www.comicscentrum.cz Kliknutím navštívíte internetové stránky Comics Centra.
V Í T E J T E
V L O V E C R A F T U
SCÉNÁR
JOE H I LL KRESBA
GA BR I EL RODR IGU EZ
Scénář: JOE HILL Kresba: GABRIEL RODRIGUEZ Barvy: JAY FOTOS Překlad: JAN KANTŮREK Redaktor překladu, sazba: MARTIN TROJAN Šéfredaktor, grafická úprava: VÁCLAV DORT
Tabithě Jane Kingové, literární zámečnici, matce a kamarádce: Mám tě rád. Redaktor: KAMIL BERNÁŠEK Korektury: MILENA VOJTKOVÁ Distribuce: JITKA FIALOVÁ DTP: COMICS CENTRUM
– JOE HILL Catalině: Odemkla jsi mé sny. – GABRIEL RODRIGUEZ
Redaktor sešitového vydání: CHRIS RYALL Redaktor knižního vydání: JUSTIN EISINGER Grafická úprava knižního vydání: ROBBIE ROBBINS
Navštivte naše internetové stránky: http://www.comicscentrum.cz nebo naši prodejnu: Jana Masaryka 29 Praha 2, 120 00 Telefon: 296 302 570, 296 302 571, fax: 296 302 573 Z anglického originálu Locke and Key: Welcome to Lovecraft, vydaného nakladatelstvím IDW Publishing v roce 2008, českou verzi vydal: Martin Trojan – 3-Jan, Jana Masaryka 29, 120 00 Praha 2 První české vydání © 2011 Vytištěno v TISKÁRNÁCH Havlíčkův Brod, a. s.
ISBN: 978-80-86839-54-7 – VÁZANÁ, 978-80-86839-55-4 – BROŽOVANÁ
© 2008, 2011 Idea and Design Works, LLC & Comics Centrum. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována nebo jinou formou publikována bez přímého písemného souhlasu autorů. LOCKE & KEY: WELCOME TO LOVECRAFT Locke & Key © 2008 Joe Hill and Idea and Design Works, LLC. IDW Publishing, a division of Idea and DesignWorks, LLC. Editorial offices: 5080 Santa Fe St., San Diego, CA 92109. The IDWlogo is registered in the U.S. Patent and Trademark Office. All Rights Reserved. Any similarities to persons living or dead are purely coincidental. With the exception of artwork used for review purposes, none of the contents of this publication may be reprinted without the permission of Idea and Design Works, LLC. IDW Publishing does not read or accept unsolicited submissions of ideas, stories, or artwork. Originally published as LOCKE & KEY Issues #1–6.
vítejte v
ˇ hillove d om eˇ
rais C t r e b l Ro Napsa Byl jsem zrovna v Londýně na prezentaci své knihy „Ochránce“ a pohyboval jsem se mezi rozhovory pro rádio BBC a podpisovými akcemi v knihkupectvích, když mi můj britský vydavatel řekl: „Máme zrovna ve městě ještě jednoho amerického spisovatele. Co kdybychom si dali společný oběd?“ Tak se dva američtí spisovatelé sešli nad smaženou rybou s hranolky v malé stylové londýnské restauraci nedaleko Trafalgaru. Ten druhý Američan byl vysoký přátelský chlápek s hustým plnovousem, v dlouhém černém kabátě a s nenuceným úsměvem – Joe Hill. Potom, co jsme si vyměnili několik klasických historek na téma „spisovatel na turné“, abychom se lépe poznali, objevili jsme společnou vášeň. Baseball. Já z Los Angeles jsem skalním fanouškem Dodgers. John je z Nové Anglie a je neméně vášnivým fandou Red Sox. To bylo skvělé téma k hovoru, protože několik bývalých hráčů Dodgers v té době hrálo za Boston (Julio Lugo a J. D. Drew, oba budou mít pálkařský průměr přes .330 v podzimní části), a exhráči Red Sox zase pobývali na stadionu Dodgers (úžasný nadhazovač Derek Lowe a hvězdný polař Nomar Garciaparra, abych jmenoval alespoň dva). Naši britští hostitelé museli být unudění k smrti, když jsme s Joem namísto hororových a detektivních povídek neúnavně probírali vytrvalost Dereka Lowea, oddanost hře J. D. Drewa a jestli Red Sox mají nebo nemají na to, dostat se v roce 2007 do Světové série (dokázali to, potom, co rozdrtili Colorado Rockies ve čtyřech zápasech, bezpochyby k nesmírnému nadšení Joe Hilla). Po obědě jsme si vyměnili knihy a naši vydavatelé nás vlekli k dalším oficiálním rozhovorům. Já jsem pak strávil zbytek svého turné a dlouhý let domů hltáním knihy „Černá krabice“. Okamžitě poté jsem si koupil sbírku „20th Century Ghosts“ a stejně dychtivě jsem zhltal i povídky. Pak mi Chris Ryall poslal rukopis prvních tří sešitů série „Zámek a Klíč“. Když baseballoví hledači talentů hodnotí hráče, je to podle pěti kritérií: průměr odpalu, síla odpalu, jak rychle dokáže běžet, jak dobře umí nadhazovat a jak dobře umí chytat. Ti nejlepší hráči jako A-Rod nebo Ken Griffey mladší to umí všechno. Dokážou získat pro tým bod, když je třeba, odpálit home-run, oběhnout všechny mety najednou, vyautovat pálkaře nebo předvést jednu z těch na efekt vypočítaných parádiček jako chycení míčku pozadu přes rameno. Většina skvělých hráčů ovládá dvě nebo tři z těchto dovedností. Ti nejlepší ovládají všech pět. Stejně tak i Joe Hill.
Sledujte. Úžasný první román. Perfektní krátké povídky, které vyžadují odlišný styl psaní než romány. A teď tenhle dokonalý comics, který má naprosto jiný styl vyprávění než román nebo krátké povídky. Vsadím se o co chcete, že to nebude trvat dlouho a Hillovo jméno uvidíme mezi tvůrci v titulcích nějakého velkofilmu. Scénář prvních třech dílů série „Zámek a Klíč“ mě dostal. A to bylo ještě předtím, než jsem viděl úžasné kresby Gabriela Rodrigueze, navíc pohádkově vybarvené Jayem Fotosem tak, aby měly ten správný tón a atmosféru. Od působivých tvarů Klíčova po lhostejné, vodové oči vraha Sama Lessera, přes znázornění odevzdanosti Tylera Zámka, po bolest, črtající se v tváři Kinsey. Kresba a příběh tu vytvořily dokonalou směs, která perfektně zachycuje nejen postavy, ale hlavně narůstající napětí, které vás obklopí a je zárukou, že nepřestanete obracet stránky. Přečetl jsem ten scénář během jednoho večera a pak jsem okamžitě žádal Ryalla o další. Zámek a Klíč je zásadní comics. Děj i postavy totiž vykresluje do stejné hloubky jako klasický román a navíc je dokonale zpracován jak spisovatelem, tak výtvarníky a využívá všechny možnosti comicsu. Máme tady tři beznadějné děti – nejstaršího bratra Tylera, který se cítí zodpovědný za otcovu smrt, prostřední sestru Kinsey, která už jednou zachránila svého nejmladšího bratříčka a teď se pokouší zachránit sama sebe a šestiletého, nejmladšího Bóďu, který by mohl být, abychom tak řekli, klíčem k jejich přežití. Poté, co byl jejich otec zavražděn svým studentem, je matka odveze přes polovinu země a my tyhle tři děti vnímáme od první chvíle jako naprosto skutečné. Především kvůli tajemstvím, která v sobě ukrývají a taky díky tomu, jak autor pomalu proplétá jejich osobní příběhy se záhadami Klíčova a silami, které je dovedly domů. (Upozornění pro rodinu Zámkových: Když si chcete vybudovat nový život, VYHÝBEJTE se městu Lovecraft jako čert kříži!). Zámek a Klíč podle mě funguje naprosto skvěle, protože se v něm odráží prapůvodní strach, který pociťuje každý z nás – strach ze ztráty nevinnosti, strach z toho, že můžeme nechtíc ublížit někomu, koho máme rádi, že když se odhalíme v slabé chvíli, může to nevyhnutelně vést k naší zkáze. Nebo k něčemu ještě horšímu. Je to námět velkých příběhů, a když pak autor přidá ještě napětí, úzkost a náznak toho, že přijdou ještě mnohem horší věci, musí se čtenář připravit na pekelnou jízdu. Když rodina Zámkových dorazí do Lovecraftu, stěžuje si Tyler, že student na střední škole získá jen jednu nálepku: sportovec, děvka, šprt nebo oběť. Kdyby měl nálepku dostat Joe Hill, byl by taky jen jedno: Úžasný vypravěč. Vítejte v Lovecraftu. Vítejte v knize „Zámek a Klíč“. Vítejte v domě fantazie Joe Hilla.
~
KAPITOLA PRVNÍ
~
MENDOCINO VALLEY, MINULOST
Od strýce. nevadí mu to.
Paní Zámková? Já jsem Sam Lesser. Pan Zámek byl minulý rok mým výchovným poradcem.
A já jsem Al Grubb.
To jste ale zabloudili pěkně daleko ze San Franciska, kluci.
Pracuji u svého strýce ve Willitsu. Pan Zámek mi vloni ukázal fotografii vašeho domu a řekl, že se za ním mohu zastavit. a Možná i někam vy‑ razit s T ylerem.
Vážně? Líbí se mi váš pick-up. Není náš. Půjčili jsme si ho.
Skvělý. Tak v tom klidně můžeš pokračovat a při tom pomáhat s natíráním. Táta vzkazuje, že pře‑ stávka skončila.
Panebože, dej, ať je zemětřesení.
Jsem z toho celej odvázanej, že nás sem odvez, abysme tu dřeli zadarmo. co máš za problém? Už s tím svým za‑ sraným naříkáním lezeš všem na nervy.
Jenom malý zemětřesení, aby se propadla střecha do mýho pokoje, abych tam už dál nemohl bydlet a rodiče mě museli poslat do Baja k Rodu Fessovi a já bych se pak naučil surfovat.
No, mohl bych bejt Rodem Fessem, sedět dole v Baja v nějaký plážový restau‑ račce plný polonahejch holek. Nebo bych moh bejt Orinem ve Frisku a chodit každej pátek na koncert.
Jenže oni by mě spíš poslali k bratranci Orinovi, kte‑ rej si svůj pokoj tapetuje nekrologama slavnejch lidí. Říká, že hustší než bejt celebrita, je bejt mrtvá celebrita.
I když... Orin má aspoň Playstation 3.
Nemusíš mi vysvětlovat, proč je to tak hrozný, bejt tebou. ale co je tak špatnýho na tom bejt tady? Našel jsem malou želvu, ale vykadil se mi do ruky a utekla. Koukej.
Vždyť Orina nenávidíš. Je to úchyl.
Vůbec nic, jen že se " z toho tady asi zbláznim.“ Vraždil bych, jen abych " se dostal zpátky do San Francisca.“
Co tady vy dva děláte?
Bóďovi se do ruky vydělala želva a on si to chce nechat jako suvenýr na tohle nezapome‑ nutelný léto.
Takže zkoumá přírodu. A co děláš ty? nudím se a při tom pro‑ cházím existen‑ ciální krizí.
Prostě bych byl radši kýmkoliv jiným než sebou a kdekoliv jinde než tady.
SAN FRANCISCO, SOUČASNOST
Čau kámo, jak je? Teda, promiň, to byla fakt blbá votázka.
Kámo, neuvěříš, co se mi stalo v Baja.
Někdy ti to po‑ vykládám celý, jestli tě to zajímá. Bylo to šílený.
Ta holka se vobjevila u našeho vohně a vypa‑ dala taková vopuštěná, tak jsem ji začal balit, chápeš? Pak se najednou vobjevili poldové, dali jí klepeta a mě málem sbalili s ní. A já ani nevim, jak se jmenovala!
Jsem tady kvůli tobě, kámo, nezkoušej se s tím prát sám.
Vím, co teď přijde. Vím, co se mi snažíš říct.
Pořád tomu nemůžu uvěřit. Viděl jsem Sama Lessera na Ozzfestu a nepřipadal mi jako psychouš. Teda jako o nic větší psy‑ chouš než všichni ostatní, co tam byli.
Tááákovejhle kousek chyběl, a bylo po nás. Jak moc myslíš, že byl ten vůl vožralej? No, asi tak vožralej jako ty?
Víš, že zabili pět lidí? Teďka seš docela slavnej, víš to?
Ne, ty ne, ty sis akorát lehnul doprostřed par‑ koviště, aby ses díval na Velkej vůz.
Hele, kdyby se mě nebo nám, někdy něco stalo...
Já vím, já vím, ale pokračuj. Už jsem to pár týdnů neslyšela.
Ještě pár hodin a ty hyjeny odtáhnou. Nevadí, když si tady sednu?
Budou prostě bydlet v Klíčově s Duncanem. To je pro ně to nejbezpečnější místo na světě. A před čím tam budou v bezpečí? Co já vím? Před čímkoliv. Před zabijáckejma včelama. Před silama temnot. Před televiz‑ níma reality show.
Jenže já neseděl za volantem.
MINULOST Když je to místo tak bezpečné, tak proč tam nebydlíme?
Ten dům si nevybral mě, ale Duncana.
Jo, to dává smysl. Pohádková princeznička jako on přece musí mít svůj zakletý zámek.
Haha.
Kdekdo z frančtinářů jel do Paříže. Na šest tejdnů!
No a? ty přece Chodíš na španěl štinu.
Hele, nemusíš mi věřit. Když jsem střízlivej, tak sám nevěřím, že... Hele, myslíš, že mluvím jako blázen? Jo, ale naštěstí pro tebe mě takovýhle psychó‑ zy vzrušujou. A když si představím, že tě nechali pracovat s dětma...
Táta to věděl. Nějakým způsobem věděl, že se něco takový‑ ho stane. Jak to , moh vědět?
Víš, chlapče, tvůj táta byl opravdovej skaut. Vždy připraven. Tak to je.
poJedeme s tebou. Do Massachusetts. Do Klíčova. Ano, tak je to na‑ plánované. Je to tak v pořád‑ ku, Tylere? Ježíši, jo. Jen už pro všechno na světě vypadněme z toho‑ hle zatracenýho místa!
Vidíš aspoň, jakou mám smůlu?
, Takžes ho zastřelil?
Začal vstávat!
Houbeles, nikdo to neslyšel. Řikal, že děti šly k sousedům. a když jsme to tu vobhlíže‑ li, nikoho jsme neviděli. Nikdo tady není.
, Řek, že je mu to líto, ale že mě musí přinutit se rozhodnout.
Co je, kurva?
Dostali jste se na konec ukázky. Celý příběh si můžete přečíst kliknutím sem.
Co když to někdo slyšel?
Tak co bylo, do hajzlu, tohle?
www.comicscentrum.cz Kliknutím navštívíte internetové stránky Comics Centra.
