M ilí čtenáři, Veronika Baksová, šéfredaktorka

titulkaaa

M ilí čtenáři, je mi ctí vám představit první číslo Student´s Times roku 2016! Nový rok může pro někoho znamenat jen změnu v kalendáři a možná příležitost k oslavě. Pro někoho je to uzavření staré kapitoly života a začátek nové. Ať už tak či tak, je to pro každého z nás příležitost se na chvíli zastavit, podívat se zpět na to, co je za námi, ale také přemýšlet nad tím, co nás v následujícím roce čeká. Ještě před prázdninami jsme v roce 2015 zažili týden s anglo-americkou literaturou, hrstka studentů se zúčastnila výměnného pobytu s gymnáziem Isny, jiní dostali možnost vycestovat díky nadačnímu fondu manželů Klausových. O prázdninách jsme měli možnost zúčastnit se projektu SPEAK!, který pořádal AIESEC. Už v září na nás pak čekala spousta dalších zajímavých akcí a projektů – někteří z nás se podívali do Berlína nebo Anglie a naše škola se zapojila do dějepisné soutěže v Chebu. Na tohle všechno a na spoustu dalších událostí z minulého roku můžeme zavzpomínat. Teď už se ale s dobrým pocitem podívejme před sebe na to, co nás čeká. Rok 2016 jsme již úspěšně načali studentským plesem. Můžeme se těšit taky na hromadu soutěží a olympiád, pořádání projektového dne, návštěvu divadla nebo spolupráci s Isny. Já osobně patřím mezi ty, pro něž je nový rok jen změna čísla, ale přesto jsem vděčná za to, co mně a nám všem rok 2015 přinesl a těším se na to, co nás společně čeká dál.

Veronika Baksová, šéfredaktorka

Obsah STALO SE

Méně je více Jak svět oslavil Nový rok? Ples AKTUÁLNĚ

Ztráta lidské důstojnosti jménem Holocaust Vyhlášení soutěže Předsevzetí? Ale kde že!

NAŠE CELEBRITY

Marek Cícha – Na slovíčko se skautem!

ANKETA

Jak se líbí prvákům na gymnáziu?

Z VAŠÍ TVORBY

T. Fojtů – Jako stromy

RECENZE

Co je skutečná divočina? Do kina na novou „tarantinovku“!

TIPY A TRIKY

Rychlé, chutné, jednoduché a zdravé!

Méně je více O spojení "správný dress code" jsem slyšela již pár let zpět, kdy se mě tahle záležitost ještě moc netýkala. Sama jsem jej poprvé chtěla využít dva roky zpátky při přípravách mé první výstavy. Po delším přemýšlení jsem tento návrh sama sobě zatrhla, jelikož napsat někde, že v rámci dress codu večera je na hlavním místě černá a bílá barva, mi přišlo zbytečné. Určitě by se mi to líbilo, avšak mým záměrem bylo vytvořit příjemné prostředí pro lidi mně blízké i cizí, tak aby se cítili oni sami sebou před fotkami, které prezentuji jako přirozený výřez mé osoby. Aniž se chystáte na nějakou událost a není vůbec řeč o nějakém doporučeném dress codu, je třeba podotknout, že jsou právě akce, kde je všeobecný dress code společensky dán. U mužů je tohle o hodně jednodušší záležitostí. Základem je dobře padnoucí oblek, správně střižená košile, motýlek či kravata dle libosti a obyčejné společenské boty. Ovšem u žen se ocitáme naprosto jinde. Je několik okruhů něžného pohlaví, které se vyznačují stejnými prvky způsobu odění. První částí vzkazuji: „NEBOJTE SE!" A nebojte se především barev. Nabídka je opravdu široká a dá se proto velmi dobře vybrat pro každou na míru, určitě budou vaše vlasy či vaše tváře lépe vypadat, když jim dáte možnost zářit. Záleží samozřejmě na výběru šperků, doplňků a dalších aspektů ke každé ženě individuálně. Ale opravdu se není čeho obávat. Protože někde přidáte a jinde zase kousíček zjemníte, pokaždé tak můžete dosáhnout harmonické kombinace.

VÝSTŘIH NEBO ROZPAREK. PROČ? Jedno z dobrých pravidel při výběru oděvu. Ukázat jen něco. Vždy zdůraznit jen jednu část. Můžete takhle podtrhnout jednu věc, kterou na sobě máte nejvíce rády. Nás všechny baví a zajímají věci, které nejsou úplně vidět a jsou nám schovány, proto je rafinované nechat si jako žena něco pro sebe. Nějaké to tajemství - kupříkladu ukázat jen záda a zbytek nechat naprosto zahalený. Je to sexy, ale stále jemné.

DÉLKA ŠATŮ Otázka týkající se především vkusu každé z nás. Na letošním plese jsem byla potěšena, že hit delších šatů se celkem chytl. Je to jednou z věcí, která mi vůbec nevadí ve větší koncentraci. Je to trend, ale velmi stylový a také stále dobře vypadající. Aniž byste věřili, i dobře vymyšlené dlouhé šaty, mohou zdůraznit vaše štíhlé nohy, nebo také schovat nedokonalosti. V každém případě však budete působit princeznovským dojmem a při tanci se nemusíte bát neposedné krátké sukně. Hodně krátké šaty navíc často působí příliš laciným dojmem a málokdy mají prvek, který by délku tak vyvažoval, aby si šaty udržely plesový vzhled a ne top na party.

JINÉ, TEDY LEPŠÍ? Nedá se to tak úplně říci, ale pokud máte chuť a odvahu, zkoušejte nové a jiné věci. Další z aktuální hitovek jsou letos overaly. Je to věc, která neurazí, většinou jsou decentně řešené, často také v černé barvě a dokážou dobře zvýraznit velkou škálu postav. Navíc, jsou opravdu pohodlné! Stálou klasikou, která je tu, jsou kostýmky. V obchodech je dnes úplně jiný výběr, než když vám někdo řekne slovo kostýmek a vy si představíte starší paní v černě laděném outfitu - divně střižených kalhotách a saku s vycpanými rameny. Tomuhle již dávno odzvonilo, a tak se stačí dobře rozhlédnout, najít barvu svého stylu a pořádně to pak rozjet! Když více přemýšlím, opravdu mohu říci, že outfity které mě letos zaujaly, nebyly nějakými hlavně módními kousky nebo něčím uhrančivým. Spíše jsem vždy viděla někoho, u nějž jsem cítila, že se člověk v jeho oděvu cítí dobře, přirozeně. Protože každá z nás může být krásná, jen je třeba najít způsob jak na to! Tak se nebojte a zkoušejte. P.S.: Když na délce vašeho oděvu raději přidáte a plesání vás příliš společensky unaví, můžete se ráno probudit s klidným pocitem, že celý svět neviděl vaše pozadí a to je dle mého hodně výhodné. Funguje to i s kostýmkem a dobře 

H.Martinková, 2.G

JAK SVĚT OSLAVIL NOVÝ ROK? Oslavy Nového roku jsou už sice za námi, ale proč si na chvíli nepřipomenout atmosféru silvestrovského večera? Tady je výčet měst s nejlepšími novoročními ohňostroji a velkolepými oslavami. Třeba v tom někteří z vás najdou inspiraci pro destinaci strávení příštího silvestra nebo alespoň malé pobavení.

Londýn Londýn je to město, které se vám na obrazovce ukáže jako první, když vyhledáváte nejlepší ohňostroje světa. Dynamické odbití půlnoci na Big Benu s ohňostroji v pozadí je prostě nádherné.

Dubaj Díky budovám, které posloužili jako dokonalé kulisy, a použití impozantní hudby musel být silvestrovský večer v Dubaji opravdu nezapomenutelným zážitkem.

Nagaoka Původně to mělo být Tokyo, ale musela jsem změnit názor poté, co jsem viděla záběry z jiného japonského města. Jen posuďte sami.

New York Vystoupení největších osobností současného hudebního průmyslu, hlasité odpočítávání půlnoci na Times Square a nakonec úchvatný ohňostroj nad Manhattanem.

Rio de Janeiro Rio je známé jako město oslav a zábavy, takže je jasné, že ani zdejší novoroční večer se nedá opomenout.

Sydney Australský přístav je jedním z nejslavnějších a nejoblíbenějších míst, co se ohňostrojové parády týče. V. Baksová, 3.G

Předsevzetí? Ale kde že! Stále mám problémy psát v datech už 2016 namísto 2015, což je důkazem toho, že nový rok je tu přeci jenom chvíli. S každým novým rokem přichází několik opakujících se součástí, které podtrhují atmosféru nadcházejícího období. Naprosto nedílnou součástí toho jsou novoroční předsevzetí. Věc, která se z části dotýká každého z nás. Jsou lidé, kteří tohle berou opravdu vážně a každoročně do něčeho jdou, ať je to plán naprosté změny života či malé úkoly, které jsou před nimi stále, ale nedokážou najít vůli pro změnu. Určitá skupina nás jen sleduje předsevzetí ostatních s malým úšklebkem, jelikož se tímhle vůbec nezabývají a nevidí ani důvod, proč něco měnit kvůli nově přicházejícímu roku, když jim je v podstatě fajn. Můj pohled spočívá v myšlence, že změny nelze naplánovat. Přicházejí většinou s nějakou myšlenkou, v určitou chvíli, a vy hned v další moment víte, že potřebujete změnu a předělávat. Občas to pak opadne, ale častokrát jsou právě tyhle věci velmi zásadní. Proto k novému roku nikdy nestavím nějaký podstatný úkol, nějaký přerod osobnosti. Jsou to věci, které chtějí čas a díky okolnostem pak přijdou ve chvíli, kdy se vám to obvykle vůbec nehodí. Nový rok je krásný v dalším začátku, opět stojíte za nějakou etapou a před vámi je další. Je to

obrovská motivace. My lidé potřebuje mezníky, takové ty nové začátky, abychom mohli vzít odvahu a dál se posouvat. Po různých zážitcích, často spíše těch špatných si říkáme: "Tak a teď znova, jinak a lépe!". Ovšem první leden je přirozená součást, a proto také ještě funguje jako motivátor. Není třeba žádného selhání, špatného zvratu. Přes všechno krásné můžete zapracovat ještě na zlepšení. A právě s motivací přicházejí předsevzetí. Není to ničím špatným, naopak, i kdyby se vám povedl kousíček z vašeho plánu, je to úspěch. Další posunutí. Nemám v diáři zapsané poznámky jako: sportování, hodně spánku, klid, zdravý životní styl. Moc dobře vím, že teď by to neklaplo. Až jednoho dne budu konat tyhle věci, bude to na základě něčeho jiného. I přesto jsem si před sebou postavila malý úkol. Překvapovat sama sebe. Je to totiž opravdu báječné dělat věci, které se mi nikdy dřív nechtěly a stále mě úplně netáhnou, ale za ten pocit to stojí. Vám všem přeji hodně motivace, lásky a síly do každého roku vašeho života, je totiž občas zbytečně unavující. Ale jinak by to byla nuda, no ne?

H.Martinková, 2.G

53.

STUDENTSKÝ PLES

Dovoluji si tvrdit, že studentský ples je jednou z nejoblíbenějších událostí školního roku. Mluví se o něm už dlouho dopředu, připravuje se dlouho dopředu. Každý rok se na jeho přípravě podílí třetí ročník, můj letošní ročník. Je to moc dobrý pocit, být aspoň malou součástí tak zajímavé události. Ať už jenom mažete chlebíčky, sháníte sponzory, uklízíte ze stolů nebo hlídáte tombolu. Je to příležitost lépe poznat lidi, které jste dosud pouze míjeli na chodbě. Potkáte pár povědomých tváří, které jste na chodbách míjeli dřív. Máte možnost přátelsky si popovídat svými vyučujícími a třeba i něco vyhrajete. Podle mě se letošní studentský ples vyvedl. Možná tam nebylo tolik lidí jako obvykle, ale důležitější je přeci kvalita než kvantita. Tradiční polonéza se moc podařila, stejně tak výběr kapely, která pro nás hrála už třetí rok. Podle všeho měl úspěch taky fotokoutek, který se od minulého roku uchytil. A samozřejmě by nešlo nezmínit několik tanečních představení během přestávek. Takže doufám, že jste si ples užili, a už se můžeme těšit na další! V. Baksová, 3. G

Na slovíčko se skautem Marek Cícha je nejen můj dobrý kamarád a spolužák, ale také dlouholetý skaut. Do svého koníčku je velmi zapálený, a proto jsem se rozhodla, že si s ním o tom popovídám a trochu ho pro vás vyzpovídám.

Kdy ses stal skautem? Jak tě to napadlo? Do členství Junáka jsem se přidal již ve druhé třídě. Jako malý jsem neměl žádný koníček a už mě nebavilo jen chodit ven a nic jiného nedělat. Jednou k nám do školy přišli větší skauti a začali nám vykládat o jejich dobrodružstvích a hodinách společné zábavy. Velice mě to nadchlo a začal jsem Junáka navštěvovat pravidelně každý týden. Už během první schůzky jsem nalezl přátele, se kterými se setkávám každou chvíli. Ve skautu má každý přezdívku. Jaká je ta tvoje a proč sis ji vybral? Nad mou přezdívkou se pozastaví každý a řekne si: „Pane Bože, proč?''. Moje přezdívka je Jupík. Už několik let přemýšlím, jak mě to vůbec napadlo. Vždycky to bádání ukončím větou: „Byl jsem malý a blbý.'' Nakonec se má přezdívka začala zkracovat, trochu měnit. Přes Džumpíka to spadlo až jednoduše na Jupa. Stejně ta většina, co mě zná dlouho, mi říká Jupík. Je tvůj koníček časově náročný? Kolik hodin týdně mu věnuješ? Je i není, jak kdy. Dřív to bylo spíše o tom přijít na schůzku, zahrát si hry, něco nového se naučit, někdy ten domácí úkol stylu „Udělej jeden dobrý

skutek každý den“ atd. Postupem času, jak moje osobnost a zkušenosti narůstaly, jsem se dopracoval na vedoucího skupinky. Tentokrát už to chtělo větší iniciativu. Vymyslet hry a zábavu. Přemýšlej o tom, co ty děti ještě neumí a nauč je to. Bohužel, jak jsem přišel na gympl, tak pro mne nastaly komplikace. Mám i jiné zájmy, a tak jsem skauta začal omezovat. V současné době pouze pomáhám a chodím na „oddílovky“, což jsou akce oddílu, většinou přes noc. Co tě na skautu nejvíce baví a naplňuje? Samozřejmě jsou to v první řadě přátelé. Z každé akce, které jsem se účastnil, jsem si donesl domů nový kontakt. Skauti z Pozlovic, Slušovic nebo ze Zlína. Je pěkné vidět,

když přes schůzku učíme někoho jak zavázat jakýkoli uzel, a on to na konci schůzky umí. Další věcí jsou závody. My, skauti z Brumova, jsme jedni z nejlepších v kraji a snažíme se to tak udržovat. Úspěchy nejsou zajištěny vydřenou prací na naučení všeho, co máme umět, ale naším přátelstvím a schopností si mezi sebou pomáhat. Vidíš v něm svou budoucnost? Plánuješ se mu věnovat i ve vzdálenější budoucnosti? Jak už jsem vzpomněl, nemám už moc času na to, na co jsem dřív míval. Snažím se někdy přijít a pomoct. Samozřejmě skauta budu provozovat dál, jelikož je to jedna z věcí, která mě opravdu naplňuje. M. Fojtíková, 1.G

Jako stromy Co se stromem, který nenese ovoce, co s láskou, která štěstí nesnese? Co s pramenem, jenž neproudí, co s učením, když nezmoudřím? Jsme jako stromy - plodní i neplodní, suší i vitální, jako proutek či tlouštík, jako vetřelec či pomocník. Strom každý lásku potřebuje, vláhu, hnojivo, jenž o něj pečuje. Co s plodem, když je s kazem, co s červíkem, co s mrazem? Boj, jedině boj nám může pomoci, buďme silní, přec plni emocí. Sílu po válce načerpejme, z nového ataku radost mějme, i když nás vysílí, vždy nás něčím přihnojí. Jako stromy, všichni buďme, tíhu sněhu přijímejme, neboť po zimě však přijde slunce, které nám sladké plody nese. T.Fojtů, 3.G

VYHLÁŠENÍ SOUTĚŽE Před pár týdny jste na našich facebookových stránkách jistě zaznamenali výzvu k selfie soutěži a také dvě soutěžní fotky s učiteli. Soutěž vyhrála tato krásná fotografie z Anglie, kterou nám poslala Káťa Machů z 2.G. Gratulujeme a doufáme, že si ples užila!

Ztráta lidské důstojnosti jménem

HOLOCAUST Blíží se 27. leden - Den památky obětí holokaustu. Každý víme, co si pod tím představit. Hromadné vyvražďování a pronásledování Židů a dalších lidí považovaných za méně cenné. V hlavě se nám začnou přemítat koncentrační tábory jako Osvětim, Bergen-Belsen nebo taky Anne Franková. O ní určitě někdy slyšel každý z vás. Jaké to vlastně bylo být ukrývaný? Člověk na to potřeboval hodně dobré přátele a taky známé. Vaši přátelé či známí vám obstarávali jídlo, které, jak víte, bylo v té době na stravenky. Těch však většinou potřebovali víc a tím se dostávali k různým černým trhům. Místa k úkrytu byly často půdy, stodoly a odlehlé farmy. Anne a její rodina byli ukryti na půdě pod firmou, která každý den normálně pracovala. Tedy celý den museli jen šeptat, chodit po špičkách, nesplachovat záchod, nekašlat. Po dobu dvou let, než byl jejich úkryt prozrazen někým, kdo si jich nějakým způsobem zkrátka všiml. Stačilo jen zavolat na stanici SS a

dostat velkou odměnu peněz za to, že jste právě někoho poslali na skoro jistou smrt do koncentračního tábora. Místo, ve kterém si nikdo z nás zřejmě nedovede představit strávit jen pouhý den. Kde na vás smrt číhala už z každého kouta. Buď vás otrávil Cyklon B, nebo vás při marném útěku přes plot zastřelila stráž, dostali jste tyfus, vyčerpáním, hladem jste zemřeli. Bývalo to tak hrozné, že tam později odmítali vejít i samotní vojáci. A když už se vám podařilo nějak utéct, tak vám nikdo ani nevěřil tu hrůzu, co mu říkáte. Pouhá nenávist připravila miliony lidí o domov, rodinu, život. „Co jsou dvě minuty za celý rok pro lidi, kteří denně vzpomínají na smrt svých drahých nebo někoho jiného, kdo jim byl jedinečným?“ Tak zní slova jedné z přeživších, konkrétně Berthy Meijerové. Zkrátka je to událost, která zasáhla spoustu lidí, pro někoho změnila Zemi na peklo, něco co nemůže a nebude nikdy zapomenuto. T. Častulíková, 1.G

T

JAK SE LÍBÍ PRVÁKŮM NA GYMNÁZIU? Půl roku je myslím dostatečně dlouhá doba na to, abyste dokázali zhodnotit výběr střední školy. Na naše gymnázium slýchám jak dobré, tak i špatné zprávy. Rozhodla jsem se proto vyzpovídat letošní prváky a zjistit, jestli jsou na našem gymnáziu spokojení, jak se jim tu líbí a jestli se rozhodli dobře. Jejich odpovědi mě velmi příjemně překvapily!

Na gymplu se mi líbí. Každý řekne, že je to těžké a popravdě, čekal jsem to lehčí. Máme tu ale úplně super kolektiv! A to nemyslím jen perfektní lidi ve třídě, ale na gymplu celkově. S každým se dá popovídat a lidi ti prostě rozumí, to je úplně něco jiného, než na základce. Jsem hodně rád, že jsem v AIESEC. Líbí se mi i to, jak vypadá budova gymplu. -M. Cícha, 1.G Gympl je úplně něco jiného než základní škola. Jsem ráda, že jsem si vybrala tuto školu. Myslím, že 70% všeho dělají hlavně skvělí lidé, které jsem tu poznala. Učení je tu hodně, ale to se dalo očekávat. Trvalo mi zvyknout si na jiný systém výuky. Učitelé umějí naučit a s nikým z nich nemám žádný problém. Co víc dodat, jsem spokojená! M. Psotová, 1. G

Tak musím říct, že se mi na gymplu opravdu líbí. Nelituji toho, že jsem se pro něj rozhodl. Učitelé jsou milí a přátelští, za což jsem rád. Dá se s nimi i v klidu pobavit. Celkové lidi, co chodí na gympl, jsou fajn. i když jich hodně neznám a potkávám je na chodbách, tak mi připadají milí. To samé i moje třída. První dny jsem měl pocit, že nezapadnu, avšak po nějaké té době poznávání se všechno změnilo a ukázalo se, že lidé ve třídě jsou parádní a mám je všechny rád.

Na gymplu se mi líbí. Jsou tady milí učitelé, pokud nám teda nedávají písemku z 15 A4. Když potkávám ostatní studenty ze školy, nijak se nepovyšují. Při nástupu na gympl jsem měla hodně velký strach z kolektivu, ale po adapťáku se všechno změnilo. I když mi někteří lidi ze třídy nesedli, tak jsem ráda, že můžu navštěvovat tento gympl.

Přiznám se, že s příchodem prvního září jsem měla opravdu obavy. Jací budou učitelé a spolužáci? Mé obavy zmizely rychle, protože všechno je opravdu skvělé. Učení se dá v klidu zvládat a žádné proučené noci, kterých jsem se zpočátku bála, se nekonají. A nakonec spolužáci a všichni super noví lidé, bez kterých by to už nějak nešlo. Jednoduše gympl je lepší než High School Musical! T. Častulíková, 1.G Učení je sice o dost víc, než jsem byla zvyklá, ale to se dá zvládnout, pokud si učení člověk správně rozvrhne (ne že bych v tom byla expert). S učiteli jsem také spokojená, nemám co vytýkat. Na jinou školu bych jít rozhodně nechtěla. Na gympl chodí i moje starší sestra, tudíž se ke mně mnoho informací dostalo již dříve. Díky tomu jsem nijak moc překvapená nebyla. Avšak nezvyklé je, že v mé současné třídě nás je 33. Na základce nás bylo 15. Se třídou jsme se od začátku bavili zhruba všichni, ale trochu náš rozdělil adapťák, což je celkem paradox. Jsme v pohodě kamarádi, vždycky si s někým rozumím víc, nebo míň. Uvidíme, co s námi (a taky s učiteli) udělá lyžák, který se kvapem blíží.

S. Tvarůžková, 2.G

fotečka

CO JE SKUTEČNÁ DIVOČINA? Název: Divočina Originální název: Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail Autor: Cheryl Strayed Rok vydání: 2013 Počet stran: 400

ANOTACE Pozoruhodně upřímný autobiografický příběh ženy, která se po traumatických událostech rozhodne vyrazit na 1 770 kilometrů dlouhou pěší pouť. V šestadvaceti letech si Cheryl Strayedová, po smrti své matky a krachu svého manželství, myslela, že přišla o vše. Měla pocit, že již nemá co ztratit a učinila nejimpulzivnější rozhodnutí svého života: odhodlala se sama ujít vysokohorskou trasu Pacifik Crest Trail od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Hrdinka, bez jakýchkoli znalostí o přežití v divoké přírodě, se nevyhne střetnutí s chřestýši a medvědy, překonává úmorná vedra či rekordní sníh.

MŮJ NÁZOR O knize jsem se dozvěděla díky úspěšnému filmu, který byl podle této knihy natočen. Na knihu jsem slýchala docela protichůdné názory, tak jsem rozhodla si udělat svůj vlastní. Je to příběh o hledání sama sebe. Je tam dokonale vidět, že z malé naivní Cheryl, která je zkoušena svým životem, se stává během cesty nezlomná žena. A přesně o tom kniha je. Ten, kdo to nečetl, by mohl říct, že kniha je o holce, která to nemá v životě moc lehké, a tak se vydá ujít „pár“ kilometrů, aby se nějak zabavila. Ta cesta je však jenom vedlejší prvek. Je to vlastně příběh uvnitř příběhu. Není divu, že autorčina prvotina měla velký úspěch. A samotná kniha? Je psána svižným stylem, který střídají pasáže úvah. Já vím, zní to děsně. Jak to může být svižné, a pak zase ne? Jednoduše, kniha je jako na houpačce. Jednou se čtením nemůžete přestat, a pak se vám zase chce ji odložit. Ale i přes tyto části mě čtení bavilo (já to snad píšu vždycky), je to zase něco jiného. Autobiografie psaná tak, že nevěříte, že to napsala amatérka.

Hlavní postavy: Nevím, jestli se tady dá mluvit o nějaké oblíbenosti. Ani jedna z postav nebyla fiktivní takže, se to o vytváření charakterů moc říct nedá. Sice Cheryl neznám osobně, ale já ji mám prostě ráda.

FILM Zase jedna povedená adaptace knihy. Já jsem na tohle velký puntičkář, ale bylo tam tolik detailů příběhu, že mě to uspokojilo. Nevím, kdo vybíral herce, ale tomu člověku se to nesmírně povedlo. Jediné, co můžu filmu vytknout, je, že nevím, jestli člověk, který knihu nečetl, si dokáže dát všechny souvislosti dohromady, ale jinak byl super. Závěr: Když začnete číst takovou knihu, musíte počítat s tím, že to nebude úplně dokonalé a uhlazené. Jsou to vzpomínky, život, vše, co autorka prožila a dokázala. A to je na tom to nejlepší. K. Zůbková, 2.G

BONUSY: 4 knihy, které si přečtěte, pokud se vám Divočina líbila: 1. 2. 3. 4.

Řekni vlkům, že jsem doma- Carol Rifka Brunt Chybějící díl - Marjorie Celona Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mol a- Veronika Kašáková Nezlomený - Laura Hillenbrand

„I didn't know where I was going until I got there.“ „How wild it was, to let it be.“

Rychlé, chutné, jednoduché a zdravé! Zbývá jenom pár dnů do uzavření známek a pololetního vysvědčení, spoustu z nás tlačí čas, denně se učíme do spousty předmětů, abychom na poslední chvíli opravili co nejvíce známek. Při takovém stresu často přijde chuť na něco dobrého. Od vánočního přejídání ještě moc času neuplynulo, a tak jsem se rozhodla zhotovit něco dobrého, čokoládového, ale zároveň poměrně zdravého.

DOMÁCÍ MÜSLI TYČINKY:    

Miska ovesných vloček Miska kousků oříšků nebo kukuřičných lupínků 2 lžíce medu Rozmačkaný banán (datlová pasta, arašídové máslo)

Podle chuti:  Kousky čokolády, brusinky  Strouhaný kokos  Kakao

Vločky a oříšky orestuje na pánvičce nebo nechte opéct v troubě. Smíchejte všechny ingredience dohromady, dokud vám nevznikne lepkavá hmota. Vyložte plech pečícím papírem a rozložte na něj hmotu. Pečte asi 15 minut na 180° (pokud místo banánu použijete arašídové máslo nebo datle, stačí nechat pár hodin v lednici).

V. Baksová, 3.G

obrazecek

DO KINA NA NOVOU „TARANTINOVKU“! S příchodem nového roku startuje pro všechny filmové fanoušky sklizeň těch nejočekávanějších a nejhvězdněji obsazených snímků. Blíží se i předávání prestižních cen Americké akademie filmového umění a věd a jeden ze slibných adeptů na několikanásobnou nominaci je suverénně i nejnovější „tarantinovka“. Quentin Tarantino patří k předním americkým režisérům, a proto datum premiéry každého jeho počinu sledují fanoušci po celém světě. Svůj osobitý styl předvedl i v jeho osmém filmu s příznačným názvem Osm hrozných. Tematicky se blíží svému předchozímu filmu Nespoutaný Django, kde se po vyprahlých plantážích prohánějí lovci hlav a nebezpeční zločinci, avšak na rozdíl od Djanga se děj jeho nové „westernovky“ odehrává v nádherné zimní krajině státu Wyoming několik let po skončení občanské války. Nejvíce záběrů však pochází z hostince, kde se cestující z dostavníku rozhodnou kvůli silné sněžné bouři několik dní přenocovat. Jen režisér Tarantinova formátu dokáže dokonale udržet divákovu pozornost po celé tři hodiny. K tomu mu pomáhá i skvělé herecké obsazení, kde nechybí již klasicky Samuel L. Jackson, ale objevují se zde i nováčci jako Channing Tatum nebo Jennifer Jason Leigh v roli zajatkyně. Ovšemže zde nenajdeme žádné postavy, ke kterým by se dalo v běžném životě vzhlížet, ale setkáváme se zde s padouchy, vrahy, lháři a lovci hlav,

proto je jasné, že devět lidí, z toho osm ozbrojených, nemůže sněhovou bouři v noclehárně přežít. Sledovat jednotlivé a neotřelé příběhy každého z „hrozných“ je opravdu strhující a také poučné. Střetávají se zde názorově rozliční jedinci, například účastníci stejné bitvy za občanské války, avšak bojující na opačných stranách. Divák opravdu dostane to, pro co si přišel a co od Tarantina očekával, a sice dlouhé a poutavé monology, vraždy a podrazy, neočekávané zvraty, spousty litrů krve a spousty odhalených vnitřností, že i student biologie by se něco přiučil. Nemůže doufat, že jeho oblíbenec přežije, protože mu může z ničeho nic proletět hlavou kulka a potřísnit mozkem oběti široké okolí. Přestože se v tomto filmu objevuje jako v každé „tarantinovce“ spousta násilí, ale také rasistických a antifeministických narážek, nemůžeme režisérovi odepřít jeho genialitu a originalitu. Autentičnost pomohla navodit i výborná výprava, která diváka opravdu přenesla do tehdejší doby. Dalším velmi povedeným článek tohoto snímku byla i hudba, která dokázala vygradovat atmosféru a podbarvit dlouhé monology. Jejím autorem se po dlouhém snažení Tarantina stal Ennio Morricone, který spolupracoval s Českým národním symfonickým orchestrem. T. Dorňáková, OK

STUDENT’S TIMES Ročník II. | číslo 3. | 17. 1. 2016 Šéfredaktorka: Veronika Baksová Grafická úprava: Sabina Tvarůžková Redaktoři: V. Baksová, H. Martinková, T. Dorňáková, M. Fojtíková, T. Fojtů, K. Zůbková, Kontakt: Student’s Times Box | [email protected]