organismus reaguje jiným způsobem, vnímá-li novou situaci jako ohroţení, nebo naopak jako výzvu. Takové rozhodnutí však můţe proběhnout i na nevědomé úrovni a také můţe modulovat následující průběh stresových reakcí. Strategie řešení stresu tak mají svou biologickou, fyziologickou, psychologickou a také naučenou komponentu, která můţe být stejně účelná jako neúčelná, neboť při nepřeberném mnoţství přístupů řeší někteří jedinci stresové situace stereotypním způsobem, bez ohledu na jeho eventuální vhodnost. Vědomé postupy se mohou zaměřit jak na samotný problém a jeho racionální a operativní řešení, tak na fyziologickou aţ patofyziologickou reakci organismu, v optimálním případě na obojí. Operativnímu řešení je příznivá situace s bohatou sítí mezilidských vztahů zajišťující sociální podporu, k řešení stavu organismu a jeho příznivějšímu nastavení existuje řada psychofyziologických metod, autogenním tréninkem počínaje a jógou konče. Na hranici obou metod je cesta pozitivního myšlení, která by neměla být povaţována za samospasitelnou, pro mnohé jedince však můţe být uţitečná. Existují tři typy copingové strategie dle orientace: Na problém – představme si otevřený rozhovor se svým kolegou, nadřízeným, či s někým blízkým, kdy na oblast, které se rozhovor týká, máme zcela opačný názor, pohled. Do diskuze jdu s tím, ţe budu hájit své přesvědčení, nebo ţe budu rozporovat názor svého partnera. Na emoce – zvolím si činnost, která mě těší, rozptýlí, např. se půjdu projít do lesa, zajdu si zaplavat, zaběhat, do kina, atd. Na neefektivní postupy – strategie vybočuje z roviny předchozích dvou uvedených, jelikoţ v tomto případě odchází člověk pouze jako dočasný vítěz. Zátěţové situaci se vyhýbá, je si ji vědom, ale potlačuje ji, nevnímá, nebo nechce poslouchat varovné signály svého těla, ţe mu jiţ dochází síly. Zabezpečí tím krátkodobé „vyřešení“ problému, skutečná jeho podstata ale vyřešena není, coţ z dlouhodobého hlediska můţe vyvolat řadu nových problémů, případně i řetězovou reakci. Strategie zvládání stresu, resp. obtíţných ţivotních situací se učíme po celý svůj ţivot, co zafunguje, to příště pouţijeme zase. Učíme se ale i od svého okolí, a to jak v pracovním prostředí, tak i mezi svými blízkými a přáteli. Dle dané situace a momentálního odhadu svých 23

šancí na úspěch pak volíme strategii emocionální, nebo přímé jednání čili problémovou orientaci. Ani jedna z obou uvedených strategií není vhodnější neţ druhá, podstatné je vyřešení vzniklého problému.

2.4 Workoholismus Existuje mnoho závislostí, avšak workoholismus je jednou z nejobtíţněji definovatelných14. Proč je tomu tak? Nejspíš proto, ţe dnešní doba si ţádá oddané pracovníky, pracovní píle je velmi ceněna, a tak mezi tvrdou prací a workoholismem je jen velmi tenká hranice. Závislost na práci je navíc sociálně akceptovaná, mnohdy i obdivovaná. Lidé, kteří jsou své práci naprosto oddáni, jsou chváleni, ovšem pokud je jejich postoj k práci daleko za hranicí standardu, dá se jiţ hovořit o závislosti. Závislost na práci má své specifické aspekty. Člověk v práci bývá často, někdy denně mnohem více, neţ obvyklých 8 hodin, nedokáţe se od ní odpoutat ani ve chvílích, kdy ji právě nevykonává a měl by si uţívat zaslouţeného odpočinku ve dnech volna. Můţe mít pocity úzkosti a depresivní symptomy, kdyţ není v práci nebo kdyţ musí plnit jiné role. Chceme-li zjistit, zda se workoholismus týká i nás, stačí si poloţit několik jednoduchých otázek: Udělal/-a bych téměř vše pro svou práci a to i za cenu ignorování jiných důleţitých aspektů svého ţivota? Jsem ochoten/-na kvůli práci zanedbat i své zdraví? Trpí mé rodinné a přátelské vztahy v důsledku mých pracovních návyků? Pracuji více a déle, neţ mí kolegové? Upozorňují mě mí blízcí, ţe pracuji příliš? Pociťoval/-a bych zklamání, či dokonce citovou újmu, pokud bych nemohl/-a pracovat způsobem, na jaký jsem zvyklý/-á? Závislost na práci se můţe projevovat u kaţdého jedince odlišným způsobem. Dle některých odborníků existují dva základní typy workoholiků: první, který chce mimořádným zaujetím prací upoutat pozornost, a druhý, který přemírou práce uniká svým vlastním problémům. U některých workoholiků můţe být hnacím motorem také strach z chudoby či velmi nákladný vlastní ţivotní styl, jiní bývají motivování obavou z neúspěšnosti nebo ze ztráty postavení ve společnosti. S workoholiky se můţeme setkat především mezi manaţery či podnikateli, kteří 14

URL: [cit. 2010-11-14]

24

po druhých poţadují stejné pracovní nasazení, jaké předvádí sami. Současně ovšem ostatním nedůvěřují, ţe práci vykonají stejně dobře, jako oni. Nedůvěra ve schopnosti ostatních vede často k tomu, ţe nadměrně kontrolují či zadaný úkol raději zpracují sami. Jejich silnou stránkou rozhodně není delegování, práci mnohdy dělají za ostatní, anebo přespříliš zkoumají pracovní výsledky ostatních, a tím jsou ještě více přetíţeni. Často nerozlišují důleţité od méně podstatného, přehnaně lpí na detailech. Manaţer workoholik stresuje podřízené svými maximalistickými poţadavky, direktivním, ale i hektickým stylem vedení. Co platí dnes, nemusí platit jiţ zítra, svá rozhodnutí mění za pochodu. Hromadící se povinnosti zvyšují tlak na jejich splnění, naproti tomu času pro splnění mnoţících se úkolů se nedostává. Přepracovanost generuje podráţděnost, labilitu a neurotické symptomy. Ze závislosti na práci se můţe časem stát velmi závaţný problém. S workoholismem můţe jít ruku v ruce i radikální zhoršení zdravotního stavu, jako je zvýšený stres a s ním spojené fyzické problémy, např. zaţívací potíţe, ţaludeční vředy, kardiovaskulární problémy, poruchy spánku. Workoholici často nemívají mnoho přátel, protoţe na ně jednoduše nemají čas. A bez přátel a blízkých se člověk můţe ocitnout v depresi. Zní to jako začarovaný kruh… Je nezbytné pečovat o své fyzické, emocionální a duševní zdraví, a pokud u sebe kdokoli objeví sklony k workoholismu, měl by okamţitě začít hledat jiné uspokojení svého ţivota, soustředit se na své koníčky a zájmy z mimopracovní oblasti.

2.5 Syndrom vyhoření - burnout Od workoholismu je k vyhoření uţ jen krůček. Cítíte se vyčerpaní15? To, co jste dříve dělali s nadšením, vás dnes netěší? Snad postačí vydatný spánek. Jsou-li podobné pocity kaţdodenní realitou, pak je třeba se mít na pozoru. Znát hranice, které leţí mezi obyčejnou únavou a syndromem vyhoření je velmi důleţité, neboť při jejich překročení se náprava škod především na psychice jedince můţe protáhnout nejen na měsíce, ale i na roky. Jsou známy případy, např. z managementu, kdy je manager své práci naprosto oddán, vykonává ji s nadšením a maximální obětavostí. Nevšímá si přibývající únavy a s tím spojené narůstající nechuti ke své práci. Ta časem můţe přerůst do nezvladatelných rozměrů a změnit se v přítěţ. Můţe u sebe pozorovat, ţe své kolegy jiţ nevídá tak rád, jako dříve, ţe ho jejich přítomnost můţe i svým způsobem obtěţovat. V té chvíli by člověk měl vyhledat odbornou pomoc, neţ nekompromisně nastoupí syndrom vyhoření. Nepřekonávat násilně svůj stav, nehrát si na hrdinu a především, nečekat, aţ se úplně zhroutí. 15

Hospodářské noviny: podniky a trhy. Č. 221 (prosinec 2010). Praha: Economia, 2010. Četnost vydání: pondělí aţ pátek. ISSN 0862-9587.

25

Syndrom vyhoření mohl být v minulosti spojován především s idealisty, kteří se angaţovali při práci s lidmi. Současné výzkumy ale naznačují, ţe jím můţe být postiţen kaţdý, kdo je pod velkým tlakem na výkon a bezchybné zpracování. Jednou z hlavních ohroţených skupin bývají manaţeři a podnikatelé. Pokud nadměrně vytíţený člověk bude přehlíţet varovné signály svého organismu, můţe se dostat do situace, kdy mu můţe pomoci uţ jen hospitalizace. Proces syndromu vyhoření můţeme připodobnit k ohni16 (moţná odtud se vzalo „vyhoření“), který ve své největší síle ukazuje na odiv obrovské plameny a vydává silný ţár. Přikládáme-li do ohně další a další polínka, oheň stále sílí, dřevo příjemně praská a nikoho ani nenapadne, ţe právě v této chvíli by mohl oheň vyhasnout. A taky ţe ne. Pokud jej budeme přiţivovat, bude ukazovat svou sílu, bude schopen se rozrůstat. Přestaneme-li přikládat, oheň začne vyhasínat, plameny uţ nebudou zdaleka tak silné, postupně budou slábnout, aţ na ohništi zbudou jen doutnající uhlíky, které nevydávají ţádné teplo, neukazují ţádnou sílu. Nakonec i ty pohasnou… Syndrom vyhoření mnohdy postihuje manaţery, často ty dobré. Právě manaţer je ve své největší síle jako oheň, je-li dobře ţivený, resp. dostává-li další podněty ke své práci, je-li dostatečně motivován, pak se můţe rozrůstat. Pokud ale jde do práce s plným nasazením a není dostatečně oceněn, a nemusí se vţdy jednat pouze o finanční ohodnocení, pochvala či uznání před ostatními má mnohdy větší sílu, neţ tichá finanční odměna, nebo je dokonce demotivován, pak můţe přijít stagnace, pocit frustrace a apatie k pracovnímu dění okolo něj.

2.6 Stres, nebo uţ syndrom vyhoření? Stres se projevuje především nervovým vypětím, podráţděností, někdy bolestí hlavy, stresovaný člověk je unavený, ale současně trpí poruchami spánku. Syndrom vyhoření má některé příznaky shodné, odlišuje se v příčinách a v celkovém průběhu, dochází k němu v důsledku chronického stresu. Jak jsem jiţ uvedla výše, postihuje především dobré manaţery, ale nejen ty, postihuje dobré pracovníky obecně. Takový zaměstnanec (ale i podnikatel), který bere vše s nadhledem, o práci zbytečně moc nepřemýšlí, co mu nadřízený, resp. zákazník zadá, to udělá, nevkládá do své práce zbytečně mnoho ze sebe samého, je obvykle před syndromem vyhoření uchráněn. Naopak pečlivý zaměstnanec, manaţer, podnikatel, který má svou práci opravdu rád, těší ho, se snaţí vţdy udělat více, neţ je po něm poţadováno. Svou práci vykonává především pro samotné výsledky, jedná se o nadšence 16

FISCHEROVÁ-KATZEROVÁ, Vlaďka – ČEŠKOVÁ-LUKÁŠOVÁ, Dana. Grafologie pro personalisty a manažery. Vydání první.

Praha: 2007. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-1552-0. Kapitola Stabilita, labilita a stres v písmu, s. 109.

26

zapáleného pro věc, baví ho přidávat k výkonu svou invenci. A právě tento zaměstnanec bývá ohroţen syndromem vyhoření. Zprvu idealistické nadšení můţe pohasnout, pokud se ukáţe, ţe zapálení pro věc nepřineslo své výsledky, ţe je či byl od své práce zrazován, ţe není svým pracovním okolím ve svém snaţení podporován. Postupně mu dochází, ţe i přes své snaţení a zapálení pro věc nic nezmění, jeho práce není dostatečně ohodnocena – nedojde uznání. Takový zaměstnanec je stavem věci rozčarován, cítí se bezmocný, snaţení nebylo naplněno. Postupně ztrácí zájem o dění kolem sebe, přichází zklamání a apatie, ruku v ruce nastupuje i emoční vyčerpání, tedy není schopen se radovat, nadchnout. Takovému člověku mnohdy bývá nepříjemný kontakt s lidmi, a to nejen na pracovišti, jelikoţ ho vysiluje a vlastně i obtěţuje. Vyhoření je způsobeno ztrátou motivace po mnohdy mnohaletém vysokém pracovním nasazení. Tělo, ale i psychika postiţeného se začne po dlouhodobém pracovním přetíţení bránit, zprvu vysílá mírné signály ve formě únavy, bolestí hlavy, poruch spánku. V počátku nadcházejícího syndromu vyhoření má člověk tendenci se bránit, neposlouchat své tělo a psychiku a varovné signály přemoci. V tom okamţiku přichází vyšší intenzita varování těla a duše v podobě migrén, problémů s trávicím ústrojím, ţlučníkové záchvaty, zvýšení krevního tlaku. Adept syndromu vyhoření prochází, jak je na obrázku č. 2 znázorněno, několika stádii: Idealistické nadšení – pracovník je plný touţebných očekávání a pro svou věc naprosto nadšen, těší se, aţ uplatní své dobré nápady, práce ho plně uspokojuje a stává se nejdůleţitější částí jeho ţivota. Rodinu a přátele odsouvá na druhou kolej, v práci tráví naprostou většinu svého času, na přesčasy a únavu nehledí. Své vysoké pracovní nasazení chápe jako samozřejmou součást pracovního výkonu. Stagnace – v práci je pracovník jiţ dobře orientován, nastupuje realističtější pohled na věc. Uvědomuje si, ţe by měl (a chtěl) trávit více času se svými blízkými, přáteli, ţe zanedbává své koníčky a záliby. Jelikoţ ale v předchozí fázi idealistického nadšení nasadil vysoké pracovní tempo, není současně schopen zvládat i své mimopracovní aktivity. Frustrace – zde jiţ pracovník rozmýšlí nad významem a váhou své práce, uvaţuje o smyslu vydané energie a úsilí do činnosti, která mu nepřináší takové uspokojení, o jakém snil. Jeho práce nedosahuje takových výsledků, jaké si v počátcích představoval, jeho nadšení opadá. V této chvíli dochází k frustraci, kdy si člověk uvědomuje, ţe jeho snaţení nedojde naplnění, a tedy nemá smysl. Postiţený se cítí bezmocný a naplňuje ho pocit selhání. Do toho vstupují problémy na pracovišti, jak s kolegy, tak i s nadřízenými. Špatně snáší i mírnou kritiku, na kterou reaguje 27

nepřiměřeně. Má pocit, ţe mu ostatní nerozumí. V této fázi se jiţ mohou projevit i fyzické potíţe zdravotního rázu. Apatie – poslední stadium syndromu vyhoření, kdy počáteční nadšení pro práci samou je jiţ dávno vyhaslé. Takový člověk v práci vykonává jen to, co je potřeba bez jakéhokoli zapojení a zapálení pro věc. Jeho stav je viditelný pro ostatní kolegy na pracovišti, pracovník sám vnitřně rezignoval na pracovní dění kolem. Úmyslně se vyhýbá náročným úkolům, kontaktům s kolegy i s případnými klienty, svou práci vnímá jen jako nutné zlo, které musí přestát z existenčních důvodů. Práce jako taková pro něj ale ztratila smysl. Svoji roli zde můţe sehrát i pocit zoufalství z nedostatku jiného vhodného uplatnění.

Idealistické nadšení

Stagnace

Frustrace

Apatie

Obrázek č. 2 Průběh syndromu vyhoření Zdroj: Christian Stock, Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout17

Pro okolní svět, v práci i v soukromí, mnohdy nebývá pomalé vyhasínání blízkého nápadné. Přesto se dají určité symptomy vyhoření vypozorovat. Pokud byl člověk zprvu plný ideálů, k práci byl motivován a najednou se stává mrzutějším, vyhýbá se jakékoli komunikaci a z dřívějšího „vlka“ vyhledávajícího příleţitosti se stává „poddajným beránkem“, je třeba podat pomocnou ruku. Lidé se syndromem vyhoření bez cizí pomoci málokdy změní dosavadní způsob ţivota bez vnějšího zásahu. Je naprostou výjimkou, ţe takový člověk udělá změnu ještě v době, kdy můţe čerpat ze svých rezerv, kdy ještě má kde brát sílu k obratu správným směrem. Takovým lidem velmi často chybí motivace ke změně. Ke změně mnohdy dojde aţ po závaţné události, kterou můţe být rozpad vztahu či nemoc.

2.7 Práce a soukromý ţivot Je pro firmu těţké vytvářet celkovou pohodu zaměstnanců, která má pozitivní vliv i na jejich výkonnost18?

17

STOCK, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. První vydání. Praha: 2010. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-3553-5. Kapitola 1, s. 23. 18 URL: [cit. 2010-11-14]

28

Při dotazování zaměstnanců bank na různých, nejen manaţerských pozicích obvykle vyplyne, ţe je pro ně při výběru zaměstnavatele velmi důleţitým faktorem moţnost efektivně skloubit pracovní povinnosti a soukromý ţivot. Tento trend byl zaznamenán nejen v období před hospodářskou krizí, ale i v době krize a ani ekonomické problémy firem a s tím zvýšená obava zaměstnanců o ztrátu zaměstnání tento trend neodsunuly do pozadí. Nastavení rovnováhy mezi osobním a pracovním ţivotem poţadují jak zaměstnanci s rodičovskými povinnostmi, tak i zaměstnanci bezdětní, obvykle vysokoškolsky vzdělaní. Z různých průzkumů obvykle vyplývá, ţe především mladší uchazeči o zaměstnání chtějí zastávat manaţerské pracovní pozice a jsou tedy připraveni vykonávat i zodpovědnější úkoly, zároveň ale poţadují zachování svého osobního ţivota bez pronikání pracovních povinností do jejich dní volna. Je zřejmé, ţe opravdu vysoký pracovní výkon můţe podávat pouze odpočatý a psychicky vyrovnaný zaměstnanec. Pro skloubení soukromého ţivota a pracovních povinností je třeba vstřícný a nekonvenční přístup ze strany zaměstnance, ale i zaměstnavatele. V případě kvalitních zaměstnanců, kteří zastávají ve firmě významné pozice, je příhodné, ţe firma pro tyto posty zajistí výjimky např. v oblasti pracovní doby. Ne neobvyklé jsou i různé nadstandardní bonusy. Mezi českými firmami či firmami se zahraniční spoluúčastí je vcelku běţná pruţná pracovní doba, kdy je její počátek stanoven v nějakém rozpětí – např. mezi 6. aţ 9. hodinou ranní a ukončení práce je také v rozpětí např. mezi 14. a 19. hodinou odpolední, přičemţ je stanovená povinná pracovní doba, v průběhu které musí být všichni zaměstnanci na pracovišti. Pro mnohé mohou být zajímavá pracovní místa, kdy se o jednu pracovní pozici dělí např. dva zaměstnanci, přičemţ rozsah jejich pracovních povinností je smluvně upraven a zároveň je v předstihu ujednáno, které dny v jakém čase bude ten který pracovník na pracovišti. To je velice zajímavá forma pracovního poměru, která většinou přináší firmám vysoký efekt, mnohdy podstatně vyšší, neţ kdyby na zmiňované pozici pracoval pouze jeden pracovník na plný úvazek. Jiná forma úpravy pracovní doby můţe být práce z domova – pouze v některých dnech v týdnu, v některých dnech měsíce, či jako druh pracovního úvazku celoplošně. Jakýkoli způsob práce z domova přináší úspory reţijních nákladů jak zaměstnanci, tak i zaměstnavateli. Kaţdopádně i při práci z domova by měla být zachována určitá forma kontaktu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Dalším z řady tzv. nadstandardních bonusů můţe být vybrání si náhradního volna za přesčasovou práci. Nemám ale na mysli standardní přesčasovou práci, ale např. napracování si 29

jednoho dne v běţném měsíci v rámci pruţné pracovní doby, který je pak čerpán v následujícím měsíci. Taková forma hospodaření s pracovní dobou obvykle bývá zaměstnanci pozitivně přijímána. V dnešní době je velmi časté i zřízení předškolního zařízení přímo ve firmě. Rodičům tak odpadá starost s hledáním školky poblíţ domova či práce. Některé firmy zřizují ve svých prostorách dokonce čistírny, bezplatné poskytnutí právní pomoci, sluţby psychologů.

2.8 Relax – nabití novou energií Pohyb19 je důleţitou součástí našeho ţivota, zajišťuje funkčnost všech orgánů, vyrovnává energie a v neposlední řadě je strůjcem dobré nálady. V rámci pohybu náš organismus vylučuje endorfiny20 a serotoniny21, kterým se říká hormony štěstí či radosti. Při ohlédnutí do daleké i nedávné minulosti si tamní obyvatelé zajišťovali dostatek pohybu svým způsobem ţivota – muţi obstarávali potravu a fyzicky pracovali, aby uţivili svou rodinu, ţeny, byť byly v domácnosti, staraly se o teplo domova, aby bylo co na plotně, uklizeno, vypráno a to bez dnešních elektrických pomocníků v domácnosti znamenalo především fyzickou zátěţ. Tehdy proto nebylo třeba (a ani nebyl čas) přemýšlet o dalších pohybových aktivitách, zajištění domácnosti a rodiny znamenalo více neţ uspokojivý objem pohybu. Naproti tomu dnešní způsob ţivota po pohybu ve svém volném čase doslova volá. Díky technickým vymoţenostem neznamená úklid domácnosti a její údrţba velkou fyzickou zátěţ – prádlo pere pračka, nádobí umyje myčka, vysavače samy vysávají bez obsluhy. Zatouţíme – li po pěkném filmu, nemusíme vytáhnout ani paty z domu, stačí naladit jeden z mnoha televizních kanálů, nebo najít film na internetu. A to nemluvím o sedavém zaměstnání, ve kterém převáţně pracuje pouze mozek – především u manaţerů na všech úrovních – ostatní části těla jsou v průběhu dne nevyuţité. Právě díky takovému způsobu ţivota mnoho z nás vyhledává aktivity, u kterých si odpočine od běţných starostí, vyčistí si hlavu a předně se pořádně protáhne. Jaký sport, jaká pohybová aktivita jsou těmi nejvhodnějšími? Z úst lékařů, odborníků na pohyb, ale i cvičících laiků můţeme slyšet jednohlasně: „Jakýkoli sport, jakýkoli pohyb je stokrát vhodnější, než žádný.“. 19

CATHALA, Hana. Wellness: od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu. Vydání první. Praha: 2007. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247.

2323-5 Kapitola 2, s. 37. 20

Endorfin vzniká štěpením prekursorové bílkoviny v mozku, pankreatu, placentě a v dalších tkáních. Dokáţe tlumit bolest, ovlivňovat výdej některých hormonů, vyplavuje se při stresu a svalové zátěţi. 21

Serotonin umoţňuje komunikaci mezi jednotlivými synapsemi v mozku, ovlivňuje emoce, paměť, spánek, bolest, apetit a přispívá k celkovému pocitu pohody. Jeho nedostatek se projevuje poruchami spánku, depresemi, nervozitou, agresivitou.

30

2.8.1 Co třeba fitness jóga? První písemné záznamy o józe jsou staré více jak 4 000 let22, ve svém původním významu jóga znamená pevné spojení, sepjetí. Učení a cvičení jógy vychází ze staroindické tradice, vede osobnost k harmonii v tělesné sféře. V tělesné poloze i pohybu nachází vyjádření duševních pochodů. Tohoto poznatku se vyuţívá při aplikaci tělesných pozic ke zpětnému ovlivňování vědomí a psychiky, dochází také k cílenému působení na vegetativní funkce člověka. Stejně fyziologicky působí i cvičení dechu a ovládání smyslů. Hlavní rozdíl mezi jógou a ostatními sporty je, ţe v józe není pohyb cílem, ale prostředkem k získání zdraví, při jejím cvičení jsou důleţité vnitřní pocity, subjektivní proţívání a vnímání těla. Důleţitou roli zde hraje relaxace, která vede k naprostému tělesnému i psychickému uvolnění. Fitness jóga je pomalejší cvičení, pro fyzickou a psychickou kondici, které čerpá prvky z hathajógy23. Není silově a fyzicky náročná, je více spojena s jógovým cvičením a klade důraz na dech a vnitřní koncentraci. Jde především o uvolnění páteře ve všech směrech, hlavně v šíjové oblasti, kde se nejvíce ukládá psychický stres a také o uvolnění důleţitých kloubů v těle. Po cvičení jógy vţdy následuje relaxace k úplnému uvolnění těla a mysli.

2.8.2 Plavání Plavání je krásný sport a dá se provozovat v průběhu celého roku. Kondiční plavání je mezi lidmi, alespoň mezi těmi, které občas po šesté hodině ranní potkávám v podolském bazénu, poměrně rozšířené. Pravidelně na svoji půlhodinku do bazénu přichází starší dáma, odhadem se blíţí osmdesátce, a poznávám i další ţeny, které sem často dochází. Muţi si po ráno před prací, stejně jako někdy já, chodí také zaplavat, jen je zřejmě neláká tak časná hodina, obvykle přicházejí ve větším počtu aţ před sedmou. Jiţ ve starověkých kulturách bylo důleţité umět číst a plavat, první historické záznamy o plavání pocházejí ze starověkého Egypta24. Plavání jako takové dosáhlo vrcholu ve starověkém Řecku a Římě, kde bylo součástí vzdělání. Po nástupu křesťanství bylo plavání potlačováno, na oblibě získalo aţ s nástupem humanistů studujících antická díla, z nichţ se dozvěděli o různých způsobech plavání. V roce 1538 vznikla první učebnice plavání, autorem byl švýcarský profesor Wynmann. 22

BUZKOVÁ, Klára. Fitness jóga: harmonické cvičení těla i duše. Vydání první. Praha: 2006. Grada Publishing. ISBN: 80-247-1525-2. Kapitola 1-2, s. 7–13. 23

Součást rádţajógy (= královské jógy), vztahuje se k fyzickému tělu. Jóga bývá znázorňována jako velký strom, hathajóga je jednou z jeho malých větví, harmonizuje energetický a ovlivňuje vegetativní systém. Cvičení slouţí ke zvýšení odolnosti a stability lidského organismu. 24

URL: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Plav%C3%A1n%C3%AD > [cit. 2011-02-15]

31

Plavání jako relaxace a pohyb je určeno i pro ty nejmenší, pro miminka, která se ještě neumí ani posadit, natoţ chodit, a přesto se se svými rodiči pravidelně zúčastňují hodin plavání. Je určeno pro všechny od raného mládí aţ do pozdního stáří. Plavání představuje přirozený pohyb, je příjemný a pro mě osobně bývá vţdy velmi přínosný. Ve vodě si dokonale vyčistím hlavu, před prací se protáhnu a mnohdy i vyřeším nějaký problém. Ve vodě se nemusí jednat vţdy jen o plavání. Jiţ řadu let existují i jiné aktivity spojené s pobytem ve vodě, např. aqua – fitness, aqua – aerobic, aj., coţ je obdoba aerobních a jiných cvičení s podporou vody, která skvěle nadnáší a zajišťuje tak šetrné zacházení s klouby.

2.8.3 Jogging Pro člověka je nejpřirozenějším pohybem chůze a běh25. V dnešní přetechnizované době však tato teze přestává platit. Pohybujeme se prostřednictvím dopravních prostředků, v lepším případě hromadných, městských a meziměstských, v tom horším autem od domu k domu. Namísto popracovní procházky strávíme většinu času sledování televize, či hraním her na počítači. Takový ţivotní styl má za následek ochabování svalů, srdce a cévy jiţ nejsou tak výkonné, řídnou nám kosti dříve, neţ bychom čekali. Hrozí nám srdeční choroby a nemoci krevního oběhu, mnohdy umocněné nadváhou. Nejen vědecké výzkumy poukazují na to, ţe běh je skvělou formou prevence, ale i lékem. U sportujících a především běhajících lidí je výskyt civilizačních chorob výrazně niţší, navíc běh působí blahodárně i na psychiku člověka. Běh odbourává stres, uvolňuje napětí, optimalizuje nespavost a zaţívací potíţe. Člověk při něm z těla vylučuje formou potu jedovaté odpadní látky (např. olovo uvolněné z výfukových plynů). Čím nás běh obohatí? Budeme mít výkonnější srdce, pruţnější a více funkční cévy, zvýší se nám kapacita plic, zlepší se látková výměna, zvýší se spotřeba a vyuţití energie a s tím souvisí i redukce váhy. Co ještě získáme díky běhu? Silnější a výkonnější svalstvo, zlepšení pohybové koordinace, zlepšení vegetativního nervového systému. Nemáte chuť se proběhnout?

2.8.4 Nordic walking Jak jsem jiţ uvedla, člověk byl zrozen také k chůzi a severská chůze26 (jak se nordic walking nazývá) se řadí mezi vytrvalostní aktivity, které lze vykonávat prakticky po celý ţivot, je 25

TVRZNÍK, Aleš – SOUMAR, Libor. Jogging: běhání pro zdraví, kondici i redukci váhy. Vydání první. Praha: 2004. Grada Publishing. ISBN: 80-247-0714-4. Kapitola 1, s. 9 – 10. 26

ŠKOPEK, Martin. Nordic walking. Vydání první. Praha: 2010. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-3242-8. Kapitola 1, s. 9-15.

32

dokonce doporučována jako jedna z vhodných typů pohybové aktivity pro starší generaci. Lékaři ji doporučují jako určitou formu rehabilitace po úrazech či při redukci hmotnosti. Tento typ pohybu lze provozovat prakticky kdykoli, kdekoli, organizovaně, skupinově či individuálně. Jedná se o poměrně novou sportovní disciplínu, je to vlastně chůze se zapojením holí. Vědecké studie prokazují, ţe díky správnému pouţívání holí dochází ke spotřebě energie o 46 % více, neţ při shodné chůzi bez holí. Severská chůze zajistí zapojení aţ 90 % svalů, zlepšuje krevní oběh a zvyšuje tepové frekvence o 5 – 17 tepů/min., čímţ dochází k intenzivnějšímu spalování kalorií a odbourávání neţádoucích tuků v těle. Současně se díky holím sniţuje neţádoucí zátěţ kloubů dolních končetin. Nordic walking má vliv i na duševní a sociální pohodu, cítíme se uvolněně a čerpáme síly proti kaţdodennímu stresu. Navíc při skupinové chůzi navazujeme sociální kontakty, jsme výkonnější a také v pohodě.

2.8.5 Relaxace a regenerace Kdo z nás občas nezatouţí po tom být opečováván27? A zvláště poté, kdy jiţ okusil prostory SPA28 v lázeňských či hotelových komplexech, ale i ve wellness centrech a salonech, které jsou dnes jiţ téměř v kaţdém menším městě. Návštěvníci sem přicházejí relaxovat, prohřát své tělo, vyčistit si mysl i pokoţku. Někdo má k absolvování procedury důvody ryze zdravotní, jiný sem přichází za udrţením dobré fyzické i psychické kondice. V lázních je SPA procedura obvykle umístěna jako první v rámci lázeňského balíčku a má za cíl uvolnit a prohřát organismus, vyčistit póry pokoţky a připravit i oběhový systém na další, regenerační procedury. V rámci SPA můţeme objevovat a vyuţívat procedury, jako termoterapii, nebo také terapii teplem. Ta uvolňuje svalová napětí, napomáhá při léčení nemocí pohybového ústrojí, podporuje pročištění pokoţky a zbavování se toxinů otevřenými póry. Ideální pro termoterapii je vyuţití sauny, která bývá v severských zemích součástí téměř kaţdého rodinného obydlí. Díky vysokým teplotám cca 80 – 100 ºC a vlhkosti 10 – 15 % dochází ke zrychlení látkové výměny. Kombinaci aroma a termální terapie představují aromasauny, kde příjemné esence vstřikované na lávové kameny na topidle provoní saunu a umocní psychické uvolnění. Jako kompromis pro lidi, kteří z různých, především zdravotních důvodů nemohou navštívit klasickou saunu, dnes existují alternativní náhrady. Jedná se o infrasaunu, která je zaloţena na 27

CATHALA, Hana. Wellness: od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu. Vydání první. Praha: 2007. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247.

2323-5 Kapitola 2, s. 50 – 53. 28

SPA (z lat. Sanitas pro Aqua) se dá vysvětlit jako zdraví prostřednictvím vody. Podstata spočívá v harmonii těla a ducha, vychází ze základů asijského učení o zdraví a starodávné antické koupelové léčbě; současně vyuţívá poznatků z termoterapie, hydroterapie, balneoterapie a tradiční medicíny. Nemusí se ale vţdy nutně jednat pouze o relaxaci prostřednictvím vody.

33

principu prohřívání těla na bázi přenosu tepelné energie infrazářením na rozdíl od prohřívání prostoru horkým vzduchem v klasické sauně. Infračervené záření v neviditelné části spektra zajistí teploty cca 50 – 55 ºC, cílem bývá předehřátí organismu směřující k uvolnění svalů, šlach, kloubů a příprava na následující proceduru. Její účinky zlepšují metabolismus, sniţují bolesti kloubů a posilují imunitní systém. S pobytem v infrasauně mám svou zkušenost, vyzkoušela jsem ji docela nedávno, v rámci balíčku spolu s čokoládovou masáţí. Jak jsem jiţ uvedla, infrasauna je určitou náhraţkou klasické sauny. Je to vlastně lehátko, na které se přiklápí obrovské víko, jenţ pokryje celé tělo vyjma hlavy, ta není zahřívána a je mimo infrazáření. Do zařízení se obvykle chodí bez oblečení, pouze s osuškou či prostěradlem pod sebou. Její účinky jsem vyuţila v délce 30 min., pak následovala zmíněná čokoládová masáţ. Po celé proceduře jsem se cítila jako znovuzrozená. Na podobném principu funguje další zdařilá náhraţka sauny, navíc s prvky fitness – vibrosauna, kterou jsem také jiţ vyzkoušela. I zde je lehátko pokryté odklápěcím velkým poklopem. Ve vibrosauně se vytváří teplo podobné saunovému efektu, navíc lůţko vibruje a k tomu hraje z reproduktorů umístěných na víku příjemná relaxační hudba. Hlava, která je mimo poklop, je ještě ochlazována příjemným vlahým vzduchem, jenţ proudí dvěma ventilátory umístěnými za hlavou a okolo ní. To především proto, ţe vibrosauna dokáţe vyprodukovat teplotu aţ 80 ºC. Velmi příjemným komfortem je, ţe intenzitu vibrace lůţka (i celkové vypnutí vibrace), tak i stupeň tepla uvnitř vibrosauny, ale i chlazení a hlasitost hudby si můţe volit přímo uţivatel zevnitř poklopu. Balneoterapie je další z řady příjemných péčí o tělo spojených s relaxací, při které se vyuţívají přírodní produkty, jako rašelina, bahno či sůl z mrtvého moře. Balneoterapii tvoří nejen koupele, ale i zábaly, pleťové či tělové masky. Neméně známá je aromaterapie, která vyuţívá především jemné vonné oleje jako základ příjemných masáţí, koupelí, nebo jen jako aromatickou kulisu při různých zábalech či tradičních masáţích a koupelích. Mám zkušenost s aroma masáţí, kterou jsem absolvovala v uplynulém roce v praţském thajském masáţním salonu29, kde masérkami jsou pouze Thajky. V místnosti hrála příjemně nevtíravá tichá hudba, prostor byl provoněn masáţním olejem, jehoţ vůni jsem si u vchodu sama vybrala a kterým jsem byla masírovaná. Byl to úţasný záţitek.

29

SABAI ve Slovanském domě; další salon toho jména je i nedaleko odtud v Černé růţi, kde jsou shodné procedury o poznání lacinější.

34

V tradičních léčebných systémech30 (tibetské, ajurvédské, čínské, aj.) existují také komplexní kůry, soubory pravidel, doporučení a praktik, uznávaných jako holistické, neboť se obrací k člověku v jeho kompletním pojetí vč. duchovního a filozofického aspektu. Léčebnými prostředky jsou přírodní elementy. V českém léčitelství jsou nejznámější jména Vincenc Priessnitz a Sebastian Kneipp, jehoţ kůra se uţívá především v lázeňství. V Lázních Jáchymov je tzv. Kneippův chodník, coţ jsou dvě souběţná cca 10 m dlouhá a cca 0,5 m široká (a 0,3 m hluboká) vodní koryta na dně pokrytá různě velkými oblázky, přičemţ v jedné z nádrţí je voda chladná přibliţně 12 ºC a ve druhé teplá cca 40 ºC a smyslem je procházet se jednou a pak hned druhou nádrţí několikrát za sebou. Chůze po nerovném povrchu masíruje chodidla a střídání chladné a teplé vody zlepšuje prokrvení ve všech oblastech těla. Dalším prospěšným typem terapie je kryoterapie. Mediem, prostřednictvím kterého vzniká chlad, je stlačený vzduch obohacený o 21 % kyslíku. Celková kryoterapie zahrnuje dvě základní fáze. První je pobyt v komoře s optimální léčebně - rehabilitační teplotou v rozmezí od -120 °C do - 130 °C v průběhu dvou aţ tří minut. Stres v podobě krátkého, ale intenzivního vlivu velmi nízkých teplot uvádí do pohybu hormonální reakci a do těla se vylučují látky, které mají za úlohu zachovat lidský organizmus nepoškozený. V krevním séru se tak zvyšuje hladina endorfinů vyznačujících se protibolestivým účinkem, ale taky kortikoidů a testosteronů. Prostřednictvím chladu dochází ke sníţení vodivosti nervů i k svalovému uvolnění, cévy se stahují. Krev z kapilár, které jsou v kontaktu s nízkou teplotou, je redistribuována do vnitřního oběhu, kde proudí a filtruje se pod vyšším tlakem, coţ podporuje eliminaci toxických sloţek. Podstata druhé, přibliţně patnáctiminutové etapy spočívá ve fyzické zátěţi a cvičeních na stacionárním kole, běţícím páse, orbitreku, trenaţéru, aj. V její čtvrté či páté minutě nastává významné prokrvení periferních částí, v následné látkové výměně se vylučují jedy, kyselina mléčná a volné radikály způsobující poškození a stárnutí buněk. V optimálním případě by měla kúra zahrnovat deset vstupů, pozitivní účinky se dostavují po čtvrtém aţ pátém pobytu v kryokomoře.

30

CATHALA, Hana. Wellness: od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu. Vydání první. Praha: 2007. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247.

2323-5 Kapitola 3, s. 106 – 120.

35

3. Time-management 3.1 Sebekázeň - podmínka úspěšnosti Ke klíčovým charakteristikám úspěšného vedoucího pracovníka současnosti patří nejen pečlivost, píle, disciplinovanost, ale také sebekázeň31. Kaţdý manaţer se pozná podle svého time-managementu. Je-li schopen dodrţovat svůj denní časový plán a řídit především sám sebe dle předem stanovených priorit, tedy, je-li ukázněný. Ukázněnost zřejmě velmi úzce souvisí se soustředěností. V dostupné odborné literatuře můţeme nalézt zmínky o úspěšných manaţerech a podnikatelích, kteří bývají lidmi vysoce soustředěnými. Potřebuji-li se na cokoliv soustředit, musím být schopná říkat „ne“ na vše ostatní a k tomu je zapotřebí velká dávka ukázněnosti. Další, často zdůrazňovanou manaţerskou vlastností bývá integrita, čili soulad myšlenek, pocitů, slov a konání neboli vnitřní harmonie. Ta je důleţitá v případě důvěryhodnosti. Kaţdý manaţer musí neustále dbát na sebekontrolu, důsledně plnit své sliby. Ukázněnost je zakotvena v charakteru člověka, ukázněný, charakterní manaţer se řídí podle etických hodnot a se samozřejmostí respektuje základní principy, jako je čestnost, pravdomluvnost, férové jednání. A pak je tu sebekázeň - účinný nástroj a příleţitost, jak můţe špičkový manaţer plně rozvinout a uplatnit svůj potenciál. Dobře proto udělá ten, kdo uvědomělou sebekázeň začne povaţovat za pevnou součást svého sebezdokonalování a osobního růstu.

3.2 Kronos nebo Kairos? Titáni Gaia a Uranos zplodili tucet dětí, posledním, nejmladším potomkem byl Kronos32. Ten bývá znázorňován jako symbol minulosti, tedy jako smrtka s kosou. Je to bůh měřitelného, leč pomíjivého a převáţně vnějšího, povrchově plynoucího času. Kairos je vnukem Krona a současně Diův syn. Zastupuje určitý přístup k času, vnitřní čas, který je chápán jako cit pro čas, jeho průvodním jevem je dobré načasování. V umění rozpoznat příleţitost a pevně ji uchopit.

31

32

URL: [cit. 2010-11-21] UHLIG, Beatris. Time management: staňte se pánem svého času. Vydání první. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-2661-

8. Kapitola 1, s. 14 – 20.

36

Jiţ staří Řekové rozeznávali dva druhy času, vyuţívali k tomu bohy Krona a Kaira. Je to prastarý antický mýtus, který je uplatňován i v základech time managementu. Existují dva typy lidí s různým přístupem ke svému času (osobnímu, pracovnímu, volnému, …) a rozlišují se podle toho, kterému času, resp. principu času dávají přednost. Součást kaţdého z nás je vnímání času dle obou principů času, tedy Kronos a Kairos současně. Oba principy by v ideálním případě měly být u člověka v rovnováze. Velké mnoţství lidí se ale řídí převáţně jedním principem, a druhý vědomě potlačuje. Kronos – lidé s převládajícím principem času Kronos jsou příkladně dochvilní a strukturovaní. Současně také dokáţou s velkou přesností odhadnout čas budoucí činnosti, umějí pracovat s vnějším časem. Svoji dochvilností a přesností jsou pověstní, s velkým respektem vnímají čas ostatních lidí. Těţce se vyrovnávají s nedochvilností lidí ve svém okolí, ať uţ pracovním, či soukromém a svůj názor na ni dávají otevřeně najevo. Jedná se o spolehlivé lidi, kteří fungují dle strukturovaného plánu. Pracují zpravidla velmi efektivně a vţdy dodrţují dané termíny. Jakmile narazí na neplánovanou akci, či se dostanou do situace, kterou neměli ve svém přesném harmonogramu, dostávají se do slepé uličky. Nemají další čas navíc nad ten, který si pečlivě rozplánovali. Kairos – lidé s převládajícím principem času Kairos bývají nedochvilní, velmi špatně odhadují budoucí čas pro jakoukoli činnost, coţ bývá jejich slabinou. Jejich čas jim v duchu utíká mnohem rychleji, neţ ve skutečnosti. Při realizaci svých plánů spoléhají především na svůj cit, který jim napoví, kdy nazrál čas, nevytváří si ţádné plány a časové harmonogramy. Zato jsou mistry ve vyuţívání příleţitostí a nejpříhodnějšího okamţiku, které jim ţivot přináší. Kairova socha bývala často vystavována v zápasnických školách a klubech, byl zobrazován jako spěchající muţ s krátce střiţenými vlasy a s dlouhou kadeří na čele. Takové zobrazení symbolizovalo „chycení příleţitosti za pačesy“. Lidé s převahou vnímání času dle principu Kairos rozhodně nejsou váhavými střelci. Jsou bystří, rychlí, připraveni vţdy vyuţít ten správný okamţik. Kronos i Kairos v souladu. Oba principy času bychom měli ve svém ţivotě vhodně kombinovat a tím vyuţívat předností obou a současně minimalizovat jejich negativa. A jaká je jejich vhodná kombinace? Princip času Kronos je prakticky chodící plánovací kalendář a Kairos nechává čas plynout a řídí vše svým citem. Proto jedna z moţností je naplánovat pouze část svého pracovního či volného dne a zbytek nechat plynout, protoţe kaţdý z našich dní přináší nečekané situace, které se jednoduše naplánovat nedají, a je nezbytné improvizovat. Vyuţitím vhodného principu času ve správný okamţik se lze vyhnout stresu, nebo ho aspoň udrţet pod kontrolou. Neplánováním času minutu po minutě na celý den jsme schopni zajistit 37

lépe organizaci práce, jelikoţ máme vţdy nějaký čas v rezervě. Nečekané priority, které se v průběhu dne naskytnou, pak můţeme díky rezervnímu času snadněji zvládnout. Například onemocní kolega v práci a tak musím neplánovaně zaskočit a důleţité činnosti za něj vyřídit. Pokud bych měla celý pracovní den rozplánován dle principu času Kronos, pak mi na záskok za kolegu čas jiţ nezbývá. A právě pokud nestojím o tlak vyvolaný nedostatkem času a přemírou nečekaných naléhavých úkolů, potřebuji mít určitý čas ze své denní dotace v rezervě.

3.3 Seiwertův/Peseschkianův model časové rovnováhy Nossrat Peseschkian33 hledal faktory významně ovlivňující rovnováhu mezi profesním a osobním ţivotem. Zjistil, ţe napříč kulturami existují čtyři klíčové základní faktory modelu časové rovnováhy: tělo, výkon, kontakt a smysl34. Na shodných principech je zaloţen Seiwertův/Peseschkianův model časové rovnováhy, který zahrnuje faktory, mezi něţ by měl být rovnoměrně rozdělen čas, abychom dokázali udrţet rovnováhu mezi pracovními povinnostmi a úkoly doma. zdraví životospráva relaxace, uvolnění fitness, střední délka života tělo náboženství láska smysl seberealizace naplnění filozofie budoucnost

pěkná práce peníze, úspěch časová rovnováha

pracovní výkon kariéra blahobyt majetek

kontakt přátelé rodina podpora, uznání

Obrázek č. 3 Model časové rovnováhy Zdroj: Beatris Uhlig: Time management, staňte se pánem svého času.34

33

Nossrat Peseschkian – neurolog, psychiatr, psychoterapeut, zakladatel Ústavu pro trénink managementu při Psychoterapeutické akademii ve Wiesbadenu. Zabýval se transkulturními studiemi (faktory nejvíce ovlivňující rovnováhu mezi profesním a soukromým ţivotem). 34

UHLIG, Beatris. Time management: staňte se pánem svého času. Vydání první. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-26618. Kapitola 1, s. 24.

38

Tyto čtyři oblasti, tedy tělo, pracovní výkon, kontakt a smysl jsou ve vzájemné dynamické závislosti. Jsou-li na jednu z uvedených oblastí kladeny výrazně vyšší nároky, neţ na jinou, znamená to, ţe ostatní oblasti budou z časového pohledu zanedbávány. Současný svět významně upřednostňuje výkonnost, coţ v dohledně krátkém časovém období nepředstavuje velkou zátěţ, pokud člověk dokáţe svůj nadstandardní pracovní výkon vhodně kompenzovat jinými např. relaxačními, odpočinkovými či sportovními aktivitami. Není-li kompenzováno vhodným způsobem přetěţování organismu v oblasti výkonu, projevuje se tento handicap mnohdy na podlomeném zdraví tzv. deficitem v oblasti těla (z modelu na obr. č. 3), zanedbáváním osobních vztahů v oblasti kontaktu a vyčerpáním, depresí či dokonce vyhořením v oblasti smyslu. Ţivotní sílu čerpáme ze všech čtyř oblastí modelu časové rovnováhy. Vysychají-li tyto zdroje, je to poznat na práci i náladě jednotlivce, který vykonává potřebné činnosti s nedostatečnou motivací, ale i soustředěností. Nepřiměřené, dlouhodobé nároky v oblasti pracovního výkonu mnohdy způsobí, ţe ačkoli práci věnujeme čím dál více času, odvádíme jí stále méně. V takové chvíli jsou zdroje sil vyčerpány natolik, ţe tím strádá schopnost soustředit se, efektivita a přesnost. Je proto nesmírně důleţité, aby všechny čtyři oblasti ţivota byly harmonizovány.

3.4 Rytmus těla Bez ohledu na vůli či přání má naše tělo svůj pravidelný rytmus35. Jedná se o souhrn chemických a biologických procesů, které se v těle neustále dějí a zajišťují tak určitý fyzický a duševní stav. Kaţdý jedinec funguje různě na základě dědičných dispozic a biochemických výkyvů. Pro zvládnutí svého time managementu je nezbytné znát právě své vnitřní hodiny. Jen tak mohu přizpůsobit běţné denní činnosti rytmu svého těla a tím získat svou vyšší efektivitu, výkonnost a spolu s ní i produktivitu. Přestoţe jsme kaţdý jiný, můţeme rytmus těla rozdělit do určitých etap podle toho, jak je tělo právě výkonné, nebo naopak, kdy má útlum. Je jen na nás, zda posloucháme svůj rytmus, či zda jednáme a ţijeme v rozporu s ním. Fáze organismu, biochemické pochody: hodinu po probuzení je dvouhodinová fáze, kdy je v těle nejvyšší hladina sexuálních hormonů, souběţně s její druhou polovinou začíná v organismu další pohyb sniţující citlivost na bolest – coţ je vhodná chvíle pro vyuţití bolestivého lékařského zákroku; 35

UHLIG, Beatris. Time management: staňte se pánem svého času. Vydání první. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-26618. Kapitola 2, s. 36 – 44.

39

mezi třetí a čtvrtou hodinou po probuzení je na svém vrcholu krátkodobá paměť, čili ideální čas učit se na zkoušku, či připravit si prezentaci na blízkou schůzku; mezi třetí aţ šestou hodinou po probuzení nabírá na obrátkách analytické myšlení a je tak mimořádně vhodný čas na různá strategická plánování a řešení sloţitých pracovních problémů; téměř současně s předchozí fází, tedy mezi čtvrtou aţ šestou hodinou po probuzení vrcholí jazyková kompetence a čilost. Činnosti související s komunikací bychom měli v tento moment rozhodně upřednostňovat, jelikoţ mysl je bdělá, současně jsme maximálně pohybliví a svěţího ducha, je to čas vhodný na různé konference, vyjednávání, ale i prezentace; mezi sedmou aţ devátou hodinou po probuzení následuje útlum bez ohledu na to, zda jsme poobědvali střídmě nebo vydatně; mezi devátou a desátou hodinou po probuzení začínáme být opět čilí a na vrchol se dostává dlouhodobá paměť, je ideální čas pro učení a opakování, současně se hlásí emoce a s nimi nastupuje dobrá nálada, která je na svém vrcholu aţ do jedenácté hodiny po probuzení. Je to ale také doba, kdy narůstá odvaha k řešení konfliktů, ovšem konstruktivním způsobem, tedy ideální doba pro řešení pracovního problému, kde výsledek by měl být vítěz x vítěz; mezi desátou aţ dvanáctou hodinou po probuzení dostává slovo zručnost a jemná motorika, tou dobou se daří kutilům i hudebníkům; mezi dvanáctou aţ patnáctou hodinou po probuzení duševní kapacity ustupují, tělo potřebuje uvolnit, i kdyţ smysly jsou nad očekávání bdělé. Je čas pro poţitek; mezi sedmnáctou aţ devatenáctou hodinou po probuzení uţ obvykle spíme, ovšem pokud ne, pak nyní je čas nechat se políbit múzou, kreativita je na svém vrcholu. Text výše popisuje jednotlivé fáze našeho těla v průběhu dne. Kaţdý z nás je ale jiný, jeden si kaţdé ráno rád přivstane, vstává časně a večer brzy odpadne, druhý naopak vyspává déle, ale dokáţe pracovat dlouho do noci. Jaký je kdo typ?

3.4.1 Monochronní typ Takový člověk vstává denně ve stejnou dobu, ve stejný čas snídá i přichází do zaměstnání. Má rád pořádek a naprosto ovládá svůj čas. Je povaţován za spolehlivého a výkonného pracovníka, který je schopen zajistit synchronizaci velkých akcí či výrobních procesů. Mívá skvělý přehled do nejmenšího detailu. Při práci s ostatními lidmi ovšem zapomíná, ţe pouze 40

jasné pokyny mnohdy nestačí a je nezbytné udrţovat sociální vazby. Pro monochronní typ bývá ovšem udrţování kontaktů spíše přítěţí. Přednosti, jako důvěra, soulad či empatie mu bývají cizí a u ostatních si jich nevšímá. Zaměřuje se především na souvislosti své práce a na kolegy tak můţe působit chladně aţ vypočítavě.

3.4.2 Polychronní typ Jedná se o člověka, který je schopen pracovat na více úkolech současně, můţe být zapojen do více projektů, avšak s dokončením kteréhokoli z nich mívá problém. Nezajímají ho detaily, soustředí se především na celek. Na rozdíl od monochronního typu si libuje v udrţování vztahů a sociálních vazeb, umí naslouchat druhým lidem a má velmi rozvinutou empatii. Lidské hodnoty a pocity řadí mnohem výš, neţ některé pracovní záleţitosti. Bývá pozitivně a optimisticky naladěn. Mívá ovšem nedostatek disciplíny, čas pro něj nic neznamená, a proto si jej nedokáţe zpravidla hlídat. Na pracovní schůzky dochází mezi posledními, často však se zpoţděním, nedaří se mu dodrţovat termíny, můţe být nevypočitatelný. Přestoţe nejedná ve zlém úmyslu, ostatní ho vnímají jako nespolehlivého. Prostředí, ve kterém se pohybujeme a to nejen v práci, ale i klasický time management je v České republice zaloţen převáţně na monochronním principu. A je to logické. Právě monochronní typ zvládá dokonale svůj čas, dokáţe výborně strukturovat svůj prostor vymezený pro práci. Sklon k jednomu z typů se převáţně týká celého národa. Například středoevropané a severněji orientované evropské státy tíhnou spíše k monochronní kultuře, ve které vynikají Němci. Naopak jiţně poloţené státy Evropy zastávají více polychronní princip. Na základě absolvování kurzů a seminářů jsou časem někteří lidé schopni vědomě vyuţívat obou mozkových hemisfér a tím i rozlišovat, jaký přístup mají v té které situaci uplatnit, zda monochronní či polychronní. Současně se jim daří přecházet z jednoho principu do druhého dle momentální potřeby. Ovšem nejen lidé vyuţívají jeden z obou přístupů, stejně je to i s konkrétními situacemi. I ty mohou být polychronního či monochronního charakteru. Například nenadálé, neplánované situace, u kterých dopředu neznáme, jak dlouhý čas bude třeba k jejich vyřešení, jsou jasně polychronní. Lze uvést blokace v koloně aut na dálnici, roztrţka mezi kolegy v práci. Naopak jako situaci monochronního charakteru je nutné vnímat akce, které musí běţet jako hodinky, klasicky vojsko, armáda, akce řízené generálním štábem či náročné projekty.

41

3.5 Time management IV. generace Time management I. generace řešil otázku „CO mám udělat?“ – na své úkoly nebudu neustále myslet, nemusím se jimi zabývat, ale zaznamenám si je na papír a tím pomáhám k jejich vyřešení. Mám je před sebou na stole, na nástěnce… Time management (dále jiţ „TM“) I. generace zavedl pořádek v úkolech čekajících na vyřešení, zpracování a propojil je se zdroji nutnými k jejich vykonání. Time management II. generace rozšířil původní otázku o doptání se na časový údaj „KDY?“. Zde se řešily především termíny, coţ mělo za následek reaktivní vztah k času. Takový model dodnes vyuţívá mnoho manaţerů, do kalendáře či do mobilu si uvede, co a kdy má udělat. III. generace time managementu doplnila do předešlých dvou otázku třetí „JAK?“. Třetí generace byla aktivní ve vztahu k času, ovšem sloţitá ve změnách. Snaţí se řešit nedostatky předchozích generací time managementu, vyjasňuje souvislosti, zavádí pojem cílů, delegování, týmové práce; je zaměřena na dlouhodobé výsledky, ke kterým se blíţíme denním plánováním. Ve svém zájmu má dnešek a tím přesunuje pozornost na naléhavé, aktuální problémy. Tím se vytrácí prevence, koncepce a kreativita. Člověk se snadno stává zajatcem operativního řízení, jelikoţ třetí generace TM je tak propracovaná, aţ je nelidská. Jen málokterý manaţer dokáţe přesně dodrţovat kontext denních, týdenních a měsíčních plánů s přesně rozpracovanými dílčími cíli. Přestoţe třetí generace jiţ pracuje s cíli, nedává je do kontextu s hodnotami kaţdého jedince, s jeho rolemi a posláním. Je poměrně přesná co do výsledků, ale jejich tvůrce je odstrčen do pozadí36. Nová, IV. generace time managementu se zabývá otázkou „PROČ?“ a říká, ţe prosperita začíná tím, ţe se cítím dobře. Uspokojování kaţdodenních lidských potřeb, přátelské vztahy a milé záţitky dlouhodobě přinesou lepší konkrétní výsledky neţ dogmatické sledování času a dosahování cílů. Čtvrtá generace time managementu vytváří nový ţivotní styl, který je postaven na pěti principech: člověk je víc neţ čas; cesta je víc neţ cíl; zevnitř je víc neţ zvenku; pomalu je víc neţ rychle; a celek je víc neţ část. Člověk je víc než čas Dobrých výsledků nelze trvale dosahovat pouze tvrdším a neúprosným plánováním a doháněním času. Nesmíme zapomínat také na vlastní uspokojení, dobrý pocit, pohodu. Vyrovnaný a spokojený pracovník zpravidla odvádí mnohem lepší pracovní výkon, neţ jeho nespokojený kolega. Je nezbytné přenášet pozornost na kontext celého našeho ţivota, tedy na 36

ŠKODOVÁ, Lucie. Role moderního vedoucího a jeho vliv na výkonnost zaměstnanců. Praha, 2009. 68 s. Bakalářská práce na Bankovním institutu vysoké škole na katedře managementu firem a institucí. Vedoucí bakalářské práce Ing. Evţen Sýkora, CSc.

42

vztahy, efektivitu i kondici a nesledovat pouze plnění cílů. Vţdy bychom na prvním místě měli vnímat člověka a aţ pak jím dosaţené výsledky. Cesta je víc než cíl Téměř kaţdý manaţer řeší své cíle, ať jiţ celkové, či dílčí a pak výsledky. Třetí generace time managementu se soustředí především na plnění cílů, na orientaci na cíl. Jistě je třeba dívat se dopředu k vytyčenému cíli, ovšem neměli bychom zapomínat na cestu, po které při plnění cíle jdeme. Mnoho z nás si jiţ někdy řeklo, aţ budu dělat to či ono, aţ budu mít tamto, aţ… a přitom zapomeneme, ţe právě ten čas, který nás dělí od budoucího až je ten pěkný, na který pak mnohdy rádi vzpomínáme. A přitom ho můţeme proţívat a těšit se z něj v přímém přenosu. Zevnitř je víc než zvenku Úspěch kteréhokoli manaţera je vţdy podmíněn jeho osobní lidskou kvalitou. Dlouhodobý či dokonce trvalý manaţerský úspěch je závislý nejen na absolvovaných kurzech, znalostech a dovednostech, ale především na charakteru a chování. Má-li manaţer zájem se měnit, pak to není jen o navštěvovaných seminářích a naučených technikách, ale o jeho chuti a vůli změnit své návyky. Očekávání, ţe štěstí přijde od vnějších věcí, nebo od jiných lidí, můţe být liché. Hledáme-li štěstí, pak vězme, ţe ho máme v sobě. Abychom si tento fakt často připomínali, můţeme si na zrcadlo připevnit štítek s textem od Johna Powella37, jak uvádí Pacovský (2000): „Díváš se do tváře člověku, který je zodpovědný za tvé štěstí.“. Pomalu je víc než rychle Nebo taky spěchej pomalu. Při řešení problému se obvykle snaţíme najít okamţitě nějaké řešení, problém se tak vyřešit můţe, ovšem jen dočasně. Z dlouhodobého pohledu se nic nevyřešilo. Proč tomu tak je? Snad pro tu rychlost a spěch, s jakým chceme nastalou situaci řešit. A přitom, kdyţ se zastavíme, dokáţeme předběhnout ostatní. Rychlost a spěch není vţdy v kurzu, pomalý a trvalý pohyb správným směrem a práce na sobě je mnohem víc. Vše se mění nezávisle na našem přání či souhlasu, a proto i my procházíme změnou. Záleţí pouze na nás, zda k lepšímu, či naopak. Celek je víc než část Řeč je o našem ţivotě. Chceme-li se v něm soustředit na určitou oblast, vhodnou k revizi, ke změně, pak je nezbytné si uvědomit, ţe změna jediné části ovlivní i ty zbylé, u kterých změny nemusely být v plánu. Je nutné trvale posilovat veškeré části našeho ţivota, a tedy nejen tu pracovní a soukromou udrţovat v rovnováze, ale pečovat i o svou kondici, hýčkat a přiţivovat

37

John Powell (*1963), britský skladatel filmové hudby.

43

partnerský vztah, dbát na své fyzické i duševní zdraví, zajišťovat si dostatek kultury v rámci svých moţností38. Před lety jsem se s kolegy v práci zúčastnila kurzu Time management IV. generace, na kterém jsme se dozvěděli, jak důleţitá je cesta sebepoznání. Nejdříve člověk musí být schopen porozumět sám sobě, aby dokázal vést své zdroje a následně je i řídil. Mnoho manaţerů vyřizuje v průběhu dne takové úlohy, které jsou nejen důleţité, ale díky odkládání se staly i naléhavými. Time management IV. generace říká: „Soustřeďme se na věci důleţité dříve, neţ se stanou naléhavými“. Tento kurz nám ukázal odlišnosti jednotlivých generací time managementu, další z mnoha předností té poslední je soustředění se na priority. Díky stanovení si priorit mohu získat duševní rovnováhu i nadhled. Jako jednu z pomůcek do praxe jsme se s kolegy měli moţnost naučit stanovit si konkrétní dobu, kdy můţeme být vyrušováni, protoţe vyrušování je jeden z největších časožroutů. Ostatním kolegům, resp. podřízeným je sdělena doba, kdy je pro ně šéf k dispozici, např. první čtvrthodina kaţdé hodiny pracovního dne. Jako další pravidlo můţe být pouţito „pravidlo tří minut“. Znamená to, ţe svým kolegům k operativnímu vyřešení jejich problému dávám ze svého času celé 3 minuty. Je to málo nebo hodně? Pokud se s časem naučíme efektivně zacházet, stihneme mnohem více, neţ jsme si naplánovali. Pro rychlé, okamţité vyřešení operativy mohou být i 3 minuty nekonečně dlouhé. Naopak, pro řešení závaţné situace, či pro předem domluvenou schůzku si aktéři domluví čas, který oba cítí jako potřebný a na takové setkání se všichni zúčastnění dobře připraví. Z kurzu jsem si pro sebe tehdy odnesla nový výraz – pozitivní orientaci. Je velmi důleţité soustředit se na řešení moţných problémů způsobem JAK ANO a ne JAK NE. Nehledat výmluvy, proč navrhované řešení či způsob zpracování nelze aplikovat, ale shodnout se spolu, nebo jen já sama se sebou, jak řešení dosáhnout. Neustále myslet na to, ţe situaci za kaţdou cenu potřebuji vyřešit a nalézt vhodné řešení, nebo se o něj alespoň pokusit39.

38

PACOVSKÝ, Petr. Člověk a čas: time management IV. generace. Vydání první. Tábor: 2000. Time expert. ISBN: 80-902783-0-2. Část 1, s. 28 – 40. 39

PACOVSKÝ, Petr – EXTIMA. Kurz TM4 přístupu: time management IV. generace I. Pracovní podklady ke kurzu. © 1994 – 2004 (15.10.04). Další zdroj: autorka – poznámky z Kurzu TM4 přístupu: time management IV. generace I.

44

3.6 Teorie organizování ţivota Tato teorie nastiňuje průběţnou činnost v pěti různých oblastech ţivota tak, abychom byli šťastní a spokojení sami se sebou40. Člověk dělá v kaţdém okamţiku právě to nejlepší, co můţe. Kdyby mohl udělat něco lepšího, udělal by to. Jaké jsou to oblasti? Energie, prostor, čas, vztahy a cíle. Energie – jde o naši vlastní energii, kterou můţeme získat pomocí vhodné výţivy, pravidelného pohybu a také odpočinku. I při nepatrném zlepšení našeho fyzického stavu se budeme cítit mnohem lépe i psychicky. V momentě, kdy se budeme cítit lépe, pocítíme více energie k dalšímu zlepšování, budeme mít více fyzické síly a nadšení do dalších ţivotních změn. Zdá se to být jako začarovaný kruh, jedno je ovlivňováno druhým. Prostor – fyzická energie je základem i nutným nástrojem pro změnu, další stupeň tvoří ţivotní prostor, tedy bydlení, ale i pracovní prostředí. Prostor, který nás obklopuje, je určujícím faktorem organizace času. Veškeré prostory, ve kterých se pohybujeme, je nezbytné čas od času uklidit. A právě v této oblasti se dá ušetřit spoustu času. V našich zeměpisných šířkách stále ještě převládá názor, ţe doma uklízí ţena. A kdyţ je navíc ţenou manaţerkou? Najmu-li si na domácí práce uklízečku, která uklidí celý byt a k tomu třeba ještě vyţehlí, ušetřím spoustu času, který mohu věnovat své rodině, blízkým, zálibám. Čas – v průběhu organizování prostoru objevíme mnoho započatých a nedotaţených záleţitostí. Je to běţné, začneme pracovat na nějaké věci a pro jinou, důleţitější, tuto odloţíme na potom, které nikdy nenastane. Jak doma, tak i v práci takových maličkostí můţeme objevit aţ několik desítek. A jak do toho všeho zapadá organizace času? Jak jsem jiţ uvedla výše u time managementu III. generace, veškeré nedodělky a započaté nedokončené úkoly si zapíšeme na papír, a tím vyčistíme hlavu, která na ně nebude muset myslet. Pak zvolíme jednoduchý systém, jak si s nedodělky poradit – některé věci dotvořit, s jinými se rozloučit, jelikoţ jejich potřeba jiţ „vyšuměla“. Vztahy – kdyţ nestíháme a potřebujeme někde vzít nedostatkový čas, ušetříme právě ve vztazích, mezi rodinou, přáteli, blízkými a nejbliţšími. V této oblasti se relativně nejsnáze ukrajuje a bohuţel, právě v této oblasti jsou napáchané škody největší. Pokud si jako ţena manaţerka nenajdu čas na své děti, kdyţ jsou skutečně ještě dětmi, v jejich dospělosti se pak takové vztahy těţko napravují. Stejná situace je v partnerství, i zde se letité odcizení obtíţně retušuje. A proto je nutné si uvědomovat naši potřebu co nejdříve si vhodně 40

ZANDL, Dita. Life management: jak získat více času, energie a pořádku v životě. Vydání první. Praha: 2006. Grada Publishing. ISBN: 80-247-1488-4. Kapitola 1, s. 26 – 29.

45

uspořádat čas a ihned začít napravovat vztahy se svými nejbliţšími, být s nimi co nejvíce, jak jen to je moţné. Sociální síť a blízké vztahy především nám dodají tolik potřebnou psychickou energii, rovnováhu a nadhled nad vší ostatním, tedy i nad problémy. Cíle – aţ v okamţiku, kdy máme svůj ţivot alespoň částečně zorganizovaný, známe své moţnosti, jak a kde získat energii, náš prostor i čas je naším přítelem – tedy slouţí on nám a ne my jemu, a vztahy máme v souladu s naším přáním a potřebami, aţ pak můţeme pomýšlet na plánování. V té chvíli jiţ budeme mít dobrý přehled o dostupných zdrojích, mnohem více energie, síly a odhodlání do změny a především budeme mít čistou hlavu a jasnou mysl, jelikoţ se vším nedokončeným jsme se jiţ vypořádali.

46

4. Osobnost manaţera 4.1 Být v pohodě Co to znamená „Být v pohodě“? A je to důleţité? Jsem přesvědčena, ţe kaţdý dobrý manaţer by měl být spokojený sám se sebou, věřit v sebe, v to, co dělá. Aţ pak je moţné, aby dobře vedl své lidi. Mé pocity a myšlenky ovlivňují mé chování, jak se cítím uvnitř, vyzařuji i navenek. Jsem–li vyrovnaná, spokojená se sebou samou, je i mé vystupování a jednání s ostatními klidné, vyrovnané a přesto můţe být pevné, neoblomné. Jak ale zajistit, aby manaţer měl dobrou náladu? Existuje tzv. elevátor dobrého naladění41. O co jde? Myšlení kaţdého z nás ovlivňuje naši náladu, vytváříme si vlastní realitu (tzv. konstrukty myšlení, obraz skutečnosti má sílu reality), která ovlivňuje i naše spolupracovníky. Dosaţené výsledky jsou produktem našeho chování. Jak si představit elevátor dobrého naladění? Představme si jednoduše znázorněnou budovu, ve které jsou vyšší patra naladění vyjádřena takovými adjektivy jako dobrá nálada, nápaditost, inspirace, dostatek energie, zvědavost. Niţší patra pak zahrnují emoce jako starosti, podráţděnost, cítit se jako oběť, špatná nálada. Vůdčí osobnost firmy, která se dostala do problémů, by neměla emocionálně přebývat v niţších patrech elevátoru naladění. Jestliţe šéf firmy nemyslí a nekoná v tom nejlepším moţném emocionálním stavu, jak můţe vést firmu ze současných potíţí k úspěchu? Jak se lze ale přesunout ze stavu emocionálního vyčerpání do vyšších pater elevátoru? Většina z nás se pohybuje nahoru dolů v elevátoru naladění v průběhu hodin, dní, týdnů. Většinou se drţíme ve vyšších patrech naladění, ale neuvědomujeme si, ţe dočasně padáme dolů, jsme podráţdění, otrávení, nadměrně odsuzujeme nebo jsme nezdravě netrpěliví. Kdykoli spadneme dolů se svým naladěním, naše myšlení se stává méně spolehlivým, říkáme a děláme věci, které bychom ve vyšších stavech naladění nikdy neřekli a neudělali. Ve skutečnosti nám klesá inteligence, ztrácíme body IQ i EQ (emoční inteligence). Proč je naše naladění důleţité v osobním i manaţerském ţivotě? Profesoři Sigal Barsade z Whartonu a Donald Gibbon z Fairfield University´s Dolan School of Business sledovali, jak naladění a celková psychická dispozice zaměstnanců ovlivňuje pracovní výkonnost, rozhodování, kreativitu, teamwork a vůdcovství. Emoční projevy manaţerů podle jejich

41

URL: < http://modernirizeni.ihned.cz/c1-40244910-elevator-dobreho-naladeni> [cit. 2010-11-13]

47

výzkumu ovlivňují jejich spolupracovníky prostřednictvím emoční nakaţlivosti. Uvádějí: "Pozitivní emoce lídrů jsou napodobovány jejich spolupracovníky a to vede k pozitivním výsledkům.". Pět účinných zásad lepšího naladění Soustavné uvědomování si stavu své mysli, pouţívání svých pocitů jako nástroje k vyšší kvalitě myšlení. Praktikujme uvědomělou snahu neustále vědět, kde jsme na elevátoru naladění. Podle kvality momentálních emocí můţeme usuzovat na kvalitu myšlení v dané situaci. Nedopusťme, aby se pro nás nezdravé myšlenky staly natolik normálními, ţe si je nebudeme vůbec uvědomovat. Péče o sebe lépe než dosud. Fyzický stav organismu hraje určitou roli ve způsobu, jak myslíme. Kdyţ jsme unaveni a vyčerpáni, jsme náchylnější k tomu mít špatnou náladu a chabé myšlenky. Při poklesu nálady do spodních pater elevátoru naladění se stanou myšlenky nespolehlivými. Pokud to je jen trochu moţné, odloţme důleţitá rozhodnutí do té doby, neţ se dostaneme se svou náladou podstatně výš. Nemůţeme-li rozhodnutí odloţit, snaţme se reagovat na situaci podobně, jako kdybychom řídili vůz na zledovatělé silnici: buďme velmi opatrní a nepřehánějme své reakce. Udržujme si nadhled prostřednictvím pocitů vděčnosti a smyslu pro humor. Je dobré udělat si kaţdý den chvíli času a přemýšlet o něčem, za co můţeme být svému osudu či druhým lidem vděčni. To je osvědčená metoda, jak se dostat se svým naladěním nahoru. Tím získáme nadhled a můţeme vidět své momentální problémy, starosti a výzvy v kontextu se vším dobrým a důleţitým, co tvoří náš ţivot. Zcela jistě i humor a lehkost při vnímání věcí a problémů pomáhá zvládat výzvy a úkoly v lepším a moudřejším stavu mysli. Uvědomme si svůj vůdcovský stín. Naladění je nakaţlivé, čímţ se tvoří vůdcovský stín. To je pádný důvod, proč je dobré si uvědomovat svůj stín - svůj vnitřní psychický stav - a neustále ho posunovat do vyšších hodnot. Ústřední zjištění z různých studií zní: organizační kultura a klima ve firmě jsou z velké míry ovlivňovány vůdcovským stínem vůdčích osobností firmy. Největší sloţkou tohoto stínu, který si manaţeři přinášejí do práce kaţdý den, je stav jejich mysli, jejich naladění. Svůj stín si zároveň odnášejí z práce domů. Tato skutečnost by se měla stát myšlenkovým podnětem k váţnému zamyšlení nejen pro manaţery.

48

4.2 Nakresleme si elevátor Přední americký odborník v oblasti formování firemní kultury a autor elevátoru naladění Larry Senn, neuvedl jeho nákres ani jeho bliţší popis42. Chceme–li elevátor ve své manaţerské praxi efektivně vyuţívat, nezbývá jiného způsobu, neţ zapojit tvořivost a pokusit se navrhnout svůj elevátor i způsob jeho vyuţívání. Elevátor dobrého naladění můţe mít například tři spodní patra a tři horní patra, spodní patra můţeme označit minusovými čísly -1 aţ -3, horní patra pak čísly plusovými. Na nejniţším patře -3 budou především depresivní stavy, beznaděj, vztek, úzkost, strach. Na nejvyšším horním patře +3 budou euforické pocity skvělého úspěchu, obrovská radost, maximální optimismus a důvěra v budoucnost. Mezi horními a dolními patry elevátoru můţe být neutrální přízemí, nějaký přechodný stav, který rychle přechází zespoda nahoru a naopak. Jaký stav naladění je ţádoucí a přitom udrţitelný? Stav euforie ve 3. patře bude nejspíš výjimečný a krátkodobý. Ţádoucí ovšem bude si tento stav co nejţivěji uvědomit a uloţit v paměti. Kdyţ máme pocit, ţe se nic nedaří, pomůţe nám si právě tento stav mysli vybavit z paměti do vědomí. To můţe být jeden z osvědčených způsobů, jak lze se stavem našeho naladění vědomě manipulovat. Za reálný cíl lze povaţovat udrţení se – nejlépe trvale – v prvním horním patře elevátoru naladění, tedy ve stavu mírné radosti a pohody. Kdyţ budeme pravidelně pouţívat elevátor dobrého naladění, můţeme pozorovat ne nevýznamné změny: Neustále se budeme snaţit uvědomovat si svůj vnitřní stav i to, v jakém stavu jsou lidé, s nimiţ jsme právě v tuto chvíli v kontaktu. Nálady, pocity a své vnitřní stavy, které u sebe budeme pozorovat, je dobré pojmenovat pravým jménem (např.: "Jsem rozčílen." "Zuřím, mám vztek." "Nudím se."). Pojmenováním ztrácejí nad námi svoji moc, dostáváme je pod kontrolu. To má samozřejmě význam i u pozitivním stavů naší mysli, pojmenováním a uvědoměním si je můţeme podtrhnout. Budeme se více, neţ kdykoli předtím snaţit udrţovat dobrou náladu a vlídný úsměv. A také ihned budeme řešit, tedy povyšovat svůj vnitřní stav, jakmile zjistíme, ţe jsme níţe neţ v prvním patře.

42

URL: [cit. 2010-11-13]

49

Je potřeba uvědomit si, ţe není vhodné kohokoli kárat nebo kritizovat, pokud nejsme v dobrém vnitřním stavu. Neznamená to ovšem, ţe se musíme za všech okolností a stavů naší mysli usmívat. Pokud ale v takovém rozpoloţení vedeme rozhovor se svým kolegou – podřízeným, je nezbytné ho vést efektivně s důrazem na kolegovy nedostatky, prostory ke zlepšení. Samotné setkání by mělo být uzavřeno povzbudivě, aby kolega odcházel s vědomím, ţe kritika byla oprávněná, ţe je připraven se zlepšit a ví, jak na to. Ve vedení lidí a v managementu obecně nejsou standardní situace, kdy by bylo nezbytné pobývat v některém ze spodních pater elevátoru dobrého naladění. To je povzbudivá zpráva pro kaţdého team leadera, ale i managera, který se rozhodne začít vyuţívat tuto metodu. Pokud budeme v práci, ale i mezi přáteli, či známými vystaveni podvědomému působení špatné nálady partnera v jednání, není nutné hned kopírovat jeho naladění, pokud je očividně v některém ze spodních pater elevátoru. To ale vyţaduje velké mentální úsilí. Mnohdy je proto vhodnější vyhýbat se negativně laděným lidem, je–li to moţné. Je velmi efektivní a účinné nechat se od partnera "nakazit" virem dobré nálady. Taková situace nám pomáhá udrţet se v horních patrech elevátoru. Je nezbytné si ale uvědomit, ţe pohybuje–li se někdo převáţně v dolních patrech elevátoru, bude ho nejspíš dobrá nálada partnera na jednání dráţdit. Takový kolega by měl být dostatečně poučen a měl by se svobodně rozhodnout, zda bude něco se svými náladami dělat nebo zda by měl opustit firmu, ve které působí. Představme si situaci, kdy manaţer přijde po ránu do práce, sám má starostí z domova aţ nad hlavu, honí se mu v ní myšlenky na neshodu s dětmi, sousedem a v tom potká kolegu, který je na tom očividně ještě hůř. Pokusí–li se vedoucí vyloudit na tváři úsměv a prohodit pár vlídných slov, můţe zlepšit náladu nejen kolegovi, ale následně i sám sobě. Tu mu zlepší dobrý pocit, ţe kolegu potěšil. Pokud ale tento manaţer při setkání s nejmenovaným kolegou dá najevo své špatné rozpoloţení a navíc mu nešikovně do očí vpálí nějaký jeho nedostatek, či nedávný prohřešek, mohou z krátkého setkání odcházet dva roztrpčení zaměstnanci. Práci s náladami a vnitřními stavy lze vnímat jako hru, nicméně je to hra, kterou se vytváří a formuje firemní kultura a přitaţlivost firmy pro své zaměstnance, ale i klienty, zákazníky. Dalo by se říci, ţe jde o váţnou hru s váţnými důsledky pro úspěšnost firmy.

50

4.3 Přirozená autorita Vedoucí, který si je vědom, čeho přesně chce ve své pozici dosáhnout a vyuţívá efektivní metody, jeţ aktivizují kolegy, můţe vytvořit pracoviště či podnik, kde lidé pracují rádi a s chutí43. Při řešení sporů mezi kolegy neztrácí důvěru, ani autoritu. Jak to dělá? Přistupuje ke kolegům s vědomím, ţe tito pracují rádi. Existuje obrovské mnoţství vzdělaných manaţerů, mnozí z nich jsou absolventy prestiţních škol, s tituly MBA. Jenom někteří z nich jsou však úspěšní lídři. Čím se tito lidé odlišují od ostatních manaţerů se skvělým vzděláním? Rozdíl je v oblasti, která se dá označit jako filosoficko-morální východisko k práci vedoucích, především je to ale jejich emoční inteligence a zralost. Jejich autorita tkví v osobním přesvědčení, ţe lidé pracují rádi, ţe je to jejich základní přirozená potřeba. Ţe chtějí pracovat a mít příleţitost předvést své dovednosti, učit se něco nového a mít oporu ve vedoucím, který jim umí poskytnout podněty pro další rozvoj. Chtějí i soutěţit a mít vedoucího, který má autoritu jak odbornou, tak morální. Podmínkou dobrých lídrů je tedy emocionální inteligence a zralost. Nejlepší z nich umí nalézt způsob, jak pozitivně ovlivnit emoce svých kolegů. Velmi dobře chápou a zvládají především své emoce, coţ je předpoklad, aby toho dosáhli u druhých. Takoví lídři pomocí svých schopností dosahují lepší zisky, vyšší morálky na pracovišti, motivace a celkového nasazení. Talent k vedení závisí nejen na šíři znalostí – daný vedoucí musí vědět kam směřuje, proč a zda je to reálné, ale i na emoční zralosti. Je to schopnost lidi nadchnout, přesvědčit a získat k následování. Musí to ale odpovídat silnému očekávání - typu "znovu získáme své ztracené postavení firmy první velikosti a budeme prosperující a úspěšní".

4.4 Manaţer v moderním pojetí Jaký by měl být moderní manaţer44? Především by na sobě měl chtít neustále pracovat, zdokonalovat své dovednosti, znalosti a schopnosti, měl by být ochoten a schopen se průběţně učit. Předpoklady pro dobré zvládání manaţerské pozice se týkají dané osoby komplexně, nelze posuzovat pouze odborné znalosti a dovednosti nebo pouze postavení ve společnosti. Přesto při hodnocení, zda je adept na danou pozici vhodný, je třeba brát v úvahu 43

URL: [cit. 2010-11-13]

44

HOSPODÁŘOVÁ, Ivana. Kreativní management v praxi. Vydání první. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-1737-1.

Kapitola 1 – 2, s. 15 – 23.

51

především jeho osobnostní, lidské kvality, neboť je známou pravdou, ţe manaţerem nemůţe být kaţdý. Z hlediska osobnostních předpokladů má člověk vhodný na manaţerskou pozici v rovnováze poměr sebedůvěry, sebereflexe, respektu k druhým. Je celistvou osobností s jasnými postoji, názory a hodnotami, kolegové vědí, co od něho mohou očekávat. S osobností manaţera úzce souvisí důvěra v něj a jeho důvěryhodnost, bez této vlastnosti nemůţe druhé efektivně a úspěšně vést. Své schopnosti a dovednosti manaţer dále průběţně rozvíjí. Důleţitou schopností je učit se a vytvářet prostředí proto, aby druzí, resp. kolegové byli schopni se učit. Také předvídá, plánuje, motivuje a ovlivňuje své kolegy, vyjednává napříč firmou i ve svém týmu. Neméně důleţitý je rozvoj a podpora týmové spolupráce, reflexe dané situace a zvládání krizové momentů, rozhodování, ale i poskytování zpětné vazby jak kolegům, tak i ostatním spolupracovníkům v rámci firmy. Současně vyhodnocuje zpětnou vazbu, kterou obdrţel na svůj tým, či na sebe sama. Prakticky neustále vyhodnocuje získané informace, třídí je a pro jejich výstupy nalézá uplatnění. Manaţer má procesní a odborné znalosti, znalosti manaţerských dovedností, moderních metod řízení a vedení, nesmí chybět alespoň základní ekonomické a finanční znalosti – samozřejmě záleţí, na jaké pozici ve firemní hierarchii se ocitá, pokud je součástí top managementu, pak jeho ekonomické a finanční povědomí musí být na velmi dobré úrovni. Především by ale měl pouţívat zdravý selský rozum a právě s ním je spojena ochota se neustále zdokonalovat, být schopen se nepřetrţitě učit nové způsoby, nové procesy, rozvíjet svou manaţerskou práci.

osobnost

postavení znalosti dovednosti schopnosti

Obrázek č. 4 Zdroje autority a vlivu Zdroj: Ivana Hospodářová, Kreativní management v praxi45

45

HOSPODÁŘOVÁ, Ivana. Kreativní management v praxi. Vydání první. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-1737-1.

Kapitola Požadavky na manažera v moderním podnikání, s. 20.

52

Opravdu úspěšní manaţeři jsou si dobře vědomi, ţe se musí učit celý svůj profesní ţivot, pokud chtějí zůstat ve formě a být skvělými v tom, co dělají. Současně podporují své kolegy formou koučování a poskytování zpětné vazby na konkrétní úkoly, projekty, vzájemně se učí a obohacují předáváním zkušeností, dovedností a znalostí. V neposlední řadě je podmínkou pro dobré zvládání manaţerského postu vyváţený poměr odpovědnosti a pravomoci, zde platí, ţe pravomoc a zodpovědnost jsou základem samostatnosti čili P + Z = S. Tato rovnice platí nejen pro manaţery, ale i pro jejich spolupracovníky, kolegy, jelikoţ dobrý manaţer je schopen si vybrat kvalitní kolegy, se kterými pak bude efektivně komunikovat. Současně ví, jak důleţité je poznávat své stávající kolegy v případě, ţe on sám, jako nováček přišel do jiţ utvořeného týmu. Dá si načas zjistit, co ve svých lidech má, jací jsou, co umí, v čem jsou dobří, co je motivuje. Aby byl schopen poznat své lidi, je předpokladem, ţe dobře zná sám sebe.

4.5 Tři nejdůleţitější otázky Které to jsou ty klíčové otázky, na které bychom měli hledat odpověď46? A kdo vlastně by měl odpovídat? Kaţdý manaţer by měl znát, ţe nejdůleţitější pro něj je dávat sebe sama na první místo svého zájmu. Jak jsem jiţ uvedla výše, je nesmírně důleţité porozumět sama sobě, abych mohla chtít rozumět svým kolegům, spolupracovníkům. Abych dokázala zvládnout ostatní, musím nejdříve zvládnout sebe. A ty otázky? Zde jsou. Kdo jsi? Kam jdeš? Co tam budeš dělat? Kdyţ jsem poprvé letěla letadlem, vzpomínám si, jak jsem pozorně poslouchala stewarda na palubě, který nás před letem seznamoval s tím, co dělat v případě havárie letadla. Letíte-li s někým blízkým, dítětem, partnerem, je nezbytné pamatovat na to, ţe vţdy si nejdříve nasadíte dýchací masku sami, postaráte se o své bezpečí, abyste následně mohli pomoci ostatním. A stejné je to nejen v práci ale i v ţivotě. Nejdříve se musím postarat o své bezpečí, zajištění, abych byla schopna starat se o druhé. Těţko si lze představit manaţera, který pomáhá druhým i přesto, ţe sám sobě nerozumí. Manaţer, který se nedokáţe postarat o sebe, zajistit pro sebe bezpečí, porozumět sám sobě, zcela jistě nebude schopen postarat se ani o druhé, protoţe, jak uvádí Ivana Hospodářová, (2008): „Kvalita našeho pracovního i 46

HOSPODÁŘOVÁ, Ivana. Kreativní management v praxi. Vydání první. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-1737-1.

Kapitola druhá, s. 20 – 22.

53

soukromého života je podmíněna kvalitou nás samých“. Někdy je potřeba se zastavit, porozhlédnout se, načerpat novou sílu a odpovědět si na tři základní otázky, tedy kdo jsem, kam jdu a co tam chci a budu dělat. Jak uvádí prameny východní filozofie, zastavíme-li se, předběhneme ty, co běží. Vše, co k ţivotu i k tomu manaţerskému potřebuji, nosím v sobě, přesto mi to občas nedá a odpovědi hledám ve svém okolí. Ale je třeba se občas zeptat sama sebe: „Je tato cesta, dosaţený cíl to, co jsem chtěla? Nebo jsou to cíle a přání druhých?“. Manaţer především musí naslouchat své intuici, svému vnitřnímu hlasu, svým snům a přáním, i druhým lidem. Na manaţerské pozici je nezbytné efektivně komunikovat, motivovat a podněcovat a podporovat ostatní k vyšším výkonům, coţ lze skloubit pouze se zvládáním sama sebe. Jen pak můţe být manaţer opravdu přesvědčivý a důvěryhodný, bude-li dobře zvládat své reakce, dokáţe zvládnout i svůj tým. Dokáţu-li kormidlovat svůj člun, mohu nastoupit i na kapitánský můstek velké lodi. Začít při vedení od sebe znamená rozumět sama sobě. Vědět, kam chci směřovat, co umím, co dělám ráda, v čem jsem dobrá a mám zájem se dále zlepšovat, a co raději nechám být, protoţe nepotřebuji být skvělá ve všem a ani to není reálné. Kdyţ se zastavím, abych nabrala nové síly a porozhlédla se kolem sebe, dokáţu zhodnotit svůj dosavadní ţivot. V akademickém roce 2005/2006 jsem absolvovala dvousemestrální systemický výcvikový kurz, kde všichni účastníci při prvním setkání s lektorem dostali na první pohled jednoduchou otázku: „Na co jsi ve svém ţivotě nejvíce pyšný?“. Vůbec není snadné najít rychle odpověď. Není snadné najít nějakou odpověď. Proč? Nejsme zvyklí se chválit. Nejsme navyklí se ocenit, uvědomit si svou výjimečnost. Tehdy, na kurzu nám všem trvalo zatraceně dlouho, neţ jsme byli schopni vyzdvihnout, co se nám v ţivotě podařilo tak, abychom na to byli pyšní, abychom dokázali pochvalu sebe sama sdělit nahlas před svými kolegy. Jeden z nás se pochválil za ukončené vzdělání, druhý za zajištění vlastního bydlení, další za intenzivní jazykovou průpravu, vyskytla se pochvala za dosaţení postavení ve firmě, za výchovu svých potomků. Tou pochvalou tenkrát jsme si do jisté míry zvedli i své sebevědomí. Co je to vlastně sebevědomí? Je to uvědomování si sebe sama, tedy v čem jsem výjimečná, co umím, co mi jde méně a co neumím a ani nestojím o to umět. Někdy pomůţe si své pocity, ale i nápady, myšlenky a plány dát na papír. Mnoho důleţitých věcí si uvědomíme aţ v okamţiku, kdyţ je před sebou vidíme napsané. Po čase se k nim můţeme vrátit a sledovat své myšlenkové pochody a vzorce. Zjistíme tak, kam, do čeho investujeme nejvíce své energie. Další změnou, kterou můţeme provést v souvislosti se zapisováním svých myšlenek je vytvoření nových návyků, například vědomé dokončování alespoň jedné věci denně. Forma 54

zapisování je proto nanejvýš vhodná. Současně se za splnění úkolu můţeme odměnit malou sladkostí, drobným dárkem či jinou radostí.

4.6 Pozitivní postoj Co si představit pod pojmem pozitivní postoj47? Především je to zodpovědnost, tvrdá práce a cílevědomost.

Nejspíš nepotkáme manaţera, který by přiznal, ţe na své okolí působí

negativně. Nesetkáme se ani s takovým lídrem, který by ve svých cílech uvedl, ţe by si rád prohloubil pozitivní postoj ke svým kolegům, nebo, ţe by chtěl pracovat na prohlubování pozitivního postoje ve svém útvaru. Jedním z důvodů můţe být obava ze ztráty důvěryhodnosti. Co vlastně je pozitivní postoj? Jde o uvědomění si, ţe za svůj ţivot, za jeho naplnění nesu plnou odpovědnost já sama, je to přístup k ţivotu i k práci. Pozitivní postoj není aţ takovou samozřejmostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Stačí se projít v práci chodbou, zajít do kuchyňky, projet se zaplněným MHD, prostě být na místě, kde se nashromáţdí několik lidí a zaposlouchat se... Často lze slyšet, jak ostatní to či ono dělají špatně, jak se vypravěči něco přihodilo, ale on za to nemohl, to někdo jiný. Můţeme slyšet i hořekování nad špatnou prací, partnerem, nadřízeným, nad nepovedenými potomky, jak by onen vypravěč rád něco změnil, dělal jinak, chodil cvičit, drţel dietu, ale nejde to z důvodu vyšší moci. Pozitivní postoj je především odvaha měnit věci, které se mi nelíbí, nejen je kritizovat. Je to také odhodlání dělat činnosti, které mě baví, dávají smysl. Je to především má zodpovědnost za mé činy, odhodlání nést následky, i kdyţ budou nepříjemné. Je to také ochota dávat něco navíc, a kdyţ se nedaří, nevzdát se a začít třeba znovu. Pozitivní postoj není vţdy o správných rozhodnutích, ale o přesvědčení ta rozhodnutí dělat. O uvědomění si, ţe jsem to já, kdo dává mému ţivotu směr, o výměně pasivity za aktivní přístup ke změnám se všemi případnými riziky, ale i výhodami a moţnostmi, které se pro mě otevírají. Pozitivní postoj ţene lidstvo kupředu. Je také vlastní malým dětem, kteří jsou ochotni donekonečna se učit nové věci, neţ se jim skutečně podaří. Kdyţ se batole učí chodit, nesčetněkrát spadne, neţ se bezpečně postaví na vlastní nohy. Kdyţ se s pozitivním postojem rodíme, v prvních letech ţivota je nám naprosto vlastní, proč ho musíme pracně budovat jako dospělí? 47

URL: [cit. 2010-11-13]

55

Člověk s pozitivním postojem obvykle vyčnívá z davu a to je obtíţné. Pohodlnější je se skrýt v anonymitě. Hrdinové nejsou ti, co chtějí změnu, pracují na sobě. Kdyţ je člověk snaţivý ve firmě, pokouší se něco změnit, obvykle si o něm kolegové řeknou „O co mu jde?“. Takový člověk narušuje pohodlný rytmus ţivota, ukazuje ostatním, ţe to, co předtím nešlo, najednou jde. Jak podporovat pozitivní postoj v lidech, kteří jej sami příliš neprojevují? Nejdůleţitější je začít u sebe a vytrvat i ve chvílích, kdy se příliš nedaří. Chce to velké odhodlání a vůli. Pozitivní postoj znamená neustále u sebe zjišťovat: mohla jsem udělat více proto, aby se věc podařila lépe? A nejde jen o to, být pozitivní nepřetrţitě – kaţdý z nás má ve svém ţivotě okamţiky, kdy o sobě zapochybuje, nedaří se podle očekávání. Přesto je třeba se k pozitivnímu postoji vracet a nepřemýšlet o tom „proč“, ale „jak“.

4.7 Typologie osobností Prapočátky osobnostní typologie48 lze pozorovat jiţ v antice, za jejího duchovního otce je pokládán Hippokratés49. Ten rozlišil čtyři temperamenty50 v závislosti na převaze lidských tělních tekutin. Sangvinik oplývá převahou ţivotadárné krve, jde o veselého, dobrosrdečného, společenského a vřelého jedince, který se snadno nadchne pro věc. Oproti tomu flegmatik, jehoţ letoru produkuje vazký hlen, je mnohdy aţ přespříliš klidný, nelze ho snadno vyvést z míry, bývá netečný aţ lhostejný, obvykle ale předvídatelný a spolehlivý. Přemíra ţluče napovídá temperament cholerický, který je prchlivý, snadno dráţdivý, aţ výbušný, vzteklý. Je schopen se rychle rozhněvat, ovšem stejně rychle umí vychladnout a o svém hněvu zanedlouho nic neví. Tzv. černá ţluč poukazuje na melancholika, se sklonem k neustálému smutku a splínu, je rozeným pesimistou, je taktéţ pomalý jako flegmatik, na rozdíl od něj však přecitlivělý, a velmi těţce přizpůsobivý. Tyto čtyři temperamenty dále rozvinul řecký lékař Galen51, jeho práce vytvořila tradici pouţitelnou v mnoha následujících stoletích. V pokusech Galenových pokračovatelů o osobnostní typologii v průběhu věků se počet čtyř různých typů objevuje zcela pravidelně a záměrně. Prvky Galenovy typologie převzal německý filozof Immanuel Kant (18. stol.). Galénovsko – kantovská typologická soustava se však vyznačuje prvkem, který současná 48

ČAKRT, Michal. Typologie osobnosti pro manažery: kdo jsem já, kdo jste vy? Vydání první. Praha: 2005. Management Press. ISBN 8085943-12-3. Kapitola 2 – 3, s. 11 – 28. 49 Hippokratés z Kósu (cca 460 – 377 př. n. l.), nejslavnější lékař antického starověku, jeho texty obsahují pojetí nemoci jako nerovnováhy čtyř základních tělesných šťáv: černé ţluče (melos), ţluté ţluče (chole), krve (sanguis) a slizu (flegmou). 50 Z latinského temperare (= mísit, směšovat), psychická osobitost je dána poměrem tělesných šťáv. 51 Claudius Galenus (cca 129 – 200 n.l.), jeden z nejznámějších starověkých lékařů, byl také filozofem pozdní antiky a originálním logikem.

56

psychologie zcela odmítá, jelikoţ lidské typy jsou zde uváděny kategoriálně. Jedinec zde musí patřit výhradně k jednomu osobnostnímu typu, smíšené typy jsou dle této soustavy nepřípustné. Na počátku 20. stol. rozšířil svoji teorii, ţe člověk můţe být „od kaţdého trochu“ německý psycholog Wundt52. Jeho systém umoţnil vytvoření čtyř kvadrantů s temperamenty, které se prolínají. Následovala řada dalších psychologů a psychiatrů, kteří postupně rozvíjeli typologii osobnosti. Velmi vlivný byl Jung53, v jehoţ pojetí se lidé liší, přestoţe mají shodný soubor instinktů (archetypů). Vyslovil myšlenku, ţe ţádný z instinktů není významnější neţ další. Seznámil psychologii s pojmem extraverze a introverze, předvedl světu další základní psychologické funkce – myšlení vs. cítění, intuice vs. smysly. Kaţdá z funkcí v dané dvojici má tendenci převládat nad druhou, která je pak pouze pomocnou či podpůrnou. Koncem 50. let 20. stol. navázala na Jungovo učení Myersová54, která je spolu se svou matkou vytvořila pouţitelný empirický nástroj později známý jako Myers – Brigges Type Indicator, čili MBTI. Typologie dle MBTI má základ v Jungově vidění osobnosti, kde písmena I a E značí introverzi a extraverzi, intuice vs. smysly mají symboly N a S a pro myšlení vs. cítění zavedly zkratky T a F. Typologie Myers – Briggs je rozšířena o další dimenzi a to usuzování vs. vnímání, které značí písmena J a P. MBTI vychází ze základního faktu, ţe temperament je člověku dán do vínku stejně, jako třeba barva očí a lidské chování není náhodné. Dokáţeme jej určitým způsobem ovládat vůlí, ale lze ho předvídat, neboť je v něm moţné pozorovat určitou pravidelnost. Na vývoj osobnosti působí mnoho vlivů dědičných, vrozených, ale i získaných osobní zkušeností, rodinným zázemím, příslušností k určité kultuře, sociální či etnické skupině, atd. Díky MBTI můţeme porozumět tomu, co je pro lidi při jejich seberealizaci podstatné, jejich vztah k okolí a druhým lidem.

4.7.1 Preference osobnostních charakteristik Introverze vs. extroverze. Introverti (I) si zachovávají spíše odstup, ve vztazích vyhledávají raději hloubku neţ četnost, mívají přemýšlivou povahu, jsou rezervovaní, mnohdy uzavření. Bývají schopni soustředit se na věc bez ovlivňování okolím, jsou spořádaní, orientovaní na hodnoty. Věci si dopředu promyslí, umí ostatním dobře naslouchat, při hovoru druhé nepřerušují a totéţ od ostatních poţadují. Mají úzký okruh opravdových přátel, s nimiţ se 52

W. M. Wundt (1832 – 1920), systematik a zakladatel vědecké psychologie, v r. 1879 zaloţil psychologickou laboratoř v Lipsku. C. G. Jung (1875 – 1961), lékař a psychoterapeut, zakladatel analytické psychologie. 54 Isabel Myers zaloţila se svou matkou Katherin Brigges indikátor osobnostních typů známý jako MBTI (Myers-Briggs Type Indicator) 53

57

stýkají. Naproti tomu extroverti (E) znají mnoho lidí a spoustu z nich řadí mezi své přátele, mívají sklon nejdříve mluvit a pak myslet, není výjimkou, ţe při hovoru ostatním skáčou do řeči, jsou otevření, přímí, jejich energie směřuje zevnitř ven. Jsou společenští, nejsou –li mezi lidmi, cítí se osamělí. Intuice vs. smysly. Intuitivní typ (N) ţije tím, co by mohlo být, zajímají ho nápady, moţnosti, miluje nové problémy a nové přístupy, logické postupy vynechává, stejně jako se nezaměřuje na (nudné) detaily. Je schopen myslet na více věcí najednou, jako by byl duchem nepřítomen. Na otázky odpovídá v obecné rovině a nechápe, proč lidé lpí na přesných instrukcích. Smyslový typ (S) je především praktický, vyţaduje vţdy fakta, spoléhá se na zkušenosti, nedůvěřuje náhlým inspiracím. Pracuje důkladně do té chvíle, pokud nedojde k cíli či k řešení, věci raději dělá, neţ o nich jen přemýšlí, je vţdy soustředěný na svou činnost. Myšlení vs. cítění. Typ s převahou myšlení (T) se snaţí zachovat vţdy klid a sebekontrolu, navenek se projevují neemocionálně, bývá spíše rozhodný neţ ohleduplný, je si vědom své objektivity, na kterou bývá hrdý, zapamatuje si snadněji fakta a čísla neţ tvář. Soustředí se na logiku, pravdu, je zaměřený na výsledky, umí předvídat logické důsledky, někdy je aţ puntičkářský.

zdroje informací

I

N

T

zevnitř

intuicí

rozumem

vstupy

shromažďování dat

zvenku

smysly

E

S

J jednoznačná konečná

zpracování dat

citem

F

výstupy rozhodnutí

volná otevřená

P

Obrázek č. 5 Schéma řešení úloh dle typologie osobností MBTI Zdroj: Jiří Plamínek, Sebepoznání, sebeřízení a stres55

Typ s převahou cítění (F) se soustředí na lidské hodnoty, harmonii, emoce, je orientován na minulost. Působí přirozeně přátelsky se zájmem o ostatní. Rád potěší druhé, je loajální. 55

PLAMÍNEK, Jiří. Sebepoznání, sebeřízení a stres: praktický atlas sebezvládání. Vydání druhé. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-2593-2. Kapitola 1, s. 43.

58

Vyhýbá se situacím, ve kterých očekává negativní reakci druhých, je schopen vzít zpět vyřčené, pokud by to mohlo někoho urazit. Usuzování vs. vnímání. Usuzující osoba (J) má typický vztah k práci a povinnostem (nejdříve práce, pak zábava), mívá pocit, ţe stále čeká na ostatní, má ráda pořádek a systém, je důkladná a pořádná, obvykle dokončí vše, co začala, bývá velmi rozhodná a své rozhodnutí dokáţe prosadit. Lidé s převahou vnímání (P) povaţují pevně stanovené termíny jen jako orientační body, od kterých je moţné se odchýlit, občas jsou zapomnětliví, rádi zkouší nové věci, potřebují otevřená zadní vrátka, často mění téma rozhovoru, moc neplánují, vyčkají, jak se věci samy vyvinou56.

4.7.2 Zastoupení osobnostních charakteristik v managementu Smyslový typ s převahou myšlení (ST) – takový manaţer má rád pořádek, kontrolu a jistotu, neţ se rozhodne, potřebuje mít k dispozici veškeré detaily, v datech a faktech se obvykle nemýlí. Je schopen zapamatovat si velké mnoţství informací uloţených právě v datech a faktech. Preferuje analytické postupy, nedůvěřuje intuici a tušení. Bývá neosobním šéfem, avšak ostatní dokáţe přimět k tomu, aby dělali, co nařídí. Vyznačuje se tím, ţe organizaci, firmě či svému útvaru, vtiskne stabilitu a řád ve shodě s fakty. Na jednání bývá dokonale připraven a to vč. detailního časového plánu, který se mu daří dodrţet. Miluje disciplínu doma i na pracovišti. Své podřízené zbytečně nechválí ani neodměňuje, a proto se zdá přespříliš náročný a neosobní. Inklinuje spíše ke skepsi a pesimismu, a proto předvídá spíše negativní důsledky. Obvykle více prověřuje, neţ důvěřuje, libuje si v zaměstnání, které pokrývá spíše věcnou a fyzickou, neţ lidskou stránku organizace. Manaţera tohoto typu nalezneme nejčastěji v účtárně, v útvarech řízení výroby či kontroly jakosti, jako programátora, projektanta, finančního analytika, aj. Obecně je prototypem průmyslového manaţera – je racionální, předpověditelný, analytický, neemocionální. Tento typ tvoří cca 37 % všech manaţerů. Smyslový typ s převahou cítění (SF) – uplatní se tam, kde jsou důleţité mezilidské vztahy a kde se pracuje na konkrétních problémech a úlohách. Je nestranně procesuální, vychází nejen z fakt, ale i z názorů zainteresovaných lidí, se kterými se většinou rozhoduje společně. Je dobrým diplomatem, elegantně vyřeší mezilidské konflikty a problémy. Je schopen přimět lidi pracovat nejen pro něj, ale spolupracovat i mezi sebou tam, kde taková spolupráce není obvyklá. Velmi rychle dochází k řešení problému. Organizaci rozumí lépe, neţ ostatní typy 56

ČAKRT, Michal. Typologie osobnosti pro manažery: kdo jsem já, kdo jste vy? Vydání první. Praha: 2005. Management Press. ISBN 8085943-12-3. Kapitola 5, s. 36 – 67.

59

manaţerů, jelikoţ neustále sleduje dění kolem sebe, orientuje se na detaily. Vyniká tím, ţe zahrne ostatní do procesu plánování a rozhodování a tím získá jejich zájem. Jím řízený úsek či organizace funguje obvykle hladce. Kolegové s ním rádi pracují, má dar v ostatních probouzet jejich silné stránky. Nebývá podezřívavý, ostatním věří, rád své lidi odmění, kdyţ se jim podaří dokončit určitou věc. Od ostatních očekává, ţe za ním přijdou s konkrétní věcí. Uspokojuje ho zaměstnání bohaté na osobní kontakty, např. jednání se zákazníky, dodavateli, dále poradci, vyjednavači nebo lektoři. Intuitivní typ s převahou cítění (NF) – tento typ manaţera spoléhá na osobní charisma a pozornost a péči o lidi, které vede. Jeho rozhodovací styl je heuristický – správné rozhodnutí je vţdy spojeno se zájmy lidí. Má velkou slovní zásobu, kterou dokáţe mistrně vyuţívat, při hovoru vyuţívá metafory a analogie. Vyniká v rozhodování nejasných situací a v řešení nesprávně strukturovaných problémů. Libuje si v novátorských přístupech, dokáţe být trpělivý, vyčkat na správný okamţik, kdy přijde s neotřelým nápadem. Bývá skvělým vrcholovým manaţerem, výsledky svého úseku, organizace dokáţe skvěle prodat, ke své práci potřebuje dostatek volného prostoru. Je to typický kouč, v lidech dokáţe aktivizovat jejich skrytý potenciál, své podřízené podporuje v osobním rozvoji i profesním postupu. Své lidi motivuje především psychologickými odměnami. Pokud sám není dostatečně motivován, odměněn, jeho výkonnost klesá, aţ nakonec odejde jinam. Je schopen jednat s jednotlivcem stejně jako se skupinou. Bývá skvělým řečníkem, mluvčím, dokáţe v posluchačích vyvolat emoce a hrdost. Intuitivní typ s převahou myšlení (NT) – bývá nazýván strůjcem pokroku a nových myšlenek, jeho styl bývá označován jako spekulativní. Vyhledává spoustu informací, dat, prověřuje různé varianty řešení, zajímá se o principy, na kterých je vybudována organizace, a proč se děje to či ono. Tento typ je intelektuálně velmi bystrým inovátorem, upřednostňuje dlouhodobé projekty s otevřeným koncem. Na vyšších postech je inspirátorem organizačních změn a inovací. V řešení problému vidí stimul a výzvu, na detaily však nedbá, a proto si váţí svých asistentů, kteří jsou pečliví a trpěliví. V organizaci je tento typ známý jako architekt nových myšlenek, snadno se dokáţe soustředit na nové cíle a výsledky. Daří se mu především v organizaci s jasnými dlouhodobými záměry57.

57

ČAKRT, Michal. Typologie osobnosti pro manažery: kdo jsem já, kdo jste vy? Vydání první. Praha: 2005. Management Press. ISBN 8085943-12-3. Kapitola 6, s. 72 – 81.

60

Po dočtení knihy Kreativní management v praxi jsem na samém závěru objevila moudré desatero, nebo spíš třiceti sedmero, jenţ je pouţitelné jak v profesním, tak i soukromém ţivotě. S jeho zněním se naprosto ztotoţňuji, a proto jsem ho uvedla i ve své práci.

Tajemství vedení a života58 Spíše respektuj, než zamítej Spíše naslouchej, než mluv

Spíše služ, než veď

Spíšeměj naději, než zoufalství

Spíše Sdílej, než potlačuj

Spíše veď, než následuj

Spíše povzbuzuj, než kritizuj

Spíše buď, než měj Spíše spojuj, než odděluj

Spíše vyzývej, než donucuj

Spíše vychutnávej, než hltej

Spíš e o s v o b o z u j , n ež o v l á d ej

Spíšesesměj, než lamentuj

Spíše pečuj, než ponižuj

Více se uč, než znej

Sp í š e sj ed n o c u j , n e ž v y l u ču j

Spíše oslavuj, než akceptuj Spíše blahopřej, než záviď

Spíše sjednávej, než vyhrávej

Spíše spolupracuj, než soupeř

Spíše důvěřuj, než zatajuj

Spíše zachovávej, než nič Spíš e s e r a d u j , n ež s i s t ěžu j

Spíše vytvářej, než kopíruj

Spíše posiluj, než ochraňuj

Spíše akceptuj, než lituj

Sp í š e d áv ej , n eŽ h r o maĎ

Spíše riskuj, než se strachuj Spíše uklidňuj, než se rozhořčuj

Spíše i nspi r uj , než při k azuj

Spíše miluj, než vlastni

Spíše zjednodušuj, než mystifikuj

Spíše dokončuj, než vynechávej

Spíše dělej, než doufej

58

Spíše rozvíjej, než využívej

Sp í š e d ěk u j , n e ž v y ž a d u j

Spíše vytrvávej, než přemáhej

HOSPODÁŘOVÁ, Ivana. Kreativní management v praxi. Vydání první. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-1737-1. Kapitola poslední, s. 130.

61

5. Empirické šetření Empirie (z řec. empeiros = zkušený) je zkušenost získaná pozorováním, případně pokusem (experimentem)59. Slovo se pouţívá tam, kde chceme zdůraznit cílený a řízený způsob získávání zkušeností. Odtud také empirický, pocházející z kontrolované zkušenosti, případně z experimentu. Empirismus je teorie poznání vysvětlující poznání ze smyslových zkušeností, v moderní teorii vědy znamená podloţený nějakým experimentem (pokusem). O vědách vyuţívajících tuto metodu (sociologie, psychologie, chemie, aj.) hovoříme jako o empirických, pokud vyuţívají sběr a zpracování dat. Teorii zkušenosti upřesnil Immanuell Kant60, jenţ současně stanovil její hlavní principy a podmínky61.

5.1 Metody a techniky sociologického výzkumu Sociologický výzkum je metoda náročná personálně, finančně i časově. Je-li moţnost získat informace jiným způsobem, pak sociologický výzkum nepouţijeme. Předmětem sociologického výzkumu jsou názory (lze je změnit), postoje (trvalejší ráz, nelze je tak jednoduše změnit) a mínění (verbalizovaný postoj). Lidé nové informace konfrontují se svými postoji a přijímají pouze takové informace, které jsou v souladu s jejich postoji. Předmětem sociálního výzkumu jsou i vztahy mezi lidmi – v malých sociálních skupinách, můţeme zkoumat sociální klima v určité organizaci, očekávání lidí, jejich potřeby, hodnoty, jejich jednání aj.

5.1.1 Základní techniky sociologického výzkumu Kvantitativní přístup – informace získáváme od velkého počtu respondentů v řádu stovek i tisíců, vyuţíváme statistických metod, je zde uplatněna standardizace, čili moţnost zobecnění či srovnání. Jeho výhodou je rychlost a efektivita ve sběru dat, bývá vyuţíván častěji; nevýhodou můţe být povrchnost, od respondentů získáme pouze takové informace, které o sobě sami prozradí. Kvalitativní přístup – informace získáváme s cílem obdrţet je co nejkvalitnější, počet dotázaných je v řádu desítek, výzkum bývá omezen na určitou komunitu, region. Tento 59

ŠKODOVÁ, Lucie. Role moderního vedoucího a jeho vliv na výkonnost zaměstnanců. Praha, 2009. 68 s. Bakalářská práce na Bankovním institutu vysoké škole na katedře managementu firem a institucí. Vedoucí bakalářské práce Ing. Evţen Sýkora, CSc. 60

Immanuel Kant (1724 – 1804), německý filozof, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední z představitelů osvícenství. Svým nejznámějším dílem Kritika čistého rozumu (1781) ovlivnil nové pojetí filozofie, „poznání bez smyslového vnímání je nereálné“. 61

URL: [cit. 2011-03-06]

62

přístup je vhodný pro sběr citlivých dat, jeho výhodou je získání rozsáhlejších odpovědí, zpravidla jsou získány informace, které tazatele před vlastním dotazováním ani nenapadly. Tazatel můţe v průběhu dotazování pruţně reagovat a upravovat dotazník. Nevýhodou bývá omezení určitou oblastí, skupinou či organizací.

5.1.2 Základní metody sociologického výzkumu Rozhovor: standardizovaný – jehoţ podkladem bývá předem vytvořený dotazník strukturovaný – je více rozvolněn, více prostoru pro improvizace hloubkový – tazatel zde má nejvíce prostoru pro svoji variabilitu Pozorování: skryté – skupina neví, ţe je pozorována, neovlivní pozorování svými projevy zjevné – pozorovatel získá větší vhled do problému Studium dokumentů – jedná se o studium osobních dokumentů (deníky, biografie), ročenek, statistik aj. Tato metoda bývá pouze přídavnou metodou. Sociální experiment – vědecky podloţená metoda, vhledem k náročnosti se nepouţívá často. Nejprve je nutné stanovit experimentální ale i kontrolní skupinu, aby byla kontrola nad tím, jak by skupina fungovala bez experimentu.

5.2 Typy sociologického výzkumu Zkoumáme, jak se mění sociální vliv, obvykle na základě zadání zadavatele. Rozlišujeme výzkum jednorázový a opakovaný. Omnibusový výzkum – více tematický, periodicky se opakující; hodí se pro opakovaná zjištění v průběhu času. Panelový výzkum – periodické dotazování stejného vzorku respondentů; riziko je zde v moţném naučení se respondentů, jak správně odpovídat. Fokus group – tzv. ohniskové skupiny (8 – 12 respondentů), odehrává se v psychologické laboratoři, rozhovory bývají pro pozdější zkoumání zaznamenány na video, zde je důleţitá role moderátora, který neovlivňuje rozhovor.

5.3 Fáze sociologického výzkumu Sociologický výzkum musí vţdy v sobě obsahovat 3 sloţky: plán, provedení a hodnocení. 63

Plán – definuje problém, resp., co je cílem výzkumu, patří sem i studium odborné literatury, projekt výzkumu (dokument obsahuje: obsah cíle, hypotézy, pouţité metody a techniky, časový harmonogram, finanční rozpočet, výběr vzorku). Provedení – vlastní sběr dat, záznam dat. Hodnocení – analýza (neutrální popis) a interpretace (naše hodnocení); dále sem patří závěrečná zpráva a archivace dat pro pozdější vyuţití.

5.4 Způsob výběru vzorku výzkumu Pravděpodobnostní (náhodný) výběr – zaloţen na teorii pravděpodobnosti, vylučuje úsudek, a proto bývá objektivní; cílovou populaci rozdělí tvůrce výzkumu na vrstvy a z nich vybírá dané jednotky: Stratifikovaný náhodný výběr – čím jsou skupiny rozdílnější, tím je větší pravděpodobnost úspěchu Výběr shluků (klastrů) – je vybrána skupina dostatečně charakterizující celou populaci a zde jsou prozkoumány všechny jednotky skupiny (např. jedna třída ve škole) Nepravděpodobnostní výběr: Kvótní výběr – záleţí na tazateli, kterého konkrétního respondenta si vybere Záměrný úsudkový výběr Metoda sněhové koule (snow ball) – tvůrce nemá tušení, koho do cílové skupiny zařadit (např. v případě narkomanů, bezdomovců), osloví proto jednu osobu z cílové skupiny a ta dá kontakty na další osoby ze své skupiny, ti dají kontakt na další …, aţ tvůrce dostane kontakt na člověka, kterého sám oslovil jako prvního, tímto okamţikem je kruh uzavřen a můţe být prováděn výzkum.

5.5 Konstrukce a typy otázek 5.5.1 Konstrukce otázek Dotazník by neměla sestavovat pouze jedna osoba, měli by se na něm podílet alespoň tři aţ čtyři lidé. Vytvořený dotazník je vhodné před samotným výzkumem vyzkoušet na nezávislé osobě, jestli všem otázkám rozumí. Délka dotazníku by neměla přesáhnout 45 min., v případě telefonického dotazování je vhodná délka maximálně 10 min.

64

5.5.2 Typy otázek Uzavřené – odpověď se přímo nabízí (ano, ne, nevím), musí obsahovat kladné i záporné odpovědi ve stejném poměru. Polozavřené – koncipováno jako uzavřená otázka a k tomu je nabízena další moţnost odpovědi (jinak, jiný názor). Otevřené – odpovědi nejsou nabízeny, coţ bývá pro respondenty důleţité (zajímavé), ovšem je náročnější na zpracování, a proto není vyuţíváno ve velké míře. Složené, baterie otázek – jedním způsobem tazatel zjišťuje více informací.

5.6 Průzkum manaţerů a ţivnostníků 5.6.1 Příprava dotazníku Nejdříve jsem si sepsala oblasti, které chci dotazníkem zjistit. Následně jsem vytvářela jednotlivé otázky, kterých jsem měla na počátku, před vlastním rozesláním dotazníku mnohem více, neţ konečných 26. Po prvotním vytvoření jsem poţádala své blízké a známé o přečtení dotazníku, zda rozumí všem dotazům a o sdělení, jak na ně dotazník působí. Zda chápou, co jím chci říci a zda je jim jasný jeho smysl. Připomínky

prvních,

zkušebních

respondentů

jsem

zapracovala,

některé

otázky

přeformulovala, jiné vypustila úplně. Jakmile byl dotazník po korekci hotov, rozeslala jsem ho mezi své kolegy a poţádala svého přítele o rozeslání dotazníku na známé manaţery či ţivnostníky. Dotazník jsme rozeslali v polovině 14.10.2010 a do 22.10.2010 jsem měla vyplněné dotazníky zpět.

5.6.2 Vlastní šetření Šetření jsem prováděla v několika firmách (Patria Direct, a.s., DMF, a.s., Obchodní akademie Bučovice), ale i mezi svými kolegy manaţery v Českomoravské stavební spořitelně, a.s. Oslovení účastníci mého výzkumu byli vedoucími pracovníky na různých manaţerských úrovních s přímým řízením do 10 pracovníků (podřízených). Současně jsem se také dotazovala ţivnostníků s přímými podřízenými, ale i bez nich. Jsem přesvědčená, ţe kaţdý ţivnostník, pokud má se svou ţivností přeţít, musí být dobrým manaţerem. Na rozdíl od zaměstnance – manaţera se musí ve své firmě starat o veškeré zajištění chodu, případně minimálně dohlíţet na zajištění chodu své firmy pověřenými osobami.

65

Dotazník obsahuje 26 otázek a jednu doplňkovou, kde se respondenti měli moţnost vyjádřit volně. Názory a vyjádření ve volné otázce jsem shrnula na závěr celého dotazníku. Otázky jsou rozděleny do tří bloků: I. část – osobní údaje, II. část – stres a jeho zvládání a poslední, III. část – ţivotospráva. S dotazníky jsem oslovila 85 manaţerů a zpět jsem obdrţela celkem 47 vyplněných dotazníků, coţ je 55% návratnost, kterou povaţuji za dostatečnou. Otázka č. 1 Dotaz na pohlaví. Šetření se zúčastnilo celkem 47 respondentů, z toho bylo 25 žen a 22 mužů.

Graf č. 1a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 1 Zdroj: autorka

absolutní četnost četnost v %

Graf č. 1b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 1 Zdroj: autorka

žena

muž

25 53

22 47

Tabulka č. 2 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 1

66

Otázka č. 2 Tato otázka se týkala věku respondentů.

Graf č. 2a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 2 Zdroj: autorka

Graf č. 2b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 2 Zdroj: autorka

18 - 30

31 - 40

41 - 50

51 - 60

61 a více

absolutní četnost četnost v %

8 17

11 24

17 36

8 17

3 6

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

20 18

20 32

40 23

20 14

14

Tabulka č. 3 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 2

Otázka č. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání.

Graf č. 3a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 3 Zdroj: autorka

Graf č. 3b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 3 Zdroj: autorka

středoškolské vysokoškolské absolutní četnost četnost v %

18 38

29 62

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

40 36

60 64

Tabulka č. 4 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 3

67

Otázka č. 4 Své zaměstnání vnímám jako stresující.

Graf č. 4a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 4 Zdroj: autorka

Graf č. 4b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 4 Zdroj: autorka

rozhodně ano

spíše ano

spíše ne

rozhodně ne

nevím

absolutní četnost četnost v %

4 8

25 53

13 28

4 9

1 2

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

8 9

52 55

28 27

8 9

4

Tabulka č. 5 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 4

Otázka č. 5 Stres u mě vyvolává …

Graf č. 5a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 5 Zdroj: autorka nejistota zaměstnání

organizace práce

absolutní četnost 7 13 četnost v % 8 15 pouze ženy (v %) 7 9 pouze muži (v %) 11 24 Tabulka č. 6 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 5

Graf č. 5b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 5 Zdroj: autorka nedostatek nedostatek (ne) přepraco nejasně informací času motivace vanost zadané úkoly 10 12 11 11

26 31 38 27

68

3 4 4 3

9 11 9 11

11 13 18 8

jiné 5 6 4 5

Otázka č. 6 Umím se přizpůsobit pracovnímu tempu, které vyžaduje mé zaměstnání.

Graf č. 6a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 6 Zdroj: autorka

Graf č. 6b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 6 Zdroj: autorka

rozhodně ano

spíše ano

absolutní četnost četnost v %

21 45

26 55

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

44 45

56 55

Tabulka č. 7 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 6

Otázka č. 7 Stereotypní práce mě stresuje.

Graf č. 7a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 7 Zdroj: autorka

Graf č. 7b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 7 Zdroj: autorka

rozhodně ano

spíše ne

rozhodně ne

spíše ano

nevím

absolutní četnost četnost v %

9 19

9 19

20 43

6 13

3 6

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

16 23

20 32

48 23

12 23

4

Tabulka č. 8 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 7

69

Otázka č. 8 Pod tlakem podávám lepší pracovní výkon.

Graf č. 8a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 8 Zdroj: autorka

Graf č. 8b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 8 Zdroj: autorka

rozhodně ano

spíše ano

spíše ne

rozhodně ne

nevím

absolutní četnost četnost v %

6 13

20 42

13 28

5 11

3 6

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

4 18

36 55

36 18

16 5

8 5

Tabulka č. 9 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 8

Otázka č. 9 V minulosti jsem se setkal/-a se syndromem vyhoření.

Graf č. 9a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 9 Zdroj: autorka

Graf č. 9b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 9 Zdroj: autorka

rozhodně ano

spíše ne

rozhodně ne

spíše ano

nevím

absolutní četnost četnost v %

7 15

7 15

16 34

12 25

5 11

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

16 27

14

40 27

40 14

4 18

Tabulka č. 10 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 9

70

Otázka č. 10 Umím zvládat stres.

Graf č. 10a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 10 Zdroj: autorka

Graf č. 10b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 10 Zdroj: autorka

rozhodně ano

spíše ano

spíše ne

nevím

absolutní četnost četnost v %

3 7

33 70

8 17

3 6

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

4 9

76 68

12 23

8

Tabulka č. 11 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 10

Otázka č. 11 Na odbourání stresu mi nejvíce pomáhá …

Graf č. 11a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 11 Zdroj: autorka

absolutní četnost četnost v % pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

sport 24 23 20 33

relax 30 29 29 33

Graf č. 11b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 11 Zdroj: autorka

životospráva kolegové 6 6 6 6 5 5 5 3

Tabulka č. 12 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 11

71

rodina 17 17 20 18

jídlo 8 8 9 5

odborná pomoc jiné 3 8 3 8 2 11 5

Otázka č. 12 Umím si efektivně zorganizovat a naplánovat svou práci.

Graf č. 12a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 12 Zdroj: autorka

rozhodně ano spíše ano

Graf č. 12b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 12 Zdroj: autorka

spíše ne

absolutní četnost četnost v %

10 21

35 75

2 4

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

12 32

84 64

4 5

Tabulka č. 13 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 12

Otázka č. 13 Své problémy řeším okamžitě, jakmile se objeví.

Graf č. 13a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 13 Zdroj: autorka

rozhodně ano spíše ano

Graf č. 13b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 13 Zdroj: autorka

spíše ne

absolutní četnost četnost v %

17 36

22 47

8 17

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

40 36

36 55

24 9

Tabulka č. 14 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 13

72

Otázka č. 14 Změnu vnímám jako součást života.

Graf č. 14a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 14 Zdroj: autorka

rozhodně ano spíše ano

Graf č. 14b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 14 Zdroj: autorka

spíše ne

nevím 1 2

absolutní četnost četnost v %

10 21

35 75

1 2

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

16 27

80 68

4 5

Tabulka č. 15 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 14

Otázka č. 15 Do zaměstnání se zpravidla dopravuji …

Graf č. 15a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 15 Zdroj: autorka

Graf č. 15b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 15 Zdroj: autorka

MHD

pěšky

autem

na kole

jinak

absolutní četnost četnost v %

17 36

9 19

17 36

2 5

2 4

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

50 36

23 18

27 36

7

4

Tabulka č. 16 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 15

73

Otázka č. 16 Denně chodím obvykle pěšky (v minutách).

Graf č. 16a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 16 Zdroj: autorka

Graf č. 16b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 16 Zdroj: autorka

do 10

10 - 30

31 - 60

61 - 90

nad 90

absolutní četnost četnost v %

12 26

19 40

10 21

2 4

4 9

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

16 18

48 45

24 23

4

8 14

Tabulka č. 17 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 16

Otázka č. 17 Obvykle upřednostňuji jako formu odpočinku …

Graf č. 17a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 17 Zdroj: autorka

absolutní četnost

četnost v % pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

četbu

tv, radio

14 13 15 16

13 12 11 21

domácí práce 7 7 11 5

Graf č. 17b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 17 Zdroj: autorka

procházky

sport

kultura

internet

jiné

20 19 22 21

24 23 18 29

6 6 9 3

11 10 5 3

11 10 9 3

Tabulka č. 18 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 17

74

Otázka č. 18 Jsem přesvědčen, že mám dostatek pohybové aktivity.

Graf č. 18a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 18 Zdroj: autorka

rozhodně ano

Graf č. 18b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 18 Zdroj: autorka

spíše ano spíše ne

rozhodně ne

absolutní četnost četnost v %

8 17

10 21

18 38

11 24

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

12 18

28 14

32 50

28 18

Tabulka č. 19 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 18

Otázka č. 19 Jsem spokojen se svou fyzickou kondicí.

Graf č. 19a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 19 Zdroj: autorka

Graf č. 19b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 19 Zdroj: autorka

rozhodně ano

spíše ano

spíše ne

rozhodně ne

nevím

absolutní četnost četnost v %

1 2

19 41

16 34

10 21

1 2

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

40 41

32 36

24 18

4

5

Tabulka č. 20 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 19

75

Otázka č. 20 Svůj současný zdravotní stav hodnotím jako …

Graf č. 20a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 20 Zdroj: autorka

velmi dobrý absolutní četnost 8 četnost v % 17 pouze ženy (v %) 20 pouze muži (v %) 14

dobrý 25 53 52 55

Graf č. 20b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 20 Zdroj: autorka

spíše uspokojivý neuspokojivý 10 4 21 9 16 12 27 5

Tabulka č. 21 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 20

Otázka č. 21 Ve volném čase se věnuji pohybové aktivitě.

Graf č. 21a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 21 Zdroj: autorka

Graf č. 21b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 21 Zdroj: autorka

pravidelně nepravidelně náhodně

vůbec

jinak 1 2

absolutní četnost četnost v %

22 47

18 38

5 11

1 2

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

40 55

40 36

16 5

4

Tabulka č. 22 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 21

76

4

Otázka č. 22 Jsem kuřák.

Graf č. 22a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 22 Zdroj: autorka

Graf č. 22b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 22 Zdroj: autorka

ne

bývalý

příležitostný ano (do 10)

absolutní četnost četnost v %

39 83

3 7

1 2

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

100 73

9

4,5

ano (do 20)

ano (21 a více)

1 2

2 4

1 2

4,5

4,5

4,5

Tabulka č. 23 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 22

Otázka č. 23 Za 24 hodin vypiji množství tekutin.

Graf č. 23a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 23 Zdroj: autorka

Graf č. 23b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 23 Zdroj: autorka

max. 1

1-2

2-3

3-4

absolutní četnost četnost v %

4 9

26 55

14 30

3 6

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

12 5

60 59

20 36

8

Tabulka č. 24 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 23

77

Otázka č. 24 Mívám alespoň jedno teplé jídlo denně.

Graf č. 24a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 24 Zdroj: autorka

Graf č. 24b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 24 Zdroj: autorka

rozhodně ano

spíše ano

spíše ne

rozhodně ne

absolutní četnost četnost v %

29 62

14 30

2 4

2 4

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

52 77

32 23

8

8

Tabulka č. 25 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 24

Otázka č. 25 Pravidelně snídám.

Graf č. 25a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 25 Zdroj: autorka

Graf č. 25b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 25 Zdroj: autorka

rozhodně ano

spíše ano

spíše ne

rozhodně ne

absolutní četnost četnost v %

32 68

9 19

3 7

3 6

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

68 64

16 27

8 5

8 5

Tabulka č. 26 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 25

78

Otázka č. 26 Stravuji se zdravě.

Graf č. 26a Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 26 Zdroj: autorka

Graf č. 26b Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 26 Zdroj: autorka

rozhodně ano

spíše ano

spíše ne

rozhodně ne

nevím

absolutní četnost četnost v %

4 9

24 51

17 36

1 2

1 2

pouze ženy (v %) pouze muži (v %)

8 9

36 68

52 18

4 5

Tabulka č. 27 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 26

Otázka č. 27 Mé doplnění a připomínky k dotazníku. Jeden z respondentů – vlastník firmy a tudíţ ţivnostník uvedl, ţe je schopen si zorganizovat vlastní čas, na druhou stranu ale firmě věnuje v průměru 10 hodin denně, mnohdy i víkendy. Poznatek od dalšího respondenta se týkal chybějícího dotazu na závislost na alkoholu, jelikoţ, jak uvedl: „Řada lidí řeší stres alkoholem, i když to samozřejmě není řešení.“. Jiný respondent se v této pasáţi svěřil, ţe je napravený vyhořelý a doplnil, ţe se jedná o fenomén dnešní doby, který si málokdo přizná, jelikoţ „…většina lidí v mém okolí ho měla, nebo k němu směřuje.“. Čtvrtý dotazovaný doplnil novou moţnost odpovědi na otázku č. 7 Stereotypní práce mě stresuje. Uvedl: „Nestresuje, ale nudí.“. Ve třetí části dotazníkového šetření jsem zjišťovala objem vypitých tekutin za den (otázka č. 22), další respondent doporučil rozlišit spotřebu tekutin na letní a zimní období. Poslední respondent, který navíc vyjádřil svůj názor, se také přikláněl k chybějícím otázkám na alkohol, doporučil ale uvést i další, pro někoho moţná choulostivé údaje o výšce a váze respondentů, o počtu odespaných hodin. Ke spánku se vyjadřoval obsáhleji, povaţuje ho za významný faktor, který můţe být rozhodující v případě počátečního stresu. 79

Výsledky První část dotazníku se týkala demografických otázek. Šetření se zúčastnilo celkem 47 respondentů, z toho bylo 25 ţen a 22 muţů. Nejpočetnější věková skupina byli manaţeři a ţivnostníci ve věku 41 – 50 let v počtu 17 osob. Procentuálně se na této skupině podílelo 40 % všech zúčastněných ţen, ovšem jen 23 % zúčastněných muţů. Druhou nejpočetnější skupinu tvořilo 11 respondentů ve věkovém rozpětí 31 – 40 let. Na třetím místě se shodně umístily s počty 8 osob věková skupina 31 – 40 let a 51 – 60 let. Poslední skupinu ve věku 61 a více let tvořili 3 respondenti. Nejvyšší dosaţené vzdělání – nejvíce dotázaných, celkem 62 % mělo vysokoškolské vzdělání, zbylých 38 % respondentů dosáhlo středoškolského vzdělání. Za ţeny i za muţe bylo procentuální zastoupení v nejvyšším dosaţeném vzdělání velmi podobné, ţeny měly poměr VŠ ku SŠ 60:40, u muţů to bylo 64:36. Nebyl mezi nimi ţádný vyučen (bez návazného vzdělání ukončeného maturitní zkouškou). Druhá část dotazníku zkoumala pohled respondentů na stres. Své zaměstnání vnímá jako stresující celkově 61 % respondentů, přičemţ 8 % z nich rozhodně ano. 28 % respondentů spíše nevnímá svou práci jako stresující a 9 % ji rozhodně nevnímají jako stresující. Vyjádření pouze za muţe a ţeny se mírně rozchází, více muţů (celkem 64 %) oproti 60 % ţen vnímá zaměstnání jako stresující. Na otázku, co v respondentech vyvolává stres, byla nejčastější odpověď, kterou volilo 31 % ze všech, nedostatek času, na druhém místě byla uvedena organizace práce a v těsném závěsu následovaly nejasně zadané úkoly a nedostatek informací. Aţ na pátém místě se umístila přepracovanost a těsně za ní nejistota zaměstnání. Pět respondentů mělo jiné důvody a pro další tři je důvodem stresu demotivace. Z pohledu pouze ţen je podíl stresu na nedostatku času ještě markantnější, tuto variantu zvolilo plných 38 %, na druhém místě s 18 % volily nejasně zadané úkoly. U muţů byl nedostatek času důvodem pro stres u 27 %, těsné druhé místo u muţů obsadila organizace práce s 24 %. Všichni respondenti se dle svého vyjádření umí přizpůsobit pracovnímu tempu, přičemţ 45 % z nich rozhodně ano. Odpovědi muţů a ţen zde byly ve shodě. Stereotypní práce stresuje 38 % všech respondentů, polovinu z nich rozhodně ano. 43 % respondentů práce spíše nestresuje. Zde je zajímavý pohled na rozloţení názorů muţů a ţen, jelikoţ pouhých 36 % ţen stereotypní práce stresuje (z toho 16 % rozhodně) oproti 55 % muţů (z toho 23 % rozhodně). 80

Nadpoloviční většina všech dotázaných, tedy 55 % podává pod tlakem lepší pracovní výkon, dalších 39 % ne, z toho 11 % rozhodně ne. Opět rozloţení muţů a ţen dokresluje rozdílný muţský a ţenský přístup, kdy pouhých 40 % všech ţen podává pod tlakem lepší pracovní výkon oproti 73 % všech dotázaných muţů. Celkem 30 % respondentů se v minulosti setkalo se syndromem vyhoření, z nichţ 15 % si je rozhodně jisto. Spíše se nesetkalo se syndromem vyhoření 34 % a rozhodně se nesetkalo 25%, dalších 11 % neví. I u této otázky jsou rozdílné odpovědi obou pohlaví, celkem 16 % ţen se setkalo se syndromem vyhoření (všechny rozhodně) oproti 41 % muţů (z toho 27 % rozhodně). Stres umí zvládat naprostá většina respondentů, plných 77 %, z toho 7 % rozhodně ano, stres spíše nezvládá 17 %. Zde jsou odpovědi muţů i ţen takřka vyrovnané. Na odbourání stresu dotázaným nejvíce pomáhá relax, následuje sport a v těsném závěsu za ním rodina. Na 4. místě se umístilo jídlo, následovala ţivotospráva a kolegové. 3 % respondentů vyhledá při stresu odbornou pomoc. Ţeny po relaxu (29 %) dávají na druhé místo rodinu a sport se shodnými 20 %, oproti muţům, kteří odpověděli shodně po 33 % pro relax a sport a rodině dávají pouze 18 %. Efektivně si umí zorganizovat čas naprostá většina respondentů, celkem 96 %, odpovědi muţů i ţen jsou ve shodě. Většina dotázaných, tedy 83 % řeší své problémy okamţitě, jakmile se objeví, z nich pak 36 % rozhodně. Z pohledu muţů je procentuální výše u této odpovědi ještě markantnější, plných 91 % z nich řeší své problémy okamţitě oproti 76 % dotázaných ţen. Změnu jako součást ţivota vnímá 96 % respondentů, odpovědi obou pohlaví jsou zde vyrovnané. Třetí část dotazníků zjišťovala vztah k životosprávě a ke zdraví. Do zaměstnání se shodně dopravuje autem i MHD plných 36 % respondentů, dalších 19 % chodí pěšky, 5 % pak jezdí do práce na kole. Dle očekávání se 50 % ţen dopravuje do práce MHD a 27 % autem oproti 36 % muţů (shodně autem i MHD). Pěšky mezi 10 – 30 minutami chodí denně 40 % respondentů, do 10 minut chodí pěšky denně 26 %, dalších 21 % chodí pěšky 31 – 60 min. denně, 4 % stráví chůzí 61 – 90 min. a 9 % se projde denně déle, neţ 90 min. odpovědi muţů a ţen jsou vyrovnané. Nejvíce respondentů, 23 % si odpočine u sportu, 19 % procházkou, následuje četba (13 %), poslech rádia (12 %), internetem se zabaví 10 %, následují domácí práce (7 %) a kultura. Z pohledu ţen si celkem 22 % z nich odpočine procházkou, následuje sport (18 %) a četba 81

(15 %). Muţi si nejvíce odpočinou u sportu (29 %), na druhém místě pak jako odpočinkové vnímají tv a rádio současně s procházkami (po 21 %). Většina z respondentů, plných 62 % je přesvědčena, ţe nemá dostatek pohybu, z toho 24 % ho rozhodně nemá. S tím souvisí i ohodnocení respondentů své fyzické kondice, 55 % respondentů není spokojeno se svou fyzickou kondicí, přičemţ 21 % z nich rozhodně není spokojeno. Přesto svůj současný fyzický stav hodnotí jako dobrý 53 % a dokonce 17 % jako velmi dobrý, uspokojivě jej hodnotí dalších 21 % respondentů. Jak je to u ţen a muţů? Odpovědi na všechny tři otázky byly velmi podobné. Ve volném čase se pravidelně věnuje pohybové aktivitě plných 47 % respondentů, dalších 38 % se pohybuje nepravidelně, náhodně pak 11 % respondentů. Z pohledu ţen se pravidelně věnuje pohybové aktivitě 40 % oproti 55 % muţů. Velmi příznivá je odpověď na otázku ohledně kouření. Plných 83 % dotázaných nejsou kuřáky, dalších 7 % v současné době nekouří, jsou bývalými kuřáky a 2 % kouří příleţitostně. Při porovnání muţů a ţen je všech 100 % dotázaných ţen nekuřačkami  oproti 81 % muţů, coţ je také skvělý výsledek. Pitný reţim – za 24 hodin vypije 55 % respondentů 1 – 2 litry tekutin, 2 – 3 litry vypije 30 %, 9 % vypije maximálně 1 litr a 6 % vypije více, jak 3 litry denně. Odpovědi muţů a ţen jsou téměř shodné. Naprostá většina, plných 92 % respondentů má alespoň jedno teplé jídlo denně. Z pohledu muţů je to prakticky 100 % oproti 84 % dotázaných ţen. Pravidelně snídá 87 % respondentů, přičemţ ţeny jsou zde zastoupeny 84 % a muţi 91 %. Zdravě se stravuje majorita dotázaných, celých 60 %, přičemţ 9 % z nich rozhodně ano. Při rozdělení na odpovědi za jednotlivá pohlaví se zdravě stravuje pouze 44 % ţen oproti 77 % muţů.

82

Závěry a doporučení Pročetla jsem několik knih, moudrých broţur, lékařských letáků, odborných statí v časopisech, hledala jsem odpovědi na své otázky i v ordinaci edukační sestry, kam jsem se zcela svobodně a bez vedlejší, tedy zdravotní potřeby objednala. Postupně jsem objevovala, jak správně ţít, nebo lépe, jak být dobrým manaţerem, který má pod kontrolou svou ţivotosprávu ve všech ohledech a time management ve skvělé formě. Zjistila jsem, proč je třeba pít více, neţ jsem pila doposud, jak důleţité je vybírat si správné tekutiny, nejen bez cukru, ale i s nízkým obsahem oxidu uhličitého, tedy bublinek a navíc dbát i na nízký obsah sodíku, protoţe ten mnohdy způsobuje zvýšený krevní tlak. Dozvěděla jsem se, ţe mléko, které si tak ráda dávám do černého čaje, není nápoj, ale potravina. Poodkryla jsem tajemství biopotravin a stravování vůbec, připomněla jsem si, jak podstatné je stravovat se pravidelně a konzumovat malé porce a nezapomínat na pravidelnou kontrolu své hmotnosti včetně výpočtu dle BMI či Brocova indexu, jak na tom právě se svým tělem jsem. Moţná více, neţ kdy jindy jsem si uvědomila, co je to stres, jak nebezpečný je v dlouhodobé formě a jaké bývají jeho následky. A ţe jen pracovité manaţery a kolegy můţe postihnout vyhoření, ţe ten, kdo má věci „na háku“, je naprosto neohroţený, protoţe si starosti a zodpovědnost nepřipouští. Připomněla jsem si, jak důleţité je pečovat o svou tělesnou schránku i jinak neţ jen racionální stravou, a ţe pohybová aktivita je v této době potřebná více, neţ kdy dříve. V rámci svého bádání jsem objevovala nové, pro mě jen okrajově známé aktivity, jako například fitness jóga, coţ je pomalejší způsob klasického cvičení jógy. Zjistila jsem, ţe jóga samotná, která vychází ze staroindické tradice, je stará více jak 4 000 let. Pro náš organismus je tolik potřebná relaxace i jinou formou, neţ jen pohybem. Skvěle lze očistit tělo i mysl na masáţi, v lázních, v sauně a to nejen klasické. Objevila jsem, ţe existují dva typy lidí dle přístupu k času, Kronos a Kairos, ţe se jedná o prastarý antický mýtus, který je dokonce základem současného time managementu. A ţe existuje model časové rovnováhy, který zahrnuje čtyři oblasti, tedy tělo, pracovní výkon, kontakt a smysl, které jsou ve vzájemné dynamické závislosti. Pokud je jedna z oblastí přetíţena, jsou na ni kladeny vyšší nároky, neţ na ostatní, pak ty budou z časového pohledu zanedbávány. Jednoduše nelze stihnout vše a být celkově v pohodě, kdyţ nejvíce ze sebe vydávám právě na pracovní záleţitosti. Blíţe jsem se zajímala, jak funguje rytmus těla, a zjistila jsem, kdy v rámci dne máme nejniţší práh bolesti, a ţe v jiný čas jsme ve skvělé formě 83

pro analytické plánování a v jinou dobu je prostor pro kreativitu. Připomněla jsem si, ţe člověk je víc, neţ čas a ţe jeden z největších časoţroutů je vyrušování. A také, jak je podstatné soustředit se na věci důleţité dříve, neţ se stanou naléhavými. Zopakovala jsem si známé moudro, ţe manaţer musí být v pohodě a sám se sebou spokojený a vyrovnaný, aby přesvědčivě a efektivně dokázal vést. A rozhodně by měl znát odpověď na to kdo je, jaký je směr a účel, či smysl jeho cesty. Při zpracování vyplněného dotazníku jsem dospěla k některým velmi pozitivním závěrům. Například, ţe dnešní manaţeři dbají na své vzdělání, ţe plné dvě třetiny mají vysokoškolské a další z řady středoškoláků si své vzdělání doplňují. Naprostá většina manaţerů jsou nekuřáci a s různou frekvencí kouření si zapálí pouhá desetina z nich a to pouze muţů. Dbají o své zdraví a dodrţují pitný reţim a současně přemýšlí o svých stravovacích návycích. Bylo pro mě milým překvapením, ţe jen o něco málo více, neţ třetina z nich se do práce dopravuje autem, tedy především muţi, naproti tomu polovina ţen se dopravuje do práce MHD. Více, jak polovina všech dotázaných odpočívá aktivně, tedy nějakým pohybem, přestoţe jsou přesvědčeni, ţe pohybové aktivity nemají dostatek a ve většině případů nejsou spokojeni se svou fyzickou kondicí. To je dobrá cesta k nápravě, uvědomění si svých rezerv. Pozitivní je i jejich subjektivní hodnocení současného zdravotního stavu, jen necelá desetina ho vnímá jako neuspokojivý. Dle očekávání vnímá své zaměstnání většina manaţerů jako stresující, přičemţ větší procento ţen (38 %), neţ muţů (27 %) z nich označuje původ stresu v nedostatku času a s tím úzce související organizaci práce (muţi) a nejasně zadané úkoly (ţeny). Takřka tři čtvrtiny dotázaných muţů oproti 40 % dotázaných ţen téţ vyuţívá eustres, pod tlakem podává o poznání lepší výkon. Alarmující ovšem je, ţe 41 % muţů a 16 % ţen z dotazníkového šetření se jiţ setkalo se syndromem vyhoření, na druhou stranu je naprostá převaha těch, kteří dokáţou svůj stres zvládnout obvykle pomocí relaxačních aktivit, sportu či za podpory svých nejbliţších. Důleţité poznání je, ţe své problémy si subjektivně uvědomují a řeší je po jejich detekci čtyři pětiny dotázaných. Takřka všichni manaţeři vnímají změnu jako součást ţivota, coţ je v dnešní době nezbytné, jelikoţ čím dál tím více ţijeme v toku změn. Změny jsou a především manaţer, pokud chce obstát ve své pozici, se jim musí ne přizpůsobovat, ale jít jim aktivně naproti, být tím hybným motorem. Protoţe kdo chvíli stál, stojí opodál.

84

Seznam pouţité literatury 1.

BUZKOVÁ, Klára. Fitness jóga: harmonické cvičení těla i duše. Vydání první. Praha: 2006. Grada Publishing. ISBN: 80-247-1525-2.

2.

CATHALA, Hana. Wellness: od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu. Vydání první. Praha: 2007. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-2323-5.

3.

ČAKRT, Michal. Typologie osobnosti pro manažery: kdo jsem já, kdo jste vy? Vydání první. Praha: 2005. Management Press. ISBN 80-85943-12-3.

4.

ČECHOVSKÁ, Irena – MILER, Tomáš. Plavání. Druhé upravené vydání. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-2154-5.

5.

FISCHEROVÁ-KATZEROVÁ, Vlaďka – ČEŠKOVÁ-LUKÁŠOVÁ, Dana. Grafologie pro personalisty a manažery. Vydání první. Praha: 2007. Grada Publishing. ISBN: 97880-247-1552-0.

6.

HAUSER, J. P. Domácí lékař: nový velký průvodce. Vydání první. Praha: 2006. Grada Publishing. ISBN: 80-247-0934-1.

7.

HOSPODÁŘOVÁ, Ivana. Kreativní management v praxi. Vydání první. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-1737-1.

8.

KNOBLAUCH, Jörg – WÖLTJE, Holger. Time management: jak lépe plánovat a řídit svůj čas. Vydání první. Praha: 2006. Grada Publishing. ISBN: 80-247-1440-X.

9.

KUNOVÁ, Václava. Zdravá výživa a hubnutí v otázkách a odpovědích. Vydání první. Praha: 2005. Grada Publishing. ISBN: 80-247-1050-1.

10. PACOVSKÝ, Petr. Člověk a čas: time management IV. generace. Vydání první. Tábor: 2000. Time expert. ISBN: 80-902783-0-2. 11. PLAMÍNEK, Jiří. Sebepoznání, sebeřízení a stres: praktický atlas sebezvládání. Vydání druhé. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-2593-2. 12. RADECKI, Monika. Jak nejlépe říci ne: neříkejte ano, když chcete říci ne. Vydání první. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-2577-2. 13. STOCK, Christian. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. Vydání první. Praha: 2010. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-3553-5. 14. STŘEDA, Leoš. Univerzita hubnutí. Vydání druhé. 2009. Euroinstitut. ISBN: 978-8087372-00-5. 15. ŠKOPEK, Martin. Nordic walking. Vydání první. Praha: 2010. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-3242-8. 85

16. ŠTĚPANÍK, Jaroslav. Umění jednat s lidmi 3: stres, frustrace a konflikty. Vydání první. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-1527-8. 17. TVRZNÍK, Aleš – SOUMAR, Libor. Jogging: běhání pro zdraví, kondici i redukci váhy. Vydání první. Praha: 2004. Grada Publishing. ISBN: 80-247-0714-4. 18. UHLIG, Beatris. Time management: staňte se pánem svého času. Vydání první. Praha: 2008. Grada Publishing. ISBN: 978-80-247-2661-8. 19. ZANDL, Dita. Life management: jak získat více času, energie a pořádku v životě. Vydání první. Praha: 2006. Grada Publishing. ISBN: 80-247-1488-4. Periodika 1. Hospodářské noviny: podniky a trhy. Č. 221 (prosinec 2010). Praha: Economia, 2010. Četnost vydání: pondělí – pátek. ISSN 0862-9587. Monografické publikace 1. ŠKODOVÁ, Lucie. Role moderního vedoucího a jeho vliv na výkonnost zaměstnanců. Praha, 2009. 68 s. Bakalářská práce na Bankovním institutu vysoké škole na katedře managementu firem a institucí. Vedoucí bakalářské práce Ing. Evţen Sýkora, CSc. 2. VEČEŘOVÁ – PROCHÁZKOVÁ, A., HONZÁK, R. Interní medicína pro praxi: stres, eustres, distres. Mezioborové přehledy. 2008; 10 (4). s. 188 – 192. Internetové odkazy 1. -pn-. Elevátor dobrého naladění. Moderní řízení ihned [online]. 2010, roč. 10, č. 1 [cit. 2010-11-13]. Dostupné z URL: < http://modernirizeni.ihned.cz/c1-40244910-elevatordobreho-naladeni> 2. -pn-. Jste workoholik? Moderní řízení ihned [online]. 2010, roč. 10, č. 7 [cit. 2010-11-14]. Dostupné z URL: 3. -pn-. Nakreslete si elevátor. Moderní řízení ihned [online]. 2010, roč. 10, č. 1 [cit. 201011-13]. Dostupné z URL: 4. ČÁPOVÁ, Štěpánka. Leadership a emocionální inteligence. Moderní řízení ihned [online].

2010,

roč.

10,

č.

9

[cit.

2010-11-13].

Dostupné

z

URL:

5. Empirie.

Wikipedie

[online].

[cit.



86

2011-03-06].

Dostupné

z

URL:

6. Minerálka a sůl. Ondrášovka [online]. [cit. 2011-02-06]. Dostupné z URL: < http://www.ondrasovka.cz/mineralka-a-sul > 7. NÁHLOVSKÝ, Pavel. Sebekázeň: podmínka úspěšnosti. Moderní řízení ihned [online]. 2010, roč. 10, č. 9 [cit. 2010-11-21]. Dostupné z URL: 8. NĚMEČKOVÁ, Iveta. Práce a soukromí: jak je sladit? Moderní řízení ihned [online]. 2010, roč. 10, č. 8 [cit. 2010-11-14]. Dostupné z URL: 9. Petr. Biopotraviny. Potravinová alergie [online]. [cit. 2011-02-06]. Dostupné z URL: < http://www.potravinova-alergie.info/clanek/biopotraviny.php > 10. Pivo – účinky na zdraví, zajímavosti, historie. Rodina – finance [online]. [cit. 2011-0320]. Dostupné z URL: < http://www.rodina-finance.cz/zdrava-vyziva.212/pivo-ucinky-nazdravi-zajimavosti-historie.21745.html > 11. Plavání.

Wikipedie

[online].

[cit.

2011-02-15].

Dostupné

z

URL:

<

http://cs.wikipedia.org/wiki/Plav%C3%A1n%C3%AD > 12. VÍTKOVÁ, M., MARTÍNKOVÁ, R. Pozitivní postoj chce odvahu. Moderní řízení ihned [online].

2010,

roč.

10,

č.

2

[cit.

2010-11-13].

Dostupné

z

URL:

13. Vliv čaje a kávy na zdraví člověka. Oxalis. [online]. [cit. 2011-02-06]. Dostupné z URL: < http://www.oxalis.cz/vliv-caje-a-kavy-na-zdravi-cloveka/cz/t-329/>

87

Přehled tabulek, obrázků a grafů Obrázek č. 1 Stres způsobuje řada faktorů ............................................................................... 22 Obrázek č. 2 Průběh syndromu vyhoření ................................................................................. 28 Obrázek č. 3 Model časové rovnováhy .................................................................................... 38 Obrázek č. 4 Zdroje autority a vlivu ......................................................................................... 52 Obrázek č. 5 Schéma řešení úloh dle MBTI ............................................................................. 58 Tabulka č. 1 Přehled sodíku v minerálkách ............................................................................. 16 Tabulka č. 2 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 1 ................................................................ 66 Tabulka č. 3 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 2 ................................................................ 67 Tabulka č. 4 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 3 ................................................................ 67 Tabulka č. 5 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 4 ................................................................ 68 Tabulka č. 6 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 5 ................................................................ 68 Tabulka č. 7 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 6 ................................................................ 69 Tabulka č. 8 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 7 ................................................................ 69 Tabulka č. 9 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 8 ................................................................ 70 Tabulka č. 10 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 9 .............................................................. 70 Tabulka č. 11 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 10 ............................................................ 71 Tabulka č. 12 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 11 ............................................................ 71 Tabulka č. 13 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 12 ............................................................ 72 Tabulka č. 14 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 13 ............................................................ 72 Tabulka č. 15 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 14 ............................................................ 73 Tabulka č. 16 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 15 ............................................................ 73 Tabulka č. 17 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 16 ............................................................ 74 Tabulka č. 18 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 17 ............................................................ 74 Tabulka č. 19 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 18 ............................................................ 75 Tabulka č. 20 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 19 ............................................................ 75 Tabulka č. 21 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 20 ............................................................ 76 Tabulka č. 22 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 21 ............................................................ 76 Tabulka č. 23 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 22 ............................................................ 77 Tabulka č. 24 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 23 ............................................................ 77 Tabulka č. 25 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 24 ............................................................ 78 Tabulka č. 26 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 25 ............................................................ 78 Tabulka č. 27 Vyhodnocení odpovědí na otázku č. 26 ............................................................ 79 Graf č. 1a, graf č. 1b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 1 ................................................... 66 Graf č. 2a, graf č. 2b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 2 ................................................... 67 Graf č. 3a, graf č. 3b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 3 ................................................... 67 Graf č. 4a, graf č. 4b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 4 ................................................... 68 88

Graf č. 5a, graf č. 5b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 5 ................................................... 68 Graf č. 6a, graf č. 6b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 6 ................................................... 69 Graf č. 7a, graf č. 7b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 7 ................................................... 69 Graf č. 8a, graf č. 8b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 8 ................................................... 70 Graf č. 9a, graf č. 9b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 9 ................................................... 70 Graf č. 10a, graf č. 10b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 10 ............................................. 71 Graf č. 11a, graf č. 11b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 11 ............................................. 71 Graf č. 12a, graf č. 12b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 12 ............................................. 72 Graf č. 13a, graf č. 13b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 13 ............................................. 72 Graf č. 14a, graf č. 14b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 14 ............................................. 73 Graf č. 15a, graf č. 15b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 15 ............................................. 73 Graf č. 16a, graf č. 16b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 16 ............................................. 74 Graf č. 17a, graf č. 17b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 17 ............................................. 74 Graf č. 18a, graf č. 18b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 18 ............................................. 75 Graf č. 19a, graf č. 19b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 19 ............................................. 75 Graf č. 20a, graf č. 20b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 20 ............................................. 76 Graf č. 21a, graf č. 21b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 21 ............................................. 76 Graf č. 22a, graf č. 22b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 22 ............................................. 77 Graf č. 23a, graf č. 23b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 23 ............................................. 77 Graf č. 24a, graf č. 24b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 24 ............................................. 78 Graf č. 25a, graf č. 25b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 25 ............................................. 78 Graf č. 26a, graf č. 26b Vyhodnocení odpovědi na otázku č. 26 ............................................. 79

89

Přílohy Přílohy mají vztah ke kapitole 5. Empirické šetření Příloha č. 1 – vlastní dotazník

90

Příloha č. 1 I. ČÁST – OSOBNÍ ÚDAJE 1. Jsem □ ţena 2. Věk □ 18 – 30

□ muţ

□ 31 – 40

□ 41 – 50

3. Dokončené vzdělání □ středoškolské □ vysokoškolské

□ 51 – 60

□ 61 – více

□ jiné . . . . . . . . . . . . .

II. ČÁST - STRES A JEHO ZVLÁDÁNÍ 4. Své zaměstnání vnímám jako stresující □ □ □ rozhodně ano spíše ano spíše ne

□ rozhodně ne

□ nevím

5. Stres u mě vyvolává □ □

□

□

□

nejistota zaměstnání organizace práce

nedostatek informací nedostatek času

(ne) motivace

□

□

□

přepracovanost

nejasně zadané úkoly jiné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

6. Umím se přizpůsobit pracovnímu tempu, které vyžaduje mé zaměstnání □ □ □ □ □ rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne nevím 7. Stereotypní práce mě stresuje □ □ rozhodně ano spíše ano

□ spíše ne

□ rozhodně ne

□ nevím

8. Pod tlakem podávám lepší pracovní výkon □ □ □ rozhodně ano spíše ano spíše ne

□ rozhodně ne

□ nevím

9. V práci jsem často přetažený/-á □ □ rozhodně ano spíše ano

□ rozhodně ne

□ nevím

10. V minulosti jsem se setkal/-a se syndromem vyhoření □ □ □ □ rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne

□ nevím

11. Umím zvládat stres □ □ rozhodně ano spíše ano

□ nevím

□ spíše ne

□ spíše ne

91

□ rozhodně ne

12. Na odbourání stresu mi nejvíce pomáhá □ □ □

□

□

sport

relax

správná ţivotospráva podpora kolegů

□

□

□

podpora rodiny

dobré jídlo

odborná pomoc

jiné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13. Umím si efektivně zorganizovat a naplánovat svou práci □ □ □ □ rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne

□ nevím

14. Své problémy řeším okamžitě, jakmile se objeví □ □ □ □ rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne

□ nevím

15. Změnu vnímám jako součást života □ □ □ rozhodně ano spíše ano spíše ne

□ nevím

□ rozhodně ne

III. ČÁST – ŽIVOTOSPRÁVA 16. Do zaměstnání se zpravidla dopravuji □ □ □ MHD pěšky autem

□ na kole

□ jinak . . . . . . . . . . . .

17. Denně chodím obvykle pěšky (v minutách) □ □ □ méně neţ 10 10 – 30 31 – 60

□ 61 - 90

□ více neţ 90

18. Obvykle upřednostňuji jako formu odpočinku □ □ □

□

□

četbu

televizi, rádio

domácí práce

procházky v přírodě sport

□

□

□

kulturu

internet

jiné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19. Jsem přesvědčen/-a, že mám dostatek pohybové aktivity □ □ □ □ rozhodně ano spíše ano spíše ne rozhodně ne

□ nevím

20. Jsem spokojen/-a se svou fyzickou kondicí □ □ □ rozhodně ano spíše ano spíše ne

□ rozhodně ne

□ nevím

□

□

21. Svůj současný zdravotní stav hodnotím jako □ □ □ velmi dobrý

dobrý

uspokojivý

22. Ve volném čase se věnuji sportu □ □ □ pravidelně nepravidelně vůbec 92

spíše neuspokojivý neuspokojivý

□ jinak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

23. Jsem kuřák (počet vykouřených cigaret za den) □ □ □ □ □ ne

bývalý

příleţitostný

ano (do 10)

ano (do 20)

□ ano (21 a více)

24. Za 24 hodin vypiji množství tekutin □ □ □ max. 1 litr 1 – 2 litry 2 – 3 litry

□ 3 – 4 litry

□ více neţ 4 litry

25. Mívám alespoň jedno teplé jídlo denně □ □ □ rozhodně ano spíše ano spíše ne

□ rozhodně ne

□ nevím

26. Pravidelně snídám □ □ rozhodně ano spíše ano

□ spíše ne

□ rozhodně ne

□ nevím

27. Stravuji se zdravě □ □ rozhodně ano spíše ano

□ spíše ne

□ rozhodně ne

□ nevím

29. Mé doplnění a připomínky k dotazníku ......................................................................... ......................................................................... .........................................................................

Děkuji za vyplnění dotazníku .

93

Oficiální zadání diplomové práce

94