Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 5:05
Stránka 5
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 6:05
Stránka 704
KLENOTY âESKÉ FANTASY Z dfiíve publikovan˘ch textÛ vybral a sestavil Ondfiej Jire‰. Ilustrace na obálce a grafická úprava knihy Milan Malík. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Ondfiej Jire‰. Jazyková redaktorka SoÀa âapková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2014 vydalo nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz,
[email protected], jako svou 2130. publikaci, 42. svazek edice Fantastika. Vytiskla tiskárna Tû‰ínské papírny, s.r.o. Vydání první. ISBN 978-80-257-1025-8 Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradû 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail:
[email protected] www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 238
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 239
Eskorta Jiří Pavlovský
dyby to byla opravdu poslední schÛze KSâ, pfii‰el bych i s celou rodinou!“ MuÏ, co právû v poloprázdné hospodû dovyprávûl vtip, se plácl do stehna a podíval se na mû. Ten vtip jsem uÏ sly‰el, ale i tak jsem se trochu usmál, abych mu udûlal radost. „Dobr˘, ne?“ Vypravûã se spiklenecky za‰klebil. Je‰tû Ïe jsem sedûl na druhé stranû stolu, jinak by mû urãitû dloubl loktem do Ïeber. „A takovejch znám spousty.“ To je radosti. „I kdyÏ...“ muÏ se trochu zachvûl vlastní odvahou. „MoÏná bych to ani nemûl vyprávût. Ani se neznáme. Kdo ví...“ zachechtal se, „... tfieba jste od StB.“ Usmál jsme se. „My tomu rad‰i fiíkáme Státní bezpeãnost.“ Nechci si stûÏovat, plat mám dobr˘... ale jeden z dÛvodÛ, proã svoji práci dûlám, je pohled na tyhle vydû‰ené obliãeje. „To je vtip?“ „Ne. To není vtip.“ Ukázal jsem mu prÛkaz. Pfiísahám, Ïe nikoho tak bílého jsem nevidûl ani ve filmové adaptaci Bílé nemoci. A to byl ten film ãernobíl˘. Mám rád svoji práci. „Já...“ vykoktal nakonec. „To byl jen vtip. Za to mû pfiece nemÛÏete zavfiít.“ „VáÏnû?“ podivil jsem se. „Vidíte, a já myslel, Ïe jo. To, co jsi právû pfiedvedl, soudruhu, byla protistátní provokace.“ Na slovo ,soudruhu‘ jsem dal zvlá‰tní dÛraz. „Ne, to ne, já to tak nemyslel,“ muÏ zoufale lovil v kapse, „kouknûte, sám jsem ãlenem KSâ!“ 239
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 240
Ten ãlovûk byl je‰tû pitomûj‰í, neÏ jsem si myslel. Sebral jsem mu prÛkazku a podíval se do ní. „Hmm. TakÏe Karel Bfiehovsk˘, ano?“ Vypadal, Ïe to s ním sekne. Chvíli jsem ãekal, jestli se nesloÏí na zem, a pak mu prÛkazku vrátil. „Budeme vûdût, kde si vás najít. Teì bûÏte.“ Nemusel jsem mu to fiíkat dvakrát. Zmizel ze dvefií rychleji neÏ z obchodÛ toaletní papír. Samozfiejmû jsem se jím nehodlal zab˘vat. Byla uÏ osmdesátá léta, v Moskvû vládl Gorbaãov a doba i morálka povolily. Za vtipy se uÏ nezavíralo. CoÏ ov‰em neznamenalo, Ïe by tenhle ãlovûk neproklepal nûkolik nocí v absolutní hrÛze, Ïe mu ve ãtyfii ráno vykopneme dvefie bytu a ode‰leme ho rovnou na Sibifi. Dobfie mu tak. Nemám rád tyhle pivní hrdiny. „Budete platit?“ zeptal se mû vrchní. „Jo, to bych mohl.“ UÏ jsem musel zpátky do práce. Vrchní se zmocnil úãtenky. „Tak to je ‰est piv, jeden fiízek...“ „Moment, to jsem nemûl.“ „To mûl ten pán, co tu s vámi sedûl.“ S povzdechem jsem zalovil v penûÏence. Jak kdysi kdosi fiekl: KaÏdá sranda nûco stojí. * * * Venku uÏ bylo listopadové lezavo a v kanceláfii na mû ãekal Pûniãka. Fajn chlap. Mûl po ruce vÏdycky spoustu historek o nahánûní disidentÛ. Párkrát jsem s ním provádûl ,spanilé jízdy‘ a mÛÏu fiíct, Ïe i pfies pupek a kulatou tváfi dokázal b˘t pûknû tvrd˘. „Shánûl tû ‰éf,“ fiekl. „Co chtûl?“ „Co já vim, co chtûl. Myslí‰, Ïe se mi svûfiuje?“ Pokrãil jsem rameny. „Sly‰el jsem, Ïe jste jedna ruka.“ „Tak abych tû tou rukou neflák, mladej.“ S hlavou plnou neblah˘ch tu‰ení jsem pro‰el úzkou chodbou plnou d˘mu. V‰ichni tu hulili jak sopka pfied v˘buchem, mlãeli a dívali se na mû. Dávali mi na vûdomí, Ïe mezi nû nepatfiím. Radikálové. Lidi, co si mysleli, Ïe by se vláda a zároveÀ i na‰e organizace mûly zmûnit, aby nás lidi mûli rádi. Gorbaãov, perestrojka a podobn˘ vûci. Co na to fiíct – zkrátka idioti. Tedy, ne Ïe by stará garda, jestfiábi, jak si po ruském vzoru fiíkali, byla o nûco lep‰í. 240
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 241
Prolezl jsem bludi‰tûm chodeb a vypachtil se po schodech o dvû patra v˘‰, kde za‰lapané zelené linoleum nahradil stejnû za‰lapan˘ Ïlut˘ koberec. Dvefie, k nimÏ jsem mífiil, se niãím neli‰ily od ostatních, ale pfiesto – kdyby mi teì povolil svûraã, vypadne ze mû mal˘ hnûd˘ rampouch. Pfiedvolání k ‰éfovi nikdy neznamenalo nic dobr˘ho. A je fakt, Ïe jsem si poslední dobou docela foukal. Pomalu jsem otevfiel dvefie a nahlédl dovnitfi. ·éf sedûl za stolem a ãetl Rudé právo. Tedy spí‰ kontroloval, jestli správnû napsali to, co jim nadiktoval. Samozfiejmû, ne on osobnû, na to nemûl ãas. Jeho lidi. Zvedl oãi od novin a podíval se na mû. „âest práci,“ fiekl jsem nesmûle. „âest,“ zahuhlal automaticky. „Posaì se, soudruhu.“ Soudruh se posadil. „Posly‰,“ fiekl a po‰krábal se v marxovském plnovousu, „co si myslí‰ o souãasném v˘voji situace?“ Tak to bylo je‰tû hor‰í, neÏ jsem ãekal. Kádrování. Do prdele, snad jsem nikde nic nefiekl... to je blbost, vÏdyÈ pfiece nikdy nic nefiíkám. MoÏná právû proto. Málo se angaÏuje‰, hochu. „V˘voj situace nemÛÏe b˘t lep‰í,“ fiekl jsem pfiesvûdãenû. „Jsou sice drobné problémy, ale v‰echny dokáÏeme konstruktivnû fie‰it, v zájmu pracujícího lidu –“ ·éf mû umlãel jedin˘m mávnutím ruky. „Kdybych chtûl sly‰et propagaãní plky, tak si pustím rádio. Ptám se, co si myslí‰ ty?“ Auvajs. Cítil jsem, jak se pode mnou otevírá propast. „Já si myslím to samé, co si myslí Strana,“ fiekl jsem pevnû. „To dûlበdobfie,“ k˘vl ‰éf, „aspoÀ pokud chce‰ udûlat kariéru. Chce‰ udûlat kariéru?“ „Ehm... pokud je to v zájmu pracujícího...“ Chvíli se na mû díval. „Posly‰, soudruhu, co kdybychom si nalili ãistého vína? Mám tady tvojí sloÏku. A poptával jsem se na tebe. Vût‰ina lidí se shoduje v tom, Ïe jsi ryzí oportunista. Îe se veze‰ jen kvÛli kariéfie a prachÛm.“ Jenom kvÛli kariéfie a prachÛm ne. Moc je taky fajn. „KvÛli penûzÛm to rozhodnû nedûlám. Dûlám to, abych slouÏil lidu, abych ho uchránil pfied –“ vypálil jsem ze sebe rozhofiãenû dfiív, neÏ mû staãil zase mávnutím ruky utnout a zeptat se: „Ke komu patfií‰, soudruhu? K jestfiábÛm, nebo k rebelÛm?“ „K nikomu, soudruhu majore.“ „A právû proto jsem si tû zavolal. Dበsi kávu, soudruhu?“ 241
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 242
Jen jsem zavrtûl hlavou. Stejnû bych asi nedokázal polykat. „Dobrá. Zavolal jsem si tû proto, Ïe situace je, fieãeno mírnû, pováÏlivá. Od chvíle, co je v Moskvû Gorbaãov, nemáme v Sovûtském svazu zastání. A bez Sovûtského svazu je na‰e vláda vratká. Lidé si troufají ãím dál víc, disidenti se uÏ ani neschovávají a dokonce i noviny uÏ obãas pí‰ou, co chtûjí. Pfiestávají se bát... pfiestávají se bát. Dej na má slova, soudruhu, za chvíli nám tu zaãnou demonstrovat.“ „Lid stojí za námi,“ fiekl jsem mu. „A kdyby ne... je tu pfiece vojsko a milice.“ „Ano... to je,“ pfiitakal nepfiesvûdãenû. „JenÏe to znamená boj. A u boje nikdy neví‰, jak dopadne. Jestli lidé ustoupí, nebo se spí‰ zatvrdí.“ „Chcete, abych to zjistil?“ „Co abys zjistil?“ „Jestli se zatvrdí.“ „Ne, ne. To vÛbec ne. Potfiebuju od tebe nûco jiného.“ Poslouchal jsem. „Vybral jsem si tû, soudruhu, právû proto, Ïe nikam nezapadá‰. Jsi schopn˘, nesnaÏí‰ se zmûnit nûco, co zmûnit nejde... a ani nejsi v zajetí víry v systém. ProtoÏe systém není dokonal˘, to oba víme.“ Strnule jsem zíral a snaÏil se neudûlat pohyb, kter˘ by se dal vyloÏit jako pfiitakání nebo jako nesouhlas. Na‰tûstí neãekal na moji reakci a pokraãoval. „TakÏe se pro tu práci hodí‰.“ „Jakou práci?“ troufl jsem se zeptat. „Potfiebujeme nûkoho dostat ven z republiky.“ „Disidenta?“ zeptal jsem se trochu zaskoãenû. Tohle uÏ se nûjak˘ ãas nedûlalo. ·éf se usmál. „Kdepak. Komunistu. Ví‰, kde je Barák?“ A bylo zle. * * * Mûli jsme v Praze a okolí pár ,víceúãelov˘ch‘ objektÛ. Vût‰ina z nich mûla roztomilá jména jako Chatiãka, Vilka, Statek, ale to, co se v nich dûlo, zas tak roztomilé nebylo. Ti, co tam jezdili, tam nebyli za rekreací. Dfiív se odtamtud lidi nevraceli, za mé éry uÏ ano. Zkrvavení, zmlácení, to ano – ale Ïiví. A ani netu‰ili, jakou mají kliku. Sám jsem takov˘ch pár lidí dostal, ale osobnû jsem tam nebyl. To mûli v pácu spí‰ lidi raÏení kapitána Louãky. Star˘ páky. Ranafii. 242
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 243
Ale Barák byl nûco jiného. Na rozdíl od kachlíãkáren byl tohle honosn˘ star˘ dÛm, obehnan˘ vysokou zdí a sledovan˘ vût‰ím mnoÏstvím kamer neÏ americká ambasáda. M˘tick˘ flek, kde se podle povûstí konaly d˘chánky vysok˘ch ãlenÛ KSâ. V lidov˘ch povûstech se tam pofiádaly neskuteãné mejdany, pfii kter˘ch si to ·trougal, Biºak a Jake‰ rozdávali s hvûzdami popu i se slavn˘mi hereãkami. AÈ jste mluvil s k˘mkoliv, vÏdycky jste se dozvûdûl, Ïe znám˘ známého tam vezl Bohdalovou nebo JanÏurovou, Vondráãkovou nebo Pilarovou. Teda dfiív, kdyÏ je‰tû vypadaly k svûtu. Podobné zkazky kolovaly i mezi ãleny StB. Jen nepomûrnû temnûj‰í. Mluvilo se o holkách, které tam pfiivezli a uÏ je nikdo nikdy nevidûl. Mluvilo se o tajn˘ch operacích, pfii nichÏ byly papalá‰Ûm transplantovány orgány ze zdrav˘ch lidí. O ãern˘ch pytlích, co se odtamtud odváÏely. O ãern˘ch sanitkách. A pfied tímhle Barákem jsem teì sedûl ve sluÏební volze a doufal, Ïe mají pravdu PraÏané a Ïe ve vile budou jen zválené postele, pornofilmy a sexuální pomÛcky. Kdo ví, tfieba tam bude i nahá Zagorka. âlovûk musí b˘t optimista. I kdyÏ... je to v pfiípadû Zagorové pofiád optimismus? Kolik jí je? Padesát? Vystoupil jsem z auta, upravil si kalhoty, pfie‰el k bránû a zazvonil na zvonek. „Identifikujte se!“ zaznûlo nekompromisnû z reproduktoru. Identifikoval jsem se. Bylo ticho. „Haló?“ Pofiád ticho. Co teì? Mám se vrátit zpátky a fiíct, Ïe se mnou nechtûjí mluvit? Znova jsem se chystal zazvonit, kdyÏ jsem zaslechl kroky. Po cestû vysypané pískem pfiicházel chlápek v ‰edém obleku, kter˘ se tváfiil, jako by mu nûkdo pfii nûjaké té sexuální orgii narval smeták do zadku. Se zdvofiilostmi se nezdrÏoval a jen natáhl ruku pro doklady. Nebyl jsem zvykl˘, aby se se mnou jednalo jako s póvlem. To byla moje práce. Ale chlápek za branou zfiejmû na nûjakou kolegiální druÏbu nevûfiil, takÏe jsem po velmi krátkém vnitfiním boji vytáhl prÛkaz a podal mu ho. ProhlíÏel si ho, jako by doufal, Ïe v nûm najde schované bony. „âekali jsme vás,“ fiekl, kdyÏ mi ho vracel. Îádné ,soudruhu‘. Îádné tykání. Jasnû, vím, kde je moje místo. Brána se otevfiela. „Pojìte za mnou.“ Ani se neotoãil, jestli za ním skuteãnû jdu. „Kam jdeme?“ zeptal jsem se, ale stráÏce mû neuznal za hodného odpovûdi. Chvíli jsem uvaÏoval o tom, Ïe ho zaãnu bombardovat dotazy typu: „Kdy uÏ tam budem?“, ale pud sebezáchovy zvítûzil a ani se nemusel moc snaÏit. 243
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 244
âím víc jsme se blíÏili Baráku, tím zchátraleji vypadal. Opadaná omítka, popraskan˘ lak na dvefiích... a ten, co navrhoval mfiíÏe na okna, se taky zrovna nestaral, aby si dÛm uchoval svÛj secesní styl. Nebo barokní, co já vím. V architektufie jsem se nikdy nevyznal. MÛj osobní bachafi vy‰el po tfiech schodech ke dvefiím a z kapsy vytáhl soupravu klíãÛ. Postupnû odemkl nûkolik zámkÛ, peãlivû a pomalu, jako by právû pro takovéhle okamÏiky Ïil. Stejnû pomalu a opatrnû otevfiel, ustoupil stranou a k˘vnutím mi naznaãil, aÈ jdu dál. Poslechl jsem a vstoupil do ‰era. Dvefie za mnou zase zaklaply. Do nosu mû udefiil nepfiíjemn˘ zápach plísnû a staroby, kter˘ obvykle cítíte jen v bytech star˘ch a mrtv˘ch lidí. Tenhle barák se rozkládal. Ne, tohle nebylo místo, kde byste oãekávali nahou Zagorovou. Dokonce ani nahého Kotvalda s HloÏkem. Ze záfiivek na stropû se skrz stovky mu‰ích mrtvolek prodíralo neduÏivé svûtlo a osvûtlovalo tuhle krajinu bídy. Pokud tenhle barák pouÏívala vláda jako ‰majchlkabinet, tak musela mít je‰tû zvrácenûj‰í vkus, neÏ se tradovalo. Na podlaze leÏely plesnivé, zmuchlané noviny s daty z dob, kdy jsem je‰tû tahal kaãera, a kaÏd˘ pohyb nohou zvedal ke stropu oblaka prachu a ‰píny. Do nozder se mi jako nezvan˘ host cpal puch hniloby. Udûlal jsem krok kupfiedu. „Haló?“ Nikdo neodpovûdûl. Tohle nebylo dobré. ·el jsem pomalu chodbou a snaÏil se nepfiem˘‰let, do ãeho ‰lapu. Panovala tu zima, ale pfiesto jsem cítil, jak se mi ko‰ile lepí k zádÛm. âím víc jsem vidûl, tím míÀ se mi to líbilo. Bílé stûny chodby, kterou jsem se dral jako potápûã podmofisk˘m tunelem, nûkdo z dlouhé chvíle pokreslil modr˘mi klikyháky. S kaÏd˘m krokem byly ty kresby v˘raznûj‰í a bylo jich víc. Chvílemi to i pfiipomínalo písmena... ale jako by si to autor vÏdycky na poslední chvíli rozmyslel. A pak jsem si uvûdomil je‰tû nûco, co mû znervóznilo. Ani na jedné ze stûn jsem si nev‰iml shodného symbolu – v‰echno, co bylo na zdech nakreslené, byl ryzí originál. KdyÏ ãlovûk ãmárá po stûnách, obvykle se uchyluje k jednoduch˘m symbolÛm, vût‰inou kosoãtvercÛm. To, Ïe si nûkdo dal tolik práce pfii ãmárání po stûnû, mi pfii‰lo... já nevím... tak nûjak nesprávné. NeÏ jsem stihl pfiijít na lep‰í slovo, dvefie na konci chodby se otevfiely. Pfiiznávám, trhnul jsem sebou... neÏ jsem zaslechl jemné bzuãení elektronick˘ch mechanismÛ a pochopil, Ïe v tomhle Ïádná kouzla nejsou. 244
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 245
Vstoupil jsem do místnosti. Byla skoro prázdná – pokud nepoãítáme kovovou postel pod zamfiíÏovan˘m oknem, stolek, kter˘ sem nûkdo pfiitáhl z nemocniãního pokoje, a nepatfiiãnû mohutné kfieslo stojící ãelem ke zdi. A lahve od piva. Mofie lahví od piva. Naskládané v basách i volnû leÏící. Vût‰ina z nich byla prázdná. Zpoza kfiesla vyhlédla hlava a podívala se na mû: „Tak uÏ nûkoho poslali. To byla doba.“ Kfieslo vrzlo, jak z nûj nûkdo vstal, a vynofiila se celá postava. Tvarohovû bílé nohy byly nasoukané v ãerven˘ch spartakiádních tren˘rkách, které uÏ dávno potfiebovaly vyprat. Nátûlník se sice snaÏil zakr˘t sádelnaté bfiicho, ale svou námahu vzdal tak deset centimetrÛ nad pupkem. MuÏ stojící pfied krbem byl tlust˘... ale ne takov˘m tím blahobytn˘m zpÛsobem. Spí‰ jako by jeho tûlo zaãalo na náhodn˘ch místech bobtnat. Jedna bledá ruka drÏela lahev Staropramenu a druhou se muÏ pfiidrÏoval kfiesla, aby tûlo vÛbec dokázalo odolat gravitaci. A nad tím v‰ím byla tváfi... tváfi, která kdysi mohla b˘t hezká a u‰lechtilá, ale podepsala se na ní nadváha a ãas – kter˘ se jen tak mimochodem dokázal postarat i o to, aby se muÏova bujná hfiíva zmûnila v zplihlou helmu fiídk˘ch vlasÛ. Nevím proã, ale pfii pohledu na tu postavu se mi vybavili utopenci. Bledé oãi se chvíli pracnû snaÏily zaostfiit moji maliãkost a pak ústa pod nimi kysele procedila: „KdyÏ uÏ mû vezete na popravu, tak byste mû aspoÀ mohli pfiivézt vãas, ne?“ „Nevûdûl jsem, Ïe to tak spûchá,“ fiekl jsem. Ménû agresivnû, neÏ bych si pfiál. I pfies jeho zchátral˘ zevnûj‰ek v nûm bylo nûco, co ãlovûka nutilo k respektu. „Tak on nevûdûl, Ïe to spûchá. Co máte za hodnost?“ „Poruãík.“ „Poruãík? Oni pro mû poslali poruãíka? A proã rovnou nesebrali z ulice nûjakého pobudu a nedali to na starost jemu? Copak si nezaslouÏím ani tohle?“ „Já nevím, co si zaslouÏí‰... soudruhu. Já vím jenom, Ïe tû mám nûkam odvézt. To je v‰echno. Myslel jsem, Ïe se dozvím víc tady.“ „Myslel, ano? To je va‰e velká tragédie. My‰lení. Dostali mozek a myslí si, Ïe s ním dostali taky rozum.“ Trochu se mu motal jazyk. „O tom já nic nevím. Máte nûjakou legitimaci?“ „Legitimaci?“ „Abych vûdûl, kdo jste.“ „Kdo jsem?“ fiekl muÏ. „Kdo jsem?“ A pak roztáhl kfiídla. 245
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 246
* * * Jeho kfiídla záfiila. A fiíkám na rovinu, nejsem si jist˘, jestli záfiila doopravdy, nebo to bylo jen tím, jak jimi prosvítalo svûtlo ze zamfiíÏovaného okna. Zíral jsem. Na lidi s kfiídly nejsem zvykl˘. „Hezk˘,“ fiekl jsem. „Jak to dûlá‰, soudruhu?“ „Kouknûte, já vím, Ïe si u vás na náboÏenství moc nepotrpíte, ale fiíká vám nûco slovo andûl?“ „Jasnû. Andûlíãku, mÛj stráÏníãku, opatruj mi mou du‰iãku. Andûlíãkové jsou takoví ty mal˘, buclat˘... s malejma kfiid˘lkama,“ fiekl jsem. „A neexistujou,“ doplnil jsem rychle. „BohuÏel ano,“ ozvalo se za mnou. Otoãil jsem se jako na obrtlíku. Dneska je infarktov˘ den. „Existují a nejsou malí... a vût‰inou ani buclatí.“ Ve dvefiích stál dfievorubec. Tedy, ne Ïe by mûl sekeru a v podpaÏí náruã klestí, ale vypadal pfiesnû tak, jak si ãlovûk pfiedstavuje dfievorubce. Chlap jako hora, strakatá ko‰ile, ‰irok˘ obliãej zakryt˘ mohutn˘m vousem. Dfievorubec... nebo Krakono‰ v pfievleku. Po setkání s ,andûlem‘ jsem byl uÏ ochotn˘ vûfiit v‰emu. Napfiáhl ke mnû ruku, kterou bych mohl pouÏívat místo jídelního stolu. „Louãka.“ A do prdele. „Poruãík Karas,“ pfiedstavil jsem se slu‰nû, podal mu ruku a doufal, Ïe ji je‰tû nûkdy uvidím. Právû jsem si potfiásal rukou s legendou. Kapitánem Louãkou. Expertem na náboÏenské diverzanty. MuÏem, kter˘ dostal Toufara a... pokud se nem˘lím, vymlátil z nûj du‰i. Dokonce si ho pozvali i Poláci, kdyÏ mûli problémy s tím sv˘m knûzem. Louãka vzbuzoval i mezi ostfiílen˘mi mazáky respekt... a strach. A já s ním teì mám pracovat. Zaãínalo mi b˘t jasné, Ïe tohle nepfieÏiju. Louãka se posadil na kovovou postel a péra se pod ním prohnula. Pak plácl rukou vedle sebe. Váhavû jsem si sedl vedle nûj. „Nedûlej netykavku,“ zarÏál. „Nefiíkej, Ïes je‰tû nikdy nebyl s chlapem v posteli.“ „Nikdy za dohledu andûla,“ zkou‰el jsem udrÏet glanc. „V‰echno je jednou poprv˘,“ zachechtal se Louãka. „Ale neboj. TakÏe... co ví‰?“ „Nic.“ 246
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 247
„Nic ti nefiekli?“ „Ne. Asi chtûli, aby to bylo pfiekvapení.“ „Nebo abys to nejdfiív vidûl na vlastní oãi. Kdyby teda mnû fiekli, Ïe budu pa‰ovat andûla za hranice, tak bych si myslel, Ïe si ze mû dûlaj prdel.“ Na tom nûco bylo. „On je... fakt andûl?“ „Ví‰, jak se fiíká, Ïe nûkdo je vÛl jak andûl? Tak on je andûl jak vÛl. Nebo spí‰ jako kráva. Andûlé jsou bezpohlavní.“ Otoãil se na andûla. „Fando, sundej trenky.“ „To nemusí...“ snaÏil jsem se ho zbrzdit, ale to uÏ mûl andûl tren˘rky dole. VáÏnû. Jako ty plastikové panenky. „To ãlovûku hned zv˘‰í sebevûdomí, co?“ dloubl do mû Louãka loktem. Andûl si zase tren˘rky mlãky natáhl a dfiepl si do kfiesla. Jeho chování se po vstupu Louãky radikálnû zmûnilo. Mûl z nûj strach. „On se jmenuje Fanda?“ zeptal jsem se. „Ale ne. Má nûjak˘ to latinsk˘ jméno, ale já mu fiíkám Fanda.“ „Co tady dûlá?“ „To je ta správná otázka.“ Opût se podíval smûrem k andûlovi, kter˘ byl zalezl˘ v kfiesle a vÛbec nebyl vidût. „Co tady dûlá‰, Fando?“ „âekám,“ ozvalo se z kfiesla. „âeká,“ zopakoval to Louãka. „Jo, to jo.“ * * * V‰echno to zaãalo roku 1950 ve vesnici jménem âího‰È. V místním kostele se krátce po obfiadu objevil andûl. Nenápadnû, bez velké pompy, bez trubek, bez nadpozemského svûtla. Nikdo nevidûl, jak se objevil, prostû najednou stál za oltáfiem, pfied zraky místního pátera Toufara... a agentÛ Státní bezpeãnosti. Ti do kostela pfiijeli vy‰etfiit jisté podivné jevy, které, jak se ukázalo, pfiíchod andûla pfiedcházely. Skupinu tehdy vedl mlad˘ Louãka. Nejdfiív byli v‰ichni pfiesvûdãení, Ïe se jedná o nûjakou provokaci, ale ãím víc andûla zkoumali, tím víc bylo jasné, Ïe o Ïádn˘ podfuk nejde. Byl to doopravdick˘ andûl. V âeskoslovenské republice na poãátku padesát˘ch let. V dobû, kdy si socialismus teprve budoval svou povûst. JenÏe to nebylo v‰echno. Andûl totiÏ nepfii‰el na zem hlásat slovo boÏí. Andûl sem emigroval. Uprchl z nebe. Pfii‰el, aby nám pomohl vybudovat lep‰í svût. Na‰e vlastní nebe na zemi. Byl to andûl – socialista. 247
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 248
Vypukla panika. Z jedné strany by to byla pro KSâ v˘hra – mít andûla, kter˘ se pfiidal k dûlnickému hnutí, andûla vûfiícího v my‰lenku marxismu-leninismu. Na druhou stranu by to ov‰em znamenalo pfiiznat, Ïe existují andûlé... a tudíÏ i BÛh. Tedy podstatné mínus. „TakÏe ty pohybující se kfiíÏe?“ „Jo. To on. SnaÏil se zmizet z nebe nenápadnû, ale pr˘ to není tak snadné. Co jsem pochopil, tak si musel vykopat tunel, kter˘ –“ „On to nebyl tunel,“ vloÏil se do toho andûl, „spí‰ ãasoprostorová brána –“ „Ptal se tû nûkdo na nûco?“ zeptal se Louãka zdvofiile a andûl ztichl. „Samozfiejmû, svûdci museli zmizet.“ PfieloÏeno – Louãka je umlátil. Pokud vím, tak Toufar zemfiel na natrÏená játra. „JenÏe se ukázalo, Ïe tady Fanda je spí‰ k potíÏím neÏ k uÏitku. Tak jsme ho tu zavfieli.“ „To uÏ tu ale je... víc neÏ tfiicet let.“ „To to utíká, kdyÏ se ãlovûk baví.“ „V t˘hle místnosti...“ Nedokázal jsem si pfiedstavit, Ïe bych tu strávil odpoledne, natoÏ tfiicet let. „Klid. Andûlé jsou zvyklí. Ve voln˘ch chvílích stávají na ‰piãkách jehly, co? Tohle pro nû musí bejt hotovej palác.“ Kdybych si mûl vybrat mezi tímhle a hrotem jehly, beru jehlu. A klidnû by mohla b˘t i zrezlá. „A proã jste ho rad‰i...“ Ani jsem nemusel vûtu dokonãovat. „To si nemysli, Ïe jsme to nezkou‰eli. JenÏe andûlé... jak bych to... prostû se nedají tak snadno zabít. Jestlis vidûl ten americkej film o tom chlápkovi, co chodí v ãernejch brejlích a nic ho nemÛÏe zniãit... tak tady Fanda je nûco podobn˘ho. Akorát Ïe teda nezabíjí lidi a nefiíká: ,Já se vrátím‘.“ „Terminátor,“ pfiedvedl jsem znalost VHS nahrávek. Mûl jsem ho doma v jednohlasém dabingu. „Ne,“ fiekl Louãka. „Myslím, Ïe ne.“ „Ne, váÏnû, je to –“ zaãal jsem a pak se zarazil. KdyÏ Louãka fiíká, Ïe ne, tak ne. „Prostû a kaÏdopádnû, zabít nejde. Jasnû, mohli jsme ho nûkam zakopat pod zem... zalít do betonu... jenÏe tihle hajzlíci jsou nesmrtelní. A kdo vám zaruãí, Ïe se nûjak nedostane ven?“ „KdyÏ je tak v‰emocnej, tak proã normálnû neodejde?“ 248
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 249
„Vidûls ty ãmáranice venku?“ „Jo.“ „Tak proto.“ „KvÛli tûm ãmáranicím?“ „KvÛli nim.“ Louãka se zatváfiil tajemnû. „Magie, hochu, magie. Museli jsme sehnat skuteãn˘ho kouzelníka. Ne takov˘ho, co tahá králíky z klobouku. Skuteãn˘ho.“ Na chvíli z nûj maska bodrého dfievorubce spadla. „Jak já toho parchanta nenávidím. Jak já mûl pfied ním jednoduchej Ïivot. Jedin˘, v co jsem vûfiil, byl komunismus. Fakt. JenÏe pak se objevil on a zaãali se objevovat rÛzn˘ mágové, démoni a jin˘ hajzlíci. Teda,“ fiekl rychle, „ne, Ïe bych uÏ nevûfiil v komunismus, jenÏe...“ „Chápu.“ „Chápe‰ hovno,“ mávl rukou Louãka. „Fakt toho hajzla nemám rád. Îe tû nemám rád, Fando?“ Andûl mlãel. „Kdo mlãí, souhlasí,“ fiekl spokojenû Louãka. „Tak co s ním máme dûlat?“ „Co s ním. ToÈ vskutku nerudovská otázka. Co s tebou, Fando? Schválnû, co si myslí‰?“ Louãka se na mû podíval a bylo vidût, Ïe mû testuje. Pokud jsem si mûl uchovat jeho respekt, musel jsem s nûãím pfiijít. „Je jasné, Ïe ho musíme nûkam uklidit... situace není zrovna pfiíznivá... tak se musí uklidit nûkam, kde ho nenajdou... kdyby se... nedej... to... nûco stalo.“ „Kdyby do‰lo k revoluci a vû‰eli nás na stromy, chce‰ fiíct.“ „Ne, to ne... to samozfiejmû ne... ale kontrarevoluce se mÛÏe o nûco pokusit. Tak jen tak... pro jistotu. Do Ruska to uÏ nejde, tam je to ztracené... na Kubu?“ „Tomu fousáãovi? Nenech se vysmát. Tomu bych nesvûfiil ani pouÏitej primerák. Pfiemej‰lej. Kam bys odvezl andûla?“ S vyváÏením andûlÛ jsem nemûl moc bohaté zku‰enosti, tak jsem to stfielil od boku: „Do Vatikánu?“ „Bravo!“ zajásal Louãka tak hlasitû, aÏ sebou Fanda trhl. „Ale Vatikán... to jsou klerikálové. Pánbíãkáfii!“ „Pánbíãkáfii? To se fiikalo za mejch mladejch let. A taky ãernoprdelníci. Nefiíkej mi, Ïe se to fiiká pofiád?“ 249
Jireš_2013 kopie - zlom
13.3.1957 4:24
Stránka 250
„Netu‰ím,“ pfiiznal jsem po pravdû. „NáboÏenské skupiny nejsou moje parketa.“ „Moje jo. TakÏe poslouchej. Udûlali jsme s Vatikánem dohodu. Oni taky moc nechtûj, aby to vylezlo na svûtlo. To, Ïe v nebi mÛÏe bejt konflikt zájmÛ, jim moc nehraje do noty... natoÏ Ïe je tu andûl-socialista. A koneckoncÛ, ani moc nestojej o to, aby se vûdûlo, Ïe je BÛh.“ „VáÏnû? Zdálo se mi, Ïe jim nejde o nic jin˘ho.“ „Tak to se‰ na omylu, mladej. Oni chtûj, aby lidi Vù¤ILI v Boha. Co si myslí‰, Ïe by s lidma udûlalo, kdyby VùDùLI, Ïe je BÛh? Ne kdyby vûfiili, ale kdyby VùDùLI! Kdyby vûdûli, Ïe je pofiád sleduje, Ïe se pfied ním nedá nikam schovat?“ Vûdûl jsem, co s lidma dûlá, kdyÏ je sledujeme my. A to je nemÛÏeme odsoudit k vûãnému zatracení – maximálnû poslat do vûzení nebo tro‰ku zmlátit. „Asi by se z toho zcvokli.“ „Asi. Rozhodnû by to nebylo nic pûkn˘ho, to si pi‰. Nehledû na to, Ïe by to znamenalo dal‰í náboÏensk˘ války. Tohle Vatikán nechce pfiipustit.“ „TakÏe jim ho tam máme odvízt?“ „Ne. Jen na hranice. Tam uÏ si ho pfieberou jejich lidi.“ „A proã si nepfiijedou rovnou sem?“ „Jednak se sem bojej... co kdyby to byla nûjaká bouda, jak je do toho namoãit... a jednak je tady zase moc nechceme... co kdyby to byla jejich bouda, jak nás do toho namoãit. TakÏe to bude na území nikoho, pûknû z ruky do ruky, pfiedan˘ ãlovûkem, kter˘ho nikdo moc nezná, není moc dÛleÏitej a kterej je mimo mocensk˘ boje.“ „Mnou?“ „Tebou.“ „A co ty?“ „Já budu dûlat dozor. Tahle akce je v tv˘ reÏii.“ Aã ateista, v duchu jsem si fiekl potû‰ pánbÛ. Nahlas ne. Jsem pfiece jen srab. A nechci, aby mi pak nûkdy Louãka natrhl ledviny. * * * S tím, co jsem se dozvûdûl, jsem udûlal to samé, co s vût‰inou informací, které se ke mnû za poslední léta donesly. Vytûsnil jsem je. Net˘kaly se mû. MÛj úkol byl odvézt exponát A na místo B a konec. 250
