LIFELONG LEARNING CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

LIFELONG LEARNING – CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ROČNÍK

/ ČÍSLO

/ ROK

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

ISSN

-

X

Obsah Editorial (Dana Linhartová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vladislav Jankových, Vladěna Turečková: Analýza zneužívání návykových látek na vybrané střední škole . . . . . . . . . . . . . . Petr Hlaďo: Informační zdroje, informace a jejich efektivita při rozhodování žáků středních škol o další vzdělávací a profesní dráze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Monika Zimermanová: Subjektívne vnímaná kvalita života seniorov žijúcich v rezidenciálnych podmienkach . . . . . . . . . Petr Kopečný: Rozvoj komunikačních dovedností jedinců žijících v domovech pro osoby se zdravotním postižením . . . . . . . . . Recenze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Čech, T. Mobbing jako negativní fenomén v prostředí základních škol (Peter Gavora) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Veteška, J. Aktuální otázky vzdělávání dospělých: andragogika na prahu 21. století (Jiří Poslt) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marcus, B. H., Forsyth, L. H. Psychologie aktivního způsobu života: motivace lidí k pohybovým aktivitám (Petr Hlaďo, Helena Fejfarová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zprávy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Konference „Profesní rozvoj učitelů“ (Jana Kohnová) . . . . . . . . . . Historie a současnost U3V na Masarykově univerzitě (Hana Matějovská Kubešová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ReferNet (Martina Kaňáková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Projekt KONCEPT učí vzdělávací instituce marketing (Petr Šlapák, Gabriela Semová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . The Linguapolis Summer School Report: A Toolbox for Design-Based Research (Irina Minakova) . . . . . . . . . . . . . . .

Contents Editorial (Dana Linhartová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Articles . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vladislav Jankových, Vladěna Turečková: An Analysis of Drug Abuse at a Selected Secondary School . . . . . . . . . . . . . . . . Petr Hlaďo: Information Sources, Information, and Their Effectiveness in Determining Secondary School Students’ Choices of Further Educational Pathway and Careers . . . . . . Monika Zimermanová: The Subjectively Perceived Quality of Life of Seniors Living in Institutional Conditions . . . . . . . . . . . . Petr Kopečný: The Development of the Communication Skills of Individuals Living in Homes for People with Disabilities . . .

. .

. . .

Book Reviews . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Reports . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Editorial Vážení čtenáři, milí kolegové, přátelé celoživotního vzdělávání, je mi potěšením, že se opět můžeme na stránkách dalšího čísla našeho časopisu setkat s tak zajímavými tématy, která svou aktuálností zcela jistě osloví nejen Vás, odborníky, ale i široký okruh pedagogických pracovníků a především také všechny, jimž není lhostejný vývoj v oblasti celoživotního vzdělávání. Čtyři odborné studie, tři recenze a pět odborných sdělení – to je výčet obsahu nového čísla. Sjednocujícím aspektem prvních dvou odborných studií se stávají žáci střední školy, přičemž každá studie nahlíží na onen sjednocující prvek z jiného úhlu pohledu. Vladislav Jankových se spoluautorkou Vladěnou Turečkovou ve své studii předkládá posouzení míry užívání návykových látek na vybrané střední škole. Závěry z dotazníkového šetření provedeného u žáků střední školy porovnává s výsledky polostrukturovaného rozhovoru vedeného se školní metodičkou prevence. Nezbytnou úlohou informačních zdrojů při volbě vzdělávací a profesní dráhy v sekundárním sektoru vzdělávání se zabývá Petr Hlaďo. Studie přináší analýzu dostupnosti a efektivity jak formálních, tak neformálních zdrojů informací očima studentů středních odborných škol a středních odborných učilišť. Z pohledu formálních zdrojů autor zdůrazňuje rozhodující vliv internetu i informací, jež žákům poskytují jejich střední školy i školy, na něž se tito studenti hlásí. Ze zdrojů neformálních zaujímají pak nezastupitelnou pozici spolužáci a kamarádi žáků a také jejich rodina. Autor příspěvku také prezentuje soubory informací, které hrají klíčovou roli při kariérovém rozhodování. Neotřelý pohled na oblast kvality života seniorů přináší studie Moniky Zimermanové. Autorka se v předkládané studii zaměřila především na subjektivní vnímání kvality života seniorů žijících v podmínkách institucí, které poskytují sociální služby. Metodologickým podkladem její stati se stal kvalitativní výzkum, šetření probíhalo prostřednictvím narativního interview. Závěry výzkumu v této oblasti jasně dokazují, že seberealizace, sociální opora, úcta a pocit bezpečí mají bezesporu kladný vliv na kvalitu života jedinců v seniorském věku. Petr Kopečný se ve svém příspěvku věnuje oblasti zdravotního postižení – konkrétně sleduje podporu rozvoje komunikačních dovedností žáků žijících v zařízeních sociálních služeb. Hlavním těžištěm zájmu autora je stav poskytované logopedické intervence v souvislosti s nástinem přístupů vedoucích pracovníků těchto zařízení k rozvoji komunikace v sociálních službách.

EDITORIAL

Další sekci našeho periodika tvoří recenze odborně zaměřených publikací. I tentokrát nám autoři recenzí přináší zajímavé postřehy. Prostor pro představení dostala nejprve publikace sociálního pedagoga T. Čecha (2011). Autor v ní věnoval pozornost prostředí základních škol a v něm vzrůstajícímu specifickému druhu agrese – mobbingu. Recenzi zpracoval Peter Gavora. Jiřího Poslta zaujala publikace J. Vetešky (2011), která se zabývá aktuálními tématy v oblasti vzdělávání dospělých. Dále Petr Hlaďo a Helena Fejfarová vyjádřili své stanovisko k prakticky zaměřené publikaci dvou významných amerických odbornic B. H. Marcusové a L. H. Forsythové (2010), jež oslovily zejména motivační aspekty aktivního způsobu života. Závěrečné stránky tohoto čísla přináší informace o konané konferenci na téma „Profesní rozvoj učitelů“, kterou pořádala Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (Jana Kohnová). Následně můžeme také nahlédnout na půdu Masarykovy univerzity v Brně, kde je již mnoho let seniorské populaci nabízena Univerzita třetího věku. Seznámíme se s širokou škálou jejích kurzů a aktivit, které mohou smysluplným a zajímavým způsobem vyplnit seniorům jejich „podzim života“ (Hana Matějovská Kubešová). Dozvíme se také důležité poznatky o činnosti mezinárodní informační sítě ReferNet (Martina Kaňáková) a o nové publikaci a e-learningovém programu s názvem Kuchařka marketingu projektu KONCEPT (Petr Šlapák, Gabriela Semová), kterou z hlediska schopnosti prosadit se na trhu práce ocení zejména vzdělávací instituce. Jazykové centrum Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze reprezentuje svým sdělením publikaci věnovanou Letní škole, která se tentokrát konala v Belgii (Irina Minakova). Přeji Vám všem, ať se odborná pozastavení nad aktuálními tématy na stránkách našeho časopisu pro Vás stanou inspirujícími podněty k zamyšlení či diskusi, a těším se na další spolupráci. Dana Linhartová předsedkyně redakční rady

Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání, 2012, roč. 2, č. 2, s. 7–18

ANALÝZA ZNEUŽÍVÁNÍ NÁVYKOVÝCH LÁTEK NA VYBRANÉ STŘEDNÍ ŠKOLE Vladislav Jankových, Vladěna Turečková Abstrakt: Článek se zabývá analýzou zneužívání návykových látek žáků studujících na Střední odborné škole a Gymnáziu Staré Město. Při provádění výzkumu byl proveden rozhovor se školní metodičkou prevence z uvedené školy a dále bylo provedeno výzkumné dotazníkové šetření mezi 206 žáky této školy. S ohledem na oblasti drogové problematiky, které jsou dle školní metodičky prevence aktuálně řešeny na uvedené škole, bylo výzkumné šetření zaměřeno zejména na analýzu zneužívání marihuany, tabákových výrobků a alkoholických nápojů ze strany žáků jmenované školy. Klíčová slova: alkohol, cigarety, gymnázium, LSD, marihuana, pervitin, školní metodik prevence, střední odborná škola, střední škola, žák

AN ANALYSIS OF DRUG ABUSE AT A SELECTED SECONDARY SCHOOL Abstract: The article considers an analysis of the abuse of addictive substances by students studying at the Secondary Vocational College and Grammar School in Staré Město. An interview with the school prevention methodologist was carried out during the performance of the research, and a questionnaire survey conducted among 206 students at the school. With a view to the drug issues that are currently targeted at the school according to the school prevention methodologist, the research questionnaire focused first and foremost on analysing the abuse of marijuana, tobacco products and alcoholic beverages by the students at the given school. Key words: alcohol, cigarettes, grammar school, LSD, marijuana, methamphetamine, school prevention methodologist, secondary vocational college, secondary school, student

Dle dostupných údajů je mezi dnešní středoškolskou mládeží vysoký výskyt zneužívání návykových látek, zejména co se týče tabákových výrobků a alkoholických nápojů, ale také některých zcela nelegálních návykových látek, zejména marihuany, která je většinou kouřena nebo z ní jsou připravovány různé cukrovinky (Miovský, 2008). Povědomí o rizicích spojených se zneužíváním těchto látek je stále nízké, a to i přes nepopiratelné snahy

Vladislav Jankových, Vladěna Turečková

STUDIE

v oblasti prevence. Kalina (2003) uvádí, že jsou i takové případy, kdy prakticky ještě dítě začíná experimentovat s marihuanou např. ve 14 letech a dva roky je závislé na lécích proti bolesti, za další dva roky bere kokain, řídí auto pod vlivem alkoholu, krade peníze, školní docházka se pro něj stává pomíjivou a nakonec ze školy zcela odchází, následně se v krátké době stává trestně stíhaným kvůli pouličním krádežím, či krádežím v obchodech, protože pro svoji potřebu nemá žádné finance. Aby se výskyt podobných případů minimalizoval, byl vydán Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy (Zeman, 2000), který vyplývá z „Koncepce prevence zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti resortu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na období 1998–2000“ a ukotvuje realizaci Minimálních preventivních programů na školách a ve školských zařízeních. Minimální preventivní program, jakožto základní nástroj prevence v resortu školství, mládeže a tělovýchovy, představuje komplexní systémový prvek v realizaci preventivních aktivit v základních školách, středních školách a speciálních školách. Mezi jednu z hlavních aktivit škol v rámci Minimálního preventivního programu patří i poskytování poradenských služeb školního metodika prevence a výchovného poradce žákům a jejich rodičům.

Cíl příspěvku Příspěvek, v rámci možností provedeného dotazníkového šetření, analyzuje míru zneužívání návykových látek na Střední odborné škole a Gymnáziu Staré Město. S ohledem na oblasti drogové problematiky, které jsou dle školní metodičky prevence Mgr. Olgy Dziacké aktuálně řešeny na uvedené škole, bylo výzkumné šetření zaměřeno zejména na analýzu zneužívání marihuany, tabákových výrobků a alkoholických nápojů ze strany žáků jmenované školy.

Metodologie výzkumného šetření Výzkumným vzorkem bylo 206 žáků Střední odborné školy a Gymnázia Staré Město. Mezi respondenty bylo 35 žáků a 75 žaček gymnázia a 44 žáků a 52 žaček střední odborné školy. Respondenti byli ve věkovém rozmezí od 15 let do 20 let, přičemž se celkově jednalo o 55 žáků prvních ročníků, 47 žáků druhých ročníků, 50 žáků třetích ročníků a 54 žáků čtvrtých ročníků střední odborné školy nebo gymnázia. Dotazníkové šetření proběhlo v průběhu výuky v druhém pololetí školního roku 2011/2012 (v dubnu 2012). Administraci a sběr dat provedla Vladěna Turečková, studentka bakalářského studijního programu Specializace v pedagogice na Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity

STUDIE

Analýza zneužívání návykových látek na vybrané střední škole

v Brně, souběžně se sběrem dat pro bakalářskou práci na téma Drogová problematika u žáků středních škol, pod vedením autora tohoto článku. Jako výzkumná metoda byl použit anonymní nestandardizovaný dotazník, který kromě základních identifikátorů o respondentovi obsahoval 16 výzkumných otázek zaměřených na zachycení zneužívání návykových látek ze strany žáků – respondentů. Všechny otázky byly uzavřené. Pro účely tohoto článku bylo zpracováno 8 otázek, přičemž dle typu požadovaného zjištění se jednalo o otázky dichotomické, trichotomické, výběrové či výčtové. Zbylých 8 otázek bylo zaměřeno na zhodnocení prevence na dané škole, a jejich vyhodnocení nebylo použito v tomto příspěvku. Dotazník byl žákům, po dohodě s příslušným vyučujícím, předložen na začátku výuky, čímž byla zabezpečena maximální účast všech žáků přítomných daný den ve škole. Předmět, ve kterém byl sběr dat proveden, neměl žádný vztah k drogové problematice. Během vyplňování dotazníku byla přítomna administrátorka, která dotazníky následně vybrala tak, aby byla na jedné straně zaručena maximální návratnost a na druhé straně anonymita žáků vzhledem k jejich učitelům. Vyplnění dotazníku bylo dobrovolné, ale vyplnili a odevzdali jej všichni přítomní žáci. Součástí výzkumu byl rovněž polostrukturovaný rozhovor se školní metodičkou prevence, která se profesionálním a otevřeným způsobem vyjádřila ke všem položeným otázkám, včetně popisu současného stavu zneužívání návykových látek na zkoumané střední škole z pohledu školního metodika prevence. Rozhovor obsahoval osm základních otázek: „Jaký máte názor na dnešní drogovou problematiku u studentů středních škol?“, „Potýkáte se často s tímto problémem na vaší škole?“, „Řešila jste případ s drogově závislým studentem? Pokud ano, jak?“, „Do jaké míry je zpracovaná drogová prevence na vaší škole?“, „Setkala jste se s tím, že Vás student vyhledal nebo požádal o pomoc s takovýmto problémem?“, „S jakou reakcí se setkáváte od rodičů těchto studentů?“, „Jak byste postupovala při zjištění prodeje drog u Vás na škole?“, „Jsou na Vaší škole organizovány preventivní akce (přednášky o drogové problematice. . .)?“, „Byl někdy z této školy vyloučen drogově závislý student?“.

Výsledky a diskuze Na základě rozhovoru se školní metodičkou prevence Mgr. Olgou Dziackou, která působí na Střední odborné škole a Gymnáziu Staré Město, bylo zjištěno, že na uvedené škole je mezi žáky, kromě zneužívání alkoholu a tabákových výrobků, běžné také kouření marihuany. V rámci práce školní metodičky prevence bylo rovněž řešeno v několika případech zneužívání pervitinu


STUDIE

a v jednom případě experimentování s LSD, o kterém se školní metodička prevence dozvěděla prostřednictvím maturitní práce, ve které žák tento experiment popisoval. Na dotaz, zda byl někdy z této školy vyloučen drogově závislý student, školní metodička prevence uvádí: „Po dobu mého působení na této škole student kvůli tomuto problému nikdy vyloučen nebyl. Naopak se vyšlo někdy vstříc, když postižení nastupovali na léčbu. Jestliže někdo z nich nedokončil studium, nebylo to z důvodu na straně školy.“ (Turečková, 2012). Pro porovnání zjištění stavu zneužívání návykových látek na Střední odborné škole a Gymnáziu Staré Město z pohledu školní metodičky prevence s údaji udávanými žáky uvedené školy bylo provedeno vyhodnocení žáky vyplněného anonymního dotazníku. Šetření zneužívání alkoholu prostřednictvím pití alkoholických nápojů mezi žáky zkoumané školy ukázalo (viz tabulka 1), že 18 žáků (8,7 %) uvádí, že alkoholické nápoje nepijí, 86 žáků (41,7 %) uvádí, že alkoholické nápoje pijí výjimečně a 102 žáků (49,5 %) uvádí, že alkoholické nápoje pijí pravidelně (z nichž 60,8 % přibližně jednou týdně; 14,7 % více než jednou týdně a 24,5 % méně než jednou týdně, viz obr. 1). Mezi respondenty bylo 9 žáků, kterým bylo 18 či více let, přičemž zastoupeni v jednotlivých kategoriích byli téměř totožně jako žáci mladší 18 let (1 respondent uvádí, že alkohol nepije, 3 pijí příležitostně). V souladu s výpovědí školní metodičky prevence tedy lze konstatovat, že zneužívání alkoholu nezletilými žáky dané školy je relativně běžné. Zneužívání alkoholu, byť se od 18 let věku uživatele jedná o tzv. legální drogu, lze v triu alkohol – marihuana – nikotin považovat za nejrizikovější návykovou látku. Ve zprávě Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR o ambulantní péči o pacienty užívající psychoaktivní látky (alkohol a jiné drogy) z roku 2011 (Návykové, 2012) se mimo jiné uvádí, že u pacientů, kteří se pro užívání návykových látek v roce 2011 léčili v ambulantních psychiatrických zařízeních, je podle jednotlivých psychoaktivních látek alkohol zastoupen v 60,6 %, tabák v 2,2 % a kanabinoidy v 3,7 %. Počet psychiatrických pacientů (kteří se aktivně léčili a navštívili psychiatrickou ordinaci v roce 2011) zneužívajících tabák je tedy oproti počtu psychiatrických pacientů užívajících kanabinoidy 60 %. Počet psychiatrických pacientů užívajících alkohol je však oproti počtu psychiatrických pacientů užívajících kanabinoidy (marihuana, hašiš) více než šestnáctinásobný. Vzhledem k délce doby, která je nutná k rozvinutí psychiatrických potíží souvisejících s alkoholismem, je však alkoholová problematika mládeží podceňována. Pro srovnání lze uvést, že ve věkové struktuře psychiatrických pacientů užívajících alkohol bylo v roce 2011 pouze 2,1 % pacientů ve věku 15–19 let, přičemž dominovala věková skupina 40–64 let, která tvořila 54 % psychiatrických pacientů zneužívajících alkohol. U nealkoholových drog dochází k rozvinutí psychiatrických potíží

STUDIE


Tabulka 1 Požívání alkoholických nápojů studenty vybrané střední školy. Výsledky odpovědí na otázku: „Jak často v současné době (za posledních 6 měsíců) konzumujete alkoholické nápoje?“

Alkoholické nápoje pije pravidelně, vícekrát než jednou za týden ni pi (%) Gymnázium SOŠ Celkem

, , ,

Alkoholické Alkoholické nápoje pije nápoje pije Alkoholické Nepije pravidelně, pravidelně, nápoje pije alkoholické přibližně ale méně než výjimečně nápoje jednou jednou za týden za týden ni pi (%) ni pi (%) ni pi (%) ni pi (%) , , ,

, , ,

, , ,

, , ,

Pozn.: n = absolutní četnosti; p = relativní četnosti Zdroj: Vlastní data

během výrazně kratší doby. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (Návykové, 2012) uvádí, že u psychiatrických pacientů užívajících nealkoholové drogy tvořila mládež ve věku 15–19 let 10,7 %, přičemž dominantní věkovou skupinou zde byli psychiatričtí pacienti ve věku 20–39 let, kteří byli v této skupině zastoupeni v 68,8 %. Šetření zneužívání tabákových výrobků mezi žáky zkoumané střední školy ukázalo (viz tabulka 2, obr. 2), že 111 žáků (53,9 %) nekouří cigarety ani neužívá jiné tabákové výrobky či výrobky obsahující nikotin, 44 žáků (21,4 %) užívá tabákové výrobky příležitostně a 51 žáků (24,8 %) denně kouří cigarety (přičemž 4 z nich užívají i jiné výrobky obsahující nikotin). Z devíti zletilých žáků byli pouze 2 pravidelní kuřáci cigaret a jeden příležitostný kuřák cigaret. Rovněž zde lze v souladu s výpovědí školní metodičky prevence konstatovat, že zneužívání tabákových výrobků obsahujících nikotin nezletilými žáky dané školy je relativně běžné. Šetření užívání marihuany mezi žáky zkoumané střední školy ukázalo, že 109 žáků (52,9 %) uvádí, že dosud nemělo žádnou zkušenost s vlastním užíváním marihuany, 54 žáků (26,2 %) uvádí, že marihuanu osobně vyzkoušeli již před nástupem na střední školu a 43 žáků (20,9 %) uvádí, že marihuanu vyzkoušeli až během svého studia na střední škole (viz tab. 3). Žáci byli rovněž dotazováni, zda marihuanu užívají v současné době (definováno jako posledních 6 měsíců před vyplněním dotazníku). Z dotázaných žáků jich 171 (83,0 %) uvedlo, že v současné době marihuanu neužili. Ze zbylých 35 žáků (17,0 %), kteří marihuanu za posledních šest měsíců užili, 7 žáků (3,4 % z 206 žáků) uvedlo, že ji užívají pravidelně asi jednou týdně a 3 žáci (1,5 %


STUDIE

60,8 % 41,7 %

49,5 % 24,5 % 14,7 %

8,7 %

Nepije alkoholické nápoje Alkoholické nápoje pije výjimečně Alkoholické nápoje pije pravidelně, ale méně než jednou za týden Alkoholické nápoje pije pravidelně, přibližně jednou za týden Alkoholické nápoje pije pravidelně, vícekrát než jednou za týden Obrázek 1. Požívání alkoholických nápojů studenty vybrané střední školy Zdroj: Vlastní data

z 206 žáků) uvedli, že marihuanu užívají častěji než jednou týdně (viz tab. 4). V tomto kontextu lze vidět mírný nesoulad mezi pohledem školní metodičky prevence na zneužívání marihuany žáky uvedené školy a mezi odpověďmi žáků této školy. Asi polovina žáků sice marihuanu již vyzkoušela, šestina žáků ji užila během posledních šesti měsíců a dvacetina žáků marihuanu užívá minimálně jednou týdně. Tento stav sice není optimální, ale nelze jednoznačně tvrdit, že kouření (či jiný způsob užívání) marihuany je mezi žáky dané školy zcela běžný. Nepříjemným zjištěním je, že 15 žáků (7,3 %) uvádí, že jim byla marihuana nabízena na půdě školy a jen 78 žáků (37,9 %) uvádí, že jim marihuanu nikdy nikdo nikde nenabídl. Zjištěný údaj, že marihuanu v posledních 6 měsících před dotazováním dle odpovědí respondentů zneužilo 17 % z nich (vzhledem k malému vzorku neuvádíme zvlášť údaj pro chlapce a zvlášť pro dívky), lze porovnat s výstupy výzkumu ESPAD – The European School Survey Project on Alcohol and Other Drugs (The 2011 ESPAD, 2012) z roku 2011 (n = 103 076, žáci narození v roce 1995), který pro Českou republiku (n = 3 913) uvádí, že marihuanu dle

STUDIE


Tabulka 2 Četnosti kuřáků a nekuřáků dle denní míry spotřeby cigaret a dle typu školy. Výsledky odpovědí na otázku: „Jste nekuřák nebo pravidelný či příležitostný kuřák cigaret? Pokud jste pravidelný kuřák cigaret, kolik v současné době (za posledních 6 měsíců) průměrně vykouříte cigaret za jeden den?“

Kuřák s denní spotřebou cigaret a více – do ni Gymnázium SOŠ Celkem

pi (%) , , ,

ni

pi (%)

ni

, , ,

pi (%)

Příležitostný kuřák ni

, , ,

pi (%) , , ,

Nekuřák ni

pi (%) , , ,


kuřák 24,8 % nekuřák 53,9 % příležitostný kuřák 21,4 %

Obrázek 2. Procentuální rozložení kuřáků, příležitostných kuřáků a nekuřáků mezi studenty vybrané střední školy Zdroj: Vlastní data

provedeného šetření za posledních 30 dnů před vyplněním dotazníku ESPAD zneužilo 17 % žáků a 12 % žákyň. Šetření vztahu mezi časovou lokalizací první osobní zkušenosti žáka s užitím marihuany (viz tab. 3) a četností aktuálního užívání marihuany (za období posledních 6 měsíců před vyplněním dotazníku; viz tab. 4) neukázalo významný vztah mezi aktuální četností užívání marihuany a tím, zda žák poprvé vyzkoušel marihuanu již před nástupem na střední školu nebo až po nástupu na střední školu. Při testování závislosti byl použit test nezávis-


STUDIE

Tabulka 3 Časová lokalizace první vlastní zkušenosti žáka s marihuanou. Výsledky odpovědí na otázku: „Zkoušel/a jste osobně marihuanu? Pokud ano, došlo k Vaší první osobní zkušenosti s užitím marihuany již před nástupem na SŠ nebo až během studia na SŠ?“

Marihuanu poprvé zkusil až během studia na SŠ ni pi (%)

Marihuanu zkusil již před nástupem na SŠ ni

pi (%)

Gymnázium SOŠ Celkem

, , ,

Marihuanu nezkoušel ni

pi (%)

, , ,

, , ,

Pozn.: n = absolutní četnosti; p = relativní četnosti Zdroj: Vlastní data Tabulka 4 Frekvence užívání marihuany žáky za období posledních 6 měsíců. Výsledky odpovědí na otázku: „Jak často v současné době (za posledních 6 měsíců) užíváte marihuanu?“

Gymnázium SOŠ Celkem

Marihuanu užívá častěji než za týden

Marihuanu užívá asi týdně

ni

ni

pi (%) , , ,

pi (%) , , ,

Marihuanu užil v průměru méně než za týden ni pi (%) , , ,

Neužívá marihuanu ni

pi (%) , , ,


losti chí-kvadrát (viz tabulka 5) na 1% hladině významnosti, přičemž žáci, kteří doposud marihuanu nezkoušeli, nebyli do testování zahrnuti (testové kritérium G = 8,282; kritická hodnota χ (3) = 11,345; nulovou hypotézu (H ) o nezávislosti jednotlivých znaků nezamítáme). Šetření zneužívání jiných návykových látek mezi žáky zkoumané střední školy ukázalo, že z nabízených možností (pervitin, heroin, hašiš, LSD, extáze, toluen, kokain, crack, houbičky, jiné) 161 žáků (78,1 %) žádnou z uvedených látek nevyzkoušelo, 21 žáků (10,2 %) uvedlo pouze položku „jiné“, kterou dále nespecifikovalo (nelze tedy určit, zda se jedná například o zneužívání léků či například pouze o pití kávy). Zbylých 24 žáků při zvolení jedné nebo více položek uvádí následující zkušenosti: heroin 0 žáků, pervitin 1 žák,

STUDIE


Tabulka 5 Četnosti odpovědí na dotaz ohledně časové lokalizace osobní zkušenosti s marihuanou a na četnost aktuálního užívání marihuany (za posledních 6 měsíců)

Odpověď na otázku, jak často žák užívá marihuanu v současné době (za posledních 6měsíců)

Odpověď na otázku, zda žák někdy osobně zkoušel marihuanu ano, ještě před ano, poprvé až ne, nezkoušel nástupem na po nástupu na střední školu střední školu nj nj nj častěji než 1× týdně

ni

přibližně 1× týdně

ni

méně často než 1× týdně

ni

∑ nj

ani jednou za n posledních 6 měsíců i

∑ ni

Zdroj: Vlastní data Tabulka 6 Absolutní četnosti zkušeností s dalšími návykovými látkami (mimo marihuany, alkoholických nápojů, tabákových výrobků), které žáci uvedli při vyplnění dotazníků. Výsledky odpovědí na otázku: „Z nabízeného seznamu vyberte všechny návykové látky, které jste v minulosti osobně alespoň jednou užil/a.“

pervitin heroin hašiš LSD extáze toluen kokain crack houbičky jiné Gymnázium SOŠ Celkem Pozn.: U této otázky mohli respondenti volit více odpovědí, proto jsou uvedeny pouze absolutní četnosti odpovědí pro jednotlivé položky. Zdroj: Vlastní data

toluen 2 žáci, kokain 1 žák, crack 3 žáci, extáze 9 žáků, hašiš 9 žáků, LSD 4 žáci, houbičky 12 žáků (viz tab. 6). 3 žáci uvedli položku „jiné“ v kombinaci s dalšími položkami ze seznamu, 13 žáků uvedlo pouze jednu položku (ne však „jiné“), 8 žáků uvedlo dvě až pět položek současně (aniž by volili položku „jiné“). V provedeném průzkumu byla rovněž položena dichotomická otázka: „Oznámíš rodičům či škole, když budeš vědět, že tvůj spolužák užívá drogy?“ 33 žáků (16,0 %) by tuto skutečnost škole nebo rodičům oznámilo, zbylých


STUDIE

84 % by nic neoznamovalo. Respondenti rovněž odpovídali na otázku: „Kde nebo u koho bys hledal pomoc, kdybys sám vyhodnotil, že jsi drogově závislý?“, s možnostmi více voleb ze seznamu: u pedagoga, u školního metodika prevence, u výchovného poradce, u rodiče, u lékaře, v drogovém centru. V případě, že by se žák sám identifikoval jako drogově závislý jedinec, pak 88 žáků (42,7 %) uvádí, že by hledalo pomoc v některém drogovém centru, 66 žáků (32,0 %) uvádí, že by pomoc hledalo u rodičů a 42 žáků (20,4 %) uvádí, že by se obrátilo na lékaře. Odborníci z řad poradenských center pro drogové a jiné závislosti, lékaři i rodiče tedy požívají relativně velkou důvěru žáků. 16 žáků (7,8 %) uvedlo, že by pomoc hledalo u výchovného poradce na škole, 9 žáků (4,4 %) uvádí, že by pomoc hledalo u některého ze svých pedagogů a 6 žáků (2,9 %) uvedlo, že by se s žádostí o pomoc obrátilo na školního metodika prevence. Vzhledem k tomu, že u tohoto dotazu žáci mohli vybrat více odpovědí a označit všechny potenciální osoby, na které by se s důvěrou obrátili v případě potřeby pomoci s vlastní drogovou závislostí, lze vidět na straně školy ještě velký prostor v oblasti budování důvěry žáků k pracovníkům školy. Na dotaz, zda školní metodička prevence na Střední odborné školy a Gymnáziu Staré Město byla někdy o pomoc s řešením problému s návykovými látkami požádána žákem, Mgr. Olga Dziacká odpovídá: „Osobně mě nikdo o pomoc nepožádal. O problémech jsem se vždycky dozvěděla zprostředkovaně“ (Turečková, 2012).

Závěr Nemalá část mládeže považuje kouření tabákových výrobků, pití alkoholických nápojů či zneužívání jiných návykových látek (zejména marihuany) za normální. Mnozí z nich stihnou vše vyzkoušet ještě před dosažením 18 let věku, tedy při studiu na střední škole, případně i dříve. Při prevenci těchto jevů je nezanedbatelná role střední školy ve spolupráci s rodiči středoškolských studentů. Vzhledem k tomu, že problematika zneužívání marihuany překračuje hranice České republiky, existuje dostatek porovnatelných údajů o této problematice z jiných států. Například v nedávno ukončeném belgickém výzkumu (srov. Berten, Cardoen, Brondeel, 2012) provedeném v roce 2011 byla za období jednoho roku před realizací výzkumu zjištěna prevalence užívání marihuany u 11,7 % vlámských žáků ve věku od 12 do 18 let, přičemž 2,7 % z nich užívají marihuanu minimálně jednou za týden. Ani problematika užívání alkoholických nápojů dětmi a mládeží není lokálního charakteru, tedy typická pouze pro Českou republiku, ale týká se velkého množství států. Pravidelně v této oblasti probíhají výzkumy napříč státy Evropské unie, například v rámci belgického výzkumu (Berten,

STUDIE


Cardoen, Brondeel, 2012) bylo na vzorku vlámských žáků (n = ) ve věku od 12 do 18 let zjištěno, že 75,4 % z nich již má osobní zkušenosti s konzumací alkoholických nápojů, 63,4 % z nich mělo tuto zkušenost v posledních 12 měsících předcházejících výzkumu a 22 % z nich pije alkoholické nápoje pravidelně více než jednou za týden. Velká část mládeže si není schopna či ochotna uvědomovat návykovými látkami způsobená poškození organismu jako celku, která jsou často v mnoha směrech nevratná, a následky si tito mladí lidé nesou mnohdy celý život, například v případě budoucích rodiček, v jejichž těle se již nacházejí vajíčka potenciálních budoucích plodů. Výjimečné není ani ukončení mladého života sebevraždou nebo sebezabitím pod vlivem návykové látky nebo v důsledku předávkování touto látkou. Za rizikové považujeme zjištění, že mnohé návykové látky se šíří právě na středních školách. Od roku 1999 do roku 2008 došlo podle dat Ústavu zdravotní statistiky a informací (Daňková, Holub, Láchová, 2011) ke zdvojnásobení prevalence užívání marihuany u populace ve věku 15–35 let a v souvislosti se zneužíváním návykových látek se v roce 2011 do péče odborníků dostalo přes dva tisíce mladých lidí ve věku 15–19 let. Jde však pouze o případy, kdy byla poskytnuta nezbytná lékařská pomoc, ostatní uživatelé drog zůstávají mimo dosah oficiálních statistik. Porovnáme-li výsledky našeho zjištění u středoškolské mládeže s výsledky výzkumu Ústavu zdravotní statistiky a informací (Brožová, 2006) zaměřeného na populaci ve věku 18–24 let, pak vidíme návaznost na středoškolské období, kterou lze číselně vyjádřit zjištěním, že v této věkové skupině bylo mezi muži 38,3 % respondentů a mezi ženami 24,2 % respondentů, kteří udávají, že v průběhu posledního roku užili nezákonnou drogu (vyjma látek se sedativními účinky). Lze tedy předpokládat, že zneužívání jakýchkoli návykových látek během studia na střední škole bude v tomto směru pravděpodobně ovlivňovat chování daného jedince i po ukončení jeho studia na střední škole.

Literatura B

, H., C , D., B , R. 2012. Alcohol and Cannabis Use Among Adolescents in Flemish Secondary School in Brussels: Effects of Type of Education. BMC Public Health, vol. 12, no. 1, pp. 215–223.

B

, J. 2006. Výběrové šetření o zdravotním stavu a životním stylu obyvatel České republiky zaměřené na zneužívání drog. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. 84 s. ISBN 80-7280-636-X.

D

, Š., H , J., L , J. 2011. Evropské výběrové šetření o zdraví v České republice EHIS 2008. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. 272 s. ISBN 978-80-7280-916-5.


STUDIE

The 2011 ESPAD Report (released May 31, 2012) [online]. c2012, poslední revize 8. 6. 2012 [cit. 2012-07-20]. Dostupný z WWW: http://www.espad.org/Uploads/ESPAD_reports/ /The_

_ESPAD_Report_FULL_

_

-

.pdf.

K

, K. 2003. Drogy a drogové závislosti 1: mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky. 319 s. ISBN 80-86734-05-6.

M

, M. 2008. Konopí a konopné drogy: adiktologické kompendium. Praha: Grada. 533 s. ISBN 978-802-4708-652.

T

, V. 2012. Drogová problematika u žáků středních škol: bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, Institut celoživotního vzdělávání. 66 s. Vedoucí bakalářské práce Vladislav Jankových.

Návykové látky: ambulantní péče o pacienty užívající psychoaktivní látky (alkohol a jiné drogy) v roce 2011 [online]. c2012, poslední revize 5. 6. 2012 [cit. 2012-06-19]. Dostupný z WWW: http://www.uzis.cz/system/files/ _ .pdf.

Z

, E. 2000. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže [online]. c2000, posledení revize 4. 10. 2000 [cit. 2012-07-26]. http://www.msmt.cz/uploads/soubory/prevence/etodicky_pokyn_k_ prevenci_socialne_patologickych_jevu.doc.

Autoři Mgr. Vladislav Jankových, Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 5, 613 00 Brno, e-mail: [email protected]

Bc. Vladěna Turečková, absolventka bakalářského studijního programu Specializace v pedagogice na Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně, e-mail: [email protected]


INFORMAČNÍ ZDROJE, INFORMACE A JEJICH EFEKTIVITA PŘI ROZHODOVÁNÍ ŽÁKŮ STŘEDNÍCH ŠKOL O DALŠÍ VZDĚLÁVACÍ A PROFESNÍ DRÁZE Petr Hlaďo Abstrakt: V předložené studii je podán přehled formálních a neformálních zdrojů informací, které jsou aktuálně využívány žáky středních odborných škol a středních odborných učilišť při rozhodování o další vzdělávací a profesní dráze a na základě subjektivního hodnocení respondentů je posouzena jejich dostupnost a efektivita. Dále jsou zmapovány informace, které žáci považují pro kariérové rozhodování za důležité. Uvedené poznatky jsou potřebné pro zefektivnění práce výchovných poradců, školních psychologů a poradenských psychologů. Neobejdou se bez nich rovněž učitelé kariérové výchovy. K tomuto účelu bylo realizováno kvantitativně orientované empirické šetření, jehož design byl navržen Národním ústavem pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Použitým nástrojem sběru dat byly párové dotazníky pro žáky absolventských ročníků středních odborných škol, středních odborných učilišť a jejich rodiče. Sběr dat proběhl na jaře v roce 2011 na dvaceti středních školách ve čtyřech krajích České republiky. Výběrový soubor tvoří 442 žáků a stejný počet rodičů. Klíčová slova: žák vyššího sekundárního vzdělávání, kariérové rozhodování, volba další vzdělávací dráhy, volba povolání, střední odborná škola, střední odborné učiliště, informační zdroje

INFORMATION SOURCES, INFORMATION, AND THEIR EFFECTIVENESS IN DETERMINING SECONDARY SCHOOL STUDENTS’ CHOICES OF FURTHER EDUCATIONAL PATHWAY AND CAREERS Abstract: The present study is an overview of formal and informal sources of information that are currently used by students of upper-secondary technical and vocational schools in deciding on the course of their education and careers, and their availability and effectiveness evaluate on the basis of respondents’ subjective

Petr Hlaďo

STUDIE

assessment. It also maps information that students consider to be important in career desicion-making. These findings are necessary to make the work of educational consultants, school psychologists and career counsellors more effective. They are also necessary for teachers of career education. For this purpose, a quantitatively oriented empirical survey, designed by the National Institute of Education, School Counselling Centre and Centre for Further Education of Teachers was carried out. Data was collected via paired questionnaires for students in the final year of upper-secondary school and their parents. Data collection was carried out in 2011 at twenty secondary technical schools and vocational schools in four regions of the Czech Republic. The sample consists of 442 students and their parents. Key words: uppersecondary school student, career decisionmaking, educational decision-making, career choice, secondary technical school, vocational school, information sources

Studium oborově orientované střední školy jedince významným způsobem směruje a ovlivňuje jeho další vzdělávací dráhu a profesní perspektivu. Jak uvádí M. Kleňhová a J. Vojtěch (2011), obory vzdělání na středních odborných školách a středních odborných učilištích jsou určeny zejména pro přípravu absolventů na výkon povolání a oproti všeobecnému vzdělávání na gymnáziích je zde výrazně zastoupena odborná složka. Žáci těchto typů středních škol, kteří opouštějí vzdělávací systém, mají dostačující odbornou kvalifikaci pro přímý vstup na trh práce. Ať žáci maturitních, tak i nematuritních oborů se musí na konci vyšší sekundární školy rozhodnout, zdali chtějí setrvat v počátečním vzdělávání, nebo vstoupí na trh práce a budou si hledat první zaměstnání. Přestože kariérové rozhodování¹ v této životní fázi není aktem ireverzibilním, jakákoliv revize či jeho změna je spojena s vynaložením značného úsilí. V této souvislosti je třeba upozornit na skutečnost, že se vzhledem k vývojovým specifikům pozdní adolescence a charakteristikám českého vzdělávacího

¹Pojem kariérové rozhodování je rozšířen převážně v anglo-americké terminologii. Začínáme se s ním postupně setkávat také v českém prostředí (srov. Křížová et al., 2008; Trhlíková, Vojtěch, Úlovcová, 2008a; Vendel, 2008). Ve shodě s I. Gatim a I. Asherem (2001) kariérovým rozhodováním rozumíme všeobecné označení procesu, kterým lidé procházejí, když hledají uskutečnitelné kariérové alternativy, vzájemně je porovnávají a následně jednu z nich vyberou. Kariérové rozhodování nezahrnuje pouze rozhodovací procesy spojené s výkonem profesní činnosti v období produktivního věku jedince, ale je spojeno i s předprofesními a postprofesními aktivitami. Pokud bychom měli specifikovat kariérové rozhodování žáků středních škol, pak můžeme říci, že v sobě zahrnuje tři základní složky: volbu další vzdělávací dráhy po ukončení vyššího sekundárního vzdělávání, výběr konkrétního povolání, které by jedinec chtěl vykonávat a dílčí rozhodovací kroky spojené se vstupem na trh práce.

STUDIE

Informační zdroje, informace a jejich efektivita . . .

systému jedná o náročné rozhodování s řadou kritických momentů, které je často doprovázeno pocity neklidu, úzkosti a zmatku. Vzhledem k popsaným specifikům žáků absolventských ročníků středních odborných škol a středních odborných učilišť jsme realizovali empirické šetření zaměřené na jejich kariérové rozhodování, tedy rozhodování o další vzdělávací a profesní dráze. Cílem příspěvku je posoudit, které formální a neformální zdroje informací žáci odborných škol při kariérovém rozhodování využívají a jak hodnotí jejich efektivitu. Dále chceme zjistit, které informace žáci považují pro rozhodování za důležité. Uvedené poznatky jsou potřebné pro zefektivnění práce výchovných poradců, školních psychologů a poradenských psychologů. Dále se bez nich neobejdou učitelé kariérové výchovy. Mohou je však využít i tvůrci vzdělávací a školské politiky.

Cíl a metodologie empirického šetření Design kvantitativně orientovaného šetření byl navržen v rámci projektu VIP Kariéra II, jehož řešitelem je Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků². Pro dosažení definovaných cílů byla zvolena metoda dotazování. Použitým nástrojem sběru dat byly párové dotazníky pro žáky a rodiče žáků absolventských ročníků středních odborných škol a středních odborných učilišť v oborech poskytujících úplné střední odborné vzdělání s maturitní zkouškou (v identifikačním kódu oboru vzdělání uváděno jako kategorie M), nebo v tříletých učebních oborech, jejichž absolventi získávají střední odborné vzdělání s výučním listem (v identifikačním kódu oboru vzdělání uváděno jako kategorie H). Sběr dat proběhl v březnu a dubnu 2011 (školní rok 2010/2011) na dvaceti středních odborných školách a středních odborných učilišťích ve čtyřech ze čtrnácti krajů České republiky³ (v Ústeckém kraji, Moravskoslezském kraji, Plzeňském kraji a Hlavním městě Praha). Z každého kraje bylo náhodně vybráno pět středních škol, a to bez ohledu na zřizovatele. Výběrový soubor (n = ) je tvořen 244 žáky maturitních oborů (55 %) a 198 žáky nematuritních oborů vzdělání (45 %)⁴. Z hlediska pohlaví dotazníky ²Projekt VIP Kariéra II byl zahájen Národním ústavem odborného vzdělávání, který se v červenci 2011 stal součástí Národního ústavu pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Autor článku v rámci výzkumného projektu analyzoval párové dotazníky s odpověďmi žáků a jejich rodičů a syntetizoval zjištěné poznatky do výzkumné zprávy. ³V prezentovaných analýzách není teritorialita respondentů zohledněna. ⁴Dotazníkového šetření se v rámci projektu VIP Kariéra II zúčastnilo celkem 935 žáků středních odborných škol a středních odborných učilišť. Pro účely předkládané analýzy bylo z celkového počtu dotazníků vybráno 442 dotazníků, kde byly k dispozici odpovědi jak žáka, tak jeho rodiče.

Petr Hlaďo

STUDIE

vyplnilo 59 % chlapců a 41 % dívek. Při koncipování párových dotazníků jsme vycházeli z poznatků dříve realizovaných výzkumů zaměřených na přechod žáků mezi vzdělávacími stupni a na trh práce (např. Walterová, Greger, Novotná, 2009; Walterová et al., 2009; Trhlíková, Vojtěch, Úlovcová, 2008b; Smetáčková, 2005; Katrňák, 2004). Data byla nejprve analyzována za použití deskriptivních statistických postupů. U škálových položek dotazníku byly jednak vypočítány relativní četnosti, jednak byl u každého výroku spočítán aritmetický průměr, který vyjadřuje koeficient subjektivní míry hodnocení⁵. Následně byly testovány hypotézy. Pro zjištění vztahů mezi proměnnými byl použit test dobré shody chí-kvadrát. Vybraná data byla agregována do čtyřpolních tabulek a byl u nich vypočten podíl šancí (odds ratio). Rozdíly mezi proměnnými (pravostranná alternativa) byly testovány s využitím testu rozdílů mezi dvěma poměry.

Zdroje informací a hodnocení jejich efektivity Podle teorie profesionálního vývoje D. E. Supera (1996, 1957) se žáci absolventských ročníků středních odborných škol a středních odborných učilišť nacházejí v tzv. stádiu zkoumání. Jedinci v tomto vývojovém období často střídají své zájmy, zajímají se o velké množství odlišných oborů, směrů a činností, aniž by si dokázali vytyčit hlavní priority. J. Štikar et al. (2003) uvádí, že ve stádiu zkoumání u žáků převažuje hledání, při němž se představa o profesní kariéře vyhraňuje, ale nekončí. Jedinci začínají shromažďovat specifické informace o sobě, vzdělávacím systému a světě práce. Z těchto informací dále vycházejí při přizpůsobování zájmů a schopností, když se pokoušejí uskutečnit své sebepojetí v pracovních nebo jiných životních rolích (Super, 1957). Stereotypy, získané v předchozím stádiu profesionálního vývoje, tj. ve stádiu růstu, jsou transformovány pod vlivem nových poznatků o vzdělávacím systému, světě práce a přesnějších informací o jednotlivých profesích. Jak je patrné z popsaného konceptu, dostatek informací, jejich relevantnost, dostupnost a srozumitelnost jsou klíčovými předpoklady úspěšného kariérového rozhodování. Žáci středních odborných škol a středních odborných učilišť při něm využívají celou řadu formálních a neformálních informačních zdrojů. Formální zdroje mají institucionální podobu a poskytují objektivní informace, kdežto neformální zdroje mají neinstitucionální podobu a zprostředkovávají informace založené na subjektivní bázi. Využívanými ⁵Čím je hodnota koeficientu nižší, tím je daný zdroj informací respondenty hodnocen v průměru jako významnější. Koeficient mohl nabýt hodnoty v intervalu 1–3.

STUDIE


Spolužáci a kamarádi

85,3

14,7

Internet Rodiče a členové rodiny

84,8

15,2

Studovaná střední škola

IPS ÚP PPP

17,3

78,1

Škola, kam se žák hlásí Noviny a časopisy Televize

15,3

84,7 82,7

21,9

56,6 41,8 41,3 35,6 Informace získali

43,4 58,2 58,7 64,4 Informace nezískali

Obrázek 1. Informační zdroje, z nichž žáci středních odborných škol a středních odborných učilišť získali informace pro kariérové rozhodování (v %) Zdroj: Data Národního ústavu pro vzdělávání (vlastní výpočty)

formálními zdroji informací jsou např. časopisy, noviny, internetové stránky škol, databáze vzdělávacích institucí, veletrhy škol, dny otevřených dveří na školách, informace poskytnuté v rámci formálního kurikula, při kariérovém poradenství, informace dostupné na školních nástěnkách apod. Neformálními zdroji informací jsou především rodiče, sourozenci, kamarádi, přátelé a známí, spolužáci, ale i další osoby z blízkého i vzdálenějšího sociálního okolí žáka. Pro zmapování struktury formálních a neformálních informačních zdrojů využívaných při kariérovém rozhodování jsme se žáků dotázali, kde získali informace potřebné pro volbu další vzdělávací dráhy či budoucího povolání a jak jim pomohly. Žáci se měli vyjádřit k následujícím informačním zdrojům: rodiče a členové rodiny; spolužáci a kamarádi; studovaná střední škola; škola, kam se žák hlásí; Informační a poradenské středisko při úřadu práce; pedagogicko-psychologická poradna; televize; internet; noviny a časopisy. Obrázek 1 ukazuje, ze kterých zdrojů získávají žáci středních odborných škol a středních odborných učilišť informace pro volbu další vzdělávací a profesní dráhy, a ze kterých nikoliv. Nejčastěji získávají žáci středních odborných škol a středních odborných učilišť informace pro volbu další vzdělávací a profesní dráhy od spolužáků a kamarádů (85 %). Na dalších příčkách se umístil internet (85 %), rodiče a členové rodiny (85 %), studovaná střední škola (83 %) a škola, kam se žák hlásí (78 %). Méně často jsou informace žáky získávány z novin a časopisů (57 %), televize (42 %), Informačních a poradenských středisek při úřadu práce (41 %) a v pedagogicko-psychologické poradně (36 %).

Petr Hlaďo

STUDIE

Tabulka 1 Zdroje informací využívané žáky středních odborných škol a středních odborných učilišť při kariérovém rozhodování a jejich efektivita

Odpovědi (v %) Vůbec Informace Koeficient Velmi Málo Zdroj informací nepo- nepohodnopomohl pomohl mohl skytnuty cení (M) Internet , , , , , Rodiče a členové rodiny , , , , , Škola, kam se žák hlásí , , , , , Spolužáci a kamarádi , , , , , Studovaná střední škola , , , , , Noviny a časopisy , , , , , Informační a poradenské , , , , , středisko při úřadu práce Televize , , , , , Pedagogicko-psycho, , , , , logická poradna

Pořadí hodnocení . . . . . . . . .

Zdroj: Data Národního ústavu pro vzdělávání (vlastní výpočty)

Tabulka 1 a obrázek 2 zachycují odpovědi žáků středních odborných škol a středních odborných učilišť na dotaz: „Kde jsi získal/a informace potřebné pro volbu školy, a tedy i budoucího povolání, a jak ti pomohly?“

Informace získané z internetu Žákům při rozhodování o další vzdělávací dráze a budoucím povolání nejvíce pomáhají informace získané z internetu (M = 1,69). Jmenovaný informační zdroj se z hlediska hodnocení efektivity umístil na prvním místě v pořadí. Abychom o tomto informačním zdroji zjistili další podrobnosti, položili jsme žákům otázku, jak jim pomohly vybrané internetové stránky při hledání informací pro rozhodování o další vzdělávací nebo profesní dráze. Žáci volili z nabídky patnácti internetových adres, přičemž měli možnost napsat i jiné internetové servery, které jim podle jejich subjektivního hodnocení poskytly informace významné pro kariérové rozhodování (podrobné informace s odpověďmi jsou uvedeny v tab. 2 a obr. 3). Z deskriptivní statistiky je patrné, že žáci středních škol většinu nabídnutých internetových serverů neznají, a tedy je při svém rozhodování nevyužívají. Mezi první tři, které žákům pomáhají nejvíce, se řadí server

STUDIE


70

odpovědi (v %)

60 50 40

Velmi pomohl

30

Málo pomohl Vůbec nepomohl

20

Informace neposkytnuty

10

Pedagogicko-psychologická poradna

Televize

Informační a poradenské středisko při úřadu práce

Noviny a časopisy

Studovaná střední škola

Spolužáci a kamarádi

Škola, kam se žák hlásí

Rodiče a členové rodiny

Internet

0

Obrázek 2. Zdroje informací využívané žáky středních odborných škol a středních odborných učilišť při kariérovém rozhodování a jejich efektivita Zdroj: Data Národního ústavu pro vzdělávání (vlastní výpočty)

Vysoké školy.cz – informace pro správný výběr vysoké školy (22 %), Atlas školství . . .kam na školu (17 %) a VysokéŠkoly.com – najdi si svou školu (17 %). Relativní četnosti u odpovědi „pomohly“ jsou však ve srovnání s odpovědí „neznám“ poměrně nízké. Na rozdíl od žáků základních škol, kteří při volbě vyššího sekundárního vzdělávání ve velké míře využívají a pozitivně hodnotí databáze škol, případně internetové servery s informacemi o světě práce, s instrukcemi jak postupovat při kariérovém rozhodování, jak se připravit na přijímací zkoušky apod., žáci středních škol tyto typy informačních zdrojů vyhledávají méně často. Lze předpokládat, že díky vyšší vyhraněnosti vzdělávacích a profesních cílů žáci středních škol využívají spíše oficiální internetové stránky konkrétních vzdělávacích institucí nebo adresy se specifickými informacemi ze světa práce. Svědčí o tom i volné odpovědi žáků v našem dotazníkovém šetření. Ve srovnání s internetem jsou informace získané z ostatních masových komunikačních prostředků žáky hodnoceny jako méně přínosné. Noviny a časopisy se v pořadí důležitosti umístily na šestém místě (M = 2,30) a televize na předposledním, tj. osmém místě (M = 2,67). Informační vliv masmédií při kariérovém rozhodování však nelze bagatelizovat. Masové komunikační

Petr Hlaďo

STUDIE

Tabulka 2 Internetové zdroje využívané při kariérovém rozhodování žáky středních odborných škol a středních odborných učilišť a jejich hodnocení

Internetové stránky Vysoké školy.cz (www.vysokeskoly.cz) Atlas školství (www.atlasskolstvi.cz) VysokéŠkoly.com (www.vysokeskoly.com) Volba povolání (www.volbapovolani.cz) Vejška.cz (www.vejska.cz) NajdiVŠ (www.najdivs.cz) Integrovaný portál MPSV (portal.mpsv.cz) ISA (www.infoabsolvent.cz) Budoucnost profesí (www.budoucnostprofesi.cz) Neflákám se.cz (www.neflakamse.cz) Databáze akcí dalšího vzdělávání (eu-dat.cz) Informační systém o průměrném výdělku (www.isvp.cz) Průvodce světem povolání (www.occupationsguide.cz) Integrovaný systém typových pozic (www.istp.cz) Průvodce světem povolání (www.gwo.cz)

Odpovědi (v %) PoNepoNemohly mohly znám , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,


prostředky zobrazují důležité aspekty světa práce a formují profesní stereotypy, které se promítají do volby vzdělávací a profesní dráhy. J. Krátká (2010) uvádí, že identifikace s postavami z audiovizuálního světa prostřednictvím informálního zkušenostního učení významně ovlivňuje profesní orientaci.

Rodiče Někteří výzkumníci rozlišují při studiu kariérového rozhodování mezi zdroji vlivů a zdroji informací. Ve skutečnosti je však velmi obtížné obě složky izolovat. Hlavní institucí, která dlouhodobě sehrává v tomto procesu nejvýznamnější roli, je rodina (Wilsonová, Wilson, 1992). Žáci uvádějí rodinu a především rodiče jako nejvýznamnější faktory působící na jejich rozhodování (srov. White, 2007). N. H. Foskett a A. J. Hesketh (1997) zjistili, že rodiče jsou hlavními stimuly procesu volby povolání.

STUDIE


Vysoké školy.cz (www.vysokeskoly.cz) Atlas školství (www.atlasskolstvi.cz) Vysoké Školy.com (www.vysokeskoly.com) Volba povolání (www.volbapovolani.cz) Vejška.cz (www.vejska.cz) NajdiVŠ (www.najdivs.cz) Integrovaný portál MPSV (portal.mpsv.cz) ISA (www.infoabsolvent.cz) Budoucnost profesí (www.budoucnostprofesi.cz) Neflákám se.cz (www.neflakamse.cz) Databáze akcí dalšího vzdělání (eu-dat.cz) Informační systém o průměrném výdělku... PSP (www.occupationsguide.cz) Integrovaný systém typových pozic (www.istp.cz) Průvodce světem povolání (www.gwo.cz) 0 Pomohly

10

20

Nepomohly

30

40

50

60

70

80

90 100

Neznám

Obrázek 3. Hodnocení pomoci vybraných internetových stránek při kariérovém rozhodování z pohledu žáků středních odborných škol a středních odborných učilišť (v %) Zdroj: Data Národního ústavu pro vzdělávání (vlastní výpočty)

Podle našeho zjištění jsou rodiče rovněž nejvýznamnějším neformálním zdrojem informací, který žákům pomáhá při kariérovém rozhodování. V celkovém pořadí sestaveném na základě koeficientu hodnocení se rodiče umístili na druhém místě (M = 1,85). Informace pro kariérové rozhodování poskytnuté od rodičů žákům pomáhají více než informace poskytnuté od spolužáků nebo kamarádů (OR = , ; p < , ), střední školou (OR = , ; p < , ) a úřadem práce nebo pedagogicko-psychologickou poradnou (OR = , ;p< , ). Zahraniční výzkumy naznačují nepříznivou situaci a důsledky spojené s množstvím a sociální povahou času, který rodiče tráví se svými potomky. Velké pracovní vytížení rodičů a únava po práci negativně ovlivňují dostupnost a kvalitu interakcí a komunikace v rodině. Tato skutečnost se projevuje v časových možnostech, které mohou být využity pro vzájemnou komunikaci o dalším vzdělávání a pracovní budoucnosti žáků, zprostředkování informací o vzdělávacím systému, světě práce aj. (srov. Galinsky, 2000; Haysová, 2000). Pozitivní je zjištění, že volba školy či profese je podle vyjádření rodičů v téměř třech čtvrtinách rodin (72 %) častým tématem diskuzí. Příznivý je rovněž fakt, že tato skutečnost není ovlivněna ani dosaženým vzděláním rodičů (χ (6) = 3,731; p = 0,713), ani strukturou rodiny (χ (3) = 3,357; p = 0,340). Rodiče s vyšším vzděláním tedy nejsou při kariérovém rozhodování žáků středních škol aktivnější než rodiče s nižším dosaženým vzděláním, jak jsme

Petr Hlaďo

STUDIE

na základě poznatků o angažovanosti rodičů při přechodu mezi základní a střední školou předpokládali (srov. Katrňák, 2004; Davidová, Westová, Ribbensová, 1994). Nepotvrdil se ani druhý předpoklad, že je volba školy či profese řešena s vyšší frekvencí v úplných rodinách než v rodinách neúplných či v rodinách s jinou strukturou. Podle žáků s nimi, co by chtěli dělat po střední škole, důkladně probírá 78 % rodičů. Na druhou stranu se však žáci téměř v polovině případů (49 %) domnívají, že jim rodiče neposkytli pro rozhodnutí kam dál po škole maximum informací. Informace pro rozhodnutí, co bude žák po střední škole dělat, si muselo částečně shánět 34 % a zcela shánět 17 % respondentů. Opět jsme předpokládali, že na tuto skutečnost bude mít vliv struktura rodiny, tedy to, zdali žáci žijí v úplných či neúplných rodinách. Neprokázalo se však, že by pro rozhodování od rodičů více informací získávali žáci žijící v rodinách s oběma rodiči než žáci žijící pouze s jedním rodičem (χ (3) = 0,806; p = 0,848). Přestože mají žáci tendenci vliv rodičů na kariérové rozhodování bagatelizovat, ve skutečnosti jejich rady při svém rozhodování využívají. Přibližně 12 % žáků zcela využívá rad svých rodičů k rozhodnutí kam po střední škole a 72 % žáků využívá jejich rad zčásti. Pouze 8 % žáků rady rodičů nevyužívá vůbec. Zbývající žáci buď informace od rodičů nedostali, nebo nedokázali na otázku zodpovědět. Úloha rodičů je při zprostředkování kariérových informací nenahraditelná, neboť potomkům v každodenní komunikaci zprostředkovávají své životní zkušenosti, znalosti vzdělávacího systému a světa práce. Na druhé straně je diskutabilní objektivita poskytovaných informací, neboť někteří rodiče nemají informace aktuální, případně jsou informace předávané žákům rodiči filtrovány na základě subjektivních hledisek. Navzdory důkazům o významném vlivu rodiny víme o roli rodičů v kariérovém vývoji a rozhodování adolescentů stále velmi málo (Bryantová, Zvonkovicová, Reynoldsová, 2006) a nálezy výzkumů jsou v této oblasti mnohdy nejednotné. Významnou otázkou proto je, jak rodiče působí na průběh rozhodování při přechodu mezi vzdělávacími stupni nebo na trh práce a ovlivňují konečné rozhodnutí.

Informace poskytnuté vzdělávací institucí, na niž se žák po střední škole hlásí Na třetím místě jsou žáky kladně hodnoceny informace poskytnuté školou, kam se chtějí hlásit (M = 1,89). Vzhledem k této skutečnosti se z pohledu kariérového rozhodování žáků jeví jako velice významné veletrhy škol a dny

STUDIE


otevřených dveří na školách. Veletrhy škol umožňují první kontakt uchazeče o studium s potenciálními vzdělávacími institucemi. Návštěva veletrhu škol obvykle motivuje žáky k vyhledávání specifických informací o školách z různých informačních zdrojů. Pro některé absolventy středních škol z menších měst jsou však veletrhy obtížně dostupné. Vedle veletrhů jsou významným zdrojem informací dny otevřených dveří na školách, které jsou výběrové a představují jedinečnou příležitost, jak se žáci mohou osobně seznámit s prostředím a atmosférou školy, pedagogickým sborem, dozvědět se konkrétní informace o preferované vzdělávací instituci, podmínkách studia, přijímacím řízení, míře selektivity školy, vzdělávacích/studijních programech, oborech aj. Spolužáci a kamarádi Zdrojem informací, který se umístil na čtvrtém místě, jsou spolužáci a kamarádi (M = 2,07). Informace poskytnuté kamarády významně pomáhají pouze 17 % žákům. Částečně však pomáhají téměř polovině dotázaných (46 %). Při kariérovém rozhodování úloha kamarádů spočívá především v oblasti poskytování informací. Starší kamarádi, kteří navštěvují nebo dříve navštěvovali školu, na níž si chce žák podat přihlášku, jsou zdrojem specifických informací o dané vzdělávací instituci (srov. Smetáčková, 2005). L. Beinke (2006) v souvislosti s působením vrstevníků upozorňuje na možný přenos zkreslených informací. Zároveň zdůrazňuje pozitivní vliv vrstevníků při stabilizaci emocí žáků v období nejistoty, které je s kariérovým rozhodováním spojeno. Pro dnešní generaci, nazývanou jako počítačová generace, představují běžnou součást jejich všedního života nová média a internet. U respondentů jsme při analýze sociálních vlivů působících na volbu další vzdělávací a profesní dráhy zjišťovali, jaký vliv na jejich rozhodování mají kamarádi, s nimiž komunikaci udržují prostřednictvím sociálních sítí (např. Facebook, Google+, Myspace, Twitter aj.). Ukazuje se, že kamarádi ze sociálních sítí nemají na rozhodování o škole v téměř 87 % žádný vliv. Žáci jsou stále ovlivňováni spíše kamarády, s nimiž jsou v přímé interakci, než kamarády ze sociálních sítí (OR = , ;p < , ). V budoucích výzkumech orientovaných na kariérové rozhodování žáků středních škol považujeme za významné zaměřit pozornost na zhodnocení informační úlohy sociálních sítí. Jedná se o oblast, která prozatím nebyla dostatečně empiricky probádaná. Učitelé a instituce kariérového poradenství Diskutovanou otázkou v rámci kariérového rozhodování žáků je úloha učitelů a kariérových poradců. Několik výzkumů realizovaných v anglo-

Petr Hlaďo

STUDIE

-americké oblasti zdůraznilo marginální roli učitelů (Harris, 1992), kariérových poradců (Lawrence, 1992) a kariérové výchovy (Bates, 1990). Studovaná střední škola, jakožto informační zdroj při kariérovém rozhodování, se v pořadí hodnocení efektivity umístila až za spolužáky a kamarády, a to na pátém místě (M = 2,09). Musíme konstatovat, že zjištěné poznatky o informačním působení školy nejsou příznivé. Do vzdělávacích programů středních odborných škol a středních odborných učilišť byla kariérová výchova integrována metodickým pokynem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k zařazení učiva Úvodu do světa práce do vzdělávacích programů středních škol již v roce 2000. V současné době je do Rámcových vzdělávacích programů pro odborné vzdělávání zařazeno průřezové téma Člověk a svět práce. Povinná implementace průřezového tématu do školních vzdělávacích programů by měla zajistit adekvátní přípravu na kariérové rozhodování celé populace žáků odborně orientovaných středních škol. Jeho podstata spočívá v osvojování nejdůležitějších znalostí a dovedností souvisejících s uplatněním ve světě práce a vybavování žáků kompetencemi, které by jim měly pomoci při rozhodování o další profesní a vzdělávací orientaci, při vstupu na trh práce a při uplatňování pracovních práv (srov. Kašparová et al., 2008). Naše empirické poznatky svědčí o tom, že kariérová výchova na středních školách je z pohledu žáků vnímána jako neuspokojivá. Při plánování a realizaci kurikula je nezbytné respektovat procesuálně orientované teorie kariérového vývoje. Rozhodování o další vzdělávací a profesní dráze není událostí, která nastává v jednom daném okamžiku života jedince, ale představuje dynamický sekvenční proces, sestávající z množství vzájemně propojených kroků, probíhající v delším časovém úseku (srov. Vendel, 2008; Super, 1979). U většiny žáků nejde o jeden velký rozhodující akt volby, ale místo toho se vyvíjí skrze množství dílčích rozhodování (srov. Hlaďo, 2010a). Při začleňování průřezového tématu Člověk a svět práce do školních vzdělávacích programů je třeba si uvědomit, že se nejedná o jednorázové téma, ale že je žádoucí věnovat mu pozornost systematicky po celou dobu vyššího sekundárního vzdělávání. Vedle výuky průřezového tématu Člověk a svět práce poskytují dostatek prostoru pro kvalitní působení ze strany pedagogů všechny vyučovací předměty. Učitelé v nich mohou systematicky rozvíjet zájem žáků o obor, poskytovat kvalifikované informace o oborech vzdělání, náplni a perspektivách jednotlivých profesí (Friedmann, 2011). Získaná data rovněž poukazují na velmi nízké hodnocení užitečnosti informací poskytnutých v rámci kariérového poradenství Informačními a poradenskými středisky při úřadu práce (M = 2,61) a pedagogicko-psychologickými poradnami (M = 2,78). Z popisné statistiky plyne, že Informační a poradenské středisko při úřadu práce neposkytlo při kariéro-

STUDIE


vém rozhodování informace více než polovině (59 %) žáků a pedagogicko-psychologická poradna více než dvěma třetinám (64 %) žáků. Příčiny zjištěného stavu vidíme v nedostatečném povědomí žáků o informačních a poradenských možnostech obou institucí, malých nebo negativních zkušenostech s jejich využíváním a nevyhovující dostupnosti. Jako naléhavý úkol se jeví zvýšení informovanosti žáků a jejich zákonných zástupců o těchto poradenských institucích a poskytovaných službách.

Informace významné pro kariérové rozhodování V dotazníku jsme u žáků zjišťovali, které informace považují pro kariérové rozhodování za důležité. Respondenti měli u devatenácti nabídnutých kategorií na čtyřbodové alfanumerické škále vybrat, zdali by dané informace při svém rozhodování o další vzdělávací či profesní dráze rozhodně využili, spíše využili, spíše nevyužili, nebo rozhodně nevyužili. Dále měli možnost své odpovědi doplnit o jiné druhy informací, které ze svého subjektivního hlediska považují pro kariérové rozhodování za důležité (viz tab. 3). Na základě koeficientu hodnocení považují žáci za nejdůležitější informace o možnosti uplatnění v zaměstnáních (M = 1,38). Tyto informace poskytují profily absolventa, které obsahují údaje o odborných a osobnostních kvalitách absolventa a pracovních činnostech, pro něž je v průběhu studia připravován. Profil absolventa mj. zahrnuje popis uplatnění absolventa v praxi, tedy výčet typických pracovních činností, pozic či povolání. Podle J. Kašparové et al. (2008) plní informační funkci uvnitř i vně školského sytému. To znamená jak na vstupu (pro žáky a jejich rodiče při volbě vzdělávací dráhy), tak na výstupu (pro zaměstnavatelskou oblast, volbu navazujícího vzdělávání nebo zaměstnání). Informace o možnostech uplatnění v zaměstnáních by pro své rozhodování pravděpodobně využilo 90 % a nevyužilo pouze 10 % dotázaných žáků. Neméně důležité jsou informace o náročnosti studia (M = 1,44). Hodnocení náročnosti studia je při kariérovém rozhodování významným kritériem (srov. Trhlíková, Vojtěch, Úlovcová, 2008b). Podle R. Boudona (2001 in Keller, Tvrdý, 2008) jsou žáci ve svém rozhodování determinováni sociálním postavením, což vede k tomu, že studenti z nižších sociálních vrstev méně riskují a dávají přednost méně náročným studijním cestám, zatímco studenti s materiálně silnějším zázemím si mohou dovolit více riskovat a volit náročnější vzdělávací dráhy. Dalším empirickým poznatkem je, že absence informací v této oblasti může vést ke strachu z náročnosti některých technických a přírodovědných oborů. Studenti se obávají striktního režimu na takto zaměřených vysokých školách, nedostatku volného času a náročných zkoušek,

Petr Hlaďo

STUDIE

Tabulka 3 Informace nezbytné pro kariérové rozhodování

Informace pro kariérové rozhodování Možnosti uplatnění (v zaměstnáních) Náročnost studia Obsah studia Obsah profesí (povolání) Šance uspět na zvolené škole v přijímacím řízení Příjmy v povoláních Potřeby zaměstnavatelů Nezaměstnanost absolventů škol Spokojenost absolventů v zaměstnání Požadavky na profese Profese aktuálně požadované na trhu práce Faktory úspěšnosti uchazečů o zaměstnání Spokojenost absolventů s vystudovaným oborem Poplatky za studium Názory úřadů práce na uplatnitelnost absolventů Důvody zájmu uchazečů o obor Míra selektivity VŠ při přijímání uchazečů Možnosti studia v zahraničí Ubytovací možnosti školy

Odpovědi (v %) Spíše Spíše Rozhodně Koeficient Pořadí Rozhodně hodnohodnobych bych bych bych využil využil nevyužil nevyužil cení (M) cení ,

,

,

,

,

.

, , ,

, , ,

, , ,

, , ,

, , ,

. . .

,

,

,

,

,

.

, ,

, ,

, ,

, ,

, ,

. .

,

,

,

,

,

.

,

,

,

,

,

.

,

,

,

,

,

.

,

,

,

,

,

.

,

,

,

,

,

.

,

,

,

,

,

.

,

,

,

,

,

.

,

,

,

,

,

.

,

,

,

,

,

.

,

,

,

,

,

.

, ,

, ,

, ,

, ,

, ,

. .


které pokud nebudou včas složeny, mohou vést k rychlému ukončení studia (Důvody, 2009, s. 18). Při volbě další vzdělávací dráhy, ať již na úrovni studijního oboru či konkrétní vzdělávací instituce, se uchazeči o nástavbové studium nebo studium v terciárním vzdělávání seznamují s obsahem studia, tj. s formálním a neformálním kurikulem školy. Informace o obsahu studia se společně s informacemi o náročnosti studia umístily v pořadí na druhém místě (M = 1,44).

STUDIE


Z agregovaných odpovědí se ukazuje, že více než 90 % respondentů informace o obsahu studia potřebuje a při svém rozhodování by je pravděpodobně využilo. Pokud bychom měli tuto kategorii podrobněji specifikovat, jde o informace o struktuře studijních plánů, sylabech studijních předmětů, jejich časové dotaci, diferenciaci výuky v podobě nabídky povinně-volitelných a volitelných předmětů. Lze předpokládat, že pro žáky je podstatná zejména skladba studijních předmětů, neboť je kategorizují na oblíbené a neoblíbené, příp. na ty, v nichž jsou úspěšní či neúspěšní (srov. Důvody, 2009; Trhlíková, Vojtěch, Úlovcová, 2008b; Smetáčková, 2005). Obecně můžeme říci, že proces kariérového rozhodování představuje hledání souladu mezi atributy člověka, atributy světa práce a sféry vzdělávání, tj. sladění individuálních zájmů a možností se společenskými potřebami, obsahem a požadavky povolání (srov. Hlaďo, 2012; Parsons, 2008; Walsh, Osipow, 1995; Holland, 1997). Pro toto rozhodování jsou nezbytné informace o obsahu profesí (povolání), což si uvědomují i sami žáci (M = 1,47). U této kategorie, která se umístila na třetím místě, jde zejména o informace o atributech charakterizujících obsah práce, tj. vykonávaných pracovních činnostech, používaných pracovních prostředcích, pracovních objektech a prostředí, v němž je práce vykonávána. Jedním z nejvýznamnějších informačních zdrojů o obsahu profesí je Národní soustava povolání, která monitoruje a eviduje požadavky na výkon jednotlivých povolání na trhu práce. Katalog Národní soustavy povolání je dostupný z Integrovaného systému typových pozic (Integrovaný, 2011), který však více než 81 % žáků nezná (viz tabulka 2). Zde se fakticky projevují nedostatky formálního vzdělávání a značný potenciál neformálního a informálního vzdělávání. Stejně významně jako informace o obsahu profesí jsou žáky hodnoceny informace o šancích uspět na zvolené škole v přijímacím řízení (M = 1,47). R. Boudon (2001 in Keller, Tvrdý, 2008) vnímá vzdělávací systém jako trh a chování žáků přirovnává ke konzumentovi. Každá vzdělávací instituce nabízí určitý počet volných míst, po kterých je ze strany uchazečů různě velká poptávka. Žáci se snaží, stejně jako ekonomové, odhadnout vlastní šance na přijetí, popřípadě rizika nepřijetí, spojená s volbou konkrétní školy. Analýzy dat českého vzdělávacího systému ukazují na existenci poměrně velkých diskrepancí mezi poptávkovou a nabídkovou stranou vyššího sekundárního i terciárního vzdělávání (srov. Münich, Mysliveček, 2006, s. 220; Matějů, 2006, s. 149; Basl, 2006, s. 344–345). Na školy s vysokou poptávkou tudíž nemohou být přijati všichni uchazeči o studium. Formálním nástrojem vzdělávacích institucí k selekci žáků stále zůstává přijímací řízení, o jehož podobě a podmínkách je vedena odborná i veřejná diskuze. Podle P. Ma-

Petr Hlaďo

STUDIE

tějů (2006) skutečnost, že poptávka po vyšším a kvalitním vzdělání vysoce převyšuje nabídku vzdělávacích příležitostí, nutně působí na rozhodování žáků a rodiny, pokud jde o volbu vzdělávací dráhy. „Čím větší je poptávka po vzdělání ve srovnání s nabídkou vzdělávacích příležitostí, tím výrazněji se rodiny v rámci minimalizace rizik z neúspěchu orientují na dosažení dosažitelného“ (s. 149). Z popisné statistiky jsme zjistili, že při kariérovém rozhodování by žáci dále využili informace o výdělcích v jednotlivých povoláních (M = 1,50), o potřebách zaměstnavatelské sféry (M = 1,52), nezaměstnanosti absolventů (M = 1,57), spokojenosti absolventů středních škol v zaměstnání (M = 1,58), požadavcích na jednotlivé profese (M = 1,59), o tom, které profese a obory vzdělání zaměstnavatelé aktuálně potřebují (M = 1,59), faktorech úspěšnosti uchazečů o zaměstnání (M = 1,59), spokojenosti absolventů s vystudovaným oborem (M = 1,59) aj. V českém prostředí jsou informace o uplatnění absolventů škol na trhu práce, jejich nezaměstnanosti, zdali pracují ve svém oboru, co je vede ke zvyšování kvalifikace, jak jsou úspěšní v terciárním vzdělávání, jaké nároky kladou zaměstnavatelé na absolventy škol, jaké změny ve výuce by mohly zlepšit jejich postavení aj. dostupné v četných studiích Národního ústavu pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (více viz Publikace, 2011). Problematická je srozumitelnost těchto publikací pro populaci žáků středních odborných škol a středních odborných učilišť. Díky svému odbornému charakteru jsou určeny spíše pro pedagogy, kteří by měli žáky seznámit s nejvýznamnějšími poznatky ve vyučování průřezového tématu Člověk a svět práce. Národní ústav pro vzdělávání některé výsledky svých studií zprostředkovává v podobě přístupné žákům v Informačním systému o uplatnění absolventů škol na trhu práce (ISA) (srov. Informační, 2007). Hodnocení internetových zdrojů žáky středních škol ukázalo, že téměř tři čtvrtiny respondentů (73 %) tento informační systém nezná.

Závěr Při kariérovém rozhodování jsou žáky středních odborných škol a středních odborných učilišť využívány různé formální i neformální zdroje informací. Z hlediska pomoci jsou žáky nejlépe hodnoceny informace získané z internetu. Poněvadž internet umožňuje nalezení množství informací prakticky z celého světa, problém nastává s obtížným posouzením jejich důvěryhodnosti, kvalifikovanosti, pravdivosti, objektivity a aktuálnosti. První iniciativa by proto měla vždy vycházet ze strany učitelů, kteří by měli ve vyučování

STUDIE


průřezového tématu Člověk a svět práce žákům zprostředkovat ověřené internetové zdroje. Zjistili jsme, že žáci ve velké míře využívají oficiálních internetových stránek vzdělávacích institucí. Internetové prezentace jsou vizitkou, prostředkem, jímž školy vypovídají široké veřejnosti samy o sobě, a vzájemně se liší množstvím poskytovaných informací, přehledností, podrobností a aktuálností (srov. Mareš, Lukas, 2009). Na základě zjištěných poznatků lze konstatovat, že kvalitní internetové stránky jsou významné nejenom pro racionální kariérové rozhodování žáků, ale mohou být pro školy na všech úrovních jedním z nástrojů pro zvýšení konkurenceschopnosti při získávání uchazečů o studium. Pokud se ze strany žáků či rodičů objevuje kritika tohoto typu informačního zdroje, týká se především přehlednosti internetových stránek, aktuálnosti a podrobnosti prezentovaných informací. Z uvedených důvodů by jim měly vzdělávací instituce věnovat zvýšenou pozornost. Pro rámcové zhodnocení oficiálních internetových stránek doporučujeme středním, vyšším odborným a vysokým školám autoevaluační nástroj – posuzovací arch – vypracovaný J. Lukasem a J. Marešem (2012). Tento nástroj umožňuje posoudit u internetové prezentace školy aktuálnost zveřejněných informací, zda obsahuje základní informace o škole, jestli je forma prezentování vstřícná a srozumitelná uživatelům, zdali splňuje obecnější požadavky kladené na podobu internetových stránek a je v souladu s platnou legislativou. Výzkumy ukazují, že nejvýznamnějším subjektem při kariérovém rozhodování žáků je rodina (Hlaďo, 2010b). Proces, kterým rodina působí na své potomky, je komplexní a daný mnoha kontextuálními faktory (Whistonová, Kellerová, 2004). V našem výzkumu jsme dospěli k obdobným závěrům jako S. Anderson (2004), podle něhož jsou rodiče nejenom nejčastěji vyhledávanými poradci žáků, ale jsou rovněž považováni za nejefektivnější zdroj informací. Přes postupující emancipaci z vázanosti na rodině a autoritách mají žáci tendenci obracet se při řešení úkolů spojených s kariérovým rozhodováním na své rodiče. Není to tedy pouze žák, kdo by měl získat informace potřebné pro rozhodování, ale také rodiče. Kromě kariérové výchovy žáků ve školách je třeba klást důraz na osvětu a informační podporu orientovanou na rodiče (srov. Watson, McMahon, 2007). Partnerem, který disponuje potenciálem pro systematickou práci s rodiči, je především střední škola. Škola by měla rodičům poskytovat nezbytnou informační základnu. Pedagogové a poradenští pracovníci by měli rodiče rovněž důkladně seznamovat, jakým způsobem, jak pravidelně a hluboce připravují žáky na kariérové rozhodování. Jako zcela nezbytné se tudíž ukazuje posilování spolupráce a pravidelné komunikace mezi vzdělávací institucí a rodiči.

Petr Hlaďo

STUDIE

Závěrem je třeba zdůraznit, že střední škola zaujímá při přípravě žáků na kariérové rozhodování klíčovou úlohu. Podle H. Úlovcové a J. Strádala (2002) vybavuje žáky kompetencemi pro to, aby dokázali efektivně využít všech dostupných informací, poradenských služeb a dalších zdrojů a aby se podle nich naučili samostatně a zodpovědně rozhodovat. Jenom systematickým působením ze strany školy lze překonat překážky objevující se u žáků v průběhu kariérového rozhodování, kterými jsou mimo jiné nedostatek informací o světě práce, vzdělávacím systému a dostupných alternativách, případně jejich inkonzistence (srov. Hlaďo, 2011).

Literatura A

, S. 2004. Findings from the Scottish School Leavers Survey: 17 in 2003 [online]. c2004, poslední revize 6. 12. 2004 [cit. 2008-12-03]. Dostupný z WWW: http://www.scotland.gov.uk/library /education/ in

-

.asp.

B

, J. 2006. Kdo studuje na vysoké škole? Sociální profil studentů prvních ročníků vysokých škol. In M , P., S , J., et al. (Ne)rovné šance na vzdělání: vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha: Academia, s. 342–364. ISBN 80-200-1400-4.

B

, I. 1990. The Politics of Career Education and Guidance: A Case for Scrutiny. British Journal of Guidance and Counselling, vol. 18, no. 1, pp. 66–83. ISSN 1469-3534.

B

, L. 2006. Der Einfluss von Peer Groups auf das Berufswahlverhalten von Jugendlichen. In B , N., R , M. (Eds.). Übergang Schule und Beruf: Aus der Praxis für die Praxis – Region Emscher-Lippe. Recklinghausen: Wissenswertes für Lehrkäfte und Eltern, S. 249–265. ISBN 978-2-9257-2443-5.

B

, B., Z , A. M., R , P. 2006. Parenting in Relation to Child and Adolescent Vocational Development. Journal of Vocational Behavior, vol. 69, no. 1, pp. 149–175. ISSN 0001-8791.

D

, M., W , A., R , J. 1994. Mother’s Intuition? Choosing Secondary Schools. East Sussex: Falmer Press. 158 p. ISBN 978-0-7507-0286-7.

Důvody nezájmu žáků o přírodovědné a technické obory: výzkumná zpráva [online]. c2009, poslední revize 18. 8. 2009 [cit. 2012-05-30]. Dostupný z WWW: http://ipn.msmt.cz/data/uploads/portal/Duvody_nezajmu_zaku_o_PTO.pdf.

F

, N. H., H , A. J. 1997. Constructing Choice in Contiguous and Parallel Markets: Institutional and School Leavers’ Responses to the New Post-16 Marketplace. Oxford Review of Education, vol. 23, no. 3, pp. 299–319. ISSN 0305-4985.

F

, Z. 2011. Profesní orientace žáků. In S , S. (ed.). Studie z teorie a metodiky výchovy II. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, s. 165–177. ISBN 978-80-210-5512-4.

G

, E. 2000. Ask the Children: The Breakthrough Study That Reveals How to Succeed at Work and Parenting. New York: Quill. 416 p. ISBN 978-0-6881-7791-1.

G

, I., A , I. 2001. The PIC Model for Career Decision Making: Prescreening, In-Depth Exploration, and Choice. In L , F. T. L., B , A. (Eds.). Contemporary Models in

STUDIE


Vocational Psychology: A Volume in Honor of Samuel H. Osipow. New Yersey. New Yersey: Lawrence Erlbaum Associates, pp. 6–54. ISBN 978-0-8058-2666-1. H

, S. A. 1992. Career on the Margins? The Position of Career Teachers in Schools’. British Journal of Sociology of Education, vol. 13, no. 2, pp. 163–176. ISSN 0142-5692.

H

, S. 2000. The Cultural Contradictions of Motherhood. Cambridge, MA: Harvard University Press. 256 p. ISBN 978-0-3000-7652-3.

H

, P. 2010a. Dynamika rozhodování žáků základních škol o další vzdělávací dráze. Studia paedagogica, roč. 15, č. 2, s. 87–104. ISSN 1803-7437.

H

, P. 2010b. Vliv sociálního okolí na kariérové rozhodování žáků při přechodu do vyššího sekundárního vzdělávání. Pedagogická orientace, roč. 20, č. 3, s. 66–81. ISSN 1211-4669.

H

, P. 2011. Longitudinal Professional Orientation Program as a Means of Supporting Mental Health. In Ř , E. (Ed.). School and Health 21: Education and Healthcare. Brno: Masaryk university, pp. 129–140. ISBN 978-80-210-5721-0.

H

, P. 2012. Svět práce: propedeutika pro učitele průřezového tématu Člověk a svět práce na středních odborných školách [online]. Brno: Mendelova univerzita v Brně. 138 s. ISBN 978-80-7375-606-2. Dostupný z WWW: http://www.vychova-vzdelavani.cz/svetprace.pdf

H

, J. L. 1997. Making Vocational Choices: A Theory of Vocational Personalities and Work Environments. Odessa, FL: Psychological Assessment Resources. 303 p. ISBN 0-9119-0727-0.

Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce [online]. c2007, poslední revize neuvedena [cit. 2012-06-01]. Dostupný z WWW: http://www.infoabsolvent.cz. Integrovaný systém typových pozic [online]. c2001–2011, poslední revize 10. 10. 2011 [cit. 2012-05-31]. Dostupný z WWW: http://www.istp.cz. K

, J., . 2008. Metodika tvorby školních vzdělávacích programů SOŠ a SOU. Praha: NÚOV. 90 s. ISBN 978-80-85118-12-4.

K

, T. 2004. Odsouzeni k manuální práci: vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. Praha: Slon. 190 s. ISBN 80-86429-29-6.

K

, J., T , L. 2008. Vzdělanostní společnost?: chrám, výtah a pojišťovna. Praha: Sociologické nakladatelství. 183 s. ISBN 978-80-86429-78-6.

K

, M., V , J. 2011. Přechod absolventů středních škol do terciárního vzdělávání. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání. 83 s.

K

, J. 2010. Zkušenostní učení prostřednictvím identifikace s fikčními postavami filmů a seriálů. Brno: Masarykova univerzita. 193 s. ISBN 978-80-210-5249-9.

K

, E., et al. 2008. Přechod absolventů maturitních oborů SOU do praxe a jejich uplatnění na trhu práce: šetření absolventů středního odborného vzdělání s maturitní zkouškou a s odborným výcvikem tři roky od ukončení studia. Praha: NÚOV. 32 s.

L

, D. 1992. The Career Officer: A Marginalised Member of the Education Family? School Organisation, vol. 12, no. 1, pp. 99–111. ISSN 0260-1362.

Petr Hlaďo

L

STUDIE

, J., M , J. 2012. Internetová prezentace školy: posuzovací arch. Praha: Národní ústav pro vzdělávání. 32 s. ISBN 978-80-87063-58-3. Dostupný z WWW: http://www.nuov.cz/ uploads/AE/evaluacni_nastroje/

_Internetova_prezentace_skoly.pdf.

M

, J., L , J. 2009. Internetové prezentace základních škol jako jeden z indikátorů jejich vnitřního sociálního prostředí. Orbis scholae, roč. 3, č. 1, s. 63–78. ISSN 1802-4637.

M

, P. 2006. Představy o životním úspěchu a vzdělanostní aspirace. In M , P., S , J., et al. (Ne)rovné šance na vzdělání: vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha: Academia, s. 147–172. ISBN 80-200-1400-4.

M

, D., M , J. 2006. Přechod žáků na střední školy: diskrepance mezi nabídkou a poptávkou a jejich důsledky. In M , P., S , J., et al. Nerovné šance na vzdělání: vzdělanostní nerovnosti v České republice. Praha: Academia, s. 220–246. ISBN 80-200-1400-4.

P

, F. 2008. Choosing a Vocation. Boston: Brousson Press. 176 p. ISBN 978-1-40979-928-3.

Publikace, Národní ústav pro vzdělávání [online]. c2011, poslední revize neuvedena [cit. 2012-06-01]. Dostupný z WWW: http://www.nuv.cz/publikace-a-periodika. S

, I. 2005. Genderové aspekty přechodu žáků a žákyň mezi vzdělávacími stupni. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 233 s.

S

, D. E. 1957. The Psychology of Careers: An Introduction to Vocational Development. New York: Harper & Row. 362 p.

S

, D. E. 1979. A Theory of Vocational Development. In W , S. G., et al. Career Counseling: Theoretical and Practical Perspectives. New York: McGraw-Hill, pp. 144–153. ISBN 978-0-7879-5741-4.

S

, D. E. 1996. A Life-Span, Life-Space Approach to Career Development. In B al. Career Choice and Development. New York: Jossey-Bass, pp. 197–261. ISBN 0-7879-5741-0.

Š

, J.,

, D., et

. 2003. Psychologie ve světě práce. Praha: Karolinum. 461 s. ISBN 80-246-0448-5.

T

, J., V , J., Ú , H. 2008a. Připravenost absolventů středních odborných škol na uplatnění v praxi: srovnání situace absolventů středního odborného vzdělávání s výučním listem, s maturitou i odborným výcvikem a s maturitou tři roky od ukončení studia. Praha: NÚOV. 32 s.

T

, J., V , J., Ú , H. 2008b. Rozhodování žáků při volbě vzdělávací cesty a úspěšnost vstupu na trh práce. Praha: NÚOV. 38 s.

Ú

, H., S , J. 2002. Role školy v procesu volby povolání. In B , L., C , J., M , V. Poradce k volbě povolání: pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha: Josef Raabe, s. 1–8. ISSN 1801-8440.

V

, Š. 2008. Kariérní poradenství. Praha: Grada, 224 s. ISBN 978-80-247-1731-9.

W

, W. B., OSIPOW, S. H. 1995. Handbook of Vocational Psychology: Theory, Research, and Practice. Mahwah, New Jersey: Lawrence Erlbaum Associates. 463 p. ISBN 0-8058-1374-8.

W

, E., . 2009. Přechod žáků ze základní na střední školu: pohledy z výzkumů. Brno: Paido. 107 s. ISBN 978-80-7315-179-9.

STUDIE


W

, E., G , D., N Brno: Paido, 2009. (rukopis)

, J. 2009. Volba střední školy ve vzdělávací dráze žáků.

W

, M., M M , M. 2007. Childrens Career Development Learning: A Foundation for Lifelong Career Development. In S , V. B., P , W. (eds.). Career Development in Childhood and Adolescence. Rotterdam, Taipei: Sense Publishers, pp. 29–45. ISBN 978-9-0879-0159-2.

W

, S. C., K , B. K. 2004. The Influence of the Family of Origin on Career Development: A Review and Analysis. The Counseling Psychologist, vol. 32, no. 4, pp. 493–568. ISSN 0011-0000.

W

, P. 2007. Education and Career Choice: A New Model of Decision Making. New York: Palgrave Macmillan. 220 p. ISBN 978-1-4039-8623-8.

W

, P. M., W , J. R. 1992. Environmental Influences on Adolescent Educational Aspirations: A Logistic Transform Model. Youth & Society, vol. 24, no. 1, pp. 52–70. ISSN 0044–118X.

Autor PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D., Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 5, 613 00 Brno, e-mail: [email protected]


SUBJEKTÍVNE VNÍMANÁ KVALITA ŽIVOTA SENIOROV ŽIJÚCICH V REZIDENCIÁLNYCH PODMIENKACH Monika Zimermanová Abstrakt: Predkladaná práca sa zaoberá kvalitou života seniorov, ktorí žijú v inštitucionálnych (rezidenciálnych) podmienkach. Je potrebné zamýšľať sa nad tým, či zvyšujúci sa počet starších ľudí a ich pribúdajúci vek rastie priamoúmerne s kvalitou ich života. Kvalitu života staršieho človeka je potrebné zvyšovať a zlepšovať, pretože zdravý, múdry a šťastný starší človek je odrazom vyspelej spoločnosti. V našej práci uvádzame výpovede rôznych seniorov, vďaka ktorým máme možnosť vnímať ich subjektívny pohľad na kvalitu svojho života. Kľúčové slová: senior, sociálne služby, rezidenciálne podmienky, kvalita života, kvalita sociálnych služieb

THE SUBJECTIVELY PERCEIVED QUALITY OF LIFE OF SENIORS LIVING IN INSTITUTIONAL CONDITIONS Abstract: The presented work considers the quality of life of seniors living in institutional (residential) conditions. It is necessary to think about whether the increasing number of older people and their increasing age are growing proportionately to the quality of their lives. It is important to increase and improve the quality of life of older people, as healthy, wise and happy old people are a reflection of a mature society. In our work, we present the testimony of various old people, which gives us the opportunity of perceiving their subjective views on their quality of life. Key words: senior, social services, institutional conditions, quality of life, the quality of social services

Pojem kvalita života má charakter interdisciplinárny, ale i historický, politický, ekonomický, filozofický. Možno ho taktiež vnímať v kontexte medicínskom, sociálnom, psychologickom a v neposlednom rade i etickom. Vzhľadom k rozsiahlosti publikačných aktivít a empirických výskumov v danej

STUDIE

Subjektívne vnímaná kvalita života seniorov . . .

oblasti sa jedná o tému neprehliadnuteľnú a ťažko uchopiteľnú (Gillernová, Kebza, Rymeš et al., 2011, s. 25). Kvalita života sa dotýka pochopenia ľudskej existencie, zmyslu života a samotného bytia. Zahŕňa hľadanie kľúčových faktorov bytia a sebapochopenia. Skúma rôznorodé podmienky pre zdravý a šťastný život človeka (Křivohlavý, 2011, s. 124). Stotožňujeme sa s názorom J. T. Earecksonovej (1997, s. 51–53), ktorá uvádza, že „život sa meria jeho hodnotou a nie kvalitou“. Je zvláštne, že spoločnosť pripisuje vysokú kvalitu života fyzicky zdatným ľuďom na vysokej intelektuálnej úrovni napriek tomu, že niekedy sú to tí najnešťastnejší ľudia. A na druhej strane pripíše veľmi nízku kvalitu života chudobným a slabým, hoci práve oni sú niekedy veľmi šťastní. Kvalitu života človeka (i seniora žijúceho v inštitucionálnych podmienkach) je možné zvyšovať. Do určitej miery si sami ovplyvňujeme, aká je, ale aj aká bude kvalita nášho života. Vo vyššom veku je však veľakrát práve zdravie rozhodujúci indikátor, ktorý výrazne zníži a naruší život staršieho človeka, a teda i jeho kvalitu. V neposlednom rade je to i jeho ekonomická či sociálna situácia. Život človeka sa však nedá vymyslieť a naplánovať podľa našich ideálnych predstáv. Dá sa však pripraviť na určité situácie či obdobia života a eliminovať tak zníženie kvality života seniora. Čo však so seniorom, ktorý nemá rodinných príslušníkov, má zdravotné či socio-ekonomické problémy a žije v niektorom zo zariadení sociálnych služieb? Zlepšiť či zvýšiť kvalitu jeho života je skutočne náročné, avšak, našťastie, nie nemožné. Uvádzaná práca sa zaoberá subjektívne vnímanou kvalitou života seniorov, ktorí sa ocitli v inštitucionálnych podmienkach. Ich skutočné výpovede nám môžu pomôcť pri hľadaní riešenia, ako takýmto ľudom môžeme pomôcť. Podľa A. Pronzata (2006, s. 24) si musíme položiť nasledujúcu otázku: „Môžeme tvrdiť, že rokom darovaným naviac zodpovedá aj zlepšenie kvality života? Veď nestačí mať viac času, treba mať viac života. Nestačí pridať roky životu. Treba pridať rokom život, ktorý by bol naozaj životom. Žiť je niečo celkom iné ako jednoducho prežívať. Cieľom preto nie je kvantita, ale kvalita života.“ Pri pojme kvalita života je dôležité si uvedomiť, že na rozdiel od zdravia kvalita života môže byť vždy zlepšovaná a udržiavaná. Keďže v ľudskom živote by nemalo ísť o kvantitu, ale práve o jeho kvalitu, nazdávame sa, že v súčasnej dobe plnej sociálno-patologických javov, rôznorodých civilizačných chorôb a zvrátených etických noriem, je uvádzaný pojem dôležitý pre výskumné bádanie v rôznych vedných oblastiach. Poňatie kvality života je vo veľmi úzkom vzťahu k jednotlivým vývojovým etapám jedinca. Kvalita života je inak chápaná v adolescencii, v ranej dospelosti, v strednom veku, v neskoršom vekovom období, najmä pred odchodom do dôchodku a aj v seniorskom veku vnímame kvalitu života špecificky (Řehulka, Řehulková, 2005, s. 50

Monika Zimermanová

STUDIE

až 51). Podľa A. Tokárovej (2002, s. 26) „kvalitu života je možné chápať ako rozdiel medzi očakávaním a tým, čo človek v skutočnosti v živote dosiahne. Čím menší je rozdiel, tým je vyššia kvalita života“. Všeobecne môžeme na kvalitu života nazerať z dvoch hľadísk, t. j. subjektívneho a objektívneho. Subjektívna kvalita života vyjadruje spokojnosť človeka so svojím postavením v spoločnosti a subjektívnu osobnú pohodu duševnú, telesnú či sociálnu. Objektívna kvalita života je interakciou ekonomických, environmentálnych, zdravotných a sociálnych podmienok, ktoré ovplyvňujú život človeka (Charyparová, 2010). Výskumný medicínsky prístup ku kvalite života najkomplexnejšie reprezentuje projekt Svetovej zdravotníckej organizácie WHOQOL, ktorý predpokladá, že na kvalite života sa podieľa šesť oblastí, a to: 1. telesné zdravie (indikátory: energia a únava, bolesť a diskomfort, spánok a odpočinok); 2. psychické funkcie (indikátory: imidž vlastného tela a zjavu, negatívne a pozitívne emócie, sebahodnotenie, myslenie, učenie, pamäť a pozornosť); 3. úroveň nezávislosti (indikátory: mobilita, aktivity v každodennom živote, závislosť od liekov a zdravotných pomôcok a pracovná kapacita); 4. sociálne vzťahy (indikátory: osobné vzťahy, sociálna podpora a sexuálne aktivity); 5. prostredie (indikátory: finančné zdroje, sloboda, fyzická bezpečnosť, zdravie a sociálna starostlivosť, prostredie domova, možnosti získať informácie a kompetencie, fyzikálne prostredie – populanty, hluk, klíma, premávka, doprava); 6. spiritualita (osobné presvedčenie) (Balogová, 2005, s. 57–58). Pokroky v zdravotníctve prispievajú veľkou mierou k predlžovaniu života a dnes aj chorí ľudia žijú v porovnaní s minulosťou dlhšie. V živote starších ľudí môžeme rozlišovať nasledujúce oblasti dôležité pre kvalitu ich života: • subjektívna spokojnosť (celková kvalita života stanovená jednotlivými staršími ľuďmi); • faktory fyzického prostredia (usporiadanie štandardného bývania alebo ústavného bývania, dohľad nad fyzickým prostredím, prístup k službám, ako sú obchody či verejná doprava, trávenie voľného času); • socioekonomické faktory (príjem a majetok, stravovanie a celkový štandard);

STUDIE


• kultúrne faktory (vek, pohlavie, národnosť, vierovyznanie a sociálna vrstva); • faktory zdravotného stavu (fyzická pohoda, funkčné schopnosti a mentálne zdravie); • faktory osobnosti (psychická pohoda, morálny stav, spokojnosť so životom a šťastie); • faktory osobnej nezávislosti (schopnosť rozhodovania, pohybové ovládanie a ovládanie vlastného prostredia) (Hrozenská et al., 2008). Podľa K. Kociovej a Z. Peregrinovej (2003, s. 41–42) medzi najdôležitejšie faktory ovplyvňujúce kvalitu života starších ľudí patrí: 1. Zdravie – akútne a chronické ochorenia a poruchy pamäti, zlý zdravotný stav a subjektívne ťažkosti spojené so zábudlivosťou výrazne znižujú pocit pohody. 2. Osamelosť a izolácia – absencia medziľudských vzťahov vrátane vzťahov v rámci rodiny rýchlo narúša kvalitu života seniora. 3. Ekonomické podmienky – nevhodné bývanie a nízky finančný príjem zhoršujú podmienky staršieho človeka, zvyšujú riziko ochorenia a znižujú jeho spokojnosť a kvalitu života. Súhrnne môžeme podľa H. Draganovej et al. (2006, s. 128–129) vymedziť nasledujúce faktory, ktoré podmieňujú kvalitu života: objektívne faktory – fyzický stav, kognitívne funkcie, emocionálny stav, funkčná kapacita, sociálna funkcia, sexuálna funkcia a i. Subjektívne faktory – morálne faktory, spokojnosť so životom, sebaúcta, možnosť kontroly svojho života, duchovný život, viera, osobné vzťahy a i. Vonkajšie faktory – bývanie, prostredie, sociálna sieť a sociálna podpora, spokojnosť s vládou a verejnými inštitúciami, kriminalita a i. Kvalita života klientov žijúcich v rezidenciálnych zariadeniach, samozrejme, úzko súvisí s kvalitou poskytovania sociálnych služieb. Definovanie kvality sociálnych služieb však nie je legislatívne ukotvené. Napriek tomu sa tento termín začal rozoberať vo vzťahu k sociálnym službám spolu s príchodom zákona o sociálnych službách. Podľa autorov O. Matouška, J. Koláčkovej a P. Kodymovej (2005, s. 189) je ukazovateľom kvalitnej starostlivosti spokojnosť klientov, ich relatívne dobré zdravie, ktoré je merateľné poklesom morbidity a mortality, nižšou spotrebou liekov a zdravotníckych a sociálnych služieb. Kvalitná starostlivosť o starších ľudí vedie k tomu, že väčší počet starších ľudí zostáva aktívnych, žije vo svojom domácom prostredí, nie však v izolácii, ale je účastníkom spoločenského života v komunite, resp. vo svojej

Monika Zimermanová

STUDIE

societe, v ktorej žije. Chápanie kvality v sociálnych službách môže mať z pohľadu splnenia nasledujúce kritériá: spokojnosť klienta a jeho rodiny; reakcie na potreby toho, komu je starostlivosť určená; profesionalita personálneho zaistenia služby; efektívnosť a cenová únosnosť služby; vhodnosť prostredia, kde je služba poskytovaná; udržateľnosť – ekologický aspekt; priateľskosť – otvorenosť k verejnosti (Malíková, 2011, s. 133). V odbornej literatúre sa môžeme stretnúť s tromi prístupmi k hodnoteniu kvality sociálnych služieb, ktoré predstavujú: 1. Procesuálna metóda hodnotenia kvality – kritériá; procesuálne štandardy – vyjasňujú ciele sociálnej práce, personálne – riešia pracovné kategórie, prevádzkové – zamerané na vytvorenie zázemia na kvalitný výkon práce a etické štandardy – štandardy profesijnej etiky sociálneho pracovníka; indikátory štruktúry – technické vybavenie, personálne obsadenie, kvalifikačné požiadavky; indikátory procesu – meria sa efektivita a úroveň poskytovanej starostlivosti; indikátory výstupu – počet sťažností, náklady na lôžko a i.; škály; evaluácia. 2. Hodnotenie kvality metódou supervízie – profesionálne poradenstvo; kvalifikovaný dohľad nad priebehom interakcie sociálny pracovník – klient; tútorská supervízia – pomáha začínajúcim pracovníkom, výcviková supervízia – pomáha pri aplikácii nových poznatkov do praxe, konzultačná supervízia – porada so skúsenejším praktikom a riadiaca supervízia – inovatívny trend riadenia. 3. Metóda identifikácie subjektívnej spokojnosti odberateľa sociálnych služieb – spokojnosť klientov s bývaním v zariadení, spokojnosť klientov so starostlivosťou personálu, spokojnosť klientov s podávanou stravou, spokojnosť klientov s ochotou personálu pri pomoci s realizáciou záľub a osobných povinností (Krupa, 2000 in Cisariková, 2010, s. 288–290). Podľa H. Hnilicovej (2000), H. Janečkovej a H. Hnilicovej (1999) k nástrojom hodnotenia kvality starostlivosti v zariadeniach pre seniorov patria predovšetkým: Rôzne formy konzultácií, auditu (externé hodnotenie), pozvaná inšpekcia. Supervízia (externá aj interná), hodnotenia pracovníkov. Prieskumy spokojnosti klientov a rodinných príslušníkov – dotazníky, ohniskové skupiny (focus groups), skupinový rozhovor, individuálne rozhovory, besedy s obyvateľmi, výbor obyvateľov, stravovacia komisia, zhromaždenie obyvateľov, stretnutie s rodinami. Vyhodnotenie sťažností klientov a príbuzných (complaints management). Prieskumy spokojnosti personálu (dotazníky, focus groups), pracovné porady. Vyhodnocovanie zavádzanej dokumentácie, individuálnych adaptačných plánov, individuálnych plánov starostlivosti, ošetrovateľská dokumentácia. Sebahodnotiaci dotazník. Sebahodnotiace metódy

STUDIE


(self-assessment) – výročné správy a analýzy. Vstupné priebežné a záverečné hodnotenie sociálnych projektov sociálnej intervencie (kvalitatívne a kvantitatívne metódy) (Matoušek, Koláčková, Kodymová, 2005, s. 189). Ďalšími systémami kvality podľa E. Malíkovej (2011, s. 134, 141) sú: Systém managementu ISO 9000 (International Organization for Standardization); TQM (Total Quality Management); EFQM; E-Qalin; Controlling; Balanced ScoreCard; Benchmarking a i. Všetky názvy prislúchajú jednotlivým modelom kontinuálneho zvyšovania kvality a efektivity poskytovanej starostlivosti. Veľa krajín má svoje vlastné systémy štandardizácie, ale snahou je, aby štandardizácia bola všade na medzinárodnej úrovni (Škrla, Škrlová, 2003). „Víťazná medicína“, nové technológie a vedecké pokroky v súčasnej modernej dobe umožňujú udržiavať „umelo“ pri živote aj človeka, ktorý už prakticky nie je schopný života. Otázkou však je, či táto „terapeutická horlivosť“ je skutočne prospešná pre život človeka a najmä pre jeho kvalitu. Predlžovanie ľudského veku by malo zodpovedať aj adekvátnej kvalite života, ktorá je vo vyššom veku úzko prepojená s kvalitou zdravotnej a sociálnej starostlivosti. Podľa A. Blažeja (2005, s. 26) je kvalita života komplexný fenomén. Má v každej etape ľudskej civilizácie určité základné dimenzie. Pre 21. storočie to bude tendencia opustiť materiálny blahobyt, hľadanie novej kultúry spotreby a prechod na „spoločenskú, ako i individuálnu skromnosť“. Do popredia vstúpi kvalita životného prostredia ako predpoklad ľudskej civilizácie na našej planéte. Charakter vývoja spoločnosti musí byť založený na zásadách udržateľného rozvoja. Veda a vzdelanie budú základné priority rozvoja ľudskej spoločnosti, čo vytvorí predpoklady pre nové dimenzie kvality života.

Cieľ príspevku Naším hlavným cieľom je poukázať na život starších ľudí žijúcich v rezidenciálnych podmienkach a ich subjektívne vnímanú kvalitu života. Život seniorov v domácom prostredí spolu s rodinnými príslušníkmi a adekvátnou sociálnou oporou je odlišný od života starších ľudí žijúcich v inštitucionálnych (rezidenciálnych) podmienkach. V rámci poskytnutých autentických individuálnych rozhovorov so seniormi žijúcimi v zariadení pre seniorov má čitateľ možnosť aspoň čiastočne preniknúť do sveta starších ľudí žijúcich mimo svojho domova.

Metodológia výskumu V našej práci sme použili prevažne kvalitatívnu metodologickú orientáciu a sčasti kvantitatívnu metodologickú orientáciu. Predmetom výskumnej

Monika Zimermanová

STUDIE

činnosti boli seniori žijúci v rezidenciálnych podmienkach a ich subjektívne vnímaná kvalita života. Výskumnú vzorku v rámci kvalitatívneho výskumu tvorilo 10 užívateľov odľahčovacej služby (tzv. „respitní péče“). Kvalitatívny výskum bol realizovaný v podmienkach Českej republiky. Sedem žien a traja muži. Priemerný vek seniorov bol 82,5 rokov (rozptyl 66–93 rokov). Všetci seniori (participanti) sú českej národnosti. Jeden zo seniorov má vysokoškolské vzdelanie. Nezahŕňame ho však do celkového počtu výskumnej vzorky pre nízku výpovednú hodnotu pri naratívnom interview vzhľadom na jeho Alzheimerovu chorobu. Typ výberu participantov – dostupný výber. Nové údaje sme získavali prostredníctvom nasledujúcich metód: literárnohistorická metóda; naratívne interview¹. Komunikácia bola usmernená jednotlivými okruhmi otázok. Pri naratívnom interview sa môžeme stretnúť so špecifickými ťažkosťami ako neschopnosť participanta spomenúť si na udalosti zo svojho života, prehadzovanie životných udalostí, neochota rozprávať o všetkom, zámerné zamlčanie určitých faktov. Dané fakty možno považovať za úskalia kvalitatívneho výskumu, je však potrebné rešpektovať zdravotný stav či iné dôvody, pre ktoré participant nemá záujem rozprávať o všetkom. Za ďalšie úskalie tejto metódy považujeme prelínanie naratívneho interview s prirodzeným neriadeným voľným rozhovorom. V takom prípade sme pokračovali voľným rozhovorom a okruhy jednotlivých tém sme presunuli na ďalší deň. Cieľom akéhokoľvek výskumu by nemalo byť získanie údajov za každú cenu. Ak sa realizuje rozhovor so seniormi, musíme mať na pamäti ich potreby a špecifiká, nie naše výskumné zámery. Pri realizovaní naratívnych interview sme nepoužili diktafón ani iné pomôcky, pretože to seniorov vyrušovalo a obmedzovalo. V niektorých prípadoch (v prípade, že to seniorom neprekážalo) sme si rozhovor zapisovali priamo pri realizovaní naratívneho interview. Naratívne interview bolo založené na dobrovoľnosti jednotlivých seniorov. Vďaka nim sme mali možnosť na základe individuálnych výpovedí dozvedieť sa viac o živote užívateľov, ktorým je poskytovaná odľahčovacia starostlivosť v podmienkach Českej republiky. Naratívne interview považujeme za skutočne cenné rozhovory so seniormi, vďačíme im za ich čas, trpezlivosť a ochotu odpovedať na nami položené okruhy otázok. ¹Naratívne interview pozostáva z rozprávania skúmanej osoby, ktoré riadi výskumník. Je to vždy individuálne, nikdy nie skupinové interview. Výskumník hovorí málo, prevaha reči je na strane skúmanej osoby, výskumník je v pozadí a len jemne reguluje líniu rozprávania. To, že nejde o rigorózne, ale o jemne riadené interview výskumníkom, je cenou za bohatosť údajov, ktoré výskumník získa. Na druhej strane, nie je to úplne voľné rozprávanie. Úplne voľné rozprávanie by bolo tematicky rozptýlené a výskumník by získal málo materiálu k téme, ktorú chce skúmať. Naratívne interview je založené na rozprávaní, t. j. na prirodzenej forme komunikácie človeka (Gavora, 2007, s. 97).

STUDIE


Každý rozhovor považujeme za výnimočný, rovnako ako každú osobnosť seniora. Rozhovory boli realizované s odstupom času, chceli sme dať seniorom dostatočný priestor na to, aby nám dôverovali a nebáli sa odpovedať na naše otázky. Rozhovory boli čiastočne štruktúrované, v prípade, že prešli do voľného rozhovoru, naratívne interview sme presunuli na ďalší deň. Podstatou bolo vytvorenie a navodenie pokojnej atmosféry, ktorá bola pre zúčastnených príjemná pri rozhovore. Rozhovory sú zamerané aj na vyjadrenie subjektívnej spokojnosti so životom a vyjadrenie subjektívneho pocitu zdravia. Pri danom type výskumu je veľmi dôležitá jeho etická stránka. Pri naratívnych interview bola zachovaná anonymita, rovnako ako pri dotazníkoch. Všetky naratívne interview boli realizované na základe súhlasu riaditeľky zariadenia odľahčovacej služby. Dobrovoľnosť patrí tiež medzi etické stránky výskumu. Pri jednotlivých výpovediach seniorov sme stanovený okruh otázok korigovali podľa nálady, emocionálneho či zdravotného stavu seniorov. Rozhovory boli zaznamenané a prečítané seniorom tak, aby vedeli (a počuli) to, čo nám porozprávali. Žiadna práca o senioroch nemôže vzniknúť bez pomoci, času a trpezlivosti seniorov, za čo im patrí veľká vďaka, a ani bez toho, aby sme nezanedbali či nedodržiavali etické zásady – etickú stránku vedy. Obzvlášť pri senioroch je nutné mať na pamäti, že majú za sebou viac než ktokoľvek iný. Treba im vzdať patričnú úctu a ak treba, meniť správanie či komunikáciu tak, aby to pocítili. Ak je však akýkoľvek výskum zameraný na výpovede samotných ľudí, potom musíme venovať etickej stránke zvýšenú pozornosť. V rámci kvantitatívneho výskumu realizovaného v podmienkach Slovenskej republiky sme použili dotazník. Seniorov – respondentov bolo 30. Dotazníky boli rozdané seniorom v rámci štyroch zariadení sociálnych služieb. Išlo o dve pobytové zariadenia sociálnych služieb a dve podporné zariadenia sociálnych služieb. Počet žien (24), počet mužov (6). Priemerný vek žien bol 68 rokov, priemerný vek mužov bol 75 rokov. Priemerný vek všetkých respondentov (30 seniorov) bol 70 rokov. Dvaja respondenti neuviedli svoj vek – jeden muž a jedna žena. U žien i mužov prevažovalo stredoškolské vzdelanie. Vysokoškolské vzdelanie bolo uvedené len v prípade jedného muža. Z obrázku 1 vyplýva, že u žien prevažovala profesia úradníčok. U mužov išlo o rôzne profesie, ktoré vyššie zaznamenávame. Typ výberu participantov – dostupný výber. V dotazníku sme mali jednu z otvorených otázok zameranú na vyjadrenia vnímania subjektívnej kvality života klienta žijúceho alebo navštevujúceho zariadenie pre seniorov. V rámci jednej z našich hypotéz sme predpokladali, že odpovede seniorov vzťahujúce sa k subjektívnej spokojnosti so životom budú prevažne spájané s vyjadreniami, ktoré sa budú týkať zlého zdravotného stavu.

Monika Zimermanová

STUDIE

7 6 5 4 3 2 1

Ženy

Chemik

Ekonóm

Skladník

Vodič

Inštalatér

Vojenská správa

Chemička

PaČ

OUNZ

PNS

Školstvo

Daňová kontrolórka

Vrátnička

Fotografka

Kuchárka

Upratovačky

Vedúca predajne

Predavačky

Úradníčky

0

Muži

Obrázok 1. Zamestnanie respondentov Zdroj: Vlastný výskum (Zimermanová, 2011, s. 92)

Výsledky a diskusia Údaje získané v rámci kvalitatívnej metodologickej orientácie prostredníctvom metódy naratívneho interview: Rozhovor č. 1 – záverečné reflexie: Profesia uvádzanej respondentky – učiteľka ručných prác sa výrazne odzrkadlila v jej postoji v rámci pracovnej terapie, ktorú mali užívatelia poskytovanú v rámci odľahčovacej služby. Respondentka sa vždy aktívne a s radosťou zapájala do akýchkoľvek činností v zariadení. Jej kreativita a nápady sa často prejavili. Jej zaujímavou myšlienkou bolo vyjadrenie, že sa necíti byť stará. Jediné, čo ju výrazne obmedzuje, a teda znižuje kvalitu jej života z jej subjektívneho pohľadu, je zdravotný stav. Starobu vníma negatívne pre úmrtie dvoch životných partnerov. V rámci významu sociálnej opory môžeme vnímať jej synov, ktorí sa o svoju mamu príkladne starajú. Príprava na starobu by mala začať podľa respondentky od 50 rokov. Za najšťastnejšie obdobie svojho života považuje obdobie, v ktorom žila so svojím druhým manželom. Rozhovor č. 2 – záverečné reflexie: Profesia uvádzanej respondentky, ktorá bola účtovníčkou, sa preniesla do veľkej záľuby, ktorou boli rôzne tajničky (logické myslenie). V rámci ergoterapie bola najväčšia aktivita zaznamenaná práve pri spomínaných tajničkách. Podľa nej by sa mal človek

STUDIE


pripravovať na starobu počas celého života. Jej najšťastnejšie obdobie boli časy, keď bola vydatá za svojho manžela. Zaujímavé je, že ako problém seniorov uviedla prebytok voľného času. Domnievame sa, že svoj voľný čas (i na základe jej výpovedí) využíva prevažne na spánok či odpočinok, čo prispieva k zníženiu kvality jej života. Po celý čas sme mali pocit, akoby celú svoju starobu chcela prespať. Rozhovor č. 3 – záverečné reflexie: Život respondentky je výrazne ovplyvnený Alzheimerovou chorobou jej manžela. Predtým, ako ho postihla uvádzaná choroba, bol jej manžel workoholik, na čo sa respondentka posťažovala. Za najšťastnejšie obdobie svojho života považuje život od 20 až 40 rokov. Podľa nej by sa mal človek pripravovať na starobu od 60 do 70 rokov. Momentálne je kvalita jej života negatívne ovplyvnená zdravotnými problémami, ktoré má. Na základe jej výpovedí sa domnievame, že v manželstve nenašla skutočné rodinné šťastie a nenachádza ho ani v starobe. Domnievame sa, že sociálna opora absentuje. Rozhovor č. 4 – záverečné reflexie: Respondentka zažila v živote rôzne negatívne situácie, ktoré výrazne ovplyvňovali jeho kvalitu. Pre manželovu neveru a rozvod považuje za najšťastnejšie obdobie život od svojich 40 rokov. Podľa nej by sa mal človek pripravovať na starobu od svojich 50 rokov. Na základe jej výpovedí momentálne kvalitu jej života negatívne ovplyvňuje diagnostikovaná rakovina, ešte viac však pobyt v inštitucionálnom prostredí a strata súkromia. Má oporu vo svojej rodine, ale to, po čom najviac túži, je opäť sa vrátiť do svojho bytu a s nikým sa nedeliť o svoj priestor. Rozhovor č. 5 – záverečné reflexie: Respondentka bola veľmi zaujímavá, vždy elegantne oblečená. Vyjadrila sa, že ak človek nemá zdravotné problémy, staroba sa dá krásne prežiť. Dôraz kládla na život vo viere v Boha. Podľa nej by príprava na starobu mala začať od 70 rokov. Za svoje najšťastnejšie obdobie považuje život od 24 do 65 rokov. Podľa jej výpovedí je kvalita jej života výrazne negatívne ovplyvnená obmedzením – neustále sa zhoršujúcim sluchom. To je jediné, čo ju najviac trápi. Absenciu sociálnej opory sme nezaznamenali, až na nezhody s nevestami. Rozhovor č. 6 – záverečné reflexie: Vzhľadom na to, že uvádzaná respondentka bola v Dome seniorov prvých pár týždňov, jej adaptačná fáza prebiehala veľmi emocionálne. Verí v Boha a často sa utieka k viere. Počas rozhovoru sa niekoľkokrát rozplakala, preto sme svoj stanovený orientačný okruh otázok nedodržali. Za svoje najšťastnejšie obdobie považuje život so svojím manželom. Staroby sa vždy bála, jej manžel ju však utešoval, že sa budú mať dobre. Manžel sa však dôchodku nedožil. Smrť manžela a chýbajúci domov vplývajú výrazne negatívne na kvalitu života tejto respondentky.

Monika Zimermanová

STUDIE

Do zariadenia ju chodí pravidelne navštevovať rodina, nazdávame sa však, že sociálna opora nie je dosť pevná na to, aby jej pomohla prekonať adaptačnú fázu v inštitucionálnom prostredí. Rozhovor č. 7 – záverečné reflexie: Uvádzaný respondent mal veľmi zaujímavú profesiu (pre zachovanie anonymity profesiu neuvádzame). Bol veľmi milý, komunikatívny a úctivý. Bol obľúbený v celom kolektíve. Za svoje najšťastnejšie obdobie považoval život so svojou druhou manželkou, pretože sa naplno venoval rodine. Prípravu na starobu nikdy nevnímal, vždy mal veľmi veľa práce, nemal čas myslieť na nič iné. Dôraz však kládol na život vo viere v Boha. Kvalitu jeho života ale výrazne negatívne ovplyvňuje rakovina. Z odľahčovacej starostlivosti bol premiestnený do paliatívnej (hospicovej) starostlivosti, kde svoj život ukončil pre svoju nevyliečiteľnú chorobu. Rozhovor č. 8 – záverečné reflexie: Uvádzaný respondent bol nekomunikatívny, ale našu spoločnosť nepovažoval za obťažovanie. Na každú vetu však odpovedal veľmi stručne. Pracoval ako inštruktor – projektant. Za svoje najšťastnejšie obdobie považuje život vo svojich 30 rokoch – bolo to obdobie, kedy sa ženil. Na otázku vzťahujúcu sa k príprave na starobu nevedel odpovedať. Absenciu sociálnej opory sme nezaznamenali. I na základe stručných výpovedí respondenta sa domnievame, že kvalita jeho života je znížená práve pre smrť životnej partnerky. Uzavretosť a nekomunikatívnosť môže súvisieť so samotou, o ktorej sa sám zmienil. Rozhovor č. 9 – záverečné reflexie: Po našom rozhovore s uvádzaným respondentom sme mali dobrý pocit. Bol veľmi vtipný a pohodový. Na otázku vzťahujúcu sa na prípravu na starobu nevedel odpovedať. Nevymedzil ani svoje najšťastnejšie životné obdobie. Rozprával o svojich spriaznených dušiach (rodine, ktorá mu zostala), možno teda hovoriť o istej sociálnej opore. Respondent nemal žiadne vyššie vzdelanie a nepoužíval žiadne rozsiahle premyslené vety. Domnievame sa, že mu momentálne skutočne viac-menej nič nechýba. Berie život jednoducho a dokonca sme mali pocit, že i s nadhľadom a humorom. Rozhovor č. 10 – záverečné reflexie: Respondentka je podľa našej domnienky skutočným príkladom pre všetkých seniorov. Veľmi pozoruhodné je, ako si svoju predchádzajúcu profesiu založenú na pomoci preniesla do života v zariadení pre seniorov. Nazdávame sa, že práve daná profesia ju predurčila na to, aby svoj život prežila aktívne, s optimizmom a s radosťou či ochotou pomáhať iným. Na prípravu na starobu nikdy predtým nepomyslela, pretože mala vždy čo robiť. Najšťastnejšie obdobie svojho života nevymedzila, pretože sa vyjadrila, že v každom životnom období človeka je niečo pekné. Na základe jej výpovedí uvádzame, že kvalitu jej života ovplyvňuje najmä zdravotný stav, snaží sa však nemyslieť na choroby, ale myslieť pozitívne.

STUDIE


Pri komparácii jednotlivých výpovedí seniorov – užívateľov odľahčovacej služby – môžeme nájsť nasledujúce spoločné ukazovatele: • Zdravotný stav vo vzťahu k subjektívnemu vnímaniu zníženej kvality života. • Smrť životného partnera vo vzťahu k subjektívnemu vnímaniu zníženej kvality života. • Vymedzenie najšťastnejšieho obdobia života prevažne v období spolužitia s partnerom. • Väčšinou vymedzený vysoký vek prípravy na starobu. • Vplyv profesie na život v rezidenciálnych podmienkach. • Vplyv viery v Boha na prežívanie staroby. • Vplyv sociálnej opory na život v inštitucionálnom prostredí. Samozrejme, je nutné uviesť, že uvádzané spoločné atribúty vyplývajú z výpovedí jednotlivcov a z ich subjektívneho vnímania, resp. hodnotenia. Napriek tomu sa domnievame, že odpovede jednotlivých seniorov žijúcich v inštitucionálnych podmienkach majú svoju výpovednú hodnotu. I na základe ich odpovedí je nesporné, že na kvalitu života seniorov vo vyššom veku najviac vplýva ich zdravotný stav. Význam sociálnej opory a samota (pre smrť životného partnera) sú taktiež najčastejšie sa vyskytujúce faktory, ktoré výrazne ovplyvňujú kvalitu života staršieho človeka. Dôraz kladieme aj na význam spirituality a životnej profesie, ktorá často ovplyvňuje seniora žijúceho v rezidenciálnych podmienkach. To, že seniori väčšinou uvádzajú vyšší vek, od ktorého by sa mal človek pripravovať na starobu, je dôkazom toho, že mnohí seniori si často neuvedomujú, že príprava na starobu by mala prebiehať počas celého života a snáď najintenzívnejšie niekoľko rokov (podľa individuálneho prípadu či osobnosti) pred odchodom na dôchodok. Údaje získané v rámci kvantitatívnej metodologickej orientácie prostredníctvom metódy dotazníka: (Vyberáme len niektoré interpretácie z jednotlivých položiek dotazníka.) Vyjadrenia seniorov k dotazníkovej otázke č. 2., t. j.: „Ktoré obdobie svojho života považujete za najšťastnejšie?“ Z uvádzaného vyplýva, že za najšťastnejšie obdobie života ženy považujú prevažne obdobie svojej mladosti a muži za najšťastnejšie obdobie života považujú prevažne obdobie dospelosti. Zaujímavé je, že obdobie staroby sa u mužov neobjavilo ani raz a u žien v dvoch prípadoch. Vyjadrenia seniorov k dotazníkovej otázke č. 10., t. j.: „Ako vnímate zo svojho (subjektívneho) pohľadu spokojnosť s vaším súčasným životom?“: (Na

Monika Zimermanová

STUDIE

10 8 6 Ženy

Muži

4 2 staroba

dospelosť

mladosť

detstvo

0

Obrázok 2. Najšťastnejšie obdobie života respondenta Zdroj: Vlastný výskum (Zimermanová, 2011, s. 92–93)

danú otázku nám z 30 respondentov neodpovedali dvaja. V prvom prípade išlo o odpoveď typu neviem posúdiť, v druhom prípade o nevyjadrenie sa.) Vybrané odpovede žien: 1. „Patrím medzi aktívnych ľudí vo svojom veku. Študujem si na internete, venujem sa svojim vnukom, kamarátkam, pestujem pešiu turistiku, plánujem si dovolenku atď. Negatívum v mojom živote je to, že ešte stále neviem oddychovať, baví ma stále niečo robiť.“ 2. „Ako vdova som sa už vysporiadala s ťažkým osudom, teraz som spokojná.“ 3. „Negatívum – nízky dôchodok, väčšie výdaje za lieky, drahšie potraviny. Pozitívum – viac času na záujmové aktivity, môžem ísť na rôzne výlety, hudobné podujatia, do divadla atď.“ 4. „Som spokojná aj šťastná, mám dobré deti – to ma napĺňa k spokojnosti.“ 5. „Veľmi negatívny vzťah s manželom, ale pozitívne vzťahy s deťmi – vnúčatami, zariadenie mi v mnohom pomáha.“ 6. „Vzhľadom na to, že sa starám o postihnutého syna, môj život prispôsobujem jemu. Po finančnej stránke je to u nás biedne.“ 7. „Bola by som spokojná, keby som bola zdravá.“ Vybrané odpovede mužov: 1. „Som spokojný, žil som usporiadaný rodinný život s manželkou 57 rokov (do jej smrti), zo syna sme vychovali slušného a pre spoločnosť osožného človeka, žije usporiadaným životom, ako aj jeho dospelé deti. Život nebol bez chýb, ale tie moje vzťahy v rodine ani v práci významnejšie neovplyvnili. So súčasným životom v zariadení sociálnych služieb som spokojný. Snažím

STUDIE


sa so spolubývajúcimi vychádzať dobre aj oni so mnou. S prácou personálu som tiež spokojný. Pri našich problémoch a potrebách mi ochotne vychádzajú v ústrety. Aj to vyvoláva u mňa pocit dobrej pohody.“ 2. „Som spokojný, len mi chýba manželka. Žijem pre zajtrajšok.“ 3. „V tomto období života som celkom spokojný. Žiadalo by sa mi viac chodiť medzi ľudí a menej samoty.“ 4. „Som spokojný, až na zdravotný stav.“ 5. „Som spokojný, pozitívne je, že som vôbec prežil. Mohol by sa ešte zlepšiť môj zdravotný stav.“ 6. „Som spokojný, mám svoje bývanie a zdravotne sa už cítim dobre.“ Z výpovedí respondentov sme vybrali len niektoré na ukážku. Našu hypotézu (t. j. predpokladáme, že odpovede seniorov vzťahujúce sa k subjektívnej spokojnosti so životom budú prevažne spájané s vyjadreniami, ktoré sa budú týkať zlého zdravotného stavu) môžeme na základe všetkých 30 respondentov potvrdiť, pretože výpovede sa skutočne týkali najmä zhoršeného či zlepšeného zdravotného stavu klientov. Z uvádzaných výpovedí však môžeme vnímať zhodu s naratívnym interview, najmä v časti, kde sa seniori vyjadrujú k svojmu nežijúcemu partnerovi či partnerke.

Záver „Skutočnosť, že sme ešte nezomreli, v príčinnej súvislosti znamená, že ešte máme nejaké úlohy. Preto nečakajme pasívne, odovzdane na to, čo príde a prísť musí. . .“ (Máčovský, Mikolaiová, 2006, s. 163). Je nesmierne dôležité, aby sme mali záujem skúmať, bádať a intenzívne hľadať, ako zlepšiť kvalitu života seniorov žijúcich v rezidenciálnych podmienkach. Logoterapeut V. Frankl poukázal na to, že jedinec môže dosiahnuť zmysel svojho života trojakým spôsobom, t. j.: 1. Vykonávaním činu – čokoľvek čo konáme – svoju prácu, záujmovú činnosť (napr. v prípade seniorov ergoterapiu), športové aktivity a i. Akýkoľvek zdanlivo bezvýznamný čin, ktorý je konaný s ohľadom na druhých sa stáva sebapresahujúci (sebatranscendentný), ľudský a zmysluplný. 2. Prežitím hodnoty – za najhodnotnejší ľudský zážitok je považovaná láska. 3. Utrpením – logoterapia hovorí o tragickej triáde – utrpení, vine a smrti ako o niečom, čo dáva príležitosť pre najhlbší ľudský rast. Nájsť zmysel života v utrpení možno považovať za morálne hrdinstvo (Drapela, 2008, s. 149–151).

Monika Zimermanová

STUDIE

Pri našej práci so seniormi (Zimermanová, 2011) vo vzťahu k ergoterapii (či k edukácii, alebo iným aktivitám pre seniorov) a vyššie uvádzaným myšlienkam považujeme lásku (a jej rôzne podoby) a činnosť (sebarealizáciu) za kľúčové pre kvalitu života seniora v rezidenciálnych podmienkach. Potreba sebaaktualizácie (sebarozvoja, sebavýchovy, sebavzdelávania) a potreba lásky (sociálnej opory, úcty, bezpečia) sú za bránami každého zariadenia sociálnych služieb nevyhnutné pre zvyšovanie kvality života seniorov a nájdenie zmyslu života seniorov. „Byť odkázaným na pomoc, je požehnaním pre spoločnosť. Spoločnosť nepotrebuje len príklad, ale aj príležitosť pomáhať, ktorá sa im naskytuje“ (Breemen, 2005, s. 26). Pevne veríme, že nik nepremrhá svoju šancu podať pomocnú ruku našim starším, ktorí ju veľakrát tak bytostne potrebujú.

Literatúra B

, B. 2005. Seniori. Prešov: Akcent Print. 158 s. ISBN 80-969274-1-8.

B

, A. 2005. Kvalita života z aspektu udržateľného rozvoja v 21. storočí. In T , A., K , J., F , V. Kvalita života a rovnosť príležitostí. Prešov: FF PU, s. 245–255. ISBN 80-8068-425-1.

B

, V. P. 2005. Duchovná cesta k starnutiu. Bratislava: Don Bosco. 77 s. ISBN 80-8074-026-7.

C

, E. 2010. Inovácie a nové trendy v domove sociálnych služieb. In Sociální pedagogika ve střední Evropě – inovace a nové trendy: sborník příspěvků z medzinárodní konference 2010. Brno: Institut mezioborových studií, s. 261–269. ISBN 978-80-87182-15-4.

D

, H., . 2006. Sociálna starostlivosť. Martin: Osveta. 195 s. ISBN 978-80-8063-240-3.

D

, J. V. 2008. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál. 175 s. ISBN 978-807367-505-9.

E

, T. J. 1997. Eutanázia: dilema života a smrti. Bratislava: Lúč. 183 s. ISBN 80-7114-213-1.

G

, P. 2007. Sprievodca metodológiou kvalitatívneho výskumu. Bratislava: UK. 229 s. ISBN 978-80-223-2317-8.

G

, I., K , V., R , M., . 2011. Psychologické aspekty změn v české spoločnosti: člověk na přelomu tisíciletí. Praha: Grada. 256 s. ISBN 978-80-247-2798-1.

H

, H. 2000. Zjišťování spokojenosti pacientů. In B , S., H , H. Vybrané metody a techniky výzkumu: zjišťování spokojenosti pacientů. Brno: IDVPZ, s. 61–118. ISBN 80-7013-311-2.

H

, M., . 2008. Sociálna práca so staršími ľuďmi a jej teoreticko-praktické východiská. Martin: Osveta. 181 s. ISBN 978-80-8063-282-3.

C

, M. 2010. Kvalita života seniorů ve měste Most: diplomová práce. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

STUDIE


J

, H., H noviny, č. 33, s. 16.

, H. 1999. Spokojenost seniorov s institucionální péčí. Zdravotnícke

K

, K., P 80-8063-132-8.

, Z. 2003. Fyzioterapia v geriatrii. Martin: Osveta. 63 s. ISBN

K

, S. 2000. Kvalitné sociálne služby 1. Košice: Vienela. 120 s. ISBN 80-88922-17-8.

K

, J. 2011. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají. Praha: Grada. 144 s. ISBN 978-80-2473604-4.

M

, V., M 80-551-1113-8.

M

, E. 2011. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada. 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3.

M

., O., K , J., K ISBN 80-7367-002-X.

P

, A. 2006. Staroba vek nádeje. Trnava: Spolok svätého Vojtecha. 215 s. ISBN 80-7162-629-5.

Ř

, E., Ř , O. 2005. Kvalita života a vývoj osobnosti. In Psychológia pre život alebo ako je potrebná metanoia. Dunajská Streda: Pelikán, s. 293–297. ISBN 80-967311-7-3.

S

, Ľ. 2006. Pohľad na kvalitu života dospievajúcich. Bratislava: Album. 99 s. ISBN 80-968667-4-5.

Š

, P., Š , M. 2003. Kreativní ošetřovatelský management. Praha: Advent-Orion. 477 s. ISBN 80-7172-841-1.

T

, A. (E .). 2002. Kvalita života v kontextoch globalizácie a výkonovej spoločnosti: Slovensko-poľský zborník štúdií a článkov. Prešov: FF PU. 198 s. ISBN 80-8068-087-6.

Z

, M. 2011. Kvalita života seniorov a možnosti jej zvyšovania prostredníctvom edukácie: rigorózna práca. Nitra: PF UKF. 133 s.

, I. 2006. Myšlienky z hladiny alfa. Bratislava: IKAR. 191 s. ISBN

, P. 2005. Sociální práce v praxi. Praha: Portál. 351 s.

Autorka PhDr. Monika Zimermanová, Univerzita Konštantína Filozofa, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky, Drážovská cesta 4, 949 74 Nitra, Slovensko, e-mail: [email protected]


ROZVOJ KOMUNIKAČNÍCH DOVEDNOSTÍ JEDINCŮ ŽIJÍCÍCH V DOMOVECH PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Petr Kopečný Abstrakt: Příspěvek se koncentruje na oblast speciálně-pedagogické podpory poskytované jedincům žijícím v domovech pro osoby se zdravotním postižením v České republice a prezentuje dílčí výzkumné výsledky, ilustrující stav poskytování logopedické intervence u uživatelů zařízení sociálních služeb spadajících pod rezort práce a sociálních věcí. Předmětem výzkumného šetření je analýza podpory rozvoje komunikačních dovedností žáků žijících v zařízení sociálních služeb. Dílčí výsledky výzkumných šetření nastiňují přístupy vedoucích pracovníků uvedených zařízení k uplatňování speciálně-pedagogických postupů, popisují formy poskytování logopedické intervence v domovech pro osoby se zdravotním postižením a komparují přístupy učitelů a pracovníků v sociálních službách k rozvoji komunikace s jejich nezbytností přisuzovanou logopedy a vyplývající také z provedených případových studií. Klíčová slova: komunikační schopnosti, dovednosti, sociální služby, zařízení, logopedická intervence, domov pro osoby se zdravotním postižením

THE DEVELOPMENT OF THE COMMUNICATION SKILLS OF INDIVIDUALS LIVING IN HOMES FOR PEOPLE WITH DISABILITIES Abstract: This paper concentrates on the area of special educational support provided to individuals living in homes for people with disabilities in the Czech Republic and presents partial research results illustrating the state of the provision of speech therapy to users of social services facilities falling under the jurisdiction of the Ministry of Labour and Social Affairs. The subject of the research is an analysis of support for the development of the communication skills of pupils living in social services facilities. The partial results of the research outline the approaches employed by the managerial staff of the given facilities in implementing special educational procedures, describe forms of speech therapy provision in homes for people with disabilities, and compare the attitudes of teachers and social services staff to the

STUDIE

Rozvoj komunikačních dovedností jedinců . . .

development of communication with the importance attributed to it by speech therapists and demonstrated by the case studies performed. Key words: communication skills, skills, social services, facilities, speech therapy, home for people with disabilities

Úroveň komunikačních schopností a dovedností je ovlivňována řadou faktorů. Cílená a systematická péče o maximální rozvoj komunikace osob s narušenou komunikační schopností by se měla paralelně odehrávat ve všech institucionálních prostředích, do nichž se jedinec dostává. Poskytování logopedické intervence je v České republice uskutečňováno v rámci rezortů školství, zdravotnictví a práce a sociálních věcí. U osob s těžkými poruchami komunikačních schopností je jejím cílem především rozvoj komunikačních dovedností za účelem usnadnění možnosti dorozumívat se.

Cíl příspěvku Hlavním cílem příspěvku je zprostředkování analýzy speciálně-pedagogické logopedické podpory poskytované jedincům žijícím v domovech pro osoby se zdravotním postižením v České republice. Vytyčenými parciálními cíli jsou zejména evaluace přístupů vedoucích pracovníků zařízení k uplatňování speciálně-pedagogické podpory, shrnutí nejčastějších forem realizované logopedické intervence v domovech pro osoby se zdravotním postižením a popis speciálně-pedagogických přístupů vychovatelů a učitelů k žákům základní školy speciální žijícím v domově pro osoby se zdravotním postižením.

Teoretická východiska Osobám se zdravotním postižením a jejich rodinám jsou k dispozici sociální služby, které dosáhly legislativního ukotvení v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, jenž upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb a předpoklad pro výkon činnosti v sociálních službách (Bartoňová, Vítková, 2007). Sociální služby zahrnují sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Dle zmiňovaného zákona služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti. Řadí se mezi ně mimo jiné denní a týdenní stacionáře, kde jsou poskytovány ambulantní služby (v týdenních i ubytování) osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám

Petr Kopečný

STUDIE

s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby, a dále mezi tyto služby spadají také domovy pro osoby se zdravotním postižením, jež poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení a jejich situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby. V domovech pro osoby se zdravotním postižením žijí lidé různých věkových skupin, tedy i osoby ve věku povinné školní docházky – tím dochází k tematickému propojení s rezortem školství. Z hlediska školské legislativy lze v průběhu posledního desetiletí v České republice pozorovat v kurikulárních dokumentech a terminologických vymezeních mnohé změny. Nahlédneme-li na pojetí žáka s těžkým zdravotním postižením, můžeme citovat vyhlášku č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (Vyhláška, 2005, s. 503), která pro své účely za žáky s těžkým zdravotním postižením považuje „žáky s těžkým zrakovým postižením, s těžkým sluchovým postižením, s těžkým tělesným postižením, s těžkou poruchou dorozumívacích schopností, hluchoslepé, se souběžným postižením více vadami, s autismem, s těžkým tělesným nebo středně těžkým, těžkým či hlubokým mentálním postižením“. M. Vítková (2006) specifikuje, že za těžké postižení se považuje zvlášť těžká forma nějakého druhu postižení a přibližuje, že v tomto pojetí představuje těžké postižení komplex omezení člověka jako celku ve všech jeho prožitkových sférách a výrazových možnostech. Podstatně jsou omezeny a změněny schopnosti emocionální, kognitivní a tělesné, ale také sociální a komunikační. Je možné narazit také na další termíny při pojmenovávání stejného okruhu osob, jako například těžké mentální postižení, kombinované vady nebo souběžné postižení více vadami. Žáci s těžkým zdravotním postižením žijící v uvedených zařízeních sociálních služeb se vzdělávají v příslušných institucích. Nezřídka se jedná o základní školy speciální, na jejichž kurikulární ukotvení v systému rámcových vzdělávacích programů byla v rámci předkládané studie zaměřena pozornost. Základní školu speciální navštěvují žáci s takovou úrovní rozvoje rozumových schopností, která jim neumožňuje vzdělávat se na základní škole ani na základní škole praktické, ale umožňuje jim, aby si v patřičně upravených podmínkách a při odborné speciálně pedagogické péči osvojovali základní vědomosti, dovednosti a návyky potřebné k orientaci v okolním světě, k dosažení maximální možné míry samostatnosti a nezávislosti na péči druhých osob a k zapojení do společenského života (srov. Švarcová, 1996; Rámcový, 2008). Z hlediska postižení se nejčastěji jedná o jedince se středně těžkým, těžkým mentálním postižením, se souběžným postižením více vadami a s autismem, popřípadě s hlubokým mentálním postižením.

STUDIE


Žáci ZŠ speciálních se od školního roku 2010/2011 vzdělávají podle Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělání základní škola speciální, platí zde rovněž dobíhající Vzdělávací program pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy a Rehabilitační vzdělávací program pomocné školy. V Rámcovém vzdělávacím programu pro obor vzdělání základní škola speciální jsou uvedeny mimo jiné následující cíle, o jejichž naplnění by mělo být usilováno: • rozvíjet pohyblivost žáků a snažit se o dosažení co nejvyšší možné míry jejich samostatnosti a orientace ve vztazích k okolí; • vést žáky k rozvíjení komunikačních dovedností využíváním systémů alternativní a augmentativní komunikace; • rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat s blízkými osobami a vykonávat jednoduché úkony; • vést žáky k vytváření pozitivních vztahů ke spolužákům a k začlenění do kolektivu; • rozvíjet žákovu pozornost, vnímavost a poznání. Lze jen nesnadno zpochybnit skutečnost, že naplňování výše uvedených cílů bude jednodušší v případech, kdy jsou dosahovány všude tam, kde se jedinec objevuje, tedy nejen ve škole, ale i v rodině či v domově pro osoby se zdravotním postižením. Vnímáme-li komunikační schopnost jako individuální schopnost vědomě používat jazyk jako složitý komunikační systém znaků a symbolů při promluvě ve všech formách (Lechta in Klenková, 2006) a zaměříme-li se na podporu komunikačních schopností a dovedností jako na jeden z cílů RVP pro obor vzdělání ZŠ speciální, můžeme v souvislosti s potřebou spolupráce mezi jednotlivými aktéry na žáka působícími uvést, že jej nebude jednoduché dosahovat v případech, kdy v některé z institucí absentuje logopedická intervence. Například uplatňování systémů náhradní komunikace (alternativní a augmentativní komunikace), přímo zmíněných v cílech RVP pro obor vzdělání základní škola speciální, pokládá za přínosné také německý speciální pedagog M. Grohnfeldt (2001). Tento autor dodává, že možnost dorozumívat se prostřednictvím forem podporované komunikace nezávisle na kontextu situace může značně rozšířit a zlepšit kvalitu života mladistvých a dospělých osob, které umí verbálně komunikovat pouze několika málo slovy. Uvědomujeme-li si aplikování způsobů náhradní komunikace jako součást logopedické intervence, je podstatné přiznat si její plnohodnotný význam pouze tehdy, je-li aplikována nejen v základních školách speciálních, nýbrž také v prostředí mimoškolním, jímž mohou být pro některé žáky zařízení

Petr Kopečný

STUDIE

sociálních služeb. V tomto kontextu připomeňme pohled K. Neubauera (Neubauer in Škodová, Jedlička et al., 2007) na stav logopedie v rezortu práce a sociálních věcí, kdy zmiňuje, že v našich podmínkách je aktivní péče o zachování a rozvoj řečové komunikace u osob v péči například domovů seniorů a dalších zařízení sociálních služeb na minimální úrovni a představuje jedno z nejméně rozvinutých míst poskytování logopedické intervence v České republice. Cílem příspěvku je přiblížit stav uplatňování logopedické intervence v rezortu práce a sociálních věcí, zprostředkovat analýzu podpory komunikačních schopností žáků žijících v zařízení sociálních služeb, přivést k zamyšlení nad otázkou provázanosti institucí spadajících pod rezorty školství a práce a sociálních věcí z hlediska spolupráce, popřípadě inspirovat k dalším výzkumům v této oblasti.

Metodologie výzkumného šetření Dílčí studie deskriptivní povahy byla realizována v rámci výzkumného záměru na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v období listopad 2011 až duben 2012. Hlavním cílem bylo analyzovat speciálně-pedagogickou logopedickou podporu poskytovanou jedincům žijícím v domovech pro osoby se zdravotním postižením v České republice. Mezi parciální cíle patřilo zejména evaluovat přístupy vedoucích pracovníků zařízení k uplatňování speciálně-pedagogické podpory, shrnutí nejčastějších forem realizované logopedické intervence v domovech pro osoby se zdravotním postižením a popis speciálně-pedagogických přístupů vychovatelů a učitelů k žákům základní školy speciální žijícím v domově pro osoby se zdravotním postižením. Stanovených cílů bylo dosaženo převážně kvantitativně orientovaným výzkumným šetřením s navázáním kvalitativních prvků. Pro účely sběru kvantitativních dat bylo využito dotazníků, kvalitativní data byla získávána technikou polostrukturovaného rozhovoru a případovými studiemi. Použity byly dva dotazníky vlastní konstrukce, jeden byl určen vedoucím pracovníkům zařízení sociálních služeb, druhý logopedům v těchto zařízeních působícím. Dotazník pro vedoucí pracovníky se s ohledem na minimalizaci časové náročnosti skládal celkově z 18 položek, dotazník pro logopedy celkem z 27 položek. Dotazníky byly respondentům distribuovány elektronickou cestou prostřednictvím e-mailu. E-mailové adresy do jednotlivých zařízení byly extrahovány z Registru poskytovatelů sociálních služeb (RPSS) (Registr, 2007), umístěného na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí

STUDIE


České republiky k datu 23. února 2012. Na uvedenou elektronickou adresu konkrétního zařízení bylo vždy odesláno průvodní oslovení respondentů a dva odkazy na webové dotazníky – pro vedoucího zařízení a pro logopeda – s žádostí o zprostředkování (přeposlání) dotazníku logopedce či logopedovi, pakliže v zařízení působí. Celkově bylo odesláno na 207 v RPSS uvedených adres 207 e-mailů s odkazy na webové dotazníky. Před vlastním dotazníkovým šetřením byl nástroj ověřen v předvýzkumu na vzorku 9 respondentů, kteří nebyli zahrnuti do hlavního souboru. Součástí předvýzkumu bylo také uskutečnění rozhovorů s participanty, kteří se mohli vyjádřit k obsahovým i formálním stránkám dotazníku. Z jejich podnětů byly provedeny některé dílčí změny ve formulaci položek i v grafické podobě některých částí dotazníku. Pro ilustraci konkrétních případů a za účelem možnosti porovnání některých aspektů s kvantitativně získanými daty byly v rámci kvalitativní části dílčí studie zpracovány také případové studie dvou žákyň žijících v domově pro osoby se zdravotním postižením. Pro zisk informací o speciálně-pedagogických přístupech k těmto dívkám ve škole i v domově byly realizovány čtyři polostrukturované rozhovory – dva s třídními učiteli žákyň, dva s jejich vychovateli v domově (tedy s pracovníky v sociálních službách).

Charakteristika výzkumného vzorku Výzkumný soubor zahrnoval pracovníky domovů pro osoby se zdravotním postižením ve vedoucích pozicích (ředitelé, vedoucí, vedoucí pobočky) a logopedy v uvedených zařízeních působící. Osloveni byli respondenti z 207 domovů pro osoby se zdravotním postižením zapsaných v Registru poskytovatelů sociálních služeb v České republice (povinnost zapsat se do registru vznikla s nabytím účinnosti zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách). V rámci kvalitativního šetření tvořily cílovou skupinu studie dvě žákyně základní školy speciální žijící v domově pro osoby se zdravotním postižením, jejich dva třídní učitelé a dva vychovatelé těchto dívek. Do výzkumu bylo celkem započítáno 91 vedoucích pracovníků zařízení a 9 logopedů, kteří dotazník vyplnili. Návratnost dotazníku pro vedoucí pracovníky činí 44 %, v souvislosti s předpokládanou velikostí základního souboru lze tento vzorek považovat za relevantně reprezentativní. Z hlediska pohlaví můžeme hovořit o znatelném nepoměru (73 % žen), který lze přičíst obecné situaci v oboru s tradiční převahou žen. Průměrný věk respondentů je 48,2 let. Přibližně 54 % vedoucích pracovníků zařízení má vysokoškolské vzdělání magisterského stupně, 23 % stupně bakalářského,

Petr Kopečný

STUDIE

Přítomnost logopedie 30,8

Absence logopedie 69,2 %

Obrázek 1. Přítomnost poskytování logopedické intervence v domovech pro osoby se zdravotním postižením

18 % středoškolského, 4 % respondentů absolvovaly vyšší odbornou školu a 1 % postgraduální stupeň studia.

Výsledky výzkumu V příspěvku není obsahově možné prezentovat všechna získaná data, jsou proto vybrána významná zjištění ilustrující situaci ve zkoumané oblasti. Z 91 vedoucích pracovníků uvedlo 27 (30,8 %) přítomnost poskytování logopedické intervence v zařízení, 69,2 % respondentů se vyjádřilo opačně (obr. 1). Bylo zjištěno speciálně-pedagogické vzdělání pracovníků ve vedoucích pozicích. Jak je patrné z obrázku 2, téměř jedna třetina z nich nemá žádné speciálně pedagogické vzdělání (32 %), 24 vedoucích úspěšně ukončilo magisterské studium v oboru speciální pedagogika (26,5 %), 13 stupeň bakalářský (14,2 %). Sedm vedoucích pracovníků navštěvovalo střední školu pedagogického směru (7,7 %), tři vyšší odbornou školu pedagogického směru (3,2 %), kde se s problematikou oboru speciální pedagogika setkali. Šest pracovníků ve vedoucí pozici absolvovalo kurz speciální pedagogiky v rámci celoživotního vzdělávání (6,6 %), stejný počet uvedl vzdělání jiné, tři dosáhli postgraduálního stupně speciálně-pedagogického vzdělání (3,2 %). Bylo sledováno, které speciálně-pedagogické terapie jsou klientům v zařízeních nabízeny. Jak vyplývá z obrázku 3, nejčastěji se jedná o ergoterapii, muzikoterapii, zooterapii (v 82 %, 75 % a 72 % zařízení), dále jsou využívány

STUDIE


35 % 30 % 25 % 20 % 15 % 10 % 5%

žádné

jiné

postgraduální

Mgr.

Bc.

DiS.

středoškolské

CŽV

0%

Obrázek 2. Speciálně-pedagogické vzdělání vedoucích pracovníků domovů pro osoby se ZP 100 % 80 % 60 % 40 % 20 %

žádné

jiné

zooterapie

muzikoterapie

ergoterapie

dramaterapie

bazální stimulace

arteterapie

0%

Obrázek 3. Nabídka speciálně-pedagogických terapií v domovech pro osoby se ZP

prvky bazální stimulace a arteterapie (v 58 % a 57 % zařízení), dramaterapie (v 21 % zařízení), 20 % respondentů uvedlo možnost „jiné“, přičemž konkretizovali nejčastěji aromaterapií či snoezelenem, ve 3 % případů není prováděna žádná speciálně pedagogická terapie. Dotazník byl pro účely výzkumu větven. Respondenti, již uvedli existenci pozice logopeda v jejich zařízení, byli dále dotazováni, do jaké míry považo-

Petr Kopečný

STUDIE

Tabulka 1 Důležitost kritérií při výběru logopeda do zařízení (vyjádřeno v absolutních hodnotách)

Nezbytné

Velmi důležité

Málo důležité

Nepodstatné

Vzdělání Délka praxe logopedická intervence již byla zavedena jiné zvýšení prestiže zařízení nutnost odborného logopedického vedení inspirace v jiném zařízení častý výskyt poruch komunikace doporučení kolegy 0%

20 %

40 %

60 %

80 %

Obrázek 4. Důvody pro zavedení logopedické intervence v domovech pro osoby se ZP

vali při výběru logopeda do jejich domova za důležité kritérium vzdělání. Z 27 respondentů jich 19 považuje toto kritérium za nezbytné, 8 za velmi důležité, ani jeden neuvedl možnost málo důležité či nedůležité. Kritérium délky praxe hodnotí ze stejného počtu respondentů 5 za nezbytné, 14 za velmi důležité, 6 za málo důležité a 2 za nepodstatné (tab. 1). Z obrázku 4 je zřejmé, že mezi nejčastější důvody pro zavedení logopedické intervence je možné dle odpovědí respondentů zařadit častý výskyt narušené komunikační schopnosti u klientů (zvolilo 60 % vedoucích pracovníků) a nutnost odborného logopedického vedení (47 %). Třetina vedoucích pracovníků uvedla, že logopedická intervence byla zavedena již před jejich nástupem do vedoucí pozice. Pro přibližně 22 % respondentů přítomnost poskytování logopedické intervence v zařízení znamená zvýšení prestiže. Důvody jako doporučení kolegů, inspirace v jiném zařízení či jiné důvody se objevily jen zřídka (shodně po 7 %). Z 64 vedoucích pracovníků, kteří uvedli absenci logopedické intervence v jejich zařízení, jich 54 přiznává, že ani neznají zařízení podobného typu,

STUDIE


možnost usnadnění komunikace mezi klienty a pracovníky navázání spolupráce s dalšími odborníky

žádný

rozvoj komunikační schopnosti

malý

zvýšení prestiže zařízení

velký

rozšíření speciálně-pedagogické péče 0%

20 %

40 %

60 %

80 %

Obrázek 5. Přínos eventuálního zřízení logopedické intervence z pohledu vedoucích pracovníků domovů pro osoby se ZP

kde by logopedická intervence poskytována byla, deset z nich se se zařízením poskytujícím logopedickou intervenci setkalo. Ptali jsme se pracovníků ve vedoucích pozicích domovů pro osoby se zdravotním postižením, do jaké míry by pro ně bylo v různých oblastech zavedení logopedické intervence přínosem (obr. 5). Z hlediska rozšíření speciálně-pedagogické péče v zařízení by pro 42 % bylo přínosem velkým, 39 % by ji považovalo za málo přínosnou, necelá pětina vedoucích pracovníků v eventuelním zahájení poskytování logopedické intervence nespatřuje přínos žádný. Zavedení logopedické intervence by bylo podle 41 % vedoucích pracovníků velkým přínosem pro zvýšení prestiže zařízení, stejné procento však ve stejné věci uvádí přínos malý, 18 % respondentů nevidí přínos žádný. Více než polovina vedoucích pracovníků (61 %) spatřuje velký přínos logopedie v rozvoji komunikační schopnosti klientů, 33 % by ji hodnotilo jako málo přínosnou, pro 6 % dotazovaných by v souvislosti s rozvojem komunikační schopnosti byla přínosem nulovým. Sledujeme-li podrobněji názory vedoucích pracovníků na míru přínosnosti zřízení logopedické intervence z hlediska navázání spolupráce s dalšími odborníky a z hlediska možnosti usnadnění komunikace mezi klienty a pracovníky, můžeme je interpretovat podobně. Přes 70 % vedoucích domovů pro osoby se zdravotním postižením považuje navázání spolupráce s jinými odborníky i možnost usnadnění komunikace klientů s pracovníky za velmi přínosné. Pro přibližně jednu pětinu respondentů by bylo zavedení logopedie ve zmíněných oblastech přínosem malým. Jak je patrné z obrázku 6, více než polovina respondentů uvádí jako hlavní důvod absence logopedické intervence v zařízení nedostatek finančních prostředků pro zřízení pozice logopeda. Třináct dotazovaných (jedna pětina)

Petr Kopečný

3,15 % 20,3 %

STUDIE

jiné formy speciálně-pedagogické péče nezájem o místo logopeda ze strany logopedů

20,3 %

neodpovídající vzdělání uchazečů nedostatečná délka logopedické praxe uchazečů

53,1 % 3,15 %

nedostatek financí jiný

Obrázek 6. Důvody absence logopedické intervence v domovech pro osoby se ZP

upřednostňuje jiné formy speciálně pedagogické péče, stejný počet zmiňuje jiné důvody, mezi nimiž se nejčastěji vyskytuje zbytnost pozice logopeda v zařízení či vysoký věk klientů. Neodpovídající vzdělání uchazečů a nezájem o místo logopeda ze strany samotných logopedů uvedli jako důvody nezaměstnání logopedů jen dva respondenti, možnost nedostatečná délka praxe logopedů se neobjevila v žádné odpovědi. Z 27 domovů pro osoby se zdravotním postižením, jejichž vedoucí pracovníci zmínili existenci poskytování logopedické intervence, jsme obdrželi 9 vyplněných dotazníků od logopedek a logopedů (8 žen a 1 muž). Jejich průměrný věk je 38,4 let. Za předpokladu, že všech 27 vedoucích pracovníků odeslalo odkaz na webový dotazník logopedkám a logopedům působícím v jejich zařízeních, můžeme vypočítat návratnost dotazníků pro logopedy, která bude činit 33,3 %. Cílovou skupinu logopedické intervence tvoří ve všech případech osoby s kombinovaným postižením, sedm logopedů pracuje také s klienty s mentálním postižením, tři s jedinci s postižením tělesným. Všichni dotazovaní logopedi uvedli, že jejich klienti jsou ve věku mladší dospělosti (19–26 let věku), sedm logopedů vybralo možnost dospělosti (27–64 let věku). Tři logopedi intervenují u dětí (0–14 let věku), stejný počet u adolescentů (15–18 let věku). Logopedi měli uvést přibližnou délku trvání jedné logopedické intervence u svých klientů. Sedm respondentů se přiklonilo k možnosti 16–30 minut, jeden k variantě čtvrt hodiny a méně, jeden uvedl délku intervence u klienta v rozpětí 31 minut až jedna hodina. Všech devět dotazovaných poskytuje

STUDIE


individuální formu logopedické intervence, tři z nich uplatňují i formu skupinovou. V rámci logopedické intervence využívá ze systémů AAK (náhradní komunikace) šest respondentů nejčastěji piktogramy, tři pracují s VOKS (Výměnný obrázkový komunikační systém), tři se opírají o Znak do řeči, dva o Makaton. Z dalších forem alternativní komunikace se dvakrát objevil znakový jazyk, jednou aplikace obrázkových kartiček se znaky pro neslyšící a počítačové programy Boardmaker a Symwriter. Z kvalitativních informací získaných od třídních učitelů a vychovatelů dvou dívek žijících v domově pro osoby se zdravotním postižením můžeme vyvodit, jakým způsobem jsou rozvíjeny jednotlivé oblasti přímo ve škole a v zařízení a porovnat s jejich důležitostí, kterou jim obecně přikládají logopedky a logopedi zúčastnivší se dotazníkového šetření (tab. 2). Jedná se například o rozvoj motoriky, smyslového vnímání, porozumění řeči apod., jejichž posilování nepochybně vede k naplňování cílů uvedených v RVP pro obor vzdělání základní škola speciální. Nutnost stimulace uvedených oblastí vyplývá také z provedených případových studií žákyň. U obou sledovaných žákyň je silně narušena motorika malých, velkých i obličejových svalových skupin. Třídní učitelé žákyň v rozhovorech přiblížili, že je hrubá motorika rozvíjena v rámci rehabilitační a zdravotní tělesné výchovy, u jedné z žákyň také nácvikem chůze bez chodítka. Jemné motorice se věnují ve smyslové výchově a jedná se především o skládání a manipulaci s předměty či přírodninami. Orofaciální oblast je ve škole stimulována využitím prvků dotekové terapie, prvků vycházejících z orofaciální regulační terapie a občasnou prací před logopedickým zrcadlem. Pracovnice v sociálních službách v domově pro osoby se zdravotním postižením, v němž dívky žijí, rozvíjí jemnou i hrubou motoriku principy podobnými, s větším důrazem na chůzi. Vychovatelky uvedly, že oblasti obličejové motoriky se nevěnují. Nahlédneme-li na pohled dotazovaných logopedů na rozvoj zmíněných motorických oblastí, můžeme uvést, že pět z nich považuje z hlediska svých logopedických přístupů ke klientům rozvoj jemné motoriky za rozhodně důležitý, čtyři za spíše důležitý. Rozvoj hrubé motoriky hodnotí tři logopedi jako rozhodně důležitý, čtyři jako spíše důležitý, dva jako spíše nedůležitý. Sedm respondentů označilo rozvoj oromotoriky za rozhodně a dva za spíše důležitý. Koncentrovali jsme se také na oblast rozvoje sluchového vnímání, porozumění a expresivní složky řeči. Podle vyjádření třídních učitelů i vychovatelek je k rozvoji sluchového vnímání využíváno především hudebních aktivit s muzikoterapeutickými prvky receptivní formy. Úroveň porozumění řeči obou dívek považují třídní učitelé i pracovnice v zařízení za dobrou, obzvláště

Petr Kopečný

STUDIE

Tabulka 2 Porovnání přístupů třídních učitelů a vychovatelů k jednotlivým oblastem s důležitostí přikládanou logopedy (vyjádřeno v absolutních hodnotách)

oblast

třídní učitelé

vychovatelé ++

hrubá motorika

rehabilitační a zdravotní TV

jemná motorika

smyslová výchova, manipulace s předměty prvky dotekové terapie, prvky ORT prvky muzikoterapie žádný speciální přístup žádný speciální přístup

oromotorika

sluchové vnímání porozumění řeči expresivní složka

logopedi + − −−

podobné principy jako ve škole, větší důraz na chůzi manipulace s předměty

nevěnují se

prvky muzikoterapie žádný speciální přístup žádný speciální přístup

Legenda: ++ rozhodně důležité, + spíše důležité, − spíše nedůležité, −− rozhodně nedůležité

hovoří-li na ně v ustálených jednoduchých větách. Třídní učitel jedné z dívek tuto skutečnost ilustruje na příkladu zadání úkolu, jeho splnění a následném zatleskání žákyně v okamžiku, kdy je pochválena. V řečovém projevu této žákyně se objevují echolalické opakující se spojení, druhá dívka, jak vyplývá z rozhovorů, neprodukuje žádná slova a vyjadřuje se jednoduchými posunky. Žádný z třídních učitelů a vychovatelů neuvedl konkrétní speciální přístup stimulující receptivní či expresivní složku řeči. Rozvoj sluchového vnímání je v očích šesti dotazovaných logopedů působících v domovech pro osoby se zdravotním postižením rozhodně důležitý, tři jej hodnotí jako spíše důležitý. Osm respondentů považuje rozvoj porozumění řeči za rozhodně důležitou součást logopedické intervence, jeden za spíše důležitou. Všichni dotazovaní logopedi se domnívají, že rozvoj expresivní složky řeči u jedinců žijících v domovech pro osoby se zdravotním postižením zařazených do logopedické intervence je rozhodně důležitý.

STUDIE


Diskuze V české odborné literatuře je problematika poskytování logopedické intervence jedincům s narušenou komunikační schopností žijícím v zařízeních sociálních služeb prezentována poněkud řídce. Aktuální a často vyzdvihované trendy a poznatky současné logopedie objevující se i v literatuře německé provenience (Grohnfeldt, 2001; Nonn, 2011) jasně deklarují nezbytnost realizování ucelené speciálně pedagogické podpory osobám s narušením v oblasti komunikace v důsledku těžkého zdravotního postižení. Zařízení sociálních služeb poskytují ambulantní i pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení a jejich situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby. V týdenních stacionářích a v domovech pro osoby se zdravotním postižením tedy žijí i osoby s těžkou poruchou dorozumívacích schopností ve věku školní docházky, u nichž je význam pravidelného poskytování logopedické intervence jen těžce zpochybnitelný. Autoři se pokusili o pilotní sondu – ověření situace v uplatňování logopedické intervence v domovech pro osoby se zdravotním postižením. V rámci studie byl brán také zřetel na žáky základních škol speciálních v těchto domovech žijící. Na výsledky je třeba nahlížet obezřetně, v úzkém vztahu k popsanému vzorku. V budoucnu se nabízí možnost realizovat obdobný výzkum v jiných zařízeních, popřípadě analyzovat mezirezortní spolupráci, problematiku návaznosti podpory v rezortu sociálních služeb na rezort školství či srovnat intervenci učitelů a pracovníků v sociálních službách.

Závěr Z dílčího šetření vyplynulo, že logopedická intervence je poskytována v necelé jedné třetině domovů pro osoby se zdravotním postižením. Vedoucí pracovníky zařízení k zavedení systematické logopedické intervence ve třech pětinách vedl častý výskyt narušené komunikační schopnosti u klientů zařízení, téměř polovina vedoucích pracovníků domovů pro osoby se zdravotním postižením považuje odborné logopedické vedení klientů za nutné. Logopedi působící ve zmiňovaných zařízeních uplatňují častěji formu individuální logopedické intervence s využitím systémů alternativní a augmentativní komunikace (piktogramy, VOKS). Realizovaná deskriptivní studie ukázala, že pro více než dvě pětiny vedoucích pracovníků zařízení, v nichž logopedická intervence poskytována není, by její eventuelní zavedení znamenalo velký přínos z hlediska rozšíření speciálně-pedagogické péče a zvýšení prestiže zařízení. Tři pětiny pracovníků ve vedoucích pozicích by zavedení logopedické intervence pokládaly za vy-

Petr Kopečný

STUDIE

soce přínosné pro rozvoj komunikační schopnosti klientů. Výsledky dílčího výzkumu poukazují na skutečnost, že hlavními důvody absence logopedické intervence v domovech pro osoby se zdravotním postižením je nedostatek finančních prostředků a upřednostňování jiných forem speciálně-pedagogické péče.

Literatura B

, M., V , M. 2007. Strategie ve vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami: texty k distančnímu vzdělávání. 2. vyd. Brno: Paido. 248 s. ISBN 978-80-7315-158-4.

G

, M. 2001. Lehrbuch der Sprachheilpädagogik und Logopädie. Band 2. Erscheinungsformen und Störungsbilder. Stuttgart: Verlag W. Kohlhammer. 360 S. ISBN 3-17-016991-1.

K

, J. 2006. Logopedie. Praha: Grada. 224 s. ISBN 80-247-1110-9.

N

, K. 2007. Logopedická péče o dospělé osoby s poruchami řečové komunikace. In Š , E., J , I., et al. Klinická logopedie. Praha: Portál, s. 79–86. ISBN 978-80-7367-340-6.

N

, K. 2011. Unterstützte Kommunikation in der Logopädie. Stuttgart: Georg Thieme Verlag. 191 S. ISBN 978-3-13-131181-8.

Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální [online]. c2008, poslední revize 8. 8. 2008 [cit 2012-04-16]. http://www.msmt.cz/vzdelavani/ ramcovy-vzdelavaci-program-pro-obor-vzdelani-zakladni-skola. Registr poskytovatelů sociálních služeb [online]. c2007, poslední revize neuvedena [cit 2012-02-23]. Dostupný z WWW: http://iregistr.mpsv.cz. Š

, I. 1996. Příprava mládeže s těžším mentálním postižením na trhu práce. Praha: TECH-MARKET. 89 s. ISBN 80-902134-4-8.

V

, M. 2006. Somatopedické aspekty. 2. vyd. 302 s. Brno: Paido. ISBN 80-7315-134-0.

Vyhláška č. 147/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Sbírka zákonů, 2011, částka 56, s. 1499–1501. ISSN 1211-1244. Vyhláška 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Sbírka zákonů, 2005, částka 20, s. 503–508. ISSN 1211-1244. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů [online]. c2006, poslední revize 6. 7. 2009 [cit 2012-04-16]. Dostupné z WWW: http://www.mpsv.cz/files/clanky/

/

_

_Sb.pdf.

Autor Mgr. Petr Kopečný, Katedra speciální pedagogiky, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Poříčí 9, 603 00 Brno, e-mail: [email protected]

RECENZE

MOBBING JAKO NEGATIVNÍ FENOMÉN V PROSTŘEDÍ ZÁKLADNÍCH ŠKOL Peter Gavora RECENZE KNIHY Č , T. Mobbing jako negativní fenomén v prostředí základních škol. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. 255 s. ISBN 978-80-210-5448-6. Sociálne vedy občas objavujú javy a situácie, ktoré sa v živote ľudí a organizácií vyskytujú oddávna, niekedy dokonca od nepamäti. Ľudia sú ich každodennými aktérmi alebo svedkami, a to často bez toho, že by si ich hlbšie uvedomovali alebo analyzovali. Sociálne vedy tieto javy s určitým odstupom zachytia, pomenujú, opíšu a empiricky preskúmajú. Vybudujú okolo nich teóriu, ktorá daný jav sofistikuje: umožní ho pochopiť, nájsť jeho príčiny, zistiť jeho dôsledky a vyvodzovať praktické implikácie. To sa stalo aj v prípade javov, ktoré boli nazvané mobbing a bossing. Obidva javy súvisia s prácou človeka v organizáciách a existujú pravdepodobne od vzniku prostredí, v ktorých ľudia spoločne pracujú. Škola je pracovné prostredie, ktoré sa nevyhlo mobbingu a bossingu – naopak, vzhľadom na svoje špecifiká je typickým priestorom, v ktorom sa tieto javy objavujú, pretrvávajú a trpia. Tomáš Čech je sociálny pedagóg, ktorý sa rozhodol prispieť rozhodujúcim spôsobom k preskúmaniu mobbingu a bossingu v základných školách v Českej republike. Vzhľadom na málo prebádaný problém si zvolil prístup, ktorým odpovedá na kardinálne otázky: ako široko sa mobbing a bossing prejavuje, aké má formy a dôsledky, ako ho vnímajú učitelia základných škôl, aké s ním majú skúsenosti buď ako jeho obete, alebo svedkovia a ako mu vzdorujú alebo ho zvládajú. V súlade s prevládajúcim trendom autor vymedzuje skúmané pojmy ako druh psychickej agresie voči osobe, ktorá sa vyskytuje voči nej opakovane a dlhodobo (operacionalizuje jej výskyt jedenkrát týždenne a trvanie aspoň 6 mesiacov). Je to vlastne špecifický druh šikanovania na pracovisku, ktorý má typické podoby a prejavy a vedie k psychickej ujme postihnutej osoby. Pôvodca šikanovania sa označuje ako agresor alebo mobber, resp. bosser, zatiaľ čo napádaná osoba je obeť (viktim). Bossing sa od mobbingu líši tým, že agresorom je nadriadený pracovník, ktorý zneužíva svoje postavenie na to, aby zamestnanca šikanoval. Pri mobbingu je agresorom pracovník, ktorý má rovnocenný profesijný status s obeťou.

RECENZE

Zvláštne postavenie vo výskumnom systéme má oblasť, ktorá je málo prebádaná, takže výskumník je tu vlastne priekopníkom. Presne táto situácia nastala v prípade, o ktorom referujem. Keďže sa o mobbingu a bossingu v českej základnej škole neuskutočnil doteraz nijaký významnejší výskum, a teda neexistujú o ich výskyte a prejavoch široké dáta, autor sa podujal realizovať skúmanie, ktoré by vyplnilo túto medzeru. Naprojektoval veľmi náročný výskum zameraný na reprezentatívny súbor pedagógov základných škôl v Českej republike. Z databázy školstva vybral náhodným spôsobom 140 základných škôl, pričom každý kraj bol zastúpený desiatimi školami. V každej škole boli učitelia oslovení e-mailom so žiadosťou vyplniť dotazník na určenej webovej stránke. Túto stránku navštívilo vyše 4 000 učiteľov, pričom dotazník korektne vyplnilo 1 103 z nich. Autor veľmi podrobne opisuje demografické charakteristiky výskumného súboru, čo je dôležité nielen pre adekvátnu interpretáciu výskumných zistení, ale aj ako informácia pre prípadné budúce výskumy, ktorých výskumné súbory bude možné porovnávať s týmto a vzhľadom na to interpretovať vlastné dáta. Tento súbor slúžil autorovi pre prvú etapu zistení, v ktorej skúmal, aké je povedomie respondentov o mobbingu a bossingu, t. j. či majú predstavu o tom, čo tieto výrazy znamenajú. Toto je dôležitá vstupná informácia pre celý výskum. Ukázalo sa, že zhruba štvrtina respondentov tieto pojmy vôbec nepoznala a asi tretina si nie je istá, či sa s nimi niekde stretla. Autor tento údaj interpretuje ako vážne riziko pre týchto ľudí, pretože keď dané ohrozenie nepoznajú, nevedia ho na pracovisku identifikovať ani mu vzdorovať. Autor ďalej podrobne analyzuje údaje o povedomí šikanovania na pracovisku podľa demografických kategórií respondentov. Paradoxné je zistenie, že ani odborníci, ako sú školskí metodici prevencie alebo školskí psychológovia, nemajú v priemere vyššie povedomie o šikanovaní na pracovisku ako ostatní pracovníci. Tieto zistenia sú alarmujúce a naznačujú základné nedostatky v príprave odborníkov na pracovný život v škole. Autor tiež skúmal mieru informovanosti respondentov o mobbingu a bossingu a hodnotenie závažnosti jeho dôsledkov. V druhej etape sa do centra pozornosti dostali respondenti, ktorí mali vlastné skúsenosti s mobbingom alebo bossingom, t. j. boli v minulosti alebo sú mu v súčasnosti vystavení. Týchto respondentov bolo spolu 328 a tvoria približne tretinu celého výskumného súboru. Táto časť výskumu je podrobnejšia a autor prezentuje tieto dáta vo vzťahu k veku respondentov, veľkosti školy, stupňa školy a dĺžky šikanovania. Skúma formy šikanovania na pracovisku, jeho frekvenciu, vzťah k genderu obetí, klíme na pracovisku, k spôsobu obrany voči nej, spôsobu riešenia situácie a k pôvodcom šikanovania. Dáta sú veľmi rozsiahle a zaberajú presne 100 tabuliek a grafov. Ako učiteľ-muž

RECENZE

nemôžem nespomenúť jedno zistenie: na základných školách ako obete šikanovania mierne prevládajú muži nad ženami. Je to dané špecifickým zložením kolektívu učiteľov, kde muži tvoria menšinu. Muži sa však stávajú obeťami aj mužov, s ktorými súperia o pozície v škole. Kvantitatívne dáta – akokoľvek sú rozsiahle – nemôžu odhaliť všetky stránky mobbingu a bossingu v škole. Preto autor v druhej časti knihy zmenil uhol pohľadu a opisuje tento fenomén prostredníctvom konkrétnych výpovedí učiteľov v pološtruktúrovanom interview. Zúčastnilo sa ho 13 učiteľov, ktorí rozprávali o svojich skúsenostiach so šikanovaním – ako vzniklo, ako prebieha, ako ho prežívajú, kto konkrétne bol agresor, aká je klíma školy a kde hľadali pomoc. Oproti údajom v kvantitatívnej časti, ktoré sú podané vecným, suchým štýlom, sa v tejto časti objavujú autentické výroky vyrozprávané bohatým jazykom, často emocionálne podfarbeným. Autor ich podrobil štandardnej analýze v rámci zakotvenej teórie, ktorej výsledným produktom je paradigmatický model vyjadrujúci príčiny a kontext šikanovania, jeho následky a stratégie jeho riešenia. Záverečná kapitola sa vcelku logicky venuje obrane proti mobbingu a bossingu a ich prevencii. Okrem právnych možností sa uvádzajú aj osobné stratégie, vhodná personálna politika, tvorba pozitívnej klímy školy a pod. Monografia Tomáša Čecha je ukážkou dobre naplánového výskumného zámeru a jeho úspešnej realizácie. Zároveň poukazuje na známu skúsenosť: v dobrom výskume výskumník nie je „ostrovom samým osebe“. Autor pri príprave výskumu spolupracoval s celým radom odborníkov a prijímal od nich skúsenosti. Inšpirácie tiež hľadal v zahraničných výskumoch k tejto problematike, ktorým sa venuje v druhej a záverečnej kapitole. Každý nasledujúci výskum mobbingu v školskom prostredí sa nebude môcť vyhnúť porovnaniu s Čechovým bádaním – a pochopí, že latka bola položená vysoko. Metodologické poznámky Výskum širokého zamerania, ako je aj tento, vyvoláva u metodológa niektoré zaujímavé podnety, ktoré však presahujú rámec recenzovaného výskumu a poukazujú na javy, ktoré sprevádzajú väčšinu výskumov mobbingu a bossingu. Predovšetkým je potrebné konštatovať, že v centre výskumov typicky býva obeť, nie agresor. Otázkou však je, aké on má povedomie o šikanovaní na pracovisku a ako on vníma svoje správanie a správanie svojich kolegov. Skúmanie agresorov môže vyplniť obraz o šikanovaní na pracovisku a azda aj priniesť niektoré prekvapujúce zistenia. (Ešte zaujímavejšia je dvojrola učiteľa, ktorý je šikanovaný a zároveň sám šikanuje.)

RECENZE

Druhým podnetom je, že napriek závažnosti šikanovania (alebo práve preto) sa niektoré obete nemusia vyhnúť príliš skreslenému pohľadu na celú situáciu vrátane pohľadu na seba. Najfrekventovanejšia forma šikanovania sa týkala nedocenenia pracovníka a kritiky jeho práce kolegom alebo nadriadeným. Aj keď vo väčšine prípadov môže mať kritik pravdu, iste existujú situácie, kedy je pravda niekde v strede a niekde dokonca na strane kritizujúceho. V recenzovanom výskume sú náznaky toho, že obidve strany si môžu byť voči sebe nesympatické a majú voči sebe averziu. To nahráva uvedenej téze. Výskum zameraný na konfrontáciu šikanovaných a agresorov je, samozrejme, oveľa náročnejší na realizáciu a vyhodnotenie, ale je to dobrá cesta na lepšie pochopenie problematiky.

Autor Prof. PhDr. Peter Gavora, CSc., Centrum výzkumu Fakulty humanitních studií, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Mostní 5139, 760 01 Zlín, e-mail: [email protected]

RECENZE

AKTUÁLNÍ OTÁZKY VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH: ANDRAGOGIKA NA PRAHU 21. STOLETÍ Jiří Poslt RECENZE KNIHY V

, J. Aktuální otázky vzdělávání dospělých: andragogika na prahu 21. století. 1. vyd. Praha: UJAK, 2011. 208 s. ISBN 978-80-7452-012-9.

Kniha Aktuální otázky vzdělávání dospělých: andragogika na prahu 21. století vyšla v roce 2011 ve vydavatelství Univerzity Jana Amose Komenského v Praze. Je dílem rozsáhlého (osmičlenného) autorského kolektivu, jehož členové jsou z velké části akademičtí pracovníci této univerzity, doplnění o další experty. Podle autorů publikace mapuje vybraná témata z oblasti teorie a praxe vzdělávání dospělých. Chce nabídnout inspiraci pro práci s dospělými všech věkových kategorií a jejími čtenáři by tak mohli být lektoři, kouči, učitelé, manažeři, personalisté či studenti. Protože každá kapitola této publikace přináší jiné téma, pojďme alespoň v krátkém exkurzu shrnout hlavní myšlenky v knize obsažené. V první kapitole, Rozvoj andragogického myšlení v 21. století, její autorka Tereza Vacínová rozebírá a hodnotí stav současné andragogiky. Andragogika jako samostatná vědní disciplína prý musí být schopná sebereflexe diskurzu o svém charakteru a profilu, vnitřní struktuře, vazbách na jiné obory a silných a slabých stránkách. Právě o takovou reflexi se autorka v této kapitole pokouší. Chce nabídnout vlastní model struktury andragogiky, pro který si stanovuje tři kritéria třídění: Produkce odborné literatury; Produkce odborných periodik; Studijní obory na vysokých školách. Pro každou z těchto oblastí předkládá vyčerpávající analýzu současného stavu. Takto narýsované „pole“ andragogiky dělí na jednotlivé subdisciplíny (základní a aplikované). Výstupem celé kapitoly je formulace konkrétních priorit andragogické vědy a především pojmenování slabých míst. Ty rozděluje do třech hlavních oblastí: Defenzivnost andragogiky; Problémy teorie a metodologie; Andragogická komunita a institucionální báze. Druhá kapitola Vybrané otázky metodologie a filozofie vědy v andragogice pojednává zejména o obecných problémech filozofie vědy s vyústěním do doporučení pro andragogiku. Její autor Pavel Drdla postupuje v textu v následujícím schématu. Ihned po úvodních větách „uteče“ do hájemství filozofického diskurzu, kde se postupně zabývá otázkami objektivní reality (jestli existuje a jaký je její vztah k vědeckému bádání, resp. jak vědecké bádání

RECENZE

může přistupovat k objektivní realitě) a základními vědeckými světonázory (redukcionismus, objektivismus, determinismus, logický empirismus), aby se vzápětí definitivně oddal metodologii vědy obecně. Na základní rovině, i podrobněji v kontextu sociální reality, se zabývá vědami nenormativními a normativními (přírodní vs. společenské). Kapitolu uzavírá část o možných vyhlídkách vědy a andragogiky, ve které autor v ekologicky emotivním závěru vyvozuje tři funkce andragogiky: 1) animační role normativní vědy; 2) vytváření zázemí pro edukátory; 3) modernizace vlastního metodologického paradigmatu spojujícího nenormativní a normativní přístup vědecké práce. Třetí kapitola Celoživotní vzdělávání a učení v andragogickém kontextu, od hlavního autora knihy Jaroslava Vetešky, pojednává o zvolené problematice v celé její šíři. Od východisek a předpokladů, až po implementaci a perspektivy budoucího vývoje. Autor nejprve ukotvuje téma celoživotního učení a vzdělávání v dokumentech mezinárodního významu (UNESCO, OECD), aby následně přešel k popisu situace a strategie v České republice. Celá tato část je zaštítěna filozofií biodromálního přístupu k jedinci v učící se resp. znalostní společnosti a přichází zde mimo jiné s dvoufaktorovým modelem lifelong a life-wide učení, zaměřeným na získávání a rozvoj klíčových kompetencí. Dále jsou zmíněny nejdůležitější pojmy provázející celý koncept, aby autor mohl pojednat o samotné strategii celoživotního učení v ČR, její implementaci v optice mezinárodního i evropského kontextu. Text je uzavřen představením dokumentu o vizi Evropské unie o vzdělávání a odborné přípravě do roku 2020. Psychologické aspekty vzdělávání dospělých považuje Marie Vacínová, autorka čtvrté kapitoly, za oblast prozatím málo zmapovanou. Na čtrnácti stranách pak poskytuje čtenáři kompaktní obraz shrnující základní psychologické poznatky o učícím se dospělém. Ze základních psychologických kategorií se autorka zaměřila zejména na schopnosti, výkonnost, přizpůsobování a osobnostní změny v pozdní dospělosti. Větší pozornost je pak věnována motivaci a motivačním vlivům ve vzdělávání. Autorce se v této kapitole úspěšně daří bořit mýtus, že všechny změny v postupující dospělosti mají pouze regresivní charakter. Obdobnou strukturu jako kapitola o psychologických aspektech má kapitola pátá, která nese název Didaktické aspekty vzdělávání dospělých. Nám již známá Tereza Vacínová zde podobně konzistentně referuje o dosavadních poznatcích z oblasti didaktiky. Kromě Mužíka, jehož v této souvislosti nelze nezmínit, autorka zhusta vychází také ze Základů andragogiky dvojice Zdeněk Palán a Tomáš Langer. Postupně představuje androdidaktický proces, jeho prvky, cíle v andragogické didaktice, fáze didaktického procesu, formy

RECENZE

vzdělávání a didaktické metody ve vzdělávání dospělých. Celou kapitolu uzavírá část o zásadách výuky dospělých. Dalším příspěvkem Jaroslava Vetešky je kapitola šestá – Vzdělávání migrantů jako specifické cílové skupiny. Po lehce suchopárných kapitolách připomínajících svým charakterem a strukturou spíše vysokoškolská skripta představuje tato část návrat k souvislému textu s určitou dynamikou. Veteška zde přichází s aplikací obecných zásad teorie vzdělávání dospělých na specifickou skupinu recipientů. Začíná konceptualizací a operacionalizací klíčových pojmů (interkulturní komunikace, multikulturní výchova, interkulturní psychologie). Pokračuje částí o edukaci cizinců, ve které vychází zejména z tzv. Zelené knihy, dokumentu popisujícím vzdělávání migrantů v členských zemích EU. A pokračuje výčtem legislativních norem upravujících zaměstnávání cizinců v ČR. V duchu „svých témat“ se na problematiku dívá i skrze koncept celoživotního učení. V poslední části pojednává o vzdělávání migrantů v kontextu vybraných andragogických paradigmat. Prvním z nich je paradigma olomouckého integrálního resp. sociálního přístupu zdůrazňující zejména péči. Druhý přístup, pohled rozvoje a řízení lidských zdrojů, autor připisuje Univerzitě Karlově a akcentuje v něm zejména termín diversity management. Posledním „paradigmatem“ je pro Vetešku kompetenční přístup. Sedmá kapitola Geragogické možnosti ovlivňující edukační rovinu seniorů je příkladem rozsáhlé a komplexní zprávy o dané problematice pojaté z mnoha rovin a pohledů. Její autorka Šárka Čípová se v textu věnuje postupně etapizaci vývoje osobnosti a parametrům stárnutí, konceptu kvality života, efektivitě geragogické edukace a institucionalizovanému vzdělávání seniorů. V závěru pak rozebírá specifika osobnosti jedinců v seniorském věku. Předložený text je možné doporučit pro základní orientaci koholiv, kdo se problematikou seniorského vzdělávání začíná zabývat. Autorské duo Michaela Tureckiová a Jaroslav Veteška stojí za kapitolou osmou Možnosti aplikace blended learningu ve formálním a neformálním vzdělávání. Jak autoři uvádějí, termín blended learning se spíše nepřekládá, ale jako český ekvivalent by mu odpovídalo nejspíše slovní spojení kombinovaná výuka nebo doslova smíšené učení. Jde tedy o kombinaci dálkového (např. e-learningového) studia s prezenčními face-to-face metodami. Autoři dále rozlišují synchronní a asynchronní výuku, kdy u obou dešifrují jejich silné a slabé stránky pro jednotlivé využití. Také se zabývají využitím metody v prostředí pracovních organizací při rozvoji lidského potenciálu. Kapitolu zakončují analýzou předpokladů aplikace blended learningu v praxi. Devátá kapitola nese název Distanční vzdělávání jako nový přístup ke vzdělávání dospělých a její autorkou je Helena Zlámalová. Na deseti stranách mapuje vznik, vývoj a současnost distančního vzdělávání. Dále představuje

RECENZE

jeho rizika a možné modely pro implementaci systému. Nakonec se zabývá e-learningem, kdy dochází k závěru, že tato metoda výuky je vhodná zejména pro psychicky vyzrálé a silně motivované jedince schopné převzít zodpovědnost za své vzdělávání. Celou knihu uzavírá kapitola Možnosti uplatnění kompetenčního přístupu v procesu sebevzdělávání od Radka Šlangala. Teoretické zaštítění pro koncept sebevzdělávání mu poskytuje Malcolm Knowles, ovšem v zápětí autor zahraje i na filozofující strunu (nutno vytknout, že možná na úkor plynulosti a logické konzistence textu). Poté se zamýšlí nad významem sebevzdělávání v současném kontextu, aby pokračoval (v klíčové části textu) výkladem o teleologickém aspektu kompetenčního přístupu. Velmi srozumitelně celou problematiku ilustruje pomocí příkladů. Z předložených východisek vyvozuje závěr, že místo samostatnosti ve vzdělávání, by bylo vhodnější hovořit spíše pouze o jistých aspektech autonomie. Zde se Šlangal vrací zpátky ke Knowlesovi, aby tím celou problematiku uzavřel. Jak už částečně zaznívá z předloženého obsahového exkurzu, publikace není klasickou monografií. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že ani kolektivní monografií. Nejvíce by jí slušel přívlastek sborník příspěvků. V publikaci mi chybí dostatečné propojující hledisko. Prosté zaštítění názvem a obecným úvodem zde nestačí. Každá kapitola má jinou výstavbu, strukturu a dynamiku. Autoři se liší i v tak základním faktu, jakým je způsob odkazování. V kapitole druhé a sedmé dokonce s velkým množstvím chyb a překlepů. Z názvu publikace bych očekával, že příspěvky budou shrnutím či pokračováním diskuze okolo aktuálních témat v andragogické komunitě. Avšak, jak už bylo naznačeno výše, není tomu tak. Mnoho příspěvků má charakter vysokoškolských skript, která žádnou diskuzi nepřipouštějí. Publikaci by pomohlo, kdyby úvodní příspěvek, či samotný úvod, vytvářel jasný rámec a vymezení, od kterého by se následně autoři mohli odrazit. V současné podobě se setkáváme s tím, že se v textu neustále opakuje například prohlášení o tom, jak žijeme v postmoderní, či turbulentní době. Navíc, pokud autoři taková tvrzení používají bez dostatečného vysvětlení a dokumentace, začínají znít jako klišé. Sociologická a filozofická diskuze okolo postmodernosti dnešní doby by měla varovat před automatismem rychlého nálepkování. Na druhou stranu, pokud anticipujeme jako čtenáře publikace širokou andragogickou obec, a nejenom akademické kruhy, můžou být jednotlivé kapitoly dobrým startem pro studium dané problematiky.

RECENZE

Autor Mgr. Jiří Poslt, Katedra sociologie a andragogiky, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, třída Svobody 26, 779 00 Olomouc, e-mail: [email protected]

RECENZE

PSYCHOLOGIE AKTIVNÍHO ZPŮSOBU ŽIVOTA: MOTIVACE LIDÍ K POHYBOVÝM AKTIVITÁM Petr Hlaďo, Helena Fejfarová RECENZE KNIHY M , B. H., F , L. H. Psychologie aktivního způsobu života: motivace lidí k pohybovým aktivitám. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 223 s. ISBN 978-80-7367-654-4. Publikace Psychologie aktivního způsobu života s příznačným podnázvem Motivace lidí k pohybovým aktivitám byla do českého jazyka přeložena z anglického originálu s názvem Motivating People to Be Physically Active již v roce 2010. Aktuální význam této publikace tkví i v tom, že průvodním jevem způsobu života moderní civilizace je hypokinéza, tedy nedostatek pohybu. Sedavý životní styl se současnou psychickou zátěží je v protikladu s tělesnými dispozicemi k pohybu, které se u člověka vyvíjely po milióny let a jsou stále zakódovány v jeho genech. Tento rozpor často vede ke zdravotním problémům. Přestože lze podle M. Šauerové sledovat stále rostoucí zájem dospělé populace o komplexní péči o své fyzické a duševní zdraví, A. Rychtecký naopak zjistil dlouhodobě klesající zájem o sport v rámci volnočasových aktivit české mládeže ve věku 16–19 let. Přitom pravidelný a přiměřený pohyb pomáhá prokazatelně udržovat a zlepšovat zdraví a zachovávat vysokou kvalitu života člověka. Proto by mělo být motivování k pohybovým aktivitám součástí systematického výchovného působení ve školách a primární zdravotní prevence u jedinců ve všech věkových skupinách. Autorkami knihy Motivace lidí k pohybovým aktivitám jsou renomované odbornice – profesorky Bess H. Marcusová z Brown University a LeighAnn H. Forsythová z Cleveland State University ze Spojených států amerických. Obě autorky jsou klinickými psycholožkami dlouhodobě se zabývajícími oblastí prevence zdraví a lidského chování. Z profesního hlediska se problematice pohybové aktivnosti věnují nejen po stránce výzkumné a teoretické, ale také po stránce aplikační. Ve svých výzkumech, odborných i popularizačních publikacích se zaměřují především na pohybovou aktivnost a motivační připravenost ke změně k pohybové aktivitě. Své empirické a teoretické poznatky B. H. Marcusová a L. H. Forsythová v předkládané publikaci čtenáři zprostředkovávají přehlednou, přesvědčivou a čtivou formou. Jejich cílem je především seznámit se strategiemi ke zvyšování motivace k pohybové aktivnosti pochopením klíčových psychologických principů změny chování,

RECENZE

ale i přinést prakticky využitelné postupy a nástroje, které umožní posoudit pohybové návyky, ochotu, motivaci a bariéry jedince ke změně. Součástí publikace je proto i řada testů, škál, cvičení, pracovních listů a záznamových formulářů. Kniha je rozdělena do dvou hlavních částí. Část první, jejíž obsah tvoří pět kapitol, popisuje teoretický základ a nástroje ke zjišťování motivační připravenosti, konkrétně se zaměřuje na intervence k pohybové aktivnosti (kap. 1), seznamuje s modely stádií motivační připravenosti ke změně (kap. 2), integrací dalších psychologických teorií a modelů (kap. 3), zabývá se vztahem teorií a mediátorů změny (kap. 4) a využitím modelu stádií v úspěšných intervencích na podporu pohybové aktivnosti (kap. 5). Druhá část je věnována možnostem aplikace teoretických poznatků. Tvořena je pěti kapitolami, v nichž se autorky věnují hodnocení vzorců pohybové aktivnosti a tělesné zdatnosti (kap. 6), využití modelu stádií v individuálním poradenství (kap. 7), v programech skupinového poradenství (kap. 8), na pracovištích (kap. 9) a v komunitních programech (kap. 10). Součástí publikace jsou tři přílohy – dotazníky, zdroje a výkladový terminologický slovníček. Struktura publikace je přehledná a řazení jednotlivých kapitol nese jasnou myšlenkovou linii. Teoretická část – s názvem Teoretický základ a nástroje ke zjišťování motivační připravenosti – v první řadě definuje termín pohybové aktivnosti, a to jako takový druh chování, který se vztahuje k tělesnému pohybu vyžadujícímu vyšší kalorickou spotřebu. Autorkám se nejedná o to, aby nutily jedince k fyzicky náročným cvičením, naopak se jej snaží podnítit, aby se pohyb stal běžnou součástí jeho každodenního života. Takovým příkladem mohou být středně namáhavé běžné aktivity, jakými jsou chůze do schodů, svižná procházka, hra s dětmi nebo práce na zahradě. Praktické návrhy jsou doplněny výzkumy a doporučeními, které popisují minimální potřebnou frekvenci a délku trvání pohybových aktivit v průběhu týdne tak, aby aktivnost měla efektivní vliv na podporu fyzicky a psychicky zdravého organismu. Pilířem teoretické části je model stádií motivační připravenosti ke změně, který zahrnuje pět stádií motivační připravenosti a který je provázen kognitivně-behaviorálními strategiemi podporujícími změnu a její trvalost. Autorky uvádí i další psychologické teorie a modely (teorie učení, teorie rozhodování, teorie volby chování, sociálně-kognitivní teorie, ekologický model či model prevence recidivy) v souvislosti s modelem připravenosti ke změně, které lze využít k podpoře pohybové aktivnosti čtenáře či klienta intervenčního programu. Teoretická část vychází z řady vědecky prokázaných poznatků a nabízí širokou škálu způsobů, jak ke změně k aktivnosti přistupovat a jak ji podpořit. Čtivý a zároveň odborně pojatý text je doplněn ilustrativními

RECENZE

příklady v podobě případových studií (např. Jump Start to Health, Jump Start, Project Active, Step Into Motion). Druhá část knihy s názvem Aplikace nabízí praktické postupy v procesu nastolení změny v pohybové aktivnosti jednotlivce. Přístup vychází ze záznamů a vymezení navyklých vzorců chování a z určení aktuální tělesné zdatnosti. K této diagnostice je možné využít v knize uvedených postupů, rad a nástrojů. Dalším krokem je zhodnocení fyzické a psychické připravenosti ke změně. Závěrem druhé části knihy B. H. Marcusová a L. H. Forsythová seznamují s možnostmi a zkušenostmi aplikace modelu připravenosti ke změně v programech individuálního a skupinového poradenství, v programech na pracovištích i v komunitních programech. Tato část knihy je svým zpracováním, obsaženými informacemi a aplikační rovinou vysoce inspirativní a využitelná zejména odborníky, kteří se v ní mj. seznámí s anamnézou pohybové aktivnosti, stanovováním krátkodobých a dlouhodobých cílů klientů, měřením úspěšnosti, s vedením skupiny, hodnocením efektivnosti práce vedoucího, získáváním podpory pro motivační program na pracovištích a získáváním jedinců v komunitě, a to i prostřednictvím médií, dále s vytvářením materiálů, zpráv apod. Jak již název díla napovídá, kniha, na kterou jsme zaměřili naši pozornost, je inspirací k pohybové aktivnosti čtenáře a zejména pak pomůckou pro poradce v oblasti zdravého životního stylu. Pro profesionály je největším profitem z knihy fakt, že se věnuje i způsobům a programům jak motivovat osoby, které jsou pohybově neaktivní a nemotivovaní a které jsou často opomíjenou skupinou osob ze strany center pro podporu zdravého životního stylu. Renomované autorky popisují intervenční programy pro jednotlivce i skupiny. Neopomenutelný význam publikace lze dále spatřovat ve skutečnosti, že popisuje experimentálně ověřené metody změny chování k aktivnímu způsobu života nejenom u zdravých jedinců, ale i jedinců s chronickými fyzickými a psychickými problémy. Svým pojetím není publikace Psychologie aktivního způsobu života teoretickým textem, ale spíše aplikační příručkou, v níž autorky zhodnocují své odborné znalosti z této oblasti. Jistým úskalím textu je, že autorky vycházejí ze svého sociokulturního kontextu, a ne všechny rady a doporučení, i když inspirativní, jsou realizovatelné v českých podmínkách. Ty se oproti Spojeným státům americkým odlišují jak v personální, tak materiální rovině (např. v oblasti vztahu občanů k péči o své zdraví, v připravenosti investovat svůj čas a peníze do zdraví, do pohybových aktivit aj.). Souhrnem lze konstatovat, že pro čtenáře, který se z osobního či profesního hlediska zajímá o problematiku zdravého životního stylu a pohybové aktivnosti, bude kniha cenným přínosem. Vzhledem k vyvážené kombinaci

RECENZE

odborných teoretických poznatků, praktických zkušeností, rad, doporučení a doplňujících materiálů lze Psychologii aktivního způsobu života doporučit jak pro individuální využití čtenáři – laiky, které zaujme svou myšlenkou pohybové aktivnosti jako druhu přirozeného chování člověka, tak především pro odborníky z praxe (z oblasti kinantropologie, zdravotnictví, sportu, wellness, volného času, výchovy a vzdělávání aj.) při plánování, provádění, rozvíjení a evaluaci pohybových programů. Dílo mimo jiné pojednává o působení pohybových aktivit na psychické i fyzické zdraví. Svým obsahem obohatí jistě každého, kdo se o aktivní životní styl zajímá a je odhodlán a schopen motivovat k aktivnímu pohybu sebe i druhé.

Autoři PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D., Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 5, 613 00 Brno, e-mail: [email protected]

Mgr. Helena Fejfarová, Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 5, 613 00 Brno, e-mail: [email protected]

ZPRÁVY

KONFERENCE „PROFESNÍ ROZVOJ UČITELŮ“ Jana Kohnová Pod názvem Profesní rozvoj učitelů se uskutečnila ve dnech 23. a 24. dubna 2012 v Praze na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy konference zaměřená na problematiku dalšího profesního vzdělávání učitelů. Pořadatelem konference byl Ústav profesního rozvoje pracovníků ve školství, který je pracovištěm Pedagogické fakulty, spolupořadatelem byla pražská pobočka České pedagogické společnosti. Cílem konference bylo prezentovat aktuální výzkumy a projekty i nejnovější trendy v profesním rozvoji učitelů související s proměnou požadavků na vzdělávání, zejména tedy na školní vzdělávání. Zaměření bylo tedy především na nové nároky na učitele, na formulaci těchto nároků, jejich promítnutí do profesního rozvoje a hledání cest tohoto rozvoje. Ještě jeden záměr však konference sledovala – byla připomínkou 20. výročí založení Ústavu rozvoje školství a postgraduálních studií, v jehož činnosti pod změněným názvem současný ústav pokračuje. Tehdejší Ústav rozvoje školství a postgraduálních studií byl založen v r. 1992 na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a byl pověřen výzkumem, koncipováním i realizací dalšího vzdělávání učitelů. Založení ústavu inicioval a jeho poslání formuloval tehdejší děkan Pedagogické fakulty UK prof. Jiří Kotásek. O konání konference bylo rozhodnuto poměrně pozdě, o to víc překvapující byl následný velký zájem o konferenci. Toto projevení zájmu o téma konference, o profesní rozvoj učitelů, bylo potvrzením aktuálnosti problematiky týkající se podpory rozvoje učitelské profese a pedagogické činnosti učitelů. Přihlásilo se více než sto účastníků. Konference byla avizována jako konference s mezinárodní účastí. Zahraniční účast však předčila očekávání, největší podíl zahraničních účastníků byl ze Slovenska, ale zastoupeno bylo i Polsko, Ukrajina a Rusko. Mezi odbornými garanty konference byli přední představitelé oblasti pedagogických věd z České republiky i ze Slovenska. Jednání zahájila zajímavým a inspirujícím projevem děkanka Pedagogické fakulty UK doc. PaedDr. Radka Wildová, CSc. Za Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy pozdravil účastníky Mgr. Michal Trunda, ředitel odboru rejstříku a péče o pedagogické pracovníky, jehož vystoupení bylo znalé problematiky a vstřícné vůči pedagogické obci. Hlavní referáty v plénu byly skvělým úvodem pro jednání konference, svým zaměřením pokrývaly z různých úhlů problematiku zvoleného tématu, prezentovaly řadu nových myšlenek a názorů. Věříme, že všechny vyjdou

ZPRÁVY

tiskem. Přednášejícími byli prof. PhDr. Zdeněk Helus, DrSc. – Kontexty učitelství a jejich důsledky, doc. Jaroslav Kalous, Ph.D. – Profesní rozvoj učitelů: klíč k úspěšnosti vzdělávacích systémů, doc. PhDr. Jaroslav Koťa – Diskurs o profesionalizaci učitelů v postmoderní době a PaedDr. Ivan Pavlov, Ph.D. – Model profesijného rozvoja slovenských učiteľov: prednosti a úskalia. Jednání probíhalo ve čtyřech sekcích. Jejich názvy upřesňují a vymezují zaměření základních oblastí konference: 1. sekce: Nové trendy v dalším vzdělávání učitelů; 2. sekce: Další vzdělávání učitelů v odborném školství; 3. sekce: Rozvoj kompetencí učitelů v oblasti pedagogicko-psychologické; 4. sekce: Rozvoj didaktických znalostí obsahu v programech dalšího vzdělávání učitelů. Garanty sekcí byli přední odborníci z oblasti pedagogických věd, jejichž specializace koresponduje s tematickým zaměřením jednotlivých sekcí. Celkem bylo přihlášeno do sekcí přes šedesát referátů. Jejich zaměření představuje širokou škálu témat. Tematizovány byly nejen otázky profesního rozvoje, jeho výzkumů a cíle dalšího vzdělávání, ale příspěvky byly zaměřeny jak obecněji na otázky rozvoje profesionality učitele, tak i na dílčí problémy pedagogické činnosti, na konkrétní předměty či situace. Opakovaně se v referátech objevují témata zaměřená na profesní standardy, na autoevaluaci škol i učitelů, ale také na problematiku adaptačních programů a podpory začínajících učitelů. Otázka kompetencí byla pojednávána ve vztahu k jednotlivým předmětům i stupňům škol, v oblasti inkluzívního vzdělávání, řešení kázeňských přestupků apod. Analýza slovenské zkušenosti s novým systémem kontinuálního vzdělávaní a další informace o něm jsou při zavádění obdobného systému u nás zvláště aktuální. Prezentovány byly nové trendy a změny v oblasti dalšího vzdělávání učitelů v Polsku, na Ukrajině, v Německu i v dalších zemích Evropy. Příspěvky přednesené na konferenci budou pro účastníky i další zájemce uveřejněny ve sborníku, který vyjde jako CD. Vybrané referáty budou podle připomínek recenzentů upraveny, redakčně zpracovány a jako odborné studie budou publikovány v monografii, která by měla být základním odborným výstupem z jednání sekcí i pléna. Konference se konala v rámci výzkumného záměru MSM 0021620862 Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání. Pro tento výzkumný záměr byla přínosem, neboť byl poskytnut prostor a příležitost ke sdělení a výměně názorů, poznatků i zkušeností se současnými změnami ve školním vzdělávání a s proměnou nároků na profesní rozvoj učitelů. Mnohé z referátů

ZPRÁVY

byly inspirativní a přínosné pro další postup v řešení dílčího cíle výzkumného záměru tematicky orientovaného na další vzdělávání učitelů.

Autorka PhDr. Jana Kohnová, Ph.D., Ústav profesního rozvoje pracovníků ve školství, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Hloubětínská 26, 198 00 Praha 9, e-mail: [email protected]

ZPRÁVY

HISTORIE A SOUČASNOST U3V NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ Hana Matějovská Kubešová Historii vzdělávání seniorů je možno sledovat již od středověku, kdy je možno na obrazech tehdejších univerzit spatřit i studenty zjevně šedovlasé (obr. 1).

Obrázek 1. Umělecké zachycení vzdělávání seniorů na středověké univerzitě

V českých zemích sahají počátky vzdělávání seniorů do poloviny 70. let, kdy byly při Československém červeném kříži (ČČK) zakládány kluby KLAS (kluby aktivního stáří), jejichž náplní činnosti bylo mezi jiným i vzdělávání seniorů věnované problematice zdraví, ale i kultuře, tradicím a historii. První takový klub zahájil svou činnost v Praze v roce 1978. Přes fázi akademií třetího věku, které vznikaly za spolupráce ČČK, České gerontologické a geriatrické společnosti a Ústavů národního zdraví a věnovaly se především vzdělávání v oblasti přípravy na stáří již ve všech krajích naší republiky, došlo postupně ke vzniku univerzit třetího věku. V soukromém archivu pana doc. Jiřího Neuwirta můžeme nalézt fotografii z imatrikulace prvního ročníku Univerzity třetího věku Univerzity Karlovy v Praze z října 1987 (obr. 2). Podobnými cestami se ubíraly první kroky seniorského vzdělávání i na Masarykově univerzitě Brně. Akademie při Okresní organizaci Českého čer-

ZPRÁVY

Obrázek 2. Imatrikulace prvního ročníku U3V Univerzity Karlovy v Praze z října 1987 Zdroj: Soukromý archiv doc. Jiřího Neuwirta

veného kříže v Brně přešla z iniciativy prof. Květoslava Šipra v polovině roku 1990 pod vedení univerzity, která nedlouho předtím přijala zpět své původní jméno Masarykova. První přednášku při zahájení prvního cyklu přednesl v listopadu 1990 tehdejší rektor prof. Milan Jelínek na příznačné téma T. G. Masaryk. Přechodem k univerzitě došlo k rozkošatění obsahové náplně podle charakteru jednotlivých fakult od převážně zdravotně sociální tematiky k přírodním vědám, psychologii, sociologii, filozofii, religionistice, bohemistice, historii a vědám o umění. V současné době probíhá U3V na Masarykově univerzitě (MU) s cílem otevření univerzitních zdrojů poznatků, vědomostí a dovedností pro osoby seniorského věku. Účastníkem programů může být osoba, která dosáhla věku starobního důchodu a má úplné středoškolské vzdělání s maturitou. Za více než 20 let svého rozvoje se U3V MU přizpůsobovala zájmům svých uchazečů a jednotlivé programy byly postupně modifikovány podle zpětné vazby získané průběžně od studentů i pedagogů. V současné době je nabídka programů následující: • Základní kurz trvá čtyři semestry a je zaměřen na otázky zdravého a smysluplného životního stylu ve vyšším věku. Prezentována jsou témata čtyř základních okruhů – Člověk a zdraví, Člověk a příroda, Člověk a umění, Člověk a společnost.

ZPRÁVY

• Nástavbový kurz je pokračováním Základního kurzu. Trvá čtyři semestry a přihlásit se mohou pouze absolventi kurzu základního. Posláním kurzu je především stimulace k aktivitě a poskytnutí informací usnadňujících praktické využívaní dříve získaných poznatků. • Spirituální dimenze člověka – Živá teologie je kurz, který trvá 6 semestrů. Poskytuje příležitost k poznání vybraných otázek z teologie a dalších oborů pojednávajících o duchovním rozměru člověka (např. otázek historických, biblických, věroučných či morálních). Na tento kurz navazuje dvousemestrální kurz Spirituální dimenze člověka – Vyšší kurz. • Kurz Od pravěku do raného novověku z pohledu archeologie je tříletý cyklus přednášek, který je realizován ve spolupráci s Ústavem archeologie a muzeologie Filozofické fakulty. Začal v akademickém roce 2009/2010 a klade si za úkol seznámit posluchače se základní terminologií a metodikou oboru archeologie, s periodizací pravěku, středověku a raného novověku, s moderními archeologickými pracovními metodami a s dějinami bádání v oboru. Dějištěm kurzu je Telč. • Spolek absolventů a přátel MU, sekce Univerzita třetího věku je určen absolventům vzdělávání v U3V. Jde o volné pokračování U3V na MU. Přihlásit se mohou pouze absolventi tohoto studia. Nad rámec základního programu Univerzity třetího věku jsou pro jeho účastníky organizovány díky finanční podpoře MŠMT tematické krátkodobé kurzy zaměřené na tyto oblasti: • Informační a komunikační technologie. V rámci této oblasti je možné navštěvovat kurzy poskytující základní vědomosti a dovednosti potřebné pro práci s počítačem, internetem a elektronickou poštou. V dalších kurzech se mohou senioři naučit obsluhovat digitální fotoaparát a následně také upravovat pořízené digitální fotografie na počítači. V kurzu grafického designu se pak učí zvládat některé typografické úkoly (např. navrhnout plakát nebo vizitku či vytvářet značku nebo logo). • Nevšední je týdenní kurz nazvaný Výtvarný plenér pořádaný v Telči. Zde se senioři mohou pod vedením zkušených odborníků z Ateliéru grafického designu Fakulty informatiky věnovat fotografii nebo kresbě a zdokonalit se v těchto disciplínách. • Výuka cizích jazyků. Jazykové kurzy jsou připraveny zejména pro ty,kteří by rádi získali základy anglického či německého jazyka. Ti, kteří si už tyto základy osvojili, se mohou přihlásit do kurzů pro pokročilejší anebo mohou navštěvovat konverzační kurzy.

ZPRÁVY

• Pohybově relaxační aktivity. Kurzy zaměřené teoreticky i prakticky na problematiku zdraví a pohybu ve středním a pokročilém věku, které se těší velké oblibě. Z těch praktických jmenujme alespoň kurzy aqua aerobiku anebo cvičení v tělocvičně či v posilovně. • Aktuální otázky a problémy z oblasti humanitních i přírodních věd. V kurzech jsou probírána témata z různých oborů: práva, ekonomie, psychologie, literatury, historie, lékařství, geografie, náboženství či filosofie. • Exkurze. Pro posluchače Univerzity třetího věku jsou organizovány také jednodenní exkurze vztahující se k obsahu přednášek či tematických kurzů. Jejich účastníci tak mohou navštívit např. Ústav soudního lékařství, Anatomický ústav nebo si prohlédnout nově budovaný Univerzitní kampus v Brně-Bohunicích. Pořádány jsou také prohlídky budov jednotlivých fakult, při jejich výběru je důraz kladen na jejich historický či architektonický význam. Z hlediska počtu studentů se ze 130 účastníků prvního tříletého cyklu zahajovaného v roce 1990 počet postupně zvyšoval na přibližně 500 v akademickém roce 2000/2001 až k současným 1 770. Zajímavé jsou motivy seniorů ke studiu na Univerzitě třetího věku, které ukazuje průzkum. Mezi nejdůležitější motivy patří touha získat nové poznatky a informace (100,0 %), snaha udržet se v dobré psychické kondici (99,2 %), snaha udržet si a prohloubit vědomosti v oblastech svých zájmů (98,5 %) a snaha smysluplně využít volný čas (98,5 %). Mezi další motivy patří udržení kontaktu s druhými lidmi (88,6 %), potvrzení, že je člověk ještě „fit“ (86,4 %) a snaha trávit čas ve skupině lidí, kteří mají stejné zájmy. Z dalších motivů lze jmenovat snahu naučit se něco, co by člověk mohl v budoucnu potřebovat, vzdělávat se v oblasti, na kterou senior neměl dříve čas, udržet a prohlubovat vědomosti v oblasti původní profese a celkově získat nové vědomosti. Činnost Univerzity třetího věku na Masarykově univerzitě se svým způsobem neustále proměňuje, nabídka vzdělávacích a také relaxačních aktivit je průběžně doplňována a obměňována. To jsou zřejmě hlavní důvody, proč je o účast v jejích kurzech každoročně značný zájem. Inspirátoři a tvůrci vzdělávacích a ostatních forem působení Univerzity třetího věku usilují o to, aby věcná náplň její činnosti reflektovala rozvoj jednotlivých vědních oborů, podněcovala seniory a také reagovala na jejich aktuální zájmy a potřeby.

ZPRÁVY

Literatura A

, P., K , D. Univerzity třetího věku na vysokých školách. Brno: Asociace univerzit třetího věku České republiky, Masarykova univerzita, 2011. 135 s. ISBN 978-80-210-5640-4.

Univerzita třetího věku [online]. c2010, poslední revize neuvedena [cit. 2012-08-23]. Dostupný z WWW: http://www.u v.muni.cz. Masarykova univerzita: celoživotní vzdělávání. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 23 s. ISBN 978-80-210-5338-0. Univerzita třetího věku 1990–2010: 20 let seniorského vzdělávání na Masarykově univerzitě. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 59 s. ISBN 978-80-210-5156-0. Univerzita třetího věku: historie, současnost a perspektivy dalšího rozvoje: sborník příspěvků z konference konané u příležitosti 20. výročí založení Univerzity třetího věku na MU 6.–7. dubna 2010 v Brně. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 183 s. ISBN 978-80-210-5158-4. Výroční zpráva Univerzity třetího věku Masarykovy univerzity 2008 [online]. c2008, poslední revize 3. 12. 2008 [cit. 2012-08-23]. Dostupný z http://www.muni.cz/media/docs/

/U V_VZ_

.pdf.

Výroční zpráva Univerzity třetího věku Masarykovy univerzity 2009 [online]. c2009, poslední revize 21. 12. 2009 [cit. 2012-08-23]. Dostupný z http://www.muni.cz/media/docs/

/U V_VZ_

.pdf.


/U V_VZ_

.pdf.


/u v_VZ_

.pdf.

Autorka Prof. MUDr. Hana Matějovská Kubešová, CSc., Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství, Kamenice 5, 625 00 Brno, e-mail: [email protected]

ZPRÁVY

REFERNET Martina Kaňáková Již devátým rokem je Česká republika členem mezinárodní informační sítě o odborném vzdělávání. Tato síť nese název ReferNet a byla založena v roce 2002. Řídí jí Evropské středisko pro rozvoj odborné přípravy Cedefop¹, které sídlí v Soluni. Hlavním posláním sítě je výměna, shromažďování a šíření informací z oblasti odborného vzdělávání a lidských zdrojů mezi členskými státy Evropské unie, Norskem a Islandem. Členské země jsou v ReferNetu zastoupeny prostřednictvím tzv. národních konsorcií, která jsou obvykle složena z institucí, jež mají zájem na rozvoji odborného vzdělávání a lidských zdrojů. České národní konsorcium v současnosti čítá celkem 21 členů. Jsou jimi ministerstva (Ministestvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo průmyslu a obchodu), výzkumné instituce (Sociologický ústav Akademie věd ČR, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí), univerzitní pracoviště (Masarykova univerzita), profesní asociace, zaměstnavatelské svazy (Svaz průmyslu a dopravy, Unie CZESHA, Unie zaměstnavatelských svazů, Českomoravská konfederace odborových svazů), organizace zabývající se dalším vzděláváním (Asociace institucí vzdělávání dospělých, Institut celoživotního vzdělávání Mendelovy Univerzity v Brně, Asociace trenérů a konzultantů managementu, Republikové vzdělávací centrum), školské organizace (Centrum pro studium vysokého školství, Asociace vyšších odborných škol, Svaz soukromých škol Čech, Moravy s Slezska, Sdružení škol vyššího studia), Národní oddělení Eurydice (Národní agentura pro evropské vzdělávací programy). V čele Národního konsorcia ČR stojí národní koordinátor. V této funkci se na základě principu rotace ve dvouletých intervalech střídají Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV) s Národním vzdělávacím fondem (NVF). Mezi hlavní a pravidelné aktivity ReferNetu patří vyhledávání informací o odborném vzdělávání, poskytování informací o vzdělávacích systémech v jiných členských zemích, aktualizování on-line databáze publikací, poskytování informací o novinkách v českém prostředí, šíření výstupů a povědomí o práci Cedefop (European Centre for the Development of Vocational ¹Evropské středisko pro rozvoj odborné přípravy (Cedefop) bylo založeno již v roce 1975 nařízením Rady Evropského hospodářského společenství č. 337/75. Úkolem této evropské agentury je přispívat k rozvoji odborného vzdělávání a přípravy v zemích EU. Poskytuje členským státům, sociálním partnerům a asociovaným zemím (Norsko a Island) informace z oblasti odborného vzdělávání, lidských zdrojů a souvisejících oblastí. Tyto informace slouží tvůrcům strategických dokumentů, výzkumným pracovníkům a odborníkům v praxi.

ZPRÁVY

Training). ReferNet se zabývá tématy, mezi něž patří počáteční i další odborné vzdělávání, celoživotní vzdělávání, uznávání kvalifikací, kariérové poradenství, předvídání kvalifikačních potřeb, vzdělávání pedagogů a trenérů, socioekonomický kontext, kompetence, mobilita, ale i ad hoc témata jako např. dopady krize na vzdělávání. Národní konsorcium vydává dvakrát ročně elektronický Zpravodaj ReferNet Info, který je distribuován prostřednictvím členů konsorcia do jejich vlastních členských základen. Mezi stěžejní činnosti však patří tvorba zpráv. Od roku 2004 jich vznikla celá řada a lze je rozdělit do několika kategorií: • Popis systému odborného vzdělávání (2004–2012). • Zprávy o politice odborného vzdělávání (National VET Policy Reports 2008, 2010, 2012). • Národní zprávy o výzkumu (2004, 2005, 2006 a 2009). • Podrobné zprávy na konkrétní témata (2005, 2006, 2007 a 2011). Příprava jednotlivých zpráv je vždy závislá na podmínkách, které každoročně specifikuje Cedefop. Za stálici mezi zprávami lze právem považovat Popis systému odborného vzdělávání (VET in Europe – Country Report/Odborné vzdělávání v Evropě – Přehledová zpráva za ČR), který pravidelně zpracováváme či aktualizujeme od roku 2004. Zprávy z let 2004 a 2010 byly vytvořeny rovněž v české verzi. V průběhu let prošla tato zpráva postupnou změnou formátu i obsahu a dalších změn dozná i v dalších letech. Cílem je zajistit lepší srovnatelnost zpráv jednotlivých zemí. S největší pravděpodobností by měl být již letos pro všechny země bez výjimky vytvořen také leták s názvem „Zaostřeno na odborné vzdělávání“, který byl dříve vydáván pouze pro předsednické země (předsednictví v Radě EU). Účelem letáku je shrnout hlavní rysy konkrétního vzdělávacího systému a představit jeho strukturu. V roce 2008 se poprvé zpracovávala Národní zpráva o politice odborného vzdělávání (National VET Policy Report), která mapovala období předchozích 6 let. Souhrnným materiálem, který byl vytvořen na základě zpráv všech zemí EU, byla publikace „Continuity, Consolidation and Change: Towards a European Era of Vocational Education and Training“ (Kontinuita, konsolidace a změna: Směrem k evropské éře odborného vzdělávání a profesní přípravy). Tato publikace se stala důležitým podkladem pro Evropskou komisi. Druhou zprávou tohoto typu byla Národní zpráva o politice odborného vzdělávání z roku 2010. Tato zpráva mapuje a hodnotí vývoj ve vzdělávací politice ČR v kontextu evropského Kodaňského procesu (2002–2010). Vývoj je dokumentován konkrétními příklady projektů a opatření. Témata zprávy pokrývají celou oblast odborného vzdělávání v širokém kontextu – řeší vazby odborného vzdělávání s trhem práce, problematiku rovných příležitostí, dopady ekonomické krize na vzdělávání, zvyšování kvality a podporu inovací,

ZPRÁVY

rozvoj systémů financování a v neposlední řadě i vlivy globalizace, technologického rozvoje a ekologické politiky na odborné vzdělávání. Zpráva je dostupná také v českém jazyce. Cedefop na základě zpráv z jednotlivých zemí vytvořil celoevropskou zprávu hodnotící pokrok dosažený v rámci Kodaňského procesu. Tato zpráva byla předložena na jednání ministrů školství 6.–7. prosince 2010 v Bruggách pod názvem A Bridge to the Future: European Policy for Vocational Education and Training 2002–10 a sloužila jako hlavní materiál pro stanovení strategie evropské vzdělávací politiky v oblasti odborného vzdělávání do budoucna. Zprávy o politice odborného vzdělávání jsou zpracovávány jednotlivými zeměmi periodicky v intervalu dvou let. Zatím poslední zprávou tohoto typu je ta letošní, která formou dotazníku mapuje vývoj od podpisu Bruggského komuniké do současnosti. Bude sloužit jako podklad pro zasedání Rady pro vzdělávání, mládež a kulturu, která se sejde v listopadu 2012. Třetím typem zpráv byly Národní zprávy o výzkumu odborného vzdělávání. Tyto zprávy vznikly celkem čtyři, poslední z nich v roce 2009. Ta byla vytvořena rovněž v české verzi a mapovala výzkumné aktivity v oblasti odborného vzdělávání a souvisejících oblastí v ČR za období let 2004–2009. Zprávu tvoří čtyři nezávislá témata. Dvě z nich – Přínosy odborného vzdělávání a Mobilita a migrace v souvislosti s odborným vzděláváním a zaměstnaností – určil Cedefop a jsou společná pro všechny členské země ReferNetu. Druhá dvě témata byla vybrána jednotlivými zeměmi na základě národních priorit a dostupného výzkumu. V České republice byla zvolena témata Předvídání kvalifikačních potřeb trhu práce a Přechody v rámci studijního a pracovního života. Podrobných zpráv na konkrétní téma bylo vytvořeno celkem pět. Jednalo se o Počáteční odborné vzdělávání v České republice (2005, také v české verzi); Vzdělávání učitelů a lektorů (2006); Další odborné vzdělávání a příprava (2006); Rozvoj dovedností a kompetencí a inovativní pedagogika (2007). Zatím poslední byla Studie o klíčových kompetencích (2011, také v české verzi), která dotazníkovou formou mapuje na příkladu oborů zdravotnictví a sociální péče vývoj klíčových kompetencí v kurikulu. Všechny výše popsané zprávy a řada dalších zajímavostí, novinek i odkazů je k dispozici na webových stránkách projektu www.refernet.cz.

Autorka Mgr. Martina Kaňáková, Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávaní pedagogických pracovníků, Weilova 1271/6, 102 00 Praha, e-mail: [email protected]

ZPRÁVY

PROJEKT KONCEPT UČÍ VZDĚLÁVACÍ INSTITUCE MARKETING Petr Šlapák, Gabriela Semová Nová publikace a e-learningový program, tzv. Kuchařka marketingu projektu KONCEPT je určena všem vzdělávacím institucím. Autoři si dali za úkol představit malým a středním vzdělávacím institucím i školám poskytujícím další vzdělávání marketing jako nástroj, který jim umožní prosadit se na trhu dalšího vzdělávání a zviditelnit se před potencionálními klienty. Na webové stránce i v bohatě ilustrované publikaci doprovází čtenáře zábavnou formou čtyři průvodci – zástupci hlavních typů vzdělávacích organizací. Ti řeší každodenní problémy. Hledají cestu, jak oslovit co největší podíl veřejnosti, jak zajistit věrnost klienta nebo jak se dostat se svým kurzem do podniku. Čtenáři se dozví, že marketing není jen hrstka pestrobarevných letáčků lákajících na kurzy, ale sofistikovaný mix nástrojů, kterými vzdělavatelé můžou zprostředkovat svoji nabídku potencionálním klientům. Nezbytnou sebepropagací jsou například přehledné, interaktivní a především aktualizované webové stránky. Vzdělávací instituce by také neměly přehlížet „word of mouth“ neboli „šeptandu“, která dokáže při správném využití s vytvářením dobrého jména společnosti hotové zázraky. Pro snadnou orientaci v cizích pojmech připravili autoři slovník marketingových pojmů. Vzdělávací instituce se tak dozví, co je event, buzz marketing či digitální guerilla. „Naším cílem bylo najít dobré příklady z praxe, které by nejen vzdělávacím institucím, ale i neziskovým organizacím, středním a vysokým školám přiblížily problematiku marketingu. Kromě tištěné publikace a e-learningové výuky chystáme pro vzdělávací instituce i praktické workshopy, které se budou konat v jednotlivých regionech,“ říká PhDr. Olga Kofroňová, metodička a zástupkyně hlavního manažera projektu KONCEPT. Paní Komenská, pan Kantor, pan Nápomocný a pan Kovář jsou čtyři průvodci Kuchařkou marketingu v honbě za vytvořením vlastní úspěšné marketingové strategie. Se svou unikátní identitou každý z nich zastává roli šéfa instituce jiného typu a zaměření. Každý z nich naráží na podobné problémy, ovšem řešení musí přizpůsobit svým proporcím, potenciálu a možnostem. Úlohou čtenáře je ztotožnit se s jednou z postav a nechat se jí vést. Průvodci jim prostřednictvím lehce ovladatelného a přehledného e-learningového modulu předají cenné zkušenosti a užitečné rady, které vzdělávacím institucím a společnostem pomůžou řešit organizační, komunikační a jiné překážky spojené s problematikou uchycení se na trhu dalšího vzdělávání a posunout je tak o krok blíže k úspěchu.

ZPRÁVY

„Vzdělávání je pro marketing těžko uchopitelný produkt. Dokud ho klient nevyzkouší, netuší, jaké to opravdu bude. Vzdělávání vyžaduje aktivní zapojení ze strany klienta, jeho trpělivost, vytrvalost a hlavně značnou dávku motivace. Důležité je, aby si vzdělavatelé ujasnili, co, v jaké kvalitě a s jakým výsledkem nabízejí,“ říká Mgr. Tomáš Langer, ředitel Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR. Nízká aktivita českých vzdělávacích firem v oblasti marketingu v kombinaci s příchodem dalších zahraničních vzdělávacích společností na trh vytváří konkurenční, ale pro české vzdělávací instituce nepříznivé prostředí. „Díky vysoké konkurenci se některé vzdělávací instituce mohou ocitnout na okraji zániku. Proto je správný čas začít si budovat silnou a rozpoznatelnou image společnosti a projít si naši Kuchařku marketingu,“ dodává PhDr. Olga Kofroňová.

O Kuchařce marketingu pro vzdělávací instituce Publikace je určena všem vzdělávacím institucím. Vzhledem k tomu, že metodické přístupy a strategie vůči dospělým klientům se v těchto institucích liší v závislosti na tom, zda jde o komerční vzdělávací instituci, školu nabízející další vzdělávání, či neziskovou organizaci zaměřenou na vzdělávání dospělých, nebylo možné pokrýt potřeby všech těchto institucí stejnou měrou. Publikace reflektuje český vzdělávací trh a je koncipována zejména pro malé a střední vzdělávací firmy, které nemají prostředky a čas na nákladné a sofistikované marketingové strategie. Užitek by však měla přinést rovněž středním a vysokým školám, které působí na trhu vzdělávání. Jen za použití moderních marketingových metod tyto organizace dokáží svou nabídkou odbornosti, kvality a aktuálnosti reagovat na standardy nastavené těmi nejlepšími vzdělavateli dospělých v České republice. Kuchařku lze zdarma stáhnout v elektronické podobě na internetové stránce: http://www.nuov.cz/uploads/koncept/Marketing_kucharka_final. pdf.

Autoři Petr Šlapák, Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, Weilova 1271/6, 102 00 Praha, e-mail: [email protected] Gabriela Semová, Ogilvy Public Relations, s. r. o., Přívozní 1064/2a, 170 00 Praha, e-mail: [email protected]

ZPRÁVY

THE LINGUAPOLIS SUMMER SCHOOL REPORT: A TOOLBOX FOR DESIGN-BASED RESEARCH Irina Minakova The third Summer School, called A Toolbox for Design-Based Research, was held 22–26 August 2011 in Antwerp and organised by the Institute of Education and Information Sciences (University of Antwerp, Belgium). The weeklong course was designed as a series of workshops and seminars aiming to help participants gain new research skills by becoming familiarised with specific features of empirical pedagogical research and its methods, techniques and design. The target group included researchers (mainly in language teaching) from various countries including South Africa, Japan, the USA, Canada, Poland, the Netherlands, Belgium, Kuwait, Germany and the Czech Republic. There were fourteen sessions focusing on various aspects of design-based research. The participants were also provided with background reading materials for each session along with handouts of all the slides presented within the course. All the sessions were presented by two highly qualified lecturers—Sven De Maeyer, PhD and Vincent Donche, PhD. They highlighted and discussed methodological and practical aspects of empirical research with a focus on the appropriate choice of data collection techniques and their effective analysis. There were two more sessions this year than at the two previous Summer Schools—individual consultation with participants based on their personal research problems and questions. In addition to fully-scheduled days of workshops and lectures, the participants also had a wonderful opportunity of going on a guided tour around the city and getting together for a social event with a visit to one of the city’s museums, and at the end of the course they were invited to a farewell gathering and dinner, which was extremely kind of the organisers and coordinators. All fourteen sessions were divided into several parts progressively leading the group of researchers through the framework of the suggested toolbox and enabling them to make the most effective choices for the further performance of their own research. In more specific terms, the first four sessions provided a theoretical background and presented a research cycle and various possible types, problems, techniques and designs. The participants were acquainted with recent European research projects and their findings. Further on, they shared and discussed their own research projects, helping each other to reframe their research questions, methods and instruments to make them more effective. The opportunity of reflecting on their colleagues’ research issues gave the participants a new vision of the appropriateness of their

ZPRÁVY

own choices of tools and the chance of reconsidering their strengths and weaknesses. The next block (sessions 5–8) dealt with the issues of data collection, sampling, observation, interviews, qualitative/quantitative approaches and their interrelations. These sessions took place in computer-based rooms, and involved practical usage of NVIVO software for working with qualitative data as well as statistical software to process quantitative data. For most participants, this wasn’t the first time they had encountered such statistical programmes, although some members of the group were not familiar with these methods and found this part of the course quite challenging. Nevertheless, the lecturers were extremely helpful and spent as much time explaining specific features and steps in the operation of the systems as the participants needed. The final block was a continuation of work with the statistical software and, in addition, a combination of both qualitative and quantitative approaches, in other words mixed design research matters. Links between data analysis, reporting and interpretation were also discussed. The major focal point of the last sessions was to help participants interpret and analyse evidence-based data and make appropriate data-driven conclusions. Descriptive statistics, including graphical data interpretations, sampling errors and relationships between variables, enabled participants to exercise authentic statistical tasks and interpret the derived findings either in a qualitative or quantitative way. During the last two individual sessions, the researchers had the chance of presenting specific features and aspects of their own projects and discussing the most problematic areas of their research with the lecturers and getting qualified feedback on their concerns, which was fruitful and helpful in the opinion of all the group members. Moreover, it was also beneficial to the participants that both lecturers offered further communication by e-mail to answer any follow-up questions regarding research matters. In conclusion, during all the sessions of the Summer School the group of researchers benefited both from theoretical and practical perspectives and were certainly inspired for further work in their own research areas. The following link will help those who might be interested in attending the upcoming 2012 and 2013 Summer Schools in Antwerp to find the latest information: www.linguapolis.edu.

Autor Mgr. Irina Minakova, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Jazykové centrum, nám. Jana Palacha 2, 116 38 Praha, e-mail: [email protected]

Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání 2012, roč. 2, č. 2 Časopis Lifelong Learning je nezávislým recenzovaným vědecko-odborným periodikem, které publikuje původní vědecké práce českých i zahraničních autorů, přehledové studie, vynikající studentské práce, zprávy a analytické recenze vztahující se k aspektům celoživotního učení a vzdělávání (zejména profesního, dalšího odborného vzdělávání a vzdělávání seniorů). Svým obsahem je zaměřen na akademické pracovníky, vysokoškolské pedagogy, výzkumníky a odborníky zabývající se celoživotním vzděláváním. Časopis vychází s periodicitou třikrát ročně a je vydáván Institutem celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně. Redakční rada: ● doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně, Brno (předsedkyně redakční rady) ● Doz. Mgr. (Prag) Bozena Himmel, Fakultät für Philosophie und Erziehungswissenschaft, Ruhr-Universität Bochum, Bochum, Německo ● doc. Ing. Pavel Máchal, CSc., Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně, Brno ● prof. PhDr. Gabriela Petrová, CSc., Pedagogická fakulta, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Nitra ● dr. Habil., Dr. Paed. Vlastimil Polak, a. D., emeritní pracovník Ministerium für Schule und Weiterbildung des Landes Nordrhein-Westfalen, Soest, Německo ● prof. Ing. Roman Prokop, CSc., Fakulta aplikované informatiky, Univerzita Tomáše Bati, Zlín ● doc. PhDr. Jiří Semrád, CSc., Masarykův ústav vyšších studií, ČVUT v Praze, Praha ● prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc., Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, VUT v Brně, Brno Výkonný redaktor: PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D. Návrh obálky: Lenka Malchrová Jazykové korektury: Mgr. Kateřina Kořenková, doc. PhDr. PaedDr. Anna Zelenková, Ph.D., BOKS, s. r. o. Vydavatel: Mendelova univerzita v Brně, Institut celoživotního vzdělávání, Zemědělská 1, 613 00 Brno, IČ 62156489 Vychází třikrát ročně, číslo 2/2012 vyšlo 31. 8. 2012 Časopis je evidován MK ČR pod č. E 20235 Sazba: doc. Ing. Jiří Rybička, Dr. Webové stránky časopisu: http://www.icv.mendelu.cz/cz/lifelonglearning Adresa redakce: Časopis Lifelong Learning Institut celoživotního vzdělávání, Mendelova univerzita v Brně Zemědělská 5, 613 00 Brno e-mail: [email protected] ISSN 1804-526X

Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání 2012, Vol. 2, No. 2 The Lifelong Learning journal represents an independent reviewed scientific journal presenting original scientific works of Czech and foreign authors, study overviews, outstanding student works, reports and analyses reflecting the aspects of lifelong learning and education (particularly professional and further vocational education and senior education). The journal is designed for academic staff, university lecturers, researchers and lifelong learning specialists. The journal is published three times a year by the Institute of Lifelong Learning of Mendel University in Brno. Editorial Board: ● doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., Institute of Lifelong Learning, Mendel University in Brno, Brno, Czech Republic (Editor-in-Chief) ● Doz. Mgr. (Prag) Bozena Himmel, Faculty of Philosophy and Education, Ruhr-University Bochum, Bochum, Germany ● doc. Ing. Pavel Máchal, CSc., Institute of Lifelong Learning, Mendel University in Brno, Brno, Czech Republic ● prof. PhDr. Gabriela Petrová, CSc., Faculty of Education, Constantine the Philosopher University in Nitra, Nitra, Slovak Republic ● dr. Habil., Dr. Paed. Vlastimil Polak, a. D., Ministry of School and Further Education of the State of North Rhine-Westphalia, Soest, Germany (emeritus worker) ● prof. Ing. Roman Prokop, CSc., Faculty of Applied Informatics, Tomas Bata University in Zlin, Zlin, Czech Republic ● doc. PhDr. Jiří Semrád, CSc., Masaryk Institute of Advanced Studies, Czech Technical University in Prague, Prague, Czech Republic ● prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc., The Faculty of Electrical Engineering and Communication, Brno University of Technology, Brno, Czech Republic Executive Editor: PhDr. Petr Hlaďo, Ph.D. Cover Design: Lenka Malchrová Language Editors: Mgr. Kateřina Kořenková, doc. PhDr. PaedDr. Anna Zelenková, Ph.D., BOKS, s. r. o. Publisher: Mendel University in Brno, Institut of Lifelong Learning Zemědělská 1, 613 00 Brno, Czech Republic Registration number of Ministry of Culture: MK ČR E 20235 Typesetting: doc. Ing. Jiří Rybička, Dr. Journal Website: http://www.icv.mendelu.cz/en/lifelonglearning Contact: Journal of Lifelong Learning Institute of Lifelong Learning Mendel University in Brno Zemědělská 5, CZ-613 00 Brno e-mail: [email protected] ISSN 1804-526X

LIFELONG LEARNING CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ

Recommend Documents