KOMPARACE POSTOJŮ EU A SPOJENÝCH STÁTŮ V OTÁZCE POSKYTOVÁNÍ HUMANITÁRNÍ POMOCI

Ma sa ryk ova un i verzit a Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika a mezinárodní vztahy

KOMPARACE POSTOJŮ EU A SPOJENÝCH STÁTŮ V OTÁZCE POSKYTOVÁNÍ HUMANITÁRNÍ POMOCI Comparison of attitudes between European Union and United States towards providing of humanitarian aid Diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Pavel PŠEJA, Ph.D.

Autor: Bc. Lenka REPÍKOVÁ

Brno, 2014

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta

Katedra ekonomie Akademický rok 2014/2015

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro:

REPÍKOVÁ, Lenka

Obor:

Hospodářská politika a mezinárodní vztahy

Název tématu (česky):

Komparace postojů EU a Spojených států v otázce poskytování humanitární pomoci

Název tématu (anglicky):

Comparison of attitudes between European Union and United States towards providing of humanitarian aid

Zásady pro vypracování: Cíl práce, postup a použité metody: Cílem této diplomové práce je porovnat přístupy evropských států a Spojených států v otázce poskytování humanitární pomoci, především zjistit, jak se jejich přístupy liší respektive podobají. Dalším cílem je vyzkoumat mechanismy monitorování humanitárních krizí. Pro výzkum autorka vybrala příklad dvou zemí. První případová studie se bude zabývat zemětřesením na Haiti v roce 2010, druhá případová studie zkoumá Východní Afriku, zejména Somálsko a hladomor v roce 2011. Důležitou roli při výzkumu zastávají oficiální agentury pro poskytování humanitární pomoci, a to ECHO pro Evropu a USAID pro Spojené státy. Tyto agentury jsou také hlavními zdroji informací pro případové studie.

Rozsah grafických prací:

Podle pokynů vedoucího práce

Rozsah práce bez příloh:

60 – 80 stran

Seznam odborné literatury: Humanitarian intervention. Edited by Terry Nardin - Melissa S. Williams. New York: New York University Press, 2006. xii, 308 s. ISBN 0-8147-5831-2. WALKER, Peter a Daniel G. MAXWELL. Shaping the humanitarian world. New York: Routledge, 2008. p. cm. ISBN 978-0-203-61453-2. Humanitarianism in question :politics, power, ethics. Edited by Michael N. Barnett - Thomas George Weiss. Ithaca: Cornell University Press, 2008. x, 303 p. ISBN 9780801473012. Somalia: a new approach. Edited by Bronwyn E. Bruton. New York: Center for Preventive Action, Council on Foreign Relations, 2010. xiii, 45 p. ISBN 9780876094877. Tectonic Shift Haiti since the earthquake. Edited by Mark Schuller - Pablo Morales. 1st ed. Sterling, Va.: Kumarian Press, 2012. xiii, 271. ISBN 9781565495135. Sacred aid :faith and humanitarianism. Edited by Michael N. Barnett - Janice Gross Stein. New York: Oxford University Press, 2012. viii, 258. ISBN 9780199916092. Humanitarian intervention :a history. Edited by Brendan Simms - D. J. B. Trim. New York: Cambridge University Press, 2011. xv, 408 p. ISBN 9780521190275.

Vedoucí diplomové práce:

PhDr. Pavel Pšeja, Ph.D.

Datum zadání diplomové práce:

24. 10. 2013

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS MU je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne 11. 12. 2014

………………………………………… děkan

Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Rok obhajoby:

Lenka Repíková Komparace postojů EU a Spojených států v otázce poskytování humanitární pomoci Comparison of attitudes between European Union and United States towards providing of humanitarian aid Ekonomie PhDr. Pavel Pšeja, Ph.D. 2015

Anotace Cílem této diplomové práce je popis a komparace EU a USA v otázce poskytování humanitární pomoci, stejně tak analýza monitorovacích systémů humanitárních krizí. První část práce se věnuje vývoji humanitární pomoci, jejím principům a přibližuje aktivity vedoucích orgánů EU a USA v této oblasti. Další část poskytuje základ pro komparaci přístupů těchto dvou celků a staví na případových studiích zemětřesení na Haiti a hladomoru v Somálsku. Poslední část se zaobírá výzkumem a fungováním monitorovacích systémů.

Annotation The aim of this diploma thesis is to describe and compare attitudes of EU and USA towards providing of humanitarian aid and to analyze monitoring systems in humanitarian crises. First part of the thesis focuses on development of humanitarian aid, its principles and it also desribes activities of lead agencies of EU and USA in this field. Next part provides basis for comparison of these two players and it builds on case studies of Haiti earthquake and famine in Somalia. Last part focuses on research of monitoring systems functioning.

Klíčová slova Humanitární pomoc, principy poskytování humanitární pomoci, zemětřesení na Haiti, hladomor v Somálsku, monitorovací systémy

Keywords Humanitarian aid, principles of humanitarian aid, Haiti earthquake, Somali famine, monitoring systems

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Komparace postojů EU a Spojených států v otázce poskytování humanitární pomoci vypracovala samostatně pod vedením PhDr. Pavla Pšeji, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 11. 12. 2014

………………………………………… vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Pavlu Pšejovi, Ph.D. za jeho ochotu, odborné připomínky a cenné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce. Poděkování patří také mé rodině a přátelům za všechnu jejich podporu a trpělivost, kterou mi během psaní této práce projevovali.

OBSAH Úvod ......................................................................................................................................9 1. Vymezení humanitární pomoci ........................................................................................14 1.1 Historický vývoj .........................................................................................................14 1.2 Definice humanitární pomoci......................................................................................16 1.2.1 Mezinárodní humanitární právo ...........................................................................18 1.3 Humanitární principy..................................................................................................19 1.3.1 Základní rozdělení ...............................................................................................19 1.3.2 Humanitární principy dle Mezinárodního výboru Červeného kříže (ICRC) a Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC)......20 1.3.3 The Sphere Project...............................................................................................21 1.3.3.1 Humanitární charta a Minimální standardy pro poskytování humanitární pomoci......................................................................................................................22 1.3.4 Humanitární principy dle iniciativy Dobrého humanitárního dárcovství ...............23 1.3.5 Odpovědnost chránit (Responsibility to Protect = R2P)........................................24 1.4 Druhy humanitárních krizí a fáze humanitární pomoci................................................25 1.4.1 Druhy humanitárních krizí ...................................................................................25 1.4.1.1 Přírodní nebo lidmi způsobená katastrofa ......................................................25 1.4.1.2 Humanitární krize v důsledku válečného konfliktu ........................................26 1.4.1.3 Dlouhodobá (komplexní, strukturální) humanitární krize...............................26 1.4.2 Fáze humanitární pomoci .....................................................................................27 2. Humanitární pomoc a státy Evropské unie ........................................................................29 2.1 Evropský konsensus o humanitární pomoci.................................................................30 2.2 ECHO a partneři.........................................................................................................30 2.3 Financování orgánu ECHO .........................................................................................31 3. Humanitární pomoc a Spojené státy americké...................................................................33 3.1 Práce v krizích a konfliktech.......................................................................................33 3.3 Financování agentur USAID/OFDA ...........................................................................34 4. Haiti .................................................................................................................................37 4.1 Historický vývoj .........................................................................................................37 4.2 Zemětřesení ................................................................................................................38 4.2.2 Reakce EU...........................................................................................................39 4.2.2.1 Fáze okamžité pomoci a časné rehabilitace....................................................39 4.2.2.2 Fáze obnovy..................................................................................................40 4.2.1 Reakce USA ........................................................................................................41 4.2.1.1 Reakce USAID/OFDA ..................................................................................42 4.2.1.1.1 Fáze okamžité pomoci ............................................................................42 4.2.1.1.2 Fáze časné rehabilitace ...........................................................................42 4.2.1.1.3 Fáze obnovy ...........................................................................................42 4.2.1.2 Vojenská odpověď USA................................................................................43 4.3 Zhodnocení současné situace na Haiti.........................................................................45 4.4 Zhodnocení poskytnuté pomoci od EU a USA ............................................................47 5. Somálsko..........................................................................................................................55 5.1 Historický vývoj do roku 1991....................................................................................55 5.2 Události v letech 1991 – 1993.....................................................................................56 5.2.1 UNOSOM-I .........................................................................................................57 5.2.2 UNITAF ..............................................................................................................57 5.2.3 UNOSOM-II........................................................................................................58 5.2.4 Analýza principů a jejich dodržování ...................................................................59 5.2.4.1 Cíl.................................................................................................................59 5.2.4.2 Zdrženlivost ..................................................................................................60

5.2.4.3 Legitimnost ...................................................................................................60 5.2.4.4 Zajištění bezpečí............................................................................................61 5.2.4.5 Jednota úsilí...................................................................................................61 5.2.4.6 Vytrvalost......................................................................................................62 5.2.5 Zhodnocení událostí .............................................................................................62 5.3 Hladomor v roce 2011.................................................................................................64 5.3.1 Politická situace a ozbrojený konflikt v Somálsku ................................................64 5.3.2 Hladomor a reakce mezinárodního společenství ...................................................65 5.3.3 Zhodnocení reakce mezinárodního společenství ...................................................68 5.4 Zhodnocení současné situace v Somálsku ...................................................................69 5.5 Zhodnocení poskytnuté pomoci od EU a USA ............................................................70 6. Monitorování humanitárních krizí.....................................................................................76 7. Závěr ................................................................................................................................81 8. Zdroje...............................................................................................................................84 8.1. Tištěné monografie ....................................................................................................84 8.2 Internetové zdroje .......................................................................................................85 6.3 Použité oficiální internetové stránky humanitárních organizací ...................................89 9. Seznam tabulek a grafů.....................................................................................................90 9.1 Seznam tabulek...........................................................................................................90 9.2 Seznam grafů ..............................................................................................................90 10. Seznam použitých zkratek...............................................................................................91

Úvod Pod pojmem „humanitární pomoc“ si můžeme představit komplexní proces poskytování pomoci lidem v nouzi. V průběhu svého vývoje byla spojována s různými ideály, na základě kterých byla poskytována. Humanitární pomoc, jak ji známe dnes, představuje aktivitu k záchraně životů a zmírnění utrpení, k udržování a chránění lidské důstojnosti v reakci na přírodní katastrofy nebo lidmi způsobené krize.1

Tato práce se zabývá komparací postojů států Evropské unie (dále jen EU) a Spojených států amerických (dále jen USA) v otázce poskytování právě humanitární pomoci. Pro porovnání byly vybrány příklady dvou zemí, a sice republika Haiti, která v roce 2010 byla zasažena silným zemětřesením a dále Somálsko, které bylo zasaženo dlouhým suchem a následným hladomorem v roce 2011. Obě země budou sledovány z perspektivy jak EU, tak USA, které byly pro komparaci vybrány z několika důvodů. Především jsou porovnatelné z hlediska rozlohy, vlivu na mezinárodní společenství, stupně vývoje a stavu ekonomiky. Oba celky se též řadí dlouhodobě mezi největší poskytovatele humanitární pomoci. Humanitární pomoc EU bude zkoumána z perspektivy orgánu ECHO2, který řídí veškeré humanitární aktivity. Pomoc ze strany USA bude sledována skrze orgány USAID3 a OFDA4. Metoda komparace byla zvolena pro zvýšení objektivity sledovaných aspektů poskytování pomoci.

První případová studie se zabývá situací na Haiti, které bylo v roce 2010 zasaženo zemětřesením o síle 7 Richterovy stupnice. Z hlediska počtu obětí se toto zemětřesení řadí k nejhorším přírodním katastrofám v historii lidstva. Situace na Haiti však byla složitá už před zemětřesením. Země se navíc považuje za jednu z nejohroženějších přírodními katastrofami vůbec. Téměř každý rok je zasažena nějakou přírodní událostí, ať už to jsou ničivé hurikány a zemětřesení nebo záplavy a sesuvy půd. Velkou přítěží je také složitá historie a dlouhá léta politické nestability a socioekonomických problémů.5 Všechny tyto aspekty dohromady ukazují na velkou zranitelnost Haiti, kvůli které byly dopady zemětřesení tak devastující.

1

PRINCOVÁ, Květoslava. Úvod do zahraniční pomoci s důrazem na etiku jejího poskytování. Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu Evropské komise, anglicky EU Humanitarian Aid and Civil Protection department 3 Agentura USA pro mezinárodní rozvoj, anglicky United States Agency for International Development 4 Kancelář pro zahraniční asistenci při katastrofách při USAID, anglicky Office of U.S. Foreign Disaster Assistance 5 CRANE, Keith. Building a more resilient Haitian state. 2

9

Druhá případová studie sleduje vývoj v Africkém rohu (Somálský poloostrov), se zaměřením zejména na Somálsko, s nímž je spojený jak válečný konflikt, tak sucho a následný hladomor v roce 2011. Historie Somálska je v určitých aspektech stejná jako historie Haiti. Somálsko má také dlouhou historii politické nestability a socioekonomických problémů, které nakonec vyústily v dlouhotrvající válečný konflikt. Země také trpí chronickou chudobou a z přírodních aspektů je nejvíce ohrožována střídajícím se suchem a záplavami. Dlouhá sucha snižují úrodu, účastníci válečného konfliktu vykořisťují občany své vlastní země a Somálci, kteří jsou i za normální situace vystaveni velice náročným životním podmínkám, jsou decimováni hladem a násilím. 6

Haiti a Somálsko byly vybrány za případové studie, protože se jedná o země, kde probíhají dlouhodobé komplexní krize, i když aspekty krize jsou v každém případě trochu rozdílné. U Haiti se jedná spíše o studii přírodní katastrofy. U Somálska bude kladen důraz také na válečný konflikt a na poskytování humanitární pomoci v rámci válečného konfliktu. Obě země však mají společného více, než se na první pohled může zdát. Obě jsou to jedny z nejchudších zemí na světě, které jsou v případě katastrofy zcela odkázány na pomoc mezinárodního společenství. Obě země se také vyznačují složitým historickým vývojem, dlouhodobou politickou nestabilitou, kritickou bezpečnostní situací, chronickou chudobou, vysokým procentem podvyživených lidí a náchylností ke klimatickým změnám. Důležité také je, že v případě obou katastrof se na pomoci podílely jak EU, tak USA. Důvodem výběru těchto dvou zemí byly také roky, kdy se tyto katastrofy udály. Na jednu stranu jsou roky 2010 a 2011 aktuální, na druhou stranu poskytují prostor pro zhodnocení a zpětnou analýzu efektivnosti poskytnuté humanitární pomoci od obou aktérů.

Cílem této práce je zhodnotit aspekty poskytování humanitární pomoci EU a USA, zejména její rozsah, mechanismy poskytování, rychlost reakce, priority a zapojené složky. Pro dosažení tohoto cíle byla stanovena následující výzkumná otázka: „Jak se liší, respektive podobají způsoby poskytování humanitární pomoci EU a USA?“.

Jednou z klíčových oblastí při poskytování humanitární pomoci je sdílení informací. Pro humanitární aktéry je velmi důležité mít přístup k aktuálním a věrohodným informacím, aby mohly poskytnout co nejlépe cílenou pomoc pro danou situaci a potřeby. Ke své práci dále potřebují mít přehled o všech krizích – starých, nových i těch potenciálně hrozících. Ke 6

WALKER, Peter; MAXWELL, Daniel. Shaping the Humanitarian World, str. 63-70

10

zjištění, jak jsou tyto informace získávány a předávány, bude sloužit druhá výzkumná otázka: „Jaké jsou mechanismy monitorování humanitárních krizí?“.

Text je rozdělen do několika kapitol a podkapitol, které se snaží podat stručný přehled zkoumané problematiky. První kapitola stručně pojednává o historickém vývoji humanitární pomoci a humanitárního práva; o principech, kterými se pomoc řídí; a v neposlední řadě se zajímá i o jednotlivé druhy a fáze humanitární pomoci. Druhá kapitola podává přehled o tom, jak se k humanitární pomoci staví EU. Kapitola identifikuje řídící orgán EU pro humanitární pomoc ECHO a oblasti jeho působení. Dále je rozebrán Evropský konsensus o humanitární pomoci, podle jehož principů se ECHO řídí, také jsou identifikováni partneři a způsob financování. Třetí kapitola je obdobou druhé, ale v tomto případě se zajímá o humanitární pomoc z pohledu USA. Text podává stručný přehled o aktivitách řídících agentur USAID a OFDA, o oblastech působení, partnerech, financování a zapojení armády do humanitárních akcí. První tři kapitoly představují jakýsi úvod do složité problematiky humanitární pomoci tak, aby se čtenář orientoval a věděl, co si pod pojmem má představit. Obecně také identifikuje humanitární aktivity EU a USA. Čtvrtá a pátá kapitola se zajímá o konkrétní případy dvou zemí, a sice Haiti a Somálska. Tyto kapitoly porovnávají způsoby poskytování humanitární pomoci EU a USA a slouží jako hlavní nástroj komparace pro nalezení odpovědi na první výzkumnou otázku. Humanitární akce obou aktérů jsou podrobeny zkoumání a jsou z nich vyvozeny potřebné informace a závěry. Poslední, šestá, kapitola se snaží odpovědět na druhou výzkumnou otázku a zajímá se tedy o sběr a distribuci relevantních informací o humanitárních krizích. Zkoumány jsou zejména humanitární weby a systémy včasného varování, které by měly tyto spolehlivé informace poskytovat.

Největší výzvou při tvorbě této studie byl nedostatek literatury v českém jazyce, z čehož pramení občasné ponechání anglických názvů. České ekvivalenty pro některé výrazy zatím vůbec neexistují nebo nejsou ustálené. Nutno podotknout, že ani v anglickém jazyce terminologie není ustálená a velmi záleží na autorovi a prostředí, ze kterého pochází. Práce tedy vychází zejména z řady zahraničních zdrojů. Jedná se jak o tištěné publikace, tak o různé studie pocházející od významných humanitárních aktérů – mezi nejdůležitější patří orgán ECHO, agentury USAID a OFDA, dále OCHA7 a ICRC8. Práce také čerpá z dalších studií

7

Úřad OSN pro koordinaci humanitární činnosti, anglicky United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs 8 Mezinárodní výbor Červeného kříže, anglicky International Comittee of the Red Cross

11

OSN9 a statistik OECD10 a humanitárních projektů a institucí jako jsou projekt Sphere nebo iniciativa Dobrého humanitárního dárcovství. Tyto zdroje byly přístupné převážně v elektronické podobě. Nejcennějším zdrojem v českém jazyce byl Úvod do zahraniční pomoci s důrazem na etiku jejího poskytování od Květoslavy Princové, který poskytl užitečné informace zejména pro první kapitolu. Kniha obsahuje nejen přehlednou historii humanitární pomoci, ale zajímá se především o principy, kterými by se měla pomoc řídit. Uvádí tak čtenáře do základní problematiky a osvětluje fungování celého procesu poskytování pomoci. Komplexní knihou, která obsahovala užitečné informace k více tématům, byla kniha Petera Walkera a Daniela Maxwella Shaping the Humanitarian World. Tato kniha poskytla informace nejen k vývoji humanitární pomoci a k formování humanitárního společenství, ale také důležité informace o donorech (humanitární organizace, jednotlivé státy); o humanitárních informačních systémech, ale také například o složité a nevyzpytatelné situaci v Africe.

Významnou publikací pro Haiti byla kniha Haiti in Balance: why foreign aid has failed and what we can do about it od Terryho Busse a Adama Gardnera. Tato kniha byla užitečná zejména pro stručný nástin složité haitské historie. Dalšími důležitými publikacemi z hlediska dalších faktů o zemětřesení byla kniha Keitha Cranea – Building a more resilient Haitian state, z hlediska faktů o vojenské pomoci ze strany USA potom kniha The U.S. military response to the 2010 Haiti earthquake. Pro samotnou analýzu poskytnuté pomoci od EU a USA byly využity především zdroje vydávané jejich vedoucími orgány ECHO a USAID.

V případě Somálska důležitou publikaci představovala kniha od Abdulaha Osmana Somalia at the crossroads: challenges and perspectives in reconstituting a failed state, která byla užitečná zejména pro nastínění somálské historie. Jelikož je Somálsko úzce spjato s ozbrojeným konfliktem a mezinárodními mírovými misemi, velkou roli hrálo zkoumání účasti mezinárodních ozbrojených složek na těchto misích a jejich průběh, kde nejpřínosnější publikací byla The United States Military in limited war: case studies in success and failure, 1945-1999 od Kevina Doughertyho. Stejně jako v případě Haiti hrály významnou roli zdroje vydávané agenturami ECHO a USAID, v tomto případě navíc ještě organizací OCHA.

9

Organizace spojených národů, anglická zkratka UN (United Nations) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, anglicky Organisation for Economic Co-operation and Development 10

12

Poslední kapitola zabývající se monitorováním humanitárních krizí čerpala informace zejména

z internetových

zdrojů.

Ty

se

zaměřovaly

na

vývoj

informačních

a

telekomunikačních technologií použitelných při poskytování humanitární pomoci, dále na systémy včasného varování před hladomorem a konfliktem a také na systémy pozorování Země. Použité informace pochází z oficiálních webů jednotlivých iniciativ, organizací a systémů.

13

1. Vymezení humanitární pomoci 1.1 Historický vývoj Téma humanitární pomoci je velmi rozsáhlé, proto bude užitečné nejdříve si stručně přiblížit její vývoj. Vývoj humanitární pomoci v rámci pomoci zahraniční11 můžeme rozdělit do pěti období, která se odvíjela od ideálů, na základě kterých byla pomoc poskytována.

První období zahrnuje éru čistě charitativní pomoci inspirované křesťanskou myšlenkou. Za první humanitární pracovníky jsou považováni příslušníci tehdejšího Řádu maltézských rytířů, kteří pomáhali raněným obětem různých válek, léčili v období epidemií (například v době černého moru v Evropě ve 14. století) nebo provázeli a ochraňovali poutníky při cestě do Svaté země. Důležitou osobností této doby byl Vincent de Paul, zakladatel řádů Dcery Charity a Lazaritů. Příslušníci těchto řádů léčili nemocné nejen na území Francie, ale i v jiných částech světa, zejména v Africe. Povinnost pomáhat druhým je však také zakotvena v různých kulturních tradicích. Například buddhistická tradice má své rituály pro přijímání příchozích a poskytování azylu.12

Druhé období je spojováno s osvícenskou myšlenkou. Osvícenští filozofové odmítali přirozený řád, naopak propagovali nové myšlenky, které byly podporovány rozvojem vědy a zámořskými objevy. Nejdůležitější změnou bylo, že se na lidi začalo pohlížet jako na jednotlivce, kteří jsou si rovni a mají právo na zacházení s respektem, ať je jejich společenské postavení jakékoliv. Myšlenka humanity představovala možnosti zlepšit život člověka po všech stránkách – politické, morální i materiální. Začaly se také objevovat pojmy jako lidská práva, solidarita nebo spravedlnost, které měly velký význam pro vznik organizované humanitární pomoci.13 Do tohoto období také můžeme datovat první větší humanitární akce, například pomoc poslanou z USA po zemětřesení v Caracasu v roce 1812, nebo pomoc pro Řecko, které bylo ve válce s Turky v roce 1821.14

Třetí období můžeme zhruba vymezit od roku 1859, kdy proběhla bitva u Solferina, do roku 1949, kdy byly uzavřeny čtyři Ženevské konvence. Události v tomto období měly na vývoj humanitární pomoci a humanitárního práva zcela zásadní vliv. Bitva u Solferina v rámci

11

Zahraniční pomoc zahrnuje humanitární pomoc a rozvojovou spolupráci PRINCOVÁ, Květoslava. Úvod do zahraniční pomoci s důrazem na etiku jejího poskytování, str. 17 13 Tamtéž, str. 18-19 14 CAHILL, Kevin M. History and Hope, The International Humanitarian Reader, str. 17 12

14

italských válek o sjednocení dala vznik modernímu konceptu humanitární pomoci. Zásluhy lze připsat Henrymu Dunantovi15 a nově vzniklému Mezinárodnímu výboru Červeného kříže.16 Právě tyto souvislosti vedly ke vzniku mezinárodního humanitarismu, který je směsí osvícenských, náboženských, intelektuálních, právních, politických a církevních ideálů a který se vztahuje k mírnění dopadů válek. Následující období bylo poznamenáno dvěmi světovými válkami. V průběhu zejména první světové války bylo na Mezinárodním výboru Červeného kříže (dále jen ICRC), aby dokázal, že nově zavedená pravidla a podepsané Ženevské konvence jsou použitelné a že fungují. Práce ICRC byla velmi významná, ať už to bylo v rámci pomoci raněným na válečném poli a na moři (upravuje 1. a 2. konvence), nebo v rámci pomoci válečným zajatcům (upravuje 3. konvence, která se tehdy teprve připravovala). Za práci v průběhu první světové války byla udělena ICRC v roce 1917 Nobelova cena za mír. Druhá světová válka však poukázala na značné mezery humanitárního práva a poskytování pomoci a to zejména v oblasti vnitrostátních konfliktů a ochrany civilního obyvatelstva. Tím se dostáváme ke 4. konvenci, která upravuje právě ochranu civilistů ve válce. Všechny dohody byly ratifikovány jako čtyři Ženevské konvence v roce 1949 a jsou základem mezinárodního humanitárního práva.17

Další období zahrnuje léta po druhé světové válce do konce 80. let 20. století, tedy převážně období studené války. Po konci druhé světové války zavládla snaha, aby se podobná situace už nikdy neopakovala a proto se hledaly nové účinné instituce a systémy. Výsledkem byla jednání o kolektivní bezpečnosti, která po válce vedla k založení Organizace spojených národů (dále jen OSN) a vyhlášení Charty OSN. Dále vzniklo mnoho nových organizací, zejména nevládních a také vznikla většina specializovaných agencií OSN. Tyto nově vzniklé organizace musely reagovat na výzvy v důsledku probíhající dekolonizace. Cílem mezinárodního společenství se tedy stala rekonstrukce a rozvoj zemí, které získaly nezávislost. Inspirací pro programy rekonstrukce byl Marshallův plán na obnovu Evropy po druhé světové válce. Další oblastí, kterou se organizace musely zabývat, byla pomoc migrantům a uprchlíkům. Proces dekolonizace byl totiž doprovázen častými válečnými konflikty a hospodářskými rozvraty zemí, od kterých se lidé snažily utéct. Jednou

15

CAHILL, Kevin M. History and Hope, The International Humanitarian Reader, str. 17 Oficiální vznik Mezinárodního výboru Červeného kříže se datuje do roku 1863 17 PRINCOVÁ, Květoslava. Úvod do zahraniční pomoci s důrazem na etiku jejího poskytování, str. 19-20 16

15

z nejvýznamnějších organizací, která vnikla v roce 1973 je Médicins sans frontières (MSF)18 – český ekvivalent Lékaři bez hranic.19

Poslední období je spojeno s koncem bipolárního světa, který znamenal další mezník. Od tohoto okamžiku do současnosti nastává prudký rozvoj zahraniční pomoci a mezinárodní spolupráce. Po konci studené války se konflikty spojené s dekolonizací ještě více rozšířily. Byly velmi chaotické, jednalo se zejména o domácí konflikty a občanské války a představovaly velkou výzvu a nebezpečí nejen pro místní obyvatele, ale také pro humanitární pracovníky a celkovou mezinárodní bezpečnost. Velkou roli začínají hrát média, jejichž působení vytváří tlak na reakce mezinárodních humanitárních organizací. Ty v tomto období reagují zejména na komplexní humanitární krize – tedy rozpad společnosti v souvislosti s konfliktem a dalšími faktory jako jsou chudoba nebo špatné klimatické podmínky.20 Další výzvu pro humanitární právo a pro chápaní humanitární akce představovaly teroristické útoky 11. září 2001 v USA. 21

Za zásadní myšlenku, která provázela historický vývoj, můžeme považovat lidskost, která je silnější než války, politika, rasa nebo náboženství. Zároveň můžeme říct, že existuje korelace mezi vývojem společnosti a vývojem humanitární pomoci a humanitárního práva. Jelikož je téma humanitární pomoci velmi rozsáhlé, je potřeba definovat co všechno si pod tímto pojmem můžeme představit, jakými principy se poskytování pomoci řídí a na jaké krize humanitární organizace reagují. Tato problematika bude probrána v následujících kapitolách.

1.2 Definice humanitární pomoci Samo slovo „humanitární“ není jasně vymezeno a v mezinárodním právu neexistuje žádná ucelená definice tohoto pojmu. Většina vlád, mezivládních i mezinárodních nevládních organizací definuje humanitární pomoc poněkud odlišným způsobem, některé prvky jsou však společné: je to okamžitá a krátkodobá reakce formou materiální a psychosociální pomoci za účelem zachránit životy, snížit utrpení a obnovit důstojný život lidí.22 Je však velmi důležité pohlížet na humanitární pomoc jako na komplexní proces, který zahrnuje celou řadu úkonů a

18

Lékaři bez hranic (Médicins sans Frontières) jsou mezinárodní humanitární organizace poskytující odbornou zdravotnickou pomoc lidem v ohrožení nebo v krizi, převzato z: http://www.lekari-bez-hranic.cz/ 19 PRINCOVÁ, Květoslava. Úvod do zahraniční pomoci s důrazem na etiku jejího poskytování, str. 21 20 Tamtéž, str. 22 21 CAHILL, Kevin M. History and Hope, The International Humanitarian Reader, str. 23-24 22 PRINCOVÁ, Květoslava. Úvod do zahraniční pomoci s důrazem na etiku jejího poskytování, str. 26

16

oblastí, nejen jako na krátkodobé řešení krize. Následující definice humanitární pomoci pochází z iniciativy Dobrého humanitárního dárcovství (Good humanitarian donorship). Tato iniciativa v současné době sdružuje 41 zemí, které společně propagují dodržování humanitárních principů. Tato definice byla vybrána, protože je velmi obsáhlá a názorně ukazuje, jak je humanitární pomoc komplexní. Zní následovně: „Humanitární pomoc je obecně přijímána jako aktivita sloužící k záchraně životů, zmírnění utrpení a k udržování a chránění lidské důstojnosti během a v důsledku lidmi způsobených krizí nebo přírodních katastrof, stejně tak k posílení připravenosti a odolnosti zemí a obyvatel na výskyt takových situací.“ Dále uvádí: „Humanitární pomoc zahrnuje ochranu civilního obyvatelstva a těch, kteří se nadále neúčastní nepřátelských akcí, poskytování jídla, vody a základních hygienických potřeb, přístřeší, zdravotních služeb a jiných forem pomoci, které jsou určeny k pomoci zasaženému obyvatelstvu a k co nejrychlejšímu návratu k jejich běžným životům.“23 Neobsahuje však vše podstatné. Je potřeba doplnit způsob financování pomoci (veřejné i soukromé zdroje), dále fakt, že zásadní roli hraje efektivní koordinace a zejména kvalitní zhodnocení situace a kontextu krize přímo na místě. Pro poskytnutí efektivní pomoci je velmi důležité znát nejen historii země, klimatické a geografické podmínky, ale také ekonomickou situaci, kulturní zvyky, způsob vládnutí, náboženství a další podmínky, které potenciálně mohou ovlivnit poskytování pomoci. V definici také chybí příklady krizí, na které organizace reagují. Do přírodních katastrof můžeme zařadit například zemětřesení, záplavy nebo sopečné erupce. Pomoc je také poskytována v případě lidmi způsobených krizí (technologické katastrofy, války) a komplexních krizí (politické, ekonomické, sociální).

Humanitární pomoc je vymezována jako krátkodobá. Časový horizont je uváděn zpravidla do dvou let od katastrofy. Autor práce však s tímto tvrzením plně nesouhlasí a upozorňuje, že by se humanitární pomoc neměla takto časově vymezovat. Pokud organizace reagují na komplexní krizi, nelze očekávat brzké vyřešení problému. V případě, že se lidé například nemohou vrátit do svých domovů v důsledku trvající krize (například válečného konfliktu), období, po které je pomoc poskytována, musí být prodlouženo na neurčito. V souvislosti s délkou poskytování pomoci se můžeme setkat s problémem tzv. „well-fed dead“.24 Jedná se o situaci, kdy je zasaženému obyvatelstvu poskytnuta krátkodobá pomoc a prostředky, na které nejsou zvyklí. Po odchodu zasahujících organizací však sami nejsou schopní udržet

23

23 principles and good practise of humanitarian donorship. Good humanitarian donorship [online]. 2013 [cit. 2014-10-6]. Dostupné z: http://www.goodhumanitariandonorship.org/gns/principles-good-practiceghd/overview.aspx 24 BARNETT, Michael; WEISS, Thomas. Humanitarianism in question: politics, power, ethics, str. 3

17

nastavenou úroveň živobytí, nejsou schopní si obstarat potřebné potraviny a dostávají se zpět do krizového stavu před zásahem – z toho důvodu se jim tedy říká „dobře vykrmení mrtví“. Je proto důležité, aby se pomoc neomezovala jen na bezprostřední zásah v průběhu krize nebo těsně po ní, ale aby působení bylo dlouhodobější povahy. V současné době tomu už tak často bývá a humanitární organizace se snaží poskytovat pomoc a asistenci v oblastech rozvoje, demokracie nebo lidských práv. Toto téma také úzce souvisí a navazuje na rozvojovou spolupráci, které se však tato práce nebude věnovat.

1.2.1 Mezinárodní humanitární právo Mezinárodní humanitární právo je obvykle definováno jako sada pravidel a principů upravujících metody vedení válečného konfliktu, zamezujících použití násilí a sloužících k ochraně lidí, kteří se již dále neúčastní bojů (ranění, nemocní, trosečníci, váleční zajatci) a civilistů. Mezi hlavní nástroje patří Ženevské úmluvy o ochraně obětí ozbrojených konfliktů z roku 1949 a Dodatkové protokoly z roku 1977.25 Každá nová úmluva byla důsledkem nějakého konfliktu a vývoj byl následující: -

Bitva u Solferina (1859) mezi francouzskou a rakouskou armádou byla popudem pro sepsání první Ženevské úmluvy v roce 1864, chránící zraněné vojáky na poli

-

Bitva u Cušimy (1905) mezi japonskou a ruskou námořní flotilou byla popudem pro druhou Ženevskou úmluvu podepsanou v roce 1907 upravující zásady námořní bitvy a chránící trosečníky

-

2. světová válka vedla ke konečným čtyřem Ženevským úmluvám podepsaným roku 1949 a dále ochraňujícím civilní obyvatelstvo v okupovaných teritoriích

-

Dekolonizace a válka ve Vietnamu vedla k podepsání Dodatkových protokolů v roce 1977, které obsahují imperativ chránit civilní obyvatelstvo a jeho majetek vůči jakémukoliv násilí. 26

Existují však reálné překážky poskytování ochrany na základě humanitárního práva a to je zejména realita ozbrojených konfliktů. To, že existuje humanitární právo, které by mělo poskytovat zasaženým obyvatelům jakýsi ochranný štít, neznamená, že bude dodržováno. V některých konfliktech humanitární právo není dodržováno záměrně, v některých konfliktech zase bojující strany ani nevědí, že nějaké takové právo existuje. Otázkou je, jak přimět strany účastnící se válečného konfliktu, aby toto právo respektovaly. Zabývat bychom se měli ale také ještě závažnější otázkou, a to proč by měli být civilisté ochraňováni jen proto, 25

26

GASSER, Hans-Peter. Civilní obrana a mezinárodní humanitární právo, str. 255, 271 CAHILL, Kevin M. History and Hope, The International Humanitarian Leader, str. 28-29

18

že to přikazuje zákon? Celý koncept humanitární pomoci je založen na principu lidskosti, na zájmu o lidský blahobyt. Tento princip by měl fungovat za každé situace, protože vychází z vnitřního přesvědčení lidí, ze subjektivního pocitu morálního závazku poskytnout pomoc ostatním lidem tam, kde je potřeba. V současných konfliktech nejen že není často dodržováno humanitární právo, ale nefunguje ani tento princip, který by měl být základní lidskou vlastností.

1.3 Humanitární principy V rámci identifikace humanitární pomoci existují principy, dle kterých by se poskytování pomoci mělo řídit. Existuje však více možností, jak na humanitární principy, jejich důležitost a rozdělení, pohlížet.

1.3.1 Základní rozdělení Za základní a nejdůležitější principy budeme pokládat ty, kterými se řídí všechny humanitární aktivity úřadu OCHA a dodržovat by je měly (pokud to je možné a efektivní) všechny humanitární organizace. Tyto principy jsou čtyři a jsou zakotveny ve dvou rezolucích Valného shromáždění OSN. První tři principy (lidskost, neutralita a nestrannost) jsou schváleny v rezoluci č. 46/182, která byla přijata v roce 1991. Rezoluce č. 58/114 z roku 2004 potom přidává čtvrtý princip nezávislosti. Valné shromáždění OSN a další organizace opakovaně potvrzují důležitost těchto principů a potřebu je respektovat a dodržovat.27 Principy jsou následující: -

Lidskost – zahrnuje zásadní cíl humanitární pomoci a to je záchrana životů a snížení utrpení kdekoliv je nalezeno

-

Nestrannost – humanitární pomoc musí být poskytována na základě identifikovaných potřeb bez rozlišování mezi příjemci na základě jiných kritérií jako jsou národnost, rasa, náboženství, pohlaví nebo politický názor

-

Neutralita – humanitární organizace se musí zdržet jakýchkoli akcí, které by zvýhodnily nebo poškodily nějakou ze sporných stran, nesmí se účastnit nepřátelských akcí nebo akcí politické, rasové, náboženské či ideologické povahy

27

What are Humanitarian Principles?. OCHA [online]. 2012 [cit. 2014-10-6]. Dostupné z: https://ochanet.unocha.org/p/Documents/OOM-humanitarianprinciples_eng_June12.pdf

19

-

Nezávislost – humanitární pomoc nesmí být napojena na jakékoliv politické, ekonomické, vojenské nebo jiné zájmy dárce nebo příjemce v oblasti, kde je pomoc poskytována28

Tyto principy vytváří humanitární prostor, který by měl poskytovat bezpečné pracovní podmínky pro humanitární pracovníky a útočiště pro oběti krizí.

Nesmíme však zapomenout, že ne v každé situaci by se měly organizace těmito principy doslova řídit, protože mohou být disfunkční a kontraproduktivní. S příchodem 21. století mnozí začali tyto principy zpochybňovat, přičemž největší problém představuje princip neutrality. V konfliktech 19. a 20. století byla neutralita považována za klíčovou k získání přístupu do zasažených oblastí, k udržení akce apolitické tak, aby humanitárním pracovníkům nehrozilo nebezpečí. Současné konflikty ale už mají jinou povahu, jedná se převážně o konflikty v rámci států a stále více jsou v těchto konfliktech zaměřováni civilisté (počet obětí současných konfliktů je odhadován na 90% civilistů a 10% vojáků).29 Princip neutrality je tedy v současné době často disfunkční, zejména po Balkánských válkách a genocidě ve Rwandě je jeho použitelnost zpochybňována. Napadnout by se daly i ostatní principy. Například o dodržování principu nezávislosti lze pochybovat z toho hlediska, že humanitární pomoc se v současné době stává byznysem s narůstajícími rozpočty, které jsou financovány převážně z vládních agentur. Je tedy možné předpokládat, že poskytování pomoci v určitých oblastech je napojeno na některé zájmy, ať už jsou politické, ekonomické nebo jiné a princip nezávislosti je tudíž porušován. I přes tyto pochybnosti lze říci, že tyto principy jsou zásadní pro poskytování humanitární pomoci a obecně by měly být dodržovány.

1.3.2 Humanitární principy dle Mezinárodního výboru Červeného kříže (ICRC) a Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC)30 Problematikou humanitárních principů se zabýval také Jean Pictet, člen ICRC, který principy shrnuje do několika bodů. Mezi principy řadí lidskost, nestrannost, neutralitu, nezávislost, dobrovolnou službu, jednotu a světovost.31 Z toho první čtyři principy tvoří jádro a lze vidět, že jsou shodné s principy uvedenými v předchozí kapitole.

28

What are Humanitarian Principles?. OCHA [online]. 2012 [cit. 2014-10-6]. Dostupné z: https://ochanet.unocha.org/p/Documents/OOM-humanitarianprinciples_eng_June12.pdf 29 WALKER, Peter; MAXWELL, Daniel. Shaping the Humanitarian World, str. 136-139 30 Anglická zkratka pro „International Federation of Red Cross and Red Crescent Societies“ 31 BARNETT, Michael; WEISS, Thomas. Humanitarianism in question: politics, power, ethics, str. 3-5

20

Důležitým dokumentem je Etický kodex IFRC a nevládních organizací pro poskytování humanitární pomoci v krizových událostech (Code of Conduct). Tento kodex chování byl vytvořen a odsouhlasen největšími humanitárními organizacemi v létě 1994. V současné době má více než 500 signatářů. Kodex je založen na dobrovolné bázi a předkládá deset principů. Část je odvozena z původních principů ICRC, další část klade důraz na prvky jako je odpovědnost nebo udržitelnost. Principy jsou následující: -

Humanitární potřeby mají vždy prioritu (lidskost)

-

Pomoc je poskytována nezávisle na rase, náboženském vyznání nebo národnosti, pomoc je poskytována na základě potřeb (nestrannost)

-

Pomoc nesmí být zneužita k podpoře určitého politického nebo náboženského názoru (neutralita)

-

Budeme usilovat o to, abychom se nestali nástrojem vládní zahraniční politiky (nezávislost)

-

Budeme respektovat místní kulturu a zvyky

-

Pokusíme se odvíjet pomoc od lokálních možností a zdrojů

-

Pokusíme se najít způsob k zapojení příjemců pomoci do řízení programů

-

Pomoc by měla naplňovat základní potřeby lidí a zároveň minimalizovat budoucí ohrožení krizovou událostí

-

Jsme odpovědní za své činy k lidem, kterým pomáháme i k organizacím, od kterých přijímáme prostředky pomoci

-

V informační a publikační činnosti budeme k obětem krize přistupovat jako k důstojným lidem, ne jako ke věcem32

I když jsou principy formulovány opatrně, vytváří jakýsi rámec, dle kterého se humanitární organizace mohou řídit při rozhodování a poskytování pomoci. Také si můžeme povšimnout, že čtyři základní principy se opakují i v tomto kodexu.

1.3.3 The Sphere Project Projekt Sphere, založený v roce 1997, je dobrovolná iniciativa, která sdružuje širokou škálu humanitárních organizací za dosažením společného cíle, který představuje zlepšení kvality poskytované pomoci a zvýšení odpovědnosti humanitárních aktérů ke svým členům, donorům i obětem katastrof. Za tímto účelem byla vydána příručka – Humanitární charta a Minimální standardy pro poskytování humanitární pomoci. Tato příručka je jednou z nejvíce 32

Code of Conduct. International Federation of Red cross and Red Crescent Societies [online]. 2014 [cit. 201410-6]. Dostupné z: http://www.ifrc.org/en/publications-and-reports/code-of-conduct/

21

mezinárodně uznávaných sad obecných pravidel a minimálních standardů pro záchranu životů v krizových situacích.33 Filozofie projektu Sphere je založena na dvou zásadních myšlenkách. Za prvé věří, že každý člověk zasažený jakoukoli katastrofou nebo krizí má právo na důstojný život a tedy i právo na pomoc. Za druhé věří, že by měly být podniknuty všechny možné kroky ke zmírnění lidského utrpení.34 1.3.3.1 Humanitární charta a Minimální standardy pro poskytování humanitární pomoci Humanitární charta poskytuje etické a právní pozadí k Principům ochrany a k Minimálním standardům a tak zajišťuje jejich správnou interpretaci a implementaci. Je to soubor obecných principů, práv a povinností založených na sdílených myšlenkách humanitárních organizací. Zahrnují princip lidskosti, právo na důstojný život, právo obdržet humanitární pomoc a právo na ochranu a bezpečí. Humanitární charta také vysvětluje, že pomoc a ochrana jsou dva pilíře každé humanitární akce. Příručka proto obsahuje také Principy ochrany, které kladou humanitárním organizacím za cíl nezpůsobit další škody při složité pomoci; zajistit pomoc těm nejvíce potřebným a zranitelným; zajistit ochranu lidí před násilím a zneužíváním lidských práv a zajistit pomoc při nápravě křivd. Nutno dodat, že role humanitárních organizací v případě takové ochrany by měla být až druhořadá. Primárně by se o ochranu obyvatel měly starat příslušné státní autority. V mnohých případech to tak ale není.

Minimální standardy popisují minimální podmínky, které musí být dosaženy při každé humanitární akci, aby zasažené obyvatelstvo mohlo žít a obnovit své domovy ve stálých a důstojných podmínkách. Díky těmto standardům může být vyhodnocována kvalita poskytované pomoci a to jak dárci, tak příjemci. V příručce jsou rozděleny do čtyř následujících sekcí: -

dodávky vody, podpora sanitačních a hygienických opatření

-

potravinová bezpečnost a výživa

-

přístřeší, osídlení a nepotravinové složky

-

podpora zdraví a zdravotní péče

Příručka dále zmiňuje Základní standardy, které popisují potřebné procesy a přístupy k humanitární akci tak, aby byla efektivní. Jsou to obecné principy, základ, který musí být

33

The Sphere Project in brief. The Sphere Project [online]. 2014 [cit. 2014-10-10]. Dostupné z: http://www.sphereproject.org/about/ 34 Humanitarian Charter and Minimum Standards in Humanitarian Response. The Sphere Project [online]. 2014 [cit. 2014-10-10]. Dostupné z: http://www.spherehandbook.org/en/what-is-sphere/

22

splněn pro poskytnutí adekvátní reakce a pomoci v krizové situaci. Mezi tyto principy patří aktivní zapojení místních zasažených lidí a kapacit, komplexní analýza a porozumění potřebám a kontextu katastrofy, efektivní koordinace a spolupráce humanitárních aktérů, závazek neustále se snažit o zlepšení poskytované pomoci, vhodně kvalifikovaní a podporovaní humanitární pracovníci.35

Každá z kapitol (Základní standardy, Principy ochrany, Minimální standardy) je podrobně rozpracovaná a předkládá jednotlivé kroky, které musí být splněny pro úspěšnou humanitární akci. Základní standardy jsou obecně platné principy pro každou akci. Principy ochrany dále rozpracovávají právo na ochranu a bezpečí a jsou vedle poskytování pomoci druhým stavebním pilířem humanitární pomoci. Minimální standardy následně předkládají minimální požadavky pro úspěšný zásah a jednotlivé kroky, jak toho dosáhnout.

1.3.4 Humanitární principy dle iniciativy Dobrého humanitárního dárcovství Iniciativa Dobrého humanitárního dárcovství v roce 2003 přijala sadu 23 Principů a Dobré praxe humanitárního dárcovství. Tyto principy poskytují rámec pro poskytování humanitární pomoci a zároveň mechanismus pro posílení odpovědnosti donorů. Principy mají sloužit ke zvýšení soudržnosti a efektivity, také ke zvýšení odpovědnosti donorů k příjemcům pomoci, spolupracujícím a domácím organizacím ve věcech financování, koordinace a následného vyhodnocování akcí. Těchto 23 Principů a Dobré praxe je rozděleno do tří oblastí. První oblast nese název Cíle a definice humanitární pomoci a zahrnuje základní definici humanitární pomoci (jak je uvedena v kapitole 1.2 Definice humanitární pomoci) a základní principy lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti. Druhá oblast – Obecné principy – zahrnuje dalších sedm principů, které vyjadřují například respekt mezinárodnímu humanitárnímu právu; podporu aktivního zapojení zasaženého obyvatelstva do řízení a monitorování poskytované pomoci nebo snahu posílit komunity. Poslední oblast se zabývá financováním, řízením a odpovědností donorů. Tyto principy zahrnují například požadavek transparentního a strategického finančního plánování; financování nových krizí tak, aby neovlivnily pomoc v již probíhajících krizích; podporu zvýšení odpovědnosti a podporu

35

Humanitarian Charter and Minimum Standards in Humanitarian Response. The Sphere Project [online]. 2014 [cit. 2014-10-10]. Dostupné z: http://www.spherehandbook.org/en/what-is-sphere/

23

pravidelných hodnocení reakcí na humanitární krize a hodnocení výkonů humanitárních aktérů.36

1.3.5 Odpovědnost chránit (Responsibility to Protect = R2P) Koncept Odpovědnost chránit představila v roce 2001 Mezinárodní komise o intervenci a státní suverenitě (ICISS).37 Tento koncept vychází ze změny povahy válečných konfliktů ve 20. století, které se z mezinárodní roviny přesunuly na vnitrostátní, přičemž největší počet obětí představuje civilní obyvatelstvo. Povinností každé vlády by měla být právě ochrana civilního obyvatelstva. Pokud ale vláda není schopná tuto ochranu zajistit, nebo se přímo podílí na násilí proti civilistům, je správné, aby došlo k humanitární intervenci nebo ne? Touto debatou se mezinárodní společenství zabývá už mnoho let. Existuje mnoho případů zemí, kde byla intervence provedena (Somálsko, Haiti, Bosna, Východní Timor), ale také země, kde intervence provedena nebyla (Srí Lanka, Demokratická republika Kongo). Výsledky provedených intervencí nebyly jednoznačné, přesto ICISS v roce 2001 představila koncept Odpovědnost chránit. Je to sada normativních principů založených na myšlence, že státní suverenita je odpovědnost a ne právo. Suverénní státy tedy mají povinnost chránit své občany před jakýmkoli násilím a pokud vláda není schopná tuto ochranu zajistit, potom je morální povinností ostatních států tuto ochranu poskytnout. V takovém případě státní suverenita podléhá povinnosti mezinárodní společnosti zasáhnout k ochraně trpících.38 Takový zásah může mít několik podob v souvislosti s rozsahem utrpení a to například podobu diplomatického vyjednávání, vojenské intervence nebo budování státních a bezpečnostních kapacit. Významným rokem pro koncept byl rok 2005 a Světový summit OSN, kdy byl koncept Odpovědnost chránit schválený a zahrnutý do Závěrečného dokumentu. Principy konceptu jsou použitelné ve čtyřech případech, a sice v případech genocidy, válečných zločinů, etnických čistek a zločinů proti lidskosti. Závěrečný dokument ale také zmiňuje, že by mezinárodní intervence měla být posledním prostředkem, jak se vyrovnat s těmito zločiny. 39 Polemizovat lze o tom, zda koncept Odpovědnost chránit dává právo k humanitární intervenci či nikoli. V každém případě by nejdřív měla být provedena podrobná analýza, která pomůže aktérům zjistit, zda by intervence konflikt ovlivnila a jakým způsobem.

36

23 principles and good practise of humanitarian donorship. Good humanitarian donorship [online]. 2013 [cit. 2014-10-6]. Dostupné z: http://www.goodhumanitariandonorship.org/gns/principles-good-practiceghd/overview.aspx 37 Anglická zkratka pro „International Commision on Intervention and State Sovereignty“ 38 COYNE, Christopher. Doing Bad by Doing Good: Why Humanitarian Action Fails, str. 11-16 39 WEIS, Thomas. Humanitarian intervention – ideas in action.

24

Pohledů na to, jak rozdělit humanitární principy a jakými se řídit, existuje mnoho. Za zásadní principy lze obecně považovat čtyři, které byly zahrnuty do téměř každého rozdělení a to jsou principy lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti. Pokud to daná situace dovoluje, měl by se jimi řídit každý humanitární aktér. Dále je důraz kladen na zvyšování odpovědnosti donorů k příjemcům i poskytovatelům pomoci. V mezinárodním prostředí tento princip nabývá na důležitosti, protože nepřebíráme odpovědnost pouze za své životy, ale za životy tisíců lidí. Humanitární aktéři proto musí být odpovědní za své akce a vždy jednat v dobré víře. V neposlední řadě je potřeba zmínit, že základem pro poskytování humanitární pomoci by mělo být naše vnitřní přesvědčení o morálním závazku takovou pomoc poskytnout a pomoct lidem v nouzi. Tento princip však může selhat a proto existuje koncept Odpovědnost chránit, který lze použít nejen na vojenské intervence, ale také obecně. Každý člověk má právo na důstojný život a povinností mezinárodního společenství by mělo být pokusit se takový život každému poskytnout.

1.4 Druhy humanitárních krizí a fáze humanitární pomoci 1.4.1 Druhy humanitárních krizí Existují tři druhy humanitárních krizí. Jedná se o přírodní nebo lidmi způsobenou katastrofu, krizi v důsledku válečného konfliktu a dlouhodobou (strukturální) krizi. 1.4.1.1 Přírodní nebo lidmi způsobená katastrofa Pro začátek je nutné charakterizovat, co vlastně je přírodní nebo lidmi způsobená katastrofa. Definice zní následovně: „Humanitární katastrofa je ad hoc, nenadálá krize, která zasáhne geograficky vymezenou oblast (obydlenou aglomeraci, část země, eventuelně části několika zemí) a zanechá po sobě oběti na životech, zraněné, nezvěstné či jinak trpící lidi i značné materiální škody.“40 V tomto případě je nutné si uvědomit, že se jedná o těžce předvídatelnou krizi, se kterou si postižená populace ani místní vláda nedokáže poradit a potřebuje pomoc mezinárodního společenství. Jak velké škody katastrofa způsobí záleží na mnoha okolnostech. Obecně záleží zejména na zasažené oblasti (hustota zalidnění, terén atd.) a na druhu katastrofy. Škody bývají tím větší, čím je zasažená oblast zranitelnější. Do této kategorie můžeme řadit například zemětřesení, záplavy, technologické katastrofy atd.

40

Základní přehled humanitární pomoci. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2013 [cit. 2014-10-6]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/humanitarni_pomoc/prirucka_WFP_pro_ne vladni_organizace/zakladni_prehled_humanitarni_pomoci.html

25

Jako příklad přírodní katastrofy lze uvést zemětřesení na Haiti v roce 2010. O tuto katastrofu se bude práce zajímat dále v textu, kdy bude problém uveden jako případová studie. 1.4.1.2 Humanitární krize v důsledku válečného konfliktu Tento druh krize je specifický a může být součástí jak dlouhodobé humanitární krize, tak obdobou přírodní nenadálé katastrofy. Nejzávažnějším problémem při válečných konfliktech bývají rozsáhlé přesuny obyvatel, s nimiž souvisí velké množství interně vysídlených osob (IDPs)41 a eventuelně také uprchlíků. V případě takové krize tedy roste důraz na ochranu civilního obyvatelstva, soustavně poskytovanou pomoc pro vysídlené osoby a v rámci uprchlických táborů. Při válečných konfliktech je potřeba aktivně prosazovat dodržování mezinárodního humanitárního práva a uprchlického práva. Tyto otázky úzce souvisí se zabezpečováním humanitárního prostoru a zajišťováním dostupnosti pomoci adresátům.42

Jako příklad humanitární krize v důsledku válečného konfliktu lze uvést Somálsko, o nějž se tato práce také bude zajímat dále v textu, kdy bude krize rozebrána jako případová studie.

1.4.1.3 Dlouhodobá (komplexní, strukturální) humanitární krize Komplexní humanitární krize se týkají především zemí subsaharské Afriky. Tyto krize se často vyznačují souběhem několika faktorů. Jedná se zejména o faktory politicko-bezpečností nestability, chudoby, vysokého demografického vývoje a v neposlední řadě i negativních klimatických jevů. Pokud tyto faktory působí současně, potom je pravděpodobné, že země prochází komplexní humanitární krizí. Proto v takových případech je důležité, aby pomoc byla poskytována dlouhodobě a systematicky. K tomu slouží různé agencie OSN a nevládních organizací, které jsou v zemích dlouhodobě přítomné a efektivně vyhodnocují potřeby a implementují pomoc. Jedná se zejména o potravinou pomoc, zajištění vody, obnovu základního živobytí, zajištění základní zdravotní péče a ochranu. Navíc se

dlouhodobá

pomoc například vztahuje také na pomoc ženám a dětem postiženým sexuálním násilím nebo na pomoc osobám infikovaným HIV/AIDS.43

41

Anglická zkratka pro „Internally Displaced Persons“ PRINCOVÁ, Květoslava. Úvod do zahraniční pomoci s důrazem na etiku jejího poskytování, str. 11 43 Základní přehled humanitární pomoci. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2013 [cit. 2014-10-6]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/humanitarni_pomoc/prirucka_WFP_pro_ne vladni_organizace/zakladni_prehled_humanitarni_pomoci.html 42

26

1.4.2 Fáze humanitární pomoci Je potřeba rozlišovat tři fáze humanitární pomoci. První fáze okamžité pomoci se vztahuje na první dny až týdny po katastrofě a zahrnuje zejména základní pomoc na záchranu životů a prvotní podporu přeživších. Dle rozsahu krize jsou do poskytování pomoci zapojeny civilní složky, v případě rozsáhlejší krize i vojenské složky. V rámci této první fáze se řízení ujímá OSN. Druhou fází je časná rehabilitace, která probíhá v období od 2 týdnů do 3 měsíců po katastrofě. Tato fáze zahrnuje zejména péči o vysídlené osoby a snahu o rychlou obnovu základní infrastruktury. Zároveň v této fázi dochází k vyhodnocování škod a k sestavení plánu obnovy. Důležitou roli hrají nevládní organizace, které poskytují pomoc z mezinárodních, vládních i soukromých zdrojů. Poslední fází je fáze obnovy, která trvá přibližně do dvou let od katastrofy. Zde dochází ke komplexní obnově infrastruktury, přístřeší, institucí a zdrojů obživy. Důležité je podotknout, že se organizace snaží cílit obnovu směrem k vyšší úrovni rozvoje než před katastrofou a to zejména v méně rozvinutých zemích.44 V neposlední řadě je velmi důležitá prevence dalších katastrof, ke které slouží různé mechanismy, o něž se bude práce zajímat později. To, jak bude humanitární pomoc přijata, velmi záleží na přijímající zemi, na jejím institucionálním prostředí a dalších aspektech.45

S vývojem společnosti se vyvíjí humanitární pomoc, ale i nové druhy krizí. Poptávka po službách humanitárních organizací stále roste a ty se s ní snaží vyrovnat a pružně reagovat na nové výzvy. Jedním z trendů ve vývoji humanitární pomoci je schopnost a větší ochota pomoci lidem v krizi. Tento trend je možný zejména díky vývoji nových technologií, hlavně těch informačních, zlepšení infrastruktury, logistiky, rostoucí mezinárodní podpoře a spolupráci a zvyšování počtu humanitárních organizací. S příchodem nových krizí a nových výzev se ale také objevil negativní trend. Ten představuje rostoucí nebezpečí pro samotné humanitární pracovníky při zásahu.

Také je nutno říct, že by humanitární aktivity neměly adresovat jen důsledky krizí, měly by adresovat i jejich příčiny. Jako příklad lze uvést hladomory v Africe. Je zřejmé, že adresování důsledků hladomorů je jen špičkou ledovce. Hlavními problémy a zároveň příčinami těchto hladomorů jsou chronická chudoba, nešetrné čerpání přírodních zdrojů, klimatické změny, politická marginalizace a konflikty. Adresování důsledků a příčin by tedy mělo být spojeno a řešeno společně, v praxi to však představuje problém. Za prvé proto, že akutní krize přitahují mnohem více pozornosti. Dalším důvodem je, že donoři často nevěří dostupným informacím 44 45

V anglickém jazyce je pro tuto aktivitu zavedená fráze „Building back better“ PRINCOVÁ, Květoslava. Úvod do zahraniční pomoci s důrazem na etiku jejího poskytování, str. 32-34

27

(nebo dostatečné informace nejsou k dispozici), nemají jasné geopolitické odůvodnění k zásahu nebo ignorují možné důsledky vyvíjející se krize. V praxi to souvisí i s reagováním na tyto pomalu přicházející krize, tzv. slow-onset crises, mezi které se hladomor řadí. Pokud správně fungují systémy včasného varování, lze poskytnout pomoc, než se krize plně rozvine. V praxi to však nefunguje, příčiny nejsou adresovány a reakce na slow-onset crises jsou více méně stejné jako reakce na nárazové katastrofy, tzv. rapid-onset disasters (zemětřesení, záplavy atd.).

28

2. Humanitární pomoc a státy Evropské unie Humanitární pomoc států Evropské unie (dále jen EU) je koordinována skrze orgán ECHO. Jeho hlavním cílem je chránit životy, zmírňovat utrpení a chránit důstojnost obyvatel zasažených přírodními nebo lidmi způsobenými krizemi. Sídlo ECHO je v Bruselu a s pomocí globální sítě poboček je schopné zajistit rychlou a efektivní pomoc v každém regionu světa. Poskytuje pomoc skrze dva hlavní nástroje, sice humanitární pomoc a civilní ochranu.46

Humanitární pomoc je poskytována na základě humanitárních principů lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti a v rámci Evropského konsensu o humanitární pomoci. Zvláštní pozornost je věnována nejzranitelnějším obyvatelům s tím, že pomoc je poskytována na základě identifikovaných potřeb. EU poskytuje prostředky pomoci ve všech hlavních krizových zónách, zahrnující například Sýrii nebo jižní Súdán. Velmi důležitou oblastí, které se EU věnuje je také upozorňování na tzv. „zapomenuté krize“ – tedy často velmi vleklé krize, které unikly pozornosti mezinárodní humanitární společnosti. Mezi hlavní oblasti, do kterých ECHO směřuje svou pomoc, patří poskytování jídla, přístřeší, zdravotní péče, vody a hygienických prostředků.47 Přestože je orgán ECHO poměrně mladý (založen v roce 1992), je nejvýznamnějším poskytovatelem humanitární pomoci v Evropě.

Další důležitou oblastí, které se ECHO věnuje, je snaha o snižování rizika katastrof (disaster risk reduction – dále jen DRR). Cílem těchto programů je vybudovat komunity, které budou schopné čelit následkům potenciálních katastrof. Orgán ECHO vynakládá přibližně 16% z celkových nákladů na aktivity DRR a v souvislosti s touto snahou byl v roce 1996 založen program DIPECHO.48 Do tohoto programu bylo do současné doby (květen 2014) investováno 325 mil. EUR. Hlavním cílem programu je zvýšit odolnost komunit a snížit jejich zranitelnost. Je to program orientovaný na lidi, pomáhá komunitám lépe se připravit na možnou katastrofu pomocí školení, zakládání nebo zlepšování systémů včasného varování a plánování reakce na možnou katastrofu. Ve výsledku takové aktivity mohou výrazně snížit nepříznivé dopady. Mezi regiony, které jsou označeny programem DIPECHO jako rizikové,

46

About the EU Humanitarian Aid and Civil Protection department. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/en/who/about-echo 47 Humanitarian aid. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/en/what/humanitarian-aid 48 Anglická zkratka pro „Disaster Preparedness ECHO“

29

patří Střední a Jižní Amerika, Karibik, jihovýchodní Afrika a Indický oceán, centrální Asie a jižní Kavkaz, jižní a jihovýchodní Asie a Pacifický region. 49

2.1 Evropský konsensus o humanitární pomoci Evropský konsensus o humanitární pomoci byl přijat v roce 2007 a představuje základní politický dokument, který upravuje poskytování humanitární pomoci EU a jejích členských států v zahraničí. Konsensus byl vydán současně s Akčním plánem pro roky 2008 – 2013.

Konsensus je založený na principech humanitární pomoci a cílený na efektivnější spolupráci, soudržnost a kvalitu poskytované pomoci od států Evropské unie. Potvrzuje základní humanitární principy lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti. V posledních letech společnost zaznamenala důležité změny, které vedly ke snížení respektu k humanitárnímu právu a ke zvýšení nebezpečí pro zasahující humanitární pracovníky. Proto je velmi důležité, aby každý z humanitárních aktérů měl jasně vymezené pole působnosti, aby mezi nimi fungovala efektivní spolupráce a aby humanitárním principům bylo porozuměno a byly správně aplikovány – všechny tyto oblasti upravuje konsensus.

Mezi závazky ukotvené v konsensu patří zlepšení praxe v doručování pomoci

(kvalita

doručování, jednání dle zásad dobrého humanitárního dárcovství, odpovědnost); zlepšení spolupráce a dialogu s ostatními humanitárními aktéry v reakci na krize, zejména co se týče využití prostředků pro civilní ochranu a zapojení vojenských složek. Dalším bodem je snaha o propojení všech druhů pomoci a lepší využívání a posílení systémů DRR. Posledním bodem je zvýšení podpory pro mezinárodní humanitární systém, zajištění jeho lepšího fungování; zlepšení spolupráce s neziskovými organizacemi, organizacemi Červeného kříže a Červeného půlměsíce a agenciemi OSN.50

2.2 ECHO a partneři Agentura ECHO se svými partnery poskytuje pomoc ve více než 70 zemích světa. Partnerů má více než 200 a řadí se mezi ně neziskové organizace, mezinárodní organizace,

49

Disaster risk reduction. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/en/what/humanitarian-aid/risk-reduction 50 European consensus on humanitarian aid ECHO fact sheet. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/aid/countries/factsheets/thematic/consensus_en.pdf

30

specializované agencie OSN a specializované agencie členských států EU.51 Vztahy agentury ECHO s ostatními organizacemi jsou upravovány různými dohodami, například pro neziskové organizace to je Rámcová dohoda o partnerství (NGO Framework partnership agreement = FPA). Mezi důležité partnery z řad neziskových organizací lze zařadit například OXFAM52 nebo hnutí Lékaři bez hranic. Mezi mezinárodní organizace lze zařadit Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC), 53 Mezinárodní federaci společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC)54 nebo Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM).55 Partnerských agencií OSN je mnoho a řadí se sem například Světový potravinový program (WFP),56 Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR),57 Světová zdravotnická organizace (WHO)58 nebo Úřad pro koordinaci humanitární činnosti (OCHA).59

2.3 Financování orgánu ECHO ECHO je veřejně financovaný orgán, jehož finanční prostředky pochází ze dvou zdrojů – ze souhrnného rozpočtu EU a z Evropského rozvojového fondu. Tyto dva zdroje jsou financovány z příspěvků členských států EU. Finance ECHO jsou vyčleněny a mohou být použity pouze na poskytování humanitární pomoci. Souhrnný rozpočet pro fiskální rok 2014 byl 896 mil. EUR.60 Tyto souhrnné rozpočty jsou plánovány pro každý rok na základě předpokládaného zapojení orgánu ECHO do řešení krizí. V případě nedostatku financí je možné mobilizovat rezervy pro mimořádné události. Tyto rezervy umožňují rychlou reakci na události, které nebylo možné předvídat při sestavování rozpočtu.61

51

Partners of ECHO. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/partners/humanitarian_aid/fpa_partners.pdf 52 Oxfam je významná mezinárodní charitativní organizace, která pod hlavičkou Oxfam International sdružuje 17 organizací, spolupracujících na odstranění chudoby ve světě, převzato z: http://www.oxfam.org/ 53 Humanitární instituce působící jako neutrální zprostředkovatel v období mezinárodních konfliktů, občanských válek a vnitřních nepokojů, převzato z: http://www.cervenykriz.eu/cz/icrc.aspx 54 Mezinárodní federace řídící humanitární akce na pomoc obětem přírodních a technologických katastrof, uprchlíkům, lidem v oblastech postižených zdravotními riziky, převzato z: http://www.cervenykriz.eu/cz/ifrc.aspx 55 Mezivládní organizace zabývající se například pracovní migrací, dobrovolnými návraty a reintegrací, potíráním obchodu s lidmi atd., převzato z: http://www.iom.cz 56 WFP je největší světová humanitární organizace bojující proti hladu ve světě, převzato z: http://www.wfp.org/ 57 Hlavním úkolem UNHCR je vést a koordinovat mezinárodní akce k ochraně uprchlíků a tento problém řešit celosvětově, převzato z: http://www.unhcr.org/cgi-bin/texis/vtx/home 58 WHO je vedoucí organizací OSN v oblasti zdraví, je zodpovědná za koordinaci akcí na světové úrovni, organizaci zdravotnického výzkumu, vytváření norem a standardů atd., převzato z: http://who.int/en/ 59 OCHA je zodpovědná za koordinací akcí humanitárních aktérů za účelem zajištění efektivní reakce na krize, také zajišťuje rámcový prostor, ve kterém každý aktér může přispět k celkové pomoci, převzato z: http://www.unocha.org/# 60 Annual strategy for humanitarian aid in 2014. European Commission [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/policies/strategy/strategy_2014_en.pdf 61 Financial programming and budget. European Commission [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/budget/explained/budg_system/flex/flex_en.cfm

31

V současné době je souhrnný rozpočet EU pro ECHO odhadován přibližně na 1 mld. EUR ročně a předpokládaný rozpočet pro roky 2014 – 2020 činí 6,6 mld. EUR. Přesné roční výdaje jsou zhodnocovány na konci každého fiskálního roku.62

ECHO poskytuje finance skrze více než 200 partnerských organizací, které implementují humanitární pomoc přímo na konkrétních místech. Více než 46% všech financí je poskytováno skrze mezinárodní neziskové organizace a přibližně dalších 40% financí je alokováno skrze specializované agencie OSN.63

Z naplánovaného rozpočtu pro rok 2014 vyplývá, že nejvíce pomoci proudí do oblasti subsaharské Afriky (46%) a to z důvodu přírodních katastrof a vleklých komplexních krizí (jsou v poměru 30:70). Nejvíce prostředků na pomoc při přírodních katastrofách je poskytováno do Latinské Ameriky a oblasti Karibiku, naopak nejvíce prostředků pro řešení komplexních krizí je poskytováno do oblasti Středního východu a Středomoří.64

62

Funding for humanitarian aid. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/en/funding-evaluations/funding-for-humanitarian-aid 63 Tamtéž 64 Annual strategy for humanitarian aid in 2014. European Commission [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/policies/strategy/strategy_2014_en.pdf

32

3. Humanitární pomoc a Spojené státy americké Přední agenturou pro poskytování humanitární pomoci od USA je Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj USAID. Je to federální agentura, která byla založena v roce 1961 přijetím Aktu o zahraniční pomoci (Foreign Assistance Act). Vznikla spojením několika jiných agentur a poskytování pomoci do zahraničí tedy doznalo zásadní změny. Agentura úspěšně funguje dodnes.

Poskytování pomoci však nezačalo vznikem této agentury. USA poskytovaly zahraniční pomoc již dávno před tím. Moderní koncept poskytování pomoci se zformoval po druhé světové válce v podobě Marshallova plánu na obnovu Evropy. V dalších letech měla pomoc především podobu vytváření trhů v souvislosti se snižováním chudoby nebo zvyšováním produkce v rozvojových zemích. V roce 1961 byla následně založena agentura USAID. V 70. letech 20. století se agentura začala zaměřovat na pomoc při plnění základních lidských potřeb (poskytování potravin, zdravotní péče, vzdělání atd.). V 80. letech kladla důraz na stabilizaci měn a finančních systémů, zatímco v 90. letech se prioritou stal udržitelný rozvoj. Přelom tisíciletí potom přinesl další výzvy v podobě zásahů ve válkách, zejména v Afghánistánu a Iráku.65

USAID spolupracuje se světovými i místními organizacemi napříč téměř všemi sektory. Mezi partnery USAID se řadí velké mezinárodní organizace, lokální podniky, neziskové organizace, různé nadace a univerzity, vládní agentury a armáda. S partnery ze soukromého sektoru navazuje USAID spolupráci skrze model Světové rozvojové spolupráce (Global Development Alliances).66

USAID jako federální agentura poskytuje pomoc v mnoha oblastech. Pro účely této práce se ale nadále budeme zabývat pouze prací v krizích a konfliktech. 67

3.1 Práce v krizích a konfliktech Pro řízení práce v krizích a konfliktech byla v roce 1964 zřízena Kancelář pro zahraniční asistenci při katastrofách při USAID - OFDA. Mezi hlavní úkoly agentury OFDA patří 65

USAID history. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/who-weare/usaid-history 66 Build a partnership with us. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/partnership-opportunities/build-partnership-us 67 What we do. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/what-we-do

33

zachraňovat životy, zmírňovat utrpení a snižovat společenské a ekonomické dopady krizí. OFDA reaguje zejména na přírodní katastrofy a komplexní krize. Každý rok reaguje v průměru na 70 krizí v přibližně 50 zemích světa. Za hlavní cíl si klade, aby pomoc byla doručena všem obětem katastrof, ať už jsou to katastrofy rychlé, nárazové, tzv. rapid onset disasters, nebo katastrofy přicházející postupně a pomalu, tzv. slow-onset crises.68

V případě rozsáhlých krizí OFDA posílá do postižených oblastí speciálně vycvičené týmy (Disaster Assistance Response Team - DART). Tyto týmy humanitárních pracovníků a technických poradců jsou schopné dorazit do zasažené oblasti během několika hodin, aby vyhodnotily nejnaléhavější potřeby a koordinovaly efektivní pomoc ze strany USA. Mimo těchto týmů je dále zřizován řídící tým sídlící ve Washingtonu, D.C., který je zodpovědný za celkové vedení a operační podporu týmů v zasažených oblastech (Response Management Team - RMT). Tento tým plánuje strategii pomoci a je také v kontaktu s ostatními zasahujícími organizacemi. 69

Důležitou oblastí, kterou se OFDA, stejně jako ECHO, zabývá, je snižování rizika katastrof (DRR). Dle údajů USAID jen za rok 2013 přírodní katastrofy přivodily smrt více než 22 000 lidí, 97 mil. dalších lidí bylo nějakým způsobem ovlivněno a škody byly vyčísleny na 118 mld. USD. Předpokládá se, že dopady budoucích přírodních katastrof by mohly být ještě více ničivé. Hlavními důvody pro takový předpoklad jsou klimatické změny, které sebou nesou častější výskyt katastrof; nárůst populace a obydlování krizových oblastí. 70

OFDA jako jedna z kanceláří USAID spolupracuje zejména s ostatními kancelářemi USAID a s jinými americkými vládními organizacemi.71

3.3 Financování agentur USAID/OFDA USAID je nezávislá agentura financovaná z celkového rozpočtu USA. Přijala prezidentskou iniciativu Open Government Initiative a podporuje principy transparentnosti, participace a spolupráce. Agentura je povinná prokazovat hospodaření s přidělenými financemi a to na 68

USAID Office of U.S. Foreign Disaster Assistance. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/sites/default/files/documents/1866/OFDA_Fact_Sheet.pdf 69 Tamtéž 70 Distaster Risk Reduction. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/whatwe-do/working-crises-and-conflict/disaster-risk-reduction 71 Office of U.S. Foreign Disaster Assistance. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/who-we-are/organization/bureaus/bureau-democracy-conflict-and-humanitarianassistance/office-us

34

platformě zahraniční pomoci Foreign Assistance Dashboard, která je provozována Ministerstvem zahraničních věcí a je zodpovědná za správu všech finančních dat zabývajících se zahraniční pomocí provozovanou vládními agenturami USA. V roce 2013 poskytla agentura USAID na zahraniční pomoc 17.2 mld. USD, přičemž největší položku tvořila pomoc v oblasti zdravotnictví. Oblast humanitární pomoci představovala 12,9 %, což odpovídá 2.2 mld. USD. Ve fiskálním roce 2014 bylo prozatím utraceno 12.4 mld. USD, z čehož do oblasti humanitární pomoci byly opět investovány přibližně 2.2 mld. USD.72

Finance přidělené agentuře USAID odpovídají přibližně 1 % z celkového ročního rozpočtu USA. Tyto finance jsou určeny pro všechny oblasti zahraniční pomoci. Finance přidělené agentuře OFDA činí přibližně 2 desetiny z celkového 1 %, přičemž v roce 2013 OFDA reagovala na 52 krizí ve 40 zemích světa a poskytla humanitární pomoc ve výši 883 mil. USD.73

Nejvíce pomoci proudí do Afriky, zejména subsaharské, střední a východní (Egypt, Nigérie, Demokratická republika Kongo, Jižní Súdán, Etiopie atd.). Dále je velké množství prostředků vynakládáno na boj s krizemi ve Středomoří a na Středním Východě (Jordánsko, Izrael, Irák, Afghánistán, Pákistán atd.). Další rizikovou oblastí je Střední a Jižní Amerika a oblast Karibiku (Kolumbie, Haiti, Mexiko, Peru atd.) a v neposlední řadě to je oblast jihovýchodní Asie (Indonésie, Filipíny, Vietnam atd.).74

72

Foreign Assistance by Agency. ForeignAssistance.gov [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.foreignassistance.gov/web/AgencyLanding.aspx 73 USAID Office of U.S. Foreign Disaster Assistance. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/sites/default/files/documents/1866/OFDA_Fact_Sheet.pdf 74 Foreign Assistance by Recipient Country/Region. ForeignAssistance.gov [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.foreignassistance.gov/web/RGAIntro.aspx

35

Pokud všechny agentury porovnáme (ECHO a USAID + OFDA), zjistíme, že mají mnoho společného. Například jsou všechny financovány z veřejných rozpočtů EU, potažmo USA. Všechny agentury také kladou velký důraz na programy DRR. ECHO se navíc zaměřuje na politiku tzv. zapomenutých krizí. Všechny agentury také spolupracují s velkým množstvím partnerů a své finance přerozdělují zejména ve spolupráci s neziskovými organizacemi. U agentury USAID je nutné zmínit, že po teroristických útocích 11. září 2001 prošlo poskytování pomoci radikální změnou, kdy za zásadní je považováno rozšíření složek o americkou armádu. K tomuto rozšíření došlo v důsledku uvědomění, že mnoho zemí požadujících humanitární pomoc je současně ve středu zájmu ve válce proti terorismu.75 Podle statistik OECD se mezi lety 2002 a 2005 podíl pomoci USAID na zahraničních misích snížil z 50 % na 39 %, zatímco podíl Ministerstva obrany USA se zvýšil z 6 % na 22 %.76 O zapojení ozbrojených složek do humanitárních akcí lze mluvit ve dvou souvislostech. Zaprvé se jedná o zapojení vojenských složek jako logistické podpory, k zajišťování bezpečnosti (peacekeepers, čističi pozemních min, vojenské eskorty). Takové složky poskytují podporu a ochranu humanitárním pracovníkům a civilistům. I přesto jsou v mnohých konfliktech vnímány negativně a jako součást konfliktu. Za druhé se jedná o vojenskou „humanitární“ intervenci. Humanitární intervence se pohybuje od operací prosazování míru až po boj ve válce. Často jsou ozbrojené složky v zemi nežádoucí a jednají v rozporu s legitimní vládou země. Proto je velice důležité mít obhajitelné ospravedlnění pro takové intervence, mezi které lze zařadit rozsáhlé ztráty na životech (zejména genocida), nebo masivní, vynucenou, násilnou migraci obyvatel. Vojenské intervence jsou schvalovány OSN podle článku VII Charty, který dovoluje použití nezbytné síly k obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.77 Nutno také podotknout, že mnohé intervence jsou vnímány jako součásti strategických kroků významných geopolitických hráčů. Bylo by tedy vhodné zvážit, zda slovo „humanitární“ je skutečně oprávněné používat ve spojitosti s vojenskou intervencí.

75

Jako příklad takových zemí lze uvést Afghánistán nebo Pákistán Převzato z: WALKER, Peter; MAXWELL, Daniel. Shaping the Humanitarian World, str. 88 77 Převzato z: WEIS, Thomas. Humanitarian intervention – ideas in action. 76

36

4. Haiti Tato případová studie se bude snažit o porovnání aktivit EU a USA z hlediska poskytování humanitární pomoci po zemětřesení na Haiti v roce 2010. Identifikuje priority orgánů ECHO a USAID a složky, které pomoc zahrnuje. Kapitola je rozdělena do několika částí, kdy první část stručně přibližuje historický vývoj na Haiti. V další části je pozornost věnována reakci EU a USA a analýze postupu jejich práce. Poslední část shrnuje získané informace a porovnává oba celky i z hlediska poskytnutých finančních prostředků.

Republika Haiti je plná rozporů. Je to země, která ve formě zahraniční pomoci obdržela miliardy dolarů a přesto zůstává jednou z nejchudších zemí na světě. Je to druhá nejstarší republika na západní polokouli a jediný národ v historii, který porazil koloniální mocnosti a získal nezávislost, zároveň to je nejchudší země na západní polokouli. Mezinárodní společenství považuje Haiti za „křehký stát“.78 Crane definuje křehký stát jako nepřístupný, obklopený slabými loupeživými státy a ohrožovaný kmenovými, etnickými nebo náboženskými boji.79 Lze říci, že Haiti je ohroženo pouze etnickými boji, zbylé charakteristiky nelze považovat v případě této země za relevantní. Haiti navíc nemá žádné drahé kovy ani minerály, o které by se dalo bojovat. Křehkost Haiti je tedy dána jeho komplikovaným historickým vývojem, který si pro lepší pochopení situace přiblížíme.

4.1 Historický vývoj Od kolonizace ostrova Evropany se Haiti potýkalo s politickou nestabilitou, opakovaným násilím a tyranií, korupcí, diktátorstvím, zahraniční i domácí exploatací a extrémní chudobou. Haiti si vybojovalo nezávislost na koloniálních mocnostech v roce 1804 a v roce 1862 tuto nezávislost uznaly USA. Většina období od získaní nezávislosti je charakterizována jako intenzivní rasový konflikt a boj o moc. V roce 1915 došlo k první velké americké intervenci na Haiti a důvodem následné devatenáctileté okupace ostrova byla snaha naučit Haiti demokracii. Zásah však nebyl úspěšný a americké jednotky byly nuceny opustit zemi v roce 1934, nechávající tak Haiti napospas dalším bojům o moc. Naděje Haiti svitla v roce 1957, kdy byl prezidentem zvolen doktor Francois „Papa Doc“ Duvalier. Volby byly jedny z nejpokojnějších v historii země a zdálo se, že „Papa Doc“ nasměruje zemi na správnou cestu. Tato naděje však netrvala dlouho a Duvalierův diktátorský režim stál Haiti mnoho

78 79

Anglicky „fragile state“ CRANE, Keith. Building a more resilient Haitian state, str. 9

37

nevinných životů, stejně jako režim jeho nástupce – syna Jean-Claudea („Baby Doc“). Dalším dočasně světlým momentem pro Haiti bylo zvolení Jean-Bertranda Aristide v roce 1990. Aristide podporoval liberalismus, bojoval proti vojenským juntám, ekonomickým elitám a opozici. Dařilo se mu prosazovat různé reformy, kvůli kterým nakonec došlo k vojenskému puči v roce 1991. Kvůli těmto událostem bylo nakonec na Haiti uvaleno embargo. V troskách se ocitl jak haitský průmysl, tak jakékoli ekonomické nebo sociální struktury. Druhá americká okupace přišla v roce 1994 ve snaze navrátit vládu prezidentu Aristideovi. I po úspěšné akci však situace zůstávala velmi nestabilní a vyznačovala se častými vzpourami a povstáními. K jakémusi uklidnění došlo v letech 2004 – 2006, kdy přebrala dohled přechodná úřednická vláda. Ta spolupracovala s mezinárodním společenstvím na programech obnovy Haiti a také s mezinárodními vojenskými jednotkami OSN, zejména se Stabilizační misí OSN MINUSTAH.80 V roce 2011 se stal haitským prezidentem hudebník Michel Martelly. Situace na Haiti je stále velmi nestabilní a komplikovaná.

Od roku 1944 se Haiti silně spoléhá na zahraniční pomoc od USA a mezinárodního společenství. Pomoc však nikdy nebyla souvislá a příliš systematická. Často byla omezena v reakci na politické dění a vyznačovala se špatnou spoluprácí mezi donory. Nutno však dodat, že humanitární pomoc například z USA proudila souvisle a nezávisle na stavu vlády. Můžeme říci, že před rokem 1990 byla poskytovaná pomoc skromná v porovnání s rozsahem poskytované pomoci v současné době. Zatímco v roce 1983 se pomoc pohybovala kolem 200 mil. USD, mezi lety 1990 – 2003 podle odhadů Haiti obdrželo více než 4 mld. USD s tím, že rozsah pomoci neustále narůstal.81 Tuto skutečnost podporuje fakt, že Haiti leží v oblasti, která je silně ohrožená přírodními katastrofami a je tedy potřeba pravidelně navyšovat pomoc v reakci na tyto katastrofy.

4.2 Zemětřesení 12. ledna 2010 v odpoledních hodinách zasáhlo Haiti zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy stupnice, které zdevastovalo hlavní město Port-au-Prince a další města zejména na jihu země. Epicentrum zemětřesení bylo přibližně 25 kilometrů západně od hlavního města v hloubce 13 kilometrů.82 Vyžádalo si 300 000 obětí,83 dalších 300 000 raněných a zanechalo přibližně

80

BUSS, Terry F a Adam GARDNER. Haiti in the balance: why foreign aid has failed and what we can do about it, str. 20-45 81 Tamtéž, str. 48-68 82 Earthquake details. USGS [online]. 2014 [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://earthquake.usgs.gov/earthquakes/eqinthenews/2010/us2010rja6/

38

1,5 mil. lidí bez domovů. Přestože zemětřesení bylo důvodem katastrofy, dlouhá historie politické nestability a špatného řízení byla zodpovědná za rozsah zkázy a téměř výhradou závislost společnosti na pomoci ze zahraničí. Odhady fyzických škod se pohybují mezi 7 a 14 mld. USD.84 Bylo zničeno přibližně 100 000 budov a dalších 200 000 poškozeno. Reakci na zemětřesení stěžoval fakt, že mezi zničenými budovami se vyskytovaly i téměř všechny haitské vládní budovy a nemocnice.85

4.2.2 Reakce EU Evropská komise skrze svoji humanitární agenturu ECHO působí na Haiti již od roku 1995. Pomoc, která mezi lety 1995 – 2009 činila 81 mil. EUR, se zaměřovala na přírodní a socioekonomické krize a zároveň na programy DRR. Nejvíce prostředků (65 %) v celém období bylo vynaloženo na socioekonomické krize. Z jednotlivých roků bylo nejvíce prostředků vyplaceno v roce 2008, kdy zemi zasáhla nejdříve tropická bouře Fay a následně hurikány Gustav, Hanna a Ike, všechny v jednom měsíci. Je tedy zřejmé, že situace na Haiti byla před zemětřesením v roce 2010 značně komplikovaná.86 4.2.2.1 Fáze okamžité pomoci a časné rehabilitace Tyto první dvě fáze trvaly zhruba od ledna do září 2010. Pomoc byla poskytována v oblastech výstavby kempů a přístřeší pro vnitřně vysídlené osoby, distribuce vody, potravin a dalších nepotravinových položek, výstavby a poskytování sanitárních zařízení a hygienických potřeb, zdravotnictví, koordinace, logistiky a telekomunikačních zařízení, ochrany a DRR. Ve spolupráci s ostatními humanitárními aktéry se podařilo dosáhnout pokrytí základních životních potřeb.

Největšími překážkami v těchto fázích pomoci byl nevídaný rozsah a složitost krize v městském prostředí.87 Další výraznou překážkou bylo úmrtí vysokých představitelů haitské vlády, stejně jako úmrtí vedoucích představitelů humanitárních organizací. Počet raněných představoval výzvu pro zdravotnický systém, který byl na Haiti ve velmi špatném stavu už před katastrofou. Počet vnitřně vysídlených osob zase představoval výzvu pro mezinárodní společenství, protože potřeba provizorních přístřeší přesáhla všechny uskladněné kapacity. 83

Tato statistika se různí závisle na zdrojích, čísla se pohybují mezi 220 a 320 tisíci obětí, nejčastěji zdroje uvádí přibližně 300 000 obětí 84 CRANE, Keith. Building a more resilient Haitian state, str. 20-21 85 CECCHINE, Gary. The U.S. military response to the 2010 Haiti earthquake: considerations for Army leaders, str. 30-37 86 ECHO’s Humanitarian Aid. European Commission [online]. 2014 [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/aid/countries/Haiti_paper_01102010.pdf 87 Zemětřesení ovlivnilo zejména hlavní město Haiti Port-au-Prince

39

V neposlední řadě v této fázi byl problémem přístup do zdevastovaných částí měst a nedostatek prostředků přepravy a skladů.

V těchto fázích bylo nejvíce prostředků (cca 26 %) vynaloženo na oblast výstavby kempů a přístřeší. Oblast zahrnuje distribuci stanů, stavebních materiálů a jiných položek jako jsou deky, kanystry, kuchyňské sady atd. Spadá sem také plánování výstavby kempů, jejich ochrana a sběr dat. Druhou oblastní s největší dotací byla distribuce potravin (cca 22 %). Oblast zahrnuje provizi potravin, léčbu a prevenci podvýživy, stejně tak programy Food-for-Work.88 Třetí největší oblastí bylo poskytování vody, sanitárních a hygienických zařízení a potřeb (cca 20 %). Do této kategorie můžeme zařadit distribuci pitné vody a kyblíků, hygienických souprav nebo výstavbu latrín. Další oblastí zájmu byl sektor zdravotní péče (cca 17 %). Sem lze zařadit poskytování základních zdravotních služeb skrze lékařské týmy v terénu, mobilní kliniky, podporu existujících zdravotních zařízení a provizi nezbytných léků a nástrojů. Pátou oblastí byla koordinace a logistika (cca 10 %). Zahrnovala například sběr dat, mapování, vytváření analýz, zprostředkování komunikace mezi humanitárními aktéry a provizi bezplatných telekomunikačních služeb pro zasažené obyvatelstvo. Poslední oblastí bylo DRR (cca 5 %). Tato kategorie byla koordinována skrze program DIPECHO a podporovala snížení zranitelnosti komunit skrze posílení odolnosti a připravenosti na hurikány a jiná přírodní rizika.89

Pomoc poskytovala agentura ECHO jako orgán Evropské komise a dále k pomoci přispělo 25 států Evropy, přičemž pomoc většiny z nich proudila přes Mechanismus civilní ochrany EU.90

4.2.2.2 Fáze obnovy Oblasti, kterým se ECHO věnoval v této fázi a množství financí proudící do jednotlivých oblastí, jsou poměrově stejné jako v předchozích fázích. Navíc byl kladen důraz na podporu dlouhodobých projektů obnovy a rekonstrukce.

88

Programy Food-for-Work jsou založeny na stejném principu jako americké programy Cash-for-Work, akorát místo peněz odměnu představují různé poukázky na nákup, ECHO mimo jiné podporovala i programy Cash-for-Work 89 ECHO’s Humanitarian Aid. European Commission [online]. 2014 [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/aid/countries/Haiti_paper_01102010.pdf 90 The EU Civil Protection Mechanism byl založen v roce 2001 a jeho úkolem je koordinace pomoci evropských států, součástí tohoto mechanismu jsou všechny členské státy EU a dále Norsko, Island, Makedonie a Černá hora, převzato z: EU Civil Protection, http://ec.europa.eu/echo/files/aid/countries/factsheets/thematic/civil_protection_en.pdf

40

V roce 2011 byla strategie EU zaměřena zejména na tři pilíře: reakce na zemětřesení a choleru, porodnická péče a péče o podvyživené a DRR. Vysoké příspěvky na DRR skrze program DIPECHO učinilo z agentury ECHO vedoucího aktéra v této oblasti. V roce 2012 se pomoc soustředila především na vnitřně vysídlené osoby, adresování stále trvající epidemie cholery a reakci na další přírodní katastrofy, které Haiti zasáhly.91 V roce 2013 se pomoc Evropské komise stále soustředila hlavně na problém vnitřně vysídlených osob stále žijících v provizorních kempech. Tito lidé jsou do dnešní doby nejvíce ohrožení nemocemi, přírodními riziky i násilím. Na jejich podporu jsou vytvářeny různé programy, které jim pomáhají přemístit se z kempů nebo založit si malé živnosti. Dále finance v roce 2013 byly využity na léčbu a prevenci cholery, stejně tak na programy DRR.

Evropská komise také pracuje na propojení krátkodobé pomoci v krizi s dlouhodobými plány obnovy. Daří se jí to například skrze program LRRD (Linking Relief, Rehabilitation and Development). Tento program spojuje všechny tři fáze humanitární pomoci – tedy fáze okamžité pomoci, časné rehabilitace a obnovy a snaží se na ně napojit dlouhodobé rozvojové programy, o které by se měli starat již aktéři rozvojové spolupráce.92

4.2.1 Reakce USA USA a Haiti mají dlouhou společnou historii. Nelze se proto divit, že prameny uvádějí USA jako největšího zasahujícího donora. V reakci na zemětřesení přislíbil prezident Barack Obama okamžitou americkou pomoc. Jako vedoucí agenturu americké pomoci ustavil USAID, která měla spolupracovat zejména s Ministerstvem obrany USA a dalšími humanitárními aktéry. Tím, že bylo zemětřesení charakterizováno jako přírodní katastrofa, agentura OFDA mohla ze svých zdrojů okamžitě uvolnit prvních 50 000 USD. OFDA také hned v den zemětřesení zřídila řídící tým RMT a druhý den vyslala specializované týmy DART. Dne 14. ledna prezident Obama oznámil, že uvolní prvotních 100 mil. USD na pomoc a zároveň autorizoval k zásahu americkou armádu.93

91

Mezi ty lze zařadit zejména tropickou bouři Isaac a hurikán Sandy ECHO Fact Sheet Haiti. European Commission [online]. 2014 [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/aid/countries/factsheets/haiti_en.pdf 93 CECCHINE, Gary. The U.S. military response to the 2010 Haiti earthquake: considerations for Army leaders, str. 38 - 59 92

41

4.2.1.1 Reakce USAID/OFDA 4.2.1.1.1 Fáze okamžité pomoci Pomoc v této fázi zahrnovala práci záchranných týmů, distribuci potravin a pitné vody, instalaci sanitárních zařízení, výstavbu provizorních přístřeší, zásobování lékařským materiálem a léky. Tyto prostředky pomohly také v boji proti epidemii cholery, která propukla v říjnu 2010. V rámci potravinové pomoci byla poskytnuta pomoc téměř 4 mil. lidí v rámci prvních tří měsíců po zemětřesení. Pitná voda byla distribuována téměř 1,3 mil. lidí denně. Ve spolupráci s ostatními humanitárními aktéry bylo poskytnuto přístřeší přibližně 1,5 mil. vnitřně vysídlených osob ještě před začátkem období dešťů v květnu.94 I práce USAID tedy splnila základní podmínku práce v této fázi pomoci, což je záchrana lidí v bezprostředním ohrožení života a plnění základních životních potřeb lidí v nouzi. 4.2.1.1.2 Fáze časné rehabilitace Aktivity ve fázi časné rehabilitace mají podporovat obnovu Haiti a jeho dlouhodobou rekonstrukci. Podporují hlavně čtyři oblasti tak, jak jsou definované v pětileté strategii americké vlády pro rozvoj Haiti. Oblasti jsou následující: -

infrastruktura a energie,

-

potravinová a ekonomická bezpečnost,

-

zdravotnictví a jiné základní služby,

-

řízení státu a právní systém.

Tato fáze se vyznačuje zejména snahou o odklízení sutin.95 S odklízením sutin a podobnými pracemi úzce souvisí programy na podporu zasaženého obyvatelstva, tzv. programy Cash-for-Work („Peníze za práci“), které jen v prvním roce po zemětřesení poskytly práci více než 350 000 lidí. V rámci tohoto programu bylo vyplaceno 19 mil. USD a pomohl lidem pomalu se postavit na vlastní nohy. V této fázi se začal také řešit problém s rekonstrukcí budov, kdy odborníci pomohly více než 328 000 lidí navrátit se do svých domovů a vystavěli přibližně 600 školních tříd dovolující návrat více než 60 000 studentů do škol.96 4.2.1.1.3 Fáze obnovy Tato fáze je typická podporou udržitelných dlouhodobých plánů obnovy, zejména programů v oblastech, které byly rozděleny ve fázi časné rehabilitace. V oblasti infrastruktury se programy věnují zejména výstavě permanentních ubytovacích kapacit a výstavbě a 94

Earthquake overview. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/haiti/earthquake-overview 95 Odhady říkají, že zemětřesení za pouhých 30 vteřin vytvořilo přibližně 10 mil. metrů krychlových sutin, převzato z: Rubble, http://www.usaid.gov/haiti/rubble 96 Earthquake overview. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/haiti/earthquake-overview

42

modernizaci elektráren. Programy ekonomické bezpečnosti poskytují podporu pro malé a středně velké podnikání skrze trénink a poskytnutí výhodnějších podmínek pro přístup k půjčkám. Potravinová bezpečnost se zajímá především o výnosy plodin vybraných farmářů, kde se snaží zvýšit výnosy obilí, rýže, fazolí a banánů skrze zavádění nových technologií a lepšího využití stávajících kapacit. V sektoru zdravotnictví se snaží podporovat všeobecný přístup k základní zdravotní péči a podporu plošného očkování (již proběhly kampaně za plošné očkování proti spalničkám, zarděnkám a dětské obrně, které pokryly až 90 % obyvatelstva). Do dalších základních služeb lze zařadit podporu vzdělání, hlavně základní gramotnosti. Poslední oblast zahrnuje úzkou spolupráci s haitskou vládou, podporu demokratických reforem a vytvoření právního systému.97

V současné době se USAID řídí pětiletou rozvojovou strategií americké vlády pro podporu udržitelného a dlouhodobého rozvoje. Tento plán navazuje na strategický plán pro národní obnovu haitské vlády.98 USAID úzce spolupracuje s americkými vládními agenturami, zahrnující například Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo financí nebo Americké centrum pro kontrolu a prevenci nemocí.99

4.2.1.2 Vojenská odpověď USA Na zemětřesení okamžitě reagovalo Jižní velitelství americké armády (SOUTHCOM),100 které působí v Jižní Americe a Karibiku. Tyto vojenské jednotky jsou zodpovědné za plánování reakcí na nepředvídané události, adekvátní operace k takovým událostem a udržování bezpečnosti v daném teritoriu.101 Běžným postupem americké vlády v případě katastrofy je nejdříve vytvořit situační analýzu a na jejím základě vyslat odpovídající síly. Tento postup byl však v případě Haiti přeskočen z důvodu naléhavé potřeby jednat co nejrychleji.102 Byly to tedy právě jednotky SOUTHCOM, které poskytly prvotní pomoc bezprostředně po zemětřesení.

97

Earthquake overview. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/haiti/earthquake-overview 98 Akční plán pro národní obnovu a rozvoj Haiti identifikuje obnovu země ve čtyřech oblastech: teritoriální, ekonomické, sociální a institucionální, CRANE, Keith. Building a more resilient Haitian state, str. 144 99 Earthquake overview. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/haiti/earthquake-overview 100 Anglická zkratka pro „Southern Command“ 101 About Us. United States Southern Command [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://www.southcom.mil/aboutus/Pages/About-Us.aspx 102 Situační analýza byla vytvářena až zpětně, rychlá reakce jednotek SOUTHCOM zachránila mnoho životů, které by byly ztraceny pokud by se sledoval obvyklý postup zásahu

43

Již 14. ledna byl založen speciální vojenský tým pro operaci Unified Response. Mise této jednotky byla zejména zmírnit utrpení a zrychlit poskytování pomoci. Tato operace byla naplánována do pěti kroků: -

Fáze 1: Okamžitá pomoc - aktivity ve fázi okamžité pomoci byly zaměřeny na záchranu životů a zahrnovaly evakuaci amerických občanů, záchranu přeživších, pomoc a evakuaci raněných, zásobování vodou, potravinami, přístřešími a dalšími zásobami, obnovu základních služeb a zařízení. Důležitá byla koordinace spolupráce se stabilizační misí OSN MINUSTAH103 a dalšími zasahujícími organizacemi. Za vrchol této fáze můžeme považovat 31. ledna, kdy vojenské jednotky zahrnovaly více než 22 000 osob poskytujících pomoc přímo na ostrově, pracujících na 33 lodích a operujících více než 300 letadel.

-

Fáze 2: Pomoc - tato fáze probíhala přibližně od 5. února, kdy se priority změnily z okamžité záchrany životů na poskytování asistence a zdrojů pro vnitřně vysídlené osoby (IDPs).104 Fáze je charakteristická prací specializovaných týmů pro uspokojení základních životních potřeb a obnovou základní infrastruktury.

-

Fáze 3: Rehabilitace - probíhala od 15. března a vyznačuje se rekonstrukcí infrastruktury (silnice, elektřina, komunikace atd.). Důležitá byla také podpora rehabilitace haitské vlády a předání odpovědnosti za řízení v mnoha oblastech, například předání kontroly nad letištěm. V této fázi také probíhalo plánování a koordinace preventivních opatření proti záplavám a sesuvům půdy, které hrozily v následujícím období dešťů.

-

Fáze 4: Stabilizace - vyžadována v případě, že neexistuje fungující místní vláda. V tom případě je pro zajištění bezpečnosti a stability podporována vláda přechodná. Tato fáze na Haiti nemusela být vykonána, protože vláda a mise MINUSTAH byly schopní zvládnout bezpečností situaci samy. Navíc občané Haiti se chovali velmi ukázněně.

-

Fáze 5: Obnova - probíhala od konce května a připravila předání všech povinností haitské vládě. Operace Unified Response byla oficiálně prohlášena za ukončenou 1. června a po tomto datu na Haiti zůstalo už pouze minimum vojenských složek.105

103

Stabilizační mise OSN MINUSTAH je rozsáhlá akce, na které se podílí 18 států, jejímž hlavním úkolem je udržování bezpečnosti a stability na Haiti 104 Anglická zkratka pro „Internally Displaced Persons“ 105 CECCHINE, Gary. The U.S. military response to the 2010 Haiti earthquake: considerations for Army leaders, str. 60 - 90

44

4.3 Zhodnocení současné situace na Haiti Haiti se v současné době stále snaží vyrovnat s několika šoky, kterými bylo zasaženo od roku 2010. Jedná se zejména o zemětřesení a epidemii cholery v roce 2010 a dále o tropickou bouři Isaac a hurikán Sandy v roce 2012. V roce 2012 navíc bylo Haiti vyhlášeno za jednu z nejohroženějších zemí klimatickými změnami. Mezi hlavní rizika patří tropické bouře, hurikány, záplavy, sucha, sesuvy půdy, zemětřesení a vlny tsunami.106 I přes neustálé ohrožení přírodními katastrofami, Haiti od roku 2010 zaznamenalo pokrok na cestě k obnově.

V humanitárním akčním plánu pro rok 2014 byly vymezeny čtyři oblasti s nejvyšší prioritou pomoci. Jsou následující: -

Základní služby, ochrana a udržitelná řešení pro vnitřně vysídlené osoby

-

Zdraví a hygiena spojené s epidemií cholery

-

Potravinová bezpečnost

-

Zvýšení odolnosti země proti přírodním rizikům

Zemětřesení v lednu 2010 zanechalo 1,5 mil. lidí bez domovů rozmístěných do více než 1 500 kempů v zasažené oblasti. Dle posledních statistik IOM ze září 2014 je počet vysídlených osob 85 432 (22 741 domácností) žijících ve 123 kempech. Od července 2010 se tak počet vnitřně vysídlených osob snížil o 93,7 % a počet kempů se snížil o 92,1 %.107 Ve snaze opustit kempy a začít normální život pomáhají vysídleným osobám programy haitské vlády ve spolupráci zejména s IOM. Za zmínku stojí asistenční program „dotace nájemného,“ který poskytuje jednoroční dotace nájemného a další nezbytnou podporu osob snažících se opustit kempy. I přes veškeré snahy však situace v kempech je složitá. Přístup a kvalita poskytovaných základních služeb v některých kempech, zahrnujících sanitární a zdravotní služby, je na velmi nízké úrovni. Lidé v dalších kempech, zejména v oblasti hlavního města Port-au-Prince jsou v ohrožení nuceného vystěhování a jiné kempy se zase vyskytují v záplavových oblastech. Je tedy potřeba ještě dále zvýšit snahu o navrácení lidí do jejich domovů, nebo začnou představovat zdravotní a bezpečnostní hrozbu.108

I přes výrazné snížení výskytu cholery, Haiti stále vykazuje nejvyšší počet případů na západní polokouli. Od října 2010, kdy epidemie propukla, do září 2014 haitská vláda ohlásila 707 176 106

Haiti Humanitarian Action Plan 2014. UN [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/HAP_2014_Haiti.pdf 107 Haiti. Displacement Tracking Matrix [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://iomhaitidataportal.info/dtm/index2.aspx 108 Haiti. International Organization for Migration [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://www.iom.int/cms/en/sites/iom/home/news-and-views/press-briefing-notes/pbn-2014b/pbn-listing/fourand-a-half-years-after-deva.html

45

podezřelých případů a ve stejném období na choleru zemřelo 8 614 lidí. Od ledna do září 2014 bylo ohlášeno 9 715 podezřelých případů a 91 úmrtí. Úmrtnost je tedy 0,94 % a drží se pod 1 %, které stanovila Světová zdravotnická organizace (WHO). Haitské Ministerstvo zdravotnictví se ve spolupráci s OSN snaží o implementaci udržitelných opatření k eliminaci této nemoci. V roce 2014 spolupracovaly na vakcinační kampani v sedmi nejohroženějších oblastech Haiti a v rámci této kampaně bylo očkováno přibližně 185 000 lidí. Pro zlepšení dohledu nad epidemií OSN poskytla také epidemiologické experty, kteří pracují v terénu nebo přímo na Ministerstvu zdravotnictví.109 V únoru 2013 haitské Ministerstvo zdravotnictví také spustilo desetiletý plán eliminace cholery. Hlavním cílem je limitovat přenos choroby prostřednictvím zlepšení přístupu k pitné vodě, sanitárním a hygienickým zařízením a prostředkům a zdravotním zařízením pro 80 – 90 % populace.110

V rámci potravinové bezpečnosti byl pro Haiti krizový rok 2012, kdy přibližně 1,5 mil. lidí trpělo vážnou potravinovou nejistotou a 5,2 mil. mírnou nejistotou. V součtu to znamená, že v tomto roce trpěla nejistotou více než polovina obyvatel Haiti. Dle statistik z července 2014 vážnou potravinovou nejistotou trpí 200 000 lidí a mírnou 2,4 mil. lidí. I když tato čísla představují výrazné zlepšení, celé části Haiti zůstávají ve vážném ohrožení. Výskyt vážné podvýživy u dětí do 5 let se zvýšil z 5,1 % v roce 2012 na 6,5 % v roce 2014. Podvýživou je ohroženo 100 000 dětí do 5 let.111 Haitská vláda v popředí s Ministerstvem zemědělství se ve spolupráci s humanitárními aktéry snaží o zlepšení situace skrze rozmanité programy. Programy se například snaží o zvýšení výnosu z plodin, celkové posílení zemědělského sektoru a jeho odolnosti. Zaměřují se také na nejvíce ohrožené obyvatelstvo, kterému distribuují potravinové balíčky, prodávají dotovanou rýži nebo poskytují farmářům semena plodin. Velikost úrody je však z velké části také ovlivňována klimatickými změnami.112

Jak už bylo řečeno, Haiti se řadí mezi nejohroženější země přírodními katastrofami a ničivé dopady těchto katastrof jsou ještě umocňovány nízkou odolností země. Vedoucí haitskou vládní institucí pro posílení odolnosti je Národní systém pro řízení rizika katastrof.113 Jeho 109

Haiti: Cholera Snapshot. OCHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/NEW_hti_cholera_snapshot_September2014_ENG.pdf 110 Haiti Humanitarian Action Plan 2014. UN [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/HAP_2014_Haiti.pdf 111 Haiti: Humanitarian Dashboard. OCHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/HAITI%20Dashboard%20JanAugust%202014_ENG_21082014.pdf 112 Haiti Humanitarian Action Plan 2014. UN [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/HAP_2014_Haiti.pdf 113 Anglicky The National System for Disaster Risk Management (SNGRD)

46

hlavní náplní práce je plánování a příprava na potenciální katastrofy. Mnohé oblasti však pro správné fungování potřebují další zlepšení, například rozmístění skladů nouzových zásob nebo prostředky pro rychlou analýzu potřeb.114

4.4 Zhodnocení poskytnuté pomoci od EU a USA Faktory, které ztěžovaly práci humanitárním organizacím už byly zmíněny dříve, pro přehlednost je zde shrneme. Situace na Haiti byla velmi nepřehledná z důvodu velkého množství sutin, zejména v hlavním městě Port-au-Prince, které zablokovaly velké množství silnic a cest a ztěžovaly nebo úplně znemožňovaly doručování pomoci do určitých oblastí. Práci také značně ztěžoval fakt, že zemětřesení zničilo většinu vládních budov, ve kterých zemřelo mnoho vládních představitelů. Bylo zničeno i množství dalších důležitých budov jako nemocnice, školy a budovy zahraničních misí. Celková infrastruktura země byla vážně zasažena, lidé zůstali bez elektřiny, vody a jakéhokoli zázemí. Celkovou situaci neméně ovlivnil fakt, že lidé byli chudí, trpěli hladem a neměli z čeho brát ve snaze přežít. I přes tyto všechny faktory lidé na Haiti v prvních měsících po katastrofě projevili obrovskou snahu a vůli pomoct vlastnímu národu v nelehké situaci. V této souvislosti nesmíme zapomenout na rozsáhlou haitskou diasporu zejména v USA, která se výrazným dílem podílela na finanční pomoci pro Haiti. Pokud shrneme všechny faktory dohromady, je vidět, že humanitární práce na Haiti nebyly vůbec lehkým úkolem, ať už z lidského nebo koordinačního hlediska. S ohledem na situaci, ve které se země nacházela před zemětřesením, můžeme konstatovat, že dosáhla pomalých, ale výrazných pokroků. Strategie a plány zaměřené na vystavění nového a lepšího Haiti jsou stále v chodu a nezbývá nám nic víc než věřit v lepší budoucnost Haiti a jeho obyvatel.

Samotný jev zemětřesení nezabíjí, jsou to budovy, které jsou smrtící. Vysoký počet obětí lze připsat špatné struktuře budov v hlavním městě a okolí. I když Haiti leží v místě střetu Severoamerické a Karibské litosférické desky, nebyly při výstavbě budov sledovány žádné stavební standardy. To lze samozřejmě připsat špatné ekonomické situaci země a rychlému rozvoji hlavního města. Nicméně špatná konstrukce budov je důvodem, proč z hlavního města zbyla jen hromada sutin. Při obnově Haiti je potřeba vystavět budovy odolné vůči zemětřesení, protože se dá očekávat, že v budoucnu opět udeří.

114

Haiti Humanitarian Action Plan 2014. UN [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/HAP_2014_Haiti.pdf

47

Reakce na zemětřesení na Haiti je považována za jednu z nejrozsáhlejších humanitárních operací v reakci na přírodní katastrofu. Mezi roky 2010 a 2012 dosáhla humanitární pomoc pro Haiti 5,4 mld. USD, přičemž jen v roce 2010 prostředky činily více než 3 mld. USD a z toho jedna třetina byla ze soukromých zdrojů (jednotlivci a firmy poskytující finance hlavně skrze nevládní organizace).115 Hodně prostředků ze soukromých zdrojů přispělo k velké rozmanitosti dárců. Na pomoc přispělo více než 140 států a prostředky proudily přes více než 500 nevládních organizací. Při takovém množství zasahujících organizací byla velmi důležitá efektivní spolupráce a koordinace poskytování pomoci. Jednou z nejdůležitějších aktivit bylo předávání informací. Ty byly z převážné většiny veřejně přístupné a veřejně sdílené tak, aby k nim měl přístup každý aktér. Vzhledem k tomu, že takové informace amerických agentur jsou běžně tajné, to byl velmi významný faktor.116 Existují však i svědectví, která odkazují na to, že na Haiti vládnul totální chaos. S ohledem na rozsah katastrofy a počet zasahujících organizací však nelze očekávat nic jiného, alespoň v prvních dnech po zemětřesení. Jedním z hlavních způsobů koordinace mezinárodních aktérů bylo poskytování pomoci skrze etablované sektory, tzv. clustery.117 Tento sektorový přístup byl vytvořen v rámci rozsáhlé humanitární reformy v roce 2005 a poprvé použit v tom samém roce po zemětřesení v Pákistánu.118 Na Haiti byl tento sektorový přístup poprvé aktivován v roce 2008 v reakci na rozsáhlé záplavy. Do roku 2010 většina ze sektorů přestala fungovat a reaktivovány byly 15. ledna po zemětřesení. Celkem jich bylo založeno 12, viz Tabulka 1. Některé však měly zpočátku vážné problémy s identifikováním svých koordinátorů a začaly být efektivní dva až tři týdny po zemětřesení, kdy řídící organizace začaly být schopné plnit vůdčí roli a poskytovat informace vedoucí k efektivní koordinaci pomoci. Zpoždění, se kterým sektory začaly pracovat, tedy představovalo největší výzvu, společně s nedostatečnými vládními kapacitami k urychlení aktivizace sektorů.119 Zásadní čtyři sektory však byly schopné operovat už během prvních dní po zemětřesení (Potravinová pomoc; Voda, sanitace, hygiena; Logistika a Zdraví). Celkově však koordinace sektorů nebyla dobře připravena a velkou výzvu pro vedení představovalo obrovské množství humanitárních aktérů.

115

BAILEY, Sarah. A strategy and options analysis of Haiti, str. 6. Dostupné z: https://docs.unocha.org/sites/dms/Documents/HAITI%20case%20study%20FINAL.pdf 116 CECCHINE, Gary. The U.S. military response to the 2010 Haiti earthquake: considerations for Army leaders, str. 60 - 90 117 V anglické literatuře lze najít pod pojmem „UN Cluster Approach“ 118 What is the Cluster approach. Humanitarian Response [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://www.humanitarianresponse.info/clusters/space/page/what-cluster-approach 119 Evaluation of OCHA Response to Haiti Earthquake. OCHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: https://docs.unocha.org/sites/dms/Documents/Evaluation%20of%20OCHA%20Response%20to%20the%20Haiti %20Earthquake.pdf

48

Sektorový přístup nám však umožňuje přehledně porovnat zapojení EU a USA do pomoci na Haiti a zjistit jaké byly jejich priority, viz Tabulka 1, Graf 1 a 2. Oba celky přispěly nejvíce do sektoru potravinové pomoci, a to 27 % Evropská komise a 57 % USA. Dalšími sektory u obou celků byly nouzová přístřeší a zdraví. I když USA přispěly mnohem vyšší částkou než Evropská komise (i v součtu s členskými státy EU, viz Tabulka 5), výrazně se zaměřily pouze na jeden sektor. Výdaje na ostatní jednotlivé sektory nedosahují ani 10 % z celkové částky. Výdaje Evropské komise naopak svědčí o diverzifikovaném rozložení prostředků a 10 % a více bylo vynaloženo na 5 sektorů (Potravinová pomoc; Nouzová přístřeší; Zdraví; Správa táborů pro uprchlíky a vnitřně vysídlené osoby a Voda, sanitace, hygiena). Obecně lze konstatovat stejné priority celků v poskytování pomoci dle sektorů.

Priority agentur ECHO a USAID lze také hodnotit v jednotlivých fázích pomoci. Pomoc ve fázích okamžité pomoci a časné rehabilitace byla poskytována v oblastech výstavby kempů a přístřeší pro vnitřně vysídlené osoby, distribuce vody, potravin a dalších nepotravinových položek, výstavbu a poskytování sanitárních zařízení a hygienických potřeb, zdravotnictví, koordinace, logistiky a telekomunikačních zařízení, ochrany a DRR, což odpovídá založeným sektorům pomoci. Fáze obnovy je typická podporou udržitelných dlouhodobých plánů obnovy v oblastech infrastruktury a energie; potravinové a ekonomické bezpečnosti; zdravotnictví a jiných základních služeb; řízení státu. I v této kategorii tedy lze konstatovat, že se oba celky řídily stejnými prioritami.

49

Tabulka 1: Příspěvky Evropské komise a USA dle sektorů (měna USD) Sektor

Evropská komise

USA

Správa táborů pro uprchlíky a IDPs

6,472,264

10,608,265

Vzdělávání

1,012,751

772,225

Nouzová přístřeší

13,575,048

20,199,318

Potravinová pomoc

17,144,382

124,265,287

5,601,603

10,000,000

281,000

6,173,153

Ochrana

1,562,276

4,546,528

Voda, Sanitace, Hygiena

6,815,103

12,661,855

Zemědělství

1,105,958

7,342,199

Časná obnova

4,282,552

7,739,181

Nouzová telekomunikace

1,265,385

3,000,000

Zdraví

7,321,385

15,629,372

74,869,015

956,240,942

Logistika Výživa

Nespecifikováno CELKEM

141,308,722 1,179,178,325 Zdroj: Vlastní zpracování podle údajů OCHA a FTS

Graf 1: Příspěvky USA na Haiti dle sektorů Příspěvky USA dle sektorů 3% 2% 6% 3%

4%

3% 1% 57%

7% 5%

9%

0%

Správa táborů pro uprchlíky a IDPs

Vzdělávání

Nouzová přístřeší

Potravinová pomoc

Logistika

Výživa

Ochrana

Voda, Sanitace, Hygiena

Zemědělství

Časná obnova

Nouzová telekomunikace

Zdraví

Zdroj: Vlastní zpracování dle údajů z FTS

50

Graf 2: Příspěvky Evropské komise na Haiti dle sektorů Příspěvky Evropské kom ise dle sektorů

2% 10%

11%

6%

2%

2%

20%

10% 2%

8%

27%

0%

Správa táborů pro uprchlíky a IDPs

Vzdělávání

Nouzová přístřeší

Potravinová pomoc

Logistika

Výživa

Ochrana

Voda, Sanitace, Hygiena

Zemědělství

Časná obnova

Nouzová telekomunikace

Zdraví

Zdroj: Vlastní zpracování dle údajů z FTS

Je důležité si uvědomit, že haitské obyvatelstvo by mělo vědět nejlépe, co jejich vlastní země potřebuje. Proto by hlavním cílem mezinárodního společenství mělo být posílení národních kapacit a zaučení co nejvíce místních lidí. Nejdůležitější pro obnovu Haiti je nastartovat ekonomický rozvoj a dát lidem práci. Poskytnutí prvotní pomoci je ta lehká část. Obnova země, aby na tom byla lépe než před zemětřesením, je tím složitým úkolem. Uspokojení základních životních potřeb nestačí, pro správné fungování státu je potřeba lidem umožnit vzdělání, zdravotní péči, další služby a hlavně řádnou vládu. Tabulka 2: Podpůrné programy pro Haiti Celek Vytváření programů V tomto ohledu byly velmi důležité programy Evropská komise

ANO

Cash-for-Work a Food-for-Work. Z Tabulky 2 je

USA

ANO

vidět, že oba celky se na vytváření těchto

Zdroj: Vlastní zpracování

programů podílely. I když fungovaly dobře, mohly

zaměstnávat mnohem více lidí. Například sutiny se na Haiti odklízejí dodnes. Zaměstnání vyššího počtu obyvatel by snížilo jejich zranitelnost a jejich závislost na zahraniční pomoci. Velmi malé množství financí bylo také vyčleněno pro složky haitské vlády. Místní vládu nelze nahradit žádnou zahraniční organizací. Úkolem pomoci by tedy mělo být vládu posílit a ne ji oslabovat nedostatkem prostředků. I přes obecný názor, že vláda byla zkorumpovaná a neschopná vedení, je nutné posilovat veřejný sektor dokud nebude schopný samostatné 51

funkce a poskytování služeb a ochrany svým obyvatelům. Funkční vládu lze tedy považovat za základní stavební kámen pro úspěšnou rekonstrukci země. Mnohé studie však haitskou vládu do dnešní doby označují jako neakceschopnou a do jisté míry ji přisuzují pomalé tempo obnovy země. Je možné, že situace je stále ovlivňována historickými událostmi a ani samotní Haiťané nemají důvěru ke své vládě. V tomto případě je však potřeba zaujmout aktivní přístup a pokusit se například investovat do správných projektů. Z Tabulky 1 je vidět, že velmi málo financí bylo určeno pro sektor vzdělávání, který je však pro úspěšnou obnovu Haiti velmi důležitý. Je potřeba konstatovat, že zahraniční aktéři mohou Haiti asistovat při rekonstrukci státu, celková úspěšnost však bude záležet na zapojení místních obyvatel. Tabulka 3: Zapojení vojenských složek Celek Zapojení vojenských složek

V oblasti

zapojených

složek

lze

NE

konstatovat, že se obecně složky EU a

USA

ANO

USA příliš nelišily, přičemž jediným

Státy EU

ANO

výrazným

Evropská komise

Zdroj: Vlastní zpracování

rozdílem

bylo

zapojení

vojenských složek. Z tabulky 3 je vidět, že

USA i členské státy EU vojenské složky zapojily, Evropská komise však ne a to z toho důvodu, že EU společnou armádu nemá. Zapojení amerických vojenských sil však výrazně převyšovalo zapojení těch evropských. Jednalo se zejména o zapojení vojenských zdravotnických kapacit (zahrnujících i speciální nemocniční lodě), logistických kapacit (námořní i letecké složky) a inženýrských kapacit (konstrukce, čištění min atd.).120 Americké i evropské složky byly na Haiti zapojeny zejména do sektorů logistiky a zdraví. Důležité byly jejich aktivity v oblasti odklízení sutin, manipulace s těžkou technikou a dalších specializovaných oblastech. Jednotky v tomto případě neměly za úkol plnit ochrannou funkci.

Poslední oblastí, která zde bude porovnána, je celková výše poskytnutých finančních prostředků. Následující Tabulka 4 ukazuje finanční prostředky poskytnuté v jednotlivých letech 2010 – 2014 Evropskou komisí (skrze orgán ECHO) a USA (zejména skrze agenturu USAID). Lze vidět, že v roce 2010 příspěvek USA výrazně přesáhl prostředky Evropské komise. Tento obrovský rozdíl lze z části přisoudit výraznému zapojení vojenských sil, které muselo být financováno. Na druhou stranu jsou příspěvky Evropské komise za celé zkoumané období kompaktnější a ukazují na systematickou snahu o obnovu Haiti. Lze jasně vidět, že 120

Real-Time evaluation of humanitarian action supported by DG ECHO in Haiti. Groupe URD [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/evaluation/2011/GroupeURD_evaluation_Haiti_en.pdf

52

nejvíce prostředků od obou celků bylo poskytnuto v roce 2010 v reakci na zemětřesení. Přírodní krize v dalších letech nebyly tak ničivé, navíc se organizace snažily o maximální možné snížení dopadů potenciálních katastrof, které byly očekávány po zemětřesení. Nesmíme však zapomenout, že státy Evropy také hojně přispívaly skrze Mechanismus civilní ochrany EU. Tabulka 5 porovnává příspěvek EU a USA jako celků v roce 2010. Z členských států EU na pomoc nepřispělo pouze Lotyšsko a Rumunsko. Navíc jsou naopak započítány Norsko a Island, které sice nejsou členskými státy EU, ale prostředky poskytují skrze Mechanismus civilní ochrany. V letech 2010 a 2011 byly příspěvky USA vyšší než EU,121 zatímco v letech 2012 – 2014 poskytnula více prostředků EU.

Po zhodnocení priorit, programů, zapojených složek a poskytnutých financí lze na závěr konstatovat, že se poskytování pomoci EU a USA v případě zemětřesení na Haiti zásadně lišilo ve dvou věcech: 1. výrazně vyšší zapojení vojenských složek USA 2. výrazně vyšší poskytnuté finance od USA v roce 2010 Obecně lze říci, že ECHO i USAID při poskytování pomoci dodržovaly základní humanitární principy lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti a snažily se řídit i dalšími principy definovanými v kapitole 1, i když úspěchy v některých oblastech byly omezené. Během zásahu nebylo porušeno mezinárodní humanitární právo. Částečně lze polemizovat o nestrannosti USA a to zejména z důvodu dlouhodobého působení na Haiti a amerických strategických zájmů.

Tabulka 4: Srovnání poskytnutých finančních prostředků Měna: USD Evropská komise USA 2010

141,308,722 1,179,178,325

2011

79,716,504

201,800,686

2012

34,142,315

1,725,511

2013

43,136,584

7,937,992

2014

34,563,379

8,975,322

Zdroj: Vlastní zpracování dle údajů FTS Haiti

121

Příspěvky EU v roce 2011 činí přibližně 177 mil. USD

53

Tabulka 5: Srovnání poskytnutých finančních prostředků od států Evropy a USA Evropská komise 141,308,722 Portugalsko 1,552,249 Španělsko

85,177,800

Česká republika

Francie

39,926,721

Řecko

928,115

Švédsko

36,428,842

Slovinsko

844,853

Spojené království

34,545,208

Estonsko

663,535

Německo

34,208,991

Slovensko

652,669

Dánsko

31,915,304

Chorvatsko

491,660

Norsko

31,890,653

Bulharsko

373,511

Nizozemsko

22,045,134

Maďarsko

338,109

Itálie

10,228,014

Litva

296,173

Belgie

9,140,804

Malta

199,898

Finsko

8,243,388

Kypr

144,300

Irsko

7,932,922

Island

96,000

Rakousko

4,379,418

Lucembursko Polsko

3,032,355 EVROPA CELKEM 2,031,169 USA

1,134,357

647,249,169 1,179,178,325

Zdroj: Vlastní zpracování dle údajů FTS Haiti

54

5. Somálsko Tato případová studie bude mít poněkud rozdílnou strukturu od případové studie na Haiti. U té jsme si ukázali, jaké priority mají humanitární organizace a co všechno v rámci pomoci poskytují. Pro zopakování se jedná zejména o distribuci potravin, pitné vody, přístřeší, sanitárních a hygienických prostředků a zařízení, poskytování základní zdravotní péče a ochrany. Přestože priority humanitárních organizací zůstávají stále stejné, poskytování pomoci je v Somálsku výrazně ovlivňováno ozbrojeným konfliktem. Proto bude pozornost věnována zejména práci vojenských složek a tomu, jakým způsobem pomáhají humanitárním organizacím v jejich práci. Somálsko je považováno za „zhroucený stát“122 už po více než 20 let. Od roku 1991 bylo zmítáno kmenovými boji a rozsáhlým násilím bez centrální vlády, která by tomu mohla zabránit. Opakované snahy mezinárodního společenství vytvořit centrální vládu selhaly a spíše situaci ještě zhoršily.123 Pro mezinárodní komunitu se Somálsko stalo jakýmsi symbolem, vykreslujícím dobře míněné snahy pomoci lidem v humanitární krizi, které nakonec skončily neúspěchem. Walter Clarke popisuje tuto situaci jako „naivní pokus uskutečnit dobročinnou intervenci ve státě nevýznamného třetího světa, který byl od začátku odsouzený k neúspěchu.“124 Celý příběh Somálska je velice komplexní a proto je potřeba si přiblížit historický vývoj této země.

5.1 Historický vývoj do roku 1991 Současné hranice Somálska byly vytvořeny v důsledku evropské kolonizace koncem 19. století, kdy severní část patřila Britům a jižní část kolonizovala Itálie. Po jejich odchodu byla v roce 1960 vytvořena Spojená republika Somálsko. Tento státní útvar však nezahrnoval všechno somálské obyvatelstvo – mnoho z nich žilo za hranicemi v Etiopii, Keni nebo Džibutsku. Sami Somálci ale odjakživa kladli větší důraz na kmenový svazek než na národní koncept. V roce 1969 se vlády ujal Siad Barre, který u moci vydržel až do roku 1991. Barre oficiálně vyhlásil kmenový systém za minulost a snažil se nastolit totalitární režim, neoficiálně však upřednostňoval svůj vlastní kmen a ostatní silné kmeny vyloučil z vládnoucích pozic.125 Barre hned v roce 1969 začal kontrolovat produkci a distribuci

122

Anglicky tzv. „failed state“ BRUTON, Bronwyn E. Somalia: a new approach, str. 3 124 WALKER, Peter; MAXWELL, Daniel. Shaping the Humanitarian World, str. 63 125 Tamtéž 123

55

potravin. Reformy cílené na zemědělský sektor však výrazně snižovaly produkci potravin, omezovaly farmáře a zvýhodňovaly členy Barreho kmenu, v čemž můžeme vidět první příčiny následných hladomorů. Za studené války bylo Somálsko také významným spojencem nejdříve SSSR126 a poté USA a to zejména kvůli své strategické poloze.127 Obě velmoci také Somálsko zásobovaly zbraněmi, což jen nahrávalo dalšímu násilí a bojům. V roce 1988 vypukla občanská válka, která hrozila už několik let. Barreho režim zanedbával základní životní potřeby obyvatel, což způsobilo společenský neklid. Vládní politiky byly neefektivní a vedly k ekonomické stagnaci a extrémní chudobě. Jak stát oslaboval, tak sílily opoziční kmenové milice, které nakonec v lednu 1991 režim Siada Barreho svrhly. Žádný z těchto kmenů však nebyl schopný sestavit novou vládu, tak se Somálsko rychle rozpadlo na mnoho oblastí pod nadvládou místních milic nebo kmenových vůdců. Ve stejném roce vyhlásil nezávislost Somaliland, který zaujímá sever země (bývalá britská kolonie) a kterému se daří budovat demokratické struktury a vymyká se tak zbytku země. 128

5.2 Události v letech 1991 – 1993 Po svržení režimu Siada Barreho byla situace v Somálsku velmi vážná. Ozbrojené konflikty rychle zničily zbývající vládní struktury a země se ponořila do kmenových bojů a chaosu. Válčení na celém území Somálska vedlo k rychlému vyčerpání zásob jídla, k rozpadu obchodu v rámci země a k ožebračování slabých kmenů a civilistů. Většina infrastruktury byla zničena nebo rozkradena a použita k financování válečných aktivit. Členové ozbrojených kmenových milic vraždili, okrádali a znásilňovali neozbrojené civilisty známé jako „ty, pro které nikdo nepláče a nikdo nechrání“.129 V roce 1992 bylo jasné, že se Somálsko potýká s vážným hladomorem, který byl výsledkem kombinace sucha a faktorů popsaných výše.130 Hladomorem bylo ohroženo přibližně 1,5 mil. lidí, dalších téměř 4,5 mil. lidí bylo ohroženo vážnou podvýživou. V důsledku této humanitární krize zemřelo přibližně 300 000 lidí a 2 mil. byly vysídleny.131 Nejhůř bylo zasaženo obyvatelstvo v jižním a středním Somálsku a vnitřně vysídlené osoby v hlavním městě Mogadišo. Zasahující soukromé humanitární organizace v roce 1991 postrádaly kapacity pro účinnou pomoc a pomoc, kterou posílaly mezinárodní 126

Zkratka pro „Svaz sovětských socialistických republik“ Somálsko je ve středu geopolitických zájmů velmocí – leží v blízkosti důležitých ropných center a zároveň na obchodních trasách přes Suezský průplav a Rudé moře 128 OSMAN, Abdulahi A a Issaka K SOUARÉ. Somalia at the crossroads: challenges and perspectives in reconstituting a failed state, str. 11-14 129 Anglicky „those that nobody cries for or cares to defend“ 130 OSMAN, Abdulahi A a Issaka K SOUARÉ. Somalia at the crossroads: challenges and perspectives in reconstituting a failed state, str. 7 131 DOUGHERTY, Kevin. The United States Military in limited war: case studies in success and failure, 19451999, str. 150 - 151 127

56

humanitární organizace téměř nikdy nedorazila k potřebným. Situace byla také silně ovlivňována dvěma nejsilnějšími kmenovými vůdci (Mohamed Farah Aidíd a Ali Mahdi Mohamed), kteří spolu soupeřili na území Mogadiša a odmítali spolupráci s mezinárodními organizacemi. I přes výraznou medializaci krize se výraznější pomoc nastartovala až počátkem roku 1992. OSN na krizi reagovala velmi pomalu a v době, kdy se zapojila už byla humanitární pomoc silně ovlivňována událostmi na místě. Docházelo k drancování prostředků pomoci, zejména k unášení zásobovacích konvojů vojáky z kmenových milic.132

5.2.1 UNOSOM-I133 V dubnu 1992 OSN schválila rezoluci č. 751, která autorizovala vojenské humanitární operace v Somálsku a založila misi UNOSOM-I. Tato mise byla schválena pod článkem č. VI Charty, který upravuje nasazení a případné posílení vojenských složek na udržování míru, tzv. „peacekeepers“.134 Úspěch této mise byl silně limitovaný zejména kvůli Aidídovi a Mahdimu, kteří odmítali spolupráci a zabránili jednotkám OSN opustit letiště v Mogadišu. Z celkových 3 500 jednotek bylo do země vpuštěno pouhých 500, které zdaleka nebyly dostatečné,135 a určitého pokroku bylo dosaženo pouze ve velkých městech. V ostatních částech země, zejména na jihu, se situace stále zhoršovala. Ve snaze vyhnout se nebezpečným územím a rabování konvojů USA přistoupily k letecké přepravě potravin z Keni. Tato operace pod názvem „Provide Relief“ probíhala od srpna 1992. Snaha byla však také limitovaná, protože samotnou distribuci potravin v Somálsku prováděly nechráněné mezinárodní organizace. Neúspěch mise UNOSOM-I a pokračující chaos a násilí vytvářely obrovský tlak na USA.136

5.2.2 UNITAF137 V tomto období se USA vyrovnávaly s pozicí jediné supervelmoci po studené válce a s rolí vůdce nového světového řádu, potažmo tedy s velkým tlakem. Rozhodnutí o intervenci v Somálsku tedy nebylo výsledkem podrobné situační analýzy, ale spíše důsledkem domácího a mezinárodního tlaku. Nejvíce viditelný byl tlak médií, která vytvořila dojem, že jen

132

WALKER, Peter; MAXWELL, Daniel. Shaping the Humanitarian World, str. 63 Anglická zkratka pro operaci OSN v Somálsku „UN Operation in Somalia“ 134 The United States Army in Somalia 1992 – 1994. Army history [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.history.army.mil/brochures/Somalia/Somalia.htm 135 DOUGHERTY, Kevin. The United States Military in limited war: case studies in success and failure, 19451999, str. 151 136 The United States Army in Somalia 1992 – 1994. Army history [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.history.army.mil/brochures/Somalia/Somalia.htm 137 Anglická zkratka pro „Unified Task Force“ 133

57

americká intervence může zemi zachránit a tak celou situaci výrazně zkreslila. Konečné rozhodnutí vojensky zasáhnout bylo také ovlivněno úspěchem operace Pouštní bouře.138 Toto rozhodnutí je tedy nutné považovat spíše za impulzivní, snažící se vyřešit konkrétní problém a nekalkulující s dlouhodobými strategickými následky.139

Rada bezpečnosti OSN dne 3. prosince 1992 schválila rezoluci č. 794, která založila spojené vojenské jednotky UNITAF a 8. prosince začala operace „Restore Hope“ pod vedením USA. Tato mise byla již schválena pod článkem č. VII Charty, který upravuje využití ozbrojených složek k vynucení příměří, tzv. „peace enforcement“. V tomto případě Aidíd i Mahdi souhlasili se spoluprácí mezi sebou i s vojenskými jednotkami mise. Během této operace pracovalo 38 000 vojáků z 23 zemí140 a zástupci 49 humanitárních organizací dohromady s hlavním cílem, kterým byla distribuce jídla a ukončení hladomoru. Vojáci neměli za úkol odzbrojovat nebo podnikat útočné akce, naopak síly UNITAF byly neutrální a sloužily pouze pro zajištění bezpečné distribuce potravin do celé země, což se dařilo od konce prosince. Oblast jižního Somálska byla rozdělena do několika sektorů, kde bezpečnost zajišťovaly přidělené jednotky. Celkově operace „Restore Hope“ proběhla úspěšně a začátkem roku 1993 humanitární organizace ohlásily konec potravinové krize. V dubnu 1993 byla situace stabilizovaná, operace splnila svůj cíl a připravila předání mise zpět do rukou OSN.141

5.2.3 UNOSOM-II Pro převzetí všech povinností od UNITAF OSN v březnu 1993 schválila rezoluci č. 814, která výrazně rozšířila mandát pro zásahy v zahraničí. USA předaly misi OSN v květnu 1993 a tak začala mise UNOSOM-II.142 Předání mise však neproběhlo bez problémů. Reflektovalo výrazný rozdíl mezi administrativou amerických prezidentů Bushe a Clintona a OSN v otázce odzbrojování. OSN požadovala celkové odzbrojení v celém Somálsku, USA podporovaly pouze kontroly zbraní ve vybraných oblastech země. Do data předání mise však nedosáhly domluvy a výsledkem bylo nesouvislé a nekompletní předání mise, které zanechalo jednotky UNOSOM-II zranitelné, nepřipravené a špatně vybavené hned od začátku. Navíc skutečné 138

Operace Pouštní bouře proběhla začátkem roku 1991 a byla to úspěšná mise OSN pod vedením USA na osvobození Kuvajtu 139 DOUGHERTY, Kevin. The United States Military in limited war: case studies in success and failure, 19451999, str. 151 140 Největší zastoupení měli jednotky z USA, Francie, Itálie, Belgie, Maroka, Austrálie, Pákistánu, Malajsie a Kanady 141 The United States Army in Somalia 1992 – 1994. Army history [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.history.army.mil/brochures/Somalia/Somalia.htm 142 Tamtéž

58

příčiny krize byly za působení UNITAF jen potlačeny a s příchodem jednotek UNOSOM-II se znovu objevily. Velkým problémem byl také neodpovídající počet jednotek v návaznosti na rozšíření mandátu a nerespektování mise ze strany Aidída. Příslušníci jeho kmenu 5. června přepadli a zabili 24 pákistánských vojáků, kteří byli součástí mise. V reakci na tuto událost schválila Rada bezpečnosti agresivnější vojenský postoj vůči Aidídovi a z mise se stal hon na jeho zajetí. Události vyvrcholily 3. – 4. října, kdy došlo k tzv. „bitvě o Mogadišo“. Ve snaze zajmout Aidída a jeho následovníky bylo v bitvě o Mogadišo zabito 18 amerických a 2 malajsijští vojáci a sestřeleny 2 helikoptéry. Odhady obětí na somálské straně se liší a pohybují se mezi 500 a 1 500. Tato událost ukončila mezinárodní snahy o nastolení řádu v Somálsku a jednotky USA i OSN zemi opustily v březnu 1995.143 Důvěryhodnost USA i OSN byla zdiskreditována a podpora mezinárodní komunity byla najednou nejistá. Americká administrativa byla viděna jako nerozhodná a neefektivní, stejně jako OSN nebyla schopná koordinace a vůdcovství.144 Hladomor v Somálsku sice byl ukončen a mezinárodní pomoc zachránila mnohé životy. Stejně tak je ale možné, že tato snaha celou krizi prodloužila. Nejenže mezinárodní aktéři celou situaci zhoršili tím, že posílali jídlo, které bylo nakonec ukradeno, ale také se zapletli do kmenového boje a politiky, což vedlo k další politické disintegraci. Sami Somálci byli vyloučeni z téměř veškerého rozhodování o intervenci. Případ Somálska obnovil problém vztahu mezi politickými aktivitami v řešení konfliktu a humanitární prací v mýcení akutního utrpení.

5.2.4 Analýza principů a jejich dodržování Pro úspěšnou vojenskou intervenci by mělo být splněno šest principů. Každá mise by měla mít stanovený cíl, měla by dodržovat principy zdrženlivosti a legitimnosti, dále by měla zajistit bezpečné prostředí a v neposlední řadě by snaha o změnu měla být jednotná a vytrvalá.145 Následující text se snaží o analýzu těchto šesti principů a jejich dodržování v případě Somálské intervence. 5.2.4.1 Cíl Zájmy USA v Somálsku nebyly nijak výrazné, jednalo se spíše o propagaci západních hodnot a nového světového řádu. Použití vojenské síly se zdálo jako jediná možnost dosažení potřebných výsledků za přijatelnou cenu. Jak už bylo řečeno dříve v textu, rozhodnutí USA o intervenci v Somálsku bylo spíše impulzivním rozhodnutím silně ovlivněným domácím a 143

DOUGHERTY, Kevin. The United States Military in limited war: case studies in success and failure, 19451999, str. 151 - 174 144 WALKER, Peter; MAXWELL, Daniel. Shaping the Humanitarian World, str. 64 145 Tamtéž

59

mezinárodním tlakem, které se nezajímalo o dlouhodobé důsledky. Mise neměly stanovený přesný cíl, ani konečný stav, do kterého by měly Somálsko uvést. Za největší strategickou chybu je považováno předání mise od UNITAF k UNOSOM-II. Všechny pokroky UNITAF byly v tom momentě ztraceny.146 Tuto situaci si lze vysvětlit neochotou USA zapojit se do dlouhodobých plánů výstavby země a tím, že se nezajímaly o dlouhodobé důsledky svých akcí. 5.2.4.2 Zdrženlivost Pro akci v Somálsku byl tento princip velmi důležitý. Jedná se zejména o zamezení používání násilí a zbraní, vyhýbání se provokativním akcím a zapojování se do jakýchkoli bojů. Tento princip dovoluje využití zbraní pouze při sebeobraně.147 V rámci mise UNOSOM-I nebylo dodržování tohoto principu problémem, už z toho důvodu, že mise byla schválena pod článkem č. VI Charty, který misi klasifikoval jako udržování míru. Mise UNITAF a UNOSOM-II však byly schváleny pod článkem č. VII Charty a byly více agresivní. Jejich úkolem bylo například problematické odzbrojování nebezpečných kmenů. Mise se řídily Pravidly pro zapojení (ROE),148 která jim vyhrazovala právo použití zbraní při sebeobraně. Práci příslušníků mise však velmi ztěžovaly praktiky somálských kmenových vojáků, kteří například využívali civilisty jako živé štíty149 nebo se schovávali do zařízení zřízených humanitárními organizacemi, například do nemocnic. V tomto případě dobře míněný princip a snaha o jeho dodržování negativně ovlivnily misi. Na jeho dodržování se kladl příliš velký důraz a to za cenu snížení bezpečnosti příslušníků mise. 5.2.4.3 Legitimnost Operace vynucování míru jsou obecně vojenské intervence sloužící k podpoře diplomatické snahy nastolit mír nebo k vytvoření podmínek pro zásah jednotek udržování míru mezi nepřátelskými frakcemi, které s intervencí nemusí souhlasit a mohou být přímo zapojené do bojů.150 V případě Somálska došlo k porušení legitimnosti misí (UNITAF, UNOSOM-II) z několika pohledů. Tím, že jednotky, zejména UNOSOM-II, porušily princip neutrality, poškodily legitimnost celé intervence. K porušení neutrality došlo zejména ve chvíli, kdy se jednotky zaměřily proti Aidídovi. V tomto ohledu nebyla ani humanitární pomoc brána jako

146

DOUGHERTY, Kevin. The United States Military in limited war: case studies in success and failure, 19451999, str. 151 - 155 147 Tamtéž, str. 156 – 159 148 Anglická zkratka pro „Rules of Engagement“ 149 Tímto způsobem bylo zabito 24 pákistánských vojáků v rámci mise UNOSOM-II, kteří hlídali stanoviště pro výdej potravin v Mogadišu – nejdříve byli zavaleni davem civilistů zpoza kterých následně byli zastřeleni příslušníky Aidídova kmenu 150 Tamtéž, str. 159 - 163

60

neutrální – když byla pomoc poskytnuta rivalovi a docházelo k posilování různých kmenů, Aidíd to viděl jako hrozbu a proti takové pomoci vojensky zakročil. Neméně důležité bylo uvědomit si, že Somálci jsou xenofobové, kteří nedovolí vydání jednoho z nich, i když kvůli němu trpí. Kvůli této skutečnosti skončila bitva o Mogadišo pro západní svět tak tragicky. Často zpochybňovaná je také přítomnost nigerijských151 a italských152 jednotek v misi. Dále nebyla vyvíjena dostatečná snaha k pochopení života a tradic Somálců, z čehož v první řadě plynuly problémy při snaze je odzbrojit. Pro Somálce jsou zbraně důležitou součástí života. Když byla muži odebrána zbraň, nejenže ztratil prostředek k ochraně své rodiny, ale ztratil také své mužství a tudíž byl ostatními považován za méněcenného. Tyto souvislosti nebyly jednotkami misí vůbec pochopeny, z čehož proudilo velké množství problémů. 5.2.4.4 Zajištění bezpečí Zajištění bezpečí je zcela zásadním principem. Snahy jednotek UNOSOM-I v zajištění bezpečnosti výrazně selhaly – země nebyla bezpečná pro práci humanitárních pracovníků ani vojáků, potraviny byly nadále rozkrádány válčícími kmeny a přítomností jednotek se vůbec nic nezměnilo. Výrazný pokrok v oblasti udělala mise UNITAF, která zajistila bezpečí pro distribuci potravin v konkrétních místech v celé zemi, bezpečnost pro potravinové konvoje, práci humanitárních organizací, zajistila bezpečnost přístavů, letišť, komunikací a dalších klíčových míst. V zajištění bezpečí jim výrazně pomáhaly obnovené somálské policejní složky. K nejvážnějšímu porušení tohoto principu došlo při změně mise ze zajišťování humanitární pomoci k honu na Aidída, kdy nedošlo k adekvátnímu přizpůsobení vojenských sil. 5.2.4.5 Jednota úsilí Tento princip byl v Somálsku velkou výzvou, protože existovaly výrazné rozdíly mezi myšlením humanitárních organizací a myšlením vojenských aktérů, které se po skončení humanitární krize přenesly na rozdíly mezi jednotlivými vojenskými oddíly. Mise odhalily neschopnost OSN řídit takové operace a problematickou spolupráci mezi množstvím národních aktérů. I když primárním úkolem vojenských jednotek byla ochrana konvojů, humanitární organizace se od nich distancovaly ve strachu z ohrožení své neutrality a bránily se spolupráci. V mnoha případech byl vztah vojenských složek a humanitárních aktérů ovlivněn nedůvěrou hraničící v některých případech až s nepřátelstvím. Pro mnohé vojáky humanitární organizace byly „protivojenské, neorganizované a pokrytecké“, zatímco pro humanitární aktéry představovali vojáci „necitlivé, nepřizpůsobivé, tvrdohlavé osoby, 151 152

Do Nigérie po svržení utekl Siad Barre a proto se tyto jednotky automaticky staly terčem útoků Itálie kolonizovala jižní část Somálska a proto byla zpochybňována legitimnost jejich přítomnosti

61

neschopné pochopit situaci“.153 I když tyto rozdíly nebyly nikdy zcela vyřešeny, byly v případě Somálska zmírněny založením koordinačních center pro aktivity vyžadující spolupráci. Výrazným problémem po ukončení humanitární krize byly rozdíly mezi jednotlivými vojenskými oddíly. Jednalo se například o rozdíly ve vybavení vojáků, technice, ochotě vykonávat rozkazy. Problém představovaly i rozdílné zvyky, přístup k práci a jazyková bariéra. Mise byly také poznamenány velkou dávkou nedůvěry mezi jednotlivými oddíly a potažmo špatnou spoluprácí. Všechny tyto problémy ústily z jediné věci, a to z faktu, že mise byly složené z mnoha národů. Podle Samuela Huntingtona jsou obecně úspěšnější národní organizace než ty multikulturní a dá se to aplikovat i na vojenské aliance. Ty pro svou práci vyžadují spolupráci mezi jednotkami, spolupráce vyžaduje důvěru a ta se mnohem snáze buduje na základě společných hodnot a kultury.154 5.2.4.6 Vytrvalost Mise může skončit třemi způsoby – neúspěchem, úspěchem, nebo v případě pozitivních výsledků pokračováním v misi na dobu neurčitou. Mise v Somálsku nesly znaky všech tří možných výsledků. V době, kdy se prodloužení mise prokázalo jako neudržitelné a stav, který by se dal prohlásit za úspěch byl nedosažitelný, neúspěch mise byl nevyhnutelný.155 Po stáhnutí amerických vojenských jednotek následovalo stažení také všech jednotek OSN. Další externí zásahy by situaci jen dále vyhrotily. Dodržování principu vytrvalosti je ze všech šesti principů to nejobtížnější. Nutno také říct, že velmi záleží na konkrétním případu. V případě Somálska je pravděpodobné, že by poskytovaná humanitární pomoc a vojenská podpora konflikt spíše poháněla a prodlužovala, což by ve výsledku mohlo stát více životů, než bylo zachráněno. V některých případech je tedy lepší ponechat situaci volný vývoj, než vytrvale zasahovat a zkoušet situaci zlepšit.

5.2.5 Zhodnocení událostí Celkově nelze hodnotit události mezi lety 1991 – 1993 příliš pozitivně. Humanitární organizace, které v Somálsku pomáhaly už v roce 1991, se snažily zasáhnout sice včas, ale neměly potřebné kapacity, aby se jejich pomoc dostala k potřebným. Reakce OSN a USA naopak přišly s velkým zpožděním, když už situace byla extrémně vyhrocená. Navíc tyto vojenské mise provázela celá řada problémů, od nestanovení přesného cíle až po neshody a neschopnost spolupráce. V takto komplexní situaci nelze určit jednoznačného viníka. Svůj díl 153

DOUGHERTY, Kevin. The United States Military in limited war: case studies in success and failure, 19451999, str. 166 - 171 154 Tamtéž, str. 168 155 Tamtéž, str. 171 - 174

62

viny nesou humanitární organizace, vojenské složky, americká administrativa i OSN, v neposlední řadě ale také samotní Somálci. V první řadě by si měli uvědomit, že to jsou jejich vlastní lidé, kteří umírají a trpí. Pokud jsou pro ně tak důležité kmenové svazky a byly ochotní spojit se proti zahraničním silám k záchraně Aidída, který mnohé utrpení sám přivodil, není zcela jasné proč nechávají trpět vlastní obyvatelstvo. Kdyby byli ochotní nechat humanitární organizace dělat jejich práci, mnohé události by se vůbec nestaly. Je velmi problematické určit, zda by přesněji naplánovaná a provedená intervence Somálsku pomohla. V případě tohoto zásahu například nebyla monitorována žádná snaha o posílení místních kapacit, nebyla zaznamenána snaha o obnovení národních nebo regionálních, občanských ani politických institucí. Domnívám se však, že v situaci v jaké se Somálsko nacházelo, to ani nebylo možné a v takovém případě je nejlepší do situace nezasahovat.

Zhodnocení spolupráce humanitárních organizací a vojenských jednotek také nevyznívá příliš přívětivě. Humanitární organizace, i přesto že nebyly schopné samy doručit pomoc do zasažených míst, aniž by nebyla ukradena, se zdržovaly spolupráce s vojenskými jednotkami v obavě, že ohrozí svou neutralitu. To je na jednu stranu pochopitelné, na druhou stranu jejich hlavním cílem je zmírnit utrpení a to bez vojenské pomoci nebylo možné. Bylo potřeba, aby obě strany zahodily předsudky a spolupracovaly, což se nakonec povedlo aspoň z části založením koordinačních center. Tato centra sloužila pro koordinaci a podávání informací ohledně plánovaných konvojů, bezpečnosti a politiky odzbrojování. Zástupci humanitárních organizací a vojenských jednotek se tam scházeli denně. Pokud by tato centra nebyla vytvořena, je možné, že by válčící kmeny byly schopné zmanipulovat jednotlivé strany proti sobě.

S odchodem mezinárodních sil se Somálsko rychle vrátilo do stavu chaosu a anarchie, který však, jak se zdá, válčícím kmenům vyhovuje. Země také začala být sužována extremistickými skupinami, mezi které lze zařadit zejména islámskou radikální skupinu al-Šabáb. Všechny snahy mezinárodního společenství o smíření kmenů byly marné a bezvýsledné. Bohužel však neúspěch těchto misí neměl dopad pouze na Somálsko. Velmi výrazně ovlivnil reakci mezinárodního společenství na následnou krizi a genocidu ve Rwandě v roce 1994.

I přesto, že Somálsko procházelo nekončícím ozbrojeným konfliktem, dokázaly se na severu země vytvořit demokratické administrativní struktury, mezi které lze zařadit Somaliland a Puntland. Dařilo se i exportnímu průmyslu, který byl zaměřený zejména na telekomunikace a 63

hospodářský dobytek. V roce 2000 proto byly ekonomické indikátory porovnatelné s okolními zeměmi.156

5.3 Hladomor v roce 2011 Sucho, které v roce 2011 zasáhlo Africký roh (Somálský poloostrov), je považováno za nejhorší za posledních 60 let a ovlivnilo přibližně 13 mil. lidí. Nejvíce zasáhlo pasteveckou komunitu v jižním Somálsku, jižní Etiopii a severní Keně. Výrazně zasáhlo do už tak křehkých a nestabilních ekonomik jmenovaných států. Způsobilo vysoký tlak na ceny potravin, na snahu o přežití dobytka a na dostupnost jídla a vody, který dlouhodobou krizi přivedl na okraj potenciální katastrofy. Za kořeny krize lze považovat chronickou zranitelnost pasteveckých komunit, které jsou neustále vystavovány pravidelným šokům, kdy se střídají zejména sucha a záplavy. Svůj díl viny také nese ozbrojený konflikt, který spojil ekologickou a ekonomickou zranitelnost zemí, které posílily krizi a limitovaly šance na přežití a zotavení komunit. Celá oblast Afrického rohu byla výrazně ovlivněna dlouhodobou neschopností Somálska ustavit národní vládu, poskytovat ochranu a základní životní potřeby a služby. Také boje o údajně somálskou oblast v Etiopii výrazně zpomalily ekonomický rozvoj a přístup humanitárních organizací do oblasti. Přestože to byla regionální krize, podmínky jednotlivých zemí nebyly stejné. Od začátku bylo nejvíce zranitelné Somálsko a to zejména kvůli politické situaci.157

5.3.1 Politická situace a ozbrojený konflikt v Somálsku Od roku 2000 se do jisté míry daří v Somálsku vytvářet vládní struktury. Právě v tomto roce byla v Džibutsku zvolena první vláda od roku 1991 a to Prozatímní národní vláda (Transitional National Government – TNG), kterou v roce 2004 vystřídala Prozatímní federální vláda (Transitional Federal Government – TFG), která v říjnu toho samého roku zvolila prezidenta.158 Tato vláda však svůj první rok strávila vládnutím z Keni, protože návrat do Somálska byl příliš nebezpečný. V roce 2006 se poprvé od svého zvolení sešla na půdě Somálska a v tomto roce také propukly nejhorší boje od roku 1993, a to mezi radikálním Svazem islámských soudů (Islamic Courts Union – ICU) a kmenovými vůdci v Mogadišu. Do

156

BRUTON, Bronwyn E. Somalia: a new approach, str. 6 IASC Real-Time Evaluation of the Humanitarian Response to the Horn of Africa Drought Crises in Somalia, Ethiopia and Kenya. IASC [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/RTE_HoA_SynthesisReport_FINAL.pdf 158 OSMAN, Abdulahi A a Issaka K SOUARÉ. Somalia at the crossroads: challenges and perspectives in reconstituting a failed state, str. 17-18 157

64

konce roku 2006 ICU ovládl hlavní město a většinu území na jihu země. Po neúspěšných mírových jednáních somálské vlády s ICU požádala vláda o mezinárodní pomoc. Ta přišla v podobě etiopských vojenských jednotek, s jejichž pomocí se podařilo dobít zpět Mogadišo a většinu dalšího území. I přesto, že se ICU rozpadl, zanechal za sebou množství menších uskupení, mezi nejvýznamnější patří al-Šabáb. Boje tak v Somálsku nikdy neustaly. Kromě etiopské armády se na pomoci vládě podílely i mírové jednotky Africké unie AMISOM159 a vzdušnou podporu také vyslaly USA.160 V roce 2009 islámští povstalci znovu zaútočili na Mogadišo a další významná města na jihu země, která se jim podařilo dobít. Na začátku roku 2010 tedy jižní část Somálska byla opět pod nadvládou al-Šabábu. Ten donutil k odchodu pracovníky Světového potravinového programu (WFP) pod pohrůžkou jejich smrti a konvoje s pomocí opět začaly být rozkrádány. Následně v červenci 2011 OSN formálně vyhlásila hladomor v jižních částech Somálska a v reakci na to al-Šabáb zmírnil zákazy pro mezinárodní humanitární organizace na poskytování pomoci.161

5.3.2 Hladomor a reakce mezinárodního společenství 7. ledna 2011 koordinátor humanitární pomoci OSN pro Somálsko vydal prohlášení, kde vyjadřoval obavy o situaci v zemi, která byla zasažena výrazným suchem v důsledku nedostatečných srážek v období od října do prosince 2010. Jako nadstavbu k potravinové pomoci, která už byla poskytována, se humanitární organizace v té době plánovaly zaměřit zejména na přežití dobytku, zemědělský sektor, přístup k vodě, hygienickým a sanitárním prostředkům a zařízením. Podle průzkumů FSNAU162 celé regiony na jihu a ve středu země zasáhly nedostatečné srážky, které způsobily špatnou úrodu, zhoršení podmínek na pastvinách a nedostatek vody. Nedostatek srážek se nepříznivě odrazil na úrodě čiroku, na kterém závisí většina chudé somálské populace. Podle systémů včasného varování FEWS NET163 kombinace nedostatečných dešťů, špatných podmínek na pastvinách, nedostatku vody a špatné úrody vedla ke zhoršení potravinové bezpečnosti zejména pro chudou a střední třídu. Tyto nedostatky také vedly ke zhoršení zdravotního stavu dobytka. Systémy navíc nepředpokládaly zlepšení situace, hlavně kvůli rostoucímu ohrožení civilistů a nedostatku

159

Anglická zkratka pro „African Union Mission in Somalia“ První známá americká vojenská intervence od roku 1993 161 Somalia profile. BBC [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-africa14094632 162 Anglická zkratka pro „Food Security and Nutrition Analysis Unit“, patří pod organizaci FAO (Food and Agriculture Organisation), která patří pod OSN 163 Anglická zkratka pro „Famine Early Warning Systems Network“ 160

65

srážek. Podle UNHCR jen do konce ledna 2011 bylo v důsledku sucha vysídleno přibližně 12 000 lidí.164

V červnu 2011 se situace dále zhoršovala. Dne 7. června FEWS NET vydal výstrahu pro oblast východní Afriky indikující, že současná humanitární pomoc je nedostačující k zabránění dalšímu zhoršování podmínek v regionu a že je nutná rozsáhlá rychlá pomoc. Dne 10. června založila regionální kancelář OFDA pro východní a střední Afriku v Nairobi v Keni Drought Task Force – speciální tým určený pro monitorování podmínek v oblasti. Od prosince 2010 do června 2011 se průměrné náklady na potraviny pro somálskou rodinu zvýšily o 21 – 27 %, jižní oblasti zaznamenaly zvýšení dokonce o 37 %. Bylo odhadováno, že okamžitou humanitární pomoc potřebuje přibližně 2,4 mil. lidí. OSN a další humanitární aktéři pokračovali v koordinaci snahy o zlepšení přístupu do oblasti, ale nebezpečí, útoky a různé zákazy nadále velmi ztěžovaly práci těchto organizací. 165

Hladomor byl v Somálsku poprvé vyhlášen v červenci 2011. Ohroženy byly všechny regiony na jihu země a situaci dále zhoršovaly silné deště, které hrozily záplavami. Prioritami bylo navýšení pomoci v sektoru zdravotnictví, poskytování potravin, vody a hygienických prostředků ke zmírnění nadměrné úmrtnosti. Hlavním důvodem krize byl nedostatek srážek, který vyústil v neúrodu, špatný stav dobytka a jeho nadměrnou úmrtnost, stoupající místní ceny obilí, snižující se ceny dobytka, snižující se mzdy a poptávka po práci a pokles kupní síly. Mezi hlavní příčiny lze mimo jiné také zařadit dlouhodobý válečný konflikt, velké množství vnitřně vysídlených osob a uprchlíků a omezený přístup humanitární pomoci. V červenci byly v krizi 4 mil. lidí, z toho 3 mil. v jižním Somálsku a z celkového počtu bylo 750 000 lidí v přímém ohrožení života. 80 % nejhůře zasaženého obyvatelstva tvořili děti, přičemž 450 000 dětí do 5-ti let trpělo podvýživou. Celková poskytovaná pomoc byla však nedostatečná a pokrývala v průměru 50 % potřeb. I přes příznivé klimatické předpovědi o dostatečném úhrnu srážek na období mezi září a prosincem 2011 panovaly obavy, že tyto deště nebudou schopné zmírnit dopady sucha, které v některých regionech trvalo už několik měsíců. Navzdory intervencím mezinárodního společenství bylo pravděpodobné, že dojde k nárůstu počtu podvyživených lidí i počtu úmrtí.166

164

Somalia – Complex Emergency, Factsheet 1 pro fiskální rok 2011. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/crisis/somalia/somalia-disaster-response-archive 165 Somalia – Complex Emergency, Factsheet 2 pro fiskální rok 2011. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/crisis/somalia/somalia-disaster-response-archive 166 Humanitarian Dashboard Somalia, 4 November 2011. UN [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/2011.11.04_Somalia%20Dashboard.pdf

66

V období od prosince 2011 do ledna 2012 FSNAU ve spolupráci s FEWS NET a dalšími 126 partnery provedly v Somálsku rozsáhlé průzkumy, jejichž výsledky FSNAU zveřejnila 3. února 2012. Z výsledků vyplynulo, že jižní regiony Somálska již nadále netrpěly hladomorem, přesto však třetina obyvatelstva zůstala ve vážné krizi hraničící s hladomorem. Zlepšení lze přisoudit poskytované humanitární pomoci a dobré úrodě, které zmírnily potravinové deficity a úmrtnost. Podle údajů ze 3. února 2012 2,34 mil. lidí bylo stále ve vážné krizi, z toho 1,7 mil. v jižních regionech země. K navýšení humanitární pomoci došlo na přelomu září a října 2011, což mělo pozitivní vliv na přístup k jídlu, snížení míry akutní podvýživy a úmrtnosti. Humanitární pomoc a dobrá úroda také vedly ke zvýšení poptávky po práci, zlepšení stavu dobytka, snížení cen potravin a zvýšení kupní síly obyvatel. Například v Mogadišu se snížila míra akutní podvýživy ze 45 % v srpnu na 20 % v prosinci 2011. Bylo odhadováno, že akutní podvýživou trpělo 323 000 dětí do 5-ti let, z nichž 70 % v jižních regionech. I když se situace zlepšila, komunity zůstaly velmi náchylné k jakýmkoli šokům. Občanská nejistota tedy zůstala jedním z hlavních faktorů, který přispíval k potravinové nejistotě. Konflikty mezi TFG a spojenci proti islámským radikálům se v té době částečně zmírnily v Mogadišu, což vyústilo ve vyšší aktivitu humanitárních organizací, přístavů i letiště. Situace se naopak zhoršila v některých regionech na jihu země a to zejména po příchodu keňských a etiopských jednotek, které přišly na pomoc TFG v boji proti al-Šabábu. Hlavním důsledkem těchto bojů bylo další vysídlování. V únoru 2012 bylo odhadováno, že je vysídleno přibližně 1,36 mil. lidí. Mezi ostatní důsledky konfliktů lze zařadit narušenou ekonomiku, omezené obchodní a tržní aktivity, omezení pohybu a přístupu humanitárních organizací. Celková potravinová situace se však obecně mírně zlepšila, i když v určitých regionech zůstávala velmi kritická. Míra akutní podvýživy vykazovala mírné zlepšení a pohybovala se mezi 20 a 30 %. Míra úmrtí se pohybovala okolo 2 mrtvých na 10 000 obyvatel za den. Velmi kritická situace přetrvávala v kempech pro vnitřně vysídlené osoby jak v Mogadišu, tak ve zbytku země.167 Je odhadováno, že mezi říjnem 2010 a dubnem 2012 zemřelo 258 000 lidí, jejichž smrt se dá přisoudit hladomoru nebo pokračující vážné potravinové nejistotě. Z tohoto počtu přibližně 52 % (133 000) představovali děti do 5-ti let.168

167

FSNAU Post Deyr 11-12 Special Brief February, 2012. FSNAU [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.fsnau.org/products/quarterly-briefs/archives 168 Mortality among populations of southern and central Somalia affected by severe food insecurity and famine during 2010-2012. FSNAU [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.fsnau.org/in-focus/studyreport-mortality-among-populations-southern-and-central-somalia-affected-severe-food-

67

5.3.3 Zhodnocení reakce mezinárodního společenství V Somálsku potřebovaly okamžitou pomoc až 4 mil. lidí, z nichž většina byla na jihu země. K této skupině však nadále musíme připočítat početné skupiny uprchlíků, zejména do Etiopie a Keni (přes 250 000). Snaha somálské vlády o reakci nebo pomoc obyvatelům byla minimální. Humanitární pomoc mezinárodních aktérů organizovala především agentura IASC,169 na místě potom operovaly al-Šabáb, somálské nevládní organizace a Organizace islámské kooperace (Organisation of Islamic Cooperation – OIC). Pomoc OSN, Červeného kříže a mezinárodních nevládních organizací byly vedeny převážně na dálku z Nairobi.170

Mezi úspěchy lze zařadit bezchybné fungování systémů včasného varování, které podávaly jednoznačné informace o přicházející krizi. FEWS NET předpovídal extrémní podmínky ve všech třech zemích už od roku 2010, stejně tak zaznamenal zvýšení počtu vysídlených osob v důsledku tísně způsobené suchem a nedostatkem jídla. Lokální jednotky ve všech třech zemích krizi předpovídaly také, konkrétně v Somálsku jde o jednotku FSNAU. I když kvalita informací od FSNAU byla dobrá, data nebyla uspořádaná, postrádala souvislé sledování (kromě cen potravin) a v době, kdy se dostala k řídícím orgánům už byla často zastaralá. Tyto informace tedy nebyly zpracovávány přímo na místě a jejich interpretace tak byla složitá. Efektivní vyhodnocení potřeb a rychlá reakce v Somálsku úplně selhaly a nezabránily hladomoru. Je potřeba říci, že takové vyhodnocení bylo složité kvůli omezenému přístupu do země. Nebylo však nemožné a zdá se, že humanitární organizace neinvestovaly potřebné prostředky přes své partnery v zemi, které by posloužily k takovým analýzám, spoléhaly se pouze na informace od FSNAU. Kromě těchto problémů se také vyskytovaly problémy s důvěrou a způsobem myšlení. Zprávy od somálských nevládních organizací byly často zpochybňovány a nebyl na ně brán zřetel. Také existoval zakořeněný pesimismus ohledně štědrosti donorů a výzvy o prostředky žádaly to, co by donoři mohly dát, ne to, co situace skutečně vyžadovala. Způsob myšlení humanitárních organizací, posílený dlouhodobou krizí a omezovaným přístupem, z části doufal v samovolné vyřešení krize a v dobré dubnové deště. Proto když se situace v červenci vyhrotila, nebyly dostatečně připravené na krizi reagovat. Mimo to aktéři také minuly další klíčové varovné znaky a selhaly v přípravě plánu pro situaci potravinové krize. Hlavním varovným signálem bylo vyhoštění WFP v roce 2010 al-Šabábem, což znamenalo automatický pokles dodávek potravin o 20-30 %. Pokud by se toto stalo v roce 2011 bylo by to katastrofální. Navíc celková pomoc od USA se od roku 2009 169

Anglická zkratka pro Inter-Agency Standing Comittee IASC Real-Time Evaluation of the Humanitarian Response to the Horn of Africa Drought Crises in Somalia, Ethiopia and Kenya. IASC [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/RTE_HoA_SynthesisReport_FINAL.pdf 170

68

snížila o 80 % zejména v důsledku snahy o boj s terorismem. FAO171 a WFP vyjádřily vážné obavy o dostatku dodávek potravin v únoru 2011. OSN v té době doufala, že se WFP podaří vyjednat zpět přístup do země, měla spíš však plánovat strategii pomoci.172

Velmi důležitý a kladně hodnocený byl program poskytování pomoci v podobě hotovosti a voucherů skrze Cash-Based Response Working Group, která byla dobře organizovaná a operovala skrze somálské nevládní organizace a systém Hawala (síť pro zprostředkování peněžních převodů). Tyto programy peněžní pomoci jsou běžně organizovány po celém světě, v Somálsku to však byl nový element. V momentě, kdy byl konečně rozeznán rozměr krize, donoři reagovali poměrně rychle. USAID a ECHO byly považovány za velmi důležité a flexibilní ve všech třech zemích. Velmi důležité byly příspěvky několika donorů z OIC, které výrazně ovlivnily množství i dosah poskytnuté pomoci. Lze mezi ně zařadit Saudskou Arábii a Turecko, kteří oznámily „nový model humanitární pomoci“ založený na muslimské solidaritě k dosažení jednoduššího přístupu do země a zvýšení efektivity poskytované pomoci. Islámské nevládní organizace z Evropy a Severní Ameriky si také, zdálo se, vytvořily více místa pro operace než například organizace křesťanské. Reakce OSN v Somálsku byla založená na identifikování potřeb a poskytování pomoci skrze sektory (clustery), které však nedosáhly svého maximálního potenciálu. To bylo dáno především obtížemi při sestavování sítě těchto sektorů a vzdáleností mezi řídícími organizacemi jednotlivých sektorů, pracovní skupinou v Nairobi a skupinami přímo v Somálsku. Sektory tedy nikdy nedosáhly jednotné strategie a efektivního rozhodování, i přesto některé pracovaly dobře (například sektor zemědělství nebo voda, sanitace a hygiena).173

5.4 Zhodnocení současné situace v Somálsku V současné době (listopad 2014) Somálsko opět čelí zhoršující se humanitární krizi. Přes 1 mil. obyvatel není schopno dosáhnout na základní životní potřeby, což představuje 20 % nárůst od února 2014. Je to také první případ, kdy se počet lidí vyžadujících okamžitou asistenci zvýšil od hladomoru 2011 a ukazuje, že mírné pokroky dosažené v posledních dvou letech nejsou dostatečné. Dalších 2,1 mil. lidí je na pokraji potravinové krize, což znamená, že celkový počet lidí vyžadujících humanitární pomoc je 3,2 mil. Lze vidět, že tyto statistiky se

171

Anglická zkratka pro „Food and Agriculture Organisation“ IASC Real-Time Evaluation of the Humanitarian Response to the Horn of Africa Drought Crises in Somalia, Ethiopia and Kenya. IASC [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/RTE_HoA_SynthesisReport_FINAL.pdf 173 Tamtéž 172

69

příliš neliší od předchozích před hladomorem. Nestabilní humanitární situace je dále zhoršována neustálým střídáním sucha a záplav. Přístup do regionů pro humanitární organizace se mírně zlepšil, i když některé regiony jsou stále dostupné pouze vzdušnou cestou. Problémem také zůstává nedostatečné financování pokračující krize.174

I přes pokračující bezpečnostní rizika humanitární organizace byly schopné získat přístup do všech 18 regionů. Ne všechny oblasti jsou však dostupné po zemi a také v souvislosti se zhoršující se situací aktéři hledají způsoby, jak dopravit pomoc alternativním způsobem. Přeprava po pozemních komunikacích je ovlivňována zátarasy, nelegálními kontrolními body (checkpointy), konflikty v okolí přístupových cest a přímými výhrůžkami a útoky na humanitární i komerční konvoje. Podpůrná letecká doprava je příliš drahá a navíc ani ta nedokáže dopravit pomoc do venkovských oblastí, kde žije nejvíce zasažených obyvatel. Části Somálska se pro humanitární pracovníky řadí mezi nejnebezpečnější oblasti na světě. Jen mezi červencem a září 2014 byli zabiti 4 humanitární pracovníci a 8 dalších bylo zatčeno.175

5.5 Zhodnocení poskytnuté pomoci od EU a USA Jak už bylo řečeno dříve, i v Somálsku existovala snaha řídit humanitární pomoc skrze jednotlivé sektory. Ty však kvůli mnoha různým důvodům nikdy nedosáhly svého plného potenciálu a nevytvořily jednotné strategie pomoci. Stejně jako u případové studie na Haiti nám však poslouží k porovnání priorit EU a USA. Z Tabulky 6 lze vidět, že situace je ještě více komplikovaná než na Haiti. Oba celky přispívaly do šesti sektorů, ale jen tři z nich byly společné, a sice sektory Zemědělství a živobytí; Potravinová pomoc a Podpůrné programy. Zatímco pro USA byly nejvýznamnější příspěvky do sektoru Potravinové pomoci, pro Evropskou komisi to představuje až třetí sektor s nejvyššími příspěvky. Stejně jako u Haiti se USA výrazně zaměřily pouze na jeden sektor (Potravinová pomoc), kterému věnovaly 84 %, viz Graf 4. Zbylých 16 % je rozloženo do ostatních pěti sektorů, přičemž největší část náleží sektoru Zemědělství a živobytí. Na druhé straně příspěvky Evropské komise opět vykazují více rovnoměrné rozložení. Nejvíce prostředků bylo směrováno do sektoru Výživy (39 %) a sektoru Zemědělství a živobytí (32 %), viz Graf 3. Sektor Potravinové pomoci obdržel pouze 13 % prostředků oproti 84 % v režii USA. Sektor Potravinové pomoci se věnuje zejména 174

Somalia: Humanitarian Snapshot. OCHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/Somalia%20Humanitarian%20Snapshot%20%20October%202014.pdf 175 Somalia: Humanitarian Access Snapshot. OCHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/SomaliaAccessSnapshot_July%20to%20Sep%202014.pdf

70

distribuci základních potravin a balíčků pro lidi v potravinové krizi nebo krizí ohrožených. Sektor Výživy se věnuje bojem s podvýživou, kde současným nejefektivnějším způsobem léčby a prevence je distribuce terapeutické výživy připravené k okamžité konzumaci nebo různých kalorických a vitamínových doplňků. V Somálsku oba tyto sektory byly nadmíru důležité a souvisely i se třetím nejvíce financovaným sektorem Zemědělství a živobytí. Vzhledem k tomu, že nejvíce zasaženy hladomorem byly pastevecké (případně zemědělské) komunity, tento sektor se snažil o podporu těchto komunit tak, aby neztratily své živobytí a zároveň aby se zlepšil jejich přístup k bezpečným a vyváženým potravinám. Celkově lze konstatovat mírné rozdíly mezi oběma celky co se týče jejich priorit, avšak všechny tři nejvíce financované sektory jsou úzce propojené a souvisí se zajištěním potravinové bezpečnosti. Rozdíly lze najít ve zbývajících sektorech. Evropská komise se věnovala sektorům Voda, sanitace, hygiena a sektoru, který prozatím nebyl specifikován, zatímco u USA jsou to sektory Zdraví, Logistika a Ochrana. Tabulka 6: Příspěvky Evropské komise a USA dle sektorů (měna USD) Sektor Evropská komise USA Zemědělství a živobytí

16,111,658

4,000,000

Podpůrné programy

818,554

2,000,000

Potravinová pomoc

6,662,186

51,832,175

19,052,660

X

Neurčený sektor

3,175,055

X

Voda, Sanitace, Hygiena

4,034,577

X

Zdraví

X

1,500,000

Logistika

X

1,900,000

Ochrana

X

900,000

Výživa

Nespecifikováno CELKEM

52,826,242

51,070,727

102,680,932 113,202,902 Zdroj: Vlastní zpracování dle údajů z FTS

71

Graf 3: Příspěvky Evropské komise v Somálsku dle sektorů Příspěvky Evropské kom ise dle sektorů

6%

8%

32%

2%

39% 13%

Zemědělství a živobytí

Podpůrné programy

Potravinová pomoc

Výživa

Voda, Sanitace, Hygiena

Neurčený sektor

Zdroj: Vlastní zpracování dle údajů z FTS

Graf 4: Příspěvky USA v Somálsku dle sektorů Příspěvky USA dle sektorů

2% 3% 1%

7%

3%

84%

Zemědělství a živobytí

Podpůrné programy

Potravinová pomoc

Zdraví

Logistika

Ochrana

Zdroj: Vlastní zpracování dle údajů z FTS

V souvislosti s touto krizí můžeme polemizovat o dodržování humanitárních principů, a to zejména principu neutrality a dále o použití konceptu Odpovědnost chránit. Z autorova pohledu bylo největší výzvou pro humanitární i vojenské aktéry porozumět složité situaci v Somálsku. Velké množství kmenů a jejich frakcí, ozbrojené milice, všudypřítomnost zbraní, úplně rozdílná mentalita lidí, kteří spory raději než vyjednáváním řešili zabíjením, miliony vysídlených lidí, všudypřítomný hlad a chaos musely být pro zasahující organizace zcela matoucí. V takových případech je velmi důležité dodržovat princip neutrality. I přesto, že z našeho pohledu tento princip humanitárními organizacemi dodržován byl, z pohledu 72

somálských kmenů to tak nebylo. Jejich rivalita zřejmě překračuje naše chápání, když ukradené konvoje s humanitární pomocí používaly na financování války a nechaly tak zemřít desítky tisíc vlastních obyvatel. Válka, která je v Somálsku vedená, je boj o moc, který probíhá všude na světě. Avšak způsob, kterým je tento boj praktikován je velmi krutý. Proto pokud budeme hodnotit události v letech 1992 – 1993 a obhajitelnost vojenské intervence, zastávám názor, že byla nevyhnutelná. Samozřejmě lze polemizovat i o tom, zda v kontextu rozkrádání konvojů neměla být pomoc úplně zastavena, ale to není předmětem našeho zkoumání. V kontextu krize, která probíhala v roce 1992 lze uplatnit koncept Odpovědnost chránit. Důležitým okamžikem bylo to, že vojenské jednotky nebyly zprvu určeny k jakýmkoli vojenským operacím, měly za úkol pouze ochraňovat humanitární pracovníky a konvoje s pomocí tak, aby se dostaly k potřebným. Jak humanitární pracovníci, tak vojenské složky se snažily celkem úspěšně udržovat svou neutralitu, i když jejich spolupráce nebyla nikdy ideální. Koncept Odpovědnost chránit je obhajitelný i z hlediska toho, že v Somálsku neexistovala žádná legitimní vláda, která by poskytovala pomoc civilistům, naopak pomoc poskytovaná mezinárodním společenstvím byla zneužívána a docházelo tak k porušování humanitárního práva. Problematické je však obhájit události z podzimu roku 1993, kdy byla porušena neutralita vojenských jednotek a pozornost se zaměřila na dopadení Aidída. Jelikož za celou dobu mezinárodní intervence nebyla věnována pozornost výstavbě politických, občanských, bezpečnostních ani jiných institucí, nedalo se předpokládat, že se situace zlepší. Jednotky buď měly opustit zemi po ukončení humanitární krize, nebo měly mít připravené plány dlouhodobé pomoci a rekonstrukce somálského systému. Místo toho však došlo k bitvě o Mogadišo, která na několik let ukončila veškeré snahy mezinárodního společenství Somálsku jakkoli pomoci. Otázkou však zůstává, zda tato mezinárodní intervence konflikt ještě více posílila nebo ne? Jaká by byla současná situace a kolik životů by si vyžádala, kdyby k této intervenci nikdy nedošlo? Na tyto otázky nikdo nezná uspokojivou odpověď a lze o nich jen polemizovat.

Situace v letech 2010 – 2012 měla poněkud rozdílné parametry. Ozbrojené konflikty sice v zemi nikdy neustaly, ale vláda TFG, která byla na dálku podporována západním světem, byla z části schopná umožňovat přístup humanitárním organizacím. Potenciálně důležitá je skutečnost, že v boji s al-Šabábem přišly TFG na pomoc vojenské jednotky z okolních afrických zemí. Je více než pravděpodobné, že tyto jednotky situaci rozumí mnohem lépe, než jednotky vyspělých zemí. Tedy i přesto, že konflikty neustále pokračovaly, v tomto případě nebyly hlavním problémem. Situace v jižních regionech se dostala až do stavu hladomoru, 73

protože mezinárodní společenství zanedbalo všechny varovné signály a nejednalo správně. Případ Somálska tedy potvrzuje, že v převážné míře je na tyto tzv. slow-onset crises, mezi které hladomor patří, reagováno stejně jako na rapid-onset disasters. Pokud by mezinárodní společenství zasáhlo včas, je možné, že by se dalo hladomoru úplně předejít. Je potřeba ale říct, že mezinárodní společenství bylo a vždy bude ovlivněno událostmi z roku 1993. Je proto pravděpodobné, že tyto události byly hlavní příčinou, proč jednotlivé státy a organizace nereagovaly dostatečně rychle.

Pokud tedy máme porovnat zapojení Evropské komise a USA do poskytování pomoci v reakci na potravinovou krizi a hladomor v roce 2011, můžeme konstatovat, že USA byly silně ovlivněny událostmi z podzimu 1993 a také bojem proti terorismu. Podle dostupných zdrojů je totiž radikální skupina al-Šabáb ve spojení s teroristickými skupinami, zejména s al-Káidou. Oba celky jsme již porovnaly z pohledu priorit poskytované pomoci. Priority v jednotlivých fázích pomoci v tomto případě nelze posoudit, protože se jedná o zásah v rámci válečného konfliktu a ne o přírodní katastrofu, kde jsou jednotlivé fáze jasně dané. Z pohledu zapojených složek, lze stejně jako v případě Haiti konstatovat přítomnost vojenských složek USA a členských států EU ve společných misích a to zejména v případě let 1991 – 1993. Pomoc obou aktérů také není organizována přímo na místě, ale nejčastěji na dálku z regionálních poboček, například z Nairobi, přes partnery působící přímo v Somálsku.

Míru ovlivnění USA lze pozorovat i na celkově poskytnutých financích. Pokud budeme brát pouze Evropskou komisi a USA, v roce 2011 příspěvky USA lehce převýšily příspěvky od Evropské komise, viz Tabulka 7. Pokud však započítáme příspěvky členských států EU (+ Island a Norsko), viz Tabulka 8, lze vidět, že jejich celkové příspěvky výrazně převýšily ty od USA. Celkové příspěvky evropských zemí přispívajících skrz Mechanismus civilní ochrany převýšil příspěvky USA i v letech 2012 – 2013 a v roce 2014 se příspěvky téměř vyrovnaly.

Celkově lze konstatovat, že se poskytování pomoci EU a USA v případě Somálska zásadně lišilo ve dvou věcech: 1. výraznější zapojení a role amerických vojenských složek (a to zejména v letech 1992 – 1993) 2. výrazně vyšší poskytnuté finance od EU v roce 2011

74

Obecně lze říci, že ECHO i USAID se při poskytování pomoci snažily dodržovat základní humanitární principy lidskosti, nestrannosti, neutrality a nezávislosti a snažily se řídit i dalšími principy definovanými v kapitole 1. Bohužel situace válečného konfliktu ne vždy plně dovoluje tyto principy následovat, zřejmým příkladem jsou události roku 1993, kdy byl porušen princip neutrality. Nutno podotknout, že v Somálsku dlouhodobě dochází k porušování mezinárodního humanitárního práva a proto lze do jisté míry obhájit využití konceptu Odpovědnost chránit i porušení principu neutrality. V roce 2011 byl tento princip porušován také, když byla vláda TFG podporována v boji proti al-Šabábu. Těchto bojů se však humanitární organizace neúčastnily, proto je možné konstatovat, že princip dodržely. Z hlediska strategické pozice Somálska a přítomnosti radikální islamistické skupiny by se dalo polemizovat o dodržování principu nezávislosti, kdy USA i státy Evropy zapojené do boje proti terorismu, mají kromě humanitární pomoci i vedlejší zájmy. Tabulka 7: Srovnání poskytnutých finančních prostředků Měna: USD Evropská komise USA 2011

102,680,932 113,202,902

2012

88,459,969 184,928,740

2013

88,282,563 184,363,496

2014

86,571,387 207,591,622 Zdroj: Vlastní zpracování dle údajů z FTS

Tabulka 8: Srovnání poskytnutých finančních prostředků od států Evropy a USA Spojené království 128,363,109 Irsko 7,564,731 Evropská komise

102,680,932 Finsko

5,969,718

Švédsko

38,792,313 Belgie

4,990,599

Norsko

37,751,855 Lucembursko

974,813

Dánsko

32,562,287 Chorvatsko

181,818

Německo

32,063,554 Polsko

174,786

Nizozemsko

23,013,573 Estonsko

156,703

Francie

15,894,286 Island

53,097

Itálie

13,661,050 Maďarsko

50,000

Španělsko

12,277,416 Malta

33,699

Rakousko

9,282,461 Slovinsko

EVROPA CELKEM 466,507,206 USA

14,306 113,202,902

Zdroj: Vlastní zpracování dle údajů z FTS

75

6. Monitorování humanitárních krizí Při každé významné krizi moderní éry se humanitární organizace ujistily v jedné věci: dobrá komunikace je základem efektivní koordinace. Z toho důvodu mnohé instituce investovaly nemalé částky do vývoje informačních a komunikačních technologií. Pokrok informačních technologií v 90. letech přinesl výraznou reformu v získávání a řízení toku informací. Významnou roli ve zrodu informačních humanitárních systémů hrály systémy včasného varování, které jsou v současné době zavedenou součástí humanitárních organizací.176 V tomto ohledu jedním z nejdůležitějších je Systém včasného varování před hladomorem – FEWS NET – který byl založen v roce 1985 agenturou USAID v reakci na devastující hladomory ve východní a západní Africe. V současné době slouží FEWS NET jako zdroj informací pro vlády, mezinárodní humanitární organizace, nevládní organizace, novináře, vědce a další, kteří plánují nebo už reagují na humanitární krize. Provozuje 20 regionálních kanceláří, které při sběru dat a vytváření analýz spolupracují s americkými ministerstvy a výzkumnými ústavy, místními vládami, mezinárodními a nevládními organizacemi s cílem vytvářet důvěryhodné předpovědi vývoje v zemích nejvíce ohrožených potravinovou nejistotou. Produkty zahrnují zejména měsíční reporty a mapy s detaily současné a předpovídané potravinové nejistoty, včasná varování, specializované reporty zaměřené na počasí, obchod a tržní podmínky, zemědělskou produkci, živobytí, výživu a potravinovou pomoc. V současné době FEWS NET monitoruje 37 zemí, přičemž 29 z nich se nachází v Africe.177 I když systém stále inklinuje spíše k výzkumu přírodních/klimatických indikátorů, částečně se zaměřuje také na výzkum tržních podmínek, konfliktů a jiných navazujících faktorů.178 USAID samozřejmě není jedinou organizací, která podporuje systémy včasného varování. Velmi důležitá je také organizace FAO, která zahrnuje systém GIEWS.179 Tento systém byl založený v roce 1975 a jeho cílem je poskytovat aktuální a přesné informace o všech aspektech potravinové nabídky a poptávky na celém světě. Při sbíraní a analyzování dat spolupracuje s množstvím místních vlád, nevládními organizacemi a dalšími obchodními a výzkumnými organizacemi. Systém také podporuje místní a regionální iniciativy k posílení systémů včasného varování.180 I přesto je však potřeba poznamenat, že efektivně fungující 176

WALKER, Peter; MAXWELL, Daniel. Shaping the Humanitarian World, str. 111 Zbylých 8 monitorovaných států představují Afghánistán, Tádžikistán, Jemen, Salvador, Guatemala, Honduras, Nikaragua a Haiti 178 About Us. FEWS NET [online]. 2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.fews.net/about-us 179 Anglická zkratka pro „Global Information and Early Warning System“ 180 GIEWS brochure. FAO [online]. 2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.fao.org/giews/english/giews_en.pdf 177

76

systémy včasného varování vždy nezajistí odpovídající reakci mezinárodního společenství, jak jsme mohli sledovat v případě Somálska. Důležité je také poznamenat, že včasné varování je nepoužitelné, pokud neexistují informace o původním stavu země, se kterými by se daly porovnat současné nebo předvídané trendy.

Dopad sucha na úrodu obilí a potažmo na potravinovou situaci je v dnešní době už celkem jednoduché předvídat. Mnohem obtížnějším úkolem je zkusit odhadnout, jakým způsobem povede k humanitární krizi konflikt. Proto existuje množství organizací, které se zaměřují na včasné varování před konfliktem. Po vytvoření prvotního konceptu v 70. letech 20. století tyto systémy nabyly na důležitosti po konci studené války, zejména po selhaní mezinárodního společenství v reakci na genocidu ve Rwandě a Balkánských válkách v 90. letech. Tyto události vytvořily zásadní pobídky k vývoji lepších systémů včasného varování a reakce na konflikty.181 Kumar Rupesinghe identifikuje tři generace těchto systémů: první generace představovala systémy, kde veškeré mechanismy včasného varování byly umístěny mimo konfliktní region; druhá generace systémů už umístila monitorovací mechanismy do válečných zón, avšak analýza sesbíraných dat byla stále prováděna mimo; třetí generace systémů provádí už veškeré aktivity v problémových oblastech a snoubí včasné varování a včasnou reakci do jednoho procesu.182 Jedním ze systémů, který má celosvětový význam je International Crises Group. Tato mezinárodní nevládní organizace byla založena v roce 1995 a v dnešní době je považována za světový zdroj informací a analýz potřebných k předcházení a řešení ozbrojených konfliktů.183 Své systémy včasného varování před konfliktem má samozřejmě i množství dalších mezinárodních organizací. V souvislosti s případovou studií lze zmínit systém CEWARN184 řízený organizací IGAD,185 se sídlem v Džibutsku. Tento program je společnou snahou sedmi členských států IGAD186 a jejich cílem je zmírňovat a předcházet konfliktům v regionu. Zaměřuje se zejména na prevenci konfliktů o zdroje pasteveckých komunit, jak v rámci jednotlivých zemí, tak mezi státy.187 Stejně jako v případě

181

Preventing Violence, War and State Collaps. OECD [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/Digital-Asset-Management/oecd/development/preventing-violence-war-and-statecollapse_9789264059818-en#page1 182 Early Warning and Early Response. European Centre for Conflict Prevention [online]. 2014 [cit. 2014-1201]. Dostupné z: http://www.gppac.net/documents/130492842/130493035/Early+Warning+and+Early+Response.pdf 183 About Crises Group. International Crises Group [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://www.crisisgroup.org/en/about.aspx 184 Anglická zkratka pro „The Conflict Early Warning and Response Mechanism“ 185 Anglická zkratka pro „Inter-governmental Authority for Development“ 186 Mezi tyto státy se řadí Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Keňa, Somálsko, Súdán a Uganda 187 About CEWARN. CEWARN [online]. 2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.cewarn.org/index.php?option=com_content&view=article&id=51&Itemid=53

77

systémů včasného varování před hladomorem je však potřeba poznamenat, že správně fungující systémy nezaručí odpovídající reakce mezinárodního společenství.

Přibližně od poloviny 70. let 20. století prudce narůstal počet přírodních katastrof s vrcholem v roce 2002, kdy jich bylo nahlášeno přes 500. Od té doby výskyt katastrof vykazuje mírně se snižující trend.188 Informace o životním prostředí jsou v tomto ohledu velmi stěžejní, protože nám pomáhají porozumět, jak se naše planeta a její klima mění. Velmi důležitá je v tomto ohledu skupina GEO189 založená v roce 2003. Je to dobrovolné mezinárodní sdružení zaměřené na dostupnost dat z oblasti pozorování Země. Hlavním cílem GEO je vytvoření jednotného globálního systému pro pozorování Země, tzv. Systém systémů pozorování Země – GEOSS,190 který směřuje k odstranění dosavadní roztříštěnosti a duplicit při pozorování Země. Základním nástrojem pro sdílení dat je geoportál skupiny GEO,191 který shromažďuje data z celého světa. Pozorování je prováděno celkem v 9 tematických oblastech: zemědělství, biodiverzita, klima, katastrofy, ekosystémy, energie, zdraví, voda a počasí.192 Za evropský příspěvek do systému GEOSS je považován program Copernicus. Je to program pro monitorování životního prostředí a bezpečnosti, jehož cílem je poskytování včasných a přesných informací pro podporu rozhodování v této oblasti. Program tvoří tři základní komponenty – služby, vesmírná komponenta a pozemní (in-situ) komponenta. Služby se zaměřují na šest tematických oblastí - území, mořské prostředí, atmosféra, bezpečnost, krizové řízení a změna klimatu. Hlavními uživateli programu Copernicus jsou orgány veřejné správy, které mohou na základě poskytovaných informací lépe rozhodovat o otázkách z oblasti životního prostředí či pružně reagovat v případě přírodních katastrof a humanitárních krizí. Celkově je program řízen Evropskou komisí.193 Všechny tyto aktivity jsou v současné době nezbytné a pomáhají vytvářet více méně přesné předpovědi různých jevů. Jejich největší přínos můžeme vidět v tom, že zasahují do mnoha odvětví a získané informace jsou tedy velmi široce využitelné a to i v krizových řízeních po různých katastrofách.

188

Natural Distaters Trends. EM-DAT The International Disaster Database [online]. 2009 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://emdat.be/natural-disasters-trends 189 Anglická zkratka pro „Group on Earth Observation“ 190 Anglická zkratka pro „Global Earth Observation System of Systems“ 191 Možno nalézt na adrese: http://geoportal.org/web/guest/geo_home_stp 192 Co je GEO. GEO/Copernicus v České republice, CENIA [online]. 2010-2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://gmes.gov.cz/geoss/co-je-geo 193 Copernicus in brief. Copernicus – The European Earth Obseravation Programme [online]. 2014 [cit. 201412-01]. Dostupné z: http://www.copernicus.eu/pages-principales/overview/copernicus-in-brief/

78

Velmi důležitou úlohu také plní systémy monitorování finančních prostředků nebo jiných položek. Mezi nejvýznamnější ve sledování finančních prostředků se řadí systém FTS,194 který je řízený organizací OCHA. FTS je celosvětová databáze zaznamenávající všechny poskytnuté a ohlášené mezinárodní prostředky. Tato data dovolují FTS porovnat do jaké míry je

humanitární

krize

financována

v proporci 196

monitorovacím systémem je INTERFAIS,

k reálným

potřebám.195

Zajímavým

řízený organizací WFP, který sleduje dodávky

potravin v tunách po celém světě. Tento systém byl vyvinutý v rámci koordinované mezinárodní snahy adresovat potravinové nedostatky. Databáze systému dovoluje monitorovat dodávky potravinové pomoci téměř v reálném čase z důvodu zlepšení řízení pomoci, koordinace, hlášení a vytváření analýz. Data jsou dostupná od roku 1988.197

Humanitární weby také hrají svou významnou roli v předávání informací. Do této kategorie můžeme zařadit například IRIN (www.irinnews.org). Tento web byl založený v roce 1995 OSN a do současné doby byl řízen organizací OCHA. Na rok 2015 se však IRIN chystá osamostatnit a stát se nezávislou neziskovou organizací. Základní cíl ale zůstane stejný, a to podávání nezávislých a spolehlivých zpráv a analýz k mobilizaci efektivnější humanitární pomoci a upozorňovaní na zapomenuté krize. V současné době tedy funguje spíše jako zpravodajská agentura, zaměřující se zejména na humanitární potřeby v Africe, Asii a na Středním východě.198 Podobný zdroj informací představuje ReliefWeb, který je také řízen organizací OCHA. Byl založen v roce 1996 a je považován za světovou on-line bránu k informacím (dokumenty a mapy) ohledně krizí a přírodních katastrof. Tato webová stránka (www.reliefweb.int) umožňuje agenturám a humanitárním pracovníkům sdílet své zprávy a analýzy. Agentury a dárci zde také můžou sledovat poskytnuté finanční prostředky, sledovat aktuální zprávy nebo si stáhnout speciálně vytvořené mapy zasažených oblastí.199 Za zmínku také stojí například AlertNet (www.trust.org/humanitarian) založený po genocidě ve Rwandě Reuters Foundation, filantropickým křídlem zpravodajské organizace Reuters. Jejich zájmem je poskytovat humanitární společnosti rychlé a spolehlivé informace.200

194

Anglická zkratka pro „Financial Tracking Service“ About FTS. Financial Tracking Service [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://fts.unocha.org/pageloader.aspx?page=AboutFTS-uctrlAboutFTS 196 Anglická zkratka pro „International Food Aid Information System“ 197 Food Aid Information System. World Food Programme [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://www.wfp.org/fais/ 198 About IRIN. IRIN [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://newirin.irinnews.org/ 199 About ReliefWeb. ReliefWeb [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://reliefweb.int/about 200 WALKER, Peter; MAXWELL, Daniel. Shaping the Humanitarian World, str. 113 195

79

Na světě existuje mnoho profesionálních humanitárních organizací, ale také mnoho neformálních dobrovolnických skupin a organizací. Jedno však mají společné, a to snahu zabezpečit efektivní humanitární pomoc. Pro komunikaci mezi těmito formálními a neformálními organizacemi je však zapotřebí vytvořit nějakou styčnou plochu o což se snaží například platforma DHN.201 Účelem této sítě je zajištění maximálního využití moderních informačních technologií k podpoře humanitárních akcí a vytvoření daného styčného bodu mezi dobrovolnickými komunitami a profesionálními humanitárními aktéry.202

Obecně lze říci, že moderní informační a telekomunikační technologie rozšířily možnosti monitorování humanitárních krizí a přírodních katastrof. Díky nim by měly být organizace schopné zlepšit koordinaci poskytované humanitární pomoci, která by ve výsledku měla být efektivnější a měla by lépe adresovat reálné potřeby. Velmi důležitou roli hrají v současné době předpovědi. Pro vytváření těchto předpovědí byly založeny různé systémy pozorování Země a konkrétních indikátorů předpovídajících potravinovou nejistotu nebo konflikt. Přesné předpovědi mohou účinně zabraňovat potenciálním katastrofám, pokud na ně mezinárodní společenství bude reagovat. V tomto ohledu však situace není zcela ideální, protože organizace často na výzvy nereagují tak, jak by měly, což je nejlépe vidět u systémů včasného varování před hladomorem i konfliktem. Tato situace také byla popsána v případové studii věnující se Somálsku. Proto i když je vydána včasná výstraha, často trvá dlouhou dobu přesvědčit organizace k zásahu a v některých případech jsou ochotní zasáhnout až když je příliš pozdě. V tomto ohledu je také velmi důležitá připravenost zemí na potenciální rizika, která se organizace snaží snižovat pomocí programů DRR. Informační a telekomunikační technologie hrají významnou roli i v průběhu poskytování humanitární pomoci a představují prostředek komunikace mezi jednotlivými aktéry. Pro významné krize je většinou vytvářena webová stránka, kde humanitární aktéři sdílí pokroky a plánované akce, a která je po ukončení krize zrušena. Nejvýraznějším problémem je obrovské množství informací, které může být při humanitárních krizích sdíleno. Je tedy zapotřebí najít způsob, jak toto množství informací rychle zpracovat a předat dál, aby koordinace zásahu byla co nejefektivnější.

201

Anglická zkratka pro „Digital Humanitarian Network“ Purpose of DHN. Digital Humanitarin Network [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://digitalhumanitarians.com/about 202

80

7. Závěr Cílem této práce bylo porovnat přístupy EU a USA k poskytování humanitární pomoci a zjistit, jakým způsobem jsou monitorovány potenciální a probíhající humanitární krize. Téma humanitární pomoci je velmi komplexní a aktuální, přesto v prostředí České republiky neexistuje téměř žádná ucelená publikace, která by se tomuto tématu plně věnovala. Pro pochopení, co všechno humanitární pomoc zahrnuje a jakými principy se řídí bylo nezbytné čtenářům přiblížit historický vývoj v této oblasti, stejně tak hlavní organizace a principy, kterými se řídí při poskytování pomoci. Mezi ně můžeme zařadit zejména principy lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti. Dodržování těchto čtyř principů by mělo tvořit základ každé humanitární akce, i když práce připouští situace, kdy jejich dodržování je spíše na škodu a principy se stávají disfunkčními. Samozřejmě existuje celá řada dalších principů a iniciativ, z nichž některé jsou v práci popsány. Za nejdůležitější a nejdiskutovanější lze považovat

koncept

Odpovědnost

chránit,

který

je

v současné

době

vojenských

„humanitárních“ intervencí velmi aktuální. Práce také stručně zmiňuje právní ukotvení humanitární pomoci a to v podobě mezinárodního humanitárního práva. Stejně tak se věnuje identifikaci aktivit vůdčích orgánů EU (ECHO) a USA (USAID/OFDA). Všechny tyto složky dohromady vytvořily nezbytný základ pro správné uchopení humanitární pomoci a pro následnou komparaci přístupů EU a USA.

Hlavní metodou tedy byla komparace přístupů EU a USA a práce se v této části zaměřila na zodpovězení první výzkumné otázky „Jak se liší, respektive podobají způsoby poskytování humanitární pomoci EU a USA?“. Pro výzkum byly vybrány případy dvou zemí. První případová studie se zabývala zemětřesením na Haiti v roce 2010 a reprezentovala kategorii přírodních katastrof. Druhá případová studie se zajímala o situaci v Somálsku, zejména o události v letech 1991 – 1993 a také o hladomor v roce 2011. Tato studie zastupovala kategorii krize v důsledku válečného konfliktu a zároveň komplexní strukturální krizi. Tyto země byly vybrány z důvodu potřeby poukázat, jak moc se může poskytování pomoci lišit v závislosti na prostředí a povaze krize. Pro samotnou komparaci byl v první řadě využit sektorový přístup, který autorovi umožnil porovnat priority sledovaných celků z pohledu jednotlivých sektorů pomoci. V případě Haiti těchto sektorů bylo založeno 12 a práce došla k závěru, že se priority EU a USA v tomto případě shodovaly. Situace v Somálsku se prokázala být mnohem složitější. Sektorů bylo založeno devět, avšak pouze tři z nich byly identifikovány jako společné, tedy s příspěvky od obou celků. V tomto případě bylo tedy 81

možné pozorovat určité rozdíly, kterým však práce v konečném výsledku nepřisoudila přílišný význam, protože hlavní sektory byly úzce propojené. I v tomto případě byly zhodnoceny podobné priority. Na Haiti ke stejnému výsledku došlo i hodnocení priorit v jednotlivých fázích pomoci a zapojení celků do vytváření podpůrných programů pro místní obyvatele. Kvůli povaze humanitární krize v Somálsku poslední dvě jmenované oblasti nebyly v tomto případě hodnoceny. Se stejnými výsledky u obou případových studií vyšlo hodnocení zapojených složek, kdy pozornost byla věnována především zapojení složek vojenských. V obou případech byla konstatována přítomnost amerických vojenských složek a dále vojenských složek jednotlivých členských států EU. V obou případech však hrály americké složky mnohem výraznější roli. Další důležitou oblastí pro komparaci byla celková výše poskytnutých finančních prostředků. V první řadě byla porovnána samostatná Evropská komise poskytující prostředky přes orgán ECHO a USA. V druhé řadě byly k Evropské komisi připočítány příspěvky států EU poskytující pomoc skrze Mechanismus civilní ochrany a dohromady byly porovnány s USA. Na Haiti v krizovém roce 2010 v prvním i druhém případě více finančních prostředků poskytly USA. Tento rozdíl lze přisoudit hlavně výraznému zapojení amerických vojenských složek a z části pravděpodobně také dlouhodobému zájmu USA o Haiti. V Somálsku v roce 2011 v prvním případě poskytly mírně vyšší příspěvky USA, v druhém případě naopak státy EU značně předčily USA. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je vážné ovlivnění USA událostmi z roku 1993. Oba orgány byly také dle první kapitoly zkoumány z hlediska dodržování principů humanitární pomoci. Situace na Haiti byla obecně mnohem přehlednější a proto nečinilo problém konstatovat dodržování principů oběma celky. Na druhé straně v Somálsku došlo dle zkoumání k porušení minimálně principu neutrality. Práce však připouští případy, kdy je možné tento princip porušit a proto je schopná do značné míry jeho nedodržení obhájit. Do stejné pozice byl postaven i koncept Odpovědnost chránit, jehož využití bylo také obhájeno jen do určité míry. Na závěr lze konstatovat, že bylo odpovězeno na první výzkumnou otázku. Přístupy EU a USA se v poskytování čistě humanitární pomoci neliší a jejich priority a metody poskytování pomoci se naopak shodují. Jiná situace panuje ve využívání vojenských složek, kdy je USA využívají mnohem častěji a v mnohem větším měřítku než státy EU a tato skutečnost představuje nejvýraznější rozdíl, který byl při komparaci nalezen.

Na druhou výzkumnou otázku „Jaké jsou mechanismy monitorování humanitárních krizí?“ se v závěru snažil odpovědět výzkum monitorovacích systémů. Ten osvětlil jejich fungování a zjistil, že v současné době velmi výraznou roli hrají předpovědi. Tyto předpovědi se mohou 82

týkat velmi mnoha jevů, ale ze zásady nejčastějšími sledovanými úkazy jsou různé klimatické změny pozorovány skrze systémy monitorující množství veličin na Zemi, dále se jedná o sledování potravinové a bezpečnostní situace skrze systémy včasného varování před hladomorem a konfliktem. Oba celky se podílí na financování těchto projektů a vytvářejí i svoje vlastní iniciativy. Za USA lze jmenovat například FEWS NET – systém včasného varování před hladomorem, za EU lze jmenovat program Copernicus pro monitorování životního prostředí a bezpečnostní situace. Zároveň však práce připouští, že i přes v zásadě spolehlivé fungování těchto systémů, získané informace budou nepoužitelné pokud je mezinárodní společenství nedokáže správně interpretovat. Na závěr lze konstatovat, že všechny tyto systémy představují mechanismy monitorování humanitárních krizí, přičemž důležitou roli zastává jejich vývoj a také vývoj dalších informačních a telekomunikačních systémů a zařízení.

83

8. Zdroje 8.1. Tištěné monografie BARNETT, Michael; WEISS, Thomas. Humanitarianism in question: politics, power, ethics. Cornell University Press, 2008. ISBN 978-0-8014-7301-2, 303 s. BRUTON, Bronwyn E. Somalia: a new approach. New York: Center for Preventive Action, Council on Foreign Relations, c2010, xiii, 45 str. BUSS, Terry F a Adam GARDNER. Haiti in the balance: why foreign aid has failed and what we can do about it. Washington, D.C.: Brookings Institution Press, c2008, xiv, 230 str. CAHILL, Kevin M. History and Hope, The International Humanitarian Reader. Fordham University Press and The Center for International Humanitarian Cooperation, New York, 2013. ISBN 978-0-8232-5196-4, 442 str. CECCHINE, Gary. The U.S. military response to the 2010 Haiti earthquake: considerations for Army leaders. ISBN 9780833081605-, 112 str. COYNE, Christopher. Doing Bad by Doing Good: Why Humanitarian Action Fails. Stanford Economics and Finance, 2012. ISBN 9780804772280, 273 str. CRANE, Keith. Building a more resilient Haitian state. Santa Monica, CA: RAND, 2010, xxviii, 179 str. DOUGHERTY, Kevin. The United States Military in limited war: case studies in success and failure, 1945-1999. Jefferson, N.C.: McFarland & Co., 2012, vii, 227 str. GASSER, Hans-Peter. Civilní obrana a mezinárodní humanitární právo. Praha: Magnetpress, 1993. ISBN 80-85469-61-8, 291 str. OSMAN, Abdulahi A a Issaka K SOUARÉ. Somalia at the crossroads: challenges and perspectives in reconstituting a failed state. 1st ed. London: Adonis & Abbey Publishers Ltd., 2007, 242 str. PRINCOVÁ, Květoslava. Úvod do zahraniční pomoci s důrazem na etiku jejího poskytování. Vyd. 1. Olomouc: Caritas - Vyšší odborná škola sociální Olomouc, 2012. ISBN 978-8087623-04-6, 121 str. SCHULLER, Mark a Pablo MORALES. Tectonic shifts: Haiti since the earthquake. 1st ed. Sterling, Va.: Kumarian Press, c2012, xiii, 271 str. WALKER, Peter; MAXWELL, Daniel. Shaping the Humanitarian World. Routlege, 2009. ISBN 978-0-415-77371-3, 177 s. WEIS, Thomas. Humanitarian intervention – ideas in action. Cambridge: Polity Press, 2007. ISBN 978-07456-4022-8, 196 s.

84

8.2 Internetové zdroje203 23 principles and good practise of humanitarian donorship. Good humanitarian donorship [online]. 2013 [cit. 2014-10-6]. Dostupné z: http://www.goodhumanitariandonorship.org/gns/principles-good-practice-ghd/overview.aspx About CEWARN. CEWARN [online]. 2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.cewarn.org/index.php?option=com_content&view=article&id=51&Itemid=53 About Crises Group. International Crises Group [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://www.crisisgroup.org/en/about.aspx About FTS. Financial Tracking Service [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://fts.unocha.org/pageloader.aspx?page=AboutFTS-uctrlAboutFTS About IRIN. IRIN [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://newirin.irinnews.org/ About ReliefWeb. ReliefWeb [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://reliefweb.int/about About the EU Humanitarian Aid and Civil Protection department. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/en/who/about-echo About Us. FEWS NET [online]. 2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.fews.net/about-us About Us. United States Southern Command [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://www.southcom.mil/aboutus/Pages/About-Us.aspx Annual strategy for humanitarian aid in 2014. European Commission [online]. 2013 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/policies/strategy/strategy_2014_en.pdf BAILEY, Sarah. A strategy and options analysis of Haiti, str. 6. Dostupné z: https://docs.unocha.org/sites/dms/Documents/HAITI%20case%20study%20FINAL.pdf Build a partnership with us. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/partnership-opportunities/build-partnership-us Code of Conduct. International Federation of Red cross and Red Crescent Societies [online]. 2014 [cit. 2014-10-6]. Dostupné z: http://www.ifrc.org/en/publications-and-reports/code-ofconduct/ Co je GEO. GEO/Copernicus v České republice, CENIA [online]. 2010-2014 [cit. 2014-1201]. Dostupné z: http://gmes.gov.cz/geoss/co-je-geo

203

Všechny uvedené zdroje byly ověřeny k 5. 12. 2014

85

Copernicus in brief. Copernicus – The European Earth Obseravation Programme [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://www.copernicus.eu/pagesprincipales/overview/copernicus-in-brief/ Disaster risk reduction. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-1018]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/en/what/humanitarian-aid/risk-reduction Distaster Risk Reduction. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/what-we-do/working-crises-and-conflict/disaster-risk-reduction Early Warning and Early Response. European Centre for Conflict Prevention [online]. 2006 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://www.gppac.net/documents/130492842/130493035/Early+Warning+and+Early+Respon se.pdf Earthquake details. USGS [online]. 2013 [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://earthquake.usgs.gov/earthquakes/eqinthenews/2010/us2010rja6/ Earthquake overview. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/haiti/earthquake-overview ECHO Fact Sheet Haiti. European Commission [online]. 2014 [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/aid/countries/factsheets/haiti_en.pdf ECHO’s Humanitarian Aid. European Commission [online]. 2011 [cit. 2014-10-31]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/aid/countries/Haiti_paper_01102010.pdf European consensus on humanitarian aid ECHO fact sheet. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/aid/countries/factsheets/thematic/consensus_en.pdf Evaluation of OCHA Response to Haiti Earthquake. OCHA [online]. 2011 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: https://docs.unocha.org/sites/dms/Documents/Evaluation%20of%20OCHA%20Response%20 to%20the%20Haiti%20Earthquake.pdf Financial programming and budget. European Commission [online]. 2012 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/budget/explained/budg_system/flex/flex_en.cfm Food Aid Information System. World Food Programme [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://www.wfp.org/fais/ Foreign Assistance by Agency. ForeignAssistance.gov [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.foreignassistance.gov/web/AgencyLanding.aspx Foreign Assistance by Recipient Country/Region. ForeignAssistance.gov [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.foreignassistance.gov/web/RGAIntro.aspx FSNAU Post Deyr 11-12 Special Brief February, 2012. FSNAU [online]. 2012 [cit. 2014-1114]. Dostupné z: http://www.fsnau.org/products/quarterly-briefs/archives

86

Funding for humanitarian aid. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/en/funding-evaluations/funding-forhumanitarian-aid GIEWS brochure. FAO [online]. 2014 [cit. 2014-11-30]. Dostupné z: http://www.fao.org/giews/english/giews_en.pdf Haiti. Displacement Tracking Matrix [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://iomhaitidataportal.info/dtm/index2.aspx Haiti Humanitarian Action Plan 2014. UN [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/HAP_2014_Haiti.pdf Haiti: Humanitarian Dashboard. OCHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/HAITI%20Dashboard%20JanAugust%202014_ENG_21082014.pdf Haiti: Cholera Snapshot. OCHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/NEW_hti_cholera_snapshot_September2 014_ENG.pdf Haiti. International Organization for Migration [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://www.iom.int/cms/en/sites/iom/home/news-and-views/press-briefing-notes/pbn2014b/pbn-listing/four-and-a-half-years-after-deva.html Humanitarian aid. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/en/what/humanitarian-aid Humanitarian Dashboard Somalia, 4 November 2011. UN [online]. 2011 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/2011.11.04_Somalia%20Dashboard.pdf Humanitarian Charter and Minimum Standards in Humanitarian Response. The Sphere Project [online]. 2014 [cit. 2014-10-10]. Dostupné z: http://www.spherehandbook.org/en/what-is-sphere/ IASC Real-Time Evaluation of the Humanitarian Response to the Horn of Africa Drought Crises in Somalia, Ethiopia and Kenya. IASC [online]. 2012 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/RTE_HoA_SynthesisReport_FINAL.pdf Mortality among populations of southern and central Somalia affected by severe food insecurity and famine during 2010-2012. FSNAU [online]. 2013 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.fsnau.org/in-focus/study-report-mortality-among-populations-southern-andcentral-somalia-affected-severe-foodNatural Distaters Trends. EM-DAT The International Disaster Database [online]. 2009 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://emdat.be/natural-disasters-trends Office of U.S. Foreign Disaster Assistance. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/who-we-are/organization/bureaus/bureau-democracyconflict-and-humanitarian-assistance/office-us 87

Partners of ECHO. Humanitarian Aid and Civil Protection [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/partners/humanitarian_aid/fpa_partners.pdf Preventing Violence, War and State Collaps. OECD [online]. 2009 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/Digital-AssetManagement/oecd/development/preventing-violence-war-and-statecollapse_9789264059818-en#page1 Purpose of DHN. Digital Humanitarin Network [online]. 2014 [cit. 2014-12-01]. Dostupné z: http://digitalhumanitarians.com/about Real-Time evaluation of humanitarian action supported by DG ECHO in Haiti. Groupe URD [online]. 2009-2011 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/echo/files/evaluation/2011/Groupe-URD_evaluation_Haiti_en.pdf Somalia – Complex Emergency, Factsheet 1 pro fiskální rok 2011. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/crisis/somalia/somalia-disaster-responsearchive Somalia – Complex Emergency, Factsheet 2 pro fiskální rok 2011. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/crisis/somalia/somalia-disaster-responsearchive Somalia: Humanitarian Access Snapshot. OCHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/SomaliaAccessSnapshot_July%20to%20 Sep%202014.pdf Somalia: Humanitarian Snapshot. OCHA [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/Somalia%20Humanitarian%20Snapshot %20-%20October%202014.pdf Somalia profile. BBC [online]. 2014 [cit. 2014-11-14]. Dostupné z: http://www.bbc.com/news/world-africa-14094632 The Sphere Project in brief. The Sphere Project [online]. 2014 [cit. 2014-10-10]. Dostupné z: http://www.sphereproject.org/about/ The United States Army in Somalia 1992 – 1994. Army history [online]. 2006 [cit. 2014-1114]. Dostupné z: http://www.history.army.mil/brochures/Somalia/Somalia.htm USAID history. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/who-we-are/usaid-history USAID Office of U.S. Foreign Disaster Assistance. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/sites/default/files/documents/1866/OFDA_Fact_Sheet.pdf What are Humanitarian Principles?. OCHA [online]. 2012 [cit. 2014-10-6]. Dostupné z: https://ochanet.unocha.org/p/Documents/OOM-humanitarianprinciples_eng_June12.pdf

88

What is the Cluster approach. Humanitarian Response [online]. 2014 [cit. 2014-11-5]. Dostupné z: http://www.humanitarianresponse.info/clusters/space/page/what-cluster-approach What we do. USAID [online]. 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.usaid.gov/what-we-do Základní přehled humanitární pomoci. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. 2010 [cit. 2014-10-6]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/humanitarni_pomoc/priru cka_WFP_pro_nevladni_organizace/zakladni_prehled_humanitarni_pomoci.html

6.3 Použité oficiální internetové stránky humanitárních organizací ECHO - http://ec.europa.eu/echo/en FAO - http://www.fao.org/home/en/ ICRC a IFRC - http://www.cervenykriz.eu/cz IOM - www.iom.cz OCHA - http://www.unocha.org/# OXFAM - http://www.oxfam.org/ UNHCR - http://www.unhcr.org/cgi-bin/texis/vtx/home USAID - http://www.usaid.gov/ WFP - www.wfp.org/ WHO - http://who.int/en/

89

9. Seznam tabulek a grafů 9.1 Seznam tabulek Tabulka 1: Příspěvky Evropské komise a USA dle sektorů (měna USD)...............................50 Tabulka 2: Podpůrné programy pro Haiti..............................................................................51 Tabulka 3: Zapojení vojenských složek ................................................................................52 Tabulka 4: Srovnání poskytnutých finančních prostředků .....................................................53 Tabulka 5: Srovnání poskytnutých finančních prostředků od států Evropy a USA.................54 Tabulka 6: Příspěvky Evropské komise a USA dle sektorů (měna USD)...............................71 Tabulka 7: Srovnání poskytnutých finančních prostředků .....................................................75 Tabulka 8: Srovnání poskytnutých finančních prostředků od států Evropy a USA.................75

9.2 Seznam grafů Graf 1: Příspěvky USA na Haiti dle sektorů..........................................................................50 Graf 2: Příspěvky Evropské komise na Haiti dle sektorů.......................................................51 Graf 3: Příspěvky Evropské komise v Somálsku dle sektorů .................................................72 Graf 4: Příspěvky USA v Somálsku dle sektorů....................................................................72

90

10. Seznam použitých zkratek AIDS

Acquired Immunodeficiency Syndrome

AMISOM

African Union Mission in Somalia

CEWARN

The Conflict Early Warning and Response Mechanism

DART

Disaster Assistance Response Team

DIPECHO

Disaster Preparedness ECHO

DHN

Digital Humanitarian Network

DRR

Disaster Risk Reduction (snižování rizika katastrof)

ECHO

EU Humanitarian Aid and Civil Protection department (Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu)

EU

European Union (Evropská unie)

EUR

Evropská měna euro

FAO

Food and Agriculture Organisation (Organizace pro výživu a zemědělství)

FEWS NET

Famine Early Warning System Network (síť systémů včasného varování před hladomorem)

FPA

Framework Partnership Agreement (Rámcová dohoda o partnerství)

FSNAU

Food Security and Nutrition Analysis Unit

FTS

Financial Tracking Service

GEO

Group on Earth Observation (Skupina pro pozorování Země)

GEOSS

Global Earth Observation System of Systems (Systém systémů pozorování Země nebo Globální pozorovací systém Země)

GIEWS

Global Information and Early Warning System

HIV

Human Immunodeficiency Virus

IASC

Inter-Agency Standing Comittee

ICISS

International Comission on Intervention and State Sovereignty (Mezinárodní komise o intervenci a státní suverenitě)

ICRC

International Comittee of the Red Cross (Mezinárodní výbor Červeného kříže)

ICU

Islamic Courts Union (Svaz islámských soudů)

IDPs

Internally Displaced Persons (vnitřně vysídlené osoby)

IFRC

The International Federation of Red Gross and Red Crescent Societies (Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce)

IGAD

Inter-governmental Authority for Development

INTERFAIS International Food Aid Information System 91

IOM

International Organisation for Migration (Mezinárodní organizace pro migraci)

LRRD

Linking Relief, Rehabilitation and Development

MINUSTAH United Nations Stabilization Mission in Haiti (Stabilizační mise OSN na Haiti) NGO

Non-governmental organisation (Nevládní organizace)

OECD

Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)

OFDA

Office of U.S. Foreign Distaster Assistance (Kancelář pro zahraniční asistenci při katastrofách při USAID)

OCHA

United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs (Úřad OSN pro koordinaci humanitární činnosti)

OIC

Organisation of Islamic Cooperation (Organizace islámské kooperace)

OSN

Organizace spojených národů (anglická zkratka UN – United Nations)

OXFAM

Oxford Comittee for Famine Relief

RMT

Response Management Team

ROE

Rules of Engagement (Pravidla pro zapojení)

SOUTHCOM United States Southern Command (Jižní velitelství armády USA) SSSR

Svaz sovětských socialistických republik

TFG

Trasitional Federal Government (Prozatímní federální vláda)

TNG

Transitional National Government (Prozatímní národní vláda)

UNHCR

Office of United Nations High Commissioner for Refugees (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky)

UNITAF

United Task Force (Spojené vojenské jednotky)

UNOSOM

United Nations Operation in Somalia (Operace OSN v Somálsku)

USA

United States of America (Spojené státy americké)

USAID

United States Agency for International Development (agentura USA pro mezinárodní rozvoj)

USD

United States dollar – měna USA dolar

WFP

World Food Program (Světový potravinový program)

WHO

World Health Organisation (Světová zdravotnická organizace)

92