International Energy Club Ostrava 2013
Patroni konference
Záštita konference
IEC – Ostrava 2013
Zelená energie nás ničí. Ve Francii a Německu si ochránili energeticky náročný průmysl, zelenou energii tam platí občané, upozornil účastníky konference generální ředitel Vítkovice Machinery Group Jan Světlík
Zlevnění elektřiny pro průmysl si musí Česko obhájit v Bruselu Bez aktualizované Státní energetické koncepce a Surovinové politiky nebudou mít české energetické firmy jasno, do jakých zdrojů by měly investovat. Průmysl si zase nemůže být jistý, že ho v budoucnu nečeká podobná pohroma jako v případě elektřiny, která rychle zdražuje kvůli podpoře obnovitelných zdrojů.
B
ez rozumné energetické koncepce se česká a evropská energetika neobejdou. Na tom se shodli zástupci státu i energetických a průmyslových firem na konferenci International Energy
Club v Ostravě. Potíž je v tom, že v Česku se o aktualizaci Státní energetické koncepce debatuje od roku 2009. Definitivně by dokument měla schválit až nová vláda vzešlá z předčasných voleb. Nynější kabinet
zajistí, aby se novým ministrům dostala koncepce na stůl se zapracováním připomínek ministerstva životního prostředí a okolních států. „Když se neprotáhne mezinárodní konzultace, do níž se chce zapojit Rakousko, Slovensko či Evropská unie, bude aktualizovaná energetická koncepce připravena k projednání na začátku roku,“ slibuje ministr průmyslu a obchodu v demisi Jiří Cienciala. Kvůli připomínkám ministerstva životního prostředí v rámci procesu posouzení dopadu na životní prostředí nicméně původní znění
Evropské cíle. Je otázka, nakolik je průmysl schopen akceptovat cíle snižování emisí do roku 2050 o 80 až 95 procent, jak si předsevzala Evropská unie, pochyboval europoslanec Evžen Tošenovský
koncepce prošlo několika změnami. V prvé řadě se energetický výhled na příštích třicet let bude pohybovat v určitém intervalu, který bude připouštět jisté odchylky od stanoveného optimálního scénáře. „V optimalizovaném scénáři se snažíme vybalancovat všechny cíle, tedy udržitelnost energetiky, konkurenceschopnost ekonomiky a energetickou bezpečnost. Pokud se v budoucnu bude upřednostňovat některý z cílů, promítne se to i do celkové energetické bilance,“ vysvětluje Lenka Kovačovská, vedoucí analýz a predikcí v energetice ministerstva průmyslu a obchodu. Energetická koncepce pořád sází na jadernou energii, která by měla jako nízkoemisní zdroj nahradit uhelné zdroje. Nicméně i v tomto ohledu se závěry koncepce změnily. Dokument už nepočítá se zprovozněním dvou nových jaderných bloků v roce 2025. K tomuto datu bude stát jeden blok. Druhý by měl být hotový o pět let později.
Surovinovou politiku brzdí těžební limity
Koncepce české energetiky se ovšem neobejde bez jasného určení,
z jakých surovinových zdrojů bude vycházet. Surovinovou politiku státu přitom minulá vláda neschválila. Stávající vláda ji dopracovává a chce ji nechat příští vládě ve stavu, kdy o ní bude moci spolu s energetickou koncepcí rozhodnout. Klíčem k surovinové politice je ovšem jedno citlivé politické rozhodnutí, a sice zda prolomit územní limity těžby hnědého uhlí. „Ekologické dopady uhelné energetiky už nejsou problém. V Ústeckém kraji je ve všech parametrech lepší životní prostředí než v Praze,“ říká Luboš Pavlas, generální ředitel Elektrárny Chvaletice, která patří společnosti Severní energetická. Ta těží hnědé uhlí v lomu ČSA, kterého se územní limity bezprostředně dotýkají. Za limity se pod zemí skrývá 750 milionů tun kvalitního výhřevného hnědého uhlí. „Těžba však nyní vstoupila do útlumového programu. Za současného stavu zákonů skončí těžba na lomu ČSA krátce po roce 2020 a bude zahájena konzervace nebo rekultivace lomu,“ dodává Pavlas. Právě hnědé uhlí by podle něj mohlo být levnou alternativou k ostatním nákladným zdrojům elektřiny, o nichž se uvažuje.
Drahá energie brání rozjezdu ekonomiky
Náklady na energii tíží český energeticky náročný průmysl. „Vítkovice platí dvě miliardy korun na daních a půl miliardy v poplatcích do energetiky. To je neudržitelné, už nám pak při kalkulacích cen nezbývá prostor na zisk,“ tvrdí Jan Světlík, generální ředitel Vítkovice Machinery Group. Ceny elektřiny jsou v Česku zejména kvůli vysokým příspěvkům na podporu obnovitelných zdrojů (OZE) vyšší než v zemích, kam průmyslové firmy vyváží. „Ceny energií protahují cyklické změny v ekonomice. Asi není náhodou, že se z recese nemůžeme dostat, když za poslední čtyři roky kvůli cenám energie výrazně vzrostly náklady firem,“ dodává Světlík. Průmyslové firmy zastavily velké investice i kvůli nejistotě ohledně poplatků za zelenou energii obsažených v ceně elektřiny. Jejich výši až do letoška určoval vždy na další rok Energetický regulační úřad nejen podle odhadované výroby obnovitel-
Foto ddem 3x, foto na titulní straně čtk
II/III
Odborná diskuze. Debata o energetice se v rámci čtvrtého ročníku International Energy Club konala v multifunkční aule Gong na místě bývalého plynojemu v ostravské Dolní oblasti Vítkovice. Organizátorem akce byla společnost DDeM ných zdrojů, ale také podle toho, kolik peněz na podporu zelené energie uvolní stát ze státního rozpočtu. „Letos se měl příspěvek na OZE řešit tak, že od poloviny roku se měly do podpory nalít další tři miliardy korun ze státního rozpočtu, a postupně se tak dostat k poplatku v ceně elektřiny 400 korun za megawatthodinu. Minulý ministr financí Miroslav Kalousek nám slíbil, že od 1. července se poplatek razantně sníží. Do dubna to všechno platilo. V květnu nám řekl, že žádné peníze nebudou,“ popisuje Světlík snahu průmyslu o snížení finanční zátěže.
Energie pro průmysl zlevní
Částečné řešení přinesla až letošní malá novela zákona o podporovaných zdrojích energie. Ta zafixovala pro příští rok příspěvek v ceně elektřiny na 495 korun za megawatthodinu. „Chceme, aby příští vláda v trendu snižování poplatků za OZE pokračovala,“ dodává Světlík. Pomoc průmyslu slibuje i Alena Vitásková, předsedkyně Energetického regulačního úřadu. Příští rok by se podle ní měly snížit regulované složky ceny u plynu v průměru o pět
procent a u elektřiny pro odběratele ze sítě velmi vysokého napětí o 12 procent. „Pro příští regulační období, které v elektřině a plynu začne v roce 2015, nastavíme velmi přísné, ale spravedlivé parametry pro regulované subjekty. Skončila doba nekontrolovatelných nákladů, které jsme všichni platili na fakturách,“ říká Vitásková. V rámci Evropské unie bude regulační úřad chtít vyjednat, aby český spotřebitel nesl jen tu část nákladů na budování transevropských sítí, které budou čeští zákazníci využívat. Příkladem je plynovod Moravia, který by měl vést plyn z Polska na jih do Rakouska. „Jednáme s regulátorem v Polsku i s českou společností Net4Gas a polskou Gas Systém, aby náklady nenesli jen čeští odběratelé,“ dodává Vitásková.
Debata v EU bude klíčová
Na poli Evropské unie ovšem bude muset být Česko mnohem aktivnější, pokud chce pro své firmy zajistit lepší podmínky, upozorňuje europoslanec za ODS Evžen Tošenovský. „Jakékoli úlevy pro průmysl bude muset Česko otevřít na úrovni Rady ministrů a i díky spojencům je vnutit
jako téma Komisi. Jinak nám bude jakékoli opatření automaticky zamítáno. To je úloha pro příští vládu,“ říká Tošenovský. Příští rok v Evropské unii vypukne naplno debata na téma cen energií pro průmysl. Komise bude posuzovat systém v Německu, který stanovuje strop pro platby na obnovitelné zdroje pro průmyslové firmy. Tím jsou německé firmy například oproti českým zvýhodněny. „Budeme muset být na tuto diskuzi o cenách pro průmysl připraveni, abychom mohli vstoupit s relevantními argumenty,“ tvrdí Tošenovský. Zatím se české ministerstvo průmyslu a obchodu jakékoli diferenciaci plateb na obnovitelné zdroje pro český průmysl brání. Argumentuje přitom stanoviskem Evropské komise, která už dříve Česku naznačila, že zvýhodňování firem tolerovat nebude. Průmyslové firmy však trvají na svém. Zkoumání německého modelu podle nich bude trvat roky. Po celou tu dobu budou mít tamní firmy konkurenční výhodu. Česko by proto mělo podle zástupců firem nějaké opatření přijmout, i kdyby ho muselo na nátlak Bruselu za pár let zase zrušit. Jan Stuchlík
IEC – Ostrava 2013
IV/V
Jiří Cienciala: ASEK a surovinovou polit iku by měla vláda projednat najednou Není objektivní důvod, proč by mezinárodní projednávání ASEK mělo být komplikováno dostavbou elektrárny Temelín
Státní energetickou koncepci nelze od surovinové politiky odtrhnout. Všichni, kdo po volbách přijdou, vědí, že to na ministerstvu bude připravené. Budeme se jen muset rozhodnout, jestli chceme být energeticky soběstačnou republikou a za jakou cenu, říká ministr průmyslu a obchodu v demisi Jiří Cienciala.
E15: Má se Česko snažit jít proti proudu a prosadit si u Evropské komise souhlas s rozdělením výše příspěvku na obnovitelné zdroje (OZE) pro velké a malé odběratele, jak to požadují průmyslové firmy? Evropská komise nás důrazně upozornila, že takový systém není slučitelný s unijními pravidly. V Německu takový systém mají a Komise nyní zkoumá, jestli je přípustný. Budeme očekávat výsledek řízení s Německem. Navíc čekáme na připravované sdělení Komise ohledně státní podpory v oblasti životního prostředí a energetiky, kde by oblast možné diferenciace příspěvku na OZE mohla být také řešena. Pokud by diferenciace poplatku na OZE Komise vyhodnotila jako možnou, pak bychom samozřejmě o takové úpravě také uvažovali. E15: Platí teze o dobrých myšlenkách se špatným dopadem i pro emisní limity průmyslu, které jsou na severní Moravě jedny z nejpřísnějších v Evropě? Ano, protože jsou mnohem přísnější, než co stanovuje Evropská unie.
V Číně, Indii ani v některých místech, kde se vyrábí ocel ve Spojených státech, nejsou emisní limity. Zase platí, že záměr omezit tyto škodlivé emise byl dobrý, ale už se nedomyslel dopad tohoto opatření do ekonomiky a průmyslu. E15: Moravskoslezský kraj sám ale tyto zákonem dané limity přitvrdil. Bylo to na nátlak obyvatel. Jenže s těmi lidmi se vůbec nediskutovalo, jakou bude mít zpřísnění cenu. Vůbec se neříkalo, že limity budou mít nějaký dopad na ekonomiku a hlavně na zaměstnanost. Nepamatuji se, že by se někdy taková diskuze mezi firmami, které znečišťují ovzduší, lidmi a krajem vedla. E15: Může vláda nějak donutit kraj, aby emisní limity uvolnil? Donutit ho nemůžeme. Teď ale budeme mít diskuzi s krajem i firmami, co se s tím dá dělat. Firmy tu situaci totiž mohou do určité míry zneužít k jakémusi vydírání. Řeknou, proč bychom tady měly podnikat. Třeba takový globální hráč jako ArcelorMittal. Ten má v Polsku závod, který je technologicky vyspělejší než Ostrava. Takže může snadno říct, že přísné limity snižují jeho konkurenceschopnost a že o osmdesát kilometrů severněji má lepší podmínky. E15: Vláda nicméně řekla, že v rámci pomoci kraji je třeba tyto limity uvolnit. To je pravda. Ale zase je třeba to vysvětlit veřejnosti. Ocelárně Evraz už krajský úřad povolil odklad jednoho z ekologizačních opatření. Na druhé straně firmy, které už například do odprášení investovaly, už teď i ty přísné limity plní a pomohly výraz-
pení obyvatelstva, které by se muselo přestěhovat. V černém uhlí existují urbanistické a lidské limity. Je třeba spousta koksovatelného uhlí pod městem Karviná nebo pod Beskydami. Tuto cenu je třeba poměřovat s přínosy energetické soběstačnosti a bezpečnosti, ale i s dopadem na obyvatelstvo. Jako národohospodář bych byl pro to vytěžit zásoby, které jsou ekologicky vytěžitelné. A vydělané peníze investovat do špičkových technologií, které nám zabezpečí energetickou soběstačnost dlouho do budoucna. Ale je to citlivá otázka, a tak k tomu musíme přistupovat.
Foto ddem
E15: Na konferenci International Energy Club jste prohlásil, že Ostravsko je typickým případem, jak na začátku možná dobré myšlenky v oblasti energetiky mohou negativně dopadnout na celý region. Co konkrétně tím myslíte? Dobrá ekologická myšlenka podpory obnovitelných zdrojů energie se bohužel zvrhla a je z toho příležitost rychlého výdělku některých lidí a firem. Doplácejí teď na to velké průmyslové podniky a celý ostravský region se tak dostal do vážných potíží.
ně zlepšit stav životního prostředí v Moravskoslezském kraji. E15: Na ministerstvu teď dokončujete úpravy aktualizované Státní energetické koncepce (ASEK), kterou by vláda měla dostat na stůl začátkem příštího roku. Na druhé straně jste odložili Surovinovou politiku. Má smysl schvalovat ASEK, když není jasné, z jaké surovinové
základny bude vycházet? Neodložili. Prošla mezirezortním připomínkovým řízením a je v podstatě hotová. Je pravda, že energetickou koncepci nelze od surovinové politiky odtrhnout. Všichni, kdo po volbách přijdou, vědí, že to na ministerstvu bude připravené. Jak ASEK, tak Surovinovou politiku chceme nechat příští vládě jako jeden balík. Budu navrhovat, aby se to předložilo jako jeden materiál. Nová vláda
pak o něm bude muset s konečnou platností rozhodnout. E15: Pořád je tam ale jedno politicky citlivé téma, které obě koncepce může výrazně ovlivnit, a to je prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí. Budeme se muset rozhodnout, jestli chceme být energeticky soběstačnou republikou a za jakou cenu. Touto cenou je v případě hnědého uhlí utr-
E15: Jak se ASEK vypořádá s nejistotou ohledně územních limitů u hnědého uhlí? Posuzovali jsme řadu alternativních scénářů vývoje české energetiky. Výsledné intervaly či koridory pro mix primárních energetických zdrojů a hrubé výroby elektřiny, které v koncepci předkládáme, tak představují mantinely budoucího vývoje energetiky. Ty považujeme z hlediska Státní energetické koncepce za vyhovující a bezpečné z pohledu cílů státní energetické politiky. E15: Hodně se mluví o tom, že kdyby předchozí vláda schválila surovinovou politiku, vy byste teď mohli snadněji řešit problém dolu Paskov. Vidíte to stejně? Nemyslím si to. V OKD nejde o těžební limity ani o koncepci. Tam
jde o nákladovost a konkurenceschopnost těžby uhlí. Samozřejmě je strategicky důležité vědět, jestli něco zavřeme, nebo zasypeme. E15: Přichází v úvahu zakonzervování dolu? Expertní výpočty ukazují, že udržovací náklady během příštích deseti dvaceti let, kdy bychom se k tomu uhlí mohli vrátit, by byly větší, než kdyby se šachta vykopala znovu. E15: Jakou roli by měl v případě Paskova stát sehrát? Stát nemůže pomáhat každé soukromé firmě, která se dostane do problémů, avšak nesmíme zapomínat, že hornictví je specifický obor. Důl není pekárna, kterou lze ze dne na den zavřít či znovu otevřít podle toho, jaká je momentálně poptávka po houskách. Všechna zásadní rozhodnutí v těžebním průmyslu stejně jako v energetice jsou specifická tím, že jsou nevratná. Mimo to těžební průmysl stojí zcela na počátku výrobního řetězce a na jeho kondici závisí kondice mnoha dalších odvětví. Proto je třeba k řešení problému dolu Paskov přistupovat velmi zodpovědně a opatření dělat po důkladné analýze. E15: Bude vůbec moravskoslezský region za deset dvacet let uhlí a koks potřebovat? Poptávku po koksu mají v rukách hutě. ArcelorMittal má kapacitu na výrobu 3,5 milionu tun oceli ročně. Ta uživí minimálně jednu šachtu, která těží koksovatelné uhlí. Dnes přitom nevyrábí ani dva miliony tun. Druhá věc je samozřejmě cena. Protože uhlí dovážíme ze Spojených států laciněji, než ho těžíme. E15: Má tedy ocelářství v Česku nějakou perspektivu? Špičkové ocelářství s vysokou přidanou hodnotou a v řízených řetězcích přidané hodnoty od výroby železa až po automobilový průmysl má budoucnost. Třeba až po výrobu šroubů či pružin. Hutnictví musí být specializované a konkurenceschopné,
pokud jde o sortiment, cenu a užitné vlastnosti. E15: Bude to ale pořád velkokapacitní hutnictví, které bude potřebovat stovky tisíc tun koksu? Můžeme tady klidně dělat čtyři miliony tun oceli ročně. Na to by poptávka byla. Vždyť 70 procent oceli dovážíme. Problém je, že hutě nedělají takový sortiment, který zákazníci potřebují. Snad kromě Třince do změny sortimentu a kvality české hutě moc neinvestovaly. E15: S jakou pozicí by mělo Česko vstoupit do evropské debaty o reformě systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), který chce třeba ČEZ zachovat, zatímco průmysl ho vidí spíše jako zátěž? Prioritou pro Česko je stabilizace cen uhlíku. Pro vládu je zásadní, aby systém EU ETS byl funkční a zajistil nákladově efektivní snižování emisí skleníkových plynů. S ohledem na českou energetickou strategii, směřující k rozvoji jaderné energetiky, má vláda zájem na jasných a stabilních cenových signálech pro rozvoj nízkouhlíkových zdrojů. Zároveň zdůrazňuje, že efektivitu EU ETS by neměly narušovat ostatní nástroje klimatické politiky EU. E15: Posilování jaderné energetiky v ASEK nejspíš narazí v mezinárodním projednávání tohoto dokumentu na odpor Rakouska. Jak si dostavbu Temelína Česko před Rakušany obhájí? Každý členský stát EU má právo na svobodnou volbu svého energetického mixu. Projekt dostavby Temelína prošel procesem posouzení vlivu na životní prostředí EIA a získal v něm kladné stanovisko. Zároveň ministerstvo životního prostředí stanovilo 90 podmínek, které bude muset ČEZ při stavbě respektovat. Přitom zohledňovalo i připomínky německé i rakouské strany. Takže není objektivní důvod, proč by mezinárodní projednávání ASEK mělo být komplikováno dostavbou elektrárny Temelín. Jan Stuchlík
IEC – Ostrava 2013
VI/VII
Evropská energetika hledá cestu z krize CDU/CSU. Na stanovisku Německa bude osud návrhu Komise záviset. Pravděpodobní koaliční partneři CDU/CSU – Zelení a sociální demokraté – odklad dražeb podporují.
Jedním z důvodů krize evropské energetiky, která se projevuje i v Česku, je nesystémový přístup k boji s klimatickými změnami.
nebudou vyrábět elektřinu obnovitelné zdroje.
Evropa ho vede na několika frontách, které však účinnost postupu
Čekání na Německo
proti emisím skleníkových plynů navzájem snižují. Původně měl být dominantním nástrojem pro snižování emisí systém obchodování s povolenkami na vypouštění CO2 (EU ETS). Původní předpoklad byl, že vysoká cena povolenek bude motivovat firmy k investicím do nízkoemisních energetických zdrojů.
V
rámci boje s klimatickými změnami se k EU ETS přidala štědrá podpora obnovitelných zdrojů energie a zvyšování energetické účinnosti a úspor. Navíc přišla recese evropské ekonomiky. Cena povolenek se propadla na historické minimum a nyní se pohybuje kolem pěti eur za tunu.
Snaha o reformu emisních povolenek
Evropská komise proto zvažuje, jak systém EU ETS reformovat, aby zase začal plnit původní účel. Jenže na záchranu obchodování s emisemi mají energetické a průmyslové firmy protichůdné názory. V Česku je pro zachování a reformu EU ETS
například ČEZ, který v minulosti hodně investoval do modernizace svých uhelných elektráren. „ETS byla dobrá myšlenka, automaticky měl přijít výsledek, že do roku 2020 se uskuteční plánované snížení emisí. Jenže tržní cena povolenek není signálem pro firmy, aby investovaly do nízkoemisních zdrojů. Má existovat jeden mechanismus pro snižování emisí, do něhož se nebude pořád zasahovat,“ podporuje stanovisko ČEZ i Martin Herrmann, předseda představenstva RWE Česká republika. Bez jasného a funkčního tržního mechanismu se podle něj nebude vyplácet stavět klasické elektrárny, které by byly schopny zajistit výrobu, když zrovna
Povolenky se ovšem týkají jen některých energetických a průmyslových oborů. To vadí například teplárnám, které musí konkurovat domovním kotelnám, které povolenky kupovat nemusí. „EU ETS není životaschopný. Ať se raději zatíží rovnoměrně veškerý uhlík vypouštěný v emisích,“ myslí si Luboš Pavlas, generální ředitel Elektrárny Chvaletice, která patří těžební společnosti Severní energetická. Evropská komise chce nynější situaci na trhu s emisními povolenkami vyřešit dočasným stažením 900 milionů povolenek z aukcí a vydražit je až na konci nynějšího obchodovacího období, tedy v letech 2019 a 2020. Tím by se měla zvednout i cena povolenek. Tento odklad dražeb letos v červnu napodruhé schválil Evropský parlament. Teď se musí vyjádřit ještě členské státy. Litva, která nyní předsedá Evropské unii, se vyjádřila, že zatím není naplánováno konkrétní datum pro další debatu o odkladu dražeb povolenek. Čeká se, jakou vládu složí vítěz německých parlamentních voleb
„V evropském měřítku se dostatečně neinvestuje, protože tlak na marže je velký," připomíná Václav Lerch, zástupce generálního ředitele společnosti Vemex. Ve hře je proto ještě jeden systém, jak problémy evropské energetiky vyřešit. Nynější neochotu energetických firem stavět nové zdroje by mohl vyřešit trh s elektrárenskými kapacitami. Jejich provozovatelé by nevydělávali jen na prodeji elektřiny, ale také na samotném faktu, že udržují elektrárnu připravenou k dodávkám elektřiny do sítě. „Kapacitní trh je potřeba. Znamená to, že ten, kdo kupuje elektřinu, platí i za vlastní existenci elektrárny. Je to jako určitý druh pojištění, že elektřiny bude vždy dostatek. Musí to být ale celoevropský mechanismus na tržní bázi. Aukce na kapacitu by se měly dělat bez ohledu na technologie, kapacitní prémii získá ten, kdo dá nejlepší nabídku. Národní mechanismy nebudou fungovat,“ říká Martin Herrmann z RWE. Evropská komise už připravuje doporučení, jak by měly kapacitní mechanismy v Evropě vypadat. Nicméně z nich není nadšená. „Potřebnou kapacitu, která by vykrývala špičky při odběru elektřiny nebo zálohovala nestabilní výrobu z obnovitelných zdrojů, lze získat levněji. Stačí posílit propojení národních přenosových sítí,“ myslí si Philip Lowe, generální ředitel Generálního ředitelství pro energetiku Evropské komise. Jenže některé státy už své kapacitní platby pomalu zavádějí. Ve Francii budou muset do konce letošního roku dodavatelé elektřiny nakoupit od elektráren kapacitu pro výrobu ve špičkách, kterou budou potřebovat za tři roky. Ve Velké Británii by se první aukce kapacit měly uskutečnit příští rok. V Německu se o zavedení podobného systému diskutuje. >stu
Foto ddem
Nutná záloha. Potřebujeme klasické elektrárny pro případ, že nesvítí slunce a nefouká vítr, vysvětluje předseda představenstva RWE ČR Martin Herrmann nutnost zřízení trhu s elektrárenskými kapacitami
i n ze rce A130007542
Trh s kapacitami má spasit energetiku
IEC – Ostrava 2013
VIII/IX
Realizaci energetických staveb brzdí složitá povolovací řízení
Anketa: Co komplikuje život energetickým firmám v Česku? 1. Jak moc znesnadňuje podnikání a investiční rozhodování skutečnost, že Česko stále nemá schválenou aktualizovanou Státní energetickou koncepci? 2. Co považujete za největší problémy při realizaci energetických staveb v Česku?
V Česku se bude muset v příštích dvanácti letech investovat do energetické infrastruktury zhruba šedesát miliard korun. Jinak nebude schopná čelit náhlým přenosům energie z německých obnovitelných zdrojů, spolehlivě přenášet výkon tuzemských obnovitelných zdrojů či pojmout výkon nových bloků jaderné elektrárny Temelín.
Zdlouhavé procesy
Jenže české i evropské ambiciózní cíle brzdí povolovací procedury a další překážky, které ve výsledku energetické stavby oddalují a protahují. „Vzpomínám si, že vyřídit a postavit vyvedení výkonu z elektrárny Ledvice do rozvodny v Počeradech trvalo 120 měsíců. Takže postavit za deset let projekty za 200 miliard eur se nedá stihnout,“ upozorňuje Luboš Pavlas, generální ředitel Elektrárny Chvaletice, která patří společnosti Severní energetická. V Česku komplikuje život energetikům například řetězení jednotlivých povolovacích řízení, kdy se navíc z jednoho řízení přechází do jiného. V některých řízeních navíc nejsou pevně nastaveny lhůty pro vydání rozhodnutí, nebo tyto lhůty sice existují, ale správní orgány je nedodržují. Efektivní obrana podle Pavlase neexistuje. Situaci nepomáhá ani těžkopádný soudní systém. Proces
Přesíťovaná republika. V Česku zůstávají v zemi i staré energetické sítě, které už nikdo nepoužívá, říká prezidentka Asociace stavitelů plynovodů a produktovodů Marcela Stuchlíková
Foto ddem
P
odle propočtů Evropské komise připadají na Česko do roku 2022 investice do sítí, které budou napojeny na transevropské přenosové koridory, ve výši 1,7 miliardy eur, tedy zhruba 50 miliard korun nad rámec tuzemských projektů. Celkem se má v Evropě do modernizace a stavby nové energetické infrastruktury investovat zhruba 200 miliard eur.
odvolání vůči územnímu souhlasu nebo stavebnímu povolení a následná žaloba ke správnímu soudu se mohou táhnout roky a poskytují řadu možností pro procesní zdržování.
Kauce na opravu silnic a chodníků
„V celém časovém řetězci kroků celého projektu se navíc velmi často zkracuje doba nutná pro vlastní stavbu," upozorňuje Marcela Stuchlíková, šéfka Asociace stavitelů plynovodů a produktovodů. Zhotovitel stavby je pak pod dvojím tlakem ze strany investora, jednak je nucen dodržovat všechny technologické postupy výstavby a zároveň i ve zkrácené době dokončit stavbu v dohodnutém termínu. Dobu pro vlastní stavbu zkracují i další požadavky státní správy. Policie musí schvalovat dopravní značení v místech výstavby. Odbory dopravy městských úřadů si pro vydání povolení mohou vzít až třicetidenní lhůtu. Správce komunikace navíc nepovolí práce dříve, než zhotovitel složí kauci, kterou ručí za uvedení komunikace do původního stavu.
Tyto kauce jsou zátěží, která zejména ve stavební sezoně výrazně omezuje možnosti zejména menších firem. „Na vrcholu stavební sezony mohou představovat milionové částky. Často přitom výrazně přesahují hodnotu prací, které je třeba provést,“ upozorňuje Stuchlíková. V Česku se totiž zažila praxe, že města využívají energetických staveb k tomu, aby si nechala za cizí peníze opravit svůj majetek. „Pokud chcete postavit síť v komunikaci, bez komplexní rekonstrukce jejího povrchu, souhlasné stanovisko nedostanete. Přitom vlastní místo zásahu do komunikace má šířku 80 centimetrů nutných pro pohyb pracovníků ve výkopu,“ dodává Stuchlíková.
Sloučit povolovací procedury
Zástupci energetických firem vidí řešení ve zjednodušení povolovacích procedur. „Prospělo by, kdyby proces posuzování vlivu na životní prostředí EIA byl součástí územního rozhodování. Aby stavební proces byl jen jeden. V Rakousku to takto nastaveno mají.
EIA, územní rozhodnutí, stavební povolení tvoří jeden proces,“ vysvětluje Pavlas ze Severní energetické. Reformu pravidel EIA po Česku požaduje také Evropská komise. K podobnému sjednocení jako v Rakousku se však české instituce zatím nemají. Zjednodušení výstavby energetické infrastruktury se věnovala i předchozí vláda. Kabinet před rokem uložil ministerstvu průmyslu a obchodu, aby připravilo změny v zákonech, které by celý proces výstavby zkrátily z deseti let na tři roky. Uvažovalo se o přesunu některých pravomocí z obcí a krajů na celostátní instituce. Zvažovaným opatřením bylo i stanovení časového limitu pro územní a stavební řízení, a to na dvanáct měsíců. V některých případech by stát měl využít možnosti vyvlastnění. Zrychlení procedur chce i Evropská komise. Letošní směrnice o transevropských sítích požaduje po členských státech, aby zavedly opatření, která zrychlí povolovací procedury pro výstavbu transevropských sítí na maximálně tři a půl roku. >stu
Ivo Hlaváč, ředitel útvaru public affairs, ČEZ 1. Státní energetickou koncepci (SEK) chápeme jako jeden ze základních dokumentů, jak si Česká republika prostřednictvím své vlády v příštích desetiletích představuje další vývoj a rozvoj energetiky. Bez aktualizované SEK je investiční rozhodování, které je pro podnikání v oblasti energetiky nezbytnou podmínkou, komplikované a v případě strategických investic téměř nemožné. S ohledem na uvedené lze konstatovat, že aktualizovaná SEK energetice chybí a nelze bez ní rozhodnout o strategických investicích. Aktuálním příkladem může být dostavba dalších bloků jaderné elektrárny v Temelíně. O těch de facto bez aktualizované SEK „rozumně“ rozhodovat nelze. 2. V tuto chvíli se dá hovořit o dvou skupinách problémů, pokud u strategických investic pomineme zatím ještě neschválenou aktualizovanou Státní energetickou koncepci. První skupinou problémů je administrativní náročnost přípravy a projednání staveb. Zde známe z praxe řadu případů, kdy administrativní příprava a především projednání je časově náročnější než samotná realizace stavby a její uvedení do provozu. Některé procesy navíc nemají definovány závazné termíny pro jejich průběh a ukončení. Příkladem je EIA. Druhou skupinou problémů je nestabilní a trvale se měnící prostředí v oblasti energetiky. To vše je umocněno vývojem cen elektřiny na velkoobchodních trzích, které investice v oblasti výroby elektřiny nepodporují, spíš naopak.
Oldřich Petržilka, zvláštní zmocněnec, Český plynárenský svaz 1. Aktualizace SEK je dlouhodobý proces, do něhož, kdykoli se chýlí k dokončení, zpravidla vstoupí nějaké mimořádné události. Na jedné straně jsme se s tím už naučili žít, ale na druhé straně nám to komplikuje především investiční rozhodování. Investice v energetice se dělají na 40 a více let. Zároveň se ale každé čtyři roky různou měrou mění politické prostředí. 2. Největším problémem jsou nesmírně zdlouhavé povolovací procesy a projednávání zásadních staveb, které se vzhledem k různým protestům, odvoláním a podobně protahuje o roky. Ve svém důsledku to může vést až k ohrožení spolehlivosti dodávek.
Svatopluk Vnouček, ředitel sekce Rozvoj a technická koncepce přenosové soustavy, ČEPS 1. Státní energickou koncepci považuji za vyjádření politické pozice státu v oblasti energetiky. Stát v ní definuje své priority a cíle, které by měl v následujícím období prosazovat prostřednictvím legislativního procesu a výkonem státní správy. Absence tohoto základního strategického dokumentu zvyšuje nejistoty a rizika ohledně budoucího vývoje
energetiky. Investice v energetice se plánují a realizují na několik následujících desetiletí. Rozhodnutí investorů je v takovémto případě mnohem komplikovanější, neboť chybí základní strategická vize státu v energetice. 2. Pokud se podívám na přenosovou soustavu nebo obecně přenos a distribuci elektrické energie, je absolutně největším problémem získání všech potřebných povolení a smluv pro realizaci liniových staveb. Od prvotní myšlenky, třeba na zdvojení stávajícího jednoduchého vedení, k realizaci uběhne průměrně osm až deset let. Doba samotné výstavby vedení činí pouze jeden až dva roky. Je velice komplikované dosáhnout většinového souhlasu několika desítek obcí, orgánů státní správy, organizací a několika stovek až tisíců vlastníků pozemků dotčených liniovou stavbou.
Luboš Pavlas, generální ředitel, Elektrárna Chvaletice 1. Státní energetická koncepce má pouze vytyčit směry a vymezit koridor, kterým se energetika ČR bude ubírat v dlouhodobějším horizontu. Dále by měla korespondovat i s vizemi a cíli EU pro energetiku. A v tom spatřuji ohromný problém. Evropa nesmyslně politicky nastavila environmentální a úsporné cíle k roku 2020, aniž by nejdříve provedla ekonomickou a sociální analýzu dopadů. Pokud se v oblasti „dekarbonizace“ nepřidá i ostatní svět, dostaneme se do situace, kdy žádný investor, vyjma států, nebude v Evropě investovat, a to nejen do energetiky. V ČR se k tomu ještě přidává naše „česká cesta“ pro pod-
poru OZE, která jenom vysává peníze z průmyslu, institucí a občanů bez nějakého významného vlivu na rozvoj a výrobu nových technologií v ČR nebo výrazného dopadu na životní prostředí. 2. To, že každý potenciální investor je v očích povolujících úředníků či zastupitelů většinou považován za někoho, komu je potřeba jeho záměr ztížit, ne-li znemožnit. Neexistují závazné termíny, ve kterých musí státní správa vydat stanovisko ke studii EIA. Komplikací jsou požadavky nad rámec studie EIA, byrokratické a zdlouhavé změny v územním rozhodování a stavebním řízení. Neodůvodněné zásahy dotčené veřejnosti z EIA do otázek územního či stavebního řízení je třeba optimalizovat sdružováním osob v nevládních organizacích. A nakonec je naprosto nemožné vypořádání pozemků především pro umísťování liniových nadzemních i podzemních staveb jakož i zdrojů.
Hugo Kysilka, marketingový ředitel, Vemex 1. Státní energetická koncepce (SEK) je podle mne vždy určitý kompromis mezi cíli, jako jsou stav životního prostředí, ekonomicky konkurenceschopné ceny, bezpečnost dodávek energií a z čeho vyrábět energie. Naše společnost například realizuje výstavbu plnicích stanic na CNG, a pokud bude SEK přijata a budou příslušnými státními orgány dodržována doporučení z ní vycházející, tak naše společnost vytvoří podmínky, aby se emise CO2 a polétavého prachu snižovaly. 2. Byrokracie a státní nekoncepčnost.
IEC – Ostrava 2013
X/XI Drahá energie. Celkem bude stát podpora OZE zhruba bilion korun, tedy tolik co Temelín, kanál Dunaj–Odra–Labe a ještě by nám zbylo, uvedl šéf společnosti Vítkovice Machinery Group Jan Světlík
Slavnostní přípitek. Na úspěch konference si připili (zleva): předsedkyně ERÚ Alena Vitásková, jednatel pořadatelské společnosti DDeM Michal Dolana, šéf představenstva RWE ČR Martin Herrmann a generální ředitel Vítkovice Machinery Group Jan Světlík
Debata o koncepci. Budoucnost energetiky probírali Jindřich Švec z RWE (vlevo) a Vladimír Štěpán z poradenské společnosti ENA
Diskuze o surovinách. Osud surovinové politiky popisoval Pavel Kavina z ministerstva průmyslu a obchodu (v popředí vlevo) Tomáši Hünerovi z OTE-ČR
Slušná konkurence. V Česku dodává plyn celkem 57 obchodníků, připomněl zástupce generálního ředitele společnosti Vemex Václav Lerch (třetí zprava)
Příspěvek na obraz. Za účastníky čtvrtého ročníku setkání International Energy Club předali Alena Vitásková a Michal Dolana (druhý zleva) olomouckému arcibiskupovi Janu Graubnerovi šek na 50 tisíc korun jako příspěvek na renovaci obrazu svatého Václava
Kultura nakonec. Účastníci konference si po jednání poslechli koncert houslisty Pavla Šporcla a skupiny Gipsy Way
Foto ddem 10x
Výhled. O optimálním scénáři státní energetické koncepce hovořila Lenka Kovačovská z ministerstva průmyslu a obchodu
Exkurze. Zájemci z řad účastníků konference si mohli prohlédnout jednu z vysloužilých vysokých pecí v Dolní oblasti Vítkovice. Jedinečnou příležitost si nenechali ujít například managing director společnosti E.ON Česká republika Radek Lucký (vlevo) a výkonný ředitel české pobočky Westinghousu Pavel Janík
Nový hráč. Novou energetickou společnost Severní energetická představil Luboš Pavlas, generální ředitel Elektrárny Chvaletice, která Severní energetické patří
