Vyšší odborná škola pedagogická a sociální, Evropská 33, Praha 6 Předmět: MSSP
Dětská kresba lidské postavy
19. 4. 2006
Michaela Molková 2A SOP
OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 1 kdy a Jak můžeme dětské kresby využít .................................................................................... 1 Důležité skutečnosti ................................................................................................................... 2 Vývoj dětské kresby ................................................................................................................... 3 Skvrny (do 1 roku) ................................................................................................................. 3 Čmáranice (po 1 roce) ............................................................................................................ 3 Čárání (do 3 let)...................................................................................................................... 3 Hlavonožci (3 – 5 let)............................................................................................................. 3 Transparentnost (5 – 7 – 9 let) ............................................................................................... 4 Sklápění (5 – 7 let) ................................................................................................................. 4 Vizuální realismus (7 – 12 let) ............................................................................................... 4 Řeč barev.................................................................................................................................... 4 Význam barev ........................................................................................................................ 5 Základní symbolika .................................................................................................................... 5 Typy kreseb ................................................................................................................................ 6 Kresba lidské postavy................................................................................................................. 7 Oblečení postav ...................................................................................................................... 8 Různé postavy ........................................................................................................................ 8 Test rodiny.................................................................................................................................. 9 Vyhodnocení testu.................................................................................................................. 9 Oidipský komplex .................................................................................................................... 10 Literatura .................................................................................................................................. 11
ÚVOD Psychologové říkají, že zkoumání kresby představuje „královskou cestu“ do dětské duše. První psychologické studium dětské kresby se datuje od vzniku empirické, experimentální psychologie. V naší psychologické historii je dětská kresba spojena se jmény jako např. pan profesor Čáda nebo pan profesor Zdeněk Matějček. První studie o dětských obrázcích vznikly přibližně před 80 lety a je s nimi spojeno jméno G. H. Luqueta (První moderní monografie o dětské kresbě byla vydána v roce 1887 – Ital Corrado Ricci). Z počátku se z dětské kresby zkoumaly hlavně poznávací složky dětského vývoje, rozvoj vnímání a jemné motoriky, utváření pojmů a intelektu. Novou dimenzi dostala analýza kresby s poznáním, že kresba, podobně jako i ostatní chování člověka, zjevuje také osobnost autora a jeho vztahy, podává sdělení o citovém a prožitkovém světě dítěte. V posledních padesáti letech se tedy rozvíjí projektivní diagnostika. Co se dále můžeme z dětské kresby dozvědět: • O vitalitě a emocionalitě dítěte, o jeho aktivitě a zájmech. • Dítě v kresbě odhaluje obsahy, o nichž by se mu jinak snadno nevypovídalo. Buď proto, že pro to ještě nemá slova nebo proto, že si svůj stav neuvědomuje. • Kresbou může dítě sdělit, jak se cítí, jak samo sebe prožívá a jak vidí své okolí. → Kresba takto zkušenému psychoterapeutovi nabízí „klíče“ k pochopení zašifrovaných problémů dítěte. D. Engelhart upozorňuje, že „při kreslení obrázků dítě objevuje svou moc, při psaní svou bezmoc.“ Proto je kresba pro dítě oblíbeným výrazovým prostředkem, nevyžaduje totiž jinou schopnost než udržet tužku v ruce. KDY A JAK MŮŽEME DĚTSKÉ KRESBY VYUŽÍT • Při testování mentální úrovně (inteligenční kvocient). • Jako komunikační prostředek – v případě, že dítě dostatečně nezvládá jazyk, kresba vypovídá o tom, co dítě cítí, ale nedokáže to vyjádřit slovy. • Jako prostředek zkoumání afektivity dítěte. • Jako prostředek k vyjádření znalostí dítěte o svém těle a jeho situování v prostoru.
1
DŮLEŽITÉ SKUTEČNOSTI • Interpretaci obrázků musí provádět zkušený odborník, tato práce vyžaduje nejen intuici a citlivost, ale i široké odborné znalosti. • Musíme dítě znát, hlavně jeho sociální a kulturní zázemí a také zdravotní stav. • Ten, kdo analyzuje dětskou kresbu, se musí snažit zapomenout, že je dospělý, aby z jeho strany nedocházelo k projekci. • Jediná kresba nemůže odhalit všechno – bylo by tedy velkou chybou vyvozovat ukvapené závěry z jediného obrázku dítěte, které neznáme. K interpretaci tedy potřebujeme více obrázků z vývojového období dítěte. • K určení diagnózy nestačí pouze test, obrázek každého dítěte je nutné posuzovat také z hlediska sociálních a kulturních souvislostí. • Psycholog by měl být přítomný, protože dítě během kreslení obvykle vypráví nějaký příběh, který nám může ledacos napovědět. Psycholog ale nesmí dítě během kreslení rušit, je lepší, když stojí za ním. • Než začneme kresbu psychologicky interpretovat, musíme si vždycky ověřit, zda dítě dobře vidí a slyší. • Zásadní je umístění obrázku na ploše papíru. Vyplnění nebo nevyplnění plochy papíru vypovídá o úzkosti nebo intelektuální chudobě. • Provedení (tloušťka) čar v kresbě také mnohé prozrazuje. Věnovat pozornost barvám, které dítě zvolilo. • Sledujeme také zobrazená témata na obrázku (dům, strom), jejich detaily a okolí. • Pořadí, v jakém dítě kreslí jednotlivé postavy (milovaná osoba bývá zobrazena jako první). • Nejdůležitější kresbou, z hlediska psychologického rozboru, je dětská kresba člověka, ať již samotného, anebo v lidském společenství, zvláště v tom nejvýznamnějším – v rodině. • Žádný jasný „klíč“ k obrázkům neexistuje.
2
VÝVOJ DĚTSKÉ KRESBY Dětské kresby procházejí stadii, která těsně souvisejí s vývojem intelektu dítěte. Dětská kresba se vyvíjí v závislosti na vývoji jedince, a to bez ohledu na jeho umělecké schopnosti. Skvrny (do 1 roku) Pokud maluje dítě, kterému ještě není ani rok, tak dělá „skvrny“, čímkoli a kamkoli dělá skvrny. Čmáranice (po 1 roce) Kolem jednoho roku věku dítě prochází stadiem „čmáranic“, z těchto kreseb už lze leccos odhalit. Tužka je jakýmsi prodloužením ruky a čáry přímo souvisejí s „já“ dítěte. Dítě s oblibou čmárá všemi směry, aniž by tužku pozvedlo. Šťastné a spokojené dítě kreslí silné čáry, které na papíře zaberou mnoho místa. Naproti tomu nevyrovnané dítě tužku záhy odhodí. Dítě, které pokryje čmáráním celý papír, by chtělo zaujmout všechno místo v matčině srdci a jeho srdce překypuje láskou. Duševně opožděné děti nebo děti, které se správně nevyvíjejí, neumějí tužku držet. Čárání (do 3 let) Se čmáráním se také objevuje fáze, která je víc spojená s vývojem intelektu dítěte – dítě se snaží napodobovat psaní dospělých a lépe držet tužku. Dítě však neudrží pozornost dlouho, během kreslení původní nápad mění, pokud vůbec kresbu dokončí. Někdy projeví záměr až v závěru kreslení – jedná se o „náhodný realismus“ – dítě prostě čmáranici nějak pojmenuje. Mezi 2. a 3. rokem se však nejčastěji jedná o stadium „nezdařeného realismu“, kdy dítě kreslí uzavřené smyčky se zjevným úmyslem napodobit písmo dospělých. Hlavonožci (3 – 5 let) Kolem 3. roku už mají kresby určitý obsah. Dítě teď kreslí postavy – tzv. „hlavonožce“. Kolečko představující současně hlavu i trup zepředu, k němuž přiléhají dvě čárky – nohy, a často ještě další dvě – ruce. Tento způsob kreslení postavy může dítěti vydržet až do pěti let. Jak dítě roste, na postavě přibývá detailů – v kolečku jsou umístěny oči, ústa a pupek. Detaily přibývají s růstem mentální úrovně.
3
Kolem 5. a 6. roku se začíná objevovat trup znázorněný dalším kolečkem, ale postava je stále zobrazena zepředu. Až kolem šestého roku je tělo úplné se všemi končetinami. Transparentnost (5 – 7 – 9 let) Transparentnost znamená, že na kresbě je vidět vnitřek vyobrazeného objektu, ačkoli na obrázku by se měl vyskytovat pouze vnějšek. Např. kresba domu s neviditelnými zdmi, kde je vidět dovnitř; nebo nohy, které jsou vidět skrz šaty postavy; nebo postava s jasnými orgány v břiše. Transparentnost je normální u dětí do 7 až 9 let, většinou se tento jev vytrácí s nástupem do školy. Přetrvává-li transparentnost na kresbách dětí starších 10 let, lze uvažovat o retardaci duševního vývoje nebo o poruchách afektivity a senzibility. Sklápění (5 – 7 let) Děti od 5 do 7 let nerozlišují perspektivu, roviny jejich obrázků neodpovídají skutečnosti a zobrazené předměty jsou disproporční. Dítě obtížně rozeznává, co je horizontální a co vertikální. Věk sklápění a transparentnosti můžeme nazvat „intelektuální realismus“ (Malrieu), znamená to, že dítě kreslí vše, co zná (např. postava z profilu má obě oči). Vizuální realismus (7 – 12 let) „Vizuální realismus“ se většinou objevuje mezi 7. až 12. rokem, závisí na mentální úrovni, sociálním a kulturním prostředí a emoční zralosti. V tomto stadiu se dítě snaží kreslit to, co vidí. Takové vidění světa je objektivnější (dítě zobrazuje jen to, co je vidět). ŘEČ BAREV Výběru a použití barvy nemůžeme upřít psychologickou hodnotu, ale při psychologické interpretaci výsledků je nutné přihlížet k věku dítěte. Dítě používá barvy dvěma způsoby: buď napodobuje přírodu (modré nebe, zelená tráva, žluté slunce) nebo se nechává vést svým nevědomím, a to vypovídá o jeho myšlení a osobnosti nejvíce. Při použití barvy je také důležitá její hustota, intenzita, viditelnost z dálky a odstín.
4
Význam barev • Červená – je zcela normální, když dítě před šestým rokem používá výhradně červenou. Po šestém roce ukazuje na tendenci k agresivitě a nedostatečnou kontrolu emocí. • Modrá – dětí mladší pěti let používající modrou své chování více kontrolují, než děti používající červenou. Dítě je dobře adaptované. Pokud ale používá výhradně modrou, ukazuje to na přílišnou sebekontrolu. • Zelená – odráží spíše sociální vztahy, je srovnatelná s používáním modré. • Žlutá – někdy ukazuje na velkou závislost dítěte na dospělém. Je často spojována s červenou. • Hnědá – tmavé barvy jsou psychoanalytiky považované za regresivní. Hnědá barva odráží špatnou rodinnou i sociální adaptovanost dítěte a jeho různé konflikty. • Fialová – malé děti ji užívají jen zřídkakdy, je příznakem neklidu. Často se vyskytuje ve spojení s modrou a prozrazuje úzkost. Používá se hlavně v období obtížné adaptace a někdy se vedle ní objevuje zelená. • Černá – vyskytuje se v jakémkoli věku a prozrazuje určitou míru úzkosti. V období puberty černá vyjadřuje nepřístupnost a ostych ve vyjadřování citů. → Všeobecně vzato jasné, teplé barvy svědčí o vyrovnanosti, zatímco tmavé barvy ukazují na tendenci ke smutku, úzkosti, případně na odpor k někomu nebo něčemu. Bledé odstíny vyjadřují citovou nevyrovnanost nebo špatný zdravotní stav. Nepřítomnost barvy v celé kresbě nebo pouze při zpracování určitých témat prozrazuje citovou prázdnotu, někdy asociální tendence. ZÁKLADNÍ SYMBOLIKA Když dítě kreslí čáru. Dítě, jemuž chybí sebedůvěra, které je ustrašené a má zábrany, kreslí obvykle tenké, jen lehce naznačené čáry, obrázek stále předělává a někdy si pomáhá pravítkem. Naopak dítě, které kreslí silné čáry, až občas protrhne papír, je pravděpodobně agresivní. Vyrovnané dítě kreslí čáry, jejichž sílu má pod kontrolou. Přeškrtávání a gumování během kreslení svědčí o nedostatečné sebedůvěře nebo také o snaze potlačit to, co by mohlo vyjít najevo. Mírné, citlivé dítě raději kreslí křivky, naopak realistické a podnikavé děti často používají přímky a úhly. Dává-li dítě přednost tečkám a drobnějším skvrnám, svědčí to o jeho až úzkostlivé pečlivosti.
5
Důležitý je také poměr obrázku k velikosti papíru. Pokud dítě papír obrázkem zcela zaplní, bývá nedozrálé. Vyrovnané dítě svou kresbu umísťuje do středu papíru. Kresba položená příliš vysoko ukazuje na pýchu, kresba zcela dole je známkou stability – její autor pravděpodobně stojí „pevně na zemi“. TYPY KRESEB K nejoblíbenějším dětským tématům patří kresba domu, vypovídá mnoho o osobnosti a charakteru dítěte. Dům umístěný pěkně uprostřed s otevřenými okny a několika dveřmi vypovídá o dítěti, které je přívětivé, živé a otevřené. Okolí domu zpravidla bývá nenápadné a harmonické. Ve všech věkových kategoriích je osamělý, nepřístupný dům, který nemá dveře, je obehnán přehnaně vysokým plotem nebo k němu nevede cesta, znakem nezdaru a prohry. Velmi důležitá je cesta. Děti, jejichž rodiče spolu nežijí, obvykle zobrazují dva domy – otcův a matčin. Děti z dětských domovů mají tendenci pokrýt celou plochu papíru a obklopit dům auty, letadly a padáky. Dítě obvykle kreslí na domu dva komíny (matky a otce), ale osiřelé děti kreslívají jen jeden komín. Strom je symbolem člověka, růstu, plodnosti, také síly a tajemství. Zabýváme se strukturou stromu, má stabilní část (kořeny, kmen, větve) a dekorativní část (listy, plody). Kmen představuje stabilní já jedince. Větve vyjadřují, jak subjekt dokáže uplatnit svou osobnost ve vztahu k okolí. Každé poškození kmene nebo větví je známkou nějakého traumatu v minulosti. Čím výš na kmeni se nalézá, tím kratší doba od něj uplynula. Strom široký dole ukazuje na materiálně založené dítě. Směřuje-li strom hlavně nahoru, dítě bude založeno duchovně a mysticky. Když děti kreslí zvířata, jsou ovlivňováni určitými tradicemi, které o zvířatech znají (medvěd hromotluk, páv pyšný, opice chytrá). Zvíře ve skutečnosti představuje samotné zvíře a jeho vztahy k vnějšímu světu. Krvežíznivá zvířata (vlci, tygři) obvykle vyjadřují obraz otce, kterého se dítě bojí. Jsou-li však tato zvířata umístěna proti postavě, dodávají jí důležitosti. Teplé slunce s věncem paprsků nakreslí dítě, které má dobré vztahy se svým otcem. Jestliže dítě otce neakceptuje nebo se ho bojí, nakreslí slunce agresivní barvou (červenou) nebo barvou vyvolávající úzkost (černou). Obloha někdy bývá spojována se smrtí a vyjadřuje úzkost. Také však otevírá cestu k představám o mimozemském dění. U dítěte, které se pomočuje se často vyskytuje voda. Je také důležité sledovat, když dítě v kresbě něco vynechá. Nevědomé vynechávky většinou poukazují na problémy dítěte, protože kromě opomenutí z roztržitosti existují i takové vynechávky, které jsou mnohem příznačnější a vyjadřují jeho citové nebo sociální
6
problémy. Např. chybí-li u domu dveře a cesta, znamená to, že je dítě uzavřené do sebe a špatně komunikuje. KRESBA LIDSKÉ POSTAVY Nejdůležitější kresbou, z hlediska psychologického rozboru, je dětská kresba člověka, ať již samotného, anebo v lidském společenství, zvláště v tom nejvýznamnějším – v rodině. Když dítě kreslí postavu člověka, lze v tom nacházet symboliku, ale postava obvykle vypovídá o autorovi více než jiné symboly. Do kresby dítě promítá celé své „Já“. Postavu polidšťuje obličej, někdy má správné proporce, jindy bývá obrovský, zejména u velmi malých dětí, které postavám kreslí velké hlavy. U starších dětí už jsou velké hlavy patologickým příznakem – vyskytují se většinou u paranoiků, kteří trpí hypertrofií „já“. Malé hlavy mohou svědčit o depresivnosti a o dětech, které mají sklon nepřikládat důležitost vlastní osobě a trpí pocitem méněcennosti. Důležité jsou také prvky, které hlavě náleží. • Nos je ekvivalent falického symbolu, když se vyskytují sexuální problémy, tak je nos zdeformovaný. • Oči jsou „zrcadlem do duše“, také nás chrání, protože nás upozorňují na nebezpečí. Děvčata a chlapci s homosexuálními sklony kreslí postavám velké oči, výrazné obočí tento sklon ještě zdůrazňuje. • Vlasy obvykle představují sexuální atribut a na obrázcích dětí s narcistními sklony bývají načesané a kudrnaté. • Dítě, které touží po vědění, kreslí velké uši. Dítě, jež špatně slyší, někdy kreslí obrovské uši, ale častěji jeho kresbám uši chybí, což ukazuje na neschopnost komunikovat. • Ústa symbolizují řeč – prostředek komunikace, potravu a v jisté míře i erotiku. Dítě, které opomine nakreslit ústa, zpravidla vyjadřuje sexuální problémy nebo problémy ve vztazích (oidipský komplex, špatné vztahy s matkou). Postavy bez úst jsou rovněž typické pro děti, které doma postrádají vlídnou, láskyplnou komunikaci. Otevřená ústa s „vyceněnými zuby“ naznačují agresivitu. Silné rty se vyskytují u smyslně založených osob. Neusměvavá zavřená ústa se sevřenými rty prozrazují určité napětí. • Brada zdůrazňuje mužnost zobrazené postavy. • Vývoj zobrazení rukou souvisí s věkem dítěte. Dobře vyznačené ruce vyjadřují sociabilitu. Někdy ruce zcela chybí (jsou v kapsách nebo jsou zmrzačené), bývá to tehdy, když má dítě problémy sexuální (masturbace) nebo sociální (delikvence). Ochablé paže těsně přitažené k tělu obvykle vyjadřují pocit prohry. Vynechání paží většinou souvisí s masturbací. 7
• U křehkých a depresivních subjektů bývají nohy ohnuté, takové nohy mohou odrážet snížení fyzické nebo psychické schopnosti. • Pokud dítě kreslí prsa, vyjadřuje to skutečnost, že se zabývá sexuálními otázkami a zdůrazňuje vztah mezi matkou a dítětem. U chlapečků s homosexuálními sklony bývají zdůrazněny hýždě. Oblečení postav • Pokud dítě do sedmi let kreslí nahé postavy, je to zcela normální, ale od deseti let by měla být postava oblečená – jako člověk začleněný do společnosti, jinak to odráží asociální, případně patologické chování. Nahota může znamenat naivitu, nevinnost, čistotu, ale také ponížení. • Postavu lze sociálně zařadit podle stylu oblečení, má-li roztrhané šaty, tak si jí dítě zřejmě příliš neváží. • Teplé šaty mohou chránit před určitým druhem chladu, např. chladu citového. Dítě, které kreslí samo sebe ve větším množství teplých šatů, je pravděpodobně depresivní a cítí se nemilované. • Některé doplňky oblečení v sobě skrývají falické symboly: kravata, dýmka, špičatý klobouk, cigareta, deštník, hůl, apod. Zobrazení falického symbolu chrání chlapce před strachem ze ztráty penisu. Také platí, že čím má postava více zbraní, tím je dítě úzkostnější. Tím, že dítě své postavy vyzbrojuje, tak se ochraňuje. Různé postavy • Námořníka kreslí hlavně děti, které nejsou spokojené a šťastné. Tato postava vyjadřuje touhu uniknout ze skutečnosti a vydat se na cestu. • Kovboj a policista bývají agresivními postavami, vyjadřují revoltu dítěte, jeho touhu být velký, silný a dělat dojem na okolí. • Velmi oblíbenou postavou je klaun, dítě takovou postavou nejčastěji vyobrazuje samo sebe. Klauna kreslívá dítě, které se nedokáže adaptovat na školní systém, také to vyjadřuje jeho sklon k depresím. • Stařec se často vyskytuje v kresbách asociálních a agresivních dětí. Jde o jakési nepřímé přiznání, že se dítě chce zbavit nežádoucí osoby. Čím je autor kresby agresivnější, tím je provedení detailů výraznější. Velmi agresivní děti někdy kreslí postavy z profilu. Pokud dítě kreslí zmrzačenou postavu, vyjadřuje tak
8
znevážení soka, člověka jehož přítomnost je nežádoucí. Např. otec, který do dítěte často kope bude nakreslen bez nohou nebo ve vratké pozici na jedné noze kratší. TEST RODINY Nejrozšířenější test rodiny se skládá ze dvou částí. Dítě nejprve dostane za úkol nakreslit „rodinu“ bez jakéhokoli bližšího upřesnění. Poté má nakreslit „svou rodinu“. První rodina je rodina ideální, jakou si dítě představuje u ostatních, sem dítě promítá svá přání. Zatímco kresba „jeho rodiny“ bude představovat spíš rodinu, s níž má vlastní zkušenost. Sem dítě promítá hlavně své city. Po celou dobu, co dítě kreslí rodiny, je velmi důležité ho pozorovat a naslouchat mu. Testující nesmí do kreslení nijak zasahovat a dítěti pomáhat nebo mu radit. Dítě má občas potíže se zobrazením některých osob a stává se, že je nenakreslí vůbec, což můžeme považovat za projev agresivity vůči konkrétnímu členu rodiny. Pokud vynechá nějaké části těla, jsou to většinou ty, které jsou zdrojem konfliktu. Vyhodnocení testu Jakmile dítě obrázek rodiny dokreslí, požádáme ho, aby postavy popsalo a něco k nim řeklo, také by mělo říct, jestli je na obrázku ono samo. Položíme dítěti několik otázek: • Kdo je v téhle rodině nejhodnější: • Kdo je nejvíc zlý? • Kde se všechno odehrává? (Ideální rodina je v přírodě a volně dýchá). Způsob oblečení postav odráží city, které k nim dítě chová. Např. dítě zdůrazní otcovu hodnotu tím, že mu přidá na sako několik knoflíků. Je-li však knoflíků příliš mnoho, je to spíš příznakem autorovy submisivity. Záleží také na tom do jakých míst na papíře dítě své členy rodiny umístí a jak velké je nakreslí, můžeme tak usuzovat o vyrovnání se s oidipským komplexem. V dobře vyřešených oidipských situacích bývá otci přikládána vysoká hodnota z hlediska syna a matce z hlediska dcery. Pokud mezi matkou a otcem stojí dítě, tak autora trápí konflikty mezi rodiči. Co se týče sourozenců dítěte: I velmi vyrovnané dítě pociťuje potřebu nakreslit se s rodiči samo, a tak se stává, že bratr nebo sestra na obrázku „vlastní rodiny“ chybí. Pokud je sourozenec nakreslený, tak může být jakýmkoli způsobem poškozený, znetvořený nebo nedokončený. Děti, které nepřijaly narození mladšího sourozence používají jako obranný mechanismus regresi – kreslí se mladší než jsou, někdy dokonce jako miminka.
9
Některé děti kreslí místo lidských postav zvířecí nebo mimozemské rodiny. Jedná-li se o divoká, dravá zvířata, vycházejí najevo agresivní city autora. Zvířata domácí a důvěrně známá symbolizují láskyplné ovzduší v rodině dítěte. OIDIPSKÝ KOMPLEX Na začátku života má dítě bez ohledu na pohlaví pouze jediný objekt lásky, a to svou matku. Postupně do vztahu vstupuje třetí osoba – dítě se sbližuje se svým otcem. Dokáže-li se dítě odpoutat od matky a navázat vztah s otce, tak překoná významné období svého života. Navázání vztahu s otcem je důkazem správného vývoje dítěte. Přetrvávání nepřiměřené vazby na matku je známkou regrese, strachu opustit objekt zajišťující bezpečí. Pro malého chlapce matka zůstává stálým objektem lásky, zatímco holčičku přitahuje otec. Tato nová situace je zdrojem rivality mezi holčičkou a její maminkou. Chlapec by měl rád matku jen pro sebe. Holčička, i když matku miluje, by ráda zaujala její místo v otcově srdci. Taková situace je zcela normální. Holčička napodobuje matku, snaží se být jako ona a přiblížit se tak svému otci. V normální oidipské situaci je holčička přitahována otcem a ve vztahu k němu soupeří se svou matkou – na svých obrázcích rodiny se situuje poblíž otce ve stejné rovině nebo ve stejné velikosti jako matka, čímž zdůrazňuje svou vlastní hodnotu, ukazuje tím, že touží matku nahradit. Chlapcovi obrázky budou naopak svědčit o jeho vazbě na matku. Nevyřešený oidipský komplex může být v budoucnu zdrojem sexuálních poruch. Hovoříme-li o oidipském komplexu, dochází k úplnému zastavení vývoje oidipské situace a nastane skutečný „blok“, kdy dítě nedokáže čelit tak vyhrocenému a stresujícímu konfliktu jinak než odmítáním. To bývá zdrojem neuróz, které pronikají do dětských kreseb.
10
LITERATURA Davido, R.: Kresba jako nástroj poznání dítěte, Portál, 2001.
11
