1.19.1. Malakologický průzkum na území PR Suchá Dora Cíl průzkumu: Inventarizační průzkum malakofauny na území PR
Metodika průzkumu: Průzkum byl proveden na ploše celé rezervace, detailně byly zkoumány 4 suchozemské studijních plochy (viz mapa 1). Vlastní terénní průzkum proběhl 31. 7. & 1. 8. 2010, kdy bylo pro suchozemské plže příhodné počasí (teplo a pokud možno i vlhko). Průzkum suchozemských měkkýšů byl proveden kombinací přímého ručního sběru a odběrů hrabanky (viz LOŽEK 1956; CAMERON & POKRYSZKO 2005). Ruční sběr je nezbytný pro přesnější odhad populačních hustot velkých druhů a zejména pak pro nalezení dendrofilních druhů (druhy vázané na padlé či stojící dřevo a podkorní prostory) a nahých plžů, kteří nevytváří schránku. Nalezení měkkýši až na nezbytné výjimky byli determinováni a počítáni přímo na lokalitě a vráceni na místo, kde byli nalezeni. Pouze v případě některých determinačně sporných druhů a rodů byl nalezený materiál fixován příslušnými metodami pro anatomické šetření v laboratoři pod mikroskopem. Jednalo se o vybrané druhy rodu Aegopinella, kde některé druhy je možné spolehlivě rozlišit pouze na základě anatomických znaků na pohlavní soustavě. Pro zjištění drobných epigeických druhů byly na jednotlivých typech stanovišť odebrány vzorky půdní hrabanky (cca 5 litrů na vzorek) tak, aby byla reprezentativně pokryta stanovištní heterogenita zkoumaného území ve vztahu k měkkýšům (např. HORSÁK 2003a). Místa odběru hrabankových vzorků byla stanovena po předcházejícím ručním přímém sběru, kterým byla odhalena pro měkkýše nejpříhodnější místa na lokalitě. Odběry hrabanky není možné zpracovat přímo v terénu a musí být odneseny k vytřídění a identifikaci drobných druhů do laboratoře. Z tohoto důvodu byla snaha množství materiálu omezit na nutné minimum, které ovšem stále poskytne relevantní výsledky pro účely inventarizace malakofauny. V případech vlhkých substrátů (lesní průsaky, listový opad po deštích) byla pro nalezení drobných druhů také aplikována metoda mokrého prosevu, která umožňuje rychlé a efektivní nalezení těchto miniaturních druhů přímo na lokalitě, bez nutnosti odnášení hrabanky k laboratornímu zpracování (blíže HORSÁK 2003b), které sebou nese i usmrcování jiných složek epigeické fauny. Ručním sběrem pak bylo pro zpřesnění kvalitativních údajů sbíráno na mnoha dalších místech zkoumané lokality.
U jednotlivých nálezů druhů na konkrétních lokalitách (Tab. 1 a 2) jsou uvedeny relativní počty pozorovaných jedinců. Relativní síla populací byla vyjádřena pomocí pětičlenné stupnice: velmi ojedinělý výskyt (VO) - jeden až dva jedinci; ojedinělý výskyt (O) - do pěti jedinců; roztroušený výskyt (R) - do deseti jedinců v případě větších druhů a do 20 v případě malých druhů; hojný výskyt (H) - do 30 v případě velkých druhů a do 50 jedinců v případě malých druhů; velmi hojný výskyt (VH) - vyšší počty než horní hranice předcházející kategorie.
Seznam lokalit (viz mapa 1): 1 – N: 49°41'28,45", E: 17°46'4,18", starý bukový porost s množstvím padlého dřeva a chudým bylinným patrem v SV části rezervace. 2 – N: 49°41'24,23", E: 17°46'9,98", suťový les ve východní části rezervace tvořený převážně javory kleny a lípami, oproti bukovým partiím ve zbylé části rezervace je zde úživnější, ale sušší byliné patro. 3 – N: 49°41'23,51", E: 17°45'52,67", ve střední části rezervace pramení periodický potok, kolem nehož rostou úživnější byliny a je zde větší vlhkost. 4 – N: 49°41'26,68", E: 17°45'57,19", homogení bukové porosty ve střední části rezervace s chudým bylinným patrem (kapraďorosty).
Výsledky: Rešerše historických nálezů Díky intenzivním průzkumům malakofauny na území severní Moravy a Slezska, které prováděl po několik desetiletí MÁCHA (1997), existuje také množství informací o měkkýších Oderských vrchů (MÁCHA 1961). Několik sběrů bylo učiněno v okolí zkoumané lokality, z nichž máme alespoň hrubý přehled o měkkýších vyskytujících se v dané oblasti a potenciálně se také vyskytujících na území vlastní rezervace (Tab. 1). Bohužel nepřesná lokalizace nálezů z doby, kdy ještě rezervace nebyla vyhlášena, nedovoluje přesně rozhodnout, zda se týkají přímo jejího území. Jako pravděpodobnější se podle dokladových materiálů sbírky S. Máchy uložených ve Slezském muzeu v Opavě jeví, že studované lokality leží spíše za hranicemi stávající rezervace (viz níže). S pochopitelných důvodů nejsou místa sběru přesně lokalizovaná pomocí GPS souřadnic, ani zanesena do mapových podkladů dostatečného rozlišení. Také metoda a důvod předcházejících průzkumů vnášejí možné nepřesnosti – sběry mohou být s poměrně široce definovaných lokalit, kdy je označen střed sběru, ale svým rozsahem mohl sahat poměrně daleko za hranice rezervace, což byla v minulosti běžná praxe.
Například potoční a další aluviální druhy sebrané S. Máchou "Dorra" (595 m) na lokalitě označené jako "úbočí a svahy nad potokem Suchá Dorra" (viz Tab. 1, C) jasně ukazují, že se sběr týkal také samotného potoka a jeho nivy. Ten, v součastné době není zahrnut do území rezervace a je jasné, že odlišné typy stanovišť nivy a i samotného potoka umožňují výskyt mnoha druhů, které na lesnatých svazích nad potokem již nežijí. Z uvedeného vyplývá, že i když máme z minulosti množství údajů z širokého oblasti rezervace, není z nich možné přesně určit, kolik druhů bylo v minulosti zjištěno ve vlastní rezervaci. Je jasné, že se bude jednat o desítky druhů, zahrnujících množství faunisticky i ochranářsky cenných druhů i celých společenstev.
Recentní průzkum Celkově bylo ve zpracovaných vzorcích z roku 2010 doloženo 32 druhů suchozemských měkkýšů (viz Tab. 2). Ze všech nalezených druhů je 11 aktuálně řazeno do červeného seznamu bezobratlých (BERAN et al. 2005), 1 do kategorie ohrožený, 2 do kategorie zranitelný a 8 do kategorie téměř ohrožený (viz Tab. 2). Z pohledu ochrany přírody jsou cenná zejména společenstva druhů, vázaných na mrtvé dřevo a na hluboké kamenité sutě. Nejcennějším druhem je bezpochyby náročný, dendrofilní závornatkovitý plž nádolka moravská (Vestia ranojevici moravica), která představuje jednoho z mála našich endemitů mezi měkkýši. Jedná se o poddruh balkánského druhu V. ranojevici, který se na našem území objevil jako dálkový výsadek, pravděpodobně v době klimatického holocenního optima (LOŽEK 1992). Do současnosti se udržel na území Vsetínských vrchů, Hostýnských vrchů (NOVÁK & NOVÁK 2010), Beskyd, Oderských vrhů a na jedné lokalitě v Hrubém Jeseníku (LACINA 2010). Je vázán na rozkládající se dřevo především buku, ale i jiných listnatých dřevin (NOVÁK & NOVÁK 2010). Tento druh se živí houbovými hyfami a řasovými nárosty na dřevě, pravděpodobně přezimuje v silně trouchnivějícím dřevě a za příhodných podmínek pak vylézá na kmeny a padlé dřevo (MÁCHA & MARTINOVSKÝ 1967). Společně s tímto druhem jsou součástí dendrofilní malakofauny například teplomilná vrásenka orlojovitá (Discus perspectivus), či relativně vlhkomilná řasnatka břichatá (Macrogastra ventricosa). Všechny tři druhy jsou zapsány v červeném seznamu bezobratlých živočichů (viz Tab. 2). Z druhů žijících v sutích je nejzajímavější nález aksamítky sametové (Causa holosericea), která se zde vyskytuje v nezvykle nízkých nadmořských výškách. V částech rezervace, kde se vyskytují lípy, javory a širolisté byliny, které mají pro měkkýše velmi vhodný opad, se pak vyskytují další nárošnější druhy. Mezi ně patří,
především na vlhkých místech, citlivý karpatský druh řasnatka nadmutá (Macrogastra tumida). Tento druh je typický hlavně pro lesní průsaky přirozených lesů a olšiny (LOŽEK 1956). Dalšími na živiny náročnějšími druhy je chlupatka jednozubá (Petasina unidentata) a vlahovka karpatská (Monachoides vicinus). Všechny tyto tři druhy jsou opět zapsány v červeném seznamu bezobratlých živočichů (viz Tab. 2). Zajímavé je porovnání recentních a historických sběrů. Zatímco v 50. a 60. letech bylo nalezeno celkem 48 druhů suchozemských plžů, v roce 2010 to bylo pouze 32. Tuto skutečnost lze vysvětlit hlavně tím, že v minulosti bylo vzorkováno širší okolí rezervace. Dnešní plocha rezervace zahrnuje především vcelku homogení bukové porosty a nezasahuje až k potoku severně od rezervace. Bučiny nepředstavují pro řadu měkkýšů nijak ideální podmínky. Listový opad buků se rozkládá velmi dlouho, a tak se pomalu uvolňují živiny. Navíc díky některým obsaženým látkám okyseluje půdu, což většině měkkýšů také příliš nevyhovuje (WÄREBORN 1969). To dokazují hlavně druhy vázané na živinami bohaté porosty, které byly nalezeny pouze v historických sběrech, které se týkají spíše míst v okolí rezervace. Nejlepšími příklady jsou skalnice lepá (Faustina faustina), keřovka plavá (Fruticicola fruticum), skelnička karpatská (Vitrea transylvanica), či zemounek lesklý (Zonitoides nitidus). Jak dokazuje sběr z roku 1997 (viz Tabulka 1, sloupec D) řada těchto druhů sice žije v bezprostřední blízkosti, ale striktně vzato mimo hranice rezervace. Na druhou stranu v samotné rezervaci byly nalezeny druhy nové, které z historických sběrů uváděny nejsou, především to jsou ty drobné a často přehlížené. Například boděnka malinká (Punctum pygmaeum) a ostnatka trnitá (Acanthinula aculeata). Z průzkumu vyplývá, že v PR Suchá Dora žije celkově velmi zachovalé společenstvo měkkýšů přirozených lesů s bukem lesním jako dominantní dřevinou. Jak již bylo řečeno, listový opad buků není nijak vhodným substrátem pro rozvoj malakofauny. I přesto se zde vyskytuje přes 30 druhů měkkýšů. Zajímavé jsou především nálezy vzácných dendrofilních druhů (hlavně Vestia ranojevici moravica) a celková druhová skladba malakofauny. Podle nalezených druhů lze poznat silný vliv karpatské oblasti (např. Monachoides vicinus a Macrogastra tumida). Zajímavý je dále společný výskyt několika druhů, které se díky rozdílné ekologii vyskytují společně jen zřídka (Discus perspectivus a Causa holosericea).
Definice ohrožujících faktorů: Druhy nacházející se v rezervaci nejsou v podstatě nijak ohroženy, pokud ovšem zůstane management takový, jaký zde panuje dosud. Nejdůležitějším aspektem je ponechávat lesní porosty samovolnému vývoji, včetně ponechávání mrtvého dřeva. Právě na něj jsou
vázány nejzajímavější a nejohroženější druhy měkkýšů. Nevhodné jsou také jakékoli zásahy do druhové skladby porostů lokality.
Závěry a doporučení: Jak již bylo řečeno, bezzásahový management je nejlepší cestou k zachování zdejší malakofauny a zároveň k přiblížení se přirozené struktuře lesa. Jako velmi vhodné se jeví rozšířit rezervaci především severním směrem. Tím by byla chráněna i společenstva měkkýšů vázaná na úživnější prostředí v nivě potoka. Před tím by ovšem bylo dobré provést malakozoologický průzkum v okolí rezervace. Jde hlavně o ověření výskytu několika vzácnějších plžů, kteří jsou vcelku nároční na množství živin v listovém opadu. Především skelnička karpatská (Vitrea transylvanica) a vrkoč lesní (Vertigo pusilla). Vzhledem k nevelké rozloze rezervace by bylo vhodné postupně přibližovat i okolní porosty přírodně blízkým. To znaméná nahrazovat smrkové monokultury (především na západ od rezervace) původními listnatými dřevinami. V tomto případě především javory a buky.
Citovaná literatura: BERAN L., JUŘIČKOVÁ L. & HORSÁK M., 2005: Mollusca (měkkýši), pp. 69–74. In: Farkač J., Král D. & Škorpík M. (eds): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Beobratlí. AOPK ČR, Praha. CAMERON R. A. D. & POKRYSZKO B. M., 2005: Estimating the species richness and composition of land mollusc communities: problems, consequences and practical advice. Journal of Conchology, 38: 529–547. HORSÁK M., 2003a: Výsledky stopatnáctiletého výzkumu měkkýšů (Mollusca) NPP Šipka u Štramberka (severní Morava). Čas. Slezského Muzea Opava (A), 52: 223–230. HORSÁK M., 2003b: How to sample mollusc communities in mires easily. Malacologica Bohemoslovaca, 2: 11–14. HORSÁK, M., JUŘIČKOVÁ, L., BERAN, L., ČEJKA, T., DVOŘÁK, L., 2010: Komentovaný seznam měkkýšů zjištěných ve volné přírodě České a Slovenské republiky. – Malacologica Bohemoslovaca, Suppl. 1: 1–37. Online serial at
10-Nov-2010. HUDEC V., LOŽEK V. & MÁCHA S., 1958: K výskytu plže Laciniaria (Pseudalinda) riolensis (A. J. Wgn.) na území severovýchodní Moravy. Práce Brněnské základny Československé akademie věd, 30/8: 335–368. LACINA A., 2010: Přirozené lesy v oblasti pramenů Javorné – malakozoologický ráj v Jeseníkách. Malacologica Bohemoslovaca, 9: 16–20.
LOŽEK V., 1956: Klíč československých měkkýšů, Bratislava: Slovenská akademie věd. LOŽEK V., 1992: Měkkýši (Mollusca). In: Škapec L. (ed.), Červená kniha ohrožených a vzácných rostlin a živočichů ČSFR. 3. Bezobratlí. Príroda, Bratislava, pp. 22–39. MÁCHA S., 1961: Měkkýši povodí Odry v Moravské bráně (II) a v Oderských vrších. Acta Musei Silesiae, Ser. A, 10: 35–52. MÁCHA S., 1997: Přehled výzkumů měkkýšů ve Slezsku a na severní Moravě (Česká republika). Čas. Slezského Muzea Opava (A), 46: 71–93. MÁCHA S & MARTINOVSKÝ J., 1967: Nové poznatky o rozšíření a ekologii plže Pseudalinda riloensis moravica (Brabenec, 1952). Časopis Slezského muzea, 2: 185–193. NOVÁK J. & NOVÁK M., 2010: Rozšíření vřetenatky moravské Vestia ranojevici moravica (Brabenec, 1952) v Hostýnských vrších – 1. díl. Malacologica Bohemoslovaca, 9: 21–25. WÄREBORN I., 1969: Land molluscs and their environments in an oligotrophic area in southern Sweden. Oikos, 20: 461–479.
Tabulka 1. Přehled zjištěných druhů v bezprostředním okolí PR Suchá Dora. Lokalizace starších sběrů neumožňuje s určitostí rozhodnout, zda se údaje týkají přímo území rezervace nebo pouze blízkého okolí. A – S. Mácha lgt., 24. 8. 1954, původní lokalizace: " Dorry (595 m) - severní rokle", publikováno v pracích Ložek & Mácha (1955), Hudec et al. (1958) a Mácha (1961); B – S. Máchal lgt., 15. 6. 1965, původní lokalizace: "Dorra (595 m) - úbočí a svahy nad potokem Suchá Dorra"; C – S. Máchal lgt., 14. 6. 1965, původní lokalizace: "Dorra (595 m) - úpatí u silnice na Spálov"; D – Horsák M. lgt., 7. 8. 1997, N: 49˚41’28,70”, E: 17˚45’51,08”, úpatí svahu na severním okraji PR Suchá Dora. Kategorie četnosti: VO - velmi ojedinělý výskyt, O - ojedinělý výskyt, R - roztroušený výskyt, H - hojný výskyt, VH - velmi hojný výskyt. x - pouze zjištění druhu bez udání síly populace, pro území navrhovaného rozšíření. Použitá nomenklatura je podle HORSÁK et al. (2010). Druhy jsou řazeny abecedně.
Druh / Zdroj údajů terestrická malakofauna Aegopinella epipedostoma iuncta Hudec, 1964 Aegopinella minor (Stabile, 1864) Aegopinella pura (Alder, 1830) Alinda biplicata (Montagu, 1803) Arianta arbustorum (Linné, 1758) (Arion ? circumscriptus Johnston, 1828)* Arion fuscus (O. F. Müller, 1774) Carychium minimum O. F. Müller, 1774 Carychium tridentatum (Risso, 1826) Causa holosericea (Studer, 1820) Cepaea hortensis (O. F. Müller, 1774) Cochlicopa lubrica (O. F. Müller, 1774) Cochlicopa lubricella (Rossmässler, 1835) Cochlodina laminata (Montagu, 1803) Columella edentula (G. von Martens, 1830) Daudebardia rufa (Draparnaud, 1805) Discus perspectivus (M. von Mühlfeld, 1816) Discus rotundatus (O. F. Müller, 1774) Discus ruderatus (A. Férussac, 1821) Ena montana (Draparnaud, 1801) Euconulus fulvus (O. F. Müller, 1774) Faustina faustina (Rossmässler, 1835) Fruticicola fruticum (O. F. Müller, 1774) Helicigona lapicida (Linné, 1758) Isognomostoma isognomostomos (Schröter, 1784) Lehmannia marginata (O. F. Müller, 1774) Limax cinereoniger Wolf, 1803 Malacolimax tenellus (O. F. Müller, 1774) Macrogastra plicatula (Draparnaud, 1801) Macrogastra tumida (Rossmässler, 1836) Macrogastra ventricosa (Draparnaud, 1801) Monachoides incarnatus (O. F. Müller, 1774) Monachoides vicinus (Rossmässler, 1842)
A
B
C
D
~ ~ ~ x x ~ ~ x ~ x ~ ~ ~ x ~ x ~ x x ~ ~ ~ ~ x x ~ ~ ~ ~ x ~ x x
~ x x x ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ x ~ ~ x ~ ~ x ~ ~ ~ ~ x ~ ~ ~ x x ~ x ~
x ~ ~ x x x x x x x x x x x x ~ x x ~ x x x x ~ ~ x x x ~ x x x x
~ ~ ~ H O ~ ~ ~ ~ O ~ ~ ~ R ~ ~ O ~ ~ O ~ H H ~ ~ ~ ~ ~ H VH H O ~
Oxychilus glaber (Rossmässler, 1835) Perforatella bidentata (Gmelin, 1791) Perpolita hammonis (Ström, 1765) Semilimax semilimax (J. Férussac, 1802) Succinea putris (Linné, 1758) Vertigo pusilla O. F. Müller, 1774 Vertigo pygmaea (Draparnaud, 1801) Vertigo substriata (Jeffreys, 1830) Vestia ranojevici moravica (Brabenec, 1952) Vitrea crystallina (O. F. Müller, 1774) Vitrea diaphana (Studer, 1820) Vitrea subrimata (Reinhardt, 1871) Vitrea transsylvanica (Clessin, 1877) Vitrina pellucida (O. F. Müller, 1774) Zonitoides nitidus (O. F. Müller, 1774) vodní malakofauna Ancylus fluviatilis O. F. Müller, 1774 Bythinella austriaca (Frauenfeld, 1857) Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) Radix peregra (O. F. Müller, 1774)
~ x ~ x ~ ~ ~ ~ x x x x x ~ ~
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ x ~ x ~ x ~ ~
x x x ~ x x x x x x ~ ~ ~ x x
~ O ~ ~ ~ ~ ~ ~ H ~ ~ ~ ~ ~ ~
~ ~ ~ ~
~ ~ ~ ~
x x x x
~ ~ ~ ~
* - s nejvyšší pravděpodobností se jednalo o druh A. silvaticus, který byl v rezervaci aktuálně nalezen. A. circumscriptus nebyl v minulosti spolehlivě rozlišován a je na našem území velmi vzácný, pouze lokálně rozšířený. Většinou byl zaměňován pravě s druhem A. sivaticus.
Tabulka 2. Přehled zjištěných druhů v PR Suchá Dora během průzkumu v roce 2010. Čísla lokalit odpovídají číslům v textu (viz výše: metodika průzkumu) a jsou zakreslena v mapě 1. Relativní síla populací byla vyjádřena pomocí pětičlenné stupnice: velmi ojedinělý výskyt (VO) - jeden až dva jedinci; ojedinělý výskyt (O) - do pěti jedinců; roztroušený výskyt (R) do deseti jedinců v případě větších druhů a do 20 v případě malých druhů; hojný výskyt (H) do 30 v případě velkých druhů a do 50 jedinců v případě malých druhů; velmi hojný výskyt (VH) - vyšší počty než horní hranice předcházející kategorie. Použitá nomenklatura je podle HORSÁK et al. (2010), stupeň ohroženosti podle BERAN et al. (2005): EN - ohrožený, VU zranitelný, NT - téměř ohrožený. Druhy neoznačené jsou běžné a hojné, v současnosti bez ohrožení. Druhy jsou řazeny abecedně.
Druh
1
2
3
4
Ohrožení
Acanthinula aculeata (O. F. Müller, 1774) Aegopinella epipedostoma iuncta Hudec, 1964 Aegopinella minor (Stabile, 1864) Aegopinella pura (Alder, 1830) Alinda biplicata (Montagu, 1803) Arianta arbustorum (Linné, 1758) Arion fuscus (O. F. Müller, 1774) Arion silvaticus Lohmander, 1937 Carychium tridentatum (Risso, 1826) Causa holosericea (Studer, 1820) Cochlodina laminata (Montagu, 1803) Daudebardia rufa (Draparnaud, 1805) Deroceras sp. juv. Discus perspectivus (M. von Mühlfeld, 1816) Discus rotundatus (O. F. Müller, 1774) Ena montana (Draparnaud, 1801) Euconulus fulvus (O. F. Müller, 1774) Isognomostoma isognomostomos (Schröter, 1784) Lehmannia marginata (O. F. Müller, 1774) Limax cinereoniger Wolf, 1803 Malacolimax tenellus (O. F. Müller, 1774) Macrogastra tumida (Rossmässler, 1836) Macrogastra ventricosa (Draparnaud, 1801) Monachoides incarnatus (O. F. Müller, 1774) Monachoides vicinus (Rossmässler, 1842) Perpolita hammonis (Ström, 1765) Petasina unidentata (Draparnaud, 1805) Punctum pygmaeum (Draparnaud, 1801) Semilimax semilimax (J. Férussac, 1802) Vestia ranojevici moravica (Brabenec, 1952) Vitrea diaphana (Studer, 1820) Vitrina pellucida (O. F. Müller, 1774)
~ VO VO O ~ ~ H O ~ R H O ~ O ~ O R O R O O ~ O O O VO ~ ~ R VH ~ ~
O O VO R VO ~ H R ~ ~ O H ~ R ~ O ~ O O O ~ ~ VO H VO ~ VO O R VH VO O
~ O ~ H ~ VO ~ H O O O ~ VO ~ ~ ~ R R H R ~ O O H ~ ~ ~ VO ~ H O ~
~ ~ VO H VO ~ H O ~ ~ H ~ ~ ~ O R ~ ~ VH O ~ ~ ~ H ~ ~ ~ ~ ~ VH ~ ~
~ NT ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ NT ~ NT ~ VU ~ NT ~ ~ ~ ~ ~ VU NT ~ NT ~ NT ~ ~ EN NT ~
Mapa 1. Červeně je označena hranice Přírodní rezervace Suchá Dora, čísla odpovídají číslům lokalit v Tab. 2. Popis jednotlivých lokality, viz část Metodika.
