Literatura pro 3. ročník gymnázia. (Česká a světová literatura po roce 1940)

Literatura pro 3. ročník gymnázia (Česká a světová literatura po roce 1940)

Gymnázium Velké Meziříčí 2012

Náměty na doporučenou četbu a referáty: 2 díla světové prózy 1 dílo světového dramatu 1 dílo české poezie 1 dílo české prózy do konce 80. let 1 dílo české prózy od 90. let do současnosti 1 dílo Milana Kundery 1 dílo Bohumila Hrabala 1 dílo Josefa Škvoreckého 1 dílo českého dramatu I. Světová literatura 1. francouzská próza a poezie Albert Camus: Cizinec Boris Vian: Pěna dní* Robert Merle: Smrt je mým řemeslem* nebo jiná kniha Pierre Boulle: Most přes řeku Kwai Jacques Prévert: Slunce noci 2. italská a řecká próza Alberto Moravia: Horalka nebo Římanka Umberto Eco: Jméno růže nebo jiný román Nikos Kazantzakis: Řek Zorbas 3. britská próza Kingsley Amis: Šťastný Jim nebo Jakeův problém David Lodge: Hostující profesoři nebo Svět je malý Graham Green: Monsignore Quijote nebo jiné dílo William Gerald Golding: Pán much George Orwell: Zvířecí farma nebo 1984 John Fowles: Francouzova milenka James Clavell: Král Krysa Patrick Ryan: Jak jsem vyhrál válku 4. německá próza Heinrich Böll: Klaunovy názory nebo jiný román Günter Grass: Plechový bubínek* Johannes Mario Simmel: Láska je jen slovo nebo jiná kniha 5. latinskoamerická próza Gabriel Garcia Márquez: Sto roků samoty nebo jiná kniha Paolo Coelho: Alchymista nebo jiná kniha Mario Vargas Llosa: Zelený dům 6. ruská sovětská próza Vladimír Nikolajevič Vojnovič: Život a neobyčejné příhody vojáka Ivana Čonkina* Boris Pasternak: Doktor Živago Čingiz Ajtmatov: Popraviště nebo Stanice Bouřná Alexandr Isajevič Solženicyn: Jeden den Ivana Děnisoviče Venedikt Verofejev: Moskva-Petuški zpáteční Bulat Okudžava: písně nebo Vladimir Vysockij: písně

7. americká próza a poezie Norman Mailer: Nazí a mrtví* Truman Capote: Snídaně u Tiffanyho William Styron: Sofiina volba Ken Kesey: Vyhoďme ho z kola ven William Saroyan: Lidská komedie nebo Tracyho tygr Joseph Heller: Hlava XXII nebo jiný román Edgar Lawrence Doctorow: Ragtime Allen Ginsberg: Kvílení Lawrence Ferlinghetti: Lunapark v hlavě* Charles Bukowski: Všechny řitě světa i ta má* nebo jiná kniha próz William Seward Burroughs: Nahý oběd* Jack Kerouac: Na cestě nebo jiná kniha John Updike: 1 dílo John Irving: Svět podle Garpa nebo Modlitba za Owena Meanyho Jerome David Salinger: Kdo chytá v žitě Vladimír Nabokov: Lolita Kurt Vonnegut: Groteska Anton Myrer: Poslední kabriolet Betty MacDonaldová: část knihy Co život dal (a vzal) nebo Vejce a já Arthur Hailey: Letiště nebo jiná kniha Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita* Michael Cunningham: Hodiny nebo jiné dílo dle domluvy Stephen King: Misery

8. světové drama Samuel Beckett: Čekání na Godota Eugene Ionesco: Plešatá zpěvačka Jean Anouilh: Skřivánek* nebo Beckett aneb Čest boží* Friedrich Dürrenmatt: Návštěva staré dámy* István Örkény: Kočičí hra* Peter Weiss: 1 hra* John Osborne: 1 hra* Harold Pinter: 1 hra* Edward Albee: Kdo se bojí Viginie Woolfové? Arthur Miller: Smrt obchodního cestujícího II. Česká literatura a) poezie Jiří Orten: Ohnice Jiří Kolář: 1 básnická sbírka* František Hrubín: Romance pro křídlovku Josef Kainar: 1 básnická sbírka (Nové mýty, Moje blues) Jaroslav Seifert: 1 básnická sbírka (Píseň o Viktorce, Deštník z Piccadily, Koncert na ostrově, Odlévání zvonů, Halleyova kometa) Ivan Blatný: Melancholické procházky* Karel Šiktanc: Český orloj Miroslav Holub: 1 básnická sbírka Oldřich Mikulášek: Ortely a milosti nebo jiná sbírka Jan Skácel: Smuténka nebo jiná sbírka Václav Hrabě: Blues Kníška Karla Kryla Ivan Wernisch: Doupě latinářů Ivan Diviš: 1 básnická sbírka*

Egon Bondy: 1 básnická sbírka* J. H. Krchovský: 1 básnická sbírka Petr Král: 1 básnická sbírka Joseh Hiršal, Bohumila Grögerová: 1 básnická sbírka* Jiří Žáček: Textappeal Jiří Suchý: Klokočí, Trocha poezie nebo jiný soubor textů b) próza Jan Drda: Němá barikáda Julius Fučík: Reportáž psaná na oprátce (necenzurované vydání) Adolf Branald: Lazaretní vlak nebo Vizita Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma Když v ráji pršelo Jiří Šotola: Kuře na rožni Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock Spalovač mrtvol Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky Perlička na dně Slavnosti sněženek Postřižiny Obsluhoval jsem anglického krále Příliš hlučná samota Ladislav Mňačko: Smrt si říká Engelchen nebo Jak chutná moc Pavel Tigrid: Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu Karel Pecka: Malostranské humoresky* Eva Kantůrková: Přítelkyně z domu smutku* Josef Topol: Konec masopustu Pavel Kohout: Hodina tance a lásky* Vladimír Páral: Mladý muž a bílá velryba nebo jiná kniha Milan Kundera: Žert nebo Nesmrtelnost Ludvík Vaculík: Morčata nebo jiná kniha Eda Kriseová: Křížová cesta kočárového kočího nebo Ryby raky Oldřich Daněk: 1 dílo Michal Viewegh: 1 kniha Jiří Suchý: Klokočí nebo jiný soubor textů Arnošt Lustig Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou Nemilovaná (Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.) Démanty noci Ota Pavel: Smrt krásných srnců nebo Zlatí úhoři Vladimír Körner: 1 dílo Ladislav Grosman: Obchod na korze Josef Škvorecký: 1 román Legenda Emöke Václav Kaplický: Kladivo na čarodějnice Ivan Vyskočil: Malé hry Jan Procházka: Kočár do Vídně* Lenka Procházková: Oční kapky nebo Smolná kniha* Jan Křesadlo: Fuga trium Radek John: Memento Valja Stýblová: Skalpel, prosím nebo Mne soudila noc Viktor Fischl: Dvorní šašci Jáchym Topol: Sestra Ivan Klíma: Milenci na jednu noc nebo jiná kniha Jiří Kratochvil: Má lásko, postmoderno nebo Truchlivý bůh Petr Šabach: 1 knížka

Alexandra Berková: Knížka s červeným obalem Barbara Nesvadbová: Bestiář nebo Řízkaři Iva Pekárková* Daniela Hodrová* Michal Ajvaz: Prázdné ulice nebo jiná kniha Patrik Ouředník: Europeana* Miloš Urban: Poslední tečka za Rukopisy nebo Mrtvý holky a jiné povídky Bohuslav Vaněk Úvalský Ivan Kraus: Moje rodina a jiná zemětřesení Zdeněk Šmíd: Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii Halina Pawlowská Irena Dousková: Hrdý Budžes Iva Hercíková* Irena Obermannová Tereza Boučková: některá z knih Květa Legátová: Želary Petra Hůlová: Paměť mojí babičce nebo jiná kniha Hana Androniková: Zvuk slunečních hodin nebo jiná kniha Jaroslav Rudiš: Grandhotel nebo jiné dílo dle domluvy Rudolf Křesťan Ivanka Devátá Jindřiška Smetanová Jan Jandourek* Karel Milota* Přemysl Rut* Sylvie Richterová* Igor Chaun* Pavel Frýbort Martin Fendrych* Martin Komárek* Martin Nezval* Eva Hauserová* Petr Ulrych* Václav Vokolek* Zdeněk Zapletal* Jiří Stránský* c) drama Jan Drda: Hrátky s čertem František Hrubín: Srpnová neděle Josef Topol: Masopust Josef Kainar: Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou* Milan Kundera: Jakub a jeho pán Semafor: Jonáš a tingl-tangl, Kytice 1 hra Divadla Járy Cimrmana Divadlo (Husa) na provázku: Balada pro banditu Oldřich Daněk: 1 hra Jiří Šotola: Cesta Karla IV. do Francie a zpět Daniela Fischerová: Hodina mezi psem a vlkem* Václav Havel: Pokoušení nebo Zahradní slavnost

1945 1946

Obecně konec války, osvobození, vznik dvou supervelmocí USA x SSSR (různé politické systémy), studená válka

Svět v 2. polovině 20. století Svět „západní“ Svět „ východní“, vč. Česka v letech 1944 - 48 příklon k socialismu v zemích pod vlivem SSSR politika „zadržování komunismu“, r. 1947 Trumanova doktrína, Marshallův plán r. 1947 rozpad britského impéria

r. 1949 vznik SRN r. 1949 vznik NATO Francie - existencionalismus Itálie - neorealismus konec 40. a poč. 50. let korejská válka (KLDR x Jižní Korea) postupující integrace (ekonomika, soudnictví, vojenství)

1950

50. léta: dokončení 2. průmyslové revoluce vstup třetího světa do dějin absurdní literatura USA - beat generation, odpor x tradiční konzumní společnosti, uvolňování mravů, Elvis Presley Británie - „rozhněvaní mladí muži“ imaginativní próza (magický realismus)

1960

„rovnováha strachu“ závody ve zbrojení

J. F. Kennedy (1961-3) - vesmírný program, závody v dobývání vesmíru, koncepce utlačování komunismu, válka ve Vietnamu, řešení tzv. karibské krize, dialog se SSSR, r. 1963 setkání s Chruščovem černošská otázka (M. L. King) 3. průmyslová revoluce (počítačová a manažerská) hippie, Beatles, Rolling Stones underground, happening postmodernismus

r. 1969 Američané na Měsíci 1970

rozvoj vztahů USA + SSSR +

r. 1947 odmítnutí Marshallova plánu

r. 1948 převrat, vznik ČSR r. 1948 jugoslávská roztržka Stalin x Tito r. 1949 vznik NDR r. 1949 vznik RVHP kolektivizace zemědělství, pohrdání inteligencí, vzděláním, nejdůležitější dělník, vliv stalinismu => život (i kulturní) podřizován socialistické ideologii => politické procesy, pronásledování, perzekuce, emigrace inteligence na západ, v umění tzv. socialistický realismus x neoficiální literatuře r. 1953 smrt Stalina, Gottwalda kritika stalinismu v SSSR, Chruščov => postupné uvolňování politických poměrů (1953 - 64) r. 1955 vznik Varšavské smlouvy (x NATO) r. 1956 „maďarské události“ r. 1956 v ČSR II. sjezd spisovatelů (přelom v kultuře politice u nás)

r. 1960 vznik ČSSR politické rehabilitace, postupné otevírání se vlivům ze západu r. 1961 Gagarin ve vesmíru

r. 1964 v SSSR u moci Brežněv (do r. 1984) - „neostalinismus“ x u nás uvolňování politické a kulturní atmosféry, idea „socialismu s lidskou tváří“ (Dubček, „Pražské jaro“ - pokus o obrodnou reformu - leden až srpen 1968) => r. 1968 vpád vojsk Varšavské smlouvy r. 1969 zahájení represí u nás obd. tzv. normalizace, cenzura, nová vlna emigrací, vliv brežněvovské politiky, kultura se dělí na oficiální a neoficiální a ta dále na exilovou a samizdatovou

Čína, omezování zbraní a nebezpečí jaderné války, napětí ve světové politice 1980

1985

r. 1975 - Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky)

Charta 77

Reagan - znovu zbrojení, projekt tzv. „prohnívání“ socialismu v totalitních hvězdných válek, boj x komunismu, státech od pol. 80. let v SSSR Gorbačovova setkání s Gorbačovem „perestrojka“ = reforma a „glasnost“ = informovanost => uvolnění politických pozvolné změny poměrů vedoucí až k chaosu v politice na detabuizace některých témat, uvolňování cenzury západě i východě r. 1989 velké změny, rozpad socialistického bloku, rozpad SSSR, Čína - masakr protestujících studentů

1989

r. 1990 u nás demokratické volby, V. Havel prezidentem 1990 válka v Jugoslávii a její rozpad (1991 - 1995)

2000

2005 2009

2012

narůstání terorismu, střety mezi západní (křesťanskou) kulturou a orientální (islámskou) kulturou,válka v Afghánistánu, válka v Iráku, obrovský vědeckotechnický pokrok, migrace, rozvoj Číny, izraelskopalestinský konflikt, zbrojení, globální problémy

USA - G. Bush - úspěšná zahraniční r. 1993 rozpad ČSFR na ČR a SR politika postupné změny v politice, kultuře, technice, veřejném životě r. 1991 sjednocení Německa B. Clinton - hromadění problémů ve světě i v domácí politice

G. Bush ml. 2001 teroristický útok na WTC

r. 2004 rozšíření EU na 25 členů

prezidentem USA Barrack Obama, české předsednictví EU, světová hospodářská krize Barrack Obama znovu prezidentem USA

r. 2004 připojení ČR k EU

Globální problémy lidstva 1. populační exploze (více než polovina lidstva žije v chudobě) 2. ekologické problémy (znečišťování přírody, kácení deštných pralesů, ztenčování ozonové vrstvy, skleníkový efekt, hromadění odpadů, ohrožení jadernou katastrofou) 3. epidemické a civilizační choroby 4. problémy s energetickými zdroji 5. fenomén násilí

SVĚTOVÁ LITERATURA 2. POLOVINY 20. STOLETÍ -

-

mnohotvárnost, pestrost => míšení žánrů, uměleckých postupů, … reakce na 2. světovou válku - projevuje se v kultuře dodnes - byl podstatný rozdíl mezi prvními literárními reakcemi na válku u východních a západních spisovatelů - na východě panoval patos, politická uvědomělost a líčení vrcholných scén na bojišti, vojenských špiček, osudy mas, hrdinové vidění černobíle - na západě působivé střízlivé a nepatetické líčení válečných scén, tzv. pohled zdola => ukázány osudy jednotlivce, plastičtější psychologie postav, větší drastičnost, naturalismus, ale i dojemnost - na západě též vznikají satirické a humoristické romány, které mířily nejen k nepříteli, ale i do vlastních řad - tento rozdíl se časem smazával a dnes je obecně rozšířenější civilní pohled na válku krize v mezilidských vztazích, vědomí ztráty komunikace => pocity ohrožení, úzkosti a odcizení (existenciální linie) snaha určitých skupin lidí distancovat se od „těch nahoře“ => revolta, nerespektování konvencí, hledání jistot jinde než v moderní civilizaci (např. beatnici) x racionálnímu přístupu ke světu, krize vědy a techniky, různé, i iracionální stránky lidského bytí formální experimenty objevují se staré mýty, legendy, mystické příběhy z minulosti katastrofické vize téma násilí rozmach literatury řemeslně zvládnuté, ale bez větších ambicí po stránce umělecké, myšlenkové apod.

1. Francouzská próza 1. a 2. pol. 20. stol. Existencionalismus - —> v 30. letech, udržuje se ve 40. letech (u nás 40. - 60. léta) - kořeny ve filosofickém směru formujícím se po 1. světové válce v Německu, vliv války na myšlení člověka - rysy: 1. uznávána jen existence jedince 2. problematika bytí člověka v soudobém světě, do něhož je člověk vržen, jeho osamocenosti, ztráta Boha, život = starost 3. svobodu si člověk uvědomuje v mezních životních situacích, cítí se odsouzen ke svobodě, musí přijímat různé volby, být zodpovědný za sebe i za druhé, musí revoltovat, jednat navzdory absurditě lidského údělu, bojovat, i když zápas je to tragický 4. jedinou jistotou je smrt, x sebevraždě 5. úzkost, strach, smrt 6. autoři zaměření levicově Jean Paul Sartre (1903 - 1980) - dramatik, prozaik, esejista, filosof a publicista - autor četných filosofických děl a esejů - zaměřuje se na pocity znechucení, nevolnosti (hnusu) z absurdní lidské existence, na otázky volby, svobody, odpovědnosti, angažovanosti, sporu morálky a politické praxe

- sblížil se s marxismem Nevolnost/Hnus (1938) - román-esej - forma deníku, jejž si vede historik Roquentin při sbírání materiálu k rozsáhlé práci o markýzi de Rollebon - detailní pozorování míst, chování a názorů lidí i sebe sama - Roquentin hodnotí lidský život jako pouhou náhodu, nenachází ve věcech smysl, prožívá pocit odcizení, vše vede ke zhnusení: z vlastního těla, z existence věcí, z lidí, z historie Zeď (1939) - soubor pěti novel - autor nedokončené románové tetralogie odehrávající se v letech 1938 - 1940, jejím základním tématem je problematika lidské svobody, zprvu pasivní profesor filosofie koná činy ze zoufalství a z pomsty, kaleidoskop fragmentárních situací, forma filmové montáže - autor proslulých divadelních her - viz níže Albert Camus (1913 - 1960) - prozaik, dramatik, publicista, filosof - ve svém díle zdůrazňuje problematiku odcizenosti, absurdity a revolty Cizinec (1942) - román - text má dvě části, v první hrdina Mersault vypráví v 1. osobě věcně zaznamenaný příběh: pochová svou matku, pomiluje se se svou bývalou kolegyní, seznámí se s podivným kumpánem a zastřelí na pláži Araba - závěrečné stránky jsou vyprávěny ve velmi sugestivních obrazech - ve druhé části podobně strohým způsobem popisuje Mersault své uvěznění, výslechy, soud a odsouzení k trestu smrti - symbolický titul Mýtus o Sisyfovi (1942) - filosofický spis - neobvyklý pohled na mytologického Sisyfa, který poznává svou bezmocnost a to ho osvobozuje, je šťastným člověkem, jenž vždy najde sílu k novému pokusu valit kámen na horu Mor (1947) - alegorický román - dílo umožňuje rozmanitý výklad, z filosofického hlediska může mor představovat universální zlo, ale také zlo individuální - jde o jakousi kroniku, kterou píše jeden z protagonistů textu a zároveň vypravěč, který se snaží o objektivitu - stroze a věcně zaznamenává situaci ve městě napadeném morem - kronikář sám s morem bojuje, ale uvědomuje si, že tento boj není hrdinstvím, ale poctivostí - chování lidí v extrémní situaci maximálního ohrožení a bezprostřední blízkosti smrti Polemika s existencionalismem - existencialismus nebyl jen vážným intelektuálně náročným myšlenkovým a literárním hnutím, ale měl i svou polohu bohémskou, groteskně a absurdně hravou, ironickou, parodickou, mystifikační Boris Vian (1920 - 1959) -

popírač existencionalismu, hudebník, šansoniér, herec, dramatik, výtvarník, spisovatel, překladatel především z americké literatury mystifikátor a nonkonformní kritik všeho oficiálního a konvenčního varianta pozdějších „rozhněvaných mužů a beatniků“ obměňoval, parodoval a kombinoval různé populární literární žánry, intertextualita přistupoval k problematice lidského bytí jako existencionalisté, ale z opačného konce, svobodu člověka vidí ve svobodném rozletu ducha a fantazie, v neomezené kreativitě, ne v angažovaných činech, parodický, groteskně ironizující existencionalista, s absurditou bojuje smíchem Pěna dní (1947) - parodie na Sartra a jeho družku - Jean Sol Partre - příběh dvou mileneckých dvojic - Alise + Chick - Chick - fanatický obdivovatel Partra, tento fanatismus rozvrátí vztah mladých lidí, Alise ničí, cokoli je s Partrovým jménem spjato, oba milenci končí tragicky, k nicotě vede jak vyznavačství existencialismu, tak i jeho popírání - Chloe + Colin - žijí v přepychu a luxusu, ale Chloe těžce onemocní a pomalu umírá, léčba Chloe přivede Colina na mizinu, takže mu nezbude ani na důstojný pohřeb jeho milované ženy - parodické aluze na jiné existencialistické texty populární literatura v 60. a 70. letech a v letech 90.

Básníci, písničkáři, šansoniéři - protest, básně všedního dne, smyslové vnímání, lyrická bezprostřednost, okouzlení městem i přírodou Jacques Prévert (1900 - 1977) - každodenní prožitky obyčejných lidí, příběhy nebo vyčíslovaní řady filmařské vidění paradox, groteskní absurdita, ironie, humor slovní hříčky, asonance, rýmy, hravá aliterace jeden z nejoblíbenějších básníků 2. pol. 20. stol. Georges Brassens (1921 - 1981) - neobvyklá témata, vulgarismy Jacques Brel (1929 - 1978) - šansoniér, něco mezi zpěvem a recitací Gilbert Bécaud Edith Piaf

Nový román - nový literární směr, který se rozvinul v 50. letech ve Francii - posílil literárnost literatury, svébytnost literárního textu, odpoutání od mimoliterární skutečnosti, intelektuální náročnost čtenářů - předznamenán pracemi Nathalie Sarrautové (1902 - 1997) - např. kniha krátkých próz Tropismy (1939), Zlaté plody (1963) - román - programově popírá všechny postupy spojované s tradičním románem - neexistuje tu příběh, postavy se vynořují jen jako partneři v diskusi o knize nazvané Zlaté plody - do tohoto rozhovoru se však prolíná i vnitřní monolog mluvčího, který je současně nahlížen zvenku a detailně pozorován ostatními partnery - kompozičně jde o rekonstrukci různých rozhovorů, v nichž se projevuje různé mínění literární smetánky o jedné knize v celém spektru možných hodnocení - autoři psali nejen beletrii, ale i teoretické eseje - vyhraněný literární směr, jehož poetika ovlivnila autory na celém světě (u nás T. Linhartovou, D. Hodrovou a S. Richterovou) - charakteristické rysy: 1. proti ději a postavě 2. popis jevů a věcí bez příčinné či časové chronologie 3. tatáž situace je nahlížena z různých úhlů prostřednictvím zúčastněných postav, různé varianty jednoho jevu, vizuálnost textu 4. jazyk není schopen postihnout cokoliv v celku, jen zlomky 5. postavy nezřetelné, tápající, bez psychické motivace 6. experimentování s jazykem Alain Robbe-Grillet (1922) Za nový román (1961) - reakce na výtky proti novému románu - vyloučil z tvorby psychologii - odmítá vyprávění příběhu, hlavním posláním literatury je zachytit situaci člověka a světa, musí se omezit na čistý popis, který je subjektivní, protože je dán osobním úhlem pohledu - zrušil vztah mezi obsahem a formou díla - člověk je dán na roveň zvířeti, rostlině, věci - vyloučil ze svého slovníku metafory, adjektiva, přirovnání Žárlivost (1957) - v originále La jalousie = žaluzie i žárlivost - žaluzie mají v textu románu podstatnou funkci, vytvářejí prostor vidění, určují úhel pohledu, omezují možnosti pro vyhodnocení chování postav, v nichž hrdinka má „kafkovské“ jméno A… - pozorovatel není explicitně přítomen, vše jakoby snímáno okem kamery, fotobuňkou vypravěčova oka skrz žaluzie - text vyniká brilantními a zajímavými popisy běžných činností (stolování, česání vlasů apod.) Další francouzští autoři: Marguerite Durasová, Michel Butor, Pierre Boulle, Robert Merle, Marcel Pagnol

2. Italská a řecká próza Neorealismus - existencionalismus - umělecký směr, který se vyvinul v Itálii ve 40. a 50. letech, projevující se v literatuře, filmu a malířství - důraz na dokumentárnost a kritičnost zobrazování, bez předsudků a konvencí - realistický proud, pravdivé vylíčení poválečné Itálie - zachycuje každodenní život prostých lidí, kritika měšťácké italské společnosti fašistického období, sociální a mravní problémy - důraz ne na téma, ale na způsob umělecké výpovědi, věcnost, nepřikrášlenost, syrovost - žánr deník, memoáry apod. Alberto Moravia (1907 - 1990) - prozaik, dramatik a esejista - ovlivněn neorealismem a existencionalismem - řada jeho románu zfilmována, některá díla dokonce několikrát Římanka (1947) - román - hlavní hrdinkou žena, která se prodává, aby uživila sebe i matku, ale i proto, že je tomu biologicky předurčena, je pro muže přitažlivá - touží stát se šťastnou manželkou a matkou, ale realita jí přináší jen zklamání a bolest, i víra v dobrou budoucnost jejího dítěte, které má s vrahem, nás nechává na pochybách - hlavní hrdinka je i vypravěčkou, události nahlížíme jejíma očima a jejím výkladem věcí - všechny postavy románu jsou lidé nešťastní, frustrovaní, plní starostí a úzkostí, někteří jsou smíření se svým osudem, jiní se i třeba pomocí násilí pokoušejí z této determinovanosti vymanit - existencionalistické prvky Horalka (1957) - proslulý román - mozaika příběhů sjednocená vzpomínkovým vyprávěním hrdinky Cesiry - děj se odehrává v posledních měsících války, v době, kdy byla Itálie nejprve obsazena německým vojskem a posléze obsazována spojeneckými armádami - maročtí vojáci znásilní Rosettu, dceru Cesiry, a Cesira je zbavena posledních iluzí o lidech a morálce - válka vše změnila: staré zákony neplatí, lidé znecitlivěli, vše se proměnilo v kšeftování, život ztratil smysl - Césira a Rosetta však zůstávají lidskými bytostmi díky bolesti, kterou si uvědomují Já a on (1971) - rysy postmoderního textu Významní filmoví režiséři pěstující neorealismus a existencialismus: Roberto Rosselini, Pier Paolo Pasolini, Frederico Fellini, Vittorio da Sica, Luchino Visconti Nikos Kazantzakis (1883 - 1957) - zpracovával náboženské, biblické a antické motivy Život a skutky Alexise Zorbase/Řek Zorbas (1946) - román založený na autobiografickém základě - osudům existenciálních hrdinů se blíží stejnojmenný hrdina tohoto románu, neboť jeho vitalismus, životní elán, energie, jeho sympatické, svobodné bláznovství, s nímž se pouští do různých projektů, končívá ztroskotáním (podobně jako Sisyfos) - úvahy o nejzákladnějších věcech lidského života, zejména o smrti, lásce, Bohu, svobodě, smyslu života - román je koncipován jako konfrontace názorů a činů dvou značně odlišných postav, 65letého Alexise Zorbase zvaného Pohroma a mladého autora, který text píše, podniká, diskutuje se Zorbasem, komentuje jeho činy, názory, vyprávění - vitalismus a existencionalismus v praxi, život je sisyfovský zápas člověka s osudovou předurčeností - láska Zorbova i láska spisovatele k mladé vdově dopadne tragicky - proslulá filmová adaptace z roku 1964 Kristus znovu ukřižovaný (1950) – B. Martinů: Řecké pašije Postmodernismus – —> v architektuře jako reakce na modernismus (hlavně funkcionalismus, kdy účelnost a účelovost vytěsňovala skutečnost, že stavba slouží člověku)

-

—> v 60. letech v USA filosofie: J. Derrida (rekonstrukce), J.-F. Lyotard (polemika s racionalistickým poznáváním světa) literární postmodernismus: 1. x modernismu a avantgardním tendencím 2. dvojúrovňovost estetického vnímání díla (kniha by měla promlouvat jak k povrchnímu čtenáři, tak mít hloubku pro čtenáře náročného), dílo by mělo mít schopnost zachytit pestrost a relativitu lidského života, klást otázky, nutit k zamyšlení, konfrontovat, zaujmout svou kompozicí 3. spojování různých stylových prvků a žánrových postupů, a to i pokleslých, do jednoho díla (např. odborný styl, detektivku, publicistický styl, historický román, filosofický traktát, esej, pornografii, …) 4. sklon k mystifikaci 5. možnost velkého množství různých interpretací Moderní literatura

Postmoderní literatura

dílo je otevřené, jeho struktura a smysl se uzavřenost, celistvost díla, dílo i vývoj ustavičně proměňuje, dílo nemá žádný vyšší literatury má nějaký smysl, interpretace směřuje smysl, vše je jen literární, umělecká a interpretační k rozpoznání tohoto smyslu hra motivy, prvky, části díla je možno třídit a jednotlivé jevy nelze hierarchizovat, neexistuje hierarchizovat, odlišit prvky hlavní, podstatné, střed a periferie, vše se prolíná a neustále centrální a nepodstatné, vedlejší, periferní proměňuje díla jsou žánrově a stylově nejednoznačná, žánry jsou poměrně vyhraněné smíšená intertextovost = návaznost na texty jiné, stopy již zdůrazňuje se novost, modernost, originalita známých textů v textech nových, odkazy, citace děl přímé i skryté v popředí je současnost a budoucnost, často se navazuje na minulost (třeba ironicky, odmítána je minulost parodicky) panuje absolutní nedůvěra ve velké, ucelené, vytvářejí se velké projekty, vyprávějí se velké logicky uspořádané příběhy, příběhy jsou příběhy fragmentární, zlomkovité Umberto Eco (1932) - jeho pozdnímu uměleckému debutu předcházelo rozsáhlé teoretické dílo - vztahy mezi autorem a konzumentem uměleckého díla zkoumal ve studii Otevřené dílo (1962) Jméno růže (1980) - typický příklad postmoderního románu - centrálním tématem románu je knihovna opatství pojatá jako labyrint, obraz světa, symbolické vzdělanosti, ale i jako místo ohraničenosti lidského poznání a zároveň místo zápasu o svobodu poznání - text tohoto zvláštního románu se místy jeví jako kronikářský zápis, jindy jako učený traktát, smolná kniha, apokalyptická vize, koláž, montáž citátů z jiných děl atd. - děj románu se odehrává ve 14. století v období teologických sporů a náboženských zápasů - stařičký benediktinský mnich Adso sepisuje události, jichž se stal jako osmnáctiletý novic svědkem v nejmenovaném hornoitalském benediktinském opatství - spolu se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, narazí při řešení teologických sporů na sérii vražd, které postupně objasní - odhalování pravdy probíhá velmi pomalu a složitě - Adso po boku svého učitele postupně proniká do tajů nejrůznějších věd a pokouší se vyznat v mnohých záhadách, které se jim stavějí do cesty - klíčem k řešení se stane kniha - neznámý druhý díl Aristotelovy Poetiky, považovaný knihovníkem za nebezpečnou výzvu k pravdivému poznání - požárem a zánikem knihovny a posléze celého opatství příběh hledání pravdy končí

-

složitá cesta za poznáním, plná zákrutů a nikdy nekončící, je sama o sobě přínosem, i když nepřináší hmatatelné výsledky, ale vede k pochybnostem a k prozření - dobrodružný příběh, detektivní zápletka - mystifikace, složitá symbolika - dvojí rovina románu - erotika - problematika středověku - promyšlená kompozice, fragmentizace - teorie „otevřeného díla“ v praxi Foucaultovo kyvadlo (1988) Baudolino (u nás 2001) Ostrov včerejšího dne (u nás 2001) Tajemný plamen královny Loany (u nás 2005) 3. -

Britská próza 2. poloviny 20. století různorodá, autoři angličtí, skotští, irští, indičtí, australští rozhněvaní mladí muži, univerzitní román, sociální témata - dělnický román podstatný vztah realita versus fikce napětí mezi tradicí a inovací, uměleckým experimentem

Rozhněvaní mladí muži - od 50. let v Anglii, nevytvořili žádnou lit. skupinu a jasně formulovaným programem - směřují proti anglickému pořádku, konvencím, společenské hierarchii => ostrá sociální kritika - mnohem mírnější než beatnici, tradicionalismus, návaznost na realistický, humoristický, satirický, psychologický, sociální román - typickým motivem: mladý hrdina, čerstvý absolvent university, má nechuť nastoupit úspěšnou kariéru v anglické společnosti, vystupuje proti pohodlnosti, pokrytectví a falešné morálce, avšak díky výhodnému sňatku se společností nakonec splyne - využití hovorového jazyka, štiplavý humor, otevřenost John Braine (1922 - 1986) typický představitel skupiny Místo nahoře (1956) - románová prvotina, připomíná poněkud Stendhalův román Červený a černý - hlavní hrdina Joe Lampton, pocházející z nízkých společenských vrstev, využije sexu jako „výtahu“ do britské smetánky, zcyničtí, podlehle kariérismu, potlačuje etiku - rozčarování z duchovní prázdnoty sociálně vysokých vrstev - kritika sociální nerovnosti, kastovnictví anglické společnosti Život nahoře (1962) - pokračování románu

Univerzitní román - souvisí s mohutným rozvojem univerzit a univerzitního vzdělávání na Západě - podstatou žánru trapné až skandální situace, konflikty hlavního hrdiny (učitele) s vedením ústavů a kateder, s kolegy a zejména s kolegyněmi Kingsley Amis (1922) - univerzitní profesor - autor dlouhé řady románů, inspirován jak rozhněvanými mladými muži, tak univerzitním románem Šťastný Jim (1954) - humoristický román se satirickým zaměřením, první „univerzitní román“ - hlavní hrdina - lektor historie jedné provinční univerzity Jim Dixon, který se snaží nabourávat falešné moralizování, pošklebuje se strnulým konvencím, sám se nekonvenčně chová, nakonec uzavře sňatek s dívkou z vysoké společnosti - vrcholem scéna přednášky o blaženém věku alžbětinské Anglie, kterou se Jim pokouší ve značné opilosti přednést před velmi početným publikem - tragikomické situace odkrývající přetvářku, snobismus a kariérismus lidí na univerzitě - návaznost na Dickense

Jakeův problém (1978) - univerzitní román - Jake Richardson, téměř 60letý univerzitní profesor historie na Oxfordu, řeší problém ochabující sexuální potence - podrobuje se různým ponižujícím a v důsledku neúčinným psychoterapeutickým sexuologickým metodám - útočiště před sexem a léčbou nachází ve sterilitě univerzity David Lodge (1935) - univerzitní profesor - nejvýznamnější představitel univerzitního románu - intelektuální vynalézavost + čtenářská atraktivnost (poutavost, vtipnost, humor, parodie, ironie) - propojení literární teorie, interpretace literárních děl přitažlivou tematikou (dobrodružství poznání ve světě vědy a kultury i dobrodružství sexuální Hostující profesoři (1975) - postmoderní univerzitní román - hlavními hrdiny univerzitní profesoři - Angličan a Američan, kteří si v rámci programu univerzit vymění místa => střet různých výukových systémů, vědeckých koncepcí aj. - humor a ironie - motivy eroticko-sexuální (výměna manželek) - každá kapitola je zpracována svébytným žánrem Svět je malý (1984) - román vybudovaný na parodickém využití obrovského množství aluzí - literární vědci se se svými „geniálními“ myšlenkami přesouvají letecky po světě, prostředí vědeckých konferencí - interpretace a striptýz - vděčné spojení, při němž nejde o konečné obnažení významu ani těla, ale o postupné dráždivé odhalování tajemství, očekávání nových objevů - parodická literární hra, postmoderní paralela k tradičním artušovským příběhům o hledání sv. grálu Existenciálně humanistická próza Graham Green (1904 - 1991) - prozaik, dramatik a publicista - psychologické romány, řešení závažných etických a filosofických románů - ovlivněn humanismem a existencialismem, křesťanstvím i komunismem - téma dobra a zla v člověku a ve světě, vztah posvátného a světského, mravnosti a nemravnosti, víry a hříšnosti, … - příběhy se odehrávají ve zcela konkrétním prostředí - různé žánry románu Moc a sláva (1940) - známý román Jádro věci (1948) - román - hlavní hrdina, poctivý, zbožný a nepodplatitelný policejní úředník Scobie, balancuje mezi věrností k vlastní ženě a věrností k lásce mimomanželské, a tedy hříšné - jde o typického existencionalistického hrdinu - osamoceného v rozhodujícím okamžiku volby, rozpolceného mezi Bohem a dvěma ženami, spáchá sebevraždu - v textu hrají významnou roli dopisy a deníkové záznamy, místy text působí trochu jako detektivka či román špionážní Konec dobrodružství (1951) - zajímavý román o ztrátě víry v Boha na jedné a jejího nalezení na druhé straně Monsignore Quijote (1982) - velmi působivý román - úzká a symbolická návaznost na Cervantesovo dílo - hlavními hrdiny farář z Tobosa, který se náhodou stane monsignorem, a bývalý komunistický starosta téhož města Enrique Zanchas (Sancho), kteří cestují se starým autem Rosinantou, zažívají četná dobrodružství a diskutují spolu o křesťanství a komunismu, o dobru a zlu, diktatuře a svobodě, o ideálech jejich realizacích (Franco, Stalin, Trockij, Bůh, …), paralela mezi Bohem a Stalinem - oba souputníky spojuje přátelství, humanistické cíle a osobní angažovanost za jejich naplnění - příběh končí neslavně: monsignore umírá, Zanchas odchází do Portugalska, auto rozstřílí policisté - groteskní a laskavý humor - nenávist k člověku končí smrtí toho člověka, zatímco láska žije dál

William Golding (1911 - 1993) - problém dobra a zla ve vztahu k lidské přirozenosti Pán much (1954) - filozoficko-alegorický románový debut - forma: tradičný anglický dobrodružný chlapecký román a robinsonovský námět v kombinaci s vědecko-fantastickým, antiutopickým románem - ukazuje holého člověka zbaveného všech civilizačních nátěrů - mladí gentlemani evakuovaní kvůli jaderné válce jsou sestřeleni a dostávají se na pustý ostrov, tam se časem rozdělí na dvě skupiny, které mezi sebou bojují o moc a autoritu - v konfrontaci rozumu a humanity, reprezentované Ralphem, a loveckých pudů, které se projeví u Jacka a jeho tlupy, vítězí násilí, zákony smečky - jako deus ex machina přináší záchranu důstojník britské lodi, který zabrání úplnému zdivočení ztroskotanců - napětí, psychologický vývoj skupiny civilizovaných chlapců, která pod vlivem okolností divočí - cílem sdělení, morálka musí být silná bez ohledu na situaci a okolnosti Postmodernismus Salman Rushdie (1947) - typický postmoderní autor - jeho romány jsou mnohohlasá směs různých lidských bytostí, kultur, myšlenek, politiky, biografů a písní Děti půlnoci (1981) - stěžejní sedmisetstránkový román - magická suma indické zkušenosti - její historie i novodobé přítomnosti, která začíná 15.8.1947 vyhlášením indické samostatnosti Satanské verše (1988) - román, autor za něj odsouzen muslimskými duchovními k trestu smrti - desakralizace islámu, pro proroka Muhammada zvoleno pojmenování Muhound (hound = honicí pes nebo sprosťák), jeho manželky jsou v nevěstinci, oblíbená žena A´iša je epileptička,… - aluze na starší díla (korán, bible, Shakespearova dramata, opera Carmen, pověst o krysaři, …), metropole britské říše nazývána Longodýngy či Babylondýn - základními tématy: různorodost kultur, hlavně východní a západní - indické a britské, různorodost náboženská promíšená s názory ateistickými - prostupování reality s fikcí - protagonisty indičtí herci Džibríl Farišta a Saládín Čamča, kteří jsou znovuzrozeni po havárii letadla po teroristickém útoku jako Archanděl a Satan - zápas dobra a zla, víry a rouhání, ale odlišit dobro a zlo jev běžném životě velmi těžké - výzva k respektování různých kultur a vzájemné snášenlivost John Fowles (1926 - 2005) jeden z největších mágů postmoderní světové literatury romány na principu hry se žánry a čtenáři, velké množství odkazů Sběratel (1963) Mág (1966) Francouzova milenka (1969) - proslulý román - milostný, dramatický, romanticky tajemný, ale i emancipační příběh Sáry Woodruffové (přezdívané Tragédie), zdánlivé „děvky“ francouzského poručíka, která opouští londýnského šlechtice Charlese, jenž jí nabízí sňatek a kterého vášnivě miluje, a volí nezávislost a svobodu - vyprávění komplikováno komentáři, ironickými hodnoceními, sociologickými pasážemi, citáty z viktoriánské doby, kdy se děj odehrává, anachronismy, historizující román, mnohoznačnost - příběh má několik možných konců - různé slohové postupy, metatextové pasáže, kombinace fikce a reality Mantisa (1982) - metarománový příběh, parodie - esej ve formě milostného a estetického dialogu mezi spisovatelem Milesem Greenem a Múzou milostné poezie Erató - fantazijní hra, překvapivé proměny postav

Reakce na válku Patrick Ryan (1916 - 1989) Jak jsem vyhrál válku (1963) - postmoderní polemika s monumentálními obrazy války

-

satiricko-humoristický román líčící ve 20 kapitolách bojovou cestu čety od Středozemního moře k Baltu, z Alžíru do Německa ironie, válka zobrazena jako sled neheroických činů a nehrdinských aktérů, ale i tříšť bojových situací, citáty z pamětí, rozkazů, bojových deníků, …

James Clavell (1924 - 1994) Král Krysa (1962) - román - prostředí japonského zajateckého tábora na Dálném východě - ústřední postavou desátník King zvaný Krysa, člen americké armády - napětí mezi zajatými Američany, Angličany, Australany a Japonci a domorodci, mezi vyššími a nižšími šaržemi - konfrontace dvou životních modelů a dvojí morálky; na jedné straně anglické kastovnictví a přezíravost, na druhé straně pokrytecký model křesťanský - oba v podmínkách tábora neobstojí - „Bohem“ tábora se stává americký desátník King, prototyp amerického byznysmena, který ztrácí svou pozici až v závěru románu zrušením tábora - dominantní obraz krysy: krysa jako zvíře (King v podzemí zřídí krysí farmu a stehýnka těchto zvířat prodává vyšším šaržím jako maso z myšího jelena, což je i pomsta těm, kdo se vyvyšují), zároveň lze Kingův přídomek Krysa vnímat jako kritiku Kingovy amorálnosti, krysa je i symbolem chytrosti a štěstí

Literatura s prvky sci-fi George Orwell (1903 - 1950) - vlastním jménem Eric Arthur Blair - prozaik, novinář, reportér, esejista, jeden z nejčtenějších autorů 2. pol. 20. st. - proslul po své smrti dvěma esejisticko-alegorickými, politicko-utopickými romány reagujícími na dobu 30. a 40. let, v níž se prosazoval totalitarismus, rasismus, absolutizace moci; zároveň to jsou prorocké vize a texty varující před možným budoucím vývojem - snaha být politicky objektivní Farma zvířat (1945) - podobenství, bajka o životě ve státě po vítězné revoluci 1984 (1949) - proslulý román - vize totalitního státu v Oceánii, v němž vládne Velký Bratr a jediná „státostrana“, lidé jsou rozděleni do kast, jsou stále pod kontrolou, newspeak - vzpoura hrdiny Winstona Smitha, který si přes zákaz vede deník a zamiluje se, což jsou v Oceánii nejtěžší zločiny - nakonec jsou on a jeho přítelkyně Julie je prozrazeni, je jim „vymyt mozek“, Smith je nucen dobrovolně milovat své mučitele a nakonec je zastřelen - střízlivý, věcný styl, smysl pro konkrétní detail, odstup, prognostické vidění - důraz na funkci jazyka ve společnosti Fantasy John Ronald Reuel Tolkien (1892 - 1977) zakladatel fantasy literatury, zvláštně imaginární svět zabydlený zvláštními bytůstkami Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky (1937) Pán prstenu (1954)

Detektivní próza Arthur Conan Doyle - detektivky se Sherlockem Holmesem Agatha Christie - detektivky s Herkulem Poirotem, slečnou Marplovou

4. Německá próza - vyrovnává se se zkušeností 40. let - Skupina 47 (zanikla v roce 1990), která usilovala o mravní obrodu německého národa a člověka vůbec, navazovala na humanistickou tradici bratrů Mannů, H. Hesseho, …, společenská, ba přímo politická angažovanost autorů, velká kritičnost Heinrich Böll (1917 - 1985) - prozaik, dramatik a esejista

-

ovlivněn Hemingwayem, francouzským existencialismem v důrazu na věrnost sdělení a důrazu na nehrdinskost hrdinů, absurditu zabíjení - téma poválečného vývoje Německa Vlak dojel přesně (1949) - osudy německých vojáků za války, leitmotiv smrti Biliár o půl desáté (1959) - vrcholný román - autor odhaluje kořeny německé tragédie v předválečné době - na rodině Fähnellů zachyceny osudy Německa od počátku 20. století (tragédie Němců spjata nejen s Hitlerem, ale i německým generálem z 1. světové války Hindenburgem) po r. 1958 - srovnáváno s románem T. Manna Buddenbrockovi - ovlivněn atmosférou 60. let, proti zkomercionalizované blahobytné společnosti Klaunovy názory (1963) - vrcholný román - hlavní postava neheroického hrdiny čistého charakteru Hanse Schniera reaguje na tzv. hospodářský zázrak Konrada Adenauera, v níž se Německo výrazně zamerikanizovalo, aniž se vyrovnalo s fašistickou minulostí - nekomplikovaný děj s jednou postavou, která je zároveň osobním vypravěčem - Hans Schnier se stal klaunem, aby nemusel nic předstírat, aby nepropadl pokrytectví a nemusel se jako většina lidí přizpůsobovat dobovým dogmatům - uprostřed nelidského světa však zůstal se svou opravdovostí a mravní čistotou sám a propadl beznaději, ztratil lásku a dostal se do umělecké krize - v průběhu rozmluv sám se sbou připomíná minulé životní situace, vede vnitřní monolog o své směšné vzpouře x lhostejnosti a mravní otupělosti - výpověď je útržkovitá, někdy má podobu autentického záznamu psychických procesů - v otevřeném závěru si však hrdina znovu nasazuje masku Ženy v krajině s řekou (1985) - román v dialozích a samomluvách Günter Grass (1927) - prozaik, básník a dramatik Plechový bubínek (1959) -1. část tzv. gdaňské trilogie, groteskní, pikareskní román - hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem od narození intelektuálně nadaný Oskar Matzerath, který se ve třech letech rozhodl uzavřít svůj vývoj a zachovat si tak od světa dospělých odstup, relativní svobodu - trpasličí zjev, dětský pohled na svět, symbolické bubnování na plechový bubínek - Oskar dokáže svým hlasem rozbíjet sklo, považuje se za následníka Ježíšova, získává první milostné a sexuální zkušenosti - bizarní a tragické situace vrcholí tím, že Oskar má částečnou vinu na smrti několika blízkých lidí, nakonec je na vlastní popud obžalován - parodie na výchovný román, kritika německého světa řítícího se ve 20. a 30. letech do rasové a sociální propasti, dokumentární a faktografický podklad - volná kompozice, komplikovaná dějová linie, sled epizod, jazyková náročnost (slovní hříčky, dialekty, kupení synonym a homonym apod.), míšení reality a fantazie Mé století (1999) - panoramatický román - každému roku 20. století je věnována jedna několikastránková kapitola - žánrově pestrá mozaika Další autoři německé prózy: Siegfried Lenz, Johanes Mario Simmel 5. Latinskoamerická próza - „boom“ v 50. letech, novost, neotřelost Raný postmodernismus Jorge Luis Borges (1895 - 1986) - argentinský spisovatel, předchůdce postmodernismu - zajímavý, ale velmi složitý autor, vlivy iberoamerického světa s kulturou evropskou (znalec španělské a anglosaské literatury)

prolínání racionality, reflexe a tajemství, fantastična, snovosti, časté motivy dvojnictví, vyprávění spojeno s esejistickými postupy apod. - fascinace knihovnou (= lidská vzdělanost), bludištěm znaků a časů, ukrytou moudrostí, různými možnostmi - psal především vynikající povídky, jde o intelektuálně zajímavé, reflexivní prózy esejistického charakteru, vycházející z předpokladu, že vše už bylo napsáno a nyní to lze jen komentovat a přepisovat po svém Babylonská knihovna (1941) - povídka -

Magický realismus - v polovině 50. let 1. podoba s mytologickou ústní slovesností (Kolumbie, Argentina, Kuba, Brazílie…) 2. prolínání dvou světů - reálného a magického, mytologického, snového, fantazijního, labyrintového 3. hranice mezi oběma světy nepostřehnutelná Gabriel Garcia Márquez (1928) - kolumbijský prozaik - monumentální vypravěč, robustní epik, mohutná imaginace - prolíná mytické a vesmírné s každodenním, tragické s komickým, reálné s fikcí, civilizační s přírodním, přítomné s minulým, životaschopné s umírajícím, zanikajícím, smyslové s racionálním, monumentální s torzovitým, … - základními tématy láska, stárnutí, smrt, samota - čtenářská atraktivnost Sto roků samoty (1967) - román - mýtus, jedno z nejvýznamnějších děl světové literatury vůbec - rozsáhlá kronika šesti generací rodiny Buendiů, dějištěm fiktivní městečko Macondo, v němž se zrcadlí celý svět - podobenství o lidském společenství od počátku až do přítomnosti včetně mýtů - dějiny Maconda a Buendíů jsou jediným velkým chaosem, do kterého zasahují vnější společenské i přírodní děje a v němž je každý sám - barvité líčení milostných dobrodružství, občanských válek, pitek a neuvěřitelných dobrodružství jednotlivých postav - zázračné nereálné jevy jsou považovány za samozřejmé, každodenní, obyčejné jsou pojímány jako fantastické - úpadek a zánik městečka Maconda je spojen s osamělostí rodiny Buendíů, která trpí nedostatkem vzájemné lásky, přátelství, ztrátou společenské solidárnosti - sobecký svět samoty je světem bez perspektiv, „smrtí zaživa“ - žádný souvislý děj, dějové epizody, nárůst množství postav - neustálé plynutí času, koloběh života a umírání - text hojně odkazuje k biblickým mýtům Kronika ohlášené smrti (1981) - novela, zfilmováno - vypravěč novely se pokouší ze zbytků fakt (soudních zápisů, dopisů, svědectví, …) zrekonstruovat příběh zavraždění Santiaga Nasara bratry Angely Vicariové, která byla vrácena rodičům manželem po svatební noci, protože nebyla pannou - bratři zavraždili před zraky obce domnělého svůdce proto, aby obhájili ctnost - příběh je vyprávěn tak, aby vše zůstávalo zahaleno rouškou tajemství - velice konkrétní je jen velmi brutální akt vraždy, pitva Santagova těla a smutný „dovětek“ příběhu, jehož hrdinkou je Angela 17 let píšící dopisy manželovi, který ji opustil po svatební noci - síla milostného citu se naplňuje po mnoha letech, když už z obou milenců zůstávají nevzhledné trosky - poslední kapitola patří oběti vraždy Santiagovi a kruté realitě tak záhadně motivované vraždy - příběh znesvěcuje smrt i její domnělou příčinu: posvátnost cti, kvůli níž bylo nezbytné vraždit Láska za časů cholery (1986) - jeden z nejkrásnějších milostných příběhů 2. pol. 20. stol. - láska Florentina Arizy, velkého čtenáře Červené knihovny, k Fermině Dazové

-

-

na sklonku života, který prožil - viděno z hlediska velkého romantického příběhu - velmi trapně (autor na jeho adresu nešetří ironií), se Florentino dočká naplnění svého celoživotního snu: může se milovat s dvaasedmdesátiletým idolem svých představ stane se tak na lodi, jež pluje pod vlajkou cholerové nákazy, a proto nemůže zastavit u břehu a vrátit své pasažéry do normálního života román zůstává otevřený v odpovědi na otázku, zda je, či není na tomto světě láska, každý čtenář (povrchní i intelektuální) si může odpovědět po svém, oba však budou mluvit o lásce

Další zajímaví latinskoameričtí autoři: Jorge Amado (Brazilec), Paolo Coelho (Brazilec), Alejo Carpentier (Kubánec), Miguel Ángel Asturias (Guatemalec), Mario Vargas Llosa (Peruánec) 6. Ruská (sovětská) próza - tradice ruského románu 19. stol. způsobila, že asi nejpřirozenějšími atributy ruské literatury je vztah k vlasti, líčení přírody (příroda není kulisou, ale součástí příběhu), psychologické ponory do nejhlubších míst duše a poutavé vyprávění - hlavně tři témata: 1. téma velké vlastenecké války s fašismem 2. téma budování válkou zničené země spjaté s výstavbou nové - sovětské socialistické společnosti 3. kritika sovětského společenského systému Válečná próza Magický realismus Čingiz Ajtmatov (1928) - kirgizský prozaik a publicista píšící kirgizsky a rusky - mytologické romány proti socialistickému realismu - mýtus přírody, starodávné legendy, propojování přítomnosti s minulostí i budoucností Stanice Bouřná (Den delší než století, A věku delší bývá den) (1980) - román - Edygej Žangeldin je železničním dělníkem v poušti, na křižovatce tratí, kde projíždějí vlaky z východu na západ a ze západu na východ - stanice Boranly-Bouřná je i křižovatkou časů, rozdílných životních postojů, vztahu k dávným tradicím a hodnotám, které jsou obsaženy ve starých legendách a písních - nejstarší obyvatelé kraje jsou v souladu s řádem přírody a nesou v sobě hluboké lidství, mají pocit zodpovědnosti za osudy lidstva, vztah k přírodě, práci, hodnotou je jim láska, zvl. mateřská Popraviště (1986) - baladický, až apokalyptický román - důraz na moudrost přírody, jejíž zákony člověk nemůže beztrestně porušovat - masakrování zvířat i ušlechtilých idejí a ideálů - step se stává zdrojem halucinogenních látek, jimiž jsou „popravováni“ narkomani na celém světě - tragický, baladický příběh vlčice Kabary s modrýma očima, jež vinou lidí přijde 3x o svá mláďata; tato nešťastná matka posléze unese Bostonova syna a je spolu s ním právě Bostonem zastřelena Historická a memoárová próza Boris Pasternak (1890 - 1960) - básník a prozaik Doktor Živago (1957) - epický, lyrický a reflexivní román, silná autobiografičnost - situováno do let bolševické revoluce a občanské války - hlavním hrdinou zástupce ruské neutrální inteligence lékař Jurij Andrejevič Živago, který je zároveň básníkem, sečtělým člověkem, jenž je do revolučních událostí vtažen, přestože se před nimi skrývá na venkově - ve víru dějin odmítá velikášství revolucionářů, schopnost být krutý ve jménu velké koncepce (například jako Živagův antipod Strelnikov, s níž se musí dělit o lásku k Larise, která je Strelnikovovou ženou) - intertextové odkazy literární a evangelijní - cit k vlasti

Mezi literaturou faktu a fikcí Alexandr Solženicyn (1918) - prozaik - knihy stylově nekomplikované, plynule vyprávějí, mají jasnou myšlenkovou rovinu - otřesné svědectví autentických zážitků, přibližují nemilosrdně zrůdnou podobu komunistického systému Jeden den Ivana Děnisoviče (1962) - novela s autobiografickými prvky - nespravedlivě odsouzený hlavní hrdina si má v gulagu (gulag = tábor nucených prací) odpykat osm let - konkrétní, věcný popis jednoho jediného, ničím výjimečného dne života člověka v extrémních podmínkách, zcela se vymykajících běžnému životu - hrdina si však zachovává čestnost, důstojnost, smysl pro poctivou práci - negativní vlastnosti vyvolává v člověku hlad, který člověka ovládá po dlouhá staletí Souostroví Gulag (1973 - 1975) - monumentální třísvazkové dokumentární dílo o tisíci stranách - text je založen na vzpomínání, vyprávění, dopisech, vlastních i zprostředkovaných zkušenostech, na studiu pramenů atd., děj vymezen lety 1918 - 1956 - krutá obžaloba sovětského zřízení, silně protistalinské a protichruščovovské zaměření - mozaika silně tragických příběhů konkrétních lidí - důležitým motivem textu je práce, která slouží k likvidaci vězňů Postmoderní próza Venedikt Jerofejev (1938 - 1980) literární kritik, dramaturg, prozaik, jeden z nejvýraznějších představitelů ruského literárního disentu Moskva - Petuški zpáteční (1989) - travestie, středověké putování (příběh alkoholika putujícího vlakem) - míšení reálného s fantastickým, verbálního s neverbálním - intertextové narážky Ruská krasavice (1990) - román, který vzbudil senzaci a byl přeložen do mnoha jazyků - označeno za jedno z prvních „postsovětských“ děl ruské literatury - svérázným jazykem je vyprávěn příběh provinční krásky Iriny, luxusní prostitutky, která střídá milence z nejrůznějších vrstev - touží po manželství se slavným literátem a po jeho smrti chce jako Jana z Arku spasit vlast v jakémsi kosmickém sexuálním aktu, její plán se však nezdaří - karikovány mýty a tradiční motivy ruské literatury a světové klasiky

7. -

Americká próza a poezie 2. poloviny 20. století obohacena o autory - emigranty z Evropy multikulturnost (stupňovaná hlavně v 60. letech, literatura židovská a afroamerická) američtí autoři dokázali krutou realitu, již znali z osobních zkušeností, věcně popsat (válka, diskriminace, ...)

Mezi dokumentárností a uměleckou fikcí Norman Mailer (1923) - prozaik a publicista, autor rozsáhlého díla - texty na pomezí dokumentu, reportáže a fiktivní prózy => beletrizovaný subjektivní žurnalismus Nazí a mrtví (1948) - nejznámější Mailerovo dílo, brzy se stalo bestsellerem - válečný román těžící z osobních zážitků z bojů v Tichomoří za 2. svět. války - základní dějová linie, kterou tvoří pochod čety napříč ostrovem, válečné útrapy vojáků a jejich boj o přežití, je přerušován retrospektivami věnovanými minulosti postav - kolektivním hrdinou je průzkumná četa bojující x Japoncům na tichomořském ostrově a autor je přibližuje i v jejich životě předválečném - pro toto portrétování si vytvořil zvláštní románovou techniku, kterou pojmenoval „stroj času“ (ve skutečnosti je to proud vědomí postav, ve kterém se promítají záběry z jejich soukromého života) - z množství postav se poněkud vymyká postava generála Cummingse, ten ztělesňuje morálku agresivní, odlidštěné, po moci toužící americké politické pravice a militaristické mašinérie, která chápe život jako šachovou partii - jinou variantou silného jedince je seržant Croft, řídící se iracionálními instinkty svého podvědomí

-

až s naturalistickou detailností zachycuje krutosti války a chování jednotlivců v ní => román o ponižování člověka, o útoku na jeho svobodu, o soustřeďování moci do rukou silných jedinců, jimž vojenský systém umožňuje tuto moc nad jinými uplatňovat Armády noci (1968) - próza - osobní zážitky z r. 1967, kdy byl zatčen na schodech Pentagonu jako účastník demonstrace x válce ve Vietnamu Americký sen (1965) - zákulisí politického boje v USA Katova píseň (1979) - „dokumentární román“ o 1000 stranách životní osudy Garryho Gilmora, člověka odsouzeného za 2 vraždy r. 1976 k trestu smrti kombinace faktů a fikce Truman Capote (1924 - 1984) - vynikající povídkář a novelista Snídaně u Tiffanyho (1958) - novela Chladnokrevně (1965) - román zpracovaný zvláštní vypravěčskou technikou - vychází z faktů kriminálního případu, který se stal roku 1959 v jedné malé osadě v Kansasu - v expozici jsou charakterizovány budoucí oběti, prostředí, v němž žily a v němž došlo k brutální vraždě, i jejich vrazi - od okamžiku nalezení mrtvol text připomíná místy detektivku, místy psychologický román, autor se snaží odkrýt motivaci činu vraždy - obžaloba celé bezcitné společnosti Joseph Heller (1923 - 1999) - židovský prozaik a dramatik - ve svých románech vychází z válečné a poválečné americké reality a z vlastní zkušenosti Hlava XXII (1961) – válečný román z prostředí amerických letců - děj se odehrává na konci 2. svět. války na ostrově ve Středozemním moři - drastické scény, odkrývání válečného kariérismu, válka jako byznys, degradace lidství, absurdita války - pragmatický cynismus - hlavním hrdinou pilot Yossarian – groteskně absurdní černohumorné činy (srovnáván s Haškovým Švejkem) - nechuť startovat v bombardovacím letadle a riskovat život => vyhýbání se povinnostem, jak se dá, až nakonec zběhne do Švédska - Yosserianův příběh rámcem pro řadu dějových epizod bohatých situační komikou a černým humorem - ironický a výsměšný postoj k válce Bůh ví (1984) – apokryfní příběh biblického krále Davida - zobrazena touha po moci a způsoby, jak si ji udržet Ken Kesey (1935) Vyhoďme ho z kola ven (1963) – román - o konfliktu institucionální moci a svobody jedince - děj se odehrává v blázinci, „stroji“ na likvidaci jinakosti - epický text plný absurdně groteskních a tragických scén - konflikt buřiče, živelného, odvážného, svobodymilovného, žádné autoritě nepodléhajícího Ira McMurphyho a Velké sestry, reprezentantky americké instituce a postavy, která má absolutní moc nad svými podřízenými a nad pacienty - „vítězem“ vypravěč příběhu indián Bromden, který přebírá „štafetu“ po McMurphym v nekončícím zápase se silami, které chtějí omezovat naši volnost a znásilňovat naši identitu - r. 1975 natočil v USA Miloš Forman podle knihy film Přelet nad kukaččím hnízdem Jižanští autoři - zachycují bezpráví páchané na černoších, na lidech jiných názorů, homosexuálech, …

William Styron (1925) Sophiina volba (1979) – připomíná „publicistickou beletrii“ - paralela mezi situací amerických otrokářů z předminulého století a nacistických zločinců 20. století - text literárně inspirovaný Dostojevským - vyšel ze skutečnosti, kterou beletristicky zpracoval - hlavními hrdiny polská dívka Sophie, její židovský přítel Nathan Landau a začínající spisovatel amerického Jihu Stingo - vášnivý vztah plný sexuality má Sophii i Nathanovi zapomenout na hrůznou válečnou minulost, odreagovat si traumata, žít naplno - Stingo si stále hlouběji uvědomuje psychické trauma, které Sophii způsobila válka a pobyt v koncentračním táboře, kde ztratila obě děti - tam, kde se hovoří o Osvětimi, přechází román k literatuře faktu - tragický závěr - konfrontace amerického a fašistického otrokářství - filozofická úvaha zabývající se existencí zla, destruktivních sil v člověku a kolektivní odpovědnosti za zločiny rasismu - voleb z titulu knihy je víc, téma viny a trestu Beat generation - odklon od konzumní společnosti, odkryta duchovní vyprázdněnost a pokrytectví společnosti, odcizenost lidí - anarchistická výstřednost, vysmívání se tradičním hodnotám - detabuizace sexu, nahoty, drog, homosexuality - nové hodnoty: orientální filosofie (zen-buddhismus), uvolněná imaginace, spontánnost) - termín pochází z konce 40. let, „beat“ = zbitý, unavený životem, ale i blažený, oblažující - protest x společnosti zabarven negativně, nihilisticky, nekonstruktivně - „vnitřní emigrace“, hledání vnitřní svobody - snaha docílit extáze (jazz, tuláctví, rychlá jízda, drogy, alkohol, sexuální nevázanost) - hipsters (lidé, kteří nacházejí svobodu mimo normální společnost, dávají to najevo svým zevnějškem a nevázaným chováním) x squares („paďouři“, tzv. spořádaní lidé) - bezprostřednost a otevřenost výpovědi, odvaha vznést individuální obžalobu společnosti - použití vulgarismů, erotická otevřenost, útržkovitost dialogu, téma nového životního stylu - sanfranciská básnická renesance: poezie určena k hlasitému přednesu v uzavřených prostorách i na velkých mítincích, měla hovorový charakter, důraz kladen na jazzový rytmus, převažoval dlouhý volný verš, alegorie, podobenství, proroctví, z žánrů populární litanie, žalozpěvy, poemy, básník-recitátor podoben zpěvákovi pop-music - rozpad hnutí na konci 60. let Lawrence Ferlinghetti (1919) - psal především poezii, která počítala s veřejnou recitací, často s doprovodem jazzové hudby - revolta x tradiční optimistické vizi amerického života, sdělnost, zájem o reálná život v USA, společenskokritické zaměření Obrazy zmizelého světa (1955) Lunapark v hlavě (1958) proslulé básnické sbírky Startuji ze San Francisca (1961) - autor několika experimentálních próz, divadelních her a filmových scénářů Allen Ginsberg (1926 - 1997) - největší básník beat generation a jedním z největších básníků světové poezie 2. pol. 20. stol. Kvílení (a jiné básně) (1956) - básnická sbírka, která šokovala svět - obrazy plné naturalismu a obscénnosti, exaktické vzrušení vizí a snů - titulní báseň má 3 části, pochází z let 1955-6, mohutná litanická báseň, svědecká výpověď o Ginsbergově generaci, která se různými úniky snažila dostat mimo průměrnou americkou

společnost, forma rapsodického nářku, dlouhý verš podobný saxofonovým chorusům, s častými přesahy, výrazný rytmus, surrealistická imaginace Kadiš - žalozpěv (elegie) věnovaný matce, dlouhá báseň psaná volným veršem Jack Kerouac (1922 - 1969) - americký prozaik a básník francouzsko-kanadského původu - poezie v duchu sanfranciské renesance, pěstoval haiku a blues - postavy próz jsou autentické, jednají spontánně bez postranních úmyslů Na cestě (1957) - text vytvořen r. 1951, zpočátku odmítnut tiskem - text vyťukán na psacím stroji na 30metrovou roli papíru bez interpunkce a jakéhokoli členění během tří týdnů metodou spontánního záznamu různých zážitků, postřehů, názorů, rozhovorů z cesty po USA s přítelem Nealem Cassadym (v románu Dean Moriarty a Sal Paradise); jazzové improvizaci podobná próza, hra se slovy - přátelé neusilují o správný život, ale život přinášející uspokojení - doslova bible beat generation Osamělý poutník (1960), Podzemníci (1957), Dharmoví tuláci (1958) William Seward Burroughs (1914-1997) - líčí osobní zážitky s užíváním drog, které používal jako prostředek probouzející tvořivou energii a obraznost, + homosexualita => skandálnost - svérázný autor postmoderny a představitel rekonstrukce (uvolněná kompozice, princip otevřeného díla, ironie, parodické aluze jiných literárních děl, žánrová proměnlivost, desakralizace posvátných témat, …) Feťák (1953) - románová prvotina, popis shánění a prodávání drogy, unikání před zákonem Teplouš (naps. 1952, vyd. 1985) - velmi osobní kniha ovlivněná smrtí manželky Nahý oběd (1959) - nejslavnější román, ostrá kritika společnosti USA v 50. letech - pro čtenáře kniha zajímavá i náročná - pasáže esejistické, výkladové, popisné, vysvětlující, úvahové - sugestivní a agresivní obraznost, drsný a výsměšný jazyk, uvolněná kompozice - fantasmagorický, bizarní svět, pohled optikou narkomana, svět závislosti, nesvobody, ovládání - expresivní styl, vyrovnává se s brutalitou, agresivitou, psychickým nátlakem - nedůvěra k lidstvu, chce burcovat čtenáře - navazuje na něj hnutí punk, stoupenci ekologických aktivit Charles Bukowski (1921 - 1994) - navazuje na linii beat generation v 80. a 90. letech - otevřená výpověď, cynismus, vulgárnost - autobiografická postava Henryho Chinaskiho Všechny řitě světa i ta má – povídky Hollywood Experiment v literatuře Vladimir Nabokov (1899 1977) - rusky a anglicky píšící prozaik, jeden z nejvýznamnějších představitelů ruské emigrace - do literatury vstoupil prózami, které publikoval rusky v západní Evropě - bývá řazen k raným postmodernistům, v románech nemáme podle něj hledat skutečný život, „literatura je smyšlenka“ Lolita (1955) - slavný román, který vzbudil nevoli, autor obviněn z pornografie - příběh dvanáctileté nymfičky Lolity a jejího o více než 30 let staršího pěstouna a milence Humberta Humberta rozkládá mýtus nevinnosti dětství, zřetelnosti hranice mezi světem dítěte a světem dospělých - složitá umělecká struktura, která má podobu záznamů, reflexí, fiktivních rozhovorů s fiktivní porotou a fiktivním čtenářem, které píše protagonista ve vyšetřovací vazbě

-

vypravěčská ironie, dvojnictví, žánrová pestrost, jazykové i mezijazykové hry, intertextové narážky (uvádí se odkazy až na padesát autorů děl světové literatury, parodie na Freudovu psychoanalýzu) mimořádné originální umělecké dílo pozdního modernismu či raného postmodernismu

Pohled do americké společnosti William Saroyan (1908 - 1981) americký prozaik a dramatik arménského původu spontánní, autobiograficky laděná tvorba, psaná záměrně naivně působícím stylem realita se často mísí s fantastičnem zdůraznění víry v dobro, lásku a tradiční řád, silný humanismus texty těžko žánrově zařaditelné Odvážný mladý muž na létající hrazdě (1934) - osobitý debut, soubor lyrických povídek - částečná autobiografičnost - hrdinové jsou příslušníci nejnižších vrstev a přistěhovalci - soucit s trpícími, mýlícími se nebo životem zklamanými a pronásledovanými lidmi - svérázný humor - i z poražených se stávají vítězové díky své lidské důstojnosti Lidská komedie (1943) - označováno jako román, ovlivněno poetikou filmového scénáře - montáž několika samostatných příběhů spojených postavou 14letého chlapce Homéra, který v době 2. svět. války dělá poštovního poslíčka a tato činnost mu umožňuje setkávat se s řadou obyvatel městečka a být účasten jejich reakcí na telegramy, které roznáší - Homér poznává lidskou bolest a zlo, které je přítomno ve světě, ale také se přesvědčuje o tom, že v lidech je i dobro a láska - názor, že svět je takový, jaký je člověk, a bude takový, jaký si ho člověk udělá - víra, že dobrý člověk je nesmrtelný a nesmrtelná je i láska Tracyho tygr (1951) - groteskní novelka - jednota a konfrontace světa reálného a fantaskního, sny a ideály jsou pro člověka důležité - tygr (ve skutečnosti černý panter) je symbolem mládí, odvahy a lásky, ale většina lidí už jej nevidí - příběh hledání lásky Thomase Tracyho a Laury Luthyové Tati, tobě přeskočilo (1957) - „bible humanismu člověka 20. století“ - mozaika 63 krátkých rozhovorů otce a jeho 10letého syna (ten je vypravěčem i komentátorem dění v textu) Jerome David Salinger (1919) Kdo chytá v žitě (1951) - románová prvotina, která jinak málo plodného spisovatele proslavila - hlavním hrdinou a vypravěčem příběhu je neúspěšný student, šestnáctiletý Holden Caulfield - Holden je nonkonformní, bouří se x pokrytecké morálce a prázdnotě amerických měšťáků - jsme svědky Holdenových emocionálních rozpoložení, vnitřních zmatků, pocitů smutku, opuštěnosti, outsiderství, nepříliš úspěšných pokusů o navázání kontaktů s různými lidmi, Holden si rozumí pouze s mladší sestrou Phoebe a s námi - čtenáři, pokud přistoupíme na způsob, jakým s námi hrdina komunikuje (oslovování čtenářů, výrazová expresivita a vulgarita, nadsázka, jazyková nespisovnost) a jaké hodnoty v životě vyznává - permanentní snaha o komunikaci, leitmotivem starost o ryby a kachny v zamrzlém jezírku - znecitlivění dospělých x přirozené citlivosti hrdiny románu Sci-fi John Wood Campbell (1910 - 1971) Isaac Asimov (1920 - 1992) Ray Douglas Bradbury (1920)

Detektivky Evan Hunter - detektivky s Ed McBainem

představitelé tzv. klasické vědeckofantastické literatury

Postmoderní autoři Kurt Vonnegut Jr. (1922) - kultovní autor kulturního undergroundu - ironie, nedůvěra k vyprávěným příběhům, nehierarchizované motivy, míšení žánrů, neverbální kódy, využívání pokleslých žánrů, groteskní humor, bláznivost, míšení reálných a fantaskních prvků, … Mechanické piano (1952) - román z raného období - obraz společnosti řízené mechanickými roboty Snídaně šampionů aneb Sbohem, modré pondělí! (1972) - knihu si V. napsal, nakreslil a daroval k 50. narozeninám, průvodcem Kilgore Trout - využity nejen slovní znaky, ale i znaky výtvarné, které jsou zdrojem svérázného humoru a svědectvím o intertextovosti díla - montáž krátkých, volně propojených kapitolek, dílo připomíná komiks či poloobrázkový magazín, narušení klasických představ o stavbě díla - není vyprávěn žádný souvislý příběh, jde o „inventuru“ ve vlastní hlavě - záměrem autora je „vnášet chaos do pořádku“, všechny fakta i osoby postavit na stejnou úroveň - obraz americké civilizace a jejích dějin je nelichotivý, protože se lidé chovali nerozumně, bezcitně, agresivně a zločinně Groteska aneb Už nikdy sami! (1976) - román zachycující rozklad americké společnosti - hrdiny románu zrůdná a geniální dvojčata (chlapec a dívka), z kterých se oddělením stávají idioti, v centru pozornosti jedno z dvojčat - dr. Wilbur Narcis-11 Swain - v epilogu naznačena alespoň trocha naděje v postavě těhotné vnučky dr. Swaina Melodie Galapágy (1985) - vrcholný postmoderní dílo, antiutopický román - koncipováno jako „historický“ román o naší době (hlavním rokem, v němž se vše děje, je r. 1986), na kterou nahlížejí naši potomci žijící o milion let později - vypravěčem je duch syna Kilgora Trouta - Leon Trout, jenž se vrací o milion let zpět, aby podal svědectví o době velkých mozků a lidské civilizaci na konci 20. století - obraz je velmi nelichotivý; hlavní příčinu zla vidí Leon v tom, že lidé byli vybaveni těžkopádnými mozky (tj. velmi nedokonalými počítači) a rukama - x zrůdné racionální civilizaci postavena Darwinova teorie přirozeného vývoje všech živých tvorů - dějové sekvence jsou úzce spjaty s přírodovědnou plavbou na Galapágy, kde se díky nezájmu civilizace zachovalo přirozené prostředí a jedinečné živočišné druhy, plavba se děje v době, kdy v řadě států existuje hlad, krize, pandemie nemocí a nakonec dokonce vypukne válka mezi Peru a Ekvádorem, jemuž Galapágy patří - katastrofu přežije jen málo jedinců, kteří se stanou prarodiči budoucího lidstva, které je nuceno žít v souladu s přírodou a přizpůsobit se jí - text knihy prostoupen množstvím citátů z velkých děl světové literatury John Irving (1942) Svět podle Garpa (1978) - intertextovost a metatextovost - hlavním hrdinou T. S. Garp, který je stejně jako jeho matka Jenny Fieldsová spisovatelem, navíc i zápasníkem - smyslem života touha obyčejně a šťastně žít a ochraňovat ženu a děti, o které se bojí, ale ne úplně se mu to daří - součástí textu i Garpovy povídky, reakce na jeho dílo i díla matčina - Jenny svou knihou vyvolá obrovskou vlnu feminismu, jíž padne za oběť i Garp - text na pomezí dokumentu, satiry, tragikomedie,… - využití černého humoru, bizarnosti, vážná líčení důležitých momentů - retrospektivy, předjímání budoucích dějů, … - kultovní román 70. let Modlitba za Owena Meanyho - paralela života hlavního hrdiny s životem Krista Pravidla moštárny Imaginární přítelkyně Hotel New Hampshire

Další postmoderní autoři: Donald Barthelme, Richard Brautigan, Thomas Pynchon, Philips Roth Další američtí autoři: John Updike, Woody Allen, Saul Bellow, Robert Fulghum, Arthur Hailey, Stephen King, Ira Levin, Betty MacDonaldová, Anton Myrer, Toni Morrisonová, Isaac Singer, William Eastlake

SVĚTOVÉ DRAMA 20. STOLETÍ Zápis viz zvláštní papír Pojmy groteskní drama

Autoři

Nár.

Díla

Rok

Alfred Jarry

Fr.

Ubu králem

1896

tragikomedie

Edmond Rostand

Fr.

Cyrano z Bergeracu

1897

lyrické drama

Anton Pavlovič Čechov Rus

Višňový sad

1904

diskusní komedie relativismus divadlo na divadle epické divadlo songy zcizovací efekty idealistické divadlo „kruté divadlo“ „Divadlo hrůzy“

George Bernard Shaw

Ir

Pygmalion Svatá Jana

1912 1923

Luigi Pirandello

Ital

Šest postav hledá autora

1921

Něm.

Šestáková opera Matka Kuráž a její děti

Bertold Brecht Paul Claudel

Fr.

Antonin Artaud

Fr.

Eug. Gladstone O´Neill USA expresionistické drama

absurdní drama

modelové drama

1939

Cesta dlouhého dne do noci

1941 1956

Tennessee Williams

USA

Kočka na rozpálené plechové střeše, Skleněný zvěřinec, Tramvaj do stanice Touha

1945

Jean-Paul Sartre

Fr.

Mrtví bez pohřbu

1946

Albert Camus

Fr.

Caligula Nedorozumění

1938 1944

Arthur Miller

USA

Smrt obchodního cestujícího

1949

Samuel Beckett

Ir ve Fr.

Čekání na Godota

1948

Eugène Ionesco

Fr.+Rum. Plešatá zpěvačka

1948

Edward Albee

USA

Kdo se bojí Virginie Wolfové?

1962

Friedrich Dürrenmatt

Švýc.

Návštěva staré dámy

1956

existencionální drama

psychologické drama

1928

rozhněvaní mladí muži John Osborne

Angl.

Ohlédni se v hněvu

1956

Harold Pinter

Angl.

Narozeniny

1958

Slawomir Mrožek

Pol.

Hrbáč

Peter Weiss

Něm.

Přelíčení

1965

Thomas Bernhard

Rak.

Ritter, Dene a Voss

1986

David Alan Mamet

USA

Oleanna

1992

absurdní postmoderní drama epické divadlo 2. pol. 20. st.

minimalismus

ČESKÁ POEZIE OD ROKU 1940 DO SOUČASNOSTI Charakteristika období let 1940 - 2009 1939 - 1945 - období 2. světové války omezená možnost publikace => autoři psali tzv. „do šuplíku“ náměty a inspirace děl: krása jazyka, rodný kraj, slavná minulost, významné osobnosti minulosti a kultury smrt některých autorů (Vančura, Poláček, J. Čapek, Orten, ...) 1945 - 1948 - „monotéma“ války v literatuře let 1945, 1946 - různá umělecká úroveň děl, černobílé vidění, patos, političnost - vydávaných děl napsaných za války - nové časopisy, nakladatelství, organizace Syndikát českých spisovatelů snaha kontaktovat se s cizími literaturami => překlady - r. 1946 sjezd českých spisovatelů - problematika orientace na V nebo Z, otázka umělecké svobody a funkce umění (být nezávislý, či sloužit, komu?) 1948 - 1955 - období po komunistickém převratu - politické čistky a likvidace inteligence z řad nekomunistů, ale i mezi komunisticky orientovanými umělci - politicky motivované soudní procesy s příslušníky inteligence, spisovateli, smrt některých z nich (Záviš Kalandra - lit. kritik, historik, esejista, žurnalista) - zákaz vydávání některých tiskovin, probírka knihoven - emigrace českých spisovatelů - socialistický realismus, budovatelský román a drama, „frézismus“ - opozice - underground (E. Bondy) 1956 - 1960 a dál (až 1968) - r. 1956 - kritika stalinismu na II. sjezdu spisovatelů (F. Hrubín, J. Seifert) - požadavek práva na osobní svobodu umělce i jeho prožitku - uvolňování atmosféry v oblasti politické i kulturní, ale cenzura funguje stále, stát a strana si nad vším udržují kontrolu - překladová literatura, hodnotnější díla domácí - nové časopisy a noviny 1969 - konec 80. let - od r. 1969 tzv. proces normalizace namířený proti reformním snahám, politické čistky, likvidace všech nekomunistických periodik, zákaz publikování mnoha autorů (tzv. index), filmy do trezorů, již třetí vlna emigrací (150 000 lidí), r. 1977 Charta 77 - rozdělení literatury: 1. literatura oficiální - směla vycházet 2. literatura samizdatová - tiskla se „na koleně“ a šířila podzemními cestami 3. literatura exilová - v exilových nakladatelstvích vycházela díla nejen českých emigrantů, ale

4. specifické umění tvoří underground 1980 - 1989 - jisté uvolnění a někteří z dosud „zakázaných“ autorů mohli opět publikovat - rozklad režimu byl nejvíce patrný po r. 1985, kdy v Sovětském svazu nastoupil do vedoucí funkce Michail Gorbačov, pokoušející se demokratizovat strnulý komunistický režim uplatněním „perestrojky“ a „glasnosti“ - nástup další, nové generace spisovatelů - v průběhu listopadových událostí r. 1989 došlo k vyhrocení politicko-společenské situace až do té míry, že se komunistická strana zřekla vedoucí úlohy v Československu - v souvislosti se změnou poměrů v SSSR a vůbec v Evropě se začala rozpadat soustava socialistické ekonomiky - začínají se rozpouštět literární skupiny básníků 1990 - 2010 - pokračují politické a hospodářské změny ve světě i u nás, objevují se však i problémy - viz tabulka ze začátku roku - padlo rozdělení literatury na oficiální a neoficiální - vznikají nové časopisy a nová nakladatelství, první polovina 90. let dohání zameškané a uvádí do povědomí to, co bylo dosud většině lidí upřeno poznat, velký čtenářský boom, který byl v druhé polovině 90. let poněkud utlumenější - v druhé polovině 90. let a zejména v současnosti má literatura konkurenci v kinech, ale zejména v televizi, počítačích, ale i dalších druzích zábavy, kterým holdují zejména mladí lidé, přesto se navzdory skeptikům zdá, že tištěná kniha má budoucnost i nadále - možná lze konstatovat, že ubývá náročných čtenářů - ubývá zájem o poezii, těžká situace mladých autorů - těžká orientace v poezii, žádné školy, proudy, autoři kolem časopisů Literární skupiny Skupina Ra - -> v 30. letech v Rakovníku, knižní edice r. 1942 -> brněnská linie -> výtvarný sborník Roztrhané panenky - r. 1944 sloučení se Surrealistickou skupinou - nedůvěra k čistému psychickému automatismu, promyšlená kompozice děl Ludvík Kundera, Zbyněk Havlíček Ludvík Kundera (1920) - lit. kritik, básník, dramatik, překladatel Živly v nás (1946) Klínopisný lampář (1948) Letní kniha přání a stížností (1962) Vůně soli (1996) Katolicky orientovaní básníci – viz skripta pro 3. ročník, + Ivan Slavík, Josef Kostohryz, Josef Suchý Skupina 42 (1942 - 1948) - výtvarnicko-básnická skupina - v centru pozornosti město, jeho periferie, obyčejný člověk, běžný svět a život (vliv civilismu) - depoetizace a prozaizace básní, epičnost - hovorová mluva, slang Jindřich Chalupecký, Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný, Jiřina Hauková, Jan Hanč Ohnice - literární skupina kolem Kamila Bednáře nazvaná podle sborníku z r. 1947 a Ortenovy sbírky Kamil Bednář (1912 - 1972) - básník, autor knih pro děti, překladatel - navazoval poetikou na F. Halase - sdružil kolem sebe počátkem 40. let mladé básníky - stať Slovo k mladým (1940) - koncepce „nahého člověka“ = důraz na lidskou jedinečnost, nitro, podstatu lidské existence, odvrat od materialistického světa Dynamoarchismus – básníci sdružení kolem deníku Mladá fronta, mluvčím Jan Grossmann - společním edičním počinem skupiny sdružující různé individuality sborník Aktiv (1946) Ladislav Fikar, František Listopad, Jan Vladislav Skupina kolem Rudého práva, režimní básníci – nejlevicovější, komunistická ideologie Ivan Skála, Miroslav Florian „Květňáci“ - literární skupina kolem časopisu Květen (1955 - 1959)

- „poezie všedního dne“ - každodennost, nepatetičnost, prostota, racionální pozorování skutečnosti Miroslav Holub, Jiří Šotola, Karel Šiktanc Jiří Suchý Host do domu - literární skupina kolem stejnojmenného brněnského časopisu od r 1954 - prostor pro uznávané i začínající autory - důležitá úloha v 60. letech Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, Milan Uhde, Josef Kainar, Milan Kundera Osobnosti starší básnické generace František Halas Vladimír Holan pozn. o autorech + dílo s přesahem po válce viz skripta pro 3. ročník Vilém Závada Vítězslav Nezval Jaroslav Seifert (1901 - 1986) 1. období proletářské poezie a poetismu (20. léta) - pozn. o autorovi + dílo do r. 1945 viz skripta 3. r. 2. lyrické období (30. - 60. léta) Přilba hlíny (1945) – reakce na osvobození Píseň o Viktorce (1950) – jedna z nejkrásnějších českých básnických skladeb 20. století - osudy Viktorky z knihy Babička Boženy Němcové jsou dány do paralely s osudy autorky samé - nejvyšší hodnotou života láska - tragický podtext - nádherný, přístupný jazyk a styl Maminka (1954) – návrat do dětství na Žižkově - intimní lyrika plná citové vroucnosti a lehké melancholie bez sentimentu - melodičnost veršů, oslabená metaforičnost 3. období - reflexní poezie (od 60. let) - civilní poezie bez složitějších básnických obrazů, verš se prozaizuje Koncert na ostrově (1965) Halleyova kometa (1967) láska, ženy, opojné krásy života, nostalgie, přátelé Praha, viděno Odlévání zvonů (1967) „černým zrcadlem smrti“ Morový sloup (1981) – verše z let 1968 – 1970, reakce na okupaci r. 1968, stáří Deštník z Piccadily (1979) nostalgie, vzpomínky na mládí, štěstí minulého světa, Býti básníkem (1983) sebeironie, zasahovala cenzura Všechny krásy světa (1982) – cenzurováno, plné znění až po r. 1989, básnické memoáry František Hrubín (1910 – 1971) - tvůrce milostné a přírodní lyriky, autor veršů a pohádek pro děti, dramatik, prozaik, překladatel - literární činnost: - 30. léta Zpíváno z dálky (1933) – vyspělý básnický debut - osobitý lyrismus, bohatá metaforika, hledání harmonie uprostřed chaosu - 40. léta - intimní a meditativní lyrika, motiv země, opora v Bohu, vlasti a krajině rodu, postava „chudého“ Chléb s ocelí (1945) rozsáhlé skladby, válka pojata jako gigantický střet staré a nové země (= Sovětský Jobova noc (1945) svaz), symbolická postava Joba - pětidílná skladba - Job je vlastně básníkem, který je „odsouzen“ k trvalému uvěznění do sebe a do svých soukromých problémů, rozchod s tímto přístupem k životu Nesmírný krásný život (1947) Hirošima (1948) - deziluzivní obrat k existenci obyčejného, zejména městského člověka vydaného napospas nejen přirozené pomíjivosti života, ale i hrozbě nepřirozené atomové smrti - lyricko-epická báseň – kontrast, paralela projevů života v Praze v okamžiku výbuchu v Japonsku - 50. léta - v 1. polovině 50. let vynucené mlčení, věnoval se proto tvorbě pro děti

Špalíček pohádek (1957) klenoty literatury pro děti, jeden námět je zpracován Ladův veselý přírodopis (1950) jak v próze, tak ve verších Pohádka o Květušce a její zahrádce (1955) Proměna (1957) – lyricko-epická báseň založená na paralele a konfrontaci obrazu klidného letního nedělního odpoledne u vody v Praze a autentického mýtu o Daidalovi a Ikarovi, který má úlohu výstražného podobenství (přecenění důvěry v technické dovednosti, což ve svém důsledku vede ke katastrofě) Romance pro křídlovku (1962) – lyricko-epická báseň - autobiografický příběh první básníkovy lásky - složitý kompoziční plán, nikoli chronologie - láska mladého Františka k živočišné Tonce, poté milostné vzplanutí k Terině, dívce od kolotoče - tragické vyústění Zlatá reneta (1964) – próza, monologizace dialogu, rozloha hrdinova života v rozmezí několika hodin Lásky (1967) – memoárová próza dramata: Srpnová neděle, Kráska a zvíře Jiří Orten (1919 – 1941) - vlastním jménem Jiří Ohrenstein - básník existenciálního zaměření, prozaik, dramatik a publicista - svět vnímá s plachou něhou, k věcem přistupuje v jejich křehkosti - jazyk je mu živou bytostí - pocit nebezpečí a ohroženosti, vědomí krátkosti života - verše mají pravidelný rytmus, dokonalé rýmy, posléze expresívnost, sklon k ironii, temnosti Čítanka jaro (1939) – dominuje konstantní protiklad dětství a smrti, hry a okouzlení, život s matkou je světem bezpečí x přítomný život a nejasná budoucnost jsou pociťovány jako permanentní ztráta, zakletí v úzkosti, nezakotvenosti, nevykoupenosti Ohnice (1941) – napětí mezi životním návratem a životní ztrátou Modrá, Žíhaná a Červená kniha (v úplnosti vydáno 1992 – 1995) – napsáno 1938 - 41 - deníkové záznamy, výpisky a dojmy z četby, dopisy, záznamy snů, nálad, pocitů, úvah Ivan Blatný (1919 – 1990) - lyrický básník, autor veršů pro děti, člen Skupiny 42, generačně spřízněn s Ortenem, spolupráce Melancholické procházky (1941) – vliv Skupiny 42 - okouzlené smyslové vidění světa - lyrika toužící zachytit prchavé kouzlo okamžiku a odhalovat krásu všednosti - volný verš, přímé pojmenování, kolážová výstavba (citace autentických dokumentů, zaslechnutých rozhovorů apod.) - řada básní lokalizovaná do Brna, vzpomínky na básnické současníky Hledání přítomného času (1947) – reflexe událostí r. 1945 - temněji laděné litanie s motivy úzkostně pociťovaných dějin Stará bydliště (1979) sbírky vzniklé ve Velké Británii, ovlivnění duševní chorobou Pomocná škola Bixley (1987) - míšení různých jazyků - „melancholie návratů“ – vzpomínky, nostalgie, snaha proniknout hluboko do vědomí - básně vznikající na principu montáže či koláže, volný tok básnické obraznosti přerušovaný glosami, citáty, … - sbírky vyšly u Škvoreckého v Torontu díky Blatného ošetřovatelce - obsáhlá pozůstalost není dosud zpracována

Jiří Kolář (1914 – 2002) - autor civilistní a experimentální poezie, básnických deníků a knih pro děti, překladatel, esejista a výtvarník - zpočátku navazoval na avantgardní tendence - ve 40. letech členem Skupiny 42, jejíž program důsledně uskutečňoval, psal civilistickou poezii s motivy moderního velkoměsta a jeho periferií v protikladu meditativní poezii, záměrně nepoetický slovník - v 50. letech pořádal večery moderní poezie a výtvarné výstavy, od 60. let člen výtvarné skupiny Křižovatka, pravidelné výstavy Ódy a variace (1946)

- na začátku literární činnosti navazoval na různé podoby avantgardní poezie - metoda variací – totéž téma zpracovává různým způsobem - proměnlivost a neuchopitelnost života - další fáze tvorby – odosobnění poezie Očitý svědek (1949) – básnický deník, prozaické texty Prométheova játra (1950, vyšlo 1979) - výbor z deníku rámován dvěma básnickými skladbami, pracujícími s metodou variace a koláže - autorský subjekt soudcem podlosti mocných a jejich přisluhovačů a ubohosti ostatních - experimenty Mistr Sun o básnickém umění (1957) didaktické reflexe o básnickém umění, nárocích na umělce Nový Epiktet (1968) - od 60. let vytváří koláže, roláže, muchláže, … = z přejatého materiálu a reprodukcí cizích obrazů vytváří nové výtvory, vznikají „hloubkové básně“ = výtvarné dílo - prolínání literatury a výtvarna, v kolážích využívá vizuální podoby jazyka, útržků časopisů a knih i celých dokumentů, jízdních řádů, vstupenek, oznámení, … Návod k upotřebení (1969) – návody k vytvářeních každodenních životních koláží - 52 pokynů k „neužitečným“ úkonům představuje hravý, mírně ironický protějšek k předešlým dvěma nabádavým poetikám Odpovědi ( Praha 1995) – autobiografické a autoreflexivní texty - úvahy o poezii - na základě rozhovorů - práce pro děti: Enšpígl (spolu s J. Hiršalem), … Josef Kainar (1917 – 1971) - publicista, kromě poezie psal satirické hry (Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou), rozhlásky = krátké veršované glosy na aktuální témata psané pro rozhlas, kreslil, fotografoval, psal verše pro děti (Nevídáno - neslýcháno 1966), překládal a skládal texty šansonů a tanečních písniček - rysy poezie: 1. v tvorbě ho ovlivnila moravská a slezská krajina, nádraží, vlaky (otec železničář), atmosféra venkovských gymnázií, muzicírování v tanečních orchestrech, jazz, černošské blues, lidová poezie, ovlivněn F. Halasem, V. Majakovským, ve 40. letech Skupinou 42 2. x Nezvalově pojetí poezie - prostor imaginace, fantazie, snovost, asociace, hravost, poezie = svébytný, „lepší“ svět - protože „svět se už přestává smát“, válečná zkušenost, tísnivá atmosféra před válkou i po válce 3. texty svých básní nechával dlouho zrát 4. vyhledával poezii v nejrůznějších, třeba i okrajových okolnostech, kde nemusí být všechno líbivé a příjemné 5. okouzlení průmyslovou civilizací x úzkost z nadvlády věcí 6. proti zlému osudu, marnosti se musí každý nějak postavit, aby odolal 7. reflexivní poezie - tichá meditace o životě a lidských osudech, postavení člověka v poválečném světě, hledání smyslu života, každodenní zkušenost, poezie všedního života, svědectví o době 8. objektivizace - snaha poznat druhého, obyčejného, ale jedinečného člověka, nikoli vnitřní básnický subjekt 9. verše mají čtenáře přinutit, aby si uvědomil, co v jeho životě chybí, co ho tíží a deformuje, pak je možné nechat se básní dovést ke katarzi (M. Pohorský: Verš „dojde svého“, jestliže si s ním čtenář trochu popálený - uvědomí, co život zraňuje, a jestliže nepodlehne skeptické představě, že skutečnost je neměnná.) 10. nebarevnost, drsnost 11. nevyhledával ozdoby, které by mohly být považovány za krásné, neváhá používat slova neuctivá, krutá, antipoetická, různé prvky, různé jazykové vrstvy (hovorová mluva, dialektismy, vulgarismy, citáty, parodie) 12. ironie, sarkasmus, stoický a černý humor, groteska, bizarnost, komika

13. většinou nepsal v pravidelných veršových, strofických a rýmových útvarech, dával přednost uvolněné kompozici, aby mohl kdykoli přerušit začatou melodii, narušit harmonii nesouladem, aby mohl nechat něco nedořečeného 14. ne snadná interpretovatelnost, potřeba součinnosti čtenářova intelektu - 40. léta: - v období války verše, které jsou odrazem reálného světa, plné pravdivosti, postavení člověka v rozporuplném světě, vystižení individuálního osudu jako nadčasového podobenství - tematika města zblízka a zespodu, zářící světla x pustota - vliv Skupiny 42 - hořkost, humor, potřeba neokázale jednat - blues, verše o zklamání, hořké příběhy, pláč + ironie, poznává, co člověka trápí Nové mýty (1946) - Stříhali dohola malého chlapečka Osudy (1947) - Sen o láhvi a smíchu - 50. léta: - polemická tendence, významová jednoznačnost, zdůraznění jednoty tématu, návaznost na poezii 19. století, idyličnost, skepse vystřídána optimismem - konec 50. let a 60. léta: - vývoj vracející se k počátkům tvorby - osobité rozhovory, monologické zpovědi, několik postav nebo situací a malých příběhů (veselých, tragických, sladkých, groteskních) - ironický styl, výrazná lyričnost, vyhrocená metaforika, gnómicky vyslovená pravda + subjektivní zkušenost - litanie/pásmo = blues, meditace na dané téma - obava, aby se nezmenšoval prostor pro obyčejné lidské věci: přátelství, lásku, touhu, tvořivou samotu, ... Člověka hořce mám rád (1959) - Člověka hořce mám rád, O radosti a vzteku Lazar a píseň (1962) - Budete zlá, Jaký to s ním bylo Moje blues (1966) - Kainovo blues, Blues o tom co chceme (část Obeliskové blues) Miss Otis lituje (1969) - krásná deska K. Plíhala z r. 2004 Nebe počká Miroslav Holub (1923 - 1992) - autor intelektuální poezie, prózy a esejistiky, překladatel zejm. z polštiny a angličtiny - jeden z našich nejpřekládanějších básníků - dokáže skloubit náročné povolání lékaře a vědce s posláním básníka - vnáší do české poezie svět vědy, medicíny, otázky křehkosti lidského bytí, inspirace všedními problémy života, zvýrazňuje úlohu lidského intelektu, varuje před odlidštěním mezilidských vztahů - debutoval ve sborníku Ohnice (1947), v 60. letech v okruhu kolem časopisu Květen Denní služba (1958) Achilles a želva (1960) program poezie všedního dne Jdi a otevři dveře (1961) Tak zvané srdce (1963) potlačení subjektivity básnické výpovědi Ačkoli (1969) - vrcholná sbírka 60. let - soubor básní a lyrických mikroesejů - zachycuje vytrácení smyslu věcí, řeči, lidského života, dějin - drastickými, temnými metaforami reaguje na posrpnovou skutečnost r. 1968 - favorizace aktivního, morálně pevného typu člověka - pojetí lidské svobody jako sebeřízení člověka Interferon čili o divadle (1986) - ovlivněn V. Holanem, T. S. Eliotem, S. Becketem - mnohoznačnost, mnohovrstevnatost významu - „divadlo světa“ je zasahováno chorobnými procesy, zlem, absurditou - typicky holubovské zůstává osvícenské chápání umění jako účinné obrany před nepřízní reality Anděl na kolečkách (1963) - básnický cestopis čerpající z pobytu v USA, lyrizace, metaforika, kontrasty Syndrom mizející plíce (1990) - sdělný typ poezie, reaguje i na zcela konkrétní společenské problémy

Karel Šiktanc (1928) - básník a novinář - část jeho tvorby nemohla vyjít oficiálně => samizdatové edice - autor řady rozhlasových pohádek - rysy tvorby: 1. zobrazení subjektu, do jehož bytí silně zasahuje současná vnější realita stejně jako minulost, konfrontace současnosti a minulosti 2. motivicky básně čerpají z tradičního venkovského světa, jeho pohanských zvyklostí, ale i křesťanských rituálů, zprvu však prosty idyličnosti 3. bohatá slovní zásoba, neologismy, archaismy, biblismy, dialektismy, ale i prvky hovorového jazyka 4. značná zvuková působivost, zvukomalba, výrazný rytmus Žízeň (1959) – sbírka ve znamení květňácké poetiky všedního dne - prostota výpovědi Heinovské noci (1960) – úsečný jambický verš - bohatá metaforika - střídání dynamických epických pasáží s lyrickými detaily - téma paměti Adam a Eva (1968) – skladba - za pomoci starozákonních jazykových prostředků, motivů a citací zachycen rodící se milostný vztah vyvzdorovaný na nicotě vyprahlého nitra i vnějšího světa Český orloj (--> na počátku normalizace, vyšlo v Mnichově 1980, u nás až po r. 1989) – vrcholné autorovo dílo - bohatě a složitě komponovaný cyklus dvanácti básní sestavený podle měsíců v roce - dialogický charakter rozhovoru otce se synem, který je vypravován do dospělosti a vybavován životními zkušenostmi od obce, ale i z tradic národních, pohanských i křesťanských - středovou hodnotou se stává země (v alegorii ženy), česká krajina se svými hodnotami ale i poznamenaná mravním marasmem přítomnosti - bolestně naléhavá intonace, mnohdy charakter vyzvání, příkazu, modlitby, kletby či zaříkávadla Utopenejch voči (1991) – obraz zpustošeného světa a ztracené lidské důstojnosti - kruté, vizuálně působící motivy (krev, tma, světlo, nahota), hlavním motivem smrt Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel (1992) - styl lidové barokní hry – dialogy, chór, postava smrti vítězící nade vším, lidsky bezmocný bůh, který přiblíží stále pokračující zkáze – pocity zmaru, nicoty Oldřich Mikulášek (1910 – 1985) - lyrický básník inspirovaný moravskou krajinou, soustředěný k základním hodnotám života - rysy poezie: 1. antiromantický básník osobité baladičnosti 2. tvorba vyhraněná, nezařaditelná do směrů, vliv F. Halase, V. Holana, K. H. Máchy, civilismu Skupiny 42 3. smyslová a intelektuální lyrika založená dramatiko-lyrickém střetu protipólů života a smrti, lásce a netečnosti, štěstí a prázdnoty 4. užívání kontrastu, dialogického charakteru textu, paradoxních obrazů, paralelismu 5. velký umělec jazyka, slova a věty v nečekaných souvislostech a vazbách, nikdy ovšem na úkor srozumitelnosti 6. ovlivněn lidovou poezií, neologismy, hovorové výrazy 7. motivy dechu, srdce, krve a vína, stromu, deště, listu, trávy, …, motivy Brna Marné milování (1940) – melancholie, dramatičnost, rytmický pravidelný rýmovaný verš, vliv lid. sloves. - harmoničnost je narušována vnášením tematicky protikladných prvků, které svět básně dramatizují Pulsy (1947) – vliv F. Halase Horoucí zpěvy (1953) – ovlivněno dobou 50. let, hymnické verše oslavující neproblematický život Ortely a milosti (1958) – sbírka rozdělena do dvou částí: Ortely, Milosti - mučivý kontrast mezi tragikou samoty, pocitu nemožnosti poznání světa, citové okoralosti a smrti na jedné straně a prožitkem milostiplné vzájemnosti na druhé straně

To královské (1966) – dobývání podob člověka, trýzeň při objevování smyslu života - pro dovršení dramatického účinku se vrací k útvaru „rozhovoru dvou bláznů“ Šokovaná růže (1969) – vrcholná sbírka + velká obliba u čtenářů - básně vystavěné jako příběhy - téma plně prožívaného života, vztahu k druhým, ke smrti, hranice možností poezie - reflexivnost, hloubka, nejednoznačnost - zámlky, zlomkovitost, nemožnost přejít od otázky k odpovědi - paradoxní obraznost - široké lexikální spektrum Agogh (přelom 60. a 70. let, vyšlo 1989) – stěžejní dílo, ovlivněno Holanem - sbírka plná smutku a děsu z deformovaného světa, obraz světa, který ztratil povědomí o hodnotách - složitě komponovaný celek - mezi nejstrašnější hrůzy moderní civilizace řadí sex, násilí, alkohol - hovorový jazyk, volný verš - nářek, marnost, nicota Velké černé ryby a dlouhý bílý chrt (1981) – sbírka z období, kdy opět mohl publikovat A trubky zlatý prach (1990) – variačně rozvíjená témata a postupy ze 60. let - oscilace mezi pocity smutku a smíchu, obraznost kolísá mezi konkrétním detailem a abstraktním celkem - vzpomínkové vyrovnávání se s láskou jako projevem lidskosti Jan Skácel (1922 – 1989) - meditativní lyrik, spjatý s moravskou kulturní tradicí - vliv F. Halase a J. Kainara - rysy poezie: 1. básně – obrazy, jež rozvíjejí jeden základní motiv, jednu situaci 2. poezie meditativní, uvážlivá, hluboká 3. virtuózní práce s náznakem, nad každou básní se vznáší opar tajemství 4. úsporný a hutný výraz, s nímž zachycuje jednoznačnost chvíle, ale i všechno, co tento prchavý moment přesahuje 5. vědomí, že člověk je pevně zakotven v řádu přírody, kde rostliny a zvířata jsou nositeli tajemného smyslu existence; svět a příroda obklopující člověka jsou šiframi a ani člověku není dáno odhalit jejich smysl, je jen slepou a nevědomou součástí vesmíru a jediné, co ho spojuje s všepanujícím řádem, je pouhopouhé tušení 6. opírá se o lidovou moudrost a staré jistoty, buduje vnitřně harmonický svět, jehož centrálními body jsou láska, domov, příroda a prostí lidé, vyrůstá ze starých lidských ctností, upřednostňuje čistotu a opravdovost ducha, dožaduje se mravnosti a podle ní poměřuje a hodnotí svět 7. motivy: klid, ticho, prostota, pokora, moudrost, vlaky, dálky, cesty, čas, krajina, srdce, dlaň; základní hodnoty: domov, příroda, etika, křehkost, sensitivita, něžnost, smrt, moravanství, venkovanství 8. významný je motiv ticha, vědomí trvalého mlčení skutečnosti kolem nás 9. nechuť vystavovat na odiv své city Kolik příležitostí má růže (1957) – básnická sbírka - obrazy každodenního života jsou promítnuty do několika stálých motivů – jistot: domov, vesnice, kořeny, příroda, strom, voda - využívá postupů lidových písní - výrazová úspornost, tvarová sevřenost, zachycení jedinečné situace - důraz na morální rozměr bytí - upřednostňuje se splynutí s okolními lidmi, nikoli stav vlastní duše Co zbylo z anděla (1960) - rozšiřuje se repertoár motivů – symbolů: déšť, vítr, sníh, křídla, píseň, víno Hodina mezi psem a vlkem (1962) - tragické polohy života - významová hutnost a dynamičnost - motivy odkazují k existenciálním situacím (láska – smrt) - úsilí o tvar básně – podobenství Smuténka (1965)

Metličky (1968) - poetika kratších, formálně pevně vázaných básní s hutnou metaforikou, ale i se symbolickou platností stěžejních motivů, směřujících k pointě, takřka gnómického charakteru - zkratkovitost, jazyková plynulost, slovo odkazuje i na skutečnost mimo sebe - archaismy, regionalismy - básně komentářem reálného světa a zároveň mikrosvětem, v němž vše drží pohromadě a má svou přirozenou funkci - základním stavem lyrického „já“ je nostalgie, smutek, bolest - motivy nahoty (ve smyslu ztráty iluzí) a čistoty (ideálního stavu) - svět je rozdělen do protikladů (krutost – radost, čistota – prázdnota, příroda – lidé, jaro – zima) Naděje s bukovými křídly (1983) – dvě části: Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška - 200 čtyřverší - lyrické miniatury připomínají princip japonských haiku ve smyslu redukce všeho nepodstatného a v úsilí o obrazné zachycení podstatných věcí, tím jsou básnické obrazy posunuty do obecné podoby - hravost, momentální nápad, improvizace - etymologické hříčky, hláskové posuny, využití homonymie apod. - kolísání od hravosti ke spirituálnosti, od postřehů ze života zvířat k otázkám bytí ve světě, ohlasy lidových písní, venkov kontra město, minulost kontra povrchní současnost Dávné proso (1981) Odlévání do ztraceného vosku (1984) Kdo pije potmě víno (1988) A znovu láska (1991) - větší oproštěnost a zároveň i přesnost básnického sebevyjádření - bilanční odstup, smutek, skepse, zklamání nad povrchností každodenních životů - vědomí stáří a smrti je vyvažováno návraty do minulosti (dětství, lidová píseň) - vnímání totožných motivů z různých hodnotících úhlů - poezie pro děti - vytvořil specifický útvar, který sám nazýval malé recenze a kurzívky (fejetonky) – tradicionalismus, citlivé pojmenování aktuálních problémů často prostřednictvím malého detailu, posmutnělý sentiment, etický akcent Jedenáctý bílý kůň (1964) Třináctý černý kůň (1993) - překlad pro divadlo Sofoklova Oidipa a Plautova Lišáka Pseudola Václav Hrabě (1940 – 1965) - básník a prozaik, jehož tvorba úzce souvisela s jazzovou a bluesovou tvorbou - texty se zachovaly díky tomu, že kolovaly v různých opisech - (nejen) studentsky velice atraktivní poezie - rysy poezie: 1. sblížení poezie s jazzovou hudbou a blues, texty chtějí být analogií jazzové improvizace, otvírají prostor pro imaginaci a hledání 2. inspirace černošskou poezií a hudbou a tvorbou amerických beatniků, pouliční píseň a poetika F. Gellnera, zpočátku i tvorba generace Května, zvl. J. Šotoly 3. poezie zhudebňována jazzovými, rockovými i folkovými zpěváky 4. hrdina básní je okázale nonkonformní vůči zkomercionalizované pokrytecké společnosti, touží žít naplno za všech okolností a vzpírá se jakémukoli útlaku, manipulaci kulturní i politické 5. upřímná zpověď, pocity osamění, nefalšovaná autentičnost, novodobý romantismus Blues pro bláznivou holku (1991, 1999 vyšlo pod názvem Blues) Další autoři: Ivan Diviš Emil Juliš Josef Hiršal - Bohumila Grögerová, Václav Havel – jen ukázky Ivan Wernisch

Jan Vodňanský Jiří Suchý

viz výklad k českému divadlu

Underground --> r. 1948, kdy --> edice Půlnoc (E. Bondy, I. Vodseďálek, B. Hrabal, V. Boudník); „Vědomí bezmocnosti proti moci.“ E. Bondy - obývání „smetiště dějin“, lepší časy už nebudou, svět je napaden šílenstvím, před nímž není možno se ukrýt => musíme vzít šílenství za své a ještě ho vystupňovat, možné je už jen zatracení => negativismus, nihilismus - tři vlny: 1. vlna: od r. 1948 – hl. představiteli Egon Bondy, Ivan Vodseďálek Egon Bondy (1930 – 2006) - vl. jménem Zbyněk Fišer - filosof, básník, prozaik, esejista, čelný představitel undergroundu - vyšel ze surrealismu, pak odklon naivistický úžas, projekt tzv. totálního realismu = poezie, které dovádí ad absurdum všechny konvence dobové oficiální poezie => žádná metaforika, ironie + poetika tzv. trapné poezie, která má humornější a dadaistický charakter Totální realismus (1950) - motivy deprese, beznaděje, ztráty smyslu existence, problematika sebevraždy Velká kniha (1951-52) - provokativní naivismus s prvky hospodského exhibicionismu - v 70. letech šokující vulgárnost, reakce na normalizaci Trhací kalendář (1975) 2. vlna: od konce 60. let - hlavními představiteli Ivan Martin Jirous, Plastic People in the Universe, Milan Hlavsa - vyhrocený pocit osamění, vyvrženosti, bezcestí a bezdomoví, zmar, nicota, touha po sebezničení - duch zasvěcení - rock – spojení hudby, slova, jevištní akce, obřadnost, rituál Plastic People of the Universe --> r. 1968/69 - texty písní šokovaly svou syrovostí, útočností, vulgaritou – míněny jako vzpoura proti hodnotám konzumní a politicky zformované společnosti - základem repertoáru texty E. Bondyho - politické pronásledování Ivan Martin Jirous - Magor (1944) - vystudoval dějiny umění na FF UK, vězněn - básník, výtvarný kritik, teoretik undergroundu Zpráva o III. českém hudebním obrození (1977) - stěžejní historiografická práce Pravdivý příběh Plastic People (1983-84) Magorovy labutí písně (1986) - psáno v době věznění - sbírka koncipovaná jako rozhovory s Bohem, pokora, ale zároveň ironie a sarkasmus - stylizováno jako vězeňský „deník“, básně vystavěny na běžných schématech, výpověď prolínající se s aluzemi, citacemi, vzpomínkami, „modlitbami“, „žalmy“, epigramy, realistickými črtami apod. DG 307, Aktuál (M. Knížák) – další undergroundové rockové skupiny 3. vlna: od pol. 80. let, Revolver Revue - Jáchym Topol (sk. Psí vojáci, román Sestra), Petr Placák, J. H. Krchovský, Vít Kremlička - maska, póza, rafinovanost, banalitami světa unavený estét J. H. Krchovský (1960) - vl. jménem Jiří Hásek

-

ovlivněn dekadencí, naturalismem, undergroundem srozumitelnost, záznam všední reality, optika bezvýchodnosti, ztráty ideálů míšení cituplnosti, něhy + necitelnosti, pózy + její demaskování, sarkasmus x sebeironie, vznešené „poetické“ x vulgarismy, přízemnost, „antipoetično“, dehonestace desakralizovaná erotika, sebezničující mystické a alkoholické vize suplující filosofické tázání po smyslu života smrt, hřbitov prázdnota, nihilismus, samota rytmizace verše – volný, vázaný verš, časem básně kratší povznesenost nad sebe sama extrémní vnitřní prožitky ovlivňují vnější chování vysoká míra subjektivity

Generace nastupující v 70. letech Pavel Šrut Karel Sýs Petr Skarlant Ivo Odehnal Jiří Žáček Písničkáři Karel Kryl Jaromír Nohavica Karel Plíhal Vladimír Merta Vlastimil Třešňák Jaroslav Hutka Josef Fousek Současná poezie Petr Král Michal Ajvaz Viola Fišerová Jindřich Zogata Jiří Typlt ČESKÁ PRÓZA 2. POLOVINY 20. STOLETÍ 1. Česká literatura 1945 - konec 70. let Obecná charakteristika období 1945 - 1948: - po osvobození následovalo tříleté hledání politické cesty, projevil se politický vliv osvoboditelského Sovětského svazu (odmítnutí Marshallova plánu hospodářské pomoci při katastrofální neúrodě po válce), posilování pozice komunistické strany, odsun Němců, Benešovy dekrety - politická situace po válce vrcholí převratem v r. 1948 - poezie i próza reaguje na válku, přirozeně chybí odstup od událostí => poněkud černobílé hodnocení válečných událostí 1948 - 1956 - jakmile se komunisté vedení Klementem Gottwaldem chopili moci ve státě, následovaly politické čistky, které se projevily i v kulturní oblasti a postihly hlavně inteligenci, vytvořeny tábory nucených prací, závislost na sovětské politice se prohloubila - vlna emigrace (první byla před vypuknutím války) => další odliv inteligence - čistky vůči odpůrcům komunistické ideologie v Syndikátu českých spisovatelů (nepohodlní byli legionářští spisovatelé, autoři katolické orientace včetně ruralistů, surrealisté, kritikové, ale i jednotlivé

osobnosti české literatury a žurnalistiky), soudní procesy s mnohými spisovateli (asi 56), těžké žaláře, mnohaletá vězení, fyzické a psychické týrání, dokonce poprava Záviše Kalandry - po uvěznění řady nekomunistických spisovatelů nastaly čistky i mezi komunistickými spisovateli (někteří dokonce spáchali sebevraždu) - zákaz vydávání moderní západoevropské a americké literatury - bez oficiálního zdůvodnění postupně zakázány mnohé časopisy a noviny - z knihoven byla odstraněna díla těch autorů, kteří se nevešli do parametrů socialistického realismu (a těch byla samozřejmě obrovská spousta), pálení knih, likvidace celých knihoven včetně vzácných knih - literatura se stala zrcadlem politické situace, jedinou povolenou tendencí v umění se stal socialistický realismus (největšími propagátory L. Štoll, V. Kopecký, Z. Nejedlý) => frázovitost, bezduchost, patos, ideologičnost, odvržena estetické funkce umění, v popředí hlavně výchovné cíle, vše ostatní ničeno, zakázáno, cenzurováno - nejhorší byla situace v l. 1950-3, r. 1953 umírá Stalin a několik dní po něm i Gottwald 1956 - 1968 - r. 1956 znamenal díky oficiálnímu odsouzení stalinských praktik zlom v literárním prostředí, v tomtéž roku se konal II. sjezd spisovatelů, kde došlo ke kritice schematismu v umění a k vyslovení se za právo osobního prožitku a osobní svobody umělce - nastartována snaha o obrodu české společnosti v 60. letech => snaha zreformovat komunismus, politické rehabilitace, omezení cenzury, otevření se zahraniční literatuře, zdůrazňuje se civilnost, všednost - přesto cenzura pořád funguje, úplná svoboda tisku chybí - do literatury na konci 50. let vstupuje nová generace, která dosahuje vrcholu v 60. a 70. letech - vznik divadel malých forem - nová vlna československého filmu - konec 60. let signalizoval obecnou nespokojenost s vedením strany ortodoxními marxisty, v červnu r. 1967 se konal IV. sjezd spisovatelů, na němž vystoupilo několik známých a uznávaných osobností, roztržka mezi spisovateli a vedením strany - období Pražského jara (jaro 1968), v čele strany A. Dubček, prezidentem L. Svoboda => mohutné přeměny, euforie, víra v nové pořádky, snaha vymanit se ze závislosti na sovětské politice (L. I. Brežněv), provolání k občanům Dva tisíce slov - 21. 8. 1968 vpád vojsk Varšavské smlouvy, okupace, upálení se J. Palacha, J. Zajíce 1969 - konec 70. let - od r. 1969 tzv. proces normalizace namířený proti reformním snahám, politické čistky, likvidace všech nekomunistických periodik, zákaz publikování mnoha autorů (tzv. index), filmy do trezorů, již třetí vlna emigrací (150 000 lidí) - rozdělení literatury: 1. literatura oficiální - směla vycházet, vedle politicky zprofanovaných autorů i zde najdeme vynikající autory a díla (O. Pavel, V. Körner, V. Páral, B. Hrabal, …) 2. literatura samizdatová - spojena především s L. Vaculíkem, literatura, která nesměla vycházet oficiálně, a tak se tiskla „na koleně“ a šířila podzemními cestami - samizdatové edice: Petlice - založeno r. 1972 L. Vaculíkem, vycházela nová díla udržující kontinuitu s 60. léty, Edice Expedice - 1975, manželé Havlovi, esejistika, politologie, filosofie, Česká expedice - r. 1978, J. Hořec, poezie, odborné studie aj., Pražská imaginace 1985, V.Kadlec, díla B. Hrabala - samizdatové časopisy: Vokno - 1979, underground, alternativní charakter i po r. 1989, Revolver revue - od. r. 1985 dodnes, kvalitní překlady, tvorba mladých autorů 3. literatura exilová - v exilových nakladatelstvích vycházela díla nejen českých emigrantů, ale i „domácích“ spisovatelů, jejichž rukopisy se podařilo propašovat za hranice - některá významná exilová nakladatelství: Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých fungovalo po jejich emigraci v letech 1971 - 1993, vynikající kvalita, asi 200 titulů, Rozmluvy - A. Tomský, 1982 - 1989 přesunuto do Prahy, Londýn, 70 titulů, Index - 1971, Kolín n. Rýnem, 170 titulů, Poezie mimo domov, 1975, Mnichov, 130 titulů ad. - exilové časopisy: Svědectví - r. 1956, P. Tigrid, politologický čtvrtletník, Paříž, Listy - 1970, J. Pelikán, politologický časopis, Řím, Proměny - čtvrtletník zaměřený na kulturu, literaturu a filosofii, od 60. let USA 4. specifické umění tvoří underground

-

r. 1977 Charta 77

-

dokumenty o těchto obdobích: J. Seifert: Všecky krásy světa, A. London: Doznání, A. Kratochvíl: Žaluji 1, 2, 3, P. Kohout: Kde je zakopán pes, V. Černý: Paměti

A. Próza 40. - 50. let Jan Drda ( 1915 - 1970) - prozaik, dramatik, novinář, filmový scénárista, autor moderních pohádek - rysy tvorby: 1. vynikající vypravěč, jadrnost a osobitost výrazu a stylu 2. prolínání skutečnosti a fantazie 3. jadrný a vlídný lidový humor, živelný optimismus, laskavost vůči hrdinům, a to i záporným 4. většina jeho děl byla zfilmována Městečko na dlani (1940) - úspěšný a povedený román - městečko Rukapáň (= rodná Příbram) je zalidněna řadou lidsky i sociálně rozmanitých postav - kaleidoskopický obraz života ve svérázném hornickém maloměstě před 1. svět. válkou - laskavý humor, porozumění pro lidské slabosti - hranice mezi reálným a smyšleným jej mlhavá Němá barikáda (1946) - soubor 11 povídek, jedna z vůbec prvních literárních reakcí na 2. svět. válku - prózy zachycující samozřejmé hrdinství prostých lidí za okupace a během květnového povstání, oslava českého člověka, který v mezních situacích osvědčuje svůj charakter - výrazné, patetické obrazy, někdy hraničící s teatrálností - nejznámější povídky: Vyšší princip, Hlídač dynamitu, Včelař Hrátky s čertem (1946) - dramatická báchorka navazující na tylovskou tradici - jinotaj napsaný za okupace, nezlomná víra v sílu českého člověka - optimismus, humor, nápaditost, umné skloubení pohádkových motivů, vítězství dobra Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert (1959) - veselohra, zpracováno i jako prozaická pohádka České pohádky (1958) - mistrně napsané pohádky Julius Fučík (1903 - 1943) novinář, marxistický divadelní a literární kritik, autor reportážních próz za okupace vězněn za činnost v komunistických organizacích, popraven Reportáž psaná na oprátce (1945) - sestavená z motáků, jež napsal r. 1943 z vězení na Pankráci text byl už od 1. vydání upravován a cenzurován pro potřeby hrdinského kultu komun. str. až do 1. necenzurovaného vydání v r. 1995 (!) byla z knihy např. vypouštěna stěžejní pasáž, v níž autor uvádí, proč a jak na gestapu vypovídal (pomalým udáváním oddaloval svou smrt) jednalo se tedy o dodatečné osobní ospravedlnění za činy spáchané tváří tvář smrti Adolf Branald (1910) autor historických románů a vzpomínkových próz čapkovský smysl pro všednost a obyčejné lidi, kteří vystupují proti fašismu, protože instinktivně cítí, že je to tak správné do knih zapracovával vlastní zážitky z ochotnického, hereckého prostředí a z práce u dráhy terčem marxistické kritiky Stříbrná paruka (1947) - romantizujícím způsobem zachyceny osudy herců Severní nádraží (1949) železničářské prostředí dějištěm událostí Lazaretní vlak (1950) z konce okupace Vizita (1967) - román, na jehož základě vznikly filmy K. Kachyni Pozor, vizita! a Sestřičky - sugestivní líčení prostředí, smysl pro realistický detail, reportážní vyprávění

Jan Otčenášek (1924 - 1979) - autor společenských realistických próz opřených o generačně pojaté postavy, scenárista - dobrý vypravěč, vynikající psycholog - do literatury vstoupil pod vlivem dobového schematismu, z něhož se později snažil vymanit, i když patřil mezi autory režimem podporované Občan Brych (1955) - kontroverzní román

-

osobní rozhodování právníka Brycha, intelektuála, který se vyrovnává se situací po únoru 1948 a který nejeví schematické rysy jednání, není „černobílý“ - vliv doby se odráží v pointě románu - snaha o složitější obraz doby, snaha o jemnější psychologické postižení postav ze všech vrstev společnosti - dokonce jsou naznačeny zákulisní praktiky stranické politiky Romeo, Julie a tma (1958) - baladická milostná novela - shakespearovský komorní příběh lásky mezi gymnazistou Pavlem a židovskou dívkou Ester, která nenastoupila do transportu a kterou Pavel za heydrichiády ukrývá v dílně svého otce - tragika, opravdovost prožitku, psychologická propracovanost, snaha nalézt souvislost mezi prožitky válečné minulosti a současností Kulhavý Orfeus (1964) - částečně autobiografický, poměrně rozsáhlý román - život totálně nasazených studentů a jejich ilegální činnost v rádobyodbojové skupině Orfeus, jejíž konec je tragický - mnohovrstevnatý obraz společnosti, morální a lidské zrání těch, kteří nechtěli těžkou dobou projít nečinně Když v ráji pršelo (1972) - úspěšný a čtivý román - mladá intelektuální manželská dvojice v touze po životní změně uniká z Prahy do šumavských hor, kde prožívá zprvu šťastné líbánky, ale idylická představa, že si zrenovují zchátralou budovu na hotel, který jim zajistí spokojenou existenci, se nenaplní Další autoři 40. a 50. let: Edvard Valenta, Karel Ptáčník, Zdeněk Pluhař, Norbert Frýd B. Próza 60. - 70. let Valja Stýblová (1922) autorka psychologický románů a povídek pro děti celý život pracovala na neurologické klinice vinohradské fakultní nemocnice, také VŠ učitelka Mne soudila noc (1957) - novela - námětem je otázka odpovědnosti za přerušení těhotenství většina románů a povídek je postavena na konfliktu, který souvisí buď přímo se zdravotními problémy protagonistů, nebo se zdravotnickým prostředím v rozvíjení těchto témat hrají důležitou roli vnitřní promluvy postav a dialogy etické reflexe, jejichž emotivnost někdy hraničí s rysy sentimentálních próz Skalpel, prosím (1981) Ladislav Grosman (1921 - 1981) Obchod na korze (1964) - humanistická próza - vynikající psychologická studie člověka, který je svědkem tragického osudu Židů ve slovenském městečku v roce 1942 - místní funkcionář Hlinkovy strany věnuje svému chudému švagrovi, truhláři Tónovi Brtkovi, arizační dekret na židovský obchod staré vdovy Lautmanové - dobrácký Tóno není schopen vysvětlit nechápající ženě skutečný stav věcí, stejně tak ji neumí zachránit před odsunem do vyhlazovacího tábora - narůstající výčitky svědomí nakonec Tóno neunese - v roce 1965 natočil J. Kádár a E. Klos film, který o rok později získal Oscara (pro naši kinematografii prvního)

Ladislav Fuks (1923 - 1994) - autor psychologických próz s etickým posláním a rafinovaně konstruovaných příběhů odhalujících mnohorozměrnost lidského nitra i dějin - patřil mezi oficiálně uznávané a vydávané, ale zároveň skutečně špičkové autory - rysy tvorby: 1. konflikt bezbranného lidství se zlem a násilím, který zasahuje do křehkosti přecitlivělého jedince a deformuje jeho vnitřní svět na hranici duševní choroby (schizofrenie, fobie, nenávist k rodičům, bestiální zabijáctví) 2. zachycení nejskrytějších koutů lidské psychiky, pocitů strachu, úzkosti, vědomí blížícího se nebezpečí 3. precizně promyšlená stavba a logika příběhu, každé slovo, každá zmínka má svou příčinu, příběhy se postupně propracovávají k překvapivé pointě, najdeme však i falešné stopy

4. metoda opakování motivů, které zvýrazňuje napětí, práce se symboly 5. grotesknost, absurdita, fikce, tajuplnost, horor, prvky sci-fi 6. využití postupů typických pro magický realismus a postmodernismus (jako jeden z vůbec prvních autorů u nás) 7. čtenářsky náročnější knihy, ale přitažlivý styl i tematika Pan Theodor Mundstock (1963) - tragická románová groteska z 2. světové války - hlavním hrdinou je osamělý židovský úředník, který ví, že půjde do transportu, má o koncentračních táborech jen kusé zprávy, někteří známí už odjeli - je sklíčený, plný hrůzy, navíc trpí jakousi schizofrenií (provází ho jeho dvojník - stín Mon), málokdy promluví s přáteli, doma je sám jen se „slípkou“ - postupně v něm naroste rozhodnutí se začít na útrapy spjaté s transportem a pobytem v táboře systematicky připravovat, které jej obrodí, osvobodí od strachu, naplní mu život, čas, dá jeho životu nový smysl, aktivizuje jej - situace, které mu tento nápad přináší jsou groteskně absurdní až černohumorné, splývá realita s představou, dokonce se pokusí nasimulovat vlastní smrt otravou plynem a málem skutečně zemře, navíc netuší, že koncentrační tábor by všechny jeho představy svou hrůzou překonal - absurdní, tragikomický, velice působivý konec Mí černovlasí bratři (1964) psychologické povídky a román, autobiografickými rysy Variace pro temnou strunu (1966) křehká psychika chlapce Michala v tíživé době 30. let Spalovač mrtvol (1967) - román-horor, hodnotný film Juraje Herze (1968) - hlavním hrdinou je vzorný otec rodiny, oddaný zaměstnanec krematoria a dle svého názoru člověk se silně vyvinutým estetickým cítěním Karel Kopfrkingl - pod vlivem fašistické ideologie, kterou mu vnuká jeho německý přítel, v sobě odhaluje kapku německé krve a mění se z podivína na psychopata a vraha svých nejbližších kvůli jejich židovskému původu a udavačem spolupracovníků kvůli kariéře - prostupování reálných událostí sny, iluzemi a halucinacemi - důležitou roli hrají panoptikální obrazy, přítomnost děj odlehčujících groteskních figur, … Myši Natálie Mooshabrové (1970) - komplikovaná symbióza hororu a pohádky s prvky sci-fi a středověkého způsobu života, nezřetelný prostor a čas, falešné stopy - alegorie každého nelidského systému - čtenářsky obtížnější ne kvůli stylu a jazyku, ale kvůli ději, kompozici, symbolice Příběh kriminálního rady (1971) - brilantní psychologická detektivka s šokující pointou Nebožtíci na bále (1972) - humoreska s groteskními figurkami Pasáček z doliny (1977) - děj se odehrává v poválečné slovenské vesnici, dětská důvěra v život Obraz Martina Blaskowitze (1980) - román navazuje na první dvě Fuksovy prózy - Michal je zde už dospělým a reflektuje po letech dalekosáhlé důsledky válečného zla pro životy nevinných Vévodkyně a kuchařka (1983) - nejrozsáhlejší román na půdorysu historického románu - sugestivní evokace života ve Vídni na konci 19. století a současně prostor pro imaginaci, mystifikaci, grotesknost, tajemství, symboliku - kompoziční, tvarová i jazyková rafinovanost, složitě budovaná metaforizace a symbolizace - prvky magického realismu i postmoderny - vévodkyně buduje muzeum plné podivuhodných exponátů, které má být svědectvím o době přelomu století a zároveň připomínkou pomíjivosti všeho pozemského, zároveň má být expozice pobídkou k hledání smyslu života Ota Pavel (1930 - 1973) - vlastním jménem Ota Popper, celá rodina se nechala přejmenovat v r. 1956 - sportovní redaktor nejdříve v rozhlase, později v tisku - r. 1964 na olympijských hrách u něj propukla závažná duševní choroba, která ho donutila odejít do invalidního důchodu, v posledních letech života psal svoje krásné povídky - psal osobité povídky a reportáže ze sportovního prostředí, kdy ve středu jeho zájmu nebyly ani tak vrcholné výkony, jako spíš povahové a mravní kvality člověka, stejně jako rub sportovní slávy

Pohádka o Raškovi (1974) - autorem silně autobiograficky a vzpomínkově laděných povídek - rysy povídek: 1. inspirací příroda - Berounka, Buštěhrad, rybaření, která není kulisou, ale hrdinou povídek 2. poetické vyprávění, básnické nazírání na přírodu, skvělé vypravěčské umění 3. laskavost, upřímnost, opravdovost 4. příběhy jsou prosté, hluboce lidské, je v nich humor, někdy s tragikomickým nádechem 5. atraktivní pro všechny čtenářské kategorie 6. rodinné historie soustředěné zejména kolem otce Lea, obchodního cestujícího a člověka, který má rád život, raduje se z něj, je nezdolně aktivní a optimistický, někdy bohémský, srší nápady, maminky Hermy a bratrů Huga a Jiřího 7. náměty vzpomínek: a) předválečná doba, b) okupace, kdy otec a dva starší bratři odešli do koncentračního tábora, c) poválečná doba, kdy se k moci dostávají komunisté (mohlo vyjít necenzurováno až po r. 1989) Smrt krásných srnců (1971) v r. 1991 vyšlo v souboru Zlatí úhoři Jak jsem potkal ryby (1974) - zfilmováno - např. povídky Lov bolena dravého, Moje první ryba, Nejdražší ve střední Evropě, … Vladimír Páral (1932) - autor modelových společenských románů a novel a vědecko-fantastických próz - vzděláním chemický inženýr, prostředí chemiček v severních Čechách bývá v jeho dílech často zobrazováno - rysy díla: 1. v různých variantách obměňuje základní téma hodnotového konfliktu mezi stereotypní každodenností a autentickým prožitkem 2. podává obraz člověk zdegenerovaného navyklými stereotypy, kdy se život stává nudným, konzumním, citově vyprahlým 3. pohledy do soukromí, do erotických vazeb postav 4. vliv francouzského nového románu, zvláštní vyprávěcí styl - dominuje strohost, telegrafická stručnost, redukovaná větná stavba (elipsy sloves, neslovesné věty, zkratky, závorky, číslice, citáty, fráze atd.), důležitým prvkem jsou různé vysvětlivky, glosy v závorkách, doplňky => dynamika děje, kompoziční princip opakování, zaměnitelnost motivů i postav 5. hry s různými žánry, brilantní stylista, vliv postmodernismu 6. snaha zpodobit všechno to, čemu se říká odcizení 7. někdy jeho tvůrčí metoda připomíná řemeslnou mašinérii 8. ironie, vtip, sarkasmus 9. ekologický rozměr: varování před devastací krajiny a způsobem života v průmyslových městských aglomeracích severních Čech 10. čtenářská přitažlivost - v 60. letech pentalogie zvaná Pět způsobů ukájení či „černá série“, cílem je modelové postižení nejrůznějších deformací současného člověka a to počínaje mezilidskými vztahy, včetně nejintimnější sféry, přes vztahy pracovní až po společenské Veletrh splněných přání (1964) - román - příběh vedoucího chemické laboratoře Milana Renče, který stereotypní koloběh v práci přenáší i do soukromí - jeho život je bez velkých zážitků, emocí, vše je zmechanizováno - nejtragičtější je, že Renč si na svůj „neživot“ zvykl a je s ním docela spokojen - tento způsob života, kde není místo pro lásku, ale jen pro biologické fungování sexu, je „narušen“ opravdovým citem mladé dívky - jenže Renč cítí, že právě této cit ohrožuje jeho klid a pohodlí, proto dívku znásilní a tímto činem se od ní osvobozuje

Soukromá vichřice (1966) - román - složitá mozaika osudů dvou generačně rozdílných čtveřic, které se koloběh všedních dnů pokouší rozbít nevěrou Katapult (1967) - román - hlavní hrdina, inženýr chemie Jacek Jošt, pomocí inzerátu naváže známost se sedmi ženami ze sedmi různých míst na trati Ústí nad Labem - Brno, kterou často projíždí díky svým služebním cestám - program nevěr mu má zpestřit nudu z domova, kde má ženu a dítě, jenže všech sedm žen a dívek usiluje o sňatek a vhání tak Jošta tam, odkud on prchá - celá situace se komplikuje, stává se nezvladatelnou, Jošt se začíná zaplétat do lží - v nejkritičtější situaci si však Jošt uvědomuje, jaký pro něj má jeho rodina skutečně význam, chce se letecky vrátit, ale při přistávání je katapultován a umírá Milenci a vrazi (1969) - román skeptický pohled na dějiny, odkazy k biblickým mýtům, aluze na literární díla, základem pohybu (vývoje?) je touha vlastnit a sex Profesionální žena (1971) - parodie na akční příběhy a tzv. pokleslé čtivo - v 70. letech se stává Páral v normalizačním období asi nejčtenějším autorem, vytváří tzv. bílou sérii románů Mladý muž a bílá velryba (1973) - román - příběh čtveřice hlavních hrdinů, prostředí chemické továrny v severních Čechách, mozaika vztahů - Viktor, člověk, který se brání citovému stereotypu sarkasmem, slupkou, životním nadhledem, ale i pasivitou - Břeťa Laboutka - mladý, činorodý, čistý, věřící ve své ideály, toužící po velké lásce - Edita - zkušená žena jdoucí za svou kariérou, dominantní, rafinovaná, která se nakonec nechá okouzlit Břeťovou naivní prostotou a nezištností - Naďa - mladá Editina pomocnice a loutka v jejích rukou, doplňuje čtyřúhelník - titul se dá interpretovat trojím způsobem: bílou velrybou je Břeťovi Edita, hledání lásky a smyslu života, ale i řešení pracovního úkolu - každá kapitola je napsána v er-formě, ale pohledem jedné z postav, které se ve vypravovací štafetě střídají Generální zázrak (1977) Muka obraznosti (1980) - ironický příběh se silně autobiografickými rysy - osudy mladého inženýra chemie, který má velkou ctižádost stát se spisovatelem, zatímco v práci vše ztroskotává díky jeho malému profesionálnímu základu - ironií nakonec je, že své postavení definitivně ztrácí v okamžiku, kdy ho práce začala bavit a kdy pronikl do jejích tajů - v 80. letech došlo u Párala k neočekávanému zlomu - začal psát romány s prvky sci-fi, které parodovaly a ironizovaly konzumní způsob života, tentokrát v 21. století Pokušení A-ZZ (1982), Romeo a Julie 2300 (1982), Země žen (1987) - v 90. letech se pro Párala otevřela možnost pohrávat si otevřeně se sexualitou, řemeslně dobře napsané knihy jsou na hranici dobrého vkusu a mnohdy sklouzávají do přihlouplé pornografie, totální umělecký úpadek Bohumil Hrabal (1914 - 1997) - přispíval do různých tiskovin, zájem o výtvarné umění, kontakty s výtvarníky a uměleckými fotografy => tvořil texty k výstavám - v době normalizace do roku 1975 nesměl publikovat, pak začal své práce upravovat tak, aby mohly vycházet i oficiálně => dnešní editoři mají s vydáváním Hrabalova díla velké potíže, protože knihy existují v dosti odlišných verzích (nejde jen o slova, ale o celé kapitoly a motivy knih), texty měly jiný charakter pro vydávání v exilu a jiný charakter pro oficiální vydávání u nás - vytvořil 33 významných děl (celkem samozřejmě mnohem více), z nichž mnoho bylo zfilmováno - rysy tvorby:

1. v počátcích ovlivněn surrealismem a Skupinou 42 => proniká do sféry zázračné umělecké nadreality, která místy nabývá povahy až přízračné vize či šíleného snu, dosahuje toho však na základě autentické, ponejvíce „nízké“, každodenní, periferní či hospodské skutečnosti 2. používá vedle sebe slang i poetismy, hovorový, někdy až drsný jazyk, představy zemitě vulgární i intelektuální, postřehy lidové až záchodkové i filozofické myšlenky, hospodské vypravěčství i umělecký styl, prvky literatury triviální i vysoce kultivované, využívá až drastické obrazy a příměry, v nichž dochází ke zkratkovitému střetu krásy a ošklivosti, hrůzy a naděje, krutosti a něhy 3. hrdinové z periferie společnosti, přitom se nad vlastní situací povznášejí svým fabulátorstvím, sněním 4. většina próz nemá souvislý děj, Hrabalovy texty jsou plynulým tokem jednotlivých, někdy zdánlivě nesouvisejících příběhů, metoda tvorby se blíží metodě koláže či automatického záznamu 5. nevyhýbá se erotice, černému humoru, groteskním scénám 6. vychází ze svých životních zkušeností, ze zkušeností svých přátel a z odposlouchaných příběhů 7. vyhýbá se podrobnější psychologické kresbě, vše je nasměrováno k expresivnímu zabarvení textu 8. pojem hledání „perličky na dně“ = hledání zrnka dobra v každém z nás, pojem „pábení“ = zvláštní druh vyprávění, jakési autentické hovory lidí, spontánní, vedle samotného sdělení hraje důležitou roli složka poetická, fantazijní, až téměř bájná; pábitelé dychtí po poznání, jsou posedlí vyprávěním, dokážou být zaslepeni nějakou svou činností, přistupují s obdivem ke skutečnosti a k rozmanitosti světa 9. dílo jako celek vyznívá nedepresivním, aktivizujícím dojmem - nejznámější prózy 60. let Perlička na dně (1963), Pábitelé (1964) - soubory povídek Taneční hodiny pro starší a pokročilé (1964) - literární experiment inspirovaný Joyceovým Odysseem - bezuzdný monolog vychloubačného pábitele, jímž je hlavní hrdina „důchodového“ věku, který promlouvá k mladé dívce, vyprávění přechází do jedné nekonečné věty Ostře sledované vlaky (1965) - povídka, směšnohrdinský příběh - dějová linie se odehrává na malé železniční stanici ke konci 2. světové války - chování několika figurek je nahlíženo naivníma očima železničního eléva Miloše Hrmy, který se na jedné straně setkává s projevy okupace s drobnými historkami jednotlivých lidí, na druhé straně je plně zaměstnán svým komplexem v erotické oblasti - jakmile se Miloš tohoto problému zbavuje, nachází v sobě životní smělost, zapojí se do sabotážní akce a přichází v ní o život - nejznámější prózy 70. let Obsluhoval jsem anglického krále (naps. 1971, vydáno 1989) - román - rozděleno do 5 částí (Sklenice grenadýny, Hotel Tichota, Obsluhoval jsem anglického krále, A hlavu jsem už nenašel, Kterak jsem se stal milionářem), které jsou uvozeny a zakončeny stejnou formulí („Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.“ x „Stačí vám to, tím dneska končím.“) - zabírá téměř celý život hlavního hrdiny, který je zároveň svérázným vypravěčem událostí, on sám je utvářen náhodami a okolnostmi, stejně tak jeho osud - zpověď, bilance lidského údělu, celistvý obraz životní cesty vyjádřen souvislým „proudem řeči“ (próza byla vytvořena během třítýdenního pobytu Hrabala v Kersku, jediná próza, na níž nezměnil ani čárku), „jedním dechem“ - kapitoly na sebe navazují, jsou rámcově komponovány, sjednoceny subjektem vypravěče a formulemi na úvod a na závěr - „umělá vzpomínka“ způsobuje naléhavost podání, jeho improvizovanost, impulsivnost - hrdina charakterizován množstvím podrobností 1. číšník malé postavy (od nádražní restaurace, osamělý pension po honosný hotel Paříž), ovlivněn setkáním s vrchním Skřivánkem, který prý „obsluhoval anglického krále“ („titul“ = člověk neobyčejných schopností, výraz rituálu i profesionální úrovně) 2. Jan Dítě = naivní a bezprostřední pohled dítěte, pocity méněcennosti, pro svou přecitlivělou povahu je podceňován, nespravedlivě podezříván a osočován, snaží se vyrovnat svým nedostižným vzorům 3. vypravěč není obrazem konkrétního lidského charakteru, ale sumou neurčitého souhrnu pocitových stavů, reakce člověka na svět a události

-

sled situací, jež překvapují nejen syrovostí a upřímností pohledu, ale i vnitřním prožitkem a pravdivostí - zdánlivě naivní, oproštěné vidění, jehož základní vlastností je údiv a překvapení z bizarnosti světa a krásy bezprostředních zážitků, vidí věci takové, jaké jsou, ne podle předem daných konvencí - nezapírá ani nejtajnější pohnutky, s dětskou umíněností se obviňuje za to, co nespáchal nebo zamýšlel - morální charakter neurčitý, nedotvořený, zahalený tajemstvím - skutečnost jako snová vzpomínka - amoralita hlavního hrdiny? - komplikovanost, rozpornost Něžný barbar (1974) - inspirace životem V. Boudníka Slavnosti sněženek (1975) - povídky zachycující charaktery jednotlivých figur Příliš hlučná samota (1977) - náročný text - monolog starého baliče odpadového papíru Haňti, jemuž se během práce dostávají do rukou literární skvosty, a on je „vzdělán proti své vůli“, medituje o smyslu lidského života - postava Haňti má určité autobiografické rysy, ale již se liší od obvyklého pábitele: je sice člověk z periférie, který vášnivě čte hluboké myšlenky filosofů a básníků, ale svou svobodu a volnosti již nebrání furiantskou řečí, ale naopak mlčí a medituje - celý text má charakter básnické zpovědi, kde je dějovost potlačena do pozadí a vystupuje baladický obraz nešťastného člověka ubíjeného projevy normalizačního procesu - tzv. nymburská trilogie = Postřižiny (1974), Krasosmutnění (1979), Harlekýnovy milióny (1981), souborně jako Městečko, kde se zastavil čas (v exilu) - próza v 80. letech - navazující trilogie - Svatby v domě, Vita nuova, Proluky (1986 - 1987) - zde opět Hrabal využil ženského pohledu na realitu, avšak v tomto případě zachytil svůj život očima své manželky Elišky, přezdívané Pipsi Josef Škvorecký (1924) - prozaik, překladatel, esejista, autor divadelních text-appealů - chronologie uveřejňování jeho děl není totožná s chronologií jejich vzniku - rysy tvorby: 1. historické události a dobové reálie omezují každodennost hrdinů, ale tyto postavy, zaujaté hlavně sebepozorováním a komunikací s bezprostředním okolím, je přijímají s neúčastnou či ironickou distancí 2. snaha o zachycení přítomného okamžiku, vyvolávání vzpomínek, iluzorní tvorba po šťastném životě 3. dokumentární svědectví založené na spontánním vypravěčském talentu 4. tok vyprávění je přirozený, lehký, nenucený 5. věrná reprodukce hovorové řeči mladistvých, postavy románů charakterizuje právě jejich mluva 6. významným prvkem je komika Zbabělci (1958) - román napsaný v letech 1948 - 49 - zachycuje květnové povstání ve východočeském maloměstě - oproštěný strohý styl, citlivě zaznamenané dialogy, hovorová čeština - protagonistou s autobiografickými rysy Danny Smiřický, který je rovněž vypravěčem příběhu - Danny se zajímá o jazz, dobývá dívčí srdce, chvílemi zaujímá frajerské pózy, má smysl pro humor, je ztělesněním pocitů mladé generace, která osvobozování Kostelce vnímá odlišnýma očima než jejich rodiče - zachycena jistá bezstarostnost mladé generace, která se ale dokáže změnit a posléze i zapojit do osvobozování - autor se nevyhýbá problematice „převlékání kabátů“ - ukazuje, že hrdinství má různou podobu, cesta k hrdinství může mít rozličnou motivaci, jež může být na hody vzdálená uvědomělému pocitu pomoci vlasti - neidealizuje obraz ruských vojáků - jistý cynismus při líčení některých episod - kniha svou autenticitou generační výpovědi provokovala, byla odmítnuta komunisty

Legenda Emöke (1963) - lyrizovaná novela, doporučuji přečíst - zachycuje křehké pouto, které vzniká mezi redaktorem, do té doby světáckým, a mladou krásnou a zranitelnou vdovou, která prožila hrubiánské manželství - začínající cit brutálně rozbije svými pomluvami ješitný a hloupý učitel, který se redaktorovi, vypravěči příběhu, chce pomstít za to, že byl Emöke odmítnut, ale i na něj dojde - zfilmováno 1997 Sedmiramenný svícen (1964) - povídkový soubor - o tragických osudech Židů i o groteskních zážitcích protektorátní mládeže - komplikovanější výpravné podání - postava Dannyho Konec nylonového věku (1968) - zachycuje období po roce 1948 Tankový prapor (1971) - román - Danny Smiřický v době základní vojenské služby na počátku 50. let - relativně samostatné kapitoly jsou galerií nesmyslně promrhaného času, humorná satira vojenské služby, zfilmováno 1991 Mirákl (1972) - román - ironický obraz roku 1968 konfrontovaný s retrospektivními návraty především na počátek 50. let - motivicky vystavěno kolem tzv. čihošťského zázraku Prima sezóna (1975) - povídkový cyklus - Danny Smiřický, Kostelec, doba protektorátu, jeden rok - v každé povídce se Danny pokouší namluvit některou z kosteleckých dívek, ale je vždy neúspěšný - hravé a komické příběhy, prázdninové čtení - Škvorecký považuje za své nejlepší dílo - televizní zpracování asi 1994 Příběh inženýra lidských duší (1977) - román, Dannyho osudy od 40. let až po kanadský exil - protože Škvorecký je náruživým milovníkem detektivního žánru, zabývá se tímto žánrem teoreticky i prakticky ve svých knihách (Nápady čtenáře detektivek, detektivky s postavou poručíka Borůvky, Lvíče, Hříchy pro pátera Knoxe,… - mnohé zfilmovány) Scherzo capriccioso (1984) - stylizovaná biografie o A. Dvořákovi Hořkej svět (1991) - výbor Škvoreckého povídek z let 1946 - 67 vydaný u nás po revoluci - obsahuje i povídku Eine kleine Jazzmuzik, televizní adaptace 1995 - tvorba od 90. let Nevěsta z Texasu (1992) - román o českých přistěhovalcích během americké občanské války Nevysvětlitelný příběh aneb Vyprávění Questa Firma Sicula (1998) - využití rafinovaných vypravěčských postupů - hravá mystifikace Malá pražská matahára - tajemný příběh odehrávající se v Praze, forma filmového scénáře - Danny Smiřický ve své temnější podobě Ladislav Mňačko (1919 - 1994) jeden z „nejsvětovějších“ slovenských spisovatelů, v Čechách známý a populární reportér nekomplikovaný realismus, reportážní smysl pro výběr námětu, emocionálně účinně líčí tragiku a bezpráví reformní komunista, jeho hrdinové jsou „ti správní komunisté“, kteří doplatili na ty „horší“ Smrt si říká Engelchen (1959) - román - střety partyzánů s esesáckým stíhacím komandem kolem východomoravské Ploštiny - vychází z vlastního zážitku - kritická sonda vyvracející mýty o tzv. slovenském národním povstání Jak chutná moc (1968) - novela - dílo vyvolalo skandál, protože hlavní hrdina, vysoký činitel komunistické strany, je vylíčen jako bezcharakterní kariérista a slaboch Jan Procházka (1929 - 1971) -

autor společensky angažovaných próz s etickým akcentem, filmový scénárista a politický publicista znalec vesnického prostředí, života vesnických lidí, znalec zemědělské politiky státu v 50. a 60. letech schopnost vykreslit psychologicky věrohodné postavy hutný dialog

-

schopnost koncentrovat děj do dramatického okamžiku, předvést jej ve vizuálně zajímavých obrazech a dát mu podobu zobecňujícího podobenství (vliv scenáristiky) mnoho scénářů k filmům (Kočár do Vídně, Ať žije republika, Noc nevěsty, Ucho, …) Svatá noc (1966) - novela s tématem dramatické proměny vesnice v době kolektivizace - srovnání náboženského a komunistického fanatismu Kočár do Vídně (1967) - společensky deziluzivní próza z konce 2. světové války - dva rakouští vojáci wehrmachtu (starší a zkušenější je vážně raněn, druhý je velmi mladý a svou nejistotu a strach maskuje) zajmou na samém konci války mladou vesnickou vdovu z příhraničí a donutí ji, aby zapřáhla své koně do kočáru a aby je odvezla do Vídně - dramatický průběh cesty, psychologická hra, retrospektivy odhalující vdovinu minulost - překvapující několikanásobná pointa příběhu - čtenářská atraktivita, zdařilý je i film

Arnošt Lustig (1926 – 2011) - autor próz o židovském osudu, publicista, scénárista - rysy díla: 1. díla jsou ovlivněna drastickými zážitky z koncentračních táborů, jsou uměleckým svědectvím o osudu Židů za nacismu 2. v centru pozornosti jsou mezní situace lidí, jejich morální, případně duchovní přerod, autora nejvíce zajímá psychika lidí násilně vytržených z životního normálu 3. umělecká působivost při zobrazování chvílí, kdy se zdánlivě nic neděje, ale přesto jde o okamžiky, kdy se rozhoduje o životě a smrti 4. atmosféra napětí, psychicky vyhrocené momenty, podvědomý strach 5. způsob vyprávění kontrastuje s obsahem - vypravuje se objektivně, nevzrušeně, všedním způsobem, je potlačena vnější dějovost, vlastní dramatičnost je skrytá, neurčitá, ale o to víc působivá 6. v temnotách nejhoršího utrpení jako by hledal stopy dobra, projevujícího se činem těch nejvíce ponížených (vliv neorealismu) - starší prózy neustále přepracovává => texty existují v několika verzích a dokonce pod jinými názvy (např. z povídek později vytvořil delší prózy) Noc a naděje (1957), Démanty noci (1958) - silně autobiografické povídky - čerpá z osudů lidí v koncentračních táborech či z transportů smrti - důraz na psychologickou analýzu nepatetických hrdinů Dita Saxová (1962) - novela - hlavní hrdinkou je osiřelá židovská dívka, která přežila koncentrák, trpí jakýmsi komplexem vykořeněnosti a různými traumaty v poválečném životě - když nemůže překonat pocit životní prázdnoty a nepomáhá ani emigrace do Švýcarska, ukončí své trápení dobrovolným pádem z ledovce Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1964) - novela, předobrazem skutečné události - Němci zajali bohaté židovské podnikatele a peníze z jejich kont vytahují výměnou za různé služby a za cestu za svobodou - psychologicky zajímavá je postava německého důstojníka Brenskeho, chladného člověka, který neukazuje sebemenší emoce, má roli zdvořilého zprostředkovatele styku mezi podnikateli a nacisty, postupně se odhaluje jeho skrytá bestialita - k podnikatelům se v koncentračním táboře shodou náhod dostává mladá a krásná židovská tanečnice Kateřina Horovitzová, která je „vykoupena“ podnikatelem Cohenem z tragického údělu, který postihl rodinu nic netušící Kateřiny - nacisté obchodníky vozí speciálním vlakem sem a tam, až je ožebračí - tragický závěr, v kterém se Kateřina tváří v tvář v kritické situaci vzmůže k hrdinskému činu - její symbolické gesto je v protikladu s pasivitou a odevzdaností ostatních Hořká vůně mandlí (1968) - povídky Miláček (1973) - román - milostný příběh odehrávající se během izraelsko-arabské války v roce 1948 Nemilovaná. Z deníku sedmnáctileté Perly Sch. (1979) - román - hlavní hrdinka čeká v Terezíně na transport do Osvětimi, kterého se bojí - snaží se přežít, získat jídlo, a to pomocí prostituce

-

-

- v mezní situaci se stejně jako Kateřina Horovitzová odhodlá k hrdinskému činu - líčení života v Terezíně během 2. světové války v rámci připravovaného rozsáhlého románového cyklu s názvem Král promluvil, neřekl nic vydal Lustig v průběhu 90. let několik samostatných novel (Colette. Dívka z Antverp (1992), Tanga. Dívka z Hamburku (1993), Kamarádi (1995), Porgess (1995)) některá díla úspěšně zfilmována, např. Dita Saxová (1967), Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1965) - televizní inscenace, v obou případech režie A. Moskalyk

Ludvík Vaculík (1926) - těžiště Vaculíkova díla spočívá ve fejetonistice a prózách pohybujících se na pomezí osobního prožitku a fikce - styl: 1. otevřenost, zemitá zarputilost, jsou mu cizí pseudointelektuální proslovy 2. říká přímo, co si myslí a co cítí, dokáže být i nepříjemný 3. autobiografičnost Sekyra (1966) - román - nezastřeně autobiografickou inspiraci má následující román, v němž vypravěč v několika vzájemně se prolínajících rovinách rozvíjí neúprosné i bolestné vyrovnávání se s otcovými, a zejména vlastními politickými iluzemi, a komunistickou vizí cesty k nové společnosti - oporou při autorově hledání lidské identity se zde stal návrat k pravdě a jistotě rodné valašské krajiny a tradice, výraznost svého stylu, opřenou o zvláštnosti syntaxe Morčata (samizdat 1973, Toronto 1977, Praha 1991) - modelový román, jímž se Vaculík přiblížil experimentující větvi české prózy druhé pol. 60. let - téměř orwellovský příběh o tom, kam až klesne a je degradován člověk pod tlakem absurdního okolí - hlavní postavou řadový bankovní úředník, v jehož bance se vykonávají nesmyslné úkony (např. úředníci jsou při odchodu z práce podrobováni důkladné prohlídce, při níž jsou zabavovány peníze, které úředníci chtěli ukrást, ale zabavené bankovky se už nikdy nevrátí do oběhu), v bance vládne atmosféra strachu - strach je nekonkrétní, tajemný - paralelně - další rovina románu, a to vztah tohoto člověka k morčatům, která chová doma zvířátka ho fascinují, přitahují a ve snaze zjistit, jak budou v různých situacích reagovat, jež začne podrobovat experimentům; mnohé pokusy jsou však pouhým mučením a hrdina knihy vlastnicko-sadistickým pudům zcela propadne - postupně se ukazuje, že vztah mezi morčetem a bankovním úředníkem je vlastně totožný se vztahem společenského systému k úředníku samotnému - dílo mnohovrstevné, tajemné, groteskní (groteska - literární žánr, jehož celkové humorné vyznění vyplývá ze střetnutí motivů významově různorodých, kontrastních; postavy jednají v rozporu s předpoklady a zvyklostmi, se vznešenými zásadami a záměry, úmysly, jež proklamují - důležitá je existence dvou paralelních vztahů - není divu, že když je zotročenému úředníku žijícímu v nepřátelském prostředí poskytnuta možnost někoho plně vlastnit, tato moc se postupně stane drogou - ve chvílích, kdy je zvíře týráno, přechází vypravování z ich do alibistické er-formy (odosobnění) Český snář (samizdat 1981, Toronto 1983, Praha 1990)) - próza - autor sloučil do žánrově smíšeného tvaru deníkové záznamy, vzpomínky, fejetonisticky laděné úvahy i prvky románové, beletristickou výpravnost a hravost spojil s touhou po pravdivosti, autenticitě osobní výpovědi - zpodobnil nejen jeden rok vlastního života, ale přinesl i obecnější obraz české společnosti z konce 70. let - viděné zevnitř disidentského prostředí, zároveň legendarizovaného i neheroizovaného - poutavé podání Jak se dělá chlapec (1993) - román - autobiografický zdroj a deníkový základ, rozděleno do tří částí - situováno do přelomu 80. a 90. let - polemika s románem Lenky Procházkové Smolná kniha

-

jádro díla spočívá v popisu a analýze vypravěčova soužití a drásavého rozchodu s dlouholetou partnerkou, v líčení jeho marného úsilí po udržení kontaktu se synem, který se z tohoto vztahu zrodil, a v tíživém tázání po možnosti překročit konečnost lidského života - na někdejší deníkové záznamy a později citace dopisů autora a jeho přátel se spoléhají svazky Milí spolužáci! (samizdat 1981, 1986, část Kolín nad Rýnem 1986, jako celek Praha 1996)) a Nepaměti (1998) Cesta na Praděd (2001) Loučení k panně (2002) - román - starý zkušený muž, spisovatel František, se rozejde s Milou, matkou dvou svých dětí - objeví se mladá ctitelka, studentka - panna Kristýna, a chce mu pomoci - vznikne mezi nimi milostný vztah, v němž Kristýna postupně dozrává v ženu, oddává se víře v Boha a nakonec vstoupí do kláštera - volné pokračování románu Jak se dělá chlapec - důležitou součástí Vaculíkovy tvůrčí činnosti je tvorba fejetonistická, trvale rozvíjená od konce 60. let až po dnešek: Sólo pro psací stroj (fejetony z let 1976 - 9), Jaro je tady (1981 - 7), Ilustrované fejetony Ludvíka Vaculíka - TV Pavel Kohout (1928) - debutoval v 50. letech budovatelskými básněmi, příležitostně působil jako divadelní režisér - v 70. letech přispíval povídkami, eseji a fejetony do různých samizdatových sborníků, 80. letech publikoval též v zahraničí - autorem a moderátorem řady publicistických pořadů, komentářů k filmům, autor filmových scénářů - autor divadelních her Bílá kniha o kauze Adam Juráček (1975) – vydáno samizdatově, román - absurdní metaforika, groteskní fabulace, která relativizuje poměr mezi normálním a abnormálním - autor vypráví o soudním procesu s učitelem, který praktickým činem popřel platnost fyzikálních zákonů - vítězí byrokracie, která je mnohem nenormálnější, než „zázračný“ skutek učitele Katyně (1978) – román - román o krásné, ale hloupé dívce, která se věnuje humanitnímu studiu na střední škole pro popravčí - historie popravování v lidských dějinách - Lízinka úspěšně složí maturitu tím, že popraví své učitele Nápady svaté Kláry (1981) – román - o mladé dívce, která uprostřed socialismu umí věštit Kde je zakopán pes (1987) – „memoárromán“ - věnováno počátkům formování českého disentu, jeho konfliktům s politickou a policejní mocí, vzniku Charty 77 Hodina tance a lásky (1989) – román o Terezíně za války - mravní problematika slepé věrnosti pokřivenému ideálu a hranice osobní a kolektivní viny nazíraná z několika úhlů pohledu a pravd - poutavý příběh několika velmi odlišných postav Ecce Constantia! (1989 – divadelní hra, „přímý přenos z kostnického koncilu“ Konec velkých prázdnin (1996) – osudy českých a slovenských běženců v Rakousku v 80. letech Z deníku kontrarevolucionáře (1997) – text vznikl na konci 60. let koláž deníkových zápisů a dobových materiálů zachycujících autobiograficky výseky ze 40. a 50. let, tzv. obrodný proces a následnou sovětskou invazi Ta dlouhá vlna za kýlem (2000) Ivan Klíma (1931) - prozaik, publicista, esejista, fejetonista, autor divadelních her a knížek pro děti

blízké jsou mu především menší útvary – povídka črta, reportáž, novela vliv Karla Čapka – např. román Hodina ticha navazuje na noetickou trilogii vliv Franze Kafky Milenci na jednu noc (1964) – povídkový triptych Milenci na jeden den (1970) lidské osamění, neschopnost vzájemného Milostné léto (1979, 1992) dorozumění a nalezení trvalého vztahu Má veselá jitra (1979, 1990) Moje první lásky (1985, 1990) epika stojí na více realistickém základu, Láska a smetí (1988, 1990) autobiografické zážitky z disentu Moje zlatá řemesla (1990) Soudce z milosti (1979, 1991) – bilancující generační román - životní příběh silně autobiografické postavy soudce je hluboce poznamenán zásadními zvraty naší nedávné historie - směřuje k poznání, že i nejlepší ideje mohou být mocenskou mašinérií zneužity a že odpovědnost jedince za osudy světa je záležitostí osobního svědomí Moje šílené století (2009) – kniha mapuje osobitým a osobním přístupem na základě autobiografických zkušeností osudy generace lidí poznamenaných válkou až do konce 60. let -

Milan Kundera (1929) - rysy tvorby: 1. autor postmodernistických románů – rysy postmoderny 2. podrobně komentuje své práce (do slov esej) jako by měl obavy, že se čtenář nedovtípí, že by komplikované aspekty jeho díla zůstaly nepochopeny 3. ve svých románech uvažuje, filozofuje, zajímají ho více myšlenky než postavy, úvahy o životě více než snaha tento život napodobit 4. vypravěč stojí nad dějem, který z určitou dávkou cynismu sleduje a komentuje 5. jistá dávka antifeminismu, pohrdání ženou, manipulace s ženou, ale zároveň pociťována jako sexuálně přitažlivý objekt 6. muži podáváni intelektuálně, „tvůrci příběhů“ 7. sarkasmus, ironie, humor, erotika, melancholie Umění románu (1960) - esej zabývající se teorií románu - román přestává být pouhým vyprávěním, příběhy tu nejsou proto, aby se jimi dokládalo cokoliv o životě hrdinů, ale proto, aby jimi autor dokládal své myšlenky, aby jimi mohl argumentovat, aby mohl rozmlouvat se čtenářem - chce vytvořit z románu vrchol syntézy, která zachytí mnohoznačnost a relativitu každého lidského života - dobrý román nutí k zamyšlení, klade otázky Směšné lásky - původně tři povídkové soubory ze 60. let, dnes vydáváno ve výběru v knize jediné Falešný autostop – jedna z povídek - uvádí malé intimní drama odehrávající se mezi mladíkem a dívkou, kteří počátkem 60. let jedou po roční známosti na první společnou dovolenou na Slovensko - mladík má za sebou zkušenosti se vztahy se světaznalými ženami svůdnicemi, k dívce cítí něžnou náklonnost - dívka je introvertní křehká bytost, má nelehký životní osud, k mladíkovi vzhlíží, chybí jí jakákoli lascivnost, je ve svém citu opravdová - oba si na základě náhody začnou hrát hru na stopařku a řidiče, kteří se poznali právě teď - nedokážou tuto hru zrušit a ta se jim postupně vymyká z rukou - dívka se postupně odosobňuje a stylizuje se velmi věrně do role zkušené svůdnice a mladík na to reaguje chováním zkušeného muže, který to s ženami tohoto typu umí - oba dva vystupují ze svých životních stereotypů, jsou pohlceni novými „rolemi“, hra překračuje mez, kdy je možno ji zrušit, a nabírá nekontrolovatelné obrátky - mladík přestává v dívce vidět svou milou a stává se pro něj ženou, jíž manipuluje a jíž pohrdá - sjedou z naplánované cesty a ocitají se v hotelu nevalné kvality, kde vzájemné flirtování vyústí v odvážný sexuální konec

v pokoji však zůstávají dva vzájemně si cizí lidé, kteří mají před sebou ještě čtrnáct dní dovolené - spád děje je narušován retrospektivami ze života protagonistů, psychologickým ponorem, vypravěč zůstává chladně nad věcí, je nezúčastněný, věcný a o to je celé drama působivější - přesvědčení, že člověk není schopen mít pod kontrolou skutečnost Žert (1967) - román - navzdory názvu jde o celou sérii žertů, kterou přináší ironie života - román je komponován do kapitol nazvaných podle jednotlivých postav a právě z jejich úhlu pohledu nahlížíme děje a skutečnosti - v zárodku příběhu je nevinný vtip studenta Ludvíka Jahna, který pošle dívce Markétě, idealistické svazačce, již marně svádí, pohlednici s provokativním textem - dívka však pohled předá fakultní svazácké organizaci, ti uspořádají s Jahnem soud a ten je nakonec vyloučen ze studií - Jahn končí jako „pétépák“, hroutí se mu i osobní život - na vojně prožívá vztah se zvláštní dívkou Lucií, které není schopen porozumět - po letech, politicky rehabilitovaný Jahn potká manželku přítele, který jej zradil, a rozhodne se za všechny svoje životní křivdy pomstít - svede Helenu, ale posléze zjistí, že ta již s Pavlem Zemánkem udržuje pouze formální manželství - Pavel Zemánek se z typického komunisty 50. let stal představitelem reformního proudu, v životě se mu daří, má mladou milenku - Jahn zamilovanou Helenu odmítá, vysvětluje jí své pohnutky a Helena se pokusí spáchat sebevraždu požitím tuby prášků - ukáže se však, že šlo pouze o projímadlo, které si do tuby od prášků na nervy zakamufloval Helenin mladý spolupracovník a ctitel - dalším vypravěčem a představitelem smířenosti s nespravedlnostmi, které politika přinesla, je asistent Kostka - i jeho osud se proplete s osudem dívky Lucie - posledním vypravěčem je hudebník Jaroslav, který hledá trvalou hodnotu a smysl života v apolitické čistotě lidové hudby, ale ani on nedojde k pocitu harmonie, na oslavě jízdy králů je stižen infarktem - poslední vypravěčkou je Helena Zemánková - konfrontace názorů protagonistů, úhel jejich pohledu se diametrálně liší - matematická racionální struktura, která však svou složitostí neodpuzuje, neboť Kundera dokáže vše a pádně vysvětlit - roku 1968 byl román úspěšně zfilmován Jaromilem Jirešem - pozoruhodné dílo v kontextu české literatury Nesnesitelná lehkost bytí (1985) - román - motivy emigrace a kýče - navenek tradiční příběh milostného čtyřúhelníku, v němž autor experimentuje se způsobem vyprávění a snadnými generalizacemi - příběh pražského neurochirurga Tomáše a jeho ženy Terezy, kteří po roce 1968 emigrují do Švýcarska - po zdánlivém počátečním úspěchu fotografky Terezy přichází částečné rozčarování a Tereza odjede impulsivně zpět do Prahy - Tomášovi nezbývá nic jiného než ji následovat - barvité líčení nedýchatelné atmosféry normalizačního Československa - Tomáš je zaměstnán jako čistič oken, žije svým bohatým milostným životem s jinými ženami, aniž by byla narušena jeho láska k Tereze - v přesvědčení, že se vyhnou nátlaku policie, stěhují se na venkov, ale náhodně zahynou při automobilové havárii - druhým párem je jedna ze sexuálních partnerek Tomáše, pražská malířka Sabina, která rovněž emigruje do Švýcarska, a když Tomáš odjede zpět do Prahy, seznámí se se švýcarským univerzitním asistentem Franzem, který ztělesňuje naprostou neschopnost porozumět skutečnosti - po rozchodu, který Franz těžce nese, se na památku vztahu zúčastní v Kambodži jakéhosi pochodu intelektuálů, který končí naprostým fiaskem -

-

navíc je Franz zabit při přepadení pouličními gangstery většina událostí je líčena několikrát, pokaždé z hlediska jiné postavy, přičemž se různé interpretace téže události od sebe diametrálně liší - člověk není schopen zachovat si zážitek v jeho pravdivé podobě, časem se tento zážitek stává neživotným, zkresleným, falešným, teoretickým - naše interpretace skutečnosti jsou tedy jen pouhými náhražkami, jsou založeny na předsudcích, nemáme šanci, abychom cokoli správně pochopili - román je o determinaci lidského osudu náhodami, zabývá se problematikou mezilidské komunikace (zejména se soustřeďuje na různá nedorozumění) Nesmrtelnost (1990) – román - prolínání úvah o kýči, o tom, co z nás na tomto světě zůstane, životní příběh Goetha a dalších literátů a umělců, vykonstruovaný příběh o Agnes a Lauře, ... - rozbitá kompozice - srozumitelnost, nutí čtenáře odpovídat na otázky, přemýšlet, konfrontovat - vrcholné a pozoruhodné dílo - další Kunderovy romány vyšlé u nás: Život je jinde (1973), Valčík na rozloučenou (1976), Kniha smíchu a zapomnění (1979) - knihy vyšlé již jen francouzsky, zatím neexistuje český překlad: La Lenteur (Pomalost, 1995), L´Identité (Totožnost, 1997), L´Ignorance (Nevědomost, 2000) Další autoři: Vladimír Škutina, Jiří Mucha, Ota Filip, Alexandr Kliment, Jan Trefulka, Viktor Fischl, Pavel Tigrid, Alexandr Kliment, Jiří Gruša, Ivan Kříž, Karel Pecka, Jiří Stránský…

C. Historická próza Vladimír Neff Václav Kaplický František Kožík Miloš Václav Kratochvíl Vladimír Körner Věra Sládková Jarmila Loukotková Bohumil Říha Oldřich Daněk Ludmila Vaňková Josef Toman Karel Michal

zápis na zvláštním papíře

D. Humoristická próza Zdeněk Jirotka Jiří Brdečka Jan Werich Miroslav Horníček František Nepil Miroslav Švandrlík Ladislav Pecháček Zdeněk Šmíd 2. Česká literatura 80. léta - současnost Obecná charakteristika období 1980 - 1989 - jisté uvolnění a někteří z dosud „zakázaných“ autorů mohli opět publikovat - rozklad režimu byl nejvíce patrný po r. 1985, kdy v Sovětském svazu nastoupil do vedoucí funkce Michail Gorbačov, pokoušející se demokratizovat strnulý komunistický režim uplatněním „perestrojky“ a „glasnosti“

-

nástup další, nové generace spisovatelů v průběhu listopadových událostí r. 1989 došlo k vyhrocení politickospolečenské situace až do té míry, že se komunistická strana zřekla vedoucí úlohy v Československu - v souvislosti se změnou poměrů v SSSR a vůbec v Evropě se začala rozpadat soustava socialistické ekonomiky 1990 - 2006 - pokračují politické a hospodářské změny ve světě i u nás, objevují se však i problémy - viz tabulka ze začátku roku - padlo rozdělení literatury na oficiální a neoficiální - vznikají nové časopisy a nová nakladatelství, první polovina 90. let dohání zameškané a uvádí do povědomí to, co bylo dosud většině lidí upřeno poznat, velký čtenářský boom, který byl v druhé polovině 90. let poněkud utlumenější - v druhé polovině 90. let a zejména v současnosti má literatura konkurenci v kinech, ale zejména v televizi, počítačích, ale i dalších druzích zábavy, kterým holdují zejména mladí lidé, přesto se navzdory skeptikům zdá, že tištěná kniha má budoucnost i nadále - možná lze konstatovat, že ubývá náročných čtenářů Eva Kantůrková - Přítelkyně z domu smutku (1984), Jan Hus (1991), Nejsi (1999), … Jan Křesadlo - Mrchopěvci (1984), Fuga trium (1988), Království české a jiné polokatolické povídky (1996), … Jiří Kratochvil - Medvědí román (1988), Uprostřed nocí zpěv (1992), Orfeus z Kénigu (1994), Má lásko, postmoderno (1994), Avion (1995), Siamský příběh (1996), Nesmrtelný příběh (1997), Urmedvěd (1999), Truchlivý bůh (2000), Brno nostalgické i ironické (2001), Lehni, bestie, … Lenka Procházková - Přijeď ochutnat (1981), Oční kapky (1982), Hlídač holubů (1985), Smolná kniha (1992), Šťastné úmrtí Petra Zacha (1997), Beránek (2000), … Michal Viewegh - Názory na vraždu (1990), Báječná léta pod psa (1992), Nápady laskavého čtenáře (1993), Výchova dívek v Čechách (1994), Účastníci zájezdu (1996), Zapisovatelé otcovský lásky (1998), Švédské stoly aneb Jací jsme (1999), Povídky o manželství a sexu (2000), Nové nápady laskavého čtenáře (2000), Román pro ženy (2001), Báječná léta s Klausem (2002), Vybíjená (2003), Případ nevěrné Kláry (2004), Lekce tvůrčího psaní (2005), Růže pro Markétu (2005), Báječný rok (2006), Román pro muže (2008), Povídky o lásce ( 2009), Biomanželka (2010) Miloš Urban - Poslední tečka za Rukopisy (1998), Sedmikostelí (1999), Hastrman (2001), Paměti poslance parlamentu (), Ve stínu katedrály (), Santiniho jazyk (2005), Pole a palisáda (2006), Michaela, Mrtvý holky a jiné povídky, Lord Mord Daniela Hodrová - Trýznivé město (trilogie - Kukly (1991), Podobojí (1991), Théta (1992)), Město vidím… (1992), Perunův den (1994), Ztracené děti (1997) Jáchym Topol - Sestra (1994), Anděl (1995), Příběhy severoamerických Indiánů (1997), Noční práce (2001), … Alexandra Berková - Knížka s červeným obalem (1986), Magorie aneb Příběh velké lásky (1991), Utrpení oddaného Všiváka (1993), Temná láska (2000), … Tereza Boučková - Indiánský běh (1991), Křepelice (1993), Když milujete muže (1995), Krákorám (1998), Jen si tak s(ch)nít (2003) Irena Dousková - Goldstein píše dceři (1997), Hrdý Budžes (1998), Někdo s nožem (2000), Oněgin byl Rusák (2006)

Iva Hercíková - Hester aneb O čem ženy sní (1995), Rady mladému muži (1996), Klára, holub růžový (1996), Vášeň (1998), Zrada (2001) Irena Obermannová - Nezavěšujte se, Deník šílené manželky (1998), Divnovlásky (2000), Ženské pohyby (2001), … Barbara Nesvadbová - Řízkaři (1997), Bestiář (1998), … Petra Hůlová - Paměť mojí babičce (2001), Přes matný sklo (2003), Le Cirkus Memoire (2005), Umělohmotný třípokoj, Strážci občanského pořádku Hana Androniková - Zvuk slunečních hodin (2002), Srdce na udici, Nebe nemá dno (2010) Ivan Kraus - Má rodina a jiná zemětřesení, Muž za vlastním rohem, Nejchytřejší národ na světě, … Petr Šabach - Jak potopit Austrálii (1993), Hovno hoří (1994), Zvláštní problém Františka S. (1996), Babičky (1998), Putování mořského koně (1998), Opilé banány (2001), … Rudolf Křesťan, Ivanka Devátá, Jindřiška Smetanová - knihy fejetonů Květa Legátová - Želary (2001), Jozova Hanule (2002), … Radek John - Džínovej svět, Memento, reportážní prózy Daniela Fischerová - Hodina mezi psem a vlkem (1979), Prst, který se nikdy nedotkne (1995), Přísudek v této větě je podmět (1997), Andělský smích, … Viktor Fischl - Píseň o lítosti, Kuropění, Hovory s jabloní, Hrací hodiny, Jeruzalémské povídky, Dvorní šašci (1991), … Iva Pekárková - Péra a perutě (1989), Dej mi ty prachy (1996), Třicet dva chwanů (2000), … Michal Ajvaz - Návrat starého varana (1991), Tyrkysový orel (1997), Prázdné ulice (2004), … Halina Pawlowská - Zoufalé ženy dělají zoufalé věci (1993), Díky za každé nové ráno (1994), Ať zešílí láskou (1995), Hroši nepláčou (1996), Charakter mlčel a mluvilo tělo (1997), Dá-li pánbůh zdraví, i hříchy budou (1998), Banánové rybičky (2000), Ó, jak ti závidím (2001), Proč jsem se neoběsila (2004), Případ žlutých žabiček Jan Jandourek - V jámě lvové (1997), Škvár (1999), Když do pekla, tak na pořádné kobyle (2000), Mord (2000), … Patrik Ouředník - Europeana (2001) Karel Milota - Sud (1993), Ďáblův dům (1994), … Další významní současní autoři: Sylvie Richterová, Přemysl Rut, Pavel Frýbort, Martin Fendrych, Eva Hauserová, Igor Chaun, Martin Komárek, Martin Nezval, Petr Ulrych, Václav Vokolek, Zdeněk Zapletal Informace o současných autorech lze získat: Machala, Lubomír: Literární bludiště, Slovník českých spisovatelů, Libri 2002, Slovník českých spisovatelů od roku 1945 - 2 díly, Brána 1998, internet, …

ČESKÉ DRAMA A DIVADLO OD R. 1945 DO SOUČASNOSTI Divadlo v letech 1945 - 1969 1. 1945 - 1948 - válka - smrt bratří Čapků, Vladislava Vančury, mnoha herců, divadelních pracovníků - po válce - návrat E. F. Buriana, J. Skupy (loutkoherec) z koncentráků, z emigrace (Werich , H. Haas) - některé osobnosti naopak z divadelního života vyřazeny, protože se ve válce údajně zkompromitovaly (V. Burian, A. Mandlová,…) - viz současné představení Hvězdy nad Baltimore - Jiří Frejka, E. F. Burian, Alfréd Radok - rozvoj principů meziválečné avantgardy, —> poetického, syntetického divadla, Jindřich Honzl —> politickou a výchovnou koncepci divadla - v repertoáru divadel: česká a ruská klasika (Tyl, Jirásek, Tolstoj, Gribojedov, Gorkij, Čechov), antická díla, Shakespeare, Molière, současní ruští, francouzští, američtí autoři - válečná témata: dramatizace Hrubínovy Jobovy noci, Jan Drda: Hrátky s čertem (pohádková veselohra, vnímáno jako alegorie) - vliv demokracie a humanismu: F. Peroutka: hra Oblak a valčík, Šťastlivec Sulla (historické politické drama) - humor a satira V + W - Divotvorný hrnec, Divadlo satiry Praha (1945-8) - původní hry (herci Lipští, Brodský, Kopecký, Horníček, Zázvorková, dramatik Vratislav Blažek) 2. 1948 - 1956 - nástup metody socialistického realismu, r. 1948 přijat divadelní zákon vymezující funkci a postavení divadla ve společnosti, velký vliv státu, cenzura - vyžadovány hry se socialistickým podtextem a klasika, důraz na optimismus, pracovní nadšení, budování socialismu, přesné rozlišení charakterů, boj s nepřáteli, budovatelská a výrobní - —> Nové divadlo satiry uvádí satirické a realistické hry V. Blažka, hru J. Kainara Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou = první česká absurdní hra, tématem uzurpátorství a zneužití moci, verbální demagogie, bezskrupulózní tvrdost v degenerované demokracii - absurdní, černý humor, groteskní hravost, hra s jazykem, výrazová expresivita - divadlo však zásahem shora muselo svou činnost ukončit - v pol. 50. let krize socialistického dramatu —> V. Nezval: Dnes ještě zapadá…, debut Josefa Topola,… 3. 1956 - 1969 - „zlatý věk českého dramatu a divadla“ - Werich + Horníček - Divadlo ABC - obnovené hry Osvobozeného divadla (Balada z hadrů, Těžká Barbora) - divadlo se začalo zbavovat okleštění kulturní politiky vládní strany Pavel Kohout - hry o etice člověka po desetiletí socialismu, obyčejní lidé Taková láska (1957), August, august, august (1967) - cirkusové prostředí, postava klauna symbolem ponižovaného, ale svobodného lidství František Hrubín: Srpnová neděle (1958) - lyrické drama - vrcholící léto u rybníka x téma zmarnění, tragiky života postav starší a střední generace - rozpouruplné „nečernobílé“ postavy, které si utvářejí monology, ale jejich charakteristiky vyplývají i ze slov ostatních postav - repliky plné metaforických obrazů, lyriky, významových podtextů - postavy nejsou schopny se dorozumět, vedou si svůj monolog, nenaslouchají si, míjejí se, Křišťálová noc (1961) Josef Topol: Konec masopustu (1962) - námětem radikální proměna české vesnice v 50. letech + mezilidská dramata, hledání smyslu lidského života - nerealistické, básnické, obrazné, metaforické, symbolické ztvárnění - vedle realistický postav i Maškary, které mají symbolické významy a zasahují do osudu postav Kočka na kolejích (1965) - aktovka - pocity rezignace, vyčerpání, skepse, zpochybněna i láska Divadlo za branou - Otomar Krejča + Karel Kraus —> tvoři divadelního kolektivu, který se podílel na konkrétní podobě dramatického textu - adaptace Čechova, Hrubína, Topola, Shakespeara

-

návaznost na tradice meziválečného českého divadla + ovlivnění soudobého dramatu světového (hlavně západoevropského a amerického) - vliv B. Brechta (epické divadlo) - vliv absurdního dramatu - vliv dürrenmattovského modelového dramatu

Milan Uhde - symbióza brechtovského pojetí + prvků absurdity Král Vávra (1964) - hra, 10 obrazů, 9 písní - „brechtovských songů“, 1 hudební mezihra - —> ovlivnění poetiky divadel malých forem, K. Havlíčka, Jarryho - Vávra - Kukulín - Vrba řídí zemskou poloosu, mají zaostalé metody vládců (kritika zaostalosti socialistického vládního systému) Děvka z města Théby (1967) - napsal celou řadu rozhlasových her Ivan Klíma —> dramatickou variantu prozaického díla F. Kafky (Zámek (1964), Amerika (1974)) - postavy podstupují boj s politickým mechanismem, poznávají svou bezmocnost, moci mechanismu nelze uniknout, jedinec je do něj vtažen i proti své vůli - psal i rozhlasové hry

absurdní drama: Václav Havel - 2) Divadlo Na Zábradlí: (Jan Grossmann) 4) Činoherní klub - absurdní a groteskní hry - specifika českého absurdního dramatu: 1. absurdní drama = i hry modelové a satirické 2. díla vázána k československé dobové realitě, ke konkrétnímu systému politické moci -

Václav Havel: Zahradní slavnost (1963) - hra - protagonista Hugo Pludek je absurdně geniální v tom, jak dokáže zcela odosobněle přivést jakýkoli systém k absolutní dokonalosti - jeho schopnost přizpůsobivosti jakémukoli systému vede ke ztrátě jeho identity - důležitá role jazyka, který „se stává frází, klišé, nástrojem odcizení“, Vyrozumění (1965) —> umělých jazyků, ne komunikace, Ztížená možnost soustředění (1968) Ladislav Souček - nejznámější: Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho (1966) - —> kruté grotesky plné euforicky prožívaného násilí, kombinace duchovního a živočišného, kultivovaného a primitivního, naturalismy, vulgarismy - lidské chování v extrémních situacích - člověk neidealizovaný, omezený, vyšinutý z normálu

Jan Vodňanský, Petr Skoumal - S úsměvem idiota (1969) - absurdní černý humor v písňových textech či krátkých epických textech, intelektuální inspirace, ovlivněn dobovou realitou - autostylizační maska idiota (kterou na sebe bere absolvent ČVUT a FF UK ing. PhDr. Jan Vodňanský) - princip koláže „slepující“ jednotlivé části představení -

-

—> malé amatérské scény, které se postupně profesionalizovaly —> autorská divadla, improvizace, literární pásma, reakce na danou situaci, dotváření hry, divák chápán jako aktivní spolutvůrce představení —> Divadlo Na zábradlí (1958), Semafor (1959), Viola (1963), Studio Ypsilon v Liberci (1963), Nedivadlo I. Vyskočila (1964), DJC (1967), Antitalent (1967, bratři Justové), Divadlo Husa na provázku v Brně (1967), Ha-Divadlo, Divadlo Za branou odštěpením od kamenných divadel —> Činoherní klub (1965), Laterna magika rozvoj loutkového divadla a pantomimy (Z. Fialka x B. Hybner), animovaný film (Trnka, Bedřich, Švankmajer), černé divadlo, divadla poezie, písňová divadla (ovlivněna jazzem), happeningy (= zvláštní divadelní akce v plenéru a v ulicích - E. Brikcius, M. Knížák)

Divadla malých forem 1) Semafor (sedm malých forem) - Jiří Suchý + Jiří Šlitr x Jiří Grossmann + Miloslav Šimek

- Suchý (slamák) - chápavý, ušlechtilý, lyrický - Šlitr (buřinka) - zloduch, intrikán, smolař, nevinnost a prostoduchost Člověk z půdy (1959), Zuzana je sama doma (1961) - místo dramatického konfliktu, výrazných charakterů, pevné dramatické stavby - uvolněná stavba představení, ovlivněno kabaretem, varieté, cirkusem, music-hallu, poetismu, dadaismu, Osvobozené divadla, filmové grotesky - snaha o obrodu divadla rehabilitací pokleslých žánrů (kuplet, lyrický šanson, anekdoty, parodie…) - montáž víceméně samostatných písniček o nepatrných věcech obyčejného života, výstupů - slovní hříčky, jazykový vtip, překvapivá spojení, nonsens - hudební komedie, hravý humor Jonáš a tingl-tangl (1962) Ďábel z Vinohrad (1966) Miroslav Horníček - spolupráce s M. Kopeckým Hovory přes rampu (1965 - 8) - reakce na dotazy diváků, samostatný pořad 2)

Nedivadlo I. Vyskočila - „antidivadlo“ - nedramatické, kontaktové, autorské, otevřené k divákům - divadlo vyprávění, povídání, s divákem se hraje upřímná, otevřená hra - smysl v boji s vlastní blbostí, omezeností, zbabělostí - typický Vyskočilův text je záznamem nápadů, podnětů, úvah, názorů, které se utvářely v přímém kontaktu s divákem Kdyby tisíc klarinetů (se Suchým, 1959), Meziřeči (1966), Malý Alenáš (1976), Haprdáns neboli Hamlet, princ dánský ve zkratce (1980), Malé (h)ry - uk. Bráškové

3)

Studio Ypsilon J. Schmida - princip text appealu, grotesky, komedie dell´arte, koláže, montáže, divadelní improvizace, filosofický podtext - poetika stylizované naivnosti (u herců, režisér zasahuje do hry, komentuje ji, medituje, podává vysvětlení divákům,…) - pod vlivem postmodernismu (princip otevřeného díla, metarovina inscenace - komentáře, ambivalentnost dramatických postav a jejich hereckých představitelů, polyfunkčnost postavy režiséra, princip ironie, desakralizace posvátných idolů a mýtů, princip hry - slovní hříčky, míšení žánrů, aluze, intertextualita,…)

4)

Divadlo Járy Cimrmana - protagonisty Zdeněk Svěrák + Ladislav Smoljak - ovlivněno mystifikačním humorem J. Haška, slovní klaunerie V + W, tradice dada a poetismu, tradice lidového amatérského divadla (ochotnictví), pod vlivem absurdity s groteskně humorným založením - seminář (parodie, pseudovědy, patafyzika, laické osvětářství) + dramatická akce, která ilustruje referáty - referáty - vysoký styl, herecká akce záměrně podehrána, stylizována ochotnicky - humor srozumitelný naivnímu i intelektuálnímu divákovi

Text - appeal (autor pojmu - I. Vyskočil - podle sex-appeal) - = specifické autorské scénické představení, texty prezentovány autory, ctižádostí přitáhnout ke spolupráci diváky, pojetí jako vzájemné setkání, dialog, dotváření textu - povídky, písničky, rozhovory Milan Kundera Majitelé klíčů (1962) - absurdní drama, složitá struktura - děj probíhá současně ve dvou prostředích + vize - konflikt mezi „malými“ lidmi a velkou historií (abstrakce protektorátu) Ptákovina (1967) - absurdní drama

-

děj probíhá ve 3 prostředích (školním), v pokoji Předsedovy matky a v pokoji Předsedy, střídavým vedením dialogů v těchto simultánních proslovech vznikají absurdní situace téma hledání pravdy a štěstí propojeny s tématem lásky, sexu a vůbec principu ženství v lidském životě obě témata spojena tématem moci, ovládání, závislosti, msty

Divadlo v letech 1970 – 1989 1. 1969 - 1989 Milan Kundera Jakub a jeho pán (1971) - vlastní variace románu D. Diderota - technika polyfonie, variace - 3x týž námět ve 3 různých variantách - vypravování se prolíná (milostné historky sluhy Jakuba, jeho pána a paní de la Pommeroye), téma láska-zrada-pomsta, „žert“ - metatext, úvahové pasáže -

-

„rekonstrukce“ divadelní sítě => zrušení některých divadel, slučování divadel, výměna vedení, herců, učitelů na uměleckých školách, redaktorů divadelních časopisů na repertoár znovu socialistické hry, realistická klasika, sovětské hry prorežimní manifestace československých dramatiků a divadelníků vyvrcholila v lednu 1977 v ND tzv. Antichartou zákaz pro některé dramatiky, herce, tvůrce…=> ti se uchylují do samizdatu, někteří emigrují, někteří píší, ale vydávají pod jmény povolených kolegů zvýšení úrovně divadla regionech a na pražské periferii velký rozvoj loutkového divadla (Drak z Hradce Králové, Naivní divadlo Liberec) pantomima (B. Hybner, B. Polívka) divadelní kluby (písničkáři Vladimír Mišík, Jaroslav Hutka, Vladimír Merta, Jarek Nohavica, Pepa Nos, Jan Burian, Jiří Dědeček, Jan Vodňanský, Petr Skoumal,…) kamenná divadla - inscenované literární dramatické texty samizdatová dramatická tvorba - zakázaní autoři, soukromé scény, bytové divadlo Vlasty Chramostové —> exilově vydávané hry studiová divadla - na pomezí povolenosti a zakázanosti (autorská, avantgardní,…), tvoří progresivní proud československého divadla (Divadlo Na provázku, Studio Y, Ha-Divadlo, ústecké Činoherní studio, hradecká Beseda) nejsou vázána prostorem, mohou hrát kdekoli komunikace a aktivní spolupráce s divákem

a) divadla malých forem, studiová divadla, kluby Semafor Kytice (1972) - Jiří Suchý + Ferdinand Havlík - humorně parodické ztvárnění Erbenovy Kytice Suchý + Moravcová: Jonáš, dejme tomu v úterý (1985) Šimek + Grossmann - Návštěvní dny, Besídky žáků zvláštní školy, … Jan Burian + Jiří Dědeček - postmoderní rysy, radikální ironie, destrukce, hravost, grotesknost, černý humor - citace, aluze, parafráze, parodie, slovní hříčky,… Ha-Divadlo - Arnošt Goldflam - divadlo poezie, pocitovost, atmosféra, existenciální otázky Studio Ypsilon - variace na téma češství a sebepoznání na osudech osobností z českých dějin, které se díky své rozporuplnosti nevešly do oficiálního vlasteneckého a morálního modelu československé společnosti (Mácha, Hašek, Sabina,…)

Divadlo (Husa) Na provázku - nejvýznamnější české experimentální divadlo 70. a 80. let, založeno 1967

-

snaha o syntetický divadelní projev - kreace hudební, klaunské, muzikálové,… => žánrová přepestrost, dramatizace prozaických děl, poezie, klauniády - tvar provázkovské inscenace byl připravený k obměně, improvizaci - často se hrálo v hospodských sálech, tělocvičnách, na ulicích, ve volné přírodě - aktivní spolupráce s divákem Boleslav Polívka: Pezza versus Čorba (1975), Poslední leč (1981), Šašek a královna (1988), Don Quijote de la Ancha Milan Uhde: Balada pro banditu (1975)- variace na Olbrachtovo dílo - jedna z nejslavnějších provázkovských adaptací - režie Zdeněk Pospíšil, hudba Miloš Štědroň, hráli: M. Donutil, B. Polívka, I. Bittová, J. Pecha, P. Zatloukal, V. Svoboda, … - r. 1978 film režirovaný V. Sísem, kamera V. Růžička - rozhlasová hra - texty k písním vznikly překladem, moderní parafrází a úpravou moravské, slovenské a ukrajinské zbojnické a lidové poezie, používá se v nich spisovný jazyk, nikoli nářečí - vliv westernu, balady, muzikálu, legend o zbojnících - krátké, úsečné, jadrné dialogy, velká dynamičnost, písně dotvářejí atmosféru, brzdí, avšak posouvají děj - vynikající zpracování Činoherní studio Ústí nad Labem - Karel Steigerwald b) útěk do historie Oldřich Daněk - ovlivněn brechtovským epickým divadlem - hry s historickými náměty, ale i ze současnosti, etický akcent Válka vypukne po přestávce (1976) - bilancující herec Zpráva o chirurgii města N. - lékařská tematika Vévodkyně valdštejnských vojsk (1979) - pohled na události třicetileté války „zdola“, principy antiiluzivního epického divadla Jiří Šotola - čerpá ze současnosti i z minulosti - pohled na dějiny prostřednictvím konfrontace významných historických osobností a „pěšáků“, ironie, skepse Cesta Karla IV. do Francie a zpět Daniela Fischerová .- náměty ze starší literatury, středověkých legend, orientálních pohádek - střety dobra a zla, viny a neviny, mezi nimiž musí člověk na svou zodpovědnost volit - múzičnost, exaltovanost Hodina mezi psem a vlkem (1979) Jaroslav Dietl, Jiří Hubač - nejvýznamnější osobnosti televizní dramatiky c) „zakázaní“ autoři - cyklus „vaškovských“ her Pavel Landovský —> herec, autor her, podílel se na „bytovém divadle“ - —> absurdní grotesky situačního typu - témata z disidentského okruhu - znormalizovaná realita x lidské přirozenosti, živelnosti - expresivní slovník Sanitární noc (1977) - postava ráčkujícího spisovatele Vaňka, který sbírá podpisy na petici - hra situována do prostředí lokálu a garsoniéry - pestrá směsice postav - celou hrou prolínají postavy příslušníků Divadelní ostrahy, kteří diváky i vítají, procházejí mezi nimi o přestávce, kontrolují je během představení František Pavlíček Dávno, dávno již tomu (1979) - bytová inscenace - inspirací životní osudy Boženy Němcové - autentické dokumenty + fiktivní rozhovory - dramatický působivý obraz života spisovatelky, ale i obraz její doby podobný době znormalizovaného Československa (—> scénář k Moskalykem zfilmované Babičce - 1971) Pavel Kohout - vydával v samizdatu, exilových nakladatelstvích, staral se o bytové divadlo Vlasty Chramostové (autor, režisér, herec, dramaturg,…)

Ubohý vrah (1973 v Německu, 1991 u nás) - adaptace povídky ruského autora - —> psychohra uváděná v psychiatrické léčebně - otázka významu rozumu v lidském životě - hlavní hrdina Keržencev se rozhodne zabít z neopětované lásky při souboji Hamleta s Poloniem (vše se děje imaginárně, bez kordů) - Keržencevovo chování označeno za šílené, končí v blázinci, kde o něj pečuje jeho milovaná Taťána - Keržencev „vrahem“ tím, že připravil svého soka o ženu a lásku - —> kvalitní adaptace prozaických děl (Amerika, 1984,…) - —> „vaňkovské“ hry - Marast (1984) Ecce Constantia! (1988) - televizní přímý přenos o koncilu v Kostnici

Václav Havel - úvahy o krizi lidské identity, triptych vaňkovských moralit - Vaněk - mravný, humanista, obhájce principů demokratické společnosti, přehnaná ostýchavost a slušnost vůči lidem, kteří morálně podlehli režimu Audience (1975) - aktovka, grotesknost - spisovatel Ferdinand Vaněk čelí pokusu Sládka učinit za něho oplátkou za určité pracovní výhody donašeče na sebe sama - morální Vaněk x primitivní, pokleslý a trapný pokušitel Sládek Vernisáž (1975) Protest (1975) absurdní morality, v nichž dominuje nemorálnost Largo desolato (1984) - modelové či absurdní drama hrané co nejcivilněji - řada nesourodých postav, které přicházejí do bytu Dr. Leopolda Kopřivy - podivná, pro diváka neprůhledná komunikace, udržuje diváka v napětí a dodává hře na tajemnosti - zápas člověka o udržení identity ve hře mocných Pokoušení (1985) - vrcholná Havlova hra - moderní variace na faustovské téma, zgrotesknění tématu, hlavní hrdina Foustka je tragikomickou, dvojakou postavu - v ústavu se věnuje pseudovědecké práci a doma pěstuje okultní vědy ve spojení s ďáblíkem Fistulou - v závěru se odhaluje, že důchodce Fistula není spojencem, ale fíglem nasazeným na Foustku Primářem ústavu - končí absurdním mumrajem Milan Uhde - divadelní hry, rozhlasové a televizní hry Pán plamínků (1977) - hra o vlivu totality na psychiku lidí - protagonisté trpí fixní představou, že je někdo pronásleduje Velice tiché ave (1981) - hra o hledání kritérií pro posuzování chování lidí, hra o síle či slabosti morálky, hra o svědomí, právu či neprávu člověka soudit jiné Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (1986) Karol Sidon - dnes vrchní rabín, dramatik Labyrint (Cirkus podle Komenského) (1972) - jeho obraz soudobého člověka je apokalyptický, protože člověk se už nemůže uchýlit do bezpečí svého ráje a srdce

2. 1989 - 2007 - návrat těch autorů a herců, které vypudila normalizace, obnovena činnost některých zrušených divadel - první polovina 90. let dobou hledání, kde navázat, jak se zapojit do světového kontextu - divadlo pod vlivem tržní ekonomiky, boj o diváka, finance, přežití - pokles produkce původních českých dramatických děl a) výraznější hry současných dramatiků Pavel Kohout Kyanid o páté (18996) - hra napsaná pro Vlastu Chramostovou - dialog dvou žen, hluboká dramatičnost, střet etických principů, překvapivé pinty - vztah životní reality a literárně stylizovaných životních fakt, podstata psaní,… - vliv Friedricha Dürrenmatta Karel Steigerwald - ve svých hrách předvádí v nepříliš lichotivém světle český charakter, hlavně charakter mravně ubohých a malých českých lidí v příbězích z různých časových období od 19. století dodneška - dramatik ideologického zaměření

Antonín Máša - Podivní ptáci (1995) - kontemplativně zaměřená hra

b) postmodernismus Divadlo Sklep (David Vávra, Milan Šteindler, Tomáš Vorel, Tomáš Hanák, Monika Načeva,…) - angažují se i ve filmu (Kopytem sem, kopytem tam (1988), Koně (1990), Cesta z města, Skřítek,…) Mlýny (1991) - postmoderní úprava vůbec první hry Václava Havla, napsaná v době základní vojenské služby Petr Lébl - režisér - rád inscenoval notoricky známé kusy, ale jejich výklad je v jeho podání zcela netradiční Jan Antonín Pitínský - vlastním jménem Zdeněk Petrželka, dramatik a divadelní režisér Vladimír Morávek - kmenový režisér v Divadle Husa na provázku, filmový režisér, hostuje