Komparace ekologických daní v Evropské unii

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Komparace ekologických daní v Evropské unii Bakalářská práce

Vedoucí práce

Vypracovala

Ing. Vendula Bílková

Michaela Dobešová

Brno 2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Komparace ekologických daní v Evropské unii“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v seznamu použité literatury této bakalářské práce. V Brně dne 19. května 2010

__________________

Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí práce Ing. Vendule Bílkové za odborné vedení, připomínky, cenné rady, které mi byly poskytnuty při zpracování bakalářské práce.

Abstract Dobešová, M., Comparison of environmental taxes in the European Union, Bachelor thesis. Brno, 2010. 55 p. This Bachelor thesis compares environmental taxes in the European Union. It’s focused on energy taxes mainly, especially electricity tax, fuel tax and natural gas tax. Compares the proportion of environmental taxes to GDP in selected European Union countries. The aim of this study is to compare the rates of energy taxes in the Czech Republic, Denmark, Netherlands, Austria and Cyprus. Keywords The Tax, the environmental tax, the tax rate, the ecological tax reform, energy taxes, the European Union.

Abstrakt Dobešová, M., Komparace ekologických daní v Evropské unii, Bakalářská práce. Brno, 2010. 55 s. Bakalářská práce se zabývá komparací ekologických daní v Evropské unii. Je zaměřena především na daně energetické, konkrétně daň z elektřiny, daň z paliv a daň ze zemního plynu. Porovnává také podíl ekologických daní na HDP Evropské unie ve vybraných státech. Cílem této práce je srovnání sazeb energetických daní v České republice, Dánsku, Nizozemí, Rakousku a na Kypru. Klíčová slova Daň, ekologická daň, sazba daně, ekologická daňová reforma, energetické daně, Evropská unie.

6

Obsah 1

Úvod a cíl práce

8

1.1

Úvod...........................................................................................................8

1.2

Cíl práce .....................................................................................................9

2

Metodika

10

3

Teoretická část

12

3.1

Teorie daní k ochraně životního prostředí.............................................. 12

3.2

Definice ekologické daně......................................................................... 13

3.3

Klasifikace ekologických daní ................................................................. 14

3.3.1

Druhy ekologických daní ................................................................. 14

3.3.2

Ekologické daně podle předmětu .................................................... 16

3.3.3

Ekologické daně podle techniky zdanění ........................................ 16

3.3.4

Ekologické daně podle cílů .............................................................. 17

3.4

Ekologická daňová reforma..................................................................... 18

3.4.1 3.5

Ekologické daně z energetických surovin ............................................... 21

3.5.1

Daň z elektřiny................................................................................. 21

3.5.2

Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů...........................23

3.5.3

Daň z pevných paliv.........................................................................25

3.6

Ekologické daně ve státech Evropské unie .............................................26

3.6.1 4

Dopady EDR .................................................................................... 19

Evropská unie si položila jako základní tyto cíle: ...........................26

Vlastní práce

31

4.1

Zavedení ekologických daní v České republice ....................................... 31

4.2

Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů ..................................32

7

4.3

Daň z pevných paliv.................................................................................33

4.4

Daň z elektřiny.........................................................................................34

4.5

Zavedení EDR do některých evropských zemí........................................35

4.5.1

První vlna EDR ................................................................................35

4.5.2

Druhá vlna EDR...............................................................................36

4.6

Evropská unie v současnosti ................................................................... 37

4.6.1

Rozdělení ekologických daní v rámci čtyř kategorií .......................39

4.7

Nizozemí .................................................................................................. 41

4.8

Dánsko .....................................................................................................42

4.9

Kypr .........................................................................................................44

4.10 Rakousko .................................................................................................45 4.11 Česká republika .......................................................................................46 4.12 Srovnání energetických daní ve vybraných státech ................................46 4.13 Budoucnost ekologických daní v ČR .......................................................47 4.13.1

Zavedení daně z CO₂ ....................................................................... 48

5

Závěr

49

6

Literatura

52

7

Seznam tabulek

54

8

Seznam obrázků

55

8

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Daně jsou nedílnou součástí každého státu. Jejich existence je nezbytná pro získávání finančních prostředků, které financují veřejné potřeby státu. Zabezpečení příjmů do veřejných rozpočtů je základní myšlenkou daní. Nejčastější členění daní je podle jejich vazby na důchod, což je na daně přímé a daně nepřímé. Ekologické daně jsou nejmladšími daněmi v daňové soustavě České republiky a stejně jako daň z přidané hodnoty a daně spotřební patří do nepřímých daní. Bakalářská práce je zaměřena na komparaci ekologických daní v tuzemsku a v jednotlivých členských státech Evropské unie. Výsledek ekologických daní by měl znamenat omezení negativních externích jevů, které ovlivňují životní prostředí. V současné době je otázka ochrany životního prostředí velmi aktuální nejen v Evropské unii, ale i v ostatních státech světa. Environmentální daně mají vést výrobce a spotřebitele ke změně jejich chování, které má negativní dopady na životní prostředí V průběhu 90. let se ekologická daňová reforma stala součástí daňových soustav v řadě členských zemí Evropské unie. Evropská unie se sama začala věnovat problematice životního prostředí, proto přijala řadu směrnic, ve kterých

je

sjednocena

legislativa

na

ochranu

životního

prostředí

v jednotlivých členských státech. Vstupem do Evropské unie se Česká republika zavázala k zavedení těchto daní. Tímto vstupem Česká republika přijala Směrnici 2003/96/ES a v prosinci 2003 si vyjednala přechodné období do roku 2007. K 1. 1. 2008 se začaly uplatňovat nově zavedené energetické daně. Bakalářská práce se především zabývá popisem a následným srovnáním energetických daní, což jsou daň z elektrické energie, zemního plynu a pevných paliv. Daňové systémy v jednotlivých státech nabízí různé sazby daní z elektřiny, zemního plynu a pevných paliv. Sazby jsou brány z databáze

9

OECD, která je naposledy aktualizovala 8. ledna 2010. Sazby těchto daní jsou v tuzemsku upraveny zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. V práci jsou také srovnány příjmy z environmentálních daní v členských státech, které tvoří nejen příjmy z energetických daní, ale značnou roli zde hrají také poplatky za znečištění a daň z dopravy. Hlavní důvod zavedení ekologických daní souvisí se sbližováním legislativy ČR s legislativou EU.

1.2 Cíl práce Cílem bakalářské práce je srovnání ekologických daní ve vybraných zemích Evropské unie a v tuzemsku. Pro srovnání byly použity konkrétně energetické daně zavedené v České republice, Dánsku, Nizozemí, Rakousku a na Kypru. Cílem je tedy popsat základní pojmy související s ekologickými daněmi a analyzovat zavedené energetické daně. Dílčím cílem práce je identifikovat jednotlivé sazby energetických daní, interpretovat rozdíly a také porovnat daňové příjmy z environmentálních daní v již zmiňovaných státech. Zjištěné poznatky budou vyhodnoceny v závěru práce, kde bude zároveň vyvozeno doporučení pro ekologický daňový systém v České republice.

10

2 Metodika Zpracování bakalářské práce probíhalo v akademickém roce 2009/2010. Postupné zpracování práce probíhalo v těchto etapách: Popis činnosti Zadání bakalářské práce: Konzultace s vedoucím bakalářské práce: Studium odborné literatury: Zpracování teoretické části: Zpracování vlastní práce: Vyvázání a odevzdání bakalářské práce:

Doba trvání červen 2009 prosinec 2009-duben 2010 listopad 2010–duben 2010 prosinec 2009–únor 2010 březen 2010–květen 2010 květen 2010

Informace nezbytné k napsání teoretické části práce byly čerpány z tuzemské odborné literatury a internetových zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu literatury. Hlavním zdrojem teoretické i vlastní práce byly zákony České republiky, konkrétně zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů (č.261/2007 Sb.), v platném znění. Ve vlastní práci je řešena problematika ekologických daní zavedených v České republice a vybraných státech Evropské unie, proto jsou zde informace čerpány hlavně z internetových zdrojů, nejvíce asi ze stránek Evropského statistického úřadu, databáze OECD a ministerstev jednotlivých států. Kromě uvedených zdrojů byly rozhodně velkým přínosem i konzultace s vedoucí práce. K základním metodám užitým v bakalářské práci patří deskripce, komparace, analýza, syntéza. Deskripce je metoda, která byla použita například při popsání jednotlivých etap Ekologické daňové reformy, nebo při popisu energetických daní. Slouží k objasnění problematiky ekologických daní a ekologické daňové reformy. Metoda komparace, nebo–li srovnání, je využita u porovnávání daňových sazeb a rozdílů v jednotlivých státech Evropské unie. Analýza je jednou ze základních metod poznávání objektů. Byla aplikována například v kapitole třídění a funkce daní. Dále byla použita

11

například ve společném výpočtu pro všechny tři energetické daně v České republice. Společný výpočet energetických daní: Daň (v Kč) = základ daně * sazba daně Syntéza pomáhá poznávat objekt jako celek. Dává dohromady jednotlivé části. Tato metoda je použita v závěru bakalářské práce, kde jsou shrnuty výsledky. Bakalářská práce byla zpracována v textovém editoru Microsoft Word a tabulkovém kalkulátoru Microsoft Excel.

12

3 Teoretická část 3.1 Teorie daní k ochraně životního prostředí V současné době se věnuje velká pozornost otázkám ochrany životního prostředí, která se nevyhýbá ani oblastem, které dříve s ekologií neměly nic (nebo velmi málo) společného. Jednou z nich jsou daňové systémy. Současný vývoj daňové teorie a politiky se snaží o zvýšení důrazu na ekologické působení daní. Již na začátku 80. let minulého století se objevily první myšlenky jak využít daně jako nástroje ochrany životního prostředí. Vláda působí svými mikroekonomickými nástroji na ekonomické subjekty ve snaze o jejich ekologičtější chování, které může mít v podstatě dvojí formu. Vláda může uvalovat ekologicky škodlivé výrobky či výrobky přirážku k ceně, a to v podobě sankcí, úplat, přirážek či zvýšení daně. Naopak může poskytovat dotace těm výrobcům, kteří ekologické zásady dodržují. V případě, že je cílovým řešením stav, kdy se naprostá většina ekonomických subjektů bude chovat ekologicky šetrně, je zcela jisté, že v budoucnosti by objem dotací rostl a finanční prostředky na tyto dotace by velmi neúměrně zatěžovaly státní rozpočet. Podle metodiky OECD, lze daně využít k ekologickým účelům v zásadě dvěma způsoby (Široký, 2008): • daňové zvýhodnění (daňové úlevy), • daňové znevýhodnění (ekologické daně). Oba tyto přístupy lze kombinovat, přičemž oba mají svá pozitiva a negativa. V každém případě znamená daňové zvýhodnění snížení vládních příjmů a je vlastně zvláštní formou dotace. Existuje mnoho podob daňového zvýhodnění a může se poskytovat jednak v procesu stanovení daně (osvobození od daně, uznávání určitých výdajů za daňově uznatelné, snížení základu daně o odčitatelné položky, slevy na dani či zvláštní sazby daně), tak

13

i v procesu výběru daně (posunutí termínu splatnosti daně, promítnutí nebo snížení daně). Naopak daňové znevýhodnění má podobu samostatné daně k ochraně životního prostředí. Je potřeba si uvědomit, že daňová zvýhodnění a znevýhodnění nás ke stejnému výsledku nezavedou. Vyměřovacím základem u ekologicky orientovaných daní se rozumí množství emitovaných škodlivin, zatímco vyměřovacím základem u daňových úlev je snížení množství emisí. Paušální snížení daňového zatížení bohužel neodpovídá návrhu Pigouovy daně a velmi omezeně ovlivňuje chování ekonomických subjektů.

3.2 Definice ekologické daně Znečištění je negativní externalitou, jejíž odstranění vždy něco stojí a vznikají tak zbytečné náklady. Výrobci ani spotřebitelé, od kterých znečišťující výrobky pochází, nemusí tyto náklady na trhu nést, právě proto se vyrábí mnohem více těchto výrobků za nižší ceny. Jedním z úkolů ekologické daně je „internalizovat externality“, jinými slovy zahrnout je do nákladů na trhu. U definice ekologické daně existuje mezi autory nejednotnost a definic této daně je velké množství. V teorii se rozlišují dva hlavní přístupy, a to (Kubátová, 2006): 1.

Ekologickými daněmi se rozumí takové platby do veřejných rozpočtů, kdy v případě jejich zavedení nebo zvýšení se očekává příznivý vliv na životní prostředí. Environmentální může být v krajním případě i taková daň, která nemusela ve skutečnosti snížit produkci škodlivin.

2.

Druhý přístup ekologickou daň definuje jako daň, kdy v případě jejího zavedení či zvýšení se projeví vliv na daňovou základnu, u které se předpokládá, že představuje environmentálně škodlivou výrobu, spotřebu apod. Jedná se o definici z hlediska skutečného působení daně. Environmentální může být i daň zavedená za jiným úmyslem než prospět životnímu prostředí. Do takto definovaných daní můžeme

14

například zařadit i vyšší sazby DPH na automobily, ale jen v případě, když mají vliv na snížení počtu aut nebo omezení jejich provozu. OECD (2001) vymezuje ekologické daně následovně: jsou to povinné neekvivalentní platby do veřejného rozpočtu uvalené na daňové základy považované za relevantní ve vztahu k životnímu prostředí. Do skupiny ekologických daní patří i poplatky které jsou definované v Eurostat (2001) jako povinné, návratné platby do veřejných rozpočtů nebo mimorozpočtových fondů, které mohou být chápané jako platby za určité služby. Ekologické daně jsou součástí širší skupiny daní nápravných. Současné daňové systémy jsou navrženy tak, že téměř každá daň má nějaký ekologický dopad. (Kubátová, 2006) Daň má vyjadřovat náklady společnosti na odstranění negativní externality, kterou je znečištění životního prostředí látkami škodlivými jak lidskému zdraví tak biotopu planety. Jinými slovy řečeno, nápravné daně mají napravovat selhání trhu ve směru vysílání nepravdivých signálů o efektivní alokaci zdrojů. (Svátková, 2009)

3.3 Klasifikace ekologických daní Ekologické daně můžeme rozdělit podle následujících kritérií (Kubátová, 2006): • podle druhů, • podle předmětu zdanění, • podle techniky zdanění, • podle cílů. 3.3.1

Druhy ekologických daní

• Pigouviánské daně jsou ekologické daně, které striktně drží teorie externalit a Pigouva návrhu na jejich odstranění. Jsou

15

uloženy přímo na jednotku znečištění (CO₂, SO₂). Cílem této daně je obnovení efektivity využitím internalizace externích efektů. Pigouviánská daň působí na výrobu, spotřebu a úroveň znečištění dvěma cestami (Kubátová, 2006): 1.

snižuje množství vyrobených a spotřebovaných škodlivých produktů,

2.

stimuluje zavádění technologií, které snižují emise škodlivin. Bohužel u těchto daní není možné určit „cenu“ znečištění, protože cílem Pigouviánské daně je zahrnout náklady k odstranění znečištění do ceny výrobků či služeb. Proto je obtížné správně daň nastavit. Problémem je také měření škodlivých emisí u zdrojů znečištění, protože pigouviánské daně představují zdaňování škodlivých emisí. Například měření množství kysličníku uhličitého vypouštěného komínem by bylo sice možné, ale velmi drahé. • Nepřímé ekologické daně jsou daně, které jsou rovněž uvaleny za účelem ovlivnit životní prostředí. Tyto daně ale nejsou uvaleny přímo na škodlivou látku, nýbrž na nějaký zástupný faktor, například na použití vstupů (nafta) nebo na spotřebu výrobku či služby (elektrická energie). V porovnání s Pigouviánskými daněmi je jejich výhodou to, že při stanovení výšky daně není nutné ocenit ekologické škody, které spotřeba daného statku způsobuje. • Daně s neplánovaným ekologickým dopadem jsou daně, které nebyly primárně zavedené kvůli ochraně životního prostředí, ale mají ekologicky pozitivní vliv. Hlavní příčinou jejich existence je fiskální funkce a paradoxně jsou ze všech ekologických daní vlastně největší, neboť mají nejvyšší výnosy. Sem patří například selektivní daně z minerálních olejů (uhlovodíkových paliv a maziv) nebo všeobecná DPH, která svým zatížením snižuje spotřebu a tím i produkci škodlivých látek. (Kubátová, 2006)

16

3.3.2

Ekologické daně podle předmětu

Ekologické daně lze také třídit podle toho, na jaký výrobek či službu jsou uloženy. Známe (Kubátová, 2006): • daně z motorových paliv. Tato skupina daní z motorových paliv je zdaňována daní z přidané hodnoty nebo jinými všeobecnými spotřebními daněmi. Ve vyspělých evropských zemích (např. v Dánsku) existují rovněž specifické spotřební daně (akcízy), jejichž výše je rozdílná pro různé druhy výrobků. Tato skupina daní se řadí k fiskálně nejdůležitějším ekologickým daním. • daně z automobilů. Tato skupina týkající se zdaňování automobilu obsahuje tři hlavní daně: všeobecné spotřební daně při prodeji nových motorových vozidel, roční silniční daně, daně související s vlastnictvím nebo používáním vozidla a zdanění firemních automobilů používaných pro soukromé účely. • daně z energetických surovin. Týkají se jiných než motorových paliv (uhlí, lehké a těžké topné oleje, elektrická energie, zemní plyn apod.). • daň z emisí, platby za využívání životního prostředí, poplatky za těžbu nerostných surovin apod. Když porovnáme tyto daně s ostatními, jejich význam je velmi malý. 3.3.3

Ekologické daně podle techniky zdanění

• emisní daně a poplatky. Tato daň je uvalená na znečišťující emise. K tomu aby bylo možné takovéto daně zavést, je nutné, aby byly emise dobře měřitelné. Zavedení daně nebo poplatku má přímý dopad na snížení škodlivých emisí. • výrobkové daně. Tyto daně jsou uvalené na výrobky, jejichž spotřebou, výrobou, použitím nebo likvidací dochází ke znečištění životního prostředí. Liší se od emisních daní tím, že mohly být původně zavedené z jiných než environmentálních důvodů, např. redistribuční cíl, daň na luxusní statky

17

apod. V konkrétní podobě se také může jednat o poplatky odváděné např. do mimorozpočtových fondů. • uživatelské poplatky za veřejné služby. Hlavní důvod jejich zavedení je krytí nákladů na poskytování určitých služeb. Daně využívají hlavně místní autority na financování nákladů, např. na čištění odpadních vod nebo na sběr a likvidaci odpadů. • administrativní poplatky placené z povolení vyrábět určitý produkt nebo užívat určitý technologický postup. • odčitatelné daňové položky, např. sleva na dani, zrychlené odpisování apod. V pravém slova smyslu se tyto nástroje nedají považovat za daně, jde spíše o prvky daňových systémů, avšak jejich působení podporuje investice do zařízení na ochranu životního prostředí. 3.3.4

Ekologické daně podle cílů

• účelové ekologické daně. Tato daň je zavedena z důvodů zvýšení daňových výnosů, které slouží pro ekologické účely. Dá se říci, že existuje pevná vazba mezi platbou daně a užitkem z ní plynoucím. Nelze však jednoznačně tvrdit, že je tato daň poplatkem za veřejnou službu. Je–li však použití daňových výnosů vázané na ekologické účely místo toho, aby se snížila jiná daň, roste celkové daňové zatížení (a také samozřejmě celkové veřejné výdaje). V současnosti je to považováno za negativní jev, protože cílem ekologické daňové reformy nemá být růst daní. • stimulační daně. Cílem těchto daní je ovlivňovat chování subjektů tak, aby v konečném důsledku došlo ke snížení produkce škodlivých látek a výrobků. • doplňkové ekologické daně. Je to daň uložená na produkty a aktivity, které nemají blízké substituty. Tento druh daní sehrává důležitou úlohu v ekologické daňové reformě a může výrazně přispět k přesunu daňového břemene z práce a kapitálu na statky zatěžující životní prostředí. (Kubátová, 2006)

18

3.4 Ekologická daňová reforma Hlavním cílem ekologické daňové reformy (EDR) je stimulovat ekonomické subjekty k takovému chování, které povede ke snížení poškození životního prostředí a jeho dopadů na zdraví obyvatelstva. (mzp, 2008) Předmět zdanění představují statky a služby, jejichž výroba a spotřeba vykazuje negativní dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Ekonomická daňová reforma by neměla vést ke zvýšení celkové daňové zátěže. Dodatečné výnosy ze zdanění, které byly zavedeny v rámci EDR mají být provázeny adekvátním snížením jiných daní nebo zvýšením výdajů státního rozpočtu. I. etapa EDR spočívá v komplexní transpozici směrnice 2003/96/ES, o zdanění energetických produktů a elektřiny. Během roku 2007 tak vznikly tři nové daně–daň ze zemního plynu, daň z pevných paliv a daň z elektřiny, které doplnily již existující spotřební daň z minerálních olejů. Daně se staly součástí zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, a začaly se uplatňovat od 1. ledna 2008. Poté se připravovala II. etapa EDR, která si vytyčila za cíl snížení emisí do ovzduší. II. etapa Pro období 2010–2013 je připravena druhá etapa EDR. K daňovým změnám dojde u pevných paliv, elektřiny a zemního plynu, tedy u zavedených daní v první etapě. Sazby daní mohou být diferencovány s cílem snížit množství znečisťujících látek a omezit jejich dopady na lidské zdraví (zejména ze znečištění ovzduší). Ekologická daňová reforma je od své druhé etapy též jedním z nástrojů k dosažení národních emisních stropů pro znečišťující látky. Zvláštní pozornost bude věnována oblasti dopravy. III. etapa Třetí etapa bude připravena do konce roku 2012 s předpokládaným obdobím realizace v letech 2014–2017. Bude využito vyhodnocení působení a účinků předcházejících etap. Bude zváženo další prohloubení reformy a rozšíření na další surovinové zdroje, výrobky, služby a užití přírody. Při zvyšování či úpravě všech druhů ekologických daní, ať už

19

se jedná o energetické daně či poplatky k ochraně životního prostředí, případně transformované poplatky k ochraně životního prostředí, bude dbáno na jejich zpracovatelnost finančními úřady či orgány, které je budou vybírat a zejména na dodržení výnosové neutrality. Nově získané příjmy státního rozpočtu budou, stejně jako v první a druhé etapě EDR, využity na snížení daňového zatížení práce. (mzp, 2008) Ekologická daňová reforma je navržena jako příspěvek k naplnění cílů udržitelného rozvoje, a to v souvztažnosti jeho tří pilířů–ekonomického, sociálního a environmentálního. Je považována za jeden z možných přístupů, jímž lze dosáhnout zvýšení kvality životního prostředí, snížení dopadů poškození životního prostředí na lidské zdraví, zvýšení efektivnosti ekonomiky a oživení trhu práce. V rámci disponibilních nástrojů vládní regulace je ekologická daňová reforma součástí tzv. ekonomických nástrojů. Ekologická daňová reforma je postupný, do několika kroků rozložený přesun částí zdanění z výrobních faktorů na znečištění. Reforma bude konstruována tak, aby motivovala k modernizaci ekonomiky a investicím do efektivních technologií, ke zvyšování zaměstnanosti a ke snižování znečištění, které poškozuje lidské zdraví a životní prostředí. Základním principem reformy je výnosová neutralita. Z publikovaných zpráv EUROSTATu vyplývá, že výdaje na elektřinu a další energie jsou v České republice, vztažené na paritu kupní síly jedny z nejvyšších v Evropě. Proto je nutné analyzovat možné sociální dopady reformy a rámec EDR zaměřit šířeji než jen na oblast tepla a elektřiny. (mzp, 2008) 3.4.1

Dopady EDR

V průběhu zavádění ekologické daňové reformy se budou brát v úvahu dopady

navrhovaných

změn.

Konkrétně

to

jsou

dopady

na

konkurenceschopnost (národní i mezinárodní), regionální dopady, sociální dopady, dopady na zdravotní stav obyvatel, dopady na ekonomiku ČR a dopady na kvalitu životního prostředí.

20

V případě, že je některý problém již řešen ekonomickým nástrojem, je potřeba vyjasnit vzájemné interakce tohoto nástroje a navrhované ekologické daně. Dále zvolit nástroj či kombinaci nástrojů, která je účinnější. Tyto vztahy a souvislosti je potřeba pečlivě zkoumat. EDR je navržena ve třech etapách, které jsou časově rozložené. V první fázi EDR není vhodné bez dalších analýz rozšiřování cílů a oblastí působností EDR. Většina autorů se shoduje, že ekologická daňová reforma má splnit následující kritéria (Kubátová, 2006): • přesun zdanění z práce a kapitálu na zdroje znečištění, • odstranění těch prvků současného daňového systému, které nepříznivě dopadají na životní prostředí, • zachování principu–„znečišťovatel platí“, • výnosová neutralita. Proti zavádění ekologických daní však existují i námitky. Nejvýznamnější námitky jsou (Kubátová, 2006): • ekologické daně zkreslují chování ekonomických subjektů. Odstranění neefektivní situace na jednom trhu, může způsobit vznik jiné neefektivní situace nebo externality na jiném trhu, • při

nedokonalé

mezinárodní

daňové

koordinaci

může

zavedení

ekologických daní v jedné zemi zhoršit konkurenční pozici výrobců na mezinárodní úrovni, • správně uložené ekologické daně minimalizují svůj daňový základ, a tím dochází k poklesu daňových příjmů. Opětovné zavedení vyššího zdanění přímými daněmi může být politicky nepřijatelné, • ekologické daně (jako ostatně většina nepřímých daní) mají regresivní dopad, • ekologické daně zvyšují ceny některých základních výrobních faktorů a mohou tak vyvolat vznik inflace. Zároveň ne všechna odvětví budou růstem cen postižena stejně,

21

• administrativní nástroje působí rychleji, ekologické daně jsou efektivnější v dlouhém období. Jiné tržní nástroje jsou efektivnější než ekologické daně, nejsou ale příliš ověřené v praxi. Ekologická daňová reforma již probíhá v mnoha zemích. V devadesátých letech ji zavedlo několik zemí EU a Norsko. V první vlně to bylo Finsko, Dánsko, Švédsko a Norsko. Ve druhé vlně koncem 90. let a v nynější dekádě to byla SRN, Francie, Itálie, Velká Británie a Rakousko. V 90. letech vyvrcholily snahy EU sjednotit energetické zdanění a stanovit minimální spotřební daň z paliv (minerálních olejů, uhlí a palivového dříví) a z elektřiny přijetím direktivy. (Kubátová, 2006)

3.5 Ekologické daně z energetických surovin • Daň z elektřiny • Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů • Daň z pevných paliv Podívejme se nyní na konkrétní podobu těchto daní. Společným znakem pro všechny výše uvedené daně je skutečnost, že správu daní vykonávají, stejně tak jako v případě spotřebních daní, celní orgány. Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc, plátci jsou povinni předložit daňové přiznání a zaplatit daň do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve kterém tato povinnost vznikla. Dodatečné daňové přiznání na nižší daňovou povinnost může plátce daně uplatnit nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy uplynula lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, jehož se dodatečné daňové přiznání týká. 3.5.1

Daň z elektřiny

Předmětem daně je elektřina uvedená pod kódem nomenklatury 2716. Základ daně je množství elektřiny MWh.

22

Plátce daně je: • dodavatel, který na daňovém území dodal

elektřinu konečnému

spotřebiteli, • provozovatel distribuční soustavy a provozovatel přenosové soustavy, • fyzická nebo právnická osoba, která použila elektřinu osvobozenou od daně k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, nebo • fyzická nebo právnická osoba která spotřebovala nezdaněnou elektřinu, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně. Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká dnem • dodání elektřiny konečnému spotřebiteli na daňovém území, • spotřeby elektřiny osvobozené od daně podle § 8 odst. 2 k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, nebo • spotřeby nezdaněné elektřiny, s výjimkou elektřiny osvobozené od daně Povinnost daň přiznat a zaplatit nevzniká, pokud fyzická nebo právnická

osoba,

která

nabyla

zdaněnou

elektřinu

nebo

elektřinu

osvobozenou od daně, dodá takovou elektřinu jiné fyzické nebo právnické osobě. Základem daně je množství elektřiny v MWh. Sazba daně činí 28,30 Kč/MWh. (Mašková, 2007) Elektřina osvobozená od daně díky jejímu původu: • ekologicky šetrná, • vyrobená v dopravních prostředcích, pokud je tam spotřebována, • vyrobená ze zdaněných výrobků, které jsou předmětem daně ze zemního plynu, daně z pevných paliv nebo spotřební daně, v zařízeních se jmenovitým elektrickým výkonem 2 MW, pokud je taková elektřina spotřebována přímo nebo je dodávána prostřednictvím vedení, kterým je dodávána výhradně taková elektřina.

23

Elektřina osvobozená od daně, která je určená k použití nebo použitá: • k technologickým

účelům

nezbytným

k udržení

schopnosti

vyrábět

elektřinu nebo kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, • ke krytí ztrát v přenosové nebo distribuční soustavě, • při provozování dráhy a drážní dopravy pro přepravu osob a věcí na dráze železniční, tramvajové a trolejbusové, • při elektrolytických nebo metalurgických procesech, nebo • k mineralogickým postupům. Je–li tato elektřina uvedená odebírána konečným spotřebitelem od dodavatele, je taková elektřina osvobozena od daně pouze tehdy, pokud byla odebrána do odběrného místa určeného pro odběr elektřiny osvobozené od daně. (Zákon č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů.) 3.5.2

Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů

Předmětem daně je plyn uvedený pod kódy nomenklatury 2711 11, 2711 21, 2711 29 a 2705. Plátce daně je: • dodavatel, který na daňovém území dodal plyn konečnému spotřebiteli, • provozovatel distribuční soustavy, provozovatel přepravní soustavy a provozovatel podzemního zásobníku plynu, • fyzická nebo právnická osoba, která použila plyn zdaněný nižší sazbou daně k účelu, kterému odpovídá vyšší sazba daně, • fyzická a právnická osoba, která použila plyn osvobozený od daně k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, nebo • fyzická nebo právnická osoba, která spotřebovala nezdaněný plyn, s výjimkou plynu osvobozeného od daně. Plátce daně podá návrh na registraci k dani u celního úřadu nejpozději v den vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit. Postavení plátce daně bez povinnosti

24

se registrovat má dodavatel a výrobce plynu, kterému nevznikla povinnost daň přiznat a zaplatit. Povinnost daň přiznat a zaplatit vzniká dnem • dodání plynu konečnému spotřebiteli na daňovém území, • spotřeby plynu provozovatelem distribuční soustavy, provozovatelem přepravní soustavy nebo provozovatelem podzemního zásobníku plynu, • spotřeby plynu, u něhož byla uplatněna sazba daně nižší než sazba daně stanovená pro daný účel použití, • spotřeby plynu osvobozeného od daně k jiným účelům, než na které se osvobození od daně vztahuje, nebo • spotřeby nezdaněného plynu, s výjimkou plynu osvobozeného od daně. Povinnost daně přiznat a zaplatit nevzniká, pokud fyzická nebo právnická osoba, která nabyla zdaněný plyn nebo plyn osvobozený od daně, dodá takový plyn jiné fyzické nebo právnické osobě. Dodáním plynu konečnému spotřebiteli se rozumí i dodání plynu do prostor čerpací stanice, která dodává plyn pro pohon motorů. Základem daně je množství plynu v MWh spáleného tepla. Sazba daně : • 0 Kč/MWh – 264,80 Kč/MWh (diferenciace podle celní nomenklatury), • 30,60 Kč/MWh pro výrobu tepla a pro pohon stacionárních motorů. Od daně je osvobozen plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo použitý: • pro výrobu tepla v domácnostech a domovních kotelnách, • k výrobě elektřiny, • pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech s minimální stanovenou účinností podle zvláštního právního předpisu, pokud je teplo z kombinované výroby elektřiny a tepla dodávaného domácnostem, • jako pohonná hmota pro plavby po vodách na daňovém území, • v metalurgických procesech,

25

• k mineralogickým postupům, • k jinému účelu než pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, i když při takovém použití vzniká technologické teplo. (Zákon č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů.) 3.5.3

Daň z pevných paliv

Předmětem daně jsou tato pevná paliva: • černé uhlí, brikety, bulety a podobná pevná paliva vyrobená z černého uhlí uvedená pod kódem nomenklatury 2701, • hnědé uhlí, hnědouhelné brikety, též aglomerované hnědé uhlí kromě gagátu (černého jantaru) uvedené pod kódem nomenklatury 2702, • koks a polokoks z černého uhlí, hnědého uhlí, nebo rašeliny, též aglomerovaný, retortové uhlí uvedené pod kódem nomenklatury 2704, • ostatní uhlovodíky uvedené pod kódy nomenklatury 2706, 2708, 2713 až 2715, pokud jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo používány pro výrobu tepla. Plátce daně je definován jako: • dodavatel, který na daňovém území dodal pevná paliva konečnému spotřebiteli, • fyzická nebo právnická osoba, která použila pevná paliva osvobozená od daně k jiným účelům, než na které se osvobození vztahuje, nebo • fyzická nebo právnická osoba, která spotřebovala nezdaněná paliva, s výjimkou pevných paliv osvobozených od daně. Povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká dnem: • dodání pevných paliv konečnému spotřebiteli na daňovém území, • spotřeby pevných paliv osvobozených od daně pro jiné účely, než se osvobození od daně vztahuje, • spotřeby

nezdaněných

osvobozených od daně.

pevných

paliv

s výjimkou

pevných

paliv

26

Základem daně je množství pevných paliv vyjádřené v GJ spalného tepla v hořlavině. Sazba daně: 8,50 Kč/GJ spalného tepla v hořlavině. Od daně jsou osvobozena pevná paliva určená k použití, nabízená k prodeji nebo použitá: • k výrobě elektřiny, • pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech s minimální stanovenou účinností, pokud je teplo z kombinované výroby elektřiny a tepla dodáváno domácnostem, • jako pohonná hmota nebo palivo pro plavby po vodách na daňovém území (osvobození se netýká pevných paliv používaných pro soukromá rekreační plavidla vymezená v zákoně o spotřebních daních), • v chemických redukčních procesech ve vysokých pecích, • v metalurgických procesech, • k mineralogickým postupům, • k výrobě koksu, • k jinému účelu než pro pohon motorů nebo pro výrobu tepla, i když při takovém použití vzniká technologické teplo, • k technologickým účelům v podniku, ve kterém byla pevná paliva vyrobena. Od daně jsou dále osvobozena pevná paliva maximálně do výše technicky zdůvodněných skutečných ztrát při dopravě a skladování. Celní úřad je oprávněn posoudit, zda vzniklé ztráty odpovídají charakteru činnosti plátce daně a obvyklé výši ztrát jiných plátců daně při stejné nebo obdobné činnosti, a o zjištěný rozdíl upravit základ daně. (Marková, 2009)

3.6 Ekologické daně ve státech Evropské unie 3.6.1

Evropská unie si položila jako základní tyto cíle:

• Udržování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí. • Ochrana lidského zdraví.

27

• Obezřetné a racionální využívání přírodních zdrojů. • Podpora

opatření

na

mezinárodní

úrovni,

čelících

regionálním

a celosvětovým problémům životního prostředí. V příštích letech chce Evropská unie o polovinu snížit počet lidí, kteří nemají přístup k čisté vodě a hygienickým zařízení. Chce podporovat používání čistších a zároveň účinnějších technologií spalování fosilních paliv, zvýšit úspory energie a zvětšit podíl obnovitelných zdrojů energie. Chce čelit šíření přenosných nemocí a zvýšit investice, které jdou do zdravotnictví. To jsou jenom dílčí investice do životního prostředí. Vytýčených cílů Evropská unie chce dosáhnout především pomocí regulačních nástrojů, jejichž hlavním posláním je zvýhodnit ekologicky šetrné výrobky a technologie. Zvýhodňovat ty, kteří nelikvidují životní prostředí. Tyto funkce může nejlépe plnit promyšlený systém daní a poplatků uvalených na ekologicky nešetrné produkty. Vychází se z jednoduché úvahy, že díky zdanění nebudou drahé, ekologicky nešetrné výrobky občané kupovat, a ty se proto přestanou tímto neekologickým způsobem vyrábět. Evropská unie na jaře roku 1997 vydala zprávu „Ekologické daně a poplatky v jednotném trhu“. V této zprávě Komise zjistila, že rapidně roste použití ekologických daní a poplatků ve všech členských státech Evropské unie. Pro představu si ukážeme některé z nich. • Zvýhodnění bezolovnatých benzinů • Zvýhodnění kvalitní dieselové nafty • Daň z obsahu oxidu uhlíku v benzinu a naftě • Poplatek za obsah síry ve výrobě energie • Diferencované

poplatky

požadované

automobilu • Diferencované mýtné pro automobily • Umělá hnojiva • Pesticidy

při

pořízení

nebo

registraci

28

• Možnost urychleného odpisu ekologických investic • Poplatky za nadměrný hluk v letecké dopravě (Gola, 2003) Na Evropské úrovni upravuje ekologické daně směrnice

o zdanění

energetických produktů a elektřiny (2003/96/ES) z října 2003 a směrnice 2003/54/ES nahrazující směrnici 96/92/ES „o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou“. Obě se zabývají kritérii pro výstavbu nových zdrojů elektřiny, principy provozu a řízení přenosové a distribuční soustavy. Směrnice z roku 1996 také ustanovila povinnost zřídit kompetentní orgán k provádění státní regulace, kterým je v ČR pověřen Energetický regulační úřad. Tyto směrnice však nestanovily žádnou minimální daňovou sazbu na elektřinu ani jiné energetické produkty, jediná spodní hranice byla nastavena směrnicí o minerálních olejích (92/82/EHS). Evropská unie se tedy obávala toho, že chybějící opatření a značné rozdíly ve výši zdanění energie v jednotlivých členských státech by mohly negativně ovlivnit fungování vnitřního trhu, a proto považovala za nutné nastavit minimální daňové sazby pro většinu energetických produktů, včetně elektřiny, zemního plynu a uhlí. Směrnice respektuje různé formy zdanění energetických produktů, a tudíž umožňuje členským státům dosáhnout minimálních úrovní zdanění stanovených direktivou celkovými odvody všech nepřímých daní, které jsou na komodity uvaleny, kromě DPH. Zdanění se vztahuje jen na energetické produkty a elektřinu, které jsou používány jako palivo nebo pohonná hmota a naopak vylučuje ze zdanění jejich dvojí použití. Směrnice dále osvobozuje energetické produkty dodávané pro námořní a leteckou dopravu (kromě soukromé) a vylučuje nebo osvobozuje od zdanění například elektřinu, která dosahuje více jak poloviny nákladů na výrobek, elektřinu vyráběnou ve vodních elektrárnách, z biomasy, z palivových článků nebo pocházející ze slunečné, větrné, přílivové a geotermální energie, elektřinu a energetické produkty pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny, pro přepravu, zboží a osob metrem, tramvají, trolejbusem, po železnici, zemní plyn a zkapalněný plyn v případě jejich použití jako pohonné hmoty a jiné.

29

Směrnice dává také možnost členským státům uplatnit nižší zdanění energetických produktů k topení a některým jiným účelům u tzv. energeticky náročných podniků (což je podnik, u kterého buď nákupy energetických produktů a elektřiny tvoří alespoň 3 % hodnoty produkce nebo vnitrostátní splatná daň z energie tvoří minimálně 0,5 % přidané hodnoty). Většině z tehdejších 15 členů Evropské unie bylo umožněno aplikovat minimální sazby později než k 1. 1. 2004 nebo použít nižších než minimálních sazeb stanovených směrnicí (drtivá většina výjimek skončila k 31. 12. 2006). U některých produktů jsou členské státy, které nedostaly udělenou výjimku, povinny od 1. 1. 2010 aplikovat vyšší sazby. U ekologických daní je nutné zajistit fiskální neutralitu, tak aby konečná změna daňových příjmů v důsledku těchto opatření byla nulová. Zavedení ekologických daní by mělo být kompenzováno snížením jiných daňových příjmů a nesnižovalo konkurenceschopnosti evropských výrobců. V Evropské unii platí regulace ekologického zdanění, avšak jen v omezené míře, která zmírňuje rozdíly mezi členskými státy v této oblasti. Výše aplikovaných výjimek může značně komplikovat zavedení ekologických daní stejně jako samotná politická neprůchodnost. Výjimky však vyplývají z národních tradic, které se značně liší ve srovnání například dánské ekonomiky a Řecka, ale současně i v kompenzacích aplikovaných v jiných oblastech. Z tohoto důvodu není v tuto chvíli možné zavést jednotné pravidlo pro celou EU. Jeho zavedením by mohlo dojít k poškození některých výrobců a spotřebitelů. Řešením je přesto stanovení základních společných pravidel pro všechny členské státy s důrazem na co nejmenší počet výjimek. Současně z důvodu administrativní náročnosti se doporučuje zohlednit environmentální opatření v již existujících daních, jako se tomu stalo například v Irsku, kde byla zavedena ekologická daň z plastových sáčků. Plátci této daně byly tisíce malých (i velkých) obchodníků, ale daňový výnos byl velmi nízký. Nakonec byla tato daň integrována do daně z přidané hodnoty. (businessinfo, 2009)

30

Tab. 1

Minimální sazby daně pro jednotlivé minerální oleje

Pohonné hmoty (EUR/1000 l, pokud není uvedeno jinak) 1992–2003 Benzín Bezolovnatý benzín Nafta Petrolej LPG

2004–2009

2010–…

337 287 245 245 100

421 421 359 359 302 330 302 330 125 125 2,6 2,6 100 zemní plyn (EUR/gigajoule, (EUR/gigajoule, (EUR/1000kg) výhřevnost) výhřevnost) Palivo používané pro průmyslové nebo komerční účely 1992–2003

Nafta Petrolej LPG (EUR/1000 kg) Zemní plyn

18 21 18 21 36 41 36 (EUR/1000 0,3 (EUR/gigajoule, výhřevnost) kg) Topné palivo a elektřina 2004–…

2004–…

(komerční

(nekomerční

užití)

užití)

18

21

21

13

15

15

0 0

0 0

0 0

n/a

0,15

0,3

n/a

0,15

0,3

n/a

0,5

1

1992–2003 Nafta Těžký topný olej (EUR/1000 kg) Petrolej LPG (EUR/1000 kg) Zemní plyn (EUR/gigajoule, výhřevnost) Uhlí a koks (EUR/gigajoule) Elektřina (EUR/MWh)

2004–…

Zdroj: finance (2009), vlastní zpracování

31

4 Vlastní práce 4.1 Zavedení ekologických daní v České republice Dne 1. 5. 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie. Díky tomuto kroku se Česká republika zavázala k zavedení tzv. energetických daní do daňového systému České republiky. Ekologické daně jsou nejmladšími daněmi v moderních daňových systémech, tudíž i v našem daňovém systému. Není náhodou, že k jejich zavádění dochází v době nebývalého rozsahu výroby a spotřeby přinášející viditelnou devastaci krajiny a ovzduší. Příčin zavádění ekologických daní je mnoho. K hlavním příčinám patří uvědomování si důležitosti

významu

ochrany

přírody

a života

v globálním

měřítku

a omezenosti energetických zdrojů surovin včetně nevratného vyčerpání mnohých z nich. Příčinou je v neposlední řadě i zvyšující se ekonomický tlak v podobě růstu cen hlavních energetických zdrojů rozhodujících producentů a růst nákladů, které odkrývají nová naleziště. Zavedení ekologických daní do českého daňového systému bylo podáno jako výnosově neutrální. Daňový výnos by měl být kompenzován na republikové úrovni snížením zdanění práce, zejména snížením sociálního pojistného. Ekologické daně by totiž neměly představovat dodatečné daňové zatížení pro daňové subjekty. Jednotlivým daním se lze legálně vyhnout, ovšem ne vždy je to pro daňový subjekt nejlepší nebo přijatelné řešení, i když cest k vyhnutí se dani je několik. Cílové řešení ekologických daní počítá s tím, že se subjekty vyhnou dani tak, že budou používat náhradní energetické zdroje. Což znamená, že se daňová zátěž sníží omezením spotřeby zdaňovaného výrobku (např. nákup ledničky nebo jakéhokoliv jiného spotřebiče s nižší spotřebou elektřiny). Jednotlivec musí počítat s tím, že je závislý na rychlém technickém pokroku společnosti a jeho možnosti vyhnout se dani jsou silně omezené. Možná by se dalo předpokládat, že výnos ekologických daní není výlučně provázán s akcemi souvisejícími s ochranou životního prostředí. Již v roce

32

2008 byl plně příjmem státního rozpočtu. Tímto řešením vychází jasně najevo jejich výnosová neutralita z pohledu státního rozpočtu. U ekologických i spotřebních daní je princip výběru daně především spojen s dodáním výrobku, který souvisí s podnikatelskou činností, avšak u ekologických daní je navíc spojen i s osobní spotřebou. Ekologické i spotřební daně mají stejného správce daně, resp. hierarchicky uspořádanou soustavu celních orgánů do které patří celní úřady, celní ředitelství a Generální ředitelství cel. Zavedení ekologických daní tak pro celní správu znamená rozšíření okruhu spravované legendy, ale zvedne se i počet kontrolovaných subjektů.

4.2 Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů Předmětem daně je zemní plyn ve zkapalněném i plynném stavu, bioplyn, svítiplyn, vodní plyn, generátorový plyn, metan a další plyny, které jsou určeny pro: • Pohon motorů • Výrobu tepla • Další specifické účely • Blíže nespecifikované účely Specifické účely jsou chápány jako použití plynů pro stacionární motory, pro stroje používané na stavbách a další vozidla používané pro podobné účely. Dodavatelem může být právnická nebo fyzická osoba, která v rámci své podnikatelské činnosti nabývá plyn bez daně (ze zemního plynu) za účelem jeho dalšího prodeje. Jinými slovy se dá říct, že jde o obchodníka s plynem. Společnost RWE je v České republice největší dodavatel plynu. RWE Transgas pokrývá většinu svých obchodů (asi 70 %) dodávkami plynu od ruské státní společnosti Gasprom, zbytek plynu zajišťuje z Norska. Společnost RWE je zároveň největším provozovatelem podzemních zásobníků plynu v České republice.

33

Ceny zemního plynu platné od 1. 1. 2010: od 1. 4. 2007 nejsou ceny za energii zemního plynu regulovány, regulovány jsou jen ceny za distribuci pro domácnosti, které jsou jednou za rok stanovovány Energetickým regulačním úřadem. Ceny zemního plynu jsou stanoveny za energetické jednotky (kWh), které zaručují objektivní účtování závislé na podmínkách a kvalitě dodaného zemního plynu. Pro orientační přepočet lze uvažovat 1 m³ = 10,5 kWh. Základ daně je výlučně specifický a je vyjádřen v množství plynu, které je uvedeno v jednotkách MWh spalného tepla. Pokud spalné teplo nejde vyjádřit v MWh, stanoví ho zákon pevnou částkou ve výši 15 MWh na tunu plynu. Sazby daně jsou pevné a diferencované podle účelu použití plynu. Zákon předkládá vizi jak se vyvíjí sazby daně až k horizontu roku 2020. Tab. 2

Sazby daně zemního plynu a některých dalších plynů

účel použití plynu pohon motorů blíže nespecifikované účely výroba tepla další specifické účely Zdroj: Vlastní zpracování

Sazba daně (v Kč/MWh spalného tepla) od: 1. 1. 2020 1. 1. 2008 1. 1. 2012 1. 1. 2015 1. 1. 2018 0

34,2

68,4

136,8

264,8

30,6 30,6

4.3 Daň z pevných paliv Předmět

daně

je

vymezen

v teoretické

části.

Vymezení

dodavatele

a konečného spotřebitele je stejné jako v případě daně ze zemního plynu. Dodavatel je opět právnická nebo fyzická osoba, která v rámci podnikání nabývá paliva bez daně (z pevných paliv) za účelem jejich dalšího prodeje, čili se jedná obchodníka s pevnými palivy. V České republice patří k hlavním producentům uhlí akciové společnosti OKD, Mostecká uhelná a Litvínovská uhelná. Z dodavatelů uhlí například akciová společnost CZECH COAL, která je dodavatelem mosteckého hnědého

34

uhlí. V březnu roku 2009 bylo v tuzemsku registrováno 129 plátců daně z pevných paliv. Základ daně je opět specifický. Tvoří ho množství pevných paliv vyjádřených v jednotkách GJ spalného tepla v původním vzorku. Spalné teplo v původním vzorku se prokazuje měřením akreditované laboratoře, nesmí být starší než jeden rok. Jestliže ho nelze prokázat, stanovuje zákon spalné teplo vy výši 33 GJ na tunu paliv. Sazba daně je stanovena ve výši 8,50 Kč/GJ (0,32 €/GJ) spalného tepla v původním vzorku.

4.4 Daň z elektřiny Předmětem daně je elektřina. Dodavatel nabývá v tuzemsku elektřinu bez daně. Obchodník s elektřinou musí mít k tomuto nákupu povolení k nabytí elektřiny bez daně. Dodavatelé: • EON Energie, a. s., www.eon.cz • Pražská energetika, a. s., www.pre.cz • Čez Prodej, s. r. o., www.cez.cz Cena za elektřinu byla podle požadavků Energetického zákona rozdělena na regulované platby za dopravu elektřiny elektrickou sítí do vaší domácnosti (tj. poplatky za použití energetické sítě) a platby za vlastní odebranou elektřinu (tzv. „silovou elektřinu“). Výše regulovaných plateb je každoročně stanovována na návrh regulovaných subjektů rozhodnutím Energetického regulačního úřadu, cena silové elektřiny je určována situací na trhu s elektřinou. Uvedené platby se dále dělí na dílčí složky, které jsou jednotlivě uváděny jak v ceníku elektřiny, tak na konečném vyúčtování vaší spotřeby. Základ daně je opět specifický. Je jím množství elektřiny vyjádřené v MWh. Z domácností určitě známe jednotku tisíckrát menší, kterou je kilowatthodina.

35

Sazba daně je pevná, stanovena ve výši 28,3 Kč/MWh (1,07 €/MWh). Pokud známe základ daně a sazbu, stačí už jen vypočítat daň jednoduchým matematickým postupem, tento postup je u všech tří zmíněných daní stejný. Tab. 3

Společný výpočet energetických daní

Daň (v Kč) = základ daně * sazba daně Zdroj: Marková (2009), vlastní zpracování

4.5 Zavedení EDR do některých evropských zemí V průběhu 90. let byla zavedena příjmově neutrální environmentální daňová reforma v celé řadě členských zemí. Jedna vůbec první reforma byla zavedena ve Finsku v roce 1990. Další zavádění pokračovalo ve dvou vlnách 1990–1993 a 1998–2001, kdy EDR byla zavedena v ostatních členských zemích. Zavedení daní k ochraně životního prostředí a zejména ekologická daňová reforma se staly součástí řady politických dokumentů a strategií EU a OECD. 4.5.1

První vlna EDR

Finsko: zde byla zavedena tzv. uhlíková daň (CO₂) již v roce 1990, dále „zelenání“ daňového systému, toto zavedení bylo doprovázeno redukcí daní z přijmu nebo snížením příspěvku na sociální pojištění. Švédsko: také zavedena uhlíková daň; velká daňová reforma proběhla v roce 1991. Norsko: CO₂ daň na minerální oleje zavedená v roce 1991, dále rozšířeno na uhlí, vápenec a plyn. Byl kladen menší důraz na dvojí dividendy díky vysoké zaměstnanosti, přesto část výnosu byla alokována na snížení daně z příjmu a investice do úspor energie a podporu obnovitelných zdrojů. Dánsko: v roce 1992 zavedena CO₂ daň z paliv, roku 1994 všeobecná reforma daňového systému s postupně rostoucím energetickým zdaněním

36

(rostoucí do roku 2002); roku 1995 vznikl pro Dánsko tzv. „Energetický balíček“, který znamenal zvýšení daně CO₂ + SO₂. Kromě severských zemí, které byly průkopníky ekologických daňových reforem, byly v roce 1993 zavedeny daně na některé energetické produkty v Belgii, jejich příjem měl sloužit k financování snížení příspěvků na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem. 4.5.2

Druhá vlna EDR

Nizozemí: do roku 1988 existovalo 7 specifických eko–poplatků (voda, vzduch, odpady, hluk, půda, chemický odpad), z výnosů byly financovány programy ochrany. Po roce 1988 „Všeobecný zákon o ochraně životního prostředí“– všeobecná daň z paliv, která nahradila 5 existujících poplatků. Zavedena obecná daň na paliva roku 1998. Od roku 1996 zavedena „Regulatory Energy Tax“, příjem vrácen domácnostem jako snížené daně z příjmů tzv. eko bonus, příjem zaměstnancům vrácen jako redukce sociálního pojištění. Rakousko: roku 1996 zavedeny daně na energie a elektřinu, část příjmů využita na úsporu energie a ochranu životního prostředí. Velká Británie: v dubnu 2001 byly zavedeny daně týkající se klimatické změny tzv. „Climate Change Levy“. Itálie: EDR probíhala v letech 1999–2005, roku 1998 zavedení nových environmentálních daní, poté remodulace zdanění minerálních olejů podle obsahu uhlíku a jejich využití, zavedena spotřební daň z uhlí, výnosy slouží ke snížení pracovních daní. Německo: ekonomická daňová reforma probíhala v letech 1999–2003, včetně nového zdanění elektřiny + vyšší daň na minerální oleje, v rámci reformy byla navržena výše snížení daňové zátěže práce, po té byly dopočteny nové sazby spotřebních daní na energetické produkty, v dalších letech se vláda zavázala pokračovat v reformě v podobě odstraňování daňových úlev.

37

Francie: roku 1999 zavedena obecná daň na aktivity spojené se znečištěním, zavedeny poplatky za znečištění vzduchu, z domácích odpadů, z některých průmyslových odpadů, maziv a hluku. Roku 2001 zavedeno nové zdanění energie užívané v průmyslu, veškeré příjmy jdou na redukci zdanění práce pro podniky implementující 35 hodinový pracovní týden.

4.6 Evropská unie v současnosti Nyní se podíváme na situaci v oblasti ekologických daní (daní k ochraně životního prostředí), která panuje v současné době v Evropské unii. Pro lepší přehlednost jsou daně k ochraně životního prostředí rozděleny na dvě skupiny podle toho, které členské státy je aplikují: • daně ze znečišťování přírodních zdrojů, • daně z energetických zdrojů. Následující obrázek nám udává podíl ekologických daní na celkovém HDP Evropské unie. Hrubý domácí produkt slouží k porovnání ekonomické úrovně jednotlivých členských států a ukazuje nám, jak si vede hospodářství daného státu. HDP představuje hodnotu celkového vyprodukovaného zboží a služeb v domácí ekonomice během jednoho roku. HDP nám ukazuje jak je která ekonomika energeticky náročná. Jednotlivé údaje byly k dispozici na stránkách Evropského statistického úřadu pouze do roku 2007.

38

Obr. 1 Příjmy environmentálního zdanění v EU (1995–2007, % HDP) Zdroj: ec.europa.eu (2009)

Příjmy plynoucí z environmentálních daní v několika minulých letech na úrovni EU nerostly. V roce 2007 příjmy z těchto daní v EU–27 činily 2,5 % unijního HDP a 6,2 % celkových příjmů. Pokud porovnáme tyto příjmy s rokem 1980, kdy environmentální daně činily „jen“ 0,5 % je tento nárůst významný. Hlavní nárůst se odehrál v letech 1990–1994 díky nadprůměrnému nárůstu energetických daní. Roku 1999 se příjmy z environmentálních daní snížily jak ve vztahu k HDP, tak jako podíl na celkovém zdanění (o 0,3, resp. 0,8 procentního bodu). Skutečnost je taková, že se podíl environmentálních daní na celkovém zdanění od roku 1995 zvýšil v řadě členských států např. Dánsko, Estonsko, Rakousko, Polsko, Nizozemí, částečně i Slovensko.

39

Z tabulky je vidět, že příjem environmentálních daní ve vztahu k HDP klesá, je to způsobeno tím, že tyto daně jsou vymezeny na jednotku fyzické spotřeby a obvykle nominálně fixovány. Na rozdíl od daní ad valorem jejich reálná hodnota vůči HDP klesá v případě, kdy není přizpůsobována o inflaci nebo pravidelně přizpůsobována. Tento problém by se mohl snadno vyřešit indexací nominálních sazeb o inflaci. Takový postup zatím zvolilo jen Dánsko jako jediný členský stát v EU. Proto má také Dánsko nejvyšší ekologické daňové příjmy (okolo 6 % HDP) ze všech členských států EU, po Dánsku následuje Nizozemí, které dosahuje příjmů 4 % HDP. Naopak nejnižší daňové příjmy v oblasti životního prostředí ve vztahu k HDP se nacházejí v Litvě, Rumunsku, Španělsku. 4.6.1

Rozdělení ekologických daní v rámci čtyř kategorií

• energie, • doprava, • daň ze znečišťování, • daň z využívání přírodních zdrojů. Energetické daně jsou zdaleka nejvýznamnější, představují přibližně 3/4 příjmů z ekologických daní a 1/15 z celkových daňových příjmů a sociálních příspěvků. V EU 27 tvoří dopravní daně skoro 1/4 celkových příjmů z ekologických daní a jen 1,5 % z celkových daňových příjmů a sociálních příspěvků. Zbývající dvě kategorie, daň ze znečištění a využívání přírodních zdrojů představují pouze okrajovou výši příjmů, dohromady tvoří pouze 4,6 % z celkových ekologických daní. Převaha energetických daní je společná pro většinu členských států, avšak v některých zemích např. v Irsku a na Kypru jsou významné dopravní daně.

40

Obr. 2 Environmentální daňové příjmy a typy těchto daní v členských státech Zdroj: ec.europa.eu (2009)

Z grafu je vidět, že největší procentuální podíl na HDP Evropské unie má Dánsko. Právě proto jsou ekologické daně v Dánsku dále v této práci rozebrány a srovnány s Českou republikou. Další daň, která by mohla být považována za daň k ochraně životního prostředí, je silniční daň. V členských státech bývá uvalována v podobě jednorázové registrační daně při koupi nového vozidla, nebo v podobě silniční daně, která je uvalována na všechna registrovaná vozidla, dále může být uvalována v podobě daně z emisí vozidel a nesmíme zapomenout také na model, který je používán v České republice tzv. daň z vozidel, jež jsou využívána k podnikatelské činnosti.

41

4.7 Nizozemí V Nizozemí existuje několik ekologických daní, všechny jsou poměrně nové. Pro srovnání budou stačit energetické daně jako např.: Tzv. Regulační energetická daň je uvalena na spotřebu zemního plynu a elektřiny nebo tekutých paliv, jestliže jsou použity jako substituty plynu. V nákupní ceně jí platí komerční subjekty a domácnosti, kterým je ale vrácena ve slevách na jiných daních. Odvádí ji výrobci a distribuční společnosti.

Elektřina

i zemní

plyn

jsou

zdaněny

podle

množství

spotřebované energie. Tab. 4

Sazby energetických daní v Nizozemí

Daň z elektřiny Daň ze zemního plynu Daň z pevných paliv

0,00–0,07 €/kWh 0,01–0,15 €/m³ 12,56 €/tunu

Zdroj: OECD (2010), vlastní zpracování Tab. 5

Podíl ekologických daní v Nizozemí na HDP Evropské unie

Druh daně Energie Doprava Zdroje znečištění Ekologické daně

1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 1,7 1,3

1,9 1,4

1,9 1,3

1,9 1,2

1,9 1,2

2,0 1,3

2,1 1,3

2,1 1,4

0,6

0,5

0,5

0,6

0,6

0,6

0,6

0,6

3,6

3,8

3,7

3,7

3,7

3,9

4,0

4,1

Pozn. Údaje jsou uvedeny v % z HDP Zdroj: ec.europa.eu (2009), vlastní zpracování

Nizozemí má druhé nejvyšší ekologické daňové příjmy v Evropské unii. Podíl příjmů v procentech HDP tvoří kolem 4 % z HDP. Značné příjmy jsou vyvolány z dopravní daně, zároveň je Nizozemí jednou z mála zemí Evropské unie, ve které jsou zavedeny daně ze znečištění povrchových vod a stočného.

42

4.8 Dánsko Tab. 6

Sazby energetických daní v Dánsku

Daň z elektřiny Daň ze zemního plynu Daň z pevných paliv

0,07 a 0,09 €/kWh 0,30 €/Nm ³ 7,70 €/GJ

Zdroj: OECD (2010), vlastní zpracování

Dánsko zde uvádí sazbu daně ze zemního plynu 0,30 €/Nm³. Jednotka Nm³ je vysvětlena jako normal m³, měla by představovat stejné množství jako klasický metr krychlový. Dánsko má jeden z nejsložitějších daňových systémů. Zelené daně jsou odváděny podle úrovně produkovaného CO₂ nebo dle znečištění vody. V Dánsku existuje komplikovaný daňový systém, na jehož základě mohou podnikatelé v některých případech požádat o vrácení zelených daní. V Dánsku tvoří veškeré daně asi 56 % z výsledné ceny elektřiny. Dánská ekonomika je nesmírně výkonná a současně energeticky šetrná. V zemi jsou vysoké ekologické daně a zároveň je zdaněna veškerá forma energie. Nejpozději od 1. 7. 2010 by měl v Dánsku platit nový zákon, který sníží sazby

pro

odběratele

elektrické

energie

vyprodukované

větrnými

elektrárnami, pokud tato elektřina bude přímo využita k výrobě tepla. Sazba daně z elektřiny se tak sníží o více než 70 %. Teplárny by měly být motivovány k tomu, aby k výrobě tepla využívaly elektřinu z větrných elektráren.

43

Tab. 7

Podíl ekologických daní v Dánsku na HDP Evropské unie

Druh daně Energie Doprava Zdroje znečištění Ekologické daně

1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2,1 2,1

2,5 1,8

2,7 1,7

2,6 1,9

2,6 1,8

2,5 2,0

2,3 2,2

2,2 2,2

0,3

0,8

0,8

0,8

0,8

1,0

1,3

1,5

4,5

5,1

5,2

5,3

5,2

5,5

5,8

5,9

Pozn. Údaje jsou uvedeny v % z HDP Zdroj: ec.europa.eu (2009), vlastní zpracování

Tabulka jasně dokazuje, že Dánsko má velmi vysoký podíl ekologických daní na HDP Evropské unie. Tab. 8

Daně ze znečišťování přírodních zdrojů v Dánsku

Daně ze znečišťování přírodních zdrojů název daně Akcíz z pitné vody Akcíz z odpadních vod Akcíz z odpadu a surovin Akcíz z PVC a ftalátů Akcíz z obalů Akcíz ze síry

předmět daně podzemní a povrchová voda odpadní voda odpad, těžba kamene, štěrku a písku produkty obsahující PVC a ftaláty obaly nápojů síra obsažená v energetických produktech či produktech sloužících k výrobě energetických produktů pesticidy hermeticky uzavřené NiCad baterie

Akcíz z pesticidů Akcíz z NiCad baterií Akcíz z antibiotik a růstových hormonů antibiotika a růstové hormony použitých ke krmení zvířat Akcíz z dusíku dusík, dusíkatá hnojiva Akcíz z freonů freon (CFC, HFC, PFC a SF6) Akcíz z CO2 a vybraných CO2, minerální oleje energetických produktů Akcíz z chlorovaných tetrachlorethylen, trichlorethylen, dichlorethylen rozpouštědel Pozn: Uvedené daně jsou vybírané centrálně (nejsou zahrnuty municipální daně) Zdroj: Nerudová (2007), vlastní zpracování

Akcízy jsou selektivními daněmi, které jsou uvalovány pouze na vybrané zboží s cílem snížit jeho spotřebu u obyvatel.

44

4.9 Kypr Tab. 9

Sazby energetických daní na Kypru

Daň z elektřiny Daň ze zemního plynu Daň z pevných paliv

– 2,60 €/GJ 0,31 €/GJ

Zdroj: OECD (2010), vlastní zpracování

Kypr má čtvrtý nejvyšší podíl ekologických daní na HDP Evropské unie, hned po Dánsku, Nizozemí a Maltě. Je to hlavně díky velkému podílu dopravních daní, které tvoří 1,5 % HDP což je o 0,8 procentního bodu vyšší než průměr EU–27. Příjmy z energetických daní jsou oproti příjmům z dopravních daní velmi nízké, od roku 1995 značně vzrostly, ale od roku 2004 začaly nepatrně klesat. Databáze OECD vůbec neuvádí sazbu daně z elektřiny. Tab. 10

Podíl ekologických daní na Kypru na HDP Evropské unie

Druh daně Energie Doprava Zdroje znečištění Ekologické daně

1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 0,5 2,3

0,7 2,0

1,0 2,0

1,0 1,9

1,9 1,8

2,1 1,9

1,9 1,6

1,8 1,5

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

2,8

2,7

3,0

2,9

3,7

4,0

3,5

3,3

Pozn. Údaje jsou uvedeny v % z HDP Zdroj: ec.europa.eu (2009), vlastní zpracování

45

4.10 Rakousko Tab. 11

Sazby energetických daní v Rakousku

Daň z elektřiny Daň ze zemního plynu Daň z pevných paliv

15,00 €/MWh 66,00 €/1000 m³ 0,05 €/kg

Zdroj: OECD (2010), vlastní zpracování

V Rakousku jsou na energetické daně uvaleny jednotné sazby. Pro účely zdanění se elektřina uvádí v MWh a zemní plyn v 1000 m³. Daň z pevných paliv je zdaněna tzv. uhelným poplatkem, který je 0,05 € za kg. Tab. 12

Podíl ekologických daní v Rakousku na HDP Evropské unie

Druh daně

1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Energie Doprava Zdroje znečištění Ekologické daně

1,4 0,7

1,6 0,8

1,7 0,9

1,7 0,9

1,8 0,9

1,8 0,8

1,8 0,8

1,6 0,8

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

2,1

2,4

2,6

2,6

2,7

2,6

2,6

2,4

Pozn. Údaje jsou uvedeny v % z HDP Zdroj: ec.europa.eu (2009), vlastní zpracování

Příjmy z ekologických daní v Rakousku se blíží průměru EU–27, který je 2,5 % HDP. Dopravní daně tvoří 1/3 z těchto příjmů. Zbylé 2/3 tvoří příjmy z energetických daní.

46

4.11 Česká republika Tab. 13

Podíl ekologických daní v České republice na HDP Evropské unie

Druh daně

1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Energie 2,3 Doprava 0,3 Zdroje znečištění 0,2 Ekologické 2,8 daně

2,1 0,3 0,1

2,3 0,2 0,0

2,2 0,2 0,0

2,3 0,2 0,0

2,4 0,2 0,0

2,5 0,2 0,0

2,4 0,2 0,0

2,5

2,5

2,4

2,5

2,6

2,7

2,6

Pozn. Údaje jsou uvedeny v % z HDP Zdroj: ec.europa.eu (2009), vlastní zpracování

Oproti ostatním členským státům na tom Česká republika není nejhůř. Stejně jako Rakousko se pohybujeme okolo průměru EU–27. Nejvyšší podíl na příjmech plynoucích z ekologických daní mají energetické daně, proto jsou v následující tabulce srovnány sazby energetických daní, které jsou zavedeny ve vybraných státech.

4.12 Srovnání energetických daní ve vybraných státech Tab. 14

Sazby energetických daní v členských státech

Daň Daň z pevných Daň ze zemního z elektřiny paliv plynu Česká republika 1,07 €/MWh 0,32 €/GJ 0–10,17 €/MWh Dánsko 70 a 90 €/MWh 7,70 €/GJ 0,30 €/m³ Nizozemí 0–70 €/MWh 12,56 €/tunu 0,01–0,15 €/m³ Kypr 0,31 €/GJ 2,60 €/GJ Rakousko 15 €/MWh 0,05 €/kg 0,066 €/m³ Zdroj: OECD (2010), vlastní zpracování

Databáze OECD uvádí sazby energetických daní v různých měnách. Pro lepší přehlednost jsou uvedeny všechny sazby v eurech. Stejně tak sazby pro elektřinu jsou v tabulce převedeny na MWh. Sazby jsou v tabulce upraveny tak, aby jejich vzájemné porovnávání bylo snazší. Sazby daní uvedené na stránkách OECD jsou v různých jednotkách. Kypr zde vůbec neuvádí sazbu pro elektřinu. Základ daně pro daň z elektřiny je

47

v českém zákoně uvedena v jednotkách MWh. V Dánsku je elektřina rozdělena na elektřinu pro vytápění bytů a jiné účely. Používají se zde dvě sazby, které jsou z uvedených států nejvyšší. V Dánsku zaplatí za jeden MWh elektřiny 70–90x více než u nás. V Nizozemí je elektřina zdaněna podle roční spotřeby v rozmezí od 0,00–0,07 €/kWh. Při spotřebě elektřiny nad 10 000 000 kWh ročně je v některých případech osvobozena od daně. V České republice a Rakousku je jednotná sazba pro elektřinu. Pokud nebereme v potaz Kypr, Česká republika má z uvedených států nejnižší sazbu daně z elektřiny. Sazba daně z pevných paliv v České republice je téměř stejná jako na Kypru. Sazba daně je uvedena v jednotce GJ i v Dánsku, kde je mnohem vyšší než u nás 7,70 €/GJ. Je uvalena například na uhlí a koks stejně jako v tuzemsku. V Nizozemí se do tzv. energetické regulační daně řadí jen elektřina a zemní plyn, daň z paliv je v databázi OECD uvedena jako poplatek za uhlí v tunách. V Rakousku jsou pevná paliva zdaňována také uhelným poplatkem. Daň ze zemního plynu je uvedena v různých jednotkách. U nás se sazba pohybuje od 0–10,17 €/MWh. Nizozemí uvádí sazbu 0,01–0,15 €/m³ zase podle množství spotřebovaného plynu jako u elektřiny. Osvobození od daně se poskytuje na dodávky zemního plynu, které budou použity jinak než jako paliva. Kypr uvádí jednotnou sazbu pro zdanění plynu a to 2,60 €/GJ. Zdanění zemního plynu v Dánsku uvádí sazbu 0,30 €/m³, která je opět z uvedených sazeb nejvyšší.

4.13 Budoucnost ekologických daní v ČR Systém ekologických daní v ČR není zdaleka konečný. Do roku 2010 se zdaňovala elektřina a fosilní paliva (černé a hnědé uhlí). Druhá část reformy (2010–2014) by měla obsahovat další zvýšení sazeb, zejména sazeb zemního plynu a zavedení také nových daní, kterou je například daň z CO₂ pro velké podniky. Současně bude provedena revize dosavadních ekologických

48

poplatků a opatření v dopravě. Kromě zavedení nových daní, které závisí na politických rozhodnutích a výsledků voleb, by měl vzniknout i systém daňových zvýhodnění. Třetí etapa (2014–2017) bude postavena na vyhodnocených zkušenostech. 4.13.1

Zavedení daně z CO₂

Ministerstvo životního prostředí chtělo navrhnout uhlíkovou daň už v rámci druhé etapy ekologické daňové reformy. Nyní ale čeká na finální podobu směrnice o energetickém zdanění paliv, jejíž součástí je právě zavedení daně z CO₂. Podle českého ministerstva životního prostředí je jasné, že směrnice projde. Zavedení se dotkne i běžných spotřebitelů. Hlavně bude znamenat vyšší cenu klasických fosilních paliv, jako je například uhlí nebo plyn.

49

5 Závěr Bakalářská práce se zabývá problematikou ekologických daní. Ekologické zdanění se v České republice dostalo do centra pozornosti po vstupu ČR do Evropské unie. V roce 2003 vstoupila v platnost Směrnice Rady 2003/96/ES. Roku 2004, kdy přistoupilo k Evropské unii dalších 10 států, byla energetická směrnice doplněna. Důvodem tohoto doplnění byly obavy, že rychlé zavedení minimálních sazeb způsobí čerstvě přistoupeným státům vážné hospodářské a sociální problémy. Například Česká republika mohla do 1. 1. 2008 uplatňovat u energetických daní úplné nebo částečné osvobození, popř. nižší než minimální sazby daně. Bakalářská práce byla zaměřena na komparaci ekologických daní v tuzemsku a vybraných státech Evropské unie. Konkrétně se komparace věnuje energetickým daním. Dánsko a Nizozemí vykazují oproti České republice vysoké sazby energetických daní. V těchto zemích nejsou ekologické daně novou záležitostí, konkrétní podoba energetických daní byla zavedena již v letech 1995-1996. V současnosti se Česká republika nachází ve 2. fázi EDR, která byla naplánována na roky 2010-2014. V této fázi byly naplánovány změny daňových sazeb a daňová zvýhodnění u pevných paliv, elektřiny a zemního plynu. Ve druhé fázi by také mělo dojít k podpoře obnovitelných zdrojů energie, energetických úspor a ekologicky šetrných druhů dopravy. V budoucnosti Českou republiku čeká postupné zvyšování energetických daní. Sazba daně z elektřiny je v národní měně 28,3 Kč/MWh (1,07 €/MWh), což představuje nejnižší sazbu ze srovnávaných států. Kypr vůbec neuvádí sazbu daně z elektřiny. Velmi podobné zdanění elektřiny mají v Dánsku a Nizozemí okolo 70 a 90 €/MWh. Stejně tak je tomu u daně ze zemního plynu, kde je opět nejvyšší sazba 0,30 €/m³ v Dánsku. V Nizozemí je sazba poloviční 0,15 €/m³, ale může být i nižší, záleží na množství spotřebovaného plynu. Rakousko uvádí jednotnou sazbu a to 0,066 €/m³. V České republice je základ daně uváděn jako množství plynu v MWh spalného tepla. Sazba daně se pohybuje v rozmezí od

50

0 do 264,80 Kč/MWh (0–10,17 €/MWh), podle účelu použití plynu. V tuzemsku je v rámci první etapy EDR zemní plyn sice osvobozen, ale v dalších letech bude zdaněn, což bude mít dopad na domácnosti s nízkými příjmy. Obyvatelé by neměli počítat s tím, že osvobození plynu je trvalé. Základ daně pro daň z pevných paliv v České republice, Dánsku a Kypru tvoří množství pevných paliv vyjádřené v GJ spalného tepla v hořlavině. V České republice je sazba 8,50 Kč (0,32 €)/GJ. Sazba je tedy skoro stejná jako na Kypru, kde je 0,31 €/GJ. Dánsko uvádí nejvyšší sazbu daně z paliv, která je 7,70 €/GJ. V Rakousku je zaveden uhelný poplatek ve výši 0,05 €/kg, podobná situace je v Nizozemí, kde je poplatek 12,56 €/tunu. Daň z pevných paliv se u těchto dvou států vztahuje pouze na uhlí, proto je zde stanoven uhelný poplatek. V České republice sazba daně nezohledňuje obsah škodlivých látek v palivu, je určena na základě minimální sazby, která je daná Směrnicí Rady 2003/96/ES. Daň z CO₂ by mohla vyřešit problém zohlednění škodlivin v daném palivu, jako je tomu například v Dánsku. Když seřadíme srovnávané státy podle příjmů z environmentálních daní v roce 2006, největší příjmy z těchto daní má Dánsko, potom Nizozemí, Kypr, Česká republika a Rakousko. Dánsko má nejvyšší environmentální příjmy ze všech zemí Evropské unie. Nizozemí je na tom podobně. Kypr je na tak vysoké pozici jen díky dopravním daním. Rakousko a Česká republika má příjmy plynoucí z environmentálních daní zhruba na stejné úrovni. V Dánsku jsou vysoké ekologické daně a zároveň je zde zdaněna veškerá forma energie, proto je dánská ekonomika nejen velmi výkonná, ale také energeticky šetrná. V Dánsku jsou také velice vzdělaní a kvalifikovaní zaměstnanci, a proto mají firmy možnost zavádět technologicky náročnější, ale současně ekologicky šetrnější formy výroby. Nové technologie přinášejí energetickou úsporu. Důležitým hlediskem je rovněž vysoké ekologické povědomí obyvatel a zbytečné neplýtvání energií. Právě takové povědomí chybí obyvatelům České republiky. Energie je totiž v Dánsku nejdražší. Díky právě schopným zaměstnancům se mohou nové ekologicky šetrnější

51

technologie rozvíjet právě ve Skandinávii, Nizozemí a Německu. V České republice pracuje velká část obyvatel právě v průmyslu, proto ekologické daně budou mít na obyvatele v České republice silnější dopad, což povede ke snížení konkurenceschopnosti oproti ostatním státům. Daně ze znečištění jsou v České republice minimální, stejně tak je tomu v ostatních členských státech. Ve všech uvedených státech jsou energetické daně nejvýznamnější z ekologických daní. Výjimku tvoří Kypr, kde značně převládají příjmy z již zmiňovaných dopravních daní. Doporučením pro daňový systém v České republice by mohlo být zanechání současných sazeb energetických daní, navrhované zvýšení by se mohlo uskutečnit až v rámci třetí etapy EDR. Vyšší sazby by teoreticky měly obyvatele a firmy motivovat k ekologicky šetrnějšímu chování, avšak občané České republiky si neuvědomují možné budoucí dopady na životní prostředí. Možná

by

k nárůstu

ekologického

povědomí

obyvatel

vedla

větší

informovanost o stavu životního prostředí v České republice a zároveň zvýšení státních dotací na ekologicky šetrnější výrobu energie a tepla, například solární kolektory a kotle pro spalování biomasy. Bohužel, alternativní a čisté zdroje jsou velice drahé, například ekologicky šetrné kotle na biomasu se pohybují v cenách od 60 000 Kč, proto většina českých domácností přechod k biomase zavrhla, a tak došlo a dochází ke spalování domovního odpadu. Je velmi pravděpodobné, že plánované zvýšení sazeb energetických daní bude pokračovat v opačném efektu, kdy občané budou i nadále spalovat odpadky, neboli „cokoliv, co hoří“. Tímto efektem by se energetické zdanění do budoucna minulo účinkem. Energetické zdanění je v ČR v porovnání s vyspělými zeměmi nízké, odpovídá však státům s obdobným ekonomickým charakterem, proto by zvýšení sazeb nemuselo být nezbytně nutné. Stejně tak problematika zavedení daně z CO₂ by měla brát ohled na současnou situaci a vývoj ekonomiky v České republice.

52

6 Literatura 1.

KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 4. vyd. Praha: ASPI, 2006. 279 s. ISBN 80–7357–205–2.

2.

MARKOVÁ, H. Daňové zákony 2009, úplná znění platná k 1. 1. 2009. 17. vyd. Praha: GRADA Publishing, 2009. 216. s. ISBN 978–80–247–2803–2.

3.

MAŠKOVÁ, R.

A KOL.

Daň z elektřiny. Týdeník ekonom, 2007, roč. 11, č. 49,

s 1–5. 4.

NERUDOVÁ, D. Daně k ochraně životního prostředí v Evropské unii a České republice. Daně a právo v praxi, 2007, roč. 12, č. 10, s. 35-39.

5.

SVÁTKOVÁ, S. Spotřební a ekologické daně v České republice. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009. 300 s. ISBN 978–80–7357–443–7.

6.

ŠIROKÝ, J.

A KOL.

Daňové teorie: s praktickou aplikací. 2. vyd. Praha: C. H.

BECK, 2008. 301. s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 978–80–7400– 005–8. 7.

Zákon č. 261/2007 Sb. o stabilizaci veřejných rozpočtů.

8.

GOLA, P. Jaké ekologické daně se platí v Evropské unii? [online] c2003, poslední revize 31. 3. 2003 [cit. 2010–03–01]. Dostupné z WWW: ISSN 1213-4414.

9.

Minimální sazby daní v EU. [online] c2009, [cit. 2010-05-04]. Dostupné z WWW:

.

ISSN

1213-4325. 10.

Ekologické daně [online] c2009, [cit. 2010-05-04]. Dostupné z WWW:

11.

Principy a harmonogram ekologické daňové reformy. [online] c2008, [cit. 2010–05–21]. Dostupné z WWW:

53

12.

Taxation trends in the EU. [online] c2008, [cit. 2010-05-15]. Dostupné z WWW:

13.

Nominal tax Rates of environmentally related taxes for selected countries. [online]

c2010,

[cit.

2010-05-15].



Dostupné

z WWW:

54

7 Seznam tabulek Tab. 1 Tab. 2 Tab. 3 Tab. 4 Tab. 5 Tab. 6 Tab. 7 Tab. 8 Tab. 9 Tab. 10 Tab. 11 Tab. 12 Tab. 13 Tab. 14

Minimální sazby daně pro jednotlivé minerální oleje................................ 30 Sazby daně zemního plynu a některých dalších plynů ............................... 33 Společný výpočet energetických daní......................................................... 35 Sazby energetických daní v Nizozemí......................................................... 41 Podíl ekologických daní v Nizozemí na HDP Evropské unie..................... 41 Sazby energetických daní v Dánsku ........................................................... 42 Podíl ekologických daní v Dánsku na HDP Evropské unie ...................... 43 Daně ze znečišťování přírodních zdrojů v Dánsku .................................... 43 Sazby energetických daní na Kypru ........................................................... 44 Podíl ekologických daní na Kypru na HDP Evropské unie ....................... 44 Sazby energetických daní v Rakousku........................................................ 45 Podíl ekologických daní v Rakousku na HDP Evropské unie.................... 45 Podíl ekologických daní v České republice na HDP Evropské unie.......... 46 Sazby energetických daní v členských státech ........................................... 46

55

8 Seznam obrázků Obr. 1 Obr. 2

Příjmy environmentálního zdanění v EU (1995–2007, % HDP)............... 38 Environmentální daňové příjmy a typy těchto daní v členských státech.... 40