EURYDICE EUR YDICE
Soukromé vzdelávání vzdělávání Soukromé v Evropské Evropské unii unii Organizace, správa a úloha veřejných orgánů verejných orgánu
Soukromé vzdělávání v Evropské unii
Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Vzdělávání a kultura
Socrates Eurydice
Předmluva
Předmluva
Organizace soukromého nebo nestátního vzdělávání v Evropské unii má mnoho rozmanitých podob právě tak jako vzdělávací systémy obecně. Tato oblast vzdělávání se v poslední době stala středem pozornosti a v některých zemí proběhly i reformy. S cílem lépe porozumět tomuto typu vzdělávání vydala EURYDICE v roce 1992 na žádost Evropské komise dokument, který jeho organizaci a statut v jednotlivých členských zemích popsal. Požadavek na aktualizaci tohoto dokumentu předložil Evropský parlament Evropské komisi v průběhu diskusí k tomuto tématu v roce 1999. Na tomto základě EURYDICE převzala úkol zaktualizovat informace z jednotlivých zemí uvedené v publikaci z roku 1992 a doplnit údaje také za země, které se od té doby staly členy Evropské unie, a to za Rakousko, Finsko a Švédsko. Syntetická studie, která předchází před popisy jednotlivých zemí, obsahuje srovnání hlavních aspektů organizace tohoto typu vzdělávání: definice, míru účasti žáků, legislativní rámec, podmínky pro zřizování soukromých škol, státní dohled, financování z veřejného rozpočtu, školné, pomoc rodinám atd. Hodnota tohoto srovnání je v tom, že ukazuje nejen rozdíly v definicích a rozdílné míry účasti, ale především značně shodné rysy v přístupech členských zemí k normám a k požadavkům na fungování a na kvalitu, které mají soukromé školy plnit. Popisy situace v jednotlivých zemích připravila národní oddělení EURYDICE, která také odpovídají za jejich obsah. Evropské oddělení je odpovědné za syntetickou studii; před jejím zveřejněním kontrolovala údaje za jednotlivé země příslušná národní oddělení. Jsme velmi vděčni všem osobám na národní i evropské úrovni, které nám umožnily uskutečnit tuto aktualizaci, o níž se síť EURYDICE domnívá, že pomůže přispět k diskusím a úvahám o soukromém vzdělávání v Evropě.
Evropské oddělení EURYDICE červenec 2000
3
Obsah
OBSAH Předmluva ............................................................................................. 3 Obsah..................................................................................................... 5 Glosář .................................................................................................... 7 Syntetická studie................................................................................... 9 Úvod ............................................................................................................................. 11 Obecný legislativní rámec ............................................................................................. 15 Podmínky pro zřizování soukromých škol ..................................................................... 16 Státní dohled................................................................................................................. 21 Veřejné financování subvencovaného soukromého vzdělávání..................................... 24 Školné........................................................................................................................... 26 Pomoc rodinám............................................................................................................. 28 Rovnost učebních osnov a kvalifikací............................................................................ 30 Rovnocennost postavení učitelů.................................................................................... 31
Příloha.................................................................................................. 33 Legislativní rámec pro fungování soukromých škol ....................................................... 35
Popis situace v jednotlivých zemích ................................................. 39 Belgie Francouzské společenství ........................................................................................ 41 Německy mluvící společenství.................................................................................. 47 Vlámské společenství ............................................................................................... 51 Dánsko.......................................................................................................................... 58 Německo....................................................................................................................... 62 Řecko ........................................................................................................................... 68 Španělsko ..................................................................................................................... 72 Francie ........................................................................................................................ 79 Irsko ............................................................................................................................. 85 Itálie ............................................................................................................................ 90 Lucembursko ............................................................................................................... 98 Nizozemsko ................................................................................................................ 102 Rakousko .................................................................................................................. 108 Portugalsko ............................................................................................................... 115 Finsko ........................................................................................................................ 121 Švédsko ...................................................................................................................... 127 Spojené království Anglie, Wales a Severní Irsko ................................................................................ 131 Skotsko ................................................................................................................. 139
5
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
6
Glosář
Kódy zemí UE
Evropská unie
B
Belgie Belgie – Francouzské společenství Belgie – Německy mluvící společenství Belgie – Vlámské společenství
B fr B de B nl DK
Dánsko
D
Německo
EL
Řecko
E
Španělsko
F
Francie
IRL
Irsko
I
Itálie
L
Lucembursko
NL
Nizozemsko
A
Rakousko
P
Portugalsko
FIN
Finsko
S
Švédsko
UK
Spojené království Anglie a Wales Severní Irsko Skotsko
UK (E, W) UK (NI) UK (SC)
Sběr dat UOE Sběr dat UOE (Unesco/OECD/Eurostat) je nástrojem, s jehož pomocí tyto tři organizace každoročně společně sbírají mezinárodně srovnatelné údaje o hlavních rysech vzdělávacích systémů, a to ze zdrojů státní správy. Tyto údaje obsahují počty přihlášených, počty nově nastupujících žáků a studentů, počty absolventů, počty pedagogických pracovníků, počty vzdělávacích institucí a výdaje na vzdělání.
Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání (ISCED 1976) S cílem usnadnit srovnávání mezi zeměmi jsou údaje za jednotlivé země zařazovány do různých úrovní Mezinárodní normy pro klasifikaci vzdělávání (International Standard Clasification of Education – ISCED). Při mezinárodních srovnáních je ale velmi důležité brát v úvahu také mnoho dalších rozdílů, jimiž se národní vzdělávací systémy liší. ISCED úroveň 1 (primární vzdělávání) začíná ve věku od čtyř do sedmi let, ve všech případech je povinné a zpravidla trvá pět nebo šest let.
7
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
ISCED úroveň 2 (nižší sekundární vzdělávání) je ve všech členských zemích EU povinné. Konec této úrovně vzdělávání často odpovídá konci povinného vzdělávání s plnou školní docházkou. V roce 1997 došlo k revizi klasifikace ISCED, aby bylo možno lépe podchytit měnící se strukturu vzdělávacích systémů.
8
Synteticá Studie
SYNTETICKÁ STUDIE
9
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Úvod
ÚVOD Soukromé vzdělávání je termín, který je často stavěn do protikladu ke vzdělávání veřejnému. Za soukromé je však považována celá řada nejrůznějších typů vzdělávání. Podle nejběžněji užívané definice spadá do soukromého sektoru jakákoliv forma vzdělávání, kterou zakládají a zcela organizují fyzické osoby či nevládní organizace (sdružení zřízená podle soukromého práva). V rámci tohoto sektoru se rozlišuje mezi soukromým vzděláváním v pravém slova smyslu a subvencovaným soukromým vzděláváním. Zatímco v prvním případě jde o vzdělávání financované fyzickými osobami či nevládními organizacemi (sdruženími zřízenými podle soukromého práva) v plné výši, na financování subvencovaného soukromého vzdělávání se podílejí veřejné orgány. Výše jejich příspěvku se liší a z těchto prostředků lze hradit různé typy výdajů. Oba typy soukromého vzdělávání mohou být v jednotlivých zemích předmětem různých forem státního dohledu.
Ve druhé skupině zemí (Francie, Itálie, Portugalsko) se vazba mezi soukromými školami a veřejnými orgány vytváří na základě různých typů smluv. Podle typu smlouvy dostává škola více či méně vysokou dotaci a má větší či menší svobodu pokud jde o podmínky (výuky, náboru učitelů apod.), jejichž plnění jim ukládají veřejné orgány. Konečně v poslední skupině, která zahrnuje většinu zemí, mají subvencované soukromé školy zjevně více společného se školami veřejnými. V Belgii, v Dánsku, v Německu, ve Španělsku, v Irsku, v Lucembursku, v Rakousku, ve Finsku a ve Švédsku je soukromé vzdělávání částečně či plně subvencováno, je však poskytováno za více či méně stejných podmínek jako vzdělávání veřejné. V Nizozemsku je rovnost ve financování veřejných a subvencovaných soukromých vzdělávacích institucí ústavním právem.
Tento materiál se omezuje pouze na soukromé instituce, které poskytují denní povinné vzdělávání. Nezabývá se preprimárním vzděláváním, vzděláváním po ukončení povinné školní docházky, ani institucemi, které se zaměřují výhradně na děti se zvláštními vzdělávacími potřebami. Podle toho, jaký existuje vztah mezi soukromým vzděláváním a veřejnými orgány, lze země Evropské unie rozdělit do tří skupin. V Řecku a ve Spojeném království (vyjma CTCs a CCTAs) nedostávají soukromé školy žádné veřejné prostředky. To však neznamená, že stát na činnost soukromých vzdělávacích institucí nedohlíží. Ve Spojeném království je většina konfesijních a dalších škol, které spravují církve nebo správní rady, považována za součást veřejného sektoru.
11
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Tabulka 1: Názvy institucí v původním jazyce rozdělené podle toho, zda spadají do veřejného nebo soukromého sektoru, 1999/2000 Veřejné školy
B fr B de B nl DK
École primaire, Athénée, Institut, Lycée Primarschule, Sekundarschule Lagere School, Middenschool, Atheneum, Technisch Atheneum Folkeskole, Ungdomsskole
Subvencované soukromé školy z méně než z více než 50 % 50 % École primaire libre, Collège, Institut, Lycée Primarschule, Sekundarschule
Lagere School, Colleges, Instituten, Technische instituten Fri grundskole, friskole, privatskole, lilleskole, realskole Ersatzschulen (Grundschule, Schulartunabhängige Orientierungsstufe, Gesamtschule, Hauptschule, Realschule, Gymnasium, Schularten mit mehreren Bildungsgängen, Freie Waldorfschule)
D
Grundschule, Schulartunabhängige Orientierungsstufe, Gesamtschule, Hauptschule, Realschule, Gymnasium, Schularten mit mehreren Bildungsgängen
EL
Dimotiko Scholeio, Gymnasio
E
Colegio de Educación Primaria, Colegio Rural Agrupado, Instituto de Educación Secundaria
Centro concertado de Educación Primaria, Centro concertado de Educación Secundaria
F
École élémentaire, Collège
IRL
Primary school, Model School, Secondary school, Vocational school Scuola elementare, Scuola media
École élémentaire (sous contrat simple nebo d'association), Collège (sous contrat d'association) Voluntary secondary school, Community school, Comprehensive school
I
L
École primaire, Lycée, Lycée technique
NL
Openbare school (Basisschool, School voor basisonderwijs, Voorbereidend middelbaar beroepsonderwijs, Atheneum, Gymnasium, Lyceum, Hoger algemeen voortgezet onderwijs, Voorbereidend wetenschappelijk onderwijs) Volksschule, Hauptschule, Polytechnische Schule, Allgemeinbildende höhere Schule
A
Escola básica, Escola profissional
Escola básica, Escola profissional
Volksschule, Grundschule, Hauptschule, Allgemeinbildende höhere Schule
FIN S UK (E/W)
Peruskoulu/Grundskola, Grundskola, Sameskola Community school, Foundation school, Voluntary controlled schools, Voluntary aided schools Controlled school, Controlled integrated school, Maintained school, Grant-maintained integrated school, Voluntary grammar school Primary school, Comprehensive school, Secondary school, New Community school
Peruskoulu/Grundskola, Fristående grundskola City technology college, City college for the technology of the arts
12
Scuola elementare autorizzata, Scuola media con presa d’atto, legalmente riconosciuta, pareggiata
Gymnasium, Lyceum, Hoger algemeen voortgezet onderwijs, Voorbereidend wetenschappelijk onderwijs)
Escola básica (contrato de associação/contrato de patrocínio), Escola profissional
Zdroj: Eurydice.
Scuola elementare parificata
Voorbereidend middelbaar beroepsonderwijs, Atheneum,
Escola básica, Escola profissional
UK (SC)
Dimotiko Scholeio, Gymnasio Školy si mohou svobodně zvolit název, který se nesmí podobat názvu veřejné školy École élémentaire, Collège (hors contrat – nemá smlouvu se státem) Private primary school
École primaire, Lycée, Lycée technique Bijzondere school (Basisschool, School voor basisonderwijs,
P
UK (NI)
Nesubvencované soukromé školy
Independent school
Independent school
Primary school, Secondary school
Soukromé vzdělávání v Evropské unii
Graf 1: Žáci primárních a nižších sekundárních škol (ISCED 1-2)podle typu institucí, které navštěvují (vyjádřeno v procentech), 1997/98 0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
65
70
75
80
85
90
95
100 % B
B
DK
DK D
D
EL
EL
E
E
F
F
IRL
IRL
I
I
L
L
NL
NL
A
A
P
P
FIN
FIN
S
S
UK
UK 0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
65
70
75
80
85
90
95
100 %
Vysvětlivky Žáci jsou rozděleni do různých kategorií podle toho, zda navštěvují veřejné vzdělávací instituce přímo řízené a spravované veřejnými orgány, nebo soukromé vzdělávací instituce, které řídí a spravují nevládní organizace. Soukromé vzdělávací instituce se liší podle toho, zda jsou subvencované či nikoliv. Při sběru dat UOE je soukromá vzdělávací instituce považována za subvencovanou tehdy, jestliže je z více než 50 % financována veřejnými orgány. Nesubvencované soukromé instituce jsou takové, které dostávají od veřejných orgánů méně než 50 % finančních prostředků. Ve většině případů lze na základě dat provést velmi přesné rozlišení. Rozlišení mezi žáky navštěvujícími subvencované a nesubvencované soukromé instituce není možné provést v Německu a v Portugalsku. Při sběru dat za rok 1997/98 byla použita klasifikace ISCED 97.
Poznámky Belgie: Uvedené informace se týkají pouze Vlámského společenství. Nesubvencované soukromé vzdělávání není zahrnuto. Lucembursko: Nesubvencované soukromé vzdělávání není zahrnuto. Nizozemsko: Finanční rovnost mezi veřejnými a subvencovanými soukromými institucemi je ústavním právem. Spojené království: Graf zachycuje situaci ve Spojeném království jako celku. Ve Skotsku však navštěvují nesubvencované soukromé školy pouhá 4 % žáků, ostatní navštěvují veřejné školy.
Ve všech zemích Evropské unie navštěvuje více než 90 % žáků na primární a nižší sekundární úrovni veřejné nebo subvencované soukromé vzdělávací instituce. Veřejné orgány tak financují povinné vzdělávání většiny žáků v Evropské unii. Veřejné vzdělávání převažuje zemích s výjimkou Belgie společenství) a Nizozemska, kde žáků navštěvuje subvencované školy.
ve všech (Vlámské větší podíl soukromé
V šesti zemích (Řecko, Španělsko, Francie, Irsko, Itálie a Spojené království) je vedle významného podílu žáků navštěvujících veřejné nebo subvencované soukromé školy i malé procento žáků, kteří navštěvují nesubvencované soukromé vzdělávací instituce. Nejvyšší je toto procento v Řecku, v Itálii a ve Spojeném království (5 – 6 %).
13
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Od roku 1993/94 nedošlo v rozdělení žáků do jednotlivých vzdělávacích sektorů prakticky k žádným změnám. Mírný nárůst podílu žáků na subvencovaných
soukromých školách byl v letech 1993/94 a 1994/95 zaznamenán pouze v Dánsku.
Graf 2: Rozložení žáků primárních a nižších sekundárních škol (ISCED 1-2) podle typu instituce, kterou navštěvují - 1993/94 až 1997/98 100
100
80
80
60
60
60
40
40
40
UE
20 0 100
B
20 93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
0 100
100
100
80
80
94/95
95/96
96/97
97/98
0 100
80
80
60
60
60
EL
40
E
40
20
20
20
0
0
0
100
93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
100
93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
100
80
80
80
60
60
60
40
I
40
L
40
20
20
20
0
0
0
93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
40
20 93/94
80
40
60
DK
93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
20 93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
0 100
60
F
40
93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
0 100
60
NL
40
94/95
95/96
96/97
97/98
80
80
80
60
60
60
0
20 93/94
Zdroj:
94/95
95/96
96/97
97/98
0
60
S
40
20 93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
0
94/95
95/96
96/97
97/98
94/95
95/96
96/97
97/98
94/95
95/96
96/97
97/98
IRL
93/94
A
93/94
80
20
97/98
0 93/94
40
96/97
20
100
FIN
95/96
80
100
40
94/95
20
100
P
93/94
80
100
40
D
UK
20 93/94
94/95
95/96
96/97
97/98
0
93/94
Eurostat, UOE
Vysvětlivky Žáci jsou rozděleni do různých kategorií podle toho, zda navštěvují veřejné vzdělávací instituce přímo řízené a spravované veřejnými orgány, nebo soukromé vzdělávací instituce, které řídí a spravují nevládní organizace. Soukromé vzdělávací instituce se liší podle toho, zda jsou subvencované či nikoliv. Při sběru dat pro UOE je soukromá vzdělávací instituce považována za subvencovanou tehdy, jestliže je více než z 50 % financována veřejnými orgány. Nesubvencované soukromé instituce jsou takové, které dostávají méně než 50 % finančních prostředků od veřejných orgánů. Ve většině případů lze na základě dat provést velmi přesné rozlišení. Rozlišeni mezi žáky navštěvujícími subvencované a nesubvencované soukromé školy není možné provést v Německu a v Portugalsku. Při sběru dat byla použita klasifikace ISCED. Do roku 1996/97 (včetně) byla používána klasifikace ISCED 76, od roku 1997/98 pak ISCED 97. Tato změna vysvětluje určité rozdíly, které lze pozorovat při srovnání let 1996/97 a 1997/98.
Poznámky Belgie a Lucembursko: Není zahrnuto nesubvencované soukromé vzdělávání. Irsko: V důsledku přechodu z ISCED 76 na ISCED 97 došlo k umělému zvýšení hodnot pro rok 1997/98. Ve skutečnosti na úrovni ISCED 1 a 2 jako celku přetrvává klesající tendence. Spojené království: Graf zachycuje situaci ve Spojeném království jako celku. Ve Skotsku navštěvují nesubvencované soukromé školy pouhá 4 % žáků, ostatní navštěvují veřejné školy.
14
Soukromé vzdělávání v Evropské unii
O B E C N Ý L E G I S L AT I V N Í R Á M E C Zřizování soukromých škol poskytujících povinné vzdělávání umožňují zákony všech patnácti zemí Evropské unie. Ve většině těchto zemí je právo na zřizování soukromých škol buď jednoznačně stanoveno v ústavě, nebo z ústavy vyplývá vzhledem k tomu, že je v ní zakotveno právo svobodné volby a svobody vzdělávání. Výjimkou je Lucembursko, Švédsko a Spojené království (Spojené království nemá psanou ústavu). Ve Španělsku, ve Francii, v Irsku a v Nizozemsku ústava ukládá státu povinnost financovat soukromé vzdělávací instituce, které poskytují vzdělávání žákům ve věku povinné školní docházky a které splňují určité základní zákonné požadavky. V italské ústavě je jednoznačně stanoveno, že ti, kdo zřizují soukromé školy, musí činit tak “aby stát nebyl jakkoliv zatížen”. Důsledkem bylo zablokování právních norem, které se týkaly rovného postavení soukromých a veřejných škol, a omezení pomoci těmto školám z prostředků státního rozpočtu. Zákon č. 62 (březen 2000) formálně uznává, že scuole paritarie jsou součástí celostátního školského systému a upřesňuje
nová pravidla pro financování (podrobně popsáno v části „pomoc rodinám“). V jiných zemích nejsou možnosti veřejného financování soukromých škol zakotveny v ústavním právu, ale jsou vymezeny v různých zákonných ustanoveních. V Řecku a ve Spojeném království jsou tyto možnosti velice omezené. Pomineme-li ústavní principy, je působení soukromých škol právně vymezeno zákony, které jsou společné pro veřejný i soukromý sektor (i když některá ustanovení se vztahují pouze na sektor soukromý). Taková situace je v Belgii, ve Španělsku, ve Francii, v Irsku, v Itálii, v Nizozemsku, ve Finsku a ve Spojeném království. Další možností je kombinace společných a samostatných zákonů (Dánsko, Lucembursko a Švédsko). V dalších zemích (Řecko, Rakousko a Portugalsko) existují základní právní normy, které se vztahují výhradně k soukromému sektoru. V Německu usměrňují soukromé vzdělávání ve spolkových zemí samostatné zákony nebo zákony společné pro veřejný i soukromý sektor. Situaci znázorňuje tabulka v příloze.
15
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
PODMÍNKY PRO ZŘIZOVÁNÍ SOUKROMÝCH ŠKOL Téměř ve všech zemích EU kontroluje stát zřizování všech soukromých institucí poskytujících vzdělávání žákům ve věku povinné školní docházky tím, že jim prostřednictvím zákonných předpisů ukládá povinnost dodržovat určité podmínky, jejichž cílem je zajištění přijatelných standardů vzdělávání. Určité základní minimální podmínky musí splňovat všechny soukromé školy poskytující povinné vzdělávání. Přísnější podmínky pak platí pro školy, které usilují o větší uznání ze strany státu či o rovnoprávnější postavení ve vztahu k veřejným školám, a tudíž i o větší míru veřejného financování. Pokud jde o iniciativu státu v této oblasti, existují dvě výjimky. První z nich je Irsko, které nemá žádné specifické podmínky pro zřizování soukromých škol, kde však školy, jež splňují určitá kritéria, mohou usilovat o uznání státem. Druhou výjimkou je Finsko, kde je možné zřizovat školy bez svolení ministerstva školství. Škola v tomto případě není předmětem kontroly ze strany státu a ztrácí tak finanční výhody, které jsou s ní spojeny (vzácný případ). Ve většině zemí EU je nutno při zřizování soukromých primárních a sekundárních škol žádat o oficiální souhlas či oprávnění, které podléhá splnění určitých zákonných požadavků (Dánsko – schválení statutu školy, Německo, Řecko, Španělsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko, Švédsko a Spojené království). Ve Francii musí zřízení školy
16
předcházet zpracování prohlášení o záměru otevřít školu, které musí být předáno příslušnému úřadu. V některých zemích je nutno získat před otevřením školy oprávnění nebo souhlas. To platí o Španělsku a přijetí podobného opatření se plánuje ve Spojeném království ve Skotsku. Souhlas nebo oprávnění může být provizorní nebo definitivní v závislosti na více či méně rozsáhlé evaluace školy (Portugalsko a Spojené království). Může být i zrušeno v případě, že škola přestane plnit jednu nebo více podmínek, na jejichž základě byl původně souhlas udělen (Dánsko, Španělsko, Itálie, Lucembursko – pouze v případě primárních škol, Rakousko a Spojené království). V tabulce č. 2 jsou uvedeny oblasti, ve kterých je při zřizování škol nutno splňovat základní zákonné požadavky a standardy. Tabulka se nezabývá podmínkami, které škola musí splňovat, pokud po určité době činnosti usiluje o vyšší úroveň financování, o větší uznání, o vyšší statut apod. V jednotlivých zemích existují určité rozdíly mezi institucemi podle úrovně vzdělávání (primární, sekundární atd.) a podle typu školy. Ve všech zemích EU však lze vymezit několik obecných kategorií požadavků: požadavky na kvalifikace pracovníků, požadavky na materiální podmínky, za nichž vzdělávání probíhá, a požadavky na obsah vzdělávání.
Soukromé vzdělávání v Evropské unii
Tabulka č. 2: Základní podmínky pro zřizování soukromých škol poskytujících denní povinné vzdělávání, 1999/2000 Kvalifikace a charakteristika pracovníků / subjektů: odborní / akademičtí / ostatní Typ soukromé školy
Zřizovatel / Správce
Materiální podmínky
Ředitel / Pedagogický sbor
Budovy& zařízení, zdraví& bezpečnost
Min. / Max. počet žáků
Základní zásady/ pouze cíle
Učební osnovy
●
●
●
●
●
●
●
●
B
Všechny
DK
Všechny
D
Všechny
●
●
●
EL
Všechny
●
●
●
E
Všechny
●
●
F
Hors contrat
●
●
●
●
●
Uznané státem
Obsah vzdělávání
● ●
● ● ●
●
●
IRL Neuznané státem Private autorizzate
●
●
●
Paritarie
●
●
●
●
●
Parificate
●
●
●
●
●
Con presa d’atto
●
●
●
I
●
Primární
●
L Sekundární
●
●
Všechny
●
●
Specifický typ školy
●
●
●
Schule mit eigenem Organisationsstatut
●
●
●
P
Všechny
●
●
●
FIN
Pod státním dohledem
●
●
●
S
Všechny
UK (E/W NI)
Independent
NL
A
● ●
●
●
●
● ●
●
● ●
●
CTCs/CCTAs
UK (SC)
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
●
● Zákonné požadavky v této oblasti
Nesubvencované soukromé školy
Zdroj: Eurydice.
Vysvětlivky Pro účely této analýzy jsou základní vzdělávací zásady a cíle definovány obecně s odkazem na úrovně vědomostí a dovedností, kterých má být dosaženo. Učební osnovy obsahují základní vzdělávací zásady a cíle, také však podrobně rozvádějí jejich jednotlivé předměty a oblasti, popřípadě se zmiňují o fázích, ve kterých mají být tyto předměty vyučovány.
Poznámky Francie: Školy nejsou oprávněny žádat o contrat simple/contrat d’association, pokud činnost školy trvá méně než pět let (tato doba může být za určitých okolností zkrácena na jeden rok). Itálie: Od března 2000 (zákon č. 62) mohou soukromé školy na základě žádosti rovnocenný status získat, pokud, kromě dalších předpokladů, pracují podle vzdělávacího programu, který je v souladu s principy ústavy, a nabízejí vzdělání odpovídající platným předpisům. Finsko: Do kategorie “bez státního dohledu” ve skutečnosti spadá pouze několik málo škol. Spojené království: CTCs/CCTAs existují pouze v Anglii, kde v současné době působí 15 těchto institucí. Požadavky na počet studentů neplatí při zřizování soukromých škol v Severním Irsku.
17
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Mapa č. 1: Požadavky na pedagogické pracovníky uplatňované při zřizování soukromých škol (povinné denní vzdělávání), 1999/2000
ž í
í í
á
é
é
á ž
á
i
á
L Zdroj:
Eurydice
Poznámky Irsko: Na učitele sekundárních škol bez státního uznání nejsou kladeny žádné požadavky vyjma těch, které se týkají uplatnitelnosti nároku učitelů na vyplácení navýšených mezd. Itálie: Týká se scuole private autorizzate, scuole parificate a scuole paritarie. Spojené království: Situace v Anglii se týká některých CTCs a CCTAs. V případě nesubvencovaných nezávislých škol jsou jediným požadavkem vhodné charakterové vlastnosti pedagogických pracovníků.
První samostatná kategorie požadavků obsahuje ty, které se týkají pedagogických pracovníků a vedení školy, jakož i fyzických nebo právnických osob podílejících se na zřízení nebo správě školy. V rámci této kategorie se téměř ve všech zemích EU stanovují zákonné normy týkající se pedagogického sboru. Jak je patrné z mapy č. 1, velká většina zemí vymezuje požadavek akademické a pedagogické kvalifikace pro konkrétní úroveň vzdělávání a pro konkrétní předmět. Tyto požadavky jsou shodné nebo podobné požadavkům veřejného sektoru v Belgii, v Německu, v Řecku, ve Španělsku, v Irsku (pro státem uznané školy), v Itálii (scuole private autorizzate, scuole parificate a scuole paritarie), v Nizozemsku, v Rakousku, v Portugalsku, ve Finsku a pro těch několik případů CTCs/CCTAs v Anglii. V Německu, v Lucembursku a v Rakousku jsou zákonná ustanovení týkající se způsobilosti učitelů rozšířena o požadavek vhodných morálních či charakterových vlastností, které jsou předpokladem dobrého chování. Jediné země, které neukládají soukromým školám poskytujícím povinné vzdělávání žádné 18
požadavky na pedagogický Dánsko a Švédsko.
sbor,
jsou
Zákonné normy jsou uplatňovány při výběru ředitelů škol/pedagogického vedení ve Francii, v Lucembursku, v Rakousku a v Portugalsku. Kvalifikaci a způsobilost (morální, odbornou) a finanční zajištění těch, kteří se podílejí na zřizování či správě školy, berou v úvahu v deseti zemích (Německo, Řecko, Francie, Itálie, Lucembursko – pouze v případě sekundárních škol, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko, Finsko a Spojené království). Několik zemí má určité specifické požadavky, pokud jde o národnost či občanství těchto osob (Řecko, Francie, Itálie a Rakousko). Ve Spojeném království vyžadují zákonné normy u učitelů a vlastníků nesubvencovaných soukromých škol pouze vhodné charakterové vlastnosti.
Soukromé vzdělávání v Evropské unii
Mapa č. 2: Materiální podmínky pro zřizování soukromých škol (povinné denní vzdělávání), 1999/2000
L Poznámky Francie: Týká se škol působících podle hors contat . Školy musí fungovat po dobu jednoho roku až pěti let, než mohou uzavří se státem dohodu. Irsko: Týká se škol uznaných státem. Lucembursko: Není zahrnuta primární úroveň.
Druhá skupina požadavků se týká materiálních podmínek, za nichž se vzdělávání poskytuje. Tyto požadavky se týkají budov / vybavení a zdraví / bezpečnosti a počtu žáků. Určité základní normy pokud jde o budovy / vybavení a zdraví / bezpečnost je nutno při zřizování soukromých škol poskytujících povinné vzdělávání dodržet ve většině zemí. Výjimku představuje Irsko (školy, které nejsou uznány státem), Lucembursko (primární úroveň), Nizozemsko a Švédsko. Požadavky na úroveň zařízení a vybavení jsou obvykle tím vyšší, čím rovnoprávnější postavení má škola vůči státnímu sektoru (případně čím více daná škola usiluje o postup tímto směrem po uplynutí určité doby od svého zřízení). Požadavky se zvyšují i v souvislosti s většími možnostmi veřejného financování (někdy pomocí zvláštních smluv se státem). Příkladem mohou být přísnější kritéria používaná na některých školách ve Francii (školy působící v rámci smlouvy simple a association), Itálii (scuole private autorizzate, scuole parificate
a scuole paritarie) a v Rakousku (Schule mit eigenem Organisationsstatut). V úvahu se berou i počty žáků. V některých zemích je jednou z podmínek pro zřízení subvencované soukromé školy určitý minimální počet přihlášených žáků. Taková je situace v Dánsku, v Irsku (státem uznané školy), v Nizozemsku a ve Švédsku. Požadavky na počty žáků existují i v Belgii a v Řecku; ve Spojeném království ve Skotsku je pro udělení dočasné registrace stanoven maximální počet žáků. Ve Španělsku namísto minimálního počtu žáků existují ustanovení, která se týkají počtu míst, jež musí škola nabízet. Na soukromých sekundárních školách v Nizozemsku musí předpokládaný počet žáků přesáhnout určité pevně stanovené minimum. V Portugalsku a ve Spojeném království (s výjimkou Severního Irska) není za soukromou školu považováno poskytování vzdělávání méně než pěti žákům. Ve Finsku přestože minimální počet žáků není stanoven, je rozhodujícím předpokladem pro udělení souhlasu se zřízením soukromé školy pro žáky ve věku povinné školní docházky průkazná potřeba takového vzdělávání. 19
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
POMOC RODINÁM V zemích Evropské Unie je rodičům dětí ve věku povinné školní docházky přidělována přímá finanční pomoc (v hotovosti), a to bez ohledu na to, jaký typ instituce navštěvují (veřejná, subvencovaná soukromá či nesubvencovaná soukromá škola). Forma finanční pomoci se v jednotlivých zemích
liší. Jednou z forem pomoci mohou být slevy na daních nebo přídavky, které rodinám vyplácejí veřejné orgány (místní nebo centrální). V některých zemích mohou žáci (a tedy jejich rodiny) dostávat stipendia a/nebo půjčky.
Mapa č. 5: Finanční pomoc rodinám (vedle rodinných přídavků), 1999/2000
L Poznámky: Itálie: Kromě systému daňových úlev, který platí pro všechny daňové poplatníky, zákon č. 62 (březen 2000) poskytuje na uhrazení studia stipendium všem žákům zapsaným na školách ve veřejném sektoru nebo na scuole paritarie (které splňují určité podmínky). Toto stipendium je poskytováno ve formě snížení daňového základu na základě ověřených príjmů rodiny. Umožňuje rodinám pokrýt (prokazatelné) výdaje na vzdělávání jejich dětí. Spojené království (Skotsko): Do roku 1997/98 uskutečňovala vláda Program dotovaných míst (Assisted Places Scheme). V rámci tohoto programu dostávali někteří rodiče finanční pomoc, aby jejich děti mohly navštěvovat nezávislé (independent) školy.
Rodinné přídavky jsou vypláceny rodinám ve všech zemích. Nejčastěji je rodiny dostávají od narození dítěte nejméně do věku, ve kterém končí povinná školní docházka. V Lucembursku jsou přídavky vypláceny od věku 4 let dítěte (počátek povinné školní docházky). Obecně lze konstatovat, že výše těchto přídavků nezávisí na příjmu rodičů. V Itálii a Portugalsku je však nepřímo úměrná výši tohoto příjmu. Ve Španělsku mají na přídavky nárok pouze rodiny s velice nízkými příjmy. Ve třech zemích (Francie, Lucembursko, Rakousko) dostává rodina doplňkový přídavek, jehož výše závisí na 28
počtu dětí a který je vyplácen na začátku školního roku. Tato částka je určena na úhradu výdajů spojených se zahájením nového školního roku. Ve Francii a v Lucembursku je tato částka nezávislá na příjmu rodičů, v Rakousku je tomuto příjmu nepřímo úměrná. Ve více než polovině zemí mají rodiče kromě rodinných přídavků i výhody v podobě slev na daních. Jejich obecným smyslem je úhrada části výdajů spojených se vzděláváním dítěte a nárok na tyto slevy mohou rodiče uplatňovat až do té doby, než jejich dítě ukončí povinnou školní docházku.
Soukromé vzdělávání v Evropské unii
předchází udělení souhlasu se zřízením školy, případně s její další činností. Stejně jako v případě prvních dvou zmiňovaných kategorií požadavků (kvalifikace příslušných osob/subjektů a materiální podmínky) mohou být kromě minimálních požadavků na obsah vzdělávání uplatňovány i požadavky další v závislosti na tom, zda se škola rozhodne usilovat o určitý typ státního uznání, či na tom, jaký typ smlouvy daná škola se státem uzavřela. Mezi všemi základními podmínkami pro zřizování škol zmiňovanými v této části převažují ty, které spadají do první a druhé kategorie. Jde o kvalifikační požadavky (odborné a morální) požadované po pedagogickém vedení škol a pedagogickém sboru. Těsně za nimi pak následují normy týkající se budov, vybavení, zdraví a bezpečnosti. Kromě několika málo výjimek musí být tyto podmínky splněny. Ve všech zemích Evropské unie jsou při zřizování soukromých škol stanoveny požadavky na
obsah vzdělávání a v osmi zemích existují požadavky na učební osnovy. V Itálii musejí tyto podmínky splňovat pouze soukromé školy, které usilují o status scuola paritaria. Některé země mají určité požadavky i co se týče počtu žáků (minimálního či maximálního). I v zemích, kde neexistují žádné či pouze velmi omezené možnosti financování soukromých škol z veřejných prostředků, stát neopomíjí určovat základní zákonné standardy. Mezi třemi zeměmi, které tvoří tuto skupinu, je regulace tohoto druhu nejsilnější v Řecku a ve Spojeném království, kde se uplatňuje ve všech třech obecných kategoriích (způsobilost příslušných osob nebo subjektů, materiální podmínky a obsah vzdělávání). V Itálii stát klade pouze požadavky spadající do prvních dvou kategorií. V případě soukromých škol, které chtějí získat status scuola paritaria, se požadavky týkají tří kategorií.
STÁTNÍ DOHLED Ve všech zemích EU podléhá činnost soukromých vzdělávacích institucí poskytujících povinné vzdělávání státnímu dohledu. Dodržování zákonných předpisů v převážné většině případů kontroluje inspekce. V Řecku, ve Francii, v Irsku, v Itálii, v Lucembursku, v Nizozemsku, v Portugalsku, ve Finsku, ve Švédsku a ve Spojeném království má celkovou odpovědnost za dohled nad soukromým vzděláváním příslušné ministerstvo nebo centrální úřad. Nižší úroveň státní správy nese odpovědnost za tuto oblast v Belgii (tři jazyková společenství), v Německu (spolkové země), ve Španělsku (autonomní komunity) a v Rakousku. Ve většině zemí, kde je dohled nad vzděláváním v kompetenci centrálních veřejných orgánů, provádí sledování a kontrolu vzdělávání v soukromém i veřejném sektoru státní inspekce (Irsko – uznané školy, Nizozemsko, Portugalsko a
Spojené království), případně jiný orgán nebo skupina orgánů s celostátní působností (Lucembursko). Podobný systém existuje na nižší úrovni státní správy v Belgii, v Německu, v Řecku (povinné všeobecně vzdělávací školství), ve Španělsku a v Rakousku. Ve všech těchto zemích existuje stejné institucionální zabezpečení kontrolní a inspekční činnosti ve veřejném povinném vzdělávání. Severské země (Dánsko, Finsko a Švédsko) se od ostatních zemí EU poněkud liší tím, že dodržování zákonných předpisů není kontrolováno prostřednictvím formálních státních inspekčních mechanismů, jako je státní inspekce. V Dánsku nesou odpovědnost za sledování činnosti škol pouze rodiče. V dalších dvou zemích je státní dohled nad vzdělávacím systémem v kompetenci vlády a ministerstva školství (Finsko) a Národní agentury pro vzdělávání (Švédsko). V některých zemích mohou hrát v souvislosti se sledováním činnosti škol určitou roli i obce. Ve Švédsku mohou obce 21
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
prověřovat činnost škol, kterým přidělují dotace, v Dánsku mohou rodiče žádat, aby obecní úřad vykonával kontrolní funkci jejich jménem. Přestože funkci inspekce obvykle vykonává státní orgán, existují dva případy, kdy tomu tak není. V Nizozemsku je inspekce částečně nezávislá instituce, která má samosprávný statut. Je tak zajištěna její maximální autonomie a zároveň není nijak ovlivněna celková odpovědnost ministerstva školství. Ve Spojeném království (nesubvencované školy v Anglii) byly určité zákonné kontrolní funkce centrálních orgánů, obvykle vykonávané státní inspekcí, svěřeny autonomní nevládní organizací Inspektorátu nezávislých škol (Independent Schools Inspectorate). Tabulka č. 3 znázorňuje oblasti, ve kterých je vykonáván státní dohled. Prakticky ve všech zemích a na všech typech škol se různými vhodnými způsoby provádí kontrola kvality pedagogických pracovníků a výuky. Dánsko je jedinou zemí, která je v tomto ohledu výjimkou. Zcela běžná je i kontrola budov, vybavení a dodržování zdravotních a bezpečnostních norem. Výjimkou je Irsko (školy bez státního uznání), Lucembursko (primární školy), Nizozemsko a Finsko (školy, které nejsou předmětem státního dohledu). Rozsáhlejší a hlubší kontrole podléhají obecně ve všech zemích ty typy škol, jejichž statut se blíží statutu veřejných škol nebo které dostávají vyšší státní dotace než
22
ostatní. Tato kontrola má větší dosah a zaměřuje se především na učební osnovy (Francie – školy sous contrat, Irsko – státem uznané školy, Rakousko – školy specifického typu a státem uznané školy, Finsko – školy podléhající státnímu dohledu, a několik málo CTCs/CCTs v Anglii). V Dánsku a Švédsku nejsou v oblasti učebních osnov stanoveny žádné zvláštní požadavky. V celé řadě zemí je na školách, které dostávají dotace od státu, prověřováno hospodaření s finančními prostředky (Belgie, Španělsko, Francie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko a Anglie ve Spojeném království). Jak již bylo uvedeno, v některých zemích je stanoven požadavek maximálního či minimálního počtu přijímaných žáků a jeho plnění je pravidelně kontrolováno. V některých zemích je situace v soukromém a veřejném sektoru stejná z hlediska toho, které z pěti aspektů uvedených v tabulce č. 3 (učitelé / normy, budovy / vybavení a zdraví / bezpečnost, počet žáků, učební osnovy a hospodaření s finančními prostředky) podléhají státní kontrole (Belgie, Řecko, Španělsko, Francie, Lucembursko – sekundární školy, Rakousko – školy specifického typu, Portugalsko – školy s paralelním statutem, a v Anglii ve Spojeném království – několika málo CTCs a CCTAs). Rozsah a hloubka kontroly se však může lišit.
Soukromé vzdělávání v Evropské unii
Tabulka č. 3: Státní dohled nad činností soukromých škol (povinné denní vzdělávání), 1999/2000 Typ soukromé školy
Učitelé / normy
Budovy / zařízení, vybavení, zdraví a bezpečnost
Minimální / maximální počet žáků
Učební osnovy
Hospodaření s finančními prostředky
●
●
●
●
●
●
●
●
●
B
Všechny
DK
Všechny
D
Všechny
●
●
EL
Všechny
●
●
E
Všechny
●
●
●
●
Établissements sous contrat
●
●
●
●
Établissements hors contrat
●
●
Státem uznané
●
●
Bez státního uznání
●
Private autorizzate
●
●
Paritarie
●
●
●
●
Parificate
●
●
●
●
F
IRL
I
●
● ●
●
●
Con presa d’atto Legalmente riconosciute
●
●
●
Pareggiate
●
●
●
Primární
●
Sekundární
●
Všechny
●
Školy specifického typu
●
●
●
●
●
●
●
●
S paralelním statutem
●
●
S autonomním statutem
●
●
FIN
Pod státním dohledem
●
●
S
Všechny
●
●
UK (E/W, NI)
Independent
●
●
CTCs/CCTAs
●
●
UK (SC)
Všechny
●
●
L NL
A
P
Schule mit eigenem Organisationsstatut und Öffentlichkeitsrecht Schule mit eigenem Organisationsstatut ohne Öffentlichkeitsrecht
● Tento aspekt podléhá státnímu dohledu
● ●
●
●
●
●
●
●
●
●
● ●
Směrnice
● ●
●
●
Nesubvencované soukromé školy
Zdroj: Eurydice.
Poznámky Německo: Dohled nad činností soukromých škol vykonávají vlády jednotlivých spolkových zemí. Španělsko: Finanční hospodaření soukromých nesubvencovaných škol není předmětem státní kontroly. Nizozemsko: Školy veřejného i soukromého sektoru mají značnou autonomii, pokud jde o výuku a učební osnovy. Škola svobodně rozhoduje o organizaci pedagogické činnosti. Musí však respektovat předepsané povinné předměty a minimální standardy. Rakousko: Školy, které mají oprávnění používat zákonné označení školy specifického typu a které jsou uznány státem, podléhají zákonné inspekci v oblasti vzdělávání ve stejném rozsahu a hloubce jako školy veřejné. Učební osnovy pro Schule mit eigenem Organisationsstatut und Öffentlichkeitsrecht musí být v souladu s organizačním řádem školy schváleným státem. Finsko: Do kategorie “nepodléhající státnímu dohledu” ve skutečnosti patří pouze několik málo škol. Švédsko: Nejsou stanoveny žádné specifické požadavky na počet kvalifikovaných učitelů. Jejich počet na nezávislých školách však sleduje Národní agentura pro vzdělávání a v případě, že je zvláště nízký, projednává tuto situaci se školou. Spojené království (Anglie): CTCs/CCTAs mají značnou svobodu, pokud jde o hospodaření s vlastními finančními prostředky. Podléhají však auditu a inspekci.
23
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
V E Ř E J N É F I N AN C O V Á N Í S U B V E N C O V AN É H O S O U K R O M É H O VZDĚLÁVÁNÍ Výdaje škol se obecně dělí na tři kategorie: náklady na učitele, provozní náklady a investiční náklady (nákup, pronájem a údržba budov). V Řecku, v Itálii (s výjimkou primárních škol parificate) a ve Spojeném království (s výjimkou CTCs/CCTAs) neexistují soukromé školy na úrovni povinné školní docházky, které by měly finanční podporu veřejných orgánů. Většina konfesijních a dalších škol v Anglii, ve Walesu a v Severním Irsku, jejichž vlastníky jsou církev nebo správní rada, je jako součást veřejného sektoru vzdělávání financována z veřejných prostředků. V ostatních zemích Evropské Unie jsou finanční prostředky subvencovaným soukromým školám nejčastěji přidělovány odděleně na jednotlivé výdajové kategorie. V některých zemích však místní úřady nebo školy dostávají celkovou dotaci, ze které se hradí jednotlivé typy výdajů. Ve Švédsku přiděluje místní úřad celkovou částku, jejíž výše je stanovena s ohledem na závazky školy a na potřeby žáků, a to na stejném základě jako je tomu v případě veřejných škol. V Dánsku dostávají soukromé školy dotaci podle počtu zapsaných žáků. Z této částky je hrazeno 80 až 85 % výdajů a škola sama rozhoduje o tom, jaké částky půjdou na jednotlivé výdajové kategorie. V Itálii dostávají primární školy, které jsou parificate, roční dotaci, jež pokrývá méně než 50 % výdajů všech tří kategorií. Školy pak samy rozhodují o rozdělení příslušné částky na jednotlivé typy výdajů. V polovině zemí Evropské Unie (Belgie, Španělsko, Irsko, Nizozemsko, Rakousko, Portugalsko – školy s contrato de associação a Finsko) hradí veřejné orgány v plné výši náklady na učitele (nejčastěji jde o jejich platy).
24
Veřejné orgány také často hradí nebo financují stejně jako v případě veřejných škol provozní náklady (Belgie, Německo, Španělsko, Nizozemsko, Portugalsko – školy s contrato de associação a Finsko). V Irsku dostávají školy od státu dotaci, ze které lze uhradit značnou část provozních nákladů. Naproti tomu v Rakousku veřejné orgány dotace na provozní náklady nepřidělují. Na úhradu těchto nákladů přispívají jednou za měsíc nebo jednou za rok rodiče. V Lucembursku a v Portugalsku (školy, které mají contrato de patrocínio) přispívají veřejné orgány pouze zčásti na platy učitelů a na provozní náklady. Nejméně často a v nejméně případech hradí veřejné orgány v plné výši výdaje spojené s investicemi. Výjimkou je pouze Nizozemsko, kde subvencované soukromé školy dostávají dotace (od obecních úřadů), ze kterých hradí výdaje spojené s nákupem, výstavbou, pronájmem a údržbou školních budov. V některých zemích jsou tyto náklady hrazeny zčásti (Belgie, Německo, Francie – pouze nižší sekundární školy, Irsko a Finsko). V ostatních zemích nejsou dotace přidělované soukromým subvencovaným školám určeny na úhradu investičních nákladů. Na tento typ nákladů se však vztahují zvláštní předpisy. Ve Francii tak místní úřady mohou poskytovat záruky za půjčky, které si soukromé primární školy a collèges berou na nákup, výstavbu a vybavení školních prostor. V Rakousku jsou školní budovy zapůjčovány na základě smluv, jejichž maximální platnost je 40 let. V Portugalsku je možné za určitých podmínek získat dotace až do výše 50 % investičních nákladů.
Soukromé vzdělávání v Evropské unii
Tabulka č. 4: Úroveň veřejného financování subvencovaného soukromého vzdělávání, 1999/2000 Primární vzdělávání
Nižší sekundární vzdělávání
Investice
Provoz
Zaměstnanci
●
●
●
●
●
?
❍
Investice
Provoz
Zaměstnanci
B
●
●
●
●
DK
●
●
●
●
●
D
?
●
●
(–)
(–)
(–)
EL
(–)
(–)
(–)
?
●
●
E
?
●
●
❍
●
●
F
●
●
●
●
●
●
IRL
●
●
●
●
●
●
I
(–)
(–)
(–)
●
●
●
L
●
●
●
●
●
●
NL
●
●
●
❍
❍
●
A
❍
❍
●
❍
●
●
P (contrato de
❍
●
●
❍
●
●
P (contrato de patrocínio)
❍
●
●
●
●
●
FIN
●
●
●
●
●
●
S
●
●
●
(–)
(–)
(–)
UK (CTCs/CCTAs)
?
●
●
(–)
(–)
(–)
UK (Independent)
(–)
(–)
(–)
0%
●
1 –- 49 %
associação)
●
50 – 99 %
●
100 %
?
Nejsou přesně procenta
určena
Zdroj: Eurydice. (–): Není uvedeno, protože na této úrovni není primární vzdělávání subvencováno veřejnými orgány.
Poznámka Španělsko: Z dotací na investice se hradí pouze údržba budov.
25
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
ŠKOLNÉ Na soukromých školách, které nedostávají žádné, či dostávají pouze nízké prostředky od veřejných orgánů, je školné běžné a částky požadované od rodičů mohou být dosti vysoké. Z rozboru situace školného na subvencovaných soukromých školách plyne, že existují dvě skupiny zemí: země, kde je studium bezplatné (jako ve veřejném sektoru), a země, kde školy od rodičů žáků požadují školné. Obecně lze konstatovat, že v zemích, kde subvencované soukromé instituce dostávají finanční prostředky ve stejné či téměř stejné výši jako veřejné školy, je vzdělávání bezplatné bez ohledu na to, o jaký sektor jde. Za své dítě neplatí rodiče školné v Belgii, ve Španělsku, v Irsku, v Itálii (primární školy parificate), v Nizozemsku, v Portugalsku (školy, které mají contrato de associação), ve Finsku, ve Švédsku a v Anglii (pro CTCs / CCTAs). Ve většině zemí však rodiče přispívají na úhradu nákladů spojených se vzděláváním dobrovolně. Ve Finsku mohou některé školy požadovat školné v případě, že poskytují vzdělávání v zahraničí, nebo tehdy, jestliže jim byly zadány zvláštní vzdělávací úkoly.
26
Naproti tomu v některých zemích požadují soukromé instituce školné i přesto, že dostávají dotace od státu. Výše školného může být v takovém případě omezena. V Německu ústava (Grundgesetz) nedovoluje diskriminaci žáků na základě finanční situace jejich rodičů. Z tohoto důvodu je školné umírněné, popřípadě soukromé školy zaručují žákům, jejichž rodiče mají omezené finanční možnosti, určité úlevy. V Lucembursku přejímá stát odpovědnost za různé provozní náklady, které nejsou hrazeny ze školného. Školné je tak udržováno na poměrně nízké úrovni, aby se zabránilo diskriminaci dětí ze znevýhodněného prostředí. Ve Francii a v Rakousku je školné určeno k úhradě určitých rozpočtových položek, na které škola nedostává státní dotace. Ve Francii se ze školného v zásadě hradí náklady na budovy pro primární školy a pro collèges sous contrat. V Rakousku jsou prostředky ze školného používány na úhradu provozních nákladů.
Soukromé vzdělávání v Evropské unii
Mapa č 4: Školné na subvencovaných soukromých školách, primární a nižší sekundární úroveň, 1999/2000
L Poznámky: Irsko: Na některých subvencovaných soukromých sekundárních školách se platí školné. Itálie: Znázorněná situace se týká primárních škol parificate. Primární školy typu autorizzate a paritarie nejsou subvencovány. Na nižší sekundární úrovni neexistují žádné subvencované soukromé školy. Portugalsko: Uvedená situace se týká institucí, které mají contrato de associação. Školné se platí na školách, které mají contrato de patrocínio. Spojené království (Anglie): Znázorněná situace se týká CTCs/CCTAs.
27
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
POMOC RODINÁM V zemích Evropské Unie je rodičům dětí ve věku povinné školní docházky přidělována přímá finanční pomoc (v hotovosti), a to bez ohledu na to, jaký typ instituce navštěvují (veřejná, subvencovaná soukromá či nesubvencovaná soukromá škola). Forma finanční pomoci se v jednotlivých zemích
liší. Jednou z forem pomoci mohou být slevy na daních nebo přídavky, které rodinám vyplácejí veřejné orgány (místní nebo centrální). V některých zemích mohou žáci (a tedy jejich rodiny) dostávat stipendia a/nebo půjčky.
Mapa č. 5: Finanční pomoc rodinám (vedle rodinných přídavků), 1999/2000
L Poznámky: Itálie: Kromě systému daňových úlev, který platí pro všechny daňové poplatníky, zákon č. 62 (březen 2000) poskytuje na uhrazení studia stipendium všem žákům zapsaným na školách ve veřejném sektoru nebo na scuole paritarie (které splňují určité podmínky). Toto stipendium je poskytováno ve formě snížení daňového základu na základě ověřených príjmů rodiny. Umožňuje rodinám pokrýt (prokazatelné) výdaje na vzdělávání jejich dětí. Spojené království (Skotsko): Do roku 1997/98 uskutečňovala vláda Program dotovaných míst (Assisted Places Scheme). V rámci tohoto programu dostávali někteří rodiče finanční pomoc, aby jejich děti mohly navštěvovat nezávislé (independent) školy.
Rodinné přídavky jsou vypláceny rodinám ve všech zemích. Nejčastěji je rodiny dostávají od narození dítěte nejméně do věku, ve kterém končí povinná školní docházka. V Lucembursku jsou přídavky vypláceny od věku 4 let dítěte (počátek povinné školní docházky). Obecně lze konstatovat, že výše těchto přídavků nezávisí na příjmu rodičů. V Itálii a Portugalsku je však nepřímo úměrná výši tohoto příjmu. Ve Španělsku mají na přídavky nárok pouze rodiny s velice nízkými příjmy. Ve třech zemích (Francie, Lucembursko, Rakousko) dostává rodina doplňkový přídavek, jehož výše závisí na 28
počtu dětí a který je vyplácen na začátku školního roku. Tato částka je určena na úhradu výdajů spojených se zahájením nového školního roku. Ve Francii a v Lucembursku je tato částka nezávislá na příjmu rodičů, v Rakousku je tomuto příjmu nepřímo úměrná. Ve více než polovině zemí mají rodiče kromě rodinných přídavků i výhody v podobě slev na daních. Jejich obecným smyslem je úhrada části výdajů spojených se vzděláváním dítěte a nárok na tyto slevy mohou rodiče uplatňovat až do té doby, než jejich dítě ukončí povinnou školní docházku.
Soukromé vzdělávání v Evropské unii
V některých zemích (Německo, Řecko, Lucembursko a Portugalsko) mohou mít takové slevy na daních formu úhrady konkrétních výdajů spojených se zápisem do školy, s nákupem učebnic a dalších didaktických pomůcek a s poplatky za dopravu. V jiných případech se slevy vypočítávají podle výše příjmu a nejčastěji se liší podle počtu dětí. V Belgii, v Německu, v Řecku, ve Španělsku, v Itálii a v Nizozemsku jsou slevy na daních nezávislé na příjmu a jsou stejné pro všechny daňové poplatníky. Naproti tomu ve Francii a v Lucembursku jsou slevy přímo úměrné přijmu rodičů, v Portugalsku je tato úměra
nepřímá. Jak je patrné z Mapy č. 6, v několika zemích existuje systém přidělování stipendií, který bere v potaz rodinné příjmy (výjimkou je Portugalsko). V Belgii, ve Francii, v Lucembursku a v Nizozemsku mají na stipendia nárok pouze žáci sekundárních škol. V Irsku dostávají stipendia pouze žáci primárních škol. Ve Španělsku, v Itálii a v Portugalsku jsou stipendia k dispozici žákům v průběhu jejich primárního, případně povinného sekundárního vzdělávání.
Mapa č. 6: Přidělování stipendií žákům v průběhu povinného primárního a/nebo sekundárního vzdělávání, 1999/2000
L Systém půjček má na úrovni povinného vzdělávání pouze Belgie. Půjčky mohou být poskytovány žákům, kteří navštěvují povinnou část sekundární školy. Mimo
rámec povinného vzdělávání jsou stipendia a/nebo půjčky možné ve většině zemí.
29
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
ROVNOCENNOST UČEBNÍCH OSNOV A K V AL I F I K AC Í PLATNÉ UČEBNÍ OSNOVY V některých zemích (Řecko, Španělsko, Irsko, Lucembursko, Nizozemsko, Finsko a Švédsko, Spojené království – CTCs/CCTAs v Anglii) jsou učební osnovy pro primární a/nebo nižší sekundární vzdělávání stejné pro veřejný i soukromý sektor. V některých případech je povinnost vyučovat podle osnov veřejného sektoru volnější. Ve Španělsku se tato povinnost vztahuje pouze na minimální osnovy. V Německu musí soukromé školy sledovat stejné cíle a poskytovat vzdělávání na podobné úrovni jako veřejné školy, nemusí se však řídit stejnými učebními osnovami. V Irsku musí stejné osnovy jako veřejné školy uplatňovat pouze sekundární školy, které usilují o získání státního uznání. Ve Francii a v Itálii se způsob používání učebních osnov veřejného sektoru na soukromých školách liší podle typu školy. Francouzské školy, které mají contrat d’association, vyučují podle stejných osnov jako veřejné školy. Ve školách, které uzavřely contrat simple, musí probíhat výuka základních předmětů s odvoláním na osnovy veřejných škol. Školy, které nemají smlouvu se státem (hors contrat), musí dodržovat základní standardy pro požadované vědomosti a dovednosti. V Itálii jsou primární školy typu parificate a paritarie (viz vysvětlující poznámka pod tabulkou 2) a sekundární školy, které jsou legalmente riconosciute, povinny mít stejnou organizaci výuky (a tudíž i učební osnovy) jako veřejné školy. Primární školy typu private autorizzate musí sledovat stejné cíle jako veřejný sektor a sekundární školy con pressa d’atto se mohou pro dodržování osnov pro veřejné vzdělávání svobodně rozhodnout. V některých zemích mohou soukromé školy svobodně nabízet jiné učební osnovy než ty, podle kterých se vyučuje na veřejných školách (Belgie, Irsko – primární školy, Rakousko, Spojené království – vyjma CTCs/CCTAs na úrovni sekundárního 30
vzdělávání). V Belgii je tato svoboda omezena potřebou splňovat kritéria pro přidělování dotací. Ve Spojeném království není požadavek vyučovat podle stejných osnov zakotven v zákoně, určitá očekávání však v tomto směru existují na straně inspekce.
ORGANIZACE ZKOUŠEK A UDĚLOVANÉ KVALIFIKACE Při ukončení primárního vzdělávání (případně po prvních šesti letech jednostupňového systému) nedostávají žáci ve většině zemí Evropské Unie žádné vysvědčení. Povinná školní docházka pokračuje na sekundární úrovni (v jednostupňovém systému jde o poslední tři roky sekundárního vzdělávání). Závěrečné vysvědčení na konci primárního vzdělávání je žákům vydáváno pouze ve třech zemích (Belgie, Řecko a Itálie). Odpovědnost za udělování těchto vysvědčení nesou v těchto zemích pouze příslušné školy. Organizační záležitosti a proces hodnocení, který udělení vysvědčení předchází, je tedy věcí každé jednotlivé instituce bez ohledu na to, zda je součástí soukromého či veřejného sektoru vzdělávání. Na základě rozboru organizace, hodnocení a certifikace na závěr nižšího sekundárního vzdělávání, lze jednotlivé země rozdělit do dvou skupin:
•
Země, kde jsou zkoušky organizovány společně pro oba vzdělávací sektory. V Dánsku ministr školství přiznává soukromým školám právo zadávat zkoušky vypracované pro veřejný sektor. V Německu mohou stejné zkoušky jako ve veřejném sektoru organizovat a diplomy vydávat pouze státem uznané soukromé školy. Ve Francii, v Irsku a ve Spojeném království existují stejné celostátní zkoušky pro žáky soukromých i veřejných škol. Externě sestavená část zkoušek na
Soukromé vzdělávání v Evropské unii
konci nižšího sekundárního vzdělávání je v Itálii, v Nizozemsku a ve Švédsku pro oba sektory stejná. Ve Finsku mají soukromé primární a nižší sekundární školy právo udělovat oficiální vysvědčení. •
Země, kde jsou udělovány kvalifikace základě hodnocení připraveném příslušnou institucí. V těchto zemích se zkoušky a hodnocení v obou vzdělávacích sektorech liší (v některých případech existují rozdíly i mezi školami v rámci stejného sektoru), jejich organizace je však podobná. Příkladem je Belgie, Řecko, Španělsko, Lucembursko, Rakousko a Portugalsko. Totéž platí i pro Itálii, Nizozemsko a Švédsko, avšak pouze pro interní část hodnocení na konci nižšího sekundárního vzdělávání. Ve Švédsku za závěrečnou klasifikaci plně odpovídají učitelé.
Ve velké většině zemí jsou kvalifikace udělované oběma sektory zcela shodné (nebo přinejmenším rovnocenné). Ve Francii připravují soukromé i veřejné instituce žáky pro získání národních kvalifikací, které uděluje stát. V případě Itálie nemají kvalifikace udělované primárními školami typu private autorizzate a sekundárními školami con presa d’atto stejný statut jako kvalifikace, které lze získat ve veřejném sektoru či na ostatních soukromých vzdělávacích institucích.
ROVNOCENNOST POSTAVENÍ UČITELŮ Přestože postupy při přijímání učitelů se mohou v závislosti na vzdělávacím sektoru či typu školy lišit, kvalifikace, které jsou při zaměstnávání učitelů požadovány, jsou téměř ve všech zemích ve veřejném i soukromém sektoru stejné. V Dánsku a ve Švédsku ministr školství žádné požadavky na kvalifikaci učitelů soukromých škol neukládá. Ve Spojeném království nemusí mít učitelé na nesubvencovaných nezávislých školách stejnou kvalifikaci jako učitelé ve veřejném sektoru, i když ve skutečnosti tomu tak často je. U subvencovaných soukromých škol (CTCs/CCTAs v Anglii) se však běžně předpokládá, že budou zaměstnávat plně kvalifikované učitele. Vzhledem k tomu, že se po učitelích v obou vzdělávacích sektorech požaduje podobná kvalifikace, mají učitelé v některých zemích možnost přestupu z jednoho sektoru do druhého s tím, že zůstávají ve stejném postavení, pokud jde o profesní růst, a ponechávají si i práva, která během své pracovní dráhy získali. Taková je situace v Německu, v Irsku, v Lucembursku, v Nizozemsku, v Portugalsku, ve Finsku a ve Spojeném království (uskutečňuje se běžné přijímací řízení). V Dánsku lze přestoupit z jednoho sektoru do druhého tehdy, jestliže má učitel pedagogickou kvalifikaci požadovanou pro učitele Folkeskole. V Řecku není možný přestup z veřejného do soukromého sektoru, je však možné přestoupit ze soukromého do veřejného sektoru. Ve Španělsku musí učitelé, kteří se chtějí stát státními zaměstnanci, složit zkoušky bez ohledu na délku praxe ve veřejném nebo soukromém sektoru.
31
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Mapa č. 7: Pohyb učitelů mezi veřejným a soukromým sektorem při zachování stejného postavení a získaných práv, 1999/2000
L Ve většině zemí jsou platy učitelů v obou vzdělávacích sektorech stejné nebo srovnatelné. V některých zemích závisí výše učitelských platů na sektoru, v němž učí. Avšak ve Španělsku a obvykle i v Itálii mají
učitelé v soukromém sektoru nižší platy než jejich kolegové ve veřejném sektoru. V Řecku je minimální výše odměny učitelům v soukromém sektoru stejná jako ve veřejném sektoru, může však být i vyšší.
Mapa č. 8: Odměňování učitelů soukromého sektoru 1999/2000
L Poznámky: Itálie: Platy učitelů soukromého sektoru jsou určovány ad hoc prostřednictvím celostátní pracovní smlouvy pro učitele soukromého sektoru. Obvykle jsou nižší než platy učitelů ve veřejném sektoru. Švédsko: Platy učitelů soukromých škol se mohou lišit – mohou být tudíž nižší, stejné nebo vyšší než platy učitelů na veřejných školách.
32
PŘÍLOHA
Legislativní rámec pro fungování soukromých škol
33
Legislativní rámec pro fungování soukromých škol
Legislativa v šedém stínování obsahuje opatření platná pro veřejný i soukromý sektor
Ústavní opatření B fr
1994
B nl
1994
DK
D
1849
Německý základní zákon
Principy
Zákonodárná ustanovení
Principy
Zaručuje svobodu vzdělávání, která zahrnuje právo nezávisle zřizovat vzdělávací instituce.
Zákon – Školský pakt (Pacte scolaire) (§ 6) z 29. května 1959
Zaručuje zřizovateli svobodně používat na úrovni vzdělávací sítě nebo instituce vlastní učební plány, osnovy (v souladu s ministerskými standardy) a vyučovací metody.
(viz výše)
Zákon - Školský pakt (Schoolpact) (§ 6) z 29. května 1959
(viz výše)
Vyhláška z 24. července 1996
Úplné a rozšířené znění výše uvedeného zákona, které jednoznačněji definuje konečné a rozvojové cíle.
Zákon o svobodných školách a soukromých základních školách
Vymezuje oblast činností soukromých škol.
Zákon o vyšších sekundárních školách z 18. srpna 1998 (úplné znění)
Stanoví podmínky, které musí být dodrženy při zřizování vyšších sekundárních škol.
Zákon o programech přípravy na zkoušky na vysoké školy a o přípravě k jednooborové zkoušce pro dospělé z 18. srpna 1998 (úplné znění)
Stanoví podmínky, které musí být dodrženy při zřizování příslušného typu vzdělávání.
Ustanovení o soukromých školách jsou zahrnuta v zákonech o vzdělávání (7 spolkových zemí) nebo ve specifických zákonech o soukromém vzdělávání (9spolkových zemí). Zákonné předpisy jednotlivých spolkových vycházejí z “Úmluvy o soukromém vzdělávání” z 11. srpna 1951, kterou zpracovala Stálá konference pro vzdělávání a kulturní záležitosti spolkových zemí.
Souhlas je udělen tehdy, jestliže vzdělávací cíle, vybavení škol a pedagogičtí pracovníci splňují stejné standardy jako na veřejných školách; školy nediskriminují žáky na základě finanční situace jejich rodičů; školy zaručují učitelům příslušné právní a platové zabezpečení. Primárním školám je udělen souhlas pouze tehdy, jestliže mají konkrétní pedagogický záměr, případně jestliže jsou zřízeny na žádost rodičů v souladu s jejich zvláštní náboženskou, mezikonfesijní či filosofickou orientací, kterou nemá na místní úrovni žádná veřejná primární škola.
Stanoví povinnost všeobecného vzdělání, nikoliv povinnou školní docházku. Ponechává volbu vzdělávací instituce na rodičích.
Zaručuje právo zřizovat soukromá vzdělávací zařízení v souladu s příslušnými zákony spolkových zemí jako alternativu ke školám veřejného sektoru.
35
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Ústavní opatření EL
1975
Principy
Zákonodárná ustanovení
Při splnění určitých podmínek umožňuje zřizování soukromých škol vedle škol veřejných.
Zákon 682/77 o soukromých všeobecně vzdělávacích školách a internátních školách
Principy
Zákon 1566/85 a zákon 2640/98 o soukromých školách poskytujících odborné vzdělávání a profesní přípravu
E
1978: Článek 27
F
1946/1958 + Usnesení z 23. listopadu 1977
IRL
36
1937
Fyzické a právnické osoby mohou zřizovat školy v souladu s ústavními principy. Vlády jim budou nápomocny tehdy, jestliže budou splněny zákonné podmínky. Na řízení takových škol se mohou podílet učitelé a rodiče.
Svoboda vzdělávání vyznačující se právem zřizovat soukromé vzdělávací instituce a právem těchto institucí na veřejné finanční prostředky za podmínek uvedených v zákoně.
Přirozeným vychovatelem dítěte je rodina. Svoboda volby mezi školami soukromého/veřejného sektoru či domova jako místa, kde se vzdělávání uskutečňuje. Stát musí zajistit bezplatné vzdělávání na primární úrovni a podporovat a doplňovat iniciativy
Královský výnos 685/72, Prezidentský výnos 850/75 a Prezidentský výnos 813/77
Stanoví podmínky pro zřizování soukromých profesních a odborných sekundárních škol.
Zákon 1966/91 (§§ 13 a 14)
Upravuje záležitosti týkající se dohledu nad výše uvedenými školami a nad „semináři pro svobodná studia“.
Rámcový zákon 8/1985 z 3. července týkající se práva na vzdělávání (LODE)
Zakotvuje existenci integrované sítě soukromých subvencovaných škol (které mají smlouvy se státem).
Královská vyhláška 2377/1985 z 18. prosince
Stanoví základní standardy, které musí školy dodržovat, chtějí-li uzavřít smlouvu o vzdělávání s příslušným správním orgánem.
Rámcový zákon 9/1995 z 20. listopadu o docházce, hodnocení a správě vzdělávacích zařízení (LOPEG)
Rozšiřuje ustanovení zákona LODE v otázkách organizace správních orgánů ve veřejných a subvencovaných soukromých školách.
Gobletův zákon o primárním vzdělávání ze 30. října 1886
Upevňuje zákonný statut soukromých vzdělávacích institucí (primární vzdělávání) zřízených nebo spravovaných fyzickými nebo právnickými osobami podle soukromého práva.
Fallouxův zákon o sekundárním vzdělávání z 15. března 1850
Upevňuje zákonný statut soukromých vzdělávacích institucí (sekundární vzdělávání) zřízených nebo spravovaných fyzickými nebo právnickými osobami podle soukromého práva.
Debréův zákon z 31. prosince 1959 upravující vztah mezi státem a soukromým primárním a sekundárním vzděláváním
Stanoví podmínky, které musí soukromé primární a sekundární školy splňovat za účelem získání státních dotací.
Školský zákon, 1998
Předkládá uznání škol státem, které podléhá splnění požadavků na počty studentů, učební osnovy, spolupráci s inspekcí a zdravotní normy. Stanoví další předpisy.
a
Legislativní rámec pro fungování soukromých škol
Ústavní opatření
Principy
Zákonodárná ustanovení
Principy
Zákon č. 62 z 1. března 2000 o rovnocenném statutu státních a nestátních škol
Stanoví pravidla, kterými se řídí působení nestátních škol, i pravidla pro realizaci práva na studium a vzdělání pro žáky, kteří navštěvují školy ve veřejném sektoru nebo scuole paritarie.
soukromých osob a organizací v této oblasti.
I
Článek 33
Právo fyzických a právnických osob zřizovat školy a vzdělávací instituce, aniž by tím byl zatížen stát. Školy, jejichž statut je rovnocenný státním školám, musí mít naprostou svobodu a musí být schopny svým žákům zajistit stejnou akademickou úroveň vzdělávání jako školy ve veřejném sektoru.
L
NL
1814, Článek 231
1917
A
Základní státní zákon, 21.12.1867, Článek 17
Spolkový ústavní zákon Čl. 14, odst. 7 B-VG
1
Úplné znění zákona o školách (Hlava III) schváleného v Dekretu ze 16. dubna 1994, č. 297 Zákon o primárním vzdělávání z 10. srpna 1912
Obsahuje konkrétní ustanovení týkající se soukromého primárního vzdělávání a podmínek, které musí soukromé primární školy splňovat k získání státního souhlasu.
Zákon z 31. května 1982, který se zabývá vztahem mezi státem a soukromým postprimárním vzděláváním
Stanoví podmínky, které musí soukromé postprimární školy splňovat k získání státního souhlasu.
Zaručuje svobodu vzdělávání, svobodu zřizovat školy, svobodu určovat zásady, na jejichž základě působí (svoboda přesvědčení) a svobodu při organizaci výuky.
Veškeré zákonné normy platí pro veřejný i soukromý sektor a pro všechny oblasti vzdělávání.
Takzvaná “Pacifikace” zavádějící v oblasti primárního vzdělávání princip finanční rovnosti obou sektorů; od té doby platí tento princip pro všechny stupně, pro všechny sektory. Každý občan má svobodu zřídit školu za předpokladu, že může prokázat příslušné schopnosti v souladu se zákonem. Státu náleží rozhodující právo dohledu a kontroly.
Zákon o soukromých školách z 25.7.1962
Školy, které nepatří do veřejného sektoru, jsou považovány za soukromé a při splnění určitých zákonných podmínek mohou být uznány státem.
Zákon o zemědělských a lesnických soukromých školách
Pozn. překl. Ústava je z roku 1814, rozšířena o právo na svobodné zakládání škol byla v roce 1848. 37
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Ústavní opatření
Principy
P FIN
2000, oddíl 16
S
UK
-
(E, W, NI)
UK (SC)
-
Každý občan má právo na bezplatné základní vzdělání. Veřejné orgány zaručují rovné příležitosti pro každého občana při využívání dalších vzdělávacích služeb v souladu s jeho schopnostmi a zvláštními potřebami, jakož i možnost vlastního rozvoje, jemuž nesmějí bránit ekonomické překážky.
Zákonodárná ustanovení
Principy
Zákon, 1980
Upravuje postavení soukromého a družstevního vzdělávání ve všech oblastech vyjma vysokoškolské vzdělávání.
Základní školský zákon, 1998
Tyto tři zákony určují jednotlivé typy vzdělávání bez ohledu na jeho poskytovatele. Vzdělávání nelze poskytovat za účelem vytvoření zisku. Poskytovatel vzdělávání musí mít odborné schopnosti i finanční možnosti organizovat příslušné vzdělávání a v dané geografické oblasti musí existovat potřeba takového vzdělávání.
Zákon o vyšším sekundárním vzdělávání, 1998 Zákon o odborném vzdělávání, 1998 Zákon o financování vzdělávání a kultury, 1998
Definuje jednotkovou cenu na žáka v soukromém vzdělávání pro přidělování státních dotací.
Školský zákon, 1985
Nezávislé školy musí být přístupné každému občanu. Nové možnosti financování pro soukromé zřizovatele ve vzdělávací soustavě (1992, poslední úpravy 1997). Stanoví základní principy pro nezávislé školy .
Nařízení pro nezávislé školy, 1996
Podrobnější pravidla pro přijímací řízení, pro řízení školy, pro klasifikaci atd.
Rámcový zákon o školských standardech, 1998 (Anglie a Wales)
Vytváří nové právní kategorie maintained schools (škol financovaných z veřejných prostředků).
Školský zákon, 1996 (Anglie a Wales)
Stanoví zákonné požadavky pro všechny independent schools (včetně CTCs/CCTAs).
Školská směrnice o vzdělávání (Severní Irsko), 1986
Obdobně definuje výše uvedené nestanoví však minimální počet žáků.
Školský zákon (Skotsko), 1980
Stanoví podmínky pro registraci Independent Schools.
Školský zákon (Skotsko), 1981
Vymezuje parametry pro Assisted Places Scheme.
Další zákonné normy týkající se nezávislých škol jsou plánovány na rok 2000
38
independent
schools,
Popis situace v jednotlivých zemích
Popis situace v jednotlivých zemích
Odpovědnost za zprávy jednotlivých zemí nesou zcela národní oddělení sítě.
39
Soukromé vzdělávání v Evropské unii: Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
SITUACE VE BELGII - FRANCOUZSKÉ SPOLEČENSTVÍ
SITUACE V BELGII – FRANCOUZSKÉ SPOLEČENSTVÍ (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Svobodu vzdělávání zaručuje článek 24 belgické ústavy. Vzdělávání v Belgii organizují: veřejné orgány – communities (společenství)1, provincie, obce či sdružení obcí a další orgány, které se řídí zákony veřejného sektoru; fyzické osoby, sdružení de facto nebo neziskové organizace. Vzdělávání, které organizují veřejné orgány, je známo pod pojmem enseignement officiel (oficiální/veřejné vzdělávání), zatímco pro vzdělávání organizované soukromými orgány se používá termín enseignement libre (svobodné, tj. soukromé vzdělávání). Belgie je běžně považována za zemi se třemi „vzdělávacími sítěmi“. Dvě z nich spadají do „oficiálního vzdělávání“: síť škol spravovaných na úrovni společenství a síť provinčních a obecních škol. Třetí síť tvoří subvencované soukromé školy. Soukromé školy se ve Francouzském společenství již několik let dělí na dvě skupiny: konfesijní školy a školy nekonfesijní, případně ty, které nejsou nikam přidruženy. Zákon z 29. května 1959 známý jako Pacte scolaire zaručuje rovnocenné postavení jednotlivých vzdělávacích sítí. Subvencované soukromé školy musí splňovat ustanovení jazykových zákonů a dodržovat pravidla systému „capital-périodes“2, kterými se řídí struktura a organizace vzdělávání. Subvencované sekundární školy dále podléhají ustanovením: • zákona z 19. července 1971 ve znění novely ze 31. července 1975 o všeobecné organizaci a struktuře sekundárního vzdělávání a • Královské vyhlášky ze 30. března 1982, která obsahuje plán modernizace a reorganizace sekundárního vzdělávání3.
2. Typy š kol Soukromé vzdělávání lze rozdělit na tři kategorie: • konfesijní vzdělávání, v jehož rámci nejpočetnější skupinu představují školy katolické, i když určitý počet škol spravují orgány protestantské, židovské a islámské; • nekonfesijní vzdělávání, které poskytují mimo jiné školy založené na principech racionalismu a humanismu; 1
2
Počínaje 1. lednem 1989 byla po revizi belgické ústavy přenesena zákonná odpovědnost za vzdělávání na jazyková „společenství“ (francouzské, vlámské a německy mluvící). Centrální státní správa si ponechala kontrolu pouze ve třech oblastech: -
stanovení začátku a konce povinné školní docházky
-
standardy pro udělování kvalifikací
-
systém důchodového zabezpečení. V letech 1984-85 byl v Belgii zaveden systém určování počtu „period” - hodin, který si každá škola mohla nárokovat v určitém školním roce, a to na základě počtu žáků, kteří školu navštěvovali v roce předchozím. Tento systém představoval zásadní zlepšení, jehož cílem bylo poskytnutí větší samostatnosti jak úřadům, tak ředitelům škol při správě škol, a spolehlivější základ pro plánování rozpočtu. Hodiny přidělované školám mohou být rozdělovány podle potřeb a přání žáků a učitelů, aniž by tím byly dotčeny podmínky pro zavádění nových předmětů či otevírání nových oborů.
3
Chce-li škola pokračovat ve své činnosti, musí splňovat určité normy. Pokud škola nezajistí do určitého data standardní počet žáků, bude postupně – rok za rokem – uzavírána. Svému uzavření se může vyhnout sloučením s jinou školou. Slučování škol stejného typu má přednost. Podmínky pro otevírání nových studijních směrů (předmětů nebo oborů) jsou stanoveny v pravidlech pro školní plánování.
41
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
• nezávislé školy uplatňující různé specifické pedagogické teorie, školy vyučující například podle Freineta či Steinera. Poslední dvě kategorie působí ve francouzsky hovořícím společenství po záštitou Federace nezávislých svobodných subvencovaných škol (Fédération des Écoles Libres Subventionnées Indépendantes – F.E.L.S.I.).
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Právo založit školu má vzhledem ke svobodě vzdělávání v zásadě každý. Ústava zakazuje uplatňování jakýchkoliv opatření, která by tuto svobodu omezovala. Pokud jde o zřizování a zabezpečování subvencovaných soukromých škol, platí zde standardy stanovené pro fungování škol a plánování učebních osnov.
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né V souladu s Pacte scolaire dotuje stát (od roku 1989 jednotlivá společenství) všechny školy, jejichž zřizovateli jsou provincie, obce či jiné veřejné orgány, a všechny školy, které jsou zřízeny soukromými subjekty a které splňují příslušné zákonné podmínky. Společenství tak přistupuje stejným způsobem ke školám v obou subvencovaných sektorech – svobodném i oficiálním (obecním a provinčním). Těmito podmínkami jsou mimo jiné: • mít strukturu, která již ve veřejném vzdělávání existuje nebo která byla schválena ministrem školství; • používat učební osnovy uznané nebo schválené ministrem školství; • podvolit se inspekci – předmětem inspekce jsou vyučované předměty, úroveň výuky a uplatňování jazykových zákonů. Předmětem inspekce nejsou vyučovací metody. • školu musí zřídit fyzická či právnická osoba, která za její působení přebírá plnou odpovědnost; • mít minimální počet žáků s ohledem na hustotu obyvatelstva a intenzitu studia určitých předmětů na sekundární a vysokoškolské úrovni; • splňovat zdravotní předpisy a vlastnit potřebné didaktické pomůcky a vybavení. Pokud škola nebo některá z jejích součástí tyto podmínky neplní, jsou jí až do zjednání nápravy zadrženy dotace. Podle Pacte scolaire je předškolní, primární a sekundární vzdělávání v plném rozsahu učebních osnov na státních školách (od roku 1989 na školách společenství) i na školách subvencovaných státem (od roku 1989 společenstvími) bezplatné. Tento princip bezplatného vzdělávání je zdůrazněn a podrobněji rozepsán ve vyhlášce Décret Missions z 24. července 1997 vydané Radou Francouzského společenství, ve které jsou vymezeny prioritní cíle primárního a sekundárního vzdělávání a struktury, jejichž prostřednictvím lze těchto cílů dosáhnout. Od žáků ve věku povinné školní docházky nelze požadovat žádné přímé či nepřímé školné. Není dovoleno požadovat dobrovolné příspěvky. Určité náklady však rodiče hradí: vstup do plaveckého bazénu, zakoupení třídního časopisu, výdaje spojené s různými exkurzemi, službami apod. Přidělované dotace v zásadě pokrývají provozní náklady a náklady na platy učitelů.
SITUACE VE BELGII - FRANCOUZSKÉ SPOLEČENSTVÍ
Tyto dotace zahrnují: • platy vyplácené přímo učitelům a pomocným pedagogickým pracovníkům. Výše platů je shodná s platy, které stát (od roku 1989 společenství) vyplácí svým vlastním pracovníkům ve stejném zařazení. • prostředky na provozní výdaje a výdaje spojené s výukou, ze kterých se hradí náklady na provoz školy, učebnice a další materiály, které jsou žákům ve věku povinné školní docházky poskytovány bezplatně, a výdaje na vybavení či investiční výdaje. Závazky uzavřené s Národním záručním fondem pro školní budovy (Fonds national de garantie des bâtiments scholaire) ve veřejném i soukromém sektoru ve Francouzském společenství převzal Garanční fond (Fonds de garantie) a Fond pro školní budovy (Fonds pour les bâtiments scolaires). Ve Francouzském společenství existují dva způsoby financování: • pro subvencované veřejné vzdělávání – přímá dotace ve výši 60 %, záruka za doplňující půjčky a splátky se sníženou úrokovou mírou. • pro subvencované soukromé vzdělávání – záruka za půjčky ve výši 100 % a splátky se sníženou úrokovou mírou.
5 . Uč ební osnovy, uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Vzhledem k zásadě svobodné volby vyučovacích metod má každý správní orgán školy možnost předložit příslušnému ministrovi učební osnovy pro primární a sekundární vzdělávání podle vlastního uvážení. Osnovy musí být zpracovány tak, aby vedly k získání základních dovedností (dovednosti, které si musí žák osvojit do konce prvního stupně sekundárního vzdělávání) a dovedností požadovaných při dokončení sekundárního vzdělávání, které musí být použitelné ve všech sítích a musí vymezovat principy potřebné pro hodnocení4. Pokud nemá škola své vlastní osnovy, musí používat oficiální osnovy Francouzského společenství. Pokud jde o učební osnovy pro subvencované vzdělávání, schvaluje je vláda na doporučení Komise pro učební osnovy (Commission des programmes). Každá škola si může zpracovat své vlastní učební plány, ale musí dodržovat minimální učební plán stanovený ve Vyhlášce o primárním vzdělávání5 Aby škola, která žádá o schválení osnov, dostala dotace, musí mít k dispozici didaktický materiál a školní vybavení nezbytné k zajištění výuky příslušných předmětů. Za to, že každá škola skutečně disponuje těmito materiály a vybavením a že splňuje příslušné standardy, odpovídají školní inspektoři.
6 . Udě l ované kval i f i kace Osvědčení o absolvování určitých úrovní či oborů vzdělávání, která vydávají soukromé školy, mají stejný právní statut jako osvědčení vydávaná ve veřejném sektoru. Podmínky a postupy pro oficiální uznávání těchto osvědčení jsou také shodné.
4
Viz vyhláška Décret Missions – uvedená v bodu 4.
5
Vyhláška Rady Francouzského společenství ze 13. července 1998 týkající se organizace běžného preprimárního a primárního vzdělávání a novelizující školské předpisy.
43
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Učitele jmenuje správní orgán školy. Na žádost správního orgánu může příslušný ministr jmenování oficiálně uznat. Toto schvalovací řízení se týká učitelů jmenovaných na místa v subvencovaných soukromých zařízeních, která poskytují preprimární, primární, speciální, sekundární a denní vysokoškolské vzdělávání a další vzdělávání (společenský růst). O přestupech učitelů ze soukromého do veřejného sektoru rozhodují ve Francouzském společenství instituce, které takové učitele přijímají.
8. Inspekce Ve vzdělávacím systému působí dvě inspekce: školská inspekce Francouzského společenství a inspekce pro primární subvencované vzdělávání. Školská inspekce Francouzského společenství je pověřena různými úkoly. V rámci Francouzského společenství dohlížejí inspektoři na administrativní záležitosti škol, na práci učitelů a organizaci pedagogické práce, podílejí se na zpracování učebních osnov, pracují jako poradci pro vyučovací metody a školí učitele při zaměstnání. Vedle toho mají inspektoři za úkol dohlížet na sekundární a vysokoškolské subvencované vzdělávání. V rámci tohoto úkolu inspektoři zkoumají žádosti škol či nových sekcí o dotace. Dále inspektoři kontrolují zavádění učebních osnov a úroveň vzdělávání ve všech studijních oborech. Odpovědnost inspekce v primárním subvencovaném vzdělávání zahrnuje několik oblastí. Vedle správní kontroly (kontrola povinné školní docházky, materiálního vybavení pro výuku atd.) je to oblast pedagogiky, tj. hodnocení kvality poskytované výuky. Důležitým aspektem práce inspekce je její poradenská činnost.
9. Statistické ú daje 1995/96
6
Žáci
Vzdělávání ve Veřejné Subvencované Subvencované Francouzském subvencované soukromé soukromé (%) společenství (provincie, obce) Preprimární* 14 092 87 301 67 666 40 Primární* 34 937 144 936 144 269 44,5 Sekundární* 90 752 59 408 198 372 56,9 Školy Vzdělávání ve Veřejné Subvencované Subvencované Francouzském subvencované soukromé soukromé (%) společenství (provincie, obce) Preprimární* 201 981 752 38,9 Primární* 217 1 025 775 38,4 Sekundární* 201 138 436 56,2 7 Učitelé Vzdělávání ve Veřejné Subvencované Subvencované Francouzském subvencované soukromé soukromé (%) společenství (provincie, obce) Primární* 3 218 15 553 12 556 40,2 Sekundární* 10 813 7 657 21 449 53,7 *Včetně speciálního vzdělávání Zdroje: 1. část Annuaire 1995-1996 sur les statistiques générales de l’enseignement et de la formation, Ministère de la Communauté Française, Service général de l’informatique et de statistiques, 1998. 3. část Annuaire 1995-1996 sur les statistiques du personnel de l’enseignement, Ministère de la Communauté Française, Service général de l’informatique et statistiques, 1998. 6
Údaje o učitelích z roku 1996/1997.
7
Jde o učitele na preprimární a primární úrovni běžného denního vzdělávání. Hodnoty představují plný úvazek, tj. zahrnují všechny učitele, kteří pracují na plný úvazek spolu s těmi, kteří pracují na částečný úvazek – tento počet je však vyjádřen v přepočtu na plný úvazek.
SITUACE VE BELGII - FRANCOUZSKÉ SPOLEČENSTVÍ
Procento soukromého vzdělávání v rozpočtu na vzdělávání v roce 1996 (všechny úrovně vzdělávání) 46,8 % Rozdělení dotací na soukromé vzdělávání podle úrovně vzdělávání 8 Běžné Běžné sekundární Vysokoškolské Ostatní primární (neuniverzitní) 47,4 % 30,5 % 6,3 % 15,8 % Zdroj: 1. část Annuaire 1995-1996 sur les statistiques générales de l’enseignement et de la formation, Ministère de la Communauté Française, Service général de l’informatique et de statistiques, 1998.
10.
Seznam organizací zastupují cí ch soukro mé š koly Fr ancouzské spol eč enst ví Secrétariat Général de l’Enseignement Catholique (SEGEC – Generální sekretariát pro katolické vzdělávání) Rue Guimard 1 B - 1040 Bruxelles Fédération des Ecoles Libres Subventionnées Indépendantes (F.E.L.S.I. – Federace nezávislých subvencovaných nestátních škol) Drève des Gendarmes 45 B - 1180 Bruxelles
Tendence Učitelé v soukromém sektoru vzdělávání mají jednoznačně vymezený právní statut. Tento typ vzdělávání subvencují jednotlivá společenství za předpokladu, že jsou splněny podmínky dané zákonem z 29. května 1959 (Pacte scolaire). Školy mohou svobodně rozhodovat o vyučovacích metodách. Tento systém vzdělávání, které je buď poskytováno a v plné výši hrazeno nebo dotováno společenstvími, zaručuje rodičům možnost volby typu vzdělávání a školy, na kterou chtějí své dítě poslat. Mohou volit mezi: • konfesijním a nekonfesijním vzděláváním; • školami spravovanými veřejnými orgány (oficiální školy) nebo školami, které spravují soukromé subjekty (soukromé školy). Je třeba mít na zřeteli, že vzdělávání poskytované společenstvími má nekonfesijní charakter. Funkci dnes již neexistujícího Národního sekretariátu pro katolické vzdělávání (Secrétariat national de l’enseignement catholique SNEC) plní od 9. prosince 1993 Generální sekretariát pro katolické vzdělávání (Secrétariat général de l’enseignement catholique SEGEC). Tento orgán, do jehož působnosti spadá Francouzské i německy mluvící společenství, odpovídá za zajišťování koordinace a jednoty katolického vzdělávání v Belgii a především za koordinaci se všemi federacemi, které zastupují zájmy katolického vzdělávání (na jednotlivých úrovních vzdělávání) před státními orgány.
8
Zde je zahrnuto speciální vzdělávání, další vzdělávání (společenský růst), umělecké a univerzitní vzdělávání, distanční vzdělávání a PMS centra.
45
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Je třeba také poznamenat, že svobodné vzdělávání má své zastoupení i v Conseil de l’education et de la formation (Rada pro vzdělávání a odbornou přípravu zřízená v roce 1990), která má poradní funkci v záležitostech plánované vzdělávací politiky nebo reforem vzdělávání. Tuto funkci Rada vykonává buď z vlastní iniciativy nebo na žádost příslušného ministra.
Zdroje • Le mouvement éducatif en Belgique. Brussels: Ministère de la recherche et de la formation; Ministerie van de Vlaamse Gemeenschap, Departement onderwijs; Ministerium der Deutschsprachigen Gemeinschaft, 1990. 22 s. Conférence internationale de l’éducation, UNESCO, 42e session, Genève 1990, Développement de l’éducation: 1988-1990. • Le système éducatif en Communauté française de Belgique, Ministère de l’Éducation, de la Recherche et de la Formation, Secrétariat général, Brussels, 1996.
INFORMACE PŘIPRAVILO ODDĚLENÍ EURYDICE FRANCOUZSKÉHO SPOLEČENSTVÍ BELGIE Unité francophone d’Eurydice Ministère de la Communauté française Direction des Relations internationales Bureau 6A/002 Boulevard Léopold II, 44 B - 1080 Bruxelles Belgium
SITUACE VE BELGII - NĚMECKY MLUVÍCÍ SPOLEČENSTVÍ
SITUACE V BELGII – NĚMECKY MLUVÍCÍ SPOLEČENSTVÍ (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Svobodu vzdělávání zaručuje článek 24 belgické ústavy (revidované v únoru 1994). Tuto svobodu definuje a příslušná ustanovení obsahuje § 6 zákona z 29. května 1959, takzvaný Schulpakt9 (Školský pakt): „Za předpokladu, že jsou dodrženy minimální zákonné požadavky na učební plány a učební osnovy, má každý Schulträger (zřizovatel) v každé vzdělávací instituci v rámci své Unterrichtsnetz (sítě škol) svobodu organizovat vlastní učební plány a zpracovávat své vlastní učební osnovy; aby bylo zaručeno dodržení vzdělávacích standardů, je nutný souhlas ministerstva. Každý Schulträger (zřizovatel) má naprostou svobodu, pokud jde o vyučovací metody.“ Vyhláška z 31. srpna 1998 zachovává a stvrzuje základní principy tohoto znění. Úkoly Schulträger jsou však jasně definovány a rozvojové a konečné cíle (Entwicklungsziele a Schlüsselkompetenzen) nahrazují zákonné minimální požadavky. V roce 1989 byla odpovědnost za vzdělávání přenesena na jednotlivá společenství, centrální vláda si však podržela kontrolu v následujících třech oblastech: • stanovení začátku a konce povinné školní docházky, • minimální standardy pro udělování kvalifikací, • systémy důchodového zabezpečení.
2. Typy š kol V Německy mluvícím společenství Belgie mohou vzdělávání Unterrichtsnetze (sítě škol) nebo soukromé nezávislé asociace.
organizovat
tři
Sítě škol: • Gemeinschaftsunterrichtswesen – GUW (školy společenství - spravuje a financuje je samotné společenství – stát) • Offizielles Subventioniertes Unterrichtswesen – OSUW (oficiální subvencované školy - spravují je obce a dotuje je společenství) • Freies subventioniertes Unterrichtswesen – FSUW (svobodné subvencované školy de facto církevní školy, které spravují orgány katolické církve a dotuje je společenství) Subvencované sítě škol musí dodržovat jazykové zákony, právní nařízení a zákonné normy týkající se organizace studia (viz 4. bod). Pouze v takovém případě mají nárok na dotace. (Proto se pojem „soukromé školství“ do belgického systému vůbec nehodí). Skutečně soukromé vzdělávání nabízí v Německy mluvícím společenství pouze jediná soukromá škola, a to svobodná Waldorfská škola, která uplatňuje Steinerovy pedagogické teorie a dosud není státem dotována.
9
Pozn. red.: Školský pakt – politická dohoda z roku 1958 (zákon z 29/5/59), jíž byly normalizovány vztahy mezi sítěmi škol jednotlivých zřizovatelů.
47
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Tento školský systém zajišťovaný a financovaný, případně dotovaný společenstvím zaručuje, že rodiče mají možnost volby, na jaký typ vzdělávání a do jaké školy své dítě poslat. Možnosti jsou následující: • církevní nebo nekonfesijní vzdělávání, • vzdělávání organizované veřejnými orgány nebo soukromou organizací.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Vzhledem k tomu, že belgická ústava zaručuje svobodu vzdělávání, má právo zřídit školu v zásadě každý. Ústava výslovně prohlašuje, že uplatňování jakéhokoliv opatření, které by toto právo omezovalo, je nepřípustné.
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Schulpakt novelizují vyhlášky Německy mluvícího společenství z 31. srpna 1998 a z 26. dubna 1999. V § 23 druhé vyhlášky je stanoveno, že společenství uděluje školám souhlas a tudíž je plně financuje nebo dotuje za předpokladu, že splňují deset podmínek: 1. Škola je organizována odpovědným zřizovatelem (Schulträger). 2. Školní prostory musí splňovat zdravotní, bezpečnostní a hygienické normy. 3. Organizace školy odpovídá obecným pedagogickým a organizačním ustanovením vyhlášek Německy mluvícího společenství. 4. Škola tvoří samostatnou pedagogickou jednotku nebo celek ve společných prostorách. 5. Škola má k dispozici takové didaktické pomůcky a běžné školní vybavení, aby mohly být splněny pedagogické požadavky. 6. Škola se řídí zákonnými ustanoveními, která se týkají uplatňování jazykových zákonů ve vzdělávání. 7. Škola se řídí ustanoveními o časové organizaci výuky a školních prázdnin. 8. Vzdělávání je poskytováno v souladu se vzdělávacími programy nebo učebními osnovami, které schvaluje vláda. 9. Škola je v souladu se sociálním projektem stanoveným vyhláškou a splňuje minimální požadavky obsažené ve vzdělávacích cílech (Erziehungsziele) a v klíčových kompetencích (Schlüsselkompetenzen). 10. Škola podléhá úřednímu dohledu a inspekci. Z dotací přidělovaných školám, které neprovozuje samo společenství, jsou hrazeny provozní náklady a platy učitelů. Sem patří: • platy (stejné ve všech třech Unterrichtsnetze) vyplácené přímo pedagogickým a výchovným pracovníkům, • dotace na úhradu nákladů spojených s provozem vzdělávací instituce (vyučovací materiály …), • náklady spojené s výdaji na vybavení a na financováním investic, školních budov (přímá dotace ve výši 60 %, záruka za dodatečné výpůjčky a splátky se sníženou úrokovou sazbou). Povinná školní docházka je bezplatná na školách spravovaných společenstvím i na subvencovaných školách. Požadovat školné není povoleno.
SITUACE VE BELGII - NĚMECKY MLUVÍCÍ SPOLEČENSTVÍ
5 . Uč ební osnovy, uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Schulträger (zřizovatel) se musí řídit zákonnými ustanoveními, pokud jde o vzdělávací projekty, učební plány, vybavení, školní prostory, minimální standardy (Erziehungsziele a Schlüsselkompetenzen) atd. Mají však volnost v organizačních záležitostech, mohou zpracovávat vlastní učební osnovy (které podléhají souhlasu ministerstva) a mají naprostou svobodu při volbě didaktických pomůcek a metod. Učební osnovy však musí obsahovat minimální standardy pro každý předmět a učební plány musí zahrnovat základní přípravu (určitý počet všeobecně vzdělávacích předmětů), která je společná pro všechny žáky na stejném stupni. Teprve poté následuje volitelná část.
6 . Udě l ované kval i f i kace Veškerá vysvědčení, která vydávají školy v rámci jedné ze tří Unterrichtsnetze a která jsou dokladem o ukončení určité úrovně vzdělávání nebo studijního programu a jsou vydávána v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními, mají stejný právní statut. Jejich oficiální uznávání podléhá stejným podmínkám a postupům.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Zřizovatel školy poskytující preprimární výchovu, primární, sekundární, speciální a vysokoškolské vzdělávání jmenuje své vlastní učitele a další pedagogické pracovníky. Na požádání může jmenování potvrdit příslušný ministr. Postavení učitelů a pomocných pedagogických pracovníků upravují příslušné zákony nebo vyhlášky.
8. Inspekce Inspekce společenství kontroluje, zda školy dodržují zákonné požadavky a podmínky pro financování. Každá síť škol (Unterrichtsnetz) může mít svou vlastní inspekci; zvláštní inspekce působí i v oblasti každého uznaného náboženství.
49
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
9. Statistické ú daje Německy mluvící společenství 1998-1999 ŽÁCI Preprimární výchova Primární vzdělávání Sekundární vzdělávání ŠKOLY Preprimární výchova Primární vzdělávání Sekundární vzdělávání
Vzdělávání spravované společenstvím
Oficiální subvencované vzdělávání
585 1 420 2 107
2 162 3 995 (od roku 1993) 0
Vzdělávání spravované společenstvím
Oficiální subvencované vzdělávání
12 12 5
53 53 (od roku 1993) 0
Svobodné subvencované vzdělávání 187 (6,3 %) 489 (8,2 %) 2 338 (52,5 %) Svobodné subvencované vzdělávání 2 (2,9 %) 2 (2,9 %) 6 (54,5 %)
Údaje o počtu učitelů a podílu dotací na každou ze vzdělávacích sítí nejsou k dispozici.
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Sekretariat des Katholischen Unterrichtswesens (SKU) Rotenberglatz B – 4700 EUPEN
INFORMACE PŘIPRAVILA EURYDICE - ODDĚLENÍ NĚMECKY MLUVÍCÍHO SPOLEČENSTVÍ BELGIE MINISTERIUM DER DEUTSCHSPRACHIGEN GEMEINSCHAFT AGENTUR FÜR EUROPÄISCHE PROGRAMME AGENTUR EURYDICE QUARTUM CENTRE HÜTTE 79 / B K 28 B - 4700 EUPEN
SITUACE VE BELGII - VLÁMSKÉ SPOLEČENSTVÍ
SITUACE V BELGII – VLÁ MSKÉ SPOLEČENSTVÍ (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Svobodu vzdělávání zaručuje článek 24 belgické ústavy (revidovaná verze ze 17. 2. 1994). Tuto svobodu definuje a příslušná ustanovení obsahuje § 6 belgického zákona Schoolpactwet (Školský pakt)10 z 29. května 1959: „Za předpokladu, že jsou dodrženy minimální zákonné požadavky na učební plány a učební osnovy, má každý zřizovatel (inrichtende macht) svobodu v rámci své vzdělávací sítě (onderwijsnet) a dokonce v každé vzdělávací instituci organizovat vlastní učební plány a zpracovávat své vlastní učební osnovy; aby bylo zaručeno dodržení vzdělávacích standardů, je nutný souhlas ministerstva. Každý zřizovatel má naprostou svobodu pokud jde o vyučovací metody.“ V nedávné minulosti nahradila znění tohoto paragrafu vyhláška z 24. července 1996. Základní principy byly uchovány a potvrzeny. Nové znění však bylo zpracováno za účelem splnění odborných požadavků, pokud jde o zavedení jednoznačně definovaných formulací konečných cílů (eindtermen) a rozvojových cílů (ontwikkelingsdoelen), které přijalo a realizuje Vlámské společenství (viz 3. bod). Vzdělávání v Belgii organizují veřejné orgány: jednotlivá společenství, provincie, samosprávné obce nebo jejich sdružení a další právní subjekty, které se řídí legislativou veřejného sektoru. Dalšími organizátory vzdělávání mohou být fyzické osoby a asociace de facto nebo nezisková sdružení. Odpovědnost za vzdělávání byla v roce 1989 přenesena na Francouzské společenství, Vlámské společenství a Německy mluvící společenství. Ústřední orgány státní správy si ponechávají kontrolu pouze v následujících oblastech: • stanovení začátku a konce povinné školní docházky; • minimální standardy pro udělování kvalifikací; • systémy důchodového zabezpečení. Ve Vlámském společenství Belgie mohou vzdělávání organizovat: • de Autonome Raad van het Gemeenschapsonderwijs (Nezávislá rada pro vzdělávání) • obce • provincie • soukromé osoby (de facto sdružení) Termín „soukromé vzdělávání“ ve smyslu, v jakém se užívá v mnoha ostatních evropských zemích, naprosto neodpovídá významu tohoto pojmu v Belgii. Přesnější by tedy bylo hovořit o „subvencovaném soukromém vzdělávání“. Subvencované soukromé školy musí dodržovat jazykové zákony, právní nařízení a zákonné normy týkající se organizace studia. Nejde však o jedinou formu soukromého vzdělávání ve Flandrech. Existuje zde i systém skutečně soukromého vzdělávání (soukromé školy). Za zvláštní formu soukromého vzdělávání považuje Ministerstvo školství i mezinárodní školy působící ve Flandrech.
10
Pozn. red.: Školský pakt – politická dohoda z roku 1958 (zákon z 29/5/59), jíž byly normalizovány vztahy mezi sítěmi škol jednotlivých zřizovatelů.
51
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
2. Typy š kol Nestátní vzdělávání lze rozdělit do tří kategorií: • konfesijní vzdělávání – nejpočetnější jsou školy katolické, i když určitý počet škol spravují orgány protestantské, židovské a islámské; • nekonfesijní vzdělávání, které zahrnuje racionalistických/humanistických principech;
mezi
jinými
školy
založené
na
• nezávislé školy uplatňující specifické pedagogické teorie, jako například školy vyučující podle Freineta či Steinera. Dvě posledně jmenované kategorie spadají pod ochranu V.O.O.P (Vlaams Onderwijs Overleg platform – Vlámská rada pro dohled nad vzděláváním) v rámci Vlámského společenství.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Vzhledem k tomu, že je zaručena svoboda vzdělávání, má právo zřídit školu v zásadě každý. Ústava výslovně prohlašuje, že uplatňování jakéhokoliv opatření, které by toto právo omezovalo, je nepřípustné.
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Schoolpactwet byl novelizován Vyhláškou Vlámského společenství z 24. 7. 1996, § 24, odst. 2. Podle tohoto paragrafu má instituce nebo její část poskytující preprimární výchovu, primární, sekundární či vysokoškolské vzdělávání nárok na finanční pomoc za předpokladu, že splňuje zákonné požadavky týkající se organizace studia a uplatňování jazykových zákonů. Kromě toho musí příslušné vzdělávací zařízení splňovat následujících deset kritérií: 1. mít takovou strukturu, která již existuje ve vzdělávacím systému (Gemeenschap – Společenství) nebo strukturu, kterou ministerstvo schválilo;
státu
2. přijmout program, který uspokojuje zákonné požadavky nebo který schválil ministr; 3. podléhat oficiálnímu dohledu a inspekci; 4. za vzdělávací zařízení musí být plně odpovědný zřizovatel (fyzická či právnická osoba); 5. dodržovat požadavky na počty studentů stanovené vyhláškou; 6. působit v prostorách, které splňují hygienické a zdravotní normy; 7. mít odpovídající zařízení a vybavení (pro výuku i běžné účely) tak, aby mohly být splněny pedagogické požadavky; 8. zaměstnávat pracovníky, kteří nebudou v žádném případě ohrožovat zdraví žáků; 9. dodržovat plán školních prázdnin tak, jak jej stanoví zákon; 10. organizovat participativní struktury tak, jak stanoví příslušná vyhláška. Přijetí do preprimárního, primárního a sekundárního vzdělávání (v plném rozsahu učebních osnov) je ve školách společenství a v těch, které společenství dotuje v souladu se Schoolpactwet, bezplatné. Od žáků, kteří jsou ve věku povinné školní docházky, nesmí být požadována přímá ani nepřímá platba školného. Zavádění školních poplatků (collegegeld) není povoleno. Přidělované dotace v zásadě pokrývají provozní náklady školy a platy učitelů. Dotace zahrnují:
SITUACE VE BELGII - VLÁMSKÉ SPOLEČENSTVÍ
• platy vyplácené přímo učitelům a pomocným pedagogickým pracovníkům. Výše těchto platů je stejná jako výše platů, které společenství vyplácí svým vlastním zaměstnancům na odpovídajících pozicích; • dotace na provozní výdaje a výdaje spojené s výukou (na pokrytí nákladů spojených s provozem školy, na učebnice a ostatní materiály, které žáci ve věku povinné školní docházky dostávají bezplatně); • náklady spojené s výdaji na vybavení a na financování investic. Pokud jde o investiční výdaje na vzdělávání, došlo ve Vlámském společenství k následujícímu vývoji: závazky Národního garančního fondu pro výstavbu školních budov pro subvencované veřejné i subvencované soukromé vzdělávání převzala instituce DIGO - Dienst Infrastruktuurwerken van het Gesubsidieerd Onderwijs – Infrastrukturální služby pro subvencované vzdělávání. DIGO poskytuje subvencovaným školám investiční prostředky na každoroční nákupy významných položek vybavení. Vedle toho DIGO: • přejímá 70 % nákladů na nákup a výstavbu, modernizaci, rozšiřování a počáteční vybavení budov primárních škol a 60 % těchto nákladů v případě ostatních úrovní vzdělávání; • zajišťuje úhradu investic, úroků a dalších výdajů spjatých s půjčkami.
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny a vyuč ovací met ody Povinností státních orgánů je definovat minimální požadavky Vlámského společenství v oblasti vzdělávání, které jsou nezbytné pro zajištění kvality vzdělávání. Za tímto účelem byl zaveden koncept „konečných cílů“. Konečné cíle představují minimální úroveň, o kterou musí usilovat a které musí dosáhnou většina žáků na dané úrovni a v daném předmětu. Cíle zahrnují charakteristiky oblasti vědomostní, celkového porozumění, vzdělávacích postojů a dovedností. Pokud jde o předškolní výchovu, speciální vzdělávání a 1. předprofesní ročník B+ sekundárního vzdělávání, používá se termín „rozvojové cíle“ – dovednosti, o které musí škola usilovat, avšak nemusí dojít k jejich naplnění. Konečné a rozvojové cíle nenahrazují učební osnovy. Učební osnovy, učební plány a vyučovací metody zůstávají v kompetenci zřizovatele. Učební osnovy však musí zahrnovat konečné nebo rozvojové cíle (vztažené k jednotlivým předmětům), zatímco v učebních plánech pro sekundární vzdělávání musí být obsažena základní příprava složená z určitého počtu všeobecně vzdělávacích předmětů. Tato společná část studijního „balíku“ je shodná pro všechny žáky téhož ročníku. Vedle toho si žáci mohou vybrat několik předmětů, které pak tvoří volitelnou část studia. Konečné a rozvojové cíle zpracovali odborníci Služby pro rozvoj vzdělávání (DVO – Dienst voor Onderwijsontwikkeling).
6 . Udě l ované kval i f i kace Vysvědčení vydávaná subvencovanými soukromými školami, která jsou dokladem o ukončení určité úrovně vzdělávání či studijního programu, mají stejný právní statut jako vysvědčení, která vydává „oficiální“ sektor. Tyto doklady jsou oficiálně uznávány za stejných podmínek a v souladu se stejnými postupy.
53
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Vyhláškou o primárním vzdělávání (25. 2. 1997) a vyhláškou o sekundárním vzdělávání (27. 3. 1991) byly nově upraveny pracovní podmínky učitelů. Za personální politiku školy odpovídá její rada. Rada školy je zaměstnavatelem členů pedagogického sboru. Způsoby přijímání, hodnocení, jmenování, propouštění … apod. jsou obsahem vyhlášky vlámské vlády a spadají do funkce finančního odborníka. Postavení učitelů v „neoficiálním“ vzdělávání, se řídí vyhláškou z 27. 8. 1991.
8. Inspekce Strukturu a působení inspekce na všech vzdělávacích úrovních vyjma vysokoškolské upravuje vyhláška ze 17. 7. 1991. Polovinu členů inspekce tvoří učitelé oficiálních škol (s alespoň desetiletou praxí) a polovinu učitelé z vrij gesubsidieerde scholen (subvencovaných soukromých škol). Inspekce se dělí do několika skupin: basisonderwijs (základní vzdělávání), sekundární vzdělávání, vzdělávání dospělých a deeltijds kunstonderwijs (DKO – umělecké vzdělávání při zaměstnání). Inspekci podléhají i psycho-medisch-sociale centra (poradenská centra). Vyhlášku ze 17. 7. 1991 novelizuje § 113 nové vlámské vyhlášky ze 14. 7. 1998 týkající se vzdělávání IX. V tomto článku se uvádí, že obecná kontrola a řízení inspekce je v pravomoci inspectieraad (inspekční rada). Inspectieraad (inspekční radu) tvoří vedoucí inspektoři pro jednotlivá oddělení inspekce a ředitel Dienst voor Onderwijsontwikkeling (Služby pro rozvoj vzdělávání). Vrchním inspektorem je předseda inspectieraad (inspekční rady). Jedním z hlavních úkolů inspekční rady je zajištění efektivního působení inspekce ve vzdělávání a řízení činností v oblasti zajišťování kvality, které inspekce na příkaz vlámské vlády uskutečňuje na vzdělávacích institucích a v poradenských centrech. Inspekční rada proto prosazuje spolupráci mezi jednotlivými odděleními inspekce. Kromě toho je Inspekční rada i v pravidelném kontaktu s Ministerstvem školství a v případě potřeby radí v otázkách vzdělávací politiky. Inspekční rada koordinuje a řídí činnost inspekce pokud jde o jednotlivé koncepce, nástroje a uplatňované postupy. Rada koordinuje i přípravu výročních zpráv inspekce o stavu vzdělávacího systému. Úkolem inspekce je kontrolovat, zda příslušná škola plní své společenské poslání a/nebo zda jsou prostředky Gemeenschap (společenství) vynakládány správným způsobem. Inspekce má proto poradní hlas při rozhodování o tom, zda bude škole udělen státní souhlas či zda jí budou přidělovány dotace. Inspekce má poradní funkci i v oblasti vzdělávací politiky. Informace o důsledcích vzdělávací politiky na jednotlivých školských úrovních a na vzdělávání obecně jsou rozhodující pro další rozvoj vzdělávání. Jednou z forem poskytování těchto informací jsou výroční zprávy inspekce o stavu vzdělávacího systému. Jiné postupy jsou uplatňovány v oblasti Onderwijs voor Social Promotie (vzdělávání dospělých institucionalizované pod názvem Vzdělávání pro společenský vzestup). Tato inspekční skupina jako celek má odpovědnost za veškeré předměty, které se na školách vyučují, s výjimkou předmětů filosofických a náboženských. Od roku 1989 se rozlišuje mezi inspekcí, jejímž účelem je hodnocení úrovně výuky a učení na základě eindtermen (konečných cílů) a ontwikkelingsgdoelen (rozvojových cílů) z pověření Ministerstva školství, a podporou jednotlivých učitelů nebo učitelských týmů z pověření zřizovatelů (inrichtende machten).
SITUACE VE BELGII - VLÁMSKÉ SPOLEČENSTVÍ
Úkoly inspekce jsou dány zákonem takto: • sledovat dodržování a uskutečňování učebních osnov ze strany vzdělávacích zařízení, která mají státní souhlas; • kontrolovat, zda jsou dosahovány vak- of leergebiedgebonden eindtermen (konečné cíle přináležející jednotlivých předmětů či oborů) a zda vzdělávací instituce odpovídajícím způsobem usilují o naplňování ontwikkelingsdoelen (rozvojových cílů), popř. vak – of leergebiedoverschrijdende eindtermen (konečné cíle pro předměty a obory); • kontrolovat, zda je dodržen čas k výuce; • kontrolovat dodržování hygienických předpisů ve školních prostorách, dodržování jazykových zákonů, kontrolovat, zda má škola odpovídající zařízení a vybavení pro výuku; • poskytovat poradenství v oblasti financování vzdělávacích institucí; • poskytovat poradenství v oblasti vzdělávací politiky. Vedle kontroly dodržování právních předpisů v oblasti vzdělávání se inspekce zabývá i zjišťováním širších souvislostí, jako je například atmosféra ve škole, vztahy mezi různými skupinami a infrastruktura. Inspekce není oprávněna hodnotit vyučovací metody nebo schoolwerkplan (rozvojový plán školy), protože tyto záležitosti spadají do oblasti svobody vzdělávání. Dále nemá inspekce oprávnění kontrolovat náboženskou či nekonfesijní mravní výchovu. Inspekci a podporu filosofického a náboženského vzdělávání ve školách provádějí zákonné reprezentativní orgány různých ideologických či náboženských skupin. Tyto orgány také odpovídají za rozvoj učebních osnov a organizaci dalšího vzdělávání příslušných učitelů.
9. Statistické ú daje Vlámské společenství 1998/1999 Žáci Preprimární Primární Sekundární Školy Preprimární Primární Sekundární
Vzdělávání organizované společenstvím 31 706 58 708 73 211
Subvencované veřejné
Subvencované soukromé
Subvencované soukromé (%)
50 510 96 132 38 458
160 405 275 116 330 035
66,11 63,99 74,72
Vzdělávání organizované společenstvím 351 374 277
Subvencované veřejné
Subvencované soukromé
Subvencované soukromé (%)
455 526 105
1 377 1 451 656
62,79 61,72 63,20
Učitelé (leden 1998)
Vzdělávání Subvencované Subvencované Subvencované organizované veřejné soukromé soukromé (%) společenstvím Základní 7 433 10 463 30 160 62,76 Sekundární 11 520 5 822 41 113 70,33 Zdroj: VLAAMS Onderwijs in cijfers 1997/1998, Ministerie van de Vlaamse Gemeenschap – department Onderwijs
55
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Dotace na subvencované soukromé vzdělávání podle úrovně vzdělávání (v milionech belgických franků) 1998 Základní vzdělávání (*) 41915,9 Sekundární 74 137 (*) Základní vzdělávání = kleuter + lager Pramen: Statistické údaje – Vlámské vzdělávání v číslech 1998-1999 (Vlaams Onderwijs in cijfers).
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Representatieve Vereniging van de Inrichtende Machten van het Katholiek Onderwijs (RVIMKO) Handelsstraat 82 B – 1040 Brussel Nationale Confederatie van Ouderverenigingen van het Katholiek Onderwijs (NCOV) Guimardstraat 1 B – 1040 Brussel Vereniging voor Protestants-Christelijk Onderwijs in België Brusselse Steenweg 153 B – 9000 Gent Vlaams Onderwijs Overleg Platform (VOOP) / Vlámská rada pro revizi vzdělávání Brogniezstraat 46 B – 1070 Brussel Federatie van Onafhankelijke Scholen (FOS) Kasteellaan 54 B – 9000 Gent
Tendence V systému vzdělávání, které poskytují a plně financují společenství, případně je dotují, mají rodiče zajištěnu svobodu při rozhodování, na jaký typ vzdělávání či školy své dítě pošlou. Mají možnost volby mezi: • náboženským a světským vzděláváním: • školami, které spravují veřejné orgány (oficiální školy) a školami spravovanými soukromými orgány (nestátní školy). Je třeba vést v patrnosti, že vzdělávání poskytované společenstvími je nekonfesijní.
Zdroje • Vlaams Onderwijs in cijfers 1997 – 1998. Ministerie van de Vlaamse Gemeenschap – departement onderwijs • Eurydice National Dossier on the Educational System of Belgium (Flemish Community) 1998 – English version. Eurydice – European Commission • Vlaams Eurydice-rapport 1998: overzicht van het onderwijsbeleid en de onderwijsorganisatie in Vlaanderen – J.C. Verhoeven. Ministerie van de Vlaamse Gemeenschap – departement onderwijs (met financiële steun van de Europese Commissie)
SITUACE VE BELGII - VLÁMSKÉ SPOLEČENSTVÍ
INFORMACE PŘIPRAVILO BELGICKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE (VLÁMSKÉ SPOLEČENSTVÍ) Vlaamse Eurydice-Eenheid Ministerie van de Vlaamse Gemeenschap Departement Onderwijs Afdeling Beleidscoördinatie Koning Albert II-Iaan 15 B – 1210 Brussel
57
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
SITUACE V DÁ NSKU (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Podle demokratické ústavy schválené v roce 1849 je v Dánsku povinné všeobecné vzdělávání, nikoliv však školní docházka. Znamená to, že záleží na rodičích, zda jejich děti získají vzdělání • v obecní škole, • v soukromé škole, nebo • doma. Ke zřizování soukromých škol vede především jeden ze tří faktorů: náboženství, pedagogické teorie a politické či společenské tendence. Případy vzdělávání doma jsou velice vzácné. Soukromé školy jsou nezávislé, samosprávné instituce, jejichž status schvaluje Ministerstvo školství. Jejich povinností je působit v souladu se zákonem o svobodných školách a o soukromých základních školách a s dalšími legislativními normami. Státní souhlas může být odepřen či zrušen, pokud škola neplní příslušné předpisy a vydané pokyny. Pokud jde o školy vyšší sekundární úrovně může ministr školství dát souhlas ke zřizování vyšších sekundárních škol nebo přípravného studia (HF) fyzickým osobám, a to v souladu se zákonem o vyšších sekundárních školách a o programech přípravy na zkoušky na vysoké školy (HF) a se zákonem o přípravě k jednooborové zkoušce pro dospělé. Oba zákony byly v úplném znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplňků, schváleny 18. dubna 1998. Soukromé vyšší sekundární školy a školy zajišťující programy HF jsou nezávislé samosprávné instituce, jejichž status byl schválen ministrem školství. Státní souhlas může být odepřen či zrušen, pokud škola neplní příslušné předpisy a vydané pokyny.
2. Typy š kol Soukromé primární a nižší sekundární školy lze rozdělit do následujících kategorií: malé nezávislé tzv. Grundtvigovské školy ve venkovských oblastech; neakademicky orientované nižší sekundární školy (takzvané réal školy); náboženské nebo církevní školy, jako jsou například školy katolické či školy Dánské mise; pokrokové svobodné školy; školy, které mají konkrétní pedagogický záměr, jako jsou například školy Rudolfa Steinera; školy německé menšiny; školy pro přistěhovalce, například muslimské. V současné době je v Dánsku 19 soukromých vyšších sekundárních škol, z nichž některé jsou církevní. Pouze jedna z církevních škol má ve svém názvu slovo „křesťanský“, jedna je katolická, ale přijímají i studenty jiných vyznání. Statut soukromé vyšší sekundární školy byl udělen i dvěma mezinárodním školám.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Soukromou školu pro děti ve věku od 6 do 18 let může založit jakákoliv soukromá organizace, skupina rodičů či jiných dospělých osob. Jedinou podmínkou je splnění určitých jednotně stanovených kritérií (viz 6. bod).
SITUACE V DÁNSKU
4 . Fi nancová ní Poplatky
/
Dot ace
z
veř ej ný ch
prostř edků
/
Soukromé školy jsou nezávislé samosprávné instituce, které mají své vlastní správní rady. Všechny soukromé školy mají nárok na státní dotace, které pokrývají přibližně 80 – 85 % jejich provozních výdajů, a to na základě počtu žáků na jednotlivých školách v daném roce. Přidělovány jsou i prostředky na výstavbu, na speciální vzdělávání i na činnosti, které škola zajišťuje mimo vyučování. Rodiče platí jen nízké školné. Na primární a nižší sekundární úrovni přispívají rodiče v průměru částkou 8 100 DKK na žáka za rok, což představuje zhruba 19 % celkových nákladů. Dotace na běžný provoz soukromých škol na vyšší sekundární úrovni přiděluje stát podle počtu zapsaných žáků v daném roce; jsou odvozeny z průměrných nákladů na žáka v systému veřejného školství. Školy dále získávají prostředky na výstavbu, jejichž výše je také určena podle počtu zapsaných žáků, a zvláštní dotace na učební pomůcky, dopravu apod. pro žáky s vážným postižením. Na vyšší sekundární úrovni přispívají rodiče průměrně částkou 10 400 DKK na žáka ročně.
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Soukromé vzdělávání na primární a nižší sekundární úrovni musí mít úroveň srovnatelnou s Folkeskole. Například požadavky na výuku dánského jazyka, počtů/matematiky a anglického jazyka musí odpovídat požadavkům na obecních školách. V soukromé škole musí být zapsán určitý minimální počet žáků. V prvním roce působení školy musí škola mít nejméně 12 žáků, ve druhém roce 20 žáků a od třetího roku dále 28 žáků. Soukromé školy na vyšší sekundární úrovni musí splňovat veškeré podmínky platné pro veřejné školy, které se týkají obsahu vzdělávání, učebních osnov, učebních plánů, vzdělání učitelů, jmenování a postavení pracovníků školy a inspekce.
6 . Udě l ované kval i f i kace Ministerstvo školství uděluje soukromým školám právo využívat závěrečné zkoušky, které organizují obecní školy, a dosažený stupeň vzdělání na soukromých školách má stejnou váhu jako stupeň dosažený ve veřejném vzdělávacím systému.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t el ů Stát nezasahuje do procesu jmenování ředitelů škol a učitelů. Výjimkou je jmenování ředitelů škol na soukromých vyšších sekundárních školách, k němuž musí udělit souhlas ministerstvo školství.
8. Inspekce Rodiče dětí zapsaných na soukromé škole jsou povinni sledovat, zda daná škola poskytuje vzdělávání, které je svou úrovní srovnatelné se vzděláváním na Folkeskole. Své odpovědnosti mohou dostát buď tak, že na dobu maximálně čtyř let jmenují osobu, která výsledky žáků v dánštině, počtech/matematice a angličtině sleduje, nebo mohou požádat, aby dohled prováděla obecní rada v té obci, v níž se daná škola nachází.
59
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
9. Statistiky Školní rok 1997/98 Žáci Folkeskole Vyšší sekundární všeobecně vzdělávací
Veřejných škol 529 202 67 314
Soukromých škol 71 451 2 945
Soukromé (v %) 11,9 4,2
Školy Folkeskole Vyšší sekundární všeobecně vzdělávací
Veřejné 1 718 200*
Soukromé 431 19
Soukromé (v %) 20,0 8,7
Učitelé** Veřejných škol Soukromých škol Soukromé (v %) Folkeskole 44 500 6 500 12,7 Všeobecné vyšší 8 000 430 5,1 sekundární * zahrnuje gymnázia, programy HF, programy vzdělávání dospělých na vyšší sekundární úrovni atd. ** odhad vyjádřený v přepočtu na plný úvazek
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Primární a nižší sekundární vzdělávání Frie Grundskolers Fællesråd Japanvej 36 DK – 4200 Slagelse Dansk Friskoleforening Prices Havevej 11 DK – 5600 Fåborg Všeobecné vyšší sekundární vzdělávání Foreningen af Private, Selvejende Gymnasier, Studenter – og HF-Kurser Sankt Kjelds Gade 3 DK – 2100 København
Tendence Soukromé školy v Dánsku mají dlouhou a slavnou tradici, na jejímž počátku byl básník a kněz N.F.S. Grundtvig, který vývoj dánských škol velice silně ovlivnil. Gruntvigovým cílem bylo omezit výuku na školách pouze na čtení, psaní a počty, aby tak mohl být vytvořen prostor pro svobodné vzdělávání založené na rozhovoru, které by vycházelo z přirozeného vývojového potenciálu, vlastního každému dítěti. Grundtvigovy myšlenky uvedl v život Christen Kold, který vytvořil typickou dánskou školu řízenou rodiči, takzvanou „svobodnou školu“, jejíž působení úspěšně korigovalo a stále silněji ovlivňovalo fungování státních škol. Studium na soukromé škole není obecně v Dánsku považováno za záležitost „elity“. Žáci soukromých škol nemají lepší postavení, ani jiné výhody, které by jim umožňovaly snazší přijetí na vyšší sekundární či vysokoškolské vzdělávání. Soukromé školy na primární a nižší sekundární úrovni navštěvuje přibližně 12 % všech žáků. Tento podíl se od začátku 80. let průběžně zvyšoval a v současné době je víceméně stabilní. Diskuse o obsahu a kvalitě soukromého a veřejného vzdělávání však probíhají s neutuchajícím zápalem i nadále.
SITUACE V DÁNSKU
Obsah a postavení soukromého vzdělávání na vyšší sekundární úrovni je zcela shodný s obsahem a postavením vzdělávání ve veřejném sektoru. S absolvováním určité soukromé instituce, jakkoliv prestižní, nejsou spojeny žádné neoficiální výsady. Soukromé školy představují malou, rozmanitou skupinu, která kolektivně nijak neovlivňuje proces řízení. Silné osobnosti mohou mít určitý vliv – to ovšem platí pro představitele jak soukromých, tak i veřejných škol. Počty žáků na vyšší sekundární úrovni jsou stabilní.
INFORMACI PŘIPRAVILO DÁNSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE Eurydice’s Informationskontor i Danmark Institutionsstyrelsen Undervisningsministeriet Frederiksholms Kanal 25 D DK – 1220 København K
61
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
SITUACE V NĚMECKU (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Ústavní rámec pro soukromé vzdělávání stanoví § 7, odstavce 4 a 5 německého základního zákona (Grundgesetz) 11: • je zaručeno právo na zřizování soukromých škol. Soukromé školy, které představují alternativu školám veřejného sektoru, podléhají státnímu souhlasu a musí se řídit zákony spolkové země (Land), ve které se nacházejí. Soukromé školy musí být schváleny, pokud cíle vzdělávání, které soukromé školy poskytují, jejich vybavení a kvalifikace jejich pedagogických pracovníků nejsou horší než ve veřejném sektoru a pokud soukromé školy nepodněcují diskriminaci mezi studenty, kteří pochází z různě finančně situovaných rodin. Souhlas nebude udělen v případě, že není dostatečně zajištěno platové a právní zabezpečení pedagogů; • primárním soukromým školám je souhlas udělován pouze tehdy, mají-li příslušné školské úřady na existenci dané školy zvláštní zájem z pedagogického hlediska nebo mají-li na žádost rodičů či zákonných zástupců dětí škola speciální náboženskou, mezikonfesijní či filosofickou orientaci a veřejná primární škola tohoto typu v daném místě již neexistuje. Vzhledem k tomu, že spolková vláda nemá v oblasti školního vzdělávání žádné zákonné pravomoci, řídí se soukromé vzdělávání zákony a předpisy jednotlivých spolkových zemí (Länder). Postavení soukromého vzdělávání vymezila Stálá konference zemských ministrů vzdělávání a kulturních záležitostí (Kultusministerkonferenz, KMK) ve svém dokumentu „Úmluva o soukromém vzdělávání“ z 11. srpna 1951.
2. Typy š kol Existují dva typy soukromých škol: Ersatzschulen (alternativní školy) a Ergänzungsschulen (doplňkové školy). Ersatzschulen mají v zásadě stejný statut jako školy veřejného sektoru a mají stejné vzdělávací cíle. Představují alternativu k existujícím veřejným školám či školám, jejichž působení zabezpečují jednotlivé spolkové země. Ergänzungsschulen nejsou považovány za plnohodnotnou náhradu veřejných institucí. Jejich cílem je doplňovat veřejné vzdělávání a poskytovat výuku, kterou běžně veřejné školy neposkytují, a to zejména v oblasti odborného vzdělávání (např. příprava na povolání kosmetik/kosmetička či učitel gymnastiky). Zákony o vzdělávání nepřikládají přílišný význam rozlišování škol podle zřizovatele. Zřizovateli škol mohou být fyzické osoby, neziskové školské asociace a nadace, neziskové organizace či jiné právnické osoby.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Zřizování soukromých škol podléhá dodržování příslušných právních a policejních předpisů týkajících se bezpečnosti budov, požární ochrany, hygieny a ochrany nezletilých osob. Osoba či organizace, která školu zřizuje, ředitel školy a učitelé musí
11
Předškolní výchova v mateřských školách není ve Spolkové republice Německo součástí organizovaného vzdělávání a tudíž nepodléhá školské inspekci. Předškolní výchova proto není zahrnuta do tohoto materiálu. Předškolní zařízení, jejichž zřizovateli jsou soukromé organizace (například církve či dobročinné organizace), jsou významná, pokud jde o objem poskytované předškolní výchovy (v roce 1994 představovala v západním Německu přibližně 64 % všech zařízení, ve východním Německu přibližně 16 % vzhledem k tomu, že v bývalé NDR tato zařízení až do roku 1990 spravoval převážně stát či místní úřady).
SITUACE V NĚMECKU
doložit potvrzení o své bezúhonnost i formou osvědčení o dobrém chování, které vydává policie. Podmínky pro zřizování Ersatzschulen se poněkud liší od podmínek, které je nutno splňovat při zřizování Ergänzungsschulen. Ersatzschulen musí získat souhlas příslušné spolkové země, Ergänzungsschulen jsou pouze povinny oznámit otevření školy příslušnému zemskému školskému úřadu. Udělování souhlasu alternativním školám (Ersatzschulen) má v kompetenci nejvyšší školský úřad (Kultusministerium) země, ve které se škola nachází, nebo některý z nižších školských úřadů.
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Zemské vlády jsou povinny zajišťovat existenci soukromých škol na základě ústavního práva o zřizování soukromých škol a zamezovat diskriminaci žáků v souvislosti s finanční situací jejich rodičů. Znamená to, že od žáků nemusí být požadována úhrada veškerých nákladů na jejich vzdělávání. Všechny spolkové země mají právní předpisy o poskytování finanční pomoci soukromým školám, pouze jednotlivé částky a podmínky pro přidělování prostředků se v jednotlivých zemích liší. Finanční pomoc je podle základního zákona v zásadě zaručena pouze alternativním školám, i když v některých spolkových zemích dostávají státní dotace i Ergänzungsschulen za předpokladu, že splňují určité podmínky. Za účelem podpory působení soukromých Ersatzschulen jsou všechny spolkové země povinny poskytovat určitou minimální výši prostředků na provoz škol, neexistuje však povinnost hradit veškeré náklady. Určujícím faktorem je, zda zřizovatelem školy je nezisková organizace. Některé země ukládají i další podmínky. Může to být mj. stanovení čekací lhůty mezi zřízením školy a prvním poskytnutím finanční pomoci a její délky (jde obvykle o 2 – 3 roky). Finanční pomoc má různé formy. Všechny spolkové země zaručují školám splňujícím dané podmínky takzvanou standardní finanční pomoc ve formě dotací na provozní náklady (mzdy a materiální náklady). Může jít o jednorázovou částku určenou na základě vybraných statistických kritérií, která se může lišit podle typu školy, nebo o dotaci pokrývající určité procento požadované potřebné částky vyčíslené na základě finančních potřeb, který by škola měla předložit. V každém případě ke srovnání slouží index nákladů na veřejné vzdělávání. Vedle této standardní finanční pomoci jsou školám poskytovány další dotace na stavební náklady, na nákup učebnic a didaktických materiálů, které si žáci mohou půjčovat, na důchodové zabezpečení učitelů a na platy učitelů, kteří mají statut státních zaměstnanců, jimž byl pozastaven výkon funkce v důsledku výuky na soukromé škole. Existují i nepřímé dotace ve formě snížení daní a příspěvků rodičům či zákonným zástupcům žáků na školné a výdaje na dopravu. Tyto dotace poskytuje příslušná spolková země a v menší míře pak obec. Dotace soukromým školám se v zásadě vypočítávají na základě procenta materiálních nákladů a mzdových nákladů a v určitých případech i na základě nákladů spojených s alternativní formou výuky, a to po odečtení přiměřeného podílu zřizovatele. Podíl zřizovatele je čerpán ze školného a z příspěvků, poskytnutých škole třetí stranou. Soukromé školy vybírají školné, které slouží ke krytí určitého procenta skutečných nákladů. Pokud jde o Ersatzschulen, základní zákon stanoví, že možnost navštěvovat tyto školy musí být zaručena všem žákům bez ohledu na finanční situaci jejich rodičů, a proto tyto školy mohou požadovat pouze přiměřené školné. V případě vyššího školného poskytují Ersatzschulen slevy žákům, jejichž rodiče jsou v horší finanční situaci (snížené školné, slevy pro sourozence atd.). Zřizovatelem převážné části Ersatzschulen je však katolická či protestantská církev, která školy dotuje z vlastních prostředků – školné tedy vůbec není požadováno, nebo je jeho výše minimální. Míra, do jaké se spolkové země podílejí na celkovém financování soukromých škol, se v jednotlivých zemích liší a různí se i v závislosti na typu školy. Existuje celá řada 63
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
zvláštních předpisů, které platí například pro školy pouze schválené, jiné předpisy platí pro uznané soukromé školy, internátní školy či pro církevní Ersatzschulen. Finanční podporu na žáka, poskytovanou soukromým školám spolkovými zeměmi, lze srovnávat jen částečně, protože tato podpora může zahrnovat pouze takzvanou standardní finanční pomoc, nebo i jiné typy finanční podpory. Finanční pomoc poskytovaná zemskými orgány se obvykle vypočítává na základě příspěvku na mzdové a materiální náklady (jako srovnání slouží veřejné školy), od kterého se odečítají částky získané ze školného a vlastní přiměřený příspěvek školy.
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Jestliže chtějí Ersatzschulen získat státní souhlas, musí poskytovat vzdělávání na stejné úrovni jako školy veřejné a musí mít odpovídající cíle a programy. Nemusí již dodržovat stejné učební plány a osnovy jako veřejné školy a mají možnost vlastní volby učebnic. Soukromé školy mohou hlásat různé náboženské či filosofické názory a používat vlastní vyučovací metody. Soukromá vzdělávací zařízení se však musí přizpůsobit systému veřejného sektoru pokud jde o vybavení a vnitřní organizaci školy.
6 . Udě l ované kval i f i kace Udělení souhlasu Ersatzschule neznamená, že škola automaticky získává právo organizovat zkoušky či udělovat závěrečná vysvědčení odpovídající těm, které jsou udělovány ve veřejném vzdělávacím sektoru. Příslušnou kvalifikaci mohou žáci získat pouze absolvováním externích zkoušek. Pouze v případě, že je Ersatzschule uznána státem, může organizovat zkoušky a udělovat diplomy, které jsou rovnocenné těm, které vydávají školy veřejné. Stát může školu uznat pouze za předpokladu, že škola prokáže, že je dlouhodobě schopna dostát podmínkám, vázaným na udělení souhlasu, že byla schválena (ustálená situace v oblasti financování, stabilizovaný pedagogický sbor a nekolísající počty zapsaných žáků). Další podmínkou je, že pravidla pro přijímání žáků, postup do vyšších ročníků a organizace zkoušek musí být shodné s pravidly, kterými se v těchto záležitostech řídí veřejné školy.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Teoreticky mají soukromé školy naprostou svobodu, pokud jde o výběr učitelů. Pokud však chce být škola schválena jako škola alternativní (Ersatzschule), musí úroveň teoretického a pedagogického vzdělání jejích pedagogů odpovídat vzdělání učitelů veřejných škol12. Škola je povinna poskytovat učitelům finanční a právní zabezpečení. Činí tak prostřednictvím písemné pracovní smlouvy, platového ohodnocení, které není v zásadě nižší než platy učitelů veřejných škol13, a práva na důchodové zabezpečení. Konfesijní školy zajišťují svým zaměstnancům do určité míry podobné pracovní podmínky, jako mají pracovníci se statutem státních zaměstnanců na veřejných školách, zejména pokud jde o lékařskou péči a důchodové zabezpečení. V některých spolkových zemích je možné uvolnit učitele veřejných škol ze státní služby za účelem přeložení na Ersatzschulen. Dobu, po kterou učitel na soukromé škole působí, lze přičíst k období strávenému ve státní službě, čímž je zajištěna určitá míra mobility mezi soukromým a veřejným vzdělávacím sektorem. Toto platí alespoň pro 12
K získání pedagogické kvalifikace pro výuku na veřejných školách v Německu je třeba absolvovat vysokoškolské studium nejméně dvou předmětů (včetně pedagogické přípravy v těchto předmětech), studium pedagogiky zahrnující odbornou praxi a dvě státní zkoušky.
13
K zajištění finančního zabezpečení učitelů získávají soukromé školy od státních úřadů dotace ve výši, která pokrývá určité procento nákladů na zaměstnance.
SITUACE V NĚMECKU
přesuny z veřejné do soukromé školy; pokud učitel splňuje veškeré podmínky obsažené v předpisech o veřejné správě, může být také, v případě, že spolkové země potřebuje učitele s určitou specializací, převeden ze soukromé školy na školu veřejnou. Dále se mohou učitelé v případě potřeby bez jakýchkoliv omezení pohybovat mezi regiony, a to v rámci sítě soukromých škol, či přestupovat z veřejných škol na soukromé.
8. Inspekce Soukromé školy ze zákona podléhají státní inspekci. Tuto povinnost školy v zásadě naplňují formou předkládání informací a zpráv školským úřadům příslušné spolkové zemi. Další možností je inspekce jako taková. Rozsah kontroly je však u obou kategorií soukromých škol odlišný. Cílem inspekce Ersatzschulen je zajistit, že jsou plněny podmínky pro udělení státního souhlasu a uznání školy státem. U Ergänzungsschulen, které mají pouze informační povinnost, se inspekce omezuje na předcházení škodám, které by mohly být způsobeny v důsledku nedostatků v charakteru či schopnostech zřizovatele, ředitele školy nebo učitelů, případně nedostatků ve vybavení školy, které by mohly ohrozit žáky či širokou veřejnost.
9. Statistické ú daje Źáci navštěvující soukromé všeobecně vzdělávací školy Žáci na všeobecně vzdělávacích školách
Celkem na veřejných a soukromých školách 3 697 806 394 836
Grundschule (primární škola) Schulartunabhängige Orientierungsstufe (orientační etapa – nezávislá na typu školy) Hauptschule (nižší sekundární škola) 1 110 615 Realschule (nižší sekundární škola) 1 225 101 Gymnasium (nižší a vyšší sekundární škola) 2 200 092 Integrierte Gesamtschule (integrovaná souhrnná či 541 447 souborná škola) Svobodná waldorfská škola Školy s několika vzdělávacími programy* 384 000 Sonderschule (speciální škola) 406 129 * Žáci v integrovaných třídách – pro žáky Hauptschule a Realschule
Soukromé
Soukromé (%)
35 353 8 987
1,0 2,3
18 835 86 618 224 051 9 269
1,7 7,1 10,2 1,7
65 758 1 397 53 923
100 0,4 13,3
Soukromé všeobecně vzdělávací školy 1997/1998 Všeobecně vzdělávací školy
Grundschule (primární škola) Schulartunabhängige Orientierungsstufe (orientační etapa – nezávislá na typu školy) Hauptschule (nižší sekundární škola) Realschule (nižší sekundární škola) Gymnasium (nižší a vyšší sekundární škola) Integrierte Gesamtschule (integrovaná souhrnná či souborná škola) Svobodná waldorfská škola Školy s několika vzdělávacími programy* Sonderschule (speciální škola) * Pro vzdělávací programy Hauptschule a Realschule
Celkem veřejných a soukromých škol 17 829 2 352
Soukromé
Soukromé (%)
288 55
1,6 2,3
5 932 3 468 3 164 819
182 260 362 28
3,1 7,5 11,4 3,4
1 345 3 407
161 10 549
100 0,7 16,1
65
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Učitelé na soukromých všeobecně vzdělávacích školách 1997/1998 Učitelé na všeobecně vzdělávacích školách
Grundschule (primární škola) Schulartunabhängige Orientierungsstufe (orientační etapa – nezávislá na typu školy) Hauptschule (nižší sekundární škola) Realschule (nižší sekundární škola) Gymnasium (nižší a vyšší sekundární škola) Gesamtschule (souhrnná či souborná škola) Svobodná waldorfská škola Školy s několika vzdělávacími programy* Sonderschule (speciální škola)
Celkem na veřejných a soukromých školách 170 916 22 986
Soukromé
Soukromé (%)
1 895 515
1,1 2,2
73 799 67 547 143 193 38 759
1 401 4 556 14 539 689 4 557 99 9 584
1,9 6,7 10,2 1,8 100 0,4 16,2
24 351 59 095
* Zahrnuty jsou integrované třídy pro žáky Hauptschule a Realschule
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Arbeitsgemeinschaft Freier Schulen Verbände gemeinnütziger Schulen in Freier Trägerschaft Bundesrepublik Deutschland Am Schlachtensee 2 D – 14163 Berlin 37 Arbeitskreis katholischer Schulen in freier Trägerschaft Kaiserstrasse 163 D – 53113 Bonn Arbeitsgemeinschaft Evangelischer Schulbünde e.V. Im Tiergarten 5-7 D – 57076 Siegen Bund der Freien Waldorfschulen e.V. Heidehofstrasse 32 D – 70184 Stuttgart Vereinigung Deutscher Landerziehungsheime Hedemannstrasse 14 D – 10969 Berlin Bundesverband Deutscher Privatschulen Schulen in freier Trägerschaft Bundesgeschaftsstelle Darmstädter Landstrasse 85 A D – 60598 Frankfurt am Main
SITUACE V NĚMECKU
Tendence Ochranou práva na zřizování soukromých škol brání základní zákon vzniku státního monopolu ve vzdělávání, i když za prioritní je považován sektor veřejný. Kritéria pro udělování státního souhlasu a poskytování finanční pomoci soukromým školám vychází z kritérií platných pro školy veřejné. Koncepce vzdělávání, které mají původ v soukromém školství, však značně přispívají k rozvoji veřejného vzdělávání, například v oblasti vyučovacích metod. Soukromé školy zakládají různá sdružení, aby mohly hájit své zájmy u zemských vlád, přestože institucionalizovaná spolupráce mezi těmito sdruženími a školskými úřady neexistuje. Školské úřady jednají se sdruženími o otázkách, které se týkají soukromých škol, jako jsou například finanční pomoc či filosofické aspekty učebních osnov. Novelizace zákonných úprav, která by se dotýkala statutu soukromých škol, se v současné době neplánuje. Základ právního prostředí pro zřizování soukromých škol ve východoněmeckých zemích, na území bývalé NDR, byl dán v roce 1990. Do roku 1997 bylo v pěti východních spolkových zemích zřízeno 154 soukromých všeobecně vzdělávacích škol. V západních německých spolkových zemích jsou nové soukromé školy zřizovány méně často. Počet žáků navštěvujících soukromé školy nicméně vzrostl z v letech 1992 až 1997 z 445 500 na 516 100, což představuje nárůst přibližně o 14 %. Tento vývoj však nelze považovat za posun ve prospěch soukromého školství vzhledem k tomu, že podíl žáků na 2 200 soukromých školách představuje pouze 5 až 6 % žáků na veřejných všeobecně vzdělávacích školách.
Zdroje • Das Bildungswesen in der Bundesrepublik Deutschland. [Vzdělávací systém ve Spolkové republice Německo.] 1998. Dokumentační a informační servis sekretariátu Kultusministerkonferenz, Německé oddělení EURYDICE pro Länder, Bonn 1999. • Allgemeinbildende Schulen. Schuljahr 1997/98. Erganzende Tabellen zur Fachserie 11 Bildung und Kultur. Arbeitsunterlage des Statistischen Bundesamtes. [Všeobecně vzdělávací školy. Školní rok 1997/98. Tabulkové přílohy specializované řady 11, Vzdělání a kultura. Pracovní materiál Spolkového statistického úřadu.] • Anteile der Lehrer an privaten Schulen an den Lehrern insgesamt 1997 – Allgemeinbildende Schule – Arbeitsunterlage des Sekretariats der KMK. [Podíl učitelů na soukromých školách ve srovnání s celkovým počtem učitelů 1997 - Všeobecně vzdělávací školy – Pracovní materiál sekretariátu Kultusministerkonferenz.] Bonn 1999.
INFORMACE PŘIPRAVILO NĚMECKÉ ODDĚLENÍ EURYDICE: EURYDICE – Informationsstelle der Länder Im sekretariat der Kultusministerkonferenz Lennéstrasse 6 D - 53113 Bonn Německo
67
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
SITUACE V ŘECKU (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Řecká ústava přijatá 11. června 1975 umožňuje zřizovat soukromé školy vedle státních zařízení, a to v souladu s podmínkami uvedenými v článku 16 (8). Stejný článek zamezuje zřizovat soukromé instituce univerzitní úrovně jak fyzickým osobám, tak institucím. Soukromé školy se řídí zákonem č. 682/77 o „soukromých všeobecně vzdělávacích školách a internátních školách“ a zákony č. 1566/85 a č. 2640/98 o „soukromých školách“ poskytujících odborné vzdělání a profesní přípravu. V současné době lze zřizovat soukromé sekundární odborné a profesní školy. Příslušné podmínky, pravidla a postupy jsou stanoveny Královským výnosem č. 685/72 a Prezidentským výnosem č. 813/77. Záležitosti týkající se řízení soukromých odborných a profesních škol a „seminářů pro svobodná studia“ upravuje nyní zákon č. 1966/91 (paragrafy 13 a 14).
2. Typy š kol Soukromé školy poskytují všeobecné vzdělávání nebo odborné vzdělávání a profesní přípravu. Tyto školy mohou zřizovat řečtí občané nebo organizace, ve kterých jsou řečtí občané většinovými vlastníky. Vedle řeckých soukromých škol nabízejí vzdělávání americké, anglické, německé, italské a japonské soukromé školy. Jejich působení je v souladu s ustanoveními zákona č. 4862 z roku 1931 o „zahraničních školách“. Tyto školy poskytují vzdělávání na třech úrovních – preprimární, primární a sekundární (Gymnasia a Lykeia) pro cizí státní příslušníky žijící v Řecku. V souladu s výše uvedenými právními normami bylo zřízeno patnáct zahraničních škol. Tyto instituce poskytují vzdělávání i řeckým studentům sekundárních škol, a to podle učebních osnov, které určuje řecké Ministerstvo školství a náboženských záležitostí. Vysvědčení udělovaná zahraničními školami jsou rovnocenná s těmi, která udělují ostatní soukromé školy.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Podmínky pro zřizování soukromých škol jsou stanoveny v paragrafech 6 a 7 zákona č. 682/77. Soukromé školy podléhají Ministerstvu školství a náboženských záležitostí a jsou řízeny příslušnými regionálními úřady. Soukromé všeobecně vzdělávací školy jsou zřizovány z rozhodnutí ministra školství a náboženských záležitostí na doporučení Regionální rady pro primární a sekundární vzdělávání v regionu, kde má škola působit. Soukromé odborné a profesní školy jsou zřizovány na doporučení Regionální rady pro odborné vzdělávání.
SITUACE V ŘECKU
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Soukromé školy nejsou financovány z veřejných prostředků. Soukromé sekundární školy, které jsou neziskovými organizacemi, mohou být finančně podporovány z prostředků zvlášť přidělených do rozpočtu ministerstva školství. O výši této podpory rozhoduje ministr v souladu ze zákonem č. 682/77. Žáci platí školné, učebnice jsou však poskytovány bezplatně stejně jako ve státních školách pouze studentům soukromých večerních sekundárních škol.14 Soukromé odborné a profesní školy nedostávají žádné dotace a jsou financovány ze školného studentů, jehož výši určuje ministerstvo financí. Studentům, kteří navštěvují tato zařízení, lze poskytnout finanční pomoc v souladu s ministerským rozhodnutím (zákon č. 576/77, § 54). Výši takové pomoci určují společně ministerstvo financí a ministerstvo školství.
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Učební osnovy soukromých všeobecně vzdělávacích i odborných a profesních škol jsou shodné s těmi, podle kterých vyučují školy veřejné. Iniciativy týkající se změn jejich obsahu podléhají souhlasu ministerstva školství. Vzdělávání musí odpovídat definici vzdělávání tak, jak je uvedena v řecké ústavě, a nesmí prosazovat jakoukoliv politickou stranu. Začátek a konec školního roku, zápis, přechod z jedné školy na druhou, absence, testy, známkování, kázeň, postup do vyššího ročníku a zkoušky jsou upraveny stejně jako ve státních školách. Soukromé denní školy vyučují dopoledne. Se souhlasem ministerstva mohou být výjimečně otevřeny i odpoledne.
6 . Udě l ované kval i f i kace Vysvědčení udělovaná soukromými primárními a všeobecně vzdělávacími nižšími sekundárními školami (Gymnasia pro studenty ve věku 12-15 let) jsou rovnocenná s těmi, která udělují státní školy, přičemž nejsou předepsány žádné zvláštní postupy. Vysvědčení musí být v řeckém jazyce. Na vyšší sekundární úrovni (soukromá všeobecně vzdělávací lykeia) musí však studenti všech tří ročníků na konci školního roku absolvovat písemnou postupovou zkoušku ve všech předmětech pod dohledem komise složené z učitelů soukromých a státních škol. Studentům, kteří u těchto zkoušek neuspěli, nesmí soukromá všeobecně vzdělávací lykeia udělovat závěrečná vysvědčení.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Učitele jmenuje ředitel direktorátu nebo Úřadu pro primární a sekundární vzdělávání na návrh vlastníka školy v souladu s § 30 zákona 682/77. Pedagogičtí pracovníci nemohou být převáděni na státní školy. Ti učitelé, kteří mají pracovní smlouvu na dobu určitou či neurčitou a kteří byli propuštěni z důvodu uzavření příslušné školy (§ 30, odst. 8 a 9 zákona č. 682/77), popřípadě ti, jejichž smlouva již vypršela (§ 33, odst. 4 zákona č. 682/77), se však mohou o odpovídající zaměstnání na státní škole ucházet na základě soukromé pracovní smlouvy na dobu neurčitou (§ 30, odst. 9 zákona č. 682/77 a § 62 zákona 1566/85). Učitelé státních škol podle zákona 1566/85, § 14, odst. 17 nesmějí vyučovat na soukromých školách. 14
Pozn. red.: jsou určeny pro studium při zaměstnání.
69
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Počet vyučovacích hodin učitelů zaměstnaných na plný úvazek je stejný na soukromých i státních školách. Učitelé soukromých škol mají přinejmenším stejně vysoké platy jako jejich kolegové na státních školách.
8. Inspekce Podle platných právních předpisů podléhají soukromé i státní školy stejné inspekci – místním direktorátům a místním Úřadům pro primární a sekundární vzdělávání. Předmětem inspekce je vhodnost personálního zajištění, počty žáků na třídu, přestupy z státních na soukromé školy, složení zkušebních komisí u postupových zkoušek do jednotlivých ročníků lykeia, vydávání maturitních vysvědčení a v některých případech i školní učebnice. Za dohled nad dodržováním platných právních předpisů týkajících se zřizování, organizace a fungování soukromých odborných a profesních škol a „seminářů svobodných studií“ odpovídá podle zákona 1966/91 zvláštní výbor. Tento výbor má stálého předsedu z Ministerstva školství a náboženských záležitostí.
9. Statistické ú daje Školní rok 1997/98 Žáci Preprimární vzdělávání Primární vzdělávání Gymnasia Lykeia Odborná Lykeia (TEL) Profesní školy (TES) Polytechnická Lykeia (Polykladika)
Státních škol 136 301 603 755 375 052 227 840 101 742 23 494 30 974
Soukromých škol 4743 44 853 17 382 15 027 3 023 3 387 -
Soukromé (v %) 3,5 7,4 4,6 6,6 2,1 14,4 0
Školy Preprimární vzdělávání Primární vzdělávání Gymnasia Lykeia Odborná Lykeia (TEL) Profesní školy (TES) Polytechnická Lykeia (Polykladika)
Veřejné 5 554 6 306 1 821 1 157 283 122 52
Soukromé 127 399 105 85 43 57 -
Soukromé (v %) 2,3 6,3 5,7 7,3 15,1 46,7 0
Učitelé Preprimární vzdělávání Primární vzdělávání Gymnasia Lykeia Odborná Lykeia (TEL) Profesní školy (TES) Polytechnická Lykeia (Polykladika)
Veřejných škol 8 660 44 456 34 205 17 875 10 284 2838 3 083
Soukromých škol 237 3 206 1 984 1 512 642 665 -
Soukromé (v %) 2,7 7,2 5,8 8,5 6,2 23,4 0
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Panelinii Sindesmi Idioctiton Idioticen Tecnicon Epanghelmaticon Ke Naftikon Scolicon Monadon Emanouil Benaki 59 GR – Athens 106 81 (Panhelénská asociace vlastníků soukromých odborných a námořních škol)
SITUACE V ŘECKU
Sindesmos Idriton Elinicon Idioticon Ecpedeftirion 3rd Septemvriou 75 GR – Athens 104 34 (Řecká asociace zakladatelů soukromých škol)
Omospondia Idriton Elinicon Idioticon Ecpedeftirion 3rd Septemvriou 75 GR – Athens 104 34 (Řecká fedrace zakladatelů soukromých škol)
Zdroje • Řecké oddělení EURYDICE: odpovědi na dotazy EU/91/001/00; GR/88/006/00; NL/89/002/00. • The Education System in Greece. Brussels: EURYDICE European Unit, June 1984. 19 s. • The Greek Education System. Brussels: EURYDICE European Unit: Greek EURYDICE Unit, 1998. 30 s. + přílohy. Aktualizované vydání. • Zákony č. 682/77; č. 576/77; č. 1966/91.
INFORMACI PŘIPRAVILO ŘECKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE Ministry of National Education and Religious Affairs Direction CEE – Section C Eurydice Unit Mitropoleos 15 GR – 10185 Athens
71
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
SITUACE VE ŠPANĚLSKU (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Vzděláváním se ve španělské ústavě z roku 1978 zabývá článek 27, ve kterém se uvádí: • v souladu s ústavními principy mohou fyzické i právnické osoby zřizovat soukromá vzdělávací zařízení; • v souladu s právním řádem se učitelé, rodiče a v některých případech i žáci mohou podílet na kontrole a řízení veškerých vzdělávacích zařízení, která dostávají státní dotace; • stát podporuje vzdělávací zařízení, která splňují právní předpisy. Základní zákon č. 8/1985 ze 3. července o právu na vzdělání (Ley Orgánica Reguladora del Derecho a la Educación – LODE) zakotvuje existenci ucelené sítě veřejných a státem dotovaných soukromých škol, které působí na základě smluv uzavřených se státem. Královským dekretem č. 2377/1985 z 18. prosince se schvaluje nařízení o základních pravidlech pro uzavírání smluv o vzdělávání. Podle této vyhlášky vydávají odpovídající školské úřady pro každý školní rok příslušné směrnice. Základní zákon č. 1/1990 z 3. října o obecné organizaci vzdělávacího systému (Ley Orgánica de Ordenación General del Sistema Educatívo – LOGSE) obsahuje ustanovení o reorganizaci vzdělávacího systému až po vysokoškolskou úroveň (ta již zahrnuta není) a platí pro veřejné i soukromé školy. Královský dekret č.1004/1991 ze 14. června stanoví minimální požadavky, které musí splňovat všechna vzdělávací zařízení v souladu s Hlavou 1 zákona LOGSE, jenž zahrnuje preprimární, primární a sekundární vzdělávání, specifickou odbornou přípravu a speciální vzdělávání. Základní zákon č. 9/1995 z 20. listopadu, který se týká docházky, hodnocení a správy vzdělávacích zařízení (Ley Orgánica de la Participación, la Evaluación y el Gobierno de los Centros Docentes – LOPEG) rozšiřuje ustanovení zákona LODE s ohledem na participativní charakter těchto zařízení a upřesňuje některé pravidla pro organizaci a působení řídících orgánů v zařízeních financovaných z veřejných prostředků tak, aby odpovídaly ustanovením zákona LOGSE. Obsahem zákona LOPEG jsou i opatření k zajištění vzdělávání žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami ve veřejně financovaných zařízeních tak, aby i tito žáci mohli také využívat opatření podporující kvalitu vzdělávání a aby se na ně také vztahovaly stejné mechanismy společenské kontroly.
2. Typy š kol Soukromé školy jsou definovány jako školy zřízené fyzickými či právnickými osobami a registrované jako soukromé u příslušného školského úřadu (LODE, § 10 a 13). Soukromá vzdělávací zařízení se obecně rozdělují podle toho, jaký orgán je spravuje – obvykle jde o různá sdružení, katolickou církev či jiné náboženské skupiny. Soukromé školy se dále mohou dělit na dotované a nedotované podle toho, zda dostávají prostředky od státu. Nedotované soukromé školy nejsou součástí smluvního systému (viz 4. bod) a podléhají administrativnímu schválení.
SITUACE V ŠPANĚLSKU
Podle zákona LODE mají nedotované soukromé školy naprostou volnost v záležitostech jako je vnitřní organizace, výběr učitelů, požadavky na přijetí, školní řád a financování. Dotované soukromé školy však musí: • na dohodnuté úrovni poskytovat bezplatnou výuku; • zajišťovat doplňkové školní aktivity, které mají nediskriminační a neziskový charakter a jsou dobrovolné; k získání prostředků na tyto činnosti je nutno mít oficiální souhlas; • poskytovat vzdělávání tak, jak je uvedeno ve smlouvě, a dodržovat průměrný počet žáků na učitele stanovený státními orgány; • informovat veřejnost o tom, že škola dostává prostředky od státu, a podle potřeby i o jejích zvláštních charakteristikách; • dodržovat veškerá ustanovení Hlavy IV zákona LODE, která se týkají: a) účasti pedagogické obce na kontrole a řízení státem dotovaných škol (včetně jmenování a působení školní rady, jmenování ředitelů škol a přijímání a propouštění učitelů); b) ochrany práv žáků na svobodu svědomí, dobrovolné účasti na náboženských obřadech; c) přijímacího řízení, které musí být v souladu s postupy uplatňovanými na veřejných školách.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol V § 14 zákona LODE se uvádí, že všechna vzdělávací zařízení musí splňovat určité minimální požadavky tak, aby byla zaručena kvalita výuky. Tyto požadavky musí být stanoveny v obecně závazných nařízeních. Týkají se titulů a kvalifikace učitelů, počtu žáků na učitele, školního a sportovního zařízení a vybavení a počtu studijních míst. Paragraf 23 téhož zákona novelizovaný šestým dodatkem zákona LOGSE stanoví, že zřizování a působení soukromých škol je podmíněno předchozím souhlasem vlády, který lze udělit pouze v případě, že jsou splněny výše uvedené minimální požadavky. Podle obecných ustanovení Královského dekretu č. 1004/1991 musí vzdělávací zařízení: • působit v budovách, které jsou využívány pouze ke vzdělávacím účelům; • splňovat platné právní předpisy v oblasti zdraví, hlučnosti, kapacity a bezpečnosti; • umožňovat přístup tělesně postiženým žákům v souladu s příslušnými právními předpisy.
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Způsoby financování soukromých škol se liší podle typu smlouvy, kterou příslušné vzdělávací zařízení se státem uzavřelo. Soukromé školy financované z veřejných prostředků jsou součástí smluvního systému pro dotované školy, který popisuje Hlava IV zákona LODE. V rámci tohoto systému jsou stanovena reciproční práva a povinnosti státu a ředitele školy coby dvou smluvních stran. Tyto školy tedy zpravidla zajišťují povinné vzdělávání (primární a povinné sekundární vzdělávání), výjimečně odbornou přípravu či Bachillerato. Španělský právní řád umožňuje dva typy smluv: standardní smlouva (régimen general), kterou se řídí soukromé školy poskytující povinné základní vzdělávání plně financované státem; specifická smlouva (régimen particular) používaná pro školy, které jsou financovány z veřejných prostředků i ze školného. Specifické smlouvy se od roku 1989/90 na úrovni povinného vzdělávání již neuzavírají. Účast soukromých škol, kterým již byl udělen státní souhlas, ve smluvním systému závisí na dostupnosti finančních prostředků. Přednost tak mají školy, které poskytují 73
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
vzdělávání zaměřené na konkrétní potřebnou oblast či na znevýhodněné skupiny, popřípadě které vedle toho provádějí experimenty v zájmu rozvoje vzdělávacího systému. Za stejných výchozích podmínek mají přednost školy zřizované sdruženími. K tomu, aby se soukromé školy mohly stát součástí smluvního systému, musí splňovat minimální podmínky uvedené v zákoně LODE, musí mít oprávnění k poskytování výuky, která je předmětem smlouvy, a musí být schopny plnit povinnosti ve smlouvě uvedené. Smlouvy se uzavírají na čtyři roky, mohou být obnovovány či upravovány. Jejich obsahem jsou práva a povinnosti státu a ředitele zařízení, které dohodu uzavírá. Na státu se vyžaduje, aby přispíval k financování dotované školy podle pravidel financování, která jsou ve školském rozpočtu stanovena pro jednotlivé ročníky. Tím by mělo být zaručeno bezplatné vzdělávání a dostupnost prostředků na: • platy učitelů včetně odvodů na jejich sociální zabezpečení; • úhradu dalších výdajů (platy administrativních pracovníků a pracovníků služeb, běžné výdaje na údržbu a výdaje na investice); • úhradu nákladů spojených se mzdovými výdaji v závislosti na kariérním či věkovém postupu, s výměnou ředitelů škol a jejich působením, a dále s působením učitelů v odborářských funkcích. Tyto částky jsou uvedeny ve finančním zákoně, který každoročně schvaluje ústřední vláda, a v odpovídajících právních normách jednotlivých autonomních komunit. Aniž by tím byl narušen obecný smluvní systém, stát poskytuje jako součást svých rozpočtových výdajů finanční příspěvek na investice do zařízení a na didaktické materiály. V současné době všechny autonomní komunity a Ministerstvo práce prostřednictvím Generálního ředitelství sdružení Ceuty, Melilly a Asturie přiděluje dotace vzdělávacím zařízením sdružení, které jsou určeny na úhradu úroků z půjček na financování investic do škol. Dotované školy mají nárok i na daňové a další výhody poskytované dobročinným organizacím. Povinností dotovaných škol je zajišťovat bezplatnou výuku v souladu s tím, jak je charakterizována v příslušné smlouvě. Pokud škola požaduje od žáků jakýkoliv příspěvek na mimoškolní činnost nebo na služby, jako je například stravování, doprava do školy a ze školy, lékařské ošetření, psychologické poradenství či zvláštní pomoc při vzdělávání, musí mít souhlas příslušného školského úřadu. Nedotované soukromé školy mají naprostou finanční autonomii.
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny, vyuč ovací met ody K zajištění stejné úrovně základního vzdělávání pro všechny žáky a stejného statutu udělovaných kvalifikací stanovily státní orgány minimální vzdělávací standardy (enseñanzas mínimas); pro ně byly formulovány cíle, obsah a kritéria hodnocení. Pro jednotlivé složky enseñanzas mínimas se připravují učební plány Vzdělávací instituce se mohou rozhodnout, které volitelné předměty budou vyučovat, a mohou přizpůsobit učební osnovy jednotlivých autonomních komunit podmínkám v oblasti, kde se nacházejí. Dále mají volnost při volbě vyučovacích metod a při organizaci vyučování i mimovyučovacích činností podle potřeby. Výše uvedené platí pro veřejné i soukromé školy. Zřizovatelé soukromých škol mají právo určovat charakter svých škol v souladu s ústavou a za předpokladu, že respektují práva učitelů, rodičů a žáků. O svých krocích jsou povinni informovat pedagogickou obec.
SITUACE V ŠPANĚLSKU
6 . Udě l ované kval i f i kace Zřizování a řízení soukromých škol, které poskytují vzdělávání ať již v souladu se standardními, či zvláštními postupy, vyžaduje souhlas státu. Ten je udělován za předpokladu, že školy splňují určité minimální požadavky. Školy, které jsou státem schváleny, mají veškeré pravomoci v akademických záležitostech. Soukromé školy poskytující vzdělávání, které nevede k dosažení uznávaného stupně vzdělání, podléhají obecným zákonům a nejsou oprávněny používat žádných oficiálních označení, která používají vzdělávací zařízení.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Soukromé školy mají úplnou volnost při přijímání učitelů. Jediným omezením je požadavek, aby kandidáti měli nezbytné pedagogické vzdělání pro výuku konkrétního předmětu na úrovni, na kterou jsou přijímáni. Učitelé sekundárních škol musí mít i diplom ze specializovaného didaktického vzdělávání (titulo de especialización didáctica). Obecně jsou místa učitelů obsazována formou přijímacího řízení, které musí probíhat v souladu se zákonnými předpisy. Kritéria pro přijímání a propouštění učitelů na dotovaných školách stanoví zákon LODE. Mezi práva učitelů na soukromých školách patří i právo na pracovní smlouvu na dobu neurčitou, kterou lze vypovědět na žádost učitele, právo na prázdniny, zákonnou dovolenou, volno při zvláštních příležitostech, důchodové zabezpečení (poněkud se liší od systému pro učitele na veřejných školách) a sociální zabezpečení. Pokud jde o prázdniny, zákonnou dovolenou a volno při zvláštních příležitostech, nejsou mezi veřejným a soukromým sektorem rozdíly. Učitelé na soukromých školách, kteří poskytují stejné služby jako učitelé na školách veřejných, mají obvykle vyšší pracovní úvazek a nižší plat. Jejich situace se však zlepšuje. Platy učitelů na dotovaných školách jsou hrazeny z celkového veřejného rozpočtu. Správa autonomních komunit vyplácí tyto prostředky přímo učitelům za zřizovatele školy, který je jejich zaměstnavatelem. Výši platů určují rámcové smlouvy, které se vztahují na různé úrovně vzdělávání v soukromém sektoru. Na rozdíl od veřejného sektoru nejsou učitelé, kteří chtějí změnit zaměstnání v rámci soukromého sektoru, vázáni žádnými zvláštními předpisy. Ze soukromého do veřejného sektoru nepřestupují učitelé automaticky, ale na základě konkurzu. Při hodnocení učitelů, kteří se chtějí stát státními zaměstnanci, je však vyučovací praxe na soukromé škole brána na zřetel.
8. Inspekce Správa autonomních komunit dohlíží prostřednictvím své školské inspekce na veřejné i soukromé školy, na jejich učební osnovy, činnosti a služby na všech úrovních vyjma vysokoškolské. Cílem inspekce je zajišťovat dodržování všech předpisů týkajících se vyučovacích metod a obsahu vzdělávání, i obecného a finančního řízení škol; podílet se na hodnocení výsledků vzdělávacího procesu a poskytovat školám a celé pedagogické obci odborná stanoviska, pomoc a poradenskou činnost.
75
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
9. Statistické ú daje Školní rok 1998/1999 Žáci
1
Školy
Preprimární vzdělávání Primární vzdělávání Speciální vzdělávání ESO (Povinné sekundární vzdělávání) BUP a COU (Vyšší sekundární vzdělávání a přípravné kurzy na vysoké 2 školy, LGE) Bachillerato (LOGSE) 2 Odborná příprava (LGE) Specifická odborná příprava (LOGSE)
veřejné 763 592 1 710 376 13 826 1 326 190
soukromé 363 461 854 722 14 288 574 977
soukromé (%) 32,2 33,3 50,8 30,2
391 222
182 135
31,7
340 169 194 972 174 869
60 919 94 247 53 529
15,2 32,6 23,4
Veřejné 11 443 10 610 492 7 120
Soukromé 4 391 3 491 327 3 258
Soukromé (%) 7,7 24,8 39,9 31,4
1 241
1 106
47,1
2 098 767 1 436
571 632 602
21,4 45,2 29,5
Školy Preprimární vzdělávání Primární vzdělávání Speciální vzdělávání ESO (Povinné sekundární vzdělávání) BUP a COU (Vyšší sekundární vzdělávání a přípravné kurzy na vysoké 2 školy, LGE) Bachillerato (LOGSE) 2 Odborná příprava (LGE) Specifická odborná příprava (LOGSE) Učitelé
Školy
veřejné soukromé soukromé (%) Preprimární výchova a primární 165 910 60 113 26,6 vzdělávání Sekundární vzdělávání a odborná 186 225 56 752 23,4 příprava Učitelé na obou úrovních 18 819 10 769 36,4 Speciální vzdělávání 2 973 2 626 46,9 1 Předběžné údaje. 2 Obě tyto úrovně BUP-COU a profesní odborná příprava byly definovány zákonem LGE a budou zrušeny v letech 2001-2003 poté, co bude plně zaveden zákon LOGSE. Zdroj: Oficina de Planification y Estadística. Ministerio de Educación y Cultura.
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly A. Asociace učitelů: národní svazy ANPE Sindicato Independiente C/Carreta, 14-50 E - 28012 Madrid CCOO Comisiones Obreras C/Lope de Vega, 38 E – 28014 Madrid CGT Confederación General de Trabajadores C/Alenza, 13 – 1o E – 28003 Madrid
SITUACE V ŠPANĚLSKU
FETE-UGT Federación de Trabajadores de la C/Avda. de América, s/n E – 28002 Madrid FSIE Federación de Sindicatos Independendientes de la Enseñanza Comandante Zorita, 6 E – 28020 Madrid STEM Sindicato de Trabajadores de la Enseñanza de Madrid C/Tirso de Molina, 5 – 5o E – 28012 Madrid USO Unión Sindical Obreta C/Principe de Vergara, 13 – 7 E – 28001 Madrid STEs Confederación de Sindicatos de Trabajadores y Trabajadora de la Enseñanza C/Carretas, 14 – 7oF E – 28012 Madrid
B. Asociace rodičů CEAPA Confederación Española de Asociaciones de Padres de Alumnos Plaza Puerta del Sol, 4 – 6oA E – 28013 Madrid CONCAPA Confederación Católica de Padres de Alumnos Alfonso XI, 4 E – 28014 Madrid
C. Asociace soukromých škol CECE Confederación Española de Centros de Enseñanza C/Marqués de Mondéjar, 29 – 31 – 1a planta E – 28028 Madrid FERE Federación Española de Religiosos de Enseñanza C/Hacienda Pavones, 5 E – 28030 Madrid ACADE Asociación de Centros Autónomos de Enseñanza Av. Alberto Alcocer, 46 E-28016 Madrid UECOE Unión Española de Cooperativas de Enseñanza C/Vallehermoso, 15 E – 28015 Madrid
D. Vzdělávání a řízení Confederación de Centros. Educación y Gestión. C/Hacienda Pavones, 5 E – 28030 Madrid
77
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Tendence Od roku 1980, kdy bylo právně upraveno financování soukromého vzdělávání a byl zaveden systém smluv o vzdělávání, nedošlo ve struktuře veřejného a soukromého vzdělávání k žádným změnám. Nová situace nastala poté, co vstoupil v platnost zákon LOGSE, vzhledem k tomu, že vzdělávací instituce dostávají veřejné prostředky na další dva roky studia (důvodem je prodloužení povinné školní docházky až do věku 16 let). Za zmínku stojí i skutečnost, že na vysokoškolské úrovni vznikl značný počet soukromých vysokých škol. V současné době však mají omezený počet studentů (okolo 5%). Očekává se ale, že se v následujících letech budou rozšiřovat. Z hlediska blízké budoucnosti lze ještě poukázat na dvě tendence. Za prvé, bude podporována svobodná volba školy rodiči, a to bez ohledu na jejího zřizovatele. Za druhé se předpokládá, že se bude zvyšovat počet dětí v preprimárních zařízeních, protože soukromým zařízením budou zvyšovány dotace.
Zdroje The Spanish Education Systém. National Report, 1998. Unidad Española de Eurydice. Ministerio de Educación y Cultura, 1999.
INFORMACE PŘIPRAVILO ŠPANĚLSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE Ministerio de Educación y Cultura CIDE – Centro de Investigacion y Documentacion Educativa Unidad de Eurydice C/General Oráa 55 E 28006 Madrid
SITUACE VE FRANCII
SITUACE VE FRANCII (1999) 1. Vš eobecné ú daje / Legislativní rá mec Ve svém usnesení z 23. listopadu 1977 se ústavní rada (conseil constitutionnel) vyjádřila, že svoboda vzdělávání je jedním ze základních principů, které uznávají republikové zákony, které byly stvrzeny v preambuli Ústavy z roku 1946 a kterým byl dán ústavní statut v Ústavě z roku 1958. Svoboda vzdělávání je důvodem pro současnou existenci státních a soukromých zařízení ve francouzském vzdělávacím systému a pro poskytování státní podpory soukromému vzdělávání v souladu se zákonnými podmínkami. Zákonný statut soukromých vzdělávacích zařízení zřizovaných a spravovaných soukromými fyzickými a právnickými osobami zajišťují tři základní zákony, které odpovídají jednotlivým úrovním vzdělávání: zákon Gobletův z 30. října 1886 o se primárním vzdělávání, zákon Fallouxův z 15. března 1850 o sekundárním vzdělávání (všeobecné vzdělávání poskytované collèges a lycées) a zákon Astierův z 25. července 1919 o odborném vzdělávání (třídy poskytující odborné nebo profesní vzdělávání).
2. Typy š kol V současné představují soukromé vzdělávání především školy, které mají smlouvu se státem v souladu se zákonem Debréovým č. 59 – 1557 z 31. prosince 1959. Ostatní školy jsou spravovány a financovány fyzickými osobami. Soukromé školy mohou se státem uzavřít buď contrat simple („jednoduchou smlouvu“ pro primární a speciální vzdělávání) nebo contrat d’association (asociační smlouvu“ pro primární nebo sekundární vzdělávání) pro část výuky nebo pro veškerou výuku, a to za předpokladu, že splňují podmínky stanovené v zákoně Debréově a v příslušných prováděcích předpisech. Před uzavřením smlouvy musí alespoň pět let probíhat výuka. Na základě rozhodnutí přednosty správního úřadu (prefekta) lze však toto období zkrátit na jeden rok, a to v oblastech nové městské výstavby s nejméně 300 novými bytovými jednotkami. Pro zakládání a rušení výuky jsou uplatňována stejná pravidla a kritéria jako na odpovídajících veřejných školách, které fungují za stejných podmínek výuky. Stejné podmínky platí i pro provoz těchto škol. Dalším předpokladem pro uzavření contrat simple je, že školní budovy a zařízení musí splňovat hygienické požadavky. V případě contrat d’association musí nejprve existovat o školu ověřený zájem a musí být k dispozici vhodné budovy a zařízení.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Soukromou školu může zřídit každý francouzský občan nebo osoba podléhající legislativě Evropské Unie. Podmínkou je oznámit tento záměr předem a splnit požadavky na kvalifikace a odborné předpoklady v souladu se třemi výše uvedenými základními zákony (1886, 1850 a 1919). Oznámení o otevření školy musí být předloženo inspection académique (školní inspekce v případě primární školy) nebo rectorat de l’Académie (v případě collège nebo lycée), prefektovi département, prokurátorovi republiky a starostovi obce, ve které má být škola zřízena. Pracovníci správy školy i pracovníci pedagogičtí musí rovněž splňovat určité požadavky na kvalifikace a odborné dovednosti v závislosti na úrovni vzdělávání. 79
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Všechny soukromé školy mohou dostávat veřejné prostředky při splnění podmínek stanovených ve třech výše uvedených základních zákonech; školy, které mají se státem smlouvu, mají nárok na dodatečnou státní podporu podle zákona DEBRÉ. 4.1.
Ustanovení vztahující se na všechny soukromé školy
Podle Gobletova zákona o primárním vzdělávání, nesmí být soukromé školy financovány regionálními úřady. Fallouxův zákon o sekundárním vzdělávání opravňuje départements a regiony přidělovat budovy a/nebo dotace collèges a všeobecně vzdělávacím třídám v lycées. Dotace přidělované tímto způsobem nesmí přesáhnout 10 % ročních výdajů školy a jejich udělení musí předcházet konzultace se školskou radou pro národní vzdělávání (conseil académique de L’Education nationale), která řeší problémy ve výuce a disciplinární případy. Astierův zákon o odborném vzdělávání neobsahuje žádné ustanovení, které by bránilo obcím financovat profesní a odborné třídy v lycées. Výše dotací proto není omezená a žádné předchozí konzultace nejsou nutné. Pokud je výše uvedená podpora z veřejných prostředků určena na financování investic ve smlouvou vázaných školách, příslušná škola a obec musí podepsat dohodu, ve které se konkrétně určí, jakým způsobem bude pomoc přidělena, stanoví se doba povolená na odpisy příslušných investic a podmínky, za kterých budou neodepsané částky a odpovídající záruky vráceny v případě, že platnost smlouvy bude ukončena. 4.2.
Ustanovení vztahující se na soukromé školy vázané smlouvou
Státní a obecní orgány poskytují veřejné prostředky soukromým školám společně podle Debréova zákona za následujících podmínek: 1) Stát přijímá odpovědnost za úhradu platů, za sociální a daňové odvody zaměstnavatele, dále pak za úhradu výdajů na počáteční a další vzdělávání učitelů na školách s contrat simple nebo contrat d’association. Stát dále hradí určité výdaje na výuku a podílí se na úhradě platů nepedagogických pracovníků pouze v druhém cyklu vzdělávání, a to pouze na školách s contrat d’association. Tato podpora je v souladu s principem parity s veřejným vzděláváním podle ustanovení Debréova zákona doplněného protokoly z 13. června 1992 a z 11. ledna 1993 podepsanými ministrem školství a generálním tajemníkem pro katolické vzdělávání. 2) Obce přispívají na provozní náklady tříd vázaných smlouvou formou forfait (paušál na žáka), kterou vyplácí obec, v níž škola působí (collectivité de rattachement). Tato platba je povinná v případě primárního vzdělávání podle contrat d’association a volitelná v případě preprimárního vzdělávání žáků, kteří mají bydliště v dané obci. V případě primárního vzdělávání podle contract simple mohou obce financovat provozní náklady podle dohody uzavřené s příslušnou školou. Ve všech zmíněných případech jsou tyto náklady uhrazovány za stejných podmínek, jako u odpovídajícího vzdělávání na veřejných školách. Pokud jde o sekundární vzdělávání podle contrat d’association, je finanční příspěvek ze strany départements a regionů je povinný a vypočítává se na základě průměrných nákladů na žáka ve veřejném vzdělávání plus 5 % na úhradu různých výdajů spojených konkrétně se vzděláváním na soukromých collèges a lycées podle contrat d’association.
SITUACE VE FRANCII
5 . Obsah vý uky, uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Existuje obecné pravidlo, že za provoz a působení soukromé školy a za organizaci její činnosti odpovídá její ředitel bez ohledu na to, zda škola uzavřela se státem smlouvu či nikoliv. Školy, které nemají se státem smlouvu, však musí respektovat požadavky na povinnou školní docházku (u žáků od 6 do 16 let), standardy povinného vzdělávání (minimální normy znalostí) a charakter vzdělávání, k němuž se škola zavázala při svém zřízení. Výuka základních předmětů ve třídách vázaných contrat simple je organizována s ohledem na učební osnovy a obecná pravidla, kterými se řídí učební plány na veřejných školách. Výuka ve třídách podle contrat d’association se musí poskytovat podle předpisů a učebních osnov platných ve veřejném vzdělávání.
6 . Udě l ované kval i f i kace Podle upraveného paragrafu 17 zákona č. 84-52 z 26. ledna 1984 o vysokoškolském vzdělávání má stát monopol v oblasti udělování univerzitních titulů a kvalifikací, jejichž seznam je obsažen ve vyhlášce vydané na základě stanoviska Conseil national de l’enseignement supérieur et de la recherche (Národní rada pro vysokoškolské vzdělávání a výzkum). Předpisy, kterým se řídí odborné vzdělávání, dále neumožňují školám udělovat odborné a profesní vysvědčení o absolvování přípravy k výkonu profesí v oblasti průmyslu, obchodu a řemesel. Soukromé školy proto udělují svým žákům na konci studia osvědčení o docházce, nikoliv o kvalifikaci. Připravují žáky na oficiální zkoušky za účelem získání státem uznaných kvalifikací, které dokládají, že daná osoba úspěšně dokončila příslušný studijní program.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Učitelé na soukromých školách, které nemají smlouvu se státem, mají postavení zaměstnanců soukromého sektoru a jejich jmenování, platy a sociální a pracovní zabezpečení podléhá zákoníku práce, případně kolektivní smlouvě, kterou se svým zaměstnavatelem uzavřou. V podstatě nemají žádnou smluvní vazbu na stát. Učitelé na soukromých školách vázaných smlouvou se státem se dělí do dvou kategorií: učitelé na školách vázaných contrat simple a učitelé na školách fungujících podle contrat d’ association. Učitele na soukromých školách, kteří mají pracovní smlouvu se školou svázanou se státem prostřednictvím contrat d’association, jmenuje po dohodě se správou školy příslušný okresní školský úřad. Jsou tzv. netitulárními státními zaměstnanci (stát je zaměstnává, ale nemají statut a výhody státních zaměstnanců). Naproti tomu místa učitelů ve školách vyučujících podle contrats simples jsou obsazována soukromými orgány a nominovaní učitelé podléhají schválení školského úřadu. Schválení učitelé jsou tak zaměstnanci soukromého sektoru, přestože jejich platy hradí stát. Od roku 1993, kdy vstoupily v platnost „dohody Lang-Cloupet“, se při náboru schválených učitelů, kteří mají smlouvu v soukromém vzdělávacím sektoru, požívají stejné přijímací postupy, se stejnými kvalifikačními požadavky jako při přijímání učitelů na odpovídající místa ve veřejném vzdělávání. Tito učitelé mají i stejné pracovní podmínky a stejné příležitosti k profesnímu postupu.
81
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
8. Inspekce Inspekci soukromých škol na primární úrovni obvykle vykonávají státní školští inspektoři (inspecteurs de l’education de circonscription IEN), na sekundární úrovni pak regionální školní a pedagogičtí inspektoři (inspecteurs d’académie-inspecteurs pédagogiques régionaux IA-IPR). 8.1.
Školy bez smlouvy se státem
Inspekce škol, které nejsou vázány smlouvou se státem, je omezena na kvalifikační předpoklady jejich ředitelů a učitelů, na povinnou školní docházku, na respektování veřejného pořádku a dobrých mravů a na dodržování hygienických a společenských předpisů. Účelem inspekce výuky je zjistit, zda výuka není v rozporu s morálkou, s ústavou, s právními normami země a především s ustanoveními, která se týkají povinné školní docházky. 8.2.
Školy vázané smlouvou se státem
Na školách vázaných smlouvou má inspekce širší záběr a jejím smyslem je zajistit dodržování učebních osnov a plánů a svobodu vědomí studentů v souladu s Debréovým zákonem , který zajišťuje všem dětem bez rozdílu původu, názorů či přesvědčení přístup na tyto školy. Učitelé zaměstnaní na těchto školách se musí podrobit hodnocení své výuky, což přísluší školskému úřadu (Académie). Ředitel školy dále zpracovává pro školský úřad zprávu o činnosti učitelů, jejíž obsah je brán na zřetel při plánování služebního postupu stejně jako v případě státních zaměstnanců vyučujících na veřejných školách. Kromě toho soukromé školy vázané smlouvou podléhají i finančnímu a správnímu auditu v souladu s vyhláškou z roku 1961: Inspection générale des services administratifs de l’Education nationale (Generální inspektorát správních služeb v národním vzdělávání – IGAEN) a příslušné školské orgány odpovídají za provádění správní kontroly na základě předpisů platných ve veřejném vzdělávání. Inspekce, která působí v sektoru škol vázaných smlouvou, kontroluje, zda jsou dodržovány určité právní normy a předpisy platné pro tyto školy a zda školy dostávají závazkům, které přijaly. Vyhláška dále opravňuje IGAEN k provádět nezbytné finanční kontroly tak, aby mohla dostát svým povinnostem. Hlavní pokladník (trésorier-payeur géneral TPG) provádí finanční audit spolu s IGAEN a školskými úřady. Soukromé školy podléhají i kontrolám, kterou provádí Inspection générale des finances (Generální finanční inspektorát). Cílem inspekce je ověřovat, zda soukromé školy financované z veřejných prostředků dodržují příslušná ustanovení o financích uvedená v contrats simples či contrats d’association.
9. Statistické ú daje Školní rok 1997/98 Žáci Preprimární (1) Primární (1) Sekundární,1. cyklus (1) Sekundární, 2. cyklus (všeobecné a odborné) Sekundární, 2. cyklus (profesní)
Metropolitní France
Školy Veřejné 2 102 769 3 344 030 2 520 586 1 175 556
Soukromé 300 215 574 854 658 466 314 399
Soukromé (%) 12,5 14,7 20,7 21,1
553 644
154 779
21,8
SITUACE VE FRANCII
Počet škol
Školy
Preprimární (mateřské školy) Základní (primární školy) Sekundární (Collèges) Sekundární (Lycées) Počet žáků na soukromých školách Primární (1) Sekundární,1. cyklus (1) Sekundární, 2. cyklus (všeobecné a odborné) Sekundární, 2. cyklus (profesní) (1) Nezahrnuje speciální vzdělávání
Veřejné 18 460
Soukromé 300
Soukromé (%) 1,6
34 680 4 942 2 550
5 485 1 789 1 801
13,7 26,6 41,4
Se smlouvou
Bez smlouvy
Bez smlouvy (%)
861 404 651 788 306 502
13 665 6 678 7 897
1,6 1,0 2,5
144 003
10 766
7,0
Uč i t elé Na soukromých školách primární úrovně, které mají smlouvu se státem, působilo k 1. lednu 1997 v metropolitní Francii 42 800 učitelů. Tento počet představoval 13,6 % všech učitelů v primárním vzdělávání, jejichž platy hradí stát. Na soukromých sekundárních školách, které mají smlouvu se státem, působilo k 1. lednu 1997 v metropolitní Francii 92 200 učitelů. Představovali 19 % všech učitelů v sekundárním vzdělávání, jejichž platy hradí stát. Z rozmístění těchto učitelů na primární a sekundární úrovni, za které odpovídá département a académie, jsou patrné některé výrazné regionální nerovnosti. Přesný počet učitelů na primárních a sekundárních školách, které nejsou vázány smlouvou, není ministerstvu znám. V roce 1997 se tento počet pohyboval řádově kolem 10 000. Dotace na soukromé vzdělávání jako procento běžných veřejných výdajů na vzdělávání 1990 11,9 % 1995 11,6 % 1997 12,1 % Rozdělení dotací na soukromé vzdělávání podle úrovně vzdělávání 1997 Preprimární Primární Sekundární 8,9 % 17,6 % 68,1 %
Univerzitní 5,4 %
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly SGEC Secrétariat Général de l'Enseignement Catholique 227, rue Saint-Jacques F - 75005 Paris FNEPL Fédération Nationale des Écoles Privées Laïques EURECOLE 5, rue de Lubeck F - 75116 Paris FPF Fédération Protestante de France 47, rue de Clichy F - 75009 Paris
83
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
FSJU Fond Social Juif Unifié 39, rue Broca F - 75005 Paris FNEPL Fédération Nationale de l'Enseignement Privé Laïc 37, rue d'Amsterdam F - 75008 Paris Ostatní
FNOGEC Fédération Nationale des Organismes de Gestion de l'Enseignement Catholique 277, rue Saint-Jacques F-75005 Paris UNAPEL Union National des Parents d'élèves de l'enseignement libre 277, rue Saint-Jacques F-75005 Paris
Tendence Soukromé vzdělávání má své zástupce v celé řadě poradních a oborových (předmětových) orgánech na národní úrovni i na úrovni académie a département. Mezi události 90. let patří i dosažení dohody mezi státem a zástupci katolických škol v červnu 1992. Naplňování této dohody, která je postavena na právu na soukromé vzdělávání a uznání podílu soukromého vzdělávání na systému vzdělávání jako celku, umožnilo rozvoj v následujících oblastech: • standardní dotace (forfait d’external): konečné stanovení sporných částek a definice nových metod výpočtu a aktualizace; • odpovědnost státu za pracovníky knihoven na soukromých školách; • počáteční vzdělávání a uplatňování konkurzního řízení při náboru učitelů; • pracovní podmínky ředitelů škol.
INFORMACE PŘIPRAVILO FRANCOUZSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE Unité d’Eurydice Ministère de l’Education nationale, de la Recherche et de la Technologie Délégation aux Relations internationales et à la Coopération Sous-Direction des relations multilatérales Bureau des affaires européennes 110, rue de Grenelle F - 75357 Paris
SITUACE V IRSKU
SITUACE V IRSKU (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec HISTORIE
Vzdělávání v Irsku se od 19. století vyvíjí formou soukromého, státem podporovaného vzdělávání. Velká většina primárních škol je financována z veřejných prostředků, má ovšem soukromého vlastníka, kterým je obvykle určitá církev. Do 70. let byl za správu těchto škol odpovědný duchovní církve, které škola patřila. V současnosti jsou školy řízeny správními radami, jejichž složení by mělo reflektovat a podporovat účast a partnerství vlastníků, rodičů, učitelů a širší veřejnosti. Stát financuje i několik škol sdružujících větší počet vyznání, které zřídily a jejichž vlastníky jsou skupiny rodičů. Většina postprimárních škol je financována z veřejných prostředků. Přibližně 40 % těchto škol jsou školy veřejné. ÚSTAVA
Irská ústava uznává, že prvotním a přirozeným vychovatelem dítěte je rodina a že rodiče mají svobodu rozhodnout, zda své děti budou vzdělávat doma, v soukromých školách, ve školách uznávaných či zřízených státem, popřípadě v jakémkoliv typu školy, určeným státem. Povinností státu je poskytovat bezplatné primární vzdělávání a doplňovat a vhodně podporovat soukromé a podnikové vzdělávací iniciativy. Stát je dále povinen v případě, že je to v zájmu veřejnosti, zřídit další vzdělávací zařízení či instituce. POSLEDNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVY
Školský zákon z roku 1998 stanoví, že ministr školství a vědy může udělit státní souhlas školám, které splní určité podmínky týkající se předpokládaného počtu studentů, učebních osnov, podle kterých bude škola vyučovat, ochoty školy spolupracovat při pravidelné inspekci Ministerstva školství a vědy a při plnění zdravotních a jiných předpisů. Zákon vytváří statutární základ pro financování škol, které mají státní souhlas. Zákon dále zakotvuje existenci správních rad ve všech školách (primárních i postprimárních), které dostávají finance z veřejných prostředků, a tak dává rodičům a učitelům zákonné právo účastnit se řízení příslušných škol. Zákon dále stanoví, že stát nebude požadovat po žádném žákovi navštěvujícím státem financovanou školu, aby se účastnil výuky jakéhokoliv předmětu, který je v rozporu se svědomím rodičů žáka nebo žáka samotného, pokud dosáhl věku 18 let.
2. Typy š kol Školy na primární úrovni mají soukromé vlastníky a velká většina z nich je financována státem. Pouze přibližně 2 % žáků primární školy chodí do škol, které nejsou financovány státem. Přibližně 60 % sekundárních škol je soukromých a jejich zřizovatelem je církev. Zbývající školy jsou školy státní, a to odborné, obecní (community) a školy souhrnné (comprehensive). Všechny tyto subjekty musí splňovat zákonné požadavky, pokud jde o státní souhlas a financování.
85
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
3 . Uzná vá ní n o vý ch š kol Podle školského zákona schvaluje navržené školy ministr školství a vědy na základě předběžné žádosti. Státní souhlas je udělován za předpokladu, že jsou splněny podmínky uvedené výše v bodě 1 a že potřeby budoucích žáků nejsou pokryty školami již existujícími, samozřejmě s přihlédnutím k požadavku rozmanitosti vzdělávacího systému.
4 . Fi nancová ní Poplatky
/
Dot ace
z
veř ej ný ch
pr ostř edků
/
Soukromé primární školy, které žádné veřejné finance nedostávají (2%), jsou z velké části financovány z poplatků i dalších příjmů v podobě darů a ze soukromých prostředků zřizovatele školy (např. pokud školu spravuje církevní řád, může dotovat činnost školy). Do roku 1967 se na sekundárních školách platilo školné, v roce 1967 byl však zaveden systém bezplatného vzdělávání. Cílem jeho zavedení bylo zajistit rovnost vzdělávacích příležitostí na sekundární úrovni pro všechny mladé lidí bez ohledu na rodinnou situaci. Do tohoto systému v současnosti spadá přibližně 95 % všech sekundárních škol. Sekundární školy (i když mají soukromého vlastníka) dostávají značnou finanční pomoc z Ministerstva školství a vědy. Jsou z ní téměř v plné výši hrazeny platy a různé příplatky učitelů, 90 % nákladů na schválenou výstavbu a vybavení a dotace na každého žáka. Přibližně 88 % sekundárních škol (nepovinných) je financováno na základě dotací (184,00 liber na žáka), zbývající školy vybírají školné.
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Za přípravu učebních osnov pro státem financované primární školy odpovídá Ministerstvo školství a vědy. Osnovy, podle kterých vyučují soukromé primární školy, však nejsou žádným způsobem kontrolovány. Pokud chtějí sekundární školy získat státní souhlas, musí být jejich činnost v souladu s Pravidly a programem pro sekundární školy, která zpracovalo Ministerstvo školství a vědy. Předpisy se týkají především aspektů jako je vhodnost školních prostor, kvalita pedagogického sboru, minimální počet žáků a obsah učebních osnov a vzdělávacích programů. Učební osnovy pro určité předměty podléhají schválení ministra. V souladu s ustanoveními školského zákona z roku 1998 může ministr po patřičné konzultaci s příslušnými orgány uznaným školám učební osnovy předepsat.
6 . Udě l ované kval i f i kace Státní zkoušky zahrnují Junior Certificate a Leaving Certificate.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Soukromé primární školy zaměstnávají své vlastní učitele (včetně ředitelů) bez souhlasu státu. Učitelé primárních škol musí mít titul bakalář pedagogiky (Bachelor of Education – B.Ed.) pro výuku žáků ve věkovém rozpětí 4 – 12 let.
SITUACE V IRSKU
Sekundární školy typu voluntary schools (dobrovolné) jsou soukromé instituce a jmenování učitelů (včetně ředitelů) na těchto školách je záležitostí jednotlivých školských úřadů, a to v souladu s plánem dislokace učitelů. Státní souhlas se omezuje na to, zda lze učitele přijmout z hlediska objemu disponibilní dotace, která má krýt zvýšené mzdové výdaje. Pro účely dotací jsou učitelé přidělováni na jednotlivé školy a na konkrétní školní rok na základě počtu žáků na učitele, který určuje stát. Vychází se z počtu žáků zapsaných na dané škole na konci září předcházejícího roku. Obecné podmínky pro udělování souhlasu s financováním voluntary (dobrovolných) sekundárních škol stanovují, že: • „Pedagogický sbor musí mít dostatečný počet učitelů, kteří musí být kvalifikováni tak, aby byli schopni poskytovat výuku v předmětech v rámci programu, který vyučují. Počet učitelů nebude považován za dostatečný tehdy, jestliže podle názoru ministra počet žáků ve třídě je příliš vysoký, aby výuka mohla být efektivní.“ Má-li mít učitel sekundární školy nárok na zvyšování mzdy, musí být mimo jiné registrován podle Předpisů pro registraci učitelů sekundárních škol tak, jak je stanovila Registrační rada. Učitelé sekundárních škol musí mít kvalifikaci vysokoškolské úrovně (1. cyklus), která je podle Registrační rady (pro učitele sekundárních škol) předepsána pro výuku jednoho či více předmětů v rámci schválených učebních osnov pro sekundární úroveň vzdělávání. Dále musí mít učitelé sekundárních škol pedagogickou kvalifikaci na postgraduální úrovni, která je Registrační radou předepsána pro výuku studentů ve věkovém rozpětí 12 – 18 let.
8. Inspekce Všechny státem schválené školy podléhají pravidelné kontrole a hodnocení ze strany inspekce. Inspekce má následující funkce: • pomáhat a radit uznaným školám a vzdělávacím centrům, • celostátně hodnotit kvalitu a efektivnost vzdělávání, • provádět výzkumnou činnost v oblasti vzdělávání, • prosazovat vynikající kvalitu ve všech oblastech vzdělávání, • šířit relevantní informace, • hodnotit efektivnost výuky, • radit ministrovi v záležitostech týkajících se vzdělávací politiky, vzdělávání a učebních osnov, • vykonávat stanovené funkce v oblasti závěrečných zkoušek na školách, • posuzovat psychologické potřeby studentů na státem uznaných školách a radit ministrovi a školám v těchto záležitostech, • podílet se na vytváření takového školního prostředí, které umožňuje vzdělávat studenty s poruchami učení.
9. Statistické ú daje Primární vzdělávání státem financované Žáci 460 845 Školy 3 305 (2) Učitelé 21 100 (1) Primární školy, které nejsou financovány státem, a více let a jejichž péče není úplná.
(1)
1997/1998
soukromé soukromé (%) 5 924 1,3 49 1,5 345 1,6 s výjimkou středisek, která nepečují o děti ve věku šesti
87
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Řádné studium na nižší a vyšší sekundární úrovni (ISCED 2 + ISCED 3) Sekundární úroveň
Sekundární Odborné Obecní Souhrnné Sekundární (v %) (soukromý (community) (compre(soukromý vlastník, hensive) vlastník, veřejné veřejné finance) finance) Žáci 216 709 77 733 43 675 8 756 62,5 Školy 435 246 65 16 57,1 (2) Učitelé 13 259 6 516 2 911 624 56,9 (2) Přepočteno na plný úvazek; zahrnut je určitý počet učitelů vyučujících programy na úrovni ISCED 4. Zdroj: Department of Education & Science Statistical Report 1997/98
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Catholic Primary Schools Managers Association Veritas House 7/8 Lr Abbey Street Dublin 2 Tel. 01-8742171 Church of Ireland Board of Education Church Avenue Rathmines Dublin 6 Tel: 01-4978422 E-mail:
[email protected] Secondary Education Committee 15 Belgrave Road Rathmines Dublin 6 Tel: 01-4961611 E-mail:
[email protected] Catholic Episcopal Commission for Education St Nathy’s Ballaghdereen Co Roscommon Tel: 0907-60021 Conference of Religious of Ireland Milltown Park Dublin 6 Tel: 01-2698011 Irish National Teachers Association 35 Parnell Square Dublin 1 Tel: 01-8722533 E-mail:
[email protected] Association of Secondary Teachers in Ireland ASTI House Winetavern Street Dublin 8 Tel: 01-6719144 E-mail:
[email protected]
SITUACE V IRSKU
Teachers Union of Ireland 73 Orwell Road Rathgar Dublin 6 Tel: 01-4922588 E-mail:
[email protected] National Parents Council (primární školy) 16-20 Cumberland Street Sout Dublin 2 Tel: 01-6789980 National Parents Council (postprimární školy) Marino Institute of Education Griffith Avenue Dublin 9 Tel: 01-8570522
Tendence Školský zákon z roku 1998 jako první vytváří zákonný rámec, v němž může irský vzdělávací systém fungovat a nadále se rozvíjet. Zákon ukládá zřizovateli státem uznané školy povinnost jmenovat správní radu tak, aby bylo zajištěno řízení školy v duchu partnerství. Tato rada jmenuje členy pedagogického sboru školy. Pokud jde o učitele, které platí stát, je nutno v záležitostech týkajících se jejich počtu, kvalifikací, pozastavení jejich činnosti či propuštění ze zaměstnání rozhodovat v souladu se státními předpisy. Správní rada školy je odpovědná zřizovateli za zachovávání charakteristického ducha školy tak, jak jej určují kulturní, vzdělávací, morální, náboženské, společenské, jazykové a duchovní hodnoty a tradice, na kterých jsou postaveny cíle školy. Zákon dále umožňuje, aby se student nebo jeho právní zástupce odvolal k Ministerstvu školství a vědy proti vyloučení ze školy nebo proti odložení či odmítnutí přijetí do školy.
INFORMACE PŘIPRAVILO IRSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE Eurydice Unit International Section Department of Education and Science Marlborough Street Dublin 1
89
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
SITUACE V ITÁ LII (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Článek 33 italské ústavy stanoví dva základní principy vzdělávací politiky: • povinnost státu zajistit pro všechny mladé lidi školský systém, v němž by se mohli vzdělávat podle svých schopností a cílů bez ohledu na svou finanční a sociální situaci (odstavec 2); • právo fyzických a právnických osob zřizovat školy a vzdělávací zařízení, aniž by to jakkoliv zatěžovalo stát (odstavec 3). Odstavec 4 říká, že práva a povinnosti nestátních škol, které požadují parità (ekvivalenci - rovnocenné postavení se státními školami), mají být stanoveny obecným zákonem tak, aby byla zajištěna jejich svoboda a aby se k žákům přistupovalo stejně jako k žákům škol státních. Podle italské ústavy tedy existují v Itálii tři typy škol: 1. státní školy, které spravuje přímo stát; 2. scuole paritarie (ekvivalentní školy - soukromé školy, které mají stejný status jako školy státní) spravované fyzickými či právnickými osobami. Jsou státem uznávány a jako takové mají právo udělovat právně platné kvalifikace; 3. scuole non paritarie (školy bez ekvivalence) - čistě soukromé školy, které nemají právo udělovat právně platné kvalifikace. Vzhledem ke sporům mezi převážně katolickými a převážně nekonfesijními skupinami, které se týkají především základní problematiky financování, schválil Parlament zákon o scuola paritaria až v roce 2000. Jedná se o zákon č. 62 z 10. března 2000, který hovoří o „pravidlech ekvivalence škol (parità scolastica) a o úpravách týkajících se práva na školní vzdělávání“, jak je uvádí ústava z roku 1948. Řešení, jež umožnilo překonat spory, které půl století bránily přijetí zákona o rovnocenném postavení nestátních škol (parità scolastica), sestává ze dvou opatření. Zaprvé, je zde pravidlo, podle kterého se finanční prostředky nepřidělují přímo správě nestátních škol (to bylo pro nekonfesijní skupiny neslučitelné s větou „aniž by to jakkoliv zatěžovalo stát“, která je uvedena v ústavě v článku 33), nýbrž nepřímo formou stipendií a daňových úlev pro rodiny žáků bez ohledu na to, zda navštěvují nestátní či státní školy. Za druhé, nestátní školy s rovnocenným (ekvivalentním) postavením (scuole paritarie) jsou uznávány jako součást vzdělávacího systému. Přechodné řešení bylo nalezeno v zákoně č. 62 z 10. března 2000 (§ 1, odst. 7), který uvádí, že úpravy obsažené v části VIII-II úplného znění zákona schváleného legislativním dekretem č. 297 z 16. dubna 1994 se i nadále vztahují na soukromé školy, které nehodlají požádat o ekvivalenci. Nicméně na konci tříletého období, počínaje koncem roku, kdy nový zákon vstoupil v platnost (tj. na konci školního roku 2002/2003), bude muset italské Ministerstvo školství změnit pravidla obsažená v legislativním dekretu z 16. dubna 1994, aby se všechny nestátní školy dělily do dvou kategorií: na nestátní školy ekvivalentní (scuole paritarie) a na nestátní školy bez ekvivalence (scuole non paritarie). Pokud jde o nestátní školy v současné době, legislativní rámec dělí školy do následujících kategorií: a) nestátní školy ekvivalentní, s rovnocenným postavením (scuole paritarie), které jsou součástí italského školského systému a fungují podle zákona č. 62 z 10. března 2000;
SITUACE V ITÁLII
b) legálně uznané školy fungující v prozatímním/přechodném režimu (scuole pareggiate – srovnatelné školy, scuole parificate – zrovnoprávněné školy, scuole legalmente riconosciute – právně uznané školy), které nejsou součástí školského systému a které existují na základě pravidel uvedených v legislativním dekretu č. 297 z 16. dubna 1994; c) čistě soukromé školy, které přirozeně nejsou součástí školského systému a které existují rovněž na základě pravidel uvedených v legislativním dekretu č. 297 ze 16. dubna 1994. Pouze školy uvedené v bodu a) a v bodu b) (ty pracují v přechodném režimu) mohou udělovat vysvědčení stejné právní hodnoty jako odpovídající školy státní. V oběžníku č.163 z 15. června 2000 italské Ministerstvo školství oznámilo předběžné opatření týkající se realizace zákona č. 62 z 10. března 2000 se zachováním práva na další úpravy, pokud jde o normy v již platných zákonech (legislativní dekret ze 16. dubna 1994). Tyto normy mají být považovány za zrušené jednak v důsledku zavádění standardizovaného systému, jednak v důsledku reformy státní správy (zrušení Provveditoratti agli studi – školských úřadů provincií atd.). To, co je obsaženo v následující části, může ještě doznat změn, protože staré vyhlášky se upravují, aby byly v souladu s novými pravidly. Některé regionální správy začaly ještě před schválením zákona č. 62 z roku 2000 vyplácet poukázky na vzdělání (buoni scuola) nebo podpůrná stipendia (assegni per il diritto allo studio), a to v souladu s legislativním dekretem č. 112 z r. 1998 o „Přenosu funkcí a povinností státní správy na regionální správy a místní úřady podle kapitoly I zákona č. 59 z 15. března 1997“. Tento legislativní dekret deleguje v souladu se zákonem některé správní funkce, jako je vyplácení příspěvků soukromým školám, na regiony.
2. Typy š kol Soukromé školy se člení takto: a) scuole paritarie neboli školy s rovnocenným (ekvivalentním) postavením: jsou to nestátní vzdělávací instituce (včetně škol zřizovaných místními úřady – obcemi, provinciemi, regiony), které poskytují vzdělávání dětem počínaje mateřskou školou, plní obecné požadavky kladené na vzdělávání, odpovídají na vzdělávací požadavky rodičů a splňují zákonné požadavky na kvalitu a efektivitu (viz bod 3). Školy ekvivalentní mohou zřizovat fyzické nebo právnické osoby z členských zemí Evropské unie, církevní řády se sídlem v Itálii a zahraniční církevní řády uznané Svatou stolicí s legálním postavením v Itálii; ty všechny jsou součástí italského školského systému; b) scuole parificate (zrovnoprávněné školy), scuole legalmente riconosciute (právně uznané školy) a scuole pareggiate (srovnatelné školy): scuole parificate (zrovnoprávněné) jsou primární školy zřizované orgány nebo společnostmi s právní subjektivitou, jejichž uznání se uskutečnilo na základě zvláštní smlouvy; scuole legalmente riconosciute jsou nižší a vyšší sekundární školy zřizované fyzickými osobami nebo orgány a asociacemi, které mají náležitosti uvedené v bodu 3; scuole pareggiate (srovnatelné) jsou nižší a vyšší sekundární školy zřizované veřejnými nebo církevními orgány, které mají náležitosti uvedené v bodu 3; c) čistě soukromé školy: školy zřizované fyzickými nebo právnickými osobami (veřejnými nebo soukromými), které za stanovených podmínek mohou získat v případě mateřské nebo primární školy autorizaci k působení (autorizzazione al funzionamento), nebo v případě nižší a vyšší sekundární školy „presa di atto“ (uznání existence před udělením právního souhlasu). Soukromé školy mohou mít
91
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
stejné označení a obsah výuky jako školy státní: např. „liceo classico“ (klasické lyceum), „istituto tecnico“ (technický institut) atd. Pokud dají přednost jiné formě organizace a jinému obsahu, je jejich vzdělávání označováno jako „corsi“ (kurzy): takové školy poskytují například intenzivní kurzy pro přípravy ke zkouškám.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Italské ministerstvo školství poskytuje soukromým školám parità (ekvivalenci) za následujících podmínek: jestliže připravily vzdělávací program v souladu s ústavou; jestliže přejímají Plán vzdělávací nabídky (Piano dell’ offerta Formativa – POF) v souladu s platným zákonem; jestliže zveřejňují svůj rozpočet a jestliže třídy, vybavení a didaktické materiály odpovídají danému typu školy; jestliže mají kolektivní řídící orgány, aby byla zajištěna demokratická participace ve škole; jestliže přijímají žáky, kteří o přijetí žádají, ať jsou handicapovaní, či jinak postižení; jestliže nabízejí všechny druhy výuky daného typu školy (tj. že nemohou žádat o toto postavení pouze pro některé třídy, s výjimkou situace, kdy nově vzniklá škola naplnění dalších tříd teprve očekává); jestliže mají dostatečně kvalifikovaný učitelský sbor s pracovními smlouvami a s určenými platy (s výjimkou církevních učitelů, kteří působí na škole svého řádu). Školy ale mohou využívat dobrovolné učitele nebo učitele na smlouvu o provedení díla; ti však nesmějí obsadit více než čtvrtinu učitelských míst. Školy paritarie musí podstoupit řadu hodnocení svých metod a výsledků v rámci celostátního evaluačního systému. Na druhé straně mají naprostou svobodu při volbě obsahu výuky a pedagogických přístupů a neziskové organizace mohou využívat daňový program pro společensky prospěšné neziskové organizace (legislativní dekret č. 640 ze 4. prosince 1997). Autorizované mateřské školy, primární školy parificate (zrovnoprávněné) a nižší a vyšší sekundární školy legalmente riconosciute (právně uznané) nebo pareggiate (srovnatelné) existující ve školním roce 1999/2000 mohou požádat o uznání ekvivalence (parità) s platností od 2000/2001. Stejnou žádost mohou předložit školy, které v tomto školním roce vyučují bez právního uznání. Není třeba zdůrazňovat, že tyto školy musí splňovat všechny další požadavky nutné pro uznání podle zákona č. 62 z 10. března 2000. Při schvalování přidělování finančních prostředků nestátním školám nemá již státní správa ve školství žádné pravomoci, protože takové pravomoci by byly v rozporu s ústavním principem pluralismu ve vzdělávacím systému a znamenaly by návrat k monopolu státu v oblasti vzdělávání. V důsledku toho musí být státní souhlas udělen poté, co byly splněny podmínky stanovené zákonem (především podmínky týkající se hygieny a vhodnosti školních prostor). Na předškolní úrovni odpovídá za udělování autorizace k provozování nestátních škol (které zřizují fyzické osoby nebo veřejné organizace) místně příslušný Dirigente scolastico (ředitel) odpovědný za určitou oblast. Dirigente scolastico dává rovněž příkaz k uzavírání těch škol, které neplní požadované podmínky. Na primární úrovni zřizují soukromé školy se státní autorizací, tzv. scuole private autorizzate, italští občané, kteří mají doklad o dokončeném vyšším sekundárním vzdělání, popřípadě jiný doklad svědčící o jejich právní i morální způsobilosti. Státní souhlas vydává (i ruší) Dirigente scolastico odpovědný za určitou oblast. Školy parificate (zrovnoprávněné) zřizují orgány nebo asociace s právní subjektivitou a jsou uznány na základě zvláštní dohody uzavřené se školským úřadem (Provveditorato agli Studi) po souhlasu Ministerstva školství.
SITUACE V ITÁLII
Na nižší a vyšší sekundární úrovni školy (a kursy), u kterých státní školská správa počítá s tím, že budou působit jako státem schválené, ale bez právního uznání (presa d’atto), mohou otevírat a zřizovat pouze občané Itálie nebo členských států Evropské unie, kteří dovršili věk 30 let a splňují nezbytná odborná a morální kritéria. Soukromé školy, které působily alespoň jeden rok v režimu con presa d’atto, mohou získat právní uznání a označení scuole legalmente riconosciute (právně uznané školy) za následujících podmínek: a) škola splňuje veškeré podmínky týkající se hygieny, výuky a bezpečnosti; má dostačující zařízení a vybavení, včetně didaktických materiálů, které odpovídají typu školy; b) výuka a praktická příprava probíhá v souladu s oficiálními učebními osnovami; c) správní a pedagogičtí pracovníci mají stejnou úroveň vzdělání, jaká je požadována na odpovídajících státních školách; d) žákům jsou udělována právně platná vysvědčení za absolvované ročníky. Pokud jsou školy v režimu con presa d´atto zřízeny veřejnými nebo církevními orgány a působí alespoň jeden rok, mohou místo právního uznání (ricinoscimento legale)získat postavení srovnatelné s odpovídajícími státními školami a používat název scuole pareggiate. Vedle výše uvedených podmínek musí takové školy splňovat ještě další podmínky: a) musí mít stejný počet a typ učitelských míst jako státní školy stejného typu; b) učitelská místa musí být obsazována na základě zvláštního veřejného konkursu nebo osobami ze státních seznamů; c) nástupní plat pracovníků musí být stejný jako na státních školách.
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Zákon č. 62 z 10. března 2000 kromě toho, že stanovuje pravidla pro parità scolastica (rovnocennost škol), obsahuje také nařízení týkající se práva na studium a vzdělávání. Obecně řečeno, tento zákon vylučuje přímé financování subjektů, které zřizují nestátní školy, včetně škol paritarie. Na druhé straně zákon obsahuje zvláštní program státního financování pro regionální správu s cílem plně dodržovat právo na vzdělání. Nicméně se tento zákon vztahuje pouze na státní školy a na školy s rovnocenným postavením (paritarie), pokud jde o povinné a vyšší sekundární vzdělávání. Regiony poskytují pomoc rodinám prostřednictvím stipendií, často v závislosti na vzdělávací úrovni. Stipendia se mají udělovat chudším rodinám a poskytují se navíc pomoci poskytované regionálními úřady. Částky stanovené zákonem činí pro rok 2000 250 miliard lir, pro rok 2001 300 miliard lir. Výše částky na další roky bude stanovena zákonem o rozpočtu. Finance na chod nestátních škol se stále omezují na dva sektory: -
na mateřské školy (integrovaný státní a soukromý předškolní systém);
-
na primární školy parificate (zrovnoprávněné).
Veřejné orgány poskytují dotace na běžné výdaje pro státní i soukromá předškolní zařízení. Výše těchto dotací byla v minulosti spíše nevýrazná, ale rozpočet italského Ministerstva školství se v posledních několika letech značně zvýšil. Zákon č. 62 z 10. března 2000 zvýšil příslušnou příspěvkovou kapitolu na 280 miliard lir.
93
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Dotace jsou udělovány na základě: • počtu zapsaných žáků nebo žáků, kteří školu navštěvují; • počtu organizačních jednotek, ze kterých je škola složena, přičemž referencí jsou předpokládané počty žáků na státních školách podle platných předpisů; • počtu žáků bezplatně přijatých na školu i ke školnímu stravování, nebo pouze bezplatně na školu nebo pouze k bezplatnému školnímu stravování; • dalších zdrojů, které má škola k dispozici; • sociální a ekonomické situace v místě, kde škola působí; • umístění školy ve velkých městech nebo v malých městech; • výdajů, které škola má nebo které by měla mít. Obecně lze říci, že pokud jde o stravování a dopravu, přistupuje se k žákům soukromých škol stejně jako k žákům na státních školách. Výši poplatků určuje příslušný zřizovatel. Na primární úrovni zatím neexistuje systém poskytování financí soukromým školám s autorizací (autorizzate). Školy parificate však mají se státní správou uzavřenou dohodu, která určuje výši státního příspěvku. Pro tuto položku zákon č. 62 předpokládá částku 60 miliard lir. Pokud jde o služby, jako například stravování a doprava, mají žáci těchto škol stejné podmínky jako žáci škol státních. Učebnice jsou poskytovány bezplatně. Není požadováno zápisné ani školné. Označení scuola parifica je ovšem škole uděleno jen za předpokladu, že se zaváže vyučovat bezplatně všechny děti ve věku povinné školní docházky. Za jakékoliv činnosti nad rámec běžného vyučování však mohou být účtovány určité poplatky. Na sekundární úrovni se nepočítá se zavedením žádné formy financování škol, které fungují con presa d’atto nebo škol, které jsou legalmente riconosciute. Žáci nestátních sekundárních škol, kteří zde plní povinnou školní docházku (nižší stupně sekundární školy a první ročník vyšší sekundární školy) mají stejné podmínky jako žáci na státních školách, a to pokud jde o služby, jako je stravování a doprava. Učebnice nejsou poskytovány bezplatně. Zřizovatel školy má volnost při určování výše zápisného a školného. Výhody obsažené v zákoně č. 62 z 10. března 2000 se vztahují pouze na školy státní a na scuole paritarie. Naopak výhody dané regionálními zákony se mohou používat pro všechny žáky na státních školách i na nestátních školách bez rovnocenného postavení.
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Tento bod se v současné době dopracovává na základě následujících podkladů: • Zákon č. 62 z 10. března 2000 o ekvivalenci škol (parità scolastica). Tento zákon zaručuje naprostou svobodu školám s rovnocenným postavením (scuole paritarie) při rozhodování o obsahu výuky a o pedagogických přístupech. Tyto školy jsou ale součástí celostátního školského systému a mohou udělovat právně platná vysvědčení, proto musí mít základní strukturu co nejpodobnější struktuře státních škol (článek 3 a 2). • Zákon č. 59 z 15. března 2000 a jeho pozdější novela (č. 275) z 8. března 1999. Tento zákon uděluje státním školám rozsáhlé svobody – i z hlediska celostátního systému – při výuce, řízení, výzkumu a experimentování. Zavazuje také nestátní školy, které udělují právně uznávaná vysvědčení, přizpůsobit své systémy co nejvíce státnímu sektoru, aniž by došlo k poškozování jejich cílů.
SITUACE V ITÁLII
• Obecně řečeno zákonem o parità scolastica se velmi rozšířila autonomie v oblasti výuky a řízení škol. Tento zákon např. uvádí, že vzdělávací projekt nestátních škol s rovnocenným postavením může vykazovat určité kulturní a náboženskou inspiraci ale žádná mimoškolní činnost, která vyžaduje určité ideologické nebo náboženské přesvědčení, nesmí být pro žáky povinná.
6 . Udě l ované kval i f i kace Kvalifikace, které udělují soukromé školy s autorizací (private autorizzate), nebo školy, jejichž existence je pouze evidována (con presa d’atto), nemají žádnou právní hodnotu. Kvalifikace, které udělují školy paritarie, parificate, legalmente riconosciute nebo pareggiate na primární a sekundární úrovni mají stejnou hodnotu, jako kvalifikace udělované odpovídajícími typy státních škol. Zákon č. 425 z 10. prosince 1997, který zakotvuje nové předpisy pro závěrečné státní zkoušky na vyšší sekundární úrovni, neumožňuje již školám právně uznaným nebo srovnatelným (legalmente riconosciute nebo pareggiate), aby fungovaly jako samostatná zkušební centra, ale stanoví, že zkušební komise těchto škol musí být shodné s komisemi škol státních a musí mít stejného předsedu.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Učitelé předškolních zařízení musí mít právně uznávanou pedagogickou kvalifikaci. Pracovní vztah má soukromoprávní charakter. Učitelé na primárních školách typu private autorizzate, parificate nebo paritarie musí mít předepsanou kvalifikaci. Jejich pracovní vztah má soukromoprávní charakter a je v souladu s celostátně platnými pracovními smlouvami, které mohou být doplněny o předpisy té které školy. Na sekundární úrovni platí totéž jako na primární úrovni. Učitelé na školách typu pareggiate musí mít stejný nástupní plat jako učitelé na státních školách. Scuole paritarie na kterékoliv úrovni a kteréhokoliv typu mohou zaměstnávat dobrovolníky nebo učitele na smlouvu o provedení díla, ale tímto způsobem nesmí být zajištěna více než čtvrtina všech úvazků.
8. Inspekce Inspekce na nestátních školách se bude muset rovněž co nejrychleji změnit v souladu s úpravami obsaženými v zákoně. Je zřejmé, že bude nutno zavést kontrolní systém, aby bylo vidět, zda scuole paritarie – a také státní školy – dosahují standardů stanovených na celostátní úrovni. Scuole paritarie musí podléhat hodnocení v rámci celostátního evaluačního systému. Školská správa (viz oběžník č. 163 z 16.června 2000) bude mít také právo kontrolovat dodržování požadavků nového zákona a poskytování finanční pomoci rodičům. Konkrétní metody používané pro tyto kontroly – i na jiných nestátních školách než scuole paritarie – musí brát v úvahu poslední reformu školské správy, která zrušila školské úřady provincií (Provveditorati agli Studi.)
95
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
9. Statistické ú daje Školy
1998/1999
státní
nestátní
předškolní
1 149 565
442 783
primární
2 641 341
191 592
nižší sekundární
1 714 349
60 660
vyšší sekundární
2 388 591
155 159
státní
nestátní
předškolní
17 149
8 444
primární
17 343
1 730
nižší sekundární
7 953
742
vyšší sekundární
4 991
1 892
Žáci úrovně
1998/1999
ŠKOLY ÚROVNĚ
1998/1999 státní
soukromé
předškolní
100 418
23 195
primární
269 968
11 941
nižší sekundární
199 888
8 732
Vyšší sekundární
260 105
35 377
Učitelé na úrovni
Zdroje:
Annuario Statistico Italiano – 1998 Ministero della Pubblica Istruzione, Servizio Statistico – Ufficio SISTAN
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly AGESC Associazione Genitori Scuola Cattolica (Asociace rodičů katolických škol) Viale Baldelli, 41 I - 00146 Rome
ANINSEI Associazione Nazionale Istituti non Statali di Educazione e Istruzione (Asociace italských soukromých škol) Via Po 10 I - 00198 Rome
CNOS Centro Nazionale Opere Salesiane (Národní středisko pro sileziánské práce) Via Marsala, 42 I - 00185 Rome
CNSC Consiglio Nazionale della Scuola Cattolica (Národní rada katolických škol) Circonvallazione Aurelia, 50 I - 00165 Rome
CSSC Centro Studi per la Scuola Cattolica (Studijní středisko pro katolickou školu) Circonvallazione Aurelia, 50 I - 00165 Rome
FIDAE Federazione Istituti di Attività Educative (Federace vzdělávacích institucí) Via della Pigna 13 I - 00186 Rome
SITUACE V ITÁLII
FIINSEI Federazione Italiana Istituti non Statali di Educazione e Istruzione (Italská federace nestátních škol) Via Nazionale 172 I - 00184 Rome
FISM Federazione Italiana Scuole Materne (Italská federace mateřských škol) Via della Pigna, 13 I – 00186 Rome
FOE Federazione delle Opere Educative (Federace pedagogických prací) Via Melchiorre Gioia, 181 I – 20125 Milan
Tendence Zákon o parità byl schválen tak nedávno, že významné změny – i krátkodobé - lze jen těžko předvídat. Nicméně zákon je kritizován ze dvou hledisek. Na jedné straně jsou ti, kdo jsou nakloněni přímému financování škol, a ti, kdo věří v systém „poukázek na vzdělání“, ať státní nebo soukromé. Na druhé straně jsou ti, kdo si myslí, že systém stipendií a finační pomoci je účinný způsob, jak se vyrovnat se zákazem financování soukromých škol obsaženým v ústavě.
Zdroje • Úplné znění zákona o školách schválené Legislativní vyhláškou č. 297 z 16. dubna 1994. • Zákon č. 62 z 10. března 2000, o předpisech pro ekvivalenci škol (parità) a o úpravách týkajících se práva na studium a vzdělání, publikovaný v Gazzetta Ufficiale, 21. března 2000. • Oběžník ministerstva školství č. 163 z 16. června 2000.
INFORMACE PŘIPRAVILO ITALSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE: Ministero della Pubblica Istruzione Biblioteca di Documentazione Pedagogica Unità di Eurydice Via M. Buonarroti 10 – Palazzo Gerini I – 50122 Firenze
97
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
SITUACE V LUCEMBURSKU (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Převážnou většinu primárních a sekundárních škol v Lucembursku tvoří školy veřejné. Existují však i školy soukromé, které jsou zřízeny jako právnické osoby. Téměř všechny spravuje katolická církev. Podmínky, které soukromé školy musí splnit, aby získaly státní souhlas, jsou stanoveny v zákoně o primárním vzdělávání z 10. srpna 1912 a v zákoně z 31. května 1982, který se zabývá vztahem mezi státem a soukromým postprimárním vzděláváním.
2. Typy š kol Primární úroveň
Na primární úrovni působí v Lucembursku jedna soukromá konfesijní (církevní) škola a jedna soukromá nekonfesijní škola. Postprimární úroveň
Zákon z 31. května 1982 rozlišuje mezi všeobecným postprimární vzděláváním a postprimárním vzděláváním poskytovaným na základě smlouvy. • Postprimární vzdělávání je obvykle definováno jako vzdělávání, které není poskytováno státem, místní správou či profesními organizacemi. Programy a učební plány tak mohou být jiné než na veřejných školách. Souhlas ke zřízení soukromé školy poskytující postprimární vzdělávání uděluje ministr školství. • Soukromé postprimární vzdělávání na základě smlouvy je definováno jako soukromé vzdělávání, v rámci nějž učební osnovy, učební plány a vyučovací metody odpovídají osnovám, plánům a metodám uplatňovaným na veřejných školách. Soukromé školy, které jsou smluvně vázány, musí být schváleny ministrem školství a příspěvky na provozní náklady získávají od státu. V Lucembursku působí šest soukromých škol poskytujících vzdělávání na základě smlouvy, z nichž pět je konfesijních a jedna nekonfesijní. Všechny školy působící na základě smlouvy poskytují sekundární odborné vzdělávání. Dvě z těchto škol nabízejí i všeobecné sekundární vzdělávání a jedna poskytuje vzdělávání i na primární úrovni. Zbývající instituce poskytují primární a nižší sekundární vzdělávání.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Primární úroveň
Zákon z 10. srpna 1912, o struktuře primárního vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů ukládá, že všechny soukromé primární školy musí mít státní souhlas, který je udělován z rozhodnutí obecní rady, školního inspektora a Inspekční komise. Tento souhlas platí pouze pro konkrétní vzdělávací zařízení a může být zrušen v případě, že škola přestane splňovat jednu či více zákonných podmínek, na jejichž základě byl souhlas udělen. Tyto podmínky se týkají především učebních osnov.
SITUACE V LUCEMBURSKU
Postprimární úroveň
V oddílu I. zákona z roku 1982 se uvádí, že souhlas se zřízením školy může být udělen po prověření následujících záležitostí: • morální charakter fyzické osoby nebo organizace odpovědné za řízení školy; • morální charakter a kvalifikace ředitele školy a pedagogického sboru; • vybavení tříd a čistota školních prostor; • cíle, učební osnovy a vyučovací metody; • požadavky na přijetí žáků a na jejich postup do vyšších ročníků; • kvalifikace udělované žákům; • interní předpisy týkající se kázně a pořádku; • financování školy; • standardní vzdělávací smlouva mezi školou a jejími žáky.
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Primární úroveň
Dotace nejsou školám přidělovány na základě smlouvy se státem, nýbrž na základě kolektivního rozhodnutí vlády.15 Dotace jsou vypláceny jednou ročně po předložení prohlášení, ve kterém se uvádí počet žáků zapsaných na začátku školního roku. Účelem dotací je úhrada části provozních nákladů školy. Výše dotace se vypočítává normativní metodou (na rozdíl od soukromých sekundárních škol), nezohledňuje tedy skutečné náklady na žáka a není diferencována podle úrovně vzdělávání. Soukromé školy vybírají školné, jehož výši si určuje každá škola sama. Postprimární úroveň
Stát poskytuje dotace na úhradu provozních nákladů, na které nedostačují prostředky ze školného, a to až do výše kryjící provozní ztráty. Podle zákona z roku 1982 nelze z dotací hradit předměty dlouhodobé spotřeby, výstavbu a opravy školních budov. Chce-li škola získat dotace od státu, musí: • mít statut neziskové organizace; • mít vzdělávání a odbornou přípravu jako jedinou činnost; • být zaměstnavatelem učitelů a administrativních a technických pracovníků; • vlastnit budovy a vybavení pro účely výuky nebo být jejich uživatelem; • poskytovat vzdělávání odpovídající tomu, které poskytuje stát (různé typy); • dodržovat učební osnovy používané na veřejných školách; • respektovat učební plány používané na veřejných školách; • uplatňovat stejná kritéria pro přijímání a pro postup do vyšších ročníků jako veřejné školy.
15
Současná ústava vyžaduje, aby závažná rozhodnutí byla přijímána jako společná rozhodnutí všech ministrů na tzv. radě vlády, která zasedá každý týden.
99
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Výše dotací vychází z průměrných nákladů na vzdělávání žáka na veřejné škole, z kvalifikačního stupně učitelů a z počtu žáků na dané soukromé škole. Tento počet nepředstavuje skutečný počet žáků, nýbrž jde o hodnotu, která je upravena tak, aby vyšší sekundární vzdělávání mělo větší váhu. Soukromé školy vybírají školné, jehož výši určuje každá škola sama se souhlasem ministerstva školství. Ve srovnání se státními dotacemi jsou příjmy ze školného minimální. Školné je udržováno na nízké úrovni, aby se zabránilo diskriminaci dětí ze znevýhodněného prostředí.
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Primární úroveň
Soukromé školy by v zásadě měly vyučovat stejné předměty jako školy veřejné. Pracovní plány soukromých škol musí obsahovat všechny předměty, které jsou, případně mohou být podle zákona z 10. srpna 1912 vyhlášeny jako povinné. Stát však může školu zprostit povinnosti vyučovat jeden či více těchto předmětů. O jakýchkoliv změnách v pracovním plánu musí škola uvědomit příslušného inspektora a příslušný obecní úřad. Postprimární úroveň
Kritéria uplatňovaná na veřejných školách představují zpravidla pro smluvní soukromé školy referenční rámec.
6 . Udě l ované kval i f i kace Kvalifikace udělované soukromými školami, které poskytují vzdělávání srovnatelné se vzděláváním na školách veřejných, jsou rovnocenné kvalifikacím udělovaným veřejnými školami. Žáci soukromých škol musí skládat závěrečné zkoušky na veřejných školách.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Učitel na soukromé primární škole musí být občanem členského státu EU a musí mít stejnou kvalifikaci, jako učitel na veřejné primární škole. Do jmenování ředitelů škol stát přímo nezasahuje. Zvažuje však morální charakter pedagogických a vedoucích pracovníků při rozhodování o udělení souhlasu ke zřízení soukromé školy (viz 3. část). Učitelé soukromých škol mohou přestupovat na veřejné školy tehdy, jestliže mají stejnou kvalifikaci jako učitelé na veřejných školách (státní zaměstnanci). Někteří učitelé, kteří jsou státními zaměstnanci, učí na soukromých školách na částečný úvazek souběžně s prací na veřejné škole.
8. Inspekce Soukromé školy podléhají kontrole a inspekci ministerstva školství. Výbor finančních auditorů pak kontroluje, zda jsou plněny normy, na jejichž základě se vypočítává výše státní dotace.
SITUACE V LUCEMBURSKU
9. Statistické ú daje Žáci 1998/99 Školy veřejné 39 918 8 901 18 233 27 134
Školy soukromé 402 703 2 777 3 480
Školy 1998/99 Primární Sekundární a sekundární odborné
Veřejné ± 150 22
Soukromé 2 6
Učitelé 1998/99 Primární Sekundární a sekundární odborné
Školy veřejné 2 732* 2 906
Primární Sekundární Sekundární odborné Postprimární – celkem
Školy soukromé 26 287, 25** (přepočteno na plný úvazek při 22 hodinách týdně) * Řádní zaměstnanci (kvalifikovaní pedagogičtí pracovníci) ** Celkový počet hodin výuky tak činí 6 320. Skutečný počet učitelů nemá velkou výpovědní hodnotu vzhledem k tomu, že na soukromých školách je mnoho míst na částečný pracovní úvazek. Zdroje: Lucemburské oddělení EURYDICE. Statistique année scolaire 1998-99. Luxembour: Ministère de l’Education Nationale.
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly V Lucembursku neexistuje asociace, která by zastupovala všechny soukromé školy. Asociace učitelů, rodičů a žáků lze kontaktovat na adrese jednotlivých škol. Primární Ecole Waldorf Ecole Privée Notre-Dame
6, avenue Joseph Sax, L – 2515 Luxembourg 4, rue Marguerite de Busbach, L – 1269 Luxembourg
Postprimární Lycée Technique Privé Emile Metz Ecole Privée Notre-Dame Ecole Privée Fieldgen Ecole Privée Ste Anne Ecole Privée Marie-Consolatrice Ecole Privée Ste Elisabeth
50, rue de Beggen, L-1220 Dommeldange 4, rue Marguerite de Busbach, L-1269 Luxembourg 21, rue d’Anvers, L-1130 Luxembourg 108, Grand-Rue, L-9051 Ettelbruck 101 rue de Luxembourg, L-4221Esch/Alzette 7, rue de Binsfeld, L-9912 Troisvierges
Zdroj Lucemburské oddělení EURYDICE
INFORMACE PŘIPRAVILO LUCEMBURSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE Unité d’Eurydice Centre de psychologie et d’orientation scolaires 280, route de Longwy L - 1940 Luxembourg
101
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
SITUACE V NIZOZEMSKU (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Článek 23 nizozemské ústavy zaručuje svobodu vzdělávání, která zahrnuje svobodu zřizovat školy, svobodu určovat principy, na kterých jsou tyto školy založeny (svoboda přesvědčení), a svobodu při organizaci výuky. Svoboda zřizovat školy, která je zaručena ústavou od roku 184816, spočívá v tom, že kterýkoliv jednotlivec či organizace má právo založit školu bez předchozího souhlasu úřadů. Znamená to, že různé skupiny ve společnosti mají právo zřizovat školy na základě svého vlastního náboženství, ideologických nebo pedagogických názorů či principů. Svoboda přesvědčení znamená, že odpovědný orgán (zřizovatel odpovědný za správu školy – bevoegd gezag) může přizpůsobit výuku náboženským, filosofickým či pedagogickým principům, které zastává. Svoboda organizovat výuku spočívá v tom, že příslušný zřizovatel může svobodně volit obsah výuky a uplatňované vyučovací metody. Uplatňování tohoto ústavního práva vedlo ke vzniku velkého počtu různých vzdělávacích zařízení, která však lze v zásadě rozdělit do dvou kategorií – na veřejná a soukromá. Z této různorodosti škol vyplývá i velký počet zřizovatelů. Veřejné školy jsou řízeny obecními úřady, což znamená, že obecní úřad působí jako zřizovatel školy. Obecní zastupitelstvo může však rozhodnout o tom, že obecní úřad předá tento úkol instituci jiného typu, která podléhá veřejnému právu. Zřizovatel veřejné školy je pak odpovědný za své působení obecnímu zastupitelstvu. Povinností těchto obecních úřadů je zajistit dostatečný počet veřejných škol tak, aby se všem dostalo kvalitního vzdělání. Veřejné vzdělávání má laický (nekonfesijní) charakter. Soukromé školy jsou zakládány z iniciativy jednotlivců, jejich zřizovatelé se řídí soukromým právem. Zřizovatelem (bevoegd gezag) soukromé školy je rada asociace, nadace či církevní instituce, která školu zřídila. Nejčastěji bývají zřizovatelem soukromých škol nadace. Pokud veřejné a soukromé školy spolupracují a mají stejného zřizovatele, mají možnost volby, zda se tento orgán bude řídit právem soukromým či veřejným. Způsob poskytování a charakter veřejného vzdělávání na školách tohoto typu zajišťují příslušné zákonné předpisy. Podle ústavy jsou všechny školy (veřejné i soukromé) financovány podle stejného principu. Školská legislativa platí pro soukromé i veřejné školy a zohledňuje ústavní právo na vzdělávání.
2. Typy š kol Většina soukromých škol jsou školy církevní (konfesijní), především katolické a protestantské. Některá vzdělávací zařízení jsou zřízena i jinými náboženskými skupinami (například islámské školy).
16
Pozn. překl. Ústava je z roku 1814, rozšířena o právo na svobodné zakládání škol byla v roce 1848.
SITUACE V NIZOZEMSKU
Mnoho soukromých škol však nepatří k církevním a zakládá své programy na různých ideologických či vzdělávacích principech. Nizozemsko má v soukromém i veřejném vzdělávacím sektoru poměrně velký počet škol založených na konkrétním pedagogickém přístupu. Příkladem jsou školy, kde se vyučuje podle metod Montessoriové, Steinera, či Freineta, nebo podle Jenského či Daltonského plánu.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Standardní podmínky pro zřizování škol stanoví školská legislativa. Tyto podmínky se týkají minimálního počtu žáků a v případě primárních škol vycházejí z hustoty žáků na území, které spadá pod příslušnou místní správu (tj. počet dětí ve věku od 4 do 12 let na čtvereční kilometr). Soukromé sekundární školy mohou být zahrnuty v „Plan van scholen“ (Plán nových škol) pro zřizování nových vzdělávacích zařízení, a to v případě, že mohou prokázat, že předpokládaný počet zapsaných žáků překračuje zákonné minimum pro školu tohoto typu. Žádost o zřízení nové školy musí obsahovat i odhad předpokládaného počtu žáků. Odpovědností regionální správy je zajistit dostatečný počet veřejných škol.
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Od roku 1917 poskytují veřejné orgány soukromým i veřejným školám 100 % finančních prostředků. Tato rovnost ve financování je základním principem nizozemské společnosti. Přestože na počátku měly na stejnou výši financování nárok pouze primární školy, byl princip rovnosti postupně rozšířen i na další úrovně vzdělávání včetně úrovně vysokoškolské (od roku 1970). Zákonnou podmínkou financování z veřejné pokladny je, že soukromé vzdělávací zařízení musí být zřízeno právnickou osobou s plnou právní způsobilostí, jejímž cílem je poskytovat vzdělávání bez jakéhokoliv motivu vytvářet zisk. Rovnost ve financování je šetrně usměrňována ve vztahu ke všem typům vzdělávání. Existuje pravidlo tzv. „nedodržení“, které spočívá v tom, že pokud během daného roku provozní náklady hrazené místní správou veřejným školám převýší státní dotace soukromým školám, místní úřad musí v zásadě tento rozdíl soukromým školám proplatit. Různé účelové dotace však nemusí být vypláceny všem školám ve stejné výši, pokud se jejich potřeby liší. Dotace přidělované soukromým školám vycházejí z nákladů na zařízení a vybavení a z personálních a provozních výdajů, které mají veřejné školy stejné úrovně. Znamená to, že veřejné orgány přidělují prostředky na platy učitelů a technických pracovníků správnímu orgánu každé školy. Soukromé školy často dostávají příspěvky od rodičů, popřípadě mají své vlastní zdroje. Tyto prostředky mohou být použity na různé účely, jako například na nákup didaktického materiálu, na mimoškolní činnost nebo na nábor dalších pracovníků či příplatky stávajícím zaměstnancům k jejich běžnému platu. Chce-li škola získat finance od státu, musí její správní orgán splnit určité podmínky, které jsou stanoveny v konkrétních právních normách a předpisech. Obecně se školy musí řídit pravidly pro přijímání žáků, musí mít neziskových status a jejich správní orgán musí být členem odvolací komise. Na kvalifikaci učitelů, na povinné předměty na každém typu školy a na závěrečné zkoušky se vztahují i příslušné standardy kvality.
103
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
5 . Uč ební osnovy, uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Přestože je školská legislativa v Nizozemsku rozsáhlá, veřejné i soukromé školy mají značnou míru autonomie. Ministerstvo školství, kultury a vědy nepředepisuje konkrétní didaktické materiály, ani nezpracovává své vlastní. Pedagogické materiály připravují a na trh uvádějí komerční i nekomerční vydavatelé. Stát stanovuje cíle pro každý typ vzdělávání, nicméně školy mají naprostou svobodu v rozhodování o vyučovacích metodách a o prostředcích, kterými těchto cílů dosahují.
6 . Udě l ované kval i f i kace Mezi diplomy a kvalifikacemi udělovanými veřejnými školami a soukromými školami financovanými ministerstvem nejsou žádné rozdíly.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů V ústavě se výslovně uvádí, že svoboda zřizovat školy zahrnuje i svobodu jmenovat učitele a volit vyučovací metody. Správní orgán školy tak může svobodně přijímat učitele, přičemž jedinou podmínkou je, že uchazeč je schopen předložit osvědčení o mravní způsobilosti a osvědčení o pedagogické kvalifikaci. Soukromé školy mají právo přijímat (výhradně nebo přednostně) učitele, kteří sdílejí konkrétní náboženské, filosofické či pedagogické názory, jež vyznává daná škola. Učitelé veřejných škol jsou z formálního hlediska státními zaměstnanci, učitelé soukromých škol mají vypracovány pracovní smlouvy na základě občanského práva. Právní postavení učitelů stanoví vyhlášky vydávané pro resort školství. Právní postavení pedagogických pracovníků na primární úrovni a ve speciálním vzdělávání stanoví Rechtspositiebesluit Onderswijspersoneel (RPBO) –Vyhláška o právním postavení pedagogických pracovníků. Právní postavení pedagogů na sekundární úrovni určuje Kaderbesluit Rechtspositie VO – Rámcová vyhláška o právním postavení pedagogických pracovníků sekundárního vzdělávání. Tyto vyhlášky se vztahují na učitele veřejných škol a naplňování jejich ustanovení je podmínkou pro přidělování státních dotací soukromým školám. Jinými slovy, pokud soukromá škola chce získat finanční prostředky, musí její správa začlenit ustanovení zmíněných vyhlášek do smluv o pracovních podmínkách svých zaměstnanců. Stát pak hradí jejich platy, které jsou stejné jako platy učitelů veřejných škol. Pokud jde o zákonnou úpravu důchodového zabezpečení, jsou všichni učitelé považováni za státní zaměstnance.
8. Inspekce Za inspekci ve školství odpovídá Ministerstvo školství, kultury a vědy. Školská inspekce působí pod vedením ministerstva. Jde o relativně samostatnou instituci, která má samosprávný statut. Inspekci podléhají soukromé i veřejné školy.
SITUACE V NIZOZEMSKU
9. Statistické ú daje Počet žáků 1998/1999 Primární vzdělávání (včetně speciálních škol) (PO) Sekundární vzdělávání (VO) Vzdělávání dospělých a odborné vzdělávání (BVE) Vyšší odborné vzdělávání (HBO)
Celkem
3 528 500 1 658 100 827 600 611 700 276 400
Univerzity
154 700
Počet institucí (1998) 7949 648 65 56 12*
Primární vzdělávání (včetně speciálních škol) Sekundární vzdělávání Vzdělávání dospělých a odborné vzdělávání Vyšší odborné vzdělávání Univerzity
* Není zahrnuta Zemědělská univerzita, teologické univerzity a Otevřená univerzita
BO
VO
BVE
HBO
WO
Veřejné
Instituce podle vyznání 1997/98 1998/99 33,0 % 33,1 %
Protestantské
29,6 %
29,5 %
Římsko-katolické
30,1 %
30,1 %
Ostatní soukromé
7,3 %
7,3 %
Veřejné Protestantské Římsko-katolické Soukromé necírkevní Více vyznání Protestantské Římsko-katolické Soukromé necírkevní Obecní Více vyznání Veřejné Protestantské Římsko-katolické Soukromé necírkevní Kombinované Veřejné Soukromé
23 % 21 % 34 % 19 % 4% 11 % 3% 71 % 0% 14 % 4% 10 % 10 % 69 % 6% 79 % 21 %
23 % 22 % 32 % 19 % 4%
Vysvětlivky zkratek: BO PO VO MBO BVE HBO WO
Běžné primární vzdělávání Primární vzdělávání (včetně speciálních škol) Sekundární vzdělávání Vyšší sekundární odborné vzdělávání Vzdělávání dospělých a odborné vzdělávání Vyšší odborné vzdělávání Univerzity
Primární vzdělávání (včetně speciálních škol) Sekundární vzdělávání Vzdělávání dospělých a odborné vzdělávání Vyšší odborné vzdělávání Univerzity
Počet učitelů 1998/99 103 800 65 800 33 400 20 900 -
105
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Vzdělávací zájmy hájí celostátní koordinační orgány17 (zastřešující organizace). Soukromé vzdělávání zastupují následující organizace: • NKSR: Nederlandse Katholieke Schoolraad (Nizozemská rada katolických škol) • NPCS: Nederlandse protestantských škol)
Protestants
Christelijke
Schoolraad
(Nizozemská
rada
• NABS: Nederlandse Algemeen Bijzondere Schoolraad (Nizozemská rada neutrálních škol)
Tendence V obecném právním rámci mají soukromé školy v Nizozemsku značnou autonomii. Ústava jednoznačně zaručuje svobodu soukromého vzdělávání pokud je o vyučovací metody a přijímání učitelů. Soukromé školy mají naprostou svobodu v následujících záležitostech: • určování složení řídících orgánů, • vztahy s rodiči a s různými organizacemi podporujícími vzdělávání, • poskytování výuky náboženství a předmětů mimo rámec povinných učebních osnov nebo školního vyučování. Finanční a právní podpora soukromého vzdělávání umožnila rozvoj vzdělávání, které je postaveno na různých filosofických a náboženských principech a reaguje na historicky vzniklý požadavek, který je v nizozemské společnosti stále velice aktuální. Podíl žáků navštěvujících veřejné a soukromé školy se od začátku století prakticky nezměnil. Soukromá vzdělávací zařízení na primární a sekundární úrovni navštěvují přibližně dvě třetiny žáků. Veřejný sektor se od roku 1970 mírně rozšířil. V posledním desetiletí však měly na soukromé i veřejné školy velký vliv některé významné změny v samotné vládní politice: decentralizace, snižování výdajů, deregulace a privatizace. Decentralizace, neboli přenesení pravomocí a odpovědnosti z centrální správy na místní správu, vedla ke snížení vlivu národních zastřešujících organizací. V důsledku snižování rozpočtových výdajů se zpřísnily podmínky pro státní financování. Školy se snažily získat další zdroje příjmu, a to zejména v prostředí trhu. Soukromé a veřejné školy se začaly více podobat jedna druhé. V poslední době začaly veřejné školy vážně uvažovat o přijetí statutu v souladu se soukromým právem. Zvažuje se i spojení veřejných a soukromých škol pod dohledem soukromého řídícího orgánu. Tyto změny přispějí k odstranění dělicí čáry mezi veřejnými a soukromými školami18.
Zdroje: • Education, Culture and Science Key Statistics1999. Zoetermeer: Ministry of OCenW, 1998. • Education, Culture and Science Key Statistics 2000. Zoetermeer: Ministry of OCenW, 1999. • Information dossier on the structure of the education system in the Netherlands 1998. Zoetermeer: Ministry of Education, Culture and Science, Dutch Eurydice Unit, 1999.
17
Tyto národní koordinační orgány jsou asociace, které zastupují různé organizace, jako jsou například učitelské odbory, rodičovské organizace, organizace správních orgánů škol apod.
18
Úřad pro plánování v sociální a kulturní oblasti se zabývá rozvojem neziskového sektoru v Nizozemsku. Ve své studii věnuje značnou pozornost (primárnímu) vzdělávání. Výsledky studie budou zveřejněny v roce 2000.
SITUACE V NIZOZEMSKU
INFORMACE PŘIPRAVILO NIZOZEMSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE: Eurydice Eenheid Nederland Afd. Informatiediensten D073 Ministerie van Onderwijs, Cultuur en Wetenschappen Postbus 25 000 – Europaweg 4 NL – 2700 LZ Zoetermeer
107
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
SITUACE V RAKOUSKU (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec 1.1.
Ústavní zákon
• Článek 17 základního státního zákona (Staatsgrundgesetz) z 21. 12. 1867, Reichgesetzesblatt (RGBl) č. 142: Všichni občané státu mají právo zřizovat vzdělávací instituce a poskytovat vzdělávání za předpokladu, že předložili doklad o své způsobilosti v souladu se zákonnými normami. (…) Stát si vyhrazuje právo řízení a kontroly výchovného a vzdělávacího systému. • Článek
14,
odst.
7
B-VG
(Spolkový
ústavní
zákon):
Školy, které nejsou součástí veřejného sektoru, jsou považovány za školy soukromé. Lze jim udělit státní souhlas podle zákonů veřejného sektoru a v souladu se příslušnými zákonnými ustanoveními. 1.2
Specifický statutární základ soukromého školského systému v Rakousku
• Zákon o soukromých školách (Privatschulgesetz) z 25.7 1962, Bundesgesetzesblatt – RGBl č. 244/1962 ve znění pozdějších předpisů. • Zákon o soukromých zemědělských a lesnických školách (Landforstwirtschaftliches Privatschulgesetz) z 29. 4. 1975, BGBl č. 318/1975.
und
2.
Typy š kol
2.1.
Soukromé školy, které mají statutární právo nést označení specifického typu školy
Základním předpokladem pro naplnění práva používat označení specifického typu školy (vedle požadavků uvedených ve 3. bodě níže) je, že organizace školy, včetně učebních osnov a vybavení, musí v zásadě odpovídat organizaci podobných škol veřejných a škola musí používat pouze učebnice schválené příslušnými úřady. Ředitel a učitelský sbor takové školy musí mít pedagogickou kvalifikaci pro příslušný typ vzdělávání. Dále musí existovat vysoká míra pravděpodobnosti, že soukromá škola bude schopna existovat nejméně po dobu několika let. Soukromá škola tohoto typu se musí důsledně přizpůsobit odpovídajícímu typu veřejné školy, pokud jde o organizaci (definice poslání, struktura, vstupní požadavky, učební osnovy, počet žáků ve třídě) a vnitřní předpisy (zejména pokud jde o hodnocení žáků). Tak například soukromá všeobecně vzdělávací sekundární škola (Gymnasium) musí působit v souladu se stejnými zákonnými ustanoveními, jako analogická škola veřejná. Neznamená to však, že soukromá škola, která má zákonné právo používat označení specifického typu školy, musí být totožná s odpovídající veřejnou školou téhož typu. Požadavek je vyjádřen formulací „v zásadě odpovídat“. V praxi nicméně spíše dochází k úplnému přizpůsobení. 2.2
Soukromé školy, které nenesou zákonné označení specifického typu školy
V tomto případě jde o soukromé školy, které vzhledem k tomu, že neodpovídají typům škol daným zákonem, chtějí uskutečňovat samostatnou organizační/pedagogickou koncepci, a proto nejsou součástí veřejného školského systému, zejména pokud jde o strukturu učebních osnov. Tyto školy jsou často označovány obecným názvem Statutschulen nebo Alternativschulen (alternativní školy).
SITUACE V RAKOUSKU
2.3 Státní souhlas podle veřejných právních norem lze udělit soukromým školám uvedeným v bodě 2.1 i v bodě 2.2. Ø
V případě soukromých škol zmíněných v bodě 2.1 to předpokládá, že musí existovat záruka, že výuka dostojí požadavkům na vzdělávání v rakouském školském systému a že výsledky takové výuky budou odpovídat veřejné škole podobného typu. O těchto záležitostech rozhodují státní školské inspekční orgány.
Ø
Pokud soukromá škola uvedená v bodě 2.2 (Statutschule nebo Alternativschule) usiluje o státní souhlas podle veřejného práva, musí splňovat následující podmínky:
• musí poskytovat záruku, že výuka bude splňovat požadavky na vzdělávání v rakouském školském systému; • organizace, učební osnovy a vybavení musí odpovídat organizačnímu statutu (které náležitě popisuje příslušnou nezávislou organizační/pedagogickou koncepci schválenou Spolkovým ministerstvem školství a kultury); • soukromá škola musí mít úspěšné výsledky výuky, což hodnotí státní školské inspekční orgány na základě organizačního statutu. 2.4
Označení soukromých škol
Každá soukromá škola musí mít takový název, aby z něj bylo možno rozeznat, která osoba či instituce školu spravuje, a aby byla vyloučena možnost záměny s veřejnou školou. Soukromé školy, které nemají zákonné právo používat označení specifického typu školy (Statutschule nebo Alternativschule), nesmějí používat žádný název, který by mohl vést k záměně se školou specifického typu.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Zřizování soukromých škol je podmíněno splněním podmínek a požadavků týkajících se osoby či instituce, která školu zřizuje, ředitele školy, pedagogického sboru a školních prostor a didaktického materiálu. 3.1
Osoba nebo instituce, která školu zřizuje
Zřizovatelem soukromé školy může být jakákoliv fyzická či právnická osoba. Zákon o soukromých školách však stanoví různé podmínky, které musí být splněny. Rakouští občané musí být schopni jednat plně v souladu s morálními a občanskými principy. V případě občanů jiné státní příslušnosti je dalším požadavkem, že zřízení takové školy nesmí mít žádné negativní či škodlivé důsledky na rakouský vzdělávací systém. Pokud jde o právnické osoby, týkají se výše uvedené požadavky i představitelů školy. Osoba či instituce, která je zřizovatelem soukromé školy, musí zabezpečit finanční i lidské zdroje, jakož i příslušné zařízení a vybavení. Zřizovatel školy nesmí zasahovat do pravomocí ředitele školy a učitelů (zejména do pedagogického a správního řízení, do výuky a výchovy), a to podle ustanovení zákona o školním vzdělávání. Zřizovatel školy má však absolutní právo určovat „ducha“ školy, kterou spravuje (např. v ideologickém smyslu). 3.2.
Ředitelé soukromých škol
Za jmenování ředitele soukromé školy odpovídá její zřizovatel (osoba či instituce). Zřizovatel musí jmenování oznámit příslušnému školskému úřadu (stejně jako jakékoliv podstatné změny podle zákona o soukromých školách). Školský úřad může do uplynutí jednoho měsíce poté, co toto oznámení obdržel, jmenování odmítnout, pokud ředitel nesplňuje příslušné požadavky či neplní své povinnosti. Uchazeč o místo ředitele školy musí mít: • rakouské občanství (lze udělit výjimku) • schopnost a předpoklady pro funkci učitele z morálního, občanského i zdravotního hlediska 109
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
• příslušnou pedagogickou kvalifikaci, případně další odpovídající kvalifikace. 3.3
Učitelé soukromých škol
Při přijímání učitelů jsou uplatňovány stejné požadavky jako při jmenování ředitelů škol. 3.4
Školní prostory a didaktické pomůcky (vybavení) na soukromých školách
Školní prostory musí z hlediska výstavby a vybavení odpovídat účelu a organizaci soukromé školy a vzdělávacím a hygienickým zásadám. Soukromá škola musí mít didaktické pomůcky a další prostředky nutné pro plnění učebních osnov. Za tyto záležitosti odpovídá osoba či instituce, která je zřizovatelem školy. Při kontrole plnění těchto požadavků se analogicky uplatňují předpisy, které platí pro veřejné školy.
4 . Fi nancová ní Poplatky
/
Dot ace
z
veř ej ný ch
pr ostř edků
/
Soukromým školám, které mají státní souhlas podle veřejného práva, i soukromým školám s vlastním statutem (bez ohledu na to, zda nesou označení specifického typu školy či nikoliv) se poskytují dotace na mzdové náklady. Příspěvky na výdaje na vybavení a výstavbu do těchto ustanovení nespadají, je však možné je poskytovat, pokud se s nimi počítá ve spolkovém rozpočtu. Pokud jde o dotace, rozlišuje se mezi školami církevními a necírkevními. 4.1
Finanční pomoc soukromým církevním školám
Do této kategorie spadají školy, které spravují zákonem uznávané církve a náboženská společenství či jejich instituce (např. církevní řády). Zákonem je jim přiznáno právo obsazovat místa učitelů (včetně ředitele) tak, aby mohly být naplňovány učební osnovy (plná finanční pomoc). Dotace mají obvykle formu přidělování učitelů na základě pracovní smlouvy (podle veřejného či soukromého práva) se spolkem, popř. (u soukromých škol poskytujících povinné vzdělávání) se spolkovými zeměmi – tyto dotace jsou známé jako „živé dotace“. Možná je i výplata peněz. Základním předpokladem pro přidělení učitele coby „živé dotace“ je to, že vrchní orgán příslušné církve o takové přidělení požádá či proti němu nevznáší žádné námitky a že učitel se svým umístěním souhlasí. Učitel může požádat, aby jeho umístění bylo zrušeno. Vrchní orgán církve může z různých náboženských důvodů prohlásit, že další zaměstnávání učitele je nepřípustné a požádat, aby byl odvolán. 4.2
Finanční pomoc soukromým necírkevním školám
V tomto případě jsou povoleny pouze „živé dotace“, přestože pro přidělování takových dotací neexistuje žádný právní nárok. Taková finanční pomoc je na uvážení spolkového ministra školství a kultury za předpokladu, že prostředky na tento účel jsou ve spolkovém rozpočtu k dispozici. Rozdílný přístup v případě církevních a necírkevních soukromých škol je zdůvodňován skutečností, že veřejné školy slouží více vyznáním a že církevní soukromé školy tudíž doplňují veřejný vzdělávací systém. Rodiče si tak mohou snáze vybrat pro své děti vzdělávání, které odpovídá jejich náboženskému přesvědčení podle Článku 2 doplňkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 4.3
Školné
Pokud jde o školné na soukromých školách, neexistují žádné oficiální předpisy. Stanovení výše školného je věcí smluvní dohody mezi osobou či institucí, která je zřizovatelem školy, a žákem, popř. jeho rodiči/zákonným zástupcem.
SITUACE V RAKOUSKU
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny a vyuč ovací met ody Učební dokumenty obsahují především obecné vzdělávací cíle, vzdělávací a učební úkoly v jednotlivých předmětech, didaktické zásady (vyučovací metody), obsah učiva, jeho rozdělení do jednotlivých ročníků, celkové počty hodin a hodinové dotace u jednotlivých předmětů (učební plány). Ø
Učební osnovy školy, která nese statutární označení specifického typu školy, musí „v zásadě odpovídat“ učebním osnovám veřejné školy stejného typu. Ve skutečnosti jsou tyto osnovy zcela shodné, přestože žádný takový požadavek neexistuje.
Ø
Pokud jde o učební osnovy pro soukromé školy, které nenesou označení specifického typu školy (Statutschulen a Alternativschulen), zákon o soukromých školách žádná podrobná ustanovení neobsahuje. Obsah vzdělání, přesněji které předměty, jakým způsobem a v jakém rozsahu jsou vyučovány, počet vyučovacích hodin a didaktické postupy atd., určuje zřizovatel školy v rámci svobody vzdělávání, která je zaručena jako jedno ze základních práv.
6 . Udě l ované kval i f i kace Soukromá škola, která má státní souhlas podle veřejného práva, má z praktického hlediska největší význam, protože státní souhlas je spojen s různými právními důsledky, pokud jde o udělované kvalifikace (a také o sociálně ekonomická opatření pro žáky, jako jsou různé příspěvky na školu a ubytování, „bezplatné učebnice“, příspěvek na dojíždění do školy, popř. bezplatná doprava, a dále o přidělování státních pedagogů, které je významné pro zřizovatele školy). Velký význam pro správce školy má i přidělování státních pedagogů. Zmíněné právní důsledky udělení státního souhlasu podle veřejného práva se však liší v závislosti na tom, zde jde o soukromou školu nesoucí statutární označení specifického typu školy, či o soukromou školu, která na toto označení nárok nemá (Statutschule nebo Alternativschule). 6.1
Soukromé školy nesoucí statutární označení školy specifického typu
Udělení státního souhlasu podle veřejného práva zmocňuje soukromé školy k udělování kvalifikací, které jsou z právního hlediska totožné s kvalifikacemi udělovanými podobnými veřejnými školami. Žáci, kteří navštěvují či končí soukromou školu, která má státní souhlas, mají stejné právní postavení jako žáci navštěvující či končící veřejnou školu. Mohou například přestoupit na veřejnou školu na základě příznivého vysvědčení z konce roku, aniž by museli podstoupit jakékoliv další zkoušky. Zkoušky, které organizuje příslušná škola, např. závěrečné zkoušky na všeobecně vzdělávací sekundární škole (Reifeprüfung), lze složit i na škole soukromé. Žák, který úspěšně složí závěrečné zkoušky na všeobecně vzdělávací sekundární škole (Reifeprüfung) má také právo pokračovat ve studiu na vysoké škole. Požadavek povinné školní docházky lze splnit na školách soukromých stejně jako na školách veřejných. Vysvědčení o úspěšném ukončení veřejné školy může být zcela či zčásti průkazem způsobilosti požadovaným pro výkon celé řady profesí, zejména odborných. Stejnou platnost mají i vysvědčení odpovídajících soukromých škol. 6.2
Soukromé školy, které nenesou statutární označení školy specifického typu
Tyto školy nejsou z hlediska koncepce a cílů s veřejnými školami srovnatelné. V důsledku toho nemají žáci, kteří studují nebo končí studium na takových školách, žádná práva spojená s kvalifikacemi, které tyto školy vydávají (např. ukončení 8. ročníku, diplom z odborné školy, oprávnění ke vstupu na univerzitu). Žák, který hodlá ze soukromé školy tohoto typu přestoupit na školu veřejnou, musí absolvovat několik zkoušek (jejich počet a rozsah se různí podle typu veřejné školy, na kterou se žák hlásí).
111
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Učitelé na soukromých školách jsou zaměstnáváni buď na základě pracovní smlouvy podle soukromého práva, kterou uzavřou se zřizovatelem školy, nebo je na školu umístí příslušný úřad – např. na spolkové či zemské úrovni – jako dotované učitele („živé dotace“). V tomto případě má učitel pracovní smlouvu podle veřejného práva se spolkem nebo spolkovou zemí a má postavení státního úředníka, nebo působí jako smluvní učitel, kterého zaměstnává spolek nebo spolková země na základě smluvní dohody. V obou případech dostává plat či odměnu v souladu s veřejným právem.
8. Inspekce Rozsah a hloubka školní inspekce záleží na typu soukromé školy (viz 2. bod). V případě soukromých škol, které nenesou označení specifického typu školy nebo které nemají státní souhlas podle veřejného práva, se inspekce omezuje pouze na zákonnost správních činností, pokud jde o požadavky týkající se zřizovatele školy, jejího ředitele, pedagogického sboru a vybavení. Inspekce prováděná ve školách, které nesou označení specifického typu školy a kterým byl udělen souhlas podle veřejného práva, se vztahuje na veškeré zákonné a vzdělávací aspekty bez omezení. V tomto případě je inspekce z hlediska rozsahu a hloubky stejná jako na veřejných školách.
9. Statistické ú daje Žáci Primární školy Nižší sekundární školy Speciální školy Polytechnické školy Všeobecně vzdělávací sekundární školy Povinné odborné školy Nižší sekundární odborné školy Vyšší sekundární odborné školy Pedagogické školy Celkem
Školy Primární školy Nižší sekundární školy Speciální školy Polytechnické školy Všeobecně vzdělávací sekundární školy Povinné odborné školy Nižší sekundární odborné školy Vyšší sekundární odborné školy Pedagogické školy Celkem
Školní rok 1998/99 Na veřejných a Na soukromých Podíl žáků v soukromých školách soukromých školách celkem školách (v %) 390 112 15 484 3, 97 260 783 10 309 3, 95 15 102 607 4,02 19 816 28 0,14 185 137 27 265 14,73 126 686 52 206 117 046 24 715 1 191 603
Veřejné a soukromé celkem 3 388 1 185 463 327 319 193 453 274 67 6 669
30 724 22 111 11 846 7 892 126 266
24,25 42,35 10,12 31,93 10,59
Školní rok 1998/99 Počet Podíl soukromých škol soukromých škol (%) 88 2,6 56 4,73 13 2,81 1 0,31 70 21,94 61 237 52 33 611
31,61 52,37 18,98 49,25 9,16
SITUACE V RAKOUSKU
Učitelé
19
Primární školy
Na veřejných a Na soukromých soukromých školách celkem školách 32 625 1 060
Nižší sekundární školy
Školní rok 1997/98 Podíl učitelů na soukromých školách (v %) 3,25
33 841
1 332
3,94
Speciální školy
5 866
225
3,84
Polytechnické školy
1 848
0
0
19 648
3 198
16,28
4 473
1
0,02
19 436
2 536
13,05
3 738
1 712
45,8
121 475
10 064
8,28
Všeobecně vzdělávací sekundární školy Povinné odborné školy Nižší a vyšší sekundární odborné školy Pedagogické školy Celkem
Zdroj: Bundesministerium für Unterricht u. kulturelle Angelegenheiten – Österreichische Schulstatistik. Školní rok 1998/99 (statistické údaje o učitelích jsou z roku 1997/98).
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Kuratorium fur künstlerische Und heilende Pädagogik Siebensterngasse 27 1070 Wien Netzwerk – Bundes-Dachverband Für selbstbestimmtes Lernen Schweglerstrasse 43/4 1150 Wien Österreichische Bildungsallianz Hasnerstrasse 144/16 1160 Wien Österreichische Gesellschaft Für Montessoripädagogik Kundmanngasse 12 1030 Wien Österreichische Vereinigung freier Bildungsstätten auf anthroposophischer Grundlage Endresstrasse 100 1230 Wien
Zdroje: • Jisa, Werner, Die rechtliche Verankerung und Ausgestaltung des Privatschulewesens in Österreich, Recht der Schule, 1998, 80ff • Jonak/Kövesi, Das österreichische Schulrecht (1999) • Juranek, Markus, Schulverfassung und Schulverwaltung in Österreich General (legislativní rámec)
19
Fyzické osoby
113
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
INFORMACE PŘIPRAVILO RAKOUSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE Bundesministerium für Unterricht und Kulturelle Angelegenheiten – Abt. I/6b Eurydice – Informationsstelle Minoritenplatz 5 A - 1014 Wien
SITUACE V PORTUGALSKU
SITUACE V PORTUGALSKU (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Svobodu vzdělávání zaručuje portugalská ústava a zákony. Tato svoboda se projevuje ve formě práva zřizovat a provozovat soukromá a družstevní vzdělávací zařízení a volným přístupem na veškerá vzdělávací zařízení, která se podílejí na rozvoji národního vzdělávacího systému, bez jakékoliv ekonomické, sociální či regionální diskriminace. Základními zákonnými normami o soukromém a družstevním vzdělávání jsou: • zákon č. 9/79 o soukromém a družstevním vzdělávání; • zákon č. 65/79 o svobodě vzdělávání; • zákon č. 553/80 o právním statutu soukromého a družstevního vzdělávání. Zmíněné zákony rozlišují mezi: veřejnými školami spravovanými zcela státem, autonomními regiony, místními úřady a veřejnými orgány; a soukromými a družstevními školami zřizovanými a spravovanými fyzickými osobami (jednotlivci či skupinami osob). Tyto školy poskytují kolektivní výuku ve skupině nejméně pěti žáků nebo nabízejí pravidelné vzdělávací činnosti. Soukromé a družstevní školy, které poskytují kolektivní výuku v souladu s cíli národní vzdělávací politiky, mají nárok na stejné výhody jako instituce veřejných služeb. Stát podporuje a koordinuje vzdělávání na soukromých a družstevních školách tím, že: • uděluje souhlas se zřizováním soukromých a družstevních škol a zajišťuje jejich bezproblémové fungování; • poskytuje školám pedagogickou a organizační pomoc a tím zajišťuje jejich náležité fungování; • zajišťuje, aby pedagogická a akademická úroveň obsahu a metod vzdělávání splňovala standardy obecné vzdělávací politiky; • přiděluje dotace a uzavírá smlouvy se soukromými a družstevními zařízeními, aby bylo zajištěno, že na úrovni povinné a bezplatné školní docházky budou tato zařízení postupně poskytovat výuku stejné kvality výuky jako veřejné školy a aby se i na dalších úrovních rozdíly postupně odstranily.
2. Typy š kol Soukromé a družstevní školy mohou se státem uzavírat jednu ze tří typů smluv: smlouvu, contrato de associação (smlouva o přidružení), contrato simples, nebo contrato de patrocínio (patronátní smlouva). Contrato de associação uzavírá stát se soukromými a družstevními školami, které se nacházejí v oblastech, kde je nedostatek škol veřejných, které mají cíle shodné s cíli veřejného vzdělávání a které poskytují bezplatné vzdělávání za stejných podmínek, jako školy veřejné. Vedle různých finančních a daňových výhod přiděluje stát školám, které s ním uzavřely contrato de associação, dotace ve výši nákladů na žáka ve veřejných školách poskytujících stejnou úroveň vzdělávání.
115
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Kritéria pro přidělování finanční pomoci určuje Ministerstvo školství na každý jednotlivý rok. Se soukromými a družstevními školami, které nemají contrato de associação stát uzavírá contrato simples tak, aby jim umožnil nabízet zvláštní podmínky – tj., aby jim umožnil snížit měsíční výši školného. Ve smlouvách musí být uvedena výše dotace na žáka a částka, o kterou škola sníží výši školného. V zájmu podpory vzdělávání v oblastech, kde se veřejný sektor příliš neangažuje, jako jsou například speciální vzdělávací programy či pedagogické experimenty. S vlastníky soukromých škol může stát uzavírat contrato de patrocínio. Contrato de patrocínio ukládá státu povinnost hradit alespoň 50 % provozních nákladů školy, zajistit právní uznání diplomů a vysvědčení, které škola vydává, zajistit rovnost programů nabízených danou školou a veřejnými školami, určovat pravidla pro přestupy žáků mezi školami a sledovat vzdělávací aktivity školy.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Stát uděluje souhlas se zřizováním soukromých a družstevních škol za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky: žadatel musí mít vysokoškolské vzdělávání na úrovni, která jej opravňuje vyučovat nejnáročnější programy na dané škole. Pokud je žadatelem skupina osob, musí být schopna zajistit kvalifikované pedagogy; škola musí mít zařízení a vybavení nezbytné k naplnění svých vzdělávacích cílů; škola se musí zavázat, že bude najímat učitele, kteří budou mít zákonem požadovanou kvalifikaci. Každá škola si musí zvolit takový název, aby nedocházelo k záměně s jinou veřejnou či soukromou školou . Souhlas může být dočasný nebo definitivní.
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Vedle dotací přidělovaných v souladu s jednotlivými typy smluv (viz 2. bod) může stát soukromým školám, které působí v souladu s cíli veřejného vzdělávacího systému, přidělovat speciální dotace na úhradu nákladů na zřízení školy, na financování pedagogických experimentů, na rozšiřování zařízení, na nákup vybavení nebo na podporu činností mimo vyučování. V souladu s ustanoveními zákona 344/88 z 28. září 1988 a vyhlášky č. 156/ME/88 z 15. září 1988 mají soukromé a družstevní školy nárok na úvěry se sníženou úrokovou sazbou na výstavbu, nákup či rozšiřování školních prostor. Od žáků soukromých škol, které nemají se státem smlouvu o přidružení, může být požadováno zápisné a školné. Maximální výši poplatků, kterou lze od žáků požadovat, určuje stát. Žáci soukromých a družstevních škol bez ohledu na to, zda jde o školu, která má se státem smlouvu či nikoliv, mají bez rozdílu nárok na stejné sociální výhody spjaté se vzděláváním jako žáci na oficiálních školách. Ze sociálních příspěvků Ministerstva školství tak mají prospěch i soukromé a družstevní školy.
SITUACE V PORTUGALSKU
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Každá soukromá škola může mít svůj vlastní vzdělávací program za předpokladu, že poskytované vzdělávání na každé úrovni se obecně shoduje se vzděláváním poskytovaným veřejnou školou na téže úrovni. V rámci tohoto vzdělávacího programu mohou soukromé školy získat buď paralelní nebo autonomní vzdělávací statut, který je udělován buď pro všechny úrovně vzdělávání na dané škole, nebo pro jednu či více úrovní. Školy, které mají autonomní statut, nejsou vázány požadavky veřejného sektoru vzdělávání, pokud jde o: • metodiku nebo volbu materiálů pro výuku; • učební osnovy nebo obsah výuky; • hodnocení vědomostí žáků včetně organizování zkoušek; • přijímání žáků nebo poskytování vysvědčení a diplomů. Školy, které mají paralelní statut, jsou nezávislé na veřejném vzdělávání v následujících oblastech: • metodika a volba materiálů pro výuku; • hodnocení vědomostí žáků včetně organizování zkoušek.
6 . Udě l ované kval i f i kace Soukromé školy, jejichž vzdělávání má autonomní statut, mohou používat vlastní metody hodnocení žáků, které mohou získat oficiální statut poté, co byly předloženy odboru soukromého a družstevního vzdělávání Ministerstva školství. Soukromé školy, jejichž vzdělávání má paralelní statut, jsou rovněž nezávislé na veřejném školství, pokud jde o požadavky na hodnocení vědomostí žáků i na organizaci zkoušek. Žáci na soukromých primárních a sekundárních školách, které nemají paralelní či autonomní vzdělávací statut, musí skládat závěrečné zkoušky v souladu s vyhláškou ministerstva. Soukromé školy, které mají autonomní statut, mohou vydávat své vlastní doklady o zápisu, docházce a schopnostech, i vlastní závěrečná vysvědčení. Žákům škol, které nemají autonomní statut, udělují diplomy a vysvědčení příslušné úřady. Školy, které mají vlastní programy a učební osnovy, udělují kvalifikace samy.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Soukromé a družstevní školy musí mít podle platných zákonných norem správní orgán (kterým může být jednotlivec či skupina osob) a studijní radu (jednotlivec nebo výbor). Každá škola si pak může svobodně určit svou správní strukturu v souladu se svými vnitřními předpisy. V záležitostech jmenování studijní rady či učitelů nehraje stát žádnou úlohu. Stanovuje však určité požadavky, pokud jde o akademické kvalifikace a pedagogickou praxi, a to zejména v případě studijní rady. Učitelé soukromých škol musí prokázat dobré fyzické a duševní zdraví, odbornou způsobilost a schopnost vyučovat konkrétní předměty či na konkrétní úrovni vzdělávání. Musí být starší 18 let a mladší, než je oficiální důchodový věk.
117
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Učitelé soukromých škol jsou obvykle považováni za ty, kdo pracují ve veřejném zájmu, a jako učitelé mají určitá práva a odpovědnosti. Učitelé soukromých škol musí mít stejnou kvalifikaci jako učitelé škol veřejných a při kolektivním vyjednávání je nutno usilovat o sladění struktury jejich profesní dráhy s možnostmi profesního postupu učitelů ve veřejném sektoru. Učitelé, kteří pracují na veřejných školách, mohou vyučovat na soukromých a družstevních školách a naopak. Soukromé školy mohou zaměstnávat zahraniční učitele za stejných podmínek, za jakých jsou zaměstnávání portugalští občané.
8. Inspekce Školy, které mají smlouvu se státem, podléhají povinné inspekci v oblasti výuky a řízení. V případě potřeby mohou být předmětem stejného typu inspekce i ostatní školy, pokud si ji od Generální školské inspekce vyžádá odbor základního a sekundárního školství.
9. Statistické ú daje Školní rok 1996/97 Žáci
Školy veřejné
Preprimární výchova Základní vzdělávání (celkem) 1. cyklus 2. cyklus 3. cyklus Sekundární vzdělávání
91 312 1 153 802 476 275 268 838 408 689 389 638 veřejné
Školy Předškolní výchova Základní vzdělávání (celkem) 1. cyklus 2. cyklus 3. cyklus Sekundární vzdělávání
Učitelé
3 666 11 492 9 136 1 285 1 071 460
soukromé a družstevní 103 271 111 059 43 739 25 537 41 783 58 240
soukromé a družstevní (%) 53,1 8,8 8,4 8,7 9,3 13,0
soukromé a družstevní 1 888 968 539 215 214 82
soukromé a družstevní (%) 34,0 7,8 5,6 14,3 16,7 15,1
soukromé a družstevní 2 108
soukromé a družstevní (%) 28,6
Školy veřejné
Předškolní výchova 5 257 Základní vzdělávání 1. cyklus 34 041 2 413 6,6 2.a 3. cyklus a sekundární 102 004 9 109 8,2 vzdělávání Poznámka: Uvedené hodnoty platí pouze pro Azorské ostrovy a pevninskou část Portugalska. Madeira není zahrnuta. Zdroj: Ministério da Educação; Gabinete de Estudos e Planeamento.
SITUACE V PORTUGALSKU
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Jedinou organizací, která zastupuje soukromé školy (poskytující primární a sekundární vzdělávání) na celostátní úrovni, je: Associação de Representantes de Estabelecimentos de Ensino Particular a Cooperativo (AEEP) (Asociace zástupců soukromých a družstevních vzdělávacích zařízení) Av. Elias Garcia, 76, 5°F P – 1000 Lisbon
Zdroje • Portugalské oddělení EURYDICE: odpovědi na dotazy EU/91/003/00, GR/88/006/00, NL/89/002/00. • Estatuto do ensino particular e cooperativo. Zákony č. 9/79, 65/79, 553/80. • Národní dossier (1. verze)
INFORMACE PŘIPRAVILO PORTUGALSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE: Unidade de Eurydice Ministério de Educação Departamento de Avaliação Prospectiva e Planeamento (DAPP) Av. 24 de Julho, 134 P –1350 Lisboa
119
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
SITUACE VE FINSKU
SITUACE VE FINSKU (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Většinu vzdělávacích institucí ve Finsku spravují obce, ústava však zakotvuje právo zřizovat soukromé školy a jiné vzdělávací instituce, jakož i právo poskytovat výuku v domácím prostředí bez dohledu úřadů. Právo zřizovat soukromé školy je podrobněji rozvedeno v právních normách týkajících se různých forem vzdělávání, jako je například zákon o základním vzdělávání, zákon o všeobecně vzdělávacích vyšších sekundárních školách a zákony, kterými se řídí odborné vzdělávání. Zákon o základním vzdělávání se vztahuje na veškeré základní vzdělávání bez ohledu na subjekt, který je poskytuje. Vzdělávání na základní úrovni nabízí také několik desítek soukromých poskytovatelů, kterým byla tato činnost povolena vládou pod podmínkou, že existuje konkrétní potřeba takového vzdělávání a že poskytovatel a obec spolu uzavřou příslušnou dohodu. Podle zákona nelze poskytovat základní vzdělávání za účelem vytváření hospodářského zisku. Zákon o všeobecně vzdělávacích vyšších sekundárních školách dále stanoví, že poskytovatel vzdělávání musí mít odborný i ekonomický potenciál ke splnění cílů, kterými je připravit žáky pro studium na vysokoškolské úrovni a pro zaměstnání. Totéž platí i v případě legislativy o vyšším sekundárním odborném vzdělávání. Soukromé vzdělávání není upraveno žádnými samostatnými zákony, o tomto sektoru vzdělávání však pojednává všech devět zákonů týkajících se struktury systému vzdělávání a odborné přípravy (celkový počet zákonů byl v roce 1998 snížen z 26 na 9). Tato nová legislativa vstoupila v platnost v roce 1999 a zajišťuje pokračování procesu deregulace a decentralizace ve vzdělávání z centrální úrovně správy na obecní orgány, na jednotlivé školy a instituce. Podle nových zákonů bude odpovědné ministerstvo (Ministerstvo školství) udělovat povolení ke zřizování soukromých škol na základě žádostí od soukromých společenství a nadací. Do srpna 1999 bylo přijato devět žádostí, z nichž čtyři byly schváleny. Cílem legislativy je také podporovat inovace ve vzdělávání a v odborné přípravě na místní úrovni, což by mělo mít pozitivní vliv i na systém soukromých škol.
2. Typy š kol Základní (jednotné)∗ vzdělání je tradičně spravováno místními úřady a obce a sdružení obcí spravují většinu těchto škol. Pouze přibližně 1 % škol poskytujících vzdělávání na základní úrovni je soukromých. V roce 1997 mělo soukromého zřizovatele 6,5 % všeobecně vzdělávacích vyšších sekundárních škol a 11 % odborných škol. Od roku 1993 se stát postupně vzdává správy odborných institucí a od začátku roku 1997 spravuje jen určité speciální instituce a jazykové školy (Francouzsko-finská škola a Finsko-ruská škola) a školy pro přípravu učitelů, které působí ve spolupráci s univerzitami. Soukromá denní péče o děti∗∗ je spravována především obcemi, které nakupují služby a nabízejí je rodinám. Služby denní péče poskytované fyzickými osobami mohou platit obce, různé organizace či farnosti a doplňovat tak vlastní nabídku. V těchto případech hradí náklady obec a vybírá od zákazníka běžný, jí stanovený poplatek. Není třeba ∗
Pozn. red.: Ve Finsku poskytuje primární a nižší sekundární vzdělávání základní škola jednotná pro příslušnou věkovou skupinu.
∗∗ Pozn. red.: Předškolní výchovu ve Finsku poskytují mateřské školy, střediska denní péče, předškolní třídy základních škol, popř. soukromí poskytovatelé (tzv. rodinná denní péče).
121
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
dodávat, že základní podmínkou je, aby kvalita nakupovaných služeb byla rovnocenná kvalitě obecních služeb v rámci denní péče a aby byly splněny příslušné zákonné požadavky. Největší počet soukromých škol nabízejících základní vzdělávání tvoří školy založené na Steinerově pedagogické metodě. Školy vyučující podle Steinera působí pod dohledem školských úřadů a mají právo udělovat oficiální vysvědčení. Odborné vysoké školy (instituce AMK – ammattikorkeakoulu) poskytují vysokoškolské odborné vzdělávání v celé řadě oborů a jsou určeny pro studenty, kteří složili imatrikulační zkoušku, i pro absolventy sekundárního odborného vzdělávání. Univerzity a odborné vysoké školy tvoří dva paralelní sektory finského vysokoškolského systému. Odborné vysoké školy mohou být soukromé nebo obecní, avšak všech dvacet finských univerzit je státních. Vzdělávání dospělých mohou poskytovat obce, sdružení obcí, registrované asociace nebo nadace. Většinu středisek vzdělávání dospělých a středisek odborného vzdělávání dospělých (ammatillinen aikuiskoulutuskeskus) vlastní obce. Lidové vysoké školy ( kansanopisto), střediska tělesné výchovy (liikunnan koulutuskeskus), letní univerzity (kesäyliopisto) a studijní centra (opintokeskus) jsou soukromé instituce, které podléhají veřejné kontrole a dostávají finance z veřejných prostředků. Soukromými poskytovateli finančních prostředků mohou být různé neziskové asociace a nadace. Soukromé instituce poskytující vzdělávání dospělých mají právo působit v souladu s určitou ideologií. Zřizovateli těchto vzdělávacích institucí bývají náboženské skupiny, politické asociace a organizace působící na trhu práce. Ve Finsku působí určitý počet nejrůznějších ideologických skupin, které zřizují instituce pro vzdělávání dospělých a působí v souladu s určitou ideologií. Různí sociální aktéři jsou ve vedení těchto institucí zastoupeni jiným než tradiční způsobem. Ve Finsku dále působí přibližně tisíc soukromých komerčních vzdělávacích organizací. Jde o malé, specializované firmy, které staví na odbornosti několika zaměstnanců. Příkladem mohou být autoškoly, jazykové školy a komerční firmy specializované na informační technologie. Soukromé firmy organizují například i odbornou přípravu v oborech holičství, kadeřnictví, kosmetika či masérství. Dále ve Finsku působí soukromé školy vyučující výtvarnému umění, hudbě a tanci. Tento soukromý komerční sektor není považován za součást oficiálního vzdělávacího systému, který je pod kontrolou kompetentních úřadů.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Soukromým vysokým odborným školám (AMK) uděluje povolení k činnosti vláda za předpokladu, že jejich existence je zdůvodněna určitou vzdělávací potřebou a že splňují podmínky předepsané zákonem. V případě soukromých základních, vyšších sekundárních a odborných škol plní stejnou funkci Ministerstvo školství. Soukromou školu lze zřídit i v případě, že státní souhlas nebyl udělen, nebo o něj škola vůbec nepožádala. Taková škola však zůstává mimo kontrolu veřejných orgánů a přichází tak i o výhody s tím spojené (např. financování z veřejných prostředků). Těchto škol je však velice málo.
4 . Fi nancová ní Poplatky
/
Dot ace
z
veř ej ný ch
pr ostř edků
/
Většina soukromých škol dostává dotace od státu. V roce 1996 spotřebovaly na státu závislé soukromé školy méně než 10 % celkových prostředků vynaložených na vzdělávání. Vzhledem k tomu, že většina výdajů těchto institucí je hrazena z veřejných prostředků, podíl soukromého financování je poměrně malý.
SITUACE VE FINSKU
Školy pod soukromou správou dostávají státní prostředky podle stejných zásad jako ostatní školy. Forma vlastnictví nemá na financování vliv, protože finance jsou přidělovány na základě typu vzdělávání, které škola nabízí. Poskytovatelé vzdělávání mají nárok na státní dotace v souladu s ustanoveními zákona o financování vzdělávání a kultury (1998). Stejnou problematikou se zabývají i paragrafy zákona o financování dalšího odborného vzdělávání z roku 1996. Dohled na soukromými institucemi pro vzdělávání dospělých a finanční podpora, kterou dostávají, záleží na tom, zda tato zařízení poskytují vysvědčení o vzdělání či jde o vzdělávání bez pevných cílů. Ve druhém případě je finanční podpora společnosti nižší než v případě vzdělávání dospělých potvrzeného vysvědčením. V případě, že obce, sdružení obcí a soukromé organizace mají zájem, mohou požádat o dodatečné státní finance na zřizovací a provozní náklady. Uplatňovaná kritéria jsou obvykle stejná bez ohledu na typ vlastnictví. Stát přiděluje a vyplácí státní dotace tomu, kdo zajišťuje vzdělání a je odpovědný za přímý provoz dané instituce. Státní dotace na investice obvykle činí 25 až 50 % kalkulovaných nákladů. Procento státní dotace závisí na výši příjmu, které obec má z obecních daní. Dotace na pokrytí investičních nákladů mohou dostat i soukromé instituce. V takovém případě však musí příslušný projekt schválit Ministerstvo školství a začlenit jej do národního finančního plánu v souladu se státním rozpočtem. Soukromé komerční organizace nejsou součástí systému veřejného financování.
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Soukromé vzdělávací instituce včetně těch, které poskytují kvalifikační vzdělávání dospělých, jsou povinny uplatňovat stejné celostátní základní učební osnovy a kvalifikační směrnice jako vzdělávací instituce, které spravují obce. Soukromé instituce, které poskytují vzdělávání dospělých a nevydávají doklad o kvalifikaci, mají téměř úplnou svobodu rozhodování, pokud jde o cíle, obsah a metody vzdělávání. Pokud jde o vzdělávací úkoly těchto institucí, vláda vydává pouze obecné směrnice.
6 . Udě l ované kval i f i kace Soukromé základní a vyšší sekundární školy stejně jako většina soukromých odborných institucí (16 % všech odborných škol je soukromých) mají právo udělovat oficiální vysvědčení. Většina odborných škol poskytuje vedle odborného vyššího sekundárního vzdělávání i vzdělávání na terciární (postsekundární) úrovni. Tento prvek bude ze vzdělávacího systému v následujících několika letech odstraněn a nahrazen především odborným vzděláváním na vysokých odborných školách (AMK) a odborným vyšším sekundárním vzděláváním. Soukromé komerční vzdělávací organizace nemají možnost udělovat stejné kvalifikace jako oficiální vzdělávací systém. Studenti těchto zařízení se však mohou účastnit zkoušek a v případě, že prokáží určitou odbornou dovednost, mají právo používat oficiálního názvu určité regulované kvalifikace (zkoušky založené na způsobilosti – nayttotutkinto). Činnost komerčních vzdělávacích organizací kontrolují úřady zabývající se ochranou spotřebitele. Zkoušky způsobilosti jsou zaměřeny na prokázání odborných dovedností. Ke zkouškám se lze přihlásit bez ohledu na způsob, jakým dotyčná osoba své odborné vědomosti a dovednosti získala. Zkoušky se obvykle skládají v souvislosti s různými přípravnými vzdělávacími kurzy. Mohou se jich zúčastnit všichni dospělí a mladí lidé bez ohledu na předchozí vzdělání. Kvalifikace, které lze získat na základě složení zkoušek způsobilosti, jsou (počáteční) odborné kvalifikace, další odborné kvalifikace a specializované odborné kvalifikace.
123
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Obecně platí, že učitelé soukromých škol mají stejná práva a povinnosti, pokud jde o požadované vzdělání, pracovní smlouvy, platy, postavení a pracovní podmínky, jako učitelé veřejných škol. Při kolektivním vyjednávání mezi zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců učitele zastupuje Školský odborový svaz Finska. Podle zákona o základním vzdělávání musí mít organizace, ucházející se o možnost zřídit soukromou školu, odborné a ekonomické předpoklady k tomu, aby mohla příslušný typ vzdělávání náležitě poskytovat. V zásadě to znamená, že učitelé soukromých institucí musí projít stejnými stupni vzdělávání a odborné přípravy jako učitelé veřejných škol. Výjimkou jsou příležitostní lektoři. Je tedy poměrně snadné přejít ze soukromého do veřejného sektoru a opačně. Velký počet učitelů veřejných škol vyučuje na částečný úvazek na soukromých školách. Soukromé vzdělávací instituce mají výhradní právo jmenovat své učitele, jedinou podmínkou je, že tento proces probíhá v souladu se zákonem. Při náboru učitelů mohou být zdůrazňovány vzdělávací, náboženské či metodické cíle školy.
8. Inspekce Většina soukromých škol ve Finsku podléhá veřejné kontrole. Jinými slovy, tyto školy vyučují podle národních základních učebních osnov a kvalifikačních předpisů, které schvaluje Národní rada pro vzdělávání. Soukromé všeobecně vzdělávací vyšší sekundární školy a školy s odpovídající úrovní vzdělávání spravované soukromými organizacemi (celkem 6,5 % všech všeobecně vzdělávacích vyšších sekundárních škol) jsou pod dohledem školských úřadů. Závěrečná vysvědčení z těchto institucí zajišťují stejné výhody a práva jako vysvědčení vydávaná obecními vyššími sekundárními školami.
9. Statistické ú daje Školní rok 1998 Žáci veřejné 7 145 580 150 105 969 135 667
soukromé 295 11 529 6 957 19 449
Školy Veřejné Preprimární výchova 970 Základní školy 4 176 Všeobecně vzdělávací vyšší sekundární* 418 Odborné vyšší sekundární 256 * Nejsou zahrnuty vyšší sekundární školy pro dospělé Zdroj: Národní rada pro vzdělávání – National Board of Education
Soukromé 9 52 29 51
Preprimární výchova Základní školy Všeobecně vzdělávací vyšší sekundární* Odborné vyšší sekundární * Nejsou zahrnuty vyšší sekundární školy pro dospělé Zdroj: Národní rada pro vzdělávání – National Board of Education
Školy soukromé (%) 4,0 1,9 6,2 12,5
Školní rok 1998 Soukromé (%) 0,9 1,2 6,5 16,6
Školní rok 1996 Učitelé Preprimární výchova Základní školy Všeobecně vzdělávací vyšší sekundární* Odborné vyšší sekundární Zdroj: Finská statistika
Školy veřejné 8 623 39 984 5 321 13 852
soukromé 645 814 202 1 728
soukromé (%) 7,0 % 2,0 % 3,7 % 11,1 %
SITUACE VE FINSKU
Školní rok 1996 Roční veřejné a soukromé výdaje na odbornou přípravu v absolutním vyjádření (v přepočtu na ECU) a jako % HNP
VEŘEJNÉ Počáteční odborné vzdělávání Další odborné vzdělávání pro zaměstnané Vzdělávání pro nezaměstnané Veřejné celkem SOUKROMÉ Počáteční odborné vzdělávání Další odborné vzdělávání pro zaměstnané Vzdělávání pro nezaměstnané Veřejné celkem VÝDAJE CELKEM Zdroj: CEDEFOP
1986 Číselná hodnota
%
1991 Číselná hodnota
%
1996 Číselná hodnota
%
1 162 84
1,40 0,10
1 600 169
1,80 0,19
1 628 213
1,69 0,22
260 1 506
0,31 1,82
304 2 073
0,34 2,33
524 2 365
0,54 2,45
139 566
0,17 0,68
161 724
0,18 0,81
429 817
0,44 0,85
705 2 211
0,85 2,67
12 897 2 970
0,00 1,01 3,34
34 1 280 3 645
0,04 1,33 3,77
Školní rok 1996 Běžné výdaje na vzdělávání podle typu vzdělávací instituce EUR (mil.) FIM (mil.) Meziroční změna (%) Základní školy 2 188 13 007 1,7 Všeobecně vzdělávací vyšší 387 2 303 0,6 sekundární školy Odborné školy a 1 161 6 903 -7,0 postsekundární školy Vysoké odborné školy (AMK) 194 1 155 22,2 Univerzity 1 030 6 124 8,2 Ostatní vzdělávání 517 3 074 4,9 Správa 123 731 4,8 Stipendia studentů 575 3 416 -8,5 Celkem 6 175 36 713 0,7
Výdaje na státem dotované soukromé instituce (v %) 2,0 6,4 16,5 20,1 43,9
9,6
(Kategorie „ostatní vzdělávání“ představuje výdaje na různé kurzy pořádané vzdělávacími institucemi a další vzdělávání, které nevede k získání titulu nebo kvalifikace) Zdroj: Finská statistika
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Ve Finsku neexistuje žádná organizace, která by společně zastupovala všechny soukromé školy. Záležitostmi, které se týkají učitelů a studentů soukromých škol, se však zabývají následující asociace:
A s o c i a c e s o u k r o mý c h š k o l v e F i n s k u • Člen Evropské rady národních asociací nezávislých škol, ECNAIS • 38 členských škol • Publikace:
Chronology of Private Schools History of Private Schools in Finland
in
Finland
1872
–
1977
KONTAKTNÍ INFORMACE:
Fredrikinkatu 61 A FIN-00100 Helsinki Tel./Fax: +358-9-694 34 26 E-mail:
[email protected]
125
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Š kols ký od b or o vý s v a z F i n s k a KONTAKTNÍ ADRESA:
P.O. Box 20 FIN-00521 Helsinki Tel: +358-9-150 271 Tel/Fax: +358-9-145 821 (kancelář) Tel/Fax: +358-9-150 2281 (časopis Opettaja) E-mail:
[email protected]
Ná rodní svaz f i nský ch st udent ů KONTAKTNÍ ADRESA:
Kalevankatu 3 A 46 FIN-00100 Helsinki Tel: +358-9-680 3110 Fax: +358-9-642 413 E-mail:
[email protected]
Zdroje • Národní rada pro vzdělávání / Finské oddělení EURYDICE • Opetustoimen lainsäädäntö 1999. Helsinki: Kauppakaari Oyj 1998. • Education in Finland 1999. Statistics and Indicators. Helsinki: Statistics – Finland 1999. • Oppilaitostilastot 1998. Helsinki: Tilastokeskus 1998. • The financing of vocational education and training in Finland. Thessaloniki: CEDEFOP 1999.
INFORMACE PŘIPRAVILO FINSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE: Eurydice Finland National Board of Education P.O. Box 380 SF-00531 Helsinki
SITUACE VE ŠVÉDSKU
SITUACE VE Š VÉ DSKU (1999) Ú vod Na počátku 90. let byly vytvořeny nové možnosti pro působení soukromých subjektů (zahrnujících asociace, nadace, společnosti, fyzické osoby atd.) ve švédském vzdělávacím systému. Počet nezávislých škol se od té doby stále zvyšuje. Převážná většina švédských dětí však stále navštěvuje obecní školy v dosahu svého bydliště. Ve školním roce 1998/99 navštěvovala nezávislé povinné či vyšší sekundární školy pouhá 3 % švédských dětí. Přestože existují různé druhy nezávislých škol, tento materiál se zabývá především školami poskytujícími povinné vzdělávání a vyššími sekundárními školami, které představují dva nejběžnější typy soukromých škol.
1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Působení nezávislých škol je upraveno v Hlavě 9 Školského zákona a v Nařízení pro nezávislé školy. Tyto školy musí mít souhlas švédské Národní agentury pro vzdělávání. Základní podmínkou, kterou stanoví Školský zákon, je, že nezávislé povinné školy a vyšší sekundární školy by měly poskytovat vzdělávání, které je rovnocenné vzdělávání poskytovanému veřejnými školami. Nezávislé školy by měly sledovat jeho obecné cíle a prosazovat demokratické hodnoty. V zákoně je dále stanoveno, že nezávislé školy jsou dostupné všem dětem. Všechny nezávislé povinné školy musí poskytovat vzdělávání bezplatně. Na těchto školách nemají být organizovány žádné přijímací testy či zkoušky. Výjimkou jsou pouze školy, které se specializují na hudbu nebo tanec. Nezávislé vyšší sekundární školy podléhají stejným předpisům o přijímání žáků jako obecní vyšší sekundární školy.
2. Typy š kol*) Nezávislé povinné školy poskytují vzdělávání odpovídající povinnému vzdělávání poskytovanému obecními školami. Přibližně dvě třetiny těchto škol mají specifický profil. Více než polovina z nich uplatňuje určité vyučovací principy, jako například Marie Montessoriové či Rudolfa Steinera, ostatní mohou být církevní, popřípadě se specializují na určité předměty. Všechny nezávislé povinné školy dostávají obecní subvence. Nezávislé vyšší sekundární školy poskytují vzdělávání odpovídající tomu, které poskytují jejich obecní protějšky, a dostávají subvence od obecní správy.
*)
Vedle nezávislých povinných a vyšších sekundárních škol existují ve Švédsku i nezávislé školy pro žáky s poruchami učení, a to jak na základní, tak i na vyšší sekundární úrovni. Také tyto školy poskytují vzdělávání, které odpovídá vzdělávání poskytovanému veřejnými školami tohoto typu, a řídí se stejnými předpisy o schvalování a financování jako běžné soukromé povinné a vyšší sekundární školy. Další školy, jako jsou například školy umělecké a řemeslnické, poskytují studijní programy, které nejsou v nabídce vyšších sekundárních škol. Stát může udělit těmto školám právo na dotace z veřejných prostředků tehdy, jestliže jejich programy z národního hlediska hodnotným způsobem doplňují programy již existující. Konečně, ve Švédsku působí sedm mezinárodních škol. Jsou podporovány státem a jsou v první řadě určeny dětem cizích státních příslušníků, kteří ve Švédsku dočasně pobývají.
127
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Nezávislé povinné školy prověřuje Národní agentura pro vzdělávání, která zjišťuje, zda školy splňují zákonné požadavky. V případě, že ano, uděluje jim souhlas a právo na subvence. Stejným způsobem je právo na přidělení subvencí prověřováno i v nezávislých vyšších sekundárních školách. Jednou ze zákonných podmínek je, že školy, které musí mít nejméně 20 žáků, musí poskytovat svým žákům stejné znalosti a dovednosti, jakých se dostává žákům na obecních školách, a sledovat stejné obecné cíle jako povinné a vyšší sekundární školy ve veřejném sektoru. Nezávislé školy musí mít stejně jako veřejné školy demokratický charakter a rozvíjet v žácích úctu k demokratickým hodnotám, otevřenost, toleranci, objektivnost a všestrannost. Pokud však školy tyto požadavky splňují, mohou být i konfesijní (církevní). Obec, v níž má nezávislá škola působit, má vždy právo vyjádřit svůj názor dříve, než škola získá nárok na státní dotace. V tomto ohledu je třeba zvažovat dlouhodobý ekonomický dopad, který bude zřízení nezávislé školy na danou obec mít. (Pokud by obec byla schopna prokázat, že zřízení nezávislé školy bude mít na veřejný vzdělávací systém výrazně negativní dopad, škola by státní dotace nedostala. Taková situace by však byla velice neobvyklá.)
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Podle zákona musí obce přidělovat schváleným nezávislým povinným školám a všem nezávislým vyšším sekundárním školám dotace za předpokladu, že Národní agentura pro vzdělávání tuto formu podpory schválila. V případě škol poskytujících povinné vzdělávání jsou dotace udělovány v souladu s kritérii uplatňovanými na obecních povinných školách a na základě počtu žáků v každém školním roce. Výše dotací přidělovaných nezávislým vyšším sekundárním školám vychází z celostátních průměrných nákladů na příslušný program a na žáka. Tyto školy mohou požadovat i školné v přijatelné výši. Většina nezávislých vyšších sekundárních škol však poskytuje vzdělávání bezplatně.
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Smyslem vzdělávání ve Švédsku je, aby si žáci osvojili určitý základní soubor vědomostí. Vzdělávání sleduje základní hodnoty a cíle tak, jak jsou zakotveny v zákoně. Nezávislé povinné a vyšší sekundární školy tak v praxi používají stejné národní učební osnovy, jako veřejné školy. Všichni žáci nezávislých povinných škol (obvykle ve věku 16 let) musí stejně jako žáci škol veřejných skládat na konci devátého (posledního) ročníku státní zkoušky ze švédského jazyka, anglického jazyka a matematiky. Státní testy pro veřejné školy skládají zpravidla i studenti vyšších sekundárních škol. Všechny nezávislé školy mají podobně jako veřejné školy svobodu při rozhodování o svých vyučovacích metodách.
6 . Udě l ované kval i f i kace Status kvalifikací udělovaných nezávislými školami je stejný jako ve veřejném sektoru.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Každá nezávislá škola může samostatně najímat své pedagogy.
SITUACE VE ŠVÉDSKU
8. Inspekce Přestože ve Švédsku inspekce jako taková formálně neexistuje, Národní agentura pro vzdělávání odpovídá za dohled nad nezávislými školami a v případě, že škola neplní příslušná zákonná ustanovení, má právo zrušit státní souhlas. Obec má právo na informace o činnosti nezávislých škol, které působí na jejím území (a kterým přiděluje obecní dotace).
9. Statistické ú daje 1998/99 Žáci Povinné vzdělávání Vyšší sekundární vzdělávání
veřejných škol 979 545 298 227
Školy Povinné vzdělávání Vyšší sekundární vzdělávání
Veřejné
soukromých škol 30 682 10 916
Soukromých škol (%) 3,0 3,5
1998/99 Soukromé
Soukromé (%)
4 661 538
331* 86
6,6 13,8
Učitelé** veřejných škol Povinné vzdělávání 73 959 Vyšší sekundární vzdělávání 22 664 * Včetně mezinárodních škol ** Odhad v přepočtu na plný úvazek
soukromých škol 2 400 835
Soukromých škol (%) 3,1 3,6
1998/99
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Kontaktní osoba: Tommy Wahlström Friskolornas riksförbund Box 161 88 S-103 24 Stockholm Tel: +46-8-762 77 01 Fax: +46-8-762 77 99 e-mail:
[email protected] Kontaktní osoba: Christer Carlbaum Waldorfskolefederationen Fridhemsgatan 17 S-112 40 Stockholm Tel: +46-8-653 20 30 Fax: +46-8-650 80 11 e-mail:
[email protected] Kontaktní osoba: Susanne Nermo Svenska Montessoriförbundet Kugsgatan 69 S-112 27 Stockholm Tel: +46-8-653 92 86 Fax: +46-8-654 40 25 e-mail:
[email protected]
129
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Tendence Přestože je ve Švédsku soukromých škol poměrně málo, jejich počet se zvyšuje, a to především na vyšší sekundární úrovni. Přidělování dotací nezávislým povinným školám sleduje zvláštní komise. Její zpráva předložená v roce 1999 potvrdila, že systém přidělování financí, který byl zaveden před dvěma roky, funguje v souladu s očekáváním – při přidělování dotací platí pro soukromé i obecní školy stejná kritéria. Komisi byl zadán úkol prozkoumat důsledky (hospodářské a další) rychlého rozmachu soukromého vzdělávání na vyšší sekundární úrovni. Jedním z hlavních cílů je zajistit, aby obecní a soukromé vyšší sekundární školy působily za stejných ekonomických podmínek. Komise by měla předložit návrhy na případnou novelizaci příslušných zákonů, včetně návrhů týkajících se systému dotací. Závěrečná zpráva bude předložena v březnu 2001.
INFORMACE PŘIPRAVILO ŠVÉDSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE Eurydice Unit Ministry of Education and Science Drottninggatan 16 S-10333 Stockholm
SITUACE VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ - ANGLIE, WALES A SEVERNÍ IRSKO
SITUACE VE SPOJENÉ M KRÁ LOVSTVÍ ANGLIE, WALES A SEVERNÍ IRSKO (1999) Ú vod Vzdělávání v Anglii a Walesu poskytuje několik typů škol. Jednotlivé kategorie škol byly v nedávné minulosti revidovány Rámcovým zákonem o školských standardech (School Standards and Framework Act) z roku 1998 a od 1. září 1999 zahrnují: • obecní školy (community schools), • nadační školy (foundation schools), • dobrovolné školy (voluntary schools), které zahrnují: -
dobrovolné subvencované školy (voluntary aided schools)
-
dobrovolné řízené školy (voluntary controlled schools),
• obecní speciální školy (community special schools), • nadační speciální školy(foundation special schools), • nezávislé školy (independent schools). Za soukromé školy se považují pouze školy nezávislé – někdy jsou uváděny jako školy nesubvencované (non-maintained schools). Školy spadající do ostatních kategorií, přestože se liší pokud jde o vlastnictví a řízení, jsou všechny považovány za součást státního vzdělávacího sektoru a jsou známé pod společným označením „subvencované školy“ (maintained schools). Obecní školy (původně školy spadající pod jednotlivá hrabství) byly většinou zřizovány místními školskými úřady. Školní prostory vlastní místní školský úřad (local education authority –LEA), který také financuje veškeré provozní a investiční výdaje. Nadační školy (dříve subvencované školy) vlastní buď příslušný správní orgán školy (governing body) nebo její správní rada (trustees), financují je však místní školské úřady podobným způsobem jako školy obecní. Vlastníky dobrovolných škol řízených i subvencovaných (voluntary controlled schools, voluntary aided schools) jsou buď jejich správní rady, (trustees) nebo zřizovatelé (např. anglikánská či katolická církev). Školám obou typů jsou plně hrazeny provozní výdaje, měly by však přispívat 15 % na investiční výdaje. Všechny subvencované školy mají vysokou míru autonomie, ale správní orgány dobrovolných subvencovaných a nadační škol (voluntary aided and foundation schools) mají větší odpovědnost než obecní školy a dobrovolné řízené školy (community and voluntary controlled schools). Složení správních orgánů škol se liší podle jednotlivých kategorií škol. V případě dobrovolných řízených škol a nadačních škol (tam, kde to má význam) musí být v tomto orgánu zástupci zřizovatele školy – „správci nadace“ (foundation governors). Jmenovaní správci nadace dbají na uchování charakteru školy a na její další rozvoj. V případě dobrovolných subvencovaných škol (voluntary aided schools) musí počet správců nadace převyšovat počet zbývajících členů správního orgánu. V Severním Irsku je vzdělávání poskytováno v šesti kategoriích škol: • řízené školy (controlled schools); • řízené integrované (controlled integrated schools); • subvencované školy (maintained schools); • subvencované integrované (mezikonfesijní) školy (grant-mainted integrated schools); 131
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
• dobrovolné sekundární všeobecně vzdělávací školy (voluntary grammar schools); • nezávislé školy (independent schools). Za soukromé školy se považují pouze školy nezávislé. Školy všech ostatních kategoriích jsou označovány jako „financované z veřejných prostředků“ (grant-aided) a jsou považovány za součást státního vzdělávacího sektoru. Vlastníky řízených škol a integrovaných řízených škol (controlled schools a controlled integrated schools) jsou Rady pro vzdělávání a knihovny (Education and Library Boards), které v plné výši financují jejich provozní i investiční výdaje. Vlastníkem závislých škol (maintained schools) je většinou katolická církev a jejich provozní výdaje financují v plné výši Rady pro vzdělávání a knihovny, investiční výdaje pak přímo Ministerstvo školství Severního Irska (DENI). Subvencované integrované (mezikonfesijní) školy (grant-maintained integrated schools) vlastní řídící či správní rady (Boards of Governors nebo trustees) a financuje je DENI. Dobrovolné sekundární všeobecně vzdělávací školy (voluntary grammar schools) vlastní buď správní rada (trustees) nebo zřizovatel školy (founding body) a jsou jim v plné výši hrazeny provozní výdaje. Tyto školy mohou také obdržet 85 až 100 % prostředků na schválené investiční výdaje podle toho, jakou dohodu uzavřou s DENI (výjimkou jsou dvě školy, které nemají nárok na dotace na výstavbu). Tento materiál se zabývá pouze kategorií nezávislých „soukromé/nestátní“ vzdělávání.
škol, které
poskytují
1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Školský zákon z roku 1996 platný pro Anglii a Wales, který nahradil Školský zákon z roku 1944, definuje nezávislé školy (independent schools) jako „jakoukoliv školu, která poskytuje vzdělávání v plném rozsahu pro pět a více žáků ve věku povinné školní docházky (bez ohledu na to, zda je takové vzdělávání poskytováno i žákům nižšího či vyššího věku) a která není spravována místním školským úřadem ….“. Pokud jde o Severní Irsko, Školská směrnice pro Severní Irsko z roku 1986, která byla novelizována Školskou směrnicí pro Severní Irsko z roku 1996, obsahuje podobnou definici, minimální počet žáků však není specifikován.
2. Typy š kol Většina nezávislých škol nedostává od státu žádné prostředky a je financována ze školného a dobročinných darů. Přestože se používají i jiné názvy, jako například (public schools), školy se nyní samy spíše přiklánějí k označení nezávislé školy (independent schools). Přípravné školy (preparatory schools) jsou nezávislé školy, které připravují žáky ve věku sedmi či osmi až dvanácti nebo třinácti let na společné přijímací zkoušky (Common Entrance examinations) pro přijetí na vyšší sekundární školy (senior schools). Existují i školy předběžné přípravy (pre-preparatory schools ) či oddělení, která přijímají žáky ve věku nižším, než je 7 až 8 let. Některé nezávislé školy poskytují vzdělávání pro žáky ve stejném věkovém rozpětí jako školy státní, tj. od tří do pěti let, od pěti do jedenácti let a od jedenácti do osmnácti let. Městské technické koleje (city technology colleges - CTC) a městské koleje uměleckých technik (city colleges for the technology of the arts – CCTA) představují kategorii nezávislých škol, které vznikly původně na základě Školského reformního zákona z roku 1988 a nyní se řídí Školským zákonem z roku 1996. Zákon z roku 1988 umožnil, aby byly v městských oblastech zakládány CTC pro žáky ve věku 11 až 19 let (bez ohledu na jejich schopnosti). V současné době je v provozu 15 CTC včetně jedné městské koleje uměleckých technik (CCTA) v jižním Londýně. Tyto školy jsou společně označovány zkratkou CTC.
SITUACE VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ - ANGLIE, WALES A SEVERNÍ IRSKO
Ve Walesu a v Severním Irsku městské technické koleje nejsou. Určitý počet nezávislých škol a nesubvencovaných speciálních škol poskytuje vzdělávání pouze či převážně pro žáky se zvláštními vzdělávacími potřebami.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Nezávislé školy musí být registrovány, a to v Anglii u Ministerstva školství a zaměstnanosti (DfEE), ve Walesu u Ministerstva školství Národního shromáždění pro Wales, v Severním Irsku u Ministerstva školství Severního Irska (DENI). Zákonné požadavky, které musí nezávislé školy (vyjma CTC) splňovat, jsou obsaženy v oddílech 463 a 478 Školského zákona z roku 1996 a v §§ 38 a 43 Směrnice pro vzdělávání a knihovny z roku 1986 (Severní Irsko). Školy musí zajistit odpovídající školní prostory, vybavení, výuku a personální obsazení. Nezávislé internátní školy musí splňovat ještě další požadavky. Školy musí vést evidenci přijatých žáků a docházky a každoročně zpracovávat zprávu pro příslušný úřad, která obsahuje statistické a další informace. Chce-li nezávislá speciální škola získat státní souhlas jako zařízení vhodné pro umísťování dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (které provádí místní školské úřady – LEAs), musí splňovat Školské předpisy z roku 1994 (Zvláštní vzdělávací potřeby, Souhlas nezávislým školám) ve znění předpisů z roku 1998. Jiná možnost je, že ministr školství musí podle oddílu 347 Školského zákona z roku 1996 udělit dítěti ke vzdělávání v takové škole souhlas. Tyto nezávislé školy musí splňovat stejné normy pokud jde o školní prostory, kvalifikované pracovníky, vzdělávání a péči jako subvencované a nesubvencované speciální školy. Stejná ustanovení platí i v Severním Irsku a jsou obsahem § 26 Školské směrnice z roku 1996. Nesubvencované speciální školy (non-maintained special schools) jsou školy, které působí v Anglii a jsou schváleny ministrem školství jako speciální školy, které nespravuje stát, ale které vybírají školné, avšak nikoliv s cílem vytvářet zisk. Většinu nesubvencovaných speciálních škol provozují významné dobročinné organizace nebo dobročinné fondy. CTC nejsou registrovány stejným způsobem jako ostatní nezávislé školy, nýbrž každá má s ministrem školství zvláštní smlouvu. Podle oddílu 482 Školského zákona z roku 1996 však musí splňovat některá společná kritéria: • musí být situovány v městských oblastech; • musí poskytovat vzdělávání pro žáky různých schopností ve věku od 11 let, z nichž všichni, nebo převážná část, žije v oblasti, kde se škola nachází; • musí poskytovat široké vzdělání s důrazem na přírodní vědy a technické předměty, nebo (v případě CCTA) na uplatňování uměleckých technik ve výtvarném a reprodukčním umění; • nesmějí vybírat školné.
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Nezávislé školy (vyjma CTC) jsou financovány prostřednictvím školného, které hradí rodiče, nebo z darů a grantů od různých sponzorů. V současné době mohou někteří žáci v Anglii a ve Walesu v rámci přechodných opatření dostat určitý podíl nebo plnou výši školného (podle příjmu rodičů) od státu prostřednictvím Programu dotovaných míst (Assisted Places Scheme). Tento program původně vznikl v roce 1981 na základě ustanovení Školského zákona z roku 1980, jeho působnost se však postupně utlumuje v důsledku přijetí Školského zákona v roce 1997. V roce 1981 byl zahájen i Plán pro hudbu a balet (Music and Ballet Scheme – MBS), který poskytuje dotovaná studijní místa na specializovaných hudebních a baletních školách. V rámci MBS a podobný
133
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Plánu dotovaných míst je Plán subvencování žáků (Aided Pupil Scheme), který však poskytuje i prostředky na úhradu specializované výuky a poplatků spojených s pobytem žáků mimo domov. Tohoto programu, který zůstal Školským zákonem z roku 1997 nedotčen, se účastní sedm specializovaných škol. V Severním Irsku neexistuje žádný Plán dotovaných míst. Uskutečňuje se zde však podobný program nazvaný Plán pro talentované děti (Talented Children’s Scheme), jehož smyslem je pomáhat dětem nadaným na hudbu a tanec. CTC vlastní a spravují sponzoři nebo příznivci, kteří uzavřeli dohodu s ministrem školství. Na sponzorech se požaduje, aby se významnou měrou podíleli na financování budov a investičního majetku. Ministerstvo školství a zaměstnanosti (DfEE) každoročně přiděluje dotaci v podobné výši jako subvencovaným školám srovnatelného charakteru, ze které jsou hrazeny běžné provozní výdaje včetně platů zaměstnanců, režijních nákladů, nákladů na opravy a údržbu, pojištění, vybavení a výdaje na další vzdělávání pracovníků. Na rozdíl od ostatních nezávislých škol nesmějí tyto instituce vybírat školné. V případě, že se do nezávislé školy nebo nesubvencované speciální školy přihlásí dítě se speciálními vzdělávacími potřebami, musí místní úřady hradit náklady s tímto umístěním spojené.
5 . Obsah vý uky, uč ební plá ny a vyuč ovací met ody Za učební osnovy nezávislých škol (vyjma CTC) odpovídají ředitel a zřizovatelé školy. Přestože tyto školy musí brát v úvahu zákonné učební osnovy, není jejich povinností je plně realizovat. Učební osnovy jsou jedním z hlavních aspektů sledovaných při školské inspekcí. Rozsah i hloubka učebních osnov musí odpovídat věku, nadání, schopnostem a jakýmkoliv speciálním vzdělávacím potřebám žáků, kteří školu navštěvují. V souladu s podmínkami dohod o financování musí CTC uskutečňovat výuku podle Národních učebních osnov. Vedle toho však kladou důraz na přírodní vědy a technologii, nebo v případě CCTA na uplatňování přírodních věd a technologie v tvůrčích a reprodukčních uměleckých disciplínách.
6 . Udě l ované kval i f i kace Státní zkoušky, kterými jsou například všeobecné vysvědčení o sekundárním vzdělávání (General Certificate of Secondary Education – GCSE), všeobecné vysvědčení o vzdělávání na pokročilé úrovni (General Certificate of Education Advanced-level (GCE – A-level), všeobecná národní odborná kvalifikace (General National Vocational Qualifications – GNVQ) a jiné odborné kvalifikační zkoušky, mohou skládat žáci z nezávislého i státního sektoru. Udělované kvalifikace jsou tedy srovnatelné jak pro účely dalšího a vysokoškolského vzdělávání, tak i pro účely pracovního zařazení.
7 . Jmenová ní / Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Pracovní podmínky učitelů v soukromém sektoru určují zřizovatelé příslušné školy a mohou být podobné či zcela odlišné od podmínek, které platí pro učitele ve státním sektoru. Platy učitelů nezávislých škol se obvykle shodují s platy ve státem subvencovaných školách, ale mohou být i nižší či vyšší. Běžně se předpokládá, že učitelé na nezávislých školách se budou aktivně účastnit činností mimo vyučování, a tyto požadavky mohou být jednoznačně uvedeny i ve smlouvě, zejména v případě internátních škol. Učitelé na nezávislých školách v Anglii a ve Walesu nemusí mít Statut kvalifikovaného učitele (Qualified Teacher Status – QTS) nebo odbornou způsobilost v Severním Irsku. V souladu s podmínkami dohod o financování však obvykle CTC zaměstnávají kvalifikované učitele.
SITUACE VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ - ANGLIE, WALES A SEVERNÍ IRSKO
8. Inspekce Inspekci na nezávislých školách v Anglii a ve Walesu provádějí obvykle jednou za pět let Inspektoři Jejího Veličenstva (Her Majesty’s Inspectors – HMI) a v Severním Irsku Inspekce pro vzdělávání a odbornou přípravu. Účelem inspekce je poskytnou náležité informace DfEE, ministerstvu školství Národního shromáždění pro Wales nebo DENI o tom, zda je škola způsobilá k setrvání v síti škol. Většina inspekcí probíhá formou krátké návštěvy. Škole je zaslán důvěrný dopis s poznatky, k nimž inspektoři došli. Škola, která vzbuzuje vážné znepokojení, může být prověřena znovu. Výsledkem této druhé inspekce je obvykle veřejná zpráva. V případě, že inspekce dojde k závěru, že nezávislá škola selhává, nebo je pravděpodobné, že selže a nebude schopna zajistit žákům vzdělání na přijatelné úrovni, má škola možnost podniknout určité kroky k nápravě. Škola, která požadované standardy nesplní, může být v konečné fázi vymazána z registru nezávislých škol. Internátní školy podléhají navíc inspekci, kterou provádí oddělení sociálních služeb místních úřadů. Nezávislé školy, které jsou akreditovány Radou nezávislých škol (Independent Schools Council – ISC), jsou prověřovány podle dohody s Inspekcí nezávislých škol (Independent Schools Inspectorate – ISI) v rámci plánu, který schvaluje vláda a Úřad pro standardy ve vzdělávání (Office for Standards in Education – OFSTED. Z pověření vlády vykonává ISI i určité zákonné funkce, jejichž cílem je zajistit plnění zákonem požadovaných standardů tak, aby škola mohla být i nadále součástí registru nezávislých škol. Rada nezávislých škol (ISC) zastupuje zájmy osmi sdružení nezávislých škol (dvě z nich zastupují správní orgány, pět ředitele a jedno kvestory nezávislých škol). Z 2 390 nezávislých škol ve Spojeném království je 1 300 členy základních sdružení, která tvoří ISC. Tyto školy poskytují vzdělávání přibližně pro 80 % žáků nezávislého sektoru. Podmínkou členství v základním sdružení je akreditace ISC. Proces akreditace zahrnuje inspekci v plném rozsahu, po které následuje písemná zpráva. Školy, které jsou členy ISC, následně prověřují každých šest let inspekční týmy složené ze zástupců profesních asociací spadajících pod ISC, které vede školený odborník. Vedoucím týmu může být registrovaný inspektor. Inspekce obvykle trvá pět dní; postupy jsou podobné jako na subvencovaných školách a musí být schváleny OFSTED. Kompletní zprávu zasílá inspekce školám a její shrnutí obdrží rodiče. Na CTC podobně jako na subvencovaných školách provádí inspekci OFSTED, a to v souladu se Zákonem o školské inspekci z roku 1996. Inspektoři jsou povinni podat zprávu o: • kvalitě vzdělávání, které škola poskytuje; • vzdělávacích standardech, kterých škola dosahuje; • efektivnosti hospodaření s prostředky, které má škola k dispozici; • duchovním, morálním, společenském a kulturním vývoji žáků na škole.
135
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
9. Statistické ú daje Anglie 1997/8 Wales 1996/7 S. Irsko 1997/8 Celkem Počet žáků Všechny nesubvencované školy 577 100 9 900 1 200 558 200 Jako podíl (%) všech žáků 7,0 1,9 0,3 6,4 Zdroj: Tabulka 2.2, DfEE Education and Training Statistics for the United Kingdom 1998 Poznámka: Uvedené hodnoty zahrnují všechny nesubvencované školy včetně speciálních škol a městských technických kolejí a vztahují se na věkové rozpětí 2 – 19 let. Anglie 1997/8 Wales 1996/7 S. Irsko 1997/8 Celkem Školy Nesubvencované – běžné 2 229 59 22 2 310 Městské technické koleje 15 15 Nesubvencované speciální školy 65 65 Celkem 2 309 59 22 2 390 Jako podíl (%) všech škol 8,8 2,8 1,7 8 Zdroj: Tabulka 2.1, DfEE Education and Training Statistics for the United Kingdom 1998 Učitelé v přepočtu na plný úvazek
1999
Muži – plný úvazek
18 210
Ženy – plný úvazek
22 052
Celkem
40 262
Zdroj: ISIS Census 1999. Čísla nezahrnují CTC.
1 0 . O r g a n i z a c e z a s t u p u jí cí n e zá vi s lé š kol y Independent Schools Council/Independent Schools Information Service (Rada nezávislých škol / Informační středisko nezávislých škol) Grosvenor Gardens House tél.: + 44 (0) 207 798 1590 35-37 Grosvenor Gardens fax: + 44 (0) 207 798 1591 London SW1W 2BS http://www.isis.org.uk Independent Schools Association (Sdružení nezávislých škol) Boys' British School East Street Saffron Walden Essex CB10 1LS
tél.: + 44 (0) 1799 523 619 fax: + 44 (0) 1799 524 892
Headmasters’ and Headmistresses’ Conference (HMC) (Sdružení ředitelů a ředitelek ) 130 Regent Road tél.: + 44 (0) 116 285 4810 Leicester LE1 7PG fax: + 44 (0) 116 247 1167 Society of Headmasters and Headmistresses of Independent Schools (SHMIS) (Společnost ředitelů a ředitelek nezávislých škol) The General Secretary tél.: +44 (0)1352 781102 Celedston fax: + 44(0) 1352 781102 Rhosesmor Road Halkyn Holywell Flintshire CH8 8DL Girls Schools’ Association (Sdružení dívčích škol) 130 Regent Road Leicester LE1 7PG
tél.: + 44 (0)1162 541619 fax: + 44(0)1162 553792
SITUACE VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ - ANGLIE, WALES A SEVERNÍ IRSKO
Incorporated Association of Preparatory Schools (IAPS) (Sdružení přípravných škol) 11 Waterloo Place tél.: + 44 (0) 1926 887833 Leamington Spa fax: + 44 (0) 1926 888014 Warwickshire CV32 5LA http://www.iaps.org.uk National Association of Independent Schools and Non Maintained Special Schools (NASS) (Národní sdružení nezávislých škol a nesubvencovaných speciálních škol) 41 Durant Street tél.:+44 (0) 171 739 1065 London
INFORMACE PŘIPRAVILO ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE PRO ANGLII, WALES A SEVERNÍ IRSKO National Foundation for Educational Research The Mere Upton Park Slough, Berkshire SL1 2DQ
137
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
SITUACE VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ - SKOTSKO
SITUACE VE SPOJENÉ M KRÁ LOVSTV SKOTSKO (1999) 1. Obecné ú daje / Legislativní rá mec Ve Skotsku existují soukromé primární a sekundární školy. Všechny školy, které mají více než pět žáků školního věku, musí být registrovány u ministerstva školství (Scottish Executive Education Department – SEED).
2. Typy š kol Ve Skotsku poskytují vzdělávání čtyři typy škol: • státní školy (state schools - ve skutečnosti je provozují místní školské úřady), a to běžné, nebo pro žáky se zvláštními vzdělávacími potřebami. Ve druhém případě jde o školy, které se zabývají „problematickými“ žáky nebo dětmi a mladými lidmi s určitým postižením; • nezávislé školy (independent schools) provozované soukromě. Většina z nich jsou běžné školy poskytující vzdělávání na primární nebo sekundární úrovni, případně na obou úrovních. Některé nezávislé školy se však zabývají pouze „problematickými“ žáky; • některé subvencované školy (grant-aided) pro děti a mladé lidi s fyzickým či mentálním postižením; • jedna samosprávná škola (self-governing school), která se oddělila od škol řízených místním úřadem a je nyní spravována správní radou, v níž jsou zastoupeni rodiče. Podle současných návrhů legislativy by se tato škola opět dostala do kompetence místního úřadu. Vedle těchto škol působí ve Skotsku jedna škola, která má zvláštní postavení, neboť jde o původní „vzorovou“ školu připojenou k pedagogické vysoké škole. Nyní spadá do kategorie běžných (mainstream) subvencovaných škol. Navštěvují ji žáci na úrovni primárního a sekundárního vzdělávání. Většina škol ve Skotsku jsou školy nekonfesijní, přesto je zde i významný počet římskokatolických škol (primárních i sekundárních). Většinu římsko-katolických škol spravují místní školské úřady, několik z nich působí v rámci nezávislého sektoru.
3 . Podmí nky pr o zř i zová ní š kol Teoreticky může ve Skotsku založit soukromou školu kdokoliv za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky: • pokud má škola pět a více žáků, musí být zařazena do sítě ministerstva školství (SEED). Pokud má méně než pět žáků, jejich vzdělávání se považuje za domácí a platí odlišné předpisy; • k registraci u SEED musí dojít do jednoho měsíce od zahájení činnosti školy; • škola musí podléhat inspekci školských inspektorů Jejího Veličenstva (Her Majesty’s Inspectors of Schools), kteří musí potvrdit, že školní prostory splňují určité základní normy včetně protipožárního zabezpečení, že vlastníci školy jsou „vhodné a řádné osoby“, které jsou schopny provozovat takové zařízení, a že podobné požadavky splňují i učitelé. Obecně lze říci, že soukromou školu nemůže provozovat či na ní učit člověk, který má závažný záznam v rejstříku trestů. 139
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Škola je nejprve registrována dočasně až do provedení komplexní inspekce: podrobná inspekce by se měla uskutečnit do dvou let. Ke stvrzení vhodnosti prostor, vlastníků a učitelů a k určení maximálního počtu zapsaných dětí je však důležitá brzká návštěva obvodního inspektora. Současné návrhy právních norem by měly upravit proces registrace v tom smyslu, že škola ucházející se o zařazení do sítě by musela podat příslušnou žádost před svým otevřením, aby mohla být provedena kontrola dříve, než učitelé či ředitel nezávislé školy začnou s dětmi pracovat. • V 80. letech (1983-88) docházelo k postupnému zavírání většiny subvencovaných (grant-aided) škol, které byly v té době částečně či zcela financovány státem, a školy stály před rozhodnutím, zda se stát plně nezávislé, či zda přejít pod správu příslušného místního školského úřadu. Tyto subvencované instituce zahrnovaly jak „standardní běžné“ školy, tak školy pro děti a mladé lidi se sociálními a emocionálními problémy a s problémy chování. Do této skupiny však nepatřily subvencované školy pro děti s fyzickým či mentálním postižením (tyto školy patří do kategorie subvencovaných škol i v současné době).
4 . Fi nancová ní / Dot ace z veř ej ný ch pr ostř edků / Š kol né Soukromé školy si musí zajišťovat veškeré finance z vlastních zdrojů, obvykle ze školného. Některé prostředky školy dostávají v podobě dotací. Do určování výše poplatků stát nezasahuje, a tak jsou mezi školami značné rozdíly. Jestliže se škola účastní programu dotovaných míst (Assisted Places Scheme), stát v některých případech nabízí finanční pomoc rodičům, aby mohli poslat své děti na školu, která požaduje školné. Ve školách působících v rámci tohoto plánu může stát zasáhnout, pokud považuje roční zvýšení školného za příliš vysoké. Program dotovaných míst stát v současné době postupně ukončuje. Školní rok 1997/98 byl poslední, kdy mohl být žák do programu přijat. Žáci, kteří se programů již účastní, budou dostávat finanční podporu až do ukončení svého primárního nebo sekundárního vzdělávání. Subvencované školy jsou zčásti financovány státem a zčásti prostřednictvím místních úřadů, které žáky do škol posílají.
5 . Obsah vzdě lá vá ní , uč ební plá ny, vyuč ovací met ody Neexistuje žádný zákonný požadavek, podle kterého by škola musela uplatňovat určitý pedagogický program. Musí však vyučovat podle takového programu, který je z pohledu školských inspektorů Jejího Veličenstva vyhovující. Nezávislé školy nemusí vyučovat 190 dní v roce, stejně jako státní a subvencované školy. Týdenní vyučovací rozvrh (s výjimkou speciálních škol pro postižené) by měl být podobný jako na státních školách, tj. 27 hodin a 30 minut výuky za týden, která je rozdělena na 40- až 70minutové vyučovací hodiny. Vyučovací metody nejsou předepsány, opět však musí být považovány za vyhovující z pohledu školských inspektorů Jejího Veličenstva.
6 . Udě l ované kval i f i kace Kvalifikace neudělují školy (ať již nezávislé nebo státní), nýbrž Skotská zkušební komise (Scotish Examinations Board) nebo Skotská rada pro odborné vzdělávání (Scotish Vocational Education Council) na základě externích zkoušek, které zadávají. Tyto orgány s celostátní působností jsou jediné, které mají pravomoc oficiálně vydávat kvalifikační vysvědčení. Kandidáti z nezávislých škol jsou připravováni a posíláni na tyto zkoušky stejně jako žáci státních škol či kolejí. V některých případech posílají nezávislé
SITUACE VE SPOJENÉM KRÁLOVSTVÍ - SKOTSKO
školy své kandidáty na externí zkoušky, které organizují zkušební komise (Examination Boards) v Anglii.
7 . Post avení / Pr acovní podmí nky uč i t elů Do jmenování ředitelů a učitelů stát nezasahuje. Jeho povinností je pouze zjišťovat, zda jde o osoby „ řádné a vhodné pro výkon učitelského povolání“. V praxi však většina škol zaměstnává učitele, kteří jsou registrováni Všeobecnou pedagogickou radou (General Teaching Council). (Registrace je pro učitele na školách ve státním sektoru povinná.) Téměř všichni učitelé na soukromých školách ve Skotsku mají úplnou kvalifikaci, a to akademickou i odbornou. Důvodem jsou přísné předpisy pro kvalifikace učitelů na státních školách. Nebylo by proto v zájmu soukromého sektoru zaměstnávat učitele, jejichž kvalifikace by byla nižší. Přestupy ze soukromého do státního sektoru nepředstavují ve Skotsku žádný problém. Každý učitel se může ucházet o jakékoliv veřejně inzerované místo. V současné době, kdy platí První směrnice EU,20 není problémem ani přestěhování z jednoho členského státu do druhého, a to zejména v situaci, kdy téměř všichni učitelé soukromých škol mají úplnou pedagogickou kvalifikaci.
8. Inspekce Všechny nezávislé a subvencované školy podléhají pravidelné inspekci, kterou provádějí školští inspektoři Jejího Veličenstva. Pokud je úroveň školy shledána nedostatečnou, může být její registrace zrušena.
9. Statistické ú daje Soukromé školy se liší co do počtu žáků (přibližně od 5 do 2 155 žáků), jejich celkový počet je 115. Navštěvují je 4 % všech žáků (primární, sekundární a speciální).
Žáci Školy Učitelé
Školní rok 1998 Celkem 32 588 (28 010 denní výuka, 4 578 internátní žáci) 121 2 488 na plný úvazek, 928 na částečný úvazek
Procenta se liší podle regionů a zvyšují se v pozdějších fázích vzdělávání.
10 . S e z n a m o r g a n i z a cí z a s tu p u jí cí ch s o u k ro mé š koly Scottish Council of Independent Schools (Skotská rada nezávislých škol) 21 Melville Street UK – Edinburgh, EH3 7PE Independent Schools Information Service (Informační středisko nezávislých škol) 21 Melville Street UK – Edinburgh, EH3 7PE Soukromé školy jsou přidruženy (různým způsobem) k celé řadě asociací, jejichž adresy jsou k dispozici v Informačním středisku nezávislých škol. 20
Council Directive 89/48/EEC z 21. prosince 1988, o systému uznávání vysokoškolských diplomů získaných studiem v trvání nejméně tří let.
141
Soukromé vzdělávání v Evropské unii : Organizace, správa a úloha veřejných orgánů
Tendence Soukromý vzdělávací sektor je obecně považován za důležitou součást vzdělávání ve Skotsku, přestože je mnohem menší, než nezávislý sektor v Anglii. Pro rodiče rozšiřuje možnosti volby vzdělávání jejich dětí. V situaci, kdy soukromé školy navštěvují pouhá 4 % žáků, však nemůže mít soukromé vzdělávání silný vliv na proces rozhodování na regionální či dokonce na celostátní úrovni.
Zdroje • Skotské oddělení Eurydice (Spojené království): odpovědi na dotazy EU/91/003/00; GR/88/006/00; NL/89/002/00.
INFORMACE PŘIPRAVILO SKOTSKÉ ODDĚLENÍ SÍTĚ EURYDICE: Eurydice Scotland Unit The Scottish Office Education and Industry Department International Relations Branch Floor 2 Area B Victoria Quay Edinburgh EH6 6QQ
SÍŤ EURYDICE Odpovědný redaktor Evropské oddělení Eurydice Avenue Louise 240 B-1050 Bruxelles Tel. : 32 2 600 53 53 Fax : 32 2 600 53 63 E-mail :
[email protected] Autorky syntetické studie : Arlette Delhaxhe, Elizabeth Cassidy, Annick Sacré Překlad so češtiny: Hana Čechová Redakčně upravily: Helena Pavlíková, Stanislava Brožová, Květa Goulliová Technická podpora (instalace na Internet) : Brigitte Gendebien Informace poskytla národní oddělení Eurydice
BELGIQUE Unité francophone d'Eurydice Ministère de la Communauté Française Direction générale des Relations internationales Boulevard Léopold II, 44 – Bureau 6A/002 B – 1080 Bruxelles BELGIEN Ministerium der Deutschsprachigen Gemeinschaft Agentur für Europäische Programme Agentur Eurydice Quartum Centre Hütte 79 / Bk 28 B – 4700 Eupen BELGIË Vlaamse Eurydice-Eenheid Ministerie van de Vlaamse Gemeenschap Departement Onderwijs Afdeling Beleidscoördinatie Hendrik Consciencegebouw Koning Albert II – laan 15 B – 1210 Brussel DANMARK Eurydice's Informationskontor i Danmark Institutionstyrelsen Undervisningsministeriet Frederiksholms Kanal 25 D DK – 1220 København K DEUTSCHLAND Eurydice – Informationsstelle der Länder im Sekretariat der Kultusministerkonferenz Lennéstrasse 6 D – 53113 Bonn
ELLAS Ministère de l’éducation nationale et des cultes Direction CEE – Section C Unité Eurydice Mitropoleos 15 GR – 10185 Athènes ESPAÑA Ministerio de Educación y Cultura CIDE – Centro de Investigación y Documentación Educativa Unidad de Eurydice c/General Oráa 55 E – 28006 Madrid FRANCE Unité d'Eurydice Ministère de l'Éducation nationale, de la Recherche et de la Technologie Délégation aux Relations internationales et à la Coopération Sous-Direction des relations multilatérales Bureau des affaires européennes 110, rue de Grenelle F – 75357 Paris IRELAND Eurydice Unit International Section Department of Education and Science Marlborough Street IRL – Dublin 1
ITALIA Ministero della Pubblica Istruzione Biblioteca di Documentazione Pedagogica Unità di Eurydice Via Buonarroti 10 – Palazzo Gerini I – 50122 Firenze LUXEMBOURG Unité d'Eurydice Centre de Psychologie et d'Orientation Scolaires 280, Route de Longwy L – 1940 Luxembourg
SUOMI/FINLAND Eurydice Finland National Board of Education P.O. Box 380 SF – 00531 Helsinki SVERIGE Eurydice Unit Ministry of Education and Science Drottninggatan 16 S – 10333 Stockholm
NEDERLAND Eurydice Eenheid Nederland Afd. Informatiediensten D073 Ministerie van Onderwijs, Cultuur en Wetenschappen Postbus 25000 – Europaweg 4 NL – 2700 LZ Zoetermeer
UNITED KINGDOM Eurydice Unit for England, Wales and Northern Ireland National Foundation for Educational Research The Mere Upton Park Slough, Berkshire, SL1 2DQ England
ÖSTERREICH Bundesministerium für Unterricht und Kulturelle Angelegenheiten – Abt. I/6b Eurydice – Informationsstelle Minoritenplatz 5 A – 1014 Wien
Eurydice Unit Scotland The Scottish Office Education and Industry Department International Relations Branch Floor 2 Area B Victoria Quay Edinburgh EH6 6QQ Scotland
PORTUGAL Unidade de Eurydice Ministério da Educação Departamento de Avaliação, Prospectiva e Planeamento (DAPP) Av. 24 de Julho 134 P – 1350 Lisboa
EURYDICE, informační síť o vzdělávání v Evropě Informační síť EURYDICE přináší spolehlivé, snadno srovnatelné informace o školských systémech a školské politice v evropských zemích. Má také za úkol monitorovat a vysvětlovat rozdílné a shodné rysy těchto systémů. EURYDICE připravuje a vydává pro potřeby řídících politických pracovníků a světa vzdělávání: • pravidelně aktualizované popisy organizace školských systémů; • srovnávací studie na určitá témata celoevropského zájmu; • ukazatele k různým stupňům vzdělávání od předškolního po vysokoškolské. EURYDICE má také vlastní databázi EURYBASE, která je dalším zdrojem podrobných informací o školských systémech v Evropě. EURYDICE rozšiřuje výsledky své práce a tím usnadňuje vzájemné pochopení těchto systémů i běžných jevů, které v nich probíhají. EURYDICE vznikla v roce 1980, od roku 1995 je nedílnou součástí akčního programu Společenství v oblasti vzdělávání Socrates. Síť se skládá z národních oddělení a z Evropského oddělení. Národní oddělení, která založila odpovídající ministerstva školství, dnes existují ve 29 zemích, a to v 15 členských zemích Evropské unie, ve třech zemích ESVO/EHP, v deseti zemích střední a východní Evropy a na Kypru. Tato oddělení poskytují a kontrolují základní informace potřebné pro průběžnou práci sítě. Evropské oddělení, které sídlí v Bruselu a které založila Evropská komise, odpovídá za řízení sítě, za koordinaci činností, za přípravu srovnávacích analýz a za budování a správu databáze.
EURYDICE na Internetu - http://www.eurydice.org
