FANTASY SÉRIE!

1

agent John Francis Ková 16

PAŠERÁCI V OBLACÍCH

Vlado Ríša PRVNÍ RYZE ESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE! 2

Copyright © Vlado Ríša, 2008 Cover Art © Tomáš „sketchbook“ Jedno, 2008 Design ©Jan Doležálek, 2008 Illustrations © Vlado Ríša, 2008 Edition © 2008 All rights are reserved ISBN 978-80-7387-104-8

3

Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV tech Komu: GODovi – Centrální Nad-inteligenci EF Subjekt: Agent John F. Ková Vyhrazení: Materiál nep ístupný lidem Agent John F. Ková : Statut: ve vyhnanství, vzhledem k posledním událostem p íznak Hledán živý nebo mrtvý zrušen. Rekapitulace: Po svém Agenturou dosud neprošet eném zásahu v supertechnickém sv t pv – 14MZ (JFK 14: Prokletí legendy II – Hra gentleman ) se uchýlil do mate ské reality, kde se dál skrýval p ed Agenturou a ekal na postup ve vyšet ování svého p ípadu. Soukrom ho kontaktovala agentka specialistka Nikita Bernstein, která ho požádala o pomoc, protože byla svým milencem nakažena n ím, co považovala za smrtelnou chorobu. Ve skute nosti šlo o sofistikovanou globální transformaci do lidské obojživelné formy (mise JFK 15: V k mlok ). Ková Nikit Bernstein vyhov l a ilegáln se i s ní p esunul do reality p vodu nákazy (pv – 16KF). P i neúsp šné snaze zabránit transformaci agentky specialistky se ukázalo, že do záležitostí sv ta se vm šuje X-Hawk a katalyzuje velké ekologické zm ny. Nikita Bernstein navázala zvláštní psychologické (parapsychologické?) pouto s elementem X-Hawk. Sou asn se objevila spekulace, že X-Hawk je mnoho etná entita. Agent JFK p ežil a op t se stáhl do ilegality. Podle psycholog se u n j za íná vyvíjet psychologická paranoia „osam lý bojovník“. Nebezpe ný stav. Nutno analyzovat a prov it d sledky. Požadavek výslechu agenta Johna Francise Ková e, i posmrtného, trvá. Spole enská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavek Centrální Nad-inteligence GODa: 4

Tým je rozložen, náhrada za mrtvého Franka Boormana zatím nebyla nalezena. Nikit Bernstein p i azen statut nezv stný agent, profesor von Wonder mimo službu. Agent Bytewská p esto z stává ve své pozici a její snaha dát tým dohromady je permanentn monitorována. KILLER Poznámka: materiál není ur en do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality.

5

1. KAPITOLA 1. „Stoupáme?!“ „Ne, klesáme!“ „Padáme!“ Tyto výk iky se ozvaly jedné tmavé, bou livé noci roku 1917 nad kanálem La Manche z koše pozorovacího balonu n mecké armády. Muži však mluvili anglicky a vítr je hnal k Doverským útes m. voucí vlny byly tak blízko, že kapky vody dolétaly až k nim. Spodek prout ného koše ob as škrtl o nejvyšší z vln a voda jim omyla nohy až po kolena. Muži na pokyn mohutného, tém dvoumetrového b locha vylezli do sít , jíž byl obalený balon, a n kolika seknutími p e ali lana upev ující k ní koš. Ten s mohutným cáknutím dopadl na rozbou enou hladinu. Na okamžik se z vln vyno il, ale pak zmizel v temnot . Balon vylétl vzh ru, jako kdyby ho n jaká neznámá síla vyst elila k nebes m. Bílé útesy se blížily, muži už je vid li díky blesk m k ižujícím oblohu, a jejich hradba v nich vzbuzovala nad ji i obavy. 2. John Francis Ková si hov l v houpacím k esle. Bylo vedro a dimenze, kam ho zavál osud vyhnance, m la docela snesitelné podnebí. Po n kolika peripetiích, kdy se ho kdosi z Agentury pokusil zabít, byl poslední p esun opravdu tam, kam m l být. Bytewská pe liv dohlédla na to, aby byl JFK uklizen na správné místo. Byl tu klid a Johna to už pomalu za ínalo štvát. Nebyl na tak dlouhé lenošení zvyklý, nicmén k eslo na verand bungalovu, láhev ucházející místní tequily, položená vedle n j na podlaze, a jemný v t ík, cuchající vlasy, ho p ece jen smi ovaly s nicned láním. Na jediné ulici m ste ka vítr vytvá el malé víry. 6

Ková v pohled up ený do dáli zpozorn l v okamžiku, kdy se zpoza obzoru vyno il malý oblá ek prachu. Tetelící se vzduch mu nedovoloval prozatím rozeznat víc detail . Za chvíli už bylo slyšet dusání lopatoucha, zví ete podobného losovi bez srsti, kterého místní pastevci používali místo koní. Ková pravi kou zkontroloval velký šestira ák položený na židli ce vedle sebe a levi kou si nalil št drou dávku tequily do otlu eného hlin ného poháru. Než ji sta il vypít, jezdec se p iblížil natolik, že ho John poznal. Na tvá i se mu rozlil široký úsm v. Bylo jasné, že nud a nicned lání je konec. Mohutný, svalnatý muž se p idržoval uzdy pon kud delšíma rukama, než bylo obvyklé. Jeho tmavou, opálenou tvá stínil široký klobouk a dlouhé erné vlasy m l stažené do ohonu. Byl hladce oholený. Zarazil klusající zví e u zábradlí verandy tak prudce, až se lopatouch postavil na zadní. „Zdravím t , Vincente,“ zahlaholil nadšen John Francis Ková a natáhl k jezdci ruku s pohárem št d e napln ným tequilou. „Který š astný vítr t zahnal do téhle vyprahlé pustiny, kde ani kojoti nedávají dobrou noc, protože mají tak vyprahlo v krku, že jim ani to vytí nejde?“ „To se ale tebe netýká, jak vidím,“ sesko il z o e Hispánec a omotal uzdu kolem kolíku ve sloupku verandy. Široce se usmál a pot ásl si s Johnem rukou. Pak ob hl zábradlí a vysko il t i sch dky nahoru na verandu jedním skokem. D ev ná prkna zaprašt la. „Na takovou váhu to tu není stav né,“ p ejel John pohledem Vegovu svalnatou postavu. Vincent Vega m l na sob stejné oble ení jako John: dlouhé, lehké, šedé kalhoty s páskem, na n mž se mu houpalo pouzdro s místní verzí Colta Navyho, bílou košili mu p ekrývalo barevné pon o, které ho m lo chránit p ed prachem. Vincent si nohou p itáhl židli a usedl na ni. Zaprašt la p esn tak, jako p ed chvílí prkna podlahy. Doufal, že ho udrží a nerozpadne se pod jeho sto deseti kilogramy živé váhy. Teprve nyní p evzal od Johna pohárek a na jeden ráz ho do sebe hodil. Vypoulil o i a rozkašlal se. 7

„Co to piješ za jed?“ vydechl a zašilhal, aby se p esv d il, že mu z úst nešlehají plameny. Pak se labužnicky olízl. John se usmál: „D lají to z jednoho zdejšího kaktusu,“ na chvíli se odml el, aby Vincentovi dolil, a pak pokra oval. „P edpokládám, žes nep ijel na p átelskou návšt vu,“ zm nil téma a o i mu zazá ily o ekáváním. „Ne, to ne,“ Vega to il pohárem v prstech a p emýšlel, jak to má Johnovi íct. „Jsem tu sice z pov ení Bytewské, ale…“ „…ona o tom neví a nesmí v d t. S trestanci se nesmí stýkat a už v bec po nich cokoli chtít,“ doplnil ho John. Vegova tvá pon kud zrudla a sklonil o i k prázdnému kalíšku. John Francis Ková se potuteln usmál a zamí il hrdlem lahve do íše. V n zvedla Vincentovi náladu. „Máš samoz ejm pravdu,“ o i m l vážné, „poslali m vy ešit jeden problém a myslím si, že by bylo vhodné, abys…“ „Myslíš si to ty, nebo Bytewská?“ opá il John. „Šéfová p ece o tom nesmí v bec v d t,“ vzpamatoval se Vincent, „stejn jako nikdo jiný z Agentury.“ „Takže to ví minimáln p lka, co?“ ušklíbl se Ková a nalil tequilu do menšího pohárku, který se do této chvíle povaloval pod houpacím k eslem. „Jsem tu na erno. P epokládám, že se tu nudíš, a tak jsem si myslel, že by t n jaká práci ka mohla pot šit. Docela bys mi mohl pomoct…“ Ková nasadil kamenný obli ej a tvá il se odmítav . „Je mi tu docela dob e. Nic m nehoní a je tady klid. Jediné vzrušení jsme tu m li p ed trnácti dny, kdy se Seamu Samparovi splašil lopatouch a prob hl jeho žen kuchyní. Rozšlápl p i tom p ipravený kolá a Seam od ní dostal takovou nakláda ku, že t i dny nemohl jít do hospody.“ Vincent se rozesmál, až zadrn ely malé špinavé okenní tabulky za jeho zády. „Tak to jsem p išel práv v as,“ ekl, když se dochechtal. 8

Ot el si zpocenou tvá a rozmazal si na ní usazený šedavý prach, takže vypadal jako indián pomalovaný vále nými barvami. „Kam vyrážíme a kv li emu?“ zeptal se už vážn JFK. „Na jistém trhu se objevilo velké množství hyuaky.“ „A co my s tím?“ „Mám vyrazit do sv ta, kde je bu p ekladišt , nebo p ímo zdroj této látky. To se zatím neví. Náš agent, který to ohlásil, se už víc neozval. Naposledy jsme ho lokalizovali n kde poblíž irského Dundalku. Protože to pat í do kompetence našeho odd lení, dostala to šéfka na triko…“ John se rozesmál, když si p edstavil barokní postavu své ty icetileté d stojné šéfky, jejíž nejlepší zbraní byl ostrý jazyk, kterým dokázala ut ít i daleko vyšší šarže. Vincent se zarazil, nebo nechápal, ím se John tak baví. „Tak jsem si p edstavil, jak Ljuba sout ží o Miss mokré tri ko…“ chechtal se dál Ková . „Ahá,“ Vega zav el o i a p edstavil si to taky, ale jeho fantazie asi nebyla na takové výši jako Johnova. Veg v lopatouch zadupal kopýtky a vyhodil zadníma nohama. Ková se p estal smát a popadl kolt. Než se Vincent vzpamatoval, zbra v Johnov ruce dvakrát hluboce zadun la a z hlavn vylétl oblak erného kou e. Deset krok od uvázaného zví ete se zmítal v prachu medv dovec, místní náhrada za mangustu o velikosti menší dogy, který se tu vyskytoval z ídka a velmi rád si pochutnával na mršinách. „Co se to d je? Že bys p inesl potíže?“ ušklíbl se John. Vega m l také zbra v ruce, ale nevyst elil z ní. Pomalým pohybem ji zasunul zp t do pouzdra a p ehodil poutko, aby nemohla vypadnout. „Kdy se budeme p esouvat a odkud?“ Ková se zvedl z k esla, p ešel k zábradlí a popleskal lopatoucha mezi parohy, aby ho zklidnil. „Zítra o p lnoci nám von Wonder otev e portál, a když p jde všechno dob e, tak nás p esune tam, kam pot ebujeme. Máš tu ješt jiné oble ení?“ „Pro ?“ Johnovo obo í povyjelo vzh ru. 9

„Je tam jaro a vál í se.“ „Nemohla by n jaká mise být v takovémhle klidném sv t , bez klimatických šíleností?“ vr el Ková , když mizel v bungalovu, aby si zabalil t ch pár v cí, které bude pot ebovat na cestu. „Mám ti osedlat lopatoucha?“ k ikl Vincent do tmy bungalovu. „Jak je to daleko?“ „Necelých padesát mil.“ „Ur it , ale až zítra ráno.“ 3. Oba muži sed li u malého ohn a ekali na správný okamžik. Slunce p ed chvílí zapadlo a z poušt se k nim kradl chlad. „Záleží na tom, jestli se náš Einstein,“ Vega narážel na drobnou postavu a velký nos hlavního technologa Agentury, „dostane nenápadn na Moravu. Tam by nem l mít problémy s utajením toho, že p esunovat se budeme dva a ne já sám. A navíc odtud…“ „Málokdo ví, že jsem tady,“ pokr il rameny JFK. „Vyspím se,“ rozhodl se Vega a natáhl se na vyh átou zem. „Máme ješt ty i hodiny as a kdoví, kdy se nám tam poda í odpo inout si v klidu.“ Než dokon il v tu, spal Ková taky. Dob e v d l, že pr vodní jevy otevírání portálu – praskání, drobné blesky zjevující se odnikud, hluboké bublání ehosi v okolí – ho v as vzbudí. Vždycky trvalo n jakou dobu, než se portál poda ilo ustálit tak, aby jím bylo možné projít v klidu a relativním bezpe í. 4. Carl Maria von Wonder prošel t žkými dve mi, které m ly v p ípad nutnosti zadržet fantómy, nebo t eba i tlakovou vlnu p i ob asných explozích. Po stranách krátké chodby stály nádoby s antitenzní p nou. Ot epal se, protože p i pr chodu jeskynním 10

komplexem Macocha míval pocit, že se ze stropu urve balvan a rozmá kne ho jako bota mravence. Ani nízká teplota jeskynního komplexu mu nep idávala. Kdykoli do n j vystoupil z Trubky, tedy magnetoplánové podzemní dráhy kon ící v Macoše, nep íjemn ho mrazilo v zádech. Zhluboka si oddychl, když vstoupil do svého království. Tady se mu nemohlo nic stát, krom toho, že by vybuchl n který… Mávl rukou a odehnal od sebe nepat i né myšlenky. Kruhovou podlahu sluje tvo ily ohromné tverce pokryté lesklou, plazmaticky vodivou fólií. Ve volném prostoru mezi podlahou a stropem se vznášely fialov zbarvené „kule níkové“ koule. N které m ly pr m r deset metr a vešel by se do nich i t ípatrový inžovní d m, jiné byly mr avé a pulzovaly. U ovládacích pult postávalo n kolik znud ných technik , kte í ne ekali návšt vu svého nejvyššího šéfa. Strnuli a pak nastalo obvyklé hemžení, kdy každý z nich cht l dokázat, že je nejvíce zam stnaným lov kem celého komplexu a že na n m závisí osud lidstva. Jen dva nejzkušen jší se tohoto blázince neú astnili, protože dob e v d li, že von Wonder si n eho takového nevšímá. Malý mužík s bledou tvá í no ní krysy a t kavýma jisk ícíma o ima, posazenýma u ko ene masivního nosu, se rozhlédl po sluji a rty mu zk ivil nepatrný úsm v. Všechno bylo v po ádku, vládl tu chaos, který pro n j m l smysl a ád. Avšak jen pro n j, maximáln ješt pro jednoho i dva další lidi na Zemi. Strop pokrývaly technologické krápníky. Každý z nich m l p es deset metr na výšku a z každého vy nívala spletitá soustava asoprostorových vým ník a p timetrová parabolická zrcadla. Mezi nimi chaoticky poletovaly kule níkové koule. Vyrazil drobnými kr ky k nebližšímu pultu, u n hož mohl za ít pracovat. S o ima up enýma na vybraného asového fantóma za al tenkými nervními prsty hrát na klaviatu e po íta e p ed sebou. Pohyb n kterých koulí se zrychlil. Za aly pulzovat a m nily barvy. Technici tiše zírali a ti zkušen jší už m li naplánovanou cestu k nejbližšímu vhodnému úkrytu, kdyby se náhodou n co nepovedlo. 11

Von Wonder si jich nevšímal a pln se soust edil na práci. Vybraný fantóm poslal na p esn ur ené místo a druhý do jeho blízkosti. Sršely blesky, rachotily a drn ely voln položené v ci. Vzduch byl napln ný ímsi podivným, co znesnad ovalo dýchání. Carlova tvá se rozzá ila skoro d tským úsm vem. Stiskl poslední klávesu a obrátil se sm rem ke koulím. „A te se ukáže, jestli jsem m l pravdu,“ zabru el si pod nos. T esklo to a vytvo il se dvojitý portál. 5. John Francis Ková se probral v okamžiku, kdy se u skalní st ny ozvalo první ostré zapraskání a ve vzduchu zavon l ozón. Vysko il a popadl batoh. Pak ješt sundal lopatouchovi ohlávku a plácl ho po vyklenutém boku. Vyd šené zví e se rozb hlo pry . P esn totéž co JFK v té chvíli d lal i Vincent Vega. P ed ob ma muži se objevil chv jící se portál. Vy kali ješt pár okamžik , než se ustálí. „Kam jdeme?“ zeptal se John. „Do CERNu, nebo do Macochy?“ „Ani tam, ani tam, íkal jsem, že von Wonder to bude ídit z Macochy, ale slíbil, že vytvo í dvojitý portál, kterým nás dostane rovnou na R-336-694, což je naše kone ná destinace. Tím se zamaskuje, že seš tam se mnou.“ „To je n jaká novinka?“ „Jo,“ p ikývl bezstarostn Vega, „ale znáš von Wondera. Je to génius.“ „Hm,“ opá il pochybova n John, „nemám rád, když jsem pokusným králíkem.“ „Tak to jsi nem l vstupovat do služeb Agentury,“ ušklíbl se Vincent. „Asi jo,“ ekl Ková rezignovan . „Možná je to to, co nás na té práci baví.“ „Kone n správná e ,“ uznal Vincent a mávl rukou k portálu. „Jdeme! Lepší už to nebude.“ 12

2. KAPITOLA 1. „Do hajzlu,“ procedil John Francis Ková mezi zuby. Jeho první krok v nové dimenzi skon il v ledové kaluži hluboké tak, že mu sahala až nad kotníky. Neudržel rovnováhu, dopadl na všechny ty i a jen díky obratnosti se v ní nevymáchal celý. To se nepovedlo Vincentu Vegovi, který dopadl na záda. Kalná, bahnitá voda vysoko vyst íkla a zkropila Johna. Ková vstal a vrhl na Vincenta ošklivý pohled. B hem okamžiku se však zlost zm nila ve škodolibý úsm v, když vid l, jak Vincentova tvá zmizela znovu na okamžik pod hladinou, protože mu v bahn podklouzly ruce. Za necelou vte inu byl Vega op t na vzduchu a prskal a klel snad ve všech jazycích, které kdy Ková slyšel. „Tohle si s von Wonderem vy ídím,“ vyprskl vztekle a vyplivl bahno, které mu sta ilo natéct do úst. Rozkašlal se. Pak se vzep el na rukách a vstal. John už byl z kaluže venku, sed l na vyvráceném strom a stahoval si vysoké boty, aby z nich vylil vodu. Vega shodil batoh ze zad a za al z n j vytahovat v ci. „M žu všechno, co jsem tam m l, vyhodit,“ vr el jako špatn namazaný stroj. „Nep ehán j,“ mávl rukou John, „trocha vody ješt nikoho nezabila.“ „Pokud jí nem l plné plíce a náhradní oble ení,“ rozchechtal se Vincent a ot el si rukou zablácený obli ej. „No, ješt že jídlo mám v nepromokavých obalech.“ Ková p ejel pohledem zamra enou oblohu, která však nehrozila n jakým velkým dešt m. Ozval se zvuk podobný hlubokému brumlání vysokoobjemových motorek. Ve výši dobrých dv st metr se nad nimi p ehnalo letadlo. Byl to dvojplošník s oblou sm rovkou, ze spodní strany nabarvený na modro, z boku a shora nahn do. Jeho velký, tupý nos zdobila 13

dvojlistá vrtule a horní k ídlo bylo p edsazené p ed spodní. Masivní podvozek s jedním velkým kolem tr el ze spodní ásti. Místo druhého m l jenom jakýsi pahýl. Na boku se mu skv l kulatý znak vyvedený v n kolika barvách. „To je Sopwith Camel, neboli Velbloud,“ vydechl nábožn Vega, známý milovník letadel a pilotování v bec. Byl ochotný sednout si do ehokoli, co m lo jakous takous šanci zvednout se do vzduchu. A co bylo nejzajímav jší, v tšinou se mu to povedlo. O i mu zá ily jako váno ní sv týlka a evidentn zapomn l, že stojí na jedné noze a v rukách drží botu plnou vody. „Johne! Jsme správn ! Ono se to von Wonderovi opravdu povedlo!“ „Po kej, po kej,“ p ejel si John ukazová kem rozpa it pod nosem, „ íkal jsi, že máme být vysazeni n kde u Pa íže, a tohle,“ ud lal široké gesto kolem sebe, „na Pa íž n jak nevypadá. Za zády mám les a vypadá to, že dost hluboký les, a to, co je p ede mnou, mi Eiffelovu v ž taky nep ipomíná.“ Vega p ejel pohledem ploché údolí p ed sebou, kde malé lesíky st ídala zoraná pole. Pak pokr il rameny a ekl: „Byl to první pokus o dvojdimenzionální p enos, nota bene dvou lidí najednou, ud laný tak, aby si všichni mysleli, že je to odjinud a s jiným lov kem.“ „No a co?“ nedal se John. „Podle toho letadla a po así soudím, že jsme ve správné dimenzi, což považuji za úsp ch.“ Oto il botu a s kyselým pohledem sledoval, jak z ní vytéká bahno. Kone n uznal botu za dostate n oprošt nou od vody a za al si ji natahovat na nohu. Za hlubokého ml ení vylil i druhou botu. 2. Pochodovali k malé vesni ce, kterou si vyhlédli od místa p enosu. Díky ostrému v tru na nich mokré šatstvo rychle uschlo, i když to s sebou p inášelo i drkotání zuby. Byli oble eni jako 14

francouzští venkované – hn dé soukenné kalhoty, bytelné, vyšší, erné kožené boty, bílé košile, mírn vyšisovaná erná saka a na hlavách erné barety. Po silnici je p edjelo nákladní auto, na jehož korb sed lo dvacet n meckých voják . Oba muži usko ili ke krajnici a ud lali dob e. idi nelenil a ud lal na d rami poseté silnici kli ku, a kdyby neusko ili, mohli se sušit znovu. Takhle je sprška vody minula. „Te už chápu, pro se tyhle dva národy moc nemilují,“ zašklebil se JFK. „M by spíš zajímalo, kam jedou,“ zamyslel se Vincent Vega a nadhodil si plát ný ruksak na zádech. „Je pom rn pozd .“ „Nám to m že být jedno,“ mávl rukou John a netušil, jak moc se mýlí. Bylo klidné odpoledne. Zastavili se a chvíli zvažovali, jestli vesni ku mají navštívit ješt za sv tla, nebo po kat do tmy. „Podle našich zpráv mají N mci velkou p evahu a válka v Evrop , tedy alespo na západním bojišti, se blíží ke konci. Zabrali celou Belgii, velkou ást Francie, na zbytku se urputn brání Francouzi a Angli ané. Vypadá to, že tady N mci první sv tovou válku vyhrají.“ „Co interdimenzionální rovnováha?“ „Kdyby tu nebyl ten problém s hyuakou, tak by to asi Agentura nechala být. Velký posun to není a masivní vliv na Vesmír by to taky nem lo mít. Je zajímavé, že Bošové mají tak velkou p evahu. Jenže…“ „Hm, chápu.“ Ková ukázal k vesnici: „P jdu tam sám. Kdyby se n co stalo, a aspo jeden z nás z stane na svobod a m že pokra ovat.“ Nad hlavami se jim p ehnala sme ka ty n meckých Albatros . To poznal i John a se zájmem se díval na jejich štíhlé aerodynamické nosy a zvláštní tvar k ídel. Vracely se z akce, protože byly dost poni ené. Jeden m l prost ílené k ídlo tak, že z n j vlály kusy plátna a bylo skrz n j vid t zamra enou oblohu. Dalšímu chyb l podstatný kus sm rovky a pilot m l co d lat, aby 15

podivn kli kující letadlo udržel ve vzduchu. Potácelo se, jako kdyby pilot byl opilý. „Ti N mci si snad myslí, že jsou st edov cí rytí i,“ uchechtl se Vega. „I když létají na Albatrosech C. V.“ „Jak to myslíš?“ „Podívej se, jak mají pomalovaná letadla. Erby, r zné mal vky, barevné áry…“ „Ty erby bych pochopil, vždy piloty byli, aspo zpo átku, hlavn šlechtici…“ „No jo,“ pokr il rameny Vincent. Z nízkých mrak se vyno il Velbloud a jakmile pilot zpozoroval pod ním letící Albatrosy, nezaváhal. Stáhnul plyn a sklonil letadlo dol . Zamí il nos svého Velblouda na vedoucího celé tve ice a jeho dva kulomety Vickers dštily smrt. Pilot Albatrosa zpozoroval nebezpe í p íliš pozd . N mecké letadlo sebou škublo, p eklopilo se na bok a pak už nekontrolovan padalo k zemi. Pilot Velblouda vybral nálet a ostrou stoupavou zatá kou napadl vlevo letící Albatros. Jeho pilot z ejm podlehl panice a snažil se uniknout proudu st el prudkou zatá kou a p itažením kniplu, ale p ehnal to a letadlo ztratilo rychlost. Výsledek byl žalostný. Albatros sklouzl po k ídle a rozto il se jako amrda. Padal bezmocn dol a za chvíli byla slyšet tupá rána, jak dopadl za nedaleký lesík. „Ješt neum li vybírat vývrtky,“ ekl Vega, „a jejich letadla na to nebyla stav ná.“ T etí Albatros využil toho, že se pilot Velblouda zabýval jeho kolegou, sklonil nos letadla dol a prchal plnou rychlostí z místa boje, až mu kusy plátna z prost íleného k ídla odlétaly. M l velké problémy, aby udržel letadlo ve vzduchu, a tak se mu oba muži, pozorující boj na nebi, ani p íliš nedivili. „Je to Angli an,“ ekl Vega a ukázal na modrobílo ervenou kokardu na trupu Velblouda. „Francouzi mají ervenobílomodrou.“ „Hm,“ p itakal John Francis Ková , „a taky nelétají na Velbloudech. Na to jsou p íliš velcí patrioti.“ 16

„To je pravda,“ usmál se Vega. „mají své Spady, ale tady jsou už na tom dost špatn . N mci mají v rukách prakticky všechny továrny, takže jim nic jiného nezbývá.“ Zbýval poslední Albatros, ten s ust elenou sm rovkou. Pilot se snažil napodobit svého prchajícího kolegu a vyždímat z poškozeného stroje i poslední kapky rychlosti. „Nemá šanci,“ zabru el Vega. „Tyhle Albatrosy létají o patnáct kilometr pomaleji než Velbloud. A s tímhle poškozením…“ Albatros let l sm rem k zemi, aby nabral co nejv tší rychlost. Velbloud ho následoval, ale pilot m l evidentn potíže, i když se k n meckému stroji stále p ibližoval. Poškozená sm rovka zp sobovala, že n mecké letadlo nevypo itateln kli kovalo. Pilot Velblouda se již n kolikrát pokusil ukon it trápení smrteln zran ného Albatrosa, ale neda ilo se mu to. Jeho st ely n mecké letadlo míjely. Náhle pilot Albatrosu prudce ubral rychlost a vysoký zvuk motoru Mercedes prakticky zmlkl. Navíc poškozená sm rovka, nebo možná knipl v rukách zkušeného pilota, op t Albatrosa snesly o kus stranou, takže se Velbloud najednou ocitl p ed ústím kulometu Spandau. Pilot nezaváhal a kulky z jeho zbran prošily Velblouda od sm rovky až k motoru. Anglické letadlo sebou škublo v marné snaze uniknout dešti st el. áste n se mu to povedlo, ale jeho motor za al kašlat a vyvalil se z n j tmavý hustý kou . Velbloud sklouzl po k ídle do levé zatá ky a pilot se evidentn snažil skomírající stroj zamí it zpátky ke svým. Ješt chvíli motor kašlal a pak umlkl docela. Vrtule se p estala to it. Mezitím pilot Albatrosu vyrovnal let a let l dál sm rem k domovu. Neprojevil nejmenší snahu zjistit, co se stalo s jeho soupe em. Byl rád, že ho p estal obt žovat a dovolil mu dobelhat se na vlastní letišt . Po chvíli se ozvala rána, z motoru Albatrosu se vyvalil podobn erný dým jako p ed tím z Velblouda a n mecké letadlo se pomalu snášelo k zemi. Pilot nem l št stí, byl p íliš nízko na to, aby si mohl vybrat n jaké pole k p istání, a Albatros dopadl p ímo do lesa. 17

„Možná mu to uznají jako sest el,“ mávl Vega rukou sm rem k anglickému stroji. Pilotovi se poda ilo, by kostrbat , p istát na nedalekém poli. Letadlo skákalo po poli jako koza, až se nakonec zastavilo kousek od meze. Vega s Ková em se k n mu rozeb hli. Z kabiny se pomalu a s obtížemi soukal pilot. Nevypadal, že by byl zran ný, ale byl celý erný od spáleného oleje. V ruce t ímal pistoli. Když si všiml jejich oble ení, zasunul ji zpátky do pouzdra. Odkryl motor svého letadla a chvíli si prohlížel jeho poškození. Když k n mu oba muži dob hli, obrátil k nim ost e ezanou tvá a p edstavil se: „Jsem kapitán Bigglesworth z anglického královského letectva.“ „Vincent Vega, pilot. A tohle je John Francis Ková . Oba jsme z…,“ na okamžik se zarazil, „z ech. To je zem , která pat í…“ „K Rakousku-Uhersku,“ p ekvapil je nevelký, ale šlachovitý Angli an. „Byl jsem p ed válkou v Praze,“ usmál se, „a líbila se mi.“ „Tohle už nepoletí,“ Vega p elétl pohledem rozt íšt ný válec motoru. Bigglesworth smutn pokýval hlavou a poplácal letadlo po z ernalém boku jako kon . „Musím ho zapálit, aby ho Bošové nemohli použít.“ „Ale pak bychom odtud m li co nejrychleji zmizet. Vid li jsme auto plné N mc jet do támhleté vesni ky,“ Vega ukázal prstem na shluk domk , k nimž p vodn sm ovali. „A nevíme, jestli jeli dál, nebo tam z stali.“ „Jeli dál,“ ušklíbl se Bigglesworth, „protože m li namí eno tam, kam jsem cht l i já. K zámku v Hermies. M l jsem tam…,“ na okamžik se zarazil, „to není podstatné.“ Nožem p e ízl hadici, která p ivád la palivo do motoru, a se zadumaným pohledem sledoval, jak vytéká benzín. Pak vzal zapalova ud laný z nábojnice do kulometu Vickers, škrtl a zapálil kus hadru. 18

John s Vincentem za ali couvat sm rem k lesu a pilot je následoval, jen co ho ící hadr hodil do motoru. Velbloud vzplál jako vích a za chvíli za sebou slyšeli jen hukot plamen . To už byli v lese a pokra ovali sm rem na jih. Kapitán se ujal vedení. Když pochodovali dobrou p l hodinu, zastavil se. Byli na kraji v tší mýtiny, která vznikla vykácením ásti lesa. Vytáhl z kožené bundy složenou mapu. Rozložil ji na 19

pa ez a sklonil se nad ní. Vega vyndal z kapsy malou buzolu a položil ji na mapu. Nebylo to pot eba, protože Bigglesworth ji zorientoval úpln p esn . M l zdejší krajinu v oku. „Kam máte vlastn namí eno? P idat se ke mn není ten nejlepší nápad. Budou m honit jako vzteklého psa.“ „A to pro ?“ nakr il John elo. „Ten modrý Albatros pat il Fritzovi Baumerovi z Richthofenova leteckého cirkusu. Bylo to eso a m l kolem ty iceti sest el . Tohle mi Bošové nemohou odpustit. Zvláš , když zjistí, že jsem n kde tady.“ „Za císa e bojovat nechceme. Chceme vlastní republiku. Když vyhrají N mci a Rakušáci, tak ji nikdy nebudeme mít,“ prohlásil pevn John. „Tak jsme se rozhodli, že zkusíme pomoct tam, kde m žeme. On je vynikající pilot a já st ílím docela slušn .“ „To je sice hezké, ale jak se chcete dostat p es frontu? Je to samý ostnatý drát, minová pole, prohlídky, zákopy, dráty nabité elekt inou, prost dostat se p es frontu je prakticky nemožné.“ Ková pokr il rameny a usmál se: „Kdo se o nic nepokusí, ten nikdy nic nezíská.“ Bigglesworth se zamyslel, zatímco Vincent s Johnem zírali s vyt ešt nýma o ima na mapu. „Kapitáne,“ p erušil Angli anovo zamyšlení Ková , „takhle opravdu vypadá fronta? Vždy N mci už mají skoro celou Francii a celou Belgii. Spojenc m zbývá jenom…“ „Ano,“ Bigglesworth jel prstem po ervené linii, „držíme áru od Calais, p es Amiens, Rouen až k Le Havru. To je všechno. Za posledních pár m síc jsme prohráli všechny v tší bitvy. Nevíme, jak je to možné. Jako kdyby na n mecké stran stáli všichni svatí,“ pokr il rameny. „Máte plán, jak se dostat p es frontu?“ Vega se zpytav podíval na Angli ana. Bigglesworth sáhl do kapsy v kožené bund a vytáhl cigarety. S rozkoší si zapálil, vyfoukl kou a pokr il rameny. „Jednou se nám n co takového povedlo. To když Profesor, tedy jeden z mých pilot , upadl do zajetí a p edem jsme byli domluveni, kde bychom ho v tom p ípad mohli vyzvednout. Pak 20

jsem ho odvezl na k ídle dom . Ale te se fronta pohybuje tak nep edvídateln , že nic takového domluveno není. Navíc m j dnešní let nebyl normální, takže než m za nou hledat…,“ nechal nedokon enou v tu plynout studeným vzduchem. Pak se podíval na oblohu a cosi ho napadlo. Krátce se zasmál, zn lo to jako zašt kání psa. „Copak?“ Vega se na n j tázav podíval. „Napadlo m , že bychom mohli ukrást n mecké letadlo, ale pak hrozí nebezpe í, že nás naši sest elí. A nejbližší letišt je dost daleko.“ Vítr zesílil a šum ní lesa p ešlo v temný hukot. Mraky se roztrhaly a na pomalu tmavnoucí obloze se objevily první hv zdy. „Je to jihovýchodní vítr, dnes se už létat nebude,“ ekl bezd n Bigglesworth. Pak se vít zoslavn zašklebil. „Ale p ece jen m n co napadlo. Museli bychom se vrátit k zámku Hermies.“ „Jak je to daleko?“ „Jestli budeme moct jít p ímo a nebudeme muset kli kovat p ed N mci, tak necelých dvacet kilometr .“ „To jsou t i hodiny ostrého pochodu, když budeme moct využít cesty. A co potom?“ „Když budeme mít št stí na po así, tak nebudeme muset dál šlapat,“ ekl rozhodn kapitán Bigglesworth. Složil mapu a zasunul ji do náprsní kapsy. Ková se ujal vedení a vyrazil. Za ním šel Vega a pr vod uzavíral Bigglesworth. „T eba chytneme n jakýho stopa,“ pomyslel si John Francis Ková , když se podíval na Angli ana a jeho otrávený obli ej. „Má toho dneska asi docela dost.“ 3. Dorazili na dohled zámku. Bylo to rozlehlé panství obklopené vysokým kovaným plotem, který tvo il zajímavý protiklad k mírn zpustlé zahrad . 21

„Hrab nka z toho asi nemá radost,“ ekl Bigglesworth, když panství p elétl. „Když jsem tu byl p ed pár m síci s p ítelem, tak to ješt vypadalo úpln jinak.“ Stáli na kraji lesíka, ukrývajícího je p ed zv davýma o ima n meckých voják , kterých se tu rojilo jako komár v lét nad kaluží zahnívající vody. „Co tady d lají?“ nedalo to Ková ovi. „P ece jenom takhle daleko od fronty…“ „To je práv to. Odtud startuje vzducholo , která tu má ideální stanovišt . Není to tak daleko k front , ale dá se to tu dob e bránit. Deset mil odtud je letišt a kolem zámku mají asi ty i nebo p t balon , díky nimž se to tu prakticky nedá bombardovat.“ Vega se úkosem podíval na klidného Biggleswortha, který se nervózn popotahoval za ucho. „Snad nechcete ukrást tu vzducholo ?“ „Ne,“ zavrt l energicky hlavou Angli an. „Ta je p íliš dob e hlídaná, a navíc ji ukrývají ve speciálním hangáru. Krom toho nevím, jestli bych s tím krámem dokázal let t. Ale ty balony už tak pe liv st ežené nejsou.“ „Vítr ale n jak slábne,“ zadíval se Ková na istou oblohu. „To je ve er normální. Ale na zít ek p edpovídali rosni ká i po celý den vich ici a jestli sm r v tru vydrží, pak bychom m li docela dobrou šanci dostat se v noci k našim.“ John Francis Ková pokr il rameny, oto il se a zašel hloub ji do lesa. Zalezl pod rozložitý dub, sedl si a op el se o jeho starou zvrásn nou k ru. Vytáhl z batohu kus salámu a ukrojil si z n j hodný kus. Zbytek str il zpátky. Salám si položil na koleno a z plát ného pytlíku si vzal chlebové placky. Když si poprvé kousl do salámu, zvedl o i a uv domil si, že Bigglesworth sedící proti n mu s sebou žádné zásoby nemá. Omluvn se zašklebil a ud lal rukou gesto, kterým Angli ana pozval p isednout si. Znovu z batohu vytáhl salám i pytlík s plackami a podal mu je. Bigglesworth je s povd kem p ijal a s chutí se pustil do jídla. Vega se usídlil nedaleko nich pod dalším listná em. Chvíli bylo ticho rušené jen mlaskáním. 22

Když dojedli, vytáhl Bigglesworth z vnit ní kapsy bundy placatou st íbrnou lahev. Odšrouboval ví ko a podal ji Ková ovi. „Je to poctivá skotská whiska,“ ekl. „A p átelé mi íkají Biggles.“ Vega vstal a p ipojil se k nim. „Whisku si dám rád, i když ervené víno…,“ mlaskl s p iv enýma o ima, když vracel placatku. „Hm,“ ucedil John, „taky bych si dal íct, ale n kde úpln jinde než ve francouzském lese, kde táhne a hrozí, že nám každou chvíli za ne chcát na hlavu. Na to se vizour hodí skoro nejlíp, tedy krom slivovice.“ „Slivovice je co?“ zeptal se Biggles. „To je strašlivé pití, které se vyrábí u nás doma,“ ušklíbl se Vincent. „Je to vypalova hrdla.“ „No, je to n co podobného tomuhle,“ Ková z kapsy vylovil sklen nou láhev, skoro až po hrdlo napln nou bezbarvou tekutinou. „Jéžiš,“ vyhrkl Vega, „tys ten jed vzal s sebou?“ „Bylo mi jasné, že se oh ívadlo bude hodit,“ poznamenal nevinn John. Pohlédl k tmavnoucí obloze, která probleskovala mezi v tvemi majestátního dubu. Ješt chvíli popíjeli z Ková ovy lahve, která p ece jen byla daleko v tší než Bigglesova placatice, a když byla prázdná, bylo už kolem desáté ve er. Vega vytáhl z batohu velkou celtu a Ková ho napodobil. Jednu prost eli na zem a druhou se p ikryli.

4. „Ten den byl k nep e kání,“ Biggles si protáhl ramena, až mu v nich zapraskalo. „Ale mám radost, že se rosni ká i pro jednou trefili. Vítr sílí, takže by se nám to mohlo povést.“ 23

Ze zatažené oblohy chlístal studený déš , který dokáže proniknout jakýmkoli oble ením. Stáli na kraji lesa a pozorovali život na zámku. Schylovalo se k ve eru a šedavo pokrývalo zem jako t žká duchna. V zámecké zahrad se sporadicky objevovali n me tí vojáci a hlídkovali. I p íslove nou n meckou p esnost a poslušnost nahlodávalo po así. „Vynechávají jednu hlídku,“ všiml si Vega a ústa se mu roztáhla ve spokojeném úsm vu. „Jediné, co mi p id lává starosti, je, že se vítr pon kud sto il,“ vr el nespokojen Biggles. „Ale snad se to zase vrátí do správného sm ru. Tyhle v try jsou tady pravidelné.“ Ková sed l op ený o mokrý kmen buku, p ikrytý celtou, a ml el. P iv enýma o ima sledoval pohyby v zahrad . Setm lo se a vítr hu el jako nejnižší klávesy na varhanách. Do toho se míchalo ostré praskání odlamovaných v tví. Vega kývl a John se zvedl, vyklepal vodu z celty a p ivázal ji nahoru na batoh. P ešli louku zarostlou travou, která jim sahala skoro do pasu. Na silnici vedoucí kolem parku k hlavnímu vchodu se dali doleva, aby se dostali co nejblíže k jednomu ze ty pozorovacích balon . Tím se vyhnuli dv ma stanovištím protiletadlových kulomet . P elezli ozdobný kovový plot a ekali, kdy se objeví jeden ze dvou ps , kte í po v tšinu dne pobíhali po parku, avšak ani t m se z ejm do hnusného po así p íliš necht lo. Díky strom m, které je kryly p ed slídivými zraky n meckých voják , se dostali k upoutanému balonu na vzdálenost n jakých t iceti metr , aniž by je n kdo zpozoroval. P es balon byla p ehozena velká sí , na níž byl p ipevn n masivní koš pro pozorovatele. Díky ní byl balon také p ipoután a ukotven k zemi, aby se v takovém ne asu nepoškodil. „Vodík je p íliš drahý na to, aby se zb hdarma vypoušt l do atmosféry,“ konstatoval Biggles, „a krom toho po así se m že rychle zm nit, a než by balony znovu naplnili plynem, mohlo by dojít k nenapravitelným škodám.“ „Takhle k nim dojde taky,“ uchechtl se Vincent, „když se nám jeden z nich poda í ukrást.“ 24

Plížili se dešt m a nep ekvapilo je, že dvou lenná hlídka poctiv chodí kolem zmítajícího se balonu. Lana se napínala k prasknutí, ale byla ud laná poctiv , takže prozatím jejich p etržení nehrozilo. „Ty toho pravého, já levého,“ naklonil se k uchu Ková e Vega. John souhlasn sykl. Biggles z stal stát na míst , v ruce pistoli. Její použití by však znamenalo prozrazení celé akce a tudíž i její neúsp ch. Agenti byli vycvi eni dob e a nic netušící N mci proti nim nem li nejmenší šanci. Bleskurychlý útok zezadu, jednoduchý Nelson, rána hranou dlan za ucho a bezvládná t la z stala ležet na mokrém trávníku. Vega se na okamžik sklonil nad bezv domým protivníkem a váhal, jestli mu nemá vzít pušku, ale pak nad tím v duchu mávl rukou a sebral mu ostrou dýku, kterou m l voják v pochv u pasu. Totéž ud lal i Ková . Všichni t i muži se bleskurychle p esunuli ke koši balonu. Vega s Ková em p e ízli dv poutací lana a nasko ili do koše, v n mž už na n ekal Biggles. Další dva rychlé ezy a osvobozený balon se prudce vznesl vzh ru. „Nemám rád, když to, co letí, nemá knipl a spolehlivé Vickersovy kulomety,“ zabru el nespokojen Angli an, když odhazoval pytlíky s pískem, které byly uvázané na kraji koše. Nebylo jich mnoho, protože balon se používal jako upoutaný, pytlíky tam byly jen díky n mecké pedantnosti – v p edpisech to bylo p ikázané. Balon se rychle vzdaloval od místa startu a bou e sílila. „Rad ji nabereme co nejv tší výšku,“ p ipojil se k Bigglesovi Vega. „Nerad bych se políbil s mati kou zemí v této rychlosti.“ „Na líbání nemám v téhle chvíli ani tu nejmenší náladu,“ zabru el Ková a pevn sev el rukama zesílený okraj prout ného koše. Vznesli se tak vysoko, že nevid li zemi ani v okamžicích, kdy oblohu roztrhly ost e svítící blesky. „P edpokládám, že rychlost v tru m že být tak kolem sto padesáti kilometr za hodinu,“ zabru el Biggles a snažil se 25

rozeznat na svých hodinkách zna ky Omega Military Neda ilo se mu to, nebo tma byla skoro dokonalá. Nezbývalo jim nic jiného, než as letu odhadovat.

as.

5. „Mám pocit, že klesáme,“ za val do hukotu bou e Biggles a oba jeho spole níci jen p ikývli, i když to nemohl vid t. Ková si to uv domil a k ikl: „Z ejm n jaká díra v balonu!“ Zdola se ozývalo hrozivé hu ení mo e. Byli už nízko, takže v zá i blesk zahlédli vysoké vlny. Vega s Ková em od ízli poslední dva pytlíky s pískem, ale nepomohlo to na dlouho. „Stoupáme?!“ „Ne, klesáme!“ „Padáme!“ „P elétli jsme b eh, ale nese nás to k Anglii. Tu minout nem žeme!“ k i el Biggles. „Za p edpokladu, že tam doletíme,“ odsekl skepticky John. voucí vlny byly tak blízko, že kapky vody dolétaly až k nim. Spodek prout ného koše ob as škrtl o nejvyšší z vln a vodní t íš jim létala do obli ej . „Musíme mu odleh it!“ vyk ikl Vincent a mávl nožem. P e al jedno z lan, které poutalo koš k balonu. Oba muži okamžit pochopili, vysoukali se také do sít a n kolika seknutími p e ali zbylá lana upev ující koš ke konstrukci balonu. S mohutným cáknutím zmizel v tmavých vlnách. Na okamžik se vyno il, ale pak zmizel v temnot . Balon vylétl vzh ru, jako kdyby ho n jaká neznámá síla vyst elila k nebes m. Bílé útesy se blížily, muži už je díky blesk m k ižujícím oblohu vid li, a jejich hradba v nich vzbuzovala obavy i nad ji. „To jsou Doverské útesy,“ zajásal Biggles. Blížili se k nim rychlostí Angli anova Velblouda. Našt stí pro n zafungoval proud, který je na poslední chvíli vynesl nad útesy 26

a vyhodil je do výše dobrých padesáti metr . Po chvíli se zem op t hroziv p iblížila. „Držte se pevn !“ vyk ikl Bigglesworth t sn p ed tím, než balon narazil do vysoké osiky. Ozvalo se ostré zasy ení a balon zplihl. Vega prolétl v tvemi stromu a dopadl na louku. Zachrastily mu zuby, jak se ude il hlavou o zem. Biggles z stal viset zamotaný v provazech v bezv domí, protože se jeho hlava pom rn tvrd setkala s kmenem stromu a náraz jen trochu zm k il splaskávající obal balonu. Jen díky n mu Angli anova hlava nepraskla jako kokosový o ech. Ková následoval svého kolegu z Agentury, jen mu jedna z prasklých v tví navíc roztrhla ruku. Rána za ala okamžit siln krvácet, ale na druhou stranu m l št stí, protože ostrý konec v tve mohl zasáhnout tepnu, oko i jiný d ležitý orgán. Prolétl vzduchem n jakých patnáct metr a p i dopadu se mu povedl pon kud nestandardní parakotoul. Díky tomu si nic nezlomil. Ková se po chvíli vzpamatoval natolik, že se dopotácel k nehybn ležícímu Vincentovi. Klekl si k n mu a se sk íp ním zub , nebo i jeho bolel celý lov k, ho oto il na záda. Za pár okamžik Vega otev el jedno oko a za al nadávat jadrnou špan lštinou. Pak zvedl ruku a vyt el si vodu z oka. „Tak to je v pohod ,“ pomyslel si Ková . „Když má sílu na tohle, tak to nebude nic vážného. P ežije to.“ Pak se rozhlédl kolem, ale Bigglese nikde nevid l. Zamí il ke stromu, ze kterého visely zbytky roztrhaného balonu a š ry. Najednou h m ní hrom na okamžik ustalo a John zaslechl shora ze stromu p idušené sténání. „Tak i on to p ežil,“ zaradoval se. „Koneckonc je to pilot. A ti mají dev t život jako ko ky.“ Bylo mu jasné, že na strom vylézt nedokáže, tak se vrátil k Vegovi. Vincent už se dokázal posadit, ale to bylo vše. „Mám asi zlomenou nohu,“ zab doval, když se k n mu John sklonil. Déš pomalu ustával a zdálo se, že i vich ice ztrácí na síle. 27

Teprve nyní si Ková všiml, že má roztržené sako i košili od záp stí až k lokti. A nejen oble ení. Z rozšklebené rány tekla krev a mísila se s vodou padající z nebe. Sedl si vedle Vincenta, nastr il mu ruku p ed obli ej a požádal ho: „Utrhni mi ten rukáv a zavaž mi to.“ Hispánec vykonal požadované, dokonce p idal i kus vlastní košile, když ta Johnova nesta ila. Ková s heknutím vstal a k ikl: „Jdu najít n jakou pomoc. Bigglesworth visí na strom a taky mu ur it nebude moc dob e.“ Vega p ikývl a John to gesto zahlédl díky jednomu z posledních blesk . Narovnal se a zamí il po v tru, tedy do vnitrozemí. Doufal, že narazí bu na cestu, nebo na n jaké obydlí. Pochodoval dob e p l hodiny, když se z k oví, které práv míjel, ozvalo: „St j! St j nebo st elím!“ John poslušn zastavil a zvedl ruce v gestu známém na všech sv tech. Z k oví vylezl postarší muž s puškou v ruce. „Co seš za ?“ š ouchl ho hlavní do b icha. „Utíkali jsme od Boš ,“ ekl John, „a náš dopravní prost edek sebou nedaleko odtud t ískl o zem. Mám tam dva zran né kamarády a zni ený n mecký pozorovací balon. Jeden z nich je kapitán Bigglesworth, vále ný pilot.“ Už dávno mohl muže odzbrojit, ale nem l d vod to ud lat. Pot eboval jeho pomoc. Proto uposlechl i jeho další povel: „Jdeme!“ Jen oto il hlavu k muži a zeptal se: „Kam? Já se tady nevyznám. Jsem tu poprvé.“ „Aha,“ podrbal se muž na lysé hlav . „Zajdeme do vesnice, je tady za kopcem, a vezmeme n jaké chlapy na pomoc.“ „A taky n jaký žeb ík, protože Biggles je stále ješt na strom ,“ podotkl John. „Myslím si, že bychom si m li pospíšit.“

28

6. Netrvalo ani p l hodiny a deseti lenná výprava muž z vesnice doprovázela Johna Francise Ková e zpátky k ztroskotanému balonu. Všichni byli ozbrojeni, ty i z nich m li pušky, dva další svírali v rukách obstarožní pistole, dva nesli dlouhý žeb ík a zbylí dva m li, v rukách vidle. tve ice muž nesla svítilny, kterými alespo áste n zahán li erno ernou tmu. John dokázal udržovat sm r ke stromu, na n mž p istáli, ale nakonec se zastavil a oto il se k Pawlowskému, což byl muž, který ho zajal. „Byla to vysoká osika, pom rn osam lá, protože další stromy v okolí nerostly. P esn ji vám to popsat neumím. Musí to být n kde v okolí.“ „To bude na Smithov poli,“ k ikl jeden z muž , co nesl vidle. „To by mohlo být,“ souhlasil Pawlowski a vyrazil kup edu, jen zabo il mírn doleva. Neušli ani t i sta metr , když narazili na ležícího Vincenta. Dovlekl se k velkému kamenu, který z ejm ohrani oval pole, a op el se o n j. „Za chvíli jsme u tebe,“ k ikl John a zamí il k tmavé mase vysokého stromu. Jeden muž se sklonil k Vegovi a za al ho ošet ovat. Vincent byl potlu ený, z n kolika drobných ran na obli eji mu tekla krev, ale jeho hlavním zran ním byla ona zlomená noha. Muž zavolal na jednoho ze svých p átel, odebral mu vidle, zru n sundal násadu a zlomil ji na dva kusy. Vlastník vidlí zab doval, ale neodvážil se n jak víc protestovat. Muž se p esv d il, že jde o normální zlomeninu, p iložil improvizované dlahy a p itáhl je n kolika kusy provazu. Tím byli zlomenina i Vega p ipraveni k transportu do vesnice. Mezitím vesni ané za ali šplhat na strom. Našt stí už skoro p estalo pršet, jen silný vítr mlátil pruhy plátna, na n ž roztrhal n mecký balon, takže vydávaly zvuky podobné výst el m. 29

„Mám ho,“ ozvalo se z koruny stromu, kde se vesni an stojící na žeb íku nebezpe n vyklán l stranou. Jen úsilím dalších t ech muž se žeb ík nez ítil na zem i s ním. Muž si toho nevšímal a rychle od ezával provazy, kterými byl Biggles p ipoután ke zbytku balonu a stromu. „Georgi,“ k ikl nakonec muž na žeb íku, „polez sem. Musíš mi ho podržet, nebo spadne dol .“ Na nebezpe n se kymácející žeb ík za al lézt po ízek, který si až tak nezadal, co se tý e rozm r , s Vincentem. John s obavami sledoval eskapádu obou muž , ale pak si zhluboka oddychl, když se George opatrn sunul po žeb íku dol , opíral se o n j zády a v náru i držel bezv domého Bigglese. Pawlowski, který se celou dobu držel nedaleko Johna a „nenápadn “ m l stále ruku poblíž velkého žlutého pouzdra s pistolí, se podíval zblízka Bigglesovi do tvá e a k ikl: „Je to on! Vypadá stejn jako na tom obrázku v novinách.“ Trojice muž sundala žeb ík a strhala kusy plátna z balonu, na které dosáhla. Složili je na žeb ík a na takto primitivn , ale ú inn vyrobená nosítka potom uložili jak Biggleswortha, tak Vegu. Nesla je hned šestice muž . Postupovali pomalu, což Ková ovi vyhovovalo, protože ho za alo bolet naražené koleno a nedovolovalo mu vyvinout v tší rychlost.

30

3. KAPITOLA 1. John Francis Ková stál u vysokého okna a díval se ven do parku. Bylo typické jarní po así. Svítilo slunce a v bec to nevypadalo jako p ed trnácti dny, kdy je do sídla sira Ashforda p ivezli. Tehdy vládla noc, vich ice a ve vzduchu bylo víc vody než kyslíku. Park byl upravený a venku se inili dva zahradníci, aby tomu tak bylo i nadále. „Pane,“ ozval se za Johnovými zády p íjemný hlas služebné Alice, „kapitán Bigglesworth vás prosí, abyste k n mu zašel na skleni ku.“ Výraz v její tvá i jasn nazna oval, co si o takovéto lé b ot esu mozku a zlomených žeber myslí. Ková se na ni usmál a vydal se za ní. Stále ješt m l problémy, aby v tomto st edov kém sídle nebloudil. Prošli dv ma spojovacími chodbi kami a vyšli na širokou chodbu s mnoha dve mi. Alice otev ela t etí po pravé stran a pustila ho dovnit . Na širokém l žku, kam by se bez problém vešla eta voják , si hov l pobledlý Bigglesworth. Tichounce vrzly dve e a dovnit vešla další služka s vozíkem na kole kách. Z n ho se na celou místnost zubil Vega, jehož nohu zdobil sádrový obvaz. U Bigglesova l žka sed l starší muž v plukovnické uniform a ostrým pohledem p ejížd l z Vegy na Ková e a zp t. „Plukovník Raymond,“ p edstavil muže Biggles a s úsm vem dodal, „od zpravodajc .“ Vegovi zmizel na okamžik úsm v ze rt , ale rychle se tam zase vrátil. „ ekal jsem vás d ív,“ pokr il rameny Ková . „Kv li vám jsem nep ijel,“ mávl rukou Raymond. „Daleko víc m zajímá hlášení kapitána. Ale když už jsem tady, tak si mohu dát aj i s vámi.“ 31

„Mysleli jsme si, že n co takového musí p ijít, zvláš když nemáme žádné doklady…,“ klidn odpov d l Ková . „Ale naše cesta sem nebyla tak jednoduchá jako Bigglesova.“ „To vcelku chápu. Víc m však zajímají okolnosti vašeho objevení se u onoho inkriminovaného zámku.“ „Náhoda,“ pokr il rameny Vega. „Na náhody v ím jen v p ípad žen a prost elených leteckých nádrží,“ zavrt l hlavou Raymond. „Mohu se za n zaru it, pokud vám to bude sta it,“ vmísil se do debaty Bigglesworth. „Víte, že se v lidech nemýlím.“ Ková se podrbal na uchu a pak ekl: „D lali jsme na ur itém v deckém výzkumu a stopy vedly tím sm rem. A nejenom tam. Podle našich informací by zdroj potíží mohl být n kde v Irsku nebo nedaleko Stonehenge.“ Raymond zpozorn l. „Po kejte,“ promnul si rukou bradu, „to se shoduje s ur itými náznaky, které se k nám dostaly. Bošové u nás mají, což je samoz ejmé, svoji sí agent a jejich aktivita nápadn vzrostla v období, kdy jsme za ali mít velmi podstatné neúsp chy na front . Nep átelé Anglie se pohybují po našem území celkem voln , protože jsou to vesm s poddaní královny a my je jen t žko usv d ujeme. Ti, co sem p ijdou ze zahrani í, pro nás nep edstavují p íliš velký problém. Dají se poznat velmi lehce.“ „No, jsou i výjimky,“ vmísil se do debaty Biggles a nadzdvihl se na lokti. „Nap íklad takový von Stahlhein.“ „Ano,“ kývl Raymond, „i mezi t mi tupými Prušáky se najdou schopní lidé. Našt stí jich není moc.“ „Porážky, které jsou naprosto nepochopitelné,“ drobný úsm v zk ivil Ková ovy rty, „válka se najednou kloní jiným sm rem, než ješt p ed nedávnem…“ „N co takového,“ kývl Raymond. „P edpokládám, že vždycky p ed tím záhadným útokem,“ navázal na Ková e Vega, „dojde k n jakým problém m ve velení.“ „Jak to víte?“ zostražit l Raymond. 32

„Je to p esn to, za ím jdeme my. Velící d stojníci vydávají nesmyslné rozkazy a dojde k chaosu, který Bošové využijí do mrt .“ Raymond z stal jako opa ený. Nebyl schopný slova. „O tomhle se nikde nesmí mluvit,“ vymá kl pak ze sebe. „Za prvé zapomínáte na bezdrátový telefon mezi vojáky, tedy že drby se roznesou úpln první, takže to v dí prakticky všichni, co jsou na front . Za druhé je to práv to, po em jdeme my dva, i když z jiného sm ru než vy. Máme ur itou p edstavu, jak to asi funguje. Podle toho, co íkal tady kapitán Bigglesworth, vyletí z jistého zámku n mecká vzducholo a potuluje se nedaleko za frontou. Pak dojde k onomu záhadnému jevu a N mci zaúto í. Postoupí dál a po jisté dob se to všechno opakuje jinde.“ Raymond se op el o podloketník k esla a nehtem si p ejížd l po zubech. Bylo vid t, že je v rozpacích. „Mimochodem,“ vmísil se op t do hovoru Vega, „nehlásili vám vaši špioni, že se v blízkosti té vzducholodi pohybuje n kolik lidí oble ených v dlouhých erných kutnách?“ „Ano,“ kývl Raymond, „jsou tam t i. Vysocí, podivn bledí a nemluvní. Jsou asi tak o dv hlavy vyšší než vy,“ kývl hlavou k Vegovi. „Mysleli jsme si, že jsou to n jací mniši. Oni N mci jsou na takové v ci velmi náchylní.“ „Vid li jsme je u zámku,“ dodal John Francis Ková . „Když vás požádám o spolupráci na vy ešení toho p ípadu, budete souhlasit?“ „Rádi,“ podíval se Ková na Vegu, který kývl. „P edpokládám, že z vás nedostanu, pro koho pracujete,“ drobn se usmál Raymond. „Ani kdybyste nás mu ili,“ zavrt l hlavou John. „Dob e,“ rozhodl se plukovník. „Za p edpokladu, že se naše cíle shodují, to není podstatné. Stejn budete mít pr vodce. Tady kapitána. První, co budete muset ud lat, je návšt va Londýna a továrny Sopwith. Biggles musí dostat nové letadlo a vím, že si je nechává vždycky upravovat podle svého, tak a to je tentokrát po ádn ud lané. A ne, že to zflikuje jako obvykle Smythe na letišti. Ostatn sir Thomas Octave Murdoch Sopwith, majitel této 33

továrny, se už delší dobu chce s vámi seznámit, Bigglesworthe. Jste jeden z nejlepších pilot létajících na tom jankovitém stroji.“ „Na Velblouda mi nesahejte, plukovníku,“ roz ertil se Biggles a rozmáchl se, až mu sklouzly dlouhé rukávy bílé no ní košile až na lokty, „kam se na n j hrabou ostatní mašiny!“ „No, nap íklad SE 5 je skoro o ty icet kilometr rychlejší…“ „No jo, ale co se tý e obratnosti, nemá ta Wilksova kára v bec nárok. To je jako kdybyste m l vedle sebe žeb i ák a závodní kolesku! Moje pravá zatá ka…“ „To má pravdu,“ p idal se k anglickému pilotovi Vega. „Velbloud je zdaleka nejúsp šn jší stroj…“ „Dob e, dob e,“ zvedl Raymond ruce v gestu vzdání se, „nehádám se.“ „To je dost,“ podrbal se na nose Biggles a mrkl na Raymonda. „V téhle nemocnici je hrozný nedostatek cigaret. Nemáte n jakou?“ „Doktor vám to prozatím zakázal,“ ud lal p ísný obli ej plukovník. Vega se usmál, sáhl do kapsy, vytáhl mírn poma kanou krabi ku a hodil ji Bigglesovi. Ten ji chytil jako opravdový kouzelník. Okamžit zmizela z dohledu a b hem pár okamžik m l pilot v ruce kou ící bílý vále ek. „Otev ete okno,“ poru il, „a doktor nic nepozná.“ Raymond se usmál a v duchu si zamnul ruce. Biggles na ty dva podivné lidi dohlédne a oni mu snad pomohou vy ešit ten zapeklitý p ípad, kv li kterému Británie prohrává válku. 2. „Jak to ti pašeráci d lají?“ zeptal se ve er John Vincenta, když sed li sami u ho ícího krbu. „Hyuaka p ece není tak silná…“ „To nem žeš v d t,“ pokr il Vincent v rozpacích rameny. „Na nás m že p sobit jinak než na n . Jak to funguje nás ale zajímat nemusí. Tohle je práce pro n koho jiného v Agentu e. Myslím, že se hoši zapotí, až jim tuhle informaci p ivezeme,“ spokojen se 34

zašklebil, „v bec je tahle mise zajímavá. A myslím, že bude ješt zajímav jší,“ ekl v štecky. „Máš pravdu, v dc m necháme jejich problémy a my se zabývejme našimi.“ 3. Sir Thomas Octave Murdoch byl mladý muž s ernými vlasy, naducanými tvá emi, p šinkou na levé stran hlavy a výrazným nosem. Oble ený byl do šedého vln ného kabátu a kolem krku m l omotanou dlouhou leteckou šálu. John Francis Ková , Bigglesworth a Vega, op ený o berle, stáli se sirem Tommym uvnit rušné výrobní haly. Letadla v r zných stádiích sestavení byla všude kolem. Práv se k nim blížil podsaditý, rudovlasý a pihovatý chlapík s výrazným bambulovitým nosem a tak k ivýma nohama, že to bylo vid t i p es volné, hn dé kalhoty. „To je m j šéfkonstruktér Herbert Smith,“ p edstavil ho sir Tommy. „P jdeme do jeho kancelá e. Cht l bych vám, kapitáne, ukázat plány nového typu, který p ipravujeme. Samoz ejm i vám, pánové,“ kývl na Vegu a Ková e. 4. „P vodn jsme ho chystali na další ro ník Schneider Trophy,“ Smith kývl hlavou ke svému šéfovi. „M l ho pilotovat bu sir Tommy, nebo Sid Warriner. Ale ta hnusná válka nám p ekazila plány. Armáda po nás chce nová a nová letadla, takže na vývoj není už tolik asu. Samoz ejm máme nové typy, ale ty vycházejí z osv d ených a prov ených…,“ na okamžik se odml el a rozvinul na stole roli papíru, na níž byl plánek dolnoplošníku se štíhlou aerodynamickou p ídí. Zatížil kraje plánu modely letadel, které postávaly všude kolem. Ková se podíval na Vegu a na tvá i se mu objevila nev ícná grimasa. To letadlo se podobalo Spitfiru až neuv iteln . Pilot Vincent Vega zazá il nadšením. Okamžit se pustil do 35

profesionální debaty se Smithem a zdálo se, že p estali vnímat, že jsou tady ješt jiní lidé i jiný sv t. Sir Tommy poplácal po rameni Bigglese a ekl: „Myslím, že je tu m žeme nechat. Je zbyte né, abychom se míchali do jejich debaty. Nás bude zajímat až výsledek toho, co vymyslí, ne?“ Trojice prošla dve mi Smithovy kancelá e, aniž by si toho diskutující všimli. Sešli dol po schodech a vstoupili do domku stojícího hned vedle výrobní haly. Uvnit je p ivítal ho ící krb a rozlehlá, p epychov za ízená místnost. Na stolku, obklopeném tve icí hlubokých kožených k esel, stála láhev tak ladného tvaru, že v ní nemohlo být nic jiného než ušlechtilá dvanáctiletá whisky. Ková ovi se zaleskly o i práv tak jako Bigglesovi. Když se usadili v k eslech a oba Angli ané si ke sklence zapálili cigarety, podíval se sir Tommy na Bigglese. „Vaše výkony, kapitáne, jsou neskute né. Myslím si o sob , že jsem pom rn slušný pilot, ale…“ Ková se hluboce zamyslel. Debata ho p estala zajímat. Kroužil sklenicí z broušeného eského skla a pozoroval zlatist hn dou tekutinu, jak ulpívá na jejích st nách. Rozmýšlel další kroky, které je nutné podniknout. Plukovník Raymond jim poskytl všemožnou podporu, nebo s Anglií to bylo opravdu špatné, nicmén se zatím neposunuli o nic dál, než byli, když se dívali na francouzský zámek, v n mž se skrývali pod ochranou n meckých voják oni t i pašeráci, které bylo nutné zastavit. 5. „To eliptické k ídlo je pot eba zesílit, nesta í mu dát vnit ní d ev nou konstrukci,“ p esv d oval Vega Smithe. „Pokud budou v ko enech k ídla zabudované ty i kulomety Vickers…“ „To je šílené,“ rozhodil Smith rukama, až shodil jeden z model na zem, kde se rozt íštil na kousky. „Zp tný ráz letadlo roztrhá na cucky…“ „Ne, když bude mít hliníkový nosník, na který…“ 36

„Ale to bude strašn drahé,“ protestoval Smith. „Bude,“ zašklebil se Vincent a jeho sn dá tvá v tom okamžiku vypadala ábelsky, „ale zatím jich p ece nebudete stav t stovky. ty i kulomety, to bude taková palebná síla, že jí neodolá nic. A když se tam dá trojlistá vrtule, tak…“ „Hm, to je zajímavý nápad,“ podrbal se Smith na hlav . „Je pot eba to vyzkoušet a je tu nad je, že bychom…,“ zarazil se Vincent. „No ale myslím si, že je pot eba k ídlo zkroutit, aby…“ 6. Biggles a Ková nasedli do auta a zamí ili ke svému hotelu. „To tady pana Vegu necháme?“ zeptal se kapitán Bigglesworth nervózn . „Bigglesi,“ poplácal ho bod e Ková po rameni, „te bychom ho od plán neodtrhli ani párem vol . A to nemluv o tom, že s berlemi by nám nebyl nic platný. Bude ješt trvat n kolik dní, než mu sundají sádru. Je tu ve svém živlu a kdybychom ho odvezli, tak nám snad i um e.“ Jeli ve erním Londýnem, když se najednou ozval známý svištivý zvuk, který se m nil ve vysoké hvízdání. Oba muži stáhli hlavu mezi ramena, a to bylo vše, co pro tento okamžik mohli ud lat. Ozvala se d sivá rána, okna taxíku zadrn ela a idi zprudka šlápl na brzdu. Auto sebou smýklo do strany a málem vyjelo na chodník. Ten však už byl v této chvíli stejn prázdný. Londý ané ten zvuk znali práv tak dob e, jako vojáci na front . „Máme návšt vu,“ k ikl Biggles Ková ovi do ucha, aby p ehlušil jekot další padající bomby. Oba vysko ili z auta a zaklonili hlavy. Bigglesovi se najednou objevila v ruce pistole Browning. Zamí il ji vzh ru, ale za okamžik se vzpamatoval a s omluvným gestem ji op t zasunul do pouzdra. Stáli s vyvrácenými hlavami a dívali se na st íb itý doutník plující vysoko nad Londýnem. „To jsou ty prokleté Zeppeliny typu LZ,“ bouchl Biggles p stí do zdi budovy, u níž stáli. 37

„Jsou p íliš vysoko na to, aby se k nim dostalo n jaké letadlo,“ podotkl Ková . „I když by se to dalo n jak vymyslet.“ „Opravdu?“ nadšení v Bigglesových o ích bylo zcela nefalšované. „Myslím si, že ten prototyp, co o n m tak vášniv debatovali Vega se Smithem, by to dokázat mohl.“ Kolem nich vybuchovaly bomby, které shazovali n me tí letci. Dopadaly však daleko, takže jim nehrozilo vážn jší nebezpe í. Když se vzducholo obrátila a pomalu a d stojn plula sm rem k pob eží, nastoupili op t do automobilu. idi jel opatrn , místy se musel vyhýbat sutinám dom , které se z ítily na ulici. Ale projeli všude, i když jim to trvalo mnohem déle, než ekali. Na dvou místech ho elo. Po necelé hodin se kone n dostali do hotelu. 7. „Dám si ješt jeden drink,“ oto il se Biggles ke karaf s whisky a nalil si na dva prsty do sklenice, „a asi si p jdu lehnout. Stále m ješt bolí hlava od toho, jak jsem se potkal s tím stromem.“ „To brzy p ejde,“ ubezpe il ho John. „Ot es mozku m že být nebezpe ný, jenom když se zanedbá, a ty, jak vidím,“ ukázal na sklenici v Bigglesových rukách, „ho nezanedbáváš.“ Angli an se usmál a na jeden zátah vypil obsah skleni ky. John se zvedl, protáhl se a ekl: „P jdu se ješt na chvíli projít. Pot ebuju erstvý vzduch…“ „Pokud možno se neztra . Londýnské ulice jsou zrádné. Zvláš te , kdy se tu potuluje množství r zné sb e, která je nadšená z našich neúsp ch na front .“ Ková si poklepal na pouzdro, v n mž m l svého Enfielda, klasický šestira ák, kterého jemu i Vegovi Biggles opat il. Vytáhl ho z pouzdra a zkontroloval, jestli je všechno v po ádku. Jejich p vodní zbran vzaly za své p i p eletu na kanálem. Nyní rezav ly kdesi na mo ském dn . 38

Ková zamí il ke dve ím Bigglesova pokoje a na prahu se s anglickým pilotem kývnutím rozlou il. 8. Na ulici už byla tma, jen v dálce ješt hu el n jaký požár, který se hasi m neda ilo dostat pod kontrolu. Bylo sychravo a John, zahalený do dlouhého t žkého kabátu, v duchu nadával na životní sm lu, která ho vysílá do tak hnusných destinací. Šel po širokém bulváru, který stále zá il stovkami sv tel, a kroutil hlavou. „M li by se chránit p ed nálety,“ zabru el si pod nos, ale pak si uv domil, že to z ejm asi nestojí zato, protože N mci zase až tolik Zeppelin nemají, aby bombardování bylo n co jiného než výhružka. Proti n mu šla skupinka p ti námo ník , každý z nich objímal dívku. Povykovali a Ková ovi dost dlouho trvalo, než pochopil, že jde o zp v. Zabírali celý chodník, a tak jim John uhnul až ke st n domu. Když p ešli kolem, jedna z dívek, ernovlasá, vysoká, s obli ejem andílka, oto ila hlavu a prskla: „M l bys dostat bílé pírko!“ Námo níci vybuchli smíchem a d v ata se k nim p idala. John nev d l, o co jde, ale bylo mu jasné, že jde o n jakou urážku. V duchu nad tím mávl rukou, ale umínil si, že se na to musí Bigglese zeptat. Byl už nedaleko od bytu agenta, který se tak nenadále ztratil. Domy tu byly ty patrové, ot ískané a ulice úzká. Nicmén p ed každým z nich byla malá p edzahrádka. Bydleli tady lidé z nižší st ední vrstvy. Plynové lampy stály dost daleko od sebe, ale jejich jasné sv tlo proráželo typické londýnské mrholení. Zpomalil a pe liv sledoval okolí. Vyplatilo se mu to, protože si díky tomu všiml muže, který podpíral ze ve vchodu o dva domy dál a vypadal, jako kdyby nem l co d lat. Zrzavá, nakrátko ost íhaná hlava zá ila ve sv tle pouli ní lampy jako pochode . John prošel kolem n j a prohlédl si ho. Bledá ple , barva vlas a výrazný nos ho jednozna n adily k Ir m. 39

„Tak i tady jsou Irové ochotni spolupracovat s kýmkoli, kdo je proti Angli an m,“ pomyslel si John. „U nás doma taky za války pomáhali Hitlerovi a jeho poskok m. N které v ci se prost nem ní.“ Prošel kolem Ira, který se tvá il zna n otráven . Musel tu hlídkovat už minimáln trnáct dní a John byl rozhodnutý nijak mu to neuleh it. Vybral si d m o kus dál a vešel do n j. Bylo to tak, jak p edpokládal. Zadní vchod vedl na malý dvorek ohrani ený nabíleným cihlovým plotem. P elézt ho nebyl zase až tak velký problém. Zadní vchod domu, v n mž bydlel rezident Agentury, byl zam ený, což Johna sice p ekvapilo, ale zase ne natolik, aby ho pomocí jednoduchého šperháku b hem pár okamžik neotev el. „Ješt , že jsou tak d v iví,“ zabru el si pod nos, když stoupal do t etího patra. D m byl tichý, z n kterých byt bylo cítit jídlo, které m li jeho obyvatelé k ve e i. Zpoza jedn ch dve í vysoký ženský hlas vy ítal komusi jeho sklony k pití piva. John vyb hl nahoru a dob e ud lal, protože z onoho bytu vyšel zavalitý, asi ty icetiletý muž a prásknutím dve mi ukon il onu jednostrannou debatu. S dusáním mí il sm rem dol k východu s jasným zám rem navštívit svou oblíbenou hosp dku. „I to je ešení manželských krizí,“ šklebil se John ve tm . „Pravda, je to ešení pon kud krátkodobé.“ Došel ke dve ím, na nichž uvid l mosazná písmena III C. Str il do nich a docela ho pot šilo, že se neotev ely. Sklonil se ke klí ové dírce a pak použil stejný paklí jako dole. Ani tady to netrvalo dlouho, zámek tiše cvakl a dve e se otev ely. JFK se zastavil na prahu a nasál vzduch. Pach, který vál z prochladlého bytu, byl jednozna ný. Mrtvolný. Vešel dovnit a tiše za sebou zav el. Ocitl se v tmavé p edsí ce dvoupokojového bytu. Vstoupil do pokoje vlevo a zastavil se u okna. Vedlo na ulici. John zatáhl t žké záv sy a vrátil se do p edsí ky. Druhý, v tší pokoj, k ížený s kuchyní, m l okna na dvorek. I tam zatáhl záv sy a teprve potom v kuchyni 40

zapálil plynovou lampu. Na kuchy ském stole ležely dva hrnce a neumytý talí se zaschlými zbytky n jakého jídla. Vypadalo to na oblíbený anglický pudink, který jsou schopni poz ít jen Angli ané. Z kohoutku kapala voda a ve d ezu zanechala hn davý flek. John k n mu došel a zlehka ho utáhl. Rozhlédl se kolem a vydal se na obhlídku druhého pokoje, pravd podobn ložnice a pracovny v jednom. Postel stála skoro u okna a zpoza ní bylo vid t nataženou, chlupatou mužskou nohu. John se vyhnul stolu uprost ed, na n mž stála láhev whisky, ve skleni ce byla na dn hn davá usazenina. Naklonil se dop edu a uvid l t lo Jamese Burtona, rezidenta v tomto sv t . T lo, které postrádalo hlavu, poznal ho však podle tetování na hrudi – obrovského rudého orla. Leželo na zádech, ruce rozhozené a jednu nohu pokr enou. Na míst , kde kon il krk, se rozlévala vcelku nevelká kaluž krve. Popáleniny na hrudi a rukách dokazovaly, že z n j cht li dostat informace a že se s tím p íliš nepárali. „Tak ty už toho moc nevypátráš,“ pomyslel si Ková . Do této chvíle to byla obvyklá mise, na níž nem l žádný osobní zájem. To se te zm nilo. I když Burtona vid l jen asi dvakrát na chodb Agentury, byl to kolega. John se rozhlédl kolem sebe a pohled mu spo inul na židli u psacího stolu. Byla zakrvácená a do koberce, na n mž stála, se vsáklo daleko víc krve, než našel u Burtonova krku. Vrátil se zpátky k mrtvole a až nyní si všiml nevelkých st elných ran na nohách. Znovu se sklonil k mrtvému a pohnul levou nohou, na níž byla vid t krev. Na stehn , z vnit ní strany, byla rána, která musela zasáhnout tepnu. „To musel být Derringer, nebo n co podobného,“ prolétlo mu hlavou. Na pracovním stole vlevo od okna se válela hromada rozházených papír . P ešel k n mu, cestou odsunul židli a šlápl do zaschlé kaluže krve. Zak upalo to, koberec byl úpln nasáklý. Bleskurychle se prohrábl hromadou papír , ale na první pohled tam nebylo nic zajímavého. 41

P inesl si od stolu jednu ze dvou židlí, které u n j stály, a sedl si. Vytáhl postupn všechny zásuvky a nakr il nespokojen nos. Byly prakticky prázdné, až na dva páry špinavých ponožek, láhev od ko aku a plnou krabi ku náboj do p ta ty icítky. Tu vyndal a zasunul do kapsy kabátu. „Mohou se hodit,“ pomyslel si. Z prost ední zásuvky vyndal ponožky a hodil je na zem. P ejel prsty dno a usmál se. Bylo falešné. Chvíli se zásuvkou manipuloval, pak se ozvalo tiché cvaknutí a falešné dno odsko ilo. Pod ním se nacházel útlý svaze ek tenkých cigaretových papír . Vyndal je a složil, pak je vsunul do náprsní kapsy. Spokojen se usmál, ale pak mu pohled padl na mrtvého agenta, tvá mu zkamen la a v o ích se mu zase objevil vztek. Musel se aspo p tkrát zhluboka nadechnout, aby se uklidnil, nevyb hl na ulici a nezmasakroval hlídajícího muže. Trvalo hodnou chvíli, než dokázal povolit za até p sti, které m l položené na stole. Sklonil se znovu k papír m a bleskurychle je p ebral. Vynechal všechny nepodstatné nabídky a staré noviny a zbytek str il do kapsy. Ta se mu podez ele nadouvala, ale s tím nemohl nic d lat. Vstal a ješt jednou se rozhlédl kolem sebe. Na poli ce na st n ležely t i knihy. Shakespearovy hry, Ivanhoe Waltera Scotta a Robinson Crusoe Daniela Defoa. Ková je vzal do ruky a zb žn je prolistoval. Z Robinsona vypadl malý lístek s jediným slovem: Stonehenge?. John ho zasunul do kapsy k papír m, které nalezl v tajné zásuvce. P ešel do kuchyn a zhasnul plynovou lampu, roztáhl v obou pokojích záv sy a pak v klidu opustil byt. Z domu odešel stejnou cestou, jakou se do n j dostal. „Budou tady hlídat do té doby, dokud se o n neza neme zajímat,“ pomyslel si, když míjel zrzavého Ira cestou zp t do hotelu.

42

9. „To jsem rád, že ses kone n odhodlal m navštívit,“ ekl s mírnou jízlivostí John Francis Ková , když do jeho pokoje o t i dny pozd ji vtrhl jako velká voda Vincent Vega. Už nem l ani sádru, ani berle. Mohutný Hispánec set el pot z ela a z ítil se do kožené klubovky s takovou vehemencí, až zaprašt la. „Dej mi n co k pití, nebo um u,“ zachrapt l. „Venku je strašliv a jízda v autech, která tu mají, je o istec. Navíc jsem to asi trochu p ehnal s ch zí, noha si za tu dobu n jak odvykla. Ale trénovat se musí.“ John st elil pohledem k oknu – za oknem zu ilo ne ekané letní po así s modrou oblohou a vysokými teplotami. Po así, které se vyskytuje v Anglii snad jednou za léto. Pokynul rukou, ale v té chvíli už ho Vega nesledoval a naléval si z broušené sklen né karafy vodu. Vypil dv sklenice na ex a teprve pak zase za al vnímat okolí. „Nemohl jsem p ijet d ív,“ rozhodil rukama. „Vyskytly se n jaké problémy v konstrukci Bigfira a já jsem jim musel pomoct. Když chci…“ „…lítat na n em, co tu nemá konkurenci, tak se musím snažit,“ doplnil jeho v tu trochu jinak a ušt pa n ji Ková . „M žeš mi, prosím, íct, pro t to tak zajímá? Vždy pro spln ní našeho úkolu to letadlo není zase až tak nutné.“ „To si nemyslím,“ vehementn odporoval Vega a roztaženýma rukama jen podtrhoval svá slova. „Zeppeliny létají tak vysoko, že se k nim Angli ani nemohou dostat, a jestliže se budeme chtít zbavit…“ „Seš si jistý, že budeme muset sest elit Zeppelin, abychom dostali ty pašeráky?“ tentokrát už jízlivost z Ková ova hlasu p ímo kapala a p ece jen pon kud zchladila Vegovo nadšení. Podrbal se na krátce st ižené hlav a pak zkroušen p iznal: „Asi máš pravdu, ale co když…,“ usmál se a prudce zm nil téma, „co když budeme muset zalet t do Irska, to by se nám takové letadlo mohlo hodit.“ 43

„Zklidni se,“ zavr el Ková , „když vidíš n co, co má k ídla a je to ochotné zvednout se do vzduchu, tak ztrácíš soudnost.“ Vincent prudce vydechl, op el se o op radlo k esla a pomalu kývl. „Co jsi zjistil ty? Tedy krom toho, že je Burton mrtvý?“ „Musel se n jak prozradit. Nebo na sebe upozornit. Vyslýchali ho a on to nep ežil. Takže nevíme, jestli n co prozradil nebo ne. A krom toho si s sebou vzali jeho hlavu. Pro myslíš?“ „Nó,“ protáhl Vega, „hyuaka roste na ko enech palem, pod nimiž jsou zakopané hlavy popravených lidí. A není to jediná podmínka, kterou to místo musí spl ovat. Musí tam být k ížení magických sil…“ „To všechno vím,“ odsekl John. „Co má být?“ „N jak mi to nesedí,“ podrbal se Vincent v rozpacích na hlav . „Víme, že hyuaka musí…“ „Vypadá to, že palmy a teplo nejsou ty nejpodstatn jší podmínky.“ „Po kej,“ zarazil ho Vincent, „podle podklad , které jsem dostal z Agentury, je to ov ená v c.“ „Každé pravidlo má své výjimky,“ ušklíbl se Ková . „To ví každý. Vzhledem k tomu, že v Anglii, Skotsku nebo Irsku p íliš palem neroste, bylo by možné podle tebe p edpokládat, že tady zdroj oné substance být nem že. Ale podle nebohého Burtona tomu tak je.“ „To snad není možné,“ vrt l nev ícn hlavou Vega. „Myslel jsem si, že ji sem dovážejí odn kud z afrických nebo indických kolonií…“ „Burton odkryl sí špion pracujících pro n meckého císa e, jejímiž leny jsou irští separatisté. Jenže problém spo ívá v tom, že je velmi dob e organizovaná. Skládá se z t í lenných bun k a je pyramidální, takže se p es leny základních bun k k vedení nedostaneš. Stopoval jsem jednoho z t ch lidí, kte í hlídkují p ed Burtonovým domem, takže vím, kde bydlí, ale myslím si, že nám to p íliš nepom že.“ „Ale my se k vedení n jaké tajné organizace dostat nemusíme,“ mávl opovržliv Vega rukou. „Jediné, co 44

pot ebujeme zjistit, je místo, kde hyuaku p stují. Zni it ho a zlikvidovat pašeráky. Ostatní a si vy eší už místní.“ „Ty si to p edstavuješ jako Hurvínek válku,“ soptil Ková . „Kdo je Hurvínek?“ zeptal se s kamenným obli ejem Vincent Vega. „N jaký významný vojev dce?“ John se na n j podíval, a když vid l, že to Vincent myslí vážn , roz ehtal se jako k . Hlavu m l zaklon nou a rukama plácal do stolu p ed sebou. Papíry, které na n m m l rozložené, se rozlétly. Když se uklidnil, mávl rukou a ekl: „Nechme toho. Podle toho, co vím z Burtonovy poz stalosti, roste hyuaka n kde tady, v Anglii nebo Irsku. Blíž to zatím specifikovat neumím. Špionážní organizace ji sklidí a dopraví sem k Londýnu. Burton m l podez ení, že je do p epravy zapojený známý anglický pilot, lord Rebton. Jeho sídlo je severn od Londýna, nedaleko od Stordfordu. Také zjistil, že Rebton je velkým p íznivcem n meckého národa, ostatn jeho žena je hrab nka z Witternu.“ „To jsou všechno dohady,“ mávl Vega rukou a nalil si tentokrát z druhé karafy, jejíž zlatav hn dý obsah nazna oval, že ur it nejde o vodu. Napil se a na jeho tmavé tvá i se rozhostil spokojený výraz. „To je sice pravda,“ pokra oval John, „ale n jak ji musejí dostat p es mo e, a protože portál se dá nejjednodušeji otev ít západn od Ženevy, kde je CERN…“ „Tak je nejjednodušší dopravit to tam letecky,“ souhlasil Vega a zamyslel se. „Máš pravdu, p epravit hyuaku po mo i není jednoduché, Angli ané mají stále ješt na mo i p evahu, i když ani n mecké ponorky bych nepodce oval…“ „Letecky je to však jednodušší. Jen Sopwith p epraví p es kanál asi padesát nových letadel týdn .“ Oba muži se zamysleli a v pokoji se rozhostilo ticho. Rozlétly se dve e a dovnit vb hl Biggles. Na tvá i m l úsm v široký jako ruské stepi. „Kone n m žeme let t zpátky na frontu. Dokto i m uznali schopným a vám Raymond vyb hal výjimku. Budete u mé 266. 45

letky a major Mullen se už na nás t ší. V posledním týdnu jsme p išli o deset letadel, takže t i piloti a t i zcela noví Velbloudi je zna ná posila.“ „T i Velbloudy p eletíme z Londýna na letišt 266. letky, ale ješt nevíte, že b hem týdne nám p ivezou upravený Bristol F.2b.“ „Tu ple ku?“ sepjal ruce Biggles v nev ícném úžasu. „Po tom, co jste nám p edvedl na letišti lorda Sopwitha?“ „Dostal nový motor Rolls-Royce Falcon a díky dalším úpravám je rychlejší než Velbloud. Sice jen o p t kilometr , ale výzbroj t í kulomet , z toho jeden pohyblivý, z n j d lá nep ítele, s nímž je nutné po ítat. A John je excelentní st elec, takže by to mohlo být významné posílení vaší letky. Mnohem lepší než pilot. I když,“ vzty il prst, „lítat celkem umí.“ „To už jste si mohli rad ji vzít ten skleník S.E. 5, co na n m lítá starej Wilks,“ ekl zklaman Biggles. Ale pak se zamyslel a na tvá i se mu objevil lišácký úsm v. „Možná to bude nep íjemné p ekvapení pro ten n mecký cirkus von Richthofena, co otravuje na naší ásti fronty.“ 10. Dve e pokoje se tiše otev ely a dovnit vešel plukovník Raymond. Rozhlédl se a spokojen se usmál. „To jsem rád, že jste tady všichni t i,“ mávl rukou, když vid l, že Vega vstává, aby mu uvolnil židli. „To je dobré. No, ale když už jste mi uvolnil místo, tak si na chvíli sednu.“ Vincent si sedl na Ková ovu postel a natáhl si nohy. Biggles nalil Raymondovi skleni ku a sob doplnil také. „Ur it to budu pot ebovat, protože když se objevíte vy, tak to vždycky smrdí n jakým problémem.“ „Tentokrát ani ne,“ zavrt l hlavou Raymond. „Naopak, cht l jsem vám íct, že je vhodné, abyste se na n jakou chvíli uklidili na frontu. Budete tam v klidu…“ Biggles vyprskl smíchy, ale jinak ne ekl ani slovo. Ková ovi také zacukaly koutky, avšak i on se zdržel jakýchkoli poznámek. 46

„Co se tý e vaší zprávy,“ obrátil plukovník hlavu ke Ková ovi, „tak jsme za ídili poh eb vašemu kolegovi. Tu irskou organizaci známe a sledujeme její leny. Dokonce v ní máme svého lov ka, takže je jen otázka asu, kdy se dozvíme pot ebné údaje. Jen jsem se cht l ujistit, že ona droga, o kterou se jedná…“ „Hyuaka,“ napov d l Vincent. „…ano,“ kývl Raymond, „m že opravdu r st jen na ko enech palem, nebo to m že být i jinde?“ „I jinde, podmínkou však je, že pod t mi ko eny musí být zakopané hlavy popravených nep átel. A krom toho je pravd podobné, že to místo je považované za magické. Mohl by to tedy být n jaký druidský háj nebo n co takového,“ Vega byl smrteln vážný. Raymond kývl. „Tohle má nyní na starosti naše civilní ást a jakmile se dozvíme n co podstatného, tak vás samoz ejm budeme informovat. Zítra odlétáte k 266. letce do Francie, kde budete bojovat jako vále ní piloti a vaším cílem bude zjistit cestu, jakou se ta droga dostává do n meckých rukou.“ „Nikoli do n meckých, ale do rukou pašerák , kv li nimž tady jsme,“ opravil ho Vega. „Ješt jedno vodítko,“ vzpomn l si Ková , „našel jsem v jedné knize u Burtona lístek se slovem Stonehenge.“ „O tom ses nezmínil,“ vysko il Vega, jako kdyby ho píchl srše . „Klid,“ zastavil jeho výbuch velitelským gestem plukovník. „To by mohla být významná stopa. Je to místo východn od Londýna, nachází se nedaleko Salisbury.“ „Tam má Algy vzdáleného strý ka z mat iny strany. Po kejte,“ zamyslel se Bigglesworth, „ach ano, Winterbourne Stoke, tak se to tam jmenuje. Vykládal mi kdysi o n jakých postavených kamenech a druidských ob adech. V okolí se tam vykládají o tom míst velmi zajímavé pov sti.“ „Prov ím to a jakmile budu n co v d t, ur it se to dozvíte. Ud lali jste velký kus práce a te je zase ada na nás. Na vaše 47

zdraví a úsp chy,“ zvedl Raymond skleni ku a na jeden lok ji vypil. Pak se zvedl a zmizel za dve mi. „Konec téhle „dovolené“ musíme ádn oslavit,“ prohlásil Biggles a zvedl se. „Znám tady poblíž jednu…“ 11. Velbloudi odstartovali z továrního letišt . Biggles a Vega vzali za kniply a jejich Velbloudi se vzepjali jako závodní kon . Bylo jasn vid t, že jsou nadšení z toho, že zase sedí v kokpitu a mají kolem sebe vzdušné mo e. Pospíchali p es Kanál. John Francis Ková byl slušný pilot, ale na jankovitého Velblouda si n jak nemohl zvyknout. T žký p edek a nep íliš dob e umíst né t žišt p i plné nádrži mu d laly potíže. Normální let byl schopný zvládnout bez problém , ale nev il, že kdyby došlo k p ímému boji, dokázal by si s tím poradit bez problém . Bylo slune no a na obloze se prohán lo n kolik osam lých bílých mrá k . Pod Velbloudy se vlnilo mo e, z výšky vypadalo jako tichý rybník. Johnovi však bylo jasné, že to, co mu p ipadá jako klidná voda, je ve skute nosti bojišt . „V tomhle bych se tedy necht l koupat,“ zabru el si pod nos, když vid l ho ící lo , kterou z ejm torpédovala n mecká ponorka. Tu nyní honily t i minonosky a vypadalo to, že úsp šn , protože po mo ské hladin se rozlévala velká olejová skvrna. Biggles, který let l v ele t í lenného roje, najednou zahoupal k ídly. Blížili se k francouzskému pob eží a tady ob as íhávali n me tí stíha i. Ti si d lali zálusk na nová ky, kte í p elétávali letadla z továren na frontu. Formace se nyní zm nila. V jejím ele se ocitl John Francis Ková a Biggles se „coural“ vzadu. Hrál nová ka, který se kochá okolím a nedává p i tom p íliš pozor. Jako návnada vypadal p ímo dokonale. John co chvíli zvedal ruku k o ím a snažil se zahlédnout ve slunci p icházející nebezpe í. Jen skryti sluncem v zádech se mohli n me tí stíha i nenápadn p iblížit k trojici Velbloud . 48

Byli už nad pob ežím, když v mezírce mezi prsty zahlédl p ilétat od slunce n jaké te ky. Ty se velmi rychle zm nily ve tve ici n meckých Albatros . Dva se vrhly na Bigglese, který zahrál nová kovský úlek, zvedl nos svého Velblouda vzh ru a tím ztratil ješt víc na rychlosti. Pak ho sklopil dol a uhán l pry na plný plyn. Dráty výztuh drn ely, namáhané na nejvyšší míru. Pak prudce p itáhl knipl a zvedl Velblouda do sví ky. V okamžiku, kdy se jeho rychlost snížila na minimum, kopl do pravého pedálu, p inutil Velblouda ud lat prudkou pravou zatá ku a vrhl se z výšky na oba Albatrosy. Byl to pon kud upravený Immelmann v zvrat. N mci na n co takového u nová ka nebyli p ipraveni, a když za aly dva Bigglesovy kulomety Vickers dštít smrt, snažili se uhnout z dešt kulek a srazili se. Jejich letadla se zaklínila do sebe a za ala padat k zemi. Biggles se rozhlédl po obloze a uvid l, jak se Vincent Vega to í v kruhu v psím souboji s N mcem v modrém Albatrosu s bílými blesky. Obratnost Velblouda byla vodou na mlýn Vegova boje. Každou chvíli dostal n meckého pilota na mušku a pokropil ho sprškou st el. Zadní ást N mcova stroje už byla rozst ílená tak, že z ní odlétávaly kusy. Zato Ková m l problémy. N mec v zeleném stroji se mu dostal do zad a John se ho nemohl zbavit, i když d lal, co mohl. Z jeho letadla vlály kusy plátna roztrhané kulkami n meckého pilota. Odlétaly i kusy d ev ných výztuh. Biggles dal plný plyn a sp chal svému p íteli na pomoc. Byl daleko, díky tomu ale uvid l neuv itelný manévr, který Ková provedl. John zvedl umák svého letadla a stáhl plyn na minimum. Tím okamžit ztratil rychlost a nabral n kolik metr výšky. Aby nespadl do obávané vývrtky, okamžit znovu plyn p idal a sklonil umák letadla dol . Letadlo ztratilo vztlak a propadlo se, ale nabralo rychlost. Vítr zasvišt l mezi napínacími dráty. V té chvíli pod ním prolétal p ekvapený N mec, který na n co takového v bec nebyl p ipravený. Vyt ešt né o i mu málem shodily letecké brýle, které m l na obli eji, a otev ená ústa vyjad ovala nejvyšší údiv. 49

Ková v Velbloud dopadl na horní k ídlo Albatrosu a hluboko se do n j zabo il podvozkem. Lámání d ev ných výztuh a trhání plátna málem p ehlušilo i rachot leteckých motor . Ob letadla se pevn spojila. Biggles na to zíral s pootev enými ústy, takže vypadal podobn jako p ekvapený n mecký pilot, a jen nev ícn vrt l hlavou. Pak st elil pohledem k Vegovi, ale tam byl souboj u konce, Velbloud už jen doprovázel do mo e padajícího Albatrosa. Ková se vyklonil z kabiny a podíval se pod sebe. Uvid l obdélníkové k ídlo nat ené na zeleno. Zalomcoval kniplem, ale letadla držela pevn . Jen se ozvalo nep íjemné zapraskání, o n mž nev d l, jestli pochází z jeho letadla nebo z n meckého. O n co podobného se pokusil i N mec, se stejným výsledkem. V té chvíli k nim dorazil Biggles a o pár okamžik pozd ji i Vega. Drželi se nedaleko a nev d li, jak pomoct. Ob spojená letadla pokra ovala nad francouzské území ve vodorovném letu, ale nebylo jasné, jak dlouho jim to vydrží. John sáhl do pouzdra, které m l na boku, a vytáhl Enfielda. Postavil se v kabin a vyklonil se co nejdál a dozadu. Zahlédl hlavu n meckého pilota, který cosi kutil v kabin . Pe liv zamí il a vyst elil. Jako vždy m l dobrou mušku, N mec rozhodil rukama a sklouzl do kabiny. Ková zasunul revolver do pouzdra a sedl si zpátky na seda ku pilota. Vyhlédl ven a ujistil se, že je dost vysoko. Zkontroloval padák, který m l složený pod sebou. Když si ho s Vegou vyžádali, vyvolalo to mnohá povytažená obo í. Nebylo zvykem, aby piloti s sebou vozili tuto pom cku. V tšina z nich byla natolik pov r ivá, že je odmítali, a další byli p esv d eni, že i s poškozeným letadlem dokáží p istát. Padák používali v tšinou jen balonoví pozorovatelé. John naklonil letadlo doleva a pak hned doprava. Doufal, že se mu poda í uvolnit podvozek Velblouda a doletí s ním na letišt . Manévr provedl ješt dvakrát, než se ozvalo ošklivé zapraskání a Velbloud, držený ve vzduchu motorem voucím na plný plyn, posko il jako splašený k . Ková naklonil Velblouda a vyhlédl z kabiny. Uvid l, jak Albatros s utrženým horním k ídlem padá v 50

ne ízené vývrtce dol . Za okamžik z n j vypadlo t lo mrtvého pilota. Biggles p ilétl blíž a vystr il ven z kabiny ruku se vzty eným prstem. Usmíval se na celé kolo. Pak p idal plyn a zamí il k domácímu letišti. John vyhlédl z kabiny ješt jednou a pon kud mu ztuhly rysy. Zbytek horního k ídla Albatrosu stále ješt pevn držel na jeho podvozku, nicmén s letadlem se let t dalo, i když jeho letové vlastnosti se výrazn zhoršily. Ková nem l v úmyslu letadlo opustit, pokud to nebude nezbytn nutné. Oba Velbloudy jeho p átel ho doprovázely a staraly se o n j jako kvo ny o kulhavé ku e. Ková m l plné ruce a nohy práce, aby let l tam, kam cht l. Vega k n mu p ilétl blíž, nebyl víc jak p t metr od Ková e zápasícího s ízením, a gestikulací mu ukazoval, že kola jeho Velblouda prošla k ídlem Albatrosu skrz a že je tedy ur itá možnost normáln p istát. Uplynulo dvacet minut a p ed nimi se objevilo domovské letišt 266. letky. Dlouhá travnatá louka p ímo lákala k p istání. Na levé stran stálo n kolik d ev ných barák , v nichž se nacházely ubikace pilot , mechanik a ostatního personálu. Dva menší domky pat ily velení jednotky a kantýn . T i velké domy byly domovem pro letadla letky. Velbloudy Vegy a Bigglese se odpoutaly od Ková ova letadla a máváním k ídel mu nazna ily, že má jít na p istání jako první. John nasadil na dlouhé p istání. Snižoval rychlost a výšku jen velmi pomalu, aby poškozené letadlo p íliš nenamáhal. Polozakrytá kola se jemn dotkla povrchu letišt . Ozvalo se zasvišt ní, jak se tráva za ala t ít o p iv šené k ídlo z Albatrosu. John vypnul motor a v tom okamžiku Velbloud zabo il ost e doleva, protože zbytek k ídla byl p ece jen trochu šikmo a okrajem se zaryl do zem . Prudká oto ka vyvolala ošklivé zapraskání v zadní ásti Velblouda. P ihlížející osazenstvo letišt vyk iklo úžasem. Velbloudovi upadl celý ocas s výškovkou a sm rovkou. Letadlo zvedlo umák k nebi a pokra ovalo ve spirálovitém pohybu letišt m. Po n kolika oto kách se zastavilo. 51

John se v té chvíli už odpoutával a jakmile se trosky letadla zastavily, vysko il z n j jako ertík. Dopadl do trávy po hlav a parakotoulem se vzdálil od Velblouda. M l p ece jen obavy, aby t žce zkoušené letadlo nevybuchlo nebo neza alo ho et. Biggles a Vega prolétli nízko nad letišt m a mávali k ídly na znamení vít zství nad nep ítelem a také radostí, že se JFK dostal na zem bez viditelné úhony. Když se John Ková postavil na nohy a podíval se na svého Velblouda, podrbal se rozpa it na tvá i umoun né od leteckého oleje a zabru el si pod nos: „Hochu, hochu, ty toho už moc nenalítáš.“ Výjime n nem l pravdu. Zlaté ruce mechanik daly letadlo do provozuschopného stavu za necelé ty i dny. Biggles p istál a zastavil svého Velblouda pár krok od stojícího Ková e. Vysko il z kabiny, dob hl k n mu a objal ho. Poplácával ho po rameni a k i el: „N co takového jsem ješt nevid l! Máš první sest el a hned pistolí! Sta il ti na to jediný výst el. To je nový rekord!“ Rozesmál se jako blázen. To už se k nim blížil major Mullen a z druhé strany i Vincent Vega, který p istál o n co dál než Bigglesworth. „To bylo dobré p istání,“ halekal Vega a úsm v mu málem ob hl celou hlavu. „Jak íkají piloti, dobré p istání je to, po n mž pilot odejde po svých. Výte né je takové, když je letadlo schopné dalšího provozu. Tohle bylo dobré p istání!“ „Co jste to p ivezl?“ dotazoval se major Mullen a ukazoval prstem na zbytky k ídla z Albatrosu. „Však víte, majore,“ odpov d l za Ková e Biggles, „že každý pilot si ze svého prvního sest eleného letadla vezme kousek jako suvenýr. No a John to trochu p ehnal. Ale myslím si, že zase ne až tak moc. To k ídlo se nám bude moc dob e vyjímat na st n v kantýn .“

52

4. KAPITOLA 1. Bylo nádherné dopoledne, Biggles ležel na konci letišt v tráv , skrytý ve stínu osam lého stromu. Žvýkal stéblo slámy a p imhou enýma o ima pozoroval obzor. M l na sob krátké kalhoty pískové barvy a bílou košili. Dnes už nem l mít hlídku, takže pilotní kombinézu nechal válet na posteli v ubikaci. Kolem bzu el hmyz a vysoko na nebi zpíval pták a t epotal se v nehybném vzduchu. Nikdo by v tomto okamžiku nepoznal, že zu í nelítostná válka. „Co to vyhlížíš?“ Algyho hlas vytrhl Bigglese ze sn ní. „Ale p emýšlím, jestli se zase budu moct vydávat za jasnovidce.“ Biggles se posadil a p ejel zkoumavým pohledem Algyho a Vincenta, který ho doprovázel. Vega pozvedl obo í a ekal, co z velitele roje vypadne. „Nó,“ protáhl Bigglesworth s pohledem up eným na Vegu, „poj se vsadit, že uhádnu, co se bude v n kolika p íštích minutách dít.“ Vincent st elil pohledem po Bigglesov synovci, ale ten m l na tvá i nasazený kamenný výraz, z n hož se nedalo uhádnout v bec nic. „O kolik?“ ustoupil nakonec Vega. „Deset frank posta í.“ „Beru,“ Vincent se usmál a ekal n jaký vtípek, na který práv nalet l. Biggles ukázal p ed sebe prstem a ekl: „Támhle odtud se za necelé t i minuty objeví pom rn vysoko n mecký Rumpler. Poletí sm rem na támhleten les, tam t ikrát zakrouží a potom se vrátí zpátky dom , p esn stejnou cestou jakou p ilet l, ale tentokrát ztlumí motor, skloní umák a pometelí dol jako vlaštovka za mouchou.“ „D láš si legraci,“ zavrt l hlavou Vincent. 53

Bigglesworth pokr il rameny a ušklíbl se. Uplynuly dv minuty a najednou zaslechli bzu ení leteckého motoru, pak zahlédli malou te ku, která se po pár okamžicích zm nila v Rumplera. Biggles se vít zoslavn podíval na Vincenta, kterému poklesla elist a vypadal pom rn hloup . N mecké pozorovací letadlo let lo p esn tak, jak Biggles p edpov d l. „Po kej,“ vymá kl ze sebe p ekvapený Vega, když Rumpler zmizel za frontou, „tohle p ece není možné. Jak jsi to v d l?“ „Nejd ív zapla , a pak ti to vysv tlím.“ Vega sáhl do náprsní kapsy a vytáhl odtud balí ek srolovaných pen z. Odloupl z nich dv bankovky a s kyselým výrazem je podal Bigglesovi. „Tak, a te bys mi to mohl kone n vysv tlit,“ vr el. Zvedl hlavu, p ejel o ima nebe, jako kdyby doufal, že tam bude nápis, který mu všechno oz ejmí. „Je to v podstat jednoduché,“ usmíval se Biggles a zasunul bankovky do kožené pen ženky se zlatým monogramem. „N mci jsou akurátní a všechno d lají pouze na rozkaz a podle p íru ek. Dokonce si myslím, že i na záchod mají p edpis, kterým se ídí.“ „Co to ale má spole ného s naším Rumplerem?“ zeptal se skoro neš astn Vincent. „Když jsem ho zahlédl v era a p edev írem ve stejný as a na stejném míst , bylo vysoce pravd podobné, že tomu tak bude i dneska. A m l jsem pravdu a tebe to stálo deset frank . N mce skoro miluju, zvláš když mi p inášejí peníze,“ usmál se Biggles. „Nenapadlo t zjistit, kv li emu tam lítá?“ „Napadlo, ale nic tam není. Když jsme n co podobného zjistili minule, byla z toho špionážní aféra. Tehdy jsme zlikvidovali… Ale to není podstatné. Prost jsem tam v era zalet l hned, jak Rumpler zmizel, ale nic tam nebylo. Žádné zna ky, žádní lidé, prost malý záme ek, malá vesnice a jinak nic. Jestli chceš, tak se tam podívej. Stejn pot ebuješ vyzkoušet motor po té oprav .“ Vega kývl a zamí il k hangáru, kde odpo íval jeho Bristol. Za necelý týden se spole n s Johnem stali esy anglického letectva, protože se jim poda ilo sest elit jedenáct n meckých letadel. 54

2. John Francis Ková ležel ve stínu hangáru a spal. Nevadil mu rachot leteckých motor ani pok ikování mechanik , kte í opravovali poškozená letadla. V okamžiku, kdy se tichým krokem p iblížil Vega, však otev el o i. „Co se d je?“ Vincent mu vylí il, jak prohrál s Bigglesem deset frank , a Ková e to zaujalo. „Zaletíme se tam podívat.“ V té chvíli už stáli u svého letadla a jejich mechanik jim ho pomáhal vytla it z hangáru. „Máte tam benzin na hodinu letu a všechny kulomety jsou nabité.“ Jejich Bristol F.2b byl šedomodrý se silným rudým pruhem, který se táhl od motoru až k ocasu. P erušovalo ho jen kruhové ozna ení anglického letectva. Pod ním se na p ídi skv lo jedenáct erných siluet letadel jako symbol jedenácti sest elených nep átel. Za okamžik se roze val motor Rolls Royce Falcon a Bristol zamí il na startovací dráhu. John ješt nebyl p ipoutaný, když se kola jejich letadla p estala dotýkat trávy letišt . Prudká stoupavá zatá ka doleva je nasm rovala k místu, kde kroužil Rumpler. Chvíli poletovali sem a tam, Vincent zkoušel opravený motor jak na plný plyn, tak na co nejmenší otá ky, otestoval všechny bojové manévry, které by normálnímu smrtelníkovi zvedly žaludek až n kam za o i. Mezitím John ze zadní pozice zkoumal okolí místa, kam se Rumpler vydal na svou nebezpe nou misi. Ni eho zvláštního si nevšiml, a tak poklepal Vegovi na pravé rameno, což znamenalo Letíme jinam. Vincent ubral plyn a sklonil nos letadla dol , vítr jim hvízdal v uších. Pak p idal plyn a za al stoupat. Dodržoval základní pou ku každého vále ného pilota: Když už nem žu být neviditelný, tak aspo musím být výš. Blížil se k front , ale p elet t ji necht l. Proto zabo il doleva a sledoval ji podle linie zákop . Jeho let vypadal mírumilovn jen do okamžiku, kdy zahlédl t sn za 55

liniemi, skrytý za lesíkem p ed zraky Francouz a Angli an , speciální podvozek tažený osmi voly, na kterém sed l jako kvo na mohutný hmoždí . N mci ho p isunovali blíž k front a oba piloti v d li, jakou zkázu m že tato zbra zp sobit. Vega na n j ukázal prstem a John p itakal. Vincent sklonil nos Bristolu dol a za al st ílet až v okamžiku, kdy byl pom rn nízko. Voli se splašili, dva z nich zasáhly kulky z kulometu, ostatní se utrhli a zmizeli t žkopádným klusem v blízkém lese. Ne všem n meckým voják m se povedlo totéž. John byl p ipravený na svou p íležitost. V ruce t ímal desetikilogramovou Walkerovu bombu. V letadle byly tentokrát jen dv , protože m li let t na „vyhlídkový“ let. Odhodil ji na hmoždí a bomba se zaryla do p dy n kolik metr od povozu. Prudké p itažení kniplu vyneslo Bristol rychle do výšky dobrých padesáti metr , když vybuchla. Letadlem to zacloumalo tak, že v n m zaprašt ly všechny vzp ry a pilot m zacvakaly zuby. Vincent m l plné ruce práce, aby letadlo zklidnil a mohl zamí it sm rem k domovu. Pohled dozadu p esv d il Ková e, že usp l. Podvozek ležel na boku a hmoždí byl zarytý do zem vedle n j. „Bude jim trvat n jakou dobu, než ho dají do provozu, a to už to nahlásíme našim,“ za val John a Vincent spokojen kývl. V té chvíli se však vyno il z mraku po jejich levici trojplošník Fokker Dr. 1, nabarvený na rudo. Nebyl celý ervený, takže je nepronásledoval samotný Rudý baron von Richthofen, ale n který z jeho pod ízených. Fokker zamí il dol pod Bristola, protože mu jeho nep íjemný kulomet v rukách Johna Francise Ková e mí ící dozadu a do stran, práv tak jako dva kulomety Vickers mí ící kup edu v rukách Vincenta Vegy, byly až moc dob e známé. Pov st o jejich Bristolu se už rozlétla po celé front a zvlášt v rudém cirkusu na n m li zálusk. Fokker na n nalétával zespodu, kde m l Bristol hluché místo. Vincent vy kal na vhodný okamžik, kdy si N mec myslel, že má vyhráno, pak položil Bristola do prudké zatá ky s náklonem skoro devadesát stup , prakticky stál na k ídle a tím umožnil Johnovi st elbu. 56

N mecký pilot najednou s obrovským p ekvapením zjistil, že Ková v Lewis dští smrtelný roj kulek p ímo na n j. Malý štítek, který si pilot nechal namontovat p ed kabinu, se rozlétl práv tak snadno, jako jeho hlava. Rudý Fokker sebou k e ovit trhl, zvedl nos ke hv zdám a pomalu, jakoby ledabyle, se p evrátil na záda. Pak už jen padal dol . Postupn se utrhla dv horní k ídla, která se ješt hodnou chvíli t epotala ve vzduchu, když n mecký stroj už dávno ho el na poli. Vincent srovnal letadlo a s úsm vem sledoval Johna, který nenápadn popleskal kulomet, jako kdyby to bylo n jaké vzorn vycepované zví e, které je nutné pochválit za p edvedený výkon. Nad letišt m prolétl s motorem voucím na plný plyn ve výšce n jakých deseti metr a všem zamával k ídly na oslavu dalšího vít zství. Donutil tak n které p ihlížející se slabšími nervy k zalehnutí do trávy. Pak vylétl vzh ru, prudkou zatá kou srovnal Bristola do osy p istávací dráhy a nasadil na p istání. 3. Vega dojel k hangáru, vypnul motor a spole n s Ková em vylezli z letadla. „To byla krátká dávka,“ zahlaholil Vega. „To sis byl tak jistý?“ „Byl blízko,“ pokr il rameny John. „Kolik náboj jsi vyst elil?“ „P t,“ ušklíbl se Ková . V té chvíli k nim dob hl Biggles doprovázený Algernonem Laceym. „Co jste to zase vyvád li?“ usmíval se jejich velitel. „To se mechanik umaluje, když budete pokra ovat tímhle tempem. A na nás ostatní nezbudou žádní Bošové.“ „Bigglesi,“ zarazil ho Vega, „za lesíkem, tam co jsi p ed n kolika dny sest elil toho žlutého Albatrosa, p isunovali N mci velký hmoždí . Trochu jsme jim ho pocuchali, ale musíme to nahlásit. Vypadá to…“ 57

„Vypadá to na p ípravu útoku,“ souhlasn kývl Biggles. „Jdeme za Mullenem a nahlásíme to výš.“ Když se blížili k velitelskému baráku, uvid li oblak prachu. Ví ilo ho n jaké auto, které se ítilo k letišti. „Algy, co myslíš, kdo by to mohl být?“ Biggles se šelmovsky usmál. „Noví piloti to nebudou,“ pokr il rameny Algernon Lacey. „Mohl by to být plukovník Raymond. Už dlouho jsme ho nevid li,“ vmísil se do debaty Zrzek Ginger, který se k nim p ipojil. Vincent s Johnem se na sebe podívali a p idali do kroku. „Není kam sp chat,“ zbrzdil je Biggles, „stejn si nejd ív musí promluvit s Mullenem, a teprve pak mu m žete íct o tom hmoždí i…“ P ed Mullenovou kancelá í smykem zabrzdilo auto a z n j vysko il, jako ertík z krabi ky, plukovník Raymond. Na tvá i m l široký úsm v. Major vyšel na zápraží a pot ásl si s ním rukou. Plukovník pokynul p icházejícím pilot m. „Víte, koho jste sundali?“ zahalekal. „To byl Rumpelstross, jedno z Richthofenových es. Naši vojáci v zákopech jsou vám vd ní. Rád totiž nad nimi létal a st ílel po nich. P iblížil se k nim se staženým plynem, takže se o n m dozv d li, až když za aly dopadat kulky. Ale jinak to byl výte ný pilot. I když se o n m tvrdilo, že ob as trp l pr jmem, když bylo na obloze víc letadel…“ Piloti se zasmáli a za ali se rozcházet. Raymond se oto il k majorovi a oba zamí ili do kancelá e. Na prahu se zastavil a p es rameno k ikl: „Bigglesi, vy nikam necho te, budu vás ješt pot ebovat. A vás taky,“ ukázal prstem na Vegu a Ková e. Zmizel uvnit . „Tak co, našli jste n co?“ ptal se Biggles. „Ne,“ zavrt l hlavou John, „ale ur it se tam zajedeme zítra dopoledne podívat. M žeš nám p j it auto?“ „Co se d je?“ 58

„Dostal jsem takovej malej nápad, a když to vyjde, tak naše letadlo bude ješt rychlejší. Je tam vesnice a ur it v ní bude n jaký ková , ne?“ „Je to velmi pravd podobné.“ „A kdyby ne, tak tam bude Ková ,“ ušklíbl se Algy. „To jsou mi vtípky,“ zabru el John. „No, a je to dobrá záminka k návšt v hospody.“ „Dob e, že jste to vy dva, tak vám ho p j ím,“ mávl rukou Biggles. „Pokud vím, tak nejste na zít ejším rozpisu.“ Ve dve ích domku se objevil major Mullen a kývnutím prstu je p ivolal. 4. „…no a tak jsme ho trochu pocuchali Walkerovou bombou,“ dokon il lí ení události Vega. „To jenom potvrzuje zprávy, které jsme dostali od našich… informátor ,“ dokon il Raymond po krati kém zaváhání. Op el se lokty o st l a sepjal prsty do st íšky. „M li jste asi pravdu, co se tý e Stonehenge. Zachytili jsme podez elé aktivity kolem této megalitické stavby. Ale pravdou je, že i oni si z ejm všimli našeho zájmu, a tak vše najednou ustalo.“ „Je ješt druhá možnost,“ poškrábal se Vega na brad , „že už je pro tento m síc sklizeno a nyní jde jen o p epravu.“ „Což by odpovídalo t m návšt vám Rumpleru,“ ekl p emýšliv Biggles. „Komu pat í ten záme ek?“ „Který?“ „Je asi p t kilometr severozápadn od letišt . Ta vesni ka se jmenuje Escarbotin.“ „Aha,“ usmál se Raymond. „Tak ten je náš. Máme ho najatý od komtesy d’Villeri. Je ideáln položený a odpo ívají tam naši spolupracovníci.“ „Všiml jsem si, že na jižní stran parku je dlouhá louka,“ ekl Biggles a v o ích m l potm šilé ohní ky. 59

„No, je pravda,“ ošíval se Raymond, „že tam ob as p istávají naše letadla, ale jen z ídkakdy.“ „Jak velká m že být ta zásilka?“ obrátil Ková hlavu k Vegovi, který sed l vedle n j. „Poštovní pytel,“ pokr il rameny Hispánec. „Tak to by tam ani nemuseli p istávat, sta ilo by ji shodit. Na to jsou ty pytle d lané, ne?“ „To by tam ale Bošové museli mít své lidi,“ ekl pomalu a ned v iv Biggles. „To nep ipadá v úvahu,“ zamával si roz ílen rukama p ed obli ejem Raymond. „V záme ku jsou jenom naši lidé a ti jsou všichni prov ení…“ „A co nap íklad zahradník?“ nedal se Ková . Plukovník Raymond se hluboce zamyslel. „Myslím si, že jsme vym nili celé osazenstvo. Ale zaru it to nemohu,“ podrbal se v rozpacích na hlav . „Je válka, lidí je nedostatek a asu také není nazbyt…“ „Bylo by to ideální krytí,“ ekl Vincent, „všichni v okolí musí v d t, kdo tam je, a pokud by n mecký agent byl uvnit , nikdo ho nebude podez ívat. A jeden p elet letadla v asných ranních hodinách, t sn po rozedn ní, nikoho nep ekvapí. Nedaleko je p ece letišt a agenti také ur it neodlétávají v poledne…“ „Mimochodem, jaké letadlo používáte?“ zeptal se zcela nevinn Biggles. Raymond zrudl a chvíli se v rozpacích popotahoval za špi ku nosu. „Máme tam jeden Junkers CL.I, který ob as využíváme.“ „To je ten dvoumístný dolnoplošník s obdélníkovými k ídly?“ „Ano,“ kývl Raymond, „asi p ed ty mi m síci mu došlo palivo, musel p istát na naší stran fronty a pilot ho nesta il zapálit.“ „Takže kdybychom ho potkali ve vzduchu, tak ho nemáme sundat?“ zajímal se Biggles s potm šilým úsm vem. „To by nebylo nutné,“ usmál se plukovník. „Pilot by se okamžit vzdal a p istál na nejbližším letišti. Tím bychom sice 60

ztratili výhodu utajení, ale v podstat by se zase až tak moc nestalo.“ „Pokud by m l as se vzdát,“ zabru el tiše Ková tak, že ho slyšel jen Vincent, který odsouhlasil Johnovu poznámku drobným p ikývnutím. „Kdo s tím lítá?“ zajímal se Biggles. „Pokud to není tajemství.“ „Nevím,“ p iznal Raymond, „Je to pilot, kterého nám p id lili z Anglie.“ „Možná by nebylo od v ci podívat se na n j.“ „Majore,“ obrátil se Raymond na Mullena, „mohl bych si od vás zatelefonovat?“ Velitel 266. letky jen ukázal rukou sm rem ke kancelá i, za jejímiž dve mi okamžit plukovník zmizel. „Myslím si, že jsem p išel na to, jak zvýšit rychlost našich letadel asi tak o deset kilometr ,“ využil jeho nep ítomnosti Vincent. „Pot ebuji k tomu dva kusy plechu a dovolení zajet do vesnice ke ková ovi. Do rána nakreslím plánek a odpoledne bychom mohli být zpátky.“ Major kývl, ale na tvá i m l zna n ned v ivý výraz. „Deset kilometr v hodin je hodn . Doufám, že…,“ ale pak mávl rukou a rozesmál se. „Je to jedno. Když se vám to povede, bude dob e. Už jsme tu m li mnohé pokusy, ale v tšinou skon ily špatn .“ Vrzly dve e a plukovník Raymond se vrátil do pokoje. P isedl zpátky ke stolu a uchopil nedopitou skleni ku. „Myslím, že v tomto p ípad jste mimo. Lítá tam synovec sira Tommyho Sopwitha a u n j jakékoli podez ení nep ichází v úvahu.“ „Mohli bychom si s ním promluvit?“ Ková se tvá il neutráln . „Asi by to bylo rozumn jší, než kdybych to ud lal já,“ souhlasil mírn zakysle Raymond. „Jasn ,“ chytil se toho Vincent, „Od nás to bude nezávazné povídání pilot , kte í ho p išli pozdravit od strý ka, kdežto od vás by to mohlo vyznít jako vyšet ování.“ „Dob e, když neusp jete, tak budu pokra ovat já.“ 61

„V tom p ípad ale s nimi jedu i já,“ ekl rozhodn Biggles. „Za prvé chci vid t, co ti dva „profeso i“ vymysleli, a taky jsem p ece jen znám jší, takže nebudu tak nápadný. Pustí nás tam?“ „Jasn ,“ kývl plukovník, „jen ekn te, že jedete za Williamem Stonebym se vzkazem od strý ka. Tak se jmenuje ten pilot.“ 5. „Takhle asn ráno vstávat je nelidské,“ vr el Biggles, když ve tvrt na deset vlezl za volant svého auta. Vedle n j sed l Vincent Vega a na zadním sedadle si hov l John Francis Ková , který pe liv hlídal dva kusy tenkého ocelového plechu, které jim s kyselým výrazem, na p ímý rozkaz svého nad ízeného, vydal Biggles v mechanik Smythe. Auto se rozjelo a po n kolika minutách jízdy dorazilo na silnici, která je m la dovést až do vesnice. Svítilo slunce a na obloze nebyl ani mrá ek. Pofukoval v t ík, který byl však tak slabý, že dokázal sotva pohnout listím na stromech. Za ínalo být dusno. „To bys rad ji, Bigglesi, vyjel až p ed polednem, kdy už bude vedro k nevydržení?“ „V tomto p ípad máš pravdu, ale pak jsme nem li jít spát ve ty i hodiny ráno,“ obli ej kapitána Biggleswortha vypadal jako vyma kaný citrón. O i m l podlité krví a pohyby pomalé. Ješt , že na silnici nepotkali ani jediné vozidlo, protože Bigglesovi málem nesta ila celá její ší ka. „Nem l bych rad ji ídit já?“ zeptal se Vega po t ech kilometrech kli kované od p íkopu k p íkopu. „Už jsem ani nedoufal, že to navrhneš,“ ekl s úlevou Biggles. „Sice bych se rad ji zabil vlastní rukou než tvojí, ale dob e… Ustupuji hrubému nátlaku. Krom toho si nemohu zvyknout, po které stran se tady vlastn jezdí.“ Zastavil u kraje tak, že levé p ední kolo viselo nad p íkopem, a vystoupil ven. Vincent p elezl k volantu. S úsm vem pozoroval 62

Bigglese, který se zastavil p ed p l metru hlubokým p íkopem, do kterého by musel slézt, kdyby cht l nastoupit. „Uhni kousek, já si nadjedu,“ k ikl Vincent z otev eného okénka. Biggles neochotn ucouvl, ale pak spokojen otev el dve e a vklouzl na sedadlo spolujezdce. „Kdo m l tak hloupý nápad, že mám jet s vámi?“ vr el naštvan . „Ty,“ šklíbil se ze zadního sedadla Ková . 6. Na kraji vesnice zastavili a nechali k sob dojet povoz tažený vyhublým kon m. Na dvoukolce se ty ila vysoká hromada sena a na kozlíku sed l b lovlasý sta ík s tvá í barvy dob e uleželé whisky. Zubil se na celý sv t. „Máte tu ková e?“ k ikl na n j Vega z otev eného okénka. „Támhleta chalupa to je,“ ukázal vozka bi em na nabílenou chalupu na kraji vesnice, k níž vedla vyježd ná cesta. „Díky,“ k ikl Vega, p idal plyn a rozjel se. „Budeme muset p šky, tam bychom neprojeli.“ „Tak to tady na vás po kám. Ke ková i nemusím, sta í mi m j vlastní v hlav ,“ ekl trpitelsky Biggles. „Zú astním se až merendy na záme ku.“ Op el se hlavou o dví ka a v tom okamžiku už spal. Vega jemn zastavil u kraje a pomohl Ková ovi vyndat plechy. Každý vzali jeden a zamí ili k chalup , z níž se ozývaly zvonivé rány. Obešli obytnou ást a zamí ili ke kovárn . „Vzal jsi ten plánek?“ zeptal se p ede dve mi Ková . Vega se zlehka plácl p es kapsu na košili a usmál se. „Moc se t ším na to, jak se budou tvá it, když zjistí, že ta drobnost funguje.“

63

7. U železných, kovaných vrat stál voják v nedbalé póze. Opíral se ramenem o kamenný sloupek a pozoroval zastavivší zablácené auto pohrdavým pohledem. „Vypadn te odtud!“ houkl nep íjemným tónem. „Tady nemáte co d lat! Darebáky tady nepot ebujeme!“ Biggles se na n j podíval t žkým pohledem, který nev stil nic dobrého: „Na koho si to otvíráš hubu?“ vylétl jako ert z krabi ky. Po ospalosti v n m nezbylo ani památky. Voják na n j cht l namí it pušku, v tom okamžiku však už m l hlave Bigglesovy pistole p iloženou u hlavy. Zbledl, pustil pušku a zdvihl ruce. Dopadla na zem s dutým bouchnutím a ozval se výst el. To natažená puška spustila. Našt stí ústí mí ilo sm rem k lesu, takže kulka nikomu neublížila. Možná n komu v lese. „Jak se to chováš k d stojník m?“ za val Biggles a vojákovi se rozklepala kolena. „Ne-ne-nemáte uniformy,“ vykoktal voják a po tvá i mu tekly kapky potu. Biggles odtáhl pistoli od vojákovy hlavy a uklidnil se. „To ti ješt nedává právo chovat se jako hulvát,“ vr el kapitán Bigglesworth jako podrážd ný rottweiler. „Ale kapitáne Bigglesworthi,“ ekl kárav Vincent Vega, když vystoupil z vozu, „je to p ece jenom vojín, který plní svoji povinnost.“ „Takhle se anglický vojín nechová,“ sy el vztekle Biggles a popadl neš astníka za límec polní uniformy. T ásl s ním jako s vyplašeným králíkem. Vrzla vrata a škvírou se protáhl typický anglický d stojník. Hubený, dlouhý, v krátkých kalhotách, khaki košili, s bi íkem v podpaží. Hn dé vlasy m l ulízané k lebce a dlouhé, na esané 64

licousy mu tr ely výbojn do stran. Na nohách m l boty s vysokými ovinova kami. „Co se tu d je?“ za val, až sebou Ková cukl. „Jdeme za Williamem Stonebym se vzkazem od strý ka,“ ekl Vincent Vega. „A tohle…,“ Biggles zat ásl neš astným vojákem a pak ho postavil na zem, „se chovalo v i nám zcela nep ístojn .“ D stojník zasalutoval a ekl: „Kapitán George McCulloch, 136. jízdní.“ „Kapitán James Bigglesworth, 266. letka, a tohle jsou poru íci Ková a Vega od mé letky.“ „Jsem rád, že vás mohu pozvat dál. Normáln sem lidi nemají z r zných d vod p ístup… Ale zvu vás na aj. Dvacet dní v zení,“ št kl sm rem k ot esenému vojákovi. „Rádi,“ rozzá il se Biggles. „P edpokládám, že máte erný indický.“ „P edpokládáte zcela správn ,“ vedl je McCulloch parkem. „A navíc ho m j sluha Crinkson umí ud lat zcela bezkonkuren n . Samoz ejm , že vám zavolám poru íka Stonebyho. Ale snad to nesp chá…“ Ková se nenápadn podíval na hodinky. „Omlouvám se, pánové, ale pot eboval bych se projít, v erejší ve e e v klubu nebyla to pravé pro m j žaludek…“ „Samoz ejm , celý park je vám k dispozici. Jen vynechte zadní hangár. Tam má p ístup pouze Stoneby a velení.“ „Nemám pot ebu kontrolovat cizí letadla, zvlášt ne dneska,“ Ková se trochu teatráln chytil za b icho. „Jakmile se trochu vzpamatuji, p ijdu za vámi.“ Muži zmizeli za velkými dvouk ídlými dve mi vedoucími do haly záme ku. John se zastavil a rozhlédl se. Na st ední dvoupatrovou budovu navazovala dv k ídla, která byla jednopatrová. „Napodobenina secese,“ zabru el pon kud nespokojen . „N jaký zbohatlík…“ John se procházel parkem a ekal, jestli se objeví Rumpler. Najednou v dálce zahlédl kohosi b žet. P idal do kroku a sešel z 65

p šinky, aby mu kamínky nechrastily pod botami. Odehnal rukou n kolik dot rných much a obešel malé jezírko. Na jedné stran se ty ilo n kolik trs rákosí, ale vypadalo to tak n jak um le a nep irozen . Ocitl se v lesíku tvo eném asi deseti zakrslými stromy, které nebyly vyšší než dosp lý lov k. Zahradník je zast ihl do podivných tvar , které z ejm považoval za moderní a p vabné. Díky tomu se mezi nimi Ková protáhl bez velkého šumu. P ed ním se otev ela malá paseka obklopená ze všech stran stromy. Uprost ed práv malý, podsaditý zrzek, kterému mohlo být na první pohled tak dvacet p t let, rozkládal na trávu t i velké bílé ru níky. Vytvo il z nich ímskou šestku. Neuplynuly ani t i minuty a John uslyšel charakteristický zvuk motoru Rumpleru. Ten t ikrát zakroužil nad mýtinou, to už Ková ležel pod v tvemi jednoho z jehli natých strom , a pak odlet l. Než se John vyhrabal zpod v tví, m l už zrzavý desátník ru níky na rameni a vykra oval si jako na p ehlídce po kamínky vysypané cesti ce. Pohvizdoval si jakousi písni ku, kterou John neznal. Byla veselá a rázná. Ková zamí il v uctivé vzdálenosti za ním a ekal, kam ho voják dovede. Došli zpátky k hlavnímu vchodu. Za zrzkem zaklaply vchodové dve e a Ková ješt chvíli vy kal, než ho následoval. 8. Uprost ed vstupní haly stál psací st l a u n j sed l voják. P ed ním se vršily papíry. U n j postával zrzek a o emsi s ním besedoval. Z ejm to nebylo nic vážného, protože se oba usmívali. John se rozhlédl a zamí il k nim. Voják vstal, odsunul stranou zrzka a ekl: „P ejete si, pane?“ „Kde bych našel kapitána McCullocha?“ „Tady desátník Hardy vás k n mu dovede.“ Zrzek odložil osušky na op radlo židle, stojící vedle strážného, a usmál se na Ková e milým, p íjemným úsm vem. Než sta il n co íct, vrzly vstupní dve e a objevil se v nich dvacetiletý 66

mladík v zelených rajtkách, vysokých kožených botách a kožené bund . John se na n j zadíval a pak se usmál: „Vy musíte být poru ík Stoneby.“ „Jak jste na to p išel?“ zarazil se mladík. „Mám dojem, že jsme se ješt nesetkali.“ „Máte úplnou pravdu,“ souhlasil Ková , „ale nedávno jsem se sešel s vaším strýcem a ekl bych, že rodová podoba se nezap e.“ „Ach tak,“ zasmál se mladý pilot. „Vy pat íte k té návšt v , kterou prozatím pro sebe uzurpoval kapitán McCulloch. Poj te se mnou. Zavedu vás k n mu. Desátníku, podívejte se na levé podvozkové kolo. Mám pocit, že jsou tam na até dva šrouby a necht l bych p íšt skon it v kotrmelcích.“ „Ano, pane,“ postavil se do pozoru Hardy. Stoneby s Ková em vyrazili k to itému schodišti vedoucímu do prvního patra. Když zahýbali v polovin patra, vrhl Ková pohled dol ke strážnému a zastudilo ho. Hardy se za nimi díval a v jeho pohledu nebylo v bec nic p átelského. „Cht l jsem se zeptat,“ ekl Ková s úsm vem, když byli z doslechu muž v p ízemí, „co je ten Hardy za ?“ „Pro ?“ odpov d l Stoneby otázkou. „Ale, mám takový dojem, že už jsme se n kde potkali,“ zalhal Ková s úsm vem na tvá i. „Byl jste n kdy p ed válkou ve Wexfordu?“ „Nic mi to ne íká,“ nakr il elo John Francis Ková . „To je p ístav v jihovýchodním Irsku. Odtamtud pochází. Mám pocit, že p išel o rodi e, když mu bylo p t, p i n jakých bou ích. Aspo n co takového m l v papírech. Ale mechanik je to vynikající, práv tak jako st elec.“ „Létá s vámi?“ „Ob as,“ usmál se Stoneby. „Když máme speciální úkoly. T eba když máme shodit materiál na ur ité místo a tak.“ „Jste docela otev ený,“ podivil se Ková . „Mluvil jsem s plukovníkem Raymondem a ten mi nazna il, že vaše návšt va není jen p átelská.“

67

Oba muži se zastavili v mezipat e. John, který se opíral o mramorové zábradlí, se najednou vyklonil a podíval se dol . Vid l, jak strážný jde ke schod m a dívá se nahoru. „Myslím, že p jdeme dál,“ uchopil poru íka za loket, „kapitán v aj na nás eká.“ Vyšli do patra a John se podrbal v rozpacích na brad . „Myslíte, že bude p íliš vlezlé, když se vás zeptám, kdy máte další misi, které se má Hardy zú astnit?“ „Pro by m lo být? Cht l byste let t se mnou?“ „Ani ne,“ zavrt l hlavou Ková . „Ale tak m napadlo, jestli…“ „Dneska je pond lí?“ zeptal se Stoneby. „Nikoli,“ usmál se John, „úterý.“ „Tak v tom p ípad za šest dní.“ „Máme tedy as,“ usmál se John. „Tady to je,“ zastavil se poru ík p ed dve mi, zpoza nichž bylo slyšet rozja ené hlasy Bigglese a Vegy. 9. Bylo dopoledne a oblohu pokrývaly na asené mraky. Byly vysoko a tak nebránily létání. Biggles sed l na verand v houpacím k esle a nudil se. Proto se zaradoval, když se zpoza rohu vyno il stín a hned za ním mohutná postava Vincenta Vegy. „Tak jsem si ekl, kapitáne, že bych si také mohl zahrát na jasnovidce,“ zahlaholil tmavý Hispánec. „Ale copak? Chcete si vyd lat n jaké peníze?“ uculil se Biggles. „Samoz ejm .“ Vega se posadil na sch dky vedoucí na verandu a spokojen se op el zády o d ev ný sloupek, který podpíral st íšku, která ji kryla. „Vsa me se, že dneska Rumpler nep iletí.“ „Klidn se vsadím,“ opá il Biggles. „Já N mc m v ím. Jsou tak akurátní. O kolik?“ „Stejn jako p edev írem,“ Vega se op el rukama o verandu a nato il se k Bigglesovi, „o deset frank .“ 68

„P iletí do dvaceti minut,“ ekl p esv d en Biggles. „Do ob da se tu neobjeví,“ usmál se Vega. Algy se podíval na hodinky, do ob da zbývala dobrá hodina. „Nezapome te, že odpoledne máme pohotovost,“ upozornil oba lenochy, kterým se pomalu zavíraly o i, protože dusno bylo ubíjející. „Už vám odmontovali záv sy na bomby?“ zeptal se trochu jízliv Bigglesworth. „Museli vám snížit zát ž o padesát kilogram , protože ta vaše ple ka vás nebyla schopná unést. Budete vozit jenom padesát kilo Walkerových bomb.“ „To je jedno,“ mávl odmítav rukou Vega, „Ková je tak schopný bombomet ík, že trefí mouše oko, když bude chtít.“ „Vsadíme se?“ Biggles byl v ráži. „Volali z velitelství, že mají problémy s tím balonem u Beaumetzu. Už jsme jim ho t ikrát sest elili, ale vždycky p ivezou nový. Cht lo by to trefit ten nový motorový naviják, který tam zakopali. Myslím si, že dvacetikilogramová bomba by to mohla spravit, ale musí spadnout p esn . Nechal jsem to vyfotografovat a p ed odletem se na to m žete podívat. Velitelství vypsalo odm nu na likvidaci toho navijáku.“ „Tak proto dneska Smythe montoval záv s pod b icho tvého Velblouda,“ uchichtl se Vega. „A pod Algyho letadlo taky. Ostatn , jaká je ta vypsaná odm na? Pokud to není alespo týden v Londýn , tak do toho nejdu. Pokud vím, tak je tam protileteckých kulomet jako na… naseto,“ zarazil se. „O deset liber, že ten naviják dostanu já,“ ekl Biggles a starostliv pohlédl na oblohu sm rem, odkud už dávno m l p ilet t n mecký Rumpler. „Algy,“ obrátil se Vega na mladíka, „jak to vypadá s naší sázkou?“ Algernon Lacey se ostentativn podíval na hodinky a usmál se. „Mám pocit, že m j strý ek práv prohrál deset frank .“ Biggles s kyselým úsm vem na tvá i vytáhl koženou pen ženku se zlatým monogramem JCB a vytáhl z ní dv papírové p tifrankovky. 69

„Jsou to ty, co jsem nad tebou onehdy vyhrál,“ poznamenal, aby tak uspokojil své ego. „Nestává se tak asto, že bys prohrál, ale díky tomu, co v era zjistil John, bylo jasné, že Bošové dnes nep iletí.“ „Tak vy jste mi n co zatajili? Vy darebáci!“ zahromoval Biggles. „No,“ protáhl zamyšlen Vega, „mn až p ed chvílí došlo, že když mi to celé John popisoval, tak jsi spal vzadu v aut jako mimino. P ece jen McCullochova whiska nebyla mléko. Takže jsi to neslyšel. A když dneska ráno podával hlášení plukovníku Raymondovi, tak jsi taky ješt vyspával.“ „To se mi nestává asto, abych díky spánku p išel o peníze,“ vr el nespokojen Biggles. „Ale to se zm ní. Odpoledne vyhraju já.“ „Jak to vypadá s tou odm nou?“ p ipomn l mu Vincent. „Uhádl jsi to na první pokus. Opravdu je to týdenní dovolená v Londýn .“ V té chvíli se k nim doloudal Zrzek Ginger Gebblewaithe a se širokým úsm vem na tvá i ekl: „Už to víte?“ „Co?“ Tvá e t í pilot byly jeden velký otazník. „No, že Wilkinson se pokusil získat tu dovolenou…“ „Ten darebák!“ vysko il Biggles z k esla tak prudce, že se p evrátilo. Ani si toho nevšiml. „Ale nepovedlo se jim to. Sest elili sice balon, ale naviják nepoškodili a ztratili p i tom dv letadla. Našt stí jak Hammond, tak i Ross dokázali doklouzat za naše linie a teprve tam rozbili letadla o zem. Hammond je post elený, má díru v ruce, a Ross si zlomil ob nohy.“ „Tak to odpoledne bude procházka r žovou zahradou,“ vydechl Vincent. „Co ti to montovali na letadlo?“ zeptal se ho Zrzek. „Kola máš skoro zakrytá a vypadá to docela sm šn .“ „Jestli jsem to dob e spo ítal, tak by mi tahle legrace m la p inést minimáln deset kilometr rychlosti navíc.“ 70

„To si d láš legraci,“ nev ícn kroutil hlavou Zrzek. „Jestli to bude fungovat, tak to chci taky. Každej kilometr navíc je dobrej.“ „Svatá pravda,“ usmál se Vincent. 10. „Ty fotografie jsou výmluvné,“ Vincent se tvá il zamyšlen . „Bunkr, v n mž je naviják, má betonový strop. Ten naše pumy neprorazí. Malá díra, kterou prochází ven lano, ta se trefit nedá…“ „Už je mi jasné, pro si Biggles nechal upravit záv s tak, aby mohl bombardovat ze st emhlavého nebo p ízemního letu. Jediná šance na zni ení je let metr nad zemí a pokusit se trefit vchodovou chodbu. S tím N mci nepo ítali…“ „Asi to nemají v p edpisech,“ ušklíbl se John Ková . „Jasn ,“ rozchechtal se Vincent. Po chvíli se zklidnil a zamyslel se. „Jenže na to není naše letadlo stav né. Pot ebovali bychom n co jako torpédo.“ „Torpédo na suchu… To je ale blbost,“ výsm ch p ímo z Ková ových slov kapal. „Ale na druhou stranu… Kolik máme asu?“ „Dv hodiny.“ „To se stihnout dá.“ 11. „Vid l jsi, jak celé letišt sledovalo náš odlet?“ Ková v hlas p ek ikoval rachot motoru a bublal smíchem. „To se v bec nedivím,“ ušklíbl se Vega. „N co tak šíleného ješt nevid li a taky neuvidí, protože už to nikdy nebudu opakovat. Ze já se vždycky nechám vyhecovat!“ Po nebi se potulovalo jen n kolik mrá k a motor Rolls Royce Falcon jejich letadla jel na plné otá ky, p esto se Bristol šplhal nahoru jen velmi pomalu a neochotn . Vega zacházel s kniplem, jako kdyby byl z cukru. Stále se rozhlížel kolem, práv tak jako 71

John Francis Ková u svého oto ného kulometu. Vyhlíželi nep átelská letadla. Ostatní letouny 266. letky, osm Velbloud , se kolem nich rojily jako rozzu ení komá i. Pod ty mi visely v záv su dvacetikilogramové Walkerovy bomby. Další ty i sloužily jako doprovod a ochrana. Snad proto, že let li v nestandardní dobu, nebo protože se Wilkinson od 287. letky se svými S.E. 5, pohrdliv p ezývanými piloty Vebloudu Skleníky, práv znovu snažil získat onu kýženou dovolenou, N mci je celou cestu nenapadli. Potkali Wilkse, když let l zpátky. Rozpa it rozhodil rukama a tak dal Bigglesovi najevo, že se mu mise nezda ila. Osmi ka Velbloud nastoupala do výše dobrých tisíc metr . ty i ochránci tam z stali a tve ice bombardujících se spustila dol . Algy jako první, Biggles jako poslední. Let li dol , jako kdyby byli navázáni na š ru. Motory stažené na minimum dovolovaly pilot m slyšet svišt ní v tru, drn ení vypínacích drát a ob asné plesknutí kulky z nep átelských kulomet . Letadla let la od sebe ve vzdálenosti n jakých sto metr . Algy let l p ímo na krátký okop, v n mž vedly schody dol k bunkru. Vyrovnal let deset metr nad terénem. P idal plyn a motor se roze val. Hlavu m l vyklon nou z kabiny, aby p esn vystihl okamžik, kdy má zatáhnout za spuš adlo. Rachot kulomet ho p estal zajímat. P i rychlosti sto šedesát kilometr za hodinu a výšce deseti metr st elci nem li šanci ho zasáhnout jinak než náhodou. Vždy se také soust e ovali na ostatní letadla, která teprve klesala dol . „Te ,“ zavelel sám sob a zatáhl za spuš adlo, které uvolnilo Walkerovu bombu. Netrefil úpln p esn a bomba, která m la zpomalené zapalování, sklouzla po povrchu vlevo od vstupu do bunkru. Bylo to o n jaké dva t i metry, ale bylo to mimo. Jela po zemi jako sá ky asi ty icet metr , než vybuchla. V té chvíli už Algy prudce stoupal na plný plyn. Letadlem to zat áslo, až mu zachrastily zuby. Podíval se dol a jen vztekle zasy el, když vid l dýmající kráter nedaleko bunkru. 72

Další dv letadla nebyla úsp šn jší. Jedna bomba rozmetala barák obsluhy a druhá dokonala dílo zkázy na hangáru pro balony, které na ali Wilksovi piloti. Biggles zvolil jinou, nebezpe n jší taktiku. Sv j sestup zamí il p ímo na zákop a samo letadlo se stalo mí idlem. Rychlost stoupala a Biggles už neslyšel jen drn ení drát , ale i praskání namáhaných k ídel. Nepovolil. O i up ené na cíl neuhnuly ani o pí . „Bu se trefím, nebo se k nim podívám celý bez k ídel,“ drtil Biggles vztek mezi zuby. Jemnými pohyby kormidel dola oval let. Soust edil se tak, že p estal slyšet, co se d je v okolí. Jen vid l, jak jeho kolegové neusp li. Tmavý otvor vchodu do bunkru se zv tšoval, až v jeho o ích vypadal jako vstup do pekla. To byl ten pravý okamžik, kdy zatáhl za spuš adlo a vypustil bombu. Vybral klesání a let l jen metr i dva nad zemí. Teprve v tom okamžiku p idal plyn až na doraz a p itáhl knipl k hrudníku. ekal, kdy se ozve zlov stné zapraskání a jeho Velbloudovi upadnou k ídla. Zapraskání v evu motoru neslyšel a k ídla prozatím z stala na svém míst . Když se ale rozhlédl, zjistil, že jeho letadlo dostalo co proto, V horním k ídle byla trhlina dlouhá dobrého p l metru a stále se zv tšovala. Pravý konec dolního k ídla chyb l úpln , práv tak jako kus levé výškovky. Vyrovnal letadlo a teprve nyní si uv domil, co v posledním okamžiku p ed odhozením bomby zahlédl – ocelové dve e uzavírající vchod do bunkru. P stí vztekle uhodil do okraje kabiny. Pak zakroužil a díval se dol po posledním letadle své letky, po Vegov Bristolovi. Uvid l ho, jak se plouží ve výšce n kolika desítek metr nad zemí a nalétává stejn jako ostatní letadla. Podíval se po ádn a zaklel. Shora bylo vid t, že v letadle je jenom Vega. Ková ovo místo bylo prázdné. „Jsi p ipravený?“ za val Vega a p st, která se vyno ila na pravé stran trupu, mu oznámila, že ano. Vincent se soust edil na to, aby nalétl úpln p esn . Bylo mu jasné, že druhý pokus mít už nebude. 73

Ková ležel pod dolním k ídlem na narychlo sva eném rámu. Byl k n mu p ipoutaný pásem vytvo eným ze t í opask mechanik , kte í mu je vydali až na p ímý rozkaz. Pod ním visela padesátikilogramová Walkerova bomba ve speciálním záv su, který zaru oval, že p i odhození poletí n jakou dobu špi kou kup edu. Vega let l t i metry nad terénem a kopíroval ho. Díky brýlím John p ece jen n co málo vid l v oblacích prachu, které vytvo ili jeho p átelé. P ed sebou zahlédl stoupající dým a za okamžik už uvid l díru do zem . Vyrvané dve e do bunkru se klátily na jednom záv su. „Te ,“ vyk ikl a odhodil bombu. Sledoval, jak letí do zákopu. Vega pokra oval ve vodorovném letu, jen trochu p itáhl knipl k sob , aby p ece jen nabral o n co v tší výšku. Ková za val radostí, když vid l, jak se nadzdvihla betonová deska stropu bunkru a rozlomila se na n kolik kus . Vytryskl odtamtud rudý záblesk ohn a erný dým. V té chvíli se už k e ovit držel rámu pod sebou, protože Bristol sebou házel, jako kdyby to byla jachta na rozbou eném mo i. Vega m l dost rozumu na to, aby nestoupal s odleh eným Bristolem tak strm , jako to ud lal Biggles. Když byl asi ve t ech stech metrech, vyrovnal stroj a napjat ekal. Trvalo n kolik neskute n dlouhých vte in, než se nad krajem kabiny objevila za ouzená ruka a za ní Ková v umoun ný obli ej. Usazený prach mu z n j ud lal podivnou masku a z ní svítily zuby v rozzá eném úsm vu. John se p ehoupl do své kabiny. Bristolem to zacloumalo, jako kdyby je cht l vyklopit. Vincent automaticky vyrovnal let a teprve nyní se rozhlédl kolem. Najednou ho do ramene cosi uhodilo. Ohlédl se a vid l nadšeného Johna Francise Ková e, jak nadšen mává rukou. „Máme dovolenou! Máme dovolenou!“ hulákal tak, že p ek i el rachot Rolls Roycova motoru. „Povedlo se to!“ Vega se na okamžik usmál, ale pak prudce mávl rukou sm rem dozadu. John se oto il a okamžit se chopil kulometu. Zah ál ho n kolika výst ely a nyní už jen ekal, kdy se Albatrosy p iblíží na dost el. Bylo jich osm. 74

Vincent se rozhlédl kolem, ale vid l jen vzdalující se Velbloudy, které provedly bombardování. „Tak kde jsou? Když je lov k pot ebuje, tak se n kde flákají,“ nadával Vega a snažil se z letadla vymá knout co nejvyšší rychlost. Albatrosy nalétávaly z výšky a proto je pomalu dohán ly. Když jejich piloti zahlédli osam lého Bristola, mysleli si, že to bude snadná ko ist. Jejich letadla m la maximální rychlost o n jakých ty icet kilometr menší než Bristol, ale rychlost získaná sestupem jim pomáhala, stejn jako to, že Bristol brzdila konstrukce namontovaná mezi koly. Když už byli na hranici dost elu, slétla na n shora tve ice Velbloud jako supi. Do této chvíle se skrývaly ve slunci. Albatrosy se rozlétly jako hejno vyplašených vrab ák , ale kulomety Vickers anglických pilot dštily smrt. B hem pár okamžik padaly dva Albatrosy v plamenech k zemi. N me tí piloti se však vzpamatovali z p ekvapení a jejich kulomety Spandau se ozývaly práv tak asto jako zbran Angli an . Boj se zvrhl v psí rva ku. Stroje kroužily kolem sebe a jakmile se n který dostal na mušku nep ítele, kulomety za aly zpívat svou smrtonosnou píse . Do boje se zapojil i Veg v Bristol. Byl pon kud h ovladatelný kv li p iva enému záv su, ale na p esnost st elby Johna Francise Ková e to nem lo vliv. Po n kolika minutách se k zemi z ítily dva Albatrosy a jeden Velbloud plachtil dol s rozst íleným motorem. Zelený Albatros se za ním vrhl v nad ji, že ho dorazí, tím se ale dostal p ed ústí Vegových Vickers a ty vychrlily smrtící dávku železa. Albatros se vzepjal a p evrátil se na záda. Pak se p eklopil p es levé k ídlo a v prapodivné vývrtce se ítil k zemi. Za al ho et ješt ve vzduchu. To byl signál, aby se zbylé Albatrosy odpoutaly z boje a prchaly dom . I Vega zamí il k domovskému letišti, doprovázený trojicí mírn pocuchaných Velbloud .

75

12. „Dovolená je vaše,“ major Mullen se otcovsky usmál na Ková e a Vegu, kte í p ed ním stáli v nažehlených uniformách. „Velitelství to potvrdilo.“ „Ale, veliteli,“ dovolil si oponovat Vega, „bez zásahu kapitána Biggleswortha, který vyrazil ocelové dve e, by se nám to nepovedlo. Takže by m l dostat dovolenku taky.“ „To si myslíte, že tu z stanu celý týden sám, nebo co?“ zahromoval Mullen, ale na tvá i se mu rozlil úsm v. „Ano, máte dovolenku všichni t i. Ale až za týden. Do té doby si ji nasloužíte.“ „Jasn , pane,“ zahlaholili oba muži.

76

5. KAPITOLA 1. „M li jste pravdu,“ plukovník Raymond usrkl ze skleni ky Mullenovu whisku, „sledovali jsme ho a našli jeho skrýš. Byl v ní kožený pytel plný jakýchsi erných bobulí. Pot eboval bych, abyste m ujistili, že se opravdu jedná o to, co tady hledáte vy a co Boš m pomáhá vyhrávat tuhle válku.“ „Není problém,“ usmál se Vega. „Poda ilo se mi sestavit p ístroj, který je schopný provést analýzu bobulí hyuaky. Pravda, musel jsem na to ob tovat p l dne a zajet do m sta nakoupit ur ité sou ástky…“ „A využít p i tom nespot ebovaný benzín do letadla…,“ doplnil Raymond s úsm vem. „To bychom si nikdy nedovolili,“ Vega oponoval s podobným úsm vem na rtech. „Sta í vám na to polní podmínky? Nemusíte s tím do n jaké laborato e v Anglii?“ „Základní analýzu zvládneme tady, ale detailn jší práci by bylo vhodné ud lat na n jaké univerzit v Anglii.“ „Mám tady vzorek a cht l jsem s vámi prodebatovat další postup,“ plukovník sáhl do kapsy a vytáhl odtud kožený vá ek. „Nezdá se nám to, protože jsme to samoz ejm prozkoumali u nás a výsledky jsou negativní. Nejsou v tom žádné známé drogy, nic, co by p sobilo na lidi.“ „To je samoz ejmé,“ pokr il rameny Ková . „Druidy a arod ji se také nemohl stát každý. A proti nám stojí bytosti, na které hyuaka p sobí velmi siln .“ „To je pravda,“ plukovník Raymond naklonil hlavu na stranu. „Vyskytl se u nás názor, že by nebylo od v ci unést doty né… tedy… hm, arod je a využít je proti Boš m stejným zp sobem, jako je oni používají proti nám.“ 77

„To je vcelku pochopitelný nápad, ale nepoužitelný,“ Vega se na Raymonda podíval t žkým pohledem, „museli bychom proti vám zasáhnout stejn jako proti n mecké stran .“ „Prost chceme to pašování ukon it a definitivn zav ít p ístupové okno do vaší…,“ dodal Ková . „To jste mi íkali a já jsem to vzal v úvahu. A protože jsem vás už trochu poznal, rozhodl jsem se, že ta varianta je nehodná anglického impéria.“ Raymond posunul vá ek k Vegovi, který ho otev el. Vincent z n j vytáhl jednu ernou kuli ku, ichl si k ní a pak p ešel k oknu. Chvíli si ji prohlížel ve slune ním sv tle a otá el ji v prstech. Když se vrátil zpátky ke stolu, pokýval hlavou a ekl: „Na první pohled je trochu jiná, ale vypadá to, že je to ono. Když dovolíte, šel bych to zjistit, abychom m li jistotu.“ „Samoz ejm ,“ Raymond mávl souhlasn rukou. Jakmile za Vegou zaklaply dve e, plukovník Raymond pokra oval: „Myslíme si, že bychom tuto zásilku m li zadržet. Tím dojde i k odložení n meckého útoku a budeme mít as na p ípravu. Už známe zp sob p epravy z Anglie sem. áste n jsme vypátrali i trasu dalšího pohybu hyuaky, ale stále ješt neznáme místo jejího výskytu.“ „Nebyl bych si tak jistý, že zadržením této zásilky zrušíte n mecký útok. Dá se p edpokládat, že pašeráci neodeslali veškeré zásoby drogy a mají ‚krabi ku poslední záchrany’, nedotknutelnou zásobu pro p ípad nouze nebo n jakých zádrhel .“ „To máte asi pravdu. Ale na takový p ípad jsme p ipraveni. Máme dv speciální letadla, která jsou maximáln odleh ená, takže by m la dokázat vystoupat dostate n vysoko, aby mohla napadnout Zeppelin. Zatím jsme je nepoužili, abychom se p ed asn neprozradili. Tím bychom mohli zabránit n meckému útoku v p ípad , že máte pravdu.“ „To je dob e. Ale po ítejte s tím, že k útoku stejn dojde, protože N mci jsou…“ 78

„S tím po ítáme a doufám, že tentokrát nám práv tohle pom že k velké ofenziv .“ „To by mohlo vyjít. Snad,“ Ková pokr il rozpa it rameny, „pokud dokážete všechno utajit.“ „To už nechte na nás,“ gestem utnul další debatu na toto téma Raymond. „Vaším úkolem v Londýn bude odhalit systém p epravy. Máme za to, že se na n m opravdu podílí lord Rebton. I když si nejsem jistý že se v tom celém angažuje úmysln . Proto se k n mu vypravíte na návšt vu. Biggles vám ekne, jak jsme to naplánovali. P edpokládám, že váš kolega místo toho navštíví továrnu Sopwith a zú astní se tam zalétání nového prototypu jejich letadla.“ „ ekl jste, že jste zp sob p epravy odhalili,“ Ková se mírn zlomysln usmál. „Ano, ale hlavn pot ebujeme zjistit, odkud ta droga pochází. Myslím si, že to v rodin lorda Rebtona n kdo ví. To, že ji p epravují lidé z irské spole nosti Fernian , neznamená, že v dí, kde ji získat. Lord Rebton by se na n co takového nezmohl. Je p íliš… Ostatn uvidíte sám.“ 2. Biggles jemn šlápl na levý pedál, Velbloud zato il doleva a vracel se nad anglické zákopy. Podíval se vedle sebe a spokojen si broukl, když se ujistil, že Algy a Zrzek jsou nedaleko konc jeho k ídel. Pe liv projížd l o ima okolí, aby se nenechal náhodou p ekvapit n jakým zatoulaným Bošem. Pak st elil pohledem na palubní hodiny, které ukazovaly za osm minut dev t. Ješt osm minut a skon í mu hlídka. Na front byl klid p ed bou í. Už týden nenahlásila 266. letka ani jediný souboj, natož sest el. Jako kdyby se všechna n mecká letadla z jejich ásti fronty ztratila v nedohlednu. Dnes to Bigglesovi v bec nevadilo, protože m l v náprsní kapse kožené bundy složený papír, na n mž stálo, že kapitán James C. Bigglesworth má odlet t na týdenní dovolenou do Anglie. Nem la to být tak úpln dovolená, ale odpo inout si od 79

každodenního vyp tí na front byl sen každého pilota. Všichni bojovali s vy erpáním spíše nervovým než fyzickým. Biggles p ejel pohledem klikaté áry zákop pod sebou, vzpomn l si na svoji „návšt vu“ v nich a znechucen se zašklebil. „P ece jenom se máme líp,“ zabru el si pod nos, „není tady ani zdaleka tolik bahna jako dole.“ St elil pohledem na hodiny a s úlevou zaznamenal, že velká ru i ka je už o jednu minutu za dvanáctkou. P ece jen ho trápila malá dávka pov r ivosti, která mu našeptávala, že než se vrátí, všechno se zm ní a z výletu do Anglie sejde. Zvláš když se šuškalo, že se eká další n mecká ofenzíva, která má za úkol smést zbytky anglicko-francouzských sil do mo e a uzav ít tak tuto ást války. Dolétl na dohled letišt a sáhl do kapsy na levé stran kabiny. Vytáhl odtud signální pistoly Véry a vyst elil signál, který znamenal pro jeho kolegy nejen oficiální ukon ení hlídky, ale také povolení k samostatnému p istání. Zasunul ji zpátky a prudkým pohybem kniplu a sešlápnutím pedálu nechal Velblouda sklouznout po k ídle, nad zemí ho srovnal a sedl s ním t sn za kravinami ohrani ujícími letišt . Pak doroloval k hangáru. S pocitem úlevy si sundal letecké brýle a koženou kuklu. Od hangáru k n mu b žel Smythe. Biggles se znepokojeným výrazem ve tvá i vysko il z letadla a než dopadl nohama do trávy, k ikl na svého mechanika: „Co se d je?“ „Sest elili Zeppelina! Sest elili Zeppelina!“ hulákal Smythe a na tvá i m l tak široký úsm v, že mu málem ob hl celou hlavu. „Cože?“ Biggles se zatvá il ned v iv . „Jak je to možné?“ „Hlásili to v rádiu,“ Smythe se zastavil. „Alespo tak to íkal major.“ Biggles se rozb hl k domku, kde sídlil major Mullen. Na sch dcích sed l Vincent Vega a usmíval se. „Co se stalo?“ „Jak to íkal plukovník Raymond,“ odpov d l Vega. „Na Zeppelina, který m l za ít s útokem na velitele pomocí magických sil posílených hyuakou, zaúto ily dv speciální 80

stíha ky. Dostihly ho ješt než se dostal p íliš vysoko a sest elili ho zápalnými st elami. Jenže byly odleh ené až moc a kulomety Zeppelina je dostaly také. Oba piloti jsou mrtví.“ Bigglese radost p ešla. „Navíc se posádka vzducholod zachránila na padácích. Mluvilo se jen o patnácti mrtvých na n mecké stran , bohužel. Nicmén je to úsp ch a Bošové už si nemohou být jisti ani v Zeppelinech.“ P iloudal se Ková a zeptal se obou vzrušen diskutujících muž : „Nemohli byste si to dopovídat cestou? Za necelou hodinu odlétá letadlo do Londýna a cesta na letišt nám bude trvat dobrou p lhodinu. Za p edpokladu,“ podrbal se na brad , „že nebudou problémy s autem.“ „Copak nám tu dovolenku nezrušili?“ vyjekl Biggles. „Samoz ejm , že ne,“ rozhodil rukama Ková . „ eká se jenom na Jeho Výsost kapitána Jamese C. Biggleswortha.“ „Tak pro nic ne eknete,“ vyk ikl Biggles už v b hu. ítil se do své ubikace a za t i minuty se vyno il p evle ený a s batohem, který si p ipravil už ráno. Smythe v tom okamžiku zabrzdil smykem p ed hangárem v Bigglesov aut a vystoupil z n j s nonšalancí dokonalého sluhy. Rozesmátá skupinka vlet la do auta, které se rozjelo s protá ejícími se koly. „Je to úsp ch, že se nám poda ilo sest elit Zeppelin, ale tohle není cesta,“ poznamenal Biggles a potýkal se p i tom s volantem, protože auto na prašné, hrbolaté cest poskakovalo jako splašená koza. „Možná bude jiná, jestli se poda ilo siru Tommymu dokon it ten prototyp,“ mávl rukou Vega a vypadalo to, jako kdyby zahán l hejno much. 3. „Lorde Tommy,“ vydechl nadšen Vega. „To je paráda. Je nádhernej…“ 81

Obcházel letadlo, tu a tam se ho dotkl a pohladil jeho ladné tvary. „Už s ním n kdo lítal?“ oto il se k mladému šlechtici, jehož buclaté tvá e zá ily nadšením. „Po ádn ne,“ zavrt l hlavou Sopwith. „Zatím jsme s tím jenom poskakovali po dráze… Abych pravdu ekl, v era jsem ho zkoušel prolétnout, asi t i okruhy kolem letišt .“ „A?“ „Neskute n rychlý a obratný. Kdyby se nám ho poda ilo zlevnit, tak okamžit vyhrajeme válku. Tohle letadlo nemá konkurenci. Ale máme jenom dva prototypy. Samoz ejm , že n které poznatky už aplikujeme na Velbloudy. Nap íklad zmenšená kola zakrytá aerodynamickými kryty. I ty t ílisté vrtule jsou p ínosem. Jen motor je tak drahý, že ho není schopná zaplatit ani armáda. Má osm set koní. To si bude moct dovolit jen pár nadšenc jako jsem já…“ „Ale to, sire, není tak špatný nápad. Co kdyby se na jejich zaplacení podíleli práv oni, a pak s t mi letadly létali ti nejlepší piloti anglického letectva? Samoz ejm by na nich bylo napsáno, kdo je zaplatil, a to by byla velká reklama…“ Tom Sopwith se udiven podíval na Vincenta Vegu a pak dvakrát polkl. „Vy jste pilot? Nejste náhodou maklé i banké ? Takovou myšlenku bych ekal od nich…“ „Není to jedno?“ usmál se Vega. „Je to n co, co by mohlo pomoct Anglii.“ „Musím si to nechat projít hlavou,“ skousl si spodní ret sir Tommy. „Možná budu kv li tomu muset zajít do horní sn movny a trochu tam ty sta íky rozhýbat.“ Usmál se a kolem o í se mu vytvo ily drobné vrásky. „A bude to ode m velká ob , protože poslouchat ty staré žvanily…“ „Už jste m ili maximální rychlost?“ zm nil téma Vincent. „Ne,“ zavrt l hlavou sir Tommy. „Dostal jsem zprávu, že se tu objevíte, a tak jsme s tím po kali na vás. S jedinou podmínkou, že 82

se budeme v letech st ídat,“ Sopwith zvedl ukazová ek jako u itel ve škole. „Samoz ejm s podmínkou souhlasím,“ usmál se Vincent. „Kdybyste se m cht l zbavit, musel byste toho krasavce prohlédnout pokaždé, když by šel na start, protože bych se ur it schovával n kde v trupu.“ Sopwith poplácal Vegu po rameni a rozesmál se. „Jste stejný blázen do létání jako já. Jdeme na to! Dneska je venku hezky, tak to nebudeme odkládat.“ Vega se vzmohl jen na nadšené p ikývnutí. Mechanici otev eli veliká vrata hangáru a pomohli ob ma pilot m vytla it letadlo na trávník. Dlouhý umák, skrývající adový motor, se díky malému kole ku hrd vzpínal k nebi. Kabinu pilota chránil masivní sklen ný štítek. Letadlo bylo potažené plátnem, m lo nast íkaný kulatý znak anglického letectva a na ocasu nápis Bigfire-1. Vincent Vega si vlezl do pilotní kabiny a osahal si pedály a knipl. Po levé ruce m l masivní páku, kterou se vysunovala k idélka. Naho e na kniplu bylo velké tla ítko. „To je spuš adlo všech ty kulomet ,“ sir Tommy už stál na žeb í ku u kabiny a hlavu m l vstr enou dovnit . „Zatím jsme tam nedali žádnou krytku, protože kulomety nejsou nabité. Tady je… Co vám to budu vykládat,“ mávl nakonec rukou. „Proje te se s ním po letišti a pak ho zkuste dostat do vzduchu. Pozor,“ zvedl ukazová ek. „Je setsakramentsky rychlý.“ Vega se usmál a nasadil si kuklu a brýle. Pokynul mechanikovi, že m že proto it vrtuli. „Kdybys tak m l pon tí, s ím vším jsem lítal a jakými rychlostmi,“ pomyslel si s úsm vem. Motor nasko il na první pokus. Vega zkontroloval, jestli mu n kdo nestojí v cest , a p idal plyn. Bigfire se rozjel po ploše. Ud lal n kolik pojezd po obrovské louce, která nahrazovala v továrn letišt , pak se postavil proti v tru a rozjel se na plný plyn. Pomalu p itahoval knipl a najednou byl ve vzduchu. Nastoupal do tisíce metr . Ubral plyn a vykroužil n kolik opatrných zatá ek, pak p itvrdil a ud lal p emet, looping, výkrut. Nakonec za al 83

stoupat. Když se dostal do výšky ty kilometr , za alo se mu trochu h dýchat. Letadlo však jevilo snahu stoupat dál. „Myslím si, že pro za átek by to nebylo špatné. Vrátím se dom a domluvíme se, co dál.“ Stáhl plyn a klouzavým letem se vracel na letišt . Neopustily ho návyky z bojišt , a tak dva Velbloudy, které se za ním hnaly, zahlédl v as. Netušil nic zlého, tak je nechal p iblížit. Sledoval je, aby náhodou nedošlo k n jaké nehod . Ale v okamžiku, kdy jejich piloti za ali st ílet a jejich dvojité Vickersy vychrlily smrš kulek, si uv domil, že jeho letadlo musí být podez elé. Prudce kopl do pravého pedálu a ostrou zatá kou se vyhnul jejich st elb . P idal plyn a za al prudce stoupat. Velbloudi beznad jn zaostali, protože jeho rychlost a stoupání absolutn p ed ily jejich možnosti. Vega je i nadále sledoval a rozhodl se, že je trochu poškádlí. Prudkou zatá kou doleva, kdy letadlo postavil na k ídlo, se dostal za n a pak potla il knipl od sebe. Stáhl plyn na minimum a Bigfire za al nabírat rychlost. Vega se blížil k Velbloud m shora rychlostí, kterou odhadoval na dobrých dv st padesát kilometr . Motor tiše brumlal a bylo slyšet jen svišt ní v tru na k ídlech a štítku p ed ním. Prolétl jim t sn p ed tupými nosy a ud lal levou stoupavou zatá ku na plný plyn. Podcenil však piloty, kte í ho na okamžik dostali na mušky svých kulomet , a ty za aly dštít ocelovou smrt. Jen prudká zatá ka doleva, kterou Velbloud nem l tak dobrou, mu zachránila krk. P esto n kolik kulek prolétlo letadlem a jedna se zaryla do zad seda ky pilota, do které na Vegovu žádost dali ten í ocelový plech. Zastavil sice kulku, ale rána, kterou ucítil až v páte i, v bec nebyla p íjemná. Vincent p estal d lat skopi iny, nabral rychlost a ob ma Velbloud m zmizel z dohledu. Pak se velmi opatrn p iblížil k Sopwithov letišti a rychle p istál. Když doroloval k hangáru, kde stáli mechanici, d lníci i konstruktér Smith a sir Tommy, vypnul motor. Vylezl ven a když vid l jejich bílé obli eje, došlo mu, že mohl zni it, jen pro svou klukovinu, nový drahý prototyp. 84

Za ervenal se, což na jeho tmavší pleti nebylo zase až tak moc vid t. Rozhodil dlouhýma rukama a nadechl se, aby se omluvil. V té chvíli už u n j byl sir Tommy a držel ho za ramena. „Jste v po ádku? Strašn se omlouvám, Vincente,“ ekl mírn rozt eseným hlasem. „Nedošlo mi, že by obrana Londýna mohla vzít naše zkoušky vážn , nebo že by si jich v bec všimla. Normáln startují, jen když p elétávají letadla do Francie, protože sem N mci nedoletí. Snad práv jen Zeppelinem. A už v bec by m nenapadlo, že n který z t ch troub napadne letadlo, které má anglické výsostné znaky. Museli to být n jací nová ci.“ Vincent Vega dvakrát polkl a sklonil hlavu, aby nebylo vid t, že se usmívá. „Nová ci to nebyli zcela ur it ,“ pomyslel si, „na to m li až nep íjemn p esnou mušku. Kdybych tam nem l ten ocelovej plech, tak mám díru do t la jako p st.“ „Poj te se napít a promluvíme si o letových vlastnostech letadla.“ „M li bychom se nejd ív podívat, jestli se mu n co nestalo. Myslím, že n jaký ten zásah jsem p ece jen dostal.“ „Vy jste v po ádku?“ zopakoval sir Tommy svou p edchozí otázku. „Jsem,“ kývl Vega. „Musím ale íct, že jste odvedli fantastickou práci. Tohle letadlo nemá konkurenci. Jak v obratnosti, tak i v rychlosti. Podle m jsem let l tak dv st padesátikilometrovou rychlostí a byl jsem ve výšce minimáln ty kilometr . A umož uje akrobatické prvky, které ani Velbloud, ani S.E. 5, ani n mecká letadla nesvedou.“ „Pane,“ p ib hl k nim jeden z mechanik , „Bigfire dostal patnáct zásah a pancí v seda ce má vybouleninu jako p st.“ „Vy jste v štec. Kdybyste nás nep esv d il, abychom ho tam dali, tak…“ „Byla to moje hloupost,“ odmítl Vega pokra ovat na toto téma. „Nem l jsem jim v bec dát p íležitost. M li bychom vyzkoušet a zm it maximální rychlost, jak se bude chovat p i st elb …,“ smutn se podíval na tmavnoucí oblohu. Blížil se ve er. 85

„Na to bude as zítra,“ ukon il debatu sir Tommy. „Dnes se už létat nep jde. Letadlo musejí mechanici po ádn zkontrolovat. A druhý exemplá ješt není úpln zkompletovaný, ale do zít ka by mohl být.“ „To by bylo fantastické,“ nadšen kývl Vincent a nyní už v klidu doprovodil sira Tommyho do jeho kancelá e. *** Vincent se napil a chvíli slastn povaloval doušek dvacetileté whisky na jazyku. Lord Tommy práv telefonoval s velitelstvím a m l v obli eji ím dál tím p ekvapen jší výraz. „…opravdu je to tak, Paule? To snad není možné. Vždy máme takový nedostatek pilot …“ Vincent ho poslouchal a uv domoval si, že se v ci za ínají komplikovat. „Nep ítel už z ejm prokoukl naše krytí,“ pomyslel si znepokojen , „a to dnešní setkání nebyla náhoda. Když dokázali vypátrat Burtona, tak pro by nedokázali najít i nás. Budeme se s tím muset n jak vypo ádat.“ „Ten útok nenahlásil žádný z pilot , kte í byli ve vzduchu v oblasti Londýna. Nejsem schopný p ijít na to, jak mohli získat Velbloudy a zjistit, kdy budeme testovat nový stroj,“ Tommy se v rozpacích podrbal na hlav a rozcuchal si už tak dost pocuchaný ú es. „Já bych nep ítele nepodce oval,“ pokr il rameny Vincent Vega. „N mecká špionáž byla vždycky vyhlášená oproti n kterým jiným složkám císa ské armády. Navíc bych si dovolil poznamenat, že v Anglii je pom rn hodn lidí, kte í mají N mecko v lásce daleko víc než Albion. Krom toho tady máme s kolegou Ková em pom rn choulostivé poslání, které je velmi siln protin mecké, což by mohl být další d vod toho útoku. A letadlo, které by mohlo zm nit pr b h války? To se vám nezdá jako dobrý d vod riskovat, že odhalíme pár utajovaných agent ? Kdyby m nebo vás sest elili, tak se Bigfire na frontu nikdy nedostane…“ 86

„Máte pravdu,“ zamyslel se lord Sopwith. Sedl si do kožené klubovky proti Vegovi, vzal do ruky skleni ku s whiskou a napil se. Pak si zapálil havanský doutník, op el se a hodil nohy na stolek. „To ale znamená, že musejí mít lov ka i v mé vlastní továrn .“ „Je to velmi, opravdu velmi pravd podobné,“ napodobil ho Vincent. „N které americké zvyky,“ ukázal prstem na své nohy na stole, „jsou velmi inspirativní.“ 4. „Seš si jistý, že návšt va lorda Rebtona je to pravé o echové?“ „Co?“ zatvá il se nechápav Biggles. „Že nás nic lepšího nenapadne?“ „Podívej, stavíme se te pro jednu moji vzdálenou p íbuznou, kterou jsem vid l naposledy p ed dobrými p ti lety. Moc velkou radost z toho nemám, bylo to tehdy takové nohaté, rozevláté stvo ení, které strašlivým zp sobem otravovalo všechny v širokém dalekém okolí. V etn mojí mali kosti. Ale plukovník Raymond n kde zjistil, že je to jedna z mála p ítelky mladé manželky lorda Rebtona. Kde se mohly skamarádit mi není jasné. Ale to není d ležité. K teti ce Jane se t ším, je to taková hodná stará dáma, která miluje aj a kolá ky.“ Biggles p iv el slastn o i a p estal sledovat krajinu ubíhající za oknem. „Jak dlouho ješt pojedeme tímhle vlakem?“ „Už to není daleko,“ Biggles p ejel zb žným pohledem louky a malé lesíky míhající se venku za špinavým oknem, „odhaduji to tak na deset minut.“ *** Vystoupili z vlaku a Biggles ihned zamí il k vysokému hubenému postaršímu muži s velkou lysinou, oble enému do erného obleku a bílých rukavic. 87

„Harolde,“ vyk ikl nadšen , „to jsem rád, že jste mi p ijel naproti.“ „Pane,“ mírn sklonil hlavu muž, „paní p ikázala, abych vám dovezl vaše auto. Dovolil jsem si ho trochu umýt. Když jste tu byl naposledy, n jak jste nestihl…“ „To je Harold, majordomus mé drahé tety. Nejlepší idi , jakého jsem kdy poznal. Jezdí ješt rychleji, než já létám. Mimochodem, byl idi em mého strýce a vyhráli spolu Targa Florio v roce 1911…“ „Pane,“ vstoupil tichým hlasem do nadšené Bigglesovy tirády Harold, „nebylo to v roce 1911, ale…“ „To je p ece jedno,“ mávl rukou Bigglesworth. „Jedeme, teti ka už nás eká.“ „A strý ek?“ zeptal se tiše Ková . „Zabil se p i pokusu o p ekonání sv tového rychlostního rekordu na vod . Od té doby teta odmítá vstoupit na jakoukoli lo .“ Vyšli p ed nádraží a tam stálo nádherné erné auto ladných tvar . „To je Aston Martin, strý ek plánoval, že s ním bude závodit, ale už k tomu nedošlo. Zd dil jsem ho já, ale nechávám si ho tady.“ „To chápu,“ usmál se John. Nasedli do auta a prkenný Harold usedl doprava k volantu. Místo vzadu zaujal Biggles, protože byl daleko menší než John, který by se tam v bec nem l šanci vejít. Motor za val a automobil vyrazil jako lovící gepard. John se podv dom chytil ru ky u dve í a uvolnil se až v okamžiku, kdy zezadu uslyšel tichý Biggles v smích. Stromy se kolem nich míhaly tak rychle, že splývaly v šedivou šmouhu. John ani nesta il sledovat stav rozbité cesty, po níž uhán li. Zap el se rameny a zády a snažil se zhluboka dýchat. Našt stí cesta netrvala dlouho, asi za deset minut silnice kon ila otev enými železnými vraty. Harold mírn ubral, takže nyní nejeli víc jak sedmdesátkou. Drobné kamínky létaly zpod kol a bušily zespodu do karoserie. idi p edjel p ed hlavní vchod 88

a elegantním smykem zastavil. Další sprška bílých kamínk odlétla na zast ižený trávník. „To bude mít Rodney radost,“ ekl Biggles a Harold se široce usmál. Otev ely se dve e domu a z nich vyb hla nádherná, štíhlá ernovláska s jemným obli ejem a nyní tak moderním ú esem, kterému se íkalo bubikopf. Útlý pás zd raz ovaly sv tle modré šaty p epásané bílou šerpou. Kulatá prsa lákala pohled do tvercového výst ihu. Mohlo jí být tak devatenáct let. „Huh,“ vyrazil ze sebe Biggles a z stal stát s otev enými ústy. Pak je se slyšitelným klapnutím zav el a oto il se k Johnovi: „Dovol, abych ti p edstavil sest enici Charlottu. Tohle je John Francis Ková , jeden z nejlepších vále ných pilot , jaké znám,“ ukázal rukou na Johna. Ková se mírn uklonil a políbil dívce ruku. V této chvíli byl vd ný své p ítelkyni, komtese de Villefort, za lekce slušného chování ve vyšší spole nosti. Dívka zrudla jako pivo ka, vytrhla mu ruku, kterou si ponechal daleko déle, než vyžadovala slušnost, a utekla dovnit domu. „Ohlásím vás tet ,“ k ikla ješt p es rameno. „Ježkovy o i, jak by ekl Zrzek,“ vydechl Biggles, „to se nám to ká átko vyvrbilo.“ „Ješt ti je líto, že jsme p ijeli na návšt vu?“ „Ne,“ zavrt l hlavou Biggles, „ale bude mi setsakra líto, až budu muset odjet.“ „Tak to jsme dva,“ potvrdil jeho pocity John Francis Ková . *** „Ty se, Jamesi, opravdu nezm níš,“ hudrovala teti ka. „Nejenže se tu zastavíš po tak dlouhé dob , ale ješt chceš odjet už zítra. Jsi n jaký hubený, to vás tam na té front tak špatn krmí? Dej si ješt kolá ek.“ Biggles sed l rovn jako školák a st ídav rudnul a blednul. John Francis Ková se královsky bavil. 89

„To na n j nem žete dohlédnout,“ obrátila na n j pozornost teti ka Jane a Biggles si viditeln oddechl. „Jste starší a jist máte víc rozumu než m j synove ek.“

90

Ková m l co d lat, aby udržel vážnou tvá , a vy ešil to tím, že se napil aje. „D lám co mohu, ale to víte, s ním jsou problémy. Je to m j velitel a já ho musím poslouchat.“ „To se sešli dva,“ brblala teta Jane, „James a Algemon… Už aby ta válka skon ila a oba se oženili a založili rodiny. Nebo dopadnou jako…“ „…strý ek Alfréd,“ doplnila Charlotta, které sledovala, jak její matka plísní Bigglese, s nadšením v zelených o ích. „Ale Charlie,“ pokárala ji teta Jane, „o strýci Alfrédovi se nemluví.“ „Ano, matinko,“ schlípla na oko dívka, ale šelmovské plamínky jí dál plály v o ích. „Víte, teto Jane,“ odbo il od ožehavého tématu Biggles, „my jedeme za lordem Rebtonem. Pot ebujeme s ním prohovo it jeden letecký manévr, který…“ „…je n co, o em já nevím v bec nic,“ usekla teta jeho vysv tlování. „Jé,“ nadsko ila Charlotta s rozzá enýma o ima, „já bych cht la jet s nimi. Už jsem se s Leonorou nevid la snad sto let. A že se budete vracet p es nás, strý ku Jamesi,“ ekla tak nevinným dív ím hlasem, že ji John musel obdivovat. Za sv j život se potkal s mnoha dívkami a ženami a vždy s údivem sledoval, jak dokázaly manipulovat svým okolím, když n co opravdu cht ly. „Já bych s ní aspo mohla prohovo it tu práci, kterou nám dala sle na Arbuthnotová. Víš, jde o tu práci o antických um leckých dílech v anglických a n meckých muzeích…,“ sklonila hlavu tak, aby jí nebylo vid t do výst ihu ani na dychtivé o i. „No, Jamesi, dokážete to pochopit?“ obrátila o i v sloup teta Jane. „Ony studují historii v Cambridgi. Tedy sice jen koresponden n , ale ob as musejí na konzultace… Vždy se to pro mladou dámu nehodí… Musí s ní jezdit sle na Jonesová… Prost , je to d sné. Kam ten sv t sp je? To za mých mladých let nebylo.“ 91

Upila z mali kého hrne ku aj a podívala se vy ítav na Bigglese, jako kdyby on za tu spouš mohl. „No, vzhledem k tomu, že tady op t budu muset Aston Martina nechat, protože do Francie si ho brát nebudu, by Charlotta mohla se mnou na návšt vu k lordu Rebtonovi jet,“ ekl stejn nevinným hlasem jako p ed chvílí Charlotta. Za tu v tu sklidil nadšený a zá ivý úsm v mladinké dívky. „Ale to nep jde, protože sle na Jonesová…“ „Sle nu Jonesovou ur it dob e nahradí lady Rebtonová,“ Bigglesovo gesto uklidnilo teti ku Jane, alespo pro tuto chvíli. „A krom toho, je možné, že se vrátíme ješt tentýž den. Slyšel jsem, že lord Rebton je zna n nespole enský lov k.“ „Tak dobrá,“ souhlasila teta nakonec. „Ale, Jamesi!!! Dáte mi na ni pozor! Ru íte za ni vlastní hlavou!“ „Samoz ejm , teti ko,“ Biggles se usmál a teprve nyní si Ková uv domil, jak mladý je vlastn jeho velící kapitán. 5. ídil tentokrát John a vzadu za ním si cosi špitali Biggles a jeho krásná sest enice. Ková litoval, že tady ješt neobjevili zp tné zrcátko, aby se mohl kochat výhledem na Charlottu. Musel však dávat pozor na cestu, protože silnice ani zdaleka nebyla bez vady na kráse, a vyhýbat se rigol m, které tu vyjely t žké formanské vozy. „Bigglesi, nerad vyrušuji, ale podle mapy bychom m li tady n kde odbo it,“ ekl hlasit , aby p ek i el hluk motoru. „Jen je te ješt kousek rovn … Anebo ne, po kejte… Zastavte mi a já si p esednu k vám. Odtamtud se mi bude daleko líp navigovat. Že tomu tak íkáte?“ oto ila se Charlotta k Bigglesovi a tomu málem vypadly o i na tou krásou, kterou mu nabízela ve výst ihu. John zahnul ke kraji silnice a po kal, až si Charlotta p esedne k n mu dop edu. Pak se plavn rozjel.

92

„Tady bude odbo ka,“ upozornila ho a usmála se na n j zelenýma o ima, v nichž bylo vid t zlatavé te ky p ipomínající hv zdy na no ním nebi. John polkl, zav el o i a málem odbo ku p ejel. Prudká zatá ka mu hodila Charlottu do náru e a on nesp chal, aby ji vrátil na místo. Jen mírn p ibrzdil, aby nejel tak rychle. Odsedla si a usmála se na n j. „Nechápu, jak si mohla Leonora vzít takového divného pavouka,“ oto ila se zp t k Bigglesovi. „Te pojedeme už jenom rovn ,“ oznámila mezi e í Johnovi. „Vždy je to sta ec nad hrobem,“ její gesto vyjad ovalo nejhlubší opovržení. „Našt stí v naší staré dobré Anglii už dávno neplatí ty hnusné prastaré zvyky, že rodi e rozhodují o svatbách a takových v cech,“ roz ilovala se a byla ješt hez í, jak zr žov la rozho ením. Oba muži na ní mohli o i nechat. „No, p edstav si, že už mu je p es ty icet. Jak si to mohl jenom dovolit, zkazit život mladé a krásné dívce. Vždy ona je jenom o dva roky starší než já.“ „Jak k tomu došlo?“ „P inutil ji k tomu její otec,“ tvá ila se, jako kdyby kousala do kyselého jablka. „Je to hrab odn kud z N mecka a už léta žije tady. Když vypukla ta válka,“ kývla chápav hlavou, „m l asi strach, aby ho nevyhostili nebo nezav eli. Tak se rozhodl, že provdá svou dceru za anglického paira a tím bude chrán ný.“ „Lord Rebton na to p istoupil?“ zeptal se Biggles. John byl stále ješt zaražený jejím odsouzením ty icátník tak, že nebyl schopný se z toho vzpamatovat. „Já o tom moc nevím, Leonora o tom nemluvila, ale od té doby na univerzit vystoupila z klubu sufražetek…“ „Ty tam jsi?“ „Samoz ejm ,“ ekla hrd a vypnula prsa. „A ví o tom tvoje matka?“ „No, ani… myslím… asi neví.“ P ed nimi se objevil vysoký plot a silnice kon ila v zav ené kovové brán . John zabrzdil, a než sta il stisknout houka ku, 93

protáhl se pootev enou branou vychrtlý muž, oble ený v emsi, co nápadn p ipomínalo uniformu. „Šmankote,“ vydechl Biggles, „to jsem zpátky na front ?“ „Ne, takhle jsou oble eni všichni sloužící,“ pokr ila rameny Charlotta. Muž k nim došel, sklonil se k okénku idi e a pravil: „Jste na soukromém pozemku, okamžit ho opu…“ Nedopov d l, protože Charlotta vylétla z auta jako ertík a k ikla na p ekvapeného vrátného: „No, Isidore! Co je to za p ivítání?!“ „Ó, sle no Charlotto,“ spráskl rukama muž a postavil se do pozoru. Vytáhl odkudsi píš alku a zapískal na ni signál, na který se vrata otev ela. U každého k ídla stál jeden muž v pozoru. John si vzpomn l na svou kariéru u francouzské COS, kde dril fungoval podobn . Ot ásl se. P idal plyn a pomalu vjel na bílým pískem vysypanou cestu, která obloukem vedla ke vchodu do zámku. I sochy, které ji lemovaly, vypadaly, jako kdyby to byli vojáci stojící na stráži. „Tady se mi líbit nebude,“ zavr el si pod nos John. „Po kejte, až uvidíte Leonoru,“ dlouze se na n j podívala Charlotta. „Vám se vyrovnat nem že,“ usmál se. Jemn zabrzdil p ed vchodem a vysko il ven, aby pomohl Charlott vystoupit. „M bys tam klidn nechal,“ zabru el Biggles, ale v tom okamžiku se rozzá il jako váno ní strome ek. John se oto il a strnul. Po bílých mramorových schodech scházela blondýnka v zelených šatech po kotníky, s krátkými balonovými rukávy. Boty na vysokém podpatku ji ješt víc zeštíhlovaly. Ch zi m la jako manekýna. „Charlie,“ zajásala a p idala do kroku. „To jsem š astná, že sis ud lala as a p ijela m kone n navštívit. Jsem tu úpln 94

od íznutá od sv ta, a když jsi zavolala, byla jsem tak rozrušená, že jsem nemohla celou noc spát.“ Dívky se objaly. Biggles a John Francis Ková vystoupili z auta a ekali, až na n dojde ada. Všimla si jich okamžit , ale dala si na as. Za jejími zády se objevil vysoký, hubený muž s aristokratickým tenkým a velkým nosem, který vévodil celému obli eji. Na levé tvá i m l dlouhou jizvu. Mohlo mu být tak ty icet let. Oble ený byl do zelených rajtek, vysokých erných holínek a zelené košile s tuhým líme kem. Biggles se podíval na Johna a ten mu pohled vrátil. Oni sami m li na sob pohodlné volné šedivé kalhoty, bílé košile, volná saka a kostkované kšiltovky. „P edpokládám, že jste kapitán James Bigglesworth,“ sešel lord n kolik schod dol a podal ruku Johnovi. Ková zavrt l hlavou a ekl: „Poru ík John Francis Ková . M j velitel, kapitán Bigglesworth,“ ukázal na Bigglese. „Nev d l jsem, že tak mladý lov k m že být tak vynikajícím letcem,“ hlas lorda Rebtona byl hluboký, ale byl v n m slyšet sk ípavý tón. „Lord Sopwith, na jehož stroji létám, mi doporu il, abych s vámi prokonzultoval jeden manévr, s nímž jsem se nedávno setkal na front . Málem m to stálo život. Tvrdil, a já s ním souhlasím, podle toho, co jsem o vás etl, že jste jeden z mála lidí, kte í mi mohou pomoct. Proto vám také volal telefonem, a když jsem se dozv d l, že moje sest enka je p ítelkyní vaší ženy, dovolil jsem si ji vzít s sebou. Doufám, že vám to nevadí.“ Lord Rebton si nasadil monokl a nakr il elo. Váhal, ale pak med mazaný kolem úst zvít zil. „Zvu vás na ob d, poté si pohovo íme o vašem problému a dámy si mezitím mohou promluvit.“ Biggles se usmál, drobn se uklonil a vyrazil za pánem zámku.

95

6. „N kolik pilot , kte í cht li Immelmanna napodobit, skon ilo v troskách na zemi,“ Biggles m l v ruce model letadla Sopwith Pupp a p edvád l trik n meckého pilota, kterým proslul. „N me tí piloti byli vždycky jedni z nejlepších,“ ekl trochu nadut Rebton a potáhl z masivního kubánského doutníku. „A my se od nich musíme neustále u it.“ Biggles položil letadélko na st l vedle své sklenky whisky a chopil se jí. Zlehka zamíchal zlatavou tekutinou a snažil se zakrýt znechucení nad neustálým vychvalováním n meckého císa e a jeho zp sobu vedení války. „Nicmén tohle by Velbloud zvládnout m l,“ zamyslel se Rebton, „ale musel by p i tom zvratu využít pravou zatá ku…“ Nyní už si mluvil sám pro sebe. Opravdu ho problém zaujal. Biggles se potm šile podíval na Johna a dovolil si drobný úsm v. O problému, s nímž za lordem Rebtonem p išli, už debatovat nepot ebovali, oba Immelmanna zvládli, práv tak jako další piloti 266. letky. „Celý trik je v tom, odhadnout pravý okamžik, kdy je nutné postavit stroj na hlavu, a jak dlouho si pilot m že dovolit let t dol , aniž by urval k ídla,“ odsouhlasil v duchu Biggles v úsm v Ková . „M žete mi to ukázat ješt jednou?“ Rebton sed l zamyšlen v hluboké, erné kožené klubovce a jednou rukou si podpíral bradu. Biggles mu vyhov l. Po vydatném ob d sed li v ku árn už asi t i hodiny a debatovali o létání. Johna to vcelku moc nebavilo, protože létat um l, ale nebyl fanatik jako nap íklad Vega. „Možná jsem m l zkusit zalétat to nové letadlo já a on m l být tady,“ pomyslel si John v duchu, „jeho by tohle zajímalo daleko víc.“ „Já si myslím, že to možné je,“ ekl lord Rebton. „Mám ur itou p edstavu, jak to ud lat, ale…,“ podíval se vysokým oknem do zahrady „dnes už to není možné vyzkoušet. Je p íliš pozd . Ale zítra ráno vám ukážu, jak na to.“ 96

„D kuji, lorde Rebtone,“ sklonil Biggles hlavu. „Te vás zvu do svého hangáru,“ ekl Rebton pyšn , „abych vám ukázal svou sbírku letadel.“ Vstal a aniž by ekal na své hosty, vyrazil ke dve ím. Biggles ho následoval s lehkým pokr ením ramen. 7. Vyšli ven zadním vchodem a John s Bigglesem se p ekvapen zastavili. „Tohle je normální letišt ,“ vydechl Ková . Necelých padesát metr od nich za ínala travnatá startovací dráha. „Tady by mohly startovat i bombardéry. Ta dráha má snad dobrý kilometr,“ p ikývl Biggles. Rebton zamí il k vysoké hranaté budov , která nemohla být ni ím jiným než hangárem. Z malého domku vedle ní vyb hli dva mladí muži. M li na sob n co podobného jako vrátný Isidor. „Ten zrzek vartoval p ed bytem našeho kolegy Burtona,“ šeptl Ková Bigglesovi do ucha a o ima ukázal na jednoho z nich. Sáhl si dozadu na opasek, kde m l v pouzd e zasunutou pistoli Browning FN, aby se ujistil, že tam je. „Tak to jsme na správné adrese,“ usmál se Biggles. Muži dob hli k vysokým vrat m a otev eli je. Ozvalo se d sivé sk íp ní kole ek a muži fun li jako nažraní hroši. Rebtona ani nenapadlo jít jim pomoct. „To je ale rozdíl mezi tímhle náfukou a lordem Tommym,“ prolétlo Johnovi hlavou. „Už se nedivím, že se Leonora tak radovala, když se tu objevila Charlie.“ „Tak támhleto je Pup, to vedle Armstrong-Whitworth F.K. 6, to je mašina, s níž se snad nedá létat. Našt stí nikdy nešla do boje. Myslel jsem, že už ani neexistuje. To vedle je Sopwith Buldogg, pomalejší stíha ka, ale má ty i kulomety, takže je to nebezpe ný protivník. Ale te už je zastaralá. Tohle je zajímavý stroj – Bristol M.1c. Lítá až dv st šest kilometr za hodinu, ale má jenom jeden kulomet. A tady jsou dva Velbloudi.“ 97

„Je vid t, že se opravdu vyznáte,“ ekl, se skoro neslyšitelným tónem uznání, lord Rebton, který naslouchal Bigglesovu vý tu. „Zkusím to zítra s Bristolem, je to jednoplošník a má pevn jší konstrukci než Velbloudi, na nichž létáte.“ Biggles nicmén zamí il k Velbloud m a zamilovan je pohladil. Pak sebou nepatrn škubl, jako kdyby ho n co p ekvapilo. Všiml si toho pouze John, který ho sledoval. „Stejn není lepší stíha ka než Velbloud. Je sice jankovitý jako zví e, podle n hož ho pojmenovali, ale v rukách dobrého pilota proti n mu nemají šanci ani Albatrosy, ani Fokkery Dr. 1. Snad jedin n která n mecká esa jako von Richthofen se nám mohou rovnat.“ „Tak pro prohráváme?“ zask ípal Rebton v hlas. „Jak je možné, že ztrácíme nejen na souši, ale i na mo i? N mecké ponorky…“ „Dostávají na frak, práv tak jako N mci ve vzduchu. Ve vzduchu je problém v tom, že n meckých letadel je víc, mají prost po etní p evahu. Ale zásadní problém tkví v pozemním vojsku,“ p erušil lorda Rebtona John, který už to nemohl poslouchat. „Ale omlouvám se, že jsem vám sko il do e i. Politika není mojí nejsiln jší zbraní.“ „A v em jste dobrý?“ ušklíbl se Rebton. „Krom toho, že trochu létám, i když se kapitánu Bigglesworthovi nebo poru íku Vegovi vyrovnat nemohu, docela slušn st ílím.“ „To je, lorde, velmi slabé ohodnocení jeho schopností,“ usmál se široce Biggles. „Drží rekord. Sest elil nep átelské letadlo jediným výst elem a to ješt z pistole.“ „To se nedá po ítat,“ protestoval John, „to byla výjime ná situace.“ „To je pravda,“ souhlasil Biggles, „ale normální sest el se mu povedl p ti kulkami, a to nikdo jiný, pokud vím, nezvládl.“ Rebton se poprvé podíval na Ková e s mírným zájmem. „St ílím také slušn . Nechcete si zast ílet? Moje st elnice je vám k dispozici. Možná bychom si mohli p ed ve e í dát malou sout ž.“ 98

„Velmi rád,“ p ikývl John a byl velmi zv davý na výkony protivného hostitele. 8. Klika dve í se pohnula a John bleskurychle sáhl pod polštá . „Bu v klidu,“ ozval se Biggles, který vešel dovnit . Ková se znovu natáhl na rozlehlou postel a dal si ruce pod hlavu. Zadíval se do stropu a zasn n ekl: „Tvoje sest enka m la svatou pravdu.“ „Uznávám, že od jisté doby má vždycky pravdu,“ zašklebil se Biggles a sedl si ke stolu. Vytáhl cigarety a zapálil si. Vyhlédl z okna, pak se vrátil ke stolu a nalil si po ádného panáka whisky. „Ale na kterou pravdu jsi myslel práv te ?“ Biggles se napil a slastn p iv el o i. „Leonora je nádherná. Stála by za h ích.“ „Už jsem si myslel, že jsi proti ženám imunní,“ uculil se Biggles. „Nejsem, ale n jak si na misích nedovolím…,“ John zrozpa it l. „Všiml jsem si n eho zajímavého,“ za al Biggles. „V hangáru?“ ušklíbl se John? „Nebo až u ve e e?“ Te na okamžik zrozpa it l Biggles, ale okamžit se vzpamatoval a snažil se dlouhým douškem zakrýt rum nec na tvá ích. „Samoz ejm v hangáru,“ odsekl. „Ti Velbloudi byli dneska nejen venku, ale st ílelo se z nich.“ „To je zajímavé,“ podrbal se John na nose. „P ed chvílí jsem si vyšel na krátkou procházku a zašel do vesnice. Je to odtud kousek. Z pošty jsem volal Vegu, který je u Sopwitha.“ „To vím.“ „Dnes byl zalétat nové letadlo a dva Velbloudi se ho pokusili sest elit. Nebýt pancé ového plechu za seda kou pilota, tak by se jim to povedlo.“ Biggles si nalil další št drou dávku a na jeden zátah ji vypil. 99

„Mimochodem, sledoval m ten zrzek. Ale nechal jsem ho.“ „Možná jsi nem l lorda porazit takovým rozdílem na st elnici. Bylo to až tristní. Všiml sis t ch trofejí v ku árn ?“ „Samoz ejm .“ „To jsou jeho vlastní.“ „No a co? Jsem lepší st elec.“ „Ale on je nebezpe ný.“ „To já taky.“ „Je na vlastní p d .“ „S tím po ítám. Aspo nám to bude chtít nat ít zítra. Když si bude myslet, že umí to, co my ne.“ „Ale to není špatný nápad,“ usmál se kone n Biggles. „Byl u ve e e rudý vzteky.“ „No, rudý jsi byl taky,“ poznamenal nevinn Ková , vstal a došel ke stolu. „Ale Johne,“ zavrt l kárav hlavou Biggles. „Vždy jsem slíbil teti ce, že se o Charlottu postarám.“ „Nejsem si jistý, že to myslela takhle.“ „Že zrovna ty mi budeš kázat, tak to m nenapadlo. Snad mi budeš rozmlouvat i whisku nebo cigarety, když sám nekou íš.“ „Rozmlouvat cokoli svému velícímu d stojníkovi bych si nikdy nedovolil,“ zašklíbil se John a plácl rukou do stolu. Pak si nalil sklenku a p ipil Bigglesovi: „Na všechny tvé sest ely.“ Mladý Angli an se usmál a vypil svou sklenku do dna. „Jdu se vyspat, abych byl zítra fit na to létání.“ „U nás v echách se íkával jeden takový vtípek.“ „Jaký?“ nechal se nachytat Biggles. „Slušná dívka je brzy v posteli, aby pak mohla být v as doma.“ Biggles se na okamžik zatvá il nechápav , a pak se rozchechtal. Š ouchl Ková e p stí do ramena, ale poté mávl rukou. „Ty seš nenapravitelnej. Co jsem komu ud lal, že m sest elili tam u toho záme ku. Jako kdybych nemohl spadnout o n kolik kilometr dál.“ Zmizel za dve mi a tiše je za sebou zav el. 100

6. KAPITOLA 1. Ráno u snídan se Biggles tvá il jako spokojená ko ka, která práv slízala smetanu z celého krajá e mléka. Ková si všiml i drobných kruh pod o ima. „Díval jsem se z okna,“ poznamenal, když si mazal chléb máslem, „a dnes je vynikající po así na létání.“ Lord Rebton si nasadil monokl a p ísn se podíval z okna, aby zkontroloval Bigglesova slova. Pokýval hlavou a trochu znechucen si zm il ob ženy, které švito ily u stolu a v novaly se daleko víc povídání než jídlu. Leonora odložila vidli ku a podívala se na svého manžela: „Drahý, musíš si uzurpovat oba tyto mladé muže? Cht la bych si zahrát tenis. Je to p íležitost, která se zase nebude tak brzy opakovat.“ Lord Rebton se zatvá il, jako kdyby si kousl do kyselého jablka. Biggles ho okamžit napodobil a krom toho mu na ele vyrazily kr p je potu. „Já myslím, že bych mohl zastoupit svého nad ízeného,“ nadzdvihl se Ková . „Nejsem sice žádný p eborník, ale mí ek snad p es sí p ehodit dokážu. A m j kapitán je daleko lepší pilot než já.“ Bigglesovi se viditeln ulevilo. Nenápadn si set el pot z ela, jeho „láska ke sportu“ byla všeobecn známa. „Dob e, dámy,“ kývl lord Rebton, „doufám, že vám hodina k p íprav bude sta it. My si zatím pohovo íme v salonku.“ 2. John vyšel z pokoje oble ený do sportovního, m l na sob šedivé pumpky, bílou košili, pun ochy na podvazcích a nízké ernobílé kožené boty. Na hlav m l kšiltovku, která ho m la 101

chránit p ed úpalem. V ruce t ímal d ev nou raketu, kterou mu p ed chvílí p inesl komorník. Z pokoje opodál vyšla Leonora, jednoduché a rafinované bílé šaty do p li lýtek se jí vlnily kolem t la. Došla k zábradlí a zavolala na svého komorníka: „Frede, nezapome te nechat na zítra p ipravit Daimlera. Manžel by to nesl velmi…“ „Samoz ejm , madam,“ nesl se zespoda mužský hlas. „Je to za ízené. Jean už na tom od rána pracuje.“ „Máte na zít ek naplánovaný výlet?“ zeptal se John Leonory, která si ho do té doby nevšimla. Škublo to s ní, jak se lekla. „Johne, vy chodíte jako duch,“ usmála se trochu násiln . Dýchala rychleji a na tvá ích m la rum nec. „Promi te, nev d l jsem, že jste si m nevšimla. To mn se stát nem že, že bych vás p ehlédl.“ Koketn se usmála a nadhodila si v ruce tenisovou raketu. „Jdeme? Za chvíli už bude p íliš teplo na sportování.“ V té chvíli se k nim p ipojila Charlotta v pon kud spole enšt jším oble ení. „Vy hrát nebudete?“ pozdvihl Ková obo í. „Já hraji, jen když není zbytí. Sport pro m není.“ „Charlie má rad ji knihy a sn ní o princích, kte í pro ni p ijedou na bílém koni, nebo alespo ve sportovním aut . Eventueln v letadle?“ uculila se Leonora. Charlotta ji plácla p es ruku a durdila se: „Ty si ze m stále d láš legraci.“ „A co si to neseš s sebou na kurt?“ ukázala Leonora prstem na knihu, kterou m la Charlotta v podpaží. „Ur it to jsou n jaké básn .“ „Jsou,“ kývla Charlotta. „Víš, jak jsi mi v era vypráv la o tom Stonehenge,“ o i se jí rozzá ily, „tak jsem si vzpomn la, že tu mám knihu, kde se o n m píše. Napsal ji už dost dávno Johann Holderlink, n mecký romantický básník. Potom ti tu báse p e tu. A až se zase pojedeš podívat na to divné místo, tak si na m vzpomeneš.“ 102

„Stonehenge?“ podivil se Ková . „V era mi vypráv la, že tam ob as jezdí,“ prozradila kamarádku Charlotta. „Prý je to strašn tajemné místo. Pat ívalo druid m…“ 103

„Ale neposlouchejte ji,“ mávla rukou Leonora, „to byly v era jen takové hol i í e i p ed spaním.“ „Jo, ukazovala mi fotografii a bylo to tam opravdu takové tajemné…,“ Charlott zá ily o i jako ínské lampiony. „Nemohli bychom se tam zajet podívat? Prý to není odtud daleko.“ „O tom já nerozhoduji,“ usmál se John. „Ale mám pocit, že to asi nep jde, protože naše dovolená se krátí a my se budeme muset vrátit na frontu. Navíc nás eká ješt cesta pro našeho kolegu, který je u lorda Sopwitha.“ „Až ta válka skon í, tak se tam vypravíme, že ano?“ Charlotta m la o i zasn né jako jarní ráno. „Poj me,“ mávla rukou Leonora. „Nebo oba piloti budou na zemi d ív, než odehrajeme první set.“ 3. „Charlotta se zmínila o Stonehenge,“ Ková se op el zády o op radlo v první t íd vlaku a usmál se na Bigglese. „Prý tam Leonora jezdí na výlety. A možná nikoli sama.“ „O tom jsem n co slyšel,“ zamyslel se Biggles. „Nejsou to n jaké šutráky postavené do kruhu?“ „Obdivuji tvé vzd lání,“ usmál se John Francis Ková pon kud jedovat . „Je to posvátné druidské místo. Místo plné magie…“ „Myslíš si, že by to mohlo být to, co hledáme?“ „No, ekl bych, že je minimáln podivné, když lidé, kte í mají co do in ní s hyuakou, pravideln navšt vují keltské ob tišt . Navíc Stonehenge není daleko od zámku lorda Rebtona.“ „Pro jsme tam nezajeli, když jsme byli tak blízko?“ „Aby to Charlotta v prvním dopisu napsaném své nejlepší p ítelkyni prozradila?“ „To mi nedošlo,“ podrbal se Biggles za uchem. „Ženské v ci a jednání jsou mi ješt cizejší než manévry n meckých pilot . A to jsem si prostudoval jejich p íru ky.“ „Ženské p íru ky?“ zeptal se potm šile John. 104

„Ne,“ prudce zavrt l hlavou Biggles, „samoz ejm n mecké, pilotní.“ „A nau il ses z nich n co?“ usmál se John. „Ne,“ zavrt l hlavou Biggles. „Ale jsem zv davý, jestli už vypátrali toho, kdo musel dát echo t m dv ma Velbloud m, co se pokusily sest elit Vegu.“ „To se dozvíme za pár minut,“ podíval se John na hodinky. „Vincent by nás m l ekat na nádraží.“ „Mimochodem, Rebton zvládl Immelmanna hned na druhý pokus. Sice p i tom málem urval k ídla u svého Bristola, ale je to opravdu schopný pilot. Musel jsem trochu p edvád t nová kovské chyby, když jsme to rozebírali po jeho pokusu, aby m neprokoukl. Jak jsi dopadl ty?“ „P ibližn stejn . P ece jen umím hrát tenis trochu líp, i když na tyhle rakety zvyklý nejsem. Povedlo se mi nenápadn prohrát jeden set. Dva jsem vyhrál. P ece se nemohu nechat zahanbit ženskou. Že?“ „To by s t mi sufražetkami nebylo už v bec k vydržení,“ souhlasil Biggles a zapálil si dnes již patnáctou cigaretu. Zasnil se a bylo jasn vid t, že má p ed nevidícíma o ima sympatickou ernovlásku. 4. „Máme ješt dva dny,“ John Ková si p ejel rukou po hladce oholené tvá i, „a myslím si, že bychom m li navštívit Stonehenge. Ten tv j analyzátor funguje spolehliv ?“ „Byl jsem na univerzit a všechno se potvrdilo.“ „Co jsi zjistil ty?“ „V knihovn toho bylo k Stonehenge hodn . Podstatné byly popisy druidských ob ad , které se odehrávaly ve dvou dubových hájích navazujících na to ob tišt . Zprávu o tom sepsal v minulém století jeden soukromý badatel. Jméno si te nevybavuji, možná Swift, nebo tak n jak. To není podstatné.“ „Bigglese tu necháme?“ „Domluvili se s Tommym, že si zalétá na Bigfiru.“ 105

„Nem li bychom se spojit s plukovníkem Raymondem?“ „Nemusíme,“ usmál se Vega a mávl rukou p ed sebe, „támhle totiž p ichází.“ „To je dob e,“ kývl Ková , „budeme pot ebovat auto. P ece si ho nem žeme p j it od lorda Sopwithe.“ „Zdravím vás, chlapci,“ zastavil se u nich Raymond. „Mohu p isednout?“ „Sice to je soukromý pozemek sira Tommyho, ale lavi ka je velká dost pro všechny,“ uculil se Ková , jehož neúcta k nad ízeným byla pov stná. „Práv jsme vás cht li navštívit. Máme novinky, které by vás mohly zajímat, ale na jejich prov ení bychom pot ebovali p j it auto.“ „Chcete se jet podívat na Stonehenge?“ Raymondova kamenná tvá se na okamžik rozjasnila, když vid l p ekvapení v obli ejích obou muž . „Jak to víte?“ „No, trochu jsme sledovali vás, trochu provoz tady v továrn , a také trochu lorda Rebtona s manželkou. V era se vypravili na výlet a kupodivu to bylo Stonehenge. M li s sebou podivného spole níka, vysokého bledého muže, oble eného do jakéhosi tmavého hábitu. Zatímco oni obdivovali krásy anglické krajiny, on se procházel po p ilehlých hájích.“ „Víte, kde se zastavoval?“ „Ne,“ zavrt l hlavou Raymond. „Našeho muže, který byl p evle ený za zem d lce, strašn rozbolela hlava, když se k n mu p iblížil. Dokonce prý zvracel a postihla ho celková slabost. M l velké problémy dopotácet se do vesnice, odkud nám ve er zavolal.“ „To ale znamená, že ona o tom musí v d t,“ ekl Vincent. „Není to až tak nutné,“ zavrt l hlavou plukovník. „Je docela možné, že ji manžel používá jako zást rku.“ „To nás ješt víc nutí k návšt v onoho místa,“ ekl Vega. „Samoz ejm ,“ usmál se plukovník, „automobil je p ipravený p ed hangárem. Kdybyste pot ebovali s n ím pomoct, tak vám je k dispozici Johnson a jeho lidé. V tomto okamžiku máte pov ení jim velet.“ 106

„Kde ho najdeme?“ „V Shrewtonu. Je tam jediná hospoda a jeho poznáte velmi lehce. Je to chlapík, který si s vámi nezadá ani výškou, ani váhou. A jeho pleš svítí do daleka.“ „To je všechno?“ „Nikoli,“ ušklíbl se plukovník. „Víme, kdo pracuje pro Rebtona v továrn , a chceme na n j nalí it past. Pot ebujeme linku p epravy oné drogy narušit ješt víc.“ „Což znamená, že zítra Biggles nepoletí s neozbrojeným Bigfirem. Je to tak?“ „Musíme si chránit naše nová letadla p ed p ípadnými nehodami,“ ekl Raymond s kamennou tvá í. 5. Biggles už sed l v kabin , když v zrcátku uvid l b žícího Smithe. „Volali, že se k Londýnu blíží Zeppelin,“ k i el tak, že ho bylo slyšet i p es brumlání motoru Rolls Royce. „Zkusím se na n j podívat,“ k ikl Biggles. „Nemáte zápalné náboje,“ rozhodil neš astn rukama konstruktér. „Uvidíme,“ odpov d l pilot a zaklapl kapkovitý kryt kabiny. Biggles jemn p idal plyn a Bigfire se rozjel po startovací dráze. Zlehka si pohrál s nožními pedály a spokojen zaregistroval, že velká sm rovka okamžit vychýlila letadlo ze sm ru. Srovnal ho a p idal plyn razantn ji. Bigfire se ile rozb hl po dráze a plavn se vznesl. Biggles testoval letadlo opatrn , aby si na n j zvykl. Bylo to n co úpln jiného než jeho milovaný Velbloud. Bigfire poslouchal na každý jemný pohyb ídicích element , takže se k n mu pilot musel chovat velmi decentn . Zatá ky s jemným náklonem, oto ky s letadlem postaveným na k ídlo, p emet, a nakonec vyzkoušel i Immelmana. To už byl ve výšce dobrých t i tisíce metr . 107

Byl nadšený. S tak poslušným letadlem ješt nelétal. Byl ve vzduchu už dobrou hodinu a v bec se mu necht lo jít dol na p istání. Rozhlížel se kolem sebe a pátral po Zeppelinu. Toho neuvid l, zato si všiml dvou blížících se Velbloud . „Tady jste,“ zabru el si pod nos a zamí il k nim. Vypadalo to, jako kdyby si je cht l prohlédnout nebo se p edvést. Blížil se k nim d v iv , alespo to tak vypadalo. Když už vid l hlavy pilot v kabinách, roze valy se najednou jejich kulomety. K obrovskému p ekvapení úto ník jejich kulky Bigfire nezasáhly, protože Biggles v rozhodujícím okamžiku prudce p idal plyn, a to tak razantn , až páka s cvaknutím narazila do zarážky a málem ji ohnula. Letadlo jako kdyby ve vzduchu posko ilo. Vyrazilo kup edu a najednou nasadilo na prudkou zatá ku doleva. Na n co takového piloti Velbloud nebyli zvyklí. Jejich letadla díky sm ru otá ení vrtule proslula zatá kou doprava a tohle je velmi p ekvapilo. Bigfire prakticky stál na k ídle, když se první Velbloud dostal Bigglesovi na mušku. Automaticky sáhl po spuš adle, na které byl zvyklý, ale nenahmátl ho. Tím promeškal ten správný okamžik a Velbloud mu zmizel z mí idel. Biggles však byl p íliš zkušený a dobrý vále ný pilot, než aby ho taková mali kost vyvedla z míry, a dalším manévrem se dostal do boku druhého Velblouda. Jeho pilot se panicky snažil zmizet mu z dohledu. Postavil své letadlo na umák a ítil se k zemi. Vzp ry Velblouda drn ely a vypínací dráty hvízdaly. Motor val na nejvyšší otá ky. Hrozilo ulomení k ídel, ale pilot toho nedbal. Když zjistil, že má nep ítele nejen stále v zádech, ale že se p ibližuje, zpanika il a zkusil pov stnou zatá ku doprava. Na to však byl Biggles p ipravený a tentokrát se roze valy všechny ty i Vickersovy kulomety Bigfiru najednou a v as. Velbloud vlet l do spršky st el jako tet ev hlušec do snopu brok . Letadlo se ot áslo a prakticky se rozpadlo ve vzduchu na n kolik kus . Biggles na okamžik strnul, protože s n ím takovým se doposud nesetkal. Zabubnování kulek do Bigfiru ho však velmi rychle upozornilo, že boj ješt není u konce. 108

N kolik prudkých manévr z obou stran zm nilo boj v obvyklou psí rva ku, ve které však m l jednozna n navrch Biggles ve svém Bigfiru a bylo jen otázkou asu, kdy dostane pilota Velblouda na mušku. Ten d lal všechno možné i nemožné, aby unikl z pasti, do níž se sám dostal. P i jednom z prudkých obrat se letadlo p evrátilo na záda a pilot vyklouzl z kabiny. Z ejm m l špatn zapnuté pásy. Chvíli visel za ruce a najednou se letadlo op t velmi pomalým pohybem p eto ilo o sto osmdesát stup a pilot vklouzl do kabiny. Než však sta il p evzít kontrolu nad strojem, za al Biggles st ílet. Rachot ty Vickersových kulomet p ehlušil i zvuk motoru. Z Velblouda se za al valit dým, Bigglesovi se poda ilo zasáhnout motor nep átelského letadla. Jeho pilot však své letadlo znovu dostal pod kontrolu, a když se Biggles p iblížil, aby zkontroloval stav nep ítele, pokusil se po n m vyst elit. Kulky prolétly nebezpe n blízko Bigglese a jedna dokonce zasáhla kabinu Bigfiru a rozt íštila jednu její ást. Bigglesovi zrudl sv t p ed o ima. Na front byl zvyklý na rytí ské chování mezi piloty. Na ty, kte í se snažili p istát s poškozeným i zni eným letounem, se nest ílelo, práv tak jako na pozorovatele, kte í museli opustit na padácích sest elené balony. Pokropil Velblouda dlouhou dávkou a tentokrát už toho nep ítel m l opravdu dost. Letadlo se bezmocn zakolébalo a zamí ilo prudce dol k mati ce zemi. Biggles stáhl plyn na p lku a motor jen tiše brumlal. P esto let l rychleji než Velbloud. Najednou uslyšel ošklivý praskavý zvuk, který však trval pouze okamžik. Velbloud let l dol ne ízeným pádem a Biggles si byl skoro jistý, že pilot je mrtvý. Sledoval jeho pád a na rychlom ru m l rychlost kolem dv st padesáti kilometr za hodinu, když se praskavý zvuk opakoval. Tentokrát ho už Biggles byl schopný identifikovat. P icházel od ko ene levého k ídla. P estal se starat o padajícího nep ítele, vybral let a zpomalil. Pak se po ádn podíval na levé k ídlo a polil ho smrtelný pot. V míst , kde byly u ko ene 109

k ídla umíst ny dva Vickersovy kulomety, se rozevírala široká trhlina, která se každým okamžikem zv tšovala. Biggles se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že se soubojem dostal nad rozlehlá pole a je ve výšce minimáln jednoho tisíce metr . Zlehýnka od sebe odtla il knipl. Bigfire sklonil nos k zemi a snášel se dol s motorem b žícím prakticky na volnob h. Znovu se ozvalo zapraskání a letadlu se ulomilo levé k ídlo. Biggles rozepnul pásy a zkontroloval padák, který m l na zádech. Bigfire se naklonil vlevo a ítil se k zemi nar stající rychlostí. Biggles zalomcoval uzáv rem kabiny a ten povolil. Zbytky krytu odlétly stranou a do tvá e se mu op el studený vichr. Vyškrábal se na okraj kabiny a d koval bohu, že se letadlo p íliš neto í. Vytáhl nohy p es okraj a zap el je. „Tak to jsem zv davý, jaké to je,“ ušklíbl se v okamžiku, kdy se odrazil a za al se vzdalovat od letadla. Piloti letadel s sebou zásadn padáky nevozili. Snad to bylo z pov r ivosti, nebo pohrdali tímto systémem záchrany, nebo v ili, že se na zem se svým letadlem n jak dostanou. Možná to bylo také tím, že padáky byly pom rn neforemné a p ekážely. Vega a John Francis Ková byli jedni z mála, kte í ho m li vždy. Nyní byl Biggles Vegovi vd ný, že ho p im l, aby si padák do letadla vzal. Jediný problém byl v tom, že Biggles nikdy p edtím s padákem neskákal. Odrazil se od padajícího Bigfiru a za al se od n j vzdalovat. „Zatím to ješt jde,“ bru el si pod nos, ale p ibližující se zem ho donutila p estat s vtipkováním. „T i vte iny, které jsem m l po kat, už ur it uplynuly,“ pokra oval v samomluv , „takže bych m l zatáhnout za tohle kole ko.“ Jak pravil, tak i ud lal. Za zády mu vylétl vzh ru malý padá ek, který vytáhl hlavní padák. Bigglesem to po ádn škublo. Málem mu to zlomilo krk. Nad hlavou se mu rozev ela bílá kopule a pád se zna n zpomalil. Když Biggles chytil vyražený dech, ot el si obli ej. Byl celý zpocený, letecké brýle se mu posunuly tak, že prakticky nic nevid l. Pohupoval se na padáku a pomalu klesal k zemi. Hluboko pod ním ho ely trosky Bigfiru a nedaleko od n j ležel 110

polorozpadlý Velbloud, jehož pilot n jakým zázrakem dokázal p istát. I když p istání se tomu dalo íkat jen velmi t žko. Vítr nesl Bigglese sm rem k Londýnu a za chvíli mu trosky letadla zmizely z dohledu. „Tak na ten Zeppelin se asi dneska už nepodívám,“ zavr el trochu vztekle Biggles, když si vzpomn l, co bylo jeho p vodním cílem. To už zem byla blízko. Biggles padal sm rem na jakési hospodá ské stavení. Marn se snažil vzpomenout si na rady, které mu Vega dával ohledn ízení padáku. Zkusmo tedy tahal za š ry, ale tím jen svou situaci zkomplikoval. P elétl kamenný plot a vítr ho snášel p ímo proti domu. „Tohle je st edov ký barák,“ zab doval a p ipravil se na nejhorší. „Je celý z kamene.“ M l p ece jen trochu št stí, protože závan v tru ho p ibrzdil a hodil ho do hromady ehosi, co shora vypadalo jako staré seno. Zblízka už to jako staré seno ani nevypadalo, ani nevon lo. Byl to dob e uleželý hn j a Biggles se do n j zaryl až po pás. Na hlav mu p istál vrchlík padáku, takže mu trvalo dost dlouho, než se z toho vymotal. Rozepjal emení, které ho opásávalo. Nakonec mu museli pomoct místní, kte í se sb hli podívat, co jim to p istálo na dvo e. Stáhli z nebohého pilota padák, a když vid li, že tam mají muže zarytého do hnoje, vypukli v hurónský smích. „Nemohli byste m vyndat?“ zakvílel Biggles, který byl tím smradem skoro v bezv domí. Vysoký statný ty icátník, který držel v rukách kulovnici, vystoupil p ed ostatní a namí il na Bigglese. Pilot zvedl ruce. „D lejte se mnou, co chcete,“ b doval, „jen m už z toho vytáhn te.“ „Kdo jste?“ zeptal se majitel usedlosti. „Neš astník zabo ený v hnoji,“ vzpamatoval se trochu Biggles. Puška, která mu najednou mí ila na hlavu, ho p im la k trochu jiné odpov di. „Kapitán královského letectva James Bigglesworth.“ 111

„Máte n jaké doklady?“ „Jo,“ soukal se pomalu Biggles z hnoje ven, „támhletím sm rem pár kilometr , na n jakém poli v ho ících troskách. Ale když zatelefonujete siru Tomymu Sopwithovi, aby si pro m p ijel, tak ten se za m zaru í.“ „Když jste pilot královského letectva, tak co d láte tady? Pro nejste na front ?“ Bigglesovi to hnulo žlu í. „Vy taky nejste stále na poli, ne?“ vyšt kl nakvašen . „I my dostáváme sem tam dovolenku! A mohl bych kone n dát ruce dol ?“ „Ot e,“ zatahal muže za rukáv mladík, „vezmu si kolo a zajedu do vesnice. Zatelefonuju do továrny. D lá tam p ece strýc Joel.“ „To není špatný nápad,“ kývl muž, „a zavolej taky na velitelství, a se tu kdyžtak n kdo zastaví.“ „To je dobrý nápad,“ ekl Biggles, „a vzkážou plukovníku Raymondovi, že jsem tady u vás. A mohl by n kdo zapumpovat? Docela rád bych ze sebe smyl ten smrad.“ „Sammy, jdi s ním,“ zavelel majitel usedlosti a natáhl ruku, „dejte mi tu pistoli.“ Teprve te si Biggles uv domil, že má na boku pouzdro s pistolí. „Mohl byste mi ji také opláchnout?“ požádal muže, když mu ji p edával, „je to památe ní zbra , kterou jsem dostal od svých chlapc . Ostatn mám tam i vyryté v nování.“ Muž si hodil kulovnici do podpaží a otev el pouzdro s pistolí. Vytáhl ji ven a p e etl si v nování vyryté na pažb . „Vy jste sest elil dvacet N mc ?“ „Ne, tohle jsem dostal u p íležitosti dvacátého sest elu. Te jich už mám…“ „… ty icet dev t,“ vydechl mladý hlásek z davu. „Vy jste ten slavný pilot, co o n m psali v Telegraphu.“ „No, te moc slavn nevypadám,“ ot epával ze sebe Biggles kousky hnoje. 112

„A vypadáte stejn jako na té kresb ,“ pokra oval vysoký klu i í hlásek. V té chvíli už byl Biggles na cest k pump na druhé stran dvora a rozepínal si koženou bundu. 6. „Ano, je to tady. N kde tady,“ ekl neš astn Vega a držel p ed sebou neforemnou krabici, do níž vt snal primitivní analyzátor. „Ale s tímhle krámem nejsem schopný zjistit p esné místo.“ „Pro druidy byl dub posvátným stromem,“ konstatoval John. „Problém je, že když se rozhlédneš, tak jsou tady dva pom rn rozlehlé háje jenom z dub ,“ odsekl naštvan Vincent. „To bychom tady mohli strávit n kolik dn , možná týden až dva, než bychom obešli všechny.“ „Jenže pokud ten pašerák vybral všechny kuli ky, tak bude trvat skoro m síc, než budeme mít jistotu,“ podrbal se na hlav John. „Zajdeme za tím Johnsonem, to je naše jediná šance. Místní se s ním budou bavit, a pak je nad je, že bychom mohli zúžit okruh hledání.“ „To je dobrý nápad. Vrátíme se k vozu.“ „Našt stí to není zase až tak daleko. Šli jsme vlastn v kruhu, takže to máme asi tak patnáct minut cesty.“ Ková se na okamžik zamyslel a promítl si p ed o ima jejich cestu, a pak souhlasil se svým partnerem. 7. Vincent Vega otev el masivní, z ernalým železem okované dve e hospody. Z místnosti se proti nim vyvalil hutný pach vzniklý smíšením kou e z dýmek, zv tralého piva, pe eného masa, nemytých t l a dalších neidentifikovatelných ingrediencí. Vega se zhluboka nadechl venkovního erstvého vzduchu a pak vešel dovnit . John Francis Ková ho následoval. 113

Johnsona si všimli hned. Stál uprost ed místnosti s rukama nad hlavou a tancoval jakýsi hopsák za zvuk dud. Plácal se rukou do pleše a tak doprovázel dudy rytmickým bubnováním. Nebyl sám. Proti n mu poskakoval ve stejném rytmu malý, sporý mužík s vlasy na ježka, který držel v levé ruce p llitr piva. Jak poskakoval, pivo šplíchalo na všechny strany. Byl udýchaný tak, že ani nem l šanci se napít. Ková se protla il mezi nadšen podupávajícími muži k pultu a k ikl na hostinského: „Dv piva!“ Než to do ekl, stály p ed ním dva tupláky erného piva. John se olízl a popadl je. Zamí il k Vegovi, který si našel místo u stolu hned vedle dve í, kde p ece jen bylo trochu vzduchu. Vincent sed l za stolem, opíral se zády o ze a usmíval se. Tleskal s ostatními do rytmu a povzbuzoval tane níky. „Kdo vyhraje?“ str il loktem do souseda. Muž se rozesmál a pak k ikl, aby p ehlušil okolní rámus: „Nikdo jiný než Johnson. To je nejlepší tane ník široko daleko. Jen ženské to necht jí uznat. Prý jim moc šlape na nohy. Ale tady to nevadí. Naopak.“ Teprve nyní si Vincent všiml, že oba muži se opravdu snaží dupnout druhému v rytmu písn na nohu. A každý povedený atak lidi kvitovali stále siln jším povzbuzováním. „Už vede dev t šest. A brzy to skon í,“ k i el Veg v soused. John usedl vedle Vincenta a napil se. Olízl si p nu ze rtu a nadšen si odfoukl: „Krom ech je to nejlepší pivo, jaké jsem pil.“ „Není lepší pivo, než je naše,“ vyk ikl popuzen Veg v soused. John se znalecky pousmál a odpov d l: „Až tahle válka skon í, ud lejte si výlet do ech. Teprve pak budeme dál diskutovat!“ „Co budeme d lat?“ nepochopil ho vesni an. „Bavit se! Bavit se!“ „Aha,“ mávl rukou Veg v soused a za al jásat, protože Johnson ud lal desátý bod a vyhrál celou hru. 114

Zdviženýma rukama si vychutnával sv j okamžik slávy. Hostinský mu p inesl tác, na n mž byla velká sklenice plná žitné. Johnson si ji vzal, zvrátil hlavu dozadu a na jeden zátah ty t i decáky vypil. Ot el si ústa a zamí il ke stolu, kde sed li Vega s Ková em. Popadl pivo, které na n m stálo, a dopil ho. Nehled l na protesty muže, který mu p ed chvílí fandil a jemuž to pivo pat ilo. Když si sedl, ze široka se usmál na oba muže. „To je náhodi ka, že jste se tu objevili už dneska. Já po ítal, že to bude až zítra.“ Natáhl k nim tlapu, která se vyrovnala Vegov . „Johnson.“ „Vega,“ stiskl mu tlapu Vincent a musel napnout svaly, aby mu Johnson nerozdrtil ruku. To Ková na to šel jinak. Stiskl první a plešoun jen vyjekl. „N co bychom od vás pot ebovali,“ usmál se na n j John. „Tak jo. Dopijte a m žeme si odsko it ven.“ Ková vzal tuplák do ruky a na jeden zátah ho vypil. Vega se o n co takového rad ji v bec nepokusil. „To by m složilo. Pivo jde normáln trochu mimo m .“ T i lidé, kte í s nimi sed li u stolu, d lali, jako kdyby tam nebyli. Když Vega dopil, Johnson se zvedl a mávl na n j rukou. „Sta í jeden, ne?“ „Tak pro jsi m nutil, abych to tak rychle dopil?“ brblal Vega. „Musíš se nau it pít pivo, jinak tady neusp ješ,“ chechtal se Johnson a mávl na hostinského t emi prsty. Byli asi t i kroky od stolu, když jim na n m p istály další t i piva. Vega jen zvedl o i k nebes m a tvá il se trpitelsky. 8. Ková sed l za volantem a pod koly jim ubíhala silnice. Už se stmívalo. „Jak m žeš tak klidn ídit?“ ekl trochu zast en Vega. „T ch pár piv m nem že vyvést z míry. A krom toho, vždy jsi prospal skoro celý den.“ 115

„Pár piv? A celý den?“ vyjekl Vega. „Já mám pocit, že to bylo celé mo e. Kdybych ho m l p eplavat, tak se v n m utopím. A nebyl to celý den, ale jen p lka. Ani ta nebyla celá. Ale to pivo,“ zab doval Vega. „Nep ehán j,“ usmál se John. „Já myslel, že jsi už dostal výcvik, když ses sem tam ocitl v echách. Ale bylo docela dobrý ne?“ „No jo,“ zab doval Vega, „ale takovou smrš jsem ješt nezažil.“ „Máš mezery ve vzd lání,“ odtušil Ková a s úsm vem p itla il na plynový pedál. Chvíli jeli v tichu a pak se ze sedadla vedle idi e ozvalo zaúp ní: „Zastav! Okamžit mi zastav! Musím se chvíli projít, nebo…!“ „No dob e, že seš to ty,“ zabrzdil John p j ený sportovní automobil, který dostali od plukovníka Raymonda. „Nem žeme mu ho vrátit zne išt ný.“ Vystoupil ven a sedl si na blatník. Sledoval pobledlého Vincenta, jak chodí kolem auta. „Domluvil jsem se s Johnsonem, že jeho muži prohledají dubové háje u Stonehenge strom po stromu. Vysv tlil jsem mu, co mají hledat. Jakmile budou n co mít, tak dají zprávu plukovníkovi Raymondovi.“ „Je to naše jediná šance,“ op el se Vincent zt žka o kapotu auta, „jak to p íliš neprodlužovat.“ „Nemyslím si to,“ odpov d l mu John. Vincent se zamyslel a pak cht l ješt n co dodat. Podíval se na Ková e a zarazil se. John m l na rtech podivný úsm v. „Co je? Máš n jakej jinej plán?“ „No, myslím si, že Johnson není jediný, kdo by nám mohl pomoct.“ „Jak to myslíš?“ „Kdo byl na míst s lordem Rebtonem, krom toho pašeráka?“ John se lišácky usmál. „No,“ zamra il se Vega, „p ece jeho žena.“ 116

„P esn tak,“ ušklíbl se John. „Když se nám poda í dostat jejího manžela z domu, pak bych z ní t eba mohl n co vydolovat. Mohla by nám pomoct i ta Bigglesova sest enka.“ „To není špatný nápad,“ zamumlal Vega. „To v bec není špatný nápad,“ promnul si zátylek a n kolikrát se prudce a zhluboka nadechl a vydechl. „Možná bychom mohli pokra ovat. Rád bych už byl v hotelu a vlezl si pod studenou sprchu.“ „Už to není daleko,“ pot šil ho Ková . 9. „Dobrý ve er, pane,“ pozdravil Johna recep ní, když mu podával klí od pokoje. „Máte tady vzkaz. Docela urgentní vzkaz. Ten pán vám volal už t ikrát. A nechal mi íslo, abych vám ho p edal. Máte mu okamžit volat. Kdykoli!“ zd raznil. „ íkal, že vám mám vy ídit, že váš kapitán m l nehodu.“ „Cože?!“ nadsko il Vega. Ková zachoval klid. „Co íkal ješt ?“ „Že se jmenuje Raymond. Mám vám tedy to íslo zavolat, pane?“ „Samoz ejm ,“ vyk ikli oba agenti a vrhli se ke kabince, v níž se nacházel telefon. „Nemusíte tak sp chat,“ zavolal na n recep ní. „Než m te ve er spojí, m že to trvat i p l hodiny.“ „Snažte se, prosím, aby to bylo co nejrychleji,“ Ková v hlas byl plný obav. „Samoz ejm , pane,“ sklonil se recep ní ke svému p ístroji. Oba muži si sedli ke stolku. Vincent si nervózn vzal do ruky v erejší noviny a za al jimi listovat. John Francis Ková se v k esle natáhl, zaklonil hlavu a zav el o i. Chvíli tak odpo íval. Netrvalo ani p t minut a recep ní na n zavolal: „Hovor máte v kabince, pánové.“ Oba vylétli, jako kdyby je bodla vosa, a ítili se k telefonu. První byl v malé kabince Ková , ale Vega se tam nacpal také, i když to bylo skoro nemožné. 117

„Co se stalo, plukovníku?“ k ikl Ková do sluchátka. Chvíli v n m praskalo, ale pak uslyšeli pom rn istý a jasný hlas. „Biggles sest elil oba Velbloudy, ale sám havaroval. Zachránil se díky padáku, ale m l p i tom drobnou nehodu.“ „Co se stalo?“ „Spadl do hnoje,“ rozchechtal se Raymond. „Jinak mu nic není. Zato Rebton v pilot Max Jors je mrtvý a Rebton samotný leží v nemocnici s t žkými popáleninami a jeho zran ní mu prakticky nedávají šanci na p ežití.“ „To by nám mohlo pomoct.“ „Jak jste dopadli vy? Máte n co?“ „N co ano. Hyuaka se opravdu vyskytuje v jednom ze dvou dubových háj u Stonehenge. Nepoda ilo se nám však najít ten pravý dub. Zaúkolovali jsme Johnsona, ale to m že být nadlouho. M že to trvat i týden dva, a to my nemáme.“ „Hm, co tedy navrhujete?“ „Vzhledem k tomu, že jediným sv dkem, kterého máme možnost n jak vyslechnout, je Rebtonova žena, myslím si, že bychom ji m li navštívit. Já a Biggles. Tedy pokud je v takovém stavu, aby mohl.“ „No, je ve sprše už t etí hodinu a pomalu to vypadá, že už by ho nemuselo být cítit na víc jak dva t i metry,“ v Raymondov hlase bylo slyšet pobavení. „Myslíte, že je to dobrý nápad?“ zeptal se Ková . „To nevím,“ odpov d l Raymond, „ale žádný jiný momentáln nemám. Nepoda ilo se nám objevit toho podivného lov ka, který byl s lordem Rebtonem ve Stonehenge. Podle vás by to mohl být jeden z t ch pašerák .“ „To by mohl,“ souhlasili s ním Vega i Ková . „Máme obsazená všechna nádraží i p ístavy, takže by se ze zem nem l dostat. Navíc si myslím, že stále ješt nemusí mít podez ení, že se kolem n j stahuje smy ka. Takže z toho vyplývá…“ „…že by mohl být stále ješt v sídle lorda Rebtona.“ 118

„P esn tak,“ p itakal plukovník Raymond. „Myslíte, že jste schopni se sem dostat do rána, abyste mohl hned zítra dopoledne vyrazit s Bigglesem na sídlo lorda Rebtona?“ „Když vyjedeme ihned, tak bez problém ,“ usoudil John. Vega tiše, aby to Raymond neslyšel, zaúp l a chytil se za hlavu. Otev el si dve e kabinky a vypotácel se ven. „Nezapome te tam vašeho kamaráda. Moc po n m touží lord Sopwith. Ta Bigglesova havárie byla zp sobena tím, že se po st elb utrhlo k ídlo. Jak sir Tommy, tak i Smith si myslí, že úpravy prototypu by nemusely být velké, ale cht jí to s ním projednat.“ „To víte, že ho tu nenechám,“ usmál se Ková , okénkem vyhlédl z kabinky a vid l Vegu, který práv vyloudil z recep ního láhev whisky a zhluboka si z ní p ihýbal. „Co by tady sám d lal.“

119

7. KAPITOLA 1. „Takové nešt stí,“ b dovala Charlotta a p itom si upravovala ú es v zrcátku, které vytáhla z kabelky. Velký význam to nem lo, protože v otev eném Bigglesov automobilu jim vítr pro esával vlasy a udržet n jaký ú es bylo zhola nemožné. Biggles sed l vzadu a byl hluboce zamyšlený. „Jamie,“ oto ila se Charlotta na svého bratrance a vytrhla ho ze zadumání, „není to sm la? V jednom dni dv letecké katastrofy? Nejd ív spadneš ty a pak i lord Rebton, který je skoro mrtvý.“ „A to ješt nevíš o tom druhém Velbloudovi,“ pomyslel si John Francis Ková a s úsm vem se podíval na Charlottu. „Tohle nevycválané mlád v bec nemá pon tí o tom, jak to chodí na front . V jednu chvíli jsi živý a plný elánu a za okamžik je z tebe jen kus zkrvaveného masa. Ale o tomhle ti rad ji vypráv t nebudu. Ježkovy o i,“ mrkl se dozadu na Bigglese, který vytvo il na tvá i malinko násilný úsm v, „vždy jemu není zase o tolik víc. M že mu být tak dvacet, dvacet dva. To je hr za, takové d ti by se do války posílat nem ly.“ Biggles m l kolem o í malý v jí ek vrásek, který dodával jeho tvá i dosp lý výraz. „Já si nemyslím, že je to tak velké nešt stí,“ usmál se. „Já jsem to p ežil bez úrazu, když nepo ítám ichové bu ky, které jsou po tom odéru, v n mž jsem se vykoupal, alespo na trnáct dní úpln vy azené z provozu.“ Charlotta se rozesmála a up ela na Bigglese zamilované o i. Mladý pilot jí pohled vrátil s takovou intenzitou, že kdyby mezi n John vložil list papíru, vzplál by jako vích. Ková p ibrzdil a zabo il na cestu vedoucí k zámku lorda Rebtona. Projel n kolik zatá ek a zastavil p ed zav enými vraty. Musel n kolikrát zatroubit, než se brána pootev ela a vyklouzl z ní Isidor. Byl neupravený, na saku m l dva knoflí ky nedopnuté. 120

„Z ejm už tady v dí o havárii lorda Rebtona,“ poznamenal s trochou úšklebku v hlase Ková . „Jinak by tu nemohl být takový zmatek.“ Za svou poznámku sklidil Biggles v trochu nakvašený pohled. Uv domil si, že se asi dotkl Angli anovy hrdosti. Už beze slova vjel na pozemek a rad ji se v noval ízení. Na schodech je p ivítala Leonora. Byla oble ená v cestovním obleku, dlouhé šedivé sukni, bílé halence s krajkovým límcem a šedivém, p ísn st iženém saku. Na rukách m la šedivé rukavi ky. V ruce nesla malý erný kuf ík a v druhé t ímala dámský deštník, což bylo pochopitelné vzhledem k mrak m, které se honily po obloze a hrozily, že každým okamžikem vyklopí sv j náklad vody na zem. „Máte št stí,“ ekla Charlott na p ivítanou, když se dostate n naobjímaly. „Kdybyste p ijeli o chvíli pozd ji, už bych tady nebyla.“ Mávla rukou k Daimlerovi, který stál opodál. „Cht la jsem vyrazit za mužem do nemocnice.“ „To zatím není pot eba, madam,“ vmísil se do debaty Biggles, zatímco John ustoupil dozadu a prohlédl si idi e, který postával u Leono ina auta. Byl to st edn velký muž v béžovém dlouhém plášti, kožené kukle, s brýlemi na ele. „Tohle pašerák není, takže by mohl být ješt n kde tady,“ prolétlo Ková ovi hlavou. „ asem se po n m podívám.“ „Byli jsme ho navštívit, než jsme odjeli z Londýna, a musím íct, že momentáln je lord Rebton v bezv domí a podle léka se jeho stav v n kolika nejbližších dnech nezlepší.“ „To je dost optimistická p edpov ,“ pomyslel si John a zpytav se podíval na Bigglese. „S tím by m li dost práce i všichni dokto i v Agentu e a ani tak si nejsem jistý, že by usp li.“ „Jakmile se n co zm ní, budeme informováni. Moje sest enka se okamžit cht la vypravit sem k vám, aby byla s vámi v tak t žké dob . A my jsme ji, samoz ejm , nemohli opustit.“ Bigglesworth se tvá il v té chvíli jako Pýthie a Ková p ijal jeho hru. Sklonil hlavu p ed Leonorou a nap áhl ruku. 121

„Mohu vám pomoct?“ Na okamžik zaváhala, ale pak mu p edala lehou ký kuf ík. „Dejte ho, prosím, do mé ložnice a ekn te Fritzovi, aby automobil uklidil.“ „Leonoro, cht la jsem ti nabídnout, aby ses p est hovala na tu dobu, pokud to bude nutné, k nám. Maminka t co nejsrde n ji zve.“ „Já nevím,“ znejist la dlouhovlasá blondýnka a up ela modré o i na Bigglese. „Nejsem si jistá, že je to vhodné.“ „Moje teta by nic takového nenavrhla, kdyby se jí to p í ilo…“ To už John neposlouchal, protože vyrazil k idi i. Fritz si mezitím sundal kuklu a na Johna se dívaly bystré, modré o i. „Pán si p eje?“ Fritz v hlas byl vysoký, takže Ková na okamžik zaváhal, jestli nejde náhodou o p evle enou ženu, ale špatn vyholená tvá na levé stran ho p esv d ila, že se mýlí. „Vezmeme v ci paní zpátky do jejích pokoj . Alespo prozatím, než se rozhodne, co bude dál.“ „Ano, pane,“ sklonil hlavu idi . Johna p ekvapilo, že jeho angli tina byla istá, pouze s lehkým severoanglickým p ízvukem. „Pocházíte ze severní Anglie?“ zeptal se zv dav Ková , když mu pomáhal vyndat dva objemné kožené kufry z auta. „Z Howdenu,“ ekl pyšn Fritz, jako kdyby to byla nevím jaká zásluha. „To je to tak slyšet?“ „Mám jemné uši a hudební sluch,“ mávl John rukou v gestu nazna ujícím, že se vlastn o nic d ležitého nejedná. 2. Odložili zavazadla v p ijímacím pokoji a Fritz zamí il zpátky k autu. Ková se na okamžik zamyslel a pak otev el malý kuf ík. Byl zklamaný. Byly v n m jen ženské propriety, žádná hyuaka. Op t kuf ík pe liv zav el a položil ho na st l. Otev el dve e a za nimi stála Leonora. Mile se na n j usmála a po n jakém smutku nebylo v jejích o ích ani památky. 122

„Mohla bych vás o n co požádat, Johne?“ zavrn la. „O cokoli, co je v mých silách,“ Ková se narovnal a op toval úsm v. Rozehrála se mezi nimi hra o í, která jasn nazna ovala zájem z obou stran. „Vzhledem k tomu, že jsem dala volno všemu služebnictvu, protože jsem cht la odjet, pot ebovala bych, abyste mi pomohl s rozepnutím n kterých ástí mého od vu…“ „Jsem vám, madam, cele k službám.“ V té chvíli už byli v pokoji a Leonora za sebou zav ela dve e. „Kdybychom byli o n jaké to desetiletí dál a v jiné dimenzi,“ pomyslel si Ková , „tak už bych mohl být na ený ze sexuálního harašení. Nebo že bych mohl na knout já ji?“ Než ale probral v mysli všechny možné varianty, byl v plné práci. Há k a š rek bylo na Leono in oble ení neskute né množství. Musel se pln soust edit, aby nedošlo k n jakému lapsu. Když už byl z nejhoršího venku, oto ila se k n mu a podívala se mu zblízka do tvá e. Objala ho a p iv ela o i. Na to už nemohl nezareagovat. „M l bych se zachovat jako pravý anglický gentleman,“ pomyslel si v poslední chvíli, ale pak to hodil za hlavu. 3. „Budu pot ebovat pomoct i ve er, p ijdeš?“ zeptala se s úsm vem a p etáhla p es sebe tenkou p ikrývku. „M žeš poprosit Charlottu, aby se na m p išla podívat? Pot ebuji ut šit ve svém skoro vdovském úd lu.“ „Mohu tady z stat já,“ usmál se John. „Ne, máš pravdu. Podívám se, jak na tom je. Jestli také nepot ebuje ut šit…“ „Po kej,“ durdila se a modré o i mírn zledovat ly. „Samoz ejm , že nemohu lézt do zelí svému veliteli,“ John ud lal pohoršený obli ej a Leonora se rozesmála. „Ach tak. To by m nenapadlo, že ta cudná Charlotta…“ „Stejn budeme muset zítra odjet,“ ekl Ková . 123

„Pro ?“ „Kon í nám dovolená. Musíme se vrátit na frontu. I tak jsme dostali dva dny navíc, kv li tomu nešt stí.“ „Vrátíš se?“ její o i byly plné otázek. Pokr il rameny a trochu se usmál. „To ti žádný voják nem že slíbit. Tam se umírá hodn rychle a smrt si nevybírá. Ale pokud to jenom trochu p jde, tak ur it ,“ spo inul pohledem na lákavých k ivkách rýsujících se pod p ikrývkou. Oto il se a zmizel za dve mi. 4. Zaklepal na dve e Charlottina pokoje a po pozvání je otev el. ernovláska sed la u stolu a cosi si psala. „Cht la by vás vid t Leonora.“ „Opravdu?“ zvedla o i od psaní. „Já si myslela…“ „Pustíš m ?“ str il zezadu do Johna Biggles. „Cht l jsem se domluvit se sest enkou d ív, než p jde za Leonorou.“ „Tos to nestihl?“ Vysloužil si od Bigglese ošklivý pohled. „Zítra musíme odjet. A bylo by dob e, kdybys…“ „Neboj se,“ usmála se v doucn Charlotta, „všechno za ídím. Ale odjížd t budeme až zítra,“ ekla rozhodn . „Samoz ejm ,“ kývl John Francis Ková . „Ale te vás opustím a p jdu se projít po okolí.“ Svá slova podep el významným pohledem. Biggles si poklepal na pouzdro s pistolí, které skrýval pod volným sakem. „Dám na to tady pozor.“ „Fajn.“ Ková za sebou zav el dve e a sešel do haly, kde postával majordomus Isidor. „Paní odjede zítra na návšt vu k matce sle ny Charlotty. Vy to tady budete mít na starosti?“ „Ano, pane,“ ekl Isidor a nevypadalo to, že by z toho m l velkou radost. 124

„Chci se jít podívat do hangáru,“ ekl John, „máte klí e?“ „Ne, ty m l u sebe Jors. To je pán v pilot, když se letí n kam dál.“ „Já vím,“ kývl John. „Ale n kde musí být náhradní klí e.“ „Ty má pán ve své pracovn .“ „Tak poj me pro n . Pot ebuji se podívat, jestli nejsou na letadlech n jaké závady, které mohly zp sobit ony politováníhodné havárie. Jako pilot bych je m l najít.“ „Ano, pane,“ souhlasil Isidor. Vydali se zpátky nahoru po schodech do pracovny lorda Rebtona. Dve e byly odem ené a Isidor došel k masivnímu pracovnímu stolu, který byl pe liv uklizený. Krom jedné sošky startujícího letadla a kalamá e s n kolika pery byl prázdný. Isidor roztáhl záv s za stolem a z desky se sadou há k sundal svazek t í klí . Podal je Johnovi. „Kdybyste byl tak laskav a zase je vrátil na své místo, nebo je potom p edal mn .“ „To je samoz ejmé,“ sklonil John hlavu na znamení dík . Když vyšli na ochoz, p ipojil se k nim Biggles. „Jdu se podívat do hangáru. Nep jdeš se mnou?“ „Samoz ejm , a rád,“ p itakal Bigglesworth a p idal do kroku. „Doprovodíte nás, Isidore?“ zeptal se. „Nikoliv, pane. Vzhledem k plánovanému odjezdu paní je veškeré služebnictvo pry a musím tady z stat, kdyby paní nebo sle na n co pot ebovaly. Navíc musím p ipravit ve e i.“ „Máte pravdu,“ souhlasil s ním Biggles. Oba muži vyrazili k zadnímu vchodu. Prošli halou a vyšli ven. „Myslíš, že tam n co najdeme?“ „Nevím, ale zkusit to musíme. Leonora u sebe nic nem la. Prohlédl jsem její v ci a bobulky tam nebyly. Musí n kde být.“ „Máš tu hleda ku?“ „Mám, ale ta nám moc nepom že. Je jenom na to, aby potvrdila, že to je to, co hledáme. Pozor,“ šeptl najednou John Francis Ková a zastavil se. 125

Biggles zajel rukou pod sako a vytáhl odtud Browning. P esn stejný už m l v ruce i John. „Dve e do hangáru jsou otev ené,“ p itakal Biggles. „Jdi zprava a já zleva. Po kám na tebe, než to ob hneš. Zatím budu hlídat.“ Ková kývl a zmizel za malým domkem, v n mž normáln p ebývali mechanik a pilot Max Jors. Netrvalo dlouho a Ková se vyno il zpoza vzdálen jšího rohu hangáru. Kývl na Bigglese, který vy kával na míst , kde se rozešli. V hangáru bylo ticho. Plížili se tiše jako šelmy na lovu. John poklekl a vysunul hlavu zpoza obrovských otev ených vrat. Biggles ho napodobil. V hangáru bylo temno, ale lov ka, který se snažil vytla it Sopwith Pup, vid li velmi dob e. Vysoký muž v tmavém hábitu sup l a nep íliš šikovn manipuloval p ltunovým letadlem. Objímal ho nedaleko kormidel a tla il ven z hangáru. Cestu m l volnou, scházely tu totiž oba Velbloudy. Biggles vešel do hangáru, pistoli v ruce. „Co tu d láte, pane?“ Muž se zarazil, pustil letadlo a sáhl kamsi do hábitu. „Ruce vzh ru,“ vyk ikl Biggles a Ková ho na jednu stranu musel obdivovat, na druhou stranu si jen povzdychl nad jeho nerozumem. Bigglesworth se choval jako správný anglický gentleman, který dává každému jeho šanci, i kdyby ho to m lo p ijít draho. Muž vyndal pravi ku zpod hábitu a držel v ní neforemn vypadající p edm t. Vyšlehl z n j rud zá ící paprsek, Bigglese však nezasáhl, vále né reflexy zapracovaly a James se vrhl stranou dostate n v as. To už se ale rozšt kal Ková v Browning. Paprsek dopadl na st nu hangáru a propálil ji. P esnost mušky Johna Francise Ková e se osv d ila i tentokrát. Všech šest st el zasáhlo, t i pravou ruku, dv levou a jedna pravou nohu kamsi do stehna. Muž pustil zbra a z ítil se na zem. Sku el jako meluzína a svíjel se na betonové podlaze. Kolem n j se rozlévala tmavá krvavá skvrna. 126

Biggles se protáhl pod letadlem a odkopl nep ítelovu zbra kamsi ke st n hangáru. Rachotila po podlaze a nakonec narazila do zdi. Muž se pokusil vstát, ale když vid l, že se mu to nepovede, sáhl do kapsy dlouhého erného plášt a vyndal odtud jakousi ampulku. Str il si ji do úst a rozkousl. V tom okamžiku se Biggles zhroutil k zemi a držel se za hlavu. Sténal a zmítal sebou. Psychický úder zasáhl i Johna Francise Ková e. Ten však byl proti n emu takovému nejen cvi ený, ale i vybavený psychickou blokádou, takže z stal p i v domí. M l mžitky p ed o ima a z stal kle et. Chvíli nebyl schopný zorientovat se, kde je a co s ním je. Po chvíli atak zeslábl, a když se mu projasnil zrak, uvid l, že se tak stalo díky tomu, že muž omdlel ztrátou krve. Vstal a potácivým krokem se vydal k pašerákovi. Sklonil se k n mu. Muž chr iv dýchal a byl v hlubokém bezv domí. John vzal do ruky ampulku a ichl si k ní. Von la po hyuace. Ková se usmál a zvedl muže, aby si ho p itáhl víc ke sv tlu. Muž sebou škubl a pootev el o i. Ková e zarazilo, že má pašerák místo o í slepé modré koule bez zorni ek. Byl lehounký jako páp í. Najednou Ková ucítil, jak se mu muž za íná probíjet do mozku. Ud lalo se mu mdlo a za al ztrácet v domí. Pustil ho na zem a díky tvrdému úderu mužovy hlavy o betonovou podlahu se mu zase ulevilo. Pak sebou muž zazmítal, prohnul se do oblouku a ochabnul. Když se k n mu John znovu sklonil, byl už pašerák mrtvý. „Krucinál,“ zasakroval, když to zjistil. Z hangáru uslyšel jakýsi šramot, narovnal se a pistole v jeho ruce automaticky mí ila na zdroj hluku. „Snad bys m necht l zast elit?“ ozval se chraplavý Biggles v hlas. Ob ma trvalo dobrých deset minut, než se vzpamatovali natolik, že byli schopni prohledat letadlo, které se muž tak neúsp šn snažil dostat ven z hangáru. John našel elektrický vypína a v hangáru se rozsvítilo. Nebylo to nic moc, jen dv Edisonovy žárovky, ale zna n jim to usnadnilo práci. „Tady to je,“ zajásal Biggles, když zpoza seda ky pilota vytáhl malý kožený vak. 127

John si ho od n j vzal a otev el ho. Uvid l známé erné kuli ky. „Máš pravdu,“ usmál se spokojen . „Našli jsme to.“ Rozhlédl se kolem sebe a v kout hangáru uvid l otev ený poklop. Položil vak s hyuakou na podlahu a zamí il k n mu. „Myslíš, že by to mohla být skrýš toho pašeráka?“ zeptal se ho Biggles. „Je to velmi pravd podobné,“ odpov d l John a sklonil se nad schody vedoucími pod betonovou desku podlahy hangáru. „Je to tak. M l tam ud laný pelech, ale jinak je to prázdné. On tady snad nic nem l.“ „Asi sem p ijížd l, jen když se m lo sklízet,“ dohadoval se Biggles. „Nebo byl skromný a cht l tu p ežít jakkoli s vyhlídkou, že doma si bude žít jako král,“ pomyslel si John, ale nahlas to nekomentoval. „Je to divné, podívej se,“ upozornil Biggles Johna na kaluž krve. „Takovou krev jsem ješt nevid l. O šlechticích se íká, že mají modrou krev, ale tahle je zelená.“ Ková pokr il rameny, protože nem l, co by na to ekl. Rozhlédl se a u st ny hangáru spat il to, co pot eboval. N kolik kbelík s pískem – obvyklé protipožární vybavení každého místa, kde byly skladovány ho laviny. P inesl jeden a vysypal ho na velkou kaluž, Biggles písek košt tem rozmetl. Druhý kbelík využili na pruh krve, který muž za sebou nechal, když se snažil zabít Bigglese a když ho potom John nesl. Ková zvedl mrtvého pašeráka a zanesl ho do úkrytu. Jakmile zav el poklop a p ikopl na n j n kolik prázdných plechovek od benzínu, nikdo by ho nenašel, pokud by o n m p edem nev d l. Chvíli hledal u st ny. Trvalo to dost dlouho, než našel onu podivnou zbra , která st ílela ohnivé paprsky. „Je to asi n jaký typ laseru, který byli schopni vyrobit tady na míst ,“ pomyslel si Ková a zasunul ji do koženého pytle k hyuace. 128

Sebral další košt a pomohl Bigglesovi vymést zelený písek p ed hangár. Nad zbytek nasunuli Sopwitha, pak se po sob spokojen podívali. „Myslím, že ho nikdo hledat nebude,“ usoudil Biggles. „Tu krev spláchne no ní déš a já jsem p esv d ený, že dnes v noci bude p kná bou ka.“ „A co ten zrzavý mladík?“ „M l by také být pry . Vždy hrab nka z Witternu…“ „Kdo?“ zatvá il se John nechápav . „Leonora,“ mávl rukou Biggles, jako kdyby odhán l dot rného komára, „dala celému služebnictvu volno.“ „Stejn bychom se m li podívat do toho domku vedle. Isidor íkal, že tam bydlí mechanik a ten mrtvý pilot.“ „Myslíš Maxe Jorse?“ „Samoz ejm .“ Zhasli v hangáru a zav eli velká vrata. Každé k ídlo museli tla it oba. Visela na kolejnici nad horní zárubní a kole ka, po nichž jezdila, už asi nikdo dlouho nenamazal. Spustil se drobný déš . Došli k malému domku a nahlédli oknem dovnit . Nic neuvid li, protože tam byla tma. Biggles vzal za kliku a p ekvapen sykl. Bylo odem eno, pak si uv domil, že jsou na soukromém pozemku, který je navíc chrán ný vysokým plotem. Vešli dovnit a Biggles zamí il ke stolu, na kterém stála petrolejová lampa. Vytáhl z kapsy zápalky a rozsvítil ji. „Elekt ina je jen pro panstvo,“ ušklíbl se v duchu John Francis Ková . Bigglesworth vzal petrolejku do ruky a šel zkontrolovat ostatní místnosti. Z pokoje vedly troje dve e. Za prvními byla kuchy – typická mužská kuchy se špinavým nádobím a úhledn srovnanou hrani kou naštípaného d íví vedle kamen. Za druhými a t etími byly ložnice. První byla pro jednoho a podle dvou kožených bund pov šených na zdi a kukly s podšívkou z králi iny usoudili, že pat í pilotovi. 129

Další ložnice pat ila dv ma muž m, protože tam byly dv postele. Zpoza jedné z nich tr ela bosá noha. Biggles mávl na Johna a ten okamžit p išel k n mu. Vešli do místnosti. Za postelí u okna ležel na zemi zrzek a byl mrtvý. M l na sob jenom plát né kalhoty. P ed hrudník se mu táhla úzká ezná rána, kterou by mohli považovat za zran ní zp sobené n jakým velmi ostrým a tenkým ost ím. „Trefil ho tou zbraní, z které po tob vyst elil,“ ekl John. „Co to je?“ „Jak bych ti to vysv tlil?“ zamyslel se na okamžik John. „Když vezmeš lupu a dáš ji do slune ních paprsk , tak s tím m žeš zapálit papír.“ „To znám,“ kývl Biggles. „Tak tohle je n co podobného, ale sestrojit bych to nedovedl.“ „Takže tohle je spálenina,“ zamyslel se Biggles. „Proto z toho netekla skoro žádná krev.“ „To není podstatné,“ rozhodil rukama John. „M li bychom se vrátit do zámku. Z téhle strany nám nebezpe í nehrozí. Ale možná by bylo lepší dát ho do té podzemní skrýše, aby ho tu jen tak nenašli.“ „Dobrý nápad,“ odsouhlasil návrh Biggles. Odnesl vedle petrolejku, postavil ji na st l a zhasl ji. Mezitím si John hodil zrzka na rameno a vyšel s ním ven do dešt . Biggles ho za okamžik dohonil. Dob hl k vrat m a pootev el je natolik, aby se John mohl protáhnout dovnit . Rozsvítil v hangáru a otev el poklop. John sešel pár schod a shodil mrtvého zrzka dol k jeho kumpánovi. „Aby ti tam nebylo smutno,“ zabru el si pod nos. „Doufám, že ti to ten zrzek n kdy v p íštím život oplatí.“ S t mito slovy zav eli tajný úkryt, op t ho zamaskovali a pospíšili si do zámku, kde na n už netrp liv ekaly ob dámy a také opulentní ve e e. John ješt zašel do svého pokoje a pe liv tam ukryl kožený vak s drogou.

130

5. Raymond zasmušile sledoval, jak se erné kuli ky m ní v dým. John je opatrn p ikládal do krbu v ku árn klubu v Londýn , jehož byl plukovník lenem. Místnost byla prázdná, krom nich se tu a tam objevil jen postarší p iplešlý íšník. „Takže abychom to shrnuli,“ ujal se nakonec plukovník slova, „drogu jste zajistili a tady p ed sv dky zlikvidovali. Práv tak se vám poda ilo zlikvidovat vybudovaný zp sob p epravy. Lord Rebton zem el dnes v nemocnici svatého Ignácia, aniž by od havárie p išel k v domí. Povedlo se vám zlikvidovat jednoho z pašerák , který m l na starosti tady v Anglii sb r t ch kuli ek.“ „P esn tak,“ odsouhlasil plukovníkovi vý et Biggles. „Krom toho jsme vyzkoušeli nový prototyp letadla, který by nám mohl umožnit sest elení Zeppelina, kdykoli to budeme pot ebovat.“ „Bohužel jeho výrobní náklady jsou tak vysoké, že se na frontu dostane tak nejd ív p íští rok v lét a to ješt ve velmi omezeném množství. I když váš nápad se zainteresováním nejbohatších lidí v Anglii a Americe se ukázal být zajímavý, takže už nyní máme zajišt né finance na p t t chto letadel.“ Plukovník Raymond se tvá il v tomto okamžiku velmi optimisticky. „P t letadel válku nevyhraje,“ blesklo Ková ovi hlavou a vid l na tvá ích ostatních, že si myslí totéž. „Podstatné je to, že první prototyp odletí na frontu už zítra,“ usmál se Biggles, „a dostane ho naše letka. Létat s ním budu já nebo poru ík Vega. Je to dar p ítele Tommyho. Uchycení k ídel je podstatn zpevn né, takže už nehrozí podobný problém, který m poslal k zemi. Mimochodem, d kuji vám, Vincente, že jste m donutil vzít si s sebou padák. I když jeho použití neskon ilo nejvo av ji…“ P ítomní muži se rozesmáli. Plukovník Raymond, který m l tu est ichnout si k Bigglesovi ješt p ed jeho n kolikahodinovou návšt vou sprchy, se smál, až se za b icho popadal. „Johnson se vám ješt neozval?“ 131

„Zatím ne,“ pokr il rozpa it rameny plukovník Raymond, když se uklidnil. Vypadalo to, jako kdyby se cítil být zodpov dný za to, že jeho lidé zatím nedokázali identifikovat správný strom. „Ale ur it ho najdou. Jenom zopakuji další postup. Vy tvrdíte, že pod ním musejí být zakopané hlavy popravených nep átel. Ty je pot eba vykopat a spálit.“ „P esn tak. Ale hlavní je potom strom pokácet a spálit ho také. Z stávalo by tu potenciální nebezpe í, že by se hyuaka mohla objevit znovu.“ „Ale to místní budou protestovat. Sice na druidská kouzla už nev í, ale nikdo z nich si nedovolí sáhnout na stromy z posvátných háj ,“ Raymond se zasmušil. „Budete tam muset poslat n koho odjinud. T eba n jaké n mecké zajatce. Ti žádné zábrany mít nebudou, zvláš když nebudou v d t, co kácejí. Navíc se zlost místních sveze na n ,“ ekl Vega a mile se na plukovníka usmál. „Tedy, vy jste neuv itelný lov k,“ kroutil Raymond hlavou. „Nechcete jít k nám? Vy byste se nám opravdu hodil.“ „To by nešlo,“ rozhodil John Francis Ková rukama, „naše firma by to asi neunesla, kdyby o n j m la p ijít.“ „No, dob e, dob e,“ vzdal se plukovník, „snad jsem toho tolik ne ekl. Ale zkusit jsem to musel.“ „Stejn bude pot eba, aby Agentura do této dimenze poslala nového stálého agenta, aby na to tady dohlédl. Je tu p íliš velké nebezpe í dalších pokus . Magie je tady jako nas… naseto,“ opravil se v duchu Ková a pro sebe se usmál. „Ty ženské mají na lov ka hrozný vliv. Ješt že se to Andrea nedozví. Tedy snad…,“ podíval se zpytav na Bigglese a Vegu, kte í o emsi ohniv diskutovali. „Pánové!“ p erušil jejich debatu plukovník Raymond. „Díky vaší akci tady v Anglii jsem toho nacestoval víc než za celý poslední rok. Nicmén , m li jste pravdu v tom, že n mecká ofenzíva, která vypukla po sest elu Zeppelina, nebyla úsp šná a poda ilo se nám postoupit na celé front o deset kilometr . Což je nejv tší úsp ch za poslední rok a p l. 132

Abych to uzav el,“ zvedl sklenku z eského broušeného skla s whiskou, „p ipíjím na úsp ch naší mise.“ Skleni ky o sebe cinkly a Ková si vzpomn l na jednoho svého slovenského p ítele, který vždycky tvrdil, že není d ležité to pití, ale to, jak íkal, „štrnganie“. „Stejn se ale vždycky strašliv zt ískal,“ usmál se v duchu Ková a jedním douškem dopil svou sklenku.

133

8. KAPITOLA 1. „Rád vás tady vidím,“ ekl major Mullen, když p istáli na domovském letišti a dostavili se k hlášení. „Co jste to p ivezli za novou mašinu?“ „Je to nový Sopwith Bigfire,“ vypnul se Biggles. „Bohužel s ním zatím nem žeme moc po ítat pro normální boj. Plukovník Raymond…“ „Ach, plukovník Raymond,“ povzdychl si major Mullen, „kdyby nebylo zpravodajc , tak by byla válka daleko jednodušší.“ „To je sice pravda, ale zase na druhou stranu…“ „Nechte toho,“ mávl nakvašen major rukou. „Doufám, že jste si aspo po ádn odpo inuli, protože nás eká p esun a cirkus pana von Doeringa nám tu po ádn zatápí. Hlavn proto, že je nás málo.“ „O odpo inku by se dalo s úsp chem pochybovat,“ vmísil se do debaty Vincent Vega, „protože kapitán Bigglesworth si nárokuje další dva sest ely, které bude mít potvrzené práv plukovníkem Raymondem. A navíc zalétávání nového typu Sopwithova letounu také nebylo bez problém .“ „Nicmén , až dokon íme úkol, který máme zadaný od plukovníka Raymonda…“ Mullen prudce zagestikuloval a p erušil tak Ková e. „O kterém nic nevím,“ vr el major jako vzteklý pes, kterému sebrali jeho zamilovanou kost. „…o kterém bych vám te rád sd lil podrobnosti. P esn ji e eno, nechám to na kapitánu Bigglesworthovi,“ diplomaticky se vyvlékl z raportu John a sklidil za to ošklivý pohled od Bigglese. Ten však bleskov zareagoval a p ehodil balon na p lku Vincenta Vegy: 134

„Myslím si, že lepší bude, když to celé vyloží poru ík Vega,“ prohlásil s and lským úsm vem a v bec si nevšímal zlostného Vincentova zafun ní. „Bigfire je prozatím ur ený na útok proti Zeppelinu, který, podle posledních zpráv, je jedním ze základních kamen úsp chu n meckých vojsk. Pokud se nám ho poda í nejen sest elit, ale i zlikvidovat alespo ást posádky, m la by se situace na front výrazn zm nit ve prosp ch anglické armády. Proto je d ležité, aby se neobjevoval na nebi, protože jeho technická p evaha nad veškerým leteckým parkem obou armád je zna ná a N mci by velmi rychle pochopili, že je to nebezpe í pro jejich plány. Pak by mohli použít jiného zp sobu útoku na velící síly anglické a francouzské armády, na který by nebyly p ipraveny.“ „No, já si myslím,“ vmísil se do debaty Biggles, „že to nebezpe í není až tak velké, vzhledem k n mecké d kladnosti a lp ní na p edpisech. Ale plukovník Raymond na tom trvá,“ dodal s lítostivým povzdechem. „Dob e,“ povzdychl si major Mullen. „Aspo , že jste p ivezli dva nové Velbloudy. Algy v era jednoho rozbil p i p istání. Pravda je ovšem taková, že je s podivem, že se v bec s tak rozst íleným letadlem dokázal doplaho it až sem. Dostal se do k ížku s desítkou Albatros a Zrzka p ivezli dom autem. Jeho Velbloud leží n kde v zemi nikoho a jsem rád, že to oba p ežili.“ „Kolik jich sundali?“ zeptal se Biggles, který ani na okamžik nepochyboval, že jeho piloti neprodali k ži lacino. „Jenom jednoho. Prý se vyno ili z mraku jako duchové, a než se oba vzpamatovali, m li co d lat, aby se dostali ve zdraví na zem. Tedy ve zdraví…,“ major se na okamžik zarazil, „Algy má prost elenou ruku, ale nechce ani slyšet o n jakém lé ení, a Zrzek má šrám na zadku, takže se mu špatn sedí.“ „Aspo že tak,“ oddychl si Biggles. „Budeme s tím muset n co ud lat. Takhle by to dál nešlo, že ano, pane? Máte n jaký plán, co s tím provedeme?“ podíval se na majora s tak and lským výrazem ve tvá i, že se všichni rozesmáli. „Samoz ejm , že mám, p ece nebudu ekat na vás, až vymyslíte n jaký šílený plán, a proto se sem zítra dostaví kapitán 135

Wilkinson od 287. letky. Musíme na n vyrukovat alespo ve stejné síle, nebo tak n jak,“ uzav el debatu major Mullen a pokynem ruky propustil navrátilce.

Vyšli ven a Biggles se zadíval na zapadající slunce. „Zítra bude legrace,“ usmál se, když si zapaloval cigaretu. „Nem l bys tolik kou it,“ napomenul ho Vega. „Není to zdravé.“ „A m rad ji zabije cigareta než n mecká kulka. To se dožiju daleko vyššího v ku,“ odsekl Biggles. „Nechte t ch hrátek a poj te si dát skleni ku,“ umrav oval oba kohouty John. „Mimochodem, je ti Bigglesi jasné, že se naše mise blíží ke konci?“ „Jak to myslíš?“ „Jakmile se nám poda í dostat pašeráky, budeme se muset n jak dostat k oknu, které mají do vlastního sv ta, a zlikvidovat ho. Pak odtud zmizíme i my.“ „Já myslel…,“ sklonil Biggles hlavu, „že s námi vydržíte až do kone ného…“ 136

Než mohl dokon it myšlenku, p i ítil se k nim Algernon Lacey a nadšen poplácával Bigglese po rameni. Zran nou ruku m l jen ovázanou a nadšen jí mával nad hlavou. „Ty si snad nedáš pokoj ani na dovolené. Te jsem slyšel v rádiu, že jsi sest elil dva špiony v Anglii.“ „A to, že jsem se vykoupal v mo vce, tam ne íkali?“ zaculil se Biggles, když se dostal z objetí svého p íbuzného. „Fakt?“ vykulil o i Algy a za al Bigglese o ichávat. „Nic takového necítím, to spíš bych si dovolil poznamenat, že to je n jaká velmi drahá vo avka, a dámská k tomu.“ Biggles lehce zrudl. „To se ti jenom n co zdá.“ John Francis Ková se k n mu naklonil a natáhl do sebe vzduch. „Nó,“ protáhl, „ ekl bych, že by to mohl být francouzský parfém Chanel. Myslím, že mají prodejnu v Deauville. Kde já jsem ho jenom naposledy cítil,“ nasadil p emýšlivý obli ej a všichni se na n j dívali s o ekáváním, jen Biggles se mra il jako ert. „No,“ nakonec p edb hl Johna s pon kud nakyslým úsm vem ve tvá i, „bylo to asi tam, kde vzduchem poletovala v n od Davida Varoujana.“ Johnovi zasko ilo a na okamžik ztratil glanc, ale pak se velmi rychle vzpamatoval a usmál se: „Tak jdeme na tu skleni ku, na kterou nás pozval náš kapitán, nebo ne?“ „Hele, nezamlouvej to,“ Vega m l o i jako tenisáky a v nich velmi potutelný výraz. „Dob e,“ uzav el debatu Biggles a objal Vegu i Algyho, „kon íme neplodné debaty, whiska na nás eká.“ John si nenápadn oddychl, ale bylo mu jasné, že se k tomu Vincent ješt n kdy vrátí.

137

2. Na letišti bylo rušno už od rána. Deset Velbloud a jeden Bristol F. 2b byly p ipravené ve stínu hangár , práv tak jako jejich piloti. Boje se m l zú astnit i major Mullen. Všichni postávali u svých letadel a ekali na pokyn velitele ke startu. Nebe bylo modré, na západ se objevovaly první bílé na echrané mrá ky. Teplota stoupala a muži navle ení do kožených bund a kalhot se za ínali potit i ve stínu. Zato na východ stála hradba erných, kupovitých mrak , která hrozila silnou bou kou. Mullen svolal pohybem ruky piloty k sob . Když p išli, ekl: „Zopakuji ješt jednou plán útoku. Budeme bombardovat letišt cirkusu von Doeriga. Snažte se trefit hangáry nebo letadla, pokud budou venku. Bigglesi, máš ty lahve?“ „Samoz ejm , pane majore,“ mávl rukou a Smythe p inesl deset lahví od šampa ského, které vypili v era na oslavu Bigglesových vít zství. Byly svázané provazy do jednoho svazku, takže je mohl jediný muž klidn p enést. „Dáme je do Bristolu a jako první naletí nad letišt oni, shodí je a teprve potom provedou nálet ostatní. Budou je házet z výšky kolem t í tisíc metr . Než je Ková vyhodí, vyst elí ze signální pistole Véry ervenou sv tlici. To bude znamení pro útok. Je to jasné?“ Všichni piloti se usmívali, protože si vzpomn li na podobný psychologický útok, který Biggles už jednou ud lal proti balonu u Duneville. Smythe se sklonil, vzal jednu z lahví do ruky a foukl do hrdla. Ozvalo se táhlé zahoukání. „To by v tom byl ert,“ zahudral Algy, „abysme tímhle N mce nezahnali do kryt . Budou skákat jako myši, když je honí kocour,“ zachechtal se a ostatní se k n mu p idali. Smythe odnesl láhve k Bristolu a str il je do zadní kabiny, v níž normáln kraloval John Francis Ková . Pak se ješt naklonil dovnit , vytáhl z pouzdra signální pistoli a zkontroloval, jestli je v 138

po ádku a jestli jsou p ipravené r znobarevné rakety, které pot ebují piloti pro vzájemnou signalizaci. „Te už jenom, aby rosni ká m vyšla jejich p edpov ,“ bru el Biggles a ned v iv sledoval hrozivou hradbu mrak , která nevypadala na to, že by m la zmizet. „Kdyby to íkali oni, tak tomu zase až tak moc nev ím,“ culil se Algernon Lacey, který se nonšalantn opíral o ze hangáru. „Podstatné je to, že to tvrdí místní. Je to prý zvláštnost tohohle kraje, která se opakuje dvakrát nebo t ikrát ro n .“ „To jsem zv davý, jestli to bude práv dneska,“ stále tomu necht l moc v it Biggles. „Já bych se p idal na jejich stranu,“ zachechtal se Vincent Vega, „ostatn , nevsadíme se?“ V pilotech se probudili hazardní hrá i a Smythe nesta il zapisovat sázky. Když rozruch utichl, obrátil se Biggles na Vegu: „Pro si myslíš, že to tak dopadne? Vsadil jsi docela velké peníze, jestli se nemýlím, tak to byl žold za dva m síce…“ „Kdo byl v era kupovat ve vesnici to šampa ské?“ p iv el levé oko Vega. „No ty,“ neochotn p iznal Biggles a ovíval se koženou kuklou. „Co má být?“ „Hostinský íkal p esn totéž co rosni ká i a všichni sedláci dneska normáln šli na pole. B hem t i tvrt hodiny se ty mraky rozpadnou, bude sice ošklivo, ale žádná bou e se konat nebude a lítat se bude moct.“ „Žes to ne ekl d ív,“ s okat nahraným smutkem zab doval Biggles. „No ješt že jsem vsadil jenom p t liber,“ oddychl si. „T eba se p ece jenom spletli,“ zadoufal. Bylo skoro p l desáté, když z pracovny majora Mullena vyb hl telefonista a tryskem se ítil k majorovu letadlu. Všichni piloti, do té chvíle se povalující v tráv , vstali a p ešli ke svým letadl m. Mechanici stáli p ipraveni, aby nahodili motory. Biggles v mechanik Smythe, nejšikovn jší lov k v letce, ješt utíral hadrem spodní ást krytu Jamesova letadla, který byl tak nablýskaný, až o i p echázely. 139

„Pane majore,“ hulákal telefonista už cestou, „dv st osmdesátá sedmá letka práv odstartovala.“ „To jim to ale trvalo,“ bru el zpocený Biggles, když se soukal do úzké kabiny svého Velblouda. „To se ur it starému Wilksovi zase rozbil skleník…“ Ani netušil, jak byl blízko pravdy. V té chvíli už mechanici stáli u vrtulí a protá eli je. „Kontakt,“ za val Smythe a Biggles p ehodil spína . Motor se rozkašlal a z výfuku vylétl kou , z n hož byl cítit spálený ricinový olej. Biggles netrp liv p idal plyn a p inutil motor Bentley zvýšit otá ky. Ost ížím zrakem sledoval teplotu motoru a ekal, až se zah eje natolik, aby mohl zahájit pojížd ní. V té chvíli už hu ely motory všech ostatních letadel. Vincent Vega pomalu p idával plyn a vyjel tak se svým Bristolem ze stínu na slunce. Tam znovu snížil otá ky a ekal. Slunce mu pomohlo zah át motor o chvilku d ív než ostatním pilot m. Major Mullen se rozjel na start a Velbloud poskakoval po drnech travnaté dráhy. Za ním se rozjely i ostatní stíha ky. Jako poslední najel na startovací dráhu Vega s Bristolem. John vstal a vyzkoušel, jestli jeho oto ný kulomet jde lehce, a pak si spokojen sedl na seda ku. Pod nohama mu zachrastily svázané láhve. Jedenáct letadel odstartovalo a zamí ilo k místu setkání se stíha kami S.E. 5 dv st osmdesáté sedmé letky. Letadla byla p etížená, protože každé neslo maximální množství Walkerových bomb. 3. T i letky Velbloud let ly ve výšce dva tisíce metr v bojové sestav po trojicích. Major Mullen je vedl a pozorn se rozhlížel kolem sebe. Pátral, ostatn jako všichni ostatní, po nep íteli. Vincent Vega let l o sto metr výš než ostatní a o n co vep edu. Když zahlédl odlesk kdesi vlevo, zahoupal k ídly, aby upozornil ostatní. Byla to však letadla dv st osmdesáté sedmé letky. P ilétal kapitán Wilkinson se svými „skleníky“, tedy 140

letouny S.E. 5, kterým se tak posm šn íkalo kv li proskleným štítk m p ed pilotní kabinou. Let ly ve výšce dobrých ty tisíc metr a kryly tak p etížené Velbloudy proti nenadálému útoku. Vega v il, že se jejich p epad povede. Když byli deset kilometr od cíle, mraky opravdu za aly mizet jako mávnutím kouzelného proutku. „To je snad zázrak,“ oto il hlavu Vega k Johnovi a na tvá i m l široký úsm v. „Budeme mít hodn pen z na oslavu.“ „Jenom aby,“ houkl John a ukázal nalevo nahoru. Vega se podíval a úsm v mu na tvá i mírn ztuhl. Shora se snášely n mecké trojplošníky Fokker Dr. 1 a všechny na sob m ly ervenou barvu. John hledal letadlo, které bylo ervené celé. Než se N mci sta ili dostat na dost el k p etíženým Velbloud m, napadli je Wilkinsonovci a rázem se všechno zm nilo v psí rva ku. Letadla kolem sebe kroužila v divokých kreacích, kulomety rachotily a kulky trhaly nejen plát ný potah letadel, ale i t la pilot . John Francis Ková stál u svého kulometu a ekal na p íležitost. Zatím však letadla byla daleko. Jedna S.E. 5 škrtla horním k ídlem o Fokkera, tomu se utrhla dv k ídla a N mec za al velmi rychle padat. Bylo vid t, jak se zoufale snaží ovládnout letadlo, ale nem l šanci. Po chvíli mu ulet lo i poslední k ídlo a holý trup se ítil k zemi jako torpédo. Ani anglické letadlo na tom nebylo o moc lépe. Poškození horního k ídla bylo velké. John dob e vid l, jak za letadlem vlají kusy roztrženého plátna. Pilot let l dol , jak to nejpomaleji šlo, ale kolem n j bylo p íliš mnoho Fokker a jeden z nich ho dostal na mušku. Kulky prošily letadlo po celé délce a podle prudkého škubnutí, kdy se nos letadla zvedl kolmo vzh ru, bylo jasné, že pilot dostal zásah. „Podívej,“ poklepal Vegovi na rameno a ukázal prstem na letadlo S.E. 5 s jasn modrým pruhem táhnoucím se na celém boku. „To je sir Richard Baader, ten pilot, co nemá nohu.“ Vega pokýval hlavou a to bylo vše. John m l as sledovat bitvu mezi anglickými stroji a n meckými trojplošníky Fokker, 141

zatímco Vincent se musel cele v novat ízení neohrabaného letounu. S.E. 5 prudce zatá ela doleva, aby unikla st elám Fokkera s rud pomalovaným krytem motoru. V té chvíli se Baaderovi dostal na mušku jiný Fokker a pilot p estal dbát na to, že má za sebou nep ítele, a zahájil palbu. Jeho kulomety vychrlily záplavu kulek. Byl o n co lepší st elec než n mecký pilot, kterého m l v zádech, takže Fokkera zasáhl. Letoun sebou škubl a zamí il se siln kou ícím motorem k zemi. Pilot toho moc vid t nemohl, ale snažil se rozkymácené letadlo udržet ve sm ru, kde tušil volný prostor k p istání. Teprve nyní se Baader za al zabývat nep átelským letounem, který m l v zádech. Bylo však už pozd . N která z kulek vylétnuvších ze dvou kulomet Spandau zasáhla. Baaderovo letadlo se zakymácelo a za alo prudce padat. Scházel mu hodný kus sm rovky a ani výškovka nebyla úpln v po ádku. Z levé vlály kusy plátna viditelné na vzdálenost, v níž se Ková nacházel. Za chvíli pilot nad letadlem p ece jen získal jakous takous kontrolu, ale bylo vid t, že letadlo daleko nedoletí. Ztrácelo výšku, bylo naklon né doleva a bylo jen otázkou asu, kdy se Baader v letoun políbí se zemí. Ková si jen v duchu p ál, aby to nebylo p íliš tvrdé p istání. Mohl jen tiše sk ípat zuby, protože všechno se odehrávalo p íliš daleko od n j a nemohl do boje zasáhnout. Další S.E. 5 se pomalu p evrátila p es levé k ídlo a teprve nyní John uvid l, jak velké poškození srážka zp sobila. Byla v n m díra po polovin k ídla. Dol padala další a další letadla. N meckých však bylo víc. Mullenova skupina se vzdalovala z boje a blížila se k letišti. Vega zvedl dva prsty na znamení, že za dv minuty jsou nad sídlem von Doeringova cirkusu. John se postavil a podíval se dol za sebe. Velbloudy už nabíraly rychlost. John si p ipravil lahve a pistoli Véry. Ve vhodný okamžik vyst elil ervenou raketu a hned potom shodil lahve dol . Uslyšel nar stající vytí. Bylo daleko p íšern jší než koncert sme ky šakal . 142

„Tohle nem žou N mci vydržet,“ houkl sm rem k Vegovi a pilot kývl. I on už stáhl plyn a za al pikovat sm rem k zemi. P ibližovala se hrozn rychle. John vyhlédl dol a vid l, že n mecké letišt je pusté a prázdné. Tedy prázdné jenom co se tý e lidí. Nikde nebyla vid t ani noha. Zato na stojánkách u hangár stály p ipravené Albatrosy. Vega za al zuby a držel sm r na velký hangár. Jeho Bristol nesl sto kilogram Walkerových pum. Piloti Velbloud m li k dispozici jen dv dvacetikilogramové pumy. Jejich výhodou však byla velká p esnost bombardování. Major Mullen nalétával jako první a ostatní Velbloudy za ním, jako kdyby byly p ivázané na š rce. Až v necelých sto metrech se p ece jen trochu od sebe odd lili, když si každý pilot vybral sv j vlastní cíl. Po odhození pum nabírala letadla prudce výšku a ješt jednou se vracela nad letišt . To už m l bombardování za sebou i Veg v Bristol. Poda ilo se mu pumami zni it velký hangár a asi šest letadel, která stála v jeho blízkosti. Piloti Velbloud nalétávali na letišt ve t iceti metrech a jejich kulomety drtily zbylá nepoškozená letadla. Vega se držel výš a hlídal prostor, aby stíha i nebyli p ekvapeni n kterým n meckým pilotem. M li však št stí, toho rána se nikdo z von Doeringova cirkusu do vzduchu nedostal a trvalo hezkých pár dní, než se z toho zni ujícího náletu tato jednotka vzpamatovala. N mci p išli nejen o t icet letadel, ale i o dev t pilot , když jedna z bomb minula cíl a p esn trefila kryt, v n mž se piloti ukrývali. Z Mullenova letadla vylétla zelená raketa, která velela k návratu. N kte í piloti se jen zt žka odtrhávali od ni itelské práce, která jim šla tak od ruky, ale za chvíli už byla celá letka se azená za svým velitelem a mí ila dom . „Kdybychom tak narazili na von Richthofena,“ toužebn si p ál John, který si p i celém náletu p ipadal zcela zbyte ný, protože si prakticky ani nevyst elil. 143

4. Do d stojnické jídelny vtrhl jako velká voda Algy a k i el: „Máme návšt vu, máme návšt vu!“ „To p ijel ministerský p edseda, nebo co?“ bru el nevrle Biggles, který práv p ed chvílí prohrál partii pokeru a musel Mahoneyovi zaplatit celých deset frank . Jeho nevrlost zvyšovalo i to, že dnes ráno se vyplácely výhry ze sázek, které uzav eli p ed úsp šným náletem na letišt , a jeho pen ženka doznala zna né úhony. „Ne, p ijel Wilkinson,“ culil se jako jezule Algernon, „a šel hned za majorem.“ „Po kej,“ zarazil ho John, který hrál poker se st ídavým št stím, a tudíž ho to p íliš nebavilo. „ íkal jsi, že p ijel a ne p ilet l?“ „Že by dv st osmdesátá sedmá letka p estoupila k jezdectvu?“ usmíval se Biggles. „To fakt nevím,“ kr il rameny Algy, „ale p ijel autem. M žeš se podívat z okna, parkuje p ed kancelá í.“ „To jsem zv davý, co nám p ivezl,“ bru el Ková . „Ur it se to brzy dozvíme,“ mávl rukou Biggles a za al rozdávat. Nebyli ani v polovin hry, když se otev ely dve e a dovnit vešel Mullen v p íkazník. „Kapitáne Bigglesworthi, major Mullen si vás žádá.“ „Doufám, že to bude jenom pozvánka na drink a ne zase n jaký sebevražedný úkol. No,“ pokr il Biggles rameny, „na druhou stranu není to plukovník Raymond, ale jenom starý Wilks. Snad už strávil to, že jsem dostal dovolenku já a ne on.“ Jen co se za ním zav ely dve e, objevil se druhými zrzek Ginger s o ima vyvalenýma až na vrch hlavy. „Slyšeli jste to?“ za al. „A co jako,“ odpov d l lín Vega a proto il t i karty v prstech. „N mci vyhlásili kapitulaci?“ „ íkali v rádiu, že Baader p istál p ímo na letišti von Richthofenova cirkusu. Sice p i tom rozbil letadlo na 144

cimprcampr, ale vzal s sebou další dv a dokonce snad i letadlo samotného Richthofena, které stálo odstavené vedle dráhy.“ Ková zvedl ruku, aby p ivábil pozornost barmana, a zavolal: „To se musí oslavit! Dv lahve šampa ského!“ Hladina v druhé láhvi povážliv klesala ke dnu, když se vrátil Biggles. Na tvá i m l výraz, který se nedal p esn definovat. „Bigglesi,“ zašklebil se Algy se sklenkou v ruce, „vypadáš, jako kdybys m l smíšené pocity. Mimochodem, víš co jsou to smíšené pocity?“ Bigglesworth se na n j nechápav podíval, protože nev d l, co se v kantýn d je. Ot el si pot z ela a ekl: „Nevím.“ „To je, když vidíš, jak se tvoje stará tchýn ítí do propasti v tvém novém aut ,“ vybuchl v ehot Algy. Ostatní se k n mu p idali a po chvíli je napodobil i Biggles. „N co na tom pravdy je. Víte, že Baader p istál u Boš ?“ „Samoz ejm ,“ odpov d l za všechny Algy, dolil si zbytek šampa ského z lahve a smutn se podíval dovnit , jestli se tam n jakým kouzlem neobjeví další. „P i tom p istání sice zni il dv letadla, ale co je horší, rozbil si na padr i svoji protézu. N mc m p išlo tak fantastické, že proti nim létal jednonohý pilot, že ho zatím neposlali do zajateckého tábora, ale mají ho na letišti a mocn tam slaví sest el takového hrdiny. Už t etí den. A starý Wilks p išel s prosíkem. Jejich letka nemá momentáln jediné provozuschopné letadlo, a tak po nás chce, abychom Baaderovi zavezli náhradní protézu.“ „To tam snad máme p istát a p edat mu ji zabalenou a s mašli kou?“ vyprskl Mahoney, který do této chvíle sed l tiše v kout a upíjel pivo. „Ani ne,“ zavrt l hlavou Biggles. „Dob e ji zabalili a tvrdí, že když ji shodíme na letišt , tak by to m la p ežít. Cht l jsem let t, ale major mi to nepovolil. Prý volal plukovník Raymond, že sem jede.“ „Tak to máme dneska návšt vní den?“ zazubil se Algy. „Ješt by nám scházelo, aby se tu zastavil von Richthofen nebo von Doering. Ostatn slyšel jsem, že už mají dv letadla.“ 145

„To je pravda,“ kývl Biggles, „bylo to v hlášení pr zkumného letadla, které to tam fotografovalo.“ Vykoukl ven z okna a ekl: „My o vlku a vlk za humny. Podívejte se na ten oblak prachu. To se sem ur it ítí plukovník Raymond. Jedin on jezdí tak rychle. Zpravodajci nemají problémy s benzinem,“ zavr el nespokojen . Netrvalo ani p t minut a Mullen v p íkazník se op t p i ítil do jídelny. „Pánové,“ obrátil se k Bigglesovi, Vegovi a Ková ovi, „máte se okamžit dostavit k majorovi.“ Ková se zvedl a Vega ho následoval. Bigglesovi se viditeln necht lo. „Máme t tam donést?“ ušklíbl se Algy, který byl zv davý, co se bude dít. „Ale ne,“ zabru el otráven Biggles. „Kdybych to býval v d l, tak bych sem nechodil a z stal u majora rovnou.“ Všichni t i vyšli do zamra eného dopoledne. 5. „Pánové,“ pozdravil je plukovník Raymond, „mám pro vás n kolik zpráv. N které dobré, jiné ješt lepší.“ „On se snad ten konec války opravdu blíží,“ zahu el potichu a ned v iv Biggles. „Povolali m do Anglie, protože Johnsonovi lidé našli ten strom.“ „Opravdu?“ nadsko il Vega a o i m l pozorné. „Ano,“ kývl Raymond. „Byly na n m tyhle malé erné kuli ky.“ Raymond z kapsy vytáhl nevelký papírový sá ek a na st l vysypal šest zrn hyuaky. Nebylo pochyb, byla to ona zlopov stná droga. „A podle vaší rady jsme nasadili na jeho vykopání n mecké zajatce. Tím celá akce prob hla vcelku v klidu. Hluboko pod ko eny jsme našli dvacet dva zakopaných hlav. N které tam 146

musely být hodn dlouho, protože náš lov k, který pro nás pracuje…,“ na okamžik se odml el, „…jinak u í v Cambridgi, nám ekl, že ty i z nich jsou ímané a hlavy jsou staré kolem tisíce a šesti set let. Všechny ale vypadaly, jako kdyby je tam zakopali v era. Krom hlavy vašeho kolegy Burtona jsme je nechali spálit. Ji jsme p idali do hrobu. Bylo to celé takové divné. N mci si st žovali, že mají strach, a bylo jim špatn . T i z nich upadli do komatu a zem eli, než se poda ilo vykopaný strom spálit. I Johnson to odnesl hore kou.“ „Takže tohle bychom m li,“ spokojen se usmál John. „Za chvíli je konec.“ Raymond vztekle mávl rukou: „To není pravda! Nemáte to za sebou! Ani my! Stále ješt tu jsou ti pašeráci, nebo jak jim íkáte, a…“ „Máte zprávy o tom, kdy N mci cht jí provést další ofenzívu?“ vstoupil mezi dva kohouty Vincent a na tmavé tvá i se mu usadil pohodový úsm v. „To by byl další krok.“ „Ano,“ zklidnil se Raymond, „podle našich informátor se už vzpamatovali z našeho protiútoku a n mecký generální štáb vypracoval plán. N mci cht jí zaúto it v míst dotyku dvou armád, britské a francouzské. Jsou p esv d eni, že tam je naše nejslabší místo. Za ty i dny by m l odstartovat nový Zeppelin s arod ji na palub .“ „No, aspo jedna dobrá zpráva,“ usmál se Biggles. „Kone n budu moct vytáhnout Bigfira z hangáru. Už se na to t ším.“ „M žete nám prozradit vašeho informátora u pašerák ? Mohl by se nám hodit,“ poznamenal tiše Vincent Vega a podíval se Raymondovi do o í. „Sice to ned lám rád, ale je mi jasné, že ho m žete pot ebovat. Šéfem je hostinský ve vesnici a jeho hlavní eso je zahradník v záme ku. Chlap, který to tam zná jako své boty. Jmenuje se Jacques Duval. Pokud je budete muset kontaktovat, tak budete pot ebovat heslo. Dostanete ho, než poletíte proti vzducholodi.“ „Díky, pane,“ usmáli se na plukovníka oba agenti. „Zprávu o startu vzducholodi dostanete v as,“ Raymond se poprvé pousmál. „Vypadá to, že se karta za íná obracet.“ 147

„Jen abyste neu kl kartiboha,“ poznamenal John. „Kohože?“ vykulil o i karbaník Biggles. „To není podstatné,“ mávl rukou Ková a na tvá i se mu usídlil spokojený úsm v. „Mohu zalet t k Boš m s tou protézou?“ oto il se Biggles na majora Mullena. „Zatím máme as, tak m žeš,“ svolil major a otcovsky se usmál. „Baader ji bude pot ebovat, až bude chtít Boš m zdrhnout.“ 6. Biggles roloval se svým Velbloudem na start. Motor Bentley brumlal v nízkých otá kách a teplota oleje byla na únosné výši. Ješt jednou zkontroloval balík, který m l str ený pod seda kou, a usmál se. „M l by to být pohodový let,“ pomyslel si a p idal plyn na doraz. Bentley se roze val a Velbloud za al poskakovat po drnech travnaté dráhy. Netrvalo dlouho, kola letadla opustila mati ku zem a Biggles byl ve vzduchu. Automaticky se rozhlédl a hledal nep ítele. Jen takoví piloti p ežívali na front víc jak pár dní. Velbloud nastoupal do výšky t í tisíc metr a let l t sn pod p íkrovem mrak . Za necelou hodinku se Biggles p iblížil k letišti, na n mž vartoval cirkus Rudého barona. Stáhl plyn a za al jemn klesat. Na letišti probíhal normální vále ný provoz. Dva Fokkery Dr. 1 se p ipravovaly na start. Kdyby Biggles cht l, mohl by je svými kulomety rozst ílet na cimpcampr. Za al zuby a jen s velkým úsilím odtáhl ruku od spuš adla svých zbraní. P imhou ené o i za leteckými brýlemi a za até zuby sv d ily o úsilí, které na to musel vynaložit. Let l ve výšce necelých deseti metr , když p idal plyn. Velbloud se nacházel na za átku startovací dráhy. Biggles zašátral pod seda kou a vytáhl odtud pe liv zabalený balík. Vyklonil se z kabiny a opatrn ho vyhodil ven. „Doufám, že se aspo trefím do n jakého letadla,“ procedil mezi zuby a bleskurychlý pohled dozadu mu to potvrdil. 148

Balík dopadl na pravou výškovku Fokkera, který m l erven pomalovaný kryt motoru a sm rovku, a urazil ji. Letadlo prudce zato ilo, jak se pilot lekl. Naklonilo se. Pravým spodním k ídlem škrtlo o zem. Biggles se vít zoslavn uchechtl a dal plný plyn. Zvedl nos Velblouda do pravé stoupavé zatá ky a zamí il sm rem k domovu. „Doufám, že se ta protéza nerozbila a Baader si ji užije,“ šklebil se ješt ve chvíli, kdy Velbloud byl v dobrých dvou tisících metrech. „Stejn je divné, že Bošové dneska nelítají. Asi je na n ošklivo,“ vrhl zpytavý pohled na mraky, které za tu chvíli, co poletoval u n meckého letišt , poklesly o n jakých p t set metr . „Jsou to prost fajnovky,“ uzav el sv j monolog. Evidentn u kl boha Št st ny, protože z mraku po pravé ruce vylétl trojplošník Fokker, celý ervený. Biggles zatáhl za spuš adlo kulomet a zah ál je. Bylo mu jasné, že von Richthofen si nenechá ujít další lehký sest el, protože jeden Velbloud by nem l být pro Rudého barona velký problém. To ovšem nev d l, že v n m sedí anglické letecké eso, kapitán Bigglesworth. Letadla se k sob p iblížila a zahájila trojrozm rný tanec. Kroužili kolem sebe a snažili se dostat nep ítele na mušku. Alespo na okamžik. St elci byli oba excelentní. Z Bigglesova Velblouda odlétly št piny z ocasní ásti. Pravé st ední k ídlo Fokkera m lo povážlivé díry. Oba piloti p edvád li ukázky vrcholného pilotního um ní na hranici možností svých letadel. Jedna z kulek p e ala vypínací drát Velblouda. Praskl se zvukem p ipomínajícím švihnutí bi em. Další zasáhla kryt kola, který se rozpadl na dva kusy. Levá vzp ra Fokkera odlétla kamsi do prostoru. Biggles využil pov stné pravé zatá ky Velblouda na maximum a na okamžik se dostal do zad svého soka. Vycenil zuby v drav ím úsm vu a zatáhl za spuš adlo. Ozval se jediný výst el a kulomety se zasekly. Biggles se vyklonil z kabiny a zoufale do nich bušil p stí. N kdy to pomohlo. Tentokrát však nikoliv. Vít zný okamžik byl pry . Von Richthofen v Fokker se p evalil p es k ídlo a znovu byli v kruhu smrti. Mnohdy od sebe 149

nebyli vzdáleni víc jak dvacet metr a n mecký pilot s úsm vem pozoroval marné pokusy Angli ana o zprovozn ní zbraní. Pak ubral plyn a nato il letadlo tak, aby let l stranou, nakonec se p iblížil k neš astnému Bigglesovi a pozdravil ho. Za pár okamžik zmizel v mraku. Biggles nev ícn zíral kolem sebe a stále ješt nemohl uv it tomu, co se stalo. Pak zamí il k domovu. Linii fronty p elet l vysoko, což nebylo jeho zvykem, ale dnes byl natolik vyvedený z míry, že nem l náladu na n jaké legrácky, které tak rád provozoval nad zákopy pro pobavení neš astník , kte í museli žít dlouhé m síce ve špín a bahnu.

150

9. KAPITOLA 1. John Francis Ková se p evalil na kavalci a otev el o i. U stolu sed l Vincent Vega a cosi kutil. Byla ješt tma, a proto mu u levé ruky poblikávala petrolejka. John se v duchu usmál, když si uv domil, že se Vincent zabral do práce tak, že si ani neuv domil, že by m l povytáhnout knot. Jejich ložnice byla typickou ukázkou mužského bydlení. Na h ebících, zatlu ených do zdí, visely kožené bundy, košile a letecké kalhoty, na Vegových byla jedna šle p etržená a svázaná oby ejným uzlem. Kukly, rukavice a brýle, které p vodn ležely na stole, hodil Vincent na zem vedle židle. Kožené boty oba muži v era kopli do kouta a tam také z staly. Až budou pry , p ijde sem ordonance, ta všechno uklidí a opraví poškozené v ci pán d stojník . Vega cosi provád l se zbraní, kterou John sebral u lorda Rebtona v hangáru. Sou ástky se válely po celém stole a Johna napadlo, že to už nikdy nikdo nem že dát dohromady. „Co to vyvádíš?“ Ková v hlas zn l ochrapt le, v erejší bujaré pozp vování p i oslavách osmého sest elu Zrzka Gingera se projevilo na jeho hlasivkách. Odkašlal si. „Necht lo se mi spát,“ zabru el Vega, „a cht l jsem se tomu podívat na zoubek. Je to moc zajímavá konstrukce a našim zbroja m by se to mohlo hodit. Z tak primitivních sou ástek sestavili docela výkonný laser a jeho napájení… Tak to je p ímo fantazie. Navíc díky tomu, že tu zbra sestavili tady, se na ni nevztahuje Maurbyho efekt.“ „Myslíš si, že to ješt n kdy bude fungovat?“ ekl s mírným despektem John. „Za dvacet minut to mám v kup ,“ odsekl trochu nakvašen Vincent, který špatn snášel, když n kdo podce oval jeho technické schopnosti. 151

John up el o i na hodiny visící na zdi. Byl to domácí kulatý hodinový stroj, kterému zdola visela dv t žká závaží v podob jedlových šišek. Musel se natahovat jednou za dva dny. „To už je šest?“ otráven ekl John. „Major Mullen dnes naplánoval hlídkový let pro sk ivany a ne pro normální piloty…“ „Neboj se,“ ušklíbl se dobrosrde n Vega, „máš ješt p l hodiny, než budeš muset z pelechu.“ Na st nu vedle Johnovy hlavy n kdo zabušil. „Nemohli byste držet zobáky?“ ozval se p idušený hlas z vedlejší ložnice, kde nocoval Biggles. „Chci se vyspat.“ „Sorry,“ k ikl John a ztišil hlas. „Necht l bys…“ V tom okamžiku se d ev ná podlaha baráku, kde piloti spali, rozrezonovala dupotem t žkých vojenských bagan at, které nosili oby ejní vojáci. „A je po spaní,“ mávl otráven rukou Ková . Otev ely se dve e a dovnit se vsunula hlava Mullenovy ordonance. „Máte se za deset minut dostavit k majorovi,“ hlásil voják hlasit . „Kapitánu Bigglesworthovi to už hlásit nemusíš,“ ekl ušt pa n Vega, „je t slyšet po celém baráku.“ „Ano, pane,“ št kl ízn voják a srazil podpatky jako cvi ený Prušák. Z vedlejšího pokoje bylo slyšet táhlé zasténání. „Kdyby sem to byl v d l, tak bych sem nechodil,“ kvílel Algernon Lacey, který sdílel ložnici s Bigglesem, tak nahlas, že vzbudil i ty, kte í zatím hluk nevnímali. John Francis Ková si sedl na postel a se zájmem sledoval, jak se Vegovy ruce míhají. „Je jako blesk,“ pomyslel si, „jenom jestli to pak bude fungovat. Snad jo,“ pokr il rameny a vstal. Když se vrátil z umývárny, m l Vega zbra už pohromad . „Cestou to vyzkouším,“ ekl, když si nasazoval baret, tak oblíbenou pokrývku hlavy u Hispánc . Jen co vyšli z baráku, namí il neforemnou zbra na nedaleký uschlý stromek a stiskl tla ítko, které m l pod palcem. Z krátké 152

tlusté hlavn vyšlehl rudý paprsek, stromek nadsko il a pak padl pod atý k zemi. „Funguje,“ zazubil se Vega. „Trochu jsem to upravil, takže by to m lo mít dosah n jakých padesát metr .“ 2. „Zavolal jsem vás, protože m p ed chvílí vzbudil plukovník Raymond.“ „A to jste nás musel vzbudit taky?“ vztekal se v duchu Biggles, ale na jeho mladé tvá i se nic takového neobjevilo. „Za p l hodiny vylétá ze základny u Doumi Zeppelin s jediným úkolem: Rozvrátit naši obranu a dovolit n meckým voják m znovu nás zatla it sm rem k mo i. Máte jediný úkol, Bigglesi: Sest elit ho. Použijeme tedy poprvé Bigfire. Na ídil jsem, abyste m l v pásech zápalné náboje, a tady máte p ipravený rozkaz k jejich použití.“ Posunul k Bigglesovi po stole složený kus papíru, který si kapitán okamžit zasunul do náprsní kapsy. „Váš doprovod bude tvo it Veg v Bristol a Lacey v Velbloud.“ „Ale ti m budou zdržovat,“ zab doval Biggles. „Budu se o n muset starat. Bigfire je o padesát kilometr v hodin rychlejší než oni. Každému dokážu zmizet.“ „Práv proto s vámi poletí oni. Sp chat za nete až p i útoku, jinak jako skupina jste daleko siln jší než jednotlivec, to už byste, kapitáne, m l v d t!“ p itvrdil Mullen svá slova a doprovodil je p ísným pohledem. Biggles schlípl a rozpa it pokr il rameny. „Letadla jsou p ipravená, takže m žete vyrazit,“ ukon il brífing major Mullen. „Jo, a plukovník Raymond m pov il, abych vám ekl ‚Nahn dlá rebarbora’.“ „Všechny tajné služby jsou stejné,“ prolétlo Johnovi hlavou. „Vymýšlejí si nesmírn pitomá hesla.“

153

154

3. Ve výši t í tisíc metr už bylo vid t vycházející slunce, i když na zemi panovala erno erná tma. Biggles m l na kolenou rozloženou mapu a mí il k p edpokládanému místu setkání se Zeppelinem LZ 103. Pátral po obloze. Najednou Vega, který let l asi t icet metr vlevo od Bigfira, zahoupal k ídly. Biggles se podíval na Johna Ková e, který stál ve své kabince a ukazoval sm rem vzh ru, trochu stranou od sm ru jejich letu. Prudce gestikuloval rukama, protože m l dojem, že si ho Biggles nevšiml. Angli an zahoupal k ídly. Na Johnov tvá i se rozlil tak široký úsm v, že si ho všiml i Algy, který let l vpravo od Bigglese. John si teatráln jakoby ot el pot z ela a znovu usedl do své seda ky. Biggles p idal plyn a za al prudce stoupat. Jeho pr vodci za ním okamžit zaostali, ale i oni postupn za ali nabírat výšku. „Ti parchanti ho nat eli zespodu na modro, aby ho nebylo vid t,“ vr el naštvan Biggles. Zlehka držel knipl mezi prsty a sledoval, jak se vzducholo blíží. Cht l na ni zaúto it zespodu, protože tam bývají tyto létající kolosy nejzraniteln jší. Když se p iblížil, p ivítala ho záplava olova, která se na n j vy ítila ze zdvojeného t žkého kulometu umíst ného ve speciální v ži ce na spodku vzducholod . Biggles kroužil kolem obrovitého t lesa jako rozzu ená vosa kolem lín p ežvykujícího býka. Tato vzducholo byla upravená, místo tuny bomb nesla n kolik kulometných hnízd, která pokrývala všechny sm ry, odkud mohl zaúto it. N mci se evidentn pou ili od minula a své pomocníky si chránili opravdu dob e. Biggles nastoupal výše, než let l Zeppelin, jehož kapitán cht l uleh it život svým kulomet ík m a snažil se také nabrat výšku. Ale nemohl zase až tak moc vysoko, protože by zásah pašerák nebyl p esný. Biggles nalétal na vzducholo zezadu a shora. Let l od Slunce, aby tak dv ma kulomet ík m, kte í po n m mohli st ílet, co nejvíc ztížil úlohu. Stla il páku plynu až na doraz 155

a Bigfire se p ibližoval ke vzducholodi rychlostí v tší než dv st šedesát kilometr za hodinu. Kulomet íci na n co takového nebyli p ipraveni a nedokázali p edsadit svoji st elbu dostate n daleko, takže jejich kulky míjely Bigglesovo letadlo pom rn daleko za zádí. Jen sem tam n jaká zbloudilá poškodila jeho povrch. Zatím však ani jedna z nich nezasáhla nic podstatného v letadle: motor, nádrž ani pilota. Vítr svišt l kolem letounu, který se blížil ke svému cíli. Biggles m l za até zuby a soust edil se na zv tšující se vzducholo v mí idlech. Jakmile byl dostate n blízko, stiskl spouš . Všechny ty i kulomety Bigfiru za aly chrlit olovo a fosforové st ely. Tato smrš párala Zeppelina jako ostrý n ž erstvý chleba. N které zápalné st ely zasáhly vodíkové balonety a Zeppelin za al ho et. Obrovská vzducholo pomalu ztrácela vztlak a klesala dol . Biggles zato il doprava a vzdálil se tak od umírajícího mastodonta. Zdola se k n mu blížili Algy a Vega. Byl nejvyšší as, protože se v dálce objevily erné te ky p ilétajících Albatros . Ze vzducholodi vysko ili první letci a snášeli se dol na padácích. První, druhý, t etí… Bylo jich ve vzduchu najednou patnáct. Rozptýlili se, klesali dol a snažili se najít vhodné místo k p istání. Piloti si jich nevšímali do té chvíle, dokud jeden z nich nevyst elil po Bigfiru, který se k n mu neopatrn p iblížil. Rudý paprsek zasáhl letadlo t sn p ed kabinou pilota, pro ízl vn jší obal a zakousl se do motoru. Biggles na okamžik ztratil nad letadlem vládu, což mu zachránilo život. Bigfire se p evalil p es pravé k ídlo a n kolik okamžik padal dol jako kámen. Pak Biggles letadlo zvládl a p evedl ho do klouzavého letu. Motor kašlal a unikal z n j erný dým. Biggles okamžit zamí il dom , nebo alespo za linii fronty. Algy ho sledoval a po o ku se díval na blížící se Albatrosy. Našt stí byly ješt daleko. Vega okamžit zamí il k pašerákovi, který se pokusil sest elit Bigglese, a nemilosrdn se mu pokusil oplatit jeho útok. Kulky z Bristolových kulomet však minuly cíl. John ale sta il zareagovat. Vytáhl z kapsy na levé stran kabiny, kde normáln 156

m l signální pistoli, laserovou zbra a použil ji proti pašerákovi. Rudý paprsek p e ízl š ry padáku. Muž se ítil dol a p evracel se p i tom ve vzduchu jako pokažená loutka, kterou dít vyhodilo z okna. Vrchlík padáku voln poletoval ve v tru a jen velmi pomalu se snášel dol . Ostatní leny sest elené posádky vzducholod nechali Vega a Ková na pokoji. Zdola se ozval silný výbuch a ráno prozá il rudý záblesk ho ících zbytk vzducholod , která práv dopadla na zem. Okolní les vzplál jako na povel díky rozlétnuvšímu se leteckému benzinu z nádrží Zeppelina. Plameny šlehaly do výše deseti metr a oza ovaly stále ješt potemn lou zem. Vega zamí il k Algymu a domluvenými signály ho poslal chránit Bigglese. Lacey zdvihl z kabiny ruku se vzty eným prstem a vydal se za svým kapitánem. Vega prudce oto il letadlo a let l vst íc p ilétajícím Albatros m. Bylo jich p t. Napadl je elním letem a jeden z nich, který neuhnul, sest elil na poslední chvíli, když už to vypadalo, že se ob letadla srazí. N mec nevydržel a uhnul vzh ru, ímž Vegovi nastavil nechrán ný spodek letadla a toho Vincent okamžit využil. Mezitím si to John vy izoval s dalšími dv ma piloty, kte í se jejich letadlo snažili napadnout z boku. Jeden se z ítil ho ící a druhý, po n kolika zásazích v t sné blízkosti kabiny pilota, zamí il sm rem k domovskému letišti. Poslední dva se ješt chvíli ko kovali s Vegou a souboj byl vyrovnaný do chvíle, kdy jedna ze st el p esekla hadi ku p ívodu paliva do motoru Bristolu. Motor Rolls Royce utichl a bylo slyšet jen svišt ní v tru ve vzp rách mezi k ídly a vysoký zvuk motor Mercedes. „Jdeme dol ,“ k ikl Vega a prudce sklonil nos letadla. Najednou za sebou muži zaslechli ošklivé zapraskání a kolem nich se pro ítil Albatros s ulomenými k ídly. Jeho pilot je z ejm cht l pronásledovat, ale Albatros nebyl na tak velkou rychlost stav ný. Zahlédli jen vyt ešt né o i n meckého pilota, který m l otev ená ústa a val strachy. Poslední Albatros mí il k 157

domovskému letišti, protože ot esený N mec už necht l mít nic spole ného se šíleným pilotem Bristolu. „Nevysko íme?“ k ikl John na svého pilota. „Nem žu,“ oto il ke Ková ovi pobledlou tvá Vincent. „Z padáku mám hadry na išt ní motoru. Musím se dostat na zem i s letadlem. Ty ale vysko !“ „Ani nápad!“ za val John. „Z stal bych viset na n jakém strom a ty bys m ur it sundat nep išel.“ Oba muži úp nliv vyhlíželi místo k p istání. Pod nimi se rozprostíral hluboký les. V dálce uhasínal ohe vyvolaný výbuchem vzducholod . Slunce pomalu stoupalo nad obzor a jeho rudé paprsky oza ovaly bojišt . Když už to vypadalo, že Vega bude muset p istát do korun strom , objevila se na levé stran malá úzká mýtina. Akrobatickým manévrem na hranici možností letadla se do ní Vincent trefil. Byla krátká a tak úzká, že od konc k ídel ke strom m nem l víc jak ty i metry, nicmén v m kké lesní p d se stroj zastavil už deset metr od prvního stromu. „Uf, to jsem si oddychl,“ set el si rukavicí pot z ela Vega a odpoutal se. Postavil se v kabin a oto il se ke Ková ovi, který cosi pozoroval dalekohledem na nebi. „Už jsem myslel, že bude po nás.“ „P i tvém leteckém um ní?“ zašklebil se John a odtrhl dalekohled od o í. „Co vyhlížíš? Bigglese? Myslíš, že se pro nás vrátí?“ ptal se trochu ušt pa n Vincent. „Koukám, kam padá poslední pašerák. Po tomhle krachu si myslím, že si p jde pro instrukce, m li bychom ho sledovat.“ „To bude trochu problém,“ zaculil se Vincent, když sesko il na pevnou zem. Zk ivil ústa a složil se k zemi. Odtud však dob e vid l, jak z motoru vytéká úrek benzinu. „Co je?“ zeptal se John, který dopadl hned vedle Vegy, který se pracn sbíral ze zem . 158

„Bu bychom m li odtud urychlen vypadnout, než to bouchne, nebo to ješt rychleji opravit.“ „To nechám na tob , ty seš leteckej odborník,“ John se sklonil k Vegovi a zatvá il se ustaran . „Seš zran nej?“ „Netrefili jenom padák, ale i m ,“ post žoval si Vega, když kone n vstal. Ková se s úlevou rozesmál. „Jo, trefili, ale našt stí to bude jenom škrábanec. Ale vypadá to, že se ti n jakou dobu bude h sed t. Za íná to být v naší letce obvyklý typ zran ní,“ šklíbil se John. Vega stál op ený hlavou o kryt motoru a m l zav ené o i. Pak se vzpamatoval, pot ásl hlavou a sundal si rukavice. Otev el kryt a podíval se do motoru. „M li jsme docela kliku. Víš aspo , kde jsme?“ „Jo, vím,“ bru el Vega, který m l hlavu str enou v motoru a cosi tam opravoval. „Máme kliku, je to jenom p est elená hadi ka. A proto, že jsme let li dol bez motoru, sta il vychladnout, jinak jsme m li o oh ostroj postaráno. Takhle máme šanci, že s tím možná i odletíme.“ John Francis Ková se podíval na mýtinu, spíš pr sek, v n mž p istáli, a v jeho pohledu byly velmi silné pochybnosti. „Je to opravené. Te by bylo vhodné, abychom letadlo zamaskovali a vydali se do Ženevy.“ „Po kej, ty víš, kde mohou mít otev ený portál?“ „No, jenom p ibližn . Náš Ajnštajn von Wonder spo ítal, že by to m lo být n kde poblíž CERNu, protože jejich nesynchronizovanou bránu zaznamenal v té oblasti. Takže máme dv možnosti: Bu se pokusíme sledovat pašeráka, nebo budeme hledat bránu sami n kde v okolí budoucího CERNu.“ „Máš p edstavu, jak bychom mohli sledovat pašeráka?“ „Mám,“ vít zoslavn se usmál Vincent. „P edpokládám, že se nejd ív bude chtít vrátit do záme ku a odtamtud teprve vyrazí. Musí ho doprovodit jeho zastánci – n me tí d stojníci od tajné služby.“

159

„To zní vcelku slušn ,“ souhlasil John, „má to jenom n kolik drobných há k . Ur it pojedou autem a budou mít, jak jsi správn poznamenal, doprovod.“ „Vzhledem k tomu, že nemáme moc asu, tak bychom m li vyrazit. K záme ku to nemáme daleko, n jakých p t šest kilometr . To bude náš první cíl a pak se uvidí.“ 4. „Myslíš, že to byla ta správná vesnice?“ „Jasn , podle mapy to už máme k zámku jenom kousek.“ „To jsem rád, protože toho už mám za dnešek plný zuby,“ Vegova tmavá tvá byla našedlá únavou. „Vždy sis odpo inul, když jsme se schovávali p ed Bošema v tom houští. Povalovali jsme se tam skoro dv hodiny.“ „To taky byla jediná klika,“ odsekl Vincent, „jinak bys m už dávno musel nést.“ Muži obešli malou kapli ku, která stála na rozcestí, a John se podíval na mapu. Podrbal se pod nosem. „M li bychom se asi nejd ív zastavit v té hospod ,“ navrhl. „V tomhle oble ení?“ pochybova n ukázal na sebe Vincent. „Dob e, jdeme tudy,“ ukázal John doprava. „T eba se tam n jak dostaneme.“ Sešli z cesty a vzali to loukou. Podve erní v n trávy, bzu ení hmyzu a teplé paprsky sklán jícího se slunce navozovaly atmosféru pozdního léta, chu zalehnout na záda a zírat do modrého nebe. Oba zvolnili. Rachot nákladního auta a st elba z pušek idylu zlikvidovaly. Okamžit sko ili do vysoké trávy. Nákladní auto, plné n meckých voják , projelo po silnici jen asi t icet metr daleko od ležících. St elba se p ibližovala z druhé strany. Jakmile auto zmizelo z dohledu, rozb hli se skr en do úkrytu, který jim poskytl masivní maliníkový ke . ekali ješt hodnou chvíli, než st elba umlkla. Z nedalekého lesíka vyb hl statný jelen a zamí il vlevo od skrývajících se muž . John i Vincent, schovaní v ke i, sledovali, 160

co se bude dít. Jelen b žel klopýtav dál, snažil se dosáhnout výb žku lesa, který mu mohl poskytnut lepší úkryt. Krvácel z n kolika ran na krku a plecích. „Ani st ílet ty parchanti neumí,“ zavr el tiše Ková . Z lesa se vyno ila rojnice n meckých voják . D stojník, který šel kus za nimi, hulákal na neš astného vojáka, který se pokusil zast elit jelena. „Myslíš, že mu nadává, že vyst elil, nebo že se po ádn netrefil?“ zašeptal Vincent. „Ví b h,“ pokr il rameny John Francis Ková a p ipravil si pistoli. Stejného Mausera C 96 už m l p ed sebou i Vega. Rojnice byla potrhaná, muži ji stá eli za prchajícím jelenem a její levé k ídlo minulo Vegu a Ková e o n jakých dvacet metr . Teprve nyní rozeznali slova prskajícího d stojníka, který plísnil vojáka za nep esnou st elbu. „…pan generál si p ál k dnešní ve e i nejen ty anglické piloty, ale hlavn jelení guláš. Piloty bych vám odpustil, ale guláš vám neodpustí on!“ „Je to všude stejné,“ chechtal se John, jakmile se N mci dostate n vzdálili. „M li bychom panu generálovi pod kovat za mlsný jazyk, který nám zachránil k ži,“ souhlasil s ním Vincent. „No, abych pravdu ekl, takový dobrý jelení gulášek bych si dal taky,“ poznamenal Ková , když zasunoval pistoli do pouzdra. Nyní už velmi opatrn p ešli poslední ást cesty k zámku a z dalšího k oví ho pozorovali. „Tam se nedostaneme, vždy to tu chrání snad celý pluk,“ shrnul výsledky pr zkumu John Francis Ková . Vincent Vega kývl a pravil: „Takže jediné, co nám zbývá, je návrat do té vesnice. Snad nám hostinský pom že.“ „Jasn .“

161

5. „Jak se dostaneme do hospody? V tomhle oble ení…“ „Tak trochu jsem s tím po ítal,“ odpov d l John a sundal koženou leteckou bundu. Pod ní m l oby ejnou, p vodn bílou košili s krátkými rukávy. Silné zelené kalhoty a vysoké boty nosil každý francouzský vesni an. Bundu hodil Vegovi a ten ji šikovn chytil, práv tak jako pouzdro s pistolí. „To by mohlo jít,“ usoudil Vincent. „Hlavn se nezastavuj s každým vesni anem. Nevíš, kdo z nich je…“ „…práska ,“ dokon il s úsm vem John Francis Ková . „Neboj se, nejsem na první akci.“ Vyklouzl z hájku na kraji vesnice a doufal, že v hospod zatím moc lidí nebude. To až pozd ji ve er. M l št stí, z dom podél silnice se ozývaly obvyklé zvuky vesnického života, bu ení krav, kejhání husí, št betání slepic a manželek, kvi ení prasat. Na silnici však nikdo nebyl. Hospodu na návsi poznal ihned a zamí il k ní. Na prahu se zastavil, protože sv tlo dovnit zatím p inášela jen otev ená okna a proti venku tu byla tma. „Co si pán bude p át?“ ozval se zpoza pultu bru ivý hlas mohutného muže, který se za n j málem nevešel. Byl to jediný lov k v celé hospod . Kolem pasu m l ur it víc než do délky. Hlavu mu zdobila chocholka šedivých vlas a pod ba atým nosem m l typický masivní, francouzský, erný knír. „Dal bych si sklenku bílého a taky nahn dlou rebarboru.“ „Cože?“ vykulil na n j o i Francouz. „Tohle jsem dostal od jednoho plukovníka,“ pokr il nos John. „Aha, tak to myslíte tohle,“ rozesmál se hostinský. Vytáhl z regálu istou sklenici a za al ji leštit. Pak ji postavil p ed Johna a nalil do ní víno z láhve. „Ochutnejte, jakou jsme m li vloni úrodu.“ John se usmál, vzal na jazyk doušek, poválel ho a polkl. 162

„Není špatné, ale pil jsem už lahodn jší. K jídlu bude vynikající.“ „Koukám, že pán je znalec,“ usmál se na n j hostinský. „Angli an a vyzná se ve vínu? To snad není možné,“ vrt l hlavou v údivu hostinský. „Pán není Angli an a krom toho jsem dostal školení od opravdového znalce, komtesy Andrey…,“ zadrhl se John a v rozpacích se podrbal za uchem. „Myslím si, že není nutné, abyste se vyskytoval v lokále. Ob as sem chodí i N mci ze zámku a ti jsou k neznámým lidem velmi podez ívaví. Zvláš když hledají n jaké anglické letce a vy páchnete benzinem na p t metr daleko.“ „To chápu, já bych v jejich postavení nebyl jiný,“ souhlasil Ková a nechal se odvést do kuchyn . „Leono,“ oslovil hostinský postarší ženu, která si práv odhrnula sv tlou kade z ela, „to je m j osobní host. Dej mu zatím najíst, potom si s ním promluvím.“ John si vzpomn l na Vegu, který ležel nedaleko v mlází, ale ani ho nenapadlo, aby ho prozradil. Stále ješt mohl být v pasti. To mu však nebránilo, aby se za chvíli nenacpával vynikajícím vep ovým plátkem s houbami a žloutkovou polevou. I brambory byly m kké, jen se rozplynout na jazyku. Dvakrát si p idal, ímž si vysloužil pochvalu od kr má ky. N kolikrát se v kuchyni objevila i mladá servírka, ale ta se vždy jen p i ítila jako uragán a zase zmizela v lokále. Za okny se už setm lo, když se objevil hostinský a odvedl si Ková e do mali ké kancelá i ky, která byla hned vedle kuchyn . „Necht l jsem se vám v novat d ív, než budu mít další spojení,“ usmál se hostinský na p ekvapeného Johna. „Pot eboval jsem si jen n co ov it.“ „Aha,“ ekl John a p ipravil se na nejhorší. „Jo, plukovník m l radost, když slyšel, že jste naživu. P edpokládá, že i váš kolega je v po ádku.“ Ková kývl a dodal: „V podstat . Máme problém. Pot ebujeme se dostat do zámku. Nejlépe jako n me tí vojáci.“ 163

„A to umíte tak dob e n mecky?“ vykulil o i hostinský. „Hra, asi tak stejn jako francouzsky,“ odpov d l John a usmál se, když vid l hostinského, jak vykulil o i. „Já bych vás považoval za rodilého Francouze, tedy podle toho, jak mluvíte,“ kroutil nev ícn hlavou. „M l jsem dobrou u itelku,“ poznamenal John jen tak mimochodem. „To máte pravdu, i mezi N mci se najdou p kné…,“ oto il se hostinský ke dve ím, jestli za nimi n kdo neposlouchá. „Ale vra me se k vašemu problému. Asi za hodinu sem p ijde jeden lov k…“ „Nejmenuje se náhodou Duval?“ nevydržel John. „Koukám, že vám ten Anglán musí hodn moc d v ovat,“ zavr el nespokojen hostinský. „Vy sem zatím p ive te svého kamaráda a pak uvidíme, co se dá d lat.“ 6. „Máte kliku jako od blázince,“ smál se Duval, když vedl kolem p lnoci Vegu i Ková e k zámku. „Hrab byl velký zaletník a tak si nechal ud lat do zámku tajný vchod, kterým mohly za ním chodit pani ky a taky mohl, když hrab nka moc hlídala, vypadnout za nimi. N mci o n m, samoz ejm , nemají ani páru. Dnes v noci mají p ijet n jací vojáci pro toho upíra…“ „Upíra?“ zeptal se Vega. „My mu tak íkáme, je vysoký, bledý a ve dne moc ven nechodí. A ješt v noci s ním mají odjet n kam do N mecka. Kam ale, to p esn nevím, protože se kolem n j neustále potloukají stráže. Hlídají si ho víc než generála. A te po tom nešt stí, kdy p išli o dalšího, ho hlídají ješt víc.“ „To byla naše práce,“ ušklíbl se Vega, „p esn ji e eno tady Johna.“ „Tak to vám blahop eju,“ poplácal ho Francouz po rameni. Byl to typický francouzský venkovan, drobný st ízlík s opálenou tvá í, erným baretem na hlav , ostrým nosem a masivním knírem, na který byl nehorázn pyšný. 164

P išli k malé kapli ce, která stála na rozcestí asi dvacet metr od plotu místního zámku. „Pustím vás do chodby a já p jdu skrz vrata, aby se Bošové nedivili,“ ekl Duval, když odemykal kapli ku. 7. Otev ely se dve e Duvalova domku. Vega s Ková em strnuli schovaní v temnot , s pistolemi v rukách. Malý Francouz došel ke stolu, jako kdyby se nic ned lo, a rozsvítil petrolejku. „Docela vám to sluší,“ zašklebil se na oba muže. „Museli jste se t ch Boš zbavit? Nešlo získat jejich uniformy jinak?“ „Nešlo,“ zavrt l hlavou Vega. „Já vím, že po nich bude asem shá ka, ale uklidili jsme je d kladn . V té chodb je malá místn stka, tak tam n jakou dobu necho te. Myslím si, že za pár týdn to bude v po ádku.“ „Hm,“ pokr il rameny Duval. „Zatím ješt nep ijeli, ale ekají je každou chvíli. íkala mi to Jeanette. Dáte si sklenku?“ „Toho jsem si nikdy neod ekl,“ kývl John a usedl ke stolu. Pohledem zkontroloval, že okna jsou pe liv zatemn ná, takže ven neproniká ani jediný paprsek sv tla. „Tak abychom vyrazili,“ ekl Vega, když dopil t etí sklenku, a uhladil si sako podd stojnické uniformy. „Budeme v tom míst parku, které jste nám ukázal.“ „Ano, tam budete z dohledu všech stráží. Snad jedin , kdyby se n kdo šel jen tak projít, to by byl pr švih.“ „N jak si už poradíme,“ zdvihl jedno obo í John Ková . Duval se usmál: „Vám bych se do rukou dostat necht l,“ sfoukl petrolejku a všichni vyšli ven. „Budu hlídat u brány a hvízdnu, až p ijedou.“ 8. erný Auto Union tiše p edl a ukrajoval kilometry no ní Francií. John sed l strnule na míst velitele vozu, brigadýrku položenou na kolenou. Vlasy zast ižené na ježka odpovídaly 165

n meckým zvyklostem. Vega ídil a jen ob as mrkl dozadu, kde sed l vysoký, hubený bledý muž v erném kaftanu. Trvalo n jakou dobu, než si oba muži zvykli na podivný pach, který pašerák vydával. Byl to nakyslý odér, který by slabším povahám zvedal žaludek. „Máme za sebou Arras, Remeš, Dijon, a nyní nás eká Besancon, potom Saint Claude. Další instrukce nám dáte, pane, v Ženev ?“ oto il hlavu John k pašerákovi. Modré koule místo o í vypadaly ve tm jako erné díry. Nedalo se z nich nic vy íst. „ eknu vám, až to bude zapot ebí. Zatím pokra ujte po vyt ené trase,“ zask ehotal velitelsky pašerák. John ucítil psychický nátlak, který mu velel usnout a neotravovat. Pod ídil se mu a d lal, že spí. Pašerák se s tím spokojil. Byl vystresovaný protože mise, která se tak úsp šn rozvíjela, najednou dostávala ani ne tak trhliny, jako spíš rokle. Hroutila se jako dome ek z karet a poslední z pašerák nebyl schopný zjistit, jestli to je jen náhoda, nebo úmysl. „V p ípad , že je to úmysl, tak kdo za tím vším stojí? Vždy všechno bylo tak dob e utajené,“ p evalovalo se pašerákovi v hlav a mozek mírn posílený hyuakou to vysílal do okolí, takže jak Vega, tak i Ková to slyšeli. John úkosem oka mrkl na Vincenta a ten se jen drobn usmál. 9. „Tady odbo te doleva,“ ozval se sk ípavý hlas ze zadního sedadla. „A p idejte! Musím být na míst do p ti hodin.“ Bylo to tak ne ekané a hlasité, že se John „probudil“. Byli nedaleko Gexu a už se nacházeli v poho í Jura. Kli kovali po úzkých silni kách a dvakrát je zastavila n mecká hlídka. Vega se vždy prokázal papíry podepsanými generálem Fedorem von Bockovem a kontrolující d stojníci se vždy vypnuli do pozoru a nechali je jet.

166

Bylo už nad ránem, když dojeli k malému lesíku nedaleko jakési vesni ky. Pašerák poru il, aby zastavili, a vystoupil z auta. John mu úslužn podržel dve e. „Po káte tu na m ,“ zask ehotal pašerák a natáhl se dovnit , aby si odtamtud vzal kuf ík, z n hož se táhla typická v n hyuaky. „Ano, pane!“ postavili se vedle vozu v po ínajícím úsvitu oba muži. Pašerák se vydal po málo znatelné p šince, která mí ila do nedalekého lesíka. V dálce se už rýsovaly vrcholky hor lehce nar žov lé slune ními paprsky. Padala rosa. První ptáci se už za ali ozývat a Ková ovi najednou p ipadalo, že vlastn není žádná válka, žádná mise, že je na dovolené. Jen mu blesklo hlavou, pro je tady s ním Vincent Vega a ne t eba komtesa de Villefort. Prudce pot epal hlavou, aby se vzpamatoval, ímž si vysloužil udivený pohled Vincenta Vegy. Pašerák už zmizel za nejbližším roštím a oba muži se pomalu a opatrn vydali za ním. Vega m l na boku plát nou brašnu, v níž n me tí vojáci nosili plynové masky. Podle lehkého kovového chrast ní tam však žádná maska nebyla. Ková držel v ruce neforemnou laserovou zbra . Spolehliv je vedla ostrá v n , kterou pašerák za sebou zanechával. P šinka se klikatila lesem a mech jim pružil pod nohama. Bylo už sv tlo, když se dostali na okraj mýtiny, v jejímž st edu sed l pašerák v tureckém sedu. Byl nahý a ruce m l zk ížené za hlavou. Tu m l zaklon nou a nevidoucí o i up ené do slunce, které se dostalo nad koruny strom . Byli dobrých padesát metr od n j, ale blíž se nemohli dostat, aniž by hrozilo nebezpe í, že si jich všimne. Vzduch drn el nap tím a Ková si p ipadal, jako kdyby se najednou ocitl v podzemí Macochy v království Carla Maria von Wondera, když se mu zblázní asové fantómy. V hlav mu hu elo tak siln , že mu to p ipomn lo pili áky, kamna na odpadní piliny z dílny souseda, které m li doma, když byl malý. 167

„Snaží se otev ít prostorovou bránu,“ šeptl Vega. „To je magor,“ zavrt l nechápav hlavou. „Vždy ho to zabije. Nemá šanci zvládnout asoprostorové plazma. Sta í tak málo…“ „Bu umí n co navíc proti našim šaman m,“ odpov d l trochu jízliv John, „nebo… Podívej,“ ukázal prstem na ernou krabici, která ležela ve vysoké tráv p ed pašerákem, „má na to pomocníka.“ Z ní se práv v tom okamžiku vysunul trs jasn zá ících vláken, která sebou zmítala, jako kdyby na mýtin zu ila vich ice šestnáctého stupn Beaufortovy stupnice. Pašerák vsunul ruce do zá ivého oblaku vytvo eného šlehajícími vlákny. Dlouhými prsty v n m cosi tvaroval. Ruce najednou p estaly být vid t a agenti vyt ešt n sledovali, jak pašerákovy ruce kon í u lokt a dál jsou vid t jen kosti. Vzduch byl plný energie a Johnovi se zježily všechny chlupy na t le. Muži tekly po zádech pot ky potu. Ve tvá i už nebyl bílý, ale skoro pr svitný. Chr iv dýchal a o i m l zav ené. Pomalu vstal ze sedu a naklon ný kup edu táhl z bušícího bílého oblaku n co, co oba muži znali – fantóma. Ale nebyla to jim známá kulatá poletující v c. Tohle vypadalo trochu jinak. Koule se zm nila v bílý ovál, a jak se vzdalovala od vlajících bílých vláken, uvnit se utvá ela erná plocha. „On to dokázal,“ vydechl John a fascinovan zíral na šamana, který pomalu, ale s nar stající jistotou, odtahoval od p ístroje p ed sebou bránu. „Te ,“ k ikl Vega a vrhl se na palouk. Brána už m la dva metry na výšku a dobrého p l metru na ší ku. Te vypadala jako erné zrcadlo s ho ícími okraji. ernota se vlnila jako voda, do které n kdo hodil kamínek. Vincent b žel k pašerákovi a John Francis Ková ho následoval. Muž odtrhl ruce od brány a ta z stala viset pár decimetr nad zemí. Vydávala zvláštní praskavý zvuk a drobn pulzovala. Pomalu se od pašeráka vzdalovala. Muž si zatím nep átel nevšiml, tak byl zabraný do svého díla. 168

Protáhl se a vycenil zuby, byl to z ejm spokojený úsm v. Sehnul se k erné krabici a zvedl ji. Bílá vlákna se pomalu za ala zasouvat dovnit . Muži se viditeln t ásly nohy vy erpáním. Na okamžik sk í ku položil a rukama se op el o zem. Složil se jako skládací metr. Setrval v té nep irozené pozici pár vte in a viditeln mu to prosp lo. Teprve když se narovnal, všiml si pádících muž . Na tenkých rtech se mu objevil náznak úsm vu a up el na n své nevidící modré koule, které m l místo o í. Johnovi se najednou zdálo, že se ocitl v medu. Tak se zpomalily jeho pohyby. S obrovským úsilím zvedl pistoli, kterou t ímal v ruce. T ikrát stiskl kohoutek a t i kulky mí ily k pašerákovi. Let ly obvyklou rychlostí, na n psychický útok nep sobil. Výraz p ekvapení na tvá i pašeráka byl jasn rozeznatelný. „St j! Zem i!“ bušilo ob ma agent m v hlavách. „Chcípni ty, ty potvoro!“ k ikl Vega hlubokým, skoro nesrozumitelným hlasem, Vega se potácel a jeho b h vypadal sm šn . John Francis Ková na tom nebyl o nic lépe. Jen trénink, kterým prošli v Agentu e, je zachránil p ed následky drtivého psychického útoku. První kulka dosáhla svého cíle. Zasáhla pašeráka do ruky, v níž t ímal ernou kostku. Nev ícn se podíval na zelenou krev, která vytryskla z rány. Druhá kulka minula sv j cíl a zaryla se do kmene jedle na druhé stran mýtiny. T etí zasáhla pašeráka do b icha. Zapotácel se a pustil ernou sk ínku. Pomalým plavným pohybem se oto il k brán a ud lal k ní krok. Pak se mu podlomila kolena. Padl na všechny ty i a lezl k brán , tam byl život. Dob e v d l, že tady ho žádná milost ne eká. Psychický nátlak zmizel, Vega už byl jen dvacet metr od brány. John kle el patnáct metr za ním na jednom koleni a pe liv mí il. Vincent mu však p ekážel, takže nemohl st ílet. Muž dolezl k záchranné erné dí e a vno il do ní ruce a hlavu. Vega se na okamžik zastavil a hodil v rychlém sledu dva granáty hojn používané v n mecké armád . Díky dlouhé d ev né rukojeti je dokázal dohodit až do brány 169

Ozval se zdušený, nep íliš silný výbuch, hned po n m druhý Jejich následky byly d sivé. Z brány vylétl zkrvavený, bezhlavý trup pašeráka. Zelená krev st íkala kolem. Vega vytáhl z p ipraveného vaku další granát a hodil ho do brány nejv tší silou, jaké byl schopen. Tentokrát už to m lo následek na brán samotné. Nejd ív se nafoukla a zbytn la. Poté se smrštila. Vylétl z ní masivní kus potrhaného masa, který ješt p ed chvíli musel být pašerákovým spole níkem. Ješt n kolikrát se pulzace opakovala a rychlost zm n nar stala. „K zemi!“ za val Vega a práskl sebou do trávy. „Brána se hroutí!“ To už John ležel. Brána se zmenšila do velikosti kopacího mí e a pak s oslnivým zábleskem vybuchla. Tlaková vlna se p ehnala p es oba muže. Johna nadzdvihla a mrštila s ním dobrých p t metr zpátky. Vega prolétl ješt delší trasu. Našt stí jim pád do m kké trávy p íliš neublížil. Když se John vzpamatoval a sedl si, uvid l, že na míst , kde ješt p ed chvílí byl pašerák a dimenzionální brána, je hluboká jáma a vše kolem je v jednom plameni. Potáciv se zvedl a zamí il k Vegovi. Jeho spole ník ležel na zádech a trvalo pár minut, než se probral. Ur it mu k tomu dopomohlo i pár facek, které od Johna utržil. „P esta m mlátit, nebo ti to vrátím i s úrokama,“ vymá kl ze sebe, když p išel k v domí. „Tak to je fajn,“ zaradoval se John, „vidím, že ti nic není. M li bychom odtud vypadnout. Ta rána musela být slyšet na kilometry daleko.“ „Dob e,“ souhlasil Vega a pomalu se zvedal ze zem . Podíval se na ho ící jámu a spokojen dodal: „Dobrá práce. Myslím si, že odtamtud sem n jakou dobu návšt vy nep ijdou.“ „Škoda, že se nám nepoda ilo zachránit tu ernou sk ínku,“ zalitoval Vincent. „Myslím, že by z nás Carl Maria m l radost, kdyby ji dostal k narozeninám.“ 170

„Já myslím, že i zpráva o ní mu nabudí mozkové bu ky,“ dodal John a usmál se, když si p edstavil, jak se mužíkovy jisk ivé a stále t kající o i rozzá í, když mu eknou o možnosti vyvolat bránu kdykoli za pomoci n jakého p ístroje. „Jenže ono to nebude tak jednoduché,“ zchladil ho Vincent, „museli jsme tady být do ur ité hodiny… To znamená, že se o ni museli pokusit minimáln dva, jeden z každé strany. Za druhé jsou to šamani, na které p sobí hyuaka. A za t etí, vím, odkud jsou. Uv domil jsem si to až te . Stále mi vrtala v hlav ta zelená krev a modré bulvy. Kdysi s nimi m la co do in ní Andrea, taky pot ebovali hyuaku. A vím, že na jejich planet zbylo p ed pár desítkami let po klanové válce a jejím zásahu jen n kolik šaman . Ani tam se jich nerodí n jak p íliš mnoho. A te jsme jim je zase ádn pro istili. Ostatn m žeme íct Bytewské, a tam n koho pošle na kontrolu. Naše práce tady skon ila.“ „Kdy se nám otev e návratové okno?“ zeptal se John Francis Ková . „Nó,“ protáhl Vincent, „jedno bylo v era a to jsme nestihli, takže další by m lo být za necelý m síc.“ „Co budeme d lat dál?“ „Myslím, že nejbezpe n jší pro nás bude, když se vrátíme k 266. letce.“ John se rozesmál tak, že se musel op ít o nejbližší strom. „Co jsem taky mohl ekat od leteckého fanatika. I kdyby se okno otev elo zítra, tak bychom to ur it nestihli, vi ?“ Osmahlý obli ej Vincenta Vegy nabral viš ovou barvu. N kolikrát otev el ústa a zase je zav el, aniž by z nich vyšel jediný hlásek. John ho poplácal po rameni. „M li bychom si dneska n kde odpo inout a náš Bristol na nás eká, alespo doufám, v lese.“ „Jo,“ zmohl se Vincent na odpov . „Ty ur it budeš chtít mimo ádnou dovolenku do Anglie, co?“ John na rejpanec hned neodpov d l, dvakrát se zhluboka nadechl a vydechl, pak s úsm vem odsekl: 171

„Ani ne. N kdo na tebe p ece musí dát pozor. Nicmén už se docela t ším zase do vyhnanství.“

172

Vlado Ríša Narodil se nedlouho po druhé sv tové válce (1949). Když povyrostl, za al chodit do školy a to mu vydrželo opravdu dlouho. Prošel i n kolika vysokými školami. Práv tak vyst ídal n kolik zam stnání. U il na vysokých i st edních školách, ale díky své plachosti se rad ji stal pracovníkem výzkumného ústavu a zabýval se výrobou a výzkumem radioaktivních lé iv. P ekládal SF knihy (což mu vydrželo do dnešního dne) a od roku 1982, kdy se zú astnil prvního, tedy nultého Parconu se zapojil do SF hnutí. Tehdy dostal diplom za t etí místo s povídkou, která nikdy nevyšla. Je Parcoránem, tedy jedním ze ty lidí, kte í se zú astnili všech setkání scifist po ádaných pod jménem Parcon. V SF hnutí p sobí jako rušivý element, porotce literárních sout ží a p ednášející. Kolem roku 1990 se ocitl ve správný as na správném míst a za al pracovat v Ikarii, kterou mu asem hodil její p vodní šéfredaktor Ond ej Neff na krk. Tuto práci s chutí d lá dodnes. Napsal vysokoškolská skripta, n kolik román , nap . Gooka a Dra í lidé (ve spolupráci s Evou Hauserovou a Ond ejem Neffem) i Gooka a Yorimar, podle obou vznikly po íta ové hry, dále Bokha-lú, n kolik román Conanovi a Marku Stoneovi a povídkovou sbírku Beta Draconis. P isp l do n kolika antologií povídek, n kolik jich i sestavil, zatím poslední z nich je asovír. Nyní je p ipraven do tisku druhý román o Bruncvíkovi, další Conan a n kolik sbírek, do nichž p isp l. Je lenem Obce spisovatel a Obce p ekladatel . Snaží se vychovávat svého syna, který mu p erostl p es hlavu (204 cm) a spolu s ním hraje závodn basketbal. Je pilotem ultralehkých letadel. 173

Tomáš „sketchbook“ Jedno (nar. 1978) Concept art, comics, ilustrácie Online portfolio: sketchboook.deviantart.com agent John Francis Ková 16

PAŠERÁCI V OBLACÍCH Vlado Ríša ilustrace na obálce: Tomáš „sketchbook“ Jedno vnit ní ilustrace: Vlado Ríša odpov dný redaktor: Milena Mat jková jazyková redakce: Zuzana Kupková grafická úprava: Jan Doležálek DTP: Petr Teichmann tisk: Sprint Praha Ve spolupráci s EF vydalo nakladatelství Triton, Praha/Krom íž jako svou 1223. publikaci v edici Trifid svazek . 272 vydání první 2008 ISBN 978-80-7387-104-8 www.agent-jfk.cz

Doporu ená cena 139 K 174