www.comicscentrum.cz Kliknutím navštívíte internetové stránky Comics Centra.
vr ána James O’Barr
Překlad z angličtiny: DANA KREJČOVÁ Písně Joy Division a Robyna Hitchcocka přebásnil: JOSEF RAUVOLF Texty od A. Rimbauda přebásnil: VÍTĚZSLAV NEZVAL Texty od Baudelaira přebásnil: VLADIMÍR MIKEŠ Zbytek veršů do českého jazyka převedli: DANA KREJČOVÁ, VÁCLAV DORT Redaktoři překladu: VÁCLAV DORT, MARTIN TROJAN Jazykové korektury: MILENA VOJTKOVÁ Šéfredaktor: VÁCLAV DORT Lettering: MARTIN TROJAN Kreslené nápisy vytvořil: ONDŘEJ SVÁTEK, MARTIN TROJAN Grafická úprava: VÁCLAV DORT, MARTIN TROJAN Digitální restaurace a programování: VÁCLAV DORT Distribuce: JITKA FIALOVÁ Předtisková příprava: COMICS CENTRUM
Památce Lukáše Ladry (1966-2012)
Navštivte naše internetové stránky: http://www.comicscentrum.cz nebo naši prodejnu: Jana Masaryka 29 (vchod z Americké ulice) Praha 2, 120 00 Telefon: 296 302 570, 296 302 571, FAX: 296 302 573
Z anglického originálu The Crow, Special Edition, vydaného nakladatelstvím Galery Books, a division of Simon & Schuster, Inc. v roce 2011, českou verzi vydal: Martin Trojan – 3-Jan Jana Masaryka 29, 120 00 Praha 2 První české vydání © 2012 Vytištěno v České republice
ISBN: 978-80-86839-59-2 Vázaná ISBN: 978-80-86839-60-8 Brožovaná „Komakino” and „Decades” by Joy Division © 1994 Fractured Music „Raymond Chandler Evening” by Robyn Hitchcock. Used with permission. © 2003, 2007, 2008, 2012 Comics Centrum. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována, nebo publikována jinou formou bez přímého písemného souhlasu autorů. © 1981, 1989, 1992, 1993, 1994, 1995, 2011 by James O'Barr exactly as it appears in the original edition of the Work in addition to any copyright line that may be required to establish copyright in the actual translation. Credit shall be given to Atria Books, an Imprint of Simon & Schuster, Inc. as the original publisher.
Koně, vlaky, kulky a vany Takže první věc, na kterou se zřejmě budete ptát, je: Proč bych se po více než dvaceti letech (vlastně prvních pár stran jsem nakreslil už v roce 1981, takže se tu vlastně bavíme téměř o třech desetiletích) měl vracet a zaobírat se touhle knihou? Proč se rýpat v něčem, co bylo úspěšné? A protože by se za každou otázkou skrývala celá řada dalších podotázek, pokusím se vám dát vyčerpávající odpovědi hned na tomto místě. Proč? Protože to byl původní záměr. Všechny nové části byly plánovány pro vydání v původní knize. Tak proč tam tedy nebyly? Inu, z několika důvodů – některé z technických, jiné z emočních a další jednoduše proto, že jsem neměl zkušenosti na to, jak je tam potom vrátit (nezapomínejte, že to byla moje úplně první knížka). V těch dřevních dobách na začátku osmdesátých let se comicsy tiskly na archaických strojních monstrech zvaných novinové rotačky. Obrovské kusy novinového papíru velikosti plachet se po obou stranách potiskovaly jednotlivými stránkami, potom skládaly jako kapesníky do velikosti comicsu, pak se všechny strany ořezaly, vložily do desek, sešily a nakonec expedovaly. To se opakovalo přibližně pět tisíc krát. První vydavatel Vrány, Caliber, byla úplně nová společnost, která vznikla v zadní místnosti obchodu s comicsy, a nikdo z nás (obzvlášť já) nerozuměl zákonitostem toho ohromného rotačkového monstra. Jakožto matematičtí géniové jsme jen vypočítali (a tohle nevyřčené pravidlo opravdu platí), že naše kniha může mít jen sudý počet stránek. Můžete udělat 28 stránek, ale ne 29. Tohle se ovšem ukázalo, že je špatně na kvadrát. Rotačková Godzilla totiž tiskla po 16 stránkách najednou (ty plachty novinového papíru skládala do šestnáctistránkových složek), takže se dalo tisknout 16, 32, 48 stránek atd. Prvních pár sešitů jsem měl po 34 nebo 36 stránkách, a nadpočetné stránky jsem vyrval na poslední chvíli, po seznámení s Godzillinými požadavky. Nové stránky s Erikem a Albrectem v zastavárně jsou dobrým příkladem toho, kde byly odstraněny původní kresby. Originály těchhle stránek už byly dávno pryč, prodané nebo ztracené, takže pro navrácení do knihy jsem je musel překreslit ze špatných fotokopií. Plánoval jsem i další scény, nakreslil je a nakonec vyřadil, protože jsem je před dvaceti lety se svými omezenými vizualizačními schopnostmi nedokázal nakreslit, jen odstranit. Jedna vyřazená scéna se odehrávala během konečné přestřelky a veškerá její choreografie byla v odrazu zvětšující se kaluže krve rozlévající se po dlažbě. Kdokoliv viděl originály těchhle stránek, myslel si, že je drží vzhůru nohama, takže to zřejmě nefungovalo. Pořád si myslím, že je to skvělý vizuál, ale dodneška nevím, jak to udělat, aby fungoval v comicsu. Možná by byl lepší pro film. Nová závěrečná scéna (Jiskrný kůň) byla donedávna výzvou jak pro moje umělecké schopnosti, tak pro moje emocionální bloky. V původní knize, když Erik kouká z vlaku, vidí, jak se chytne kůň do ostnatého drátu. Je to vizuální metafora představující Erikův pocit viny, pocházející z nemožnosti pomoct brutálně napadené a zavražděné Shelly. Vždycky jsem měl pocit, že by se ten kůň měl znovu objevit na konci knihy, ale nebyl jsem si jistý, jak nebo proč, ale nakonec jsem ten nápad dostal. Po dvaceti letech jsem úplně pochopil smysl toho koně: není to Erikův pocit viny, ale můj vlastní z toho, že jsem nebyl schopný pomoci skutečné „dívce, která byla Shelly“.
Co tomu předcházelo Všechno se to seběhlo takhle: byl jsem lehkomyslný puberťák, který si neplatil povinné ručení. Místní poldové už zdálky znali moje auto, takže jsem zavolal „dívce, která byla Shelly“ a řekl jsem jí: „Zlatíčko, co kdybys mě vyzvedla. Fakt si teď nemůžu dovolit další pokutu.“ Byl to jeden z určujících okamžiků, kdy se váš život najednou bezdůvodně podělá... řada rozhodnutí a všechno padá jako kostky domina a končí nevratnými následky.
Když šla pro své auto, aby mě vyzvedla, srazil ji nějaký opilý řidič. Byla na místě mrtvá. Ale můj mozek došel nějakou zvrácenou logikou k přesvědčení, že jsem za to zodpovědný já. Kdybych jen platil to povinné ručení... kdybych počkal s voláním deset minut... kdybych jen řekl: „Tak se uvidíme až zítra, lásko!“ Kdyby, kdyby, kdyby... V budoucnu mě nemělo čekat nic, jen nicota. Doufal jsem, že když přeleju svoji vražednou zuřivost tuší na papír, tak nějak zázračně všechna ta bolest, utrpení a sebezničující chování, které to provázelo, zmizí. Shelly jsem pojmenoval po Mary Shelleyové, která napsala Frankensteina, a Erika po Fantomovi opery, protože „Shellyina“ smrt mě uvnitř proměnila v nestvůru, schovávající se za stoickou tvář normálnosti. Jako šílený kartograf jsem se snažil zachytit tuší na papír mapu krajiny zmítané vztekem. Když nebyla v tomhle skutečném světě spravedlnost, snažil jsem se nějakou si stvořit. Dneska už chápu, že „odpuštění je jen pro ty, kdo odpouštějí“. Erik (i já) musel odpustit sám sobě. Zčásti to znamenalo dokázat se vrátit k hrobu, který jsem léta nenavštívil. Zčásti přijmout smrt mého přítele Brandona Lee při natáčení celovečerní filmové adaptace Vrány. Tenkrát jsem cítil stejnou vinu a sebenenávist, které opět nabobtnaly v mé duši („Kdybych tu sračku nikdy nenapsal...“), hrozilo, že se v nich utopím, že se jimi zalknu. Díky pomoci a soucitu Brandonovy snoubenky, krásné Elize Huttonové, jsem opět získal pevnou půdu pod nohama. Nedokážu Elize dostatečně poděkovat za to, že se mi otevřela, že se mnou sdílela svůj žal a konečně že mi řekla ta prostá mocná slova: „Jamesi, ty za to nemůžeš.“ Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by byl blíž k tomu se stát světcem. Ještě jednu poslední věc byste měli vědět. Když jsem začal pracovat na Vráně v roce 1981, bylo to jen pár let po smrti „Shelly“. V knize jsou tak zaznamenány krásné okamžiky které jsme si spolu, ona a já, užívali – vášnivé chvíle které uchovávám hluboko v srdci, jako kdyby pro mě samotného byly křehkými něžnými dárky. Bál jsem se, že ztratí svou cenu, anebo hůř, jejich zneužití, když budou v comicsové knize. Bez ohledu na to, jak byly některé části mé práce osobní nebo biografické, tak jsem je teď vrátil zpátky do knihy. Už to tak necítím – nová část („Vánoce v srpnu“) je jedním z těch krásných okamžiků. Po třiceti letech jsem dospěl do bodu, kdy se chci s vámi o to všechno podělit, protože konec konců, Vrána je oslavou opravdové lásky. Nikdo skutečně nezemře, dokud je milován. A já vím, že tam někde se „Shelly“ směje. – James O’ Barr prosinec 2010
P
Ř
E
D
M
L
U
V
A
NA OSAMĚLÉM MÍSTĚ
J
EDNOHO DNE ZTR ATÍTE VŠE, CO M ÁTE. NA TEN DEN VÁS NIC NEPŘI-
PR AVÍ. ANI VÍR A… ANI NÁBOŽENSTVÍ… NIC Z TOHO. KDYŽ ZEMŘE NĚKDO, KOHO MILUJETE. POCÍTÍTE PR ÁZDNOTU… POCÍTÍTE, JAKÉ TO JE, KDYŽ JSTE ÚPLNĚ A NAPROSTO SAMI. NIKDY NEZAPOMENETE A NIKDY SE S TÍM NESMÍŘÍTE. OSAMĚLÍ LIDÉ SE OBV YKLE NEV YJADŘUJÍ TAK DETAILNĚ A NITERNĚ JAKO JAMES O’BARR V TÉTO KNIZE – TAKŽE KDYŽ UŽ NIC, VEZMĚTE SI Z VR ÁNY ALESPOŇ TOTO PONAUČENÍ: ZAMYSLETE SE NAD TÍM, CO BYSTE MOHLI ZTR ATIT. POKUD JSTE ČLOVĚK, KTERÝ JIŽ NEMÁ CO ZTR ATIT, TAK UŽ JSTE TOHOTO PONAUČENÍ DOSÁHL… A ČEK Á VÁS DALŠÍ, MNOHEM TĚŽŠÍ. SEDĚL JSEM SE SV ÝM PŘÍTELEM JAMESEM NA MNOHA SETK ÁNÍCH FANOUŠKŮ COMICSŮ A POSLOUCHAL, JAK ZPOLA PR AVDIVĚ ODPOVÍDÁ NA OTÁZKY TYPU: „ODKUD JSTE VZAL NÁPAD NA V YTVOŘENÍ VR ÁNY?“ A „PROČ PR ACUJETE PR ÁVĚ NA TOMHLE PŘÍBĚHU?“ A ON VŽDYCK Y ODPOVÍDAL, ŽE JE TO ZALOŽENO NA SKUTEČNÉM PŘÍBĚHU – PRÝ V NOVINÁCH ČETL O TOM, JAK BYL V DETROITU ZAVR AŽDĚN MLADÝ PÁR. NEBO V YKLÁDAL NĚCO O VLIVU VELK ÝCH COMICSOV ÝCH M ALÍŘŮ JAKO WILL EISNER ČI VAUGHN BODE. A OBČAS V YPR ÁVĚL O TOM, JAK SE NECHAL INSPIROVAT HUDBOU OD JOY DIVISION A THE CURE AŽ PO BIG BLACK A PITCH SHIFTER. PŘEZPŘÍLIŠ V YPR ÁVĚNÍ A V YSVĚTLOVÁNÍ, ALE JEN POLOVINA CELÉ PR AVDY. JAMES TUTO KNIHU V YTVOŘIL, PROTOŽE ZEMŘELA JEHO DUŠE. ZJISTIL ALE, ŽE TĚLO STÁLE DÝCHÁ. VR ÁNA V YCHÁZÍ Z JAKÉSI OSAMĚLÉ PR ÁZDNOTY, KTER Á SE NALÉZÁ AŽ DALEKO ZA BOLESTÍ, ŽALEM A SLOV Y. KNIHA, JIŽ DRŽÍTE V RUKOU, JE MÍSTEM, K AM JAMES VLOŽIL VŠECHEN SVŮJ VZTEK A HNĚV, KTERÝ CÍTIL, KDYŽ MU BYLA V YRVÁNA DR AHÁ OSOBA… JE TO POKUS NAJÍT Ř ÁD A SPR AVEDLNOST TAM, KDE ŽÁDNÉ NEJSOU… PONĚVADŽ NĚKTERÉ VĚCI NELZE ODPUSTIT… NIKDY. JE ABSOLUTNĚ V YLOUČENÉ NAUČIT SE S TÍM ŽÍT. ZA TU UDÁLOST – TEN ZLOMEK VTEŘINY, KTERÝ VÁS DOSTAL NA TOTO OSAMĚLÉ MÍSTO – SI NEMŮŽETE ODPUSTIT, JAKKOLIV BY SNAD ONA UDÁLOST BYLA NEV YHNUTELNÁ. SEBERE
Poznámk a k tvorbě této knihy
VÁM VEŠKEROU BUDOUCNOST A UKONČÍ VŠECHNO KROMĚ EMOCIONÁLNÍ SETRVAČNOSTI VZTAHU. TA PŘETRVÁ NAVĚKY A JEDINÉ, CO VÁM ZBÝ VÁ,
V popiskách na obalech prvních čtyř alb Queenů skupina hrdě hlásala: „Při nahrávání tohoto LP nebyl použit žádný syntezátor.“ Rád bych si tohle prohlášení vypůjčil: Při tvorbě této knihy nebyly použity žádné počítače. Všechno v ní je pouze tuš na papíru. Včetně písma psaného rukou do originálních obrázků. Šedivé polotóny jsou vyrobeny zastaralou technikou tangír a propisotů. Nové stránky vznikly ve stejném stylu za použití dvacet let starých zásob materiálu zbylého z výroby původní knihy. Jack White jednou řekl: „Technologie zničí umění“ a já s ním souhlasím; nikdy nepoznáte svoje opravdové schopnosti, pokud počítač bude dělat všechno za vás. Mimochodem, mám počítač – je tady v rohu pod kupou knih a skic, s post-ity nalepenými na zaprášené obrazovce. Slouží jako úkryt pavoukům, kteří v něm bydlí. Takže není zas tak úplně na nic. – James
JE NAUČIT SE S NÍ ŽÍT. NECHAT SE JÍ OVLIVNIT. PŘIJMOUT JI. JAMES NAPSAL MILOSTNÝ DOPIS NAZVANÝ „VR ÁNA“. NEJKR ÁSNĚJŠÍ MILOSTNÝ DOPIS, JAKÝ JSEM KDY ČETL… JE TO SEN. VIDINA. SKUTEČNÉ MÍSTO, KDE LZE OPĚT ZÍSK AT NĚCO, CO BYLO ZTR ACENO. V DOSLOVU OD A. A. ATTANASIA NAJDETE TENTO CITÁT: „RUK A SE SKUTEČNĚ NIJAK NELIŠÍ OD TOHO, CO V YTVÁŘÍ.“ K VR ÁNĚ NEEXISTUJE LEPŠÍ ÚVOD. TATO KNIHA JE JAMESOV ÝM V ÝTVOREM… POSELSTVÍM PRO VÁS I PRO MNE. NASLOUCHEJTE PROTO POZORNĚ…
JOHN BERGIN K ANSAS CITY, 1993
PAMÁTCE BR ANDONA LEE
BUDEŠ NÁM VELICE SCHÁZET. S LÁSKOU, JAMES
NÁŘEK
. BOLEST A STR ACH .
SETRVAČNOST Bolest PŘED ROKEM… ZA CHLADNÉ ŘÍJNOVÉ NOCI… ROZBITÉ AUTO NA PR AŠNÉ SILNICI… MUŽ… DÍVK A… ŠÍLENSTVÍ… BOLEST… A STÍNY… MŮJ BOŽE, TY STÍNY…
Str ach ON JEN KŘIČÍ A KŘIČÍ A TLUČE HLAVOU O ZEĎ, AŽ SE MU PŘED OČIMA MÍHAJÍ PŘÍZR AČNÉ HASIČSKÉ VOZY.
BOLEST. BOLEST JE VŠE, PO ČEM TOUŽÍ. BOLEST A NENÁVIST. ANO, NENÁVIST.
NIKDY NEZAPOMENEME, NIKDY NEODPUSTÍME.
ALE NIKDY NEPOCÍTÍME STR ACH. STR ACH JE PRO NEPŘÍTELE. STR ACH A KULKY.
Mám Toshibu, tý vole. Eddie za Toshibu navalí kilo... Večer se zhulím, tý vole.
Je m i z n i c h na blití . . . N e m aj a n i n a ž van ec p ro haranty, a l e m aj Toshibu . . .
A teďka m á Toshibu Jo n esova š pe dice . . .
J éž i š i . . . t u to v ě s e š pi č ko v ě zh u lím !
C o. . .?
. . . K riste !
C o to sa k r a j e?
vz b u di l js e m vaši pozorn ost, pan e Jo n esi?
vz b u di l?! Vyd ě sils m ě k sm rti !
H ergot!
Já js e m t e n , v n ě mž to vře . . .
P r áv ě js e m k v ů li to b ě při š el vo s to vá k a , k á m o. . .
B o l e s t?
M ě l b ys r a d ši v y tá h n o u t ň á ko u š kváru . . .
N o ta k , prachy, k á m o, prachy. . . a h n e d.
O b r S h e l b y ří k a l , ž e z n áš T– Birda . . .
Ká m o, t y t e da m u s íš b e j t a l e zhu len ej, ž e n ec ejtí š žá d n o u . . .
. . .t e n , c o při c h á z í z lá m at kosti t v ý m h řích ů m , t y u bo h á l o u t ko. . .
. . .To m To m a . . .
seš mrtvej!
. . .To p Do l la r a . . .
. . . Fu n B o y e . . .
. . .Ti n Ti n a . . .
A dost!
Zk u s íš to z n o v u?
Já z n á m bo lest n a m o l e k u lá r n í ú rovni . . . . . .ta h á za m o j e ato my. . . . Z pívá m i a b e c e do u strach u . . .
. . .já M ys l í m . . . ž e to vz dá m . . .
Faj n ! Faj n ! T– Birda a n i Tin Tina s e m n e vi d ě l tejdny, a l e To m To m a n aj d e š n a r o h u G r ati o ts k ý a D e sát ý. To p m á b e j vá k v h ote lu R e n o n a S c h a e f e r o v ý. . . . . . Fu n B o y b u d e d o s e d u m a d va c á t ý h o v bá n i . . .
Shelby by mě n e napráskal , vo l e .
K d e jso u T- Bi r d a os tatn í. . .? O b r S h e lby to n e v ě d ě l , a l e řík a l , ž e t y to b u d eš v ě d ě t.
p ro č , pa n e Jo n e si , já vás již m ezi m r t v é dáv n o ř a d í m .
. . .Te ď m ě za bij et e?
A l e a n o. . .
s tá l o h o to tři prsty, a u d ě la l to. . .
Ty pro lhan ej . . .
Té n oci b y l ta ké ú p l n ě k . . . Po dívejte ! Je ú pln ě k . . .
Js t e b lá z e n , vo l e . . .
A l e to j e la m pa , duchu...
B y l b yc h t y prsty při n e s l ja ko d ů kaz, j e nž e j e ta ké m u s e l s n ís t. T- Bi r d m ě zabije!!! Za bij e m ě, j e s t li to vyklo pim !!!
Prsty na rukou, nebo na nohou?
Vyři ďte jim , ž e přich ázím , pa n e Jo n e si .
a , Pa n e Jo n e si?
A . . . a n o, pa n e . . .
M á l e o pa r d skvrny i v o č ích?
Všední
nokturno
Vánek otevírá v překážkách operadické trhliny, míchá korouhvičkami rozleptaných střech, rozmetává hranice krbů – zatemňuje okna. Podél vinice, opřev se nohou o žlab, vkročil jsem do kočáru, jehož stáří je dostatečně vymezeno vypouklými zrcadly, klenutými výplněmi a kroucenými pohovkami. Ten osamělý pohřební vůz mého spánku, pastýřská bouda mé pošetilosti, ten povoz zatáčí na trávník zarostlé silnice: a nahoře, ve štěrbině pravého okna, kroužily zsinalé měsíční tváře, listy, prsy; Hluboce tmavá zeleň se sytou modří zastírají obraz. Vypřažení opodál štěrkové skvrny. – Zde se bude hvízdat bouři, Sodomám a Jeruzalémům a dravé zvěři a armádám. (Zdalipak se vrátí postilión a zvířata snu pod nejdusnější hvozdy, aby mne pohroužili až po oči do hedvábného zřídla) – A poslat nás, bičované, šplouchajícími vodami a rozlitými nápoji, abychom jednali o štěkotu dog... – Vánek rozmetává hranice krbu. — Arthur Rimbaud
Roztříštěná hlava
Dostali jste se na konec ukázky. Celý příběh si můžete přečíst kliknutím sem.
www.comicscentrum.cz Kliknutím navštívíte internetové stránky Comics Centra.
