KORÁN, SUNNA & VĚDECKÉ POZNATKY
Islámská nadace v Brně
Předmluva
V této knize jsou použité citace z překladu koránu do češtiny od PhDr. Ivana Hrbka.
Na přípravě této brožurky se podíleli: Lukáš Lhoťan, Emir Omič, Lukáš Větrovec, Jalal Attasi, Muneeb Hassan Alrawi, Petra Haisam. Děkujeme také všem sponzorům, kteří nám umožnili vydání této brožurky.
4
Islám a věda Islám považuje vzdělání za nejdůležitější podmínku správného poznání a uznání uctívání Boha. Samotný Bůh lidem v Koránu přikazuje, aby se vzdělávali, poznávali svět kolem sebe a uvažovali o něm, neboť vše, co v něm je, svědčí o existenci Boha. Rci: „Cestujte po zemi a popatřete, jak On zahájil stvoření! Potom Bůh uskuteční druhé stvoření, vždyť Bůh je všemocný nad každou věcí.“ (Korán, 29:20) Bůh také v Koránu jasně hovoří, že pouze ti, kdož se vzdělávali mohou dosáhnout poznáni skutečné víry: „A On je ten, jenž pro vás stvořil hvězdy, abyste se mohli podle nich řídit v temnotách souše i moře. Takto My činíme srozumitelnými znamení pro lid, jenž schopen je poznáni.“ (Korán, 6:97) „Což neuvažovali o království nebes a země a o tom, co Bůh stvořil z věcí, a o tom, že lhůta jejich se již možná přiblížila?“ (Korán, 7:185) „Věru ve stvoření nebes a země a ve střídání noci a dne je znamení pro lidi rozmyslem nadané, kteří vzývají Boha stojíce, sedíce i ležíce a kteří přemýšlejí o stvoření nebes a země a říkají: „Pane náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic - sláva Tobě!“ (Korán, 3:191) Také Prorok Mohamed podněcoval ve svých společnících touhu po získání co největší možné úrovně vzdělání a vzdělaní lidé se u něj těšili mnohem větší vážnosti, než lidé nevzdělaní. Jak pravil: „Kdo se vydal cestou hledání vědy, toho Bůh povede cestou k ráji. Andělé kladou svá křídla spokojenosti na hledače znalosti. A pro znalce žádají o odpuštění všichni, kdož jsou v nebesích nebo na zemi i v moři. A přednost znalého před uctívačem, je jako přednost měsíce před ostatními planetami. V pravdě, znalci jsou dědici proroků. A po prorocích nedědí zlaťáky či stříbrňáky, nýbrž dědí znalost. A kdo z tohoto dědictví bere, tak bere hojného štěstí.“ (Sunan at-Tirmizí, výrok č. 2606) Vzdělaní muslimové se mezi sebou také již od dob Proroka podněcují v dalším vzdělávání a diskutují mezi sebou o vědeckých otázkách s jednoznačným odhodláním „obětovat poslední peníze za vzdělání“, neboť pouze vzdělaní lidé jsou naději pro budoucnost. Vzdělaní jsou nejlépe chráněni před pokoušením satana na své cestě poznávání Boha. Ale obecně věda chrání životni prostředí a lidský život před vším nevhodným.
5
Věda a Korán Korán je Boží Slovo, které seslal Bůh poslednímu Proroku Mohamedovi prostřednictvím anděla Gabriela. Korán je v prvé řadě knihou náboženskou, ale jako poslední poselství od Boha k lidstvu obsahuje také mnoho indicií, které mají pomoci lidem hledajícím podstatu existence vesmíru a lidského rodu, hledajícím cestu k Bohu a k Jeho poselství. „A rci: „Sláva Bohu, který vám znamení Svá ukáže, a pak je poznáte! A Pán váš není vůči tomu, co činíte, lhostejný!“ (Korán, 27:93) Tedy, když Bůh seslal Mohamedovi Korán, seslal ho s cílem podpořit poselství o existenci jednoho jediného Boha a Jeho posledního Proroka, Mohameda. Od chvíle zjevení Koránu lidé studují koránský text a objevují stéle nové a nové poznatky, které předchozí generace lidí nebyly schopné poznat pro nedokonalost a omezenost svých možností a schopností. Některé z těchto poznatků uvádíme v této knize, s cílem ukázat čtenářům krásu, jednoduchost a pravdivost Božího slova – Koránu. Korán je unikátem sám o sobě a to nejen z důvodu stylistiky textu a dokonalosti jazyka, ale i faktem, že se jedná o jedinou existující knihu, která je používána v každodenním životě již více jak 1400 let a nebylo v ni změněno ani jedno slovo, či písmeno. Ve skutečnosti je Korán výzvou každému člověku, aby o jeho obsahu přemýšlel a přemýšlel i o faktu, jak je možné, že obsahuje mnoho znalostí a poznatků, které nejenže nemohl znát Mohamed, ale nebyly známy ani lidem v době, kdy byl Korán seslán. Již Prorok prosazoval, aby mešita sloužila nejen jako místo modliteb, ale i jako škola1. Tento Prorokův příkaz byl později potvrzen druhým muslimským chalífou Omarem al-Chattábem, který přímo nařídil, aby v každé mešitě byla vybudována škola, kterou museli povinně navštěvovat všechny děti. V dobách rozkvětu islámské civilizace prakticky neexistovala mezi muslimy negramotnost.2
1 Příkaz vzdělávat v mešitách negramotné v základech čtení, psaní a dalších vědách je obdobou dnešní povinné školní docházky. 2 Více podrobnosti v knize Arabské Španělsko a evropská vzdělanost, od Juana Verneta.
6
Vznik vesmírů V moderní kosmologii (vědě studující vesmír) je dnes nejuznávanější teorii o vzniku a vývoji vesmíru teorie velkého třesku (anglicky Big Bang Theory). Tato teorie obsahuje prvky obecné relativity a kvantové fyziky. Podle této teorie vznikl celý náš vesmír z nekonečně malého bodu o nekonečně velké hustotě. Tento bod byl jak počátkem hmoty a prostoru, tak i počátkem Obrázek 1 času. V určitý okamžik tento bod explodoval při tzv. velkém třesku a tím vznikl náš dnešní vesmír, který se začal rozpínat. Jak se vesmír dál rozpínal, jeho teplota dále klesala, což vedlo k dalším procesům, které umožnily vznik atomů. Časem se začaly hustější oblasti vesmíru díky gravitaci dále zahušťovat. Vytvořila se tak oblaka plynu, galaxie a hvězdy, které dnes můžeme pozorovat. Na obrázku v pravém rohu této stránky vidíte fotografii jednoho z těchto shluků plynů ve vesmíru. Pro pozorovatele ze Země vypadá shluk těchto plynů jako obláček dýmu. A právě této podoby si všimli vzděláni lidé dnešní doby a zaujala je shoda těchto poznatků s jedním veršem Koránu: „Potom se Bůh k nebi vztyčil, jenž dýmem jenom bylo …“ (Korán, 41:11) Obrázek 1 je v atlasu vesmíru popsán následujícími slovy: „Nová hvězda formující se z mračna plynu a prachu, který je zbytkem „plynů“, ze kterého vznikl celý vesmír.“3 Poznatek, že všechny objekty ve vesmíru, včetně naši země a měsíce, vznikly z oblak plynů a prachu je velice důležitý, neboť nás vede k dalšímu verši Koránu: „Což ti, kdož nevěří, nevidí, že nebesa a země byly pevně spojeny a že Bůh je od sebe odtrhl a že z vody vše živé učinil? Což neuvěří?“ (Korán, 21:30)
3
The, Space Atlas, Heather a HHenbest, str. 50.
7
Země vznikla přibližně před 4,6 miliardami let ze shluku prachu a plynu, jenž obíhal kolem rodícího se slunce. Srážkami prachových částic se začala formovat tělesa, která svou gravitací přitahovala další částice a okolní plyn. Tato tělesa se navzájem shlukovala do větších těles z nich vznikly dnešní planety sluneční soustavy.4 Muslimští učenci vysvětlili předchozí verš tak, že nebe a Země byly jedno, a že Bůh je oddělil a vytvořil sedmero nebes a Zemi. Jenže kvůli omezením vědy a technologie v době zjevení Koránu a v následujících staletích, nebyli schopni podat více informací o tom, jak přesně byla nebesa a Země vytvořena. Co učenci mohli udělat bylo, vysvětlit přesný význam každého arabského slova v textu a jeho všeobecný význam. Profesor Alfred Kroner V arabském originálním znění tohoto verše se vyskytují slova „ratq“ a „fataq“. Slovo ratq lze přeložit jako "entita" "sešité" "spojené" nebo "sevřené". Význam těchto překladů je „něco, co je smícháno, ale má oddělenou a odlišnou existenci.“ Slovo „fataq“ se překládá jako "rozpáral" "rozštěpil na kusy" "oddělil" nebo "otevřel je". Tyto významy implikují, že něco počalo existovat rozdělením nebo roztržením. Vzdělaní muslimové se obrátili se svými objevy v textu Koránu k expertům na geologii a vznik vesmíru a požádali je o vyjádření. Jedním z dotazovaných byl profesor geologie a vedoucí katedry geologie Alfred Kroner z univerzity Johannese Gutenberga v Meinzu v Německu. Po pečlivém prostudováni výše uvedených veršů Koránu odpověděl: „Vezmeme-li v potaz původ Mohameda … myslím, že je nemožné, aby mohl vědět věci, jako je původ vesmíru, protože vědci na tento poznatek přišli teprve před několika lety pomocí velice složité a vyspělé technologie. Někdo před čtrnácti sty lety, který nevěděl nic o nukleární fyzice, nemohl sám přijít na to, že země a nebesa mají společný původ.“5
4 5
KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. s. 127. Citováno z videokazety This is the Truth, a Yutube.com http://www.youtube.com/watch?v=kdrphWOTVb4
8
Rozpínající se vesmír Až do počátku dvacátých let 20. století se věřilo, že vesmír vždycky existoval; a také, že jeho velikost je pevně daná a neměnná. Avšak roku 1912 americký astronom Vesto Slipher učinil objev, který měl brzy změnit názory astronomů na vesmír. Slipher zaznamenal, že galaxie se obrovskými rychlostmi vzdalují od Země. Tato pozorování poskytla první důkaz pro teorii rozpínajícího se vesmíru.6 V roce 1916 Albert Einstein formuloval svou Všeobecnou teorii relativity, která naznačila, že vesmír se musí buď rozpínat nebo smršťovat. Potvrzení teorie rozpínajícího se vesmíru přišlo konečně až v roce 1929 z rukou dobře známého amerického astronoma Edwina Hubblea. Pozorováním rudých posunů7 ve vlnových délkách světla vydávaného galaxiemi, Hubble shledal, že galaxie nestojí na místě; naopak se ve skutečnosti pohybují od nás rychlostí přiměřenou jejich vzdálenosti od Země (to jest, čím dále, tím rychleji, Hubbleův zákon). Jediným vysvětlením proto je, že vesmír se rozpíná. Hubbleův objev je považován za jeden z největších objevů v historii astronomie. V roce 1929 publikoval poměr rychlost-čas, který je podstatou moderní kosmologie. V následujících letech, s dalšími pozorováními, byla teorie rozpínajícího se vesmíru přijata vědci i astronomy. Jenže, dost zvláštně, dávno před objevem dalekohledu a dlouho předtím, než Hubble publikoval svůj zákon, Prorok Mohamed recitoval svým Společníkům koránský verš, který stanovuje, že vesmír se rozšiřuje: „Nebe jsme důkladně postavili, vždyť My jsme jeho rozšiřovateli.“ (Korán, 51:47) V době zjevení Koránu bylo slovo "vesmír" neznámé a lidé používali pojem „nebe“ pro všechno ležící mimo Zemi. V tomto verši "nebe" poukazuje na známý vesmír, který se rozšiřuje, tak jako stanovuje Hubbleův zákon. Hubble také zjistil, že galaxie se nevzdalují pouze od Země, ale i od sebe navzájem. To znamená, že vesmír se rozpíná všemi směry, tak jako se rozpíná balónek plněný vzduchem. Hubbleova nová zjištění položila základ pro teorii Velkého třesku. Teorii Velkého třesku stanovuje, že před asi 12-15 miliardami let vesmír vnikl z jednoho extrémně žhavého a hustého bodu, a že cosi spustilo tuto explozi, takže vesmír začal existovat. Od té doby se vesmír rozpíná z tohoto jediného bodu.8 6
První tři minuty, moderní pohled na původ vesmíru, Weinberg. 7 Když se světlo, které objekt vyzařuje, blíží směrem k červené oblasti spektra,znamená to, že se vzdaluje. (http://bjp.org.cn/apod/glossary.htm ) 8 Část tohoto textu je překladem článku „Korán, rozpínající se vesmír a teorie velkého třesku“ od Šarífa alKásimího.
9
Původ železa Bůh říká: … a seslali jsme (z nebe) také železo, v němž je veliká moc a užitek pro lidi … (Korán, 57:25) Arabské slovo „anzalná“ použité v tomto verši v arabském originálu Koránu, je překládáno jako „spustili jsme, seslali jsme“, toto slovo je v Koránu vždy užito doslovně ve významu „déšť je sesílán“, nebo „zjevení bylo sesláno“. Na základě moderních vědeckých poznatků dospěli vědci k jasnému závěru, že železo vzniká v supernovách (tj. určitý typ stádia vývoje hvězd) a součástí zemského systému se stalo prostřednictvím dávné exploze supernovy. Železo nepochybně nepochází z našeho hvězdného systému, neboť teplota našeho Slunce není vyhovující pro vznik železa. Slunce má povrchovou teplotu okolo 6 000 stupňů Celsia a teplota jádra se pohybuje okolo 20 milionů stupňů. Železo však může vznikat pouze ve hvězdách daleko větších, než je naše Slunce, jejichž teplota dosahuje několika stovek milionů stupňů. Když množství železa ve hvězdě přesáhne určitou mez, hvězda jej už nemůže dál pojmout a později exploduje jako to, co je nazýváno „nova“ nebo „supernova“. Tato exploze umožní další rozptyl železa do vesmíru.9 Takto vyvržené železo následně letí vesmírem a „je sesíláno“ dále, i na naši Zemi. V knize nazvané Přírodní osud mikrobiolog Michael Denton vyzdvihuje důležitost železa: „Žádný z kovů není tak nezbytný pro život, jako železo. Je to akumulace železa v centru hvězdy, která způsobí explozi supernovy a následné rozptýlení jeho atomů do vesmíru. Bylo to zatažení železa do centra prvotní Země gravitací, co vyvolalo zahřání, které způsobilo začátek chemické diferenciace Země, vznik prvotní atmosféry a následně hydrosféry. Je to tekuté železo v jádru země, které se chová jako gigantické dynamo a vytváří magnetické pole Země, které v návratu generuje Van Allenovi radiační pásy, jenž chrání povrch Země před destruktivní kosmickou radiací a ochraňuje klíčovou ozónovou vrstvu před zničením kosmickým zářením… Bez atomů železa by ve vesmíru neexistoval život na bázi uhlíku; žádná supernova, žádné teplo v prvotní Zemi, ani atmosféra, ani hydrosféra. Nebylo by ochaného magnetického pole, Van Allenových radiačních pásů, ozonové vrstvy, hemoglobinu v krvi, nebylo by kovu k reakci s kyslíkem a oxidačního metabolismu. Propojení a intimní vztah mezi životem a železem, mezi červenou barvou krve a smrtí jakési vzdálené hvězdy, neukazuje jen na důležitost kovů v biologii, ale také biocentritu vesmíru…“10 9
Priscilla Frisch, “The Galactic Environment of the Sun,” American Scientist, January-February 2000. Michael J. Denton, Nature’s Destiny (The Free Press: 1998), 198.
10
10
Ochranné prvky atmosféry Bůh v Koránu hovoří o tom, že nejprve stvořil zemi a pak kolem ni vytvořil atmosféru: „On je ten, jenž pro vás stvořil vše, co na zemi je, potom se k nebi obrátil a v sedmi nebesích je vyrovnal. On věru všech věcí je znalý.“ (Korán, 2:29) Lidé studující Korán a jeho význam si všimli, že pomoci moderních technologii dospěli někteří vědci k následujícímu rozdělení složeni atmosféry na základě funkcí jednotlivých jejich vrstev: 1. ionosféra - obsahuje elektricky nabité částice (ionty). Sahá přibližně od začátku mezosféry až do výšky 550 km. Umožňuje odraz rádiových vln. 2. exosféra - nachází se nad ionosférou. V této oblasti zemská atmosféra přechází do kosmického prostoru. 3. magnetosféra - část atmosféry ve které zemské magnetické pole reaguje se slunečním větrem. 4. ozonosféra - ozónová vrstva. 5. homosféra - je vrstva atmosféry ve výšce 0 až 100 km nad povrchem Země. 6. heterosféra - je vrstva atmosféry ve výšce 90 až 750 km nad povrchem Země. 7. neutrosféra - je ve výšce 750 až 2100 km nad povrchem Země. Zákony fyziky plynů z povrchu Země zde již neplatí. Je nepochybné, že když Bůh stvořil atmosférický obal kolem země (nebesa) a rozdělil ho do „sedmi nebes“ učinil tak s určitým záměrem, neboť jak praví Bůh v Koránu „My nebesa a zemi a vše, co je mezi nimi, jsme pro zábavu nestvořili.“ (Korán, 21:16) „A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, jen pro nic za nic; to je jen domněnka nevěřících!“ (Korán, 38:27)
11
Pokles objemu kyslíku ve vrstvách atmosféry Bůh říká: „Koho Bůh chce vést cestou správnou, tomu otevře hruď pro islám; tomu, komu chce dát zbloudit, tomu zúží a uzavře hruď, jako by měl stoupat k nebi.“ (Korán, 6:125) Věda nás učí, že tlak vzduchu se stoupající nadmořskou výškou klesá. Bylo zjištěno, že vzduch v nižších vrstvách atmosféry je hustý; 50% veškerého vzduch se nachází do 6096 metrů nad mořem, 90% objemu vzduchu se nachází do 15240 metrů nad mořem. Směrem vzhůru hustota rychle klesá. Pokud člověk vystoupí nad 3000 metrů nad mořem, nezpůsobí mu to žádný problém. Náš dýchací systém zvládne klesající tlak až do 7600 m.n.m. Výše už pociťujeme nedostatek kyslíku, mohou nastat komplikace (horská nemoc). Pokud by člověk stoupal výše směrem do vesmíru díky klesajícímu tlaku a nedostatku kyslíku, nastává dyspnoea – tlak na hrudníku a namáhavé, obtížné dýchání. Jak obsah kyslíku klesá, dýchání se stane nemožným a člověk umírá na udušení. V sedmém století byla fakta o různých vrstvách atmosféry, rozložení tlaku a objemu kyslíku neznámá. Naopak lidé věřili – z jejich pohledu zcela logicky – že člověk stoupající k nebi si užívá klidu a štěstí a nádherného vzduchu. Tento koránský verš ukazuje na fakt objevený vědou teprve nedávno, výskyt dyspnoey – ztíženého dýchání, uzavření hrudi a krátkosti dechu u člověka stoupajícího vzhůru k nebi.
12
Vznik deště Díky dlouholetým pozorováním a moderním přístrojům dospěli vědci k vytvořeni podrobného schématu průběhu dějů v atmosféře, jejichž výsledkem je déšť. Na základě těchto vědeckých poznatků bylo stanoveno, že k vytvořeni deště dochází na základě určitých podmínek, které přímo souvisí s typem větru a mraků. Jedním z typů mraků, potřebných pro vznik deště, je mrak typu cumulonimbus. Na základě pozorováni tohoto mraků a jeho chování vědci sestavili následující schéma: 1. Ke vzniku mraku typu cumulonimbus dochází, pokud jsou jednotlivé menši mraky hnány do jednoho místa shromáždění. Detailně to je vidět na satelitních fotografiích na obrázku 2 a 3. 2. Po určité době a dosažení kritického množství mraků se menši mraky spojí do jednoho velkého mraku11, jak to vidíme na obrázcích 3 a 4. Obrázek 4A ukazuje malé mraky hnané do sebe, menši mraky stoupají nahoru (obrázek 4B) a postupně dochází k vytvářeni jednoho mraku, tečky označují místa kde dochází k dešti.
Obrázek 2 – šipky ukazuji směr větru. Body B, C a D označují místa hromadění mraků. (Převzato z The Use of Satelite Picture in Weather Analysis and Forecasting, autorství Andersena a kolektivu, str. 188.)
Obrázek 3
Obrázek 4 – převzato z The Atmosphere, autorství Antes a kolektiv, str. 269.
11 The Atmosphere, autorství Antes a kolektiv, str. 268-9, Elements of Meteorology, Miller a Thompson, str. 141.
13
3. Tvorba cumulonimbus – jakmile se menši mraky spoji do jednoho celku dochází uvnitř mraků k cirkulaci vzduchu, díky které se do mračna vtahuji další mraky. Silné proudy uvnitř mračna ženou mraky středem do vyšších sfér atmosféry (viz. Obrázek 4B), kde jsou nízké teploty a dochází tam k ochlazovaní mraků a tvorbě deštných kapek nebo krup. Jakmile váha jednotlivých kapek či krup dosáhne kritické hranice a síla vztlaku vzdušných proudů je již není schopna udržet, dochází Obrázek 5 k jejich pádu k zemi v podobě deště nebo 12 krupobití. Výše uvedený postup tvorby deště detailně vypracovali vědci teprve v posledních letech za pomoci moderních satelitních a počítačových zařízení. O to zarážející je fakt, který o průběhu vzniku deště obsahuje Boží slovo – Korán: „Což jsi neviděl, jak Bůh žene oblaka, potom je spojuje a posléze z nich učiní shluk? A pak vidíš z jeho středu vycházet déšť. A On sesílá z nebe mraky jakoby hory, v nichž jsou kroupy, a zasahuje jimi, koho chce, a odvrací je, od koho chce …“ (Korán, 24:43)
12
Weather and Clime, Bodin, str. 123.
14
Vznik blesku Koránský verš: „Což jsi neviděl, jak Bůh žene oblaka, potom je spojuje a posléze z nich učiní shluk? A pak vidíš z jeho středu vycházet déšť. A On sesílá z nebe jakoby hory, v nichž jsou kroupy, a zasahuje jimi, koho chce, a odvrací je, od koho chce. A zablesknutí málem zbaví lidi zraku.“ (Korán, 24:43) obsahuje i zajímavou spojitost krupobití s bleskem. Podle všeho Bůh v Koránu poukazuje na skutečnost, že kroupy jsou jedním z faktorů podporujících tvorbu blesku. Přečtěme si co si o tomto názorů myslí moderní vědecká encyklopedie: „V mraku vzniká elektrické napětí, když kroupy padají skrze tu část mraku, ve které se nacházejí chladné kapky a ledové krystaly. Když se kapka vody setká s kroupou, přimrzne k jejímu povrchu. Při změně skupenství se, ale uvolňuje teplo, což udržuje povrh kroupy teplejší, než jsou okolní ledové krystaly. Když se pak taková kroupa dostane do kontaktu s nějakým ledovým krystalem, vzniká důležitý jev. Elektrony se přesouvají z chladnějšího objektu na teplejší. Kroupy tak získávají záporný elektricky náboj. Stejný efekt nastane při styku krup s chladnými kapkami vody a od krup se odštěpuji drobné částečky ledu nabité kladně. Tyto kladně nabité části jsou lehčí, a proto se přesouvají vztlakem do vyšších sfér mraků. Kroupy, záporně nabité, padají ke spodní hranici mraku, která je proto nabitá záporně. K vybití dochází právě formou blesku směrem k zemi.“13 Věda dospěla tedy k závěru, že kroupy jsou hlavním faktorem pro tvorbu blesku. Výše popsaného zjištění dosáhli evropští vědci teprve po roce 1600. Do té doby evropští vědci věřili v atmosférický model vymyšlený Aristotelem, který je v jasném rozporu s vědeckými fakty.14
13 14
Meteorology Today, str. 437. Aristoteles, Metorologica, Ross a kolektiv, str. 369a-369b.
15
Sedm vrstev země Abú Saláma vyprávěl, že vypukl spor mezi ním a jinými lidmi ohledně kusu půdy. Když o tom pověděl ‘Áiši (Prorokově manželce), řekla mu: „Vyvaruj se, abys zabral tu zemi nespravedlivě, neboť Prorok řekl: „Kdokoli zabere neprávem byť jen kousek země, její hloubka skrz sedm zemí mu bude uvázána na krk.“ (Zaznamenal Buchari) Také Sálim vyprávěl, že Prorok řekl: „Kdokoli nespravedlivě zabere něčí pozemek, o Soudném dnu se potopí sedm zemí dolů.“ (Zaznamenal Buchari) Studie geologie dokazuje, že Země je rozdělena do sedmi vrstev: • Pevné vnitřní jádro: 1.7% zemské hmoty; hloubka 5,150 - 6,370 km. Vnitřní jádro je pevné, vnáší se v roztaveném vnějším jádře. Věří se, že jeho pevnost způsobuje tlakové zmrazování, které se objevuje ve většině tekutin, když klesá teplota nebo narůstá tlak. • Tekuté vnější jádro: 30.8% zemské hmoty; hloubka 2,890 - 5,150 km Vnější jádro je horká, elektricky nabitá tekutina, objevuje se zde cirkulační pohyb. Tato obíhající vrstva se kombinuje s oběhem Země a tvoří tak dynamo efekt, vytvářející magnetické pole Země. Je také zodpovědné za jemné Skladba zemského nitra, převzato z trhání zemské rotace. Jeho hustota http://mfweb.wz.cz/astronomie/81.htm je nižší, než hustota čistého roztaveného železa, což ukazuje na přítomnost jiných lehčích prvků. Vědci předpokládají, že asi 10% tvoří síra a/nebo kyslík, protože tyto prvky jsou v kosmu hojné a snadno se rozpouštějí v roztaveném železe. • „D“ vrstva: 3% zemské hmoty; hloubka 2,700 - 2,890 km Tato vrstva je 200 – 300 km silná. Ačkoli je často identifikována jen jako část dolního pláště, seismické přestávky naznačují, že se možná od dolního pláště chemicky odlišuje. Vědci teoretizují, že materiál byl snad schopen potopit se pláštěm, ale už ne do jádra, kvůli své hustotě. • Spodní plášť: 49.2% zemské hmoty; hloubka 650 - 2,890 km Pravděpodobně složen z křemíku, hořčíku a kyslíku, možná obsahuje stopy železa, vápníku a hliníku. Vědci tyto dedukce zakládají na předpokladu, že Země má obdobné složení jako meteority. 16
•
Střední plášť (přechodná oblast): 7.5% zemské hmoty; hloubka 400 - 650 km Přechodná oblast nebo mezosféra, zvaná plodná vrstva, je zdrojem bazaltového magmatu. Obsahuje vápník, hliník a žulu. Tato vrstva je hustá za studena díky žule, za horka se minerály snadno smísí, vytvoří bazalt, který vystupuje na povrch jako magma. • Svrchní plášť: 10.3% zemské hmoty; hloubka 10 - 400 km Fragmenty, které byly vyvrženy sopečnou činností a jsou dostupné našemu zkoumání. Olivín (Mg,Fe)2SiO4 a pyroxen Jiný pohled na skladbu země, převzato z: (Mg,Fe)SiO3 byly hlavními takto http://kurz.geologie.sci.muni.cz/kapitola2.htm nalezenými minerály. Tyto a další minerály jsou žáruvzdorné a krystalizují za vysokých teplot. • Litosféra: zemská kůra pod oceány: 0.099% zemské hmoty; hloubka 0-10 km kontinentální zemská kůra: 0.374% zemské hmoty; hloubka 0-50 km Většina zemského povrchu byla vytvořena vulkanickou činností. Zemská kůra pod kontinenty i pod oceány je nejchladnější vrstvou. Prorokova slova „potopí se sedm zemí dolů“ naznačují, že těchto „sedm zemí“ je navrstveno okolo centra. (Může to také znamenat, že Země je uvnitř tekutá.)
17
Koncept hor Moderní výzkumy v oblasti geologie a teoretici tektonické koncepce dospěli v šedesátých letech 20. století k závěrům, že hory se svou strukturou se noří hluboko do zemské kůry. Struktura hor v rámci geologické Obrázek 7 skladby zemské kůry plni několik funkcí. Základní funkcí je tlumení geologických pochodů vyvolávajících zemětřesení. Obdobně o funkci hor hovoří i Bůh v Koránu: Obrázek 8 „A On rozhodil po zemi hory pevně zakotvené, aby se s vámi nekymácela.“ (Korán, 16:15) Teorie o kořenech hor byla poprvé vypracována v 19 století.15 Stručný popis zakotveni hor je ukázán na obrázku číslo 6. Kolektiv autorů knihy Earth, mezi nimi Frank Press, předseda Akademie věd USA po dobu 12 let a poradce amerického prezidenta Jima Cartera, uvádí, že hory mají pod sebou „kořeny“, které mnohdy připomínají kůly. Názorně to je ukázáno na obrázcích 7 a 8. Korán o tom hovoří následujícími slovy: „Což zemi jsme jak lože nerozprostřeli a hory jejími podpěrami neučinili? (Korán, 78:6) .
Obrázek 6
15
Earth Science, Tarbuck a Lutgens, str 158.
18
O mořích Bůh v Koránu říká: „A volně dal téci oběma mořím, jež se setkají, však mezi nimi překážka stojí, již nezdolají. Které z dobrodiní Pána svého můžete popírat?“ (Korán, 55:19Obrázek 9 21) Položíme–li si otázku, proč hovoří Korán o místě styku dvou moří a o tom, že v tomto místě se nachází nějaká překážka, která jim brání ve spojení vod? K odpovědi si přečtěme nejnovější vědecky poznatek o skladbě moří. Podle moderních znalostí proniká například voda Středozemního moře přes Gibraltarský podmořský hřbet do Atlantského oceánu. Přitom voda Středozemního moře je teplejší, řidší a má větši obsah soli. Díky všem těmto fyzikálním jevům jsou vody Atlantického oceánu a Středozemního moře odděleny neviditelnou „barierou“16 jak to vidíme na obrázku 9. Stejná situace je podle vědeckých poznatků všude, kde se setkávají masy různých moří a oceánů. Korán však dále pokračuje popisem dalšího děje: „A On je ten, jenž volně dal téci oběma mořím: jedno sladké a pitné je, druhé slané a hořké. A mezi oběma umístil překážku a přehradu zahrazující.“ (Korán, 25:53) Lidé studující Korán si všimli podobnosti obsahu tohoto verše s poznatkem moderní vědy o styku sladké vody s vodou mořskou. Obrázek 10 Názorně to je ukázáno na příkladu vtékáni řeky do moře (viz. obrázek 10). Vědci zjistili, že sladkou vodu od slané vody odděluje prostor o jiné hustotě, než je hustota sladké a slané vody. Tato oblast byla pojmenována „pyknoklinná zóna“ a má nejen jinou hustotu, ale i slanost. Z pohledu teorie se vlastně jedná o „překážku/přehradu“17 oddělující sladkou vodu od slané.18
16
17
Například vědecké poznatky obsažené v knize Principles of Oceanography, Davis, str. 92-3.
Arabské slovo barzah je možné přeložit nejen jako překážku nebo přehradu, ale také jako meziprostor mezi dvěma úseky.
18
Více podrobnosti Oceanography Gross, str. 242 nebo Introductory Oceanography, Thurman, str. 300-301.
19
Bůh říká: „…Anebo jsou jako temnota nad hlubinou moře: pokrývá je vlna, za níž jde vlna jiná, a nad nimi jest mračno - temnota, nad níž je další temnota. Když člověk vztáhne ruku svou, málem ji nevidí.“ (Korán, 24:41) Bůh v tomto verši popisuje situaci, která panuje v hloubkách moře. Na základě výzkumu moře víme, že v hloubce kolem 200 metrů již není možné nelézt větší množství světla. Samotných 3% až 30% procent světelného záření se odrazí od hladiny moře a do hloubky 200 metru je mořskou vodou absorbována většina Obrázek 11 záření kromě „modrého“ světla. Viditelnost bez použití světelných zdrojů je zde prakticky nulová. S klesající hloubkou se ztrácí i poslední zbytky světelného záření a v hloubkách pod 1000 metrů již není možné nalézt žádné světelné záření.19 Graficky je cela situace znázorněna na obrázku číslo 11. Dalším zajímavým faktem je popis „vln“ ve výše uvedeném verši. Na základě moderní vědy bylo zjištěno, že kromě povrchových vln na hladině moře, nacházejícího se pod mraky, existují uvnitř moře ještě další vlny, které se vyskytují v prostoru styku vody o různé hustotě. Tyto vnitřní vlny nejsou viditelné okem, ale pouze pomoci speciálního zařízeni vyvinutého teprve v posledních desetiletích.20 Názorně to je ukázáno na obrázku 12.
Obrázek 12
19 20
Oceáns, Elder a Pernetta, str. 27. Oceanogrphy, Gross, str. 2004.
20
Vývoj lidského embrya Bůh v Koránu popisuje stvoření člověka následujícími slovy: „A věru jsme člověka nejdříve z části nejčistší hlíny stvořili a pak jsme jej kapkou semene v příbytku jistém učinili. Potom jsme z kapky semene kapku přilnavou stvořili21 (arabsky ‘alaqa) a z hmoty přilnavé jsme kousek masa (ar. mudgha) učinili; a z kousku masa jsme kosti stvořili a kosti jsme masem obalili.“ (Korán, 23:12-14) Uvedeny verš popisuje postupný vývoj lidského embrya. Podstatou celého jevu je podobnost mezi jednotlivými, která má jednoduchými slovy a představami seslanými lidem ze 7. století popsat biologicky proces, tak aby tomuto poselství rozuměli lidé vzdělaní Obrázek 12 v mnohém pozdější době, než byla doba seslání Koránu. Neboť jak praví Bůh: „A On je ten, jenž pro vás stvořil hvězdy, abyste se mohli podle nich řídit v temnotách souše i moře. Takto My činíme srozumitelnými znamení pro lid, jenž schopen je poznáni.“ (Korán, 6:97) Rozeberme si tedy detailně celý popis obsažený ve verši na začátku této kapitoly. Bůh nejprve hovoří o tom, že ze spojeni mužské spermie a ženského vajíčka vznikne ‘alaqa kapka přilnavá. Arabské slovo ‘alaqa má ale i další významy: 1. pijavice, 2. přilnavá kapka, 3. krevní sraženina. Obrázek 14
21
Překlad dle Ivana Hrbka, Korán s komentářem 1972.
21
Moderní vědci sami bez jakékoliv znalosti Koránu popsali jedno z vývojových stadii embrya, jak stav kdy embryo se svým tvarem podobá pijavici. Na obrázku 13 je ukázaná podobnost embrya s pijavicí. Přitom podobnosti není jenom tvar, ale i skutečnost, že stejně jako pijavice i embryo žije z „odsávání“ krve z těla matky.22 Dalším významem slova ‘alaqa je „kapka přilnavá“ na obrázku 14 můžete vidět znázornění ukazující zavěšeni embrya Obrázek 15 v těle matky.23 Třetím významem slova Alaqa je krevní sraženina. Na obrázku 15 můžeme vidět fotografii embrya, asi 15 dni starého, v děloze matky. Velikost embrya v tomto stadiu je asi 0,6 mm a embryo vypadá v tomto stadiu jako sraženina krve hlavně kvůli enormně velikému množství krve, které obsahuje. Na obrázku 15 je embryo označeno B. Na obrázku 16 vidíme grafické zpracování primitivního krevního zásobováni embrya, které vytváří zdání, že embryo je krevní sraženinou.
Obrázek 16
22 Human Development as Described in the Quran and Sunnah, Moore a kolektiv, str. 37. Nebo Integrated Principles of Zoology, Hickman a kolektiv. Nebo The Developing Human, Moore a Persaud, str. 8, 73. 23 The Developing Human, Moore a Persaud.
22
Dalším stádiem vývoje lidského plodu popsaným v Koránu je stadium mudgha. V arabštině je jedním z významu tohoto slova „žvýkána látka“. Pokud ve svých zubech stiskneme třeba žvýkačku a porovnáme ji s fotografii embrya starého přibližně 30 dni můžeme si všimnou nápadné shody, tak jak to vidíme na obrázku 17.24
Obrázek 17
Z historie vědy víme, že prvními vědci pozorujícími lidské spermatické buňky byli Hamm a Leeuwenhoek a to roku 1677. Přitom si tito dva vědci chybně mysleli, že jimi pozorované spermie obsahují miniaturní lidskou bytost, která začne růst jakmile se usadí v ženském těle.25 Přední americký odborník na anatomii Keith Moore26 během lékařské konference v saúdskoarabském Dammánu řekl: „Bylo pro mne velice potěšující pomoci bjasnit zmínky v Koránu o vývoji embrya. Je zřejmé, že tato fakta musel Mohamed získat od Boha, protože většina z těchto poznatků byla objevena až o mnoho staletí později.“27 Podle Keitha Moora je detailní popis fázi vývoje lidského embrya v Koránu až neuvěřitelně přesný a odpovídající vědeckým poznatkům, kterých však mohlo být dosaženo až ve 20 století. Profesor Keith Moore
24
The Developing Human, Moore a Persaud. The Developing Human, Moore a Persaud. Byl profesorem na univerzitě v Torontu a zakládacím členem Americké společnosti klinických anatomů (the American Association of Clinical Anatomists ) a jejím předsedou v letech 1989-1991, patří mezi nejúspěšnější autory lékařských odborných knih v západním světě. 27 Video kazeta this is the Truth, nebo http://www.youtube.com/watch?v=Tx434UE3SYw 25 26
23
Karanténa Prorok řekl: „Pokud se doslechnete, že v místě propukl mor, nevstupujte tam; ale pokud mor propukne v místě, kde jste, neopouštějte ho.“ Dál řekl: „Ten, kdo utíká z místa, kde vypukl mor, je jako ten, kdo prchá před bojem v Božím zájmu; a kdo onemocní a zůstane na místě, bude odměněn jako mučedník.“28 Islámští odborníci již krátce po Prorokově smrti ustanovili, že se tento Prorokův příkaz týká nejen výskytu moru, ale i dalších nemocí Sebemrskačství evropských křesťanů zasahujících celé populace (epidemie). (flagelantství) mělo usmířit Boha jako Moderní věda nyní rozumí způsobu domnělého původce moru. jakým se mikroorganismy rozmnožují a způsobují onemocnění a že i zdraví lidé, kteří, ač nemají žádné symptomy, mohou mít v sobě mikroorganismy a přenášet chorobu dál. Proto je nyní celosvětově ustanoven systém karantény. V Evropě v 15.století způsobil mor smrt čtvrtiny populace. V téže době se mor a ostatní nakažlivé choroby vyskytovaly v muslimském světě mnohem méně. Zatímco muslimové přistupovali k řešeni výskytu moru vědecky a kromě dodržováni Prorokova příkazu ke karanténě, také podporovali rozvoj hygieny, středověká Evropa hledala původ moru v nevědeckých teoriích o božím hněvu, nebo o celosvětovém spiknutí židů. Mnoho tisíc židů i příslušníků jiných menšin bylo pak v Evropě vyvražděno v obdobích morových epidemií s cílem zabránit šíření nemoci. Jednou z forem boje evropské populace s epidemiemi moru bylo také fanatické sebepoškozováni s cílem usmířit si Boha a zbavit se morové nákazy.29
28 29
Musnad Ahmad. Podrobnosti http://cs.wikipedia.org/wiki/Mor.
24
Postoj odborníku Muslimové studující význam Koránu požádali několik vědců o jejich odborný názor k zjištěným poznatkům. My zde uvádíme odpověď části z nich. Dr. Joe Leigh Simpson, vedoucí katedry na Baylorově lékařské škole v americkém Houstnu, byl požádán, aby řekl svůj odborný posudek na tato slova Mohameda „části těla každého z vás jsou stvořeny v matčině těle za 40 dní“ a „Když uběhne od vzniku zárodku 42 nocí sešle Bůh k němu anděla, který mu dá tvar a utvoří sluch, zrak, kůži, maso a kosti. Poté řekne: Ó Pane, bude to chlapeček nebo holčička? A Dr. Joe Leigh tvůj Pán rozhodne, jak se mu zlíbí…“. Simpson Dr. Joe Leigh Simpson odpověděl: „Tyto dva výroky Mohameda nám poskytují konkrétní časový rozvrh embryologického vývoje v období do 40 dní. Stejně jako ostatní přednášející konstatuji, že tyto poznatky nemohly byt získány na základě vědeckých zjištění dostupných v době jejich zaznamenání … Odtud myslím plyne, že nejenže není rozpor mezi genetikou a náboženstvím (islámem), ale náboženství může dokonce obohatit a inspirovat vědu tím, že připojí zjevení k tradičním, vědeckým postupům. Korán obsahuje fakta prokázaná moderní vědou, což podporuje tvrzení, že moudrost v Koránu pochází od Boha.“ Dr. E. Marshall Johnson, profesor a vedouci katedry anatomie a vývojové biologie na univerzitě Thomase Jeffersona ve Philadelphii v USA, byl dotázan na názor o verších hovořících v Koránu o embryologii a odpověděl: „Jako vědec mohu pracovat pouze s věcmi, které mohu vidět. Mohu rozumět slovům, která mi jsou přeložena z Koránu. Kdybych se sám ocitl v té době i se všemi znalostmi, co dnes mám, neuměl bych tak popsat skutečnosti, které byly tehdy zaznamenány. Nevidim nic, co by vyvracelo názor, že Mohamed získával své informace odněkud zvnějšku. Nevidím proto ani rozpor s názorem, že to, co Mohamed řekl, bylo ovlivněno Božím zásahem.“ Dr. William W. Hay, profesor geologických věd na Coloradské univerzitě v Boulderu v USA, byl dotázán na názor o verších Koránu hovořících o mořích. Odpověděl: „Překvapuje mě, že podobné informace se nacházejí ve starých písmech Koránu. Nemám tušení, odkud by se mohly vzít, ale myslím, že je velice zajímavé, že tam jsou a že se pracuje Dr. William W. Hay na objasnění smyslu některých těchto pasáží.“30 30
Zdroj: http://www.youtube.com/watch?v=te4CQ0fIzXk
25
Závěr
Závěrem je třeba zdůraznit, že cílem této publikace není „ohýbat“ vědu pro zájem muslimu či islámu, ale objektivně poukázat na určité zajímavé fakta obsažená v slovech Boha – Koránu a tradici jeho posla Mohameda. Pokud někdo nechce uvěřit, nemusí, neboť Bůh přikazuje zcela jasně: „Nebudiž žádného donucování k náboženství (islámu)!“ (Korán 2:256) A je tedy na čtenáři aby sám posoudil uvedené skutečnosti a případně je dále studoval a hledal o nich podrobnější informace. Také je třeba zdůraznit, že věda se „dynamicky“ rozvíjí a na rozdíl od pevně daného poselství islámu, se prakticky každý den objevuji nové a nově poznatky, které mnohdy nacházejí svou charakteristiku v koránském textu, ale předchozí generace je kvůli své nízké technické a vědecké vyspělosti nebyly schopné pochopit a poznat. Neboť jak praví Bůh: „Věru ve stvoření nebes a země a ve střídání noci a dne je znamení pro lidi rozmyslem nadané, kteří vzývají Boha stojíce, sedíce i ležíce a kteří přemýšlejí o stvoření nebes a země a říkají: „Pane náš, Tys věru nestvořil toto vše pro nic za nic - sláva Tobě!“ (Korán, 3:191)
26
Co je islám? Islám je náboženství míru. Slovo „islám“ znamená doslovně: 1) mír, 2) odevzdání se. Slovo islám v náboženském významu označuje úplné odevzdání se do vůle Boží. Účel náboženství: Islám poskytuje svým stoupencům úplný zákoník, který je podněcuje vzbuzovat v sobě ušlechtilost a dobro a zachovávat mír mezi lidstvem. Proroci Islámu - Mohamed, který je pokládán většinou za jediného proroka Islámu, byl jen posledním prorokem této víry. Muslimové, stoupenci islámu, věří ve všechny proroky světa, počítaje v to Abraháma, Mojžíše i Ježíše, poněvadž ti všichni zvěstovali vůli Boží, za účelem vedení lidstva. Korán: Písmo svaté muslimů je Korán. Muslimové věří zároveň v božský původ každé svaté knihy. Poněvadž se ale dřívější zvěstování nezachovala v původní podobě a bývala lidmi často chybně vykládána, byl prohlášen Korán, který uznává všechny dřívější seslané knihy, za poslední Knihu Boží, završující všechna předchozí poselství. Články víry islámu - Těchto je šest: Víra v jediného Boha, víra v anděly, víra ve všechny seslané Knihy, víra v posly Boží, víra v soudný den, víra v předurčení dobrého i špatného. Základní povinnosti muslimů - Těchto je pět: Víra v jedinost Boží a božské poslání Mohameda, modlitba, půst, udílení povinně stanovené almužny a pouť do Mekky. Boží vlastnosti: Bohu náleží veškerá dokonalost a absolutní dobro, nelze s ním spojovat jakékoliv zlo a chybu. Bůh je jediný, věčný, neplodil ani nebyl zplozen, nikdo Mu není roven. Je milosrdný, slitovný, spravedlivý a nejvyšší vládce, stvořitel, je počátkem i koncem, moudrý, slyšící a o každé věci vševědoucí, schopný a mocný. Bůh je milující a obživu poskytující, štědrý a promíjející, ochraňující, soudce a mír, atd. Takového Boha muslimové uctívají. Uctívání kohokoliv nebo čehokoliv jiného je považováno za neodpustitelný hřích. Víra ve skutky: Víra bez skutků je mrtvé písmo. Víra sama o sobě je nedostatečná, pokud není provázena skutky. Muslim věří na svoji vlastní odpovědnost za všechny své skutky, které jsou v jeho moci. Každý musí své vlastní břímě nést a nikdo nemůže za skutky jiného odpovídat. Víra v předurčení osudu neznamená fatalismus. Znamená přijímat všechno, co Bůh předurčí. Lidem dal Bůh omezený stupeň moci a svobody a bude nás spravedlivě soudit za to, co spadá do okruhu naší zodpovědnosti. Rovnost lidstva a bratrství v Islámu: Islám je náboženství jedinosti Boha a rovnosti všeho lidstva před Bohem. Bůh neomezuje Své náboženství nebo Svou přízeň na žádný konkrétní národ, rasu nebo dobu. Rozdíly v barvě, rase nebo společenském postavení v islámu nehrají roli. Osobní úsudek jednotlivce: Islám podněcuje k osobnímu úsudku a ctí rozlišnost názorů.
27
Morální systém islámu Islám položil jistá univerzální základní práva lidstvu jako celku, která se mají sledovat a dodržovat za všech okolností. Aby zaručil tato práva, Islám nevytvořil pouze právní záruky, ale rovněž i velmi účinný morální systém. Takže cokoliv prospívá blahu jedince nebo společnosti, je podle Islámu morálně dobré a to, co mu škodí, je morálně špatné. Islám přikládá tolik důležitosti lásce Boží a lásce k člověku, že varuje před přílišným formalismem. V Koránu čteme: "Není zbožnosti v tom, když obracíte tváře své směrem k východu anebo k západu, však ten jest zbožným, kdo uvěřil v Boha, v den soudný, v anděly, Písmo a proroky, a ten, kdo z lásky k Bohu dává z majetku svého příbuzným a sirotkům a nuzným a poutníkům a prosícím a na otroků vykoupení, a ten, kdo modlitbu dodržuje a dává povinnou almužnu. A zbožní jsou ti, kdož úmluvy své dodržují, když je jednou uzavřeli a kdož trpěliví jsou v protivenství, v neštěstí a v dobách zlých. Tito jsou spravedliví a tito jsou, kdož se bojí Boha." (Korán, 2:177) V tomto verši máme krásný popis zbožného a bohabojného člověka. Měl by poslouchat prospěšné příkazy, ale přitom by měl zaměřit svůj zrak na lásku Boží a lásku k bližnímu. Máme čtyři základní pravidla: • Naše víra by měla být opravdová a upřímná • Musíme být připraveni ukázat ji ve skutcích dobročinnosti k našim bližním • Musíme být dobrými občany, podporovat společenské organizace a • Naše vlastní duše musí být pevná a za všech okolností neotřesená Podle těchto měřítek se určitý druh chování považuje a označuje za dobrý nebo špatný. Toto měřítko pro posuzování nám dává jádro, kolem kterého by mělo oscilovat celé morální chování. Předtím, než Islám vytváří nějaké zákazy a příkazy, snaží se do srdce člověka vložit přesvědčení, že jeho skutky jsou viděny Bohem, který ho vidí vždy a všude; že se může skrývat sám před sebou a celým světem, ale ne před Ním; že může podvést kohokoli, ale nemůže podvést Boha, že může prchnout z pout kohokoliv, ale ne z pout Boha. Tím, že Islám stanovil Boží spokojenost jako cíl lidského života, dosáhl nejvyššího možného měřítka morálky. Tento čin nepochybně otevře neomezené cesty k morálnímu rozvoji lidstva. Ustavením božských zjevení za hlavní zdroj vědění dodává morálním normám trvalost a stálost morální úrovni pro ryzí úpravy, adaptace a inovace, ale ne pro perverze, divoké variace, atomistický relativismus nebo morální nepevnost. Dodává souhlas morálce v lásce a bázni Boží, které přinutí člověka, aby poslouchal morální zákon i bez vnějšího tlaku. Prostřednictvím víry v Boha a v Den posledního soudu vzniká síla, která umožňuje, aby člověk přijal morální chování s uvážlivostí a upřímností, s odevzdáním srdce a duše. 28
Zabraňuje, aby falešně vykládaným smyslem pro originalitu a inovaci vznikaly nějaké nové morální ctnosti, nesnižuje důležitost celkově rozšířených morálních norem, ani nepřikládá přehnanou důležitost některým normám při neodůvodněném zanedbávání některých jiných. Bere všechny běžně známé morální ctnosti a se smyslem pro rovnováhu a proporce jim přiděluje vhodné místo a funkci v celkovém schématu života. Rozšiřuje obzor individuálního a kolektivního života - vztahy v domácnosti, občanské chování, činnosti člověka v politické, hospodářské, právní, výchovné a společenské oblasti. Zahrnuje život člověka od domova po společnost, od jídelního stolu po bojiště a mírové konference, doslova od kolébky do hrobu. Zkrátka, praktické uplatnění morálních zásad Islámu je univerzální a všezahrnující a nevynechává žádnou sféru života. Morálka panuje s nejvyšší svrchovaností a zajišťuje, že životní záležitosti nebudou ovládány sobeckými touhami a malichernými zájmy, ale morálními normami. Garantuje člověku životní systém, který je založen na všem dobrém a je prostý všeho zlého. Vyzývá lidi, aby nejen dodržovali ctnosti, ale aby je přímo prosazovali a vymycovali nectnosti, aby podporovali dobro a zavrhovali zlo. Vyžaduje, aby převládl rozsudek svědomí a aby ctnost nemusela hrát vedle zla druhé housle. Ti, kteří reagují na tuto touhu, se shromažďují do společenství, které má jméno muslimové. A jediným cílem, na němž spočívá vytvoření této společnosti (Umma), je vynaložit organizované úsilí, aby bylo prosazeno dobro a potlačeno a vymýceno zlo. Učení Islámu o společenské zodpovědnosti je založeno na laskavosti a zájmu o druhé. Protože příkaz být laskavý by v určitých situacích byl pravděpodobně ignorován pro jeho široký význam, Islám zdůrazňuje konkrétní akty laskavosti a definuje zodpovědnost a právo různých vztahů. V rozšiřujícím se kruhu vztahů příbuzenských náleží k naší první povinnosti naši nejbližší rodinní příslušníci - rodiče, manžel nebo manželka a děti, pak ostatní příbuzní, sousedi, přátelé a známí, sirotci a vdovy, potřební jedinci, ostatní muslimové, všechny ostatní lidské bytosti a zvířata.
29
