KULTURA JAKO FAKTOR REPRODUKCE A ROZVOJE LIDSKÉHO KAPITÁLU

KULTURA JAKO FAKTOR REPRODUKCE A ROZVOJE LIDSKÉHO KAPITÁLU Eva Heřmanová

Abstrakt

Příspěvek se v obecné rovině zabývá stručným vymezením sociálních přínosů kultury pro reprodukci a rozvoj lidského kapitálu a poměrně velkým potenciálem kulturních odvětví z hlediska jejich budoucího rozvoje a postavení v rámci ekonomiky. V konkrétní rovině se pak snaţí o porovnání tzv. kulturní zaměstnanosti a její struktury z hlediska dosaţeného vzdělání dotčených pracovníků, a to ve vybraných zemích Evropy. V další části se příspěvek zabývá intenzitou terciárního vzdělávání ve čtyřech základních oblastech – humanitní obory; umělecké obory; ţurnalistika, knihovnictví a archivnictví; architektura a stavitelství a jeho komparací v zemích EU-27. V závěru je pozornost věnována zejména zjištění moţných souvztaţností mezi analyzovanými indikátory. Klíčová slova

Kultura, lidský kapitál, vzdělání, ekonomika

Motto Nemůžeme být nejdřív bohatí, zdraví a svobodní a teprve až na to budeme mít, tak třebas i vzdělaní a kulturní. Úvod

Původně bylo pojmem lidský kapitál (v souvislosti se vznikající znalostní ekonomikou – knowledge economy či společností vědění - knowledge society) chápáno především dosaţené vzdělání, resp. vzdělanost, dovednosti a zručnost; později bylo pak pod tento pojem zahrnováno i fyzické zdraví, psychická kondice, ţivotní zkušenosti, realizovaný ţivotní styl a někdy i vzhled jeho nositele. Dnes je tento pojem obecně chápán navíc i jako určitá pozitivní sociální externalita, neboť u jedinců disponujících vyšší úrovní lidského kapitálu lze předpokládat větší pravděpodobnost účasti ve volbách a veřejném ţivotě, větší „náchylnost“ k ekologickému, solidárnímu i etickému chování, k nešíření chorob apod. (Becker 1962) Jednou z existujících definic lidského kapitálu, z níţ můţeme v tomto příspěvku vycházet, je definice Veselého (Veselý 2006), který uvádí, ţe: „Lidský kapitál je vědění vtělené v lidech. Lze jej rozdělit na znalosti (tj. poznatky a informace, které jedinec má a které je schopen nějakým způsobem vyjádřit a komunikovat) a poznávací i výkonové dovednosti, které jsou aktuálními schopnostmi konkrétního člověka, a jako takové bezprostředně nepřenositelné.“ Lidský kapitál můţeme chápat i jako neoddělitelné jmění kaţdého člověka a nebo – podle definice OECD – jako „nabyté znalosti, dovednosti, schopnosti a vlastnosti člověka, které spoluvytvářejí jeho osobní, společenský a pracovní život.“ (Keeley 2007). V neposlední řadě je třeba připomenout také to, ţe lidský kapitál je ovlivňován celou řadou dalších faktorů (např. sociálním prostředím, v němţ jedinec ţije; bohatstvím, kterým můţe disponovat; vrozenými dispozicemi apod.). 1

K rozvoji a zvyšování takto definovaného lidského kapitálu tak nutně vedle procesu vzdělávání významnou měrou bezpochyby přispívá i kultura, a to v nejrůznějších myslitelných podobách. Její hlavní přínos v této oblasti lze spatřovat zejména v kultivaci osobnosti (ať jiţ aktéra či pasivního příjemce kultury), v posilování sociální soudržnosti, v budování sociálního kapitálu a dále v osvětové a socializační funkci. Na jednu stranu sice platí, ţe samotná kultura, resp. účast na kultuře automaticky nezaručuje onu výše zmíněnou kultivaci, na druhou stranu ale platí také to, ţe sociální a ekonomická deprivace jedince velmi často – a syndromaticky – souvisí s jeho deprivací kulturní, tj. zapříčiňuje jeho niţší individuální kulturní kompetence, kterými se obvykle rozumí předpoklady a motivace jedince pro jeho účast na kulturním dění. Aktivní či pasivní participace na kultuře je ale také dosud nedoceněným, leč významným faktorem v oblasti zvyšování produktivity práce, neboť přímo či nepřímo zvyšuje kreativitu myšlení pracovníků, a tím přispívá k netradičním řešením a ke vzniku nových myšlenek. Jinými slovy řečeno, účast na kultuře zvyšuje pravděpodobnost propojení různých reflexí analogických problémů, propojení mozkových potenciálů, myšlenkových postupů, intelektuálních procesů apod. Kulturu lze proto chápat jako nástroj podporující, rozvíjející a dále generující lidskou tvořivost. K tomu je třeba ještě věcně poznamenat, ţe převažující formou účasti na kultuře je v dnešní době nákup zboţí a sluţeb kulturní povahy a spotřeba kulturních statků prostřednictvím médií. Z makroekonomického pohledu lze kulturu chápat jako faktor, který - tím, ţe vytváří pracovní místa s nezanedbatelným dopadem na úroveň nezaměstnanosti, tím, ţe přináší přímé výnosy za zakoupené kulturní zboţí a sluţby a tím, ţe zajišťuje i nepřímé výnosy z navazujících sluţeb a činností (tzv. multiplikační efekty) - vytváří zpětně v dané společnosti a v daném regionu více nebo méně příznivé prostředí pro rozvoj a reprodukci individuálního lidského kapitálu. Kulturu lze tedy chápat jako značně různorodou oblast individuálních, skupinových a společenských (tj. logicky i územně vázaných) aktivit, které vytvářejí podmínky pro rozvoj jednotlivce, a tím i pro další utváření jeho lidského kapitálu. Stejně tak různorodý a dosud jen málo zmapovaný je potenciál jednotlivých kulturních odvětví, resp. kulturních aktivit z hlediska jejich moţného postavení v rámci tzv. „nové ekonomiky“. Protoţe dosud v podstatě neexistuje ţádná metodika doporučující či navrhující způsob operacionalizace a kvantifikace vztahů mezi kulturou, kulturními aktivitami a lidským kapitálem, je cílem následující empirické části příspěvku pokusit se na základě dostupných dat Eurostatu jednak o porovnání zaměstnanosti v kulturním sektoru ve vybraných zemích Evropy a jednak i o srovnání úrovně dosaţeného vzdělání pracovníků v této oblasti, a to za roky 2002 a 2005, k nimţ existují dostupná srovnatelná data Eurostatu. Tato empirická část příspěvku by pak měla potvrdit či vyvrátit hypotézu, ţe mezi jednotlivými zeměmi existují významné rozdíly v kulturní zaměstnanosti (velmi pravděpodobně historicky podmíněné a související zejména, ale nejen s ekonomickou vypělostí dané země) a ţe lidé pracující v kulturním sektoru se oproti jiným odvětvím zpravidla vyznačují i nadprůměrnou vzdělanostní úrovní, coţ dále generuje jak moţné ekonomické přínosy kultury pro danou společnost, tak i další rozvoj lidského kapitálu těchto pracovníků. Z hlediska vyhodnocení aktuálně utvářeného lidského kapitálu úzce se váţícího na kulturu se příspěvek dále zabývá i srovnáním intenzity terciálního vzdělávání v různých zemích Evropy, a to ve vybraných a statistikou sledovaných studijních „kulturních“ oborech. Tato analytická část by se samozřejmě měla v daných kontextech vyslovit nejen k meziregionálním rozdílům, ale i k situaci a k pozici České republiky.

2

Kulturní zaměstnanost a vzdělání pracovníků v kulturním sektoru

Pod pojem kulturní zaměstnanost (cultural employment) se obvykle zahrnují jednak tzv. kulturní zaměstnání, jednak i tzv. kulturní činnosti. (Tichá 2006, s. 53) Kulturní zaměstnání zahrnují - podle mezinárodní klasifikace ISCO (International Standard Classification of Occupations) – všechny profesionální činnosti vyznačující se výraznými, s „aktivní“ kulturou spojenými prvky, jeţ jsou vykonávány např. knihovníky, archiváři, kurátory, novináři, spisovateli, herci, skladateli, hudebníky, zpěváky, choreografy, tanečníky, architekty, sochaři, malíři, fotografy, aranţéry, designery aj. aktéry či tvůrci. Kulturní činnosti jsou pak definovány odvětvovou klasifikací NACE (OKEČ) a zahrnují obsazená pracovní místa v kulturním sektoru, tj. např. v oblasti vydavatelství, nakladatelství, filmu, videozáznamů, obchodu s kulturními produky apod. V následující tabulce č. 1 jsou uvedeny absolutní a relativní údaje týkající se celkové kulturní zaměstnanosti v 27 evropských zemích, pro některé země jako Polsko, Malta, Rumunsko a další ale nebyly srovnatelné údaje k dispozici. Z uvedených dat nicméně vyplývá, ţe kulturní zaměstnanost dosahovala v průměru zemí EU-25 v roce 2002 přibliţně 2,5 % ze všech zaměstnaných osob (tj. asi 4,2 milionu osob). Z nich asi 40 % mělo vysokoškolské vzdělání, coţ indikuje vysoce nadprůměrné zastoupení tohoto typu lidského kapitálu v daném odvětví v komparaci s celkovou zaměstnaností v zemích EU-25. Nad průměrem EU-25 se v roce 2002 pohybovalo v ukazateli kulturní zaměstnanosti i v podílu vysokoškoláků v tomto sektoru nejen Dánsko, Irsko, Spojené Království a Island, ale i Kypr nebo Litva a Estonsko. Na srovnatelné, tj. průměrné úrovni, byly takové země jako Belgie, Holandsko, Švýcarsko, dále Finsko, Švédsko, Norsko, Řecko, Španělsko, Francie, ale také poněkud překvapivě Bulharsko. Nejhůře se pak „umístily“ Slovinsko, Itálie, Slovensko, Česká republika a Portugalsko. V Česku konkrétně představovala kulturní zaměstnanost jen 1,8 % všech pracujících, coţ je velmi podprůměrný výsledek. Blíţe viz i obrázek č. 1. Obr. 1: Podíl kulturní zaměstnanosti na celkové zaměstnanosti ve vybraných evropských zemích (v %, 2005)

Zdroj: Vlastní konstrukce z dat Eurostatu (tab. č. 2)

3

Poněkud jiný pohled na danou problematiku však nabízí v tabulce č. 1 a v obrázku č. 2 zachycený index měřící relativní koncentraci vysokoškolsky vzdělaných osob do kulturních odvětví, tj. index nepřímo zohledňující i takové územně diferencované faktory jakými je např. celková vzdělanostní situace v zemi, odlišnost národních vzdělávacích systémů, charakteristika dosaţeného rozvoje a zaměření národní ekonomiky, regionální tradice či motivace k dosahování nejvyšší úrovně vzdělanosti apod. Na základě hodnot tohoto indexu lze konstatovat, ţe ve většině výše jmenovaných „problémových“ zemí je paradoxně (nebo moţná i zákonitě) koncentrace vysokoškolsky vzdělaných pracovníků do kulturních odvětví více neţ dvojnásobná; v Česku je pak tento index vůbec nejvyšší, kdyţ dosahuje hodnoty 2,54. Nicméně ale ani nejniţší hodnota indexu (Finsko, 1,12) nemusí indikovat nějakou „kritickou“ situaci, ale pouze tu skutečnost, ţe vysokoškolsky vzdělání Finové jsou ve všech odvětvích rozmístěni v podstatě velmi rovnoměrně. Blíţe viz obrázek č. 2. Tab. 1: Kulturní zaměstnanost a vzdělání, 2002 Území, stát

Belgie Česká republika Dánsko Německo Estonsko Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Holandsko Rakousko Portugalsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Spojené Království EU- 25 Island Norsko Bulharsko Švýcarsko

Podíl kulturní Kulturní zaměstnanosti na zaměstnanost celkové (v tisících osob) zaměstnanosti (v %) 89,0 2,3 79,6 1,8 79,9 3,1 929,7 2,7 19,9 3,7 81,7 2,5 307,9 2,0 434,0 2,1 42,8 2,7 453,0 2,2 7,3 2,5 15,0 1,8 30,1 2,7 3,2 1,8 69,0 1,9 249,1 3,3 70,4 2,0 60,4 1,4 20,1 2,5 27,0 1,4 78,8 3,5 139,6 3,3 877,1 3,2 4 164,3 2,5 6,1 4,2 48,4 2,2 50,5 2,1 93,3 2,7

Podíl osob s vysokoškolským vzděláním (v %) v rámci celkové zaměstnanosti 35,0 13,0 27,0 23,0 33,0 24,0 31,0 28,0 29,0 14,0 33,0 25,0 53,0 21,0 18,0 25,0 19,0 11,0 16,0 14,0 34,0 26,0 28,0 24,0 24,0 34,0 28,0 24,0

v rámci kulturní zaměstnanosti 51,0 33,0 43,0 36,0 60,0 37,0 51,0 51,0 40,0 27,0 65,0 35,0 79,0 31,0 43,0 39,0 32,0 25,0 34,0 34,0 38,0 38,0 43,0 40,0 44,0 45,0 54,0 36,0

Index relativní koncetrace vysokoškoláků v kulturních odvětvích 1,46 2,54 1,59 1,57 1,82 1,54 1,65 1,82 1,38 1,93 1,97 1,40 1,49 1,48 2,39 1,56 1,68 2,27 2,12 2,43 1,12 1,46 1,54 1,67 1,83 1,32 1,93 1,50

Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/3-26052004-BP/EN/3-26052004-BP-EN.HTML, staţeno 26.9.2010, vlastní úprava, vlastní výpočet indexu Pozn.: Index relativní koncentrace vysokoškoláků v kulturních odvětvích byl vypočten jako poměr podílu vysokoškoláků v rámci kulturní zaměstnanosti a podílu vysokoškoláků v rámci zaměstnanosti celkové. Tučně jsou vyznačeny země, u nichţ jsou všechny čtyři porovnávané ukazatele pod průměrem hodnot EU-25. Pozn.: zahrnuta nebyla Malta a Polsko z důvodu chybějících údajů.

První dvě hypotézy, tj. hypotéza o významných meziregionálních rozdílech v kulturní zaměstnanosti a hypotéza o nadprůměrném zastoupení vysokoškoláků v kulturních odvětvích, byly tedy výše uvedenou analýzou potvrzeny. Navíc lze tvrdit i to, ţe „kulturní zaměstnanost“ významně souvisí s celkovou vyspělostí země a ţe Česká republika by mohla pozitivně 4

zhodnotit a vyuţít svoji geografickou a kulturní blízkost s Rakouskem a se Spolkovou republikou Německo. (Z kartogramu v obrázku č. 1 jsou jasně zřetelné dvě „hlavní osy“ kulturní zaměstnanosti – „ostrovní“ (Island, Irsko, Spojené Království, Holandsko) a „jihozápado-severovýchodní“ (Německo, Dánsko, Švédsko, Finsko a pobaltské republiky). Z vývojového pohledu lze danou problematiku stejným způsobem zhodnotit i v roce 2005 (viz tabulka č. 2), nicméně s tím vědomím, ţe srovnatelnost celkových zprůměrovaných údajů za EU-27 je nutně ovlivněna zahrnutím nových členských států, tj. Rumunska a Bulharska, ale také jiţ nově dodanými údaji za Polsko a Maltu; dalším vlivem sniţujícím plnou porovnatelnost údajů o kulturní zaměstnanosti můţe být např. i odlišná ekonomická situace v daných zemích, v jejímţ důsledku mohlo docházet k různé intenzitě propouštění nebo naopak nabírání pracovníků z a do kulturní sféry. Tab. 2: Kulturní zaměstnanost a vzdělání, 2005

Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Řecko Španělsko Francie Irsko Itálie Kypr Lotyšsko Litva Lucembursko Maďarsko Malta Holandsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Spojené Království EU- 27 Chorvatsko Island Norsko Švýcarsko

Podíl kulturní Kulturní zaměstnanosti na zaměstnanost celkové (v tisících osob) zaměstnanosti (v %) 88,4 2,1 53,4 1,8 93,7 2,0 82,4 3,0 1003,9 2,8 19,2 3,2 92,4 2,1 389,8 2,1 487,9 2,0 47,9 2,5 464,4 2,1 7,8 2,2 27,5 2,7 36,3 2,5 3,5 1,8 79,8 2,1 3,4 2,3 305,8 3,8 88,6 2,4 231,3 1,7 69,8 1,4 97,8 1,1 22,2 2,3 40,3 1,8 79,3 3,3 153,5 3,5 870,0 3,1 4940,3 2,4 30,0 2,0 6,0 3,8 48,0 2,2 104,6 2,7

Podíl osob s vysokoškolským vzděláním (v %) v rámci celkové zaměstnanosti 37,4 26,7 14,9 32,4 25,7 36,7 26,1 33,2 28,8 33,5 14,8 31,1 26,2 35,7 30,1 21,5 16,2 31,4 19,1 24,5 14,8 17,3 22,5 16,5 35,0 29,6 30,8 25,9 21,4 27,9 32,7 27,2

v rámci kulturní zaměstnanosti 62,5 56,3 36,9 50,1 47,8 64,0 40,5 59,9 53,5 50,0 37,4 55,3 43,0 61,1 51,5 50,7 26,0 45,2 36,2 50,5 27,9 45,5 51,2 35,7 44,8 41,4 47,7 47,7 45,0 53,7 45,7 39,1

Index relativní koncetrace vysokoškoláků v kulturních odvětvích 1,67 2,11 2,48 1,55 1,86 1,74 1,55 1,80 1,86 1,49 2,53 1,78 1,64 1,71 1,71 2,36 1,60 1,44 1,90 2,06 1,89 2,63 2,28 2,16 1,28 1,40 1,55 1,84 2,10 1,92 1,40 1,44

Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/product_details/publication?p_product_code=KS-7707-296, staţeno 27.9.2010, vlastní úprava, vlastní výpočet indexu Pozn.: Index relativní koncentrace vysokoškoláků v kulturních odvětvích byl vypočten jako poměr podílu vysokoškoláků v rámci kulturní zaměstnanosti a podílu vysokoškoláků v rámci zaměstnanosti celkové. Tučně jsou vyznačeny země, u nichţ jsou všechny čtyři porovnávané ukazatele pod průměrem hodnot EU-27. Pozn.: chybějící údaje za Makedonii, Turecko a Lichtenštejnsko nemohly být do ananlýzy zahrnuty

5

Obr. 2: Index relativní koncentrace terciérně vzdělaných pracovníků do kulturní sféry

Zdroj: Vlastní konstrukce z dat Eurostatu (tab. č. 2)

S vědomím tohoto omezení lze nicméně konstatovat, ţe z obou tabulek, tj. ze srovnání let 2002 a 2005 vyplývá, ţe situace je velmi podobná, resp. ţe se během daného období situace v jednotlivých zemích příliš nezměnila. Mezi země s nejniţší kulturní zaměstnaností opět patřily Portugalsko (1,4 %), Slovensko (1,8 %), nově i Rumunsko (1,1 %), Polsko (1,7 %), Lucembursko a Bulharsko (shodně 1,8 %). V České republice došlo k mírnému nárůstu kulturní zaměstnanosti z 1,8 % na 2,0 % a Česko se tak v roce 2005 v tomto ukazateli vyrovnalo např. Francii či Norsku. Největší nárůst zaznamenalo Lotyšsko (z 1,8 % na 2,7 %) a Holandsko (z 3,3 % na 3,8 %). Jestliţe celkově za EU došlo (patrně i vlivem dvou nově přistoupivších zemí – Bulharska a Rumunska) mezi lety 2002 a 2005 k poklesu podílu kulturní zaměstnanosti z 2,5 % na 2,4 %, relativní koncentrace vysokoškolsky vzdělaných odborníků pracujících v kulturním sektoru naopak poměrně výrazně vzrostla, a to z hodnoty 1,67 na hodnotu 1,84. Nejvíce se pak na tomto trendu podílela Itálie, Německo, Rakousko, ale i Litva, Lotyšsko a Lucembursko. V Česku na druhé straně došlo k mírné dekoncentraci (z hodnoty indexu 2,54 na hodnotu 2,48), přesto však naše země zůstává – společně s Rumunskem (2,63) a jiţ jmenovanou Itálií (2,53) mezi třemi zeměmi s nejvyšší hodnotou tohoto indexu. Podrobnější interpretaci vývoje v jednotlivých zemích asi nelze provést, ať jiţ z důvodu omezeného rozsahu tohoto příspěvku nebo z důvodu poměrně krátkého časového období, do něhoţ mohl zasáhnout například náhodný meziroční výkyv (ne)zaměstnanosti, tak také z důvodu velmi rozmanité kulturní a ekonomické situace v jednotlivých zemích. Přesto se ale zdá, ţe země chudší nebo země relativně celkově méně vyspělé nebo země do EU přistoupivší jako zatím poslední vykazují shodně vyšší (často i více neţ dvojnásobnou) koncentraci terciérně vzdělaných odborníků („intelektuálů“) v kulturní sféře neţ představuje průměr celkové zaměstnanosti ve všech odvětvích. Jejich opakem jsou pak země nejvyspělejší jako Holandsko, Finsko, Švédsko, Norsko, Švýcarsko a Spojené Království, kde je relativní koncentrace vysokoškoláků naopak nízká a nedosahuje zpravidla ani jeden a půl násobku 6

celostátní průměrné úrovně. Tento potenciální vzájemný vztah mezi podílem vysokoškoláků v kulturní zaměstnanosti a jejich relativní koncentrací v kulturním sektoru zachycuje obr. č. 3; pro jeho verifikaci byly v obou letech 2002 a 2005 vypočteny ještě korelační koeficienty Pearsona, které ale tuto předpokládanou souvztaţnost na 95%-ní hladině spolehlivosti nepotvrdily. Korelační koeficient nabýval pro rok 2002 pro 27 zemí statisticky nevýznamné hodnoty (- 0,14984); pro rok 2005 pro 28 zemí pak nabyl ještě niţší hodnotu (- 0,09361). Obr. 3: Vztah podílu vysokoškoláků v rámci kulturní zaměstnanosti a indexu jejich relativní koncentrace do kulturní sféry ve vybraných zemích Evropy (2005)

Zdroj: Vlastní konstrukce z dat Eurostatu (dle tab. č. 2)

Terciální vzdělávání ve vybraných oborech

Poslední, relativně velmi dobře podchycenou oblastí související s naší tématikou je intenzita terciérního vzdělávání v „kulturních“, resp. humanitně zaměřených oborech v různých zemích Evropy. Lze předpokládat, ţe v zemích ekonomicky a kulturně vyspělejších bude existovat větší poptávka, ale i nabídka studia oborů souvisejících právě s kulturní sférou a v důsledku toho i vyšší podíl vysokoškolských studentů v těchto oborech. Srovnatelné údaje Eurostatu jsou aktuálně k dispozici pouze za akademický rok 2004/2005 (viz tab. č. 3), v němţ jsou studijní „kulturní“ obory rozčleněny na čtyři základní skupiny, a to na: humanitní obory (teologie, cizí jazyky, mateřský jazyk, historie a archeologie, filosofie a etnická studia), umělecké obory (výtvarné umění, hudba a scénické umění, audiovizuální techniky a mediální produkce, design, umělecká řemesla), ţurnalistické a informační obory (ţurnalistika, zpravodajství, knihovnictví, informace a archivnictví), architekturu a stavitelství (architektura a městské plánování, pozemní a inţenýrské stavitelství).

7

Tab. 3: Podíly vysokoškolských studentů v „kulturních“ oborech z celkového počtu studentů vysokých škol (v %, akademický rok 2004/2005) Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Německo Estonsko Řecko Španělsko Irsko Itálie Kypr Lotyšsko Litva Maďarsko Malta Holandsko Rakousko Polsko Portugalsko Rumunsko Slovinsko Slovensko Finsko Švédsko Spojené Království EU- 27 Chorvatsko Makedonie Turecko Island Norsko Švýcarsko

Humanitní obory 5,9 5,8 7,0 11,6 12,0 6,9 9,9 5,9 6,7 10,1 4,9 4,3 4,3 6,6 2,5 3,5 9,7 7,1 4,4 9,2 6,1 3,9 9,1 9,5 10,2 8,5 7,0 9,5 3,5 11,7 8,2 8,9

Umělecké obory 4,5 2,6 2,6 3,4 3,7 4,4 1,7 4,6 10,2 5,6 3,8 2,7 2,3 1,3 10,9 4,4 4,1 1,0 4,2 1,4 1,5 1,8 5,3 3,4 6,5 3,9 2,4 1,5 1,2 2,6 3,2 3,9

Ţurnalistika a informace 2,2 1,3 0,3 1,1 1,1 1,7 1,2 1,6 0,7 3,4 2,0 0,8 1,1 2,5 3,5 1,0 2,6 0,7 2,2 2,5 0,6 1,8 1,0 1,9 2,0 1,7 1,7 0,8 1,3 1,2 1,8 2,0

Architektura a stavitelství 3,8 2,4 5,0 3,5 4,2 4,1 3,5 5,1 4,6 5,8 1,3 4,4 3,1 2,5 3,6 3,1 4,2 2,6 7,7 1,1 3,9 4,2 3,1 2,6 2,8 3,8 4,0 3,3 2,2 2,4 1,9 4,0

Celkem v kulturních oborech 16,4 12,1 14,9 19,6 21,0 17,1 16,3 17,2 22,2 24,9 12,0 12,2 10,8 12,9 20,5 12,0 20,6 11,4 18,5 14,2 12,1 11,7 18,5 17,4 21,5 17,9 15,1 15,1 8,2 17,9 15,1 18,8

Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/culture/data/tertiary_students Pozn.: Francie, Lichtenštejnsko a Lucembursko nebyly do ananlýzy zařazeny z důvodu chybějících údajů.

Celkově nejvyšší zastoupení studentů v kulturních oborech, a tedy i největší předpoklady pro vytváření lidské kreativity a zvyšování lidského potenciálu lze spojovat - viz i obr. č. 4 - s nejvyspělejšími a tradičně kulturními zeměmi, jako je Itálie (24,9 %), Irsko (22,2 %), Spojené království (21,5 %), Německo (21,0 %) či Rakousko (20,6 %). Nejniţší zastoupení studentů v oborech spojených s kreativitou a kulturou pak naopak vykazují takové země jako Turecko (8,2 %), Litva (10,8 %), Polsko (11,4 %), Slovensko (11,7 %), Kypr (12,0 %), Bulharsko (12,1 %), Slovinsko (12,1 %), Lotyšsko (12,2 %), ale např. i Holandsko (12,0). Česká republika se pak s hodnotou 14,9 % nachází ještě dosti pod průměrem EU-27, tj. pod průměrným zastoupením 17,9 % vysokoškolských studentů v oborech spojených s kulturou. Podíváme-li se obecně na země, kde je terciérní vzdělávání v „kulturních“ oborech zastoupeno nejvíce, jedná se opět o země především ekonomicky nejvyspělejší, nejbohatší či celkově nejrozvinutější. Výrazně pod průměrem Evropské unie se pak nacházejí, celkem podle předpokladů, nově přistoupivší nebo nepříliš bohaté východoevropské a jihoevropské země. Česká republika se sice také nachází pod unijním průměrem, ne však aţ na posledních příčkách (svojí hodnotou se nejvíce blíţí Norsku, Chorvatsku a Makedonii). 8

Obr. 4: Podíl terciérních studentů ve sledovaných kulturních oborech ze sumy terciérních studentů v dané zemi (v %, akademický rok 2004/2005)

Zdroj: Vlastní konstrukce z dat Eurostatu (tab. č. 3)

Skutečnost, ţe v daném ukazateli existují i více neţ dvojnásobné rozdíly mezi vyspělými zeměmi „staré patnáctky“, zeměmi nově přistoupivšími a popř. i dalšími evropskými zeměmi, poukazuje i na - velmi pravděpodobně odlišný - budoucí vývoj kulturní sféry v těchto zemích. Česká republika by mohla významně získat jak díky akademickým či odborným kontaktům, tak i díky geografické blízkosti Rakouska a Spolkové republiky Německo, jeţ společně s dalšími, zejména severskými a ostrovními evropskými zeměmi, představují základní prostorové osy pravděpodobně nejintenzivnějšího budoucího rozvoje kulturou generované či s kulturou související lidské kreativity. Struktura vysokoškolských studentů „kulturních oborů“ podle pohlaví je zachycena v níţe uvedené tabulce č. 4, z níţ vyplývá – s výjimkou oborů blízkých architektuře a stavitelství – jejich výrazná a převaţující feminizace. Tab. 4: Genderové zastoupení terciérních studentů ve sledovaných „kulturních“ oborech EU- 27 Muži Ženy

Humanitní obory 8,5 32% 68%

Umělecké obory 3,9 38% 62%

Žurnalistika a informace 1,7 36% 64%

Architektura a stavitelství 3,8 64% 36%

Celkem v kulturních oborech 17,9 1,7 2,3

Zdroj: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/culture/data/tertiary_students

Cílem následné závěrečné analýzy pak bylo podchytit vztahy mezi jednotlivými sledovanými ukazateli (tj. podílem kulturní zaměstnanosti na celkové zaměstnanosti; podílem vysokoškoláků v rámci kulturní zaměstnanosti; indexem relativní koncentrace vysokoškoláků do kulturních odvětvích; podíly vysokoškolských studentů v humantiních oborech, oborech uměleckých, v ţurnalistice a informacích, v architektuře a stavitelství a celkovým podílem vysokoškolských studentů ve vybraných „kulturních oborech). Jejím výsledkem je pak 9

tabulka č. 5 zachycující jednoduché párové korelační koeficienty Pearsona, vztahující se k období akademického roku 2004/2005, resp. kalendářního roku 2005. Kritickou hodnotou pro testování korelačního koeficientu pro danou velikost souboru při 95%-ní hladině spolehlivosti je hodnota │0,367│, při 99%-ní hladině spolehlivosti pak hodnota │0,470│; statisticky významné korelační koeficienty jsou v dále uvedené tabulce vyznačeny barevně. Kromě určité dílčí a logické autokorelace (v případě vztahu mezi podílem vysokoškolských studentů v kulturních oborech celkem VŠKC a podíly v uvaţovaných čtyřech kulturních suboborech VŠH, VŠU, VŠŢI, VŠAS), je nejsilnějším vztahem negativní vazba (-0,60373, na 99%-ní hladině spolehlivosti) mezi podílem kulturní zaměstnanosti na celkové zaměstnanosti a indexem relativní koncentrace terciérně vzdělaných pracovníků do kulturní sféry (KZ vs. IRKVŠ). Vztah, čím celkově vyšší kulturní zaměstnanost, tím menší je relativní koncentrace vysokoškoláků do této oblasti, byl tedy tímto prokázán. Velmi pravděpodobně jej lze dát do souvislosti a vysvětlovat větší či menší celkovou vyspělostí dané země. Druhým nejvýznamnějším vztahem je opět negativní vazba (-0,43336, na 95%-ní hladině spolehlivosti) mezi podílem vysokoškolských studentů v uměleckých oborech a indexem relativní koncentrace terciérně vzdělaných pracovníků do kulturní sféry (VŠU vs. IRKVŠ). Třetím statisticky významným vztahem je negativní vazba (-0,37665, na 95%-ní hladině spolehlivosti) mezi podílem terciérně vzdělaných v rámci kulturní zaměstnanosti a podílem vysokoškolských studentů oborů architektury a stavitelství. Vysvětlení obou těchto velmi pravděpodobně čistě statistických nebo vícenásobně podmíněných souvztaţností však podle mého názoru není jednoznačnou a jiţ vůbec ne jednoduchou záleţitostí, do níţ je moţné se v příspěvku dále podrobněji pouštět. Tab. 5: Párové korelační koeficienty Pearsona mezi vybranými kulturními charakteristikami (pro soubor 28 vybraných evropských zemí) KZ TKZ IRKVŠ VŠH VŠU VŠŽI VŠAS VŠKC

KZ 1,00

TKZ 0,20215 1,00

IRKVŠ -0,60373 -0,09361 1,00

VŠH 0,28442 0,06175 0,01209 1,00

VŠU 0,23115 -0,22389 -0,43336 -0,14203 1,00

VŠŽI -0,25919 -0,33572 0,18068 -0,04009 0,32300 1,00

VŠAS -0,16510 -0,37665 0,10370 -0,16167 0,25564 0,03202 1,00

VŠKC 0,22368 -0,29741 -0,18121 0,53488 0,66926 0,38843 0,40622 1,00

Zdroj: Vlastní výpočty z výše uvedených dat Eurostatu (KZ – Kulturní zaměstnanost, TKZ – Terciérně vzdělaní pracovníci v rámci kulturní zaměstnanosti, IRKVŠ – Index relativní koncentrace vysokoškoláků do kulturních odvětví, VŠH – Vysokoškolští studenti v humanitních oborech, VŠU – Vysokoškolští studenti v uměleckých oborech, VŠŢI – Vysokoškolští studenti v ţurnalistice a informacích, VŠAS – Vysokoškolští studenti v architektuře a stavitelství, VŠKC – Vysokoškolští studenti v kulturních oborech celkem)

Závěr

V textu příspěvku byly prokázány významné regionální rozdíly zejména v kulturní zaměstnanosti, v relativní koncetraci vysokoškolsky vzdělaných pracovníků do kulturní sféry i intenzitě terciérního vzdělávání v oblasti vybraných kulturních oborů. Na základě číselného i kartografického vyjádření těchto rozdílů lze konstatovat, ţe i po rozšíření EU přetrvávají rozdíly mezi východoevropskými a západoevropskými, popř. severoevropskými zeměmi, které do budocna mohou generovat větší či menší kreativitu lidských zdrojů v těchto zemích. 10

Ověření tohoto předpokladu by však vyţadovalo nejen delší neţ pouţitou časovou řadu údajů (a to i do minulosti), ale i operacionalizaci a vhodnou kvantifikaci pojmu lidské kreativity a zejména i jejích výsledků. Z dalších srovnatelných dat Eurostatu, které ale nebyly v tomto příspěvku pouţité, je nicméně zřejmé, ţe česká společnost chápe kulturu jako neoddělitelnou součást ţivota. Kromě známého faktu, ţe Česko má vysokou koncentraci památek UNESCO, je také např. skutečností, ţe náš vydavatelský průmysl má velký potenciál nebo ţe ve srovnání s ostatními zeměmi OECD jsou výdaje českých domácností na kulturu nadprůměrné. Naopak, jak se ukázalo i v tomto příspěvku, stále poněkud zaostáváme v podílu kulturní zaměstnanosti na zaměstnanosti celkové. V Česku nicméně existují velmi dobré výchozí podmínky k tomu, aby se jeho kultura stala významnou konkurenční výhodou, podmiňující jak tuzemský ekonomický rozvoj, tak i rozvoj tuzemského lidského kapitálu. Literatura a internetové zdroje

BECKER, G. S. 1962: Investment in Human Capital: A Theoretical Analysis. The Journal of Political Economy, Vol. 70, No. 5, Pages 9-49, The University of Chicago Press, 1962. Přístup z http://www.jstor.org/stable/1829103. FILIPOVÁ, L. 2008: Lidský kapitál a jeho efektivní využití jako zdroj ekonomického růstu v České republice. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2008, 95 s., ISBN 97880-86729-38-1. KAMENÍČEK, J. 2003: Lidský kapitál: úvod do ekonomie chování. Praha: Karolinum, 2003, 248 s., ISBN 80-246-0449-3. KEELEY, B. 2007: Human capital: how what you know shapes your life. Paris: Organization for Economic Co-operation and Development, 2007, 147 s., ISBN 92-64-02098-7. OECD: The Well-being of Nations: The Role of Human and Social Capital. Paris: OECD, 2001, ISBN 92-64-18589-5. STÝBLO, J. 2001: Lidský kapitál v nové ekonomice. Praha: Professional Publishing, 2001, 104 s., ISBN 80-86419-12-6. TICHÁ, T. 2006: Cestovní ruch a kultura, hlavní konkurenční výhody České republiky. Diplomová práce. Fakulta mezinárodních vztahů, Vysoká škola ekonomická v Praze, 99 s. VESELÝ, A. 2006: Teorie mnohačetných forem kapitálů. Praha: FSV UK, 2006. Přístup z http://publication.fsv.cuni.cz/attachments/117_014_Vesely.pdf. Cultural employment in Europe. Luxembourg: Eurostat Press Office, 2004. Přístup z http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/3-26052004-BP/EN/3-26052004-BPEN.HTML. Eurostat Pocketbooks, Cultural statistics. Přístup z http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/product_details/publication?p_product_cod e=KS-77-07-296. Tertiary students by field of education related to culture. Přístup z http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/culture/data/tertiary_students Adresa autorky:

Eva Heřmanová, RNDr., Ph.D. Katedra arts managementu, Podnikohospodářská fakulta VŠE Nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3 - Ţiţkov [email protected]

11