Mendelova univerzita v Brně Provozně-ekonomická fakulta. Komparace systému sociálního pojištění v ČR a ve vybraných státech EU

Mendelova univerzita v Brně Provozně-ekonomická fakulta

Komparace systému sociálního pojištění v ČR a ve vybraných státech EU Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Miloš Grásgruber, Ph.D.

Bc. Petra Píšťková

Brno 2010

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu. V Brně dne 11. května 2010

.............................................................

Ráda bych touto cestou poděkovala Ing. Miloši Grásbrugerovi, vedoucímu diplomové práce, za cenné rady a připomínky, které mně během zpracování této diplomové práce poskytl. Zároveň bych chtěla tímto i poděkovat své rodině za důležitou podporu během mého celého studia.

Abstrakt Píšťková, P. Komparace systému sociálního pojištění v ČR a ve vybraných státech EU. Diplomová práce. Brno, 2010. Tato diplomová práce srovnává systém sociálního pojištění v České republice a ve zvolených státech Německo a Slovensko. V diplomové práci byla popsána struktura sociálního systému srovnavaných zemích se zaměřením na výklad dávkové soustavy sociálního pojištění a jeho financování prostřednictvím příspěvků (pojistného) do systému. Výklad práce je zaměřen i na OSVČ, u kterých se zjišťovali podmínky účasti v systému sociálního pojištění či výše jejich příspěvků (pojistné) do systému. Pro komparaci mezi zeměmi byly v práci vybrány společné prvky sociálního systému v daných zemí a to systém důchodového pojištění a systém nemocenského pojištění. Prostřednictvím komparace důchodového systému byly zjišťovány a hodnoceny shody či odlišnosti v úspořádní důchodových systémů (pomocí třípílířového uspořádání), dále v podmínkách nároku na starobní důchod či ve výši průměrného důchodu spolu s jeho hodnocením dopadu na životní úroveň jedince při odchodu do důchodu. U nemocenského pojištění byly srovnávány především podmínky nároku zaměstnance na nemocenské dávky od státu, podmínky nároku na náhradu mzdy od zaměstanavatele či způsob výpočtu nemocenských dávek. Na základě srovnání se Slovenskem či Německem byly zhodnoceny některé prvky systému sociálního pojištění a následně vyvozeny i doporučení pro případné změny v systému sociálního pojištění v České republice. Klíčové slova: systém sociálního pojištění, sociální zabezpečení, nemocenské pojištění, důchodového pojištění, starobní důchod, důchodová reforma.

Abstract Píšťková, P. Comparison of social insurance system in the Czech Republic and in selected European Union countries. Diplomová práce. Brno, 2010. This diploma thesis compares the social insurance system in the Czech Republic and in selected States, Germany and Slovakia. The thesis desrcribes the social structure of the compared countries, focusing on the interpretation of the benifit system of social insurance and its financing through insurance contributions to the system. Interpretation of the work was focused on selfemployed, for which investigated the conditions for participation in the social insurance system or amount of their social contributions into the system. For comparison between countries were selected the identically elements of the social system in the concerned countries such as system of pension insurance and system of sickness insurance. Through comparison of the pension system were investigated evaluation of conformity or differences in structure of pension systems (pension three-pillar structure), in pension conditions of entitlement or in amount of average pension together with his assessment of the impact on living standards of pensioners. For sikness insurance were compared in particular conditions of entitlement to pay sickness benefits from the state, conditions of entitlement to pay refundof wages from the employer or method of calculation

of sickness benefits. Based on comparison with Slovakia and Germany have been evaluated some elements of social insurance, and then drawn and recommendations for possible changes in the social insurance system of the Czech Republic. Keywords: social insurance system, social security, sickness insurance, pension insurance, old-age pension, pension reform.

OBSAH 1. Úvod a cíl práce ............................................................................................ 1 2. Literární rešerše ........................................................................................... 2 2.1.

Úvod do sociálního zabezpečení.......................................................................................... 2

2.1.1. Historie a typologie sociální zabezpečení ....................................................................................... 2 2.1.1.1. Pojem sociální zabezpečení ................................................................................................... 4 2.1.1.2. Základní determinanty sociálního zabezpečení ..................................................................... 4 2.1.2. Úloha sociálního zabezpečení v návaznosti na sociální politiku ..................................................... 5 2.1.3. Hlavní nástroje sociálního zabezpečení........................................................................................... 5 2.1.3.1. Sociální pojištění ................................................................................................................... 5 2.1.3.2. Sociální zaopatření (podpora) ............................................................................................... 6 2.1.3.3. Sociální pomoc....................................................................................................................... 6 2.1.4. Důchodový systém jako součást systému sociálního pojištění........................................................ 6 2.1.4.1. Pilířové uspořádání důchodového systému............................................................................ 6 2.1.5. Charakteristika důchodového systému ............................................................................................ 7

2.2.

Systém sociálního pojištění v České republice................................................................... 8

2.2.1. Systém nemocenského pojištění...................................................................................................... 9 2.2.1.1. Charakter systému a jeho účastníci ....................................................................................... 9 2.2.1.2. Dávkový systém nemocenského pojištění............................................................................. 10 2.2.2. Systém důchodového pojištění...................................................................................................... 12 2.2.2.1. I. pilíř, zákonné veřejné důchodové pojištění ...................................................................... 12 2.1.2.1. III. pilíř, dobrovolné soukromé důchodové pojištění ........................................................... 16 2.2.3. Financování systému sociálního pojištění ..................................................................................... 19 2.2.3.1. Stanovení pojistného............................................................................................................ 19 2.2.4. OSVČ v systému sociálního pojištění ........................................................................................... 20 2.2.5. Organizace sociálního zabezpečení............................................................................................... 21

2.3.

Systém sociálního pojištění na Slovensku ........................................................................ 23

2.3.1. Systém nemocenského pojištění.................................................................................................... 24 2.3.1.1. Charakter systému a jeho účastníci ..................................................................................... 24 2.3.1.2. Dávkový systém nemocenského pojištění............................................................................. 24 2.3.2. Systém důchodového pojištění...................................................................................................... 25 2.3.2.1. I. pilíř, zákonné veřejné důchodové pojištění ...................................................................... 25 2.3.2.2. II. pilíř, zákonné soukromé důchodové pojištění ................................................................. 27 2.3.2.3. III. pilíř, dobrovolné soukromé důchodové pojištění ........................................................... 28 2.3.3. Zákonné pojištění v nezaměstnanosti............................................................................................ 29 2.3.4. Zákonné garanční pojištění ........................................................................................................... 29 2.3.5. Zákonné úrazové pojištění............................................................................................................. 30 2.3.6. Financování systému sociálního pojištění ..................................................................................... 30 2.3.6.1. Stanovení pojistného............................................................................................................ 30 2.3.7. OSVČ v systému sociálního pojištění ........................................................................................... 31 2.3.8. Organizace sociálního zabezpečení............................................................................................... 32

2.4.

Systém sociálního pojištění v Německu............................................................................ 33

2.4.1. Systém zdravotního (nemocenského) pojištění ............................................................................. 34 2.4.1.1. Charakter systému a jeho účastníci ..................................................................................... 34 2.4.1.2. Dávkový systém v zákonném zdravotním (nemocenském) pojištění..................................... 34 2.4.2. Systém důchodového pojištění...................................................................................................... 35 2.4.2.1. I. pilíř, zákonné veřejné důchodové pojištění ...................................................................... 36 2.4.2.2. II. pilíř, zákonné soukromé důchodové pojištění ................................................................. 40 2.4.2.3. III. pilíř, dobrovolné soukromé důchodové pojištění ........................................................... 40 2.4.3. Zákonného úrazové pojištění......................................................................................................... 41 2.4.4. Pojištění v nezaměstnanosti........................................................................................................... 41 2.4.5. Zákonné pojištění pro případ dlouhodobé péče............................................................................. 42 2.4.6. Financování systému sociálního pojištění ..................................................................................... 43 2.4.6.1. Stanovení pojistného............................................................................................................ 44 2.4.7. OSVČ v systému sociálního pojištění ........................................................................................... 45 2.4.8. Organizace sociálního zabezpečení............................................................................................... 46

3. Metodika...................................................................................................... 47

4. Vlastní práce ............................................................................................... 49 4.1. 4.2. 4.3.

Současná ekonomika ve vybraných zemích EU .............................................................. 49 Demografické stárnutí populace....................................................................................... 52 Systém důchodového pojištění .......................................................................................... 54

4.3.1. Vybrané parametry důchodového systému.................................................................................... 55 4.3.1.1. Důchodový věk a minimální doba pojištění u starobních důchodů ..................................... 55 4.3.1.2. Předčasný důchod a průměrný odchod do důchodu ............................................................ 56 4.3.1.3. Průměrný státní důchod....................................................................................................... 57 4.3.1.4. Celková výše pobíraného státního důchodu za život............................................................ 58 4.3.2. Současné trendy v důchodovém systému ...................................................................................... 59 4.3.3. Důchodová reforma....................................................................................................................... 61 4.3.3.1. Probíhající důchodová reforma v ČR .................................................................................. 61

4.4.

Systém nemocenského pojištění........................................................................................ 65

4.4.1. Vybrané parametry nemocenského pojištění................................................................................. 66 4.4.1.1. Míra pracovní neschopnosti pro nemoc............................................................................... 66 4.4.1.2. Nemocenská od státu a náhrada mzdy od zaměstnavatele................................................... 67

4.5. 4.6.

Pojistné v systému sociálního pojištění ............................................................................ 69 OSVČ v systému sociálního pojištění ............................................................................... 72

4.6.1. Vybrané parametry u OSVČ v systému sociálního pojištění ........................................................ 72 4.6.1.1. Podmínky účasti................................................................................................................... 72 4.6.1.2. Příspěvky na systém sociálního pojištění (sazby) ................................................................ 73 4.6.1.3. Minimální vyměřovací základ .............................................................................................. 74 4.6.1.4. Maximální vyměřovací základ ............................................................................................. 75

5. 6. 7. 8.

Závěr ............................................................................................................ 77 Seznam použité literatury.......................................................................... 84 Seznam tabulek a grafů ............................................................................. 88 Přílohy ......................................................................................................... 89

1. Úvod a cíl práce Sociální zabezpečení hraje v životě jedince, firmy či státu významnou úlohu. Během života u každého jednotlivce může nastat taková sociální událost, která může zapříčinit těžkou životní situaci. Mezi sociální událostmi patří nemoc, úraz, invalidita či stáří. Proti těmto sociální událostem existuje v každém státě vybudovaný systém sociálního zabezpečení, kdy stát provádí taková opatření, aby odstranil či zmírnil dopad životních rizik na jedince. Preventivním opatřením jsou příspěvky pojištěnců do systému, kdy v případě, že jedince postihne nepříznivá sociální událost jako například nemoc, může jakožto přispěvovatel do systému nyní čerpat v podobě vyplácených dávek. Prostřednictvím nástroje „sociálního zabezpečení“ se stát snaží docílit přesunu finančních prostředků od méně potřebným k více potřebným jedincům (těm co byly postiženi sociální událostí). Systém sociálního zabezpečení se v každé zemi může lišit. Různorodost sociálních systémů může být ovlivněna jejích historickým vývojem, tradicemi, zvyklostmi apod. V každé zemi je koncept sociálního zabezpečení chápan jiným způsobem, což v některých případech může činit velké úskalí při snaze provádět komparační analýzu celého systému. Nutno poznámkou je, že jsem se v diplomové práci soustředila pouze na jednu součást sociálního zabezpečení a to na systém sociálního pojištění. V praxi se tyto dva pojmy sociální zabezpečení a sociální pojištění mnohdy stírají. Výklad, který objasní rozdíl mezi těmito dva pojmy je uveden v literární rešerši. Pro svou práci jsem si vybrala dvě země, které budu srovnávat se systémem sociálního pojištění v České republice, a to Německo a Slovensko. Cílem diplomové práce je komparace systému sociálního pojištění v České republice a ve zvolených státech EU se zaměřením především na systém nemocenského pojištění a systému důchodového pojištění. V rámci těchto dvou analyzovaných systémů sociálního pojištění budou zhodnoceny jejich vybrané prvky (parametry) systému a následně i vyvozeny případné doporučení na změny v systému sociálního pojištění v České republice. Těmito parametry u důchodového pojištění se rozumí například podmínky nároku na starobní důchod (důchodový věk, minimální doba pojištění), výše starobního důchodu a spolu s jeho dopady na životní úroveň v případě odchodu jedince do důchodu. U nemocenské pojištění budou srovnávány a hodnoceny podmínky nároku na nemocenské dávky od státu, náhrady mzdy od zaměstnavatele či způsobu výpočtu dávek. Rovněž v diplomové práci budou porovnávány výše odvodových sazeb na sociálním pojištění jak u zaměstnavatele, tak i u zaměstnance či OSVČ.

1

2. Literární rešerše 2.1. Úvod do sociálního zabezpečení 2.1.1. Historie a typologie sociální zabezpečení Podstata sociálního cítění v různých sociálních útvarech a společenství je stará jako samo lidstvo. Základy novodobých modelů systému sociálního zabezpečení byly vytvořeny na základě dostupných zdrojů již před 200 lety, tedy v době první průmyslové revoluce. Chudoba, která se do té doby řešila v rámci rodiny se začala promítat jako společenský problém. V tomto období se začaly projevovat důsledky průmyslové revoluce, příkladem byly nemoci spojené s fyzicky náročnou prací v továrnách, neschopnost pracovat, nezaměstnanost apod. Dělníci se začali proti těmto rizikům pojišťovat a zakládali různé finanční spolky. Formy tohoto sociálního zabezpečení byly výlučně soukromého charakteru, bez jakéhokoliv státních zásahů. Až v 19. století v důsledku narůstajících sociálních problémů ve společnosti postupně iniciativu převzala vláda. Moderně organizované sociální pojištění se poprvé objevuje v Německu ve druhé polovině 19. století a je spojeno s politikou německého kancléře Bismarcka. Bismarckova koncepce sociálního pojištění je bez ohledu na cíle, které sledovala, moderním pojetím a obsahuje mnohé prvky, které se staly základem pro pozdější vytváření soustav sociálního zabezpečení ve světě. Soustava sociálního pojištění zahrnovala pojištění nemocenské (1883), úrazové (1884) a invalidní, včetně pojištění starobního (1889). Bismarcková koncepce sociálního pojištění vedla k modernizaci sociálního zabezpečení i v českých zemí, kdy Rakousko-Uhersko se nechalo inspirovat Německem. V Rakousku-Uhersku byly zákony o obecném a povinném dělnickém úrazovém pojištění a o nemocenském pojištění navrhnuty Taafeho vládou a schváleny o několik let později. Počátkem 20. století byla přijata novela, která měla přizpůsobit výši nemocenské růstu cen a mezd. Bylo tedy zavedeno jedenáct mzdových tříd, podle kterých se určovala denní výše nemocenského. V prvních letech Československé republiky došlo k rozšíření nemocenského pojištění na všechny skupiny zaměstnanců pracujících za mzdu a mimo toto pojištění zůstali jen státní a veřejní zaměstnanci (byli zabezpečeni svým nárokem na plat v době nemoci). V roce 1924 došlo k uzákonění pokrokového zákona, který se zabýval pojištěním zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Pro zajímavost například nárok na starobní důchod vznikal pro ženy i muže v 65 letech. Nemocenské náleželo až od čtvrtého dne pracovní neschopnosti. V roce 1945 byly zavedeny přídavky na děti, což se stalo významnou pomocí pro rodiny s nezaopatřenými dětmi. Zákon o národním pojištění, uzákoněný v roce 1948, rušil všechny předchozí zákony z této oblasti. Dávková soustava již neměla být systémem uzavřeným, ale měla se rozvíjet a zdokonalovat. Roku 1956 se přestalo počítat se zavedením nemocenského pojištění pro samostatně hospodařící občany a došlo i ke změně výše denního nemocenského. Obecná ustanovení tohoto zákona, o nemocenském pojištění zaměstnanců, platí dodnes. V roce 1968 vzniklo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které získalo působnost v oblasti sociálního zabezpečení, kterou do té doby vykonával Státní úřad sociálního zabezpečení. O dávkách důchodového zabezpečování nově rozhodovala Správa důchodů v Praze (později Úřad důchodového zabezpečení v Praze).

2

V 90. letech 20. století vznikla nová soustava orgánů státní správy působících v oblasti sociálního zabezpečení – Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), která působí dodnes. (8) Dnes jsou v návaznosti na Esping-Andersenovu teorii1 nejčastěji rozlišovány tři typy sociálně-politických modelů, které se které se historicky vyvinuly v různých zemích: (1) ► Liberální Vychází z přesvědčení, že každý člověk má nejen své svobody a svá práva, ale současně i své povinnosti. Je povinen v prvé řadě se postarat o svou existenci a budoucnost a o slušnou životní úroveň svých dětí. Pro liberální model sociální politiky je typické, že dávky jsou poskytovány jen na takové úrovni, aby umožňovaly jejich příjemci důstojné přežití, nikoli pohodlný život a slušnou životní úroveň a výše sociálních dávek je nezávislá na předchozí pracovní aktivitě a příjmech z ní. Toto model se snaží ponechat co nejvíce prostoru pro působení tržních mechanismů. Evropskou zemí s liberálním pojetím sociální politiky je především Velká Británie. ► Konzervativní Konzervativní (pracovně výkonový, korporativistický model, kontinentální) můžeme nalézt v Německu, Belgii, Francii, Itálii či Rakousku. Tento model je starší než model liberální. Vznikl na konci 19. století v Německu za vlády německého kancléře Bismarcka. Zakládá se na tom, že míra zabezpečení člověka v okamžiku, kdy upadne do některého ze sociálních problémů, by měla odpovídat jeho předchozímu pracovnímu úsilí, výši jeho pracovních příjmů a rozsahu finančních prostředků, jimiž do systému sociálního zabezpečení přispěl v době své pracovní aktivity. Do jisté míry by měla odrážet i předchozí životní úroveň. Základem modelu je pojištění proti sociálním rizikům. ► Sociálně demokratický Sociálně-demokratický model se prosadil ve skandinávských zemích (Švédsko, Norsko, Finsko) a bývá proto často nazýván modelem skandinávským. Podstatou je rozsáhlé přerozdělování vytvořeného hrubého domácího produktu prostřednictvím nejrůznějších státních institucí. Hlavním charakteristickým rysům sociálně demokratického modelu patří vysoká odpovědnost státu za eliminaci sociálních problémů, což znamená, všechny občané jsou zaopatření vůči sociálním rizikům nezávisle na výši svých příjmů. Stát přebírá zodpovědnost za blahobyt všech občanů. Hlavní nástrojem jsou univerzálně vyplácené dávky. (2) Ani jeden ze tří modelů dnes neexistuje ve své čisté podobě a postupně dochází k vzájemnému sbližování sociálních systémů jednotlivých evropských zemí a přebírání prvků z původně jiných modelů do národních sociálních systémů.

1

je dánský sociolog a politolog zabývající se výzkumem sociálního státu a jeho roli v tržním kapitalismu 3

2.1.1.1.

Pojem sociální zabezpečení

Ve světě je pojem sociální zabezpečení často interpretován velmi odlišnými způsoby. Příčinou je především různorodost v historickém vývoji sociálního systému v dané zemi, dále v konkrétních cílech a obsahu sociální politiky, kterých se vládnoucí politické moci v rámci svého politického programu snaží dosáhnout a v dalších mnoha národních specifik. Například ve Velké Británii výraz sociální zabezpečení (social security) znamená veškerá opatření na přerozdělování příjmů v sociální oblasti, v USA zase pouze penzijní a omezené nemocenské pojištění a ve Francii se pod tímto výrazem běžně rozumí národní nemocenské pojištění, včetně lékařské péče. Pro výklad pojmu sociálního zabezpečení se zaměříme na české autory se sociální tématikou. (2) Sociální zabezpečení v obecném pojetí ani v české odborné literatuře stále nemá ustálenou definici. Podle V. Krebse (Krebs, 2007): „Soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů.“ Sociální zabezpečení je tedy z institucionálního hlediska souhrnným označením pro všechny sociální instituce poskytující občanům (a za určitých podmínek i cizincům) radu (poradenství), ochranu (prevenci), materiální a peněžní plnění, služby a azyl (ústavní péči) k uspokojování jejich sociálních potřeb. (3)

2.1.1.2.

Základní determinanty sociálního zabezpečení

Každá koncepce sociálního zabezpečení je podmíněna předchozím historickým vývojem, národní tradicí a řadou dalších faktorů. Tyto faktory vzájemně souvisí a mají svým způsobem rozhodující vliv na do určité míry předurčují formování soustavy sociálního zabezpečení. Mezi základní determinanty zejména patří: ■ Ekonomické determinanty. Velikost a dynamika vytvořených zdrojů v ekonomice ovlivňuje výrazně i systém sociálního zabezpečení. Závažné problémy se vyskytují v případě zpomalení či poklesu ekonomického růstu. Reálná úroveň dávek sociálního zabezpečení závisí na schopnosti soustavy reagovat na cenou a mzdovou dynamiku. ■ Společensko-politické determinanty. Prostřednictvím soustavy sociálního zabezpečení dochází i k prosazování politických záměrů. ■ Demografický vývoj. Vývoj demografických charakteristik vyznaným způsobem ovlivňuje soustavu sociálního zabezpečení, neboť do značné míry předurčuje výši jednotlivých dávek, které jsou vždy určeny pro konkrétní skupinu obyvatelstva. Pro sociální zabezpečení je zejména důležitý – proces stárnutí obyvatelstva, vývoj porodnosti obyvatelstva, apod. ■ Zdravotní stav obyvatelstva. Stálý nárůst počet chronických a degenerativních nemocí způsobuje zvýšení invalidizace a úmrtnost osob a to již v produktivním věku. Je proto nutno počítat se zvyšováním počtu invalidních a pozůstalostních důchodů. (4)

4

2.1.2. Úloha sociálního zabezpečení v návaznosti na sociální politiku Sociální zabezpečení je součástí sociální politiky každého státu. S pojmem sociální politika se často setkáváme nejen v odborné literatuře ale i v praktickém životě. Pro pochopení jeho významu si uvedeme definici podle V. Krebse (Krebs, 2007): „Sociální politika je často vymezována jako soubor aktivit, které promyšleně (cílevědomě) směřují ke zlepšení základních životních podmínek obyvatelstva, reps. určitých skupin obyvatelstva, k zabezpečení sociálního bezpečí a sociální suvenerity v rámci daných hospodářských a politických možností země.“ (3) Zjednodušeně můžeme říci, že sociální politika je souhrnem činnosti a opatření, které lze shrnout především pod pojmem sociální zabezpečení včetně osobních sociálních potřeb; ale také činností a opatření týkající se zdravotnictví a vzdělávacích služeb, bydlení a služeb zaměstnanosti. Sociální zabezpečení využívá stát na řešení důsledků sociálních události a rizik a na garantování sociálních jistot. Stát cíleně přispívá na posílení sociálních jistot lidí, na udržení přiměřené životní úrovně ve všech životních situací. V životě jedince existuje více sociálních rizik respektive sociálních událostí. Mezi sociálními událostmi, které můžou zapříčinit těžkou životní situaci patří například nemoc, úraz, invalidita, stáří, narození dítěte, úmrtí rodinného příslušníka apod. Prostřednictvím nástrojů sociálního zabezpečení stát usiluje o odstranění či zmírnění dopadu těch životních rizik na jedince.

2.1.3. Hlavní nástroje sociálního zabezpečení V průběhu historie společnosti postupně vznikly tři hlavní nástroje sociálního zabezpečení.

2.1.3.1.

Sociální pojištění

Sociální pojištění, řeší situace, na které je možné se dopředu připravit odložením části peněz (pojistné) k případnému řešení budoucí sociální situace, a to pomocí dávek nahrazujících příjem. Tyto situace mají buď krátkodobý charakter, jako například vlastní nemoc, těhotenství a mateřství, které řeší nemocenské pojištění. Nebo mohou mít dlouhodobý charakter, jako je stáří, invalidita či ovdovění, ty pak řeší důchodové pojištění. K zajištění nároku na zdravotní péči (tj. řeší situace především dlouhodobého charakteru) slouží zdravotní pojištění, které je v českém systému sociálního pojištění v mnoha literaturách vykládáno zvlášť vedle sociálního pojištění. Avšak například v Německu je systém nemocenského a zdravotního pojištění sloučený v jeden celek a tato sloučená forma obou pojištění je považována jako součást systému sociálního pojištění. V řadě evropských zemí včetně České republiky největší výdajovou položkou státu v oblasti sociálního pojištění jsou výdaje na důchod. O systému důchodového pojištění bude zmíněno dále v práci. Zařazení pojištění v nezaměstnanosti, za které zaměstnanci, zaměstnavatelé i osoby samostatně výdělečně činné platí pojištění jako tzv. příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je problematické (stejně jako pojištění škody způsobené pracovním úrazem či nemocí z povolání). Tato oblast je řešena v české právní úpravě v systému pracovního práva. V mnohých evropských

5

zemí však pojistné v nezaměstnanosti či úrazové pojištění je součástí systému sociálního pojištění. (4)

2.1.3.2.

Sociální zaopatření (podpora)

Sociálním zaopatřením jsou občané povinně státem zabezpečeni pro případ sociální události. Je charakterizován většinou jako státní dávka (příspěvek), která je výrazem solidarity mezi bezdětnými manželi a manželi s dětmi, mezi občany s vyššími příjmy a občany s nižšími příjmy. Státní dávky jsou určeny k zabránění propadu velkých skupin obyvatel do chudoby. V České republice v současném době existují dávky státní podpory jako např. přídavek na dítě, rodičovský přídavek, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné apod. (4)

2.1.3.3.

Sociální pomoc

Oblast sociálního zabezpečení je určena především k zabezpečení základních životních potřeb občanů, kteří se ocitli ve stavu hmotné nouze. Je poskytována v případě, že se občan dostal do situace, kdy není v jeho silách zaopatřit sebe i svou rodinu, není sociálně pojištěn a nesplňuje podmínky pro přiznání sociální podpory. (4)

2.1.4. Důchodový systém jako součást systému sociálního pojištění 2.1.4.1.

Pilířové uspořádání důchodového systému

V roce 1994 byla publikována obsáhlá studie Světové banky (Studies: Averting the Old Age Crisis. Policies to Protect Old and Promote Growth, 1994). Původní hypotéza této studie byla založena na tom, že pouze plně kapitalizovaný důchodový systém zvýší úspory v ekonomice a povede k ekonomickému růstu. O pár let později se studie přehodnotili a Světová banka modifikovala své doporučení pro fungování efektivního důchodového systému využitím kombinace povinného soukromého pilíře a veřejného pilíře. (9) V konečném důsledku vznikl model důchodového systému založen na třech pilířích: ► I.pilíř, povinný zákonný pilíř První pilíř je tradiční oporou systému pojistné ochrany občanů. Jeho mechanizmu v zásadě využívá veškerá populace. Účast je ve většině případů stanovena jako povinná a jeho finanční krytí se provádí povinnými odvody. První pilíř většinou bývá financován metodou průběžného financování. Financování je založeno na solidaritě mezi generacemi, kdy dnes vyplácené penze jsou hrazeny z příspěvků dnešních aktivních (tj. výdělečně činných) občanů. Jejích nárok na penzi by měl být na oplátku po uplynutí příslušné doby financován z příspěvků pozdějších generací, a tak v zásadě nezávisí na objemu příspěvků, které jednotlivec během svého produktivního věku skutečně odvedl.

6

► II. pilíř, povinný soukromý pilíř Druhý pilíř tvoří povinné důchodové pojištění, které spravují soukromé a přísně regulované penzijní fondy. Spoření může mít formu individuálních účtů, nebo může být spravováno zaměstnavateli. Tento pilíř má za cíl vytvářet dostatečné prostředky pro vyplácení důchodů a částečně i přerozdělovat prostředky ve prospěch chudších. Hlavní výhodou fondového způsobu financování druhého pilíře je růst úspor spořitele.

► III. pilíř, dobrovolný soukromý pilíř Třetí pilíř vychází z dobrovolného důchodového spoření, které může organizovat prakticky jakákoliv finanční instituce s příslušnou licencí. Redistribuční role třetího pilíře je minimální, jeho hlavní funkcí je individuální pojištění a akumulace úspor. Třetí pilíř je založen na soukromých aktivitách občanů příkladem je penzijní připojištění, životní pojištění apod. (5)

2.1.5. Charakteristika důchodového systému Podle charakteru dávek a příspěvků (pojistného): ■ Příspěvkově definovaný penzijní systém (DC - defined contribution). U příspěvkově definovaného systému je předem stanovena výše příspěvku (pojistného) jednotlivce do systému. Podle výše příspěvku se stanovuje výše dávek, které je možné vyplácet jednotlivci. Přesná výše dávek není předem známa a jejich výše závisí na odvedených nebo v budoucnu předpokládaných příspěvcích (pojistného) či na demografickém a ekonomickém vývoji země. V případě, že se parametry důchodového systému pro určení výše dávek vyvíjí příznivě, může dojít k vylepšení dávek, a opačně. Příkladem může být penzijní připojištění v České republice. ■ Dávkově definovaný penzijní systém (DB - defined benefit). Výše dávek u dávkově definovaného penzijního systému je stanovena při její výplatě (zpravidla nikoliv v absolutní výši) a je odvozena od určitého nastaveného parametru. Pro dodržení výše dávky je však nutno zajistit kombinaci opatření variability příspěvku, vytváření vyššího rezervního fondu a možnosti externích zdrojů. Příkladem může být zákonný důchodový systém v České republice. Podle způsobu financování: ■ Průběžné financování (pay-as-you-go). V průběžném systému se příspěvky plynoucí od produktivní části populace okamžitě přerozdělí a vyplatí oprávněným poživatelům dávek (tzv. mezigenerační solidarita). Tento systém je tedy založen na přerozdělení, kde nedochází k tvorbě žádného fondu. Systém průběžné financování se dokáže flexibilně vyrovnávat s inflací, avšak nevýhodou může být, že se placené příspěvky (pojistné) do

7

systému nezhodnocují. Příkladem je povinný důchodový systém v České republice. ■ Fondové financování. U fondového financování si účastníci spoří sami na sebe. Z jejich příspěvků se vytvoří fond, který je zhodnocován určitou úrokovou mírou. Dávky se po určité době vyplácejí z fondu. Je zde kladen důraz především na investiční činnost penzijního plánu a kapitálovou výnosnost. Typickým příkladem jsou penzijní fondy. (7, 10) Podle charakteru dávek a způsobu financování důchodového systému, může mít důchodový systém podobu uvedenou v tabulce č. 1. tabulka 1: Typologie důchodového systému podle způsobu financování a charakteru dávek

Průběžně

Fondově

financovaný

financovaný

Příspěvkově definovaný

NDC

FDC

Dávkově definovaný

NDB

FDB

Typologie

Zdroj: GÓRA, M., PALMER, E. : Shifting Perspectives in Pensions, 2004, upraveno

2.2. Systém sociálního pojištění v České republice Sociálního zabezpečení v České republice tvoří nejvýznamnější příjmový, ale i výdajový kanál veřejných rozpočtů. Vymezení systému sociálního pojištění v rámci České republiky je problematické, jelikož v literatuře se sociální tématikou se můžeme setkat s odlišnými interpretacemi (pojednáno též v kapitole 1.1.1.4). Například autorka J. Žižková: Úvod do studia sociální politiky vymezuje sociální pojištění jako součást sociálního zabezpečení a zdravotní pojištění samostatně definuje zvlášť. Stejnou interpretaci uvádí i I. Chvátalová v Úvodu do práva sociálního zabezpečení a zdravotní pojištění. Naopak J. Peková v literatuře Veřejné finance – úvod do problematiky, definuje zdravotní pojištění jako součást sociálního pojištění. Hlavním důvodem proč zdravotní pojištění je v prvním případě vymezeno zvlášť je jeho administrativní správa odlišnými zodpovědnými institucemi a oddělená legislativní úprava. Druhá interpretace nastoluje rozšíření pohled na sociální zabezpečení. V práci se zaměřuji na zúženou definici, které vyčleňuje zdravotní pojištění zvlášť, avšak se o něm zmiňují v kapitole o nemocenském pojištění (stejný postup je proveden i u systému sociálního pojištění v rámci Slovenské republiky). Pro zjednodušení schéma systému sociálního zabezpečení je zobrazeno níže.

8

Obrázek 1: Schéma sociálního zabezpečení v ČR Sociální zabezpečení

Zdravotní pojištění

Sociální pojištění Nemocenské pojištění

Důchodové pojištění

Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Sociální zaopatření

Sociální pomoc

Z Zdroj: Vlastní zpracování

Jak již bylo v předcházející části práce popsáno sociální zabezpečení České republiky se skládá ze tří základních pilířů: z pojištění sociálního a zdravotního, státní sociální zaopatření a sociální pomoci. Základem systému sociálního pojištění v České republice je ■ systém důchodového pojištění a ■ systém nemocenského pojištění. Z hlediska placení pojistného (viz. kapitola financování sociálního systému) do systému sociálního pojištění se zařazuje i příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Avšak dávkový systém tohoto druhu pojištění (např. dávky v nezaměstnanosti) je upraven legislativně odděleně v zákonu č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (tj. tzv. „zákon o zaměstnanosti“). Hlavní legislativní prameny systému sociálního pojištění: ■ Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ■ Zákon č. 582/1991 Sb.,o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, ■ Zákon č. 589/1992 Sb.,o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, ■ Zákon č. 155/1995 Sb.,o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, ■ Zákon č. 187/2006 Sb.,o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. (1)

2.2.1. Systém nemocenského pojištění 2.2.1.1.

Charakter systému a jeho účastníci

Systém nemocenského pojištění je určen pro výdělečně činné osoby, které v případech krátkodobých sociálních událostí zabezpečuje peněžitými dávkami nemocenského pojištění. Krátkodobými sociálními událostmi se rozumí např. dočasná pracovní neschopnost z důvodu nemoci nebo úrazu, ošetřování člena rodiny, těhotenství a mateřství , péče o dítě.

9

Nemocenské pojištění je upraveno zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Uvedený zákon například upravuje okruh osob účastněných na nemocenském pojištění, jejich podmínky účasti, podmínky nároku na dávky a stanovení výše poskytnutých dávek apod. Pojistné na nemocenské pojištění je upraveno zákonem č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (popsáno v části financování sociálního systému). Účastníci nemocenského pojištění jsou zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné (dále jen OSVČ). Zaměstnanci jsou povinně účastni nemocenského pojištění, na rozdíl od OSVČ u nichž je nemocenské pojištění dobrovolné. Povinná účast na nemocenském pojištění je u zaměstnance, jestliže splňuje tři podmínky: ■ práci vykonává na území České republiky v zaměstnání vykonávaném v pracovním vztahu, který může zakládat účast na nemocenském pojištění, ■ délka jeho pracovního úvazku trvá alespoň 15 kalendářních dní, ■ minimální výše sjednaného příjmů je 2 000 Kč (tato hranice je stanovena pro rok 2010, zvyšuje se vždy na základě vývoje průměrné mzdy) (11)

2.2.1.2.

■ ■ ■ ■

Dávkový systém nemocenského pojištění

V rámci systému nemocenského pojištění jsou vypláceny čtyři dávky: nemocenské, ošetřovné, peněžitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

► Nemocenské Zaměstnanec, který je uznán ošetřujícím lékařem dočasně práce neschopným, má nárok na nemocenské od 15. kalendářního dne trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti do konce dočasné pracovní neschopnosti, maximálně však 380 kalendářních dnů (výjimkou jsou poživatelé starobního důchodu, nejdéle 70 kalendářních dnů). Doba, po kterou je pobíráno nemocenské se nazývá podpůrčí dobou. Výše nemocenského činí 60 % denního vyměřovacího základu. V době prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti je zaměstnanci vyplácena náhrady mzdy zaměstnavatelem. Náhrada mzdy se poskytuje při dočasné pracovní neschopnosti od 4. pracovního dne (při karanténě od prvního pracovního dne). ► Ošetřovné Poskytuje se zaměstnanci z důvodu ošetřování nemocného člena domácnosti nebo z důvodu péče o dítě mladší 10 let z důvodů, že školské nebo dětské zařízení bylo uzavřeno, dítěti byla nařízena karanténa, nebo osoba, která jinak o dítě pečuje sama onemocněla. Podpůrčí doba u ošetřovného činí nejdéle 6 kalendářních dnů (v roce 2009 tomu bylo 9 kalendářních dnů). Jde-li o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči aspoň jedno dítě ve věku do 16 let, které neukončilo povinnou školní docházku, činí podpůrčí doba nejdéle 13 kalendářních dnů (v roce 2009 tomu bylo 16 kalendářních dnů). Ošetřovné se poskytuje od 4.

10

kalendářního dne potřeby ošetřování nebo péče. Výše ošetřovného činí 60 % denního vyměřovacího základu. ► Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Vyrovnávací příspěvek se poskytuje těhotné zaměstnankyni nebo matce do konce 9. měsíce po porodu, pokud vykonávala práci, která je těmto ženám zakázána. Základní podmínkou nároku na tuto dávku je, že zaměstnankyně byla z důvodu těhotenství a mateřství dočasně převedena na jinou práci a z ní má bez svého zavinění nižší výdělek. Vyrovnávací příspěvek se vyplácí zaměstnankyním za kalendářní dny, v nichž trvalo převedení na jinou práci, nejdéle do počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu. ► Peněžitá pomoc v mateřství Podmínkou nároku na tuto dávku je účast pojištěnce na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech před nástupem na mateřskou dovolenou. U OSVČ je další podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství účast na nemocenském pojištění jako OSVČ po dobu aspoň 180 kalendářních dnů v posledním roce před dnem započínající podpůrčí dobu. Peněžitou pomoc v mateřství mohou také čerpat muži. Nástup na peněžitou pomoc v mateřství nastává dnem, který pojištěnka určí v období od počátku 8. do počátku 6. týdne před očekávaným dnem porodu. Podpůrčí doba činí 28 týdnů (u pojištěnky, která porodila zároveň dvě nebo více dětí činí podpůrčí doba 37 týdnů). Výše peněžité pomoci v mateřství činí v roce 2010 je 60 % denního vyměřovacího základu. (11) Výpočet dávek nemocenského pojištění Dávky nemocenského pojištění se vypočítávají z denního vyměřovacího základu (DVZ). Rozhodným obdobím je 12 kalendářních měsíců před vznikem nároku na dávku. Příjmy (vyměřovací základy) v tomto období se sečtou, vydělí se počtem kalendářních dnů v rozhodném období a získaná částka tvoří DVZ, ze kterého se počítají dávky nemocenského pojištění. DVZ pro výpočet dávek nemocenského pojištění se určitým způsobem redukuje. Výpočet dávek nemocenského pojištění bude následující: - 90 % z částky do 1. redukční hranice, která činí 791 Kč, - 60 % z částky mezi 1. a 2. redukční hranicí, která činí 1 186 Kč, - 30 % z částky mezi 2. a 3. redukční hranicí, která činí 2 371 Kč, - nad 3. redukční hranici se k příjmu nepřihlíží. Redukční hranice pro úpravu DVZ v závislosti na vývoji výše průměrné mzdy mění, v roce 2009 první redukční hranice činila 786 Kč (u nemocenského a ošetřovného se započítalo z 90%, ostatní ze 100%), druhá redukční hranice činila 1 178 Kč (započítalo se ze 60%) a třetí redukční hranice byla ve výši 2 356 Kč (započítaná z 30%). (11)

11

► Zdravotní pojištění jako samostatná součást sociální politiky Zdravotnictví v České republice tvoří samostatnou součást sociální politiky vedle sociálního zabezpečení. Zdravotní pojištění se dělí na dvě základní kategorie: veřejné (zákonné) a soukromé (komerční). Hlavní rozdíl těchto dvou pojištění spočívá v dobrovolnosti jejich uzavření. Veřejné zdravotní pojištění spočívá v tom, že právo na hrazenou zdravotní péči stejně jako povinnost být zdravotně pojištěn jsou stanoveny zákonem. Hlavním legislativním pramenem upravující zdravotní pojištění je zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Zdravotní pojištění je povinné pro všechny osoby s trvalým pobytem na území České republiky a pro osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnány u zaměstnavatele na základě pracovní smlouvy. V současnosti v systému veřejného zdravotního pojištění existuje 9 pojišťoven (např. Všeobecná zdravotní pojišťovna, Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra, apod.), jejichž prostřednictvím dochází k úhradě poskytnuté základní péče ze zákona. Veřejné (zákonné) zdravotní pojištění zahrnuje základní péči jako především: ■ léčebnou péči ambulantní a ústavní, ■ preventivní péči ■ pohotovostní a záchrannou službu, ■ dispenzární péči, ■ poskytování léčivých přípravků, prostředků zdravotnické techniky, ■ lázeňskou péči, ■ posudkovou činnost, ■ další činnosti stanovené zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění v §13. (1)

2.2.2. Systém důchodového pojištění Český důchodový systém je založen na fungování prvního a třetího pilíře. Prvním pilířem je dávkově definované (DB) a průběžně financované (PAY-as-you-GO) povinné zákonné důchodové pojištění. Je univerzální a jednotný pro všechny fyzické osoby výdělečně činné. V důchodovém systému prvního pilíře nejsou diskriminovány žádné skupiny osob či zvýhodňovány na úkor ostatních (např. v minulosti existence pracovních kategorií, apod.). Třetím pilířem je dobrovolné, doplňkové, příspěvkově definované (DC), penzijní připojištění se státním příspěvkem. Součástí třetího pilíře jsou i produkty komerčních pojišťoven např. životní pojištění. Důchody přiznávané ze třetího pilíře se zatím podílejí na příjmech důchodců zanedbatelnou měrou. V členských státech EU obvyklý druhý pilíř (soukromý zákonný důchodový pilíř) v českém důchodovém systému neexistuje.

2.2.2.1.

I. pilíř, zákonné veřejné důchodové pojištění

Základním předpisem, který upravuje nároky na důchody ze zákonné důchodového pojištění, způsob stanovení výše důchodů a podmínky pro jejich výplatu, je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

12

Účast na zákonném důchodovém pojištění je povinná pro všechny fyzické osoby výdělečně činné na území České republiky. Požadavek povinné účasti je jednou z forem, jak zabránit vzniku chudoby a je základním prvkem principu občanské solidarity. (11, 12)

■ ■ ■ ■

Dávkový systém povinného důchodového pojištění Z důchodového pojištění se poskytují tyto důchody: starobní, invalidní, vdovský a vdovecký důchod, sirotčí.

► Starobní důchod Starobní důchod je největší položkou státního důchodového systému. Podmínkou nároku na přiznání starobního důchodu je dosažení důchodového věku a získání potřebné dobu pojištění. Věk pro odchod do důchodu je rozdílný podle pohlaví, kdy u žen závisí na počtu vychovaných dětí, a podle roku narození pojištěnce (viz. obrázek č. 8 v příloze). Jako příklad rozhodného věku pro odchod do důchodu si uvedeme muže, ročník narození 1965. Muž dosáhne důchodového věku v 65 letech, pokud by se jednalo o ženu stejného ročníku s počtem vychovaných dětí se důchodový věk snižuje o 4 měsíce. Prodloužení věku až 65 let kterých dosáhnou ročníky 1965 vstoupilo v platnost v roce 2010, do oné doby byla nastavena hranice pro prodlužující věk na 63 let (od roku 2003). Potřebná doba pojištění pro odchod do starobního důchodu v roce 2010 je 26 let a postupně se v souvislosti s důchodovou reformou, o které bude pojednáno dále v práci, bude prodlužovat až na 35 let. (11) Do náhradní doby pojištění (doba, která se započítává pro nárok na důchod) se od roku 2010 nezapočítává doba studia od 18-ti let. (13) Dříve na tzv. předčasný starobní důchod (před rokem 2010) bylo potřeba dosáhnout důchodového věku 65 let a alespoň 15 let potřebné doby pojištění. Nově dochází k postupnému navýšení potřebného věku i doby pojištění v závislosti na kalendářním roce dosažení potřebného věku. Potřebný věk navíc přestává být pro všechny jednotný. Jeho výše se odvozuje od důchodového věku muže stejného data narození, ke kterému se vždy přičítá 5 let (viz. tabulka č. v příloze). Konstrukce starobního důchodu Důchod se skládá ze dvou složek: ■ ze základní výměry, která je stanovené pevnou částkou. Pro rok 2010 činí 2 170 Kč měsíčně (stejně jako v roce 2009). Základní výměra je stejná pro všechny druhy důchodů bez ohledu na délku doby pojištění a výši výdělků. ■ z procentní výměry, která se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu (VPZ). Procentní výměra za každý celý rok doby pojištění je pro rok 2010 ve výši 1,5 % z

13

výpočtového základu (VPZ), nejméně 770 Kč měsíčně. Pro stanovení VPZ je nejprve nutné znát osobní vyměřovací základ (OVZ), který zjednodušeně řečeno je měsíčním průměrem ročních příjmů (u OSVČ průměrem ročních příjmů). OVZ se vypočte následujícím způsobem: (11)

OVZ =

∑ RVZ × 30,4167 KD − VD

Kde RVZ je roční vyměřovací základ upravený prostřednictvím koeficientu nárůstu, kterým se přepočítává RVZ v každém roce. Např. koeficient pro úpravu RVZ za rok 2008 činí 1,0184. KD je počet kalendářních dní v rozhodném období, např. pro roky 1986 až 2009 je to 8766 dnů VD je počet kalendářních dní vyloučených dob v tomto období, tj. doba neplacení pojistného Koeficient 30,4167 je průměrná délka měsíce v roce Takto vypočtený průměrný měsíční příjem (OVZ) se určitým způsobem upravuje, tzv. redukuje, čímž se získá výpočtový základ (VPZ). tabulka 2: Redukční hranice výpočtového základu (VPZ)

Výpočtový Výpočtový základ (VPZ) Pro osobní vyměřovací základ (OVZ) Výše výpočtového základu VPZ do 10 500 Kč

VPZ = OVZ

od 10 501 do 27 000 Kč

VPZ = 10 500 + (OVZ – 10500) x 0,3

nad 27 000 Kč

VPZ = 15450 + (OVZ – 27000) x 0,1

Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení, Sociální zabezpečení v roce 2010

14

Příklad: Výpočet řádného starobního důchodu v roce 2010 Pro zjednodušení OVZ je již vypočten. Muž narozený 15. 1. 1948 požádal o řádný starobní důchod (podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb.). Jeho důchodový věk je 62 let a 2 měsíce. Tohoto věku dosáhne 15. 3. 2010 a do této doby získá celkem 45 roků pojištění. OVZ muže za rozhodné období 1986–2009 činí 23 890 Kč. Výpočtový základ (VPZ) se stanoví z OVZ 23 890 Kč následujícím způsobem: Postup výpočtu 1) částka 10 500 Kč náleží v plné výši, 2) 23 890 – 10 500 = 13 390 Kč, 13 390 x 30% = 4 017 Kč 3) VPZ = 10 500 + 4 017 = 14 517 Kč 4) Za každý rok pojištění náleží 1,5 % výpočtového základu, tzn. že za 45 let pojištění činí procentní sazba 67,5%. 5) Procentní výměra = 14 517 x 67,5% = 9 798,98, zaokr. na celé Kč nahoru = 9 799 Kč 6) Celková výše důchodu = procentní výměra + základní výměra = 9 799 + 2170 = 11 969 Kč Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení, Sociální zabezpečení v roce 2010

Pro výpočtu předčasného důchodu je důležité znát počet dnů zbývající do dosažení důchodového věku. Na základě počtu dní chybějící do dosažení důchodového věku se snižuje procentní výměra u důchodu. Například do 90 dnů do důchodového věku se výsledná procentní výměra snižuje o 0,9%, do 180 dnů o 1,8% apod. ► Invalidní důchod Invalidní důchody v systému sociálního pojištění stejně jako ostatní dávky tohoto systému je nutno považovat za náhradu ztráty pravidelných příjmů, nikoliv jako kompenzaci všech případů vrozeného nebo získaného zdravotního poškození. Od roku 2010 místo plné a částečné invalidity zákon rozlišuje tři stupně invalidity podle procenta poklesu pracovní neschopnosti: ■ invalidita třetího stupně, pokud pokles pracovní neschopnosti nejméně o 70%, ■ invalidita druhého stupně, pokud pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, ■ invalidita prvního stupně, pokud pokles pracovní schopnosti nejméně o 35%, Stupeň invalidity posoudí místně příslušný okresní správy sociálního zabezpečení na základě naší žádosti o přiznání důchodu. Nárok na invalidní důchod vzniká v případě, jestliže jsou splněny následující podmínky: ■ nedosáhl ještě 65 let, ■ stal se invalidním pro invaliditu prvního, druhého či třetího stupně, ■ získal potřebnou dobu pojištění nebo se stal invalidním v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, ■ nesplnil podmínky na starobní důchod, ■ nedosáhl ještě důchodového věku, byl-li mu přiznán předčasný starobní důchod. Základní výměra invalidního důchodu, ta zůstává stejná jako u starobního důchodu. Výše procentní výměry invalidního důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu za každý celý rok doby pojištění a to v závislosti na stupni invalidity, např. pro invalidu třetího stupně procentní sazba činí 1,5%.

15

► Vdovský a vdovecký důchod (pozůstalostní důchod) Vdova má nárok na vdovský důchod po manželovi, který byl poživatelem starobního, invalidního důchodu nebo který splnil podmínky nároku na invalidní nebo starobní důchod nebo zemřel následkem pracovního úrazu. Vdovský důchod náleží vždy po dobu jednoho roku od smrti manžela. Po uplynutí této doby má vdova nárok na vdovský důchod, jestliže splňuje jednu z těchto podmínek: ■ pečuje o nezaopatřené dítě, ■ pečuje o dítě, které je závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), ■ pečuje o svého rodiče nebo rodiče zemřelého manžela či zemřelé manželky, který s ní či s ním žije v domácnosti a je závislý či závislá na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), ■ je invalidní ve třetím stupni, nebo ■ dosáhla či dosáhl alespoň věku o 4 roky nižšího, než činí důchodový věk pro muže stejného data narození nebo důchodového věku, je-li důchodový věk nižší. Vdovský i vdovecký důchod se rovněž skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra stejná pro všechny důchody je 2 170 Kč měsíčně. Procentní výměra činí 50 % procentní výměry starobního nebo invalidního důchodu, na který měla nebo by měla nárok zemřelá osoba v době smrti. ► Sirotčí důchod (pozůstalostní důchod) Na sirotčí důchod má nárok nezaopatřené dítě, jestliže zemřel jeho rodič nebo osvojitel/ka pobírající starobní nebo invalidní důchod (nebo pokud ke dni úmrtí splňovali podmínku pro nárok na starobní nebo invalidní důchod). Nárok na sirotčí důchod má dítě po každém z rodičů. Základní výměra sirotčího důchodu je 2170 Kč měsíčně. Procentní výměra sirotčího důchodu je 40 % procentní výměry starobního nebo invalidního důchodu po zemřelém. (11)

2.1.2.1.

III. pilíř, dobrovolné soukromé důchodové pojištění

Jak již bylo zmíněno, penzijní připojištění tvoří dobrovolný soukromý třetí pilíř systému důchodového pojištění v České republice a v současné době je jedním z nejvýznamnějších a nejvýhodnějších spořících programů na české trhu. V České republice je penzijní připojištění upraveno zákonem č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem v platném znění. Penzijní připojištění se státním příspěvkem je forma spoření, podporovaná státem, která umožňuje zajistit si určitý objem prostředků pro zabezpečení ve stáří. Je nabízeno penzijními fondy za účelem docílit stavu, kdy bude mít účastník v okamžiku, kdy odchází do starobního důchodu na svém účtu zůstatek, který představuje finanční zdroj k získání smysluplně vysoké pravidelné doživotní měsíční dávky penze. Umožňuje i čerpání naspořených prostředků formou jednorázového vyrovnání . Činnost penzijních fondů je kontrolována ČNB.Účastníkem penzijního připojištění může být každá fyzická osoba, pokud je starší 18 let a má trvalý pobyt na území České republiky. Účast každého občana je dobrovolná a zakládá se smluvně. (4)

16

Penzijní připojištění je založeno na pravidelných měsíčních (může být i čtvrtletních či ročních) úložkám. Na základě úložkách (příspěvků) účastníka na účet penzijního fondu je možné získat: ■ státní příspěvek, který přímo navyšuje spořící složku, ■ daňové odpočty, uplatňované při ročním vyúčtování daní, ■ možnost příspěvku zaměstnavatele či třetí osoby. Kromě uvedených výhod se mimo jiné finanční prostředky, které ukládá účastník penzijního připojištění na účet penzijního fondu, zhodnocují. Jen v roce 2008 se v závislosti na penzijním fondu a jejich struktuře portfolií míra zhodnocení pohybovala v rozmezí 0,04% - 3,5%. (14, 15) ► Státní příspěvek Aktivní účastník má ze zákona nárok na státní příspěvek, který představuje státní dotaci do tohoto systému, a tím jej preferuje před ostatními produkty finančního trhu. Státní příspěvek je poskytován odstupňovaně podle výše měsíčních příspěvcích účastníka, kdy s jeho rostoucí výší se státní příspěvek zvyšuje. Od roku 2000 má odstupňovaná výše měsíčního příspěvku podobu uvedenou v tabulce č. 3. tabulka 3: Výše státního příspěvku v závislosti na výše příspěvků účastníka

Měsíční příspěvek účastníka

Měsíční státní příspěvek

100 až 199 Kč

50 Kč + 40 % z částky nad 100 Kč

200 až 299 Kč


300 až 399 Kč


400 až 499 Kč


500 Kč a více

150 Kč

Zdroj: Absolut-In, Penzijní připojištění.cz

Nutnou podmínkou, aby mohl spořitel obdržet všechny zhodnocené státní příspěvky, je spořit minimálně 5 let a dosáhnout věku 60 let (u jednorázového vyrovnání je minimálně požadovaná doba spoření 3 roky). Úspory lze vyplatit jednorázově nebo formou doživotní penze. V případě naléhavé finanční potřeby je možné zažádat o vyplacení již po jednom roce spoření formou odbytného. V tomto případě ovšem úspory účastníka budou sníženy o státní příspěvky a jejich zhodnocení. (14, 15) ► Daňové odpočty Nárok na daňovou úlevu získává účastník penzijního připojištění, pokud zaplatí za zdaňovací období (kalendářní rok) v úhrnu alespoň 6000 Kč. Účastník si tedy musí měsíčně spořit více jak 500 Kč. Částku nad 6000 Kč, kterou účastník zaplatil, lze odečíst od základu daně.

17

Maximální výše ročního daňového odpočtu je 12 000 Kč. (14, 15) Příklad výše měsíčních příspěvků účastníka spolu s dopadem na základ daně je uveden v následující tabulce č. 4. tabulka 4: Výše daňového odpočtu v závislosti na příspěvcích účastníka

Měsíční příspěvek účastníka Roční souhrn příspěvků účastníka Snížení daňového základu 500 Kč

6 000 Kč

0 Kč

750 Kč

9 000 Kč

3 000 Kč

1 000 Kč

12 000 Kč

6 000 Kč

1 500 Kč

18 000 Kč

12 000 Kč

2 000 Kč

24 000 Kč

12 000 Kč


Z tabulky je patrné že, při uplatnění co nejvyššího možného daňového odpočtu je optimální výše platby příspěvku ve výši 1 500 Kč měsíčně. ► Příspěvek od zaměstnavatele Z daňového hlediska je i pro zaměstnavatele výhodné přispívat zaměstnancům na penzijní připojištění a to do výše 24 000 Kč ročně, jelikož do této výše je příspěvek pro zaměstnance osvobozen od daně z příjmů. Pokud zaměstnavatel přispívá zaměstnavateli částkou vyšší než 24 000 Kč, tyto příspěvky přesahující povolený limit již nejsou pro zaměstnance osvobozeny od daně z příjmu a pro zaměstnavatele nejsou daňovým nákladem. V současné době na českém trhu působí 10 penzijních fondů, z hlediska počtu klientů největší zastoupení má PF České pojišťovny (údaj z roku 2008). (14, 15) Obrázek 2: Penzijní fondy na českém trhu


18

2.2.3. Financování systému sociálního pojištění Systém sociálního pojištění je financován průběžným způsobem. To znamená, že výdaje na dávky v daném období jsou hrazeny z příjmů z pojistného vybraného mezi poplatníky v tomto období. Pojistné je příjmem státního rozpočtu, důchodové pojištění je vedeno na samostatném účtu. Právní úpravu financování obsahuje zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993. Stanovuje zejména: ■ okruh poplatníků pojistného (včetně příspěvku na státní politiku zaměstnanosti), ■ způsob stanovení výše pojistného, odvod pojistného a povinnosti plátců pojistného. Poplatníky pojistného jsou zaměstnavatelé, zaměstnanci, kteří jsou účastni nemocenského a důchodového pojištění nebo pouze důchodového pojištění, osoby samostatně výdělečně činné a lidé, kteří se dobrovolně důchodově pojistili. (1) Podle uvedeného zákona pojistné na sociální zabezpečení (dále jen pojistné) zahrnuje platby na: ■ nemocenské pojištění, ■ důchodové pojištění, ■ příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. (11)

2.2.3.1.

Stanovení pojistného

Výše pojistného je stanovena procentními sazbami z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období (viz. níže popsán). V souvislosti s reformou veřejných financí došlo v roce 2009 k výrazným změnám v procentních sazbách pojistného. Sazby v roce 2010 se neměnily. Přehled sazeb pojistného v období 2008 – 2010 je uvedeno níže v tabulce. Výrazná změna nastala hlavně u zaměstnanců, kteří od 1. 1. 2009 jsou poplatníky pouze důchodového pojištění. tabulka 5: Procentní sazby pojistného pro zaměstnance a zaměstnavatele

Procentní sazby pojistné pojistného ojistného*

2008

2009, 2009, 2010

8%

6,5 %

Nemocenské pojištění

1,1 %

0%


6,5 %

6,5 %

Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti

0,4 %

0%

Zaměstnavatel

26 %

25 %


3,3 %

2,3 %


21,5 %

21,5 %

Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti

1,2 %

1,2 %

Zaměstnanec

Zdroj:Vlastní práce přepracováno z České správy sociálního zabezpečení, Sociální zabezpečení v roce 2010

*] Kromě sociálního pojištění je povinen zaměstnavatel odvádět sám za sebe i za zaměstnance zdravotní pojištění v souhrnné výši 13,5% z vyměřovacího základu zaměstnance (4,5% zaměstnanec, 9% zaměstnavatel), vyměřovací základ u zdravotního pojištění se stanovuje stejně jako u sociálního pojištění. Pojistné na zdravotní pojištění je upraveno zákonem č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

19

Vyměřovacím základem zaměstnance pro odvod pojistného je úhrn příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a zaměstnavatel je zaměstnanci zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, tj. se tím rozumí hrubá mzda zaměstnance. Maximálním vyměřovacím základem zaměstnance pro placení pojistného v kalendářním roce 2010 je částka ve výši 72násobku průměrné měsíční mzdy (23 709 Kč), tj. částka 1 707 048 Kč. Pro srovnání v roce 2009 tomu bylo 48násobku průměrné mzdy (23 550 Kč), tj. 1 130 640 Kč. Pokud tuto částku zaměstnanec pracující u jednoho zaměstnavatele přesáhne, z částky, o kterou ji přesáhne, nebude platit pojistné. Částka nad maximální vyměřovací základ, z níž zaměstnanec nebude platit pojistné, se nezahrnuje ani do vyměřovacího základu zaměstnavatele. Uvedený maximální vyměřovací základ platí i pro OSVČ. U zaměstnavatele je vyměřovacím základem úhrn vyměřovacích základů všech jeho zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen vypočítat pojistné za zaměstnance a srazit mu jej ze mzdy. Spolu s pojistným, které je povinen platit za sebe, ho odvede na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. (11)

2.2.4. OSVČ v systému sociálního pojištění Za osobu samostatně výdělečně činnou (dále OSVČ) se podle zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění považuje osoba, která ukončila povinnou školní docházku a dosáhla aspoň 15 let věku a zároveň vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti. Výkon samostatné výdělečné činnosti je definován v § 8 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Pro zjednodušení se v praxi často výkon samostatné výdělečné činnosti označuje jako podnikání. (16) Samostatná výdělečná činnost se rozděluje na hlavní samostatnou výdělečnou činnost (OSVČ hlavní) a na vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (OSVČ vedlejší). Tyto dvě skupiny mají rozdílné podmínky pro účast na důchodovém pojištění a mají rozdílnou minimální výši ročního a měsíčního vyměřovacího základu. Za OSVČ vedlejší se považuje především osoba, která vykonává zaměstnání, pobírá starobní důchod či je nezaopatřeným dítětem (studentem). Podmínky pro účast na důchodovém pojištění je u OSVČ hlavní a OSVČ vedlejší rozdílná. Zatímco u OSVČ hlavní je účast povinná vždy, u OSVČ vedlejší pouze v případě jestliže rozdíl mezi příjmy a výdaji dosáhl stanovené hranice podle § 10 zákona o daních z příjmu při výkonu samostatné výdělečné činnosti po celý rok. Pro rok 2009 tato hranice činí 56 532 Kč, pro rok 2010 činí 56 901 Kč. (17) Účast na nemocenském pojištění je u OSVČ dobrovolná. Nemocenské pojištění OSVČ vzniká dnem, který uvedla v přihlášce k účasti na pojištění. OSVČ ze zaplaceného důchodového pojištění se postává starobní či invalidní důchod. Z nemocenského pojištění se poskytuje nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství.

20

tabulka 6: Procentní sazby pojistného, minimální a maximální roční vyměřovací základy pro OSVČ

Druh sociálního pojištění

Sazba

Minimální roční

Maximální roční

pojistného* pojistného*

vyměřovací vyměřovací základ

vyměřovací základ

OSVČ OSVČ

OSVČ

OSVČ

OSVČ

vedlejší

hlavní

hlavní vedlejší hlavní Důchodové pojištění

OSVČ vedlejší

28 %

Pojistné na státní politiku 1,2 %

71 136 Kč 28 452 Kč

1 707 048 Kč

zaměstnanosti Nemocenské

1,4 %

pojištění

(nepovinně)

Celkem

29,2% (30,6%)

x

x

x

x

Zdroj:Vlastní práce přepracováno z České správy sociálního zabezpečení, Sociální zabezpečení v roce 2010

* ] Kromě sociálního pojištění OSVČ platí pojistné na zdravotní pojištění ve výši 13,5% z vyměřovacího základu, který se stanovuje stejně jako u sociálního pojištění. Minimální roční vyměřovací základ pro zdravotní pojištění činí 142 254 Kč, maximální vyměřovací základ je stejný jako u sociálního pojištění pro rok 2010.

Pojistné se vypočítá z vyměřovacího základu. Vyměřovací základ pro výpočet pojistného si OSVČ určuje sama v rozmezí mezi minimálním vyměřovacím základem a maximálním vyměřovacím základem, avšak musí dosahovat alespoň 50 % daňového základu. (16) U OSVČ se pojistné platí formou měsíčních záloh na pojistné a doplatku na pojistné. Záloha na pojistné se platí pozadu, například záloha za únor se platí mezi 1. až 20. březnem. Doplatek na pojistném se platí nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl/ měl být podán Přehled o příjmech a výdajích OSVČ (Přehled OSVČ). Přehled OSVČ je předepsaný formulář, který OSVČ podává příslušné OSSZ (Okresní správě sociálního zabezpečení) a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne, ve kterém měla podle zákona o daních z příjmů podat daňové přiznání za daný kalendářní rok. (16)

2.2.5. Organizace sociálního zabezpečení ■ ■ ■ ■ ■

Sociální zabezpečení provádějí orgány sociálního zabezpečení, kterými jsou: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Česká správa sociálního zabezpečení, okresní správy sociálního zabezpečení, Ministerstvo obrany (pokud jde o vojáky z povolání), Ministerstvo vnitra (pokud jde o příslušníky Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR a příslušníků ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb),

21

■ Ministerstvo spravedlnosti (pokud jde o příslušníky Vězeňské služby ČR). Hlavním nositelem sociálního pojištění je Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), která vznikla v roce 1990. Je samostatnou organizační složkou státu podřízenou Ministerstvu práce a sociálních věcí (MPSV). Hlavní působností ČSSZ je provádění důchodového a nemocenského pojištění, provádění lékařské posudkové služby, výběr pojistného a plnění úkolů vyplývajících z mezinárodních smluv a práva ES. Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) jsou územní organizační jednotky ČSSZ, které se podílejí ve vymezených oblastech na realizaci sociálního pojištění v okruhu své působnosti. (18)

22

2.3. Systém sociálního pojištění na Slovensku Sociální zabezpečení na Slovensku se stejně jako v České republice skládá ze sociálního pojištění, sociální zaopatření a sociální pomoci. Systém sociální pojištění na Slovensku je v kompetenci Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny (MPSVR), přičemž za administrativu je zodpovědná Sociální pojišťovna. Na Slovensku je oblast sociálního pojištění upravená zákonem č. 461/2003 Z.z. o sociálnom poistení v znení neskorších predpisov.

Obrázek 3: Schéma sociálního zabezpečení v SR Sociální zabezpečení Zdravotní pojištění

Sociální pojištění

Nemocenské pojištění Důchodové pojištění Pojištění v nezaměstnanosti Garanční pojištění Úrazové pojištění

Sociální zaopatření Sociální pomoc Zdroj: Vlastní práce

V rámci systému sociálního pojištění funguje 5 základních podsystémů: ■ nemocenské pojištění, ■ důchodové pojištění, ■ pojištění v nezaměstnanosti, ■ garanční pojištění, ■ úrazové pojištění. (19)

23

2.3.1. Systém nemocenského pojištění 2.3.1.1.


Nemocenské pojištění na Slovensku plní stejnou úlohu jako systém nemocenského pojištění v České republice. Slouží pro případ ztráty nebo snížení příjmu z výdělečné činnost a na zabezpečení příjmů v důsledku pracovní neschopnosti, těhotenství a mateřství. Systém nemocenského pojištění zahrnuje nemocenské dávky, které jsou financovány z odvodů na nemocenské pojištění. Nemocenské dávky jsou podobně koncipovány jako nemocenské dávky v České republice. Účast na nemocenském pojištění je povinná pro všechny zaměstnance (i zaměstnavatele), dále pro OSVČ, pokud jejich příjmy z podnikání přesahují 12-násobek platné minimální mzdy ve slovenském hospodářství. Dobrovolně pojištěnou osobou se může stát osoba s trvalým nebo přechodním bydlištěm na území Slovenské republiky po dovršení věku 16 let. (19)

2.3.1.2.

Dávkový systém nemocenského pojištění

Nemocenské dávky se skládají z následujících dávek: Nemocenské, které je vyplacené státem vzniká zaměstnanci od 11. dne pracovní neschopnosti. Nemocenské se poskytuje za kalendářní dny, jeho výše činí 55% denního vyměřovacího základu.V době prvních 10 dnů dočasné pracovní neschopnosti je zaměstnanci poskytována náhrada mzdy zaměstnavatelem. Nemocenské se poskytuje na dobu maximálně 52 týdnů. Povinně nemocensky pojištění OSVČ a dobrovolně nemocensky pojištěné osobě vzniká nárok na nemocenskou od státu již od prvního dne pracovní neschopnosti. Mateřské, které se poskytuje zpravidla na 28 týdnů od vzniku nároku (v případě jednoho narozeného dítěte). Nárok na mateřské vzniká od počátku šestého týdne před očekávaným porodem, pokud porodila dříve, tak ode dne porodu. Hlavní podmínkou pro nárok na mateřskou je těhotenství nebo péče o narozené dítě a trvání v nemocenského pojištění nejméně 270 v posledních dvou letech před porodem. Vyplácí se za kalendářní dny ve výši 55 % denního vyměřovacího základu. Ošetřovné, jehož nárok vzniká od prvního dne potřeby ošetřování nebo péče o dítě a zaniká dnem skončení potřeby ošetřování nebo péče o dítě, nejpozději uplynutím desátého dne. Poskytuje se za kalendářní dny a za to samé období jen jednou a jen jednomu pojištěnci. Jeho výše je 55% denního vyměřovacího základu. Vyrovnávací dávka, na kterou vzniká nárok zaměstnankyni při převedení na jinou práci v době těhotenství nebo v případě převedení na jinou práci v době mateřství do konce devátého měsíce po porodu. Výše dávky se určuje z měsíčního vyměřovacího základu a činí 55 % z rozdílu mezi měsíčním vyměřovacím základem a vyměřovací základem, ze kterého zaměstnankyně platí pojistné na nemocenské pojištění po přeřazení na jinou práci. (19)

24

► Zdravotní pojištění jako samostatná součást sociální politiky Zdravotní pojištění na Slovensku je koncipováno podobně jako v České republice. Skládá se z povinného (zákonného) zdravotního pojištění, jehož úlohou je poskytnout standardní zdravotní péči a pokrýt alespoň částečně výdaje na léky a zdravotní pomůcky a soukromého (individuálního) zdravotního pojištění. Hlavním legislativním pramenem upravující zákonné zdravotní pojištění je Zákon 576/2004 Z.z. o zdravotnej starostlivosti. Účast na povinné zdravotním pojištění je povinná pro všechny občany s trvalým bydlištěm na území Slovenské republiky (výjimkou může být občan Slovenské republiky vykonávající dlouhodobý pracovní poměr v zahraničí) a dále především osoby, které nemají na území Slovenské republiky trvalý pobyt, avšak jsou zaměstnanci u zaměstnavatele se sídlem na území Slovenské republiky. V současné době na Slovensku existuje šest zdravotních pojišťoven (např. Všeobecná zdravotná poisťovňa, Spoločná zdravotná poisťovňa, apod.), které poskytují zdravotní péči a zdravotní služby svým pojištěncům. V rámci zákonného zdravotního pojištění se dle § 7 Zákona 576/2004 Z.z. o zdravotnej starostlivosti poskytují následující formy zdravotní péče: ambulantní péče (všeobecná a speciální), ústavní péče a lékařská péče. (6)

2.3.2. Systém důchodového pojištění Koncepční základna důchodového pojištění na Slovensku je odlišná od českého důchodového systému. Od roku 2005 je důchodový systém na Slovensku postavený na třech pilířích: ■ I. pilíř tvoří povinné průběžně financované důchodové pojištění, dávkově definované. Příspěvky spravuje a vyplácí Sociální pojišťovna. ■ II. pilíř tvoří povinné důchodové (kapitalizační) spoření. Příspěvky jsou spořeny na individuálních účtech v důchodových správcovských společnostech (DSS), které je zhodnocují na kapitálovém trhu. ■ III. pilíř zajišťuje dobrovolné doplňkové důchodové pojištění, které je čistě komerční (19)

2.3.2.1.


V rámci průběžně financovaného pilíře je na Slovensku vytvořen podsystém starobního pojištění a invalidního pojištění. Slovenská Sociální pojišťovna spravuje pro každý podsystém samostatný fond - fond starobního pojištění a fond invalidního pojištění. ► Podsystém starobního pojištění Z podsystému starobního pojištění se poskytuje starobní důchod, předčasný starobní důchod, vdovský (vdovecký) důchod a sirotčí důchod. Starobní důchod, na který má pojištěnec nárok získá nejméně při 15 letech důchodového pojištění a dovršení důchodového věku. Důchodový věk je 62 let jednotně u mužů i žen. Začíná se

25

však uplatňovat až u mužů narozených po 31. prosinci 1945 a u žen narozených po 31. prosinci 1961. Pojištěnci narození před tímto datem se jejich původní důchodový věk (60 let u mužů, 53 – 57 u žen dle počtu vychovaných dětí) prodlužuje v závislosti na tom v kterém roce dosáhne důchodového věku (viz. obrázek č. 9 a 10 v příloze). Jiné podmínky pro nárok na starobní důchod vyplývají pro zaměstnance pracujících na pracovišti ve snížených či nebezpečených podmínkách (např. v hutích, v letectvu, v chemickém průmyslu apod.) (19) Konstrukce starobního důchodu Výpočet sumy starobního důchodu:

PMOB x ∑ ODP x ADH H PMOB……průměrný mzdový osobní bod ODP………součet období důchodového pojištění získaného ke dni vzniku nároku ADH……...aktuální důchodová hodnota Pro rok 2009 je aktuální důchodová hodnota 8,9955 EUR a pro rok 2010 činí 9,2246 EUR. Průměrný mzdový osobní bod se vypočítá následovně: OMB = OVZ / VVZ POMB = ∑ OMB / ODP OMB…….osobní mzdový bod OVZ……..osobní vyměřovací základ VVZ……..všeobecný vyměřovací základ ODP…….období důchodového pojištění Od 1.1. 2009 se suma starobního důchodu valorizuje o 6,95 %. Příklad: Pojištěnec splnil podmínky nároku na starobní důchod 1. ledna 2009 a od toho data požádal i o přiznání starobního důchodu. Hodnota jeho průměrného osobního mzdového bodu (PMOB) je 1,0012 (což znamená, že měl vyměřovací základ v rozhodném období v přibližně na stejné úrovni průměrné mzdy na Slovensku). K 1.1. 2009 získal 16 434 dní období důchodového pojištění, které po přepočítání na roky představuje 45, 0247 roků. Aktuální důchodová hodnota na rok 2009 je 8,9955 EUR. Výpočet sumy starobního důchodu 1,0012 x 45,0247 x 8,9955 = 405,6 EUR/měsíc Valorizace 6,95%: 405,6 x 0,0695 = 28,2 EUR/měsíc Celková částka důchodu: 405,6 EUR + 28,2 EUR = 433,8 EUR Zdroj: Internetový portál Sociála poisťovna, sekce: Starobný dôchodok

Předčasný starobní důchod vzniká nárok na tento důchod pojištěnci, který získal nejméně 15 let důchodového pojištění. Částka předčasného starobního důchodu ke dni, ke

26

kterému požádal o jeho přiznání musí být vyšší než 1,2násobek životného minima. Vdovský důchod, který vzniká nárok na vdovský důchod vdově po manželovi, který: ■ ke dni smrti pobíral starobní, předčasný starobní nebo invalidní důchod, ■ ke dni smrti splnil podmínky nároku na starobní důchod, ■ ke dni smrti získal počet let důchodového pojištění potřebný pro vznik nároku na invalidní důchod, ■ zemřel v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Podobné podmínky platí pro nárok na sirotčí důchod, které má nezaopatřené dítě po zemřelém rodiči nebo osvojiteli. ► Podsystém invalidního pojištění Z podsystému invalidního pojištění se poskytuje invalidní důchod, vdovský (vdovecký) důchod a sirotčí důchod. Invalidní důchod vzniká nárok pojištěnci, který je invalidní, získal potřebnou dobu důchodového pojištění a ke dni vzniku invalidity nesplnil podmínky nároku na starobní důchod nebo mu nebyl přiznán předčasný starobní důchod. Pojištěnec je invalidní, když u něho v důsledku jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost vykonávat výdělečnou činnost o více než 40 %. Vdovský důchod a sirotčí důchod byl zmíněn v předcházející části. (19)

2.3.2.2.

II. pilíř, zákonné soukromé důchodové pojištění

Na Slovenku pojištěnci, kteří jsou povinně či dobrovolně pojištěni v I. pilíři důchodového systému mohou od roku 2005 dobrovolně vstoupit i do II. pilíře důchodového systému. Druhý pilíř důchodového systému je založen na principu kapitálového spoření na osobním důchodovém účtu pojištěnce vedeném u důchodové správcovské společnosti (DSS). Předmětem činnosti DSS je vytváření a správa důchodových fondů a rozhodování o investování naspořených prostředků získaných z osobních účtů pojištěnce za účelem jeho zhodnocení. Každá DSS povinně spravuje tři typy důchodových fondů (viz. tabulka č. 7). Pojištěnec si zvolí jen ze tří důchodových fondů. Jednotlivé typy fondů se liší hlavně investiční strategií se kterou souvisí i zákonem povolené investiční nástroje.

27

tabulka 7: Typy důchodových správcovských společností (DSS) podle míry rizika

Typ fondu Růstový fond

Portfolio fondu

Charakteristika

Nejrizikovější fond s Až 80 % majetku může být investovaných do předpokládaným nejvyšším akcií výnosem

Až 50 % může být investovaných do akcií a Vyvážený fond min. 50 % musí být investovaných do dluhopisů a peněžních investicích

Zabezpečuje stabilní výnos při průměrné míře rizika

Majetek musí být investovaný jen do Fond s nejnižší mírou rizika, Konzervativní dluhopisů a peněžních investicí, celý majetek avšak s nejnižším fond musí být zabezpečený vůči měnovému riziku předpokládaným výnosem Zdroj: Finance media. Finance.sk

Hlavním kontrolním orgánem, který dohlíží nad činností jednotlivých DSS je Národní banka Slovenska. Důležitou kontrolní úlohu zastává i Slovenská Sociální pojišťovna, která příspěvky od pojištěnců vybírá a dále jich postupuje důchodovým správcovským společnostem (DSS), mimo jiné i registruje smlouvy o starobním důchodovém pojištění. (20) Z hlediska příspěvků (pojistného) se v současné době na starobní důchodové pojištění celkově vybírá 18% z vyměřovacího základu zaměstnance (hrubé mzdy). Pokud je zaměstnanec účastníkem II. důchodového pilíře, tak 9% z vyměřovacího základu zaměstnance směřuje do II. pilíře, a 9% z vyměřovacího základu zaměstnance se odvádí do I. průběžně financovaného důchodového pilíře. V současné době (2009) na Slovensku poskytuje důchodové (kapitalizační) spoření šest důchodových správcovských společností: ■ ■ ■ ■ ■ ■

AEGON d.s.s., a.s. Allianz - Slovenská dôchodková správcovská spoločnosť, a.s. Winterthur d.s.s., a.s. ČSOB d.s.s., a.s. ING dôchodková správcovská spoločnosť, a.s. VÚB Generali dôchodková správcovská spoločnosť, a.s.

2.3.2.3.


Třetí pilíř důchodového systému funguje na podobné bázi jako u českého důchodového systému. Rozdíl můžeme spatřit v označení tohoto pilíře, kdy na Slovensku se častěji lze setkat s označením doplňkové důchodové spoření než-li s označením penzijní připojištění. Doplňkové důchodové spoření se řídí Zákonom o doplnkovom dôchodkovom sporení č. 650/2004 Z.z. Doplňkové důchodové spoření, nebo-li penzijní připojištění je dobrovolná forma dlouhodobého spoření. Účastníkem doplňkového důchodkového spoření se může stát fyzická osoba, která dosáhla

28

věku 18 let. Správcem úložek je doplňková důchodová spořitelna, která zhodnocuje vklady účastníků a zavazuje se vyplatit doplňkový důchod při splnění náležitých podmínek. Základními podmínkami pro vyplacení důchodu je dovršení věku 55 let účastníka a minimální délka spoření 10 let. Podmínka 10 let spoření nemusí být splněná, pokud účastní dosáhl důchodového věku, tj. 62 let. Zaměstnanec (popřípadě OSVČ), který je účastníkem doplňkového spoření může využít odpočtu z daňového základu až 398,33 EUR ročně. Daňová úleva se ale přiznává při minimální době spoření 10 let. Další výhodou doplňkového důchodového spoření je možnost příspěvku od zaměstnavatele až do výše 6% z hrubé mzdy zaměstnance. Zaměstnavatel následně může uplatnit příspěvky jako odpočitatelné položky z daňového základu. (21)

V současné době na slovenském trhu působí 5 doplňkových důchodových společností: ING Tatry – Sympatia, d.d.s., a.s. AXA d.d.s., a.s. Doplnková dôchodková spoločnosť Tatra banky, a.s. Stabilita, d.d.s., a.s. AEGON, d.d.s., a.s

2.3.3. Zákonné pojištění v nezaměstnanosti Pojištění v nezaměstnanosti slouží k odkladu pojistného pojištěncem pro případ budoucí ztráty příjmu z činnosti zaměstnance v důsledku nezaměstnanosti a pro zabezpečení příjmu v době nezaměstnanosti prostřednictvím dávek v nezaměstnanosti. Nárok na dávku má pojištěnec po splnění veškerých podmínek. Jednou z hlavních podmínek je, že pojištěnec v posledních čtyřech letech před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnaní byl pojištěný v nezaměstnanosti nejméně tři roky (tj. 1095 dní). Tomuto uchazeči náleží dávka v nezaměstnanosti po dobu šesti měsíců. Období po kterém uchazeč pobírá dávky v nezaměstnanosti se označuje jako podpůrčí doba. Dávka v nezaměstnanosti se poskytuje za dni a její výše je 50% z denního vyměřovacího základu. (19)

2.3.4. Zákonné garanční pojištění Garanční pojištění je pro případ platební neschopnosti zaměstnavatele na uspokojení nároků zaměstnanců a na úhradu příspěvků na starobní důchodového spoření nezaplacené zaměstnavatelem. Nárok na dávku garančního pojištění má zaměstnanec, který byl v pracovněprávním vztahu u zaměstnavatele, který se stal platebně neschopný. Pro uznání dávky musí být zaměstnavatelem podaný návrh na vyhlášení konkurzu u příslušného soudu. Dávka garančního pojištění se poskytuje v celkové sumě příslušného nároku sníženého o vypočtené pojistné a daň ze závislé činnosti, které je zaměstnanec povinen platit. Maximální výše dávky garančního pojištění, na kterou má zaměstnanec nárok představuje trojnásobek jedné

29

dvanáctiny všeobecného vyměřovacího základu. Pro období 1.7.2009 – 30.6. 2010 činí 2 169,1 EUR. (19)

2.3.5. Zákonné úrazové pojištění Úrazové pojištění je pojištění pro zaměstnavatele, jehož účelem je ochrana zaměstnavatele před rizikem ekonomické zátěže pro případ jeho zodpovědnosti za škodu vzniknutou v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání jeho zaměstnanců. Na rozdíl od nemocenského a důchodového pojištění je povinné úrazové pojištění vázané na zaměstnavatele, který je v pozici pojištěnce a platí toto úrazové pojištění. Úrazové pojištění vzniká zaměstnavateli ode dne, ve kterém začal zaměstnávat alespoň jednoho zaměstnance. Zaměstnanec při splnění zákonných podmínek týkající se úrazového pojištění má nárok na úrazové dávky. Z úrazového pojištění jsou poskytovány úrazové dávky především jako úrazový příplatek, úrazová renta, jednorázové vyrovnání, náhrada nákladů spojené s léčením, náhrada za bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění apod. (podrobněji v § 13, zákona č. 461/2003 Z. z. o sociálnom poistení). (19)

2.3.6. Financování systému sociálního pojištění Na Slovensku je financování sociálního pojištění od státního rozpočtu zcela oddělené, a to již od roku 1994, kdy vznikl důchodový a nemocenský fond Sociální pojišťovny. Od roku 2004 spravuje Sociální pojišťovna v rámci sociálního pojištění i příspěvky na pojištění v nezaměstnanosti, garanční pojištění a úrazové pojištění.

2.3.6.1.


Výše pojistného je stanovena procentními sazbami z vyměřovacího základu zjištěného za rozhodné období (tabulka č. 8). Od 1.7. 2009 proběhla změna pouze u OSVČ v procentní sazbě rezervního fondu solidarity z 4,75% na 2%.

30

tabulka 8: Procentní sazby pojistného platné k 1. 7. 2009*


Důchodové

Pojištění

pojištění

v

Starobní Invalidní nezaměst.

Garanční Úrazové pojištění pojištění

Rezervní fond

Celkem

solidarity

Zaměstnanec 1,4 %

4 %**

3%

1%

x

x

x

9,4%

Zaměstnavatel 1,4 %

14 %**

3%

1%

0,25 %

0,8 %

4,75 %

25,2%

18 %

6%

x

x

x

2%

Povinně OSVČ

4,4 %

Dobrovolně pojištěná

30,4% 0,4% 35,15%

4,4 %

18 %

6%

2%

x

x

4,75 %

osoba Zdroj: Sociálna poisťovňa, Tabulka platenia poistneho

*] Kromě sociálního pojištění je povinen zaměstnavatel odvádět sám za sebe i za zaměstnance zdravotní pojištění v souhrnné výši 14% z vyměřovacího základu zaměstnance (4% zaměstnanec, 10% zaměstnavatel), vyměřovací základ u zdravotního pojištění se stanovuje stejně jako u sociálního pojištění. Pojistné na zdravotní pojištění je upraveno Zákonem 459/2005 Z.z. zdravotnom poistení. Pokud je zaměstnanec zdravotně postižený sazba pojistného se snižuje na 2% - zaměstnanec, 5% - zaměstnavatel. (22) **] pokud je zaměstnanec účastníkem pouze zákonného důchodového pojištění odvádí se celkově 18% z vyměřovacího základu zaměstnance (14% zaměstnavatel, 4% zaměstnanec) do I důchodového pilíře; pokud je zaměstnanec účastníkem i II. důchodového pilíře, odvádí se 9% do II. důchodového pilíře (9% zaměstnavatel) a 9% do I. důchodového pilíře (5% zaměstnavatel, 4% zaměstnanec)

Vyměřovací základ zaměstnance je příjem zaměstnance za vykonanou práci, která podléhá dani z příjmů fyzických osob. Vyměřovacím základem zaměstnavatele je poté vyměřovací základ jeho zaměstnance. Minimální měsíční vyměřovací základ pro zaměstnance i zaměstnavatele, který se odvíjí od stanovené výše minimální mzdy v slovenském hospodářství, za rok 2010 činí 307,70 EUR. Maximální měsíční vyměřovací základ u důchodového pojištění, pojištění v nezaměstnanosti a rezervního fondu solidarity je pro rok 2010 jeho výše 2 892,12 EUR, u nemocenského a garančního pojištění pro rok 2010 je jeho výše 1084,55 EUR. Stejné podmínky platí pro osoby dobrovolně pojištěné. Stejně jako v České republice ukládá zákon povinnost zaměstnavatele provádět odvod pojistného nejen sám za sebe, ale i za svého zaměstnance. Zaměstnavatel je povinen vypočítat pojistné za zaměstnance a srazit mu jej ze mzdy. Spolu s pojistným, které je povinen platit za sebe, ho odvede na účet Sociální pojišťovny za kalendářní měsíc pozadu. (23)

2.3.7. OSVČ v systému sociálního pojištění Povinnost účastnit se na nemocenském a důchodovém pojištění zakládá OSVČ, jestliže příjem z podnikání za kalendářní rok byl vyšší než 12-násobek platné minimální mzdy ve slovenském hospodářství. Za rok 2010 je minimální mzda 307,70 EUR. Pokud OSVČ nemá povinnost se účastnit na nemocenském a důchodovém pojištění, nemusí platit pojistné, sama si může vybrat jeden druh pojištění. Jestliže se rozhodně dobrovolně přispívat na důchodové pojištění musí však zároveň platit příspěvek do rezervního fondu 31

solidarity. Povinně nemocensky a důchodově pojištění OSVČ platí pojistné v celkové výši 30,4% z vyměřovacího základu.Stejně jako u českých OSVČ výše vyměřovacího základu musí dosahovat alespoň 50% z daňového základu a zároveň je omezen dolní a horní hranicí pro jeho stanovení. Výše vyměřovacího základu nesmí být nižší než minimální vyměřovací základ a vyšší než maximální vyměřovací základ. Od 1.7. 2009 minimální měsíční vyměřovací základ byl stanoven ve výši 319,58 EUR. Maximální vyměřovací základ se liší v závislosti na pojištění. U důchodového pojištění, pojištění v nezaměstnanosti a příspěvku do rezervního fondu solidarity maximální vyměřovací základ činí 2 892,12 EUR a u nemocenského pojištění ve výši 1084,55 EUR. (24, 25) tabulka 9: Procentní sazba pojistného, min. a max. měsíční vyměřovací základy pro OSVČ Odvody OSVČ od 1. 1. 2010

Pojištění* Pojištění* Nemocenské

Sazba 4,4 %

Min. VZ

Suma

Max. VZ

319,58 EUR

14,00 EUR 1 084,55 EUR

Suma 47,70 EUR

Starobní

18 %

319,58 EUR

57,50 EUR 2 892,12 EUR 520,50 EUR

Invalidní

6%

319,58 EUR

19,10 EUR 2 892,12 EUR 173,50 EUR

RFS

2%

319,58 EUR

Spolu

x

x

6,30 EUR 2 892,12 EUR 96,90 EUR

x

57,80 EUR 799,50 EUR

Zdroj: Sociálna poisťovňa, Tabulka platenia poistneho *] Kromě sociálního pojištění je povinen OSVČ odvádět zdravotní pojištění výši 14% z vyměřovacího základu, vyměřovací základ u zdravotního pojištění se stanovuje stejně jako u sociálního pojištění. Pokud je OSVČ zdravotně postižený sazba pojistného se snižuje na 7%. Minimální měsíční vyměřovací základ u zdravotního pojištění činí 307,7 EUR (tj. minimální mzda ve slovenském hospodářství), maximální měsíční vyměřovací základ 2 169,09 EUR.

Minimální měsíční výše pojistného v roce 2010 pro OSVČ je 96,9 EUR, maximálně však 799,5 EUR.

2.3.8. Organizace sociálního zabezpečení Ve věcech sociálního pojištění je hlavním orgánem veřejné správy Sociální pojišťovna. Tato organizační složka, která provádí správu systému sociální pojištění, je přímo podřízena Ministerstvu práce, sociálních věcí a rodiny (MPSVR). Sociální pojišťovna provádí především: ■ vyplácí nemocenské dávky, úrazové dávky (kromě úrazové renty), dávky garančního pojištění a dávky v nezaměstnanosti, ■ vybírá a vymáhá pojistné, příspěvky na starobní důchodové spoření, pokuty a penále, ■ vykonává lékařské posudkové činnosti, ■ vykonává kontrolní činnosti, konzultační činnosti a poradenského činnosti ve věcech sociálního pojištění. (19)

32

2.4. Systém sociálního pojištění v Německu Sociální zabezpečení v Německu stojí na stejných základech jako u dvou předcházejících zemí, tj. na sociálním pojištění (Socialversicherung), sociálním zaopatření (Versorgung) a sociální pomoci (Főrsorge). Schéma sociálního zabezpečení je uvedeno níže. Právním základem sociálního zabezpečení v Německu je Sociální zákoník (členěn do I – XII knih), Sozialgesetzbuch (SGB) SGB I bis XII.

Obrázek 4: Schéma sociálního zabezpečení v Německu Sociální zabezpečení

Sociální pojištění (Socialversicherung) Zdravotní (nemocenské) pojištění - GKV Důchodové pojištění - GRV Úrazové pojištění GUV Pojištění v nezaměstnanosti AV Pojištění pro případ dlouhodobé péče - GPV Sociální zaopatření

(Versorgung) Sociální pomoc (Főrsorge)

Zdroj: Vlastní práce

■ ■ ■ ■ ■

Systém sociálního pojištění v Německu se skládá z pěti zákonnými podsystémy: Zákonné zdravotní (nemocenské) pojištění (Gesetzliche Krankenversicherung). Zákonné důchodové pojištění (Gesetzliche Rente). Úrazové pojištění (Berufskrankheitenverordnung). Pojištění v nezaměstnanosti (Arbeitslosenversicherung). Pojištění pro případ dlouhodobé péče (Pflegeversicherung). (26, 27, 28)

33

2.4.1. Systém zdravotního (nemocenského) pojištění 2.4.1.1.


Systém zdravotního pojištění je zabezpečen především zákonným zdravotním pojištěním, které zahrnuje 90 % obyvatelstva v Německu a kryje náklady na základní zdravotní péči v případě nemoci včetně náhrady mzdy. 10% obyvatel je pojištěno u privátních zdravotních pojišťoven, které jsou součástí systému soukromého zdravotního pojištění. Zákonné zdravotní pojištění v Německu je legislativně upraveno v Sociálním zákoníku (SGB) knihy V: Zákonné zdravotní pojištění (Sozialgesetzbuch (SGB) V: Gesetzliche Krankenversicherung) (29) Účast na systému zákonného zdravotního pojištění (GKV- Gesetzliche Krankenversicherung) je povinná pro všechny zaměstnance (výjimkou jsou např. státní úředníci, soudci apod.) a to v případě, že jejich vyměřovací základ (hrubá mzda) nedosáhl maximální výše pro stanovení povinného zdravotního pojištění (k roku 2010 činí roční výše 49 950 EUR) a zároveň přesáhl minimální měsíční výše 400 EUR. Povinné zdravotní pojištění se vztahuje rovněž na nezaměstnané pobírající dávky v nezaměstnanosti, studenti, důchodci a osoby předčasně odcházející do důchodu, pokud splňují požadovanou dobu pojištění. Na osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) se povinnost účasti na systému zákonného zdravotního pojištění nevztahuje. Osoby nepodléhající povinnému pojištění se mohou za splnění zákonných podmínek registrovat do systému zákonného zdravotního pojištění dobrovolně. Účastníkem soukromého zdravotního pojištění (PKV - Private Krankenversicherung) je ten, který není povinen ze zákona být účastníkem zákonného zdravotního pojištění (např. OSVČ, zaměstnanci se zákonně stanoveným ročním příjmovým nadlimitem) nebo ten kdo si chce dobrovolně zlepšit poskytované služby zákonného zdravotního pojištění uzavřením připojištění u soukromé zdravotní pojišťovně. (30)

2.4.1.2.

Dávkový systém v zákonném zdravotním (nemocenském) pojištění

Věcné dávky:

■ ■ ■ ■ ■

Z povinného zdravotního pojištění se především hradí následující zdravotnické služby: Preventivní prohlídky, Lékařská a zubní péče, Nemocniční péče, Léky, další zdravotní péče, protézy a pomůcky Domácí péče a pomoc v domácnosti.

34

Peněžní dávky: ► Nemocenské Nárok na nemocenské dávky (Krankengeld) začíná v nemocnici nebo na lůžkovém rehabilitaci v den přijetí, nebo dnem následujícím po stanovení pracovní neschopnosti. Nemocenské dávky jsou hrazeny ve výši 70% z poslední plné hrubé měsíční mzdy zaměstnance. Pro výplatu nemocenských dávek je stavena i jeho maximální výše. Maximální výše nemocenské dávky činí 90% plné čisté měsíční mzdy zaměstnance. Nemocenské dávky jsou vypláceny nejdéle 78 týdnů během tří posledních jdoucích let. Poskytují se po uplynutí 6 týdnů trvání nemoci. Po tuto dobu nemoci zaměstnance je povinen vyplácet plnou mzdu zaměstnavatel. ► Mateřské dávky Pojištěné ženy mají nárok jak na věcné dávky (uvedené výše), tak na peněžité dávky. Peněžní mateřské dávky se vyplácejí šest týdnů před porodem a osm týdnů po porodu (12 týdnů v případě předčasného nebo několikanásobného porodu). Jejich výše závisí na mzdě zaměstnankyně, avšak nesmí přesáhnout 13 EUR za jeden kalendářní den. Případný rozdíl mezi výší těchto příspěvků a mzdou zaměstnankyně hradí zaměstnavatel. ► Rodinné pojištění v rámci zákonného zdravotního pojištění Rodinní příslušníci, kteří bydlí v Německu, mají nárok na stejné věcné dávky nemocenského pojištění jako pojištěnec. Obecně jsou rodinnými příslušníky manžel či manželka nebo partner či partnerka v rámci registrovaného partnerství a děti do věku 18 let; na děti se pojištění vztahuje do věku 23 let, pokud nevykonávají profesní činnost, nebo do věku 25 let, pokud jsou studenty nebo navštěvují kurzy odborného vzdělávání. Aby se na rodinné příslušníky vztahovalo pojištění, nesmí být sami pojištěni ani vykonávat samostatnou výdělečnou činnost na plný úvazek a jejich celkový příjem nesmí přesahovat stanovenou výši (od roku 2009 je měsíční limit 360 EUR). Jakékoliv změny, jež by mohly mít vliv na poskytování dávek (výše příjmu, změna bydliště atd.), musí být okamžitě nahlášeny zdravotní pojišťovně. (29)

2.4.2. Systém důchodového pojištění Německý důchodový systém je založen na třech pilířích. V současné době nejdůležitějším pilířem zůstává povinného důchodového pojištění (Gesetzliche Rente). První pilíř je představován zejména povinným státním důchodovým pojištěním a je jím pokryto přibližně 90 % zaměstnaných osob. Je spravován oborovými sociálními pojišťovnami, a to na úrovni spolkových zemí. Jedná se o průběžně financovaný, dávkově definovaný důchodový systém. Druhým pilířem důchodového systému je zaměstnanecké penzijní pojištění (Betriebliche Altersversorgung), které však v Německu není povinné. Vzhledem k jeho dobrovolnosti

35

nenaplňuje zcela povahu II. důchodového pilíře, který je většinou definován jako povinný soukromý důchodový pilíř. Přesto je v řadě literaturách či v internetových zdrojích vykládán jako II. pilíř důchodového systému. I přes jeho dobrovolnost důvodem chápání zaměstnaneckého penzijního pojištění jako II. pilíře důchodového systému může být jeho narůstající význam. V současné době v Německu podíl vyplácených důchodů na celkovém důchodu z II. pilíře tvoří asi 30%. Třetím pilířem je soukromé důchodové pojištění tj. penzijní připojištění (Private Rentenversicherung). V roce 2001 provedla vláda vedená kancléřem Bernardem Schröderem důchodovou reformu, která zavedla doplňková schémata podporována státem prostřednictvím státních příspěvků či daňových úlev. Cílem bylo zvýšit zájem pojištěnců o účast na II. a III. pilíř důchodového systému. (29)

2.4.2.1.


Ze zákonného důchodového pojištění se poskytují dávky v případě invalidity, staroby, úmrtí a také pro rehabilitaci a účast v pracovním procesu. Zákonné důchodové pojištění v Německu je legislativně upraveno v Sociálním zákoníku (SGB) knihy VI: Zákonné důchodové pojištění (Sozialgesetzbuch (SGB) VI: Gesetzliche Rente). Zákonné důchodové pojištění je kromě několika málo výjimek povinné pro všechny osoby, které vykonávají výdělečnou činnost a jejichž příjem nepřesahuje stanovený limit. Okrajová činnost je osvobozena od pojištění, pokud měsíční příjem nepřesahuje 400 EUR. Osoby pobírající dávky z titulu náhrady mzdy (dávky v nemoci, příspěvky v nezaměstnanosti, denní odškodné v případě úrazu a dočasné příspěvky) jsou povinně pojištěny, a to ve stejném rozsahu jako před pobíráním těchto dávek. Některé skupiny osob samostatně výdělečně činných, například řemeslníci, rovněž podléhají pojišťovací povinnosti. Osoby samostatně výdělečně činné, kteří nepodléhají pojišťovací povinnosti, se mohou k pojištění přihlásit do pěti let od zahájení své činnosti. (31)

Dávkový systém zákonného důchodového pojištění

■ ■ ■ ■

Ze zákonného důchodového pojištění v Německu jsou poskytovány dávky na: Starobní důchody, Invalidní důchody, Vdovský/vdovecký důchod, Sirotčí důchod. (32)

► Starobní důchody Z německého zákonného důchodového pojištění jsou vypláceny různé druhy starobních důchodů. Pro každý druh důchodu je stanovena odlišná věková hranice odchodu do důchodu a různá doba minimálního pojištění, případně další podmínky pro nárok na důchod. Kvůli prodlužující se délce života a klesajících počtu nově narozených dětí, stejně jako v České republice a ve Slovenské republice potýkající se obdobnými demografickými problémy, bylo

36

rozhodnuto o postupném zvyšování věkové hranice pro řádný starobní důchod na 67 let. Počínaje rokem 2012 se postupně zvyšuje věková hranice o jeden měsíc, od roku 2024 o dva měsíce. Jednotlivé druhy důchodů a podmínky jejich nároku jsou uvedeny v tabulce č. 10. tabulka 10: Druhy starobních důchodu a jejich podmínky pro nárok k roku 2010

Podmínky nároku na důchod Důchodový věk Minimální doba pojištění Řádný starobní důchod 65 let 5 let Starobní důchod pro osoby 65 let 45 let mimořádně dlouhodobě pojištěné* Starobní důchod pro osoby 65 let 35 let dlouhodobě pojištěné Starobní důchod pro osoby 63 let 35 let s těžkým postiženým Odchod do důchodu po 60 let 15 let + za posledních 10 let nezaměstnanosti nebo po placení minimálně 8 let práci na částečný úvazek povinné pojištění + před před důchodovým věkem odchodem do důchodu byl alespoň 52 týdnů nezaměstnaný Druh starobního důchodu

Zdroj: Vlastní zpracování z údajů České správy sociálního zabezpečení, Důchody v České republice a ve Spolkové republice Německo

*] Podmínky k roku 2010, jen starobní důchod pro osoby mimořádně dlouhodobě pojištěné platí od roku 2012

O určité druhy důchodu může v Německu pojištěnec zažádat před dovršením 65 let. U předčasného důchodu je jeho výše krácena o trvalou srážku, která činí 0,3 % za každý měsíc, o který pojištěnec zažádal o důchod předčasně. O dávky ze starobní důchodu pro dlouhodobě pojištěné lze předčasně zažádat po dovršení věku 63 let při zachování doby pojištění 35 let. Výjimku tvoří pojištěnci, kteří se narodili před 1. lednem 1952, mohou žádat o starobní důchod ve snížené výši, pokud odpracovali alespoň 15 let. O dávky ze starobního důchodu pro těžce postižené osoby je možné předčasně zažádat po dovršení věku 60 let. Podle německého práva za těžce postiženou osobu se považuje osoba, které bylo přiznám stupeň postižení minimálně 50 % (na základě lékařského posouzení). Do doby pojištění 45 let se počítá také např. povinné příspěvky za doby péče o dítě, pobírání nemocenských dávek, služba v armádě a civilní služba či doba péče o dítě až k jeho desátému roku věku. (32)

37

Konstrukce starobního důchodu Vzorec pro výpočet výše starobního důchodu je upraven v Sociálním zákoníku kniha VI, § 64. Výše důchodu se stanoví na základě třech prvků: ■ Suma osobních odměňovacích bodů (PEP - Persönliche Entgeltpunkte) ■ Druh důchodu (RAF – Rentenartfaktor) ■ Aktuální hodnota důchodu (AR - Aktueller Rentenwert).

Výše měsíčního důchodu = PEP x RF x ARas

Suma osobních odměňovacích bodů (PEP) Odměňovací body závisí na individuálním ročním příjmu, který je vydělen průměrným příjmem všech pojištěných osob (např. osoba s průměrným příjmem obdrží 1 bod ročně, osoba s vyšším příjmem obdrží více než 1 bod ročně). Tento faktor zohledňuje nejen výši ročního příjmů pojištěnce, ale vzhledem k tomu, že se body sčítají za každý rok pojištění, zohledňuje tento faktor i dobu pojištění. Faktor druhu důchodu (RF) Při zákonném důchodovém věku odchodu do důchodu nabývá hodnoty 1, pokud se jedná o předčasný odchod do penze, je hodnota nižší, v případě, že se jedná o odložený odchod do penze, hodnota se zvyšuje (reaguje na různě dlouhou dobu dožití při odchodu do penze). V případě částečného invalidního důchodu hodnota nabývá 0,5. Aktuální důchodová hodnota (AR) Od 1.7.2009 měsíční důchodová hodnota je 27,20 Euro pro západní Německo a 24,13 Euro pro východní Německo. Výše hodnoty se každoročně mění na základě vývoje průměrných mezd.

Příklad Zaměstnanec, který dosáhl důchodového věku 65 let, občan západního Německa, byl 45 let účastníkem důchodového pojištění. Průměrný hrubý roční příjem v roce 2009 činil 30 879 Euro. Jedná se o starobní důchod. Splnil podmínku důchodového věku a minimální dobu pojištění, což znamená, že mu bude náležet plný starobní důchod. Suma osobních vyměřovacích bodů (Persönliche Entgeltpunkte): 45 Druh důchodu (Rentenartfaktor): Starobní důchod – 1 Aktuální hodnota důchodu (Aktueller Rentenwert) pro západní Německo: 27,2 Euro Výpočet: 45 x 1 x 27,2 = 1224 EUR je hrubý měsíční důchod

38

► Invalidní důchod Nárok na invalidní důchod může požádat osoba, které z důvodu nemoci nebo postižení nemohla pracovat na plný úvazek v případě, že: ■ pojištěnec je z důvodu nemoci nebo postižení částečně nebo plně invalidní, ■ splnil minimální dobu pojištění 5-ti let nebo utrpěl pracovní úraz a ■ v posledních pěti letech před vznikem invalidity získal tři roky pojištění z výdělečné činnosti. V německém důchodovém systému se rozlišuje invalidita částečná nebo plná. Plná invalidita existuje tehdy, pokud pojištěnec je schopen pracovat pouze méně než tři hodiny denně. V případě, že je pojištěnec je schopen pracovat více než tři a méně než šest hodin pro účely vyplácení dávek se posuzuje se jako částečně invalidní. ► Vdovský a vdovecký důchod Nárok na vdovský/vdovecký důchod má pozůstalá osoba, pokud zesnulý do úmrtí splnil dobu pojištění pěti let nebo již pobíral důchod. V Německu se rozeznávají dva druhy vdovského/vdoveckého důchodu. Pokud pozůstalý dosáhl věku 45 let nebo pokud je invalidní či vychovává dítě, náleží pozůstalému tzv. velký vdovecký/vdovský důchod. Věková hranice 45 let se bude od roku 2012 postupně zvyšovat na 47 let. Jestliže neexistujete žádný z těchto předpokladů, náleží pozůstalému pouze tzv. malý vdovský/vdovecký důchod. Pro oba druhy vdovského/vdoveckého důchodu musí být splněna podmínka, že pozůstalý byl k okamžiku úmrtí alespoň jeden rok se zesnulým ve sňatku. Při novém uzavření sňatku nárok na pozůstalostní důchod zaniká. Výše pozůstalostního důchodu činí 24násobek průměrné částky důchodu za posledních dvanáct měsíců. U malého vdovského/vdoveckého důchodu existuje nárok pouze po dobu maximální 24 kalendářních měsíců a jeho vypořádání je omezeno na nespotřebovanou zbytkovou částku do konce pobírání důchodu. ► Sirotčí důchod Nárok na sirotčí důchod mají děti po smrti rodiče, který splnil minimální dobu pojištění pěti let nebo před úmrtím pobíral důchod. Ve zvláštních případech je sirotčí důchod vyplácen nevlastním dětem, dětem v pěstounské péči, vnukům a sourozencům. Pokud zemře i druhý rodič, je vyplácen plný sirotčí důchod. Sirotčí důchod se pravidelně vyplácí do 18. roku dítěte, pokud pokračuje ve studiu vyplácení sirotčího důchodu se prodlužuje do dovršení věku 27 let. (32)

39

2.4.2.2.

II. pilíř, zákonné soukromé důchodové pojištění

Podnikové (zaměstnanecké) důchodové pojištění Na základě žádosti zaměstnance u zaměstnavatele může se zaměstnanec účastnit tzv. podnikové důchodové pojištění. Je legislativně upraveno „Zákonem pro zlepšení podnikového důchodového pojištění“ – Gesetz zur Verbesserung der betrieblichen Altersversorgung (BetrAVG). U podnikového pojištění (betriebliche Alterversorgung) platí příspěvky (pojistné) z hrubé mzdy zaměstnance sám zaměstnavatel. Zaměstnavatel si sám volí, u které pojišťovny nebo banky smlouvu uzavře. Mezi zaměstnanecké pojištění patří přímé pojištění (die Direktversicherung), penzijní pokladny (die Pensionskasse), penzijní fondy (der Pensionsfonds), přímé přísliby (die Direktzusage) nebo příspěvkové pokladny (die Unterstützungskasse). V podstatě je podnikový důchod produktem soukromého kapitálově krytého zaopatření na stáří s doživotní jistotou a s garantovaným výnosem. V současnosti je minimálně garantovaná výnosová úroková míra ve výši 2,25%, která je stejná pro všechny formy podnikových pojištění. Záleží na podnikových důchodových plánech jaké procento příspěvku zaměstnavatel bude přispívat na podnikové důchodové pojištění zaměstnance. Maximální výše příspěvku, který je osvobozen od daně jsou 4% z hrubé mzdy zaměstnance, za rok poté v součtu maximálně 2 640 EUR. Skrze podnikové důchodové pojištění u pojišťovny či banky zvolené zaměstnavatelem může zaměstnanec využít i doplňkových důchodových schémat se státním příspěvkem tzv. Riester-Rente či tzv. Rüruprente s možností využití daňových úlev. (33, 34)

2.4.2.3.


Soukromé důchodové pojištění (Private Rentenversicherung) je založeno na principu spoření. Spořitel (pojištěnec) platí pravidelné měsíční fixní příspěvky do soukromého důchodového pojištění a po splatnosti, mu bude částka včetně úrokových výnosů (v Německu v průměru kolem 4%) vyplacena jako důchod. Naspořený důchod se vyplácí jednorázově nebo doživotně formou měsíčních rent spořiteli. Doplňkové důchodové schémata Riester-Rente a Rüruprente Riester-Rente je forma doplňkového důchodového schématu podporovaná státem prostřednictvím státních podpor a daňových úlev v Německu. Smlouvy o Riester-Rente lze uzavřít u životních pojišťoven, bank, fondových společností a stavebních spořitelen. V současnosti existují 4 varianty smluv, které může pojištěnec uzavřít: soukromé důchodové pojištění, bankovní spořící plány, fondové spořící plány a smlouvy o stavebním spoření. Státní podpora je poskytována jen certifikovaným smlouvám, které musí splnit určité podmínky - např. výplata až po 60. roku či podmínka doživotní renty. Státní podpora je ve formě příspěvků a úspor na daních. Ze systému státních podpor je možné získat dva druhy příspěvků (v roční výši) a to základní příspěvek ve výši 154 EUR a příspěvek na dítě ve výši 185 EUR za každé dítě, (pro děti narozené po 1. 1. 2008 dokonce 300 EUR). Od daně jsou osvobozeny získané 40

příspěvky do výše 2100 EUR. Podmínkou pro získání plné státní podpory, musí zaměstnanec za předcházející rok uspořit alespoň 4% z hrubého příjmu, který byl odváděn do vybraného soukromého důchodového fondu. O tom, že se doplňkové důchodové schémata rozmáhají mezi obyvateli v Německu svědčí i skutečnost, že na počátku zavedení Riester-Rente bylo uzavřeno necelých 2 miliony smluv k roku 2010 jejich počet vzrostl k více než 13 milionům. (35) Vedle systému Riester-Rente existuje další forma doplňkového důchodového schématu tzv. Rüruprente. Na rozdíl od Riester-Rente stát tento finanční produkt podporuje výlučně možností daňového odečtu. Od roku 2025 půjde odečíst 100% zaplacených příspěvků až do výše 20 000 EUR ročně u svobodných, u manželských párů dvojnásobek. V roce 2010 výše daňového odpočtu činí 70%, maximálně 14 000 EUR, každý rok má dojít k nárůstu, až bude v roce 2025 dosaženo 100%. Výši odečtu je nutno zkrátit o příspěvek zaměstnavatele na zákonné důchodové pojištění, který je také osvobozen od daně. Z důvodu možnosti vysokého daňového odpočtu zaplacených příspěvků na soukromé důchodové pojištění je tento finanční produkt populární mezi OSVČ a domácnosti s vysokými příjmy. (36)

2.4.3. Zákonného úrazové pojištění Úrazové pojištění pokrývá pracovní úrazy a nemoci z povolání. Legislativně je v Německu upraven v Sociálním zákoníku (SGB) knihy VII: Zákonné úrazové pojištění (Sozialgesetzbuch (SGB) VII: Berufskrankheitenverordnung). Povinné je pro všechny osoby, zaměstnané na základě pracovní smlouvy. Povinné úrazové pojištění je i pro další skupiny osob, jako jsou děti ve školkách či mateřských zařízení, žáci či studenti během jejich vzdělání na škole. OSVČ v zásadě nepodléhají pojišťovací povinnosti, ale mohou se pojistit dobrovolně. Zákonné úrazové pojištění je financována z příspěvků od zaměstnavatele. V případě pojistné události mohou být pojištěnci vypláceny dávky jako např. dávky za pokles pracovní výkonnosti (Leistungszahlung), úrazový příplatek (Verletzungsgeld), důchod z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání (Verletzungsrente), pozůstalostní důchod (Hinterbliebenenrente), pohřebné (Sterbegeld) apod. (podrobněji o výše dávkách v Sociálním zákoníku knihy VII, kapitola III: Dávky v rámci pojištění (Sozialgesetzbuch (SGB) VII, Kapitel III: Leistungen nach Eintritt eines Versicherungsfalls) (37)

2.4.4. Pojištění v nezaměstnanosti Pojištění v nezaměstnanosti je povinné pro všechny osoby zaměstnané na základě pracovní smlouvy, dále pro osoby účastnících se odborné přípravy (stáže) a mladých lidí se zdravotním postižením. Osoby, které vykonávají zanedbatelné zaměstnání a jejichž plat nepřesahuje 400 EUR měsíčně, jsou v tomto případě od pojištění osvobozeny. OSVČ nepodléhají pojišťovací povinnosti, ale mohou se dobrovolně pojistit. Zájemci o pojištění se mohou pojistit základě žádosti zaslané Federálnímu úřadu práce (Arbeitsvermittlung). Legislativně je pojištění v nezaměstnanosti upraveno v Sociálním zákoníku (SGB) knihy III: Pojištění v nezaměstnanosti

41

(Sozialgesetzbuch (SGB) III: Arbeitslosenversicherung). Nárok na podporu v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld) má osoba, která: ■ se nahlásila na úřad a podala žádost o poskytování příspěvků, ■ nevykonává žádnou činnost nebo vykonává výdělečnou činnost po dobu kratší než patnáct hodin týdně, ■ je úřadu práce k dispozici (to znamená, že jste práce schopni a připraveni přijmout jakékoliv vhodné nabízené zaměstnání) a že se sami aktivně se snaží z nezaměstnanosti dostat, ■ pracovala patřičně dlouhou dobu, tedy že jste během posledních dvou let vykonávala po dobu nejméně dvanácti měsíců pracovní činnost, na niž se vztahuje zákonná pojišťovací povinnost. Nezaměstnaným jsou v rámci systému pojištění jsou hrazeny příspěvky na zdravotní pojištění, příspěvky na dlouhodobou péči, příspěvky do systému povinného důchodového pojištění. Doba poskytování dávek závisí na době placení zákonných příspěvků do systému sociálního pojištění a na věku. Trvá od šesti měsíců u osob, které se během posledních pěti let účastnili povinného pojištění po dobu alespoň 12 měsíců. U osob v věku 58 let a více do poskytování dávek trvá do 24 měsíců, avšak během posledních pěti let se musí účastnit povinného pojištění po dobu alespoň 48 měsíců. Výše nároku na podporu činí 60 % z čisté mzdy, osoby s dětmi, 67 % z čisté mzdy. Vedle podpory v nezaměstnanosti (Arbeitslosengeld) v systému pojištění fungují další peněžní či věcné dávky pro zaměstnance i pro zaměstnavatele. Dávky v nezaměstnanosti jsou financovány hlavně z pojistného, kdy zaměstnavatel i zaměstnanec přispívají ve stejné výši (viz. více financování sociálního systému). (38)

2.4.5. Zákonné pojištění pro případ dlouhodobé péče Zákonné pojištění pro případ dlouhodobé péče je v německém systému sociálního pojištění upraveno zvlášť od zdravotního pojištění, Sociálním zákoníkem (SGB) knihy XI: Pojištění v pro případ dlouhodobé péče (Sozialgesetzbuch (SGB) XI: Pflegeversicherung). Zákonné pojištění pro případ dlouhodobé péče je stejně jako zdravotní pojištění spravováno zdravotní pojišťovnami, avšak každá zdravotní pojištění pro potřeby dlouhodobé péče zřizuje samostatný oddělený fond dávek. V zásadě se pojištění vztahuje na všechny osoby, které jsou ze zákona povinnými pojištěnci zdravotního pojištění. Pokud je osoba pojištěna u soukromé pojišťovny (má soukromé zdravotní pojištění), musí si sjednat soukromé pojištění pro případ dlouhodobé péče sama. Dávky dlouhodobé péče se vztahují na případ domácí péče i na nemocniční péče. V obou případech hradí náklady na pobyt a stravu pojištěnec. Dávky na domácí péči jsou hrazeny podle stupně odkázanosti dotyčné osoby a liší se podle péče poskytované ošetřovatelskou službou nebo osobou, kterou si odkázaná osoba zvolí. (29) Pokud péči poskytuje ošetřovatelská služba, je limit dávek 440 EUR měsíčně pro osoby vyžadující stálou péči a 1510 EUR pro osoby vyžadující trvalou pomoc. Pokud péči poskytuje osoba, kterou si dotčená osoba zvolí, činí příspěvky přibližně polovinu těchto částek. Příspěvky

42

běžně hradí příslušný fond pojištění pro potřeby dlouhodobé péče. Od roku 2012 se měsíční limit dávek z 440 EUR zvyšuje na 450 EUR a měsíční limit 1510 EUR na 1550 EUR. (39)

2.4.6. Financování systému sociálního pojištění Stejně jako na Slovensku financování systému sociálního pojištění je v Německu od státního rozpočtu oddělené. Na základě proběhlé reformy zdravotnictví vznikl v roce 2009 nový systém financování povinného zdravotního pojištění tzv. Fond zdraví (Gesundheitsfonds), který spravuje Spolková pojišťovna (Bundesversicherungsamt) v Německu. Důchodový systém je spravován penzijními fondy v Německu, největším fondem je Německý penzijní fond (Deutsche Rentenversicherung Bund). Na činnost penzijních fondů dohlíží Spolková pojišťovna. (30) Systém sociálního pojištění je financován především ze zákonného pojistného (příspěvků) placeného účastníky pojištění. Na pokrytí výdajů (ztrát) souvisejících se sociálním zabezpečením je systém podporován ze státního rozpočtu tzv. federálními granty. (40) Výše pojistného je stanovena procentními sazbami z vyměřovacího základu. Následující sazby pojistného v tabulce č. 11 jsou v Německu platné od 1.7. 2009. V Německu je princip pojistného založen na rovnocenném přispívání zaměstnance i zaměstnavatele (výjimku tvoří zdravotní pojištění). tabulka 11: Sazby pojistného pro zaměstnance a zaměstnavatele

Druh sociálního pojištění

Příspěvek / Celkem

Zaměstnanec

Zaměstnavatel aměstnavatel

Zdravotní pojištění (Krankenversicherung)

Obecně: 14,9% Obecně: 7,9%* Snížená sazba**: Snížená sazba**: 14,3% 7,6%

Obecně: 7,0% Snížená sazba**: 6,7%

Důchodové pojištění (Rentenversicherung)

19,9%

9,95%

9,95%

Pojištění pro případ dlouhodobé péče 1,95% (Pflegeversicherung)

0,975%

0,975%

Bezdětných od 23 let (zvýšená)

2,2%

1,225%

Pojištění v nezaměstnanosti (Arbeitslosenversich) (od 1.7.2010)

2,8%

1,4%

1,4%

(3%)

(1,5%)

(1,5%)

Zdroj: Internet Marketing und Accounting Services. Sozialversicherungbeitraege 2010 *] platí od roku 2005, obsahuje příspěvek ve výši 0,9% na zubní protézu, který si financuje pouze zaměstnanec **] snížené sazby platí pro osoby, které nemají nárok na nemocenské dávky, jsou to osoby dobrovolně pojištěné jako např. OSVČ, osoby pobírající předčasný důchod, osoby pobírající důchod z důvodu zdravotního postižení apod.

43

Sazby u pojištění z důvodu dlouhodobé péče, důchodové pojištění a pojištění v nezaměstnanosti určuje stát prostřednictvím platné legislativy. Sazby u zdravotního pojištění si do konce roku 2008 stanovala zdravotní pojišťovna sama, avšak od 1.1. 2009 byla v rámci reformy financování povinného zdravotního pojištění přijata německou vládou jednotná sazba i pro zákonné zdravotní pojištění, kdy k zajištění jednotných sazeb byl pro tento účel zřízen tzv. Fond zdraví, který příspěvky od pojištěnců shromažďuje a posléze rozděluje mezi zdravotní pojišťovny. Sazby u úrazového pojištění, stejně jako u zdravotního pojištění do konce roku 2008, jsou v různé výši. (41) Úrazové pojištění je financováno z pojistného (příspěvků) placené výhradně zaměstnavatelem, jehož výše je v Německu velice různorodá v závislosti především na charakteru oboru, ve kterém zaměstnavatel provozuje svou podnikatelskou činnost. Výše průměrného pojistného (příspěvku) na úrazovém pojištění se v roce 2008 pohyboval kolem 1,5% ze 100 EUR mzdy zaměstnance. (42)

2.4.6.1.


Vyměřovacím základem (Beitragsbemessungsgrenze) pro výpočet pojistného je hrubý příjem zaměstnance. Vyměřovacím základem zaměstnavatele je vyměřovací základ jeho zaměstnance. Stejně jako na Slovensku či v České republice i v německém systému sociálního pojištění existují maximální vyměřovací základy, z nich se vypočítá maximální výše pojistného. Maximální vyměřovací základ se liší v závislosti na regionu a druhu sociálního pojištění (viz. tabulka č. 12) tabulka 12: Maximální měsíční vyměřovací základy podle oblasti v Německu

Maximální měsíční vyměřovací základ Druh zákonného sociálního pojištění

Západ Německa Východ Německa

Zdravotní pojištění (Krankenversicherung)

3750 EUR

3750 EUR

Pojištění pro případ dlouhodobé péče

3750 EUR

3750 EUR

Důchodové pojištění (Rentenversicherung)

5500 EUR

4650 EUR

Pojištění v nezaměstnanosti

5500 EUR

4650 EUR

(Pflegeversicherung)

(Arbeitslosenversicherung) Zdroj: Internet Marketing und Accounting Services. Sozialversicherungbeitraege 2010

Od placení pojistného jsou osvobozeni zaměstnanci, nikoliv zaměstnavatelé, pokud jejich hrubý měsíční příjem nedosáhl výše 400 EUR. Zdravotní pojištění neplatí také zaměstnanci, kteří jsou pojištěnci soukromého zdravotního pojištění. (41)

44

2.4.7. OSVČ v systému sociálního pojištění Účast osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) v Německu na sociální pojištění je zpravidla dobrovolná. Povinnost účasti na zákonem zdravotním pojištění se vztahuje pouze na publicity a umělce, kdy jejich účast je upravena zvláštním zákonem tzv. Zákon o sociálním pojištění nezávislých umělců a publicistů (Künstlersozialversicherungsgesetz vom 27. Juli 1981). Pro ostatní OSVČ je pojišťovací povinnost za splnění určitých podmínek dobrovolná. Pokud se chce OSVČ dobrovolně ze zákona pojistit, je povinna splnit podmínku doby pojištění (placení pojistného). Před zahájením podnikatelské činnosti musí v předchozích pěti letech OSVČ odvádět pojistné v souhrnu alespoň 24 měsíců nebo nepřetržitě 12 po sobě jdoucích měsíců. OSVČ, která u zdravotního pojištění nesplní zákonnou podmínku má povinnost se účastnit na soukromém zdravotním pojištění. Jestliže se OSVČ dobrovolně stane účastníkem zákonného zdravotního pojištění, její zákonná účast se automaticky vztahuje i na pojištění pro případ dlouhodobé péče. Zákonné důchodové pojištění je s výjimkou některých skupin OSVČ (např. publicisti, umělci, dále řemeslníci, piloti, apod.) pro OSVČ také dobrovolná. OSVČ se mohou k pojištění přihlásit do pěti let od zahájení své podnikatelské činnosti. Výše pojistného se stanovuje procentní sazbou z vyměřovacího základu OSVČ. Výjimku tvoří pojistné pro případ nezaměstnanosti, které je stanoveno fixní částkou pro všechny OSVČ stejně. Jelikož OSVČ je samostatná podnikající osoba, která nemá svého zaměstnavatele, v Německu je výše procentních pojistných sazeb stanoven jako souhrn jednotlivých procentních sazeb zaměstnavatele i zaměstnance. Vyměřovacím základem pro výpočet pojistného je daňový základ, která OSVČ přiznala v posledním známém daňovém přiznání. Výše vyměřovacího základu je omezena horním a dolním stropem (minimální a maximální vyměřovací základ) pro všechny druhy sociálního pojištění. (43) V případě, že není známý daňový základ OSVČ tj. nemůže doložit příjmy, pro výpočet pojistného na důchodového pojištění se uplatní tzv. pravidlo zákonného příspěvku (Regelbeitrag), kdy vyměřovacím základem pro výpočet pojistného na důchodové pojištění je tzv. referenční základ (Bezugsgröße), který činí pro západ Německa 2 555 Euro za měsíc a pro východ Německa 2 170 Euro za měsíc. Tohoto pravidla můžou využít i OSVČ v prvních třech letech podnikání (nemusí doložit příjmy). Uvedený referenční základ se u začínajících podnikatelů krátí ještě o polovinu. (44)

45

tabulka 13: Sazby pojistného, maximální a minimální měsíční vyměřovací základy pro OSVČ

Druh zákonného Pojistná sazba sociálního pojištění

Minimální měsíční vyměřovací základ

Západ Německo

Zdravotní pojištění Důchodové pojištění Pojištění pro případ dlouhodobé péče

14,3 %*

1916,25 EUR**

3 750 EUR

Východ Německa 3 750 EUR

19,9%

400 EUR

5500 EUR

4650 EUR

3 750 EUR

3 750 EUR

1,95% (2,2% pro 1 916,25 EUR** bezdětné)

Maximální měsíční vyměřovací základ

Zdroj: Internet Marketing und Accounting Services. Sozialversicherungbeitraege 2010

*]

OSVČ v Německu nemá nárok na nemocenské dávky, proto jejich sazba za zdravotní pojištění je stanovena ve snížené

sazbě.

**]

pro začínající podnikatele (v prvních třech letech podnikatelské činnosti) platí snížený minimální vyměřovací základ

(2010) ve výši 1277,50 EUR

Fixní výše pojistného na dobrovolném pojištění v nezaměstnanosti v roce 2010 je stanovena pro OSVČ v západním Německu ve výši 17,89 EUR za měsíc a pro OSVČ ve východním Německu ve výši 15,19 EUR za měsíc. (45)

2.4.8. Organizace sociálního zabezpečení ■ ■ ■

■

■ ■

Hlavní organizace účastnící se na systému sociálního pojištění: Spolkové ministerstvo práce a sociální politiky, které dohlíží na správní funkci německého důchodového pojištění, Spolkové ministerstvo zdravotnictví, které má správní funkci nad systémem zdravotnictví Spolkové německé penzijní pojištění (Deutsche Rentenversicherung Bund) – největší federální penzijní pojišťovna v Německu, která poskytuje služby a poradenství v oblasti důchodového pojištění, vyplácí dávky důchodového pojištění, apod. Zdravotní pojišťovny (Krankenkassen) poskytují zdravotní péči pojištěncům, vyjednávají jménem svých pojištěnců ceny, rozsah a kvalitu hrazené péče s poskytovateli. Spadají do systému zákonného a soukromého zdravotního pojištění. V Německu jich existuje 169 (stav k 1.1.2010) a dělí se podle profesního či regionální charakteru (např. Všeobecné regionální pojišťovny – AOK, Podnikové zdravotní pojišťovny – BKK, Cechovní zdravotní pojišťovny IKK, apod.) Spolkový úřad práce (Bundesagentur für Arbeit) poskytuje služby a poradenství v oblasti zaměstnanosti, vyplácí podporu v nezaměstnanosti, apod. Spolková pojišťovna (Bundesversicherungsamt) je hlavním federálním kontrolním orgánem veřejných zdravotních a penzijních pojišťoven. (46)

46

3. Metodika Systém sociálního pojištění ve srovnávaných zemích se od sebe liší strukturou výdajů ze sociálního systému, tj. vyplacenými dávkami či strukturou příjmů do systému, tj. příspěvky (pojistným) do systému. Proto nelze provést zcela kompletní komparativní analýzu systému sociálního pojištění ve vybraných zemích EU. Pro srovnání byly zvoleny takové prvky (druh sociálního pojištění), které jsou zastoupeny v systému v každé srovnávané zemi. Jedná se především o důchodové pojištění a nemocenské pojištění. Dále byly srovnávány například výše příspěvků do systému, podmínky účasti na zákonném pojištění pro OSVČ, apod. Úvodem v práci jsou srovnávány vybrané ekonomické ukazatele jako HDP, zadluženost, průměrná národní mzda, míra nezaměstnanosti. Údaje byly zpracovány z roku 2009, kromě průměrné mzdy, která byla zjišťována pro rok 2008. Jelikož v současnosti se demografické problémy citelně dotýkají systému sociálního pojištění, především důchodového systému, v práci byly srovnávány i demografické ukazatele jako průměrná délka života či porodnost. Čerpáno bylo ze zdrojů mezinárodní organizace United Nations, Department of Economic and Social Affairs. Důchodový systém byl v diplomové práci strukturován podle tzv. tří pilířového uspořádání se zaměřením na I. průběžně financovaný důchodový pilíř (státní pilíř). V rámci I. důchodového pilíře byly vybrány jednotlivé parametry důchodového pojištění, které byly podrobeny komparaci. Těmito vybranými parametry státního důchodového pojištění jsou: ■ minimální doba pojištění a důchodový věk, ■ předčasný důchod a průměrný odchod do důchodu, ■ průměrný státního důchod popřípadě celkový důchod, ■ relace důchodu k průměrné mzdě, ■ celková výše pobíraného státního důchodu za život. Údaje o minimální době pojištění a důchodovém věku či předčasném důchodě byly čerpány z předchozí vypracované literární rešerše. Zatímco informace o průměrném odchodu do důchodu byly zjišťovány z Eurostatu. Dalším významným parametrem státního důchodu je průměrný státní důchod, kdy byly využity data z národních statistik, Český statistický úřad, Štatistický úrad Slovenskej republiky a Statistische Bundesamt Deutchland. Údaje byly použity z roku 2008, stejným způsobem byla zjišťována i průměrná mzda. Aby bylo možné provést komparaci státního důchodu ve srovnávaných zemích použila se relace důchodu k průměrné mzdě (průměrný státní důchod / průměrná mzda x 100 %). Parametr celková výše pobíraného státního důchod za život zohledňuje při jeho stanovení důchodový věk v dané zemi a průměrnou délku života. Tento ukazatel definuje, celkovou výši důchodu pro důchodce, který odejde do důchodu v důchodovém věku a dožije se průměrné délky života. Aby ukazatel vzhledem k různé výši pobíraného důchodu bylo možné srovnávat s vybranými zeměmi, byl opět stanoven v relativním vyjádření s proměnnou průměrnou roční mzdou. Nejprve se zjistila průměrná doba pobírání důchodu (průměrná délka života - důchodový věk), dále se vypočítala celková průměrná výše pobíraného státního důchodu za život (průměrná měsíční státní důchod x 12 x průměrná doba pobíraného státního důchodu). Pro možnou komparaci opět byla provedena relace k průměrné roční mzdě (průměrná roční mzda / průměrná

47

výše pobíraného důchodu za život). Vypočtený údaj prozrazuje kolikrát převýší celkový důchod za život průměrnou roční mzdu. Prostřednictvím srovnávaných parametrů bylo možné v diplomové práci zjistit, jak je v současnosti důchodový systém ve srovnávaných zemích nastaven, současné trendy a provedené reformní kroky v důchodovém systému dané země, životní úroveň občana dané země po odchodu do důchodu aj. Mimo jiné v práci byl analýze podroben i způsob výpočtu důchodu v České republice, který byl v nedávné době zkritizován stávajícími důchodci, kteří dříve pobírali vyšší příjmy v zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti. Pro výpočet byla použity dva případy. V prvním případě se jednalo o důchodce, který za svůj život pobíral průměrně průměrnou mzdu (osobní vyměřovací základ = 23 890 Kč) a v druhém případě důchodce, který za svůj život průměrně pobíral nadprůměrnou mzdu (osobní vyměřovací základ = 60 000 Kč). Pro výpočet byl využit postup popsaný ve vypracované literární rešerši. Pomocí tohoto srovnání bylo možné zjistit, zda způsob výpočtu důchodu je výhodný / nevýhodný i pro důchodce, kteří za svůj reproduktivní život pobíral vysoký příjem. U nemocenského pojištění byla práce zaměřena především na jednu z dávek nemocenského pojištění tzv. nemocenskou a s tím souvisejícími i míra pracovní neschopnosti pro nemoc. Vybranými parametry nemocenské byly především: ■ míra pracovní neschopnosti pro nemoc, ■ dobu po kterou vyplácí nemocenskou stát a dobu, po kterou zaměstnanec v době nemoci pobírá náhradu mzdy, ■ způsob výpočtu nemocenských dávek, Míra pracovní neschopnosti pro nemoc byla zjištěna ze statistických ročenek dostupných z internetových zdrojích národních statistických úřadů. Míra pracovní neschopnosti pro nemoc se stanovuje následovně: (počet dní pracovní neschopnosti pro nemoc / celkový počet dnů). Ostatní údaje o nemocenské byly převzaty ze zpracované literární rešerše. V další části práce byla provedena komparace výše příspěvků do systému sociálního pojištění, kdy byly srovnávány sazby jednotlivých druhů sociálního pojištění či maximální a minimální vyměřovací základy. Vše převzato z literární rešerše. Podobným způsobem byly srovnávány i OSVČ v systému sociálního pojištění ve zvolených zemích EU. Komparace se týkala účasti OSVČ na systému sociálního pojištění, výše příspěvku (sazeb z vyměřovacího základu) či maximální a minimální vyměřovací základy. Další údaje využívané v diplomové práce jako například sociální výdaje k HDP v %, byly čerpány z Eurostatu.

48

4. Vlastní práce 4.1. Současná ekonomika ve vybraných zemích EU ► HDP Německo je čtvrtou nejsilnější ekonomikou na světě (dle celkového HDP) a nejsilnější ekonomikou v Evropě. Z pohledu HDP na hlavu první příčky zaujímají malé evropské země např. Lichtenštejnsko. Ve srovnání se zeměmi EU Česká republika s dosavadními 25 100 USD na hlavu dosahuje asi 80% průměru Evropské unie. Přepokládá se však, že vzhledem ke současnému pomalému růstu západních ekonomik Česká republika dosáhne průměru Evropské unie v letech 2014-2015. Slovensko v současné době dosahuje asi 72% průměru HDP na hlavu v EU a Německo asi 116% průměru HDP na hlavu. V posledních letech ekonomiky východní a střední Evropy expandují mnohem více, než vyspělé západní země EU a to především díky přílivu zahraničních investic. Jenom od roku 1990-2007 se HDP v České republice zvýšilo o více jak 24,79% a na Slovenku tento nárůst byl dokonce mnohem více dynamičtější, kdy dosáhl 26,86%. Ekonomika v Německu v tomto období vzrostla pouze o 10,44% HDP. V letech 2008-2009 Evropu zasáhla světová krize na finančních trzích, která měla neblahé dopady na ekonomiku především západních zemí. Světová finanční krize zapříčinila meziroční pokles HDP či zvýšenou míru nezaměstnanosti. Meziroční pokles HDP (2008-2009) mělo Německo 6,7%, Česká republika 3,4% a naopak Slovenko dosahovalo mírného nárůstu 2,5%. (47)

► Zadluženost V roce 2009 Německo dosahovalo míry zadluženosti (podílu státního dluhu k HDP) 73,2% k HDP, zatímco Česká republika s 32,48% k HDP a Slovensko s 34,6% k HDP dopadly ve srovnání s Německem mnohem lépe. Pokud bychom čísla srovnávaly v rámci celé Evropské unie, Německo patří mezi země s největší zadlužeností. Průměr všech členských zemí EU činí kolem 60%, dá se tedy říci, že Česká republika i Slovensko jsou podprůměrně zadlužené státy. Hlavním problémem České republiky avšak zůstává jeho rychlý nárůst státního dluhu. Od roku 2000 státní dluh České republiky vzrostl o 11,5%, jen rychlejší nárůst státního dluhu byl zaznamenán u zemí jako Maďarsko nebo Portugalsko. Naopak státní dluh se Slovensku podařilo od roku 2000 snížit o více než 22,6%, Německu se státní dluh od roku 2000 zvýšil jen nepatrně.

► Mzdy a nezaměstnanost Spolková republika Německo se skládá celkem z 16 spolkových zemí, které mají vlastní zemské sněmy a zemské vlády. Mzdové rozdíly v jednotlivých regionech jsou ve všech zemích značné. Nejvíce výši mzdy ovlivňuje vykonávaná profese a místo výkonu práce. Např. mzdy lékařů jsou v západním Německu nesrovnatelně vyšší než mají jejich kolegové za téměř identickou práci ve východním Německu. Velké rozdíly jsou i mezi povoláním, zatímco u

49

povolání lékaře je průměrná hrubá měsíční mzda činí 6 325 EUR, průměrný hrubý měsíční příjem kadeřnice je 1 316 EUR. V roce 2008 celkový průměrný hrubý měsíční příjem byl v Německu 3 662 EUR. Rozdíly ve mzdách v závislosti na povolání a regionu jsou i v České republice či na Slovensku, ale ve srovnání s Německem nejsou až tak citelné. V roce 2008 průměrná mzda v České republice dosahovala 23 542 Kč (925 EUR), na Slovensku 22 204 SK (692 EUR). V současné době k roku 2010 se průměrná hrubá mzda v České republice pohybovala 25 752 Kč (998 EUR). Největším problémem pro Slovensko je vysoká míra nezaměstnanosti, která v roce 2009 dosahovala 11,8%. Česká republika dosahovala menší míry 9,3% a Německo 8,2%. Za vysokou míru nezaměstnanost může především současná finanční a hospodářská krize. Průměrná míra nezaměstnanosti v roce 2009 v zemích EU dosahovala 9,1%, avšak v roce 2010 došlo ještě k nárůstu na současných 9,9%. tabulka 14: Vybrané ekonomické ukazatele v národním hospodářství dané země za rok 2009

Počet obyvatel HDP

na

1

Česká republika

Slovensko

Německo

10 506 813

5 463 046

82 329 758

21 100 USD

34 200 USD

39,89 mld. USD

2 170,8 mld. USD

34,60%

73,2 %

11,8 %

8,2 %

obyv. 25 100 USD

(parita kupní síly) Státní dluh

84,19 mld. USD

Podíl státního dluhu 32,48 % na HDP Nezaměstnanost

9,3 %

Průměrná mzda*

925 EUR / 23 542 CZK 700 EUR / 21 088 SKK

3 662 EUR

Minimální Minimální mzda

319 EUR / 8000 Kč

V Německu

293 EUR / 8902 SKK

minimální mzda není zavedená Zdroj: Vlastní zpracování, převážně z údajů čerpaných z: http://www.zemepis.com/

*] Průměrná mzda je uvedena za rok 2008

► Sociální výdaje Sociální zabezpečení je v řadě členských zemích Evropské unie stále na vysoké úrovni. Občané mají jistotu, že jim v případě sociální potřebnosti stát pomůže, odlišným příkladem je USA, která klade vysoký důraz na individuální zodpovědnost každého občana a každý se musí mnohem více spolehnout na sebe a svoji rodinu. Státní dluhy mnoha evropských států stále rostou a sociální výdaje jsou významnou položkou, které zatěžují státní rozpočet. Předpokládá se, že v budoucnu se míra zodpovědnosti za sociální situace jedince bude přesouvat z větší míry na jednotlivce. V roce 2007 sociální výdaje České republiky představovaly 18,6% k HDP, u Slovenska 16% k HDP a Německa 27,7% k HDP. Od roku 1996 v České republice stouply sociální výdaje o

50

5,7%, Slovensku klesly o 17,9% a Německu také klesly o 5,8%. Na základě těchto čísel můžeme konstatovat, že Slovensko a Německo se podařilo do ve větší míře kontrolovat sociální výdaje, zatímco České republice nikoliv. Tomu i odpovídá výrazný stoupající trend zadluženosti České republiky. Jen pro srovnání průměr EU v roce 2007 činil 26,2% k HDP. Obrázek 5: Vývoj celkových sociálních výdajů % k HDP ve vybraných zemích EU

35 30 25 CZ

20

DE 15

SK

10 5

19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07

0

Zdroj: Vlastní zpracování z údajů Eurostatu Pozn. sociální výdaje zahrnují: výdaje na důchody, výdaje na zdravotnictví a nemoc, výdaje na nezaměstnanost.

Avšak sociální výdaje nelze chápat pouze jako negativum, které zatěžuje státní rozpočet, zapříčiňuje deficitní financování, zvyšuje cenu práce či omezuje investování. Samozřejmě do určitého pohledu tyto negativní faktory jistě má. Vyspělost zemích i značná různorodost sociálních systémů je ovlivněná historickým vývojem, tradicemi, zvyklostmi či ideologií. Vzhledem k různorodosti systému, každá země chápe sociální zabezpečení v jiném kontextu. Proto i sociální výdaje pod metodikou země může být různá. Do sociální výdajů dané země může být zahrnuto i např. vzdělání, zdravotnictví, věda a výzkum, apod. Pokud bychom sociální výdaje chápaly v rozšířeném kontextu, kdy by zahrnovaly i vzdělání či vědu a výzkum nemůže jeho nárůst chápat zcela v negativní slova smyslu. Pokud chce ekonomika státu obstát v konkurenci je nutné investovat i do vědy a vzdělání, které ve svém důsledku vedou k výkonnosti ekonomiky. Dá se tedy říci, že důležitá je především struktura sociálních výdajů, tj. kam výdaje na sociální politiku (zabezpečení) směřují.

51

4.2. Demografické stárnutí populace Jedním z klíčových faktorů, který dopadá na systém sociálního zabezpečení je demografický faktor. Stárnutí obyvatelstva je jeden z nejvýznamnějších problémů současných vyspělých zemí Evropy. Demografické stárnutí značně negativně dopadá i na samotný systém sociálního zabezpečení, kdy s růstem osob v důchodovém věku vzroste i počet vyplácených důchodových dávek. S vývojem času se věková struktura obyvatel mění. Zatímco v 80. letech populace ve věku od 0-14 let značně převyšovala populaci ve věku 65 letech a více, postupně se tento trend převrací. Prognózy na rok 2030 uvádí, že více jak 20 % populace v České republice, na Slovensku či Německu bude ve věku 65 let a více. V současnosti podíl postreprodukční občanů (65 let a více) v České republice činí 14,1%, na Slovenku dosahuje 11,7% a největší procentuální podíl má Německo s 18,9% postreprodukční populace na celkovém počtu obyvatel. Stárnutí populace ovlivňují dva hlavní demografické faktory. První z nich je snižování porodnosti. 70. a 80. léta se vyznačovala vysokou porodností, na Slovensku bylo kolem 20 porodů na 1000 obyvatel, v České republice kolem 17 porodů na 1000 obyvatel a v Německu kolem 12 porodů na 1000 obyvatel. V současnosti u všech tří zemí se porodnost pohybuje kolem 8-9 porodů na 1000 obyvatel. Budoucí predikce nezaznamenávají výrazný nárůst, ba naopak stagnaci vývoje porodnosti či dokonce u Německa mírný pokles. Ve srovnání s ostatními členskými státy Evropské unie je například Německo zemí s nejnižší porodností. Dalším druhem demografického stárnutí je prodlužující průměrná délka života. V současnosti průměrná délka života u žen v České republice je 80,28 let u mužů 73,54 let. V Německu průměrná délka života je u žen 82,42 let a u mužů 76,26 let. Na Slovensku se průměrná délka u žen dosahuje 79,53 let a u mužů 71,47 let. Od šedesátých letech se průměrná délka života u žen v České republice a na Slovensku prodloužila zhruba o 6 let, v Německu zhruba o 10 let. Stejné je to i u mužů, s výjimkou Slovenska, kde došlo o prodloužení věku zhruba jen o 3 roky. tabulka 15: Průměrná délka života podle pohlaví (2009)

Česká republika

Slovensko

Německo

Průměrná délka života Muž

Žena

Muž

Žena

Muž

Žena

podle pohlaví

80,28 let

71,47 let

79,53 let

76,26 let

82,42 let

73,54 let

Zdroj: Zpracovaná data z United Nations, Department of Economic and Social Affairs, 2009

Oba druhy demografického stárnutí probíhají většinou současně. Tento proces, jak je patrné z grafu věkové struktury, je doprovázen snížením podílu populace v reprodukčním věku (15-64 let), která se v důsledku stárnutí přesouvá do složky postreprodukční (65 let a více). Největší demografické problémy ze srovnávaných zemí bude mít Německo, kdy se očekává vysoký podíl postreprodukčních občanů (65 let a více) na celkovém počtu, narozdíl od Slovenska, které nejen ve srovnání s uvedenými zeměmi, ale i v porovnání s ostatními členskými zeměmi EU se považuje za stát s nejmladším žijícím obyvatelstvem, stejný trend se očekává i

52

v budoucnu.

Obrázek 6: Demografická struktura obyvatel srovnávaných zemí EU

100% 90%

8,90% 10,80% 11,70%

11,80% 13,20% 14,10%

20,00%

21,40%

14,60% 15,40%

18,90% 28,20%

80% 70%

Populace ve věku 65+

60%

Populace ve věku 15-64

50% 40%

Populace ve věku 0-14

30% 20% 10%

23,40%

26,70% 18,70%

22,70%

14,70% 14,40%

16,80% 13,80% 16,00% 16,30% 14,30% 12,50%

Česká republika

Slovensko

2030

2005

1995

1985

2030

2005

1995

1985

2030

2005

1995

1985

0%

Německo

Zdroj: Zpracovaná data z Eurostatu

Tyto hlavní demografické hrozby značně negativně doléhají na důchodový systém. Prodlužující se průměrná délka života, která je způsobena především poklesem úmrtnosti ve vyšších věkových skupinách povede k růstu průměrné doby pobírání důchodových dávek a tím i celkových nákladů na důchody. Nízká porodnost naproti tomu v budoucnu povede k poklesu počtu zaměstnaných osob a tím i k poklesu příjmů do důchodového systému. Kromě stárnutí populace, které na sociální systém mají zásadní dopad, existují i další faktory. Patří k nim i vysoká míra nezaměstnanosti, neboť nezaměstnaní neplatí příspěvky na své zabezpečení. Dále například prodlužování doby studia, protože mladá generace nastupuje na pracovní trh později a tedy i později začne platit pojistné, apod. V dnešním stále měnícím se světě je mnoho procesů, které vedou k nerovnováze mezi příjmy a výdaji v průběžně financovaném sociálním systému.

53

4.3. Systém důchodového pojištění V současné době výdaje na důchody představují největší výdajovou položku na sociální zabezpečení. Česká republika na důchody vynaložila 8,2% svého HDP, což představuje 43 % všech sociálních výdajů. V Německu se výdaje na důchody pohybovaly k 12,4% svého HDP, na Slovensku důchody představovaly ve srovnání s Českou republikou či Německem nejnižší důchodovou položkou udávanou 7,3% k HDP. Od roku 1996 se výdaje na důchody zvýšily v České republice o 9,3% k HDP, na Slovensku se zvýšily o 1,4% k HDP a v Německu poklesly o 2,4% k HDP. Z tohoto porovnání je zřejmé, že ačkoliv v zemích přibývá díky stárnoucímu obyvatelstvu důchodců, Německu jakožto zemi, která nejvíce trpí demografickým stárnutím obyvatel v Evropě vůbec, se daří úspěšněji regulovat státní výdaje na důchody, než-li v České republice či na Slovensku.

tabulka 16: Výdaje na důchody k HDP (2007)

Česká republika

Slovensko

Německo

8,2%

7,3%

12,4%

Výdaje na důchody % k HDP Zdroj: Vlastní zpracování z údajů Eurostatu

Česká republika má důchodový systém téměř výhradně založen na průběžném financování systému (I. pilíř důchodového systému), který je spravován státní organizací. Téměř zanedbatelnou část systému tvoří penzijní připojištění, které je pouze nepovinným doplňkem k systému. Nevýhodou je tedy jeho dobrovolnost. Přestože je penzijní připojištění státem podporován forma spoření, čeští občané mu zatím nepřikládají velkou váhu. Průměrné příspěvky za rok 2009 do penzijních fondů představovaly částku nepřesahující ani 500 Kč. Naopak Slovensko či Německo v předchozích letech provedlo v důchodovém systému reformu, která pomohla snížit finanční břemeno prvního státního pilíře. V roce 2005 vznikl na Slovensku druhý pilíř důchodového systému, který je založen na spoření občanů u důchodových správcovských společností. V současné době se na Slovensku odvádí pojistné ve výši 18% ze mzdy (za zaměstnance i zaměstnavatele). Zaměstnanec, který je součástí druhého pilíře důchodového systému, odvádí (prostřednictvím zaměstnavatele) 9% Sociální pojišťovně a 9% vybrané důchodové správcovské společnosti. Z hlediska příspěvků do systému je zastoupení I. a II. pilíře v důchodovém systému rovnocenné. Význam III. pilíře na Slovensku představovaný penzijním připojištění či jinou formou spoření je stejně zanedbatelný jako v České republice. Druhý a třetí pilíř má i Německo. V roce 2001 v Německu proběhla reforma na základě které se zavedla doplňková důchodová schémata tzv. Riester-Rente a Rüruprente k druhému a třetímu pilíři. Tyto důchodová schémata jsou podporována státem prostřednictvím státních příspěvků či daňových úlev. Smyslem těchto doplňkových důchodových schémat bylo podpořit větší účast občanů na II. a III. důchodovém pilíři. Tento reformní krok byl ve své podstatě účinný neboť v roce 2005 se 27% důchodu tvořilo právě podnikové důchodové pojištění a v současnosti (2008) se toto procento již odhaduje na 30%. Význam třetího pilíře v důchodového systému je v Německu vyšší než na Slovensku či v České republice a stále roste.

54

tabulka 17: Pilířové uspořádání ve srovnávaných zemích EU

Pilíř I. pilíř

II. pilíř

Česká republika Povinný dávkově definovaný, průběžně financovaný systém.

Slovenská republika Povinný dávkově definovaný, průběžně financovaný systém.

Tvoří asi 95%*

Tvoří asi 47,5%*

2. pilíř důchodového systému chybí

Soukromý povinný pilíř, tzv. spoření u důchodových správcovských společností

Tvoří asi 47,5%*

Německo Povinný dávkově definovaný, průběžně financovaný systém.

Tvoří asi 60% Soukromý nepovinný pilíř, tzv. podnikové pojištění (s možnou kombinací důchodových schémat např. Riester-Rente)

Tvoří asi 30% III. pilíř

Soukromý nepovinný pilíř,

Soukromý nepovinný pilíř,

Soukromý nepovinný pilíř

tzv. penzijní připojištění

tzn. dobrovolné důchodové pojištění (penzijní připojištění)

Tvoří asi 5%*

Tvoří asi 5%*

tzv. různé formy spoření (s možnou kombinací důchodových schémat např. Riester-Rente)

Tvoří asi 10%. Zdroj: Vlastní zpracování *] Vlastní odhady na základě průměrných či procentuální příspěvků pojištěnců do důchodového systému

4.3.1. Vybrané parametry důchodového systému 4.3.1.1.

Důchodový věk a minimální doba pojištění u starobních důchodů

Základními podmínkami pro získání starobního důchodu u pojištěnců důchodového pojištění je dosažení důchodového věku a minimální doby pojištění. Tyto dvě podmínky se liší ve srovnávaných zemí. V současné době v zemích probíhá nebo proběhla důchodová reforma, kterou se země snaží vyřešit demografickou situaci, jejímž důsledkem může být v budoucnu těžká udržitelnost veřejných financí. Jednou z klíčových změn v důchodovém systému je postupné zvyšování důchodového věku a minimálního doby pojištění pro nárok na důchod. Tyto změny probíhají ve většině evropských zemí stejně jako ve srovnávaných evropských zemí. Důchodový věk v České republice se zvyšuje tak, aby v roce 2012 byl potřebný věk pro odchod do důchodu 63 let pro muže, u žen v závislosti na počtu vychovaných dětí. (pro rok 2010 vstoupilo v platnost další zvýšení důchodového věku na 65 let). Na Slovensku je důchodový věk jednotný pro obě pohlaví a to 62 let, avšak tento důchodový věk platí u mužů narozených počínaje rokem 1946 a u žen narozených počínaje rokem 1962. Pokud se narodili před tímto datem u mužů platí důchodový věk 60 let a u žen 53 – 57 let v závislosti na počtu vychovaných dětí. V Německu, stejně jako ve většině evropských zemí, je důchodový věk stanoven na 65 let pro muže i ženy. Od roku 2012 se i Německu důchodový věk 65 let bude dále zvyšovat každoročně o jeden měsíc až na 67 let pro muže i ženy narozené v roce 1964. Minimální potřebná doba pro nárok na důchod v České republice pro rok 2010 je stanovena na 26 let, avšak tato doba se každoročně zvyšuje o jeden rok až na cílový stav 35 let pro

55

rok 2018. Na Slovensku je minimální doba pojištění pro nárok na důchod nejnižší dokonce jen 15 let. V Německu se minimální doba pojištění liší v závislosti na druhu starobního důchodu. Pro nárok na řádný důchod stačí být účastníkem důchodového pojištění 5 let, u osob dlouhodobě pojištěné minimální doba pojištění je 35 let. tabulka 18: Důchodový věk a minimální doba pojištění ve vybraných státech EU

Česká republika Důchodový věk

Muži 63** let

Minimální doba pojištění

26 let

Ženy Podle počtu vychovaných dětí: 62 let bez dětí, 61 let 8 měsíců s jedním dítětem,

Slovenská republika Muži Ženy 62 let 62 let

Německo Muži 65 let

15 let

35 let*

Ženy 65 let

Zdroj: Vlastní zpracování z literární rešerše *] Minimální doba pojištění 35 let je pro nárok na důchod u osob dlouhodobě pojištěných, nárok na důchod vzniká již po 5 letech doby pojištění (řádný důchod) **] v roce 2010 bylo schváleno další zvýšení důchodového věku na 65 let

4.3.1.2.

Předčasný důchod a průměrný odchod do důchodu

V České republice v současnosti je možné odejít do předčasného důchodu tři roky před dovršením důchodového věku, při splnění podmínky 26 let pojištění (2010). Předčasný důchod je krácen za každých započatých 90 dní o 0,9 %. Při odchodu do důchodu o tři roky je tak penze krácena o 10,8%. Na Slovensku je možné odejít do důchodu dva roky před dovršením důchodového věku, avšak musí splnit podmínku nejen minimální doby pojištění, ale i podmínku, kdy při uznání důchodu musí vypočtení důchod dostavovat alespoň 1,2násobeku životního minima. Předčasný důchod je krácen o každý započatý měsíc o 0,5%. V Německu existuje více druhů důchodu a podle nich jsou i nastaveny možné odchody do důchodu. U osob dlouhodobě pojištěních je možné odejít do důchodu při dosažení věku 63 let. Ještě v roce 2008 bylo pro dlouhodobě pojištěné osoby možné odejít do předčasného důchodu v 60 letech, tj. došlo k jejímu navýšení. Avšak pro nárok na důchod (řádný důchod) je možné zažádat o důchod již po 5 let pojištění. Předčasný důchod je krácen o každých započatý měsíc o 0,3%. Podle krácení důchodu se nejméně výhodný předčasný důchod jeví na Slovensku. Vzhledem k důchodovému věku a průměrnému odchodu do důchodu předčasný důchod na Slovensku méně využívaly ženy než muži. V současné době důchodový věk u žen na Slovensku je v rozmezí 53 – 57 let v závislosti na počtu vychovaných dětí, avšak důchodový věk stále roste a pro ročníky 1962 bude činit 62 let.

56

tabulka 19: Nárok na předčasný důchod, průměrný věk do důchodu ve vybraných státech EU

Podmínky nároku na předčasný důchod

Krácení důchodu

Průměrný věk odchodu do důchodu*

Česká republika 3 roky před důchodovým věkem,

Slovenská republika 2 roky před důchodovým věkem,

splnění min. doby pojištění pro plný důchod

splnění min. doby pojištění pro plný důchod

Snižuje se o 0,9% za každých započatých 90 dní (pouze z procentní výměry)** Muži Ženy 62,3 let 59 let

suma předčasného důchodu ke dni žádosti musí být vyšší jak 1,2 násobek sumy životního minima Snižuje se o 0,5% za každý započatý měsíc

Muži 59,7 let

Ženy 57,8 let

Německo v závislosti na druhu starobního důchodu, u osob dlouhodobě pojištěných dosažení věku 63 let splnění min. doby pojištění pro plný důchod

Snižuje se o 0,3% za každý započatý měsíc

Muži 63,3 let

Ženy 63 let

Zdroj: Vlastní zpracování z údajů z literární rešerše *] dostupná data z roku 2008 z Eurostatu **] krácení se vztahuje odchod do předčasného důchodu do 720 kalendářních dní před důchodovým věkem, pokud odejde od 721 a více kalendářních dní zbývajících do důchodového věku snižuje se o 1,5% za každých započatých 90 kalendářních dní

4.3.1.3.

Průměrný státní důchod

Česká republika v roce 2008 dosahovala průměrného měsíčního důchodu 367 EUR (9 347 Kč), Slovensko 295,4 EUR (8 899 Sk) a Německo 786,8 EUR. Největší problém vyčíslení důchodu je u Německa a to z několika důvodů. V německém důchodovém systému existuje několik druhů starobních důchodů. Německý spolkový statistický úřad (Das Statistische Bundesamt Deutchland) ve svých statistikách vykazuje jednotlivé druhy starobních důchodů odděleně. Některé ekonomické články uvádí průměrný důchod vztahující se jen pro dlouhodobě pojištěné, jiné zase sumarizují všechny vyplacené starobní důchody v Německu. Rozdíly jsou poté značné. V tabulce č. 19 je uvedený průměr všech starobních důchodů vyplácených v Německu. Různá výše důchodů je také u penzistů v Západní Německu a penzistů ve Východním Německu a u žen a mužů. V Západním Německu je průměrný důchod u mužů 967 EUR a u žen 468 EUR a ve Východním Německu u mužů 1043 EUR a u žen 669 EUR. V posledních letech na Slovensku, ale především v České republice dochází k tomu, že se značně snižuje podíl průměrného státního důchodu k průměrné mzdě. Ještě v roce 1998 byl důchod v relativním vyjádření ke mzdě 45,4%, v současnosti (2008) klesl na 39,7%. Na Slovensku takový propad důchodů vzhledem ke mzdám nebyl. V roce 1998 podíl důchodu na mzdě dosahoval 44,89%, v současnosti klesl na 42,2%. Důvodem může být i způsob indexace důchodů. V České republice indexace (valorizace) důchodů se upravuje v souladu s růstem spotřebitelských cen a z jedné třetiny růstem reálných mezd. Indexace penzí na Slovensku zase 57

probíhá prostřednictvím 50% růstu spotřebitelských cen a 50% růstu reálných mezd a v Německu je indexace penzí prováděna podle růstu mezd. Podle relativního vyjádření důchodu ke mzdě je patrné, že se výrazně německým pojištěncům sníží jejich životní úroveň po odchodu do důchodů. V Německu především díky vážným demografickým problémům nastolili systém, který je založen na větší míře individuální zodpovědnosti jedince.V současné době státní německý důchod tvoří asi 60% celkového důchodu penzisty. V průměru 40% tvoří důchody z podnikového pojištění či jiného soukromého pojištění. Celková penze německého důchodce při započtení i důchodů z II. a III. pilíře důchodového systému v průměru dosahuje 1 300 EUR, tj. 35,5% k průměrné hrubé mzdě. Jestliže bychom výsledné relativní číslo srovnaly i Českou republikou či Slovenskem je nutné konstatovat, že i přesto důchody v Německu v relativním vyjádřením jsou mnohem nižší. Vzhledem i nízkým důchodům ke mzdám, zhoršující se demografické struktuře obyvatel (v současné době až 20% obyvatel starší 65 let) je patrné, že i Německu se další změny v důchodovém systému určitě nevyhnou. tabulka 20: Průměrný státní důchod a relace důchodu ke mzdě za rok 2008

Průměrná měsíční hrubá mzda Průměrný měsíční důchod Důchod/mzdě

Česká republika 925 EUR**

Slovenská republika 700 EUR*

Německo 3 662 EUR

367 EUR**

295,4 EUR*

786,8 EUR

39,7%

42,2%

21,5% 21,5%

Zdroj: Vlastní zpracování z údajů národních statistických úřadů *] Kurz SKK/EUR při přechodu Slovenska na konverzní kurz 30,126 SKK/EUR, ve slovenských korunách mzda 21 088 SKK, důchod 8899 SKK **] Kurz CZK/EUR uveden v průměrném kurzu za Euro v roce 2008: 25,5 CZK/EUR, v českých korunách mzda 23 542 CZK, důchod 9347 CZK

4.3.1.4.

Celková výše pobíraného státního důchodu za život

Z předchozího srovnání důchodu ke mzdě je patrné, že Slovensku se sníží po odchodu do důchodu životní úroveň nejméně, kdy pobírá důchod asi 42,2 % k hrubé měsíční mzdě. Jestliže bychom srovnávali důchod z dlouhodobého hlediska, výsledky ohledně výhodnosti nastaveného systému důchodu mohou být odlišné. Ve srovnávaných státech je odlišná průměrná délka dožití, dosažený důchodový věk a tím i různá doba pobírání důchodu za život. Pokud bychom srovnávali průměrnou délku života ve srovnávaných zemí vzhledem k důchodového věku je možné pozorovat, že nejdéle důchod pobírají důchodci v Německu a to 11,3 let, naopak důchod pobírají nejkratší dobu důchodci na Slovensku pouze 9,5 let. Rozdíly v celkovém pobíraném důchodu za život jsou velké, kdy Německo např. pobírá důchod asi třikrát větší než důchodce z České republiky. Pro srovnání je nutné použít relativní vyjádření důchodu. Při porovnávání celkové výše důchodu za život k průměrné roční mzdě je zřejmé, že slovenští důchodci, kteří dosahují nejnižší průměrné doby pobírání důchodu, bude jejich důchod za život dosahovat výše 4 ročních průměrných mezd.

58

Na základě provedené komparace z dlouhodobého hlediska není nastavený systém důchodu pro slovenské důchodce již tolik výhodný jako při srovnávání měsíčního důchodu k měsíční hrubé mzdě. Pro české důchodce se jeví nejvýhodnější, kdy jeho důchod činí asi 5,79 ročních průměrných mezd. Naopak nejmenší výši důchodu vzhledem ke mzdě si užijí důchodci z Německa a to ve výši 3,07 ročních průměrných mezd. Skutečný důchod u německého důchodce by byl však mnohem vyšší. Při započítání důchodu z II. a III. pilíře (tvoří asi v součtu 40% celkového důchodu v Německu) poměr celkové výše pobíraného důchodu za život k průměrné roční hrubé mzdě by dosahoval kolem 4 ročních průměrných hrubých mezd. Pro starší občany České republiky je podíl důchodu z III. pilíře nevýznamný. Penzijní připojištění se státním příspěvkem byl v České republice spuštěn v roce 1994 a tudíž se nepřepokládá, že by v té době bylo mnoho občanů ve věku kolem 50 let, kteří by přispívali větší či menší mírou do penzijního fondu či by si zakládali jiné formy soukromého spoření. Na Slovensku II. pilíř důchodového systému byl spuštěn v roce 2005, proto ze stejného důvodu celkový důchod i u slovenského důchodce by se skládal (především) ze státního důchodu. Pro zjednodušení výpočtu se uvažuje, že průměrný důchod, průměrná mzda, a průměrná délka dožití se v čase nemění. tabulka 21: Průměrná výše probíraného státního důchodu za jeho život, z údajů pro rok 2008

Průměrná délka dožití Dosažený důchodový věk Průměrný počet let pobírání důchodu Měsíční průměrný důchod Celková výše pobíraného důchodu za život Celková výše důchodu za život / Průměrná roční mzda

Česká republika

Slovensko

Německo

76,9 let

75,5 let

79,3 let

62,3 let 14,6 let 367 EUR 64 298 EUR

62 let 13,5 let 295,4 EUR 47 855 EUR

65 let 14,3 let 786,8 EUR 135 015 EUR

5,79

5,7

3,07

Zdroj: Vlastní výpočty, pozn. v tabulce bez rozlišení muže či ženy tzv. průměr obou pohlaví

4.3.2. Současné trendy v důchodovém systému V současné době se mnoho vyspělých zemí potýká s výraznými demografickými problémy, které mají dopad na systém sociálního pojištění, z toho důvodu mnoho z nich přistupuje k důchodové reformě. Jak již bylo zmíněno hlavním problémem je neustále se prodlužující střední délka života a současně snižující se porodnost. Důsledkem tohoto jevu, je stárnutí obyvatelstva. Německo je jedna se zemí EU, která má nejstarší obyvatelstvo a podle demografického vývoje se očekává, že v roce 2030 bude v Německu zhruba každá třetí osoba staršího věku 65 let. I České republice či Slovensku se nevyhne zvyšující se počtu starších obyvatel 65 let na celkovém počtu obyvatel, ale ve srovnání s Německem zhoršující se demografická struktura nebude tolik výrazná. Uvedené demografické problémy mají negativní dopad na státní rozpočet a díky narůstajícím výplatám důchodů pro vyšší počet důchodců. Proto změny v důchodovém systému jsou nutné ve všech státech, kterých se demografický problém stárnutí obyvatel týká. Téměř ve všech zemích západní Evropy v současné době probíhá

59

nějakým způsobem důchodová reforma. Samozřejmě, že pod pojmem „důchodová reforma“ se skrývá velmi pestrá škála změn či korekcí s různou intenzitou, rozdílnou hloubkou změn, zaměřením které se liší se v jednotlivých státech. Velmi často jde o proces dlouhodobějšího charakteru, který nemá vždy za cíl radikální či revoluční změny v důchodových systémech, ale spíše jde o korekce současného stavu. Nejčastěji evropské země přistupují k následujícím reformním krokům: ► Zvyšování důchodového věku Stejně jako v Německu ve většině vyspělých evropských zemích je nyní důchodový věk 65 let pro muže i ženy. Německo však do budoucna plánuje zvýšit hranici pro odchod do důchodu na 67 let. Například v Norsku a na Islandu je již v současnosti důchodový věk 67 let pro muže i ženy. V roce 2012 bude důchodový věk v Česku pro muže i bezdětné ženy 63 let, na Slovensku se hranice pro odchod do důchodu také zvyšuje na 62 let. ► Znevýhodňování předčasného důchodu S prodlužujícím důchodového věku se zvyšuje počet občanů využívající možnosti odejít do předčasného důchodu. Přestože je předčasný důchod pro pojištěnce nižší než kdyby odešel do klasického starobního důchodu, obliba předčasného důchodu stoupá. Evropané si raději během svého aktivního života naspoří vlastní úpory, které jsou v mnoha případech vyšší než státní penze a odcházejí do předčasného důchodu. Aby stát zamezil stoupací trend využívání předčasného důchodu, dochází ve většině případů vyspělých zemí k většími finančnímu znevýhodnění předčasného důchodu a zvyšování důchodového věku pro nárok na předčasný důchod. V některých případech dochází k tomu, že s rostoucím důchodovým věkem roste i možný odchod do předčasného důchodu. Například systém předčasného důchodu v České republice je nastaven, tak, že do předčasného důchodu je možné odejít tři roky před důchodovým věkem. To znamená, že se stoupajícím důchodovým věkem stoupá i hranice možného odchodu do předčasného důchodu. Stejný systém je nastaven i na Slovensku. V Německu mají stanovený konkrétní věk k odchodu do předčasného důchodu a to 63 let. Jen pro srovnání s ostatními zeměmi EU ve Francii odchod do předčasného důchodu je možný již v 55 letech, ale penze je za každý rok odchodu do důchodu dříve krácena o 7%, ve Španělsku je možné odejít do předčasného důchodu v 61 letech, ale penze je za každý rok odchodu do důchodu dříve krácena o 6,8%. Odchod do předčasného důchodu tedy v některých evropských zemích pozná občan na své penzi citelně. ► Zvyšování potřebného počtu let pojištění V České republice jako v řadě dalších zemích se i zvyšování potřebného počtu let pojištění nevyhnula. V současné době v České republice je potřeba pro nárok na důchod splnit podmínku 26 let pojištění, tato podmínka se každoročně zvyšuje o jeden rok (až na konečných 35 let pro rok 2018). V Německu může občan o důchod zažádat již při dosažení 5 let důchodového pojištění a na Slovenku při 15 letech pojištění. V mnohých evropských zemích jsou však

60

podmínky pro nárok na důchod mnohem tvrdší. V Nizozemí či v Belgii minimální doba pojištění pro nárok na důchod je 45 let. ► Snaha o zvyšování míry zodpovědnosti jednotlivce V zemích jako Velká Británie, Irsko, z mimoevropských USA či Nový Zéland nebo Japonsko dosahuje státní penze z průběžného systému asi 40% čistého příjmu dosahovaného před odchodem do důchodu u občana pobírající za celý život průměrnou mzdu. V těchto zemích je spoření nutností. Stejným směrem se vydalo i Slovensko, které zavedlo povinné kapitálové pojištění v roce 2005 či v Německo, které v roce 2001 zavedlo na podporu I. a II. pilíře důchodového systému doplňková důchodová schémata. Vedle toho v těchto zemí existují i dobrovolná kapitálová spořením. V České republice v současné době neexistuje povinný kapitálový II. pilíř důchodového systému. Je na každém občanovi, zda si bude dobrovolně přispívat na jiné formy kapitálového spoření, např. penzijní připojištění, které je podporováno státem prostřednictvím státních příspěvků a daňových úlev.

4.3.3. Důchodová reforma Reforma důchodového systému může být realizována různými způsoby. Buď uvažujeme o parametrických úpravách, které mají pozitivní dopad pouze dočasného charakteru nebo lze provést radikální změnu způsobu financování, kdy mluvíme o systematické změně. Parametrickými změnami rozumíme např. zvyšování příspěvku na sociální zabezpečení, tedy zvýšení příjmů důchodového účtu nebo zvyšování věku odchodu do důchod či zvyšování doby pojištění pro nárok na důchod. Poslední dvě uvedené parametrické změny negativní vliv na trh práce, kdy se zvyšuje počet nezaměstnaných lidí vyššího věku a nutnosti adekvátních pobídek pro zaměstnavatele. Systematické změny jsou výrazné změny v systému důchodového pojištění, kdy se pomocí nich stát snaží řešit nedostatky pilíře průběžného (který je závislý na demografickém vývoji). Systematickou změnou se považuje např. začlenění kapitálového pilíře do důchodového systému. Výhodou správně nastaveného kapitálového pilíře je odstranění nadměrné solidarity, která v lidech potlačuje vlastní snahu či odpovědnost, a samozřejmě získat spravedlivější důchod více závislý na předchozím příjmu.

4.3.3.1.

Probíhající důchodová reforma v ČR

V současné době důchodová reforma patří k aktuálním otázkám v České republice. V důsledku populačního vývoje se blížíme k situaci, kdy příjmy do systému nepostačí k výplatě důchod. Vyplácené důchody se stávají stále těžším břemen pro stát a podílí se na zvyšujícím státním dluhu. Důchodová reforma je nutným krokem k udržení veřejných financí. Nová penzijní soustava musí splnit dva základní požadavky: - finanční udržitelnost - vytvoření podmínek k zajištění důstojného stáří

61

Na přelomu roku 2004 a 2005 byly provedeny analýzy současného základního důchodového pojištění a jeho možných parametrických úprav. Zároveň s těmito analýzami vznikly i návrhy na reformu systému, kterou předložily jednotlivé politické strany. Na základě vypracovaných návrhů členové politických stran se domluvily na obecném postupu při reformě důchodového systému, který je možný rozdělit do tří etap: ■ ■ ■

První etapa: změna parametrických změn základního důchodového pojištění. Druhá etapa: změna financování základního důchodového pojištění a soukromých důchodů (penzijní připojištění, životní pojištění). Třetí etapa: možnost volby pojištěnců částečně se vyvázat ze základního důchodového systému do soukromého systému.

První etapa důchodové reformy, tedy změna parametrů systému důchodového pojištění, byla schválena v létě 2008 jako zákon č. 306/2008 Sb. s účinností od 1. ledna 2010. V dubnu 2009 byla v rámci druhé etapy schválena novela zákona podnikání na kapitálových trzích, která upravuje i systém penzijního připojištění. Změny v penzijním připojištění nabyly účinnosti 1.8. 2009. Od 1.8. 2009 vstoupily v platnost změny v penzijním připojištění. Mezi nejdůležitější změny patří: ■ ■ ■

Zaměstnavatel nesmí ovlivnit zaměstnance při výběru penzijního fondu. Znamená to tedy ukončení výplaty bonusů firmám za výběr penzijního fondu Penzijní fondy mohou zavést poplatek až ve výši 800 Kč za převod smlouvy k jinému fondu v prvních 5ti letech trvání smlouvy Penzijní fondy budou moci investovat méně do aktiv znějících na měnu, ve které jsou vyjádřeny závazky penzijního fondu vůči účastníkům, dosud to bylo alespoň 70 %, nově 50 %.

Od 1.1. 2010 vstoupily v platnost parametrické změny v důchodovém systému. První etapa důchodového systému byla tímto naplněna. Nejvýznamnější změny v oblasti důchodového pojištění jsou: ■ Náhradní doba pojištění: Náhradní doba pojištění přestává být studiu na střední, vyšší odborné škole nebo vysoké škole. Studenti však mají možnost být účastni důchodového pojištění dobrovolně. Studium absolvované do 31. 12 2009 se pro nároky na důchod hodnotí podle dosavadních pravidel, tj. je náhradní dobou po dobru prvních šesti let po dosažení věku 18 let. ■ Minimální doba pojištění: Minimální doba pojištění se postupně prodlužuje až na 35 let (k roku 2018), v současné době musí pojištěnec pro nárok na důchod dosáhnout alespoň 26 let. ■ Zvyšování důchodového věku: Byl přijaté další postupné zvýšení důchodového věku až na 65 let.

62

■ Výše starobního důchodu: Nově možnost požádat o úpravu (zvýšení) procentní výměry starobního důchodu v případech, kdy pojištěnec po přiznání starobního důchodu a čerpání výplaty této dávky vykonává výdělečnou činnost. ■ Předčasný důchod: Nově se u předčasného důchodu mění procentní výměra snížení důchodu v případě, že doba předčasnosti překročí 720 dní na 1,5% výpočtového základu za každých 90 kalendářních dnů, pokud bude doba předčasnosti nižší než 720 dní snížení procentní výměry je pouze 0,9% výpočtového základu za každých 90 kalendářních dnů (před úpravou snížení procentní výměry bylo pouze 0,9%) ■ Invalidní důchod: mění se názvoslovní a rozdělení invalidity podle procenta pracovní neschopnosti. Dříve existovali dva druhy invalidních důchodu – částečný a plný. V současnosti se poskytuje jediná dávka invalidní důchod, která je odvislá od procentní pracovní neschopnosti pojištěnce. Podle procentní pracovní neschopnosti se invalidita dělí na tři stupně. Rozdělením invalidity na tři stupně dojde ve značně případů ke změně invalidního důchodu. Prostřednictvím třetí etapy se řeší diversifikace zdrojů pro příjmy ve stáří a tím i k vyvázání se ze základního důchodového pojištění do soukromého systému. Návrhy na změnu důchodového systému se u jednotlivých silných politických stran liší. U mnoho z nich je koncept systému založen na doplnění či modifikaci průběžného způsobu financování důchodu . V průběhu ledna 2010 vznikl skupina nestranických odborníků – Poradní expertní sbor (PES), která se snaží analyzovat současný stav důchodové problematiky v širším kontextu a doporučit možné cesty v reformě důchodového systému pro budoucí vládu. Poradní expertní sbor (PES) ministerstev financí a práce, jenž připravuje podklady pro reformu důchodů, se během května letošního roku dopracoval ke čtyřem možnostem řešení ze kterých zvolí jednu, kterou poté doporučí vládě (viz. tabulka č. 22 ) tabulka 22: Varianty návrhů na změny důchodového systému vypracované Poradním expertním sborem*

Varianta 1: 3 % stranou – zákonem povinná účast lidí na spoření – 25 % hrubé mzdy jde do státního systému – 3 % budou muset třicátníci a mladší spořit sami na sebe (do soukromých nebo státních penzijních fondů) Varianta 3: Stát přihodí – dobrovolná účast (vedle bude existovat současný průběžný systém) – 28 % hrubé mzdy půjde do státního systému – další 3 % bude každý spořit na sebe a stát mu 3 % přihodí z jiných zdrojů (např. z úspor v rozpočtu či ze zvýšených daní)

Varianta 2: Opt-out 3+3 – dobrovolná účast (vedle bude existovat současný průběžný systém) – pro lidi od určitého věku možnost odvádět: – 25 % do státního systému – 3 % sami na sebe za podmínky, že k tomu přidají další 3 % z vlastních zdrojů Varianta 4: Rovné důchody – během 30 let postupný přechod od současného systému k rovnému důchodu – postupně se sníží 28% odvod z hrubé mzdy – jde o scénář "nefoukejme proti větru" – už dnes vývoj populace vede k rovnostářským důchodům

Zdroj:Tabulka varianta návrhů na změny důchodového systému čerpána z : http://ekonomika.idnes.cz/budouci-penze-vsemstejne-navrhuji-experti-fee-/ekonomika.asp?c=A100408_220158_ekonomika_iky

*]V současné době průběžný systém, kdy z hrubé mzdy je 28 % (za zaměstnance 6,5 %, za firmu 21,5 %)

63

Další změna, kterou stát bude muset do konce září 2011 provést se týká způsobu výpočtu důchodu. Ústavní soud v Ostravě zrušil s platností od 30. září 2011 výpočet důchodů, který díky redukcím při výpočtu znevýhodňuje osoby s vysokými příjmy, kterých dosahovali před vstupem do důchodu. Podle současného znění se osobní vyměřovací základ do 10 500 Kč započítává do důchodu v plné výši. Z částky nad 10 500 Kč do 27 000 Kč se počítá 30 % a z částky osobního vyměřovacího základu nad 27 000 jen 10 %. Osobní vyměřovací základ se v podstatě odvíjí od průměrného měsíčního příjmu v rozhodném období. O tom, že skutečně pro osoby, které pobírali vysoké příjmy je způsob výpočtu důchodu nevýhodný ukazuje tabulka č. 23. Pojištěnec, který v průměru vykazoval měsíční mzdu ve výši 23 890 Kč v důchodovém věku bude pobírat důchod ve výši 50,1% k jeho průměrné mzdě. Zatímco druhý pojištěnec s průměrnou měsíční mzdou 60 000 Kč od státu mu bude vyplácen důchod ve výši pouze 24,7% k jeho průměrné mzdě. Podmínky pro důchod oba splnily stejně, tj. dosažení důchodového věku a dobou pojištění 45 let, přesáhli minimální dobu pojištění pro nárok na důchod. tabulka 23: Porovnání důchodů dvou osob, které dosáhli důchodového věku a doby pojištění 45 let

OVZ = 23 890 Kč

OVZ = 60 000 Kč

1. redukční hranice

10 500 Kč

10 500 Kč


4 017 Kč

4 950 Kč


-

3 300 Kč

Suma zredukovaného OVZ

14 517 Kč

18 750 Kč

Procentní výměra*

9 799 Kč

12 657 Kč

Základní výměra

2 170 Kč

2 170 Kč

Důchod celkem (procentní +

11 969 Kč

14 827 Kč

50,1%

24,7% 24,7%

základní výměra) Relace důchodu ke mzdě

Zdroj: Vlastní výpočty, pozn. OVZ je průměrný (indexovaný) příjem za celou dobu přispívání do systému * ] Za každý rok doby pojištění 1,5% (= 67,5%)

Jak je z tabulky patrné, způsob výpočtu důchodu je nespravedlivý a je pravděpodobné, že se bude měnit. Bohužel však státu v posledních letech značně narostl státní dluh, tak se odstranění redukčních hranic obává, kdy by došlo k dalšímu zvýšení sociálních výdajů na důchody. Pokud by došlo k odstranění pouze 3. redukční hranice při zachování hodnot 1. a 2. redukční hranice pojištěnec by dosahoval důchodu 19 282 Kč, tedy o 4455 Kč více než za současného stavu. Procentní relace důchodu ke mzdě (příjmu) se zvýšila z 24,7% na 32,1%. Tedy pokud by se 3. redukční hranice odstranila došlo by k nárůstu důchodu pro osoby, které za svůj život pobírali vysoký příjem a jejich příspěvky do důchodového systému byli vyšší. Vzhledem ke současným tendencím státu snižovat výdaje na důchody, je nepravděpodobné, že by zcela redukční hranice odstranil, nejspíš dojde pouze ke změně hodnot redukčních hranic, tak aby důchod nebyl pro osoby, které přispívali do systému větší měrou, tolik 64

nevýhodný. Řešením by kompletní změna výpočtu důchodu. Jistou inspirací by mohl být způsob výpočtu důchodu u Slovenka (jako Slovensko podobně konstruovaný výpočet má i Německo), které redukční hranice při výpočtu důchodu nemá. tabulka 24: Porovnání důchodů, minimální doba pojištění 45 let při odstranění 3. redukční hranice

OVZ = 23 890 Kč

OVZ = 60 000 Kč


10 500 Kč

10 500 Kč


4 017 Kč

14 850 Kč

Suma zredukovaného OVZ

14 517 Kč

25 350 Kč

Procentní výměra*

9 799 Kč

17 112 Kč

Základní výměra

2 170 Kč

2 170 Kč

Důchod celkem (procentní +

11 969 Kč

19 282 Kč

50,1%

32,1%

základní výměra) Relace důchodu důchodu ke mzdě

Zdroj: Vlastní výpočty, pozn. OVZ je průměrný (indexovaný) důchod za celou dobu přispívání do systému * ] Za každý rok doby pojištění 1,5% (= 67,5%)

4.4. Systém nemocenského pojištění Systém nemocenského pojištění se ve srovnávaných zemích liší. Zatímco například v Německu je nemocenské pojištění součástí zdravotního pojištění tvořící jeden celek a je spravován zdravotními pojišťovnami, v České republice a na Slovensku nemocenské pojištění je vyčleněno zvlášť, kdy ho spravují státní organizace. V České republice je to Česká správa sociálního zabezpečení a na Slovensku Socialna Poistovna. Ze systému nemocenského pojištění se v České republice poskytují dávky jako nemocenské, ošetřovné, peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Na Slovensku se dávkový systém nemocenského pojištění dělí na nemocenské, ošetřovné, mateřská a vyrovnávací dávka. Dá se tedy říci, že systém nemocenského pojištění je v České republice i na Slovensku podobně koncipován, tzn. že účelnost dávek je stejná. Rozdíly jsou samozřejmě kromě názvosloví v podmínkách nároku na vyplacení dávek či v konstrukci výpočtu dávek, apod. V Německu, jak již bylo zmíněno, je nemocenské pojištění konstruováno odlišným způsobem. Součástí zdravotního (nemocenského) pojištění jsou věcné a peněžité dávky. Věcnými dávkami se rozumí v Německu zdravotnické služby jako např. preventivní prohlídky, zubní a lékařská peče, nemocniční péče apod. Tyto věcné dávky jsou u nás i na Slovensku poskytovány prostřednictvím zdravotního pojištění. V Německu se poskytují v rámci zdravotního (nemocenského) pojištění peněžité dávky jako nemocenská či mateřská. Systém zdravotního (nemocenského) pojištění nabízí svým pojištěncům využití i tzv. rodinného pojištění, kdy rodinní příslušníci pojištěnce při splnění určitých podmínek se stávají automaticky součástí systému zdravotního pojištění a mají stejné nároky na věcné dávky ze systému jako pojištěnec. Příkladem podmínek pro nárok na dávky je

65

trvalé bydliště v Německu. Rodinnými příslušníky se rozumí manžel/manželka pojištěnce či jeho/její dětí do 18 let, kdy zároveň rodinný příslušník nesmí být součástí soukromého zdravotního pojištění. tabulka 25: Struktura dávkového systému nemocenského pojištění ve srovnávaných zemích EU

Struktura systému

dávkového

Zodpovědný orgán

Česká republika

Slovensko

Německo

Dávky: - Nemocenská, - Ošetřovné, - Peněžitá pomoc, v mateřství, - Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Česká správa sociálního zabezpečení

Dávky: - Nemocenská, - Ošetřovné, - Mateřská, - Vyrovnávací dávka

Systém nemocenského pojištění pod systémem zdravotním pojištění Dávky: - Věcné (zdravotní péče) - Peněžité (nemocenská, mateřská) Zdravotní pojišťovny

Socialna Poistovna

Zdroj: Vlastní zpracování z vypracované literární rešerše

Následná komparace nemocenského pojištění bude zaměřena pouze na vybranou dávku poskytovanou v rámci systému a to na nemocenskou.

4.4.1. Vybrané parametry nemocenského pojištění 4.4.1.1.

Míra pracovní neschopnosti pro nemoc

Česká republika se v posledních několika letech potýká s vysokou mírou pracovní neschopností pro nemoc. Jenom v roce 2003 dosahovala 6,8%, i když prostřednictvím změn v nemocenském pojištěním došlo od roku 2003 k výraznému poklesu, stále zůstává míra pracovní neschopnosti pro nemoc ve srovnání s vyspělými evropskými zeměmi vyšší. V západoevropských zemí se míra pracovní neschopnosti pohybuje kolem 3%. Této míry stabilně dosahuje Německo (v roce 2009 činila 3,4%). Nízkou nemocnost v Německu si můžeme vysvětlit souběhem několika faktorů. Důvodem je přesun ve větší míře břemena poskytování dávek na zaměstnavatele. V Německu zaměstnavatel v prvních šesti týdnech vyplácí náhradu mzdy. Ze strany státu se dávky vyplácí až po šesti týdnech. V České republice je systém nastaven v současnosti (2010), tak že stát vyplácí dávku zaměstnanci mnohem dříve – již po 15 dnech. Zájmem řadu zaměstnavatelů v Německu je snížit co možná nejvíce nemocnost svých zaměstnanců, aby nemuseli vynakládat dodatečné vysoké výdaje na výplaty náhrad mezd spolu s dalšími výdaji vzniklých chybějícím pracovníkem na pracovišti. Z těchto důvodů zaměstnavatelé mnohem více vedou své zaměstnance k odpovědnosti za své zdraví různými formami, například prostřednictvím peněžitých nebo nepeněžitých benifitů. I České republice se podařilo zvýšit zainteresovanost zaměstnavatelů do systému nemocenského pojištění, kdy od roku 2009 nově zaměstnavatel za prvních 14 dní vyplácí zaměstnanci v případě pracovní neschopnosti pro nemoc náhradu mzdy (místo nemocenské placené státem).

66

Obrázek 7: Míra pracovní neschopnosti pro nemoc ve srovnávaných zemích*

Míra pracovní neschopnosti v %

Míra pracovní neschopnosti pro nemoc 8%

Česká republika

7%

Slovenská republika

6%

Německo

5% 4% 3% 2% 1% 0% 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Rok

Zdroj: Vlastní zpracování z národních statistik *] Míra pracovní neschopnosti = počet dní pracovní neschopnosti / celkový počet dnů

Současným trendem v České republice bývá, že dávky jsou častěji využívány spíše osobami s nižšími příjmy. Zatímco zaměstnanci s vyššími příjmy mnohem více dbají na prevenci a zdravotní styl. Jedním z důvodů je také nevýhodnost nemocenských dávek pro zaměstnance s vyššími příjmy, protože v současné době jsou do konstrukce výpočtu dávek zahrnuty redukce, které eliminují jejich výslednou hodnotu. Díky tomu řada nemocensky pojištěných zaměstnanců ani v případě nemoci nemocenské dávky nečerpají. Současný nastavený systém tedy omezuje zaměstnance s vyššími příjmy, kteří díky zredukovaným výpočtům nemocenských dávek využívají nemocenskou nejméně, přestože do nemocenského systému přispívají větší mírou. Snahou státu bylo, aby se eliminovala míra pracovní neschopnosti u nízkopříjmových zaměstnanců, proto od roku 2008 byly v České republice zavedeny tzv. karenční doby (tj. doby po které se nebude zaměstnanci poskytovat nemocenská), které i v současnosti činí 3 dny pracovní neschopnosti. Zatímco redukce při výpočtu dávek byly zachovány, kdy došlo pouye k jejich navýšení. Redukční hranice ve výpočtu dávek Slovensko ani Německo nepoužívají. Naopak Slovensku se daří udržovat míru pracovní neschopnosti na nižší úrovni než Česká republika. V roce 2009 dosahovala 4,02%, v předchozích letech byla ještě nižší. Dávky jsou zaměstnancům vypláceny již po 11 dnech pracovní neschopnosti (2010).

4.4.1.2.

Nemocenská od státu a náhrada mzdy od zaměstnavatele

Jestliže bychom srovnávaly míru zainteresovanosti zaměstnavatele do nemocenského systému, největší dosahuje v Německu, kdy v prvních 6 týdnech vyplácí náhradu mzdy zaměstnavatel ve výši 100% jeho hrubé mzdy. Jelikož dochází k výplatě celé mzdy v době nemocnosti, v tomto případě bychom nemluvili o náhradě mzdy. Následně až po 6 týdnech trvání nemoci začne nemocenskou vyplácet stát ve výši 70% z poslední plné hrubé mzdy zaměstnance.

67

V České republice od roku 2009 poskytuje náhradu mzdy prvních 14 dní zaměstnavatel a zároveň první tři dny nemoci se nehradí zaměstnanci vůbec (karenční doba). Od 15. dne přestává zaměstnavatel náhradu mzdy platit a zaměstnanci se vyplácá nemocenská od státu. Základem pro výpočet dávek a náhrady mezd je denní vyměřovací základ, kterým je průměrný denní příjem zaměstnance za posledních 12 měsíců. Před výpočtem se denní vyměřovací základ nejprve redukuje na základě 3. redukčních hranic. Výsledná dávka či náhrada mzdy poté tvoří 60% zredukovaného vyměřovacího základu. Na Slovensku v současnosti se nemocenská vyplácí státem až od 11. dne pracovní neschopnosti. Prvních 10 dní platí náhradu mzdy zaměstnavatel. Základem pro výpočet je stejně jako v České republice denní vyměřovací základ. Náhrada mzdy od zaměstnavatele první tři dny činí 25% z denního vyměřovacího základu a od čtvrtého dne se zvyšuje na 55%. Stát od 11. dne vyplácí zaměstnanci nemocenskou ve výši 55% denního vyměřovacího základu. tabulka 26: Nemocenská ve srovnání s vybranými státy EU, platné údaje k roku 2010

Účast zaměstnance

Nárok na nemocenské od státu Maximální doba poskytnutí dávek Výše nemocenských dávek vyplácených státem Náhrada mzdy od zaměstnavatele

Česká republika


Německo

Ano povinná, pokud délka pracovního úvazku je alespoň 15 kalendářních dní a hrubý příjem zaměstnance dosáhl 2000 Kč Od 15. kalendářního dne trvání pracovní neschopnosti 380 kalendářních dní

Ano povinná

Ano povinná, pokud hrubý příjem zaměstnance činí min. 400 EUR

Od 11. kalendářního dne trvání pracovní neschopnosti 52 týdnů

Po uplynutí 6 týdnů trvání nemoci

60% denního vyměřovacího základu* Od 4. kalendářního dne trvání pracovní neschopnosti do 14. dne pracovní neschopnosti

55% denního vyměřovacího základu** Od 1. kalendářního dne pracovní neschopnosti do 10. dne pracovní neschopnosti

70 % z poslední plné hrubé mzdy zaměstnance Od 1. kalendářního dne pracovní neschopnosti do konce 5. týdne

78 týdnů

Zdroj: Vlastní zpracování z vypracované literární rešerše *] denní vyměřovací základ tj. průměrný denní (zredukovaný) příjem **] denní vyměřovací základ, tj. průměrný denní příjem, platí od 4. dne pracovní neschopnosti. U náhrady mzdy první tři dny se počítá 25% dočasné pracovní neschopnosti

Vzhledem ke konstrukci výpočtu dávek je nejsložitěji systém nastaven v České republice, kdy jsou do výpočtu zahrnuty ještě tři redukční hranice. Slovensko a Německo žádné redukční hranice nemá. Podle výpočtu dávek si nejvíce nemocenskou užijí v Německu, kde větší váha je nastavena na zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že němečtí zaměstnavatelé vydávají za nemoc svých zaměstnanců 100% jejich mzdy, jejich náklady jsou mnohem vyšší a tím spíše chtějí 68

motivovat pracovníky k větší péči o své zdraví. Tím, že tento systém je efektivně nastaven odráží i skutečnost, že dosahovaná míra pracovní neschopnosti pro nemoc je v Německu mnohem nižší než ve srovnávaných zemí. Ze srovnávaných zemích je vyplacená nemocenská nejmenší pravděpodobně v České republice. Díky zavedeným redukcím budou tyto rozdíly ještě vyšší se stoupajícím příjmem zaměstnance. Nejdéle se nemocenská vyplácí v Německu až 78 týdnů během tří let.

4.5. Pojistné v systému sociálního pojištění Struktura systému sociálního pojištění ve srovnávaných zemích se do určité míry liší. Shodným základem systému sociálního pojištění členěných z hlediska výběru pojistného jsou systém důchodového pojištění, nemocenského pojištění (pouze u Slovenska a České republiky) a pojištění v nezaměstnanosti (v České republice známe pod označením příspěvek na státní politiku zaměstnanosti). V Německu, jak již bylo zmíněno, systém nemocenského pojištění je součástí zdravotního pojištění. Výše zdravotního (nemocenského) pojištění je tedy z důvodu, že se z ní hradí i zdravotní péče mnohem vyšší. Aby byla možná komparace Německa se Slovenskem a Českou republikou v tabulkách č. 27 a č. 28 jsou uvedeny i sazba za zdravotní pojištění. U sazby pojistného za důchodového pojištění je v Německu nastavena rovnost podílení se na systému stejnou procentní výši 9,95% z hrubé mzdy zaměstnance. Tento koncept rovnosti procentních odvodů je v Německu dlouho nastaven. V rámci změn v důchodovém systému dochází od roku 2001 téměř každoročně ke zvyšování sazby na důchodové pojištění, kdy ještě v roce 2001 sazba činila 9,55% a to jak pro zaměstnance tak i pro zaměstnavatele (v součtu 19,1%). V České republice v současné době je procento odvodu pojistného na důchodového pojištění u zaměstnance 6,5% a u zaměstnavatele 21,5%. Na Slovensku také platí pravidlo, že větší mírou se na pojistném podílí zaměstnavatel, kdy odvádí za zaměstnance 17% z hrubé mzdy zaměstnance (14% na starobní důchod, 3% invalidní důchod) a zaměstnanci je ze mzdy srážena 7% na důchodovém pojištění (4% starobní důchod a 3% invalidní důchod). Na Slovensku v roce 2005 proběhla důchodová reforma, která zavedla do důchodového systému II. soukromý fondový pilíř. Absolventi nově vstupující na pracovní trh se stávají automaticky účastnici II. pilíře důchodového systému, pro ostatní stávající pracovníky je účast dobrovolná. Celkově se na starobní důchody vybírá 18% z vyměřovacího základu zaměstnance (hrubé mzdy). Pokud je zaměstnanec účastníkem II. důchodového pilíře, tak 9% ze mzdy přispívá zaměstnavatel zaměstnanci do II. pilíře a to na vybraný účet důchodové správcovské společnosti, zbývající 5% zaměstnavatel přispívá do I. pilíře. Zaměstnanci je i nadále ze mzdy srážena 4% na starobní důchod, které směřují také do I. pilíře. To znamená, že do I. i II. pilíře se přispívá stejně po 9%.

69

tabulka 27: Sazby pojistného u zaměstnance platné k 2010

Zaměstnanec

Česká republika


Německo


6,5%

9,95%


0% (zdravotní pojištění je 4,5%)

7% (4% starobní, 3% invalidní) 1,4% (zdravotní pojištění je 4%)

Pojištění v nezaměstnanosti Ostatní pojištění Celkem

0%

1%

7,9% zahrnuje celkové zdravotní pojištění 1,5%

0% 6,5% (11%)

0% 9,4% (13,4%)

1,225%* 20,575%

Zdroj: Vlastní zpracování z vypracované literární rešerše *] příspěvek na pojištění pro případ dlouhodobé péče

Od roku 2008 se v České republice zaměstnanci ze mzdy nesráží nemocenské pojištění, (do té doby se na pojistném sráželo 1,1% z hrubé mzdy). Důvodem mohla být do jisté míry dosavadní nerovnost nastaveného systému nemocenského pojištění. Pracovníci s vyššími příjmy odváděli větší příspěvky do systému, a současně nejméně systém dávek nemocenského pojištění využívali. Opačný trend byl (je) u pracovníků nízkopříjmových. Přispěvovateli do systému zůstávají pouze zaměstnavatelé, kteří odvádějí 2,3% z hrubé mzdy zaměstnance. Naopak na Slovensku existuje rovnost příspěvků ze strany zaměstnance i zaměstnavatele. Zaměstnavatel i zaměstnanec odvádí pojistné ve výši 1,4%. Změny na Slovensku v nemocenském pojištění neproběhly od roku 2006. V Německu ještě v roce 2008 nebyly sazby za zdravotní pojištění jednotné, kdy každá zdravotní pojišťovna stanovovala si různé sazby závislé na mnoha parametrech např. zdravotního stavu, věku pojištěnce, příjmech pojištěnce či rozsahu poskytovaných zdravotních služeb. Až s reformou zdravotnictví v roce 2009, kdy německá vláda zavedla tzv. fond zdraví prostřednictvím něhož se příspěvky od zaměstnavatele a zaměstnance vybírají a následně rozdělují mezi jednotlivé zdravotní pojišťovny, se sazba sjednotila. Sazba příspěvku do zdravotního (nemocenského) pojištění je shodná u zaměstnavatele i zaměstnance ve výši 7%, avšak zaměstnanci je ještě navíc ze mzdy srážen příspěvek ve výši 0,9% na zubní protézu (v součtu 7,9%). Pojištění v nezaměstnanosti, u nás známé jako příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, je ve srovnávaných zemích také odlišné. Například v České republice v současnosti zaměstnanec neodvádí ze mzdy žádné pojistné na politiku zaměstnanosti, zaměstnavatel ve výši 1,2%. Ještě v roce 2008 se zaměstnanec však na tomto pojistném také podílel ve výši 0,4%. Účast na odvodech pojistného zaměstnavatele a zaměstnance je rovnocenná na Slovensku ve výši 1%, v Německu ve výši 1,5% z hrubé mzdy zaměstnance. Zatímco v České republice se platby na pojistném odvádí do tří systémů: důchodové pojištění, nemocenské pojištění, pojištění v nezaměstnanosti na Slovensku zaměstnavatel dále odvádí pojistné na garanční pojištění (0,25%), úrazové pojištění (0,8%) a rezervní fond solidarity (4,75%). V Německu kromě pojistného uvedeného u České republiky existuje dále pojistné pro případ dlouhodobé péče, na kterém se zaměstnavatel i zaměstnanec účastní stejně ve výši 1,225% z hrubé mzdy. Systém výběru pojistného pro případ dlouhodobé péče pracuje na stejném principu jako u zdravotní pojištění.

70

tabulka 28: Sazby pojistného u zaměstnavatele platné k 2010

Zaměstnavatel Zaměstnavatel

Česká republika republika


Německo


21,5 %

9,95%

Nemocenské pojištění Pojištění v nezaměstnanosti Ostatní pojištění Celkem

2,3% (zdravotní pojištění je 9%) 1,2%

17% (14% starobní, 3% invalidní) 1,4% (zdravotní pojištění je 10%) 1%

0% 25% (34%) (34%)

5,8%* 25,2% 25,2% (35,2%)

1,225%** 19,675% 19,675%

7% zahrnuje celkové zdravotní pojištění 1,5%

Zdroj: Vlastní zpracování z literární rešerše *] příspěvek na garanční pojištění (0,25%), úrazové pojištění (0,8%) a rezervní fond solidarity (4,75%) **] příspěvek na pojištění pro případ dlouhodobé péče

Ve srovnávaných zemích existují minimální a maximální vyměřovací základy u zaměstnavatele i zaměstnance pro odvod pojistného. V České republice ale i na Slovensku pro odvod pojistného je minimálním měsíčním vyměřovacím základem (u zaměstnance na plný pracovní úvazek) minimální měsíční mzda zaměstnance. V České republice v současné době minimální mzda činí 8 000 Kč, na Slovensku 307,70 EUR .V Německu institut minimální mzdy není zaveden, mzda od které se vypočítává příspěvek na sociální pojištění musí činit více než 400 EUR za měsíc. Hranice maximální strop pojistného je zavedena ve všech srovnávaných zemí. V České republice maximální vyměřovací základ je v úhrnu částky 72násobku průměrné měsíční mzdy, tj. 1 707 048 Kč. Pokud pojištěnec v daném roce dosáhne v úhrnu této odvedené částky, od oné doby je zaměstnanci a zaměstnavateli zastaven odvod pojistného. Na Slovensku i v Německu se pro odvod v každém měsíci zohledněny maximální měsíční vyměřovací základy zaměstnance. Maximální měsíční vyměřovací základy na Slovensku jsou určeny zvlášť pro každý druh pojištění. U důchodového pojištění, pojištění v nezaměstnanosti a rezervního fondu solidarity je jeho výše 2 892,12 EUR, u nemocenského a garančního pojištění je jeho výše 1084,55 EUR. V Německu je nastaven obdobný systém avšak výše maximálního měsíčního vyměřovacího základu je také u některého druhu pojištění závislá na geografickém umístění pojištěnce. Maximální měsíční vyměřovací základ u zdravotního pojištění a pojištění pro případ dlouhodobé péče je stejné bez ohledu zda je pojištěnec ze Západního nebo Východního Německa a to 3 750 EUR. U důchodového pojištění a pojištění v nezaměstnanosti pro pojištěnce ze Západního Německa maximální vyměřovací základ činí 5 500 EUR, pro pojištěnce z Východního Německa při částce nad 4 650 EUR neplatí pojistné. Nejnižší stropy pro odvod pojistného vzhledem k průměrné měsíční mzdě jsou nastaveny v Německu, které činí asi 1,5 průměrné měsíční mzdy, naopak vysoké stropy jsou stanoveny v České republice až 72násobek průměrné hrubé měsíční mzdy. Podle sestavených tabulek nejvyšší pojistné na sociální pojištění v současné době odvádí německý zaměstnanec ve výši 20,575% z jeho hrubé mzdy. Avšak pro zaměstnance s dětmi platí např. u pojištění pro případ dlouhodobé péče snížené sazby pojistného. Naopak nejméně je

71

sráženo zaměstnanci z České republiky, který si v současné době přispívá pouze na důchodové pojištění a to 6,5%. Pokud bychom pro srovnání započítali i zdravotní pojištění celkově se jedná o 11% z jeho hrubé mzdy. Na Slovensku toto procento dosahuje i se zdravotním pojištěním 13,4%. V Německu, jelikož platí rovnocennost placení příspěvků do systému sociálního pojištění jak pro zaměstnance tak i pro zaměstnavatele, celková odvodová sazba dosahuje téměř stejně 19,675% (zaměstnanec si navíc hradí 0,9% z hrubé mzdy na zubní protézu). Ve srovnání tedy německý zaměstnavatel naopak odvádí do systému sociálního pojištění nejméně. V České republice zaměstnavatel přispívá 25%, se zdravotním pojištěním 34%. Na Slovensku tyto sazby jsou nejvyšší tj. 25,2%, se zdravotním pojištěním dokonce 35,2%.

4.6. OSVČ v systému sociálního pojištění 4.6.1. Vybrané parametry u OSVČ v systému sociálního pojištění 4.6.1.1.

Podmínky účasti

Podmínky účasti na zákonném pojištění se ve srovnávaných zemích liší. V Německu je systém sociálního pojištění pro OSVČ založen na dobrovolnosti. Jak u důchodového, tak u zdravotního (nemocenského) pojištění OSVČ v Německu může vstoupit do systému zákonného pojištění, ale musí zároveň splňovat zákonem stanovené podmínky. U zdravotního pojištění je podmínkou minimální doba účasti na zákonném zdravotním pojištění před zahájením podnikatelské činnosti a to v souhrnu alespoň 24 měsíců či nepřetržitě 12 měsíců. Němečtí podnikatelé nemají v rámci zdravotního systému možnost se účastnit na nemocenském pojištění a pobírat ze systému tzv. nemocenskou. Z finančního hlediska snahou řady podnikatelů v Německu je účastnit se zákonného zdravotního pojištění, protože státem garantované pojištění pro OSVČ může být vzhledem k rozsahu poskytovaných zdravotnických služeb a přispívání do systému mnohem levnější variantou než účast na soukromém zdravotním pojištění. Jestliže se OSVČ dobrovolně stane účastníkem zákonného zdravotního pojištění, její zákonná účast se automaticky vztahuje i na pojištění pro případ dlouhodobé péče. V České republice je nemocenské pojištění založena na dobrovolnosti. Podnikatel se může sám rozhodnout, zda do systému vstoupí. Zákon neuvádí, žádné podmínky ke splnění pro účast podnikatele na nemocenském pojištění. V současné době si dobrovolně v České republice platí nemocenské pojištění asi 15% podnikatelů. Důvodem může být nevýhodnost pro většinu podnikatelů z pohledu výše přispívání a čerpaní ze systému. Na Slovensku je nemocenské pojištění povinné a to pro všechny podnikatele, kteří jsou ze zákona povinni se zúčastnit důchodového pojištění. Důchodové pojištění v Německu, je také založen na dobrovolnosti. Pro možnost se účastnění na důchodovém pojištění v Německu není nutné splňovat zvláštní podmínky. Aby podnikatel byl součástí zákonného důchodového systému musí se k pojištění přihlásit do 5 let od zahájení své podnikatelské činnosti. Česká republika rozeznávají dva druhy samostatně výdělečné činnosti: hlavní samostatná výdělečná činnost a vedlejší samostatná výdělečná činnost. Podnikatelé provozující hlavní výdělečnou činnost jsou se povinně účastní na důchodovém pojištění vždy, zatímco podnikatelé provozující vedlejší výdělečnou činnost pouze pokud jejich

72

zisk přesáhne zákonem stanovenou hranici (pro rok 2010 - 56 901 Kč). Na Slovensku je účast na důchodovém pojištění také povinná, avšak pouze pro podnikatele jejichž příjem z podnikání za rok překročil 12-násobek platné minimální mzdy na Slovensku. Pojištění v nezaměstnanosti v České republice i na Slovensku je povinné, pokud se podnikatelé povinně účastní na důchodovém pojištění. V Německu je účast na pojištění v nezaměstnanosti dobrovolná bez zvláštních zákonných podmínek. Mimo jiné na Slovensku je možné, aby si OSVČ dobrovolně přispívala i na rezervní fond soudržnosti. Jestliže OSVČ na Slovensku je povinná se účastnit na důchodovém pojištění, povinnost se vztahuje i na rezervní fond soudržnosti. tabulka 29: Podmínky účasti OSVČ na sociálním pojištění


Česká republika Povinná s podmínkou Dobrovolná bez podmínky

Slovenská republika Povinná s podmínkou Povinná s podmínkou

Pojištění v nezaměstnanosti

Povinná s podmínkou

Povinná s podmínkou


Německo Dobrovolná bez podmínky U zdravotního pojištění dobrovolná s podmínkou / nemožnost účastnění se nemocenského pojištění Dobrovolná bez podmínky

Zdroj: Vlastní zpracování z literární rešerše

4.6.1.2.

Příspěvky na systém sociálního pojištění (sazby)

Je třeba si uvědomit, že účast na zákonném sociálním pojištění v Německu je na dobrovolné bázi, tudíž příspěvky do zákonného pojištění mohou dosahovat u podnikatele i nulové výše. V tabulce č. 30 jsou i přesto uvedeny sazby, pokud by se OSVČ v Německu dobrovolně účastnil všech druhů zákonného pojištění. Výše příspěvků do důchodového systému v Německu tvoří sumu sazby u zaměstnance a zaměstnavatele, tj. 19,9%, u zdravotního pojištění by plná sazba činila (suma sazby u zaměstnavatele a zaměstnance) 14,9%, ale vzhledem k tomu, že OSVČ ze systému nemá nárok na tzv. nemocenskou pro OSVČ platí snížená sazba 14,3%. Pojištění v nezaměstnanosti v Německu se neurčuje procentní sazbou z vyměřovacího základu, ale je stanoven fixní částkou, která se liší v závislosti na bydlišti pojištěnce. V Západním Německu činí 17,89 EUR za měsíc, ve Východním Německu 15,19 EUR. Pokud se OSVČ stane ze zákona účastníkem zdravotního pojištění přispívá si i na pojištění pro případ dlouhodobé péče ve výši 2,2% pro bezdětné, 1,95% pro OSVČ s dětmi. V případě České republiky či Slovenska jsou uvedeny sazby v tabulce pro OSVČ povinně. U důchodového pojištění je sazba v České republice 28%, na Slovensku 24% (z toho 18% na starobní, 6% na invalidní). Stejně jako zaměstnanci, tak i OSVČ se mohou zúčastnit v rámci důchodového systému II. fondového pilíře, kdy 9% ze starobního důchodového pojištění přispívá do vybraného důchodového fondu. Na rozdíl od České republiky je účast na nemocenském pojištění na Slovensku povinné a odvádí do systému 4,4% z vyměřovacího základu. V České republice se OSVČ dobrovolně mohou zúčastnit nemocenského pojištění, poté přispívají do

73

systému 1,4% z vyměňovacího základu. V České republice dále povinně OSVČ odvádí pojistné na nezaměstnanost ve výši 1,2%, na Slovensku si OSVČ pojistné na nezaměstnanost neplatí. Zato na Slovensku je povinný příspěvek do rezervního fondu ve výši 2% z vyměřovacího základu (jestliže se účastní důchodového pojištění). Pro srovnání s Německem jsou v tabulce č. 30 uvedeny u Slovenska a České republiky sazby za zdravotní pojištění. tabulka 30: Sazby pojistného pro OSVČ platné k roku 2010

Důchodové pojištění Nemocenské pojištění Pojištění v nezaměstnanosti

Ostatní pojištění

Česká republika 28%

Slovenská republika Německo 24% (18% starobní, 19,9% 6% invalidní) - (nepovinně 1,4%, 4,4% (zdravotní 14,3% zdravotní pojištění je pojištění je 14%) 13,5%) 1,2% 17,89 EUR za měsíc / 15,19 EUR za měsíc (cca k průměrné mzdě 0,45%) 0% 2%* 2,2%**

Zdroj: Vlastní zpracování z literární rešerše *] příspěvek do rezervního fondu **] pojištění pro případ dlouhodobé péče

4.6.1.3.

Minimální vyměřovací základ

Vyměřovacím základem pro výpočet pojistného je v České republice i na Slovensku minimálně 50% daňového základu OSVČ, v Německu je vyměřovacím základem „daňový základ“. Přičemž zároveň musí daňový základ dosahovat u všech srovnávaných zemí minimální výše. Minimálním měsíčním vyměřovacím základem u všech druhů pojistného je v České republice v současné době 5 928 Kč, na Slovensku ve výši 319,58 EUR. V Německu se minimální vyměřovací základy liší v závislosti druhu pojistného. Pro zdravotní pojištění a pojištění pro případ dlouhodobé péče dosahuje 1916,25 EUR, u důchodového pojištění v případě, že OSVČ může doložit jednotlivé příjmy a lze stanovit daňový základ může jeho minimální výše dosahovat 400 EUR. Jestliže u OSVČ nelze doložit příjmy minimálním měsíčním vyměřovacím základem pro odvod důchodového pojištění je tzv. referenční základ (Bezugsgröße), který činí pro Západ Německa 2 555 EUR a pro Východ Německa 2 170 EUR. U pojištění v nezaměstnanosti je přímo stanoven fixní příspěvek do systému, který je stejný pro všechny OSVČ nezávisle na výše vyměřovacího základu. Nejníže nastavený minimální vyměřovací základ je v České republice, kdy tvoří asi 25% průměrné národní mzdy, poté na Slovensku, kdy tvoří asi 45% průměrné národní mzdy a poté v Německu asi 50% průměrné národní mzdy (výjimka je u důchodového pojištění).

74

tabulka 31: Minimální vyměřovací základy pro sociální pojištění u OSVČ

Česká republika Minimální vyměřovací základ

Důchodové 5 928 Kč pojištění (224,29 EUR)* Nemocenské 5 928 Kč pojištění (224,29 EUR)* Pojištění v 5 928 Kč nezaměstnanosti (224,29 EUR)*

Ostatní

-

Slovenská republika republika 319,58 EUR

Německo

319,58 EUR

1916,25 EUR

-

Neexistuje min. vyměřovací základ, fixní výše příspěvku 17,89 EUR za měsíc/15,19 EUR za měsíc 1 916,25 EUR

319,58 EUR

400 EUR

Zdroj: Vlastní zpracování z literární rešerše *] Kurz CZK/EUR k 1.1. 2010 26,43

4.6.1.4.

Maximální vyměřovací základ

Ve srovnávaných zemích u výpočtu příspěvků do systému sociálního pojištění existují i maximální vyměřovací základy, ze kterých se stanovuje maximální příspěvek. V České republice je maximálním vyměřovacím základem 1 707 048 Kč. Po dosažení v daném roce souhrnné výše tohoto maximálního vyměřovacího základu se dále pojistné neodvádí. Na Slovensku a v Německu jsou stanoveny maximální měsíční vyměřovací základy ze kterých se v daném měsíci vypočte maximální příspěvek. V závislosti na druhu pojištění je liší i horní strop pojistného. U důchodového pojištění a příspěvku na rezervní fond soudržnosti dosahuje 2 892,12 EUR, u nemocenského je horní strop nižší ve výši 1 084,55 EUR. V Německu je maximální měsíční vyměřovací základ u zdravotního pojištění a u pojištění dlouhodobé péče 3 750 EUR a důchodového pojištění v závislosti na bydlišti pojištěnce 5500 EUR pro Západní Německo a 4 650 EUR pro Východní Německo. Maximální vyměřovací základy jsou u srovnávaných zemích shodné jak u OSVČ, tak i u zaměstnance, což znamená, že nejvyšší strop je nastaven v České republice.

75

tabulka 32: Maximální vyměřovací základy pro sociální pojištění u OSVČ

Česká republika Maximální vyměřovací základ

Důchodové pojištění Nemocenské pojištění Pojištění v nezaměstnanosti

1 707 048 Kč (64 588 EUR)*

Ostatní

-

Slovenská republika 2 892,12 EUR 1 084,55 EUR -

2 892,12 EUR

Zdroj: Vlastní zpracování z literární rešerše *] Kurz CZK/EUR k 1.1. 2010 26,43

76

Německo 5 500 EUR 4 650 EUR 3 750 EUR

/

Neexistuje max. vyměřovací základ, fixní výše příspěvku 17,89 EUR za měsíc /15,19 EUR za měsíc 3 750 EUR

5. Závěr V diplomové práci se zabývám tématem systému sociálního pojištění. Prostřednictvím pojmu sociální pojištění nebylo snadné přesně vymezit danou problematiku. Důvodem je nejednotnost v literárních pramenech, kdy v některých literaturách či internetových zdrojích se dokonce stíraly pojmy jako sociální zabezpečení či sociální pojištění. Pro vypracování jsem využila výkladu například autorky Žižkové, která definuje sociální pojištění jako součást většího celku sociálního zabezpečení. Z důvodu oddělené legislativy a administrativní správy v oblasti zdravotnictví, bylo zdravotní pojištění vymezeno zvlášť mimo sociální zabezpečení. Podobně se postupovalo i u Slovenské republiky, která má systém sociálního pojištění podobně koncipován jak Česká republika. Naopak u Německa je zdravotní pojištění, jehož součástí je i nemocenské pojištění, bylo nutné začlenit do sociálního pojištění a to z toho důvodu, že v případě Německa je zdravotní pojištění spolu s dalšími druhy sociálního pojištění jednotně legislativně upraveny v Sociálním zákoníku. Systém sociálního pojištění se ve srovnávaných zemích liší, i když značnou podobnost má Česká republika se systémem sociálního pojištění na Slovensku. Což je zřejmé díky dlouhé společné historii až do 90. let minulého století, kdy se rozpadlo bývalé Československo a vznikly dva státy České republika a Slovensko. Po onu dobu se na bývalém území Československa budovala a společně vyvíjela jednotná soustava sociálního zabezpečení. V současné době v České republice v rámci systému sociálního pojištění fungují dva systémy a to systém důchodového pojištění a systém nemocenského pojištění. Z pohledu výběru pojistného bychom do systému zařadily i příspěvky na státní politiku zaměstnanosti. Dávky v nezaměstnanosti jako součást systému pracovního práva, proto v práci nebyly začleněny. Na Slovensku je systém sociálního pojištění tvořen systémem důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pojištění v nezaměstnanosti, garančním pojištěním a úrazového pojištění. Z pohledu výběru pojistného můžeme zde zařadit i rezervní fond soudržnosti. Ve srovnání s Německem hlavním rozdílem je jednotná soustava zdravotního a nemocenského pojištění. V Německu tedy existují 5 podsystému sociálního systému a to systém důchodového pojištění, zdravotního (nemocenské) pojištění, pojištění v nezaměstnanosti, úrazové pojištění a pojištění pro případ dlouhodobé péče. Systém sociálního pojištění je velice rozsáhlá oblast, proto v diplomové práci byla provedena komparace pouze vybraných společných prvků systému sociálního pojištění a to především systému důchodového pojištění a systému nemocenského pojištění. Důchodový systém z hlediska počtu účastníků, vyplácených dávek a tím pádem i vysokými státními výdaji zatěžuje systém sociálního pojištění nejvíce. V diplomové práci byla soustředěna pozornost především na důchodový systém. Důchodový systém lze z pohledu zdrojů financování rozdělit do tří pilířů. Prvním pilířem je státní průběžně financovaný důchodový pilíř, který se spoléhá na solidaritu mezi generacemi, tj. dnešní aktivní účastníci financují dnešní penzisty s tím, že spoléhají na podobnou podporu od příští generace aktivních účastníků. Druhým pilířem zákonný (většinou povinný) fondový důchodový pilíř, který je spravován státem garantovanými důchodovými fondy, třetím pilířem je dobrovolný fondový důchodový pilíř, který je často podporován státem prostřednictvím státních příspěvků či daňových úlev.

77

V České republice v současnosti je systém založen především na prvním státním průběžném důchodovém pilíři, kdy z pohledu příspěvků (pojistného) do systému tvoří asi 95% budoucího důchodu. Doplňkem je třetí pilíř důchodového systému tzv. různé formy spoření především penzijní připojištění se státním příspěvkem. Na Slovensku a částečně i v Německu se již odhodlaly kromě parametrických změn v důchodovém systému (jako např. zvýšení důchodového věku, zvýšení minimální doby pojištění) i ke změnám systémovým. Od roku 2005 Slovensko do důchodového systému úspěšně zavedlo druhý pilíř důchodového systému za pomoci něhož se částečně přesunula budoucí zodpovědnost státu na samotného jedince a jeho vybrané správcovské důchodové společnosti, která spravuje a zhodnocuje příspěvky svých klientů. Na Slovensku v současnosti z hlediska procentní výše příspěvků do důchodového systému, první důchodový pilíř tvoří asi 47,5% zastoupení (odvádí se 9% z hrubé mzdy zaměstnance, kdy přispívá zaměstnanec i zaměstnavatel), druhý pilíř tvoří rovnocenné zastoupení asi 47,5% (odvádí se 9% z hrubé mzdy zaměstnance, kdy přispívá pouze zaměstnavatel) a zbytek tvoří třetí důchodový pilíř, tj. různé formy spoření. Třetí důchodový pilíř stejně jako v České republice má zatím zanedbatelné postavení. Pokud by se Slovenské republice do budoucna efektivně podařilo udržovat současně nastavený důchodový systém za pomocí druhého pilíře může to pro Slovenskou republiku představovat značné snížení výdajů na důchodové pojištění a tím i snadnější finanční udržitelnost systému. Avšak je nutné si uvědomit, že správně nastavený důchodový systém musí kromě finanční udržitelnosti myslet i na budoucí důchodce a umožnit jim při odchodu do důchodu vytvořit podmínky pro důstojné stáří. Zásadním problémem, který důchodový systém doprovází je nepříznivý demografický jev a to stárnoucí populace. Stárnoucí populace se projevuje působením dvou současných faktorů a to stále se zvyšující průměrný věk dožití a snižující se porodnost v dané zemi. Tyto dva současně působící jevy způsobují, že ve věkové struktuře obyvatel se stále více podílí populace v postreproduktivním věku (tj. důchodci) a stále méně populace v předreproduktivním věku (tj. děti). Jestliže se daná země potýká s demografickým stárnutí obyvatel, důchodový systém založen na průběžně financovaném důchodovém systému je do budoucna stále hůře udržitelný, jelikož bude stále méně aktivních (pracujících) účastníků financující narůstající počet penzistů. Dočasným řešením jsou parametrické změny v průběžně financovaném důchodovém systému, například zvyšování příspěvků do systému, zvyšování důchodového věku apod. Německo je země, která soupeří s demografickým stárnutím populace nejvíce, kdy průměrný věk dožití je jeden nejvyšší v Evropě (například od 80. let se průměrná věk dožití prodlouží u žen o deset let) a zároveň má nejnižší porodnost v Evropě. V roce 2030 na základě současného demografického vývoje se odhaduje, že v Německu bude podíl postreproduktivní populace na celkové populaci ve výši 28,2%, zatímco předreproduktivní populace ve výši 12,5%. Stárnoucí populace i zasáhne i Českou republiku či Slovensko, ale ve srovnání s Německem v menší míře. V České republice bude v roce 2030 odhadovaný podíl postreproduktivní populace na celkové populaci ve výši 21,4% a na Slovensku 20%. Z toho důvodu i v Německu byly provedeny reformní kroky. K zavedenému druhému důchodovému pilíři, k tzv. důchodovému podnikovému pojištění, které je v Německu nepovinné a k třetímu soukromému důchodovému pilíři byly v roce 2001 zavedena tzv. doplňková důchodová schémata, která jsou podporována státem prostřednictvím státních příspěvků či daňových úlev. Účelem těchto důchodových schémat byla podpora druhého a třetí pilíře se snahou, aby němečtí pojištěnci si spořili na důchod prostřednictvím důchodových fondů. O tom, že do jisté míry tento

78

krok byl úspěšný, značí jednak nárůst uzavřených smluv s doplňkovým důchodovým schématem například tzv. schéma Riester-Rente z počátečných 2 milionů na současných 13 miliónů uzavřených smluv. Podle německého statistického úřadu v současnosti se důchodové podnikové pojištění na celkové výplatě důchodu podílí 30%, kdy ještě v roce 2005 tomu bylo necelých 27%. Na rozdíl od České republiky či Slovenska němečtí pojištěnci mají větší tendence spořit si prostřednictvím dalších soukromých fondů (např. životní spoření, penzijní připojištění, apod.). V Německu i když druhý a třetí pilíř důchodového systému jsou nepovinné stoupá významnost soukromého spoření a tím pádem se snižuje účast státu na důchodovém pojištění. Přesto i v Německu budou nutné další změny v důchodovém systému, protože počet důchodců v Německu roste v evropském měřítku nejrychleji a znatelný, ale přesto pomalý přesun mnoha pojištěnců ke soukromému důchodovému pojištění nemusí být dostatečný k tomu, aby i důchodový systém v Německu byl finančně udržitelný. Vypovídacím ukazatelem o životní úrovni důchodců v zemi je výše průměrného národního důchodu. Pro srovnání bylo nutné využít relativní vyjádření, v tomto případě je to relace průměrného měsíčního důchodu k průměrné měsíční mzdě. Ze srovnávaných zemích se vzhledem k průměrné národní mzdě nejméně životní úroveň sníží slovenskému důchodci na 42,2%, nejhůře na tom je důchodce z Německa, který pobírá důchod pouze ve výši 21,5% a v České republice v současnosti průměrný důchod dosahuje 39,7% k průměrné hrubé mzdě. Celkový důchod u německého důchodce je mnohem vyšší a to díky důchodu z druhého a třetího důchodového pilíře, kdy by dosahoval celkově asi 35,5%. U důchodců z České republiky a ze Slovenska vzhledem k zanedbatelnosti III. pilíře, a na Slovensku teprve nedávném zřízení II. pilíře je celková výše důchodu srovnatelná se státním důchodem. Jednou z podmínek efektivnosti důchodového systému je důstojné stáří při odchodu do důchodu (tj. důstojná výše penze). Důstojná výše penze by podle některých odborníků měla dosahovat zhruba kolem 60% k hrubé celkové mzdě. Této hranice nebylo dosaženo ani jedné ze srovnávaných zemích. V České republice dokonce za posledních deset let klesla relace důchodu ke mzdě téměř o 6%, zatímco na Slovensku jen o 2,5%. Obávaným strašákem v České republice je především státní dluh, který vzhledem k ostatním vyspělým evropským zemím sice nedosahuje takové výše (v EU27 průměr 60% k HDP, u nás v současnosti 32,48% k HDP), ale Česká republika se řadí mezi země s nejrychleji rostoucím státním dluhem v Evropě (za posledních osm let vzrostl o 11,5% k HDP). Vysoký státní dluh může mít negativní dopad na inflaci či poklesu důvěry ze strany zahraničních investorů. A výdaje na důchody jsou nemalou státní částkou, kterou se také podílí na vzrůstajícím se státním dluhu. Je zřejmé, že vzhledem k rostoucím výdajům za státní důchody (díky stoupajícímu počtu důchodců) a snižující se životní úrovní důchodců jsou nutné reformní změny i v České republice. Od roku 2010 vstoupili v platnost parametrické změny v důchodovém systému, které jsou součástí I. etapy důchodové reformy (plánovala se od roku 2004). Těmito změnami byly například nastavení postupného zvyšování důchodového věku až na 65 let, zvyšování minimální doby pojištění pro nárok na důchod či změny ve výpočtu předčasného důchodu, které tímto mírně znevýhodňují předčasný důchod. Další změny v důchodovém systému jsou v jednání. V současnosti v České republice budou probíhat parlamentní volby, které rozhodnout o politické straně, která bude mít tu parlamentní sílu prosadit svůj program týkající se změn v důchodovém systému.

79

Jen pro srovnání například ČSSD chce důchodový systém založit na tzv. příspěvkově definovaném systému (NDC), který funguje tak, že je důchod každého pojištěnce výpočtem jako podíl celkové přispívající částky upravena o inflaci i výnos a průměrné doby dožití mužů i žen daného věku (doba má být jednotná pro obě pohlaví). Tyto příspěvky jsou však pouze fiktivně připisovány na individuální účet pojištěnce, neboť financují stávající důchodce. Znamenají budoucí nárok pojištěnce. Tedy by došlo ke změně současného konceptu ze systému dávkově definovaného, průběžně financovaného důchodového systému (NDB) na příspěvkově definovaný průběžně financovaný důchodový systém (NDC). Zatímco podle předběžných návrhů politická strana ODS navrhuje systém založený na rovnosti důchodů pro všechny budoucí důchodce. Podíl účasti státu na důchodovém systému by se postupně snižoval až by vyplácené státní důchody dosahovaly zhruba ve výši 20% k průměrné hrubé mzdě, samozřejmě s tím by i klesaly příspěvky do státního průběžně financovaného pilíře. Státem by tedy byl garantovaný pouze základní standard, tzv. rovný důchod. Odpovědnost za vlastní důchod by tak byla rozdělena mezi stát i jednotlivce prostřednictvím dobrovolného spoření na důchod. Současně s návrhy změn v důchodovém systému nabízenými politickými stranami v souladu s jejich politikou, vznikla skupina i nestranických odborníků (Poradní expertní sbor) v čele s Vladimírem Bezděkem, která vypracovala 4 návrhy na změny důchodového systému z nichž jednu vybranou variantu se pokusí předložit vládě. První varianta nabízí povinné příspěvky do soukromých penzijních fondů ve výši 3% (z dosavadních 28%) a zbývající část se odvede do státního systému. Druhou variantou je opt-out 3+3, což znamená, že kromě příspěvků ve výši 3%, které by se sráželo ze mzdy zaměstnance na účet vybraného fondu, by zaměstnanec ještě další 3% do fondu přispíval z vlastních zdrojů, 25% z hrubé mzdy zaměstnance by směřovalo do státního důchodového systému. Systém by byl založen na dobrovolnosti. Třetí varianta je také na dobrovolné bázi, kdy 28% hrubé mzdy vstoupilo do státního systému a případě, že by zaměstnanec si spořil další 3%, od státu by zaměstnanec dostal navíc další 3% z jeho hrubé mzdy na vybraný fond. Čtvrtou variantou, kterou Poradní expertní sbor vypracoval, funguje podobně jako návrh ODS, tj. během 30 let postupně snižovat účast státu na důchodovém systému a zároveň směřovat důchodový systém k rovnému státnímu důchodu. Nejnákladnější variantou je třetí varianta, která v podstatě znamená zachování státního pilíře ve stejné podobě i s celkovou výší příspěvků do systému. Třetí varianta je založena na dobrovolnosti, kdy motivem pro jednotlivce při spoření si na důchod ve výši alespoň 3% z hrubé mzdy je další státní příspěvek ve výši 3% z hrubé mzdy. Na obdobném konceptu je založen i penzijní připojištění se státním příspěvkem, kdy státní příspěvky jsou pojištěnci vypláceny k závislosti absolutní přispívané částce (naproti relativní výše uvedeného návrhu). Z toho důvodu bych třetí variantu návrhu nedoporučovala, došlo by k vytvoření konceptu, který již na obdobné bázi funguje prostřednictvím penzijního připojištění a zároveň k dalším finančním výdajům státu. Nejšetrnější variantou do budoucna je čtvrtá varianta, která znamená postupné snižování státního důchodu a státních příspěvků, s tím, že se počítá s vyšší zainteresovaností jednotlivce při spoření si na důchod prostřednictvím soukromých fondů. Bohužel je možné, že tato varianta by se asi střetla k mnohými špatnými ohlasy a to z toho důvodu, že v sociálním zabezpečení stát hrál po většině času významnou úlohu pro jednotlivce a smýšlení jednotlivce vedoucí k jeho zodpovědnosti za sociální situace (např. stáří) není u českého národa zatím silné. Postupné snížení státních příspěvků, vytvoření k nim pouze minimálního garantovaného důchodu a zaměření se především na dobrovolné spoření na důchod je spíše vhodnou variantou v budoucnu.

80

Podle mého názoru v současné době by schůdnější variantou byla varianta první či druhá, kdy by část pojistného směřovalo do státního pilíře a část pojistného do vybraného důchodového fondu. Důležitým aspektem by byla i legislativní či kontrolní opatření vedoucí k průhlednosti důchodových fondů a tím i garancí vyplacených budoucích důchodů. Východiskem současného stavu důchodového systému jsou různé parametrické změny, které Česká republika již provedla. Avšak například důchodový věk (i když průměrný věk dožití stoupá) nelze zvyšovat věčně. Většina evropských zemích díky neudržitelnosti systému musela přistoupit k tomu, že postupně snižovala podíl státních důchodů na celkovém důchodovém systému. Jen ve Velké Británii státní důchody na celkových důchodech tvoří asi 20%. Bohužel míra odpovědnosti každého jednotlivce za sebe v České republice je zatím nízká, důkazem jsou nízké příspěvky do penzijního připojištění, kdy v průměru tvoří pouze 400 Kč. Proto by pravděpodobně byl vhodnější systém, který by nebyl založen na dobrovolnosti, ale na povinných příspěvcích do důchodových fondů. Obdobnou cestou se vydalo například Slovensko. V nedávné době byl medializován způsob výpočtu důchodu, který díky redukčním hranicím znevýhodňuje důchodce, kteří za svůj život pobírali nadprůměrný příjem. V diplomové práci jsme se přesvědčili, že skutečně v relaci důchod/mzda dochází v porovnání s důchodcem, který pobíral za život průměrnou mzdu k velkým rozdílům. Důchodce, jehož osobní vyměřovací základ činil 60 000 Kč při stejné době pojištění a nastoupení do důchodu v důchodovém věku, činil důchod 24,7% a důchodce jehož osobní vyměřovací základ činil 23 890 Kč, jeho důchod v relaci důchod/mzda činil 50,1%. Rozdíly jsou tedy značné. Řešením pro rovnocenné procento bylo odstranění redukčních hranic. Pokud se nenajde zcela odlišný způsob výpočtu důchodu, vzhledem ke současným trendům vedoucím k regulaci výdajů na důchody, bohužel není příliš pravděpodobné, že k tomu dojde. Variantou při odstranění redukčních hranic u výpočtu a zároveň snahou státu nevyplácet vysoké důchody by mohlo být stanovení maximální výše státního důchodu. Avšak i tato tzv. hranice by se stoupajícím osobním vyměřovacím základem (OVZ) znevýhodňovala určité skupiny důchodců. V práci se dále počítalo s uvedenými osobními vyměřovacími základy, při odstranění 3. redukční hranice. Po odstranění 3. redukční hranice došlo ke zlepší relace důchod/mzda u důchodce s nadprůměrným OVZ z 24,7% na 32,1%. Jistou inspirací mohl být způsob výpočtu důchodu, který mají nastavený například na Slovensku, kdy se důchod odvíjí ze tří parametrů a to osobního vyměřovacího bodu (tj. průměrná výše dosahované mzdy, kdy např. 1 znamená, že celou dobu pobíral pojištěnec průměrnou mzdu), doby pojištění, a aktuální důchodové hodnoty, která se odvíjí v závislosti na vývoji mezd. Redukční hranice, zde nejsou nastaveny.Podobný způsob výpočtu důchodu je nastaven i v Německu. Dá se tedy říci, že na rozdíl od České republiky je způsob výpočtu důchodu na Slovensku založen na větší zásluhovosti. V diplomové práci byla dále provedena komparace nemocenského pojištění se zaměřením na nemocenskou. Důležitým ukazatelem byla míra pracovní neschopnosti pro nemoc, která ve srovnání s Německem či Slovenskou republikou dosahovala vysoké výše kolem 6,8%. Zatímco ve vyspělých evropských zemích toto procento dosahuje stejně jako v Německu kolem 3%. V Německu je velká tíha v případě vyplacení zaměstnance v době jeho nemoci nastavena na společnosti, kdy v prvních šesti týdnech je zaměstnanci vyplácena zaměstnavatelem náhrada mzdy – prakticky mzda ve výši 100%, až po šesti týdnech úlohu přebírá stát a vyplácí nemocenskou zaměstnanci ve výši 70%. I přestože v Německu existují vysoké náhrady za nemoc,

81

prostřednictvím míry pracovní neschopnosti se můžeme přesvědčit, že nedochází k jeho zneužívání německými zaměstnanci. Důvodem může být i snaha řada německých firem motivovat zaměstnance k tomu, aby lépe pečovali o své zdraví. Ještě do roku 2009 byla nemocenská byla od počátku vyplácena státem, avšak i v Česká republika přistoupila k obdobnému kroku, kdy prvních 14 dní po dobu nemoci zaměstnance začala hradit firma. Je dost pravděpodobné, že tento krok směrem větší zainteresovanosti firem do nemocenské vedlo ke snížení míry pracovní neschopnosti pro nemoc, který v současné době činí pod 5%. Kamenem úrazu je způsob vypočtu nemocenských dávek, tedy konkrétněji zavedené redukční hranice pro výpočet dávek. Tyto redukční hranice jsou důvodem toho, že pracovníci s vysokými příjmy ani v případě nemoci nevyužívají nemocenskou, protože jejich životní příjem v době nemoci by značně klesl. Mnoho z nich raději čerpají z toho důvodu dovolenou. V tomto důsledku systém nemocenského pojištění postrádá význam pro něž vznikl. Je důležité v rámci změn v sociálním pojištění nastavit nový způsob výpočtu, který odstraní redukční hranice nevýhodnosti pro zaměstnance s vyššími příjmy. Například v Německu ani na Slovensku redukční hranice pro výpočet dávek neexistují. V další části práce byla například provedena komparace výše sazeb na sociálním pojištění, kdy v současné době v České republice jsou ve srovnání s Německem či Slovenskem nejnižší odvodové sazby na sociálním pojištění. Zaměstnanci je od roku 2009 sráženo pouze ze mzdy důchodové pojištění ve výši 6,5%, zatímco vyšší odvodové zatížení je nastaveno na straně zaměstnavatele v součtu 25%. Na stejném principu je postaveno i sociální odvody na Slovensku. V nižší míře přispívá do systému sociálního pojištění zaměstnanec 9,4% ve větší míře zaměstnavatel ve výši 25,2%. V Německu je zatím systém nastaven na rovnocenném přispívání. Zaměstnavatel ve výši 19,675% z hrubé mzdy a zaměstnanec ve výši 20,575% (navíc si přispívá na zubní protézu). Nesmíme zapomenout, že v sazebních odvodech u Německa je zahrnuta i sazba za zdravotní pojištění. I přes tento fakt, (kdy u Slovenska i České republiky započítáme i zdravotní pojištění) v rámci srovnávání největší odvodové sazby jsou u zaměstnance v Německu, zatímco němečtí zaměstnavatelé mají nejnižší odvodové sazby. V konečném důsledku však největší celkové odvodové zatížení (při sečtení sazeb u zaměstnavatele i zaměstnance i se zdravotním pojištěním) je na Slovensku ve výši 48,6%, dále v České republice 45% a poté až v Německu 40,25%. V nespolední řadě jsem se v práce i zaměřovala na OSVČ v rámci systému sociálního pojištění. Například v Německu je sociální pojištění pro OSVČ na dobrovolné bázi. Na první pohled se tedy zdá, že systém sociálního pojištění bude pro OSVČ zvláště výhodný, protože nebudu platit žádné státní příspěvky do systému. Avšak například v rámci zdravotního pojištění je povinnost, pokud OSVČ není součástí zákonného zdravotního pojištění se zúčastnit soukromého zdravotního pojištění, které vzhledem k rozsahu poskytovaných zdravotních služeb může být pro OSVČ dražší záležitostí. Naopak v České republice je OSVČ ve většině případů povinen ze zákona se zúčastnit systému sociálního pojištění. Dobrovolné důchodové pojištění je pro OSVČ provozující podnikatelskou činnost jako vedlejší samostatnou činnost za současné podmínky a to v případě, že jeho zisk z podnikání nedosáhne 56 901 Kč. Účast na nemocenském pojištění je dobrovolné. Na Slovensku je povinnost účasti ještě značnější. Povinnost účasti na důchodovém pojištění je v případě, pokud dosáhne příjem OSVČ 12-násobku minimální měsíční hrubé mzdy.

82

Pokud se OSVČ účastní důchodového pojištění jeho účast se povinně vztahuje i na nemocenské pojištění. Pokud bychom ze srovnávání vynechali Německo (vzhledem k dobrovolnosti v systému) vyšších odvodových sazeb (bez zdravotního pojištění) je dosahováno na Slovensku 30,4%, zatímco v České republice činí 29,2%. Na rozdíl od jiných zemích Evropské unie OSVČ (živnostníci) mají zásadní vliv na ekonomiku v České republice. V České republice je firem, které zaměstnávají jednoho až devět lidí se na celkovém počtu podniků podílejí asi 95%, čímž se stávají největším zaměstnavatelem a současně zaměstnávají třetinu všech zaměstnanců. O tom, že v současné době relativně nízké odvodové sazby (ve srovnání se Slovenskem či Německem při úvaze, že se rozhodne zúčastnit státního sociálního systému pojištění) nejsou překážkou v podnikání svědčí i skutečnost, že od roku 2007 dochází ke stále rostoucímu počtu OSVČ v České republice a tím se stávají důležitou a hybnou silou české ekonomiky. (v roce 2009 bylo v České republice 955 700 OSVČ). Zvyšování či snižování sazeb pro OSVČ je choulostivou otázkou. Nadměrné zvyšování odvodových sazeb pro OSVČ by mohlo vést ke snižování zájmu o podnikatelskou činnost a nemožnosti vytváření nových pracovních míst či snahou některých OSVČ kompenzovat zvýšené odvodové sazby na sociálním pojištěním snížením některých provozních nákladů (např. mezd svým zaměstnancům).

83

6. Seznam použité literatury

[1]

CHVÁTALOVÁ, Iva. Úvod do práva sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění v České republice. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998. 79 s. ISBN 807079-489-5.

[2]

MUNKOVÁ, Gabriela. Sociální politika v evropských zemích. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2004. 189 s. ISBN 80-246-0780-8.

[3]

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 4. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha : ASPI, 2007. 504 s. ISBN: 80-7357-276-1.

[4]

ŽIŽKOVÁ, Jana. Úvod do studia sociální politiky. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, 1995. 192 s. ISBN 80-7079-450-X.

[5]

BRDEK, Miroslav; JÍROVÁ, Hana; KREBS, Vojtěch. Trendy v evropské sociální politice. 1.vyd. Praha : ASPI, 2002. 251 s. ISBN 80-86395-25-1.

[6]

STAŠOVÁ-SOUKUPOVÁ Kristína. Druhy a povaha konkurencie na zdravotníckych trhoch. Brno, 2007. 57 s. Bakalářská práce na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Vedoucí diplomové práce Ing. Zuzana Darmopilová.

[7]

PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance : úvod do problematiky. 4. aktualiz. a rozš. vyd. Praha : ASPI, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7357-358-4.

Internetové zdroje: [8]

Česká správa sociálního zabezpečení. 80 let sociálního pojištění [online]. 2010, [cit. 201005-19]. Dostupné z:

[9]

VOSTATEK, Jaroslav. Modely pro důchodovou reformu [online]. 2010, [cit. 2010-04-20]. Dostupné z:

[10]

Finance media. Finance.cz [online]. 2010, [cit. 2010-05-19]. Dostupné z: < http://www.finance.cz/duchody-a-penze/informace/duchodovy-system/zpusobyfinancovani/>

[11]

Česká správa sociálního zabezpečení. Sociální zabezpečení v roce 2010 [online]. 2010, [cit. 2010-05-19]. Dostupné z: < http://www.cssz.cz/cz/informace/informacnimaterialy/publikace.htm>

84

[12]

KONEČNÁ, Jana. Duchody-duchodci.cz [online]. 2010, [cit. 2010-05-01]. Dostupné z:

[13]

CABEJŠEK, Michal. Nové penzisty čeká odchod do důchodu až v 65 letech a další změny [online]. 2010, [cit. 2010-5-12]. Dostupné z: < http://www.velkaepocha.sk/cs/2010011312107/Nove-penzisty-ceka-odchod-do-duchodu-azv-65-letech-a-dalsi-zmeny.html >

[14]

Server finance.idnes.cz. Penzijní připojištění [online]. 2010, [cit. 2010-05-19]. Dostupné z:

[15]

Absolut-In. Penzijní připojištění.cz [online]. 2010, [cit. 2010-04-20]. Dostupné z:

[16]

Česká správa sociálního zabezpečení. Příručka OSVČ v roce 2010. [online]. 2010, [cit. 2010-05-19]. Dostupné z: < http://www.cssz.cz/cz/informace/informacnimaterialy/publikace.htm >

[17]

KONEČNÁ, Jana. Jakpodnikat.cz [online]. 2010, [cit. 2010-4-28]. Dostupné z:

[18]

Ministerstvo práce a sociálních věcí. Portál ministerstva práce a sociálních věcí [online]. 2010, [cit. 2010-05-01]. Dostupné z: < http://www.mpsv.cz/cs/1>

[19]

Sociálna poisťovňa. Inštitúcia – charakteristika [online]. 2010, [cit. 2010-05-17]. Dostupné z:

[20]

Asociácia dôchodkových správcovských společností. Dôchodkový systém [online]. 2010, [cit. 2010-05-17]. Dostupné z:

[21]

Finance media. Finance.sk [online]. 2010, [cit. 2010-05-19]. Dostupné z:

[22]

Všeobecná zdravotná poisťovňa. Preddavky na poistné [online]. 2010, [cit. 2010-05-02]. Dostupné z:

[23]

Sociálna poisťovňa. Tabulka platenia poistneho [online]. 2010, [cit. 2010-05-02]. Dostupné z: < http://www.socpoist.sk/tabulka-platenia-poistneho-od-1-januara-2010-ldt/924s>

[24]

Portál pre živnostníkov. Samostatne zárobkovo činné osoby [online]. 2010, [cit. 2010-0502]. Dostupné z:

[25]

Ecopress. Odvody do Sociálnem poistovne od 1.1.2010 [online]. 2010, [cit. 2010-05-03]. Dostupné z:

[26]

Das Informationsportal zur Sozialpolitik. Sozialpolitik-aktuell.de [online]. 2010, [cit. 201004-08]. Dostupné z:

85

[27]

DRESPE, Andreas. Soziale sicherheit in Deutschland [online]. 2010, [cit. 2010-04-08]. Dostupné z:
[28]

Portál Sachsen.de. Soziale Sicherung [online]. 2010, [cit. 2010-04-08]. Dostupné z:

[29]

Portál Evropské komise. Zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti [online]. 2010, [cit. 2010-05-05]. Dostupné z:

[30]

Euro-Informationen. Gesunheitsfonds [online]. 2010, [cit. 2010-04-08]. Dostupné z: < http://www.der-gesundheitsfonds.de/>

[31]

Deutsche Rentenversicherung Bund. Die Rentenversicherung [online]. 2010, [cit. 2010-0408]. Dostupné z:

[32]

Česká správa sociálního zabezpečení. Důchody v České republice a ve Spolkové republice Německo [online]. 2010, [cit. 2010-05-19]. Dostupné z:

[33]

Finanztip. Unterstützungskasse [online]. 2010, [cit. 2010-04-08]. Dostupné z:

[34]

Monetos. Betriebliche Altersvorsorge [online]. 2010, [cit. 2010-04-08]. Dostupné z:

[35]

Versicherungsportal zu Versicherungsvergleichen. Riesterrente [online]. 2010, [cit. 201004-09]. Dostupné z: < http://www.versicherung-portal-1.de/riesterrente/>

[36]

Finrex. Rente [online]. 2010, [cit. 2010-04-09]. Dostupné z:

[37]

Juraform. Sozialgesetzbuch [online]. 2010, [cit. 2010-04-09]. Dostupné z:

[38]

Die Bundesagentur für Arbeit. Anspruchsvoraussetzungen [online]. 2010, [cit. 2010-04-09]. Dostupné z:

[39]

BK Infoportale. Pflegeversicherung [online]. 2010, [cit. 2010-04-09]. Dostupné z:

[40]

Gabler Wirthschaftslexikon. Bundeszuschuss [online]. 2010, [cit. 2010-04-11]. Dostupné z:

86

[41]

Internet Marketing und Accounting Services. Sozialversicherungbeitraege 2010 [online]. 2010, [cit. 2010-04-09]. Dostupné z:

[42]

MimoTec Media. Versicherungen News [online]. 2010, [cit. 2010-04-11]. Dostupné z:

[43]

Fair4U. Selbständige in der Sozialversicherung [online]. 2006, [cit. 2010-04-11]. Dostupné z:

[44]

Deutsche Rentenversicherung Bund. Tabulky sociálního zabezpečení [online]. 2010, [cit. 2010-04-08]. Dostupné z: <www.deutscherentenversicherung.de/nn_23882/SharedDocs/de/Navigation/Deutsche__RV/werte__rv__no de.html>

[45]

Fischer Consulting. Freiwillige Arbeitslosenversicherung [online]. 2010, [cit. 2010-04-08]. Dostupné z:

[46]

Deutsche Rentenversicherung Bund. Schéma organizací sociálního zabezpečení [online]. 2010, [cit. 2010-04-08]. Dostupné z:

[47]

KRÁLÍČEK, Tomáš. Evropa oznamuje data o HDP. Všude jsou horší, než se čekalo [online]. 2010, [cit. 2010-5-12]. Dostupné z:

87

7. Seznam tabulek a grafů Seznam tabulek: tabulka 1: Typologie důchodového systému podle způsobu financování a charakteru dávek ................ 8 tabulka 2: Redukční hranice výpočtového základu (VPZ) .................................................................... 14 tabulka 3: Výše státního příspěvku v závislosti na výše příspěvků účastníka....................................... 17 tabulka 4: Výše daňového odpočtu v závislosti na příspěvcích účastníka ............................................ 18 tabulka 5: Procentní sazby pojistného pro zaměstnance a zaměstnavatele ........................................... 19 tabulka 6: Procentní sazby pojistného, minimální a maximální roční vyměřovací základy pro OSVČ 21 tabulka 7: Typy důchodových správcovských společností (DSS) podle míry rizika ............................ 28 tabulka 8: Procentní sazby pojistného platné k 1. 7. 2009* .................................................................. 31 tabulka 9: Procentní sazba pojistného, min. a max. měsíční vyměřovací základy pro OSVČ.............. 32 tabulka 10: Druhy starobních důchodu a jejich podmínky pro nárok k roku 2010 ............................... 37 tabulka 11: Sazby pojistného pro zaměstnance a zaměstnavatele......................................................... 43 tabulka 12: Maximální měsíční vyměřovací základy podle oblasti v Německu ................................... 44 tabulka 13: Sazby pojistného, maximální a minimální měsíční vyměřovací základy pro OSVČ ......... 46 tabulka 14: Vybrané ekonomické ukazatele v národním hospodářství dané země za rok 2009 ........... 50 tabulka 15: Průměrná délka života podle pohlaví (2009)...................................................................... 52 tabulka 16: Výdaje na důchody k HDP (2007) ..................................................................................... 54 tabulka 17: Pilířové uspořádání ve srovnávaných zemích EU .............................................................. 55 tabulka 18: Důchodový věk a minimální doba pojištění ve vybraných státech EU .............................. 56 tabulka 19: Nárok na předčasný důchod, průměrný věk do důchodu ve vybraných státech EU........... 57 tabulka 20: Průměrný státní důchod a relace důchodu ke mzdě za rok 2008........................................ 58 tabulka 21: Průměrná výše probíraného státního důchodu za jeho život, z údajů pro rok 2008 ........... 59 tabulka 22: Varianty návrhů na změny důchodového systému ............................................................. 63 tabulka 23: Porovnání důchodů dvou osob, které dosáhli důchodového věku a doby pojištění 45 let . 64 tabulka 24: Porovnání důchodů, minimální doba pojištění 45 let při odstranění 3. redukční hranice .. 65 tabulka 25: Struktura dávkového systému nemocenského pojištění ve srovnávaných zemích EU....... 66 tabulka 26: Nemocenská ve srovnání s vybranými státy EU, platné údaje k roku 2010....................... 68 tabulka 27: Sazby pojistného u zaměstnance platné k 2010.................................................................. 70 tabulka 28: Sazby pojistného u zaměstnavatele platné k 2010.............................................................. 71 tabulka 29: Podmínky účasti OSVČ na sociálním pojištění.................................................................. 73 tabulka 30: Sazby pojistného pro OSVČ platné k roku 2010................................................................ 74 tabulka 31: Minimální vyměřovací základy pro sociální pojištění u OSVČ ......................................... 75 tabulka 32: Maximální vyměřovací základy pro sociální pojištění u OSVČ ........................................ 76

Seznam obrázků (grafů): Obrázek 2: Penzijní fondy na českém trhu............................................................................................ 18 Obrázek 5: Vývoj celkových sociálních výdajů % k HDP ve vybraných zemích EU .......................... 51 Obrázek 6: Demografická struktura obyvatel srovnávaných zemí EU ................................................. 53 Obrázek 7: Míra pracovní neschopnosti pro nemoc ve srovnávaných zemích* ................................... 67

88

8. Přílohy Česká republika Obrázek 8: Stanovení důchodového věku u mužů i žen v ČR

Zdroj: ČSSZ

89

Slovensko Důchodový věk je 62 let jednotně u muže a ženy. Začne se však uplatňovat až: ■ u mužů narozených v období počínajícím rokem 1946 a ■ u žen narozených v období počínajícím rokem 1962, u některých i dřív, závisí na počtu vychovaných dětí. Důchodový věk před dosahovaných před daných rokem narození je uveden v tabulkách.

Obrázek 9: Stanovení důchodového věku u žen na Slovensku

Zdroj: Slovenská pojišťovna

90

Obrázek 10: Stanovení důchodového věku u mužů na Slovensku

Zdroj: Slovenská pojišťovna

91

Německo tabulka 33: Stanovení důchodového věku u mužů i žen v Německu

Rok narození

Důchodový věk

1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 1955 1956 1957 1958, 1959 1960 1961 1962 1963 1964

ve věku 65 let + 1 měsíc ve věku 65 let + 2 měsíce ve věku 65 let + 3 měsíce ve věku 65 let + 4 měsíce ve věku 65 let + 5 měsíců ve věku 65 let + 6 měsíců ve věku 65 let + 7 měsíců ve věku 65 let + 8 měsíců ve věku 65 let + 9 měsíců ve věku 65 let + 10 měsíců ve věku 65 let + 11 měsíců ve věku 66 let ve věku 66 roků + 2 měsíce ve věku 66 let let + 4 měsíce ve věku 66 let let + 6 měsíců ve věku 66 let + 8 měsíců ve věku 66 roků + 10 měsíců od let 67

Zdroj: Berliner Zeitung

92

Rok odchodu do důchodu v roce 2012 v roce 2013 v roce 2014 v roce 2015 v roce 2016 v roce 2017 v roce 2018 v roce 2019 v roce 2020 v roce 2021 v roce 2022 v roce 2023 v roce 2024 v roce 2025 v roce 2026 v roce 2027 v roce 2028 v roce 2029

Mendelova univerzita v Brně Provozně-ekonomická fakulta. Komparace systému sociálního pojištění v ČR a ve vybraných státech EU

Recommend Documents