Jaro už je v plném proudu. Prázdniny dveřmi a Řada jsou z násza už vyhlíží každý je už netrpělivě dokonce léto avyhlíží. s ním Někdo se podívá do oblíbené prázdniny.daleké Ještě ciziny, po naší než někdo se nakousek ně rozejdeme, republice a někdo se budeve nás čeká spousta práce těšitškole, z lenošení kolem ale i spousta Ondřejova. na tom,si různých Nezáleží akcí, ze kterých kde odnesete budeme, i důležité nějaký je ten využít volného času pro zážitek. odpočinek, pro záliby a pro A protože naše nese oblíbené koupání, ať škola už bude jméno bratří Fričů, v malém rybníčku nebo vybírám oceánu. z toho, co je v nedozírném nachystáno, dárek naší Přejunoční vám oblohy. všem, aby se vám Ten budete prázdniny vydařily za podle moci pozorovat jasné vašich nocipředstav... 15. června v podobě zatmění Měsíce. Uričtě ...a těším se na vašesi to nenechte odpočaté úsměvy.ujít.
1
SLOVO ÚVODEM Naše ondřejovská škola slavila narozeniny, bylo jí 175 let. Oslavy se konaly ve dvou dnech. V pátek si přišli na své především žáci naší školy. Nejprve pro ně bylo připraveno představení v kulturním centru. Od deseti hodin se postarali o program sami, vyrazili totiž v průvodu Onřejovem. Jednotlivé třídy si připravily masky, které přestavovaly nějaký předmět, a tak třeba prvňáčci putovali Onřejovem jako písmenka z českého jazyka, páťáci si vybrali tělocvik a převlékli se za nejrůznější tělocvičné discipliny, sedmáci sáhli po astronomii a ztvárnili Saturnovy měsíce. Páteční den byl zakončen oúět v kulturním centru, kde byl program pro dospělé. Vše vrcholilo ve škole v sobotu, kdy se dveře školy otevřely pro všechny zájemce, kteří se chtěli podívat se na dnešní podobu školy. Připraveny byly nejrůznější dílničky, kde si návštěvníci mohli vyzkoušet něco z chemie, přírodopisu, fyziky, astronomie, výtvarných schopností a řadu dalšího. Nechyběla ani potěcha žaludku, protože v jídelně bylo možné pěkně se posadit a ochutnat nejrůznější lahůdky. Zprávy z tohoto velkého dění přináší redakční rada v tomto čísle.
ŠKOLA SLAVÍ NAROZENINY Sobotní výroční oslavy byly započaty výstřelem z děla. Při první ráně jsem ztuhla úžasem a zalehly mi uši. Druhý výstřel už byl o něco lepší. Po zahájení se někdo vydal do školy připravit na návštěvníky, jiní šli do kulturního domu. Já jsem šla do školy, kde jsem si připravovala své stanoviště se siloměrem. Když už byly oslavy v plném proudu, tak se to ve škole hemžilo nejen námi dětmi, ale i rodiči či prarodiči, ba dokonce i hosty. Z různých koutů školy se ozývaly hlasy nadšených lidí, kteří vzpomínali na léta, když chodili do školy oni. Také si zavzpomínali, co tu kde bylo, a co tu nebylo. Nejvíce nás však pobavila dvojice starších mužů, kteří stáli v učebně fyziky a jeden říkal druhému: ,,No víš, tudle učebnu si moc dobře pamatuji, sem jsem chodil!“ Nejspíše ale zapomněli na jednu věc, tato část školy tu kdysi nestávala, takže si ji asi těžko mohou pamatovat! V učebně fyziky si také mohli lidé zkusit například jakou mají teplotu kůže, jak velký mají stisk, za jakou dobu by ušli 1 km. Nejoblíbenější však bylo stanoviště s HLUKOMĚREM. Mnohdy to bylo velmi vtipné, koukat se, jak tam chlapeček asi minutu bez přestání řve, jindy to bylo i docela nepříjemné! Rekord řevu byl 145 decibelů. Majitel tohoto zvučného hlasu není dívka, ale Jirka Böhm! Jsem moc ráda, že i já jsem mohla být při tom, když naše škola oslavovala 175. Výročí. Pátek i sobotu jsem si náramě užila. Kozoroh 2
DÁREK HASIČŮ K NAROZENINÁM Jak asi všichni víte, v den oslav 175. výročí vaší školy se konaly ukázkové zásahy dobrovolných hasičů Turkovic. Přítomni byli i hasiči Ondřejova a Třemblat. Bohužel bylo špatné počasí, tak ukázka moc lidí nepřitáhla. Ukázka začala poučením o nebezpečných látkách s praktickou ukázkou včetně čistění oblečení po případném zásahu. Hlavní částí ale byla bouračka auta s řidičem a spolujezdcem, který zavolal hasiče. Ti se snažili bezpečně zajistit zdravotní stav řidiče a vyprostit ho z auta. Dveře byly zamčené, a tak museli celé auto mnoha různými nástroji „rozčtvrtit“. Řidiče v pořádku vyndali a odvezla ho záchranná služba. Na konci celé ukázky si mohli pozorovatelé vyzkoušet přeštípnout kus auta. Z učitelů si to zkusili například paní Chaloupková, Vomáčková, Novotná a další. Ukázka byla velmi poučná. Děkujeme turkovickým hasičům za příjemně strávené odpoledne. Perseus
LEGENDA O HRUSICKÉM KOSTELE V pátek začátkem října jsme měli hrát legendu o hrusickém kostele. Zkoušky ze začátku probíhaly tak trochu nejistě a jeden čas to dokonce vypadalo, že legendu nebudeme hrát vůbec. Naštěstí jsme herce dali dohromady a cvičili. Přišel onen den, kdy jsme ji měli hrát. Když jsem ráno přišel do kulturáku, tak jsem měl velkou trému. Potom jsme se převlékli a sedli do sálu, tréma se trochu ztratila. Došlo na naše představení, šli jsme za oponu, trému jsem teď vůbec neměl a těšil jsem se, až budu hrát. Vypravěč začal vyprávět příběh. Já jsem se snažil soustředit na 150%, abych to zvládnul na 100%, ale bohužel se mi to moc dobře nepovedlo. Po představení odešli všichni žáci, my jsme chvíli zůstali a zkoušeli na odpolední vystoupení. Čas utíkal rychle, proto jsme spěchali do školy na průvod. Každá třída se převlékla do kostýmů a představovala nějaký předmět. Před školou jsme nastoupili a vydali jsme se kolem kulturáku Ondřejovem, stoupali jsme na hvězdárnu a vrátili se zase zpět do školy na oběd. Jak jsem šel domů, tak jsem přemýšlel o chybách v dopolední legendě, abych je napravil. Při cestě na večerní představení jsem byl optimisticky naladěn, protože jsem si myslel že to zvládnem na 100%. Všichni účinkující šli do večerního představení naplno, aby nezklamali plný sál diváků. Myslím, že se nám dařilo mnohem více než dopoledne při představení pro školu. Asi to opravdu bylo na 100%, protože paní učitelka říkala, že všichni byli výborní. Měl jsem z toho dobrý pocit a myslím, že nejen já, ale všichni, co se na představení podíleli. Jirka 3
ROZHOVORY S BÝVALÝMI UČITELI ONDŘEJOVSKÉ ŠKOLY V sobotu využila dnů otevřených dveří v rámci oslav spousta lidí. Samozřejmě školu navštívila řada učitelů, která tu učila. Jich jsme se ptali na následující otázky: 1. Kdy jste tady učila/a? 2. Jaké předměty jste vyučoval/a? 3. Pamatujete si nějaké své žáky? 4. Mohl/a byste mi říct nějakou vtipnou příhodu? 5. Jak se vám líbí škola nyní po všech těch změnách? 6. Co byste vzkázal/a dnešním žákům? ...a jak nám odpovídali?
Eva Líznerová 1. To už je tak dávno. Bohužel rok nevím. 2. Vyučovala jsem na nižším stupni první a druhou třídu. Tenkrát byly dvě třídy dohromady. 3. Ano, ale jména už si nepamatuji. 4. Nemám žádnou příhodu. 5. Moc. Bezvadné. To zdaleka nebylo před těmi skoro 50 lety. 6. Aby si do paměti ukládali, co nejvíce svých znalostí, protože přijde doba, kterou si nedovedou ani představit. Já jako malá zažila druhou světovou válku a to si člověk ani neumí představit, co všechno za znalosti se mu hodí.
Jaroslava Páleníková 1. Nastoupila jsem v roce 1960 a skončila v roce 2000. 2. Matematiku, hudební výchovu a pracovní činnosti, tam jsem měla vaření. 3. Tak těch si pamatuji hodně, ale abych je tady sypala z rukávu, to ne. Ale pamatuji si žáky, kteří tu ještě jsou. Pani Hudcová, Chaloupková, Kyclerová a Novotná. 4. To si hned teď nevzpomenu. 5. Moc se mi to líbí. Je to tady velice hezké. 6. Aby byli pilní, dobře se učili a dávali pozor, co se jim říká.
Eva Beránková 1. Od roku 1968 s nějakými přestávkami do roku 1994. 4
2. Na této škole skoro všechno, ale vystudovala jsem český jazyk, hudební výchovu a zvláštní tělesnou výchovu. Také jsem měla pěvecký sbor. 3. No jéje. Moře. Já si myslím, že skoro všechny, ale někdy zapomenu, jak se jmenujou. Takže když přijdou, tak v nich vidím tu podobu, ale musím se jich zeptat na jméno. Ale z těch tříd, kde jsem vyučovala hudební výchovu si pamatuji největší zpěváky a největší zlobily. Ty prostřední mi nějak vypadli. Také jsem učila vaši paní hospodářku. 4. Diktovala jsem: „Antonín Dvořák napsal operu Jakobín.“ A žákyně napsala „Antonín Dvořák napsal operu jako Bean.“ to tenktrát v televizi běžel Mr. Bean. 5. Já jsem ji ještě neviděla. 6. Já bych řekla, aby měli rádi učitele.
Naďa Brabcová 1. Od roku 1973 do roku 2004. Učila jsem zde 32 let. 2. Měla jsem matematiku, fyziku a potom i chemii a všechno, co bylo potřeba. 3. No samozřejmě, jako každý kantor. 4. Nevím. Dělávala jsem školní výlety, tak nějaké zážitky odtud, ale nic konkrétního. 5. Je jiná, nová a moderní. Je prostě o generaci dál. To prostě musí být. 6. Aby si vážili všeho, co mají, jak doma, tak i tady ve škole.
Šárka Bumbová 1. Od roku 1952 až do 1954. Potom jsem měla čtyři děti, takže jsem šest let neučila. Po těch šesti letech jsem učila od roku 1961 až do roku 1985. 2. Český jazyk, dějepis a potom samozřejmě vše, co bylo potřeba učit. I předměty, ke kterým jsem vlohy neměla, ale na malé škole je to potřeba. 3. Tak třeba jsem učila Alenu Matouškovou, Josefa Havelku atd. To byli moji první žáci. Tehdy to byla 4. třída. Mě bylo 20 let a mí žáci byli o osm let mladší. 4. Jednou do mé hodiny přišel inspektor a já zrovna dělala na tabuli větný rozbor s jednou žákyní. On vešel do třídy a posadil se. Potom se mi omlouval, protože si myslel, že jsem žákyně. Tak to bylo takové usměvavé. Když jsem sem přišla, tak to byly teprve dva roky poté, co zařídili vyšší stupeň. Před tím musely děti chodit do Stříbrné Skalice. No a ondřejovská škola to vyřešila tak, že spojila budovu školy s poštou. A tak je tam takový schůdek. Ve třídách byla prkenná podlaha, kterou obětavá pani Baďůrková drhla do běla.
5
Ve třídách byla kamna, takže v jejich sousedství se děti doslova pekly. Nebyly autobusy a děti chodily z Kaliště pěšky. Měly třeba mokré tepláky, tak si je sundaly a u těch kamen je sušily. 5. Je to tu velice pěkné a všechny třídy mi připadají světlejší a širší. Všechny jsou pěkně vyzdobené, ale to jsme měli taky. Káždá učitelka si zdobila svou třídu. 6. Aby se učili (smích). Občas zjišťuji, že když jsou ty soutěže v televizi, tak mnohdy ti starší ví všechno lépe než ti mladí. A to by se mělo změnit.
Pavel Senft 1. Od roku 1971 do roku 2009. 38 let. 2. To bylo různé. Dějepis, rodinou výchovu, ale také přírodopis, občanskou a brannou výchovu. 3. No pamatuji. 4. Tak třeba muži, tedy učitelé se domluvili a dali učitelce do skříňky magnetofon a na pásku nahráli strašlivý smích. Když potom učila, a bylo ticho, tak jsme to pouštěli a ona nevěděla, co se děje. Když to potom zjistila, chtěla se pomstit. Vybrala si jednoho z nás a po celé obci vyvěsila inzerát: „Daruji mluvícího papouška a suchozemskou želvu.“ To mu potom pořád zvonil telefon „Já chci papouška.“ „Já chci želvu.“ A on vůbec nevěděl o co jde. 5. Velice. Je pěkná. A děkuji vedení a všem, kteří se na tom podíleli, protože je to opravdu pěkné. 6. Aby si toho, co tady mají, vážili a vážili si práce své i těch druhých.
Eva Jelenová 1. Na zdejší škole jsem učila převážně na 1. stupni a v těch šedesátých letech i dvě oddělení. To znamenalo 1. a 3. třídu společně. Ve třídě bylo až 36 dětí. Dalo se to zvládnout a mám na to hezké vzpomínky. 2. Dost dlouho jsem učila na tzv. detašovaném pracovišti, v jiné budově, tehdá tam byla i MŠ, nádherná zahrada a hřiště. 3. Na své žáky vzpomínám, ale především je potkávám. Mám radost, že si po dlouhých letech máme co říci. Učila jsem i Vaši skvělou paní učitelku Věru Hudcovou, shodou okolností také později její dva nadané syny. Trochu mám podíl na tom, že se jedna moje žákyně stala novinářkou. Dnes je už matkou vysokoškoláků, ale stále se novinařině věnuje. 4. O historky a hlavně veselé nebyla nikdy nouze, to by bylo za těch 40 let na knihu. Aspoň tedy jednu. Hoši začali nosit různé řetězy na krku a na nich přívěsky s lebkou. Požádala jsem jednoho z nich, aby tuto hroznou ozdobu sundal. On se značně rozhořčil a křičel: „To už snad nebudu smět nosit ani hodinky.“ 6
5. Úpravy ve škole jsou úžasné. S tím co tu bývávalo, se to nedá vůbec porovnat. I když školní budova je stará, přes to učebny působí útulně. Sledovala jsem, jak se celé prázdniny budovalo a vedení školy nemělo oddych ani v těch hezkých letních dnech. 6. I když ondřejovská škola je škola venkovská, měla vždy dobrou pověst na středních školách, kde pokračovali její žáci ve studiu. Měla i dobrou pověst v celé obci, protože děti chodily potěšit spoluobčany na jejich akcích, na setkáních důchodců, Svátku matek a dalších akcích. Takže mějte rádi svoji školu a važte si dobrých kantorů, abyste jako já mohli po letech říci: „Byl to můj druhý domov.“
Jaroslava Kozáková 1. Od roku 1979 do roku 2005. Obsáhla jsem dvě tisíciletí. 2. Kromě fyziky snad všechno, na co si vzpomenete. Začínala jsem učit na prvním stupni. Potom jsem na druhém stupni učila přírodopis, chemii, zeměpis, ruštinu, hudební a výtvarnou výchovu, angličtinu a já nevím, co ještě. Tělocvik samozřejmě a takové věci. To, co se nikomu nechtělo učit. Přírodopis, chemie, pozemky to je moje aprobace. 3. Těch je. Když jsem začala učit, začínala jsem ve třetí třídě ve Zvánovicích, vedla jsem ty děti až do osmé třídy. To byla osmiletka, tenkrát devátá třída nebyla, takže jsem tu třídu měla šest let. To jsou do teď moje děti. Už jsem učila i jejich děti (smích). 4. Jednu mám takovou tradiční. Seděla jsem u zápisu. Tam to bylo kouzelné. A něktré deti vůbec nekomunikovaly. A byl tam chlapeček, který perfektně komunikoval. Pani učitelka Chaloupková ho tenkrát „zkoušela“ a dala mu za úkol nakreslit obrázek. Potom jsme se ho nemohli zbavit. Ještě to neměl dokreslené, ještě to neměl hotové. „Ještě počkej, ještě to není.“ Říkal a nemohli jsme ho odtamtud dostat, protože to musel domalovat. A jeden z nejkrásnějších příběhů, které se mi staly, byl na biologickochemických praktikách. Zrovna jsme dělali s živými žížalami. Ony mají štětinky a my je dávali na hrubý papír, takže když lezly, tak šustily. No a na chodbě se nám začal bavit školník (tehdy Kubašta) s panem ředitelem, takže jsme nic neslyšeli. Tak jim říkám „buďte zticha, my neslyšíme žížaly.“ Po chvíli se otevřely dveře, školník strčil hlavu do dveří a řekl: „A co vám povídají?“ 5. Takhle řeknu-li učilo se lépe v těch malých třídách než v těch nových, protože v těch třídách je špatná akustika. Když člověk ve předu chce, aby toho vzadu slyšel, tak ten žáček v poslední lavici musí křičet. No, ale je to nesrovnatelné, co všechno se změnilo. Ještě než jsem začala učit odstraňovali se prkna a byly všude parkety, potom se ty parkety vyhazovaly a dávala se lina. No a potom se ta lina vyhazovala a celé se to 7
muselo předělávat a dávaly se nové podlahy. No a ta fyzika teď vypadá úplně nóbl. I když ta fyzika, co byla předtím, byla jedna z nejmodernějších učeben fyziky vůbec, se zavedeným proudem ke každému stolu. Také jsem se teď dívala na kryty na topení, jsou krásné, ale hlavně teď není to topení nebezpečné. Ale jedna věc mě mrzí, že nefungují školní pozemky, protože když dítě vyšlo ze školy, umělo vzít do ruky motyčku a rýč.Dále vědělo, co se musí udělat, aby vypěstovalo mrkev, jak pěstovat brambory, roubovat a stříhat stromy. To všechno umělo. A to mě mrzí, že vy teď sice umíte krásně pracovat s počítačem, ale neumíte si vypěstovat mrkev nebo květiny do oken. 6. No to je hezké. Tak za prvé: už jsem mnohokrát litovala, že jsem se neučila, když jsem mohla a kdy to bylo jednoduché. A za druhé: Když nemáš základní vědomosti, ať je to z čehokoliv, tak informace, které si najdeš, nemáš do čeho dát, zejména, když nečteš. Čili najít informaci je jedna věc a co s ní udělat je druhá. Když k tomu nemáš základní vědomosti, které ti to pomohou roztřídit, tak je ti ta přemíra informací k ničemu. Čili moje poselství zní: Čtěte a dávejte si do hlavy základní kostru vědomostí, abyste do ní pak mohli soukat ty další. To si myslím, že je velice důležité.
Mirka Senftová 1. V Ondřejově jsem učila od r. 1971 do r.1988. 2. Učila jsem hudební výchovu, ruský jazyk, zeměpis a přírodopis. 3. Pamatuji si na všechny žáky, které jsem učila. Zvláště na ty, kteří se mnou trávili i část prázdnin na letním táboře v Kletečné nebo jsem byla jejich třídní. Ačkoli jsou dnes již dospělí, dokonce tak, že někteří jsou dědečkové a babičky /skoro neuvěřitelné/, pro mne jsou stále dětmi, a raduji se z jejich úspěchů v rodině i v práci! 4. Jeden žák měl velmi drobné písmo, téměř nečitelné. Na mé výtky nic neříkal, ale druhý den mi přinesl lupu. Prý dárek, aby se mi dobře četlo. Stále ji mám, a když ji potřebuji, na žáka si vždy vzpomenu. Jak asi píše dnes? S 9. třídou jsme byli na školním výletu v Tatrách. Ubytování jsme měli v hotelu, kde si večer chtěly naše ,,děti“ udělat diskotéku. Vedoucí hotelu se vyděsil. Nikoho bychom sice nerušili, ale měl obavy, že to bude týden uklízet. Řekli jsme, že za naše děti ručíme, ať jim diskotéku povolí. V určenou hodinu děti diskotéku ukončily, bez jakéhokoli napomínání vše vzorně uklidily a místnost přišly předat. Co slíbily, to splnily! Vedoucí neveřil svým očím! Moc děti chválil. My jsme dětem věřili a ony nás nezklamaly. Bylo to fér! 8
5. Kdybych měla napsat, co všechno se mi při prohlídce školy na oslavě výročí líbilo, nestačil by na to celý váš časopis. Možná, že když jste tam každý den, tak to tak nevidíte, ale máte to tam opravdu hodně vylepšené! 6. Co vzkázat dnešním žákům? Někdo z Vás je šikovný při tělocviku, jiný umí matematiku a další je velmi manuálně zručný. Na talentu je třeba ještě zapracovat, tak se snažte! Sami pro sebe!!! Važte si školy v Ondřejově. Už se o vás nikdy nikde nebudou tolik starat jako tady. Navázaná přátelství se spolužáky Vám zůstanou na celý život. Mám s tím zkušenost, jsem také žákyní této školy. Úspěch v životě se neodvíjí od velikosti školy, ale od Vás! Zůstaňte čestní. Nechtějte jen brát, ale také dávejte. Těším se, že v budoucnu budu hrdá na každého z vás. Rozhovory během sobotního dne vedla a zaznamenala Ještěrka
Rozhovor s D. Fárníkovou Paní učitelka Fárníková byla v den oslav velmi vytížená, a tak navštívila naši redakční radu o dva měsíce později, aby s nimi pohovořila. Z rozhovoru přinášíme: Co jste učila na této škole za předměty? No tak co jsem učila, učila jsem skoro všechno kromě matematiky, češtinu, pěstitelské práce, vaření, tělocvik jsem také jeden rok učila. No a hlavně ty moje předměty - přírodopis, zeměpis, Výtvarnou výchovu jsem tady učila asi 15 let. Také jsem se věnovala ekologii. Takže jste tu učila 15 let?? Né, učila jsem tady 18 let, jo. Měla jsem třikrát třídy od 6. do 9. , tzn. byla jsem třikrát třídní po čtyři roky jedné třídě, jak postupovala vyšším stupněm. A no prostě byla jsem tu 18 let. Odkud jste sem přišla? Byla v Kostelci nad Černými Lesy. Tam byla VŠ zemědělská. Věnovala jsem se tu ekologii a naučila jsem se tu valstně takovému tomu ekologickému myšlení. Já bych tam byla bývala zůstala, ale protože byla revoluce a začala fungovat lesnická fakulta, tak mě tam chtěli převelet. Musela bych každý den dojíždět do Sukdola do Prahy, to z Ondřejova nebylo možné. Pak jsem potkala pana ředitele který se mě ptal, jestli nechci jít učit do Ondřejova. Rozmýšlela jsem si to týden, potom jsem na to kývla a nikdy jsem toho nelitovala. Sice samozřejmě kantor má někdy takové pochybnosti, co tam budu dělat, děti budou zase otravovat, ael pak to z něho spadne a je to opět paráda. Ale to je tak asi v každé profesi něco. Já bych nemohla dělat někde v kanceláři, já bych nemohla dělat někde na pásu, já musím být akční. Co se vám tu líbilo nejvíc? No nejvíc asi kolektiv kolegů. Vždycky tu byla legrace. Dokázali jsme si navzájem vytvořit příjemnou atmosféru, takovou kamarádskou. A hlavně tady 9
byli lidi, kteří měli smysl pro legraci. Byl tu pan učitel Řezba, který to dokázal rozproudit muzikou a téměř všichni rádi zpívali. Když jsme měli nějakou společnou akci, tak jsme vydrželi zpívat až do rána. To bylo bezvadný. Samozřejmě , že občas byla i nějaká ta hádka mezi učiteli, ale za pár dní se opět vyčasilo a nikdo již o ničem nevěděl. Výměna názorů je důležitá, důležité je uznat chybu, ale není nutno dělat nějaké dusno. Parta ve sborovně byla moc fajn. Líbily se mi ale také děti, byly vstřícné a příjmené. Samozřejmě, že na tom jsme všichni pracovali, aby to tak bylo. Nikdy se nám nestalo, že bychom utrpěli nějakou ostudu, když jsme s dětmi někam jeli. Naši žáci se chovali velice slušně. No tak toto se mi líbilo, že jsme si dokázali vytvořit příjemnou atmosféru. Proč jste odešla? Já jsem se tady ty poslední roky cítila vyčerpaná. A měla jsem ty poslední tři nebo čtyři roky problémy se zánětem plic. Potom jsem to už táhla, jak se říká na doraz. Máte nějakou historku ze školy? No zážitky nějaký vtipný? To nevím, bylo jich tolik. To jsem jednou v 7. třídě učila přírodopis. Na to nezapomenu, protože to bylo poprvé, co jsem nějak víc potrestala dítě jinak než slovem. Jeden kluk seděl v 1. lavici u katedry. Přišla jsem do hodiny a probíhalo to normálně. Koukla jsem na toho kluka a vidím, že má na lavici plno papírků a stále něco motá, tak jsem ještě nic neříkala, protože od něj byl alespoň pokoj. On si motal dál. Za chvíli z toho udělal takový cigárka, ty cigárka si začal cpát do všech tělních otvorů kromě toho, na kterém sedíme. Začal si to cpát do nosu, do pusy, do uší - no prostě hrůza. Poprvé jsem ho napomenula, ať to uklidí a ať dá pokoj. Nic, zase pokračoval v těch hromádkách a motání. Prostě šílený. Něco jako ježek, ten to má také nastrkané všude. Po třetím. nebo po čtvrtém napomenutí nereagoval, já už jsem začala být „nervní“ a u tabule byl kýbl s houbou. Byla tam voda, jenže já to nevěděla. No tak jsem vzala ten kýbl a vyklopila jsem mu ho na hlavu. Voda mu začala stékat po oblečení. Jeho maminka byla u policie, ale naštěstí to dobře dopadlo a od té doby jsem měla od toho kluka pokoj. Když jsem učila 7. třídu, byli tam dva kluci, byli bezvadní na zeměpis asoupeřili spolu. Když se koupily nové mapy, já byla ráda, že budu moci vyhodit ty staré. Tak jsem vysvětlovala, jak se k nim mají chovat. Jednou za mnou ti dva přišli, že tu mapu roztrhli. Já samozřejmě vylítla a začala jsem křičet, protože jsem jim to vysvětlovala. No a když mě měli tam, kde chtěli, to už jsem byla úplně rozčílená, tak oni vykřikli apríl. Hodně se mi smáli. Stýská se vám po škole? No to je jasné, že ano. Když jsou děti fajn, tak je to paráda. Chybí mi to. Stýská se mi určitě, protože tady potkávám různé děti, které jsem učila a oni se mě ptají, kdy se vrátím. Říkám si, že to nebylo tak špatné, že mi ve škole bylo dobře. Děkujeme za rozhovor. Rozhovor vedla Terka Böhmová a Jirka Vosátka 10
ZÁŽITKY NEJEN Z FYZIKÁLNÍCH DÍLNIČEK 3
CO ZAŽILA ŽIRAFA Jistě každý z vás zaznamenal 175. výročí naší školy. Bohatý páteční program byl následován sobotním ve škole, kde byly dílničky. U jedné z dílniček jsem byla i já společně s Terkou a Kačkou. Měli jsme měření teploty, součástí našich pomůcek byly dva teploměry, jeden byl na měření teploty kůže po stisknutí do prstů a druhý na měření teploty vody nebo části těla např. pěsti, loketní jamky nebo pod krkem. Jednou se nám podařilo naměřit teplotu studené vody 13 stupňů Celsia, ačkoli netuším, kde se tam tak nízká teplota vzala. Později se nám naopak podařilo naměřit teplotu horké vody, která měla nad 38 stupňů Celsia. Mezi nejzajímavější naměřené teploty bezpochyby patří teplota jednoho chlapečka, u kterého byla teplota pod 18 stupňů, ale je také možné, že nám jen teploměr začal zlobit…. Mě se ovšem podařilo naměřit teplotu mé kůže na neuvěřitelných 34, 5 stupňů (byla to teplota kůže po stisknutí teploměru do prstů), takže opravdu nechápu, kde jsem k tomu přišla…
CO ZAŽILI LUKÁŠ (J) A TOMÁŠ Den otevřených dveří v ondřejovské škole začal velkolepě. Pan Řezba dovezl kanón, z kterého se vystřelilo. Den byl zahájen. Pani učitelka Věra Hudcová nás pustila do učebny fyziky a dala nám úkol, aby jsme se připravili a v 9 hodin uvítali první návštěvníky. V 9:00 nikde nikdo, o deset minut později stále nikdo. No bylo nám to trochu divné, ale zkusili jsme si jestli přístroje fungují, začali jsme měřit. A najednou v půl desáté přišlo tolik zájemců o naše pokusy, že jsme skoro nestíhali všem vyhovět. Měli jsme k dispozici sonar, kterým jsme měřili vzdálenost a rychlost. Potom jsme také používali digitální lupu, tou jsme lidem ukazovali jejich otisky prstů. Když si všichni zájemci z řad návštěvníků vyzkoušeli, co jsme měli k dizpozici, tak jsme dostali hlad. Zašli jsme ochutnat koláčky, slané pečivo…..(vše bylo moc dobré). Poté přišlo jěšte pár lidí, kterým jsme se věnovali. Ale už jich nebylo moc, tak jsme stihli zajít nejprve na párky a o hodinku později na obídek - výborný gulášek. V jednu hodinu byla ukázka Dobrovolných hasičů Turkovice před budouvou školy. Potom jsme si uklidili všechny pomůcky a šlo se domů. Byl to dobrý den. Děkujeme za to, že jsme tam mohli být.
CO ZAŽILI LUKÁŠ (K) Mé stanovistě bylo spolu s Dominikem Zámyslickým u měřícího přístroje Vernier na stisk ruky. Úkolem lidí u nás bylo vyvinout, co největší sílu v ruce. Bylo zajímavé sledovat, jak se lidé snaží překonat rekord, který mezi mladšími drželi Dominik Zámyslický a Lukáš Jankovský. Mezi staršími bylo hodně dobrých výkonů. Jedinou překážkou byly limity přístroje. Někteří lidé se k nim celkem slušně přiblížili. Myslím že to byla úspěšná akce, kterou by stálo za to zopakovat. 11
JAK VNÍMALI OSLAVY NĚKTEŘÍ DEVÁŤÁCI 3
POSTŘEHY MÍŠI KROUPOVÉ Nejhezčí z oslav školy byl průvod, který jsme uskutečnili v pátek dopoledne. Všechny třídy se oblékly do různých kostýmů od sportovců až po historické postavy. Mohli jsme zahlédnout například Kleopatru, Césara, Boženu Němcovou, kněžnu Libuši ale i Einsteina, chemiky a další úžasné kostýmy. Celý průvod procházel ulicemi Ondřejova, šel kolem hvězdárny a nakonec zpět před budovu školy. Devátá třída včetně mne šla v čele celého průvodu. Když jsem ohlédla za sebe a viděla, jak si každý žák užívá minutu po minutě, cítila jsem, jakoby celá škola byla jedna velká rodina. Oslavy trvaly až do sobotního odpoledne a ukončili je zkušení hasiči nevšedním představením. POSTŘEHY VEŘČI VODRHÁNKOVÉ Moc jsem se na to netěšila, abych pravdu řekla. Nechtělo se mi chodit v kostýmu po Ondřejově, ale když jsem přišla do školy, vše se změnilo. Řekla jsem si, že by mohla být legrace. Celá škola (ještě nepřevlečená do kostýmů) se přesunula do SKC, kde program začal. Všichni se usadili a na jevišti se objevili Jirka a Eva. Měli barevně sladěné oblečení, moc jim to slušelo. Začali uvádět jednotlivá čísla. Nejvíce se mi líbilo, jak Patrik Havlíček hrál na piano písničku Nothing else mathers. Sklidil obrovský úspěch. Když v programu došlo na Resba´s girls, nikdo nevěděl, co by to mohlo být, dokonce ani moderátoři. Až když se na pódiu objevili všichni učitelé i s panem učitelem Řezbou, který držel kytaru, mi to došlo. Začali zpívat. Byl to dobrý a hezký nápad. Všichni učitelé se zapojili. Nejvíce zářily paní učitelky Vomáčková a Chaloupková. Usmívaly se a byly spokojené. Vždyť to byl také jejich nápad, že si zazpívají. Jakmile skončila první písnička, všichni začali tleskat, pískat a hulákat. Zpívali ještě asi tři. Bylo to nádherné, že žáci poznali své učitele i jinak. Průvod kostýmů byl velice dlouhý. Šli jsme přes celé náměstí až na hvězdárnu. Byla zima. V kostýmu vikinga to bylo nic moc. Byl moc krátký :D a ještě kousal ... ale naštěstí to rychle utíkalo. POSTŘEHY EVY POVÝŠILOVÉ ZŠ Bratří Fričů v Ondřejově pořádala dne 7.10.2011 velkolepou slavnost na oslavu 175. narozenin školy. Byla to týdny chystaná akce, na jejímž úspěšném průběhu se podílel nejen ředitel školy, učitelský sbor, ale i žáci hlavně 8. a 9. třídy. Jirkovi, mému dlouholetému kamarádovi a mně, se dostalo té cti, že jsme byli vybráni za moderátory hlavního ranního a večerního programu v sále SKC. Texty jsme si sice připravovali několik dní dopředu, ale přesto jsme se obávali výpadku paměti nebo přeřeknutí. Oříškem pro nás byly i mikrofony, do jejichž kabelů se nám zaplétaly nohy. 12
Když jsme poprvé vstoupili na podium a pohlédli do přeplněného hlediště, rozklepala se nám nervozitou kolena. Již po druhém čísle z nás obavy opadly a plně jsme se soustředili na co nejlepší výkon. Překvapilo nás záhadné číslo uvedené v programu jako Resba´s girls, neměli jsme tušení, co by to mohlo být. Dlouho jsme se o tom jen přeli, ale nikdo z nás neuhádl, že to bude učitelský sbor, který s elánem zazpíval několik trampských písní. Celé dopolední vystoupení se povedlo a žáci i učitelé se po bouřlivém potlesku seřadili do happeningového průvodu, který za všeobecného veselí prošel ondřejovským náměstím, aby se všichni mohli rozejít domů, protože večer nás čekalo další vystoupení, tentokrát určené rodičům a obyvatelům Ondřejova. Večerní představení mělo také úspěch, diváky pobavila etuda Mikeš ve škole v ypodání 4. a 5. třídy. Ovace sklidil Elvis Pressley - stepující Marek Chytra. Úžasný výkon za klavírem předvedl i Patrik Havlíček se svojí Mettalicou. Diváci spokojení a nasycení výbornými koláči od sponzorů, rozdávanými při večerním vystoupení, se v pozdních hodinách rozešli domů a my s Jirkou jsme si oddechli, že to máme za sebou.
Ondřejovská škola dnes
...a vysněná škola Terky Vorreiterové
13
14
15
ROZHOVORY S NÁVŠTĚVNÍKY PTALI JSME SE: 1. Jak se vám tu líbí? 2. Co se vám tu nejvíce líbí? 3. Chodil/a jste sem do této školy? 4. Změnila se škola hodně, od vaší poslednní vyučovací hodiny ? ...A JAKÉ BYLY ODPOVĚDI... 1. Parádně. 2. Hlavně modernost, ale je to tu vše moc pěkné. 3. Bohužel ne. 4. Podle fotografií nejspíše hodně. --1. Pěkné, jsme nadšeni. 2. Chemie a pokusy, takže dílničky. 3. Ne. 4. Určitě je to jiné. Hlavně je to Historická školička od Žirafy modernější. --1. Velice. 2. Úplně vše! :D 3. Ne. 4. I když jsem sem nechodila, tak se to určitě hodně změnilo. --1. Jo, moc pěkné. 2. Neviděli jsme ještě moc věcí či míst. 3. Ne. 4. Podle fotografií, které jsou před jídelnou, se to hodně změnilo. --1. Zatím jsem celá vykulená z této přístavby. Za nás to takhle nebylo. 2. Počítačová učebna. 3. Ano. 4. Strašně moc. Tahdy tady byla jen půlka dnešní školy. Je to moc pěkné. --1. Ano. 2. Nová učebna fyziky a všechny dílničky. 3. Ne. 4. Určitě ano. Kentaur 16
ZÁBAVA - POJĎ SI ZALUŠTIT A TROCHU SE POBAVIT Vtipy od Kentaura Víte, která tři slova slyší nejradeji žralok plující za výletní lodí? <----> Muž přes palubu!!! Manžel vyčítá ženě: "Pozoruji, že pečuješ o své šaty mnohem vic než o mě!" "Ovšem," odpoví žena. "Bez tebe se mohu ukázat všude, ale bez šatu ne." Co řekne blondýnka, když ji požádáme, aby vyhláskovala své jméno? <----> S-VO-J-E-J-M-É-N-O Co dělá blondýnka před zrcadlem se zavřenýma očima? <---> Chce vidět, jak vypadá, když spí.
Křízovka od Lva V tajence najdeš: Všichni jsme oslavovali 175. ________________.
17
Sudoku od Kentaura
18
vysněná škola Terky Böhmové
Protože se blíží Vánoce, ptali jsme se vás, zda ke štědrovečerní večeři jíte vepřový řízek nebo kapra?
19
20
