Masarykova univerzita v Brně Přírodovědecká fakulta Katedra antropologie
Lidské nehty Bakalářská práce Lada Jahodová
Vedoucí práce: RNDr. Miroslav Králík, PhD.
Brno
2005 1
Poděkování
Děkuji panu RNDr. Miroslavu Králíkovi, PhD. za jeho cenné rady a připomínky.
Zvláštní poděkování patří mému příteli Janu Dörfelovi a mým rodičům za jejich podporu ve studiu.
2
Formální prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím
literatury uvedené v seznamu literatury.
3
Obsah
Abstrakt................................................................................................................................ 6
Klíčová slova ........................................................................................................................ 7
Metody práce........................................................................................................................ 8 1.
2.
Úvod............................................................................................................................. 9
Kůže ........................................................................................................................... 10
2.1.
2.2.
Tepny a žíly kůže ................................................................................................ 11
2.4.
Nervy kůže .......................................................................................................... 12
2.3. 3.
4.
Anatomie kůže .................................................................................................... 10
Mízní cévy kůže .................................................................................................. 11
Rohovité deriváty epidermis........................................................................................ 13
3.1.
3.2.
Rohovité deriváty epidermis u živočichů ............................................................. 13 Rohovité deriváty epidermis u člověka ................................................................ 15
Nehet (lat. unguis, řec. onyx, genitiv onychos)............................................................. 17
4.1.
4.2.
Fylogeneze nehtů ................................................................................................ 17 Ontogeneze ......................................................................................................... 18
4.2.1.
Prenatální vývoj........................................................................................... 18
4.2.3.
Stárnutí........................................................................................................ 21
4.2.2.
4.3. 5.
Stavba nehtu........................................................................................................ 22
4.3.1.
Makroskopická a mikroskopická anatomie................................................... 22
Funkce nehtu............................................................................................................... 24
5.1. 5.2.
Nehet jako ochrana.............................................................................................. 24 Funkce nehtu při hmatovém čití........................................................................... 24
5.2.1.
5.3. 6.
Postnatální vývoj a růst................................................................................ 20
5.4.
Mučení – třísky pod nehty a strhávání nehtů ................................................ 24
Nehet jako nástroj a zbraň ................................................................................... 24 Nehet jako prostředek komfortního chování ........................................................ 25
Patologie nehtů ........................................................................................................... 26
6.1.
Onemocnění nehtové ploténky ............................................................................ 26
6.3.
Zánětlivá onemocnění nehtů................................................................................ 33
6.2. 6.4. 6.5.
Subuguální a paraunguální tumory ...................................................................... 32
Vrozené změny na nehtech .................................................................................. 34 Beauovy linie ...................................................................................................... 34 4
7.
8.
9.
Význam nehtů ve fyzické antropologii ........................................................................ 35
7.1.
7.2.
Tvar .................................................................................................................... 35
Tloušťka.............................................................................................................. 35
Využití nehtů v historické antropologii a archeologii................................................... 37
8.1. 8.2.
Zachování vlastních nehtů ................................................................................... 37 Nehtový vryp ...................................................................................................... 40
Význam nehtů ve forenzní antropologii....................................................................... 44
9.1.
Důkazní materiál v kriminalistice ........................................................................ 44
9.1.1.
Stopy bilogické a zbytky pod nehty ............................................................ 44
9.1.3.
Stopy trasologické ....................................................................................... 44
9.1.2. 9.2.
Zvláštní znamení ......................................................................................... 44
Drogová analýza nehtů ........................................................................................ 45
10. Význam nehtů v medicíně ........................................................................................... 46 11. Chirologie ................................................................................................................... 49
12. Úpravy nehtů dané kulturou ........................................................................................ 51 13. Závěr .......................................................................................................................... 54
14. O autorce .................................................................................................................... 55 15. Výkladový slovník důležitých jmen a pojmů ............................................................... 56
16. Rejstřík ....................................................................................................................... 61
17. Literatura .................................................................................................................... 65
5
Abstrakt
Obsahem této práce je přehled o lidském nehtu. Nehet je zrohovatělá část pokožky na
hřbetní straně posledních článků prstů na nohou i rukou, která vzniká ve vazivovém lůžku na
horním konci prstu. Hned po narození dítěte je kompletní. Funkcí nehtů není jen ochrana konečku prstů, ale jsou používány také jako nástroje, které umožňují velice jemnou manipulaci. Jsou tenké, pevné a ostré, což z nich činí důmyslnou zbraň.
Nehty vypoví o jejich majiteli mnoho, nejen co se týká zdraví, ale také osobnosti. Je to
část těla, o kterou by se mělo dbát, neboť je vystavena pozornosti okolí. Obvyklý pozdrav „potřesení rukou“ může být velice nepříjemný, když jsou nehty okousané nebo špinavé.
Tato práce je rozdělena na dvě části. První část se zabývá biologií nehtu: ontogenezí,
fylogenezí, mikroskopickou a makroskopickou anatomií nehtu. Druhá část se zabývá významem nehtů v antropologii (ve fyzické, historické, forenzní, kulturní) a příbuzných oborech (medicíně, archeologii).
6
Klíčová slova
Nehet (lat. unguis, řec. onyx, genitiv onychos)
Pokožka (lat. epidermis)
Deriváty epidermis
Kůže (lat. cutis, dermis, řec. derma, dermatos) Primáti (Primates) Nehetnatci
Péče o nehty – manikúra, pedikúra
7
Metody práce
Tuto práci jsem vypracovala na základě studia odborné literatury. Materiál jsem čerpala
z lékařských, antropologických, acheologických a zoologických
publikací, z článků
v odborných časopisech a z internetu. Na internetu mi vyhledávaní komplikovalo anglické slovo nail (nehet), které má více významů (hřebík, cvok, přibít aj.). Také jsem navštívila
několik nehtových studií, abych se dozvěděla více o současných trendech, péči o nehty
a nehtové kosmetice. Jeden z těchto trendů (dlouhé umělé nehty s francouzskou manikúrou) jsem sama vyzkoušela, abych zjistila jeho výhody a nevýhody.
8
1. Úvod
Nehet coby zakončení jednotlivých prstů na jejich hřbetní straně se vyskytuje pouze
u řádu primátů, dříve nazývaných nehetnatci. Nehet je totiž významným rozlišovacím znakem
tohoto řádu, k němuž náležíme i my lidé. Je významnou adaptací na uchopování předmětů, která se naplno projevila právě u člověka.
Nehty se vyvinuly ze zvířecích drápů. Ale nač má člověk nehty? Nehty nejsou tak
tvrdé jako drápy a nemají tak očividnou funkci jako drápy dravců, které slouží k chycení
a přidržení kořisti. Funkční význam nehtů spočívá v tom, že jako tvrdé rohovité struktury chrání měkké tkáně konců prstů před nejrůznějšími poškozeními. Volné konce nehtů slouží také jako nástroj schopný uchopit drobné předměty. Tento význam oceníme až tehdy, když jsou nehty postiženy chorobou a tuto schopnost do určité míry ztrácejí.
Význam nehtů v antropologii je zejména v hledání souvislosti mezi nejrůznějšími
biologickými a kulturními aspekty těchto kožních derivátů. Mají své místo například v medicíně. Jsou jednou z částí lidského těla, která je po narození kompletní a jsou tedy
známkou donošenosti dítěte. Také slouží v diagnostice chorob různých orgánových soustav
těla. Mohou však mít svůj význam v historické antropologii a archeologii – otisky nehtů, nehtové vrypy. Ve fyzické antropologii jsou předmětem výzkumu lidské biologické variability, význam mají i ve forenzní antropologii a to v toxikologii a také jako důkazní materiál v kriminalistice.
Tato bakalářská práce byla inspirována současným trendem zdobení nehtů, což je
patrné z vysokého počtu nehtových salónů (studií) a z trhu zahlceného nehtovou kosmetikou. Nehty se stávají významným prvkem kosmetiky a tělesné estetiky člověka v naší společnosti a zájem o ně se zvyšuje. V současné době se hovoří již o nehtovém umění („nail art“) a jeho
popularitu dokazují soutěže pořádané na celostátní úrovni. A právě to mě vedlo k zamyšlení, jaký další význam nehty mají. Postupem času jsem zjistila, že zasahují do mnoha jiných vědních oborů i do oblasti každodenního lidského života.
9
2. Kůže
2.1. Anatomie kůže
Kůže lat. cutis, dermis, řec. derma, dermatos je plošný orgán, který tvoří zevní povrch
organizmu. U dospělého člověka dosahuje plochy téměř 2 m2. Tloušťka kůže je od 0,5 mm do
4 mm, podle krajiny těla. Je to účinná ochrana vůči vnějším vlivům, termoregulační systém, účastní se látkové výměny a dýchání, je to exkreční orgán a také se podílí na funkcích imunitního systému organizmu (Čihák 1997, s. 559).
Kůže má dvě hlavní vrstvy: pokožku – epidermis a škáru – lat. dermis, corium, cutis
(obr. 1). Epidermis je tvořena vrstevnatým dlaždicovým epitelem, který je v povrchových
vrstvách zrohovatělý. Dělí se na dvě vrstvy: na zárodečnou vrstvu – stratum germinativum a rohovou vrstvu – stratum corneum (Čihák 1997, s. 559 – 571).
Stratum germinativum se rozlišuje na další dvě vrstvy: bazální vrstvu – stratum basale
a ostnitou vrstvu – stratum spinosum. Stratum basale je nejhlubší vrstvou epidermis,
nasedající na bazální membránu a oddělující epidermis od coria, která je tvořena vrstvou vysokých cylindrických buněk. Probíhá zde buněčné dělení a vznik nových buněk. Buňky obsahují ve své cytoplazmě kromě buněčných organel i zrnka pigmentu melaninu, který je
zodpovědný za zbarvení kůže. Stratum spinosum navazuje na stratum basale a je tvořeno dvěmi až pěti vrstvami oploštělých polyedrických (mnohostanných) buněk (Čihák 1997, s. 559 – 571).
Stratum corneum se dělí na tři vrstvy: zrnitá vrstva – stratum granulosum, lesklá
vrstva – stratum lucidum a rohová vrstva – stratum corneum proprium. Stratum granulosum
je tvořeno jednou až třemi vrstvami velmi oploštělých buněk, které v cytoplasmě obsahují zrnka keratohyalinu, což je prekurzor (předchůdce) eleidinu. Buňky této vrstvy postupují směrem k povrchu, diferencují se a odumírají. Stratum lucidum je tvořeno silně oploštělými
buňkami, které jsou bez jádra. Tyto buňky obsahují eleidin, prekurzor keratinu. Stratum
cornemum proprium nasedá na stratum lucidum a je tvořeno z plně zrohovatělých buněk –
bezjaderných keratinocytů (někdy označovaných jako rohové buňky – korneocyty). Tyto buňky jsou vyplněny keratinem. Nejpovrchovější vrstva stratum corneum proprium se průběžně rozděluje v jednotlivé zbytky buněk, které se pak postupně odlučují a odpadávají (Čihák 1997, s. 559 – 571).
K epidermis patří také její deriváty (odvozeniny), což jsou útvary, které z ní vznikají.
Jsou to: chlupy, nehty a kožní žlázy (Čihák 1997, s. 559 – 571).
10
Dermis je složena z vaziva, jehož kolagenní a elastická vlákna jsou plsťovitě
propletena. Její tloušťka je 0,5 – 2,5 mm. Tvoří ji dvě vrstvy: papilární vrstva – stratum
papillare a síťovitá vrstva – stratum reticulare (Čihák 1997, s. 559 – 571).
Stratum papillare je povrchová vrstva obsahující kromě kolagenních a elastických
vláken i velké množství vazivových buněk a je protkána sítí kapilár. Proti epidermis vybíhá v četné bradavkovité vyvýšeniny, tak zvané papily (Čihák 1997, s. 559 – 571).
Stratum reticulare obsahuje husté svazky kolagenních fibril a méně buněk
a elastických fibril. Jedná se o hlubší vrstvu škáry (Čihák 1997, s. 559 – 571).
V dermis se také nachází hladké svalstvo, které tvoří vzpřimovače chlupů – musculi
arrectores pilorum a svazky buněk hladkého svalstva v hlubších vrstvách dermis (Čihák 1997, s. 559 – 571).
Podkožní vazivo – tela subcutanea spojuje dermis s povrchovou povázkou svalů či
periostem kostí. Je tvořena tuhým vazivem, ve kterém jsou rozloženy lalůčky tuku (Čihák 1997, s. 559 – 571).
2.2. Tepny a žíly kůže
Tepny do kůže přicházejí přes povrchovou fascii (vazivový obal svalů), jen na obličeji
a měkké pokrývce lebeční leží větší tepenné větve přímo pod dermis. Přívodné tepny tvoří na
hranici dermis a tela subcutanea hlubokou kožní síť – rete arteriosum cutaneum. Blíže
k povrchu dermis a hranici stratum papillare a stratum reticulare je jemnější povrchová kožní
síť – rete arteriosum subpapillare. Obě tyto sítě jsou propojeny spojovacími větvemi, které jsou kolmé k povrchu kůže. Z povrchové sítě stoupají do škáry drobné větévky a zásobují
mikrocirkulační systém kůže, což je oběh krve na úrovni jednotlivých tkání, nezbytný pro správnou výživu buněk. Mikrocirkulační systém se skládá z arteriol a prekapilár, kapilár, prevenul, venul a odtokových žil, které pak vytvářejí povrchovou a hlubokou síť. Tyto sítě jsou paralelní se sítěmi tepennými (Čihák 1997, s. 570 – 571). 2.3. Mízní cévy kůže
Mízní cévy kůže začínají jako slepé mízní kapiláry v papilách škáry – papillae dermis.
Ty se pak spojují a vytvářejí síť. Tato síť je spojena s jinou sítí hluboko v dermis. Z ní pak
vycházejí silnější mízní cévy, které se v tela subcutanea propojují a vytvářejí třetí mízní síť, ze které vystupují silné mízní cévy, které již opouštějí kůži (Dvořák a Mazanec 1973, s. 206).
11
2.4. Nervy kůže
V kůži se nacházejí somatosenzitivní a visceromotorická sympatická nervová vlákna.
Parasympatická nervová vlákna zde chybí. Somatosenzitivní vlákna slouží k vnímání modalit
bolesti, dotyku, tepla a chladu. Volná nervová zakončení, což jsou rozvětvení dendritů buněk
spinálních ganglií, jsou do kůže přivedena senzitivními větvemi periferních nervů. V dermis jsou spojena do sítě a pokračují jako senzitivní myelinizovaná vlákna svými periferními
nervy. Zvláštním druhem volného zakončení jsou Merkelovy ploténky, uloženy v bazální
vrstvě pokožky. U tohoto zakončení je konec nervového vlákna ploténkovitě rozšířen a přiložen na zvláštní světlou buňku – Merkelovu buňku. Jim podobné jsou větší Pinkasovy
ploténky, nacházející se při folikulu chlupu. Obě tyto ploténky mají funkci mechanorecepční
a neurosekreční (tvorba a vylučování hormonů a jim podobných látek v nervovém systému). V dermis jsou další zvláštní typy nervových zakončení jako například Meissnerova tělíska,
Krausova tělíska, Ruffiniho tělíska a Vater-Pacciniho tělíska (Čihák 1997, s. 218, 564, 571).
Obr. 1 Stavba kůže (podle Čiháka 1997). 1 – epidermis (pokožka), 2 – dermis (škára), 3 – tela subcutanea (podkožní vazivo), 4 povrchová facie, 5 – statum germinativum epidermidis (zárodečná vrstva), 6 – stratum corneum epidermidis (rohová vrstva), 7 – pilus (chlup), 8 – scapus pili (vlasový stvol), 9 – bulbus pili (vlasová cibulka), 10 – papilla pili (vlasová bradavka) s cévami, 11 – substantia medullaris pili (dřeň chlupu), 12 – substantia corticalis pili (korová vrstva chlupu), 13 – foliculus pili (vlasová pochva), 14 – glandula sebacea (mazová žláza), 15 – musculus arrector pili (vzpřimovač chlupu), 16 – glandula sudorifera (potní žláza)
12
3. Rohovité deriváty epidermis
Buňky pokožky během svého vývoje tvoří bílkovinu keratin, která v nich zůstává
a také tvoří i mezibuněčnou matrix. Tato tvorba začíná ve chvíli, kdy buňky vzniknou ve stratum germinativum a končí, když odrostou a na povrchu papil odumřou. Pro kvalitu
epidermální tkáně je důležitá rovnováha mezi vznikem epidermálních buněk a jejich fyziologickým odumíráním. Doba mezi tím se nazývá diferenciace a je to ona doba, kdy
buňky tvoří keratin a matrix. Tento proces nazýváme keratinizace. V rohovitých derivátech se
po odumření, na rozdíl od pokožky, buňky neodlupují v šupinkách a neodpadávají, ale zůstávají pohromadě a vytvářejí příslušný rohovitý útvar. Tomuto procesu říkáme kornifikace (Stachová 2003).
3.1. Rohovité deriváty epidermis u živočichů
Jedním ze společných znaků obratlovců je mnohovrstevná epidermis, jejíž
nejsvrchnější vrstva rohovatí. Z epidermis vyrůstají rohovité deriváty, které se vyskytují
u mnoha zástupců podkmene obratlovců (Vertebrata). Částečně
do
rohovitých
derivátů
patří
plakoidní
šupiny
u
třídy
paryb
(Chondrichthyes). Jejich hlavní součást je sice tvořena kostní hmotou vzniklou ze škáry, ale
pokryv je vytvořen pokožkou (Kartochvíl 1966, s. 11).
U drápatky hlavaté (Xenopus laevis) z řádu žab (Anura) vyskytující se v jižní Africe se
na zadní noze nacházejí 3 rohovité zakřivené drápky. Tyto drápky slouží k vyhledávání potravy na dně vod (Čihař 1987, s. 23 – 25).
U třídy plazů (Reptilia) se vyskytuje několik typů rohovitých derivátů epidermis. Jsou
to taškovitě se překrývající šupiny hadů (Ophidia), silný šupinatý pancíř krokodýlů (Crocodylia) a jejich příbuzných, silné rohovité štíty, kryjící kostěný krunýř želv
(Testudinata), a drápy, které se ve třídě plazů vyskytují hojně (Čihař 1987, s. 37 – 40).
I epidermis ptáků (Aves) vytváří četné rohovité struktury. Jejich horní i dolní čelisti
jsou pokryty souvislým povlakem, tak zvanou ramfotékou (rhamphotheca). Rohovitý kryt se dále nachází na běhácích a prstech ptáků, je tvořen štítky a šupinami a označuje se jako
podotéka (podotheca). Rohovité struktury na nohách mohou tvořit například ostruhy u samců
kuru nebo rourkovité útvary na prstech k držení kluzké kořisti, jak je tomu u orla říčního
(Pandion haliaetus). Prsty ptáků mají vždy rohovité drápy, které jsou u některých druhů
modifikovány, jako například hřebínkovité drápky na palci volavek (Ardea cinerea). Rohovité
13
útvary se mohou vyskytovat i na hlavě a na křídlech. Jedinečným epidermálním útvarem ptáků je peří (Gaisler 1983, s. 316).
Velice variabilní jsou rohovité deriváty epidermis vyskytují u třídy savců (Mammalia):
srst, nehty, drápy, kopyta, rohy, ostny. Z nich nejdůležitější srst je tvořena chlupy a vyskytuje
se u většiny druhů této třídy. Vzhled srsti je mezidruhově odlišný a závisí na typu, hustotě, délce, pevnosti a zbarvení jednotlivých chlupů. Během fylogenetického vývoje však srst nevznikla přeměnou šupin, ale vznikla mezi šupinami nebo za nimi. Zbytky šupin jsou patrné na ocase myši domácí (Mus musculus) a krysy obecné (Rattus rattus).
U některých savců jsou převládajícími rohovitými útvary na povrchu těla ostny (ježura
australská – Tachyglossus aculeatus, ježek evropský – Erinaceus europaeus, dikobraz
evropský – Hystix cristata), u jiných jsou to šupiny (luskouni – Pholidota) nebo krunýře
z rohovitých destiček (pásovec devítipásý – Dasypus novemcinctus) (Gaisler 1983, s. 393 – 394).
K rohovitým útvarům jsou počítány i rohy (odtud název rohovina). Jejich podkladem
je výběžek kosti čelní, kolem kterého pokožka tvoří pevný rohovitý toulec (Tichý a kol. 2004, s. 211).
Nejsložitějším rohovitým útvarem jsou kopyta. Je to útvar uložený na posledním
článku prstu u kopytnatých druhů jako jsou lichokopytníci (Perissodactyla) a sudokopytníci
(Artiodactyla). Jejich epidermis je silně zrohovatělá (tak zvané tvrdé rohovatění) nasedá na
škáru a vytváří rohové pouzdro (Tichý a kol. 2004, s. 207).
Na distálních koncích prstů masožravců se vytváří rohovité útvary – drápy, které
slouží jako zbraň. Modifikací drápů jsou nehty (Tichý a kol. 2004, s. 207 – 208, 211).
Nehty na rukou i na nohou jsou jedním ze společných znaků řádu primátů (Primates).
Jedná se o býložravé, všežravé, výjimečně hmyzožravé savce, dnes žijící (kromě člověka) převážně v tropickém a subtropickém pásmu Země. Je pro ně charakteristický složitý sociální
způsob života, který je často vázán na přítomnost stromů či lesních ekosystémů. Tento řád je
rozdělen do dvou, případně tří, podřádů: Prosimi (poloopice), Tarsiiformes (nártouni) a Anthropoidea (vyšší primáti) (Vančata 2003, s. 19 – 22).
Podřád Prosimi zahrnuje okolo padesáti druhů. Tato skupina je v mnoha znacích
mnohem více podobná ostatním savcům než Anthropoidea. Systematicky se dělí do dvou
nadčeledí Loroidea a Lemuroidea. Loroidea se dělí na dvě čeledi Lorisidae – outloňovití
a Galagonidae – kombovití. Právě u druhé Galagonidae u rodu Euoticus – drápkaté komby
jsou nehty zakončeny hrotem. Tato adaptace, usnadňující šplhání po kmenech, se objevuje
i v druhé nadčeledi Lemuroidea u rodu Phaner – kočičí makiové (čeleď Cheirogaleidae – 14
makiovití). U rodu Daubentonia – ksukol se vyskytuje také podobné přizpůsobení, všechny
nehty kromě palce jsou přeměněny v pseudodrápky. Ty mu usnadňují pohyb ve větvích
a kmenech stromů, kde vyhledává hmyz. Má nápadně prodloužený a ztenčený třetí prst zakončený drápkem, který slouží k vytahování hmyzu pod kůrou a v chodbičkách ve dřevě (Vančata 2003, s. 83 – 102).
Podřád Anthropoidea je fylogeneticky pokročilejší. Dělí se na dva infrařády
Platyrrhina – širokonosí primáti a Catarrhina – úzkonosí primáti. Širokonosí primáti mají
jednu nadčeleď Ceboidea, úzkonosí dvě Cercopithecoidea a Hominoidea. Tyto dva infrařády
se od sebe liší několika morfologickými znaky, například stavbou nosu a nosní přepážky,
počtem a morfologií zubů. U širokonosých primátu se přeměna nehtů v drápky vyskytuje a to u čeledi Callithricidae – kosmanovití a podčeledi Aotinae – mirikiny. Kosmanovití (také
nazýváni drápkaté opičky) jsou skupina malých pralesních stromových primátů, pro které jsou charakteristické nehty přeměněné na drápky na všech prstech s výjimkou palce na noze. U podčeledi mirikiny se tato adaptace na pohyb po kmenech a větvích stromů vyskytuje jen na čtvrtém prstu nohy. Úzkonosí primáti jsou dovednější, jejich ruce mají velice dobré
manipulační schopnosti. U této skupiny se již nevyskytují žádné přeměny nehtů na drápky (Vančata 2003, s. 109 – 122, 147 – 148).
3.2. Rohovité deriváty epidermis u člověka
Chlupy (vlasy) jsou keratinové útvar vyrůstající z vychlípenin epidermis. Chlup (vlas)
– pilus se skládá z vlasového kořene – radix pili, který je zapuštěný do vklesliny pokožky,
označované jako vlasová pochva – foliculus pili. Kořen je bazálně rozšířen ve vlasovou
cibulku – bulbus pili. Proti cibulce vzniká zespodu výběžek škáry protkaný četnými cévami,
tak zvaná vlasová bradavka – papilla pili. Bulbus pili je zárodečná vrstva stratum germinativum neboli matrix pili. Z něho chlup narůstá. Část chlupu, která vyčnívá z kůže, se
nazývá vlasový stvol (kmen) – scapus pili. Je po celé délce stejně silný, k volnému konci se
ztenčuje a končí zaobleně (Čihák 1997, s. 565 – 567).
Chlup (vlas) tvoří korová vrstva – substantia corticalis, která se skládá ze silně
keratinizovaných buněk. Dále chlup tvoří tenká povrchová lamela na povrchu korové vrstvy – cuticula pili, jejíž buňky jsou naskládány jako tašky na střeše. Vnitřek chlupu je vyplněn dření
– medulla pili. Její buňky jsou méně keratinizovány než v korové vrstvě. Ve vlasové kůře se
nachází pigment (barvivo), který určuje barvu vlasů (Čihák 1997, s. 565 – 567).
Podle pořadí, jak se objevují v ontogenezi, lze rozeznávat tři typy ochlupení: primární,
sekundární a terciální (terminální) (Čihák 1997, s. 565 – 567). 15
Primární ochlupení – lanugo je složeno z jemných chloupků a objevuje se již v době
fetální (fétus – plod od počátku 3. měsíce do porodu). Během 4. a 6. fetálního měsíce je
nejprve na čele, během 7. a 8. fetálního měsíce pokrývá téměř celé tělo. Před narozením lanugo opadává do plodové vody (Čihák 1997, s. 565 – 567).
Sekundární ochlupení je typické v období postnatálním (období po porodu), ale jeho
začátky se objevují již prenatálně (období před porodem). Patří sem chloupky – pili, vlasy –
capilli , řasy – cilia a obočí – supercilium. Chloupky se vyskytují po celém těle kromě míst,
kde nebylo ani lanugo. Vlasy kryjí hlavu, vpředu začínají ostrou hranicí nad čelem, vzadu se
vytrácejí do krajiny šíje. V oblasti spánkové je hranice neostrá. Řasy patří k ochranným zařízením oka. Jsou to kratší tužší chloupky, které vyrůstají z okrajů očních víček ve třech nebo čtyřech řadách, jejich volné konce jsou seřazeny v jedné řadě. Obočí je soubor drobných chloupků, tvořící mírný oblouk nad horním okrajem očnice (Čihák 1997, s. 565 – 567).
Terciální (terminální) ochlupení se začíná objevovat až v pubertě a přibývá dále do
dospělosti. Je dvojího typu: celkové a lokální. Celkové ochlupení je tvořeno silnějšími, delšími a zpravidla tmavšími chlupy, než je tomu u sekundárního ochlupení. Je větší a častější
u mužů než u žen. U mužů se objevuje v regio sternalis (oblast kosti prsní), kolem prsních
bradavek, na břiše a na končetinách a také (méně často) v regio deltoidea (krajina, jejíž rozsah je dán svalem deltovým). U žen se objevuje na bércích, v dolní polovině stehen, ojediněle okolo prsního dvorce – areola mammae. K lokálnímu terminálnímu ochlupení patří chlupy
v podpaží – hirci, chlupy v krajině stydké – pubes seu crines, vousy – barba vyskytující se u mužů, chlupy ve vchodu do zevního zvukovodu – tragi, chloupky ve vchodu nosním –
vibrissae a chloupky hmatové neboli sinusové – pili tactiles. Hmatové chloupky se vyskytují jen na určitých částech těla: v obočí, na tváři pod dolním očním víčkem, na dolním okraji tváře před úponem musculus masseter (zevní sval žvýkací), nad zápěstím na malíkové straně
předloktí, na zadním obvodu boltce a někdy na zevním okraji horního rtu. Tyto chloupky vyrůstají převážně u mužů až po 40. roce věku (Čihák 1997, s. 565 – 567).
16
4. Nehet (lat. unguis, řec. onyx, genitiv onychos)
4.1. Fylogeneze nehtů
Vývoj rohovitých derivátů epidermis kryjících konce prstů je spojen s vývojem
končetin a vývoj končetin je spojen s přechodem obratlovců (Vertebrata) na souš. Aby se tak mohlo stát, bylo třeba řady anatomických změn. Jednou z nejdůležitějších bylo přizpůsobení se k dýchání vzdušného kyslíku a s tím související změny v cévním systému, jako vznik plicního oběhu a složitější stavba srdce (Roček 2002, s. 204).
Na začátku devonu (devon asi před 417 – 354 milióny let) existovala skupina ryb,
ryby lalokoploutvé (Crossopterygii), jejichž anatomická stavba byla v některých ohledech
připravena k životu na souši. Párové ploutve (v menší míře i nepárové) měly robustní vnitřní
kostru a spojení vnějšího prostředí s dutinou ústní zajišťovaly vnitřní nozdry – choany. Právě
tyto dvě adaptace byly patrně rozhodující při přechodu na souš. Této skupině se jako jediné v celé historii obratlovců podařilo proniknout na souš (Roček 2002, s. 192 – 201).
Výchozí stádium přechodu na souš může reprezentovat Eusthenopteron (střední až
pozdní devon). Nejstarším známým suchozemským obratlovcem, objeveným v sedimentech nejspodnějšího svrchního devovu, je však obojživelník Ichthyostega (obr. 2). Největší jedinci
dosahovali délky 1 m. Jeho končetiny měly více jak 5 prstů (na zadní končetině sedm) (Roček 2002, s. 204 – 205). Dá se předpokládat, že stejně jako dnešní obojživelníci, neměli ještě drápy.
Obr. 2 Nahoře Eusthenopteron, dole Ichthyostega (podle Jarvika 1996).
17
Nejstarší plazi ze skupiny Captorhinomorpha ze svrchního karbonu až svrchního
permu (karbon asi před 354 – 290 milióny let, perm asi před 290 – 248 milióny let) měli
patrně „ještěrkovitý“ tvar těla (obr. 3) (Roček 2002, s. 246 – 247). Je tedy pravděpodobné, že stejně jako dnešní ještěrky (Lacertidae) měli na prstech drápky.
Obr. 3 Eocaptorhinus laceptis (Captorhinomorpha) ze spodního permu (podle Heatona a Reisze 1980).
Tato nejstarší skupina plazů se rozrůznila do velkého počtu specializovaných
fylogenetických linií. Některé linie byly velmi úspěšné, jiné neměly dlouhé trvání a poměrně
brzo vymřely (Roček 2002, s. 247). Drápy na končetinách se vyskytují téměř u všech
recentních (dosud žijících) zástupců této třídy. Výjimku tvoří například hadi (Ophidia), u kterých došlo ke ztrátě končetin.
Velký význam ve fylogenezi nehtů má vznik primátů (dříve nazýváni nehetnatci,
Primates), jejichž typickou zvláštností je přeměna drápů v ploché nehty. Za předky prvohorních primátů jsou považováni hmyzožravci z konce druhohor, kteří žili na stromech. První primáti jsou známi od počátku třetihor (Roček 2002, s. 395). 4.2. Ontogeneze
4.2.1. Prenatální vývoj
Nehty nohou a rukou se zakládají na špičkách prstů kolem 10. týdne prenatálního
vývoje jako modifikace vrstev epidermis. Vývoj nehtů na rukou předchází vývoj nehtů na
nohou asi o 4 týdny. Koncem 32. týdne prenatálního vývoje dosahují nehty na rukou špiček prstů, na nohou během 36. týdne. Nehty, které bezprostředně po porodu nedosahují na špičky prstů, jsou známkou nezralosti (Moore a Persuad 2002, s. 519 – 520).
18
V 10. týdnu vývoje dochází k bobulovitému zduření ventrální části posledních článků
prstů. Vytváří se bříška prstů. Distální okraj bříška splyne s okrajem nehtového základu. Z proximálního okraje se vytváří ohybová (flexní) rýha (obr. 4). Základ nehtu je tvořen políčkem zhrublé epidermis na dorzálním povrchu konce každého prstu. Z nehtového políčka
se vytváří zrohovatělá nehtová ploténka. Epidermis nehtové ploténky se dělí (poliferuje) do
hloubky, a tak vzniká zárodečná hmota – matrix unguis. Proximálním směrem pod povrchem
prstu vytvoří poliferující buňky nehtové ploténky kořen nehtu – radix unguis. V oblasti
kořene je nehtová ploténka překryta kožním záhybem – vallum unguis (obr. 5). Nehtovou ploténku pokrývá povrchová vrstva epidermis, která se nazývá eponychium. Tato vrstva později degeneruje a po narození se zachovává v podobě úzkého pásu na proximálním okraji nehtu (Kapeller a Pospíšilová 2001, s. 335).
Obr. 4 Bříška prstů (zboku) na distálním konci prstu v průběhu 3. měsíce fetálního vývoje (podle Pospíšilové a Zuzákové 1963). 1 – vrchol prstu, 2 – distální ohraničení bříška prstu, 3 – bříško prstu, 4 – základ nehtu, 5 – základ flexní rýhy
Obr. 5 Vývoj nehtu (podle Kepellera a Pospíšilové 2001). A, B – pohled shora, C – podélný řez distální částí prstu; 1 – proximální vallum unguis, 2 – laterální vallum unguis, 3 – lectulus unguis, 4 – corpus unguis, 5 – radix unguis
19
4.2.2. Postnatální vývoj a růst
Matrix produkuje oploštělé měkké buňky – keratinocyty, které jak vyrůstají, uvolňují
vnitřní obsah a stávají se tvrdými a plochými, jejich obsah se mění v keratin. Buňky, které
jsou nejstarší, jsou nejvíce stlačeny. Nehtová ploténka se díky další tvorbě těchto buněk posunuje distálně po nehtovém lůžku (Preuss 2002).
Nehtové ploténky jsou u novorozenců měkké a tenké. Později se stávají silnějšími
a pružnějšími (Arenberger a Obstová 2001, s. 23).
Nehty rostou nepřetržitě po celý život, ve stáří je jejich růst pomalejší. Růst nehtů
u malých dětí je rychlý, celý nehet odroste během 6 až 8 týdnů. U dospělých se rychlost růstu pohybuje v rozmezí 0,5 – 1,2 mm za týden, celý nehet tedy odroste během 6 měsíců (obr. 6). Nehty na nohou vyžadují na stejný růst 2krát až 3krát delší dobu než nehty na rukou (Beaven a Brooks 1993, s. 20 – 22).
A
B
Obr. 6 Růst nehtu na palci (podle Beavena a Brookse 1993). A – fotografie palce na ruce B – fotografie stejného palce o 6 týdnů později
Nehty rostou nejrychleji na nejdelším prstu, což je prostředník, po něm následuje
prsteník a ukazovák. Nejpomaleji roste nehet na malíku, o něco rychleji na palci (Beaven a Brooks 1993, s. 21 – 22).
Nehty na pravé ruce u praváků rostou rychleji než na levé ruce, a naopak, což je
pravděpodobně dáno větším používáním dominantní ruky, a tím větším opotřebením nehtu, které jeho růst povzbuzuje (Beaven a Brooks 1993, s. 21 – 22).
Rychlost růstu nehtů závisí na mnoha faktorech včetně věku, zdraví, dědičnosti,
pohlaví jedince, a také na ročním období. Nehty zpravidla rostou rychleji u mladých lidí,
neboť u nich nedošlo k tolika poraněním jako u starších lidí. Co se týká rychlosti růstu z hlediska pohlaví jedince, je růst rychlejší u mužů. Muži častěji než ženy vykovávají 20
manuální práce, při kterých dochází ke kontaktu nehtů s předměty a tedy k většímu opotřebení nehtů (Beaven a Brooks 1993, s 20 – 22).
Během letních měsíců mění většina lidí svoje stravování. Strava je variabilnější, což
nehtům prospívá, růst je tedy rychlejší (Sampe 2004).
Nehty rostou rychleji během těhotenství. Po těhotenství se rychlost vrací opět
k normálu (Lees a kol. 2002, s. 97). V těhotenství dochází k zvýšené sekreci estrogenů, produkovaných fetoplacentární jednotkou (Horský a Presl 1978, s. 142).
Růst nehtů u žen se liší během fází menstruačního cyklu, což je způsobeno činností
hormonů (Juan 1995, s. 116 – 118). V normálním menstruačním cyklu se několik dní před menstruací zvyšuje sekrece folikulostimulačního a luteinizačního hormonu (Greenspan
a Boxter 2003, s. 468 – 469). Dále také dochází ke zvýšení hladiny estrogenů a progesteronu (Horský a Presl 1978, s. 142). A právě v tomto období je růst nehtů rychlejší (Juan 1995, s. 116 – 118).
4.2.3. Stárnutí
Nehtová ploténka je kvůli zvýšenému zadržování nehtového keratinu silnější
(onychodysthrophia) a méně transparentní (obr. 7). Snižuje se rychlost růstu, lunula postupně
mizí a nehty ztrácejí lesk. Na nehtové ploténce se objevuje podélné rýhování, které je
způsobeno horším krevním oběhem (Arenberger a Obstová 2001, s. 26). Nehtová ploténka je s věkem také více příčně zakřivená (Konkolová 2001, s. 15).
Obr. 7 Nehet starého člověka (Foto: Jahodová 2005).
21
4.3. Stavba nehtu
4.3.1. Makroskopická a mikroskopická anatomie
Viditelná část nehtové ploténky se nazývá tělo nehtu – corpus unguis (obr. 8).
Ploténka nehtu je vypouklá směrem ke hřbetu nehtu (dorzálně konvexní), více ve směru příčném než podélném (Čihák 1997, s. 567 – 568). Je tvořena plochými zrohovatělými
buňkami, které se taškovitě překrývají a směřují svými volnými okraji distálně (Dvořák a Mazanec 1973, s. 205). Proximální část nehtu, která je vsazena do záhybu epidermis a není
na povrchu vidět, se nazývá kořen nehtu – radix unguis. Proximální okraj kořene nehtu –
margo occultus a boční okraje – margines laterales jsou skryty. Margines laterales jsou překryty nehtovým valem – vallum unguis (Čihák 1997, s. 567 – 568). Ten je tvořený
vícevrstevným dlaždicovým epitelem (Dvořák a Mazanec 1973, s. 206). Na proximálním
konci obepíná nehtovou ploténku zploštělý proužek epidermis – eponychium (obr. 9). Na distálním konci přečnívá přes okraj prstu volný okraj nehtu – margo liber, který je bělavý
a průsvitný. Vrstva odpovídající zárodečné vrstvě – stratum germinativum epidermidis pod radix unguis a margo occultus se nazývá zárodečná hmota – matrix unguis (Čihák 1997, s.
567 – 568). Nehtová matrix je místem, kde nehet narůstá do délky. Probíhá zde mitotické dělení (buněčné dělení, při kterém vznikají z jedné buňky dvě buňky dceřiné, které mají zcela
stejnou dědičnou výbavu) a nové buňky jsou posouvány distálně a rohovatí (Dvořák a Mazanec 1973, s. 205). Dělí se na horní a dolní matrix, ze kterých se vytváří dorzální a ventrální část nehtu a ty spolu tvoří tělo nehtu (Braun-Falco a kol. 2001, s. 938). Na
proximálním okraji viditelné části nehtu prosvítá proximální část matrix jako bělavý srpek – lunula unguis (Čihák 1997, s. 568). Její bělavé zbarvení podmiňují prostory mezi
zrohovatělými buňkami, které obsahují vzduchové bublinky (Dvořák a Mazanec 1973, s. 205). Distální pokračování matrix – hyponychium je místo spojení ploténky nehtu
s podložkou. Je to tak zvaná sterilní matrix, neboť zde nedochází k tvorbě nehtu. Distální
okraj hyponychia končí pod volným okrajem nehtu a zde přechází do epidermis bříška prstu. Hyponychium je tvořeno několika vrstvami nerohovatějících buněk. Husté vazivo pod
hyponychiem, které odpovídá škáře, se nazývá nehtové lůžko – lectulus unguis. Nehtové lůžko
vybíhá proti tělu a nehtovému kořeni podélnými lištami – cristae lectuli unguis. V rozsahu matrix unguis mají tyto lišty výběžky. Cévy těchto výběžků spolu s cévami podélných lišt
prosvítají nehtovou ploténkou a podmiňují její narůžovělou barvu (Čihák 1997, s. 568).
22
A
B
Obr. 8 Stavba nehtu (podle Čiháka 1997). A – pohled na dorzální stranu nehtu, B – podélný řez distálním článkem prstu, nehtem a nehtovým lůžkem; 1 – margo liber, 2 – margo lateralis unguis, 3 – corpus unguis, 4 – vallum unguis, 5 – lunula unguis, 6 – eponychium, 7 – kožní záhyb v místě mezičlánkového kloubu, 8 – margo occultus unguis, 9 – sinus unguis, 10 – radix unguis, 11 – matrix unguis, 12 - lectulus unguis
Obr. 9 Podélný řez kořenem nehtu (podle Burkitta a kol. 1987). Nail – unguis, nail root – radix unguis, distal phalanx – distální článek prstu
23
5. Funkce nehtu
5.1. Nehet jako ochrana
Nehty poskytují mechanickou ochranu posledních článků prstů (Schreiber 1998, s.
242). Mnoho lidí, když se podívá na své nehty, vidí na nich několik škrábanců a rýh. Kdyby tam nehet nebyl, byla by tato poškození přímo na kůži, kde by se dlouze hojily, neboť by se
tyto rány stále obnovovaly a vnikaly další. Oproti poranění povrchu kůže poranění povrchu nehtu nebolí.
5.2. Funkce nehtu při hmatovém čití
Díky nehtu se zlepšuje dráždění hmatových tělísek v bříšku prstu a to tak, že hmatové
bříško prstu je tlačeno proti pevné nehtové ploténce (Borovanský 1967, s. 959). 5.2.1. Mučení – třísky pod nehty a strhávání nehtů
Jednou z velice účinných metod mučení jsou právě třísky pod nehty a strhávání nehtů
(obr. 10). Tyto akty jsou samy o sobě velmi bolestivé, neboť, jak již bylo zmíněno, je v konečcích prstů nahromaděno mnoho nervových vláken. Třísky jsou zasunovány mezi
nehtovou matrix a nehtové lůžko, oddělují tedy pokožku od škáry. Pohled na třísku pomalu se
zasunující do jemné kůže, kryté tvrdou keratinovou deskou, je velice nepříjemný a pocit bolesti je spíše umocňován vizuálně. Toto mučení ve používalo ve starověku, středověku a používá se dodnes. Svědčí o tom nedávné zprávy o pronásledování Falun Gongu v Číně. Těm, kdo praktikují Falun Gong, jsou pod nehty vtloukány tenké ostré bambusové hůlky, tím se nehet úplně utrhne (Weberová 2004).
Obr. 10 Vyznavač Falun Gongu, jemuž jsou pod nehty vtloukány bambusové třísky (Foto: Weberová 2004).
5.3. Nehet jako nástroj a zbraň
Nehty slouží jako nástroj schopný uchopit drobné předměty. Umožňují mnohem
jemnější manipulaci a jemný úchop (Schreiber 1998, s. 242). Tento význam oceníme až 24
tehdy, když jsou nehty postiženy nemocí a tuto schopnost ztrácejí. Mohou být používány
například při zdobení keramiky a jiných výrobků z hlíny. Nástroj se velice rychle může změnit ve zbraň, která dokáže ublížit nejen okolí, ale i jejich majiteli. Příkladem jsou
novorozenci, kteří ještě dobře nezvládají koordinaci rukou, a proto se mohou sami poškrábat.
Zbraň je to velmi důmyslná, je tenká, ale pevná a ostrá. Při násilném útoku dochází často k zápasu mezi obětí a pachatelem a jedinou zbraní oběti jsou právě nehty. Jejich význam spočívá nejen v obraně, ale často za nimi zůstanou tkáně pachatele, které při policejním
vyšetřování poslouží k jeho identifikaci. Nehty dokážou na těle pachatele způsobit zřetelná zranění, která také mají při identifikaci svůj význam (Konrád a Suchánek 1999, s. 21). 5.4. Nehet jako prostředek komfortního chování
Komfortní chování souvisí s péčí o povrch těla, spojenou s pocitem libosti. Patří sem
také škrábání nehty. Každý dobře zná ten příjemný pocit, vyvolaný škrábáním se nehty.
Komfortní chování je specifickým typem chování, které hraje významnou roli při
udržování rovnováhy v sociální struktuře primátů. Toto chování je záležitostí dvou (výjimečně více) jedinců, z nichž jeden čistí srst druhého, víská ho nebo jinak manipuluje s jeho srstí (Vančata 2001, s. 104).
O škrábání nehty se zmiňuje také Kámasútra. Jedná se o erotická škrábnutí, která byla
okázale předváděna jako upomínka sexuálních radovánek. Vhodnou příležitostí pro tyto stopy
vášně bylo například první milování, loučení před cestou, přivítání při návratu domů, usmíření ženy po hádce nebo když je žena opilá. Kámasútra popisuje osm různých škrábání
podle zanechaných stop: znělka, půlměsíc, kruh, čára, tygří tlapa, paví stopa, zaječí skok a list modrého lotosu (Vátsjájana 1991, s. 56 – 58).
25
6. Patologie nehtů
Onemocnění nehtů se dělí na několik skupin a to na onemocnění nehtové ploténky,
vrozené změny na nehtech a anomálie nehtů související s jinými symptomy. 6.1. Onemocnění nehtové ploténky
Onychorrhexis (nadměrná lámavost nehtů) se projevuje jako odlomení, rozštěpení
nebo jako praskliny na volném okraji nehtu. Zřídka se vyskytuje jako vrozená neboli
familiární (vyskytující se v rodině), nezřídka bývá podmíněna exogenně (vnějšími vlivy),
například častým umýváním, prací ve vlhkém prostředí nebo s organickými rozpouštědly, případně intenzivní manikúrou s častým použitím odlakovače. Nadměrná lámavost nehtů se
vyskytuje i při vnitřních onemocněních jako je hypertyreóza (nadměrná funkce štítné žlázy), nedostatek vitamínu A a B nebo při podvýživě. Při nedostatku železa bývá často spojena se lžícovitými nehty (coilonychia). Za jednu z příčin vzniku je považován nedostatek vápníku,
zpravidla se ale příčiny nezjistí (Braun-Falco a kol. 2001, s. 939 – 940).
Onychoschisis (lamelární dystrofie) je rozštěpení nehtové ploténky nejméně ve dvou
na sebe naléhajících vrstvách volného nehtového okraje. Příčina onemocnění není známa,
uvažuje se o traumatických faktorech (hraní na strunové hudební nástroje nebo klavír), do úvahy přichází i nadměrné odmašťování nehtů častým umýváním nebo nadměrným používáním laku a odlakovače. Mohlo by také jít o nedostatek železa (Braun-Falco a kol. 2001, s. 939).
Onycholysis (obr. 11) je částečné odloučení nehtové ploténky, které je poměrně časté.
Naopak onychomadesis, úplné odloučení nehtové ploténky, nastává zřídka. Příčin, které
přicházejí do úvahy, je hodně: trauma, macerace, chemikálie, nehtové kosmetické přípravky,
dermatofyta (mikroskopické houby), baktérie, léky, psoriasis vulgaris (lupénka), lichen ruber
planus (lišej), paronychia, kontaktní ekzém, subunguální (podnehtové) tumory, subunguální
exostózy, syndrom žlutého nehtu, porfýrie (onemocnění s porušeným metabolismem železa),
pelagra (nedostatek kyseliny nikotinové, resp. nikotinamidu), gravidita, onemocnění štítné žlázy, nedostatek železa, diabetes mellitus (cukrovka), kongenitální (vrozená) a idiopatická
(bez známé příčiny) získaná onycholýza. Nejčastěji se objevuje onycholysis semilunaris.
Jedná se o částečné poloměsičité odloučení nehtu od jeho volného okraje. Nehet se v odloučené části jeví jako bílý, strukturálně je však nezměněný. Onycholysis semilunaris se častěji vyskytuje u osob, které ruce dlouhodobě vystavují působení vody, mýdel
a detergentních prostředků, nebo při intenzivním čištění nehtů. Pokud odlučování vznikne na 26
několika místech volného okraje nehtu, mohou se pak spojit a tak odloučit celou distální část nehtu. Zřídkakdy proces postupuje ve formě pásu širokého 3 až 4 mm nebo kanálku směrem k nehtové matrix. Pak se jedná o onycholysis canaliformis (Braun-Falco a kol. 2001, s. 940).
Obr. 11 Onycholysis (podle Beavena a Brookse 1993).
Onychodystrophia je souhrnné označení různých, často se vyskytujících změn na
nehtech, jako je dystrofie (porucha výživy či látkové výměny) nehtové ploténky, její
zhrubnutí a coilonychia s onychoschisis. Onychodystrophia se často vyskytuje jako součást
jiných syndromů, například při Meesových proužcích a Beauvých liniích (Braun-Falco a kol. 2001, s. 940).
Messovy proužky prochází obloukovitě nehtem a mají barvu lunuly. Jsou způsobeny
náhlým toxickým poškozením matrix, původně byly pozorovány při otravě arzénem, později
i táliem. Pokud je akutní toxické poškození výraznější, následkem poškození buněk v matrix
vznikají přechodné přerušení tvorby nehtu a tvoří se Beauovy linie, což jsou příčné rýhy. (Braun-Falco a kol. 2001, s. 940 – 941).
Leukonychia (obr. 12) je pravděpodobně nejčastější změnou na nehtech. Jsou to bílé
skvrny nebo pásy, které se na nehtech vyskytují izolovaně nebo se spojují, což je méně
obvyklý jev. Příčina bílého zabarvení není známa. Leukonychia je častá na nehtech po manikúře. Leukonychia punctata je poměrně častá. Jedná se o bílé skvrny velikosti
špendlíkové hlavičky na jednom nebo několika nehtech. Leuconychia striata začíná zpravidla
v oblasti lunuly. Proužky jsou různě široké a na okrajích zúžené. Leuconychia punctata
a leuconychia striata nezpůsobují žádné problémy a jejich léčba spočívá v omezení působení
mechanických faktorů. Oproti tomu leuconychia totalis se projevuje křídovým zbarvením celé
nehtové ploténky, nehtová ploténka je křehká tak, že jemný okraj nehtu nikdy nedosáhne eponychia (Braun-Falco a kol. 2001, s. 941 – 942). 27
A
B
Obr. 12 Leuconychia (podle Beavena a Brookse 1993). A – Leuconychia striata B – Leuconychia totalis
Muehrckého pásy (obr. 13) jsou bělavé proužky nebo svazky pásů probíhající příčně
přes celou ploténku paralelně s lunulou. Jsou charakteristickým projevem pozorovaným při chronické hypalbuminémii (snížení množství albunimu v krvi). Tyto projevy se vyskytují i při cytostatické léčbě (Braun-Falco a kol. 2001, s. 942).
Obr. 13 Muehrckého pásy (podle Beavena a Brookse 1993).
Onychotillomania je onemocnění nehtů způsobené neustálým poškozováním nehtu
nůžkami, nožem či jinými nástroji. Vyskytuje se téměř výlučně u dospělých, zejména ve stáří jako projev neurotické poruchy (Braun-Falco a kol. 2001, s. 940).
Onychomadesis je totální odloučení nehtu (onycholysis totalis). Dochází k němu
například po traumatu, paronychii, infekčním onemocnění, v rámci alopecia areata, při lichen
ruber planus, erytrodermii nebo při toxických reakcích (Braun-Falco a kol. 2001, s. 940).
28
Onychogryposis (drápovitý nehet) je velmi těžká deformace nehtů, častěji se
vyskytující na nohou (zejména na palcích) než na rukou (obr. 14). Pro tyto nehty je
charakteristický abnormální tvar, zhrubnutí a ztvrdnutí nehtu a také vychýlení směru růstu. Drápovitý nehet se už v matrix formuje tak, že vyrůstá šikmo nahoru, tím se pod nehtem tvoří
volný prostor, kde vzniká velké množství hyperkeratózy. Nad touto hmotou může nehet růst jen tak, že se drápovitě stáčí nejen v podélném směru, ale i z obou okrajů. Vytváří se tak
polokruhovitý tunel vyplněný rohovinovou hmotou, který je hrubý, ostrý a někdy se nedá téměř odstřihnout. Nehet nezachovává směr růstu, ale stáčí se na jednu nebo druhou stranu.
Vznik drápovitého nehtu může způsobit trvalé nošení těsné obuvi nebo může být podpořen anomáliemi postavení nohou nebo chronickou venózní insuficiencí (selhání činnosti) s lokální poruchou odtoku krve (Braun-Falco a kol. 2001, s. 942).
Obr. 14 Onychpgryposis (podle Beavena a Brookse 1993).
Onychauxis (obr. 15) je izolovaná hypertrofie (zvětšení), která se může vyskytovat
jako následek chronického traumatu (Braun-Falco a kol. 2001, s. 942).
Obr. 15 Onychauxis (Foto: Schumacher 2004).
Trachyonychia (drsné nehty) se vyskytuje při poruchách nehtové matrix a nehtového
lůžka. Povrch nehtů je drsný a skládá se z jemných odlučujících se zrohovatělých lamel. 29
Trachyonychia postihuje všechny nehty, avšak v některých případech mohou jednotlivé nehty
zůstat bez projevů. Může se vyskytovat při různých onemocněních jako například při psoriasis vulgaris, lichen ruber planus nebo při atopickém ekzému. Pokud se tyto faktory vyloučí, jedná se o trachyonychia idiopatica (její příčina není známa) a v tomto případě se
doporučuje biopsie, aby mohla být stanovena diagnóza a rozsah onemocnění (Braun-Falco
a kol. 2001, s. 942 – 943).
Onychotrophia je souhrnné označení celé řady anomálií nehtu s narušeným vývinem
nehtové ploténky. Patří sem malé tenké a částečně znetvořené nehty, které se vyskytují při hypertyreóze, thrombangiitis obterans, neurologických onemocněních nebo při kachexii
(Braun-Falco a kol. 2001, s. 942).
Hranaté nehty jsou nehty, které mají na nehtové ploténce přímé podélné hrany, které
rozdělují nehet na tři plochy. Barva nehtů může být od šedobílé po žlutou. Často není vidět lunula (Braun-Falco a kol. 2001, s. 943).
Platonychia je zploštění nehtové ploténky bez konkávního či konvexního ohnutí.
Časté jsou hyperkeratózy pod centrální částí nehtu. Může jít i o předstupeň koilonychie (Braun-Falco a kol. 2001, s. 943).
Coilonychia (miskovité či lžícovité nehty) se častěji vyskytuje na nehtech rukou než
nohou. Při tomto onemocnění se nehtová ploténka stává více konkávní, bývá často tenká a má sklon se od volného okraje štěpit. Lžícovité nehty se nejčastěji vyskytují při anémiích
(chudokrevnost) vyvolaných nedostatkem železa. Ostatní formy lžícovitých nehtů jsou
autozomálně dominantně dědičné. Tyto nehty se také vyskytují při Raynaudovu syndromu. Lžícovité nehty (obr. 16) bývají způsobené mechanickými příčinami, zejména při práci ve
vlhkém prostředí, po dlouhodobém kontaktu s pracími prostředky a chemikáliemi, nebo jsou následkem opakovaných traumat (zranění). Příčinou také může být nedostatek vitaminu C,
pelagra, sprue (střevní onemocnění způsobující poruchu vstřebávání živin ve střevě) nebo hypertyreóza (Braun-Falco a kol. 2001, s. 943 – 944).
Obr. 16 Dorzální pohled na ruku s coilonychií (podle Beavena a Brookse 1993).
30
Nehty tvaru „hodinového sklíčka a prsty tvaru bubenických paliček“ jsou způsobeny
kyjovitým rozšířením distálních článků prstů (obr. 17). Distální články prstů pak mají tvar
připomínající paličky na buben a nehty jsou větší, zaoblené a ve všech směrech výrazně konvexní (hodinové sklíčko). Kyjovité rozšíření je připisováno hyperlazii podkožní tkáně
a kapilár, zmnožené jsou však jen měkké tkáně, hyperplazie kostí se nevyskytuje. Paličkovité prsty mohou být dědičné, nejčastěji se však vyskytují při onemocnění plic a při oběhových
koronárních chorobách. Tyto změny byly pozorovány i při onemocnění jater a některých neurologických onemocněních (Braun-Falco a kol. 2001, s. 944).
Obr. 17 Paličkovité prsty (podle Beavena a Brookse 1993).
„Náprstkovité nehty“ jsou nehty s jamkovitými defekty. Prohlubeniny jsou podmíněné
lokalizovaným nahromaděním zrohovatělých buněk. Tyto zrohovatělé buňky se lehce
uvolňují a odlučují od zdravé plochy ploténky a tím vytvářejí typický obraz (Braun-Falco a kol. 2001, s. 944)
Unguis in turriculo (rourkovité či věžovité nehty) je idiopatická bolestivá deformace,
vyskytující se u starších dospělých. Ženy bývají postiženy častěji. S postupně zvětšujícím se zakřivením nehtů se jejich rourkovité okraje zařezávají do nehtového lůžka a způsobují
intenzivní bolesti. Při vzniku této deformace má význam dlouhodobé působení tlaku,
například nevhodná obuv. Byly popsané i vrozené rourkovité nehty, kdy jsou postiženy nehty na všech prstech (Braun-Falco a kol. 2001, s. 944 – 945).
Onychodystrophia mediana canaliformis (obr. 18) se projevuje podélně probíhající
jamkou, kanálkem či prohlubeninou. Úplný rourkovitý kanál probíhá od matrix k volnému okraji nehtu. Postižený bývá jeden či více nehtů, avšak palec je postižený vždy. Příčinou bývají vrozené defekty, traumata a záněty v oblasti matrix (Braun-Falco a kol. 2001, s. 945).
31
Obr. 18 Onychodystrophia mediana canaliformis (podle Beavena a Brookse 1993).
6.2.
Subuguální a paraunguální tumory
Bowenova choroba se nejčastěji vyskytuje na palcích rukou nebo nohou. Vzniká
mírný erytrém a kromě něj také onycholysis laterální oblasti nehtové ploténky (Braun-Falco a kol. 2001, s. 953).
Akrolentiginózní melanom se také častěji vyskytuje na palcích rukou a nohou. Rané
formy se zpravidla nepoznají, protože se projevují jako jemně šedé, případně hnědočerné zabarvení proximální, laterální nebo distální části nehtového valu nebo eponychia. K tomu se
připojuje subunguální zbarvení od hnědé přes červenou až ke světlé (Braun-Falco a kol. 2001, s. 953).
Subunguální keratoakantóm je zřídka se vyskytující bolestivý tumor vycházející
z laterální části nebo bezprostředně z pod nehtové ploténky s rychle postupující onycholýzou a také s porušením měkkých tkání a kostí (Braun-Falco a kol. 2001, s. 953).
Fibrokeratóm se klinicky projevuje jako hrubý tuhý uzel velikosti až 1 cm na prstu
ruky nebo nohy, který vychází ze spodu proximálního nehtového valu a lunuly. Při jeho
zvětšování může být postižena i nehtová ploténka. Výsledkem je bolestivá onychodytrofie s mechanickým omezením (Braun-Falco a kol. 2001, s. 953).
Subunguální glomus tumor se většinou nachází jen na jednom prstu. Klinicky jde
o světle červený měkký uzel (Braun-Falco a kol. 2001, s. 953).
Subunguální enchondróm je méně častý. Projevuje se symptomy jako při
subunguálních exostózách nebo při glomus tumor (Braun-Falco a kol. 2001, s. 953).
32
6.3. Zánětlivá onemocnění nehtů
Paronychia (obr. 19) je bolestivý zánět nehtových valů. Původcem je bakteriální,
virová nebo plísňová infekce. Postihuje jedince s oslabenou imunitou a lidi se zarůstajícími nehty (Beaven a Brooks 1993, s. 75 – 76).
Obr. 19 Paronychia (podle Beavena a Brookse 1993).
Tinea unguium je infekce nehtového orgánu vyvolaná dermatofyty. Alternativně se
používá pojem onychomykóza, který však zahrnuje houbové onemocnění nehtů vyvolané i jinými houbami jak dermatofyty (například kvasinkovými houbami). Tinea unguium je
nejčastěji vyvolána Trichophyton rubrum, ale mohou ji vyvolat i jiné dermatofyty jako Triptophyton mentagrophytes a Epidermaophyton floccosum. Tinea unguium se častěji vyskytuje na nohou než na rukou. Zdrojem infekcí jsou zejména oblasti, kde chodí hodně lidí naboso (Braun-Falco a kol. 2001, s. 266).
Obr. 20 Onychmykóza na palci u nohy (podle Beavena a Brookse 1993).
33
6.4. Vrozené změny na nehtech
Vrozené změny na nehtech se jen výjimečně vyskytují izolovaně, častěji jako součást
syndromů (Braun-Falco a kol. 2001, s. 947). V této podkapitole jsou popsány pouze izolované
změny na nehtech. Anomálie nehtů související s jinými symptomy jsou popsány v kapitole o významu nehtů v medicíně.
Digitus supranumeralis je rudimentární prst vyskytující se na distálních částech
kloubů častěji u příslušníků černé rasy než bílé. Tato anomálie může mít formu rudimentárně naznačené nehtové ploténky až kompletně vytvořené časti prstu s kostí. Na povrchu kůže zůstává typický vzor prstu (Braun-Falco a kol. 2001, s. 947).
U nehtu formy tenisové rakety je poslední článek prstu zkrácený, často mírně
rozšířený. Podobně také nehtová ploténka je zkrácená a v příčném směru rozšířená. Často bývají postiženy palce na rukou. Tato nehtová anomálie se vyskytuje častěji u žen (BraunFalco a kol. 2001, s. 947). 6.5. Beauovy linie
Nakonec je třeba zmínit také Beauovy linie neboli linie zastavení růstu (obr. 21). Tyto
příčné linie jsou významným znamením dřívějšího onemocnění. Vznikají v souvislosti s prodělaným závažným onemocněním. Nejprve se objeví na bázi ploténky a s jejím postupným růstem se posunují směrem k okraji nehtu (Beaven a Brooks 1993, s. 50 – 55).
A
B
Obr. 21 Beauovy linie A – pohled zepředu B – pohled zboku (podle Beavena a Brookse 1993).
34
7. Význam nehtů ve fyzické antropologii
Fyzická antropologie studuje celkový tělesný stav a variabilitu jednotlivých tělesných
znaků či vlastností u současných i minulých populací. Jednou z antropologických metod, kterou lze zkoumat nehty, je somatometrie (antropometrie). Je to systém měření člověka
a částí jeho těla. Dále se používá somatoskopie, která používá popisné (deskriptivní) charakteristiky znaku nebo vyjádření slovními výrazy, které je předem dohodnuté a přesně vymezené. Je v zájmu vědecké práce, aby tyto dohodnuté výrazy byly co nejpřesněji
dodržovány, neboť se tím získává možnost srovnávat vlastní výsledky s výsledky jiných autorů (Fetter 1967, s. 19, 26, 73). 7.1. Tvar
Tvar nehtů je velmi různorodý, variabilní. Je rozdílný u pyknických typů, jiný
u atletických typů, při částečném nebo celkovém gigantizmu nebo u leptozómů. Tvar nehtu je závislý na morfologii distálního článku prstu (Falco-Braun 2001, s. 939).
Pro antropologický popis tvaru nehtu se užívá zařazení do schématu podle D. M.
Koennera, kde se podle 11 typů tvarů nehtů hledá podobný tvar nehtů zkoumaných (obr. 22). Je třeba brát na zřetel, že ne vždy všech 10 nehtů prstů rukou jednoho člověka patří k témuž
typu. Dále se klasifikuje podélné (longitudinální) a příčné (transverzální) zakřivení nehtů jako malé, střední a velké. Pozornost se věnuje také lunule a to zda-li je malá, střední, velká nebo úplně chybí (Fetter 1967, s. 116 – 117).
Obr. 22 Typy tvarů nehtů (podle Koennera 1967).
7.2. Tloušťka
Tloušťka nebo také síla nehtu, jedná se o předozadní rozměr, který se pohybuje
v rozmezí 0,5 až 0,7 mm. Závisí na tom, na kterém prstu a na které ruce se nehet nachází. 35
Všeobecně jsou nehty silnější na prstech, které se častěji opotřebovávají, což je palec a ukazovák. Co se týká stranových rozdílů, jsou nehty silnější na ruce, která je častěji
používána (Schwabenthan 2001). Nehty mají rozdílnou tloušťku u mužů a žen. Zatímco muži častěji vykonávají manuální práci, jsou nehty více opotřebovány a jsou tedy silnější
(Pasekoff-Weinberg 2004). U žen je menší tloušťka nehtů podmíněna častým namáčením ve
vodě, mycích prostředcích či chemikáliích (lak na nehty, odlakovač) (Herrera a kol. 2000, s.
90 – 92). Tloušťka nehtů se s věkem zvyšuje, ve stáří mohou nehty být výrazně silné (Arenberger a Obstová 2001, s. 26).
36
8. Využití nehtů v historické antropologii a archeologii 8.1. Zachování vlastních nehtů
Díky přirozené i umělé mumifikaci se u mnoha mumií zachovaly nehty, které mohou
přispět k celkovému obrazu života nalezeného člověka a například vypovědět, zda se jednalo o pracujícího člověka či člověka z vyšších vrstev. U mumifikovaných těl příslušníků vyšších vrstev nenesou nehty známky manuální práce (poškrábání, rýhy), jako je tomu u příslušníků nižších vrstev, a jsou většinou obarveny henou (červené až rezavě červené rostlinné barvivo).
Nejstarší úplně zachovalé tělo patřilo muži a je staré asi 5300 let. Bylo nalezeno
u Similaunského ledovce v Ötztalerských Alpách v jižním Tyrolsku. Nehty z těla opadaly, ale podařilo se najít jeden z prstu na ruce. Jeho bližší analýza odhalila, že tento muž vykonával
manuální práci, což je patrné na předním konci nehtu jako drobné defekty. Dále se na nehtu vyskytují tři podélné linie vzniklé poruchou systému v růstu nehtu, které pomáhají
rekonstruovat dobu a trvání tří zátěžových situací. Tyto zátěžové situace prodělal tento muž asi čtyři, tři a dva měsíce před smrtí. Co tento stres způsobilo zůstane tajemstvím (Spindler 1998, s. 153).
Další přirozeně mumifikované tělo pomocí mrazu bylo nalezeno u vrcholku hory
Ampato v Andách jižního Peru. Jednalo se o asi 500 let starou inckou dívku obětovanou horským bohům. Její tělo bylo dokonale zachováno do každého detailu. V této geologické oblasti to není ojedinělý případ. Další dokonale zachované ostatky byly nalezeny u vrcholu
Cerro el Plomo v Chile a také například poblíž hory El Toro v Argentině (Bahn 1997, s. 160 – 161).
Velký význam mají také četná těla dochovaná díky taninu (organická sloučenina –
ester odvozený od glukózy) v močálech severní Evropy. Jen na Britských ostrovech bylo nalezeno kolem dvou set těl v rašeliništích, z nichž nejznámějším a nejlépe zachovalým
exemplářem je Lindowský muž (obr. 23). Nejznámějšími exempláři z dánských rašelinišť
jsou Tollundský a Grauballský muž (obr. 24). Právě díky rašelině se můžeme dozvědět mnoho podrobností o zdraví, životě i smrti těchto lidí (Bahn 1997, s. 164 – 169).
37
Obr. 23 Lindowský muž, jak se vynořil z rašeliny v Cheshire (podle Bahna 1997).
Obr. 24 Grauballský muž (podle Bahna 1997).
38
Nejstarší dochované egyptské mumie pocházejí z období 3200 let př. n. l. (obr. 25).
Tělo bylo ve skrčené poloze pohřbeno v jámě vyhloubené v poušti a překryto pískem. Písek tělo přirozeně mumifikoval (Putman 1995, s. 8).
Obr. 25 Písečná mumie (podle Putmana 1995).
V pozdější době byla v Egyptě těla mumifikována uměle (obr. 26). Tělo bylo
vysušeno pomocí natronu (směs uhličitanu sodného s hydrogenuhličitanem sodným se
stopami chloridu sodného a síranu sodného). Před vysoušením byly z těla vyňaty životně důležité orgány, srdce bylo ponecháno v těle. Poté bylo tělo omyto palmovým vínem
a aromatickými látkami a obaleno natronem. Později se tělo polévalo tekutou pryskyřicí. Aby kůže nepopraskala, byla potírána směsí cedrového oleje, vosku, natronu a arabské gumy. Tělo
bylo vycpáno kusy plátna, pískem nebo pilinami. Nakonec bylo ovinuto vrstvami plátěné bandáže (Putman 1997, s. 14).
Nehty byly barveny henou a upevněny lněnými nitěmi, aby neodpadly (Strouhal 1971,
s. 25 – 27).
Obr. 26 Mumifikované tělo krále Ramesse II. (podle Bahna 1997).
39
Také ve středověku se objevují uměle mumifikovaná těla. Takovým případem je
italská světice Magdalena z Cortony. V 18. století byl její hrob otevřen a v něm bylo nalezeno
krásné tělo se zachovalými lesklými nehty a jemnou barvou v obličeji. Používal se natron a rostlinné přídavky z myrhy a aloe (Schwabenthan 2001).
Krypty evropských kostelů a klášterů uchovávají řadu mrtvých těl, která se udržela
v neporušeném stavu. Stabilní suché mikroklima zde způsobuje vysoušení těl a jejich
konzervaci. K nejznámějším patří katakomby kapucínského kláštera v Palermu (Itálie)
(Schwabenthan 2001). Také v kryptě kapucínského kláštera v Brně se nachází přirozeně mumifikovaná těla (obr. 27). Celkem zde bylo pohřbeno 205 mrtvých, z toho bylo 153 mnichů, 52 šlechticů. Dodnes je zachovalých 41 (Horký 1991, s. 8).
A
B
Obr. 27 Zachovalé nehty na mumii šlechtičny Eleonory Vrbnové pohřbené roku 1761 (Foto: Jahodová 2005). A – zachovalé nehty na ruce B B – zachovalé nehty na A noze
8.2. Nehtový vryp
Jedním ze znaků mladší doby kamenné (neolit asi před 6 – 3,5 tisíci lety) je výroba
keramických nádob – keramiky v užším slova smyslu. Její význam nespočívá jen v samotném používání keramiky. Ale keramika je ve své rozmanitosti fenomén, na kterém se nejrychleji odrážely změny estetického myšlení a technologického pokroku. Proto se také stala základem 40
kulturní nomenklatury celého neolitu i eneolitu (eneolit asi před 3500 až 2000 tisíci lety) (Podborský a kol. 1993, s. 71 – 74).
Nejprve byla výzdoba povrchu nádob jednoduchá – žlábkované nebo ryté linie, zářezy
vrypy, plastické výstupky, později složitější a náročnější – rýžky, vpichy, malování (Podborský 2001, s. 67).
Výzdoba byla prováděna pomocí kostěných nebo dřevěných rydel a hrotů, ale byly
také používány prsty nebo nehty (Podborský a kol. 1993, s. 91). Zdobení nehtovými vrypy je
typické pro kulturu s lineární keramikou. Na keramice této kultury se objevují nehtové dvojdůlky, které vytvářejí motiv „deště“ (obr. 28) a dále také obloučkovité nehtové vrypy vytvářející motiv „obilného klasu“ (obr. 29) (Podborský 1993, s. 76 – 79).
Obr. 28 Motiv „deště“ (Foto: Jahodová 2005).
Obr. 29 Motiv „obilného klasu“ (Foto: Jahodová 2005).
41
Otisky nehtů mohou také vniknout neúmyslně při tvarování měkké hlíny do různých
sošek (obr. 30, 31) (Králík a Novotný 2005, s. 449, 461).
Obr. 30 Schématické znázornění antropomorfní figurky (podle Králíka a Novotného 2005).
Obr. 31 Antropomorfní figurka (podle Králíka a Novotného 2005). A – celkový pohled B – detail otisku špičky prstu a nehtu
Nehty byly používány nejen ke zdobení keramiky, ale také k podepisování nebo jako
jakási pečeť, například v Mezopotámii, kde se psalo na vlhké hliněné tabulky. Ne každý si
mohl dovolit kamennou nebo kovovou pečeť, proto se používal vlastní nehet (obr. 32) (The British museum 2005).
42
Obr. 32 Hliněné tabulky s nehtovým vrypem (Foto: The British museum 2005).
Srovnáváním tvaru a velikostí nehtů neolitické populace s populací současnou se
zabýval G. Cseplák, lékař oddělení dermatologie v Salgótarján County Hospital v Maďarsku.
Zkoumal otisky špiček prstů a nehtů zanechaných na neolitické keramice staré 6500 – 7000
let. Z hlubších otisků zkoumal tvar a délku nehtů. Volný okraj otisknutých nehtů nepřesahoval bříško prstu a byl rovný, v určitých případech mírně zahnutý. Co se týká
nehtové ploténky byla silnější než u současných lidí. Podle šířky nehtové ploténky a průměrné výšky neolitické populace vybral věkovou skupinu obyvatelstva žijícího dnes. Změřil šířku nehtu u mužů a žen různých věkových skupin a určil jejich růstový potenciál. Zjistil, že
neolitická populace je srovnatelná se současnou populací chlapců ve věku od 10 do 14 let (Cseplák 1982, s. 135 – 140).
43
9. Význam nehtů ve forenzní antropologii 9.1. Důkazní materiál v kriminalistice
Nehty mají v kriminalistice význam pro identifikaci, a to ať se jedná o kousky nehtů
zanechané na místě činu, nebo stopy způsobené nehty zanechané na těle oběti či pachatele. 9.1.1. Stopy bilogické a zbytky pod nehty
Při spáchání kriminálního činu dochází k zajištění kriminalistických stop na místě
činu. Velice důležitý je biologický materiál pocházející z lidského organizmu. Dle způsobu
odloučení jej lze rozdělit na materiál spontánně odloučený (pot, sliny, ejakulát a další)
a materiál oddělený použitím nějakého mechanického působení, kam se mimo jiné řadí nehty,
krev, části tkání a vlasů za nehty oběti. Pod nehty se mohou vyskytnou i zbytky tkaniny či zeminy (Konrád a Suchánek 1999, s. 21, 84 – 86).
Zbytky pod nehty je třeba opatrně vyškrábnout jemným nožíkem nebo pilníkem na
nehty. Tímto způsobem lze získat velice důležitý důkazní materiál, a proto je důležité provést vyšetření zbytků pod nehty v každém případě podezření vraždy (Knobloch 1958, s. 25).
Krev je velice důležitým důkazním materiálem, neboť lze určit nejen krevní skupinu
pachatele, ale i jeho DNA (deoxyribonukleová kyselina). DNA je makromolekulární látka (složená z mnohonásobně se opakujících základních stavebních jednotek), která se nachází
v jádrech všech buněk organizmu a je nositelem genetické informace. DNA dvou lidských
jedinců je odlišná, výjimku tvoří pouze jednovaječná dvojčata. Průměrný počet rozdílů v nukleotidové sekvenci mezi dvěma příbuznými jedinci je asi deset milionů a tento fakt byl důvod pro zavedení metod analýzy DNA do kriminalistické praxe (Porada 1995, s. 17 – 19). 9.1.2. Zvláštní znamení
Popis osoby hraje v kriminalistice významnou roli nejen při provádění některých
vyšetřovacích úkonů či pátrání po osobách, ale při určení totožnosti zadržené osoby nebo
nalezené mrtvoly. Zaznamenávají se nápadné znaky mající trvalý charakter (Porada 1995, s. 20 – 21). Nehty se popisují pouze v případě, jsou-li deformované (Pješčak 1982, s. 91). Význam mají také škrábance zanechané na těle pachatele, které mohou posloužit jako identifikační znak.
9.1.3. Stopy trasologické
Zkoumáním stop nohou, obuvi, dopravních prostředků a stop dalších objektů se
zabývá kriminalistická trasologie (Konrád a Suchánek 1999, s. 79 – 80). Tyto stopy obsahují 44
informace o vnějších vlastnostech zachyceného objektu. Zaznamenávají různé zvláštnosti reliéfu objektu jako jeho specifický rozměr, tvar, nerovnosti a nepravidelnosti v jeho umístění a uspořádání (Musil 1995, s. 81). Patří sem tedy i otisk nehtů zanechaný na místě činu. 9.2. Drogová analýza nehtů
Informace o užívání drog mohou být získány chemicko-toxikologickým vyšetřením
odebraných biologických vzorků různého typu.
Jakmile se droga objeví v krvi, začíná její distribuce do jednotlivých tkání a tekutin.
Transportované množství do tkáně má vztah k prokrvení tkáně, k polaritě (v molekule lze rozlišit kladný a záporný pól) drogy a k vazbě na plazmatické bílkoviny. Pouze volná
nevázaná složka drogy je převáděna z krve do jiných tkání či tekutin. Proces vyvolávající
přestup přes buněčnou membránu je pasivní difúze, která je řízena koncentračním gradientem volné složky drogy. Během této distribuční fáze se droga hromadí různě rychle v různých tělesných kompartmentech a přestup je reverzibilní (vratný). Nakonec je dosažena jakási
rovnováha mezi všemi kompartmenty a koncentrace začnou klesat. Nastává eliminační fáze,
tedy fáze odstraňování drogy. Ve velmi prokrvených tkáních dochází k nejrychlejšímu
odstraňování, zatímco tukové tkáně zadržují drogu nejdéle. V některých tkáních však zůstává droga vázána ireverzibilně (nevratně) a sem právě patří ukládání do nehtů a vlasů. Z vlasů
a nehtů lze monitorovat konzumaci drog v minulém čase, sledovaný interval je dán jejich
délkou. Čekat až celý nehet odroste je příliš zdlouhavé, proto se k tomuto účelu využívají spíše vlasy (Balíková 2004, s. 125 – 126).
Nejprve se odebere dostatečný vzorek, který se pak uchovává v pokojové teplotě. Pak
se čistí a umývá, aby se zbavil nečistot a substancí, které mohou analýzu znehodnotit. Nakonec se musí pečlivě rozmělnit, aby uvolnil prvky, které obsahuje, a nakonec se provádí vlastní analýza. Pokud se má prokázat hledaná organická substance (omamná droga nebo léky), používá se metoda, která odděluje složky nehtu a pak stanoví jejich množství. Pomocí
radioimunoanalýzy (RIA) a plynové chromatografie – hmotnostní spektrometrie (GC-MS) je
detekována a kvantitativně vyjádřena přítomnost drog v nehtových odstřižcích (Anderson 1999).
Užití této analýzy drog bylo popsáno pro odhalení zneužití marihuany, kokainu,
nikotinu, opiátů a amfetaminů (Jolles a Zahn 1995, s. 98).
Analýza nehtů má oproti analýze krve nebo moči tu výhodu, že dokáže odhalit
dlouhodobé užívání drogy, ale na druhé straně neodhalí užití v posledních několika dnech (Jolles a Zahn 1995, s. 98).
45
10. Význam nehtů v medicíně
Již 400 let př. n. l. Hippokrates učil, že nehty odrážejí vnitřní stav těla. Na nehtech se
mohou často projevit známky běžných zdravotních problémů nebo závažných systémových chorob dříve než dojde k jejich samotnému propuknutí (Pasekoff-Weinberg 2004), neboť
kořen a spodní strana nehtu jsou velmi úzce napojeny na cévní a nervovou soustavu (Isseberner-Haldane 1996, s. 26).
Současná medicína se diagnostikou nehtů zabývá. Pozorně sleduje změny na nehtech,
které jsou odrazem různým systémovým onemocněním. Změny na nehtech mohou upozorňovat na tato onemocnění:
Sydrom nehet – patela je dominantně dědičný a zahrnuje aplazii (nevyvinutí) nebo
hypolazii (zmenšení) nehtové ploténky a čéšky a jiné kostní anomálie, dále vznikají četné
kloubní dysplazie (poruchy vývoje a růstu) a exostózy (kostní výrůstky). Většinou jsou změny
nehtů přítomny již po porodu a zpravidla postihují palec a ukazovák. Na tento syndrom upozorní velice brzy trojúhelníkovitá lunula. Mediální polovina nebo třetina nehtové ploténky chybí nebo je silně zkroucena, může chybět také celá (Török 1998, s. 211).
Dyskeratosis congenita (Zinsserův-Engmanův-Coleův syndrom) je dědičná X-
chromozomálně (obr. 33). Tvoří ji dystrofie nehtů, síťovité hnědé velké pigmentace s rozšířením malých povrchových cévek (teleangiektáziemi) a leukoplakie na ústní sliznici.
První projevy syndromu se objevují mezi 8. až 10. rokem jako „vykousaná“ nehtová ploténka, která se později odlučuje (Török 1998, s. 211 – 212).
Obr. 33 Dyskeratosis congenita (Foto: Marrone 2003).
Paronychia
congenita
(Jadassohnův-Lewandowského
syndrom)
je
dědičná
autozomálně dominantně. Je to ektodermální dysplazie s drápovitými ztluštělými nehty
a jinými poruchami rohovatění na kůži, vlasech, sliznicích a rohovce oka (Török 1998, s. 212).
Při chronické mukokutánní kandidóze mohou u dětí vznikat rozsáhlé kandidové
infekce na kůži, na sliznicích a ve vnitřních orgánech. Doprovodným symptomem jsou změny 46
na nehtovém lůžku a ploténce vždy doprovázené bolestivými záněty nehtových valů. Nehtové
ploténky jsou silně ztluštělé, větší část nehtu je zprohýbaná a na povrchu hrubá (Török 1998, s. 212 – 213).
Dolíčkované nehty (obr. 34) jsou typické pro lupénku (psoriasis vulgaris) (Török
1998, s. 213).
Obr. 34 Dolíčkované nehty při lupénce (Foto: Moers 2001).
Příčinou leuconychia totalis může být onemocnění vnitřních orgánů. Klasický je
výskyt u pokročilých onemocněních jater (Török 1998, s. 213).
Také jiná zbarvení nehtů poukazují na určitá onemocnění. Hnědé zabarvení ve formě
jednoho nebo více podélných pásů nebývá u jedinců výrazně pigmentované rasy (černochů) neobvyklé. Ale u příslušníků bílé rasy svědčí tyto pásy o melaninu nebo o maligním
(zhoubném) melanomu akrolentiginózního typu v nehtové matrix, nehtovém lůžku nebo nehtovém valu (Braun-Falco a kol. 2001, s. 945).
Difúzní hnědá pigmentace nehtu způsobená uložením pigmentu se vyskytuje při
Adissonově chorobě a maligních melanomech. Exogenní zbarvení vzniká vstřebáváním
některých látek, jako je například kyselina pykrinová nebo kyselina salpeterová. Zbarvené jsou jen nejsvrchnější vrstvy korneocytů (Braun-Falco a kol. 2001, s. 945).
Zelenočerná a hnědočerná pigmentace vzniká tvorbou váčkovitých prostor mezi
nehtovou ploténkou a nehtovým lůžkem a retencí bakterií (například Pseudomonas aeruginosa) a hub (například Trichophyton rubrum) produkujících barviva (Braun-Falco a kol. 2001, s. 945).
Modravé zbarvení nehtového lůžka zejména v oblasti lunuly a především na světle
exponovaných nehtech rukou (zřídka nohou) poukazuje na argyrózu (silver-blue nails). Toto zbarvení bývá vyvoláno intoxikací rtutí nebo stříbrem. Modré zbarvení je pozorováno také při cyanóze následkem kardiovaskulární insuficience (Braun-Falco a kol. 2001, s. 946). 47
Při insuficienci ledvin se objevuje pruhovitý hnědočervený erytrém zabírající až 50%
nehtové ploténky. Pokud je zabarvena polovina ploténky mluví se o „half and half“ nehtu (half white/half red nail bed), který signalizuje poruchu ledvin (Török 1998, s. 214 – 215).
Žluté nehty (yellow nail syndrome) mohou provázet karcinomy vnitřních orgánů
(Török 1998, s. 215).
Při ektodermální dysplazii, zejména při dominatně dědičné anhidrotické formě
(chybění potních žláz), jsou nehtové ploténky tenké, rostou pomalu a nedosahují ani okraje
bříšek prstů. V mnoha případech nehtová ploténka úplně chybí (Braun-Falco a kol. 2001, s. 947).
Kongenitální onychodysplazie (Isov-Kikuchiho syndrom) je jednostranné nebo
oboustranné postižení nehtu druhého prstu na ruce nebo na noze. Změny na nehtech se projevují jako mikronychie (zmenšený nehet), anonychie (chybění nehtů) polyonychie (více nehtů na jednom prstu), drápovitý nehet a šikmé postavení nehtů. Ke změnám kostí distálních
článků prstů se připojuje syndaktylie prstů rukou nebo nohou, zkrácené distální články prstů a jejich odstup ve tvaru písmene Y (Braun-Falco a kol. 2001, s. 948 – 949).
Prerygium inversus unguis (obr. 35) jsou méně časté, familiární změny, které se
obvykle vyskytují na nehtech rukou. Podnehtový žlábek přechází do ztracena, tkáň nehtového lůžka prominuje a může zasahovat až konce prstů. Změny jsou často bolestivé (Braun-Falco a kol. 2001, s. 949).
Obr. 35 Prerygium inversus unguis (podle Beavena a Brookse 1993).
Změny na nehtech signalizují také mnoho dalších onemocnění, různé avitaminózy
nebo otravy, jak již bylo zmíněno v kapitole patologie nehtů.
48
11. Chirologie
V práci o nehtech se konečně nelze vyhnout ani zmínce o chirologii. Chirologie
(vychází z řeckého jazyka: cheir – ruka, logos – slovo, věda) se nejpravděpodobněji zrodila
ve starověké Indii, odkud se šířila dál do Středomoří a do Číny. Právě v Číně již před čtyřmi tisíci lety sloužily otisky prstů nejen k určení charakteru a zdraví člověka, ale i k identifikaci
osob. K velkému rozšíření chirologie došlo v období od jedenáctého do osmnáctého století (Chalubińská 2000, s. 11 – 12).
Chirologie se dělí na tři základní oblasti. První je chirognomie (z řeckého cheir – ruka,
gnome – poznání), která se zabývá analýzou osobnosti člověka podle typu ruky, prstů,
výběžků a rýh na dlani. Druhou oblastí je chirografie (z řeckého cheir – ruka, grapho – psát), jejímž úkolem je podrobná analýza čar, znaků a obrazců na ruce. Poslední základní oblastí je chiromantie (z řeckého cheir – ruka, manteia – věštění) zabývající se předpovídáním budoucnosti z čar a znaků na ruce (Chalubińská 2000, s. 12).
Zastánci a vyznavači chirologie tvrdí, že tvar nehtů může hodně vypovědět o dané
osobě. Jako například Anna Chalupińská ve své publikaci o chirologii „Ruka tajemství
zbavená“. Zde uvádí, že lopatkovité nehty mají lidé praktičtí, pedantičtí a velmi smyslní (obr. 36a). Lidé se špičatými nehty mají vrozený smysl pro krásu, jsou to humanisté a milují
přírodu (obr. 36b). Lidé mající kuželovité nehty jsou idealisté, mají rozvinutý estetický smysl
a smysl pro harmonii (obr. 36c). Lidé s okrouhlými nehty hledají harmonii ve světě a mají
bohatou fantazii (obr. 36d). Lidé vnášející do svého okolí pořádek mají nehty hranaté. Mají také vědecké a výzkumné schopnosti (obr. 36e). Podobná určení povahy se vyskytují v mnoha současných časopisech, nejčastěji časopisech pro ženy. Například časopis Claudia vám doporučuje relaxační cvičení, pokud se na vašich nehtech nacházejí podélné rýhy (obr. 37).
Obr. 36 Tvary nehtů (podle Chalubińské 2000). a – lopatkovité nehty, b – špičaté nehty, c – kuželovité nehty, d – okrouhlé nehty, e – hranaté nehty
49
Obr. 37 Diagnóza podle nehtů (časopis Claudia č. 11/2005, str. 28).
Internetový magazín pro ženy Victorie popisuje člověka s dlouhým nehtem jako
taktního s dobrým vkusem, s krátkým nehtem jako energického, robustního a nevlídného, který obyčejně bývá kritický, hašteřivý, dokonce až agresivní. Zajímavá je interpretace rýčového nehtu, který poukazuje na aktivitu, radost z podnikání a praktické zájmy, či
hranatého nehtu, který vypovídá o zdravém rozumu, pořádkumilovnosti a klidu (Doležalová 2005). Co si máme o těchto názorech myslet? Po bližším prohlédnutí obr. 34 je po zastřižení
špičky nehtu a a b tvar nehtu téměř stejný. Pak by tedy naše vlastnosti byly závislé na délce
a způsobu zastřihávání nehtů. Například lidé zabývající se vědou by měli mít hranaté nehty. Je tomu opravdu tak?
50
12. Úpravy nehtů dané kulturou
Úpravy nehtů mají dlouhou tradici. Již ženy a muži Starého Egypta si nehty obarvovali
henou (Strouhal 1992, s. 88). Také ve starověké Číně se již před 5 000 lety lidé věnovali péči
svým nehtům. Používali nátěr zhotovený z včelího vosku, vaječných bílků, želatiny a arabské
gumy (Juan 1995, s. 116 – 118). V současné době je velice populární „nail art“ neboli zdobení
nehtů (obr. 38). Je dnes hojně používáno, zejména pro úpravu na různé společenské akce. Důležité je, aby dekorace ladily s oblečením a celkovým vzhledem. Co se týče technik a metod zdobení, nejoblíbenější je malování několika barevnými laky, dále vkládání
štrasových kamínků, zrníček a perliček. Stále velmi oblíbené jsou obtisky, kterých je na našem trhu široká nabídka (Herrera a kol. 2000, s. 150 – 152).
Obr. 38 Nail art (Foto: Kalašová 2004).
Také je velmi populární francouzské lakování, kdy se na špičky nehtů aplikuje bílá
barva a nehty se ještě přelakují vrchním lakem (obr. 39). Tato úprava je vyžadována zejména z důvodu přirozeného a elegantního vzhledu.
Obr. 39 Francouzská manikúra (Foto: Matušková 2005).
51
Taková úprava nehtů je většinou nanášena na umělé nehty. Jsou pevnější než
přirozené nehty a tyto aplikace na nich lépe drží (Herrera a kol. 2000, s. 131 – 134).
Co se týká délky nehtů, liší se od člověka k člověku. Například u horolezců je nehet
zastřiháván na nejkratší možnou délku, aby se předešlo možným zraněním. Naopak jsou lidé, kteří si nehty nechávají dorůst do neuvěřitelné délky. Jako například Shidhar Chillal z Indie
(obr. 40), jehož svinutý nehet na palci je necelých 1,4 m dlouhý (Parker 1999, s. 69). Také v dřívějších dobách u tibetských kněží nebyly nehty úmyslně stříhány a dosahovaly tak značné délky, přičemž se šroubovitě stáčely (Fetter 1967, s. 573). Délka nehtu je většinou přizpůsobena zaměstnání. Jen těžko uvidíte člověka manuálně pracujícího s dlouhými nehty,
například zedníka či archeologa. Naopak u manažerky nebo podnikatelky to není tak neobvyklé.
Spolu s trendem zdobení nehtů se objevují i delší nehty. Také pro dlouhé nehty, stejně
jako pro zdobení nehtů, jsou výhodnější umělé nehty. Jak již bylo zmíněno jsou pevnější,
avšak musí na původním nehtu pevně držet, aby se snadno neodlouply. Drží-li však opravdu pevně a dojde-li k jejich odtržení, dojte také často k odtržení vlastního nehtu od prstu, což je velmi bolestivé (obr. 41).
Obr. 40 Shidhar Chillal (podle Parkera 1999).
52
Obr. 41 Utržený nehet (Foto: Petrová 2005).
Péče o nehty – manikúra, pedikúra – je velice důležitá. Nejen co se týká zdraví, ale
také vzhledu. Většina lidí si nehty zastřihává nůžkami nebo speciálními kleštičkami na nehty.
Jsou ale i lidé, kteří si délku nehtů zkracují kousáním. Důvodem může být lenost, ale
psychologové jako důvod uvádějí nervozitu, stres, neuspokojení citových vztahů nebo nedostatečný sociální kontakt. Kousání nehtů je častější u dětí (Čačka 2000, s. 94 – 95).
Nehty člověka žijícího v přírodě svými volnými okraji příliš nepřečnívají, neboť jsou
neustále otírány při práci, jež je většinou vykonávána rukama (Fetter 1967, s. 573). Je to jedna
z možností, jak si nehty zkracovali naši předci. Druhou možností je již zmiňované kousání, které stejně jako u dnešních lidí mohlo být projevem stresu.
53
13. Závěr
Cílem této práce bylo vytvořit ucelený přehled o lidském nehtu. Některým lidem se při
slově nehet vybaví část těla, která občas potřebuje zastřihnout či zabrousit. Jiní mají nehet spojen s bolestí nebo zdobením. Nehty jsou však především ochranou, ale i nástrojem a zbraní. V pravěku a starověku sloužily nehty například jako nástroje pro zdobení keramiky.
Z povrchu nehtů se lze dozvědět řadu informací o životě jejich nositele. Takové
zkoumání má hluboké historické kořeny (chirologie). Seriozní vědecká obdoba zkoumání nehtů se uplatňuje například v medicíně a kriminalistice. Nehty jsou velice důležité v klinické
medicíně. Lékař si nehtů všimne již při pozdravu potřesení rukou. Pokud je s nimi něco v nepořádku, dochází k podrobnějšímu vyšetření pacienta, neboť se na nehtech zrcadlí různá systémová onemocnění. V kriminalistice slouží nehty jako důkazní materiál, například v kriminalistické toxikologii k detekci drog v organizmu.
Na nehtech najdeme také záznam životní historie nositele. Pokud je reliéf značně
členitý, dá se s určitostí tvrdit, že se jednalo o člověka z nižších vrstev, u něhož docházelo
k poškození nehtů těžkou prací. Pokud se na nehtu vyskytují velké příčné vyvýšeniny, svědčí
o prodělání těžké choroby a podle průměrného růstu nehtu, lze určit kolik měsíců před smrtí se tato choroba objevila.
Nehty se objevují v rozmanitých tvarech i délkách, také jejich tloušťka je variabilní.
Tvar bývá často na všech prstech téměř stejný, pouze na palci bývá odlišný. Délka závisí na
velikosti nehtového lůžka a také na vkusu jejich nositele. Co se týká variability tloušťky, je závislá jak na vnitřních (dědičnost, zdraví), tak na vnějších podmínkách (vliv okolního prostředí a péče o nehty).
Již ve starověku a patrně i dříve si lidé svoje nehty různým způsobem zdobili.
Současné zdobení nehtů se však od svého starověkého předchůdce značně liší. Hovoří se již o nehtovém umění a jsou dokonce pořádány soutěže v tomto oboru. Ovšem takové zdobení
nehtů je náročné jak časově, tak finančně. Proto mnohem častěji můžeme vidět tak zvanou francouzskou manikúru nebo pouze nalakované nehty barevným či průhledným lakem.
Tato práce o nehtech a jejich nejrůznějších biologických, společenských a kulturních
souvislostech není svým obsahem vyčerpávající, ale může posloužit jako podnět pro další širší zpracování tohoto tématu, popřípadě naopak pro detailní úzce zaměřenou studii.
54
14. O autorce
Lada Jahodová (1981) pochází z Třebíče na Jihlavsku. Po absolvování tamějšího
gymnázia nastoupila na Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor Učitelství pro střední školy matematika – biologie. Po roce zanechala studia a zvolila si jiný obor na téže fakultě – antropologii. Tato změna byla zapříčiněna nejen zájmen o člověka, ale také rozmanitostí tohoto oboru.
Téma této bakalářské práce nebylo vybráno náhodně. Bylo inspirováno současným
trendem zdobení nehtů a také snahou osvětlit samotný význam nehtů. Kontakt:
[email protected]
55
15. Výkladový slovník důležitých jmen a pojmů
Addisonova choroba – nedostatečnost kůry nadledvin projevující se nedostatkem jejích hormonů, zejména glukokortikoidů.
Alopecia areata – ložiskovitá ztráta vlasů, příčina není známa. Anonychie – vrozená anomálie chybění nehtů.
Argyróza (silver-blue nails) – nehty zabarvené do modra. Toto zabarvení je způsobeno
medikamenty obsahující stříbro.
Atletik – má výrazně rozvinuté svalstvo a kostru.
Atopický ekzém – (atopie – alergie) vyskytuje se často od dětství. Má různé formy podle
věku, později se lokalizuje v loketních a podkoleních jamkách, okolo zápěstí apod. Autozóm – chromozóm, který se v tělesných buňkách vyskytuje v páru.
Autozomální dědičnost – dědičnost znaků, jejichž geny jsou umístěny na autozómech a jejichž dědičnost není ovlivněna pohlavím.
Biopsie – vyšetření (histologické, histochemické, cytologické aj.) vzorku živého lidského
orgánu nebo tkáně.
Cyanóza – namodralé zabarvení kůže a sliznic, které je důsledkem nedostatku kyslíku v krvi.
Cytostatika – léky užívané k léčbě zhoubných nádorů.
Dermatofyta – mikroskopické houby napadající povrchové rohovatějící vrstvy pokožky či nehty a vlasy.
Distální – vzdálenější od trupu, tedy směrem k volnému konci končetiny.
DNA (deoxyribonukleová kyselina) – základní stavební jednotkou jsou nukleotidy, které jsou spojeny prostřednictvím fosfátů do polynukleotidového řetězce. Nukleotidy jsou tvořeny
purinovou (adenin, guanin) nebo pyrimidinovou (thymin, cytosin) bází, deoxyribózou (pětiuhlíkatý cukr) a kyselinou fosforečnou.
Dorzální – hřbetní, tj. uložený směrem do hřbetu ruky. Dysplazie – porucha vývoje a růstu.
Eleidin – je bílkovina v buňkách stratum lucidum pokožky. Je to přechod mezi kerytohyalinem a měkkým keratinem stratum corneum.
Erytrodermie – stav, kdy je některou z kožních chorob postižena kůže celého těla. Kůže má načervenalý vzhled, šupinatí, mokvá, později hrubne a zvýšeně rohovatí.
Estrogeny – ženské pohlavní hormony tvořené především ve vaječnících. Jejich hladina
u dospělé ženy kolísá s menstruačním cyklem. Jsou ve zvýšené míře zjišťovány brzy po oplodnění vajíčka a jejich produkce se stupňuje až do termínu porodu. 56
Exostóza – povrchový kostní výrůstek z tkáně kosti nebo chrupavky. Vyskytuje se v dětství či vzniká po úrazu. Může stlačovat okolní tkáně, ale je nezhoubný.
Falun Gong – (také nazývaný Falun Dafa) je metoda zušlechťování těla, mysli a ducha, která má své kořeny v prastaré tradici. Poprvé byla zveřejněna panem Li Hongzhim v Číně v r. 1992 a dnes ji praktikuje přes 100 milionů lidí ve více než 60 zemích. Skládá se z pěti
meditačních cvičení a učení založeném na univerzálních zásadách pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. Pomalé pohyby cvičení jsou snadno naučitelné a mají příznivý vliv na zlepšování zdraví a odstraňování stresu, přinášejí pocit klidu, člověk se cítí svěží a plný
energie; dají se lehce zařadit do každodenního života. Falun Gong praktikují lidé každého věku, kulturního a společenského postavení. Za svůj přínos získal ve světě nesčetná uznání a pan Li Hongzhi byl čtyřikrát nominován na Nobelovu cenu míru. Falun Gong není náboženství, nemá členství, politické ambice, nepřijímá příspěvky a vždy se vyučuje zdarma.
Fetoplacentární jednotka – v průběhu těhotenství se uplatňuje složitá souhra hormonálních
produkcí plodu, matky a placenty. Některé biosyntetické pochody (např. syntéza a konverze steroidních hormonů) jsou výsledkem vzájemného doplnění funkce fetálních nadledvin a placenty, proto mluvíme o fetoplacentární jednotce.
Folikulostimulační hormon (FSH) – je produkován předním lalokem hypofýzy. U žen
podporuje růst folikulů (vaječníkových váčků) a tvorbu estrogenu. U mužů vyvolává roznožování pohlavních buněk (spermiogenezi). Gigantismus – nadměrný vzrůst.
Hena – latinsky Lawsonia, je rostlina keřovitého charakteru dorůstající výšky 2 až 3 metrů. Je
pěstována zejména kvůli svým hladkým podlouhlým listům, z nichž se po usušení a nadrcení
získává prášek zelené barvy s velmi příjemnou vůní. Tím je získána 100% přírodní barva bez jakýchkoliv chemických přísad. Do heny se přidávají různé příměsi, čímž se zelená barva změní v černou, hnědou nebo hnědočervenou.
Hmotnostní spektrometrie (MS) – je to metoda pro určování hmotnosti atomů a molekul
v ionizovaném stavu, která ke kvalitativnímu a kvantitativnímu stanovení látek využívá rozdílného chování jejich ionizovaných molekul v elektrickém a magnetickém poli. Ionizované molekuly plynů a par jsou vychylovány elektromagnetickým polem ze své dráhy v závislosti na jejich hmotnosti a náboji.
Hyperkeratóza – nadměrné rohovatění kůže.
Hyperplazie – zvětšení orgánu či jeho části v důsledku zvýšení počtu jeho buněk. Na rozdíl
od hypertrofie vzniká v orgánech, jejichž buňky mají zachovanou schopnost dělit se. 57
Hypertrofie – zvětšení, zbytnění orgánu v důsledku zvětšení jeho buněk. Je reakcí na trvalou
zvýšenou zátěž orgánu.
Hypertyreóza – onemocnění způsobené vysokými hladinami hormonů štítné žlázy.
Kachexie – silná celková sešlost, chátrání a hubnutí, spojené s výraznou slabostí. Je
následkem vážných onemocnění, zejména zhoubných nádorů a těžkých infekcí.
Kandidóza – infekce vyvolaná kvasinkou Candida, která se běžně vyskytuje v trávicím ústrojí a pochvě.
Karcinom – zhoubný nádor vznikající z epitelu. Za určitých okolností se může pomnožit a působit místní onemocnění.
Keratin – skleroprotein neboli fibrilární (vláknitá) bílkovina lidského těla, zejména v kůži,
vlasech a nehtech. Je také součástí intermediálních filament. Jeho množství se v buňkách pokožky zvyšuje při jejich rohovatění (keratinizaci).
Keratinizace – (rohovatění) je velmi komplexní proces. Známých je přibližně 30 rozličných
keratinů této skupiny proteinů, které se rozdělují na základě své molekulové velikosti a izoelektrického bodu (neutrální, bazický či kyselý). Každý keratin je produktem jednoho
specifického genu. Ve vrstvě bazálních buněk epidermis se například syntetizují
cyklokeratiny 5 a 14, v suprabazální cyklokeratiny 1 a 10. Ve stratum granulosum se
vyskytuje profilagrín bohatý na histidin, jehož produkt přeměny filagrín tvoří pro stratum
corneum matrix pro udržení soudržnosti keratinových filament. Za tvorbu skutečných
membrán rohové vrstvy jsou zodpovědné další proteiny, kromě jiných i involuktrin a loktrin. Polypeptidy jsou známé také jako součást desmozomů (např. plakoglobin a dezmoplaktin I a II).
Keratoakantóm – hyperkeratotický čep obklopený (jakoby objímaný) vyvýšenou epidermis.
Čepy dlaždicového epitelu jeví nepravidelnou keratinizaci, bývají nepravidelné, ve spodině
rostou infiltrativním způsobem. Mitotická aktivita bývá (ve fázi počátečního růstu) vysoká, najdou se i atypické mitózy. Epitel je místy nekrotický s tvorbou drobných abscesů.
Keratohyalin – je obsažen v keratohyalinových granulích, která se velmi intenzivně barví
zásaditými barvivy, jsou poměrně velká a na řezech většinou pravidelných obrysů. Vznikají
syntetickou činností volných ribozómů a pozoruhodné je na nich to, že nemají membránu.
Chemicky se keratohyalinová zrna skládají z proteinů s vysokým obsahem histidinu a cysteinu a jsou díky své velikosti (2 až 3µm) velmi dobře patrná ve světelném mikroskopu. Konkávní – vyhloubený. Konvexní – vydutý.
Korneocyty – zrohovatělé buňky, bez jádra, mají nepravidelnou konfiguraci a jsou ploché. 58
Leptosom – jedinec štíhlé postavy.
Leukoplakie – typ metaplazie (změna tkáně v jinou), při níž se objevuje chorobné rohovatění dlaždicového epitelu v neobvyklých místech, např. v dutině ústní.
Lichen ruber planus – lišej, silně svědivé kožní onemocnění charakterizované polygonálními
plochými lesklými šupinkami různé velikosti, které se mohou seskupovat do větších ložisek.
Jejich barva se může postupně měnit od světle růžové až po hnědočervenou. Podstatou je porucha rohovatění (keratinizace), příčina vzniku není známa.
Luteinizační hormon (LH) – je produkován předním lalokem hypofýzy. Spolu s FSH
podporuje růst folikulů. Ve zralých folikulech vyvolává ovulaci a tvorbu žlutého tělíska. U mužů působí na buňky varlete, které tvoří mužský pohlavní hormon testosteron.
Maligní – zhoubný. Užívá se k označení takové nemoci nebo jejího průběhu, které mohou
vést k vážnému poškození organizmu či úmrtí. Manikúra – péče o ruce, hlavně nehty.
Mediální – střední, tj. ležící blíže střední rovině.
Melanin – černohnědý pigment, který je z tyrosinu syntetizován melanocyty. Melanocyty jsou buňky s výběžky, které jsou uloženy mezi keratinocyty bazální vrstvy.
Melanom – zhoubný nádor z pigmentových buněk osahujících melanin. Bývá zejména na kůži, ale může být i na sliznicích či v oku.
Mykóza – onemocnění způsobené houbami (plísněmi, kvasinkami). Mukokutánní – kožně-slizniční.
Mumifikace – přeměna organizmu do fosilního stavu rychlou dehydratací bez procesu
zkamenění. Přirozená mumifikace: vysušení mrazem nebo naopak horkem, umělá mumifikace: např. vysoušení těla natronem.
Myelin – obal nervových vláken (axonů). Je tvořen bílkovinami a zejména tukovými látkami
(fosfolipidy).
Natron – směs uhličitanu sodného s hydrouhličitanem sodným se stopami chloridu, sodného
a síranu sodného; má vysoušecí vlastnosti.
Paraunguální – nacházející se vedle nehtu. Pedikúra – péče o nohy, hlavně nehty.
Pelagra – onemocnění způsobení nedostatkem kyseliny nikotinové. Pigment – nerozpustné barvivo.
Plynová chromatografie (GC) – metoda pro oddělené směsí látek o rozdílném bodu varu a rozdělovacím koeficientu. Touto technikou můžeme dělit všechny látky, které lze zahřátím na pracovní teplotu kolony převést na fázi plynnou. 59
Porfýrie – skupina onemocnění s porušeným metabolismem železa. Jsou vyvolány
nedostatečnou funkcí některého z enzymů zúčastněných na tvorbě hemu (nebílkovinná složka hemoglobinu).
Progesteron – ženský pohlavní hormon, který se tvoří ve žlutém tělísku vaječníků a placentě
a který se podílí na přípravě těhotenství a jeho udržení. Proximální – bližší k trupu.
Psoriasis vulgaris – lupénka. Chronické kožní onemocnění s poruchou rohovatění povrchových vrstev kůže. Její příčina není známa, značný význam má dědičnost.
Pyknik – člověk s postavou charakterizovanou zvětšeným objemem hrudníku a břicha. Projevuje se u něho sklon k obezitě.
Radioimunoanalýza (RIA) – tato metoda je založena na soutěžení dvou forem téže molekuly
ve vazbě na limitované množství na specifické protilátky. K analyzovanému vzorku se přidá
známé množství antigenu značeného radioizotopem a známé množství specifické protilátky proti stanovenému antigenu a provede se inkubace.
Raynaudův syndrom – porucha funkce cév projevující se špatným prokrvením určitých oblastí těla.
Subunguální – podnehtový.
Syndaktylie – vrozený srůst prstů nebo jejich neúplné oddělení.
Štrasové kamínky – jsou drobné skleněné kamínky různé barvy (napodobeniny drahokamů).
Tanin – organická sloučenina (ester odvozený od glukózy), obsažená například v listech čaje,
součást tříslovin.
Thrombangiitis obterans – zánětlivé onemocnění cév, vedoucí k jejich zúžení a následným nedokrvením orgánů. Tumor – nádor.
Ventrální – přední (lat venter – břicho); na rukou palmární nebo volární (dlaňový) a nohou
plantární (chodidlový).
60
16. Rejstřík
A Addisonova choroba, 47, 56 Alopecia areata, 28, 56 Anémie, 30 Anonychie, 48, 56 Anthropoidea, 14, 15 Antropometrie, 35 Anura, 13 Aotinae, 15 Ardea cinerea, 13 Argyróza, 47, 56 Artiodactyla, 14 Atletik, 35, 56 Atopický ekzém, 30, 56 Autozóm, 56 Autozomální dědičnost, 56 Aves, 13
Deriváty, 10, 13, 14 Derma, 7, 10 Dermatofyta, 26, 33, 56 Dermatos, 7, 10 Dermis, 7, 10, 11, 12 Diabetes mellitus, 26 Digitus supranumeralis, 34 Dikobraz evropský, 14 DNA, 44, 56 Dolíčkované nehty, 47 Drápatka hlavata, 13 Drápky, 13, 15, 18 Drápovitý nehet, 29 Drápy, 9, 13, 14, 18 Drogy, 45 Drsné nehty, 29 Dyskeratosis congenita, 46 Dysplazie, 46, 48, 56
B Barba, 16 Beauovy linie, 27, 34 Biopsie, 56 Bowenova choroba, 32 Bulbus pili, 15
E Eleidin, 10, 56 Enchondróm, 32 Epidermaophyton floccosum, 33 Epidermis, 10, 11, 13, 14, 15, 17, 18, 19, 22, 58 Eponychium, 19, 22, 27, 32 Erinaceus europaeus, 14 Erytrodermie, 28, 56 Estrogeny, 21, 56 Eusthenopteron, 17 Euticus, 14 Exostóza, 26, 32, 46, 57
C Callithricidae, 15 Capilli, 16 Captorhinomorpha, 18 Catarrhina, 15 Ceboidea, 15 Cercopithecoidea, 15 Cilia, 16 Coilonychia, 26, 27, 30 Corium, 10 Corpus unguis, 22 Crines, 16 Cristae lectuli unguis, 22 Crocodylia, 13 Crossopterygii, 17 Cuticula pili, 15 Cutis, 7, 10 Cyanóza, 47, 56 Cytostatika, 56
F Falun Gong, 24, 57 Fibrokeratóm, 32 Foliculus pili, 15 Folikulostimulační hormon, 21, 57 G Galagonidae, 14 Gigantismus, 35, 57 Grauballský muž, 37
D Dasypus novemcinctus, 14 Daubentonia, 15
H Hadi, 13, 18 Half and half syndrom, 48 61
Krausova tělíska, 12 Krev, 44 Krunýř, 13, 14 Krysa obecná, 14 Ksukol, 15 Kultura s lineární keramikou, 41
Hena, 37, 51, 57 Hirci, 16 Hmotnostní spektrometrie, 45, 57 Hmyzožravci, 18 Hominoidea, 15 Hranaté nehty, 30 Hypalbuminémie, 28 Hyperkeratóza, 29, 30, 57 Hyperplazie, 57 Hypertrofie, 58 Hypertyreóza, 26, 30, 58 Hyponychium, 22 Hystix cristata, 14
L Lacertidae, 18 Lalokoploutvé ryby, 17 Lanugo, 16 Lectulus unguis, 22 Lemuroidea, 14 Leptosom, 35, 59 Leukonychia, 27, 47 Leukoplakie, 46, 59 Lichen ruber planus, 26, 28, 30, 59 Lichokopytníci, 14 Lindowský muž, 37 Lorisidae, 14 Loroidea, 14 Lunula, 21, 22, 27, 28, 30, 32, 35, 46, 47 Luteinizační hormon, 21, 59 Lžícovité nehty, 30
Ch Cheirogaleidae, 14 Chirognomie, 49 Chirografie, 49 Chiromantie, 49 Chlup, 10, 12, 14, 15, 16 Choany, 17 Chondrichthyes, 13
I Ichthyostega, 17 Isov-Kikuchiho syndrom, 48
M Magdalena z Cortony, 40 Makiové, 14 Makiovití, 15 Mammalia, 14 Manikúra, 26, 27, 53, 59 Margines laterales, 22 Margo liber, 22 Margo occultus, 22 Matrix pili, 15 Matrix unguis, 19, 22 Medulla pili, 15 Meissnerova tělíska, 12 Melanin, 10, 59 Melanom, 32, 47, 59 Merkelova buňka, 12 Merkelovy ploténky, 12 Messovy proužky, 27 Mikronychie, 48 Mirikiny, 15 Muehrckého pásy, 28 Mumie, 37, 39 Mumifikace, 37, 59 Mus musculus, 14 Musculi arrectores pilorum, 11
J Jadassohnův-Lewandowského syndrom, 46 Ježek evropský, 14 Ježura australská, 14 K Kachexie, 58 Kámasútra, 25 Kandidóza, 46, 58 Karcinom, 58 Keramika, 25, 40, 42, 43 Keratin, 10, 13, 20, 21, 58 Keratinizace, 13, 58 Keratinocyty, 10, 20 Keratoakantóm, 32, 58 Keratohyalin, 10, 58 Kombovití, 14 Komby, 14 Kopyta, 14 Korneocyty, 10, 47, 58 Kornifikace, 13 Kosmanovití, 15 Kožní žlázy, 10
62
Plynová chromatografie, 45, 59 Podkožní vazivo, 11 Podotheca, 13 Pokožka, 10, 12, 13, 15, 24, 56, 58 Poloopice, 14 Polyonychie, 48 Porfýrie, 26, 60 Prerygium inversus unguis, 48 Primates, 14, 18 Primáti, 9, 14, 15, 18, 25 Progesteron, 21, 60 Prosimi, 14 Pseudodrápky, 15 Pseudomonas aeruginosa, 47 Psoriasis vulgaris, 26, 30, 60 Ptáci, 13 Pubes, 16 Pyknik, 35, 60
Mykóza, 59 Myš domácí, 14
N Náprstkovité nehty, 31 Nártouni, 14 Natron, 39, 59 Nehetnatci, 9, 18 Nehty tvaru „hodinového sklíčka", 31 O Obočí, 16 Obratlovci, 13, 17 Onychauxis, 29 Onychodysplazie, 48 Onychodysthrofia, 21 Onychodystrophia, 27, 31, 32 Onychogryposis, 29 Onycholysis, 26, 27, 28, 32 Onychomadesis, 26, 28 Onychomykóza, 33 Onychorrhexis, 26 Onychoschisis, 26, 27 Onychotillomania, 28 Onychotrophia, 30 Ophidia, 13, 18 Orel říční, 13 Ostny, 14 Ostruhy, 13 Outloňovití, 14
R Radiomunoanalýza, 45, 60 Radix pili, 15 Radix unguis, 19, 22 Rattus rattus, 14 Raynaudův syndrom, 30, 60 Reptilia, 13 Rete arteriosum cutaneum, 11 Rete arteriosum subpapillare, 11 Rhamphotheca, 13 Rohy, 14 Rudimentární prst, 34 Ruffiniho tělíska, 12
P Pandion haliaetus, 13 Papilla pili, 11, 15 Paronychia, 26, 28, 33, 46 Paryby, 13 Pásovec devítipásý, 14 Pedikúra, 53, 59 Pelagra, 26, 30, 59 Perissodactyla, 14 Peří, 14 Phaner, 14 Pholidota, 14 Pigment, 10, 15, 47, 59 Pili tactiles, 16 Pilus, 15 Pinkasovy ploténky, 12 Platonychia, 30 Platyrrhina, 15 Plazi, 13, 18
Ř Řasy, 16
S Savci, 14 Scapus pili, 15 Shidhar Chillal, 52 Silver-blue nails, 47 Somatometrie, 35 Somatoskopie, 35 Sprue, 30 Srst, 14 Stratum basale, 10 Stratum cornemum, 10 Stratum germinativum, 10, 13, 15, 22 Stratum granulosum, 10 Stratum lucidum, 10 63
Stratum papillare, 11 Stratum reticulare, 11 Stratum spinosum, 10 Strhávání nehtů, 24 Substantia corticalis,, 15 Sudokopytníci, 14 Supercilium, 16 Sydrom nehet – patela, 46 Syndaktylie, 48, 60
U Umělé nehty, 52 Unguis in turriculo, 31 Úzkonosí primáti, 15
V Vallum unguis, 19, 22 Vater-Pacciniho tělíska, 12 Vertebrata, 13, 17 Věžovité nehty, 31 Vibrissae, 16 Vlas, 15, 16, 46 Volavka, 13 Vousy, 16 Vyšší primáti, 14
Š Širokonosí primáti, 15 Škára, 10, 11, 13, 14, 15, 22, 24 Šupiny, 13, 14
T Tachyglossus aculeatus, 14 Tarsiiformes, 14 Tela subcutanea, 11 Testudinata, 13 Thrombangiitis obterans, 30, 60 Tinea unguium, 33 Tollundský muž, 37 Tragi, 16 Trachoynychia, 29, 30 Trichophyton rubrum, 33, 47 Triptophyton mentagrophytes, 33 Třísky pod nehty, 24 Tumor, 26, 32, 60
X Xenopus laevis, 13
Y Yellow nail syndrome, 48
Z Zinsserův-Engmanův-Coleův syndrom, 46 Ž Želva, 13 Žluté nehty, 26, 48
64
17. Literatura
Anderson, R. A., Lemos, N. P., Robertson, J. R.: Nail analysis for drugs of abuse: extraction and determination of cannabis in fingernails by RIA and GC-MS [online]. 1999. [cit. 15. 4. 2005] (dostupné z http://www.cannabis.net/nailclip.htm).
Arenberger, Pert – Obstová, Iva (2001): Obecná dermatovenerologie. Praha: Czechopress Agency.
Balíková, Marie (2004): Forenzní a klinická toxikologie. Praha: Galén.
Beaven, D. W. – Brooks S. E. (1993): A colour atlas of the nail in clinical Diagnosis. London: Wolfe Medical Publications.
Bejček, Vladimír – Hudec, Karel – Šťastný, Karel (1998): Ptáci (1). Praha: Albatros.
Borovanský, Ladislav (1967): Soustavná anatomie člověka II. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství.
Braun-Falco, Otto – Plewing, Gerd – Wolff, Helmut H. (2001): Dermatológia a venerológia. Martin: Osveta.
Burkitt, George H. – Daniels, Victor G. – Wheater, Paul R. (1987): Functional histology. New York: Churchill Livingstone.
Cseplak, G. (1982): Anthropological analysis of the impressions originating from man’s hand on the neolotic pottery fragments. Humanbiologia Budapestinensis, sv. 10, s. 135 – 140.
Čačka, Otto (2000): Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory optimalizace. Brno: Doplněk.
Čihák, Radomír (1997): Anatomie 3. Praha: Avicenum.
Čihař, Jiří (1987): Obojživelníci a plazi. Praha: Národní muzeum.
Doležalová, Martina: Diagnostika z nehtů [on-line]. 2005. [cit. 14. 4. 2005] (dostupné z http://www.victorie.cz/magazin.dss?s_rub=7&s_ts=38483,575787037).
Dvořák, Milan – Mazanec, Karel (1973): Histologie I. Textová část. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
Fetter, Vojtěch a kolektiv (1967): Antropologie. Praha: Academia.
Gaisler, Jiří (1983): Zoologie obratlovců. Praha: Academia.
Greenspan, Francis S. (2003): Základní a klinická endokrinologie. Praha: H + H.
Herrera, Patricia – Chlebníčková, Míla – Vokurka, Martin (2002): Manikúra a pedikúra. Praha: Maxdorf.
65
Horký, Ludvík (1991): Kapucínská hrobka a kostel Nalezení sv. Kříže. Brno: Duchovní správa kapucínské hrobky a kostela Nalezení sv. Kříže.
Horský, Jan – Presl, Jiří (1978): Gynekologická endokrinologie. Praha: Avicenum.
Chalubińská, Anna (2000): Ruka tajemství zbavená – chirologie. Praha: Ivo Železný. Issberner-Haldabe, Ernst (1996): Diagnostika podle ruky. Praha: Alternativa. Jolles, P. – Zahn, H. (1995): Hair: Biology and Structure. Berlin: Springer.
Juan, Stehen (1995): Lidské tělo podivuhodné a záhadné. Praha: Ivo Železný.
Juan, Stephen (2002): Lidské tělo podivuhodné a záhadné 2. Praha: Ivo Železný.
Kaner, Simon (1997): Těla z rašelinišť v Británii a Dánsku. In: Bahn, Paul G.: Hroby, hrobky a mumie. Praha: Argo, s. 164 – 169.
Kapeller, Karol – Pospíšilové Viera (2001): Embryológia človeka. Martin: Osveta. Klika, Eduard – Vacek Zdeněk (1973): Histologie. Praha: Avicenum.
Knobloch, Edward (1958): Lékařská kriminalistika. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství.
Konkolová, Radmila (2001): Korektivně dermatologické metody. Praha: Maxdorf.
Konrád, Zdeněk – Suchánek, Jaroslav (1999): Vybrané kapitoly úvodu do kriminalistiky a kriminalistické techniky. Praha: Armex.
Kratochvíl, Josef (1966): Použitá zoologie 2. Praha: Státní zemědělské nakladatelství.
Lees, Christoph – Reynoldsová, Karina – McCartanová Grainne (2002): Těhotenství v otázkách a odpovědích. Praha: Ikar.
Marrone, Anna: Clinical characteristics of dyskeratosis congenita [on-line]. 2004. [cit. 24. 5. 2005] (dostupné z http://www-ermm.cbcu.cam.ac.uk/04008683h.htm).
Mason, Suart A. (1980): Člověk a hormony. Praha: Panorama.
Moers, Marion: Diffetentialdiagnosen [on-line]. 2000. [cit. 24. 5. 2005] (dostupné z http://www.tqm-doc.de/Nagelmykosen/inhalte.htm).
Moore, Keith L. – Persuad, T. U. N. (2002): Zrození člověka. Praha: ISV.
Opatrný, Evžen (2001): Fyziologie a systém strunatců. Olomouc: Univerzita Palackého. Parker, Steve (1999): Lidské tělo. Praha: Slovart.
Pasekoff-Weinberg, N.: Palmistry [on-line]. 2004. [cit. 12. 12. 2004] (dostupné z http://www.storey.com/books/book.php/y/12/p/0/isbn/1-58017-053-6).
Pješčak, Jan (1982): Kriminalistika. Praha: Naše vojsko.
Podborský, Vladimír (2001): Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost.
66
Podborský, Vladimír a kolektiv (1993): Nástup zemědělské civilizace. In: Podborský, Vladimír: Pravěké dějiny Moravy. Brno: Masarykova univerzita, s. 71 – 152.
Porada, Viktor a kolektiv (1995): Kriminalistika II. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého.
Preuss, M.: Understanding your natural nails [on-line]. 2002. [cit. 12. 12. 2004] (dostupné z http://www.hooked-on-nails.com/naturalnails.html).
Putman, James (1995): Mumie. Praha: Fortuna Print.
Roček, Zbyněk (2002): Historie obratlovců. Praha: Academia.
Sampe, S.: Fingernail growth [on-line]. 2004. [cit. 12. 12. 2004] (dostupné z http:/www.newton.dep.anl.gov/askasci/gen99/gen9967.htm).
Schreiber, Michal a kolektiv (1998): Funkční somatologie. Jinočany: H & H.
Schreiberová, Katarina (1997): Oběti Inků v horách. In: Bahn, Paul G.: Hroby, hrobky a mumie. Praha: Argo, s. 160 – 161.
Schwabenthan, Sabine.: Heilige Körper [on-line]. 2001. [cit. 8. 3. 2005] (dostupné z http://www.pm-magazin.de/de/heftartikel/artikel_id135.htm).
Spindler, Konrad (1998): Muž z ledovce. Praha: Mladá fronta.
Stachová, Dominika: Stručný pohled do anatomie kopytního pouzdra [on-line]. 2003. [cit. 14. 4. 2005] (dostupné z http://equichannel.cz/videli/clanek.php3?id=529).
Strouhal, Evžen (1971): Staroegyptské mumie. Praha: Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur.
Strouhal, Evžen (1994): Život starých Egypťanů. Londýn: Opus Publishing.
Štěpánek, Otakar (1973): Kapesní atlas ryb, obojživelníků a plazů. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
The British museum: Writing [on-line]. 2005. [cit. 19. 4. 2005] (dostupné z http://www.mesopotamia.co.uk/writing/explore/seal_nai.html).
Tichý, František a kolektiv (2004): Histologie. Brno: Veterinární a farmaceutická
univerzita Brno.
Török, László (1998): Kožní projevy při chorobách vnitřních orgánů. Praha: J. A. Barth
Verlang, Hünthig GmbH, Heidelberg – Leipzig ve spolupráci s Českou lékařskou společností J. E. Purkyně.
Vančata, Václav (2001): Primatologie. Praha: Univerzita Karlova.
Vátsjájana, Mallanága (1991): Kámasútra. Bratislava: Spektrum.
67
Weberová, Veronika: Pronásledování Falun Gongu v Číně [on-line]. 2004. [cit. 12. 4. 2005] (dostupné z
http://www.falungong.cz/index.php?article_file=left_menu/
prenasledovanie/20040702/text.html).
68
