LOBBING SOCIÁLNÍ DIALOG

LOBBING SOCIÁLNÍ DIALOG Osnova:    I.

Principy fungování sociálního dialogu Sociální dialog v ČR Evropský sociální dialog PRINCIPY FUNGOVÁNÍ SOCIÁLNÍHO DIALOGU

Závazná definice pojmu sociální dialog neexistuje. Sociálním dialogem rozumíme zpravidla trvalý proces složený z dílčích jednání a konzultací mezi stranami sociálního dialogu na různých úrovních. Stranami sociálního dialogu jsou sociální partneři, tedy zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců a vlády. Obsahem sociálního dialogu jsou především otázky související s hospodářskou a sociální politikou (např. pracovní podmínky, sociální zabezpečení, zdravotnictví, dostupnost péče, apod.). Sociální partneři se snaží o dosažení shody v podobě neformálních nebo formálních dohod. Sociální dialog lze rozdělit na bipartijní sociální dialog, tedy jednání mezi zaměstnavateli a odbory, a na tripartitní sociální dialog, kdy se jednání kromě zaměstnavatelů a odborů účastní i vláda. Dále jej lze rozlišovat na národní, evropský, odvětvový, regionální a podnikový sociální dialog. II.

SOCIÁLNÍ DIALOG V ČR

V ČR jsou sociálními partnery na straně zaměstnavatelů Svaz průmyslu a dopravy ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR a Svaz českomoravských výrobních družstev. Na straně zaměstnanců působí Česko-moravská konfederace odborových svazů a Asociace samostatných odborů ČR. Část jednání se odehrává na půdě Rady hospodářské a sociální dohody, které se na straně zaměstnavatelů účastní jen první dvě organizace. Sociální dialog probíhá na bipartijní i tripartitní úrovni  Na úrovni ČR (včetně tematických sekcí na úrovni jednotlivých ministerstev);  Na regionální úrovni;  Na podnikové úrovni. III.

EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ DIALOG

Pro konzultaci iniciativ ovlivňujících trh práce a sociální oblasti byla na evropské úrovni vytvořena konzultace organizací hájících zájmy tzv. sociálních partnerů. Tato konzultace nazvaná SOCIÁLNÍ DIALOG je upravena: a) b) c) d)

Primárními prameny komunitárního práva (čl. 154 SFEU); Sekundárními prameny (Doporučení Komise KOM (93) 600); Doplňujícími doporučeními upravujícími konzultační proces partnerů; Rozhodnutím Rady EU 2003/173 EC zakládající Sociální summit Tripartity.

1

Článek 154 Smlouvy o fungování Evropské unie upravuje konzultaci sociálních partnerů na úrovni EU týkajících se zaměstnávání a sociálních otázek. Na jeho základě: 1. Úkolem Komise je podporovat konzultace mezi sociálními partnery na úrovni Unie a přijímat všechna účelná opatření pro usnadnění jejich dialogu, přičemž zajišťuje vyváženou podporu jednajících stran. 2. Za tím účelem Komise před předložením návrhů z oblasti sociální politiky konzultuje se sociálními partnery otázku možného zaměření akce Unie. 3. Považuje-li Komise po takové konzultaci akci Unie za účelnou, konzultuje se sociálními partnery obsah zamýšleného návrhu. Sociální partneři předají Komisi své stanovisko, případně doporučení. 4. Při konzultaci podle odstavců 2 a 3 mohou sociální partneři informovat Komisi o svém úmyslu zahájit postup podle článku 155. Doba trvání tohoto postupu nesmí překročit devět měsíců, nerozhodnou-li se společně sociální partneři a Komise tuto dobu prodloužit. Článek 155 Smlouva o fungování Evropské unie následně stanovuje: 1. Pokud si to sociální partneři přejí, může dialog mezi nimi na úrovni Unie vést ke smluvním vztahům včetně uzavírání dohod. 2. Dohody uzavřené na úrovni Unie se provádějí buď podle stávajících postupů a zvyklostí sociálních partnerů a členských států, nebo v záležitostech týkajících se článku 153 rozhodnutím Rady na návrh Komise na základě společné žádosti smluvních stran. Evropský parlament je o tom informován. Rada rozhoduje jednomyslně, pokud dotyčná dohoda obsahuje jedno nebo více ustanovení vztahujících se k některé z oblastí, v nichž je na základě čl. 153 odst. 2 vyžadována jednomyslnost. Evropský sociální dialog byl oficiálně zahájen v roce 1985 a v roce 1993 bylo Evropskými smlouvami umožněno vyjednávat dohody a přijímat společné texty. Sociální dialog se rozšířil na základě rozhodnutí Evropských rad o koordinovanou strategii zaměstnanosti (1997), makroekonomický dialog (1999) a Sociální summit tripartity (2003). Sociální partneři dosáhli na evropské úrovni shody na více než 300 textech a dosáhli celou řadu společných dohod, které buď sami implementovali, nebo které se staly závaznou evropskou legislativou. Mezi klíčové např. patří dohody implementované směrnicí Rady ohledně rodičovské dovolené (1995) a práce na částečný úvazek (1997). Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost 1. prosince 2009, uznala roli sociálních partnerů a posílila sociální dialog. Jarní Evropská rada je tak každým rokem věnována růstu a zaměstnanosti. Evropský sociální dialog probíhá na dvou úrovních – horizontální a sektorální1. Na sektorální úrovni, prošel sociální dialog důležitým vývojem v roce 1998, kdy Komise rozhodla o zřízení výborů pro sektorální dialog (Rozhodnutí Komise z 20. května 1998 – 98/500/EC). Dokument upravuje zřízení sektorálního dialogu, jeho zástupců, fungování výborů atp. Sociální partneři v EU Za evropské SOCIÁLNÍ PARTNERY jsou považovány organizace splňující následující kritéria: 1

Sdělení Komise ohledně aplikace Dohody o sociální politice (KOM (93) 600 final, Brusel, 14. prosince 1993).

2

a) hájí zájmy průmyslového sektoru či specifických sektorů nebo kategorií a působí na evropské úrovni; b) reprezentují organizace, které jsou samy integrálním a uznaným sociálním partnerem na národní úrovni schopným vyjednávat dohody, a reprezentují pokud možno všechny členské státy; c) mají adekvátní strukturu umožňující efektivní participaci v konzultačním procesu. Komise v roce 1993 definovala kategorie sociálních partnerů následovně:  všeobecné organizace působící napříč průmyslem;  horizontální průmyslové organizace reprezentující určité kategorie zaměstnanců či podnikatelů;  specifické organizace;  odvětvové organizace zastupující zájmy zaměstnavatelů;  evropské odbory. Kritéria a seznam organizací uznaných jako evropský sociální partner byly zveřejněny ve Sdělení Komise 93(600). Dle přílohy II tohoto Sdělení by měl být seznam sociálních partnerů pravidelně revidován v návaznosti na rozšíření, vývoj sociálního dialogu, tak aby účastníci dialogu reprezentovali co největší možný počet aktérů a přispěli v co největší míře k legitimitě a efektivnosti celého procesu. V Evropské unii jsou za sociální partnery uznány následující organizace zastupující zaměstnavatele a jedna organizace zastupující zaměstnance. Zástupci zaměstnavatelů  BUSINESSEUROPE – Konfederace evropského průmyslu založená v roce 1958, která sdružuje 39 členů z 34 zemí Evropy zastupujících více než 20 miliónů firem (dříve nazývaná UNICE) – 4 křesla na tripartitním summitu  UEAPME – Evropská asociace malých a středních podniků a řemesel – 2 křesla  CEEP – Evropské centrum zaměstnavatelů a firem s veřejnou účastí – 2 křesla  Oborová asociace nebo specifický sociální partner – 1 křeslo Zástupce zaměstnanců  ETUC – Evropská konfederace odborových svazů založená v roce 1973, která sdružuje 82 členů z 26 zemí Evropy a 12 průmyslových federací (EUROCADRES, FERPA a další) zastupujících více než 60 miliónů zaměstnanců. Profesní a manažerské organizace (EUROCADRES a CEC) podepsaly dohodu o spolupráci a jsou jako sociální partneři reprezentováni ETUC. Průběh evropského sociálního dialogu Evropský sociální dialog probíhá ve dvou úrovních. V první fázi se Evropská komise obrátí na sociální partnery s žádostí o stanovisko k zamýšlenému směřování připravované unijní akce. Sociální partneři mají na projednání a zaslání svého stanoviska 6 týdnů. V druhé fázi jsou pak konzultováni co do vlastního obsahu připravované akce a během 6 týdnů mají dát Evropské komisi vědět, zda budou o dané akci jednat nebo ne. 

V případě, že sociální partneři o dané akci nejednají nebo jednání dopadne neúspěšně, navrhne Evropská komise úpravu dané problematiky standardním legislativním nástrojem (např. směrnicí nebo nařízením) 3



V případě, že sociální partneři o dané akci jednají, mají na uzavření dohody 9 měsíců. Takováto dohoda pak nahrazuje unijní akci a může být implementována směrnicí nebo vlastními nástroji sociálních partnerů.

SPOLUPRÁCE SOCIÁLNÍCH PARTNERŮ V roce 1992 byl ustanoven Výbor pro sociální dialog, který je hlavním orgánem bipartijního sociálního dialogu na Evropské úrovni. Výbor se schází 3-4krát za rok a jeho cílem je diskutovat postoje zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů na dané téma, projednávané texty a plánované iniciativy. První integrovaný pracovní program (2003 – 2005)2 Nosnými tématy prvního pracovního programu byly Lisabonská strategie a příprava na rozšíření. Program stanovil 3 priority:  Priorita zaměstnanost – požadavek na publikaci výroční zprávy o zaměstnanosti, podporu celoživotního učení, boj se stresem v zaměstnání (rámcová dohoda z října 2004), podpora rovného postavení mužů a žen (rámec společných akcí z března 2005), apod.  Priorita rozšíření - rozšířený formát jednání Skupiny pro sociální dialog, přijetí prvního integrovaného programu v oblasti sociálního dialogu a zapojení kandidátských zemí do rámcových akcí  Priorita mobilita – podpora aktivit Evropské komise v oblasti mobility Druhý integrovaný pracovní program (2006 – 2008) Nosným tématy druhého pracovního programu bylo posilování nezávislosti sociálních partnerů a lepší porozumění sociálnímu dialogu a jeho instrumentů. Hlavními prioritami programu byly:  Analýza hlavních výzev evropského trhu práce Viz Laakenská deklarace sociálních partnerů z 2001, která dala základ spolupráci na přípravě společných pracovních programů. 22

4

 

Podpora růstu, vytváření nových pracovních míst a modernizace evropského sociálního modelu Pokračování v prioritách prvního pracovního programu

Třetí integrovaný pracovní program (2009 – 2010) Hlavní priority třetího pracovního programu jsou:  Společné doporučení k post-Lisabonské strategii  Spolupráce v oblasti klimatických změn  Monitoring implementace společných principů v oblasti flexi-kurity  Mobilita a otázky ekonomické migrace  Pokračování v prioritách třetího rámcového programu Čtvrtý integrovaný pracovní program bude vydán pravděpodobně v září 2011, a to na období jednoho roku. Důvodem je obměna vedení Evropských odborových svazů ETUC v květnu 2011 a současné vedení se nechce angažovat v budoucím programu. Sociální partneři se dále věnují celé řadě společných aktivit. Jedná se především o:  Studii o restrukturalizaci v členských státech  Společný projekt s kandidátskými státy zaměřený na potřeby sociálních partnerů  Znalostní centra (Resource Centres) podporující sdílení zkušeností z národního sociálního dialogu, využívání prostředků ze strukturálních fondů na posilování kapacit  Vzdělávací aktivity Sociální summit tripartity V roce 2003 byl založen důležitý politický nástroj, který posiluje roli evropské tripartity tzv. Sociální summit tripartity (Summit). Summit je setkáním sociálních partnerů, Komise, hlav států a trojky a koná se zpravidla dvakrát do roka (na jaře a na podzim), minimálně jednou a to před Jarní Evropskou radou. (Ministr sociálních věcí předsednické země a příslušný komisař může být přítomen). Program je vždy úzce spjat s tématy diskutovanými představiteli států na Jarní evropské radě. Cílem Summitu je zajistit lepší konzistenci a kontinuitu tripartity a umožnit sociálním partnerům účinnější participaci v různých oblastech Lisabonské strategie včetně udržitelného rozvoje. Přítomnost na Summitu je příležitostí ovlivnit klíčové politiky a stát se členem pracovních skupin Evropských institucí a konzultačních procedur. Na Summitu jsou zástupci sociálních partnerů rozděleni do dvou delegací se stejným počtem zástupců zaměstnavatelů a zástupců zaměstnanců. Každá delegace se skládá ze zástupců evropských organizací reprezentujících zájmy zaměstnavatelů nebo zaměstnanců na evropské úrovni. Technická koordinace je zajištěna pro zaměstnance Evropskou konfederací odborů (ETUC) a pro delegaci zaměstnavatelů BUSNISSEUROPE. Rolí ETUC a BUSNISSEUROPE je zajistit, aby stanoviska a názory vyjádřené specifickými a sektorovými organizacemi byly plně vzaty v potaz a zástupci z takových organizací byli součástí delegace. Přípravu agendy má na starost předsednická země, Komise a účastnící se organizace reprezentující zájmy zaměstnavatelů a zaměstnanců. Sekretariát poskytuje tripartitě Komise.

5

OTÁZKY:  Mohu se stát jako Asociace malých a středních podniků ČR (AMSP) sociálním partnerem v ČR? Pokud ano, za jakých okolností?  Podle čeho se řídí aktuální témata sociálního dialogu na evropské úrovni?  Jak mohou sociální partneři přijmout závaznou právní normu? DALŠÍ DOKUMENTY: 

Třetí integrovaný akční program (2009 – 2010)

BIBLIOGRAFIE:  

Guéguen, D. Evropský lobbing. Brno: BMS Creative, s.r.o., 2008. ISBN: 978-80-254-3397-3 Kolektiv autorů ČMKOS a ASO: Sociální dialog v České republice – učební manuál. Praha: Educa Service, 2008, ISBN 978-80-90391-77-2

6