1
agent John Francis Ková 17
RENEGÁT
Tomáš Bartoš PRVNÍ RYZE ESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE! 2
Copyright © Tomáš Bartoš, Martin Stru ovský, 2008 Cover Art © Tomáš „sketchbook“ Jedno, 2008 Design ©Jan Doležálek, 2008 Edition © 2008 All rights are reserved ISBN 978-80-7387-166-6
3
Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV tech Komu: GODovi – Centrální Nad-inteligenci EF Subjekt: Agent John F. Ková Vyhrazení: Materiál nep ístupný lidem Agent John F. Ková : Statut: Agent mimo službu, ve vyšet ování V souvislosti se zm nami vedení EF báze HUMAN IV tech a pokra ujícímu vyšet ování innosti agenta Ková e v misích 11 až 14 (Podhoubí smrti, Stín legendy a Prokletí legendy I & II) byl zm n n jeho statut z klasifikace hledán živý nebo mrtvý na ve vyšet ování, mimo službu. Sou asn se objevily další skute nosti, kdy v rámci osobní aktivity – neautorizované pomoci agentce Bernstein – op t porušil celou adu služebních p edpis (mise 15: V k mlok ). Existuje podez ení, že se angažoval i v misi vedené v archivech pod názvem Pašeráci v oblacích, kde spolu s Vincentem Vegou odhalili sí nelegálních transportér hyuaky. Výsledky velmi uspokojivé, použité metody nikoliv. V rámci vyhodnocování zprávy agenta Vegy již padly návrhy na obvin ní ze zbyte ného riskování života agent i civilist , hazardování s dobrou pov stí Agentury a nepovoleného zasahování do technologického vývoje paralelních realit. Doporu uji stornovat, jedná se o Vegovo sto t inácté obvin ní. Jeho výsledky jsou bezprecedentní, žádný jiný agent nedosahuje takových kvalitativních ukazatel . Spole enská analýza lidí okolo JFK na požadavek Centrální Nad-inteligence GODa: Celková situace báze se stabilizovala, mocenský boj ustupuje z horké fáze do fáze pozi ní. Je pravd podobné, že n která z mnoha frakcí se bude snažit využít Johna Francise Ková e jako trojského kon , který zp sobí další eskalaci nap tí a vyprovokuje nové 4
konflikty. Agentura jako celek nev nuje dostate nou pozornost entit X-Hawk – z dlouhodobého hlediska to m že být nebezpe né. lenové odd lení Bytewské již p edpisy dodržují jen formáln , p estávají je respektovat a jejich metody jsou adekvátní p sobnosti najímaných freelancer z doby p ed ty mi stoletími subjektivního asu. P átelé agenta Ková e s ním dále udržují spojení. Agentka Villefortová a agent Vega s velkou pravd podobností nebudou respektovat jakékoliv rozhodnutí Agentury vedoucí ke Ková ovu obvin ní a odsouzení. KILLER Poznámka: Materiál není ur en do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality.
5
Tomáš Bartoš
RENEGÁT
6
PROLOG Matyash Sakteri se po osmé podíval na hodinky, samoz ejm tak, aby to všudyp ítomné kamery ani n kdo z p ípadných zájemc o informace – poskytnutí telefonního ísla i umíst ní kancelá e, kde najde požadovanou osobu – nezareagoval. P l šesté ve er, do konce sm ny chyb lo ješt t icet minut. V d l, že se bude táhnout mnohem víc než všechny p edešlé. Možná i protože v sobotu ve er se ani v centrále EF dve e p íliš netrhly. Položil dlan na pult, jediným pohledem zkontroloval širokoúhlou obrazovku se záb ry desítek bezpe nostních kamer sledujících p ístupy do budovy i jednotlivé koridory p ízemí. Program ukazoval vždy jen lokality, kde naposledy došlo k pozorovanému pohybu. Všude prázdno, jen na parkovišti nastupoval do auta Drahedi, jeden z etných zbrojí starajících se o agentské vojenské vybavení. Sakteri se instinktivn dotkl zbran u svého boku. Dotyk kovu pistole studil, uv domil si, že brzy bude muset odst ílet svou povinnou dávku na st elnici. Když p ed dv ma lety vstoupil do Agentury, st ílel rád a nemohl uv it svému št stí, jaká práce ho eká. Do jeho první mise. Ot ásl se vzpomínkou na kamarády umírající v k ížové kulometné palb p i pokusu o získání d kazu o ovliv ování vývoje reality jednoho z mnoha sv t . Už nikdy více, nikdy více. Byl pohotový, dokázal dob e zhodnotit situaci, ale smrt a bolest – to, co vid l, už necht l nikdy zažít. Pozd jší vyšet ování neprokázalo ni í vinu. Záv r zn l – nep edpokládaná a nep edvídatelná shoda okolností. Sakteri zat ásl hlavou. Ješt stále docházel k psychologovi a byl rád, že na jeho doporu ení dostal tuhle klidnou práci. Z Agentury se do výslužby odcházelo jen výjime n … toho si byl dob e v dom. Dve e klaply, do haly vstoupila atraktivní žena v byznys kostýmku po kolena; klapot jejích krémov hn dých lodi ek na vysokém podpatku se v podve erním tichu hlasit rozléhal. N co ze žluté, n co z bílé, n co z erné rasy, nádherná ko ka, ocenil Sakteri a snažil se, aby jeho pohled z stal zdvo ile profesionální. Snažil se, ale uv domoval si, že mu to moc nejde. To, jak se 7
nesla, to, jak se hýbala… Mrkl se na parkovištní bezpe nostní okruh, aby zjistil, jakým vozem p ijela, ale to už stála p ed ním. Zblízka vypadala ješt lépe než z dálky, rt nka lehce karamelového odstínu ladila s nalí ením, barvou kostýmu i botami. Sakteri nev d l, zda má sledovat pln vykrojené rty nebo lákavý výst ih. „Mohu vám n jak pomoci?“ ekl a p inutil se podívat se jí do o í. V nich se na rozdíl od jejího vzhledu neskrýval ani miligram sexappealu. Zabodly se do n j s tvrdostí diamantové hlavice vrtné soupravy. „M žete, zavolejte všechny stráže v budov ,“ poru ila. Nepožádala, poru ila. „To nem žu. Pro vlastn ?“ nechápal, co tím myslí. To už nosem ude il o pult, k upnutí p eražené chrupavky splynulo s explozí bolesti pronikající hluboko do mozku. Je strašn rychlá, napadlo ho. Stále ješt nem l strach. Síla, které nedokázal vzdorovat, mu dál drtila obli ej o studený plast. A zatracen silná. Sáhl po pistoli, zásah do lokte mu ochromil ruku. „Ty stráže,“ p ipomn la nezú astn n , jako by si v restauraci objednávala pití. Sakteri cítil, jak mu tvá smá í horká krev z jeho p eraženého nosu, a kdyby ho netiskla k pultu tak siln , dávno by se mu už podlomily nohy. Vyd sil ho až tón jejího hlasu. Zabije ho, pokud se k tomu rozhodne, bez sebemenší vý itky. Pro vlastn ne. Proti ochrance nebude mít šanci, a je to kdokoliv, rozhodl se. S úlevou se natáhl rukou po nouzovém tla ítku pod stolem, instinktivn se p itom bál dalšího potrestání, i když to bylo p esn to, o ho žádala. Kupodivu další ránu nedostal a neslyšitelný signál se rozb hl do všech bezpe nostních stanoviš budovy a pak i dál. M l jsem to ud lat hned, ekl si Sakteri a vzáp tí sklouzl na zem, protože ho žena pustila. P estože se bál, návyky z výcviku p evážily – okamžit sáhl po zbrani, ale zjistil, že pouzdro je 8
prázdné. Rovnou z podlahy se natáhl po mikrofonu odloženém na pultu, nap l p esv d en, že ho to bude stát ruku. Kupodivu se to nestalo a bez problém se napojil na nouzový okruh: „Nebezpe ný úto ník ve vstupní hale, je ozbrojen, zneškodnil stráž v informa ním centru,“ šeptal p ekotn . Necht l, aby se ochranka bez varování setkala s palbou z jeho služební zbran . Tou byla pistole HP gen t etí generace se semiinteligentní municí, m nící ú inek podle nastavení. Náboje ráže deset milimetr byly pln né vysoce výkonnou st elivinou, redukce objemu umož ovala, že se do oby ejného zásobníku vešlo t icet ú inných st el. Dost na to, aby p i nastavení TK – Total Kill – rozpoutala neznámá v hale jatka. Sakteri se neodvažoval vstát, pouze si jeden z etných monitor nato il tak, aby v záb ru z kamery vid l, co se v sále d je. Nebezpe ná krasavice ekala s jednou rukou op enou o pult, ve sv šené druhé držela ernou hranatou zbra . Sakteri nedokázal zjistit, zda n jak zm nila p vodní nastavení Zranit. Kone n za prvními sklen nými dve mi vedoucími ze sálu do nitra budovy zahlédl tmavý stín. Ochranka už byla na míst , odhadoval, že te koordinují sv j postup, aby do sálu vpadli všichni sou asn . T i tíživé sekundy. Násobné t esknutí, neotevírali, ale výbušninou zni ili nepr st elná skla dve í a s minimálním zpožd ním po explozích vpadli dovnit . Informa ní st edisko, kruhový pult uprost ed sálu, obstoupila formace ozbrojenc v erných overalech, v tšina z nich m la dokonce na hlavách i helmy se spušt nými štíty. Jsou dob í, pomyslel si Sakteri uznale. „Ruce vzh ru!“ zazn l rozkaz. Hlas byl automaticky elektronicky modifikován, Sakteri proto nedokázal poznat, kdo má práv službu. Žena odstoupila od pultu, aby na ni bylo lépe vid t, a poslušn zvedla uko ist nou zbra . Sakteri na ní ani po své p edchozí zkušenosti nedokázal rozeznat žádné známky toho, že by její t lo 9
podstoupilo jakékoliv bojové úpravy, jak bylo pro n které agenty b žné. Po ád vypadala jako p irozená sexy ko ka. „Jste už všichni?“ zeptala se, jako by podobná vystoupení pat ila k její každodenní rutin . Sklo zask ípalo, do sálu vstupoval i záložní oddíl. „Zdá se, že ano,“ p ikývla spokojen . „Odho te zbra !“ „A neuškodí to té nádherné hra ce?“ zeptala se s údivem. Sakteri celou svou bytostí cítil, jak po téhle šílené odpov di zesílil tlak na spouštích všude okolo n j. Nebála se um ít, to opravdu ne. On však za žádnou cenu necht l být chycen v centru palby. Necht l, ale nem l na vybranou. Pak pistoli p ekvapiv pustila. Otev el ústa k úlevnému výdechu a už je nezav el. V sále bylo náhle mnohem víc lidí, p ibyli muži v šedých overalech. Aniž by zaregistroval jakýkoliv pohyb, polovina agenturních strážc náhle ležela na zemi, ti, co z stali stát, byli pacifikováni hlavn mi p iloženými na spánek, zátylek nebo ko en nosu. Jak se sem ti cizinci sakra dostali? A n kte í z nich drží dva kvéry a každým mí í na jinou stranu. Co je tohle kurva za nesmyslný bojový software? N kde uvnit si však dob e uv domoval, že nepoužívají žádný kurva nesmyslný bojový software, ale extrémn sofistikovaný upgrade nervové soustavy povyšující lidské vále né schopnosti na úpln jinou úrove . Lepší, než o jaké kdy slyšel. A ta žena pistoli op t držela v ruce. Nenechala ji dopadnout na zem. „Tak, te m zavedete do laboratorní sekce. Myslím tím XC17ku,“ prohlásila klidn . „Nevím, o em mluvíte, madam,“ odpov d l muž v erném overalu uprost ed formace, která se v jediném okamžiku zm nila z organizovaného komanda ve skupinu zajatc . Nebo rukojmí, došlo Sakterimu, když vražedná sexy kráska pozvedla jeho vlastní zbra a op ela ji veliteli o elo. V d l, že pokud jí nedají, co žádá, 10
vyst elí. V d li to ale i oni? Jejich nos nerozdrtila a ani jim neslisovala obli ej do rovné plochy. „Chcete um ít kv li p edstírání? Vy víte, že já vím,“ odpov d la suše a palcem p esunula ovlada do pozice Total Kill. Takže nastavení hned z po átku nezm nila. Zabíjení pat ilo až do další vyjednávací úrovn . V této vzájemné poloze hlave – cíl nebyl výb r ú innosti munice d ležitý, muže by zabil jakýkoliv výst el. Jako symbol to však fungovalo. Sakteri cítil, jak velitel ztuhl. „Pokud budete dál p edstírat, že nevíte, zabiju vás. A pak o totéž požádám každého dalšího vašeho muže. A zachovám se stejn ,“ seznámila je se svým p íštím postupem. „Nedostanete se až tam, laborato je bezpe nostn zajišt ná,“ oponoval velitel, ale jeho vzdor se rovnal kapitulaci. „I tenhle sál je zabezpe ený a zatím neslyším, že by dorazily rezervní oddíly,“ pokr ila rameny. „Takže?“
11
RENDEZ-VOUS NA MO I JFK ob ma rukama svíral železné zábradlí a pozoroval neklidné mo e. Další šedivý monotónní den v severním Atlantiku pomalu kon il, m l pocit, že se už nikdy nezbaví pachu ryb, p íchuti ho ké soli na rtech a pleskání pogumovaných kabát , do kterých se všichni oblékali. A možná po tom ani netoužil. Dve e vedoucí na schodišt do podpalubních spole ných prostor pro posádku se otev ely, podle krok poznal Joshiho. Nem l náladu na rozhovor, po celé t i poslední týdny nem l náladu na rozhovor, už by si na to mohli zvyknout. P estože za palubní lístek kapitánovi slušn zaplatil, nevadila mu t žká d ina provázející rutinní rybolov. Nekone né se izování starých motor velkých naviják , opravování lan a usklad ování tun a tun nalovených ryb. Jen nem l náladu na rozhovory… „Dobrá po así,“ ekl Joshi svou lámanou angli tinou. JFK se po n m ani nepodíval. Muž chvíli n co hledal v kapse, pak na t ikrát škrtl zapalova em a do vlhkého syrového pov t í oceánu se vmísila tabáková v n . JFK nekou il, ale pach doutníku mu p ipomn l Vegu, další p átele a lepší asy. I to létání na Velbloudech bylo proti tomu, co zažíval te , naprosto úžasné… Všechno je lepší než kr it se u dna a ekat, až se povyk uklidní. „Dobrá po así na vzpomínání,“ utrousil Joshi. „Na vzpomínání ano, na mluvení ne.“ „Jó.“ S tím, jak se mocenská situace v Agentu e m nila, se John v statut vyhnance stával dlouhodob jší a dlouhodob jší záležitostí. A ilegální mise s Vegou, kdy Agentu e pomohli, se ironií osudu obrátila proti n mu. V dob , kdy se pod tlak nep átel dostávaly celé sv ty, se nikdo prioritn nezaobíral jednotlivci. John chmurn upíral zraky k obzoru. Chyb l mu p ístup ke globálním informacím a stále víc m l pocit, že s ním je a ješt víc bude manipulováno jako… jako s p šákem. Reproduktor, provizorn p ipevn ný ocelovým drátem ke stožáru držícímu hrozen sv tel a anténu radaru, se probral z 12
ml ení a zaplavil okolí nesrozumitelnými zvuky. Až po chvíli z nich John dokázal vyd lit jednotlivá japonská slova, kterým ale stejn nerozum l. „N co na radaru,“ vysv tlil mu po chvíli Joshi. „Let t to k nám.“ „Ekologové?“ navrhl JFK. „Moc bou livá mo e na vysazení lun a my nedovolit jim p istát na paluba,“ dostal odpov . „Navíc my malá lo na chytat velryby. Sem tam n jakou, ale ne specialista,“ pokr il rybá rameny. „Peklo v d t.“ „Jdu se podívat,“ ekl John a zamí il na velitelský m stek. Dosud tam byl jen jednou, když platil za cestu. Bez stvrzenky a hotov . Vstoupil bez pozdravu, kapitán po n m bleskl pohledem, ale neprotestoval proti jeho p ítomnosti. Kormidelník vypadal naprosto nete n . John se postavil k obrazovce radaru a pozoroval st ídav jasn jší a bledší, rychle se p ibližující te ku. „Vojenská helikoptéra,“ zhodnotil po chvíli. „Jak to víš?“ zeptal se kapitán. Anglicky mluvil dob e a John ho podez íval, že rybolov nepat í k hlavnímu zdroji jeho p íjm . „Je tma, letí p íliš rychle na civilní stroj a p íliš pomalu na letadlo.“ „M že to být starší letadlo,“ oponoval mu kapitán. „Bez hodn dobrého p ístrojového vybavení si nikdo netroufne držet se tak nízko nad hladinou,“ zavrt l hlavou JFK a odešel z m stku do své kabiny. Jeho jediným privilegiem bylo, že miniaturní kóji pro dva m l k dispozici sám pro sebe. Z ošoupaného tlumoku, svého jediného zavazadla, vytáhl starou p ta ty icítku, vzor 1911. Koupil ji bez licence v p ístavní zastavárn ; byla v lepším stavu, než se zdála, a v noval jí pár hodin s olejem a kartá em, aby ji zbavil veškerých usazenin, špíny a spalin po st elném prachu, které se v jejích útrobách za léta nast ádaly. Pot žkal ji v dlani a po chvíli váhání vym nil 13
zásobník za rezervní. V n m byly náboje s kulkami s wolframovým jádrem. Pokud po n m šli vojáci, m li pravd podobn nepr st elné vesty. P vodní zásobník si str il do kapsy, pistoli zasunul jen tak za opasek. Nem l rád tenhle ležérní zp sob nošení zbran , považoval ho za zbyte n nebezpe ný, ale pouzdro nesehnal. Vrátil se na velitelský m stek ve chvíli, kdy se kapitán s n kým dohadoval po vysíla ce. „Vezou návšt vu, cht jí p istát, pot ebuji vyzna it volné místo,“ dozv d l se JFK. „To bude asi pro m ,“ odhadl nahlas. „Nem l jsem t brát na palubu,“ odplivl si kapitán. „Nem l jsi brát peníze,“ pokr il rameny John. V ruce kormidelníka se objevil dlouhý n ž, krátký wakizaschi me , opravil Ková vzáp tí sv j úsudek. Námo ník se díval na svého velitele a ekal na jeho rozhodnutí. JFK se nehýbal, pouze kapitána klidn pozoroval. Sám p esn v d l, co ud lá. Pokud kormidelník dostane rozkaz ho zabít, z stanou na m stku dv mrtvá t la. Pokud ne – p jde vyzna it místo pro p istání helikoptéry. Japonštin John neporozum l, ale tón byl jasný a kormidelník schoval svou zbra , jako by se v bec nic nestalo. O deset minut pozd ji se z temné oblohy vyno il matný tvar štíhlého trupu bitevního vrtulníku Aligator SkySweeper 11. JFK stál u kolejnic je ábu a díval se, jak obluda ježící se hlavn mi gatlingových kanón a hroty raket obratn sedá na pohybující se palubu. První zask íp ní podvozku a tlumi vyrovnávajících nerovnom rné dosednutí, stroj p istál. Vrtule zvolnila sv j b h, ale motory dál pracovaly, skrz kovovou fólií potažená skla kabiny nebylo dovnit vid t. Podle zvuku JFK poznal, že stroj z stává ve stavu bojové pohotovosti. Dve e na míst zbra ového operátora se otev ely, ven vyklouzla tmavá štíhlá silueta a s obratností ko kovité šelmy dosko ila na palubu. JFK sykl. To nebylo možné. Musel se mýlit. P estože byl ve stínu paluby neviditelný, zamí il návšt vník p ímo k n mu. Vyšší a mohutn jší vlna než ostatní ude ila do 14
boku lodi, zadun ní doprovodil mrak mokré p ny ve vzduchu, John zamrkal, aby zbavil asy slaných kapek. To už byla návšt va u n j. „Tebe bych tady ne ekal,“ ekl tiše a políbil Andreu na tvá . Byl to p átelský uvítací polibek dvou lidí, kte í se už dlouho nevid li a nev dí, jak si vzájemn stojí. Dotyk rt , v n parfému svád jící nerovný boj s bou livým v trem, teplo t la. Na okamžik zmizely dlouhé m síce samoty v nenávratnu a vzpomínky se vrátily, jako by nebyly starší než den. Pak se JFK zase vzdálil a zm nil se v muže, kterým se stal – v psance, vraha milion , v jednoho z nejhledan jších b ženc v paralelním metauniverzu. Zá e reflektor odrážená vodní t íští klamala, nedokázal odhadnout, jak se komtesa Andrea de Villefort tvá í, nevid l jí do o í. Pozorovala ho, jako by se snažila zjistit, kdo je vlastn za . Možná pro n j poslali práv ji, napadlo ho a pousmál se tomu. Nevzdoroval by jí, m l by alespo od všeho pokoj. Stoupla si na špi ky, chytila ho za klopu plášt a p itáhla k sob . Její druhý polibek byl všechno jiné než zdvo ilostní. „Žiješ,“ ekla, když skon ila. „Málem jsem už zapomn l,“ zamumlal JFK a nepoušt l ji od sebe. „Myslela jsem, že za to m že sexuální abstinence, a ona je to pistole,“ dotkla se M 1911ky za jeho pasem. JFK se usmál, tentokrát doopravdy. „Na téhle lodi mám spoustu možností k povyražení, i když se to možná na první pohled nezdá. Tv j kamarád v helikopté e je stále p ipravený odlet t?“ „Jo. Mám od n j slíbenou p lhodinu, te už jen dvacet dev t minut.“ Další, v tší vlna je obš astnila št drou dávkou vodní t íšt a vítr se roze val o poznání siln ji. „P edpokládám, že mi chceš n co íct,“ JFK musel zvýšit hlas, aby se slyšeli. „Ano, to také,“ p ikývla Andrea „Poj me do podpalubí, mám tam kajutu, žádný luxus, ale nikdo v ní není.“ „Víc nepot ebuji,“ p ikývla. 15
Hned za dve mi je p ivítal pach ryb, teplo a stejnom rné hu ení stroj . JFK ji nejkratší cestou zavedl ke kajut , otev el dve e a nechal Andreu vstoupit první. Když za sebou zavíral dve e, málem do ní vrazil. Oto ila se elem k n mu a z stala ve stísn ném prostoru stát. John jediným pohybem rozepnul zdrhovadlo a objal ji dlan mi kolem bok , v první chvíli si myslel, že ji p i líbání kousnul, ale ve skute nosti kousla ona jeho. To už m l ruce pod všemi vrstvami termoprádla, do nichž byla navle ená, a sám cítil její dlan na své hrudi. Podlaha se naklonila, jak se lo zhoupla, v objetí zavrávorali. „Drž m pevn , nechci mít mod iny,“ zamumlala. JFK se posadil na kavalec, p etáhl Andree kalhoty p es boky. Nechala je sklouznout až dol a vyhoupla se mu do klína. „Ani jsi neocenil mé spodní prádlo,“ vydechla a zabo ila hlavu do obliny krku nad klí ní kostí. Ve chvíli, kdy ji spustil až dol , hlasit vydechla a vzáp tí kousla Johna do ramene. „To nebylo moc jemné milování,“ ocenil, když se oba trochu uklidnili. Sed l se zav enýma o ima a ob ma rukama Andreu objímal. Možná ji k sob tiskl až p íliš, ale necht l ji poušt t. Ne hned. V bec. „Nebylo,“ nep ela se. Z stali nehybní, pot jejich t l chladl, vichr se pomalu, ale jist m nil v bou i. „Budu muset jít, Harskin mi slíbil p l hodiny, ale zdá se, že po así rozhodlo jinak,“ ekla, sklouzla mu z klína a rychlými úspornými pohyby se za ala oblékat. JFK ji p i tom pozoroval a obdivoval každý její pohyb, každou linii t la. Byla nahá a p esto na n j nep sobila jako nahá, oblékalo ji to, jaká byla. Svá, sebejistá, ale sou asn n kde uvnit , hodn hluboko, kam jednou nebo dvakrát nahlédl, lidská a jemná. Jak to dokázala v sob uchránit, po všech t ch letech v Agentu e? „Pro jsi p išla?“ „Myslela jsem, že je to jasné, nebo ne?“ zatvá ila se nechápav a došn rovala druhou botu. 16
Ková se také za al oblékat a p i její v t se nedokázal nepousmát. „V Agentu e to v e. N kte í za ínají vnímat X-Hawka jako vážnou hrozbu, jiní naopak hážou vinu za poslední události na tebe. Poda ilo se jim k tomu využít i tvou poslední eskapádu s Vegou. Proto se musíš dál schovávat. Navíc se v tom chaosu pohybují špioni pracující b hví pro koho. Tedy krom t ch, o kterých už víme.“ JFK si zastr il košili do kalhot a utáhl si pásek. „Dostaneš nabídku. Z Agentury, ale z jiné báze, než je naše. Hodn vzdálené. Nevím p esn , o co jde, mé zdroje mi dodaly pouze hodn neúplné informace. Nabídnou ti celkovou rehabilitaci, pokud pro n n co ud láš.“ „Pro já?“ „Netuším.“ Lo se zhoupla, Ková se musel op ít, aby udržel rovnováhu, p itom ješt sta il nabídnout ruku Andree. „Díky,“ mrkla na n ho. „Bude to hodn nebezpe né, o tom žádná, ale p edpokládám, že to vezmeš. A možná také špinavé.“ JFK ml el. „Já bych to vzala. Každopádn pokud do toho p jdeš, dej si podmínku. Požádej o statut agenta vyšet ovatele se speciálním pov ením.“ Podala mu flashkartu zatavenou do plastikové fólie. „Tam najdeš vysv tlení. Dej pozor, aby se to nedostalo do rukou nikomu jinému.“ JFK p ikývl, otev el dve e, zkontroloval chodbu a uvolnil cestu. „Jak m najdou? Zametl jsem stopy.“ „Já t našla a oni jsou ze sv ta na úrovni naší budoucnosti. Mají své metody.“ „Rozumím.“ Na chodb se zastavila a ješt jednou se k n mu oto ila. „Obvykle muž nejprve ženu pozve na ve e i a teprve potom ji svede. Takže, dlužíš mi ve e i.“ 17
„Nemohu se do kat, až tenhle dluh splatím,“ p ikývl vážn . Pak už sp chali zp t na palubu. „N kdo z Agentury?“ p ek ikl JFK vichr a ukázal na vrtulník. „Ne. Harskin je z armády. Ve válce jsem jeho otci prokázala menší službu a on se mi za n j cítí zavázaný. Vlastn celá rodina se mi cítí zavázána. Tak mi ud lal taxík.“ „V jaké válce?“ zkusil to John. Andrea toho o sob nikdy moc ne ekla. „V Zálivu,“ ohlédla se po n m a i v šedém p íše í ed ném vodou zahlédl její šibalský výraz. To už stáli tém u vrtulníku a nad hlavou jim svišt la vrtule. „Š astný let!“ za val JFK. „Dávej na sebe pozor!“ „Co bych kv li ve e i neud lala!“ zaslechl odpov , pak se dve e zav ely a rotor za al nabírat rychlost. O minutu pozd ji už nic neprozrazovalo, že na rybá ské lodi kdy n jaký stroj p istál.
18
LICITACE JFK zapadl do sushi-baru, set epával z kabátu kapky vody a rozhlížel se po hostech. Normální osazenstvo, to bylo v po ádku. Nestál o problémy s ruskou mafií vál ící s tradi ní jakuzou. Kapitán, který ho bez doklad vzal na palubu své lodi a dopravil až do íše vycházejícího slunce, m l s druhou ze jmenovaných organizací zjevn n co spole ného. Práv proto si dal John práci a n kolikrát se p esunul z m sta do m sta, aby za sebou zametl všechny stopy. Odložil si kabát na v šák, vybral volné místo u dopravníkového pásu, na n mž kolem dokola obíhaly nové a nové porce sushi. Než si sta il p emístit pár kousk na tác, servírka mu nalila šálek aje a postavila p ed n j dv misti ky s omá kou. Ková nejprve zkusil lososa a pak si vybral jedovat žlutý kus, který nejvíc p ipomínal mrtvou vosu. Chutnal stejn odporn , jak vypadal, zdání tentokrát kupodivu neklamalo. Venku stále pršelo, vypadalo to na jeden z podzimních monzunových deš , kolem n j v nem nném tempu putovaly další a další kousky masa a rýže. Vytáhl z kapsy notebook, postavil ho p ed sebe, zapnul a za al íst. Žvýkal mechanicky, víc než na jídlo se soust edil na text p ed sebou. Déš zvenku náhle zn l hlasit ji, JFK k p íchozím nevzhlédl, prohlédl si je úkosem. Byli dva, a p estože se práv vyno ili z vodního p ívalu, pršiplášt m li tém okamžit suché. Odhadl to na n jaký hodn dobrý nesmá ivý povrch. P esto ze všeho nejvíc p ipomínali zmoklé myši – nem li klobouky, a to znamenalo, že za límec se jim dostalo víc ledové vody, než se jim zamlouvalo. Oba dokonale oholeni, n co v jejich tvá ích íkalo, že sem nepat í. Aniž by se o to snažili, p ipomínali modely z reklamy na kosmetiku. John vytáhl zpoza opasku pistoli a pak na ni opatrn naaranžoval noviny. V Japonsku nebylo vhodné upoutávat na sebe zbyte nou pozornost tím, že byl lov k ozbrojen. Ale tihle dva p išli za ním. A už ho mezi hosty zpozorovali. „John Francis Ková ?“ „Záleží na tom, kdo se ptá,“ pokr il rameny JFK. 19
Ruku voln položenou na stole m l jen pár centimetr od pistole. „Agent senior Vratny, samostatný agent Panwer,“ promluvil muž, který ho oslovil. „Neznám žádného Ková e,“ zareagoval studen JFK. „Ale slyšel jsem, že ho hledají.“ Muži si p isedli k pásu a Panwer si posunul stoli ku tak, aby Ková nemohl vid t oba najednou. JFK se pouze vyto il, ruku nechal dál na stole. Sta ilo mu perifern zareagovat na p íliš rychlý pohyb. „Ano, zatím je na n j stále vydán zatyka . Ale poznámka Hledán živý nebo mrtvý byla stažena,“ zareagoval Vratny. „Tak to se tomu Ková ovi ur it ulevilo,“ p ikývl JFK. „Jsem z báze CX-32. Mám pro n j nabídku. Pokud ji p ijme a splní z ní vyplývající úkol, bude to pro n j znamenat komplexní rehabilitaci, výmaz postih ze služebních záznam ,“ pokra oval Vratny, jako by JFK nic ne ekl. „To zní zajímav . O co jde?“ zeptal se JFK. „Musíme se ujistit, že jste to skute n vy.“ „Vy to víte, proto jste tady.“ Vratny se podíval na svého partnera a ten se naklonil ke Ková ovi, v ruce p edm t p ipomínající zapalova v podob malé pistolky. Než se sta il Ková e dotknout, ztuhl zmražen dotykem hlavn ve svém klín . „Je to jen za ízení na odb r genetického vzorku. Nebolí to, ani vás to nijak nepoškodí,“ vysv tlil Vratny klidn . JFK místo odpov di zavrt l hlavou a Panwer svou hra ku zase schoval. „Co ode m chcete? A pro zrovna ode m ?“ zeptal se JFK. „Co je to za zbra ?“ promluvil poprvé mladší agent. „Pistole vyrobená podle víc než sto let staré p edlohy. P ta ty icítka. T žká, neohrabaná, ale prov ená a ú inná.“ „Smrtící zbra ?“ zeptal se Panwer, jako by odmítal uv it. Zdál se bledší než p ed pár sekundami. „Jaká jiná?“ nechápal Ková . 20
„U nás smrtící zbran používáme jen za výjime ných okolností podle p esn stanovených pravidel,“ vysv tlil Vratny. P estože se to snažil zamaskovat, i on byl vyveden z míry. „Tohle jsou výjime né okolnosti. Pro m ,“ ekl Ková a pistoli schoval. „Co chcete?“ zopakoval otázku. Obrazovka notebooku p ešla do spícího režimu, zmá knutím kláves ji probral k životu. „Chceme, abyste pro nás vyšet il jeden kriminální p ípad. Možná s komplikovan jším pozadím,“ za al Vratny. „N kdo p epadá agenturní báze v asovém odstupu zhruba jednoho století. Chceme, abyste ho našel a zastavil.“ „Cestuje v ase?“ cht l v d t JFK. „Myslel jsem si, že to není možné.“ „Je to složit jší vysv tlování, ale je nutné, abyste tomu porozum l a pochopil, pro je pro nás ta záležitost tak d ležitá.“ JFK se na Vratného pozorn podíval. Zdálo se mu to, nebo s ním doopravdy mluvil jako s nevzd laným dít tem? Pokud pocházel z budoucnosti, m l na to nárok. Navíc, nikdy neuškodilo, když ho nep átelé považovali za horšího, než ve skute nosti byl. Nep átelé… uv domil si, že o Agentu e uvažuje jako o svých nep átelích. Kdy to za alo a kolik má vlastn p átel? „Tak se do toho vrhn te,“ vrátil se z myšlenek a povzbudil agenta k další e i. „Tady?“ „Ti lidé anglicky neum jí,“ ukázal Ková na ostatní hosty. V tšinou šlo o prodava e z okolních stánk a chlapy z benzinové pumpy od vedle. Znalost sv tového jazyka nebyla v Japonsku p íliš rozší ena, na to JFK v pr b hu uplynulých dn p išel. Vratny váhal. „Cestování v ase v rámci konkrétního paralelního sv ta není možné. S využitím relativity se m žete dostat do budoucnosti, ale to je všechno. Zp t to nejde,“ rozhovo il se nakonec. „To vím, pokra ujte dál.“
21
Ková te vypadal, že unaven poslouchá, ve skute nosti ekal, zda se Panwer nepokusí o n jakou akci. Vypadal stresovan . Nebo m li v okolí posily? „Pokud nastavíte hyperprostorového fantóma nebo bránu tak, aby vás p enesla pouze v ase, a necháte metaprostorové sou adnice stejné, ve skute nosti se dostanete do sv ta, který je k nerozeznání podobný tomu vašemu, liší se jen v nejjemn jších detailech, nuancích. Jde o vliv zobecn ného Heisenbergova principu neur itosti.“ „To je zakázané,“ p ipomn l JFK. Kdysi se profesora von Wondera párkrát zeptal pro , ale vysv tlení bylo tak komplikované, že ho pustil z hlavy. „Pokud se p enesete do extrémn podobného, takzvaného stínového sv ta, vaše p ítomnost v n m p sobí rušiv . M že vyvolat št pení reality, tedy rozd lení jednoho realitního sv tovlákna na dv i více. A pokud ská ete sem a tam, zp sobujete postupné nar stání hustoty multidimenzionálního metauniverza, až se m že stát, že dojde ke ztrát stability a celý svazek sv t , n kolik myriád sv tovláken, se zhroutí, zmizí, jako by nikdy neexistovaly.“ „Už se to stalo?“ cht l v d t JFK. „Pravd podobn ,“ zaváhal Vratny. „O takové v ci se jen velmi obtížn dohledávají d kazy.“ „Takže n kdo vám ská e sem a tam po vašem sv tovláknu a narušuje stabilitu,“ zkrátil vysv tlování JFK. „To není p esné,“ cht l protestovat Vratny. Panwer sebou škubl, když se mu o elo op el kov p ta ty icítky. „Ne,“ varoval ho tiše JFK. Agent sklopil pohled na drobnou ampuli mezi svými prsty a opatrn ji položil Ková ovi do dlan . Pistole zmizela stejn rychle, jako se objevila, nikdo jiný si ni eho nevšiml. „Ješt jeden trik a zabiju vás. Oba,“ pronesl tiše, ale d razn JFK. „Víte, kdo jsem?“ Agenti ho pozorovali a nic ne íkali. „Víte, kolik lidí jsem zabil a nechal zabít?“ 22
Dál ml eli. „Víte, jak mi íkají?“ JFK nev d l, kdo p ezdívku vymyslel, pravd podobn jeho nep átelé, které ani po ádn neznal. Nic to však nem nilo na jejím obsahu: Smr ák. Ková – Smr ák. „Myslíte, že je pro m váš život d ležitý? Další dva mrtví mezi miliony? Ješt jeden pokus, zaváhání, lež, p i které vás p istihnu, a jste mrtví. Jasné?“ Tentokrát p ikývli. „Co to je?“ zeptal se JFK a ukázal na Panwerovu kapsli. „Selektivní chemické narkotikum sloužící ke zpomalení reflex a utlumení vyšší nervové innosti,“ vysv tlil agent bez zaváhání. „Vás by to neovlivnilo?“ „Ne, vzali jsme si antidotum.“ „Dobrá, tohle je za námi, m žeme pokra ovat,“ zm nil JFK téma, jako by se nic zas tak d ležitého nestalo. Oba agenti se na sebe podívali. Vypadali vyvedeni z míry. Ková si uv domoval, že to na n hrál p kn tvrd , ale znal spoustu lidí, na které by to stejn neplatilo. Bu nebyli na práci v terénu zvyklí, nebo se v technicky mnohem dokonalejším sv t prost takové v ci ned laly. Vratny se dal do dalšího vysv tlování. Velmi zb žného. „Vzhledem k nebezpe í narušení stability spojeného s pohybem v extrémn podobných sv tech a dalším kauzálním vazbám ur ily um lé inteligence vás jako osobu, která nejmén navýší riziko ztráty stability a p ípadného kolapsu. To je asi tak vše podstatné. Jak jste se rozhodl?“ „Jsem ochoten tu práci vzít,“ ekl Ková a pozoroval p itom obrazovku po íta e p ed sebou, jako by sou asn n co studoval. Agenti se po sob s uspokojením podívali. „Pokud získám statut agenta vyšet ovatele se speciálním pov ením,“ doplnil JFK a posadil se pohodln ji. Vratnymu ztuhly rysy, Panwer se nadechl a z stal sed t se zadrženým dechem. 23
„N co takového jako agent vyšet ovatel se speciálním pov ením neexistuje,“ vzpamatoval se Vratny. JFK pokr il rameny. „Mezibázová dohoda íslo 136-12 z roku 1567 dle chronologie mé reality. Váš letopo et bude samoz ejm jiný, ale íslo by m lo sed t,“ up el JFK znovu pohled na displej. Vratny si po íta podezírav p em il, jako by práv z n j JFK erpal své zasv cené informace. Panwer tém nepost ehnuteln p ikývl, gesto napovídalo, že n co dokon il. John na n nesp chal. Tohle vystoupení si mohl odpustit, cht l jen v d t, jak moc dobrými technologickými vymoženostmi jsou vybaveni. Nic nenasv d ovalo tomu, že by se na jeho notebook n kdo napojil, pouze Panwer v výraz znep ítomn l. „Pokud nezískám požadovaný statut, domluvili jsme, pánové,“ rozhodl se JFK, že jim dal dost asu. Data, která si te Panwer prohlížel, mu nemohla poskytnout žádná vodítka o tom, kdo Ková e varoval. Pouze mátla. K emu si asi myslel, že pot ebuje seznam muž americké armády sloužících za poslední války v zálivu? JFK ho získal díky starým kontakt m z armády. Už v d l, že v téhle válce, alespo podle daného seznamu, žádný muž jménem Harskin nesloužil. Což bylo zajímavé. Pro pak tedy potomek Harskina pomáhal Villefortové v tak riskantní záležitosti, jako byl nelegální výlet helikoptérou? Harskin mladší, tedy George Edward Harskin, poru ík námo nictva, v armád skute n sloužil, to už si JFK sta il ov it. Posledních n kolik dn , než ho agenti kone n našli, nem l JFK p íliš práce a poslední, o co stál, bylo p emítání o minulosti. Rad ji se ze zv davosti, a aby zabil as, rozhodl poodhalit alespo ást z Andreiny tajuplnosti. Co asi tak za války v Perském zálivu mohla d lat? U jakých jednotek a pro koho pracovala? „Pokud nebudete spolupracovat, p edáme vás vaší bázi,“ p itvrdil Panwer. „Jste stále hledán. Kdyby náš problém nem l tak vysokou d ležitost, byli bychom tím povinováni. Dokonce i za 24
t chto okolností se naše vyjednávání s vámi m že stát zdrojem diplomatických spor .“ „Nep edáte,“ odtušil JFK lhostejn . „Máte v rukávu víc es, než jsem já kdy vid l. Nemohu riskovat a nechat vás tady – poté, co se nedohodneme.“ Prsty se p itom dotkl okraje novin, pod nimiž ležela pistole. „Nezapome te, kdo jsem a jak mi íkají.“ Panwer polkl, Vratny p ímo zk ídovat l. On byl ten, který fyzické výhr žky nesl h e, odhalil JFK. Vzhledem k tomu, že operaci velel, to bylo zvláštní… „Jsem jen agent senior, nemohu vám ud lit oprávn ní agenta vyšet ovatele se speciálním pov ením,“ promluvil po dlouhé odmlce Vratny. „Bohužel, i když bych osobn velmi stál o to, abychom za každou cenu spolupracovali.“ „Dobrý pokus,“ ocenil JFK. „Ale já znám i obsah tajné dohody 136-12.“ Sáhl po pistoli, schoval ji za opasek pod kabát a z kapsy vytáhl svazek bankovek. „Nezast elím vás tady, to by m pak hledala policie. Není tu ale jiný východ než ten, jímž jste p išli,“ p ipomn l jim. „A st ílím velmi slušn . T šilo m .“ Statut agenta vyšet ovatele se speciálním pov ením byl vytvo en se zvláštním z etelem k vyšet ování událostí, které by se vedení nebo jednotlivci ve velmi vysokém postavení v agenturní hierarchii dané báze mohli pokusit ututlat. Agenta vyšet ovatele mohl ustanovit kterýkoliv agent senior. Pozd jší zpráva z vyšet ování pak byla zp tn analyzována nejmén t emi nezávislými výbory z r zných realitních bází. Andrea poskytla Johnovi i podklady týkající se innosti p edchozích agent vyšet ovatel . V n kolika málo p ípadech jejich práce zp sobila skute né zem t esení, které ni ilo posty ve stylu padni komu padni. A v mnoha p ípadech se agenti ztratili v nekone ném metauniverzu. Ob as byli zabiti. To se samoz ejm stávalo. Následné vyšet ování pak kon ilo r zn … „Po kejte,“ zarazil ho Vratny. „Dohodneme se.“ 25
JFK se znovu posadil. P sobil p itom uvoln n , jako by o nic nešlo. „Já, agent senior Vratny Mauritius, p id luji ve v ci p ípadu p epadávání bází ve sv totvorné linii CX agentu Johnu Francisi Ková ovi statut vyšet ovatel se speciálním pov ením. Jsem si v dom všech následk tohoto pov ení,“ pronesl Vratny formálním tónem. „Jste sv dek,“ obrátil se na svého partnera. „A te mi totéž dejte písemn , podepsané a s otiskem vašeho palce navíc,“ požádal Ková . „Všechno se dá pad lat. Za d kaz se považuje pouze nedigitalizovaný psychosomatický otisk mé pam ti,“ zatvá il se Vratny znechucen . „Neznám tu technologii, každý agent se musí postarat o potvrzení ve shod s jemu dostupnými znalostmi a technikou,“ p isunul Ková p ed senior agenta poma kaný list papíru. Pak po chvíli dvojjazy né diskuse získal od pokladní inkoustový polštá ek, na n mž barvila barové razítko, kterým potvrzovala host m ú ty. „Ten otisk ješt ,“ p isunul krabi ku Vratnymu. Na agentovi bylo vid t, že psaní rukou mu není dvakrát p irozené, písmena byla okrouhlá a neuspo ádaná jako u školáka. „Ten papír je celý umašt ný,“ vr el Vratny, ale poslušn pod text otiskl sv j palec. „Koupil jsem v n m lososa,“ prozradil JFK. „Alespo bude p sobit autenticky.“ Nakonec si pe liv p e etl text a složil papír do kapsy plášt . „Jsem vám k dispozici, pánové. Pot ebuji kompletní dokumentaci, abych váš problém mohl vy ešit. P edpokládám, že to nebude složité.“ Vratny se na p l sekundy zm nil v p etlakovaný parní kotel hrozící výbuchem, pak neviditelnou záklopkou upustil páru. „Samoz ejm . ím d íve, tím lépe. Transferové okno se otevírá až za dva dny, máte dost asu na studium.“ Podal Ková ovi st íbrnou krabi ku. „Podle mých informací je to aktuální místní pam ové médium,“ ekl pohrdliv . 26
„Ješt bych byl rád, kdybyste se mnou sdíleli polovinu svých zdroj pro tuto realitu,“ p ešel JFK jeho malé vít zství. Panwer se zatvá il nechápav . JFK mu v noval široký úsm v. „Mé pen žní zdroje jsou, ekn me, omezené. A studium podklad , které jste mi tak pohotov a p íhodn doru ili, se budu moci v novat s náležitou pé í a odborností, jen pokud budu mít st echu nad hlavou. Pot ebuji prost p j it peníze.“ „Dejte mu vaši kreditní kartu,“ p ikázal Vratny svému partnerovi s kovovým podtónem v hlase. „Jeho jednání je v souladu se statutem agenta vyšet ovatele.“ Panwer neochotn uposlechl. Možná byl z budoucnosti, ale z eteln si uv domoval, že pokud by se n co zvrtlo, m l by bez pen z svou pozici v cizím sv t hodn ztíženou. „Kde vás zastihnu, kdybych p išel s n ím aktuálním, co nesnese odkladu?“ zeptal se JFK. Tihle dva arogantní mizerové z budoucnosti se ho snažili p itla it ke zdi, a to se mu nelíbilo, vlastn ani osobn se mu nelíbili. Trocha popichování byla jen malou satisfakcí. Vratny sáhl do kapsy, vytáhl tuctov vyhlížející telefon, stiskl n kolik tla ítek a podal ho Ková ovi. „Zde. Každé telefonní íslo vás spojí se mnou, neud láte tak žádnou chybu.“ „Skv lé,“ pod koval Ková . „Mám stále problémy s ísly, takový telefon je p esn to, co jsem pot eboval.“ Zvedl se, zaplatil, k ú tu p idal tisícijenovou bankovku a než pokladní sta ila zaprotestovat, byl venku. Panwer s Vratnym ješt chvíli z stali na svých místech. „Myslíte, že by nás opravdu zabil?“ zeptal se mladší agent nakonec. Vratny se nad jeho otázkou vážn zamyslel. P edchozí zkušenost s ním ot ásla víc, než dával najevo. Nebyl biologicky ani hardwarov uzp soben k násilné konfrontaci, jeho p edností byla diplomacie. A tento úkol mu p ipadl jen proto, že pat il k zasv ceným. 27
„Ur it jste už slyšel n jaké pov sti o Smrtonoši, nebo jak si ten troglodyt íkal,“ odpov d l nakonec. „Smr ák. Je jedním z hlavních p edm t Srovnávací metahistorie Agentury,“ ekl Panwer. „Studoval jsem ji, než jsem p ešel do opera ního.“ „A co tedy íká metahistorie?“ podíval se Vratny na partnera. „Záleží na tom, kterou filosofickou linii zastáváte,“ pokr il rameny mladší agent. Už nevypadal tak p ešle, dialog splnil sv j ú el, poskytl Panwerovi as vzpamatovat se. A to byl hlavní d vod, pro ho Vratny v bec zahájil. Pot eboval svého mladšího partnera akceschopného. „A co si myslíte vy osobn ?“ Vratny už byl myšlenkami úpln jinde, u v tuto chvíli mnohem d ležit jších v cí. „Že by nás odpráskl a nemrkl by u toho ani okem.“ „To je i m j názor.“
28
AGENT SE SPECIÁLNÍM POV
ENÍM
JFK si zavázal pásek županu, ot el zamžené zrcadlo a dal se do holení. Od chvíle, kdy se potkal s Andreou, se cítil mnohem lépe. Potkal, usmál se nad tím eufemismem. Po smrti Franka Boormana a válce p ti sv t , k níž nemalou m rou sám p isp l, m l Agentury a všeho, co s ní souviselo, práv dost. Pak ho vyhledala Nikita Bernstein a požádala ho o pomoc – o záchranu života. Nepomohl jí, místo toho se op t utkal s X-Hawkem a op t prohrál. Nebo tém prohrál. Mise se starým dobrým Vegou, kdy spolu ve starobylých letadlech bojovali s bošáckými piloty a stopovali pašeráky hyuaky, byla naopak p íjemnou vzpomínkou na lepší asy. Neúsp chy ani nebezpe í nebylo to, co ho málem zni ilo, nejhorší byly dlouhé týdny a m síce nicned lání; ekání, až za n j p átelé ud lají jeho práci a alespo áste n o istí jeho jméno. Andrea mu p inesla innost, akci, možnost zapojit se op t do b hu událostí. Stejn jako d íve Vega. Možná si to uv domují a riskují své postavení práv proto, aby ho vytáhli z letargie, která dokáže zni it i toho nejlepšího. Dál to rad ji nezkoumal. Až bude moci, oplatí jim to. Zkontroloval se v zrcadle. Oholil se lépe a pe liv ji než kdykoliv za posledního p l roku. Pak vyšel z koupelny a posadil se k po íta i. Musel Vratnymu p iznat, že poslední slovo m l nakonec on. Holodisk, který mu dal, ješt nep išel na trh, Sony ho teprve testovala a Ková ovi trvalo n kolik hodin, než se dostal k p ehrávacímu za ízení. Dva šálky kávy mu zabralo p e tení zevrubné dokumentace, kterou dostal. Základ byl jednoduchý. N kdo, velmi dob e vybavený a ješt o poznání lépe organizovaný, p epadl agenturní bázi, vnikl dovnit a pak se op t vypa il. Opakovan . Monitorování pozadí skokového zá ení doprovázejícího pohyb v metauniverzu prozradilo, že úto níci p išli pokaždé z jiného sv ta. Vratny sice tvrdil, že doty ní ská ou v ase vždy o století, ale to zjednodušil. Posuny do budoucna se pohybovaly v intervalu od t ia ty iceti do osmadevadesáti let. Celkem se odehrálo p t p epadení, to poslední ve tyriadvacátém století. Co ješt dalšího 29
m ly tyto ozbrojené útoky spole ného, krom zp sobu provedení a toho, že je vedl lov k znající rutinní b h Agentury? Myšlenka JFK zarazila. Kdy na to p išel? Prošel záznamy ješt jednou. Žádné indicie neobjevil, jen povšechnou shodu a dojem, že pokud by on hodlal p epadat agenturní báze, d lal by to n jakým hodn podobným zp sobem. Zvedl se z nepohodlného, p íliš m kkého k esla a podíval se, co je v hotelové ledni ce. Rýžové víno, rýžová whisky a pivo. Otev el plechovku a napil se rovnou z ní. Rýžové pivo, co jiného. P esto ji neodložil a vrátil se i s ní k po íta i. Nouze je nouze, pomyslel si, když znovu usrkl. Možná, že po tvrté i páté plechovce nebude chutnat tak divn . Úto ník n co hledal, ale co? Našel to? Na poslední otázku dostane odpov až zp tn – pokud už nedojde k žádnému dalšímu p epadu. Podrobn prošel záznamy z bezpe nostních systém v budovách. Prázdné, všechna datová média na všech p epadených bázích byla prázdná, jako by žádní nezvaní hosté nep išli. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nejr zn jší typy záznamových technologií používaných v rozsahu víc než t í století, musel být doty ný opravdu dob e vybaven. Nebo, p ipomn l si JFK, nespoléhá na techniku, ale na n co úpln jiného. Další p emítání nikam nevedlo, nakonec po íta zaklapl, položil se na stále nerozestlanou kingsize postel, jak mu hrd oznámil recep ní, a s o ima up enýma do stropu p emýšlel. Andrea ho varovala, aby byl maximáln obez etný a nikomu nev il. Na agentech, kte í ho najali, mu n co nesed lo, zatím však nev d l co. Dobrá, do téhle práce ho uvrtal GOD s Killerem, um lé superinteligence pomáhající lidem zvládnout chaos paralelního metauniverza. Vratny s Panwerem však z jejich návrhu nevypadali p íliš odvázaní. T eba ale d lali jen svou práci a vadilo jim, že do ní m l kecat drban ze zaostalého zapadákova. John do sebe obrátil zbytek piva a s pohledem up eným ke stropu se snažil odhadnout, kdy se ho n kdo pokusí zabít. A jak. 30
Tipoval, že to bude až v okamžiku, kdy za ne doopravdy vyšet ovat, aby bylo doporu ení um lých inteligencí vyhov no. A jeho t lo asi okamžit nenajdou. Kv li asu na odklizení stop. Ale pro by se ho n kdo m l pokusit zabít? Kv li tomu, že se práv tohle až p íliš asto stávalo vyšet ovatel m se speciálním pov ením? Pro mu toho Andrea ne ekla víc? Nev d la, nebo nemohla? Poslí ek donesl nákup, který v pr b hu dopoledne ud lal v n kolika internetových obchodech, a odmítl spropitné. N které rysy Japonska Ková e nep estávaly p ekvapovat. Všechny v ci pe liv sbalil do kuf íku, a to bylo pro dnešek všechno, co m l na práci. Vypnutý telefon, z n hož pro jistotu vytáhl i akumulátor, ho probudil v šest t icet ráno. „Tady Vratny,“ ozvalo se. „Nouzová situace. Za p l hodiny pro nás bude otev eno speciální transferové okno. Bu te tam.“ Bez dalšího vysv tlování zav sil a na displeji se rozsvítila mapa s místem ur ení a GPS sou adnicemi. „P l hodiny,“ ekl nahlas JFK a za al se oblékat. Za p l hodiny beze sp chu snídal a na místo ho taxík dovezl za šedesát osm minut p esn . Vratny už netrp liv ekal ve foajé mrakodrapu. „Víte, kolik nás stojí takové udržování okna?“ zasy el a snažil se JFK nacpat do výtahu. „Nevím. Trpím nedostatkem informací,“ odpov d l mu John. Pohledy obou muž se zk ížily a Ková m l pocit, že slyší t esknutí oceli. Pro ne, pomyslel si, aspo ví, na em si s Vratnym stojí. Vyšet ovatele se speciálním pov ením nebral p íliš vážn , spíš jako otravné závaží na noze. Škála fyziologických p íznak pr chodu mezirealitním transportním tunelem byla široká a míra dopad na organismus ješt v tší – od lehké nevolnosti po smrt. Tentokrát JFK necítil v bec nic, jako by prost prošel oby ejnými dve mi. Na druhé stran se však neocitl v pokoji, ale v obrovské místnosti, ze všeho nejvíc p ipomínající chrámovou lo zk íženou s laborato í doktora Zet. P estože m l pocit, že se 31
nachází v ohromném prostoru, musel být v n jakým zp sobem izolované malé kóji – jinak by ochranný od v lov ka, který stál p ed ním a držel v ruce tabuli s bleskov se prom ujícími nápisy, nem l žádný smysl – lidé ve vzdálen jším okolí byli oble eni normáln . Relativn normáln . P eblikávání nápis ustalo a chaos vyst ídaly pokyny v eštin : Uvoln te se prosím, bude následovat krátká dekontamina ní procedura. JFK už nemluvil esky celá desetiletí, alespo m l ten pocit. Jak ksakru p išli na to, že zrovna eština je jeho rodný jazyk? Byli od Vratnyho s Panwerem tak dob e informováni? Snímali jsme vaše podv domé reakce na jednotlivá slova ješt d ív, než došlo k jejich zpracování vrchními oblastmi šedé k ry mozkové, dostal vysv tlení. A tahle telepatie bude pravd podobn pracovat na n jakém podobném principu, usoudil. Ano, podobném. Nem l nejmenší pon tí, jakým zp sobem jej dekontaminovali, ale po sto dvaceti šesti sekundách, nev d l, pro si je asovým údajem tak jist, si léka – JFK usoudil, že práv léka by m l kontrolovat p íchozí z jiných sv t – sundal svou helmu. Léka ka. T icet, p tat icet let, možná i víc vzhledem k biotechnologiím, které asi m li k dispozici. Štíhlá, tém subtilní. Ve vojenském stylu na krátko ost íhané vlasy, erné o i, tenké linky obo í a rty, které pokud byly zkrášleny rt nkou, tak jen velmi st ídm . Ale možná jim byla nar žov lá barva vlastní. „John Ková ? Devatenácté, promi te, dvacáté, vlastn dvacáté první století?“ zeptala se ho. „Tak n jak,“ p itakal JFK. „Jsem istý?“ Neodpov d la hned, podle lehce nep ítomného pohledu pochopil, že odpov konzultuje s pro n j neviditelným informa ním rozhraním. „Ano. Pozoruhodná schopnost vyrovnat se s neobvyklým prost edím. Vaše reakce jsou v normálu, spíš v pásmu klidu, jako byste se práv probudil ve svém CZOI.“ „CZOI?“ nechápal JFK. 32
„Omlouvám se,“ ekla žena, ale neusmála se u toho. „Nickname pro osobní existenci zabezpe ující jednotku. Každý plnoprávný ob an Zem má nárok na jednu. Svle te se prosím.“ JFK už prošel tolika léka skými kontrolami, že ho nezarazil ani nedostatek soukromí. I když bylo dob e možné, že neviditelné st ny ordinace, ve které se nacházel, jsou zvn jšku nepr hledné. Poslechl a bez dalšího pokynu se postavil na místo vyzna ené stylizovanými lidskými chodidly. Léka ka si vzala n jaký p ístroj – p ipomínal pistoli s hlavní obdélníkového pr ezu 20 na 60 milimetr – a namí ila jej na n ho. Musela ji mít p ipnutý n kde na obleku, usoudil Ková . A výstup z tohoto diagnostického p ístroje bude z ejm op t zabudovaný do jejího neviditelného informa ního interfejsu. „Vypadáte istý a zdravý. Následky všech prod laných traumat minimální. A že jich nebylo málo,“ komentovala svá zjišt ní. „Velmi dobrá nervosvalová koordinace, spousta nov vytvo ených nervových drah. Ale vy nejste p ece ú elov pozm n ný, ani istý bioprodukt, ve vaší epoše taková technologie nebyla k dispozici! Nebo ano?“ zarazila se. „Vznikl jsem za použití primární a nejlepší technologie,“ odpov d l JFK, aniž by hnul brvou. „Jaké?“ zeptala se a vzáp tí se zard la. Absurdní sv t, napadlo JFK. Deset minut ho tady nahého prohlíží, vidí mu až do morku kostí, a když zmíní zp sob, jakým se plodí d ti, za ervená se. „Pat íte k týmu Vratnyho a Panwera?“ zeptala se rychle stroze, jako by se snažila získat p vodní odstup a p evahu. „Tak n jak,“ nep el se JFK. Sou asn se v neviditelných st nách místnosti otev ely neviditelné dve e. Neinformoval ho o tom zrak, ale závan vzduchu a zm na zvukových vlastností prostoru. Oto il se a spat il vcházet dva výše jmenované, doprovázené mužem v šedém overalu bez insignií. Pokud je nep edstavovaly t i šikmé jizvy na levé líci. Podle zp sobu pohybu byl muž voják a podle arogance, kterou kolem sebe ší il, vysoká šarže. „To je ten lov k, který pat í k vám?“ zeptal se Vratnyho. 33
Slovo lov k vy kl zp sobem, jako by tak hodnotným ozna ením na Ková e plýtval jen nerad, ale nem l zbytí. JFK se ušklíbl. Byl fakt, že on je nahý a ostatní už oble ení, náhoda, nebo naopak dokonalý plán, jak ho dostat do pod ízeného postavení? „Omyl, pane,“ promluvil d ív než Vratny. „Tihle muži jsou tady se mnou. Agent se speciálním pov ením, John Francis Ková ,“ p edstavil se. Voják na okamžik vypadal, že mu do drinku p idali pár mililitr kyseliny sírové. „Dokud neverifikujeme vaše pov ení, jste nikdo,“ zavr el. „Rychlost sv tla je tady asi p íliš nízká, nebo máte nedostate n kvalifikovaný personál?“ pokra oval JFK ve stejném tónu. „Pot ebuji šaty, kompletní informace o p ípadu – z vašeho pohledu, samoz ejm . Agenturní už mám k dispozici. Vaše jméno?“ Voják vypadal, že v dalším okamžiku um e na krvácení do mozku zp sobené lokálním extrémem krevního tlaku neslu itelného se životem. Vratny také nevypadal nadšen , že se JFK tak snadno dovtípil, pro ho sem vytáhli. „Jeho jméno?“ vyšt kl JFK na Panwera. „Plukovník Jáchym Matrix!“ postavil se mladší agent málem do pozoru. „Takže, plukovníku, dávám vám deset minut, abyste rozhýbal sv j líný personál. Jako agent se speciálním pov ením mám neustále k dispozici okamžitý lístek zpátky. Pokud to nezvládnete, podám hlášení, že místní báze je ve stádiu úplného rozkladu, a doporu ím kompletní prov rku.“ Plukovník polkl a vystouplé žíly zmizely. JFK se zamyslel, zda to bylo jeho sebeovládáním, nebo mu pomohl n jaký upgrade. Vzhledem k tomu, v jaké dob se nacházel, to nebylo jasné. „Dev t minut, padesát sekund,“ p itla il ješt víc na pilu. To sta ilo, aby se Matrix oto il a odkrá el z léka ské kóje. 34
„To jste možná neud lal nejlépe,“ ekla pomalu léka ka. „Zákony jsou sice platné na všech bázích stejn , ale výklady se r zní a my jsme sv t, který se práv vyhrabal z dlouhé a krvavé války, kterou si nedokážete ani p edstavit.“ „M j život je nekone ná série krvavých válek,“ odpov d l tiše Ková , „a je mi úpln jedno, jak si kdo zákony vykládá, protože já si je vykládám po svém.“ Neviditelné dve e se otev ely a objevil se muž nesoucí komínek šatstva s pe liv složeným obinadlem naho e. Velký robustní muž. Dva metry, sto dvacet kilogram , t lo p etvo ené do stávající podoby tím, k emu bylo vycvi eno. A pravd podobn také používáno. Ková se pohledem st etl s o ima neznámého. P ipomínaly rtu , beztvarou kapalinu bez jakéhokoliv výrazu. Když voják pokládal p inesené v ci, všiml si John množství jizev a jemné sí ové kresby pod k ží. Podobala se žilní kresb , kterou n kdy získají muži p i mnoholetém cvi ení s t žkými inkami, ale jen podobala. Obrovitý poslí ek se po odložení nákladu beze slova oto il a odešel, „Myslel jsem, že na takové pod adné práce budete mít stroje,“ nadhodil JFK, zatímco se oblékal. „Požádejte o co nejrychlejší transport na místo útoku,“ oto il se JFK na Vratnyho. Senior agent se nadechl k protestu. „Nejrychlejší transport, agente,“ nedal mu možnost JFK. „Pokud se vám to nelíbí, prostudujte si pravomoci agenta se speciálním pov ením.“ Te trochu blufoval, protože si zdaleka nepamatoval pravomoci a povinnosti agenta se speciálním pov ením tak, jak p edstíral. Doufal jen, že Vratny je na tom podobn , i když ten si mohl vypomoci n jakou p ídavnou periferií. Agent senior však jen proklál Ková e nenávistným pohledem, gestem popohnal Panwera a oba odešli. JFK pohlédl na léka ku. Op t vypadala lehce nep ítomn , z ejm se soust edila na n co, co mohla vid t jen ona sama.
35
Byla krásná tím zvláštním zp sobem, kterého si muž všimne až napodruhé. A n který možná v bec. N ím p ipomínala ernou lilii sežehnutou mrazem. „Ach, stroje. Máte pravdu, ale lidé, kte í p ežili Velkou zradu, mají ned v ru ke všemu, co má v sob baterii, ip a jakoukoliv pohyblivou sou ástku.“ „Velkou zradu?“ „Obecné jméno pro globální hacknutí všech elektronických systém Mar any,“ dostalo se mu vysv tlení. Ková m l na okamžik pocit, že se dostal do shakespearovského dramatu po tisíci letech. „Ach tak,“ pousmála se léka ka jeho zmatenému výrazu a na okamžik vypadala jako živá. „Neznáte naši historii. Mar ané jsou bývalí pozemš ané. Píše se dvacáté páté století, agente se speciálním pov ením. Lidé žijí na Marsu už víc než t i století.“ JFK tu informaci zpracoval. Ve sv t , který X-Hawk p em nil na obrovský vojenský zbrojní komplex, lidé dosáhli obdobné technické úrovn , ale žádnou další planetu neosídlili. Místo toho vybudovali kolem Zem ohromný obydlený pás poskytující místo k životu pro miliardy dalších neš astných duší. Nep íliš pohodlné místo k životu, p ipomenul si v duchu John. „Jmenuji se John Ková , John Francis Ková ,“ p estavil se, i když jeho jméno znala z dat, která p išla do této reality spolu s ním. „Lidé, kte í se mnou pracují, mi asto íkají JFK, je to kratší.“ „Ten John Francis Ková ?“ zalapala po dechu. JFK znejist l. „Nikoho jiného toho jména neznám,“ ekl opatrn . „John Ková , Francis Ková a další jsou velmi obvyklá jména mezi agenty ve druhé polovin dvacátého prvního a první tvrtin dvacátého druhého století našeho sv ta,“ za ala vysv tlovat a stále ho pozorovala zp sobem, o n mž si myslel, že je vyhrazen jen špatným here kám z hororových film . Here kám, které vzáp tí sežere n jaké pitoreskní monstrum. „V té dob Agentura preferovala d d ní profese z otce na syna, z matky na dceru. Než v dc m došlo, že existenci Agentury 36
prost utajit nelze,“ pokra ovala ve výkladu, ale JFK pochopil, že se tím jen snaží získat as. „Kterého Johna Francise Ková e jste m la na mysli?“ zeptal se p ímo. „Velkého zabíje e, vraha miliard.“ JFK se zhluboka nadechl. „Tak to jsem já,“ p ipustil suše. „Osobn . Ale legendy p ehán jí, nebylo jich víc než pár set milion . Vaše jméno?“ „Eleonora Kraminska,“ odpov d la a pak se zarazila, jako by toho litovala. „Dostala jsem práv poslední výsledky vašeho vyšet ení,“ vrátila se rychle k profesionálnímu tónu. „N co zajímavého?“ cht l v d t Ková . „Ne. Všechny anomálie, které jsme objevili, vám nezp sobí v tší zdravotní problémy, než již máte,“ dodala rychle, aby ho uklidnila. „Jsou vysv tlitelné anamnézou a tím, co máte za sebou. Jediná v c, které nerozumím, je jakýsi stín v šedé k e mozkové.“ „Nádor?“ napadlo Johna nejklasi t jší zd vodn ní. „Nesmysl,“ pop ela to Eleonora Kraminska kategoricky. „Ten bychom vám ihned zdegradovali. Prost nevím, co to je. M že jít o šum, útvar je na hranicích rozlišovacích schopností diagnostiky.“ JFK jen p ikývl a pustil to z hlavy. Sou asn si uv domil, že za íná být unavený, nep irozen hodn unavený, asi jako by byl víc než šestat icet hodin vzh ru a ve st ehu. Zjevn šlo o následek interrealitního p echodu. Podle pokyn si p ipnul na ruku elastické obinadlo a nasadil brýle, které byly sou ástí šatstva. P esn jak p edpokládal, rozev elo se p ed ním optické rozhraní po íta ového p ipojení k síti. „Pás, který máte te na ruce, získává z tepla a mikropohyb sval vašeho t la energii pro po íta a komunikaci se sítí,“ vysv tlila Eleonora. JFK p ikývl. Vypadalo to prakticky a pohodln , stejn však nem l nejmenší chu seznamovat se s interfejsem, který možná byl dokonale p ehledný, ale jemu tak rozhodn nep ipadal. 37
„Vidím, že mám už p id lený pokoj,“ zorientoval se áste n v tisícovce zpráv. „Byla byste tak laskava a ukázala mi kde? Pot ebuji si odpo inout, p esun m zmohl víc, než jsem ekal, a hledání na síti už asi nezvládnu.“ Vypadalo to, že mu jeho p iznání vrátilo alespo ást lidskosti, kterou ztratil p iznáním své totožnosti. Klik, ozval se zvukový signál. Rozhlédl se, ale z ejm ho slyšel jen on sám. „Potvr te mi p ístup, navedu vás,“ pobídla ho doktorka Kraminska. Okamžik mu trvalo, než se zorientoval a p ijal její informa ní paket. Zm nil se v šipku provád jící ho labyrintem podlaží. „Tam je váš CZOI,“ ekla. „Co to vlastn p esn znamená?“ zeptal se. „Centrum Zajišt ní Osobní Integrity.“ „D kuji, madam,“ rozlou il se JFK, aniž by mu objasn ní zkratky dalo p edstavu, co CZOI doopravdy znamená. Sebral z dekontaminátoru své v ci a vyrazil podle virtuální mapy do bludišt agenturní báze. Pobo ky báze, opravil se, protože báze byla napadena. Nebo ne? Uv domil si, že o tomhle sv t ví p íliš málo na to, aby se orientoval tak dob e, jak bude pot ebovat. Nem l as na prostudování reality, p izp sobení se a všechno ostatní, co se u il v rámci agenturního výcviku. Z hlavního koridoru zahnul do tmavé chodby doleva, okamžit ho za al doprovázet pás sv tla p izp sobující se rychlosti jeho ch ze. I tady, v daleké budoucnosti jiné reality, lidé šet í energií. Znamená to, že jí mají nedostatek, nebo že se nau ili respektovat její cenu? Nev d l. Kdy naposledy m l as p ipravit se na misi tak, jak se to doporu ovalo v agenturních manuálech? Už si to ani nepamatoval. Bez velkého p emýšlení následoval šipku na imaginární map , na níž sou asn sledoval sv j postup. Kdyby ho cht la Eleonora – doktorka Kraminska, opravil se v myšlenkách; ta žena mu byla sympatická – zabít, m la k tomu ideální p íležitost, mohla ho poslat kamkoliv, uvažoval, zatímco sledoval cestu, kterou mu bludišt m ukázala. Nep edpokládal 38
však, že by ho cht la zabít, p estože byla zhrozená, když zjistila, s kým se doopravdy setkala. Pobavilo ho, jak moc dá na své instinkty. Instinkty – nikdo je nedokázal popsat, zd vodnit, p esto existovali lidé, kte í p ežili víc nebezpe ných misí než kdokoliv jiný. Nap íklad on, Andrea nebo Vega. A takový Boorman, kyborg Frank Boorman, který by byl schopen holýma rukama roztrhat deset Ková , byl mrtev. Další, užší uli ka, pás doprovázejícího sv tla o poznání zeslábl. Tihle lidé p es všechnu svou skv lou technologii energií šet ili, snažil se JFK z stat v mén nebezpe né oblasti myšlenek. Možná Frank um el jen protože se znal s ním, s chlapem, co dokáže p ežít, i když jeho p átelé umírají. Nebyla to p íjemná vzpomínka a Ková stiskl zuby, aby nezaklel. Minul další z mnoha rozcestí. Tentokrát vyúst ní k ižovatky neorámoval nádech šera, kdy se osv tlovací systém p ipravoval na p ípadnou zm nu sm ru. Chodba zleva, kterou málem p ehlédl, z stala naprosto temná. Náhoda? Doktorka Kraminska mu možná ublížit necht la, ale n kdo jiný ano. Jeden krok, na víc nem l as, ekly mu ty stejné prokleté instinkty. V okamžiku, kdy došlápl, klesl do pokleku, vyto il se a obouru umístil mí idla a mušku do st edu obrysu mohutné siluety, která se s nelidskou rychlostí vyno ila z odbo ky. „Ani hnout!“ vydechl JFK. Se stejným ú inkem se mohl hádat s lavinou. Stiskl spouš , zdvojený výst el zaburácel koridorem, v poslední chvíli se vrhl stranou a unikl tak srážce s více než metrákovým t lem klouzajícím po podlaze rychlostí automobilu. Velký muž zasažený dv ma náboji ráže.45 do hrudníku se ješt pokusil zvednout. Dotáhl to až na kolena a pak se p evrátil na záda. JFK se opatrn p iblížil s p ipravenou pistolí. P ed ním na zádech umíral voják, který mu p ed chvílí donesl šaty a personální po íta pro p ipojení k místní síti. Správn m l být už dávno mrtvý, ale zatím se n jakým zázrakem držel na levém b ehu eky Hádes. „Zdravotník, léka ! Post elený muž!“ prolet l JFK intuitivní komunika ní rozhraní a vyslal nouzový signál. 39
Léka s doprovodem dorazili za minutu padesát p t sekund a muž stále žil. Kupodivu se jeho stav ani nijak extrémn nezhoršil. Rána stále krvácela, jeho puls slábl, ale z stával relativn pravidelný. Nesténal, nest žoval si, pouze sledoval Ková e studeným pohledem. A to m l mít p itom vnit nosti rozmixované na mad ru, p emýšlel JFK. Dob e v d l, jaké st elivo používá. Nezákonné. Léka , menší sporý muž s pohyby p ipomínajícími supa, krátce pohlédl na Johna, zbra v jeho ruce a pak se hned v noval ran nému. Jako první mu aplikoval n kolik krychlových kubík lé iva ze za ízení nápadn p ipomínajícího pistoli, signální pistoli, vzhledem k pr m ru hlavn . „Bude v po ádku,“ ekl. „Dal jste mu n jaká nanolé iva?“ zeptal se JFK. „Samoz ejm , že ne,“ odpov d l muž a podíval se na Ková e, jako by ho p ekvapila nesmyslnost otázky. Pak si uv domil, kdo se ho ptá. „Nanolé iva se nepoužívají kv li válce, nejmén padesát let.“ JFK pokr il rameny. Odpov nechápal, ale v d l, že bude-li chtít, najde si víc informací pomocí sí ového p ipojení. „St ílíte zatraceným svinstvem,“ zkonstatoval jeden z pomocník , zatímco se díval do rány. „Jo,“ nep el se Ková . „Když n co trefím, chci, aby to bylo mrtvé.“ „P ežil jen proto, že má nejvyšší vojenskou úpravu,“ ekl léka a vy ítav se na Johna podíval. „Vy jste napadl mého muže!“ Plukovník Matrix se p iblížil jako duch, Ková ovi to p išlo až nep irozené. „Jak se to vezme,“ odtušil a podíval se na muže na zemi. Matrix se zatvá il vít zoslavn . „Napadl vás?“ zeptal se zran ného. JFK s p ekvapením zjistil, že muž opravdu vypadá mnohem lépe než p ed pár okamžiky.
40
„Nenapadl m , byla to nehoda. Cht l jsem, aby mi ukázal tu svou starožitnost,“ voják kývl sm rem ke Ková ov zbrani. „Neodborn jsem s ní manipuloval a zp sobil si zran ní.“ Plukovníkova spokojenost byla ta tam, v mžiku se z hv zdy v hlavní posloupnosti zm nil v novu atakující hranici supernovy. „Dvakrát jste se st elil?“ „Jo,“ odpov d l voják, „má to zatracen lehkou spouš .“ Pak zav el o i a na žádnou z Matrixových otázek neodpov d l. „Ješt n co, pane?“ zeptal se John Matrixe. „Máte n jakou výtku ohledn mého chování? Nebo ke kvalifikaci svého personálu ve smyslu zacházení se zbran mi?“ Plukovník se oto il a bez jakéhokoliv dalšího slova zamí il pry . „Zítra v dev t hodin ráno vás o ekávám na krátkém briefingu, kv li vyšet ování,“ ekl John jeho zád m. JFK po kal, až léka ukon í své napohled až nonšalantní ošet ení zran ného, a pak sledoval, jak celá skupina odchází. Chodby zde byly dlouhé a skrovn úzké. Co se nacházelo v prostoru za jejich st nami? Zbran , napadlo ho zdánliv nesmysln . Ta myšlenka mu p išla tak podivná, až ji málem nepovažoval za svou. Miliony metr krychlových vypln ných zbran mi? Pokr il rameny a pokra oval v cest . Do svého CZOI dorazil už bez dalších p ekvapení. Hned v prvním okamžiku pochopil, pro lidé používají termín centrum zajišt ní osobní integrity a nemluví o pokoji. P i troše dobré v le se dalo jeho ubytování nazvat celou – t i metry na dva se stropem jen kousek nad jeho hlavou. St ny nebyly st ny, ale velkoplošné komunika ní displeje, které ožily, jakmile vstoupil dovnit . Zásoba vzduchu – 100 %. Dekontamina ní zásobník – 98,7 % plné kapacity. Defensivní databáze – poslední aktualizace v ase t-30 sekund. íselný údaj u sekund lineárn nar stal s asem a ve chvíli, kdy dosp l k p ta ty iceti, se vynuloval a na okamžik informaci vyst ídal stru ný nápis: Aktualizace. 41
JFK už v pr b hu svých p edchozích misí ve sv tech extrémn rozvinutých technologií na erpal dostate né množství zkušeností, aby poznal, o tu krá í. Celá tahle úzká cela byla obklopena systémy obrany, které m ly za každou cenu co nejspolehliv ji zajistit p ežití obyvatele. Chránit ho p ed fyzickým, psychickým, biologickým i jiným útokem. Proto ten bizarní název. „Chra te m , vy zatracený mašiny,“ ekl nahlas, a než se sta il uložit na podlahu, vyjela ze st ny lehká trubková konstrukce, na níž se se zpožd ním patnácti sekund zmaterializovala matrace. Pokrývku už si musel vytáhnout z automaticky otev ené p ihrádky ve st n sám. „Šílená technologie. Jak to d láte, když se chcete pomilovat? To se ma káte na takové pry n ?“ napadlo ho. Aniž si to uv domil, položil otázku subvokálním zp sobem aktivujícím komunika ní interface sí ového rozhraní, s nímž si postupn rozum l víc a víc. Až p ekvapiv . Odpov dostal v podob 3D obrazu. V p ípad , že CZOI m l hostit dva lidi, získával automaticky víc zdroj k jejich ochran a milenci si jednoduše ustlali na zemi. Hostitel musel obstarat p ikrývku navíc s p edstihem. Ta nebyla vytvá ena z kondenza ních polyuretan jako matrace… „Tak díky, tohle jsem snad ani necht l v d t,“ zamumlal JFK. Rozšn roval si boty, svlékl se a s nekone nou úlevou se natáhl na postel. „A jak to d lají, když t eba cht jí jít na ve e i nebo si dát láhev vína?“ zeptal se ješt . „Stop,“ donutil rozhraní smazat odpov , d íve než si ji sta il p e íst. A usnul.
42
VÝB R HARDWARU Probudil se v šest hodin ráno, odpo atý, hladový, s v domím, že skute ný zápas za íná. Pro uvažoval o úkolu, ke kterému se upsal, jako o zápase? Protože byl sám proti všem. Vratny s Panwerem ho kontaktovali proti své v li, pro místní zase p edstavoval polovi ního troglodyta, který ni emu nerozum l a zp soboval jen problémy. Zatímco zápasil s hygienickým koutem nahrazujícím skute nou koupelnu, snažil se víc proniknout do taj komunika ního rozhraní. Plukovník Matrix m l správn všechny podklady pro vyšet ováni obstarat, ale JFK si ned lal iluze. Nev il mu. Našel první dokument – zprávu o p epadení báze. Hned za átek mu vyrazil dech, báze se nenacházela na Zemi, jak p edpokládal, ale na ob žné dráze kolem Jupitera mezi m síci Europa a Ganymed. Pro proboha? Nechápal to a uv domil si, že vyšet ování bude ješt mnohem obtížn jší, než si v bec dokázal p edstavit. Jeho pozornost upoutalo zablikání na kraji imaginárního zorného pole komunika ního rozhraní. Symbol textového souboru. D jiny Agentury, svazek realit 1t, sv t TB-017, p e etl p ekvapen . Chvíli mezi hygienickými pot ebami hledal kartá ek na zuby, ale neobjevil ho, posloužil si proto vlastním. P itom si etl. S technickým pokrokem bylo stále obtížn jší a obtížn jší utajit existenci Agentury, protože postupující fyzika se dopracovala k teorii multiparalelního metauniverza navzdory p ekážkám, které agenti specialisté v dc m kladli. Posledním pokusem, jak existenci rozsáhlé organizace Ková rovnováhy utajit, bylo p esunutí lokální báze do vesmíru (za pomoci technologie z blízké budoucnosti). Pak však teoretické porozum ní metauniverzu p ešlo do další fáze a místní za ali experimentovat s praktickým využitím nových poznatk . Tehdy se do situace zapojili agenturní diplomatické sbory a kontaktovaly zástupce tehdy nejsiln jších stát a dalších organizovaných útvar . Po n kolika letech chaosu, který hrozil p er st v interdimenzionální 43
válku, se situace uklidnila (zvlášt po té, kdy se n kolik expedic do jiných sv t setkalo s nep íjemnými d sledky kontaktu s jinými biosférami a ekosférami) a místní civilizace p ijala myšlenku superorganizace dohlížející na rovnováhu paralelního metauniverza za vlastní. JFK p estal íst a soust edil se, aby se oblékl. V era si se šaty ned lal až tolik starostí, dnes cht l, aby mu padly pohodln . Vlastn dostal jednoduchou uniformu bez jakýchkoliv insignií se spoustou praktických kapes a opaskem bez p ezky, který se spojoval pouhým dotekem konc . Bohužel, stále nem l k dispozici žádné pouzdro na velkou pistoli. Po krátkém váhání ji zasunul do kalhot, pohodlí nepohodlí. Zbývalo mu trnáct náboj , pochyboval, že by tady sehnal n jaké další. Možná v muzeu. Posadil se a pokra oval ve tení. Po uklidn ní a všeobecném akceptování existence Agentury EF se v tšina technologického parku Ková p est hovala zp t na planetu, i když orbitální stanice u Jupitera nebyla zni ena, pouze zakonzervována. Další krize vztah mezi EF a místní civilizací p išla o století pozd ji, s postupným zhoršováním vztah mezi Marsem a Zemí. Ob planety cht ly, aby Agentura podpo ila jejich zájmy. Tehdejší vedení se snažilo z stat stranou blížícího se konfliktu a op t p esunulo v tšinu agenturních za ízení do vesmíru na starou chátrající orbitální stanici. JFK by etl i dál, protože ho to zaujalo, musel se však p ipravit na další jednání s Matrixem a Vratnym s Panwerem. Pro je hlavní báze u Jupitera v d l, te musel zjistit, co bude pot ebovat k tomu, aby se tam dostal a mohl fakticky za ít vyšet ování. Op t za al pátrat po síti a byl p ekvapen, jak snadno nachází požadované informace. Jako by komunika ní rozhraní dokázalo íst jeho myšlenky a n jakým zp sobem kompenzovalo jeho neznalost IT prost edí, v n mž se pohyboval. V osm padesát p t byl v brífingovém sále, kde se m la konat jím svolaná sch zka. Panwer s Vratnym tam již ekali. „Váš v erejší postup naší v ci nepom že,“ za al starší agent bez pozdravu, „pot ebujeme, aby s námi zdejší složky co možná nejvíc spolupracovaly.“ 44
JFK zhodnotil sál. Jednoduché stoly i židle, veškeré vybavení, které tady ur it muselo být, z stávalo v nefunk ním stavu skryté. „Nezdálo se, že v bec cht ly spolupracovat,“ pokr il rameny. „Spíš se m cht ly zbavit.“ „Možná by bylo výhodn jší, kdybychom p sobili spíš jako experti, poradci, než jako hlavní vyšet ovatelé. To by mohlo situaci odleh it,“ navrhl Panwer. JFK se posadil do ela stolu. Židle nebyla tak pohodlná, jak vypadala, musel si posunout pistoli za opaskem. „Vy jste poradci, to je v po ádku,“ p ikývl. „Já jsem vyšet ovatel.“ Panwer zat ásl hlavou jako rodi rezignující na omezenost svého potomka. Plukovník Matrix se objevil p esn v dev t hodin v doprovodu muže, kterého John v era post elil, vysoké atleticky vyhlížející ženy s distinkcemi kapitána a doktorky Kraminské. „Pilot kapitán Clarette Friedman, bezpe nostní specialista Robov, doktorka Kraminska,“ p edstavil je plukovník. Johna pobavilo, že bezpe nostní specialista tvrdil, že se sám st elil do b icha p i neopatrné manipulaci se zbraní. Matrix se vrátil ke svému plochému bezemo nímu hlasu a vypadal, že vztek ze v erejška zmizel a snaží se, aby tuto nep íjemnou povinnost m l co nejd íve za sebou a zbavil se tak nezvané návšt vy. „Jsme zde, agente se speciálním pov ením,“ podíval se na Ková e, „na váš… rozkaz. Za ú elem vypátrání a eliminace lov ka nebo organizace, který p epadl naši bázi TB-017 Diamant.“ O kódovém jmén Diamant JFK zatím neslyšel. Možná místní zvyklost, která se do formálních dokument nep enášela, usoudil. „Z vámi poskytnutých informací, agenti,“ plukovník se tentokrát obrátil k Vratnymu s Panwerem, „vyplývá, že tento útok není ojedin lý, ale pat í do celé série podobných incident . Z tohoto d vodu vám oficiáln p edávám vyšet ování. Jsme zde proto, abychom vám poskytli plnou podporu.“ 45
Takový obrat o sto osmdesát stup JFK ne ekal. A ani mu moc nev il. Že by jen proto, aby se jich plukovník co nejd íve zbavil? „Poskytli jsme vám kompletní dokumentaci toho, co se stalo, máte všechno, co víme,“ pokra oval Matrix, sou asn s jeho slovy cinkl p ijatý informa ní paket. JFK do n j jen krátce nahlédl. Obsahoval informace z automatických bezpe nostních systém Diamantu. Nic víc. To ho zarazilo. „Od napadení neuplynulo víc než osma ty icet hodin, zatím k n mu ješt nikdo nedorazil,“ odpov d l plukovník na nevy enou otázku. Jasn , Jupiter, kousl se do rtu JFK. „V tom p ípad musíme zorganizovat výpravu pro zajišt ní d kaz , nem žeme se spoléhat na nep ímé informace,“ ekl a za ínal mít nep íjemný dojem, že za íná chápat, o co zde jde. „Samoz ejm . Také nesmíme riskovat životy našich lidí. Zjevn došlo ke ztrátám, ale možná na stanici z stali zran ní. T m musíme pomoct,“ navázal plukovník Matrix a sledoval p itom Ková e svýma rybíma o ima. „Kdy vyrazí záchranná výprava?“ zeptal se JFK, p estože znal odpov . „Asi hodinu p edtím, než jste v era dorazil, agente, škoda, že se vám nepoda ilo objevit se zde d íve. Vaše p ítomnost na palub záchranné lodi by byla jist p ínosem.“ Matrix v hlas se nezm nil ani o fous, ironii, kterou JFK v jeho projevu cítil, si musel p imýšlet. Vratny s Panwerem ho probodávali pohledem. JFK p emýšlel, zda jsou tak hloupí a opravdu v í Matrixovi, nebo to jen p edstírají, aby mohli pozd ji p ed svými nad ízenými tvrdit, že zpožd ní je jen jeho osobní, Ková ova chyba. „Tak budeme muset v rámci vyšet ování zorganizovat k Jupiteru ješt jednu výpravu.“ „Dle vašich požadavk , agente se speciálním pov ením,“ odpov d l bez zm ny výrazu Matrix. 46
John se okamžik snažil v obrovském množství dat, k nimž m l p ístup, zorientovat, aby zjistil, jak to se záchrannou výpravou bylo doopravdy. Startovací protokoly potvrzovaly plukovníkova slova, ale ned lal si iluze. Nebyl žádný hacker a p edvést mu upravenou verzi skute nosti nebylo nijak t žké. „Jaký nejrychlejší dopravní prost edek máte k dispozici?“ zeptal se a sou asn sám hledal odpov na otázku. Ješt že byl už z d ív jška nau en d lit svou pozornost mezi reál a virtuál. „Bronco, pohodlný inspek ní T-N jet, zna n rychlý,“ poprvé se zapojila do rozhovoru kapitánka Clarette Friedman. JFK se na okamžik soust edil jen na ni. Oválná tvá , kdyby si nechala zmenšit nos a vym nila o i za n jakou m k í variantu, klidn i ve stejné barv , mohla by se v jiné dob a jiném sv t velmi dob e živit tím, jak vypadá. Tady byla vojenský pilot a JFK si byl n jakým zvláštním zp sobem jist, že dobrý pilot. Te ale kopala za stejný tým jako Matrix. N jakým zázrakem se mu poda ilo nalistovat údaje o kosmických strojích, které m la Agentura k dispozici. Byla jich p kná ádka, ale když je profiltroval podle dostupnosti, seznam se zkrátil a ukázalo se, že kapitánka mu nelhala. Bronco byl rychlý – na civilní pom ry. Na vojenské speciály, které byly však v tšinou poškozené nebo v r zných stádiích p estavby, samoz ejm nem l. Záchranná expedice v každém p ípad dorazí dlouho p ed ním. „A co Roark III? Termojaderný stíha ?“ navrhl p ekvapiv Panwer. Matrix se podíval na kapitánku. „V seznamu nebyl,“ odpov d la stroze. „Prov ím to.“ S n kým okamžik subvokáln hovo ila, prozradily to její soust ed né o i a pohyb obli ejových sval . „Nestabilita elektromagnetické spalovací komory. Problém je v ešení. Roark je sice provozuschopný, ale se spolehlivostními parametry, které ho vylu ují z delší mise. Pro let k Jupiteru nevhodný; zp ístupnila jsem vám všem zevrubné informace.“ JFK netušil, jak se k nim dostat, ale p edpokládal, že mu bude op t p edvedena verze skute nosti, na níž p i zkoumání, jehož byl 47
schopen, nenajde chybu. Dohromady to všechno znamenalo, že výprava, která už odstartovala, dosáhne místa ur ení mnohem d íve než on. O to asi šlo. Bez p edchozího varování se nad stolem zhmotnila holografická projekce Bronca. Podle aerodynamického tvaru byl planetolet dokonce schopen vstoupit do atmosféry a v p ípad nutnosti p istát. U p vodn civilních stroj to byl jeden z bezpe nostních požadavk . JFK se bez velkého zájmu probíral jeho technickými daty. Na okraji virtuálního komunika ního rozhraní op t zahlédl pohyb, najednou na n j poblikával datový soubor. N kdo mu ho musel podstr it. Kdo, po tom bude pátrat až pozd ji, te ho bez velkého váhání otev el. „A co lo Grutny? Kurýrní speciál?“ ekl nahlas poté, co se seznámil s obsahem. Jeho IT rozhraní iniciativn vyst ídalo projekci business jetu Bronco za jmenovanou lo . Ková jen s obtížemi udržel kamennou tvá . Jak p edchozí kosmické plavidlo vypadalo úhledn , modern , udržovan , tohle ze všeho nejvíc p ipomínalo vrak vznášející se ve vesmíru. Množství antén, n které kusy trupu držely na zprohýbaných nosnících, povrch toroidního potrubí zabírajícího t i tvrtiny celku byl poznamenán etnými srážkami s mikrometeoroidy a vesmírným prachem. „To je ale lo z první poloviny války, totáln zastaralá,“ ekl Matrix a podíval se na JFK, jako by se zbláznil. „Se starým, ješt št pným pohonem,“ doplnila pohrdliv kapitánka Friedman. „S plynovým št pným reaktorem s pozd ji dopln ným magnetohydrodynamickým stupn m,“ p e etl JFK s pokerovou tvá í, a i když se mu p ed o ima bez jeho p isp ní otevírala celá série schémat a obrázk , tém netušil, o em p esn mluví. „Používala se jako kurýrní lo a je schopna provozu po minimálních úpravách,“ doplnil p i sérii rudých hlášení o technickém stavu, která se p ed ním okamžit objevila. „Ano, byly to rychlé hra ky,“ p ikývla kapitánka zamyšlen . „Ale musíte si uv domit, že od té doby máme mnohem lepší 48
pohonné systémy rychlejší lod , inerciáln kompenza ní systémy,“ vysv tlovala. „Tohle je prakticky veterán. I když velmi výkonný.“ V jejích slovech se kupodivu neskrývalo pohrdání, spíš obdiv. „Vrak,“ ocenil Ková v výb r Matrix. „Nemá žádné maskování, obranu. Za letu budete vid t i z Marsu. Nezapome te, agente,“ ucedil, „že nedávno skon ila válka. Ve vesmíru je spousta spících min, automatických vyhledávacích lovc , kte í vás v takové nechrán né kocábce rozsekají na oblak rychle se rozpínajících trosek. A rebel , kte í se ani te nesmí ili s mírem.“ „Hezky e eno,“ ocenil JFK a pohlédl na Vratnyho s Panwerem, zda se jim také plukovníkovo p irovnání líbí. Nelíbilo. Ani trochu. Místo toho se stup ující se nejistotou postupn p echázející v hr zu pozorovali st ídav Ková e a lo , kterou vybral. Za ínali ho znát a pochopili, že se rozhodl a oni budou muset sv it své životy práv této kocábce. Sám JFK se za ínal orientovat. Sice ne v technologiích a fyzikálních principech používaných k válce v kosmu, ale v celkových vztazích moderní a starší techniky. Dnešní lod byly mnohem lépe chrán né; h e objevitelné a m ly z jeho pohledu neskute nou manévrovatelnost. Nedalo se však íct, že by byly ádov rychlejší než Grutny, spíš naopak. Vzpomn l si na n mecké vozy Formule 1 Mercedes z t icátých let dvacátého století. Jejich maximální rychlost nebyla o ni nižší než u monopost o t i tvrtiny století pozd ji. Na druhou stranu, pr m rné asy, za které dokázaly obkroužit závodní okruhy, byly o celé v ky delší. On však nehodlal kli kovat ani závodit. Pot eboval být na bázi TB-017 Diamant rychleji nebo alespo v co nejt sn jším záv su za první výpravou. „Zaprotokolujte, že jste m varoval. Riziko je na m ,“ ekl pouze. „Za jak dlouho budu moci vyrazit? P íprava Grutnyho má samoz ejm prioritu.“ „Dva dny?“ nadhodila kapitánka, Matrix jen probodával Ková e diamantovými vrtáky svých o í. Nelíbilo se mu, jak tento míting dopadl. 49
Osmnáct hodin t icet minut, roloval už Johnovi p ed o ima seznam všech úkon se azených podle pe liv naplánovaného harmonogramu. „Tak abyste už zadal rozkazy, plukovníku,“ obrátil se na Matrixe. „A navrhuji, abyste za ali zajišt ním tetrafluoridu uranu. Tohle palivo už desítky let nepoužíváte, takže ho budete muset najít v n jakém starém skladu.“ Matrix p ikývl, nebylo to však gesto souhlasu, spíš ukon ení n jaké jeho vlastní úvahy. „P i zrychlení poloviny g a kurýrní trajektorii jsme na míst za deset dní,“ p e etl JFK z virtuálu nahlas. Kurýrní trajektorie ozna ovala trasu tak p ímou, jak jen to bylo v kosmickém m ítku možné, první polovinu cesty se kontinuáln zrychlovalo a druhou polovinu zase stejn intenzivn zpomalovalo. Kapitánka Friedman se zarazila. „To je v možnostech Grutnyho, nebo ne?“ zeptal se JFK d íve, než sta ila n co íct. „Ano, to je,“ potvrdila. „Kapitánka bude vaším pilotem, doktorka Kraminska vás doprovodí pro p ípad, že by na míst byla nutná léka ská pomoc,“ promluvil op t Matrix. „Protože po vás nemohu chtít, abyste se staral o její bezpe nost, poletí s vámi bezpe nostní specialista Robov. Ten se pozd ji p ipojí k p edchozímu týmu.“ JFK nev il, že by jeden další léka mohl n co zlepšit, navíc záchranný tým m l vzhledem ke svému náskoku dorazit o pár dní d íve než oni. Neprotestoval však. „Pánové,“ obrátil se na dva agenty, „netvrdím, že je nutné, abyste se mise zú astnili, ale nemohu vám bránit.“ Vratny s Panwerem necht li let t, bylo to vid t na zp sobu, jak se podívali jeden na druhého, v d su, s nímž si prohlíželi kosmickou lo , která pro n , obyvatele ješt mnohem vysp lejšího sv ta, musela p edstavovat prav ký artefakt. Než sch zka skon ila, zobrazoval tajemný hacker na Ková ov virtuálu, jak na základ Matrixových rozkaz za ínají práce na zprovozn ní Grutnyho. JFK nepochyboval, že 50
harmonogram bude dodržen do puntíku. Matrix už n kolikrát dal najevo, že na n m nez stane ani stín podez ení, že by ma il vyšet ování. „Doktorko?“ zastavil JFK Kraminskou na odchodu z místnosti. „Mohl bych s vámi probrat n co osobního?“ Clarette Friedman po n m st elila pohledem, ale pokra ovala v cest . „Zdravotního.“ „Jist , agente, nebude vhodn jší má ordinace?“ „Je to jen mali kost.“ JFK po kal, až z stanou v sále sami. P itom si najednou uv domil, o kolik v tší a mohutn jší je, jak na ni asi p sobí. Zabijácký primitiv z daleké minulosti. P esto nevypadala nijak znepokojena. „Pro vás Matrix doopravdy posílá se mnou? M že to být nebezpe né a takové mise ur it nejsou náplní léka e,“ zeptal se p ímo. „Válka pon kud zm ní pracovní povinnosti,“ odpov d la, jemn nar žov lé, spíš úzké rty se stáhly do p ísné linky. P sobila upjat a p ísn , JFK si promítl její za ervenání se, když se zmínil o tom, jak „vznikl“. Uvnit bude jiná, mnohem m k í a ženšt jší, usoudil. „Jsem sám v jiném sv t . Dostal jsem úkol, který bych si za jiných okolností nevybral, a… navíc jsem Velký zabíje , nebo jak jste m to titulovala?“ P vodn se snažil jen o psychologickou hru, o to, aby mu prozradila víc. P i vzpomínce ho však zradily vlastní emoce a do slov proniklo tolik ho kosti a bolesti, až ho to samotného p ekvapilo. „Zapome te, že jsem se na n co ptal,“ ekl rychle s omluvným gestem. „Každý máme své povinnosti.“ Zamí il ke dve ím. „Po kejte, prosím,“ zastavila ho na prahu. „Mám podat léka skou zprávu a zjistit, zda jste normální,“ zaváhala. „Nebo spíš, zda nejste šílený.“ 51
JFK p ikývl. To dávalo smysl. Byla to jedna z mála možností, jak šlo pozastavit vyšet ování vedené agentem se speciálním pov ením. Prokázání jeho nep í etnosti. I když to se pak samoz ejm mnohonásobn ov ovalo. Za ínal mít pocit, že víc lidí si p eje, aby vyšet ování neuzav el, nebo aby alespo stopa co nejvíc vychladla. „Máte to zjistit, nebo jen vypracovat správnou diagnózu?“ zeptal se. „Lhaní nepat í k mým povinnostem, agente,“ ztvrdly jí rysy. Rozlou il se náznakem zasalutování a sp chal za dalším úkolem. Než doopravdy vyrazí na cestu, m l jich p ed sebou celou dlouhou adu. První byl jasný, zjistit, kdo se mu naboural do virtuálu, jak, pro a co chce. Cht l se o to pokusit ve svém CZOI – poskytoval nejvíc soukromí. Po p lhodin snažení nepostoupil ani o krok dál, žádný ze softwarových nástroj , které mu virtuál dával k dispozici, nenašel ani stopu po pr niku zven í. JFK se zhluboka nadechl. A n kdo mu p esto pomáhal, tedy zatím. Jenomže jednou pravd podobn p ijde okamžik, kdy neznámý zm ní sv j p ístup a pokusí se dosáhnout vlastních cíl . John mu necht l být vydán na milost a nemilost. Bude nejlepší se bez virtuálního rozhraní umož ujícího napojení na agenturní i sv tovou sí obejít a spolehnout se na n jaký mén sofistikovaný a také sou asn mén výkonný a pohodlný zp sob. Nejste v ohrožení, pane. To jsem jen já, domníval jsem se, že ta data pot ebujete, proto jsem je pro vás shromáždil, objevil se na obrazovce text, sou asn uslyšel v mysli cizí hlas. Ne cizí hlas, známý hlas, který se už však nikdy nem l ozvat, nem l existovat. „To jsi ty?“ zeptal se a až po chvíli si uv domil, že nahlas. Ud lal dob e, že sed l v CZOI. Te by ho doktorka Kraminska mohla prohlásit za nep í etného bez problém . Hovo il sám se sebou a roz iloval se u toho. „Ano, to jsem já, Zv davec,“ dostalo se mu p iznání. 52
Zv davec byl expertní systém, který se za mírného p isp ní GODa stal samostatnou um lou inteligencí s informa ním jádrem v Ková ov hlav . Jeho pomoc byla p i událostech ve sv t pvTN013 neocenitelná. John Ková spolu s agentem Boormanem a práv Zv davcem dokázali zpacifikovat p t kosmických flotil, které tajemný X-Hawk cht l použít k invazi do jiných technických sv t . Flotily zpacifikovali tak, že je všechny p enesli do jediného paralelního sv ta a za ídili, aby za aly bojovat jedna proti druhé. Nejhorší bylo, že neumírali jen vojáci na palubách vojenských lodí, ale i lidé na Zemi, pro které byl tamní sv t domovem. A zem eli i další, které JFK využil, aby dosáhl svého cíle. Zav el o i. Menší zlo. Nesmyslný pojem. Zlo je zlo, volba je volba. Sev el zuby. Ud lal, co musel, ud lal, co považoval za správné. Te m l p ed sebou další úkol – cht l se o istit. Ne, na mín ní jiných mu až tak nezáleželo, opravil se. Cht l tomu všemu okolo sebe p ijít na kloub, nehodlal sebou dál nechat manipulovat jako poslušnou figurkou. Zjistí, pro superinteligence GOD vybrala pro vyšet ování práv jeho – zda je metafyzikáln zd vodn ný výb r jeho osoby reálný, nebo slouží jako zást rka; odhalí, co vlastn mají za lubem Panwer s Vratnym, co maskuje Matrix. Prost Show must go on. Pak, až všechno skon í, pozve Andreu na ve e i, kterou jí dluží. Tahle vzpomínka nep sobila bolest, vztek ani nic podobného. Chutnala vášniv a sladce sou asn a na sekundu mu vykouzlila v zamra ené tvá i úsm v. „Zv dav e?“ promluvil znovu nahlas. „Jak je možné, že jsi nezanikl? Po n kolik m síc jsem se vyskytoval ve sv tech, kde byla technologie na výrazn nižší úrovni, než je nutná pro tvou existenci. Maurbyho efekt m l už dávno zp sobit tvou degradaci, zánik.“ Odpov dlouho nep icházela. „Zv dav e?“ p ipomn l se. „Sta í strohá informace, nezkoušej na m žádné psychologické finty.“ „Zanikl jsem p esn jak jste ekl, pane.“ Tenhle Zv davec byl o poznání formáln jší a tak n jak nejist jší, uv domil si JFK. 53
„P edtím jsem ale ve vaší k e mozkové vybudoval vzor, zárodek informa ní sít , p edobraz budoucí struktury. Bez jakékoliv funkce, prost diagram, který nic ned lal. Ve chvíli, kdy jste se ocitl ve sv t , kde bych op t mohl existovat, za al se diagram dobudovávat, dotvá et a získávat jednotlivé funkce nervové sít nejvyšší úrovn .“ JFK tu zprávu chvíli vst ebával. Možná práv to byly stíny, které vid la doktorka Kraminska na snímku jeho hlavy. „Jak je možné, že se ten vzor za al sám od sebe obnovovat?“ zeptal se podezírav . Tahle ást výkladu se mu pozdávala ze všeho nejmén . Další váhání. „Zv dav e? P edpokládám, že když rozkážu, abys ukon il svou existenci, budeš tak muset u init,“ p ipomn l si jeden z princip , s nimiž ho tahle speciální um lá inteligence kdysi seznámila. „Ano.“ „Tak rad ji pokra uj.“ „V pr b hu lé by etných zran ní, která jste p i práci pro baronku Amélii von Techlowitz utrp l, jsem nechal do t la implantovat syntetiza ní proces – naprosto p irozený,“ ekl Zv davec a než sta il JFK vybuchnout, hned pokra oval dál, „který strukturu na základ fraktálov ízeného r stu permanentn buduje.“ „Permanentn buduje? Jak to, že jsi se tedy probral až te ?“ „Protože ve sv tech na horší technologické úrovni p sobí proti procesu syntézy proces rozkladu ízený Maurbyho efektem.“ „A z eho je vlastn ta matrice? To tvé jádro?“ „Z aminokyselin, stejn jako vaše vlastní d di ná informace. Jen jsem se vyvaroval všech balastních dat a zesílil jsem autonomní opravné procesy, aby nedocházelo k degradaci informace zp sobené p irozenými biochemickými pochody. Ale ubezpe uji vás, že jsem tím váš organismus neohrozil ani v nejmenším –“ JFK mávl rukou, aby další vysv tlování a omluvy zastavil. Víc než zdravotní problémy zp sobené cizí biotechnologií 54
implantovanou do jeho t la mu hrozila dob e zacílená nep átelská kulka, epel nože nebo p esný a tvrdý úder i kop. P vodní Zv davec byl v tší suverén, tenhle se opravdu choval mnohem zdvo ileji. „Jsi trochu jiný než tv j p edch dce,“ zkonstatoval. „ íkám mu p edobraz.“ „Než tv j p edobraz,“ nep el se JFK. „Nejsem kopie, p i fraktálov ízeném r stu nikdy nedostanete úpln stejnou strukturu, jako byla ta p vodní.“ JFK sice nebyl vzd láním informatik ani kybernetik, ale ze zkušenosti v d l, že um lé inteligence obvykle vyžadují mnohem komplexn jší a náro n jší hardware, než se mohl ukrývat v jeho lebce; tedy za p edpokladu, že m l i nadále existovat on sám, John Francis Ková . „K tomu, abych si uv domil sám sebe, svou existenci, pot ebuji p ístup k agenturní síti. Velkokapacitní p ístup. Vedlejší, podp rné ásti své osobnosti jsem p ed tím, než jsme provedli st ih reality, p esunul práv tam. A GOD je pak p evedl i do ostatních bází.“ St ih reality. JFK zav el o i. Pro se ty nejhorší vzpomínky vracejí s maximální možnou urputností? Amélie se nejist otá í, z prostoru se vyno uje n co nep irozeného; objekt, jehož ernota do sebe nasává okolní sv tlo. Vzdálen to p ipomíná lov ka – s prodlouženými žralo ími ploutvemi místo rukou a tlamou s mnoha adami zub nahrazující obli ej. „Dej mi své tajemství,“ sy í to a blíží se to. JFK polkl. Nep ítel tehdy nekrá el, spíš polykal prostor p ed sebou. „Je to pátra , kterého uvolnili z bázového skladišt , aby po tob šel,“ vnímá z dálky Boorman v hlas. Ani po pekle, kterým práv prošli, nezní udýchan . Magie sálající z p ízra né bytosti zp sobuje, že se JFK st ídav cítí jako polovi ní génius nebo polovi ní idiot. Amélie najednou st ílí, rychle a p esn ; projektily v erné mase cizince vykreslují rychle pohasínající miniaturní hv zdy. Boorman okamžit vyhodnocuje ú inek palby a neváhá, otá í se, 55
zvedá p l tuny t žký kamenný katafalk a silou gigantického praku ho vrhá proti Pátra i. Hmota zasahuje st ed prom nlivého t la, monstrum na okamžik zastavuje, vzáp tí masa kamene mizí neznámo kde. „Dej mi své tajemství a um eš v pokoji.“ JFK ví, že ta nabídka platí jemu, ale není si jistý, zda ji slyší ješt n kdo jiný. „Utíkej, Johne, za tebou je portál. A po ádn se odraz!“ vyje Boorman a vyráží proti nep íteli. Boorman, kyborg s duší milovníka života, za n j a jiné nasadil vlastní. Tajemství negace Maurbyho efektu nesm l nep ítel získat za žádnou cenu. Amélie hodí prázdnou pistolí proti monstru a staví se do bojového postoje. Boorman je ale rychlejší. Patou, kopem z oto ky tak rychlé, že ji JFK vlastn ani nevidí, zasahuje hlavu nep ítele, ady b lobou opaleskujících zub nárazem hlu n cvakají na prázdno. Pátra jen o krok ustupuje a váhá, zjevn se rozhoduje, s kým má v tuto chvíli bojovat. John se rozbíhá k otevírajícímu se oku p echodového portálu, v odrazu lešt ného obložení sálu vidí, co se d je za ním. Pátra ovy obrysy se rozvol ují – chce se p esunout jinam, ale Frank znovu úto í, jeho t lo se stává beranidlem a ruce klepety majícími roztrhat nep ítele na kusy. N co se míhá vzduchem, p íliš rychle na to, aby to Ková ova hardwarov nevylepšená nervová soustava v bec dokázala zaregistrovat, a zasahuje Boormana do krku. Hlava superodolného kyborga kon í na podlaze, JFK se odráží ke skoku do portálu. Poslední, co vidí, je výraz absolutní prázdnoty a bolesti ve tvá i Amélie von Techlowitz, ženy milující Franka Boormana tak, jako nemilovala nikoho jiného v život . „Kurva,“ zamumlal. „Zase se to všechno vrací.“ Uv domil si, že sedí na podlaze, hlavu si drží v dlaních a k e ovit zatíná všechny svaly. „Stalo se vám n co, pane? Vaše t lesné funkce jsou… za hranicemi normálu,“ ozval se Zv davec. Ková se n kolikrát za sebou zhluboka nadechl a vydechl. 56
„Nic, jen jsem si vzpomn l na jednu nep íjemnou v c,“ odpov d l, postavil se a krátkou sérií relaxa ních cvik se po p estálé krizi uvolnil. „Musíme se dát do práce, máme toho hodn .“ „Takže mi nep ikážete, abych se vymazal?“ JFK v té jediné otázce cítil obavy um lé inteligence ze zániku, smrti. Specialisté se stále o tento problém p eli, ale on m l jasno. Alespo co se týkalo Zv davce. „Ne, dokud mi budeš užite ný.“ Nebyla to laskavá odpov , ale laskavost nem l JFK na po adu dne. Dní p íštích, týdn p íštích. Možná i let p íštích. „Vynasnažím se, pane.“ Uspokojivá odpov . Grigorij Robov byl voják. Byl p íliš chytrý na to, aby zkoumal rozkazy svých nad ízených. Uv domoval si, že on sám nemá zdaleka p ístup k sum informací, na nichž se rozkazy zakládají, a proto je bez vý itek plnil, i když s nimi ne vždy souhlasil. P vodn nem l Johna Francise Ková e zabít, pouze ho vy adit z provozu na n kolik následujících dní. Vzhledem k tomu, že to byl o ividn v boji trénovaný muž, smí il se i s alternativou, že Ková m že p i jejich fyzickém st etnutí um ít. Jeho blesková a nekompromisní reakce však zp sobila, že málem zem el on sám. P esto v i n mu necítil žádnou osobní averzi, spíš profesionální uznání. Kdyby spolu bojovali za spole nou v c, spole n nasazovali své životy a kryli si záda, mohl se n kdo takový stát i jeho p ítelem. Robov žádného nem l. D íve ano, ale už byli mrtví. V era dostal nové rozkazy: Zabít agenta se speciálním pov ením Johna Francise Ková e. Nev d l pro , bohužel. To však neznamenalo, že nebyl odhodlán rozkaz splnit. V tší starosti mu d lala druhá ást jeho úkolu: Agenti Panwer a Vratny m li p ežít, tedy pokud by jejich smrt nešla svalit na Ková e. A také nesm li mít žádné podez ení o tom, kdo agenta se speciálním pov ením zabil. Grigorij Robov stál p ed sbírkou zbraní, z nichž zna ná ást neexistovala ani v seznamu výbavy oficiálního arsenálu, a pe liv 57
rozvažoval, co si má vzít s sebou na palubu Grutnyho. Jednou Ková e podcenil. Nebyl zvyklý opakovat chyby. John Francis Ková ve stejnou chvíli také p emýšlel o zbraních a dalším vojensky citlivém vybavení. Hlavn o tom, jak se k n mu dostat, a to za jistých specifických podmínek. Nakonec na nic nep išel, rozhodl se za ídit se podle okamžité reakce rovnou na míst – ve zbrojírn . Neohlásil se p edem a rozhodl se zkusit št stí. Op t musel uznat, že mu Zv davec skute n hodn uleh uje práci. Bludišt m agenturního komplexu tvo ícího jeden z gigantických um lých ostrov na planet Zemi ho až do zbrojírny provedl naprosto bez problém – chodbami s minimem bezpe nostních kamer a bez toho, aby o tom místní ídící po íta v d l. Znovu ho napadlo, pro sídlí plukovník Matrix, mající na starosti orbitální stanici TB-017 Diamant a všechno, co s ní souvisí, práv tady a ne n kde ve vesmíru na orbit kolem Zem . Ková i rovnováhy vybudovali v tomto sv t ve ejn známou a mnohem mocn jší organizaci, než tomu bylo doma. Ve sv t na tak vysoké technologické úrovni to možná ani jinak nešlo. Hlavní dve e do zbrojírny vypadaly jako vstup do pancé ovaného sejfu, zvláštní lom paprsk v jejich blízkosti prozrazoval, že fortifikovaná ocel není jediná bariéra mající nepovolaným zabránit ve vstupu. JFK v d l, že za daných okolností mu jeho pov ení umož uje dostat se dovnit bez toho, že by o to musel kohokoliv žádat. Ale nakonec se rozhodl jednoduše zaklepat… což v tomto p ípad znamenalo p ikázat VR (virtuálnímu rozhraní), aby kontaktovalo Kemela Stramlinského, hlavního zbrojmistra, který se podle Zv davce s osmadevadesátiprocentní pravd podobností nacházel uvnit . Odpov nedostal, pouze se otev ely dve e. JFK se ocitl v úzké chodb se stropem dobrých deset metr vysoko. St ny tvo ily schránky a boxy nejr zn jších velikostí. Zv davec mu p es okolí vykreslil 3D projekci a JFK pochopil, že ve skute nosti se ocitl v sále, který je rozd len st nami pancé ovaných schrán. A 58
každá z nich byla plná zbraní. Sta ilo se na n kterou podívat a Zv davec mu okamžit ukázal, co je uvnit . Zbran , zbran , zatracen mnoho zatracen výkonných zbraní. Ohromný ni ivý potenciál shromážd ný na jediném míst . Možná všechna ta ochranná opat ení byla na míst , usoudil JFK. Jak pokra oval v ch zi podél stovek a tisíc smrtících nástroj , stroj , automat a v cí, které snad byly skute nými bytostmi stvo enými k rozsévání smrti, zm nil názor – byla nedostate ná. Kone n dorazil na místo, které sloužilo jako testovací a administrativní centrum. P ivítal ho vysoký hubený muž s tvá í zk ivené hrušky a t lem pavouka. „Co jste za ?“ Ková ovi n ím p ipomn l Jara Vareka z jeho vlastní domovské báze, vedoucího inventárního odd lení. Kyselého chlapa, který vzhledem k vlastní nedostate nosti našel smysl života v buzerování druhých. Tenhle se dokonce i podobn tvá il. „Ohlásil jsem se.“ „Nic jsem nedostal, m l jste postupovat oficiální cestou.“ Blbec, ohodnotil ho JFK v duchu definitivn . Mohl si ušet it námahu, z n j nevyrazí nic, co nebylo požadováno t emi dotazníky, ty mi ob žníky a šestnácti žádankami. „Tak pak jste mi nem l otevírat dve e,“ smí il se JFK s tím, že po dobrém toho moc nezíská, a nasadil tvrdší tón. „Já jsem vám otev el dve e,“ vyno il se z pr chodu mezi st nami zbra ových kontejner menší, ale neoby ejn rozložitý muž. Ramena m l o p l metru širší než JFK a do jeho klenutého b icha by se vešel malý sud piva – s rezervou. Možná i velký sud, opravil se Ková , když muž kolébavým krokem námo ník nebo bývalých zápasník dorazil. „John Francis Ková ,“ p edstavil se JFK, p estože poslal p edem svou elektronickou navštívenku. „Kemel Stramlinski,“ ekl muž. „Tohle je m j asistent Jericho Mobrel. Máš všechno p ipravené na zít ek?“ obrátil se na n j. Hube our neochotn zavrt l hlavou. „Vždycky se m že vyskytnout ne ekaný bug, dej se do toho.“ 59
Po celou dobu, kdy slyšeli slábnoucí kroky Mobrela, zbrojmistr ml el a klidn a beze sp chu si Ková e prohlížel. „Vy jste ten chlápek, co prošpikoval Robova?“ John nev d l, co m že o ekávat, ale zapírat nemohl. „Podcenil m ,“ p ikývl stroze. „Robov je poslední model vyhovující zákonu o maximální povolené kyborgizaci z roku dvaa ty icet,“ zabru el zbrojmistr. „A zlí jazykové tvrdí, že má pár nelegálních úprav. Ale asi nemá, protože by ho na míst suspendovali. ím jste ho sundal?“ JFK sáhl pod rozepnutou bundu uniformy za opasek, vytáhl pistoli a pažbou nap ed ji podal Stramlinskému. „Klon pistole 1911 Government, ráže.45 ACP. Tohle byl asi p vodn n jaký sout žní speciál, ale nezdá se, že by ho používali jen na st elnici.“ Zbrojmistr chvíli zbra zkoumal, pak jeho velké ruce jakoby nezávisle na své v li pohladily ocelový povrch a najednou držel zbra rozloženou na jednotlivé díly. „Kinetická,“ rozpoznal. „S chemickým pohonem,“ dodal, když si ichl k hlavni. „Náboje s ocelovým jádrem a expanzní dutinou, m lo mu to z vnit ností ud lat b e ku,“ p idal JFK pár podrobností. „Co znamená to íslo 1911?“ cht l v d t Stramlinsky. „Rok výroby prvotního vzoru,“ ekl JFK. Uv domil si, že se nachází ve sv t , který má sv j rok 1911 už dávno za sebou, a informace, kterou u n j doma zná skoro každý, je tady asi vyhrazena jen specialist m historik m. Možná však už dávno zapadla do zapomn ní. „P l tisíciletí stará technologie a zastavila Robova,“ zakroutil zbrojmistr v úžasu hlavou a v jeho hlase se objevilo n co až nábožného. „Pokud mi za ni dáte n co s odpovídající palebnou kapacitou, je vaše.“ Stramlinsky od vražedné hra ky vzhlédl, jako by nemohl uv it, že to JFK myslí vážn . „Je to proti p edpis m,“ p ipomn l mu. „Nebudu po vás chtít potvrzení,“ ušklíbl se John. 60
„Jsme domluveni, vyberu vám n co, co vás ur it uspokojí,“ rozhodl se zbrojmistr a pistole jako zázrakem zmizela ze sterilního um lého sv tla. „A pro co jste p išel oficiáln ?“ zm nil téma. JFK se pousmál. „Za vámi? Kv li zbraním. Na módu moc nejsem,“ ukázal na Stramlinského olejem a dalšími technickými konzervanty umazaný overal. „Pot ebuji do kosmické lodi Grutny nainstalovat co nejlepší obrannou techniku. A také vybavení pro p chotu.“ „Kapitán Clarette Friedman m už kv li tomu kontaktovala.“ JFK spokojen p ikývl. „Pot ebuji n co mimo p edpisy, ády, co je p íliš nebezpe né pro b žné použití. Takovou krabi ku poslední záchrany.“ Stramlinsky ekal. „A taky pot ebuji, aby se to, co máme na palub , objevilo v papírech co nejpozd ji to bude možné.“ Tentokrát zbrojmistr chápav p ikývl hlavou. „Vy moc lidem nev íte, že…“ nechal otázku viset ve vzduchu. JFK se rozhlédl po zdánliv nekone ném po tu schrán se zbran mi. Na techniku bylo spolehnutí, aspo na tu ur enou k zabíjení. „Jak komu a jak kdy.“ Stramlinsky p ikývl a ukázal do pr chodu v kontejnerové st n . „Tak se dejme do toho, startujete,“ pohled se mu rozost il, když se soust edil na virtuál, „za šestnáct hodin patnáct minut.“
61
SENIOR AGENT Mauritius Vratny, ú elov do asn degradovaný na senior agenta, sed l ve svém CZOI, kryptografický program, který p ed chvílí sám napsal, chránil místní primitivní VR rozhraní, jež mu p id lili, p ed nežádanou pozorností zven í. Algoritmus byl áste n založen na poznatcích, které nebyly této realit vlastní, což znamenalo, že za dvacet dva minut v n m dojde k takovému nár stu chyb, že p estane fungovat. Na odhad takových v cí byl Vratny expert, byla to jedna z jeho p edností. Díky tomu p ežil v tší množství misí než kterýkoliv jiný senior agent. Z mojí báze, doplnil s ho kou p íchutí. Ková , ten brutální primitiv, byl z jiného t sta. Na n j bude muset použít jiné metody, než které obvykle používal. Silou v le se p inutil vypudit prehistorického troglodyta z mysli, s ním si bude d lat starosti až pozd ji. Podle Campuchiho, psychohistorika, kterého Vratny uznával jako jednoho z nejv tších myslitel své epochy, se lov k oprostil od atavistických primitivních p edk až po ukon ení IT revoluce v druhé polovin dvacátého prvního století. Campuchi tvrdil, že pre-lidé p ed informa ní revolucí m li blíže k primát m než ke skute ným lidem. Co se týkalo tohoto sv ta, nebyl si jist. Jistým zp sobem byl výjimkou, asi proto, že tu válka trvala tak dlouho a byla tak krutá. Jako všude ve vále ných realitách, i zde v n kterých odv tvích dosahovali až ne ekan vysoké úrovn , v jiných však z stávali naprosto primitivní. Vratny na rozdíl od jiných agent pohybujících se v podobných sv tech nem l problémy s chápáním paralelismu. Spousta z nich, i když by to p i testech odbornosti nikdy nep iznala, propadala p edstav , že necestují mezi p íbuznými paralelními vesmíry, ale v ase a zapomínali, že i cestování mezi i jen velmi blízkými sv ty, odlišujícími se nap íklad pouze velikostí T vektoru, m že mít velmi nep íjemné následky… Vrátil se zpátky k d vodu, kv li kterému se kryptograficky izoloval od okolí. Pot eboval zanalyzovat psychologický profil plukovníka Matrixe. Vratny s ním p edb žn jednal už p edtím, 62
než sem s Ková em dorazili. V n kolika zprávách, které si b hem pár hodin pomocí nízkokapacitního interrealitního spojení vym nili, nešlo o nic konkrétního, jen o jemné o ukávání. Vratny ale vycítil, že kooperující spojení t ch vzd laných, moudrých, prost skute ných lidí, stojících proti primitiv m z informa n technologického prav ku, bylo navázáno. Pot eboval, aby mu Matrix vyšel vst íc, i když by n kdo mohl mít výhrady, že to je proti zájmu vyšet ování vedeného agentem se speciálním pov ením Johnem Francisem Ková em. Samoz ejm , Matrix ani nikdo z jeho pod ízených i nad ízených by se proti Ková ovi nepostavil p ímo, to za žádnou cenu. Sta ilo jen za ídit lehké zadrhnutí soukolí organizace nebo vyvinout o procento mén intenzivní aktivitu, než bylo záhodno, i dovolit drobné nedorozum ní. Matrix kooperoval skv le. Zpo átku. Jenomže te jeho chování Vratnymu nezapadlo do p vodn odvozeného vzorce. Instinktu d v oval, jen pokud musel, rad ji používal sofistikované nástroje. Soust edil se a pomocí práv pro tuto innost trénovaného frontálního mozkového laloku zásobil krátkodob vylepšené jádro svého VR prost edí nashromážd nými daty. Psychoanalytický software, který jistým zp sobem, i když velice specifickým, p edstihoval i um lé inteligence, ud lal zbytek. Záv r byl jasný. Matrix vycházel jeho nazna eným požadavk m vst íc až p esp íliš, analýza s pravd podobností osmdesát šest procent ukazovala, že sleduje sv j vlastní cíl. Který se ale shodoval s Vratnyho cílem, nebo spíš s cílem skupiny, k níž náležel. Dobrá, i plukovník Matrix cht l, aby JFK neobjevil p íliš horkou stopu vedoucí k tajemnému úto níkovi p epadávajícímu agenturní báze. Otázkou z stávalo, jak moc to chce a co všechno je pro to ochoten ud lat. Profilování mu postupn poskytovalo stále víc a víc údaj , i když s menší pravd podobností, protože bylo p vodn ur eno na zodpov zení jedné konkrétní otázky. Vratny však s odpov mi, které se p ed ním na virtuálu rychle objevovaly a pak zase mizely, souhlasil. Matrix byl voják a k prosazení svých cíl preferuje p ímo aré metody, zn la poslední. 63
Starší agent okamžik p emýšlel, zda do svých zjišt ní zasv tit i svého pod ízeného. Rozhodl se, že ano. Bude pak p ipraven na p ípadné fyzické ohrožení a pravd podobnost jeho vlastního p ežití se zvýší. Uv domil si, že zrychlen dýchá a potí se mu ruce. Strach. V tšinou se s ním setkával a utkával za pomoci speciálního kondicionování, které však tady nem l k dispozici v plné výkonnosti. P esto spustil jednu z mentálních procedur vštípených do jeho mozku. Primitivní sv ty, zasy el, ale nakonec se uklidnil.
64
START Hodiny vypln né p ípravami ub hly ve zb silém tempu, JFK se prakticky nezastavil. Te už m l za sebou jízdu geostacionárním výtahem a mí il rovnou na kosmodrom. P estože mu jeho statut zajiš oval p ístup prakticky kamkoliv, dvakrát ho zastavily hlídky, které jakoby pokaždé vystoupily z nicoty. „Nezávislé okruhy ochrany,“ ucedil JFK, když se kone n probojoval až do nejvnit n jšího okruhu p ímo okolo Grutnyho. „Nedokážeš je zviditelnit?“ Zv davec mu hned neodpov d l. „Ne s idly, na která se dokážu napojit,“ ekl kone n po delší pauze. To už John stál p ed kapitánkou Friedman. Znovu si uv domil, jak je vysoká, pohybovala se s jistotou n koho, kdo má své t lo a myšlenky naprosto pod kontrolou. Na uniform nem la vycpávky a o to víc vynikala její atletická, i když sou asn ženská postava. Aby se její obliny vlastní genetické variant XX lidského rodu do od vu vešly – a byly pat i n akcentovány, zhodnotil JFK – dostal uniformu do parády n kdo mnohem lepší, než byl automatický armádní krej í. „Kapitáne,“ oslovil ji Ková , aby upoutal její pozornost. „Moment, pane,“ omluvila se. „Signatura p ijata,“ ekl voják v uniform p íslušníka orbitálních sil, zasalutoval jí i Ková ovi a sp šn odešel. „To byl poslední administrativní blábol, který jsem musela vy ídit,“ vysv tlila a na okamžik se zamyslela. „Oslovil jste m kapitáne. Vzhledem k tomu, že už se nacházíme na území spravovaném velitelem Grutnyho a tím jste vy, pane, mám do asn prop j enou hodnost komandera, samoz ejm pod vaším velením,“ vysv tlila. „Jsme tedy p ipraveni?“ ujistil se JFK, i když z její p edchozí repliky pochopil, že ano. Proud automatických transportních plošin, vozík a p eklada , které všechny spole n p esn podle plánu zavážely materiál do nákladových prostor lodi, se v pár sekundách od 65
Grutnyho odklonil jako chapadla chobotnice od výtrysku p eh áté vody z hlubokovodního ku áku. „Ano. Jen mi není jasné, pro je celková hmotnost nákladu o pár set kilogram v tší, než odpovídá položkovým údaj m.“ Podívala se na Ková e zp sobem, který prozrazoval, že p estože je její nad ízený, tahle situace se jí v nejmenším nelíbí. „Letové vlastnosti lodi to neohrozí.“ JFK se neptal, konstatoval. Tohle probíral už se Zv davcem. „Bez problém ,“ vypadala stále naštvan a kupodivu jí to slušelo. Její obvykle vojensky neutrální tvá tak získala na výrazu, dál ekala na vysv tlení. „Mám rád pudink. Nechal jsem ho naložit o trochu víc, než je b žné.“ „Jako vtip nic moc, kapitáne.“ „Nejsem žádný velký vtipálek,“ odpov d l. „Ani na to nevypadáte.“ Mám je, pane! zajásal Zv davec na soukromém auditu tak nadšen , až sebou Ková málem škubl. Byl opravdu jinou um lou inteligencí než jeho p edch dce. Ková e respektoval jako autoritu, p estože jinak p sobil velmi lidsky. Co máme? zeptal se subvokáln Ková . Clarette Friedman se okamžit za ala v novat vlastním záležitostem, jak bylo zvykem, když n kdo komunikoval ve virtuálu. Strážné. Aby nedocházelo ke kolizím s p epravníky a dalším transportním za ízením, jsou napojeni na po íta ový systém doku. Sice kódovaným p ipojením, ale dokázal jsem to rozlousknout. Zv davec se radoval jako st elec, kterému upadnou mí idla a on p esto trefí do erného. Bez rozkazu vkopíroval Ková ovi do zorného pole mihotavé postavy ochranky. Bylo jich hodn . Víc než JFK v bec p edpokládal a zdaleka ne všichni m li jen ru ní zbran . Napo ítal deset golem , což byli bu roboti, nebo muži v nejt žších bojových overalech, a t i t žká vozidla ježící se raketami. 66
Jedná se o dv roty orbitálního praporu Pavou í vlákna, p e etl mu Zv davec. JFK si neodpustil povzdech. Nikdy nepronikl do logiky, podle které se dávala jména jednotlivým vojenským jednotkám. Možná kdyby studoval historii… „Pro nás hlídají Pavou í vlákna?“ zeptal se Clarette Friedman. V novala mu p ekvapený a uznalý pohled. Odhadl, že k této informaci nem l mít p ístup. Váhala, zda má mlžit, nebo mu odpov d t. „Pavouci jsou p ece elitní jednotkou, nebo ne?“ st elil od boku. Muži, kte í ho zastavili, se chovali jako veteráni zocelení množstvím boj , a když sledoval Zv davcovo promítání, vid l, že se ve své práci vyznají. „Jste agent se speciálním pov ením. Náš sv t má za sebou t žké chvíle,“ za ala váhav . „Agentura snad ješt horší. Myslím naši bázi,“ dodala rychle. „Nepomohlo by nám, kdyby se n jaká parta mar anských idiot , která si ješt nep ipustila, že válka je u konce, pokusila zvýšit kredit na váš ú et.“ „Rozumím.“ Šedesát minut do startu, oznámil jim odpo et. „Promi te, musím už prov ovat systémy,“ rozlou ila se Friedman a zamí ila k lodi. Krá ela stylem lidí hluboko pohroužených do virtuálu. „Tak jdeme na to,“ ekl JFK nahlas sám sob . Stal se kapitánem kosmické lodi, aniž by tušil, jak se v bec pilotuje. „Co se vlastn stane s tebou?“ zeptal se Zv davce, zatímco ho výtah vyvážel do výšky dobrých sedmdesáti metr nad startovací plošinou. Prostory pro posádku se nacházely na nejvzdálen jším míst od št pného reaktoru. Klasické i elektromagnetické stín ní sice dokázalo zadržet zna nou ást z vysokoenergetických ástic ohrožujících dvojšroubovice lidské DNA, ale stín ní vzdáleností fungovalo za všech okolností. „Jak to myslíte, pane?“ 67
„K tomu, abys existoval, pot ebuješ výpo etní a datové kapacity agenturní sít ,“ up esnil svou otázku. „P i letu vesmírem bude datová propustnost klesat. Posta í ti kapacita palubního po íta e?“ „Ne,“ zazn la odpov po krátkém zaváhání. „Pouze jsem do n j ve zkomprimované podob nahrál své vn jší jádro, periferní pakety už cestují vesmírem. Kapacita IT sít Diamantu je dostate ná, až dorazíme na místo, m l bych být op t v po ádku.“ „A v pr b hu letu?“ „Upadnu do komatu. Nebudu moci komunikovat. Možná bude váš osobní virtuál o n co sofistikovan jší, než je b žné, ale to je všechno.“ Upadnu do komatu – JFK se nad volbou slov zamyslel. Dobrovoln upadnout do komatu… ale Zv davec nem l jinou volbu. Stejn jako on sám a spousta jiných. Nebo možná m l. Takové otázky k ni emu nevedly, soust edil se na problémy ležící p ímo p ed ním. Nap íklad na skafandr. Dvanáct minut Ková ovi trvalo, než se do n j v šatn za pomoci p evlékacího automatu nasoukal. Vybral si vojenský model, nep íliš pohodlný, zbyte n rozm rný, umož ující p ežití v otev eném kosmickém prostoru po n kolik desítek hodin. John už necht l zažít ten spalující pocit, když se do n j zakouslo vakuum a tvrdé rentgenové zá ení. Bál se vesmíru. Stejn jako dalších v cí, ale se svým strachem se vypo ádával stejným zp sobem už od d tství, zp sobem, který ho nau il jeho otec: P iprav se na strach, el mu a klidn p itom um i, jen se nenech porazit. Když si do magnetického záv su na pravé lopatce zacvakával helmu, vzpomn l si p itom na Boormanovu hlavu padající k zemi. Tenhle sv t mu mrtvého par áka hodn p ipomínal. Dorazil na kapitánský m stek, který m l podobu zv tšeného pilotního kokpitu. Grigorij Robov už sed l v k esle prvního st elce, pozice prvního pilota ješt z stávala prázdná. Clarette Friedman dokon ovala poslední p ípravy ke startu. Agenti Panwer s Vratnym zaujali místa v k eslech, která v kabin vlastn být nemusela. V dobách Grutnyho slávy sloužila pro prominentní 68
cestující, kte í si p áli být p ítomni v nervovém centru planetoletu. Lo m la ješt jedno ídící st edisko s druhým pilotem a druhým st elcem, v tomto p ípad však jejich posty z staly neobsazené. „Je skv lé, že jste nechal vym nit alespo k esla,“ ekl Panwer, zatímco se JFK lopotil s kurtovacím mechanismem. Po ád mu hlásil, že n který z popruh má špatn nastavenou povolovací brzdu. Na to konto správn nepracovala anti g funkce skafandru. Vratny sjel svého pod ízeného nevraživým pohledem. Všechny VR kontrolky kone n svítily zelen a JFK se pohodln op el. „Myslím, že za n budeme všichni vd ní,“ odpov d l. Clarette Friedman vklouzla na své místo a ve stejném okamžiku zacvakaly popruhy k esla. „Posádka p ipravena ke startu,“ uslyšel JFK její hlas dopln ný ozv nou ze sluchátek. „Necht l byste náhodou vydat pokyn k nasazení helem?“ ušklíbla se na n j. „Nasadit helmy,“ zavr el Ková . Doporu ení Zv davce, který mu už hodnou chvíli radil totéž, p ehlédl. Místo toho s ned v rou sledoval ovládací pulty kosmické lodi. Vega, který létání miloval, by se zbláznil št stím. I když s kosmickou lodí žádné zkušenosti nem l a pravd podobn na ní neabsolvoval ani žádný výcvik. To by mu ale nebránilo, aby se Grutnyho alespo na chvíli nepokusil dostat do vzduchu. „Doktorka Kraminska je na palub ?“ ujistil se JFK. „Ve své kajut , kapitáne,“ dostal odpov p ímo od ní. „Nemusím se ma kat v pilotní kajut . Tahle supermoderní l žka jsou mnohem pohodln jší než k esla.“ Clarette p estala na okamžik kontrolovat systémy a zm ila si Ková e ned v ivým pohledem. „Pro supermoderní l žka? P ekvapujete m , kapitáne. Netušila jsem, že budete dbát na pohodlí své posádky.“ „Bojím se cestování vesmírem, v mém sv t to stále není b žné,“ vysv tlil JFK bez mrknutí oka. 69
To ji uklidnilo V ase t-5 minut reaktor dosáhl minimálních iditelných parametr , v ase t-2 minuty byly všechny ásti pohonného systému v pásmu provozních teplot a prob hlo poslední kolo ov ování stavu. V ase 0 se první pilot Clarette Friedman dotkla kniplu p ed sebou a odstartovala. Ve skute nosti náb h výkonu motoru ídila pomocí virtuálu, dotek kniplu celý proces pouze odstartoval. JFK, p estože se sta il teoreticky s procesem startu seznámit, v nitru duše o ekával hromové zah m ní raketového motoru a zrychlení, které ho vmá kne do k esla. Místo toho se ozvalo zesilující hu ení doprovázené nar stajícími vibracemi, které se však po chvíli utlumilo na snesitelnou úrove . Indikátor teploty spalovací komory se p ehoupl p es dvacet tisíc a blížil se k p tadvaceti tisíc m Celsiovým stup m, zá ení plazmy vystupující z hlavní trysky zm nilo barvu do modra, pak opustilo viditelnou ást spektra a p esunulo se do ultrafialové oblasti. Grutny se dal do pohybu a hladké, barevnými plochami p ipe ených oxid poznamenané st ny startovacího sila se míhaly ve stále rychlejším tempu, až splynuly v nerozlišitelnou še , pak se najednou st ny ztratily úpln a kosmická lo se ocitla ve volném prostoru. Clarette Friedman stále držela reaktor na minimálním výkonu. Kdyby te „p idala plyn“ a ožehla stanici radioaktivním plamenem, nikdo by jí nepod koval. P i pozvolné zm n kurzu zahlédl John v pilotním okn , které bylo ve skute nosti displejem, Zemi. I z vesmíru bylo vid t, že lidé už vzdálili planetu jejímu p vodnímu stavu a pokra ují v jejím p izp sobování vlastním pot ebám. Obrovské nazelenalé pásy v plochách oceán vyzna ovaly farmy, kde byla voda obohacována o železo a další minerální látky, zvýšeného rozmnožování planktonu pak bylo využíváno k produkci potravin; nekone ný bílý et z dopravovaných ledovc z obou polárních oblastí zásoboval pitnou vodou suché oblasti Afriky, geostacionární výtah vypadal jako dlouhá stopka, na níž je planeta ukotvena v prostoru. 70
„Jsme v bezpe né vzdálenosti a na správném kurzu, zvyšuji výkon,“ oznámila Clarette. erpadla zahu ela a tetrafluorid uranu za al proudit do aktivní zóny ve znásobeném množství, akcelerace vmá kla Ková e do sedadla. Ne n jak nep íjemn , bylo to lepší než p edchozí stav tém beztíže. Sledoval nar stající teplotu a rychlost. V domí, že sedí na špi ce hodn horkého sloupu plamene v za ízení, které místní ozna ovali za starožitnost, ho znepokojovalo. Na druhou stranu, už mnohokrát p ijal riziko smrti v helikopté e ítící se vp ed dv st osmdesát kilometr za hodinu. Pokud se te vypa í v kosmickém prostoru v rychlosti – ješt jednou se mrkl na p ístroje – necelé t i kilometry za sekundu, bude to jen rychlejší, to je všechno. „Tak,“ vyrušila ho z myšlenek spokojen Clarette. JFK si uv domil, že všichni ostatní pasažé i jsou zamyšlení a stažení do sebe podobn jako on. Nikdo nepovažoval jejich výpravu za pouhý výlet, každý m l své starosti. Až na první pilotku, opravil se p i pohledu na ni. „Jsme na správné trajektorii s plánovaným zrychlením poloviny pozemského g. Pokud p jde všechno podle p edpoklad , potrvá cesta dev t celých t i desetiny dne s maximální dosaženou rychlostí tisíc sedm set kilometr za sekundu. To je slušné.“ „Pokud se tahle rachotina nerozpadne,“ ucedil Vratny. Bylo dobré v d t, že obavy nem l jen on sám, usoudil JFK. A budou se bát ješt víc, dodal v duchu pochmurn . Jsi tam ješt ? zeptal se nonverbáln Zv davce. „Ano, pane, jen je mi nevolno – to zp sobuje nar stající komunika ní prodleva s periferními ástmi mé osobnosti. Datový tok zatím drží.“ „První pilote,“ obrátil se Ková na Friedman formáln , „p epo ítejte trajektorii pro zrychlení jeden a p l g.“ Rázem se stal centrem pozornosti všech p ítomných i nep ítomných – na VR se mu rozsvítil obraz doktorky Kraminské. Na rozdíl od ostatních nevypadala p ekvapen , spíš soust ed n . 71
„Reaktor má dostate ný výkon na to, aby nám ud lil takové zrychlení, nebo ne?“ obrátil se na Clarette. „Ano, ale zvýší se pravd podobnost poruchy, opot ebení, spot eba a…“ „Neptal jsem se na to, co to všechno znamená,“ u al ji Ková stroze. „Vydal jsem rozkaz.“ Vid l, jak se jí míhají panenky, zjevn si na virtuálu ov ovala, co všechno požadovaná zm na parametr bude znamenat. „Budeme na míst za p t celých dv desetiny dne s maximální rychlostí t i tisíce p t set kilometr za sekundu,“ oznámila suše. Ze Zem na M síc v mén než dvou minutách, napadlo Ková e. Ne ekl však nic a ekal. „To p ece nem žete po téhle rachotin chtít!“ vybuchl Vratny. Mladší Panwer kupodivu zachovával chladnokrevnost. „Nemuseli jste let t, byla to vaše volba,“ odbyl ho JFK. „Ale m žete si vystoupit. Za jízdy.“ Pane, ozval se Zv davec. Jeho jindy neutrální hlas zn l, jako by se p ed okamžikem vyzvracel z podoby. Jsme p t tisíc kilometr daleko, informa ní tok slábne a nar stá interval odezvy s mými periferiemi. Podle posledních extrapolací udržím svou osobnost pohromad nejdéle dalších p t set sekund. Ková si nep ál, aby nový kurz lodi a celou trasu vypracoval n kdo jiný než zkušený pilot, navíc to nebylo dobré ani z psychologického hlediska a z pozd jšího prošet ování jeho postupu, nem l však jinou možnost. Vypo ti nové parametry letu podle mých požadavk , p iprav je do palubního po íta e tak, abych je mohl použít, rozumíš? p ikázal. A – ano. Zv davec na tom opravdu nebyl dob e a každou sekundou to s ním vypadalo h . „Stín ní není dimenzované na takový výkon reaktoru,“ vmísila se do debaty poprvé doktorka Kraminska. 72
„Fakt,“ vydechl Vratny, „ten idiot by nás p ipekl! Dostali bychom každý skoro p t set rentgen , to je víc než smrtící dávka!“ Zv davec práv provád l poslední verifikaci svého výpo tu na základ lodních pilotních rutin. Vzhledem k ochran po íta ového jádra lodi mu to trvalo trochu déle. JFK se podíval na staršího agenta s naprosto bezvýraznou tvá í. „Smrtící dávka je ty i sta padesát rentgen a znamená, že pouze polovina z ozá ených zem e,“ sd lil Vratnymu. „A ješt k tomu bez ošet ení,“ dodal. „On se zbláznil, naprosto zbláznil,“ vydechl Vratny. „To nem žete, takový rozkaz sakra nesmíte splnit!“ skoro zaje el na Clarette. „První pilote?“ obrátil se zp t na ni JFK. Na virtuálu se mu objevila ikona Zm na parametr letu. Pane, pane, bolí to, strašn to bo… ztrácím se… Zv davc v hlas se rozpil v šumu, z n hož ješt sem tam zazn ly artikulované, smysl dávající slova a úseky v t. Bylo jich ím dál mén , až se ztratily docela. Ková sev el rty. Netušil, že se ho zánik – umírání – n eho, jako byla um lá inteligence, m že dotknout. „Rozkaz, pane,“ rozhodla se kone n Friedman a zahájila sérii výpo t pro úpravu nastavení letu. Pak se nap l vysoukala ze skafandru, svlékla se až do podprsenky a aniž by v novala pozornost p ekvapeným pohled m muž okolo sebe, upravila nastavení na spon mezi adry. Na to, jak atleticky její postava p sobila, m la adra až p ekvapiv velká. JFK m l pocit, že po nastavení koší ky z bílého hladkého materiálu zm nily tvar a zdají se tužší. „Doktorko?“ pronesla Clarette nahlas, zatímco se znovu oblékala. „Doporu uji vám ud lat totéž. Zdá se, že o nic nejde, ale jeden a p l g je jeden a p l g a za pár hodin by vás p íšern bolela prsa.“ Panwer ji po celou dobu fascinovan pozoroval, Vratny vypadal zaujat sám sebou, zdálo se, že na virtuálu sjíždí své 73
vlastní výpo ty, Grigorij Robov byl napojený na palubní po íta . Analyzoval taktický software Grutnyho a kontroloval nové moduly, které do n j v uplynulých hodinách zavedl. „Pokud budete pozd ji vyžadovat ješt v tší zrychlení, doporu uji, abyste si p ed ním navlékli nosné pásy pro varlata, za chvíli byste je vlá eli po zemi,“ ušklíbla se Clarette na Ková e a soust edila se zp t na ovládací pulty. „Tedy ti z vás, kte í koule máte,“ ucedila ješt mezi zuby a st elila pohledem po starším agentovi. P epnula jeden z anachronicky vyhlížejících mechanických spína a hukot erpadel ženoucích palivo do reaktoru zvýšil tóninu. JFK m l pocit, že se za ala chv t celá pilotní kabina, ale za to mohly spíš nervy. Alespo se to snažil sám sob namluvit. „Pojedeme z kopce,“ zašeptala Friedman a na tvá i se jí objevil úsm v. JFK si uv domil, že po po áte ním váhání se jí jeho rozkazy zamlouvají. Možná byla svým zp sobem blázen. Jako Vega. Ten také rád tla il na pilu. P íjemné zrychlení odpovídající polovin tíhy na Zemi za alo rychle nar stat, Ková pozoroval, jak mu t žknou nohy ruce, musel myslet na to, jak se nadechuje a kolik mu to dá práce. Než si zvykl. „Jsme na nových parametrech,“ oznámila po n kolika minutách. „Pokud nevybuchneme, ud láme nový rychlostní rekord pro dálkové lety s posádkou. A já budu zapsána v tabulkách. A s tímhle starým pánem,“ poplácala spokojen ídící pult. „P jdu prov it diagnostiku motorové ásti,“ oznámila a za ala se odkurtovávat. „Já za nu p ipravovat instalaci zbra ových nadstaveb,“ napodobil ji Robov. P i startu musely být schovány v trupu kv li možnosti poškození plazmou odraženou st nami startovacího sila. „Musím vás upozornit na maximální opatrnost,“ ozvala se Kraminska. „Pád p i tomhle p etížení m že dopadnout velmi špatn , nerada bych ošet ovala polámaná žebra a d ravé plíce.“ 74
„Rozumím a díky,“ p ikývla Clarette opatrn . „Mám už za sebou pár drsn jších misí.“ Jakákoliv rozmáchlá gesta byla p íliš namáhavá, uv domil si JFK. „ ím blíž k motoru se ocitnete, tím v tší dávku obdržíte. Každou sekundu se te do nás zakusují vysokoenergetické fotony a ástice a prost elují naši DNA. Umíráme,“ zašeptal Vratny. Zdálo se, že svou smrt bere opravdu vážn . „Doktorko?“ ozval se JFK. „Podívejte se prosím do skladového inventá e a pro p ihlášení zadejte heslo JFK17,“ požádal ji. „Jak originální heslo,“ zabru el Vratny. „Mám se zajímat o zdravotnický materiál?“ up es ovala si Kraminska. „Ano. Rozhodn te, co je pro naše ú ely optimální, a za i te se podle toho.“ Clarette se podívala na Ková e. „To je ta nadm rná váha, kterou vezeme?“ „Krom toho pudinku,“ p ikývl John. „Posilova e regenera ních a imunitních proces , prost edky pro podporu krvetvorby,“ slyšeli íst doktorku spokojen nahlas. „Nikdo tady neum e, agente Vratny, maximáln prod láte lehkou ch ipku,“ uzav ela. „Nástroje pro katalytickou rekombinaci DNA,“ ekla najednou p ekvapen . „Tohle je nanolé ivo! Zakázané v roce padesát šest!“ „Armáda je obecn liknavá v likvidování skladových zásob,“ pokr il rameny JFK. „Nenutím vás to použít, ale byl jsem ujišt n, že to je to nejlepší, co existuje.“ „Vypadá to, že po tomto letu budete v lepším stavu než na jeho po átku, agente Vratny,“ ekla léka ka. „Tedy pokud neupadnete a nezp sobíte si trauma neslu itelné se životem. Vyhlašuji svou kabinu za ordinaci. Pošlu vám rozpis, kdy se má kdo zastavit na aplikaci látek pro zabrán ní nemoci z ozá ení. Vyhovuje, kapitáne?“ „Ano, madam.“ 75
„N kolik set kilogram lék ?“ zkusila se Friedman dozv d t víc. „Nezapome te na ten pudink,“ odbyl ji. Clarette odešla kontrolovat motory; podle rozpisu, který Kraminska poslala, se m la stavit pro aplikaci ochranných látek jako první. Pak se z k esla zvedl Vratny a opatrn se odšoural do své kabiny, Panwer ho o n co pozd ji následoval. JFK p edpokládal, že byl povolán. Jako kapitán lodi by se asi mohl n jak nabourat do jejich komunikace, ale nev d l jak, bez Zv davce byly jeho možnosti siln limitované. Sed l sám v pilotní kabin u za ízení, jemuž nerozum l, v raket ítící se k cíli, který nevid l. Sta ilo, aby se cokoliv pokazilo, a byl namydlený. Musel spoléhat jen na pomoc a schopnosti ostatních. Nelíbilo se mu to, ale nem l na vybranou. „Kapitáne?“ ozvala se na VR Kraminska. „M žete prosím?“ JFK si uv domil, že v k esle sedí už víc než hodinu. P í ilo se mu nechat pilotní kabinu naprosto bez dozoru, ale byl to jen jeho technologický atavismus. Friedman pravd podobn mohla kontrolovat let, a už byla kdekoliv na lodi. Opatrn vstal a uv domil si, že je unavený, vážit tém sto padesát kilogram bylo samo o sob namáhavé. Našt stí to nebylo daleko. Na to, jak na n j p sobil Grutny z venku obrovským dojmem, byly prostory pro posádku velmi stísn né. Ne v tší než na malé výletní jacht . Doktorka už na n j ekala, na rozloženém stolku m la rozbalenou krabi ku, kterou JFK nejprve považoval za lékárni ku, pak zjistil, že je to kompaktní diagnostické za ízení. „Nejprve si vás prom ím,“ oznámila mu. Poslušn se svlékl a nechal si p ipnout n kolik sond. Na ruce, hlavu a kr ní páte . „Jste unavený,“ zkonstatovala po chvíli. „Posledních dvacet ty i hodin jsem nespal.“ „Po tomhle budete ješt unaven jší, než se všechny procesy nastartují,“ ekla a sou asn mu pneumatickou injek ní st íka kou aplikovala do krve dávku lé iva. Pak to ješt ty ikrát zopakovala s dalšími dávkami. 76
„Tak co, jsem blázen?“ zeptal se JFK, když to vypadalo, že skon ila. „Nic tomu nenasv d uje, kapitáne. Jste pevn rozhodnut dosáhnout svého – v tomto p ípad se chcete na Diamant dostat rychleji než výprava, která se na cestu vydala p ed námi. Používáte nestandardní metody, které mohou jiným p ipadat bezohledné. Ale žijeme v bezohledném sv t ,“ pousmála se a byl to smutný úsm v. „M žete jít. Budete-li spát, zbavte se všech tvrdých p edm t na svém od vu. P i tomto p etížení vznikají proleženiny velmi snadno.“ JFK se rozlou il náznakem úklony a zamí il do kapitánské kabiny. Nebyla o mnoho v tší než ta, kde p ed chvílí hovo il s Kraminskou, ale na rozdíl od ní i ostatních ji m l sám pro sebe. Kraminska bydlela s Clarette Friedman, Vratny s Panwerem a Robovem. P esto, že se nacházel v cizím nep átelském sv t , v raket ítící se vesmírem nar stající rychlostí a vážil jeden a p lkrát víc než obvykle, usnul, jakmile padl na postel. Vzbudil se do jasného v domí, jako by ho bleskov vytáhli z erné šachty na denní sv tlo. Otev el o i, rozhlédl se po kabin a okamžit se pono il do virtuálu. Bez Zv davcovy pomoci mu všechno trvalo mnohem déle, ale nakonec se propracoval až k hlášením o dosavadním pr b hu letu. Nic abnormálního, vše pokra ovalo podle plánu. Nadechl se a vydechl, uv domil si, že ho bolí celý hrudník a cítí se jako po po ádné nakláda ce. Nebo po srážce s kamionem. Je nemocný? Otrávili ho? Už na n j blikala zpráva od doktorky Kraminské. V pr b hu uplynulých deseti hodin vypracovala rešerši o fyziologických problémech spojených s dlouhodobým pobytem v prost edí se zvýšenou tíží. Bolest hrudníku byla dle jejích poznatk zp sobena p etaženými mezižeberními svaly nutnými k dýchání. Nabízela léky proti bolesti a steroidový preparát pro urychlení svalové regenerace. JFK usoudil, že to není tak hrozné, a rozhodl se, že se bez toho obejde. Kraminska sestavila i speciální jídelní ek, hlavní zm nou 77
bylo, že rozd lila denní jídla do šesti dávek – kv li zmenšení namáhání vnit ních orgán . Byla p edvídavá, opatrná a pe livá. Opravdu si plukovník Matrix myslel, že je Ková blázen? Kraminska nevypadala jako n kdo, kdo se nechá snadno ovlivnit. Možná ale m la n jakou skrytou stránku osobnosti, kterou neznal. Mohla být vlastenka, která ho pokládala za hrozbu pro sv j sv t i pro EF, uvažoval. Po p e tení její zprávy objevil dv další od Friedman a Robova. Postupn se za al ve VR upraveném pro prost edí lodi lépe orientovat. Hlavn díky tomu, že bylo o ád jednodušší než dole na Zemi. Robov stru n informoval o sou asném stavu zbra ových systém . Žádal o povolení nainstalovat vn trupu ty i ramena s raketami v etn t ch, které nap l nelegáln získal JFK a pak o nich po startu informoval Robova. Ale ty i? JFK se neubránil úsm vu. V oficiálním seznamu toho, co naložili, byly jen t i obranné odpalovací kompiety pro rakety vesmír-vesmír st edního doletu. St ední dolet v kosmickém m ítku p edstavoval zhruba osmdesát tisíc kilometr . Prošel si technické specifikace Robovem sestaveného systému a zjistil, že oproti oficiálnímu i jeho soukromému seznamu zbraní navíc disponují takzvanou LDB municí – Last Defensive Barier – skládající se z n kolika set kus submunice nejr zn jších druh . Navíc jejich rakety st edního doletu nepat ily k sedmé generaci, jak bylo uvedeno v inventá i, ale k osmé. Robov se snažil Grutnyho vyzbrojit co nejlépe a neváhal kv li tomu obejít oficiální p edpisy. To bylo dobré brát v úvahu pro pozd jší možný vývoj. I od Vratnyho dostal zprávu – oficiální stížnost na zp sob vedení vyšet ování. Podle n j nespolupracoval s místními autoritami, zbyte n riskoval životy zú astn ných a vm šoval se do technických záležitostí, kterým nerozum l. Vratny požadoval, aby potvrdil a zaprotokoloval p ijetí stížnosti a spoustu dalších v cí. JFK mu vyhov l. Teprve te se opatrn zvedl z postele a sérií cvik , p esn podle pokyn Kraminské, p ipravil svaly na zát ž. 78
Další výhodou kapitánského postu byl soukromý hygienický box. Ostatní se museli pod lit o jeden spole ný. V pilotní kabin potkal Clarette. Jeho p íchodu si nevšimla, byla zabraná do VR, n co ladila. Posadil se na své místo. Kapitánský pult mu umož oval dostat se k funkcím lodi p ehledn ji a snadn ji než VR, proto se spolehl p ímo na n j. Pracovní parametry reaktoru byly v normálu, a už to znamenalo cokoliv, doktorka Kraminska pracovala v kajut , Vratny také, Panwer pomáhal Robovovi s umíst ním obranných raket do nosník vn trupu. Šlo jim to dob e, bylo vid t, že se Robov na proceduru p ipravil. Bez velkého snažení se pomocí funkcí kapitánského rozhraní dozv d l i co provádí Friedman: testovala procedury které jí v p ípad pot eby mohly umožnit p ivést k manévrovacím tryskám v tší výkon, než povolovaly bezpe nostní limity pohonu. A pracovala na tom velmi houževnat posledních šest hodin. JFK si uv domil, že ona i Robov se snaží za každou cenu p ipravit Grutnyho k obran p ed p ípadným útokem. A to už válka skon ila, jak mu neopomn l Matrix a dokonce Friedman n kolikrát sd lit. N eho se báli a on nev d l eho. Válka s Mar any. Aniž by se pro to v dom rozhodl, požádal rozhraní o informace. Okamžit se p ed ním objevil hutný, dob e strukturovaný dokument, sestavený tak, aby lov ku bez znalosti prost edí maximáln rychle osv tlil situaci. To musela být ješt práce Zv davce, usoudil. Obsah hlavi ky mu to potvrdil. Kolonizace Marsu se táhla dv a p l století do minulosti. Prvních padesát let to byly v decké stanice, z nichž jen pár se dalo nazvat stálými a pouze dv byly osídlené kontinuáln více než t icet let. Pokaždé, když se mate ská planeta potýkala s n jakým v tším problémem, výzkum nejbližšího souseda byl pozastaven. Zlom p inesl první na Marsu realizovaný pr myslový projekt vyplývající, Ková se musel ušklíbnout, z administrativní restrikce uvalené na Zemi na vývoj biologických nanostroj . Poprvé nepracovali na Marsu lidé, jejichž prvotním úkolem byl základní výzkum, ale lidé, kte í se krom toho snažili vyráb t – a 79
vyd lávat. P t let od zahájení výroby prvního komer ního nanostroje – op t nep ekvapiv nesloužil pro lé ení vážných nemocí, ale pro vyhlazování vrásek a omlazení k že – se na Marsu narodil první lov k. JFK se zaklonil v k esle a okamžik p emýšlel. Bylo fascinující probírat se historií, která v jeho vlastním sv t byla vzdálenou budoucností, vlastn jednou z mnoha možných vzdálených budoucností. Narození prvního Mar ana sice vyvolalo vlnu ve ejného zájmu, ale to bylo vše, šlo jen o krátkodobou senzaci. Vše se však zm nilo, když o p t let pozd ji bylo Mar ánk deset. Údaj JFK p ekvapil. Zjistil si, že v té dob už m lo své pobo ky na Marsu p t velkých nadnárodních koncern a dv vlády, které tam p esunuly zbrojní výzkum, jenž byl zakázán na domovské planet . Žilo tam a pracovalo zhruba t icet tisíc lidí obou pohlaví. A za celou dobu se narodilo jen deset d tí… zvláštní. etl dál. Rodi e deseti d tí spole n zaplatili nejlepší právníky a nechali zaregistrovat jejich ob anství a státní p íslušnost Mars. To už zp sobilo velký poprask, protože najednou existovali p íslušníci nového neexistujícího národa a státu. Vlastn existujícího, když oni sami existovali. Dalších n kolik stránek JFK jen zevrubn p elétl. Právnické tahanice se táhly t icet let a Mar an pomalu, ale stále p ibývalo. Další ránu zasadil odp rc m Marsu jako samostatného státního útvaru fakt, že lidé na n m narození se bez rozsáhlých biologických úprav nemohli vrátit do t žkého objetí p vodní planety. Sto let po vzniku prvních stálých v deckých kolonií na rudé planet byla oficiáln ustanovena Konfederace Mars. JFK se odpoutal od virtuálu a st etl se s pohledem Clarette. Vypadala spokojen , hodn spokojen . A jako pokaždé, když opustila sv j strohý vojenský styl, byla velmi atraktivní. Zvýraz ovala to i skute nost, že odložila skafandr a z stala jen v elastickém funk ním prádle, které neschovalo ani tenkou linku p es boky vykrojených kalhotek. 80
„Ani jsem si nevšimla, kdy jste dorazil, kapitáne,“ ekla s pobaveným úšklebkem. V d la, kam se dívá. JFK pokr il rameny. N které v ci se prost nem ní. „Dobrala jste se n jakého výsledku?“ „Jo,“ prohlásila spokojen , aniž by n jak kvitovala, že se o její práci zajímá. „Dokážu na manévrovací trysky poslat tolik kilonewton tahu, kolik si budu p át.“ „A vydrží to ty trysky?“ „Kdybych tam poslala všechno, upálí nám to p l zadku.“ „To je dobré v d t,“ p ikývl Ková . „Jdu si dát sprchu, snad bude volno,“ ekla, sklouzla z k esla a opatrnými krátkými kroky opustila kabinu. Opatrnými, ale p esto se p i nich vlnila v bocích. JFK ekal, že válku mezi Marsem a Zemí zp sobí boj o zisk, restrikce v dovozu a vývozu zboží i technologií, ale bylo to n co úpln jiného, mnohem fundamentáln jšího a ve své podstat ješt vražedn jšího. Zem se stále potýkala s problémem popula ní exploze. R st po tu obyvatel se sice poda ilo stabilizovat, ale za cenu extrémních opat ení, která ob as vyústila až v lokální války. Dosáhnout dalšího cíle – snížení po tu obyvatel umož ujícího zvýšit životní úrove v t ch nejmén rozvinutých oblastech – z stávalo i v polovin dvacátého t etího století v nedohlednu. Na Marsu m li naproti tomu p esn opa ný problém – extrémn nízkou porodnost zp sobenou v tším radia ním pozadím, vyšším zatížením organismu toxickými látkami v obytných komplexech a jak se pozd ji ukázalo – nižší gravitací. Tyto skute nosti spolu s mar anským mnohem benevolentn jším p ístupem k novým pokrokovým technologiím vedly k tichému zavád ní áste ného klonování jako jednoho ze zp sob reprodukce. V praxi to vypadalo tak, že se zasahovalo do procesu oplodn ní a obvykle se rodila jednovaje ná dvoj ata. Zem oproti tomu zavád la opat ení proti asistované reprodukci, lé ení neplodnosti, omezovala geriatrické programy a zavád ní dlouhov kosti. Mar ané sáhli po emkoliv, aby existovalo víc 81
kvalifikovaných vzd laných Mar an , a slovo smrt v jejich slovníku získalo posunutý význam. Tém desetina populace byla více i mén kyborgizovaná, lidské mozky poškozené v kem i úrazy byly restaurovány a p vodní osobnosti používány pro p stování nových. Rozbuškou se stala aféra Kibry, kdy noviná i vypátrali, že Mars nejr zn jším prominentním lidem – v dc m, technik m – nabízí možnost p est hování se vým nou za léka ské zákroky umož ující jim mít d ti, vylé ení z chorob klasifikovaných jako p irozená degradace v kem a podobn . Byl z toho velký poprask, který m l za následek požadavek Zem , aby se Mars zavázal k takzvanému konzervativnímu a trvale udržitelnému p ístupu k životu. Následn v pozemské politice získali rozhodující vliv puritánští konzervativisté, spor se z p vodn technologickohospodá ské sféry p esunul do sféry sv tonázorové, prakticky náboženské. Za ala válka trvající s p estávkami jedno století. Zv davcem vytvo ený dokument byl hypertextový a JFK m l díky tomu p ístup k ohromnému množství materiálu. Soust edil se na roli Agentury v celém konfliktu. Práv tehdy byla báze p emíst na na Diamant v pásu Jupiterových m síc , aby ve ejn známá Agentura nebyla zatažena do konfliktu. Jenomže válka vedená postupn stále nehumánn jšími a nehumánn jšími prost edky vedla k tomu, že se Pozemš ané a Mar ané za ali vzájemn nenávid t. A toto tém osobní zaujetí se p eneslo i do ad zam stnanc Agentury. P es snahu vedení existovali agenti, kte í pracovali pro jednu nebo druhou stranu a snažili se prost ednictvím napojení na paralelní sv ty získat pro ty své výhodu. JFK o tom chvíli p emýšlel. To byla jedna z velkých slabin ve ejného statutu báze. Pobo ka se dostala pod tlak ve ejného mín ní a politik . A pak tu byly osobní volby jednotlivc . Pro být loajální Ková m rovnováhy, když vlastní lidé umírají a oni by jim mohli n jak pomoct? I za cenu narušení jiného paralelního sv ta, ohrožení rovnováhy? Pomalu etl dál. 82
Vedení našt stí z stalo striktn neutrální a poda ilo se mu minimalizovat snahu jednotlivých agenturních skupin o ovlivn ní celého konfliktu. Zv davec mu poskytl i odkazy na dv vyšet ovací zprávy vnit ní divize, která práv tohle prov ovala. JFK v d l, co by se stalo, kdyby jejich záv r zn l, že pobo ka Agentury se jako celek organizovan snaží ovliv ovat sv t okolo sebe. Z nicoty by se vyno il speciální assassinský tým a provedl by zam stnaneckou sterilizaci. Pobo ka by pak byla vybudována od základu na zelené louce bez jakýchkoliv p edchozích vazeb.
83
UMÍRÁNÍ V TICHU Grigorij Robov naposledy zkontroloval hlášení diagnostiky všech ty odpalovacích ramp m nících Grutnyho v symetrický svícen. Index spolehlivosti se pohyboval v intervalu 0,94-0,96, což bylo pro takové mobilní a jistým zp sobem ru n sflikované za ízení uspokojivé. Ješt lepší než palebná kapacita, kterou ty erné, p tat icet metr dlouhé doutníky poskytovaly, byl ultramoderní loka ní systém, dalece p edstihující schopnosti Grutnyho. Robov zapínal jeden pasivní pozorovací systém po druhém. Extrémn citlivé fotonové detektory pro široké rozmezí vlnových délek, od dlouhovlnné infra ásti spektra po tvrdé rentgenové zá ení, gravita ní senzory – ty ocení až za ob žnou dráhou Marsu dál od Slunce v minimáln deformovaném, tém Euklidovském prostoru. Pak p išlo na adu oživování neuronových sítí specializovaných na identifikaci signatur všech známých kosmických pohon . Pro syntézu pozorování ze všech ty raket Robov pot eboval n jaké jednotící rozhraní, jeho VR na to nebylo dostate n výkonné. Po chvíli váhání se napojil p ímo na Grutnyho. Jistým zp sobem bylo absurdní, že svým snažením Ková e chránil. Sám však um ít netoužil a necht l být zabit kryptovále níky, kte í ješt stále neakceptovali mír. Mohl by sám Matrix dát rozkaz ke zni ení Grutnyho? Aby se zbavil Ková e? Chvíli nad tím p emýšlel, pak ale tuhle možnost zamítl. To by um eli i agenti Vratny s Panwerem, a to by se Agentu e nehodilo. Robov, stejn jako spousta jiných, považoval za Agenturu jen svou vlastní bázi. Pobo ky v jiných sv tech byly prost jiné Agentury, které v tšinu asu zp sobovaly pouze problémy. Po íta Grutnyho potvrdil navázání obousm rného spojení s taktickými po íta i st el. Robov si nechal zpracované výstupy z jejich detektor p epojit rovnou na sv j virtuál. Jako pokaždé p edtím, než si mohl osahat bojišt do v tší dálky a jemn jšími prsty, pocítil okamžik nap tí. Pominulo stejn jako Heavisidova vlna. Nic, prostor okolo nich byl pustý a prázdný, pokud zaregistroval n jaké kosmické lodi, byly to lodi pohybující se 84
p esn podle civilního letového ádu. Každý jiný by byl s výsledkem spokojený, Robov však ne. Ze svých ty iceti let jich t icet sedm žil ve válce, m l ji implantovanou až do morku kostí a v d l, že se jí nikdy nezbaví. Spustil program, který vybere oblasti, o nichž v d l, že byly v minulosti používány jako takzvané volné doky pro vy kávající inteligentní st ely, robotické stanice nebo jen výrobny malých mechanických zabiják ízených hloupou elektronikou. Beze sp chu je za al jedno po druhém prohledávat. Obvykle šlo o sou adnice, které se p i pozorování z místa p edpokládaného cíle nacházely v oblastech zvýšené fluktuace reliktního zá ení, v zákrytu stálých radiov aktivních vesmírných zdroj . V é e dokonalého maskování rozhodovaly o viditelnosti i neviditelnosti i pouhé desetiny Kelvin rozdíl zbytkového vyza ování. A jak se celý vesmír pohyboval, pohybovaly se i tyhle imaginární, okolím maskované body, vznikaly a zase zanikaly. Nic, stále nic nenacházel. Po t etí hodin pe livé práce za ínal být Robov unavený. To by ani tak nevadilo, horší bylo, že soust ed ním se na konkrétní cíle omezoval plošné skenování prostoru okolo nich. „Práv jsme dosáhli rychlosti tisíc kilometr za sekundu,“ ozvala se na ve ejném okruhu Friedman. Robov s porozum ním p ikývl. Byla typický pilot, jedna z horkých hlav, jak se jim íkalo. Tisícovka byla hranice, za kterou se b hem své kariéry dostal jen málokdo, a ona si neodpustila, aby se nepochlubila. To ho navedlo na jinou myšlenku. Pokud je cht l opravdu n kdo sejmout, m l na p ípravu akce šestnáct hodin. P esn tolik asu uplynulo od okamžiku, kdy Ková p edložil sv j plán a pak odstartoval. Podle p vodních agentových informací m li let t zrychlením p l g. To znamenalo, že to p ípadný nep ítel vzal v úvahu i p i volb vy kávací pozice. A pro udržení neviditelnosti bylo extrémn nutné cestovat pomalu, jinak horký zdroj reaktoru znehodnotil i sebelepší maskování. Kde všude mohou být p ípadní nep átelé, aby se dokázali p izp sobit novým parametr m jejich letu, aniž by se prozradili? Samoz ejm , pokud Grutny narazí na spící minu, jsou 85
veškeré jeho úvahy k ni emu a oni p jdou k ertu. Taková už ale byla válka… Upravil nastavení programu a tím omezil množství sou adnic vhodných pro volné doky na dvanáct procent p vodního po tu. Pak si ur il po adí výhodnosti podle toho, jak by je obsadil sám, za p edpokladu, že by m l zdroje pozemské a marsovské flotily, a dal se do dalšího sledování. Za dv hodiny m l pocit, že opravdu mají pronásledovatele, za další dv hodiny o tom byl p esv d en na devadesát procent. M l to oznámit ostatním i nikoliv? Bude to n emu užite né? JFK op t z stal o samot v pilotní kabin . L žka, která nechal na radu Zv davce nainstalovat do kabin, byla sice mnohem pohodln jší, ale zjistil, že je nervózní, když na velitelském m stku v bec nikdo není. Posledních n kolik dní bylo víc než hektických a on v rámci p íprav zanedbával vlastní d vod své mise – vyšet ování p epadení agenturních bází. Vlastn už zapomn l, co si o p ípadu nastudoval. Te se k podklad m od Vratnyho vrátil, i když vzhledem k tomu, co se doposud stalo, nep edpokládal, že dostal všechny dostupné informace. Vratny se nesnažil ho pln do problému zasv tit. Když se te probíral poskytnutými materiály a hledal, co všechno v nich chybí, zjistil, že je toho hodn . A bylo to namícháno takovým zp sobem, aby mezery objevil co možná nejpozd ji a p ípadný pozd jší auditor by konstatoval pouze drobná opomenutí. JFK zalitoval, že mu nem že pomoci Zv davec. Ten by se do Vratnyho databází pravd podobn dokázal nabourat. Kdyby byl… Místo dalších p ání se soust edil na informace, které m l k dispozici. Ty byly s nejv tší pravd podobností pravdivé, protože Vratny ur it necht l elit obvin ní z falšování. P t p epadených bází. Bez p edchozího varování, v okamžiku, kdy personál nem l nejmenší tušení, že by se mohl stát ter em ozbrojeného útoku. Všechny kamery, holovize i nasaka vymazané. Význam slova nasaka musel John n jakou dobu hledat. Jednalo se o speciální materiál používaný pro stavbu ve ejných budov. P i ízené destrukci op tovn vyza oval ást 86
fotonového záznamu, který na n j v jeho p edchozím strukturním stavu dopadl. V praxi to znamenalo, že bylo možné získat nez etelný videozáznam všeho, co se v prostoru ohrani eném st nami z nasaky odehrálo. Dobrý zp sob pro maximální znep íjemn ní korupce, usoudil John, když se desítkami stránek odborných text prokousal k praktickému významu technologie. Ale i nasaka byla v p ípad útoku p emazaná. P emýšlel, jak by mohla fungovat technologie, která zni ila všechna záznamová média bez rozdílu, ale nic ho nenapadlo. Podobné úvahy byly za hranicemi jeho technologických zkušeností a nem l, na koho by se obrátil. Navíc i vzpomínky personálu nestály za nic. Spíš se podobaly vidinám a jejich výpov dní hodnota byla prakticky nulová. Vrátil se proto k poslednímu p epadení, kde z staly záznamy zachovány. A taky došlo ke ztrátám – poprvé. JFK se znovu probíral video i audiodaty, tentokrát velmi pe liv . P epadení za alo v obrovském sále, kde v prosklené bu ce uprost ed stál jediný lov k. John si v technickém popisu p e etl, že jde o takzvaný evakua ní sál. V p ípad katastrofy ho bylo možné hermeticky uzav ít a i se systémy pro podporu života vyst elit do vesmíru. Padesát lidí v n m mohlo p ežít po dobu dvou týdn . K evakuaci ovšem v tomto p ípad nedošlo. Místo toho se v n m najednou objevila žena. Krátká sukn nad kolena, boty na vysokém podpatku s kožešinovou ozdobou, pun ochy z materiálu dodávajícího barv její k že mahagonový podtón. K sukni s širokým pasem m la odvážný top s výst ihem odhalujícím adra a ploché vypracované b icho. Na krku m la náhrdelník z erných perel, záp stí jí obepínal náramek z blyštivých kamen . Na první ani druhý pohled nebylo jasné, co je vlastn drží pohromad . Bylo naprosto absurdní, že se objevila práv tam, na stanici Diamant obíhající kolem plynového obra ve vzdálenosti víc než p t astronomických jednotek od Slunce. Ková by ji spíš ekal na n jaké koktejl párty nebo na terase luxusní restaurace na pob eží Karibiku. 87
Dovlnila se až k muži, smyslná a vražedná sou asn , záleželo na úhlu pohledu. Položila ruce na pult, štíhlé upravené ruce s karmínov nalakovanými nehty, barva v neutrálním svitu luminofor jemn opaleskovala. „Zavolejte všechny stráže v budov ,“ ekla klidn . Pak záznam kon il a následovala chaotická zm dat. Další obrazy zabíraly až koridory stanice s poškozenými st nami, krvavými cákanci a mrtvými t ly. Po dvou hodinách snažení s r znými dekodéry a filtry se mu poda ilo rozšifrovat ješt dalších pár krátkých videosekvencí, které však zobrazovaly jen vále ný chaos a umírání. Nic víc se z nich nedozv d l a dalších hrátek s daty nechal. Vratny s Panwerem už beztoho tuhle práci ud lali, a mnohem lépe než on. Jen mu výsledky neposkytli. Pro asi? Mohl zajít za Vratnym a dostat to z n j. JFK se nad tím zamyslel. Starší agent byl zkušený a svým zp sobem velmi nebezpe ný muž, ale nebyl zvyklý na fyzickou konfrontaci tvá í v tvá . A jeho samotného se bál – stejn jako mnoho jiných, doplnil John pochmurn . Nikdy netoužil být superstrašákem. „Kapitáne?“ vyrušila ho Kraminska na VR. „Mám pro vás zprávu o zdravotním stavu posádky.“ „Pokra ujte,“ pobídl ji JFK. „Vcelku všichni snášíme trvalé p etížení dob e. Nejlépe Robov, u n j je hladina stresového hormonu prakticky konstantní. Vzhledem k jeho… adaptacím,“ zvolila slovo po krátké úvaze, „m to nep ekvapuje. U vás je hladina kortizolu mírn zvýšená, podobn je to i u Clarette Friedman. M j zdravotní stav je odpovídající mému v ku a fyzické výkonnosti, Panwer je na tom obdobn . Agent Vratny má problémy. Jeho schopnost regenerace je nedostate ná, v organismu dochází k nar stání katabolických d j .“ JFK se zamyslel, co to znamená. Byli dva dny na cest a další t i je ješt ekaly. „Um e do p ti dn ?“ zeptal se stroze. „Ne, to ne, ale jeho zdravotní stav se siln zhoršuje!“ Jeho bezohlednost Kraminskou viditeln zasko ila. „M žete mu n jak pomoci?“ 88
„Ano, steroidové injekce a aminokyselinová dieta vylepší regeneraci a budou chránit jeho svalový aparát. To jsou však jen vrcholky ledovce a ne eší hlavní problém – extrémní zat žování organismu.“ Ková e napadlo, že by všechny informace z Vratnyho možná dostal mnohem snadn ji – sta ilo by mu pohrozit, že zvýší zrychlení. Pokud by to samoz ejm reaktor zvládl. „Spoléhám na vás, že agent Vratny dosáhne cíle v provozuschopném stavu,“ ekl pouze. „Jste tvrdý, kapitáne,“ zkonstatovala po chvíli. „Jsem ve válce, madam.“ Ticho spojení se prodlužovalo, až JFK pochopil, že se doktorka odpojila. Než se znovu sta il pono it do vlastních úvah, vyrušil ho Robov. „Možná vás to bude zajímat,“ ozval se na ve ejném okruhu. JFK okamžit zpozorn l. Velký voják nikdy nemluvil zbyte n . „Máme spole nost.“ O p t minut pozd ji se všichni, dokonce i starší agent Vratny, ma kali na velitelském m stku a studovali výstupy z Robovovy provizorní detek ní sít . Ková pouze p ihlížel, jemu grafy zobrazující radiový šum, konvertovanou teplotu vesmírného pozadí a etnost exotických ástic p icházejících z r zných míst nic ne íkaly. Friedman však vypadala do údaj naprosto pohroužena a znovu a znovu je prohán la stále upravovanými vyhodnocovacími rutinami. „Je tam n co,“ ekla nakonec. Vratny, bledý a pohublý, obrátil o i v sloup a ne ekl nic. „Nem žeme jim ulet t?“ cht l v d t JFK. „Rakety bez posádky mají pohon, který jim m že ud lit zrychlení až 100 g,“ zavrt l hlavou Robov. „Sice krátkodob , ale to sta í.“ Za hodinu taková st ela získala rychlost, kterou oni nabírali dva a p l dne. „Co to znamená krátkodob ?“ cht l Ková ješt v d t. 89
„Dv t i hodiny, ty lepší jsou pak ješt vybaveny korek ními chemickými motory pro poslední navád cí fázi.“ JFK pot ásl hlavou. Tohle byl jiný sv t a války vedené jinými prost edky, než které znal. Musel se spolehnout na svou posádku. „Dokážete odhadnout, kdy na nás zaúto í?“ Friedman se podívala na monitor s vyzna ením p edpokládané polohy neznámého úto níka vy kávajícího v záloze. Pohyboval se s minimálním zrychlením, ale rychlostí patnáct set kilometr za sekundu. „Jsme pom rn daleko, p i naší rychlosti nebudou riskovat, že se dostaneme z dosahu jejich zbraní,“ mluvila a p itom rychle zadávala své vlastní údaje do taktického softwaru. Ten už na Ková ovu otázku odpov d l – podle n j m že úto ník ekat až dvanáct hodin. „Šest,“ vyšlo Clarette. „Na víc nebudou mít nervy,“ dodala p esv d en . JFK se ušklíbl. Tak to bylo ve všech válkách, nakonec stejn došlo na nervy, vy kávání, odhady kvalit protivníka. „A co je pro nás nejvýhodn jší?“ „Aby zaúto ili co nejd íve, d íve, než se k nim p iblížíme na minimální vzdálenost,“ ekl tentokrát Robov a s o ekáváním Ková e pozoroval. „Nechte troglodyta zvyklého zacházet s palcátem velet ve válce ve vesmíru a jsme všichni mrtví,“ zamumlal Vratny. JFK p edstíral, že ho neslyšel. „Obrana je na vás, jednejte dle vlastního uvážení,“ promluvil k Robovovi. „Pokusíme se je vyprovokovat k co nejd ív jšímu útoku,“ obrátil se na Friedman. „Chci, abyste z reaktoru vyždímala jeho krátkodobé maximum a nasimulovala únikový manévr. Musí pochopit, že o nich víme a chceme jim ulet t.“ „Raketám akcelerujícím sto g?“ opá il pohrdliv Vratny. „Nejnov jší modely i sto dvacet,“ zareagovala bez úsm vu Friedman. „Rozumím, kapitáne,“ obrátila se vzáp tí na Ková e a zasalutovala. 90
„Do skafandr ,“ zavelel JFK. „Za neme, jakmile budete p ipravena,“ znovu se obrátil na prvního pilota. „Chci mít váš postup inností dokumentovaný na kapitánském monitoru, bez zpožd ní,“ ekl už bez ur itého adresáta. „Doktorko, p ipravte se na ošet ení p ípadných zran ní.“ Ospalá unavená atmosféra monotónního letu zmizela, všichni si uv domovali, že jim jde o život. JFK se cítil nesv j, tenhle boj nebyl v jeho rukou, závisel na n m jen minimáln , byl vlastn pouhý pasažér. I do kapitánského k esla se vrátil poslední – nasoukat se do skafandru mu trvalo nejdéle, nem l takovou praxi. „Jsem p ipraven,“ ohlásil se Robov ze záložního velitelského centra. „Klamný manévr propo ítán,“ oznámila Friedman. JFK jen letmo prošel jejich p ípravy. Pilotka cht la z motor vyma kat zrychlení dv a p l g a p itom ješt vykroužit tak ostrou zm nu kurzu, jak to bylo možné – aby sm ovali od nep átel. Robov m l p ipraveny t i r zné strategie podle povahy útoku. Panwer se další vrstvou dekódovacího softwaru napojil na výstupy z lokátor raket a snažil se z nich vydestilovat ješt n co navíc. JFK odhadoval, že k tomu používá postupy z jeho vlastní reality, ale bylo mu to jedno. Pokud jim to mohlo pomoci… „Jdeme na to,“ zavelel. Osv tlení kabiny na okamžik pohaslo, jak si Clarette sáhla pro maximum energie, erpadla zakvílela a n kolik systém se dostalo do ervených poloh a už tam z staly. „Musela jsem vyhodit pár bezpe nostních pojistek, jinak by mi to lo nedovolila,“ prohodila na p l úst s pohledem up eným n kam do hlubin pilotního virtuálu. erpadla už nehu ela, ale je ela, celá lo se rozt ásla, teplota reaktoru rostla a s ní i teplota vodíkové plazmy. P etížení za alo postupn nar stat. Dv celá jedna desetina g, dv celé dv desetiny g, dv a p l. Celé t lo ješt víc zt žklo, i dýchat bylo obtížné. Dv celé sedmdesát p t. Grutny se ítil na protaženém ocase radioaktivního ohn vesmírem. 91
Ková si uv domoval, že každou vte inu zrychlují o tém t icet metr za sekundu, což p edstavovalo navýšení rychlostí o sto kilometr za hodinu v pr b hu jednoho úderu srdce. A p i jejich rychlosti za p t set sekund urazí víc než milion kilometr . Tohle nebyla jeho m ítka. Krom erpadel je elo ješt n co dalšího – scintila ní po íta . P i tomhle výkonu reaktoru byla i v pilotní kabin úrove radioaktivity zatracen vysoká. „Pokud nemají strategické rakety, p jdou do toho, protože jinak jim vylétneme z dosahu,“ zachr el Robov. P i takovém p etížení bylo i mluvit obtížné. „Palivo, aby nám zbylo palivo,“ slyšel JFK Vratnyho. V nicot vykvetl mnohonásobný záblesk, nep ítel odpálil st ely. „Podle signatur jsou to staré verchovky prodlouženého doletu,“ oznámil s minimálním zpožd ním Robov. P ed JFK se objevily taktické údaje st el, zajímal ho maximální dolet a zrychlení, kterého byly schopné: Dva a p l milionu kilometr a sto g. Doppler v radar už je zachytil, dv st ely se blížily po p ímkách p esn podle svých technických dispozic. Jen odhadnutý výkon reaktoru byl v tší. „Nejsou to verchovky, v pohonné látce jsou stopy neodymu, maskují se!“ objevilo se rudé hlášení Panwera. Taktická varianta íslo p t, blikl ve virtuálu Robov, vzáp tí se Grutny ot ásl. JFK zjistil, že byly odpáleny t i rakety sou asn . Už jim zbyla jen poslední pro bezprost ední obranu, uv domil si. Rakety už nelet ly po p ímce, úto né i obranné se od ní za aly odklán t, jak jejich taktický software optimalizoval postup. Sekundy b žely. Zrychlení nep átelských st el se zvýšilo na sto padesát g, JFK slyšel n koho klít, pak se hu ení erpadel a kvílení m i e radioaktivity znásobilo, okraje zorného pole pohlcovala temnota. Koutkem oka zahlédl, jak akcelerometr atakuje hranici ty g. Pak d sivou rychlostí se p ibližující jiskry jaderných pohon zaplápolaly a pohasly, vzáp tí se op t rozsvítily, ale v jiné barv a slabším jasem. Jenomže jich bylo t ikrát tolik. Vícestup ové rakety se rozd lily. Totéž provedly Robovovy 92
st ely, obrazovky se rozšt pily, souboj softwar a pohonných jednotek se zm nil v chaos. Bez dalšího varování displeje vzplály jednou, podruhé, pot etí, mnohokrát. Jaderné exploze do asn ovládly prostor a po milisekundách vlády se rozptýlily v nekone ném oceánu vakua, dv st ely však pronikly vytvo enou palebnou p ehradou a pokra ovaly ve stíhání Grutnyho. „P ipravte se na dekompresi,“ oznámil hlavní po íta , vzáp tí za al padat v kabin tlak – opat ení pro omezení následk zásahu. Jemné trhnutí, poslední obranná raketa vyklouzla ze záv s , desítky klamných cíl zahltily prostor okolo Grutnyho. Pole virtuál i displej ovládl íselný údaj vzdálenosti od zbra ových nosi . Sto tisíc, osmdesát tisíc kilometr … šedesát tisíc. Jedna ze st el explodovala – srazila se s prakticky neviditelnou sítí z uhlíkových vláken, která se po vypušt ní sta ila roztáhnout do plochy n kolika kilometr tvere ních. Poslední vlk však už byl na dosah, jen se zakousnout. Sérií až nep irozen vyhlížejících obrat unikl obránc m, poslední sekundy jim krutým úhybným manévrem, p i n mž JFK na okamžik ztratil v domí, vykoupila Friedman. P t tisíc, t i tisíce. Jaderná jiskra pronásledovatele ztrácela na intenzit . Dochází mu palivo, nebo se mu n co roztavilo, prost kon í, pochopil JFK. Tisíc. Jekot erpadel utichl, p etížení pominulo, vnit ní ucho informovalo Ková e, že Friedman provádí s Grutnym psí kusy. Nato ila ho p ídí proti raket ! Sto kilometr , dvacet… jiskra zhasla, exploze p išla vzáp tí. Scintila ní po íta zmlkl zahlcen sprchou tvrdého zá ení, vy azení elektroniky spustilo sérii alarm , trup zask ípal, jak se o n j ot ela rychle se rozplývající tlaková vlna, pak sebou kabina škubla, jen díky skafandr m si nikdo nezlomil vaz, Ková vzdálen vnímal zvuk bortícího se kovu. Dostali zásah. ím sakra, když unikli jaderné explozi? „Reaktor zpátky na provozních parametrech, je stabilizovaný, vinutí v po ádku,“ dostal zprávu od Friedman. 93
Proto to oto ení, chránila nejzraniteln jší a z hlediska jejich p ežití nejcitliv jší ást lodi, pochopil. „Dostali jsme zásah st epinou,“ hlásil ze záložního velitelského stanovišt Robov. Jaderná bomba vytvá ející st epiny, kdyby nem l JFK namožené kr ní svaly, zavrt l by hlavou. „Pilote? Nave te nás na p vodní kurz,“ p ikázal. „Panwere, jste schopen provést diagnostiku poškození? Jd te do toho,“ p ikázal mu, když dostal kladnou odezvu. „Robove, podívejte se do skladištního inventá e, zadejte heslo ZVK jako Zatracen Velký Kvér a zkuste z toho sestavit další obranu Grutnyho.“ „To je další ást vašeho soukromého nákladu?“ podívala se na Ková e Clarette Friedman. „Jo, krom toho, že se bojím létat vesmírem, jsem nerad beze zbraní,“ odpov d l. „Doktorko Kraminska,“ pokra oval Ková v udílení rozkaz , „zjist te, jak na tom jsme, a za i te, abychom p ežili,“ a pak se už jen díval, jak ostatní makají, aby z stali naživu. O hodinu pozd ji dál z stával v kabinách jen minimální tlak, Panwer s Vratnym pokra ovali v pracích na ut sn ní trupu, Kraminska dokon ovala prov ování zdravotního stavu posádky a chystala lékové koktejly. Friedman stále propo ítávala novou trajektorii a optimalizovala ji kv li spot eb paliva. JFK se cítil unaven . Mohlo to být prvním stupn m nemoci z ozá ení nebo tím, že jako jediný nemohl nic skute ného d lat. „Mám to, ti zasraní Mar ani nás ani moc nezdrží. V tšinu ztraceného asu nahradíme tím, že letíme rychleji než podle plánu. Jen jsme za to zaplatili v tším množstvím paliva,“ skon ila pilotka s výpo ty. JFK pochyboval, že po nich šli Mar ani, i když to nemohl vylou it, nahlas ale ne ekl nic. Zkontroloval, kolik asu bude ješt vyžadovat oprava trupu a instalace aspo jedné rakety vn trupu, a ekal. P t hodin po útoku už op t zrychlovali konstantním zrychlením jeden a p l g a hnali se vst íc agenturní bázi Diamant. 94
DIAMANT Grutny už víc než ty icet osm hodin brzdil. Vzhledem k obrácené orientaci lodi to pro posádku neznamenalo žádnou zm nu, stále každý z nich vážil jedenap lnásobek své normální váhy. V kombinaci s nemocí z ozá ení, s níž se po úhybných manévrech, p i nichž Clarette Friedman dohnala reaktorový motor daleko za hranice jeho konstruk ního výkonu, museli všichni vypo ádat, to byla pro všechny extrémní zát ž. Dokonce i Grigorij Robov za ínal vypadat unaven . JFK už více než dvanáct hodin nezvracel, jeho st evní mikroflóra se postupn vzpamatovávala a kostní d e regenerovaná za p isp ní enzymatických stroj za ala produkovat první ervené krvinky. Bez výdobytk medicíny dvacátého tvrtého století by všichni zahynuli. Doktorka Kraminska Ková ovi na soukromém kanálu sd lila, že pokud by s sebou nem li zakázané technologie, pravd podobn by n kte í lenové posádky nep ežili. ekla mu to s vý itkou, kterou Ková ml ky p ešel, p estože se k ní pak v myšlenkách ješt n kolikrát vrátil. On nikoho nenutil, aby se s ním tohohle sebevražedného výletu zú astnil, a necht l být za nikoho zodpov dný. Jenomže… vid l um ít až p íliš mnoho lidí a za mnoho z nich byl zodpov dný… Up el o i na obrazovky, na kterých postupn nar stal Jupiter i se svými t emi prstenci, Halovým, Hlavním a Pavu inovým. Po íta šipkami vyzna il ty i nejv tší jupiterovské m síce Io, Ganymed, Europu a Callisto. Ková si uv domoval, že statisíce lidí z jeho sv ta by daly nevím co, aby n co takového vid ly. On chladnou krásu vesmíru nevnímal, místo toho se snažil pomocí idel Grutnyho najít extraterestriální bázi Agentury. Nebylo to snadné, práv z toho d vodu ji schovali sem, mezi ob žné dráhy dvou nejvnit n jších velkých m síc , do prostoru plného iont lehkých i t žkých prvk , do prostoru, kde Io v magnetickém poli plynného obra jako obrovský elektrický generátor vytvá el proud stovek tisíc ampér . V absolutních íslech to nebylo mnoho, ale spole n s chaosem magnetosféry nejv tší planety Slune ní soustavy to vytvá elo prost edí, v n mž 95
se dob e stín ná orbitální stanice snadno ukryla. Ková m l tu výhodu, že znal p esné koordináty. Pokud tedy n kdo stanici nep emístil. Zatím to však nep edpokládal a trp liv pátral. Spojení navázáno, máme se identifikovat, obdržel hlášení od palubního po íta e. Signál samoz ejm nep išel p ímo z Diamantu, ale z n jaké z mnoha retransla ních stanic ukrytých v drobných t lesech vn jšího Pavu inového prstence. „Kapitáne?“ probral ho z myšlenek hlas Clarette Friedman. „Podle p edpis by to tak být nem lo, ale za války se po vyzvání st ílelo…“ „Identifikujte nás,“ souhlasil. Na obrazovce p ed ním se objevila výrazná ervená šipka a ukázala do nicoty. P ístroje Diamant kone n našly. „P istání za šest hodin plus mínus,“ ozvala se znovu Friedman. „Nedá se to urychlit?“ zareagoval Vratny z kabiny. Krátce po útoku neidentifikovaných nep átel se potácel v komatu, ale Kraminska neztrácela nad ji. Tvrdila, že jeho DNA je natolik modifikovaná a vy išt ná od veškerého balastu, že lé iva mají problémy s vlastní replikací. A nakonec to p esn podle jejích slov zvládl. „Pokud se nechcete rozmáznout o n jaký šutr, tak ne,“ odpov d la suše Friedman. „Pokud ale kapitán vydá rozkaz… ud lám, co budu moci a zákony nebeské mechaniky dovolí.“ JFK se ušklíbl. Vratnyho nem l rád nikdo, ani jeho partner Panwer. I když partner byl špatný termín, spíš pod ízený. „Šest hodin je dobrý as,“ odtušil JFK a šel se natáhnout na postel do své kajuty. V d l, že palubní po íta ho p i sebemenších problémech vzbudí. Pokud po íta n kdo nep eprogramuje a nezbaví ho kapitánských povinností a privilegií. S tímhle rizikem se musel smí it. Na poslední, nejcitliv jší p ibližovací fázi se Clarette Friedman p esunula do pilotního k esla. P es virtuální rozhraní m la sice nad lodí dokonalou kontrolu, ale jen když bylo všechno v po ádku. V p ípad , že by je na ukl meteoroid nebo n které ze 96
stále etn jších t les pat ících k vn jší ásti prstence, by to mohlo být jinak. První dv hodiny do chodu automatiky v bec nezasahovala, jen sledovala situaci. Pak se objevil Panwer a chvíli po n m Kraminska. Ob ženy spolu sice sdílely kajutu, ale stálé p etížení a spousta práce v druhé ásti letu zp sobily, že spolu tém nehovo ily. „Ani nevypadáte p ekvapena, že m tu vidíte,“ ekla Kraminska, zatímco si sedala do k esla, a i když nemusela, zapínala si všechny popruhy. „Je to normální,“ ekla Friedman s pokr ením ramen. „Zelená i se p i p istání vždy snaží dostat k pilot m. Mají pocit, že tím budou mít v tší kontrolu nad událostmi.“ Kraminska jen p ikývla, Panwer chvíli p edstíral, že n co usilovn eší prost ednictvím palubního po íta e, pak se zvedl a odešel. „To jste ekla naschvál, abyste se ho zbavila?“ cht la v d t léka ka. „Jo, ale je to pravda. Jsou odn kud, kde za sebou mají pár set let technického vývoje navíc, a d lají ze sebe hogo fogo. Kdybych mohla, ukázala bych jim, co je to bombardovací nálet z nízké ob žné dráhy,“ ušklíbla se Friedman. „Pak by se vid lo.“ Zaregistrovala, jakým zp sobem si ji druhá žena prohlíží, a zarazila se. „Vadí vám n co?“ Pláš lodi zašustil. Friedman si jediným mrknutím oka vyvolala podrobnosti. Relativní rychlost uhlíkatých meteoroid a Grutnyho byla tak malá, že po íta nepovažoval za nutné se jim vyhnout. A podle jeho výpo t se s nimi ani nem li setkat. Ale výpo ty a realita bývají dv rozdílné v ci… Vrátila se zpátky do reálu a zjistila, že Kraminska ji stále pozoruje. „Ano,“ navázala léka ka na p edchozí téma. „Vadí. Ošet ovala jsem až p íliš mnoho ob tí orbitálního bombardování.“ Clarette Friedman chvíli zkoumala tón, ale nenašla v n m ani stopu halasného odsouzení, se kterým se s plynoucími roky po 97
uzav ení míru setkávala stále ast ji a víc a víc na n byla alergická. Pouze únavu a smutek. „Ale já bombardovala Mars, doktorko,“ ekla bez stopy zášti. „To je dob e, pilote, protože p i vašich kvalitách bych asi m la ješt víc práce,“ dostala odpov , která ji pobavila. Vzáp tí se Clarette musela znovu soust edit na ízení. Rychlost klesla na požadovanou hodnotu, už nemuseli brzdit tak prudce a místo toho za ali hledat dráhu mezi ví ícím chaosem ástí prstenc až k Diamantu. Ví ící chaos to byl jen na první pohled, do doby, než zmapovali turbulence magnetických a gravita ních polí spolu s proudovými liniemi, v nichž se koncentrovaly elektricky nabité ástice. To všechno ovliv ovalo ví ení hmoty p ed nimi. „Tak, jdeme do toho,“ mrkla na Kraminskou. Léka ka si jen povzdechla a zap ela se do k esla. „Náš kapitán se ani nep ijde podívat,“ zakroutila Clarette na oko pohoršené hlavou. „Zklamal by vás, kdyby tu sed l. Pot ebuje se p ipravit na innost tam dole. Je zbyte né, aby vás kontroloval,“ usmála se léka ka. Clarette Friedman se na okamžik vážn zamyslela. „Máte pravdu,“ p iznala. „On je bojovník. Znala jsem jen jednoho takového a nedoufala jsem, že ješt potkám n koho takového…“ „Nedoufala?“ Clarette si uv domila, že prozradila víc, než cht la, a soust edila se na pilotování. Druhá žena ji zamyšlen pozorovala. Uvažovat o lidech pro ni bylo mnohem zajímav jší než p emýšlet nad smrtí, která jim hrozila ze všech stran. Našla si as, aby si prostudovala požadavky na trajektorii, které m l jejich kapitán agent Ková . Civilní pilot by ji ozna il za hazardní a nesmyslnou. Vojenský za nutnou pro dosažení cíle. Friedman na její p ímý dotaz p ed pár hodinami prost ekla, že to nebude jednoduché. Op t se vrátila k lidem. Ková byl tvrdý, to ano. Ale byl opravdu ze stejného t sta jako pilotka Friedman, žena stvo ená 98
posledními desetiletími tém sto let trvající války? Doufala, že ne. Rukama jí prošla spousta lidí a v d la, že slovo lidi není vždy to správné ozna ení pro ty, kte í prošli mašinérií meziplanetárního zabíjení.
99
P ISTÁNÍ Vzbudil ho podivný pocit lehkosti. Jsem rád, že ses kone n probral, ozval se n kdo v Ková ov hlav . Schizofrenik jsem nebýval, pomyslel si. Že by následky p etížení? P istání za šedesát p t minut. Jsi schopný zaspat i soudný den. To je Zv davec, pochopil. „P ipadáš mi trochu jiný,“ ekl a pak si uv domil, že svou repliku pronesl doopravdy nahlas. Jsem trochu jiný. Upadnutí do katatonie každého zm ní. Tentokrát ztratil Zv davc v tón veškeré sebev domí a nonšalanci. Dobrá, nevymažu t , pomyslel si JFK. Tohle jsem slyšel, bylo to ur eno k vyslovení, jen jsi to v poslední chvíli stopl. Slíbil jsi, že m nevymažeš. To souhlasí, p iznal John, p esunul se do hygienického koutu a po dlouhé dob op t využil kapitánskeho luxusu. Vzhledem k tomu, že ses probral, p edpokládám, že máš p ístup k hlavnímu po íta i stanice. P esn tak, šéfe. N co zajímavého? Co nebylo v poskytnutých materiálech? Okamžit ho zahltila záplava video i audiomateriál , vzáp tí data p ekryl filtr, a když se zvedl, z stalo jen pár soubor . JFK je za al okamžit prohlížet a p itom bezmyšlenkovit vyplivoval vodu, která mu natekla do úst. Asi byla recyklovaná, ale nevadilo mu to. Pil už mnohem horší v ci. Je toho víc, ale Diamant používá extrémn složitý kryptografický protokol. Zatím jsem nerozlouskl jeho jádro, oznámil Zv davec. Nejvíc Ková e zajímalo, zda dorazí na stanici opravdu první po p epadení. Matrixova záchranná výprava se poté, co nasadil tak vražedné tempo, sice pokusila zrychlit, ale bu nesta il výkon pohonných jednotek, nebo posádka nem la nervy na takové riziko. Do p istání jim chyb l ješt den a p l. To byla hlavní a 100
nejlepší zpráva. Špatné bylo, že ani z chrán ných pam ových periferií Diamantu nevydoloval Zv davec nic p evratn nového. Jen další stovky záb r na mrtvá t la z jiných úhl . Ková se na videu rychle p esunul do sou asnosti a uv domil si, že t la se stále ješt nerozkládají. Mozek Diamantu vy erpal z atmosféry kyslík a trochu stanici podchladil, informoval ho okamžit Zv davec. Podchladil? Na kolik? Minus 42 stup . To abychom si vzali skafandry. V mém sv t se maso skladuje p i minus osmnácti, opá il Ková znechucen . Vytáp ní jen na minus 42 oproti minus 18 ušet í spoustu energie. Diamant je stará stanice. Minimální teplota, kterou za ízení bez poškození vydrží, je minus 43. Celý stupe plýtvání, ohodnotil JFK, už osušený vystoupil z hygienického boxu a pe liv se za al oblékat do termálního prádla. Nezapomn l ani na automatický cévkova . Když pružná jehla zajela do mo ovodu, d koval osudu, že si tohle nemusí d lat sám. Za každou cenu však cht l být p ipraven i na situaci, kdy by ve skafandru musel vydržet desítky hodin. Za dalších deset minut sledoval spolu s ostatními p istávací manévr. Orbitální stanice vypadala jako pravidelný mnohost n, z jehož n kterých fazet vy nívala ohromná chapadla z kovu a uhlíkových kompozit . JFK zkontroloval m ítko. Objekt m l pr m r dobrého p l kilometru a drapáky, nebo co to bylo, dalších pár set metr . Zdálo se neuv itelné, že ješt p ed pár hodinami idla Grutnyho nemohla objevit n co tak velikého. Meteoroid velikosti nehtu malí ku jim neunikl na vzdálenost n kolika tisíc kilometr . „Po íta se kone n probral, zahajuje uvítací sekvenci,“ ucedila Clarette na p l úst. Jako na potvrzení jejích slov se jedno z chapadel pohnulo. Byl to pomalý, strojov vyhlížející pohyb prozrazující, že z klidu je vyrušeno mnoho set tun hmoty. Ková fascinovan sledoval, jak se ta v c rozvíjí, ztrácí p edchozí ochablost a m ní se v nosník nící do vesmírného prostoru. 101
Clarette op t upravila kurs, Diamant se te z jejich pohledu vznášel kousek nad nimi. A za dalších pár minut už obíhal okolo nich. My obíháme okolo n j, snažil se JFK uv domit si správnou perspektivu. „Uvádím reaktor do klidového režimu,“ oznámila Friedman formáln . „V po ádku,“ potvrdil JFK poté, co mu Zv davec p ipomn l, že to byla zpráva pro kapitána. Dál už jejich manévrování záviselo jen na pomocných chemických motorech. Necht li stanici a její bezprost ední okolí zamo it víc, než bylo bezpodmíne n nutné. Clarette Friedman je postupn navád la blíž a blíž, p itom synchronizovala vzájemnou rychlost stanice a Grutnyho tak, až se nelišila o víc než pár metr za sekundu. „P istávací patka hlásí p ipravenost,“ oznámil ze svého místa Robov. „Má p tašedesát procent nominálního výkonu.“ „To by nás m lo v pohod udržet,“ odtušila Friedman. „Jsou konstruovány na mnohem v tší lod , než je Grutny.“ JFK už si d íve zjistil, že každý planetolet je na ásti trupu vybaven elektromagnetickou kotvou, která slouží práv k p istávání ve vesmíru. Patka, o níž jeho posádka diskutovala, byla protikusem kotvy. „N jaká odezva ze stanice?“ cht l ješt v d t JFK, i když mu Zv davec nic nehlásil. „Aktivní jsou jen p istávací protokoly.“ „Jd te do toho,“ zavelel bez dalšího zdržování. Chapadlo stanice se dál p ibližovalo, už na telemetrii rozeznávali jizvy na p vodn hladkém povrchu nosník , stopy po opravárenských svarech. Prost edí jupiterovských prstenc se na technice podepisovalo rychle. P istávací patka vypadala jako šedá, pórovitá hmota. Vid li jen tlumící segment, vlastní za ízení se skrývalo pod ním. Diamant najednou zmizel ze zorného pole a dívali se do prázdného prostoru. Než se JFK sta il leknout, zm nil se pohled. Trup Grutnyho kousek po kousku defiloval nad nosníkem, p í ová kamera už byla daleko za ním. 102
„Aktivuji kotvu,“ oznámila Friedman. JFK m l pocit, že do kakofonie zvuk doprovázející každou sekundu pobytu na Grutnym se p idal další, ale nebyl si jistý. Displeje te zobrazovaly te nu a radiální rychlost lodi v i stanici. A vzdálenost. Dva metry a dál klesala. Zazn l signál, patka a kotva se dostaly do kontaktní vzdálenosti, chemické motory naposledy plivly chuchvalce žáru, te ná složka rychlosti spadla k nule. John si uv domil, že nedýchá. Prožil toho hodn , ale kosmické p istání z první ruky… Kovové cvaknutí slyšeli všichni. „Kontakt… spojení potvrzeno… sedíme,“ komentovala s krátkými odmlkami Friedman postup procesu. „Tak, já jsem skon ila, dále je to na vás, kapitáne,“ odtrhla se od virtuálu a podívala se na Ková e. Spokojen se p itom usmívala a to zp sobilo, že na krátkou chvíli vypadala víc jako žena než voják. JFK jí v noval myšlenku, pak se cele soust edil na výsadek. „Robove, p esu te se do p ekladišt a zajist te vstup do lodi. My ostatní tam budeme za chvíli, až se p ipravíme. Jdeme,“ rozhlédl se po p ítomných. „Všichni?“ opá il ned v iv Vratny. Panwer nevypadal nadšen , ale neprotestoval. JFK s nimi p edem probral n kolik alternativ postupu, ale tu skute nou, pro kterou se rozhodl, nikoliv. Grutny p edstavoval zpáte ní lístek a on nikomu ned v oval natolik, aby ho na palub nechal bez dozoru. „Všichni. Nevíme, co na nás uvnit eká. Možná budeme pot ebovat plnou palebnou sílu,“ odpov d l bez mrknutí. „Nic tam na nás ne eká, není tam nikdo živý,“ ucedil Vratny, ale dál neodporoval. Robov už na n ekal u dvou otev ených kontejner se zbran mi. V ruce držel robustn vyhlížející za ízení p ipomínající k ížence plamenometu a opakovacího granátometu. Zv davec Ková ovi prozradil, že se jedná o výkonnou opakovací pušku s prom nlivou geometrií svazku submunice. V p ípad pot eby se 103
dalo st ílet i vysoce ú innými výbušnými granáty. Zbra byla ur ena pouze pro vojenské speciální jednotky, v hantýrce se jí íkalo isti a m la krvavou pov st. „Každý si vezm te svou zbra ,“ p ikázal JFK. Na osobním virtuálu všichni vid li, jakou konkrétn . JFK cht l, aby všichni byli ozbrojeni, ale netoužil po tom, aby n kdo zbrkle rozst ílel vnit ní vybavení Diamantu, nebo ješt h , porušil jeho hermeti nost. Proto m li všichni v zásobnících munici upravenou pro použití na orbitálních základnách. Sice m la proti chrán ným cíl m horší ú innost, ale to se nedalo nic d lat. Sám si vybral pulzní elmg karabinu. et zová elmg puška sice dokázala vychrlit obrovské množství tém mikroskopických projektil , vzhledem k jejich rychlosti se zna ným ni ivým potenciálem, ale JFK cht l n co, co bylo v p ípad nutnosti schopné zabít slona s ocelovým pancí em a zálohovanou nervovou soustavou – p ípadn jeho strojový ekvivalent. Po kal, až všichni potvrdí p ipravenost a postaví se na virtuáln generované zna ky ur ující jejich formaci. idla hlásila na druhé stran trupu vzduch se standardními parametry. Tedy krom teploty, ta byla nep íjemn nízká. Chvíli uvažoval, zda nemá vydat rozkaz k uzav ení helem. Nakonec to zamítl. V p ípad nouze se hledí helmy spoušt lo automaticky. „Otev ít dve e,“ p ikázal palubnímu po íta i. Chvíli se nic ned lo, pak se rozezn la sekvence klapání, hu ení a rachotu, jak se dávaly do pohybu jednotlivé zádržné systémy. Zn lo to p íšern . „Tvrdila jste, že je lo v dobrém stavu,“ obrátil se na Clarette. „D sledek tepelného namáhání trupu. Otevírání je vždy bolestivý proces,“ pokr ila rameny. Vzduch zasy el, jak se atmosféra lodi promíchala s atmosférou stanice, rozdíl v tlacích byl minimální. Kone n se p ed nimi za ala otevírat temná díra do prostoru vn Grutnyho. Segmentové st ny p echodové komory se mírn vlnily, ve sv tle reflektor se leskla námraza vysrážená z p vodní vzdušné vlhkosti, konec tonul v šeru. 104
JFK cítil, jak všichni za ním strnuli, nikdo našt stí nepozvedl zbra . Zatím nebylo pro . „Jdeme,“ zavelel a sám vykro il. Robov byl ješt o n co rychlejší než on. Na konci p echodové komory je ekaly další dve e, které tentokrát otevíraly vstup p ímo do stanice, nebo spíš do chapadla, jehož konec je zachytil, opravil se JFK v duchu. Zv davec za n j zadal p ístupové kódy, které obdržel od Matrixe. Nic se ale nestalo. JFK ekal, žádné chybové hlášení se neobjevilo. Vše by m lo být v po ádku, spojení ov eno, informoval ho Zv davec. Druhý pokus dopadl stejn , pot etí vy ukal kódy p ímo na displeji u vstupu. Op t nic. „Zdá se, že nás necht jí pozvat dál,“ zavtipkoval Vratny. „Pro ežeme se,“ oznámil suše JFK. „Nem žete ni it majetek Agentury!“ protestoval Vratny okamžit . Ostatní ml eli. „Je to z grafitonu, budeme pot ebovat plazmovou eza ku,“ ekl nakonec Robov. Zadej mé kódy z pov ení speciálního agenta, požádal JFK Zv davce, i když si od toho nic nesliboval. Mechanismus, nebo mozek stanice, byl pravd podobn poškozený. Displej se vzáp tí kupodivu rozzá il a potvrdil p ístup. Te už sta ilo jen oto it ru ním kolem sloužícím jako poslední pojistka p i problémech ídícího software. „Panwere,“ vybral JFK lov ka na práci. Robov a on byli ur it lepší st elci, kdyby došlo na nejhorší. Mladší agent opatrn p istoupil ke kolu. Boty skafandru s vysokými p íchytnými podrážkami mu p i pohybu d laly problémy. Ková zkusmo p enesl váhu z jedné nohy na druhou. I on si na n musel zvykat, bez nich by se ale vznášel ve stavu beztíže, a to bylo ješt horší. Tentokrát mechanismus fungoval bez jakýchkoliv rušivých zvuk . V naprostém tichu se jim otev ela 105
erná díra do nicoty. Spíš menší než v tší, ale projít skrz mohli bez toho, že by se museli hrbit. Robov se podíval na Ková e. Nedomlouvali se, nepoužívali kódová znamení, ale smysl pohledu byl jasný. Mám jít první? JFK p ikývl. Robov tu byl doma, znal sv j sv t a nebezpe í, která na n mohla íhat, mnohem lépe než on. Široká vojákova záda na okamžik vyplnila celý otvor, na VR se jim za al promítat výstup z Robovových senzor . Dívali se vzh ru na pohled nekone nou šachtou, st ny lemovalo strmé schodišt a jednou ástí po ocelov se lesknoucích kolejnicích jezdil výtah. Ten však nikde nevid li. Jen p ivolávací konzoli. „Vzduch istý,“ oznámil Robov, když prov il prostor vizuáln i pomocí radiolokátoru a pasivních idel. Ta p ekvapiv nezaznamenala skoro nic. Moc za ízení v p istávacím tubusu z ejm nefungovalo. „Jdeme dovnit , ve stanoveném po adí,“ oznámil JFK. Když se pak oto il, uv domil se, že s každým krokem prodlužují vzdálenost od Grutnyho, který p edstavoval jistou záruku bezpe í. A pr lez do stanice vypadal z druhé strany ješt užší. Pokud by museli rychle ustupovat, zdrží je. „Výtahová konzole funguje,“ objevila doktorka Kraminska. „M žeme se svézt!“ „P jdeme p šky,“ zamítl Ková a p esunul se do ela. V tubusu se nebojovalo, až v centrální hale, ale cht l si být jistý, že se ke všem p ípadným d kaz m dostane jako první. Vidíš dob e? zeptal se subvokáln Zv davce. Na jeho žádost si na helmu nainstaloval další mikrovlnný radar a ultrazvukový lokátor. Lepší n co než nic, všechna tahle technika pat í do muzea, dostal pohrdlivou odpov . Zv davec byl prost v n nespokojený. Pozvedl hlave elmg karabiny o n co výš a vykro il na první schod. Ch ze ve stavu beztíže po schodech byla namáhavá naprosto jiným zp sobem než v gravita ním poli. Musel bojovat se 106
setrva nou hmotností svého t la nejen p i odrazu, ale i p i poslední fázi kroku, kde se koleno maximáln propínalo. Na konci schodišt cítil kolenní vazy jako po hodn dlouhém nešetrném b hu. Mapu, požádal Zv davce. Za další p echodovou komorou už se m li ocitnout ve skute ných vnit ních prostorách stanice, v obvodové chodb spojující všechny obytné jednotky vn jší slupky. Vedla až do centrálního sálu, kde došlo k hlavnímu boji. JFK se op t identifikoval jako agent se speciálním pov ením a bez problému se dostali dovnit . První zm nou, kterou zaregistroval, byla gravitace, p esn ji mikrogravitace, jak se dozv d l z materiál o Diamantu. Pouhá desetina g sta ila, aby byl život na stanici mnohem pohodln jší, za pomoci lék a speciálního cvi ení minimalizovala fyziologické problémy zp sobené dlouhodobým pobytem v beztížném stavu. Jakým zp sobem byla gravitace generovaná, JFK netušil a bylo mu to jedno. Další zm nou bylo sv tlo. Zpo átku si myslel, že nefunguje v celé stanici, ale po n kolika prvních krocích se luminofory váhav rozzá ily. Nenab hly na plný výkon, ale bylo to lepší, než se spoléhat jen na reflektory. Tiše krá eli chodbou, vzduch chutnal mraziv a naprosto steriln , pod nohama jim chrupaly krystaly námrazy. V zorném poli se objevila ledem pokrytá hromádka. JFK nezvolnil ani nezvýšil tempo. „N co tam leží!“ ozval se Panwer zast eným hlasem. John to nekomentoval, od prvního okamžiku v d l, co tam leží. Zastavil se nad t lem. Mrtvý ležel na boku zkroucený do klubí ka, na první pohled nebylo patrné, co ho zabilo. Bolest ho zkroutila, pak um el, poté ho do svých spár dostal rigor mortis, a než sta il povolit, ztvrdlo t lo na kámen. Ková se sehnul a pokusil se p eto it t lo na záda. Nešlo to, bylo p imrzlé k podlaze. Robov mu bez vyzvání pomohl a spole nými silami to dokázali. Jen p itom odtrhli od t la jednu ruku. „Chvíli tu musela být opravdu zima,“ ekla tiše Kraminska. „Vazivo i kosti zk ehly.“ 107
JFK p ikývl na znamení, že bere informaci v úvahu, a soust ed n pozoroval t lo. Nezajímaly ho rysy neznámého, jeho vlasy, to, jak vypadal. Zajímalo ho, co ho zabilo. Z otev eného b icha tr ely rampouchy vnit ností. Robov si klekl a za al oklepávat námrazu, pak se bez skrupulí za al dobývat do vnit ností t la. JFK trp liv ekal. Voják nakonec vytáhl z rány hrst r znobarevné t íšt , pravd podobn mix vnit ností, krve a svaloviny, a ukázal to Ková ovi. „ et zová elmg puška,“ okomentoval sv j nález. Po chvíli John objevil, že ve vzorku, který mu Robov ukazuje, je množství ocelových st epin, mnohem menších než broky na ptáky. „Kdo používá tyhle zbran ?“ zeptal se. „My, Pozemš ané, Mar ané,“ pokr il rameny. „Prost všichni.“ Clarette se jednozna n považovala za Pozemš anku, Robov za p íslušníka Agentury. Ková p emýšlel, jak na tom je doktorka Kraminska. Pokra ovali dál. Sem tam te na podlaze objevovali ervené skvrny po krvi, další t la však na chodb neležela. A bylo i te , v dob míru, d ležité, kdo se považoval za koho? Mám zajímavou informaci. Ano? JFK sou asn sledoval pr hledový virtuál i reálné zorné pole. Snažil se nedržet pulzní elmg p íliš pevn , ale mikrogravitace v porovnání se setrva nou hmotností lhala a on m l pocit, že mu zbra , t žká a lehká sou asn , každou chvíli vyklouzne z prst . I p es membránové rukavice zaru ující tém dokonalý odvod vlhkosti se mu dlan koupaly v potu. Alespo se mu to zdálo. Dostal jsem se do systému. Je to jen po íta bez stopy ducha, John m l pocit, že slyší ve Zv davcov hlase pohrdání, ale zadrátovaný je po ádn . Zatím mám p ístup jen do periferních slupek. Optika vp edu objevila n co zajímavého a okamžit to Ková ovi ve vý ezu p iblížila. Podle mapy už m li vchod do centrálního sálu na dosah. 108
Matrix poslal naše vstupní kódy v po ádku. Autorizovaný požadavek na zabrán ní našemu vstupu p išel ze záchranné expedice, která dorazí za n jakých sedmnáct hodin, vymá kl se kone n Zv davec. Dobré v d t. Probourej se i do vnit ních slupek místního po íta e a dej v d t, co zajímavého tam najdeš, instruoval ho Ková . Te chci pomoc tady. Není to jako nabourat se do po itadla, íkal jsem, že je po ádn zadrátovaný! Co je v sále p ed námi? ignoroval JFK Zv davcovo st žování. Okamžit dostal na VR výstup ze stále fungujících kamer v sále. St ny poškozené palbou, i t la ležela na podlaze p esn tak, jak si to pamatoval z p edchozích záznam . Je tam to, co vidíš, nic víc. Mrtví, spousta vyst ílené munice, n jaké trosky… JFK se zhluboka nadechl, až se mu ledový vzduch ezav zakousl do plic. Opušt ná stanice se mu dostávala pod k ži. Možná m l alespo Kraminskou nechat na Grutnym. „Doktorko, náš zdravotní stav?“ oslovil ji na soukromém p-p komunika ním kanále. „Vratny, Panwer a já máme hladiny stresových hormon vysoko nad doporu enou koncentrací, ale nikdo z nás pravd podobn nezkolabuje, Friedman se pohybuje v pásu odpovídajícím její trénovanosti, Robov je prakticky klidný, vaše data nemám, kapitáne.“ „Díky.“ JFK se zastavil p ed dve mi a op t nechal Zv davce, aby ho elektronice p edstavil. Sál nebyl temný, práv naopak, tady osv tlení, n jakým zázrakem ušet ené palby, fungovalo naplno. Tím bizarn ji p sobil chaos mrtvol rozptýlených po ploše – t la ležící p es k esla u st n, torzo muže u centrálního recep ního pultu, který z ejm v okamžiku útoku konal službu. N co ho do slova a do písmene p ep lilo, nohy z staly na jedné stran a trup p epadl p es rozt íšt nou st nu z pr hledného plastu na druhou. Poloviny t la spojoval jen cár látky z jeho od vu a m nil scénu v pitoreskní výjev šíleného malí e. 109
JFK pomalu pokra oval dál do st edu sálu, pod nohama mu praskaly st epy, kusy materiálu ze st n a led. Chci v d t, kdo všechno tady leží, požádal Zv davce. Na VR se mu objevila identifikace každého t la. Celkem jich zde bylo osmnáct. Šesti nedokázal Zv davec p i adit jméno, protože leželi tvá emi dol … a nebo jim hlava chyb la úpln . Zasáhlo je n co, co jim vypa ilo mozek a ten pak roztrhl lebku, odhadl. Robov se zastavil práv u jednoho z bezhlavých t l. „Vysokofrekven ní rezonátor,“ ekl a podíval se na Ková e. „Používá se pro boj ve vesmíru v p ípadech, že lov k nechce za žádnou cenu poškodit vybavení.“ JFK p ikývl a p itom sledoval, jak se jeho lidé zv dav rozhlížejí na všechny strany. Nebyli vojenskou jednotkou a nem li k dispozici vojenský taktický software, Zv davec zobrazoval palebná pole jednotlivých lidí. Až p íliš asto mí ili jeden na druhého. Bylo otázkou asu, kdy se stane nehoda. „Osmnáct lidí se v tomhle sále asi za b žného provozu stanice nevyskytovalo, že?“ nadhodil JFK. „Kapitánko Friedman?“ vybral si adresáta své otázky. „Ne, jen v p ípad nouzové situace, je to vlastn evakua ní sál,“ p ipomn la. „Možná se p ipravovali k evakuaci,“ navrhla doktorka Kraminska. JFK si všiml, že se práv p estala obt žovat se zbraní a nesla ji na popruhu p es rameno, hlavní k podlaze. Nenapomenul ji, vítal to – o jeden rizikový faktor mén . „Nebo je sem zavolali a pak post íleli,“ vyslovil vlastní odhad. Všichni se na n j podívali, šokovaný byl pouze mladší agent Panwer. JFK se znovu vrátil v myšlenkách k otázce, co byla za válka, kterou tenhle sv t práv prošel, když nikoho nešokovala p edstava popravy bezbranných rukojmí. „M li bychom za ít vyšet ovat, agente se speciálním pov ením,“ narušil ticho odm ený Vratny. Aktivita v koridoru C, dv st sedmdesát stup , oznámil Zv davec. 110
Video! požádal JFK. Nemám, kamery tam nefungují, údaj je z idel registrujících pohyb vzduchu. „Neznámý objekt na dv st sedmdesáti,“ oznámil JFK ostatním, kte í nem li prost ednictvím Zv davce p ístup k dat m ze systém Diamantu. Odjistil pušku a posunul se stranou, protože Panwer mu chvílemi mí il na záda. „Už ho mám také, n co t žkého a blíží se to,“ zavr el Robov. Nemohl mít na skafandru instalovaný oby ejný sonar, když se dokázal podívat i skrz dve e, uv domil si JFK. Mrazivým vzduchem zazn lo násobné t esknutí, ne však ze sm ru, který o ekávali, ale z druhé strany. Oto ili se, z erných chodeb se vyno ovaly neforemné siluety – eho, to JFK netušil. Spoušt zacvakaly, ale neozval se jediný výst el. „Sakra, je to zaseklé!“ vyk ikl Panwer a lomcováním se snažil zbra uvést do chodu. Z chodeb jeden za druhým vyjížd ly automatické víceú elové stroje. JFK se obrátil zp t ke sm ru, z n hož m lo ohrožení p vodn p ijít. I tady se dve e otev ely, za nimi stál mohutný trup autonomního uklíze e. Setrva ností urazil ješt metr a zastavil se, stejn jako všichni ostatní úto níci. „Tak, to bychom m li,“ sklonil JFK zbra . Chvíli se ozývalo jen p erývané oddechování a polykání, jak se všichni vyrovnávali s návalem adrenalinu. „Ten kvér je blokovaný,“ pochopil kone n Vratny. „Vy idiote, vy jste nás nechal bezbranné!“ vyjel na Ková e. „Ano,“ neoponoval mu JFK. „A nebyla to náhoda ani nev domost, ud lal jste to schváln ! Parchante!“ Vratny, aniž si to uv domoval, pozvedl sv j automat a namí il ho na Johna. Ten z stával klidný. „Opravdu?“ zeptala se Clarette Friedman studeným tónem.
111
„Proje te si videozáznam poslední minuty. Kdybyste m li zbran odjišt né, byli bychom všichni mrtví, post íleli bychom se navzájem,“ doporu il jim JFK. Robov jen p ikývl, jeho isti zablokovaný samoz ejm nebyl. A i kdyby se o to JFK pokusil, zkušený voják by si s tím bez problém poradil. „Až bych usoudil, že nás opravdu napadli, odjistil bych vás,“ pokra oval JFK ve vysv tlování. Nepot eboval otev enou vzpouru a jeho spole níci vypadali, že je od ní d lí jen krok. „A kdyby vás zabili jako prvního?“ nespokojila se s tím Friedman. „Pak byste m li volné palebné pole,“ ušklíbl se JFK. Clarette jeho odpov p ijala a ostatní se také za ali uklid ovat. „Vzhledem k tomu, že se nás pokusili napadnout nevyzbrojenými víceú elovými stroji, nebudou mít už asi k dispozici nic jiného,“ usoudil Vratny a bez rozpak zamí il k centrálnímu velínu. „Jsme tady kv li vyšet ování, nekontaminujte scénu zlo inu,“ zarazil ho JFK s úšklebkem. „A koho vlastn myslíte tím slovem oni?“ „Ty, co stanici p epadli, samoz ejm . Tohle byla lé ka, která m la zabránit nebo alespo zkomplikovat vyšet ování,“ odpov d l bez zaváhání starší agent. JFK mu neodporoval. Podobná lé ka m la šanci na úsp ch jen proti nevojenské jednotce. Profesionálové by nezpanika ili a nepost íleli se navzájem. To znamenalo, že nep íjemné p ekvapení nastražil n kdo až poté, co se dozv d l, kdo na Diamantu p istane jako první. Jenomže pokud neznámí cht li, aby se nezjistilo, kdo má tuhle krvavou ezni inu na sv domí, pro jen nep ikázali stroj m, aby tady uklidily? Zakroutil znechucen hlavou. Ve sv tech, jako byl tento, nerozum l p íliš mnoha v cem. Tápal… Až po chvíli si uv domil, že ostatní ekají na jeho rozkazy. 112
„Kapitáne,“ obrátil se na Clarette Friedman, „napojte se na n jaký z místních terminál a vydolujte ze sít Diamantu cokoliv zajímavého. Zda náhodou n kdo nep ežil, další záznamy o tom, co se stalo, co zp sobilo sjezd t chhle mašinek,“ rozhlédl se okolo. Nemá šanci zjistit víc než já, ozval se dot en Zv davec. Ale n co d lat musí. Ty se probij až do jádra Diamantu. Jádra? N jaká nová hackerská terminologie? JFK m l pocit, že slyší n co nápadn se podobajícího se uchechtnutí. Z tvé p vodní osobnosti z tebe moc nez stalo. Dohodu, že ho ze svého mozku nevymažu, jsem uzav el s ním… vyhrožoval na oko. Bez Zv davce by jeho šance byly polovi ní. Už na tom makám, šéfe. „Doktorko,“ vrátil se JFK do reálu, „m žete prosím ohledat mrtvé, stanovit p esnou p í inu a as smrti každého a v bec všechno, co by nám mohlo pomoci?“ Kraminska ml ky p ikývla. „Ale ješt p edtím vypus te vaše sherlocky,“ obrátil se Ková na Vratnyho s Panwerem. Táhli s sebou na zádech kompletní automatickou výbavu pro forenzní ohledání místa inu, kterou mu tak vychválili v p edaných materiálech. „Já s Robovem zajistíme chodby,“ uzav el a bez dalšího zdržování vyrazil do koridor . Oni dva nesli náklad pasivních i aktivních idel, s pomocí kterých cht li zabezpe it p ístupové cesty do centrálního sálu. Nakonec se JFK rozhodl jinak a jejich spíš detek ní než obrannou první linii umístili o n co dál, tak, aby m li k dispozici n kolik místností k obývání. Trmácet se tam a zp t na Grutnyho se nikomu necht lo, zvlášt když tam by museli p espat v beztížném stavu a tady m li k dispozici luxus mikrogravitace. Friedman se poda ilo rozchodit lokální vytáp ní, a když JFK po p ti hodinách práce vyhlásil p estávku, teplota už se pohybovala jen t sn pod bodem mrazu. Ková sledoval, jak se lidé u jídla rozmístili. Vratny sed l sám, Panwer kupodivu o n em zaujat diskutoval s doktorkou 113
Kraminskou, Friedman se o horkou kávu d lila s Robovem. JFK se usadil stranou, na adu sedadel, odkud odnesli jednoho z mrtvých, ale která byla jinak neporušená. Z tuby si do úst tla il malé kousky horké výživné pasty, podle piktogramu ryby namíchané s rostlinou p ipomínající burské o íšky, a p itom se probíral nov získanými informacemi. Vzhledem k tomu, že práv kv li informacím urazili vzdálenost více než p ti astronomických jednotek, se mnoho nového nedozv d li. M l lepší záb ry krásky, která se z ni eho nic objevila v centrálním sále, dokonalý záznam jejího hlasu, z detailních záb r mohl studovat náhrdelník z erných perel i další její klenoty. Také to ud lal, ale nic mu to ne eklo. Snad jen to, že výrobky nevznikly ve sv tech, které znal. Na to byly p íliš dokonalé a cizí. Stále se nepoda ilo objevit jediný smysluplný záznam ehokoliv, co se odehrálo poté, co neznámá ekla strážci, a vyhlásí pohotovost, chce-li žít. Ková za pomoci Zv davce zjistil jedinou novou v c – mezi okamžikem, kdy se neznámá na stanici objevila, a chvílí, kdy za al boj, uplynul delší asový interval. Desítky minut, možná hodiny. Co to mohlo znamenat? JFK položil prázdnou tubu na sedadlo vedle sebe a pokra oval ve studiu. Vratnyho automati tí detektivové byli ješt mén úsp šní. Nenašli v bec nic. Katalogizování nasbíraných vzork stále probíhalo, ale dosud veškerý shromážd ný materiál pocházel ze stanice. Srovnávání DNA také ukazovalo jen na p ítomnost personálu, po úto nících ani stopy. Ková se natáhl po sá ku s kávou a napil se. Nebylo to presso ani oby ejná dobrá káva p ipravovaná doma, ani nápoj z p ekapáva e v desítkách kancelá í, v nichž se kdy vyskytoval. Na druhou stranu, bylo to tmavé, horké a po naft to von lo jen velmi jemn . Usrkl další doušek. Dokonce nenašli žádný hmotný d kaz toho, že neznámá žena v bec existovala. Krom obrazového záznamu, samoz ejm . Jist , spousta v cí závisela na náhod a ona tu nemusela ztratit ani vlas. Nebo pokud ho ztratila, sho el ve výst elech následující bitvy. Nechal to prozatím být. „Kapitáne?“ oslovila ho na p-p okruhu doktorka Kraminska. 114
Nevzhlédl k ní. Mohla k n mu p ijít a mluvit s ním p ímo, to, že to neud lala, znamenalo, že nechce, aby ostatní v d li, že s ním mluví. Pokusil se v k esle najít lepší polohu, ve skafandru to bylo ale jedno, i v mikrogravitaci stanice byla každá poloha nepohodlná. Kamera v límci skafandru mu ukázala, jak Eleonora Kraminska sedí a zdánliv uvoln n upíjí svou kávu. JFK její p edstírání považoval za p íliš okaté. Nikdo na celém sv t , v žádném z paralelních vesmír , nemohl relaxovat u tak p íšerné kávy. „Ano, madam?“ potvrdil p íjem. Byla mladší než on, ne o moc, ale byla. Skrývalo se v ní však n co, co ho nutilo ob as se k ní chovat jinak, než odpovídalo jejímu služebnímu za azení. „Mám pár poznámek ke zpráv , kterou jsem vypracovala podle vašich požadavk .“ Pro je neza lenila do svého hlášení? Necht la na sebe upozor ovat, necht la být pozd ji popotahována? „Poslouchám.“ „Zaznamenala jsem všechno, co je jednozna né. Tohle jsou mé dohady, které bych neobhájila p ed žádným soudem – tedy expertem druhé strany.“ „Rozumím.“ „N která zran ní, nebo spíš poškození t l, na m p sobí dojmem, že byla zp sobena až posmrtn .“ JFK informaci chvíli trávil. „P sobí dojmem?“ zeptal se nakonec. „Ano. Po krátkou dobu panovala v sále extrémn nízká teplota, a pokud je má hypotéza správná, mluvím o asovém intervalu desítek minut, ne víc. Indicie jsou v takovém p ípad vždy nejednozna né. Zvlášt pokud mluvíme o druhu zbraní, které zde byly použity.“ „Ješt n co, madam?“ ekl, protože mu bylo jasné, že ješt neskon ila. „Ano. Naskenovala a namodelovala jsem velmi podrobný dispozi ní plán sálu a všeho uvnit . A podle n ho jsem spo ítala množství organické hmoty v sále.“ 115
JFK ztuhl. Kam sm ovala? „Chybí asi dev t kilogram biologického materiálu. P i pr m rné hmotnosti lidské hlavy 2,8 kilogramu to máme t i hlavy.“ Ková se podíval do záznam . V sále se nacházely ty i bezhlavé trupy. „Existují zbran , které rozt íští lebku a rozmetají ji do okolí,“ p ipomn l jí Ková . Zv davec mu okamžit prezentoval ty i r zné druhy, nejstarší z nich se používal p ed sedmdesáti lety. „Ano, ale já vzala v úvahu i mikrostopy. Nemám k dispozici techniku, kterou bych pot ebovala, ale ím víc asu uplyne a ím víc lidí tudy projde, tím v tší chyby budou do primárních dat zaneseny.“ Do primárních dat, zamyslel se John, dob e e eno. „D kuji vám, madam,“ ukon il hovor a myslel to vážn . Další neznámá, další nejistota. Obrátil o i v sloup a podíval se na strop roz ezaný adami zásek st el. On p ece nebyl žádný zatracený atomový fyzik. Pro povolali práv jeho? Pro ? Další otázka, na kterou neznal odpov . P estávku ukon il p esn podle harmonogramu, další t i hodiny strávili transportem t l a toho, co z nich zbylo, pry ze sálu do p istávacího nosníku, kde se nem lo zvýšení teploty ve stanici p íliš projevit. Nikdo nestál o to, mít v sále osmnáct tlejících mrtvol. Pak si rozd lili pokoje uvnit detektorové linie a poté, co Clarette Friedman potvrdila, že má život zabezpe ující funkce stanice pod kontrolou, se za ali chystat ke spánku. Podle b žného úzu se práce ve skafandru v nízké gravitaci po ítala s koeficientem dv . Ve stavu beztíže s koeficientem t i. To znamenalo, že za sebou mají šestnáct hodin d iny. Po dnech letu s p etížením jeden a p l g toho m li všichni dost.
116
INFORMACE A DEZINFORMACE Ková se zabydlel v t ípokojovém komplexu, který p vodn sloužil jako kancelá . Našt stí jednou z mén futuristicky tvarovaných sou ástí nábytku byla slušn velká pohovka. Rozložil se na ni, ale ležet ve skafandru nebylo o nic pohodln jší, než v n m stát. Cítil se p íliš unavený na to, aby hned usnul nebo aby znovu za al analyzovat situaci. Rozhodl se proto prozkoumat, k emu asi jeho do asné obydlí sloužilo. Zvedl se z pohovky, p itom pozapomn l na to, jak je gravitace nízká, a nesta il se zaklesnout zámky podrážek za podlahu. Než se dokázal op t po ádn postavit, absolvoval n kolik nepovedených odraz od st n a stropu. Jeho nedobrovolný t locvik ho p íliš nepobavil, p ipadal si p i n m jako cvi ný cíl vznášející se ve vzduchu. Když se kone n dostal k objektu p ipomínajícímu velkou lasturu na míst , kam by on sám dal st l, zjistil, že stojí p ed nenápadným piktogramem oka ve stylizovaných ústech. Starý piktogram komunika ního rozhraní, informoval ho Zv davec. Diamant byl zkonstruován p ed tém dv ma stoletími. „Agent se speciálním pov ením, John Francis Ková ,“ pronesl JFK formáln a poslal svou elektronickou navštívenku. Gigantická lastura se pohnula, JFK usko il, ale tentokrát už tak, aby nohama z stal pevn na zemi, v ruce držel osobní zbra , kterou mu zbrojí vym nil za jeho ošoupanou p ta ty icítku. Lastura se rozevírala. „Co to sakra je?“ zamumlal JFK. „Snažil jsem se vám získat p ístupová práva, ale systém mi je nepotvrdil. P esto se zdá, že je, nebo alespo jejich ást, máte k dispozici,“ odpov d l Zv davec na klasickém audiu. Vypadal stejn p ekvapený jako JFK. John Ková nedokázal zaregistrovat, co všechno se zm nilo, ale z lastury se najednou stal eliptický pult s množstvím obrazovek, n kolika málo ovládacími prvky a jedinou, t žkopádn vyhlížející, podle vzhledu nikdy nepoužívanou klávesnicí. „Zkusím to probudit,“ ozval se dychtiv Zv davec. 117
Než mu to sta il JFK zakázat, zhmotnila se v prostoru za pultem n kolikanásobná holoprojekce. Nehlášený pohyb v kalacích t i až sedm, objevilo se hlášení ve chvíli, kdy Ková v virtuál vyladil komunika ní protokoly. Co to jsou kalace netušil, vzáp tí se však dosud prázdné holokvadranty zaplnily pohledem do prostor, které si k p espání vybral zbytek Ková ova týmu. Panwer sed l zhroucen na manželské posteli, skafandr shrnutý do p li t la, vypadal naprosto zbída elý. V dalším pokoji ležel Vratny se zav enýma o ima na pohovce podobající se té Ková ov . Podle toho, jak soust ed n se i se zav enýma o ima tvá il, pracoval. Clarette Friedman – Ková pochopil, pro si tak dlouho vybírala, kde bude spát – práv vycházela ze sprchového boxu. Nízká gravitace fungovala lépe než nejelegantn jší push up podprsenka, na jemných chloupcích klína se jí leskly kapky vody. Až nezvykle tradi n vyhlížející osuškou si vytírala vlasy a pohyb ješt víc zvýraz oval linie t la. JFK nem l nic proti ženské kráse, nic proti podívání i ješt bližšímu seznámení, ale ur it ne jako šmírák. „Sakra,“ zaklel a p itom si uv domil, že pohybem o í aktivoval práv zviditeln nou ikonu dvou mikrofon spojených drátem. Obousm rné spojení, okomentoval suše Zv davec. John sev el rty. Vid l, jak se p ed Clarette Friedman objevil v holoprojekci on sám. Ve skafandru a se zbraní v ruce. Podívala se na n j, tázav naklonila hlavu a beze sp chu se zavinula do osušky. Vzhledem k tomu, jak byla krátká, nesahala níž než minisukn . Ta ást Ková ovy osobnosti, která nebyla v rozpacích, se snažila odhadnout, zda Clarette vypadá lépe te , nebo p ed chvílí. „Inspekce, kapitáne?“ opá ila. „O ekáváte ozbrojený útok?“ kývla sm rem ke zbrani v jeho ruce. „To byste m l být ale tady a ne ve vaší kajut . Nebo používáte n jakou novou technologii ochrany?“
118
JFK si uv domil, že se nezadržiteln za íná ervenat. Vymažu t , drtil neslyšn mezi zuby na Zv davcovu adresu. Ten pro jistotu moud e ml el. „Bohužel, nemám takovou technologii k dispozici,“ vzmohl se na odpov . „Vlastn bohudík. Až budete pot ebovat ochranu, budu vám ji muset poskytnout osobn . Tohle spojení je nedopat ení, zkoušel jsem n jaké systémy Diamantu. Omlouvám se.“ Clarette mu v novala tém spokojený úsm v. „Omluva se p ijímá a nabídka také, pane.“ JFK p erušil spojení a nasupen se rozhlédl, jenomže Zv davec nebyl p edstavován žádnou hmotnou entitou, na které by si sv j vztek mohl vybít. Vybral sis záložní kontrolní centrum. V dob , kdy to stav li, byla místní pobo ka postižena t žkou paranoiou, podez ívali všechny a ze všeho, snažil se Zv davec p ejít na jiné téma. „Aha, takže za tohle entrevue,“ sáhl Ková do své rezav jící francouzštiny, „mohu já?“ Jist , pane. Skv lé. JFK chvíli studoval možnosti, které sledovací pult nabízel, a pak zazvonil na Eleonoru Kraminskou. Kupodivu p ijala žádost o spojení okamžit . Byla už osprchovaná a p evle ená, v její místnosti bublal kávovar. JFK pochopil, že ostatní si vybírali místo k p espání dle osobních preferencí. On vzal to, co na n j zbylo. „Provádíte inspekci, kapitáne?“ zeptala se ho s náznakem úsm vu. „Dalo by se to tak íct,“ p isv d il. Bylo mu jasné, že Clarette už se s Eleonorou sta ila pobavit. „Dbám o dobro své posádky. Vzhledem k tomu, že nespíte ve skafandru, chci, abyste v d la, že se mnou m žete navázat spojení i jinak.“ „A vy budete spát ve skafandru?“ zeptala se ho vážn . „Ano. Jsem lov k ze sv ta, kde nejsou lety vesmírem b žné. Téhle stanici v ím ješt mén než Grutnymu, jestli mi rozumíte.“ 119
„Vždy p ipraven?“ nadhodila. „Na nejhorší,“ p isv d il JFK. „Jsem proto blázen?“ Ková ani na okamžik nezapomn l, pro tady doktorka Kraminska vlastn je – m la ohodnotit jeho psychický stav. P esto mu byla víc a víc sympatická. „Nejste. Ale p ipadáte mi jako bojový stroj. Jako lov k se projevíte jen tehdy, ud láte-li n jakou chybu.“ „I to je ur it symptom n jakého onemocn ní,“ zkonstatoval klidn . „Ano, a oby ejné šílenství je proti tomu jako zlomená noha proti amputaci hlavy,“ odpov d la. „Dobrou noc, kapitáne. A p íjemné sny,“ ukon ila spojení. JFK nad jejími slovy a tím, co se skrývalo za nimi, n jakou dobu p emýšlel. Amputace hlavy, pot ásl hlavou, tady dokázali vylé it i takové v ci? Vylé it? Usoudil, že bezpe í mužské ásti posádky kontrolovat nemusí. Pokud by n kdo napadl Robova, Ková mu p ál, a si d sledky nese sám. Na Vratnym s Panwerem mu záleželo asi tolik jako na po así v Pákistánu t etího prosince lo ského roku. Posadil se do lasturového k esla a za al dál zkoumat možnosti sledovacího nástroje. Mohl nahlédnout prakticky do každé místnosti až do t etí soust edné slupky Diamantu. Zv davec jim zatím zp ístupnil jen svrchní. Nic zajímavého však stejn nenašel. Jak je možné, že m to pustí tak daleko? zeptal se ho JFK. Nevím, odpov d l váhav Zv davec. Nedokázal jsem se zatím probít dál. Možná je to sou ást vnit ního systému. Slepé st evo, na které n kdo zapomn l. Zkusím toho využít. Pak se na dlouho odml el. JFK sed l v k esle a uvažoval nad tím, že by možná m l Clarette Friedman navštívit osobn a p esv d it se, zda je s ní všechno v po ádku. „Ve vnit ní síti je n co živého!“ ozval se Zv davec na audiu. John se už sta il nau it, že audio jeho virtuální spole ník používá tehdy, když je vyveden z míry a snaží se to zamaskovat. „Co se stalo?“ zeptal se p ímo. 120
„Zkusil jsem proniknout dovnit , ale nedokázal jsem to. Málem m to sežralo.“ Zv davec p estal p edstírat neutrální tón a jeho syntetický hlas zn l, jako by práv unikl smrtelnému nebezpe í. „Sežralo?“ nechápal JFK použitý termín. „Ano, boj v digitálním sv t je úpln stejný jako boj v džungli. Požíráme se navzájem, nic nep ijde nazmar.“ Ková sed l v ml ení. Op t se dozv d l víc a jako tolikrát p edtím se mu novinky v bec nelíbily. „Chceš, abych to zkusil znovu?“ zeptal se váhav jeho elektronický spole ník. John jen zavrt l hlavou. Nikdy své muže nehnal na smrt. Ne, když nešel sám v jejich ele. „Nemohl bych se dostat dovnit fyzicky?“ nadhodil. „Máme s sebou nástroje, které pro ežou všechno.“ „Skoro všechno,“ opravil ho Zv davec. „Ale všechno tady na Diamantu,“ potvrdil poté, co projel všechny dostupné databáze. „Jenomže já na druhou stranu nevidím. M že tam být cokoliv, zbra ové systémy, které t rozst ílí na molekuly, nebo dokonce i inteligentní vále né stroje.“ „Ty už jsou tady n kolik desetiletí zakázané, ne?“ zareagoval JFK p ekvapen . „Ano, ale mohou tam být.“ „Pro si to myslíš? Máš pro to n jaké reálné podklady?“ cht l se dopídit jádra Zv davcových obav Ková . „Ne,“ dostal strohou odpov . „To je jeden z rozdíl mezi um lou inteligencí a po íta em, a je sebevýkonn jší. Já pro svá tušení nepot ebuji tvrdá data, dám i na tušení – jsem prost v tomhle sv t doma.“ JFK zvažoval pro a proti. Ur it existoval zp sob, jak se dostat dovnit a podívat se za ernou bariéru hlídanou samotným Diamantem. „Taky by mohli celou stanici nechat vybuchnout,“ ekl Zv davec, jako by p esn dokázal odhadnout, kam Ková ovy myšlenky sm ují. „Už se to stalo?“ 121
„Ne jednou.“ „Pak je tahle varianta pasé. Jsem unavený, vzbu m za t i hodiny,“ Ková se zamyslel, „…pokud si také nepot ebuješ odpo inout,“ dokon il. „To byl tém kompliment,“ získal Zv davec zp t alespo ást své p edchozí sebejistoty. „Nem žu spoléhat na n koho, kdo je vy erpaný,“ odrazil ho JFK. Byl unavený, skrývalo se p ed ním mo e záhad, ale rozhodl se, jak pokra ovat dál. Díky tomu usnul za šest celých t icet p t setin sekundy poté, co ulehl na pohovku. S p esností na jednu nanosekundu dle Zv davcova vnit ního chronometru. Johna vzbudil p esn za t i hodiny nula minut nula nula sekund s p esností na desetinu nanosekundy. Zv davec nesnášel prázdnotu nicned lání a po celou dobu ešil n kolik r zných problém . Ve v ci Diamantu však nepostoupil ani o pí dál, p estože se snažil, jak nejvíc mohl, a dokonce se nechal znovu poranit. To, co íhalo ve vnit ních slupkách, m lo tak ostré zuby, že to bylo až nepochopitelné. A on se bál. JFK se zvedl z pohovky, odpo inutý tak, jak to krátký spánek dovolil. Dop ál si n kolik lok tekutého energetického koncentrátu, osobní zbra položenou na podlaze na dosah ruky vrátil do speciálního pouzdra skafandru, pulzní elmg nechal na míst a vyrazil. A Zv davec s ním. Ková , p estože díky vnit ním systém m vn jší slupky v d l, že všichni jeho spole níci spí, krá el centrálním sálem co nejtišeji a uvolnil se až v obvodové chodb vedoucí do záchytového pylonu. Ch ze prázdnou chodbou vesmírné stanice, surrealistickou obdobou Bludného Holan ana p tadvacátého století, mu brnkala na nervy víc, než považoval za možné. P i stoupání vnit nostmi pylonu vzh ru – op t m l kupodivu pocit, že se ocitl na dn studny – to nevydržel a uzav el p ilbu. Poprvé v život se rad ji spolehl na elektroniku než na vlastní sluch, ich a další smysly. Imaginární tlak vakua tam n kde venku byl na n ho prost p íliš silný. Cesta zpátky z Grutnyho už byla snazší, pohán l ho fakt, že se vzdaloval syrovému vesmíru. John v d l, že nikdy v život 122
nezapomene na to, jak se do jeho t la, do jeho mozku zahryzlo nelítostné vakuum, zá ení a všechno, co se skrývá v otev eném meziplanetárním prostoru. N kdo by ho možná ozna il za prvního vesmírného volnostyla e, ale Ková e ten zážitek stále strašil ve snech. Možná proto, že byl tak blízko jiné vzpomínky, hlavy s ješt živýma o ima dopadající na zem. „Sakra,“ Ková se zastavil a pot ásl hlavou. Poslední úsek cesty chodbou si nepamatoval. Možná opravdu za ínal být blázen. Podíval se dol , aby zjistil, že své zavazadlo neztratil – našt stí m l kuf ík s kriminalistickou výbavou ze za átku jedenadvacátého století stále s sebou. Vrátil se až do centrálního sálu a následující dv hodiny strávil tím, že za pomoci jemného št te ku sbíral prach a cokoliv zajímavého, co na podlaze v okolí centrálního pultu z stalo po automatických forenzních hleda ích používaných Vratnym. Šupinka k že, vlas, kus textilie, hlásil mu pokaždé Zv davec, když JFK umis oval jednotlivé vzorky pod p enosný optický mikroskop. „Možná m li t m elektronickým breberkám íct, aby i uklidily,“ bru el JFK, když jednotlivé nálezy katalogizoval a ukládal do zásobníku. „Pak bych se opravdu nedozv d l v bec nic.“ Nástroje, které m l JFK k dispozici, byly špi kové a odpovídaly up to date stavu kriminalistiky na za átku sv ta dvacátého prvního století, sv ta, odkud pocházel. Za pomoci sofistikovaných optických nástroj , speciálních chemických inidel a dalších p ípravk dokázal sebrat maximum p ípadných stop z místa inu. S analýzou to bylo ale o jednu dv generaci vyšet ovatelských technik horší. Policejní laborato z osmdesátých let by dokázal nahradit, ale to bylo všechno. Chvíli problém diskutoval se Zv davcem, který sou asn testoval schopnosti místního vybavení, které m li k dispozici. „Ideální by bylo použít Vratnyho nástroje. Nevím p esn , co jsou za , ale molekulární a genetický analyzátor tam má ur it .“ JFK jen zavrt l hlavou. 123
„Jenomže ur it tam bude mít i implicitní zaznamenávání výsledk a historie použití. A aby v d l, že já vím, a už to konkrétn bude cokoliv, je poslední, co si p eju.“ „Mikroskop bychom m li,“ ekl Zv davec po chvíli. „Použijeme optické elementy holografických projektor , jsou dostate n kvalitní a p i mnou vymyšleném, velmi d myslném a elegantním zapojení splní ú el.“ Zv davec se o ividn vzpamatoval ze setkání s obranným po íta ovým systémem Diamantu – sebev domí se mu vracelo. Ková však ml el. Pokud to bude opravdu fungovat, m l se ím chlubit. „Dejme se do toho, p estavbu provedeš podle mých pokyn .“ JFK se poslušn p emístil do místností, kde p enocoval, a p esn podle diktovaného návodu rozebral sledovací pulty, vymontoval z nich množství sou ástek a pak je zase složil. Vzhledem k tomu, jaké nástroje používal k demontáži a co pozd ji zase k montáži – v li n kterých komponent vymezoval nap íklad plastickými fóliemi ze svého kriminalistického kuf íku a pro centrování používal kyvadlo a sv j odhad – nev il, že výsledný výtvor bude fungovat. „Tak, te všechno, co jsi našel, vysyp n kam do ost išt holoprojektoru,“ dostal další p íkaz. „Ost išt holoprojektoru,“ zabru el JFK, „to je sakra kde?“ „N kde tam, co ti spadl ten 3D integrovaný obvod, co nám chybí,“ dostal škodolibou odpov . Nehádal se, prost na ur ené místo vysypal všechno, co tak pe liv nasbíral. „Zapni pult, když jsi ukon il hovor s doktorkou Kraminskou, hardwarov jsi to odpojil.“ „Ani sebelepší génius se neobejde bez sval ,“ ucedil Ková naštvan , ale poslechl. M l veškerého Zv davcova komandování práv tak akorát. Nad stolem, kde p ed n jakou dobou pozoroval nahou Clarette Friedman a o n co pozd ji oble enou Eleonoru Kraminskou, se objevil jen kvadrant vypln ný chaotickým šumem. „Nefunguje to,“ ucedil JFK, „zbyte n promarn ný as.“ 124
„Musím to kalibrovat,“ nenechal se odradit Zv davec, jeho hlas zn l najednou ist mechanicky, o ividn se soust edil na n co jiného. Ková ovo VR zaplnilo ovládací rozhraní holopultu a neviditelný koncertní mistr na n m rozehrál svou virtuózní skladbu. Trochu p itom podvád l, protože JFK pozoroval, jak vznikají a zanikají další a další ikony reprezentující funkce, o nichž nem l ani pon tí. Najednou chaotické zrn ní zmizelo a nahradil ho záb r na lidský vlas. Cvak, vlas se zv tšil cvak, vyplnil celý kvadrant, cvak, JFK už vid l jen strukturu jeho povrchu. Tisícinásobné zv tšení, dvoutisícinásobné, p titisícinásobné. „Te už trochu fixlujeme a podvádíme vlnovou optiku,“ komentoval Zv davec spokojen . Hodinu oba spole n z nashromážd ných mikrostop identifikovali ty, které mohly mít spojení s neznámými úto níky a vlastním masakrem. Bez Zv davcových schopností a jeho privátních databází by jim to trvalo celé dny. JFK se nakonec postavil a protáhl si po dlouhém sezení záda. „A co dál? Mikroskop sice funguje, ale pomohl nám jen áste n . Víme jen, že tu n co po návšt vnících z stalo,“ zkonstatoval JFK. „A tedy že doopravdy existovali.“ Nejzajímav jší byl jeden z objevených vlas . Podle délky ženský a žádná z agentek na stanici nepoužívala podle videozáznam takovou barvu, což znamenalo, že s nejv tší pravd podobností pat il tajemné v dkyni zabiják . Nebo si krátce p ed p epadem n která nechala ud lat nový ú es, p emýšlel zachmu en JFK. „Analýzu DNA a chemický rozbor asi s tímhle,“ ukázal na bizarní sen opilého optika, který pod Zv davcovým vedením vytvo il, „neud láme.“ „Ne, ale máme p ipravené rozhraní,“ nenechal se zatla it do defenzivy Zv davec. „Sta í získat léka skou jednotku doktorky Kraminské,“ vysv tlil. „Je v ní všechno, sta í upravit software…“ „Ne,“ zaprotestoval JFK. „Nevloupu se do její ubikace, považovala by m za sexuálního maniaka. A byla by m schopna 125
zast elit, pokud by se tedy nerozhodla ozna it m rad ji za šílence.“ „Nechala ji v sále na míst , kde skon ila s šet ením,“ smál se nepokryt Zv davec. John jen sev el rty. Tahle vychytralá um lá inteligence ho tentokrát dostala. S jeho p edch dcem se spolupracovalo snáze. Vrátil se do sálu, p inesl léka skou schránku a aktivoval ji. „A tv j skafandr,“ požádal Zv davec Johna. Ková ztuhl. „Pro ?“ Necht l, za žádnou cenu se necht l zbavit své ochranné slupky. Vn íhalo hladové vakuum. „Bez n kterých zdravotních senzor se neobejdu,“ dostal stru nou odpov . JFK poslechl, i když p itom mezi zuby drtil kletby. Každý etymolog by zajásal, pocházely z n kolika r zných sv t a desítek odlišných kulturních epoch. Potom na jediném zbývajícím kanálu, který Zv davec zachoval, zkontroloval leny svého týmu. I po sedmi hodinách, které uplynuly, spali jako zabití. „Jak dlouho bude trvat, než získáš n jaké výsledky?“ cht l v d t. „Kalibruji, je to mnohem složit jší, než si dokážeš p edstavit.“ Vzpurná um lá inteligence, ohodnotil ho JFK, zralá na vymazání. „Jak dlouho bude trvat, než získáš výsledky?“ zopakoval otázku. „Pár hodin.“ „Nejsi sice žádný rychlík, ale na tebe to není tak špatné,“ snížil John vzájemné skóre. Vlastn mu to vyhovovalo, se št stím urve pár hodin spánku i pro sebe. Než ulehl, uv domil si, že v sále nechal kriminalistický kuf ík. Nepodstoupil celou kalvárii se získáváním nezávislých d kaz jen proto, aby pak na sebe upozornil opomenutím. Unaven se zvedl, stále v kostech cítil každou sekundu p edchozího p etížení. Vyšel ze svého do asného p íbytku, sál 126
z stával tichý a opušt ný, stejn jako p ed pár hodinami. Ustalo i praskání st n a podlah zp sobené rychlou teplotní zm nou p i op tovném vytáp ní vn jších prostor Diamantu. P ešel až ke kuf íku a postupn do n j za al skládat všechny v ci, které použil ke shromaž ování d kazního materiálu. Pracoval v tichosti, rychle a ú eln , bez zbyte ného sp chu. V prostém urovnávání v cí do pat i ných p ihrádek bylo n co uklid ujícího, co mu pomáhalo vyrovnat se a smí it s cizostí orbitální stanice obíhající okolo Jupitera, s cizostí tohoto sv ta, u n hož si byl jistý jen jediným – že všechny jeho znalosti kloužou pouze po povrchu a ve skute nosti mu v bec nerozumí. Netušil, co ho v jeho mechanické innosti vyrušilo. Neslyšel žádné zvuky, nic. P esto, aniž by zvedl pohled, místo aby speciální baterku umož ující identifikovat biologické stopy schoval, vytáhl ji zp t ven a postavil se, jako by s ní hodlal práv za ít pracovat. Potom se pomalu oto il a setkal se s vyd šeným pohledem mladšího agenta Panwera. Co je ten chlap sakra za , že se nedokáže ovládat? napadlo Ková e. Nebo jsou sázky tak vysoké, že dokáží vyvést z rovnováhy i chlapa s agenturním výcvikem? A pochází z kteréhokoliv sv ta? „To jsem rád, že už jste vzh ru,“ pronesl, aniž by hnul brvou. „Vzbudil jsem se d íve a ekl jsem si, že sjedu ješt jednu prohlídku, abychom m li jistotu, že jsme opravdu nic nezanedbali.“ Panwer ho pozoroval s pootev enými ústy, jako by stále nenacházel žádná vhodná slova. „Necht l jsem vás budit, tak jsem si ekl, že to ud lám po svém. Vaše vybavení je ale mnohem lepší, pom žete mi?“ Položil otázkou lehce a samoz ejm , takže na ni nebylo možné odpov d t jinak než kladn . A s o ekáváním se na n ho díval. „Ji-jist ,“ zareagoval podle o ekávání Panwer. „Máme na to jen pár hodin, než se probudí ostatní. Pak budeme muset pokra ovat dál,“ lí il past JFK. „Rád bych všechno vid l na vlastní o i. Je to z mého pohledu velmi zajímavé.“ 127
Panwer se oto il a váhav zamí il zpátky k pokoji, kde p espával. Bylo vid t, že nad n ím zoufale p emýšlí. JFK ho nechal trápit se p esn t i kroky. Rád by se dozv d l, co se ti dva p ed ním snaží za každou cenu utajit, te však Panwerova zmatku hodlal využít jiným zp sobem. „Agente?“ zastavil ho. „Možná mám jiný návrh, samoz ejm pokud by se vám to zamlouvalo. Pokoušel jsem se za pomoci lodního po íta e Grutnyho,“ o Zv davci samoz ejm poml el, „prolomit blokádu jádra Diamantu, ale nedostal jsem se nikam. Nemohli bychom se na to podívat spole n ? Prý jste v takových v cech expert…“ Hrozba, úleva a lichotka, na spoustu lidí taková kombinace funguje. Jednou ze m možná bude i politik, napadlo s erným humorem Johna. To ale byla až poslední varianta pro p ípad, že nebude moci své nep átele zni it jinak, nejlépe za pomoci slušn velkých kus olova letících rychlostí pár set metr za sekundu. „Pro ne, rád se na to mrknu,“ zareagoval okamžit Panwer. JFK okamžik váhal, k sob ho pozvat nemohl, protože tam tr nil mikroskop postavený z útrob holografického sledovacího systému. Ten agent nesm l vid t. „M žeme se na to podívat i rovnou u vás, mám upravené VR pro náro né analýzy,“ klepl si na náramek na p edloktí. „Mohu vás p i pokusech o pr lom sledovat.“ Tak já jsem pouhé upravené VR? zareagoval Zv davec. Jak jsi m ješt pomlouval? Zjevn byl až doposud pono en do své práce. Analýzu už jsi zvládl? Další kalibrace a odlad ní komtokol . Te už to pojede samo, skoro samo. Co to jsou komtokoly se JFK ani neptal. „Jist , dobrý nápad,“ souhlasil Panwer. Bez zdržování se p esunuli do jeho noclehárny a posadili se do k esel. JFK si nedokázal p edstavit, k emu místnost vybavená pouze místy k sezení a ni ím jiným mohla na orbitální stanici sloužit. ekání na putovního zuba e? 128
„M žete mi poskytnout n jaké výchozí body? A nemusím znovu nastavovat širokopásmové spojení,“ požádal agent. Sed l v k esle s rukama v klín , nic neukazovalo, že by se chystal k n jaké práci. JFK si znovu p ipomn l, jak moc se od nich liší. On byl zvyklý pracovat za stolem, nad klávesnicí a monitorem. Oni spoléhali na imaginární pracovní plochu, kterou jim p ipravoval jejich osobní kompj tr. Zv dav e, dej mu, co pot ebuje. A dívej se. Nev d l jak, ale na okamžik pocítil záchv v strachu, který ot ásl celým Zv davcovým intelektem. ekl jsem dívej se, ne jdi do toho. Rozumím. „Díky,“ ekl Panwer, když dostal, o žádal. „Pokud to nep jde, nebo si prost budete jen myslet, že to nemá cenu, stopneme to a projedeme sál,“ hrál JFK roli blahosklonného. „To p jde, nebojte,“ zadrmolil Panwer, už nap l soust ed ný na n co jiného. JFK pozoroval, jak se mladý muž propadá hloub ji a hloub ji do pracovního transu. Na virtuálu se p ed ním míhaly zjednodušené záznamy provád ných matematických operací, ale rozum l jim ješt mén než mód šestnáctého století. Používá kapacitu Grutnyho a velmi zajímavé postupy, které jsem nikdy nevid l, ale je mu to k ni emu, komentoval Zv davec. „Zdá se, že tenhle p ístup nás dovnit nedostane, ale za pokus to stálo,“ zamumlal nahlas JFK, když podle poklesu rychlosti vým ny dat kon il první pokus o pr lom. Panwer k n mu na okamžik vzhlédl, ale ne ekl nic. Velmi ú inné metody, k jejich vývoji musí existovat celá komplexní matematická teorie, ohodnotil Zv davec tém toužebn . Sleduj ho, odvodit se ji m žeš pokusit pozd ji, až bude tohle za námi, snažil se ho JFK vrátit k tomu d ležitému.
129
P ipadalo mu, že možná práv tohle bude problém s opravdu chytrými um lými inteligencemi – budou se v novat vlastním zájm m a ne tomu, co po nich lidé žádají. A možná pozd ji p estanou lidem rozum t úpln . Jo, nejsem blázen, dostal po pauze, z hlediska um lé inteligence trvající celá desetiletí, ne ekan rozumnou odpov . Zv davec byl bu nadán po ádnou dávkou smyslu pro realitu, nebo jeho inteligence nep esáhla kritickou mez. Te si n kam sáhl pro další výpo etní výkon, och, má entropie, to je neskute né! Výraz Má entropie musel být obdobou lidské kletby, napadlo JFK. Vzáp tí jeho virtuál ztmavl. Co se to d je? cht l v d t. Otev el výpo etní jádro, které by v tomhle sv t nem lo ani existovat, tak vysokou má hustotu. Krátkodob tam vznikají a zanikají útvary, které jsou z ejm prederiváty um lých inteligencí. Zareagují na úkol, vy eší ho nebo ud lají alespo další iteraci nutnou pro ešení, a zaniknou. A tak po ád dokola… Zv davc v subvokální projev ze všeho nejvíc p ipomínal užaslé dít . To, co mu vzdoruje, je vytvo eno na n jakém podobném principu. Ne tak dokonalém, ale pracujícím s v tší mohutností. John m l pocit, že je divákem sportovního utkání, kde nezná pravidla ani povolené zbran a jediné, co ví, je, že vít z z stane na nohou. Panwer v nástroj degraduje v ase, klesá jeho výkon, i když versatalita nikoliv. To mohlo znamenat jediné – mladý agent používal n co, co stálo vývojov ješt mnohem výš, než byla úrove tohoto supertechnického sv ta, a Maurbyho efekt se op t uplat oval v praxi… Umírá! On umírá! Kdo? JFK málem vysko il, ale v poslední chvíli si vzpomn l na mikrogravitaci a jen díky tomu si nerozbil hlavu o strop. Panwer 130
vypadal stále živý, i když jako n kdo, kdo si práv dává posledního šluka z omamného cigára. Ten, kdo mi bránil v p ístupu do Diamantu, odpov d l Zv davec s pohnutím. Jeho subvokální projev byl mnohem lidšt jší než tvrdé audio. Byl jako Frankenstein, nep edstaviteln silný, svým zp sobem neporazitelný… m by rozma kal… ale Panwer použil nástroje, prost samopal proti divochovi s kyjem. „Dobrá práce,“ poklepal stále ješt trochu nep ítomnému Panwerovi na rameno. „Zítra, vlastn až se všichni probudíme, se tomu spole n podíváme na kloub. Prodloužím odpo inek ješt o dalších osm hodin, abyste se dal také po ádn dohromady. Pot ebujete to.“ S tím se zvedl a odešel.
131
PLÁNY V PLÁNECH JINÝCH PLÁN JFK chvíli po kal ve svém apartmá. Analýza stále probíhala, zatím objevili množství stop po použité munici. Jednalo se jak o kinetické náboje, b žn používané agenturními jednotkami, tak o poz statky kovových št pin, které nebylo možno zatím p i adit žádnému druhu výzbroje. Našli samoz ejm i stopy po zásazích energetickými pulsy, ale ty bylo mnohem t žší identifikovat. Ková však p edpokládal, že pozitivní zprávy jsou jen otázkou asu, než Zv davec prohlédne víc databází. Ve válce se nové typy zbraní rodí jako na b žícím pásu. Co Ková e stále mátlo byl fakt, že p estože se neznámí úto níci vyno ili odnikud a naprosto p ekvapili obranu Diamantu, našli mezi mrtvými obránci n kolik muž v plné bojové zbroji. Podle jejich osobních papír – elektronických záznam v agenturní databázi p ímo na Diamantu – to byli adoví agenti specializující se vícemén na byrokratickou innost nutnou pro zajišt ní organizace tak mohutné a rozv tvené, jako byla místní pobo ka. Jenomže jejich bojové vybavení, fyzické vzez ení spolu s množstvím zran ní, která utrp li, než byli definitivn vy azeni z boje – to všechno ukazovalo na naprosto jiný druh zam stnanc … JFK opatrn aktivoval poslední kanál svého špionážního oka a zkontroloval, co d lají jeho spole níci. Panwer jako jediný nespal, ekal. Vydržel to zhruba p l hodiny, pak opatrn nakoukl do sálu. John p esn v d l, co mladšího agenta zajímá – kriminalistický kuf ík, p esn ji to, co s jeho pomocí mohl odhalit. Panwer se ješt jednou rozhlédl, pak tém p eb hl p es volnou plochu, chytil kufr a i s ním se vrátil k sob . M l ho pod kontrolou a viditeln se mu ulevilo. JFK p edpokládal, že tuhle záhadu vy eší, až Zv davec dokon í všechny analýzy. Te ho ekala výprava do nitra Diamantu. Nejprve se tam cht l porozhlédnout sám, i když to p edstavovalo v tší bezpe nostní riziko, zvláš bez skafandru, jehož idla používal Zv davec k rozboru stop. Za dalších p t minut Panwer spokojen oddechoval, kuf ík schovaný pod k eslem. John chvíli váhal, pak nechal pulzní elmg karabinu na 132
míst a spokojil se s osobní zbraní. Volné ruce se mu pravd podobn budou hodit. Bezpe nostní specialista Grigorij Robov už delší dobu nespal. Naordinoval si šest hodin spánku na obnovu sil po náro ném letu a te za pomoci t í mikrokamer, které rozmístil v sále, pozoroval innost agenta Ková e. Nejrad ji by ho sledoval i v kabin , kterou si jeho cíl vybral k odpo inku, ale necht l riskovat, že by náhodou elektronického slídila odhalil a zbyte n tak pojal podez ení, že n co není v po ádku. Musel uznat, že ten chlap je houževnat jší než mar anský kompozit. Nespal ani chvíli a neustále pátral po tom, co se tady vlastn stalo. Zp sob, jakým nep ímo donutil agenta z budoucnosti k tomu, aby mu otev el vstup do Diamantu, musel Robov ocenit. Sám by to nezvládl lépe. Uznání kvalit protivníka mu však ani v nejmenším nebránilo splnit úkol, spíš naopak. Už ho znal, v d l, co od n j ekat, a v d l, že ho nesmí podcenit. Ten muž z primitivního sv ta byl extrémn nebezpe ný. Te sledoval, jak Ková opouští sál a sm uje do chodby vedoucí dál do vnit ních vrstev Diamantu, kam až dosud nem li p ístup. Tohle byla p íležitost, na kterou ekal. V tak velké stanici jako Diamant, zvlášt poté, co ji po napadení nep ítelem ješt nikdo neprov il, íhala spousta nebezpe í. A úpln nejlepší bylo, že problémy z Ková ovy smrti budou mít dva hejskové, kte í se na všechno a na všechny pohrdliv dívali skrz prsty. Grigorij Robov otev el transportní schránku, v níž ukrýval ást svého soukromého vražedného arzenálu, a bez dlouhého rozmýšlení si vybral kinematický vrha šipek pracující na principu stla eného plynu. Výhodou zbran byla její technická jednoduchost, nep ítomnost žádného energetického zdroje, kv li kterému by ji bylo možno najít fyzikálními skenery. A také, fungovala stejn dob e ve vakuu p i minus sto osmdesáti jako v p ehradní palb aerosolových plamenomet . Nezanedbatelným plusem bylo, že její st ely, šipky s monomolekulární eznou 133
hranou, ni ily skafandry mnohem lépe než kterýkoliv jiný druh munice. Šipkovou pistoli si ale Robov bral pouze pro p ípad, že by to nešlo jinak. Plánoval zabít Ková e holýma rukama a pak jeho t lo jednoduše zanést do recykla ní stanice. Grigorij Robov už stál v palb plamenomet , ítil se ve formaci orbitálních bombardér dol k planetárnímu povrchu, bojoval o život v temných chodbách kilometry hlubokých mar anských pevností a strávil v podzemí víc let, než považoval za možné. Vid l smrt v nes etných podobách a o jednoho mrtvého více nebo mén … JFK krá el prázdnými chodbami a snažil se p ivyknout zvuk m doprovázejícím b žný chod orbitální stanice. Tiché šum ní ventilace, ob asné zapraskání st ny ozývající se uvoln ní nap tí naakumulovaného postupnými teplotními zm nami, ševelení serv údržbových mechanism . „Nemohl bys m ob as varovat p edem?“ sykl John, když už podruhé málem rozst ílel v c, která se na n j vy ítila zpoza tmavého rohu. Víceú elový svá e , byl si pro náklad izola ní p ny a te jede do skladišt kv li oprav st ny v ásti IIC, vysv tlil Zv davec se zpožd ním. Stanice je v p echodovém režimu návratu do stavu obyvatelného pro lidi, probíhá množství autonomních proces , zatím na n nemám vazby. „Takže za t mi dve mi na m m že vybafnout vakuum,“ ucedil JFK, když se zastavil p ed dalším zav eným pr chodem, podle vzhledu ocelových segment vytvá ejících zábranu sloužil i jako bezpe nostní bariéra. Je to nepravd podobné, jsme hluboko uvnit stanice. Dokonce i v dob , kdy b žel reaktor na minimum, byly n které ásti udržovány na teplot nad nulou a z staly ventilovány. „A práv tam se chci podívat,“ p ipomn l John. Virtuál mu hlásil, že požádal o otev ení uzáv ry, se zpožd ním n kolika sekund se na st n probudil displej ur ený pro použití p i nouzových stavech. Ková mu v noval jen letmý pohled. Zv davec až dosud zvládl vše bez jeho p isp ní. 134
Možná by t zajímalo, že ze sektor , kam mí íš, stále nemám žádnou informa ní odezvu, jsou jako pevnost v pevnosti. P vodn jsem myslel, že jde o závadu, ale je to zám r. Ková p ikývl, pohonný mechanismus ukrytý n kde ve zdech zahu el, záv ra se za ala otevírat. JFK poklekl, sou asn se v pohybu oto il o sto osmdesát stup , pistoli v p edpisové pozici držel ob ma rukama. Chodba za ním však byla prázdná. „P ísahal bych, že tam n co bylo.“ Tady uvnit není tolik idel, kolik bych ekal, nic tam nevidím, odpov d l po krátké pauze Zv davec. JFK pokr il rameny, vrátil zbra do pouzdra a pokra oval v cest . Další t i úrovn p ekonal bez nep íjemných p ekvapení, Zv davec se ve vnit ních systémech Diamantu orientoval stále lépe. Tohle ale neotev u, prohlásil s jistotou, když dorazili k ocelové st n . Johnovi to p ipadalo spíš jako prostý konec chodby, ale nep el se, místo toho se snažil zorientovat v map na virtuálu. „P ed námi by m l být jen reaktorový blok,“ zkonstatoval po chvíli. Pak by muselo jít o zatracen velký blok, takovým bys uživil deset podobných orbitálních stanic. Je to jen maskování, za touhle st nou se nachází ono erné území. Všechno je velmi pe liv utajené, drobné rozdíly se nas ítávají tak, aby nikdo ani p i hloubkové kontrole nezjistil, že na Diamantu existuje velká oblast, která není sou ástí b žn p ístupných prostor. „B žn p ístupných prostor pro lidi s bezpe nostním prov ením IV?“ poznamenal JFK, zatímco zkoumal st nu a její okolí. Nedokázal objevit v bec nic, co by mu eklo, jak se dostat za ni. „John Francis Ková , p íslušník báze 2-PZ, agent se speciálním pov ením,“ ekl nakonec hlasit , i když si p itom p ipadal hloup . Izolované jádro nemá napojení na stani ní sí , nem že t to znát, p ipomn l mu Zv davec tém rodi ovským tónem. 135
Tenké áry rozd lily st nu na ty i trojúhelníky, áry se zm nily ve spáry a pak se segmenty st ny zasunuly do zdí. Nechápu to. Každá agenturní pobo ka má spojení s n jakou obdobou Killera, nebo dokonce rovnou s GODem, odkázal JFK na um lé inteligence koordinující chod celé organizace. Jak se zdá, protla ili práva agenta se speciálním pov ením až sem. Nemám rád tyhlety p emoud elé molochy, zavr el znechucen Zv davec. John opatrn vstoupil dovnit a zjistil, že se dívá do temných tunel šestihlav ového kanónu, instalovaného na podivn vyhlížejícím krá ivém šasi. Nejhorší bylo, že netušil, jak si ho ta v c prohlíží. O ividn ji ale jeho vzhled uspokojil a odsunula se stranou, kde splynula s pozadím elektroniky a kabel tvo ících celou st nu. „Jsem proti ozbrojování stroj ,“ ekl JFK a ot el si zpocené elo. V c se pohybovala rychle a jist , bez jakýchkoliv viditelných mechanických sou ástí, vypadalo to, jako by síla vycházela p ímo z kovu jejího šasi. „M žeš to vypnout?“ zeptal se JFK a ne ekal kladnou odpov . Odsud už ano, ujistil ho Zv davec. Hotovo. Kanónová trojnožka vypadala stále stejn , ale JFK se rozhodl, že mu bude v it. Bylo to pohodln jší. Procházeli chodbami, které nesloužily jako pouhé p ístupové cesty, ale jejich st ny tvo ily tém nekone né ady elektronických obvod , kabely nejr zn jšího pr m ru od jako ruka silného potrubí po tenké vlasce spletené po celých stovkách do r znobarevných snopc . Místnosti, do nichž cestou nahlíželi, zapl ovalo za ízení, jehož ú el JFK nedokázal ani odhadnout. Tomografy a jiné diagnostické nástroje zk ížené s mu ící stolicí a pracovním stolem šíleného mechanika. „To vypadá jako n jaký laboratorní komplex,“ zhodnotil nakonec JFK. 136
Post eh. Prostory p sobily dojmem, jako by je jejich uživatelé na dobu nicned lání p ipravovali. Nejchoulostiv ji vyhlížející za ízení a áste n rozebrané stroje byly zafóliovány, ná adí až na pár výjimek uklizeno, na n kolika málo konven n vyhlížejících obrazovkách poblikávala loga ozna ující spící status systému. V jedné z nejv tších laborato í, kde se p ístrojové st ny ty ily až ke stropu a prostoru vévodily dv komplikovan vyhlížející v že, do nichž vedly stovky datových kabel , až p ipomínaly girlandy lián cizopasících na pralesním velikánovi, objevil Ková stopy po boji. P evržený st l, kryogenický transportní kontejner položený na zemi. Stále fungoval, protože se na jeho povrchu srážela voda. A velkou kaluž zaschlé krve. Na okraji zaschlé plochy našel otisky bot, vysledoval i sm r, kterým po zásahu doty ný upadl. Z krychle zapojených optických procesor vytáhl n kolik projektil . Str il je do kapsy a rozhlédl se. Nevypadalo to, že by se tu st ílelo víc. Odkud neznámý pálil? Od dve í? Z ejm . Oto il se zp t ke kryogenickému kontejneru. Byl malý, p ipomínal p íru ní kuf ík. Všechno vybavení zde vypadalo prvot ídn , kontejner navíc i jistým zp sobem luxusn , jako by n komu záleželo na tom, jak vypadá. Bang. Hluboký tón, jako když n kdo ude í palicí do tympánu, možná trochu ost ejší. JFK ztuhl a podíval se sm rem, odkud zvuk p išel. M l pocit, že slyší ješt n co, šramot, kovové rachtání. Vra se o jednu k ižovatku zp t, na pravé stran bude ovládací deska hardwarového zapojení sledovacích systém v této ásti, oznámil mu Zv davec. JFK poslechl. Pistoli te držel v ruce a každému koutu v noval opatrný pohled. Už nev il, že krom n j a jeho posádky v Diamantu nikdo jiný není. Podle Zv davcových pokyn p epnul n kolik sníma a p emostil jednu sk í ku, která sloužila jako hardwarový klí . Pistoli m l p itom položenou na kabelech rovnou p ed sebou. Snažil se dýchat klidn , vydechovat co nejplynuleji, aby ho varoval i sebemenší zvuk. N kdo nebo n co 137
tu bylo. Smysly vybi ované na maximum schopností mu to víc a víc potvrzovaly. Vidím je. Jsou tam lidé… nebo n co jako lidé. Povedu t . John p ikývl. Než však vykro il, v naprostém tichu se zbraní v ruce pozoroval koridor, kterým se do jádra stanice dostal. Nic se v n m neobjevilo. V zení mají vždy n co spole ného. Ve sv tech patnáctého i p tadvacátého století. John stál mezi ocelovými zárubn mi a ekal, až jeho zrak p ivykne sporadickému osv tlení. Širokou chodbu po obou stranách lemovaly zam ížované cely, ocel klecí zrcadlila sv tlo dopadající vchodem, který práv otev el. První, co Ková e upoutalo, byla hustota m íží a síla ty í, z nichž byly vytvo eny. Jako by se uvnit skrývalo n co, co by si se slabším materiálem poradilo. Až pak zaregistroval temné stíny uvnit . Temné stíny a zá ící o i… Instinktivn se postavil do st edu chodby, aby na n j nikdo z tvor v klecích nedosáhl, vešel dovnit a nahlédl do nejbližší kobky. Na holé, kovov vyhlížející podlaze bez ehokoliv dalšího sed l muž. Muž – Ková to ozna ení zvážil. Frank Boorman byl kyborg, ale vyhlížel jako lov k. Tenhle byl bu robot, nebo kyborg, ale s lov kem by si ho nespletl nikdo. Jeho t lo bylo technologickým produktem a ten, kdo ho vytvo il, si s estetikou hlavu nelámal, spíš s funk ností a pozd ji také s problémem, jak nahradit vzniklá poškození. Neznámému trvalo jen okamžik, aby pochopil, že JFK nepat í k personálu stanice, a v jeho bezvýrazné tvá i se objevil zájem. Sou asn se pohnuli v zni v ostatních celách a všichni si najednou prohlíželi ne ekanou návšt vu. Musí spolu n jak komunikovat. A jako tým budou velmi nebezpe ní, usoudil podle rychlosti a sehranosti reakce. Ne ekl nic, jen pomalu krá el st edem dál. Každý z muž byl jiný. V cele o jednu pozici dál, na opa né stran chodby, sed l muž, který vypadal jako oby ejný lov k, až do chvíle, kdy se mu Ková podíval do o í – zá ily na ervenalým sv tlem. V další cele se kr il tvor dosahující výšky t í metr a váhy dobré p l tuny. 138
JFK si dokázal p edstavit, že by mohl v ruce držet protiletadlový dvacetimilimetrový kanón. A vést z n j mí enou palbu. Další a další, napo ítal jich celkem t ináct. Bang. N co v cele úpln vzadu ude ilo do m íží, vzáp tí zazn lo charakteristické zajisk ení elektrického výboje, vzduch za p l ozónem. JFK došel až na konec a spat il, že v této kobce se skrývá tvor, který nemá s lov kem už tém nic spole ného. Krabice na víceú elovém podvozku vybavená dv ma manipulátory, n kolik širokoúhlých kamer a kolem vypoukliny, na níž byly nahrubo namalované rysy lidského obli eje, pásky optických senzor . M íž byla viditeln prohnutá. Po povrchu v ci te jisk ily modré jazyky elektrických výboj , jedna z kamer uložená na hmyzoidn vyhlížejícím tykadle se k e ovit chv la. Když jisk ení ustalo, z stala zaseknutá v poslední poloze. Druhá se po delší dob váhav zam ila na Ková e. „Posu te se rad ji zpátky. Vaše p ítomnost Framyho vyvádí z míry. Po každém pokusu uniknout ven dostane nálož elektrických šok . Není to pro n j dobré,“ promluvil muž, kterého si JFK prohlížel jako prvního. John poslechl a p esunul se k n mu. „Co jste za ?“ zeptal se. Mnohonásobn opravovaný kyborg si ho zkoumav prohlížel. „ ekl bych, že to samé, co vy, pane. Vojáci a bývalí zam stnanci Equilibrii Ferrarius,“ vyslovil plné jméno agentury. Jako by to byla nadávka, uv domil si Ková . „John Francis Ková ,“ p edstavil se. „Bývalý kapitán armády eské republiky, agent, zapsaný na seznamu hledaných, pov en speciálním posláním.“ „Hernand Ichigawa, bývalý agent senior, nyní major mar anské konfedera ní armády,“ doplnil své informace zajatec. JFK p emýšlel. S n ím takovým naprosto nepo ítal. Vypadalo to, že místní pobo ka se do politického a vále ného d ní sv ta zapojila mnohem víc, než bylo známo. A samoz ejm povoleno. 139
Mám výsledky analýzy ze sálu, ozval se Zv davec. Sledování Ková e bylo mnohem nebezpe n jší, než Robov p edpokládal. Vzhledem k tomu, jak moc byl agent ve st ehu, zm nil sv j plán zabít ho bez použití zbran . Te , když vid l, jak vstupuje do dalších, ješt víc chrán ných prostor, rozhodl se ješt pro další úpravu. Neponese jeho t lo do recykla ní stanice, ale použije speciáln vyšlecht ný kmen bakterií, který nesl v pe liv zam ené ampuli. Pokud nechá Ková e ležet za zav enou st nou, nebylo pravd podobné, že ho objeví d íve než za n kolik týdn po úplném komplexním prov ení Diamantu a kontrole všech jeho ochranných a po íta ových systém . Nehled na to, že prostory, kam zv davý agent vstupoval, m ly ješt tvrdší p ístupová práva než zbytek stanice. Už za t i dny bakterie upravené pro maximáln rychlé konzumování biologických tkání nenechají z Ková ova t la mnoho, za týden i z kostí z stane jen základní minerální struktura. A nikdo v celém vesmíru neur í, co ho vlastn zabilo. Robov t emi rychlými kroky p ekonal k ížení chodeb a p esunul se k pravé st n , aby m l lepší výhled a pozici pro st elbu. Jenomže Ková už byl uvnit a v mizerném osv tlení nebyl po ádn vid t. Robov odhadl riziko, že bude spat en, schoval pistoli za t lo a posunul se ješt víc dop edu. Te už m l dobrou pozici pro výst el, a i kdyby ho Ková zahlédl, Robov v il, že bude rychlejší. Pozvedl pistoli a zamí il. Nem l proti Ková ovi nic osobního, ale tohle byla válka. Už zabil spoustu lidí, které zabít necht l, a vid l um ít lidi, o jejichž život stál víc než o sv j vlastní. „Co jste za ?“ slyšel Ková e, jak se ptá n koho neviditelného uvnit . Položil prst na spouš . John se vracel do centrálního sálu stejnou cestou, kterou do jádra Diamantu pronikl. P estože se snažil být stále stejn obez etný, n kolikrát se mu stalo, že se propadl do myšlenek. Co byli za zajatci v hlubinách Diamantu? S nejv tší 140
pravd podobností práv jejich existenci se Matrix snažil za každou cenu utajit. Další záhadou byla totožnost úto ník , kte í stanici p epadli. Jejich inkognito se zase snažili zoufale udržet Vratny s Panwerem. A on sám, Ková , byl na vyšet ování nasazen jen kv li doporu ení um lých inteligencí. e i o kauzální závislosti, kv li které ho vybraly, byly ur it jen kecy. N kdo, jeden z Killer nebo sám God, musel mít n jaké podez ení už p edem. To nebylo nic nemožného, protože sv t byla spousta a agenturní kontrarozv dka nezahálela. P istihl se, že op t nedává pozor na cestu, ale už byl prakticky na dohled. Jsi si jistý, že to byla opravdu ona? obrátil se už po n kolikáté na Zv davce. Jeho identifikaci úto ník stále nedokázal uv it. Nic není jisté, dostal po n kolikáté stejnou odpov . M že to být nastražená falešná stopa, velmi rafinovan zmanipulované d kazy… Ale považuji to za velmi nepravd podobné. Takže je to ona, smí il se s výsledky jeho analýzy John. JFK dorazil, práv když si ostatní dop ávali spole nou snídani. Nálada se s odpo inkem výrazn zlepšila, pouze Robov vypadal ješt zamyšlen ji než d íve. „Kde jste byl?“ zeptal se jako první Vratny. „Vašemu kolegovi se poda ilo prolomit blokování vstup do dalších slupek Diamantu,“ odpov d l JFK. „Byl jsem se podívat, zda se nebojovalo i v okolí, ale nevypadá to tak. Podrobn jší prohlídku provedeme všichni spole n .“ „Je riskantní vydávat se na neprov ené území sám,“ prohlásila suše Clarette a nalila si kávu z konvice p inesené z kójí. JFK sledoval, jak se kapalina v nízkém gravita ním poli lín p elévá. „Máte pravdu, proto jsem se vrátil. Máte n kdo zkušenosti se skenováním prostoru na stopy mezirealitního skoku?“ obrátil se JFK na spole nost jako celek. „Pat í to k nadstavbovému výcviku pilot ,“ pokr ila rameny Clarette. „A velitel speciálních jednotek,“ dodal Robov. 141
Bylo jasné, že oni dva daný výcvik prod lali. „Rebelové se snažili využít p esunu z jiné reality pro vále né ú ely. Museli jsme na to být p ipraveni.“ „Rebelové?“ cht l v d t JFK. Uv domil si, jak moc je unavený. Tak moc, že hrní ek kávy, který mu Kraminska se zkoumavým výrazem ve tvá i podala, nepom že. Bude pot ebovat mnohem ú inn jší životabudi . „Jednotky vedené bývalými agenty, kte í se snažili technologie Agentury použít ve prosp ch své strany,“ vysv tlil Robov. „Ale vyhodnocení dat za sken na reliktní zá ení doprovázející každý interrealitní p echod bylo už provedeno,“ p ipomn l zamra en Vratny. „Je to v datech, která jsme dostali od plukovníka Matrixe. Zbyte ná ztráta asu.“ „Tak je prov íme znovu,“ ekl suše JFK. „A p i hledání zm níme parametry tak, jako bychom p edpokládali p enos provedený technikou pro interrealitní p esun, ale v rámci jedné reality.“ „Nesmysl,“ zavrt l hlavou Vratny. „Extrémn energeticky náro ná záležitost, navíc velmi snadno vystopovatelná, o n em takovém bychom už dávno v d li.“ „Vy jste na takové v ci expert?“ zareagoval JFK na razantní prohlášení. „O ekával bych vás spíš v laborato i než tady.“ Bylo mu jedno, co mu Vratny odpoví. V d l o n m, že v poli nepracuje už dlouho a ve své pobo ce pravd podobn zastává n jakou velmi vysokou funkci. Pro te p edstírá, že je na postu oby ejného výkonného agenta, byla jiná v c. Vratny se pustil do proslovu, že tyhle znalosti v jeho sv t pat í ke st edoškolskému vzd lání. John ho neposlouchal, vrátil se do minulosti a p ed o ima m l obrovské bojišt , spoustu virtuálních i doopravdy p ítomných divák sledujících, kdo tentokrát zvít zí, kdo si vybojuje právo p esunout se z technologického pekla orbitálního pásu na zelenou Zemi. Tehdy po jeho boku sed la Amélie von Techlowitz, bezohledná, sexy, atraktivní a žádoucí. Na vále ném polygonu pod nimi bojovala její bionicky vylepšená p chota a vít zila díky dokonale 142
zvládnuté skokové technologii. Kosti voják byly nasyceny p echodovým reliktním zá ením, a to jim umož ovalo doslova a do písmene teleportovat se z místa na místo. Amélie, s houževnatostí sob vlastní, p e kala transformaci jednoho sv ta, aby se nau ila žít v jiném. Až ten ji zni il. Vlastn ne, to on, John Francis Ková , zp sobil, že p išla o všechno, i o svého milence Franka Boormana. A možná i o svou lásku Franka Boormana. Ano, ona m la všechny d vody mstít se. Vratny už se svým proslovem skon il a rozproudila se líná, ale v zásad pohodová konverzace. JFK si uv domil, že takzvaná záchranná expedice, která m la ve skute nosti uklidit d kazy, dorazí za o n co málo víc než deset hodin. Co se pak stane s v zni v kobkách? Nebyla to jeho v c, on m l jen zjistit, kdo stojí za p epadáváním Agentury, a to už ud lal… „Dáme se do práce,“ p erušil JFK ranní siestu. Clarette Friedman posílila sv j VR Grutnyho po íta em, p es n j se napojila na sledovací systém Diamantu a za ala prov ovat data bezpe nostních systém . JFK se držel vedle ní a p edstíral, že sleduje její postup, ve skute nosti však probíral se Zv davcem zp soby, jak dostat v zn ven. Byl to problém, protože vlastní uzavírací mechanismus nebyl nijak napojen na po íta ovou sí Diamantu. V bec žádnou elektroniku tam nevidím, st žoval si Zv davec. „M žeš m n jak spojit s majorem Ichigawou?“ požádal ho Ková . „ íkal jste n co?“ vytrhla se ze soust ední Clarette Friedman. JFK si uv domil, že promluvil nahlas. „Jen že budete muset pátrat hodn opatrn . P edpokládám, že úto níci za sebou zanechali naprosté minimum stop. Umí hospoda it s energií a v dí, jak se ukrývat p ed senzory.“ „Víte, kdo jsou?“ zeptala se zv dav . „Ne tak úpln , ale je možné, že už jsem s n kým z nich m l co do in ní,“ p ipustil JFK. „Umí vál it, tím si m žete být jistá.“ B hvípro svým prohlášením v Clarettiných o í stoupl.
143
„Nastavím filtry na t sn nadšumovou úrove , bude to dlouho trvat, ale…“ pokr ila rameny. „Vypadá to, že máte hodn o em vypravovat,“ zm nila téma. „Možná až nebude takový shon? Na Zemi, nebo poté, co p iletí posily?“ navrhl. „Pro ne,“ usmála se a vrátila se zpátky k práci. John chvíli uvažoval, jak moc byla jeho replika ovlivn ná tím, že Clarette Friedman byla atraktivní žena, a jak moc tím, že si p ipravoval pozice, aby n jakým zp sobem dokázal osvobodit zajatce z cel. Bude pot ebovat každou pomocnou ruku… ale rad ji to nerozebíral až do konce. A kdy se vlastn rozhodl, že ty nap l chlapy a nap l vále né stroje vytáhne z hlubokých jam? Ani to nev d l. Ale jedním si byl jistý. Možná to byli poražení, vále ní zlo inci, ale ani tak by nem li být odsouzeni k zapomn ní stovky milion kilometr od Zem . A už v bec ne Agenturou, která se do takových záležitostí nem la míchat. Poda ilo se mi navázat audiospojení, ozval se kone n Zv davec. Využívám zp tné vazby v reproduktorech, proto to bude jen mizerná kvalita. M li byste si ale rozum t. Tentokrát JFK odpov d l rad ji jen p ikývnutím. Majore Ichigawo? Tady kapitán Ková , slyšíte m ? Ano. Pot ebuji vaši spolupráci. M žete mi pokud možno co nejp esn ji popsat elektronický uzamykací systém vašich cel? Na í stran stojíte, kapitáne? Na svojí. Jen bych vás rád upozornil, že podle v sou asné dob platných zákon já ani mí druhové nemáme lidský statut a spadáme pod platnost druhé McHartyho konvence o existenci kybernetických soustrojí s lidskými ástmi. Beru na v domí. M žete mi tedy popsat, co o celách víte? Dlouho se neozvala žádná odpov , pak však virtuál za al nízkou rychlostí p ijímat datové pakety. Fotografie cel ve viditelném spektru, v infra, skeny pod povrchem st n ukryté technologie, tady JFK odhadoval použití n jakých mikrovln, 144
mapa okolního elektromagnetického pole s vysokým stupn m rozlišení. Ichigawa a spol. m li k lidem a lidskému vnímání ješt dále, než se na zb žný pohled zdálo. JFK si vybavil, co mu kdysi Frank Boorman prozradil – není problém p idat t lu další datový vstup, mnohem obtížn jší je nau it mozek, aby se s ním vypo ádal a nezbláznil se z toho. Vojáci v celách byli bu odoln jší, než si mrtvý kyborg dokázal p edstavit, nebo se už dávno zbláznili. Mám to všechno, zhodnotil Zv davec, když pomalý p íjem dat skon il. Neotev eme to, pokra oval s minimálním zpožd ním. Ti, kdo cely konstruovali, po ítali s tím, že tam budou zavírat tvory schopné elektronického boje bez jakýchkoliv dalších vn jších periferií. Hlavní uzavírací pojistka, ta, která nakonec definitivn cely otev e, je mechanická. Robustní mechanická záležitost. To celou situaci komplikovalo. P emýšlej o tom, požádal JFK. Celý mechanismus váží n kolik tun a ídící jednotka je brutální proudové relé. Pokud mi nenarostou svaly, mám sm lu. Obávám se, že tady nepom že ani sto tun testosteronu. JFK se rozhlédl a jednoho po druhém v myšlenkách rozebíral své spole níky. Doktorku Kraminskou, Panwera, Vratnyho, Robova a Clarette. Bude muset být opatrný, velmi opatrný. „N co mám, kapitáne,“ ozvala se najednou vzrušen Friedman. „Extrémn slabý a sm rovaný výtrysk p echodového reliktního zá ení nezvyklého spektrálního složení. Opravdu sem sko ili odn kud z našeho sv ta. Pot ebovala bych však ješt minimáln jedno pozorovací stanovišt , abych dokázala alespo odhadnout odkud.“ JFK na základ svých zkušeností p edpokládal, že k ur ení polohy neznámého subjektu jsou t eba minimáln t i pozorovací stanovišt , ale nevyptával se; p edpokládal, že Clarette ví, co d lá. „Požádejte ty, co letí za námi. Už nemají d vod udržovat rádiový klid, jsme tu d íve než oni.“ 145
„Ok, zeptám se Hambairnyho,“ p ikývla. „T eba nám pomohou.“ Zabrala se do práce. Nebudou zbyte n daleko, pomyslel si JFK. Amélie bude chtít šet it energií, nikdy zbyte n neplýtvala svými zdroji, obvykle stála proti mnohem siln jším nep átel m, než byla sama. Povzdechl si. Nem l žádnou radost z toho, že ho okolnosti postavily op t proti ní, ale… nem l na výb r. Vratny, který ráno ostentativn nesouhlasil s Ková ovými rozkazy a te celý den unud n studoval n co prost ednictvím svého virtuálu, zaregistroval zm nu v pracovním nasazení Friedman a Robova a s hraným nezájmem se p išoural. „Jak to jde?“ „Máme n co,“ zamumlala na p l úst Friedman. „P esn podle kapitánových p edpoklad . Naši ptá ci sko ili prostorem, ne meziprostorem.“ John se proklel, že nepožádal Clarette o diskrétnost. „Možná je dokážeme i najít,“ dodala. „Podle všeho jsou stále ješt tady.“ To byla novinka i pro Johna. Vratny vypadal, že u Friedman n jakou dobu z stane a bude se z ní snažit tahat rozumy. JFK ji nechal agentovi napospas a p esunul se za Kraminskou. „Zdá se, že nemoc z ozá ení jsme všichni zvládli až podivuhodn dob e,“ p ivítala ho. „Z v tší ásti díky lé iv m, která jste m l našt stí k dispozici.“ „To je skv lé, madam,“ p ikývl. Za uplynulých pár dn Eleono e p ibylo pár vrásek, p ipadala mu k eh í, než když ji vid l poprvé. Další z t ch, co platí tvrdou da za to, že mají n co spole ného se mnou, napadlo ho, ale rychle tu myšlenku potla il. „Máte chvilku volno?“ zeptal se. „Procházím materiály, které jsme v era získali, upravuji lé bu pro agenta Vratnyho. Podle všeho je starší, než vypadá, prošel n jakou velmi sofistikovanou omlazovací k rou. Radiace však… prost p sobila na n j h než na nás.“ 146
To JFK p ekvapilo, sou asn to ale zapadlo do p estav, které si o Vratnym ud lal. „Kolik mu tak m že být?“ „Pot ebujete to v d t? Pro tuto chvíli jste sice m j velící d stojník, ale léka ské tajemství má stále n jakou váhu…“ „Zapome te na to,“ mávl rukou JFK. „Nepot ebuji.“ Eleonora Kraminska se pousmála. „Podle stavu telomerových et zc odhaduji, že mu bude sto padesát až sto šedesát let.“ John nazna il hvízdnutí. „Také m to p ekvapilo,“ p itakala. Na chvíli se odml el. „Pot eboval bych od vás stru nou studii, odhad, kolik lidí m že Grutny odvézt zp t na Zemi,“ ekl nakonec. Kraminska byla léka ka, p edpokládal, že se na ni v tomhle m že spolehnout. „Moc ne, Grutny byl – je kurýrní lo . Nikdy se nepo ítalo s velkou posádkou a bio systémy pro podporu života jsou poddimenzované. Recyklace funguje jen áste n ,“ upozornila ho. „P esto bych to pot eboval v d t. A pokud možno ve více variantách, podle stupn kyborgizovanosti pasažér .“ Poslední poznámka mu vynesla dlouhý zkoumavý pohled. „Zajímavý úkol, kapitáne. Rozkaz samoz ejm splním. Ve er máte výsledky na virtuálu.“ „D kuji, madam. Mohu jednu otázku? Soukromou?“ „Zkuste to.“ „Když jsme se potkali poprvé, myslím po mém p íchodu do vašeho sv ta, pronesl jsem repliku, která vás uvedla do rozpak .“ „Ano,“ p ikývla. „Týkala se tuším skute nosti, že jste byl pro vaši kariéru p ipraven a zhotoven tím nejstarším a nejklasi t jším zp sobem.“ Tentokrát jí téma ned lalo problém. „Tak n jak. Na n jakou dobu jsem nabyl dojmu, že ve vašem sv t je sex tabu. S postupem asu si to ale nemyslím. M žete mi to objasnit?“ 147
„Jsme vysp lá spole nost, kapitáne,“ usmála se pobaven Kraminska. „A stejn jako ve vašem sv t , i my jsme od sebe odd lili sex a problematiku rozmnožování. Práv ta je tou citlivou záležitostí. Jak moc byly p i narození kohokoliv z nás použity prost edky moderní medicíny je extrémn soukromou v cí. A nap íklad klonování, vylepšování lidských t l pomocí biologických i jiných implantát , je velmi p ísn zakázáno. Samoz ejm s jistými výjimkami pro pot eby války…“ „A vy s pozemským p ístupem k technologiím souhlasíte?“ zeptal se ješt JFK. „Ano, kapitáne, ale tu studii ohledn Grutnyho samoz ejm vypracuji…“ John zamí il ke stolu, kde z stala konvice se zbytkem kávy. V tuto chvíli se události vlekly, m l však dojem, že v dalším okamžiku vyrazí tempem, s nímž neudrží krok. Nalil si studený nápoj, pomalu ho usrkával a p emýšlel, jak všechno sehraje. M l pachatele p epadení, ale jeho zam stnavatel ho ve skute nosti necht l odhalit, odkryl špinavé tajemství, které p ed ním plukovník Matrix hodlal za každou cenu utajit. Škoda, že neznal vazby a nev d l, proti komu hraje a na koho se obrátit, aby mu pomohl. Musel být proto co nejopatrn jší. Pokud se dostane na Zemi a osloví nejvyšší vedení Agentury, mohlo by se to poda it. To ale znamenalo dát si pozor na Grigorije Robova. Ten muž byl extrémn schopný a nebezpe ný. Profesionál bez citu, bez skrupulí. „Kapitáne?“ P ísloví o vlku op t potvrdilo svou platnost vymykající se p írodním zákon m. Robov se tvá il tém unud n . „Záchranná výprava, kterou jsme p edstihli, p erušila rádiový klid a navázala s Grutnym kontakt. P istanou za zhruba deset hodin. Požádali nás, abychom potvrdili, že mohou použít p istávací pylon.“ „Je to na vás,“ zbavil se JFK neformáln téhle povinnosti. „Vy jste je žádal, aby pro nás provedli pasivní skeny okolí?“ cht l v d t voják. „Ne, co tím myslíte?“ 148
„Rozvíjí systém velkých antén, to je tak blízko prstenc Jupitera s množstvím rozptýleného materiálu neobvyklé.“ „Kapitáne Friedman?“ ozval se JFK na ve ejném velitelském kanále. „Žádala jste je o p esn jší lokalizaci nep ítele?“ „Ne, pane.“ „Jak víte, co práv provádí?“ zeptal se John Robova. „Mám je na telemetrii Grutnyho.“ „To znamená, že pokud se v blízkém okolí n kdo skrývá, m že je také pozorovat a odvodit si, že ho hledají.“ „Ano, pane.“ „P edejte mi spojení,“ požádal JFK Friedman. „Tady John Francis Ková , agent se speciálním pov ením,“ prohlásil stroze, sotva mu VR signalizovalo, že ho na druhé stran slyší. „Žádám, abyste p erušili sou asnou akci rozvíjení antén. M žete tak varovat nep ítele, že o n m víme, a vyprovokovat ho k akci, což je maximáln nežádoucí.“ „Hambairny je t žký k ižník,“ ozval se po n kolikanásobném p evedení komunika ní linky basový sebev domý hlas. „Nejlepší lo Agentury, v tomto vesmíru se nemáme eho obávat. Rad ji p ipravte všechno na naše p istání a moc to tam nezane ád te. Mám na palub skute né experty, žádné horkokrevné kovboje.“ „Nevím, kde berete jistotu, že to, co se p ed námi skrývá, pochází z tohoto vesmíru,“ odpov d l JFK zdánliv klidn . „Na nejlepší lo Agentury mi p ipadáte ale p ece jen trochu pomalí. Necht l bych, abyste mi doru ovali poštu. Kluci na kolech jsou u nás rychlejší.“ Spojení se mu poda ilo ukon it d ív než druhé stran . Tak, to bych m l, pomyslel si. Po téhle stru né vým n názor se asi spolupráce nevylepší, ale to se nedalo nic d lat. JFK se usadil do jednoho z k esel, kde se snídalo, a za al znovu procházet všechny materiály od Vratnyho, i ty, které získal v pr b hu celého pátrání. Bylo jich mnoho, až p íliš mnoho, m l pocit, že mu n co uniká. Série p epad agenturních bází ve sv tech s postupn stále dokonalejší technologií, a až na poslední p ípad bez mrtvých. Tady naopak došlo k masakru. To na pomstu p íliš neukazovalo, spíš jako by Amélie usilovala o n co jiného… 149
nebo p ipravovala n co grandiózn jšího a mnohem ni iv jšího. Úvahy nikam nevedly, vrátil se k prohlížení záznam a každou chvíli konzultoval své hypotézy se Zv davcem. Bojovalo se pouze uvnit stanice chrán né p ed pr nikem zven í technologií na hranicích úrovn tohoto sv ta, možná dokonce kousek za ní. Co se zvrtlo a vymklo Amélii z rukou? Pro její lidé najednou všechny pozabíjeli a pak sami zmizeli? Nemohla být ona sama zran ná? T eba ta krev v laborato i hluboko uvnit stanice byla její. To by pak mohlo vysv tlit nastalý chaos. M l vzít vzorek. „Kapitáne? Dáte si s námi ob d? Odhaduji, že bude mnohem lepší a chutn jší než optimalizovaná strava na Grutnym. Panwerovi se poda ilo rozchodit jednu z místních p íru ních kuchyn k,“ vytrhla ho doktorka Kraminska ze soust ed ní – ne, probudila ho ze spánku. Na n kolik hodin rovnou v k esle usnul. „Pot ebuji n jaký povzbuzující prost edek,“ požádal. „N co, co by m udrželo p i smyslech pár dalších hodin.“ „Záchranná expedice p istane až zítra, budete mít dost asu odpo inout si p irozeným zp sobem,“ namítla. „Obávám se, že nemáte pravdu.“ „Pak tedy až po jídle.“ „Objevili na k ižníku n co?“ zeptal se JFK Friedman s Robovem u jídla. „Nic nám ne ekli,“ odpov d la Clarette, Robov se neobt žoval. Snída ový optimismus ješt stále nevyprchal, všichni m li za to, že jejich práce už skon ila a nahradí je posádka agenturního k ižníku. „Vypadáte unaven , kapitáne,“ nadhodila u dezertu, t eš ového kolá e ve vakuové fólii, s lehce potutelným úsm vem Friedman. „Klamu t lem,“ ušklíbl se JFK. „Budete-li mít as, rád bych s vámi ješt dnes probral n kolik v cí.“
150
Jediný, komu neušel skrytý podtón jejich konverzace, byla Eleonora Kraminska. Nijak ho nekomentovala, pouze pobaven zavrt la hlavou. Chvíli poté, co dojedl, mu podala plastikovou krabi ku s p ti r znými tabletami. „Zde je, o jste m žádal. Musím vám ale d razn doporu it, kapitáne, abyste se vyvaroval všech aktivit, které nejsou nezbytn nutné. Tyto medikamenty vám umožní využít i poslední rezervy organismu. Pozd ji za to ale samoz ejm zaplatíte. A m žete i um ít, když to p eženete.“ „Rozumím; madam,“ nep el se John a jednu po druhé tabletky spolkl a zapil pomeran ovým džusem p vodem z Diamantu. Nápis na krabici hlásal, že výrobce zaru uje stoprocentní genetickou kontrolu plodin na p ítomnost jakýchkoliv p írodních balast . Nejvíc jisk ilo v um lém osv tlení sálu logo „Totální kontrola!“. „Máte tu studii?“ p ipomn l se. „Tady je,“ p ikývla, sou asn cinklo potvrzení p ijmutí informa ního paketu. JFK si uv domil, že se najednou cítí opravdu mnohem lépe, únava, která byla tak všudyp ítomná, že už ji ani nevnímal, zmizela, i bolest ze sval , které se ješt nedokázaly vzpamatovat po akcelera ní náloži uplynulých dn . A s rozpaky si uv domil, že mu neovladateln topo í penis. „Práv dochází k mobilizaci hormonální produkce,“ vysv tlila mu Kraminska, „doporu uji, abyste se na chvíli n kam posadil a zaklonil hlavu, pak to bude lepší. P esto, hladina testosteronu z stane zvýšená po celou dobu ú inku preparátu. Budete mít v tší sklon riskovat… a také… myslím, že to vám vysv tlovat nemusím.“ Poslechl. „M li jsme p ed asem takovou malou pašeráckou aféru,“ pokra ovala a JFK m l pocit, že hlavn proto, aby mu pomohla vyrovnat se s náb hem metabolismu na vyšší energetickou úrove . Když ji poslouchal, optické halucinace nebyly tak znepokojivé. 151
„Skupina podnikavc tohle,“ ukázala na už prázdnou krabi ku, „pašovala do jiných sv t a prodávala to jako velmi ú inné afrodisiakum. Než je odhalili, vyd lali miliardy a ty, co utekli v as, nikdy nechytili…“ JFK si dokázal p edstavit, že zákazníci pašerák Agentu e za její zásah ur it nebyli vd ní. Halucinace postupn mizely, op t se za ínal cítit relativn normáln , i když stále jaksi nabuzen . Ve svých pokojích se pak p ipravil na nadcházející hodiny. áste n demontoval Zv davc v analyzátor a schoval ho do sk ín , kde nebyl tak na o ích. Pak prov il ob své zbran a prošel si zprávu Kraminské. Její výsledky pak konzultoval s majorem Ichigawou, i když mu bylo jasné, že voják si spoustu v cí domyslí. Ale snad ne v tší než kritické množství. Po zp esn ní všech odhad to vypadalo, že pokud se uskrovní, nebudou pár dní zbyte n moc dýchat ani pít, dokáže je Grutny na Zem dopravit všechny. Te zbývalo, jak dostat zajatce z kobek ven. JFK pot eboval fyzickou pomoc n koho, kdo m l zkušenosti s vesmírnou technikou. M l na všechno n kolik hodin, než p istane další lo ze Zem . Nejprve se cht l zastavit u Clarette Friedman. Byla jeho kandidátem íslo jedna, ale doufal, že jejich sch zka nebude jen ist pracovní. „Není n kde v okolí k dispozici láhev vína nebo n co podobného?“ zeptal se Zv davce. Máš št stí, ve tvé ledni ce. JFK nep ekvapilo, že i na vesmírné stanici s p ísnými bezpe nostními opat eními je možné najít alkohol. Všude tam, kde lidé trávili podstatné ásti život , si p inášeli své zvyky, záliby i ne esti. Vrátil se v myšlenkách ke Clarette. Z profesionálního hlediska by ji bylo nejlepší svést a pak požádat o pomoc. Z osobního hlediska by bylo vhodn jší ji nejprve požádat o pomoc. Jenomže pak by na tu druhou ást už nemusel zbýt as… JFK si dop ál sprchu, p evlékl se do istého prádla a zamyšlen pozoroval skafandr. Jít v n m na sch zku s dámou asi nebylo nejvhodn jší. Další možností byl jednoduchý pracovní 152
overal. To by se pak musel pro výpravu do nitra Diamantu op t p evléct… Vlastn už se rozhodl, up ednostní svou profesionalitu, ušklíbl se sám sob . Pokud by v práci pro Agenturu byla všechna dilemata tak jednoduchá… a p íjemná. Vyrušilo ho zaklepání na dve e. „Dále.“ Objevila se Clarette Friedman. S módními problémy se vypo ádala po svém – elastický trikot z termoprádla neschoval v bec nic, nízká gravitace pomohla adr m do polohy, kterou v neúprosném gravita ním poli domovské planety umož ovaly jen nejr zn jší druhy sofistikovaných podprsenek… nebo zm na hardware. Od pasu dol na sob m la volné kalhoty overalu. Ty sice v tšinu k ivek schovaly, nohy však nezkrátily. JFK byl v termoprádle sakumprásk a okamžit bylo vid t, jak na n ho Clarette p sobí. „Práv jsem se k vám chystal,“ ekl ochrapt le. „Myslela jsem si to. Agent Vratny m požádal o návšt vu. Sice jsem se mu ji snažila rozmluvit, ale… nemám náladu na konverzaci s ním.“ V této situaci bylo zbyte né cokoliv p edstírat, proto nep edstíral a tvá il se jakoby nic. „A na konverzaci se mnou?“ nadhodil, dv ma kroky p ekonal vzdálenost, která je d lila, a postavil se tak blízko, aby se tém dotýkali. P estože byla vysoká, musela tak k n mu vzhlédnout. „To záleží na druhu a úrovni konverzace.“ Dotýkali se d íve, než jí položil ruce kolem bok . Postoupila dop edu a t lo na t lo ho tla ila k posteli. Textura termoprádla se mu náhle zdála p íliš hrubá, cht l ho z ní za každou cenu co nejrychleji strhat, a taky to ud lal. Pod kalhotami p ekvapiv nic nem la, ucítil horkost jejího t la, dosud tlumenou dokonale izolující látkou. „Chci být naho e,“ sykla kousek p ed pohovkou. Sou asn rukou zajela pod pružný úplet kalhot, dotkla se ho a vzáp tí jemn , ale pevn chytila v rozkroku. Ková p iv el o i, 153
p ikývl a posadil se. Clarette si p itom p idržoval na klín . Dýchala stejn rychle jako on a váhala, jako by se nemohla rozhodnout. John se však rozhodl už dávno. V nízké gravitaci byla manipulace s její hmotou mnohem snazší, pouhým dotyky ji navedl do správné polohy… „Ne,“ sykla v poslední chvíli, ale byla p íliš blízko a nedokázala mu v tom zabránit. Nasedla na n j, JFK zkamen l, aby se aspo trochu vzpamatoval. Oba dýchali stejn p erývan , st ídav se o n j adry opírala více a mén . To vjem jen zesilovalo. „Necht la jsem to dovést tak daleko,“ slyšel ji z dálky. Stále se zav enýma o ima otev el ústa, aby jí ekl, a se te za žádnou cenu nehýbe. Neposlechla, p i vyvrcholení sebou n kolikrát škubl a zasténal, sou asn mezi zuby ucítil chladnou ocel. Clarette Friedman polykala, jak se snažila vypo ádat se s vlastním orgasmem, v rukou ale držela pistoli a její hlave opírala Ková ovi o patro. Musela ji mít schovanou na zádech mezi lopatkami, došlo mu. „Zajímal jsi m od první chvíle, co jsem t uvid la,“ drtila mezi zuby. „Jsi nebezpe ný nevypo itatelný ne ízená st ela. Takoví muži m vždy p itahovali. Ale ješt víc nenávidím mar anské zkurvysyny. Mrtvý Mar an, dobrý Mar an. To t rad ji zabiju, než abys je vytáhl z v zení, kam pat í.“ JFK zaklonil hlavu. „Huhly huhly,“ pokusil se íct, ale s robustní hlavní v ústech mu to moc nešlo. Pochopila, opatrn se zvedla z jeho penisu, ustoupila kousek dozadu a pak teprve stáhla pistoli víc k sob . JFK sledoval, jak ji drží, prst položený na spoušti, nap tí sval . St elila by d ív, než by se v bec sta il pohnout. Piloti musejí mít špi kové reflexy… „Pokud je tohle lekce vyzývající k sexuální zdrženlivosti, tak jsem ji pochopil,“ ekl suše. Zavrt la hlavou. 154
„Nenávidím t o to víc, že seš prost m j tip, jenže kopeš za nesprávnou stranu.“ P ed deset minutami si možná nebyla ješt úpln jistá, ale jakmile se jednou vyslovila, už nebylo cesty zp t. Nenávid la ho do morku kostí. Možná práv proto, že se jí líbil. „Jak ses o tom dozv d la?“ zeptal se schváln maximáln lhostejným tónem. Op t se posunula o krok, tím se dostala z jeho ak ního rádia, šance na zm nu situace už nebyly ani teoretické. „Když jsem pátrala po úto nících, m la jsem k dispozici takový po íta ový výkon, že jsem rozkódovala komunikaci s tvým elektronickým orákulem.“ „Aha. A co te ?“ Op t studený profesionální tón. Oni p ece byli profesionálové. Nebo ne? Profesionalita mu mohla prodloužit život, proto se jí držel. „Jsem domluvená s Hambairnym. P istanou, p evezmou situaci a za ídí, aby se nic, co jsi tady vyslídil, nedostalo na ve ejnost.“ Zp tn si uv domil, že vlastn už d íve použila jméno lodi, která sem let la. Matrix jim ho odmítl prozradit. Kdyby dával pozor, napov d lo by mu to, že je s k ižníkem v kontaktu. „Takže pracuješ pro Matrixe, istíš za n j jeho špínu?“ zeptal se. Špi kou levé nohy nahmátla své kalhoty. Shýbla se pro n , ale prst neodlepila ze spoušt a pohled z Ková e. „Matrix m nezajímá. Já prost jen nemám ráda, nenávidím Mar any. ím horší v ci se jim stanou, tím jsem spokojen jší.“ JFK si vzpomn l, jak p emítal o tom, že nevidí pod povrch v cí. Zdejší meziplanetární válka zm nila lidi mnohem víc, než si dokázal p edstavit. „A pro všechno tohle kolem?“ ukázal na kalhoty, které si oblékala. „Nebylo by jednodušší na m vytáhnout boucha ku p ímo?“ „Jsi moc nebezpe ný, skoro jako Robov, a to je co íct. Nev ila jsem, že t zvládnu bez pomoci. Pot ebovala jsem t 155
rozptýlit, ale trochu se mi to vymk… to není d ležité,“ zm nila tón, když si uv domila, že se dostala n kam, kam necht la. Neodsuzoval ji. On se hodlal zachovat stejn . „Zabiješ m ?“ zeptal se. Na chvíli se vážn zamyslela: „Ne, ne te . Cítila bych se divn …“ Opatrn položil ruce na stehna. Chápal ji. „Zamknu t a jednoduše po kám na p istání Hambairnyho. N kdo z jejich vedení t uklidí. A tohle si samoz ejm vezmu s sebou,“ ukázala na jeho zbran na stole. Napadlo ho, zda by ho zabila, pokud by práv za sebou nem li dokonaný sexuální styk. Možná ano, možná ne. Nevypadala na kudlanku. Nevid la, jak se dve e za ní otevírají, a Ková ji na to nijak neupozornil. Obrovský Robov vklouzl dovnit neslyšn a hladce jako tekuté hélium. Jednou rukou sev el Clarettinu pistoli, druhou jí podvlekl pod bradou. Všechny jeho pohyby byly tak rychlé a koordinované, že JFK ani nezahlédl, co vlastn pilotku uzemnilo. V mžiku se zm nila se v hadrovou panenku. „Je mrtvá?“ zeptal se. „Doufám, že ne,“ odpov d l velký voják a vypadalo to, že to myslí vážn . Opatrn Clarette položil na zem, nohy jí zvedl nahoru, op el je o st l a zkontroloval puls. S uspokojením p ikývl a narovnal se. „Vypadá to, že jsem vás zachránil s kalhotami na p l žerdi,“ poznamenal bez stopy humoru v hlase. „Nevypadá, je to fakt,“ nep el se Ková a ustrojil se. Z stal na míst a ekal, s ím dalším Robov p ijde. Byl ozbrojený a JFK nep edpokládal, že by ho dokázal jakýmkoliv zp sobem p ekvapit. Situace byla naprosto v jeho rukách. Jediné, emu nerozum l, byl d vod, pro se tady tak ne ekan objevil a pro zpacifikoval Clarette Friedman. „Myslím, že bychom se m li vydat pro ty uvnit ,“ pronesl po dlouhé pauze Robov. „Nevím, jak dlouho nám to bude trvat, a as se krátí.“ 156
„Dooble u se,“ p ikývl JFK, za al se soukat do skafandru a potom na sebe nav sil jednotlivé segmenty kinetického pancí e. Nep edpokládal, že ho využije, ale když už ho p enesl z Grutnyho až sem… Když skon il, podíval se tázav po svých zbraních. Robov ho pozoroval stejn nete n jako celou dobu p edtím. John pomalu, p ipraven v každém okamžiku p estat, sáhl po svých zbraních. Pistoli zastr il do speciálního pouzdra a pulzní karabinu si na emeni p ehodil p es rameno. „Pro ?“ zeptal se Robova. V první chvíli to vypadalo, že mu velký voják neodpoví, pak se ale rozhodl jinak. „Sám jsem byl v zn n. Nikdo by nem l být zav en v temnot .“ JFK stále nebyl p esv d en, že se dozv d l všechno, ale stejn p ikývl. „Tak jdeme na to. A je tady máme, než p istanou.“ „Zbyte n se snažíte, budou v d t, že se n co stalo,“ ozval se ze zem slabý hlas. „Má tužší ko ínek, než se zdá, m la být v limbu ješt pár minut,“ zabru el nespokojen Robov. „I piloti mají svá vylepšení, i když možná nejsou tak viditelná jako ty dráty, co máš pod k ží ty,“ zareagovala Clarette a snažila se zvednout. Ková se rozhlédl po n em, ím by ji spoutal, Robov vypadal dál nad v cí. Možná si to mohl dovolit, napadlo Ková e. Pohyboval se opravdu velmi… velmi rychle. Clarette zaregistrovala, že její pistole leží na k esle jen kousek od ní. Její o i se setkaly s Ková ovýma. Jen lehce zavrt l hlavou, ale bylo mu jasné, že to jako d razné varování nevzala. P iblížila ruku k pažb pistole. „Ned lej to,“ zasáhl Robov. „Jsi rychlá a budu muset být d razný, abych m l jistotu. Ublížím ti.“ Velký voják jí nehrozil, pouze konstatoval, co se v dalším okamžiku stane, pokud se rozhodne špatn . „Aspo se dooble u, a tu nejsem jediná polonahá,“ vzdala to. 157
„Svážeme ji a p jdeme,“ navrhl Ková . Robov možná v d l, co a jak, ale otev ít cely nebude jednoduché a poslední, co si p ál, bylo nemít kontrolu nad tím, co se bude dít, až se vylodí posádka záchranné lodi. „Stejn nemáte šanci,“ ucedila pohrdliv se sev enými rty, když se op t postavila zp íma. Robov odn kud vykouzlil v c p ipomínající minimalizovanou, tém d tskou verzi policejních pout. JFK si byl jist, že jejich vzhled klame a dostat se z nich bude mnohem t žší než ze všech pout, se kterýma se kdy setkal on. „Jak to myslíš?“ zeptal se Clarette. „Už jsem se s Hambairnym spojila, pokud jim neohlásím, že mám situaci pod kontrolou, budou v d t, že n co není v po ádku, a za ídí se podle toho.“ Robov najednou p ešel z fáze smrtonosná zbra ve stavu pohotovosti do stavu odjišt no s nábojem v komo e. „Tys jim ekla, že na Diamantu jsou mar anští zajatci?“ Jeho hlas mrazil a JFK si uv domil, že opravdu dokáže nahnat strach. P sobilo to i na Clarette, možná práv proto nasadila ješt pohrdav jší tón. „Samoz ejm . ekla jsem jim, že Diamant je plný mar anských kyborgizovaných dement , kte í už m li být dávno offnuti.“ „A jak se ti Hambairn identifikoval?“ Clarette stále nechápala, kam Robov sm uje, Ková také ne. „Jako kapitán Mundrago, p íslušník druhé obranné agenturní eskadry,“ odpov d la. Takže tady m la EF obranné eskadry, zakroutil v duchu JFK hlavou. Minimáln dv . Opravdu hodn jiný sv t. „Identifika ní kódy?“ pokra oval dál Robov. „Nejsem pitomá, samoz ejm !“ „Ukaž.“ Zv davec zareagoval rychleji než JFK, využil jeho velitelských pravomocí a zp ístupnil mu vým nu dat mezi nimi. 158
„Jsou pravé, prohnala jsem je lodní databází Grutnyho i Diamantu,“ zatvá ila se opovržliv Clarette. „Za jak dlouho t mají zkontaktovat?“ Tém nepost ehnutelné zaváhání, jak se dívala na sv j virtuál. „Za t i minuty.“ „ ekni jim, že máš vše pod kontrolou. Že je Ková zav ený a my nic netušíme.“ Robov v hlas zn l ješt strojov ji než jindy. „Pro bych jim to m la íkat?“ Ková si op t bolestn uv domoval, že je mimo, že nerozumí, nechápe. „Protože chceš p ežít, nebo ne?“ „Práv proto jim to ne eknu.“ Robov se malí kem dotkl pouzdra na opasku, pistole mu do slova a do písmene sama vklouzla do dlan . Jinde by JFK podez íval magii, tady to musela být n jaká hodn dokonalá a hodn spolehlivá technologie. Velký voják namí il zbra na Clarette, pak ud lal krok a op el jí hlave o elo. JFK v d l, pro . Cht l ji p esv d it, že svou hrozbu myslí vážn , za každou cenu ji vystrašit. „Pokud jim to ne ekneš, zem eš.“ Na dlouhé dv minuty dvacet dv sekundy se zm nili ve strnulé sousoší. Zv davec vykreslil Ková ovi na virtuálu p esýpací hodiny, jimiž každou sekundu propadlo jedno zrní ko. Ubývalo jich, už je JFK dokázal spo ítat na první pohled. „Kapitáne Friedman? Jste na p íjmu?“ slyšeli na p íposlechu strohý hlas. „Ano.“ John ji musel obdivovat. Se zbraní u ela mluvila naprosto klidn . „Situaci mám pod kontrolou. Agenta Ková e jsem omámila a spoutala. Je v pokoji, kde p espává. Nikdo jiný o tom neví.“ „ ím jste ho uspala?“ „Dvojnásobnou dávkou guraninu, z lékárni ky doktorky Kraminské,“ nezaváhala Friedman ani na chvíli. Sedí, signalizoval Zv davec. 159
„Vaše odpov di mají vysokou pravdivostní hodnotu, ale analýza vašeho hlasu ukazuje na p íliš rychlý puls a vysokou hladinu stresových hormon . Domníváme se, že jste k výpov di nucena. Nem jte obavy, p izp sobíme náš postup situaci. Do n kolika hodin budete zachrán na.“ Spojení se p erušilo. „Nevyšlo vám to,“ zkonstatovala Clarette, na ele se jí objevila kapka potu a stekla jí do obo í. „Ale snažila jsem se.“ Robov zakroutil hlavou. „Ne, nevyšlo nám to. Budeme muset vzbudit ostatní.“ Ková stále nechápal, co se d je. Cink, oznámil speciální signál, že Grutny obdržel rovnou ze Zem speciální informa ní paket. Podle kódu rovnou z pozemské báze, oznámil Zv davec. Informa ní únik, na dobu od 16.5 23 21 41 do 23 21 47 byla prolomena hermeti nost obrany agenturní sít . Únik citlivých dat není vylou en. Z toho d vodu byly zm n ny… Následoval dlouhý sloupec údaj ozna ujících, jaká hesla a bezpe nostní protokoly byly nahrazeny novými. Zv davec vysvítil jediný – identifika ní údaje lodí agenturní kosmické flotily. „To asi není ideální vývoj situace,“ ucedil JFK. „Muselo to být p ipraveno!“ skoro vyk ikla Friedman. „Stalo se to p ed hodinou a my jsme sv telnou hodinu od Zem !“ „Vy máte kontrolu nad obrannými systémy Diamantu?“ obrátil se Robov na Ková e. O Zv davci v dí snad všichni, napadlo Johna. A možná ho všichni p ece ují. Mám kontrolu nad obrannými systémy Diamantu? Samoz ejm . „Ano.“ „Navrhuji, abyste je aktivoval a p ipravil k obran ,“ ekl Robov tónem, jako by si vybíral z menu ve své oblíbené restauraci.
160
Možná se jistým zp sobem práv nacházel ve své oblíbené restauraci, zkonstatoval v duchu JFK. Míra vlastního cynismu ho p ekvapila. Jdi do toho, pobídl Zv davce. Budou v d t, že se p ipravujeme k obran . Musím kv li aktivaci systém navýšit výkon reaktor , a to neutajíme. Historie boj a válek se opakovala stále dokola. Pistolník p iblížil ruku k revolveru a jeho protivník v d l, že bod bez návratu p ichází. Zv davec rozžhavil atomové reaktory, aby z nich vyždímal pár gigawatt navíc, a posádka kosmické lodi stále ješt mnoho set tisíc kilometr vzdálené v d la, co ji eká. JFK se soust edil, aby dokázal co nejrychleji vst ebat informace, které mu Zv davec v textové form p epsal p es tém celé zorné pole. „Vzbudíme naše kolegy, vytáhneme zajatce z v zení a pak se pokusíme uniknout,“ navrhl a podíval se tázav na Robova. On byl ve vedení války mnohem zkušen jší. Mohl vid t há ek v Ková ových úvahách. Bohužel jen p ikývl. John zamí il ke dve ím jako první, zda Robov dovolí Clarette, aby se ozbrojila, nebo ne, nechal jen na n m. „Rebel m nezbyly zbran , kterými by mohli napadnout Diamant, jsou to jen plané výhružky! Co se to s vámi stalo!“ slyšel za sebou její vzteklý hlas. „Žádná rebelská lo nemá takové zbran , aby ohrozila Diamant!“ Robov se po Clarettin poznámce zastavil, oto il a zabodl do ní své o i bez stopy lidskosti. o ka objektivu se proti nim zdála plná citu. „Nezaúto í na nás rebelové, ale t žký k ižník, nejlepší a nejlépe vyzbrojená agenturní lo .“ „Vždy ukradli kódy, p išlo varování ze Zem …“ oponovala mu, už slova nechrlila, mluvila stále pomaleji a pomaleji, až zmlkla úpln . Robov ji stále pozoroval s lhostejnou trp livostí bojového stroje. „Rozhodli se nás svévoln napadnout? Ne,“ odpov d la si sama. „Museli by se všichni zbláznit. Dostali k tomu rozkaz. 161
Jenomže to není možné, jsme víc než sv telnou hodinu od Zem …“ JFK ml el, pouze je oba pozoroval. Nezajímalo ho, jakým technickým zázrakem dalo nejvyšší agenturní velem své lodi rozkaz k jejich likvidaci. Spíš p emýšlel o tom, kv li emu. Co se na Diamantu skrývalo? Muselo to n jak souviset se zajatci. „Rychlost sv tla je nep ekonatelná! Einstein p ece platí!“ tém vyk ikla nakonec. Robov stále ml el. „Nebo ne?“ Pokud pobo ka Agentury m la k dispozici tajný zp sob komunikace nadsv telnou rychlostí, mohli to risknout a nechat zabít dva agenty jiné báze a dokonce i agenta se speciálním pov ením. A o co se sakra hrálo? „Máme málo asu, jdeme,“ uzav el Robov.
162
OHN M A ŽELEZEM Vysv tlování ostatním zabralo ješt víc asu, doktorka Kraminska oponovala stejným zp sobem jako Friedman, Panwer s Vratnym vypadali naprosto zmaten . „Oni na nás zaúto í kv li n kolika neprávem v zn ným vále ným zajatc m?“ nenechal se Vratny p esv d it. „Nesmysl, tohle m že stát k eslo pár plukovník , možná generál , ale to je všechno. To nestojí za ztrátu vesmírné stanice a riziko vyšet ování smrti agenta se speciálním pov ením. Nemluv o pozornosti, kterou by vyvolala moje smrt.“ Ková v pr b hu hovoru autorizoval Robovovi p ístupová práva k jednotlivým obranným systém m Diamantu. Specialista na obranu plánoval, že ve chvíli, kdy budou p ipraveni, poškodí Diamant takovým zp sobem, aby se spustila automatizovaná evakua ní rutina. Johnovi bylo jasné, že k úniku nepoužijí centrální sál, který umož oval p ežít ve vesmíru nejdelší dobu a spolehliv všem oznamoval svou polohu, ale ud lají to úpln jinak. Zv davec už p edložil n kolik alternativ: Grutnyho, servisní taha e, které však nedokázaly uniknout z gravita ního pole Jupitera, ale umož ovaly p esunout se na Kalistó nebo Ganymed, kde se nacházely pr myslové t žební komplexy, umož ující po n jakou dobu p ežít. Debata nikam nevedla, pouze se stávala stále vášniv jší a vášniv jší. „Dobrá, z sta te klidn tady,“ uzav el diskusi nakonec JFK. Koutkem oka zahlédl v chodb pohyb, vzáp tí už držel pulzní karabinu a bez zaváhání stiskl spouš . Nezazn l výst el, spíš suché t esknutí, projektily zarachotily na kovovém skeletu, nejvíc ze všeho p ipomínajícím k ížence dinosaura s klokanem. Stroj p esto vklouzl do sálu. John povolil spouš o milimetr, palba ustala, cítil, jak se zbra rozechv la, když generátor pole nabíhal na v tší výkon. Zah m la série výst el doprovázených ozv nami krátkých explozí. John tušil, že to je Robovova práce. Ješt roid byl už na p l cesty, jeho optické senzory v d lcích lebkovité nadstavby se nazlátle leskly. 163
John si myslel, že je beze zbran , ale te se v dlouhých manipulátorech objevily rotující kotou e. Možná to byl pr zkumník, ale rozhodn ne neškodný. Ús ová rychlost nevhodná pro použití v hermetizovaných prostorách! objevilo se hlášení karabiny na virtuálu. Ješt roid se p edklonil dop edu k odrazu, JFK stiskl spouš . Jen díky lét m zkušeností se st elbou zvládl ne ekaný zp tný ráz krátké dávky, vále ný automat se ješt ve vzduchu zm nil na hromadu perforovaného šrotu. Dopadl a už se nepohnul. John op t povolil spouš , aby se generátory nabily k dalšímu výst elu. Nebylo ho t eba, Robov sejmul další dva ješt roidy. St ílel z n eho p ipomínajícího malý ru ní kanón, pod nímž byla ješt jedna hlave mnohem menší ráže. Z cíl , které zasáhl, zbyly jen hromádky spe eného kovu, z nichž n ly poz statky ocelových pahýl . Jediný další, kdo dokázal zareagovat, byla Friedman. Držela svou služební pistoli, ale nevyst elila z ní, pouze hledala další cíle. „Co to je za monstra? P ipadají mi jako z n jakého bé kového filmu,“ ukázal JFK na zbytky po protivnících. „Béópé ka,“ odpov d l Robov. „Bipedální ozbrojení pr zkumníci, podle úmluvy se smí používat jen v kosmickém prostoru a pr myslových komplexech. Mají velkou míru autonomity a jsou vybaveni širokou škálou nástroj podle specifických požadavk .“ Ková jen zavrt l hlavou. „A ím jste do nich st ílel?“ „Termickým vrha em. Jde spíš o munici. Generuje extrémn silný, ale sou asn prostorov omezený teplotní záblesk.“ „Nesmí se používat v atmosfé e,“ ucedila Friedman a kone n vrátila svou zbra zp t do pouzdra. „Nemyslím si, že nás m li napadnout. Spíš jen prozkoumat situaci, ale,“ pokr ila rameny, „jak náš specialista podotkl, mají zna nou samostatnost a jsou nastaveni, aby se násilí nebránili. Vypadali jsme jako snadný bezbranný cíl, a to je zlákalo.“ 164
„Kolik jich ješt mohli poslat?“ zeptal se JFK. „Hodn ,“ odhadl Robov. „Tihle z ejm byli nejrychlejší.“ „Jdeme,“ zavelel John, „nemusíme jim to usnad ovat.“ Jsem napaden, pokouší se ovládnout systémy Diamantu. Je to tvrdý útok, asi se na n jakou dobu odml ím. Nejsem si jistý, zda vám budu schopen pom… Zv davec umlkl v polovin slova. „Pot ebujeme béópé ka zpomalit,“ podíval se John na Robova. „Jak za sebou zav eme všechny dve e bez pomoci interních systém ?“ Velký voják jen p ikývl. „P jdeme a vy nás dohoníte.“ John ne ekal, až se skupina vedená Robovem vydá na cestu do nitra stanice, a sám zamí il opa ným sm rem s prstem na spoušti a generátory nabuzenými na zatracen vysoký výkon. Našt stí byl koridor vedoucí k p istávacímu pylonu prázdný. V míst , kde podle mapy byl vn jší povrch stanice nejblíže, p iložil ke st n výbušninu a nastavil rozn tku na dvacet p t minut. Za tu dobu musí být u cíle, protože pak by se museli pro ezávat dve mi stejn jako jejich strojoví nep átelé. Poklusem zamí il zpátky, nep íjemn ho p ekvapilo, že sv tlo najednou p estalo fungovat. „Sakra,“ zaklel a zastavil, aby ho aktivoval. V sále luminofory op t nasko ily. Kvitoval to zvýšením tempa. Ocenil bych aspo n jaké uznání, ucedil Zv davec. Jsem zpátky. Elektronický boj probíhal v jiném asovém m ítku, uv domil si JFK. Ne ve vte inách, p ípadn desetinách sekundy, ale spíš v mili, mikro nebo nano jednotkách. Jsou tu ješt n jaká další béópé ka? Nejsou, ostatní se pohybují po plášti, cht jí vniknout dovnit n kde v blízkosti rezervního ovládacího centra stanice. Ale už jsem ho stejn zablokoval.
165
„Skv lé,“ zhodnotil JFK nahlas a zrychlil. V mikrogravitaci se prakticky b hat nedalo, musel mít vždy jednu nohu na zemi, kde mu oporu zabezpe ovala superadhezivní podrážka. Zv davec ho navád l p esn stejnou cestou, kterou vybíral Robov. JFK si posunul karabinu, aby ho netloukla do boku; za ínal mít pocit, že všechno jde dob e. Vzáp tí st na kousek p ed ním explodovala. Ne, to jen skrze ni prosko il bojový ješt roidní robot, pochopil s minimálním zpožd ním, to už se kutálel po podlaze stranou od linie útoku. Bojové funkce skafandru mu i v nízké gravitaci umož ovaly takový druh úniku. Béopé ko vyrazilo rovnou po bo ní st n . V žádném z manipulátor nedržel stroj zbra , ale Ková nepochyboval, že skelet stroje je dostate n silov dimenzovaný a jeho hlava pro n j bude p edstavovat jen takový tužší citrón k vyma kání do aje. Stroj se ne ekan snesl p ímo na n j, jednu kon etinu zasekl do st ny a využil ji k nep edpokládané zm n sm ru. John spat il sv j vlastní odraz v jeho optických senzorech, karabina, kterou necht n pustil, ješt stále let la vzduchem. T i kovové prsty manipulátoru se semkly do kompaktní hlavice. „A co ekneš na tohle, hajzle?“ zachrapt l JFK. Zaburácel výst el, druhý, tvá mu rozedraly kovové st epiny, bipedální ozbrojený pr zkumník, p ipravený o hlavu a v tšinu vstupních idel, ztuhl a p evrátil se na bok. John se postavil, rychle ustoupil dál, aby se dostal z dosahu konvulzivn sebou škubajících ocelových kon etin, a ot el si krev z tvá e. Osobní zbra , kterou vym nil za klon staré p ta ty icítky 1911, se osv d ila na jedni ku s hv zdi kou. „Takže žádné tyhle kovové svin už tu nejsou? Nebo jsem se p eslechl?“ ekl vztekle a vydal se pro karabinu. Umí se maskovat lépe, než jsem ekal, a v systému musí být n jací šmejdi. Odml ím se, jdu po nich. Zv davec musel být vyvedený z míry, usoudil JFK, protože se nesnažil své p ehlédnutí nijak omlouvat. To znamenalo, že 166
situace je vážná. S prstem na spoušti se znovu vydal na cestu. Virtuál ho i nadále vedl bludišt m koridor po stopách Robovovy skupiny. Do výbuchu zbývalo ješt trnáct minut. Odbo ky a k ižovatky se zm nily v temné otvory, kde mohli íhat nep átelé. Nev noval jim tolik pozornosti, kolik si zasloužily – sp chal. O tom, že své druhy dohání, ho informovala st elba. „Do pr ic.“ Robove? Zv dav e? Pot ebuji informace! žádal na virtuálu, ale nikdo neodpovídal. Zkonzultoval mapu, bojovalo se v krátké spojce mezi dv ma technologickými místnostmi se spoustou vybavení. Vypadalo to, že se Robov a spol. dostali do palby ze dvou sm r . Béopé ka se vyznala, pokud by je napadl zezadu, palbou by ohrozil i své druhy. Odbo il vlevo, do n jaké kancelá e, a aniž by zpomalil, vyrazil proti st n . Snad se tady šet í na materiálu jako všude jinde, napadlo ho v letu. Šet ilo se. Prolomil se do další místnosti, zep edu zn la st elba, virtuál se obohatil o video toho, co se d lo v chodb . T i béopé ka, tentokrát už vybavená palnými zbran mi, se snažila p ekonat palebnou p ehradu. A da ilo se jim to, hlavn díky n jakému druhu štít , které vid l jako nez etelné tetelení se p ed nimi. Stojaté elmg pole, hodn to omezuje výkon munice, dostal najednou komentá od Zv davce. Ale mohou ho generovat jen v jednom sm ru. John Ková nebyl fyzik ani matematik a technické detaily ho nezajímaly. Už sekundu držel spouš karabiny namá knutou a nechával generátory najet na plný výkon. Te . P edklonil se, aby dokázal kompenzovat zp tný ráz, a dovolil zbrani, aby ukázala své maximum. Plný zásah zm nil první stroj v cedník a poslal ho k zemi. Odhadem p esunul palbu, poškodil kon etinu dalšího úto níka, béópé ko se nedobrovoln vyto ilo a ztratilo tak výhodu krytí štítem a díky tomu ho zni ila palba Ková ových druh . T etí stroj už vyhodnotil Ková e jako zdroj maximálního nebezpe í a jediným dokonale provedeným skokem 167
se p enesl z chodby za ním do místnosti. Zpoza štítu zleva i zprava na n ho mí ily dv hlavn . John znovu vyst elil, i když karabina nem la dostatek asu na náb h na plný výkon. Kovové projektily se ve štítovém poli zm nily v kapky ohn , n které však prošly skrz. Poslední sada náboj , nep ítel odolal. John sebou mrskl stranou, ale zapomn l se a odrazil se do vzduchu. Dv hlavn se nato ily p esn jeho sm rem, plachtil prostorem bez možnosti jakkoliv sv j pohyb ovlivnit. Holub na st elnici… Výst el nezazn l, p edchozí palbou siln poškozený robotický ješt roid se p evalil na bok. Tém sou asn utichla veškerá další st elba. „Doktor!“ zazn l výk ik n koho, kdo se nacházel na pokraji naprosté paniky. „Jdu!“ poznal John hlas doktorky Kraminské. Sám stále ješt let l vzduchem. Když kone n dorazil za ostatními, zjistil, že si pod vedením Robova vedli dob e. Jejich obranná pozice byla obklopena víc než desítkou zni ených béópé ek. Te se však hrálo o n co jiného. Robov držel na zemi zmítající se Clarette ležící v kaluži krve, Eleonora Kraminska rychle vybírala nástroje ze svého léka ského kuf íku. Asistoval jí Panwer – v ruce držel paži, brutáln u íznutou kon etinu, z níž ješt stále odkapávala krev a tr ely z ní šedé špagáty šlach, jak je vytáhl ezací nástroj n kterého ze stroj . Mladší agent vypadal, že bojuje sám se sebou, snažil se pozorovat doktorku a ne v c, kterou držel. „Už to mám,“ zamumlala Kraminska. „Až eknu, p iložíte ruku na ránu tak, aby vzájemná poloha co nejvíc odpovídala. Já za ídím zbytek.“ John jim cht l nabídnout pomoc, ale najednou se pod ním podlomily nohy, musel se posadit a op ít o st nu. Uplynulý boj a zásahy si vyžádaly svou da . Až te si uv domil, že inkasoval n kolik ran, jejichž energii z v tší ásti pohltil kinetický pancí . Vratny na tom byl obdobn , jen sed l o kus dál.
168
Taky za to mohou mikrotraumata po tlakových vlnách, obš astnil ho Zv davec podrobnostmi, o n ž nestál. Na to neum eš… ne hned. JFK nem l sílu odpov d t, jen fascinovan sledoval doktorku Kraminskou p i práci. Pomocí chirurgického skalpelu odstranila z Clarettina pahýlu ot epy a kusy k že a pokryla ho silnou vrstvou gelu z oranžové tuby se znakem biohazardu. Pak do hmoty vložila sí ku, vmá kla do ní hrst n jakých kuli ek a kývla na Panwera. Ten se sev enými rty p iložil od ezanou ást kon etiny. „Pooto te ji,“ p ikázala mu doktorka. „Dob e.“ Pak ruku zafixovala výsuvnou dlahou. „Za minutu m že dostat bolest potla ující léky, od te .“ Johnovi to p ipadalo spíš jako barbarské mu ení než léka ský zákrok. A asi to na n m bylo vid t. „Je to jen polní ošet ení,“ ekla Kraminska s pohledem up eným na Ková e. „Mikroroboti napojí cévy a šlachy, materiál mají k dispozici, gel iniciuje a urychluje hojení. Nebude to stoprocentní a pozd ji jí budou muset ruku op t p eoperovat, ale za pár hodin ji bude moci používat.“ John p ikývl. Pak najednou zjistil, že se nad ním doktorka sklání, je odstrojen z bojového od vu, skafandru – vlastn je do p l pasu nahý. „Ješt že m vaše orákulum upozornilo, bez pomoci byste krvácel do mozku,“ ekla tém vy ítav . Robov už kolem nich netrp liv p echázel. „B ží nám as,“ p ipomn l JFK. „Bomba vybuchne za… t i minuty,“ ode etl údaj z virtuálu. „Jaká bomba?“ probral se okamžit Vratny. John nechal jeho otázku bez odpov di, zvedl se z podlahy, na holé t lo si oblékl hrudní ást kinetického pancí e a zvedl karabinu. P ipadal si, jako by ho práv protáhli ozubeným soukolím a jako bonus ho zpracovali pneumatickou sbíje kou. Všichni krom Robova ho nervózn pozorovali. „Bomba, co naruší hermeti nost Diamantu a zav e pronásledovatel m všechny dve e,“ prozradil jim. „Clarette ješt nebude schopná jít,“ podotkla Kraminska. 169
„Pom žu jí, nest ílím nelépe,“ ozval se p ekvapiv Panwer. JFK jen p ikývl, vytáhl z brašny rezervní zásobník a znovu nabil karabinu. „Jdeme,“ zavelel. Robov vyrazil jako první. Když odcházeli z místnosti, kde málem všichni um eli, JFK zjistil, že jedno z béópé ek má ukroucenou hlavu. Vypadalo to, že i Robovovi ob as docházely náboje. Nebyl to absolutní superman. Škoda. Sp chali, jak nejvíc to v nízké gravitaci šlo. Do v ze ské ásti stanice se dostali bez dechu, ale bez dalších problém . T sn p ed posledními pancé ovanými dve mi se znovu ozval Zv davec. Už máme dost energie, m žeme použít obranné grasery. A zanedlouho se dostane Hambairny do dost elu raketových zbraní. St na z ocelového kompozitu vyjela vzh ru, Ková prošel pr chodem jako poslední. as nula. Explozi neslyšeli ani necítili. Hermeti nost plášt narušena, poškození p íliš velké na opravu standardními prost edky údržby. Vyhlášen nouzový stav DVA. Sou asn se zprávou, kterou jim všem havarijní modul stani ního po íta e zobrazil na virtuálu, se rozezn ly sirény. „Zv dav e, použij všechny prost edky k tomu, abys je zni il,“ p ikázal JFK. „Dle vlastního uvážení.“ Musel zastavit, aby nevrazil do Panwera podpírajícího Clarette Friedman. Stejn jako ostatní si prohlíželi ponu e vyhlížející a špatn osv tlený v ze ský koridor. Zpoza p edimenzovaných m íží je pozorovalo n kolik pár o í, n které svítící vlastním sv tlem. „Vy jste práv svému orákulu, um lé inteligenci bez speciálních omezení, p edal kontrolu nad zbra ovými systémy Diamantu? Víte, jak v minulosti takové experimenty dopadly?“ pronesla Clarette. Chvíli p i v domí, a už zase se jí n co nelíbí, usoudil John. „Nevím,“ pokr il lhostejn rameny. 170
„U nás takové pokusy prakticky zp sobily válku,“ dodal Vratny. P ipraven k palb za dvacet sekund. Ková m l pocit, že tentokrát ve Zv davcov hlasu rozeznává jistou dychtivost, ale na druhou stranu, možná i on sám by m l zvláštní pocit, kdyby m l k dispozici palebnou sílu gigantické stanice, jako byl Diamant. Sv t se za al t ást. St ny, podlahy, všechno vibrovalo v mírn odlišných frekvencích, výsledný dojem byl, jako by se do t la zabodávaly desetitisíce žhavých jehli ek. Ková necht l myslet na to, co takové namáhání provádí s nosnými konstrukcemi Diamantu. Zv davec je všechny napojil na idla obranných systém . „M li bychom se dát do toho, pro jsme sem p išli,“ p ipomn l Ková , ale vzáp tí i jeho zmrazily záb ry z okolního vesmíru. Hambairny se už dostal tak blízko, že ho m li p ed sebou jako na dlani, navíc práv p ešel z utajení do plné bojové pohotovosti a p i n kterých typech zobrazení p ímo zá il. Následovala razantní zm na kurzu. John nemusel být vesmírný pilot, aby pochopil, že n co takového se neprovádí v b žných podmínkách. Lo si sáhla na dno svých možností. „Drží se na hranici dost elu graser , dost p esn ,“ podotkla Clarette. „Jo, dob e v dí, co tady máme k dispozici,“ ušklíbl se Robov. Pal, zavelel sám sob Zv davec. Nep išel žádný ot es, jen osv tlení zakolísalo. Ješt d ív se však Hambairny za al rozpadat. Ková cht l v první chvíli zajásat, ale vzáp tí pochopil, že to není následkem havárie nebo p ípadného zásahu jejich zbraní, ale že jde o organizovaný rozpad mohutného bitevního planetoletu na menší akceschopné segmenty. „Provádí kompletní výsadek, cht jí mít absolutní jistotu, že se p ed nimi nikdo a nic neschová,“ mluvil dál Robov. „Jaká je te pravd podobnost, že se nám poda í nepozorovan uniknout?“ 171
„Velmi nízká, práv získali absolutní kontrolu nad okolím Diamantu, nic v tšího než mikrosondy neproklouzne,“ odpov d l Zv davec nahlas. Skelet Hambairnyho, pouhá kostra se základními systémy pro let a obranu, dostal n kolik zásah z paprskových zbraní Diamantu, poškození však bylo i na letmý pohled minimální. N kolik z odšt pených výsadkových lodí se zm nilo v koule žhavé plazmy, vzniklý chaos p esáhl hranice lidské schopnosti zpracovávat informace. Pak p enos skon il, Zv davec už si dál nemohl dovolit plýtvat ani bitem své kapacity na cokoliv zbyte ného. Ková se p esunul ke st n , kde se ukrýval robustní mechanismus uzamykání cel, a bez dalšího váhání ho za al demontovat, p itom po o ku pozoroval reakce svých druh . Kraminska obcházela cely a prohlížela si jejich obyvatele jako n kdo, kdo už n co podobného vid l a napl uje ho smutkem, že se s tím setkává op t. Kvádroidní voják Framy, který se už ni ím nepodobal lov ku, po ní okamžit vystartoval, ona však ani neucukla. Jen zavrt la hlavou. Clarette se tvá ila jako v panoptiku p íšer, zhnusen kroutila hlavou a drtila mezi zuby nadávky, Vratny se stáhl do sebe, vypadalo to, že na n em soust ed n pracuje. Panwer se posadil a snažil se bojovat s vlastní slabostí. P edchozí pomoc Kraminské p i ošet ování Friedman ho stála hodn . Grigorij Robov letmo p ehlédl všechny cely a zastavil se u první. „Majore?“ „Majore?“ Ti dva se znali, John p edpokládal, že za rozhodnutím profesionála Robova postavit se proti politice svých nad ízených bude n co víc než pouhý morální nesouhlas a etický kodex. „Vytáhnu vás z téhle díry, ale víc neslibuji. Obávám se, že jsme cílem útoku nejlepšího agenturního k ižníku,“ pronesl stroze velký voják. „Mar anského nebo pozemského?“ zazn la otázka doprovázená ironickým šklebem. 172
Tady byl kámen úrazu, usoudil definitivn JFK. Konflikt rozd lil celou spole nost a s ní také Agenturu. Jizva byla hlubší než on sám, p ivandrovalec zven í, dokázal odhadnout. Dál se Robov nevybavoval a za al Ková ovi pomáhat. V pravý as, protože Johnovy schopnosti a porozum ní místní technice kon ily obnažením celého mechanismu. Dali bychom to dohromady i bez n ho, je to jen trocha mechaniky, mudroval Zv davec. Spíš ne, nejsem mistr sv ta ve vzpírání, upozornil JFK „Všechno je d láno velké, založené na ist mechanickém p ístupu, aby nebylo možné zámky otev ít elektronickou diverzí,“ komentoval Robov jejich postup. „A n které ásti jsou i velmi t žké, aby byly mimo manipula ní schopnosti mikrorobot , kte í mají p ece jen v tší šance dostat se p es dekontamina ní bariéry.“ Panwer s Kraminskou se k nim postupn p idali, Clarette se držela opodál. Její zdravotní stav se zlepšoval každou minutou, ruku však stále nemohla používat. Už te bylo patrné, že amputovanou ást nemá nasazenou úpln p esn , nov vzniklé tkán však p esto pat i n napojily nervy, šlachy, cévy i kosti. „Nesmysl, celé je to nesmysl,“ mumlala. „Kv li pár monstr m takový tyátr…“ Vratny má otev ený interrealitní komunika ní kanál, oznámil Zv davec Ková ovi ve chvíli, kdy opatrn pokládal dobrých padesát kilogram t žký pojistný blok zámku. A první jednotky nep átel se p ipravují k výsadku na Diamant. Zp sobil jsem jim ztráty – John ho zastavil víc myšlenkou než subvokálním p íkazem. M žeš ho odposlechnout? Ne. Používá kódovací protokoly za hranicí mého chápání. Tak jich aspo zabij co nejvíc. Rozkaz, pane. Další ocelový blok vyklouzl ze svého lože, jako by ho vytla ily dosud uzam ené pružiny. Robov s uspokojením p ikývl. „Jsme ze t í tvrtin hotoví.“
173
„M li bychom odtud co nejrychleji zmizet,“ pokra ovala ve svém monologu Clarette a snažila se rozhýbat svou „upgradovanou“ ruku. „Byl jsem zav en v podobné kobce,“ prozradil Robov, když zvládli další zajiš ovací mechanismus. Ob as museli spolu s Ková em použít veškerou svou sílu, aby t žké a masivn dimenzované za ízení zvládli. Major Ichigawa spolu se svými lidmi je p itom pozorovali ze svých cel. P epadové jednotky jsou uvnit , pro ezávají se první hermetickou bariérou. V domí, že se nep átelé p ibližují, i když zatím nevid ní a neslyšení, p sobilo na Johnovy nervy jako drát ný kartá . Ostatní však zatím znervóz ovat necht l. Zbran , porozhlédni se po zbraních, požádal JFK Zv davce. A munici. Pokud se odsud m li prost ílet, jeho zásobník by mu nemusel sta it. Máte je na dosah, celé hromady zbraní, pozemské i mar anské výroby, objevily se na virtuálu zbrojní specifikace. Kone n dobrá zpráva po hodn dlouhé dob , napadlo Johna. Kolik se jich na nás valí? V první vln p tapadesát, z toho t etina lidí. Tato skladba úto né vlny se používá p i o ekávaném tvrdém odporu a požadavku na decimaci nep ítele. Možná to nebyla tak dobrá zpráva, zm nil John názor a soust edil se zp t na práci. „Dakare, Kueve,“ promluvil nahlas major Ichigawa ke svým lidem. „Zajist te, aby se Framy choval p í etn , až se dostane ven.“ Ková chápal, že používá hlas jen kv li nim, lidem, mar anská soldateska spolu mohla komunikovat p ímo. „Je na hranici p í etnosti, že,“ zareagovala Kraminska. „Budeme muset být opatrní.“ „Spíš kus za ní, je to maximáln modifikovaný pilot a už p t let mimo lodní systémy,“ vysv tlil major. 174
JFK odemkl další pružinu. Lidé modifikovaní do té míry, že když je vytáhnou z ídících systém kosmické lodi, zblázní se. Tohle opravdu nebyl p íliš humánní sv t. „P t let,“ zamumlal Robov. „Já byl zav ený ty i a sta ilo mi to.“ „N kde v mar anském v zení?“ zareagovala Clarette. Jeho poznámka byla v souladu s tím, co k nep átel m Zem cítila. Už dokázala držet zbra ob ma rukama. „Ano, p ímo na Marsu. V kyborgovském transforma ním institutu. Zkoušeli m p ed lat v inteligentní autonomní nep eprogramovatelný bojový systém.“ Robov chytil ocelovou vzp ru, kterou bylo nutno vy ezat, aby se i poslední ást zámku poddala, a jednoduše ji vylomil. „Z ásti se jim to i poda ilo,“ zkonstatoval. „A pak vás zachránili a op t z vás ud lali lov ka? Tým Omega jedna? Ten se specializoval na záchranu rukojmí z mar anských katakomb,“ pokra ovala ve vyptávání a v novala p itom Ková ovi významný pohled. Jeho význam byl jasný: Nem lo cenu zachra ovat zr dy, které páchají takové v ci. M ížoví cel za alo vyjížd t vzh ru. Robov bez výrazu pozoroval výsledky své práce, John spíš krychloidního vojáka Framyho. Neviditelná snaha jeho druh na n j jakýs takýs uklid ující vliv m la, nenarážel do st n, pouze si pro sebe n co v tém ultrazvukovém pásmu na hranicích slyšitelnosti pískal. „Ud lali ze m lov ka?“ zeptal se Robov sám sebe. „Možná áste n . A nezachránil m tým Omega ani žádný jiný Pozemš an, ale tady major Hernand Ichigawa.“ Jmenovaný vystoupil z cely, byl ješt o hlavu v tší než Robov. „Vojáci by nem li být v dob míru v zn ni,“ ekl klidn . „A v žádné dob by nem li být mu eni,“ navázal Pozemš an. „A nikdo je nesmí nedobrovoln m nit ve stroje a nutit bojovat proti svým,“ ekli oba sou asn . Friedman se st ídav nechápav dívala na jednoho a na druhého.
175
„Tohle d lali jen Mar ané! Se vší tou jejich kyborgiza ní technikou! Nebudete jim p ece pomáhat jen proto, že jeden zkurvysyn vám pomohl proti jinému!“ vyp nila. „A co si myslíte, že je tohle?“ nazna il Robov okolní prostor. „Oby ejné v zení? Sundejte si klapky z o í. Tohle je supertajný komplex na výrobu vojenských automaton s lidskou bází, které nebude možné snadno zlikvidovat prost edky elektronického boje, jak se to dá ud lat s ist komputerovými systémy. Je tady všechno, proti emu jsme bojovali. A pokro ilejší. Vylepšené o technologie odjinud, díky naší pobo ce Agentury.“ Barman míchající lidské emoce vykouzlil ve tvá i Clarette Friedman komplikovaný koktejl z ned v ry, nenávisti a zmatku. Pronikli druhou hermetickou bariérou. „Musíme se ozbrojit. Všichni. A pokusit se uniknout do údržbá ské sekce k zásobovacím lodím!“ p erušil JFK debatu. „ as b ží.“ „Aniž bych oponoval vašemu velení, navrhuji zm nu plán , kapitáne,“ obrátil se major Ichigawa na Ková e. „Nejprve jim pustíme žilou a až potom se pokusíme utéci. Souhlasíte?“ John zaváhal. „V tuto chvíli máme proti sob p ibližn sto dvacet postupujících výsadká . A t etí vlna práv p istává,“ ode etl JFK údaje poskytnuté Zv davcem. Robov se najednou za al usmívat. „To skoro ani není fér,“ ekl jen pobaven . „Pokud dostaneme Frama do jakékoliv kosmické lodi, poskytne nám podporu i zven í,“ pokra oval Ichigawa a ekal na Ková ovu reakci. „Souhlasím,“ rozhodl se po bleskové konzultaci se Zv davcem. Mar anský major p ikývl. „Dakare, Kueve, Framy je váš úkol,“ za al úkolovat své muže. „Až ho splníte, poskytnete podporu tady kapitánovi. My ostatní se ozbrojíme se a vyrazíme, pot ebujeme se dostat do styku s nep ítelem d íve, než prorazí tvrtou hermetickou bariéru.“ 176
Do v zení najednou za aly najížd t automatické vozíky, obtížené nákladem zbraní nejr zn jšího p vodu, tvar , funkcí i výkonu. Hodn moc opravdu velmi ošklivých zbraní, napadlo Johna p i pohledu na dodávku. To jsem byl já, usoudil jsem, že máme málo asu, a poslal zásilku ze zbrojnice. Ková ovi se velení rozpadlo pod rukama, ale nevadilo mu to. Tihle muži znali svou válku a vypadalo to, že v dí, co d lají. Jeden vozík zastavil u n j, VR mu vyzna il díly kinetického pancí e, které pot eboval, aby nahradil chyb jící a poškozené. Taky další munici do jeho karabiny. Podobné pohyby d lal už mnohokrát. Stejn jako ostatní se p ipravil na velké zabíjení. Než dokon il ustrojování, zastavil se u n j Robov. Velký voják ov šený zbran mi a bojovým od vem, který ho zbavil i posledních stop lidskosti, už byl p ipraven. „P idám se k nim. Pat ím do první linie. Snažte se z stat naživu, kapitáne,“ doporu il mu Robov nakonec. „N kdo skrz nás projde. V tunelech se tomu nedá zabránit.“ JFK pouze p ikývl. „Bylo mi pot šením vás poznat,“ rozlou il se Robov a spolu s ostatními vyrazil poklusem do bludišt Diamantu. Ková ovi se role myši sedící na dn doup te bez dalších východ nelíbila, ale nem l na vybranou. „P esuneme se sem,“ ukázal svým zbylým a náhle mnohem nervózn jším spole ník m ve VR na map . Vybral velký výzkumný sál, který už jednou prohledával, podle údaj byly jeho st ny pancé ované, takže poskytoval krytí proti palb z okolí, systém zdviží byl napojený na další prostory pod a nad sebou. „Jste primitiv z minulosti, ni emu nerozumíte, pro bych vás m l poslouchat?“ št kl Vratny. „Klidn si z sta te tady,“ nabídl mu JFK. Dalších patnáct minut strávili otevíráním a zavíráním bezpe nostních dve í, p esunem na budoucí bojišt a rozmis ováním mikro idel, která jim m la poskytnout co nejlepší p ehled o situaci v nejbližším okolí. N kolikrát se jim zdálo, že 177
zaslechli st elbu, ale nebyli si jistí. Zato ventila ní potrubí už nep ivád lo istý vzduch, ale šedou sm s nasycenou pachem explozí a ho ících chemikálií. JFK si vybral prostor mezi dv ma kuželovými pyramidami vypl ujícími st ed sálu, p ed sebou m l chodbu, kterou budou s nejv tší pravd podobností nep átelé postupovat. Panwer a Clarette mu hlídali boky, na Vratného moc nespoléhal. Sta ilo jen, aby nikoho nest elil do zad. Jeho pohled na chvíli p itáhla ervená ocelová kryogenní schrána povalující se na zemi. Všiml si jí už p i své první prohlídce a znovu si uv domil, že sem nepat í. Vypadala prost p íliš luxusn . Možná ji m l už d ív prozkoumat, te nebyl as. První, nejvzdálen jší idlo signalizovalo pohyb, pak se odml elo, bu ho zlikvidovala ruši ka, nebo na n j n kdo jednoduše šlápl. Dva lidé a dva stroje, informoval ho Zv davec. JFK už znal p ístup, na jehož základ se vojáci sdružovali do smíšených lidsko-strojových tým . lov k m l k dispozici kontrolní mechanismy, které uplat oval v p ípad elektronické diverze, a takticky celý postup ídil. Prstem ukázal, odkud mají ekat útok, a nazna il, a si všichni zkontrolují dýchací automatiky. Vzduch už za ínal být jedovatý. Virtuál zobrazoval siluety úto ník procházejících kolem, zdálo se, že sál minou, JFK však z analýzy jejich p edchozího postupu v d l, že to není pravda. Nenechávali žádný prostor za sebou nezkontrolovaný. Zm nil druh munice, namí il na st nu a vyst elil do mezery mezi druhého a t etího. Granát se podle naprogramování protavil skrz ocelovou p ekážku a teprve za ní explodoval: aerosolová nálož zm nila koridor v ohnivé peklo, tlaková vlna poškodila ventila ní systém, vzáp tí sprinklery zaplavily chodbu vodou. Jeden, druhý, t etí šli k zemi. tvrtý se náhle objevil ve dve ích, dv pod sebou umíst né hlavn chrlily projektily. John se instinktivn p ikr il, palba ustala, okamžik p ebíjení. Vykoukl, spat il sv j deformovaný odraz ve stínítku helmy nep ítele, druh munice p epnul jen desetinu sekundy p edtím, než zmá kl spouš . Vyst elili oba sou asn . 178
Záblesk palby z hlavní z bezprost ední blízkosti vyst ídala temnota. Pak nad sebou spat il ustaranou tvá Eleonory Kraminské, pochopil, že krev, kterou je zamazaná, pravd podobn není její. Zatáhla ho pod jeden z p ístroji obtížených pult . Ohlušující st elba mu zn la rovnou za hlavou. „Jak jsme na tom?“ „Ležte, vytahuji vám z hrudníku st epiny.“ Jak to vypadá? V dalším okamžiku mu Zv davec zobrazil infografiku. P vodn byli obklí ení, ale on svým zásahem a pozd ji Panwer, který vylezl šachtou o podlaží výš a pak zasypal zadní p ístupovou chodbu granáty, oslabili nep ítele a vykoupili jim trochu asu. Bojovalo se i na spoust ostatních míst v Diamantu. Hlavn o reaktorové jádro, o p ístup k údržbové a technologickozásobní sekci s doky. Všechno krom virtuálu bylo zast ené hustým dýmem. Robov a Mar ané jim p sobí velké ztráty, víc než v p vodních chodbách se pohybují v koridorech, které si sami razí. Ze dve í se vyno ilo béópé ko, muselo p ijít úpln z jiného sm ru, než hlídali Panwer s Clarette. Stroj m l st elnou zbra . Ková strhl Kraminskou stranou p es sebe, pistoli m l našt stí stále v pouzd e. P ímo vleže ji uchopil obouru , hned napoprvé trefil šasi, to sta ilo, aby dlouhá dávka skon ila ve strop místo v n kterém z jeho spolubojovník . Druhou kulkou trefil hlavu a t etí šla do stejného místa. System down, p epsal Zv davec ztuhlý stroj na VR zprávou. Najednou se propadl strop. Ne propadl, vzhledem k rychlosti musel být stržen, došlo Ková ovi okamžit . P i kotoulu stranou si otev el polovinu ran, které mu p ed okamžikem doktorka zašila, ale dostal se k n emu, co vyhlíželo jako protiletecký kanón. Zbra musela pat it n kterému ze stroj , které v dob jeho bezv domí vy ídili Panwer s Clarette. Na troskách rozt íšt ného stropu stálo ty nohé ty ruké monstrum, v každé um lé kon etin jednu zbra – pulzní karabina, automatická kinetická puška, granátomet a plamenomet, rozpoznal. Uv domil si, že 179
stv ra vznikla spojením dvou nadm rn pancé ovaných bipedálních ozbrojených pr zkumník . Stiskl spouš , nic se ned lo, strojový pavouk zamí il každou ze svých zbraní na n koho jiného. Kone n se kanón rozje el, adheze podrážek nesta ila a zp tný ráz p imá kl JFK na st nu. P esto dál držel spouš , dokud se stroj nezm nil ve zm spasmaticky se zmítajících trosek. Vzduch v sále ješt víc zhoustl, na istém vizuálu už nebylo vid t tém nic, alespo se po ohlušující kanonád rozhostilo ticho. Panwer se nap l omrá en vyhrabal z hromady trosek, stejn tak Clarette, Vratny vykoukl z úkrytu mezi ocelovými sk ín mi. Všem jim tekla z uší krev, Ková tušil, že na tom bude stejn , bolest ale necítil. „Doktorko? Eleonoro Kraminska?“ zak i el, vlastní hlas slyšel jen jako šepot. „Doktorko!“ „Tam je,“ ukázal Panwer. JFK sko il k místu, kam ukazoval, a odhodil p evrácený st l. Ležela na zádech, hrudník poznamenaný adou pr st el , ze kterých prosakovala r žová p na. Stroj p ece jen sta il vyst elit… „Co mám d lat? ekn te mi, jak vás mám zachránit“ Zmocnil se jejího léka ského kuf íku. Ona nesmí um ít, ona ne, b želo mu hlavou. Ona sem p ece nepat ila! „Potrhal jste si rány,“ její slova víc odezíral, než slyšel. „Vypadáte jako hrdina ze špatného ak ního filmu,“ dokázala se ješt usmát a úsm v už jí na rtech z stal. Pro vždy umírají ti, co si to zaslouží ze všech nejmén ? John Francis Ková zkamen l nad mrtvou ženou, už zbyte né léka ské vybavení stále v rukou. „Je mrtvá,“ vytrhl ho z prázdnoty Vratny. ítí se na vás další vlna, vypadá to, že mají o tuhle oblast enormní zájem. JFK si na emen p es rameno dal pulzní karabinu a postavil se; p ed ním pokryté prachem, úlomky oceli a dalších materiál už leželo pouhé chladnoucí t lo. Musel se postarat o ostatní. „P esuneme se jinam,“ rozhodl bez váhání. 180
To už slyšeli praskání trosek pod t žkými kroky dalších úto ník . Jsou blíž, než jsem ekal. P ipravte se. Optické senzory a všemožná jiná idla byla minulostí, srdce Diamantu se víc a víc podobalo zni ené spálené pustin . JFK zvedl kanón a vyrazil pr rvou ve st n do p edchozí místnosti. „Napadnu je zezadu. Vy se p esu te sem,“ vyzna il na VR. Uv domil si, že už na sob nemá nepr st elný komplet a stále z n j odkapává krev z množství jen áste n zacelených ran. Bylo mu to jedno, smrt íhala na každém kroku, vykrvácení bylo to poslední, s ím si d lal v tuto chvíli starosti. Rozbitými st nami se dostal až o t i sály dál a za al se vracet chodbou, po níž jen n kolik desítek sekund p ed ním krá eli nep átelé. Zatím se nebojovalo. Zatím ne. Za oblou k ivkou st ny spat il dva muže s helmami op enými o sebe, z ejm n co konzultovali a necht li být za žádnou cenu odposlechnuti. P ed nimi se ty ily nehybné konstrukce bojových robot . John krá el stále stejným tempem. Stiskl spouš . Dostal se až tém k nim, když si ho kone n všimli. Stále trp liv ekal, až se monstrózní kanón probudí. Chlap vlevo, byli to skute n lidé, bleskov sáhl po zbrani na ramenním popruhu, dávka prokousala podlahu p ed Ková ovýma nohama, druhý namí il pistoli. O n co pomaleji, ale p esn . JFK vnímal erné ústí p ed sebou, ukazující rovnou na jeho rozervanou hru . Jenomže to už vyst elil kanón. Kakofonie zvuk ho op t ohlušila, tady na chodb ho podrážky udržely na míst , vid l roboty padající a unikající zdrcující palb , sou asn n kde vp edu propukla bitevní v ava, to nep átelé zaúto ili na Panwerovy pozice. JFK držel spouš , dokud z stávaly v zásobníku n jaké náboje. Ztráta tlaku, Diamant dehermetizován! doplnil Zv davec houkání sirén vysv tlením. Tlak sice poklesl, ale dým zhoustl o kou z etných požár , které už protipožární systémy nesta ily zvládat. Viditelnost se všude snížila na pouhých pár metr . 181
John p ikr en postupoval vp ed, bral si zbran , které našel na zemi, a používal je, dokud st ílely. Jednou nebo dvakrát se o n j ot ely kulky, ale doprovázelo ho št stí t ch, kte í se nebojí um ít. Kone n už s prázdnýma rukama p elezl p es ocelové harampádí blokující poslední zákruty chodby a dostal se k ostatním. T i béópé ka práv ovládla prostor, Panwer stál p ed jedním z nich. Stroj byl viditeln poškozený, ale muž už nem l žádnou zbra a jedna ruka mu zchromle visela podél trupu a cr ela z ní krev. Clarette Friedman elila dalšímu stroji, v ruce pouhou pistoli. Zmá kla spouš , ale uzáv r jen cvakl na prázdno. Zazn lo ch apnutí podobné puknutí kokosového o echu. Panwer šel k zemi, jeho hlava protékala mezi prsty manipulátoru. Druhé béópé ko se natáhlo po Friedman. Mezi sk ín mi se stále ukrýval Vratny, vypadal v po ádku a byl ozbrojen. „St ílej!“ za val JFK. „St ílej!“ Sám se vrhl po pulzní karabin na zemi p ed ním, dokázal ji v kotoulu sebrat a v dalším okamžiku už pálil po t etím pr zkumníkovi. Zasáhl, sou asn zbra v jeho ruce explodovala. Natáhl se po ervené kryoschrán povalující se opodál a bez p erušení pohybu, s maximálním švihem, ude il do nohy stroje p ed Clarette, tím jí vykoupil pár sekund. Ocelová schránka zarezonovala, jak praštil do robota podruhé. Další ranou odrazil rotující keramický kotou univerzální eza ky a poda ilo se mu vzdálit se až za pult. „Pro sakra používají takové zbran ?“ napadlo ho odtažit . Stroj proskenoval okolí. Vratnyho nechal na pokoji – zbra zahodil nebo schoval, Clarette byla bez st eliva a na kraji svých sil. Vyhodnotil Ková e jako hlavní zdroj nebezpe í a zamí il k n mu. „St ílej!“ snažil se John probudit Vratnyho. Ten jen vrt l hlavou a snažil se co nejvíc zapasovat mezi ocelové sk ín . John pochopil. Ale nevzdával se.
182
„Chcípni, šmejde,“ snažil se tvrdohlav a marn zni it stroj erveným kontejnerem, jen však oddaloval nevyhnutelné. Žádná další zbra v dohledu… Uklouzla mu noha, skon il na zádech, béópé ko se k n mu sklonilo, ezný kotou se pohotov rozje el, ze schránky vyk ísl snopec jisker. „To by sta ilo!“ pánovitý ženský hlas zp sobil, že stroj p estal úto it a ohlédl se po jeho zdroji. V dalším okamžiku ho n co smetlo stranou, z stal po n m jen pr st el pancé ovanou zdí laboratorního sálu.
183
RENEGÁT Ková se ot esen postavil. Možná za ínal trp t halucinacemi. Uprost ed zkázy stála žena v sukni nad kolena a rozepnutém projmutém saku, které odhalovalo štíhlý pas a pevná adra. Dojem nepat i nosti dokonale dokreslovaly vínov ervené lodi ky na vysokém podpatku. Vlasy m ly jinou barvu i st ih, než si pamatoval, p esto ji poznal okamžit a v d l i, že to práv ona vystupovala na záznamech z p epadených agenturních bází. Baronka Amélie von Techlowitz, žena a dokonalý bojovník v jednom, stejn krásná jako nebezpe ná. A k n mu osobn , uv domoval si, nechová ani trochu kladné pocity. „Hned na za átku m mohlo napadnout, že za n ím takovým budeš stát ty,“ ekl tiše. Plop. V d l, že mu te n kdo stojí za zády, technologie malých optimalizovaných prostorových skok dovedená k dokonalosti. O chvíli pozd ji se zhmotnil i doprovod Amélie kousek za ní. Všichni v t žkých vojenských kompletech, vyzbrojeni, aby drželi krok s vojáky Agentury a jejich robotickými partnery. Nebo spíš aby jim dali ádn za vyu enou, opravil své hodnocení. „Ten kuf ík, prosím,“ požádala ho. V mžiku sekundy pochopil, že práv na n m jí záleží, kv li n mu tady byla. Co se v n m asi skrývalo? JFK jí ho váhav podal, místo ní si ho však vzal jeden z lidí z jejího doprovodu. „Ty se Agentu e mstíš? Za to, co ti ud lala? Co jsem ti já ud lal?“ zeptal se váhav . Dokázal si p edstavit, že ji taková otázka roz ílí až k nep í etnosti. A všechny prsty na spouštích v širém okolí poslouchaly jen ji… Zeptat se ale musel. „Vždy jsi m podce oval, pomsta m nezajímá…“ Clarette sledovala rozhovor mezi ním a neznámou ženou s fascinovaným zájmem. Vratny te vystoupil ze svého úkrytu a nepokryt zíral. 184
„P išlo by mi logické, že se mstíš. A ada p epadených bází, padající hlavy zodpov dné za bezpe nost… to by t mohlo uspokojit.“ „Malý p ízemní John Francis Ková , který nikdy nem l žádná p ání a pouze a jen sloužil svým pán m,“ ušklíbla se. Byl by to hezký obraz, napadlo ho. Amélie uprost ed zkázy. Ta p edstava se mu líbila, možná za to mohlo jeho zran ní a fyzické vy erpání. „To jste vy, vy!“ nevydržel to Vratny. „M l jsem za ídit, aby se k vám nep iblížil ani na dohled!“ „Sama jsem sem p išla, nem jte starosti,“ v novala agentovi pohrdlivý pohled. „A já jsem zvyklá získat to, co chci. A ty víš, co chci, nebo ne?“ obrátila se najednou šeptem zp t na Ková e. Te byla smrteln nebezpe ná, had p ipravený zaúto it p i sebemenším impulsu. „Myslím, že ano,“ p ipustil JFK, sou asn zu iv p emýšlel. Amélie von Techlowitz, d ív jší agentka, p išla o tolik jako žádný jiný lov k na sv t , ztratila dva kompletní životy, dva sv ty… A mohla toho chtít práv tolik. Ale co konkrétn ? „Chceš nemožné, chceš zp t Franka Boormana,“ risknul to, „ale ten je mrtvý. Vid l jsem ho, oba jsme ho vid li um ít.“ „Hloupý opravdu nejsi a já bych to o tob ani nikdy ne ekla,“ zavrt la hlavou. „Jen se prost po ád plazíš v prachu, místo abys vzlétl k obloze.“ Odml ela se a rozhlédla po spáleništi okolo. „Ne v prachu, ale v tom nejhorším smetí a špín ,“ up esnila. „Frank byl kyborg a p edtím, než kv li tob … do asn ukon il svou existenci, podstoupil množství upgrad , které ho u inily t žší zabít, než si ty dokážeš jen p edstavit,“ pokra ovala tiše a soust ed n . T eskl výst el, náraz srazil Ková e k zemi. Rameno, dostal to do ramene, identifikoval bolest. „Nezabíjejte ho!“ U Vratnyho už stál jeden z Améliiných ozbrojenc a držel pistoli. 185
„Nelitovala bych, kdyby t trefil lépe, ale… ne každý umí st ílet,“ pokr ila rameny. „Už t napadá, pro jsem p epadávala báze?“ JFK bojoval s návaly nevolnosti a svíral si krvácející rameno. Nem l daleko ke ztrát v domí, v poslední dob toho na n j bylo p ece jen moc. „Cht la jsi oživit Boormana,“ dovtípil se. „Ano, mám jeho hlavu. Op t,“ ukázala na kryogenickou schránu. John si rychle opakoval všechno, co o jednotlivých p epadeních agenturních bází v d l. „Používala jsi velmi zvláštní technologie, n kdo ti musel pomáhat, s n kým ses musela spojit,“ procedil skrze za até zuby. „Musela jsem, tak jako už mnohokrát p edtím, protože sama bych nep ežila. Nabídla jsem své služby tomu, komu jsi ty v mém sv t ud lal áru p es rozpo et.“ „X-Hawk!“ „Je jich víc,“ mávla rukou. „Tenhle je docela v pohod , dá se s ním vyjít víc než s p vodním vzorem. Nabídl mi, po em jsem toužila. Ale to, co cht l za Frankovo oživení, se mi necht lo slibovat. P išlo mi to moc. To se týká vás,“ podívala se na Vratnyho. Agent nervózn zavrt l hlavou: „Nevím, o em mluvíte. Jsem tu z jediného d vodu. Naše kontrarozv dka analýzou vašich in usoudila, že se d íve nebo pozd ji objevíte v našem sv t . A vzhledem k tomu, že um lé inteligence požadovaly na vyšet ování p epadení práv Ková e, necht li jsme, aby vás sledoval až k nám a ud lal ze všeho paseku, jak to on v tšinou d lá. M l jsem za ídit, aby za žádnou cenu neovlivnil naše vlastní budoucí plány.“ JFK chápal každé druhé slovo. „Pro bys cestovala do jejich sv ta? Jaké jejich plány? Co cht l X-Hawk?“ položil sérii otázek a zav el o i, aby se vypo ádal s bolestí. Nebyl to istý pr st el, zásah musel poškodit kloubní hlavici. 186
„Jejich soukromé plány jsou mi šumafuk,“ ušklíbla se. „P epadala jsem báze s nejlepším technickým vybavením v oboru kyborgizace. Ale zpo átku jsem si netroufala na ty nejvyvinut jší, m la jsem strach z jejich technologie. Sv t tohohle t esoucího se chlápka byl jednou z mých plánovaných zastávek, pokud bych neusp la d íve. Tady, tady se mi to málem poda ilo. Mají tu všechno pot ebné, na úrovni vyšší než je b žné ve sv tech dvacátého sedmého století. Frank mohl být op t na živu, kdyby…“ odml ela se. „Hlídkový oddíl vnit ního jádra, tajných laborato í,“ odhadla stále naslouchající Clarette. Amélie na ni úkosem pohlédla a p ikývla. „Nev d la jsem o nich, jejich existence byla tak utajená, že nefigurovali v žádné z agenturních databází. P epadla nás práv ve stádiu Frankovy replikace a downloadu. Sama jsem byla zran na a málem tu z stala, protože jsem cht la za každou cenu zp t jeho hlavu. Bohužel je nyní definitivn poškozená,“ zakon ila tém neslyšiteln . „Chci jeho t lo poh bít.“ JFK se pokusil dát si dv a dv dohromady. „Takže jsi s kyborgovskou replikací neusp la a te hodláš obchodovat s X-Hawkem. To je šílenství!“ zavrt l hlavou, ale hned toho nechal, protože bolest byla nesnesitelná. „Nikdy ti nedá, co chceš, vždy má v záloze úskok, každý pak lituje, že se s ním zapletl.“ „Narážíš na svou zkušenost s Nikitou Bernstein?“ usmála se Amélie ironicky. „Nemyslím, že by si st žovala.“ Johna napadlo, kolik toho vlastn ví. Leží p ed ní i celý jeho život jako na dlani? „Myslím, že nadešel as obchodu, že, agente,“ obrátila se na Vratnyho. Její slova ho b hvípro vyd sila. „Schyluje se k válce, k velké interrealitní válce, všechny naše modely to potvrzují,“ vychrlil. „Jde nám jen o izolaci, o pár set let subjektivního asu bez kontaktu s jakýmkoliv okolím! Nic víc!“ 187
Ková se snažil navzdory bolesti p emýšlet. Op t machinace na nejvyšší agenturní úrovni, docházelo mu. Podobn jako se to d lo tady, kde se do sv ta importovala technika, jen aby Agentura pomohla v konfliktu jedné stran . Ucítil v ústech podivnou pachu , ale možná to byla jen krev z jeho vlastních útrob. Amélie natáhla ruku, jeden z jejích lidí jí do ní bez rozkazu vtiskl chirurgický skalpel. „Parchanti, potrpí si na tyhle blbosti,“ zakroutila hlavou a lehce se ízla do tvá e a pak ješt jednou, až vytvo ila ornament stylizovaného X. „Jsem p ipravena obchodovat,“ ekla hlasit a nechala krev stékat. „Doufám, že nebudu mít jizvy, to by ho mrzelo,“ ucedila. JFK se pohodln ji op el o st nu, v d l, že vstát stejn nedokáže. „Agente Vratny, ráda bych se s vámi rozlou ila. Z mé strany to není nic osobního a doufám, že ani z vaší. P edpokládám, že se naše cesty už nesetkají,“ obrátila se na staršího agenta. Nabídla mu ruku k pozdravu na rozlou enou a ješt mu nastavila tvá , aby pochopil, že ji má políbit. Naprosto vykolejený poslechl. „P edpokládám, že máte p ipravenou únikovou cestu?“ Zmaten p ikývl. „V tom p ípad ud láte nejlépe, když zmizíte. Pot ebujete-li doprovod do n jakého ur itého místa, mí lidé vám ho poskytnou.“ Vratny se rozhlédl, dal si p itom pozor, aby se nest etl s pohledem nikoho z p ítomných. Potom beze slova odešel doprovázen dv ma z Améliiných muž . John by rád v d l, zda se opravdu dostane dom , nebo jeho t lo pohodí do studeného vakua. Byla to ale Améliina hra… Framy ušt d il Hambairnymu pár ošklivých zásah a Robov s Mar any úto níky zdecimovali. Zdá se, že boj ustává. Nemáš n jaké objasn ní toho, co se d je tady? cht l v d t John. Bohužel, nesnažil se vykrucovat Zv davec.
188
N kdo zaklepal na ocelovou, na mnoha místech skrz na skrz prost ílenou st nu. Amélie svým lidem nazna ila, a dají zbran dol . Vešel vysoký muž v plášti. M l velký, skobovit zahnutý jest ábí nos, o i prodchnuté až nep irozeným sv tlem, zjizvenou tvá . X-Hawk, nebo n jaká jeho verze, poznal ho okamžit JFK. Copak tady se všichni p epravují hyperprostorem, jako by to byla ta nejjednodušší v c na sv t ? „Baronko? Slyšel jsem správn , že jste odhodlána uzav ít náš obchod?“ „Nic jiného mi nezbývá. P ive te mi Franka a ud lám, co chcete.“ „Jen tak? Bez záruk?“ X-Hawk se usmál a Ková musel p ipustit, že ten muž, pokud to byl stále ješt lov k, v sob má n co uhran ivého. „Máte mé slovo, hrab ,“ odpov d la Amélie bez váhání. „V tom p ípad jsme dohodnuti.“ Z chodby zazn ly t žké kroky, JFK by p ísahal, že tam ješt p ed chvílí nikdo nebyl. Dva muži v n em evokujícím plynové masky z první sv tové války p ivád li obrovitého ernocha v masivních ocelových poutech. Ješt siln jší m l na nohou. Frank Boorman. John se zachv l. Co proboha použili, aby ho znovu p ivedli na sv t? Jaké p írodní zákony porušili, kolik sv t zni ili? Které peklo otev eli? Za ínal mizern vid t. „Nebude to stejný Frank, nebude,“ slyšel se šeptat. Boorman, nebo co byl za , mu v noval sv j typický úšklebek, i když možná o poznání tvrdší, pak se cele soust edil na Amélii. Sta il mžik a JFK v d l, že pro ni je to ten pravý Frank Boorman. Muž v poutech ji miloval takovou, jaká byla. Mezitím se vrátila dvojice, která odvedla Vratnyho. „Otev el si portálové okno. Dle našich údaj je doma,“ podali hlášení. „Hrab ,“ obrátila se Amélie na X-Hawka, „do n kolika dn získáte kontrolu nad lidmi z agenturního vedení dle vašeho 189
seznamu. Cizopasník za al r st a brzy bude p ipraven k rozmnožování.“ „Bylo pot šení obchodovat s vámi, baronko,“ uklonil se XHawk. „Zde jsou klí e k pout m, a nemusíte hledat v místní díln . Je tu docela nepo ádek.“ Podal Amélii jediný, st íb it lesklý klí ek, uklonil se a odešel zp t na chodbu. Jeho kroky po chvíli utichly. John Francis pozoroval Franka Boormana, Amélie naopak Ková e, svého milence podv dom držela za ruku. Sám Boorman upíral pohled na pyramidové za ízení, jako by v jeho o azeném a st elami ohlodaném povrchu mohl spat it sám sebe. „Možná jsem ti lhala, Ková i,“ ekla náhle Amélie. „Možná mám po ád chu t zabít. A není tu nikdo, kdo by mi v tom mohl zabránit. Nezkoušejte to, madam, nebu te hloupá, on za to nestojí,“ kývla na Clarette snažící se dostat blíž k automatu pohozenému na stole. Boorman, aniž by odlepil pohled z bodu n kde nad Ková em, se k Amélii sklonil a n co jí zašeptal do ucha, potom ji políbil. Chvíli nad tím p emýšlela, potom p ikývla. „Ve tvém zájmu bychom se nem li už nikdy potkat, Johne Francisi Ková i,“ ekla nakonec, oto ila se a ruku v ruce s obrovským kyborgem odešla, následovaná svými lidmi. John se unaven op el o st nu. Nové zprávy od Framyho. Hambairny je tak poškozen, že se pravd podobn nedokáže vrátit k Zemi, Robov vyzval úto níky ke kapitulaci, oznámil další vývoj situace Zv davec. Než sta il JFK zareagovat, zastavil ho vyd šený k ik Clarette. Ukazovala na n co za ním. P evalil se na b icho a spat il, jak se pyramidová stavba otevírá a z vnit ního prostoru vystupuje nahý erný muž – kyborg Frank Boorman. „Jak dlouho už tam jsi?“ vzmohl se na otázku John. „A jak ses tam dostal?“ „Probudil jsem se p ed pár minutami. ekal jsem, jak to dopadne. Kdybych se objevil p ed asn , mohlo by to vyhrotit situaci.“ Sklonil se k Johnovi a mrkl na Clarette. 190
„V ím, že se vám líbím, ale nemohla byste mi p inést ten léka ský kuf ík? Ošet ím téhle stárnoucí m kotin t ch pár škrábanc . Pak t eba m žeme zajít na kávu. N kam…“ rozhlédl se. „A který z vás je ten pravý?“ Boorman se zamyslel, na okamžik se mu ve tvá i objevil výraz bolesti, ale rychle zase zmizel. „Amélie se spletla, když si myslela, že se má replikace nezda ila. Nedivím se tomu, málem ji tu zabili a unikla prakticky v komatu. Praví jsme,“ vrátil se k jádru otázky, „praví jsme oba dva. Te jen záleží na tom, kterou cestou se kdo z nás vydá.“ John si uv domil, že nezadržiteln ztrácí v domí. Že by p ece jen um el na vykrvácení? Alespo nebude muset Robovovi a ostatním vysv tlovat, jak se sem, na ob žnou dráhu kolem Jupitera, dostal velký nahý ernoch. Dolet l na k ídlech and l , byla jeho poslední myšlenka.
THE END
191
Tomáš Bartoš Autor zatím technicky nejpropracovan jšího eského science fiction románu – Žoldné i. Podle jeho vlastních slov m l být jeho první román i románem posledním. Nechal se však p esv d it k ú asti v populární sérii JFK, a proto je možné, že bude v publikování i nadále pokra ovat. Tomáš Bartoš je pseudonym, pod kterým se d sledn ukrývá. Má dv d ti, krom práce pat í k jeho koní k m jízda na kole, military technika, tení a v poslední dob i psaní v decko fantastické literatury.
192
Martin Stru ovský AGENT VINCENT VEGA: SLZY BOH Vincent Vega sed l se svým zam stnavatelem a spole níkem Hansem Braunem u stolu v hotelové restauraci a popíjeli víno. „Kdy se máme setkat s kupcem, Herr Braun?“ „Zítra ve 14:00, Herr Gebauer.“ Výborn . Zítra to kone n všechno skon í, pomyslel si Vega a pohlédl z okna. Nad Kapským M stem zapadalo slunce. „Je na ase jít spát,“ ekl Vega a ubrouskem si ut el rty. Zvedl se od stolu. „Dobrou noc, Herr Gebauer,“ pop ál Braun. „Dobrou,“ opá il Vega a odešel do svého pokoje. Prezidentské apartmá bylo p epychové. V jeho místnostech by se lov k snad i ztratil, v rozlehlé ložnici byla postel jen o n co menší než fotbalový stadion a v luxusní koupeln kombinované se saunou by se mohly konat výstavy moderního um ní. Vega došel do obýváku, z baru vytáhl vysokou sklenici a láhev šampa ského, kterou dal do nádoby s ledem, poté zamí il do koupelny. Do vany napustil horkou vodu, p esn jak m l rád. Pistoli, kterou nosil v poslední dob bez pouzdra zastr enou jen za opaskem kalhot, skryl pod dva složené ru níky. Zkušenost ho už nau ila, že je lepší mít boucha ku vždycky p i ruce. Naložil se do vany, otev el láhev, alkohol nalil do sklenice a napil se. Šampa ské krásn chladilo v ústech. S chutí alkoholu na jazyku se vno il do vzpomínek.
*** Byl krásný ervencový den. Vega trávil zaslouženou dovolenou na Bahamách. Spole nost mu d lala ernovláska jménem Sophie a oddávali se v hotelovém pokoji radovánkám. 193
Ozvalo se zazvon ní telefonu. Vinc m l chu na sprostou nadávku v e tin . Cht l se od krásky odtrhnout, ta ho však necht la pustit. „Milá ku, neber to,“ ekla. Snažila se ho p esv d it polibkem na krk. „Pus m ,“ požádal. Zvedl telefon. „Vego, omlouvám se za vyrušení,“ ozval se ze sluchátka hlas Ljuby Bytewské. „Nic se ned je, šéfová. Zrovna jsem relaxoval. Copak?“ „Vím, že máte dovolenou teprve t etí den, ale jde o Pavla Kuchara.“ Vincentovi se zablesklo v o ích. Pavel Kuchar byl jeho kolega a kamarád z Agentury. Párkrát si vzájemn zachránili životy a p ed p l rokem mu šel za sv dka. „Co se stalo?“ cht l v d t. „Víte, Vego, tohle je v c, která se špatn vy izuje po telefonu…“ „Tak už mi to ekn te!“ naléhal. „Je mi to líto, ale agent Kuchar je mrtvý.“ V tu chvíli jako by do Vince uhodil blesk. P ed o ima se mu vybavila Atentátnická mise, na kterou Agentura vyslala jeho a Kuchara. Byla to hodn nebezpe ná akce, ze které se málem nedostali. Vega si dob e pamatoval, jak mu tam tenkrát zachránil život. Pronásledovali je nacisté a on ran ného Kuchara odnesl na zádech zp t k fantomu. „Letím do ech,“ oznámil a sev el rty, aby nevyk ikl nenávistí a touhou po pomst . Pohlédl na Sophii – ekala, že budou pokra ovat. „Okamžit odlétám.“ Sophie po n m hodila láhev od šampa ského, málem by ho trefila. Našt stí se v as sehnul.
*** 194
Vega sed l proti Ljub Bytewské v její kancelá i. „Nem l jste jezdit, Vego,“ ekla. „V d l jsem, že to eknete. Agent Kuchar byl m j p ítel.“ „Jist , já vím. A navíc to byl dobrý agent. Je ho škoda.“ „Co Diana? Už to ví?“ „Samoz ejm , dozv d la se to pár hodin p ed vámi. Ovšem nem žeme jí íct skute nou p í inu smrti…“ „Jak zem el?“ Bytewská sáhla do šuplíku psacího stolu, vytáhla obálku a položila ji p ed Vegu. Vega ji otev el a na st l vysypal hr zné fotografie. Všechny zachycovaly roz ezané kusy mrtvého agenta. „Dorazilo to p ed ty mi dny.“ „Sem?“ „Ano.“ „Takže v d li, co je za .“ „To rozhodn .“ „Na em d lal?“ „Byl tajn nasazen v pašerácké skupin s názvem Panda, pašující magické artefaktní diamanty. Tušíme, že v tom má prsty X-Hawk. Kuchar to m l potvrdit nebo vyvrátit. A zabránit jim v prodeji.“ „Co jsou ty kameny za ?“ „Artefakty byly vytvo eny jistým arod jem a po jeho pádu ukryty do ty kout sv ta. Pokud by se znovu spojily, nastala by apokalypsa. V poslední zpráv od Kuchara také stálo, že se pašeráci chystají do africké buše pro poslední kámen.“ Vega p ikývnul: „Chci ten p ípad.“ „Vego, vra te se zp t na dovolenou. Povolám na to n koho jiného…“ „Ne, madam. Já ten p ípad p evezmu po Kucharovi. Dlužím mu to.“ „Vego, znám vás. Tohle budete brát jako osobní pomstu a jakmile najdete vraha, ud láte z toho jatka.“ „V te mi, prosím. Slibuji, že toho šmejda p ivedu živého.“ 195
„Dobrá tedy. Nechám p ipravit fantóm do paralelního sv ta D54. Stejn jako všechny náležitosti, pot ebné k akci.“ „D kuji, madam,“ odpov d l Vincent a zvedl se. „A, Vego…“ Agent se na šéfku podíval. „Bu te opatrný. Nerada bych šla na poh eb i vám.“ Vega se na ni usmál a odešel. Za t i dny dorazil do Jihoafrické republiky ve sv t , který si pojmenoval jako Diamantový. Poté se spojil s Hansem Braunem, šéfem Pandy. P ijal ho na základ perfektního krytí a falešných doporu ení od lidí, s nimiž se Braun znal.
*** Usrkl šampa ského, poválel vychlazený nápoj po jazyku a vychutnal si jemné perlení. Pono il se zp t do krvavých vzpomínek…
*** …krá eli africkou buší, ruce na spouštích loveckých pušek. M li d vod k obez etnosti, za posledních pár dní jim lvi zabili p t muž . Vegu takové chování šelem p ekvapilo. Možná byly k n emu takovému vycvi eny. Na druhou stranu, tohle pro n j byl zcela cizí sv t a on nev d l, zda to tu není normální. Výprava se zastavila, aby si odpo inula. Hans si sundal ze zad ruksak a vytáhl starou mapu. Rozložil ji a ve tvá i se mu objevil spokojený výraz. V d l, že jsou blízko úkrytu poslední slzy boh , jak kdysi sta í ekové íkali diamant m. „Už tam budeme?“ zeptala se jeho sestra Helena. „Vidíte támhle ty kopce?“ ukázal p ed sebe. Museli by být slepí, aby je nevid li. Vegovi se p i pohledu na n vybavila op t vzpomínka na atentátnickou misi. Ruka mu sjela k bo nímu pouzdru s pistolí. 196
Sta ilo by tak málo. Jen tasit a vyst ílet zásobník do Brauna. Se zbytkem skupiny by si poradil. Ne nadarmo je vycvi ený zabiják… „Egone, nechceš vodu?“ zeptala se ho Helena. Málem nezareagoval na své falešné jméno. „Egone…“ Ruka mu sklouzla z pistole. Vega pohlédl na Helenu a usmál se na ni. „Jasn , díky,“ vzal si od ní láhev s vodou. Než se napil, dlouho se na sebe dívali. Hádal, zda oba vzpomínají na to samé. Jejich no ní milování v ece, kde je mohl každou chvíli sežrat krokodýl. Kdo by na takový zážitek mohl zapomenout. Když jí vracel láhev, dotkla se ho prsty. „Jdeme dál!“ zavelel Hans. Ješt další dva dny jim trvalo, než prošli p es kopcovitou divo inu. Ale stálo to za to, z posledního vrcholku se jim otev el pohled na m sto ukryté v samém srdci buše. M sto bylo zapomenuté, skoro rozpadlé. Kdysi bylo jist krásné, jeho obyvatel m se v n m muselo žít jako v ráji. Prošli polorozpadlou bránou, u níž ležely lidské ostatky. Všichni se shromáždili kolem Hanse. „Te p jdeme támhle do toho chrámu,“ ukázal na základy rozbo ené stavby. Pod hromadou sut našli otvor do zem . „Já a Herr Gebauer p jdeme dovnit ,“ ekl Hans, zapnul baterku a vstoupil do temnoty. Ocitli se v dlouhé klikaté chodb , jenž se zdála být nekone n dlouhá. Vega musel jít kv li nízkému stropu shrbený. St ny pokrývaly pavu iny a malby s výjevy dávné historie obyvatel tohoto m sta. Na jedné z nich byla vyobrazena nahá dívka, nejspíš panna. Nad ní stál polonahý muž, jehož krk zdobil náhrdelník ze zví ecích zub . Kamenným nožem jí práv vy ezával srdce.
197
Kone n došli na konec chodby a ocitli se p ed zdí s obrovskou dírou veprost ed, obalenou obrovskou pavu inou. Braun jí prošel a na záda mu vlezli pavouci. „Hansi, st jte!“ ekl Vega a set ásl mu stvo ení ze zad. „Díky, Herr Gebauer.“ Vincent Vega p ikývl. Ocitli se v malé místnosti s vysokým kamenem postaveným uprost ed, a na n m ležel diamant. Vypadal p esn tak, jak Bytewská íkala. Braun se neohlížel nalevo ani napravo, šel rovnou ke kameni, aby si vzal to, pro co p išel. Vegovi se na tom n co nezdálo. Bylo to p íliš jednoduché. Šel však pomalu za Braunem. Hans sebral diamant. V tom se ozval svistot. „K zemi,“ za val Vega a srazil Brauna na zem. Chvíli se nehýbali a pak se oba zvedli. „Co to bylo, Herr Gebauer?“ zeptal se. „Otrávená šipka chránící diamant. Doufejme, že jich tu nebude více.“ „Díky za záchranu života.“ „Není za .“ Byla tma, na nebi nesvítila ani hv zda. Všichni sed li u ohn na kamenech a klábosili. Už se nemohli do kat co možná nejrychlejšího návratu do civilizace. Náhle se však ozval d suplný a bolestivý výk ik. Muži se okamžit chopili pušek. „Kde je Caloriny?“ zeptal se Vega. Muži pohlédli na prázdné místo u ohn . „Šel se vymo it,“ vysv tlil jeden ze sedících muž . „Pánové, rozd lte se po dvojicích a jd te ho hledat. Bu te opatrní, st ílejte na všechno, co se jen pohne.“ Všichni muži se zvedli od ohn , popadli pušky, baterky a vydali se prohledat okolí. „Z sta tady,“ ekl Hans Helen a dal jí svou pistoli. Calorinyho našli brzo. Byl roztrhaný na kusy. „Vypadá to na lva,“ ekl Hans. 198
„To nebyl lev, šéfe. Poznám útok lva a n co takového jsem ješt v život nevid l.“ Všichni se po sob podívali. Vega jim v o ích etl strach a hr zu. „Musíme TO najít a zabít d ív, než dopadneme stejn jako Caloriny!“ Vega šel spole n s Hansem. M l prst daný neustále na spoušti, p ipraven kdykoliv vyst elit. Nikde nikdo. Okolím se rozlehl ženský výk ik následovaný st elbou. „Helena!“ za val Hans a b žel zp t k táboru. Vega mu byl v patách. Helena ležela zcela bezmocná na zemi. Sápal se po ní tvor p ipomínající muže k íženého s netopýrem. Vega monstru sko il na záda. Poda ilo se mu ho od ní odtáhnout a povalil ho na zem. Ude il ho do obli eje. Stv ra jej však ze sebe odhodila. Vega odlétl o kus dál. Okamžit se zvedl, vytáhl pistoli a spole n s Braunem po n m vyst elil. St ely byly pro netvora smrtelné. Objevili se další. Jedna ze zr d let la p ímo na Hanse a srazila ho na zem. Netvor mu z kapsy vytáhl diamant a chystal se vznést zp t do vzduchu. Vega se rozb hl a sko il po n m, ale pozd . Dva to m li za sebou. Vegovi došly náboje, vyhodil zásobník, zasunul nový a st ílel dál. Nocí se nesly zvuky výst el doprovázené bolestným sténáním umírajících tvor .
*** Vega stále ležící ve van s prázdnou sklenkou v ruce se vrátil zp t do p ítomnosti. Zítra všechno skon í. Posledním krokem bylo zatknutí Brauna a Zeuse. Do koupelny vešla ernovlasá kráska. „Myslel jsem, že jsi unavená, Heleno,“ zašeptal. P istoupila k van , jednu nohu p ehodila dovnit . „A ty jsi unavený?“ odpov d la mu otázkou. Vega se po ní ml ky natáhl a p ivinul ji k sob . 199
„Uvidíme.“ Vincent Vega se probudil. Nást nné hodiny ukazovaly p l dvanácté – byla ješt spousta asu. Oblékl se, p es záda a rameno si natáhl kšíry s podpažním pouzdrem. Zpod postele vytáhl velký olov ný kufr se zámkem na íselný kód. Zadal správnou kombinaci, zámek cvaknul a Vega odklopil víko. Uvnit se nacházely zásobníky do browningu. Vzal je a str il do kapsy kožené bundy. Zkontroloval stav zásobníku v pistoli – byl plný. Vrátil jej zp t do zbran . Z kuf íku vytáhl tlumi a namontoval ho na ni. Nakonec ji zasunul pod levé podpaždí do koženého pouzdra. Poté sáhl po nejnov jším vynálezu profesora von Wondera. Byla to výbušnina v podob krabi ky Camelek. Aktivovala se otev ením krabi ky. Po spušt ní máte p t minut na únik, jinak vyletíte do vzduchu. Zav el a zamkl kufr a uklidil ho zp t na místo. Sebral z postele bundu a oblékl si ji. Vlasy si svázal gumi kou. Z kapsy vy al krabi ku Camelek. Poslední cigareta. Str il si ji do úst a zapálil st íbrným zippo zapalova em s vyrytým v nováním. Stálo na n m: Vincentovi od Diany a Pavla. Uklidil zapalova a krabi ku zahodil. Vyšel z pokoje. Oba sourozenci ekali p ed hotelem, na silnici stála erná limuzína s vrnícím motorem. Vegov pozornosti neušel kuf ík v Braunov pravici. „Pojedu svým Jaguárem,“ ekl Vincent Vega. „Ale no tak, Herr Gebauer! Tolik asu jsme spolu strávili a vy byste te jel sám? Tak to tedy ne! To byste m urazil.“ A to bych opravdu nerad, pomyslel si Vega s p átelsky nasazenou grimasou. Rukou zajel do pravé kapsy kalhot. Byl v ní mobilní telefon. Zmá kl spína na zadní stran krytu, ímž aktivoval za ízení, díky kterému pojede auto za ním. Vega a Helena sed li naproti Hansovi. P itulila se k n mu. V tom ho n co bodlo do krku. Pohlédl na Helenu – práv vytahovala z jeho krku injek ní st íka ku. Agent poci oval únavu 200
deroucí se na povrch. Helena se na n j usmála. Vnímal uspávací drogu kolující t lem. „Ty…“ Už to však nedo ekl. Upadl do bezv domí. Vincent Vega se probudil p ivázaný k jednomu ze sloup v jakési málo osv tlené hale páchnoucí rybami. „A, Herr Gebauer se už sta il vyspinkat,“ uslyšel Hans v hlas. „Nebo rad ji Herr Vega?“ Hans Gebauer stál p ed Vegou a mí il mu na hru . Musela to být Vegova pistole. Nepoci oval obvyklé tla ení v podpažním pouzdru. Helena stála hned za Hansem a ani nemukla. „Gratuluji, Herr Braun, zjistil jste mou skute nou identitu. Tak pro m taky nezabijete? A, já zapomn l! Nikde tu totiž nevidím motorovku!“ Braunovy rty se zk ivily do n eho vzdálen p ipomínajícího úsm v. Znenadání k n mu p istoupil a vrazil mu facku. „Nebude m urážet n jaká židovská svin , jako jste vy!“ ekl tichým hlasem. Hans se vrátil zp t ke své sest e. „Na co si to hrajete, Hansi? Doba Hitlera a náck už dávno skon ila!“ „S pomocí vznešeného lorda Zeuse op t nastolíme novou T etí íši. A to ve všech sv tech,“ ekl skoro vít zn . „Správn , Herr Braun,“ ekl neznámý muž blížící se k nim. Byl to šedovlasý vrás itý muž v tmavém obleku držící v ruce kuf ík. Vega hádal, že mu musí být n co kolem šedesáti. Na sv j v k byl však stále v dobré kondici. Vega si te uv domil, že Braun u sebe už kufr nemá. Ani Helena ho nedržela. Kde je sakra ten kufr? prolétla mu hlavou myšlenka. Stál u nich. Zeus sáhl do kapsy svého obleku a vytáhl z ní krabi ku cigaret. Jednu si str il do úst. Hans k n mu p istoupil a p ipálil mu. Následn Zeus krabi ku odhodil. „Herr Zeus,“ ekli oba sourozenci sou asn . 201
Zeus Helen políbil ruku. Hans p estal mí it na Vegu a sklonil pistoli k zemi. „Vincent Vega!“ procedil Zeus mezi zuby, jako by to snad byla odporná nadávka. „Vy ho znáte?“ zeptal se Braun p ekvapen . „Jist , m j pán p edpokládal dalšího agenturního muchala. Ale slavného agenturního ostrost elce Vincenta Vegu jsem vskutku ne ekal ani já. Jak jste ho odhalili?“ „Díky jeho spojce. Zabili jsme ji hned po vyzrazení všech informací,“ odpov d l. Zeus p ikývl. „Hej, ty nažehlenej parchante,“ oslovil ho Vega. Zeus na n j pohlédl. „Jo, s tebou mluvím. P edpokládám, že pracuješ pro XHawka?“ „Ano.“ „Tak ho ode m pozdravuj, krysu zbab lou.“ Zeus se na n j zle podíval. Chystal se n co ud lat. „Nep istoupíme rad ji k obchodu?“ navrhl Braun. „Ano,“ p ikývnul Zeus. Všichni t i odešli Vincentovi z dohledu. To byla p íležitost. Vega se za al vší silou mlít, zbyte n však plýtval silami, byl svázaný pevn . „Do hajzlu,“ zaklel nahlas. Vraceli se. Zeus p istoupil k Vegovi a namí il na n j dlouhý ukazovák, z n hož vyšlehly blesky. Vegovi málem vypov d lo srdce. Byla to bolest nad bolest. Takovou snad nikdy p ed tím nezažil. Zeus p estal sršet blesky. „Kde je ten diamant?“ zeptal se výhružným hlasem Zeus. „Na cest do Agentury,“ odpov d l s úsm vem na tvá i Vega. „Zabít!“ ekl Zeus, p ipraven k odchodu. „Pane, kam jdete?“ „Pro ten diamant. Bez n j je celá operace zbyte ná.“ S t mi slovy zmizel jako pára nad hrncem. Hans na agenta Vegu namí il pistoli. Helena vytáhla z kabelky Glock v dámském provedení. 202
„Hansi,“ oslovila ho. Braun se k ní oto il. Zazn l výst el. Hans zakolísal a upadl na zem. Helena došla k Hansov mrtvole, z kapsy obleku vytáhla švýcarský n ž. Po p ti minutách snažení se jí poda ilo p e ezat provazy. Osvobozený Vega políbil Helenu, vzal ze zem Browning a uklidil jej do pouzdra. Chytl ji za ruku a spole n vyb hli ven. P ed budovou stál Jaguár. „Nastup si,“ ekl a nasedl dovnit . Str il klí ky do zapalování, šlápl na plyn a vyjel pry . ítili se po silnici, oba ml eli. Vincent Vega pohlédl na sledovací za ízení zabudované uprost ed volantu. Byla to vlastn elektronická mapa Kapského M sta, po které se pohybovaly malinkaté bílé te ky. Mezi nimi byla jedna rudá, p edstavující Zeuse. arod jova te ka stála na nádraží. „Kdo zabil Kuchara?“ zeptal se Vega. „Zeus.“ Vega p ikývl. „Pro poslali tebe?“ zeptala se. „Pavel Kuchar byl m j kolega a kamarád.“ Byli tém p ed nádražím, když se rudá te ka ozna ující Zeuse dala do pohybu. Jeho vlak se rozjel. „Do prdele!“ zaklel Vega. Op el se o sedadlo a zmá kl jeden ze spína , ukrytých pod odkrytou plochou ru ního op radla. Pohlédl do zp tného zrcátka na strop . Práv se zm nilo v zam ova . Vega zacílil vysokou ze nádraží a stiskl spouš . Raketa rozbourala st nu. Rozjel se. Lidé kolem v ešt li a utíkali z cesty. P ipomínalo to ostrov plný lidí s hladovým žralokem kroužícím kolem. Helena se podívala na Vegu – m la strach. „Neboj.“ Vega se ítil za vlakem. „Jdu na to.“ 203
Zapnul autopilota, vylezl na st echu a ve vhodné chvíli sko il na zadní vagon. Procházel prázdným vlakem a neustále sledoval GPS navigaci na mobilním telefonu. Za známého tónu dokon eného hledání vstoupil do Zeusova kupé. Okamžit tasil pistoli. Zeus tleskl rukama – agentovi vypadla pistole z ruky. Cht l se pro ni ohnout, nebyl schopen pohybu. arod j ho n jakým zp sobem zmrazil. „Koukám, že se vám poda ilo p ežít, nakonec tedy zem ete mou rukou, stejn jako váš kolega. Jak dojemné!“ JFK se pokusil pohnout, ale nešlo to. „Dostal jsem chu na cigaretu a poslední mi došla ve skladišti. Nemáte náhodou?“ zeptal se a prohledal agentovi kapsy. Z jedné z nich vytáhl krabi ku Camelek. „Hele, má oblíbená zna ka,“ ekl, „zabiji chlapa kou ícího stejnou zna ku cigaret. Není to vtipné?“ Zeus rozbalil krabi ku a otev el ji. Za alo odpo ítávání. Vzít cigaretu si však už nesta il. Dovnit vstoupila Helena. Zeus vypadal klidn jen do té doby, než si všiml pistole v krás in ruce. P estal se smát. Helena zvedla pistoli a vyst elila. Kulka ho zasáhla do hrudi. Kouzlo pominulo. Vega se sehnul pro zbra . Zeus p ed sebe natáhl pravý ukazovák. „Na to ani nemysli!“ ekli oba a vyst elili. arod j se však nedal odradit, proud ní blesk sálající z ukazováku zasáhlo Helenu do hrudi a ješt ji odmrštilo dozadu. Kráska se ude ila do hlavy. Vega n kolikrát vyst elil; Zeus spadl na zem. Vega k n mu p išel, škrtl zapalova em a hodil ho po n m. Zeus umíral, olizován plameny. „Nashle v pekle, hajzle,“ pronesl t sn p ed tím, než opustil vagon. Agent Vincent Vega sed l v kancelá i Ljuby Bytewské. 204
„Gratuluji ke spln ní úkolu, agente Vego,“ ekla. „Díky, madam. Co se stalo s kamenem?“ „Dorazil v naprostém po ádku.“ „To jsem rád. Co jste s ním provedli?“ „Zni ili jsme jej. Rozhodn to bylo to nejlepší, co jsme mohli ud lat.“ Vega souhlasn p ikývnul. „Myslíte, že to X-Hawk zkusí znovu?“ „Jsem si tím jistá. Existují další možnosti zni ení metauniverza.“ „Je to všechno? M žu už jít?“ „Jist , m žete.“ Vincent Vega se zvednul ze židle a odešel.
THE END
205
V nování V nováno rodin za neustálou podporu, urovi ervenákovi za nakopnutí ke psaní a Ji ímu W. Procházkovi za tuhle velkou p íležitost.
Martin Sirius Stru ovský Narodil se 22. 1. 1989 v Jind ichov Hradci. Píše už od svých t inácti let, avšak Slzy boh jsou jeho první publikovanou prací. V roce 2007 za al psát pro sci-fi rubriku Neviditelného psa Sarden a od letošního roku p sobí coby zástupce šéfredaktora JFK Fans – fanouškovských stránek Agenta JFK. Od ervence letošního roku pro tento web píše p íb h na pokra ování s názvem Jizva, který je sou ástí projektu Další p íb hy JFK. Další autorovy texty naleznete na www.sirius.dobrodruh.net.
206
JFK FANS „Fanové si sv j sv t zaslouží!“ Co všechno na tomto fanouškovském webu nabízíme?
• Nejnov jší informace ze sv ta agenta JFK i mimo n j, rozhovory s autory, ilustrátory a dalšími, kte í stojí v pozadí. • Mapujeme „ iny“ autor , šmejdíme po internetu a p inášíme vám, co se kde šustne – recenze, lánky, ukázky a mnoho jiných zajímavých v cí. • Na našem webu najdete i ankety, tématické diskuse, ode ítání asu do dalšího dílu, hry a spoustu dalšího.
207
agent John Francis Ková 17
RENEGÁT Tomáš Bartoš ilustrace na obálce: Tomáš „sketchbook“ Jedno odpov dný redaktor: Milena Mat jková jazyková redakce: Zuzana Kupková grafická úprava: Jan Doležálek DTP: Petr Teichmann tisk: Sprint Praha Ve spolupráci s EF vydalo nakladatelství Triton, Praha/Krom íž jako svou 1185. publikaci v edici Trifid svazek . 297 vydání první 2008 ISBN 978-80-7387-166-6 www.agent-jfk.cz
Doporu ená cena 139 K
208