FANTASY SÉRIE!!

agent John Francis Ková 12

STÍN LEGENDY

Tomáš N mec PRVNÍ RYZE ESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!! 2

Copyright © Tomáš N mec, 2007 Cover Art © Marek Hlavatý, 2007 Design ©Jan Doležálek, 2007 Edition © 2007 All rights are reserved ISBN 978-80-7254-990-0

3

Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV tech Komu: GODovi - Centrální Nad-inteligenci EF Subjekt: Agent John F. Ková Vyhrazení: Materiál nep ístupný lidem Agent John F. Ková : Statut: vyšet ován Rekapitulace: Agent JFK hrál st žejní roli v incidentu nazývaném Podhoubí smrti. Svým nekonven ním zásahem zachránil naši realitu p ed mykologickým pr nikem a zabránil izolaci agenturní báze od ostatních sv t . S velkou jistotou šlo o organizovanou akci entity známé pod jménem X-Hawk. Indicie ukazují na ne zcela lidskou podstatu, nebo alespo siln pozm n nou lidskou podstatu subjektu X-Hawk. P i misi zahynul (ob toval se v zájmu záchrany ostatních) agent Bertram. Po ukon ení mise bylo agent John Francis Ková zat en a bylo zahájeno vyšet ování o p ípustnosti jeho postupu. Spole enská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavek Centrální Nad-inteligence GODa: Asistentka profesora van Wondera Nikita Bernstein ztratila svého p ítele Bertrama. Není jasné, jak se projeví její již tak zna ný antagonismus proti JFK (dle jejího názoru už zavinil i smrt jeho bratra Chucka). Podle p edb žných analýz bude Ková uznán vinen a odsouzen. Rozsudek bude záviset na pozici, kterou skupina jeho nep átel v Agentu e získá. Je možné, že i p es odsouzení, které Ková e na jistou dobu dostane do izolace, bude podniknut útok na jeho osobu. KILLER Poznámka: materiál není ur en do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality.

4

P EDEHRA Muž stál uprost ed místnosti nehnut a se sklon nou hlavou. Kdyby mu Ljuba Bytewská vid la do o í, zjistila by, že je má zav ené. Mohla to spíš jen tušit, protože ji od n j d lilo n kolik metr volného prostoru. Navíc se nacházela nad ním, na prosklené galerii exeku ního sálu Agentury. Nebyla tu sama - krom šéfa odd lení, do n hož odsouzený pat il, zde nesm la podle protokolu chyb t ani porota, která vedla s doty ným ízení, a také tajemník nejvyššího. Bytewská se ohlédla: oha z právního tu bylo p t, z nichž osobn znala pouze Petera Henniga, soudního zapisovatele. Se svými spole níky, nažehlenými bledolícími panáky, si šeptem vym oval n co evidentn d ležitého. Tvá ili se u toho sice jako Napoleonovi generálové p ed bitvou u Slavkova, ale Bytewská by nedala ani zlámanou grešli za to, že se dohadují, co si dají dnes k ob du. Zvedal se jí z nich žaludek, atak rad ji pohlédla na Lucia Treneporta, pravou ruku bosse ženevské pobo ky. Jako obvykle nedokázala z jeho kamenné, vráskami pokryté tvá e nic vy íst. B lovlasý tajemník se za celou dobu snad nepohnul, pokud se nepo ítalo ob asné zamrkání, pomalé a soust ed né jako u dravce sledujícího ko ist. Bytewská op t obrátila pozornost pod sebe, kde trojice technik práv aktivovala t i kontejnery s hyperrealitními p enaše i, agenturní hantýrkou nazývanými fantomové. Elektronické displeje na kovových schránkách, nacházejících se ve vrcholcích pomyslného trojúhelníku, v jehož st edu stál nehybný muž, ožily. Zámky cvakly, zpod odsunujících se vík s hlasitým zasy ením unikl stla ený vzduch a kontejnery se rozvibrovaly. Fialovo-rudé koule hyperprostorové protoplazmy, po jejichž povrchu p ebíhaly praskající energetické výboje, se vyno ily jako bájní leviatani ze dna mo e a za neustálého škubání se zastavily zhruba metr nad p enosovými schránkami. Ani tentokrát se muž nepohnul. 5

Bytewská st elila pohledem doleva, kde se ve velínu p ipravoval opera ní tým k p enosu. Mimod k se snažila najít nahrbenou postavi ku s rozcuchanými bílými vlasy, ale profesor Carl Maria von Wonder zde samoz ejm nebyl. Tohle nebyl fantomdrom její sekce, nýbrž místnost, odkud se posílali provinilci proti agenturním ád m do vyhnanství. Von Wonder tu sice nebyl, ale Bytewské se vybavil den p ed necelými dv ma m síci, kdy ji požádal o pár dní volna. Tím to vlastn celé za alo… Jestli existoval n kdo, kdo pracoval t i sta p tašedesát dní v roce, sedm dní v týdnu a ty iadvacet hodin denn , byl to práv šéf transportního týmu Divize pro potla ování interrealitního pašování, profesor Carl Maria von Wonder. Bytewská se marn snažila posílat ho na dovolenou, protože se vždycky zcela ne ekan objevilo n co, co její zám r p ekazilo. P esto se ob as stávalo, že ji Carl požádal o n kolik dní mimo službu. Práce v Agentu e byla vy erpávající a odpo inek v prostorách ženevské pobo ky ne vždy dosta ující: p ísný dohled nad každým zam stnancem prakticky znemož oval se naprosto uvolnit a relaxovat. A ti, co m li soukromé byty ve švýcarské metropoli, na tom nebyli o moc lépe - prsty odd lení vnit ních záležitostí sahaly i tam. Práv proto, ješt za as jejich elévských let, vzniklo Doup . Tam se von Wonder uchyloval, když pot eboval nabrat energii do další práce. A práv tam se ho Ljuba Bytewská vydala hledat, když uplynuly dohodnuté dva dny a v dec se nevrátil. Našla ho v potemn lém byt , který osv tlovala pouze obrazovka monitoru, do n hož s tichým mumláním zíral. V jeho bílé zá i p sobil ješt ztrhan ji, než když ho vid la naposled: starý, unavený pavouk, jehož snování hyperrealitních sítí vy erpávalo možná víc, než dával znát. Klasickou nápl své práce - tedy p enos agent do konkrétních sv t - by možná zvládal s p ehledem, ale pochybení p i jeruzalémské misi mu vzalo p íliš mnoho sil. Bytewská rozsvítila a von Wonder vzhlédl. Jeho pohled íkal, že se dostavily další trable. P kn tu né trable. 6

„Co se d je, Carle?“ posadila se na kavalec a pohledem zatékala po místnosti. Vybavila si dobu, kdy byl ješt as a možnosti, jak se ob as vyvléct z pracovního vytížení a spolu s n kolika dalšími kolegy utéct sem na parti ku pokeru, bridže a s n kterými i na n co ješt p íjemn jšího… Sem, do Doup te, o n mž až na pár zasv cených nem l nikdo z Agentury ani potuchy. „Poj se podívat,“ ukázal von Wonder na monitor a prot el si unavené o i. Bytewská s povzdechem zvedla své objemné, ale pevné t lo a ve zm ti znak na obrazovce se snažila najít n jaký systém. „Co je to?“ „Šifra.“ „Vypadá to tak. P edpokládám, že se ti ji nepoda ilo rozklí ovat.“ „Je to kvalitní šifra,“ ekl von Wonder s pohledem up eným na sloupce písmen, íslic a dalších znak . Bytewská ekala. Profesor dvakrát klepl do klávesnice a šifru vyst ídala emailová schránka, kterou tak dob e znala. Tahle adresa byla p ísn tajná, nebyla monitorovaná Agenturou a sloužila k soukromé korespondenci mezi návšt vníky Doup te. „P išlo to sem?“ podivila se Bytewská a perifern zaznamenala von Wonderovo p ikývnutí. „Možná nám to n kdo poslal omylem,“ zkusila to, ale zarazil ji sta ík v kost ný ukazovák namí ený na adresu, ze které e-mail se šifrou p išel. Ljub Bytewské na pár okamžik vynechalo srdce. „To není možné…,“ vydechla a znovu nabyla ztracenou rovnováhu. „To musí být vtip, Carle.“ Von Wonder pohnul prstem o pár ádek níže. „A už je to vtip nebo ne, odesilatel tohoto e-mailu zná heslo,“ odml el se. „Heslo staré skoro patnáct let.“ Aby m li návšt vníci Doup te jistotu, že jejich spole né mimopracovní aktivity jsou opravdu utajené, používali systém hesel, jež obsahoval každý e-mail, ve kterém se dohadovalo jakékoli setkání. Tento nebyl výjimkou. Bytewská se nadechla k další otázce, ale profesor ji p edešel. „Zkusil jsem prov it, odkud to p išlo.“ A?“ 7

„Poslední stanice, p es kterou ten e-mail p išel, je domácí po íta Wilsonových, stát Delaware. Primární odesilatel ale neexistuje.“ „N kdo ten po íta zni il?“ Von Wonder p ikývl. „Jedna varianta. Druhou variantou je, že to p išlo…“ „…odjinud?“ Sta ík se poškrábal na skobovitém nose a Bytewská si to vysv tlila jako souhlasné gesto. Znovu se podívala na e-mailovou adresu, z níž šifra p išla, a zachv la se. Jestli to byl vtip, doty ný m l smysl pro opravdu erný humor. Odesilatel - jeden z nejd ležit jších zam stnanc agentury EF - byl totiž již n kolik let mrtev. Bytewská p imhou ila o i, protože blesky v exeku ním sále pod ní nabraly na intenzit . Sme ka z právního p estala ešit dialektickou otázku grilovaného ku ete. Lucius Treneport se nepohnul. Stejn jako odsouzený, z n hož se stala temná silueta utopená v temn fialové zá i fantomových p enaše , z níž ji as od asu vykrajovaly bílé energetické záblesky. Obrovité koule za aly pomalu rotovat. Ljuba Bytewská se zachv la. Nebylo to poprvé, co byl n který z agent jejího odd lení poslán do vyhnanství, a a koli jí to ani jednou nebylo lhostejné, tentokrát to prožívala více. Tenhle solitér a pali ák byl muž se srdcem na pravém míst - zažila toho s ním víc než s kýmkoli jiným. A navíc v dob , která byla pro Agenturu samotnou z ejm tou nejt žší. Stíny se stahovaly a odsouzení Johna Francise Ková e k vyhnanství bylo jedním z nich… Bytewská znovu cítila bezmoc, když vid la, jak zásahová jednotka z vnit ního zatýká jejího oblíbeného agenta. Agenta, bez n hož by tenhle sv t dost možná už ani neexistoval. Agenta, který se podle nich dopustil závažného porušení agenturních ád . Ano, Ková ovo ukon ení mise ve sv t , který ovládly zrnutované houby a plísn , bylo nestandardní - jak se však 8

ukázalo z výsledk šet ení, také jediné možné, aby byla zachována rovnováha celého paralelního metauniverza. Nikdo nestál o domino efekt… Proces s JFK byl ale rychlý a tvrdý - o vyhnanství nebylo pochyb od samého za átku, vedla se však bitva o sv t, kam agenta Ková Rovnováhy p emístit. Ultradrsná realita, kterou navrhovala žaloba, byla smetena ze stolu tajemníkem Luciem Treneportem, jenž soudu p edsedal. Nakonec p istoupili na variantu navrhovanou obhajobou: pouštní sv t se signaturou D4589, na kterém m l John Francis Ková p i vynaložení všech schopností osmdesátiprocentní šanci p ežít do vypršení trestu. „Tri roky,“ JFK se ho ce pousmál a objal si kolena. Sed l v rohu cely, oble ený ve v ze ském mundúru a na tvá i mu rašilo týdenní strništ . Bytewská, sedící na jediné židli v místnosti, p ikývla. „T i roky se mohou zm nit v doživotí, majore,“ up el na ni tvrdý pohled. „Myslím, že X-Hawk nepo ká, dokud se nevrátím.“ Bytewská se smutn pousmála. „To opravdu ne, Johne.“ Mohlo by se zdát, že ztratila pouhého p šáka, moc dob e však v d la, že John Francis Ková byl p šák, který mohl vyhrát válku. „D lali jsme, co jsme mohli,“ dodala, JFK s pohledem up eným n kam mimo zdi cely p ikývl. V tu dobu již Ljuba Bytewská znala obsah šifry, kterou se poda ilo von Wonderovi rozklí ovat. Trvalo to déle, než kdyby ji prohnali KILLERem, ale naprosté utajení sm rem k Agentu e bylo nezbytné. Už nemohli v it nikomu, jak nazna ovala zpráva, kterou jim poslal dávno mrtvý p ítel a kolega. V hlav Ljuby Bytewské se zrodil plán a bezmocí se užírající John F. Ková m l být jeho klí ovou figurou. Exeku ní místnost p ipomínala v této fázi p enosu divokou technopárty. Barva hyperprostorových fantom se p elévala od sv tle fialové až k temn rudé a energetické blesky, p ipomínající 9

diskotékove stroboskopy, propojily všechny t i obrovité koule sršícími p ímkami do jednoho trojúhelníku. Johna Francise Ková e již nebylo tak ka vid t. Ljuba Bytewská znovu pohlédla do opera ního velínu a mezi leny p enosového týmu našla toho nejd ležit jšího. Jak dohlížel nad poslední fází transportu, záblesky šlehající z fantomových p enaše se mu odrážely od skel dioptrických brýlí. Za alo odpo ítávání… Rozhodnutí zasv tit Dexte a Whitackera do jejich plánu schválili na tajné porad bez námitek Všichni: von Wonder, Villefortová i Boorman. Jediný Vega nebyl p ítomen, ale ten by jist souhlasil - vždy se westernové mise, na niž d lal Whitacker Ková ovi spole níka, také ú astnil. Bytewská tedy vzala obtloustlého mladíka do Doup te a vyložila mu vse pot ebné, p i emž vynechala to, co by ho mohlo v budoucnu ohrozit. Dexter Whitacker s entuziasmem sob vlastním bez váhání souhlasil, takže zbývalo jediné: za ídit, aby byl zrovna jeho „p enosový tým“ vybrán ke Ková ovu p ípadu. Protože by bylo p íliš velkým luxusem, aby si exekutiva Agentury platila vlastní odborníky na otevírání hyperprostorových bran, najímala si vždy v dce, operátory a techniky n které z jednotlivých divizí. A protože Whitacker nespadal pod Bytewskou, nep sobilo nijak podez ele, když byli Dexter a jeho spolupracovníci požádáni, aby zajistili p esun odsouzeného Johna Francise Ková e na pouštní sv t vedený pod signaturou D4589. Všechno klapalo až do p edchozího ve era, kdy ji Whitacker vyzval k neplánované sch zce v Doup ti. „Máme problém,“ ekl na uvítanou a odhrnul si patku erných mastných vlas . „P ekvapilo by m , kdyby se žádný neobjevil,“ usadila se Bytewská do k esla a pokynula mu, aby pokra oval. „Když jsem cht l p epsat koordináty p esunu,“ za al Whitacker, „zjistil jsem, že ty p vodní, odpovídající rozsudku se signaturou D4589, n kdo zm nil.“ 10

Druhá strana hrála tvrd a Bytewská tušila, že pouhé vy azení Johna ze hry jim bude málo. „Kam ho to m lo poslat?“ zeptala se. Whitacker si nervózn p et el skla brýlí, ímž si je ješt víc upatlal. „Realita D9589: rozpadlá ozónová vrstva, Slunce na pokraji exploze, smrtící mutace. Katalog uvádí šanci na p ežití s kompletní výstrojí 4 %. S vybavením pro D4589 by John zem el do n kolika hodin.“ Bytewské ztvrdl výraz tvá e. „Dob e, Dextere. D kuji, že jste m informoval. Po kejte se zm nou našich koordinátu do poslední chvíle, aby je už nikdo nesta il znovu p epsat.“ Mladý v dec p ikývl a pak ji p ekvapil otázkou: „Je to mnohem horší, než jste mi ekla, že?“ A Ljuba Bytewská mu prozradila všechno. „ as té mínus jedna minuta,“ zahlásil asistent operátora do interkomu a Bytewská sebou trhla. Ve fialovo-rudé smršti se snažila zahlédnout svého agenta, oble eného do bílého burnusu. P es rameno m l kožený vak s nejnezbytn jšími pot ebami pro p ežití ve sv t tvo eném nekone nou pouští. Netušil, že mí í jinam a že tam na n j eká úkol - možná nejt žší, jaký mu byl kdy sv en. A už byl zašifrovaný vzkaz skute ný nebo šlo o vtip, musely být skute nosti v n m uvedené co nejd íve prov eny. Jinak by se totiž mohlo stát, že by se nejen tento sv t, nýbrž celá soustava paralelních realit mohla stát jednoduchým soustem pro kohokoli, kdo by se k ní dostal. A to Bytewská nehodlala p ipustit. „ as té mínus t icet vte in.“ P evalující se koule za aly rvát prostor mezi sebou a škvíra, která se mezi nimi rozevírala, odhalila temný nekone ný prostor. Sigmund Freud by z toho pohledu m l jist radost. Johna Francise Ková e však ne ekalo vyhnanství v poušti ani rychlá smrt na umírající Zemi - mí il do reality, jejíž koordináty a soupis možných asových pr nik obsahovala šifrovaná zpráva 11

mrtvého muže. Když si Bytewská vyhledala signaturu tohoto sv ta, nalezla dimenzi, v níž lidstvo za alo kolonizovat Slune ní soustavu a až na pár mezikorpora ních rozmíšek to byla v podstat selanka. To by ale nesm la být Ljuba Bytewská natolik zkušená. V d la, že krajíc chleba padá na zem vždycky tou namazanou stranou, a nebyl d vod, pro by to tentokrát m lo být jinak. Zachmu en sledovala, jak v místnosti pod ní znásil ovaná realita zavyla jako zran né zví e, ozvalo se hlasité prásknutí, jak se odchlípený prostor uzav el, a oslniv rudá zá e p ešla zp t do fialové. Muž stojící ve st edu trojúhelníku, na jehož vrcholech se chv li vy erpaní fantomové, zmizel. Bytewská sledovala prázdné místo, které v místnosti zbylo po jejím agentovi, a když jí výhled zakryli technici deaktivující p enosové za ízení, obrátila pohled zp t na galerii. Poslední z právník práv mizel ve dve ích a nakonec se pohnul i Lucius Treneport. Oto il se k ní, zkoumav si ji zm il, pak úse n p ikývl a odešel. Ljuba Bytewská vyšla na chodbu ženevské pobo ky a rozhlédla se. Kolem ní procházeli ú edníci, technici, sekretá ky, asistenti i agenti, n kte í ji zdravili, jiní ji beze slova míjeli zdánliv b žný ruch v agentu e Equilibrii Ferrarius. Tentokrát se jí to však zdálo jiné, jako kdyby mohla pohlédnout pod obložení st n, pod úsm vy i nehybné tvá e, pod povrch v cí. Hromadilo se tam nap tí, jak se p esouvaly síly jednotlivých frakcí. Doba opatrného o ukávání kon ila, nad Ková i Rovnováhy se snášel soumrak a Bytewské se zdálo, že slyší první tóny jeho preludia.

12

RYTÍ V ŽUPANU P íchod Johna Francise Ková e do vyhnanství se ztratil v erupci bílého sv tla, které neodstínila ani tmav tónovaná okna vyhlídkové galerie. Sv t se vrátil zpátky do šera, ale JFK stále setrvával v pozici, v níž díky špinav bezovému burnusu p ipomínal arabského sprintera o ekávajícího výst el ze startovní pistole. Hyperprostorový p enos ho srazil na jedno koleno a zabou il mu v žaludku. Agent hledal ztracenou rovnováhu a p itom nasával okolní vzduch. O ekával horké závany pouštního v tru, sucho a dusno, ale cítil jen kolomaz, zápach spalin a nezam nitelnou v ni ozónu, doprovázející p esun mezi realitami. Ani pod dlan mi necítil písek, nýbrž lamely jakéhosi kovového roštu. Bílá mlha za ví ky se zm nila v t kající mžitky a JFK otev el o i. Všechno bylo špatn . Se slzícíma o ima se Ková rozhlédl a postavil se. P ed sebou nem l nekone né duny p evalující se a šustící poušt ani oázu s n kolika málo palmami a zdrojem pitné vody, dokonce ani bílé m sto vytesané z kamene. Nikoli. Stál na malé, z ejm servisní plošin , umíst né za zadními trakty vysokých dom , jejichž st echy se však neztrácely v modravé obloze, ale v podivném, um lém šeru. Ková pod nohama ucítil jemné, tak ka nezachytitelné vibrace a došlo mu, že místo, kde stojí, rozhodn neleží n kde venku. N kde venku na Zemi… P i pohledu na páru unikající z nerezových trubek, otá ející se ventilátory a špinavé, umoun né st ny ho napadlo jediné slovo: strojovna. S naježenými chloupky v zátylku se pomalu oto il a p es rozsáhlý pohled, který se mu naskytl, utrousil dv nep íliš rozsáhlá slova: „Do hajzlu.“ Na této stran se doleva i doprava táhlo kou ové vyhlídkové okno, které p ipomínalo výhled do obrovitého akvária plného 13

kytovc . Jenže v tomhle akváriu zá ily myriády hv zd a místo vorva , velryb a plejtvák tu ve vesmírné prázdnot defilovaly ob í kosmické k ižníky ježící se zbra ovými a komunika ními systémy. JFK si všiml, že ada z nich je poni ená. T m š astn jším se na trupech táhly pouze erné šmouhy, jak je ožehl energetický výboj, jiné byly doslova rozpárané. Mezi nimi se jako ovádi ve stádu krav proplétaly menší lod , které flotile t žkotonážních leviatan sloužily evidentn jako pr vodci. „Tady n kdo zmá knul špatné tla ítko…,“ zamumlal uhranutý Ková a po chvíli potichu v tu dokon il: „…schváln .“ P istoupil až k zábradlí a sledoval sm r, kterým se vesmírný konvoj ubíral. Nejd íve, jen o n kolik desítek metr níže než stál, zahlédl za rohem domovního bloku výsek opravdové vyhlídkové plošiny, na níž se ma kaly desítky lidí. I p es pom rn zna nou vzdálenost rozeznal, že jsou oble eni velmi r znorod , od pracovních overal p es vojenské uniformy až k civilním šat m st ihu, který byl v Ková ov realit moderní možná tak v osmdesátých letech dvacátého století. Jak to tak vypadalo, retro bylo nesmrtelné. JFK si zamyšlen prohlédl sv j pouštní šat a zaklel. Jako vždy mu po po áte ním šoku mozek najel do módu „adaptuj se a p ežij“, a tak mu bylo jasné, že si bude muset sehnat vhodn jší oble ení. A nejen to, s klidným sv domím m že zapomenout vše, co v d l o pouštní realit D4589 a co nejvíce informací musí zjistit o této. Znalost prost edí byla klí em k p ežití, to se agenti u ili už v mate ské školce. „P IVÍTEJTE HRDINY, KTE Í SE SRDNAT UTKALI S NAŠÍM NEMILOSRDNÝM NEP ÍTELEM! P IVÍTEJTE STATE NÉ VOJÁKY OBRANY ZEM !“ zah m l zdánliv odevšad kovový hlas a Ková sebou trhl. Vyhlídková galerie vybuchla jásotem a provoláváním slávy a JFK sledoval, jak flotila sm uje k místu, které p ipomínalo kombinaci ranveje a p ístavu pro zaoceánské lodi. S odhadem malých plavidel m l pravdu - sloužila jako naviga ní škunery pro nejvíce poškozené k ižníky, kterým zni ené komunika ní p ístroje neumož ovaly bezpe n p istát. 14

Ková se obrátil ke schod m vedoucím z plošiny, zaklonil hlavu a uvolnil svaly. A už byl kdekoli - na kosmické lodi, vesmírném p ístavu nebo na um lé planet n kde daleko od Zem - cítil p íjemné vzrušení. Po m sících vysedávání ve v ze ské cele m l mozek doslova otla ený od neustálého p emýšlení. Poslali ho do vyhnanství za to, že zachránil - by zna n nestandardním zp sobem - Houbový sv t p ed smrtící kombinací hyuaky a místních drog. Tenhle verdikt byl proti zdravému rozumu a všichni to v d li. Ale te se ocitl tady a už nem lo smysl p emýšlet, kdo za tímhle podivným p esunem stojí. JFK byl zpátky v akci. Zklamaný z vnitropolitických šach , unavený bojem na n kolika frontách a smutný, že možná už nikdy neuvidí hn dé o i komtesy de Villefort, John Francis Ková vycenil zuby jako šelma pušt ná ze et zu, vykasal si burnus a vydal se poznat sv t, do n hož ho vhodili krutí agenturní bohové, lehkovážn si pohrávající s jeho osudem. Shluky budov kolem n j p ipomínaly m sto duch . JFK stál zády ke dve ím, kterými se dostal ven z budovy. P edtím prošel setm lými chodbami osv tlenými pouze luminiscen ním nát rem a sjel n kolik pater výtahem. Nad východem blikala žárovka, o níž prohlásit, že p sobila unaven , by zn lo jako lichotka. Nikde nikdo. Ani v budov , ani v prostoru p ed ním. V šeru utopené z ernalé budovy bez oken rozd lovaly široké ulice do blok , nad nimiž vzlínaly páry unikající z omlácených a grafitti po máraných trubek vzduchotechniky. Ková si opravdu p ipadal jako v opušt ném westernovém m ste ku, v n mž jediný zvuk vydávají povrzávající dve e saloonu a vítr prohán jící se mezi budovami. Ud lal krok vp ed, zastavil se uprost ed ulice a vzhlédl. Domy se vypínaly do výše n kolika stovek metr a ztrácely se v paprscích zlatavého sv tla, které na n dopadalo kdovíodkud. Jednotlivá podlaží spojovala pavu ina nadchod , lávek, tunel a z horních pater sem dol doléhal ruch b žného denního shonu: 15

zvuk dopravních prost edk , lidských hlas a všudyp ítomných sirén. Naho e život pulzoval, tady skomíral. Nebylo to špatné místo, kde za ít, a Ková vykro il do šerosvitu labyrintu p ipravený na cokoli, co by se v n m mohlo skrývat. Ušel však sotva pár krok , když zaslechl výk ik. Zastavil se a naslouchal. Nezdálo se mu to, hlas ženy, která byla o ividn v nesnázích, se ozval znovu. JFK se rozeb hl, na první odbo ce zato il doleva a potichu se p iblížil k temnému pr jezdu, z n hož se ozývaly zvuky zápasu. Nahlédl do n j a jen n kolik krok od sebe spat il dv siluety. Vysoký hubený muž p imá kl ženu p ed sebou zády ke zdi, zatímco jí druhou ruku tiskl na ústa. Ani si nevšiml, že do pr chodu n kdo vstoupil, a když ucítil závan vzduchu, bylo již pozd . Ková mu zezadu zahákl p edloktí pod bradu a doslova ho od ženy odhodil. Ješt než úto ník dopadl, už na n m agent sed l a n kolikrát ho tvrd ude il p stí. Matné sv tlo, které sem dopadalo ze dvora, ozá ilo muž v prapodivný obli ej. Postrádal jakékoli ostré rysy - skoro to vypadalo, jako kdyby na n m m l nataženou želatinovou masku. JFK se nap áhl k finálnímu knokautu, ale ten mu nebyl dop án. Hlavou mu projela bolest tak pronikavá, že zasku el jako zví e a chytl se za spánky. Podle plán Ková ovy nad ízené, Ljuby Bytewské, se po p edem stanoveném ase aktivovala hypnoticky uzav ená ást jeho pam ti, do níž profesor von Wonder umístil všechny informace, které odhalila šifrovaná zpráva, v etn instrukcí od samotné šéfové. D vod tohoto opat ení byl jediný: Bytewská se bála, aby se tajné informace nedostaly do nepovolaných rukou n koho z Agentury v p ípad , že by p esm rování Ková ova p esunu bylo prozrazeno. Balí ek informací se m l uvolnit až tehdy, když t lo prod lá hyperprostorový p enos a až v organismu odezní jeho vedlejší následky.

16

Bohužel, stalo se to práv te , což hubenému muži sta ilo, aby se vyvlékl zpod svého ot eseného p emožitele a zmizel v šeru domovního dvora. Ková ovi t eštila hlava jako po té nejhorší kocovin , kterou kdy m l. A bylo jich tolik, že by mohl bez problém sestavit žeb í ek s p inejmenším stovkou t ch opravdu Odporných, Nejv tší nevolnost ale brzy odezn la a do ticha rušeného pouze jeho hlasitým oddechováním zazn lo opatrné zaklapání jehlových podpatk . „Milej zlatej, jste v po ádku?“ ozval se chraptivý hlas a agenta do nosu praštila ko en ná v n agresivního parfému, Na rameni ucítil dla , jak k n mu žena p iklekla. JFK byl rád, že doty né rozumí. Mluvila anglicky, s lehkou stopou p ízvuku, jenž svou m kkostí odkazoval n kam na východ od švýcarských hranic. I od eských. Ob as byl problém se na n kterých misích domluvit, ale jak mu odhalily práv nabyté vzpomínky, tohle nebyl ten p ípad. Ková se s její pomocí postavil a p ikývl. „Jsem v po ádku. Co vy?“ V setm lém pr chodu vypadala její tvá jako duch vyd šeného klauna. Pod silnou vrstvou lí idla se však skrývaly rysy pom rn pohledné ty icátnice. „Myslela jsem, že je po mn . Musel to bejt Jack…,“ nechala v tu vyznít do ztracena, jako by už nebyl d vod cokoli dalšího dodávat. JFK žádného Jacka neznal a up ímn - ani po tom netoužil. Vyšli zp t do uli ky, kde si Ková mohl zachrán nou kone n prohlédnout. Stárnoucí kurtizána v matném sv tle p ekvapiv ztratila na grotesknosti, kterou jí prop j ily temné stíny v pr jezdu. Oble ena typicky pro p íslušnice svého emesla - do krátké sukn , sí ovaných pun och a p íliš malého tri ka p sobila p ekvapiv vitálním dojmem, jímž se jí da ilo zast ít tvrdost usídlenou v o ích. „D kuju vám za záchranu, rytí i v županu,“ pronesla ironicky, když zhodnotila Ková ovu vizáž, a nap áhla ruku: „Yolana Rad ivus.“ 17

„John Francis Ková ,“ p edstavil se agent a dodal: „Pro p átele JFK.“ Yolana odhalila bílé zuby a mezi prsty promnula pevnou látku jeho burnusu. „Pozvala bych t na skleni ku, ale bojím se, milej zlatej, že v tomhle bys vzbudil trochu pozdvižení,“ p ešla automaticky na tykání. „Taky mám ten pocit,“ souhlasil JFK. „Zrovna jsem p emýšlel o tom, že si po ídím n co… tradi n jšího.“ Kurtizána vzala Ková e za pravou ruku a pohlédla mu na záp stí. Zamra ila se a zamyšlen si ho zm ila. „P íležitost odvd it se ti p išla ne ekan brzo,“ poplácala ho po hrudi. „Po kej tady a dej mi pár minut.“ S t mi slovy se oto ila a krokem hodným svého povolání se odvinila pry . JFK se vrátil do pr chodu a po pár krocích se ocitl na nevelkém dvorku, kde zmizel hubený úto ník. Pohledem propátrával tmu, snažil se zaslechnout jakýkoli zvuk a p itom si t ídil myšlenky. A že bylo co t ídit. S šálkem kou ící erné kávy p ed sebou, oble ený do plát ných kalhot a hn dé bavln né košile, se John Francis Ková cítil mnohem lépe. Tlumená jazzová hudba, v níž prim hrály táhlé tóny saxofonu, a kou ovými filtry ed né slune ní sv tlo lámající se na oknech baru na druhém podlaží pocit pohody jen umoc ovaly. Jako by to byl úpln jiný sv t, naprosto odlišný od šerého mrtvého ticha tam dole. Po visutých chodnících vypínajících se nad hlavním bulvárem procházeli lidé, zastavovali se, prohlíželi si výlohy obchod a jen ob as n který z nich zavítal sem, mezi umakartová k esílka a stoly, um lohmotné kv tiny a chromované skulptury, které v podnicích tohoto typu zastávaly funkci povinného um ní. JFK m l v oblib podobná místa, kde se dalo zameditovat s v rnou kamarádkou skleni kou. To mu p ipomn lo, že si zapomn l kávu z edit panákem bílého jamajského rumu, a proto tak neprodlen u inil. „Tak to musí bejt vodvaz. To jsem ješt nevid la nikoho pít,“ zašklebila se Yolana sedící naproti n mu. 18

„Chceš to zkusit?“ zeptal se Ková s potutelným úsm vem. Kurtizána zvedla vysokou sklenici, ve které m la smíchánu vodku, Kahlúu a smetanu. „Já si vysta ím se svým Mé ou. Ten m vždycky vytáhne z nejhoršího.“ JFK si vybavil st et s podivným hubeným úto níkem. „Pohybuješ se b žn tam… dole?“ Yolana se ho ce pousmála. „Jenom, když d lám rychlovky. A t ch je poslední dobou po ád víc, což jenom nahrává podobnejm hajzl m, jako je Jack.“ „Pro ned láš v n jakém podniku? Rozhodn by to bylo bezpe n jší.“ Kurtizána si state n p ihnula a ukázala Ková ovi, že stupn ho kosti ve svém obli eji ješt nevy erpala„Ale d lám, milej zlatej. Jenomže v mým v ku už nejsem na roztrhání, a tak se musím ohán t.“ Zdálo se, že se ztratila ve vzpomínkách na lepší asy. Když se ale odtamtud vrátila, m la v o ích zpátky léty získanou tvrdost. „Ješt jednou díky, žes tam byl, rytí i,“ zahnala ticho a pozvedla sklenici k p ípitku. JFK si s ní p i ukl a p emýšlel, kam dál sm ovat hovor. Nacházel se ve znepokojivé situaci - informace o tomto sv t , které mu poskytla odkrytá pam , byly kusé a i p es to, že zatím nem l šanci je p íliš srovnat se skute ností, p sobily chybn . Ková si to nedokázal vysv tlit, ale instinkt v n m bzu el jako Spiderman v varující smysl. „Rád pomáhám krásným dámám v nesnázích,“ rozhodl se nic ne íkající odpov dí získat ješt trochu asu. Tak fajn, ádí tu chlápek jménem Jack, kolem lítají kosmický lod , nevím, kde jsem a ani zbla mi není jasný, co ukazují támhle ty ísla, pomyslel si, když si všiml velkého digitálního displeje, který byl sou ástí velké ploché obrazovky umíst né nad barem. Hypermoderní ciferník se skládal ze dvou ástí: vrchní ukazoval pom r mezi ísly 4 526 489 a 3 958 744 a pod ním b želo odpo ítávání v ádech dní, hodin, minut a sekund. 19

Yolana se nadechla, aby okomentovala Ková v kompliment, když ji p erušil kovov zn jící hlas: „OB ANÉ, NEZAPOME TE SLEDOVAT POLEDNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z FRONTY! STANICE RADY OBRANY ZEM P INESE EXKLUZIVNÍ INTERVIEW S GENERÁLEM TOSCHIM, KTERÝ SE PRÁV VRÁTIL Z VÁLE NÉHO PEKLA!“ U lidí v baru nastala zvláštní reakce - o i n kterých se sto ily k obrazovce, jiní se podívali p ed sebe a jejich pohledy jako by se obrátily dovnit . Ková ovi p ipomínali slepce naslouchající n jaké rádiové stanici. Optimisticky nalad ný komentátor v televizi zatím spustil: „ Válení diváci, p inášíme zprávy. Ve t i hodiny ráno západoevropského asu nep ítel prolomil Flagganetovu blokádu, p i emž utrp l t žké ztráty. Flotila admirála Rommanettiho se p eskupila a ve spolupráci s eskadrou komodora Marchové útok zastavila.“ „Tak proto jsme šli tak nahoru,“ kývla Yolana v doucn hlavou k digitálnímu ciferníku a postavila prázdnou sklenici na st l. „Brzy na tom budem h , sakra.“ Ková ovi došlo, že pom r obou ísel vyjad uje ztráty na obou stranách vále ného konfliktu. Pravé íslo pat ilo nep íteli, levé… nadnárodní korporaci, na jejímž území se nacházel? Tak mu to alespo nabízel informa ní balí ek od Bytewské, ale i nyní agentovi p ipadalo, jako by tahle sva ina pat ila n komu jinému. „Hajzlové,“ ulevila si Yolana, když zpravodajství skon ilo, a gestem si objednala nové pití. „Myslím, že to je jenom politika ení a ten hezoun Toschi p ilet l, aby posílil svou pozici, co myslíš?“ JFK zahuhlal souhlasnou odpov a usrknul chladnoucí kávy s rumem. „Moc toho nenamluvíš,“ post žovala si kurtizána a navedla Bílého medv da k uknutí s ernou perlou Karibiku, jak se na Kub íkalo Ková ovu pití. „Leží mi v hlav ten chlápek,“ odvedl JFK debatu na siln jší led. „Vid la jsi mu do tvá e?“ 20

Cht l si potvrdit dojem, že úto ník m l n jaký podivný obli ej, ale Yolana zavrt la hlavou. „Ani náhodou. Byla tam hrozná tma a já byla tak vyd šená, že bych ho nepoznala, ani kdyby to byl n kdo z mejch stálejch kun aft .“ „M la bys to nahlásit…,“ za al Ková a cht l dodat „policii“, ale netušil, jestli se tady téhle instituci takhle íká. Kurtizána kývla. „P jdu za Kešhem. I když si myslím, že to stejn žádnej efekt mít nebude.“ „Pro myslíš?“ „Copak to není jasný? ty i m síce tu ádí Jack, ty i holky už jsou nejspíš n kde v pánu, a co slavnej vládní pátra Kešh Tribett vypátral? Leda hovno.“ JFK si už za al p ipadat jako jedna hra ka z jeho d tství: um lohmotný tu ák s hlavou p id lanou na pérku, do níž se kleplo a ona se rozkývala. „A v bec,“ položila si Yolana lokty na st l a podep ela si bradu p stmi, „co jsi tam vlastn d lal ty? Rytí v županu?“ Ková byl na tuhle otázku p ipraven. „N koho hledám,“ ekl a zatvá il se tak, jako by cokoli dalšího bylo p ísn tajné. Což nakonec bylo. „Další vládní pátra ?“ „Soukromé o ko,“ vyst elil JFK op t naslepo. „Pro jakou gildu pracuješ?“ „CHEMICAL BROTHERS,“ využil Ková op t informa ního balí ku od Bytewské. Doufal, že se jeho instinkt plete a data, která dostal, tomuto sv tu odpovídají. Yolana pohledem st elila k jeho ruce a potom se usmála. I když se to snažila zakrýt, p sobilo to strojen . „Nebudu se dál ptát, asi bys mi stejn nemohl odpov d t…“ JFK se rad ji napil. Za ínal se pod palbou Yolaniných otázek trochu potit - bylo otázkou asu, kdy ekne n co natolik neadekvátního, že vzbudí její podez ení. „Máš št stí, že ti magnátka dala povolení se tu pohybovat tak brzo p ed Kláním,“ pronesla kurtizána zamyšlen a než se napila, 21

sklenicí ukázala na displej, ímž Ková ovi osv tlila i záhadu odpo ítávání. „Každej je touhle dobou nervózní jak holka s prvním zákazníkem.“ JFK za adil myšlení na vyšší rychlost a zareagoval: „Vlastn jsem se k magnátce ješt nedostal. Stopa byla p íliš erstvá, než abych ji nechal být.“ „To t ale m že p ivést do p knejch trabl , milej zlatej.“ „Toho jsem si v dom,“ pronesl Ková pochmurn . Lehce napitá Yolana se ale vít zoslavn zasmála. „Ješt to nevíš, ale máš št stí, rytí i v županu.“ JFK ji pobídl pohledem. „Pomohl jsi Yolance a Yolanka te pom že tob .“ Kurtizána si vychutnávala sv j malý triumf a pak dodala: „S Amélií se znám totiž velmi dob e, takže ti m žu za ídit audienci.“ Ková se pot šené usmál a nadechl se ke slov m plným dík , ale Yolana ho zarazila. „Nic nechci slyšet, ani zdaleka tím není náš dluh vyrovnaný. Dej mi chvilku.“ V ten okamžik se její již lehce plovoucí pohled up el na jakési místo za Ková ovými zády, stejným zp sobem, jak už to vid l u n kterých host , když za alo vále né zpravodajství. Až nyní si JFK uv domil, že zdejší lidé musejí být napojení na n jaké rozhraní - datovou sí , která jim umož uje komunikovat a p ijímat zprávy bez toho, aby k tomu pot ebovali za ízení typu mobilu nebo osobního po íta e. Respektive n jaká vysoce sofistikovaná kombinace obou musela být implantovaná p ímo do lebe ních kostí a napojená na neurální synapse. Aspo takováhle slova používali hrdinové Matrixu. „Domluveno,“ vytrhla ho Yolana z úvah a usmívala se. „Amélie t o ekává za hodinu v centrále gildy.“ Než sta il JFK cokoli íct, obrátila se na íšnici a nechala si objednat dvojitou kávu. Sklenice s Bílým medv dem se už ani netkla. „P išla mi zpráva od jednoho váženýho kun afta,“ dodala na vysv tlenou. „Chce, abych za ním hned p išla, takže musím vyst ízliv t.“ 22

„Možná by bylo nejlepší, kdybys to odvolala,“ ekl Ková . „Myslíš kv li Jackovi?“ Yolana zašátrala v kabelce, vytáhla plastovou tubu a hodila do sebe bílou tabletu, kterou pak zapila kávou. „Nem žu si dovolit od íkávat kšefty, milej zlatej. Zvláš ne takovýhle.“ Postavila se a kývla na Ková e. „Jestli to chceš stihnout, m l bys taky vyrazit. Amélie nerada eká.“ Prošli ven z baru. Yolana asi sta ila b hem telefonování nejen vy ídit kšeft, ale i zaplatit. JFK tak usuzoval podle toho, s jakou nenuceností opustila lokál. Propletli se ekou lidí sp chajících ob ma sm ry a zastavili se u zábradlí nad hlavním bulvárem. „Mám takový pocit, že brzy za nu dlužit já tob ,“ podotknul Ková s úsm vem, ale Yolana ho op t odbyla mávnutím ruky. Ale JFK se tentokrát nedal. „Co bys íkala ve e i, t eba zrovna tady?“ ukázal na podnik, z n hož vyšli. Nemohl si dovolit ztratit jediného lov ka, kterého v tomto sv t znal. Navíc mohl z kurtizány vytáhnout další informace, až se tu trochu zorientuje. Soukromé o ko pot ebuje kontakty. Yolana provedla neobratné pukrle. „Bude mi ctí, rytí i v županu. Tak v osm hodin zde?“ Ková p ikývl. „Aspo mi ekneš víc o tom Jackovi, T eba bych mohl n jak pomoct.“ „Dobrá, ale tentokrát platíš ty, abysme trochu zmírnili tvoje vý itky sv domí,“ poplácala ho mate sky po rameni a zmizela v davu. JFK m l hodinu na to, aby zjistil, jak se dostat k sídlu jakési gildy, a to aniž by prozradil, že nedisponuje p ipojením na ono informa ní rozhraní. Vydal se po visutém ochozu stejným sm rem, kterým odešla Yolana, a p itom se snažil najít n jaký ve ejný terminál, tedy pokud zde n co takového existovalo. Po úzkém mostku p ešel na druhou stranu bulváru a když míjel jednu z bo ních uli ek, 23

zahlédl na samém jejím konci vysoko naho e další vyhlídkovou galerii. Místo ernoty vesmíru však skrz sklo spat il ne ekan jasnou mod . Bez otálení tam vyrazil, na konci ulice vstoupil do výtahu a nechal se vyvézt nahoru. A jako tolikrát na tomto sv t zalapal po dechu. Pod sebou, zdálo se, že tém na dosah ruky, m l Zemi modrou kouli protkanou pásy bílých mrak , pod nimiž se skrývaly a zase objevovaly jednotlivé kontinenty. JFK vzhlédl a pochopil, že se nenachází na žádné kosmické lodi. Jeho rodnou planetu v této realit obtá el obrovitý, um le vytvo ený prstenec p ipomínající š ru, na níž n kdo navlékl n kolik r zn velkých a r zn tvarovaných korál . A koordináty z e-mailu dávno mrtvého muže ho zavedly práv sem - do reality, která ani v nejmenším neodpovídala informacím, které mu p átelé z Agentury umístili do mozku. John Francis Ková se p inutil silou v le odtrhnout od výhledu p ed sebou. Když odcházel z plošiny k výtahu, zarazil se u požárních dve í. Málem se rozesmál a zárove sám sebe v duchu vyplísnil za to, že na tak samoz ejmou v c nep išel d ív. Na tabulce vedle únikového východu byla vyobrazena mapka celého jednoho sektoru prstence, v níž byly zakresleny nejen cesty k evakua ním kapslím, ale také všechna strategická místa, samoz ejm v etn centrály gildy, kterou hledal. JFK se tam neprodlen vydal, a jak procházel pavu inou visutých chodník , úzkých m stk a vyhlídkových galerií, mezi nimiž se proplétaly osobní i p epravní skútry, zjistil, že se mu v davu sp chajících zaneprázdn ných lidí p ilepili na paty dva muži. Jestli se Ková ovi zdál interiér monstrózního prstence kolem Zem zanedbaný, špinavý a zapáchající, p ijímací kancelá v centrále gildy jako by se istotou p sobící až aseptickým dojmem a moderním vybavením snažila vyrovnávat jazý ky vah. V ná rovnováha, pomyslel si JFK pon kud sarkasticky.

24

Za stolem z chromovaných ohýbaných trubek sed la chromovaná blondýna a cosi vy ukávala na klávesnici miniaturního po íta e. „Posa te se, prosím, baronka Techlowitzová vás hned p ijme,“ ekla, aniž by vzhlédla od listového monitoru. Ková se ješt naposledy oto il a skrz sklen nou výpl dve í pohlédl dol do haly, jíž p išel. Jeho dva pronásledovatelé se ztratili mezi zam stnanci gildy, jako by nikdy neexistovali. S nepatrným pokr ením ramen se posadil do pohodlného sofa a zaklonil hlavu. Toužil po dlouhé sprše a vydatném spánku. Jak to tak vypadalo, na obojí musel v dohledné dob zapomenout. Titul magnátky, na kterou ekal, mu p ipomn l komtesu de Villefort, ztracenou s ostatními kolegy z Agentury kdesi v paralelním metauniverzu. Snad proto, že byl od nich dokonale od íznut, m l tentokrát pocit, že propast mezi nimi už nep jde nikdy p eklenout. „Pan Ková ?“ ozval se nad ním sytý mužský baryton a JFK zvedl hlavu. V dokonale padnoucím obleku na n j hled la kopie Franka Boormana, jen v b lošském provedení. Ková p ikývl a postavil se. Muž ho prohledal a pokynul mu, aby ho následoval. Nastoupili do výtahu, který je bez jediného ot esu svezl o n kolik pater níže. Vystoupili a agent ucítil nezam nitelnou v ni chlóru. Ml ky prošli krátkou chodbi kou a když už se JFK chystal vstoupit na dlážd nou podlahu lemující nevelký bazén, bodyguard ho zarazil. „Svlékn te se,“ ukázal na stolek, kde ležel bílý ru ník. Ková se zarazil. „Cože?“ Muž nedal najevo sebemenší známku netrp livosti. „Svlékn te se,“ zopakoval. JFK se zmaten rozhlédl po místnosti s bazénem, jen tlumen osv tlené n kolika zá ivkami. Vodu nez e ila jediná vlnka a nikdo se neschovával ani ve stínech s um lými palmami, ani nesed l na um lohmotných lehátkách. Nadechl se op t k té samé otázce, ale strážce ho p edešel. 25

„Baronka na vás eká tam,“ ukázal na d ev né dve e s kulatým okénkem uprost ed, ztrácející se v šeru na druhé stran bazénu. Ková m l co d lat, aby se nerozesmál, ale nakonec ud lal to, co po n m hromotluk cht l. Bílý ru ník si omotal kolem pasu a s bodyguradem sledujícím každý jeho krok p ešel opatrn kolem bazénu a za ukal na materiál, který se jako d evo pouze tvá il. Na vyzvání pak vstoupil do nevelké suché sauny, utopené v rudém sv tle rozžhavených uhlík rozmíst ných po celé ploše železného roštu. Žena, která tam na n j ekala, z ejm pojem „stydlivost“ vy adila ze své slovní zásoby, protože sed la v jednom rohu tak, jak ji pánb h stvo il. A JFK musel uznat, že si ten chlápek s dlouhejma fousama, obvykle si hovící na n jakém oblá ku, dal v jejím p ípad opravdu záležet: m la štíhlé nohy, ne vyhublé, naopak s vyrýsovanými liniemi sval , úzký pas, ploché b icho, pevná prsa a ladnou šíji, kterou odhalovaly vy esané erné vlasy. Oválný obli ej s temnýma o ima a úzkými, skoro p ísnými rty se pyšnil pevným rovným nosem, možná v tším, než p edepisovaly parametry pro královny krásy, rozhodn ale takovým, který žen dodával na osobitosti a zajímavosti. „M l jsem sch zky už na r zných místech,“ ekl Ková , když se posadil, „ale takhle originální zatím nikdo nebyl.“ Žena si ho zkoumav prohlížela v tichu delším, než bylo p íjemné, a pak natáhla ruku. „Baronka Amélie von Techlowitz, magnát gildy BIOTECH,“ p edstavila se. „John Francis Ková ,“ oplatil jí to JFK. „Velmi m t ší, paní baronko,“ dodal jako správný gentleman. „Abych se vrátila k vaší úvodní poznámce - d vody, pro jsem vás p ijala tady, jsou dva,“ ekla bez jakékoli stopy pobavení. „První: nerada m ním své návyky a tuhle dobu trávím vždy v saun . Druhý: mám hodn nep átel, pane Ková i, zvláš nyní, pár týdn p ed Kláním. Nev il byste, jak dovedou být lidé vynalézaví, když se snaží schovat zbra .“ 26

„To chápu. Nakonec by mi sta ilo povolení k pobytu na území gildy od n jakého vašeho pod ízeného,“ p edklonil se JFK a op el si lokty o kolena. „Necht l jsem vás obt žovat.“ „P ed Kláním si ráda prov uji cizince sama a navíc jsem cht la osobn poznat zachránce mé p ítelkyn .“ Možná do Ková ova výrazu probleskl pocit údivu, když Yolanu nazvala p ítelkyní, protože Amélie na to ihned zareagovala: „Pohrdáte prostitutkami, pane Ková i?“ A ješt než sta il cokoli íct: „Nebo spíš šlapkami, kurvami, d vkami, jak jim z ejm íkáte?“ JFK zvedl ruce v obranném gestu, jako by cht l zastavit p íval jejích úto ných slov. „Nic takového jsem p eci ne ekl, jen to v mém… mé gild není zrovna obvyklé, aby se magnátka p átelila s lidmi z jiné spole enské vrstvy.“ Améliin tvrdý výraz ztratil hrany. „Vy budete asi zdaleka, pane Ková i?“ pronesla tiše a v bec to nezn lo jako otázka. JFK si ot el orosenou tvá , aby získal as. Amélie mu ho ale nedop ála. „Možností je více: m žete být špión jiné gildy, ale potom nechápu, pro tak neohrabané krytí a také pro byste zachra oval Yolanu,“ sáhla vedle sebe a oto ením termostatu zvýšila teplotu. „A také nemáte signifikaci,“ nap áhla p ed sebe pravou ruku h betem dol a na jejím bledém záp stí Ková uvid l vytetovaný složitý symbol. „Signifikaci má každý lov k, a už je z Prstence nebo ze Zem , pane Ková i.“ JFK se potil, a to doslova i psychicky. Tam, kde m l na p edchozích misích dokonale nastudované materiály, tady tápal. A jak to tak vypadalo, tak i dotápal. Možnosti, jak z toho ven, byly jenom dv : íct pravdu anebo lhát a riskovat uv zn ní nebo dokonce smrt. Jak to tak vypadalo, lidé z Prstence m li podez ívavost v popisu práce. Amélie na n j dál upírala analytický pohled a pokra ovala:

27

„Bez signifikace nikdo nep ekro í hranice gild, bez signifikace se nikdy nedostanete ze Zem na Prstenec,“ vypo ítávala. „Pak tedy zbývá otázka, kde jste se tu vzal?“ Ková se nadechl k odpov di, ale žena ho zarazila gestem ruky. „Jak už jsem ekla, možností je více: špión pravd podobn nejste, takže zbývají další varianty: jste uprchlý klon z našich nádrží, a pokud je to pravda, pak jsme sed li na zlatém vejci, aniž bychom to tušili. Nikdy jsem ale tak dokonalýprodw/c nevid la, takže tomu moc nev ím.“ Znovu oto ila termostatem a až nyní si JFK všiml, že na její b lostné k ži není ani kapka potu, zatímco z n ho se ho lily celé proudy. „T etí varianta je, že vás poslal Nep ítel…“ Význam toho sd lení jakoby z stal viset ve vzduchu. Amélie si ho nyní prohlížela jako n jakou v c, skoro jako kdyby mohla zm nit optiku svého pohledu, nahlédnout pod zdánlivý stav v cí a nalézt skute nost. Ková ovi se do myšlenek vkradlo podez ení, že onen Nep ítel z ejm nebude lidského druhu… Nadechla se, ale tentokrát JFK zarazil ji. „A co když existuje tvrtá varianta?“ zeptal se. Amélie ml ela, ale nakonec mu pokynula, aby pokra oval. A John Francis Ková - tak jak se tomu nau il na p edchozích misích - mistrn za al splétat pravdu s polopravdou a lží. Zaml el sv j statut vyhnance, stejn jako obsah e-mailu, který tolik vyd sil odpov dné osoby v Agentu e EF. Baronka von Techlowitz se dozv d la, že ho jedna mocná organizace, dohlížející na rovnováhu mezi paralelními sv ty, vyslala, aby nalezl a p ivedl zp t jednoho d ležitého lov ka. Než to celé dovypráv l, plíce m l v jednom ohni, pokožku mu pokrývala souvislá vrstva potu a v o ích ho štípala s l. Když se dotkl vlas , ucukl, jak byly rozpálené. „Frederick Maurby?“ zamyslela se Amélie nad jménem toho, koho JFK hledal. „To jméno mi nic ne íká…“ Pak jen zavrt la hlavou: „Ne ekl jste mi, pane Ková i, že tvrtá varianta spadá do íše pohádek a bajek.“ 28

Agent se vzty il, p ed o ima mu pulzovala rudá kola, a jak se zakymácel, ru ník, který m l uvázaný kolem pasu, sklouzl na zem. „Tímhle m neobm k íte,“ podotkla sarkasticky baronka von Techlowitz p i pohledu na Ková ovo nahé t lo. JFK zachr el a vyrazil ke dve ím. Nebýt obluzen horkem, možná by dokázal zareagovat na pohyb za zády. Takhle se jen sta il op ít o zárubn a v zátylku mu vybuchla bolest, která všechny mžitky zakryla neprodyšnou ernotou.

29

SNY O ZEMI Sex s Millerem byl vždycky dobrý. Zvláš tehdy, když Amélie pot ebovala zapomenout na problémy, které s sebou p inášelo blížící se Klání. Obavy, starosti, vlastn všechny pocity jako by se p est hovaly do n jaké jiné dimenze a z stala jenom irá t lesnost, mající podobu tak ka živo išného pá ení. Baronka Amélie von Techlowitz te stála nahá p ed iluzínovým oknem, na n jž kamery umíst né na vn jším plášti Prstence promítaly pohled na Zemi zahalenou do bílých mra en okluzní fronty. Dob e v d la, že ji Miller uvoln n ležící na opravdu rozlehlé posteli pozoruje a s nenuceností sob vlastní mu to s pot šením dop ávala. Nakonec i proto laborato e BIOTECHU vylepšily její t lo až na samou hranici dokonalosti. Pokud cht la v nelítostném prstencovém sv t p ežít, nezbývalo jí nic jiného, než z n j ud lat zbra . Proto pevné nohy a siln jší lýtka, než by schvaloval v tšinový vkus, proto agresivní profil obli eje oscilující mezi k ehkou krásou a neústupnou cílev domostí. Améliini odborníci našli rovnováhu mezi ženou a vále níkem - to první nyní ukazovala Millerovi a to druhé v era pocítil ten podivný cizinec s ješt podivn jším jménem. Žádný oby ejný lov k nemohl vydržet v saun takovou teplotu, která tam byla. „Jsi krásná, Amélie,“ ozvalo se za ní a magnátka rychle pohlédla p ed sebe, aby zakryla lítostivou grimasu. Miller byl skv lý osobní strážce a tajemník v jednom, byl dobrý v posteli, ale originalitou a vynalézavostí p íliš neoplýval. Žena oto ila hlavou, aby mu nabídla pot šený úsm v, a obrátila se. Miller si vyskládal polštá e za záda a s rukama složenýma za hlavou si ji prohlížel. Líbilo se jí jeho štíhlé, atletické t lo, ku eravé vlasy, tmavé o i i hezký, možná trochu arogantní obli ej velkom stského šviháka. A on to v d l a nabízel jí te to samé, co ona p ed chvili kou jemu - vynalézavý možná nebyl, ale u il se rychle. 30

Amélie p istoupila ke stolku a z karafy obložené ledem si nalila do sklenky istou vodu. „Jak dopadly testy?“ zeptala se, když se napila. Tajemník v obli ej se zachmu il. „Bohužel tak, jak jsi p edpokládala.“ „Takže jsme v prdeli,“ pokývala hlavou. „Dalo by se to íct i jemn ji, ale to samoz ejm na stavu v cí nic nem ní.“ Amélie se posadila na pelest a nabídla svému spole níkovi sklenku s vodou. Roky a m síce vývoje, test a výroby prototyp p išly vnive . Nový model dokonalého vojáka se op t nepoda ilo vytvo it, a koli zlana ila n kolik dalších odborník z jiných gild a nap ela všechny síly pouze tímto jedním sm rem. P esun na Zem se pomalu vracel z reality dó íše sn a pohádek. A to baronka Amélie von Techlowitz, magnátka gildy BIOTECH, nehodlala dopustit. „Nezbývá nám nic jiného než je zkontaktovat.“ Miller odložil prázdnou sklenku na no ní stolek a zatvá il se odmítav , ale než sta il cokoli íct, Amélie ho p edešla: „Už není as, Franku. Tentokrát už mi tó nerozmluvíš. Klání za ne…,“ podívala se na displej nade dve mi, „…za dvacet sedm dní a to není tak dlouhá doba, abychom mohli váhat.“ Miller si prohrábl kudrnatou kštici a p ikývl: „Dob e, postarám se o to.“ Magnátka se trochu uvolnila, ale z držení t la bylo jejímu milenci jasné, že ji ješt n co trápí. Respektive n kdo. „Jsi si jistá, že to byl dobrý tah? S ním?“ „Nejsem si jistá ni ím, ale myslím, že je dobré nechat do chladných proud logiky vstoupit trochu mysteriózní náhody,“ usmála se. „Riskuješ.“ Amélie znovu odhalila dv ady dokonalých zoubk . Ostrých zoubk . „Už mi také nic jiného nezbývá.“ 31

Jak vysv tlit racionáln uvažujícímu muži, jehož jedinou starostí je zajistit své paní maximální bezpe í a pohodlí, že má z toho cizince zvláštní pocit, který jí íká, že zvolila dob e? A všechny testy, které ud lali - všechno to hrabání v jeho mozku - jí to jen potvrdily. Ten muž nelhal, alespo o tom byl sám p esv d en, a Amélie nev ila, že by byl Nep ítel natolik schopný proniknout do lidského myšlení, aby dokázal vytvo it n co takového, jako byl muž, který si íkal John Francis Ková . „Kdy ho chceš probudit?“ zeptal se Miller. „Ješt dneska dopoledne. Profesor Kaligary íkal, že operace prob hla bez komplikací.“ Dob e v d la, že s tím nesouhlasí, ale pokud už se rozhodla, její kone né slovo nezpochyb oval. P esto v d la, o co ji požádá, ješt než to vyslovil. „Chci, aby ho m li Volodja a Ted neustále na o ích,“ promluvil v n m tentokrát bodyguard. „Zklamu t ,“ zlomysln se usmála. „Než k nám p išel, všimnul si, že ho sledují, takže budeš muset vybrat n koho jiného.“ Zatvá il se vztekle, ale nakonec se usmál také. Améliino pobavení bylo nakažlivé. Pohladil ji po stehnu, ale jak se p iblížil k dokonale tvarovaným liniím jejího zadku, zarazila ho. „Máte práci, pane Millere,“ ekla zamyšlená a dokonale chladná. Oblékla se do županu, znovu se postavila k oknu a utopila pohled v mod i pod sebou. Cítila jeho uraženou sam í ješitnost, ale neoto ila se, ani když se za ním zav ely dve e. Možná trochu hlasit ji, než bylo bývalo nutné. Po pravd , Amélie von Techlowitz v této chvíli sv t kolem sebe p íliš nevnímala. Jediné, co ji zajímalo, byla ta obrovitá otá ející se koule pod ní, mene tekel jejího snažení, její osud, smysl života. Nešlo jí ale o to, o co ostatním gildám - dostat se na Zemi, a p estože vále ný konflikt eskaloval, žít v ráji, který tam na vít ze Klání ekal. Ne, pohnutky magnátky BIOTECHU byly jiné, hlubší, a to doslova - vyv raly z nezmapovaných míst 32

lidského mozku, z t ch nejtemn jších hlubin, a m ly podobu strachu. Strachu, že je všechno jinak. A p íchod cizince zvaného John Francis Ková jako by všechny tyhle pocity ješt umoc oval, jako by je potvrzoval. Amélie se odtrhla od okna, rychle se oblékla a upravila. Cht la být u toho, až profesor Kaligary agenta Ková e probudí. JFK se z hlubokého spánku do stavu naprostého v domí probral hned, jak zafungovaly jeho výcvikem posílené reakce speciálního agenta. P estože kolem n j bylo vše tak, jak má být, okamžit v d l, že n co je špatn . Ležel v nemocni ním pokoji, v jakých už pobýval nes etn krát. Bílé st ny, bílé povle ení, v bílém plášti oble ený doktor s bílými vlasy. „Dobré ráno, pane Ková i,“ ekl a odhalil bílou keramickou protézu, „jak se cítíte?“ JFK se pokusil vyloudit n jaké slovo, ale poda ilo se mu to, až když se napil minerální vody. „Cítím se… divn ,“ odpov d l. „Co se stalo, doktore? Pro jsem v nemocnici?“ Hore naté p emýšlení ho dovedlo k horkému vzduchu a ten zase k rozhovoru v saun . „Nikdy jsem netrp l na mdloby,“ ekl nechápav a doktor se usmál. „Takže už jste si vzpomn l,“ p istoupil ke Ková ovi a s bodovou baterkou mu prohlédl zornice. „Ale to není d vod, pro jste tady. Prod lal jste operaci mozku.“ Agentovi op t vyschlo v ústech. „Cože?“ zeptal se. „Proboha pro ?“ „Protože pokud pro m chcete pracovat, byl takový zásah nezbytný,“ pronesl hlas ode dve í a vedle doktora se postavila magnátka gildy, baronka Amélie von Techlowitz. JFK si ji nasupen zm il. „Myslíte, že po tom všem mám chu pro vás pracovat? Vlastn , že jsem ji n kdy m l?“ Amélie se oto ila na doktora. 33

„Profesore Kaligary, nechte nás o samot .“ B lovlasý muž kývl, ale než odešel, neodpustil si napomenutí: „Netrapte pacienta p íliš dlouho, paní baronko. Ješt by m l dneska odpo ívat.“ Magnátka ho netrp livým pohybem ruky odehnala a p itáhla si ke Ková ovi židli. „Jestli se chcete n kdy vrátit do vaší reality, agente Ková i, nic jiného než pracovat pro m vám nezbývá,“ „Poš ourali jste se v mé hlav , abyste si potvrdili, že moje tvrtá varianta není zas až tak pohádková? Nejste tady zrovna moc d v iví.“ Amélie z stala vážná. „Ve válce je d v ra p íliš velký luxus a platí se za ni nejvyšší cena, což - vzhledem k vašim bojovým zkušenostem - sám dob e víte.“ „P esto to není d vod, abyste se mi hrabali v mozku. Jednodušší by bylo m zast elit,“ oponoval JFK. „Neznáte náš sv t, agente, nevíte, proti emu stojíme. A nevíte, proti emu stojím já. Naopak já vím, že byste mohl být žolíkova karta, která rozhodne o nejbližším osudu BIOTECHU.“ Ková unaven zaklonil hlavu. „ asto bývám v takovéhle pozici, že už by bylo na ase se tím živit,“ ekl se zna nou dávkou sarkasmu. Amélie se mu podívala do o í. „Pot ebuju vás a vy pot ebujete m . Mohla jsem vás zabít, mohla jsem vám vymýt mozek a využít vás jako sluhu, ale ani jedno jsem neud lala. Uzav eme obchod.“ „Obchod?“ „Hledejte si toho svého Maurbyho a na oplátku budete pracovat pro m .“ „Jako co?“ „Jako gildovní pátra .“ JFK se znovu napil minerálky a Amélie dodala: „Mám v revíru škodnou, agente Ková i. Jak už asi víte od Yolany.“ Ková p ikývl. 34

„Jack… Jako Jack Rozparova ?“ Amélie si p ehodila nohu p es nohu a p edklonila se. „P esn tak, média ho tak za ala nazývat, a koli není jasné, zda byly ty ženy opravdu zabity. T la nebyla totiž nikdy nalezena.“ Ková zvažoval Améliinu nabídku. Byla p íliš dobrá na to, aby za ní nebylo n co víc, n co skrytého pod skute ným stavem v cí. „Nakonec, pokud chcete znát o Jackov ád ní podrobnosti, podívejte se na zprávy,“ ekla baronka, když si všimla jeho váhání. JFK se rozhlédl, ale žádnou televizní obrazovku nevid l. Amélie si s úsm vem zaklepala na spánek. To gesto m lo platnost mezi všemi realitami, které kdy Ková navštívil, ale na téhle m lo ješt jiný význam, než „jsi idiot“. Lobotomii JFK nepodstoupil jen proto, aby lidé z BIOTECHU prozkoumali jeho nejtajn jší p ání a sny, ale také aby mu implantovali rozhraní, které používala i Yolana. „P esn tak, p ipojili jsme vás na Sí ,“ potvrdila jeho dohady Amélie. „Vidíte v zorném poli vpravo naho e tu modrou te ku?“ Ková kývl. „Sta í, když si budete myslet, že na ni chcete kliknout, a otev e se vám základní menu.“ JFK to ud lal a p ed pravé oko se mu „rozbalilo“ n kolik tla ítek. „Nastavení je základní,“ vysv tlovala Amélie. „Až se v Síti budete trochu orientovat, p izp sobíte si vzhled, velikost i barvy vašim požadavk m.“ Ková si pomyslel „klik“ na ikonku nadepsanou Zpravodajství. „NANOTECHNOLOGICKÉ BOMBY S 99% ÚSP ŠNOSTÍ ZNI ILY DV P EDSUNUTÁ STANOVIŠT NEP ÍTELE!“ ozvalo se mu v hlav tak hlasit , až sebou trhl. Našel pat i né tla ítko a stáhl hlasitost. P ed levým okem mu sed l chlápek s pe liv u esanou p šinkou a dál drmolil: „GILDA NANOBOOTH NAVÝŠILA HODNOTU SVÝCH AKCIÍ O 3,5 35

% STÁVAJÍCÍ HODNOTY A POTVRDILA SI TAK DALŠÍ ROK POBYTU NA ZEMI…“ JFK p eladil na jiný kanál a dozv d l se n co málo o um ní v podání brigádního plukovníka Stoilowa. Na další stanici vyhrávala k poslechu a tanci armádní kapela a až na t etím nalezl lokální zpravodajství z Prstence a v podmenu i samotného BIOTECHU. Komentátorka m la erné vlasy st ižené nakrátko a v obli eji pochmurný výraz. „…PROTO GILDOVNÍ PO ÁDKOVÉ SLOŽKY VARUJÍ: BU TE OBEZ ETNÍ A POKUD MOŽNO SE NEPOHYBUJTE SAMI V DOLNÍCH PATRECH PRSTENCE,“ do etla zrovna jednu ze zpráv. „A NYNÍ KURZOVNÍ ZPRÁVY…“ „Pus te si to poslední sd lení ze záznamu,“ dolehl k n mu Améliin hlas. „Tla ítko vpravo dole.“ JFK tak u inil. „PODLE VLÁDNÍHO VYŠET OVATELE KEŠHE TRIBETTA OSOBA, VE EJNOSTÍ P EZDÍVANÁ JACK, OP T UDE ILA. JEHO V PO ADÍ JIŽ ŠESTOU OB TÍ SE STALA OSMAT ICETILETÁ YOLANA RAD IVUS, PRACUJÍCÍ JAKO SVOBODNÁ UM LKYN .“ John Francis Ková zaklel. „POH EŠOVANÁ JE STO ŠEDESÁT P T CENTIMETR VYSOKÁ, MÁ TMAVÉ VLNITÉ VLASY…“ JFK zpravodajství vypnul a odpojil se ze Sít . Ze základního menu se op t stala modrá te ka, která zmizela hned, jakmile ji p estal vnímat. „Máte svého pátra e, baronko Techlowitzová,“ ekl Amélii, která vypadala z Yolanina zmizení ot esen . „A jak to tak vypadá, m l by za ít pracovat co nejd íve.“ John Francis Ková p evaloval v dlani mali ký kovový plíšek a myslel na p átele v Agentu e. Práv oni mohli za to, že byla tahle miniaturní v c mrtvá, že už neplnila funkci, pro níž byla vyrobena. Než Amélie odešla z nemocni ního pokoje, ekla mu, že p i operaci narazili na monitorovací ip, který m l JFK v sob . Zárove mu prozradila, že už n jakou dobu nefunguje, a Ková dob e v d l, že za tím stojí Bytewská & spol. 36

A už posílala Agentura do vyhnanství kohokoli, vždy ho vybavila sledovacím za ízením, aby m la p ehled, kde se doty ný nachází a zda ješt v bec žije. JFK p edpokládal, že ip se zni il p i p echodu hyperprostorem, takže byl nyní až na pár zasv cených všemi Ková i Rovnováhy považován za mrtvého. Což bylo jenom dob e. Agent se zvedl z postele spartánsky za ízeného pokoje a p ešel do koupelny, kde ip hodil do záchodové mísy a spláchnul ho. P sobilo to skoro symbolicky. Vrátil se do pokoje, ze sk ín vytáhl dlouhý hn dý kabát, který si vyžádal, a do záv su v podpaží zasunul pistoli. Byl to poslední model gildy CZEZET, což ho pot šilo, protože na zdatnost zlatých eských ru i ek nedal dopustit. Zásobníky se speciáln upravenými náboji, které sice spolehliv usmrcovaly, ale zárove nemohly prorazit vn jší pláš Prstence a zp sobit tak dekompresi, si nacpal do kapes kabátu. Na Síti si našel nejrychlejší cestu do podniku U spokojeného draka, kde Yolana pracovala, a bez ohlédnutí opustil byt v centrále BIOTECHU. Nyní procházel prstencovým sv tem a s mozkem napojeným na informa ní rozhraní ho vnímal kone n takový, jaký skute n byl: sv t v né války s nelidským Nep ítelem, který se vyno il z hlubin vesmíru. Pozemš an m, kolonizujícím v té dob Slune ní soustavu, se poda ilo mimozemš any zastavit na jejích hranicích a v n kolika následujících desetiletích plných krvavých boj p ebudovali svou civilizaci na jeden obrovitý zbroja ský komplex. Ková se proplétal davy sp chajících lidí, míjel výlohy obchod i pouta e restaurant a bar a doslova hltal všechny vjemy, které se mu nabízely. ím nitern ji splyne se strukturou této dimenze, tím v tší má šanci na to, aby zde usp l. Nyní, napojeného na Sí , už ho zdejší špína, zápach a postupný rozklad neudivovaly. Tohle bylo prost edí, které bylo beze zbytku pod ízené jedinému cíli: vyhrát válku. Proto se na Prstenec p esunula na po átku války ást zdánliv neperspektivních spole ností vyvíjejících nové technologie. Vždy co dokáže lidi motivovat k maximálním výkon m? Cukr a 37

bi . Cukr v podob modernistického ráje na Zemi, kde si užívali všichni ti, kte í se význa nou m rou podíleli na zdokonalování zbrojních mechanism , po ínaje novými pohony kosmických lodí, p es sofistikovaný bojový software a nové typy zbraní, až ke klonování stále dokonalejších supervoják . A bi v podob vyhnanství na Prstenci: systému satelitních m st, kosmických p ístav a vesmírných stanic. Nejsi pro zbroja skou mašinérii perspektivní? Marš na ob žnou dráhu a bádej, vymýšlej a realizuj. Jednou za p t let se mezi sebou utkají gildy z Prstence a ze Zem . A vít z, jak už to tak bývá, bere vše: pobyt na Zemi v palácích ze zlata a mramoru, s p ístupem k t m nejlepším nástroj m a za ízením, které kdy lidstvo vynalezlo. I ve válce lze žít v blahobytu… A koli se JFK zabral do úvah, neušla mu další dvojice, kterou za ním Amélie poslala. Nebyli ale o moc lepší než ti p edchozí a JFK se rozhodl, že jim nebude v novat pozornost. Aspo do doby, než za ne pátrat po Maurbym. Když míjel jednu z vyhlídkových galerií, spat il další flotilu kosmických lodí, mí ící tentokrát od Prstence do hv zdami protkaného vesmíru. Zablesklo se a lod zmizely, jako by nikdy neexistovaly. John Francis Ková se op el o zábradlí a usmál se. A už byl ten, kdo zaslal Agentu e e-mail s koordináty hyperprostorového p esunu, profesor Maurby nebo kdokoli jiný, byl zatracen fikaný. Jak bylo z ejmé, lidé z tohoto sv ta vyvinuli technologii inrealitních tunel , pomocí níž lámali prostor v rámci této dimenze. A Ková v p íchod byl z ejm na asován p esn na dobu, kdy k jednomu takovému výstupu z mimoprostoru došlo, a zárove na místo, které k n mu leželo nejblíže. Tím se ocitl v jakémsi stínu, takže nemohl být lokalizován p ípadným nep ítelem. Ková se zachv l p i pomyšlení, že by sou adnice nebyly správné a on byl transport ován jen pár desítek metr vedle, do volného vesmíru. Pot ásl hlavou, aby se pochmurných úvah zbavil, a znovu se vno il do ulic Prstence. 38

Na podnik U spokojeného draka, ležící na druhém podlaží, narazil ó necelou tvrthodinu pozd ji. Klasická ervená lucerna visela nad dve mi z prolamovaného barevného skla složeného do výjev , v nichž hrály prim osoby obou pohlaví. Samoz ejm nahé. Ková vešel a ocitl se v šerosvitu, obklopen tichou hudbou, p icházející z místnosti za korálkovým záv sem. Ze stínu se vyloupla mohutná postava místního vyhazova e. „Madam Cyrriová vás o ekává,“ zadun l a bez dalšího prošel jemn ch estícím záv sem. JFK, který si p es Sí s bordelmamá domluvil sch zku, ho následoval. Šéfka zdejšího podniku byla malá šedovlasá ty icátnice zahalená do pestrobarevné látky, která našt stí zakrývala více, než musela. Madam Cyrriová sed la na koženém gau i, v ruce obt žkané hroznem prsten držela zapálenou cigaretu ve špi ce. Popel odklepávala do popelníku ve tvaru ínského draka, ležícího spolu se sklenkou napln nou tmavohn dou tekutinou na intarzovaném stolku vedle otomanu. Místnost osv tlená ínskou lampou, zdobenou nezbytnými dra ími motivy, nebyla p íliš velká. Práv tak akorát, aby se do ní krom gau e, stolku a dvou k esel vešel ješt pracovní st l a židle z tmavého, z ejm falešného d eva. „Vezm te místo, pane Ková i,“ p ivítala nového gildovního pátra e, p i emž stejn jako ostatní obyvatelé tohoto sv ta m la problém s vyslovením hlásky , '. „Dáte si n co k pití?“ JFK p ikývl a malá dáma pokynula rukou k baru ve tvaru glóbu. Ková se obsloužil a když znovu usedl do pohodlného k esla, dop ál si doušek whisky. Byla vynikající. „Musím vás p edem upozornit, madam, že budu rozhovor nahrávat,“ upozornil sv j prot jšek. Bordelmamá p ikývla a agent pomocí rozhraní kliknul na p íslušnou ikonku. Rozhovor se mu bude nahrávat do nepoužívaných mozkových synapsí, odkud bude moci být bez problém vymazán. „Bojím se ale,“ za ala madam Cyrriová hovo it d íve, než se sta il na cokoli zeptat, „že vám ne eknu více než panu Tribettovi.“ 39

Hlášení vládního agenta JFK k dispozici samoz ejm nedostal, ale m l v plánu se s ním sejít. Pokud by z n ho vyrazil n jaké kloudné informace, mohl by je pak porovnat s tím, co se mu do té doby poda í zjistit. „S tím po ítám, madam, ale p esto byste si možná mohla ješt na n co vzpomenout,“ ekl a za al s výslechem. Po p lhodin se dozv d l vše, co mu mohlo být k užitku a co šéfka podniku U spokojeného draka v d la. Yolana zde pracovala na áste ný úvazek, pokud se to dalo u prostitutky takto nazvat. Docházela sem v úterý a ve tvrtek a nebo v p ípad , že si ji n jaký zákazník vyžádal. Nestávalo se to moc asto, protože Yolanin v k už dávno p ekro il hranici, kdy byla pro v tšinu muž zajímavá. Ve stá í zmizelých kurtizán byl také druhý z klí , podle n hož si pachatel vybíral ob ti: vždy to byly prostitutky a všechny byly starší p tat iceti let. D vod byl z ejmý: jestli existoval n kdo, u n hož si spole nost nevšímala, co se s ním d je, byly to práv tyto ženy. P ístup vyšet ujících orgán pak nebyl tolik d razný, jak by bývalo bylo t eba. „M la Yolana mezi kolegyn mi n jakou p ítelkyni?“ zeptal se Ková . Madam Cyrriová potáhla ze špi ky a vyfoukla dým, který nabral podobu kopulující dvojice. Než se rozplynul, odpov d la: „Nevím o žádné. Nem la tu vrstevnice, takže nejblíže m la ke mn .“ „N jaký p ítel?“ Malá žena odklepala popel. „Yolana byla… je rozvedená. Její muž z stal na Zemi.“ „Nápadníci?“ „Kun afty si držela od t la, ale…,“ odml ela se, jako by hledala vhodná slova. „Ale?“ pobídl ji Ková . „Jednoho nápadníka m la.“ „Koho?“ „Je to d v rná informace, pane Ková i. Cht la, aby to z stalo mezi námi.“ 40

„Ale co když ten doty ný je práv Jack?“ „To si nemyslím,“ usmála se v doucn . „Znáte gildovní zákony, madam. Jste povinna p i výslechu nezaml et žádnou informaci.“ Bordelmamá se zamra ila. „Tohle na m nezkoušejte, mladý muži,“ ekla studen . „O mých povinnostech m nemusíte pou ovat.“ „To jsem ani nem l v úmyslu,“ zvolil Ková mírn jší tón. „Yolanu jsem znal a chci ji najít. Po ád ješt existuje možnost, že je naživu.“ Tvrdý výraz madam Cyrriové trochu zm kl. „Vy jste byl její zákazník?“ zeptala se udiven . JFK s úsm vem zavrt l hlavou. „Spíš její p ítel,“ ekl, aniž by cokoli dál rozvád l. Šéfka Spokojeného draka mávla rukou: „Stejn byste se to d ív nebo pozd ji dozv d l. Ten, kdo si na ni brousil zuby, nosí vládní odznak a už víc jak m síc se marn snaží Jacka vypátrat.“ „Kešh Tribett?“ „To jste ekl vy.“ Madam Cyrriová sáhla po sklence a na jeden zátah ji do sebe obrátila. „A te už m omluvte - stejn jsem vám ekla víc, než jsem cht la.“ Ková také dopil a vypnul nahrávání. „D kuju za váš as, madam,“ obrátil se k odchodu. „Najd te tu bestii, pane Ková i,“ dostihl ho ve dve ích hlas majitelky podniku. Než za sebou zav el, ješt dodala: „A dejte si pozor na Tribetta. Za al tuhle záležitost brát osobn .“ „Tak to jsme dva,“ zamumlal JFK do šera a zav el za sebou. Vyšel p ed nev stinec a zvedl si límec. Blížil se ve er a on se cht l ješt porozhlédnout v Yolanin bytu, který se nacházel nedaleko. Cestou k n mu uvažoval, kde hledat profesora Fredericka Maurbyho. Narozdíl od kauzy Jacka Rozparova e totiž nem l jedinou indicii, kde za ít. Byt osam lé stárnoucí ženy p sobil p es svou upravenost bezút šným dojmem. 41

Ková ova licence gildovního pátra e zakódovaná v symbolu vytetovaném na záp stí mu bez problém otev ela dve e. Stál na zápraží a nasával specifickou v ni Yolaniny domácnosti, v níž cítil jakési neznámé ko ení a osv žova vzduchu, které však prohrávaly se zatuchlým pachem místnosti, kde nefunguje klimatizace. JFK vešel a zav el za sebou dve e. Nejd íve prohlédl kuchyni s ot ískanou umakartovou linkou, zažloutlou ledni kou s kulatými retro-rohy a jednoduchým stolem se dv ma židlemi. Nenašel zde nic, stejn jako v miniaturní koupeln a obývacím pokoji s velkým letišt m a osobním po íta em. Falešnými okny do bytu proudilo matné sv tlo pozdního odpoledne a vykreslovalo všechny detaily: vrstvu prachu na neumyté sklenici, neidentifikovatelné šmouhy na um lohmotném záv su sprchového koutu, sí ostrých rýh na bled zeleném linu. Ková pootvíral všechny zásuvky, nahlédl do lednice i za ni, nadzvedl matrace, podíval se do nádržky toalety, zkrátka do všech míst, kde byla šance, že n co objeví. Vše ale nasv d ovalo tomu, že pokud zde bylo k nalezení n co podstatného, n jaká pe livá ruka už to dávno odnesla. Zrovna když si v kuchyni vyplachoval sklenici, aby si nalil panáka z Yolaniných zásob, protože tu cht l ješt chvíli posed t a pop emýšlet, se s tou rukou setkal tak íkajíc intimn . Zaslechl za sebou zvuk a tak se bleskurychle oto il, v ruce pistoli. Vet elec byl ale rychlejší. Máchl rukou a zbra mu vyrazil. Další rána p istála Ková ovi na obli eji a srazila ho na židli. Cht l vysko it, ale zjistil, že jeho sv t tvo í kruhový temný otvor mizející v hlavni velkorážní pistole, podobné, jako m l on sám. „Jeden pohyb, jedna rána,“ ekl muž stojící nad ním, aniž by pohnul brvou. Vyhublou postavou navle enou do bezového balo áku a sinalou tvá í se skobovitým nosem, mlé n šedivými panenkami o í a ustupujícími slámovými vlasy, které odhalovaly vysoké elo, p sobil jako kus sušeného hov zího masa: houževnatý a t žko rozkousatelný. 42

Bez pohnutí se m ili pohledy, pak se úzké bezkrevné rty Ková ova p emožitele znovu pohnuly: „Identifikace.“ Zbraní ukázal na agentovo záp stí. JFK zvedl ruku, vyhrnul rukáv kabátu a muž mu pomocí obstarožní te ky, kterou vylovil z hlubokých kapes vyšisovaného plášt , p eskenoval tetování gildy. To, co si p e etl z poškrábaného displeje, ho z ejm znechutilo. „Gildovní muchal,“ odfrkl si a podíval se na Ková e jako na švába, kterého mu n kdo zakázal rozdrtit na kaši. Neochotn schoval pistoli a se založenýma rukama se op el o linku. „Nemám pocit, že bych si vás vybavoval, Ková i,“ konstatoval. „A to znám v tšinu baron iných poskok .“ JFK v d l, koho má p ed sebou, aniž by si to musel ov ovat prost ednictvím Sít . Tenhle arogantní bastard nemohl být nikdo jiný než vládní ízl Kešh Tribett. „Nejsem jím dlouho, Tribette.“ Ková se zaklonil na židli a promnul si tvá . Ránu m l tenhle oha Rady obrany Zem slušnou. „B hví, kdo ve skute nosti jste,“ utrousil pátra . „A up ímn : je mi to u prdele. Tohle je m j rajón a když do n j lezete, musíte mít moje svolení.“ „Myslím, že ne,“ zavrt l hlavou JFK. „Zákony íkají jasn , že na území gildy má místní pátra stejné pravomoci jako vládní initel.“ Ková se p ed cestou sem na podobnou situaci p ipravil. Ze zákoníku dob e v d l, že gildovním ustanovením jsou ta pozemská nad ízená jen v t ch p ípadech, které se týkají vyšet ování nezákonné spolupráce mezi spole nostmi, podvody a obcházení sm rnic vývoje nových vále ných technologií. Kam p ípad novodobého Jacka Rozparova e rozhodn nespadal. Tribett se rozesmál sípavým, nep íjemným smíchem, až m l Ková dojem, že mu co nevid t vytrysknou slzy. „Kde jste…,“ snažil se vládní pátra popadnout dech, „…kde jste dote žil, Ková i? Na Marsu?“ Uklidnil se a jeho výraz ztvrdl. „Já jsem tu zákon, ty nulo,“ zn lo to jako sy ení 43

podrážd ného hada, „a každej to moc dob e ví. Takže si svoje ustanovení str do prdele a b ž se vybre et mamince Techlowitzový na její luxusní kozy.“ Tribett se nenamáhal postavit, aby dodal svým slov m váhu a dál se sebejist opíral se založenýma rukama o linku. Ková asi sekundu p emýšlel o tom, že se zvedne a omlátí mu ksicht o umakart, ale nakonec se zachoval jako profesionál. Byl v práci a rozhodn o ni necht l p ijít. Napadení vládního pátra e by ho se stoprocentní pravd podobností p ipravilo o pozici gildovního vyšet ovatele, ímž by p išel o dokonalé krytí na téhle pod lané misi. A tak jen sed l a ml el. „Pamatuj si, pin oure,“ pokra oval Tribett. „Jack je m j. Slyšíš? M j.“ Nezdravým bledolícím obli ejem prob hl nepatrný tik, mlé ný pohled se zakalil. Ková ho beze slova pozoroval. „Nem žu ti zabránit, abys tady muchal,“ vládní vyšet ovatel se odlepil od linky a oto il se k odchodu, „ale doufám, že znáš nejenom svý práva, ale i povinnosti.“ JFK p ikývl: „Cokoli se dozvím, bez odkladu ohlásím.“ Kešh Tribett ud lal n kolik krok zp t a popleskal ho po tvá i. „Dám si na tebe pozor, Johne Ková i. V bec, ale v bec se mi nelíbíš,“ ekl a opustil Yolanin byt. Když za ním klaply dve e, JFK vstal a opláchl si obli ej. Do otlu eného d ezu vyplivl slinu smíšenou s krví a op el se hlavou o sk í ku p ed sebou. Kusé informace, které zjistil z archivu Sít , jenž se mu otev el p ed o ima, mu p esto pomohly sestavit alespo rámcový Tribett v profil. Vládní pátra byl na Prstenci již pátým rokem, což bylo víc, než ukládala obvyklá služba. M l už namí eno dom , zp t do pozemského ráje, když neuko íroval svou autoritu a zmrza il jednoho zam stnance gildy MECHANIKER. Její vedení vyhrálo soud, který Tribettovi napa il další ty i roky služby na Prstenci. Ková se snažil vcítit do muže, kterému nezbylo než žít dál ve zdejších p íšerných podmínkách, 44

A pochopil, pro po únosci prostitutek tak pase: pokud by ho dopadl, existovala velká šance - podložená n kolika precedenty že by rozsudek o jeho prodlouženém pobytu pozbyl platnosti. Sen o Zemi se tak mohl Tribettovi prom nit v realitu mnohem d íve než komukoli jinému.

45

PRVNÍ MEZIHRA První setkání Krizového štábu, neboli Rady v rných, jak se mu n kdy s nadsázkou p ezdívalo, se do historie agentury EF zapsalo nesmazatelným písmem. Možná za to mohla skute nost, že se zde kone n zkonsolidovala skute ná oponentní klika, daleko spíše to však bylo proto, že byl na sch zku pozván i nep ítel. Štáb se sešel kde jinde než v Doup ti a nebýt nep ehlédnutelné nesourodosti zú astn ných, spíše než vále nou poradu p ipomínal posezení n kolika p átel nad šálkem aje nebo n eho ost ejšího. Do bytelného ušáku v rohu pokoje se vm stnal Frank Boorman; který v ruce drtil hranatou masivní sklenici do poloviny zapln nou kvalitní žitnou; na židli u po íta e nervózn poposedával profesor Carl Maria von Wonder, rozcuchan jší a unaven jší než kdy jindy; o rám dve í se opíral Pierre Yang, jemuž v rukou kmitaly ínské jídelní h lky; na gau i pak s grácií sob vlastní upíjela ze štíhlé sklenky r žové víno komtesa de Villefort, sedící vedle major Bytewské, zachmu ené a soust ed né na poslední osobu v místnosti, která svým p íchodem vzbudila rozbou ené emoce. Major Andreas Wolfgang, považovaný mnohými za p inejmenším ned v ryhodnou osobu, si hladil krátce zast ižený knír a ani se p íliš nesnažil zakrýt sarkastický úsm v. Na sch zce chyb li jen Vega, který se ješt nevrátil z akce, a Dexter Whitacker, jehož nep ítomnost v Agentu e by vyvolala p íliš mnoho podez ení a který se m l vše podstatné dozv d t pozd ji. „D kuji vám, že jste p išli,“ za ala Bytewská a jednoho po druhém si prohlédla. Na Wolfgangovi setrvala pohledem nejdéle. „Mnozí z vás tuší, pro jsem svolala tuhle sch zku, ale ne všichni víte všechno.“ Aniž by byla kýmkoli vyrušována, vyložila vše, co se stalo od okamžiku, kdy byl John Francis Ková odsouzen k vyhnanství, až 46

do chvíle, kdy Whitacker zjistil, že n kdo p esm roval sou adnice cílového sv ta. „Z povahy dimenze, kam m l agent Ková opravdu dorazit, je jasné, že cílem této akce byla jeho smrt,“ uzav ela Bytewská výklad. „A mnohé další skute nosti, které naše divize monitoruje již delší dobu, nasv d ují tomu, že nejde o pouhé vy izování osobních ú t …,“ dodala. Major Wolfgang si odkašlal. „Myslím, že trochu fantazírujete, kolegyn . Agent Ková si za krátkou dobu, co u nás pracuje, ud lal velmi slušnou ádku nep átel. Jenom v samotném vašem odd lení vím p inejmenším o dvou,“ ekl a rozhlédl se po ostatních. „Netahal bych do toho vnitropolitické soupe ení jednotlivých frakcí.“ „T ch náhod je už p íliš mnoho, Andreasi,“ nesouhlasila Bytewská. „A navíc nejde o pouhé mocenské tahanice mezi divizemi.“ Wolfgang si posm šn odfrknul: „Dáváte jednomu lov ku, navíc adovému agentovi, p íliš d ležitosti.“ „Myslíte?“ ozvala se zatím ml ící Villefortová. „Vzpome te si na slavkovskou misi. Na konflikt v rudolfínské Praze. A te naposledy na tu houba skou šlamastyku. Nejen v Agentu e šlape John Ková na n í ku í oka.“ Wolfgang na komtesu up el pohled ocelových o í. „Chcete tím nazna it spojení mezi Agenturou a X-Hawkem?“ procedil mezi zuby. „Andrea jenom nahlas íká to, co je v naší frakci ve ejným tajemstvím,“ vložil se do debaty Boorman. Wolfgang zavrt l hlavou. „Takže vy tvrdíte, že X-Hawk má v Agentu e své lidi? špióny a divefzanty, kte í nám pokusem o Ková ovo odstran ní vyhlásili válku?“ Ticho všech zú astn ných nemohlo být výmluvn jší odpov dí. Wolfgang se zasmál, ale nezn lo to p íliš p esv d iv . „Nemáte žádné d kazy jen paranoidní teorie; Nevím, co tu v bec d lám,“ zašátral po kapsách a našel krátká cigára. 47

Ve výrazu Ljuby Bytewské pfokmitla jakási skrytá nostalgie. „Pat il jsi mezi nás, Andreasi, to už si nepamatuješ? S tebou jsem vybírala tenhle byt. Copak jsi za ta léta úpln oslepnul?“ Major Wolfgang zu iv kou il, ale ml el. „Z postu vrchního divizního koordinátora možná nevidíš až k nám dol . Stahují se mra na,“ pronesla zachmu en korpulentní šéfová a uhladila si záhyby šedé sukn . Wolfgang vypustil chomá páchnoucího dýmu. „Pro jste to nenahlásili nejvyššímu?“ zeptal se. „Protože bychom nep ítele vyplašili. Neví, že víme.“ Šedovlasý major se zatvá il nep ístupn , ale nijak to nekomentoval. „Co jste tedy ud lali s Ková em?“ ekl pak. „To je druhá v c, kter U jsme Vám cht li oznámit,“ Bytewská pokynula šedovlasému v dátorovi; „M žeš, Carle?“ Von Wonder sebou tíhl, jako by se probral ze sna. „Samoz ejm , samoz ejm ,“ zamumlal roztržit a pohybem myši zrušil blikající špo i na obrazovce monitoru. Odkašlal si a spustil: „P ed t emi týdny jsme prost ednictvím e-mailu p ijali zprávu. Obsahovala kód, který jsme p ed patnácti lety používali, abychom se sešli v tomto byt mimo dohled agenturních o í.“ Bytewská zaregistrovala pobavené pohledy Boormana a Yanga a p ísn si je zm ila. „Tenhle kód zná jen p t lidí,“ pokra oval von Wonder. „T i, kte í pracovali v té dob jako adoví agenti: major Bytewská, komtesa de Villefort, major Wolfgang, a dva v de tí pracovníci: já a profesor Frederick Maurby.“ Nastalo ticho, rušené jen tichým hu ením ventilátoru po íta e. „To je vtip, profesore?“ prolomil ho Boorman. „Pokud mi m j kyborgizovaný mozek slouží dob e, z vašeho vypráv ní vyplývá, že e-mail odeslal posledn jmenovaný?“ Von Wonder a Bytewská unisono p isv d ili. „Nechci se do toho plést,“ zašermoval Yang h lkami. „Ale tak n jak jsem žil v p esv d ení, že profesor Maurby je již n kolik let mrtev.“ 48

„Tak to jste nebyl sám, agente,“ zamru el Wolfgang a svlažil vyprahlé rty douškem jemn perlivé vody z alpských ledovc . „Pokra uj, Carle,“ vybídla v dce Bytewská. „E-mail, který n kdo odeslal z Frederickovy soukromé adresy, obsahoval krom kódu nedokon enou matematickou rovnici,“ von Wonder si sundal brýle a za al je istit cípem ošunt lého saka. „A?“ pobídl ho netrp livý Boorman. Von Wonder zamžoural kolem sebe. „Chvíli mí trvalo, než jsem p išel na to, o jde. P eci jen nejsem kovaný matematik,“ ekl a dodal: „Jde nepochybn o výpo et tak zvané Negace Maurbyho efektu…“ Ozval se zvuk t íšt ného skla a všichni se oto ili k Boormanovi. Ten držel v ruce rozdrcenou sklenku. „Chcete tím íct, profesore,“ ekl Wolfgang tiše, „že existuje možnost, jak Maurbyho efekt eliminovat?“ Carl Maria von Wonder p ikývl: „Jestli jsem m l n kdy pochybnosti, že e-mail neposlal Frederick, za átek té rovnice m p esv d il. Je to jeho práce…“ Boorman vstal a odešel do kuchy ky vyhodit st epy. Když se vrátil, postavil se vedle Yanga, stejn zamyšlený jako ostatní. „To ale není všechno.“ Profesor si op t nasadil brýle, které nebyly o moc istší než p edtím. „Zpráva obsahovala ješt jeden údaj: koordináty jedné z paralelních dimenzí.“ „A místo toho, abyste o této skute nosti informovali vedení Agentury, poslali jste tam toho nejnezodpov dn jšího lov ka,“ povzdechl si major Wolfgang. „Kdyby cht l profesor Maurby, nebo kdo je vlastn odesílatelem té zprávy, aby to šlo p es oficiální místa, poslal by ji rovnou na úst edí,“ namítla Villefortová. „Co je to za sv t?“ zeptal se Boorman. Von Wonder se oto il k po íta i, párkrát klikl a za al p ed ítat: „Dimenze se signaturou D0506: hypertechnická spole nost kolonizující Slune ní soustavu. Prošla ty mi sv tovými válkami, v ase, do n hož byl poslán agent Ková , je již politická situace 49

stabilizována, až na regulované konflikty výrobních koncern sídlících na um lém prstenci vystav ném na ob žné dráze Zem .“ „Odkud p išel Maurbyho e-mail?“ zeptal se Wolfgang a zapálil si další cigárko. Bytewská mu p ipsala bod za bystrost. „Carl si myslí, že zpráva byla odeslána n kým, kdo p išel práv z reality D0506. A protože se zase vrátil zp t, nebylo možné primární po íta vysledovat.“ „Pokud opravdu existuje Negace Maurbyho efektu,“ pronesla pomalu Villefortová a sledovala r žové odlesky vína ve sklenici, „m že to znamenat konec rovnováhy v paralelním metauniverzu.“ Profesor von Wonder p ikývl: „P edstavte si, že se Negaci poda í uvést do praxe: nebude existovat nic, co zabrání vzájemnému ovliv ování realit a jejich následnému rozpadu.“ „A to nemluv o jejich dobývání,“ podotkla Villefortová, „které bude pro každého, kdo tajemství Negace odhalí, záležitostí snadn jší než lusknutí prst .“ Všichni strnuli, když si vzpomn li na svého nejv tšího protivníka. „Uv domujete si, že osud paralelních vesmír leží v rukou jednoho lov ka?“ vyslovil major Wolfgang to, co napadlo všechny v místnosti. „M li bychom okamžit jednat,“ navrhl Boorman a protla il se p es Yanga k Bytewské. „Majore, musíte vyslat jednotku, která Ková ovi pom že.“ Bytewská vzhlédla, pohled zelenohn dých o í unavený jako sám as. „Ne, Franku. Akorát bychom upozornili nep átele. A že jich máme víc, než jsme si mysleli.“ Boorman nad ní stál jako socha, se za atými p stmi a zk ivenými rty. Pak ale p ikývl a jak se tak na n j Villefortová dívala, p ipadal jí lidšt jší než kdy jindy. „Maurbyho e-mail obsahoval n kolik desítek koordinátu v r zných asových bodech,“ navázala Bytewská, „proto se m žeme s Johnem spojit. V pam ti má uloženo n kolik 50

uzav ených informa ních kapslí, které se s dostate ným p edstihem otev ou.“ Všem zú astn ným bylo jasné, pro to bylo za ízeno práv takto. A už se snažili sebevíc, JFK mohl padnout do rukou nep ítele, a ím mén toho v danou chvíli v d l, tím lépe. „Zárove jsme zjistili, že máme v realit D0506 rezidenta,“ pokynula Bytewská op t von Wonderovi. Profesor zaroloval a na monitoru se objevila tvá pohledné blondýny, které nemohlo být více než t icet let. „Agentka Stelarová,“ p edstavil ji. „John byl vždycky klika ,“ zahu el Boorman a p edstíral, že si nevšiml vražedného pohledu Villefortová. „Jeden z vás se s Johnem spojí,“ postavila se Bytewská a za ala p echázet po místnosti. „Zjistí, jaká je situace, a p edá mu kontakt na Stelarovou.“ Komtesa se p ipomn la pohybem ruky. „Po ítejte se mnou, majore,“ ekla a snad se to jen zdálo, ale mírn se zard la. Bytewská zavrt la hlavou, aniž by na ni pohlédla. „D kuji, Andreo, ale vy to nebudete. Vaše, ehm… intenzivní p átelství s Johnem je ve ejným tajemstvím a vy budete první, jehož kroky budou sledovány více než jiných.“ Zastavila se p ed Yangem a ekla: „Pierre, chci, abyste zítra ráno odlet l do Prahy a pak se p esunul do moravské pobo ky,“ položila mu ruku na rameno. „Spojíte se s Ková em odtamtud - nebudete tolik na o ích fízl m z vnit ního ani komukoli jinému.“ Agent ínsko-francouzského p vodu beze slova p ikývl a zastr il jídelní h lky do kapsy košile. „Tahle sch ze je u konce,“ oto ila se major Bytewská k ostatním. „Další svolávám na st edu p íštího týdne ve dvacet nula nula, znovu tady. To už budeme v d t zase o n co víc.“ Zatímco mladší agenti opoušt li Doup , k Bytewské p istoupil Wolfgang. „Nemám velkou radost, žes m do toho zatáhla,“ pronesl polohlasn . 51

„Pot ebuju t , Andreasi. Agentura t pot ebuje.“ „Otázka je, kdo je to Agentura,“ ekl. „Co po mn chceš?“ „Jen abys m l o i a uši nastražené. Ten zápach jde z vnit ního, ale nemyslím, že jen odtamtud.“ Wolfgang v pohled se upíral kamsi mimo tento pokoj, mimo tento sv t. Pak se na Bytewskou zadíval a v jeho výrazu bylo cosi ne itelného, co podsaditou ženu vyd silo. „Tohle je válka, Ljubo,“ ekl jen a odešel. V Doup ti nakonec z stala Bytewská sama a p emýšlela o tom, co vid la ve Wolfgangových o ích. Bála se p ipustit to, co se jako neúnavné zví e dožadovalo její pozornosti: že tahle válka má možná t i strany.

52

VLCI A BERÁNCI Hledání jehly v kupce sena bylo proti pátrání po Frederickovi Maurbym rozmarem na jedno odpoledne. JFK sed l v podniku erná Dahlia, kde naposledy vid l Yolanu Rad ivus, upíjel skotskou se sodou a sledoval mumraj dalšího rána na Prstenci. Jeho dva stopa i sed li v cukrárn naproti a cpali se dorty, což v Ková ovi vyvolávalo uspokojení. P ál jim p inejmenším po ádnou bolest zub . Z agenturních informací bylo z ejmé, že nic víc než kód, polovinu matematické rovnice a systém koordinátu Maurbyho email neobsahoval. A už ho poslal kdokoli, necht l k sob p ivést kohokoli nepovolaného, ale jak to tak vypadalo, i ten povolaný s tím mohl mít problém. A koli JFK hore nat p emýšlel ve snaze p ijít na jakoukoli indicii, od které by se mohl odpíchriout n kam dál, k ni emu to nevedlo. V takových chvílích mu zkušenost z let, kdy býval soukromým detektivem, radila, aby mozek zbyte n nenamáhal a nechal pracovat podv domí. Navíc si musel zasloužit sv j krajíc chleba, a proto obrátil tok myšlenek k únosci kurtizán, k muži, kterého již doslova držel v rukou, ale jemuž se poda ilo uniknout. Zrovna byl p ipojený na Sí a t ídil zprávy vyšet ovatele týkající se zmizelých prostitutek, když k n mu jedna jejich mladší verze p istoupila. „Nehledáš spole nost, fešáku?“ usadila se na barovou stoli ku vedle n j vychrtlá osoba v p iléhavých r žových minišatech. Než ale sta il JFK cokoli íct, explodovala mu v hlav dob e známá bolest. P edklonil se ve snaze potla it dávení, což si prostitutka p ed ním vyložila jako urážku a tak mu vlepila polí ek a odpotácela se na jehlových super podpatcích k jinému stolu. „Zatracen ,“ zamnul si Ková tvá , kterou si už zase lidé za ali plést s hromosvodem pro sv j vztek. Nevolnost ustoupila a agent pohlédl na hodiny nad barem. 53

Krom toho, že Nep ítel za al snižovat své ztráty a do po átku Klání zbývalo devatenáct dní, ukazovaly digitální íslice t iadvacet minut po deváté dopolední. Odblokovaná pam obsahovala místní a asové koordináty dalšího transportního tunelu, kterým se Ková sice nemohl vrátit, ale bylo nasnad , že se s ním budou chtít jeho p átelé spojit. JFK si objednal dalšího panáka a vrátil se k pro ítání policejních zpráv. A protože mu praxe ukázala, že lepší než strohé hlášení je živý rozhovor, vyhledal si jméno, které bylo pod protokoly uvedeno. Poslední byly podepsány Kešhem Tribettem, ale první t i zpracoval jakýsi Harold Lloyd, v sou asnosti již nikoli gildovní pátra , nýbrž servisní mechanik. Zajímavý profesní sestup. Za necelou tvrt hodinu už stál Ková ve výtahu a mí il do nejnižšího patra Prstence, aby našel etu montér , v níž Lloyd pracoval. Když vystoupil, m l pocit, jako by se p ed ním otev el zcela jiný sv t: les zreziv lých ocelových pilí , utopený v mlhavém namodralém šerosvitu, napln ný t žko identifikovatelným zápachem a u pat jednotlivých nosník pokrytý nánosy špíny prachu, odhozených a dávno mrtvých v cí, kaluží strojního oleje a vysrážené vlhkosti. Odkudsi zleva doléhaly ke Ková ovi tlumené hlasy a ob as se zableskl svá ený kov. Na etu montér narazil po n kolika minutách klopýtavé ch ze a jejich p edák, kterého si nechal zavolat, ukopt ný holohlavý po ez, mu ukázal, kde pracuje Harold Lloyd. JFK zaklepal tlustému chlapíkovi napranému do evidentn malé kombinézy na rameno. Muž sebou trhl, vypnul svá e ku a zvedl ochranné brýle, Na agenta up el neklidné o i ty icátník s mohutnými kotletami, masitými rty a s bambulovitým zarudlým nosem alkoholika, což bylo patrné i ve zdejším p ítmí. „Harold Lloyd?“ zeptal se Ková a ukázal mu licenci gildovního pátra e. Montér neochotn p isv d il a kývnul za sebe. 54

Odešli od hluku, který vydávali servisáci opravující podhoubí Prstence. Stranou Qd ostatních se Lloyd op el o jeden z pilí a zapálil si, „Co chcete?“ vyfoukl dým, který splynul S mlhavým oparem. „Pracoval jste jako hlavní vyšet ovatel na p ípadech vraha p ezdívaného Jack?“ Bývalý polda BIOTECHU p ikývl: „Jen u prvních t ech, kamaráde,'' „Pro jen u nich?“ „Seknul jsem s tím, m l jsem toho plný zuby.“ „Necht l jste toho hajzla dostat, HaroJde?“ zeptal se JFK. Bývalý gildovní pátra se ušklíbl; „Jste novej baron in muchal? Pozor na fr ák,“ „S panem Tribettem jsem už m l tu est.“ Lloyd si odplivl, „Co po m chcete?“ zopakoval, „ etl jsem vaše hlášení,“ ekl Ková . „Ale radši bych slyšel, co si o tom myslíte.“ Muž kou il a nic ne íkal. „V první ad , že íkat mu Rozparova je blbost,“ rozhoupal se nakonec, „Nenašla se jediná z t ch ženskejch, takže existuje možnost, že jsou ješt živý. Moc tomu ale nev ím,“ dodal. „Všechny byly pro svoje zam stnání už trochu za zenitem,“ p ihodil JFK a Lloyd kývl: „Jo, i proto mu za ali lidi íkat Jack. Koukal jsem na Sí a jeho slavnéj p edch dce si taky vybíral starší šlapky.“ Ková z stal zticha a ekal, až montér naváže na svoje slova. „Zam uje se na osam lý ženský, který nemaj žádnou známost, ani moc p átel. Podle m nechce budit v tší pozornost, než musí, a asi mu to i vychází, protože bejt to n kdo jinej než kurvy, už by sem naklusali maníci ze Žemle.“ JFK p ikývl a sledoval žhnoucí oharek p ed sebou, který kdykoli Lloyd potáhl, vykrojil z šera jeho tu né rysy. „Každopádn pan Tribett vypadá agiln ,“ prohodil Ková . Lloyd zahodil špa ka a když ho zašlapával, ur it si p edstavoval, jak místo n j drtí práv vládního pátra e. 55

„Všechno, co vím, jsem napsal do hlášení, kamaráde. Musím jít makat, živím rodinu,“ ekl a m l se k odchodu. „Chci ho dostat, Harolde. D ív, než se to povede Tribettovi.“ Lloyd se zastavil a došel zp t ke Ková ovi. „Sem le t jako zrnko kafe,“ nazna il prsty, „Stojí za ním vládní zákony a te , když mu Jack odtáhnul jeho milovanou, bude o to vzteklejší.“ „Proto jsi od toho p ípadu odešel?“ V b lmu montérových o ích se odráželo modravé sv tlo za Ková ovými zády. „Myslel jsem si, že jsem tvrdší,“ p ikývl Lloyd. „Spletl jsem se.“ JFK se rozhodl zariskovat: „Vid l jsem ho.“ Ze tmy k n mu zavanul páchnoucí montér v dech, jak se k n mu tlus och p iblížil. „Vid l jsi Jacka?“ Ková kývl: „Vychrtlý muž v erném oble ení. Jeho obli ej vypadal jako n jaká maska, chyb ly na n m jakékoli výrazn jší rysy.“ Lloyd vzrušen oddychoval, po ád natolik blízko u agenta, že to bylo nep íjemné. JFK se p esto nepohnul. „Mohl by to bejt uprchlej klon,“ zachr el montér. „Ob as se stane, že n jakej baronce ute e a d lá paseku. Ale žádnej by nem l bejt tak inteligentní…“ Ková se nehýbal, aby nezlomil kouzlo, které do chlápka p ed ním znovu nalilo energii osam lého pátra e. „Tribett to neví,“ ekl JFK, ale tém okamžit si uv domil, že ud lal chybu. Lloyd poodstoupil a sv sil hlavu. Nap tí, které ho p ed okamžikem ovládlo, zmizelo. „Dej od toho ruce pry , dokud máš všechny kosti celý, kamaráde,“ procedil muž a odšoural se do tmy. John Francis Ková se cht l oto it k odchodu, ale mod prosakující mezi kovovými nosníky ho p itahovala. Vydal se technologickým lesem k jejímu zdroji, až vyšel na nevelké prostranství, za nímž se do obou sm r táhly rozlehlé stavby. 56

Bylo podivné, že práv tady, na samém dn chátrajícího a zastaralého Prstence, nalezl to nejmodern jší, co m l možnost zatím spat it. Rezidence, na nichž se museli vy ádit ti nejlepší a nejorigináln jší architekti, se rozkládaly p ed prosklenou vyhlídkou, kterou sem pronikala zá e odrážející se od pozemských oceán . JFK se nalogoval na Sí a zjistil, že domy pat í bývalým magnát m, zbohatlík m, kte í vyd lali na vále né mašinérii, a extravagantním um lc m, ve výšce n kolika tisíc kilometr nad planetou vytvá ejícím díla, jež m la postihnout její ojedin lou krásu. Ková bleskurychlým pohybem vytáhl pistoli a p iložil ji k elu muže, který se vyloupl ze tmy. „Musím vás požádat, abyste odtud odešel, pane,“ ekl p íchozí, aniž hnul brvou. JFK si prohlédl jeho uniformu hlída e bezpe nostní služby a ezetu vrátil do pouzdra pod paží. „Omlouvám se,“ vytáhl pr kaz gildovního pátra e. „Zavedlo m sem vyšet ování.“ Muž se na licenci ani nepodíval: „Pokud to nevíte, p ístup do t chto prostor mají pouze vládní zam stnanci. Gildovní zákony zde neplatí.“ Ková si jeho slova potvrdil v databance Sít , ješt jednou p ehlédl bizarní milioná skou tvr a vydal se zp t k výtahu. Obešel servisní etu, která se p esunula o n co dál, a když procházel kolem sloupu, u n hož bylo vystav no lešení z trubek a plechových podlážek, ekl: „Tady jsem skon il, pánové, m žeme jít.“ P estože se neozvalo sebemenší zašramocení, dob e v d l, že baron iny pochopy vyvedl z rovnováhy. Stopa i to byli sice mizerní, ale aspo se snažili zachovat jako profíci. Cestou do civilizace p emýšlel o smutném osudu Harolda Lloyda, o reziden ní tvrti plné podivín , o Jackovi s tvá í bez rys unášejícím stárnoucí prostitutky a profesorovi Fredericku 57

Maurbym, který i po smrti ovliv oval osud paralelního metauniverza. Aby se dostal na servisní plošinu k transportnímu oknu, musel JFK p ekonat dva problémy. V první ad se musel zbavit Laurela a Hardyho, jak za al p ezdívat svým „nohsled m“. Ková se usadil ve svém oblíbeném podniku erná Dahlia a p edstíral, že si objednává z nápojového lístku. Dvojka slídi se jako obvykle nacpala do cukrárny ležící naproti p es bulvár, p i emž p edtím z ideálního místa, odkud m li výhled na Ková e, vyštvali dv nebohé sta enky. V Ková ovi se vzbou ilo srdce gentlemana. Vstal, minul zmatenou servírku, která k n mu mí ila, a rychlým krokem se p esunul k cukrárn . Babky p ed ní ješt podrážd n kvokaly, takže JFK neváhal a znovu je natla il dovnit . „Tak tohle ne, pánové,“ spustil káravým tónem na oba zkoprn lé chlapíky. „To bysme si nerozum li.“ Sta enky byly z nenadálého vývoje vykolejené podobn , takže tve ice na sebe civ la, aniž by kdokoli vydal hlásku. „Kde je vaše výchova?“ zaburácel agent, až se po n m oto ila polovina cukrárny. „Omluvíte se dámám a pustíte je na jejich místa.“ Babky nabraly ztracenou rovnováhu a zatvá ily se p ísn . Oba tajní zablekotali pár nesrozumitelných slov a postavili se, ímž vyvolali otázku, zda se stolek p ed nimi z ítí i nikoli. Nastala nep ehledná tla enice, jak se na malém prostoru sta enky snažily vm stnat na židle, zatímco stopa i se snažili najít, kde nechal tesa díru. „Omluvte mé p átele, dámy,“ vysekl Ková lehkou poklonu a dostrkal komické duo dál do místnosti, kde se všichni t i usadili. „Neexistuje, aby naše záležitosti zasahovaly do života oby ejných lidí,“ zamru el JFK nep ív tiv poté, co p ed n obsluha postavila t i hrnky s okoládou. Stopa i unisono kývli, srkali horký nápoj a p itom se snažili na agenta nedívat. 58

John Francis Ková si vzpomn l na Vincenta Vegu a jeho schopnost mluvit v ur itých chvílích t eba i hodiny o ni em a pokusil se ho napodobit. Vytáhl z obou muž jména: pánové Kotzki a Bi^goniek. Jejich p edci pocházeli z míst, kde se v Ková ov sv t nalézala východní Evropa. Pracovali pro Amélii v jejích bezpe nostních službách už n kolik let. Ale - jak se od nich JFK dozv d l - ješt nikdy je ten, kterého sledovali, neodhalil tak rychle jako on. Ková se uprost ed jejich zpov di omluvil a odešel na toalety. V kabince pak prohlédl svou garderóbu a v kapse plášt našel št nici velikosti nehtu. Proto se za ním nikdy nijak zvláš nehnali - dob e v d li, kde se zrovna nachází. Vrátil se zp t k dortu a okolád a št nici vsunul mezi koženkové polstrování seda ky. Snažil se dál nenucené klábosit, ale p itom nenápadn sledoval východ. V okamžiku, kdy babky zaplatily a zvedly se k odchodu, vyrazil. Se zkušeností idi e spor áku, který se na poslední chvíli prosmýkne p ed valícím se kamionem, prosvišt l dve mi a vyrazil p es lávku na druhou stranu bulváru, V b hu se rychle oto il, a když vid l, jak se Kotzki s Biegoniekem marn snaží prodrat skrz hlemýždím tempem se pohybující sta enky, které ucpaly východ, posm šn jim zasalutoval a po nejbližším schodišti zmizel o n kolik pater níže. P ed vstupem na lávku narazil na druhý problém: pracovníka údržby. Chlápek s umašt nou kšticí a podezíravým pohledem kontroloval trafostanice v chodb , kterou Ková musel projít, aby dosáhl vytouženého cíle. Podle hodin na ulici mu zbývalo sotva pár minut - šarádou s dvojicí stopa se zdržel déle, než cht l, Nakonec se rozhodl zbyte n nic nevymýšlet. Po kal, až se k n mu servisák p išourá, a než sta il n co íct, lehce mu k ísl hlavou o st nu. Muž se složil jak hadrová loutka a JFK ho nacpal do dve í zanedbané kancelá e. Vypadalo to, že si pár hodin pospí, ale agent nehodlal riskovat a pro jistotu ho zamknul. Pak už jen vyšplhal na plošinu, za níž se znovu p esouval majestátní konvoj kosmických lodí, tentokrát ale opa ným sm rem. V blízkém vesmíru se zablesklo, jak se p ed flotilou 59

otev el inrealitní tunel vedoucí na opa ný konec Slune ní soustavy, a Ková p ed tou zá í zav el o i. Když je zase otev el, stál p ed ním Pierre Yang, který se snažil ustát hyperprostorový p echod. „T šil jsem se na n koho hez ího,“ pokusil se JFK odvést mužovu pozornost od nepokojného žaludku. Yang se op el o zábradlí. „Máš sm lu, vyhrál jsem poslední ro ník Miss EF,“ ušklíbl se a oto il se k vyhlídce. Další svaz lodí se p esouval k bodu p esunu. Než se tam dostane, m li oba agenti as na rozhovor. „Hv zdný války?“ ukázal Pierre p es rameno, když se zase obrátil zp t ke Ková ovi. „Jsi Luke nebo Han?“ „Yoda,“ usadil ho JFK. „A jako tv j u itel ti íkám, abys sp chal, protože není as ztrácet as.“ „To je fakt,“ Yang mu podal zvláštní minidisk. „Všechny pot ebný informace máš tady.“ Ková médium proto il mezi prsty. „Doufám, že je z toho vytáhnu.“ „Pro bys nem l? M li jsme ho v agenturní databázi pod signaturou tyhle dimenze. Zdejší rezident nám na n j nahrával hlášení.“ „Rezident?“ podivil se JFK. „Pro mi o n m nikdo nic ne ekl?“ „Kv li utajení, kdyby se n komu poda ilo dostat se ti do hlavy. P ijít o jednoho agenta je ztráta, p ijít o dva je pr ser.“ Yang kývnul na disk. „Všechno máš tam: jméno, poslední adresu. Docela ko ka.“ Ková pohlédl na kosmické k ižníky p esouvající se za agentovými zády. „Nechci ti brát iluze,“ ekl a ukázal kolem sebe, „ale tenhle sv t p íliš neodpovídá tomu, co jste mi nalili do hlavy p ed mým… odsunem.“ „Chceš íct, že jsi dostal informace k jinýmu sv tu?“ podivil se Yang. „Chci íct, že jsem dostal informace kpodobnýmu sv tu.“ „Podobnýmu?“ 60

„Kartelový války, prstenec kolem Zem , technologická úrove , všechno sedí. Ale mrkni se za sebe, tady zu í válka s ufounama…“ Yang se rozesmál. „Jsi tu pár dní a už pot ebuješ agenturního psychouše, Johne,“ zakýval na n j prstem. „Nebo si ze m st ílíš.“ „Na žerty nemám náladu, Pierre. Myslím to vážn .“ Ková pozvedl disk. „Pokud tohle bude fungovat, v p íštím okn pošlu zprávu, aby to mohli naši analytici porovnat.“ Flotila vále ných lodí vypadala, že levým uchem vlétá do Yangovy hlavy a pravým se zase dostává ven. „ ekni mi aspo , co víš, a se na to m žeme p ipravit,“ navrhl Yang a JFK mu vyložil vše o zu ící válce s Nep ítelem, o Zemi prom n né v ob í továrnu na zbran , o Klání, které má motivovat vývojá ské spole nosti k co nejvyšší výkonnosti, a také o novodobém Jacku Rozparova i. „Takže tvoje krytí je role soukromýho o ka?“ ujistil se Yang. Ková kývl. „To je taky jediný co tu m žu d lat. Koukám, rozhlížím se, ale po Maurbym ani stopa. Abych se hnul dál, pot ebuju pomoc.“ „Povídej.“ „Prolezl jsem to tu k ížem krážem, ale na jedno místo se s tímhle ani s žádným jiným krytím nedostanu,“ ekl Ková . „Pot ebuju otev ít okno odtud… tam,“ ukázal doprava ke kosmickému p ístavu, odkud svaz bojových kosmických lodí vylétl. „A zase zpátky, samoz ejm ,“ dodal. Yang se ohlédl. „To bude riskantní. Von Wonder bude muset koordináty odhadnout, takže se m že stát, že se ocitneš ve vesmíru.“ „Nebo se taky m že zhroutit celé paralelní metauniverzum,“ namítl Ková . „Myslím, že to za to riziko stojí.“ Agent s pobaveným úsm vem p ikývl: „Myslím, že ur it .“ Ková mu podal tácek z Black Dahlie, na kterém byla na márána zm ísel. 61

„Tady jsou moje odhady sou adnic. Von Wonder si už bude v d t rady.“ První z; kosmických lodí za Yangovými zády se už p ipravovala ke skoku. Pierre si všiml jeho pohledu a oto il se. „Fajn, je as jít,“ nap áhl ke Ková ovi ruku a když ji stiskl, ekl: „Dávej na sebe pozor, lov e.“ „To rozhodn budu,“ zašklebil se Ková . „Pozdravuj Villefortovou a všechny ostatní.“ Yang kývl. „Jak se jmenuje ta rezidentka? Kdyby tohle,“ poklepal si JFK na kapsu, „nefungovalo.“ „Veronika Stelarová.“ Ža agentovými zády se zablesklo a Ková zav el o i. Pozd . P ed ví ky se mu roztan ily mžitky. „Pracuje tu jako št tka,“ zaslechl ješt pobavený Yang v hlas, ale když znovu prohlédl, subtilní Asiat byl pry , stejn jako flotila pozemských vále ných sil z;a oknem galerie. Amélie nem la toho vyhublého fízla ráda - nakonec kdo tady na Prstenci ano - p esto byla nucena krotit sv j temperament a chovat se k n mu zdvo ile. Což si Kešh Tribett samoz ejm moc dob e uv domoval a dával to také najevo. I on v d l, kde má jeho chování hranice, i on mohl být na stížnost gildovního magnáta zbaven funkce, zvláš tady, v samotné pracovn šéfky BIOTECHU. Neviditelné kamery všechno zaznamenávaly. „Chci si st žovat na jednoho z vašich muž , baronko,“ pronesl medov a rozvalil se v nepohodlné židli p ed masivním stolem, za nímž v polstrovaném k esle sed la Amélie. „Už zase, pane Tribette? A na koho tentokrát, šmím-li se zeptat?“ Vládní pátra ohrnul horní ret: „Moc dob e víte. Mluvím o tom Ková ovi.“ Amélie se s pobaveným výrazem op ela a založila ruce za hlavu. „Copak se stalo tentokrát? Jednoho muže jste mi už uštval, to vám nesta ilo?“ Magnátka pomyslela na Harolda Lloyda, který byl pro tohohle oha e p íliš snadné sousto. 62

Tribett se usmál. M lo to p sobit samolib , ale Amélie dob e v d la, že je to jen hra. Muž p ed ní m l emoce pod kontrolou, pouze tak cht l p sobit. „Koukal jsem na jeho identikit,“ zaš oural se nehty mezi velkými žlutými zuby. „Má zajímavý kariérní vzestup. ekal bych, že se jeho smysl pro detail a logické uvažování projeví mnohem d ív…“ Vyhublý policajt narážel na novou Ková ovu identitu, kterou museli hacke i BIOTECHU implantovat do Sít , aniž by to kdokoli poznal. Pozm nili složku jednoho laboranta, který pár dní p ed tím, než se objevil Ková , zem el p i testování posledního nepovedeného prototypu klonovaného vále níka. „V dob nouze se skryté vlohy derou na povrch, pane Tribette.“ Amélie se p edklonila a založila si ruce na desce stolu. „Je p ed Kláním a n kdo unesl už p t zam stnanky mé gildy. A protože vám se nepoda ilo doty nému ani p iblížit, natož ho dopadnout, musela jsem uvolnit jednoho z mých asistent .“ Tribett op t podrážd n ohrnul ret. P ipomínal prašivého vlka, jemuž do teritoria vlezla konkurence. „Ten váš muž by se m l nau it znát své kompetence, baronko,“ ekl a postavil se. „Vy i te mu to, bu te tak laskavá. Nebo by se mohlo stát, že panu Lloydovi p ibude kolega.“ „To je výhružka?“ zastavila ho Amélie ve dve ích. S nep íjemnou nonšalancí se oto il a tak ka vlídn se usmál. „To bych si nikdy nedovolil,“ zaševelil a zav el za sebou dve e. Amélie poklepávala prsty na desce stolu. Pak zmá kla tla ítko interkomu: „Millere, p ij to sem vy istit,“ ekla, odml ela se a dodala: „A zavolej mi Ková e.“ Tajemník a milenec v jednom dorazil o n kolik minut pozd ji a celou místnost projel magnetickým rezonátorem, který likvidoval všechna miniaturní elektro a biotechnologická za ízení, ve špionážních p íb zích ozna ované jako ,št nice'. „Kdo tu byl?“ zeptal se, zatímco p ístrojem p ejížd l po podlaze. 63

„Tribett si p išel st žovat na Ková e.“ „Co náš nový pátra provedl?“ „Práv že nic, a to mi p ijde divné.“ Miller sbalil p ístroj a úkosem se na ni podíval: „Vždy víš, že Tribett je magor.“ Amélie se zasmála. „Máš pravdu, jsem asi poslední dobou víc paranoidní než obvykle.“ „Paranoie není nikdy dost,“ p isadil si Miller. „Ková už je na cest .“ „Dob e, pro jistotu se stejn p esuneme do rezidence. A tam za námi dorazí.“ Vyšli z pracovny a místo k výtahu se vydali k zadnímu schodišti. To ale netušili, že než stihli ud lat t ch pár krok , dlouhým vláknem koberce se k nim bleskurychle a nepozorovan proplížil pavou ek - nov vyvinutý nanobotický záznamový systém, který vládnímu pátra i Kešhi Tribettovi dorazil v poslední dodávce ze Zem . Nikdo tady na Prstenci nic podobného ješt nevid l, a proto také nebyl na tuto pohyblivou verzi št nice p ipraven. Ani baronka Amélie von Techlowitz, magnátka gildy BIOTECH, která si ji do rezidence odnesla p ichycenou na podpatku. „D láte mi starosti, Johne,“ pokárala Amélie Ková e hned, jak se rozvalil na prostorném gau i s vyšívanými japonskými motivy. JFK p ijal od bezvýrazn se tvá ícího Millera sklenku skotské, upil a tázav pokr il obo ím. „Co se stalo?“ zeptal se, když mu h ejivá whisky sklouzla do žaludku. „St žoval si na vás vládní pátra , pan Tribett…,“ zachmu ila se magnátka. „Prý si na n j máte dát pozor.“ JFK kývl. „Díky za upozorn ní, už jsem m l s typy jako je on tu est.“ „Je nebezpe n jší, než vypadá,“ upozornil ho Miller, který se postavil za k eslo, v n mž sed la jejich šéfová. „Být vámi, nebyl bych tak sebejistý. Pan Lloyd -“ „Pan Lloyd je slaboch,“ sko il mu do e i Ková . „P i vší úct k n mu. Jsem z trochu jiného t sta.“ 64

Amélie se zasmála p íjemným sytým smíchem. „Což mi potvrdili i pánové Kotzki a Bi^goniek,“ chlácholiv poplácala Millerovu ruku nad sebou, protože dob e v d la, jak se její tajemník tvá í. „Chápu, že mi nev íte, baronko,“ ekl Ková . „Ale ti muži mi komplikují vyšet ování. To rad ji ukon íme naši spolupráci.“ Amélie zavrt la hlavou a nadechla se k odpov di, ale JFK ji nenechal domluvit. „Nebo své slídily stáhn te,“ dodal. Magnátka se na n j p ísn zadívala. „Kdybyste mi dal prostor, dozv d l byste se, že se tak již stalo.“ Ková pozvedl tlustost nnou sklenici v gestu usmí ení a napil se. „Naopak,“ pokra ovala Amélie, „d v ujeme vám natolik, že chceme, abyste se podílel na nejd ležit jší akci gildy v její historii.“ JFK pohlédl na Millera, jenž se stále tvá il, jako by s tím, co jeho šéfová íká, nesouhlasil. Pak se oto il k Amélii, která ho soust ed n pozorovala, a p ikývl, jako že poslouchá. „Budu mluvit bez obalu, Johne,“ hryzla se nervózn do rt . „Klání je za dve mi a všechny snahy BIOTECHU p ijít s technologií umož ující nám v n m zvít zit p išly vnive .“ Miller se odlepil od k esla, vzal si od Ková e sklenici a dolil mu. „Celé moje snažení vyšumí do prázdna,“ navázala Amélie, „když se nedostanu na Zemi. Nebudu vám vysv tlovat d vody, pro se mi to musí za každou cenu poda it. Jenom mi v te, že nejde jen o to žít v ráji.“ „M j názor je irelevantní,“ prolomil ml ení JFK. „Pokra ujte, prosím.“ Amélie p ikývla. „Jedinou variantou, jak docílit toho, že v Klání zvít zíme, je Obejít vládní zákony.“ „Spole nost, sídlící na Prstenci, nespojí síly s jinou, a už se tato nalézá na Prstenci nebo na Zemi, ani žádným jiným 65

zp sobem neovlivní integritu a svébytnost vlastního výzkumu,“ odrecitoval Ková ást Zákoníku. Magnátka kývla. „Zítra p esn v poledne p istane v doku gildy MECHANIKÉR zásobovací lo ze Zem . Její kapitán má pro nás zásilku, s jejíž pomocí m že BIOTECH vylepšit svou konkurenceschopnost v Klání.“ „Co se bude chtít ode m ?“ zeptal se JFK. „Spolu se mnou a tady Millerem,“ Amélie op t stiskla ruku svého tajemníka, „kontraband p evezmete.“ „Najala jste m , abych našel Jacka,“ namítl Ková , který se necht l zaplést do n eho, co by mu zkomplikovalo pátrání po Máurbym. „Nic dalšího naše dohoda neobsahovala.“ Baronka von Techlowitz se usmála tak, že m l agent pocit, jako by se v místnosti ochladilo. I o i m la jako vysekané z ledu. „Tím, že jsem vás zasv tila do nejd v rn jších tajemství BIOTECHU, kterých se odmítáte zú astnit, m stavíte do nezávid níhodné situace, pane Ková i,“ pronesla mraziv . „M žu vás nechat zabít. Nebo vám vymýt mozek a p edhodit Tribettovi. M žu cokoli, pane Ková i, ale neud lám to,“ napila se temn modrého nápoje ze sklenky s vysokou stopkou, „protože sázím na vaši galantnost. Pomohla jsem vám najít v našem sv t krytí a zárove vás zam stnala. Te vás prosím o laskavost…“ JFK dob e v d l i p ed tímto proslovem, že nebude mít na vybranou. Tahle nebezpe ná žena ho m la v hrsti a dovedla toho využít, „Jen jsem v tom cht l mít jasno, paní baronko,“ ekl a dopil skotskou. „Samoz ejm m žete po ítat s mou pomocí.“ Tvrdost Améliina výrazu ztratila hrany. „Zítra v deset dopoledne p ij te do baron iny kancelá e,“ informoval ho Miller. „A tohle si vezm te s sebou.“ Z kapsy vytáhl štítek kruhového tvaru p ipomínající tišt ný spoj a podal ho Ková ovi. „Co je to?“ zeptal se JFK. „Naše vstupenka na území gildy MECHANIKER,“ vstoupila do jejich hovoru Amélie. „Je to ruši ka nejen vašeho biosignálu, 66

ale také sí ového p ipojení. Pro adu za ízení, vyjma t ch optických, jako byste neexistoval.“ „Šikovná v ci ka,“ zamumlal Ková a str il si ji do kapsy u košile. Musel potla it vít zoslavný úsm v, protože jestli ho n co trápilo, byl to zp sob, jakým skryje svou p ítomnost v kosmickém p ístavu. N kdy opravdu trp livost r že p ináší. „Neztra te to. Jé to nedostatkové zboží, které má navíc omezenou životnost. Po aktivaci vydrží ty iadvacet hodin,“ podotknul Miller. Zákon nabídky a poptávky byl v této realit stejn tvrdý jako kdekoli jinde: Chceš zboží pašované ze Zem ? Tak si za n j po ádn a pokud možno n kolikrát zapla . JFK odložil prázdnou sklenici a vstal. „Jestli dovolíte, vrátím se ke svým povinnostem.“ Baronka von Techlowitz ho propustila gestem hodným královny, a když se za ním zav ely dve e, vstala z k esla a p istoupila k falešnému oknu. Na displeji navolila jednu z variant a zadívala se do ernomodré propasti, na jejímž dn se frontální obla nost hnala p es africký kontinent. „Jsem rád, žes na m dala,“ ekl Miller a jal se pe liv vyplachovat Ková ovu sklenku. „Neexistuje lepší ob tní beránek.“ Amélie potla ila zachv ní. Aniž by dokázala íct pro , p edstava mrtvého Johna Francise Ková e ji nijak uspokojující nep ipadala. Zlobila se na sebe, že souhlasila s Millerovým nápadem ob tovat ho, když by bylo p edání kontrabandu odhaleno. Ale jak tak nad tím p emýšlela, i kdyby toho zvláštního cizince nebylo, stejn by musela n koho do téhle role vybrat. N koho z vlastních lidí, takže možná bylo lepší, že to dopadlo takhle. „Neboj, Amélie,“ vysv tlil si chybn její ml ení Miller, „tenhle lov k nás nezradí.“ Samolib se zasmál a poklepal na vymytou sklenici: „O to se už moji kamarádí kové postarají.“ Magnátka BIOTECHU se oto ila od okna a s trochu strojeným úsm vem p ikývla. V Ková ov t le se te pohybovala armáda nanobot , kte í nejen lokalizovali jeho pohyb, ale zárove sloužili 67

jako odposlouchávací a p enosové za ízení a v neposlední ad , pokud by existovalo d vodné podez ení, že je chce Ková zradit, mohli mu pomocí nich zastavit životn d ležité funkce v t le. Nanoboti byli neuv iteln drazí, proto místo nich zprvu použila pro sledování lidské zdroje. Nyní se už ale jejich použití vyplatilo. Amélie se cítila vy erpaná a deprimovaná, blížící se Klání ji každým dnem stálo více a více fyzických sil. „Svlékni se, Franku,“ obrátila se na Millera a sundala si sako. „Pot ebuju se pomilovat.“ Do otev ení inrealitního okna vedoucího z gildy BIOTECHU do kosmického p ístavu chyb lo ješt p t hodin, které se John Ková rozhodl strávit ve svém byt . Doufal, že von Wonder zvládne doladit koordináty tak, aby pravd podobnost, že si zalétá bez skafandru ve volném vesmíru, nep esáhla pokud možno víc jak jedno procento. P esto st ží potla oval nervozitu, zda všechno klapne tak, jak má/a koli asoprostorové sou adnice, které pro akci z Maurbyho seznamu vybral, byly naprosto ideální. Hluboká noc eliminovala po et zv davých o í a návratové okno se m lo otev ít zítra brzo ráno, což znamenalo, že bez problém stihne dorazit do Améliiny kancelá e v as. JFK te sed l p ed po íta em, oble ený do pracovního overalu lena servisní ety, který si nechal p inést od gildovního majordoma. Než si v p ístavu obstará odpovídající od v, bude tohle oble ení mnohem mén nápadné než jeho dlouhý pláš , plát né kalhoty a košile s rozhalenkou. Ková si pro etl data, která obsahoval disk od Yanga, a jen se utvrdil v tom, že tenhle sv t je od uvedených záznam v mnohém odlišný. Nikoli úpln jiný, spíše jako by ho n kdo p etvo il i spíše upravil. Kdo tak u inil a pro , to byla otázka pro jeho kolegy v Agentu e. Mnohem více asu pak v noval rezidentce Veronice Stelarové, která m la na Prstenci pracovat - slovy mén hrubými než byla ta Yangova - jako spole nice, což Ková ovi p išlo jako velmi interesantní krytí. Zobrazil si dív inu fotografii, ale hubený 68

obli ej s vysedlými lícními kostmi a krátkými blond vlasy mu nic ne íkal. Napojil se na Sí a zadal její jméno do vyhledáva e, Výsledek byl negativní. Na ukal jméno podniku, kde mela pracovat. Výsledek byl negativní. Tak trochu to o ekával, p esto ho fakt, že Veronika Stelarová v tomto sv t evidentn neexistuje, rozladil, S kletbami p ešel do malé koupelny a v umyvadle disk spálil. Na nový, který nalezl vedle po íta e, nahrál standardní zprávu z mise, uložil ho do plastového obalu a str il si ho do kapsy. Pak jen sed l v bílém sv tle monitoru a p emýšlel nad smutným osudem Harolda Lloyda, jehož vyšinutý vládní pátra Kešh Tribett zahnal až na samotné dno lidské existence. Myslel také na baronku Amélii von Techlowitz, magnátku gildy BIOTECH, a floutkovského tajemníka Franka Millera, s nímž ji spojovalo rozhodn víc než jen práce. Nejvíc asu ale v noval Yolan Rad ivus a dalším ty em kurtizánám, které z nejasných p í in kamsi unesl prstencový fantom Jack, a samoz ejm nezapomn l ani na profesora Fredericka Maurbyho, jenž, p estože byl již n kolik let mrtvý, poslal e-mail s obsahem d siv jším, než by mohl kdo p edpokládat. Ková procitl z chvilkové katalepsie a vyhledal na Síti zprávu o prostitutce unesené p ed Yolanou. Její zmizení bylo ohlášeno druhého zá í a JFK do tohoto sv ta dorazil osmadvacátého téhož m síce, což bylo v Maurbyho seznamu možných p estupních oken ty icáté první v po adí. Práv to p ipadalo na den Ková ova vyhošt ní z domovské reality, A pokud se dalo kalkulovat s tím, že mezi jednotlivými okny byl p ibližn stejný asový odstup, dalo se vypo íst datum prvního z nich. JFK tak neprodlen u inil a zjistil, že to bylo p tadvacátého ervna, tedy zhruba dva m síce p ed první vraždou. John Francis Ková cítil, jak mu jeho instinkt zašramotil v podv domí. Nev d l, jak by mohlo ád ní n jakého maniaka souviset s Negací Maurbyho efektu, ale n co mu íkalo, že ob tyto skute nosti jsou provázané, A že odhalením jedné p ijde na druhou a naopak. 69

Ješt p ed chvílí si myslel, že si dá p ed výpravou do p ístavu na pár hodin šlofíka. Te už bylo jasné, že si ani nemusí na izovat budík, protože mu mozek pracoval na plné obrátky. Natáhl se alespo na postel a s rukama složenýma za hlavou civ l do tmy, jen ob as proza ované spo i em na monitoru po íta e. P t hodin ub hlo, ani nev d l jak.

70

P EDPOSLEDNÍ PRAVDA John Francis Ková sed l vmá knutý ve výklenku jedné z bo ních chodeb kosmického p ístavu a trp liv ekal. A koli byla noc, lod nice žila ilým ruchem pracovního dne, s ímž ale vícemén po ítal. Na spánku m l p ilepenou ruši ku, kterou dostal od šéf BIOTECHU, takže mu už zbývalo pouze se skrýt p ed kamerami. JFK naslouchal, ale krom podprahového hu ení neslyšel nic dalšího. Po transportu ízeném jeho p áteli v moravské pobo ce Agentury si vybral možná p íliš odlehlou chodbu, což mu mohlo komplikovat plány. Ruši ka m la být funk ní den a noc, takže vše muselo klapnout bez sebemenšího zakolísání. Ráno v deset už musel být zp t v centrále gildy. Každopádn byl rád, že až takhle daleko m že p emýšlet a že se von Wonderovi poda ilo ho p esunout na tak ka ideální místo. P i p echodu jen zav el o i a modlil se, aby další, co ucítí, nebyl chlad volného vesmíru. Kone n se ozvaly kroky a Ková zatajil dech. Do výklenku, kde sed l, nemí ila žádná z kamer umíst ných na k ižovatkách a byl natolik utopený ve stínu, že ho kolemjdoucí nem li šanci zahlédnout. Tentokrát už to muselo vyjít. Nechal kolem sebe projít už dva zam stnance p ístavu, ale ani jeden nevyhovoval jeho plánu, protože jeden m l p íliš vysokou šarži, druhý žádnou. Te už to ale klaplo. Kolem Ková e prošel podle všeho servisní technik, který s p ístrojem podobným dálkovému ovlada i p ejížd l prostor p ed sebou. Jak to tak vypadalo, jeho inrealitní pr nik, a koli skryt stínem transportujících se lodí, neprošel bez povšimnutí. JFK m l jedine nou šanci zabít dv mouchy jednou ranou, a proto tak neprodlen u inil. Vymrštil se ze svého úkrytu a chvatem, za který by se nemusel styd t ani pan Spock, zbavil servisáka v domí. Bleskurychle ho vtáhl do výklenku a naslouchal, smysly zbyst ené. ekal možná déle, než bylo t eba, ale cht l mít jistotu. Pak si teprve s omrá eným mužem vym nil oble ení. 71

Když vyšel na chodbu, m l chu se pochválit. Tmav modrá uniforma mu byla trochu t sná v ramenou a na stehnech, ale dalo se to zvládnout. Ohlédl se po dve ích vedoucích do strojovny, do níž uložil technika svázaného a s roubíkem v ústech, z kapsy vytáhl „ovlada “ a vydal se chodbou vlevo, která kopírovala vn jší pláš Prstence. ekala ho vycházka n kolik kilometr dlouhá, protože návratové okno se m lo otev ít v blízkosti samotných kosmických dok . Doufal, že tam nalezne volný terminál, u n hož se hodlal nalogovat na Sí samotné lod nice. M l v plánu data, ke kterým se dostane, zkopírovat na disk, protože nehodlal riskovat jejich uložení do vlastních neurálních synapsí. Už takhle jeho mozek prod lal víc kejkl , než bylo Ková ovi milo. Po pár krocích JFK zjistil, že se ocitl v pohádce Jan František v íši div a za zrcadlem. Protože jestli existovalo p irovnání, které by charakterizovalo podivný mikrosv t kosmického p ístavu, nemohlo být oby ejné ani ot epané. Lod nice p ipomínala um lohmotný b lostný nádor, uvnit provrtaný systémem asepticky p sobících chodeb a místností, jimiž procházeli lidé, kte í se Ková ovi zdáli stejn neživotní jako prost edí kolem nich. Ve vzduchu byl cítit pach dezinfekce a ozónu, bíle nat ené chodby byly zna eny barevn odlišenými šipkami a JFK krá el tímhle strojovým úlem tak, aby vzbudil co nejmén pozornosti. Nemohl si dovolit žádné zaváhání, žádný ne ekaný pohyb i reakci, protože kamery ho monitorovaly na každém kroku. I p es to mu p išla vnit ní ochrana nedostate ná. Dalo se to však pochopit, protože vzhledem k tomu, že p ístav byl od zbytku Prstence naprosto odd len a z jednoho do druhého se dalo dostat pouze pomocí raketoplánu, usínalo se zde tak trochu na vav ínech. Ano, vchody a východy byly hlídané bedliv ji než cokoli jiného, ale kdo byl jednou uvnit , ten tu prost m l být. JFK se proto dostal sekcí administrativních pracoviš až k samotným dok m, aniž by ho kdokoli zastavil. Za monstrózními otev enými vraty se ozývalo hu ení strojových agregát , št kání povel a svišt ní antigravita ních 72

naklada . Žádné sk íp ní, rachot, nadávky - nic, co by p ipomínalo jakékoli staveništ v Ková ov realit . Vše probíhalo tiše, ú eln a až s hrozivou p esností. A stejn p sobily i jednotky voják , dusající obrovitými chodbami k již hotovým lodím, na n ž se m ly nalodit. JFK sledoval na první pohled zdánliv lidské tvá e, které m ly jedno spole né: byly si až neskute n podobné. Ková ovi p ipomn ly jeho poty ku s Jackem, jehož obli ej vypadal, jako by byl pokryt želatinovou maskou. Bu se za klon pouze vydával, nebo jím opravdu byl. Agent by sázel na to druhé, protože pocit nelidskosti, který cítil z p esouvajících se armádních jednotek, si uv domoval i tehdy, kdy m l vraha kurtizán nadosah. „Identifikujte se, desátníku,“ rozmetal jeho úvahy rázný rozkaz muže, jenž mu zastoupil cestu. JFK se k n mu oto il a aby vypadal d ležit , zvedl „ovlada “. P ipomínal Luka Skywalkera, kterému nejde spustit sv telný me . „Pane?“ zatvá il se, jako když ho doty ný ruší v pln ní úkolu mezigalaktického rozsahu. Hromotlucký strážný na n j ale ani nepohlédl a p ejel jakousi te kou po výložkách Ková ovy uniformy. „Nestandardní energetické výkyvy?“ zeptal se a zachmu il se. JFK úse n , po vojá ku p ikývl, Takže se nemýlil, technik byl opravdu poslán do míst, kde se otev el transportní tunel Agentury, „A co d láte tady? Podle vašeho rozkazu k nim došlo v sektoru Wl 7.“ „Energetická fluktuace m dovedla až sem, pane. Musím to prov it.“ Strážce, podle výložek seržant, p ikývl. „Pokra ujte, desátníku,“ vyšt kl a znovu se vmísil do davu. Ková potla il úlevné oddechnutí, spustil ruku s m i em energetických vln a vstoupil do doku. Bez ohledu na no ní hodiny tu panoval ilý ruch. V obrovité n kolikakilometrové prosto e se montovaly komponenty kosmických k ižník , u stropu p ejížd ly je áby p esouvající 73

materiál i hotové díly k vn jšímu plášti. Skrz obrovité pr hledy bylo možné vid t korpusy dvou lodí obklopené armádami autonomních robot , jejichž pohyby ídili monté i v prosklené hale. Muži v bílých overalech pomalu gestikulovali rukama, pohledy obrácené do sebe, a Ková usoudil, že se pohybují ve virtuální obdob tohoto doku, z níž se jejich povely p enáší do stroj . P ipomínali sbor nevidomých a hluchon mých mim , dokonale zapadajících do této um lohmotné plástve. JFK se musel cestou kolem nich ješt dvakrát identifikovat, ale tentokrát byly pohledy obou strážc daleko podezírav jší. Další kontrola ho mohla bez skrupulí vrátit zp t. Našt stí to vypadalo, že se blíží k cíli své cesty, protože prošel již tém na konec rampy, z níž vedly p echodové komory do rozestav ných k ižník , umíst ných u n kolika ranvejí nad sebou. Pohlédl na T-hodinky, které mu Yang p edal p i druhé sch zce na servisní plošin , k níž došlo jen pár hodin p ed otev ením okna do kosmického p ístavu. Digitální kompas kalibrovaný na hyperprostorové p enosy mu ukázal místo, kde se má transportní tunel otev ít - šlo o jeden z mnoha sklad výrobního materiálu, ozna ený jako GATE 56-1. JFK si sám pro sebe p ikývl a moderním páternosterem se dostal o podlaží níže. Z Prstence vedla na kosmickou lo pupe ní š ra ob í p echodové komory, která polykala hliníkové bedny plné vojenského vybavení. Ková sehnul hlavu k p ístroji a tak, aby se vyhnul všete ným kamerám, se vmísil do davu technik , montér a mechanik . Za zády ozbrojeného strážce proklouzl do lodi a díky systému šipek a informa ních panel se brzy dostal do míst, kde byly kajuty pro d stojníky lodi. JFK do jedné z nich vstoupil. Dvoupokojové apartmá bylo za ízeno tak, aby ho lov k mohl po n kolik m síc považovat za domov: sice ú elov a spartánsky, jinak tu ale nic nechyb lo. Ková za sebou zav el a zamí il k terminálu na druhé stran místnosti. Usedl na chromovanou židli a vydechl. Musel sám sob p iznat, že mu špína, zanedbanost a zastaralost gildovní ásti 74

Prstence za ínaly chyb t. Pohlédl na hodinky - do otev ení návratového okna zbývaly dv hodiny. Vytáhl záznamový disk a položil ho vedle sebe. Terminál aktivuje až t sn p ed koncem operace, protože si ned lal iluze o tom, že to ujde pozornosti bezpe nostních složek p ístavu. Mimod k p ejel prsty po ruši ce schované na spánku pod vlasy, zav el o i a p ipojil se na Sí . A už JFK ekal cokoli, na skute nost p ipravený nebyl. Modlil se, aby informa ní rozhraní bylo tomu gildovnímu co nejvíce podobné, doufal ve vojenskou strohost jednotlivých menu a podmenu, ale místo toho se ocitl v kyberprostoru. Virtuální realita, do níž se vno il po rozkliknutí základní nabídky, m la podobu pulzující megapolis, z níž se vytratily všechny barvy krom erné, bílé a n kolika odstín šedé. Prostor kolem Ková e kopíroval realitu kosmického p ístavu, avšak s tím, že zde do pop edí mezi jednotlivými objekty vystupovaly bíle opaleskující toky dat, uzlové sb rnice a informa ní p enaše e. „Tak tohle je rock'n'roll,“ pomyslel si Ková a podíval se sám na sebe, nez etelnou figuru tvo enou tekoucími symboly, ísly a písmeny. Nahlas tu v tu pronést necht l, netušil, zda v bec má ústa, zda se v tichu kyberprostoru nese zvuk, a hlavn na sebe nehodlal poutat pozornost. Dob e ud lal, protože koutkem oka zahlédl pohyb nad sebou. Strnul, p itisknutý k virtuálnímu ztvárn ní lodního terminálu, a ani nedutal. V c p elétávající nad ním, jakési hmyzoidní vznášedlo, tykadly skenovala prostor pod sebou. Jednalo se z ejm o antivirový program na pravidelné obhlídce svého digitálního teritoria. Jeho idla p ejela po Ková ov konstruktu a agent ucítil jemný tlak na spánku. Améliina ruši ka za ala fungovat. A z ejm bezchybn , protože uplynulo sotva pár sekund a antivir zmizel mezi o íslovanými objekty dokon ovaných lodí. JFK se oto il k terminálu za sebou, vstoupil do n j a nahlédl do v tšiny soubor . Bylo tu vše, technické parametry lodi, seznam nákladu, zbra ových systém , posádky, i po et a druh 75

p evážených vojenských jednotek. Nechyb l ani cíl cesty: ob žná dráha planety Neptun, zásobovací st edisko Rady obrany Zem . Ková se vrátil mezi bloky dokovaných lodí a rozlétl se mezi nimi, p i emž se držel jedné z datových sb rnic, která vedla spolu s dalšími zp t do p ístavu, k centrálnímu serveru. Když se dostal JFK na dosah, bylo z ejmé, že dovnit jen tak nepronikne: vysokou štíhlou v ž hlídaly roje antivirových bor , o mnoho v tších než ten, který ho minul. Agent zaklel a podél korpusu transforma ní stanice vylétl tém až na její vrchol, kde se ukryl za zbytkovými terabyty p epadávajícími do volného prostoru. A tam ji spat il… Od lod nice se táhla informa ní dálnice, mí ící zdánliv nikam. Ková ale velmi dob e v d l, že p esn tam se chce dostat. Slétl proto níž a vno il se do pableskujícíhó proudu dat, kde se p ichytil k programu na defragmentaci zbyte ných soubor . Nehýbal se, ímž se vyhnul dalším hlídacím systém m, které proudící informace zevrubn zkoumaly a poušt ly dál. Bylo jasné, že ruši ka od Amélie nebyla vyrobena na Prstenci, nýbrž p ímo na Zemi. Bez ní by si sta il tak maximáln stáhnout binární kalhoty. Konec sb rnice vedoucí do temného prostoru byl náhle tady a než sta il JFK by jen pohnout logaritmem svého prstu, zablesklo se a z ernoty se s d sivou rychlostí za aly vyno ovat obrovité, o íslované objekty. Byly všude kolem n j a a už se Ková podíval nahoru, dol , doprava i doleva, jejich ady nebraly konce. Agent pocítil zachv ní i zde, kde na emoce nebylo místo, protože se práv blížil k virtuálnímu spodobn ní pozemské flotily. N co ale bylo špatn . Pokud na hranicích Slune ní soustavy zu ila válka s mimozemš any, jak to, že komunikace mezi plavidly byla minimální, tém ospalá? JFK, stále p ichycený na defragmentovacím programu, se vno il mezi ekající datové leviatany a na první odbo ce se do jednoho z nich vno il. Prolétl až k samotnému zdroji a rozbalil základní menu. Nic zvláštního ale nenalezl, stejn jako neobjevil jedinou zmínku o Nep íteli. Lod mezi sebou udržovaly základní 76

spojení, ale o tom, že by kterákoli z nich p ijímala data z vále né fronty, palubní po íta e neobsahovaly jediný bit. Ková si otev el kompletní schéma celé flotily a íslo 386 258 jednotek mu vyrazilo pomyslný dech. Necelých ty i sta tisíc bojových plavidel ekalo na hranicích Slune ní soustavy téhle prapodivné reality… na co? Rozhodn ne na armádu agresivních mimozemš an , z nichž m li pozemš ané strach. Všemi obávaný Nep ítel ve skute ností neexistoval; byl vymyšlen ísi zvrhlou myslí jako hrozba nutící lidstvo vyvíjet stále nové vále né technologie a zbrojit, zbrojit a zase zbrojit. Agent p esto ješt jednou otev el všechny dostupné soubory, aby se ujistil, zda se nemýlí a pouze n co nep ehlédl. Bohužel, takový luxus mu opravdu nebyl dop án, Zato ale objevil n co jiného… Až u samotných ko en kmenového adresá e nalezl zaklí ovaný informa ní balí ek. Byl erný, takže ho málem p ehlédl, a a koli ho projel skenovacím programem, nic o n m nezjistil. JFK otev el asomíru a zjistil, že mu zbývá sotva hodina do otev ení návratového okna, a tak erný box zkopíroval. Teprve potom ho vy al ze souboru a dv ma digitálními sponami si ho p ichytil ke svému algoritmu. Najednou se pronikav rozv ískala siréna bezpe nostního programu, a kdyby m l Ková ústa, rozk i el by se bolestí. I tak se mu ale zbytkem v domí poda ilo odpojit se od terminálu a zmizet z lodi. V prostoru kolem n j se vyrojili hmyzoidní strážci, ale agent v konstrukt p ilepený k boku k ižníku vzhledem k aktivované ruši ce nezahlédli. Hned jak zmizeli z dohledu, vno il se JFK vy erpan do hlavní datové sb rnice a po kal, až jeden z antivirových program zamí í zatarasit bránu do kosmického p ístavu. Když kolem n j prolétal, vyhoupl se za jeho energetická centra a s erným balíkem v náru í se nechal unášet zp t k terminálu, v n mž hodlal p enést data na disk. 77

T sn p ed tím, než se antivir zastavil p ed vstupem do lod nice, Ková prosko il zavírajícími se daty. Znovu se rozv ískala siréna, ale než se vrata znovu otev ela, byl už ukrytý v kabin binárního tracku a mí il ke svému cíli. Na dohled od terminálu JFK sesko il a tady mu zatrnulo. Všude kolem se jako rozzu ené vosy slétávaly bezpe nostní programy a d kladn skenovaly okolí. Te to muselo být bu a nebo. Ková v konstrukt se vy ítil z datové dálnice. Binární roboti se oto ili a vrhli se na n j. JFK se kolem nich jen tak tak prosmýkl a vno il se do korpusu lodi, v níž sed l. Neohlížel se, v d l, že hmyzáci jsou t sn za ním. Dostal se do terminálu a když spat il ikonu Escape, mrštil erný balík do zálohovacího souboru. A pak už bylo jen sv tlo… Ková sku el bolestí a tiskl si ruce na o i, a koli se kajuta lodi utáp la v šeru. T sn p ed tím, než se odlogoval z p ístavní Sít , antivirové programy po n m vypálily. Nechyb lo moc a trefily se. JFK se rozhlédl a tentokrát m l sto chutí si zacpat uši, protože se rozezn la poplachová siréna i uvnit lodi a pravd podobn v celém p ístavu. Ková zašátral po stole, našel p ipravený disk a nasadil ho do slotu. Terminál osobního po íta e již tiše vrn l, protože se mu ho p i bleskovém odchodu z kyberprostoru poda ilo zapnout. Te rychle najel na soubor, kam informa ní balík uložil, a nechal ho zkopírovat. „Tak d lej, hochu, d lej…,“ pobízel ho netrp liv a hned, jak se na obrazovce objevil údaj 100 %, ho vyškubl z po íta e. Ten náhle ztichl, jak ho ochranné programy odpojily od napájení. JFK se vít zoslavn zašklebil a ukázal mrtvé obrazovce prost edník. Pak pohledem st elil na T-hodinky a zaklel, do otev ení inrealitního tunelu zbývalo necelých patnáct minut. Jako stín vyklouzl z kajuty do chodby, v níž rud pulsovalo výstražné sv tlo a rezonoval hlas sirény. I p es to zaslechl blížící se dusot zásahové jednotky, a tak se vydal na druhou stranu a po nejbližším požárním schodišti o patro výše. 78

Než technici sta ili vyhodnotit jeho pohyb, který zaznamenaly kamery umíst né v chodbách, Ková už mí il v davu rozho ených technik ven z lodi. U p echodové komory stáli další vojáci, kte í dohlíželi na to, aby všichni pokud možno co nejd íve opustili lo . V emž jim JFK rozhodn nemínil bránit, naopak, choval se v tomto sm ru víc než vzorn . Nakonec mu nic jiného nezbývalo - as b žel neúprosn vp ed. P ed skladovými prostorami ozna enými jako GATE 56-1 stál zatvrzele se tvá ící mari ák, elící s ledovým klidem zmateným skladník m a d lník m, kte í po n m cht li vysv tlení nastalého poplachu. Ková došel až k vrat m a za al je p ejížd t pohotov p ichystaným ovlada em. B hem mžiku ho do žeber dloubla automatická puška. „B žte k ostatním, desátníku. Celý sektor bude uzav en a všichni zam stnanci se mají hlásit u nad ízených.“ Ková skousl rty a toužebn se zadíval do útrob skladišt . Minuty neubíhaly, spíš doslova pádily. „Mám na starost m ení energetických výkyv , poru íku,“ prohlédl si vojákovy distinkce. „Zdá se, že souvisejí s akcí narušitele.“ Mari ák v výraz z stával kamenný, „Odejd te, desátníku, a hlaste se u svého velitele,“ zopakoval a zatla il na pušku. P ed Ková em zazn ly hlasy a z útrob skladu se vyno ili poslední opozdilci, hnaní vojákovými kolegy. Došlo ke zmatku, skladníci se smísili s t mi, co už zde stáli, a než je mari áci zpacifikovali, bláznivý desátník byl pry . Voják ješt pro jistotu vstoupil do skladišt a rozhlédl se, ale když nic nevid l ani neslyšel, pokr il rameny a skladišt zhasl a uzav el. JFK se málem p erazil, když zni ehonic nastala tma. B žel k místu, jehož sou adnice mu ukazovaly T-hodinky, a divo e klel. Inrealitní okno již bylo otev eno, jak zjistil podle namodralé zá e, která probleskovala zpoza stojan a nosník p ed ním. Což bylo sice dob e, protože alespo vid l na cestu, na druhou stranu mu 79

bylo jasné, že nebude aktivní p íliš dlouho. Jen do doby, než poslední z lodí mí ících na hranice Slune ní soustavy opustí kosmický p ístav. Ková vybral zatá ku, p i emž se bolestiv uhodil do boku, a kone n tunel spat il. Chv l se a mihotal n jakých patnáct dvacet metr p ed ním, p i emž se nemilosrdn zmenšoval. Nebýt té vzdálenosti, ješt by se jím dalo prosko it, ale takhle bylo agentovi jasné, že to nem že stihnout. V záv re ném sprintu vytrhl z náprsní kapsy disk se zálohovanými daty a mrštil jím p ed sebe. Netradi ní projektil zarotoval vzduchem a vno il se do št rbiny, která z okna zbývala. Nakonec nebyla ani ta a sklad se pono il do absolutní tmy. Ková se zastavil, op el se o polici napravo od sebe a zhluboka oddychoval. Doufal, že se nemýlil a v zavírajícím se tunelu opravdu zahlédl Yangovu tvá i ruku, která disk neomyln zachytila. Okna z Prstence do p ístavu a zp t se musela otevírat p es hyperdrom moravské pobo ky EF, což se nyní ukázalo jako výhoda. Ková ovi p átelé data analyzují a rozhodnou, jak s nimi naložit - to bylo v po ádku. V po ádku ale nebyla skute nost, že JFK z stal uv zn n v kosmickém p ístavu, z n hož prakticky neexistovala cesta zp t do gildovních prostor Prstence. Navíc b želo další odpo ítávání, protože do sch zky s Amélií a Millerem zbývalo sotva šest hodin. John Francis Ková by se ho ce pousmál, kdyby na to m l ješt sílu. Pak ale za al p emýšlet, jak se odsud dostat. M l na to pom rn dost asu, protože poplach, který zp sobil, byl odvolán až po t ech hodinách. To už v d l, co je t eba ud lat, jen mu to trochu komplikoval fakt, že v celém p ístavu byl naordinován zost ený dohled, z ejm také s ohledem na spoutaného desátníka objeveného v sektoru W17. Bylo nutné, aby zm nil inkognito, což se mu povedlo prakticky hned, jak byly odblokovány dve e skladu. Nejd íve sé musel vyhnout kamerám a tepelným idl m, s nimiž prostor pro esala jednotka voják . Nikoho nenapadlo prohlédnout i uskladn ní komponent chrán ných kapalným dusíkem. V jedné olb ímí lednici, v pohotovostním skafandru, který nikdo 80

nepostrádal, JFK trp liv ekal, až se do skladu vrátí b žný pracovní ruch. Poté už nebyl problém vym nit si s jedním ze skladník oble ení. Chyb jící skafandr se vrátil na místo, ale za spušt ným hledím t eštil o i další svázaný a oroubíkovaný muž. Skladem se n jakou dobu pohyboval chlápek, který tu i onde n co vzal, tady n co p endal i odnesl, až nakonec odešel úpln . Díky nalogování na p ístavní Sí JFK v d l nejen, že se ve skladu nalézá materiál uložený v kapalném dusíku, ale také to, jak se dostat ze samotné lod nice. O t i hodiny pozd ji ležel na zádech, op t navle ený do skafandru, tentokrát toho nejt žšího, ur eného pro dlouhodobý pobyt ve volném vesmíru, a ekal. Kolem n j šplouchala voda a nebýt vzduchových filtr , cítil by i zápach zkaženého jídla, exkrement , mo i a všelikého dalšího odpadu. Znovu aktivoval Sí , díky níž zvládal v ci, které by ješt p ed pár dny považoval za nemožné. Technologie této reality byly na první pohled podobné t m v jeho sv t , ale zárove byly o p kných pár parsek dál ve vývoji nebo byly postavené na naprosto odlišném principu. Manuály umíst né na Síti mu však umožnily, ve spolupráci s jeho instinktem a v deckým vzd láním, zatím vše zvládat. Te ho ekala nejt žší zkouška. JFK p i pohledu na asomíru zaklel. Ješt dv hodiny se bude válet v téhle odpadní jímce, než se otev ou stavidla propusti. V té dob už budou Amélie a Miller na cest do MECHANIKERU a Ková ovi došlo, že volného asu nejlépe využije vymýšlením dokonalého vysv tlení, pro na sch zku nedorazil. „Jediné uknutí a z toho parchanta zbude mastný flek,“ ekl Miller s nenávistí v hlase a ukazová ek nad klávesnicí osobního po íta e se mu lehce zachv l. Bylo dvacet minut po desáté hodin dopolední a po Johnu Ková ovi jako by se slehla zem. Amélie si zamyšlen hryzala rty. Mohlo se stát cokoli: agent se mohl n kde opít a usnout, mohl ho dostat Jack nebo si ho podal Tribett. Každopádn jeho sí ové nastavení bylo v režimu offline, takže ho nebylo možné 81

lokalizovat. Šéfka BIOTECHU proto vyslala pár oha , aby se pokusili Ková e najít, ale už te v d la, že to bylo zbyte né. „ as b ží, Amélie,“ p ipomn l se znovu Miller. „Jestli máme na sch zku dorazit v as, m li bychom vyrazit.“ ekali v baron in kancelá i, oble ení do pracovních overal , ruce se signifikací stejn jako obli eje potažené bioaktivním polymerem, který jim na n kolik hodin zm ní rysy a tetování zam ní za jiné. „Nem žeme riskovat,“ nedal se Miller a snažil se zachytit Améliin pohled. „Ten bastard nás m že zradit. Nebo už to ud lal.“ Baronka von Techlowitz pohlédla na hodinky a p ešla ke dve ím. N co jí na tom všem nesed lo. Že by její instinkty p estávaly fungovat? Ková nebyl z t ch, kte í by na domluvenou sch zku nedorazili z jiného než závažného d vodu. Nedovedla si p edstavit ani to, že by zradil. Mohl to ud lat už n kolikrát, tak pro až nyní? Navíc ji mohl p edat Tribettovi p i samotné transakci, to by BIOTECHU zlomilo vaz dokonale a navždy. Ozvalo se zabušení na dve e. „Dále,“ ekla a snažila se, aby se jí do hlasu nedostala ani stopa naléhavosti. Tím pádem jí nedalo tolik práce ani zakrýt zklamání, když do místnosti vstoupil poslední z jejích pátra . „Nem žeme ho nikde najít,“ odpov d l na nevy enou otázku a tiše ekal na baron inu reakci. Amélie sice nev ila, že by ji Ková zradil, ale v sázce bylo víc než jen budoucnost její gildy nebo jí samotné. A a koli nedokázala íct, co to víc ve skute nosti je, riskovat nemohla. Mávnutím propustila pátra e a oto ila se k Millerovi, který sed l na kraji stolu s mobilním po íta em v ruce. „Dob e, ud lej to,“ ekla bezbarv , dopjala si spony na botách a opasku a bez dalšího vyrazila ke dve ím. Miller si dovolil malý vít zný úsm v a zmá kl klávesu. Na speciální frekvenci se po Prstenci rozb hl p íkaz pro mali ké biomechanické tvore ky, doposud ne inn ekající v Ková ov t le. 82

Jeho obsah byl jednoduchý: Zastavte životní funkce hostitele.

83

DRUHÁ MEZIHRA Punkevní jeskyn p sobily te v noci ješt stísn n jším dojmem než obvykle. Všude byla tma a od stalagmit , stalaktit a stalagnát se odráželo pouze jediné sv tlo, komíhající se na p ídi výletní lo ky. A stejn jako nebyla návšt vní doba, ani lidé, kte í v laminátovém plavidle s plochým dnem sed li, zde nebyli na prohlídce. Ljuba Bytewská nezvolila toto místo náhodou. Pravd podobnost, že by je zde slyšel n kdo nepovolaný, byla naprosto minimální. Podobn jako ženevské Doup , i podzemí nedaleko sídla moravské pobo ky EF spl ovalo všechny parametry pro tajnou sch zku. Proto bez dalšího otálení spustila: „Informace, které se od Johna Ková e poda ilo získat Yangovi,“ kývla na štíhlého Asiata sedícího vedle majora Wolfganga, „jsou více než závažné.“ Zabloudila pohledem do tmy kolem, jako by hledala ta správná slova. Ticho narušovalo jen pleskání z e ené vody o borty lo ky zakotvené v jedné z mnoha zdejších zátok. „Naše podez ení se ukázala nejen jako pravdivá,“ navázala a pohledem p išpendlila Wolfganga k lavi ce, „nýbrž daleko p ekonávající vše, eho jsme se obávali,“ Obrátila se k t lnatému Whitackerovi, jenž se ma kal na lavici vedle ní, a už pon kolikáté si pomyslela, že si m li p i vstupu na lo ku sednout jinak, „M žete, Dextere,..?“ Mladý v dec si nervózn poposedl, až hrozilo, že se jinak stabilní plavidlo p ekotí, a spustil: „Analýza dat z disku, který nám poslal agent Ková , potvrdila naše domn nky. Tam jší sv t byl opravdu p ebudován.“ Wolfgang si odfrkl, ale jinak nedal najevo, že hodlá Whitackera p erušit, „Pokud íkám p ebudován, mám na mysli kompletní rebuilding, sahající od p etvo ení sociální infrastruktury, p es využití a vylepšení stávajícího v decko-technického backgroundu 84

až po výmaz vzpomínek a následné nahrání falešné pam ti celé lidské populaci.“ Rozhostilo se ticho, které p erušil major Wolfgang. „D vod takového snažení?“ Whitacker se podíval po Bytewské a ta mu pokynula, aby pokra oval, „Vytvo ení autonomního zbroja ského komplexu v rozsahu jednoho planetárního systému. Lidé jsou udržováni v p esv d ení, že již n kolik let vedou válku s agresivní mimozemskou rasou.“ Yang za ukal h lkami o bok lodi. „Takže zbrojí, zbrojí a zbrojí,“ pronesl zamyšlen , „Pro ale?“ Tentokrát si vzala slovo Bytewská; „S profesorem von Wonderem a tady doktorem Whitackerem jsme vypracovali teorii, která zní možná šílen , ale ne natolik, aby nemohla být pravdivá…“ „Sem s ní,“ ucedil Wolfgang a zachytil Yangovy h lky kmitající nedaleko jeho obli eje. Oba muži se m ili chladnými pohledy, pak major d ívka pustil a znovu obrátil pozornost k Bytewské. „Existuje jediný lov k…,“ p i tom ozna ení zaváhala, „který disponuje silami natolik mocnými, aby to dokázal. Všichni víte, že mluvím o pánu z Jest ábí Lhoty, lordu Xaveriovi Hawkovi,“ Skoro se zdálo, že p i vyslovení toho jména i Punkva ztišila v nou píse svého toku. A Bytewská pokra ovala. „On má taky d vod, pro by tak obrovskou továrnu na zbran vytvá el. Od okamžiku, kdy se… zrodil, nemyslí na nic jiného.“ „Zni it Agenturu a ovládnout paralelní metauniverzum,“ doplnil Wolfgang s nádechem posm chu, ale i jemu samotnému to zn lo falešn . „Máme za to,“ vstoupil do hovoru Whitacker, „že nejde o jedinou X-Hawkovu základnu. Podle všeho existují další podobná centra, p ipravená p ijmout rozkaz k finálnímu úderu.“ „Pro k n mu už dávno nedošlo?“ zeptal se Yang na to, co napadlo všechny. Bytewská si skousla masité rty a zavrt la hlavou. 85

„To netušíme. Ale odpov na tuhle otázku podle všeho leží v realit , odkud nám p išlo tohle,“ zvedla do zá e svítilny nevelký datadisk. „John zase slízne všechnu smetanu,“ prohodil Dexter Whitacker. „Nebo selže a p isp je k nejv tší genocid v d jinách lidstva. emuž bych v il víc,“ usadil ho Andreas Wolfgang a k Bytewské prohodil: „Opravdu trváte na tom absurdním rozhodnutí nechat ho tam samotného? Speciální jednotka Military divize by -“ „Nic takového, majore,“ sko ila mu do e i jeho kolegyn . „Agent Ková bude pokra ovat na této misi sám, dokud nezjistíme víc. Pak se rozhodneme, co dál.“ Wolfgang se nesouhlasn zadíval do tmy, a protože ani Whitacker s Yangem nem li nic dalšího na srdci, Bytewská poradu ukon ila. „P i zachování nejvyšší obez etnosti sd lte informace, které jste se tady dozv d li, ostatním,“ ekla a odvázala lo ku od štíhlého stalagmitu. Yang vstal, p ešel na zá a nahodil motor. Obratn vmanévroval lo ku do proudu Punkvy a pak jen korigoval její další cestu temným podzemím. Být to n kdo jiný než Andreas Wolfgang, možná by se ptal sám sebe, co tady vlastn d lá. Major ale v d l naprosto p esn , pro eká v hale jedné z dávno nepoužívaných továren na periferii Ženevy. A znovu, stejn jako dva dny p ed tím v podzemí Moravského krasu, i tentokrát byla noc. Wolfgang si zapálil cigáro v okamžiku, kdy na p íjezdové cest zarachotil št rk a temnotu p ed halou rozehnala sv tla p ijížd jícího automobilu. Major vyšel p ed bránu a zastavil z dosahu ozá eného prostoru. idi vypnul motor a prostranství p ed tovární budovou se znovu pono ilo do tmy. Muž vystoupil a došel až k Wolfgangovi. „P ipadám si jak ve špionážním filmu,“ ekl na uvítanou a z kapsy vytáhl krabi ku cigaret. Ženeva za mužovými zády 86

poskytovala i tak dost sv tla, aby major dokázal poznat jejich zna ku. „Bylo to nutné, Petere,“ cvakl major zapalova em a soudní zapisovatel Hennig se naklonil, aby si p ipálil. Z ejm ale zavanul vítr a plamínek zhasl. Wolfgang tedy zapalova kolegovi podal, aby si p ipálil sám. „Takže o co jde?“ vyfoukl Hennig oblá ek kou e a rozhlédl se po setm lém areálu. „Mám pár zajímavých informací, které by mohly zajímat tvé p átele,“ ekl suše Wolfgang. „Myslíš kolegy z odd lení vnit ního vyšet ování? Nikdy jsi mi nep išel jako práska , Andreasi.“ Major se sk ípav zasmál. „Nemyslím tvé kolegy z právního, Petere,“ potáhl z cigára a všiml si, že kone n upoutal Hennigovu pozornost. „Potom nevím, o kom mluvíš,“ ekl soudní zapisovatel agentury EF. „Asi bych m l jít,“ dodal a zašlápl nedopalek. „Hra na mrtvého brouka?“ Ve Wolfgangov hlasu zn lo pobavení. „Budiž. Ale než odejdeš, jenom si n co poslechni. Bude na tob , jak s tím naložíš…“ Hennig ml el, ale nehýbal se a major si to vyložil jako souhlas. „Možná by m l n kdo odpov dný prov it cílovou dimenzi v kauze John Francis Ková ,“ ušklíbl se major. „Myslím tím skute nou cílovou dimenzi. Možná by se m la intenzivn ji využít spolupráce Nikity Bernstein, asistentky profesora Carla Marii von Wondera. Možná by se m ly zp ísnit pravidla mimoslužebního života zam stnanc EF…“ Wolfgang se odml el a posledním potáhnutím dokou il cigáro. „A možná by si mohl n kdo všimnout loajálního zam stnance Agentury a myslet na n j, až všechna sv tla zhasnou.“ Soudní zapisovatel stál p ed Wolfgangem tiše a nehybn a major by si bez zaváhání vsadil na to, že uvnit to v n m musí v ít jako v p etopeném kotli. Hennig byl ale zkušený hrá . „V bec netuším, o em tady mluvíš, Andreasi,“ ekl nakonec. Wolfgang mu p ipsal další bod. 87

„Možná jsem se neobrátil na toho správného lov ka,“ pronesl s ironickou roztržitostí a zatvá il se zkroušen . Hennig ho pozoroval zpod p iv ených ví ek a Wolfgang si p edstavoval, jak se všechna ta dob e promazaná soukolí v jeho mozku proto ila do nové polohy a znovu ú eln pokra ovala v pohybu. Možná mohl šedovlasý major pocítit záchv v strachu, ale tenhle pocit se nedostavil. Spíše úleva, že tak dlouho a pe liv p ipravovaný plán za ínal nabývat reálných obrys . Tohle byla hra, jíž v neviditelných proudech probíjela skrytá energie, a Wolfgang nehodlal stát opodál. Natož být pouhým p šákem. „P esn tak, Andreasi,“ promluvil kone n Hennig. „Musím t zklamat. Opravdu ses neobrátil na správného lov ka.“ Wolfgang si to p eložil: Ale já to tomu správnému lov ku budu tlumo it. „Pak se tedy omlouvám, že jsem t sem tahal zbyte n ,“ ekl Wolfgang a zapálil si další cigáro. „Dobrou noc, Andreasi, a p íšt si vybírej kvalitn jší filmy, než jsou bondovky,“ rozlou il se s ironickým úsm vem Hennig a nasedl do auta. Nastartoval, zapnul sv tla a vycouval z továrního areálu. Tak jsme si zatan ili v míse plné vajec, zasmál se v duchu Wolfgang nad Hennigovou až skoro p ehnanou snahou hrát divadlo pro p ípadného neviditelného pozorovatele. Pomalu vykro il k autu, které zaparkoval o n kolik blok dále, a p itom si p edstavoval, jak si soudní zapisovatel cestou dom všimne zapalova e, který Wolfgangovi zapomn l vrátit, když si z n j p ipaloval. Starý trik, pomyslí si, a doma ho hned rozebere ve snaze odhalit št nici. Když nic nenajde, prohledá sako, protože zapalova mohl odvést pozornost od jiného sledovacího za ízení, které je tak miniaturní, že se v kapse ztratí raz dva. A zase nic nenajde. Teprve tehdy uv í svému milému p íteli, Andreasi Wolfgangovi, a svým skute ným p átel m bude tlumo it to, co se dozv d l. A tahle malá no ní akce vyvolá reakci, jeden tah otev e cestu k dalšímu a zdánliv nevýznamný major získá d v ru t ch 88

zlých. Tak jako zdánliv nevýznamný major získal d v ru t ch hodných. Trp livost r že p ináší, pomyslel si s uspokojením Andreas Wolfgang, zatímco si svižn vykra oval k autu.

89

P ÍSN TAJNÁ TRANSAKCE John Francis Ková už absolvoval spoustu podivných eskapád, ale ve volném vesmíru se potuloval poprvé. P ístroje skafandru tlumen hu ely, kontrolky poblikávaly zeleným sv tlem a JFK m lce a pravideln dýchal ve snaze co nejvíce uklidnit adrenalinem vyhnaný tep. Šlo to t žko, jak by taky ne, když vás jedno gigantické spláchnutí vyexpeduje se spoustou svinstva, které lidé obvykle vyprodukují v množství v tším než malém, do vesmíru a vy se jen tak tak zachytíte zárubn odpadové propusti. Ková se odrazil ve chvíli, kdy se poklop bezhlu n uzav el. Let l ve stavu beztíže elem k plášti kosmického p ístavu a nesta il se divit. Jeho absolutn bílý povrch byl bez jediného škrábance, bez jediné rýhy po zbloudilém kosmickém smetí. JFK vzhlédl a zaklel, protože p ímo p ed ním tr ela z povrchu Prstence automatická palebná v ž, sloužící k tomu, aby meteority a další kamení nenapáchaly v tší škody. Ková postupoval dál. Po n kolika p íliš prudkých pohybech, které ho málem vyslaly do hv zdami poseté ernoty za ním, si už dával pozor, a tak k d lu dolet l s nonšalancí galaktického tane níka. Protáhl se pod hlavní, aniž by automaty cokoli zaregistrovaly. Op t si ov il cestu nad sebou a tentokrát se odrazil ke ke i antén a satelitních talí ležícímu napravo od n ho. Podobnými p ískoky postupoval dál, nepatrný hmyz na gigantickém korpusu Prstence obtá ejícího Zemi. Za zády cítil prázdnotu chladného kosmu, ekajícího na sebemenší chybu, špatný došlap i zaváhání, které ho vrhne do jeho nenasytného ch tánu. Byl již tém na samém vrcholu kosmického p ístavu, dokonce vid l hranici, kde b l hypermoderního plášt vyst ídala otlu ená še gildovních prostor, když ho b hem n kolika málo sekund zahalil obrovitý stín. 90

JFK dosko il k panelu ventilace, zachytil se za jeho kraj a pomalu se oto il. Byl to ješt majestátn jší pohled, než když vid l p esunující se flotilu kosmických lodí poprvé, na servisní plošin BIOTECHU. Skoro se zdálo, jako by se obrovitých k ižník mohl dotknout, možná se sta ilo jen nepatrn odrazit, tak hypnoticky p sobil jejich pr let. V Ková ov mozku však po prvotním návalu euforie a pýchy na to, že pat í k rase, která dokázala n co tak monstrózního vytvo it, zavládl d s, když si p edstavil obrovitou vále nou sílu, ekající kdesi na hranicích známého vesmíru na povel k útoku. Po kal bez pohnutí, až lodi p eletí, protože netušil, zda ho jejich posádky i sledovací za ízení mohou zachytit. V okamžiku inrealitního p esunu vzplálo jasné sv tlo, na n ž skafandr zareagoval ztmavením pr hledu p ilby. A p estože k tomu došlo se zpožd ním jen n kolika sekund, Ková ovi vytryskly z o í slzy. Než mu ale sta ily oschnout, byl už zase na cest vzh ru, dalo-li se v kosmu o sm rech v bec hovo it. I tak trvalo agentovi nejmén další hodinu, než p elet l hranici mezi kosmickým p ístavem a gildovní ástí Prstence, ímž se dostal na jeho hypotetický vršek, široký odhadem n co p es dva kilometry. A když p ekonal i jej, naskytl se mu pohled, který by u slabších povah mohl vyvolat dávivé stahy žaludku a závrat . Ne tak u bývalého vojáka a záchraná e. Ten se modrobílou planetou pod sebou kochal jako um leckým dílem, které hyzdily jen orbitální stanice a satelitní m sta spojená do jednoho obrovitého prstenu, jímž Zem stvrdila své zasnoubení s Válkou. JFK již pon kolikáté aktivoval asomíru a op t si neodpustil zlostné zafun ní. Amélie s Millerem vyrazili do MECHANIKERU již p ed dv ma hodinami, zmeškaná sch zka byla ale te tím posledním, co ho trápilo. I kyslíku m l ješt slušnou zásobu, zbývalo vymyslet, jak se dostat do Prstence. V úvahu p icházel stejný zp sob, jakým proklouzl ven, a Ková se, tentokrát hlavou dol , vydal na další pou vesmírem. Podle všeho ležel BIOTECH n kde napravo od n j, p íliš daleko 91

na to, aby m lo cenu se tam p esouvat. D ležité bylo dostat se dovnit , a to kamkoli. Pak už si n jak poradí. Po necelé hodin nakonec pod sebou zahlédl odpadovou výpus . P idal na tempu, p itom si ale po ád dával pozor, aby byly jeho pohyby p esné a plynulé. K cíli mu zbývalo sotva pár metr , když se poklop najednou otev el a do volného prostoru vylétla snad tuna r zného ne ádstva. Ková dlouze zaklel, ale než sta il íct poslední sprosté slovo a p itom dopadnout na okraj výpusti, poklop se zav el a skoro to vypadalo, že se p itom zatvá il výsm šn . JFK se rozhodl poohlédnout po jiném, z mrak p ed ním však náhle vystoupal raketoplán a za pomoci korek ních trysek se blížil k Prstenci. A to maximáln kilometr, dva od Ková e. Ten na nic ne ekal a odrazil se k místu, kde se zanedlouho za ala otevírat vrata p echodové komory. Na horní obrubu brány, vedoucí do dok , dorazil v okamžiku, kdy raketoplán s vypnutými motory vklouzával dovnit . JFK se odrazil jako žába a o n kolik metr níže dopadl na jeho ocasní k ídla. Jen tak tak se zachytil na kosmickým smetím zbrázd ném povrchu a p itom sledoval, jak se obrovité ve eje zatahují. Raketoplán dosedl, vrata se hermeticky uzav ela a do doku za al proudit kyslík. Než za ala fungovat i gravitace, John Francis Ková se už skrýval ve stínech vysunutého podvozku. Amélie s Millerem ekali pod zaparkovaným naklada em a nedo kav pozorovali p istání raketoplánu. Do skladu MECHANIKERU se dostali ventila ním potrubím, p i emž m ížku, která ho kryla, zase pe liv zasadili zp t na místo. Dok hodlali opustit dve mi, hned co nastane mumraj s p edávkou oficiáln dovážených zásob. Do té doby musí prob hnout jejich p ísn utajená transakce, protože pozd ji už by to nebylo možné - vládní kontrolo i proskenují a prohlédnou veškeré prostory raketoplánu a také posádku, aby zamezili by minimální možnosti, že se na Prstenec dostane n jaké nedovolené kargo. 92

Hned jak se z boku raketoplánu spustily sch dky, Amélie a Miller se p esunuli až k nim a rychle po nich vystoupali. V kabin už na n ekala posádka - trojice vykutálených ruských dopravc , která si ob as zahrála na pašeráky, ímž udržovala ástky na svém kont na velmi p íjemné výši. Amélie s nimi ješt nespolupracovala, ale neoficiální doporu ení pocházelo od Tandry Beje, magnáta gildy MtG. A tomuhle pošahanému buddhistovi se vždycky vyplatilo v it. „Ždrástvuj e, rybjáta,“ p ivítal je jejich šéf, zavalitý vousá s dobromyslným obli ejem jménem Marklyk Livorovskij. Zbývající Rusové, usm vavý prcek p ipomínající medvídka koalu a rozložitý intelektuál s ustupujícími vlasy a módními kotletami, jen kývli na pozdrav. „Máte to?“ za ala Amélie bez pozdravu a ostentativn pohlédla na hodinky. Livorovskij p ikývl, sehnul se pod ídící panel a vytáhl nevelký hliníkový kuf ík. Položil si ho na klín a vychytrale se na dvojici zadíval: „My to máme. A vy?“ zeptal se. Amélie pokynula Millerovi a ten aktivoval mobilní po íta . N kolikrát uknul do klávesnice a vyžádal si od Rusa íslo konta. Zadal ho a nechal ukazovák viset nad klávesou enter. Magnátka BIOTECHU pak ukázala na kuf ík. „Dejte mi to a m j spolupracovník na váš ú et odešle dohodnutou ástku.“ Všichni t i Rusové se spokojen zazubili a Livorovskij otev el hliníkové víko. Amélie i její tajemník m li v tu chvíli ruce nedaleko zbraní, ehož si pašeráci samoz ejm všimli. A jako by cht li potvrdit, že jejich úmysly jsou ty nej istší, své úsm vy ješt rozší ili. „Klid, rybjáta,“ zahu el Livorovskij a vytáhl z kuf íku sklen ný vále ek, na koncích osazený kovovými držáky. Uvnit temn modré kapaliny plaval kus tkán , získaný z vojenských laborato í na Zemi. Amélie zahýbala prsty v gestu ,dávej, kamaráde' a Rus jí ampulku hodil. Magnátka BIOTECHU kargo zachytila a 93

smluveným gestem dala Millerovi zelenou. Ukazovák dopadl na enter a trojice pašerák byla op t o n co movit jší. Rus-Koala pohlédl na asomíru a ekl: „Zbývají t i minuty, bá uško.“ Baronka von Techlowitz držela sklen ný vále ek mezi palcem a ukazovákem a dívala se skrz n j proti zá ivkám umíst ným nad ídícím pultem. Takhle tedy vypadala vstupenka na Zemi. Ucítila Millerovu ruku na rameni. V ten okamžik št kl výst el. Díky tomu, že se za tajemníkem oto ila, ji rozt íšt né sklo nezranilo ve tvá i. Vazká tekutina jí pot ísnila ruku, samotná tká v zela n kde v polstrování raketoplánu, kam ji odnesla kulka. Všech p t ú astník p ísn tajné transakce se podívalo ke dve ím, v nichž stála postava se stále pozvednutou pistolí. „Všichni jste zat eni za porušování gildovních a vládních zákon ,“ oznámil jim suše Kešh Tribett. „Cokoliv eknete nebo u iníte, bude použito proti vám.“ John Francis Ková m l co d lat, aby se hlasit nerozesmál. Nakonec všechny ty peripetie, zmeškané sch zky i vesmírná procházka vedly k tomu, že se dostal tam, kam m l. Raketoplán, s nímž pronikl zp t do Prstence, byl práv ten, na n jž ekala Amélie s Millerem. Když je vid l, jak vybíhají zpoza obrovitého nakládacího stroje a b ží ke sch dk m, málem je nepoznal. Pak si ale uv domil, že aby se magnátka konkuren ní gildy a její nejbližší pod ízený mohli pohybovat na cizím území, museli si zm nit podobu. JFK se vysvlékl ze skafandru, pod nímž m l stále uniformu skladníka kosmického p ístavu, a protáhl se kolem podvozku. Než ale sta il ze svého úkrytu vyjít, zarazil se. P es dok se opatrn p ibližoval vytáhlý chlápek v bezovém balo áku a s pistolí v ruce. Držel ji jako správný policajt a Ková ho také okamžit poznal. Vládní oha Kešh Tribett byl na lovu. Trochu to komplikovalo situaci, což ale agentovi hrálo do karet. T žko bude Amélii vysv tlovat svou náhlou p ítomnost p i p edávání pašovaného zboží, ale kdyby své entrée mali ko 94

vylepšil, možná by mu jeho nestandardní po ínání magnátka BIOTECHU odpustila. Po kal tedy, až Tribett vleze do raketoplánu, a vydal se za ním. Vnit ní prostory nebyly nijak velké a ve sv tle z kabiny brzy spat il pátra ovu siluetu. Ten náhle zvedl zbra a vyst elil. JFK, který se za ním potichu blížil, zaklel a rozeb hl se. Tribett ješt sta il od íkat zatyka i formuli, když ho agent oto il k sob , ruku s pistolí p irazil ke st n a zasadil mu tvrdý direkt do obli eje. Kešh Tribett se jako slam ný paná ek sesypal na zem a JFK s vít zoslavným úsm vem vkrá el do kokpitu raketoplánu. Posádka složená z trojice podsaditých chlapík sed la bledá a zaražená s otev enými ústy. Amélie m la tvá zk ivenou grimasou, v níž se mísil vztek se zklamáním, a v ruce držela zbytky jakési ampule. Miller na n j mí il oškliv vypadající pistolí. JFK se nadechl, aby je uklidnil, když najednou celé jeho t lo vybuchlo bolestí tak strašlivou, že následoval Tribetta na zem. Smrtící rozkaz, který p ed n kolika hodinami vyslal Miller nanobot m v Ková ov t le, trp liv ekal jako nedoru ená SMS, až budou miniaturní p íjemci op t v dosahu signálu. A to se po pobytu v kosmickém p ístavu a volném vesmíru stalo až te . Zatímco lidským okem neviditelní vrazi zapo ali svou práci, JFK se s hr zným sku ením p evaloval na podlaze. Situaci pochopila jako první Amélie. „Zastav to!“ vyk ikla a ude ila Millera do ramene. Pár sekund se Miller nehýbal a uhranuté sledoval bolestí i ícího muže pod sebou, na druhou d raznou výzvu už ale zareagoval. Pomocí jednoduchého p íkazu zadaného mobilnímu po íta i nanoboty deaktivoval. JFK naposledy zachr el a ztichl, jeho t lem p estaly zmítat k e e. P evalil se na b icho a vydávil obsah žaludku. Amélie k n mu p iklekla: „Jste v po ádku?“ Ut el si žluté hleny p edloktím a zvedl k ní o i zarudlé popraskanými žilkami. 95

„Vypadám kurva na to?“ zasíp l a pokusil se zvednout. Miller mu pomohl na nohy a op el ho o st nu. „Jak jste se sem proboha dostal?“ zeptala se Amélie. Ková ovu odpov však p edb hla siréna otevíraných vrat, za nimiž ekali vládní kontrolo i a gildovní zam stnanci. Amélie už cht la dát pokyn k odchodu, ale v as se zarazila. „Musíme ud lat n co s vaší vizáží,“ ekla a z kapsy kalhot vytáhla nevelkou schránku z chirurgické oceli. Otev ela ji a ze sady miniaturních injekcí jednu vytáhla. Pro p ípad, že by se v MECHANIKERU zdrželi déle, než cht li, m la s sebou roztok, který prodlužoval životnost jejich pozm n ných podob. Sám o sob sice nebyl tak dokonalý jako koloid, kterým je upravili odborníci BIOTECHU, ale nyní to muselo sta it. JFK k ní p istoupil a nechal si napíchnout žílu na krku. Po n kolika málo vte inách ucítil zvláštní stahy v obli eji, ani ne tak bolestivé jako nep íjemné. Zahlédl sv j odraz na monitoru vedle Livorovského, ale o d kladn jší prohlížení nestál. „Fešák,“ ohodnotil ho Miller a ukázal na Ková ovo záp stí. „Co s tímhle?“ „Není as,“ zavrt la Amélie hlavou. „V nejhorším mu usekneme ruku.“ „Cha cha,“ zašklebil se JFK, ale do smíchu mu nebylo. „Mizíme,“ zasy ela Amélie a s Millerovou pomocí pomohla stále ješt ot esenému agentovi po schodech z raketoplánu. Než se vrata otev ela, už stáli u st ny doku, schovaní za p ipravené palety. Ková hlasit oddechoval, p edklon ný, s rukama op enýma o kolena. „Co to sakra bylo?“ šeptal. „Asi n jaká chvilková slabost,“ mlžila Amélie, zatímco sledovala procesí technik a skladník mí ící k raketoplánu. „Hovno slabost,“ oponoval JFK. „Myslel jsem, že je po mn .“ „Zvládnete to?“ zeptal se napravo od n j stojící Miller, p i emž p es jeho záda na Amélii gestikuloval ukazovákem, jímž si p ejížd l p es krk. Snažil se jí nazna it, že by bylo lepší jejich 96

ne ekan se objevivšího spole níka zlikvidovat, protože by je mohl zdržovat. „Hele, ty srá i, budu dobrej,“ ozvalo se pod ním, a když se Améliin tajemník na Ková e podíval, zjistil, že ho doty ný nevraživ sleduje. „Kro svý choutky a radši se starej o to, abys nez stával pozadu.“ Amélie potla ila úsm v a pak jim pokynula. Skupina zmizela v raketoplánu a doky, až na dva strážné u dve í, osi ely. Trojice se p esunula podél st n až k nim a než se oba muži nadali, byli bleskurychle zpacifikováni. „Stát!“ ozvalo se za nimi. „Zastavte je!“ T eskl výst el a od kovové zárubn vedle Ková ovy hlavy se s nehezkým bzu ením odrazila kulka. JFK se p ikr il a ješt než se vno il do prostor MECHANIKERU, rychle se oto il. Tribett zrovna sbíhal ze sch dk , možná trochu vrávorav , ale se zarputilým výrazem ve tvá i. A nep estával pálit. Trojice se zarazila hned za dve mi, protože se jim do cesty postavila hlídka gildovních strážc na antigravita ních skútrech. Narozdíl od biologicky vylepšených po ádkových sil BIOTECHU byli strážci zákona MECHANIKERU ve v tší i menší mí e kyborgové. Frank Boorman by se tu cítil jako doma. Ková se sehnul, protože mu nad hlavou prosvišt la další st ela. Tribett byl opravdu šílenec, když riskoval, že trefí n koho ze svých lidí nebo civilist . Amélie a Miller nemeditovali a pomocí mistrovských kop n jakého moderního bojového um ní srazili více jak stokilové strážce ze stroj . Magnátka vyto ila stroj vzh ru, následovaná Millerem, za n hož dopadl JFK. Skútry vyrazily, p i emž za sebou zanechávaly tepelnou stopu. Na rozhlížení nebyl as, agent si jen všiml, že prostory, jimiž se ítili ve snaze uniknout ruce zákona, jsou velmi podobné t m v BIOTECHU. I zde bylo n kolik pater galerií, pospojovaných m stky, chodníky a visutými vyhlídkami. Jen to vypadalo, jako by byl každý úhel pravý, všechno bylo vycíd né a ve vzduchu se 97

táhl nezam nitelný odér dezinfekce. Magnát MECHANIKERU, Sigifreund Gutentag, nezap el své n mecké ko eny. Uprchlíci prokli kovali až do vrchních pater Prstence, ale to už se k nim ze všech stran stahovali p íslušníci bezpe nostních jednotek. JFK zahlédl na jednom ze skútr , které se jim držely za zády, vlající béžový balo ák Kešhe Tribetta. Amélie p ed nimi provedla p lobrat a volným pádem zamí ila dol . Miller ud lal totéž, ale v bodu obratu se dostali na stejnou úrove s kyborgizovaným policistou, který se k nim dostal prudkým výkrutem. Ješt než se propadli o n kolik úrovní dol , Ková vykopl a muž slétl ze stroje. Protože byli t žší, cestou dol Amélii p edehnali. Ková m l adrenalinové sporty rád, ale p edchozí ne ekaná bolest ho tak vysílila, že už se t šil, až tahle show skon í. Narozdíl od místních lidí, kte í se zastavovali a sledovali policejní manévry s radostným zaujetím. Skútr s Millerem a Ková em vlétl mezi domy a vrátil se do horizontální polohy. Amélie u inila totéž, p ehnala se nad nimi a divoce zagestikulovala. Miller, stejn jako ona, na nejbližší k ižovatce strhl stroj doleva, š ouchl Ková e loktem do žeber a ukázal na p ibližující se lávku nad nimi. Za zády jim prosvišt l roj pronásledovatel , kte í nesta ili v as zato it. To už se ale trojice vymrštila ze sedadel a vyhoupla se na úzký mostek. A zatímco skútry pokra ovaly dál, uprchlíci bleskurychle p eb hli na terasu nejbližšího domu. Ukryti pod požárním schodišt m kdesi na periferii gildy MECHANIKER ekali, až je mine jednotka kyborgizovaných strážc . A se však JFK rozhlížel jak cht l, Tribetta mezi nimi nespat il. „Pry ,“ vydechla Amélie a s ob ma muži v patách se rozeb hla po schodišti vedoucím vzh ru. Obloukem se vraceli zp t na hlavní t ídu, p i emž se museli neustále ukrývat p ed p íslušníky bezpe nostních složek. Ková po ínání svých spole ník chápal - nesnažili se dostat na hranice s BIOTECHEM za každou cenu, aby vyšet ovatel m této lapálie nedávali p íliš mnoho vodítek, kým ve skute nosti jsou. Tribett to 98

sice v d l, ale vzhledem k jejich maskování a aktivovaným ruši kám nem l jediný d kaz. „Pot ebujeme se p evléknout,“ rozhodla Amélie a vyhlédla z vedlejší uli ky na t etí galerii hlavního bulváru. Stáhli se zp t do stínu a obešli blok. Na druhé stran vyšli oble ení do prvot ídních oblek t í manažer , na jejichž kancelá narazili cestou. Cedulka na prosklených dve ích te hlásala GESCHLOSSEN a podobn na tom byli i t i muži, toho asu svázaní v koupeln . „Myslím, že vám to dokonale sekne, baronko,“ složil JFK poklonu Amélii oble ené do pánských šat . Našt stí nem la nijak extrémn vyvinutý hrudník, takže se sta ilo trochu nahrbit a nikdo nezainteresovaný nepoznal, že se pod kloboukem jak vyst iženým z t icátých let skrývá tvá ženy. „Nechte si ty komentá e,“ zasy ela, ale zn lo to spíše pobaven . „Pozor,“ varoval je Miller p ed hlídkou dvou mohutných kyborg , kontrolující ob any na galerii. Jako by to byl už od po átku jejich zám r, trojice zašla do luxusní kavárny. K p ekvapení personálu však elegantn oble ení pánové neusedli do polstrovaných k esílek a neobjednali si, nýbrž prošli až k toaletám a t sn p ed nimi vstoupili do místnosti pro personál. „Zadní východ?“ zeptal se JFK zmatené servírky, která si vym ovala skvrnami pokrytou halenku. S otev enou pusou ukázala na plastové zatahovací dve e. Trojice jimi prošla do p edsí ky, z níž se dostala do chodby protínající nap í celý domovní trakt. Na jejím konci Miller otev el masivní železné ve eje a vyhlédl do potemn lé uli ky. A protože nevid l ani neslyšel nic podez elého, pokynul svým spole ník m, aby ho následovali. „A te už kone n dom ,“ zašeptala Amélie a neomyln vyrazila k hranici s BIOTECHEM. D lila je od ní poslední k ižovatka. Prošli kolem únikových dve í jedné z budov, když za nimi Ková zaslechl šramot. 99

Gestem zarazil Amélii a Millera a prudce proti plechem pobité desce vykopl. Modlil se p itom, aby se dve e otevíraly dovnit . N kdo tam naho e ho m l z ejm rád, protože zmizely ve tm , ozvalo se zasténání a zvuk kovu dopadajícího na podlahu. „Je to past!“ za val JFK, ale to už se kolem nich rojili kyberpolicisté MECHANIKERU vedení vládním oha em Kešhem Tribettem. Miller vytrhl pistoli z pouzdra a vyst elil, Amélie u inila totéž. Ková vpadl do místnosti, kde ležel dve mi omrá ený hlída , a sebral mu zbra . Než se oto il, byla vevnit i baronka. „Zpátky!“ zaje ela a její tajemník ji pár sekund na to poslechl. Bohužel trochu jinak, než m l z ejm v plánu, protože do provizorního úkrytu vlétl po zádech, hrudník rozst ílený na kaši. Zatímco Ková pokryl vstupní otvor pavu inou výst el , Amélie vtáhla Millera dovnit . Pak dve e p ibouchli mechanickou závorou. „Vzdejte se!“ val venku Tribett. „Máte p t sekund, jinak si pro vás dojdeme.“ Ve tm se rozžalo bledé sv tlo baterky, které ze tmy vylouplo nehybné t lo ležící na zemi. „Zatracen ,“ zat ásla s tajemníkem Amélie, ale JFK zavrt l hlavou. „Má to za sebou,“ ekl. „A my bychom m li prásknout do ko áru.“ „Nem žeme ho tu nechat,“ ozvala se znovu ta v cná ást magnát iny mysli. „M li by proti nám nezvratný d kaz.“ „Bezva,“ pronesl suše Ková a snažil se vydýchat a nabrat co nejvíc sil. Sed li s Amélií naproti sob , mezi nimi chladnul baron in tajemník a milenec Frank Miller. „Jak nás ten parchant mohl tak rychle najít? To jsme ho m li celou dobu za zadkem?“ Ková nechal Améliinu otázku vyznít do ztracena a sv sil hlavu. Sv tlo baterky se odrazilo od ehosi kovového na podrážce její boty. K iv se usmál, vytáhl z Millerovy kombinézy n ž a do té v ci dloubl. 100

„Nem li jsme ho za zadkem a našel nás tak rychle kv li tomuhle,“ ukázal na monitorovacíhopavou ka, který se po doteku neklidn zavrt l. „To je ale hajzl,“ ulevila si Amélie a se zu ivým výrazem po n m sáhla. Ková ji ale zarazil, opatrn škubající se za ízení vyprostil z podrážky a prohlédl si ho ve sv tle baterky. „Váš as vypršel!“ uslyšeli znovu Tribetta. JFKpavou kovi zlomil noži ky a vložil ho bezvládnému strážci do jedné z kapes. Zvedl Millerovo t lo do náru e a p itom si všiml stop krve na zemi. „Tohle bude problém, ne?“ zeptal se. „Ud lají rozbor DNA a zjistí, že jsme tu byli.“ Amélie si poklepala na pozm n ný obli ej. „Naše technologie nem ní jen vizáž a modulaci hlasu, ale také bun nou strukturu.“ „Vždy ale musí být poznat, že byla upravená.“ „Ne, pokud jde o náš produkt/' pochlubila se. „Jsme prost nejlepší.“ „Ty zm ny jsou ale jen do asné, ne? Organismus se vrátí do p vodního stavu.“ „V p ípad smrti nikoli. Opravdu jsme nejlepší.“ „Doufám, že ano. P ehlédnout jakýkoli detail by se nám mohlo vymstít.“ JFK si nadhodil t lo spo ívající mu v náru í a s Amélií se vno il do opušt ného domu. Tribett za nimi dál k i el výhružky a hlídky MECHANIKERU obkli ovaly d m. Než se jim to ale poda ilo, dva živí a jeden mrtvý proklouzli ze stahující se sít a o necelou hodinu pozd ji dorazili k masivní p epážce, která odd lovala ob gildy. „Kudy tudy?“ zafun l JFK, když složil t lo na další ze servisních plošin. Dob e v d l, že oficiální bránu použít nemohou a podle všeho budou hlídány i vzduchové šachty. Amélie ukázala pod sebe a zvedla kovové víko. „Králi í norou, jak jinak.“

101

Cestou podzemím pak Ková ovi osv tlila existenci tajných chodeb, které se používaly vždy pouze jedenkrát. Pak je technici znovu zaslepili a pokud bylo pot eba, vytvo ili další n kde jinde. Nakonec se, zamazaní a uštvaní, vypotáceli v suterénu budovy, která ležela na té správné stran hranice, na území gildy BIOTECH. Sedli si na paty a zhluboka oddechovali. Amélie pak sejmula z Millerova záp stí po íta a zadala p íkaz opera ní skupin , aby chodbu zni ila. „Všechno to bylo k ni emu,“ pronesla unaven do tmy a op ela zátylek o chladivou ze . „To možná ano,“ musel JFK cht necht souhlasit. „Ale p edpokládám, že to ješt neskon ilo.“ Améliina ztrhaná tvá vypadala v bledém sv tle baterky jako pouhá lebka potažená k ží. P esto se p inutila k emusi, co m lo být úsm vem: „Na to, že jste tu krátce, Ková i, máte dokonalý odhad.“ Agent znovu vzal nyní již tém ztuhlé t lo do náru e. „Lidé jsou všude stejní,“ zamru el a dodal: „Vsadím se, že Tribett už leští židli ve vaší kancelá i.“ Jak se termín Klání nezadržiteln blížil, v laborato ích BIOTECHU se pracovalo s ješt v tším nasazením než obvykle. Obrovité prosklené hale dominovala šestice tank napln ných živnými roztoky, ve kterých se p stovaly biologické kultury, druhá strana místnosti pak byla rozd lena do n kolika kójí, v nichž se kr ili klonovací specialisté nad mikroskopy a po íta i. V namodralém sv tle UV zá ivek to p sobilo tém p ízra n a vládní oha Kešh Tribett se tu necítil v bec dob e. Navíc byl rozzu ený a vy erpaný, což mu však trochu kompenzoval fakt, že v inorodosti kolem sebe z eteln cítil zoufalý podtón - výsledky BIOTECHU byly evidentn nulové. Vždy pro by se jinak Techlowitzová odhodlala k tak sebevražedné akci, jako byla ta v MECHANIKERU? A tady už p icházela, oble ená do bílého plášt , lesklé erné vlasy schované pod plastovým epcem a s výrazem, jako by ji práv vyrušil z n jakého d ležitého výzkumu. Tribett musel uznat, že je to schopná ubka, protože s ženskou, kterou p ed 102

necelými dv ma hodinami nahán l po všech ertech, nem la spole ného prakticky nic. Došla až k n mu, ústa stažená do p ísné linky. „Co tady d láte, Tribette? Tohle má být sterilní prost edí!“ Vládní oha si ji prohlížel d kladn a beze slova. Hledal sebemenší detail, jakoukoli chybi ku, která by ji mohla usv d it, že tohle celé je jen divadlo pro záznamová za ízení. Nic ale nenašel. „Chci mluvit s vaším tajemníkem, baronko,“ pronesl se zjevnou škodolibostí. „Poj te ke mn do kancelá e,“ ekla, když vid la, jak se její zam stnanci po nich otá ejí. „O co vám jde?“ zeptala se, když se posadili v prosklené kukani, z níž m la magnátka BIOTECHU rozhled po celém laboratorním komplexu. „Co chcete panu Millerovi?“ Na nepohodlné židli pohodln rozvalený Tribett nespokojen zamlaskal. „Ale no tak, no tak, paní baronko, dob e víte, že vás mám na peká i. Sta í jen grilovat/' Amélie se zatvá ila, jako kdyby m la p ed sebou slabomyslného lov ka. „Vy pijete, pane Tribette?“ zeptala se sladce. „Protože jestli ne, tak jste se musel pomátnout. O em to tady sakra mluvíte?“ Výraz vyzáblého muže ztvrdl. „Zavolejte mi Millera, ihned. Nebo je to snad problém?“ Baronka se na n j mile usmála. Jist že ne, ale v civilizovaných krajích se používá kouzelné sloví ko, které hotentot jako vy evidentn nezná.“ P ipojila se na Sí a ud lala p esn to, co m la. Zjistila, že Miller je v režimu óffline> a tak mu zavolala. Hovor, kupodivu, nikdo nep ijímal, „Zklamu vás, pane Tribette. Není p ipojen a telefon nebere.“ „Že by ješt do záhrobí nezavedli Sí ?“ zeptal se vládní oha jedovat .

103

„Prosím?“ zatvá ila se Amélie nechápav a pak zdvo ile dodala: „Ale bu te si jistý, že hned jak se mi pan Miller ozve, pošlu ho za vámi.“ Kešh Tribett vycenil zažloutlé zuby. „To samoz ejm ,“ procedil. „Hned jak vám vykvete v t ch vašich kádích,“ hodil hlavou ke klonovacím tank m. „M žete mi už kone n íct, co po mn chcete? Mám dost práce.“ Amélie se zaklonila v k esle a upravila si laboratorní epi ku. „Víte to moc dob e. Dnes jste se se svými kumpány pokusila v gild MECHANIKER o p evzetí pašované zásilky. A za to vás eká nejen ztráta licence, ale vezmou vám také titul, baronko.“ „To jsou závažná obvin ní, pane Tribette,“ ekla Amélie von Techlowitz tvrd . „Jist je máte podep ená d kazy.“ Tribett zlostn zafun l. Nebo alespo doufal, že to tak vypadalo. Dob e v d l, že tady bude jen šlapat vodu, protože magnát ina akce byla p ipravena do nejmenších detail . M l sice zhruba miliardu obrazových záznam , na nichž t i lidé prchají p ed policejními složkami, stejn jako zvukové stopy a rozbor DNA z krve post eleného muže, ale ani jedno neidentifikovalo doty né jako n koho z BIOTECHU. P esto to musel zkusit šance, že se baronka prozradí, existovala vždycky. Amélie k n mu oto ila plochý monitor, na n mž se odvíjel sloupec dat. „Celý den jsem byla v online režimu na Síti. A jak vidíte, do vašeho p íchodu i pan Miller. Máme desítky sv dk , že jsme piln pracovali na tom, abychom se z téhle díry dostali co nejd íve.“ Uv domila si, že její slova vyzn la dvojzna n , a dovolila si vít zoslavný úsm v. Kešh Tribett vstal a naklonil se nad st l. „Budu po ád n kde poblíž,“ zaševelil výhružn . „A už vy nebo n jaký váš poskok ud láte cokoli, budu o tom v d t. A dostanu vás.“ Amélie také vstala, prošla kolem n j a otev ela sklen né dve e. 104

„B žte, pane Tribette. A místo vyhrožování slušným lidem zkuste najít Jacka. Yolan by to jist ud lalo radost.“ Vládní pátra sebou trhl, jako by dostal polí ek. Zu iv se na magnátku BIOTECHU podíval a rychle odkrá el. Amélie si sedla zp t do k esla, zaklonila hlavu a úlevn vydechla. Když se zase podívala p ed sebe, stál p ed ní laborant, práv si sundávající ochrannou kuklu. „P edpokládám, že byl jako obvykle okouzlující,“ ekl JFK a prohrábl si vlasy. P evle en za laboratorního technika sledoval po o ku Tribett v výstup. „Jak jinak,“ p ikývla magnátka a její postava vypadala náhle drobná a zranitelná, což jen umoc ovaly erné kruhy pod o ima. „Všechno je pry , Ková i. Není šance, že se dostaneme na Zemi.“ „Máte tady n jaké pití?“ rozhodl se být JFK praktický. Nalili si z lahve, ukryté - jak už to tak bývá - v poslední zásuvce pracovního stolu. „Navíc nikdo není schopný dopadnout jednoho pomatence,“ pokra ovala baronka v trudném monologu a pak se zeptala: „A co ten… Maurby nebo jak se jmenuje. Našel jste ho?“ „I tady svítí na skóre nula,“ ekl Ková . „M žete mi alespo íct, pro jste zmeškal naši sch zku? A jak jste se nakonec dostal tam, kde jste být m l?“ JFK se napil. „Mohl bych vám te navykládat tisíc a jednu výmluvu. To nechci. Pravdu vám íct ale nem žu. Ne na tomhle míst ,“ rozhlédl se po kóji, v níž mohl být uhnízd n další Tribett v pavou ek, „a ne te . Ješt toho vím p íliš málo, ale slibuju, že se všechno v as dozvíte.“ Amélie upíjela alkohol po kapkách a nic ne íkala. Únava a zklamání jí braly sílu dolovat z n j pravdu. Navíc ji zneklid oval pocit, že mu v í jako málokomu, což jí mohlo v budoucnu zkomplikovat život. Pak do sebe jediným rychlým pohybem obrátila zbytek bourbonu a vstala. „Jdu popohnat své ove ky. Do Klání zbývá šest dní a my se musíme pokusit o zázrak.“ 105

Ková také dopil. „I já mám práci. Nerad bych, aby si Jack myslel, že jsem na n j zapomn l.“ Spole n vyšli z prosklené kóje a vydali se každý za svými povinnostmi. JFK mí il do svého bytu, hý kající si vidinu horké sprchy a n kolikahodinového spánku. Jak m l velmi brzy zjistit, ani jedno mu nem lo být dop áno.

106

MUŽ ZE SKLEN NÉHO DOMU Ze v místnosti n kdo je, poznal JFK ješt d ív, než rozsvítil. Odér, který se zde vznášel, v sob mísil pach strojního oleje a potu a Ková ovi se zdálo, jako by tuto t askavou kombinaci už n kde cítil. „Žádnej strach, kamaráde. Jen dál,“ uslyšel ze tmy hlas, který mu také p ipadal pov domý. Zmá kl tla ítko na st n a žluté sv tlo ozá ilo obývací pokoj služebního bytu a také gildovního ex-pátra e Harolda Lloyda, mhou ícího malá prase í o ka utopená v masité tvá i. „M žu v d t, co tady d láte?“ zeptal se JFK a obez etn se rozhlížel. Tlus och zvedl ruce a ukázal na agent v kabát, v n mž p ed cestou do kosmického p ístavu nechal pistoli. „Jen klid, vaše holka je po ád na svým míst a mý úmysly nejsou možná nezištný, ale rozhodn jsou estný.“ JFK za sebou zav el a sedl si na pelest postele tak, aby vid l nejen na Lloyda, ale i na dve e do koupelny. N kdo se tam mohl klidn schovávat. „Tak ven s tím, vy skaute,“ pobídl muže p ed sebou. „ emu vd ím za vaši pon kud netradi ní návšt vu?“ Harold Lloyd se spokojen rozvalil v k esle. „Našel jsem Jacka, kamaráde,“ ekl. Ková m l co d lat, aby se nerozesmál. „Cože? istil jste podp rné sloupy a našel ho schovaného za jedním z nich?“ Zdálo se, že muž posmutn l. „Takovouhle reakci bych ekal spíš od Tribetta, asi jsem se ve vás splet,“ za al pomalu vstávat. JFK ho zarazil. „Klid, klid, Harolde, omlouvám se.“ Gestem ruky mu nazna il, aby si op t sedl. „Mám za sebou pár náro ných hodin, takže jsem trochu podrážd ný. M žeme za ít znova?“ Ex-pátra se zase svalil zp t, až k eslo zaprašt lo. Stále ješt se tvá il nasupen . 107

Ková vstal, p ešel k baru a otev el ho. Ješt než sta il ne ekanému návšt vníkovi n co nabídnout, zaslechl za sebou: „Whisky, se sodou a ledem.“ JFK p ipravil pro oba pití, a když Lloydovi podával sklenici, zeptal se: „Myslel jsem, že jste s hon ním Jacka skon il, že -“ „- m Tribett vystrašil tak, až jsem zalez do podzemí? Malý, vystrašený Lloydí ek?“ Ková to rad ji nijak nekomentoval a vrátil se na své místo. „Taky si to všichni m li myslet. Nadutec Tribett, baronka Techlowitzová a hlavn … Jack,“ ekl Lloyd. „Najednou jsem byl pan nikdo. Ale pan nikdo mající podez ení, Ková i.“ „Povídejte.“ Tlus och kývl k po íta i na stole. „Pus te ten krám. N co vám ukážu.“ JFK to ud lal, ímž se vystavil Lloydov t sné - a pon kud zapáchající - p ítomnosti. Jestli ale byla pravda, co tvrdil, dala se taková ob podstoupit. Ex-pátra se p ipojil na Sí a s pomocí hesel, která mu Ková ekl, se dostal do databáze obsahující vyšet ovací spisy, týkající se novodobého Jacka Rozparova e. „N co jsme p ehlédli?“ napil se Ková whisky a sledoval Lloydovo po ínání. „To se nedá tak íct,“ nesouhlasil jeho ex-kolega. „Jen tady, podívejte,“ ukázal na telefonické hovory, které p ijaly nezv stné prostitutky n kolik hodin p ed tím, než zmizely. „Ano, vidím. Opakují se tady n která ísla. Stálí zákazníci. Ale ani jedno nefiguruje u všech.“ „Ani nemusí,“ zamumlal pon kud záhadn Lloyd a ukázal na jedno z nich. „Tenhle nás zajímá.“ „Grazimor Pakolodis?“ p e etl JFK z obrazovky. „Kdo je to?“ „Jeden z t ch cáklouš zespodu.“ Ex-pátra k n mu vzhlédl, a když zaregistroval Ková ovo nepochopení, vysv tlil: „Však víte, byl jste tam. Reziden ní tvr filosof , um lc , magnát ve výslužb , zbohatlých zkrachovalc a dalších existencí. Pakolodisovi se tam íká Muž ze Sklen ného domu.“ 108

„Poetické,“ zahuhlal Ková do sklenice a vyprázdnil ji. „Ale vyšet ovací spisy - vámi podepsané spisy - tvrdí, že podez elí z okruhu zákazník t ch žen byli vyslechnuti. Podrobeni domovní prohlídce a pak ješt n jakou dobu sledováni.“ „P esn tak. A tenhle hajzl,“ poklepal na Pakolodisovo jméno Lloyd, „si to um l spo ítat. Podívejte. Po t ech holkách nastal nevídanej humbuk, pátra i stáli na každým rohu, takže mu nezbejvalo, než n jakej as sekat latinu. Gildovní jednotky se zakrátko stejn stáhly.“ „Takže mu sta ilo dávat pozor na vás a na Tribetta,“ doplnil JFK. „A pak už jenom na Tribetta,“ p ikývl Lloyd. „Ale já tu po ád byl. Sledoval jsem p t vytipovanejch chlápk . Jednoho po druhým. A jak zmizely další dv holky, dva z podez elejch byli z obliga. Další exnul p i nakládání kontejneru na druhým podlaží.“ „A ti zbývající? Grazimor Pakolodis a…?“ „Na toho druhýho zapome te. Je to taky echtovní magor zezdola, ale Jack je Pakolodis.“ Ková nalil další sklenku a tentokrát si z edil i svou whisky. „Pro jste o tom tak p esv d ený?“ Lloyd vypnul po íta a znovu vm stnal sv j masivní zadek do nebohého k esla. „Víte, pro d lám s montérama tam dole?“ zeptal se, ale JFK to pochopil jako e nickou otázku, a tak ho nechal mluvit. „Protože jsem zažádal o p eložení. Hned jak jsem vylou il chlápky seshora.“ „Cht l jste být nablízku t m dv ma z Rezidence,“ ekl za n j Ková a p itom cítil, jak mu od kone k prst projíždí t lem dob e známý pocit. Znovu byl na stop . „Sledoval jsem je dnem i nocí. A po ád nic.“ Lloyd hlasit usrkl ze sklenice a pobryndal si bradu. „Pak jste se tam objevil vy a ekl jste mi o tom chlápkovi s želatinovým ksichtem. Jako by ho m l jen tak nahrubo nahozenej.“ JFK ekal, co se dozví dál. „A já ho dneska ráno vid l,“ zatvá il se ex-pátra triumfáln . „Sledoval jsem ho až do Sklen nýho domu.“ 109

„Mohl to být Pakolodis?“ zeptal se Ková . „S n jakou biomaskou na obli eji, aby nebyl poznat?“ Lloyd se bou liv rozchechtal. „To opravdu ne,“ ekl s tvá í tak brunátnou, až m l JFK strach, že dostane infarkt. „Pakolodis je podobná váhová kategorie jako já a tenhle byl fakt sušinka. Vždy jste ho vid l.“ „Takže jsou dva,“ ekl Ková . „Ale po ád mi není jasné, pro jste p išel za mnou. Zvládnul byste je oba a dostal metál.“ Lloyd se na n j pronikav zadíval a skrz to obrovité t lo spat il agent lov ka stejné krevní skupiny: neúnavného slídila, chlápka, jenž jde za svým, i kdyby ho to m lo stát život. A také muže, ve kterém se proklat spletl. „Nestojím o metály, Ková i,“ ekl Lloyd. „Vy jste pov ený pátráním po Jackovi, proto jdu za vámi. A já chci toho hajzla dostat. A jestli na n j a toho jeho poskoka budeme dva, tím líp.“ „Podle protokolu bychom m li tohle všechno nahlásit Tribett ovi,“ pokusil se o ú ední tón JFK. A oba dva se pobaven ušklíbli, Lloyd se vyhrabal z k esla, a zatímco ekal, než se Ková alespo trochu opláchne, zkontroloval svou nelegáln drženou zbra . Také agent si navlékl postroj s podpažním pouzdrem, z n hož vy uhovala masivní pažba ezety, a oblékl si kabát, „Harold,“ nap áhl k n mu jeho spole ník mohutnou pravici. „John,“ stiskl mu ji Ková . „Pro p átele JFK.“ A pak se oba pátra i vydali ukon it ád ní únosce a pravd podobn i n kolikanásobného vraha, ve ejností p ezdívaného Jack. Ková ovi p ipadalo, jako by odtud nikdy neodešel. Jako by mezi tím, kdy byl v nejspodn jším pat e Prstence poprvé, a sou asností neexistovalo nic. Žádný kosmický p ístav, žádný kyberprostor, o tisícovkách kosmických lodí p ipravených vrhnout se jako jest ábi na ko ist ani nemluv . Kr ili se s Lloydem na dohled reziden ní tvrti, za sebou les kovových sloup , nesoucích váhu horních podlaží. V t chto no ních hodinách byly domy p ed nimi ztichlé, utopené v temnot , jen místy ed né tlumeným sv tlem stanoviš hlídek. 110

Netrvalo dlouho a nedaleko nich se ze tmy vyno il strážný s nasazenými brýlemi pro no ní vid ní. Obuškem si poklepával po noze. Zrovna n co íkal, patrn se p es Sí domlouval s kolegou p echázejícím o n kolik desítek metr dál. Ková nahmatal ve tm na zemi jakýsi p edm t a hodil ho mezi sloupy. V kovovém lese to kovov cinklo a hlída se bleskurychle oto il. Byl to dokonale vycvi ený profesionál, protože okamžit držel v ruce pistoli. „On tam snad nep jde,“ zahuhlal Lloyd, a když už se zdálo, že bude mít pravdu, strážný se pohnul, Ud lal jenom pár krok , ale i to sta ilo. Za jeho zády prob hla dvojice stín a p itiskla se k zadnímu traktu jednoho z dom . Lloyd se vydal vpravo. P es svou tlouš ku se pohyboval p ekvapiv potichu, nebýt toho, že ob as zafun l. Cestou ke Sklen nému domu minuli ješt jednoho hlída e, respektive ho nechali, aby minul on je. Ze jsou u cíle, nemusel Ková ovi Lloyd ani nazna ovat. V ad mnohdy bizarních budov tahle vynikala materiálem, z n hož byla vytvo ena. Matné kou ové sklo ve tvaru desek r zných tvar dávalo dohromady stavbu, kterou nemohl vyprojektovat nikdo se zdravou myslí. Skoro se zdálo p ízna né, že její majitel unáší stárnoucí prostitutky a pravd podobn s nimi pak d lá v ci, o kterých te bylo neradno p emýšlet. V tichu noci cosi zachrastilo a odražené sv tlo se zalesklo na svazku starožitných klí a paklí , což bylo v této hypermoderní realit n co tak ka nep edstavitelného. Ková poklepal Lloydovi na rameno a nazna il pohyb záp stím, kterým se otevíraly všechny dve e na Prstenci - te ky umíst né místo zámku si p e etly signifikaci, a pokud souhlasila se vzory uloženými v jejich pam ti, pustily doty ného dovnit . Tlustý pátra zavrt l hlavou, významn zvedl klí e, ud lal gesto zahrnující celou reziden ní tvr a významn si za ukal na elo. JFK rozum l: zdejší obyvatelé byli podle Lloyda blázni lpící na mnohdy nesmyslných tradicích.

111

Archaické nástroje odvedly svou práci a odem ený zámek klapl. Sklen né dve e do Sklen ného domu se otev ely stejn tiše, jako byly tiché jeho útroby. Lloyd schoval svazek klí a vytáhl zavírací n ž. Pak p ejel prsty podél prahu, až nahmatal kabel, který následn p e ízl. Poslední z p ekážek, nepo ítaje samotného majitele, byla za nimi. JFK musel smeknout, protože tlustý ex-pátra se p ipravil opravdu na všechno. ímž se cestou sem samoz ejm pochlubil, v etn toho, jak se mu poda ilo prost ednictvím najatého hackera vydolovat ze Sít projektovou dokumentaci Sklen ného domu, v níž bylo zaneseno vše, v etn bezpe nostních systém . Ková vešel první. P ivykal si na tmu kolem, v ruce p ipravenou zbra . Lloyd se do omezeného prostoru vm stnal také a zav el za nimi. „M žeš,“ zašeptal. JFK posvítil na zem bodovou baterkou a rychle se p emístil dál do nitra domu. Za krkem cítil dech i pot svého tlustého par áka. Z dokumentace v d li, že se ocitli v chodb , která procházela budovou od zadní st ny až k pr elí vedoucímu k prosklené galerii. V p ízemí napravo se nacházela Pakolodisova sbírka um leckých p edm t , nalevo kuchyn a sociální za ízení. Obytné prostory v etn ložnice, pracovny a salonku, kde Pakolodis mohl p ijímat hosty, kdyby ho tedy v bec n kdo navšt voval, byly v prvním pat e. JFK se zastavil u schodišt , které do n j vedlo, a zaposlouchal se. V dom bylo krom Lloydova fun ní ticho. Sotva však vstoupil na první schod, perifern zahlédl pohyb. Vrhl se na zem d ív, než uslyšel tiché št knutí výst elu. Dopadl na schody a vypálil po úto níkovi. Stejn jako on m l navolen mód s tlumi em, takže se vše odbylo bez hlomozu, který by mohl p ivolat strážce. Harold Lloyd napravo od n j zachropt l a svalil se na zem, podobný zvuk se ozval i z chodby nalevo. JFK tam namí il sv tlo baterky a s namí enou pistolí se tam rozb hl. Na zemi ležel muž, jehož si nechal utéct po té, co p išel do této reality. Vyzáblá postava s k ží, jež prakticky postrádala pigment, se Ková ovi doslova rozt kala p ed o ima. Nevýrazné 112

rysy se vyhladily, celé t lo se propadlo do sebe a po n kolika sekundách již na zemi leželo pouze oble ení a boty, utopené v jakémsi vazkém biologickém koloidu. JFK se probral z transu a rychle se vrátil k Lloydovi. P íklekl k tlustému pátra i, který ležel na zádech, s kulkou uprost ed ela a se skelným pohledem up eným již n kam mimo sv t oby ejných smrtelník ; Ková mu zatla il o i a vstal, Pomalu se oto il za bublavým zvukem, ozývajícím se z míst, kde se zbytky tvora, který zabil Harolda Lloyda, vsakovaly do podlahy Sklen ného domu, N kde uvnit v d l, že to nebyl vrah, po n mž šli, Ne, skute ný Jack se nacházel tam, kde m la být umíst na sbírka Grazímora Pakolodise. Tam, odkud p icházel prapodivný nep irozený zápach, z n hož se agentovi zvedal žaludek. John Francis Ková p ekro il oble ení, koleni n hož se rozlévala biologická louže, a vstoupil do rozlehlé místnosti, Její celá p ední st na byla prosklená, aby sem za dne dopadalo sv tlo odrážející se od planety. Zbytek prostoru zabíral Jack. Obrovitá biomasa se p evalovala po pokoji od podlahy ke stropu a obtékala st ny po Ková ov pravici. Šero milosrdn zahalovalo v tšinu detail , alé lidská mysl bývá v takových chvílích ošidná a dovede vykreslit p edstavy mnohdy d siv jší, než jaká je nakonec skute nost. JFK cht l usko it zp t do chodby, ale z kypícího monstra se vymrštilo chapadlo a s ne ekanou silou ho sev elo kolem záp stí, až s bolestivým zaúp ním pustil pistoli. Následn byl smýknut doprost ed mazlavého království tohoto tvora a p inucen kleknout na kolena. Bránil se, ale moc platné mti to nebylo. Další chapadla se vyno ila z temnoty a spoutala ho lépe než sv rací kazajka. N kde v racionální ásti svého mozku, udupané a zahnané do kouta, Ková v d l, že má p ed sebou degenerující klon, pravd podobn uprchlý z Ar éliiných laborato í. To byla také jedna z teorií vyšet ovatel , která se te ukázala jako pravdivá. Proto Jack unášel jedny z nejpostradateln jších len lidského spole enství: stárnoucí prostitutky, potácející se na hran života a 113

živo ení. Práv z jejich t l bylo vybudováno tohle obrovité monstrum, snažící se za každou cenu zachovat vlastní existenci. Ková se v neúprosném sev ení dusil a zoufale se bránil snaze tvora vtáhnout ho do svých útrob. A jak postupn upadal do bezv domí, do mozku se mu s razancí buldozeru vtla ila cizí mysl, la ná a nenasytná, pátrající a vš pohlcující. S tím, jak ovládala jednu Ková ovu myšlenku za druhou, propoušt la k n mu st ípky informací, které potvrdily jeho teorii. Umírající klon, jehož sou ástí byl i p vodní majitel Sklen ného domu, Grazimor Pakolodis, si sem opravdu volal kurtizány a následn je pohlcoval. Když už byla tato taktika p íliš nápadná, vyd loval si z ob ího t la želatinového fámula, kterého posílal na lov. Ková ovo zarputilé v domí kapitulovalo a už jen ekalo na sv j konec. Um lá entita pronikla i do posledních neurálních synapsí a… …náhle se zarazila. Pak sebou škubla, jako by ji n co vyplašilo, a za ala se stahovat. A ješt než JFK upadl do milosrdných mdlob, v d l, že usp l i ve druhém úkolu. Našel legendu Ková Rovnováhy. Respektive její stín… Výhled na Sluncem ozá enou Zemi byl opravdu nádherný, ale John Francis Ková se n jak nemohl p im t k tomu, aby ho doopravdy ocenil. Nechápal, co se stalo. Ješt p ed okamžikem zápasil o vlastní bytí a nebytí, te sedí na terase v k esílku z imitace ratanu a shlíží na mra na kumulující se nad Austrálií. Ohlédl se a za sebou spat il Sklen ný d m, který v denním sv tle p sobil jako obrovitý erný drahokam. JFK se oto il zp t a zjistil, že napravo od n j stojí stolek se dv ma orosenými sklenicemi a za ním ve stejném k esle sedí neznámý muž. Byl atleticky stav ný, oble ený do pohodlných plát ných kalhot a bavln né košile s vyhrnutými rukávy, odhalujícími opálená p edloktí. Jeho obli ej vypovídal o cílev domé mysli, která si vždy najde n co, s ím je možno se porvat: po ínaje masivní bradou, výrazným nosem a kon e tmavýma inteligentníma o ima, jisk ícíma te pobavením. 114

„Co se to sakra d je?“ zavr el agent a chystal se postavit. „Vítejte u m , pane Ková i,“ promluvil jeho spole ník a šibalsky mrkl: „Nebo snad ve mn ?“ JFK dosedl zp t a zpytav se na muže p ed sebou podíval. „Profesore Maurby?“ Ta dv slova vyslovil na mlhavém pomezí mezi konstatováním a otázkou. „Ne tak úpln , Johne,“ zavrt l hlavou muž. „Byl jsem vytvo en z tkán profesora Fredericka Andrewa Maurbyho. Ale pro zjednodušení m m žeš oslovovat jeho jménem.“ „Málem jste m zabil!“ Maurbyho klon si schoval ústa do dlan a pištiv se zachichotal. S ohledem na jeho vizáž to p sobilo více než nepat i n . „Omlouvám se, Johne,“ ekl a pozvedl sklenku. „Napijme se na p átelství, ano? Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, že pracuješ pro Agenturu.“ JFK se rozhlédl. „To už je den? Jak dlouho jsem byl v bezv domí?“ Naklo ovaný v dec stále držel sklenici nap aženou k p ípitku. „Není den, Johne. Je stále hluboká noc. Od našeho setkání uplynulo sotva pár vte in,“ ekl. „Takže tohle se mi zdá?“ „Dá se to tak íct,“ p isv d il Maurby. „Stimuluji tv j mozek, aby tohle vnímal jako realitu. Neexistuje jiný zp sob, jak se mnou komunikovat. Už ne.“ Ková zvedl sklenici a ned v iv se na ni zadíval. „Co to je?“ V dec v širokém úsm vu odhalil bílé rovné zuby. „Všechno, co si budeš p át.“ JFK si s ním p i ukl a napil se. Protože mu tekutina evokovala vodu, byla to voda. Velmi rychlou asociací došel k vodce a pak se rozkašlal, protože polkl p íliš velký doušek tvrdého alkoholu. „ ekám tu na tebe, Johne,“ promluvil Maurby, když dna sklenic cinkla o stolek. „A už jsem se bál, že se nedo kám. Že moje zpráva nedorazila.“ „Takže ten e-mail jste poslal vy?“ 115

„P esn tak.“ Maurby se Ková ovi zadíval do o í. Ty jeho byly temné a ukrýval se v nich samotný as. „Dívej se,“ doneslo se k agentovi zdánliv odnikud a on místo galerie s vyhlídkou na Zemi spat il hypermoderní laborato … …a v ní nahého profesora Fredericka Maurbyho, prohlížejícího si v zrcadle své znovuzrozené t lo. Pak se nad jeho pravým ramenem objevila erná maska, protnutá dv ma st íbrnými pruhy, jež tvo ily písmeno X. „Vítej mezi živými, Fredericku.“ Hlas zn l jako ozv na z dávno ztracené kobky. Maurby se na n j nepodíval, up en hled l po ád p ed sebe, ale jeho rty vypustily jediné slovo: „Ty…?“ „Našel jsem tv j hrob,“ pronesl Xaverius Hawk a Maurby tušil, že se pod maskou samolib usmívá. „Co po m chceš?“ zeptal se, i když odpov znal. „To, co je v tvém mozku, Frede,“ potvrdil mu správnost jeho odhadu X-Hawk. A potom se obraz zamlžil a JFK op t sed l na terase se svým lehce vyšinutým spole níkem. „P edpokládali jsme, že za tím vším je lord z Jest ábí Lhoty,“ ekl Ková a znovu se napil. Tentokrát pro jistotu whisky. Tekutina ve sklenici poslušn ztmavla. „Muž, kterého jste vid l s X-Hawkem, je m j p edch dce, prvotní klon, vytvo ený v laborato ích tam dole,“ ukázal Maurby na Zemi. „Mu ili ho a nutili ke spolupráci. N kolikrát málem zem el.“ Ková si všiml, jak se v levém oku sebev domého v dce objevil neurotický tik. „Tajn se mu ale poda ilo vytvo it sekundární klon, M ,“ poklepal si s p ehnanou gestikulací na hru , „A propašovat m sem, na Prstenec.“ „Pak poslal e-mail po n jakém X-Hawkovu poskokovi, který cestoval mezi tímto sv tem a bazální realitou Agentury,“ dovodil si JFK. Maurby p isv d il. 116

„Hyperprostorové sou adnice vedly na Prstenec, jediné relativn nehlídané místo celého zbroja ského komplexu. Navíc kryté deštníkem inrealitních oken, používaných kosmickou flotilou. No nejsme my filutové, Johne?“ Zašklebil se jako d cko, kterému se poda il ne ekaný kousek, a tik v oku se mu zhoršil. Ková ho sledoval s obavami, „Co se stalo, profesore?“ zeptal se p ímo. „Pro musely zem ít ty ženy?“ Maurbyho d tinskost vyst ídala potla ovaná zu ivost. „Za to m žete vy, Ková i!“ zasy el nenávistn . „Kde jste se flákali, co? Musel jsem ekat, víte? Než se naše slavná Agentura kone n rozhoupe a n koho sem pošle!“ ude il p stí do stolu, až sklenky nadsko ily. „Klid, profesore,“ snažil se ho JFK utišit, ale marn . „Jedni ka dole musel improvizovat, chápete?“ vychrlil ze sebe Maurby a n kolikrát divoce zaškubal hlavou. Agent si odvodil, že Jedni kou myslí prvotní klon stvo ený X-Hawkem. „Nem l p ístup ke všem technologiím, víme? Musel si, kurva, poradit!“ za val pološílený v dec a z úst mu vylétly chomá e bílé p ny. Ková vysko il ze židle a uchopil muže za ramena. „Uklidn te se, profesore,“ p itiskl ho do k esla a podal mu sklenici. „Napijte se, uleví se vám.“ Maurby ho poslechl, a když záchvat odezn l, JFK se zase posadil. „Bun ná struktura mého t la není dokonalá,“ ekl klon unaven . „Jedni ka po ítal s tím, že Agentura zareaguje rychleji, ale nestalo se. Za al jsem se doslova a do písmene rozpadat, Johne. A abych vydržel, abych tu byl, až se n kdo objeví, a já mu mohl p edat zprávu, musel jsem najít stavební materiál pro sv j degradující organismus. Pot eboval jsem biologickou hmotu.“ Agent ho tiše sledoval, zatímco se v n m p evalovala sm sice mnohdy protich dných pocit : po ínaje zd šením, p es znechucení až k pouhé lítosti. „A všechno muselo být naprosto utajené. Nikdo se nesm l nic dozv d t. Co jsem m l proboha d lat jiného?“ Maurby vzhlédl ke Ková ovi, jako by od n j ekal rozh ešení. 117

„Jsem tady, profesore,“ pronesl místo toho. „A za tu dobu, co jsem vás hledal, se mi poda ilo n co málo zjistit.“ Maurbyho klon se dychtiv napil. JFK si až nyní všiml, že ani z jedné sklenice obsah neubývá. „Takže víte, že X-Hawk tenhle sv t kompletn p ebudoval na obrovskou vojenskou základnu. A že její síla je namí ená proti Agentu e a všemu, co ochra uje,“ ekl Maurby o poznání vyrovnan ji. Evidentn najel na komunika ní mód, pro n jž byl vytvo en. „A také vím,“ navázal Ková , „že jste definoval tak zvanou Negaci Maurbyho efektu. A že pokud se k ní Xaverius Hawk dostane, bude pro n j ovládnutí paralelního metauniverza záležitostí n kolika hodin.“ Klonovaný v dec se zatvá il nechápav . Agentovi se zdálo, jako kdyby se jeho obli ej za al rozt kat. „Nerozumím vám,“ ekl Maurby. „Jaká Negace? Nic nedokáže obejít zákonitosti mé teorie. Ano, pokusil jsem se o to n kolikrát, ale vždycky jsem selhal. Maurbyho efekt je nezpochybnitelný!“ „A ta rovnice, kterou obsahoval váš e-mail?“ Profesor se cht l usmát, ale tvá e mu skanuly na ramena. A koli nemohl artikulovat, JFK ho stále slyšel, jako kdyby se nic ned lo. „Byl to jen há ek, Johne. Pobídnutí, aby Agentura sp chala, aby si uv domila, jaké nebezpe í hrozí. Nega ní rovnice je pouhé torzo - nikdy nem la ešení.“ Realita kolem Ková e se za ala rozpadat spolu s Maurbyho klonem. Nejd ív zmizela Zem , sklenice se slily s deskou stolu a v terase se objevily trhliny. „Chci už pry , Johne,“ zaševelilo zdánliv odevšad. „To, co jsem m l splnit, jsem splnil. Už to trvá moc dlouho…“ Ková se postavil a musel zabalancovat, protože se naklonila podlaha. „Vyprav se s Amélií dol , Johne,“ donesl se k n mu ješt hlas Fredericka Maurbyho. „Klí máš ve svých kostech…“ „Jaký klí ?“ za val JFK do bi ovaného chaosu kolem sebe. „Nerozumím!“ 118

Ale už se neozvalo nic. Žádné vysv tlení, žádné rozlou ení, žádné požehnání. Zbyla jen tma. A koli se ve Sklen ném dom umyl, Ková ovo oble ení stále intenzivn páchlo. Ranních ptá at našt stí nebylo tolik, protože teprve svítalo, i tak se ale JFK snažil dojít k podniku Black Dahlia mén frekventovanými cestami. V sídle mrtvého Grazimora Pakolodise ho probrala modravá zá e planety. Ležel s hlavou položenou na prahu dve í vedoucích na terasu. To ho zachránilo p ed utonutím v bazénu zapáchajícího hlenu, ve který se zm nila místnost s Maurbyho degenerujícím klonem. Dopotácel se do koupelny, opláchl se a z nejhoršího dostal i košili, kabát a kalhoty. Potom d m d kladn prohledal, p i emž našel nejen v ci unesených prostitutek, ale také soukromý výtah. Než ho využil, p ikryl ješt Lloydovo obrovité t lo vln ným p ehozem a cestou do horních pater Prstence zavolal Kešhi Tribettovi. Vládního pátra e vytáhl z postele, ale nedbal jeho podrážd ných e í a domluvil si s ním sch zku v Black Dahlii. Bylo to p inejmenším symbolické. V hlav se mu zatím p evalovala Maurbyho poslední slova o tom, aby se s Amélií dostali na Zemi a že jakýsi klí spo ívá v jeho kostech. Možná za to mohla únava, ale než mu došlo, co tím klon myslel, už otevíral stylov poškrábané dve e restaurace. Jásání Heuréka! muselo po kat, protože Tribett zde už sed l, zažloutlý vyhublý ksicht kyselý jako vždy, a opatrn usrkával horkou kávu. Ková se posadil naproti n mu a p es Sí si objednal ernou perlu Karibiku. „Jak se vede takhle po ránu?“ zahlaholil v dobrém rozmaru. Tribett vycenil svoje ko ské zuby. „Vysypte, co musíte,“ zasy el, „a ušet ete m vašich žoviálností.“ JFK po kal, až p ed ním p istane hrnek s kávou, a pak do n j obrátil panáka bílého rumu, který na p istávací plochu stolu dosedl vzáp tí. Vládní pátra ho p itom sledoval jako obzvláš odporný hmyz. 119

„Je to za námi, kamaráde,“ nenechal se odradit od hrané bodrosti Ková a svému prot jšku poslal po stole tašti ku z falešné krokodýlí k že. Tribett po ní hmátl, ale jak se jí dotkl, zbledl. „Odkud to máte?“ zachr el. Ková zvážn l: „Našel jsem ho, pane Tribette. Zneškodnil jsem ho. A tohle m l doma.“ Nažloutlá pokožka vládního oha e zbledla nevídanou rychlostí. „Yolana…,“ zašeptal a s nad jí vzhlédl. JFK zavrt l hlavou. „Žádná z nich, je mi líto.“ Tribett m l v o ích irou nenávist. „Je mi naprosto u prdele, co vám je nebo není líto, vy hnido.“ Agent se z míry vyvést nenechal. P i vší úct k Yolan Rad ivus to hodlal dát tomuhle arogantnímu zamindrákovanému blbci sežrat se vší parádou. „Tak zvaný Sklen ný d m ob ana Grazimora Pakolodise v reziden ní tvrti,“ ekl místo toho s blahosklonným úsm škem. A p estože se Tribett nezeptal, dodal: „Byl to klon uprchlý z laborato í BIOTECHU.“ V kapse p itom žmoulal lahvi ku od lék , kterou našel v Pakolodisov koupeln . Nabral do ní trochu koloidu a pe liv ji uzav el. Hodlal ji dát Amélii, aby v laborato ích vyp stovali d kaz, kdyby se snad n kdo namáhal zjiš ovat, zda šlo opravdu o produkt její gildy. Ková dopil a zvedl se. „Povinnosti informovat vás jsem u inil za dost, pane Tribette. Te m omluvte, m l jsem pon kud náro n jší noc než vy a pot ebuji se vyspat.“ Ud lal prvních pár krok ke dve ím, ale pak se ješt vrátil. „Pamatujete si na Harolda Lloyda, pane Tribette? Možná budete p ekvapený, ale to on odhalil Jackovu identitu. Bohužel ho ten parchant sta il zabít. Za i te mu d stojný poh eb, bu te tak laskavý. Takový, jaký si zaslouží ti nejlepší pátra i.“ Tribett drtil Yolaninu kabelku, ale zu ivost ve tvá i zkrotil. 120

„Dostanu vás, Ková i. Na to vemte jed, že vás dostanu.“ JFK se zazubil: „Jestli k tomu budete p istupovat s takovým úsilím, jako k dopadení Jacka, myslím, že m žu klidn spát.“ Posm šným gestem vládnímu oha i zasalutoval a vyšel na galerii. Prstenec se probouzel a lidé sp chali za svými cíli tak jako tenkrát, když tu stáli s Yolanou a domlouvali si ve e i. John Francis Ková p ehlédl mumraj kolem sebe a potom se vydal do centrály BIOTECHU. Protože jestli cht la Améliina gilda vyhrát Klání, opravdu nem li asu nazbyt.

121

T ETÍ MEZIHRA Sotva Wolfgang dosedl do auta, v d l, že v n m není sám. Dotyk hlavn na zátylku mu jeho pocit potvrdil, ale jakmile sto il o i ke zp tnému zrcátku, tlak zbran zmizel a vedle pravého ucha mu suše št kl výst el z pistole s namontovaným tlumi em. Zrcátko se rozlétlo na drobné st ípky. Major sta il ucuknout, p esto mu jeden rozsekl tvá , až se objevila krev. Nebylo jí moc, a tak se ji ani nesnažil set ít, jen vy kával. „Je te,“ rozkázal hlas napravo za ním, z ehož poznal, že nezvaní návšt vníci jsou dva. Wolfgang nastartoval, rozsvítil sv tla a vyjel z ady aut, stojících v podzemních garážích ženevské pobo ky agentury ER Jak projížd l kolem budky strážného, muž sedící za ním na okamžik pistoli odtáhl. Major se o nic nepokusil. Jeho sch zka s Hennigem v tovární hale byla akcí a tohle byla reakce. Jen doufal, že na jejím konci bude nejen živý, ale zase o krok dál ve smrtonosné h e o budoucnost paralelního metauniverza. Wolfgangovo šedivé Audi S5 se vno ilo do nastávajícího soumraku, projelo areálem CERNu a za hlavní branou zastavilo p ed silnicí vedoucí do Ženevy. „Pokra ujte tam, kam jste cht l jet. Naši záležitost vy ídíme cestou.“ Major zapnul pravé sm rové sv tlo, za adil rychlost a auto se rozjelo ke švýcarské metropoli. „Co po mn chcete?“ zeptal se a p itom p emýšlel, zdali hlas doty ného zná. Muž hned neodpov d l. Snad tím cht l Wolfgangovi nazna it, že to, jestli n co ekne i nikoli, a hlavn kdy a jak, záleží pouze na n m samotném. „Jednomu našemu spole nému p íteli jste prozradil pom rn zajímavé informace. N které z nich jsme si prov ili a musíme p iznat, že na nás ud laly dojem.“ 122

Wolfgang beze slova ídil. „Ten p ítel se zmínil o tom, že byste se rád stal lenem klubu,“ pokra oval muž. „Takže jsme si prošli vaši složku, majore, a zjistili jsme zajímavé v ci.“ „Opravdu?“ zeptal se sarkasticky Wolfgang. Blížili se k Meyrinu, který už zá il pouli ními lampami a rozsvícenými okny v domech, jejichž obyvatelé se chystali k páte ní ve e i. „Opravdu,“ ekl muž a v tom slov zazn l varovný podtón. „Jste zajímavá figurka, Wolfgangu. Když se dva perou, jste t etí, který p ihlíží a pak slízne smetanu.“ „Trochu silná slova.“ „Myslím, že v hrubých rysech vystihují vaši povahu.“ „Netušil jsem, že jsem takový pros á ek.“ Muž se zasmál. „Možná si na n j jenom rád hrajete. Možná nás vodíte za nos a rozehráváte další ze svých one-man show. Možná se už nem žete do kat, až se nachlemtáte z kýble plného sladké odm ny.“ „Já smetanu nerad.“ Vyjeli z Meyrinu a Wolfgang p epnul potkávací sv tla zp t na dálková. „Mám po ní vyrážku.“ Tentokrát z stal chlap na zadním sedadle zticha. „Víte,“ pokra oval major, „v život n kdy p ijde doba, kdy se musíte rozhodnout, jakému fotbalovému klubu budete fandit. A já mám slabost pro vít zné týmy.“ „Moc hezká slova, Andreasi, jen co je pravda. Ale po ád jenom slova.“ „Je mi to jasné,“ p ikývl Wolfgang a pohlédl doleva, kde leželo ženevské mezinárodní letišt . „Budu muset složit nová kovskou zkoušku.“ „P esn tak. A pokud Jí zvládnete, stanete se sou ástí man aftu, který má jenom ty nejv tší cíle.“ O tom nepochybuji, pomyslel si major, ale nahlas ekl: „Takže kolik uzl se budu muset nau it?“ A muž sedící ve tm zadního sedadla mu to ekl. Když na to Wolfgang pozd ji vzpomínal, nedokázal si p esn vybavit svoje emoce. M l husí k ži? Zježily se mu chlupy na 123

rukou? Cht lo se mu zvracet? Sev ela mu srdce ledová ruka? Z ejm nic z toho, protože major Andreas Wolfgang se za bezcitného bastarda nepovažoval, on jím skute n byl. „Ud lám to,“ souhlasil a bylo mu jasné, že tohle je jedna z v cí, které se Ljuba a její d cka nikdy nesm jí dozv d t. Infiltrace mezi nep átele se ukázala jako velmi drahá záležitost, ale on byl ochoten tuhle cenu zaplatit. Dob e v d l, že v budoucnu to bude muset ud lat ješt n kolikrát a nebude se mu to líbit. „Tady zastavte,“ p ikázal muž a Audi zastavilo na temném míst mezi dv ma lampami. Ženeva už byla na dohled, osv tlovala nebe za obzorem jako práv bombardované Dráž any. „Instrukce dostanete b hem osma ty iceti hodin,“ ekl nezvaný host a otev el dve e. Pistole zmizela z Wolfgangova zátylku, ale než mohl major v p edním skle kohokoli zahlédnout, prudký úder mu p irazil obli ej na volant. Než se vzpamatoval, klaply i druhé dve e a oba muži zmizeli ve tm . Major si sáhl na nos, a když se ujistil, že není zlomený, vytáhl kapesník a ot el si krev z tvá e. Zpoza terénní vlny se vyhoupla dálková sv tla a oslnila ho. Auto kolem n j rychle projelo, ale než se oto il, zastavilo tak daleko, aby nebylo možné rozeznat poznávací zna ku. Oba muži museli ujít po ádný kus cesty. ervená brzdová sv tla zhasla a v z zmizel ve tm . Nakonec se od krajnice odlepilo i majorovo Audi a jako m ra vábená sv tlem zamí ilo k Ženev . Cestou dom And ease Wolfganga h álo pomyšlení na záznamovou št nici ukrytou v adící páce. Alespo bude moci hlas srovnat se záznamy uloženými v agenturní databázi; jednoduše ud lá tah i skrytým jezdcem. Všechno bylo ale jinak, jak zjistil doma, když odposlechový ip umístil do p ehráva e. Z p ístroje se ozývalo pouze tiché šum ní. Jeho protihrá i byli schopn jší, než p edpokládal, což bylo vždycky dobré v d t. Andreas Wolfgang je nehodlal podcenit. 124

V tu samou dobu, kdy Wolfgangovo auto s dvojicí neznámých muž sedících na zádních sedadlech uhán lo k m stu, se u Ženevského jezera procházely dv ženy. Po ob ím vodotrysku n kolik stovek metr od b ehu poskakovaly stroboskopy, což byla atrakce, která zajímala maximáln turisty. A t ch tady v tento pošmourný podve er, b hem n hož za aly padat první kapky meteorology p edpovídané p ehá ky, moc nebylo. Bytewská se navlékla do krémového vycházkového plášt , zatímco Villefortová zvolila k plát ným t í tvr ák m sportovní mikinu s kapuci. Sch zky s muži dnešní ve er na programu nebyly, takže se rozhodla pro maximáln pohodlné oble ení. Navíc na chlapy nem la náladu, úpln sta ilo, že jí myšlenky zam stnával jeden z nich. „Mám o Johna strach,“ vyslovila nahlas své obavy. „Vím, že je profík vycvi ený pro podobné úkoly a že byl v podobné situaci už nes etn krát, ale n kde uvnit se bojím jako malá holka.“ „Zvládne to, Andreo,“ ujistila ji Bytewská. „Ur it se p i nejbližší p íležitosti ozve a budeme zase v d t víc.“ Došly až k zábradlí a ve sv tle sodíkové výbojky pozorovaly zvln nou Jezerní hladinu, kterou jen tu a tam z e ila dopadnuvší kapka. Park za nimi šum l, jak se jím proplétala lehká bríza mí ící sem od severozápadu. „A co jsme zjistili my?“ zeptala se Andrea a ho kost v jejím hlase byla nep eslechnutelná. Hned si také odpov d la: „Nic.“ Bytewská sev ela železné hrazení, až se jí bolestiv za ízlo do rukou. „Musíme být trp liví. Krá íme po led ten ím, než si dovedeme p edstavit,“ ekla. „Možná to tak nevypadá, ale to, co jsme zatím podnikli, už vyvolalo vlny. Jen k nám ješt nedorazily.“ „Nebo se ztratily n kde cestou. A my zjistíme, že naše snaha byla jen plácnutím do vody.“ Bytewská vyslala k vyšší a svým zp sobem i starší žen nesouhlasný pohled. „Nakažená malov rností? Ty?“ 125

„Nakažená strachem o Johna.“ „Andreas zjiš uje, kdo tahá v Agentu e za nitky upletené XHawkem,“ snažila se ji povzbudit Bytewská. „Hned jak budeme znát nep ítele, budeme moci provést protiúder.“ „V íš mu?“ Andrea vykro ila a podél b ehu se vydaly dál. „Myslím Wolfgangovi.“ Bytewská byla ráda, že se zrovna nacházely v temn jším úseku, protože nach ve tvá ích by vysv tlovala t žko. „V ím,“ ekla zdánliv klidn a okamžit si v duchu vynadala. P ece už mi není dvacet, sakra! „Doufám, že jsi vsadila na správného kon ,“ pronesla komtesa de Villefort bez jakékoli známky ironie. „I když chápu, že to nešlo jinak. Komu jinému by m li uv it, když ne Wolfgangovi.“ „Jsem ráda, že alespo ty to chápeš,“ p ikývla Bytewská, spokojená, že Andreu odvedla od neklidných myšlenek. To se ale p epo ítala. „A dál? Jak jsou na tom ostatní?“ zeptala se štíhlá žena a trochu ztlumila hlas, protože kolem nich prošel pár mí ící pravd podobn do blízkého kina. „Whitacker se po ád snaží najít toho, kdo zm nil sou adnice Johnova vyhnanství. Boorman komunikuje s KILLERem a hledá jakékoli nesrovnalosti v agenturní databázi, von Wonder se pokouší dopo ítat Maurbyho nega ní rovnici…“ „Nikita…,“ ekla Villefortová nahlas jméno, které ve spojení s šedovlasým profesorem napadlo i Bytewskou. „Je pod dohledem,“ ujistila ji. Villefortová pohledem zatékala kolem sebe, jako by hledala n co, na em by si mohla vylít zlost. „M síc je pry a my jsme stále na za átku,“ vyrazila ze sebe. „Takhle to dál nejde.“ Bytewská ji chytila za paži. „Nesmíme ud lat chybu, Andreo. Na nic jiného ne ekají. Podívej na Johna. Víme, že byl proces s ním zkreslený a vykonstruovaný, ale nikdo z nás nem l sebemenší šanci tomu jakkoli zabránit.“ Villefortová se uklidnila, ale po ád dýchala m lce a p erývan . 126

„Máš pravdu, Ljubo. Budeme ekat.“ V jejích o ích si ale Bytewská p e etla, že se rozhodla pátrat na vlastní p st. A protože ji znala velmi dob e, nesnažila se jí to rozmlouvat. V ila v její zkušenosti, schopnosti a zdravý úsudek, které hn dooké agentce zabrání ud lat cokoli nep edloženého. Komtese de Villefort se ulevilo. Otup lost nekone ného ekání vyst ídal neklid lovce, chystajícího se vyrazit za ko istí. Na konec parku došly už ob ženy ml ky.

127

V

NÁ VÁLKA

Ková si myslel, že ho tento sv t už nedokáže ni ím p ekvapit, ale to se p epo ítal. P ípravy na Klání byly monstrózní a velkolepé, zvlášt co se místa jeho konání tý e. ty iadvacet hodin p ed jeho vypuknutím dorazila ze Zem jednotka montážních kosmických lodí a jejich posádky se daly do práce. Po celém obvodu Prstence se za aly uvol ovat zdánliv nepatrné segmenty, které byly odnavigovány do místa, ležícího v jeho pomyslném st edu. Tady byly za pomoci obrovitých robotických mechanism poskládány a pospojovány k sob . Vznikl tak amfiteátr oválného tvaru s obdélníkovou arénou o rozloze n co málo p es dva kilometry tvere ní. Zbytek prostoru, od podlahy až ke stropu, zabíralo hledišt , v n mž byly na t ech protilehlých místech vybudovány lóže pro p edstavitele vládní vojenské garnitury a soupe ící magnáty gild ze Zem a Prstence. V jedné takové se te nalézal i John Francis Ková , oble ený ve strohé šedivé uniform BIOTECHU. Podobnou na sob m la i baronka Amélie von Techlowitz, sedící napravo od n j, a také dva vedoucí pracovníci jejích laborato í. Klání za alo p ed necelou hodinou a atmosféra v amfiteátru byla více než bou livá. Zam stnanci gild fandili svým spole nostem, hlasit provolávali slávu v p ípad úsp chu a naopak dávali pat i n najevo zklamání, když v Klání zvít zil konkurent. Chléb a hry, pomyslel si JFK. Model, který fungoval už od po átku v k . Musel ale uznat, že i jeho soupe ení vývojá ských spole ností zaujalo. Princip byl jednoduchý; sout ž byla rozfázována podle obor , které jednotlivé gildy prezentovaly. Od nanotechnologií, p es biologické a chemické zbran , po íta ové softwary, kybernetické mechanismy, pohony kosmických lodí, klonovací techniky a mnohé další. Tolikrát, kolik bylo v daném oboru gild, se p edstavované zbran konfrontovaly se soupe i imitujícími mimozemš any a jejich techniku, Nakonec byla vyhodnocena 128

úsp šnost a koncern, který dopadl nejh e, se bu st hoval na Prstenec, nebo na n m z stával. To druhé bylo ast jší, protože materiální a v domostní zázemí bylo na Zemi samoz ejm na daleko v tší úrovni, takže k p esun m docházelo jen velmi sporadicky. I to ale sta ilo k tomu, aby celý tento systém fungoval a prstencové firmy se snažily jednou za p t let dosáhnout prakticky nemožného cíle. JFK se podíval po Amélii, která soust ed n sledovala drama pod sebou. Robotický konstrukt gildy MECHANIKER se tam zrovna potýkal s neuv iteln rychle se pohybujícím pseudomimozemským protivníkem. Ozýval se rachot borceného kovu, sk íp ní p et žovaných komponent a št kání rota ních kulomet . Nikdo z divák nemohl p ijít k úhon , protože arénu odd lovalo od hledišt silové pole. Amélie zachytila Ková v pohled a nervózn se na n j usmála. Hned se ale zase soust edila na probíhající Klání a agent si v duchu musel smutn povzdychnout. Z ejm jako jeden z mála p ítomných v d l, že tohle celé je jen jedno velkolepé divadlo, mající za cíl vyma kat z d v ivých lidí maximum. Že místo proti mimozemskému Nep íteli nev domky zbrojí proti svým soukmenovc m, by žijícím v jiných paralelních vesmírech. Pseudomimozemš an zasadil kyborgovi MECHANIKERU finální úder a z pat i ných míst v hledišti vyrazila s nezam nitelným n meckým akcentem vlna zklamaného povzdechu. „Je to tady,“ zamumlala Amélie a podep ela si bradu sev enými p stmi. A m la pravdu, do vyprázdn né arény byly navezeny železné konstrukce evokující p epážky v kosmické lodi a z levého vchodu do ní nakrá ely nápodoby mimozemš an . Ková musel v duchu konstatovat, že ti, kte í je vytvá eli, m li opravdu mizernou fantazii. Bytosti vypadaly trochu jako kombinace vet elce a klasických spielbergovských ufon , m ly humanoidní t la a ve ty ech pavoukovitých rukou držely futuristické zbran . 129

Na druhé stran se do prostoru vyrojila eta geneticky vylepšených voják pozemské gildy HUMANGEN, jediného konkurenta BIOTECHU v letošním Klání. A JFK musel uznat, že t m hoch m to šlo opravdu od ruky. Byli dokonale sehraní, díky genetickým vylepšením se dokázali pohybovat i po st nách, takže p ipomínali jednotku Spider-Man v bílých kostýmech. Bitva mezi emzáky a pavou ími muži trvala necelých deset minut a na jejím konci z stali „naživu“ pouze pozemš ané. Z deseti jich sice zbyla polovina, ale zp sob, jakým celou operaci provedli, diváky v hledišti ohromil. I p es bou livý jásot Ková slyšel, jak Amélie zask íp la zuby. „Tihle šašci pro nás nejsou konkurence,“ ekl. Magnátka BIOTECHU se pokusila o úsm v, ale vyšla z toho spíše jeho karikatura. Dole pod nimi byla mezitím aréna p ipravena pro další kolo. Jednotka dvaceti mimozemš an už ekala na své protivníky. Ti se objevili vzáp tí. Amfiteátr ztichl úžasem, když zjistil, že mari áci BIOTECHU jsou pouze t i, a pak se znovu rozbou il. JFK s uspokojením konstatoval, že snad nejvíce za celé dosavadní Klání. S Amélií se pohádali o to, kolik voják do arény vyšlou, ale nakonec se rozhodli zariskovat. John Francis Ková byl p esv d en, že ud lali dob e. T m chlap m tam dole v il, protože jejich sou ástí byl také kus jeho samotného… „To je šílenství,“ ekla baronka von Techlowitz necelý týden p ed Kláním. Ková p ed ní sed l, zapáchající a unavený, jak sem zamí il rovnou ze sch zky s Tribettem v Black Dahlii. Nejd ív jí podal raport o Jackovi, ale to, že šlo ve skute nosti o nep íliš povedený klon profesora Fredericka Maurbyho, neprozradil. M l pocit, že ješt nenastala vhodná chvíle. Za to ale nastínil plán, jak zvít zit v Klání a otev ít si tak cestu na Zemi. „Máte snad lepší ešení, baronko?“ zakontroval, ale ona jako by ho neposlouchala. 130

„Není dost asu. To nem žeme stihnout,“ ekla zamyšlen , ale JFK v d l, že se jí v hlav rozto il vír, z jehož osidel nemohla a ani necht la uniknout. „Vaši lidé budou muset pracovat p tadvacet hodin denn ,“ pokra oval, a koli p esv d ovat ji už nemusel. „Ale pokud to zvládnou, je tu opravdu reálná šance, že se BIOTECH podívá dol .“ Amélie k n mu vzhlédla a aktivovala interkom. „Profesore Kaligary, p ipravte opera ní sál.“ Když na n m pak JFK ležel, p ikrytý bílým prost radlem, íkal si, pro to musí bolet vždycky jenom jeho. Pak už ale ucítil jehlu v p edloktí, jíž mu do t la proudilo anestetikum, a než se propadl do ví ící tmy, jakoby zdálky zaslechl Maurbyho slova: „Klí máš ve svých kostech…“ Trojice p šák se pohnula, totéž u inili mimozemš ané na druhé stran arény. Ve chvíli, kdy se dostali na dohled a m lo dojít ke st etu, se však stalo n co, co nikdo ne ekal. Emzáci pozvedli zbran a vyst elili, ale mari áci už na svých místech nebyli. Jen se tam, kde stáli, slab zablesklo… a oni se zhmotnili v adách nep átel. Pokud by konflikt probíhal klasickými zbran mi, nastala by jatka, takhle jen nervové paralyzéry pokosily mimozemš any jako trs zdánliv nepoddajné ost ice. P edchozí bitka trvala deset minut, tahle skon ila b hem p ti. Dvacet emzák leželo na zemi a ze t í mari ák pouze jediný utrp l zran ní, vyzna ené ervenou barvou na rameni skafandru. Z ticha v amfiteátru by se daly sochat skulptury úžasu, natolik hmotné se zdálo. A ev, jenž se ozval vzáp tí, na tom byl podobn , jen útvary z n j vytvo ené by m ly podobu krystalického nadšení. Amélie sice zachovávala d stojnost magnátky gildy, ale její tvá zá ila pýchou a radostí. V dáto i po sob skákali jako malí kluci a JFK se radostn šklebil. Byl rád, že v po adí již druhá operace, kterou zde podstoupil, nebyla zbyte ná. Zá ení z hyperprostorových bran, které se uložilo v jeho kostech, bylo totiž tím, co m l Maurby na mysli. Vzhledem k 131

ultramoderním technologiím, jimiž tato realita disponovala, nebyl problém tuto látku z Ková ova t la vyabstrahovat a složitými postupy ji implantovat do t l t í vybraných voják , Nejvíce asu zabralo samoz ejm propojení tohoto nového „energetického zdroje“ s mozkovými synapsemi tak, aby doty ný mohl s jeho pomocí lámat prostor a p esouvat se p esn tam, kam si usmyslel. JFK si p i této p íležitosti vzpomn l na mutanty ze zamrzlé Prahy, protože takhle n jak musel fungovat i jejich organismus. Uv domil si, že se na n j Amélie dívá. „Díky,“ ode etl v utichající v av z jejích rt . „Bylo mi ctí, baronko,“ ekl jako pravý rytí . Seda ka pod ním se najednou pohnula a p eklopila tak, že na ní skoro ležel. Totéž se stalo všem ostatním a d vod byl nabíledni. Za ínala další ást této velkolepé show, protože st echa amfiteátru zpr hledn la a nad hlavami divák p elétly první bojové formace stíhacích stroj , Klání pokra ovalo, tentokrát o postavení ve vále né hierarchii Zem soupe ily gildy konstruktér kosmických lodí. „Kam se hrabou Hv zdný války,“ zamumlal JFK a pohodln se op el. Do vyhlášení výsledk si mohl Klání užít naprosto uvoln n a bez obav. „Nev d la jsem, že máš rád filmy pro pam tníky,“ ozvala se vedle n j Amélie. Vyza ovala z ní obvyklá sebed v ra, tentokrát ješt dopln ná o rozvernost, kterou si mohla kone n dovolit. „To víš, holt staromilec,“ ekl Ková a až nyní si uv domil, že si oba zatykali. Kupodivu mu to zn lo p irozen ji než všechna p edchozí „pane“ a „baronko“, a Amélie na tom z ejm nebyla jinak, Nad hlavami jim explodoval vesmír, jako n jaký gigantický oh ostroj p ichystaný na oslavu jejich vít zství. Sex s Ková em byl lepší než s Millerem. To musela Amélie uznat i p es úctu k mrtvému. Bylo to jako déja vu, když stála nahá p ed iluzínovou obrazovkou a shlížela na Zemi, která se te zdála bližší než kdykoli jindy. Cítila se sv ží a odpo atá, její vylepšený 132

organismus si hrav poradil s kocovinou, ozývající se po v erejších bujarých oslavách. V d la, že si ji ten zvláštní cizinec z jiného sv ta prohlíží, a ona rozhodn necht la být lakomá. Bez okolk mu p edvedla n kolik jemn rafinovaných póz. „Vždycky jsem tvrdil, že je Zem nádherná,“ ozvalo se za ní. „Ale že n kdy uvidím její personifikaci, o tom se mi opravdu ani nesnilo.“ A dokonce byl origináln jší než Miller, konstatovala v duchu pot šen . Oto ila se a pomalu, aby m l dostatek asu si ji prohlédnout, došla až k n mu. Polichocen se usmála a pohladila ho na široké hrudi. „Nevím co,“ pronesla zamyšlen , „ale n co m tam dol táhne. Jako by tam ekala odpov na otázku, kterou zatím neznám.“ „M la bys n co v d t…“ P iložila mu prst na rty. „Nevadí mi, že jsi ženatý. A nepot ebuju znát detaily.“ Ková m l co d lat, aby zachoval vážnou tvá . Jemn odtáhl její ruku. „Myslím, že je to d ležit jší než m j soukromý život,“ ekl. Pokynula mu, aby pokra oval, a tak jí pov d l jen mírn upravenou pravdu o skute né Jackov identit , o návšt v kosmického p ístavu, o pr niku kyberprostorem až na konec Slune ní soustavy, kde neprobíhala válka s mimozemš any, nýbrž se zde soust e ovala obrovitá síla, p ipravená zaúto it na paralelní metauniverzum, a také jí prozradil, že byl tento sv t p vodn jiný a podoba, jakou má nyní, je falešná, uzp sobená zám r m toho, kdo ho p ebudoval. Možná ekal, že se mu Amélie vysm je, že se zatvá í ned v iv nebo jeho vypráv ní znovu odkáže do íše báchorek a pohádek, ale její reakce ho p ekvapila. „Nevím pro , ale už když jsem t vid la poprvé, m la jsem pocit, že t znám,“ ekla, a když vid la jeho p ekvapený výraz, dodala: „Ne tebe osobn , samoz ejm . Spíš to, co p edstavuješ. Nepochybuju o tom, co mi íkáš. A to bych m la.“ 133

Sledoval, jak se z rázné sebev domé ženy stalo najednou vyplašené d v e. „Kdo jsem, Johne?“ zašeptala. „Kdo skute n jsem?“ „Te už tu otázku znáš,“ ekl a ukázal na Zemi. „A m la jsi pravdu: odpov najdeš tam.“ Amélie se zamyšlen kousala do rt , jak si v hlav rovnala vše, co jí Ková ekl. „Pokud je pravda, co íkáš,“ za ala, „pak jsme dali nep íteli další zbra .“ Agent dob e v d l, že má na mysli vojáky schopné inrealitních p esun . „O tom jsem s tebou cht l mluvit,“ p itakal. „Tvoji lidé budou muset tuhle technologii pozm nit. Doplnit ji o n jaký mechanismus, který se spustí v dob , kdy už ji nebudeme pot ebovat. Mechanismus, který ji znehodnotí.“ Magnátka BIOTECHU p ikývla: „Postarám se o to. Otázka ale je, kdy ta doba nastane.“ Ková si ji k sob p itáhl. P ehodila si p es n j nohu, objala ho a hlavu mu položila na hru . „To nedokážu odhadnout. Musím se dostat na Zem, najít prvotní Maurbyho klon a pokud možno odhalit Achillovu patu tohoto sv ta. Bez krytí to ale nebude možné.“ „Pom žu ti,“ vzhlédla k n mu. „I já mám dole n jakou práci.“ Vno il ruku do jejích vlas a políbil ji. „Ale funkce gildovního pátra e mi na Zemi nebude k ni emu,“ zatvá il se naoko rozmrzele. „Chcete mi snad nazna it, pane Ková i, že byste rád povýšil?“ zeptala se Amélie. JFK se podíval na její nahé t lo a zdánliv p ekvapen opá il: „Myslel jsem, že už se stalo.“ Amélie ho dloubla do žeber. „Takže tajemník John Francis Ková ?“ „To t ale budu muset poslouchat,“ odfrkl si. „To si pište, pane tajemníku. A za neme s tím hned te !“ „Myslel jsem, že mám padla.“ Amélie zajela rukou pod prost radlo a uchopila ho za penis. 134

„Za ni si zvykat na p es asy.“ John Francis Ková p edpokládal, že mu to zas až tak velký problém d lat nebude. JFK sed l na jedné z beden p ichystaných k transportu a se zájmem sledoval mumraj p ed sebou. Doky BIOTECHU se hemžily pobíhajícími techniky, montéry a skladníky. Raketoplán na p evoz materiálu la n polykal pohyblivý pás, na n mž se vezly ozna ené krabice a p epravní boxy, prostorem zn ly rozkazy, hlášení a nadávky, prost probíhalo st hování se vším, co k n mu pat í. Ková si nedokázal p edstavit, co by nastalo za zmatek, kdyby v Klání zvít zily všechny prstencové gildy. Protože už jen p emístit BIOTECH, který jediný porazil svého pozemského konkurenta, bude trvat nejmén m síc. V první fázi, která práv probíhala, se transportovalo vedení a administrativa spole nosti, ve fázi druhé pak v decké týmy s nezbytným osobním vybavením. Technologické zázemí tu samoz ejm z stávalo, p ipravené pro zam stnance poraženého HUMANGENU. Améliini pod ízení se už zase pro zm nu t šili na luxusní vybavení, které na n ekalo na Zemi. „Vy ízeno?“ ozvalo se vedle n j. JFK p ikývl. „Mám t pozdravovat od kolegy,“ usmál se na baronku von Techlowitz, která si pro p esun na Zemi oblékla slušivou uniformu s trojicí zlatých prýmk na ramenou. Opravdu ho pot šilo, když p ed n kolika hodinami potkal na servisní plošin par áka, s nímž prošel nes etn nebezpe ných misí… Tentokrát nedorazil v as, aby vid l hyperprostorový p enos, jen za oknem putovaly další vále né k ižníky, které chrlila tahle zbroja ská realita. Velkolepé p edstavení sledoval šlachovitý potetovaný chlápek s ernými vlasy a sn dou k ží, ležérn op ený o zábradlí. „Nejd ív mi sem pošlou ošklivýho í ana a te zase ošklivýho Mexikánce,“ p ivítal JFK Vincenta Vegu a ukázal na podlahu, kde v bezv domí ležel jeho známý technik. „Myslím, že 135

až tahle mise skon í, tenhle chlápek bude z nás všech nejš astn jší.“ „To víš, n kdo si holt neumí vybrat zam stnání,“ ekl Vega a s horkokrevností sob vlastní Ková e objal. Pak ho podržel za ramena, pozorn se mu zadíval do o í a konstatoval diagnózu: „Ty tady máš ženskou, chlape.“ JFK se vyprostil ze sev ení a poodstoupil. „Jak jsi na to p išel?“ „Cejtím ji z tebe a navíc se tvá íš jako kocour, kterej práv spolknul vypasenou myš. Takhle se tvá ej všichni chlapi, když jim ženská dá.“ „Dobrá, dobrá. Trefils do ernýho. Mám se kát?“ „Andrea by nem la radost.“ „Jsme dosp lí, Vinci. A dosp lí lidé ob as d lají dosp lé v ci.“ „Tvoje sv domí je prohnilý a zkažený. Možná už je mrtvý.“ „Možná, ale to budeš ty taky, jestli hned nezm níš téma.“ Vega se zasmál. „T ší m , že jsi tu nevym knul, amigo. A rád t vidím.“ Ková mu podal disk s nahraným záznamem. „Neztra to, nepropij to, p edej to do správných rukou. Jsou tam v ci, které budou šéfovou zajímat.“ Vega si disk zastr il do náprsní kapsy. „Nesta ím koukat,“ zvážn l. „Sotva jsem se vrátil, zjistil jsem, že se kola osudu pohnula. Nijak ideálním sm rem, podotýkám.“ „Taky mám ten pocit,“ souhlasil JFK. „Co se d je doma?“ „Bytewská vstoupila do koalice s Wolfgangem a za ali jednat. Jisté hn dooké krasotince to ale p išlo málo a rozhodla se, že se na vlastní p st poš ourá ve tvém procesu. Což z ejm povede k tomu, že se svým me em brzy poš ourá v n kom, kdo ho zmanipuloval.“ „Vy i Andree, že jsem v po ádku a a je opatrná. Víc než kdy jindy.“ Potetovaný Mexi an na n j spiklenecky mrkl. „Jasn , amigo. A kdy se vrátíš, abys jí v tom pomohl?“ JFK ukázal na disk schovaný v kapse Vegovy košile. 136

„Tam je všechno. Našel jsem Maurbyho, ale není to tak jednoduchý. Je jich totiž víc.“ „Víc? Profesor m l bráchu?“ „Ne, tohle byl jeho klon. A existuje ješt jeden, dole na Zemi.“ Vega si to srovnal v hlav a p ikývl: „P edpokládám, že to tam dol p jdeš omrknout.“ „Vždy m znáš. Neodcházím od rozd laný práce.“ „^Mucha suerte, amigo!“ pop ál mu Vega, zatímco se za ním otev el transportní tunel. „I tob , Vinci,“ oplatil mu JFK stejnou mincí. „OB ANÉ, P INÁŠÍME AKTUÁLNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z FRONTY! STANICE RADY OBRANY ZEM ZA OKAMŽIK ODVYSÍLÁ EXKLUZIVNÍ ZÁB RY P ÍMO Z VÁLE NÉHO PEKLA. NALA TE SI KANÁL ÍSLO JEDNA!“ Hlas burácející z reproduktor vytrhl Ková e ze zamyšlení. M l co d lat, aby z stal klidný, protože tohle ho opravdu vytá elo: neexistující válka s mimozemským agresorem, vygenerovaným chorobným mozkem, který zinscenoval monumentální divadlo pro nejv tší publikum všech dob: pro celé lidstvo. Jedna válka tady ale byla. Tichá, utajená, pod povrchem. Vedl ji agent Divize pro potírání interrealitního pašování, toho asu ve vyhnanství. A vedly ji síly v jeho domovské realit , síly zdánliv slabé a vydané napospas neznámému nep íteli. Ale ta válka tu byla a bude tu vždycky, i kdyby se jim tuhle bitvu poda ilo vyhrát. Zrodí se noví protivníci, jimž bude nutné se postavit… „P jdeme?“ zeptala se Amélie. Z ejm musela Ková e pozorovat a pravd podobn bylo co sledovat, protože si uv domil, že ho bolí elisti, jak je tiskl k sob . P ikývl a spole n vykro ili k modulu. Ani Ková , ani Amélie netušili, že je z prostor gildy sledují nenávistné o i zasazené do bledého vyhublého obli eje, zatímco skrz bezkrevné rty neslyšn prosakuje p íval kleteb. Vládní pátra Kešh Tribett se nehodlal jen tak vzdát, v emž ho podporovalo i rozhodnutí jeho nad ízených, které m l pe liv uložené v osobní databázi. Obsahem této zprávy bylo p evelení 137

na Zem a p íkaz sledovat dva podez elé subjekty: baronku Amélii von Techlowitz, magnátku gildy BIOTECH, a jejího nového tajemníka, Johna Francise Ková e. V dob , kdy Tribett zamí il do služebního bytu, aby si zabalil v ci a p ipravil se k transportu, sed li již oba zmi ovaní v p epravním lunu. Ml eli, každý ztracený v myšlenkách, v nichž p edjímali události, které se teprve m ly stát. Potom se brána dok otev ela, pilot zažehl trysky a modul zamí il k Zemi. TO BE CONTINUED…

138

OBSAH P EDEHRA ............................................................................ 5 RYTÍ V ŽUPANU .............................................................. 13 SNY O ZEMI ........................................................................ 30 PRVNÍ MEZIHRA ................................................................ 46 VLCI A BERÁNCI ............................................................... 53 P EDPOSLEDNÍ PRAVDA ................................................ 71 DRUHÁ MEZIHRA.............................................................. 84 P ÍSN TAJNÁ TRANSAKCE........................................... 90 MUŽ ZE SKLEN NÉHO DOMU...................................... 107 T ETÍ MEZIHRA............................................................... 122 V NÁ VÁLKA ................................................................ 128

139

AGENT JFK 13 STÍN LEGENDY- POKRA OVÁNÍ S pozdním ve erem žár letního dne ustoupil, ale beton dál sálal naakumulovaným teplem. Sotva vyšli p ed restauraci, odlepily se od st ny ulícé dva stíny a blokovaly jim ústupovou cestu, dve e restaurace beze zbytku vyplnil velký tlustý muž. Ten se m l postarat o to, aby p ípadný odcházející host nic nevid l. Z uli ky se vyno ili další ty i, Villefortová mezi nimi poznala kulturistu z posilovny. Takže šli z ejm po ní. „Nejlepší bude utéct ulicí, každou stranu hlídá jen jeden,“ navrhla šeptem Kristýna Rustová. Senior agentka s uspokojením zkonstatovala, že mladá žena se sice bojí, ale má sv j strach pod kontrolou. Tak to bylo správné. tve ice se blížila; pomalu, na obli ejích masky sebev domí a pohrdání. Villefortová si uv domila, že takových už vid la spousty. Na r zných místech, v r zných asech. Nájemní bijci jsou prost všude stejní, jistým zp sobem primitivní, s duševním hendikepem, který z nich d lá brutální automaty na ubližování. „Tvé rozhodnutí je ur it správné, ale já bych se ráda zeptala, kdo je poslal. Vezmi si toho vlevo,“ pronesla polohlasem a ukázala na nejmenšího z úto ník s malým d eveným obuškem v ruce. „A ty?“ nechápala stále plán Rustová. „Já si vezmu ty zbylé,“ odpov d la komtesa Andrea de Villefort a ud lala první uvoln ný krok vst íc nep átel m. Mladší žena jen polkla. Její spole nice m la víc tvá í než jednu a ona te zahlédla ást její osobnosti, kterou obvykle skrývala pod povrchem. Sama se bála, ale nemohla dopustit, aby se Andree dostal n kdo do zad jen proto, že neud lala sv j díl práce. Muž s dlouhými vlasy staženými do ohonu p i pohledu na Andreu pohrdliv mávl et zem a p edešel své kumpány, aby byl první. 140

Rustová ustoupila trochu stranou. Co te , sakra? Jak má za ít rva ku? Vždy byla p ipravena se pouze bránit. ást nejistoty se jí odrazila ve tvá i; chlap, k n muž se p iblížila po ní sáhl, aby si ji p itáhl blíž. Zdvojeným úderem ho praštila do loketní jamky, pak do ramenního kloubu. Na okamžik ztuhl, obli ej zk ivený bolestí. Rustová odsko ila, sou asn si uv domila, že m la pokra ovat, využít okamžiku, kdy ji protivník podcenil, a dorazit ho. Te to bude horší, došlo jí, když se na ni vy ítil plnou silou, pohán ný vztekem a ponížením z ran, které utržil. Andrea de Villefort chytila et z, škubla a pustila ho d ív, než ji jeho konec praštil do p edloktí; úto ník nechápav pozoroval svou prázdnou ruku. Nechala ho jeho meditaci, bleskov ustoupila a hlavice teleskopické kobry jí prosvišt la kolem hlavy. Ruku s obuškem však zachytila za rukáv a bleskovým trhnutím donutila druhého muže, aby ud lal ješt jeden krok dop edu, tím jí nastavil celý pravý bok. Bez velkého sp chu ho s rozmyslem bodla do stehna. Noha se pod ním prolomila, klesl k zemi jako bitevní lo , která dostane zásah pod áru ponoru. Kristýna Rustová dokázala vzdorovat náporu jen okamžik, žádná z jejích ran nebyla tak silná a p esná, aby úto níka zastavila. Už ji m l u sebe a využíval své vyšší fyzické síly. P stí se ho pokusila praštit ze spodu do brady, pak loktem do b icha, jak jí to vtloukali do hlavy, ale bez ú inku. Byl siln jší a odoln jší, než zpo átku vypadal. „ ubko, to t bude mrzet,“ zasíp l a pokoušel se jí zkroutit ruku, aby ji získal pod kontrolu. „Ta d vka má n ž! Bodla m !“ na íkal muž na podlaze. Známý z posilovny vykro il vp ed. Postupoval opatrn , ruce v obranném postoji, nohy posunoval t sn nad zemí. Villefortová ze zkušenosti v d la, že velcí silní muži rádi spoléhají práv na své fyzické dispozice. Tenhle se nože nebál a navíc o ividn v d l, co d lá. „Zaho ten n ž. S ním to pro tebe bude mnohem horší, slibuju,“ zavr el. Muž, kterého Villefortová p ed okamžikem odzbrojila, se znovu zmocnil své zbran . Po chvíli váhání se rozhodl, že 141

nebezpe n jšího soupe e nechá šéfovi, a vyrazil na pomoc svému kumpánovi, který se potýkal s druhou ženou. Zdálo se, že komtesa jen netrp liv mávla rukou; n ž ješt p ed chvílí schovaný v její dlani zmizel, aby se v dalším okamžiku objevil v levé hýždi et zomilce. Kristýna Rustová bojovala s veškerým nasazením, abý se dostala z klínce. V d la, že pokud se jí to nepoda í, je to její konec. Protivník ji seshora tloukl vztekle do hlavy, rány sklouzávaly a odíraly jí tvá . Každá zatracen bolela. Kone n se jí poda ilo na okamžik uvolnit jednu ruku sev enou mezi jejich t ly, sáhla mu do rozkroku a stiskla. Za val a vytrhl se jí. Málo stiskla, proklela se, m l ležet bez sebe na zemi. Tvá rudá vzteky, ruka rozmazaná rychlostí letící proti ní. N jak se jí vyhnula, najednou ji držela v loketním zámku, podv dom nasadila páku, muž ztuhl a poddával se jejímu tlaku. Nem žu mu p ece jen tak zlomit ruku, lekla se, pak si p ipomn la p edchozí okamžiky, krev stékající jí po obli eji a bolest. Dokon ila, co za ala, zaprašt ní kloubu s ní ot áslo do morku kostí. Muž padl k zemi, asi sténal, ale neslyšela ho, nap l v šoku se oto ila ke své spole nici. Dvoumetrový kolos vyrazil v okamžiku, kdy Villefortová hodila n ž. Rychle a ultimativn . Komtesa se odrazila do výšky, muž pozvedl kryt, ale nárt její pravé nohy prolet l kus p ed ním. Stále v pohybu pokra oval vp ed, výskok komtesy však zdaleka nekon il, dostala se výš, než se zdálo možné. Trup v rotaci p edstihl zbytek t la, pak se vzduchem mihla její druhá noha, pata obešla kryt a k ísla o spánek, hnaná silou dokonale koordinovaných šedesáti kilogram trénovaného t la. Svalovec padl na míst a z stal ležet jako mrtvý. Rustová zírala na sténající chlapy ležící na zemi okolo nich. Ti, kte í to dokázali, se snažili odplazit. Jejich hlídkující kumpáni už vzali nohy na ramena. „Nikdo se ani nehne,“ pronesla suše Villefortová. „Nebudu to íkat dvakrát.“

142

Kristýna se podívala na muže ležícího u jejích nohou, spat ila ruku zvrácenou v nep irozeném úhlu a uv domila si, co mu provedla. V dalším okamžiku už hluboce p edklon ná zvracela. Andrea k ní p istoupila a podala jí kapesník. „Poprvé je to vždycky takové, to p ejde.“ „Sakra, sakra, sakra,“ klela mladší agentka, stále v p edklonu, p ed o ima zbytky ve e e. „Sakra, zašpinila jsem si lodi ky,“ dokon ila. „To je lepší p ístup,“ potvrdila Villefortová, „Mám ješt jeden kap sni ek. T ch bot by bylo škoda.“ Pak se sklonila k muži, kterého trefila nožem do zadku. Bez skrupulí vytáhla epel z rány a ot ela si ji do bundy. Muž tiše kvílel a vystrašen se k ní otá el, zvednout se však neodvážil. Tém konejšiv mu položila dla na zátylek. „Kdo vás najal?“ zeptal se klidn . Pak bez výstrahy škubla rukou a praštila obli ejem o asfalt. Nos to nevydržel a zm nil se v krvavou bambuli, „To p ece nem žeš,“ vyhrkla šokované Kristýna Rustová, Andrea de Villefort se na ni vážn podívala. „Jak si myslíš, že by se vedlo nám? Možná nedostali rozkaz nás zabít. Možná jen ztlouct, abychom z staly pár m síc v nemocnici. Taky by se z nás mohly stát slintající trosky s poškozeným mozkem, A jsem si jistá, že bychom musely vyhledat vaginálního chirurga a navštívit venerologa, Když se tak na n dívám.“ Znovu ude ila tvá í o asfalt, „Kdo vás najal?“ Rustová se podívala na muže, kterému zlomila ruku. Okolo rozkroku se mu ší ila vlhká skvrna. Vyslýchaný si mezitím schoval hlavu do dlaní, „Já nevím, nevím,“ rozplakal se. „Kšeft za ídil Fí a.“ „Fí a je kdo?“ zeptala se Villefortová a znovu mu položila dla na zátylek. To sta ilo. „Fí a leží tam,“ blekotal k smrti vyd šený muž a ukázal na obra, který se práv probíral z bezv domí. 143

„Máme št stí,“ zhodnotila skoro nespokojen Villefortová. „Myslela jsem, že je mrtvý,“ P esunula se ke svalovci. „Tak, Fí o… P kn hloupé jméno na n koho, kdo vypadá jako ty. Kdo t najal?“ Rustová si p ála, aby muž promluvil. Toužebn si to p ála, protože necht la, aby jí komtesa ukázala ješt víc ze své skryté ásti osobnosti. Z jedné strany její postup chápala, z druhé se ho d sila.

144

Publikované práce Tomáše N mce: Agent JFK 5: Chladná hra (2006) Ak ní sci-fi thriller z nové doby ledové. POVÍDKY V ASOPISECH: Pevné písky starých pravd (Nemesis 5/1997), Zkurvenej byznys (Fantázia 1/2006; sp. Martin Fridrich) POVIDKY v ANTOLOGIÍCH: P ijdu k vám dnes v noci (2004: eský horor, 2003), Poslední z vymírajícího národa (Fantasy 1993/2003, 2004) Tomáš N mec p sobí v sou asnosti p edevším jako redaktor a editor. Od roku 2003 pracuje v magazínu Pevnost (cena Akademie SFFH 2004, 2005 a 2006, cena Ludvíka Sou ka 2006) a krom toho sestavuje sborníky p vodních eských povídek (Dobro vít zí, Tvá e budoucnosti, Orbitální šerloci). To jsou také dva hlavní d vody, pro pon kud zanedbává psaní beletrie zkrátka a dob e nestíhá. Jeho prozatím sporadická tvorba zahrnuje sci-fi, fantasy i horor, s nimiž se velmi asto prolínají detektivní motivy. Je držitelem cen O nejlepší fantasy (Poslední z vymírajícího národa) a O dryják Marti Sodergren (Zkurvenej byznys).

145

agent John Francis Ková 12 STÍN LEGENDY Tomáš N mec ilustrace na obálce: Marek Hlavatý odpov dný redaktor: Milena Mat jková jazyková redakce: Zuzana Kupková grafická úprava: Jan Doležálek DTP: Petr Teichmann tisk: Sprint Praha Ve spolupráci s EF vydalo nakladatelství Triton, Praha/Krom íž jako svou 1109. publikaci v edici Trifid svazek . 223 vydání první 2007 ISBN 978-80-7254-990-0 www.agent-jfk.cz

Doporu ená cena 99 K

146