Komparace systémů dalšího profesního vzdělávání v ČR a ve vybraných zemích EU

Komparace systémů dalšího profesního vzdělávání v ČR a ve vybraných zemích EU

Výstupní analytická zpráva projektu KOOPERACE (Koordinace profesního vzdělávání jako nástroje služeb zaměstnanosti; reg. č. projektu: CZ.1.04/2.2.00/11.00017) Fond dalšího vzdělávání, 2015

1

Executive summary 





   

      

Komparační zpráva porovnává systém dalšího profesního vzdělávání (DPV) v České republice se systémy Nizozemska, Dánska, Rakouska, Estonska a Slovinska. Vychází z analytických studií za jednotlivé země, vypracovaných experty v daných zemích. Porovnávané země vyjma ČR mají v rámci EU nadprůměrnou účast dospělých ve vzdělávání. Nejvíce dospělých se vzdělává v Dánsku, naopak ČR je mírně pod evropským průměrem. Většina zemí včetně ČR se v letech 2009–2013 potýkala s významným nárůstem nezaměstnanosti. Výjimkou je Rakousko, kde byl nárůst velmi malý, a kde současně v krizových letech došlo k výrazným intervencím na poli aktivní politiky zaměstnanosti včetně podpory dalšího profesního vzdělávání. Dánsko podporuje DPV širokou škálou nástrojů včetně přímého poskytování DPV státem a vyvíjí četné iniciativy na poli vzdělávání nízko kvalifikovaných. Rakousko financuje DPV zejména prostřednictvím služeb zaměstnanosti. Do organizace DPV jsou kromě nich silně zapojeni také zaměstnavatelé a odbory. Nizozemsko v době krize naopak omezilo služby poskytované nezaměstnaným veřejnými službami zaměstnanosti. Z druhé strany má silné nástroje na podporu DPV v podnicích. Ve Slovinsku a Estonsku podobně jako v ČR je DPV z velké části hrazeno z Evropského sociálního fondu. Obě země nicméně disponují institucemi a programy, které v ČR na poli DPV chybějí. Všechny sledované země mají specifický zákon o dalším vzdělávání nebo jeho veřejné podpoře. Takový zákon ČR dosud postrádá. V některých zemích funguje koordinační orgán pro další vzdělávání (DV) na centrální úrovni. V ČR dosud pokusy o jeho trvalé ustavení neuspěly. Další vzdělávání je na rozdíl od ČR v zahraničí často ukotveno také existencí výzkumných institucí nebo poradenských center specializovaných na DV. Spolu se Slovinskem postoupila ČR nejdále v tvorbě národní kvalifikační soustavy. Většina zemí silněji než ČR podporuje vzdělávání nízko kvalifikovaných lidí jak nezaměstnaných, tak i pracujících. České prostředí se může inspirovat systémy hodnocení kvality DV v Dánsku a v Rakousku. České republice v porovnání s většinou ostatních zemí chybějí mechanismy pro zapojení (zaměstnané) veřejnosti do organizace DPV.

2

Obsah Executive summary .................................................................................................................. 2 Seznam tabulek a grafů ............................................................................................................ 4 1

Cíle a metodologie ............................................................................................................. 5

2

Porovnání vývoje kvalifikační struktury obyvatelstva a základních ukazatelů trhu práce .... 9 2.1

Vývoj kvalifikační struktury obyvatelstva ....................................................... 9

2.2

Vývoj základních ukazatelů trhu práce ........................................................ 18

2.2.1 Zaměstnanost ......................................................................................... 18 2.2.2 Nezaměstnanost ..................................................................................... 21 3

4

Porovnání veřejných politik zaměstnanosti ...................................................................... 23 3.1

Státní intervence v oblasti zaměstnanosti ................................................... 23

3.2

Aktivní politiky zaměstnanosti ..................................................................... 29

Porovnání systémů DPV .................................................................................................. 39 4.1

Organizace systému DPV a hlavní aktéři .................................................... 40

4.2

Legislativní ukotvení systému DPV ............................................................. 46

4.3

Klíčové nástroje DPV .................................................................................. 48

4.3.1 DPV poskytované nezaměstnaným a veřejnosti ..................................... 48 4.3.2 Finanční nástroje v DPV ......................................................................... 51 4.3.3 Kvalifikační soustavy .............................................................................. 54 4.4

Vybraná vzdělávací opatření na podporu skupin na trhu práce ................... 56

4.4.1 Mladí lidé do 25 let.................................................................................. 56 4.4.2 Starší lidé (50–65 let) .............................................................................. 59 4.4.3 Lidé s nízkou kvalifikací .......................................................................... 59 4.4.4 Opatření DPV pro zaměstnané osoby..................................................... 61 4.4.5 Další vybraná opatření DPV.................................................................... 61 4.5

Přehled aktérů a opatření v DPV ................................................................ 63

Závěrečná doporučení ............................................................................................................ 63 Seznam zkratek ...................................................................................................................... 66 Hlavní pojmy ........................................................................................................................... 68 Autorský tým ........................................................................................................................... 70 Seznam zdrojů ........................................................................................................................ 71

3

Seznam tabulek a grafů Tabulka 1 Přehled kritérií sloužících k výběru zemí pro komparativní analýzu DPV .................. 6 Tabulka 2 Srovnání zemí dle kritérií sloužících k výběru zemí pro komparativní analýzu DPV .. 7 Tabulka 3: Základní charakteristiky porovnávaných zemí ......................................................... 8 Tabulka 4 Vývoj podílu osob s nejvyšším dosaženým vzděláním na úrovni ISCED 5–8, v %.. 10 Tabulka 5 Předčasné odchody ze vzdělávání, v % ................................................................ 11 Tabulka 6 Podíl osob s terciárním vzděláním ve věku 30–34 let, v % ..................................... 12 Tabulka 7 Míra participace dospělých ve věku 25–64 let ve vzdělávání, v % (Labour Force Survey) ................................................................................................................................... 13 Tabulka 8 Poskytovatelé neformálního vzdělávání a přípravy (AES 2011), v % ...................... 16 Tabulka 9 Účast zaměstnaných osob na profesním vzdělávání, v % (CVTS) ......................... 17 Tabulka 10 Účast podniků na profesním vzdělávání, v % (CVTS)........................................... 17 Tabulka 11 Zaměstnanost čerstvých absolventů (v %) ........................................................... 20 Tabulka 12 Ukazatele OECD týkající se legislativy na ochranu zaměstnání v roce 2013 ........ 24 Tabulka 13 Instituce a opatření v DPV v jednotlivých zemích ................................................. 63 Graf 1 Vzdělanostní struktura populace v produktivním věku (25–64) v roce 2014 dle nejvyššího dosaženého vzdělání (ISCED), v % .................................................................. 10 Graf 2 Účast osob ve věku 25–64 let v celoživotním vzdělávání dle věku, v % (Adult Education Survey 2011) ...................................................................................................................... 15 Graf 3 Účast osob ve věku 25–64 let v celoživotním vzdělávání dle vzdělání, v % (Adult Education Survey 2011) ..................................................................................................... 15 Graf 4 Míra zaměstnanosti v letech 2008–2013 (v %, osoby ve věku 15–64 let) ..................... 19 Graf 5 Míra nezaměstnanosti v letech 2008–2014 (15–64 let, v %) ........................................ 22 Graf 6 Míra dlouhodobé nezaměstnanosti v letech 2008–2014 (v % z aktivní populace) ........ 22 Graf 7 Výdaje na opatření politik zaměstnanosti (v % HDP) a míra nezaměstnanosti v roce 2010 ................................................................................................................................... 27 Graf 8 Výdaje na APZ dle druhu (kategorie 1–7) v roce 2010 (v % HDP)................................ 27 Graf 9 Výdaje na služby, opatření a politiky zaměstnanosti v roce 2011, v % ......................... 28 Graf 10 Persistence míry dlouhodobé nezaměstnanosti a státní výdaje na APZ (v % HDP) v roce 2010 ........................................................................................................................... 28 Graf 11 Podíl osob hledajících práci (v %) zapojených v programech zaměstnanosti v letech 2007 a 2010 ....................................................................................................................... 29 Graf 12 Účast na programech APZ v roce 2010 (v % účastníků na 100 nedobrovolně nezaměstnaných osob) a míra dlouhodobé nezaměstnanosti (LTU) v roce 2011 v evropských zemích............................................................................................................. 29

4

1 Cíle a metodologie Komplexní analýza systémů dalšího profesního vzdělávání (dále jen DPV) v zahraničí a jejich komparace se situací v ČR je součástí klíčové aktivity č. 2 v projektu FDV: Koordinace profesního vzdělávání jako nástroje služeb zaměstnanosti (Kooperace). Cílem projektu Kooperace je přispět k rozvoji dalšího profesního vzdělávání jako významné oblasti politiky zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí prostřednictvím zavedení prvků znalostního managementu do této oblasti. V tomto ohledu představuje komparativní zpráva situace v ČR a zahraničí cenný zdroj informací, který v konečném důsledku umožní zefektivnění systému DPV v ČR. Cílová skupina projektu (sekce 4 MPSV, Generální ředitelství ÚP ČR a FDV, dále CS) i širší odborná veřejnost jejím prostřednictvím získává relevantní, aktuální a utříděné informace o nástrojích podpory DPV souvisejících s politikou zaměstnanosti v zahraničí včetně příkladů dobré praxe. Komparace zahrnuje kromě ČR pět dalších zemí EU, a to Dánsko, Nizozemí, Rakousko, Estonsko a Slovinsko. Jednotlivé zahraniční analýzy a následná komparace byly zpracovávány v souladu s projektovými metodikami (KOOPERACE 2014b a KOOPERACE 2014c). Zahraniční analýzy vypracovali experti v jednotlivých zemích (KOOPERACE 2015l, 2015m, 2015n, 2015o, 2015p) převážně metodou desk research, na základě dostupných zdrojů. Jako zdroj informací za české prostředí DPV potom slouží Výstupní analýza systému DPV v ČR, vypracovaná realizačním týmem projektu Kooperace (KOOPERACE 2015r). Komparační zpráva začíná porovnáním kvalifikační struktury a vývoje na trhu práce v jednotlivých zemích. Následuje orientační přehled aktivních politik zaměstnanosti, porovnání organizace systému DPV a úlohy jeho hlavních aktérů a přehled klíčových nástrojů veřejné podpory DPV. V další části uvádíme příklady dobré praxe v opatřeních jednotlivých zemí vůči některým skupinám na trhu práce a závěrem vybíráme elementy zahraničních systémů DPV, které můžou sloužit jako inspirace pro české prostředí. Komparační zpráva sleduje tři základní cíle: 1) Přehled a komparace podstatných informací o DPV ve vybraných zemích EU na základě pěti analytických zpráv a zvláště přehled a komparace nástrojů souvisejících s politikou zaměstnanosti a s vybranými skupinami trhu práce v těchto zemích. 2) Shromáždění příkladů dobré praxe ze zemí, kde vhodně navržená a implementovaná podpora dalšího profesního vzdělávání funguje jako účinný nástroj politiky zaměstnanosti směrem ke specifickým skupinám trhu práce. Výběr funkčních nástrojů DPV je proveden s ohledem na jejich implementovatelnost v českém prostředí (plošně, regionálně či směrem k určité vybrané skupině trhu práce) a jsou kategorizovány na základě dvouúrovňového třídění (dle povahy nástrojů, tj. zda se jedná o nástroje právní, strategické, ekonomické, administrativní nebo informační a dle příslušných vybraných skupin trhu práce). 3) Benchmarking DPV v ČR s ohledem na závěry komparace zahraniční praxe (identifikace dobře navržených i implementovaných opatření v dalším profesním vzdělávání v ČR a jednak odhalení nedostatků českého prostředí, které se v těchto zemích nevyskytují). Realizační tým projektu Kooperace v rámci diskuse nad metodologií výběru zemí pro mezinárodní komparaci předvybral celkem 12 zemí EU. S cílem zvolit pouze pět z nich podrobil tyto státy základní srovnávací analýze dle deseti výběrových kritérií (Tabulka 1). Záměrem bylo získat reprezentativní a rozmanitý průřez podoby systémů DPV a politik v této 5

oblasti v zemích EU a zároveň zajistit způsob výběru zemí, který by maximalizoval využitelnost a přenositelnost zjištěných informací pro budoucí tvorbu politiky v oblasti DPV v ČR. Hlavními kritérii výběru se staly míra účasti na DPV, struktura ekonomiky, vývoj HDP, způsob řízení politiky zaměstnanosti, systém vzdělávání dospělých, míra dlouhodobé nezaměstnanosti a legislativa v dalším vzdělávání (DV). Výběr byl rovněž veden snahou o reprezentativní zastoupení různých typů evropských sociálních systémů (skandinávský, konzervativní, liberální, postkomunistický model, KOOPERACE 2014b). Komparace dle těchto kritérií (Tabulka 2) vedla k výběru nejvhodnějších kandidátů, jejichž experti byli osloveni s nabídkou spolupráce (Rakousko, Nizozemsko, Slovinsko, Dánsko, Velká Británie, případně Finsko a Estonsko jako náhradníci). Vzhledem k obtížím s navázáním kontaktu s experty z Velké Británie bylo do konečného výběru zvoleno namísto Velké Británie Estonsko. Zpracování zahraničních případových studií systémů DPV tedy provedli experti z veřejných i soukromých výzkumných organizací a z akademické sféry ze Slovinska, Estonska, Rakouska, Dánska a Nizozemska (seznam viz sekce Autorský tým). Z těchto studií komparace primárně vychází. Tabulka 1 Přehled kritérií sloužících k výběru zemí pro komparativní analýzu DPV Kritérium Řízení politiky Centrální vs. decentralizované (Z pohledu řízení politiky zaměstnanosti zaměstnanosti je sledován trend decentralizace řízení veřejných služeb zaměstnanosti a jsou tedy hledány rozdílné modely řízení než trend centralizace, který je patrný v ČR.) Struktura Nakolik se země přibližuje hodnotám zaměstnanosti ČR ve druhém hospodářství (průmysl; nad hodnotou průměru EU-28) a třetím sektoru (služby). Vývoj HDP

Vývoj HDP a podobnost s vývojem HDP v ČR v letech 2003–2012. Eliminovány jsou země, u kterých byla zaznamenána klesající či kolísající tendence již před rokem 2007, tedy před ekonomickou krizí.

Účast na DV

Výběr zemí s dlouhodobě vysokou účastí na DV (podíl osob, které se v uplynulých čtyřech týdnech účastnily jakékoli formy vzdělávání, na populaci ve věku 25–64 let), případně se vzrůstající tendencí účasti na DV. V obou případech je požadována vyšší účast, než je průměr EU-28.

Existence legislativy Kritérium existence legislativního rámce, který by zastřešoval oblast v oblasti DV dalšího vzdělávání je hodnoceno z hlediska existence zákona/zákonů v této oblasti a případnou finanční podporou či kolektivními smlouvami s odbory o dalším vzdělávání. Míra roční Míra nezaměstnanosti je hodnocena pro rok 2012. Vybrány jsou nezaměstnanosti země, jejichž roční míra nezaměstnanosti byla nižší než v České republice (7,0). Míra dlouhodobé Kritérium míry dlouhodobé nezaměstnanosti je hodnoceno z hlediska nezaměstnanosti jeho vývoje od roku 2005 do roku 2012, kdy pro výběr je důležitá dlouhodobá tendence pod průměrem EU-28.

6

Míra ekonomické Kritérium ekonomické aktivity populace 15–64 let je hodnoceno aktivity obyvatelstva z hlediska cíle EU dosáhnout do roku 2020 podílu 75 % ve věkové skupině 20–64 let. Jako země vhodné pro srovnání by byly vhodné ty, jejichž míra ekonomické aktivity je u populace 15–64 let vyšší než 75 %. Vzdělanostní struktura populace

Kritérium vzdělanostní struktury populace 25–64 let je zvoleno z hlediska snahy najít co nejpodobnější vzdělanostní strukturu zemí jako má Česká republika (vysoký podíl populace se sekundárním vzděláním).

Existence legislativy v oblasti DV

Vzdělanostní struktura populace

Míra ekonomické aktivity

Míra dlouhodobé nezaměstnanosti

Míra roční nezaměstnanosti

Účast na DV

Vývoj HDP

Struktura hospodářství

Řízení politiky zaměstnanosti

Tabulka 2 Srovnání zemí dle kritérií sloužících k výběru zemí pro komparativní analýzu DPV

Rakousko (10) Nizozemsko (8) Dánsko (7) Slovinsko (7) Finsko (6) Velká Británie (6) Švédsko (5) Německo (5) Estonsko (5) Francie (2) Irsko (2) Belgie (1)

Zahraniční studie byly vypracovány na základě jednotné, realizačním týmem navržené struktury tak, aby byla možná kvalitní a vzájemně porovnatelná analýza prostředí DPV ve vazbě na politiku zaměstnanosti. Tato struktura je rovněž východiskem struktury souhrnné komparativní zprávy. V následující tabulce uvádíme srovnání základních geografických a ekonomických údajů porovnávaných pěti zemí a ČR. 7

Tabulka 3: Základní charakteristiky porovnávaných zemí ČR km2)

Rozloha (v tis. Počet obyvatel (Eurostat, 2014, v milionech) HDP na hlavu (OECD, 2014, v tis. USD) Nezaměstnanost (Eurostat, 2014)

Dánsko

Estonsko

Nizozemsko

Rakousko

Slovinsko

78,9

43,1

45,3

41,5

83,9

20,3

10,5

5,6

1,3

16,8

8,5

2,1

30,4

45,4

26,9

47,6

46,2

30,0

6,1 %

6,6 %

7,4 %

7,4 %

5,6 %

9,7 %

8

2 Porovnání vývoje kvalifikační struktury obyvatelstva a základních ukazatelů trhu práce 2.1

Vývoj kvalifikační struktury obyvatelstva

Vzdělanost populace je chápána jako měřítko schopností populace a pracovní síly. Vyšší úrovně dosaženého vzdělání jsou spojeny s lepším zdravím, větším sociálním zapojením, vyšší zaměstnaností, lepšími pracovními příležitostmi i s vyššími relativními výdělky. Kvalifikace jsou osvědčení informující o tom, jaký typ znalostí a schopností člověk v rámci svého vzdělávání získal. Za několik posledních dekád došlo téměř u všech zemí OECD k významnému nárůstu vzdělanosti populace dle nejvyššího dosaženého vzdělání, ve většině z nich má kvalifikaci na úrovni alespoň vyššího sekundárního vzdělání asi 75 % osob v produktivním věku (25–64 let; u osob ve věku 25–34 let je to dokonce 80 %). Došlo také ke značnému nárůstu podílu osob s terciárním vzděláním (mezi lety 2000 a 2012 v průměru o 3 procentní body za každý rok). V roce 2012 spadal do této skupiny průměrně každý třetí dospělý v zemích OECD (v zemích EU-28 činila průměrná hodnota 28,5 %). Stále existují rozdíly v nejvyšším dosaženém vzdělání mezi muži a ženami, ovšem zatímco v roce 2000 měli vyšší vzdělání muži, v roce 2012 byla situace opačná: terciární vzdělání jako nejvyšší dosažené vzdělání mělo 34 % žen oproti 31 % mužům (OECD 2014, Education at a Glance: OECD Indicators). Do komparace byly vybírány země s ohledem na vzdělanostní strukturu populace ve věku 25–64 let. Cílem bylo zařadit země s co nejpodobnější vzdělanostní strukturou jako má Česká republika (vysoký podíl populace se sekundárním vzděláním). Tento nárok splňují tři z pěti zařazených zemí: Rakousko, Slovinsko a Estonsko. Konkrétní rozložení z hlediska nejvyššího dosaženého vzdělání v roce 2014 viz Tabulka 4 a Graf 1. Nejvyšší podíl osob s dosaženým terciárním vzděláním (ISCED 5–8) mají v rámci tohoto výběru Estonsko a Dánsko (více než 35 %), nejnižší ČR (22 %, tedy pod průměrem EU-28). Podíl rovný přibližně průměru EU-28 má potom Slovinsko a Rakousko.

9

Graf 1 Vzdělanostní struktura populace v produktivním věku (25–64) v roce 2014 dle nejvyššího dosaženého vzdělání (ISCED), v % ISCED 0–2 EU-28

ISCED 3–4

24,1

ISCED 5–8

46,6

29,3

Rakousko

16,1

54,0

29,9

Slovinsko

14,3

57,1

28,6

Nizozemsko

24,1

Estonsko

41,5

8,8

Dánsko

53,6 20,4

Česká republika

34,4 37,6

43,5

6,8

36,1

71,7

21,5

0

50

100

Zdroj: Eurostat

Tabulka 4 Vývoj podílu osob s nejvyšším dosaženým vzděláním na úrovni ISCED 5–8, v% 25–64

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Česká republika

14,5

15,5

16,8

18,2

19,3

20,5

21,5

Dánsko

31,4

32,4

33,3

33,7

34,8

35,4

36,1

Estonsko

34,2

36,1

35,5

36,9

37,6

38,4

37,6

Nizozemsko

32,2

32,8

31,9

32,1

32,9

33,9

34,4

Slovinsko

22,6

23,3

23,7

25,1

26,4

27,9

28,6

Rakousko

18,1

19,0

19,3

19,3

20,0

20,7

29,9

EU-28

24,2

25,1

25,8

26,7

27,6

28,5

29,3

Zdroj: Eurostat

V následující části textu se věnujeme několika stěžejním indikátorům postihujícím vzdělanost populace: předčasným odchodům ze vzdělávání, podílu osob ve věku 30–34 let s terciárním vzděláním, celoživotnímu vzdělávání a dalšímu odbornému vzdělávání. Předčasné odchody ze vzdělávání (anglicky early school leaving, ESL) představují jeden z pěti indikátorů benchmarku EU, který má postihovat vzdělanost jednotlivých zemí EU. 10

ESL je podíl mladých lidí mezi 18. a 24. rokem života s nižším než středoškolským vzděláním, kteří již ve vzdělávání nepokračují. V českých podmínkách hovoříme o podílu mladých lidí se základním a nižším středním vzděláním. Indikátor nepřímo vypovídá o míře nedostatečné kvalifikace mladých osob pro uplatnění na trhu práce. Dle benchmarku EU by do roku 2020 měl být podíl ESL osob nižší než 10 %. Trend v EU-28 je v rámci posledních pěti let příznivý (pokles o 2,6 procentních bodů na 11,3 % v roce 2014, Tabulka 5). K poklesu podílu ESL osob došlo v tomto období ve všech sledovaných zemích (nejvíce v Dánsku) kromě ČR. V ČR došlo mezi lety 2010 a 2014 k nárůstu o 0,6 procentních bodů, byť od roku 2012 je podíl stabilní, a to kolem 5,5 %. Nejpříznivější hodnoty ze sledovaných zemí vykazují dlouhodobě Slovinsko (průměrně 4,3 % v posledních pěti letech) a ČR (průměrně 5,2 % v posledních pěti letech), což odpovídá vzdělanostní struktuře v těchto zemích (vysoký podíl populace se sekundárním vzděláním). I když ze vzdělávání odcházejí muži častěji než ženy ve všech sledovaných zemích, dlouhodobě nejvýraznější rozdíl je právě u Slovinska a dále u Estonska (v ČR a v Rakousku je rozdíl nepatrný). Evropský cíl 10 % stanovený pro rok 2020 nesplňuje v roce 2014 ze sledovaných zemí pouze Estonsko (10,7 % v roce 2014, což představuje mírný pokles vzhledem k roku 2010 o 0,9 procentního bodu), ačkoliv této oblasti věnuje pozornost. V roce 2010 zde byly přijaty nové státní osnovy pro základní školy a vyšší střední školy, včetně nových opatření navržených v estonské strategii celoživotního vzdělávání. Nové státní osnovy umožňují rozmanitější přístup ke studentům a také využívání nových způsobů vzdělávání. Školy jsou povinny zajišťovat kariérní poradenství a konzultace pro studenty. Celoživotní vzdělávání a kariérní poradenství jsou také součástí výuky mnoha předmětů. Tabulka 5 Předčasné odchody ze vzdělávání, v % 18–24

2006

2010

2011

2012

2013

2014

Česká rep.

5,1

4,9

4,9

5,5

5,4

5,5

Dánsko

9,1

11,0

9,6

9,1

8,0

7,6

Estonsko

13,5

11,6

10,9

10,3

9,7

10,7

Nizozemsko

12,6

10,0

9,1

8,8

9,2

8,7

Slovinsko

5,6

5,0

4,2

4,4

3,9

3,8

Rakousko

9,8

8,3

8,3

7,6

7,3

6,9

EU-28

15,3

13,9

13,4

12,7

11,9

11,3

Zdroj: Eurostat 2015: Early leavers from education and training by sex Druhý indikátor týkající se vzdělanosti populace je podíl osob ve věku 30–34 let s terciárním vzděláním. Jde o ty osoby, které úspěšně ukončily vzdělávání na úrovni alespoň ISCED 5, spadá sem tedy první stupeň terciárního vzdělání, titul bakalář nebo jeho ekvivalent, titul magistr nebo jeho ekvivalent a titul doktor nebo jeho ekvivalent. Indikátor nepřímo vypovídá o míře kvalifikace mladých osob pro uplatnění na trhu práce. Dle nového benchmarku EU by to mělo být do roku 2020 alespoň 40 % osob v dané kategorii 30–34 let. Trend v EU-28 je ve sledovaných posledních pěti letech příznivý (terciárního vzdělání dosáhlo v členských zemích v roce 2014 průměrně 38 % osob, což je o 4 procentní body více než v roce 2010, Tabulka 6). Ve všech sledovaných zemích došlo od roku 2010 k nárůstu 11

podílu osob ve věku 30–34 let s terciárním vzděláním, nejvýrazněji v Rakousku a ČR, tedy v zemích s nízkým podílem populace s terciárním vzděláním. Vysvětlení dlouhodobě nízkého podílu v Rakousku lze nalézt v rakouském systému škol. Vzhledem k významu škol poskytujících odborné vzdělávání a přípravu, které spadají do sekundární úrovně vzdělání, a poptávce po jejich absolventech na trhu práce se hodně mladých lidí odklání od terciárního vzdělání a namísto toho vstupuje na trh práce. Nejvyšší hodnoty ze sledovaných zemí vykazují Dánsko, Nizozemí a Estonsko, zatímco v ČR bylo v roce 2014 navzdory zmíněnému růstu pouze 28 % mladých osob s terciárním vzděláním, což je nejméně ze sledovaných zemí a pod průměrem EU-28. V Estonsku je zvyšování kvality a mezinárodní konkurenceschopnosti vyššího vzdělávání a zvyšování počtu studentských pozic hlavní prioritou politiky vzdělávání. Příznivé hodnoty ve Slovinsku souvisejí se zdokonalováním institucí terciárního vzdělávání a vytvářením nových forem a programů vzdělávání (např. e-learning). Absolventi 1. i 2. úrovně boloňského cyklu jsou nicméně ve Slovinsku nadále relativně výjimeční, v roce 2011 představovali pouze 3,3 % všech absolventů vyššího vzdělávání.

Tabulka 6 Podíl osob s terciárním vzděláním ve věku 30–34 let, v % 30–34

2006

2010

2011

2012

2013

Česká rep. 13,1 20,4 23,7 25,6 26,7 Dánsko 43,0 41,2 41,2 43,0 43,4 Estonsko 32,5 40,0 40,3 39,5 42,5 Nizozemsko 35,8 41,4 41,1 42,2 43,1 Slovinsko 28,1 34,8 37,9 39,2 40,1 Rakousko 21,2 23,5 23,8 26,3 27,3 EU-28 29,0 33,6 34,7 35,9 36,9 Zdroj: Eurostat 2015, Tertiary educational attainment by sex, age group 30–34

2014 28,2 44,9 43,2 44,8 41,0 40,0 37,9

Dalším sledovaným indikátorem vzdělanosti populace ve vztahu k zaměstnatelnosti je participace dospělých ve věku 25–64 let ve vzdělávání. Cíl EU pro rok 2020 je 15 %. Údaje jsou dostupné díky Labour Force Survey (LFS, u nás známé jako Výběrové šetření pracovních sil) za každý rok a Adult Education Survey (AES) z let 2007 a 2011. U metodiky LFS jde o podíl populace v daném věku, která se vzdělávání účastnila v průběhu posledních čtyř týdnů, u metodiky AES jde o míru účasti v posledních 12 měsících. Trend v EU-28 je v rámci posledních pěti let příznivý, i když mezi lety 2010 a 2014 došlo k nárůstu participace jen o 1,5 procentního bodu na současných 10,6 % (LFS), resp. mezi lety 2007 a 2011 o 5,5 procentních bodů na 40,3 % (AES). Dle údajů z LFS (Tabulka 7) došlo u všech sledovaných zemí kromě Slovinska od roku 2006 k nárůstu míry participace na DPV (nejvýrazněji u Estonska, nárůst o 5,8 procentních bodů). Nejvyšší hodnoty ze sledovaných zemí dlouhodobě vykazuje Dánsko (31,4 % pro rok 2014), i když v porovnání s některými jinými zeměmi EU vykazuje během posledních let menší růst. V ČR bylo v roce 2014 navzdory nárůstu o 3,8 procentních bodů od roku 2006 pouze 9,4 % osob participujících na DPV, což je nejméně ze sledovaných zemí a pod průměrem EU-28, a navíc 12

v posledních letech počet dospělých ve vzdělávání mírně klesá. Stanovený cíl EU (alespoň 15 %) v současnosti překračují pouze Nizozemsko a Dánsko.

Tabulka 7 Míra participace dospělých ve věku 25–64 let ve vzdělávání, v % (Labour Force Survey) 2010 2011 2012 2013 2014 2006 m ž m ž m ž m ž m ž m ž 25–64 Česká 5,6 7,5 11,4 10,8 9,7 9,4 republika z toho dle 5,4 5,9 7,3 7,7 11,2 11,6 10,5 11,1 9,7 9,7 9,3 9,6 pohlaví Dánsko 29,2 32,5 32,3 31,6 31,4 31,4 z toho dle pohlaví Estonsko z toho dle pohlaví Nizozemsko

24,6 33,8 26,0 6,5 4,3 15,6

10,9 8,5

8,5

15,3 15,9 16,0

z toho dle pohlaví Rakousko

13,8 16,3 14,1

z toho dle pohlaví EU-28

12,2 14,0 12,7

13,1

9,5

13,1

16,6

z toho dle pohlaví Slovinsko

15,0

39,1 25,6 39,0 25,4 37,8 25,7 37,2 25,8 37,0 11,9

12,7

12,6

9,1 14,4 10,6 14,7 16,7

16,5

9,8

15,2

17,4

12,3 9,6 14,9 17,7

17,2 16,5 16,9 16,0 17,0 16,8 18,0 17,3 18,1

16,2

15,9

13,8

12,4

12,2

18,3 13,7 18,2 11,5 16,1 10,3 14,5 10,4 14,1

13,7

13,4

14,1

13,9

14,2

14,7 12,2 14,5 13,0 15,2 12,6 15,3 13,1 15,3

9,1

z toho dle 8,6 10,3 8,2 9,9 pohlaví Zdroj: Eurostat 2015: Lifelong Learning

8,9 8,2

9,0 9,6

8,3

10,5 9,7

9,6

11,4

10,6 9,7 11,5

Dle údajů z AES došlo k nárůstu participace na DPV mezi lety 2007 a 2011 u všech sledovaných zemí kromě ČR a Slovinska (nejvýrazněji u Dánska a Nizozemska, nárůst o 14 a 14,7 procentních bodů). Nárůst míry účasti v Dánsku je dáván do souvislosti s poklesem zaměstnanosti – v době, kdy trh práce pokulhává, značně roste zájem lidí o různé druhy vzdělávání a přípravy. Obdobné příčiny může mít i nárůst v Nizozemsku. Nejvyšší hodnoty ze sledovaných zemí pro rok 2011 také vykazují Dánsko (58,5 %) a Nizozemsko (59,3 %). V ČR bylo v obou letech dle AES pouze 37,6 resp. 37,1 % osob participujících na DPV, což je spolu se Slovinskem nejméně ze sledovaných zemí a pod průměrem EU-28. Ve většině zemí je participace na DPV mírně vyšší u žen, výraznější nepoměr mezi podílem mužů a žen v účasti na DPV, a to ve prospěch žen, vykazují pouze Dánsko (dle LFS) a Estonsko (dle AES). Souvislost participace na DPV se vzděláním a věkem vykazuje stabilnější vzorce (Graf 2 a Graf 3), participace klesá s věkem (obzvlášť nejstarší sledovaná 13

kategorie je nepoměrně málo zastoupena) a s nižším vzděláním. Nejvýraznější nepoměr napříč věkovými kategoriemi se v roce 2011 dle AES objevuje u Estonska a Nizozemska. Velký vliv úrovně vzdělání na účast ve vzdělávání dospělých je v ČR a ve Slovinsku, tedy v zemích s nízkou mírou participace. Aktivními účastníky DPV dle AES v roce 2011 zde byly přibližně dvě třetiny dospělých s terciárním vzděláním, třetina lidí s vyšším středoškolským vzděláním a pouze asi desetina lidí se základním nebo nižším vzděláním. Rakousko bylo v obdobné situaci v roce 2007, nicméně během následujících pěti let se struktura zapojení poněkud vyvážila – k nárůstu participace na DPV došlo především u kategorií ISCED 0–41. Z hlediska skupin ohrožených nezaměstnaností dle věku a vzdělání je účast na DPV rovněž nejpříznivější v Dánsku – v roce 2011 zde bylo v porovnání s ostatními zahrnutými zeměmi relativně nejvíce účastníků s nejnižším vzděláním (ISCED 0–2) a starších osob (5 564) – a v Nizozemsku – v roce 2011 zde bylo v porovnání s ostatními zahrnutými zeměmi relativně nejvíce mladých osob (25–34). Z tohoto pohledu je naopak situace nejméně příznivá v ČR (v roce 2011 zde bylo v porovnání s ostatními zahrnutými zeměmi relativně málo účastníků s nejnižším vzděláním ISCED 0–2, mladých a starších osob). Zjištěné pozitivní hodnoty pro Dánsko jsou zřejmě odrazem velkého důrazu kladeného na celoživotní vzdělávání v zemi. Existuje zde strategie celoživotního vzdělávání, která se zaměřuje na vytváření lepších příležitostí pro hodnocení a uznávání znalostí, dovedností a schopností lidi v rámci DPV, a to bez ohledu na to, kde byly nabyty. Nejběžnějšími poskytovateli neformálního vzdělání a přípravy byli v rámci EU-27 v roce 2011 dle odhadů z AES zaměstnavatelé (poskytovali přibližně třetinu těchto aktivit, v ČR dokonce 40,7 %, Tabulka 8). Mezi další relativně významné poskytovatele se řadí instituce poskytující neformální vzdělávání (zvláště vysoký podíl je ve Slovinsku a v ČR), instituce poskytující formální vzdělávání (zvláště v Estonsku) a komerční instituce nemající vzdělávání jako hlavní zaměření (také zvláště v Estonsku).

1

Klasifikace ISCED 2011 je vysvětlena zde: https://www.czso.cz/documents/10180/23169548/czisced+2011.pdf/fa446ca2-e212-4dd8-a61e-a80a3152f7cb?version=1.0

14

Graf 2 Účast osob ve věku 25–64 let v celoživotním vzdělávání dle věku, v % (Adult Education Survey 2011) 36

Rakousko 23

Slovinsko

49 51 39 40

55

55–64 43

38

Nizozemsko

59

33

Estonsko

48

20

Česká republika 0

39

20

72

35–44

52

46

Dánsko

45–54

65

65 58

63

25–34

68

43 44

40

60

80

Zdroj: Eurostat 2014, Participation rate in education and training by age groups

Graf 3 Účast osob ve věku 25–64 let v celoživotním vzdělávání dle vzdělání, v % (Adult Education Survey 2011) Rakousko Slovinsko Nizozemsko

Česká republika

20

ISCED 0–2

62

35

11 0

63

41

30

ISCED 3–4

61

36

20

Dánsko

66

42

25

ISCED 5–8

68

39

13

Estonsko

68

38

18

40

60

80

Zdroj: Eurostat 2013, Participation rate in education and training by educational attainment level

15

jiné

odbory

individuální

nezisková organizace

nekomerční instituce (např. knihovna)

komerční instituce s jiným převládajícím zaměřením než vzdělávacím organizace zaměstnavatelů

vzdělávací instituce (formální v.)

zaměstnavatel

vzdělávací instituce (neformální v.)

Tabulka 8 Poskytovatelé neformálního vzdělávání a přípravy (AES 2011), v %

Česká rep.

40,7

32,6

9,1

3,4

1,3

2,0

1,5

7,1 :

Dánsko

33,3

7,5

13,6

12,2

1,8

3,0

2,1

1,7

7,2

12,3

7,4

9,9

27,6

25,2

1,3

5,4

2,9

2,3

6,1

6,0

Nizozemsko

35,1

17,5

9,6

12,6

2,1

3,5

5,4

4,4

0,8

6,0

Slovinsko

19,5

45,7

11,3

3,4

5,9

4,3

5,6

1,7 :

Rakousko

26,9

25,3

12,2

7,2

3,7

2,5

3,1

3,7

1,4

12,2

EU-27

32,0

17,7

9,8

10,9

3,2

5,7

5,9

5,1

1,0

4,9

Estonsko

1,6

2,6

Zdroj: Eurostat Statistics Explained 2013, Providers of non-formal education and training activities Účast na dalším profesním vzdělávání (DPV) DPV (nebo další odborné vzdělávání, DOV, v terminologii ČSÚ) Eurostat chápe jako zaměstnavatelem alespoň částečně hrazené procesy odborné přípravy s cílem zdokonalování profesních znalostí a dovedností (včetně povinných školení a kurzů vyplývajících ze zákonných norem). Nezbytnou podmínkou tohoto typu vzdělávání je skutečnost, že musí být předem plánováno a organizováno s konkrétním vzdělávacím cílem. Při zhodnocení míry DPV sledujeme jednak míru účasti firem v DPV (jako podíl na všech firmách a institucích) a dále míru účasti zaměstnanců v DPV (jako podíl na všech zaměstnancích). Dále je možné sledovat účast podniků v DPV z hlediska velikosti podniku či druhu ekonomické aktivity, kterým se daný podnik zabývá. Údaje pochází z mezinárodního šetření Continuing Vocational Training Survey (CVTS). Na úrovni EU-28 došlo z hlediska míry účasti zaměstnanců na DPV mezi lety 2005 a 2010 k nárůstu o 5 procentních bodů na současných 38 % (Tabulka 9). Růst vykazují zejména země, které do EU vstoupily po roce 1995. V rámci sledovaných států došlo k nárůstu u Estonska (o 7 procentních bodů), Nizozemska (5 procentních bodů), ČR a Dánska (o 2 procentní body). V Rakousku se míra nezměnila a ve Slovinsku došlo k poklesu o 7 procentních bodů. Nad průměrem EU-28 byly v roce 2010 pouze ČR, Slovinsko a Nizozemsko. Nejvyšší míry účasti zaměstnanců na DPV dosahuje v roce 2010 z námi sledovaných zemí jednoznačně ČR, nicméně v ČR je nejnižší hodinová dotace kurzů z celé EU (14 hodin na účastníka oproti 28 v EU-28) a jednoznačně nejvyšší podíl zdravotních a bezpečnostních školení (52 % na celém objemu hodin strávených ve vzdělávání oproti 21 % v EU-28). Z hlediska míry účasti podniků na DPV mezi lety 2005 a 2010 došlo na úrovni EU-28 k nárůstu o 6 procentních bodů na současných 66 % (Tabulka 10). V rámci sledovaných států 16

došlo k nárůstu u Rakouska (o 6 procentních bodů), Dánska (6 procentních bodů), Nizozemska (o 4 procentní body) a Estonska (o 1 procentní bod). V ČR se míra nezměnila a ve Slovinsku došlo k poklesu o 5 procentních bodů. Nad průměrem EU-28 byly v roce 2010 všechny sledované země. Nejvyšší míry účasti podniků v DPV dosáhly v roce 2010 Dánsko a Rakousko, pouze průměrných hodnot dosahují ČR, Slovinsko a Estonsko. Tabulka 9 Účast zaměstnaných osob na profesním vzdělávání, v % (CVTS) 2005 2010 Česká republika

59

61

Dánsko

35

37

Estonsko

24

31

Nizozemsko

34

39

Rakousko

33

33

Slovinsko

50

43

EU-28

33

38

Zdroj: Eurostat 2014, Percentage of employees (all enterprises) participating in CVT courses, by sex and size class

Tabulka 10 Účast podniků na profesním vzdělávání, v % (CVTS) 2005

2010

Česká republika

72

72

Dánsko

85

91

Estonsko

67

68

Nizozemsko

75

79

Rakousko

81

87

Slovinsko

73

68

EU-28

60

66

Zdroj: Eurostat 2014, Training enterprises as % of all enterprises, by type of training and size class Pro ČR dle CVTS z let 2005 (CVTS 3) a 2010 (CVTS 4) platí, že zatímco míra účasti zaměstnanců je relativně vysoká (podíl počtu účastníků kurzů DPV na celkovém počtu zaměstnaných osob všech podniků činil v průměru 59 % pro rok 2005 a 61 % pro rok 2010, z toho u mužů 65 % a u žen 55 %), míra účasti podniků je pouze průměrná a navíc zůstala mezi lety 2005 a 2010 na stejné hodnotě (72 % podniků z celkového počtu podniků poskytovalo DPV svým zaměstnaným osobám, což je mírně nad průměrem EU-28). V Rakousku sledujeme opačný trend než v ČR (podíl zaměstnanců v DPV je pod průměrem EU-28, zatímco podíl podniků zapojených v DPV je téměř 90 %). DPV přímo ve společnostech se v Rakousku považují za velmi důležité. Podíl společností s více než 10 zaměstnanci, které nabízejí DPV, je 87 % (CVTS4, Statistik Austria 2012). Od roku 2005 vzrostl jejich počet o 6 procentních bodů. Každý třetí zaměstnanec (33 %) se zde v roce 2010 zúčastnil DPV přímo ve své společnosti. V roce 2010 byly celkové náklady na tyto kurzy 17

1,4 miliardy eur, což představuje 1,5 % nákladů na pracovní síly. Asi čtvrtina se zúčastnila neoficiálního DPV během placené pracovní doby. Přípravu spojenou s prací ve velké míře hradila společnost. V Dánsku sledujeme rovněž zcela opačný trend než v ČR – podíl zaměstnanců v DPV je relativně nízký (pod průměrem EU-28), zatímco podíl podniků zapojených v DPV je 91 %. Nicméně po roce 2010 došlo ke znatelnému poklesu účastníků v DPV. Pokles účastníků mezi lety 2011 až 2013 lze vysvětlit poklesem dotací v podpůrném balíčku z května 2010. Kromě jiného se rozhodlo, že osoby, které získaly vyšší vzdělání, musejí DPV hradit v plném rozsahu (Statsministeriet 2010). Ve Slovinsku došlo ke snížení podílu podniků poskytující DPV i podílu zaměstnanců účastnících se DPV. Téměř o 40 procentních bodů poklesly oproti roku 2005 jejich náklady na DPV. Nejvyšší průměrná doba strávená v DPV byla u malých podniků (20–49 zaměstnanců).

2.2

Vývoj základních ukazatelů trhu práce

Zaměstnanost2 Míra zaměstnanosti neboli podíl obyvatel v produktivním věku (15–64 let), kteří mají zaměstnání, je považována za klíčový sociální ukazatel pro účely analýz při zkoumání vývoje na trhu práce. Za období 2008–2013 míra zaměstnanosti v EU-28 mírně klesla, a to o 1,6 procentního bodu na 64,1 % v roce 2013. Vrcholu dosáhla s 65,7 % v roce 2008 a v následujících letech postupně klesala až na 64,0 % v roce 2010. Tento pokles během finanční a hospodářské krize se zastavil v roce 2011, kdy se míra zaměstnanosti v EU-28 mírně zvýšila na 64,2 %, následně klesla o 0,1 procentního bodu a od roku 2012 setrvává na 64,1 %. Celková míra zaměstnanosti u námi sledovaných zemí mezi lety 2008 a 2013 většinou klesla, největší pokles nastal u Slovinska (o 6 procentních bodů na 69,3 %) a Estonska (o 3,9 procentních bodů na 75,1 %). Výjimkou jsou pouze ČR (75,4 %) a Rakousko (76,7 %), kde byla míra zaměstnanosti stabilní nebo mírně vzrostla.3 Nejpříznivější hodnoty ze sledovaných zemí vykazují dlouhodobě Nizozemsko, Dánsko a Rakousko (průměrně 76–78 % v posledních pěti letech), byť v Nizozemsku i Dánsku došlo k poklesu zaměstnanosti od roku 2008 o 2, resp. 3 procentní body. V ČR zaměstnanost od roku 2010 roste, i když spíše pozvolna. V roce 2013 dosáhla hodnoty 75 %, což představuje návrat na úroveň roku 2008, tedy před finanční krizí. 2.2.1

2

Informace o vývoji zaměstnanosti v EU čerpány z Eurostat Statistics Explained 2015. Míra zaměstnanosti v ČR od roku 2010 roste, i když spíše pozvolna. V roce 2013 dosáhla hodnoty 75 %, což představuje návrat na míru zaměstnanosti v roce 2008, tedy před finanční krizí. Na této nadprůměrné hodnotě se nicméně podílejí spíše muži. 3

18

Graf 4 Míra zaměstnanosti v letech 2008–2013 (v %, osoby ve věku 15–64 let) 82 80

Česká republika

78

Dánsko

76

Estonsko

74

Nizozemsko

72

Slovinsko

70

Rakousko

68

EU-28

66 2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: Eurostat 2014, Employment rate by sex, age groups, educational attainment level and household composition (%) Kromě toho, že v EU klesá míra zaměstnanosti, ti, kteří zaměstnáni jsou, pracují ve stále větší míře na částečný úvazek (z 16,0 % v roce 2003 na 19,5 % v roce 2013). Zdaleka nejvyšší podíl pracovníků s částečným pracovním úvazkem byl v roce 2013 zjištěn v Nizozemsku (50,0 %), na další místa se zařadily Rakousko a Dánsko (přibližně čtvrtina). Téměř třetina zaměstnaných žen ve věku 15–64 let v EU-28 pracovala v roce 2013 na částečný úvazek, což je mnohem vyšší podíl než u mužů (8,8 %). V Nizozemsku pracovaly v roce 2013 na částečný úvazek více než tři čtvrtiny (77,0 %) všech zaměstnaných žen, což je zdaleka největší podíl mezi členskými státy EU 4 . V Nizozemsku je navíc vysoký podíl zaměstnanců s dočasnou pracovní smlouvou (pracovní poměr na dobu určitou), a to 20,3 % v roce 2013 (zatímco v EU-28 je to 13,8 %). Míra zaměstnanosti je obecně nižší mezi ženami než muži. V roce 2013 dosáhla míra zaměstnanosti v EU-28 u mužů 69,4 %, zatímco u žen činila 58,8 %. Z dlouhodobého srovnání vyplývá, že zatímco zaměstnanost mužů byla v roce 2013 nižší než o deset let dříve (70,3 % v roce 2003), naopak počet zaměstnaných žen se výrazně zvýšil, a sice o 4,0 procentního bodu z 54,8 % v roce 2003. Největší rozdíly v zaměstnanosti žen a mužů v rámci námi sledovaných zemí jsou v průměru za posledních 5 let v ČR (pro rok 2013 rozdíl činil 18 procentních bodů mezi muži a ženami), Nizozemsku a Rakousku. Relativně malé rozdíly vykazují Dánsko a Estonsko. Všeobecně platí, že s rostoucím vzděláním člověka se nevyváženost mezi muži a ženami ztrácí. 2.2.1.1 Zaměstnanost čerstvých absolventů Do roku 2020 by podle evropského cíle měl být podíl zaměstnaných absolventů škol ve věku 20–34 let s alespoň vyšší středoškolskou kvalifikací, kteří opustili systém vzdělávání a přípravy ne dříve než tři roky před zkoumaným rokem, alespoň 82 % (Council of the European Union 2009).

4

V Nizozemsku se za osobu pracující na částečný úvazek považuje každý, kdo pracuje méně než 35 hodin týdně.

19

Trend v EU-28 je v posledních pěti letech nepříznivý, mezi lety 2010 a 2013 došlo k poklesu míry zaměstnanosti čerstvých absolventů o 1,9 procentních bodů na současných 75,5 %. U všech námi sledovaných zemí kromě Rakouska došlo od roku 2006 k poklesu míry zaměstnanosti čerstvých absolventů, (nejvýrazněji u Estonska, Dánska a Slovinska5). Nejvyšší hodnoty ze sledovaných zemí dlouhodobě vykazují Nizozemsko a Rakousko (87,1 % respektive 90,2 % pro rok 2013), které jako jediné ze sledovaných zemí v současné době splňují cíl EU pro rok 2020. V ČR byla míra zaměstnanosti čerstvých absolventů v roce 2013 80,4 % a tento podíl je od roku 2010 poměrně stabilní. I u tohoto ukazatele spatřujeme značné rozdíly mezi muži a ženami, a to nejvýrazněji u ČR a Estonska (pro rok 2013 dosahuje u těchto zemí 13 a 14 procentních bodů). Naopak v Nizozemsku a Rakousku jsou tyto rozdíly malé, pod průměrem EU-28. Rozdíl v zaměstnanosti čerstvých absolventů a absolventek v EU-28 činí pro rok 2013 4,3 procentních bodů.

Tabulka 11 Zaměstnanost čerstvých absolventů (v %)

2010

2006 ž

20–34 Česká republika

m

z toho dle pohlaví

88,9

Dánsko z toho dle pohlaví Estonsko z toho dle pohlaví Nizozemsko z toho dle pohlaví Slovinsko z toho dle pohlaví Rakousko z toho dle pohlaví EU-28 z toho dle pohlaví

82,8 76,4

89,0 92,6

85,7

84,6 94,4

77,1

92,7 94,0

91,6

80,8 86,1

75,8

90,1 91,7

88,2

78,9 81,4

76,6

2011 ž

m 85,5

80,7 76,7

86,4

83,5 84,6

82,3

87,7

57,6

81,8

91,4

92,4

77,2

78,4

73,4

91,0 87,7

92,4

77,4 79,4

92,0

76,0

88,7 93,9

68,5

92,2

80,7 84,0

78,3

75,1

92,6 93,9

74,7

83,0

64,5 72,1

ž

m

81,3

2012

89,9

77,1 75,5

79,3

75,1

2013 ž

m 82,3 87,2

77,2

84,1 87,5

80,6

74,9 81,4

66,8

89,3 90,0

88,7

73,2 78,3

68,5

91,2 91,8

90,6

76,0 78,3

73,8

ž

m 80,4 87,5

73,1

81,9 85,3

78,2

76,8 82,5

69,7

87,1 87,8

86,4

73,8 79,3

68,1

90,2 91,8

88,4

75,5 77,7

73,4

Zdroj: Eurostat 2015, Employment rates of recent graduates

5

Ve Slovinsku vyvolávají v poslední době pochybnosti strategie zaměstnanosti, neboť absolventi škol často získávají pouze krátkodobé a časově omezené pracovní smlouvy.

20

Nezaměstnanost6 Míra nezaměstnanosti představuje nezaměstnané osoby jako procentuální podíl z pracovní síly (celkový počet zaměstnaných a nezaměstnaných osob). Do nezaměstnaných osob patří osoby ve věku 15 až 64 nebo 74 let (v našem srovnání vycházíme z rozmezí 15– 64). Míry nezaměstnanosti mohou být kromě kolísání způsobeného ekonomickým cyklem ovlivněny politikou na trhu práce a demografickým vývojem. V období 2003–2014 byla míra nezaměstnanosti v EU-28 nejnižší na počátku roku 2008 (6,8 %). Poté začala prudce stoupat v souvislosti s ekonomickou krizí (v roce 2010 již byla 9,6 % a v roce 2013 rekordních 10,9 %). Po roce 2013 začala míra nezaměstnanosti mírně klesat, na počátku roku 2015 byla 9,7 %. Celková míra nezaměstnanosti u všech námi sledovaných zemí mezi lety 2008 a 2014 stoupla, viz Graf 5. Největší nárůst nastal u Slovinska, nejmenší u Rakouska. Velmi prudký přechodný růst nezaměstnanosti v Estonsku během krize souvisel kromě strukturálních problémů ekonomiky také s nástupem početné mladé generace na trh práce. Nejpříznivější hodnoty ze sledovaných zemí vykazuje v roce 2014 Rakousko, nejméně příznivé potom Slovinsko. Všechny srovnávané země mají v EU podprůměrnou nezaměstnanost. Od 70. let je cílem rakouské hospodářské politiky snižovat nezaměstnanost, a to i za cenu zvyšování rozpočtového schodku. Jedno z opatření spočívalo v podpoře předčasného odchodu do důchodu, avšak výsledkem byl velmi nízký průměrný věk při odchodu do důchodu. Příčina nízké nezaměstnanosti mládeže spočívá v duálním systému odborné přípravy a ve vysoké osobní zodpovědnosti mezi zaměstnanci a majiteli malých společností. Nízkou míru nezaměstnanosti osob ve věku 55–64 let lze snadno vysvětlit tím, že v Rakousku bylo velmi snadné odejít předčasně do důchodu. Vysoká nezaměstnanost ve Slovinsku je částečně strukturálního typu. Během posledních pěti let došlo ke značné ztrátě pracovních míst v průmyslech s intenzivní lidskou prací, zejména pak ve stavebnictví a ve výrobě. Velký přísun nezaměstnaných z těchto oborů, a to většinou osob starších nebo s omezeným vzděláním, ovlivnil strukturu nezaměstnanosti. Vytvořily se různé skupiny nezaměstnaných, které jsou méně atraktivní pro zaměstnavatele. Existuje ale i znepokojující trend v podobě rostoucí nezaměstnanosti mezi mladými lidmi a absolventy univerzit. 2.2.2

6

informace o vývoji nezaměstnanosti v EU čerpány z Eurostat Statistics Explained 2015: Unemployment Statistics

21

Graf 5 Míra nezaměstnanosti v letech 2008–2014 (15–64 let, v %) 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

Česká republika Dánsko Estonsko Nizozemsko Slovinsko Rakousko EU-28 2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

Zdroj dat: Eurostat 2.2.2.1 Dlouhodobá nezaměstnanost Míra dlouhodobé nezaměstnanosti vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných jeden rok a déle na celkové pracovní síle (v procentech). Dlouhodobá nezaměstnanost představuje jeden ze stěžejních ukazatelů pro tvorbu politiky trhu práce vzhledem k jejím jasným negativním dopadům jak na život jednotlivce, tak na ekonomický růst a celou společnost. V roce 2013 bylo v EU-28 celkově 5,1 % pracovní síly bez práce déle než rok a přibližně 2,9 % dokonce více než dva roky. Oba podíly se znatelně zvýšily v porovnání s rokem 2012 (4,7 % a 2,6 %). Celková míra dlouhodobé nezaměstnanosti u všech námi sledovaných zemí mezi lety 2008 a 2013 stoupla (Graf 6). Největší nárůst nastal u Slovinska (3,3 procentních bodů na 5,2 %), nejmenší u Rakouska (0,3 procentního bodu na 1,2 %). Nejpříznivější hodnoty ze sledovaných zemí vykazují pro rok 2013 Rakousko a Dánsko, nejméně příznivé potom Slovinsko a Estonsko. Relativně vysoká je dlouhodobá nezaměstnanost také v ČR navzdory nízké celkové míře nezaměstnanosti. Prudký nárůst dlouhodobé nezaměstnanosti v Estonsku během krize odpovídá i výše vysvětlenému nárůstu celkové nezaměstnanosti. Graf 6 Míra dlouhodobé nezaměstnanosti v letech 2008–2014 (v % z aktivní populace) 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Česká republika Dánsko Estonsko Nizozemsko Slovinsko Rakousko 2008

2009

2010

2011

2012

2013

Zdroj: Eurostat 22

2014

Podle údajů služeb zaměstnanosti jsou dlouhodobě nezaměstnaní na Slovinsku většinou starší lidé; 4 z 10 dlouhodobě nezaměstnaných jsou ve věku 50 let nebo starší, zatímco dlouhodobá nezaměstnanost v Nizozemsku se nejčastěji vyskytuje u osob věkové kategorie 25–45 let. Nicméně také Slovinsko má relativně mnoho dlouhodobě nezaměstnaných mladých lidí – čtvrtinu lidí ve věku 20–24 tvoří dlouhodobě nezaměstnaní a ve věkové skupině 25–29 let je dlouhodobě nezaměstnaných téměř jedna třetina. Krátkodobě budou tento problém řešit programy APZ, a to hlavně prostřednictvím dotované zaměstnanosti, neboť stabilní hospodářský růst, který by měl mít kladný vliv na nárůst poptávky ze strany zaměstnavatelů, se během několika dalších let neočekává.

3 Porovnání veřejných politik zaměstnanosti V následujícím textu se zabýváme mírou zapojení státu z hlediska opatření a služeb zaměstnanosti, prioritami politik zaměstnanosti a úlohou veřejných služeb zaměstnanosti ve sledovaných evropských zemích.

3.1

Státní intervence v oblasti zaměstnanosti

Dle typologie sociálního státu dánského politologa Espinga-Andersena (1990) lze rozlišit čtyři typy sociálního státu: liberální, konzervativní (korporativistický, kontinentální), sociálně-demokratický (skandinávský) a jihoevropský. Později byl vymezen ještě tzv. postsocialistický typ (Matějková, Paloncyová 2004). V korporativistickém typu (například Rakousko nebo tradičně Nizozemí) je stát připraven nahradit trh coby zdroj sociálního zabezpečení. Důraz se ale klade na zachování statusových rozdílů a redistribuce je tedy malá (Mitchell 2010). Systém se zaměřuje především na ochranu osob, které nejsou zaměstnány z důvodu zdravotního postižení, ztráty pracovního místa, odchodu do důchodu (v tomto typu sociálního státu jsou vyšší výdaje na penze než u skandinávského typu) apod. Sociální dávky jsou závislé na době pojištění a výši odváděného pojištění. Aktivní politiky zaměstnanosti (APZ) jsou zde relativně méně důležité než u skandinávského modelu, větší význam mohou mít pasivní opatření. Navzdory malé členské základně mají odbory významnou pozici při rozhodování v kolektivních smlouvách (collective agreements). Legislativní ochrana zaměstnanců je průměrná nebo vyšší. „Sociálně demokratický typ (například Dánsko) vychází ze zásad univerzalismu a dekomodifikace sociálních práv, které rozšiřuje i na střední třídy a usiluje o rovnost minimálních potřeb. Univerzální systém zahrnuje všechny vrstvy a třídy, ale dávky jsou odstupňovány podle obvyklých výdělků. Sociální pojištění je financováno především z daní. Emancipační politika státu se vztahuje i na trh a tradiční rodinu. Tento režim je založený na vysokém zdanění populace, APZ, vysoké participaci žen na trhu práce a štědré sociální politice.“ (Mitchell 2010) V tomto typu státu má sociální pojištění největší roli. Je poskytované všem pouze na základě občanství. To umožňuje větší dostupnost sociálních dávek (bez dodatečných podmínek). Cílem politiky zaměstnanosti je co nejrychlejší znovuzaměstnání nezaměstnaného. V těchto zemích je například velký podíl veřejných prací. Odbory mají širokou členskou základnu a velké rozhodovací pravomoci, což vede k vyrovnanějším příjmům. Legislativní ochrana zaměstnanců je průměrná nebo nižší. 23

Model postsovětský (například Estonsko) je z hlediska celkových výdajů na sociální oblast podobný korporativistickému modelu. Rozdíly jsou v celkové životní úrovni a důvěře v instituce. Model postkomunistický (například ČR, Slovinsko) je více egalitářský než model postsovětský a životní úroveň je zde relativně vyšší. Ochrana před riziky na trhu práce spočívá obecně ve dvou druzích opatření: 1) Legislativní ochrana zaměstnanců Ochrana zaměstnání, z hlediska ochrany před propouštěním byla v roce 2013 dle ukazatelů OECD legislativa nejpřísnější z námi sledovaných zemí v Nizozemsku, ČR a Slovinsku, nejméně v Estonsku, z hlediska regulace dočasných pracovních smluv potom nejvíce chrání pracovníky naopak v Estonsku a nejméně v Nizozemsku) – Tabulka 12. 2) Podpora v nezaměstnanosti, která je typicky poskytovaná z daní nebo povinného veřejného pojištění (ochrana pracovníka spíše než zaměstnání), tuto strategii upřednostňují často země severského modelu (velký podíl nezaměstnaných zde dostává podporu). V zemích kontinentálního typu jsou využívány oba druhy opatření, a to mírně nad evropským průměrem (Sapir 2005).

Tabulka 12 Ukazatele OECD týkající se legislativy na ochranu zaměstnání v roce 2013 Ochrana stálých pracovníků proti individuálnímu i kolektivnímu propuštění 2,7

Ochrana stálých pracovníků proti individuálnímu propuštění 2,9

Ochrana stálých pracovníků proti kolektivnímu propuštění 2,1

Regulace dočasných pracovních smluv 2,1

Dánsko

2,3

2,1

2,9

1,8

Estonsko

2,1

1,7

2,9

3,0

Nizozemsko

2,9

2,8

3,2

1,2

Slovinsko

2,7

2,4

3,4

2,5

Rakousko

2,4

2,1

3,3

2,2

Česká republika

Zdroj: OECD 2013: OECD Indicators of Employment Protection. Škála od 0 (nejméně legislativních omezení) do 6 (nejvíce legislativních omezení) Intervence na trhu práce umožňují instituce trhu práce a politiky trhu práce. K institucím lze zařadit instituce podílející se na stanovování mezd, systém pojištění v nezaměstnanosti, sociálních dávek, legislativu (zákon o minimální mzdě aj.). Politiky zaměstnanosti lze rozdělit na aktivní a pasivní (poskytování finanční náhrady příjmu). Aktivní opatření vládních politik zaměstnanosti (APZ) mají za cíl vytvářet takové podmínky na trhu práce, které budou napomáhat nezaměstnaným najít práci a případně osobám ohroženým nezaměstnaností udržet si zaměstnání. Jsou mezi ně obvykle řazeny veřejné služby zaměstnanosti, jako jsou úřady práce poskytující informace o volných pozicích, poradenství pro sestavování životopisu a úspěch u pracovního pohovoru, odborná příprava (zahrnující například výuku a stáže s cílem zdokonalení pracovních dovedností klientů, a tedy zvýšení jejich zaměstnatelnosti) a dotovaná pracovní místa, ať už ve státním nebo soukromém sektoru 24

(spíše krátkodobý charakter s cílem pomoci nezaměstnaným získat pracovní zkušenosti a zabránit úpadku jejich pracovních dovedností). Tato opatření jsou výraznou součástí politiky zaměstnanosti typicky ve skandinávských zemích, ale rozšířena jsou i v dalších zemích Evropy. Výdaje na politiky trhu práce jsou omezeny na veřejné intervence, které se zaměřují na skupiny lidí s obtížemi na trhu práce: nezaměstnané, zaměstnané ohrožené nedobrovolnou ztrátou zaměstnání a ekonomicky neaktivní občany, kteří by rádi vstoupili na trh práce. Celkové výdaje se dělí do několika kategorií: služby politik trhu práce (kategorie 1 dle Eurostat), jež pokrývají náklady na veřejné služby zaměstnanosti spolu s jakýmikoli dalšími veřejně financovanými službami pro osoby hledající práci; opatření politik trhu práce (kategorie 2–7 dle Eurostat), která zahrnují aktivační opatření pro nezaměstnané a další cílové skupiny včetně rekvalifikací, rotování práce a sdílené práce, podpor zaměstnavatelům, podporovaných zaměstnání a rehabilitací, přímé tvorby pracovních míst a startovních pobídek; a nakonec podpory politik trhu práce (kategorie 8–9 dle Eurostat), jež pokrývají udržení a podporu mimopracovního příjmu (zejména podpory v nezaměstnanosti) a předčasný důchod. Srovnání výdajů na aktivní a pasivní politiky zaměstnanosti napříč evropskými zeměmi ukazuje na značnou rozmanitost (Graf 7). Ve většině zemí EU jsou nicméně výdaje na pasivní opatření (podpora v nezaměstnanosti, podpora osob odcházejících do předčasného důchodu) vyšší než výdaje na APZ. Platí to i u všech námi sledovaných zemí. Výdaje na pasivní opatření (z hlediska % podílu na HDP) byly v roce 2010 z námi sledovaných zemí nejvyšší v Nizozemsku (asi 1,7 % HDP), dále v Dánsku, Rakousku (přibližně 1,5 % HDP), Estonsku, Slovinsku (méně než 1 % HDP) a nejnižší v ČR (méně než 0,5 % HDP). Výdaje na APZ jsou z námi sledovaných zemí jednoznačně nejvyšší v Dánsku (přibližně 1,7 %, tedy obdobně jako na pasivní opatření), dále v Nizozemsku (přibližně 1,2 %), Rakousku (přibližně 0,8 %) a nejnižší ve Slovinsku (přibližně 0,4 %), ČR (přibližně 0,3 %) a Estonsku (přibližně 0,2 %). Objem výdajů víceméně odpovídá typům sociálního státu v daných zemích, za pozornost stojí relativně velmi nízké výdaje na služby zaměstnanosti a APZ v Estonsku (tomu zřejmě odpovídá vysoká míra nezaměstnanosti v roce 2010). V posledních letech zde však došlo k navýšení objemu poskytovaných APZ a zvýšila se i rozmanitost balíčku APZ. Existují také rozdíly v tom, jaké druhy opatření a v jaké míře státy financují (Graf 8). Služby zaměstnanosti financují relativně nejvíce z námi sledovaných zemí ČR (17,5 %), nejméně Slovinsko (8,6 %) a Rakousko (9,1 %). Slovinsko a ČR věnují relativně větší objem prostředků (6 % a 5 %) na vytváření pracovních míst. Podporované zaměstnávání jako jedno z opatření zaměstnanosti je využíváno v Nizozemsku, Dánsku a ČR (u všech tvoří přibližně 17 % všech prostředků), zatímco v ostatních sledovaných zemích má zanedbatelnou roli. V Dánsku, Estonsku a zejména v Rakousku (22,2 %) jsou relativně vyšší výdaje na odbornou pracovní přípravu (v Rakousku v porovnání se všemi evropskými státy, i v porovnání s dalšími opatřeními). Z námi sledovaných zemí odbornou přípravu financuje naopak relativně nejméně ČR (2,2 %). Podpory v nezaměstnanosti tvoří u všech námi sledovaných zemí kromě Dánska přinejmenším polovinu všech výdajů na PZ (nejvíce ve Slovinsku7 a Estonsku, přibližně 70 %). Pracovní pobídky jsou relativně nejvíce finančně podporovány v Dánsku (10,6 %), nejméně

7

Na počátku hospodářské krize reagovalo Slovinsko na zhoršující se podmínky na pracovním trhu zásahy na ochranu pracovních míst a podporou realizace APZ. Později se však tato politika stala pasivnější. Analýzy ukazují, že Slovinsko patří ke skupině zemí, které věnovaly relativně omezené prostředky na aktivní politiky pracovního trhu (podle % HDP). Vykazují pouze nárůst pasivní podpory.

25

v Rakousku (1,6 %). Ve Slovinsku je relativně vysoká finanční podpora směřovaná na podporu začínajících podnikatelů (5 %). Předčasný důchod jako politiku zaměstnanosti financují pouze Rakousko a Dánsko. Srovnáme-li výdaje na APZ s tzv. persistencí míry dlouhodobé nezaměstnanosti (podíl osob, které jsou nezaměstnané déle než 24 měsíců vůči těm, které byly v předchozím roce nezaměstnané déle než 12 měsíců), teoreticky nejefektivněji vynakládá výdaje na APZ Rakousko (Graf 10). V roce 2012 činil rozpočet rakouské veřejné služby zaměstnanosti Arbeitsmarktservice Österreich (AMS) na podporu APZ a krátkodobé práce 971 miliónů eur. Celková částka pro aktivní politiku trhu práce a její spuštění byla 2 085 miliónů eur. Poměr celkových výdajů na politiku trhu práce zaměřenou na aktivní a aktivující opatření od roku 2002 vzrostl o více než 13,6 procentních bodů na 35,6 %. To znamená, že prostor AMS pro zásahy se výrazně rozšířil a že aktivační strategie se odrazila v politice trhu práce. Při mezinárodním srovnání v roce 2011 bylo Rakousko mírně nad evropským (neváženým) průměrem členských států OECD (0,58 %). Za aktivní politiku trhu práce a její aktivaci (podle definic EU a OECD) utrácelo 0,75 % HDP. Při porovnání se zeměmi s podobnými mírami nezaměstnanosti lze tudíž říci, že zásahy politiky trhu práce jsou v Rakousku vysoce efektivní. Míra zapojení osob hledajících práci v programech APZ byla v roce 2010 z námi sledovaných zemí nejvyšší v Dánsku a Nizozemsku (přibližně 50 %), relativně nižší potom ve Slovinsku (35 %) a v Rakousku (32 %) a nejnižší v ČR (7,2 %) a Estonsku (2,1 %, Graf 11). Za pozornost stojí značný nárůst míry zapojení mezi lety 2007 a 2010 ve Slovinsku (naopak v ČR došlo k poklesu). Po roce 2010 se zde však zvětšil rozsah „pasivní“ podpory nezaměstnaných kvůli dalšímu nárůstu počtu nezaměstnaných a příznivějšímu systému podpor v nezaměstnanosti. V letech 2011 a 2012 tak ostře poklesla účast dlouhodobě nezaměstnaných, starších a méně kvalifikovaných lidí v programech APZ. Současně poklesl i zájem nezaměstnaných o programy přípravy a vzdělávání. Slovinská politika zaměstnanosti se tedy ukázala vzhledem k rostoucím rozdílům na trhu práce jako neodpovídající. Během posledních let (nezaznamenaných v grafu) se zvětšil podíl nezaměstnaných využívajících aktivní opatření trhu práce v Estonsku. V roce 2010 zde aktivní opatření trhu práce využíval každý 10. registrovaný nezaměstnaný. V roce 2011 to byl již každý 5. a v letech 2012–2013 přibližně každý 3. Stejně tak se zvýšil i podíl nezaměstnaných, kteří nalezli práci po využití aktivních opatření. Pro Dánsko, Nizozemsko a Rakousko platí, že vysoké míře zapojení nedobrovolně nezaměstnaných osob v programech APZ odpovídá nízká míra dlouhodobé nezaměstnanosti. U jiných zemí však úsilí věnované zaměstnanosti není úměrné míře nezaměstnanosti (Graf 12).

26

Graf 7 Výdaje na opatření politik zaměstnanosti (v % HDP) a míra nezaměstnanosti v roce 2010

Zdroj: Evropská komise 2013, Active Labour Market Policies, s. 4.8 Graf 8 Výdaje na APZ dle druhu (kategorie 1–7) v roce 2010 (v % HDP)

Zdroj: Evropská komise 2013, Active Labour Market Policies, s. 89

Legenda: Služby zaměstnanosti (Labour market services), aktivní opatření (active measures), pasivní opatření (passive measures), míra nezaměstnanosti (unemployment rate), výdaje v % HDP (spending as % of GDP). 9 Legenda: služby zaměstnanosti (LM services), příprava (training), pracovní rotace (job rotation), pobídky na zaměstnáván (employment inc), podporované zaměstnávání (supported empl), přímá pracovní místa (direct jobs), pobídky na zahájení podnikání (start-up inc). 8

27

Graf 9 Výdaje na služby, opatření a politiky zaměstnanosti v roce 2011, v %

Rakousko

9

22

55

8

Služby zaměstnanosti Příprava

Slovinsko

9

Nizozemsko

6

14

Estonsko

11

Dánsko

15

Česká republika

17

0

6 5

5 4

13

13

2 8

20

71

16

Rotování práce Pracovní pobídky

60

6

Podporované zaměstnání Tvorba prac. míst

68

11

17

36

17

40

8

Podpora v nezaměstnanosti Předčasný důchod

51

60

Podpora start-upů

80

100

Zdroj: Eurostat 2014: Labour market policy – expenditure and participants (data 2011, edition 2014)

Graf 10 Perzistence míry dlouhodobé nezaměstnanosti a státní výdaje na APZ (v % HDP) v roce 2010

Zdroj: Evropská komise 2013, Active Labour Market Policies, s. 310 10

Perzistence nezaměstnanosti u krátkodobě nezaměstnaných (Persistence rate of unemployment for short-term unemployed), výdaje na APZ - % z HDP (expenditure on ALMPs, % of GDP)

28

Graf 11 Podíl osob hledajících práci (v %) zapojených v programech zaměstnanosti v letech 2007 a 2010

Zdroj: Evropská komise 2013, Active Labour Market Policies, s. 7

Graf 12 Účast na programech APZ v roce 2010 (v % účastníků na 100 nedobrovolně nezaměstnaných osob) a míra dlouhodobé nezaměstnanosti (LTU) v roce 2011 v evropských zemích

Zdroj: Evropská komise 2013, Active Labour Market Policies, s. 211

3.2

Aktivní politiky zaměstnanosti

Obecně je u sledovaných politik zaměstnanosti v námi zvolených státech patrný trend flexibility jako součást politik flexicurity (k politikám, které řeší flexibilitu trhů práce, organizaci 11

míra dlouhodobé nezaměstnanosti (LTU), účastníci APZ na 100 osob ochotných pracovat (ALMP participants per 100 persons wanting to work), aktivační podpora (activation support)

29

práce a pracovněprávní vztahy a současně zohledňují sladění pracovního a soukromého života, jistotu zaměstnání a sociální ochranu se ve svých prioritách PZ jmenovitě hlásí Dánsko a Slovinsko). Jde o přizpůsobování potřebám trhu práce například v podobě deregulace a podpory krátkodobých pracovních kontraktů, a tak určitého vyrovnávání legislativní ochrany zaměstnanců s krátkodobými a dlouhodobými pracovními smlouvami (Nizozemsko, Slovinsko, Rakousko), důraz na rychlost zprostředkování nového pracovního místa (Dánsko), podpora využívání krátkých a do jisté míry přirozených období nezaměstnanosti ke zvyšování kvalifikace (Rakousko). Vedle toho lze sledovat tendence k individualizaci služeb zaměstnanosti (jmenovitě Rakousko, Estonsko): vytváření kvalifikačních programů, které mají u zaměstnavatelů šanci na úspěch a zároveň vyhovují vybraným skupinám osob, poradenství dle potřeb jednotlivých skupin, „nezaměstnaný člověk obdrží individuální a smysluplnou pomoc, která souvisí s pracovním místem“, v Estonsku existují tzv. individuální smlouvy určené pro individuální podpory vyplácené státem (určeny lidem, kteří čelí konkrétním nebo četným překážkám při hledání a získávání pracovních míst). U některých zemí je patrná tendence k decentralizaci služeb zaměstnanosti (zejména Nizozemsko), ale například v Dánsku došlo naopak ke sloučení dvou původně samostatných úrovní. Široce využívaným nástrojem PZ je zvyšování kvalifikací osob nekvalifikovaných či s nízkou kvalifikací a vzdělávání nezaměstnaných i zaměstnaných osob. Kvalifikace jako svoji prioritu zmiňují ministerstva všech námi sledovaných zemí (Nizozemsko navíc klade zvláštní důraz na propojení trhu a kvalifikačních programů) s výjimkou Slovinska, byť i zde je poskytováno vzdělávání pro vybrané skupiny. Jako prioritní nástroj je dále uváděno podporované zaměstnávání pomocí dotací mezd pro zaměstnavatele, například v Rakousku (starší pracovníci), v Nizozemsku (osoby s nízkou kvalifikací, osoby s postižením), v Estonsku (zaměstnání osoby dlouhodobě nezaměstnané) a v Dánsku (osoby se sníženou pracovní schopností z důvodu nemoci). Z hlediska cílových skupin převládá snaha zaměřit se na ty, kteří pomoc potřebují nejvíce (dlouhodobě a často nezaměstnaní, nekvalifikovaní lidé bez základního vzdělání) a na včasný zásah (mladí lidé do 30 let). Pomoc těmto osobám nejčastěji spočívá ve zlepšování dovedností nebo poskytování nových dovedností. Napříč zeměmi je nezanedbatelné úsilí vyvíjeno také směrem k osobám s postižením a začínajícím podnikatelům z řad nezaměstnaných. Se stárnutím populace dochází k potlačení finančních pobídek pro předčasný odchod do důchodu a zvyšování věku odchodu do důchodu. Široké zaměření PZ z hlediska cílových skupin je patrné zejména v Nizozemsku, Dánsku, Estonsku i Slovinsku, užší je potom v Rakousku. Veřejné služby zaměstnanosti (SZ) mají v námi sledovaných zemích tři hlavní funkce: registraci nezaměstnaných, zprostředkovatelské služby a podporu opětovného zapojení na trh práce. Na podpoře opětovného zapojení se podílejí i další organizace, případně i soukromé firmy. Tak je tomu například v Nizozemsku, kde mají řadu opatření PZ na starosti městské úřady, byť ve spolupráci se SZ. V poslední době je patrná snaha přesunout část aktivit SZ na web. Nejdále je v tomto směru zřejmě Nizozemsko, kde registrace na úřadu práce stejně jako žádost o podporu v nezaměstnanosti probíhají online a také poradenství většině klientů SZ je zde poskytováno pouze elektronicky. K podpoře opětovného zapojení patří finanční dávky vyplácené v případě nezaměstnanosti. Tyto systémy podpory mají až na výjimku Dánska také na starosti SZ.

30

Prostředky jsou vypláceny z fondů pojištění v nezaměstnanosti 12 , které je až na výjimku v Dánsku povinné. Výše podpory v nezaměstnanosti závisí jednak na celkové politice státu (spjaté například s typem sociálního státu), jednak na faktorech jako je délka pojištění (pro zisk podpory v Dánsku se započítávají i platby pojistného v jiné zemi EU), na věku, na výši průměrného hrubého příjmu dané osoby v předchozím zaměstnání, na tom, zda byl člověk propuštěn nedobrovolně a bez vlastního zavinění a jak dlouho byl zaměstnán. Z námi sledovaných zemí je v rámci podpor v nezaměstnanosti nejštědřejší Dánsko. Vedle podpory v nezaměstnanosti mají SZ na starosti i vyplácení zvláštních podpor, které jsou určeny vybraným skupinám nezaměstnaných. Jsou to například podpory starším nezaměstnaným (Rakousko), osobám s postižením (Nizozemsko), začínajícím podnikatelům – OSVČ (Slovinsko). Dále existují podpory určené zaměstnaným osobám – určené například na DV (v Rakousku sem spadá většina osob pobírajících podporu, Estonsko) a osobám s postižením (Dánsko, Estonsko). Nizozemsko K prioritám politiky zaměstnanosti patří aktivní zapojení všech lidí schopných práce na trhu práce, přičemž důraz je kladen na zajištění jakékoliv práce (work security) oproti zajištění konkrétního pracovního místa (job security). Stát poskytuje podporu pouze těm, kteří prokáží, že si aktivně hledají zaměstnání, důraz je tedy kladen na vlastní zodpovědnost občanů při hledání práce. Další prioritou je zlepšování propojení mezi vzděláváním a trhem práce – osnovy musí lépe odpovídat požadavkům trhu práce, zejména pak v oblastech inovace, a studenti musejí být motivováni k výběru takových druhů vzdělání, které je připraví pro obory s velkou pravděpodobností získání práce. Ministerstvo vzdělávání, kultury a vědy spolupracuje s Ministerstvem hospodářských věcí zvláště v oblasti posilování tohoto propojení v sektorech inovace. Na místní úrovni zodpovídají za nabídku vzdělávání odpovídající požadavkům místního trhu práce školy zaměřené na odborné vzdělávání (tzv. hogescholen, nabízející vzdělávání na úrovni ISCED 5) a oblastní střediska přípravy (nabízející vzdělávání na úrovni ISCED 3–4). Vláda nedávno přijala rozsáhlé reformy v oblasti trhu práce za účelem zkrácení období závislosti na podporách a navýšení objemu pracovních sil – Zákon o účasti má podpořit práci pro osoby na okraji trhu práce (osoby s nízkou kvalifikací, osoby s postižením) například pomocí zavedení pracovních pobídek pro zaměstnavatele. Zákon o práci a sociálním zabezpečení (Wet Werk en Zekerheid, WWZ) je zaměřen na modernizaci regulace ochrany zaměstnanců a krátkodobých pracovních smluv – poskytuje větší ochranu dočasným zaměstnancům a snižuje maximální délku poskytování podpory v nezaměstnanosti. Zároveň klesne jistota zachování práce u osob s pevnými pracovními smlouvami. Konkrétní opatření PZ (například pobídky k absolvování přípravy) jsou zaměřena na mladé nezaměstnané, dlouhodobě nezaměstnané, starší osoby a osoby s postižením, rodiny s nízkými příjmy, žadatele o azyl, bezdomovce, osoby ve výkonu trestu a osoby závislé. Dlouhodobě nezaměstnaným se poskytuje osobní poradenství, ostatním nezaměstnaným poskytuje stát pouze elektronickou pomoc. Neexistují žádné zvláštní koncepce pro etnické menšiny, ačkoliv se častěji řadí mezi dlouhodobě nezaměstnané. V důsledku rozpočtových omezení nejsou již nadále možné téměř žádné činnosti na podporu opětovného začlenění osob pobírajících podporu v nezaměstnanosti na trh práce. Ze stejného důvodu se téměř

12

V Nizozemsku jsou vypláceny městskými úřady z tzv. Městských fondů.

31

neposkytuje profesní příprava jako jedno z možných opatření na podporu opětovného začlenění. Největší objem aktivit v rámci politik zaměstnanosti poskytuje Organizace pro pojištění zaměstnanců (Uitvoeringsorganisatie Werknemersverzekeringen, UWV). Jejími cíli jsou pomoc klientům najít zaměstnání nebo udržet si zaměstnání (a to v úzké spolupráci s městskými úřady), posuzování pracovní způsobilosti, zajišťování včasného poskytování podpor a management dat od klientů. Za UWV zodpovídá přímo ministr práce a sociálních věcí. Kromě UWV jsou do politik zaměstnanosti podstatně zapojeny i městské úřady, jejichž úloha zejména v sociální oblasti posiluje. 13 Oficiálně zodpovídá UWV za registraci nezaměstnaných a zprostředkovatelské služby, zatímco městské úřady za činnosti na podporu jejich opětovného zapojení, ale v praxi pracují úředníci obou organizací společně. Podle Zákona o účasti mají městské úřady plně zodpovídat za účast všech osob pobírajících sociální dávky na dění na trhu práce. Nesou tedy i finanční zodpovědnost za podpory a zásahy na trhu práce na pomoc nezaměstnaným. Zodpovídají za přípravu nezaměstnaných, přičemž pomoc by měla být poskytována cíleně podle individuálních potřeb. Hlavní městský úřad v určité oblasti trhu práce (těchto oblastí bude 35) se stává hlavním orgánem zodpovědným za všechny koncepce trhu v těchto oblastech. V důsledku Zákona o účasti musejí městské úřady v maximální možné míře směrovat osoby pobírající sociální podporu a osoby s postižením14 v dotovaných pracovních místech k běžnému trhu práce. Za účelem zvýšení přitažlivosti najímání osob, na něž se vztahuje Zákon o účasti, budou zaměstnavatelé dostávat od státu část mezd, které musí vyplácet. Zaměstnavatelé obdrží prémii i po zaměstnání osoby s postižením ve formě sníženého sociálního pojištění, které zaměstnavatelé hradí. Oddělení veřejných služeb zaměstnanosti UWV – Werkbedrijf – má na starosti registrování nezaměstnaných osob pro účely sociálního zabezpečení a vedení nezaměstnaných, včetně poskytování zprostředkovatelských služeb. Zodpovídá i za aktivní opatření na trhu práce na podporu konkrétních skupin. Kromě toho podporuje zaměstnavatele při hledání kvalifikovaných pracovníků – spolupracuje s městskými úřady prostřednictvím tzv. Werkgeversservicepunten (Servisní místa zaměstnavatelů), ve kterých mohou zaměstnavatelé získávat pomoc při hledání nedostatkových pracovníků. Současně zde mohou hlásit volná místa, která vyhovují osobám vzdáleným trhu práce. UWV Werkbedrijf poskytuje většinu svých služeb elektronicky (www.werk.nl). Tímto způsobem probíhají registrace i žádosti o podporu. Klienti přes web spravují své životopisy a pracovní portfolio, své žádosti o zaměstnání a získávají přístup k nabídkám práce, případně komunikují s pracovním poradcem. Osoby, které potřebují rozsáhlejší pomoc, přicházejí do tzv. Werkpleinen, které poskytují činnosti na podporu opětovného zapojení na trhu práce. Werkpleinen existují v každé z 35 15 oblastí trhu práce. Prostřednictvím nich spolupracuje UWV s městskými úřady dané oblasti. Část pomoci během opětovného začlenění poskytují soukromé společnosti (své služby

13

Kromě nich se na správě v sociální oblasti s rostoucí měrou podílejí také různé „skupiny se sociálními zájmy“ (např. sdružení škol, rady guvernérů). Sociální partneři nejsou přímo zapojeni do státních politik trhu práce, ale spravují vlastní oblastní fondy na podporu zásahů na trhu práce. 14 Na podporu tohoto záměru mohou mít v roce 2016 zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci povinnost najímat určité procento osob s postižením. 15 V blízké budoucnosti má dojít ke snížení počtu těchto center UWV na 30.

32

poskytují příslušným cílovým skupinám na základě obchodních smluv a někdy i běžných programů počátečního odborného vzdělávání). V poslední době došlo k vytvoření nového systému podpory při invaliditě, potlačení finančních pobídek pro předčasný odchod do důchodu a vznikl nový Zákon o nezaměstnanosti (WW). Nezaměstnaným se poskytují dva druhy podpory: podpora v nezaměstnanosti (WW, Zákon o nezaměstnanosti) a sociální podpora (Wet werk en bijstand, WWB, Zákon o práci a sociálním zabezpečení). Jestliže zaměstnaná osoba ztratí práci, obdrží nejprve podporu v nezaměstnanosti, která vychází z jejího původního příjmu. Po několika letech se vrátí k sociální podpoře, což představuje pouze minimální příjem. Za podporu osob pobírajících sociální podporu budou zodpovídat městské úřady. Existují ještě zvláštní druhy sociální podpory pro bývalé zaměstnance, OSVČ (podporu mohou pobírat po několik měsíců v době neexistence příjmu) nebo osoby s tělesným či duševním postižením (Zákon o pomoci v invaliditě pro mladé zdravotně postižené, Wet werk en arbeidsondersteuning jonggehandicapten, Wajong)16. WW zahrnuje i další zvláštní podpory (poukázky na přípravné kurzy a podpora ve zkušebním období: pokud zaměstnavatel zaměstná osobu pobírající podporu pro osoby s postižením nebo podporu v nezaměstnanosti, zaměstnanec může ve zkušebním období dvou měsíců nadále pobírat podporu). Rakousko PZ řídí Spolkové ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele – Bundesministerium für Arbeit, Soziales und Konsumentenschutz (BMASK). Cílem rakouské politiky zaměstnanosti je dosažení a udržování plné zaměstnanosti, udržení starších pracovníků déle na trhu práce (například skrze kvalifikace pro starší pracovníky či programy dotování mezd, které motivují nezaměstnané starší pracovníky k práci i v málo placených pozicích), zvyšování úrovně kvalifikací a rovnosti příležitostí, zvýšení transparentnosti trhu práce, rozvoj lidských zdrojů, aktivace nezaměstnaných a snižování dlouhodobé nezaměstnanosti, zejména u mladých osob (BMASK: Labour market policy in Austria: essential features, functions and tasks). Klíčovou charakteristikou PZ je cílené užívání nástrojů PZ, přizpůsobené potřebám jednotlivých skupin osob zasažených nezaměstnaností (Lassnigg et. al, 2013). Cíle stávající politiky trhu práce specificky v oblasti dalšího odborného vzdělávání a přípravy jsou následující:  Využívat období nedobrovolné nezaměstnanosti k získávání dovedností a kvalifikací.  Poskytovat odpovídající podpůrný příjem během programu získávání dovedností  Zvýšit pružnost práce – usnadnění zaměstnávání v podobě krátkodobé práce (Weishaupt, 2011). Zaměstnavatel dostává za zaměstnávání na krátkodobou práci dotaci od služeb zaměstnanosti AMS (Mandl, 2011).  Zefektivnit využití mimopracovní doby ke vzdělávání a přípravě například prostřednictvím tzv. vzdělávací dovolené: pracovníci se mohou dočasně zapojovat do plnohodnotného vzdělávání (v délce dvou až dvanácti měsíců) a

16

Osoby s postižením mají k dispozici několik podpůrných opatření (podpora během zkušební doby, navyšování mzdy a pracovní poradce). Současně existuje i systém chráněné zaměstnanosti osob s postižením. 33

současně pobírat mzdu od AMS. AMS hradí náklady na náhrady pracovníků za ušlé mzdy, spolkové a oblastní státní orgány společně hradí školné.  Vytvářet a nabízet kvalifikační programy a kvalifikace, které vyhovují příslušným cílovým skupinám a které mají slibnou budoucnost.  Zkoumat a zvyšovat kvalitu a udržitelnost programů získávání dovedností.  Dále rozvíjet nástroj individuálního poradenství a podpory uchazečů o práci, kteří čelí častým/dlouhým obdobím nezaměstnanosti, s cílem dosáhnout lepší a více udržitelné zapojení do trhu práce (např. prostřednictvím cílené kompletní podpory během procesu opětného zapojení – řízení případů).  Nabízet společnostem poradenství, aby mohly vytvářet a prosazovat nové modely pracovní doby a nové možnosti pro své zaměstnance v oblasti získávání dovedností/kvalifikací.  Nabízet poradenství a podporu při přípravě na zahájení samostatné výdělečné činnosti anebo zakončení období nezaměstnanosti. AMS poskytuje poradenství a obchodní vzdělávání po dobu 6 měsíců a finanční podporu na rozběhnutí společnosti po dobu 2 měsíců. Cílová skupina zahrnuje nezaměstnané a osoby ohrožené ztrátou zaměstnání, znevýhodněné osoby, lidi ohrožené chudobou a osoby, které mají problém získat tradiční půjčky.  Zajišťovat vzdělávání mladých lidí cestou jejich umisťování do vhodných učňovských oborů a pomáhat jim s doplňkovými opatřeními.  Podporovat osoby s postižením (například cestou vzdělávání a kariérního poradenství podle potřeb klienta). Služby zaměstnanosti AMS hrají klíčovou roli na rakouském trhu práce nejenom ve zprostředkování práce osobám hledajícím práci, ale také z hlediska vzdělávání a přípravy osob hledajících práci. Řadu opatření (studijní volno, program zahájení podnikání, krátkodobá práce, opatření pro mládež, programy pro starší uchazeče o práci apod.) řídí AMS. AMS je také nejdůležitější institucí z hlediska financování dalšího odborného vzdělávání a přípravy. AMS se zaměřuje na umísťování pracovníků, odstraňování překážek v umísťování pracovníků, opatření na zvýšení transparentnosti trhu práce, snížení kvantitativních a kvalitativních nerovností mezi poptávkou a nabídkou prostřednictvím rekvalifikací a zvyšování dovedností v souladu s potřebami trhu práce. Dále usiluje o ochranu před ztrátou práce, pokud je to v souladu s APZ a poskytování životního minima nezaměstnaným v rámci pojištění v nezaměstnanosti v podobě podpory v nezaměstnanosti a asistence v nezaměstnanosti, přičemž prioritou jsou APZ oproti pasivním PZ (BMASK 2013: Labour Market Policy in Austria 2012). AMS je zodpovědné za tyto systémy podpory vyplácené z pojištění v nezaměstnanosti (Zákon o pojištění v nezaměstnanosti):  podpora v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld)  asistence v nezaměstnanosti (Notstandshilfe) pro osoby schopné práce, u nichž již skončilo období, ve kterém byly oprávněny k podpoře v nezaměstnanosti  předčasný důchod (Pensionsvorschuss)  dočasná asistence (Überbrückungshilfe) pro osoby, které ztratily práci a jsou vyloučené z Fondu pojištění v nezaměstnanosti  podpora starších nezaměstnaných (Übergangsgeld) (BMASK 2013: Labour Market Policy in Austria 2012). 34

K těmto podporám jsou žadatelé obecně oprávněni, pokud jsou nezaměstnaní, schopní a ochotní pracovat a byli zaměstnáni po určité minimální období. Výše dávek závisí do značné míry na příjmu dané osoby v předchozím zaměstnání. Oprávněnost k čerpání dávek je určována na regionální úrovni. Vedle toho existují systémy podpory vyplácené AMS určené pro zaměstnané osoby:  podpora určená na vzdělávání zaměstnanců (Weiterbildungsgeld)  částečný důchod (Altersteilzeitgeld) – dotace zaměstnavatelům lidí, kteří mají zájem před odchodem do důchodu pracovat na částečný úvazek (AMS Österreich). V roce 2012 využívalo podpůrná opatření AMS celkem 397 tisíc osob. V roce 2012 podporovala AMS o 20 tisíc osob více než v předchozím roce. Hlavní část podpor směřovala do oblasti získávání dovedností – 82,5 % osob, které se zúčastnily programů AMS, spadá do této kategorie. Slovinsko Realizaci opatření aktivní politiky zaměstnanosti zajišťuje Ministerstvo práce, rodiny a sociálních věcí a rovných příležitostí (Ministrstvo za delo, družino, socialne zadeve in enake možnosti, MDDSZ), mezi jeho priority patří:  zvýšit tzv. flexicurity na trhu práce (například usnadnit propouštění a zároveň zabezpečit zaměstnancům právně i sociálně bezpečné pracovní prostředí),  snížit nerovnosti založené na věku na trhu práce,  poskytovat pomoc mladým osobám hledajícím práci již v průběhu výpovědní lhůty a zkvalitnit poskytovanou pomoc mladým zvýšením kompetencí osob poskytujících tuto pomoc (Government of the Republic of Slovenia 2013). APZ se zaměřuje na nezaměstnané osoby, osoby, které přicházejí o práci, a zaměstnance. Zákon o řízení pracovního trhu zajišťuje následující opatření APZ: přípravu a vzdělávání, změnu pracoviště a sdílení práce, pobídky k zaměstnanosti, vytváření pracovních míst, motivace k samostatné výdělečné činnosti. Hlavní poskytovatel opatření aktivní politiky zaměstnanosti je Služba zaměstnanosti Slovinska (ESS), jejímž úkolem je přímo a nepřímo přispívat ke zvyšování zaměstnanosti obyvatel Slovinska. Její role na pracovním trhu spočívá v zajišťování rychlého přechodu nezaměstnaných a uchazečů o práci do zaměstnání při současném efektivním naplňování personálních potřeb zaměstnavatelů. Veřejné služby zaměstnanosti (Zavod Republike Slovenije za zaposlovanje, ZRSZ) jsou ve Slovinsku jednou z klíčových institucí trhu práce. ZRSZ funguje na třech úrovních: státní ředitelství, oblastní úřady a místní úřady práce ve všech správních celcích v celém Slovinsku. Správní rada má 13 členů – 6 vládních představitelů, 3 zástupce zaměstnavatelů, 3 zástupce odborů a 1 zástupce pracovních rad. Hlavní aktivity ZRSZ:  poradenství při hledání zaměstnání a zprostředkování zaměstnání,  kariérní poradenství,  podpora v nezaměstnanosti a pojištění v nezaměstnanosti,  implementace opatření a programů APZ,  vydávání pracovních povolení pro cizince,  DPV pro registrované nezaměstnané. 35

Uživateli služeb ZRSZ ve Slovinsku jsou:  nezaměstnaní, specificky například osoby s postižením a začínající podnikatelé17,  zaměstnavatelé,  lidé hledající práci, žáci a studenti potřebující odborné poradenství v oblasti zaměstnání a kariéry,  odborné instituce,  poskytovatelé programů APZ,  sociální partneři,  veřejnost (Introduction of ESS, ZRSZ 2010). Nárok na podporu v nezaměstnanosti má každý registrovaný na úřadu práce, který byl pojištěn proti nezaměstnanosti alespoň 9 měsíců během posledních 24 měsíců a pokud zaměstnání nebylo ukončeno s jeho souhlasem a pokud nedošlo k rozvázání pracovního poměru jeho vinou. Výše podpory je odvozena od průměrné hrubé měsíční mzdy, kterou pobírala daná osoba v předchozím zaměstnání. Délka vyplácení podpory závisí na délce pojištění a věku dané osoby (Unemployment Benefits, ZRSZ 2010). Estonsko V Estonsku politiku trhu práce připravuje a realizuje Ministerstvo sociálních věcí (Sotsiaalministeerium, SM). Prioritou politiky zaměstnanosti je podpora podle individuálních potřeb a navázání kontaktu s větším počtem uchazečů o práci (například kdokoliv může navštěvovat kluby práce a semináře uchazečů o práci a od roku 2015 bude každému, tedy nejenom registrovaným uchazečům o práci, dostupné kariérní poradenství). V roce 2015 zavede EUIF řadu nových opatření v rámci předcházení a omezování nezaměstnanosti mládeže a mělo by dojít i k rozšiřování možností zaměstnání lidí s postižením na základě reformy podpory osob s postižením plánované na rok 2016. Pro realizaci estonských cílů v oblasti politiky zaměstnanosti se za nejdůležitější považuje zvyšování počtu kvalifikovaných pracovníků. Cílovými skupinami jsou krátkodobě a dlouhodobě nezaměstnaní, včetně mladých lidí ve věku 16–24 let, starších lidí ve věku 50–74 let, osob s postižením a osob ve věku 16–29 let s nízkou kvalifikací, kterým je poskytována odborná příprava. Od roku 2009 zodpovídá za poskytování služeb zaměstnanosti a APZ Estonský fond pojištění pro případ nezaměstnanosti (Eesti Töötukassa, EUIF). Právní základ činností EUIF vychází ze dvou zákonů: Zákon o pojištění pro případ nezaměstnanosti a Zákon o službách trhu práce a podporách (upravuje vedení evidence nezaměstnaných lidí a uchazečů o zaměstnání, nabízení služeb trhu práce včetně přípravy pro trh práce a vyplácení podpory na trhu). Služby trhu práce a podpory realizované cestou EUIF a Evropského sociálního fondu

17

ZRSZ vedly v letech 2007–2013 programy na podporu samostatné výdělečné činnosti hrazené především z městského rozpočtu a Evropských strukturálních fondů (celkem podpořeno 23 316 nezaměstnaných a uchazečů o práci). Během realizace APZ městské úřady nabízely veřejná výběrová řízení na částečné hrazení nákladů samostatné výdělečné činnosti mladých nezaměstnaných v místní komunitě. Městské úřady vyzvaly nezaměstnané osoby ve věku 15 až 29 let žijící na území daného městského úřadu, aby požádaly o peníze určené k přechodu z nezaměstnanosti k samostatně výdělečné činnosti. Osoba, která takovou pomoc využila, musela zachovávat svůj nový status po dobu nejméně 12 měsíců, jinak bylo nutné vrátit 50 % poskytnutých peněz.

36

jsou nejdůležitějšími nástroji PZ. Úloha místních státních orgánů spočívá v podpoře realizace opatření trhu práce na lokální úrovni (například tvorba přípravných pracovních středisek a poskytování služeb trhu práce). Cílené poradenství a asistence jsou zde poskytovány nejen nezaměstnaným, ale i lidem přemýšlejícím o změně zaměstnání a zaměstnavatelům. Sociální partneři (zaměstnavatelé i odbory) se zúčastňují přípravy politik trhu práce a přispívají k tvorbě legislativy. Hlavní role odborů spočívá v řízení pracovních vztahů. Jejich význam je v Estonsku nicméně malý. Estonský systém podpory v nezaměstnanosti:  podpora v nezaměstnanosti pro ty, kteří nemají příjem a pracovali alespoň 180 dní v předchozích 12 měsících,  stipendium pro nezaměstnané, kteří se účastní přípravy v rozsahu alespoň 40 hodin,  podpora určená na cestovné a ubytování pro účastníka odborné přípravy,  pojištěnému zaměstnanci je vyplacena náhrada v případě ztráty práce, kolektivního propouštění a insolvence zaměstnavatele (EUIF, Benefits for the Unemployed 2015). Mezi další služby a opatření poskytované EUIF patří: poradenství při hledání práce, odborná příprava a vzdělávání pro nezaměstnané (učňovské programy), dotace mezd pro zaměstnavatele, kteří zaměstnají dlouhodobě nezaměstnanou osobu na dobu alespoň šesti měsíců (dotace je ve výši 50 % mzdy zaměstnance, avšak nesmí přesáhnout minimální měsíční mzdu), dobrovolné a veřejně prospěšné práce, kompenzace zaměstnavatele za vzdělávání zaměstnance (pokud byla určitá osoba nezaměstnaná 12 měsíců nebo zaměstnanec nemůže dále vykonávat své současné činnosti ze zdravotních důvodů, EUIF proplatí zaměstnavateli 50 % školného po absolvování vzdělávacího programu) a tzv. individuální smlouvy (určeny lidem, kteří čelí konkrétním nebo četným překážkám při hledání a získávání pracovních míst. Zahrnují doplňkové pomocné služby, např. tlumočení znakové řeči nebo osobní pomoc v průběhu vzdělávání, krytí nákladů péče o rodinného příslušníka apod.). Dánsko Dánsko je jedním ze zakladatelů modelu „flexicurity", který představuje spojení pružnosti a bezpečnosti. Dánský model má ještě třetí součást – APZ, která zahrnuje opatření v oblasti vzdělání a přípravy. Probíhá řada opatření směrem k nezaměstnaným i zaměstnaným osobám, které hledají práci, nebo mají zájem o přípravu či vzdělávání. V Dánsku nejsou běžné politiky, které by se zaměřovaly pouze na jednu skupinu lidí, běžnější jsou celonárodní řešení pro všechny nezaměstnané. Opatření v oblasti zaměstnanosti tak zahrnují všechny nezaměstnané osoby bez ohledu na to, zda dostávají podporu v nezaměstnanosti, sociální pojištění, prvotní dávky nebo podporu v nemoci. V roce 2014 byly schváleny dvě reformy. Reforma sociální pomoci a Reforma zaměstnanosti. Obě se zaměřují na zlepšování dovedností a poskytování nových dovedností osobám s nižší kvalifikací a lidem mladším 30 let bez jakékoliv uznávané kvalifikace, kteří čelí největším problémům v oblasti trhu práce. Cíle dánské politiky zaměstnanosti jsou čtyři (dánské Ministerstvo práce, Beskæftigelsesministeriet, BM):  pomáhat uchazečům o zaměstnání najít práci,  nabízet služby soukromým nebo státním zaměstnavatelům, kteří hledají pracovníky nebo si přejí udržet své pracovní síly, 37

 

pomáhat osobám na sociální podpoře rychle najít práci, aby byly schopny podporovat samy sebe a své rodiny, pomáhat osobám, které potřebují pomoc najít práci z důvodu snížené pracovní schopnosti.

Veřejné služby zaměstnanosti (Styrelsen for Arbejdsmarked og Rekruttering, STAR) plánují a realizují politiky trhu práce. Poskytují informace o trhu práce, pomáhají při hledání pracovního místa a usnadňují umisťování pracovníků, spravují podpory v nezaměstnanosti pro pojištěné a celou řadu programů trhu práce. V souvislosti se souhrnnou strukturální reformou, která vstoupila v platnost 1. ledna 2007, se sloučily veřejné služby zaměstnanosti a služby, které poskytovaly nezaměstnaným městské úřady (řada oblastních úřadů neměla dostatečnou kapacitu potřebnou k zajištění úkolů). Hlavním centrem politik zaměstnanosti se staly úřady práce. Jejich cílem je zabezpečit rychlé zaměstnání osob, které hledají práci, a stejně tak zabezpečit co nejrychleji potřebnou pracovní sílu zaměstnavatelům. Pro zvýšení efektivity v těchto úkolech jsou služby zaměstnanosti a záležitosti týkající se vyplácení podpor v nezaměstnanosti organizovány odděleně. Vyvíjené úsilí zahrnuje zodpovědnost ve vztahu k opatřením pro nezaměstnané, kteří dostávají sociální podporu nebo prvotní dávky (nepojištění) nebo podporu v nemoci (nepojištění/pojištění), a opatřením pro nezaměstnané osoby, které využívají pojištění pro případ nezaměstnanosti. Podmínkou získání podpory v nezaměstnanosti je to, že osoba musí být mladší 65 let, být schopná práce, aktivně hledat práci, pracovala alespoň 52 týdnů v předchozích třech letech a je plátcem pojištění v nezaměstnanosti (i v jiné zemi EU) alespoň 1 rok. Vypláceno je přibližně 90 % předchozí mzdy stanovené dle průměrné mzdy dané osoby za posledních 12 měsíců, a to po dobu až dvou let (AngloInfo 2015: Claiming Unemployment Benefit).



 

 



Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi: aktivní politika zaměstnanosti Výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti jsou podle dat z r. 2010 v ČR podobné jako v Estonsku a ve Slovinsku a podstatně nižší než v Dánsku, Rakousku a Nizozemí. V Nizozemí však od té doby proběhly velké finanční škrty v této oblasti. Ve Slovinsku a v Estonsku podobně jako v ČR doplňují standardní APZ zdroje z ESF. Organizace APZ je tak u nás nejvíce podobná Estonsku a Slovinsku. Ve vedení služeb zaměstnanosti v ČR nefigurují zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců, jak tomu je v Rakousku a ve Slovinsku. Podmínky pro nárok na podporu v nezaměstnanosti jsou v ČR přísnější než ve Slovinsku a v Dánsku. Oproti Dánsku je u nás procento podpory vůči předchozí mzdě podstatně nižší a doba vyplácení kratší. V Rakousku je kladen velmi silný důraz na poradenství, které je v ČR naopak vnímáno jako nedostatečně rozvinuté. Oproti službám zaměstnanosti v Nizozemsku je v ČR celková role Úřadu práce silnější. V Nizozemsku je řada dříve poskytovaných služeb buď rušena, nebo přenášena na obce. Na rozdíl od Nizozemí v ČR v poslední době nedochází k dalšímu omezování služeb poskytovaných Úřadem práce ani k jejich přenosu na obecní úřady. V době krize nicméně v ČR úřad práce čelil přechodnému omezování kapacit s negativními dopady na poskytování služeb nezaměstnaným. Naproti tomu Rakousko na krizi reagovalo posílením služeb zaměstnanosti. 38

4 Porovnání systémů DPV Trendem je navrhovat takové vzdělávací kurzy a programy, které budou odpovídat potřebám trhu a firem (Nizozemsko, Estonsko, Dánsko), jejich plánování často probíhá v jednotlivých hospodářských sektorech ve spolupráci se zástupci zaměstnavatelů (například Dánsko). Objevují se také snahy učinit DPV snadno dostupné pracujícím (různé formy pružných programů, např. v Nizozemsku) i lidem v odlehlých oblastech (Rakousko). Při zařazení do programu či kurzu se také často zohledňuje motivace a předchozí kvalifikace studenta – Rakousko, Estonsko, Dánsko. Rozšiřují se opatření posilující roli odborného poradenství jako doprovodného nástroje k DPV za účelem posílení motivace k DPV a zvýšení jeho efektivity (Rakousko). Ve všech zemích kromě Rakouska je možné dosáhnout uznání předchozího vzdělání (accreditation of prior learning, APL), důraz je na něj kladen ve Slovinsku, pouze v některých z námi sledovaných zemí je systém doprovázen i soustavou národních kvalifikací – Slovinsko. Ve stadiu tvorby je kvalifikační soustava v Rakousku a v Estonsku. Cílem mnoha zemí je profesionalizace poskytovaného DPV (Rakousko), například cestou zvyšování odborných znalostí a dovedností kariérních a školských poradců (Rakousko), lektorů a učitelů (Estonsko), pracovníků úřadů práce, jednotným řízením kvality (Rakousko, Dánsko), posilováním propojení mezi školami a poskytovateli DV (Rakousko, Nizozemsko). Důraz je kladen na využití moderních digitálních technologií jako náplni kurzů DPV (Estonsko) i způsobu jejich realizace (online kurzy v Dánsku). Prioritními cílovými skupinami státem organizovaného DPV jsou osoby s omezenou či chybějící kvalifikací a vzděláním (Slovinsko, Dánsko), starší nezaměstnaní (ve Slovinsku), mladí předčasně opouštějící školy (Slovinsko) a celkově lidé znevýhodnění na trhu práce (Rakousko). Celková míra organizovanosti systému DPV se pro námi sledované země liší. Nejnižší je pravděpodobně v Nizozemsku, kde stát organizaci DPV spíše přenechává zaměstnavatelům, regionům a obcím. Sociální partneři mají velký vliv na DPV také v Rakousku, kde zaměstnavatelé a odbory provozují vzdělávací střediska v celé zemi a jak jsou také významně zastoupeni ve vedení služeb zaměstnanosti. V Dánsku stát velmi silně podporuje DPV prostřednictvím vlastních vzdělávacích institucí a široké škály programů. Do koordinace systému DPV je obvykle zapojeno několik ministerstev, ve všech námi sledovaných zemích je to ministerstvo vzdělávání a ministerstvo práce, v Estonsku i ministerstvo hospodářských věcí (podporuje profesní přípravu v podnicích). Ministerstvo vzdělávání obvykle zodpovídá za celkovou organizaci systému DPV, legislativu formálního DPV (Slovinsko), akreditace poskytovatelů (Estonsko, Dánsko) a programů (Slovinsko), uznávání předchozího učení (Estonsko). Ministerstvo práce potom nejčastěji zodpovídá spolu se službami zaměstnanosti za DPV nezaměstnaných (ve Slovinsku dále řeší i profesní vzdělávání, kvalifikační soustavu a prostřednictvím služeb zaměstnanosti i vzdělávání osob zranitelných z pohledu trhu práce, v Estonsku se prostřednictvím služeb zaměstnanosti věnuje také osobám zranitelným z pohledu trhu práce a studentům). Tam, kde není ministerstvo práce výrazněji zapojeno, přebírají jeho roli sociální partneři (v Nizozemsku stanovují priority DPV pro zaměstnance, v Dánsku stanovují priority DPV, ve spolupráci s poskytovateli navrhují konkrétní kurzy a vystupují jako poradní orgán ministra vzdělávání, odbory zde poskytují i poradenství). Sociální partneři jsou aktivní v DPV i ve Slovinsku (podílejí se na tvorbě kvalifikační soustavy, neformálním profesním vzdělávání a kvalifikačních zkouškách) a v Rakousku. V Nizozemí jsou potenciálním aktérem DPV i městské úřady, které se však 39

v realitě přiklánějí k opatřením s rychlejším efektem. V Dánsku, Slovinsku a Estonsku existují stálé poradní orgány pro další vzdělávání na centrální úrovni. Mezi poskytovatele kurzů DPV se v některých zemích řadí již zmínění sociální partneři (Rakousko, Slovinsko, Dánsko), dále jsou to školy jako součást veřejného vzdělávacího sektoru, státní vzdělávací střediska (Dánsko), množství komerčních poskytovatelů (Nizozemsko, Estonsko) a neziskové organizace (Rakousko). Vedle toho existují výzkumné ústavy specializované na DV (Slovinsko, Rakousko). Dánsko a Rakousko mají vyvinuté systémy hodnocení kvality poskytovatelů DV. DPV se obvykle realizuje skrze dotovanou profesní přípravu pro nezaměstnané, všeobecné vzdělávací programy s výukou základních znalostí a dovedností (dotované) a profesní vzdělávání zaměstnanců (částečně dotované, zejména v případě osob ohrožených ztrátou zaměstnání, např. starších zaměstnanců).

4.1

Organizace systému DPV a hlavní aktéři

Nizozemsko Nizozemsko nemá skutečný systém DPV, ústavní rámec pro DPV, ani celkovou koncepci CŽV, a to z důvodu rozdělení zodpovědností mezi řadu aktérů, kteří mají velký prostor pro rozvoj pro své vlastních koncepce. Zodpovědnost za DPV je rozdělena mezi stát, sociální partnery a sektor vzdělávání. Stát nese finanční zodpovědnost za vzdělávání nezaměstnaných a DV prostřednictvím systému primárního vzdělávání. Za poskytování DPV nezaměstnaným zodpovídají služby zaměstnanosti UWV a městské úřady. Sociální partneři zodpovídají za vzdělávání pracovníků. Mohou stanovovat cíle a opatření pro DPV a přípravu učňů v kolektivních pracovních smlouvách (KS), s využitím sektorových fondů. Vzdělávací instituce a soukromé organizace zodpovídají za poskytování konkrétních vzdělávacích programů a osnovy. Jde zejména o oblastní vzdělávací střediska ROC, která ve spolupráci se zaměstnavateli nabízejí středoškolské odborné vzdělání na úrovni ISCED 3 a 4 a určité druhy vzdělávání dospělých. Vyšší vzdělání také pro pracující realizuje Hogescholen (zhruba ekvivalent vyšších odborných škol), na univerzitní úrovni Otevřená univerzita (OU) nabízí vzdělávací programy pracujícím dospělým od 18 let. Na DPV se podílejí Ministerstvo vzdělávání, sdružení řídicích středisek odborného vzdělávání a přípravy (Foundation for Cooperation on Vocational Education, Training and the Labour Market, SBB), kvalifikační středisko APL (Kenniscentrum) a sektorové fondy. Dále existuje mnoho komerčních poskytovatelů formálního i neformálního vzdělávání, jejichž podíl na poskytování DPV roste. Hlavní změny systému DPV v Nizozemsku v posledních 5 letech Vláda zavedla ve spolupráci se sociálními partnery, UWV, městskými úřady a středisky odborného vzdělávání v roce 2013 tzv. sektorové plány, ve kterých mohou zástupci sektorů ekonomiky definovat své strategie a způsoby realizace strategií trhu práce a DPV. Stát vyčlenil 600 miliónů eur na kofinancování sektorových plánů. Zavedení sektorových plánů výrazně zvýšilo objem zásahů v oblasti DPV. Na poli vzdělávání probíhá několik opatření s cílem sladit potřeby trhu se vzdělávacími kurzy, například učinit vyšší vzdělávání pružnější pro zaměstnané osoby. To umožňuje zavedení titulu „Associate degree“ (AD) pro lidi, kteří pracují a kteří absolvovali vzdělání na úrovni mezi vyšším středoškolským a terciárním odborným vzděláváním a přípravou. 40

DPV v Nizozemsku lze rozdělit na tři typy:  zákonem regulované a státem hrazené počáteční profesní vzdělávání, které může pro jednotlivce fungovat i jako DPV (na částečný úvazek nebo paralelně s prací),  soukromé vzdělávání zaměstnanců, OSVČ a zaměstnavatelů (DPV pro zaměstnance představuje značnou část celkového objemu DPV),  poskytování zvláštní přípravy nezaměstnaným nebo uchazečům o práci.

Rakousko Zodpovědnost za DV je značně rozložena a důležitá část se nachází na úrovni řízení jednotlivých spolkových zemí. Na celostátní úrovni se jedná o ministerstvo vzdělávání, ministerstvo vědy a výzkumu, zdraví, práce a sociálních věcí, zemědělství, dopravy, inovace a techniky, financí, atd. Důležitou roli v oblasti vzdělávání dospělých hrají městské úřady a sociální partneři. Každý ze státních reprezentativních orgánů společností a pracovníků má svoji instituci DPV a svůj vlastní výzkumný ústav DPV. Existují v zásadě dva způsoby, kterými veřejné instituce v Rakousku mohou řídit systém DPV:  cestou finanční podpory,  cestou akreditace poskytovatele vzdělávání nebo programu vzdělávání. Existuje systém kvalifikace a akreditace lektorů vzdělávání dospělých, řízený Akademií dalšího vzdělávání (Weiterbildungsakademie, Wba) jako nezávislou certifikační institucí. Z důvodů průhlednosti, zjednodušené administrativy a prosazování celkové strategie kvality, vyvinulo Ministerstvo vzdělávání ve spolupráci se spolkovými zeměmi a poskytovateli vzdělávání dospělých jednotné osvědčení kvality poskytovatelů vzdělávání Ö-Cert (http://oecert.at). Jedná se o celostátně akceptovaný certifikát podle jednotných kritérií nastavených ministerstvem vzdělávání ve spolupráci se spolkovými zeměmi a samotnými vzdělavateli. Pole vzdělávání dospělých není přísně regulováno, nabídka kurzů DPV je rozmanitá. Veřejný vzdělávací sektor představuje pouze minimální část DPV, většina DPV probíhá v nestátních neziskových institucích DV a u zaměstnavatelů (Markowitsch, Hefler 2014). Deset nejdůležitějších neziskových poskytovatelů DPV vytvořilo Rakouskou konferenci vzdělávání dospělých (Konferenz der Erwachsenenbildung Österreichs, KEBÖ). Důležitými poskytovateli DPV jsou Wirtschaftsförderungsinstitut (WIFI) řízený rakouskou hospodářskou komorou a Berufsförderungsinstitut (bfi), které provozují odbory, a komora práce. Zaměstnavatelé i odbory potom provozují vlastní střediska výzkumu v DPV. Hlavní změny systému DPV v Rakousku v posledních 5 letech Důležité je posilování propojení mezi vzděláváním dospělých a systémem škol. Vzdělávání dospělých se stává nástrojem „nápravy“ pro lidi, kteří neuspěli v systému škol. Programy vzdělávání dospělých se mají oprostit od tradičních školních způsobů vzdělávání. Hlavním bodem pozornosti má být student a nikoliv vzdělávací zařízení. DPV se musí profesionalizovat, mělo by být snadno dostupné a doprovázené celoživotním poradenstvím. Proto se věnovalo hodně pozornosti vytvoření Strategie celoživotního vzdělávání 2020 LLL:

41

2020 (Strategie zum lebensbegleitenden Lernen, vydána v červenci 2011) 18 , národnímu systému kvalifikací a společnému systému profesionalizace a řízení kvality. Rakouská strategie celoživotního vzdělávání 2020 zdůrazňuje omezování překážek k CŽV (CŽV musí být poskytováno i na venkově), nacházení nových míst a způsobů vzdělávání znevýhodněných osob, realizaci kvalifikační soustavy, posilování motivace ke vzdělávání poradenstvím, odborné kvality poradců, zlepšování poradenství ve školách, usnadnění přechodu mladých lidí z úvodního vzdělávání do DV a systémů odborného vzdělávání a také podporu pracovních prostředí vhodných pro studenty (Bundesregierung Österreich: Strategie zum lebensbegleitenden Lernen "LLL: 2020" 2011).

Estonsko Spolupráce při vytváření strategií a koordinaci vzdělávání dospělých probíhá mezi vládou, třemi ministerstvy a veřejnými a soukromými vzdělávacími institucemi. Ministerstvo vzdělávání a výzkumu (Haridus- ja teadusministeerium, HM) přispívá k celkovému rozvoji systému vzdělávání dospělých, kurzů, učitelů pro dospělé a vzdělávacích institucí a také legalizuje osvědčení o dosaženém vzdělání, vydává povolení k poskytování kurzů pro nezaměstnané. Ministr vzdělávání vede Radu vzdělávání dospělých, která je nejdůležitějším orgánem v oblasti tvorby strategií a plánování vzdělávání dospělých a řízení financování vzdělávání dospělých ze státního rozpočtu. Členy Rady jsou zástupci několika ministerstev, organizací zaměstnavatelů a zaměstnanců, poskytovatelů vzdělávání, Estonského fondu neformálního vzdělávání dospělých a Estonského sdružení vzdělávacích a konzultačních společností. Ministerstvo sociálních věcí (Eesti Sotsiaalministeerium, SM) zodpovídá prostřednictvím Služeb zaměstnanosti EUIF za pracovní přípravu nezaměstnaných osob a rizikových skupin. Nově byly v EUIF vytvořeny kanceláře kariérních informací dostupné všem osobám, nikoliv pouze nezaměstnaným. Hlavní pozornost byla věnována studentům s cílem zvýšit jejich povědomí o trhu práce ještě před výběrem profese. Ministerstvo hospodářských věcí a komunikace (Majandus- ja Kommunikatsiooniministeerium, MKM) podporuje přípravu v podnicích prostřednictvím nadace Enterprise Estonia. DV realizují formou formálního a neformálního vzdělávání státní agentury, nadace a instituce řízené Ministerstvem vzdělávání (nadace Innove, Nadace pro informační technologie pro vzdělávání HITSA, nadace Archimedes a sdružení estonských učitelů dospělých ANDRAS) a soukromí poskytovatelé. Nadace Innove (www.innove.ee/en) organizuje rozvoj státních osnov, hodnocení studijních materiálů, osnovy institucí, které poskytují profesní vzdělávání, organizuje vzdělávání učitelů, prosazuje inovace v profesním vzdělávání a přípravě. Nadace pro informační technologie pro vzdělávání (HITSA, www.hitsa.ee) dbá na to, aby ve výuce byly využívány informační a komunikační technologie. Nadace Archimedes (www.archimedes.ee) je nezávislý orgán založený estonskou vládou s cílem koordinovat a realizovat různé mezinárodní a státní programy a projekty na poli přípravy, vzdělávání a výzkumu. 18

V návaznosti na Strategii celoživotního vzdělávání vydalo několik spolkových zemí Rakouska vlastní strategie CŽV.

42

Univerzita v Tallinnu a Univerzita v Tartu poskytují vzdělávání učitelů a instruktorů, výzkum DPV, přípravné kurzy dospělým, učitelům a instruktorům. Estonská nadace pro neformální vzdělávání dospělých (Eesti Vabaharidusliit, EVHL, www.vabaharidus.ee) je státní organizace sdružující nevládní organizace zaměřené na vzdělávání. Estonské sdružení vzdělávacích a konzultačních společností (Eesti Koolitusfirmade Liit, KFL, www.kfl.ee) sdružuje vzdělávací a konzultační firmy, podporuje rozvoj a dostupnost vzdělávání dospělých. V souladu se Zákonem o vzdělávání dospělých je vzdělávání dospělých v Estonsku definováno v jedné ze tří kategorií:  formální vzdělávání (tasemekoolitus) ve středních školách pro dospělé, institucích profesního vzdělávání nebo institucích vyššího vzdělávání umožňující získávat základní vzdělání a všeobecné vyšší středoškolské či vyšší vzdělání formou dálkového nebo externího studia.  pracovní vzdělávání a příprava (tööalane koolitus).  liberální vzdělávání dospělých (vabahariduslik koolitus). Plán rozvoje vzdělávání dospělých v Estonsku (2009–2013) zdůrazňuje realizaci takového přístupu ke vzdělávání, který podporuje rozvoj každého studenta a firmy, získávání schopnosti učit se, tvořivost a podnikatelské schopnosti ve všech druzích vzdělávání, důraz na schopné a motivované učitele a ředitele škol, soulad příležitostí k CŽV s potřebami trhu práce a využití moderních digitálních technologií v CŽV. Slovinsko Zodpovědnost za rozvoj a realizaci DPV sdílí stát se sociálním partnery. Ministerstvo pro práci, rodinu, sociální věci a rovné příležitosti (Ministrstvo za delo, družino in socialne zadeve, MDDSZ) zodpovídá za profesní vzdělávání a přípravu, a dále koordinuje úlohu sociálních partnerů v DPV. Zodpovídá i za vzdělávání a přípravu nezaměstnaných lidí a zranitelných skupin na trhu práce. Služby zaměstnanosti ZRSZ zodpovídají za realizaci práva na vzdělání zranitelných skupin a poskytování příspěvků na odborné vzdělávání. Ministerstvo vzdělávání, vědy a sportu (MIZŠ, Ministrstvo za izobraževanje, znanost in šport) zodpovídá především za legislativu v oblasti formálního DPV. Rada odborníků na vzdělávání dospělých ustavená státem připravuje pro ministra vzdělávání návrhy programů doporučených k akreditaci. Vláda schvaluje a financuje Roční programy vzdělávání dospělých (AAEP) a pro každý rok stanovuje priority vzdělávání a přípravy (např. zlepšování gramotnosti, zvyšování úrovní vzdělání, ověřování a uznávání neformálního vzdělávání, rozvoj sítí veřejných poskytovatelů vzdělávání dospělých). Sociální partneři (komory, obchodní služby, odbory, např. Komora obchodu a průmyslu a Komora řemesel) vykonávají technické, rozvojové a poradní činnosti v odborném vzdělávání. Zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců mají důležitou roli a jsou také zastoupeni ve státních orgánech. Komory organizací zaměstnavatelů připravují normy znalostí a dovedností pro certifikační systém. V jejich pravomoci se konají zkoušky a certifikace kvalifikací řemeslných činností, které představují nejběžnější formy DPV. Obě komory také fungují jako organizátoři a poskytovatelé neformálního odborného vzdělávání a přípravy. 43

Celostátně platná osvědčení nenabízejí. Odbory jsou zákonem omezeny na úroveň partnera v postupu certifikace státních odborných kvalifikací. Lokální úroveň (městské úřady) není zahrnuta do plánování politiky vzdělávání dospělých. Většina městských úřadů v této oblasti postrádá strategie nebo řídicí struktury. V rámci DPV mohou dospělí získávat kvalifikace ve formálním školním systému a v certifikačním systému, který je určen výhradně pro dospělé, tyto systémy se doposud nespojily (ReferNet Slovenia, 2011). Hlavními poskytovateli formálního DPV na základní úrovni jsou „lidové“ střední školy. Hlavními poskytovateli na vyšší středoškolské úrovni jsou školy, které poskytují programy v rámci počátečního profesního vzdělávání, a „lidové“ střední školy. Dospělí studují na vyšších odborných vysokých školách nebo univerzitách a samostatných ústavech vyššího vzdělávání jako externí studenti. Všechny programy formálního vzdělávání kromě základní školy si dospělí studenti hradí. Mechanismy zajišťování kvality ve formálním DPV se neliší od mechanismů v počátečním profesním vzdělávání. Poskytovatelé vzdělávání dospělých musejí být v případě formálních i neformálních programů akreditováni na základě prokázané schopnosti (učitelé, zařízení) realizovat programy a uvedeni ve státním registru, který vede Ministerstvo vzdělávání. Hlavní plán vzdělávání dospělých (MPAE 2013–2020) stanovuje v oblasti DPV tyto priority: zvyšování zapojení dospělých s neúplným základním vzděláním do DV, zkvalitnění odborného DPV, zvyšování podílu dospělých s ukončenými čtyřmi roky střední školy, zvyšování podílu dospělých s ukončeným vysokoškolským vzděláním, přesun k uznávání různých způsobů získání znalostí a rozvoj forem mobilního vzdělávání 19 . Prioritní cílové skupiny tvoří méně vzdělané a nezaměstnané osoby starší 45 let a mladí lidé, kteří opouštějí školy předčasně (ReNPIO 2013–2020). Pro realizaci DPV jsou nejdůležitější tyto instituce: Ústav Slovinské republiky pro odborné vzdělávání a přípravu (Center RS za poklicno izobraževanje, CPI, http://www.cpi.si/en/ ) je ústřední státní ústav na poli DPV. Zodpovídá za propojování sociálních partnerů a podporuje rozvojové, výzkumné, realizační a systémové procesy za účelem zvýšení kvality odborného vzdělávání a přípravy. CPI se zabývá rozvojem a aplikací směrnic pro oblast odborné přípravy. Je informačním střediskem pro kvalifikační soustavu. Slovinský ústav pro vzdělávání dospělých (Andragoški center Republike Slovenije, ACS, http://www.acs.si) je hlavní státní ústav pro výzkum a rozvoj, kvalitu a vzdělávání, poradenství a ověřování a propagační a informační aktivity na poli vzdělávání dospělých. ACS poskytuje expertízy pro rozhodování Rady odborníků na vzdělávání dospělých, rozvíjí neformální i formální formy vzdělávání, programy na podporu gramotnosti dospělých a věnuje pozornost zlepšování přístupu zranitelných skupin dospělých ke vzdělávání, rozvíjí modely sebehodnocení kvality a ověřování předchozího vzdělání (APL) a poskytuje odborné vzdělávání a přípravu dospělým učitelům. Ředitelství pro středoškolské, vyšší odborné a vzdělávání dospělých vykonává administrativní a odborné činnosti ve vzdělávání včetně vzdělávání dospělých. Ředitelství navrhuje a realizuje nařízení, informuje veřejnost o odborných a legislativních záležitostech, vykonává činnosti spojené s financováním, rozvojem mezinárodních kontaktů, spoluprací a

19

Ministerstvo práce připravuje legislativní opatření pro uznávání kvalifikací občanů členských států pro práci v regulovaných profesích ve Slovinsku.

44

plánováním, připravuje základy strategií pro řízení vzdělávacích politik a státní program vzdělávání dospělých. Úřad pro rozvoj vzdělávání plní úkoly spojené s prací státních odborných rad pro vzdělávání, účastí v Evropské informační síti vzdělávání (Eurydice), hodnocením vzdělávacího systému, řízením projektů politiky soudržnosti EU, přípravou základních součástí pro výzkum a vývoj v oblasti vzdělávání včetně vzdělávání dospělých. Poradenská centra pro další vzdělávání (ISIO) fungují v síti 14 poboček v celé zemi. Dánsko Zodpovědnost za DPV je rozdělena mezi Ministerstvo vzdělávání (Undervisning Ministeriet, UVM), sociální partnery a školy. Sociální partneři hrají hlavní roli v řízení, stanovování priorit, rozvoji, organizaci a zajišťování kvality programů profesní přípravy dospělých. Na místní úrovni tak činí prostřednictvím zástupců ve školních radách a vzdělávacích výborech. Sociální partneři uzavírají kolektivní smlouvy o rozvoji schopností zaměstnanců. Odbory poskytují informace a poradenství specifickým cílovým skupinám, některé poskytují vlastní kurzy (musí být schváleny Ministerstvem vzdělávání). Veřejné iniciativy v oblasti DPV hrají v rozvoji kvalifikací a schopností pracovních sil celé populace zásadní roli. Tyto vzdělávací výbory sociálních partnerů mají v oblasti DPV nejdůležitější postavení: Národní rada pro vzdělávání dospělých a další vzdělávání Ministerstva vzdělávání (VEU-rådet) – poradní komisi tvoří zástupci z řad zaměstnavatelů a organizací pracovníků. Komise radí ministrovi v oblasti strategií, záležitostí a potřeb souvisejících s DPV. 11 sektorových komisí DPV (efteruddannelsesudvalg) – každá z nich zodpovídá za konkrétní sektor trhu práce. Tvoří je zástupci zaměstnavatelů a organizací pracovníků, včetně zástupců škol/organizací. Komise připravují konkrétní kurzy podle stanovených chybějících dovedností v určitém sektoru. Tyto komise fungují také jako platforma pro sdílení znalostí mezi různými zainteresovanými stranami v DPV. Národní středisko rozvoje schopností, jehož úkolem je vytvářet kvalitní základnu znalostí pro monitorování, rozvoj a zlepšování DPV a poradenství poskytované zaměstnancům a společnostem. Další institucí zapojenou v systému DPV jsou poradenská a informační VEU střediska vzdělávání dospělých (VEU-center, Voksen videre- og efteruddannelse) a VUC střediska vzdělávání dospělých (VUC-center, Voksenuddannelsescenter) poskytující základní všeobecné a přípravné vzdělávání dospělých (viz str. 48). V Dánsku existuje webový nástroj na hodnocení kvality dalšího vzdělávání, Viskvalitet.dk. Kvalitu vzdělávání hodnotí povinně jeho účastníci ze dvou hledisek: zda aktivita vedla k osvojení kompetencí deklarovaných vzdělavatelem a kompetence účastníkovi pomohly k uplatnění nebo v sociálním životě. Hlavní změny systému DPV v Dánsku v posledních 5 letech V DPV se intenzivněji využívají elektronické formy vzdělávání a kurzy pro imigranty. Nová reforma zaměstnanosti (2014) posílila zaměření na motivaci lidí s omezenou kvalifikací a mladých lidí bez kvalifikací k získání kvalifikací. Pojištění nezaměstnaní mohou navštěvovat zvolené kurzy a být přitom podporováni z pojištění.

45

Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi: organizace systému DPV a hlavní aktéři V České republice mají na veřejně podporované DPV největší vliv Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jedná se o situaci, která je také v ostatních zemích běžná, přičemž v Estonsku hraje významnou roli navíc ještě třetí resort, hospodářství. Ve všech ostatních zemích je ekvivalentem českého ministerstva školství ministerstvo vzdělávání. Nelze vyloučit, že tato terminologická nuance sama o sobě našemu ministerstvu do určité míry omezuje prostor v aktivitách na poli vzdělávání dospělých mimo školský systém. V České republice neexistuje expertní poradní orgán na úrovni vlády nebo některého z ministerstev, který by se věnoval dalšímu vzdělávání jako celku. Taková fóra přitom v ustálené podobě fungují v Dánsku, Rakousku a Estonsku. Také ve sféře výzkumu je další vzdělávání u nás ukotveno relativně slabě. Výzkumné aktivity zaměřené na další vzdělávání vykonávají Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, příspěvkové organizace dvou ministerstev (FDV a NÚV) a v různé míře katedry andragogiky nebo katedry veřejné a sociální politiky. Oproti tomu ve Slovinsku a v Rakousku fungují specializované výzkumné instituce zaměřené na DV. V Dánsku a ve Slovinsku na rozdíl od ČR navíc existují speciální poradenská a informační centra zaměřená na DV. Česká republika postrádá fungující systém hodnocení kvality vzdělávání dospělých. Dva různé nástroje tohoto typu existují v Dánsku a v Rakousku. Zaměstnavatelé v ČR ovlivňují systém DPV zejména prostřednictvím sektorových rad, vytvářejících kvalifikační soustavu. Hlas veřejnosti je velmi slabý, neboť odbory prostředí DPV s výjimkou účasti v tripartitě prakticky nijak neovlivňují a žádného jiného reprezentanta kromě politiků občané nemají. Oproti tomu například v Nizozemsku zaměstnavatelé spolu se zástupci zaměstnanců vytvářejí sektorové plány a prostřednictvím kolektivních smluv rozhodují o využívání sektorových fondů, v Rakousku provozují celostátní střediska poskytující DPV a zasedají ve vedení služeb zaměstnanosti, což platí i pro Slovinsko. V Rakousku je oproti ČR velká část DPV poskytována neziskovými vzdělavateli.

Legislativní ukotvení systému DPV DPV je u většiny námi sledovaných zemí legislativně ukotveno v zákonech o vzdělávání dospělých (Rakousko 1973, Estonsko 1993, Slovinsko 1996, Nizozemsko má zákon o veškerém odborném vzdělávání z roku 1996). V Dánsku existuje zákon věnující se přímo DPV z roku 2004. Zákon věnující se národním kvalifikacím má prozatím pouze Slovinsko (2000), připravován je v Rakousku. Nizozemsko, Estonsko a Dánsko takový zákon postrádají.

4.2

Nizozemsko Zákon o vzdělávání dospělých a odborném vzdělávání (WEB, z roku 1996) Jeho cílem je koordinovat různé druhy středoškolského odborného vzdělávání, systém učňovského školství, všeobecné středoškolské vzdělávání dospělých, základní vzdělávání dospělých, holandštinu jako druhý jazyk, a sociokulturní vzdělávání. Díky WEB došlo k reorganizaci a sloučení stovek středisek odborného vzdělávání převážně do nových oblastních ROC center (kterým WEB zajistil vysokou autonomii za předpokladu, že budou intenzivně spolupracovat s městskými úřady, sociálními partnery a zaměstnavateli v dané 46

oblasti). Zákon WEB vyžaduje, aby školy vytvářely a udržovaly systém zajištění kvality (Inwent: Adult and Vocational Education Act – Netherlands). Rakousko Spolkový zákon o podpoře vzdělávání dospělých (ErwachsenenbildungsFörderungsgesetz, z roku 1973) umožňuje státu prosazovat DV, ale pouze prostřednictvím neziskových institucí. Současně existuje řada souvisejících zákonných ustanovení, která řídí systém škol, vyšší vzdělávání, zdanění a trh práce. Na poli DPV je však „rozsáhlý nedostatek právních základů“, což vede v kombinaci se „soutěží mezi poskytovateli (…) k vyšší pružnosti a rozsahu při navrhování kurzů podle konkrétních potřeb.“ (Tritscher-Archan et al. 2012: 32). Dále existují zákony upravující organizační strukturu institucí a poskytovatelů DPV, DPV na univerzitách nebo DPV ve zvláštních oblastech.

Slovinsko Zákon o vzdělávání dospělých (Zakon o izobraževanju odraslih, 1996) definuje vzdělávací programy pro dospělé, práva dospělých z hlediska akreditovaných vzdělávacích programů a řízení veřejných vzdělávacích ústavů pro dospělé, upravuje vydávání Ročního plánu vzdělávání dospělých, roční programy ve vzdělávání dospělých a příslušné financování. Státní zákon o profesních kvalifikacích (Zakon o nacionalnih poklicnih kvalifikacijah, 2000) reguluje orgány, instituce a organizace způsobilé připravovat a přijímat profesní normy a katalogy znalostí, dovedností a schopností, včetně podmínek a postupů získávání NVQ. DPV také regulují zákony související s počátečním profesním vzděláváním. Práva a zodpovědnosti vzdělávacího systému za konkrétní cílové skupiny upravuje pracovní a sociální legislativa. DPV dále upravují zvláštní zákony v oblastech zdraví, životního prostředí, zemědělství, kultury a dalších, které stanovují požadavky těchto profesí a požadavky na neustálé vzdělávání zaměstnanců. Estonsko Zákon o vzdělávání dospělých (Täiskasvanute koolituse seadus, z roku 1993) slouží jako základ pro vzdělávání dospělých. Obsahuje definici institucí vzdělávání dospělých, podmínky poskytování příležitostí ke vzdělávání, klasifikaci vzdělávání dospělých podle jeho cílů a také reguluje financování vzdělávání dospělých. Ustanovení se týkají hlavně lidí, kteří využívají programy dálkového, externího nebo večerního studia, nebo kteří se účastní pracovního a neoficiálního vzdělávání. Zákon o vzdělávání dospělých také stanovuje právo na 30 dní studijního volna ročně na formální, profesní i neformální vzdělávání. Zákon o profesích (2000) vytváří základy pro tvorbu, fungování a řízení systému odborných kvalifikací. Vedle toho existují další zákony, které se částečně věnují problematice DPV, např. zákon o základních školách a vyšších středních školách, zákon o službách trhu práce a podpoře. Dánsko Zákon o profesní přípravě dospělých (2004) vedl k reorganizaci veřejně poskytovaného DPV s cílem poskytovat ve spolupráci s firmami kurzy cílené na jejich potřeby. Zákon vedl i ke změnám výukových metod, které jsou nyní více zaměřeny na vzdělávání podle vykonávané práce, a posilují vzdělávání podle předchozích kvalifikací studenta. 47

ČR v porovnání s ostatními zeměmi: legislativní ukotvení DPV V České republice na rozdíl od všech ostatních sledovaných zemí neexistuje zákon o dalším vzdělávání ani o jeho veřejné podpoře, nýbrž pouze zákon o uznávání a ověřování výsledků dalšího vzdělávání 20, upravující Národní soustavu kvalifikací. Legislativní ukotvení dalšího vzdělávání je tak u nás ze všech šesti zemí nejslabší. Podobně jako v ostatních zemích je také v ČR další vzdělávání „umístěno“ v zákonech o zaměstnanosti, zákonech o školách a v zákonech upravujících požadavky na výkon některých profesí.

4.3

Klíčové nástroje DPV

DPV poskytované nezaměstnaným a veřejnosti Ve všech porovnávaných zemích existuje v té či oné míře podpora nezaměstnaných v podobě bezplatného vzdělávání a poradenství. V několika zemích jsou službami zaměstnanosti podporované vzdělávací programy či poradenství i pro osoby ohrožené na trhu práce (osoby s postižením, mládež, osoby s omezenou kvalifikací aj.), jmenovitě v Estonsku (zde i poradenství pro osoby přemýšlející o změně zaměstnání) a Rakousku (zde i podpora zaměstnanců, kteří využívají vzdělávací dovolené aj.). Další funkcí je tvorba a shromažďování informací o DPV (Rakousko). V Dánsku existují plošné nástroje státem přímo poskytovaného DPV. 4.3.1

Nizozemsko Služby zaměstnanosti UWV zodpovídají za poskytování DPV nezaměstnaným (zvláště osobám pobírajícím sociální podporu a osobám s postižením), a to prostřednictvím středisek Werkpleinen, ale rozsah těchto vzdělávacích aktivit je malý. UWV se podílí i na sektorových plánech (viz finanční nástroje níže) a úspěšném dlouhodobém programu zaměstnanosti soukromého poskytovatele Phillips. Celkové zapojení UWV v DPV je však relativně omezené. Slovinsko V rámci APZ poskytují služby zaměstnanosti ZRSZ poradenství nezaměstnaným lidem o možnostech získání vzdělání a nezaměstnaní mají přístup k programům formálního vzdělávání a získávání profesních kvalifikací. Nezaměstnané osoby registrované u ZRSZ mohou zdarma absolvovat 104 hodin doplňkového nebo pokročilého praktického vzdělávání v různých oblastech. ZRSZ také pokrývá cestovní výdaje a dávky hrazené během aktivní účasti v kurzech. Vzdělávání organizují ve spolupráci se ZRSZ vzdělávací střediska společností (a dále příslušná ministerstva). Kanceláře ZRSZ poskytují osobní, sociální i odborné poradenství převážně nezaměstnaným (80 %) a studentům (15 %). Dánsko Program všeobecného vzdělávání dospělých (AVU) je součástí veřejného systému, který poskytuje 29 středisek vzdělávání dospělých (VUC, Voksenuddannelsescenter). Je zakončen zkouškou na stejné úrovni jako závěrečná zkouška na základní škole. Kurzy si účastníci hradí, ale mohou využít finanční pomoc prostřednictvím Dánské státní podpory 20

zákon č. 179/2006 Sb.

48

vzdělávání dospělých (SVU), která je dostupná dospělým s nízkou kvalifikací a dotace nebo půjčky od Dánské státní podpory vzdělávání (SU). Registrovaní nezaměstnaní mohou studovat ve středisku VUC a nadále pobírat podporu z pojištění pro případ nezaměstnanosti. Přípravné vzdělávání dospělých (FVU) se také poskytuje ve VUC. Cílem je poskytovat dospělým příležitost doplňovat si základní dovednosti ve čtení a matematice. Účast v kurzu je zdarma pod podmínkou, že student FVU dosáhl věku 18 let a studuje FVU jako ve spojení s jiným druhem DPV, nebo FVU probíhá ve formě kurzu na pracovišti, kde student pracuje, nebo je součástí přípravy, kterou poskytuje Dánská vězeňská a probační služba. Během účasti ve FVU je k dispozici stejná finanční podpora jako v případě všeobecného vzdělávání dospělých. Programy profesní přípravy dospělých v Dánsku (AMU). Podstatná část celkového učení a rozvoje dovedností probíhá ve spojení s prací, a to jak osob zaměstnaných, tak nezaměstnaných. Nezaměstnané osoby se mohou zúčastňovat několika programů podle vlastního výběru po dobu 6 týdnů. Kurzy AMU jsou poskytovány prostřednictvím asi 100 škol schválených Ministerstvem vzdělávání. Nabízejí přibližně 2 900 různých programů, které lze kombinovat. Míra účasti v kurzech AMU je v Dánsku vysoká, v roce 2013 činila více než 620 000 lidí. Programy jsou zaměřeny na dovednosti spojené s konkrétním pracovním místem/sektorem, všeobecné dovednosti nebo osobní dovednosti (např. společenská komunikace, organizace a management), průměrná délka kurzu jsou 3 dny. Nezaměstnaní účastníci s omezenou nebo běžnou kvalifikací mají nárok na pevnou podporu od SVU (VEUgodtgørelse), která odpovídá úrovni 80 % maximální možné podpory v nezaměstnanosti. Zaměstnaní účastníci nadále pobírají plat, zatímco jejich zaměstnavatel dostává státní podporu. Program Šestitýdenní příprava opravňoval nezaměstnané lidi k účasti na šestitýdenní přípravě podle vlastního výběru. Nová reforma mění toto opatření směrem od vlastního výběru k výběru, který více souvisí s prací a stávajícími dovednostmi nezaměstnaných. Během programů rotace na pracovním místě může pracoviště získat náhradního zaměstnance z řad nezaměstnaných po dobu školení vlastního zaměstnance. V návaznosti na aktuální reformu se doba rotace na pracovním místě zkracuje z 12 na 6 měsíců. Současně s tím se snižuje státní náhrada městským úřadům ze 100 % na 60 % celkových nákladů. Cílem je zaměřit program na takové nezaměstnané, kteří jej potřebují nejvíce. Iniciativy v oblasti rotace na pracovním místě by měly vycházet ze spolupráce mezi různými aktéry, měly by se zaměřovat na sociální prvky, aby mohly osoby s omezenou kvalifikací přípravné kurzy řádně dokončit a měly by zahrnovat koordinátora, který zprostředkovává spolupráci mezi zainteresovanými stranami a pracuje s každým účastníkem. Rakousko Služby zaměstnanosti AMS hrají z hlediska vzdělávání a přípravy osob hledajících práci klíčovou roli. Řídí řadu opatření (studijní volno, program zahájení podnikání, krátkodobá práce, opatření pro mládež, programy pro starší uchazeče o práci). AMS je také nejdůležitější institucí z hlediska financování DPV. Hlavní část podpor AMS směřovala do oblasti získávání dovedností – cca 80 % osob, které se zúčastnily programů AMS, spadá do této kategorie. AMS například hradí náhradní mzdu pracovníkům, kteří využívají vzdělávací dovolené, poskytuje nezaměstnaným poradenství a podporu při přípravě na zahájení samostatné výdělečné činnosti anebo zakončení období nezaměstnanosti. Podporuje také vzdělávání osob se zájmem vzdělávat zaměstnance (Weiterbildungsgeld). AMS nabízí rozsáhlou 49

informační základnu v oblasti DPV a záležitostí politik zaměstnanosti, například elektronický informační systém o trendech kvalifikací pro rakouský trh práce Barometr. Sociálně-ekonomické podniky (SÖBS, sozialökonomische Betriebe) Sociální podniky mají za úkol integrovat nezaměstnané zatížené zvláštními nevýhodami (dlouhodobá nezaměstnanost, věk, osoby s postižením, povinnost péče, sociální nepřizpůsobivost, předchozí závislost na drogách, osoby po výkonu trestu, bezdomovci atd.) na trhu práce. Poskytováním časově omezených přechodných pracovních míst nabízí tento program cílený rozvoj dovedností a sociálně-pedagogickou podporu. Podniky SÖBS jsou subjekty, které operují na sekundárním trhu práce21, tj. velmi se liší od programů dotované mzdy a dalších tradičních nástrojů. Na rozdíl od neziskových projektů zaměstnanosti potřebují podniky SÖBS generovat příjmy dostatečné pro pokrytí alespoň 20 % svých nákladů. Vedle toho dostávají SÖBS finanční podporu od AMS, a to např. částečné proplacení nákladů. Zaměstnavatelé, kteří přihlásí nezaměstnanou osobu do programu SÖB za účelem její reintegrace na trhu práce, mohou obdržet aktivační dotaci. Zaměstnání se poskytuje na bázi běžného pracovního poměru. Před vstupem do takového pracovního poměru mohou účastníci navštěvovat přípravné programy. Ve zvláštních případech mohou zaměstnání předcházet zkušební pracovní období s cílem odhalit postoj kandidáta k zamýšlené přechodné pracovní pozici. Starší nezaměstnaní pracovníci, kterým se blíží odchod do důchodu (během 3,5 roku nebo dříve) a kteří nemají zajištěné žádné další pracovní místo, mohou za určitých podmínek setrvat v podniku SÖB až do odchodu do důchodu.

Estonsko Služby zaměstnanosti EUIF se zaměřují zejména na nezaměstnané a osoby zranitelné na trhu práce. Podporují realizace opatření trhu práce na lokální úrovni (například tvorba přípravných pracovních středisek a poskytování služeb trhu práce). Vedle toho poskytují finanční podporu určenou na vzdělávání osobám s postižením, začínajícím podnikatelům a osobám s omezenou kvalifikací. Cílené poradenství a asistence jsou zde poskytovány nezaměstnaným, ale i lidem přemýšlejícím o změně zaměstnání, studentům a zaměstnavatelům. Poukázky na vzdělávání Opatření v podobě poukázek na vzdělání zavedlo v roce 2009 Ministerstvo sociálních věcí v rámci zvyšování kvalifikace nezaměstnaných dospělých. Cílem poukázek na vzdělání je financovat přípravu na trhu práce, a poskytovat tak možnosti přeškolování a dalšího vzdělávání nezaměstnaným rychleji a pružněji a také v souladu s individuálními potřebami, aby se znovu rychle začlenili do dění na trhu práce. Poskytovatelé přípravných kurzů byli pro účast v tomto systému vybráni podle určitých kritérií kvality, výběr vzdělávací aktivity je pak ponechán na nezaměstnaném. Více než polovina z poskytovatelů byly školy odborného vzdělávání. Příprava na integraci na trhu práce měla velmi kladný vliv na zaměstnanost i příjem. Odhady dopadů ukázaly, že příprava byla užitečnější pro ženy, starší osoby, lidi s nižším vzděláním a krátkodobě nezaměstnané (EUIF, 2011). Podíl poukázek na celkovém počtu rekvalifikací narostl na 65 % v roce 2012. 21

Většina podniků SÖBS jsou menší podniky, které financují a provozují neziskové nebo svépomocné subjekty. Produkují zboží nebo prodávají služby, které musejí být životaschopné (zpracování dřeva, přestavba interiéru a exteriéru, zásobování, recyklace odpadu, textilie, kov, služby v domácnosti, hrnčířství, včetně neziskových agentur dočasné práce).

50

Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi: veřejně poskytované DPV Klíčovými nástroji poskytování veřejně hrazeného DPV pro veřejnost jsou rekvalifikace zprostředkovávané úřadem práce a vzdělávání u zaměstnavatelů dotované z ESF. Podoba a rozsah veřejně hrazeného DPV se pravděpodobně nejvíce blíží situaci v Estonsku a ve Slovinsku. Nizozemí oproti ČR i oproti ostatním zemím výrazně omezuje DPV pro nezaměstnané, naopak v Rakousku a v Dánsku je míra intervence v této oblasti velká. Dánsko disponuje plošnými vzdělávacími programy, které realizují státní vzdělávací centra. Instituce ani programy tohoto typu v ČR nejsou. ČR vedle toho postrádá i podporu mířenou specificky na nízkokvalifikované (ať už pracující nebo nezaměstnané). Takové nástroje mají Dánsko a Estonsko. V ČR není možnost studijního volna na profesní (neformální) vzdělávání, která je v různých formách k dispozici v Dánsku, Estonsku a Rakousku. Poukázky na vzdělávání v Estonsku pak představují podobný nástroj jako české zvolené rekvalifikace, avšak nechávají nezaměstnaným větší volnost při volbě vzdělávání. Finanční nástroje v DPV Zdroje financování DPV jsou obvykle rozmanité, určitou výjimkou jsou v našem souboru Rakousko (klíčovým poskytovatelem financí pro DPV zde jsou rakouské služby zaměstnanosti AMS – viz výše, rakouská zpráva nezmiňuje například existenci specifických fondů pro financování DPV) a Nizozemsko (zde jsou zdroji financí převážně tzv. sektorové fondy tvořené příspěvky od zaměstnavatelů). Prostředky z ESF jsou pro DPV využívány v Estonsku a ve Slovinsku, v omezené míře potom také v Nizozemsku a v Rakousku. Vzdělávání nezaměstnaných je nejčastěji financováno skrze fondy (sektorové fondy v Nizozemsku, Fond APZ a SKLAD ve Slovinsku, ESF), a služby zaměstnanosti (v Dánsku, Rakousku, Estonsku, Nizozemsku). Vzdělávání zaměstnaných je dotováno ve Slovinsku, Estonsku, Dánsku (zde hradí částečně stát společně se zaměstnavatelem). V některých zemích je státem dotováno vzdělávání osob zranitelných na trhu práce, zejména osob s omezenou kvalifikací (Nizozemsko, Estonsko, Slovinsko), výjimečně i začínajících podnikatelů (Estonsko). Daňové úlevy pro zaměstnavatele studujících osob jsou poskytovány v Nizozemsku (zde zranitelných na trhu práce), finanční pobídky zaměstnavatelům v podobě dotování vzdělávání jejich zaměstnanců jsou poměrně běžné, zvláště jde-li o osoby potenciálně ohrožené na trhu práce (osoby s postižením, osoby s omezenou kvalifikací). 4.3.2

Nizozemsko Za poskytování DPV nezaměstnaným zodpovídají UWV a městské úřady. V roce 2014 činil rozpočet UWV asi 250 miliónů eur. Asi 115 miliónů eur (2014) vyčleňuje UWV na nákup aktivit na opětovné zapojení nezaměstnaných na trh práce včetně vzdělávání od soukromých poskytovatelů. Společnosti, které se věnují opětovnému zapojení, nicméně upřednostňují jiné druhy aktivit (vedení, školení v oblasti využití, pracovní poradci). Z toho důvodu je částka vydaná UWV na DPV a přípravu nezaměstnaných velmi nízká. Obdoba platí pro městské úřady. Dostávají jednorázovou částku z městského fondu určenou na podpory, doručování a zásahy na poli opětovného zapojování. DPV může být součástí aktivit na podporu opětovného zapojení, avšak jeho objem během posledních let klesá.22 Existuje Fond

22

Dle připravované studie společnosti Panteia ve spolupráci s University of Amsterdam jsou výdaje městských úřadů na vzdělávání téměř nulové.

51

pro vzdělávání v praxi (Subsidieregeling praktijkleren) jehož prostřednictvím dotuje Ministerstvo vzdělávání zaměstnavatele, kteří poskytují stáž zranitelným skupinám na trhu práce (společnosti dostávají vrácenou části daní). Celkem 140 sektorových fondů tvoří hlavní finanční nástroj pro vzdělávání pracovníků. Téměř každý sektor má svůj vlastní fond (Donker van Heel et al. 2008). Na základě kolektivních smluv 23 odvádějí zaměstnavatelé povinnou část svých nákladů na pracovní síly do těchto fondů a poté je mohou využívat na hrazení vzdělávání zaměstnanců. Sektorové fondy trhu práce a vzdělávací fondy vynakládají celkem přibližně 1 miliardu eur ročně. Fondy jsou dále podporovány úřady, které zodpovídají za vzdělávání. Někdy jsou tyto úřady propojeny s řídicími středisky odborného vzdělávání (jako např. v případě Fundeon, VTL, VAPRO a INNOVAM aj.). Některé fondy dokonce nabízejí sektoru kurzy nebo připravují samotné vzdělávací programy. Vzdělávací iniciativy mohou přicházet od zaměstnavatelů nebo zaměstnanců. Kromě vzdělávání pracovníků slouží řada fondů jako zdroj financování projektů vzdělávání nezaměstnaných. Tyto projekty někdy částečně financuje ESF. Dalším druhem společného financování jsou peníze ze sektorových plánů (viz níže). V těchto případech fondy často spolupracují s UWV nebo komunitami. Vláda zavedla v roce 2013 sektorové plány, jde o iniciativy sociálních partnerů, městských úřadů, úřadů práce (UWV), SBB (sdružení řídicích středisek odborného vzdělávání a přípravy). Sektor trhu práce navrhuje zásahy na podporu vzdělávání starších pracovníků, vedení potenciálně nadbytečných pracovníků k práci v jiných sektorech, která se vyznačuje dobrou perspektivou na trhu práce, vedení mladých a dlouhodobě nezaměstnaných osob do sektoru, zaměstnatelnost pracovníků atd. Po schválení těchto plánů státem hradí stát 50 % plánovaných zásahů. K dispozici je státní příspěvek ve výši 600 miliónů eur v roce 2014 a 2015. Téměř polovina stávajících účastníků jsou pracovníci, kteří potřebují vzdělání. 24 Kromě sektorových fondů je využíván i ESF (především v letech 2007–2013, kdy rozpočet obsahoval asi 50 miliónů eur ročně). Nový program ESF tento dodatečný rozpočet již neobsahuje, existuje pouze nízká částka vyčleněná na vzdělávání v rámci zásahů na poli zaměstnanosti. V (polo)veřejných sektorech zodpovídají za finanční podporu DPV zaměstnanců i příslušná ministerstva. Existuje například tzv. Stážový fond (Stagefonds) Ministerstva zdravotnictví, sociální péče a sportu, který finančně podporuje organizace na poli zdraví a sociální péče, pokud nabízejí stáže. Ministerstvo vnitra spravuje malý fond na podporu stážových projektů ve stavebním sektoru.

Slovinsko Největší problém v oblasti DPV je neregulovaný systém financování. Stát podporuje účast dospělých ve vzdělávacích programech různými formami: bezplatné vzdělávání, 23

Smlouvy o vzdělávání uzavřené mezi zaměstnanci a zaměstnavateli jsou zakotveny v článcích kolektivních smluv (KS), které platí pro určité odvětví pracovního trhu. Právo zaměstnanců na vzdělávání se na základě KS liší pouze mírně. Některé KS obsahují podrobné popisy smluv o vzdělávání, zatímco jiné jsou velmi stručné. Pouze několik KS zahrnuje články o vzdělávání, které souvisí s aktivitami mimo společnost nebo s kurzy, které si může student vybírat sám. 24 Další zásahy na podporu mnoha účastníků jsou: vedení a párování (40 000), revize kariéry a vedení (30 000), zdravotní kontroly (26 000), další iniciativy na podporu zdraví pracovníků (23 000) a stáže mladých lidí (23 000).

52

proplácení nákladů na vzdělání (každá nezaměstnaná osoba, která dříve pracovala, má ze zákona právo na proplacení DPV nebo na příplatek na vzdělání v případě nezaměstnaných, kteří jsou zapojeni do APZ), různé formy náhrad, studijní volno, stáže. Stát také finančně podporuje 30 středisek pro rozvoj schopností pracovníků (v období 2010–2015), přispívá k financování poradenství zaměstnavatelům a zaměstnancům a hradí rozvoj a provoz vzdělávací infrastruktury: síť 14 informačních a poradenských středisek pro dospělé, 14 středisek CŽV, přibližně 200 učitelů pro negramotné, síť 20 poradců. Dospělí studenti nemají žádnou úlevu na daních za studijní náklady. Náklady hrazené zaměstnavatelem v případě studia zaměstnanců nebo jejich rodiny jsou podle Zákona o osobním příjmu prémií, za kterou musí člověk zaplatit daň. Od roku 2004 je důležitým zdrojem financování vzdělávání dospělých ESF, ale vlivem složitých administrativních postupů zůstává z velké míry nevyužit. Vzniká také potřeba nalézat nové zdroje financování pro období, kdy vyprší současné způsoby financování ESF. Slovinské odbory peníze na DPV neposkytují. V poslední době vytvořily dobrovolné fondy některé městské úřady. Slovinský Fond lidských zdrojů a vzdělávání (Javni sklad Republike Slovenije za razvoj kadrov in štipendije, SKLAD, http://www.sklad-kadri.si/) představuje ústřední státní řídicí ústav pro vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů. Nabízí stipendia pro studium a výzkum, mezinárodní mobilitu studentů a výzkumníků, poskytuje finanční pobídky zaměstnavatelům k rozvoji lidských zdrojů, poskytuje aktuální informace o možnostech rozvoje lidských zdrojů. SKLAD realizoval výběrová řízení na vytvoření středisek schopností pro rozvoj lidských zdrojů v období let 2010 až 2013 za 2 750 000 eur. Cílovými skupinami byly společnosti a jejich zaměstnanci. Fond poskytuje programy společného financování vzdělávání a přípravy s cílem podporovat zapojování společností a jednotlivců do DPV (programy formálního vzdělávání až do středoškolské úrovně). Fond aktivní politiky zaměstnanosti (APZ) – opatření APZ se zaměřují na nezaměstnané osoby, osoby, které přicházejí o práci, a zaměstnance společností. APZ nabízí dotované vzdělávání/přípravu a zaměstnání. Na poli středoškolského vzdělávání se dle zprávy Resolucija o nacionalnem programu izobraževanja odraslih za obdobje 2013–2020 (ReNPIO 2013–2020) otevírá možnost společného financování středoškolského vzdělávání pro všechny dospělé mladší 55 let prostřednictvím veřejných fondů. Je to možné pro zaměstnance, kteří využívají tohoto práva poprvé jako dospělí studenti, a pro nezaměstnané s jakoukoliv formou nezaměstnanosti, pokud jde o řešení odborné/vzdělávací strukturální nerovnováhy. Osoby ohrožené na trhu práce (starší dospělé osoby, osoby bez ukončeného vzdělání) budou mít právo na bezplatné informace a poradenství před, během a po vzdělávání. Dánsko Hrazení DPV z veřejných zdrojů probíhá prostřednictvím decentralizovaného rámce na základě informací z Ministerstva vzdělávání. Školné často hradí zaměstnavatel. Za nezaměstnané účastníky jej hradí Veřejné služby zaměstnanosti. Nezaměstnaní účastníci s omezenou nebo běžnou kvalifikací mají nárok na pevnou podporu od Státního systému podpory vzdělávání dospělých (VEU-godtgørelse), která odpovídá úrovni 80 % maximální možné podpory v nezaměstnanosti. Kromě toho existují různé fondy, které mohou hradit školné za účastníky DPV. Zejména v případě zaměstnanců zahrnuje dánský systém fondy, které jsou určeny pro rozvoj schopností, jakožto součást systému kolektivního vyjednávání 53

(kompetencefonde). Podniky mohou nakupovat specificky připravené programy pro své vlastní využití, tj. programy, které nespadají pod Ministerstvo vzdělávání. Rakousko Finanční zdroje pro DPV nejsou příliš diverzifikovány, klíčovým poskytovatelem financí pro DPV jsou rakouské služby zaměstnanosti AMS (viz výše). Rakouská zpráva nezmiňuje využívání ESF pro DPV ani existenci specifických fondů pro financování DPV. Estonsko Ministerstvo vzdělávání (HM) financuje DV a přeškolování osob ve vzdělávacích a přípravných institucích. Od roku 2007 se za využití zdrojů státních fondů a programu „Pracovní příprava dospělých“ poskytují pracujícím dospělým bezplatné pracovní přípravné kurzy ve školách profesního vzdělávání a přípravy a v institucích vyššího profesního vzdělávání (Haridus- ja teadusministeerium - HM, 2009). Od roku 2008 financuje HM přípravu klíčových schopností nezbytných pro práci a CŽV také ve střediscích liberálního vzdělávání dospělých. Bezplatné vzdělávání je dostupné ve všech okresech Estonska. Podpora při zvyšování kvalifikace lidí s omezeným uplatněním na trhu práce – v letech 2009–2014 realizovalo Ministerstvo vzdělávání program „Pracovní vzdělávání a rozvoj dospělých” s cílem zvýšit kvalifikaci lidí s omezenou kvalifikací. Vzdělávací kurzy v odborných školách a ústavech aplikovaného vyššího vzdělávání byly poskytnuty účastníkům zdarma. EUIF a Enterprise Estonia (EAS) nabízejí podporu a vzdělávací programy pro začínající drobné podnikatele. Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi: finanční nástroje DPV V ČR jsou klíčovými finančními zdroji DPV Evropský sociální fond a státní rozpočet, z nějž se hradí aktivní politika zaměstnanosti, Národní soustava kvalifikací a Národní soustava povolání. Slovinská zpráva upozorňuje na podobné problémy vyplývající z krátkodobosti projektů ESF a z administrativní zátěže s nimi spojené, jaké zná i české prostředí. Finanční nástroje bez obdoby v ČR, které jsme ze zahraničních studií zjistili, jsou Sektorové fondy v Nizozemsku a obdobné fondy vyplývající z kolektivních smluv v Dánsku a nadace Enterprise Estonia při estonském ministerstvu hospodářství pro financování vzdělávání ve firmách. Kvalifikační soustavy Národní kvalifikační rámec je plně funkční ve Slovinsku. Slovinská zpráva zmiňuje nedostatky soustavy kvalifikací, z nichž nejzásadnější je drobení kvalifikací a využívání systému jako náhražky za formální vzdělávání. Zpráva za Estonsko ani za Nizozemsko kvalifikační soustavu nezmiňuje, v Rakousku je ve stadiu příprav od roku 2008. 4.3.3

Nizozemsko Nizozemská zpráva kvalifikační soustavu k uznávání neformálního vzdělávání nezmiňuje. V soustavě kvalifikací odborného vzdělávání nicméně během posledních deseti let přípravy kvalifikací dochází k omezování dokumentace kvalifikací, a to zaměřením se na klíčové schopnosti napříč profesemi, pro něž bylo určeno 25 klíčových schopností25. Využívají Klíčové schopnosti zahrnují: prezentaci a sdělování informací; učení se; psaní a vykazování; naplňování očekávání zákazníků; práci s technikou; zvládání tlaků a nezdarů; podnikatelské a obchodní myšlení. 25

54

se během profesní přípravy v učebnách i na pracovištích. Kvalifikace se oficiálně aktualizují každé tři roky.

Slovinsko Zákon o státních odborných kvalifikacích (2006) stanovuje podmínky a postupy hodnocení a udělování kvalifikací. Existuje portál státních odborných kvalifikací (www.npk.si), kde jsou uvedeny informace pro žadatele a zaměstnavatele a katalogy kvalifikací. Každý rok probíhá v souladu se zákonem státní hodnocení systému. Slovinská zpráva zmiňuje nedostatky systému:  Systém byl vyvinut s cílem uznávat neoficiálně získané vzdělání jednotlivců a udělovat jim osvědčení. V současné době probíhá v systému intenzivní vzdělávání, kterého se účastní osoby bez zkušeností v určité oblasti. Po absolvování vzdělávání nebo hodnocení dostávají osvědčení, avšak nadále postrádají praktické zkušenosti, které jsou nezbytné k nezávislé práci v oblasti dané kvalifikace.  Soustava je rozdělena na příliš mnoho kvalifikací (např. výrobce párátek).  Mládež tento systém vnímá jako náhražku formálního vzdělávání (což vede k předčasnému opouštění škol).  Pro některé poskytovatele se udělování kvalifikací stává zdrojem příjmu (pokusy ovlivnit poskytovatele ve snaze stanovit složení zkušebních komisí).  V některých oblastech začíná systém nahrazovat primární odborné vzdělávání. Dánsko Od roku 2007 se zrealizovalo velké množství iniciativ zaměřených na uznávání předchozího učení. Jednou z nich byla státní informační a komunikační kampaň, která zahrnovala mj. vytvoření online portfolia pracovních dovedností (www.minkompetencemappe.dk), které lze využít k dokumentaci dovedností pro hodnocení předchozího vzdělání, vytvoření Národního informačního střediska pro potvrzování předchozího vzdělání a poradního webového portálu o APL (www.ug.dk). Práva a pravidla pro uznávání předchozího učení (APL) jsou stanovena zákonem. APL hradí Ministerstvo vzdělávání. Lidé mají právo na posouzení svých schopností jak prostřednictvím programu všeobecného vzdělávání dospělých, tak v rámci profesní přípravy dospělých. Rakousko Rakousko pracuje na vlastním systému státních kvalifikací od roku 2008. Zaznamenávání a klasifikace kvalifikací na osmi úrovních vychází z Evropského systému kvalifikací pro celoživotní vzdělávání (EQF). Systém by měl pokrývat formální kvalifikace i kvalifikace získané neformálním vzděláváním. Koordinaci zajišťuje Agentura pro mezinárodní spolupráci ve vzdělávání a výzkumu. Rozhodování zajišťuje řídicí skupina, kterou tvoří 23 členů ze všech ministerstev, sociální partneři a zástupci spolkových zemí. Podle informace z konce roku 2014 byl systém stále ve vývoji. Česká republika v porovnání s ostatními zeměmi: kvalifikační soustava V České republice funguje Národní soustava kvalifikací v online podobě od roku 2008 a následně byla spuštěna také Národní soustava povolání. NSK byla zpočátku hrazena 55

z projektů ESF, nyní však přechází pod státní rozpočet. Estonská ani rakouská zpráva nezmiňuje existenci dvou svébytných soustav. Spolu se Slovinskem je tak ČR v budování kvalifikační soustavy pravděpodobně nejdál, a právě zkušenosti Slovinska s fungováním jeho soustavy mohou být pro ČR užitečné.

4.4

Vybraná vzdělávací opatření na podporu skupin na trhu práce

Popsaná úspěšná opatření směřují zvláště k mladým osobám do 25 let (zvláště Slovinsko, Rakousko, Dánsko) a dále celkově k osobám s omezenou kvalifikací. Relativně méně jsou alespoň dle uvedených opatření podporovány starší osoby (podpora formou poukázek na vzdělávání probíhá v Nizozemsku, poradenství pro udržení dobrého zdravotního stavu zaměstnanců probíhá v Rakousku). V této kapitole upozorňujeme na konkrétní opatření ze sledovaných zemí bez záměru přímé komparace s opatřeními českými. Mladí lidé do 25 let Nizozemsko Wijkleerbedrijf (WLB, Oblastní vzdělávací společnost) Jedná se o novou koncepci praktického vzdělávání v oblasti zdravotnictví a sociální péče, která umožňuje málo kvalifikovaným mladým získávání pracovních zkušeností souvisejících s jejich vzděláním (zdravotnictví a sociální péče, úroveň kvalifikace 1 a 2) v oblasti, kde žijí. Dostupné je ale i lidem hledajícím práci z jiných sektorů a uchazečům o práci pobírajícím podporu v nezaměstnanosti, kteří doposud nemají základní kvalifikaci. Program vyvinulo na státní úrovni Calibris, což je řídicí středisko odborného vzdělávání a přípravy pro profese ve zdravotnictví, vzdělávání a ve sportu. Prostřednictvím stáží a individuálního poradenství pomáhá WLB nalézat práci. Součástí projektu je proces výběru, během kterého se zjišťuje motivace k práci v oblasti sociální a zdravotní péče. Účastníci programu vykonávají zdravotní a sociální péči pro zranitelné občany, kteří ji potřebují, ale nemají na ni oficiální nárok. Stážisté jsou vedeni v tzv. vzdělávacích sdruženích GildelLeren. Tato koncepce vychází z tradičně úspěšného systému sdružení učitele, poradce a žáka. Ve vzdělávací společnosti (viz výše) je vytvořeno vzdělávací sdružení, které tvoří 24 žáků, 1 učitel a 24 poradců, z nichž každý vede jednoho žáka. Vzdělávací společnost těsně spolupracuje se vzdělávacími institucemi. Stoupá tak počet studentů v oblasti sociální a zdravotní péče, klesá nezaměstnanost mezi mladými lidmi bez základních kvalifikací, snižuje se potřeba vedení ze strany vzdělávacích společností. V důsledku používání tohoto nástroje se také zvýšil počet studentů, kteří studují na úrovni 3. Zkušenosti ukazují, že tento způsob vedení uchazečů o práci vzdělávacím systémem je mnohem účinnější než tradiční způsob na bázi běžných programů. 4.4.1

Startersbeurs (Počáteční dotace) Univerzita Tilburg vyvinula soukromou iniciativu na pomoc mladým lidem při získávání odborných zkušeností prostřednictvím dotování jejich prvního zaměstnání. Nezaměstnaní absolventi mají možnost pracovat šest měsíců ve společnosti a zdokonalit své pracovní zkušenosti a odborné schopnosti. Vytvářením kontaktů se zaměstnavateli se nástroj snaží pomáhat při hledání trvalého zaměstnání anebo alespoň o možnost přidání odborné zkušenosti do životopisu účastníka. Před nástupem do zaměstnání se účastníci rozhodují pro 56

klíčové dovednosti, které si přejí rozvinout během 6 měsíců. V praxi zaměstnavatelé podporují takový rozvoj dovedností na proměnlivé úrovni. Nástroj nyní podporuje množství městských úřadů. Praktickou organizaci nástroje centrálně zajišťuje „servisní organizace Startersbeurs“, která nabízí webovou aplikaci, prostřednictvím které mohou městské úřady vybírat různé parametry této koncepce. V praxi tento nástroj funguje na různých městských úřadech v různých podmínkách. Slovinsko Program vzdělávání mladých dospělých (PLYA) je státem schválený program neformálního vzdělávání nezaměstnaných ve věku 15 až 25 let, kteří opustili školu předčasně a mají omezené vzdělání. Součástí je pomoc při výběru formy vzdělávání a individuální podpora. PLYA bere v úvahu zájmy a schopnosti účastníků – vybírají si téma projektu, zdroje pro vzdělávání, metody a postupy a poradci jim při tom radí. Získávají základní praktické dovednosti (matematika, informatika atd.), ale hlavní je pozitivní zkušenost ze vzdělávání, která je motivuje k návratu do školy (téměř 65 % účastníků programu se vrací do školy). Účast v programu je zdarma a může trvat od tří měsíců do jednoho roku. Program v roce 2007 obdržel cenu Evropský šampión sociální politiky. Na souběžné úrovni funguje Projekt ISM – informace a poradenství pro mladé ve věku 15–26 let, kteří opustili (nebo se chystají opustit) vzdělávací systém bez ukončeného vzdělání, jsou bez práce a nejsou zaregistrovaní na úřadu práce. Škola výroby – cílovou skupinou jsou mladí lidé, kteří ukončili základní vzdělání, a je jim 15 až 18 let. Škola výroby pomáhá mladým lidem s různými problémy vrátit se do vzdělávacího systému a současně podporuje jejich vstup na trh práce. Umožňuje získávat vhodné znalosti a zkušenosti a poskytuje rady rodičům s cílem upravovat jejich očekávání a požadavky v oblasti vzdělávání. Dánsko Hlavním aktérem, který pracuje s mladými lidmi s omezenou kvalifikací nebo bez ní, je kromě místního pracovního úřadu Středisko vedení mládeže (Ungdommens Uddannelsesvejledning)26. To nabízí vedení v oblasti vzdělávání a budoucí kariéry. Program vedení mládeže pomáhá mladým lidem s omezenou kvalifikací nebo bez ní orientovat se v systému hlavního vzdělávání a DPV. Středisko dále poskytuje skupinové vedení všem mladým lidem v 7. až 10. ročníku primárního vzdělávání a osobní poradenství těm mladým, o kterých se domnívá, že nejsou připraveni na další postup ve vzdělávacím systému. Současně koordinuje „přemosťovací kurzy“ pro žáky 8. až 10. tříd, které představují úvod do oblasti vyššího středoškolského vzdělávání. Středisko poskytuje doporučení lidem mladším 25 let, kteří vyšší středoškolské vzdělávání nezahájili nebo nedokončili, případně nemají práci a pracují nejméně 30 hodin týdně. Tato činnost je koordinována s ostatními místními poradenskými službami. Střediska vedení mládeže se věnují i lidem mladším 30 let, a to ve spolupráci s úřady práce. Estonsko Na podporu mladých dospělých byly v letech 2010–2013 realizovány programy KUTSE a TULE. Program KUTSE – pro mladé do 24 let věku, u nichž došlo k přerušení

26

https://www.ug.dk/flereomraader/ungdommens-uddannelsesvejledning

57

odborného vzdělávání a přípravy, a nabídnout jim znovu možnosti odborného vzdělávání a přípravy, aby mohli získat odborné kvalifikace a studia dokončit. Druhou cílovou skupinu tvořili dospělí s omezenou kvalifikací (25+). Programu se zúčastnila většina institucí odborného vzdělávání a přípravy. V souladu s programem byla v institucích odborného vzdělávání vytvořena další studijní místa (pro studenty zdarma). Studenti byli podporováni konzultacemi a kariérním poradenstvím a při přijetí bylo uznáváno jejich předchozí vzdělávání a pracovní zkušenosti. Cílem programu TULE bylo umožnit pokračování studia těm, jejichž studia vyšší úrovně byla přerušena. V institucích vyššího odborného vzdělávání byla vytvořena další studijní místa pro studenty zdarma. V rámci poskytování kariérního poradenství mladým lidem vytvořila nadace Innove 16 poradenských středisek Rajaleidja (vždy jedno v každém okrese) s cílem nabídnout zvláštní poradenství (ve vzdělávání, logopedie a sociální pedagogické a psychologické poradenství) a kariérní poradenství. Z hlediska služeb kariérního poradenství zahrnuje prioritní cílová skupina třetí úroveň základní školy, žáky ve vyšších středních školách a odborných vzdělávacích institucích a osoby ve věku 18–24 let, které předčasně opustily vzdělávací systém bez toho, že by získaly vyšší než základní vzdělání. Rakousko V Rakousku existuje mnoho opatření a právních nástrojů pro co nejdelší udržení mládeže ve vzdělávacím systému a prevenci nezaměstnanosti. Od roku 2008 poskytuje Rakousko mladým lidem záruku zaměstnanosti a vzdělávání. Každému mladému člověku ve věku 18 let se nabízí učňovské místo ve firmě nebo vzdělávacím středisku mimo firmu. Kromě toho se prostřednictvím Veřejné služby zaměstnanosti AMS poskytuje koučování učňů. Pro zvýšení atraktivity zaměstnávání učňů mají společnosti nárok na jednorázovou dotaci ve výši 1 000 eur (pod podmínkou jejich nepropuštění během jednoho roku). Na mladé lidi do 18 let věku se statusem NEET se budou ve školním roce 2016–2017 vztahovat administrativní pokuty ve výši asi 440 eur. Program Připraven na vzdělávání (AusbildungsFit18) V rámci poskytování příležitostí k získání odborných kvalifikací maximálnímu možnému množství lidí zahájila tento program spolková vláda v lednu 2014. Cílová skupina tohoto programu obsahuje mládež do 21 let (do 24 let v případě mládeže s postižením nebo mládeže se zvláštními vzdělávacími potřebami, omezenou schopností učit se nebo sociálním či emočním omezením), která si přeje absolvovat odborný vzdělávací kurz a jejíž současné kariérní cíle se zdají být jasné a dosažitelné. Akční program Budoucnost pro mládež (Aktion Zukunft Jugend) Program AMS zahrnuje vzdělávací opatření a dotace na podporu zaměstnanosti mladých ve věku 20–24 let, kterým se nedaří nalézt uplatnění. Ti obdrží podporu při vzdělávání během prvních šesti měsíců od doby registrace u AMS. Zvláštní dotace mohou být využity na podporu jejich opětovného vstupu na trh práce. Umožňuje předcházet dlouhodobé nezaměstnanosti mladých lidí27. Školy výroby Dánský model školy výroby přenesený do Rakouska se snaží řešit problémy znevýhodněných adolescentů během přechodu ze školy do práce a pomáhá jim zahájit

27

V případě této věkové skupiny se jedná o nezaměstnanost delší než šest měsíců.

58

studium nebo práci. Cílovou skupinou jsou mladí lidé ve věku 15 let, kteří nedokončili výchozí vzdělání, trpí sociálním omezením anebo problémy s přizpůsobováním. Zejména se jedná o mladé lidi, kteří nedokončili učňovské programy. Školy výroby spojují sociální pedagogickou podporu a výrobní činnosti podle požadavků trhu. Nabízejí přípravu v celé řadě oblastí od návrhů médií a textilií až po zásobovací služby. Během šesti až devíti měsíců přípravy získávají mladí studenti základní dovednosti a podporu při rozvoji své osobnosti. Po absolvování přípravy ve škole výroby by měli být mladí absolventi schopni pokračovat v učňovských programech, studovat nebo si nalézt práci. Nadace Spravedlivé umístění (Just Implacement Foundation) Nadace Spravedlivé umístění se zaměřuje na mladé ve věku 19–24 let z řad registrovaných nezaměstnaných. Vytváří pracovní programy za využití praktické přípravy, řízení jednotlivých případů a koučování. Pracovní programy pomáhají zaměstnavatelům vyplňovat volná místa rychle a odpovídajícími pracovníky. Programu se účastní mladí lidé, jejichž nejvyšším vzděláním je kompletní vyučení, a kteří mají zájem o vzdělávání. Jestliže jsou mladí lidé s vyšší úrovní dosaženého vzdělání (absolventi vyššího středoškolského vzdělávání) ohroženi dlouhodobou nezaměstnaností, mohou se také zúčastnit tohoto programu. Výuka si klade za cíl zaměstnání účastníka po ukončení programu ve spolupráci se společnostmi. Základní program se zaměřuje na spolupráci s malými a středními podniky s ne více než 250 zaměstnanci (BMASK 2012). Starší lidé (50–65 let) Nizozemsko Poukázka na vzdělání Poukázka na vzdělání je dotace vzdělávání nového zaměstnance ve věku 50 let nebo staršího. Maximální výše této dotace je 1 000 eur. Tato částka je určena na úhradu všech nákladů spojených se vzděláváním. Vzdělávání zaměstnance musí trvat do jednoho roku a musí být zakončeno uznávaným osvědčením. 4.4.2

Rakousko Program Fit2Work Program podporovaný službami zaměstnanosti AMS byl zaveden v roce 2013 a zaměřuje se na pracovníky, jejichž pracovní místo je ohroženo z důvodu zdravotních problémů. Program nabízí bezplatné poradenství osobám i společnostem. Cílem je zachovávat a zlepšovat zaměstnatelnost pracovníků, včetně jejich schopnosti pracovat dlouhou dobu a předcházet předčasnému odchodu do důchodu ze zdravotních důvodů. V rámci programu obdrží podporu asi 70 000 lidí. V této oblasti dosáhnou plánované investice do roku 2016 asi 44 miliónů eur. Lidé s nízkou kvalifikací Rakousko Iniciativa pro vzdělávání dospělých (Erwachsenenbildung) Iniciativa pomáhá od roku 2012 zejména lidem s omezenými schopnostmi dosahovat gramotnost a znalost počtů formou pozdního absolvování základního vzdělání. Program zajišťuje i poradenství při nástupu do práce nebo během dalšího studia. Iniciativa na podporu vzdělávání dospělých vznikla z důvodu množství lidí s omezenou kvalifikací v Rakousku. 4.4.3

59

Projekt řídí komise tvořená zástupci oblasti a ministerstva. Instituce, které se chtějí zúčastnit, musejí požádat o akreditaci a prokázat kvalifikace svých instruktorů a poradců. Poskytnutí podpory závisí také na rovnováze existujících kurzů v různých programových oblastech a cílových skupinách v dané oblasti. Celkové náklady jsou institucím proplaceny pouze tehdy, když studenti svá studia řádně dokončí. Inovativní přístup tohoto projektu spočívá v jednotném zajišťování kvality kurzů tohoto programu ve všech oblastech Rakouska a fakt, že všechny kurzy jsou bezplatné. Du kannst was! V roce 2007 spustily spolková země Horní Rakousy, sociální partneři a AMS pilotní projekt, který má podporovat získávání znalostí a dovedností osob s nedokončeným vzděláním v devíti vybraných profesích (kuchař, zedník, svářeč, zahradník, klempíř, truhlář, IT odborník, maloobchodní prodejce a lahůdkář), aby získaly uznání předchozího vzdělání a mohly složit závěrečné učňovské zkoušky. Stávající praktické dovednosti účastníků se hodnotí a prostřednictvím individuálně upravených vzdělávacích opatření získávají účastníci dovednosti na úrovni, která odpovídá učňovské zkoušce. Dotace pro vzdělávání v nedostatkových profesích Dotace se od roku 2013 uděluje pracovníkům nebo nezaměstnaným osobám s omezenou kvalifikací po dobu maximálně tří let, pokud absolvují vzdělávací program pro kvalifikované pracovníky v nedostatkových profesích. Pro roky 2013 a 2014 bylo k dispozici 25 miliónů eur. Očekává se, že toto opatření přinese prospěch více než 2 000 lidem (Bundeskanzleramt, 2014). Dánsko Učňovský program pro dospělé Program je nabízen od roku 2008 dospělým starším 25 let s omezenou kvalifikací. 28 V Dánsku existuje duální systém odborného vzdělávání – vzdělávání probíhá z poloviny v učebnách (studium na odborné škole) a z poloviny na pracovištích. Tato pracoviště dostávají náhradu za přijetí dospělého studenta. Slovinsko Programy akreditované gramotnosti mají za cíl zlepšování znalostí matematiky, slovinského jazyka, přírodních věd, společenských dovedností, aktivního občanství, informačních a komunikačních technologií, schopnosti učit se. Cílovými skupinami jsou mladší nezaměstnaní lidé bez kvalifikace, kteří si přejí vrátit se do systému formálního vzdělávání (program v délce 120 hodin), nekvalifikovaná venkovská populace, která hledá placenou práci na venkově (program v délce 50 hodin), dospělí se zvláštními potřebami, kteří se snaží zlepšit si své každodenní dovednosti (program v délce 120 hodin) a nevzdělaní zaměstnanci, kterým hrozí propuštění pro nadbytečnost (program v délce 350 hodin). Pro každého účastníka musí být sestaven plán zaměstnanosti.

28

Program pozitivně ovlivnil míry zaměstnanosti a úroveň příjmu učňů, kteří do programu vstupují jako nezaměstnaní. Tyto vlivy jsou patrnější mezi osobami s omezenou kvalifikací a lidmi bez pojištění než u osob s kvalifikací, což může odrážet vyšší úroveň vzdělání získanou během programu. Existují ale i záporné dopady z hlediska měr zaměstnanosti a úrovně příjmů učňů, kteří do programu vstupují již z pracovních míst (Deloitte, 2013).

60

Konkrétní obsah programů vychází z požadovaného vzdělání a zájmů cílové skupiny. Např. program „Společné čtení a psaní“ se zaměřuje na rodiče s nižším vzděláním a poskytuje jim možnost číst a psát společně se svými dětmi v nižších třídách základní školy. Všechny tyto programy jsou hrazeny z veřejných zdrojů a realizují je vzdělávací instituce pro dospělé. Opatření DPV pro zaměstnané osoby Estonsko Studijní volno Zaměstnanci mají právo na 30 dnů studijního volna za rok, ať už se vzdělávají v rámci formálního studia, pracovní přípravy či neformálního studia. V případě formální nebo pracovní přípravy musí zaměstnavatel vyplácet zaměstnanci jeho průměrný plat po dobu 20 kalendářních dnů. V případě účastníků neformálního vzdělávání taková povinnost neexistuje. Před ukončením formálního studia musí zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci, který o to požádá, další studijní volno v délce 15 dnů a vyplácet mu minimální mzdu. 4.4.4

Nizozemsko Titul „Associate degree“ (AD) Pro pracovníky se vzděláním na úrovni 4 středního odborného vzdělávání je obtížné dostat se na vyšší úroveň (HBO) – jsou k tomu potřeba další 4 roky studia, jehož úroveň je mnohem vyšší. Z tohoto důvodu zavedlo Ministerstvo vzdělávání další úroveň vzdělávání na úrovni 5 ISCED – titul AD. Pro získání tohoto titulu absolvuje student 2 roky vzdělávacího programu, který zahrnuje stáž (přičemž ale většinu času mohou studenti nadále pracovat ve svých vlastních společnostech). Ve většině škol HBO je dnes možné studovat program typu AD. Rakousko Práce na částečný úvazek spojená se vzděláváním a přípravou Studijního volna využívají častěji lidé s vyšší kvalifikací. Z toho důvodu byla navržena možnost práce na částečný úvazek spojená se vzděláváním a přípravou. Ušlý příjem je nahrazován odměnou za práci na částečný úvazek a současně jednorázovou podporou na vzdělávání a přípravu. Toto opatření se snaží podporovat hlavně osoby s omezenou kvalifikací. Zaměstnanci se mohou dohodnout na zkrácení běžné délky týdenní pracovní doby nejméně o čtvrtinu a maximálně o polovinu po dobu nejméně čtyř měsíců a maximálně dvou let za předpokladu, že byli zaměstnáni v dané firmě bez přerušení alespoň šest měsíců.

Další vybraná opatření DPV Nizozemsko Politika hlavních sektorů a koncepce lidského kapitálu V roce 2011 určila vláda devět hlavních (inovativních) hospodářských sektorů. Technický rozvoj je v těchto hlavních sektorech tak rychlý, že pracovníci musejí být vzděláváni neustále. Pro každý z nich vznikla komise lidských zdrojů s cílem vyřešit nedostatky v daných sektorech pomocí politik lidského kapitálu, které se snaží lépe propojit odborné vzdělávání a trh práce (např. získávat pracovníky z řad nezaměstnaných pro technické profese – platforma 4.4.5

61

Beta Technics). Ministerstvo vzdělávání zavedlo dva druhy koncepcí na podporu spolupráce mezi vzdělávacími ústavy a sektory hospodářství: 1) střediska excelence pro vyšší ústavy odborného vzdělávání a přípravy 2) střediska inovativních řemesel pro středoškolské instituce odborného vzdělávání a přípravy Pro každý z hlavních sektorů existuje alespoň jedno středisko dokonalosti a jedno středisko inovativních řemesel. Tato střediska zajišťují spolupráci mezi školami a společnostmi. Bude věnována větší pozornost úloze škol při poskytování DPV pracovníkům v příslušných sektorech inovativním způsobem. Slovinsko Projekt "EmployID" https://empoloyid.eu EmployID je výzkumný projekt ESF na podporu veřejných služeb zaměstnanosti ZRSZ a jejich zaměstnanců za účelem snazšího přizpůsobování se změnám v jejich práci prostřednictvím podpory rozvoje jejich odborných schopností. Konkrétně jde zejména o podporu dovedností umožňujících přechod od tradičních modelů na bázi silného řízení k intervizním modelům. Estonsko Popularizace vzdělávání dospělých (2008–2012) V rámci programu se uskutečnila národní kampaň za vzdělávání dospělých – Týden dospělých studentů (ALW), programy o vzdělávání dospělých ve státním rádiu a televizi, byl vydáván magazín dospělých studentů „Õpitrepp“ a proběhly kvalifikační kurzy pro učitele dospělých. Program realizovalo Sdružení estonských učitelů dospělých ANDRAS. Během programu se výrazně zlepšila spolupráce a komunikace mezi různými vzdělávacími institucemi a dalšími subjekty ve vzdělávání dospělých.

62

4.5

Přehled aktérů a opatření v DPV

Závěrem této kapitoly uvádíme srovnávací přehled institucí, nástrojů a opatření v DPV, jejichž existenci v jednotlivých zemích jsme ze zahraničních analýz zjistili (Tabulka 13). Následně již přejdeme k závěrečným doporučením pro české prostředí.

Zákon o dalším vzdělávání nebo o jeho finanční podpoře Koordinační orgán pro další vzdělávání na ústřední úrovni Financování DPV z Evropského sociálního fondu Financování DPV ze zaměstnavatelských fondů Systém hodnocení kvality dalšího vzdělávání Fungující kvalifikační soustava Poradenská a informační střediska pro DV Poradenská střediska pro mládež Výzkumná centra pro další vzdělávání Vzdělávací dovolená / rotace na pracovním místě Poukázky na vzdělávání Stáže / učňovské programy pro dospělé Zdroj: KOOPERACE 2015l, 2015m, 2015n, 2015o, 2015p, 2015r

63

Slovinsko

Rakousko

Nizozemsko

Estonsko

ČR

Instituce / opatření

Dánsko

Tabulka 13 Instituce a opatření v DPV v jednotlivých zemích

                                                             

Závěrečná doporučení Studie systémů dalšího profesního vzdělávání v Dánsku, Nizozemsku, Rakousku, Slovinsku a Estonsku poskytly materiál, z něhož mohou čeští tvůrci politik i realizátoři opatření a programů v DPV čerpat. V souběžně probíhajících analytických aktivitách projektu Kooperace se velmi široké spektrum odborníků na další vzdělávání vyjadřovalo k fungování českých nástrojů podpory DPV a identifikovalo řadu problematických oblastí. Proto na tomto místě upozorňujeme na ty elementy zahraničních systémů DPV, které mohou být inspirující pro české prostředí právě s ohledem na problémy, se kterými se DPV v ČR potýká.  Účast v dalším vzdělávání. Mezi porovnávanými zeměmi je v ČR účast v dalším vzdělávání nejnižší. Naproti tomu nejvíce dospělých z celé EU se vzdělává v Dánsku. Tento fakt není dílem náhody. Dánsko věnuje dalšímu vzdělávání dlouhodobě velkou pozornost, podporuje ho mnoha způsoby od přímého poskytování vzdělávání ve veřejných vzdělávacích centrech, přes finanční dotace a inovativní opatření, jako například rotace na pracovním místě, až po koordinaci aktivit sociálních partnerů. Ačkoli nelze očekávat, že Česká republika zcela převezme finančně náročný dánský systém, lze považovat Dánsko za příklad úspěšného přístupu k podpoře dalšího vzdělávání.  Legislativní ukotvení dalšího vzdělávání. V ČR chybí zákon o dalším vzdělávání jako zastřešující úprava. Všech pět ostatních porovnávaných zemí takový zákon v té či oné podobě má. Pokud u nás bude zájem zákon o DV vytvořit, doporučujeme se nechat inspirovat některou z existujících zahraničních norem.  Stálé poradní orgány pro DV na centrální úrovni. Přes dřívější pokusy o ustavení centrální rady pro rozvoj lidských zdrojů doposud v ČR takové orgány fungují pouze v regionech, zatímco v centru se další vzdělávání potýká s roztříštěností a slabou koordinací aktivit hlavních institucí. Jako zahraniční inspirace může sloužit Rada pro další vzdělávání a vzdělávání dospělých (VEU-rådet) v Dánsku nebo Odborná rada pro další vzdělávání (Strokovni svet za splošno izobraževanje) ve Slovinsku. Oba orgány sdružují široké spektrum aktérů a expertů a ovlivňují koordinaci politik v dalším vzdělávání.  Ošetření kvality v dalším vzdělávání. V ČR není kvalita dalšího vzdělávání dosud uspokojivě regulována. Dříve vytvořený nástroj na hodnocení vzdělávacích institucí se stále nedaří uvést v život kvůli absenci dohody na tom, který subjekt má hodnocení kvality řídit. V komparaci jsme se setkali se dvěma různými fungujícími systémy hodnocení kvality v DV. Rakouský nástroj Ö-Cert řídí centrální a regionální orgány veřejné správy spolu se vzdělavateli. Funguje jako celostátně akceptované osvědčení o kvalitě, dostupné zájemcům z řad vzdělavatelů. V Dánsku mají účastníci DV povinnost zhodnotit absolvovanou vzdělávací aktivitu online na webu Viskvalitet.dk z hlediska naplnění deklarovaných vzdělávacích cílů a jejich uplatnitelnosti v životě.  Poradenská a informační střediska pro další vzdělávání. V České republice přetrvává potřeba posílení poradenství o možnostech dalšího vzdělávání. Ačkoli se v poslední době posílily kapacity Úřadu práce v této oblasti, má velká část veřejnosti stále nedostatek informací. Poradenská a informační centra pro oblast DV jako svébytné instituce fungují ve Slovinsku (ISIO). V Dánsku potom veřejná střediska Voksenuddanelsescenter (VUC) dokonce kromě informací přímo poskytují i vzdělávání samotné. V Dánsku (Ungdommens Uddannelsesvejledning) a v Estonsku (Rajaleidja) 64









existují také poradenská centra pro mládež, která se nacházejí na pomezí školského systému a trhu práce. Podpora dalšího vzdělávání nízkokvalifikovaných. Nízká kvalifikace obyvatel je sice v ČR menším problémem než v ostatních sledovaných zemích, avšak právě malá početnost nízkokvalifikovaných tyto lidi ještě více relativně znevýhodňuje na trhu práce oproti ostatním. Jejich účast v dalším vzdělávání zůstává velmi nízká, stát nemá specifické nástroje pro práci s nimi. Většina sledovaných zemí věnuje nízkokvalifikovaným zvláštní pozornost, a to jak nezaměstnaným, tak zaměstnaným (např. Erwachsenenbildung v Rakousku, učňovský program pro dospělé v Dánsku). Výzkumné instituce zabývající se DV. V České republice se nad rámec celoevropských statistických šetření nerealizuje systematický výzkum v dalším vzdělávání, výzkumy v této oblasti se objevují jen jako vedlejší aktivita příspěvkových organizací ministerstev (FDV, NÚV) nebo Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, eventuálně kateder andragogiky. Naproti tomu ve Slovinsku funguje veřejná organizace přímo zaměřená na výzkum v DV (Andragoški center Republike Slovenije). V Rakousku pak mají svá výzkumná centra pro DV komora zaměstnavatelů i odborová federace. Zapojení veřejnosti do organizace dalšího vzdělávání. V České republice se veřejnost na organizaci dalšího vzdělávání nepodílí, zaměstnavatelé většinou plánují vzdělávání čistě podle vlastního uvážení (Kooperace 2015d: 25) a slábnoucí odbory nevyvíjejí v této oblasti prakticky žádnou aktivitu. Oproti tomu v Nizozemsku se prostřednictvím kolektivního vyjednávání vytvářejí sektorové plány a sektorové fondy jako robustní nástroje vzdělávání zaměstnanců a s podobným přístupem se setkáváme také v Dánsku. V Rakousku zaměstnanci skrze odbory a komoru práce provozují vzdělávací střediska v celé zemi, přičemž komora práce (Kammer für Arbeiter und Angestellte) je institucí s povinným členstvím pro zaměstnance. Vzdělávací poukázky. Umožnění volby vzdělávání pomocí poukázek se v ČR dlouhodobě nedaří rozšířit. V Estonsku je přitom touto formou realizována většina rekvalifikací a Nizozemsko poukázkami podporuje vzdělávání starších nezaměstnaných (Scholingsvoucher).

65

Seznam zkratek Andragoški center Republike Slovenije (Slovinský ústav pro vzdělávání dospělých) Associate Degree (Nizozemsko) Adult Education Survey Arbeitsmarktservice Österreich (Veřejné služby zaměstnanosti Rakouska) Programy profesní přípravy dospělých (Dánsko) Uznávání předchozího vzdělání aktivní politika zaměstnanosti Program všeobecného vzdělávání dospělých (Dánsko) Beskæftigelsesministeriet (Ministerstvo práce) (Dánsko) Bundesministerium für Arbeit, Soziales und Konsumentenschutz (Spolkové ministerstvo práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele) (Rakousko) BMBF Bundesministerium für Bildung und Frauen (Ministerstvo vzdělávání a záležitostí žen) (Rakousko) BMS berufsbildende mittlere Schule (Rakousko) CPI Center Republike Slovenije za poklicno izobraževanje (Ústav Slovinské republiky pro odborné vzdělávání a přípravu) CVTS Continuing Vocational Training Survey CŽV celoživotní vzdělávání DPV další profesní vzdělávání DV další vzdělávání EAS Enterprise Estonia EQF Evropský systém kvalifikací pro celoživotní vzdělávání ESF Evropský sociální fond ESL early school leaving (předčasné odchody ze vzdělávání) EUIF Eesti Töötukassa (Estonský fond pojištění pro případ nezaměstnanosti) EVHL Eesti Vabaharidusliit (Estonská nadace pro neformální vzdělávání dospělých) EZ Ministerie van Economische Zaken (Ministerstvo hospodářských věcí) (Nizozemsko) FVU Program přípravného vzdělávání dospělých (Dánsko) HITSA Nadace pro informační technologie pro vzdělávání (Estonsko) HM Haridus- ja teadusministeerium (Ministerstvo vzdělávání a výzkumu) (Estonsko) KFL esti Koolitusfirmade Liit (Estonské sdružení vzdělávacích a konzultačních společností) KS kolektivní pracovní smlouvy LFS Labour Force Survey MDDSZ Ministrstvo za delo, družino, socialne zadeve in enake možnosti (Ministerstvo pro práci, rodinu a sociální věci a rovné příležitosti) (Slovinsko) MIZŠ Ministrstvo za izobraževanje, znanost in šport (Ministerstvo vzdělávání, vědy a sportu) (Slovinsko) MKM Majandus- ja Kommunikatsiooniministeerium (Ministerstvo hospodářských věcí a komunikace) (Estonsko) NVQ státní odborné kvalifikace OSVČ osoby samostatně výdělečně činné PZ politika zaměstnanosti ReNPIO Resolucija o nacionalnem programu izobraževanja odraslih za obdobje 2013–2020 ACS AD AES AMS AMU APL APZ AVU BM BMASK

66

ROC oblastní vzdělávací střediska (Nizozemsko) SBB sdružení řídicích středisek odborného vzdělávání a přípravy (Nizozemsko) SKLAD Javni sklad Republike Slovenije za razvoj kadrov in štipendije (Slovinský Fond lidských zdrojů a vzdělávání) SM Eesti Sotsiaalministeerium (Ministerstvo sociálních věcí) (Estonsko) SÖBS Sozialökonomische Betriebe (Sociálně-ekonomické podniky) (Rakousko) STAR Styrelsen for Arbejdsmarked og Rekruttering (Veřejné služby zaměstnanosti) (Dánsko) SU Dánská státní podpora vzdělávání SVU Dánská státní podpora vzdělávání dospělých UVM Undervisning Ministeriet (Ministerstvo vzdělávání) (Dánsko) UWV Uitvoeringsorganisatie Werknemersverzekeringen (Veřejné služby zaměstnanosti) (Nizozemsko) VEU Voksen videre- og efteruddannelse (poradenská a informační VEU střediska vzdělávání dospělých) (Dánsko) VUC Voksenuddannelsescenter (střediska vzdělávání dospělých) (Dánsko) wba Weiterbildungsakademie (Akademie dalšího vzdělávání) (Rakousko) WEB Zákon o vzdělávání dospělých a odborném vzdělávání (Nizozemsko) WLB Wijkleerbedrijf (Oblastní vzdělávací společnost) (Nizozemsko) WIA Labor Capacity Act, Wet werk en inkomen naar arbeidsvermogen (Nizozemsko) WSW Wet Sociale werkplaatsen (Zákon o poskytování práce) (Nizozemsko) WW Wet houdende Wijziging van de Werkloosheidswet ivm Maximering van de Ziekengeldlasten in het Wachtgeldfonds voor de Uitzendsector en Wijziging van enige andere Wetten ivm de Wet Verlenging Loondoorbetalingsverplichting bij Ziekte (Zákon o nezaměstnanosti) (Nizozemsko) WWB Wet werk en bijstand (Zákon o práci a sociálním zabezpečení) (Nizozemsko) WWZ Wet Werk en Zekerheid (Zákon o účasti) (Nizozemsko) ZRSZ Zavod Republike Slovenije za zaposlovanje (Veřejné služby zaměstnanosti, Slovinsko)

67

Hlavní pojmy Pracovní síla či ekonomicky aktivní obyvatelstvo (labour force) zahrnuje všechny osoby 15leté a starší, které jsou zaměstnané nebo nezaměstnané. Ukazatel je definován jako součet zaměstnaných osob (v hlavním zaměstnání) v národním hospodářství a nezaměstnaných osob (ČSÚ 2014). Labour force survey označuje za zaměstnané všechny osoby ve věku 15 let a více, které v průběhu referenčního týdne vykonávaly nějakou práci, i kdyby se jednalo jen o jednu hodinu týdně, za výdělek, zisk nebo prospěch pro rodinu. Pracovní síla zahrnuje rovněž osoby, které právě nepracovaly, ale měly zaměstnání nebo byly samostatně výdělečně činné, ale dočasně se své práci nevěnovaly, například z důvodu nemoci, dovolené, pracovněprávních sporů, vzdělávání nebo odborné přípravy (Eurostat Statistics Explained 2015: Statistika zaměstnanosti). Zaměstnaní Za zaměstnané se považují všechny osoby patnáctileté a starší, obvykle bydlící na sledovaném území, které v průběhu referenčního týdne pracovaly alespoň 1 hodinu za mzdu, plat nebo jinou odměnu, nebo sice nebyly v práci, ale měly formální vztah k zaměstnání; hlavním kritériem pro zařazení mezi zaměstnané je tedy vyvíjení jakékoliv odměňované pracovní aktivity. Není proto rozhodující, zda pracovní aktivita těchto osob měla trvalý, dočasný, sezónní či příležitostný charakter a zda měly jen jedno nebo více souběžných zaměstnání, nebo zda současně studovaly, pobíraly nějaký důchod apod. Podle mezinárodní metodiky jsou mezi zaměstnané zahrnovány:  osoby pracující ve vlastní či rodinné firmě,  profesionální i neprofesionální příslušníci armády,  osoby ve výkonu civilní služby,  osoby na mateřské dovolené, které před nástupem pracovaly. Podle mezinárodní metodiky nejsou mezi zaměstnané zahrnovány: - osoby na mateřské dovolené, které před nástupem nepracovaly, a osoby na další mateřské (rodičovské) dovolené – jsou klasifikovány jako nezaměstnané nebo osoby ekonomicky neaktivní podle toho, zda splňují či nesplňují podmínky ILO. Podle výše uvedené definice jsou např. učni, studenti, osoby v domácnosti a další osoby zabývající se především mimoekonomickými aktivitami, kteří však v referenčním období odpracovali alespoň 1 hodinu za plat či odměnu nebo měli formální vztah k zaměstnání, považováni za zaměstnané (ČSÚ 2014). Míra zaměstnanosti představuje zaměstnané osoby jako procentní podíl z pracovní síly. Míra zaměstnanosti čerstvých absolventů Ukazatel je definován jako procentní podíl z populace osob ve věku 20–34 let s alespoň vyšším středoškolským vzděláním (ESCED 3–6) ukončeným před jedním, dvěma nebo třemi lety, které byly během posledních čtyř týdnů zaměstnány a nestudovaly. Míra nezaměstnanosti představuje nezaměstnané osoby jako procentní podíl z pracovní síly. Do nezaměstnaných osob patří osoby ve věku 15 až 74 let, které byly: 68

a. bez práce (nebyly zaměstnané) během referenčního týdne, b. jsou k dispozici pro nástup do práce, tzn. jsou připraveny pro výkon placeného zaměstnání nebo sebezaměstnání (zaměstnání ve vlastním podniku) před koncem dvou týdnů následujících po referenčním týdnu, c. aktivně hledající práci, tzn. podnikající aktivní kroky pro hledání placeného zaměstnání nebo sebezaměstnání (zaměstnání ve vlastním podniku) ve čtyřtýdenním období končícím referenčním týdnem, nebo kteří našli práci s pozdějším začátkem, tzn. max. v tříměsíčním období. (Eurostat 2015: Míra nezaměstnanosti podle pohlaví.) Za dlouhodobě nezaměstnané jsou považovány osoby, které byly v referenčním týdnu nezaměstnané déle než jeden rok (ČSÚ 2014). Míra dlouhodobé nezaměstnanosti vyjadřuje podíl dlouhodobě nezaměstnaných na součtu osob zaměstnaných a dlouhodobě nezaměstnaných (ČSÚ 2014). Předčasné odchody ze vzdělávání (anglicky early school leaving, ESL) představují jeden ze dvou indikátorů benchmarku Eurostat, který hovoří o vzdělanosti jednotlivých zemí v Evropské unii. Předčasný odchod ze vzdělání je procento mladých lidí mezi 18 a 24 rokem života s nižším než středoškolským vzděláním (ISCED 0–2), kteří již ve vzdělávání nepokračují. V českých podmínkách hovoříme o podílu mladých lidí se základním vzděláním. (Národní ústav pro vzdělávání 2013). Celoživotní vzdělávání/učení (lifelong learning) představuje takové pojetí vzdělávání, kdy všechny možnosti učení – ať už v tradičních vzdělávacích institucích v rámci vzdělávacího systému (formální vzdělávání) či mimo ně (neformální a informální vzdělávání v podobě sebevzdělávání) – jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života. Ve výzkumu Labour force survey jsou data za populaci ve věku 25–64 let. (Národní ústav odborného vzdělávání 2009) Neformální vzdělávání – je forma vzdělávání, kdy se respondent účastní kurzů, ve kterých získává nové znalosti a dovednosti. Nutnou podmínkou pro zařazení do těchto kurzů je vždy účast odborného lektora či učitele. (ČSÚ 2014) Další profesní vzdělávání je vzdělávání realizované po ukončení počátečního (školního) vzdělávání, jehož cílem je zlepšení a aktualizace stávajících kompetencí (znalostí, dovedností) a nabytí nových kompetencí (znalostí, dovedností) umožňujících kariérní růst nebo změnu či získání kvalifikace. Další profesní vzdělávání je součástí celoživotního učení, může zahrnovat různé formy vzdělávání a učení (obecné, odborné, specifické, formální, informální, neformální) a hraje zásadní roli v zaměstnatelnosti jedince. NEET definuje osoby, které nejsou zaměstnány, ani se neúčastní žádného vzdělávání nebo odborné přípravy. Zkratka vychází z anglického pojmu „not in employment, education or training“ (Národní ústav pro vzdělávání 2013). 69

Šetření o vzdělávání dospělých (The Adult Education Survey, AES) je evropský výzkum koordinovaný Eurostatem postihující účast ve vzdělávání a celoživotním učení včetně formálního, neformálního a informálního vzdělávání. První šetření proběhlo mezi lety 2005 a 2008 a zahrnovalo 200 tisíc osob ve věku 25 až 64 let. Vzdělání, zaměstnání a ekonomická aktivita jsou definovány pomocí standardních klasifikací: ISCED (UNESCO), ISCO (ILO) a NACE. Výběrové šetření pracovních sil (Labour Force Survey, LFS) Evropské šetření s metodikou Eurostat probíhá čtyřikrát ročně na vzorku přibližně 50 tisíc osob. Všechny členské státy Evropské unie jsou povinny provádět jednou ročně tzv. výběrové šetření pracovních sil a poskytovat je Eurostatu prostřednictvím LFS. Je zaměřeno především na zapojení jedince na trhu práce, další vzdělávání je okrajovým tématem. Sledována je pouze účast na formálním a neformálním vzdělávání v posledních 4 týdnech. U formálního vzdělávání je dále sledován stupeň vzdělání, kterého se respondent účastní, u neformálního vzdělávání potom počet hodin strávených ve vzdělávání v posledních čtyřech týdnech. Od roku 1999 jsou součástí LFS tzv. ad-hoc moduly zaměřené na různá témata.

Autorský tým Jméno Pavla Homolová Michal Janíčko Helle Ourø Nielsen Sandy Brinck Clara Emilie Ellegaard Aili Kõiv Evelin Silla Douwe Grijpstra Paul Vroonhof Alfons Bauernfeind Ingolf Erler Danijela Makovec Radovan Marko

Organizace Fond dalšího vzdělávání Fond dalšího vzdělávání Oxford Research A/S, Dánsko Oxford Research A/S, Dánsko Oxford Research A/S, Dánsko SA Innove, Estonsko SA Innove, Estonsko Panteia B.V., Nizozemsko Panteia B.V., Nizozemsko Sozialforschung Bauernfeind, Rakousko Österreichisches Institut für Erwachsenenbildung, Rakousko Univerza v Ljubljani, Slovinsko Univerza v Ljubljani, Slovinsko

70

Seznam zdrojů Allinger, B. 2013. The role of governments and social partners in keeping older workers in the labour market. Dostupné z http://www.eurofound.europa.eu/eiro/studies/tn1210012s/at1210011q.htm Ambos, I. 2005. Geringqualifizierte und berufliche Weiterbildung – empirische Befunde zur Weiterbildungssituation in Deutschland. Nationaler Report. Dostupné z http://www.diebonn.de/esprid/dokumente/doc-2005/ambos05_01.pdf AngloInfo. 2015. Claiming Unemployment Benefit. Dostupné z http://denmark.angloinfo.com/working/unemployment/unemployment-benefits/ Annen, S. a Eberhardt, C. 2013. Recognizing Lifelong Learning via Credit Systems-Strategies and Practices of Selected European Countries. International Journal for Cross-Disciplinary Subjects in Education. Vol 3, s. 1495-1504. Beskæftigelsesministeriet. 2009. Unges uddannelse og tilknytning til arbejdsmarkedet. Dostupné z http://bm.dk/da/Aktuelt/Publikationer/Arkiv/2009/Unges%20uddannelse%20og%20tilknytnin g%20til%20arbejdsmarkedet.aspx BMASK - Bundesministerium für Arbeit, Soziales und Konsumentenschutz. 2013. Labour Market Policy in Austria 2012. Dostupné z http://www.ams.at/_docs/labour_market_policy.pdf BMASK - Bundesministerium für Arbeit, Soziales und Konsumentenschutz. 2012. Nationaler Aktionsplan Behinderung 2012-2020: Strategie der Österreichischen Bundesregierung zur Umsetzung der UN-Behindertenrechtskonvention. BMASK - Bundesministerium für Arbeit, Soziales und Konsumentenschutz. Labour market policy in Austria: essential features, functions and tasks. Dostupné z http://www.sozialministerium.at/siteEN/_Labour/Labour_Market/Labour_market_policy_in_A ustria Bundeskanzleramt. 2014. National Reform Programme. Dostupné z http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/csr2014/nrp2014_austria_en.pdf Bundesregierung Österreich. 2014. Lifelong Guidance Strategieentwicklung Österreich. Dostupné z http://www.lifelongguidance.at/ Bundesregierung Österreich. 2011. Strategie zum lebensbegleitenden Lernen "LLL:2020". Dostupné z http://www.esf.at/esf/wp-content/uploads/LLL-Strategiepapier_20111.pdf

71

Council of the European Union. 2009. European EU Strategic Framework: Education and Training 2020. ČSÚ. 2014. Gender: práce a mzdy – metodika. Dostupné z https://www.czso.cz/csu/gender/gender_pracemzdy-metodika Danmarks Evalueringsinstitut. 2012. AMU som springbræt til fortsat uddannelse? Dostupné z http://www.eva.dk/eva/projekter/2011/amu-som-springbraet-til-fortsatuddannelse/rapport/amu-som-springbraet-til-fortsat-uddannelse Deloitte. 2013. Evaluering af voksenlærlingeordningen - Effekter, anvendelse og incitamenter. Eichmann, H. et al. 2010. Überblick über Arbeitsbedingungen in Österreich, Sozialpolitische Studienreihe, Band 4, BMASK. Dostupné z http://www.sozialministerium.at/cms/site/attachments/2/5/4/CH2247/CMS1381906861783/u eberblick_ueber_arbeitsbedingungen_in_oesterreich.pdf Eichmann, H. - Saupe, B. 2014. Überblick über Arbeitsbedingungen in Österreich. Follow-upStudie, Sozialpolitische Studienreihe, Band 15, BMASK. Dostupné z http://www.sopol.at/get_file.php?id=1423 Erler, I. 2012. Berufliche Weiterbildung im Spiegel des Adult Education Survey 2007. Magazin erwachsenenbildung.at. Das Fachmedium für Forschung, Praxis und Diskurs. Wien. Dostupné z http://erwachsenenbildung.at/magazin/12-17/meb12-17_03_erler.pdf Esping-Andersen, G. 1990. The Three Worlds of Welfare Capitalism. Princeton: Princeton University Press. EUIF (Estonian Unemployment Insurance Fund). 2015. Benefits for the Unemployed. Dostupné z https://www.eesti.ee/eng/toetused_ja_sotsiaalabi/toetused_ja_huvitised/toetused_tootule EUIF (Estonian Unemployment Insurance Fund). 2011. Impact evaluation of labour market training. Tallinn. Dostupné z https://www.tootukassa.ee/sites/tootukassa.ee/files/Impact%20Evaluation%20of%20Labour %20Market%20Training_2.pdf Eurostat 2013. Participation rate in education and training by educational attainment level. Dostupné z http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=trng_aes_102&lang=en Eurostat. 2014. Employment rate by sex, age groups, educational attainment level and household composition (%). Dostupné z http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=lfst_hheredty&lang=en Eurostat. 2014. Labour market policy – expenditure and participants - Data 2011. DOI: 72

10.2785/50210. Dostupné z http://ec.europa.eu/eurostat/documents/3217494/5749013/KSDO-12-001-EN.PDF/9611f495-94e0-4be6-9602-f458a023b703?version=1.0 Eurostat 2014. Participation rate in education and training by age groups. Dostupné z http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=trng_aes_101&lang=en Eurostat 2014. Percentage of employees (all enterprises) participating in CVT courses, by sex and size class. Dostupné z http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=trng_cvts42&lang=en Eurostat 2014. Training enterprises as % of all enterprises, by type of training and size class. Dostupné z http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=trng_cvts02&lang=en Eurostat 2015. Early leavers from education and training by sex. Dostupné z http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=t2020_40 &plugin=1 Eurostat 2015. Employment rates of recent graduates. Dostupné z http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tps00053 &plugin=1 Eurostat. 2015. Lifelong Learning. Dostupné z http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/refreshTableAction.do?tab=table&plugin=1&pcode=tsdsc4 40&language=en Eurostat. 2015. Míra nezaměstnanosti podle pohlaví. Dostupné z http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h?ptabkod=tsdec450 Eurostat. 2015. Population by educational attainment level, sex, age and labour status (%). Dostupné z http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=edat_lfs_9904&lang=en Eurostat. 2015. Tertiary educational attainment by sex, age group 30-34. Dostupné z http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsdsc480 &plugin=1 Eurostat. 2015. Unemployment rates by sex, age and educational attainment level (%). Dostupné z http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=lfsa_urgaed&lang=en Eurostat, 2015. Young people not in employment and not in any education and training by sex, age and activity status. Dostupné z http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=yth_empl_150&lang=en Eurostat Statistics Explained. 2013. Providers of non-formal education and training activities. Dostupné z http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/images/e/e7/Providers_of_nonformal_education_and_training_activities%2C_2011_%281%29_%28%25%29_YB14_I.png

73

Eurostat Statistics Explained. 2015. Statistika zaměstnanosti. Dostupné z http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Employment_statistics/cs Eurostat Statistics Explained. 2015. Unemployment Statistics. Dostupné z http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Unemployment_statistics Euwals, R. - ter Weel, B. 2013. Ouderen aan het werk. CPB Policy Brief. Evropská komise. 2013. Active Labour Market Policies and employment services. Dostupné z http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/themes/24_almp_and_employment_services.pdf Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek. 2012. NEET – mladí lidé, kteří nejsou zaměstnaní a neúčastní se vzdělávání ani odborné přípravy: charakteristika, náklady a politické reakce v Evropě. Dostupné z http://www.cmkos.cz/data/articles/down_3648.pdf EZ - Ministerie van Economische Zaken. 2014. National Reform Programme 2014 the Netherlands. Dostupné z http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/csr2014/nrp2014_netherlands_en.pdf Finansministeriet. Retirement Reform. Dostupné z http://www.fm.dk/Nyheder/Pressemeddelelser/2011/05/20110513%20Aftale%20om%20sen ere%20tilbagetraekning.aspx Government of Estonia. 2011. National Reform Programme „ESTONIA 2020” [Konkurentsivõime kava „Eesti 2020“]. Dostupné z http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/nrp/nrp_estonia_en.pdf Government of the Republic of Slovenia. 2013. Priorities of the Ministry of Labour, Family, Social Affairs and Equal Opportunities. Dostupné z http://www.vlada.si/en/about_the_government/ministries/ministry_of_labour_family_social_a ffairs_and_equal_opportunities/#c10709 Haridus- ja teadusministeerium – HM. 2009. Täiskasvanute tööalane koolitus ja arendustegevused. Dostupné z http://www.hm.ee/index.php?popup=download&id=9798 Inwent: Adult and Vocational Education Act – Netherlands. Dostupné z http://inwent.aleph.com.bo/biblioteca/7083_vet_act_netherlands.pdf Jurviste, U. et al. 2014. Maternity and paternity leave in the EU. European Parliamentary Research Service. Dostupné z http://epthinktank.eu/2014/12/19/maternity-and-paternityleave-in-the-eu/ KOOPERACE 2014b. Metodika pro zpracování komparace vybraných zemí EU s ČR. KOOPERACE 2014c. Předběžný template pro zpracování zahraničních případových studií. 74

KOOPERACE 2015d. Tomáš Kolomazník. Zaměstnanci a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry. KOOPERACE 2015l. Oxford Research. Analýza systému DPV a jeho vazeb na vybrané skupiny na trhu práce – DÁNSKO. KOOPERACE 2015m. Aili Kõiv a Evelin Silla. Analýza systému DPV a jeho vazeb na vybrané skupiny na trhu práce – ESTONSKO. KOOPERACE 2015n. Panteia b.v.. Analýza systému DPV a jeho vazeb na vybrané skupiny na trhu práce – NIZOZEMSKO. KOOPERACE 2015o. Alfons Bauernfeind a Ingolf Erler. Analýza systému DPV a jeho vazeb na vybrané skupiny na trhu práce – RAKOUSKO. KOOPERACE 2015p. Danijela Makovec a Davor Marko. Analýza systému DPV a jeho vazeb na vybrané skupiny na trhu práce – SLOVINSKO. KOOPERACE 2015r. Výstupní analytická zpráva o systému DPV v ČR. Dostupné z: https://koopolis.cz/sekce/knihovna/457-vystupni-analyticka-zprava-o-systemu-dpv-v-cr Krenn, M. 2013. Aus dem Schatten des „Bildungsdünkels“. Bildungsbenachteiligung, Bewältigungsformen und Kompetenzen von Menschen mit geringen Schriftsprachkompetenzen. Materialien zur Erwachsenenbildung Nr. 1/2013. Dostupné z http://erwachsenenbildung.at/downloads/service/materialieneb_20131_aus_dem_Schatten_des_Bildungsduenkels.pdf Lassnigg, L. et al. 2013. What are they doing right? in: 3 cases, Life Long Learning in Europe Mandl, I. 2011. Kurzarbeitsbeihilfe in Österreich; in: Wirtschaft und Gesellschaft, 37 (2), 293314, 2011. Lederne. 2006. Senior på arbejdsmarkedet. Dostupné z http://www.lederne.dk/NR/rdonlyres/8A429565-F85C-4545-80998ED88BBCDF65/0/Seniorer_paa_arbejdsmarkedet_2006.pdf Markowitsch, J. – G. Hefler. 2014. Diesseits und jenseits des Zweiten Bildungsweges. Zur Entwicklung formaler Erwachsenenbildung in Österreich. In: Magazin erwachsenenbildung.at. Vydání 21, 2014. Wien. Dostupné z http://www.erwachsenenbildung.at/magazin/14-21/meb14-21.pdf Matějková, B. – J. Paloncyová. 2004. Rodinná politika ve vybraných evropských zemích II. Praha: VÚPSV. Ministerie van Onderwijs Cultuur en Wetenschap. 2014. Lissabon-doelstelling: leven lang 75

leren. Dostupné z http://www.trendsinbeeld.minocw.nl/kaarten/kaart_EU_003.php Mitchell, E. 2010. Typologizace sociálního státu v díle G. Esping-Andersena. SocioWeb. Dostupné z http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=337&lst=108 Národní ústav odborného vzdělávání. 2009. Odborné vzdělávání 2 (13). Dostupné z http://www.nuv.cz/uploads/bull09_02.pdf Národní ústav pro vzdělávání. 2013. Zpráva o předčasných odchodech ze vzdělávání. Přehled opatření a příklady dobrých praxí v zahraničí a v ČR. Dostupné z http://www.nuv.cz/uploads/Predcasne_odchody_12_2013.pdf Nývlt, O. 2012. Na trhu práce boduje nejvyšší dosažené vzdělání. Hospodářské noviny. Dostupné z http://archiv.ihned.cz/c1-55593490-na-trhu-prace-boduje-nejvyssi-dosazenevzdelani OECD 2014. OECD Family Database. In Meravý 2013: Family policy in Slovakia: In urgent need of reform. Dostupné z http://visegradrevue.eu/family-policy-in-slovakia-in-urgent-needof-reform/ OECD 2014. Education at a Glance: OECD Indicators. OECD Publishing. Dostupné z http://dx.doi.org/10.1787/eag-2014-en OECD 2013. OECD Indicators of Employment Protection, dostupné z http://www.oecd.org/employment/emp/oecdindicatorsofemploymentprotection.htm OECD 2011. Doing Better for Families. Dostupné z http://www.oecd.org/social/soc/doingbetterforfamilies.htm. RAKE 2012. Elderly People in Labour Market [Vanemaealised tööturul]. Dostupné z http://www.tooelu.ee/UserFiles/Uuringud/Vanemaealised-tooturul-loppraport.pdf ReferNet Slovenia. 2011. Slovenia. VET in Europe – Country Report 2010. Dostupné z http://www.refernet.si/sites/default/files/porocila/country_report_2011.pdf ReferNet Slovenia. 2011. Slovenia. VET in Europe – Country Report 2011. Reinhold, M. 2014. Täiskasvanuhariduse valdkonna statistika põhinäitajad. Dostupné z https://www.hm.ee/sites/default/files/taiskasvanuhariduse_valdkonna_statistika_pohinaitaja d_2014.pdf ReNPIO - Resolucija o nacionalnem programu izobraževanja odraslih za obdobje 2013–2020. Dostupné z http://www.uradni-list.si/files/RS_-2013-090-03262-OB~P001-0000.PDF#!/pdf Sapir, A. 2005. Globalisation and the Reform of European Social Models. Bruegel. Dostupné z http://www.bruegel.org/1425 76

Sotsiaalministeerium. 2013. Estonská strategie aktivního stárnutí 2013–2020 (Aktiivsena vananemise arengukava 2013–2020). Dostupné z http://www.sm.ee/sites/default/files/contenteditors/eesmargid_ja_tegevused/Sotsiaalhoolekanne/Eakatele/aktiivsena_vananemise_are ngukava_2013-2020.pdf Statistical Yearbook of Estonia. 2013. Dostupné z http://www.stat.ee/public/valjaanded/2013/Aastaraamat_2013.jpg Statistics Denmark. 2014. Statistical Yearbook 2014. Dostupné z http://www.dst.dk/pukora/epub/upload/17959/sy.pdf Statistics Explained. 2015. Statistika zaměstnanosti. Dostupné z http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Employment_statistics/cs Statistik Austria. 2012. Europäische Erhebung über betriebliche Bildung (CVTS). Wien. Dostupné z http://www.statistik.at/web_de/statistiken/bildung_und_kultur/erwachsenenbildung_weiterbil dung_lebenslanges_lernen/betriebliche_weiterbildung/020916.html Statsministeriet. 2010. Aftale om genopretning af dansk økonomi (Dagpengereform). Dostupné z http://www.fm.dk/Publikationer/2010/~/media/Publikationer/Imported/2010/2090Aftale%20mellem%20regeringen%20og%20Dansk%20Folkeparti%20om%20genopretning %20af%20dansk%20oekonomi/978-87-92480-65-1.pdf.ashx Tritscher-Archan, S., G. Grün, S. Nowak, S. Weiß. 2012. VET in Europe – Country Report Austria. Ibw. Vienna. University of Lleida. Learn Europe. Models of the welfare state in Europe. Dostupné z http://www.learneurope.eu/index.php?cID=300 van Heel, P. et al. 2008. Hoe werken sectorfondsen? Rotterdam. Dostupné z http://onderzoekwerkeninkomen.nl/rapporten/x824hnsr/hoe-werken-sectorfondsen.pdf Weishaupt, T. 2011. Social partners and the governance of public employment services: trends and experiences from Western Europe: International Labour Office, Labour Administration and Inspection Programme (LAB/ADMIN). Geneva: ILO, 2011 Zakon o izobraževanju odraslih. 1996. Dostupné z http://www.pisrs.si/Pis.web/pregledPredpisa?id=ZAKO4962 ZRSZ - Zavod Republike Slovenije za zaposlovanje 2010. Dostupné z http://english.ess.gov.si/about_ess

77