LISTY. Týnecké. Týnecký advent je v plném proudu EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR S LUCIÍ ŠÁFÁŘOVOU PROSINCOVÝ ÚVODNÍK

Týnecké

LISTY Měsíčník obce Velký Týnec

PROSINCOVÝ ÚVODNÍK Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, vytrvejte a na duchu neklesejte, neb den Zrození nepřemožitelného Slunce (natalis solis invicti) se blíží. Zimní slunovrat je pro letošní rok stanoven na 22. prosinec. Do té doby tu tmu a zmatek musíme nějak vydržet. Většinou však o tu opravdovou tmu tolik nejde. Dnes není problém si prostě rozsvítit tam, kde to potřebujeme. Když se venku setmí, tak automaticky hledáme v místnosti vypínač a klidně pokračujeme v načaté činnosti. V ulicích se veřejné osvětlení samovolně zapne podle nastavených astrohodin. V nákupních centrech se svítí prakticky po celý den. Všude je světlo a bezpečno, alespoň to tak vypadá. Rozum nás uklidní a na duši se nemyslí. Je dobré si uvědomit, že světlo ve tmě pocházelo v uplynulých deseti tisících letech výhradně od ohně. Ten je potřeba živit, ale také hlídat, aby si nevzal něco, co mu nepatří. Lidé zažehávali oheň na ochranu před zlými duchy i zlými lidmi. Shromažďovali se kolem něj a vytvářeli pospolitost. Symbolem takového ohně se později stává svíčka. Vešla do chrámů i do domácností. Zdobí slavnostní tabule jako ten největší klenot. Když někdo svíčku přenáší, tak ji většinou drží ve výšce svého srdce. Možná i proto vnímáme lásku jako plamen. Kolem svíček se náš život i ve století jedenadvacátém stále točí. Svíčka a její plamen toho lidstvu daly skutečně mnoho. Aby se na ní nezapomnělo, je po ní pojmenována jednotka svítivosti candela (cd). Ještě jeden mystický význam je svíci přisouzen. Prý tam někde na nebesích máme každý tu svoji. A ta nám odměřuje náš pozemský čas. Jak je tlustá a kolik nám ji tam ještě zbývá, je lepší raději nevědět. Tak až budete zapalovat svíčky na adventním věnci a s dětmi odpočítávat dny, které chybějí do Vánoc, ať jsou to dny šťastného očekávání a rodinné pohody. Před nadcházejícími svátky se také ve většině domácností spouští velký úklid. Luxují se koberce a leští nábytek. Určitě je to důležité, ale nezapomeňte uklidit také v sobě. Spěch a nervozitu vymeťte někam hodně daleko za práh. Staňte se takovými malými lampičkami, z kterých svítí klid a dobrá nálada, u kterých se můžou ostatní ohřát a potěšit. Ještě mi tady na stole zbývá poslední špetka, kterou bych chtěl do tohoto úvodníku přidat. Hřebíček, skořice, muškátový oříšek, máta, levandule, meduňka, mateřídouška, tymián, bazalka, rozmarýn, šalvěj, majoránka, pelyněk, fenykl, anýz, květ měsíčku, chrpa, vřes, heřmánek a jehličí. Tak tohle všechno je purpura. Neopakovatelná vůně, která spolehlivě pročistí mysl a povznese i nejednu těžkou myšlenku. Nejlepšího vonného efektu dosáhnete, když ji nasypete do běžné aromalampičky místo vonného oleje. Ať je vám krásně u srdce a mnoho štěstí do nového roku. Stanislav Denk

•

25. ročník

•

Prosinec 2015

•

Cena 10 Kč,-

Týnecký advent je v plném proudu

Foto: J. Friesner

Foto: P. Hanuška

Vánoční dárek na týneckém internetu ... str. 5

Foto: V. Vránová

Kam zavedla 56. výzva týnecké žáky a učitelky? ... str. 13

V rytmu taneční vášně...

Tip na výlet Loštický betlém a Hospital Kuks

... str. 8

... str. 18 a 19

EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR S LUCIÍ ŠÁFÁŘOVOU

str. 11

2

Starostovýma očima

TÝNECKÉ LISTY

LISTOPADOVÉ KALENDÁRIUM

KOMENTÁŘE Nové webbové stránky obce

14. listopadu

Opereta, muzikál, stále světem letí dál - KŠKS ZO Velký Týnec - malý sál společenského domu - 17.00 hodin 25. listopadu

8. zasedání ZO Velký Týnec - malý sál společenského domu - 16.30 hodin 26. listopadu

11. zasedání mikroregionu Království v Suchonicích - obecní úřad - 9.00 hodin Obec Velký Týnec připravuje své nové webbové stránky. Cílem není jen zaměnit „okoukané webbovky“ za nové, ale také nabídnout přehlednější a úplnější službu jejich uživatelům. Zastupitelé vybírali ze dvou alternativ jejich novou grafickou podobu, technické zá-

28. - 29. listopadu

Vánoční výstava 2015 - Klub seniorů Velký Týnec - velký sál společenského domu 9.00 - 17.00 a 9.00 - 16.00 hodin

Rozsvícení vánočního stromu v Čechovicích - Osadní výbor Čechovice - 17.00 hodin

Týdenní kalendář 2016

POČASÍ Letošní listopad je považován za jeden z nejteplejších za poslední léta. V jednom z médií se objevil údaj, že to byl nejteplejší předposlední měsíc od roku 1963. Nedostatek vláhy se příliš nevyrovnal, i když na mnoha místech republiky pršelo i vydatněji. Na přelomu listopadu a prosince dokonce na Šumavě hrozily lokální povodně!

Přehled teplot. První dekáda: noc/ 4, 3, -2, -2, -3, -2, 8, 11, 3, 12; den/ 8, 10, 10, 10, 10, 11, 9, 12, 8, 12. Druhá dekáda: noc/ 12, 12, 7, 2, 3, 2, 10, 6, 12, 7; den/ 15, 5, 7, 6, 4, 6, 14, 7, 15,5, 12,5. Třetí dekáda: noc/ 8, 1, -1, -2, -3, -3, -1, 1, -4, -2, 4, 6; den/ 4, 0, 0, 2, 2, 1, 3, -2, 3, 0, 2.

DALŠÍ UDÁLOSTI V sobotu 7. listopadu proběhl ve Sportovní hale ZŠ Milady Petřkové turnaj registrovaných hráčů ve stolním tenisu. Klání organizoval oddíl stolního tenisu z Krčmaně v čele s panem Zdenkem Jančem. Dne 10. listopadu pracovník firmy GORDIC pan Vladimír Bordovský (bývalý starosta obce Bystrovany) instaloval do počítačového systému obecního úřadu program MISO. Na něm je zajímavé, že program zaměřený na přípravu a sledování obecního rozpočtu vyvíjel přes dva roky právě ve spolupráci s naší obcí. Dne 11. listopadu proběhla pracovní porada Zastupitelstva obce Velký Tý-

ležitosti však zůstávají na práci správce počítačové sítě obecního úřadu panu Milanu Kozákovi, předsedovi internetové komise panu Josefu Schneiderovi a na starostovi obce. Již nyní mohu prozradit, že při vyhledání našeho webbu se vám nejprve otevřou ty nejpodstatnější zprávy z obecního úřadu, proklikem se dostanete do druhé složky, v níž budou uloženy záležitosti týkající se volnočasových aktivit. Příprava stránek se poněkud vleče, a to nikoliv vinou obce, ale nepříliš pružných reakcí obchodního zástupce firmy VISMO. V posledních dnech však tempo nabralo na obrátkách a vše směřuje k tomu, že nový rok oslavíme s novými webbovými stránkami.

nec. Hlavním tématem byla příprava 8. zasedání. Dne 25. listopadu proběhla pracovní schůzka, na níž byly specifikovány úkoly a materiály týkající se přechodu ČOV Velký Týnec ze zkušebního do běžného provozu, k němuž by mělo dojít v průběhu prosince. Dne 25. listopadu navštívili starostu obce zástupci STANu, kteří v rámci přípravy na krajské volby 2016 hovořili se starostou obce o problémech především spjatých se spoluprací obce s krajem. Dne 30. listopadu se starosta obce zúčastnil jednání Výboru pro regionální rozvoj Olomouckého kraje.

Stranu připravil Petr Hanuška

Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30

Část listopadu strávil starosta obce přípravou stolního týdenního kalendáře naší obce na rok 2016. Upřímně napsáno, byla to poněkud komplikovanější práce… Vybrat fotografie tak, aby spravedlivě pokryly život ve všech místních částech, přestavily tvář každé obce, resp. respektovaly realitu ročního období, není zrovna jednoduché. Snad se to podařilo i k vaší spokojenosti. Poděkování patří za poskytnutí snímků fotografům Janu Friesnerovi, Martinu Studenému a Jaroslavu Rodovi. V kalendáři samozřejmě nechybějí termíny svozů komunálního odpadu i rozpis plánovaných společenských, kulturních a sportovních akcí.

Ty, které neměly stanoveny pevný datum konání, jsou vždy uvedeny v prvním týdnu příslušného měsíce. Nakolik bude údaj uvedený v kalendáři sedět s realitou, záleží na tom, jak jej budou ctít organizátoři akcí, se kterými jsem na přípravě kalendária intenzivně spolupracoval. Kalendáře se budou vydávat od pondělí 7. prosince. Ve Velkém Týnci na Obecním úřadě v pondělí a středu od 7:30 do 12:00 hodin a od 13:00 do 17:30 hodin. V Čechovicích v knihovně v úterý od 16 do 18 hodin. Ve Vsisku v knihovně v pondělí od 17 do 19 hodin.

Dotace na akci Dokončení kanalizace v Čechovicích posílena Přiznám se, že osudy příprav této investiční akce byly neuvěřitelně dramatické a odehrávaly se v časové linii několika let. První žádost na ministerstvo zemědělství ČR doputovala již v roce 2009. Tenkrát byla zařazena do akcí, jež měly být bezprostředně finančně podpořeny, jenže… Jenže následující tři roky se na ni nedostalo a další tři roky trvaly problémy spojené s výběrem firmy, neboť se řešilo, podle jakého zákona o veřejných zakázkách má proběhnout. A když už byla firma zdárně vybrána, jeden z neúspěšných kandidátů podal dovolání na Úřad pro hospodářskou soutěž, kde však se svou

stížností neuspěl. Čechovičtí občané vědí, že v těchto dnech již čile stavíme. K podepsání dotační smlouvy došlo 25. listopadu a obec v jejím rámci nakonec získala 70% dotaci! V reálných penězích to znamená, že dotace dosáhne výše 8,1 mil. Kč a vlastní podíl obce bude činit 3,4 mil. Kč. Obec se ještě pokusí získat 10% z celkové částky z prostředků Olomouckého kraje. Pevně věřím, že akci dovedeme do zdárného konce a že na ni v příštím roce Olomoucký kraj naváže plánovanou rekonstrukcí svých komunikací v ulicích Týnecká a Ke Mlýnu.

Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585 Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585 Účetní obce - Radana Procházková ...............................585 Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585 Obecní policie Velký Týnec ............................................725

391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544

495 113 506 110 119 111 115 118 114 116 112 540

Elektronické adresy: [email protected], [email protected] TÝNECKÉ LISTY - periodický tisk územního samosprávného celku - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXV., č. 12 vyšlo v prosinci 2015. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail: [email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: [email protected], Ing. Marta Kypusová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk e-mail: [email protected]. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.

Foto: archiv TL Výstavba nové kanalizace v Čechovicích

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

ŽIVOTNÍ JUBILEA

´ VELKY´ TYNEC

K O

V měsíci prosinci blahopřejeme k narozeninám 95 let Smékalová Jiřina, Čechovice

81 let Lejdarová Marie, Vsisko

84 let Hansmannová Zdenka, Čechovice Mazánek Josef, V. Týnec

70 let Kratochvíl Antonín, V. Týnec

83 let Grygarová Ludmila, V. Týnec

65 let Boháčová Božena, V. Týnec Dosoudilová Jarmila, V. Týnec Vavruša Vladimír, V. Týnec

82 let Prečanová Eva, V. Týnec Zlámalová Marie, V. Týnec

60 let Pečinková Hana, Čechovice Prečan Alois, V. Týnec

VÁNOČNÍ SEN Představení pro MŠ

KOBRY A UŽOVKY Hlavní je mít plán... Matěj a Kryštof Hádek v novém českém filmu. Drama.

4. prosince 18:00 hod

Produkce: ČR, 111 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let

Místní knihovna Velký Týnec Roslund, A.: Tři vteřiny Steinbeck, J.: Na východ od ráje Temple, E.: Tanec Maora Woodová, B.: Bílá žena

VĚČNĚ MLADÁ Kdo by nechtěl přestat stárnout? Romantické drama o tom, že věčné mládí se stane překážkou v běžném životě.

Naučná literatura Machala, J.: Kronika Libavská

Produkce: USA, 112 minut, vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let

Připravila Marta Ivančíková

Místní knihovna Vsisko Beletrie dospělá Barbara Bradford: Nebezpečné tajemství Oldřiška Ciprová: Láska a majestát Daniela Kovářová: Mrtvá z golfového hřiště Jo Nesbo: Krev na sněhu Petra Tomášková: Vražda za zásluhy Radka Třeštíková: To prší moře Táňa Kubátová: Obětovaná

4. prosince 10:00 hod

Produkce: ČR, vstupné 10,- Kč

NOVÉ KNIHY Beletrie Brown, S.: Nízký tlak Deaver, J.: Říjnový seznam Hannah, S.: Nudná sdělení Haran, E.: Za rudým obzorem Kupka, J. S.: Krvavé jahody Lovell, E.: Vytoužená chvíle Miler, Z.: Krtek a autíčko Patterson, J.: Neznámý soupeř

11. prosince 18:00 hod

ROSA & DARA A JEJICH VELKÁ DOBRODRUŽSTVÍ

Literatura naučná Ladislav Smoljak: Tady všude byl Kamila Moučková: Fejetony Milan Plch: Kam za technickými památkami: Morava Dana Čermáková: Ivan Trojan Michaela Remešová: Herecká manželství

Pásmo animovaných krátkých filmů pro nejmenší diváky

18. prosince 18:00 hod

Produkce: USA, 60 minut, vstupné 50,- Kč

Připravila Eliška Navrátilová

Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu. Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání.

SLOUPEK POEZIE

Adresa kina: Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec

ZA PODZIMNÍHO NAVEČERA Karel Bodlák

Připozdívalo se. Šla jsi lesem. Přelivy šumění. Ve fialovu – Pozdní hodina. Šla jsi věky. Sjednocena s šumem a zvěstmi, s tušeními zvěře, v záření času, stranou lidí, a přece já s tebou, o krok se zdržev, abych si představil zas, jak ze ztracena jsme se přibližovali. Tak se potkávají vesmírné lodi. Šlas volně, do nitra chóru, seversky věříc tam v hloubi v lesní chaloupku kouzel.

3

inz 12/15

Firma Pavel Hnilica

Budou vánoce.

děkuje zákazníkům, kteří v roce 2015 využili některou z našich služeb (pálení ovocných kvasů, moštování ovoce, kontejnerová přeprava, pneuservis, servis automobilů, prodej a servis zahradní techniky ).

1969 (Kroky neodcházejí, 1974)

Do příštího roku 2016 přejeme všem jen to nejlepší. Pavel Hnilica

Obecní servis

4

TÝNECKÉ LISTY

Sběrný dvůr Velký Týnec pro občany Velkého Týnce, Čechovic a Vsiska Tovární 505, Velký Týnec (u čističky odpadních vod)

Od 20. 12. 2015 do 3.1. 2016

ZAVŘENO provozní doba: od 4.1. 2016 Středa 16 - 18 hod Sobota 10 - 12 hod Na sběrném dvoře je shromažďován odpad z domácností občanů. Není možno zde odkládat odpad z podnikání! Komodity shromažďované na sběrném dvoře: ·

Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea, křesla, gauče, kočárky, nábytek, kufry, apod.)

·

Železný odpad určený k recyklaci

·

Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18”) Nutno osobně předat obsluze

·

Vysloužilé elektrospotřebiče od všech výrobců Nutno osobně předat obsluze

·

Použité jedlé oleje – (přinést v PET lahvi) Nutno osobně předat obsluze (v pracovní dny 7,00 – 14.00 hod. možno předat pracovníkům údržby obce.)

·

Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton) může být odebrán jen v omezeném množství do 1m3 jednorázově

·

Nebezpečný odpad nutno osobně předat obsluze.

Oprava kanalizace v Čechovicích

Mediální partner obce Velký Týnec 2015

(Informativní zpráva o průběhu stavby číslo 3) V ulici U Školy je provedena kompletní rekonstrukce včetně napojení přípojek a kamerových zkoušek. V ulici Ke mlýnu je položena páteřní síť a provedeny tlakové zkoušky. Práce budou pokračovat v ulici Revír. Po dokončení celé stoky D3 se budou napojovat přípojky. Většina místních občanů si asi všimla, že se opakovaně provádí stavební práce v křižovatce ulic Týnecká, Ke Mlýnu a Náves. Zde se nachází napojovací uzel rekonstruovaných stok. Zároveň je zde i dopravní křížení obslužných komunikací. To je důvod, proč se zde prováděly stavební práce i o víkendech. Menší hustota provozu a absence autobusové dopravy. V napojovacím uzlu byla dokončena odlehčovací šachta a provádí se napojení dešťové kanalizace. Stoka DB bude mít kanalizaci dělenou. V ostatních částech jsou dešťové vody využívány jako transportní, vzhledem k délce kanalizace

a jejímu napojení na ČOV ve Velkém Týnci. Do centrálního uzlu se bude ještě nejméně dvakrát vstupovat. Je dokončena stoka D7 Náves (horní část). Dokončuje se stoka D6 Náves (nad kaplí.) Od 7. prosince 2015 budou zahájeny práce na horní části stoky D5 vedené v zeleni před čísly popisnými 31 a 30. Někde v tomto úseku by byly práce přerušeny po dobu vánočních svátků. Opětovně zde budou práce zahájeny v lednu roku 2016, pokud to samozřejmě klimatické podmínky dovolí. V časovém harmonogramu je zde počítáno s jistou rezervou. Závěrem bych si dovolil popřát pěkné a klidné vánoční svátky pracovníkům MS staveb a všem občanům Čechovic. Mír a klid do vašich srdcí. Stanislav Denk

Použité vánoční stromky můžete odevzdat do velkoobjemového kontejneru na biologicky rozložitelný a kompostovatelný odpad umístěný na konci ulice Sadová do 10. ledna 2016.

Chcete mít

Inzerci v Týneckých listech?

Kontaktujte sekretariát OÚ Velký Týnec [email protected] nebo 585 151 111

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

5

Umění z půdy Zámecká galerie pro jeden obraz Máte-li doma nějaký obraz, fotografii, či jinou uměleckou kuriozitu, zapůjčte nám ji. Rádi ji zde na měsíc vystavíme. Recenze vystaveného obrazu

Zimní večer Obraz pochází ze zápůjčky paní Moniky Bohaté, které bych chtěl poděkovat za trvalou přízeň, jež věnuje naší galerii Je třeba předem upozornit, že jde o reprodukci oleje z roku 1891 od Nikanoroviče Nikolaye Dubrovského (1859-1918). Není to originál, ale i reprodukce si zachovává cosi ze zneklidňujícího náboje, který v sobě většina obrazů tohoto autora má. Čistá bílá pláň s vyjetými stopami saní. Chata, před kterou se pohybují tři muži. Čtvrtý přijíždí na klasických ruských saních tažených jedním koníkem. Na sněhovou pláň se promítají stíny stromů. Chata je zalita světlem. To světlo je však takové zvláštní. Ztlumené. Bez ostrosti. Když se podíváte na oblohu, je skoro úplně tmavá. Zdrojem světelné záře je pravděpodobně měsíc. Takže jednu záhadu bychom objasnili. Druhou se mi nedaří rozluštit. Co v té opuštěné krajině pohledávají ti muži. Co je tam přivedlo? Půjdou na lov, nebo jsou to nějací spiklenci. Znovu se dlouze zahledím na ruskou zimu a myšlenky volně plynou bílou plání. Přijďte a pomozte mi objasnit záhadu tajuplné chaty.

Všechny zájemce o umění srdečně zve Stanislav Denk

Vánoční dárek na týneckém internetu Milí čtenáři, přátelé týneckého internetu. Chtěl bych vás touto cestou v předvánočním čase oslovit a sdělit vám několik důležitých informací, které by mohly být pro mnohé z vás i malým vánočním dárkem. Připomínám všem klientům týnecké obecní sítě, že je možné využít slevu na ročním předplatném u jakéhokoliv tarifu z ceníku. Ušetříte tak dva z dvanácti měsíčních paušálů! O slevu je nutné se přihlásit - nejlépe emailem na [email protected]. Na váš email bude zpětně zaslána faktura na objed-

nané služby již s konkrétní slevou. Další rok už bude sleva platit automaticky. Jistě víte, že v naší síti je možné využít možnosti se připojit po optickém vlákně. Těchto přípojek stále přibývá. Zajímá-li vás, zda i vaše číslo popisné je možné k síti připojit, máte možnost si situaci ověřit v seznamu, který je na webu http://intranet.velkytynec.cz v sekci dokumenty. Od 1. prosince 2015 navyšujeme všem připojeným zákazníkům na optickém kabelu linku až na 100Mbit.

Novinkou na naší síti je internetová televize. Snad malým dárkem pro vás bude naše zkušební vysílání, které si můžete zdarma pouštět až do konce ledna 2016. Můžete tak sledovat až 35 televizních programů. Je nutné vyplnit pouze registrační formulář. Následně vám bude přiděleno jméno a heslo. Televizi pak sledujte na vašem PC, notebooku, Smart TV, tabletu nebo telefonu s Androidem, třeba ve vaně nebo posteli. Zkrátka tam, kde dosahuje vaše domácí wifi sít. Další informace naleznete na stránkách http://intra

net.velkytynec.cz, registrační formulář pak na http://tv.prowifi.cz. Nabídku mohou využít pouze klienti sítě obce Velký Týnec. Ostatním je služba nedostupná. Za celý tým, který se stará o to, aby vaše pakety vždy šťastně našly cestu zpět k vám domů tou nejrychlejší cestou, vám přeji klidné a pohodové Vánoce! „Gigabytem až k vám dom!“ Josef Schneider

6

Obecní servis

TÝNECKÉ LISTY

10

Fotogalerie

TÝNECKÉ LISTY

FOTOGALERIE Rozsvícení Týneckého vánočního stromu 2015 s vánočním jarmarkem

Doznívající podzim

Foto: J. Friesner

Foto: P. Hanuška Ulice Na Výstavišti na přelomu listopadu a prosince

Foto: J. Friesner

Foto: J. Friesner

Rozsvěcení vánočního stromu v Čechovicích

Foto: J. Friesner

Vánoční výstava

Foto: V. Vránová

Foto: P. Hanuška

Koncert Dana Bárty Foto: V. Vránová

Foto: J. Friesner

Foto: V. Vránová

Od soboty 28. listopadu již svítí vánoční strom na čechovické návsi. Po setmění jsme se v hojném počtu sešli u kaple, na vánoční náladu nás naladily koledy v podání žáků ZUŠ Iši Krejčího pod vedením pana Vladimíra Vavruši. Poté se, na zavolání dětí, rozsvítila spousta světýlek na našem stromě a také na čechovické kapli. Poté následoval program v Hospodě na návsi. Na dílničce si zde děti mohly vyrobit vánoční ozdoby nebo vlastnoručně ozdobit vánoční perníček. Bylo zde přichystáno občerstvení, včetně vánočního punče a cukroví a k pohodě celého podvečera přispěl také pan Kočí, který hrál na harmoniku. Za všechny organizátorky chci poděkovat lidem, že přišli v tak hojném počtu a také všem, kteří nám s organizací ochotně pomáhali. Vendula Vránová

Rozhovor 11

TÝNECKÉ LISTY

ROZHOVOR S LUCIÍ ŠAFÁŘOVOU Několik prvních říjnových dnů jsem strávil v Luhačovicích, tedy přesněji v Pozlovicích na odpočinkovém víkendovém pobytu. Když jsme společně s paní zamířili na tradiční procházku po luhačovické kolonádě, míjeli jsme i tenisové kurty. Naši pozornost si získala snad čtyřletá holčička, která v rukou držela tenisovou raketu, jež byla skoro tak stejně velká jako ona sama. Vzorně provedenými forhendovými údery vracela míček zpět na trenérovu polovinu kurtu. Oba jsme ji obdivovali téměř s otevřenou pusou... A opět jsem si na ni vzpomněl ve chvíli, když jsem se chystal na rozhovor s českou tenisovou reprezentantkou a hráčkou první světové desítky LUCIÍ ŠAFÁŘOVOU. Sympatická krásná dáma a hlavně skvělá tenistka běhá po světových dvorcích již řadu let, ale letos zažila úžasný vzestup, který ji přivedl až do semifinále Wimbledonu a do finále Roland Garros, resp. do desítky nejlepších světových hráček! Luci, jak si vzpomínáš ty na své dětské začátky? Můžeme si tě také představit jako tu malou luhačovickou nástupkyni? Kdo tě tenkrát vůbec vedl? K tenisu mě přivedl táta již v mých třech letech. S ním jsem dělala své první tenisové krůčky. Měl sen, abych byla mezi nejlepšími na světě, a vedl k tomu i mou o deset let starší sestru, která byla mým prvním vzorem. Tenis mě vždy moc bavil a brzy to proto nebyl jen tátův, ale především můj sen dostat se až mezi tenisovou elitu. Co všechno se malý tenista v tomto věku naučí? Trénovala jste proto, že jsi k tomu byla vedena, nebo ti tenis dělal radost a byl pro tebe dětskou hrou? Myslím, že je důležité, aby v tomto raném věku byl tenis pro začínajícího hráče opravdu jen hrou. Je však také důležité začít s pilováním úderové techniky a dalších věcí spojených se základy tenisové techniky. Táta mě hlavně vedl k disciplíně. Vždy jsme hodně trénovali, ale vůbec mi to nevadilo, protože mě to bavilo. A táta byl úžasný v tom, že jsme vždy o něco soutěžili a já nikdy nechtěla prohrát!

Po letošním finále Roland Garros... Kdy přišla ona rozhodující chvíle, že se vydáš na profesionální dráhu? Co o tom rozhodlo? Má dráha byla jasná hned od malička. Byla jsem nejlepší v ročníku, poté osmá na světě mezi juniorkami. Samozřejmě že nejtěžším krokem pro každého tenistu i tenistku je přechod do dospělé kategorie ITF-WTA (zkratka pro označení Mezinárodní tenisové federace – Ženskou tenisovou asociaci). Je nutné se nejprve prosadit na challengerech, tedy na turnajích nižší výkonnostní kategorie, a poté na WTA turnajích. Když se díváš zpět na časy svých prvních kroků v profesionálním

Foto: archiv L. Šafářové

tenisu. Udělala bys dnes něco jinak, nebo jsi prošla přirozeným vývojem úspěchů i slepých uliček? Já jsem tu cestu měla rychlou, takže bych na ní nic neměnila. Dostala jsem tři divoké karty na české malé ITF turnaje a hned jsem byla ve finále a získala potřebné body do žebříčku. Kromě řady zranění, která mě trápila, to šlo vše dobře. Jediné těžké období jsem prožívala ve čtrnácti letech, kdy jsem kvůli zdravotním potížím se zády téměř ukončila svou tenisovou kariéru. Na soutěžních okruzích se objevuješ od roku 2002, prvního vítězství ses dočkala v roce 2005 na Estorial Open. Vzpomínáš na ty chvíle, kdy sis poprvé sáhla na pomyslný vítězný turnajový vrchol? Vzpomínám, a moc ráda! Myslím, že první WTA titul se nezapomíná. Šla jsem z kvalifikace a dokonce prohrála o postup do hlavní soutěže, pak jsem se tam dostala jako LL (rozuměj lucky loser – šťastný poražený) a vyhrála celý turnaj! Kromě nejdůležitějších turnajů na profesionálních okruzích ses také zúčastnila dvou olympijských her. V čem byla tato zkušenost jiná než „běžná“ turnajová praxe? Těšíš se do Brazílie? Olympijské hry jsou úžasnou zkušeností pro každého sportovce. Moc si vážím, že jsem se již dvou olympiád zúčastnila. Poznávat jiné sportovce, sporty a moci se jít dívat a fandit – to byl fakt super zážitek! Sice reprezentujeme naši zemi každý týden, ale na olympiádě to má ještě větší náboj! Pokud to umožní mé zdraví a momentální výkonnost, tak se určitě moc ráda do Ria podívám! Jak vůbec vnímáš kolektivní klání, jako jsou Fed Cup či Hopmanův pohár? Hraješ je ráda? Hovoří se o skvělém týmovém duchu našeho výběru. Díky čemu to mezi vámi děvčaty tak dobře funguje? Osobně nesmírně miluji kolektivní sporty. To mi v tenise trochu chybí, možná i proto hraji tak ráda čtyřhru.

Ve Fed Cupu máme super partu a vždy se na ten týden moc těším. Hopman Cup je pro mě zase nejlepší exhibice! Letos se o tobě ve sportovních rubrikách píše, že s trenérem Robertem Steckleyem vstupuje na kurty „jiná“ Šafářová, sebevědomější, razantnější, uvolněnější. V čem ty sama spatřuješ tu změnu, která tě vynesla až mezi tenisovou špičku? Myslím si, že to je souhra více věcí. Rob je pro mě super kouč, ale i kamarád. Jsem více v pohodě na turnajích, více si to užívám a také mi hodně dal tenisově. Co se ti honí hlavou ve chvílích, když tě třeba Španělka Garbine Muguruzaová nebo Amerčanka Serena Williamsová ničí drtivým podáním nebo „honí z kúta do kúta“, jak se u nás říká? Co rozhoduje, aby ses vůbec dostala do takového zápasu? Víš, každý má nějaké zbraně a kupříkladu Serena jich má opravdu hodně, proto je také dlouhodobě nejlepší. Mě takové zápasy naopak baví a jsou krásnou výzvou posunout své schopnosti! S Pavlem Huťkou jsme si na našich stránkách povídali o tenisové psychice. V čem jsou muži po té stránce silnější, resp. slabší vůči ženám? Jak ty sama v zápase bojuješ s momenty, kdy se ti fakt nedaří? Psychika je jedním z nejdůležitějších aspektů, který rozhoduje o umístění a setrvání mezi těmi nejlepšími. Tenis už umí hrát všichni, ale záleží na tom, jak dobře člověk umí zvládat klíčové momenty. Já si myslím, že k tomu je potřeba vlastní zkušenost, kdy člověk párkrát zklame a naučí se najít sám nejlepší cestu, jak takové krizové situace zvládat. Každý člověk je individualitou a neplatí žádné zaručené kouzelné rady. V dnešní silné konkurenci je nanejvýš potřeba navštívit třeba mentální kouče, psychology, kteří vám poradí směr, jimž se máte ubírat. Ale znovu opakuji přesnou cestu, která je pro mě konkrétně tou nejlepší, si musí každý člověk najít sám. Ještě zpět k vašemu trenérovi Ro-

bertu Steckleyemu. V letošním roce mohli uživatelé internetu vidět i několik vašich společných vtipných skečů. To je jeho práce? Nakolik se do „dramaturgie“ tvorby zapojuješ ty nebo Bethanie Matteková – Sandsová? Rob má na videa a jejich tvorbu talent. Je to jeho největší koníček a dělal už i jiná profi videa. On je vždy vymyslí za pár sekund, je strašně kreativní. Beth se občas připojí, ona je pro každou špatnost. :-) Máš na okruzích pověst dobrosrdečné a stále se usmívající Lucky (prosím, zůstaň jí napořád!!!). Kdo ti je z hráček mentalitou nejbližší, kterou naopak moc nemusíš? Děkuji. Snažím se život brát pozitivně. Nejbližší je mi Beth, je to člověk nabitý obrovskou energií! Všechny česky jsou fajn. Nemusím moc Rodionovou a hráčky, které si hrají na hvězdy a neumí ani pozdravit... Náš rozhovor vyjde na počátku adventní doby. Je i pro tebe časem odpočinku, rozjímání, zhodnocení dodýchávajícího roku, nebo už jsi v plné přípravě na první grand slam hraný na konci ledna v Austrálii? Musím říct, že jsem neprožila příliš šťastný konec roku. Onemocněla jsem bakterialní infekcí a teď se mi vrátila v jiné podobě. Bohužel jsem nemohla odletět na přípravu na Floridu, jak jsem měla původně v plánu, a musím se léčit doma. Doufám, že ji brzo zdolám a že se stihnu alespoň trochu na Melbourne připravit a hlavně do Austrálie odletět... Svou letošní sezónu hodnotím nejlepší doposud a doufám, že ještě takové pěkné zažiji! Vánoce a chvíle s rodinou jsou pro mě však tím nejcennějším a moc se na ně těším! Luci, přeji ti jménem svým i jménem našich čtenářů vše dobré jak v profesionální kariéře, tak i v soukromém životě. Přání vyslovil a otázky pokládal Petr Hanuška

12

Ze života ZŠ Milady Petřkové

TÝNECKÉ LISTY

MALTA Díky evropskému projektu - Výzva 56 podporujícímu výuku angličtiny bylo vybráno 20 šťastlivců z naší školy, kteří se dne 9. listopadu 2015 vypravili na výukový pobyt na Maltu. Vybráni byli žáci od 6. až po 9. třídu, včetně mě. Ráno ve 4:15hod. jsme se všichni sešli před školou, rozloučili se s rodiči, usedli do autobusu a hurá na letiště do Vídně. Cesta trvala tři hodiny, ale pro mě byla nekonečná. Možná to bylo mlhou, která nás celé ráno obklopovala. Na letiště jsme dorazili s předstihem. Naše první kroky vedly do odbavovací haly, kde jsme všichni odevzdali svá zavazadla a dostali letenky. Po půlhodinovém rozchodu jsme přešli k vlastnímu odbavení a šli k naší „bráně” C. Čas před odletem jsme zaplnili menšími nákupy a snídaní. Těsně před 11. hodinou nás konečně pouštějí do letadla a po chvíli se již odlepujeme od země a míříme na Maltu. Měla jsem to štěstí, že jsem seděla u okna, takže jsem dvouhodinový let strávila pozorováním pevniny, mraků a moře. Sotva jsme se opět ocitli na zemi, všichni už přemýšleli nad kraťasy a krátkými tričky. Slunečno - 23°C - a my jsme si kráčeli v příletové hale se zimními bundami v ruce. Pochytali jsme si své kufry z pásů v příletové hale a vydali se k autobusu, který nás přepravil do Sliemy na náš hotel. Bohužel jsme nebydleli všichni na stejném patře. Většina navíc až v 5. patře hotelu s nekonečnými schody a výtahem pro 5 lidí. Takže kufry

jely výtahem a my jsme šlapali do schodů. Po ubytování a převlečení jsme se vydali na procházku Sliemou. Prošli jsme si pobřeží a nakoukli i do naší nové školy. Bohužel zrovna zavírali, tak jsme se vrátili zpět k moři a kochali se západem slunce. Po návratu na hotel jsme se vybalili a o půl osmé se vydali na večeři. Večeře i snídaně jsme měli v hlavním hotelu vzdáleném asi 5 minut chůze od našich pokojů. Zpáteční cesta na hotel se nesla v duchu lehkého bloudění. Všechny ulice se nám zdály stejné, ale když jsme hotel konečně našli, museli jsme si zatleskat. Následovalo osobní volno a „večerka-nevečerka” podle rozpisu. Ráno jsme vstávali téměř s východem slunce. Snídaně na půl sedmou a pak už jen čekání na autobus, který nás zavezl před bránu hlavního města Valletty. Během tohoto dopoledního výletu jsme prošli zajímavé kouty Valletty a kochali se ulicemi, které se vinuly rovně až k moři, následně i skvělým výhledem na rozlehlý záliv a maltské doky. Součástí výletu bylo i 5D kino, které nám prozradilo něco o historii Malty a Valletty. Odpoledne jsme se vydali do školy, kde nás vřele přivítali a rozdělili po deseti na rozřazovací test. V testu byly jednoduché fráze i těžké věty. Ze 40ti otázek dostal nejvyšší bodové ohodnocení Honza Linek a to 24 bodů. Byli jsme tedy rozřazeni do dvou tříd po deseti. Naši skupinu učila Julia Pisani. Podle mě byla velice příjemná, vtipná a milá. V jejích hodinách jsme museli

Foto: S. Svozilová

Scholaris 2015 a Střední škola zemědělská a zahradnická Olomouc

Scholaris 2015 neboli přehlídka středních škol v Olomouckém kraji se konala na podzim v pěti městech. V Olomouci bylo možno navštívit již 20. ročník této prezentační výstavy oborů vzdělání středních škol a vyšších škol Olomouckého kraje pro školní rok 2016/2017 ve dvou termínech, a to 25. a 26. 11. Místem konání se stala opět Střední škola polytechnická v Olomouci. Naše devátá třída navštívila tuto prezentační výstavu druhý den konání. Svůj stánek zde mělo opravdu mnoho škol s různými obory. Jejich budoucí studenti se zde mohli dozvědět spoustu cenných informací o těchto školách a daných oborech. Byli zde zástupci z těchto škol, většinou profesoři nebo studenti. Zodpovídali na jakékoli otázky a nabízeli různé letáčky s dalšími informacemi. Dle mého názoru byla tato akce opravdu zajímavá a užitečná pro žáky devátých tříd. Věřím, že řadě studentů otevřela spoustu možností a pomohla při výběru školy v daném regionu. S naší třídou jsme také navštívili Střední

školu zemědělskou a zahradnickou v Olomouci. Byla nám nabídnuta její návštěva a menší exkurze. Tato škola na mě působí opravdu dobře. Panuje v ní příjemná atmosféra. Nabízí řadu různých oborů jako jsou čtyřleté studijní obory s maturitní zkouškou (agropodnikání, chovatelství koní a jezdecký sport a zahradnictví), dále také tříleté učební obory (jezdec a chovatel koní, opravář zemědělských strojů, umělecký kovář a zámečník, zahradník, prodavač - květiny), tříleté učební obory s výučním listem pro uchazeče s psychologickým doporučením PPP nebo SPC (květinářské a aranžérské práce, opravářské práce, kuchařské práce) a také nástavbové studium s maturitní zkouškou pro absolventy všech tříletých učebních oborů (dvouleté denní, tříleté dálkové studium) – podnikání. Myslím si, že pokud se chce někdo věnovat jednomu z těchto oborů, pak právě tato škola je dobrou volbou a doporučila bych ji. Michaela Kinclová, 9. třída

Foto: archiv ZŠ mluvit jen anglicky, jelikož česky neuměla. Oříškem pro ni bylo se naučit naše jména a velmi zvláštní jí připadlo, že Jan je u nás Jan i Honza. A co se týče výuky samotné, pro nás jako deváťáky to bylo opakování učiva a pro šesťáky zase něco, co ještě nikdy neslyšeli. Každopádně, mě se v nové škole líbilo. Po škole jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina šla na hotelový bazén a druhá šla do místního obchodního centra se suvenýry. O půl osmé jsme se opět sešli a vydali se na večeři. Po večeři jsme měli osobní volno a poté opět večerka. Ve středu jsme měli na programu Národní akvárium. Jediné akvárium na Maltě. Takže jsme po snídani opět nasedli do autobusu a vydali se na další dopolední výlet. V budově Akvária se zrovna něco natáčelo, takže jsme si na otevření museli chvíli počkat. Největším zážitkem z Akvária pro mě byl vodní tunel a obrovský krab. Jelikož bylo Akvárium docela malé, zbyl čas na nějaké ty vodní radovánky, a tak jsme se vydali na blízkou kamínkovou pláž. Odpoledne nás čekala opět škola. Tentokrát jsme prošli několik lekcí a pak jsme hráli hry. Na konci lekce jsme dostali certifikáty o absolvování výuky a malé vysvědčení. Večer opět večeře, osobní volno a večerka. Ve čtvrtek jsme vstávali jako obvykle a jako doposud jsme se vydali na snídani a po snídani jsme naskákali do autobusu a vydali se na „Malta tour”. Během tohoto výletu jsme navštívili historické město Mdina, které bylo dříve hlavním městem. Na rozdíl

od rovných uliček ve Vallettě má Mdna spoustu klikatých uliček, zdánlivě bez konce. Naše průvodkyně nám prozradila, že tomu tak je kvůli strategickému úniku. Dále jsme navštívili jedinou ruční sklárnu na Maltě. Naživo jsme viděli foukání váz a v obchůdku jsme mohli zakoupit výrobky této dílny. Poté jsme se přesunuli ke Blue Grottu, což jsou vysoké útesy s jeskyňkami zatopenými naprosto čistou vodou. Tyto útesy jsme projeli na loďkách a po obědě jsme měli opět chvíli na osvěžení v moři. Výlet jsme zakončili v přístavu města Birgu s výhledem na Vallettu. Poté jsme se přesunuli zpět na hotel a měli jsme do večeře čas na nákupy suvenýrů a dárečků. Večer po poslední večeři jsme měli opět osobní volno. V pátek jsme měli snídani až na osmou, takže jsme si mohli přispat. Po snídani jsme si sbalili své věci a vyrazili na letiště. Odjezd a průběh na letišti se mi zdál strašně rychlý a najednou jsme už seděli v letadle, směr Vídeň. Poslední rozloučení se slunnou Maltou a po dvou hodinách jsme vystoupili v zatažené Vídni a zimní bundy se nám opět hodily. Po chvíli hledání autobusu jsme všichni nastoupili a vydali se na tří hodinovou cestu z Vídně. Cesta rychle ubíhala a po třech hodinách nás již vítali rodiče před školou. Já jsem si tento naučný pobyt na Maltě náramně užila a ráda bych se na Maltu ještě někdy podívala. Nikola Facková, 9. třída

Lampionový průvod Lampionový průvod se konal dne 27. 10. 2015 na Hradisku ve Velkém Týnci. Průvod se konal na počest 97. výročí vzniku Československé republiky. Průvod byl zahájen u společenského domu, odkud se vycházelo na Hradisko. Cesta byla hezky osvětlená díky lampionům, které s sebou děti nesly. Když se došlo Hradisko, pro děti bylo zajištěno bohaté občerstvení. Rodiče

Foto: J. Friesner

a dospělí si taky mohli zakoupit něco na zub. Poté vypukl nádherný ohňostroj, který se všem velmi líbil a byli jím všichni unešeni. Rodiče mohli potěšit svoje děti nějakými hračkami, které se tam také prodávaly. Kolem deváté hodiny se rodiny s dětmi začaly rozcházet domů. Klára Drábková, Pavlína Verešová, 8. třída

Ze života ZŠ Milady Petřkové 13

TÝNECKÉ LISTY

Pobyt v cizině aneb když týnecké učitelky vyjedou za hranice Už samotný název tohoto příspěvku zapíná čtenáři pomyslné tlačítko PLAY jeho fantazie, které začne přehrávat situační komedii plnou nepředvídatelných okamžiků a trapasů. Autorem scénáře je Výzva číslo 56, v hlavních rolích paní učitelky Hanušková, Richterová a Hlaváčová. Výzva číslo 56… co se vlastně pod těmi dvěma slovy skrývá? Zaměřená na rozvoj čtenářství a čtenářské gramotnosti, výuku cizích jazyků a podporu výuky matematiky, přírodovědných a technických oborů. Vyhlašuje ji Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). A právě ona umožnila učitelům i žákům vycestovat do zahraničí. Nevím, proč zrovna padesát šest, nicméně Výzva s velkým V to pro nás všechny (nevyjímaje žáky, kteří se podívali na Maltu) rozhodně byla. Ve zkratce tedy předkládáme krátké zápisky z našich cestovních deníků.

Foto: T. Hanušková Nejdříve z toho angličtinářského: Vyjet (vlastně vzletět) do Anglie se mělo v sobotu 14. 11. 2015. V pondělí přišly první propozice (asi 15 příloh v Pdf, některé mnohostránkové)… Orosily jsme se. Po prvním rychlopřejetí informací jsme zjistily, že jsme rozhozeny do rodin, každá vyučující jinde. Paní učitelka Richterová bude bydlet v domku u moře. U moře??? Kde by se v Londýně vzalo moře? Aha, tak ten Worthing - to není část (slibovaného) Londýna - ale město na jihu Anglie... Škola - Centre of English Studies - by měla být od místa mého pobytu asi 650m. To dám, to musím dát, to přece najdu!!! Utěšuji se, že moje parťačka je na tom hůř - má to nějaké 3 km... Moje „rodina” - středoškolská učitelka angličtiny, partner počítačový expert, dcera 12 let, jeden pes. Působiště kolegyně - čilá babka důchodkyně, 5 vnoučat, a to nejlepší - „může být podávána vegetariánská strava”... paní učitelka Richterová už dělá na cestu zásoby a kupuje štangle salámu a šrutky uzeného... nevíme, co nás přesně čeká a tak bereme situaci s humorem. A nakonec vyrážíme, na 14 dnů do neznáma, vstříc novým dobrodružstvím a zážitkům… Suma sumárum, podtrženo a sečtenopobyt se opravdu povedl. Od začátku vše klapalo - od odvozu z letiště až po vřelé přivítání a zakotvení v našich do-

časných domovech. Byla jsem až zaskočena, jací lidé v Anglii jsou. Ve škole profesionálové každým coulem, na ulicích milí a vlídní, ochotni vám pomoci v nesnázích. Obsluhující a prodavači usměvaví, vždy dobře poradí a poskytnou potřebné informace. Ve škole píšete první den rozřazovací test na zjištění vaší jazykové úrovně. Poté následuje rozdělení do tříd. A už jste skutečně vhozeni do vody – nablízku žádní Češi, partu tvoří „holky a kluci“ z Taiwanu, Španělska, Francie, Itálie, Japonska, Turecka… A spojuje vás jediné - snaha se něco naučit, dozvědět, popovídat si o tom, jak to chodí jinde, nebo si jen tak „splknout“ o životě… Dopolední kurzy jsou rozděleny do dvou částí - gramatické a konverzační, v rámci odpoledního kurzu můžete např. diskutovat o literatuře. Volný vstup na počítače s možností dalšího procvičování a výuky je zajištěn, celodenně je otevřená i studovna-knihovna a půjčovna DVD filmů. A učit se musíte - v průběhu studia vás totiž čekají testy nejen na ověření naučeného, ale i pro vydání závěrečného certifikátu. Odpolední program sestává ze vzájemného setkávání studentů např. u anglického šálku čaje či kávy, na pivku či bowlingu. A opět - ze všech stran se na vás hrne angličtina. Můžete si také domluvit (ať už přes školu nebo samostatně) různé druhy výletů po okolí. A že má jih Anglie opravdu co nabídnout! Městečka Arundel a Chichester jsou pozoruhodná z architektonického hlediska (úžasný hrad i katedrály), Brighton je jedním z největších a nejznámějších pobřežních letovisek Velké Británie, velkolepý přístav Portsmouth nabízí vstup do historických doků s původními, dochovanými loděmi, z nichž nejstarší je The Mary Rose z časů Jindřicha VIII., anebo věž Spinnaker Tower, na kterou vás po důkladné vstupní kontrole vyveze výtah a vy máte celé město pod sebou jako na dlani… Výjezd se školou do Oxfordu, Windsoru a Etonu - průvodkyně nabitá energií i znalostmi, nestačíme jí v běhu! Možnost vidět, kde studovali britští premiéři nebo princ William, radnici, kde se podruhé ženil princ Charles i Elton John… Vstupy jsou tady neskutečně drahé, ale protože to stojí za to, návštěva bankomatu se stává velmi častou, stejně tak jako pravidelné vytahování kreditky na místě… Ale rozhodně není čeho litovat. To, co máte možnost vidět a poznat je skutečně „k nezaplacení“. A co nám prozradí cestovatelský deník paní učitelky Hlaváčové? Po šestihodinové cestě autobusem do německého Heidelbergu si mě (tedy spíše můj velký lodní kufr, což bylo i naše poznávací znamení) přijela vyzvednout milá dvojice manželů. Onumělecký fotograf, ona - učitelka španělštiny. Odvezli mě do svého domu a přijali mne mezi sebe jako starého známého. Až druhý den ráno, kdy jsem jela do školy, jsem měla možnost vidět, v jak krásném malebném prostředí se budu těch čtrnáct dní pohybovat. Nebydlela jsem přímo v Heidelbergu, ale v 15 km vzdáleném Dilsbergu, čehož jsem se prvně kvůli každodennímu dojíždění zalekla, ale už po pár dnech za tuto skutečnost byla nesmírně vděčná. Hned po příchodu na Akademii jazyků F+U, která je prý vyhlášená a má pobočky v několika dalších velkých německých městech, jsem se cítila tak trošku „starší než ostatní”. Mé domněnky se po pár dnech působení v naší studijní skupině potvrdily, pro-

Foto: T. Hanušková tože jsem od místní mládeže (Kazachstán 18 let, Japonsko 22 let) dostala přezdívku „unsere deutsche Mama”. Vzhledem k věku mých „spolužaček” si umíte představit, jaká konverzační témata byla pro nás nejčastější... Naší lektorkou byla Němka s velice sarkastickým postojem ke všemu a zvláštním smyslem pro humor, který ovšem přišel mnohdy vtipný jen jí, řídící se striktně požadavky k zvládnutí všemožných i nemožných jazykových zkoušek. Proto nám každý den nakládala další a další kila kopií s domácími úkoly, které jsme si následující den kontrolovali. Změna metody? Nějaká hra rozvíjející slovní zásobu, práce ve dvojicích? Kdepak, jen dril, dril, dril. Přestávka pouze patnáctiminutová, jinak po celou dobu pořád to stejné - cvičení, další cvičení, následující cvičení. V těchto chvílích jsem se vcítila do žáků, kteří musí vydržet sedět v lavicích šest hodin denně, mají se soustředit a podávat excelentní výkony.... Věru, nemají to lehké. A pak po návratu domů (obvykle v podvečerních hodinách) zasednout k úkolům a mořit se s nimi... opravdu, věřte mi, nemají to lehké. Pilně jsem se zapisovala do všech možných odpoledních seminářů, které se však ve větší míře pro nezájem nekonaly. Heidelberg je univerzitní město s bohatou historií. Na jazykové škole studují němčinu z 80% Arabové, dále pak především Ja-

Foto: Z. Hlaváčová

ponci a studenti z Číny. Většina z nich chce v Německu vystudovat vysokou školu. Na rozdíl od kolegyň, které svůj volný čas trávily spolu - jak je známo, ve dvou se to lépe táhne a tak měly více odvahy navštívit spoustu jiných krásných míst, jsem měla možnost díky mým pohostinným „rodičům” poznat pouze blízké okolí (cyklovýlet do Hirschhornu a výlet do vinařské oblasti Landau). Barevný podzim však všechny zážitky a pohodu ještě násobil. Za těch čtrnáct dní, kdy jsem měla možnost vrátit se do svých studentských let, jsem mimo získání jakéhosi jazykového sebevědomí, které každý pedagog při vzdělávání žáků začátečníků postupem času ztrácí, získala i mnoho zkušeností, pře-devším tu empatickou. Opravdu se může stát, že žák zapomene, nesplní, nestihne... protože i já občas zapomněla, nesplnila - prostě a jednoduše nestihla... Pokud se chcete „dotknout“ cizí země, poznat ji z jiných stran (ne jen z internetových stránek), procvičit se a zdokonalit v cizím jazyce, pokud tuto možnost máte – využijte ji! Žádná učebnice, pracovní sešit či příručka vám toto nenabídne. Taťána Hanušková, Zlata Hlaváčová, Irena Richterová

14

Ze života MŠ Velký Týnec

TÝNECKÉ LISTY

Drakiáda trochu jinak Dne 5. listopadu se v naší mateřské škole uskutečnila akce pod názvem „Drakiáda v suchu a teple“. Pro konání této akce jsme se rozhodli, abychom naše nejmenší děti z oddělení Kuřátek a Berušek neošidili o draky, ale ze zkušeností z minulých let, kdy nám nikdy nepřálo počasí, jsme se uchýlili do prostor naší školky. Samozřejmě byli vítání i sourozenci našich dětí. Po několika dnech chystání a vymýšlení mohlo vše propuknout. Školka se proměnila v pohádkovou říši a v každé třídě čekal na děti i rodiče pohádkový úkol. Celá akce probíhala pod rouškou tmy, pouze za svitu lucer-

niček, které si děti samy vyrobily a mohly si posvítit svými baterkami. Z dětí se staly zachránci dračích vajec. Jelikož celý svět přichází o draky a v naší školce jsou poztrácená poslední dračí vejce, která dračí maminka potřebuje najít. Při příchodu děti uvítal pohádkový dědeček s pavoukem Vykoukem, kteří jim poradili, že klíčem do Pohádkové říše je kouzelný knoflík ze stromu Knoflíkovníku. A ten roste pouze na zahradě školky. Tento klíč děti musely najít a pověsit na pavučinu Vykoukovi. Každý úkol, který děti splnily, je posunul blíže k záchraně dračích vajíček. Čekala na ně vodní víla, která potře-

bovala, aby ji pomohly přenést živou vodu ze studny do džberu. Cesta vedla přes bažiny a skály. Aby děti neopustilo štěstí, mohly si u lesního skřítka nají kuličku pro štěstí . V patře děti čekal spící obr, jehož musely nakrmit tlačenkou, kterou bylo potřeba potichu vytáhnout ze skalní pece. Pokud by se totiž obr probudil a měl hlad, snědl by všechna dračí vejce! U Perníkové chaloupky musely děti projít kolem perníkového dědka a babky a uloupit si na posilněnou perníček. Následovala cesta k hastrmanům, kde bylo potřeba vytáhnout zlatou rybku.

Ježčím krokem, celým rokem Dne 25.listopadu děti z oddělení Berušek a Kuřátek navštívil ježek. Děti se od lektorky dověděly spoustu zajímavých věcí o ježčím životě a jak se ježek připravuje na zimní spánek. Děti to velice bavilo, nejvíce je samozřejmě překvapilo, žese ježek živí jablky a hruškami pouze v pohádkách a rozhodně nic na svých bodlinách nenosí. Na konec si mohly děti živého ježka zblízka prohlédnout a pohladit. Učitelky ze tříd Kuřátek a Berušek

Foto na stránce: archiv MŠ

Zlatá rybka dětem poradila správnou cestu k úkrytu dračích vajíček, V úkrytu byla vajíčka různě poztrácená a zakutálená, každý musel najít vajíčko a donést ho dračí mamince. Za odměnu dostali zachránci dračí zub pro štěstí. Závěrem bychom chtěli poděkovat všem přítomným rodičům a dětem za účast a záchranu posledních dračích vajec na světě. A děkujeme za kladnou odezvu od rodičů. Učitelky ze třídy Kuřátek a Berušek

První pomoc na zdravotní škole Děti z oddělení „Vrabčáků“ se zapojily do výukového programu první pomoci pořádaného na zdravotní škole v Olomouci. Studentky zdravotní školy měly pro děti připravené jednotlivá stanoviště, kde byly děti seznámeny se základními informacemi a následně si vše vyzkoušely v praxi - ošetření drobných ran, popálenin, krvácení z nosu,

poskytnutí první pomoci při bolestech bříška, poslechly si tlukot vlastního srdíčka fonendoskopem, zopakovaly důležitá telefonní čísla a správné přivolání první pomoci. Závěrem byly děti pasovány na malé záchranáře a byly odměněny diplomem s malou sladkostí. Vše bylo skvělé připravené, moc se nám to líbilo.

Články, dopisy, úvahy, komentáře 15

TÝNECKÉ LISTY

Plaťte daň z nemovitých věcí bezstarostně každý rok prostřednictvím SIPO! Finanční správa zavádí počínaje rokem 2016 novou možnost platby daně z nemovitých věcí prostřednictvím soustředěné inkasní platby obyvatelstva (SIPO). Pokud bude mít poplatník o tuto službu zájem, vyplní „Oznámení o placení daně z nemovitých věcí prostřednictvím SIPO“ a spolu s dokladem o přidělení spojovacího čísla nebo s aktuálním rozpisem bezhotovostní platby SIPO ho doručí na finanční úřad. Tyto doklady je nutné odevzdat do 31. ledna 2016. Tato služba umožňuje poplatníkům bezstarostné placení daně z nemovitých věcí. Poplatníci již nebudou mít starost, zda jim bude doručena složenka do schránky a také nenastane situace, kdy poplatníci nestihnou zaplatit daň včas a nehrozí jim tak pokuty za opožděnou platbu daně. Mezi další výhody platby pomocí SIPO patří úspora času, který poplatníci každoročně stráví ve frontě na poště či na pokladně finančního úřadu. Poplatníci, kteří již mají zřízené SIPO a mají zájem o tuto službu, vyplní pouze „Oznámení o placení daně z nemovitých věcí prostřednictvím SIPO“, vzor viz níže a k němu přiloží doklad o přidělení spojovacího čísla nebo aktuální rozpis bezhotovostní

platby SIPO. Formulář „Oznámení o placení daně z nemovitých věcí prostřednictvím SIPO“ je připraven k distribuci na podatelnách finančních úřadů nebo na www.financnisprava.cz pod záložkou „Daňové tiskopisy“. Tyto připravené dokumenty poplatník doručí poštou, osobně nebo elektronickou formou příslušnému finančnímu úřadu, u kterého je poplatníkem daně z nemovitých věcí. Poplatníci, kteří nejsou držiteli spojovacího čísla SIPO a mají zájem o tuto službu, vyplní „formulář SIPO“, který je k vyzvednutí na pobočkách České pošty nebo na www.ceskaposta.cz. Tento formulář poplatníci odevzdají osobně na kterékoliv poště. Oproti odevzdanému formuláři získají poplatníci spojovací číslo SIPO a dále postupují stejně, jako poplatníci, kteří SIPO již zřízené mají.

ARCHEOLOGICKÁ AKTUALITA

Dva miliony mincí v jednom hrobě Více než deset tisíc artefaktů včetně deseti tun mincí odkryli nedávno archeologové v čínské provincii Ťiang-si. Mince byly součástí bohaté hrobové výbavy, s níž Číňané před dvěma tisíci lety (v roce 74 před naším letopočtem) pohřbili čínského císaře Liu Cheho, jenž vládl pouhých 27 dní, než byl kvůli poněkud volným mravům a nedostatku vladařského talentu sesazen. I přesto, když pět let po svém sesazení zemřel, mu vystrojili vskutku císařský pohřeb. Jeho hrobku přímo zavalili hromadou mincí, zlatem a stříbrem, ale také kočáry s obětovanými koňmi. Liu Che byl vnuk císaře Wu-tiho, nejvýznamnějšího císaře dynastie Chan, která vládla ve starověké Číně přes 200 let. Hřbitov, kde právě probíhá výzkum, se rozkládá na ploše deseti akrů a je

Přihlášení k placení daně z nemovitých věcí prostřednictvím SIPO již na rok 2016 je možné do 31. ledna 2016. Následující roky, i kdyby došlo ke změně výše daně, proběhne placení přes SIPO zcela automaticky. Bc. Veronika Kotullová tisková mluvčí Finanční úřad pro Olomoucký kraj

Foto: archiv autorky

v něm celkem osm hrobů, mimo jiné i hrob císařovy manželky. Archeologové tu vykopali celkem dva miliony bronzových mincí, které mají hodnotu 50 kilogramů zlata. Rovněž tu objevili řadu hudebních nástrojů včetně zvonkoher, panových fléten či ústních bambusových varhan zvaných šeng. Jen v málokteré hrobce, jako je tato, se našly vozy v životní velikosti, doplněné o čtyři obětované koně a více než tři tisíce příslušenství ze zlata a stříbra. Jen samotné mince, s charakteristickým čtvercovým otvorem uprostřed, dnes mají hodnotu kolem 4 mil. korun. Neříká se, že si člověk peníze do hrobu nevezme? Zdá se, že čínští císaři toto rčení evidentně neznali… Vendula Vránová

16

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

OTEVŘENÁ VEŘEJNÁ SPRÁVA Otevřenost veřejné správy, jako soubor opatření uplatněných ve fungování úřadů státní správy a samosprávy, je stále diskutovanějším tématem mezi starosty, odborníky i občany. Smyslem těchto procesů je především zefektivnění práce, zlepšení komunikace, zvýšení důvěryhodnosti i potlačování korupce. Na těchto myšlenkách se shodnou experti dlouhodobě se zabývající transparentní veřejnou správou i starostové, kteří se již cestou otevírání úřadů vydali. Na otevřenost se dá nahlížet i z pohledu prosté kvality poskytování informací občanům, otevřenosti rozhodování, umožnění účasti veřejnosti na rozhodování a svobody šíření informací. Úvod do problematiky Osobně se transparentní a otevřenou správou zabývám více než tři roky, během kterých jsem měl tu možnost diskutovat se starosty, politology i lidmi z občanských iniciativ, kteří se snaží rozšiřovat povědomí o výhodách otevřenosti. Ročně se koná několik konferencí, seminářů a školení na toto téma, kde je možné sdílet zkušenosti, klást otázky, debatovat a hledat použitelné a účinné procesy vedoucí k naplnění cílů transparentní samosprávy. Transparentní výkon veřejné správy je podporován také programy Ministerstva vnitra ČR. Aby výstupy mnou absolvovaných seminářů a zkušenosti starostů nezůstaly jen v mém „šuplíku“, rozhodl jsem se s aspekty a dopady otevřené samosprávy seznámit zastupitele naší obce na jedné z pracovních schůzek. Jelikož se jedná o konkrétní postupy s vlivem na veřejnou informovanost, chci s touto problematikou seznámit i občany, čtenáře Týneckých listů. Na mysli jako první vyvstává otázka, čeho lze otevřeností dosáhnout a jaké přínosy tyto aktivity mají. Ze zkušeností úřadů využívajících principy otevřené a transparentní veřejné správy

vyplývá, že mezi klíčové přínosy těchto procesů patří zejména zvýšení důvěryhodnosti úřadu, omezení korupčních rizik, snížení pracovní vytíženosti úředníků, zvýšení informovanosti občanů i pracovníků úřadu, zmenšení rizika vzniku chyb, zlepšení jejich odhalitelnosti a v neposlední řadě snížení nákladů – zefektivnění vynakládání veřejných prostředků. Tyto přínosy potvrzuje i starosta Nového Města na Moravě, Michal Šmarda. Právě Nové Město na Moravě lze považovat za „vzorový úřad“ co se otevřenosti týká. „Otevřenost je zejména přínosná pro úředníky a zastupitele a zejména pro zkvalitnění jejich rozhodovacího procesu,“ sdělil Michal Šmarda posluchačům konference Starostové starostům. „Když už je to jednou veřejná správa, tak ji musíme vykonávat veřejně,“ dodal druhý úhel pohledu bývalý starost Semil a současný poslanec parlamentu ČR, Jan Farský. Jaké konkrétní kroky může úřad změnit či zavést, aby byl otevřenější? Odborníci se shodnou, že dílčích postupů a praktických kroků existují desítky. Nejdůležitější je začít s implementací těch, které jsou stěžejní, jednoduché, nenáročné, levné a účinné. Celkově se však jedná o dlouhodobý proces, který vyžaduje vyhodnocování zpětné vazby a hodnocení přínosů. Z počátku je nutné se s problematikou obeznámit, diskutovat veškerá hlediska, zvažovat konkrétní přínosy, zjišťovat zkušenosti a následně řešit aplikační postupy a kompetence. Mezi nejjednodušší principy otevřené veřejné správy lze zahrnout: • Kompletní, aktuální a jasně strukturované povinné informace na webových stránkách dle novelizovaného zákona č. 106/1999 Sb. • Přehledné informace o složení orgánů obce, zveřejnění kontaktů a udržování aktuálního stavu.

• Zveřejňování základních dokumentů jako je jednací řád zastupitelstva, statuty komisí a výborů, jejich zápisy a roční zprávy. • Zveřejňování zápisů z jednání zastupitelstva, výpis usnesení, jmenovitá hlasování. • Zveřejňování podkladových materiálů pro jednání zastupitelstva. • Rozklikávací rozpočet obce do nejnižší úrovně účetních položek - faktur. Zavádění nových procesů s sebou samozřejmě z počátku nese jisté zvýšení pracnosti nebo určité finanční náklady. Jde zejména o proškolení a nastudování problematiky, případně absolvování seminářů. Cenné rady a metodickou podporu lze však získat i zdarma pouhým zájmem, a to zejména od starostů, kteří se již cestou otevřeného úřadu vydali nebo z materiálů neziskových či obecně prospěšných organizací. Jednou z nich může být například Otevřená společnost o.p.s., která nabízí audity informační otevřenosti, semináře, expertízy a rady v oblasti poskytování informací, a to jak úřadům, tak občanům. Každoročně také udílí ceny Otevřeno x Zavřeno, která hodnotí otevřenost veřejně činných osob, úřadů a institucí. Webové stránky Zavedení těch nejzákladnějších principů otevřenosti není nikterak složité. V dnešní době, kdy drtivá většina domácností disponuje připojením k internetu, je internet jednou z hlavních cest komunikace úřadu s občanem. Prostřednictvím webových stránek může úřad nabízet občanům obsáhlý, aktuální a přehledný informační servis. Kvalitu informačních služeb, které

úřady poskytují na internetu, oceňuje také Sdružení Zlatý erb, které každoročně uděluje cenu Zlatý erb pro obce s nejkvalitnějšími webovými stránkami. Dle dostupných informací jsou ve finální přípravě nové webové stránky obce Velký Týnec a je zde tedy velký potenciál zlepšit informační služby na obecním webu, který si modernizaci jistě zaslouží. Bude zajímavé porovnat, jakým způsobem se podařilo definovat, a jak se podaří splnit, aktuální standardy a trendy, které jsou na webové stránky obcí kladeny státní správou i občany. Novou grafiku a zpřehlednění webu lze zajisté očekávat. Moderní weby obcí jdou často cestou jisté soutěživosti, která obec bude mít web přehlednější, hezčí a informačně kvalitnější. Přestože si občan může pro informace dojít osobně na obecní úřad, je bezesporu přívětivější pokud má možnost přistupovat k publikovatelným informacím přes internet, z domova, nehledě na úřední hodiny. A z tohoto pohledu jsou webové stránky podstatným nástrojem pro zlepšení otevřenosti úřadu. Mimo samotnou hodnotu obsahu je důležitá i jejich přehlednost. Informace musí být intuitivně dohledatelné, dobře strukturované a aktuální. Zákon stanovuje základní povinné informace, které musí web obce obsahovat. Metodiku jak správně zveřejňovat tyto informace na webu vydala již zmíněná Otevřená společnost. Účel těchto povinných informací je zejména obeznámit každého uživatele s tím, o jaký úřad se jedná, jakou má organizační strukturu, jaké má kompetence, jak lze s úřadem komunikovat nebo jaké jsou důležité dokumenty a předpisy úřadu. Každá obec má svého starostu, místostarostu, případně tajemníka a zaměstnance, má také svůj základní orgán – zastupitelstvo a jeho poradní orgány – výbory. Na webu by měl občan najít základní kontakty na tyto osoby, na zastupitele a na předsedy výborů, případně komisí. Je také dobrou praxí (přestože to zákon neukládá) zveřejňovat dokumenty charakteru veřejné listiny, tedy dokumenty, které dokumentují práci úřadu a jeho orgánů, např. zápisy ze zasedání zastupitelstva, jednací řád zastupitelstva, organizační řád, statuty komisí a výborů, případně jejich zápisy nebo roční zprávy o činnosti. O tom jak tyto dokumenty zveřejňovat pojednávají i metodická doporučení odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra ČR. Právě míra aktivně poskytovaných informací je jedním z klíčových parametrů otevřenosti a transparentnosti. Zákon pamatuje na výčet informací, který nemají veřejný charakter, či jsou přímo tajné. Tyto informace pochopitelně zveřejňovat nelze, nicméně vše ostatní je zcela na vůli úřadu, případně na rozhrnutí zastupitelů. Internetové stránky obcí a měst mají velký informační potenciál a jeho využití je nasnadě. Správným nastavením kompetencí a správních procesů nemůže dojít, dovolím si tvrdit, k žádnému enormnímu nárůstu agendy. Drtivá většina informací je stálého charakterů a zveřejnění je jednorázovou záležitostí. Pro zveřejňování nově vznikajících informací, a jejich úpravu do zákonem povolené podoby, lze využít osvědčených a rychlých postupů. Přijatelné zvýšení pracnosti je pak bezezbytku vyváženo všemi výhodami, které otevřenost přináší. Pro další informace navštivte www. otevrenaspolecnost.cz, www.mvcr.cz/ odk2, www.motejl.cz Jiří Dvořák [email protected]

Náhled na rozklikávací rozpočet Velkého Týnce na webu rozpocetobce.cz

Literatura 17

TÝNECKÉ LISTY

VYPRÁVĚNÍ PANA EDUARDA SLÁMY POTŘETÍ A NAPOSLED V květnovém a srpnovém vydání letošních Týneckých listů jsme se setkali s pověsťovými vyprávěními písmáka a lidového malíře pana Eduarda Slámy z Hvozdečka. Jeho zkazky pocházely z Vyškovska a z okolí obce Kladky na Drahanské vrchovině. Třetí, a prozatím poslední setkání s touto pozoruhodnou osobností, nás zavede hned do tří regionů najednou. Z Vyškovska se přeneseme do kraje pod pohádkovým hradem Bouzovem, odkudpak je to už jen přes několik kopců do Vyšehorek na Mohelnicku. Naše pomyslné putování zakončíme ukázkou respondentových veršů, kde opět zazní tematika jeho rodné domoviny. Jak již víme, ke všem výše uvedeným místům měl pan

Eduard hluboký vztah, prožil tam nemalou část svého života, což se zcela osobitým způsobem odrazilo i v jeho vyprávěních. Budeme-li se blíže zabývat četbou a zkoumáním námětů místních historických pověstí zjistíme, že jejich poměrně častým námětem jsou různé tragické události. Vysvětlení tohoto jevu je poměrně prosté a lze jej nalézt hned v několika rovinách. Neštěstí a smutné příhody jsou v průběhu lidského života vcelku běžnou záležitostí a mnohdy jich bývá více než chvil prožité radosti. To pouze naše mysl raději uchovává ty druhé. Avšak lidé ještě v ne příliš vzdálených dobách vnímali své kořeny v rodném kraji daleko

intenzivněji, než jsme toho schopni my v naší současnosti. Nebyli rozptylováni přemírou zpráv, necestovali každý den i několik desítek kilometrů do zaměstnání, nestěhovali se tak často do příliš vzdálených krajů, neznali shon, který je právě nám tolik vlastní. Jeden více věděl o svém sousedu, a tak neštěstí toho druhého pak prožíval mnohem niterněji. Zvláště stalo-li se něco zlého mladému člověku, neřku-li i několika lidem najednou, není potom divu, že se taková událost tradovala i přes několik následujících pokolení. Často se vyprávění dochovalo v pouhých torzech a lidská paměť z něj vytěsnila třeba i jména aktérů, jindy ba naopak přidala mnohou podrobnost, která ani sou-

časníkům události nebyla známa. Buď jak buď, není vůbec řídkým jevem, když se jedna a tatáž tragedie, která kdysi svojí hrůzou vyděsila široké a daleké okolí, v kraji ještě donedávna vyprávěla i v několika odlišných variantách. Zvláštní místo mezi tímto druhem syžetů zaujímají pak ty, které můžeme shrnout pod jednotným označením „utopená svatba“. O tom, že k takovým událostem v některých lokalitách skutečně došlo, nemůže být pochyb. Příkladem mohou být hned dvě takové pověsti. První z Vyškovska, druhá z Bouzovska.

O mokřině „U kočára“ u Hvězdlic Odedávna se mezi lidmi říká, že májové svatební veselí přináší smutek. Své o tom jistě vědí i prastaré lesní velikány, které tiše šumí nedaleko hájovny „U jelínka“. Ach, kdyby ty jen mohly vyprávět! Je tomu už dávno, co se ve Švábenicích vdávalo jedno děvče, dcera zdejšího bohatého sedláka. Byla to tenkrát svatba, jakou dlouho v širém kraji nikdo nepamatoval. Hostí se sjelo tolik, že ani celá náves nestačila. Jenom z Hvězdlic a Chvalkovic jich byly tři plné kočáry! A toho výskotu a zpěvu! Jedlo se a pilo hned několik dní. Muzika vesele vyhrávala, tanečníků byla plná hospoda, víno teklo proudem, až se nejednomu i hlava zatočila. Ale nic netrvá věčně. Nastalo loučení a svatebčané se pomalu jeden po druhém trousili k domovu. I ti hvězdličtí a chvalkovičtí. Ještě poslední pozdravy, stisky rukou, a již si to rozjařená společnost šine voňavými rozkvetlými alejemi k lesu.

Byla teplá měsíčná noc a obloha se třpytila tisíci hvězdných démantů. Koně pokojně klusali a dusot jejich kopyt se rozléhal tišinami. Chasníci zpívali, děvčata se vesele smála, i ti starší společně zanotovali nejednu píseň. Cesta rychle ubíhala a kočáry zanedlouho míjely hájovnu „U jelínka“. Mířily k místu, kterému se kdysi říkávalo „U trojáka“. Starý polesný Veverka ještě nespal. Když uslyšel lomoz a zpěv, bezděky vyšel do tmy na zápraží. Jeho vrásčitá tvář se v neblahé předtuše zachmuřila a z jeho úst vyšla slova: „Lidé nešťastní, cožpak se sluší v noci plašit zvěř?“ Rozveselená omladina však neslyšela hajného varování. Ani kočí jakoby tentokrát nedbali své obvyklé pozornosti. Snad i oni byli posilněni dobrým pitím a včas nezpozorovali blížící se možné nebezpečí – prudkou zátočinu se zrádnou bezednou bažinou. Namísto toho,

aby zatáhli za opratě a zmírnili prudký cval koní, naopak je pobídli k ještě větší rychlosti. A vtom se to stalo! Před prvním z kočárů z ničeho nic vyrazilo z houští několik poděšených ztepilých laní. Několika skoky se přehnaly přes cestu jako vítr a v mžiku zmizely v hloubi lesa. Koně se polekali, divoce zaržáli a vyrazili jako běsi vpřed. Kočí práskal bičem, volal, ale vše marno. Spřežení se rázem stalo zcela neovladatelným. Vozka ještě v měsíčním svitu zahlédl temnou hladinu močálu a zvolal: „Ježíši Kriste! Zachraň se, kdo můžeš!“ a sám co nejrychleji mohl, seskočil z kozlíku. Na zemi se několikrát převalil a zůstal nehybně ležet jako špalek. Nikým neřízený kočár vlétl do kalného bahna jako těžký kámen. Tři muži se svými družkami se marně snažili o záchranu. Za několik malých chvil bylo po všem. Koně, povoz, i šest mladých lidí jako by se do země pro-

padli. Namísto nich na hladině tančilo jen pár zlověstných bublin, a co bylo nejhoršího, to náhlé mrtvé ticho. Ve zbylých dvou povozech měli plné ruce práce, aby zkrotili vyplašená zvířata, nikomu z tonoucích se nešťastníků tak nebylo pomoci. Ztuhlý hrůzou stál na břehu močálu, u starého trojklaného dubu, hlouček zachráněných. Když se jakš takš vzpamatovali, vzkřísili polomrtvého kočího a pomalu bez jediného slova se vydali zvěstovat do širého kraje tuto strašlivou událost. Čas plynul, z bezedné bažiny se stala pouhá mokřina, která již dávno zarostla křovinami. Starý dub sešel věkem a ani ten už není. Ale na paměť nešťastných svatebčanů se tomuto místu dodnes říká „U kočára“. Mezi lidmi se povídá, že osamělý pocestný, který by tudy šel o půlnoci, uslyší prý veselý zpěv, výskot a ržání koní. Musí to však být člověk poctivý a bohabojný.

Lesní cesta u Javoříčka Pahorkatina bouzovských lesů, protkaná mozaikou polí a luk, dnes tolik poetická a zádumčivá, bývala rovněž jevištěm lidských osudů. Dnes, když kráčíš lesními cestami, stoupáš do kopečků a vršků, jen tušíš dávné příběhy. A že jich za ta staletí bylo! Nešťastné Javoříčko je dnes spojováno spíše se strašlivou tragédií, která se zde stala na samém konci druhé světové války. Tehdy byli zběsilými hitlerovskými katany, na samém prahu svobody, nesmyslně pobiti téměř všichni zdejší mužové. Bylo jich třicet osm a jejich společný hrob navěky žaluje. Vydejme se však dále proti proudu času a nechme si vyprávět jinou, neméně smutnou událost. Sevřené údolí potoka Javoříčky, někdy také zvaného Špránek, se klikatě vine severozápadně od vsi až k Bouzovu. Připomíná tak pestrobarevnou stuhu. Odpradávna tudy také vede cesta, která tato dvě místa spojuje. Někde v její půli je místo, kterému se říká „Strž“. Dnes už není ničím zvláštním nápadné, avšak kdysi se tu nacházela, jako černé oko bájné nestvůry, bezedná tůň. Jeden z javoříčských hospodářů kdysi vdával svoji krásnou dceru. Zakoukal se do ní mládenec štíhlý jako jedle, synek zámožnějšího sedláka z Bouzova. Rodiče mladým nebránili, sami měli radost, že mladí se mají rádi. A tak nadešel slavný den. Sjelo se mnoho strýčků a tetiček, nechyběli ani přátelé a známí. Družičky samé pentle, rozzářené oči družbů. Ženich a nevěsta odprosili svoje rodiče, ti jim s lá-

skou požehnali, a již nic nebránilo oddavkám. V bouzovském kostele u svaté Maří, je již očekával kněz s ministranty. A tak do krásného letního dne, prozářeného sluncem, vyjelo několik bohatě květy ozdobených kočárů a povozů. Vpředu ženich s nevěstou, oba v bohatě vyšívaných krojích, on jako mladý princ, ona jako přenádherná panenka. Za nimi v dalším kočáře rodiče následováni příbuznými a zbylým doprovodem. Darmovisy cinkaly, krajem se nesl zpěv, cvrlikal klarinet, bručela basa, tklivě lkaly housle, les vracel veselé tóny tisícinásobnou ozvěnou. Avšak co to? Náhle do cesty prvního kočáru vběhlo s divokým kvikotem a chrochtáním stádo rozzuřených kanců. Ti z ničeho nic pobíhali všude mezi povozy! Který jen čerchmant je sem zavál?! Do pokojně klusajících koní jako by v ten ráz někdo střelil! Vzpínali se, ryčeli, povozy sebou smýkaly z jedné strany cesty na druhou, do očí všech vstoupil nepopsatelný děs! Práskání bičů a volání kočích, bezmocné výkřiky svatebčanů! Koně a lidi zachvátil naprostý zmatek. A tu, ó hrůzo, první kočár se vřítil do studeného bahna „Strže“! A za ním hned druhý, třetí, všechny! Strašlivé výkřiky tonoucích postupně ustávaly. Za malý okamžik bylo po všem. Nebylo již nikoho, jen několik slzami zmáčených růží tiše plulo po smolně černé hladině bažiny. Bouzovský kněz se svatebčanů z Javoříčka nikdy nedočkal. Zde je vhodné podat několik vysvět-

lení. Tato pověst kolovala v kraji pod Bouzovem ještě relativně do nedávna. Nezávisle na sobě ji vyprávělo hned několik respondentů a důležité je zmínit, že v různých variantách. Jedna z nich například říká, že k události došlo v zimě, a že pod sáněmi se svatebčany se prolomil led. Ve vyprávěních se liší třeba i počty obětí. Někdo tvrdí, že se utopili jen ženich a nevěsta, častěji se ale vyskytuje podání, jež se prakticky shoduje s tím pana Eduarda Slámy, a sice že zahynuli všichni. Zaznamenal jsem i variantu, která umísťuje tento příběh necelý jeden ki-

lometr severoseverozápadně od středu intravilánu obce Obectova do místa zvaného „Ô lôži“. Co je však nejdůležitější, s touto pověstí, která četbou mohla mít vliv na všechny výše uvedené možnosti, se lze setkat u Martina Strouhala v jeho sbírce pověstí z někdejšího litovelského okresu z roku 1944 „Báje a pověsti“. Na závěr poznámky opět připomínám, že všechna originální vyprávění pana Eduarda Slámy jsou mnou poněkud zkrácena a převyprávěna při plném zachování obsahu.

HROBNÍK

UKÁZKA Z TVORBY EDUARDA SLÁMY Ruce pane, mé ruce nehladí jen ženu či dítě spící. Nesnoubí se jen s klečemi pluhu a vyzrálými klasy. Tkát dovedou, ano, tkát. Sítě tak pevné utkají, že vítr ani bouře je nezničí silou svojí. Však nitě ty jsou z pouhé hlíny. Já netkám osnovu z nití a nitek. Já hlínou zamykám navěky. Jsem místní hrobník, Varadínek, co chystá tu poslední návleky.

18

Články, dopisy, úvahy, komentáře

TÝNECKÉ LISTY

TIP NA VÝLET

O kostele Všech svatých ve Vyšehorkách u Mohelnice

Loštický betlém

Jednou z nejpozoruhodnějších a nejpamátnějších staveb v okolí města Mohelnice je kostel Všech svatých ve Vyšehorkách. První zmínka o něm sice pochází až z roku 1369, avšak vystavěn byl již v první polovině 13. století podle románského slohu s raně gotickými prvky. Půdorys svatyně je čtvercový a uvnitř je možno spatřit křížové žebrové klenby. Zvenčí je pak zdaleka nápadný svou na pohled starobylou šindelovou střechou, v celém kraji zcela ojedinělou. Historie kostelíku by stála sama o sobě za samostatný příspěvek. Omezím se již jen na konstatování, že kostel v červenci roku 1957 po zásahu bleskem vyhořel, plně obnoven byl až roku 1997, přičemž v jeho interiéru proběhl několik roků před tím archeologický výzkum vedený PhDr. Vladimírem Gošem, CSc. Na tomto místě musí být však rovněž zmíněno, že terénní část tohoto výzkumu prováděl jeden z nejvýznamnějších neprofesionálních archeologů Mohelnicka, již bohužel zesnulý pan Vladimír Kapl z Mohelnice.

A jak celé toto souvisí s panem Eduardem? Následovně. Roku 1957, v době, kdy byl kostel postižen požárem, tak shodou okolností pan Sláma ve Vyšehorkách bydlel. Když přišla bouřka, pracoval v tu chvíli se svým kamarádem ve vedlejší blízké vesnici. V průběhu oné bouře vyšlehl pouze jediný blesk, který však uhodil do dřevěné střechy. Ta se ihned vzňala. Oba přátelé všeho nechali, sedli na kola a jeli do Vyšehorek. Tam již lidé z kostela zachraňovali, co se jen dalo. I oba muži se snažili pomoct, jak nejvíce mohli. Avšak žár byl příliš silný a oheň postupoval velmi rychle. Snaha všech byla téměř marná, z kostela se zdařilo vynést jen několik málo věcí. Býval tam prý překrásně vyřezávaný dřevěný kříž, lidé jej chtěli z kostela odnést, ale jelikož byl dobře přibitý ke zdi, nakonec podlehl zkáze. Nejsmutnější však bylo, když hořely varhany. Proud rozžhaveného vzduchu na několik okamžiků rozezněl děsivými tóny jejich píšťaly, avšak ty se vzápětí roztavily. Brzy bylo po všem. Z kostela zbyly jen smutné zčernalé ruiny, u kterých téměř celou nastalou noc postávali skoro všichni obyvatelé vesnice a blízkého okolí. Truchlivý na celé události byl fakt, že k požáru kostela došlo jen několik dnů po úmrtí tamějšího kněze. Ten byl široko daleko velmi oblíben pro svoji vzácnou lidskou povahu. A tak byly Vyšehorky najednou bez správce farnosti, a zároveň i bez kostela. Téže přesmutné noci si staré ženy vybavily pradávné proroctví, které se ve Vyšehorkách tradovalo z pokolení na pokolení. Věštba prý praví, že vyšehorský kostel vyhoří vždy jedenkrát za 500 let. Stane se tak pokaždé několik dnů poté, co zemře tamější kněz. Kostel však bude vždy znovu obnoven. Karel Faltýnek

Když jsem letos v létě po návštěvě loštické tvarůžkárny obdivoval tamní krásně malovanou autobusovou zastávku, nepozorovaně ke mě zezadu přistoupil do té doby člověk známý jenom z novin a oslovil mne s tím, že má od té krásně malované zastávky klíč a že mi ukáže všechno z blízka. Otočil jsem se, a on tam stál sám pan mistr Beneš. Teda on tam nestal sám, doprovod mu dělal pan Taťoun, další známá osobnost široko daleko.

Foto: P. Peňaška Dali jsme se do řeči a já si mohl vyslechnout zajímavý výklad o všech osobnostech vyobrazených na zdech zastávky, zejména o nově přimalovaném Karlu Krylovi. Bylo mi ctí prozkoumat hřebík ohnutý samotným Frištenským nebo se podívat na zub lišky Bystroušky. V rozhovoru jsme zabrousili až k Loštickému betlému a já slíbil mistru řezbářovi, že mu na něj naženu lavinu Týnečáků skrze pozvánku k výletu v našem obecním měsíčníku. Slovo dalo slovo, a protože se sliby mají plnit, tak tady ji máte. Pavel Peňaška Vážení příznivci loštického betléma. Pro letošní krajinu betlémskou byly probuzeny ze špalíků lípy tři noví dřevění občané betléma řezbáře Jaroslava Beneše, kteří, ač dřevění, se přijdou poklonit malému Ježíškovi a přinést mu své dárky. První figurkou je starostka města Loštic paní Bc. Šárka Havelková - Seifertová. Tato figurka vyjímečně vstoupila do krajiny betlémské v čas loštic-

kých slavností, kdy složila přísahu a slíbila oddanost městu a jeho občanům ať živým, tak i těm dřevěným. V prostoru betlémském zaujala místo u městského úřadu a jako její dva předchůdci drží v rukou symbolický klíč od města. Kolik starostů ještě za života řezbáře přibyde do betléma? Zajímavostí je, že každý klíč znamená jedno volební období. Proto figurka předešlého starosty pana PhDr. Ctirada Lolka drží klíče tři, neboť byl do funkce starosty zvolen třikrát. Druhou figurkou je loštický - žádlovický občan, dlouholetý správce Arboreta Bílá Lhota, pan Bc. Stanislav Hekele, který svůj život zasvětil přírodě, stromům a péči o výzdobu nejen města, ale i různých významných událostí a akcí. Jednou z nich byla například nádherná výzdoba sálu v Bílé Lhotě u příležitosti plesu pořádaného Ing. Ladislavem Vitoulem. Třetí figurka představuje významného člověka nejen pro Moravu, ale i pro celou naši vlast. Je jím známý básník, zpěvák a skladatel, rodák z Kroměříže, pan Karel Kryl, který svými písněmi hlásal pravdu a posílil tak srdce mnohých. Jeho písně nejde umlčet. „Když Karel Kryl mezi námi žil, svými písněmi se za pravdu vždy bil...”

Jeho figurka se jde poklonit Ježíši k jesličkám a přináší mu dárek z nejkrásnějších, píseň „Děkuji”. V prostorách betléma se tak setkává nejen se svými přáteli hudebníky Pavlem Novákem a Jaroslavem Wykrentem, ale i například „hanáckým obrem” Josefem Drásalem, zápasníkem Gustavem Frištenským či cestovatelem Eskymo Welzlem. Srdečně zveme zájemce o návštěvu loštického betléma, kde se každý může setkat se svou oblíbenou figurkou. I když jsou dřevěné, jejich srdce stále bije a těší se na setkání s vámi. „Legenda vypráví, že když je někdo určité figurce sympatický, tak může zahlédnout, že se na něj usměje.” Zahájení již 19. ročníku Loštického betléma je 1. 12. 2015 ve 14 hodin na adrese Moravičanská 439, Loštice. Výstava je každoročně doplněna díly místních výtvarníků - obrazy a uměleckými fotografiemi. Nebude chybět ani keramika a řezbářské práce Jaroslava Beneše. Přístupná bude každý den, včetně sobot, nedělí a svátků od 14 do 18 hodin a to až do svátku tří králů, tj. do 6. 1. 2016. Případné dotazy zodpovíme na telefonním čísle 603 929 926. Váš Jaroslav Beneš

Články, dopisy, úvahy, komentáře 19

TÝNECKÉ LISTY

TIP NA VÝLET Kuks Moudrý a vzdělaný člověk, který uměl číst v posvátných knihách i ve hvězdách hrabě František Antonín Špork, jako mnoho jiných vědoucích učenců očekával právem příchod Mesiáše. Dokonce byl schopen vypočítat čas a souřadnice, kde by se asi mohl narodit. Byl to muž činu, nelenil a vybudoval překrásné místo, které by mohl tento pomazaný obývat, což svědčí o velmi pevném charakteru, ale i na tu dobu ojedinělém poznání. I když, ne tak docela. Památku obdobného cíle mají i v Německu, kde je světoznámý zámek Neuschwanstein (Labutí zámek). V malebném údolí řeky Labe nechal náš hrabě postavit zámek, kde přes celé údolí viděl z protějšího břehu červené světýlko v zámecké kapli, lázně s kaskádovitě tekoucí vodou a pro zajištění v nouzi, hospitál. Vše doprovázené překrásnými sochami. Za tímto účelem si vybral sochaře až v daleké Itálii, kde sochařské umění právě vzkvétalo. Skály v okolí Kuksu nesou již obrazy krásných, dokonalých bytostí. (Kdo se pozorně dívá, uvidí, že je jich tam mnoho. Snad také proto vznikla v nedalekých Hořicích kamenosochařská škola, která své klauzurní práce sází volně po krajině. Jsou vidět po cestě do Dvora Králové n. L. po levé straně kolejí). Sochař Matyas Braun nabídku ke spolupráci přijal. Vše bylo na svém místě a stačilo jen osekávat přebytečný kámen. V poznání vyššího řádu, který drží tento svět pohromadě, si oba pánové porozuměli a spolupráce byla možná. Vzniklo mnoho překrásných soch, které doplňují lázně, zámek a jsou roztroušeny po okolním lese. Do skály je tam vytesaný celý Betlém (výjev narození Ježíše Krista). Jdouce lesem, potkáte také například sochu Záhoře, Onufria a Máří Magdalény. Jeskyňku s kamenným sedátkem, klekátkem a vodou pro hraběte, který rád vyjížděl

na lov. V těchto místech můžete klidně rozjímat o starých biblických textech. Lázně zdobí mj. socha Davida a Goliáše. V zámecké zahradě je umístěna socha bojovníka, který je otočen proti nedalekému (dnes zrušenému) mnišskému klášteru. Hrabě Špork kolem sebe shromáždil mnoho významných umělců a také se silně zabýval duchovní stránkou života, která v té době, jako často i dnes, šla těžko oddělit od církví.

Jednodenka s autobusem

V neděli 22. listopadu jsme se vydali na jednodenní výlet autobusem do Přerova. Jako první jsme navštívili muzeum Komenského. Prošli jsme si archeologickou výstavu, výstavu dřívějších školních tříd, sbírku nerostů, přírodovědnou sbírku a nakonec jsme vyšli pár schodů na vyhlídkovou věž. Po přestávce na svačinu jsme se přesunuli na plavecký bazén, kde jsme strávili asi hodinu. Řekl bych, že snad

nejlepší na tom všem byla whirlpoolka a hlavně umělý proud, ve kterém jsme si zablbli úplně nejvíc z celé akce, protože komu by se nelíbilo hrát na babu ve vodě, že? Prostě jsme si to užili a skvěle se bavili. Snad nejen pro mě byl výlet vydařený a doufám, že takových naplánujeme víc! Jakub Hadaš

Ilustr. foto Pozoruhodné jsou dvě řady soch, které znázorňují bytosti ctností, z jejichž sil máme tady na Zemi co nejvíce čerpat, ale také nectností, které jsme si vypěstovali v opaku, k dobrému chtění. Kdo tyto sochy spatří, může si v otřesných i povznášejících okamžicích uvědomit, odkud čerpá. Kam bude tažen po smrti těla, do jakých duší se formuje. Současně se může objevit myšlenka, kterých tu je hodně. „Změnit něco.” Pohled na krásné sochy nám dá popud, změny k lepšímu, krásnějšímu. Je zajímavé, že předlohou ke všem těmto byla jedna žena. Řady ctností a nectností doplňují dva ohromní andělé, jejichž kopie jsou na kdejakém hřbitůvku v okolí. Anděl blažené smrti a také tedy anděl smrti bolestné. Nejezděte do Kuksu jako turisti!!! Povede-li však vaše cesta touto krajinou, zpozorněte a buďte bdělí, abyste jako poutníci využili pro sebe dary naší země. Zuzana Denková

Vzpomínka, jak jsme jezdili s paní Šmidákovou na zájezdy S díky vzpomínám, jak dobře organizovala paní Šmidáková zájezdy na hrady a zámky. Na poutě se nesmělo tedy zájezdy. Popíši jeden z mnoha. Jezdilo se autobusem „ÚPÁKEM“, jak se se mu tehdy říkalo. Řídil jej bez nehody pan Josef Krumpolec s navigátorkou paní Jaruškou Krumpolcovou. Pokud se pamatuji, nikdy jsme nebloudili. Tentokrát byly na programu KŘEMEŠNÍK, LOMEC u VODŇAN. Hrady ORLÍK a ROŽMBERK a hlavně SVATÁ HORA u PŘÍBRAMI. Moc ráda vzpomínám na Křemešník, jak jej krásně popsal v knize „Na krásné samotě“ msgre. František Bernard Vaněk. Jeho život a dílo výstižně charakterizovala spisovatelka Marie Majerová. Člověk, Čech, kněz. Na vršku u poutního kostela Svaté Trojice se scházeli slavní básníci Otakar Březina, Antonín Sova, Jakub Deml, houslový mistr Jan Kubelík, herec Bedřich Karen a další slavné osobnosti. A hlavně sochař František Bílek a malíř Viktor Foester. Díky jim vznikla na Křemešníku památná Křížová cesta a byla provedena oprava kostela. Ne-

SKAUTSKÉ OKÉNKO

mohu popisovat, jak krásně vylíčil autor knihy tehdejšího učitele řídícího pana učitele Zahálku. Vzdělaného školami a hlavně přírodou. Je popsán asi začátek dvacátého století. Tuto knihu by si měl přečíst každý. Byla jsem moc vděčná, že jsem mohla Kremešník poznat. Další zastávka v Lomci u Vodňan. Pro všechny poutníky Lomeček. Toto poutní místo je zvláštní tím, že je oltář zavěšen uprostřed kostela od stropu. Snad jde o italský zvyk. A konečně hlavní cíl naší pouti do Příbrami na horu Matky Boží. Než postavili hotel Halda, zajistila paní Šmidáková noclehy v privátu. Za zmínku stojí varhanní koncert v Praze v Týnském chrámu. I na ten moc ráda vzpomínám. Organizovala i výlety do Vysokých Tater a mnoho dalších aktivit. O tom snad by měli napsat jiní účastníci. Já jsem paní Šmidákové a manželům Krumpolcovým za účasti na těchto poutích neskonale vděčná. Patří jim mé díky a uznání. Zlata Nováková

Foto: archiv skautů

OTÁZKA PRO... ...Petru ANDRÝSKOVOU, Rodinné centrum Čmelda

Letošní rok byl pro Rodinné centrum Čmelda zlomový. Musím říci, že po šesti letech dochází k únavě materiálu a už jsem necítila zprvu ten správný drive a velice jsem zvažovala, zda pokračovat v činnosti. Nakonec jsem moc ráda, že se našla skupina maminek, které jsou akční a připravené pokračovat. Společně jsme dokončily nové stanovy a snad i nastavily novou organizaci, a především je to ta nová krev, která určitě s sebou přinese dobré změny a impulsy. V novém roce se rodiče budou moci těšit na již tradiční jarní a podzimní

Foto: 2x RC Čmelda

bazárek, v březnu bude dětský karneval. Na ukončení sezóny na konci školního roku se připravuje novinka, ale zatím je to trošku tajné. Na konci tohoto roku máme ještě schůzku a budeme jistě zvažovat i nějaký letní program na zpestření. Samozřejmě budu usilovat o zachování letních příměstských táborů pro děti. To jsou ty velké akce. Jinak bude pokračovat pravidelný program. Jednak se budou konat dopolední herničky pro malé děti, o které je teď velký zájem, a mám z toho velkou radost, a dále bude pokračovat odpolední cvičení pro děti (3 skupiny - 3-5 let , 5-6 let a školáci). V současné době zvažujeme i odpolední aktivity pro děti jednou za 14 dnů v rodinném centru se zaměřením na výtvarnou činnost, ale to bude záležet na zájmu rodičů a především také na našich kapacitách. Děkujeme všem maminkám za jejich přízeň a rádi ve svém kruhu přivítáme další akční maminky, které se rády zapojí do organizace a podají pomocnou ruku, protože jaké si to uděláme, takové to budeme mít! Přeji vše nej v roce 2016!

20

Výročí

TÝNECKÉ LISTY

Prosincová výročí středomoravského regionu Před 75 lety – dne 3. prosince 1940 zemřel v Olomouci univ. prof. ThDr. Josef KACHNÍK, náboženský pedagog, archeolog a významný komeniolog. Rodák z Nivnice, kde se narodil 13. 5. 1859. Od r. 1871 studoval české gymnázium v Třebíči, kvintu absolvoval na německém gymnáziu ve Znojmě a poté přešel do Uherského Hradiště, kde maturoval v r. 1879 na místním německém gymnáziu. Po maturitě odešel do Olomouce, kde se věnoval teologickému studiu. Po vysvěcení působil v r. 1883 v Dubu nad Moravou a následující rok byl jmenován vikářem při olomoucké katedrále. Po šesti letech se stal konservátorem pro archivní sekci Ústřední památkové komise ve Vídni, současně suploval náboženství na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1890-91) a připravoval se k habilitaci a profesuře na teologické fakultě. V l. 1896-1903 vykonával funkci ředitele Arcibiskupského ústavu ke vzdělání učitelek při klášteře sester Voršilek v Olomouci. V r. 1901 byl jmenován řádným profesorem olomoucké fakulty, kde též několikrát děkanem. Z jeho podnětu byla utvořena r. 1912 Arcibiskupská památková a umělecká rada pro arcidiecézi olomouckou. V r. 1920 byl povolán do Prahy, kde byl po dvou letech jmenován řádným profesorem mravovědy na Karlově univerzitě. V r. 1923 jmenován nesídelním kanovníkem olomouckým. V červenci 1927 odešel do výslužby a vrátil se do Olomouce, kde byl ustaven sídelním kanovníkem a v r. 1930 jmenován kapitulním děkanem. Mimo působnost pedagogickou byla životním úkolem dr. Kachníka činnost osvětová. Zabýval se archeologií a zvláště pak rozvíjením tradice J. A. Komenského v rodném kraji. O Komenském psal v Časopise vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, ve Věstníku pedagogickém, Vychovateli a Vychovatelských listech. V r. 1928 založil Vychovatelskou knihovnu v Nivnici, kterou z části též financoval. Dne 28. 3. 1933 ji předal veřejnosti. Sloužila zejména učitelům, vychovatelům a komeniologům. Kachníkova literární činnost je rozsáhlá. Průběžně publikoval v moravských denících a časopisech. Spolupracoval též na vydání Českého slovníku bohovědného. Na svém kontě má přes dvacet knižních titulů. Vyhledávaným titulem je i dnes dvoudílná kniha Církevní památky umělecké v Olomouci (I. 1890, II. 1895). (Poselství. Olomouc 1938.S. 288-280. * Hýbl,F.: Slovanské gymnázium v Olomouci aj. A. Komenský. In: V sýpkách ducha. Olomouc 1992. S. 26-29.)

Před 80 lety – dne 5. prosince 1935 se ve Včelničce u Kamenice nad Lipou narodila Mgr. Vlasta HLŮZOVÁ, pedagožka a regionální publicistka. Pedagogickou školu pro vzdělání učitelů národních škol studovala v Jihlavě. Později při učitelském povolání absolvovala PdF UP, obor čeština, dějepis a výtvarná výchova. Jako učitelka působila v l. 1955-57 na Jedenáctileté střední škole ve Šternberku, v letech 1957-59 na dvoutřídních národních školách v Dalově a Žerotíně, od roku 1959 do r. 1992 na 2. st. ZŠ Dr. Hrubého ve Šternberku. Dlouhodobě publikuje v regionálním tisku, její zajímavé články můžeme číst většinou ve Šternberských listech. Její zásluhou byla vydána část pozůstalosti vlastivědného badatele, astronoma a politického vězně Karla Morava (1906-1993), Staré šternberské obrázky a povídky Bloudění Marty vojandy a Zlý sen. V r. 2002 obdržela Cenu města Šternberka za přínos regionální historii. Zpracovala literární pozůstalost stíhacího letce Ladislava Valouška, plukovníka letectva v. v. (1918-96), a vydala knížku jeho leteckých povídek Návraty stíhačů (2002), dva letecké deníky (Cestou nadějí a zklamání - 2003, Cestou zpátky - 2003), doplněné autorskou monografickou prózou Životní křižovatky stíhacího letce Ladislava Valouška (2006). Věnovala pozornost vývoji českého školství ve Šternberku, názvosloví šternberských ulic, historii české knihovny a význam-ným osobnostem Šternberska. Jubilantce srdečně gratulujeme a přejeme jí zdraví, tvůrčí elán a pohodu do dalších let!

Před 120 lety – dne 9. prosince 1895 se v Malíkově na Svitavsku narodil Osvald STRYK, varhaník, sbormistr a skladatel. V Brně absolvoval dvouletou varhanní školu Leoše Janáčka v Brně a poté Ústav pro církevní hudbu ve Vídni, kde absolvoval v r. 1914. Už za studií byl varhaníkem farního chrámu a účastnil se života české menšiny. V době 1. sv. války byl v l. 1915-18 u vojenské hudby. Po převratu se věnoval vybudování hudebního života církve čs. jako varhaník a ředitel kůru. V l. 1919-21 působil v Senici na Hané, poté dva roky v Cholině a v l. 1924-35 žil v Litovli v Husově sboru a měl zde soukromou hudební školu. Hrával i na klavír při němých filmech. Založil a vedl šedesátičlenný smíšený sbor, nastudoval i několik zpěvoher a pracoval v Sokole. V r. 1935 se stal ředitelem chrámové hudby a sbormistrem pěveckého sboru Farský v Praze na Vinohradech na přímluvu švagra Valentina Šindlera (stréček Křópal). Zemřel 15. 8. 1948 a má urnu v kolumbáriu vinohradského kostela. Jeho manželka s dcerou emigrovala v roce 1968 do New Yorku. (Československý hudební slovník.2. Praha 1965. S. 630. * Šik, L.: Litovelské osobnosti. CD-R 1998.)

Před 80 lety – dne 11. prosince 1935 zemřel v Olomouci JUDr. Ferdinand TOMEK, organizátor hudebního života, sběratel lidových písní a dlouholetý předseda Pěveckého hudebního spolku Žerotín. Narodil se ve Vídni 18. 4. 1874. Střední školu studoval v Olomouci, kde v r. 1893 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté studoval práva v Praze a po promoci v r. 1897 se vrátil do Olomouce, kde se věnoval advokacii. Už v r. 1901 se zapojil do činnosti spolku Žerotín, kde v období l. 1920-35 vykonával předsedu a zároveň byl od r. 1932 předsedou pěvecké župy Tovačovského, od r. 1907 též funkcionářem Divadelního družstva v Olomouci a členem výboru Jednoty divadelní občanské besedy, členem výboru Matice školské a věnoval se hudební publicistice.Propagoval Slováckou lidovou píseň a v r. 1927 vydal Národní písně Slovácka. Pravidelně přispíval do Časopisu Vlastivědné společnosti musejní. (Československý slovník hudební. 2. Praha 1965. S. 781. * Olomoucké hřbitovy a kolumbária. Olomouc Memoriam 2001. S. 163.)

Před 95 lety – dne 17. prosince 1920 se narodil v Chlebičově na Opavsku PhDr. Josef VINÁREK, knihovník, redaktor, autor křížovek a hádanek. Od útlého dětství miloval knihy, hádanky a křížovky. První hádanku měl otištěnou v jedenácti letech, křížovku o pět let později. Střední školu, učitelský ústav začal studovat v Opavě, ale kvůli německé okupaci se rodina musela přestěhovat do Kroměříže, kde školu dokončil. Poté pracoval jako dělník v Ostravě. Od r. 1940 byl odborným učitelem v Litovli a na Bouzově a ve volných chvílích pracoval v knihovně. V l. 1941-45 byl externím vedoucím Městské knihovny v Litovli. V době okupace absolvoval státní knihovnický kurz v Kroměříži. V r. 1945 byl jmenován knihovnickým inspektorem v okrese Litovel a 1. 4. 1948 byl přeložen do knihovnického oddělení Ministerstva informací a osvěty (nyní Ministerstvo kultury ČR), kde pracoval do r. 1961. V této době při zaměstnání vystudoval obor knihovnictví na PdF KU v Praze a následně ještě další obor na fakultě osvěty a žurnalistiky. V l. 1961-68 působil jako ředitel tehdejší Státní knihovny v Praze (dnes Národní knihovna ČR). V r. 1965 absolvoval studijní pobyt přes UNESCO v USA, Kanadě, Francii a Velké Británii a koncem r. 1966 obhájil jako první knihovník doktorát z filozofie a téma jeho disertační práce znělo Úloha knihoven ve vzdělávání dospělých v USA. V průběhu své knihovnické dráhy publikoval několik set článků doma i v zahraničí, přednášel o problémech čs. knihovnictví. Stál u zrodu odborného knihovnického časopisu Čtenář, který byl založen v r. 1949. V r. 1966 založil edici Cimelia Bohemica, která presentovala českou knižní kulturu. Z politických důvodů musel v r. 1970 odejít a byl pak zaměstnán v nakladatelství Orbis až do r. 1977 a poté v nakladatelství Panorama do r. 1980. V této době se profesionálně zaměřil na svého dlouholetého koníčka – tvorbu hádanek a křížovek. Přes dvacet let externě působil jako redaktor časopisu Hádanka a křížovka. Založil také magazín Křížovka a důvtip. V r. 1968 založil Svaz českých hádankářů a křížovkářů a stal se jeho prvním předsedou. Hádanek a křížovek vytvořil několik tisíc. V době normalizace je musel publikovat pod pseudonymem. V r. 1990 byl Josef Vinárek plně rehabilitován. V r. 1995 byl jmenován čestným předsedou Svazu českých hádankářů. Mnozí, kteří také rádi luští, znají jeho tituly: Bystříme si vtip (1954), Pro chvíle oddechu (1955), Hádej, co to je (1958) aj. Zemřel 9. 7. 2008 v Praze. (Vinárek, Josef: Čtenář, r. 42, 1990,č.12. S. 414. * Burgetová, Jarmila: Josef Vinárek (1920-2008). In: Bulletin SKIP, 2009, r. 18, č.1 – www.skip.nkp.cz)

Před 70 lety – dne 17. prosince 1945 se v Uherském Hradišti narodil PhDr. Jiří HASTÍK, malíř, kreslíř, grafický designér a teoretik výtvarného umění. Po maturitě absolvoval v Bratislavě Slovenskou vysokou školu technickou, obor architektura a v l. 1970-75 studoval FF UP v Olomouci, kde v r. 1983 získal doktorát z filozofie. Vystavovat začal už v r. 1970 při kolektivních výstavách nejen doma, ale téměř ve všech státech Evropy a také v Americe. Samostatně vystavuje od r. 1981 a to kromě českých zemí se jeho tvorba prezentovala v Rakousku a Německu. V Olomouci vystavoval v l. 1981 a 1987 a ve Vídni v r. 1989. Je zastoupen v řadě sbírek galerií Olomouce, Ostravy, Prahy, Trutnova, Šumperku a dalších míst naší republiky, ale také v Polsku, Španělsku, Slovensku a v soukromých sbírkách Evropy i zámoří (Austrálie a USA). Hodně publikuje články a studie o výtvarnících regionu, uvádí jejich díla na výstavách a připravuje katalogy výstav. Autor více než 500 odborných textů z oblasti současného výtvarného umění. Zabývá se estetickým dotvářením architektury. Jeho ilustrace najdeme v časopisech i knihách. Žije a tvoří v Olomouci a ve Vídni. Je členem řady uměleckých skupin a spolků. V r. 1978 byl registrován v Českém fondu výtvarných umělců, od r. 1990 ve Svazu českých výtvarných umělců a v Unii výtvarných umělců Olomoucka. Od r. 2004 je členem Kunstkreis 24 ve Vídni a od r. 2006 Ars Communicats v Linzi. Letos dostal Cenu města Olomouce za r. 2014, kdy se výraznou měrou podílel na vzniku unikátních knižních publikací, mapujících vývoj olomoucké výtvarné kultury od začátku 19. st. do současnosti. Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme mu zdraví, tvůrčí elán a pohodu do dalších let!

Z análů paměti, Články 21

TÝNECKÉ LISTY

Prosincová výročí

DUCHOVNÍ SLOVO

Před 90 lety – dne 24. prosince 1925 se ve Velkém Týnci narodil Mgr. Zdeněk VYCHODIL, pedagog, dlouholetý člen Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a aktivní člen její literární sekce.

Brána k víře (Sk 14,27) je pro nás vždy otevřena

Jeho otec Štěpán Vychodil (1886-1951) byl prvním ředitelem měšťanské školy ve Velkém Týnci a působil zde do r. 1936. Zdeněk maturoval v r. 1945 na české státní reálce v Olomouci. Poté absolvoval PdF a FF UP, kde byl členem výboru prvního Svazu vysokoškolského studentstva v Olomouci. Po promoci učil na školách Olomoucka, např. v Nákle, Chudobíně, Bohuslavicích u Konice, Senici na Hané, v rodišti (1955-58 a 1975-86) a nejdéle v Olomouci-Holice. Vyučoval češtinu a dějepis. Přes třicet let se věnoval metodické práci v Okresním pedagogickém středisku v Litovli a zejména v Olomouci jako externí metodik kabinetu českého jazyka. Spolupracoval s pedagogickým nakladatelstvím, publikoval recenze učebnic českého jazyka. Zajímavou vzpomínku na Jaromíra Johna a další osobnosti olomoucké univerzity publikoval ve sborníku Z paměti literární Olomouce (2004). Jubilantovi srdečně gratulujeme a přejeme mu hodně zdraví a trvalý tvůrčí elán!

Před 195 lety - dne 30 prosince 1820 se v Budišově na Třebíčsku narodila hraběnka Emílie PÖTINGOVÁ – PERSINGOVÁ, sestra hraběte Emanuela Pöttinga-Persinga. Pocházela ze starého dolnorakouského šlechtického rodu, který byl v r. 1662 povýšen císařem Leopoldem I. do hraběcího stavu. Od této doby patřil tento rod k významným moravským šlechtickým rodům. Narodila se jako desáté dítě. Jejími rodiči byli Alois hrabě Pötting-Persing, svobodný pán na Horním Falkensteinu a Velkokostelí, dědičný purkrabí z Lienzu v Tyrolích a Hedvika, dcera rytíře Sylvia z rodu Hannekartů, c. k. generála a pevnostního velitele v Budíně. Hraběnka Emílie jako nejmladší potomek rodu věrně pomáhala svému o dva roky mladšímu bratrovi Emanuelovi (1818-98) a stála též u zrodu spolku Ústavu hraběte Pöttinga v Olomouci v r. 1893, jehož byla mecenáškou. Dne 27. 8. 1894, kdy se uskutečnila druhá valná hromada, která projednala a schválila koupi pozemků, a kdy byl na návrh kuratoria zvolen hrabě Pötting prorektorem, byla jmenována čestnou předsedkyní spolku. Zemřela 3. 8. 1902 ve Velkém Týnci na zámku. (Fischer, R.: Olomoucký památník 1848-1918. Olomouc 1938. * Sto let Pöttingea Olomouc. Almanach 1895-1995. Olomouc 1995.)

Před 125 lety – dne 31. prosince 1890 se ve Štarnově narodil doc. PhDr. Cyril STEJSKAL, vysokoškolský učitel, přední představitel čs. psychologie a pedagogiky, politický vězeň. Pocházel ze starobylého hanáckého selského rodu. Střední školu studoval v Olomouci, kde v r. 1910 maturoval s vyznamenáním na Slovanském gymnáziu. Poté odešel do Prahy, kde pokračoval ve studiu na FF UK. Byl posluchačem profesorů T. G. Masaryka, F. Drtiny, F. Čády a dalších výrazných osobností. Filologickou aprobaci latiny a řečtiny si rozšířil o studium psychologie a pedagogiky a následně se orientoval na pedologii. Jako středoškolský profesor působil na reálných gymnáziích v Praze. Po r. 1918 započal rozsáhlý výzkum psychiky českého dítěte a zároveň absolvoval dvě zahraniční cesty v Německu a ve Švýcarsku. Po návratu pracoval jako školní psycholog. Rozsáhlou publikační činnost zahájil překlady spisů německého psychologa W. L. Sterna. V době okupace nemohl pokračovat ve své vědecké činnosti a ani po r. 1948. V 50. l. na základě vykonstruovaného procesu odsouzen na šestnáct let do vězení se ztrátou občanských práv. Po deseti letech těžké fyzické práce a s podlomeným zdravím byl propuštěn a po těžké nemoci dne 10. 9.1969 v Novém Městě pod Smrkem, kam byla jeho rodina z Prahy vystěhována, zemřel. (Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010. S. 120-121. * Musil, Jiří: Doc. PhDr. C. Stejskal. In: Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc, SG 1997. S. 121-125.) Připravila Hana Ševčíková

Kdybys nebyl pokřtěn, dal by ses dnes pokřtít? Ve své většině bylo mnoho lidí pokřtěno jako děti, na základě přání a víry našich rodičů. Ale pokud by dnes bylo rozhodnutí na tobě, dal by ses pokřtít? V případě že ano, proč? A pokud ne, proč? Já bych se určitě dal. Po tom všem, co jsem prožil s Ježíšem, bych neváhal ani na vteřinu (doufám). Vždyť když se ohlédnu zpětně za svým životem, tak nikdo nikdy mě nemiloval tak věrně jako on. Nikdy nezapomenu, jak jsem dostal pohlednici (bez podpisu odesílatele) s textem: „Bůh tě miluje“. Nebylo by na tom možná nic zvláštního, ale byl jsem tehdy daleko od Boha i od církve (Bůh ani církev mě však nikdy neopustili!). Roky jsem nepřistupoval ke svátostem. A ta pohlednice mi otevřela oči a připomněla mi, že jsem milován i ve vyhnanství, které jsem si sám zvolil. Díky tomu, že mě Ježíš miluje, jsem nejednou zakusil dobrodiní společenství církve - nejenom při liturgii, ale starostlivost konkrétních lidí. A odpuštění hříchů - pro mě to je obrovský důvod pro to, abych žil s Ježíšem. Nepomohla mi žádná psychologie, ale slova rozhřešení, která nade mnou vyslovil kněz. Vím, neměl bych tuto zkušenost, kdybych nebyl pokřtěný, ale kdyby se mě někdo zeptal, proč by se měl dát pokřtít, určitě bych mu to řekl jako jeden z hlavních důvodů. Když jsem přemýšlel nad nějakou souhrnnou odpovědí na otázky, které jsem položil v úvodu, tak mě napadla velmi jednoduchá odpověď: „Určitě ano, protože Ježíš je můj Vykupitel.“ Můj dotaz z úvodu má však kromě uvažování každého osobně nad svým křtem ještě jeden cíl. Záměrně jsem napsal, že jsme byli pokřtěni jako děti. Ale v životě musí nastat taková chvíle, kdy svůj křest příjmu. Když Bohu upřímně a s radostí poděkuji za to, že jsem byl pokřtěn jako dítě, a řeknu mu, že svůj křest přijímám. A toto má dalekosáhlé důsledky. Tehdy se vlastně stávám jakoby dospělým věřícím. Už nejsem křesťanem proto, že to chtěli rodiče, ale proto, že to chci já. Je to chvíle (někdy to může být velmi dlouhá

chvíle postupného uvědomování si vlastní zodpovědnosti), kdy začínám vědomě a dobrovolně žít s Ježíšem. V štěstí i neštěstí, ve zdraví i nemoci. Takže ještě jedna otázka: „Přijal jsi svůj křest?“ Doporučuji každému podívat se do Katechismu katolické církve - učení o křtu. Jsou to články 1212 - 1284. Je dobré připomenout si, co všechno jsme na křtu dostali. Abychom na otázku, proč jsme byli pokřtěni (resp. proč bychom se dali pokřtít dnes), odpověděli velmi konkrétním výčtem darů, které nám Bůh na křtu dal. Jako inspiraci nabízím slova sv. Řehoře Naziánského: „Křest je nejkrásnějším a nejvelkolepějším z Božích darů /…/ Nazýváme ho darem, milostí, pomazáním, osvícením, šatem neporušitelnosti, koupelí obnovy, pečetí a vším, co je nejcennější. Dar, protože je dán těm, kteří nic nepřinášejí; milost, protože je udělován i viníkům; křest, protože hřích je pohřben do vody; pomazání, protože je svatý a královský (takoví jsou ti, kdo jsou pomazáni); osvícení, protože je oslnivým světlem; šat, protože zakrývá naši hanbu; koupel, protože nás omývá; pečeť, protože nás chrání a je znamením Boží svrchovanosti.“ (KKC 1216). Vstupní modlitba o svátku Křtu Páně nám připomíná, že když jsme se narodili z vody a Ducha svatého, můžeme stále žít svatě, protože je s námi všemohoucí a věčný Bůh. Raduj se, křesťane! Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. (Zpracováno podle dopisu jednoho mladého muže) Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické ve Velkém Týnci

STÁTNÍ SVÁTEK 17. LISTOPAD Čtyřicáté první výročí připomíná konec vlády jedné strany, komunistické, která násilným způsobem v únoru 1948 převzala v Československé republice moc a nastolila vládu tvrdé proletářské diktatury. Hlavním oslavovaným iniciátorem změn byl Klement Gottwald, obdivovatel a poslušný vykonavatel příkazů diktátora soudruha Stalina. A čtyřicet jedna let diktatury proletariátu skončilo listopadovými událostmi sametové revoluce změnami zákonnými. Svatořečení Anežky České 13. listopadu 1989, povolená manifestace studentů v Praze a následně brutálně potlačená (SNB, milice, armáda), kterou pořádali k uctění památky událostí 17. listopadu 1939, to všechno byl opravdový počátek změn, počátek konce vlády jedné strany. Postupně docházelo k dalším zákonitým změnám. Probuzený národ našel lidi schopné a ochotné sloužit dobru. Tehdy počínající svoboda potýká se dodnes s těžkostmi, dědictvím diktatury.

Potlačování osobní svobody, náboženské svobody, promyšlená likvidace staletími ověřených zákonitostí evropské křesťanské kultury, také likvidace pravidel života rodinného, to všechno přinášelo jen negativa, jen zkázu. Víme také, že podobná období potkala Evropu již i dříve, došlo k nápravě, takže věříme, že ve 21. století se vše postupně v dobré obrátí. Víte, vážení, že rád a často vzpomínám, takže vzpomenu jakožto stařeček plusy i negativa. S vděkem však vzpomínám na své rodiče. Tatičkova logika, názorová zásadovosť, pravde o politice, kultuře, vira v Boha, pravidla a zveke hospodářa v polo aji doma, taky manželský ževot rodiču bez hádky. Maminčene pravidla kolem domácnosti – jidlo, úklid, oblikáni - práca kolevá dobetka ve chlivě a na dvoře, práca v polo, viditelná dobročinosť k potřebným, starým, nemocným, aji k cezim děckám. Co řekle rodiči, to belo pro nás všeckých devět svaty. Nebele sme pionýrama ani svazáka-

ma, chodilo se do náboženstvi a do kostela. Bele jsme hrdi na to, že rodiči nestúpile do JZD, že dokázale svy názore a rozhodnúťa obhájiť a potom dál v ževotě, děž sme se osamostatnile, založele rodine, do ničeho nám nemlovile, jenom přepomněle, že sme za svy skutke jakožto ledi dospěli zodpovedni. Taky sme se snažele ve svých rodinách neměniť pravidla a zveke kery nám dále. Dodám taky, že tech negativnich slastí socialismo sme si ožele až nad hlavo. Zopakujo pravdo, že česty svedomi pomáhá nám starym nefňokať nad bolenim zádu a nad tym jak špatně chodime. Několik zážitků přidám. Třeba na pytlování obilí na komoře - povinou dodávku - milicionáři z UP za asistence SNB. Říjnové zatčení v roce 1953 týneckého faráře Fr. Šoupala. V dubnu 1956 účast na tajném pohřbu Msgre. J. Šrámka. V roce 1954 o žních odvezení otce příslušníky SNB na dva dny k přesvědčování do JZD. Nikdy neřekl co se tam s ním dělo. Padla jen

věta: „Jednalo se tam horši jak za Hittlera, pamatujte si to.“ Jeden spolužák bratra Karla v prázdniny 1955 pracoval jako brigádník v STS v Týnci v čísle popisné 12 u Fajtů. Dotyčný uvědomělý svazák našel si příležitost k výsměchu, že on jako syn uvědomělých rodičů, členů JZD, může si vydělat peníze a nás že otec vykořisťuje, že dřeme doma zadarmo. Svazácká uvědomělost mládež rozdělovala – a o to přece šlo! Maturita v roce 1958 na jedenáctiletce v Olomouci - Hodolanech v 11. B třídě měla i výjimku. Jeden maturant byl oblečen ve společenském oděvu, ne v modré svazácké košili. Byl to Vojta Hrudník z Velkého Týnce. Do dalších let života stal se elitním členem dělnické třídy – s lopatou a krumpáčem. Končím přáním, ať si i v budoucnu náš národ plně užívá svobody, ctí pravdu, odmítá lež a nenávist. Ať ctí tisícileté Dědictví Otců. Vojtěch Hrudník

22

Dějiny a současnost

TÝNECKÉ LISTY

dějiny a současnost

Prosincové číslo časopisu Dějiny a současnost se zaměří Vídeňský kongres, který se sešel po porážce Napolenovy Francie, a na podobu Evropy, již napoleonské války výrazně změnily. Jeden z autorů tematického článku píše: „V moderních evropských dějinách patří Vídeňskému kongresu významné místo z důvodů, které v českém prostředí dosud nebyly jasně vysvětleny, a to navzdory skutečnosti, že od tohoto monumentálního setkání panovníků, státníků a diplomatů uplynulo již dvě stě let. Ba co hůř, domácí historikové jsou stále schopni předkládat hodnocení, která již byla v zahraničí revidována či zcela vyvrácena. Tím spíše je nutné upozornit na některé mýty, které mají jen málo společného

s realitou a jejichž slepé přejímání nejen brání správné interpretaci významu jednání v metropoli na Dunaji v letech 1814–1815, ale také křiví perspektivu, s jakou je nazíráno na celé sledované období.“ Stranou nezůstanou ani aktuální, současné události. Ivo Cerman se zamýšlí nad francouzskou debatou o obraně civilizace. A přední znalec Blízkého východu Henry Laurens v rozhovoru o jedinečnosti historického vývoje v této oblasti mj. říká: „Jde o prostor, do nějž se stále promítá vyvažování a střetávání sil světových mocností. Lokální aktéři zde vědomě těží ze složitých vztahů mezi nadnárodními silami, a zároveň jsou jimi sami využíváni. Nikdy nevíte, kdo kým manipuluje. Trvá to už několik staletí a všichni to vlastně pokládají za samozřejmé. Je to jiné než v Africe nebo v Jižní Americe, což souvisí s celkovou geopolitickou pozicí, blízkostí Evropy i Ruska, s historií světových náboženství a hlavně se zdroji ropy a plynu. Menší státy produkující ropu se obávají svých sousedů, že se jich zmocní, a proto si říkají o zahraniční ochranu – nejprve ji zajišťovala Velká Británie, dnes Spojené státy...“ Součástí čísla jsou pravidelné rubriky, obsah celého ročníku a předplatitelé navíc získají STOLNÍ KALENDÁŘ na rok 2016 s vybranými historickými výročími. Prosincové číslo vyjde 18. prosince. kontakt: [email protected] www.dejinasoucasnost.cz

Stalo se ve světě - PROSINEC 1 2

1805 – Napoleonské války: francouzské vojsko vedené Napoleonem drtivě porazilo rusko-rakouské vojsko v bitvě u Slavkova

3

1895 – narodila se Anna Freudová, psychoanalytička († 9. října 1982)

4

1875 – Narodil se Rainer Maria Rilke, rakouský básník († 29. prosince 1926)

5

1870 – Zemřel Alexandre Dumas starší, francouzský prozaik a dramatik (* 1802)

6

1240 – Mongolové vedení Bátú-chánem dobyli a vyplenili Kyjev, čímž bylo završeno mongolské podmanění Rusi

7

1970 – Německý kancléř Willy Brandt učinil během své návštěvy varšavského ghetta kajícné gesto – Warschauer Kniefall

8

1865 - Narodil se Jean Sibelius, finský hudební skladatel († 20. září 1957)

9

1990 – Lech Wałęsa se stal prvním demokratickým prezidentem Polska po pádu komunistického režimu

10 11

1870 – Narodil se Adolf Loos, architekt († 23. srpna 1933) 1900 – Narodila se Hermína Týrlová, scenáristka, režisérka a animátorka († 3. května 1993)

12

1790 – Narodil se Jean-François Champollion, francouzský archeolog a egyptolog († 4. března 1832)

13

1545 – Začal Tridentský koncil

14

1935 – Kvůli nemoci abdikoval prezident Tomáš Garrigue Masaryk

15

1230 – Zemřel Přemysl Otakar I., český kníže a král (* asi 1155)

16

Narodila se Jane Austen, anglická spisovatelka († 18. července 1817)

17

1770 – V Bonnu byl pokřtěn hudební skladatel Ludwig van Beethoven.

18

1935 – Dr. Edvard Beneš byl zvolen druhým Československým prezidentem.

19

1800 – Narodil se Kamil Rohan, šlechtic francouzského původu († 13. listopadu 1892)

20 21

Časopis Dějiny a současnost si můžete půjčit v Místní knihovně V. Týnec

1525 – Narodil se Tadeáš Hájek z Hájku, lékař a astronom († 1. září 1600)

1100 – Břetislav II., český kníže, byl smrtelně raněn v lesích u Zbečna, kde o dva dny později zemřel 1375 – Zemřel Giovanni Boccaccio, italský spisovatel (* 16. červenec 1313)

22

1660 – Zemřel André Tacquet, vlámský matematik (* 23. června 1612).

23

1555 – Narodil se Mikuláš Dačický z Heslova, český spisovatel a šlechtic († 25. září 1626)

24

1800 – Na Napoleona spáchán další z neúspěšných atentátů

25

800 – Papež Lev III. korunoval Karla Velikého římským císařem. Tento titul byl naposledy použit císařem Romulem Augustem

26

1985 – Pytláci zavraždili Dian Fossey, americká bioložka (* 16. ledna 1932)

27

1860 – Narodil se Karel Kramář, politik († 26. května 1937)

28

1895 – Bratři Lumiérové uskutečnili první veřejné promítání filmu

29

1890 – Masakr siouxských žen, dětí a starců u Wounded Knee americkou armádou

30

1865 – Narodil se Rudyard Kipling, britský spisovatel a básník († 18. ledna 1936)

31

1825 – narodil se Sylvestr Krnka, český puškař a vynálezce († 4. ledna 1903)

Křížovka 23

TÝNECKÉ LISTY

Tlakový útvar

Německy tanec

Muž. jméno (22. 5.)

Ukazovací zájmeno

Japon. lovkyně ústřic

Zn. kilopondu

2. část tajenky

Velký pták s dlouhýma nohama

Pohybuje tělem

Zkr. naší bývalé měny

Chem. značka samaria

Pyšný pták

Zn. voltamperu

Lehké topné oleje

3. část tajenky

Část oblečení

Průšvih

Blboun nejapný

Který (zastar.)

Opadávání

Karetní barva

Slovenský zápor

Angl. platidlo

Náš spisovatel Ota ...

Kovový prvek

Části domu Urputné

Barevný kov

Americké město (New...)

Topivo

KŘÍŽOVKA Autorem citátu je Daniel Jay Goleman (*1946). Druhová Americký psycholog zabývající se tématy z oblastí číslovka emoční a sociální inteligence. Sušický závod Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výher-

Cizokrajné plody

Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to do konce aktuálního měsíce.

Vydržet

1. část tajenky

Nápis na náhrobku

Angl. ovál

Hedvábí (pravé i umělé)

Zpěvohry

Antický bajkář

Odkupování

Citoslovce překvapení Nájemné (zastar.) Stupeň citlivosti filmu Oudipův následník Hloupí (pejor.)

Citoslovce lupnutí

Plevel

Inic. režiséra Klose

Částice

Cukrářský výrobek

Podnik v Sušici

Textilní rostlina (obráceně) Z vnitřku pryč Obživa pračlověka Opakovaný zápor

Nevidomá Cizopasník

Jihoevropan

Titul

Mladý člověk (nářečně)

Zkypřuje půdu

Druh vrby

Středov. zbraň

Pryč (ono)

Drápek, motivna románské patce

Jednotlivec

Adéla domácky

Cibulovitá rostlina

Část hnůště

Ztrácet srst

Tichý hovor

Ženský klín

Anglicky škubnout

Angl. živý

Měkká a tvrdá

Donucení

Domácky Alena

Květen

Internetová doména Sv. Lucie

Pouzdro na šípy

Polibky

Chem. zn. americia Inic. 1. ČS prezidenta

Prvek mozku

Stále

100 m2 Předměty (sloven.)

Patřící Evě

Oddělení vědeckých informací

kyní knihy je paní Eva Dubská z Velkého Týnce. Výherkyni blahopřejeme. Tajenka: Spravedlnost bez síly je bezmocná, síla bez spravedlnosti tyranská.

Alternativní zdroje energie

Zvuk el. zvonku

Sloní zub

Hrát kopanou

Spoj provedený šitím

Velké pytle

Pryskyřice

Zákvas

Vlastní rukou

Zkr. pro versus

Angl. délková míra Jadel

Římsky 57

Lachtani hřivnatí

Parfémovaný

Ukazovací zájmeno

Příjmení trosečníka Robinsona

Hlasatel

Moji

Pomůcka: Ama, Gryf, Kreon, Live, Šape, Tanz, Yank

24

Sport

TÝNECKÉ LISTY

Krásné a pohodové Vánoce Vám přejí týnečtí fotbalisté

Foto: fotbaltynec.rajce.idnes.cz

FOTBALOVÝ PODZIM JE MINULOSTÍ Tabulka muži

Obec Velký Týnec a komise pro kulturu a sport zastupitelstva obce Velký Týnec pořádají

Tabulka dorost

SILVESTROVSKÝ

TURNAJ VE STOLNÍM TENISU III. kolo Zlaté ligy stolního tenisu 2015 amatérských i registrovaných hráčů

27. 12. 2015 Sportovní hala ZŠ Milady Petřkové Zahájení: 9.00 hodin Registrace hráčů: 8.30 – 8.50 hodin Kategorie: muži, ženy, děti Startovné se nevybírá! Srdečně zvou pořadatelé