Členství ČKA v Mezinárodní unii architektů (UIA) UIA – „Union internationale des Architectes“ /zkratka dle francouzského názvu zní v anglické formě: „The International Union of Architects/ sdružuje tzv. nevládní organizace architektů (svazy, obce, někdy komory nebo jiné pospolitosti) ze 124 států a její sídlo je v Paříži. Byla to při svém založení organizace pod silným frankofonním a také sovětským vlivem. UIA byla založena v roce 1948 zástupci 27 států v Laussane ve Švýcarsku. Volba města nebyla náhodná, měla svou symboliku a chtěla být parafrází na starší založení avantgardního a kreativního hnutí CIAM tamtéž a které mělo za cíl prosadit moderní architekturu v mezinárodním měřítku1. Její činnost je od počátku rozdělena do 5 geografických regionů I: Evropa (západní Evropa), II. státy bývalého Sovětského svazu a jeho satelity, III. Severní a jižní Amerika, IV. Asie a Oceánie, IV. Afrika. Česká republika připadla a stále náleží do regionu II. a disponuje 4 volebními hlasy. Současným presidentem UIA, zvoleným na zářijovém kongresu v Tokiu je Albert Dubler z Francie2, odstupující presidentkou je pani Louise Cox z Australie. UIA sama deklaruje, že sdružuje v 124 zemích (a „teritoriích“) celkem 1.3 milionů členů. Presidentkou regionu II byla v Tokiu roku 2011 zvolena paní Deniz Incedayi z Turecka.
V poslední době se již několikrát stalo, že se UIA ocitla v zorném poli více než obvykle. Pod tlakem praxe byly zvažovány různé formy účasti či dokonce neúčasti v této mezinárodní organizaci. V debatách se stále více potvrzuje, že u nás není dostatek aktuálních a základních informací o této organizaci, jejím členění, náplni, organizačním rozvrstvení, jednacích principech a v první řadě o cílech. Vědomosti dříve živé upadly v zapomění a co je významnější, organizace se během času zásadně změnila, stejně jako se změnil okolní svět, takže i poznatky dříve relevantní dnes v podstatě pozbyly platnosti. Nejprve obecně. UIA bylo založeno nedlouho po II. světové válce, kdy se značná část Evropy nacházela v troskách, velké skupiny lidí byly bez domova v pohybu neznámým prostředím, strádali deprivací, hladem nemocemi a ztrátou blízkých. Obnova alespoň jednoduchých domovů a vypořádání se s troskami bylo jedním z hlavních úkolů doby. Byla silná víra, že těmto do značné míry všeobecně sdíleným problémům může výrazně čelit jen mezinárodní organizace architektů. Proto byla 21. června 1948 v Laussane
1
CIAM (Congrés internationaux d'architecture moderne ) byl založen na zámku La Sarraz u Laussane v červnu1928 2
Albert Dubler – bystrý praktikující architekt činný ve Strassburgu 1
založena mezinárodní organizace, jejímž nesporným předobrazem3 byla dřívější dynamická, iniciativní a kreativní CIAM – inspirovaná Le Corbusierem, Siegfriedem Giedeonem a Hannesem Meyerem. Založení UIA bylo účastno 27 států, Československo mezi nimi. Podobně jako CIAM jí byly blízké levicové ideály tentokrát ovšem v institucionalizované podobě a pod velmi silnou moderací Sovětského svazu, mocnosti, který ve válce přinesl největší oběti a jehož území spolu s Německem bylo nejvíce v troskách. Organizace již nebyla spontánním uskupením tvůrčích architektů4, ale ve své podstatě států a jejich institucionalizovaných a etatizovaných reprezentací architektů (nebo naopak v případě některých států prosovětsky orientovaných místních svazů), jakkoliv oficiální deklarace tvrdila opak. Při znalosti věci je však nesporné, že zejména v prvních desetiletích ve státech pod sovětským vlivem nešlo de facto o spontánní a svobodné organizace ale o organizace pod přímým a úplným vlivem tam panující moci. To se v některých státech jen částečně změnilo (např. v Československu v 60. letech). Stále více se jeví, že „zlatá éra“ UIA byla od konce 50. do počátku 70. let. Tehdy přibylo mnoho členských států, přičemž tento nárůst do jisté míry rozředil dominantní vliv Sovětského svazu a Francie a poskytl částečnou oporu liberalizujícím se odborným společenstvím v satelitech sovětské moci. Charakter společenských procesů tehdy velmi svědčil organizacím podobného typu, protože se teprve začala rodit a rozvíjet mezinárodní spolupráce a součinnost, která ale stále ještě spočívala na činech organizací. Mobilita jednotlivců a neformální vztahy ještě nebyly rozvinuté, v případě zemí za železnou oponou skutečně ještě setrvávaly v toporných schématech. Většina osob nemohla cestovat vůbec. V roce 1967 byl v Praze kongres UIA a na něm jejím presidentem zvolen Vladimír Machonin. Nepochybně to bylo euforií a také oslněním, které působilo na západní intelektuální elity z procesů v Československu. Již v padesátých letech s rychle přibývajícími státy byla UIA rozdělena do 5 regionů spolupráce. Tyto regiony byly vytvořeny dle jednotlivých kontinentů, nicméně jeden z nich (region II) již nikoliv dle logiky a přirozenosti geografického rozčlenění a již vůbec ne dle sdílených příbuzenství a problémů týkajících se architektury, stavění a urbanismu (které jsou opět značné závislé na geografii, klimatu, struktury společnosti), ale dle tehdejšího rozdělení sfér moci.
3
Bohužel jen předobrazem – původní morální síla byla ta tam
4
I když v prvním desetiletí zbytkový étos a elán ještě prosakovaly 2
Stanovení regionu II bylo vymezeno přesně a pouze průběhem „železné opony“5, tedy podle výsledků druhé světové války a sféry vlivu, které byl schopen prosadit Sovětský svaz již na konferenci na Jaltě. Že toto členění mělo málo co společného s architekturou, která přes mnohé celosvětově sdílené principy má zásadní determinace dané klimatem, terénem, geologickými podmínkami, a s nich vyplývajícími místními kulturními tradicemi je nabíledni. Rozčlenění pracovních oblastí, tak jak vzniklo na sklonku II. světové války, stále trvá a nic nesvědčí, že by měla v brzké době naději na úspěch jakákoliv změna. Česká republika bude stále zařazena v regionu postsovětských zemí, kde z hlediska skutečných problémů, které před ní jako výzva stojí, může řešit jenom tuze málo smysluplného. Převážná většina území, ze souboru států v regionu II leží v podstatně odlišných klimatických a geologických podmínkách než ČR. Buď jde o extrémní kontinentální klima, nebo naopak vysokohorské seizmické oblasti. Jiná je také struktura, geneze, infrastruktura i správa měst. V dominující převaze jde o území s výrazným kontinentálním – tedy třeskutými zimami a žhavými prašnými léty s mnohem výraznějšími sezónními rozdíly než je tomu v ČR. Zbývajících 30% obydleného území je seismiky aktivní6. Další část těchto území je pouštěmi, především chladnými pouštěmi. Na druhé straně nejlidnatější státy regionu II mají překypující surovinové zdroje především fosilních paliv a úsporné otázky na ně doléhají podstatně méně7 než ve střední Evropě, nebo nedoléhají vůbec. Nic co by bylo podobné průměrným poměrům panujícím v ČR a determinujícím zde architekturu a stavění. Překryv hlavních podrobných problémů je tedy minimální. Je tuze malá pravděpodobnost, že čas strávený na jednáních v tomto regionu bude proměněn ve smysluplný přínos pro řešení výzev, nesených problémy stavění u nás. Rozdělení do regionů se odráží na dělnosti a tím také na smysluplnosti dané organizace. Měřeno především z potřeb České republiky, její profesní organizace, potažmo především z přínosu, který by měla mít z jakéhokoli angažmá na kvalitu architektury a stavění v dané zemi. UIA a její regionální uskupení pracují v plénu (shromáždění národních presidentů) a pracovních skupinách, kterých není mnoho – nejsou tak produktivní jak tomu napovídají jejich názvy. Podstatná vlastnost těchto jednání a úkonů je ceremonialita, poněkud povrchní a opatrná. Pokusím se charakterizovat proč tomu tak musí být. 5
Region II zahrnoval státy RVHP a Varšavské smlouvy + státy východního středomoří a černomořského pobřeží: Turecko, Libanon, Sýrii, Izrael a tehdy neexistující Palestinu, Jugoslávii a Řecko. Jak se některé státy rozpadaly, vzniklo seskupení současných států. 6
Řecko, Turecko, Armenie, Gruzie, Chorvatsko, jižní Rusko, Jižní Ukrajina, Libanon, Azerbadžán, Makedonie, Bulharsko, Černá Hora, Afganistan, Turkmenistán, Izrael, Palestina
7
Rusko, Kazachstán, Azerbadžan, ale i Syrie, Turecko, Ukrajina 3
Řada států seskupených v regionu II. je zatížena dosti vážnými sousedskými konflikty nebo alespoň napětími a některé z konfliktů mají dokonce podobu válečného stavu (byť zaplaťpánbůh žádný není právě v tuto chvíli aktivním válečným konfliktem). Mezi sebou mají nejvážnější konflikty tyto státy a subjekty: Izrael – Sýrie8 Izrael – Palestina Arménie – Azerbadžan9 Kypr – Turecko Tadžigistán – Uzbekistán Rusko – Gruzie10 Velmi vážné konflikty (napětí): Izrael – Libanon Armenie – Turecko Ukrajina – Rusko Ukrajina – Bělorusko Méně vážná, ale trvalá napětí: Chorvatsko – Slovinsko11 Chorvatsko – Srbsko Maďarsko – Slovensko Maďarsko – Rumunsko Rusko – Litva Rusko - Lotyšsko Rusko - Estonsko12 Rusko – Polsko Řecko – Turecko 8
Chladný válečný stav
9
Beze zbytku neukončený válečný stav
10
11
Válečný stav de facto – okupace teritoria Gruzie v roce 2009? Spor o Piranský záliv a přístup k mezinárodním vodám
12
Omezení práv ruské menšiny v Estonsku, bývalé křivdy hraničící s genocidou na Estoncích ve 30. letech 4
Některé státy jsou trvale rozděleny a ovládá je atmosféra jen trpěného stavu křehké územní stability - bez právního podkladu což, je případ více států části jejich území jsou státy "nestáty“ na Kypru, v Arménii, Izraeli a Palestině, Gruzii, Kosovu (to je ale jen potenciálním členem regionu II) Některé ze států regionu II států trpí mimořádným deficitem demokracie nebo dokonce mučí a terorizují své občany, což je případ Syrie a Běloruska. To ale provádí establishment těchto států, a jak jsou do toho zataženi nevinní (?) architekti. To je zčásti pravda, ale jen zčásti. Jsme si jisti, zda se alespoň část architektů v menší či větší míře neúčastní hanebných dějů a procesů? Jsme si jisti, že establishment těchto krajně nedemokratických států dovolí, aby se do špičkových pozic místních odborných organizací dostali bezúhonní a nezávisle myslící a jednající osobnosti? Nebo nepřispívají tyto osobnosti také svou nemístnou pasivitou trvalosti nastíněných problémů. Nelze to zcela vyloučit. Podstatné ale je, že tento stav je přítomen a promítá se do jednání a operability celého UIA regionu II: Zejména a zásadně. Proto jsou všechna jednání poněkud povrchní a v podstatě jen z nutnosti zdvořilá a nikdy nezamíří (a ani nemohou) pod povrch a k podstatě věci, neboť, by snadno hrozilo rozjitření kteréhokoliv z bilaterálních zápletek13. Hlavní problém, který nás svírá a jeden ze základních úkolů ČKA je férový přístup k veřejným úkolům (zakázkám), nakládání s veřejným prostorem a statky vůbec. S tím je spojen boj proti korupci, klientelismu, manipulacím, pletichám. Je přece známo jak českou odbornou společnost a nejen ji sužuje deficit architektonických soutěží, který je zákonitým symptomem promořenosti státu korupcí. Náš dosavadní boj proti tomuto stavu ať jakkoliv udatný, neumdlévající ale i strategicky vynalézavý se dosud setkal jen s nepatrnými úspěchy. Naráží totiž na skoro neproniknutelnou hradbu a stále sofistikovanější a úskočnější obranu. Je proto naprosto očekávané, že se budeme snažit hledat spojence mimo formát státu a české společnosti, která jak se stále více potvrzuje, opravdově nestojí o zlepšení stavu, nebo ji již ta dobře založená část nestojí. Že o to nestojí a nejde jen o nedorozumění, se neklamně ukázalo v případě architektonických soutěží. Při nesčetných rozpravách s čestnými lidmi, při kterých byla využita vynalézavosti, výmluvnost, inteligentní a poučená argumentace a zkoušeny různé způsoby jak sdělit, že architektonické soutěže jsou jako princip vrcholem transparence a férovost (jako nástroj). Bylo to, jako když hrách na stěnu hází. Česká společnost ve své většině nemá zájem o transparentní prostředí. Jen o něm tlachá. Ti pak, co to myslí čestně a opravdově (idealisté) bohužel ve většině trpí neznalostí spletitých praktických procesů, kde se vše odehrává a je v podstatě nemožné jim to vysvětlit. 13
Projevilo se to při posledním prezidentském zasedání v Istanbulu, kdy delegát Izraele Itzak Lipovetsky byl „vypeskován“ za v podstatě neutrální koncept vzniku Komory v Izraeli… 5
Nabízí se jednoznačně, že mezinárodní organizace architektů, by měla, sama co nejvíce usilovat o to, co se osvědčilo za dlouhá desetiletí a staletí a co v podstatě již geneticky patří k architektuře ve veřejném prostoru – jako hráz proti manipulacím a cesta k dobré architektuře – o architektonickou soutěž. Poměřování sil v architektonických soutěžích a férový a průhledný přístup k velkým výzvám veřejných úkolů. Že by měla být přirozenou posilou, o kterou by bylo možno se s důvěrou opřít Je to přece jeden z nejdůležitějších bodů boje proti korupci. Ofenzivní kampaň tohoto druhu UIA neprovádí a ani se k tomu nechystá. Je to marné očekávání. Bohužel je nepravděpodobné, že bychom se mohli dočkat chápající a systémové opory, skoro naopak. Zejména v regionu II. je většina zemí na výše naznačené tématice nepoměrně hůře, než je situace v České republice. Naprostou většinu států, se kterými se máme radit a spolupracovat na problémech, které nás nejvíce pálí, nám žádnou pomoc nemohou poskytnout, ale sami by ji potřebovali. Ale nedosti na tom, lze mít vážné pochybnosti o tom, zda reprezentanti z těchto států respektive tamních organizací architektů s námi sdílí ono znepokojení nad nečistotou veřejného prostoru, korupcí, klientelismem a nedostatkem soutěží. Zdali je to pálí a tísní stejně jako nás. Je skoro jisté, že nikoliv. Následující tabulka, nechť je jistou ilustrací jak jsou věci rozestavěny. Českou republiku vnímáme jako velmi zasaženou korupcí a klientelismem, přesto si ale v onom uskupení stojí na docela slušném 8. místě, jen v nepatrném odstupu za těmi lepšími. Výběr ostatních států je v tomto profilu bohužel tak nízko, že je velmi nepravděpodobné, že bychom na této platformě nalezli jakoukoliv pomoc v našich problémech. Tato problematika zde jednoduše není in. Ne jinak je tomu i ve věci autorských práv a jejich dodržování.
1. Estonsko 6,5/ 26 2. Slovinsko 6,6 / 27 3. Kypr 6,3 / 28 4. Izrael 6,1 / 30 5. Polsko 5,4 / 41 6. Litva 5,0 / 46 7. Maďarsko 4,7 / 50 8. Česká republika 4,9 / 52 9. Slovensko 4,3 / 55 10. Turecko 4,4 / 56 11. Lotyšsko 4,3 / 59 12. Chorvatsko 4,1 / 62 13. Gruzie 3,8 / 68 6
14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32.
Palestina (Palestinská autonomie) Rumunsko 3,7 / 69 Černá hora 3,7 / 69 Bulharsko 3,6 / 73 Řecko 3,5 / 78 Srbsko 3,5 / 78 Bosna a Hercegovina 3,2 / 91 Kazachstán 2,9 / 105 Libanon *** 2,5 / 127 Syrie *** 2,5 / 127 Bělorusko *** 2,5 / 129 Armenie (iniciativní člen) 2,3 / 123 Ukrajina 2,4 / 134 Azerbadžán 2,4 / 134 Tadžigistán 2,1 / 154 Ruská federace 2,1 / 154 Kyrgistán 2,0 / 164 Uzbekistan1,6 / 172 Afganistán1,4 / 176
Číslo před lomítkem je korupční index užívaný mezinárodně, číslo za lomítkem je pořadí na jakém se daná země nachází na žebříčku korupce. Státy v červeném poli jsou bývalé republiky SSSR a státy modrým písmem jsou státy bývalé Jugoslavie.
UIA jako celosvětová korporace má opravdu mnoho společného se svými paternalistickými organizacemi – OSN a UNESCO. Kde se má dohodnout velmi pestrá směsice velmi mnoha států, v celém spektru jejich uspořádání. Od států demokratických, bohatých14, civilizovaných až po dokonalé diktatury, nestabilní režimy, státy v rozvratu a ve válečném stavu. Je nabíledni - a ví se to již dávno - že dobrat se konsenzu v uvedených fórech je velmi obtížné, ne-li nemožné. Zůstávají tedy jen zcela povrchní témata, na kterých je možno se bezkolizně shodnout. Otázka vystoupení z UIA (myšleno ze strany ČKA). Asi by opravdu šlo o extravagantní krok. Na druhou stranu je na místě, ba nevyhnutelné znát, co se v UIA ve skutečnosti děje a zda je na místě očekávat jakýkoliv zaznamenatelný přínos. Jan Sapák Leden 2012
14
Tím není řečeno, že státy bohaté jsou zároveň demokratickými. Je nemálo velmi bohatých států, které mají k otevřené a demokratické společnosti velmi daleko 7
