EVROPSKÝ LOBBING SOCIÁLNÍ DIALOG Přednášející: Michal Kadera, Alena Vlačihová Osnova: Principy fungování sociálního dialogu Sociální dialog v ČR Evropský sociální dialog I.
PRINCIPY FUNGOVÁNÍ SOCIÁLNÍHO DIALOGU
Závazná definice pojmu sociální dialog neexistuje. Sociálním dialogem rozumíme zpravidla trvalý proces složený z dílčích jednání a konzultací mezi stranami sociálního dialogu na různých úrovních. Stranami sociálního dialogu jsou sociální partneři, tedy zástupci zaměstnavatelů, zaměstnanců a vlády. Obsahem sociálního dialogu jsou především otázky související s hospodářskou a sociální politikou (např. pracovní podmínky, sociální zabezpečení, zdravotnictví, dostupnost péče, apod.). Sociální partneři se snaží o dosažení shody v podobě neformálních nebo formálních dohod. Sociální dialog můžeme rozdělit na bipartijní sociální dialog, tedy jednání mezi zaměstnavateli a odbory, a na tripartitní sociální dialog, kdy se jednání kromě zaměstnavatelů a odborů účastní i vláda. Dále jej může rozlišovat na národní, evropský, odvětvový, regionální a podnikový sociální dialog. II.
SOCIÁLNÍ DIALOG V ČR
V ČR jsou sociálními partnery na straně zaměstnavatelů Svaz průmyslu a dopravy ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR a Svaz českomoravských výrobních družstev. Na straně zaměstnanců působí Česko-moravská konfederace odborových svazů a Asociace samostatných odborů ČR. Část jednání se odehrává na půdě Rady hospodářské a sociální dohody, které se na straně zaměstnavatelů účastní jen první dvě organizace. Sociální dialog probíhá na bipartijní i tripartitní úrovni Na úrovni ČR (včetně tematických sekcí na úrovni jednotlivých ministerstev); Na regionální úrovni; Na podnikové úrovni. III.
EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ DIALOG
Pro konzultaci iniciativ ovlivňujících trh práce a sociální oblasti byla na evropské úrovni vytvořena konzultace organizací hájících zájmy tzv. sociálních partnerů. Tato konzultace nazvaná SOCIÁLNÍ DIALOG je upravena: a) Primárními prameny komunitárního práva (čl. 138 Společenství ES); b) Sekundárními prameny (Doporučení Komise COM(93)600); c) Doplňujícími doporučeními upravujícími konzultační proces partnerů; d) Rozhodnutím Rady EU 2003/173 EC zakládající Sociální summit Tripartity. 1
Článek 138 Smlouvy o ES upravuje konzultaci sociálních partnerů na úrovni EU týkajících se zaměstnávání a sociálních otázek. Na jeho základě: 1. By Komise měla podporovat dialog se zaměstnavateli a zaměstnanci na úrovni EU a angažovat příslušná opatření k usnadnění vzájemného dialogu s pomocí vyvážené podpory obou stran. 2. Za tímto účelem, před předložením návrhu v sociální oblasti, by měla Komise konzultovat zaměstnavatele a zaměstnance. 3. Pokud výsledky konzultace návrh podpoří, měla by Komise konzultovat zaměstnavatele a zaměstnance ohledně obsahu navrhované iniciativy. Zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců by měli Komisi předložit své návrhy či doporučení. 4. Při takové příležitosti mohou zaměstnavatelé a zaměstnanci informovat Komisi, že si přejí iniciovat proces upravený čl. 139. Délka procedury by neměla překročit devět měsíců, s výjimkou možného prodloužení na základě vzájemné dohody. Dialog umožňuje nahradit právní akt vzájemným vyjednáváním zakončeným dohodou. Od svého počátku, tj. na začátku 90. let, se sociální dialog rozšířil na základě rozhodnutí Evropských rad o koordinovanou strategii zaměstnanosti (1997), makroekonomický dialog (1999) a Sociální summit tripartity (2003). Sociální partneři dosáhli na evropské úrovni shody na více než 300 textech a dosáhli celou řadu společných dohod, které buď sami implementovali, nebo které se staly závaznou evropskou legislativou. 3.1. Sociální partneři v EU Za evropské SOCIÁLNÍ PARTNERY jsou považovány organizace splňující následující kritéria: a) hájí zájmy průmyslového sektoru či specifických sektorů nebo kategorií a působí na evropské úrovni; b) reprezentují organizace, které jsou samy integrálním a uznaným sociálním partnerem na národní úrovni schopným vyjednávat dohody, a reprezentují pokud možno všechny členské státy; c) mají adekvátní strukturu umožňující efektivní participaci v konzultačním procesu. Komise v roce 1993 definovala kategorie sociálních partnerů následovně: všeobecné organizace působící napříč průmyslem; horizontální průmyslové organizace reprezentující určité kategorie zaměstnanců či podnikatelů; specifické organizace; odvětvové organizace zastupující zájmy zaměstnavatelů; evropské odbory. Kritéria a seznam organizací uznaných jako evropský sociální partner byly zveřejněny v doporučení komise 93(600). Dle 8. preambule tohoto doporučení by měl být seznam pravidelně revidován v návaznosti na rozšíření, vývoj sociálního dialogu, tak aby účastníci dialogu reprezentovali co největší možný počet aktérů a přispěli v co největší míře k legitimitě a efektivnosti celého procesu. V Evropské unii jsou za sociální partnery uznány následující organizace zastupující zaměstnavatele a jedna organizace zastupující zaměstnance.
2
Zástupci zaměstnavatelů BUSINESSEUROPE – Konfederace evropského průmyslu založená v roce 1958, která sdružuje 39 členů z 34 zemí Evropy zastupujících více než 20 miliónů firem (dříve nazývaná UNICE) – 4 křesla na tripartitním summitu UEAPME – Evropská asociace malých a středních podniků a řemesel – 2 křesla CEEP – Evropské centrum firem s veřejnou účastí a ve veřejném ekonomickém zájmu – 2 křesla Oborová asociace nebo specifický sociální partner – 1 křeslo Zástupce zaměstnanců ETUC – Evropská konfederace odborových svazů založená v roce 1973, která sdružuje 82 členů z 26 zemí Evropy a 12 průmyslových federací (Eorucadres, FERPA a další) zastupujících více než 60 miliónů zaměstnanců 3.2 Průběh evropského sociálního dialogu Evropský sociální dialog probíhá ve dvou úrovních. V první fázi se Evropská komise obrátí na sociální partnery s žádostí o stanovisko k zamýšlenému směřování připravované unijní akce. Sociální partneři mají na projednání a zaslání svého stanoviska 6 týdnů. V druhé fázi jsou pak konzultováni co do vlastního obsahu připravované akce a během 6 týdnů mají dát Evropské komisi vědět, zda budou o dané akci jednat nebo ne. V případě, že sociální partneři o dané akci nejednají nebo jednání dopadne neúspěšně, navrhne Evropská komise úpravu dané problematiky standardním legislativním nástrojem (např. směrnicí nebo nařízením) V případě, že sociální partneři o dané akci jednají, mají na uzavření dohody 9 měsíců. Takováto dohoda pak nahrazuje unijní akci a může být implementována směrnicí nebo vlastními nástroji sociálních partnerů.
3
SPOLUPRÁCE SOCIÁLNÍCH PARTNERŮ První integrovaný pracovní program (2003 – 2005)1 Nosnými tématy prvního pracovního programu byly Lisabonská strategie a příprava na rozšíření. Program stanovil 3 priority: Priorita zaměstnanost – požadavek na publikaci výroční zprávy o zaměstnanosti, podporu celoživotního učení, boj se stresem v zaměstnání (rámcová dohoda z října 2004), podpora rovného postavení mužů a žen (rámec společných akcí z března 2005), apod. Priorita rozšíření - rozšířený formát jednání Skupiny pro sociální dialog, přijetí prvního integrovaného programu v oblasti sociálního dialogu a zapojení kandidátských zemí do rámcových akcí Priorita mobilita – podpora aktivit Evropské komise v oblasti mobility Druhý integrovaný pracovní program (2006 – 2008) Nosným tématy druhého pracovního programu byly posilování nezávislosti sociálních partnerů a lepší porozumění sociálnímu dialogu a jeho instrumentů. Hlavními prioritami programu byly: Analýza hlavních výzev evropského trhu práce Podpora růstu, vytváření nových pracovních míst a modernizace evropského sociálního modelu Pokračování v prioritách prvního pracovního programu Třetí integrovaný pracovní program (2009 – 2010) Hlavní priority třetího pracovního programu jsou: Společné doporučení k post-Lisabonské strategii Spolupráce v oblasti klimatických změn Monitoring implementace společných principů v oblasti flexi-kurity Mobilita a otázky ekonomické migrace Pokračování v prioritách třetího rámcového programu Sociální partneři se dále věnují celé řadě společných aktivit. Jedná se především o: Studii o restrukturalizaci v členských státech Společný projekt s kandidátskými státy zaměřený na potřeby sociálních partnerů Znalostní centra (Resource Centers) podporující sdílení zkušeností z národního sociálního dialogu, využívání prostředků ze strukturálních fondů na posilování kapacit Vzdělávací aktivity 3.4 Sociální summit tripartity V roce 2003 byl založen důležitý politický nástroj, který posiluje roli evropské tripartity tzv. Sociální summit tripartity (Summit). Summit je setkáním sociálních partnerů, Komise, hlav států a trojky a koná se zpravidla dvakrát do roka (na jaře a na podzim), minimálně jednou a to před Jarní Evropskou radou. (Ministři sociálních věcí předsednických zemí a příslušní komisaři mohou být též přítomni). Program je vždy úzce spjat s tématy diskutovanými představiteli států na Jarní evropské radě. Cílem Summitu je Viz Laakenská deklarace sociálních partnerů z 2001, která dala základ spolupráci na přípravě společných pracovních programů. 11
4
zajistit lepší konzistenci a kontinuitu tripartity a umožnit sociálním partnerům účinnější participaci v různých oblastech Lisabonské strategie včetně udržitelného rozvoje. Přítomnost na Summitu je příležitostí ovlivnit klíčové politiky a stát se členem pracovních skupin Evropských institucí a konzultačních procedur. Na Summitu jsou zástupci sociálních partnerů rozděleni do dvou delegací se stejným počtem zástupců zaměstnavatelů a zástupců zaměstnanců. Každá delegace se skládá ze zástupců evropských organizací reprezentujících zájmy zaměstnavatelů, managementu a MSP na evropské úrovni. Technická koordinace je zajištěna pro zaměstnance Evropskou konfederací odborů (ETUC) a pro delegaci zaměstnavatelů BUSNISSEUROPE. Rolí ETUC a BUSNISSEUROPE je zajistit, aby stanoviska a názory vyjádřené specifickými a sektorovými organizacemi byly plně vzaty v potaz a zástupci z takových organizací byli součástí delegace. Přípravu agendy má na starost předsednická země, Komise a účastnící se organizace reprezentující zájmy zaměstnavatelů a zaměstnanců. Složení delegace, přípravu programu a finalizaci podkladů má za zaměstnavatele na starost BusinessEurope.
5
OTÁZKY: Mohu se stát jako Asociace malých a středních podniků ČR (AMSP) sociálním partnerem v ČR? Pokud ano, za jakých okolnosti? Podle čeho se řídí aktuální témata sociálního dialogu na evropské úrovni? Jakými dvěma způsoby mohou sociální partneři přijmout závaznou právní normu? DALŠÍ DOKUMENTY: Třetí integrovaný akční program (2009 – 2010) BIBLIOGRAFIE: Guéguen, D. Evropský lobbing. Brno: BMS Creative, s.r.o., 2008. ISBN: 978-80-254-3397-3 Kolektiv autorů ČMKOS a ASO: Sociální dialog v České republice – učební manuál. Praha: Educa Service, 2008, ISBN 978-80-90391-77-2
6
