LÉČBA DIABETES MELLITUS
DIABETES MELLITUS Diabetes mellitus není jen
metabolická choroba, je to především choroba kardiovaskulární – cardiabetes zejména to platí pro diabetes se
sníženou odpovědí tkání na insulin – diabetes II. typu
Diagnostická kriteria poruch metabolizmu glycidů glykémie nalačno
diabetes mellitus
7.0 mmol/l
5.6 mmol/l
vyšší glykemie nalačno
fyziol. stav
porucha tolerance glukózy
7.8 mmol/L
11.1 mmol/L
2 hod postprandiální glykemie
DIABETES MELLITUS multifaktoriální onemocnění s výraznou
genetickou komponentou, charakterizované hyperglykémií a poruchou metabolismu vyvolán absolutním nebo relativním
nedostatkem inzulínu → vzestup koncentrace glukózy v plazmě
hraniční hodnoty diabetu: koncentrace
plasmatické glukózy 7,0 mmol/l nalačno a 11,1 mmol/l 2 hod po jídle
Diabetes mellitus I. typu destrukce beta-buněk
pankreatu s akutním nedostatkem inzulínu
II. typu rezistence k insulínu,
hladina insulinu normální či vyšší
náhlý začátek
plíživý začátek
hubnutí, únava, polyurie
zpravidla obezita
vzácnější 7-8% diabetiků
nejrozšířenější typ (90%)
postihuje děti a jedince
onemocnění středního a
do 35 let
vyššího věku
Diabetes mellitus 2. typu – „cardiabetes“ pacient umírá zejména na kardiovaskulární
postižení – na aterotrombózu či na mikrovaskulární postižení, méně často na renální selhání či jiné komplikace „diabetes 2. typu je kardiovaskulární
onemocnění na podkladě poruchy regulace glycidů“ nutná intenzívní léčba RF aterogeneze
Prevalence diabetes mellitus nediagnostikovaný diabetes ~2-3% diagnostikovaný diabetes 1. typu ~0,3%
diagnostikovaný diabetes 2. typu ~5%
prediabetes ~10% vyšší glykemie nalačno porucha tolerance gluk.
výskyt v dospělé populaci (v %)
Diabetes a prediabetes – častý RF vývoje kardiovaskulárních onemocnění 100 80 60 40 20 0 HYPERTENZE
DYSLIPIDÉMIE
KOUŘENÍ
DIABETES a PREDIABETES
TYP l (insulin-dependentní DM) dříve juvenilní diabetes
absolutní nedostatek inzulinu léze B-buněk Langerhansových ostrůvků
(obvykle vyvolána autoimunitním onemocněním) → infiltrace ostrůvků T-lymfocyty prokazatelné protilátky proti tkání ostrůvků a
inzulinu
TYP ll (T2DM, non-inzulin depend. DM) dříve stařecký diabetes (nástup v dospělosti)
relativní nedostatek inzulinu hladiny inzulinu můžou být normální, pod-
nebo nadnormální, cílové orgány vykazují sníženou citlivost vůči inzulinu nebo je stav způsoben poklesem počtu inzulinových receptorů
pacienti s T2DM mají často nadváhu příčinou inzulinorezistence často obezita
abdominálního typu
INZULÍN
Inzulín - historie
DM – objevitel inzulínu Banting a Best • 1921 - objev inzulínu
• 1922 - léčba 1. pac. inzulínem • 1923 - léčba inzulínem v ČR
1923 – Bantingovi udělena Nobelova cena
INZULÍN lidský insulin – nízkomolekulární protein silně elektronegativní (vazba na positivně nabité
proteiny v cirkulaci a insulinové receptory na membráně buňky) 2 peptidové řetězce A (21 AMK) a B (30 AMK) spojené
2 disulfidickými můstky preproinzulín → proinzulín → inzulín a C-peptid
(ukazatel endogenní sekrece insulinu)
utilizace glukózy a metabolizmus tuků a bílkovin
(zejm. uskladnění živin)
Lidský inzulín 21 AMK
A-řetězec B- řetězec
30 AMK
monomery
dimery
Zn++ Zn++
hexamery
autoagregace v roztoku
Sekrece inzulínu -buňkami – role glukózy, K+ a Ca2+ vstup glukózy do β-buňky
sekrece inzulínu
glukózový transportér GLUT2 glukokináza
metabolizmus glukózy K+
ADP/ATP
sekreční granula inzulínu Ca2+ Ca2+ Ca2+ Ca2+ Ca2+
K+ K+
kalciový kanál otevřen
ADP/ATP
K+
kaliový kanál (KATP) zavřen
Účinky inzulínu hlavní hormon regulující látkový
metabolismus v játrech, svalech a tukové tkáni
stimuluje anabolické a inhibuje katabolické
procesy usnadňuje vychytávání glukózy, AMK a lipidů
z potravy akutní účinek inzulínu se projeví jako
hypoglykémie
Inzulín – mobilizace glukózového transportéru GLUT4 ve svalech a tukových bb plazmatická membrána inzulínový receptor aktivace signální kaskády
intracelulární GLUT4
inzulín mobilizace GLUT4 na plazmat. membránu
integrace GLUT4 do plazmat. membrány vstup glukózy do buňky via GLUT4 GLUT4 = glukózový transportér 4
Inzulínová analoga A-řetězec
lidský inzulín
B-řetězec
dimery a hexamery
Asp
Glu
Lys
Lys Pro Gly
aspart omezená autoagregace monomery v roztoku
glulisin omezená autoagregace monomery v roztoku
lispro omezená autoagregace monomery v roztoku
glargine Arg Arg
solubilní při nízkém pH precipituje v neutr. pH aplikace s.c.
Profily analog lidského inzulínu aspart, glulisin, lispro 4–6 hod obyčejný 6–8 hod
plazmat. inzulin
lente 12–20 hod ultralente 18–24 hod
glargin 24 hod
0
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24
hod
Profily analog lidského inzulínu – základní prametry přípravek
začátek
maximum
délka
působení
působení
působení
aspart, glulisin, lispro
~15 min
1–2 hod
4–6 hod
lidský obyč.
30–60 min
2–4 hod
6–8 hod
lidský – lente
2–4 hod
4–10 hod
12–20 hod
lidský ultralente
4–6 hod
8–16 hod
18–24 hod
glargin
2–4 hod
plochá křivka ~24 hod
Indikace léčby inzulínem DM 1. typu DM 2. typu – není dosaženo kompenzace
diabetu při PAD v dvoj- či v trojkombinaci
u nemocných s renálním selháním stavy s rizikem dekompenzace DM hypoglykemie
(v perioperačním období, těžší infekce,…)
alergie na PAD diabetes v graviditě
Fyziologický denní profil inzulinémie U/mL 100
S
O
V
1200
1800
80 60 40 20 0600
0800
čas
2400
0600
Kopírování fyziologického profilu inzulinémie kombinací krátko- a dlouhodobého inzulínu lispro, glulisin či aspart
U/mL 100
S
O
V
glargine
80 60
fyziol. kolísání inzulinémie
40 20 0600
0800
1200
1800
čas
2400
0600
Nežádoucí účinky hypoglykemické reakce - při předávkování inzulínem,
vynechaní jídla nebo vyšší fyzické zátěži sympatické reakce (pocení, třes, tachykardie, slabost)
parasympatické reakce (hlad, nauzea, zastřené vidění) dlouhodobá terapie (hl. u starších osob) – projevy
narušení funkcí CNS (zmatenost, nekoordinovaná řeč a bizarní chování) hypoglykemické kóma – intravenózní podání roztoku
glukózy (20-50 ml 40 % Glu) nebo injekce glukagonu (i.m., s.c.), dále podání glukózy nebo sladkého nápoje
Aplikační formy
Inzulínové stříkačky speciální plastové stříkačky o objemu 1 ml se
zatavenou jehlou 1 dílek stupnice odpovídá 1 jednotce insulinu jednorázové použití nejběžnější aplikace hlavně u dospělých
diabetiků nižší cena
Diabetes mellitus 2. typu - závažný faktor kardiovaskulárního rizika
Význam inzulínové rezistence
Inzulínová rezistence a T2DM
40% seniorů mají inzulínovou rezistenci
díky obezitě a pohybové inaktivitě 20% seniorů mají T2DM 8.5% dospělých mají T2DM řada diabetiků v péči praktických lékařů
Distribuce viscerálního tuku u T2DM
- zásadní význam v etiologii inzulinorezistence
fyziol. stav
T2DM
Inzulínová rezistence u T2DM normální odpověď 100
80
pokles glukózy
60
inzulínová rezistence 40
20
0
plazmatický inzulín
Efekt inzulínové rezistence u T2DM obezita a inaktivita
stárnutí
léky
genetické vlivy INZULINOVÁ REZISTENCE T2DM
prostředí
metabol. sy hypertenze
dyslipidemie
ateroskleróza
Význam úbytku sekrece inzulínu a nadbytku glukagonu
Dysfunkce bb. ostrůvků pankreatu vede u T2DM k hyperglykémii Hypertrofie -bb.
-bb.
inzulínová insuficienc +
–
nadbytek glukagonu +
hyperglykémie ↓utilizace glukózy
vyplavení glukózy
Diabetik má stejné KV riziko, jako nediabetik po překonaném IM
T2DM a překonaný IM ovlivní mortalitu stejně Myocardial Infarction Onset Study
San Antonio/Finland Heart Study
Adjusted Total Mortality After MI
Adjusted CV Mortality příhody na 100 osob/rok
riziko 3
shodné riziko
2.5 2
1.5
1.5
1
2.4
1.7
1.0
0.5 0
No MI
Prior MI
No diabetes n=1525
No MI
Prior MI
Diabetes n=396
8 7 6 5 4 3 2 1 0
7.3
shodné riziko 2.6
2.5
Prior MI
No MI
0.3 No MI
No diabetes n=1373
Haffner SM et al. N Engl J Med. 1998;339:229-234; Mukamal KJ et al. Diabetes Care. 2001;24:1422-1427
Prior MI
Diabetes n=1059
Nedostatečná kontrola diabetu zvyšuje výskyt KV příhod 4585 pacientů sledovaných 10 let 3
relat. riziko
2
2.5
2.4
9 to <10
10
1.9
1.8
1.3 1
1
0 <6
6 to <7
7 to <8
8 to <9
A1C (%) Stratton IM et al. BMJ. 2000;321:405-412
Nedostatečná kontrola diabetu zvyšuje riziko úmrtí až pětinásobně 4662 pacientů sledováno 4 roky
relativní riziko
6 5 4 3 2 1 0
5
5.0–5.4
5.5–6.9
normální
A1C (%) Khaw K-T et al. BMJ. 2001;322:1-6
7
Mikrovaskulární a makrovaskulární postižení ateroskleróza drobných tepen – převaha obstruktivních lézí
ateroskleróza velkých tepen – převaha aterotrombotických lézí
Mikrovaskulární komplikace hyperglykémie oko
ledviny
retinopatie
nefropatie – mikroalbuminurie – makroalbuminurie
slepota
renální selhání smrt / invalidita
nervy neuropatie – periferní – autonomní amputace
Hyperglykemie zvyšuje výskyt zejména mikrovaskulárního postižení 60
A1C
50
5,5% 6,5% 7,5% 8,5% 9,5% 10,5%
40 30 20 10 0 IM
mikrovask. postižení
Makrovaskulární komplikace metabolické poškození velkých tepen + potenciace efektu RF
srdce
koronární postižení – IM – srd. selhání
mozek
cerebrovask. postižení – TIA – iktus – kognitivní poškození
končetiny
postižení perif. tepen – ulcerace – gangréna – amputace
Snížení komplikací T2DM s poklesem HbA1c o každé % snížení rizika s poklesem HbA1c o 1% je největší při postižení drobných tepen
N=3642
P <0.0001
P=0.035
P=0.021
P <0.0001
P <0.0001
19%
21%
0 37%
43%
14%
12%
16%
mikrovask.
ICHDK
IM
iktus
CHSS
15
30
45
postižení
katarakta
úmrtí pro T2DM
´podle Stratton IM, et al. BMJ. 2000; 321: 405–412.
Terapeutický problém – kontrola glykémie na lačno i postprandiální hyperglykémie
nekontrolovaný diabetes (A1C ~6%)
glykemie
postprandiální hyperglykémie hyperglykemie nalačno fyziol. stav A1C ~ 4% 06:00
12:00
18:00
24:00
06:00
denní doba Riddle MC. Diabetes Care. 1990;13:676-686
Farmakologické cíle léčby T2DM inkretiny - analoga GLP-1 zlepšují glukózo-dependentní sekreci insulinu, potlačují sekreci glukagonu, zpomalují vyprazdňování žaludku
inhibitory DPP-4 prodloužují akci GLP-1, stimulují sekreci inzulinu, tlumí sekreci glukagonu
glitazony (thiazolidindiony) zvyšují utilizaci glukózy ve skeletálním svalstvu a snižují lipolýzu v tuk. tkáni
sulfonylurea
zvyšuje sekreci inzulinu z -bb.
inhibitory -glukosidázy zpomalují vstřebávání glycidů
glinidy
zvyšují sekreci inzulinu z -bb
glykuretika - zvyšují odpad glukózy DDP-4=dipeptidyl peptidase-4; GLP-1=glucagon-like peptide-1;
Místo účinku antidiabetik
inzulinová rezistence
metformin
glitazony
dysf. pankreat. buněk nedostatečná suprese glukagonu
nedostatečná sekrece inzulinu
(-bb. dysf.)
(β-bb. dysf.)
progresivní úbytek funkce β-bb.
sulfonylurea glinidy
?
analoga GLP-1, inhib. DPP-4
podle DeFronzo RA. Br J Diabetes Vasc Dis. 2003; 3(suppl 1): S24–S40.
PERORÁLNÍ ANTIDIABETIKA
Perorální antidiabetika (PAD) inzulínové senzibilizátory
– biguanidy (metformin) – glitazony – thiazolidindiony (pioglitazon,…) – glitazary inzulínová sekretagoga
– deriváty sulfonylurey (glimepirid,…)
– glinidy (repaglinid, nateglinid)rychlá, krátká inkretiny a inhibitory DPP-4 léky snižující hyperglykemii
– inhibitory střevních glukosidáz (akarbóza,…) – glykuretika - inhibice tubulární resorpce glukosy
glukóza v potravě glukoneogeneze
↑ MK
hyperglykemie glukosurie
↓ utilizace glukózy
↓ insulinu
glukóza v potravě glukoneogeneze
↓ metformin a glitazony
glukosurie
↑↓glykuretika
inhib. α-glukosidázy inkretiny
↑ MK
↓ glitazony
hyperglykemie ↓ utilizace glukózy ↓ insulinu
↑ sekretagoga (SU ,glinidy, inkretiny, DPP4-I)
↑ metformin a glitazony
INSULÍNOVÉ SENZIBILIZÁTORY
BIGUANIDY Mechanismus účinku: - vstřebávání glukózy střevem
- inhibice glukoneogeneze v játrech - stimulace účinku inzulinu v cílových
tkáních - řada dalších (antioxidační, angioprotekční) Molekulární mechanismus je nejasný
biguanidy - metformin výhodné PAD pro první volbu i do rukou PL,
kardiologa a ostatích nediabetologů nejpřínosnějším PAD obézních diabetiků –
zlepšující prognózu dobrá dlouhodobá tolerance, absence rizika
hypoglykemie, možnost kombinace s ostatními antidiabetiky i příznivé náklady na léčbu
Metformin zvyšuje utilizaci glukózy stimulací GLUT-4 v kosterním svalstvu a adipoytu bez metforminu glukóza inzulin
funkční GLUT-4
translokace na membránu
GLUT-4 syntéza de novo
Metformin zvyšuje utilizaci glukózy stimulací GLUT-4 v kosterním svalstvu a adipoytu s metforminem glukóza
inzulín
translokace
metformin
syntéza de novo
efekt: utilizace glukózy inzulinorezistence
biguanidy - metformin komplexní účinek – zvýšená utilizace glukózy
zvýšení inzulinové senzitivity v játrech (snížení
glukoneogeneze i glykolýzy v játrech) zvýšení inzulinové senzitivity v periferních tkáních
(zlepšení metabolizmu glukózy v kosterním svalu a v tukové tkáni - utilizace glukózy) zpomalení resorpce glukózy ve střevě
snižuje postprandiální glykémii i glykémii nalačno při minimálním riziku hypoglykemie
biguanidy - metformin nežádoucí účinky:
- laktátová acidóza – vzácná (dyspnoe, průjmy, bolestí svalů, koma)
- GIT intolerance (přechodná) kontraindikace: renální insuficience vysadit před vyš. RTG kontrastní látkou
(nefrotoxicita)
metformin – KV riziko pokles makrovaskulárních komplikací IM
až o 40%
KV+
až o 50%
DM+
až o 40%
celková +
o 10 až 35%
Metabolická paměť – snížení mortality/morbidity až po řadě let léčby či po jejím ukončení
metformin – snížení KV rizika IM
KV+
P=0.01
P=0.02 10
20
39%
incidence
15
8
50%
6 10
4 5
2
0
0
jiná PAD typu SU
metformin
jiná PAD typu SU
metformin UKPD st.
Thiazolidindiony (glitazony)
Thiazolidindiony (glitazony) mechanismus účinku : senzibilizace
periferních receptorů vůči inzulínu
selektivní stimulace peroxisomální receptorů γ (PPARγ –
aktivátor peroxysomových prolferačních receptorů) stimulujících utilizaci glycidů (zvýšením citlivosti k insulinu) a snižujících jejich ukládání (tlumí jaterní glukoneogenezi)
jediný zástupce: pioglitazon - příznivý efekt na glycidy (PPARγ) i lipidogram (PPARα) - příznivý efekt na pokles KV úmrtnosti
Thiazolidindiony (glitazony) PPARg agonisté O CH3
N
N
N O
- negat. vliv na KV mortalitu – stažen s trhu
O
Rosiglitazone O
Et N
N
O
pioglitazon
S O
Pioglitazone
rosiglitazon
S
- příznivý vliv na KV mortalitu
Rozdíl v účinku vysvětlován účinkem na PPARγ v adipocytu či v parciálním agonismu pioglitazonu na PPARα – ovlivnění lipidogramu - HDL, LDL
Glitazony zvyšují utilizaci glukózy stimulací translokace GLUT-4 bez glitazonu glukóza inzulin
translokace na membránu
syntéza de novo
funkční GLUT-4
Glitazony zvyšují utilizaci glukózy stimulací translokace GLUT-4 zejm. v adipocytu s glitazonem glukóza
inzulín
translokace
glitazon
syntéza de novo
efekt: utilizace glukózy inzulinorezistence
Efekt pioglitazonu na KV příhody úmrtí, IM, iktus - o 18%
srdeční selhání o 41%
Nepodávat pioglitazon u srd. selhání či kontraktilitě LK
Pokles mortality po kombinaci inzulínových senzibilizátorů u T2DM jiná PAD(n = 6641) glitazony (n = 1273) metformin (n = 819) GLIT + MET (n = 139)
1.00
0.95
0.90
48% relativní pokles rizika
0.85
0.80 0
50
100
150
200
250
300
350
dny Inzucchi SE et al. Diabetes Care. 2005;28:1680-9.
Riziko IM a KV mortalita při léčbě rosiglitazonem IM malé studie
1.45; P=0.15 1.65; P=0.22
DREAM ADOPT
1.33; P=0.27
celkem
1.43 (1.03–1.98) P=0.03
KV+
2.40; P=0.02
malé studie
1.20; P=0.67
DREAM ADOPT
0.80; P=0.78
celkem
1.64 (0.98–2.74) P=0.06
0.5
1.0
2.0
4.0 Log odds ratio (95% CI)
podle Nissen SE, Wolski K. N Engl J Med 2007; 356: 2457-2471.
Thiazolidindiony (glitazony) indikovány ke kontrole diabetu zejm. při
intoleranci či kontraindikaci metforminu výhodné i v kombinaci s metforminem či
s ostatními PAD dobrá tolerance, hypoglykemie je vzácná
trend k retenci tekutin, pozor u nemocných
s městnavým srdečním selháním dostupný jen pioglitazon
GLITAZARY
GLITAZARY Mechanismus účinku Dualní agonisté PPARα/γ (aktivátor
peroxysomových proliferačních receptorů) – stimulují utilizaci glycidů (zvýšením citlivosti k insulinu) a
– snižují ukládání glycidů (tlumí jaterní glukoneogenezi)
Antihyperglykemický a hypolipidemický
Zvýšení HDL Snížení krevního tlaku
GLITAZARY Indikace Vysoká inzulinová rezistence Hyperglykemie na lačno Diabetická dyslipidemie Obesita
GLITAZARY Pouze v klinickém zkoušení muraglitazar – zvyšuje KV riziko tesaglitazar – jaterní toxicita
aleglitazar – slibné předběžné výsledky
INSULÍNOVÁ SEKRETAGOGA
Léčiva zvyšující uvolňování insulinu – insulinová sekretagoga sulfonylureové deriváty - déle působící
glinidy - krátkodobé, rychle působící inzulinotropní efekt blokádou ATP-depend.
draslíkového kanálu v β-bb. pankreatu snížení glykemie, zejména postprandiální není ovlivněna insulinorezistence
Deriváty sulfonylurey mechanismus účinku: stimulace bazální i
postprandiální sekrece inzulínu v β-bb. efekt závisí na přítomnosti funkčních β-bb. zástupci:
- tolbutamid, glibenklamid, glipizid, gliklazid,… - glimepirid (favorit ve skupině) NÚ : hypoglykemie, zvýšení hmotnosti dávkování 1-2x denně
Sekrece inzulínu -buňkami – role derivátů sulfonylurey – inhib. KATP vstup glukózy do β-buňky
sekrece inzulínu
glukózový transportér GLUT2 glukokináza
metabolizmus glukózy K+
ADP/ATP
sekreční granula inzulínu Ca2+ Ca2+ Ca2+ Ca2+ Ca2+
K+ K+
kalciový kanál otevřen
ADP/ATP
snížení hladiny kalia
K+
zvýšení hladiny kalcia kaliový kanál (KATP) zavřen → sekrece inzulínu
deriváty sulfonylurey
Efekt deriv. sulfonylurey a glimepiridu na kaliový kanál β-bb. (vazba na různé podj.) sulfonylureový rec.
deriv. sulfonylurey
K+
membrána - bb.
140 kDa
65kDa KATP kanál
glimepirid
K+
• 65kDa podj. není v myokardu, je jen v kosterním svalu • bezpečnější efekt glimepiridu u KV rizika
Glinidy - rychlá a krátkodobá inzulínová sekretagoga mechanismus účinku: stimulace sekrece inzulínu v závislosti na aktuální glykemii inhibicí ATP-depend. draslíkového kanálu v β-bb. pankreatu poločas účinku 60-90 min, dávkování 3-4x/den mohou být užity u renálního selhání
hlavní zástupci:
repaglinid, nateglinid
nežádoucí účinky : hypoglykémie, GIT příznaky
Efekt glinidů na kaliový kanál β-bb. - vazba přímo na kaliový KATP kanál sulfonylureový rec. deriv. sulfonylurey
glinidy
K+
membrána - bb.
140 kDa
65kDa KATP kanál
glimepirid
K+
INKRETINY
INKRETINY Intestinální hormony stimulující insulin Glukagonu podobný peptid (GLP 1) - Glukagon-like peptid
Insulinotropní polypeptid závislý na
glukose (GIP) - Glucose dependent insulinotropic polypeptide
Cholecystokinin
Glukóza p.o. Glukóza i.v.
2.0
11
*
C-peptid (nmol/L)
Glykémie ve venózní plazmě (mmol/L)
Inkretinový efekt a rozdíl v odpovědi na p.o. vs i.v. aplikovanou glukózu
5.5
1.5
*
*
Inkretinový efekt
* *
1.0
*
*
0.5
0
0.0 01
2
60
120 čas (min)
180
01 02
60 120 čas (min)
Prům. ± SE; N = 6; *P .05; 01-02 = čas infuze glukózy. Nauck MA, et al. Incretin effects of increasing glucose loads in man calculated from venous insulin and C-peptide responses. J Clin Endocrinol Metab. 1986;63:492-498. Copyright 1986, The Endocrine Society.
180
Inkretinový efekt je redukován u pacientů s diabetem 2. typu Diabetici 2. typu Glukóza i.v.
Inzulin (mU/L)
Kontrolní skupina 80
80
60
60
40
40
Glukóza p.o.
* * * * * * * *
20
* *
20
0
0 0
30
60 90 120 čas (min)
15 180 0
0
30
*P ≤.05 ve srovnání s příslušnými hodnotami po perorální zátěži. Nauck MA, et al. Diabetologia. 1986;29:46-52. Reprinted with permission from Springer-Verlag © 1986.
60 90 120 150 180 čas (min)
GLP-1 fyziologické účinky: glukoregulační role inkretinů GLP-1 uvolněn po příjmu stravy
Navození pocitu sytosti a redukce chuti k jídlu Alfa buňky: ↓ Postprandiální sekrece glukagonu
Beta buňky: zvýšení glukózodependentní sekrece inzulinu
játra: ↓ Glukagon redukuje hepatální produkci glukózy žaludek: pomáhá regulovat evakuaci žaludku
Adaptováno dle Flint A, et al. J Clin Invest. 1998;101:515-520.; adaptováno dle Larsson H, et al. Acta Physiol Scand. 1997;160:413422.; Adapted from Nauck MA, et al. Diabetologia. 1996;39:1546-1553.; adaptováno dle Drucker DJ. Diabetes. 1998;47:159-169.
Fyziologický efekt inkretinů postprandiální sekrece inzulínu
sekrece glukagonu sekrece HCl a motility GIT
(zpomalení vyprazdnění žaludku) sytosti a příjmu potravy
? β-bb. protekce
INKRETINY Typ 2 diabetes Sekrece GIP (Insulinotropní polypeptid závislý na glukose)
- normální
Sekrece GLP 1 podobný peptid) -
(Glukagonu
redukována
INKRETINOVÁ SKUPINA INKRETINY - PŘÍMÉ
– GLP 1 (Glukagonu podobný peptid) – ANALOGA GLP 1 INHIBITORY DIPEPTIDYLPEPTIDÁZY 4 (IDPP-4)
INKRETINY Inkretiny
GLP-1
vylučovány postprandiálně buňkami střeva stimulují sekreci insulinu, potlačují sekreci
glukagonu (stimul. transkripci mRNA pro inzulin) působí pouze při hyperglykemii, ale ne při
normoglykemii – nízké riziko hypoglykemie
inhibitory dipeptidylpeptidázy 4 (DPP-4) blokují degradaci inkretinů
Inkretiny a kontrola glykémie příjem potravy
glukóza depend.
inzulínu z β bb. (GLP-1 a GIP)
GIT
uvolnění inkretinů
zlepšení utilizace glukózy
pankreas
β-bb. α-bb.
kontrola glykémie
GLP-1 a GIP
enzym DPP-4 degraduje inkretiny
podle: Miller S, St Onge EL. Ann Pharmacother 2006;40:1336-1343.
glukagonu z α-bb. (GLP-1) glukóza depend.
snížení výdeje glukózy
Inkretiny GLP-1: Glucagon-Like Peptid-1 H A E G T F T S D V S S Y L E G Q A A K A K F L R I V E W G G GIP: Glucose-Dependent Insulinotropní Peptid A
E G T F I S D Y S I A M D K I H Q Q N K A F G D L K N V L D K W W Q K T Q I N H Y
Fyziologický efekt inkretinů prandiální sekrece inzulínu
sekrece glukagonu sekrece HCl a motility GIT
(zpomalení vyprazdnění žaludku) sytosti a příjmu potravy
? β-bb. protekce
Analogy inkretinů 1) Stimulace inkretinových
receptorů
–
Exenatide, Liraglutid
2) Zpomalení inaktivace
Inkretinů - inaktivátory dipeptidyl peptidázy (DPP-IV)
– Sitagliptin, Vildagliptin, Saxagliptin
Exenatid – inkretin, analog GLP-1 syntetický 53% homolog lidského GLP-1
– ze slin ještěrky Gila monster
– relativně nákladná léčba – aplikace 2x denně s.c.
Liraglutid – inkretin, analog GLP-1 syntetický 97% homolog lidského GLP-1
– účinné a bezpečné antidiabetikum – proti exenatidu účinnější (větší pokles glykemie)
– kombinace s PAD (metformin, glitazony,…) – cenově nákladnější – aplikace 1x denně s.c.
Inkretiny a kontrola glykémie příjem potravy
glukóza depend.
exenatid liraglutid
inzulínu z β bb. (GLP-1 a GIP)
GIT
uvolnění inkretinů
zlepšení utilizace glukózy
pankreas
β-bb. α-bb.
kontrola glykémie
GLP-1 a GIP
DPP-4
glukagonu
degradační produkty
z α-bb. (GLP-1) glukóza depend.
podle: Miller S, St Onge EL. Ann Pharmacother 2006;40:1336-1343.
snížení výdeje glukózy
Inhibitory dipeptidylpeptidázy 4 (DPP-4-I) blokují degradaci přirozených inkretinů zvyšují a prodlužují jejich aktivitu
vildaliptin, sitagliptin, … na rozdíl od analog inkretinů aplikovány
perorálně
Inhib. DPP-4 a kontrola glykémie příjem potravy
glukóza depend.
inzulínu z β bb. (GLP-1 a GIP)
GIT
uvolnění inkretinů
zlepšení utilizace glukózy
pankreas
β-bb. α-bb.
kontrola glykémie
GLP-1 a GIP
DPP-4
glukagonu
degradační produkty
z α-bb. (GLP-1) glukóza depend.
inhib. DPP-4 podle: Miller S, St Onge EL. Ann Pharmacother 2006;40:1336-1343.
snížení výdeje glukózy
Plocha ostrůvku (arbitrární jednotky X 104)
Exenatid zvětšil u diabetických myší velikost ostrůvků
Fyziol. roztok
Exendin-4
3
2 1 0 Fyziol. Exenatid roztok
Mean (SE). Stoffers D, et al. Diabetes. 2000;49:741-748. Copyright © 2000 American Diabetes Association. From Diabetes, Vol 49, 2000; 741-748. Reprinted with permission from The American Diabetes Association.
LÉKY SNIŽUJÍCÍ
HYPERGLYKEMII zpomalení zvýšení
resorpce
vylučování
Inhibitory střevních glukosidáz mechanismus účinku:
- inhibice střevní α-glukosidázy štěpící nevstřebatelné oligosacharidy na monosacharidy
- snížení a zpomalení absorpce glycidů z GIT snižuje postprandiální glykémii, nenavodí
hypoglykemii, ale prodlouží vstřebání glycidů hlavní zástupce:
akarbóza – pseudosacharid
s vysokou afinitou k vaznému místu enzymu v kartáčkovém lemu enterocytu NÚ: plynatost, průjmy
Glykuretika - GLIFLOZINY mechanizmus účinku: inhibice renální tubulární reabsorpce gukózy (inhibice sodíkoglukosového kotransportéru-2 - SGLT2)
- snížení hyperglykemie - osmotická polyurie - riziko infekce moč. cest
GLIFLOZINY Mechanismus účinku Inhibice reabsorbce glukosy v
ledinových tubulech
– Přímá inhibice kotransportéru SGLT 2 na sodíku závislý glukosový kotransportér florizin, sergliflozin, remigliflozin
dapagliflozin – pouze klinické studie
Terapeutické cíle – kontrola glykémie na lačno i postprandiální hyperglykémie
glykemie
nekontrolovaný diabetes (A1C ~6%) glinidy inhib. α-glukosidázy inkretiny (GLP1, DPP4-I) metformin glitazony
postprandiální hyperglykémie
hyperglykémie nalačno
sulfonylurea metformin glitazony
fyziol. stav A1C ~ 3-4% 06:00
12:00
18:00
24:00
06:00
denní doba Riddle MC. Diabetes Care. 1990;13:676-686
Vliv PAD na hmotnost u T2DM •změna hmotnosti (kg)
•PAD
-3.8–0.5
•metformin -0.4–1.7
•SU
0.9–4.6
•glitazony
0.3–3.0
•glinidy 1,8–2.8
•inkretiny
-0.3–1.9
•metformin + SU
0.8–2.1
•metformin + glitazony -5
-4
-3
-2
-1
0
1
2
3
4
5
Souběžně s léčbou diabetu intervenujeme též rizikové faktory aterotrombózy
Vliv antihypertenziv a hypolipidemik na inzulínovou rezistenci blokády RAAS (ACE-I, sartany)
snižují insulinovou rezistenci BKK – neovlivňují
diuretika a betablokátory zvyšují
insulinovou rezistenci statiny mírně zvyšují rezistenci
Děkuji za pozornost