Konference Časopis českého pojišťovnictví

Lorem ipsum

Pojistný obzor/ Konference

Pojistný obzor 2016/Konference

1

2016 Časopis českého pojišťovnictví

Obsah

4

I. blok: Prohlubování regulace v kontextu ochrany spotřebitele Gabriel Bernardino: Díky proaktivní strategii dosáhneme vyšší úrovně ochrany klienta

21

24 6

Christian Eltner: Potenciál ochrany spotřebitele se nachází ve zvyšování finanční gramotnosti

7

Jan Matoušek: Regulace musí být smysluplná

10

Chováme se odpovědně k odpovědnosti? III. blok: Strategie růstu – pojišťovna a klient zítřka Michaela Koller: Legislativa musí odpovídat reálným potřebám klienta

27

Anketa: Jak bude vypadat budoucnost pojistného trhu?

Regulace pojišťovnictví a ochrana spotřebitele pohledem ČNB

30

Jak mít rád pojištění?

12

Komentář Ministerstva financí k vývoji regulace pojistného trhu

32

Insurance Digest Forward looking strategy will bring us to the next level in protecting consumers

14

Imperativ dneška – přiměřená míra regulace!

35

Michaela Koller: Legislation must respond the real needs of the client

38

Christian Eltner: Real potential in the field of consumer protection is financial Education

16

II. blok: Produkt budoucnosti? Pojištění odpovědnosti je šance Analýza: Pojištění obecné odpovědnosti podnikatelů je téma

Vážení čtenáři, jedním z klíčových úkolů České asociace pojišťoven je seznamovat trh s trendy, které v současnosti či blízké budoucnosti ovlivní vývoj pojišťovnictví. V tomto kontextu se ČAP rozhodla uspořádat první odbornou konferenci pojistného trhu. Podle výkonného ředitele asociace Jana Matouška je cílem této prestižní konference vytvoření unikátní platformy pro pravidelná setkávání zástupců pojistného trhu a odborné veřejnosti, seznamování se s aktuálními problémy, trendy

a výzvami pro pojistný sektor. Česká asociace pojišťoven tímto způsobem zahájí novou formu dialogu nejen s orgány státní správy, dohledovou institucí a regulátorem, ale i se všemi zástupci pojišťovnictví a retailové sféry. S tím nelze než souhlasit. Klíčové sdělení konference přednesl vzácný host Gabriel Bernardino, prezident EIOPA. Tématem jeho přednášky byl vliv současné evropské regulace na pojistný trh a v tomto duchu jsme prezidenta EIOPA vyzpovídali také pro Pojistný obzor. Dané problematice se pak v rozhovoru věnoval i Jan Matoušek a zástupce Rakouské asociace pojišťoven Christian Eltner. Svůj pohled přidali také náměstkyně ministra financí Lenka Jurošková, viceguvernér ČNB Mojmír Hampl a nestor českého pojišťovnictví Jaroslav Daňhel. Ve druhé části konference se pozvaní specialisté věnovali tématu „pojištění odpovědnosti“. Diskuzní blok zahájil Petr Jedlička, vedoucí oddělení pojistné matematiky a analýz společnosti SUPIN, prezentací závěrů analýzy dat pojištění odpovědnosti podnikatelů a tuto studii také představil v Pojistném obzoru.

Zamyšlením nad rolí pojištění odpovědnosti ho pak doplnila stálá autorka Pojistné obzoru a moderátorka druhého bloku konference Lucie Jandová. Jakým překážkám bude v budoucnu čelit pojistný trh, v čem vidíme nové příležitosti a výzvy pro další rozvoj pojišťovnictví – to byla témata posledního diskuzního bloku, který uvedla svou prezentací ředitelka Insurance Europe Michaela Koller. Tu jsme také pozvali k rozhovoru do Pojistného obzoru, kde čtenářům detailněji představila své názory na vývoj pojišťovnictví. Jiří Fialka ze společnosti Deloitte pak na Michaelu Koller navázal ve svém článku o evoluci v pojišťovnictví. Na závěr se pak v anketě generální ředitelé českých pojišťoven podělili se čtenáři časopisu o své vize budoucnosti pojistného trhu v kontextu demografických, sociálních a klimatických změn. Přeji Vám hezké čtení, Jan Cigánik šéfredaktor

Program konference

Pojišťovnictví jako garant bezpečné budoucnosti klienta 8:30–9:00 Prezence

10:45–11:15 Coffee Break

9:00–9:15 Slavnostní zahájení a přivítání hostů: Jiří Rusnok (guvernér, ČNB) Martin Diviš (prezident, ČAP)

11:15–12:15 II. Produkt budoucnosti? Pojištění odpovědnosti je šance –– Kde lze v segmentu pojištění odpovědnosti vystopovat potenciál růstu? –– Jaký je dopad NOZ do pojištění odpovědnosti? –– Ustojíme srovnání s okolními státy? –– Co můžeme dělat pro dostatečnou edukaci veřejnosti?

9:15–9:45 Hlavní prezentace: Gabriel Bernardino (prezident, EIOPA)

9:45–10:45 I. Prohlubování regulace v kontextu ochrany spotřebitele –– Jaké jsou záměry evropských orgánů v oblasti prohlubování regulace? –– Jak zachovat racionální a přiměřenou míru regulace v oblasti ochrany spotřebitele? –– Udrží regulace krok s vývojem k novému normálu a novým formám podnikání? –– Jak udržet ziskovost sektoru a cenu pro zákazníky pod tlakem regulatorních nákladů? Moderátor: Jan Matoušek (výkonný ředitel ČAP a ČKP) Panel: Vladimír Bezděk (předseda předsatvenstva, ČSOB) Christian Eltner (vedoucí mezinárodní legislativy, VVO) Mojmír Hampl (viceguvernér, ČNB) Lenka Jurošková (náměstkyně ministra financí)

Moderátor: Lucie Jandová (právník, Generali Pojišťovna) Prezentace: Petr Jedlička (vedoucí analytik, SUPIN) Panel: Petr Bačovský (vedoucí oddělení pojištění odpovědnosti, Kooperativa pojišťovna) Ivana Graf (Vice President, Europe, Middle East & Africa, Swiss Re) Eva Nováková (společník, advokátní kancelář JŠK) Robert Waltr (soudce, Nejvyšší soud ČR) 12:15–13:15 III. Strategie růstu – pojišťovna a klient zítřka –– Jaká je strategie rozvoje pojišťovnictví z pohledu Insurance Europe?

–– Jak formulovat vize sektoru v kontextu demografických, sociálních a klimatických změn? –– Hraje digitalizace klíčovou roli v obsluze klientů? –– Směřuje pojišťovnictví k redefinici vztahu k distribučním sítím? Moderátor: Jiří Fialka (partner, Deloitte) Prezentace: Michaela Koller (generální ředitelka, Insurance Europe) Panel: Martin Diviš (generální ředitel a předseda představenstva, Kooperativa pojišťovna) Marek Jankovič (generální ředitel a předseda představenstva, Česká pojišťovna) Robert Kareš (předseda představenstva, Pojišťovna VZP) Jakub Strnad (předseda představenstva, Allianz pojišťovna)

13:15–13:20 Závěrečné slovo: Jan Matoušek (výkonný ředitel, ČAP a ČKP) 13:25–15:00 Slavnostní raut

Více informací o konferenci: www.konferencecap.cz

4


I. blok: Prohlubování regulace v kontextu ochrany spotřebitele

Gabriel Bernardino: Díky proaktivní strategii dosáhneme vyšší úrovně ochrany klienta Mgr. Jan Cigánik / šéfredaktor / Pojistný obzor

Jak aktuální evropská regulace ovlivní pojistný trh – to bylo hlavní téma exkluzivního rozhovoru s prezidentem EIOPA Gabrielem Bernardinem, který navštívil Prahu na pozvání České asociace pojišťoven. Úvodem vám chci poděkovat, že jste si na tento rozhovor našel čas. Kdybyste měl vybrat jeden jediný problém, který je podle vás pro pojistitele globálně tou největší výzvou, který by to byl a proč? Pojišťovnictví pracuje ve velmi náročném makroekonomickém prostředí trvale nízkých úrokových sazeb. Nízké výnosy ovlivňují obě strany rozvahy pojišťoven, a to je v současnosti ta největší výzva, které pojistitelé čelí. EIOPA a národní orgány dohledu tomuto riziku již několik let věnují značnou pozornost s cílem sledovat a zvládat důsledky tohoto prostředí. EIOPA průběžně přispívá do diskuze na téma makroprudenční politika s cílem získávat přidanou hodnotu a podněty z pojišťovnictví. Už v roce 2013 vydala EIOPA stanovisko o koordinované reakci v oblasti dohledu, které obsahuje doporučení k posílení dohledu a k podpoře úsilí našeho odvětví o snižování rizika, které z nízkých úrokových sazeb vyplývá. Tři měsíce po vstupu směrnice Solvency II v platnost zveřejnila EIOPA svůj možný makroprudenční přístup v oblasti nízkých úrokových sazeb v kontextu této směrnice. Tento postup předjímá tři cíle, na něž by se národní orgány dohledu měly v současném prostředí nízkých úrokových sazeb zaměřit: zvyšovat odolnost pojišťovnictví, omezovat rizikové jednání pojistitelů, kteří kolektivně „usilují o výnosy“, a bránit cykličnosti, tj. výkyvům souvisejícím s ekonomickým cyklem. Posuzujeme také makroprudenční nástroje, které již obsahuje směrnice Solvency II, a zkoumáme další nástroje pro zajištění kompatibility a komplementarity mikro a makroprudenčního dohledu. EIOPA pracuje na návrzích regulačních opatření ke snížení rizik, např. reviduje metodiku výpočtu konečné forwardové sazby (UFR). Tato metodika se snaží definovat UFR transparentně, obezřetně, spolehlivě a objektivně, a přitom v průběhu času konzistentně a s přihlédnutím k očekávané dlouhodobé reálné úrokové míře a očekávané inflaci. Navíc letos EIOPA provádí svůj pravidelný zátěžový test se zaměřením na prostředí nízkých úrokových sazeb. Je to cenný nástroj pro řízení rizika a dohled, díky němuž se můžeme zaměřit na slabé stránky pojišťoven a doporučit případné kroky z hlediska dohledu. Na globální úrovni letos Mezinárodní sdružení

orgánů dohledu v pojišťovnictví (IAIS) připravilo druhou generaci tzv. rámce systémových rizik, tedy posílenou metodologii hodnocení globálních systémově důležitých pojišťoven (G-SII). Pro nadcházející roky je výzvou vypracovat další generaci rámce systémových rizik, na níž se EIOPA bude aktivně podílet. Podle mne by tento rámec měl více vycházet z rizik, koherentně integrovat makro a mikroprudenční úroveň, bránit duplicitám a zavádět pobídky a efektivní nástroje pro řádné řízení rizik. Naprosto zásadní je dosažení pokroku na společné cestě ke konečnému cíli, jímž je jednotný mezinárodní kapitálový standard (ICS). Globální povaha pojišťovnictví vyžaduje zdravý a silný globální skupinový režim řízení solventnosti, který by měl platit ve všech jurisdikcích. Ten umožní lepší reflexi na aktivitách založeného přístupu k systémovému riziku, zejména při zvládání možných následků dlouhodobého prostředí nízkých úrokových sazeb v odvětví pojišťovnictví.

Co soudíte o regulačních výzvách, jako jsou IDD, PRIIPS, Solvency II atd.? Směrnice Solvency II, směrnice o distribuci pojištění (IDD) i nařízení PRIIPs jsou velmi důležité milníky, které jsou zásadní pro zajištění konzistentní aplikace v členských státech s cílem dosáhnout společné míry ochrany spotřebitelů v celé Evropské unii. Jsou podmínkou úspěšného postupu v oblasti ochrany spotřebitelů. Vnitřní pojistný trh Evropské unie čeká ještě daleká cesta k naplnění jeho potenciálu. Produkty nabízené klientům jsou do značné míry fragmentované, od vkladů s nízkými výnosy až po velmi často příliš složité a nákladné produkty životního pojištění. I pravidla ochrany spotřebitelů se v různých členských státech EU výrazně liší. Tato roztříštěnost je závažnou překážkou přeshraničního podnikání, zvyšuje náklady, snižuje průměrnou návratnost pro střadatele a v konečném důsledku podkopává důvěru spotřebitelů. Regulatorní změny jsou pro obnovení důvěry spotřebitelů a zachování finanční stability systému nezbytné. Implementace směrnice Solvency II byla obrovským krokem směrem ke zlepšení finanční síly a odolnosti evropského pojistného odvětví a v konečném důsledku i k posílení ochrany pojistníků. Sama směrnice Solvency II však k úplné obnově důvěry evropských spotřebitelů v obor finančnictví a v pojistné produkty nestačí. Vyšší míru transparentnosti, lepší a komplexnější informovanost spotřebitelů, možnost diverzifikace a zmírňování rizik a příležitost k investování do aktiv, jež by jinak mohla být obyčejným zákazníkům obtížně dostupná, tedy řeší nařízení PRIIPs. Toto nařízení pomůže spotřebitelům


lépe chápat investiční produkty a zároveň jim umožní srovnávání různých produktů i napříč různými odvětvími. Směrnice o distribuci pojištění (IDD) pak zajistí, aby byly zájmy zákazníků brány v potaz po celou dobu životnosti produktu, aby aktivity v distribuci probíhaly v souladu s nejlepšími zájmy zákazníků a aby si zákazníci pořizovali pojistné produkty, které jsou pro ně vhodné a relevantní.

Evropský parlament odhlasoval odmítnutí regulačních technických norem. Co o tom soudíte? Obavy, které ve svém stanovisku uvedl Evropský parlament, plně chápeme a jsme přesvědčeni, že práce, kterou společný výbor odvedl při přípravě pokynů k implementaci klíčového informačního dokumentu, může významně přispět k úpravě a vyjasnění některých ustanovení regulačních technických norem (RTS) a tím i k rozptýlení těchto obav. Věřím, že v brzké době se podaří najít účinné a pragmatické řešení, které bude ku prospěchu spotřebitelů v Evropské unii.

Máte jasnou představu o ideální ochraně spotřebitelů v pojišťovnictví? Ochrana spotřebitele byla pro EIOPA vždy na jednom z předních míst a i nadále určuje naše priority. Konečným cílem veškerého úsilí EIOPA je preventivní ochrana pojistníků a účastníků systému. Selhání v oblasti ochrany spotřebitelů nejen poškozuje konkrétní zákazníky, ale může mít i širší dopad z hlediska obezřetnosti, což je hrozbou pro stabilitu celého finančního odvětví. Aby k tomu nedocházelo, zavádí EIOPA strategii preventivního dohledu nad rizikovým jednáním s cílem detekovat okrajové jevy a zárodky problémů, hledat jejich původní příčiny a připravovat reakce z hlediska dohledu či regulace. Posílení výkonu dohledu nad podnikáním je zásadní a důležité pro spotřebitele, firmy i trh jako celek, protože přispívá k řádnému fungování trhů a tím i k vytváření rovnocenných podmínek pro všechny, zdravé konkurenci, zvyšování důvěry zákazníků a k finanční stabilitě. Takovýto strategický přístup identifikuje hloubku a rozsah problémů a zaměřuje se na priority a zdroje tam, kde na nich záleží nejvíce. Kromě toho předpokládá újmu spotřebitele v předstihu – řeší tedy budoucí, a nikoli minulé problémy. Pro EIOPA má ochrana spotřebitelů dvě základní dimenze. Zaprvé je nutno zajistit, aby podniky byly správně řízeny, měly účinné předpisy pro řízení a byly natolik solventní, aby byly schopny plnit všechny své závazky. Zadruhé je

5

nutno zajistit, aby spotřebitelé dostávali o podmínkách, nákladech a rizikách spojených s produkty informace, kterým budou schopni rozumět, aby s nimi bylo jednáno čestně a aby za své peníze dostali odpovídající hodnotu a služby. EIOPA používá při implementaci tohoto rámce řadu nástrojů: zprávy o trendech mezi spotřebiteli, hloubkové a efektivní sledování trhu, tematické zprávy a ukazatele retailového rizika. To nám umožňuje zaměřit se na problémy, které přesahují rámec jednoho národního trhu, budovat společně koordinovaný přístup a sdílet nejlepší postupy a nově vznikající výzvy. V EIOPA jsme přesvědčeni, že díky konkrétním krokům v rámci této proaktivní strategie budeme schopni dosáhnout vyšší úrovně ochrany evropských spotřebitelů.

Jak byste popsal spolupráci mezi EIOPA a českými finančními institucemi? Česká národní banka je členem rady orgánů dohledu, hlavního rozhodovacího orgánu EIOPA. Všechny zásadní úkoly EIOPA schvaluje v této radě buď kvalifikovaná, nebo prostá většina hlasů, což znamená, že ČNB úzce spolupracuje na různých pracovních zadáních a rozhodovacích procesech na evropské úrovni. Vzhledem k tomu, že naším cílem je vykonávat kvalitní regulaci a dohled a tím také budovat a podporovat společnou evropskou kulturu dohledu, je těsná a efektivní spolupráce mezi EIOPA a národními orgány dohledu rozhodujícím faktorem. A já bych při této příležitosti rád poděkoval kolegům z České národní banky za konstruktivní přístup k diskuzím při našich jednáních, který nám umožňuje postupovat vpřed a přinášet evropskému pojišťovnictví i spotřebitelům přidanou hodnotu.

Gabriel Bernardino Gabriel Bernardino je prezidentem Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA). Je zodpovědný za strategické řízení EIOPA a zastupuje úřad v Radě Evropské unie, v Evropské komisi a Evropském parlamentu. Gabriel Bernardino byl zvolen prvním prezidentem EIOPA 10. ledna 2011 a 1. března 2011 nastoupil na svoji pozici v rámci pětiletého funkčního období. Dne 16. prosince 2015 Evropský parlament potvrdil opětovné jmenování pana Bernardina pro druhé pětileté funkční období, které začalo 1. března 2016. Gabriel Bernardino vystudoval matematiku, statistiku a optimalizaci na Universidade Nova de Lisboa.

6



Christian Eltner: Potenciál ochrany spotřebitele se nachází ve zvyšování finanční gramotnosti Mgr. Jan Cigánik / šéfredaktor / Pojistný obzor

Vedoucí oddělení mezinárodní legislativy Rakouské asociace pojišťoven Christian Eltner se podělil o svůj názor na evropskou legislativu.

Nejdříve musím konstatovat, že pojistný trh je již nyní vysoce regulovaný, a dosažená míra regulací by měla být dostačující. Před zavedením nových pravidel bychom měli zhodnotit dosah nedávno přijatých legislativních opatření, jako jsou Solvency II nebo IDD. Vytvářet další regulační nástroje má smysl až po jejich komplexním zhodnocení, a to zejména při pohledu na menší společnosti, které musí zavést stejný objem pravidel jako společnosti velké. Měli bychom si uvědomit to, že samotné pojišťovací společnosti řadí regulaci mezi tři největší operační rizika, což svědčí o tom, že v otázce regulace musíme pečlivě hledat odpovídající rovnováhu.

Foto: VVO

Jak vnímáte snahy evropských regulačních orgánů o prohloubení regulace v sektoru pojišťovnictví?

Christian Eltner

více informací ve formátu, který je snadno srozumitelný. Například dokument KID je bezpochyby užitečný. Otázka však zní, jak je zaveden do praxe. Lze se přít o to, zda výsledek skutečně přinese spotřebiteli nějakou přidanou hodnotu.

Jaký bude podle vás dopad nové evropské legislativy? Pro pojišťovací společnosti představuje implementace poslední vlny evropské legislativy samozřejmě velkou výzvu. V důsledku toho musely být zdroje uvnitř společností alokovány z operačních služeb určených klientům do zajišťovacích a regulačních aktivit. V tomto ohledu je samozřejmě vyšší míra uvědomění si rizika a kritického hodnocení obchodních modelů pozitivní, musí však existovat pevná vazba mezi regulačními snahami společností a přidanou hodnotou pro spotřebitele. Při zvažování rizik u pojišťovacích společností musím zdůraznit, že pojišťovnictví je obor, který pracuje v dlouhodobém horizontu, aby se s těmito riziky úspěšně vypořádal. V oblasti řízení tohoto oboru je pro zákazníky v principu pozitivní získávat

Jak by měla podle vás vypadat ideální ochrana spotřebitele? Více požadovaných informací s sebou ještě automaticky nepřináší lepší ochranu spotřebitele. Naopak, přílišné množství informací nedokáže spotřebitel zpracovat, natož se v nich orientovat. To ukázala studie publikovaná v roce 2015 univerzitou ve švýcarském St. Gallenu. Na druhou stranu riskantní je i nedostatek informací. Pojišťovací služby jsou ze své podstaty složité a musí nabízet právní jistotu. A znovu platí, že tato jistota je vrcholným zájmem spotřebitele.

Jaký je váš názor na fenomén finanční gramotnosti klienta? Christian Eltner Christian Eltner vystudoval právo na Vídeňské univerzitě a od roku 1999 působí v Rakouské asociaci pojišťoven (VVO), kde je vedoucím oddělení práva, stížností a mezinárodních záležitostí. VVO je v tomto kontextu pro rakouské pojišťovny klíčová platforma pro spojení s Evropským parlamentem, Evropskou komisí, Radou, ale i například s dohledovým orgánem EIOPA.

Pro pojišťovnictví je nejdůležitější vztah s klienty, kteří rozumí rizikům a informacím týkajících se pojistných produktů. Z toho vyplývá, že skutečný potenciál pro lepší orientaci na poli ochrany spotřebitele se nachází ve zvyšování finanční gramotnosti. Vidím také, že v této oblasti je třeba vyvinout větší iniciativu. VVO proto vnímá toto téma jako prioritu a my charakterizujeme naše aktivity jako náš proaktivní příspěvek k ochraně spotřebitele.


7

Jan Matoušek: Regulace musí být smysluplná Mgr. Jan Cigánik / šéfredaktor / Pojistný obzor

Výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek se u příležitosti první konference pojistného trhu vyjádřil k hlavním problémům, které trápí současné pojišťovnictví. Děkuji Vám, pane řediteli, že jste si udělal čas pro otázky Pojistného obzoru. Pojišťovnictvím po Solvency II aktuálně hýbou regulace IDD a PRIIPs. Jak vnímáte zmíněné legislativní změny? Tyto velké regulatorní předpisy reagují na konkrétní problémy na evropském pojišťovacím trhu a v tomto smyslu jsou jistě užitečné. Zvyšují stabilitu sektoru, přispívají k lepšímu řízení rizika, zavádí užitečná pravidla, která projasní distribuci produktů. ČAP navíc dlouhodobě vítá veškerou smysluplnou regulaci, která přináší skutečné výhody klientům. Bohužel tomu tak v případě IDD a PRIIPs zcela není. Jejich potíž je, že jdou často příliš daleko, než je na unijní úrovni nutné, nejsou dostatečně vyhodnocovány jejich dopady či vůbec jejich kumulativní vliv na fungování sektoru a často přinášejí nezamýšlené konsekvence. Navíc je řada otázek specifikována v aktech nižší úrovně ze strany Evropské komise a evropských orgánů dohledu. Tyto delegované akty Komise jdou často nad rámec samotné IDD či PRIIPs, přináší vysokou administrativní zátěž pro sektor, na jejich implementaci je málo času a ve svém důsledku mají negativní dopady i na spotřebitele samotné. Pojišťovny potřebují jako všichni podnikatelé stabilní a předvídatelné právní prostředí a v tomto smyslu je překotné přijímání stále dalších směrnic a nařízení velmi zatěžující. České pojišťovny to samozřejmě zvládnou, i ČNB hodnotí náš stav připravenosti na směrnici Solvency II jako výborný. Jenže již nyní Evropská komise připravuje revizi této směrnice. A mnoho dalších. Jsem přesvědčený, že by trh měl dostat čas na to, aby si nová pravidla zažil a abychom dokázali jejich vliv objektivně vyhodnotit.

Nevydává se pojišťovnictví na stejnou cestu, jakou se už několik let pohybuje sektor bankovnictví? V bankovním sektoru je čím dál obtížnější a nákladově dražší poskytovat úvěry. Ziskovost bankovních institucí stále klesá. Do reálné ekonomiky plyne i díky kapitálovým požadavkům méně prostředků, na což pak reaguje Evropské komise koncepty, jako je Unie kapitálových trhů. Jejím hlavním cílem je dodat do evropské ekonomiky chybějící finanční prostředky

určené pro rozvoj dlouhodobých investic. Posiluje se vliv státu na rozdělení finančních prostředků na úkor prostoru pro inovace a svobodné podnikání. Představa, že můžeme udělat z jakéhokoli sektoru finančního trhu regulovanou, bezrizikovou oblast, nebo že dotační programy Evropské komise budou rozhodovat o použití prostředků racionálněji než soukromí investoři je iluzí. Regulovaný sektor bude vždy chtít zabránit poklesu zisku, což v důsledku vývoje nových produktů může paradoxně vést k přebírání příliš vysokého a nezvládnutelného rizika. Výsledkem mohou být daleko větší krize, než jakou jsme si nedávno prošli.

Český pojistný trh se dočkal novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. Jak byste charakterizoval výsledek? Současná podoba novely je výsledkem dlouhé odborné, ale i politické debaty, jejíž finální podoba je rozumným kompromisem. Přináší férovou ochranu klientům, a to tím, že zmenšuje motivaci nekalým zprostředkovatelům k přepojišťování, tedy k praxi, která je pro spotřebitele nevýhodná a zcela zjevně v nesouladu s charakterem produktu investičního životního pojištění. Vlivem dlouhodobě nízkých úrokových sazeb nebo kvůli ne vždy korektnímu prodeji tohoto produktu externími sítěmi se IŽP jako produkt nevyvíjí dobře. Z dlouhodobého hlediska je ale životní pojištění pro klienta jistě zajímavým produktem. Shodujeme se s ČNB, že přijetí regulace je důležitý milník a že nová pravidla musí být správně vykládána a dodržována.

Novelizován byl také zákon o pojišťovnictví, který transponuje evropskou směrnici Solvency II do českého právního systému. U tohoto předpisu vzbudila velké emoce problematika souvisejících činností pojišťoven. Jaký je váš komentář? Převážná většina členských států EU se s pravidly, která ve skutečnosti platí již skoro dvacet let, vypořádala buď oprávněním přímo v zákoně, nebo dohledovými mantinely tak, že pojišťovny mohou zprostředkovat i finanční služby, jako jsou např. penzijní spoření, stavební spoření, hypotéky, spotřebitelské úvěry. Trendem moderního finančnictví je nabízet vícero druhů produktů nebo produkty spojovat, a tím vycházet vstříc požadavkům a přáním klienta. Markantním případem je bankopojištění. Myslím si, že je velmi nešťastné, když



Foto: ČAP

8

Jan Matoušek

mezi pojišťovnami a bankami neexistuje level playing field – banky pojišťovací produkty prodávají, pojišťovny bankovní produkty prodávat nesmí. Zprostředkování podle našeho názoru nevytváří téměř žádné dodatečné riziko pro pojišťovnu a tím pádem je v souladu nejen se směrnicí Solvency II ale i s příslušnou judikaturou a výkladovou praxí Soudního dvora EU. Naopak, důsledek této novely spočívající ve vydělení prodejních sítí do dceřiných společností, tak aby mohly pojišťovny nadále tyto produkty nabízet, může vést k horšímu řízení rizika. Takový výklad pravidel se nám zdá zbytečně přísný, což je škoda. Sama směrnice Solvency II nicméně předpokládá výkon dohledu jako dialog mezi dohlíženým subjektem a tím, kdo dohled vykonává. Doufám, že diskuse mezi pojišťovnami a ČNB o šíři jejich oprávnění k podnikání povede k zohlednění tohoto principu.

Jaký podle vašeho názoru mají regulatorní změny vliv na chování samotného spotřebitele a jeho snahu finančně se vzdělávat? Přílišná ochrana demotivuje klienty, aby se snažili vzdělávat a chovali se odpovědně. Je to typický příklad morálního hazardu. V EU budou platit sjednocené a rozsáhlé informační povinnosti, které klient nemá šanci celé přečíst, natož pak pochopit. Finanční trhy jednotlivých zemí jsou ale přeci velmi heterogenní, vývoj probíhal v jiném kontextu, klienti mají rozdílné finanční vzdělání, zkušenosti a potřeby. Spíše než

zavalením klienta sjednocenými archy informačních materiálů, volme cestu edukace a pochopení principů pojišťovnictví a plánování osobních financí. Po mnoha letech přešlapování se finanční vzdělávání stává součástí školních osnov. Jsem rád, že i naše asociace se prostřednictvím participace na projektech jako je jaksepojistit.cz nebo finacnivzdelavani.cz na zvyšování finanční gramotnosti podílí.

Co konkrétně české pojišťovny dělají pro zvýšení ochrany spotřebitele? Samoregulační opatření, která vyplývají ze specifik a reálných potřeb konkrétního trhu, jsou jednoznačně lepší než komplikovaná regulace z evropské úrovně. Členské pojišťovny ČAP implementovaly do svých obchodních metodik několik samoregulačních standardů a další plánujeme. Doufám, že tyto nástroje

Nejen pro pojišťovací sektor bude jistě velkou budoucí výzvou čelit fenoménu sdílené ekonomiky.


9

Ilustrační foto: freeimages.com

pomohou klientům přehledněji se orientovat v nabídce pojistného trhu a lépe vyhodnotit svá rozhodnutí. Strategií trhu ve vztahu ke klientovi musí být co největší informační otevřenost a srozumitelnost předávaných informací, chcete-li jednoduchost. Ta bude fungovat lépe, než zahlcení informacemi, které hrozí díky přemíře a duplicitě požadavků zakotvených v Solvency II, IDD a PRIIPs. Klient od nás očekává mimo srozumitelnosti i předvídatelnost. Chce vědět, co platí a co v případě pojistné události dostane bez překvapení z nečekaných výjimek. Nabízí se například cesta samoregulace v oblasti standardu pojistné ochrany nebo výkladová definice závažných onemocnění.

Jaké další trendy budou dle vašeho názoru ovlivňovat nejbližší budoucnost pojišťovnictví? Na schopnost evropských zemí dlouhodobě udržet stát blahobytu bude mít dopad řada vlivů, jako je migrace, demografický vývoj, růst ceny služeb ve zdravotnictví, neodpovědná fiskální politika. Negativní vývoj se bude týkat nízkopříjmových rodin, dlouhodobě nemocných a především penzistů. Pojišťovací sektor může být součástí řešení tohoto problému, tedy přispět svými zkušenostmi, produktovou nabídkou a odpovědným přístupem k řešení problémů k omezení těchto sociálních dopadů. Jedním z našich klíčových úkolů je napomoci našim klientům dlouhodobě plánovat svoji finanční bezpečnost prostřednictvím dlouhodobých produktů. Pevně doufám, že naši roli ocení klienti i stát.

Mgr. Jan Matoušek Jan Matoušek vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně. Působil jako vrchní ředitel kabinetu ministra průmyslu a obchodu, generální sekretář Italsko-české obchodní a průmyslové komory a jako rada velvyslanectví České republiky v Římě pověřený vedením obchodního úseku. Od roku 2008 zastával funkci náměstka výkonného ředitele v České bankovní asociaci. Věnoval se také problematice podpory výchovy a vzdělání z pozice předsedy správní rady Nadačního fondu ČBA pro podporu vzdělání. Od roku 2015 zastává pozici výkonného ředitele České asociace pojišťoven a od července 2016 také pozici výkonného ředitele České kanceláře pojistitelů.

V poslední době je také trendem zakládat neregulovatelné finanční projekty, jako je například P2P pojištění… Pojišťovny budou stále více pracovat s klienty zvyklými na digitální služby a možnosti sdílené ekonomiky. Jejich klienti budou mimo jednoduchosti vyžadovat jiný typ vztahu a komunikace, který je ve skutečnosti pro pojišťovny a dnešní obchodní model spíše výzvou a příležitostí, než rizikem. Nové technologie umožní z různých typů pojištění udělat samozřejmost, kterou snadno zařídíte ze svého telefonu možná jako součást jiných služeb. Můžeme tak překonat dnešní nevýhody komunikace s klientem spočívající v prodeji přes prostředníka a přímým kontaktem jen v případě problému. Bude zajímavé sledovat, jak se s těmito trendy srovná regulace, která nám občas ztěžuje i elektronickou komunikaci. Stejně tak trendem je spojování služeb a zde budou pojišťovny díky stále těsnějšímu vymezení rozsahu jejich služeb v nevýhodě. Nástup inovativních platforem je tedy nevyhnutelný, rozhodně bych ale nepodceňoval schopnost pojišťoven reagovat a obstát i v této konkurenci.

10



Regulace pojišťovnictví a ochrana spotřebitele pohledem ČNB Ing. Mojmír Hampl, MSc., Ph.D. / viceguvernér / Česká národní banka

Vzhledem k tomu, jak narůstá složitost finančních produktů a jak se rozšiřuje nabídka komplexních produktů pro veřejnost, je diskuse o roli ochrany spotřebitele na finančním trhu jistě legitimní. Není reálné, aby se úplně každý plně orientoval ve složitých smluvních podmínkách, navíc v situaci, kdy distribuci finančních nástrojů (pojištění zejména) provází zjevné či méně zjevné střety zájmů a posilování finanční gramotnosti je stále na počátku. Navíc jsme si v řadě případů i na našem trhu ověřili, že standardní tržní síly a motivace jsou sice stále nejpřirozenějším korektivem chyb, omylů a nerovnováh, ale mohou fungovat se zpožděním či s vynaložením nákladů, které nemusí být nutně pro všechny strany akceptovatelné. Koneckonců v bohaté Evropě jsme se dostali do stavu, kdy je poskytovatel služby povinen specifické informace v zájmu ochrany spotřebitele sdělit klientovi i u produktů, které jsou pro něj zcela přirozené a běžné (zmiňme třeba povinnost restaurace poskytnout seznam alergenů v jídle). Tím spíše lze počítat s tím, že rostoucí blahobyt populace povede k podobné poptávce i v případě pro běžného spotřebitele mnohem exotičtějších produktů, mezi něž řada těch finančních patří.

předchozího schválení každého konkrétního produktu, jako je tomu například u léčiv. Zavedení konkrétního nástroje ochrany spotřebitele na finančním trhu by však mělo vždy předcházet hodnocení přínosů i nákladů očekávaných v souvislosti s jeho použitím. Nezbytnou součástí regulace přitom musí být také zpětné posouzení její efektivity a míry splnění očekávaného cíle.

Přiměřená míra regulace V praxi má na pozici spotřebitele zásadní vliv tvorba legislativy na úrovni Evropské unie, a to zdaleka nejen legislativy, která je jako „spotřebitelská“ vnímána. V souvislosti se záměry evropských orgánů v oblasti prohlubování regulace však považuji za potřebné usilovat o racionální a především přiměřenou míru regulace v oblasti ochrany spotřebitele. Zbrklá a přehnaná ochrana spotřebitele může poškodit nejen poskytovatele finančních služeb, ale ve svém důsledku se může obrátit i proti spotřebitelům samotným, ať už v podobě dražších produktů (náklady vyplývající z takové ochrany budou promítnuty do jejich konečné ceny) či v podobě omezeného výběru (některé typy produktů nebudou poskytovatelé raději nabízet ani sofistikovanějším klientům, pro které by mohly být vhodné). Je tedy nutné vždy hledat rovnováhu mezi odůvodněnou ochranou spotřebitele, tedy smluvní strany, která má často méně informací a znalostí, a zbytečnou regulací, jež ve výsledku nepomůže ani těm, na jejichž údajnou ochranu byla vytvořena. Navíc

Většina finančních služeb či produktů, což platí i pro oblast pojištění, se vyskytuje v různých podobách – od velmi jednoduchých až po velmi složité. Stejně tak se liší spotřebitelé, a to od velmi informovaných a odpovědných až po méně vzdělané či lehkomyslné. Nástrojů na ochranu spotřebitele na finančním trhu si lze představit větší množství: od povinného sdělování vybraných informací a samoregulace až po mechanismy

Foto: ČNB

Odlišnosti

Mojmír Hampl


Podstatu ochrany spotřebitele spatřuji ve finanční stabilitě pojistného trhu.

je vždy a za všech okolností nutné zachovat přiměřenou míru odpovědnosti spotřebitele za své vlastní volby a rozhodnutí. Bez tohoto klíčového korektivu stejně nebude žádný trh rozumně a udržitelně fungovat.

Podstata ochrany spotřebitele Podstatu ochrany spotřebitele v pojišťovnictví spatřuji primárně ve finanční stabilitě pojistného trhu, spočívající ve schopnosti pojišťoven dostát závazkům z pojistných smluv. K tomu do značné míry přispívá nově implementovaná evropská regulace Solvency II, která nahradila přes třicet let staré směrnice. Současně zavedla princip založený na rizikově orientovaném přístupu ke stanovování kapitálových požadavků, včetně vícestupňové ochrany prostřednictvím solventnostního a minimálního kapitálového požadavku. Splnitelnost závazků vůči klientům je vedle uvedených kvantitativních požadavků chráněna i kvalitativními požadavky s důrazem na kvalitní řízení rizik, vlastní odpovědností pojišťoven a výrazným rozšířením rozsahu uveřejňování informací. Je zcela zřejmé, že implementací těchto nových pravidel do svých interních systémů odvedly pojišťovny velký kus práce, a posunuly tak pojistný trh na vyšší úroveň.

11

Je otázkou, zda právě v případě velmi komplikovaných regulatorních technických standardů k PRIIPs byla zachována diskutovaná rovnováha a proporcionalita.

Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích Českým parlamentem byla nedávno také schválena novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, která má nabýt účinnosti ještě letos. Ta pro případ ukončení smlouvy o životním pojištění v prvních pěti letech trvání pojištění z důvodu jiného, než je pojistná událost, zavádí (i) pravidla regulace odměn vyplácených pojišťovacím zprostředkovatelům ve vztahu ke zprostředkovanému pojištění a (ii) pravidla výpočtu odkupného. Úpravu v ČNB považujeme za důležitý krok a potřebnou legislativní reakci na trend tzv. přepojišťování, který dlouhodobě vnímáme nejen jako riziko z hlediska ochrany klientů, ale rovněž z hlediska samotných pojišťoven.

IDD PRIIPs Pokud jde o budoucnost regulace pojišťovnictví s dopadem do pozice spotřebitele, změn k diskusi je v současné době větší množství. Z těch zásadních jde samozřejmě o široce diskutované a též kontroverzní nařízení PRIIPs1, či nedávnou novelizaci zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a plánovanou implementaci dlouho očekávané směrnice o distribuci pojištění2. Účelem nařízení PRIIPs je ve zkratce zavedení jednotného klíčového infomačního dokumentu (KID) k určitým tzv. balíčkovým produktům a produktům obsahujícím investiční složku. Takovým produktem je v kontextu pojišťovnictví v České republice zejména investiční životní pojištění. KID má zásadně zlepšit přehlednost informací podávaných klientům, což je jistě chvályhodný záměr. Ač lze tedy v obecné rovině snahu o zavedení KID podporovat, zdá se, že nedávné komplikace při přijímání prováděcích aktů k PRIIPs mohou být důsledkem nedostatečného konsenzu mezi členskými státy a účastníky trhu o tom, jak naplnit onen obecný rozumný záměr smysluplným obsahem.

Český trh ale čeká změna zásadnější, a to dlouho čekávaná transpozice IDD. Směrnici jsou členské státy povinny implementovat do února 2018, ale již nyní lze v základních obrysech odhadnout přínosy pro spotřebitele. Podle mého názoru může být krokem ke zlepšení ochrany spotřebitele např. očekávané zvýšení odbornosti zprostředkovatelů prostřednictvím pravidelných školení a ověřování jejich znalostí či kvalitnější řízení střetu zájmů (zejména z hlediska odměňování distributorů). Zajímavé bude sledovat dopady nových pravidel tvorby produktů, zejména požadavku, aby pojišťovny už při tvorbě produktu identifikovaly jeho přínos a vhodnost pro klienta mj. z hlediska jeho komplexnosti. Čili i v této oblasti se v příštích letech rozhodně nudit nebudeme.

1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/97 o distribuci v pojišťovnictví, zkráceně nazývaná „IDD“ (Insurance Distribution Directive).

12



Komentář Ministerstva financí k vývoji regulace pojistného trhu JUDr. Ing. Lenka Jurošková, Ph.D. / náměstkyně ministra financí

Jak záměry evropských orgánů v oblasti prohlubování regulace vnímá Ministerstvo financí? Na tuto otázku hledala ve svém komentáři odpověď náměstkyně ministra financí Lenka Jurošková.

dokonce spekulativnímu chování finančních institucí, ale současně je nepoškodí jako investory.

Chceme-li hodnotit regulaci pojišťovnictví, ale i finančního trhu jako celku, po finanční krizi v letech 2007 a 2008, musíme v první řadě vzít v úvahu změny, kterými jako důsledek této krize prošlo uspořádání dohledu nad finančním trhem v EU po přijetí Lisabonské smlouvy. V první řadě došlo v důsledku tzv. Lamfalussyho procesu k vytvoření evropských orgánů dohledu, jakými jsou Evropský orgán pro bankovnictví (EBA), Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA), Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) a Evropská rada pro systémová rizika (ESFS).

Najít racionální a přiměřenou míru regulace v oblasti ochrany spotřebitele je asi stejně složité jako najít tuto míru mezi obezřetnostním dohledem a svobodou rozhodování vedení finančních institucí o jejich činnosti, za kterou nesou odpovědnost. Každopádně základní rámec pravidel týkajících se závazků ze smluv uzavíraných se spotřebitelem je dán § 1810 a násl. občanského zákoníku, kdy pro finanční služby platí ustanovení § 1841 a násl. tohoto zákoníku. Tento právní rámec by měl být speciálními zákony rozšiřován pouze v případě implementace práva EU nebo řádně zdůvodněným veřejným zájmem. Nechceme-li distribuci finančních produktů určených spotřebiteli zatížit přemírou spotřebiteli nic

Řádný dohled nad činností pojišťovacích zprostředkovatelů nelze nahrazovat formálními zásahy. Sjednocení regulace

Sešněrování činnosti

Smlouva o fungování EU umožňuje podle článku 290 zmocnit Evropskou komisi k přijímání nelegislativních aktů s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé nepodstatné prvky legislativního aktu. Mimo těchto aktů v přenesené pravomoci je Evropská komise zmocněna k přijímání prováděcích aktů představujících regulační

Se zpřísněním regulace však vzniká nebezpečí, že přílišné sešněrování činnosti finančních institucí omezí jejich aktivity na finančním trhu, což se paradoxně může negativně projevit jako brzda ekonomického rozvoje. Zejména v podmínkách investování na kapitálovém trhu tak lze vysledovat snahu o citlivější, vyváženější regulaci, která bude bránit rizikovému či

Foto: Ministerstvo financí

a technické normy vypracovávané EIOPA. Tento právní rámec představuje v podstatě výrazný krok ke sjednocení regulace v oblasti pojišťovnictví na úrovni EU a současně minimalizuje možnosti členských států volit alternativní řešení. To má svůj důvod zejména v provázanosti finančních sektorů v rámci jednotného trhu EU, kdy je cílem minimalizovat negativní dopady ekonomických cyklů a s tím spojených úpadků finančních institucí. V tomto směru lze tak očekávat na úrovni EU snahu dále prohlubovat regulaci jak jednotlivých finančních sektorů, tak i finančního trhu jako celku.

Racionální ochrana spotřebitele

Lenka Jurošková


13

Ilustrační foto: www.freeimages.com

neříkajících informací nebo tuto distribuci čistě zformalizovat, měli bychom velmi citlivě zvážit, které informace a zejména jakou formou budou spotřebiteli povinně sdělovány.

Zbytečné formální zásahy Velmi aktuální, a to nejen s ohledem na nedávné projednávání novely zákona o pojišťovnictví a novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích v Poslanecké sněmovně PČR, je otázka odměn za distribuci pojistných produktů, zejména pak za jejich zprostředkování. Aktivity EIOPA týkající se regulace distribuce produktů životního pojištění s investiční složkou jednoznačně směřují k výrazným omezením těchto odměn, ne-li přímo s jejich zákazem. Otázkou však je, zda taková forma regulace skutečně ochrání spotřebitele. I při sebevětší vůli naprostá většina spotřebitelů není schopna sama takto složité produkty vyhodnotit z hlediska vhodnosti pro krytí jejich pojistných rizik. Odstraníme-li řádně fungujícího zprostředkovatele, kterého si tak bude moci dovolit, tedy zaplatit, jen část spotřebitelů, bude následovat významný pokles zájmu o tyto produkty. Řádný dohled nad činností pojišťovacích zprostředkovatelů nelze nahrazovat formálními zásahy.

Následujících 5 let Je-li nejbližší budoucností následujících 5 let, pak lze předpokládat, že bude pokračovat proces sjednocováním

regulatorních nástrojů a postupů na úrovni EU, a to výše zmíněnými akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty přijímanými Evropskou komisí. Zcela určitě bude tato aktivita doprovázena aktivitami trhu s cílem vyvážit cíle regulace a zachování konkurenčního tržního prostředí jako motoru ekonomiky.

Následujících 10 let Je-li nejbližší budoucností následujících 10 let, pak rozhodujícím faktorem budou změny ekonomického prostředí EU, kde se stále více prosazují dvě zásadně odlišné tendence. A to z jedné strany snaha udržet ekonomický rozvoj EU jako celku, což bude od všech členských států vyžadovat zejména zodpovědnou fiskální politiku a lepší koordinovanost zahraniční politiky EU, a na druhé straně snaha o reformu orgánů EU tak, aby zůstala zachována práva členských států rozhodovat o věcech, které mají pro tyto státy zásadní význam.

Následujících 20 let Je-li nejbližší budoucností následujících 20 let, pak musíme odpovědi hledat v chování a hodnotách generace dnešních dětí. Na jedné straně to bude svět digitální se zcela novými formami a prostředky komunikace, na druhé straně se tato generace bude muset vyrovnat s důsledky demografického vývoje, který dnes svědčí o budoucím riziku ufinancovatelnosti robustních systémů sociálního zabezpečení. To bude asi hlavní výzva pro finanční trh a zvlášť pro pojišťovnictví. Bez ohledu na časové omezení tak bude narůstat důležitost zastoupení České republiky jak v orgánech EU, tak i v činnosti EIOPA, ale i mezinárodních organizacích jako např. Insurance Europe nebo Evropská federace pojišťovacích zprostředkovatelů. Činnost těchto zástupců by měla zajistit aktivní prosazování zájmů České republiky.

14



Imperativ dneška – přiměřená míra regulace! Prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc. / Vysoká škola finanční a správní

Podstata poslední krize byla stejná jako v minulosti… nadspotřeba. Jejím novým projevem byl začátek dlouhodobého souběhu ekonomických, finančních, institucionálních, politických příčin a její globální povaha. Předkrizová státní regulace nedokázala zabránit kasinovému chování investorů a zajistit korektní ekonomické prostředí. Optikou politického spektra: pravicová hospodářská politika přispěla ke krizi maskováním cenových bublin a podporou rizikového chování. Levice pak podporováním nadspotřeby zejména na účet veřejných financí, a to bez jakýchkoli rozumných omezení. Návrat dolní amplitudy ekonomického cyklu nebývalé hloubky zpochybnil v předkrizovém období použitá paradigmata ekonomické teorie a z nich vycházející nástroje hospodářské politiky. Negativní ekonomické jevy současného globálního světa měly a mají svůj odraz v politické rovině. Absence adekvátních doporučení ekonomické teorie je nahrazováno snahou o prosazení vyšší míry zasahování státní administrativy do života společnosti. Ve strachu z chaosu a nezvládnutí komplexity stavů světa je zvyšována aktivita politiků směrem k nesystémovým zásahům do ekonomiky a následnému rozšiřování regulace. Konkrétní projevy mnohdy jdou v některých ohledech proti samotnému byznysu. Všech vrcholů pověstného magického trojúhelníku, kterými jsou stabilita odvětví, klientská bezpečnost a efektivita, nelze najednou dosáhnout. V podmínkách nadměrného důrazu regulátorů na stabilitu finančních trhů a klientskou bezpečnost je logickým důsledkem snížená efektivnost finančních institucí, čím vzniká neřešitelný rozpor: regulační opatření činěná ve prospěch stability trhů a bezpečnosti klienta, ve svém výsledku pro klienty finanční služby zdražují a vedou ke snižování jejich efektivnosti, tedy vyvolávají zcela opačný výsledek, než ten, kterého měly dosáhnout.

Potřeba regulace? Obecně potřeba regulace finančních trhů v současném globálním komplexním světě vychází ze snahy zajistit jejich stabilní fungování a důvěryhodnost. Rovněž je potřeba zohlednit, že na finančním trhu se vyskytují protistrany, které mají rozdílnou míru informací. V případě klientů je potřeba zajistit jejich ochranu před nekalým jednáním a v případě finančních institucí je vhodné vytvořit stabilní prostředí, ve kterém se mohou rozvíjet. Regulace ekonomických aktivit na finančních trzích, které jsou obzvláště náchylné ke spekulativnímu chování účastníků interakce a eventuálně k tržním selháním, je do určité míry nezbytností. Měla by však být profesionální, koordinovaná, trvající na transparenci trhů a neměla by nahrazovat kvalitu kvantitou.

Pojišťovnictví není bankovnictví! V současné době je nejvyšší mírou zextenzivňování regulace zasaženo odvětví bankovnictví, považované za jednoho z významných viníků vzniku minulé krize. Pro odvětví pojišťovnictví je zextenzivňování regulace s bankovním sektorem shodným problémovým okruhem. Regulatorní opatření, která jsou prvoplánově směřována vůči bankovnímu sektoru, jsou pak vesměs mechanicky univerzálně a „harmonizovaně“ uplatňována v dalších odvětvích finančních služeb častokrát bez přihlížení k jejich specifikám. Převažuje hledisko harmonizace regulace jednotně pro všechny finančně tržní segmenty. Obecná výhrada k tomuto paušálnímu přístupu spočívá v tom, že pojišťovnictví historicky není náchylné k náhlému ruinování tak jako bankovní sektor nebo investiční fondy. V minulosti se prokázalo, že pojišťovnictví má na cyklické výkyvy i na krizové spouštěče relativně vysokou rezistenci. V tomto kontextu uplatňování ze stejného principu vycházejících regulatorních opatření napříč celým finančním trhem je pro odvětví pojišťovnictví obzvláště nekomfortní. Vždyť toto odvětví jednoznačně patří k nejstabilnějším oborům bez větších krizí, které by poškodily jeho reputaci. Tyto skutečnosti se již několikrát v historii potvrdily, ostatně i s poslední krizí se odvětví vyrovnalo ze všech finančních sektorů nejlépe. Navíc kromě regulace mající cíl stabilizovat trh a chránit klienty je stále ještě v živé paměti necitlivý a nekonzistentní politický zásah do ekonomiky životních pojišťoven ve jménu antidiskriminace, kdy bylo pojišťovnám znemožněno v kalkulaci pojistného využívat skupinový rizikový znak, přičemž jeho přesná kvantifikace a možnost praktického využití je v pojišťovacím byznysu spíše výjimkou.

Foto: ČAP


Jaroslav Daňhel

Pohled německých specialistů Z pohledu samotných pojišťoven je regulace, projevující se implementací stále rostoucího počtu regulatorních směrnic, vnímána negativně. Dokazuje to průzkum mezi manažery pojišťoven organizovaný společnosti PwC, tzv. Insurance Banana Skins, v rámci kterého jsou každé dva roky uveřejňována nejobávanější rizika pro pojišťovny. Regulace zaujímala v tomto žebříčku v poslední dekádě několikrát první místo. Sofistikované stanovisko k problému zextenzivňování regulace například zaujal Celostátní svaz německého pojišťovnictví (GDV)1, který se ve svých koncepčních a strategických materiálech zaměřil na hlubší zkoumání současného stavu regulace pojišťovnictví v souvislosti s implementací regulatorního projektu Solvency II a s obecnými pokyny EIOPA. Němečtí pojistitelé nastolují zásadní otázky: zda v rámci současného stavu a směru regulace jde o skutečně inteligentní regulaci ve smyslu, jak tento pojem definuje Evropská komise, a zda regulace není příliš podrobná. Představitelé německého odvětví pojišťovnictví se při odpovědi na druhou otázku kloní spíše k názoru, že stávají regulace je nadměrná a že vyvolává značné implementační a transakční náklady. Vedle projektu Solvency II může být zdrojem vícenákladů také nové, neadekvátní zvyšování prvků ochrany spotřebitele a informační povinnosti pojišťoven ve vztahu ke klientům, zejména povinnost sdělování klíčových informací týkajících se pojistných produktů s investiční složkou. Pojistitelé se obávají nebezpečí zahlcení klientů informacemi a vytváření duplicit. Příkladem může být zavedení tzv. garančních schémat pro pojišťovací služby, které sice zvýší stabilitu pojistných trhů a klientskou bezpečnost, je však otázkou, zda to není nadbytečná regulace.

Systémové riziko Pojistné trhy mají jednu historicky potvrzenou významnou vlastnost: tou je nízká potence pojišťovnictví k iniciaci systémového rizika v ekonomice. Zatímco

15

v bankovnictví je vznik systémového rizika a jeho následný přenos do reálné ekonomiky záležitostí klíčového významu, v pojišťovnictví je význam tohoto rizika prakticky nulový. Pojišťovny jsou financované v rámci poskytování ochrany proti realizaci rizika dopředu a dlouhodobě, tedy stabilním příjmem pojistného, a jsou tak oproti bankám mnohem méně vystaveny riziku akutního nedostatku likvidity. Odtud pramení podstatně nižší míra zranitelnosti a vyšší míra odolnosti vůči impulzům náhlého ruinování. Z historie není známa žádná významná krize, která by byla spuštěna defaultem pojišťovny nebo zajišťovny. Svědomití regulátoři přes evidentní neschopnost pojišťoven přímo iniciovat symptomy systémového rizika v ekonomice uvádějí na seznamech systémových významných finančních institucí i pojišťovny, i když ve srovnání s bankami mnohem umírněněji.

Závěrem Stěžejním problémem budoucí regulace je tedy odpověď na výše zmíněnou otázku formulovanou německými pojistiteli, tedy zda je v současné podobě vůči odvětví pojišťovnictví aplikovaná regulace skutečně regulací inteligentní, anebo zda jde o opatření, která znamenají pro pojišťovny především zvyšování nákladů a nejeví se být v adekvaci s předpokládanými přínosy. Odpověď na tuto otázku má zcela zásadní důležitost. Stále více se potvrzuje, jak je současný globální komplexní ekonomický svět složitý, křehký a v mnoha ohledech i virtuální a iracionální. V těchto souvislostech nutno vzpomenout i varovných hlasů odborníků zkoumajících zániky minulých civilizací: důvodem jejich kolapsu byla nadměrná složitost systému. Jisté symptomy tohoto druhu lze pozorovat i dnes. Strategie komplikovaných státních zásahů do ekonomiky a příliš extenzivní regulace se zatím neukazují jako cesta k efektivnímu obratu. Nalezení adekvátní polohy regulace je tudíž imperativem dneška.

1 Regulierung und Versicherungswirtschaft: Chancen und Herausforderungen aus ökonomischer Perspektive. GDV. Oktober 2015. ISSN- Nr.2191-3102. Dostupné z WWW: http://www.gdv.de/2015/11/grenzen-staatlicher-regeln-fuerden-versicherungsmarkt/.

16


II. blok: Produkt budoucnosti? Pojištění odpovědnosti je šance

Analýza: Pojištění obecné odpovědnosti podnikatelů je téma RNDr. Petr Jedlička, Ph.D. / vedoucí oddělení pojistné matematiky a analýz / SUPIN

Ze strany orgánů ČAP existuje silná poptávka po dalším rozvoji odvětví pojištění odpovědnosti podnikatelů, když rizika spojená s odpovědností nejen vlivem nového občanského zákoníku výrazně rostou. A to jak pro klienty z řad občanů, tak i ve sféře podnikatelských subjektů. Vzhledem k absenci informací o rozsahu pojištění nad rámec expertního očekávání členů pracovní skupiny byla iniciována analýza rozsahu propojištěnosti podnikatelských subjektů v odvětví obecné odpovědnosti. Podívejme se na ni. Zamýšleným cílem této analýzy při formulaci jejího zadání bylo konkretizovat ty segmenty podnikatelských subjektů podle dostupných kritérií s velmi nízkou propojištěností a s potenciálem k dalšímu pojištění. Tato informace může být dále využita ze strany každé jednotlivé pojišťovny pro konstrukci a nabídku konkrétních produktů ve svém portfoliu, což by mělo vést k zamýšlenému efektu navyšování propojištěnosti v tomto odvětví, které se nepovažuje na českém pojistném trhu za saturované. Při specifikaci analýzy byla dále řešena skutečnost, aby výsledky nebyly ovlivněny současnou tarifní a klasifikační praxí podnikatelských subjektů na straně pojišťoven, která se logicky liší (např. lze očekávat, že definice pojištěné „velké“ společnosti bude pro menší pojišťovnu odlišná apod.). Zároveň byl vypořádán požadavek členských pojišťoven na to, aby analýza neprobíhala na úrovni jednotlivých subjektů (definovaných svým IČO), ale aby analýza proběhla na agregovaných datech bez vazby na konkrétní subjekt.

Analyzovaná data Ke spojení těchto požadavků bylo velmi vhodné využít data z Registru Ekonomických subjektů (dále také „RES“), které poskytuje Český statistický úřad (dále také „ČSÚ“). V tomto registru jsou ke každému aktivnímu ekonomickému subjektu uvedené velmi cenné segmentační údaje, zejména se jedná o: –– regionální a adresní informace o subjektech; –– právní formu společnosti (OSVČ, s.r.o., a.s.,k.s. atd.);

–– kategorii obratu společnosti; –– počet zaměstnanců; –– hlavní ekonomickou činnost dle NACE (Nomenclature générale des Activités économiques); –– institucionální členění pro výkaznictví ČNB. Data RES měla tu vhodnou synergii, že se dají použít i pro účely přesnějších výsledků rizikovosti flotil do povinného ručení, nicméně pro účely sledování pojištění obecné odpovědnosti jejich jasný přínos spočívá v absenci dalšího řešení rozdílné tarifní praxe jednotlivých pojišťoven, neboť namísto nich lze použít pro další segmentace propojištěnosti právě jednotné proměnné ze souboru RES. V souladu s poptávkou po anonymizované analýze byly ze strany SUPIN/ČAP sice na pojišťovny předány informace z RES včetně hodnoty IČO (ty jsou podstatné pro možnost propárování přes IČO na straně dat pojišťoven od registrovaných subjektů k subjektům u ní pojištěných), nicméně zpět na SUPIN/ČAP každá pojišťovna předala pouze kontingenční tabulku součtu pojištěných subjektů podle celkové kombinace všech následujících „dimenzí“: –– –– –– –– –– ––

OKRES sídla společnosti FORMA = právní forma organizace KATPOF = kategorie počtu pracovníků (dle OECD) NACE = převažující ekonomická činnost společnosti KATO = kategorie ročního obratu společnosti CISS2010F = institucionální sektory (pro regulatorní reporting)

Související počty pojištěných subjektů byly získány v následujícím členění, které se pro analýzu ještě agregovaly za celý trh (tj. bez identifikace a další analýzy tržních podílů jednotlivých pojistitelů): –– počet subjektů se smlouvou obecného pojištění odpovědnosti podnikatele (dále také „Pojištění 1“) odpovídající celkem 237 tis. záznamům; –– počet subjektů s jiným než obecným odpovědnostním pojištěním podnikatele, mimo povinné ručení (dále také „Pojištění 2) odpovídající celkem 164 tis. záznamům. Celkový počet subjektů z databáze RES od ČSÚ představuje 2,7 mil. záznamů a celkový počet platných pojištění mírně přesahuje 400 tis. případů.


17

Tvorba modelu propojištěnosti

Segmentace

Indikátor propojištěnosti je sledovaný pro jednotlivé segmenty dané výše uvedenými proměnnými ve dvou základních formách:

Již v prvním kroku vychází, že absence informací o obratu i počtu zaměstnanců společnosti v RES je zcela zásadní prediktor pro skutečnost minimální propojištěnosti. Platí, že z 2,78 mil. aktivních subjektů nemá uvedený ani obrat ani počet zaměstnanců cca polovina subjektů (1,4 mil.), nicméně jejich podíl na pojištěných subjektech dosahuje pouze 7 % a relativní propojištěnost těchto subjektů s rizikem dominantní minimální nebo nulové ekonomické aktivity vychází do 2 % (jediná „použitelná“ podskupina v tomto obrovském segmentu představují Společenství vlastníků jednotek). Naproti tomu u druhé poloviny registrovaných subjektů, kde je známá hodnota alespoň z jedné sledované proměnné (obrat nebo počet zaměstnanců, a to včetně kategorií nulových hodnot) vychází propojištěnost na úrovni 27 %. Jestliže dále z této „aktivní“ skupiny 1,3 mil. subjektů oddělíme cca 93 tis. společností, kde ČSÚ uvádí současně roční obrat nejméně 3 mil. Kč a 6 a více zaměstnanců, vychází počet platných pojištění u těchto subjektů na úrovni 94 tis., tj. v součtu za oba typy pojištění 100% propojištěnost. K další analýze tak „zbývá“ 1,28 mil. subjektů RES s 281 tis. pojištěními (bez další segmentace s výsledkem 22% propojištěnosti). Z této skupiny lze ještě vyčlenit další jasný a očekávaný segment subjektů, jejichž ekonomická činnost spadá pod zdravotnictví a příbuzné činnosti (cca 26 tis. subjektů opět se 100% propojištěností).

–– počet subjektů obecné odpovědnosti („Pojištění 1“) ke všem aktivním subjektům; –– počet subjektů obou typů odpovědnosti („Pojištění 1“ v součtu s „Pojištění 2“) ke všem aktivním subjektům. Vzhledem k absenci detailu pojištění pro konkrétní subjekt definovaný svým IČO chybí informace, jak častým jevem je souběh obecné (Pojištění 1) a jiné než obecné odpovědnosti (Pojištění 2) u stejného subjektu. Ukazatel součtu obecné a specifické odpovědnosti tak ukazuje optimisticky vysoký výsledek propojištěnosti, pokud by souběh obou typů pojištění u jednoho subjektu nebyl častým jevem. V situacích, kdy Pojištění 2 zahrnuje povinně smluvní profesní odpovědnost lze předpokládat, že si obecnou odpovědnost stejný subjekt nesjednává. Základním výsledkem, který dostáváme z porovnání údajů o registrovaných (2,7 mil.) a pojištěných subjektech (obecná odpovědnost 237 tis. záznamů) a ostatní nad rámec obecné 164 tis., tj. celkem 401 tis. záznamů) je, že: –– podíl propojištěnosti obecnou odpovědností k registrovaným subjektům vychází na úrovni 8,5 %, což lze interpretovat, že každý 11. subjekt je pojištěný; –– podíl propojištěnosti oběma typy odpovědnosti vychází na 14,4 %, což odpovídá faktu, že každý 7. subjekt je pojištěný. Samozřejmě tento nejglobálnější pohled před vlastní analýzou nijak neodráží segmentační specifika ani na straně registrovaných, ani na straně pojištěných subjektů. Pro další použití je tak nutné definovat z dostupných dimenzí ta segmentační kritéria mající největší vliv na propojištěnost. Použitá technika dataminingu postupně z uvedené množiny všech registrovaných a pojištěných subjektů odděluje ty části s velmi vysokou, nebo naopak velmi nízkou propojištěností. Aniž bychom šli do detailů celého dataminingu, naznačíme některá hlavní dělení (výsledky propojištěnosti budou dále uvažovány na součet obecné a jiné než obecní odpovědnosti podnikatele).

Osoby samostatně výdělečně činné Další dělení nebudeme celé do detailu komentovat, pouze naznačíme, že probíhá směrem, zda právní forma společnosti odpovídá osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ) nebo se jedná o ostatní obvyklé právní formy společností. Konkrétně: –– u OSVČ vychází úroveň propojištěnosti celkově na úrovni 16,4 % (u OSVČ bez zaměstnanců jen 14,4 % zatímco u menšiny OSVČ se zaměstnanci se jedná o 59,1 %); –– u ostatních společností na úrovni 34,3 % (cca dvojnásobná úroveň proti OSVČ), přičemž firmy bez zaměstnanců dosahují pouze 15,3% úrovně propojištěnosti. V dalším postupu dataminingu se zohledňují zejména kategorizace obratu společnosti a počtu zaměstnanců

18



Graf 1: Přehled propojištěnosti po získaných skupinách

RES

pojištění

propojištěnost

50 %

100 %

40 %

80 %

30 %

60 %

20 %

40 %

10 %

20 %

šedá skupina „mrtvé duše”

červená skupina

oranžová skupina

OSVČ OSVČ, OSVČ, 0 zam., firmy bez OSVČ, „mrtvé duše” neznámý počet 0 zam., obrat obrat nad 200 zaměstnanců 0 zam., obrat – SVJ zaměstnanců do 200 tis. Kč tis. Kč – méně nad 200 tis. Kč rizikové rizikové

firmy se firmy se zaměstnanci – zaměstnanci – méně rizikové více rizikové

zelená skupina OSVČ se zaměstnanci

vše s obratem firmy a OSVČ od 3 mil. s činností Kč a od 6 zdravotnictví zaměstnanců

Zdroj: SUPIN

i skupin provozované ekonomické činnosti z hlediska ze strany klientů vnímané rizikovosti. Nepřekvapí, že ekonomické činnosti, které bývají subjektivně považovány za méně rizikové (ruční výroba, administrativa, vzdělávací kurzy, překladatelství drobné služby apod.) vykazují výrazně nižší propojištěnost než zbytek, kde jsou rizika ze všeobecného vnímání zřejmější. Konkrétně např. 814 tis. registrovaných OSVČ bez zaměstnanců (s propojištěností 14,4%) se dělí na:

Šedá skupina s minimální ekonomickou aktivitou

–– 94 tis. subjektů s činností vnímaných jako méně rizikové s propojištěností 9,7 %; –– 720 tis. subjektů s ostatními činnostmi s propojištěností na úrovni 15 %.

Celková propojištěnost se zde společností pohybuje od úrovně 0,9 % po 5,1 % a takto nízká úroveň svědčí o dominantní ekonomické neaktivitě společností, potenciál pro navyšování propojištěnosti je zde velmi sporný, a tak tato skupina není počítána do možností navyšování propojištěnosti. Ze všech registrovaných subjektů (2,8 mil.) spadá do této skupiny cca 66 % všech subjektů, nicméně jejich 35 tis. pojištění pokrývá z celého trhu pouze 9 %.

Základní klasifikační kategorie Z konečných uzlů dataminingu byly odvozeny základní klasifikační kategorie, které celé portfolio transparentně rozdělují na skupiny s různou úrovní propojištěnosti, zároveň ale splňují tu vlastnost, že skupiny jsou celkovým zastoupením subjektů významné. Celkový výsledek srovnávající jednotlivých 9 skupin (některé dále dělené dle vnímané rizikovosti hlavních ekonomických činností) ukazuje Graf 1: –– podíl skupiny na celkovém počtu registrovaných subjektů (modrý sloupec); –– podíl skupiny na počtu pojištěných subjektů (červený sloupec); –– úrovně propojištěnosti (černý sloupec, hodnoty na pravé ose). Pro snazší interpretaci lze uvedené skupiny interpretovat ve 4 shlucích následovně:

Tato skupina pokrývá ty společnosti, kde: –– není známý ani obrat ani počet zaměstnanců (předpokládané „mrtvé duše“); –– OSVČ s neznámým počtem zaměstnanců; –– OSVČ s nulovým počtem zaměstnancům a zároveň obratem do 200 tis. Kč.

Červená skupina Skupina zahrnuje: –– společenství vlastníků jednotek (jediná definovatelná podmnožina ze subjektů s neuvedeným obratem i počtem zaměstnanců s realistickou úrovní propojištěnosti); –– OSVČ bez zaměstnanců s ročním obratem přes 200 tis. Kč v obou kategoriích vnímání rizika svých ekonomických činností. Červená skupina vykazuje propojištěnost v rozsahu od 16 % po 26 % a vzhledem k očekávané ekonomické aktivitě (byť třeba nelze vždy odlišit, kdy se jedná o vedlejší činnost, činnost s provozovnou nebo z povahy zaměstnaneckou činnost vykonávanou formou OSVČ) potenciál pro navyšování propojištěnosti zřejmě existuje. Z registrovaných subjektů skupina pokrývá 23 % (630 tis.) a v rámci pojištění (132 tis.) představuje 33 % ze všech pojištěných subjektů.


19

Oranžová skupina

Interpretace propojištěnosti v Praze

U oranžové skupiny, která zahrnuje OSVČ se zaměstnanci i společnosti všech ostatních právních forem se zaměstnanci (mimo subjektů spadající do níže definované „zelené“ skupiny), vychází propojištěnost v rozsahu 44 % až 59 % a opět při ekonomické aktivitě nevidíme důvod, aby se propojištěnost dále nenavyšovala. Skupina pokrývá 7 % subjektů z RES (209 tis.) a 28 % z pojištění (cca 114 tis.).

Další segmentace propojištěnosti jdoucí např. do regionálního dělení ukazují sice určité oblasti s vyšší, ale i nižší úrovní propojištěnosti, které se dají interpretovat např. ekonomickými problémy některých regionů (např. Severní Čechy, Severní Morava). Paradoxně nižší úroveň propojištěnosti (a to zejména v segmentech jinak vysoce pojištěných firem se zaměstnanci) však detekuje i Praha. Výsledek ale nelze interpretovat tím způsobem, že by opravdu v Praze vycházela nižší propojištěnost a byl důvod na specifické posilování, ale spíše jde o fakt, že pojištěné a registrované subjekty se nemusejí vždy plně propárovat, pokud se jedná o vztah holdingové (mateřské) a dceřiných společností. V RES jsou uvedené veškeré subjekty bez ohledu na vlastnickou strukturu (v datech je k dispozici pouze právní forma). Nicméně skutečnost, jestli pojištěný subjektem je pouze holdingová společnost, nebo každá jednotlivá dceřiná společnost, nemusí být jednoznačný.

Zelená skupina Poslední zelená skupina obsahující všechny společnosti se zdravotnickou hlavní činností a dále také všechny společnosti současně s ročním obratem od 3 mil. Kč a nejméně 6 zaměstnanci vykazuje plnou propojištěnost, kdy počet registrovaných a pojištěných subjektů dosahuje cca 120 tis. Základní srovnání zcela rozdílných podílů čtyř výše definovaných a uvedených shluků na pojištění i na registraci uvádí Graf 2.

Graf 2: Rozložení registrovaných a pojištěných subjektů mezi skupinami 10 %

30 %

40 %

červená skupina

50 %

60 %

70 %

oranžová skupina

80 %

90 %

100 %

zelená skupina

RES

pojištěný

šedá skupina

20 %

„mrtvé duše”

„mrtvé duše” – SVJ

OSVČ neznámý počet zaměstnanců

firmy se zaměstnanci – méně rizikové

OSVČ, 0 zam., obrat do 200 tis. Kč

firmy se zaměstnanci – více rizikové

OSVČ, 0 zam., obrat nad 200 tis. Kč – méně rizikové

OSVČ se zaměstnanci

firmy bez zaměstnanců

vše s obratem od 3 mil. Kč a od 6 zaměstnanců

OSVČ, 0 zam., obrat nad 200 tis. Kč rizikové

firmy a OSVČ s činností zdravotnictví

Zdroj: SUPIN

20



Provedená analýza přinesla výsledky na základě počtů subjektů z hlediska jejich registrace a pojištění. Na základě provedené analýzy jsou k dispozici výsledky počtu pojištěných vůči celkovým subjektům pro každou ekonomickou činnost do úrovně potřebného detailu agregace. Tento postup umožňuje získat segmenty s celkově podstatným rozsahem záznamů, kde je přínosné propagovat (např. z důvodu nízké úrovně propojištěnosti) význam pojištění odpovědnosti. Např. v rámci základního OSVČ bez zaměstnanců lze i při celkové úrovni propojištěnosti na úrovni 14,4 % detekovat segmenty ekonomických činností (např. velkoobchod a maloobchod, informační a komunikační činnosti, vzdělávání, reklama a průzkum trhu), kde se propojištěnost pohybuje pouze na úrovni 6 % až 10 % (tyto činnosti mohou být subjektivně považovány za méně rizikové) a její navyšování pro adekvátně nastavené produkty může být přínosné. Vždy je ale potřeba mít na paměti další vlivy na celkovou propojištěnost. Například zdali OSVČ vykonává předmětnou činnost pouze jako vedlejší, nebo kdy se naopak v rámci OSVČ vykonávají povahou spíše zaměstnanecké činnosti.

Témata pro další rozvoj Analýza přinesla detekci subjektů s velkou pravděpodobností a s minimální mírou ekonomické aktivity, kde je navyšování propojištěnosti sporné. Možnosti navyšování počtu pojistných smluv kryjící rizika obecné odpovědnosti podnikatele tak nepůjdou do řádu milionů subjektů (pro které by svědčilo základní porovnání registrovaných a pojištěných), ale lze je formulovat ve statisícových řádech. Např. v situaci, kdy by se navýšila úroveň propojištěnosti v každé z definovaných „tarifních“ skupin na úroveň skupiny s nejbližší vyšší úrovní propojištěnosti, lze nově do pojištění očekávat cca 140 tis. subjektů. Pokud

Foto: ČAP

Prakticky použitelné závěry

Petr Jedlička

bychom očekávali navýšení úrovně propojištěnosti v každé skupině o 10 p.b., jednalo by se o 260 tis. nově pojištěných subjektů a v případě, že by pro „červenou“ a „oranžovou“ skupinu subjektů s vysokou pravděpodobností ekonomicky aktivních se cílená úroveň propojištěnosti blížila 100 %, je maximální potenciál ve výši cca 550 tis. nových pojištění. Provedená analýza přinesla výsledky na základě počtů subjektů z hlediska jejich registrace a pojištění, nicméně zatím nešla do dalších technických podrobností, které by mohly detekovat, zda existující pojištění jsou jak z hlediska klienta i pojišťovny nastavena adekvátně. K tomuto dalšímu cíli jsou potřebné informace o sjednaných limitech, pojistném, počtů a objemů vzniklých škod a celkových technických výsledcích, což může být při použití dosažené tarifní struktury vhodný námět při analýze na datech k 30. 6. 2017.


21

Chováme se odpovědně k odpovědnosti? Mgr. Lucie Jandová / předsedkyně Pracovní skupiny občanský zákoník / Česká asociace pojišťoven

Ať chceme, nebo ne, v rámci našeho života se setkáváme s celou řadou rizik, která s sebou mohou přinášet negativní následky. Tyto následky mohou mít různou intenzitu, mohou představovat dopad do různých sfér života (zdraví, majetku, vzdělání, profese, rodiny atd.), mohou směřovat k nám samotným nebo k jiným osobám. Některá z nich lze předem eliminovat, jiným se vyhnout nelze. Je však logické, že člověk má tendenci negativním dopadům rizik předejít či je alespoň minimalizovat. Pojištění v tomto směru představuje jednu z možností, jak dopady případných negativních skutečností zmírnit.

spojena povinnost pojištění odpovědnosti sjednat. Na druhou stranu je však třeba si uvědomit, že pojištění má pravidla, která vyplývají z jeho podstaty a právní úpravy, a pojistitelé mají celou řadu povinností, jimiž se musí v rámci své činnosti řídit. Společenské požadavky na pojištění, které by pojistitelům znemožňovaly dostát splnění svých závazků, by zřejmě bylo nutno odmítnout. S komplikovanou situací jsme se v tomto směru setkali například v pojištění cestovních kanceláří pro případ úpadku.

Specifikum pojištění odpovědnosti

Pojistný vztah (pokud pomineme pojištění vznikající na základě zákona) pak vzniká tam, kde se střetne zájem pojistníka pojištění si sjednat se zájmem pojistitele pojištění nabídnout za podmínek, které jsou pro pojistníka akceptovatelné. Je třeba si uvědomit, že v pojištění dochází k prolínání právních, ekonomických a do určité míry i sociálních vlivů. Uvědomění si potenciálních rizik (ať už vyplývá z minulých zkušeností, vlastních či cizích, dostatečné informovanosti či obecně z odpovědného přístupu ke své činnosti) ovlivňuje míru zájmu člověka tyto dopady zmírnit. Případný zájem zajistit se proti všem negativním dopadům, které mohou v životě nastat, by byl jistě posuzován v kontextu otázky ceny takového zajištění. V životě tedy dochází k vyhodnocení rizikovosti našich aktivit, možných dopadů takových činností a finanční náročnosti zajištění proti nim nebo jejich důsledkům.

V pojištění odpovědnosti pak lze najít specifikum ve srovnání s jinými pojištěními v tom, že toto pojištění se nevztahuje na něco hmotného (jako je tomu většinou v pojištění majetku) či vlastní riziko, které je intenzivně vnímané (např. možnost vlastního úrazu), ale vztahuje se k teoretické (a bohužel v některých případech i reálné) možnosti, že svojí činností způsobíme škodu třetí osobě. V tomto směru je třeba uvědomit si, že zatímco pojištění majetku či vlastního života a zdraví se vztahuje primárně k vlastním hodnotám a vlastním škodám, pojištění odpovědnosti za škodu se vztahuje ke škodám, které mohou být způsobeny osobám třetím, přičemž rozsah těchto škod nemusí nijak souviset s majetkem, jímž škůdce (mj. pro případné nahrazení újmy) disponuje. Jinými slovy, jakkoliv může být pro někoho první volbou samotné pojištění majetku, rizikem, k němuž se toto pojištění vztahuje, je primárně maximálně ztráta vlastního majetku. Pojištění odpovědnosti (vztahující se např. k pojišťovanému majetku nebo k jiné činnosti pojištěného) se však vztahuje na případy, kdy je někomu dalšímu způsobena škoda či újma, přičemž pro takový případ není v zásadě rozhodné, jaký majetek škůdce má či nemá, ale jakou újmu způsobil.

Role státu

Zásadní dopad do života

Nikoliv nepodstatnou roli v tomto procesu hraje také stát, ať už kupříkladu tím, že stanoví v rámci právní úpravy základní pravidla pojištění, nebo tím, že vymezí činnosti, s nimiž spojuje z důvodu jejich možných negativních dopadů a zájmu o odškodnění těch, vůči nim tyto negativní následky dopadnou, povinnost zajištění sjednat (ať už formou pojištění, bankovní záruky apod.). V tomto směru lze sledovat trend postupného rozšiřování seznamu činností, s nimiž je

Taková újma pak může mnohonásobně přesáhnout hodnotu majetku škůdce a může pro něj, zejména pokud pojištěn není, znamenat naprosto zásadní dopad do života nejen jeho, ale i jeho blízkých. Tedy v případě odpovědnostních škod hrozí nejen to, že škůdce v rámci poskytování odškodnění přijde o svůj majetek, ale další finanční dopady mohou jeho i jeho blízké stíhat velice dlouhou dobu. Právníci sice vědí, že do určité míry a za určitých podmínek se mohou majetkové poměry škůdce



Foto: Archiv autorky

22

Lucie Jandová

ve výši odškodnění projevit, ovšem zejména v případě závažných škod na zdraví nikoliv tak zásadně, aby dopad do finanční sféry škůdce nebyl dramatický. V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že škodní událost má negativní dopad zejména do života samotného poškozeného, kdy sice ani poskytnutí odškodnění mu nemusí negativní dopady do jeho života odstranit (záleží na charakteru újmy), ale může následky alespoň zmírnit a napomoci mu vyrovnat se s nastalou situací. Pojištění může být v tomto směru často jedinou možností, jak zajistit odškodnění nároku poškozeného, když poskytnutí dostatečné finanční kompenzace škůdcem by v mnoha případech nebylo reálné, a veškerá tíže nastalé situace by tak zůstala ve skutečnosti na poškozeném.

nás nebo např. našich dětí či domácích mazlíčků (zmiňme např. v současné době tak oblíbenou cyklistiku, při níž může docházet dokonce ke střetům v rámci silničního provozu, či újmy způsobené zvířetem). Přitom ne každý si běžně uvědomí, že i v rámci takové činnosti může dojít k závažným úrazům, jejichž zdravotní následky mohou být za určitých podmínek srovnatelné s následky dopravní nehody. Zatímco povinnost pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví stát, existence pojištění ve vztahu k činnostem spojeným s naším volným časem a jeho parametry (z hlediska limitů pojistného plnění či výluk z pojištění) je v zásadě na našem uvážení (a nabídce pojistitelů). Další rizika mohou samozřejmě vyplývat např. z podnikatelské činnosti.

Rizika spojená s naším životem

Výše odškodnění

V tomto směru je otázkou, zda a do jaké míry dokážeme rizika spojená s naším životem a našimi aktivitami ve vztahu ke třetím osobám dostatečně vyhodnotit. Z pojištění odpovědnosti je obvykle zmiňováno jako příklad tzv. povinné ručení, tedy pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přesto často potřebu a vhodnost tohoto pojištění vnímáme víceméně automaticky. Nicméně je třeba si uvědomit, že závažné škody na zdraví, k nimž se pojištění odpovědnosti mj. váže, mohou být způsobeny i jinými našimi aktivitami. Jakkoliv si můžeme počínat opatrně, nelze vyloučit vznik škody při dalších běžných činnostech

Zákon č. 89/2012 Sb., tzv. nový občanský zákoník, přinesl v odškodňování zejména újem na zdraví zásadní změnu, a to zrušení dosavadních pravidel pro odškodňování újem na životě a zdraví. Jakkoliv můžeme vést diskuze o tom, zda byl tento krok nutný či správný, případně jak měl být učiněn, nová právní úprava je od 1. 1. 2014 účinná a již více než dva roky se s ní zejména pojistitelé při šetření škodních událostí vypořádávají. Nová pravidla jsou však zákonem stanovena pouze velice obecně a předvídatelnost výše odškodnění do budoucna není jednoduchá. Obecně se však lze domnívat, že výše


přiznávaného odškodnění nebude nižší než v minulosti, spíše naopak.

Za co odpovídáme? Nový občanský zákoník navíc zasáhl nejen do stanovování výše odškodnění újem, změnami byly dotčeny samotné „skutkové podstaty“ odpovědnosti za škodu. Ačkoliv jejich výčet podle předchozí právní úpravy nebyl nijak úzký (jen v rámci občanského zákoníku se jednalo o 2 obecné skutkové podstaty a několik dalších zvláštních případů odpovědnosti za škodu v rámci § 421 až 437, přičemž odpovědnost za škodu byla upravována samozřejmě i jinými ustanoveními), v současné chvíli je právní úprava této oblasti upravena 42 paragrafy, konkrétně ustanoveními § 2909 až 2950 nového občanského zákoníku. Nelze však vycházet jen z prostého matematického srovnání, struktura jednotlivých případů je v novém občanském zákoníku trochu jiná. Z obecných skutkových podstat se povinnost nahradit újmu vztahuje k porušení dobrých mravů, porušení zákona a porušení smluvní povinnosti. Tyto obecné skutkové podstaty jsou pak doprovázeny zvláštními, jako jsou např. i dříve známé škoda z provozní činnosti či škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným, škoda z provozu dopravních prostředků, škoda způsobená vadou výrobku, škoda na věcech převzatých, odložených či vnesených, nebo škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání (ve vztahu k našemu běžnému životu tedy zejména škody způsobené dětmi). Kromě toho občanský zákoník přináší některé nové skutkové podstaty (některé z nich do určité míry existovaly již dříve, pouze v rámci jiných skutkových podstat, ovšem mohly být spojeny s jinými předpoklady odpovědnosti za škodu), jako je např. škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi, škoda na nemovité věci, škoda způsobená věcí, škoda způsobená zvířetem či škoda způsobená informací nebo radou. Z tohoto základního výčtu je

Jakkoliv si můžeme počínat opatrně, nelze vyloučit vznik škody při běžných činnostech nás nebo našich dětí.

23

zřejmé, že povinnost nahradit újmu nás může doprovázet opravdu „na každém kroku“ při pouhé existenci našeho majetku, při našich soukromých aktivitách a rodinném životě či profesní nebo podnikatelské činnosti. Nadto se lze v praxi setkat i s výkladovými problémy ve vztahu k samotným předpokladům povinnosti nahradit újmu, např. již „pouhé“ určení, zda se jedná o odpovědnost tzv. subjektivní, či objektivní, tedy otázka v minulé právní úpravě poměrně jednoznačná, může činit v současné době problémy. Jakkoliv se nedomnívám, že by nové právní úpravě povinnosti nahradit újmu byla v době před schválením nového občanského zákoníku věnována ze strany veřejnosti pozornost, kterou by si zasloužila, s vyhodnocením všech souvislostí a dopadů lze dovozovat, že se jedná o oblast, která nás může zasáhnout velice citelně, a to prakticky ve všech sférách našeho života.

Odborné znalosti Odpovědnost za škodu nadto ani dříve nebyla jednoduchým právním institutem, a zřejmě ani v budoucnu nebude. Předmětem pojištění odpovědnosti je právní vztah, se všemi komplikacemi a nejistotami, které z toho vyplývají (kdy může být sporné např. již to, zda škůdce za škodu skutečně odpovídá, či nikoliv, tedy samotný právní základ nároku na náhradu újmy). Také z tohoto důvodu je pro škůdce (a často i pro poškozeného) výhodou, pokud se události věnuje odborník, který dokáže nastalou situaci posoudit. Ačkoliv pojistitele nelze z povahy jeho postavení považovat za nestranného soudce, který by měl případ rozhodnout a s jehož závěry by nebylo možno polemizovat či je sporovat (pojistitel je smluvní stranou pojištěného, je jeho obchodním partnerem), jeho znalost této problematiky bude již z podstaty jeho činnosti zpravidla vyšší než znalost škůdce či poškozeného. Také tato skutečnost je tedy „přidanou hodnotou“ zejména pro pojištěného.

Závěrem Ve světle nové právní úpravy povinnosti nahradit újmu se tedy více než dříve nabízí otázka, zda uvažujeme dostatečně odpovědně o následcích, které můžeme naší činností způsobit, a o vhodném a dostatečném zajištění jejich splnění tak, aby nás zasáhly alespoň po finanční stránce co nejméně. Nebo jsme připraveni je případně odškodnit sami?

24

III. blok: Strategie růstu – pojišťovna a klient zítřka


Michaela Koller: Legislativa musí odpovídat reálným potřebám klienta Mgr. Jan Cigánik / šéfredaktor / Pojistný obzor

Generální ředitelku Insurance Europe Michaelu Koller jsme u příležitosti konference České asociace pojišťoven pozvali ke krátkému rozhovoru, ve kterém čtenářům Pojistného obzoru představila svůj pohled na vývoj evropských regulatorních záměrů.

V posledních letech se objevila řada podnětů v oblasti legislativy, které ovlivňují náš obor, a nejvýznamnějším z nich je bezesporu Solvency II. Tato směrnice sice přináší významná zlepšení – kvalitnější řízení a vyhodnocování rizik – ale zároveň se v takto ambiciózní struktuře objeví aspekty, které bude třeba zlepšit. Je zapotřebí vyřešit několik otázek, tou nejdůležitější je však skutečnost, že Solvency II obecně vnímá pojistitele jako krátkodobé obchodníky, zatímco ve skutečnosti jde o dlouhodobé investory. To zbytečně zvyšuje náklady na vytváření dlouhodobých investic a snižuje schopnost pojistitelů vytvářet investice nezbytné pro to, abychom byli schopni nabízet dobrou návratnost našim pojištěncům. Lidé z oboru si však uvědomují, že podobné změny potřebují svůj čas a že je nutné náležitým způsobem zhodnotit, jak Solvency II funguje, než se v souvislosti s nadcházejícím přezkumem pustíme do jejich významnějších úprav. Insurance Europe se také soustředí na nařízení PRIIPs, které si klade za cíl pomoci zákazníkům se srovnáním jednotlivých produktů a umožnit jim, aby přijímali poučenější rozhodnutí na základě dokumentu KID. Insurance

Europe zejména vyjádřila obavy ohledně technických nedostatků v regulačních technických standardech (RTS) PRIIPs přijatých Evropskou komisí v červnu 2016, které znamenaly, že KID by byl ve výsledku pro zákazníky zavádějící, protože by pojistné investiční produkty vypadaly rizikovější a dražší, než ve skutečnosti jsou. Insurance Europe proto přivítala zamítnutí RTS Evropským parlamentem a doufá, že se práce nyní soustředí na to, aby byl RTS plně v souladu s regulačním systémem, zejména v otázkách úvěrových rizik, investičních

Foto: Insurance Europe

Jaké klíčové výzvy stojí před pojistiteli v kontextu dění na evropské úrovni?

nákladů a biometrických rizik, a na PRIIPs, který nabízí řadu investičních možností jako například produkty multi-option. Dalším důležitým legislativním nařízením je směrnice Insurance Distribution Directive (IDD). V tomto případě Insurance Europe apeluje na zákonodárce, aby IDD akty přenesené pravomoci respektovaly původní strukturu schválenou v legislativním textu. Insurance Europe však již našla v konceptu technického poradenství pro přenesené pravomoci EIOPA několik příkladů, které překračují rámec nastavený IDD. Například zatímco pod IDD neexistuje žádný obecný zákaz týkající se poplatků pomocí specifikace širokého seznamu pobídek, které jsou považovány za vysoce rizikové pro zhoršení kvality služeb, EIOPA de facto navrhuje vlastní zákaz skrze

Michaela Koller


akty přenesené pravomoci. Dokument IPID (Insurance Product Information Document), který je také součástí IDD, bude od daňových poradců vyžadovat, aby poskytovali zákazníkům relevantní informace o produktech neživotního pojištění ve standardizovaném formátu ještě před uzavřením smlouvy. Na tomto místě Insurance Europe vytvořila a ve spolupráci s národními trhy navrhuje vlastní formát, který je přátelský vůči zákazníkovi a funguje jak v papírové, tak v digitální podobě.

Jak je ochrana spotřebitele vnímána z pohledu regulačního systému? Zajištění odpovídající ochrany zákazníka je velice důležité. Aby toho bylo možné dosáhnout, musí zákonodárci zajistit, aby legislativa, která má zákazníky chránit, odpovídala jejich reálným – nikoli domnělým – potřebám. Tak například, zákazníci mají být řádně informováni o produktech, které kupují. Avšak existuje tu riziko, že zmíněné legislativní návrhy (PRIIPs a IDD) nakonec bez ohledu na svůj původní záměr zákazníkům nepomohou. Proč? Protože každý návrh vznikl izolovaně, bez toho, aby se věnoval dostatek pozornosti tomu, jak budou fungovat společně a jaký budou mít potenciální nezamýšlený praktický dopad na zákazníky. Zaprvé, jejich vinou budou zákazníci zavaleni informacemi. Například v důsledku předpisů PRIIPs, IDD, General Data Protection Regulation a Solvency II se počet požadavků týkajících se informací ohledně prodeje pojistného investičního produktu na prodejce ztrojnásobí. V praxi

25

Michaela Koller Michaela Koller je generální ředitelka Insurance Europe a také tajemnice GFIA (Global Federation of Insurance Associations). Za sebou má mnohaleté zkušenosti z oblasti finančních služeb na evropské i mezinárodní úrovni. Evropské pojišťovnictví a zajišťovnictví pravidelně reprezentuje na jednáních a panelových diskuzích, které organizují evropské instituce. Současná generální ředitelka IE dříve působila v několika poradních skupinách založených Evropskou komisí. Jmenovitě se mimo jiné podílela na vzniku Výboru pro evropské bankovnictví. Michaela Koller absolvovala právnickou univerzitu v německém Augsburgu, je vdaná, má dvě děti a žije v Bruselu.

to znamená, že zákazníci budou muset před podpisem smlouvy obdržet 119 různých informací. Zadruhé, nově schválená legislativa EU obsahuje řadu duplicitních požadavků. To znamená, že zákazníci budou dostávat stejný typ informace dvakrát, ale pokaždé jinými slovy a v jiném formátu. A může to být i horší. Existuje reálné riziko, že práce na zavedení postupů a technických standardů IDD – a poté jejich přenos do právních systémů jednotlivých zemí – s sebou přinese další nárůst požadavků. Tato situace představuje ještě větší problém v digitálním prostředí, kde zákazníci očekávají při uzavírání smluv jednoduchý a srozumitelný postup.

Jak se těmto problémům vyhnout? Ve snaze vyhnout se podobným obtížím, které by se v budoucnu opakovaly, Insurance Europe apeluje na zákonodárce, aby zaujali k regulaci takový postoj, v jehož centru pozornosti bude stát zákazník. Ten by mj. zahrnoval monitoring přímých a nepřímých následků, které bude mít každý návrh na každodenní

život zákazníka, hodnocení kumulativního dopadu návrhu a dalších textů na zákazníky. To zahrnuje pohled nejen na první úroveň právního aktu, ale také na druhou nebo třetí. Zahrnoval by také kontrolu toho, zda EU skutečně představuje tu nejvhodnější úroveň pro daný návrh; je třeba vzít v potaz různorodost potřeb a požadavků zákazníka, jeho kulturní zázemí, finanční a počítačovou gramotnost napříč zeměmi EU, a zjistit, zda změna pravidel skutečně zákazníkům přinese více výhod než stávající funkční struktura. Zákonodárce by se ve svém postoji měl rovněž zaměřit na hledání technologické neutrality na základě kontroly toho, zda nedochází k upřednostňování určitého média a zda jsou zaváděné formáty vhodné pro digitální prostředí a zda umožní zákazníkům, aby – pokud o to mají zájem – profitovali z digitálních služeb a přístupu k informacím. Soustředit by se měly i na to, aby na základě úspěšně absolvovaných zákaznických testů zajištění každý nový návrh přinesl v praxi zákazníkům předpokládané výhody. Tyto návrhy by postavily zákazníky do centra pozornosti

26


regulačních opatření a pomohly by pojistitelům zlepšovat služby zákazníkům i v budoucnosti.

Čelíte nějakým výzvám, když se střetáváte se zákonodárci na téma ochrany zákazníka? Ano, a to zejména v případech, kdy nabízíme zpětnou vazbu k dokumentům označeným jako „ochrana spotřebitele“. V tomto případě zřejmě existují obavy, že veškeré změny, které lidé z našeho oboru navrhují, tyto dokumenty „naředí“, zatímco ve skutečnosti nám jde pouze o to, aby byly efektivnější a pomohly zákazníkům přijímat kvalifikovanější rozhodnutí.

Jaké další problémy budou ovlivňovat evropské pojišťovnictví v následujících letech? Jak už jsme zmínila, z pohledu regulace bude jedním z našich hlavních úkolů příprava na posouzení nařízení Solvency II. Kromě řady otázek spojených s nastavením různých mechanizmů a lepším pochopením dlouhodobé podstaty oboru pojišťovnictví Insurance Europe také hodlá

III. Blok: Strategie růstu – pojišťovna a klient zítřka

vyzvat zákonodárce, aby omezili nadbytečnou informační zátěž a zjednodušili evropské pojišťovnictví. A v obecnějším pohledu lze říci, že stále se zvyšující míra digitalizace a konektivity s sebou přinese jak nové výzvy, tak nové možnosti. Vezměme například vysoce automatizované a propojené automobily. S přístupem k detailnějším informacím, které generují automobily svých majitelů, jsou pojistitelé schopni nabídnout řadu nových produktů a služeb. Ale aby se tak stalo, musí regulační systém zajistit, že to jsou stále řidiči, kteří mají kontrolu nad tím, kdo získá k těmto datům přístup, a tudíž sami rozhodují o tom, jestli je nabídnou dalším poskytovatelům služeb včetně pojistitelů. Zároveň je nezbytné, aby pojistitelé i nadále vycházeli vstříc zákazníkům, kteří se v digitálním světě neorientují a měli by s využíváním nových digitálních služeb potíže. Jak tu již zaznělo, regulační snahy by neměly preferovat jeden kanál na úkor druhého. Zákazníci musí mít možnost si vybrat, z jaké platformy chtějí mít k pojistným produktům a službám přístup. Abychom tedy zákazníky nezbavili možnosti dostat se k produktům, které potřebují, musíme jim i nadále na-

Nově schválená legislativa EU obsahuje řadu duplicitních požadavků, to znamená, že zákazníci budou dostávat stejný typ informace dvakrát, ale pokaždé jinými slovy a v jiném formátu.

bízet jak tradiční, papírovou formu, tak formu elektronickou.

Další důležitou otázkou je téma klimatu, na kterou Insurance Europe poukázala ve své dvoustupňové kampani z minulého roku. Jak na toto téma pojišťovnictví reaguje? Angažovanost pojišťovnictví v boji proti klimatickým změnám probíhá na mnoha frontách. První a nejdůležitější je ta, že vzhledem ke svým dlouhodobým zkušenostem s poskytováním ochrany v případě přírodních katastrof mohou pojistitelé nabídnout veřejně činným osobám své expertní rady v otázkách projektů, které se změnou klimatu nějak souvisí, například u staveb a údržby protipovodňových staveb nebo v oblasti plánování a dodržování stavebních předpisů. Hlavní roli v tom, aby se veřejnost stala vůči projevům klimatických změn odolnější – například za pomoci efektivnějšího a uvážlivějšího plánování – však musí převzít osoby veřejně činné. Mohou tím pomoci minimalizovat budoucí ztráty, ke kterým v souvislosti s klimatickými změnami dojde, a současně také zajistit dostupné a udržitelné pojištění i pro následující roky. Současně je třeba si uvědomit, že v ochraně lidí i majetku zeje velká díra. Nedávná čísla ze Swiss Re naznačují, že v roce 2015 krylo pojištění zhruba 40 % škod vzniklých následkem katastrof. Vzhledem k tomu, že existuje předpoklad, že množství přírodních katastrof dále poroste, a navíc naberou na intenzitě, je nezbytné přijmout taková opatření, aby více lidí mohlo těžit z jistoty, kterou jim pojištění nabízí, a to zejména ve chvílích, kdy to potřebují nejvíc.


27

Anketa: Jak bude vypadat budoucnost pojistného trhu? Redakce Pojistný obzor

Jaký je podle vašeho názoru nejvýznamnější trend, který bude určovat vývoj pojišťovnictví v blízké budoucnosti?

Foto: Martin Homola, Allianz pojišťovna

Marek Jankovič generální ředitel a předseda představenstva, Česká pojišťovna

Jakub Strnad

Aby klienti produktům rozuměli, musí být velmi jednoduché a transparentní. Pojišťovnictví je bohužel jednou z posledních bašt, která je pořád komplikovaná. Měřítko jednoduchosti podle mého názoru spočívá v tom, že svoji nabídku dokážete prodávat po internetu. K tomu pak přichází ještě výrazná změna rizikovosti některých segmentů. Vezměte si například automatizaci v oblasti motorových vozidel. Všechny velké světové automobilky už dnes vyvíjejí auta s autopilotem. Pokud budou vozidla řídit počítače, škodní náklady nemusí klesat o jednotky, ale třeba o 90 %. Počítače budou z hlediska pozornosti mnohem dokonalejší. Nebudou za jízdy telefonovat, povídat si se spolucestujícími atd. Z bodu A do bodu B budou jezdit bezpečněji než současní řidiči. Jestliže dnes ročně pět vozidel ze sta způsobí škodu, pak tento poměr může být v budoucnu klidně 1:1000 a méně. To se zásadně

odrazí i v cenotvorbě pojišťoven. Pojišťovnictví také musí zareagovat na nové trendy v oblasti vlastnictví věcí. Vlastně bych měl říci jejich „nevlastnictví“. Mladí lidé už totiž nemají, na rozdíl od předešlých generací, takovou potřebu věci vlastnit. Zelenou dostane sdílená ekonomika. Očekávám, že našimi klienty se v ní do značné míry nestanou fyzické osoby, ale firmy, které budou zprostředkovávat např. sdílení automobilů.

Foto: Česká pojišťovna

Jakub Strnad předseda představenstva, Allianz pojišťovna

Hlavním trendem, který výrazně ovlivní – a koneckonců již významně ovlivňuje – pojišťovnictví, je zvyšující se dostupnost nových technologií. Jejich vývoj jde velmi rychle dopředu a pojišťovny se samozřejmě snaží s tímto trendem udržet krok. Konkrétně mohu jmenovat například oblast aktivní ochrany proti kolizi u automobilů, které by měly být mnohem bezpečnější než klasické vozy v minulosti. V bydlení zase budou stále rozšířenější a dostupnější různé typy čidel a snímačů, které budou nepřetržitě monitorovat a tím i aktivně chránit majetek. A to vše bude mít přirozeně vliv na nabízené pojistné produkty, krytá rizika a jejich ceny, ale také na počet pojistných událostí. Ten by právě v souvislosti s těmito technologiemi měl v budoucnu pravděpodobně klesat. I nadále poroste význam internetu a mobilních technologií, ale také tzv. nositelné elektroniky. Její

Marek Jankovič

28


využití poskytne lidem přesné informace o jejich zdravotním stavu a pojišťovnám zase možnost propojit tato data s nabízenými produkty, a to například v asistenci. Oblastí s velkým potenciálem pro pojišťovací sektor je pak stárnutí obyvatelstva. Dnešní populace má řadu chorob, které se dříve v takové míře nevyskytovaly. A právě v okamžiku, kdy se nemoc projeví se všemi svými důsledky, což bývá nejčastěji právě v pozdějším věku, poroste i poptávka po pečovatelských a asistenčních službách. Produkty, které zabezpečí financování této péče, se tak určitě začnou na trhu dříve či později objevovat.

Vladimír Bezděk předseda představenstva, ČSOB Pojišťovna

Foto: ČSOB Pojišťovna

Dle mého názoru to budou dvě zdánlivě velmi odlišné skupiny lidí, a sice generace dnešních teenagerů a generace „nových“ seniorů. Mladí lidé hledí na dnešní svět úplně jinýma očima, žijí v on-line světě, mají velmi otevřené myšlení a nové technologie jsou pro ně naprosto

Vladimír Bezděk


běžnou součástí života. Komunikují v „jiném“ jazyce a prostřednictvím nástrojů, v jejichž názvech se naše generace ztrácí. Až budou za dva tři roky, ale třeba i déle – zkrátka až procestují svět – kromě cestovního pojištění potřebovat i pojistit zdraví, auto, majetek... Nebudou vůbec rozumět dnešní logice uspořádání produktového portfolia, nabídce souvisejících služeb, způsobu prodeje atd. Těmto lidem se bude muset pojistný trh přizpůsobit a začít chápat svět tak jako oni. Na pomyslném druhém konci je generace „nových“ seniorů, možná lépe řečeno nově uvažujících. Takových, kteří jako součást pojištění ocení i takové služby, jako domluvení a pohlídání termínu u lékaře, zajištění domácího úklidu, zprostředkování přezutí auta na zimní pneumatiky. Poptávka po takových službách bude růst a já se domnívám, že právě v tomto segmentu. To znamená u lidí, kteří budou chtít v zaslouženém důchodu řešit úplně jiné a příjemnější věci než starosti běžného života. A co má skupina teenagerů a seniorů z tohoto úhlu pohledu společného? Bude to velký tlak na jednoduchost produktu a služeb při zajištění

vysoké přidané hodnoty v rozumné cenové úrovni. Pro pojišťovny to bude znamenat získat „výbornou“ na vysvědčení v předmětech jako: dynamika, flexibilita, klientská péče… Martin Diviš generální ředitel Kooperativa pojišťovna, prezident ČAP Významný trend zásadní pro pojistný trh nevidím jeden, ale hned několik, a jen budoucnost rozhodne, který bude hrát největší roli. Rozdělil bych je do tří kategorií: nové technologie, nové přístupy a nové možnosti. Dnes je mobil, tablet, notebook, on-line služby a nákupy a digitalizace naprosto samozřejmou součástí našeho běžného života, ale samozřejmě i života našich klientů. Jsem moc rád, že pojišťovny v tomto směru nespí, jdou s dobou a umí zákazníkům nabídnout věci, jako je vlastnoruční digitální podpis, internetové pojišťovnictví, moderní webové stránky, on-line hlášení i sledování škod či platby bezhotovostně u klienta i na přepážce. A nejenže jsme svědky velkého nástupu těchto technologií, možná se ocitáme i na prahu celkové změny v přístupu klientů k pojištění. Sdílení aut, bydlení, majetku, samořídicí vozidla atp., to vše jsou výzvy, s nimiž se pojišťovny budou muset umět vypořádat. Třetí oblastí jsou pak nové možnosti ve smyslu potenciálního otevření zcela nových trhů. Klíčová by byla podle mého názoru oblast skutečného zdravotního pojištění poskytovaného komerčními pojišťovnami tak, jak je to běžné v západní Evropě. Jsem nicméně přesvědčen, že přes nové trendy, přístupy i technologie nikdy nepřestane platit zlaté pravidlo:

Foto: Kooperativa pojišťovna


Martin Diviš

Robert Kareš předseda představenstva, Pojišťovna VZP Trend, který bude ovlivňovat sektor pojišťovnictví, respektive toho českého pojišťovnictví, je dle mého názoru odvislý od řady několika závažných elementů. Prvním elementem jsou rekordně nízké, až záporné úrokové sazby, kterými je vedena snaha podporovat ekonomický růst a zvrátit deflační projevy, avšak za cenu poškozování finančního trhu, což je již dnes patrné na snižování ziskovosti bankovního sektoru a vlně personálních škrtů. Toto zásadním způsobem ovlivňuje sektor pojišťovnictví v oblasti výnosů z finančního umístění, které nejbolestněji pociťují provozovatelé životního pojištění a penzijního připojištění. Druhý element se týká špatné kondice evropského bankovního sektoru. Bylo

by naivní se domnívat, že případné turbulence v bankovním sektoru by neovlivnily i sektor pojišťovnictví, neboť pojišťovny jsou mnohdy součástí stejných koncernů nehledě na alokaci prostředků, které mají pojišťovny nebo penzijní fondy u bank uloženy. Dalším elementem je Solvency II. Sektor pojišťovnictví bude ovlivněn i tímto novým regulatorním režimem. Bohužel jsem přesvědčen po zkušenosti s Basel II a špatným stavem evropského bankovnictví, že tato úprava mimo zátěže pro dohled a pojišťovny nic zázračného nepřinese. Pozitivně se snad může projevit komplexnější hodnocení rizika v činnosti pojišťoven, ale toto již dělala každá

dlouhodobě úspěšná pojišťovna. Geopolitické, bezpečnostní a politické riziko je také faktorem, které trh jistě ovlivní. V blízkosti Evropy existuje mnoho konfliktů projevujících se nejen proudem migrantů do Evropy, ale i zhoršenou bezpečnostní situací v samotné Evropě a možnou eskalací konfliktů s nejasným vývojem. Dosti velkou krizí prochází po Brexitu i Evropská unie. To vše ovlivňuje také ekonomiku včetně pojišťovnictví. Kdybych měl na závěr zmínit výzvy pro český pojistný trh, tak jsem velmi zdrženlivý, co se týče jeho růstu. V době špatných a ještě horších zpráv, český pojistný trh nezůstane izolován, neboť kondice pojišťovnictví není měřena ziskovostí, ale rizikem v čase, a to je všude kolem nás velké. Trh si navíc musí vyřešit např. nedobrou situaci v rentabilitě povinného ručení. Výzva pro trh je hodnotové řízení bez tlaku na tržní podíl a krátkodobé výsledky a to, že středobod našeho konání je klient, dlouhodobé zdraví pojišťovny a radost z práce. Mám pocit, že toto se v moři regulace, reportingu, výkazů, smršti předpisů a vzrůstající byrokratizace již začíná trochu ztrácet.

Foto: Pojišťovna VZP

Bude-li si to přát zákazník, bude to přesně tak, jak bude chtít. To je asi ta nejdůležitější věc, která by měla při úvahách o jakékoli a jakkoli vzdálené budoucnosti zaznít. I když se pojištění zdá být složité, tak pro nás platí úplně stejně jako kdekoli jinde prostý fakt: Klíčem k úspěchu i cílem úspěšných je klient a jeho spokojenost.

29

Robert Kareš

30



Jak mít rád pojištění? RNDr. Jiří Fialka, Ph.D. / Deloitte Advisory

Pojistný trh neroste. To je fakt. Statistiky České asociace pojišťoven (ČAP) totiž ukazují, že posledních 8 let předepsané pojistné stagnuje. Podle dnešní metodiky ČAP bylo v roce 2010 předepsané pojistné 116,7 miliardy korun, v roce 2015 pak 116,1 miliardy. V podstatě jediný růst pojistného trhu způsobil občanský zákoník, který zvýšil ohodnocení některých rizik především v oblasti odpovědnosti za škody na zdraví. Proč pojistný trh neroste? Rolí pojišťování je ochrana proti rizikům. Znamená vývoj pojistného trhu to, že nerostou rizika, jimž jsou lidé a firmy vystaveny? Nebo že rizika okolo nás rostou, ale nevadí nám, snižuje se naše averze k riziku? Anebo vznikají alternativní způsoby, jak se s riziky vypořádáváme? Anebo prostě jen pojišťovny nepřicházejí s řešeními, která by pro klienty byla lákavá? Evoluce kolem nás

Foto: Deloitte Advisory

Mnohá odvětví ekonomiky procházejí zásadními změnami. Jen několik notoricky známých příkladů. Cestování – před 15 lety jsme si vybírali dovolenou z letního nebo zimního katalogu oblíbené cestovní kanceláře. Dnes si on-line koupíme zájezd, anebo spíše jen letenku a ubytování přes booking.com nebo airbnb.com. Airbnb se stal za několik let největším poskytovatelem ubytování, aniž by vlastnil nemovitosti. Doprava – Uber se stal největší světovou společností pro přepravu osob, aniž by vlastnil auta. Jejich řidiči se chovají slušně, auta jsou čistá, slovo „podvod“ je ze samotné podstaty obchodního

Jiří Fialka

modelu nadbytečné. Bankovnictví – on-line a mobilní bankovnictví je dnes standardem. Významná část platebních transakcí probíhá alternativními metodami mimo banky (PayPall atd.). Je obecně přijímané, že první jsou na řadě odvětví, kde dochází více k přenosu informace (bity) nežli materiálu (atomy). Tedy pojišťovnictví si o změnu říká…

Přijde zásadní proměna? Proti zásadní změně však mluví také dost argumentů. Pojišťovnictví je o důvěře. Pojišťovnictví je zásadním způsobem (pře)regulované odvětví. „Pojištění se prodává, ne kupuje.“ Pojistné produkty jsou složité na vysvětlení, je nutný osobní kontakt. Role poradenství je nezastupitelná – a proto se za něj platí významná provize. Proč by tedy mělo dojít ke změně? Především proto, že se mění společnost okolo nás. Lidé si nacházejí stále více informací v digitálním světě (internet, sociální sítě). Lidé více sdílejí svou zkušenost. Umějí se sdružovat, ať za účelem výměny informací nebo uzavření obchodu. A pak, opravdu může pojišťovnictví zůstat jediným oborem služeb, kde se nic zásadního nezmění?

Nové přístupy v pojišťovnictví Možná si teď říkáte důvody, proč některé (nebo všechny) z níže popsaných modelů nemůžou fungovat. Taky bych mohl uvést množství argumentů proti. Jenže co budeme dělat, až se něco z výše uvedeného prosadí jako standardní přístup? Chceme opravdu čekat, nebo se máme připravovat? V jednom článku jsem narazil na zajímavá čísla: v roce 2015 investovali podnikatelé (venture capital) do nových společností (start-up) v pojišťovnictví 2,65 miliardy dolarů. V roce 2005 to přitom bylo pouze 85 milionů. Do čeho se tedy investuje?! Policy Genius Policy Genius je společnost, která zkouší rozbít tvrzení, že životní pojištění a pojištění invalidity se prodává, a nikoli kupuje. Poskytuje svým klientům rady, co si kupují lidi „jako oni“ a taky jim radí, co si kupovat nemají. Discovery Vitality Discovery Vitality založila svůj obchodní model na životním stylu. Za využití „wearables“ (náramků měřících aktivitu, např. kroky) klienti sdílí data o své aktivitě a kvalifikují se do různě aktivních skupin. Tím získávají slevy do fitness, na zdravou výživu, na sportovní vybavení … a na zdravotní a životní pojištění. Social Inteligence Social Inteligence nabízí upisování rizik z dat na sociálních sítích. FriendSurance FriendSurance vytváří skupiny pojištěných podle jejich profilu a potřeb. Část rizika zůstává v rámci skupiny a pouze zbytek se přenáší na pojišťovnu.


První klubová pojišťovna V Česku na podobném principu jako FriendSurance zahájila činnost První klubová pojišťovna, která na rozdíl od většiny zahraničních peer-topeer firem vlastní pojistnou licenci. Metromile Metromile nabízí zdarma telematiku do auta výměnou za přístup k datům. Klient dostane poradenství ohledně bezpečnosti a ekonomiky jízdy. Cílená nabídka pojištění následuje s odstupem.

řídit jeho rizika, sbíráme velké množství dat.

Narušení, přerušení, roztržení… Slovo, které se do omrzení opakuje v anglických textech je „disruption“. Ocením jeho dobrý překlad, Google Translate nabízí varianty v nadpisu kapitoly :-) Možná je ale tento překlad dostatečně alarmující, abychom se na změnu začali chystat.

31

zainvestovat ze zisků ze stávajícího obchodního modelu, který se bude dále vyvíjet, přizpůsobovat, ale který nejspíš nikdy nebude dost atraktivní pro generace, které vyrostly v digitálním světě. A naopak, pro mnohé dnešní klienty pojišťoven by dramatická změna přístupu byla nesrozumitelná. Proto činka: na jednom konci další zlepšování stávajícího modelu, na druhém řešení plně zaměřená na klientskou (resp. uživatelskou) zkušenost.

Odpovídající prostředí Co mají alternativní modely společného? Studoval jsem množství alternativních přístupů v pojišťovnictví a zdá se mi, že často se v nějaké podobě opakují dva trendy: –– data, data, data: shromažďuje a analyzuje se ohromné množství dat. Mnohé jsou volně dostupné, nebo je klient prostě uvolní pojišťovně (často výměnou za slevu nebo pohodlí), jindy data vznikají v důsledku uzavření smlouvy; –– individuální řízení rizika: pojištění už není jen o přenosu rizika, ale čím dál více i o poradenství, jak se riziku vyhnout, snížit ho nebo řídit jeho dopady. Tento přístup již dávno funguje v průmyslovém pojištění (srovnej reputaci průmyslových a retailových pojištění!!), dnes prostřednictvím různých senzorů a internetu věcí (IoT) a dalších technologií se snižuje cena a poradenství se stává dostupné i pro retail (viz např. DiscoveryVitality nebo Metromile). Tyto dva trendy nejsou od sebe oddělitelné. Pokud máme dost dat (=klientovi rozumíme), můžeme mu poradit. Pokud klientovi pomáháme

Strategie činky Můj oblíbený spisovatel a filosof Nassim Nicholas Talleb (např. Černá labuť, Antifragilita) navrhuje pro investování tzv. „strategii činky“ – namísto tradičního přístupu, kdy si stanovíme náš přístup k riziku a investujeme do aktiv odpovídajících tomuto rizikovému profilu, doporučuje Talleb investovat většinu portfolia do bezpečných aktiv a malou část do velmi rizikových instrument. Cílem je podchytit nepravděpodobné události, které tradičními metodami vždy podceníme.

Doporučení pojišťovnám Nebudu investiční strategii činky obhajovat, jen mě inspiruje k doporučení pojišťovnám. Namísto snahy upravovat dnešní obchodní model tak, aby byl dostatečně atraktivní i pro generace Y a Z (tj. cca ročníky 1990+), přijde mi smysluplné budovat vedle dnešního obchodního modelu i obchodní model(y) budoucnosti. Bez kompromisů. Plně zaměřené na potřeby klienta. Takový model, který bude mít klient rád. A tuhle investici zatím ještě jde

Pro vznik budoucího obchodního modelu je nutné vytvořit odpovídající prostředí. Prostředí, ve kterém projekty rychle vznikají a rychle jsou ukončené. Prostředí, kde schopnost rychle ukončit projekt je stejně důležitá jako schopnost ho nastartovat nebo přesměrovat. Prostředí, kde plánování bude krátké, flexibilní a práce bude agilní. Úspěšně rozběhnutý inovativní projekt pak je možné integrovat do stávajícího obchodního modelu. A tím ovlivňovat přemýšlení uvnitř pojišťovny. Věřím, že pojišťovny stále ještě mají náskok v podobě klientů, značky, kapitálu a zkušenosti, aby se staly tahounem změny a nikoli její obětí. Těší mě, že čím dál víc pojišťoven nadcházející změny vidí a chce se na ně chystat.

Mládí jako inspirace Pro mě osobně je ohromně inspirující spolupráce s mladými kolegy, kteří vyrůstali v digitálním světě a rozporují věci, které mojí generaci přijdou standardní. A přicházejí s alternativními řešeními. Pokud budeme připraveni naslouchat, máme šanci tyto pohledy využít pro změnu pojišťovnictví zevnitř.

32

Insurance Digest


Gabriel Bernardino: Forward looking strategy will bring us to the next level in protecting consumers Mgr. Jan Cigánik / Editor-in-chief / Pojistný obzor

Impact of European regulation on the insurance market - it was the main topic of an exclusive interview with President EIOPA Gabriel Bernardino, who visited Prague at the invitation of the Czech Insurance Association.

Insurance industry operates in a very challenging macroeconomic enviroment, with the persistent lowinterest rates. Low yields affect both sides of the balance sheet of insurance companies which is the biggest challenge insurers are facing currenty. For already several years, EIOPA and National Supervisory Authorities (NSAs) have been devoting a lot of attention to this risk with the aim of tackling and monitoring the implications of such an environment. EIOPA continously provides its contribution to the macroprudential discussion with the aim to bring added value and input from the insurance sector. Back in 2013, EIOPA issued an Opinion setting up a coordinated supervisory response that includes recommendations on enhanced supervision and promotion of industry actions to mitigate the low interest rate risk. Three months after Solvency II became applicable EIOPA published our potential macroprudential approach to the low interest rate environment in the Solvency II context. It foresees three objectives to be targeted by NSAs in the current low interest rate environment: increasing the resilience of the insurance sector, limiting risky behaviour of insurers collectively ‘searching for yield’ and avoiding procyclicality, i.e. fluctuation in line with the trend in the economic cycle. We are also assessing the maroprudential tools already available in Solvency II and exploring additional tools to ensure compatibility and complementarity of micro- and macro-prudential supervision. EIOPA is working on proposals for regulatory steps to mitigate risks, such as reviewing the methodology to derive the Ultimate Forward Rate (UFR). This methodology strives to define the UFR in

Photo: EIOPA

On the offset, I’d like to thank you for joining me for this interview. If you had to choose just one, what do you think is the biggest challenge insurers are actually facing in global way nowadays? Why do you think so?

Gabriel Bernardino

a transparent, prudent, reliable and objective manner that is consistent over time and takes account of expectations of the long-term real interest rate and of expected inflation. Furthermore, this year EIOPA conducts its regular stress test with focus on the low interest rate environment. This exercise is a valuable risk management and supervisory tool, which allows us to focus on the vulnerabilities of insurers and to recommend potential supervisory actions. On a global level, this year the International Association of Insurance Supervisors (IAIS) developed so called second generation of a systemic risk framework, a more robust assessment methodology for Global Systemically Important Insurers (G-SIIs). The challenge for the coming years, is to develop the next generation of a systemic risk framework to which EIOPA will actively contribute. In my view this framework should be increasingly risk-based, integrate macro- and micro-prudential level in a coherent manner, avoid duplications and introduce incentives and effective


tools for sound risk management. It is fundamental that that the progress on the convergent path towards the ultimate goal of one international capital standard (ICS) is made. The global nature of insurance demands a sound and robust global group solvency regime that should be applied by all jurisdictions. This will allow for a better reflection of an activities-based approach for systemic risk to deal in particular with the potential consequences of a prolonged low interest rate environment in the insurance sector.

What is your opinion about regulatory challenges that insurers face at the European level (IDD, PRIIPS, Solvency 2, etc)? Solvency II, Insurance Distribution Directive (IDD) and the regulation on key information documents for packaged retail and insurance-based investment products (PRIIPs) are all very important milestones, much needed to ensure a consistent application across Member States and, as a result, to achieve a common level of consumer protection across the European Union. They are critical success factors on the consumer protection agenda. At the moment the European Union’s internal insurance market is far from delivering its full potential. We are confronted with a huge fragmentation of products available to consumers, from low‑ performing deposits, to very often too complex and costly life insurance products. Also consumer protection rules are very different in the various European Union Member States. This fragmentation is a serious obstacle to cross-border business, increases the costs, reduces the average returns for savers and ultimately undermines consumer confidence. In order to regain the trust

Preventive protection of policyholders and scheme members is the ultimate goal of every effort done by EIOPA.

33 33

of consumers and preserve the finacial stability of the system, the regulatory changes are necessary. Solvency II implementation was a huge step forward in improving the financial strength and resilience of the European insurance industry and ultimately in strengthening policyholders’ protection. However, solely Solvency II cannot fully restore the confidence of European consumers in the financial industry and insurance products. Greater transparency, better and more comprehensible information for consumers, the posiblity for risk diversification and mitigation, and the chance to invest in assets that might otherwise be difficult for the ordinary consumer to access are tackled in the Regulation on key information documents for packaged retail and insurance-based investment products (PRIIPs). This regulation will improve consumers‘ understanding of the investment product and at the same time facilitate comparison of different products also on a cross-sectorial basis. Furthermore, the Insurance Distribution Directive (IDD) will ensure the interests of the customers are taken into consideration throughout the life cycle of a product, that distribution activities are carried out in accordance with the best interests of customers and that customers buy insurance products which are suitable and appropriate for them.

The European Parliament has voted to reject the RTS, what is your opininon about this situation? How will the Parliament’s objection impact the timeline for the implementation of PRIIPs? We understand the concerns raised by the European Parliament in their motion and believe that the work developed by the Joint Committee on the guidance for the implementation of the Key Information Document can be of great help to adjust and clarify some provisions of the Regulatory Technical Standards (RTS) in order to overcome these concerns. I am confident that a robust and pragmatic solution will be found soon for the benefit of consumers in the European Union.

Do you have a clear vision of ideal consumer protection in the insurance sector? Consumer protection has always been high on EIOPA’s agenda and continues to guide our priorities. Preventive protection of policyholders and scheme


I would like to take the opportunity to thank the colleagues in the Czech National Bank for constructive discussions in our meetings which enables to move forward and to bring added value for European insurance industry and consumers. members is the ultimate goal of every effort done by EIOPA. Failures in consumer protection not only harm individual consumers, but may also have a wider prudential impact, posing a threat to the stability of the financial sector. In order to prevent that, EIOPA is implementing a strategy on preventive risk-based conduct supervision to spot outliers and upcoming problems, investigate the root causes and develop supervisory or regulatory responses. Strengthening of conduct of business supervision is crucial and important for consumers, for companies and for the market as a whole because it promotes the orderly functioning of markets resulting in a level playing field, equal conditions, a healthy competitive environment, increased consumer confidence and financial stability. Such strategic approach identifies the depth and scale of issues and focuses on priorities and resources where they matter most. Furthermore, it anticipate consumer detriment early, solve the problems of the future, rather than of the past. For EIOPA, consumer protection has two dimensions: Firstly, it is about ensuring that undertakings are soundly managed,

Insurance Digest

Illustration photo: Dreamstime.com

34

have robust governance procedures and have a robust solvency position in order to make sure that they can fulfil all their commitments; Secondly, it is about making sure that consumers receive information that they understand on the conditions, costs and risks of the products, that they are treated fairly and that they get value and service for money. EIOPA uses a number of tools to implement this framework: Consumer Trends Reports; deep and effective market monitoring; thematic reviews and retail risk indicators. This allows targeting issues that go beyond one national market, building a coordinated understanding, and a sharing of best practices and emerging challenges. In EIOPA, we believe that the concrete actions of this forward looking strategy will bring us to the next level in protecting the European consumers.

How can you describe the cooperation between EIOPA and Czech financial Institutions? The Czech National Bank is our Member in the Board of Supervisors, EIOPA‘s main decision-making body. All the main deliverables of EIOPA are approved by either a qualified or a simple majority of votes in our Board of Supervisors which means that the Czech National Bank is closely involved in different work streams and decision-making processes at a European level. With the commitment to deliver quality regulation and supervision to further build and facilitate common European supervisory culture, close and effective cooperation of EIOPA with the National Supervisory Authorities is a decisive factor. And on this occasion, I would like to take the opportunity to thank the colleagues in the Czech National Bank for constructive discussions in our meetings which enables to move forward and to bring added value for European insurance industry and consumers.

Lorem ipsum


35 35

Michaela Koller: Legislation must respond the real needs of the client Mgr. Jan Cigánik / Editor-in-chief / Pojistný obzor

Pojistný obzor invited General Director of Insurance Europe Michael Koller to a short interview. She presented her view on the development of European regulatory plans. What kinds of regulatory challenges do insurers face at a European level?

Illustration photo: www.freeimages.com

In recent years there have been a wide range of legislative initiatives that affect our industry, and the most significant of these is Solvency II. While bringing significant benefits — such as improved governance and risk monitoring — inevitably such an ambitious framework will have aspects that need to be improved. While there are several issues to resolve, the main issue is that Solvency II generally treats insurers as if they act like short-term traders, when they are actually mainly long-term investors. This unnecessarily increases the cost of making long-term investments, and reduces insurers’ ability to make such investments, which are crucial for providing good returns to our policyholders. However, the industry understands that these kinds of changes take time and that we need to properly assess how Solvency II is working before making any significant adjustments, in view of upcoming the review. Another focus for Insurance Europe has been the Packaged Retail and Insurance-based Investment Products (PRIIPs)

Regulation, which aims to help consumers compare products and make better informed decisions by proposing the provision of a short, standardised key information document (KID). In particular, Insurance Europe raised concerns about technical faults in the PRIIPs regulatory technical standards (RTS) adopted by the European Commission in June 2016, which meant that the PRIIPs KID would actually mislead consumers by making insurance based-investment products appear more risky and expensive than they actually are. Insurance Europe therefore welcomed the European Parliament’s vote to reject the PRIIPs RTS and hopes that work will now focus on bringing the RTS fully in line with the regulation, in particular regarding the issues of credit risk, investment costs and the biometric risk premium, and PRIIPs that offer a range of options for investment, such as multi-option products. Another important piece of legislation is the Insurance Distribution Directive (IDD). Here Insurance Europe is calling on policymakers to ensure that the IDD delegated acts respect the original framework agreed in the legislative text. However, Insurance Europe has already found several instances in the European Insurance and Occupational Pensions Authority’s (EIOPA) draft technical advice for the delegated acts that go beyond the rules set out in the IDD. For example, while there is no overarching ban on commissions under the IDD, by specifying a broad list of inducements that are considered to pose a high risk of detriment to quality of the service, EIOPA is in effect proposing to bring in its own de facto ban through the delegated acts. The insurance product information document (IPID), which is another part of the IDD, will require insurance distributors to provide consumers with relevant information about non-life insurance products in a standardised format prior to the conclusion of a contract. Here, Insurance Europe has developed its own proposed format, in cooperation with national markets, that is consumer-friendly and works in both paper and digital formats.

How is consumer protection being addressed from a regulatory point of view? Ensuring an appropriate level of consumer protection is very important. In order to achieve this, policymakers need to ensure that legislation intended to protect consumers addresses their real – rather than perceived – needs. For example, consumers need


Insurance Digest

Photo: Insurance Europe

36

Michaela Koller

to be properly informed about the products that they are buying. However, despite being well-intended, there is a risk that recent legislative initiatives, such as the PRIIPs Regulation and the IDD, will not actually benefit consumers. Why? Because each proposal was developed in isolation, without enough attention being paid to their combined effects and potential unintended practical consequences for consumers. Firstly, they will result in consumers being overloaded with information. For example, as a result of the PRIIPs Regulation, the IDD, the General Data Protection Regulation and the Solvency II Directive, the number of EU disclosure requirements applicable to the sale of an insurance-based investment product by a broker will triple. In practice this means that 119 different pieces of pre-contractual information will have to be provided to consumers. Secondly, the newly agreed EU legislation includes numerous duplicative disclosures. This means that consumers will have to be provided with the same type of information twice, but with different wording and in a different format. Things could also get worse. There is a real risk that work on the implementing measures and technical standards of the IDD — and then its transposition into national laws — risks giving rise to even more additional disclosures. This situation is posing an increasingly large problem

in a digital environment where consumers expect a simple and straightforward online purchasing process. In order to avoid these kinds of issues being repeated in the future, Insurance Europe is calling on policymakers to adopt a genuinely consumer-centric approach to regulation. This would include: Screening both the direct and indirect impact that any individual proposal would have on consumers’ everyday life; Assessing the cumulative impact on consumers of the proposal and other texts. That would include looking not only at the level 1 legislative act, but also at levels 2 or 3; Checking if the EU is the most appropriate level at which to take the initiative, considering the diversity of consumers’ needs, demands, cultures, financial education and digital literacy levels across European countries and ensuring that changing the rules adds more benefits to consumers than keeping a stable framework; Seeking technological neutrality by ensuring that preference is not given to a specific medium and that the formats established are suitable in a digital environment to allow consumers to fully benefit from accessing information or services digitally if they wish; Making sure that each new proposal delivers its expected benefits to consumers in practice by successfully passing consumer testing to ensure that the proposal benefits consumers in

37

Illustration photo: www.freeimages.com-Henkster


practice. This would put consumers at the heart of regulation and help insurers to continue improving their service to customers in the future.

Do you face any challenges when engaging with policymakers on consumer protection issues? Yes, in particular when we provide feedback on any documents which are labelled as being “consumer protection”. There seems to be a fear that any changes the industry suggests are “watering down” the documents, when in reality we only wish to make them more effective in helping consumers to make informed decisions.

What other kind of issues will affect the insurance industry at a European level in the years to come? From a regulatory viewpoint, one of our main workstreams will be preparations for the upcoming review of Solvency II. In particular, as well as addressing a range of calibration issues and getting better recognition of the long-term nature of insurance, Insurance Europe will also engage with policymakers in order to relieve unnecessarily reporting burden and to reduce complexity for Europe’s insurers. Looking to the future more generally, increased digitalisation and connectivity will bring with it both challenges and opportunities. Take the example of highly automated and connected cars. By having access to more granular data generated by their customers’ cars, insurers can offer many new products and services. However, for this to happen, regulation needs to ensure that it is drivers

By having access to more granular data generated by their customers’ cars, insurers can offer many new products and services.

who remain in control of who can access the data, so that they can decide whether to provide it to a range of service providers, including insurers. At the same time, it is also vital that insurers continue to support nondigital consumers, who may find it difficult to use new digital services. So, as mentioned before, regulatory initiatives should not favour one channel over the other. Ultimately, consumers must be able to choose which means they wish to use to access insurance products and services. Traditional, paper-based and modern, digitally-driven distribution must both remain possible, to avoid excluding customers from accessing the products they need.

Of course, climate is another important issue, which Insurance Europe highlighted in its target two degrees campaign last year. How else is the industry responding? The insurance industry’s involvement in the fight against climate change is multifaceted. First and foremost, given their long-standing experience in providing protection against natural catastrophes, insurers can provide expert advice to public authorities on climate change adaption projects, such as the building and maintenance of flood defences or the drafting and enforcement of building codes. However, it is public authorities that must take the leading role in enhancing public resilience to the effects of climate change, mainly through effective prevention planning. By taking this kind of action, public authorities can help to minimise future climate change-related losses, and to ensure affordable and sustainable insurance cover in the years to come. At the same time, more needs to be done to address the protection gap. Recent figures from Swiss Re suggest that approximately just 40 percent of catastrophe losses in 2015 were covered by insurance. Given that natural catastrophes are expected to increase in volume and severity, it will be crucial that action is taken to ensure that more people are able to benefit from the protection that insurance provides at a time when they need it the most.

38

Insurance Digest


Christian Eltner: Real potential in the field of consumer protection is financial education Mgr. Jan Cigánik / Editor-in-chief / Pojistný obzor

Head of International Affairs VVO Christian Eltner presented his opinion on evolution of the insurance regulation.

At first, I have to state that we already have a higly regulated insurance market. This high level of regulation should be sufficent. Before establishing new rules we should asses the impact of the recently adopted legislative projects like Solvency II or IDD. Only after such a comprehensive evaluation it makes sense to create further regulation. Particularly when looking at smaller companies, which have to implement the same quantity of rules as big companies. We should be aware that regeulation is perceived among the Top 3 operational risks for insurance companies. This shows that we have to be careful to find the right balance for regulation.

Which do you believe will be the impact of the new European legislation (Solvency II, IDD, PRIIPs etc) on the insurance activity from an insurer‘s standpoint as well as from the customer‘s perspective? For insurance companies the implementation of the last wave of EU-legislation created obviously a great challenge. Consequently, within the companies ressources had to be allocated from operational services for clients to compliance and regulatory activities. Of course it is positive to have a higher level of risk awareness and critically assess business models in this respect. But there has to be a sound relation between regulatory efforts of the companies and added value for consumers. Concerning risk awarenes of insurance companies I have to emphasize, that insurance is a long term oriented business to manage risks sucuessfully. In the field of conduct of business for consumers it is in principal positive to get more information in formats which are easy to understand. E.g. a Key information document ( KID) is definetly useful. But the question is how this is implemented in practice. It can be critically questionned if the result gives a real added value for consumers.

Foto: VVO

How do you perceive the intentions of the European regulatoty institutions in deepening regulation of insurance sector?

Christian Eltner

Consumer protection is becoming more and more important for all national competent authorities in Europe. Can you describe your vision of ideal consumer protection in the insurance sector? More information requirements do not automatically result in better consumer protection. In contrast, an overload of information cannot be managed and understood by the consumer. This is shown by a study published in 2015 by the University of Sankt Gallen in Switzerland. On the other extreme, too little information is also risky. Insurance services are by nature complex and have to provide legal certainty. Again, this certainty is in the very interest of the consumer.

How do you perceive the phenomenon of financial education of client? For the insurance industry it is of utmost importance to be in a relationship with clients who understand risks and information about insurance products. Consequently, the real potential for a better awareness in the field of consumer protection is financial education. In this field I see a need for more initiatives. Therefore the VVO is prioritizing this topic and we define our activities as our proactive contribution to consumer protection.



Budova a prostory České národní banky

Odborný čtvrtletník českého pojištovnictví vycházející od roku 1922. www.pojistnyobzor.cz Adresa: Gemini B, Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 Telefon: (+420) 222 350 161 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Mgr. Jan Cigánik Redakční rada: Ing. Libor Adamec, Ph.D., prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc., JUDr. Zuzana Hlaváčková, RNDr. Petr Jedlička, Ph.D., Milan Káňa, Marcela Kotyrová, JUDr. Tereza Kunertová, Ph.D., LL.M., Ing. Marcela Machová, Mgr. Jan Matoušek, Ivana Menclová, Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSc., MBA, Mgr. et Mgr. Drahomíra Murínová, PhDr. Miloš Novák, Ing. Eva Svobodová Grafická úprava a sazba: Studio Grafite, s.r.o. www.grafite.cz

Pohled na sídlo ČNB

Malý sál

Socha Génia se lvem od A. Poppa

Zaplněný velký sál

Hlavní vchod do budovy ČNB

Foyer

Malý sál

Tisk: qtstudio.eu Náklad: 300 kusů Evidenční číslo: MK ČR E 1060 ISSN 0032-2393 (Print) ISSN 2464-7381 (On-line) Inzerce: Veškeré informace podá redakce. Využití článků povoleno pouze se souhlasem redakce a při zachování autorských práv. Vydavatel: Česká asociace pojišťoven

© Česká asociace pojišťoven www.cap.cz

Pojistný obzor je členem Mezinárodní organizace odborného pojišťovacího tisku. insurancepress.eu

Velký sál

39

40

Lorem ipsum


www.pojistnyobzor.cz

Konference Časopis českého pojišťovnictví

Recommend Documents