Jaro už je v plném proudu. Prázdniny dveřmi a Řada jsou z násza už vyhlíží každý je už netrpělivě dokonce léto avyhlíží. s ním Někdo se podívá do oblíbené prázdniny.daleké Ještě ciziny, po naší než někdo se nakousek ně rozejdeme, republice a někdo se budeve nás čeká spousta práce těšitškole, z lenošení kolem ale i spousta Ondřejova. na tom,si různých Nezáleží akcí, ze kterých kde odnesete budeme, i důležité nějaký je ten využít volného času pro zážitek. odpočinek, pro záliby a pro A protože naše nese oblíbené koupání, ať škola už bude jméno bratří Fričů, v malém rybníčku nebo vybírám oceánu. z toho, co je v nedozírném nachystáno, dárek naší Přejunoční vám oblohy. všem, aby se vám Ten budete prázdniny vydařily za podle moci pozorovat jasné vašich nocipředstav... 15. června v podobě zatmění Měsíce. Uričtě ...a těším se na vašesi to nenechte odpočaté úsměvy.ujít.
1
SLOVO ÚVODEM Prázdniny už klepou na dveře a my všichni za nimi stojíme. Už už bychom chtěli otvírat. S tím souvisí i naše poslední soutěž „Moje vysněné prázdniny“, do které se nám sešly tři obrázky, které v tomto časopisu uveřejňujeme. Redakční radou především hýbou události kolem natočeného filmu, který byl zaslán do soutěže v Praze a postoupil do finále. Film se jmenuje Vražedná fyzika. Jeho základní myšlenky vznikly v diskuzi mezi Labutí, Ještěrkou a Kentaurem. Jsme moc zvědaví na promítání všech soutěžních filmů, které se uskuteční 15. a 16. června v Praze. Zpravodajství z této akce vám přeneseme v prvním čísle nového školního roku. Celá redakční rada vám všem přeje prosluněné prázdniny,
INTERVIEW WITH MONIQUE ROZHOVOR S MONIQUE Where are you from? / Odkud jste?
I am from Delaware. It's in USA. / Jsem z Delaware. To je v USA. Why have you just come to Czech republic? / Proč jste přišla zrovna do Čech? Because I wanted live in Europe. / Protože jsem chtěla žít v Evropě. Are you here alone or with your family? / Jste tu sama nebo se svou rodinou? I am here alone. / Jsem tu sama. Do you learn Czech? / Učíte se česky? No, I don't. / Ne. Neučím. And what do you thing about this language? / A co si myslíte o tomto jazyce? I haven't thought about it, but I think it's very difficult to learn it. / Nepřemýšlela jsem o tom, ale myslím si, že je velmi těžké učit se česky. What do you thing about students of this school and their skills in English? / Co si myslíte o studentech této školy a jejich dovednostech v angličtině? I think they want to learn and they are really polite. / Myslím si, že se chtějí učit a jsou velmi zdvořilí. Can you tell us Czech sentence which do you use most often? / Můžete nám říci českou větu, kterou používáte nejčastěji? I don't speak Czech at all. / Já vůbec nemluvím česky. Do you teach English anywhere else or only in our school? / Učíte angličtinu ještě někde jinde nebo jen na naší škole? In companies and in one school in Prague. / V společnostech a v jedné škole v Praze. 2
How often do you visit your family? / Jak často navštěvujete svou rodinu?
I haven't visited my family, because the way back to the States is expencive. / Nenavštěvuji svou rodinu, protože cesta zpátky do Států je drahá. What do you like in our country? Is any Czech tradicion which do you interested in? / Co máte ráda na naší zemi? Je nějaká česká tradice, která vás zaujala? Your Easter traditions are interesting and food is good. / Vaše velikonoční tradice jsou zajímavé a jídlo je dobré. And what don't you like in our country? / A co nemáte ráda na naší zemi? People there don't see happy. / Zdejší lidé nevypadají šťastně. Thank you for the interview. / Děkujeme za rozhovor. Rozhovor vedla Terka Vorreiterová
BÁSNIČKA O DÍVCE, KTERÁ MĚLA RÁDA ŠKOLU Byla jedna mladá holčička, a před ní stála školička. Přání veliké se jí splnilo, slzičky radosti její očičko ronilo. Žila v Africe, tak do školy nemohla, neboť její rodina chudá byla. Do jejich vesnice však cizinci přišli, studium na škole nabídli. Od té doby holčička do školy chodí a ke svému bohu s díky se modlí. Jednorožec
JAK JSME NATÁČELI FILM „VRAŽEDNÁ FYZIKA“ A je to tu znovu. Další skvělá schůzka hvězdného týmu. Tento sraz není jen tak obyčejný. Naším posláním je přes víkend vymyslet, zrežírovat a především natočit film, s kterým bychom se rádi umístili v jedné soutěži. Nebylo to zrovna tak moc lehké, protože jsme se museli držet pravidel soutěže. Děj filmu měl být zaměřen na jeden z předmětů: matematika, fyzika nebo informatika. Celý páteční večer jsme vymýšleli filmové role, scény, rekvizity a hlavně jsme se shodli na žánru celého filmu. Všichni byli moc rádi, že budeme natáčet HOROR. Zaměřili jsme se na fyzikální síly. Pokusím se Vám náš skvělý film maličko přiblížit. 3
Dlouholetá učitelka fyziky má moc ráda fyzikální vědu, ale nikdo by neřekl, že tato křehká žena bude nemilosrdná vražedkyně. Na začátku nového školního roku svým novým žákům rozdala seznam se jmény, na něj každý žák měl napsat své přesné datum narození. Žáci vůbec nechápali, o co jde. Učitelka vypsala na tabuli seznam fyzikálních témat, která budou podrobně probírat. Úzká skupinka pěti lidí objevila ve skladu, který patří uklízečce, mrtvolu. Ihned je to velmi zaujalo, proto začali pátrat po vrahovi. Další hodinu fyziky začala učitelka vykládat látku dle svého seznamu. Po každém vyložením jednoho fyzikálního tématu, zmizel nějaký žák. Většina dětí ze třídy si toho buď nevšimla, nebo je to vůbec nezajímalo. Ale už zmíněné úzké skupince lidí to vrtalo hlavou. Postupem času žáků ubývalo. Skupinka pěti dětí to nemohla jen tak nechat být, a tak důkladně pátrali po vrahovi. Bohužel se jejich tým začal rozpadat - mizeli i jeho členové. Poslední dva kluci ze skupiny přišli na celý způsob vražd. ,,Vrahovy postupy jsou velice zajímavé. Vraždí podle dat narození a způsob vraždy je vždy proveden tak, že vrah užije fyzikální síly“, řekl jeden ze skupiny před svou očekávanou smrtí. Celá aféra se zmizelými žáky zase utichla. ,,A je tu další nový školní rok. Napište mi prosím na tento seznam své přesné datum narození“, řekla učitelka fyziky, když vstoupila 1. září mezi své nové ratolesti. Bohužel také budoucí oběti. Třeba se svět jednou dozví, že na místní škole je jedna žena ve středním věku, která moc ráda vraždí nevinné děti. Kentaur
2. ŠKOLNÍ PLES 3
Předtančení aneb nejlepší zážitek z plesu Když jsme přišli na první hodinu předtančení a naše lektorka Pája nám začala ukazovat první kroky, říkala jsem si, že se to nikdy nemůžeme naučit. Nebyla jsem sama. Každý měl nepříjemný pocit, že je prkno a všem to jenom kazí. Uplynulo dalších pár lekcí a dalších pár tanečních kroků. Naše sebevědomí začalo konečně trochu stoupat s dojmem, že jsme o něco lepší, že to zvládneme. Naše sebevědomí opět spadlo když nám Pája přidala druhou sestavu. Podobně to dopadlo i u třetí sestavy. Když se na nás někdo díval, často se nás ptal, jak to zvládneme, nebo jestli si nemyslíme, že to dopadne dobře. To byl pocit. Přišla jsem si jako blbec. Myslela jsem, že to nikdy nemůžeme zvládnout. Pak přišel ten osudný den. Den D a hodina H. Je to tady. „Máte 5 minut než začne předtančení.“ Slyšeli jsme hlas naší třídní. 4
Ozval se hlas v mojí hlavě „Panebože, co budu dělat?!!“.. Za chvilku už jsme byli nastoupení na našich místech. Slyším první tóny, rychle si vzpomenout, co mám dělat, jak začít. Cha-cha, Rumba, Jive, závěrečná póza, úklon a potlesk. Dvouměsíční přípravy se ukázali v pouhých 5 minutách tance, který se nám ale excelentně vydařil. Musím celou naší třídu pochválit, protože jsem si vážně myslela, že jste strašný prkna ( za to se Vám teď zpětně omlouvám). Vážně jste byli úžasní. Děkuju Vám všem moc, jste vážně nadaní. Žirafa
CO NÁM VZKAZUJÍ NAŠI STŘEDOŠKOLÁCI ANEB LUKÁŠ KUŠIČKA A GYMNÁZIUM OPATOV 3
Úvodem Jmenuji se Lukáš Kušička. Docházím na pražské Gymnázium Opatov. Je to všeobecné 4 a 8 leté gymnázium. Naše škola klade vysoké nároky na studenty. Na této skole se vyučují všecny předněty, jež se vyučují na naší základce akorát vice do hloubky. Je zde mnoho odborných učeben a dvě jídelny. V těchto jídelnách máte na výběr ze dvou jídel a jednoho zeleninového talíře. Jídlo bývá dobré, i když se občas vyskytnou vyjímky. Většina kantorů jsou rozumní a příjemní lidé. Na této škole se mi velmi líbí a na některé z Vás se tu budu těšit. Divadelní festival V uterý dne 13.3.2012 se na půdě pražského gymnázia odehrála akce zvaná Divadelní festival. Při této kratochvíli si každá třída, a dokonce i učitelský sbor, připraví scénku na libovolné téma. V den festivalau jednotlivé třídy, podle časového rozpisu, hrají svá představení. Třída, jež si nepřipraví žádnou scénku se učí, ale letos sem nezaznamenal žádnou absenci . Zlatým hřebem programu bývají představení profesorů a maturitních ročníků. Tato akce se mi velmi líbila. Těším se na další ročník. Poslední zvonění maturantům V pátek dne 20.4.2012 se na naší škole odehrála akce zvaná „poslední zvonění“. Při této akci se maturitní ročníky převlečou do nejrůznejších kostýmů. V aleji před školou již od časných ranních hodin čekají na ostatní studenty. Studenti jim házejí do kasiček drobné (koruny, dvoukoruny) a maturanti jim napíší na tělo písmenko své třídy. Letos to byla písmena R, S, V. Žák který je tak hloupý jako já a nevezme si sebou dostatek peněz je od skupinek, jimž nezaplatí posříkán voňavkami a octem. Letos tato akce proběhla velmi poklidně. Kolem 10 hodiny se rozezvoní zvonění, pro některé již naposled. Doufám, že přežiji i další ročník.
5
OHLÉDNUTÍ ZA CESTOU DO INSTANBULU 3
Otevírám domovní dveře a vstupuji dál. „Ahoj! Tak jsem doma.“ Objímám tátu, mámu a mého staršího bratra. I přesto, že se mi domů nechtělo, velmi mi chyběli… Právě jsem se vrátila z výletu do Istanbulu. Letos totiž započal na naší škole projekt Comenius, který spojuje 5 partnerských škol z různých zemí Evropy. Během dvou let je v plánu navštívení všech škol a poznání tamní kultury. Tentokrát jsme se měli setkat právě v Istanbulu. A tak jsme společně s Italy, Francouzi, Poláky a samozřejmě Turky strávili krásných pět dní v ulicích turecké metropole. Z počátku mě ovládaly obavy. Strach z letu, z cizí kultury, rodiny, z dosud neznámého… A přece jen Turecko není zrovna bezpečná země. Jediné, co mě uklidňovalo, byl fakt, že již několik vrstevníků z těchto zemí znám, neboť byli v únoru u nás, když jsme hostili projekt my na našem gymnáziu. Teď vím, že obavy byly zcela zbytečné. Zážitků bylo spousty. Navštívili jsme mnoho památek a krásných míst tohoto města. Samozřejmě jsme shlédli, lehce tajemnou, Modrou mešitu, kterou obklopuje nádherný upravený park. Mě osobně ale nejvíce nadchla snad ještě známější, ohromná, kouzelná Hagia Sophia. Ta sice dnes slouží jako muzeum, ale při vstupu na vás dýchne nepopsatelná atmosféra. Velmi zajímavé je, že tento chrám je původně křesťanský a na mešitu byl přestavěn až po dobytí Osamny v 15. století. Program byl pestrý a stále se něco dělo. Byli jsme v muzeu, na věži, ve škole, nebo jen tak v parku či u moře, jeli jsme skrz Bospor na lodi, tancovali jsme a užívali si krásné prosluněné okamžiky. Večer jsme se vraceli domů a trávili čas v rodinách, ve kterých jsme byli ubytováni. Všechny byly velmi pohostinné a přátelské. A jelikož anglicky zde umí jen mladší generace, bylo potřeba naučit se alespoň pár základních slovíček pro komunikaci s rodiči. I když většinou jsme si vystačili s rukama a nohama. Po krásném, naplňujícím týdnu, kdy jsme si rozšířili obzory v oblasti turecké kultury a náboženství, zvykli jsme si na neodolatelné turecké pokrmy, a po dnech 6
strávených s novými přáteli jsme se museli rozloučit. A to je asi jeden z mých nejhorších zážitků – slzavé loučení na letišti, objímání, a nenávist času za to, že plyne tak rychle. …při poslední vzpomínce mi stéká po tváři slza… Otvírám kufr a podávám mámě krabičku s dárkem, který jsem jí koupila. Vybaluje turecké „light“ – želé s ořechy obalené cukrem, a malou plastiku Hagii Sophii, která mě tak okouzlila. Je nadšená. ...teď ale musím zpátky do reality, studovat a doufat, že se jednou se svými tureckými přáteli setkám znovu… Labuť
VODA JAKO PODMÍNKA ROZVOJE (projekt 6. třídy podle materiálu společnosti Fair Trade Svět v nákupním košíku) 3
V několika hodinách jsme se v 6. třídě zabývali problematikou vody ve světě. Začali jsme typováním toho, kolik člověk spotřebuje vody na nejrůznější činnosti. Pokusili jsme se odhadnout, kolik vody je třeba na splachování, mytí ve vaně či sprchování, mytí nádobí, zalévání, praní v pračce, mytí rukou, pití či vaření. Naše typy se hodně lišily. Potom jsme hráli hru ve dvojicích. Každá dvojice dostala různý počet fazolí, každá fazole představovala jeden litr vody. Dále jsme měli lístečky s činnostmi, ke kterým je třeba voda. Naším úkolem bylo rozdělit vodu mezi činnosti. Někteří měli vody nadbytek, někteří naopak řešili velikou nouzi. Na závěr jsme si promítli dokument o Lucie komunitě v Africe a jejích problémech. Brilová Následovaly další aktivity. Napřiklad jsme se dozvěděli, co je to virtuální voda – to je voda, která je třeba na výrobu různých věcí a kde ji na první pohled nevidíme. Například list papíru obsahuje 10 l virtulání vody, tzn. že na jeho výrobu je třeba 10 l vody; bavlněné tričko obsahuje 2 900 l virtuální vody. Celý projekt jsme zakončili výrobou buď plakátu, nebo příběhu o vodě. 7
Konec jednoho pramene Byl jednou jeden pramen, který vyvěral ze skály. Byla to vodička čisťoučká a každý by se z ní chtěl napít. Vodička z pramínku si skáklala dolů ze skály, jak ze skluzavky. Postupně se k němu přidávaly další prameny a vznikl krásný čistý potůček. Potok cestou viděl své další kamarády, které se do něj vlévaly. Společně sílily, až se z nich stala řeka. Také řeka sílila, protože se k ní přidávaly další řeky. Silná a velká řeka dorazila do moře, kde se nechala unášet vlnami. Po moři ovšem plul velký tanker. Za ním už nebylo nic pěkného, ale jen hustý škraloup, který hubil vše živé. Příběh o vodě od Tomáše Urbana Kam se ztratila řeka V Argentině se před dvěma lety stala divná věc. Najednou se lidem v malé vesničce začala ztrácet řeka. Obyvatelé vesničky se hrozně divili, kam se ztratila všechna jejich voda, ale hlavně začali mít žízeň, protože neměli ani vodu na pití. Začali proto zkoumat, kam se voda ztratila. Nakonec zjistili, že jeden pán jménem Harry Tong si začal zavlažovat svoje pole s kukuřicí. Svoje pole stále rozšiřoval, až na jejich zavlažování spotřeboval všechnu vodu. Lidé z vesničky byli velmi smutní, prožože pan Tong byl mocný a nebyla s ním žádná řeč, že by spotřeboval na zavlažování vody méně. Příběh o vodě od Lukáše Kušty Plakát Kristiny Bosákové
8
ZÁŽITEK S AUTOSALONEM (MIMOCHODEM AUTOSALON NE POŘAD NA PRIMĚ) 3
Když jsme šli s Kozorohem z rozhovoru od pana Spurného, tak si Kozoroh všiml hezkého auta a chtěl se na něj podívat z větší blízkosti. Já samozřejmě také. Nejdříve to vypadalo jako nějaké žihadlo, když jsem ho poznal, tak z toho vyšlo, že to něco méně než žihadlo opravdu je. Řekli jsme si, že půjdem kolem, abychom si ho prohlédli ještě víc. Došli jsme o kousek dál, kde nás neviděli, tam se Kozoroh rozhodl, že se vrátíme zpět. Moderátor nás při cestě zpět pozastavil a zeptal se jestli jsme stihli dojít až nakonec cesty za tak krátkou dobu. Já jsem odpověděl, že jsme si chtěli něco vyfotografovat. A upovídaný Kozoroh mu řekl, že má hezké auto a jestli si ho nemůžeme vyfotografovat a on klidně odpověděl, že ano.Tak jsem si ho tříkrátkrát vyfotografoval. Potom jsme šli do školy předat fotoaparát paní učitelce Hudcové a zamířili domů. Šíp ZÁBAVA - POJĎ SI ZALUŠTIT A TROCHU SE POBAVIT
Vtipy od Kentaura Přijde náctiletý synek za svým otcem s prosbou, jestli by mu nekoupil nový harddisk. "A kouzelné slovíčko?" zeptá se otec. Synáček odpoví: "Sakra, dneska už je zaheslovaný úplně všechno!" Ptá se máma pepíčka: "Proč krmíš slepice čokoládou?" On odpoví: "Aby mi snesly kindrvejce." "Mami, víš kolik zubní pasty je v jedné tubě?" "Nevím." "Já už to vím: od gauče až k televizi." Ptá se Pepíček paní učitelky: "Mohu být potrestán za něco, co jsem neudělal?" Učitelka: "To v žádném případě!" Pepíček: "Tak to je dobře. Já jsem totiž neudělal domácí úkol!" Přiběhne Pepíček k benzínové pumpě s kanystrem: "Deset litrů benzínu, honem!" "Co je, hoří snad?" "Jo, naše škola. Ale nějak to uhasíná."
9
Křížovky od Ještěrky
Tajenka
__________________________________
Tajenka
__________________________________
10
Sudoku od Persea
11
Některé křížovky z velkého luštění brouků v 6. třídě (V tajenkách najdeš názvy brouků)
12
POHÁDKA NA POKRAČOVÁNÍ 3
JAK SE SCOOBY-DOO STAL MOŘSKOU PANNOU .............pokračování z minulého čísla............ „Pusťte Scoobyho, vy padouši.“ Rozkřikl se, ale nebylo mu to platné. Pracovníci ho svázali a dali mu do pusy roubík. Shaggy se vzpouzel, ale lidé v uniformách byli příliš silní. Odtáhli ho do mísnosti s kádí a zamkli. „Co s ním uděláme?“ Zeptal se někdo hlubokým hlasem. Shaggy se přisunul blíže ke dveřím a přitiskl k nim ucho. „Nemůžeme ho tam jen tak nechat, viděl nás.“ „Ale, co když za ním někdo přijde? Měli bychom zdrhnout.“ Řekl někdo s podstatně vystrašenějším hlasem. „Dobrá.“ Ozval se opět muž s hlubokým hlasem. Odejdeme a zítra se pro něj vrátíme a nějak se ho zbavíme.“ Pak už bylo jen slyšet vzdálený klapot bot. V tu chvíli si Shaggy konečně vzpomněl, proč vběhl těm padouchům přímo do náruče. „Scooby.“ Snažil se zakřičet přes roubík a prudce se otočil k místu, kde stála káď. Scoobyho hlava ležela v nepřirozeném úhlu opřená o hranu kádě. Tlapy vysely svisle dolů a ocas, který nešel přehlédnout, se rozpínal do všech stran. Scooby sebou při zahuhlání jeho jména nepatrně škubl. Shaggy se opřel o zeď a podařilo se mu vstát. Snožmo doskákal až ke psímu kamarádovi a nepatrně ho šťouchl ramenem. Scooby se konečně probral. „Co se děje?“ Zeptal se překvapeně. Shaggy něco zahuhlal a potřásl hlavou. Scooby ho pochopil a sundal 13
mu roubík. „Dostali jsme se do pěkný šlamastiky, kamaráde.“ Odpověděl mu Shaggy, když už měl zase prázdnou pusu. „Je z tebe mořská panna.“ „Cože?“ Řekl překvapeně Scooby a malinko nadzvedl svou ohromnou ploutev. „A je to ještě horší. Ty hrozivý chlapáci, co jsme předtím viděli mě chtějí zabít. „Cože!? Tak rychle pryč!“ „To nebude tak jednoduchý, kamaráde, jsme tu zamčený a ty máš ploutev.“ Mezitím se Velma, Fred a Daphne domlouvali na dalším postupu. Venku už byla tma tmoucí a všichni byli ospalí. „Ještě chvíli. Já vím, že na to přijdem. Jen to chce trpělivost.“ Přemlouvala Velma své společníky, kterým už únavou padala hlava. „Ať to dodělá Shaggy se Scoobym. My už mysleli dost.“ Navrhla Daphne, ale hned, jak to dořekla, sebou trhla. Ospalost byla náhle pryč. „Kde vůbec jsou?“ Už jsme tu přes tři hodiny a oni se ještě ani neukázali v kuchyni.“ To už byl vzhůru i Fred. „Doufám, že se nerozhodli na to přijít sami, a teď někde venku nebloudí.“ Rychle prohlédl všechny mísnosti jejich základny, ale Shaggy ani Scooby nikde. „Jak je znám, určitě se vydali do té opuštěné budovy.“ Prohlásila Velma, ale to už se Fred s Daphne oblékali, aby mohli vyrazit. Venku foukal studený vítr a Záhady s.r.o. spěchaly k opuštěné budově, jak jen nejrychleji mohly. Když byly tak blízko, že dokázaly rozeznat jednotlivá okna, záhlédly několik málo lidí utíkajících z opuštěné budovy. Po chvíli se nočním tichem rozlehl ohlušující rachot motoru a z poza rohu vyjela tmavě modrá dodávka. Fred se ji ještě pokusil zastavit, ale byl příliš pomalý. Avšak teď už měly důkaz, že v té budově se opravdu něco stalo. Vpadly dovnitř, ale všude bylo prázdno. „Tak teď nevím, co si mám myslet.“ Povzdechla Daphne. „Před chvílí jsme zahlédli lidi prchající odtud v dodávce. Jasný důkaz, že se tu provádí něco nekalého. Teď sem přijdeme a tady nic. Důkaz, který ten předchozí naprosto vyvrací.“ „Já bych řekla, že tu určitě najdeme nějaké důkazy, jen je ti lidé skryli.“ Podotkla Velma a dala se do zkoumání všech míst. Nemohla však tušit, že za dveřmi, které byly perfektně skryté za falešnou zdí, se krčí ustrašený Shaggy a v kádi leží Scooby-doo, ze kterého je teď napůl pes a napůl mořská panna. „Shaggy?“ Ozval se po dlouhé době mlčení Scooby. „Ano, Scooby?“ „Co teď s námi bude?“ „To nevím.“ Oba opět ztichli. Po chvíli však zaslechli vzdálené hlasy. „Že by se ti padouši vrátili zpátky, aby mě zabili?“ Vyjekl vystrašeně Shaggy. A v tu chvíli byly hlasy tak zřetelné, že dokázali rozeznat jednotlivá slova. „Já bych řekla, že tu určitě najdeme nějaké důkazy, jen je ti lidé skryli.“ Řekl kdosi. „To je Velma!“ Vykřikl Shaggy, přeskákal tu krátkou vzdálenost od kádě ke dveřím a začal do nich bouchat hlavou, protože ruce i nohy měl svázané. Na druhé straně se ozvaly hrozivé rány a Daphne vyjekla. To už Shaggy křičel s plných plic. „Frede, Velmo, pomožte nám!“ „Shaggy, jste to vy?“ Ujišťoval se Fred. „Kde jste?“ „Za falešnou zdí.“ V tu chvíli se Fred rozeběhl proti zdi, odkud vycházel Saggyho hlas, a narazil do ní loktem. Zeď praskla a po další ráně se rozsypala na kusy. Fred vzal za kliku u dveří, které se před ním náhle objevily a vběhl dovnitř, následován Daphne a Velmou. „Proboha, co se vám stalo?“ Zeptala 14
se udiveně Daphne, poklekla k Shaggymu a začala mu rozvazovat ruce a nohy. Shaggy jim mezitím všechno do podrobna vylíčil. Velmě už pracoval mozek na plné obrátky. „Frede!“ Rozkázala. „Vyndej Scoobyho z té kádě.“ Fred poslechl. Velma k nim přistoupila s fénem, který našla v harampádí v rohu a začala Scoobyho sušit. Během několika vteřin mu ploutev zmizela a byl už zase jen psem. „Díky.“ Zahučel a vyskočil na zadní tlapy. „Pokud jsou ale mé doměnky správné tak, je z tebe pořád mořská panna. Změníš se v ni pokaždé, když se kůží dotkneš vody.“ „Tak co budem dělat?“ Zajímalo Freda. „Nevím, musím si to promyslet, ale měli bychom odtud zmizet, než se někdo vrátí.“ Odpověděla Velma. Nasbírali pár důkazů a co nejrachleji se vydali zpět na jejich základnu. Shaggy byla jejich jediná naděje. Popsal jim chlapíky, kteří ho svázali a po nějaké chvíli měli všechny padouchy, kteří tam té noci byli. „Řekněte nám, kdo je váš šéf, nebo to s vámi neskončí dobře.“ Vyhrožoval jim Fred a s jedním třásl, až měl ten padouch tak vystrašený pohled, že slíbil, že jim všechno ochotně řekne. Prozradil jim jméno svého šéfa. To bylo překvapení, když se Záhady s.r.o. dozvěděly, že ten kdo za tím vším stojí, je ve skutečnosti ředitel místní základky. „To snad není možné!“ Opakoval Fred stále dokola, když i se svými kamarády mířil za ředitelem. „Takovej milej chlap.“ Povzdechl. Velma zaťukala na domovní dveře. Otevřel jim obtloustlý chlapík v županu. Měl na krátko sestříhané černé vlasy, které mu už místy ustupovaly v pleš, silné brýle a neustále se usmíval. „Co chce tak vážená společnost u někoho, jako jsem já?“ Uvítal pětici zdvořile. „Promiňte, že vás rušíme.“ Ujal se slova Fred, který byl vždy perfektním řečníkem. „Ale je to velmi důležité. Můžeme dál?“ „Ale prosím, poslušte si.“ Vyzval je pan Davies a naznačil jim rukou, že mohou vejít. „Takže, co byste potřebovali?“ Zeptal se, když už konečně všichni seděli. „Jde o to, že máme pádný důvod vás zatknout za přeměňování místního byvatelstva na mořské panny.“ Objasnila Velma. „To je směšné.“ „Není, máme důkazy!“ Ohradila se Daphne. „A taky výpověď několika vašich pracovníků!“ Přidal se Shaggy. „Jo!“ Přitakal Scooby. „To by stačilo.“ Utnul je rázným hlasem Fred, když viděl jak se Daphne nadechuje, aby ještě něco přidala. „Tak dobrá.“ Přiznal se poraženecky pan Davies. „Když toho tolik víte, co po mně ještě chcete?“ „Jde o to, pane Daviesi, že bychom rádi věděli, proč jste to všechno dělal?“ Zeptala se 15
se zaujetím Velma. „Proč? No protože jsem se nudil. Můj život už nemá smysl. Moje žena mě opustila a děti vzala s sebou. Kdybych náhodou dnes zmizel, nikomu bych nechyběl.“ „Tak proto jste ničil životy všem ostatním, protože váš nestál za nic?“ Zeptala se zhnuseně Daphne. Ředitel se usmál. „Ne. Dělal jsem to pro pobavení. Kdybyste viděli, jak se ti lidé tvářili, když si šli třeba umít ruce a z ničeho nic se skáceli k zemi, protože místo nohou měli ploutev a šupiny, kam se jen podívali.“ Domluvil a pobaveně se zasmál. „Je mi z vás na nic.“ Odsekla Velma. „Ale přesto bych chtěl vědět ještě jednu věc.“ Přiznal Fred. „Jak se z toho ti lidé dostanou?“ Zeptal se a úzkostlivě se podíval na Scoobyho, který se bez nejmenšího zájmu rozhlížel po pokoji. „Á váš kamarádíček je taky mořská panna? Tak to je snad fór. Slavné Záhady s.r.o. nechaly svého člena na holičkách a on se proměnil v rybu. Už vidím ten titulek v novinách.“ Smál se pan Davies, až se za břicho popadal. Čtveřice na něj s pohrdáním hleděla, kdežto Scooby se stále usmíval a prohlížel si kdeco, jako by se ho to vůbec netýkalo. „Jste odporný.“ Prohlásila Velma. „Tak vyklopte to.“ Rozčílil se Fred. Ředitel se stále smál. „Na to nikdy nepřijdete.“ Přišlo mu to neskutečně směšné, ale nepatrně škubl hlavou směrem ke polici se sušeným heřmánkem a v tu chvíli to Velmě docvaklo. Radostí vyskočila tak prudce, že tím vylekala i dosud nevnímajícího Scoobyho. „Co se děje?“ Zajímalo ho. „Je to tak primitivní. Stačí jen heřmánkový čaj.“ Pan Davies zbledl a přestal se smát. „Na to neměl nikdo přijít.“ Zašeptal po chvíli. „Tuto informaci jsem si měl vzít s sebou do hrobu.“ Velma se tvářila vítězoslavně. Konečně věděli, co chtěli. Potom už šlo všechno rychle. Fred zavolal policii a ta ředitele odvedla. Záhady s.r.o. se vydaly na svou základnu, kde Velma uvařila velkou porci heřmánkového čaje. „Scooby, ale ty si musíš dát.“ Snažila se ho přesvědčit. Ten však jen vrtěl hlavou a dál měl tvrošijně zavřenou tlamu. V tom se ozval Shaggy. „Hele, kamaráde, nemůžeš být mořskou pannou navždy. Dej si jen trochu.“ Scooby ho tedy poslech a trochu si usrkl. Dafne přiběhla s vodou a cákla na něj. Nic se nestalo. Scooby byl stále Scooby. Všichni si oddechli a šli spát, protože byli unavení a navíc je druhý den čekal rozhovor s novináři o jejich posledním úspěchu a odhalení dalších padouchů, kteří běhají po světě. Ještěrka
16
OBRÁZKY ZE SOUTĚŽE 3
MOJE VYSNĚNÉ PRÁZDNINY
Sára Vorreiterová
Tereza Vorreiterová 17
Anička Tlamichová
MYŠIČKA 3
V lese se u smrčku krčí, když na nebi káně křičí. Krčí se a tiše doufá, že káně na ni nekouká.
káně se jich totiž bálo a tak ji raději nechalo. A tu káně zase křičí, jako když bolestí kvičí. Myška do domečku přišla, svou šťastnou rodinu tu našla.
A už káně myšku vidí, všimlo si i osmi lidí, jež jdou po lesní cestičce, čímž zachránili život myšičce,
Jednorožec
18
Blíží se prázdniny, a tak naše otázka byla tak trochu prázdninová. MÁŠ RADĚJI MELOUN NEBO JAHODY? Některé ze zajímavých odpovědí učitelů: Obojí dohromady. Záleží na tom, jaký je den.
19
20
