MAGAZIN
Česká rafinérská léto 2004
obsah / table of contents
14
aktuálně
03
Tři otázky pro Ivana Součka, předsedu představenstva a generálního ředitele Three questions for Ivan Souček, chairman of the board of directors and CEO
petroleum
12 08
18
17
04 06
S orlem v zádech Backed by an eagle
08
Portrét Akrama Mohany: V České republice jsem doma Portrait of Akram Mohana: I am at home in the Czech Republic
10
Mozaika Mosaic
Česká rafinérská má novou organizační strukturu, vizi a misi Česká rafinérská has a new organisational structure, a new vision and a new mission
fokus
11 12
Kaleidoskop Kaleidoscope
14 16
Kdo má ropu, je bohatý Who has petroleum is wealthy
Podnik a vysoká škola – oboustranně výhodná spolupráce Enterprise and university – mutually beneficial cooperation
Kdo to byl… Georgius Agricola Who was it… Georgius Agricola
forum Magazín
Informační čtvrtletník České rafinérské, a. s.
Vydává:
Česká rafinérská, a. s.
Předseda redakční rady:
Ing. Aleš Soukup, CSc., vedoucí sekce vztahů s veřejností
Redakce:
AC&C Public Relations, s. r. o., Korunovační 7, 170 00 Praha 7
Šéfredaktor:
RNDr. Michal Urban, CSc., tel.: 233 375 364, e-mail:
[email protected], www.accpr.cz
Sazba, zlom, lito:
Studio Marvil, s. r. o. Vydáno v Praze dne 14. 6. 2004, Registrace MK ČR pod číslem E 81 03 Magazín vychází čtyřikrát ročně a je distribuován zdarma. Pro přetisk fotografií a celých článků nebo jejich částí je nutné písemné svolení redakce.
17
Martin Ručinský: Jednou se do Litvínova vrátím Martin Ručinský: One day I will go back to Litvínov
18
Amerikou křížem krážem (2) All over America (2)
aktuálně
2–3
Tři otázky pro Ing. Ivana Součka předsedu představenstva a generálního ředitele České rafinérské, a. s.
Jak probíhala privatizace petrochemické skupiny Unipetrol? Tento proces v současné době stále ještě probíhá. Když bychom měli shrnout jeho historii, je třeba začít tím, že Fond národního majetku vyzval v minulém roce investory k účasti na privatizaci Unipetrolu. Z firem, které projevily předběžný zájem, byly vybrány tři, které měly do poloviny dubna předložit závazné nabídky. Vedle polského PKN Orlen (v konsorciu s firmou Agrofert a s akcionářem naší společnosti – společností ConocoPhillips) to byl maďarský MOL a další akcionář naší společnosti Royal Dutch/Shell (v konsorciu s kazašským KazMunaiGaz). Nakonec však nabídku na získání nabízeného podílu (cca 63 %) v Unipetrolu a další vybraná aktiva podal pouze PKN Orlen, který nabídl celkem 13,05 miliardy korun. Vláda prodej schválila 28. dubna 2004. Česká rafinerská jako strana zájmu vybraným uchazečům poskytla dokumentaci pro tzv. „Data Room“ a absolvovali jsme prezentace managementu potenciálním uchazečům. Později jsme nechali zpracovat ocenění naší společnosti. A to proto, že současné akcionářské smlouvy mezi státem a Unipetrolem a zahraničními akcionáři, kterými jsou Shell, ConocoPhillips a ENI, obsahují předkupní práva a ta mohou být uplatňována právě na základě zmíněného ocenění. Domnívám se, že dokončení privatizačního procesu potrvá ještě několik měsíců a v této době, předpokládám, bude příležitost diskutovat s vybraným investorem o budoucnosti společnosti a jejím začlenění do předpokládaných akcionářských struktur.
Ovlivňuje vás zdražování ropy na světových trzích? Cena ropy samozřejmě ovlivňuje efektivnost rafinérského odvětví, ale ta se neměří pouze cenou vstupní suroviny, nýbrž rozdílem mezi ní a cenou vyráběných produktů. Musím poznamenat, že zpracovatelské marže jsou v poslední době velmi zajímavé. Ovšem je nutno připomenout, že Česká rafinérská je od loňského roku tzv. přepracovací rafinérií, a proto se nás cena ropy přímo nedotýká. Může se nás dotknout nepřímo tím, že může ovlivnit poptávku po ropných produktech a disponibilitě ropy samotné, a tudíž ovlivnit i využití našich kapacit našimi „procesory“. V současné době se ve světě hodně hovoří o odpovědnosti velkých korporací vůči společnosti. My si toho jsme také vědomi, vždyť nás ovlivňuje řada subjektů vnitřního i vnějšího prostředí, resp. celé společnosti. Klíčovými partnery jsou pro nás zejména zaměstnanci a okolní města a obce. Odpovědnost vůči zaměstnancům je možné vyjádřit jednak vytvořením stabilních podmínek pro práci a jejím adekvátním oceněním a jednak vytvořením přijatelných pracovních podmínek. V této souvislosti bych rád konstatoval, že velkou pozornost věnujeme bezpečnosti práce a ochraně zdraví při práci. Od loňského podzimu do dnešního dne, tedy do 24. května, se nám podařilo odpracovat jeden milion hodin bez úrazu s následnou pracovní neschopností. Soustavně se také věnujeme ochraně životního prostředí a úzce spolupracujeme
s veřejností, jak o tom ostatně občas informujeme i v tomto časopise. Protože jsme jedním z významných zaměstnavatelů v regionu, vztah k oběma těmto partnerům se prolíná. Jak na Mostecku, tak v Kralupech a okolí máme uzavřeny dlouhodobé smlouvy o spolupráci, jejichž prostřednictvím podporujeme aktivity měst i dalších subjektů. Mimořádné úsilí věnujeme realizaci opatření ke snížení negativního vlivu provozování rafinérií na okolní prostředí. Domnívám se, že musíme vztahy s okolím dále rozvíjet a prohlubovat ve vzájemném porozumění. Three Questions for Ivan Souček, Chairman of the Board of Directors and CEO On April 28th, 2004 the Czech government approved the sale of Unipetrol, which is a 51% shareholder of Česká rafinérská, to Poland’s PKN Orlen. The completion of the privatisation will last for several more months, though, and during this time there will be an opportunity to discuss the future of the company and its integration in the expected shareholder’s structure with the selected investor. The current high price of crude oil does not directly affect Česká rafinérská because it is a processing refinery. Nevertheless, it could influence the demand for petroleum and petroleum products and thus the utilisation of the company’s refining capacity. Česká rafinérská is aware of its responsibility towards its employees and the people in the surroundings. It pays great attention to occupational safety. It is also dedicated to systematically decreasing the influence on the environment and is cooperating closely with the public at the same time.
S orlem v zádech Unipetrol má být pro PKN Orlen jen první sousto Na konci dubna rozhodla vláda o prodeji 63 procent akcií Unipetrolu polské skupině PKN Orlen, jejímiž partnery v tomto tendru byly společnosti ConocoPhillips a Agrofert. Za akcie Unipetrolu a úvěry jeho skupiny zaplatí PKN Orlen 13,05 miliardy korun, a přestože šlo o jedinou nabídku, může být vláda spokojená. Cena totiž převýšila nabídku z roku 2002 téměř o dvě miliardy. Nový vlastník má navíc zřejmě poměrně přesnou představu nejen o budoucím uspořádání holdingu, ale také o své roli v regionu střední a východní Evropy. Představitelé PKN Orlen po rozhodnutí české vlády uvedli, že Unipetrol je prvním krokem plánované expanze. Dalším bude spojení s maďarskou firmou MOL, které teprve vytvoří předpoklady pro vznik dostatečně silného subjektu. „Bylo by velmi dobré vytvořit středoevropský ropný koncern,“ poznamenal šéf PKN Orlen Zbigniew Wrobel 4. května na tiskové konferenci v Praze.
JEDNÁNÍ O FÚZI PKN ORLEN S MOL Unipetrol je dobrý odrazový můstek, protože může významně zvýšit hodnotu akcií polského koncernu. Jednání s maďarskou společností MOL, která probíhají od podzimu minulého roku, dosud zadrhávala na představách o tom, který z partnerů bude mít po fúzi rozhodující pozici. MOL, který je jedničkou v Maďarsku a přes Slovnaft ovládl slovenský trh, je propojený s rakouskou OMV a nedávno koupil i chorvatskou firmu INA. PKN je sice jedničkou v Polsku a s prodejem už expandoval i do severního Německa, polská vláda však dosud nebyla fúzi s Maďary příliš nakloněna. Stát má v PKN největší, 28procentní podíl, který sice hodlá výhledově prodat, ale ne za jakýchkoli podmínek. Hodnota PKN pokulhává za hodnotou firmy MOL, tržní kapitalizace PKN na konci března na základě ceny akcií činila 3,1 miliardy dolarů, MOL měl 3,5 miliardy dolarů. Polská vláda se obává, že by Poláci mohli ve společné firmě hrát druhé housle. „Hodnota akcií PKN je mnohem vyšší, a to je důvod, proč naše ministerstvo určitě fúzi nepodpoří,“ řekl náměstek polského ministra financí Tadeusz Soroka měsíc předtím, než padlo rozhodnutí o vítězi soutěže na Unipetrol. Plánovaný středoevropský koncern by mohl mít tržní hodnotu až deset miliard dolarů. Oba budoucí partneři kromě toho
mají své vlastní expanzní plány. Představitelé PKN usilují o rumunskou petrochemickou společnost Petrom a stále ještě věří, že by mohli získat i gdaňské rafinérie Lotos. MOL sice nyní potřebuje peníze na zvýšení svého čtvrtinového podílu v chorvatské firmě INA, ale rád by se zúčastnil privatizace rafinérií v Srbsku a chce kupovat další čerpací stanice ve východní Evropě včetně Česka a Polska. Jednání o fúzi jsou podle obou stran motivována snahou, aby vznikl dostatečně silný subjekt, který se může ubránit tomu, aby jej spolkly větší firmy. Zájem o středoevropský trh, kde se očekává výrazný růst poptávky po pohonných hmotách, údajně mají kromě rakouské OMV také ruské firmy Lukoil či Jukos.
NEJPRVE DĚLENÍ I když jednání o středoevropské fúzi pokračují, PKN má pro letošní léto aktuálnější program: dělení Unipetrolu a vypořádání s partnery. Poláci podle dohody zaplatí celou kupní cenu, za 63 procent akcií Unipetrolu i závazky dceřiných firem. „Máme dost peněz, abychom tuto transakci zafinancovali, ale vzhledem k její výši by nebylo moudré vše platit z vlastních prostředků,“ řekl v rozhovoru pro deník Právo viceprezident PKN Orlen Janusz Wisniewski. Představitelé firmy hned po vítězství v soutěži uvedli, že na základě předběžných dohod přenechají společnosti ConocoPhillips část Benziny a České rafinérské. Agrofert převezme hlavně ty firmy, v nichž už má podíl, tedy Agrobohemii a Aliachem, i když zájem má i o části Chemopetrolu a Kaučuku. Žádný z partnerů se naopak nepere o Spolanu, kterou si tak má ponechat samotný PKN. „Jako nejsložitější část skupiny zůstane šampionům, čili nám,“ řekl v rozhovoru pro MF DNES Wisniewski.
Agentura Dow Jones Newswires 11. května uvedla, že si PKN chce na základě dohody se svými privatizačními partnery ponechat Chemopetrol, Unipetrol Rafinérie a Unipetrol Trade. Benzinu má do budoucna kontrolovat ze 70 procent, 30 procent připadne firmě ConocoPhillips. Agrofert má naopak získat stoprocentní účast v Kaučuku a Agrobohemii, která kontroluje Lovochemii a Aliachem a kterou Agrofert dosud ovládal z 50 procent. Agrofert má rovněž převzít většinový podíl Unipetrolu v Paramu, kde by PKN měl být po vypořádání dohodnutých transakcí jen minoritním vlastníkem. Poláci podle britské agentury stále usilují i o klíčovou pozici v České rafinérské, kde má Unipetrol 51 procent akcií. Definitivní vlastnická struktura této dceřiné firmy je pro ně vzhledem k předkupnímu právu ostatních akcionářů největším oříškem. Firmy Agip, Shell a ConocoPhillips, které mají po 16,33 procenta akcií, totiž mohou na základě smlouvy z roku 1995 uplatnit při změně vlastníka Unipetrolu předkupní právo na jeho podíl v České rafinérské. Jasno by mělo být ještě letos, protože toto právo mohou uplatnit do dvou měsíců.
HISTORIE PKN 1996 vznik státního holdingu Nafta Polska pro přípravu privatizace polské petrochemie 1999 vznik PKN fúzí Petrochemie Plock s distributorem CPN. Stát nabídl přes varšavskou a londýnskou burzu k prodeji prvních 30 procent akcií. 2000 změna jména na PKN Orlen a druhá veřejná nabídka na 42 procent akcií 2002 vstup na německý trh, petrochemický joint-venture se švýcarskou firmou Basell 2004 vítěz soutěže o Unipetrol | Pramen: PKN Orlen
petroleum
I když PKN Orlen termín platby za Unipetrol nezveřejnil, česká vláda očekává, že peníze přijdou nejpozději na podzim tohoto roku. Definitivnímu podpisu smlouvy sice musí předcházet ještě schválení českého antimonopolního úřadu i Evropské komise, v obou případech se však předpokládá, že nebudou žádné námitky.
ÚSPĚŠNÁ PĚTILETKA Polski Koncern Naftowy Orlen (PKN Orlen) je v Polsku největším výrobcem a prodejcem pohonných hmot. Toto postavení získal přirozeným způsobem, v roce 1999 vznikl sloučením největší polské rafinérie Petrochemia Plock s největším
rafinérie má podíly ve dvou dalších na jihu země, takže jeho celková kapacita se počítá na 360 tisíc barelů ropy denně (Litvínov a Kralupy mají dohromady 170 tisíc barelů, Schwedt na německopolské hranici 210 tisíc barelů za den). I když je PKN v regionu střední a východní Evropy největší, na obrovský polský trh nestačí. V Polsku vlastní nebo provozuje více než polovinu čerpacích stanic a na tamním trhu má zhruba čtyřicetiprocentní podíl. Významným prodejcem je také v severovýchodním Německu, kde v roce 2000 koupil od britské BP téměř 500 čerpadel. Tato síť má nyní ve svém regionu zhruba sedmiprocentní podíl, PKN nicméně počítá s výstavbou dalších čerpacích stanic
PKN Orlen má vizi středoevropského ropného koncernu: z rafinérií v Polsku, Česku, na Slovensku, v Maďarsku a Rumunsku chce obsluhovat i další trhy. distributorem motorových paliv, firmou CPN (Centrala Produktow Naftowych). Současně s fúzí proběhla první část privatizace, na varšavskou a londýnskou burzu šlo 30 procent akcií nově vzniklé společnosti. Hned v dalším roce vláda prodala na burze dalších 42 procent akcií. Firma po těchto emisích získala hlavně institucionální akcionáře, například polské penzijní fondy. Největším soukromým majitelem s 5,6 procenta akcií je rodina nejbohatšího Poláka Jana Kulczyka. V roce 2000 si PKN přidal za jméno Orlen, což je kombinace slov orel a energie. PKN má hlavní výrobní kapacity v centrálním Polsku, městě Plock. Kromě tamní
a výhledově chce obsadit 10 procent východoněmeckého trhu. Firma je v Polsku rovněž významným výrobcem a distributorem zkapalněného propan-butanu (LPG). Z dalších výrobků stojí za zmínku produkty společného podniku se švýcarskou firmou Basell – polymery, které se používají k výrobě fólií, kontejnerů, lahví a kabelů. Z petrochemických závodů skupiny je nejvýznamnější chemička Anwil, v níž má PKN 75 procent akcií. Její výroba – hlavně PVC a dusíkatá hnojiva – se nejvíc podobá sortimentu Spolany nebo Lovochemie. Koncern, který má přes sto dceřiných společností, počítá do budoucna se snížením
NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DCEŘINÉ SPOLEČNOSTI Petrolot Sp. 51 % (distribuce leteckých paliv) Rafineria Nefty Jedlicze SA 75 % (rafinérie) Petroprofit Sp. 85 % (distribuce paliv, maziv a plastů) Rafineria Trzebinia SA 77 % (rafinérie) Zaklady Azotowe Anwil SA 75 % (výroba chemikálií)
4–5
jejich počtu tak, aby se mohl soustředit jen na klíčový petrochemický byznys. Na prodej je například téměř dvacetiprocentní podíl v Polkomtelu, což je druhá největší telekomunikační firma v Polsku s hodnotou přes 650 milionů dolarů. PKN Orlen je největší a zároveň nejvýznamnější polskou firmou. Při tržbách 22,4 miliardy zlotých vytvořil loni zisk 1,04 miliardy zlotých (téměř sedm miliard korun). Firma uvádí, že se na příjmech státního rozpočtu podílí téměř z 10 procent. (bk) Backed by an eagle At the end of April the government decided to sell 63 per cent of Unipetrol shares to the Polish group PKN Orlen, whose partners in the tender were ConocoPhillips and Agrofert. The shares of Unipetrol, its subsidiary Spolana and claims against other subsidiaries will cost PKN Orlen CZK 13.05 billion. For PKN Orlen, the acquisition of Unipetrol represents only the first step in a planned expansion that should include merging with Hungarian MOL, thus producing a strong Central European oil concern. However Unipetrol will be divided before then. The company’s representatives immediately stated after they won the tender that, based on preliminary agreements, they were going to let ConocoPhillips have a part of Benzina and Česká rafinérská. Agrofert is taking control of, primarily, the companies in which it already holds a stake, i.e. Agrobohemia and Aliachem. Spolana should be kept by PKN itself. According to Reuters, PKN is also seeking to achieve a key position in Česká rafinérská in which Unipetrol owns 51 per cent of the shares.
VLASTNÍCI PKN ORLEN | Pramen: PKN Orlen | stav v prosinci 2003
Nafta Polska (státní společnost) 17,3 % Ostatní 39,4 % Bank of New York 10,5 % Polské penzijní fondy 17,0 % Státní fond 10,2 % Kulczyk Holding 5,6 %
Česká rafinérská má novou organizační strukturu, Od 1. dubna platí v České rafinérské nová organizační struktura, kterou si vynutil přechod z výrobně-obchodní na přepracovací rafinérii loni v srpnu. Odpadly všechny činnosti související s nákupem ropy a prodejem pohonných hmot a dalších výrobků, cílem už není co nejvyšší zisk, ale co nejnižší náklady. Aleša Jakub | Miroslav Debnár
ÚZKÁ SPOLUPRÁCE S PROCESORY Vzhledem k nákladovému způsobu fungování přepracovací rafinérie byla ukončena činnost obchodní divize, některé sekce, jako bývalé zákaznické centrum a útvar logistiky, byly sloučeny a převedeny do divize plánu a rozvoje. „Společnost bude nadále řízena pouze pětičlenným vedením, sedmičlenné představenstvo však zůstane zachováno, přičemž dva jeho členové nebudou zaměstnanci společnosti,“ vysvětluje bývalý ředitel všeobecných záležitostí České rafinérské Miroslav Debnár, který se na přípravě nové organizační struktury významně podílel. Jeho nástupce Aleša Jakub poznamenává, že celá organizační struktura vychází z toho, že rafinérie musí úzce spolupracovat s akcionáři-procesory, kteří jsou nyní čtyři – ENI (Agip), Shell, ConocoPhillips a Unipetrol. Od loňského srpna přitom platí, že procesoři nakoupí ropu a tu si potom nechají v České rafinérské zpracovat na dohodnuté množství produktů v požadované kvalitě. Za to jí platí poplatek za zpracování, který zaručuje rafinérii stálou ziskovost. Jedním z důvodů přechodu na přepracovací rafinérii byla podle Debnára snaha o optimalizaci využití kapacit. Dřívější prognózy o rychlém růstu spotřeby pohonných hmot ve střední Evropě se totiž nenaplnily a kapacity rafinérií v Kralupech a Litvínově – modernizované tak, aby dokázaly pokrýt tuto očekávanou zvýšenou poptávku – nebyly po určitou dobu zcela využity. Dnes je jejich využití podstatně vyšší, protože akcionáři si zde nechávají zpracovávat ropu a sami si pak výsledné produkty dodávají do svých řetězců pump. V rámci přechodu na přepracovací rafinérii
vznikly také v Unipetrolu nové organizace, které zajišťují nákup a prodej ropných produktů. „Při tvorbě nové organizační struktury jsme se snažili poučit u obdobných přepracovacích rafinérií v Evropě, kterých je celá řada, třeba Miro v Německu. Tento model je vhodný u rafinérií, které mají více vlastníků. Každá rafinérie je ale jiná. Česká rafinérská má tu zvláštnost, že má dvě rafinérie poměrně dost od sebe vzdálené. Navíc jsou obě součástí petrochemických komplexů. To vše vyvolalo nutnost vytvořit nová místa, nové procesy a novou organizaci,“ říká Debnár. Snaha o snížení nákladů si samozřejmě vynutí i určité snižování stavu zaměstnanců, na druhé straně však řada nových míst vznikla u procesorů, k nimž přešli mnozí lidé zejména z obchodních úseků České rafinérské. „Počet zaměstnanců rafinérie se řídí benchmarkingem (porovnáváním České rafinérské s obdobnými rafinériemi ve světě), který stanoví, kolik lidí zde má pracovat při dané konfiguraci rafinérského provozu. Počet lidí klesl od roku 1997 z 1300 na 760 a ještě se bude mírně snižovat, ale jen o málo,“ uzavírá Debnár.
ČEKÁ SE NA NOVÉHO MAJITELE Nová organizační struktura ovšem není finální, jde o mezietapu v konečné struktuře. „Nový model se musí napřed konsolidovat, navíc do toho přišla privatizace Unipetrolu a čeká se, že přijde nový vlastník,“ říká Jakub. Zatím totiž není jisté, kdo vlastně získá podíl Unipetrolu v České rafinérské, protože na ten mají opci tři stávající zahraniční akcionáři – společnosti ConocoPhillips, Shell
a ENI. Vše závisí na výsledku jednání dvou posledně zmíněných firem konsorcia IOC s vítězem tendru na Unipetrol – polským koncernem PKN Orlen – a jeho partnery Agrofertem a firmou ConocoPhillips. Proto by konečná organizační struktura měla platit až od konce roku 2004 nebo bude zavedena v průběhu roku příštího.
NOVÁ VIZE A MISE SPOLEČNOSTI Paralelně se zaváděním nové organizační struktury se změnila i mise a vize společnosti a její hodnoty tak, aby odrážely novou realitu. „Aby bylo možné něco dlouhodobě dobře dělat, musíte především vědět, čeho chcete dosáhnout. Krom toho, že chcete, aby firma vydělávala a byla úspěšná, musíte vědět, kde jste, a mít cíl, kam chcete jít a čím chcete být. To je vize. Mise je pak vyjádřením, jakým způsobem se k cíli chcete dostat,“ osvětluje význam obou pojmů Debnár. „Mise vyjadřuje, co společnost dělá. Chceme zpracovávat ropu co nejkvalitněji, nejlevněji a zároveň co nejekologičtěji a bezpečně,“ doplňuje Jakub.
NOVÁ FIREMNÍ KULTURA Zpracování nové mise a vize a nových hodnot společnosti je součástí strategického projektu Změna kultury, který firma zahájila již v dubnu loňského roku. Jeho cílem je podpořit zvyšování odpovědnosti jednotlivých pracovníků, jejich snahu o iniciativní řešení a sdílení rizika. „Mise i vize musí být podpořeny i kulturou společnosti, chováním zaměstnanců. Organizační struktura se napíše jednoduše, ale už hůře se realizuje vize a mise, dosažení vytyčených výsledků,“ říká Debnár.
petroleum
6–7
vizi a misi Sídlo České rafinérské v Kralupech
K tomu má sloužit právě firemní kultura, která má být motivační, má pomáhat lidem k tvůrčímu přístupu k práci. K tomu je třeba vytvořit vhodné podmínky, vytvořit kolektiv lidí vyznávajících stejné hodnoty. Těmi jsou v České rafinérské v prvé řadě důvěra, transparentnost neboli srozumitelnost řešení a respekt k druhým. Klíčem k úspěchu by pak měla být týmová práce, snaha o empatii, kdy by se na řešení problému měl každý člen týmu pokusit podívat pohledem toho druhého. Každý byl měl být maximálně profesionální, činnost firmy by se měla orientovat především na výkon a na zákazníka, tj. dnes na akcionáře-procesory či spolupracovníky – vnitřní zákazníky. Velice oceňovanou hodnotou se stává iniciativa a kreativita, například při hledání úspor nákladů, nadále bude prohlubována pozornost k etickému chování. (aa) Česká rafinérská has a new organisational structure, a new vision and a new mission A new organisational structure came into effect at České rafinérské on 1 April, forced by the company’s transformation from production-trade to a reprocessing refinery last August. All activities connected with the purchase of petroleum and the sale of fuel and other products have ceased. The company’s objective is no longer the highest possible profit, but the lowest possible cost. However the current organisational structure is not final. It remains unclear who will acquire Unipetrol’s share in Česká rafinérská. Everything will depend on the results of negotiations between ENI (Agip) and Shell, and the winner of the tender for Unipetrol – the Polish concern PKN Orlen – and its partners Agrofert and ConocoPhillips. With the implementation of its new organisational structure, the company’s vision and mission have also changed, together with its corporate values. Česká rafinérská’s vision is to be a respected company that achieves top results through the provision of quality services. It wants to achieve this by processing petroleum to the highest possible standard, as cheaply as possible, but also ecologically and safely. The formulation of a new corporate mission, vision and values is part of the strategic project, Change of Culture, whose objective is to increase individual employee responsibility, support efforts to find innovative solutions and share risks.
V České republice jsem doma
náš portrét
ZE ŠKOLY DO PROVOZU „Den, kdy jsem poprvé přijel do Prahy, si pamatuji docela přesně – bylo to 22. září 1984,“ vzpomíná Akram Mohana. Přijel sem studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, ještě předtím však musel absolvovat roční kurz češtiny. Titul inženýra získal v roce 1990, jeden rok zůstal ve škole jako asistent a po roce se vrhnul na studium znovu – tentokrát doktorandské. Svůj další titul obhájil v roce 1996, mezitím však nastoupil do Benziny a odtud v roce 1995 přešel do České rafinérské. V současné době působí Akram Mohana v pozici staršího technologa. „Starám se o starší část kralupské rafinérie, takzvaný blok 25. Naše rafinérie má dvě části,“ vysvětluje. „Ta moje běží prakticky od sedmdesátých let, druhá – fluidní krak – se najížděla v roce 2001 a má také svého staršího technologa. Takže jsme dva.“ Starší technologové nepracují přímo v provozu, ale zabývají se například optimalizací provozu z hlediska spotřeby energie, z hlediska produktů, z hlediska náročnosti na výrobní jednotky jako třeba katalyzátory apod. Kromě toho se Akram Mohana už zhruba rok zabývá projektem čistých paliv. Jeho cílem je zvýšit kvalitu produktů České rafinérské tak, aby byly plně v souladu s normami EU, především pokud jde o nižší obsah síry. První část projektu je prakticky hotová, druhá má být dokončena začátkem příštího roku.
HOLANDSKÁ STÁŽ
Akram Mohana je České rafinérské věrný již téměř deset let
Téměř desetileté působení Akrama Mohany v České rafinérské bylo přerušeno jednou důležitou událostí. V roce 1999 byl vyslán na čtyřletou stáž do centrály firmy Shell v Amsterdamu. Její přínos pro svůj profesní rozvoj hodnotí Akram Mohana velmi pozitivně, protože se tam hodně naučil. Mohl soustavně studovat, ale také pracoval na různých projektech pro rafinérie Shell po celém světě. Řadu z nich – v Indii, Malajsii, Thajsku, Japonsku či Švédsku – i navštívil, když bylo třeba některé otázky projektu vyřešit přímo na místě. „Čím víc toho víte, čím širší
petroleum
8–9
První polovinu svého života prožil v rodné Sýrii, druhou v České republice, kde si založil rodinu. Téměř polovinu ze svého „českého“ období přitom Akram Mohana (40) pracuje v České rafinérské.
máte rozhled, tím větší máte sebedůvěru. A bez sebedůvěry nemůžete být úspěšný, ať jste sebelepší,“ vysvětluje svůj postoj Akram Mohana. „V tomto směru pro mne stáž znamenala hodně.“ Za další pozitivum považuje Akram Mohana skutečnost, že v centrále firmy Shell je velký mezinárodní tým. „V oddělení, kde jsem pracoval, bylo asi 15 národností, které představovaly až 20 jazyků,“ říká. „To znamená různé kultury, různou mentalitu, různé přístupy. A z 15 různých pohledů na věc vždycky vzejde něco pozitivního, vždycky se najde to dobré řešení.“ Mezinárodní tým na pracovišti je podle Akrama Mohany vždy přínosem a platí to i o České rafinérské, i když tu není zastoupeno tolik národností jako v Amsterdamu u Shellu. „Zpočátku může dojít i k určitým nedorozuměním, ale ta časem zmizí, když si všichni zvyknou pracovat společně. Musíte se naučit vzájemně se respektovat a uvědomit si, že co je pro vás normální, pro druhého normální není. Člověk se prostě naučí myslet jinak.“ Akram Mohana dokonce tvrdí, že dnes dokáže podle názoru člověka odhadnout, z které části světa je.
MOJE ČESKÁ RODINA Ještě během studií se Akram Mohana oženil se svou českou (přesněji řečeno moravskou) kolegyní z vysoké školy. Žijí v Praze a mají dva syny – desetiletého Martina a dvouletého Ramiho. Do Holandska odjel Akram Mohana s rodinou. „Odjížděli jsme tři, vrátili jsme se čtyři,“ říká s úsměvem. „Pořád jsme váhali, jestli mít jedno dítě, nebo dvě, a tam jsme se rozhodli, že lepší jsou dvě. To je pozitivní přínos stáže z hlediska mé rodiny.“ Oceňuje, že jeho rodina si na pobyt v cizině rychle zvykla. Syn Martin tam jako šestiletý, stejně jako děti ostatních zahraničních pracovníků, začal chodit do anglické školy. První den prý přišel s tím, „že sice nerozuměl, ale škola byla fajn“, za měsíc už ale základy angličtiny zvládal. Paní Mohanová ho vozila do školy a brzy se seznámila s matkami ostatních školáčků. Zakrátko měla každý den nějakou zajímavou aktivi-
tu s kamarádkami z různých zemí a také chodila na kurzy angličtiny. Složitější byl jen poslední rok, kdy se narodil Rami a ona s ním musela být doma. „Jsem moc rád, že i ona si tam uměla najít svoji pozici a získat pozitivní pohled na svět.“ „Rodina je pro mne to nejdůležitější,“ vysvětluje své životní motto Akram Mohana, „a vždycky vycházím z toho, že moje děti musí být lepší než já. Já k tomu mohu přispět tím, že jim poskytnu vzdělání. Sám jsem měl v dětství tvrdé podmínky, protože pocházím z vesnice, kde tehdy nebyla ani elektřina a učil jsem se při petrolejce. Někdy se ale říká, že tvrdé začátky jsou lepší, protože když děti mají všechno, přestávají mít o vzdělávání zájem.“ Po návratu z Holandska začal Martin chodit do české školy. „Zpočátku jsme měli strach, že bude mít potíže s češtinou, ale zvládl to. Učí se dobře a jsem na něj hrdý.“ Škola má rozšířenou výuku jazyků, protože znalost několika jazyků považuje Akram Mohana za zásadní. Věnuje proto značné úsilí i tomu, aby syn nezapomněl svou znalost angličtiny z Holandska. A aby jeho syn nepodlehl lákadlům doby, jako jsou televize, počítače a hry, chodí s ním pravidelně plavat – to je jejich oblíbený sport – nebo jezdí všichni společně na kole, třeba v blízké Stromovce. „I když občas nejsem s něčím spokojen, a kritičtí jsou přece všichni rodiče, věřím, že z něj nevyroste špatný člověk,“ svěřuje se Akram Mohana.
NEJLÉPE SE CÍTÍM TADY „Život v české společnosti se mi líbí,“ tvrdí Akram Mohana. „Nemám nic proti jiným zemím, třeba Holandsko je velmi otevřené, ale já už mám vztah k téhle zemi.“ Je sice flexibilní, dokázal žít v Sýrii, rychle si zvykl v České republice i v Holandsku a problémy mu nepůsobily ani krátkodobé pracovní pobyty v asijských zemích. „Všude si umím najít své a přizpůsobit se.“ Vztah k České republice je prý do jisté míry dán i znalostí jazyka. V Holandsku ho nic nenutilo učit se holandsky, protože se všude domluvil anglicky. Češtinu, která
Martin a Rami Akramovi
je podle jeho názoru pro cizince nesmírně obtížná, ovládl za uplynulých dvacet let skutečně dobře, i když – jak žertuje – synovi s češtinou ještě poradit nemůže, naopak syn stále ještě opravuje jeho. Proto když si po čtyřech letech měl vybrat, zda se vrátí do České republiky, nebo zůstane v Holandsku či někde jinde – a takové nabídky měl –, rozhodl se se svou rodinou pro návrat. (hp) I am at home in the Czech Republic A senior technologist at Kralupy’s Česká rafinérská refining plant, Akram Mohana (40), spent the first half of his life in his native Syria and the latter half in the Czech Republic. He arrived in Prague in 1984 for a course at the University of Chemistry and Technology (Vysoká škola chemickotechnologická, VŠCHT) and started to work at Česká rafinérská in 1995. In Kralupy he is involved in, amongst other things, the fuel purification project to make Česká rafinérská’s fuels comply with EU standards. Mohana’s stay in the Czech Republic has only been interrupted by a four-year internship in Shell’s headquarters in the Netherlands where he worked on projects for the company’s refining plants all over the world and learnt to work as part of a large international team. While he was still studying, Akram Mohana married a fellow Czech student. They live in Prague and have two sons – ten-year-old Martin and twoyear-old Rami. Mohana likes living in the Czech society. Therefore, when he faced the decision at the end of his internship whether to stay in the Netherlands or return to the Czech Republic, he chose to return.
petroleum
ŠŤASTNÝ NEKUŘÁK VYHRAJE 10 000 KČ V celosvětovém měřítku už kouření není zdaleka tak v módě jak před lety, kdy se žádný hollywoodský film neobešel bez
cigarety nebo doutníku. Dnes je tomu naopak. Škodlivost kouření je prokázána a v USA, ale také v zemích Evropské unie se zvyšuje počet míst, kde se nekouří. Nekuřácké prostředí nyní zavádí i Česká rafinérská, ve které až donedávna procento milovníků nikotinu převyšovalo celostátní průměr. Zatímco v populaci České republiky kouřilo koncem roku 2002 30,3 % mužů a 18,9 % žen, v České rafinérské se v letech 1999–2000 bez cigarety neobešlo 47 % zaměstnanců, z toho 47 % operátorů. V le-
mozaika
tech 2001–2002 se sice celkový počet kuřáků v ČeR snížil na 35 %, ale počet kouřících operátorů vzrostl na 53 %. Centrální tým pro bezpečnost a životní prostředí, který působí v České rafinérské, se proto v rámci Projektu podpory zdraví rozhodl napomoci snížit počet kuřáků v ČeR, neohrožovat nekuřáky a zlepšit pracovní prostředí. Kromě informací o nebezpečí tohoto zlozvyku obsahuje projekt ještě velice atraktivní motivační aspekt – kdo přestane kouřit, může vyhrát příspěvek na dovolenou v hodnotě 10 000 Kč.
A Lucky Non-Smoker Will Win 10,000 CZK Česká rafinérská, where until recently the percentage of nicotinelovers exceeded the country-wide average, is introducing a non-smoking environment in connection with the Health Support Program. Any employee who stops smoking can win a holiday allowance in the amount of 10,000 CZK.
SVĚTLO PRO MOSTECKOU GALERII Galerie výtvarného umění v Mostě, jejímž zřizovatelem je Ústecký kraj, sídlí v bývalém špitálu s kostelem sv. Ducha. K areálu dnes patří i přesunutý děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie. Ten zůstal nejen jedinou historickou památkou po vytěženém královském městě Most, ale i němým mementem ideologizované lidské pýchy a necitlivosti. A právě zde galerie prezentuje rozsáhlé expozice jak českých, tak zejména francouzských a německých výtvarných umělců. Specifický suterénní výstavní prostor v děkanském chrámu však nebyl adekvátně osvětlen. To se nyní změnilo. Bezpečnostní, technickou i estetickou kvalitou už odpovídá nejpřísnějším evropským standardům. „Rád bych vyzdvihl přístup představitelů České rafinérské, kteří nám svým velkorysým finančním darem a v koordinaci s Magistrátem města Most umožnili uskutečnit první fázi výměny osvětlení,“ řekl nám Petr Svoboda, ředitel GVU Most. „Je potěšující, a to myslím nejen pro GVU v Mostě, že existuje společnost s vedením, které místo obvyklé podpory estrádní masové zábavy podporuje projekty, jejichž výsledek má byť krátkodobě neoslnivý, přestože mluvíme o světle, nicméně dlouhodobý charakter, a díky němuž dopomohla galerii k osvětlovacím tělesům, jež jsou svou kvalitou srovnatelná se světly, kterými jsou vybaveny všechny prestižní evropské galerie.“
Light for the Gallery in Most The Director of the Gallery of Fine Arts in Most, Petr Svoboda, praised the approach of Česká rafinérská, which contributed financially to the gallery for the acquisition of new quality lighting.
Vítězky jedné ze žákovských kategorií BĚH VELTRUSKÝM PARKEM V sobotu 24. dubna se uskutečnil již 6. ročník Běhu Veltruským parkem. Přes pošmourné počasí se běhu v šesti věkových kategoriích účastnila padesátka dětí a mladých lidí z města i okolí. Závodilo se na tradiční trati přesto, že zámecký park byl silně poničen povodní v roce 2002 a na sanaci těchto škod se dosud pracuje. Běžci sváděli tuhé boje a uznání patří všem, kdo doběhli do cíle. Vítězové jednotlivých kategorií byli odměněni věcnými cenami, které poskytl Městský úřad Veltrusy a hlavní sponzor běhu – Česká rafinérská.
Run through Veltrusy Park The 6th annual Run through Veltrusy Park took place on Saturday, April 24th with fifty children and young people from the town and vicinity taking part. The prize for winner from the Veltrusy Municipal Office and the main sponsor of the run – Česká rafinérská.
BRONZOVÍ HOKEJISTÉ V sezóně 2003–2004 se v Kralupech nad Vltavou uskutečnil další ročník amatérské ligové soutěže v ledním hokeji. Nejvýraznější změnou bylo zvýšení počtu mužstev na deset a zvýšení počtu odehraných utkání v souvislosti s přechodem na dvoukolový systém soutěže. Během celé sezóny tak byl odehrán zatím největší počet zápasů v krátké historii ligy, a to rovných 90. Tým České rafinérské předváděl hokej velmi dobré úrovně založený nejen na kvalitní kombinační hře mužstva, ale i na individuálních výkonech jednotlivců. Cíle se podařilo dosáhnout – hokejisté České rafinérské obsadili v lize celkově 3. místo a s vybojovaným bronzem jsou spokojeni.
Bronze Hockey Players Another season of the amateur league in ice hockey took place in Kralupy nad Vltavou in 2003–2004. Česká rafinérská’s hockey players placed 3rd.
kaleidoskop
Z RAKOUSKA ROPNÁ VELMOC? Petrochemický koncern OMV oznámil, že v oblasti vzdálené 35 kilometrů severovýchodně od Vídně objevil ložisko se 4,5 milionu barelů ropy a zemního plynu. Je to největší nález černého zlata v Rakousku od roku 1977. OMV odhaduje, že by s použitím nejmodernějších technologií mohl z nově objevených zásob vytěžit půl milionu tun ropy a 200 milionů kubických metrů zemního plynu. To je zhruba třetina současné roční produkce OMV v Rakousku, která dosahuje 14 milionů barelů. Odpovídá to zhruba 38 tisícům barelů denně, takže s nově objeveným nalezištěm by se teoreticky mohla denní rakouská produkce zvýšit až na 50 tisíc barelů. Cílem
fokus
OMV je spolu se zahraničními vrty dosáhnout v roce 2008 denní těžby 160 tisíc barelů. Dnes těží polovinu tohoto množství. Nové naleziště leží jen sedm kilometrů od Matzenerského pole, které je největším nalezištěm ropy na evropské pevnině. Ložisko, ukryté téměř tři kilometry pod zemským povrchem, se podařilo najít díky trojrozměrné seismice a moderním počítačovým metodám. OMV otevřela v posledních třech letech na rakouském území celkem 45 vrtů, a dosáhla tak nejvyšší úrovně těžby za posledních dvacet let. Náklady na objevení největšího vrtu za posledního čtvrt století a na přípravu těžby odhaduje OMV na 3,5 milionu eur (přes sto milionů korun).
10–11
NOVÉ LOŽISKO U ŽAROŠIC Nově objevené ložisko ropy u obce Žarošice na jižní Moravě, jež patří těžební firmě Moravské naftové doly, leží ve více než kilometrové hloubce a má kapacitu 3 miliony metrů krychlových. Patří tak k největším v kontinentální Evropě. Moravské naftové doly investovaly do průzkumu ložisek za posledních deset let celkem tři miliardy korun. Ačkoliv oprávnění k průzkumu a těžbě má v tuzemsku podle hornické ročenky zhruba deset firem, skutečně těží jen Moravské naftové doly a ze zkušebního vrtu Česká naftařská. Tato malá soukromá firma z Hodonína narazila po více než dvou letech průzkumu na ropu v ložisku v Břeclavi. Ropný důl má jeden problém – leží přímo na okraji města. Přes všechny úspěchy je tuzemská těžba zlomkem celkové spotřeby. Produkce moravské ropy uspokojí jen 1,5 procenta roční poptávky v zemi. Roční tržby dolů se pohybují kolem dvou miliard korun, čistý zisk zhruba půl miliardy. Dosud objevené zásoby slibují těžbu na dalších 20 let.
SLOVNAFT IRÁCKOU ROPU NEZPRACOVÁVAL Saddám Husajn při pašovaní ropy z Iráku využíval ropovod do Sýrie a malé tankery v Perském zálivu. Ropa se dále tajně dopravovala i automobilovými cisternami do Jordánska. Američtí vládní analytici rozsah takového porušování známého programu OSN „Ropa za potraviny“ odhadovali ještě v roce 2002 asi na 300 až 400 tisíc barelů denně. Ve finančním vyjádření Husajn ročně propašoval ropu za asi 2 miliardy USD. Mezi asi 40 zeměmi, jejichž občané či strany a církve měli být obdarováni iráckou ropou, figurují kromě Slovenska také například Austrálie, Bělorusko, Kanada, Čína, Španělsko, USA, Francie, Velká Británie, Maďarsko, Rusko, Ukrajina a bývalá Jugoslávie. Bratislavský Slovnaft ale prohlásil, že iráckou ropu nezpracovával. Současné irácké ministerstvo ropného průmyslu ve spolupráci s Interpolem připravuje žalobu s cílem získat sumy, jež by Irák dostal, kdyby darovanou ropu prodal. Husajn takto korumpoval různé činitele anebo pomocí zprostředkovatelů získával peníze na svá soukromá konta.
RUSKÁ ROPA ZA EURA? Ruská ropa by se v budoucnu mohla obchodovat namísto v dolarech v eurech. To by posílilo vztahy mezi ruskými ropnými koncerny a evropskými odběrateli. Navíc by to prospělo státům, které se chystají jednotnou evropskou měnu zavést a jsou na dodávkách této strategické suroviny závislé. Rusko pokrývá třetinu evropské spotřeby ropy. Zároveň je největším exportérem zemního plynu, jímž zásobuje pětinu odběratelů v tomto regionu. Pokud by obě komodity prodávalo za ceny stanovené v eurech, posílila by se tím mezinárodní role této měny jako rezervní. Tu v současnosti plní americký dolar. O obchodování v eurech uvažuje rovněž Saúdská Arábie, největší světový producent ropy, a Írán, který je na pátém místě. Byly by tak schopny lépe konkurovat ruským těžařům, napsal britský list The Daily Telegraph. Podle agentury Reuters by tyto změny mohly spustit výraznou inflaci ve Spojených státech. stranu připravil (ks) DVĚ NOVÁ NALEZIŠTĚ ROPY v severním Rusku, Východní Kolva a Djusušev, začala v loňském roce dodávat ropu, a to o několik měsíců dřív, než se plánovalo, a za nižší než očekávané náklady. Těžbu provádí společnost Polar Lights, v níž 50 % vlastní ConocoPhillips.
Podnik a vysoká škola oboustranně výhodná spolupráce Letos 29. března podepsali předseda představenstva a generální ředitel České rafinérské Ing. Ivan Souček a rektor VŠCHT Prof. Ing. Vlastimil Růžička, CSc., novou smlouvu o partnerství a vzájemné spolupráci, která rozšiřuje dosavadní vztahy, jež se datují už od založení České rafinérské v roce 1996, a obsahuje řadu možností vzájemně prospěšné kooperace. Jedním z konkrétních příkladů je takzvané stínování manažerů, při kterém studenti nebo doktorandi po celý pracovní den doprovázejí vybraného podnikového manažera. „Tento typ praxe jsme si poprvé vyzkoušeli letos, absolvovalo ji šestnáct studentů, z toho tři v České rafinérské. Vybraní manažeři se jim věnovali pět pracovních dnů a přímo v podniku odpovídali na jejich dotazy. Pro studenty i pro nás to byla zajímavá zkušenost, a protože se osvědčila, budeme v ní pokračovat,“ řekl v rozhovoru pro Magazín České rafinérské profesor Růžička. Co studenty na práci manažerů nejvíc překvapilo? Všichni se shodli, že si dřív nedokázali představit, co všechno musí vedoucí pracovníci během dne stihnout a jak široký je záběr jejich činnosti. Že jim nestačí jen odborné znalosti, ale že musí umět komunikovat s lidmi, musí je umět motivovat a být přirozenými lídry kolektivu. Škola si tak znovu potvrdila, jak jsou v praxi důležité také netechnické či nechemické odbornosti, takzvané soft skills. Předměty, které budou studenty vzdělávat také v psychologických disciplínách, učit je motivaci Prof. Ing. Vlastimil Růžička, CSc., (55), vystudoval pražskou VŠCHT, obor fyzikální chemie. V tomto oboru absolvoval i doktorské studium. Od roku 1977 pracoval v ústavu fyzikální chemie VŠCHT nejprve jako vědecký pracovník, později jako odborný asistent, docent a od roku 2003 jako profesor. Má za sebou pět zahraničních stáží, například na Dánské technické univerzitě v Kodani, v americké vládní instituci National Institute of Standards and Technology nebo na Univerzitě Blaise Pascala ve francouzském Clermont-Ferrand. V roce 1996 se stal prorektorem pro zahraniční styky, rektorem VŠCHT Praha je od roku 2002.
fokus
a rozvoji komunikačních schopností, se proto chystáme zařadit ve větší míře i do našeho nového systému výuky – strukturovaného studia, s nímž začínáme na VŠCHT od září tohoto roku. Znamená to, že se VŠCHT mění na školu univerzitního typu? Základní zaměření nehodláme měnit, VŠCHT zůstane dál školou technického typu. Ale nabídneme některé nové předměty právě z oborů soft skills a přecházíme na evropský model výuky, tedy na tříleté bakalářské studium, na něž může navazovat dvouleté magisterské studium. Jde o zásadní přestavbu, při níž se totálně mění studijní programy. Co je obsahem nově podepsané smlouvy s Českou rafinérskou? Podnik na základě smlouvy umožní studentům získat konkrétní zkušenosti z odborné praxe v jeho provozech a laboratořích. Jeho odborníci a specialisté se v širší míře zapojí do výuky, pro kterou Česká rafinérská poskytne i některé potřebné pomůcky nebo například soubory dat. My na druhou stranu zajistíme výuku zaměstnanců podniku formou kurzů celoživotního vzdělávání a kombinovaného bakalářského, magisterského nebo doktorského studia. Česká rafinérská také bude mít možnost předkládat náměty pro vědeckovýzkumné projekty a návrhy na zaměření bakalářských, diplomových a doktorských prací podle aktuální potřeby její výroby. V čem jde smlouva nad rámec dosavadních vztahů? Kromě vědy, výzkumu a vzdělávání pokrývá ještě třetí oblast – komunikační, což je spolupráce s médii a veřejností. Jako o rámcové o ní mluvíme také proto, že má mnohem širší záběr. S průmyslem sice naše škola spolupracuje už víc než třicet let, ale dřívější smlouvy se vždy týkaly jen jedné oblasti nebo ještě přesněji jednoho konkrétního projektu. Pro Českou rafinérskou jsme takto například zpracovávali metodiku hodnocení produktů a poloproduktů jednotky fluidního katalytického krakování, která je od roku 2001 v provozu v její rafinérii v Kralupech nad Vltavou. Na jakých výzkumných úkolech momentálně spolupracujete s Českou rafinérskou? Chceme pokračovat na projektu výzkumného centra pro komplexní zpracování ropy, který jsme teď přihlásili do programu ministerstva školství mládeže a tělovýchovy, ale zatím ještě nevíme, zda tento program bude přijat. Jde o druhé kolo, první projekt trval pět let a byl úspěšný.
Jak takové výzkumné centrum funguje? Jde o centrum pro aplikovaný výzkum, který by se v tomto případě zaměřil na hluboké zpracování ropy, chemii a technologii polymerů a reaktorové inženýrství. Prováděl by se tady ve škole a na pracovištích partnerů, například ve výzkumné základně Unipetrolu v litvínovském Chemopetrolu, ve VUAnCH nebo v podnikových laboratořích. Jeho výsledky by měly reagovat na dlouhodobé požadavky aplikační sféry. V září VŠCHT zahajuje výuku v Mostě. Jde také o společný projekt? Do bakalářského studia zaměřeného na aplikovanou chemii a materiály, které v Mostě od září otevíráme, se přihlásilo jednadvacet uchazečů z České rafinérské. Výuku v Mostě-Velebudicích jsme se rozhodli zahájit na základě iniciativy severozápadního regionu, hlavně hejtmana Jiřího Šulce a primátora města Vladimíra Bártla. Projekt rovněž podporuje ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Česká rafinérská se aktivně podílela na jeho přípravě. Pro své zaměstnance například sestavila program přípravných kurzů, ve kterých si před zahájením studia mohou doplnit některé vědomosti. Škola v Mostě by měla sloužit také pro celoživotní vzdělávání, nabízet kurzy pro zvýšení kvalifikace, které si podnik pro své pracovníky objedná. Jak se za posledních patnáct let změnilo zaměření vaší školy? Příliš se nezměnilo, pokud jde o odborné zaměření. Už dříve se rozšířilo hlavně v oblasti informatiky, poměrně velký rozvoj zaznamenaly také obory technologie materiálů,
12–13
biochemie a biotechnologie. Zcela převratným způsobem se však změnily možnosti školy, její otevřenost směrem do zahraničí. VŠCHT se v minulých letech zařadila do evropských programů, jako jsou Sokrates/ Erasmus, Tempus či Copernicus. Spolupracuje s řadou institucí také v USA a v Japonsku a o podobné vztahy usiluje i v Číně. Kolik studentů odjíždí na zahraniční stáže? Vloni jich bylo zhruba osmdesát a na naší škole naopak pracovalo 38 zahraničních studentů. Výměnné programy nabízejí velmi široké možnosti. Několik našich studentů už například ukončilo studium v Japonsku a mají tak „exotický“ diplom ze Saga University. (bk) Enterprise and university – mutually beneficial cooperation Professor Vlastimil Růžička, the Rector of the University of Chemistry and Technology (Vysoká škola chemickotechnologická, VŠCHT) in Prague, said in an interview that the new treaty on partnership and mutual cooperation signed by VŠCHT and Česká rafinérská on March 29 this year extends the possibilities of mutually beneficial cooperation and thus enhances the existing relationship that dates back to the origins of Česká rafinérská in 1996. The foundation of this cooperation includes not only research and development but also communication – interaction with the media and the public. Students also receive managerial practice in Česká rafinérská. From September, VŠCHT will launch a new course in Most, in the preparation of which Česká rafinérská has also been involved. For instance, it has compiled a preparatory course program for its employees who can update some of their knowledge before starting the course.
Významní absolventi VŠCHT: Emil Votoček, jedna z nejvýznamnějších osobností české chemie, rektor ČVUT 1921–1922 Vladimír Prelog, nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1975, profesor ETH Zürich Otto Wichterle, vynálezce hydrofilních očních čoček, v letech 1990–1992 prezident AV ČR Miloš Hudlický, profesor na Virginia State University Ivan Ernest, ředitel Woodwardova institutu v Basileji Vojtěch Fried, profesor na University of New York František Šorm, 1962– 1969 předseda Československé Akademie věd Rudolf Zahradník, 1993–2001 prezident AV ČR Vladimír Hlaváček, profesor na State University of New York Arnošt Reiser, profesor na Polytechnic University Brooklyn. Pražská VŠCHT má za sebou více než osmdesátiletou historii. Nabízí studium na čtyřech fakultách: chemické technologie, technologie ochrany prostředí, potravinářské a biochemické technologie a chemického inženýrství. Je technickou univerzitou s výzkumným zaměřením, její pracovníci jsou v současné době držiteli dvaatřiceti patentů, v řízení je dalších patnáct přihlášek vynálezů. Škola spolupracuje s řadou zahraničních institucí, smlouvu má se 34 univerzitami. V současné době má zhruba tři tisíce studentů. Od příštího školního roku ji čeká významná změna – přechází na evropský systém strukturovaného, tedy bakalářského, magisterského a doktorského studia.
Kdo má ropu, KUBA SLADCE VÁBÍ Kuba se zmítá v hospodářském chaosu, a nabízí proto ropným firmám možnost těžby za výhodných podmínek. Dohody se státní firmou Cubapetroleo má podepsáno patnáct ropných firem z Kanady, Velké Británie, Francie, Švédska, Německa a Španělska. Podle agentury Reuters nabídla Kuba zahraničním firmám také spolupráci na ropných nalezištích ve svých pobřežních vodách v Mexickém zálivu. Španělská společnost Repsol získala v zálivu šest sektorů a kanadská firma Sherritt Corp. dostala přiděleny čtyři bloky. Do Havany se vrátila i brazilská státní ropná společnost Petrobras, která usilovala o povolení k těžbě v deseti sektorech Mexického zálivu a nyní svůj požadavek snížila na dva sektory. Změna původně velkorysého plánu souvisí zřejmě s předloňskou zkušeností, kdy dvě jiná naleziště v Mexickém zálivu vykázala nízké zásoby ropy. Kuba dnes produkuje 4,1 milionu tun ropy ročně a zajišťuje 80 procent spotřeby elektrické energie ročně z vlastních zdrojů. V posledních letech se jí daří zvyšovat vlastní produkci ropy a zemního plynu o deset procent ročně.
ZÁVOD O LIBYJSKOU ROPU
Na počátku června se cena ropy na světových trzích vyšplhala hodně vysoko. Za barel lehké ropy West Texas Intermediate se platilo 42 dolarů, což byla nejvyšší cena, jakou newyorská burza zaznamenala za 21 let svého obchodování s ropou. V Londýně se cena severomořského Brentu vyšplhala až na 38,65 dolaru za barel. Viníkem byly jednak teroristické útoky v Iráku a Saúdské Arábii, jednak politika zemí těžících ropu sdružených v organizaci OPEC. Ropné koncerny, které se už loni snažily omezovat závislost na dodávkách ze zemí OPEC, mají nyní o důvod víc v tomto trendu pokračovat, popřípadě si v rámci OPEC hledají partnery nové, například v Libyii.
Vládce Libye Muamar Kaddáfí se začal kát a obměkčil Američany i Evropskou unii. Není divu, protože podle odhadů odborníků má šesté největší zásoby ropy a zemního plynu na světě. Pod saharskými písky se prý nalézá na 35 miliard barelů velmi kvalitní ropy. Po roce 1986, kdy byly na Libyi uvaleny americké a posléze také mezinárodní sankce, se hledání nových ložisek zastavilo, takže zásoby mohou být větší a náklady na těžbu jsou přitom nižší než jinde. Proto začal mezi americkými a evropskými koncerny závod, kdo bude rychleji na místě. Prozatímním vítězem je britsko-nizozemský koncern Royal Dutch/Shell, který už s Libyí podepsal dlouhodobou strategickou smlouvu o rekonstrukci ropného sektoru a o těžbě u pobřeží. Kontrakt má hodnotu 165 milionů eur. V Tripolisu už otevřela svou kancelář také americká společnost Occidental
fokus
14–15
je bohatý Petroleum, která začala s těžbou v Libyi v roce 1966 a v době největších výkonů vytěžila až 800 tisíc barelů denně.
BUDOUCNOST V SUBSAHARSKÉ AFRICE Asi 20 procent světové spotřeby ropy by měla podle odborníků zajišťovat od roku 2010 naleziště v subsaharské Africe. Nyní se v tomto regionu těží asi jedenáct procent
s Chevronem a ExxonMobil pěti největšími firmami těžícími ropu. Za loňský rok Shell investoval podle serveru Business Daily téměř 1,5 miliardy dolarů do nalezišť v Nigérii a dalších afrických státech. TotalFinaElf a British Petrol nyní zkoumají možnosti těžby v deltách afrických řek. Spojené státy nyní dovážejí ze západní Afriky asi patnáct procent z celkového importu ropy. Do deseti let by se tento
Spojené státy nyní dovážejí ze západní Afriky asi patnáct procent z celkového importu ropy. Do deseti let by se tento objem měl zvýšit až na 25 procent. z více než 100 milionů barelů denní produkce. Největší ropné koncerny světa se proto zaměřují na investice do států jižní a západní Afriky, kde se podle odhadů skrývají neobjevené zásoby ekonomicky významné suroviny. Zájem ropných koncernů o africká naleziště potvrzuje i v současnosti probíhající soutěž o devět těžebních polí na ostrově Svatý Tomáš v Guinejském zálivu. Za jeden z nich nabídla americká společnost Chevron Texaco rekordní sumu 123 milionů dolarů. Za každé z dalších osmi ropných polí nabízí dvacítka koncernů, mezi nimiž jsou i americký ExxonMobil, norský Statoil nebo nigerijský Atlas Petroleum, minimálně 30 milionů. Pro africký ostrovní stát jde o významnou investici, neboť dosud byl závislý pouze na produkci kakaa. Pro společnost Chevron Texaco by ostrovní naleziště nebylo v subsaharské Africe prvním. V posledních pěti letech v regionu investovala přes pět miliard dolarů a do roku 2008 chce v Africe utratit dalších dvacet. Také ostatní velké koncerny v Africe investují. ExxonMobil prozatím v regionu těží milion barelů za den. Díky investicím ve výši 30 miliard dolarů v průběhu příštích let se má jeho produkce zněkolikanásobit. Pozadu nezůstávají ani společnosti Shell, British Petrol a Total, které jsou spolu
objem měl zvýšit až na 25 procent. Analytici však varují, že ani africké zásoby nevyřeší americký energetický problém. Spojené státy jsou na dodávkách ropy vysoce závislé – ze své spotřeby musí více než dvě třetiny dovážet. „Je sice správné rozložit dodávky do co nejvíce regionů. Na druhou stranu je jedno, odkud ropu dovážíte, důležitá je cena. A pokud bude barel ropy stát 60 dolarů na Blízkém východě, zaplatíte za něj 60 dolarů i v Africe,“ tvrdí Paul Stevens, odborník na energetiku na Dundee University.
EVROPA KOKETUJE S RUSKEM Evropa se začíná výrazněji orientovat na ruskou ropu. Ruské úřady už například povolily fúzi britského koncernu British Petroleum a domácí firmy TNK, čímž vznikla třetí největší ropná společnost v Rusku s hodnotou 18 miliard dolarů. Polovina aktiv ruské společnosti přišla British Petroleum na 6,15 miliardy dolarů. Jako pojištění dodávek ropy z Ruska do Evropy byla také vnímána půjčka sedmi bank v čele s Deutsche Bank a Citibank společnosti Jukos ve výši přesahující jednu miliardu eur. Rusko navíc zvažuje, že by cenu ropy kótovalo v eurech. Analytici se shodují, že by to posílilo vztahy mezi ruskými producenty a evropskými odběrateli.
Asi 6 procent světových zásob ropy a 26 procent zásob plynu se nachází v regionu Uralského federálního okruhu. Ural tak zaujímá první místo v Ruské federaci a jedno z předních míst na celém světě. Na Uralu je rozpracováno na 700 nalezišť uhlovodíkových surovin, hlavním těžebním regionem je Chanty-Mansijský autonomní okruh (XMAO), kde je asi 400 nalezišť. Uralská ropa je i hlavním motorem ekonomického růstu Ruska, které nyní – v důsledku vysokých cen ropy – zvýšilo odhad tempa růstu na 6,4 z předchozích 5,2 procenta. Vláda současně zvýšila odhad průměrné ceny uralské ropy na 27,50 amerického dolaru z předchozích 22 dolarů za barel. Rusko, po Saúdské Arábii druhý největší světový exportér ropy, chce letos vyvézt do západní Evropy a bývalých zemí Sovětského svazu 242 milionů tun ropy. Do roku 2007 pak má export stoupnout až na 260 milionů tun ropy. (ks) Those Who Have Crude Oil Are Rich At the beginning of May the price of crude oil in New York climbed above 40 dollars a barrel for the first time since 1991. This is caused partly by the terrorist attacks in Iraq and partly by the policies of the oil-producing countries united in OPEC. Thus both the United States and Europe are looking for ways to reduce dependency on the supply from OPEC countries. Cuba, for example, which currently produces 4.1 million tonnes of petroleum annually, has offered foreign firms cooperation on oil deposits in their coastal waters in the Gulf of Mexico. Petroleum concerns are also very interested in Libya where 35 billion barrels of high quality crude oil are supposed to be under the Saharan sands, and Sub-Saharan Africa, whose deposits should provide 20 percent of the world’s consumption of crude oil from 2010 according to experts. Europe is more markedly orienting on Russia, which plans to export 242 million tonnes of crude oil to Western Europe and the neighbouring former countries of the Soviet Union this year.
fokus
kdo to byl
Georgius Agricola
(1494–1555)
Byl to objevitel ropy? Všestranný vědec a filozof? Byl to milovník psychotroniky a paranormálních jevů? Jeho stěžejní latinsky psané dílo De re metallica libri XII, nádherně doplněné 273 dřevoryty, vyšlo v Basileji roku 1556 (čtyři měsíce po Agricolově smrti) a bylo považováno dvě stě let za nejlepší odbornou knihu o hornictví a hutnictví. BAUER ALIAS AGRICOLA Snad bychom měli nejprve střízlivě konstatovat, že tento renesanční muž se vlastně jmenoval Georg Bauer, byl městským lékařem v Jáchymově, a protože psal latinsky, podepisoval se Agricola. Během svých studií medicíny, přírodních věd a filozofie v Itálii se spřátelil s Erasmem Rotterdamským, velkým myslitelem a učencem, který na něj měl velký vliv. Agricola ve svých přírodozpytných studiích dával vždy přednost pozorování před spekulacemi a dostával se tím do rozporu s přístupem alchymie. Jako lékař vyznával iatrochemii, tj. použití přírodních látek jako léků. Během svého působení v Jáchymově (1527–1533) hledal mezi minerály a rudami nové léky a trávil veškerý volný čas v dolech a hutích. Jáchymov byl v té době nejdůležitějším centrem rudného hornictví v Evropě. Agricola sbíral znalosti od zkušených horníků a hutníků, kteří vycházeli z několik století trvající tradice těžby a zpracování kovů, především stříbra a cínu, v krušnohorské oblasti. Na základě těchto poznatků i četby knih vytvořil ve své době základní díla popisující metody hornictví a hutnictví (De re metallica, 1556) a základní systematiku minerálů (De natura fossilium, 1550). De natura fossilium je první mineralogickou učebnicí, kde je uvedena klasifikace minerálů založená na jejich fyzikálních vlastnostech. Agricola byl neobyčejně všestranný. Jeho spisy se týkají teologie, filologie, politiky a lékařství, ale hlavně mineralogie a nejdůležitější z nich je uvedené dílo o hornictví a hutnictví. Ukázal novou cestu k nazírání na přírodu a obrátil pozornost k exaktnímu pozorování. Je jen škoda, že se sám neodhodlal například k chemickým pokusům.
KAPALNÝ BITUMEN Ve spise z roku 1546 pojednává Agricola všeobecně o přírodě, o tekutých látkách,
které prýští ze země, o vlastnostech vody a o zemním oleji. V souvislosti s pražením rud obsahujících síru a bitumen uvádí, že získaný bitumen slouží k výrobě pochodní, kolomazí, ke konzervaci dřeva před vlivy počasí, jako antikorozní přípravek železa a mědi, k osvětlování a také jako lék proti epilepsii, dně a moru. Píše, že kapalný bitumen se nazývá petrolej, protože tryská ze skal, působením chladu tuhne a působením tepla se z něj odpařují lehké podíly. Od 15. století se používal do lamp k osvětlování místo olivového oleje například na Sicílii.
PATOGENNÍ ZÓNY A VIRGULE Agricola podle všeho prakticky vypozoroval, že určitá místa lidskému organismu škodí a jiná prospívají: „… je povinností moudrého horníka, aby nedoloval v místech, třeba bohatých, u nichž zjistí určitá znamení nezdravosti. Vždyť kdo doluje na nezdravých místech, ten má dost na jedné hodině života, druhou zasvěcuje smrti.“ V Agricolově době byl oblíbeným nástrojem k hledání kovů ,,kouzelný proutek“
neboli virgule. I když Agricola sílu virgule a možnosti hledání kovů jejím prostřednictvím uznával, příliš ji horníkům nedoporučoval. I za jeho časů běhalo po světě hodně,,taškářů“, kteří označili místo zaručeně bohaté na rudu, sebrali peníze a zmizeli. Když pak ubohý horník na označeném místě kopal, nic nenašel. (ks) Who was Georgius Agricola A universal renaissance scientist, doctor and philosopher Georgius Agricola (1494 – 1555) made a mark in history primarily because of his extensive work called De re metallica libri XII, which was published in Basel in 1556 and for two hundred years afterwards was considered the best professional book on mining and metallurgy. Agricola, who also worked as the city doctor in Jáchymov in its greatest mining days, even wrote the first textbook for systematic mineralogy. In his work of 1546 he elaborated on liquid natural hydro-carbons. He was one of the first to describe the characteristics and possible uses of petroleum.
Práce horníků podle dřevorytu z knihy De re metallica libri XII
náš host
forum
16–17
Martin Ručinský: Jednou se do Litvínova vrátím V kanadsko-americké NHL prošel sedm špičkových týmů, patří po třinácti letech v tamní soutěži k uznávaným osobnostem a respektovaným světovým útočníkům. Martin Ručinský (33) bude v historickém kontextu patřit mezi legendy českého hokeje, zařadí se v kapitole o nejúspěšnější generaci rozhodně do těsného sousedství Jaromíra Jágra a Dominika Haška. Co do reprezentačních vavřínů je na tom ale dokonce lépe. Všichni mají olympijské zlato z Nagana, ovšem Ručinský ještě pomohl vybojovat dvě zlaté medaile na mistrovství světa… Litvínovský patriot a charakterní hráč, razantní útočník, ladný bruslař, šikovný technik i pohotový střelec; tak ho možná jednou budou charakterizovat hokejové encyklopedie. Jak se vám hraje hokej po tak dlouhé době? Při pražském mistrovství světa jste prohlásil, že vaše generace třicátníků má jednu z posledních možností vyhrát něco velkého. Skutečně už myslíte na hokejový důchod? Tak to úplně není. Hokej budu hrát tak dlouho, dokud to půjde. Mám ho rád, dal mi hodně krásných okamžiků, takže to nejde jen tak najednou z ničeho nic uzavřít. Je pravda, že jsem myslel na úspěch. Chtěli jsme v Praze před domácím publikem uspět. Připomenout zlaté chvíle z předchozích let. Jenže se to nepodařilo a to mě moc mrzí. Jak je to tedy s hokejem po třicítce? Když jsem v sedmnácti přišel do litvínovského áčka, koukal jsem na kluky, kterým bylo osmadvacet, a říkal si – ti jsou staří, ty bych mohl vyštípat ze sestavy. Dneska je mi třiatřicet a nic podobného si nepřipouštím, kůži jen tak nedám. Ale věk je znát. Hokejový život se na člověku podepíše. Měl jsem to štěstí, že mě nepotkalo vážnější zranění, ale tělo je stejně zhuntované. Někdy se mi vstává hůř z postele, někdy mě bolí záda, která nikdy nebolela. Roky se hlásí, tak to je. Vzpomínáte na dobu, když jste odcházel do NHL? Respektive utíkal Ivanu Hlinkovi z Litvínova? To bylo po Kanadském poháru v jedenadevadesátém. Odešli jsme s Pepou Beránkem z hotelu, moc jsme chtěli hrát NHL. Tehdy to nebyla klasická emigrace. Neutíkali jsme ze své země, šli jsme za hokejovým snem a mohli se případně kdykoli vrátit. Tehdy
to Ivan Hlinka nesl těžce, nechtěl nám dovolit odchod do NHL, tak jsme utekli. Chvíli trvalo, než jsme směli hrát, já si navíc léčil klíční kost, kterou mi zlomil Lindros v zápase s Kanadou. Později jste se ale s Lindrosem spřátelili. Hráli jsme spolu v útoku v Rangers a stali se i kamarády. Erik je pohodový člověk, inteligentní a vstřícný, přestože tak navenek nepůsobí. Kdysi jste z Litvínova utíkal, ale pak se vždycky rád vracel. Tady jsem se naučil hrát hokej, tady mě vychovali, takže cítím pochopitelně vděčnost. Mám to tu rád. Když jsem se nemohl dohodnout na smlouvě v NHL, hrál jsem za Litvínov krátce extraligu. Vždycky mi tady také umožnili trénovat. S partou bývalých spoluhráčů Reichlem, Šlégrem a dalšími vrstevníky jste přemýšleli o tom, že se jednou vrátíte do Litvínova a vyhrajete pro klub titul. Uvažujete o tom nyní, kdy v NHL může dojít ke stávce? Takové řeči se samozřejmě vedou. Bylo by to krásné a je to jeden z našich snů, ovšem uvidíme, co bude reálné. Litvínov měl vždy vynikající mládežnickou základnu, ale všichni se vždycky rychle rozutekli a tým nikdy nedosáhl na titul. Proto jsme o tom mluvili. Až skončíme v NHL, že bychom se mohli vrátit. Musí však být zájem i z druhé strany, musí nám sloužit zdraví. Těch věcí musí klapnout hodně, abychom se o titul mohli pokusit. Ale já se sem jednou určitě vrátím.
Prozraďte, jak relaxujete? Jak čistíte hlavu od hokeje? Se svými blízkými, při sportu, v kině, v přírodě, je toho hodně. Snažím se také věnovat vínu, jemuž jsem přišel na chuť v Kanadě a chci mu rozumět. Jezdíte i na motorce… To je pravda, mám motorku Harley Davidson. Občas vyjedu, když je pěkné počasí. Jezdil jsem hodně v Dallasu, Texas je pro takové výlety ideální. Motorka, to je pohoda, styl, opravdu dokonalé vyčištění hlavy. (mc) Martin Ručinský: One day I will go back to Litvínov Martin Ručinský (33) is a prominent Czech icehockey player who has been playing in the Canadian-American NHL since 1991. After thirteen years in the league during which he has played for seven top teams he is one of the most respected personalities and the world’s top forwards. Today he ranks amongst the legends of Czech ice-hockey along with Jaromír Jágr and Dominik Hašek. Together with them, he fought for the gold at the Nagano Olympics and, on top of that, for two gold medals at the world championships. Martin Ručinský is a Litvínov patriot; it was there he began playing ice-hockey all those years ago and also had his first success. Today, facing the end of his professional career, he declares that he would like to go back there one day and help the local club to achieve a title.
Amerikou křížem krážem (2) V OSLNĚNÍ SLUNCEM Noci v Arizoně bývají nejen horké, ale i jasné. Zvláště v jižní Arizoně jsou vynikající podmínky pro pozorování hvězd, protože asi 350 nocí v roce je bez mráčku. Není proto divu, že je zde celá řada atraktivních observatoří, které slouží nejen vědeckým účelům a k výuce žáků a studentů, ale i ke vzdělávání turistů. A jak se na takovou pozorovatelnu dostat? Samozřejmě autem. Při výjezdu z Tucsonu směrem k jihozápadu nám obzor ohraničovalo tři a půl tisíce metrů vysoké pohoří Quinlan Mountains. O tom, že mexická hranice je co by kamenem dohodil, svědčily časté autohlídky i strážní pozorovatelny pohraniční policie a celníků podél silnice. Asi po hodince svižné jízdy se před námi najednou z tabu-
lovité pouště indiánské rezervace Tohono O’odham vztyčil Kitt Peak a jako by nás přátelsky pozdravil odrazem slunečního paprsku od stříbřité kupole observatoře. Potom ještě 12 mil vzhůru nádhernými serpentinami a jsme s autem na vrcholku. Zeměměřič George J. Roskruge ho pojmenoval v roce 1874 na počest své sestry. A v roce 1958 se toto místo stalo základnou pro optickou astronomii. Dnes je Kitt Peak National Observatory součástí Asociace univerzitních astronomických center a spolupracuje s mnoha dalšími obdobnými institucemi po celém světě, mimo jiné i s Astronomickým ústavem Akademie věd České republiky v Ondřejově. V areálu observatoře nacházíme největší kolekci teleskopů na světě. Je jich zde totiž
22 optických a k tomu ještě dva radioteleskopy. A návštěvník se může s každým z nich podrobně seznámit. Skutečnou senzací je ale největší sluneční teleskop na světě. Nad skalním výběžkem se ve výši 2095 metrů tyčí 32 metrů vysoká věž se zrcadlem o průměru 2,1 metru. Paprsek se zaostřuje na průměr 84 cm a přenáší šikmým tunelem do pozorovatelny umístěné pod zemí. Je zde také 13,5 metru dlouhý spektrometr. Vědci díky tomuto unikátnímu přístroji například odhalili na Slunci vodu a izotopické hélium, pozorovali a analyzovali solární emise a měřili magnetické pole Slunce. Z mnoha zajímavých výsledků připomeňme, že právě zde objevil 28. května 1998 prof. Tom Gehrels objekt, který se v slunečním systému otáčí nejrychleji kolem
forum
18–19
své osy: planetku 1998 ky 26. Je velká jen asi 30 metrů a kolem své osy se otočí za 10,7 minuty. Je tedy desetkrát rychlejší než dosud nejznámější objekty a asi šedesátkrát rychlejší než průměrný asteroid. Při této velikosti a rychlosti otáčení se zřejmě musí jednat o monolit, který vznikl při kolizi větších asteroidů.
VĚTRNÉ KRÁLOVSTVÍ Nejvyšší hora severovýchodní části Spojených států, Mt. Washington, neleží ani blízko hlavního města ani ve státu Washington (ten je na západním pobřeží), ale v nádherných White Mountains ve státě New Hampshire. Nejhezčí pohled na ni se nabízí od velkého hotelu na jejím úbočí u městečka Bretton Woods. Byl postaven už v roce 1902 a jmenuje se pochopitelně Mt. Washington. Prezident Roosevelt si jej vybral za místo konání světové ekonomické konference, která rozhodla o novém ekonomickém uspořádání světa po 2. světové válce. Začátkem července 1946 zde vznikla Světová banka a byl definován „zlatý standard“. V horském pásmu Bílých hor zvaném Presidential Range mají své vrcholy Jeffer-
S autem až do nebeských výšin Auto jako jeden ze symbolů Ameriky nás dopraví kamkoliv. Spolehlivě a bezpečně. Nemám sice k dispozici statistiku dopravních nehod, ale během desítek tisíc mil, které jsem po Spojených státech najezdil, jsem viděl jen několik nehod. Řidičský průkaz lze ve většině států získat už v šestnácti letech a řidiči jsou zkušení a ohleduplní. Jezdí nejen z nutnosti, ale také pro radost. Ve dne v noci. Vždy a všude.
Nejvíce lidí se dostane na vrchol – jak jinak – autem. Kdo se bojí jet sám nebo má dýchavičnou káru, může jet náklaďáčkem za 22 dolarů. Silnice Mt. Washington Auto Road (mýtné je 16 dolarů za osobní auto a řidiče, každý další pasažér starší 13 let musí zaplatit ještě 6 dolarů) má opravdu hodně zatáček, ale povrch je v dobrém
Skutečnou senzací areálu observatoře je největší sluneční teleskop na světě. Nad skalním výběžkem se ve výši 2095 metrů tyčí 32 metrů vysoká věž se zrcadlem o průměru 2,1 metru. son, Adams, Madison. A také jistá Nancy, ale to nebude manželka Reagana, protože hora získala jméno dřív, než se tento herec stal prezidentem. Washington je mezi prezidenty nejvyšší: 6288 stop, čili 1916 metrů. Na jeho vrchol se můžeme dostat několika způsoby. Nejsportovnější je pěší výstup, který po stezce lemované kamennými sloupky trvá asi tři hodiny. Velice malebná je cesta starodávnou úzkokolejkou. Malá parní lokomotiva tlačí před sebou jeden historický vagon plný turistů po trati postavené na dřevěných kůlech na úbočí hory. Tato romantická a dobrodružná jízda dlouhá 3,5 míle trvá nahoru i dolů tři hodiny, a protože je o ni veliký zájem, doporučuje se včas si rezervovat lístky. Jeden stojí 44 dolarů.
stavu a místy jsou vyhlídková parkoviště s nabídkou úchvatných pohledů. V mýtnici každý obdrží cédéčko s radami, jak správně řídit a nezavařit motor, a s informacemi o širokém okolí. Za 30 minut ujedeme 8 mílí a jsme nahoře. Kromě velkých parkovišť je zde nádražíčko s poštou, samoobslužnou restaurací, nezbytnými suvenýry a naprosto čistými záchody zdarma! Vrcholek o pár metrů ještě zvyšuje moderní observatoř a televizní a telefonní antény silnými ocelovými lany. Podle informační tabule zde většinu roku panuje drsné počasí s průměrnými letními teplotami 45 °F (7,2 °C) a sto dní v roce zde řádí vítr síly hurikánu. Pamětní tabulka na starém kamenném domečku s doškovou střechou, který byl původně meteorologickou stanicí, hlásá, že zde
12. dubna 1936 naměřili rychlost větru 231 mílí za hodinu, což je nejvyšší hodnota, jaká kdy byla na světě zaznamenána. Také tato už historická památka je pro jistotu přikována k zemi železnými tyčemi a řetězy. Při naší návštěvě nám však přálo štěstí. Na vrcholku panovalo naprosté bezvětří, a i když bylo září, byli jsme zaliti sluncem a rtuť teploměru se zastavila na 30 °C. Když jsme sjeli dolů, obdrželi jsme obrovskou samolepku. Na auto z půjčovny jí byla škoda, a tak zdobí mé auto s pražskou poznávací značkou a každému zvěstuje: This car climbed Mt. Washington. (ks) All over America (2) The article depicts how even cars with automatic gears easily manage to ascend as high as the clouds, for instance, as high as Kitt Peak National Observatory in Arizona. This observatory cooperates with many other similar institutions all over the world including the Astronomical Institute of the Academy of Sciences in the Czech Republic located in Ondřejov. The observatory complex houses the world’s largest telescope collection. The world’s largest Sun telescope is one of the other local sensations. You can also visit Mt. Washington by car, the highest mountain in the northeast of the USA. The local observatory measured the wind velocity on April 12, 1936 at 231 miles per hour, which is the highest value ever recorded in the world.
