Florentská škola Hlavní představitelé florentské školy:
MASACCIO vl.jm. Tommaso di Giovanni di Simone Guidi (1401 – 1428): jeden z hlavních představitelů západoevropského malířství, jehož dílo (které Giorgio Vasari označil jako „arte moderna“, tj. moderní umění) přesáhlo svým významem dobu a ovlivnilo tvorbu velkých mistrů vrcholné renesance, jakými byli např. Raffael a Michelangelo. Ve svých freskách navázal na Giottův monumentalismus, Brunelleschiho perspektivu a Donatellovo expresivní sochařství a vytvořil střídmý monumentální styl založený na exaktní prostorové perspektivě a modelaci světlem a stínem. Jeho postavy, reálné individualizované bytosti nadané fyzickou a duchovní silou, jsou zasazeny v neméně reálném trojrozměrném prostoru architektury nebo krajiny. Kromě Florencie působil Masaccio také v Pise a v Římě, kde za neznámých okolností zemřel násilnou smrtí. Hlavní díla: Svatá Trojice v kostele Santa Maria Novella ve Florencii (1425-1428; freska; 667 x 317 cm. Nástěnná malba, jež zobrazuje Svatou Trojici v ikonografické podobě tzv. Trůnu milosti (tj. v podobě Ducha svatého jako holubice a Boha Otce, jenž před sebou drží Syna na kříži), Pannu Marii a sv. Jana s donátory, ukazuje jako jedno z prvních renesančních děl užití lineární perspektivy, která je konstruována na jediném úběžníku umístěném přímo v ose divákových očí. Rámec výjevu, v podobě antikizující kaple nad Adamovým hrobem, zde Masaccio zkonstruoval a nakreslil s dokonalostí a přesností stavebního projektu, takže vyvolává iluzi skutečného klenutého prostoru ve stěně kostela); cyklus fresek v kapli Brancacciů kostela Santa Maria del Carmine ve Florencii (1425-1428; fresky s výjevy z Geneze a ze života sv. Petra představují nejvýznamnější Masacciovo dílo, v němž naplno rozvinul veškeré novátorství své malby. Z řady výjevů, na nichž také pracoval Masacciův učitel Masolino da Panicale a které v letech 1481-1485 dokončoval Filippino Lippi, lze s určitostí Masacciovi připsatVyhnání Adama a Evy z ráje, Kázání sv. Petra v Jeruzalémě, Křest obrácených na víru, Uzdravení stínem, Smrt Ananiášovu a slavný Peníz daně. Zvláště tento výjev, v němž se prolínají tři epizody (nalezení mince v ústech ryby, rozhovor Krista s apoštoly a odevzdání mince výběrčímu chrámové daně), Masacciovi umožnil uplatnit všechny revoluční principy své malby a skloubit jeho dějovou, výpravnou a ryze výtvarnou složku v jeden harmonický celek. Vše zde prostupuje přesvědčivý realismus, a to jak v monumentální objemovosti postav a jejich pláš?ů, tak i ve fyziognomii jejich tváří a gest či věrohodném rámci krajiny s oblačným horizontem a dlouhými vrženými stíny). Příklady deskových obrazů: Ukřižování (kol. r.1426; 83 x 63 cm; Museo Nazionale di Capodimonte, Neapol); Sv. Jeroným a sv. Jan Křtitel (1428; 114 x 55 cm; National Gallery, Londýn); Madona s dítětem a anděly (1426; 136 x 73 cm; National Gallery, Londýn); Svatá Anna Samotřetí (1424; 175 x 103; Galleria degli Uffizi, Florencie).
FRA ANGELICO ( řádovým jménem Giovanni da Fiesole) (1387 – 1455): řeholník řádu dominikánů v klášteře San Domenico ve Fiesole.Ve svém díle spojoval prvky mezinárodní gotiky s vlivem svého 1
Florentská škola současníka Masaccia, od něhož přejímal plastickou modelaci postav a perspektivní podání prostoru. Dospíval tak ke zvláštní syntéze různorodých slohových prvků a svébytné idealizaci, která má výrazný duchovní náboj, ale přitom vyniká dekorativností a lyričností charakterizovanou jemnou kresbou, jemně tónovanými barvami, mnoha detaily a narativním způsobem zobrazování. Hlavní díla: Zvěstování (1430-1432; 154 x 194 cm; tempera na dřevě; Museo del Prado, Madrid. Ve svém proslulém Zvěstování, jež tvoří hlavní část oltáře původně určeného pro klášterní kostel San Domenico ve Fiesole, použil Fra Angelico arkádovou lodžii s andělem a Pannou Marií jednak jako prostorotvorný prvek (podobně jako Masaccio ve Svaté Trojici), jednak jako symbolický prvek oddělující dvě významové roviny: pozemskou s tématem Vyhnání z ráje a sakrální s tématem Zvěstování. Jde tak poprvé o téma provedené tímto způsobem, po němž následovala řada dalších umělcových variant, z nichž je nejvýznamnější Zvěstování v Museo Diocesano v Cortoně, které vytvořil v letech 1432-1433); Poslední soud (1432-1435; tempera na dřevě; 105 x 210 cm; Museo di San Marco, Florencie); cyklus fresek v klášteře San Marco ve Florencii (1438-1450; v rámci rozsáhlé přestavby kláštera, kterou v roce 1437 zahájil Michelozzo di Michelozzi, byl Fra Angelico pověřen freskovou výzdobou hlavních prostor kláštera, které zahrnovaly křížovou chodbu, kapitulní síň, refektář, chodby a 45 cel řádových bratří. Jak ukazují fresky Zvěstování Panně Marii, Noli me tangere, Posmívání se Kristu a další obrazy v celách, malíř se záměrně vyhnul veškerým vnějším a proto rozptylujícím prvkům, které by narušovaly meditaci bratří nad vlastními duchovními obsahy jednotlivých výjevů ze života Krista a Panny Marie); Madona s dítětem, anděly a světci (z hlavního oltáře kostela San Marco) (1438-1443; tempera na dřevě; 220 x 227 cm; Museo di San Marco, Florencie. Jeden z nejvýznamnějších obrazů Fra Angelica, jehož vyzrálé mistrovství se zde mimo jiné projevuje v přesvědčivé iluzi prostoru (mj. i užitím lineární perspektivy s centrálním úběžníkem a prudkou perspektivní zkratkou geometrických vzorů koberce před trůnem P. Marie), přehlednou a pečlivě promyšlenou kompozicí, jakož i neobvyklým čtvercovým formátem, jehož jednoduchá pravoúhlá forma – původně rámovaná pilastry a završená architrávem – vystřídala obrazy složené z více částí). Další díla: Snímání z kříže (pro kapli Strozziů kostela Santa Trinità ve Florencii)(1430-1435; tempera na dřevě; 176 x 185 cm; Museo di San Marco, Florencie); cyklus fresek ze života sv. Štěpána a sv.Vavřince v kapli papeže Mikuláše V. ve Vatikánu (1447-1451); tabernákl Linaiuoli (pro sídlo gildy pláteníků) (kol.r.1433; tempera na dřevě; 260 x 330 cm; Museo di San Marco, Florencie); triptych s Trůnící P. Marií s dítětem a čtyřmi anděly (pro kapli sv. Mikuláše v kostele San Domenico v Perugii) (kol.r.1437; tempera na dřevě; 130 x 77 cm; Galleria Nazionale dell’Umbria, Perugie).
PAOLO UCCELLO vl.jm. Paolo di Dono (kol. 1397 – 1475):; florentský malíř zabývající se mnohotvárnými možnostmi perspektivního zobrazování. Linie perspektivních konstrukcí (ortogonály, vertikály, diagonály, horizont apod.) měly v jeho obrazech zároveň kompoziční funkci. Tak například v jednom ze tří
2
Florentská škola obrazůBitvy u San Romana (1440-1450.; tempera na dřevě; National Gallery, Londýn) oslavujících vítězství Floren?anů nad spojenými vojsky měst Sieny, Luccy a Milána, které Uccello namaloval na objednávku Cosima de’Medici, jsou zlomená kopí bojovníků rozmístěna přesně podle sbíhajících se ortogonál. Podobně i v obraze Noční hon (1450-1460; 65 x 165 cm; tempera na dřevě; Ashmolean Museum, Oxford) jsou psi a koně honců rozmístěni v ortogonálách a na horizontu, zatímco kmeny stromů zde tvoří sbíhající se kompoziční vertikály. Další díla: freska Potopa v Chiostro Verde („zelené“ křížové chodbě) kláštera Santa Maria Novella ve Florencii (po 1440-1448); freska jezdeckého pomníku Johna Hawkwooda (1436; 820 x 515 cm)a Niccoly da Tolentino (1456; 833 x 512 cm) v dómu Santa Maria del Fiore ve Florencii (monochromní freska na plátně ve stylu „terra verde“); Sv. Jiří s drakem (kol. r.1456; olej na plátně; 57 x 73 cm; National Gallery, Londýn).
FRA FILIPPO LIPPI vl. jm. Filippo di Tommaso di Lippo (kol. 1406 – 1469): významný představitel rané florentské renesance vycházející z tvorby Fra Angelica a zejména Masaccia, s jehož dílem v kapli Brancacciů se seznámil jako řeholník karmelitánského řádu v klášteře Santa Maria del Carmine (1421-1432). Přestože se projevoval jako velmi svérázný a výstřední člověk nerespektující regule přísného rozjímavého řádu (velký rozruch ve Florencii vyvolal jeho milostný vztah s řeholnicí Lukrécií Buti, s níž měl dceru Alessandru a syna Filippina, jenž se stal později také malířem), byl ve své době považován za nejvýznamnějšího umělce vedle Fra Angelica. Maloval fresky (např. cyklus fresek ze života sv. Štěpána a sv. Jana Křtitele v dómu Santo Stefano v Pratu; 1452-1466) a deskové obrazylíbezných madon, mj. také v kruhové kompozici tonda, které umís?oval do intimního prostředí prostého domácího interiéru. K takovým jeho obrazům například patříMadona z Tarquinie (1437; tempera na dřevě; 151 x 66 cm; Galleria Nazionale d’Arte Antica, Řím) nebo tondo Madona s dítětem a výjevy ze života sv. Anny (1452; olej na dřevě; ø 135 cm; Galleria Palatina v Palazzo Pitti, Florencie). Další díla: Zvěstování v kapli Martelliů kostela San Lorenzo ve Florencii (kol.1440; olej na dřevě; 175 x 183 cm. Výjev s neobvyklou ikonografií se tentokrát odehrává ve dvouarkádové lodžii, která obraz rozděluje na skupinu dvou andělů a skupinu P. Marie s archandělem Gabrielem. K lod-žii přiléhá zahrada, která zde plní jak prostorotvornou, tak duchovně-významovou funkci, a to jako místo pro řadu christologických a mariánských symbolů. Sama uzavřená zahrada jako tzv. „hortus conclusus“ zde symbolizuje Mariinu čistotu, zatímco např. kašna má význam biblické „vody života“ a besídka porostlá révou poukazuje na Kristova slova „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.“ (Jan; 15,1)); Zvěstování se dvěma klečícími donátory (kol. r.1440; olej na dřevě; 155 x 144 cm; Galleria Nazionale d’Arte Antica, Řím); Madona s dítětem, anděly, sv. Augustinem a sv. Fredianem (1437-1438; 208 x 244 cm; tempera na dřevě; Musée du Louvre, Paříž); Madona v lese (kol. r.1460; olej na dřevě; 127 x 116 cm; Staatliche Museen, Berlín). 3
Florentská škola
BENOZZO GOZZOLI (1420 – 1497): žák Fra Angelica, autor fresky v kapli Medicejského paláce (Palazzo Medici-Riccardi) ve Florencii, která zde na třech stěnách zobrazuje pohádkově výpravnou Jízdu sv. Tří králů do Betléma (1459-1461). Po kamenitých serpentinách se vine dlouhá řada jezdců se svým služebnictvem, mezi nimiž jsou vidět přední členové rodu Medici (např. Lorenzo Il Magnifico zde vede průvod v postavě nejmladšího krále), jakož i účastníci posledního ekumenického koncilu představitelů východní a západní církve, který se konal ve Florencii roku 1439.
ANDREA DEL VERROCCHIO (1436 – 1488): malíř a sochař, z jehož dílny ve Florencii vyšlo několik mimořádně významných malířů, jakými byli Leonardo da Vinci, Pietro Perugino, Domenico Ghirlandaio nebo Francesco Botticini. Mezi mála obrazy, které vytvořil, představuje jeho nejvýznamnější dílo obraz Kristův křest (1470-1475; tempera a olej na dřevě; 177 x 151 cm; Galleria degli Uffizi, Florencie), který dokončoval a částečně přemaloval jeho mladý pomocník Leonardo da Vinci.
SANDRO BOTTICELLI vl. jm. Alessandro di Mariano (1445 – 1510): žák Filippa Lippiho; umělecky nejvýraznější a nejoriginálnější osobnost florentského quattrocenta. Díky své mimořádné senzibilitě a prostředí Platónské akademie, kterým byl ovlivněn za svého pobytu na dvoře Medicejských, obohatil umění quattrocenta o nové duchovní obsahy, mytologické a alegorické náměty a lyrické formy. Jako vyškolený zlatník užívá ostrou, kaligraficky čistou a dekorativně rozvlněnou linii, která společně s barvou, draperiemi a dalšími dekorativními prvky vytváří jeho specifický, esteticky podmanivý styl (později ovlivnil např. tvorbu anglických preraffaelistů, symbolistů a zejména umění secese). Vlivem kázání Girolama Savonarolypřevažují v pozdních Botticelliho dílech (předtím, než po popravě reformátora v roce 1498 úplně zanechal malování) hlavně náboženské obsahy a spíše asketická strohost projevující se zjednodušenou barevností a expresivitou. Díla raného období: rané Botticelliho období, v němž převládají obrazy líbezných madon, například P. Maria s Ježíškem a sv. Janem (1468; Musée du Louvre, Paříž) nebo P. Maria s dítětem a dvěma anděly (1469; National Gallery, Londýn), vrcholí Klaněním sv. Tří králů (1475; tempera na dřevě; 111 x 134 cm; Galleria degli Uffizi, Florencie) pro kostel Santa Maria Novella s donátorem Guasparrem (Kašparem) de Lamou, vlastní podobiznou a vynikajícími portréty předních členů medicejského rodu. Významná díla vrcholného období: výzdoba Sixtinské kaple ve Vatikánu (1481-1482; k výzdobě papežské kaple povolal Botticelliho papež Sixtus IV. (podle něhož získaly tyto prostory název Sixtinská kaple), aby zde spolu s Domenicem Ghirlandaiem, Cosimem Rossellim a Pietrem Peruginem vyzdobil stěny freskami na starozákonní a novozákonní témata ze života Mojžíše a Krista. Jeden z jeho nejvýznamnějších obrazů zde představuje Vzbouření proti Mojžíšovu zákonu, jehož mravoličný obsah sděluje latinský nápis „Nech? si nikdo nepřisvojuje poctu vyjma toho, koho by k tomu povolal Bůh, jako Árona“ na triumfálním oblouku uprostřed); La Primavera (Jaro) (kol. r.1482; tempera na dřevě; 203 x 314 cm; Galleria degli Uffizi, Florencie. Dílo vytvořené pro vilu Lorenza di Pierfrancesca v Castellu představuje imaginární scénu s mytologickými
4
Florentská škola postavami, jejichž význam souvisel se starobylými oslavami svátků jara, zejména s římskými Floraliemi. Venuši,která zde symbolizuje plodnost a oživenou přírodu, obklopují tančící tři Grácie − bohyně půvabu a krásy, Kupido– bůžek lásky, Flóra− bohyně jara a květin, nymfa Chlóris pronásledovaná bohem větru Zefýrem a Merkurv podobě Lorenza di Pierfrancesca, jenž zde holí ovinutou hady zahání několik oblaků snažících se vniknout do Venušiny zahrady); Zrození Venuše (kol. r.1485; tempera na plátně; 172,5 x 278,5 cm; Galleria degli Uffizi, Florencie. Druhé Botticelliho slavné dílo, které tvoří doplněk k Primaveře a zřejmě vzniklo také na objednávku někoho z rodiny Medicejských, představuje Venuši, jak pluje na lastuře poháněné bohem mírných větrů Zefýrem ke břehům Kythéry, kde čeká Flóra, aby skryla její nahotu vyšívaným pláštěm); Zvěstování Panně Marii (asi 1489-1490; tempera na dřevě; 150 x 156 cm; Galleria degli Uffizi, Florencie); Mystické narození (1500; tempera na plátně; 108,5 x 75 cm; National Gallery, Londýn). DOMENICO GHIRLANDAIO (1449 − 1494): mistr monumentální fresky, učitel Michelangela Buonarrotiho, jenž byl na vrcholu své slávy (v 80.1etech) považován za vůdčí osobnost florentského malířství. Jeho díla, která vynikají skvostnou výpravností, zasazují biblické výjevy do rámce soudobého života Florencie, přičemž zobrazují podobizny význačných Floren?anů a věrné veduty města. V tom smyslu patří k jeho vrcholným dílům cyklus výjevů ze života P.Marie a sv. Jana Křtitele v chóru kostela Santa Maria Novella, který zde vytvořil v letech 1485-1490 na objednávku Giovanniho Tuornabuoniho a který je (dle požadavků objednavatele) obohacen mnoha „figurami, stavbami, tvrzemi, městy, horami, pahorky, rovinami, skalisky, kostýmy, ptáky a zvířaty všeho druhu“. Další díla: fresky v kapli rodiny Sasseti v kostele Santa Trinità ve Florencii (asi 1480-1485. K nejpozoruhodnějším obrazům fresek, jež zde zobrazují příběhy ze života sv. Františka, patrona donátora Francesca Sassetiho, patří Potvrzení řádové řehole papežem Honoriem III. na lunetě čelní stěny s mnoha významnými florentskými osobnostmi a s autenticky pojatou architekturou Piazza della Signoria, Loggií dei Lanzi a Palazzem Vecchio ve Florencii a chrámem Míru v Římě); Klanění pastýřů (1485; tempera na dřevě; 167 x 167 cm; kaple rodiny Sasseti, kostel Santa Trinità, Florencie); Podobizna starého muže s dítětem (kol. r.1480; tempera na dřevě; 62 x 46 cm; Musée du Louvre, Paříž). FILIPPINO LIPPI (kol. r.1457 − 1504): přední malíř pozdního florentského quattrocenta, syn Fra Filippa Lippiho a žák Sandra Botticelliho, pod jehož vlivem tvořil své rané obrazy Madon. Těšil se zvláštní přízni Lorenza Magnifica, který jej doporučoval dalším mecenášům, jako například kardinálovi Caraffovi v Římě. Vrcholu své tvorby dosáhl ve velkých freskových cyklech v kapli Brancacciů (1481-1485; kostel Santa Maria del Carmine ve Florencii), v kapli Strozziů (1487-1502; kostel Santa Maria Novella ve Florencii) a v kapli Caraffů (1488-1493; kostel Santa Maria sopra Minerva v Římě). ANDREA DEL CASTAGNO (kol. r.1421 – 1457): žák Fra Filippa Lippiho, významný zakladatel rané florentské renesance, hlavně v oboru freskové malby. Vytvářel plastické postavy s ostrými konturami, které zasazoval do plošně a dekorativně ztvárněného pozadí obrazu. Zvláště vynikal ve zvládnutí lineární perspektivy, s jejíž pomocí dokázal harmonicky spojit základní prvky obrazové kompozice, které tvoří postavy, iluzívní třírozměrný prostor a plocha.
5
Florentská škola Hlavní díla: cyklus slavných mužů a žen v lodžii vily Carducci v Soffianu u Florencie (asi 1448; freska. V Castagnově cyklu, který zde vytvořil na objednávku bohatého a vlivného obchodníka Giovanniho Carducciho, figurují jednak vojevůdci a básníci, kteří se zasloužili o slávu Florencie (jako např. básníci Dante, Petrarka a Boccaccio a vojevůdce Pippo Spano), jednak biblické ženy, jejichž význam nějak souvisel s příchodem a působením Krista jako Mesiáše); Poslední večeře v refektáři benediktinského kláštera Sant’Apollonia ve Florencii (1447-1449; freska); Sv. Trojice se sv. Jeronýmem, sv. Paulou a sv. Eustochií v kapli rodiny Corboli v kostele Santissima Annunziata ve Florencii(kol. r.1455; 300 x 179 cm; freska).
6
