FANTASY SÉRIE!!!

1

agent

John Francis Ková

9

ZATM NÍ

Jan Hlávka PRVNí RYZE ESKÁ SCI-FI / FANTASY SÉRIE!!!

2

Copyright © Jan Hlávka. 2007 Cover Art ©Jan Dolážek, 2007 Design © Jan Dolžálek, 2007 Edition © 2007 All rights are reserved

3

Od: KlLLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranlátor EF báze HUMAN IV tech Komu: GODovi - Centrální Nad-inteligenci EF Subjekt: Agent John F. Ková Vyhrazení: Materiál nep ístupný lidem Agent John F. Ková :

Statut: p erušená rekonvalescence Rekapitulace: Velmi úsp šn vy ešil problém katalogizovaný pod názvem Kalibr .45, a to i p es nep edpokládanou indispozici Vincenta Vegy. Bohužel se dostal do st etu s globální v deckou politikou agentury - viz relokace zygonitem zmutovaných nedosp lých humanoidních jedinc do laborato í. Spole enská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavek Centrální Nad-ínteligence GODa: Ljuba Bytewská objevila a angažovala ve svém odd lení Dextera Whitackera, a to navzdory zápornému posudku psycholog . P ekvapiv se osv d il jak po v decké, tak i ak ní stránce. Prov it úrove sociální inteligence Bytewské - podle jejích posledních úsp ch sahá daleko za hodnoty posledního platného osobního profílu. Vztah Vincenta Vegy a Johna Francise Ková e se upevnil na úrove nemanipulovatelnou Agenturou (bez použití sofistikovaných drog tvrté generace), v terminologii polních psycholog je ozna ován termínem "na život a na smrt". Nutno uvážit p i dalším rozd lování úkol . Nikdy je nestav t proti sob ! Loajalita J. F. Ková e v i Agentu e umenšena. Vést v patrnosti a dále zkoumat.

3

Poznámka: P i dalším nasazování agentek na JFK brát v úvahu jeho zatím nevysv tlenou "psychologickou i sexuální afinitu" v i opa nému pohlaví. P i p ípadném dalším vyšet ování up ednostnit psychopatické nebo alespo psychologicky maskulinní typy agentek, aby byla zaru ena loajalita a spolehlivost s pravd podobností v tší než devadesát procent.

KILLER Poznámka: materiál není ur en do lidských rukou, mohlo by ovlivnit deformace kauzality.

4

"Te aromocmá chvíle no ní jest, kdy zejou h bitovy a samo peklo mor dýše v sv t, te vroucí krev bych pil a konal kruté dílo, nad nímž den by chv l se hr zou. Hamlet, III. 2.

PACIENT C 384 No ní m ra narazila na drát nou klec žlut zá ící žárovky a ve spirále spadla do klína muže sedícího na vypolstrované podlaze. Toho to zaujalo. Pokusil se natáhnout a dotknout se jí, ale marn , v utažené sv rací kazajce st ží dýchal. Se zna ným úsilím nakonec ohnul trup i ovázanou hlavu, aby na m ru dokázal aspo fouknout. Proud vzduchu ji shodil na zem, poda ilo se jí ale narovnat pošramocená k ídla a nejist vzlétnout k zam ížovanému okénku u stropu. Zmizela ve tm a v mužov tvá i se objevil nep ítomný úsm v. Jako by n kde hluboko litoval, že nem že ud lat totéž, ale nakonec jen op el hlavu O st nu a propadl se zp t do mlhavé, p íjemn teplé prázdnoty. Na chodb zatím ošet ovatel Pelc provád l rutinní obch zku. Noc byla klidná a slabý ev t ch pár magor , kte í se navzdory ko ským dávkám sedativ ješt drželi p i v domí, a už to znamenalo cokoliv, nemohl pohodu narušit. Pelc pro formu otevíral okénka pod chorobopisy zav šenými na dve ích a kontroloval obyvatele cel, v tšinou se jen váleli na podlaze, stejn jako vždycky. To mu vyhovovalo. Dávno už, je nepokládal za lidi, sta ilo mu, když žádného nenapadlo, aby si t eba pro zábavu ukousnul jazyk, protože kdo by asi uklízel ten binec ... Zastavil se i u cely s íslem 19, a tentokrát se dovnit díval déle. Zvláštní, ten chlap vypadal dost neškodn na n koho, kdo m l nad lat, takovou spouš . Když ho p ivezli, bl:íbolil n co o spiknutí, prý dozíral na 5

bezpe nost sv t nebo co, ale obvyklá dávka na uvítanou ho zklidnila bez problém . Pelc to soukrom tipoval na schizofrenii, možná vylepšenou n jakým svinstvem, i když na fe áka se zdál dost

6

PACIENT C 384

v kondici, ale co. Odtud pacienti beztak odcházeli jen dol do márnice, a dokto i neznali ani jeho jméno ... Pelc dokon il obch zku a rychle prošel kolem dve í na pravé stran chodby. I tady byly cely, jenže bez oken, s mnohem byteln jšími dve mi opat enými varovným znamením m sí ního srpku. Správn m l zkontrolovat i ty, ale tak hloupý nebyl. Na tyhle zmetky žádná sedativa nezabírala a on si pamatoval chlapa z denní sm ny, který tam loni vstr il ruku - te se dloube v nose kovovou protézou. Otev el dve e služebního pokoje a kývl na par áka Branderse. „Všechno v pohod . Tak co, už funguje?“ „Houby funguje!“ odsekl Branders, sklon ný nad malým televizorem, obrazovka zá ila mihotajícím sn hem. "Krám, musel zkapat dneska! Vsadil jsem na ten zápas p t stovek!“ "Sm la. Zkusil jsi volat dol ? T eba je to ve vysílán.“ "Ale jo. Nikdo to nebere, zase tam chrápou nebo co ... sakra!“ Branders korunoval kletbu ranou p stí, po které obrazovka zhasla definitivn , Pelc jen p ikývl. "No co, zjistíš, že jsi prohrál, až ráno .. , ud lám kafe," Branders se rozvalil na prošoupaném gau i a sáhl po novinách v rohu. "Hele!" zadíval se na titulek. „Tak on to Erskin nakonec p eci projel!" „No a?" mávl Pelc otráven rukou. „Sejde na tom, jestli ty bestie krmí von nebo n kdo jinej? Kdyby aspo cht ly pochcípat ty, co jsou tady, mám z nich kop ivku." "Nebu rasista, brácho!“ zasmál se Branders. "Všichni nejsou zlí. Sousedovic kluk loni v únoru spad do eky, krátil si cestu z kina a neuneslo ho to. Jeden šel náhodou kolem, sko il tam a vytáhl ho zpod ledu, jako nic. Nebejt jeho, m l to spo ítaný, kdo jinej by to dokázal?" Pelc se jen ušklíbl. M l na v c sv j názor, který jedna pitomá historka rozhodn nemohla zm nit, ale než vymyslel odpové , vzduch bez varování pro ízlo ostré zazvon ní. „A sakra!" Branders vyd šen vysko il a Pele rázem zapomn l na kafe. Nebylo moc lidí, kte í by v p l druhé ráno chodili na st ežené odd lení v ze ské psychiatrie, šeptalo se však, že nový primá má takové akce v oblib , a nenahlíží p ízniv na zábavu v pracovní 7

AGENT JFK - ZATM NÍ

dob , o chlastu nemluv . Branders se rychle pokusil uklidit pod gau televizi, jednu prázdnou a druhou ješt neotev enou láhev slivovice, zatímco Pelc vylet l z pokoje jako st ela ve snaze návšt vu zdržet. Poklusem se hnal chodbou k zam ené m íži na konci … a strnul. Na druhé stran nestál nikdo. Zše elá chodba byla až k zatá ce úpln prázdná, jen mrtvé ticho, náhle p erušené dalším zazvon ním. Pele nervózn došel blíž, ale nevid l nic. Nev il na strašidla, p esto cítil, jak mu náhle nasko ila husí k že, Branders zatím dokon il provizorní úklid a vystr il hlavu ze dve í, na jeho tázavé gesto však Pelc jen pokr il rameny. V tu chvíli zvonek zazvonil pot etí. Pelc váhav natáhl ruku ... a najednou mu svitlo. N kdo z t ch lempl dole se nejspíš nudí a vymýšlí vtípky. P imontovat na zvonek dálkový spína a vyd sit n koho, d sná legrace. Nejspíš ten v l Vácha, byl elektriká , vyznal se v takových v cech. Pele vztekle vydoloval z kapsy klí , vrazil ho do zámku a trhnutím otev el doko án. Jen po kej, dobytku, nad lám ti z toho pimprlata a pak ... Shora, z místa p ímo pod stropem, se jako blesk vymrštila ruka v rukavici, chytila ho za vlasy a trhla jím obrovskou silou dop edu. Nesta il se ani podivit, když narazil elem do boku m íže, zadun lo to jako dob e odlitý zvon, v bezv domí se složil a klí e mu vypadly z ruky. Branders to celé vid l, a na to, kolik už vypil slivovice, zareagoval pozoruhodn hbit . Tryskem vystartoval k tla ítku alarmu na opa n m konci chodby. Zdálo se, že to stihne bez problém , ale d íve než se pohnul, tak otev enou m íží prolétl stín. V d sivém tichu se mihl chodbou, jako by se ani nedotýkal zem , a dostihl Branderse práv , když natahoval ruku po alarmu. Neude il. Prost ho v pln m b hu chytil za límec a mrštil jím dop edu, ošet ovatel narazil do zdi vedle tla ítka a jak dlouhý tak široký se skácel, nos zlomený, ruce i nohy rozhozené. Pachatel, vysoký muž s ryšavými vlasy, vydechl úlevou. "To bylo o chlup. Skv le, Falku!" Zpoza m íže se elegantním skokem spustil chlap v erném, který visel jako netopýr za jednu ruku a nohu na stropní konzole, aby nepozorovan dosáhl ke zvonku. "Dobrá práce, Dany," p ikývl. "Tak pohyb!"

8

PACIENT C 384

Chytil bezvládného Pelce za límec a jako balík špinavého prádla ho táhl chodbou, zatímco Dany u inil totéž s Brandersem. Z chodby vešla ješt vysoká žena, beze slova zav ela m íž a došla ke služebnímu pokoji, kam Falk s Danym uklidili oba muže. Dany zamkl, s punti ká skou pe livostí zlomil klí v zámku a narovnal se. "Páni, to je díra," zhodnotil spo e osv tlenou chodbu. "Kde ten chlap v bec je?“ Falk pokr il rameny: "Nevím. Hauser íkal, že poldové jméno nemají, zkusíme papíry." Za ali zkoumat chorobopisy na dve ích a po chvíli Dany kývl. "Hele, tady. Žádný jméno, jenom pacient C 384." Falk otev el okénko cely 19 a zadíval se na muže, zhroucen sedícího v rohu. "To bude asi on. Sef, zvládneš to? Podle Borise jsou dve e napojené na alarm, radši bych otev el potichu." Žena v erném neodpov d la. Jen položila dla na pláš elektronického zámku, v jejím obli eji se na okamžik objevil stejn nep ítomný výraz jako u pacienta uvnit ... a prsty se jí s jistotou rozb hly po íselníku. "Šikovná!" ocenil Dany, když dve e cvakly a kontrolka nad zámkem se rozsvítila zelen . Falk trhnutím otev el a s odporem zadržel dech p ed oblakem perfektn smíchaného zápachu mo i a špitální dezinfekce. "Hej!" zat ásl muži ramenem. ,John Ková ! Jsi to ty?!" Oslovený nereagoval. Až po chvíli oto il hlavu a po tvá i se mu rozlil p ihlouplý úsm v. ,,Ahoj. Z jakýho seš vesmíru?" Falk z stal stát jako uhranutý a Dany vyprskl smíchy. "No nazdar, to je troska! Kdo chce, proboha, tohle zachra ovat?" „Nevím. Ale za šest set litr je mi to fuk, i kdyby to byl t eba Charlie Manson," odsekl Falk. Žena za Danym rychle p elétla ádky chorobopisu. "Thorazin, haloperidol, podívej ty dávky. To by uzemnilo slona, a ten obvaz ... ne íkal Hauser, že m že mít ránu na hlav ?" „ íkal“ souhlasil Falk. „To bude on. Tak pohyb."

9


Zvedl Ková e za kazajku na nohy, ale Johnovi se okamžit podlomila kolena a bez odporu sklouzl zpátky na zem. P ekvapen se tomu zachechtal. "Hele, já jsem n jak lehkej! To musel bejt po ádnej mejdan ... " ,Jo, to byl,“ kývl Falk úse n . "Hosty z n j vezli rovnou na krchov ... musíme ho nést.“ Chytil Ková e za konce kazajky a s ostrým zvukem ji roztrhl jak starou ponožku. Žena mu pomohla vymotat z cár ruce, zavadila pohledem o masivní prsten na Ková ov levém prost ední ku, a pak si p ehodila jednu jeho paži p es rameno a držela. V této pozici dokázal John jakž takž stát, jen se opile kymácel. Zamžoural a pokusil se zaost it na její tvá , po ád mu plavala v té protivné mlze. "Díky, krásná dámo. Bojím se, že jsme nebyli prezd ... pžeš ... pre ... jak se jmenuješ, kot ?“ Dany vyprskl, ale sta il její pohled a úsm v mu zmrzl na rtech. "Sefora,“ odpov d la krátce. M la hluboký hlas s podivným cizím p ízvukem. "To je ale divný jméno. Jak ten ... eckej kv tiná . Já jsem John ... Ková ... JFK. Ty, podrbeš m na zádech? Nem žu si tam-" "Pozd ji," p erušila ho klidn . "Falku ... " „Jasn ." Falk vytáhl z kapsy malou vysíla ku. "Jak jste na tom?" "Dobrý!" odpov d l n kdo šeptem. "Tady Max. Na marodce jsme uzemnili hlídku a otev eli sejf, vypadá to na p t, možná osm litr !“ „Fajn, máme toho chlapa. Dod lejte to a padáme." "Rozumím. Kolik zbývá asu?" "Smy ka na kamerovým okruhu pob ží ješt dvacet minut, pohoda. Hlavn ticho a klid." Falk schoval vysíla ku a mávl na Danyho: "Balíme." "A co ostatní?" kývl Dany s po ouchlým úsm vem ke zbylým celám. "Co kdybysme je pustili na vzduch'? Vypadalo by to, že se tenhle jenom zatoulal... aspo bude cvrkot." "Nevím," zaváhal Falk, „kdoví, co je to za cvoky. Radši ne." P esto neodolal a otev el záklopku na prvních dve ích po prav stran .

10

PACIENT C 384

"Pus te m , hajzlové!" zaje el n í p ekvapiv jasný hlas zevnit . ,Já jsem normální, chci vid t slunce!" "Chudák!“ Falk se soucitným výrazem mrkl na chorobopis. „Ten Vspeed je svinstvo ... a tohle je vážn hnusná díra, nejvyšší as-„ Nedomluvil. Ticho bez varování pro ízl výst el a vzáp tí druhý, ješt hlasit jší. O sekundu pozd ji se chodbou roze vala odporná, vychrapt lá siréna a Falk s kletbou sáhl po vysíla ce. "Kdo to byl?! Který hovado-" "Tady Eliot!" p erušil ho n í vyd šený hlas. "N kdo tu je! Vyst elil na m !" "Pitom e!“ utrhl se Falk vztekle. „Za p t minut tu jsou poldové ... slyšíte?!“ "Jo, a ochranka jde nahoru!" odpov d l další hlas vyd šen . "Resetujou bezpe nostní systém, vyhmátnou nás!" "Nechte všeho a pry ! Každej jinam, sraz v úkrytu ... a kdo sejme poldu, nemusí se už vracet, se speciálkou nechci nic mít!" Falk sklapl vysíla ku a Dany nezú astn n kývl stranou. "S ním daleko neute eme. Nenecháme ho radši tady?" "A vybodneme se na šest set litr ?" "Co, šest set tisíc?" John Ková p ekvapen zamžoural. „Dolar nebo eur?" "Zmlkni!" zavr el Falk a rozpa it se zadíval na Seforu. „Myslíš, že bys mohla-" "Bez problém ,“ p erušila ho klidn . "Vezmeme to horem." "Fajn. Zdržíme ochranku.“ Falk se oto il, nedbalým pohybem vytáhl z opasku sta e vypadající pistoli a zamí il zpátky k východu, John Ková se za ním lítostiv díval. "Po kejte! Já se chci taky prát!“ „Pozd ji“ slíbila Sefora znovu a táhla ho opa ným sm rem k nouzovému schodišti. Ková sotva pletl nohama, ale vlekla ho, jako by byl jen p erostlý hadrový panák, siréna jim dál vala nad hlavami a do toho se rychle p idávala kakofonie dalších zvuk , ojedin lé výst ely, dupot a tlumené rány. Pozdvižení navíc probralo z letargie i ostatní obyvatele cel, kte í se ihned ochotn zapojili svým evem, je ením a více i mén srozumitelnými prosbami. 11


„Pomozte mi, tohle není m j sv t!" kvílel n kdo tiše z posledních dve í v chodb a John Ková zpozorn l... ale než se stihl zamyslet, Sefora ho táhla dál, zastavili se až v mezi pat e u okna, tentokrát ne zam ížovaného, pouze zakrytého hustou drát nou sítí. Sefora ho nep íliš ohledupln složila na podlahu, chytila okraje rámu a trhla. Zask íp lo to a zapraskalo. Konstrukce rámu se viditeln zkroutila, z míst, kde byl zapušt ný do zdi, se sesypal oblak omítky. Sefora zabrala podruhé a horní skoba se vytrh1a i s notným kusem zdi. Ková na to zíral s ústy doko án. „Páni! Ty posiluješ?" Selora neodpov d la. Ze zdi strhla hasicí p ístroj a rozmáchla se jako kladivem, sta ily dv rány a zbylé skoby s lupnutím ulet ly. Popadla m íž a vytrhla ji, sou asn se ozval dupat a od schod se vy ítil první chlap v erné kombinéze s pistolí v ruce. "Bacha!" sta il za vat. "Jsou to u-" Sefora se oto ila a bez p ípravy po n m hodila p ístrojem. Desetiki!ový válec ho srazil zpátky ze schod , p itom s sebou strhl ješt dva další, chumel t l se s evem kutálel dol jako v grotesce a John Ková se zachechtal, byla to legrace, jenom ta mlha ... Sefora se vyšvihla do okna. Mávla a d ev ný k íž i se sklem vylet l ven jako zátka z lahve, chodbou zavanul sv ží vzduch. Letmo pohlédla dol . "Jdeme!" Ková se op el o ze a s krajním úsilím se postavil, chytila ho a bez námahy vytáhla k sob . Podíval se a zato ila se mu hlava, odhadl to na druhé, možná t etí patro. Sev ela ho pod rameny! m la chladné ruce a stisk hydraulického sv ráku. "Drž se.“ John ne ekl nic. N kdo uvnit jeho blavy nezú astn n zašeptal, že je to šílenství a oba se zabijí, ale bylo mu to jedno. Ne, vlastn to bylo zábavné, zahih al se a najednou let li dol , kolem erná tma, v uších hvízdající vítr. Dopadli na st echu auta a Ková m l pocit, jako by mu ulet l vršek hlavy a vybuchla každá kost v t le. Plech pod nimi se prolomil, okna explodovala v gejzíru st ep .

12

PACIENT C 384

Sefora sklouzla a vysko ila rovnou na nohy, bez jediného škrábnutí, chytila Ková e v pase, hodila si ho p es ralneno a rozb hla se, blízko nich se odrazily dv kulky. John se vzpamatoval, až když zastavili. Kolem vládla noc a ticho, jen v dálce bylo slyšet kvílení sirén. Sefora svalila Ková e ze zad a op elia ho o néjakou ze , chladný vzduch p íjemn istil hlavu. Zadíval se na ni a poprvé si doopravdy všiml její tvá e, bledé bez lí ení, s tenkými rty, ernými vlasy a modrýma o ima. Nebyla ani udýchaná, jako by vyšla odn kud z divadla. Zpod bl zy jí vyklouzl st íbrný etízek s plochým medailonem, ale schovala ho d ív, než si Ková všiml podrobností, a ost e se na n ho zadívala. "Za dv hodiny svítá. Ne ekej, že t celou cestu ponesu." "Ne. Díky.“ John polkl a postavil se. Po ád byl slabý a všechno se s ním to ilo, ale už to šlo. Kývl na Seforu a napadlo ho, že to byla nejdelší v ta, jakou zatím ekla.

13

PÁR LITR John Francis Ková si promnul t eštící hlavu. Obvaz si strhl už p ed chvílí, opatrn prozkoumal obrovskou bouli na temeni, ale nebylo to k ni emu, rad ji se v noval okolí. Do úkrytu dorazili jako poslední. Kam, to John v bec netušil, v tšina cesty se mu ztrácela v zapomn ní, vypadalo to jako n jaký zav ený bar, omšelé stoly a židle, prkny zatlu ená okna. Por znu tu sed lo t ináct chlap , bídné sv tlo obstarávaly jen dv zá ivky u stropu a nálada tomu odpovídala, protože jedna židle z stala prázdná. "Kdo to vid l?“ Muž oslovovaný ostatními Falk, evidentn šéf, p ejížd l pohledem z jedné tvá e na druhou a z o í mu šlehaly blesky. "Vid l to v bec n kdo?“ „Já," ozval se zachmu en chlap s bradkou v opa ném rohu, ale nevím, co p esn se stalo, utíkali jsme, on byl p ede mnou a najednou ... " „Víš jist , že je mrtvej?“ "M l jenom p l hlavy, tak co bys ek?" Falk jen sev el rty, ticho kolem se prohloubilo. „No“ ušklíbl se Dany, „takže n jakej šmejd z ochranky nejspíš nev d l co s vejplatou a našet il si na extra kanón. Rollyho je škoda. „Jo!" vybuchl chlap s bradkou vztekle. "A nestalo by se, kdyby náš chlape ek udržel svý d lo v kalhotách! Musel jsi tam za ít st ílet, že jo, blbe ku jeden?!" „N kdo po mn šel!" Sv tlovlasý mladík s trochu d tským výrazem rozho en vysko il. „ íkal jsem, že z vedlejší st echy na m st ílelil co jsem m l-" "Sklapni! Chceš se jenom vykecat... n kdo by musel p edem v d t, že tam jdeme!“ "Správn . A když jsme u toho, jakpak to, Borisi, že jsi to neschytal taky?" vložil se do toho nenápadný muž vzadu.

14

PÁR LITR

"Cože?“ otázal se muž s bradkou, p estože jeho tón nazna oval, že rozum l velmi dob e. "No, íkáš, že jsi byl vzadu," vysv tloval muž klidn . "Tak pro to schytal zrovna Rolly?" "Jak to mám v d t... co tím chceš, sakra, íct?!" "Já nic ne íkám. Jenom se ptám. A ur it nejsem jedinej, koho to zajímá," "Hele, ty-“ "Tak dost," p erušil je Falk stroze. „Borisi, vychladni. A ty, Pavle, nech si to do toho svýho škváru, kecy Rollyho stejn nevrátí." Boris cosi zavr el a Pavel pokr il rameny. "V pohod . Edo, p ines ke up. Mám žíze ." Oslovený se rychle zvedl a zamí il k baru. Vylovil karafu r žové tekutiny, opatrn odlil do sklenice a donesl ke stolu. Pavel ji do sebe obrátil na jeden hlt a vzáp tí se zatvá il, jako by vypil kádinku louhu. "Pfuj, chutná to jako ko i í chcanky s klihem." "Žasnu, co všechno už jsi pili" ušklíbl se Boris. Ale nikdo se nezasmál... a John Ková znovu ucítil zamrazení. Co to bylo za lidi? Všichni mladí, vysocí, v tmavém oble ení s podivn bledými tvá emi, jako by trávili v tšinu asu n kde v podzemí. Vypadali úpln normáln , ale on se stále nedokázal zbavit pocitu, že n co není v po ádku. P i Borisov poznámce si kone n uv domil, co. Bylo to v jejich jednání, v tom jak sed li a pohybovali se, žádná zbyte ná gesta, žádné vrt ní na židlích nebo jiné bezd né pohyby. Vypadali jako precizn se ízené stroje nebo odpo ívající šelmy, bylo v nich cosi tísnivého ... byli to vúbec lidi?! John sebou p ekvapen trhl, jak ho tohle napadlo ... "P inesli jsme asi p t litr ervený," nabídl Eda ochotn . „A v Rollyho bedn taky n co bude, co si trochu dop át? P ece dostaneme-" „Ješt nic nemáme!" u al Falk. "A Rollyho v ci nech být, aspo dneska bu tak slušnej.“ "To je pravda. M li bychom se za n j pomodlit." Tenhle hlas poznal Ková okamžit . Hned po p íchodu se Sefora uklidila ke stolku v kout , zády k ostatním. Na nikoho nemluvila

15


a Johnovi neušlo, jak si od ní všichni udržují nenápadný, le patrný odstup. Po jejích slovech n kdo vyprskl a Boris vztekle vysko il. "Tak ješt tyhle kecy mi tu chyb ly! Jdu spát, už na to nemám náladu!" Vyšel ven, praštil dve mi a Ková slyšel souhlasné mru ení. Falk se s povzdechem oto il. „Sef, nemohlo to po kat? A co ty, po ád si nic nepamatuješ?" John pochopil, že ta otázka platila jemu, a jen se kysele usmál. "Ne ... v jakým že jsme m st ?“ Falk pochopil, že nežertuje, a zachmu en pot ásl hlavou. "V Plzni. Takže po ád nevíš, co ti stalo p ed tou cvokárnou?" "Ne. Mám naprosté okno, nevíte n co vy?" "Málo. P ed t emi dny n kdo p epadl Exxycorp, Erskinovu hlavní laborato . Z stala tam hromada mrtvol a protože t sebrali n kde pobhlíž s boucha kou a bez dokladú, spadlo to na tebe. Str ili t na zotavenou do cvokhausu a víc nevíme." John potla il povzdech. Nem l ani potuchy, o em mluví, a navíc chápal, že na vyptávání není vhodná doba, ne dokud kolem obchází duch nebožtíka Rollyho. „A vy? Jak jste se k tomu dostali?" "P es Hausera, to je jeden šíbr, co nám ob as sjednává kšefty. Tví lidi ho najali, aby t dostal ven, a on to dohodil nám." Ková ucítil další varovné bodnutí. "Jaký lidi?" „Neptal jsem se, máme dost svých problémú. V d t, jak to skon í, hyl bych zv dav jší, ale je pozd , a dohoda platí, jsi tu. Tví kámoši slíbili šest set litr mínus provizi pro Hausera, sch zka je zítra. Dají je a jsme si kvit, víc m nezajímá.“ "A když nedají?" "Tak moment!" Falk vysko il a najednou stál p ímo p ed ním, Ková si ani nesta il uv domit, jak. Z jeho tichého hlasu mrazilo. "Koukej, mn je fuk, kdo jseš nebo co jsi provedl. Ale Rollyho jsem znal dýl než jsi na sv t a te je mrtvý, takže jestli je to bouda, dob e si ji rozmysli, protože i když tvý kámoši nezaplatí, po ád m žeme vycucnout tebe!“

16

PÁR LITR

„V po ádku!" zvedl John smí liv ruce. "Na m se vztekáš zbyte n , vím ješt mí než ty. Ale i když to byl obchod - díky za pomoc." Vypadalo to, že ást Falkova vzteku vyprchala. „Dobrý. Asi mi ujíždí nervy ... a t eba ti pom žeme, Sef, co jeho šaty?" „Leží n kde v policejním skladu. Tyhle dostal až po zat ení, jsou k ni emu." „Hmm." Falk v pohled se zastavil na Johnov ruce. "A prsten? Ten p ece musel mít už p edtím. „Možná." Sefora položila knihu, kterou celou dobu etla. „P j mi ho." Ková se pokusil vyhov t, ale nešlo to. Prsten sed l napohled voln , ale a tahal jak cht l, nemohl ho sundat, byl jako p ilepený. Sefora zavrt la hlavou. „Tak mi podej ruku. Ková zaváhal. "Pro ?" "Chci zjistit, co si pamatuje.“ „Ten prsten?" John se málem rozesmál. "Jist . Sef je stopa - nejlepší, co znám, mimochodem," Falk se na Johna zadíval, jako by nechápal n jakou zcela samoz ejmou v c. "Ne íkej, že jsi o nich nikdy neslyšel." "Snad, nepamatuji se.“ S pokr ením ramen podal Sefo e ruku. Chladnými prsty mu sev ela dla a ukazovákem p ejížd la po hladkém kovu, v obli eji se jí znovu objevil prázdný výraz. "Není to jenom prsten," konstatovala po chvilce. "Má význam, n co ukazuje.“ „Co?“ Nepatrn zaváhala, její prsty se pohnuly. "N co, eho se bojíš. Dala ti ho žena. Blondýna, siln jší postavy. V íš jí. íká ti to n co?“ Ková zavrt l hlavou. "Ne. Víš jméno?“ Další zaváhání. "Ljuba.“ "To je mi pov domé!" vydechl John. "Ur it ji znám. Kdybych si vzpomn l...“ 17


"Když ti ho dávala, byli tam i n jaký muž ... Ross. A profesor von Wonder.“ Ková jen zavrt l hlavou. "N co po tob cht li. M l jsi n co rychle ud lat ... n co d ležitého p inést, vrátit.“ "Víš co?" otázal se Falk napjat . "Ne.“ Sefora vydechla a pustila Johnovu ruku, náhle vypadala unaven . "Je mi líto. Ta amnézie smazává obrazy, ale je tam ješt n co, n jaká bariéra. Jako by ten prsten nebyl odsud." "Jak, odsud?“ Sefora neodpov d la. Jen zvedla obo í a John se navzdory údivu usmál. "T eba je ten prsten zásnubní. Možná je Ljuba bohatá vdova a platí vás ona, protože já nemám zrovna ani desetník." Falk se na n j p ekvapen zadíval: "Co po ád máš s t ma prachama? Myslíš, že bysme šli do n eho takového pro n jaký teploušský drobný?" "Jak drobný? Šest set tisíc se mi zdá celkem dost." "Matko, jakých šest set tisíc?!" Falk zíral na Ková e s naprosto zmateným výrazem a ten si p ipadal, jako by se ocitl zpátky v blázinci, navíc post ehl, jak na n stejn udiven civí i všichni ostatní v místnosti. N co tady rozhodn bylo špatn . "Koukni," vypravil ze sebe, " íkal jsi, že mý lidi slíbili šest set litr , když m dostanete ven, správn ?" "Správn , a?" "A myslel jsem, že šest set litr znamená šest set tisíc, p eci se to íká. Sakra! eho t ch šest set litr vlastn je?!" položil John kone né tu správnou otázku, než však Falk stihl odpov d t, Dany u svého stolu náhle vybuchl smíchy, že ani nemohl promluvit. "Falku, ty to nechápeš?!" kuckal ze sebe. "On nic neví! Je tak mimo, že v bec nechápe, o co jde. Myslí si, že jsme normální teplouši!“ Z ni eho nic se za ali šklebit i ostatní a najednou se všichni smáli nahlas a zírali na Johna Ková e, který se cítil jako klaun na naroze-

18

PÁR LITR

ninové oslav . Jediná Sefora nehnula brvou a Falk, p estože mu cukalo v koutcích, pot ásl hlavou. „V tom p ípad t asi eká malý p ekvapení. Víš, já i ostatní nejsme tak úpln ... b žný lidi. Vlastn se dá íct, že pat íme k místní menšin ." „A k jaký? Bar u Modrý úst ice?" p inutil se Ková zasmát, p estože mu veselo nebylo. „Ne, trochu jiný. Víš, t ch šest set litr je vážn šest set litr - šest set litr krve. Protože já i ostatní ji tak trochu pot ebujeme ... k pití." „Co?!“ Falk rezignovan obrátil o i v sloup. „Koukej!“ Dv ma prsty nadzvedl sv j horní ret... a John Ková šokovan zíral na dva dokonale bílé špi áky, o dobrého p l centimetru p esahující zbylé zuby ve Falkov dokonalém chrupu, zatímco se Dany znova zašklebil. „Jsme upí i, už ti to došlo?"

19

PROTISTRANA Robert Erskin zamyšlen zkoumal údaje na obrazovce po íta e. Spletitá pavu ina dce iných firem, skrytých kont a krycích organizací na p ti kontinentech m la jen jediný ú el: Utajit peníze. Erskin byl realista. V d l, že až vyjde najevo plný rozsah jeho inu, rázem se stane jedním z nejhledan jších lidí na Zemi, a v d l také, že ho nikdy nechytí. V zásuvce stolu m l už p ipraveny pasy na t i r zná jména. Osobní tryská ho ekal na letišti jen pár kilometr odsud, b hem hodiny opustí vzdušný prostor Evropské unie, a pak m l p ed sebou karibské ostrovy, švýcarské plastické chirurgy, tajná konta v afrických bankách. Jen v rovníkovém pásmu si vybudoval takovou sí , že mu tam pat ily prakticky celé vlády. Na n ho budou krátcí... uv domil si, že už zase svírá v prstech ten malý kousek železa na etízku u krku. Zabloudil pohledem ke Kate inin fotografii na stole a usmál se, hezky jedno po druhém. Pomsta nejlíp chutná zastudena. Ozvalo se zaklepání a do kancelá e vešel vysoký mladík v dokonale st iženém obleku, jak z reklam na mladého byznysmena. "Zdravím, pane Viku," kývl Erskin. "Jak pokra ují p ípravy?“ "Uspokojiv . Naše záležitost v Pákistánu je vy ízena. A technici dokon ili instalaci záložního zdroje energie. Pokud bychom to za ízení ješt použili, nedojde už ke komplikacím a zbytek úprav bude hotový do zítra. Nem jte obavy," ušklíbl se Vik spokojen . "Nemají žádné podez ení.“ „Výborn . A Ferrelova banka?" Vik se zadíval stranou. "Bohužel. Pan Ferrel se ukazuje být velmi tvrdohlavý. Zvýšili jsme nabídku už trojnásobn , p esto stále odmítá prodat sv j podíl." "Mrzuté." Ferrel v bankovní d m m l výbornou pov st a v Erskinov stroji p edstavoval d ležité kole ko. Bohužel Fenel pat il mezi finan níky

20

PROTISTRANA

staré školy se všemi t mi hloupými etickými zásadami. Popravd už za ínal být dost otravný. „Pan Ferrel má vnuka na Cornellu," nadhodil Erskin zamyšlen . „Jednou jsem se s ním setkal, nadaný mladík. D de ek je na n j právem hrdý.“ "Rozumím," Vik v levý koutek vylétl vzh ru. „Navrhujete n jakou ... nehodu?" “Ale ne, to že jsem ekl?" zavrt l Erskin pobou en hlavou. "Jaká nehoráznost, jsme snad n jaká mafie? I když, teoreticky by podobná tragická událost jen uspíšila odchod pana Ferrela do penze a jeho nástupce by byl mnohem p ístupn jší dohod ... " „Chápu. Zavolám našim lidem ve Státech." Vik vyšel ze dve í a Erskin se zasmál. Svým zp sobem se mu ten mladík zamlouval. Bylo p íjemné, rozum t si s n kým bez zbyte ného vysv tlování, na druhou stranu nezapomínal na jeho zdravotní záznamy. Zejména psychiatrický posudek byl poutavé tení, pan Vik skrýval pod seriozním zevnéjškem choutky, kterým ob as dal pr chod, a za fakt, že to zatím prošlo bez následk , mohl d kovat jen otci, poslanci Evropského parlamentu. Z toho d vodu ho Erskin držel zkrátka ... t ebaže s tím soláriem m l dobrý nápad, to musel uznat. Další návšt vník vešel do kancelá e bez klepání a rovnou si sedl do m kkého k esla proti stolu. Nikdo jiný by si tohle nedovolil ani ve snu, ale on to ud lal naprosto samoz ejm . Robert Erskin se díval do jeho bledé tvá e a znovu si uv domoval, co pro n j ten muž znamená. Byl jediný, kdo od samého po átku znal celý rozsah jeho plánu, nenahraditelný spojenec. A cítil k n mu takový odpor a nenávist, že málem zvracel, kdykoliv na n ho jen pohlédl. „Takže nemáte nic, Hesse," konstatoval. "Zdá se, že ta banda neschopných ubožák , jak jste je prve nazval, vás p kn dob hla,“ Úmysln vkládal do slov nejv tší výsm ch, jakého byl schopný, p estože chápal, že je to pošetilé. Hesse za nic nemohl a situace, která vznikla, byla nebezpe ná hlavn pro n j, ale Erskin si prost nedokázal pomoci. Oslovený jen pokr il rameny. „Nemyslím. Byli rychlejší, dostali se k n mu d ív. Nevadí. Vyzvedneme si ho zítra." 21

AGENT JFK - ZATM Nf

„A do té doby všem ekne, co ví!“ "Kdyby n co v d l, už by to ud lal. A brzy bude pozd ." "P esto, uv domujete si, co se m že stát? Práv te , když jsme krok p ed cílem? Laborato e jsou p ipravené, ale nem žeme za ít a pokud data nezískáme do týdne ... " "Získáme je. Skon íme p esn podle rozvrhu .. , Ale co to slyším? Snad ne strach?“ Po bledé tvá i stovky let starého mladíka se mihl pohrdlivý úsm v a Erskinem zacloumala vlna vzteku, st ží se ovládl. „Ne!" odsekl. "Opatrnost, tu vy z ejm neznáte. Mimochodem, v mrazáku dole našla služba t lo jedné laborantky. N který z vašich cucák se už zase neudržel, že?“ V Hesseho tvá i se objevilo znechucení: "Faffy, Dohlédnu, aby se to neopakovalo.“ "To doufám. Vydržte se svojí bandou ješt ten týden. Pak se m žete vy ádit, moc rád se budu dívati jak vás naráží na k l!" Hesse ztuhl. Štíhlé prsty se mu napjaly, st íbrný medailon na krku se zachv l, ale nakonec se jen usmál, v tom úsm vu však nebyl humor, jen zlá, chladná povýšenost. "D kuji.“ Bez ohlédnutí vyšel ven, v zádech p i tom cítil Erskin v vít zný pohled, V p ední místnosti na n j už ekali dva muži. První, jehož výraz z jistého úhlu pozoruhodn p ipomínal krysu, se vesele zašklebil. "Tak co? Dostal jsi na ezáno od šéfí ka? Dej bacha, abys p íšt nešel spát bez ve e e!" Hesse neodpov d l. Ude il bez p ípravy, levou rukou, rychle jako kmitnutí motýlího k ídla. Faffy p elet l celé atrium, smetl kv tinový stolek a narazil do zdi. Zhroutil se na kolena a s rukou na ústech se rozkašlal, mezi prsty mu proudem tekla sv tle r žová krev, na podlaze zazvonily oba vyražené špi áky. "To je za tu holku. Varoval jsem té už jednou, te m žeš pít krev leda z hrnku. A pamatuj si: P íšt t zabiju!“ Hesseho hlas byl naprosto klidný. „Ja-ká hol-ka! Vo-vo em to mluvíš?" koktal Fafty ot esen , ale Hesse se oto il, v noval jeden chladný úsm v vyd šené tvá i Roberta 22

PROTI STRANA

Erskina, který vše sledoval prosklenými dve mi kancelá e, a zamí il pry . Druhý muž ho následoval, byl vyšší ale o poznání starší, s šediv jícími vlasy na skráních. "Co se stalo?" otázal se mírn . "Ne ešíme disciplinární otázky rad ji v soukromí?" „Ano. Ale n kdo pot eboval lekci. " "Faffy je hlupák." "Jeho nemyslím." Hesseho tvá zk ivil trpký úsm v. "Pan Erskin si zase rozhodl zavzpomínat na minulost." Muž zachmu en pot ásl hlavou. "Nelíbí se mi to, Gerdi. Ty to nevidíš, ale ten lov k t nenávidí. Nenávidí nás všechny, ale tebe nejvíc, a je to po ád horší. D ív nebo pozd ji se p estane ovládat." „Výborn ,“ p ikývl Hesse, "už se nem žu do kat. Idiot! Vid l jenom spálenou mrtvolu v márnici. Já se ale musel dívat, jak-„ Nedomluvil. Jen dlouze vydechl a zbytek v ty z stal poh bený v jeho nitru, jako vždycky ... Jochen Merck si tiše povzdechl. Zahnuli z hlavní chodby a prošli bezpe nostním uzáv rem do koridoru podél laborato í. Za prosklenými st nami se v podtlakov chrán ných prostorách už týden inili technici, Erskin na ídil n jaké stavební úpravy. Hesse nechápal pro , když to tu celé brzy ztratí význam, ale bylo mu to up ímn jedno, teprve po dlouh chvíli znovu promluvil. „A co ty, Jochene? Zdá se, že si dnes vezmeš zase volno, mám pravdu?" „Asi. Stejn tu nejsem k ni emu.“ „Hmm ... stojí aspo za to?“ Hesse p ejel pohledem Jochenovo ležérní sako a pe liv u esané vlasy a jeho úsm v se nepatrn rozší il. „Doufám, že sis našel n koho svého v ku.“ „To bych musel hledat p íliš dlouho! Carpe diem, Gerdi, co záleží na stá í? Myslím, že bys to m l taky zkusit. Trávíš moc asu prací a vzpomínkami. To není dobrá spole nost.“ „Bez obav. Na rozptýlení bude as, až skon ím." Jochen se tentokrát neusmál. „No, práv . D lá mi starosti ... co kon í.“ „Jak to myslíš?“

23

AGENT JFK - ZATM Ní

"Jak?" Jochen Merck se zastavil. "Ty se ješt ptáš, Gerdi? Skute n se ti zdá správné, co chystáme, necítíš ani stín pochybností?“ „Ne.“ „To já ano, a velký. Copak vážn v íš, že tohle n co zm ní'!" "Zm ní. Probudí nás to!“ „Probudí? Nep ipadá mi, že bych zrovna spal." „Opravdu?“ Hesse se zastavil. ,,Jochene, podívej se na nás. Ztrácíme sami sebe, krok za krokem, a ani to nevidíme. Žijeme v jejich m stech, posloucháme jejich zákony, místo krve se už živíme jejich um lým hnusem a zdá se nám to normální, dokonce správné! Sílu a nesmrtelnost m níme za pohodlí, které nás ni í... ekni, teš ješt noviny?“ „N kdy.“ „Já je tu poslední dobou po ád. Víš, že projekt mapování genomu bude dokon en nejpozd ji do osmi m síc ? A víš, že v Americe už te existuje firma, která nabízí rodi m p edem si vybrat, jakého bude jejich dít pohlaví? Všichni jsou z toho nadšení - zamyslel ses, kde to skon í?“ „Ne. Ale p iznávám, že v decké zázraky už pro m trochu ztrácí kouzlo, asi jsem jich vid l p íliš mnoho.“ Jochen p esto zvážn l a Gerhard Hesse se naléhav p edklonil. „Chceš v d t, co je už od úsvitu asu v o ích lidí ten nejhorší zlo in? Není to vražda, sodomie ani kací ství, to všechno dokážou omluvit, odpustit, dokonce se tím pyšnit. Ne, je to odlišnost. P es všechny slavné žvásty o toleranci je odlišnost n co, s ím se u druhých nikdy nesmí í. Zatím nem li na vybranou. Ale te drží kone n klí k ateliéru, jen za ít tvo it. Nelíbí se vám syná ek s hn dýma o ima? Píchncme injekci a hned budou modré. Nebo madam radši zelené? S politováním vám oznamujeme, že podle analýzy DNA bude vaše krásná dcera tak trochu lesba. Strašné, ale sta í tahle injekce a všechno bude, jak má být. To je ta jejich krásná budoucnost: Modroocí chlape ci , z katalogu!" „P eháníš,“ Jochen Merck se usmál. „Vím o lidech víc než ty, ale tak hloupí zase nejsou.“

24

PROTI STRANA

"Jsi naivní, Jochene. Jsou stádo, které chce jen dv v ci: pastvu a klid. Zruš sociální podporu a cikáni budou stát fronty na injekce, až je budou mít. Kolik negr myslíš, že bude chtít z stat negry, když vážn dostanou na vybranou? Kolik arabáku se bude radši na každém letišti svlékat do naha, než aby se za adili k v tšin ? A my? Už te nás p edvádí jako ubohé, nemocné chudáky, za jak dlouho asi budou mít n jakou injekci i pro nás? Takovou, po které budeme zase normální?!" „Máme svou v li. M žeme odmítnout." "A ty v íš, že budou tak laskaví? Tisíce let jsme se živili jejich krví, vyhrávali nad jejich lovci, pronásledovateli, inkvizitory, dokazovali jim, že jsme chyt ejší, siln jší - vážn myslíš, že nám to jenom tak odpustí? Zm kli jsme, nechali se omámit jejich pohodlím, a to nám zlomí vaz, kone n se jim povede, co nedokázali celá staletí. Práv te je možná poslední šance to zastavit, vrátit nás zpátky k tomu, co skute n jsme. To je d vod, pro to d lám - a p ísahám Matce, Jochene, zabiju každého, kdo mi bude stát v cest !"

25

EKÁNÍ "Hej, ty! Kam, kruci, myslíš, že jdeš?!" John Ková ztuhl s rukou na klice. Zamrazilo ho, p esto odpov d l klidn . "Ven. Když se trochu projdu, t eba si vzpomenu ... " "A zmizíš, než dostaneme zaplaceno! To ur it - tady budeš!" Boris v p íkaz byl jasný, a pravdou bylo, že p esn to Johna napadlo, by z jiných d vod . Koutkem oka se ohlédl. Boris tu byl sám. Nevypadal ani ozbrojený, Ková zaváhal... a stáhl ruku zp t. Ze svého út ku si pamatoval jen útržky, avšak to, jak Sefora holýma rukama trhá zazd nou m íž a ská e s ním ze t etího patra, zapomenout nedokázal, na rva ku s n kým podobným se rozhodn necítil. „Divný“ zavr el, "Falk se nezmínil, že jsem tu zav ený.“ "Nezájem. Žaluj m !" ušklíbl se Boris a zavrt l hlavou. "Stejn , kam I bys cht l jít? Nikoho neznáš, nemáš prachy ani papíry a seš hledanej. Co bys d lal? Vyžíral popelnice a spal pod mostem, dokud t nesbalí a nehodí zpátky do cvokhausu?" Ková musel uznat, že v tom má pravdu. "Kdybych si aspo na n co vzpomn l!“ "Jo, máš to blbý“ souhlasil Boris s neskrývanou škodolibostí. "Ale Sefora íkala, že traumatická amnézie v tšinou netrvá dlouho, tak se ti snad asem rozsvítí.“ John zabloudil pohledem ke stolku v rohu. Tlustá kniha ležela tam, kde ji Sefora odložila, neodolal a zvedl ji. Byla vázaná v k ži a vypadala sta e, bez jakéhokoliv nápisu na desce. Nahodile otev el a p ekvapen zíral na sloupce znak z úzkých šipek, n jaké klínov písmo. "Bejt tebou, ned lal bych to. Jestli Sefora pozná, že jsiI šahal na její krámy, povezeme t kámoš m na kriplká e, když budeš mít št stí.“ "Chápu," položil Ková knihu. „Nic ve zlým, ale co je Sefora za ? Zdá se, že mezi vás n jak nezapadá.“ 26

EKÁNÍ

"Jo, to se už magor m stává. Z t ch jejích kec jsou všichni na hlavu, kdyby do ní Falk nebyl ud lanej, dávno by ji-" V tu chvíli bouchly dve e a Boris rychle zmlk!.John se ostražit narovnal, ale dovnit se protáhl jen malý chlapík v bund a vytahaných džínách. "Klid, panstvo, to jsem já. Borisi, jak slyším, po ád ti to kecá. Bejt tebou, nechám Falka a Sef na pokoji, nebýt jich, jsme už všichni aspo dvakrát tuhý." „Mluv za sebe!" odsekl Boris, avšak p esto viditeln zkrotl. Návšt vník mrkl na Johna. "Tak ty jsi ten poklad? V era to nešlo zrovna podle plánu, ale t ší m já jsem Matyáš." ,,]ohn“ zavrt l Ková hlavou. "N kde jsem etli že upí i bývají p es den spíš zalezlí.“ „To bude asi tím, že nejsem upír,“ rozesmál se Matyáš. Jenom pro Falka ... pracuju.“ "Tak co?" zavr el Boris. "Je velkej randál?“ Matyáš zvážn l. "Ne. Prohlídl jsem noviny, zprávy i Internet a ani uk - nikdo se nikam nevloupal, nezbouchal ochranku a nepustil jednoho cvoka, všechno je naprosto a dokonale v po ádku." Ková pochopil, že mluví o jeho v erejším út ku. "Trochu divný, ne?“ namítl. "Jo," souhlasil Matyáš. „Hodn a napadají m jenom dv vysv tlení. Bud' tvý kámoši všechno ututlali, anebo to stornovala speciálka." Tentokrát Boris neodpov d l, ale Ková v jeho o ích zahl dl úlek. "Co je speciálka?" "Speciální útvar ministerstva zdravotnictví pro kontrolu nemocí," ušklíbl se Matyáš. "Tak se to jmenuje ú edn . Ve skute nosti je to oddíl, co dohlíží, aby upí i ned lali bordel, a když ho ud lají, aby o n m nikdo nev d l." "Jo," kývl Boris, "a moc se s tím nepá ou. Poldové t zav ou nebo zast elí. Ale jak namíchneš speciálku, prost zmizíš - takhle!" luskl prsty. "P lka toho oddílu jsou prej lidi a p lka upí i, elitní stopa i,

27


který krmí mati ka vlast, takže žádnej ke up. Jsou jak sme ka ps , ne· zbavíš se jich ve dne ani v noci, dokud t nedostanou.“ "Doufali jsme, že je to nebude zajímat,“ navázal Matyáš. "Speciálka ne eší klukoviny, jen velký pr sery, ovšem tohle ticho ... " Nucen se usmál. "No, m to bude stejn brzy fuk ... ale hele, mám i dobrý zprávy!" hodil na st l noviny, palcový titulek hlásal: Rozsudek v kauze Exxycorp potvrzen. "Ne íkal jsem, jak to dopadne?“ "Pche!“ Boris se opovržliv ušklíbl. "Cár papíru. Zm ní se kulový, Erskin skoupí konkurenci a zas bude všechno p i starým." To Ková e zaujalo. Zadíval se pod titulek na fotografii vysokého muže st edního v ku s buldo ím výrazem ve tvá i. Popisek byl stru ný, jako by ekal, že každý p esn ví, o koho jde - Robert Erskin. "Tak toho jsem m l p epadnout? A co vlastn je ... hemosyntetlcká reptura t etí generace?" p e etl slovní spojení z lánku. "Co, ty neznáš ani ke up?" Boris se znova rozesmál, ale Matyáš trp liv zavrt l hlavou. "Ale že upí i pijí krev snad víš?“ "Jo," ušklíbl se Ková k iv , „to jsem už n kde slyšel.“ "No. A hemosyntetikum je prost náhražka krve pro upíry, íkají mu ke up. První verzi prý vyrobil sir Francis Bacon n kdy ve t ináctým století, ale tahle je pochopiteln ú inn jší, pár lok tejdn a nepot ebuješ ani kapku krve.“ „A ten Erskin?“ "Erskinova firma, Exxycorp, má výhradní licenci na dodávky ke upu v celý Evropský unii i Americe. Vyrejžovali už majlant, ale taky proti sob poštvali kdekoho, až padla kosa na kámen, pár malých výrobc je dalo k soudu. Táhlo se to osm let, ale ted' padl rozsudek - na základ antimonopolních zákon Unie Erskin ztrácí výsadní právo na patenty a je povinen uvolnit receptury t etí generace konkuren ní výrob ." „Zajímavý. A kolik upír tu vlastn je? „Dv procenta sv tový populace, tak si to spo ítej - a p edstav si ty prachy.“ "Tak to má pan Erskin asi radost, ale co já? Pro bych p epadával jeho laborato ?" 28

EKÁNÍ

"Jo, s tím ti neporadím,“ pokr il Matyáš rameny. "Erskin je divnej patron, má pov st... ale to je na dlouho a musím jít. Jo, kdybys cht l, doleva po schodech mám kutloch. M žeš tam zalízt, když už t nepustí ven." "Díky, to se hodí“ Ková zavrt l hlavou. „Stejn , jak to vlastn funguje? Chci íct, upí i a krev je jasné, ale co zbytek? T eba slunce ... " „Jo, to taky funguje,“ souhlasil Matyáš. "Slunce, UV sv tlo, rentgeny ... moc špatný." „A rakve?" „Myslíš bedny? Jasn , máme, docela moderní. „K íže? esnek?“ "Cože vyprskl Boris. "Chceš nás dusit v kostele topinkama? Sakra, ty asi do cvokárny fakt pat íš, že jo?" John Ková jen vydechl. „MysIím, že si p jdu radši lehnout. N co mi íká, že dneska bude dlouhá noc. Nashle." "Jo. Dlouhá a možná p kn horká, chlape ku." Gerhard Hesse sed l a nechával vznešené tóny hudby rozeznívat svou mysl. P ed okamžikem m l ješt zav ené o i, ale otev el je, když p es koncert uslyšel kroky. "Otto," usmál se slab . "D je se n co'?" „Ne, majore, všechno je v po ádku. Je vám dob e?" "Ano. A takhle mi už ne íkej." "Pro ? Je to p ece vaše hodnost." "Byla. A nejsem na to nijak pyšný." Lehce zesílil hudbu "Víš, co to je?" "Opera?“ Hesse se zasmál, hudba byla sice pro Ottu špan lská vesnice, ale aspo um l být stru ný. "Správn . Verdiho Rekviem. Tahle ást se jmenuje Dies irae, Den hn vu. Na podzim roku 1944 jsem ji slyšel zpívat v zn v Terezín , N mci uspo ádali koncert pro ty blázny z erveného k íže, aby p edvedli, jak se tam Žid m dob e žije. To už jsem v d l, jak to skon í, ale tohle mi otev elo o i definitivn - druhý den jsem zb hl. Zvláštní, 29


že? Žijeme staletí a nikdo z nás nikdy nevytvo ll nic takového. N kdy p emýšlím, ím to je ... možná kratší svíce vážn ho í jasn ji. Pantarei íkala-„ "Kdo?" Hesse sebou trhl. Až te si uv domil, že vyslovil její jméno, poprvé za dlouhou dobu. Zavrt l hlavou. Mohl Ottu odbýt. Na druhou stranu, on a Hans byli jediní, kterých si tém vážil. Oba byli Nachtskriege i a za války dosáhli d stojnické hodnosti stejn jako on, ostatní byli jen pakáž, kterou posbíral b hem út ku, po ínaje tím zmetkem Faffym, kterému bohužel dlužil. Trpce se ušklíbl. "Pantarei, má žena. Už nežije." Otto p ekvapen zvedl obo í: "Netušil jsem, že jste m l ženu.“ "To bylo dávno. Poznali jsme se v Alexandrii, byla správkyní Velké knihovny. A potom ... " Hesse nedokon il. Celý ten p íb h znal jen Jochen Merck, který na to m l právo, a a si Otty váži1 jak cht l, tak to z stane. Ten jeho pocit vycítil a rychle obrátil list. "Dokon ili jsme bezpe nostní a po íta ovou kontrolu. Bez výsledku.“ Hesse znovu kývl, nep ekvapilo ho to. "Takže po ád netušíme, odkud p išlo to varování p ed Ková em?" "Ne," zavrt l Otto hlavou. "Jestli ho sem poslali od nich, nechápu, pro byl sám a hlavn , pro nás varovali. Nedává to smysl.“ "Nedává to smysl nám. Nevidíme do toho, ale na tom nesejde. Musíme dostat Ková e a Falka, dokon it plán. Pak p ijde na adu Mallory, slídí už kolem p íliš.“ "To je pravda“ souhlasil Otto. "Má dobré muže, v tšinou veterány, navíc zbran i kontakty, vybudoval si tu vlastní sí . Je mnohem nebezpe n jší než Falk." Hesse v t ch slovech post ehl jemnou výtku, ale zavrt l hlavou: "Tomu nerozumíš, neznáš ho. Falk je hmyz, který ti bzu í u hlavy, bodne, kde to nejvíc bolí, a zmizí, než se stihneš ohnat. Dva roky jsem ho m l za války na krku, dostal jsem každého, koho znal, ale on byl po ád o krok nap ed, pozabíjel polovinu mých muž , smál se mi p itom do o í... jen kv li n mu m štvalo, že jsem utekl. Opakovat se to nebude, tentokrát to dotáhnu do konce." 30

EKÁNÍ

"Chápu. Musím te jít. Kdybyste pot eboval, majore ... " "Zavolám. A ne íkejte mi tak!“ Ale Otto už byl pry . Poslední dobou po ád n kam sp chá, blesklo Hessemu hlavou, ale pak jen zav el o i, znovu zesílil zvuk a nechal rty tiše opakovat latinská slova písn . Onen hrozný den hn vu prom ní všechno v popel. Jaká hr za nastane, až p ijde soudce, aby všechno p ísn rozsoudil. Nic nez stane bez odplaty. Usmál se a znovu si vybavil její tvá .

31

KRVAVÝ KŠEFT Dany položil na st l d ev nou krabi ku a ernou tubu se šroubovacím uzáv rem. Vysypal z krabi ky hrst kovových vále k s hluboko vyrytými ísly a písmeny a zaklepal tubou o st l. "Hej, Sef, dáme si jedno kolo? Dneska t roznesu, cejtím to v kostech!" "Rad ji ne. Nerada bych ti zas ublížila." Sefora, sedící op t zády v rohu, se ani neoto ila. "To nic. Nechali jsem se unýst, no. Ale dneska mám formu, p ímo slyším týct ervenou!“ Boris vyprskl smíchy: „Nekecej. Ty m žeš ješt n co prohrát?" "Sklapni! Mám ulitý zásoby, dobrý dva litry. No tak, Sef!!“ "Falk t roztrhne vejp l," varoval Pavel vážn , "víš, co bylo posledn .“ "Ale, to bylo nedorozum ní! Sef, nenech se prosit!" Sefora si dlouze povzdechla. "Jak chceš. Tak to sestav - deset kamen ?" "Jasn !“ Dany zru n vybral z hromádky desítku vále k , jeden po druhém za al ládovat do tuby a John Ková se zv dav naklonil k Pavlovi. „O co b ží?" „To je virgo, upírská hra," vysv tlil Pavel polohlasn . "První hrá sestaví kameny a druhý je má p e íst. St ídají se a ím déle hrají, tím je to t žší, kameny nabírají echa, když skon í, musí se vy istit v kyselin .“ Dany mezitím zašrouboval ví ko a hodil tubu Sefo e. „A te se p edve !" Sefora ji chytila v letu a jen jednou p ejela prsty po povrchu. "První je dvojka. Potom A, ty i, Q Z, osm, ty i, nula, T." S každým dalším slovem Danyho nadšený výraz vadl. "Poslední je devítka. íkáš dva litry?"

32

KRVAVÝ KŠEFT

N kolik lidí vyprsklo, Boris nejhlasit ji, a Dany zrudl. "Sklapn te!“ vybuchl. "Po ád m žu vyrovnat, d lej, sestav to!“ hodil Sefo e krabi ku. „Takže to je jako s tím prstenem?“ otázal se John. „Ona prost pozná, které tam vložil?“ "Jist ," p ikývl Pavel, "myšlenky ulpívají na v cech zrovna jako otisky prst , dají se íst. Každý z nás to trochu umí, asi jako umí zpívat, jenomže n kdo je holt um lec jako Sef a n kdo ... " Starostliv ztišil hlas. "Když to spolu rozjeli posledn , Dany prohrál úpln všechno a pak se porvali, málem ho zabila. Falk to zatrhnul a prohlásil, že jak tu uvidí n koho hrát, z ídí ho, že m síc nevstane. To špatn skon í, a m že za to ten šmejd Boris, po ád do Danyho reje." "Zdá se mi, že Boris reje do každého,“ neodpustil si John. "P es den jsem si taky užil.“ „To v ím. Proto ho Falk v tšinou nechává hlídat, aby ned lal dusno. Dany zatím p evzal zp t pouzdro a se soust ed ným výrazem ho obracel v prstech. "První je V“ oznámil po chvilce. „Potom šestka, I, ty ka, devítka... ne, ty ka, osmi ka, C, L t i... ne, sakra, S t i..." "Ne." Sefora mírn zavrt la hlavou. "Nehádej. Poslouchej, musíš to v d t, Dany, nep emýšlet o tom!" „P esta m pou ovat!" vysko il Dany a praštil tubou o st l. "A p esta mi do toho žvanit, chceš m akorát rozhodit!" "P i tom, jak hraješ, to nepot ebuje," ušklíbl se Boris. "A v bec, kdo si, sakra, myslíš, že-" Dany rázem dosedl na židli s výrazem nevi átka a pár dalších, kte í pobaven p ihlíželi, se rychle oto ili a d lali, že nic nevidí. D vod byl z ejmý - Falk stál ve dve ích a s mrazivým výrazem hled l do místnosti. Rázem se rozhostilo ticho a Ková se neubránil úsm vu, p ipomínalo to t ídu, kam o p estávce vpadl obávaný u itel. "Vidím, že máte zábavu,“ konstatoval Falk tiše. "Dany, ne íkal jsem o tom n co?" "Ale, vždy to nic nebylo. Sef mi jenom ukazovala-" "Jist . Radím ti, nau se aspo prohrávat, když ne hrát, až tohle 33


p edvedeš U Tornáda, vynesou t po kouskách. A ty, necht la sis ješt n kam zajít?“ "Ano," položila Sefora knihu. Prošla kolem, ale náhle se zastavila u Johnova stolu. "Nedovolila jsem ti sahat na mé v ci,“ promluvila s tím cizím p ízvuKem, Ková koutkem oka zachytil Boris v škodolib nedo kavý pohled. "Ne," odv til klidn . „Byl jsem zv davý, promi .“ "V po ádku,“ pokývla lehce hlavou. "P íšt se zeptej.“ Bez ohlédnutí vyšla ze dve í a Pavel hlasit vydechl. "Máš ty št stí," zašklebil se na Johna. "Když pomyslím, jak vyvád la, když jsem jí na tu blbinu sáh já ... " Ková pokr il rameny. "N co nového?" "Ne." Falk dosedl k Johnovu stolu. "Mluvil jsem s Hauserem. Setkání je dneska v p t." "Trochu pozd , ne?" ušklíbl se Pavel. "Svítá v šest.“ „Taky m to napadlo, asi se cht j ujistit, že je nebudeme sledovat. A ty? Žádná zm na?" "Bohužel. Nejde to odložit? Aspo pár dn , než si na n co vzpomenu. Nevím pro , ale nelíbí se mi to." „To jsme dva. Ale tvý kámoši na tom trvají, nemáme na vybranou. Mimochodem, Matyáš odpoledne p inesl poštu - Pavle," vyndal Falk tlustou obálku. Pavel ji nedo kav roztrhl a vytáhl malý paperback. Obálku zdobil ký ovitý obrázek upíra zakusujícího se do krku v eštící nahé blondýny, titulek zn l: "Al Žamboch, lovec upír , svazek 18: Krvavé námluvy. Autor: Pavel Danert.“ Ková vyprskl smíchy. "Ne íkej, že to píšeš ty!" "Jasn ," zašklebil se Pavel. "A má to úsp ch, to bys koukal." "A ví nakladatel, že jsi..." "Upír? Jist , pro myslíš, že to ode m bere? Nech si ji. Jen dej pozor, a to nevidí Sef." "A co se jí na tom nelíbí?" "Ale nic," Falk si povzdechl. "Sefora je prost v ící. A bere holt víru vážn .. ."

34

KRVAVÝ KŠEFT

"Jakou víru?“ John zavrt l hlavou. "Myslíš k es anství?“ "Proboha, ješt to!" vyprskl Pavel. "Ne, myslím upírskou víru, lillithiánskou. Vid l jsi Knihu? A medailon, co nosí? Moc se v tom nevyznám, ale jsou tam i v ci, který má každej upír dodržovat, jako nehanobit sv j národ, a podle ní spadá AI Žamboch n kam do týhle kategorie. Zkus se jí zeptat, až budeš mít tak t i hodiny as - samý kecy." „N co na tom ovšem je,“ namítl Falk. "Lidi se na nás po ád dívají p es prsty. A tenhle brak to živí, každej idiot, co si ho p e te, pak vážn myslí, že noci trávíme takhle,“ píchl prstem do obálky. Sou asn se ozval mobil v jeho kapse, Falk okamžik poslouchal a vstal. "Konec legrace. Matyáš je tu, jde se na v c." Pavel rázem zvážn l. "Všichni?" "Nechci tam dav. Ino s Maxem a Tonym povezou náklad a pak už jen my se Seforou ... ty nejdeš!" zarazil Falk další otázku d ív, než mohla být vyslovena. "Ale no tak!" protestoval Eliot. "To není fér!“ „Bez e í. Chci mít pár hodin náskok, tak vezm te boucha ky a jdeme, ostatní po kají.“ Nikdo další neprotestoval a Ková se nad tou disciplinou neubránil údivu, ale ml el. Falk odemkl bednu za barem plnou zbraní, v tšinou pistolí, všechny vypadaly opot ebovan . Každý si vzal, co cht l, a John nakonec neodolal a hrábl dovnit taky. Spíš náhodou mu v ruce zústala malá beretta, vstr il si ji dozadu za opasek a na chvilku ho napadlo, že si toho t eba nikdo nevšiml... "Fajn. Ale zkus to na n koho z nás a budeš si ji tahat z krku.“ Falk se ani neoto il. Vyšli ze dve í a John se s úlevou nadechl sv žího vzduchu. Ulice kolem byla tichá, ale pak na rohu zablikalo sv tlo a p ed vchod p edjelo auto. P i pohledu na n j Falk vyt eštil o i. "Matyáši, ty cvoku jeden!" vypravil ze sebe. " ekl jsem n co nenápadného! Matko, pro jsi nevzal rovnou prezidentskou limuzínu?!“ „Sorry, Falku,“ zašklebil se Matyáš a s odzbrojujícím úsm vem uvolnil místo idi e terénního Volkswagenu Touareg v dokonalé meta1íze. "Já mám prost rád velký káry. A když v tom autosalonu mají tak mizernej alarm. Aspo bude kam natáhnout nohy, ne?" 35


Dany v sob dusil záchvat smíchu, Falk jen zavrt l hlavou. "Doufám, že aspo na zboží jsi vzal n co normálního!" "Jasn ," kývl Matyáš na omlácenou dodávku p es ulici. "A skladišt s mrazákem je taky v cajku. N co dalšího? Sotva stojím na nohou, rád bych se trochu vyspal" "Fajn, dobrá práce. Když to vyjde, snad si kone n oddechneš." T i chlapi zamí ili k dodávce, Falk si sedl za volant Volkswagenu a Ková zaujal místo vedle n j. "Kde je Sefora?" nadhodil. "Nem la se taky zú astnit?" "P ipojí se. Poslal jsem ji n co za ídit," odv til Falk a nastartoval. "Kam vlastn jedeme?“ "Podzemní parkovišt v centru. Do jedné tam jsme, radši pár hodin po kám." "Myslíš, že je to podraz?" vyslovil Pavel kone n bez obalu to, co Johnovi táhlo hlavou. "Snad ne. Hauser je krysa, ale k nám byl vždycky seriózní. A místo hraje pro nás, kdyby cht li n co zkusit, šli by spíš ven, nasadit odst elova e. Na druhou stranu se mi nelíbí ta cena, trochu moc za jednoho chlapa. Možná jsi n jakej terorista nebo pr myslovej špion, kolem Erskina to poslední dobou dost smrdí." "Matyáš mi n co nazna il,“ p ikývl Ková . "Že vyrábí tu um lou krev pro upíry, ke up. Ale to asi nebude všechno, že?" "Ne," povzdechl si Falk. "Erskin byl vždycky žralok, ale jinak nic neobvyklého ... do tý v ci s jeho rodinou. M l ženu a malýho kluka. P ed osmi lety si dv bandy upírských grázl vy izovaly v Praze ú ty p ti kilama semtexu a oni se k tomu p ipletli, bylo to zlý. Erskin se pak stáhl do sebe a za al bejt divnej, zvláš když rozjeli ten soud s jeho firmou. D ly se p i n m r zný v ci. Pár sv dkú si vyrazilo zaplavat ksichtem dol v Labi, jeden právník zkusil skákat bez padáku z letadla, a tak. A naposled p ed týdnem našli tady v Borským praku doktora Gellera, to byl šéf Erskinova výzkumu, co dostal licenci s Nobelovou cenou, spálenýho. N kdo se na n m p ed tím hezky vy ádil, Ncp ál bych ti to vid t. Taky se íká, že Erskin má n co jako zvláštní ochranku, pár upír , co pro n j vy izují jistý záležitosti. Nevím. Ještl p ed pár lety bych tomu nev il, ale te ... " 36

KRVAVÝ KŠEFT

"Chápu,“ p ikývl John. "A co znamená dostal licenci?" "Ministerstvo a vláda ud lují každý rok ur itej po et licencí, myslím povolení stát se upírem. V tšinu dostávají nevylé iteln nemocný, ale zavedly se i licence za zásluhy, t eba za Nobelovu cenu. Geller ji m l za n co kolem vakcíny na AIDS, nevím p esn ." "Zajímavé. Takže upírem nem že být každý?" „Blázníš?" Dany se rozesmál. „Už te je Zem p elidn ná. A kdyby p lka lidstva žila dv st let a nemohla p es den vystr it nos z bedny, kdo by na n makal? Všechno by se za pár let totáln rozsypalo." "Ale funguje to p ece tak, že když upír n koho kousne, nakazí ho? To se nestane, že prost n koho...“ "Bací a vysaje? Jist . Když mu pak hezky zlomí vaz a chytnou ho, vyfásne padesát let za vraždu. Ale za ernou p em nu je teoreticky doživotí, v p ípad dohody pro oba - ovšem teoreticky, protože to by ešila speciálka, a ta upíry nezavírá. Prost se vypa í...“ „A navíc, pro by to kdo d lal?" pokr il Pavel rameny. "Uv dom si, že ani upí i necht jí moc dalších upír , už tak je ke up drahej. P íd ly od ministerstva sta í akorát, abys nechcípl jinak se musí každý hezky ohán t. ím mí nás je, tím je život snazší." "Dob e. Ale jak jste se potom vy všichni-" "Stali upírama? Narodili jsme se tak, cos myslel? Že nemáme sex?“ vyprskl Dany. "Nenapadlo m to,“ p iznal John. „A kolik vám vlastn je?“ "Mn bylo vloni padesát, Pavlovi táhne na ty icet a tady šéf je asi u stovky, ne?“ "Osmdesát p t," opravil Falk stru n a zastavil na k ižovatce. ,,Jenom by m zajímalo, kolik je, sakra, Sef," dumal Pavel. "jednou jsem se zeptal, ale koukla na m tak, že jsem radši rychle vypadnul." „Nechápu,“ namítl znovu Ková . „P ece vypadá jako vy." „To je složit jší. My všichni jsme vyrostli na ke upu, což je náhražka. Zažene žíze , ale jinak nic. Teoreticky by upír, který pije jenom ke up, m l žít stejn dlouho jako normální lov k a mít jen minimální schopnosti. My si ob as dáme ervenou, když se povede n jakou schrastit, takže jsme na tom líp. Ale Sefora je ze starý generace, myslím fakt starý, celej život pila jenom pravou krev, a proto je ta37


ková... sakra, co ta musela všechno vid t. Kdyby ob as otev ela hubu, nakladatel by mi urval ruce," zalitoval Pavel. "A je takových hodn ?" "Ne,“ zavrt l Falk hlavou a znovu se rozjel. "V tšina dnešních upír je jako my, mladá garda. T ch vážn starých moc nez stalo, d ív jsme to nem li snadný ... a ti, co vydrželi do dneška, se radši neukazujou. Pro taky. Po tom, co zažili, cht jí mít klid, a masoví vrazi nejsou zrovna oblíbený, i když nem li na vybranou.“ "Rozumím. Stejn je to divný. „Co?“ „Já,“ John Ková zavrt l hlavou. „Mám ztrátu pam ti, fajn. Ale nejsem úpln vygumovanej. Pamatuji si d tství, jak jsem byl v armád , potom záchraná ...“ „A“ "A žádné upíry. Myslím nanejvýš ve filmech. P ece bych musel v d t, že aspo existujete! To jsem spadl odn kud z Marsu nebo jsem vážn cvok?!“ Falk pokr il rameny: "Jestli t to uklidní. já si to nemyslím. Je na tob n co divného, fajn, a jak se Sef tvá ila u toho prstenu ... ale snad ti kámoši dají pár odpov dí." „Jestli to jsou mý kámoši!“ „Jestli nejsou, m žeš z stat s námi. Že máme kšeft neznamená, že je mi všechno fuk. Jeden z nás u toho za val. Taky bych rád zjistil, o co krá í.“ "Díky." John Ková vydechl a navzdory nap tí ucítil úlevu. Najednou mu bylo jedno, co je Falk vlastn za , n co v t ch slovech ho opravdu zah álo. Nadechl se - a propíchl další bolavou ránu ve své mysli. "A to p epadení? Co p esn jsem m l ud lat? Zabil jsem tam hodn lidí?" "Nevím“ odv til Falk stru n . "Zprávy hlásily deset mrtvých a teroristický útok, ale co se d lo doopravdy ... n kdo si dal práci, aby se to rychle p ikrylo. Erskin má konexe vysoko, v jeho p ípad nem žeš v it ani novinám, a ur it ne pold m. Pokud jde o m , kdoví, jestli jsi tam v bec byl, to tvrdí akorát Hauser, což je prolhanej šmejd. 38

KRVAVÝ KŠEFT

Navíc ta laborato je pevnost. Dráty pod proudem, UV lampy, k tomu regiment ochranky. Nechce se mi v it, že by jeden lov k ud lal takovou paseku a vyvázl jen s boulí na hlav ." "Navíc," dodal Pavel bez obalu, „kdybys byl n jakej trhlej zabiják, jestli myslíš tohle, Sefora by to ur it poznala, jako s Mallorym-" Z bo ní ulice vyrazil na ervenou jasn rudý spor ák a p edvedl divokou myšku v protism ru. Falk šlápl na brzdu, ale šofér se nalepil vedle n j, zpoza erných skel bylo slyšet opilecké hulákání. Dany na zadním sedadle vystr il hlavu z okénka. Ne ekl nic, jen p edvedl široký úsm v a sou asn odhrnul okraj kabátu, aby bylo dob e vid t pouzdro se zbraní. V tu chvíli šofér spor áku dupl na brzdu, až se sto il do smyku, a s rachotem zastavil v popelnicích. Dany se ot ásal smíchy, Falk jen zavrt l hlavou. "Ty si prost nedáš pokoj. Chováš se jak n jakej teplej puber ák, navíc p i akci... m l bys radši koukat kolem, už jsme skoro na míst ." John Ková vzhlédl - p ímo p ed nimi se otevíral temný jícen, ozá ený odlesky reflexních sv tel. Falk zpomalil a vjel dovnit , zdálo se, že tu je prázdno. Zato il doleva po kruhovém koridoru dol , koutkem oka sledoval navád cí tabule na betonové zdi. "Druhé podlaží, sekce G. Tady." Zastavil a zpoza sloupu vyklouzla tmavá postava, pružná a tichá jako stín. Ková sebou trhl, ale vzáp tí zahlédl odlesk st íbra na jejím krku. „Jsme sami?" otázal se Falk tiše. Sefora p ikývla. "P ed dvaceti minutami p ijel jeden ú edník. Všechno, co tu stálo p edtím, jsem zkontrolovala, i ob patra nad námi, je tu jen jeden východ - nic zvláštního.“ "A dál? Našla jsi n co?“ Sefora mu n co podala a Falk to zvedl ke sv tlu, dlouhá lesklá nábojnice. "N mecká mauserovka, nejspíš odst elovací z války. Dobrej model,“ zhodnotil stru n . "Na st eše, d m vedle blázince. Na zadním východu byl erstv ulomený zámek,“ odpov d la Sefora na nevyslovenou otázku. Falk jen sev el rty. "No vida. Takže Eliot nekecal. N kdo nás musel ekat. Vyst elil, aby vyvolal poplach, a možná pak sejmul i Rollyho, hezký." 39

AGENT JFK - ZATM Nf

"Když jsi jednal s tím Hauserem, ekl jsi, kdy pro m p jdete?" otázal se Ková . "Ne. V d li jsme to jen my ... takže máme díru." "No, po kej,“ hlesl Dany zaražen . "To nemyslíš vážn , že by n kdo z nás-„ "Dám krk, že ten zmetek Boris!" vybuchl Pavel. "Až se vrátíme, tak-" "Tak nic!“ p erušil ho Falk ost e. "Budeš zticha, a ostatní taky, až tohle skon í, ud láme po ádek. Byly na tý nábojnici stopy?“ "Ano," p ikývla Sefora. "Plno. N kdo ji nechal pár dn pod sedadlem na nádraží." "Tím se zmate stopa ,“ vysv tlil Pavel Ková i. „Když necháš n jakou v c na hodn ve ejným míst , nabere od lidí tolik echa, že z ní nikdo nic nep e te, známej trik. Proto taky tu nábojnici nesebral. Nejspíš ekal, že se tam p jdeme podívat, d lá si z nás blázny." "Nevykašleme se radši na to?" navrhl Dany nejist . "Ne," rozhodl Falk. "Chci v d t, s kým máme tu est, a jak jinak to zjistit? Dáme pozor.“ Dany p ikývl a kolem znova zavládlo ticho. Falk se opíralo auto, Pavel sed l uvnit a nikdo nepromluvil, ani se nehýbal. John si uv domil, že práv ta nelidská trp livost zvyšuje jeho nervozitu mnohem víc než ekání samotné. Pouze Sefora n kolikrát bez varování zmizela ve tm , po chvíli se vždy ozval zvuk p ijížd jícího auta. Ková si domyslel, že jí sta il jen dotek a v d la nejspíš p esn , kdo v n m sed l i pro , stejn tiše se vždy vrátila a ostatní se na nic neptali - když nepromluvila, nebyl k tomu d vod. Po neskute n dlouhé dob se Pavel zadíval na hodinky a kone n promluvil. "P t pry . Co vlastn ud láme, když nep ijdou?" "Coby?" pokr il Falk rameny. "Pojedeme dom a zítra pokecáme s Hauserem." John si pomyslel, že by mu taková možnost v bec nevadila, když náhle uslyšel zvuk motoru, evidentn v tšího auta. Oto il se, ale hled l do prázdna, tam, kde Sefora p ed okamžikem stála, nebyl nikdo. Pavel vystoupil, zabouchl dve e a sou asn nedbalým pohybem rozepnul bundu, z podpažních pouzder tr ely ohmatané pažby dvou pistolí.

40

KRVAVÝ KŠEFT

erný bavorák následovala dodávka neur it špinavé barvy. Ková rozeznal za volantem dva muže, v aut byli nejmí další t i. Zastavili, co by kamenem dohodil, dví ka bouchla, šofér prvního vozu vystoupil. „Hej, jste to vy? Posílá nás Hauser," Muž mluvil práv tak hlasit , aby nek i el. "Ano. Máte zboží?" Falk se rozhodl p esko it zdvo ilosti. "Jist . Johne, jsi tam? Všechno v po ádku?" "Jsem tady! Je mi fajn, relativn vzato“ dodal Ková tiše, cítil, jako by mu uvnit hrudníku vibrovalo napjaté pero. "My se známe?" ,Jasn ! D láme spolu ... sakra. Tak Hauser s tou ztrátou pam ti asi nelhal, co?“ Muž došel blíž a zkoumav si Ková e prohlížel, byl malý, oble ený v šedém kabát , bez viditelné zbran . Co ovšem Johna hned zaujalo, byla obrovská podlitina na jeho tvá i a z etelná mezera v zubech. "A co se stalo tob ? Taky vypadáš, žes do n eho p kn vrazil." "Ty nevíš? P i tý akci mi dali co proto, nebýt tebe ... jen klid, Johne, to bude v po ádku.“ Muž kývl na Falka. "Díky. Dostali bychom ho ven sami, ale trvalo by to, a p ece nenecháme kámoše hnít v takový dí e. Náklad si klidn zkontrolujte, au ák je v cen ." "Máme vlastní odvoz. Co kdyby vás t eba napadlo, nechat tam št nici a v poledne si to vzít zpátky? Nic ve zlém, ale tak dob e se neznáme, p eložíme zboží a m žete si tu káru vzít." Falk ustoupil, Dany beze slova došel ke druhé dodávce a odsunul dve e, Ková zahlédl dlouhé mrazící boxy. Dany jeden otev el a cosi kutil uvnit , zvedl ruku se zdviženým palcem. "Takže hotovo. Mimochodem, víte, že jednoho z nás p i tom zabili?“ Falk v pohled byl ostrý a pronikavý. Mužovu tvá zk ivil nehezký úšklebek, na okamžik Johnovi najednou p ipomínal krystu. „To je mi líto. Chcete odškodné? T eba sto litru navíc?“ Falk se znechucen ušklíbl: "Díky. Soucit vždycky pot ší. Johne?" Ková rychle p emýšlel. Ten chlap ho z ejm znal, ale on si na n j nepamatoval a nep ipomínal ani ty, o kterých mluvila Sefora. Hlavou mu bleskl nápad. 41


"Jak se má Na a?“ S úsm vem zvedl ruku s prstenem. "Možná jsem zapomn l na tebe, ale jí si pamatuju po ád ... i tenhle dárek." „Á, Nad je fajn, znáš ji. Už se t nem že do kat, pojedeme?" "Hned." John cítil, jak mu na jeden úder vynechalo srdce. Falk musel ta slova slyšet, p esto nehnul brvou - co ud lá? A tu šlo o jakýkoliv podrlaz, jeho se netýkal, zaplaceno práv dosta1.1 kdyby te domn lí par áci Ková e na míst st elili do týlu, šlo jen o jejich v c, na druhou stranu tu byl mrtvý Rolly a Falk v slib. Ovšem pokud John odmítne odejít, z obchodu nejspíš sejde, takže co bude horší? Vyložit karty ncbo hrát hloupého a pokusit se o n co cestou? "Víte co?" usmál se Falk. "Za chvíli svítá, pro to komplikovat? Vezmeme všechno. Kone n , partne i si mají d v ovat a dobrý auto se hodí, ne?“ Dany se zatvá il p ekvapen , ale hned p ešel dop edu, cizí šofér ochotn uvolnil místo. "To je fakt.“ Muž s krysím obli ejem vypadal, že se mu ulevilo, a John ucítil další záchv v. Pochopil, kam Falk mí í: Te jsou p ipraveni k rychlému odchodu s ním i bez n j, jak bude chtít. "Tak jedeme?" ,,]asn ," usmál se John, "jenom vte inu, nechci vypadnout bez rozlou ení.“ Oto il se a o ima odm il vzdálenost, hezky v klidu. "Moment!“ "No?" John se neohlédl, druhý krok. "Koukej z stat stát!" Z mužova hlasu rázem vyprchala srde nost, hra skon ila. Ch apl Ková e za p edloktí, vyrazil mu pistoli z ruky a vzáp tí ho držel za krk, byl o hlavu menší, ale John si s hr zou uv domil, že se špi kami st ží dotýká zem , zmítal se v železném sev ení jak ryba na há ku ... "Tak, hajzle, vybal to! Kde je-" Nedokon il, místo toho zavyl bolestí, pravou rukou mu skrz naskrz procházel krátký šíp. Pustil Ková e a ten se vrhl stranou, sou asn t eskl výst el, Falk najednou držel v ruce pistoli. Dany kopnutím 42

KRVAVÝ KŠEFT

srazil stojícího idi e, vyhoupl se do dodávky, a vzáp tí se roze val automat. Ková dopadl na b icho, p evalil se a vysko il. Falk se kryl za bokem Volkswagenu, ve dve ích se z eteln rýsovala ada d r, Pavel ležel vy~ klon ný na zadním sedadle, ob jeho zbran chrlily ohe . Dany prudce sešlápl plyn. Ostrým obloukem projel s dodávkou p ímo v palebné linii a na sekundu poskytl kryt, to sta ilo, aby Falk s Ková em nasko ili a nastartovali. Cizí šofér dodávky p itom ležel na zemi, ale spolujezdec s krátkým samopalem pálil jednu dávku za druhou, náhle upustil zbra , ve sv tle reflektor Ková vid l, jak mu z krku tr í další šíp a Pavel se ušklíbl. "Sef je kapku staromódní, nemá ráda boucha ky. Co je to, sakra, za chlapy?!" "Ur it ne kámoši!" popadal John dech, v hlav mu hu elo. "Díky. Nebyl jsem si jistej ...“ "Že t tam nenechám?" zašklebil se Falk. "Napadlo m to. Spousta našich lidí pošla v takových cvokárnách, tak jsem nebyl proti, dostat n koho ven. Ale o únosu nebyla e ... bacha! Ty dodávky jsou pomalý, musíme je krejt!“ Ková e udivilo, že je nikdo nehoní, ale pak si vzpomn l, že po prvních výst elech slyšel tlumen rány, Falk s Pavlem museli mí it druhému autu na kola. Jeli už po kruhovém koridoru vzh ru, Max se svou dodávkou první, Dany uprost ed lehce zpomalil a otev el dve e, ze tmy se vyhoupla postava s kuší v ruce. Ková nechápal, jak to mohla stihnout, ale pak si všiml, jak rychle b ží, jako by se ani nedotýkala zem . Snadno dodávku dohnala, za jízdy se vyšvihla dovnit a Pavel se znovu zašklebi1. „A jsme komplet, hezká práce! Ty šmejdi mysleli, že-" Nedomluvil. Dve e Danyho dodávky se rozlet ly a v pln rychlosti z ní doslova vylet ly dv postavy, žuchly na asfalt a kutálely se p imo pod kola Volkswagenu. Falk strhl volant a Volkswagen je poslední sekund minul, s t eskem narazil do st ny tunelu, za ním z stával ohon jisker. Dodávka se šesti sty litry krve pokra ovala bez idi e dál a najednou uprost ed koridoru vzplanulo jasné sv tlo obrovské exploze.

43

AGENT JFK - ZATM Nf

Volkswagen v tu chvíli tém stál, oto ený šikmo dop edu, a jen to ho z ejm zachránilo. Ková z eteln vnímal, jak je tlaková vlna vyzvedla do výše a odhodila o kus dál, vzáp tí se p es n p elila vlna plamen a p edním sklem prol tlo krupobití trosek. Falk s Pavlem se stihli sklonit, ale Ková cítil, jak ho n co ude ilo do prsou, najednou m l p ed o ima tmu. Nap l utržené dve e se rozlétly, dovnit vpadl Dany, tvá samou krev. "Bomba!“ zachrapt l. "Byla tam bomba! Sef to poznala!“ "Te ne!" Falk ho popadl a vytáhl dovnit , Sefora ho beze slova následovala, do pekeln ho hukotu ohn zazn l rychle se p ibližující motor. Falk dupl na plyn, Volkswagen se rozjel a se sk ipotem pod sebou vlá el nap l utržený nárazník. Ho ící dodávka stála p ímo uprost ed silnice, nedala se objet, ale Falk pokra oval, odhodil ji stranou, t sn se protáhl mezerou - a s vyt ešt nýma o ima zabrzdil. Maxova dodávka ležela p evrácená jen pár metr opodá1. Výbuch ji zasáhl naplno, bok m la rozervaný, z kabiny šlehal t ímetrový plamen. V jeho sv tle byly d siv jasn vid t zkroucené postavy uvnit a vzáp tí zpoza ho ícího vraku doslova vylet l erný mercedes, od oken šlehaly záblesky výst el . Falk zaklel a p išlápl plyn. Zadní sklo se s t eskem vysypalo, Dany s Pavlem se p ikr ili. "To není to auto zezdola!" procedil Dany skrz zuby. "Ne," p ikývl Falk, museli jich mít víc. P ivezli je asi najatý poslí ci, aby nenechali stopy. Bylo to p ipravený, jenom ekali, až odpálí tu bombu, aby nás mohli dod lat.“ "Nechcete toho nechat?!“ p erušil je Pavel zlostn . "Máme spole nost!“ Mercedes jel jen pár metr za nimi, z oken se po obou stranách vyklán li st elci. Falk strhl volant vpravo a Volkswagen s k upnutím p ejel d lící áru, dávka pokropila asfalt, levé zrcátko ulet lo. V tu chvíIi Pavel dvakrát stiskl spouš , ob kulky zasáhly p ední sklo mercedesu p esn v míst idi ovy hlavy a zanechaly po sob jen bílé plošky. "Do hajzlu! Je to nepr st elný. To jsem si m l vzít minomet?!"

44

KRVAVÝ KŠEFT

„Vem to k nádraží," navrhl Dany. "Nebude tam provoz, set eseme je v serpentinách." Falk znovu zato il, ale úhybný manévr tentokrát nevyšel, st ely s inením zasáhly zadní ást vozu, jen zázrakem minuly kola. Ob auta prolétla k ižovatku na ervenou, mercedes nabral obstarožní škodovku, která skon ila ve výloze peka stvÍ, vznesl se další oblak kou e, v dálce se rozje ela policejní siréna. A do toho se ozval ješt jiný zvuk, mnohem tišší, p esto sta il, aby všichni krom Ková e ztuhli hr zou: Pipání Falkových hodinek. „To ne!" Pavel zd šen zíral vyst íleným oknem do bled modré oblohy, každou vte inou jasn jší. "Svítá! Musíme se jich zbavit, musíme n kam rychle zapadnout!" Riskantn se vyklonil a vypálil. Levý st elec pustil zbra , zvrátil se v okn , jeho kumpán na opa né stran však nezaváhal ani okamžik, automat za val. "Ne!" Dany zoufale vyk ikl, Pavlovo t lo dopadlo v oblaku st ep zp t na sedadlo, na ele ernou díru, bylo jasné, že už žádné další dobrodružství Ala Žambocha nenapíše. Dany mu z prst vykroutil zbra , zvedl ruku a st ílel dál, ale na kapot i skle mercedesu z stávaly jen šmouhy, projeli zatá kou, a pak se znovu ozval automat, ob zadní pneumatiky vybuchly. Volkswagen se divoce rozkýval.Jek kovu brousícího asfalt rval uši, kabinu za al plnit štiplavý dým a v tu chvili Falk strhl volant. V z se oto il smykem, bo ní kola na okamžik opustila silnici a plachtila kousek nad ní. Touareg jako beranidlo prorazil drát ný plot, spiš let l než jel z p íkrého náspu dol , mercedes v záv su za ním ... a vzáp tí vzduch pro ízlo kvílení sirény nákladního vlaku. Volkswagen s tupou ranou p esko il tra , o centimetr minul bok lo~ komotivy a dopadl na zem ve stejné chvíli, kdy do ní mercedes z druhé strany s ohlušivou detonací narazil a už jako hromada pokrouceného, dýmajícího plechu zasáhl betonový sloup vedle. Jeho konstrukce se s praskotem naklonila, dráty naho e se vytrhly z izolátor a ladným obloukem padaly dol , elektrický praskot vyst ídalo bafnuti zapáleného benzinu. Ozval se dalši výbuch, tak silný, že p ehlušil i brzdy vlaku.

45


Touareg dopadl na opa né stran trati do hrubého št rku, naklonil se, až to vypadalo, že se p evrátí, ale nakonec žuchl zp t na kola, všechny pneumatiky proražené, okna vysypaná, boky prost ílené jako ešeto. Motor jen jednou škytl a zastavil se, zpoza zprohýbané kapoty se táhl sloup dýmu, dva dalši se valily od zadních kol. Ve stejném okamžiku se na blankytn modrou oblohu vyhoupl zá ící okraj Slunce. "Ven! Rychle ven!“ Ot esený Falk jednou rukou rozepnul pás a druhou trhl dve mi, které prost vypadly, Dany na opa né stran ho následoval, na rukou mu už naskakovaly puchý e. "Johne, d lej!“ Ale John Ková neodpov d l. St ží oto il hlavu, z úst mu vytékal pramének krve a Falk si teprve te všiml, že jí má prosáklou i celou košili. Sefora rozepnula pás a vytáhla ho ven. „Tam!" zasténal Falk. Sv t se mu rozpíjel p ed o ima, každým nádechem jako by nasával do plic ho ící petrolej, ale p esto vid lo kus dál vedle kolejí v betonovém tverci kulaté víko kanaliza ního poklopu. Vytrhl ho jednou rukou, t ch pár sekund sta ilo, aby se mu za ala odlupovat k že, Dany ho následoval a nakonec Sefora s Ková em. P edloktím si stínila tvá , ale jak se sehnula, z erných vlas na zátylku jí stoupal z etelný oblá ek kou e. Falk se svíjel bolestí, p esto po kal, slezl jako poslední a p itáhl poklop zp t, dokonce ješt vysunul ruku s pistolí a vypálil poslední t i rány, dv prod rav ly nádrž Volkswagenu a t eti zasáhla asfalt pod ní. Jiskra vysko ila p esn do benzinu, ale explozi už neslyšel, nap l v bezv domí se skácel z krátkého žeb íku a spadl do proudu zapáchajících splašk , našt stí dlouho nepršelo, bylo jich st ží po kotníky. ,,Jste ... jste celí?" Falk v hlas p ipomínal sk ípot spáleného d eva. „Ne! Nejsme celí! Pavel je mrtvej. Tony, lno a Max taky. Matko na nebi." V Danyho hlasu se mísila bolest, hr za a prázdnota. „A Ková ? Co je s ním?" Sefora se sklonila a rozhalila Johnovu košili. Jediné sv tlo proníkalo škvírou v poklopu, pro lov ka by to byla skoro úplná tma, ale ona vid la stejn dob e jako v pravé poledne. 46

KRVAVÝ KŠEFT

„Krvácí. Má zlomená žebra, nejspíš proraženou plíci, možná i vnit ní zran ní." "Sakra!" Dany spálenýma rukama pracn svlékl kabát a hodil jí ho. „Obvaž ho!" „To je marné.“ Sefora se ani nepohnula. "Do hodiny zem e na šok.“ „Tak zavolejte záchranku, proboha!" Falk zalovil v náprsní kapse. Místo mobilu vytáhl jen hrst st ep , dáviv se rozesmál. "M žeš jít hledat budku!" Dany vy erpan zvrátil hlavu do zapáchajícího bláta. "Tak jim to vyšlo. Od za átku ho cht li odd lat, najali nás jenom, abychom jim ho donesli, a vyhráli. I kdybysme tu vali jak cht li, venku nic neuslyší, vyšlo jim to, sviním! Ale ta krev byla pravá! P ísahám, ochutnal jsem ji!" "Jist ," zasípal Falk zt žka, "na to spoléhali. V d li, že když bude zboží pravé, nepošleme stopa e kontrolovat auto. Koho by napadlo, že odpálí šest set litr , jen aby nás dostali, proto byla cena tak vysoká. Je to má vina, nem li jsme-„ "T eba ne," Sefo in tichý hlas ho p erušil. "Cože?" Falk se zarazil. „Jak to myslíš?" "Dany íká, že když zem e, projde jim to. Nemusí. Virus už v první fázi urychluje regeneraci a ú inn tlumí šok ... " Dany se prudce oto il a zíral na ni, jako by nev il svým uším. "Co?! Snad nechceš, abysme ho ...“ "Pokud má žít, je to jediná možnost.“ „Dob e!" Falk zvedl hlavu. "Ud láme to!" "Cože?!" Danymu p esko il hlas. „Pomátli jste se?! Máte p edstavu, co se stane?" „A co bude?!“ Falk zu iv vysko il, až bahno vyšplouchlo. "Co bude, no? ty i z nás už jsou mrtví! S Rollym p t - a myslíš, že to skon ilo?! Klidn zahodili šest set litr , aby ho dostali, te ztratili vlastní lidi a v aut nebudou naše t la, myslíš, že jenom tak p estanou?! P jdou po nás dál, co nám speciálka ud lá horšího?!" "A Matyáš? Co ekneš jemu?" "Matyáš má šest m síc . Tenhle má hodinu.“ 47


Na t i vte iny zavládlo ticho. Když Dany promluvil znovu, hlas se mu jen slab chv l. "Dob e. Tak tedy jo, jasný ... kdo to ud lá? Já tedy ne, to se spolehni!" „Ud lám to já, p erušila ho Sefora klidn . "Objektivn vzato mám nejvíc zkušeností.“ Dany se po ní oto il, ale nedokázal rozeznat, jestli se sm je. Kysele se ušklíbl. "A napadlo n koho se zeptat, co on? Možná by radši lístek na druhou stranu než tohle.“ "Pokud bude chtít. Možná ho dostaneme všichni." Z n eho v Sefo in hlasu tentokrát Falka zamrazilo. Klekla k Johnovi a p itáhla si jeho hlavu na klín, Falk polkl a odvrátil se, Dany sklopil o i. Ková slab zasténal, p es clonu bolesti jako by ucítil dotek, náhle se mu t lem za alo rozlévat zvláštní teplo a odn kud zdaleka uslyšel Danyho hlas, podbarvený starým nádechem veselosti, ale mnohem víc sev ený strachem. „No nazdar, to bude pr ser!"

48

ŽÍZE

Venku cosi zapraskalo a Filip Hauser vyd šen nadsko il - vzhledem k váze jeho pupku úžasný atletickývýkon. S d sivou jistotou si znovu uv domil, že je v brynd , ve strašné, obrovské brynd . Hrál s partnery dvojí hru už mnohokrát a vždy na tom získal, vždy um l být dost obratný a chytrý, aby mu to prošlo - až dote . Že podtrhl tu Falkovu sebranku ho tolik netrápilo. Ani to sice nebyla legrace, zvláš Falk m l svou pov st, ale mnohem horší bylo, že nesplnil druhou ást zakázky skládající se z jejich likvidace. Poslal tam nejlepší muže, nájemné vrahy ješt z as KGB, a ta banda amatér je nejen vy ídila, ale ješt n jakým zázrakem p ežila, dokonce i s tím Ková em, a navíc celé to fiasko zjistil až po setm ní. Musel rychle vypadnout. Na posteli p ed ním ležely dva kufry, do jednoho práv bez ladu a skladu cpal prádlo ze sk íní, ve druhém už ekal obsah jeho trezoru. S lítostí se zadíval k vitrín v rohu plné své chlouby, vzácného ínského porcelánu, ale na to nem l as. Rozt esen si hedvábným šátkem set el z pleše pot a sáhl po domácím telefonu. „Je auto p ipraveno?“ "Ano, pane,“ odpov d l hlas jeho idi e a osobního strážce v jednom. Nebýt vyd šený, možná by si Hauser všiml, že mluví n jak divn , skoro jako lov k, kterému n kdo drží u krku n ž, ale v tu chvíli ho to ani nenapadlo. Popadl kufry a s hekáním zamí il ke dve ím. Pomalu za ínal v it, že to zvládne, Falk má ur it jiné starosti, a co se toho druhého týkalo, pro by m l... Prásk! Dvojnásobn zajišt ná petlice se vytrhla, zárube praskla a celé dve e se v oblaku prachu vyvalily do místnosti. Hauser klopýtl p es kufry, jako žok padl na zem a v hr ze zíral na postavu v chodb . "Nazdar, Hausere! Sp cháš n kam?“ Falk ne ekal na odpov . Jedním skokem p ekonal vzdálenost, která je d lila. Chytil Hausera za tlustý krk a zvedl ho, jako by nevážil ani kilo. 49


" ty i chlapi!" zasy el mu do obli eje. " ty i mí chlapi tam za vali, ty tlustá be ko hnoje, a ty chceš zdrhnout?!" „Ne!“ zasténal Hauser. "To - tak není, Falku, co-„ „Zmlkni! Drž hubu, nebo t zabiju rovnou te - í to byla práce?! Máš jedinou šanci zachránit si krk - kdo ten podraz objednal a pro cht jí Ková e?!“ Falk vypadal strašliv . Šaty na n m visely v cárech, ve tvá i mu jako maskovací barva zaschla mozaika krve, bláta a spálených flek . Kolem se ší il neskute ný zápach stoky. Z jeho hlasu, pohledu a hlavn páru vycen ných špi ák Hauserovi vstávaly i poslední zbytky vlas na hlav , p esto zavrt l hlavou. „Falku, prosím t , to nem žu! Zabili by m ! Vem si peníze, tady v kufru-" Falk kufr nakopl, až p elet l celou místnost. Nárazem se otev el a ven se vyvalily bankovky a srolované što ky obligací Britské královské krevní banky, upír se po nich ani nepodíval. „Tak znova - kdo v tom jede s tebou?!" „To ti nem žu íct, nem žu - ááááá!" Falk jen máchl rukou a Hauser doslova vlet l pozpátku do vitríny s porcelánem. Ta se rozlet la na kusy, z obsahu zbyla hromada barevných st ep , ostré úlomky d eva a skla se zaryly Hauserovi do tlustého zadku. Za al šílen je et, áste n bolestí, áste n vztekem p i pohledu na tu spouš . Falk srazil z cesty k eslo a vytáhl ho za krk z trosek. „Rozbourám to tu všechno a tebe použiju jako kouli - kdo je to, Erskin?! Je to Robert Erskin?!“ S každou další otázkou Falk p itvrdil stisk na Hauserov krku. Cloumal s ním jako kocour chycenou myší a Hauser, bez sebe strachem, p estal myslet rozum , p estal v bec myslet, a hrábl rukou do kapsy kabátu. I proti lov ku by to byl ubohý pokus. Proti upírovi to bylo naprosté šílenství. Falk jen chytil Hausera za p edloktí, malý browning bouchl n zem a Hauser hrozn za val, ruka se mu ohnula skoro o devadesát stup , zlomené kosti protrhly k ži, bílá košile zrudla. "Tak co?!" zasy el mu Falk do obli eje. "Zazpíváš, nebo pokra ujeme? Je to Erskin?!"

50

ŽÍZE

"Ne. Jsem to já. Máš se, Falku?“ Nekone ná vte ina ticha. Falk, stále svírající Hauser v krk, se oto il a zíral na vysokého muže ve dve ích a dva další za ním. Nebyli to lidé - žádný lovék by se nedokázal p iblížit tak tiše-, ale Falka zarazil ten hlas, slyšel ho jen dvakrát v život , ale p esto ho okamžit poznal. Nepromluvil. Vší silou se odrazil, pustil Hausera a sko il, p ímo do balkonového okna. Sou asn t eskly výst ely druhých dvou muž , kulky prolétly Falkovi t sn nad hlavou, ale to už padal v dešti st ep rovnou ze druhého patra dol . V letu se chytil balkonu, ale i tak p istál tvrd , po ezaný ve tvá i si vyrazil dech a pohmoždil kotník, p esto okamžit vysko il a b žel, jako by m l v patách smrt. Hauser kvílel a jako p evrácený chrobák se hrabal na nohy, zlomenou ruku si tiskl k t lu. "Díky ... díky Bohu, že jste p išel, Gerharde!" koktal. "On by ... by m fakt zabil!" "Což by byla hrozná tragédie, že?" p ikývl Hesse chladn . P elétl pohledem místnost a zastavil se na vysypaném kufru. "Copak, chystáš se na cesty?" "Neblázn te!" Hauser polkl. "Musel jsem pry , je to blázen. Ale zavolal bych vám-" "Sklapni. " Hesse se sehnul, jednou rukou ho zvedl z podlahy a p itáhl si jeho obli ej ke svému, na rozdíl od Falka mluvil klidn , skoro p ív tiv . "Víš, nevadí mi ani, žes tu práci zbabral. To se stává i nejlepším a oba víme, že ty jsi b ídil. Ale žes mi to pak ani neohlásil, chceš zdrhnout a ješt lžeš... Hausere, Hausere." Hauser zoufale polykal, vypadal, že se brzy rozbre í. "Prosím, ne! Napravím to, p ísahám, najmu další lidi, za svoje, hned zejtra, všechno bude-„ "Psst!" p erušil ho Hesse tiše. "Nenamáhej se. Tvé lidi už do toho tahat nebudeme. Když chceš n co po ádn , ud lej si to sám, nem l jsem na to zapomenout, takže jsi z toho venku. A co se zbytku tý e máš pravdu. Napravíme to hned!"

51


Hesse jako blesk sklonil hlavu, zaryl zuby do Hauserova krku a trhnutím rozerval tepnu. Krev vyst íkla obloukem až na tapety, Hauser strašliv vyk ikl, zmítal se v sev ení jako erv, Hesse nastavil rudému oblouku ústa a rychlými doušky pil. Když skon il, krev už nest íkala, jen tekla, a Hauser jen tiše chroptél. Hesse zvedl hlavu a hodil nap l bezvládn t lo svým spole ník m. „Dáte si, Hansi?" "Díky, šéfe," zašklebil se oslovený a p itiskl ústa ke krvácející rán . Hesse sebral Hauser v šátek a ut el si krev z brady. „Až skon íte, všechno tu vypalte, policejní stopa i nesmí nic najít. A nezapome te sebrat drobné,“ ukázal s úsm vem na kufr, „ješt musím n co za ídit." Oto il se, jako blesk se odrazil a prolet l na milimetr p esn vyraženým oknem. Dopadl na zast ižený anglický trávník, až se zabo il patami hluboko do zem , ani nezavrávoral a rozb hl se, rychle a naprosto tiše, s vrozenou elegancí šelmy. Cítili jak mu Hauserova krev proudí t lem a uvádí ho do nádherné, vzrušující extáze. To byl skute ný život, pravá podstata toho, ím byl, ím všichni doopravdy byli: Dravci. A už brzy se k tomu zase vrátí. .. Rozlehlý pozemek okolo vily kon il t ímetrovou cihlovou zdí. Hesse nezpomalil. V plném b hu vysko il, zachytil se prsty, ladným pohybem se vyšvihl vzh ru - a strnul. N co tady nehrálo. Hesse nebyl stopa , aJe bylo jasné, že Falk tudy šel, zápach spáleniny a fekálií, pro lov ka st ží patrný, visel v nehybném no ním vzduchu jako mlha. Z vrcholku zdi m l dokonalý p ehled, p esto nevid l nic, bylo p itom vylou eno, aby se Falk dostal tak daleko ... musel se tedy skrývat poblíž. Sáhl k opasku a vytáhl levou rukou n ž, poctivou vojenskou dýku s vyrytou orlicí a svastikou - jako v tšina starých upír ani Hesse nikdy nep išel na chu moderním zbraním a spoléhal se rad ji na klasické prost edky. Pomalu krá el po vrcholku zdi a st íbrný medailon na jeho krku se leskl, svaly uvoln né, všechny smysly napjaté. Prask! Hesse se bleskov oto il, ale zahlédl jen ko ku mizící ve tm . Možná byl Falk rychlejší, než si myslel. Mohl se dostat k silnici a chytit n jaké auto.

52

ŽÍZE

"Hej, p íteli!" Zavolal tiše. "Nechceš radši vyjít? Vy ešíme to jednou provždy, co íkáš - neunavuje t , po ád utíkat? P ece víš, že t nakonec najdu! A ne íkej, že po tom taky netoužíš. No tak, Falku, slyšíš m ?" Nikdo však neodpovídal, ve vlahé noci se nepohnul ani líste ek. Hesse se oto il k obrysu Hauserovy vily v dálce. V jednom z oken se objevilo rudé sv tlo a rychle sílilo. Hauser m l styky, jeho smrt neprojde bez povšimnutí. Brzy se sem sjedou hasi i, za nimi poldov a speciálka, nejvyšší as jít. Hesse pokr il rameny. "Asi tu už nejsi. A když, tak brzy sbohem, vojáku. Znáš m ." Vysokým obloukem sesko il a rozb hl se pry . Po chvíli se u paty zdi n co pohnulo. Hauserovi hlídací psi tu kdysi, než je páne ek dal utratit, protože mu rozbili kus porcelánu, vyhhrabali díru, která zarostla trním. Falk se tam nacpal v návalu zoufalství a te se drápal ven, stálo ho to další kusy šat a krvavé šrámy. Ani po ádn netušil, jak to ud lal. Hesse stál p ímo nad ním, zachránila ho asi jen ta ko ka, která spala opodál a on po ní hodil kamínek. Znechucen si odplivl. "Máš pravdu,u zavr el. "Znám t . A už se nem žu do kat, hajzle, ale te mám práci.“ S námahou p elezl ze a zamí il zpátky do úkrytu - byla sotva p lnoc, Ková ležel v kritickém stavu a on m lo em p emýšlet. V dálce se ozvala první hasi ská siréna. John Ková otev el o i a zíral na rozpraskaný, odlupující se strop. V hlav m l prázdno, na jazyku kovovou pachu a když si pokusil prot ít o i, narazil na erstvý obvaz na ele. Odhrnul p ikrývku a uvid l, že má další kolem cel ho hrudníku. Opatrn se posadil, ale necítil bolest, jen podivnou ztuhlost v kloubech, jako by se p íliš dlouho nepohnul. Pot ásl hlavou a snažil si vybavit, co se v era d lo. Pamatoval si, jak jeli na setkání s jeho údajnými p áteli, ale pak. .. prázdno. Ušklíbl se - vzhledem k tomu, že po ád ležel v Matyášov pokoji a byl zran ný, asi se to rande moc nevyvedlo, pokud v bec n jaké bylo. Spustil nohy na zem a po pár nejistých krocích došel k zrcadlu v rohu. Opatrn odmotal obvaz z hrudníku. Byl ztvrdlý krví, ale na

53


k ži m l jen zarudlé šrámy. Udivilo ho to, ale pak pokr il rameny, vždycky se hojil rychle a nakonec, kdoví jak dlouho tu ležel. Netušil ani, kolikátého je. Ta myšlenka Ková e probrala. Šaty m l složené p es židli v etn nové košile, zbra sice chyb la, ale snad ji nebude pot ebovat. Rychle se oblékl, p itom náhodou zavadil pohledem o prsten a p ekvapen se zarazil. Po lesklé kovové plošce se táhl erný šrám, vypadalo to jako rez nebo saze, ale a ho istil sebevíc, byl tam po ád. Kdoví pro ho to znepokojilo, ale nakonec mávl rukou a potichu se vykradl ven. Falkova základna byla nezvykle tichá. V hlavní místnosti leželo n kolik povalených židlí, dva stoly byly sražené k sob a kolem se válely obvazy a smotky tampon , všechno siln zakrvácené - najednou ho zamrazilo. Napadlo ho prohledat zbytek budovy, ale druhé dve e hyly zam ené, nenašel nic, ím by je vyrazil a mnohem víc ho zajímalo, co se d je venku. Vrátit se p ece mohl kdykoliv, když bude chtít. Potichu vyklouzl na ulici. Slunce jasn zá ilo a John cítil, jak se mu poprvé za poslední dobu zlepšuje nálada, kone n byl volný. V kapse našel dokonce mobilní telefon a pen ženku s pár stovkami, peníze vypadaly stejn , jak si pamatoval a on si uv domil, že ani nejedl. Zapadl do malé restaurace, s odporem odmítl specialitu, houbový guláš, a objednal si dvojitý steak a brambory. Sn dl všechno do posledního kousku, zapil sklenicí piva a nakonec si u stánku koupil plán m sta. V Plzni se trochu vyznal a nezdálo se, že by se tu moc zm nilo, snad jen n které ulice se jmenovaly jinak a místo Škodovky se rozkládal komplex ozna ený jako "Exxycorp, Home Divislon, a.s." Znovu ho mírn udivilo, jak samoz ejm p ijal myšlenku, že se nachází v jiném sv t , ale na druhou stranu, prost bral v ci tak, jak byly. U dalšího stánku si koupil noviny, Plze ský deník, a plátek, který mu padl do oka svým názvem, No ní pohled. Deník se skoro celý zabýval rozborem p edpokládaných následk Erskinovy soudní porážky na zam stnanost a prosperitu regionu, nic zvláštního, zato No ní pohled Johna opravdu zaujal. Šlo v n m hlavn o problematiku upír , by pojímanou lehce bulvárním stylem. Pobaven p e etl úvodník odsuzující nové uvedení Coppolovy verze Draculy, kterou redaktor srovnával s díly typu Žid Süs, a lánek o možné upírské p em n Muam54

ŽÍZE

mara Kaddáfího. Zabral se do pojednání kritizujícího americké ud lení estné licence za pokrok Billu Gatesovi a pobavené glosy z internetových fór, kterak te bude šéf Microsoftu svým zákazník m pít krev i doslova, ale nakonec ho upoutal krátký sloupek rozebírající neschopnost policie objasnit brutální vraždu doktora Gellera. Dál nedo etl, náhle ho rozbolela hlava a vedrem až lapal po dechu. Ková to nechápal, byl zvyklý na horko a dokonce i na pouš , ale snad to bylo zran ním, v posledních dnech toho m l hodn . Otev el dve e a vešel do prvního krámu, na který narazil, náhodou šlo o knihkupectví. Panovalo tu šero a p íjemný chlad, párkrát se zhluboka nadechl a ulevilo se mu, jen hrozná žíze z stala. Rozhlédl se po regálu a do oka mu padl svazek nadepsaný stru n : D jiny upírství. Prodava byl u pultu sám zabraný do thrilleru Jeffryho Deavera, nijak mu nevadilo, když John knihu vytáhl a za al íst. Šlo mu to rychle, obracel stránky jednu za druhou a p itom mu v pam ti zustávalo každé slovo, až se na okamžik podivil. Kniha se zabývala historií fenoménu upírství. Podle archeolog se p edkové dnešních upír potulovali už po paleolitických nalezištích ve Špan lsku, první písemné zmínky pocházely ze starov ké Mezopotámie, kde byli upí i kastou kn ží, p i emž soužití s lidmi bylo bezproblémové. V období ímské íše byly zavedeny první zákony upravující "legální upírství“. Pat il k nim zákaz libovolné p em ny, nárok na ni m ly pouze osoby schválené Senátem a císa em, dále byl stanoven po et upírských obyvatel s právem získávat obživu z vlastních otrok , a existoval rovn ž legální obchod s krví pro upírské pot eby, už tehdy se vyskytovaly p ípady "krevního pirátství", kdy zlo inecké bandy hlavn v zim vraždily pocestné a jejich krev prodávaly. Samotní upí i asto p sobili jako cen ní armádní poradci, poslové nebo v dci, slavným se stal kup íkladu upírský léka Paracelsus. S rozpadem ímského impéria se situace upír zhoršila, hlavn vinou rozmachu k es anství, které se s nimi muselo st etnout už z principu, upírská nesmrtelnost na zemi se prost t žko srovnávala s ideálem života v ného v nebi, o který jedin m l ádný k es an usilovat. Perzekuce za ala jejich vylou ením z církve a pokra ovala s upev ováním pozice k es anství v tehdejším sv t . Negativn zap sobil ze55


jména zákaz legálního obchodu s krví, zavedený poprvé v byzantské íši. Vedl k rychlému r stu upírské kriminality a "krevního pirátství", které dále podnítilo restrikce. Upír m byla nakonec odep ena jakákoliv lidská práva i identita, byli postaveni na úrove zví at a legáln vybíjeni, a soukromými osobami za odm nu, nebo církví prost ednictvím svaté inkvizice, p esto se sporným efektem. Upí i se ilegalit rychle p izp sobili. Za ali se sdružovat do klan a díky dlouhov kosti asto skryt disponovali zna ným majetkemsvého asu koloval nap íklad po Florencii vtip, podle n hož polovinu m sta vysávají upí i a tu druhou Cesare Borgia. Rovn ž ada šlechtických rod podporovala navzdory dogmat m církve skupiny upír , které pro n utajen pracovaly, a upí i reagovali též na aktuální politické zm ny: Po roztržce mezi Anglií a katolickou církví následovala vlna imigrace, která z ostrovní íše u inila pravou "upírskou velmoc". Anglie také jako jediná ve své dob obnovila legální obchod s krví a anglikánská církev dokonce povolila p ijímání upír . Zde se datují první pokusy s um lou krví i oficiální využívání upír v armád v podob "night ships", lodí se smíšenou posádkou proslulých nelítostnými p epady pob ežních m st Francie a Špan lska, nebo stopa uplatn ných v erné komo e, tajném odd lení britského Ministerstva pošt v nujícím se tení diplomatických zásilek. Ková rychle oto il pár stránek a p ešel na práh moderního v ku. Zatímco Anglie, podobn jako Spojené státy, uznala upíry za plnoprávné ob any již po átkem vlády královny Viktorie, ve zbytku Evropy bylo upírství ješt po roce 1900 považováno za nebezpe nou chorobu a dopadení upí i byli v tšinou internováni ve speciálních sanatoriích, kde elili krutému zacházení a r zným pokus m o "lé ení", dopadajícím obvykle tragicky. Úplnou rovnoprávnost zavedlo iako další Švýcarsko, a t ebaže zlí jazykové tvrdili, že se o to spíš než tolerance zasloužily hromady upírského zlata ve sklepeních curyšských bankovních dom , ostatní státy postupn následovaly. První sv tová válka proces integrace jen urychlila. V roce 1933 se v N mecku chopil moci Adolf Hitler, avšak o ekávaná vlna upírského pronásledování se nekonala. Upí i Hitlera fascinovali a dodnes kolují pov sti o spojení nacist s tajnými upírskými

56

ŽÍZE

klany nebo o n meckých vykopávkách v mytické pravlasti upír v Babylonu. V tšina istokrevných upír navíc vzhledem dob e zapadla do nacistických rasových teorií, což díky vyšinutosti hrstky chorých mozk zp sobilo, že se stali v N mecku doslova elitou. To op t p itáhlo vlnu imigrace. Negativní stránky režimu p itom v tšina upír i po vypuknutí války p ehližela a mnoho z nich fašismus podporovalo velmi aktivn . Hroznou pov st získaly zejména dv upírské brigády elitních oddíl SS "Nachtskrieger ," stejn jako upírští velitelé gestapa i dozorci p sobící v koncentra ních táborech. Na opa né stran proslul upírský wing no ní perut RAF "Night Hawks" nebo americké upírské ponorky, nicmén se rozsah nasazení upír mezi Spojenci n meckému ani zdaleka nevyrovnal. N které události prob hly jinak, ztráty na obou stranách byly o dobrou tvrtinu vyšší, ale druhá sv tová válka skon ila stejn a dokonce ve stejné dob , jak si Ková pamatoval. Upí i p edstavovali menšinu, která nedokázala zm nit nevyhnutelné, teprve po válce však za aly vycházet najevo detaily jejich innosti v nacistických službách a s následky se upírská komunita potýká dodnes. Zejména v Sov tském svazu vypukla vlna teroru, jaká p ekonala všechny úsp chy svaté inkvizice, a posléze se p elila i na území komunistických satelit . Práv zde se projevila jistá výjime nost eských zemí. eši nem li nikdy v elý vztah ke katolictví, až na výjimky se tu neda ilo ani inkvizici, a to sta ilo, aby upír m skýtaly vítané úto išt . eskoslovenská republika zavedla navíc navzdory Hilsnerovu upírskému skandálu rozhodnutím prezidenta Masaryka rovnoprávnost hned po Švýcarsku. Díky tomu zde za okupace vznikl rozsáhlý upírský odboj, známý hlavn zajišt ním návratu eských výsadká do Anglie po atentátu na Reinharda Heydricha. Tyto iny nedokázala pop ít ani komunistická propaganda, a tak práv na eskoslovenském území vznikla oáza, kde upí i p ežívali i v dobách nejtužšího komunismu. Na záv r se v knize nacházela kapitola v novaná lillithiánství, upírskému náboženství, zvláštní víry bez chrámú i bez kn ží, stojící ist na individuálním p esv d ení. Zakládala se na Bibli Soumraku, katolickou církví dodnes zakázané knize považované bu za legendu, nebo zkomolený p epis historických událostí. Pojednávala o stvo ení upí-

57


r sumerskou bohyní noci a m síce Lillith a vzniku první upírské íše pod vládou bratr Enkiho a Enlila, kte í se nakonec st etli v boji a zap í inili její zkázu - v detailech to siln p ipomínalo biblické p íb hy o ráji nebo Kainu a Abelovi, což byl hlavní d vod, pro církev knihu tak urputn potírala. Navíc obsahovala Zákon, kodex upírského chování, kde nechyb la na ízení o estné sebevražd nebo krevní mst . Tou lillithiánské klany prosluly už ve st edov ku. V tšinou šlo o brutální vraždy církevních hodnostá , asto však i o akce namí ené proti lidem všeobecn , využívající hlavn upírské imunity v i jed m otravováním studní nebo zakládáním epidemií ve m stech. Po rozší ení um lé krve shledala rovn ž ada lillithián její užívání v rozporu se Zákonem a následovaly pumové útoky na p íslušné továrny, vraždy upírských "krve zrádc " a hlavn lillithiánská podpora nacist za druhé sv tové války. Zejména díky ní zažívalo dnes upírské náhoženství éru hluboké recese a i mezi upíry byli jeho vyznava i považování za velmi erné ovce, Ková si vybavil nechu ostatních k Sefo e a pochopii. V knize byl vyobrazen i st íbrný medailon s portrétem Lillith a klínopisným heslem, kterým se lillithiáni poznávali. Zn lo stru n : To jsme my. Ková zav el knihu a vrátil ji do regálu. Oto il se, a jen pohled na proslun nou ulici sta il, aby mu vyschlo v krku a žíze se zm nila v k e kroutící doslova všechny vnit nosti. Uv domil si, že je z1e. A s ním bylo cokoliv, nemohl si dovolit omdlít a nechat se odvézt do nemocnice, bez doklad , s policií v patách. P i nejlepším by skon il tam, kde za al - a p i vzpomínce na zápach vypolstrované cely mu nasko ila husí k že. Musel zpátky do Falkova baru, vydržet do ve era a doufat, že ostatní n co vymyslí, p ece i upí i snad n kdy stonali. P inutil se vyjít ze dve í. Držel se zastín né strany chodníku, ale stejn se koupal v potu a vrávoral jako opilý, zaslechl pár posm šných poznámek, že dnes za al opravdu brzy. St ží sledoval cestu a p ed o ima se mu míhaly zvláštní obrazy, mo e, palmy vyr stající z hromad lidských lebek. Nakonec n kde špatn odbo il, vyno il se na nám stí Republiky a p ekvapen zaregistroval, že ve stínu majestátní v že svatého Bartolom je zur í malá fontána.

58

ŽÍZE

Z posledních sil se dopotácel blíž, nabíral vodu rukama a polykal ji, jako by m l za sebou pochod Saharou, najednou po ni em netoužil tak, jako se po ádn napít. Znovu ur il sm r k Falkovu baru a vyrazil, nebyl už daleko, ale sta ilo pár krok p es proslun né nám stí a bylo to zpátky, vedro, závra a dokonce i žíze . P edtím spolykal snad dva litry vody, p i každém kroku mu žblu kala v žaludku, ale stejn se mu jazyk lepil na patro, v krku pachu spáleniny ... náhle cítil, jako by mél odpov na dosah, jen se natáhnout... Nedokázal už ani to, nemohl logicky p emýšlet. Zbývaly dv ulice, ale v d l, že nedojde, musel si n kde odpo inout. Po pam ti zahnul do K ižíkových sad , našel lavi ku ve stínu a zhroutil se na ní, rukama si zakryl tvá a t žce oddechovali všechno se s ním to ilo. "Ahoj! Nestalo se ti n co?" Ková malátn zvedl hlavu ... a p ekvapen zíral do tvá e možná sedmileté hol i ky se školní brašnou na zádech, která stála u lavi ky a zv dav si ho prohlížela modrýma o ima. "Maminka íká, že nemám mluvit s cizími. Ale paní u itelka dneska ekla, že máme pomáhat druhým a ty vypadáš divn . Nestalo se ti n co? Nejsi nemocný?" "Ne ... nevím,“ p iznal John po pravd . "Já byla nemocná. Méla jsem ch ipku a bylo mi moc špatn . Ch ipka je moc zlá v c." "To máš pravdu. Málem jsem na ni um el.“ Ková odpov d l naprosto automaticky - ale a koliv netušil, jak to ví, náhle nepochyboval, že je to pravda. Hol i ka chápav p ikývla. "M j králí ek taky nedávno um el. Maminka íkalal že byl moc starý. Te mám jin ho ... ale ten první se mi líbil víc. Chceš v d t, jak se jmenoval?" "Ano.“ "Vále ek. Ale brácha mu íkal tlustej lazare ... m j bratr je tak hloupý." "To se ti m že zdát," p ikývl John, nedokázal se zbavit pocitu, že n co podobného už zažil, n kde hodn daleko ... "Ale i když se chová hloup , ur it t má rád.“ "Možná. A ty máš sourozence?“ 59


Ková zaváhal. "Vlastn nevím. Víš, stala se mi taková v c. Uhodil jsem se do hlavy a od té doby si nem žu vzpomenout na n které v ci.“ Hol i ka se nadšen rozzá ila. "Takže jsem m la pravdu! Jsi nemocný! M l bys hned jít dom , lehnout si do postele a požádat maminku, aby ti uva ila horký aj!“ Ková se neubránil úsm vu. "Vlastné jdu dom . Jenom si chci trochu odpo inout." "Aha. A m žu z stat s tebou?“ "Jestli chceš.“ "Tak jo. Já se jmenuju Zuzka." "John.“ Zuzka se vyhoupla na lavi ku a p itáhla si na klín brašnu. "John? „To je anglicky, vi ?" "Správn . Jsi moc chytrá.“ "Já umím anglicky. Koukej!“ Zuzka otev ela brašnu a za ala p ehrabovat uvnit . "Tady mám sešit, tady u ebnici, a tady ... au!“ Rychle vytáhla ruku, na ukazováku jasn ervenou kapku. "Hloupé desky! Vždycky se o né íznu - Johne? Je ti n co, Johne?" Ková neodpov d l. Náhle se mu zatm lo p ed o ima, jako by dostal ránu, s vyt ešt nýma o ima zíral na stékající kapku krve a cítil, jak se mu ústa plní slinami, srdce se mu šílen rozbušilo, sv t kolem z ernal. Najednou nebylo nic, neexistovalo nic, jenom ta krev, krev, t i a p l litru nádherné, sladké krveJako šílený vylet l z lavi ky a rozb hl se pry , každý nerv v t le se mu svíjel, val, táhl ho zpátky. Klopýtal, padal, ale zase vstával a utíkal, nevnímal kam, ale na tom nezáleželo, jen co nejdál, d ív než ... N kdo ho chytil za rameno, smýkl jím až upadl a p itiskl ho k zemi. Násilím mu zvrátil hlavu, do úst narval hrdlo sklen n ba ky a John Ková se kone n napil, kuckal se, hltal teplou lidskou krev, až se dusil. Vzáp tí p išla bolest, strašlivá k e ze žaludku do celého t la, kroutil se v hlin jako p eseknutý erv, pak z stal prost ležet... "Ud lal jsi n co?!“ N í ruce s ním prudce zat ásly. "Prober se, sakra - tak ud lal?!“

60

ŽÍZE

Ková t žce zavrt l hlavou a Matyáš, snad ješt vyd šen jší než on, hlasit vydechl. "To bylo o chlup! Idiot Boris, m l t hlídat. Doufám, že ho Falk zabije!“ „Co mi to ud lali?!“ zasténal John zoufale, t ásl se jako list. "Co to se mnou provedli?" "Zachránili ti život, pitom e! Tak si, sakra, vzpome !" Ková cht l odseknout, ale najednou to p išlo, jako by n kdo oto il spína a on si vzpomn l, na sch zku v garážích, úder do prsou, rozlévající se tma a dotek na krku, to chv jivé teplo ... sáhl rukou vzh ru a vlevo na hrdle ucítil malou, sotva zahojenou ranku. "Pane Bože!" Paže mu klesla, zíral do prázdna a mozek jako by ten fakt nedokázal zpracovat, jako by to šlo n kde mimo n j, najednou se šílen , hystericky rozchechtal. "Já jsem upír!" Matyáš v obli ej odrážel sm s úlevy, pobavení a vzteku. "Našt stí ne, to by už bylo po tob . Nemáš pon tí, o co tu b ží! Pros všechny svatý, a ta holka jenom utíká dom !“ Jen ta myšlenka sta ila, aby Johna znovu sev ela hr za. "Ne! Málem jsem ... " "Jo, málem. Žasnu, žes to zvládnul. Ale te se hni, ješt z toho zdaleka nejsi venku!" Ková se omámen rozhlédl a poprvé si uv domil, že leží v k oví a všude kolem se válí odpadky. Zápach navíc jasn dokazoval, že si tu ob as n kdo i ulevit a zdaleka ne jen malou pot ebu. Znechucen se ušklíbl. „Upír a ješt ve sra kách, bezva!" Pracn se vyhrabal na nohy, kolena se mu t ásla a po ád cítil závra , ale pocit nesnesitelného vedra a hlavn ta žíze byly pry . Matyáš mu hodil epici se dv ma štítky kryjícími elo i zátylek a krabi ku masti. "Nat i si ruce a obli ej, než ti sleze k že - a to si vem taky," podal mu erné brýle. "Snaž se koukat dol nebo oslepneš." "Díky.“

61


Ková si roztíral krém po tvá i a p itom si všiml, že už mu na rukou naskákaly puchý ky jako po p ílišném opalování, svédilo to k nevydržení. „Nešlo to jinak?" otázal se tiše. "Nemohli-„ "Ne,“ p erušil ho Matyáš klidn . "Museli v tom kanále z stat do ve era, a tak dlouho bys nevydržel. I tak jsi málem exnul, Sefora ti ukáže ten šrot, co z tebe vytahala.“ Ková si vybavil poražené židle a obvazy od kve. “Chápu. To ona m -„ "Jo. Prý v tom má praxi, ale jde o víc. Každý upír má svou unikátní sekvenci viru, n co jako otisk prstu, a ta áste n p echází na každého, koho nakazí. Speciálka má registr, kde jsou všichni, co byli na vojn , v base, a tak. Oficiáln se využívá jen k vyšet ování, ale na to bych nesázel. Falk i Dany tam jsou, Falk z armády a Dany kv li n jaký pitomin , ale Sefora ne - tedy snad, protože kdoví." „Takže, když m dostanou a ud lají testy, je menší šance, že najdou i vás,“ shrnul Ková . "Jo. Ovšem speciálka má svý stopa e. Sta í, aby na tebe sáhl, a mají nás všechny, konec.“ Ková si vzpomn l na hovor v aut . „Ale p ece jste mi tím zachránili život!" „Blázníš? Jak se proflákne erná p em na, odnesou to všichni jak za Hilsnera, a to speciálka nikdy nep ipustí, nezapome , že jsou v ní taky upi i. Na n jaký úmysly kašlou, sejmou tebe, m , každýho ... i když m ani nemusí.“ Matyáš se náhle zarazil a zadíval se Johnovi do tvá e. " ekl ti Falk, pro tolik cht l tu krev, i když tušil, že to smrdí?" "Ne,“ odv til Ková p ekvapen . "Myslel jsem, že prost pro sebe, pro ?" "Nic," zadíval se Matyáš stranou. "Já jenom, jestli jsi to v d l, než t Sefora kousla." "Co?“ „Že ta krev m la být pro m ." „Ne íkej, že chceš být taky upír!" rozesmál se John unaven . "Nechci. Musím." Matyáš z stal vážný.

62

ŽÍZE

„Mám rakovinu. Zbývá mi pul roku, nejvýš.“ John Ková ztuhl. "Nem l jsem tušenÍ. A nedá se ... " "Ne. Je to mezoteliom, nádor pohrudnice. Bydlel jsem u azbestový fabriky, tam to m l každý druhý. Mám metastáze v plicích i mozku, kone ná, zachrání m jenom p em na. S Falkem se znám dlouho, slibil mi, že když získá dost krve, ud lá to, jenže ted' ... " Ková zvedl obo í. Mezi t mi dv ma toho muselo být vic, když byl upír ochotný riskovat tohle. Zavrt l hlavou. "Pro on? Vláda p ece dává licence nevyl iteln nemocným." "Prosím t !" Matyáš se ho ce rozesmáL ,Já nemám tátu ministra, ani se nejmenuju Gates - nebo fakt v íš, že je to pro každýho? Nevylé iteln nemocnej? Co je to? Máme p ece chemoterapii, oza ování, vždycky existuje ur itá možnost vylé ení. Tak to íkají, ur itá možnlost vylé ení. Vypadají ti vlasy, t i m sice budeš blít vnit nosti než kone n pojdeš, jako t icetikilová troska, samoz ejm ne na rakovinu, ale na nep edvídatelné komplikace, protože p ece existuje ur itá možnost vylé ení. D kuju, nechci. Radši beru t ch p t m síc ." Ková chápal, že projevy ú asti by momentáln vyzn ly cynicky. Ml el a Matyáš se p inutil usmát. "Zapome na to. A promi , že jsem se ptal. Falk m l pravdu, mám ješt as." "Stejn to nechápu," zavrt l John hlavou. "P ece, když mohli kousnout m , tak pro ...“ "Prost neud lají totéž se mnou?" Matyáš si povzdechl. "To není tak jednoduchý, však uvidíš. Mimochodem, Falk byl v era za Hauserem, pokecat si o tom podrazu, a asi se n co zvrtlo, protože jenom ek, že p išel pozd . Když se vrátil, vypadal - no, takhle jsem ho ješt nevid l, od rána jenom chodí po kvartýru a ml í. A Hauserovi n kdo zapálil barák, když byl uvnit , myslím, že tvý v erejší kámoši. Po ád netušíš, co jsou za ?" „Asi ode m n co cht li, ale jinak nemám pon tí," pokr il John ramenya v tu chvíli p ed sebou uvid l známou budovu baru. Práv v as. Místo žízn a horka najednou cítil obrovskou únavu, jako by práv dob hl maraton. Matyáš otev el dve e, v tichosti sešli po schodech. 63


Navzdory ranému odpoledni byli te dole všichni, nálada na pohled napjatá. Falk odm en rázoval po místnosti a v prvním okamžiku se mu ve tvá i vyst ídala škála pocit od úlevy až k zlosti. "Proved n co?!" vyjel ost e místo pozdravu. Matyáš zavrt l hlavou. "Bylo to o fous, ale ne. Taky už mu to došlo a není zrovna nadšenej." „Tím chce íct,“ dokon il Ková s nuceným úsm vem, "že jsem se ješt nerozhodl, jestli mám d kovat nebo st ílet." "Snad budeš mít as to zjistit," souhlasil Falk suše. "Jiný by za to dali hodn , ale chápu, že to m žeš vid t jinak, prost už se stalo. Vysv tlil ti Matyáš situaci?" "Jako, že je ze m hezká trofej na odst el? To jsem pochopil. Ale co m vlastn eká?" Falk rozpa it pokr il rameny a Sefora se ujala slova, klidn , jako by jen etla p ednášku. "Jsi v první fázi p em ny. Ta je nejnebezpe n jší, t lo se snaží bojovat s virem a ty jsi navíc oslabený zran ním, podle m je tak dvacetiprocentní riziko, že zem eš následkem alergické reakce nebo šoku. Pokud p ežiješ další t i dny, budeš z nejhoršího venku a p em na vstoupí do druhé fáze. Virus p ebuduje tv j organismus od DNA až po bun nou stavbu, orgány, strukturu mozkov k ry, všechno. To trvá asi ty i týdny, záleží na individuálních dispozicích. Po tu dobu budeš mít návaly žízn , migrény, žalude ní k e e, závrat . Mohou se objevit i zm ny chování, deprese, záchvaty zu ivosti nebo smyslové výpadky. P íznaky dosáhnou vrcholu koncem druhého týdne. Pak by m ly slábnout, až odezní a ty budeš pln p em n ný. N jaké otázky?" John Ková neodpov d l. Poslouchal ten d sivý vý et s úžasem, jako by se ho netýkal. „A co pam ?" vyrazil ze sebe. „Po ád si nem žu vzpomenout, pomuže mi tohle?" "Upí i mají až na výjimky eidetickou pam , p i naší délce života je to nutnost. P em na by tím m la uzdravování urychlit, ale ... " Sefora poprvé zaváhala. "M že nastat problém." "Jaký?" ,, ek! ti Matyáš o d di ných sekvencích upírského viru?" 64

ŽÍZE

"Ano, že se tak dá poznat, který upír koho nakazil.“ „To ovšem není jejich hlavní smysl. D di né sekvence p enáší ur ité individuální vlastnosti z nositele na nakaženého. Netýká se to jen t ch fyzických, ale i psychometrického nadání. Protože mé je dost silné, pravd podobn jim budeš disponovat také. Jenže práv u p em n ných stopa se nej ast ji vyskytuje pam ový šok, p etížení mozku p ijatými vjemy nebo vzpomínkami, a ten by mohla tvá amnézie zásadn zhoršit. Nikdy jsem to nezažila! ale slyšela jsem o tom ... a vid la následky.“ „A ty jsou?“ „Šílenství, katatonie, v tšinou ale koma a následn smrt." "Prima“, p inutil se Ková ušklíbnout. „ ím dál lepší. Dá se proti tomu n co d lat?“ "Nem l bys z stávat o samot . N kdo bude po ád s tebou, kdyby se to stalo, ale jinak nic.“ Sefora se zadívala stranou. „Omlouvám se. Neuv domila jsem si, co ti mohu zp sobit. Kdyby ano, požádala hych, aby t zm nil n kdo jiný." "Což te není hlavní problém," navázal Falk klidn . "Jde o to, kde pro tebe sehnat krev.“ "Pro ?" vzpomn l si Ková na Matyášovu poznámku." Copak ten ke up„ "Je jen pro hotové upíry,“ potvrdil jeho p edtuchu Falk. „B hem p em ny pot ebuješ pravou krev a navíc ve výrazn vyšších dávkách.“ ,,Jak moc vyšších?“ "Normálnímu upírovi sta í tak litr a p l týdn . B hem p em ny je to kolem p ti litr .“ "To ujde.“ "Denn .“ V tichu, které následovalo, John z eteln slyšel bzu ení mouchy n kde vysoko u stropu. „A nejde to obejít?' otázal se tiše. „ etI jsem, že se krev dá koupit.“ „Ale ne tady. Legální obchod je v Anglii a Americe, u nás jenom na erném trhu, a i to je riskantní, poldové asto fingují kšefty, aby chytali zákazníky. Navíc litr stojí p t tác , a p ipadáme ti jako prachá i?"

65


"Takže co?" John si vybavil zmínku v knize a ot ásl se. "Jestli máte v plánu n jaký pirátství, tak to ne! To se radši jdu udat... anebo to skon ím.“ Až ho zamrazilo, jak snadno z n j ta v ta vyšla, ale Falk zavrt l hlavou. "Tak daleko to nedojde. P inejhorším m žeme v parku n koho uspat a vypustit mu pár deci, ale to ud lám, jen když nebude na vybranou, a ur it nikoho nezabiju. Chce to p ežít pár dn , mezitím n co vymyslíme." Rozhlédl se kolem. "Vezeme se všichni, takže hybaj, pánové, vybalte rezervy. Mám asi p t litr , Grime?“ "Taky tak," p ikývl vysoký chlap se zádum ivým výrazem. Ostatní se postupn p idávali, bez v tšlch protest , a Ková v duchu po ítal - ale byla to bída, když skon i1i, nesešlo se víc než t icet litr . "To je sotva na týden," shrnul Falk zaražen . "Žádná sláva.“ "Já mám asi padesát litr “ promluvila tiše Sefora. "Zítra to p inesu.“ Po jejich slovech znovu zavládlo ticho, ale tentokrát ohromené. Ková vid l, jak se Boris za íná šklebit, aie Falk ho zarazil. "Nech si svý kecy, dneska už jsi pod lal dost. M žeme být rádi, po ád to sice nesta í, ale máme aspo náskok.“ "A co náš druhej problém? Nevíme, kdo ho cht l dostat, co když po nás p jdou dál?“ Dany promluvil poprvé za celou dobu. "V první ad by nás museli najít, což se nestane. Po káme, až si John vzpomene, a pak to vy ídíme." "A jestll m l Pavel pravdu a máme tady krysu?" „Nemáme," Falk v hlas zn l jist . "A jestli p eci?“ "Ne," Falk se nepatrn ušklíbl. "Nechal jsem Seforu proklepnout vaše bedny. Jsou istý." Tentokrát ticho trvalo jen okamžik. Vzáp tí se místností p elila vlna mrazivého šepotu a Boris vztekle vysko il. „A to íkáš jenom tak?!“ vybuchl. „Kdo ti to, sakra, dovolil! A co když je práska práv ona?! Kdo zkontroloval její rakev, co?!“ "Posluž si!" Sefo in hlas byl ostrý jako n ž. "Stojí dole, m žeš si ji p e íst. Ale tohle už radši nevyslovuj!"

66

ŽÍZE

Boris se na ni díval, Ková vid l, jak zatíná p sti, ale pak se beze slova posadil. „Chápu, že se zlobíte," pokra oval Falk mírn . "Ani mn se to nelíbilo, ale je to pry , a máme jistotu. P esto po ád nevíme, kdo v tom jede, a znáte ty e i o Erskinov ochrance. Netvrdím, že je to ono, ale musíme po ítat s tím, že mají stopa e. Takže hned ve er odsud vypadneme, pak ve dne v noci zdvojené hlídky a žádný nepovolený výlety." Ticho. Nikdo se ani neušklíbl, natož aby protestoval, ale tentokrát se už John divil mén . Pokud ze tení D jin upírství n co pochopil, pak to, že historie upíry nau ila kázni. Staletí nelítostného pronásledování je nau ila, že jen opatrnost zaru uje p ežití, a t ebaže se doba m nila, staré zvyky umíraly t žko. "Mimochodem," promluvil unaven , "co by se stalo, kdyby další upí i zjistili, jak to se mnou je? Myslíte, že by volali poldy?“ "Ne," ušklíbl se Dany. "Spíš by došli k záv ru, že když odd lají tebe i nás, bude to služba ve ejnýmu blahu. My si svý prádlo perem radši sami.“ Falk jen p ikývl a Ková ucítil, jak ho bodl stud, teprve te si naplno uv domil, že jeho záchranou opravdu riskují všechno. Zt žka vstal každý kloub mu ho el, hlava t eštila bolestí. „Myslím, že si p jdu lehnout," konstatoval tiše a pomalu vyrazil k Matyášovu pokoji s chmurnou p edtuchou, že nejhorší ho teprve eká.

67

AGÓNIE ev z nitra bedny byl hrozný. Hesse se p esto klidn opíralo sténu a ml el, ostatní se usilovn snažili nedívat do jeho tvá e nebo na tu dlouhou v c v rohu. Vte iny se vlekly a výk iky za aly slábnout, místností zavanul d sivý pach páleného masa. "Gerdi..." promluvil Jochen tiše. Hesse ud lal krok a kopnutím bednu otev el, p ed zábleskem modrého sv tla se všichni instinktivn p ikr ili. Faffy vypadl ven, z vlas se mu kou ilo, prsa i ramena jediná krvavá rána. Dusil se, sténal, ale Hesse ho nelítostn chytil za vlasy, odtrhl mu ruce z tvá e a p inutil ho podívat se na solárium. "Už pot etí jsi mé zklamal - Geller, ta holka, a te tohle. M l jsi jen dostat Ková e, Hauserovy gorily by ud laly zbytek, ale ty jsi to zbabral, znovu! Horšíš se, Faffy, a mn za íná být fuk, kolik set let se známe. Další malér a nechám t usmažit, rozumíš? Vzchop se!" Pustil ho a Faffy vyvrávoral pry , na Hesseho se neodvážil ani podívat, ale zavadil o ima o Jochena Mercka a krysí tvá mu zk ivil zlý úšklebek. "Jak to vypadá, Otto?“ otázal se Hesse. „Nijak,“ pokr il oslovený rameny. „Ta jejich putyka je prázdná, zmizeli asi už v era." "Stopy?" "Žádné. Všechno po sob dezinfikovali, kyselina smrdí až ven." „Jist , Falk není idiot. A co Frankie u Tornáda? Ozval se už'!" "Ne. To se mi taky nelíbí, jestli Mallory n co vy enichal, m li bychom to s ním vy ídit." "D kuji za radu," p ikývl Hesse chladn . "Ale máme jen p t dní, nezapomínejme na podstatné. Znovu projd te každý krok od chvile, kdy sem Ková vnikl, a najd te Falk v úkryt. Otto, Hansi, vemte si to na starost, už žádné chyby. Jochene, poj me."

68

AGONIE

Bez ohlédnutí vyšel ze dve í a starší muž ho ml ky následoval, až venku se ho ce usmál. "Copak, Gerdi? Taky m chceš dát oh át?" "Nebláznil" Hesse se rozesmál. "Chci se zeptat, jak pokra uješ. Da í se ti? A kdy nás seznámíš? Já ti p ece Pantarei také p edstavil, pamatuješ?" "Ano.“ Jochen v výraz získal na v elosti. "V štila nám. Že uvidím nový sv t.“ "A mé srdce zadáví had. Možná kdybych ji nenechal-" "Nemysli na to!" p erušil ho Jochen. "Nemohl jsi nic ud lat a je to dávno.“ „Ne, ]ochene,“ usmál se Hesse trpce. „Je to v era. Vidím to p esn tak, slyším to-" Dve e na konci chodby se otev ely a vstoupil len Erskinovy ochranky. "Pan Erskin s vámi chce mluvit v hlavní laborato i!“ p ešel bez pozdravu k v ci, jako by mluvil s n jakým sluhou, byly doby, kdy jen oslovit upíra takhle znamenalo rozsudek smrti. Hesse se bolestn ušklíbl. "Tak vidíš. Užij si sch zku, Jochene, m eká jiná zábava. Uvidíme se ráno,“ Oto il se a ml ky strážce následoval. Prošli koridorem a zamí ili dol k nejst ežen jší ásti komplexu, dve e na jeho konci p ipomínaly spíš uzáv r trezoru. Hesse p i tiskl dla na skener, doprovod z stal vzadu, ani on nem l právo vejít dál. Robert Erskin sed l za laboratorním stolem a pravou rukou jako vždy žmoulal etízek s kovovým úlomkem na krku. Hesse potla il úšklebek sentimentální teploušská gesta, navíc siln zvrácená, asi jako by si on laskal na památku t ísky z Pantareina k lu. "Cht l jste si promluvit? Pokud mi hodláte znovu p ipomínat as, nemusíte. Vím p esn , kolik zbývá, a na úsp chu mi záleží stejn jako vám.“ „V po ádku.“ Erskin v hlas zn l nezvykle mírn , pokývl hlavou ke stolu. "Jen jsem p emýšlel, jestli jsme nevlezli n kam, kde nemáme co d lat." Na sklen ném stole ležela úhledn rozložená agentská výbava Johna Ková e, T-opaskem po ínaje a vyst íleným samopalem kon e. N které

69


v ci byly áste n rozebrané, jiné nesly stopy ohn , jak se následkem pokus o otev ení aktivovaly pojistky Agentury a spolehliv znehodnotily obsah. Snahy Erskinových v dc o analýzu tak nevedly k valnému úsp chu, ovšem Erskin už od svého kontaktu v d l dost, aby si ud lal p edstavu. Hesseho to téma také zaujalo, avšak z jin ho pohledu. "Lidé z jiných sv t , pozoruhodné. I já to m l za výmysl, dokonce navzdory tamhletomu,“ mávl upír rukou k rozm rné konstrukci v rohu, te pe liv zakryté plachtou. "Zajímalo by m , jestli jsou stejné. T eba v jiných dokážeme p ežít. Klause je škoda, tu smrt si nezaloužil. Ten váš záhadný p ítel nás m l varovat." „Bohužel,“ ušklíbl se Erskin. "prodal mi jen schéma ovládacího systému, za šestimístnou cifru. Spíš by m zajímalo, jestli byl Ková jediný, koho poslali, anebo m žeme ekat další... návšt vy. Vzhledem k tomu, co tu p edvedl, m tahle p edstava neláká." „To se nestane. A Ková e si najdu.“ Hesse se usmál. "Gellerovu krev jsem už ochutnal, t ším se na tu jeho." Erskin se s odporem ušklíbl. "Myslíte vy ... " zr dy, do ekl málem, " ... v bec n kdy na n co jiného? A ten Klaus, kterého tak litujete, víte, co d lal za války v Treblince?" "A víte vy, kdo postavil Treblinku?" kontroval Hesse. "Anebo jste to již také zapomn l, jako hodn jiných. Zapomínání vám p ece jde dob e, jako zabíjení. My k n mu máme aspo d vod - p ežití, ale vy? Pro vaše zví ata postavila Treblinku?" "Zví ata, ke kterým jste se ochotn p idal!“ Hesse se zasmál. „Ano. P iznávám, jednou za t i století ud lám hloupost dokonce i já. Vážn jsem mu v il, tomu slavnému V dci, um l hezky mluvit. Bohužel se ukázalo, že to je všechno. Ovšem kde zrovna vy berete právo m soudit? Chystáte nejv tší masakr od konce války, jen abyste ukojil svou touhu po pomst . Vaše žena aspo zem ela rychle. Moje umírala na k lu hodiny, mn p ed o ima. A váš syn? Ten výbuch p ece p ežil, vid l jsem záznamy. M l dobrou šanci, možná ochrnutý, ale žil by, kdybyste nebyl zbrklý a necht l mu vnutit licenci. Varovali vás, že je jeho t lo oslabené a p em nu nemusí vydržet, ale vy jste prosadl! svou, syn velkého Roberta p ece musel být dokonalý!"

70

AGÓNIE

"Ty ... " Erskin se vymrštil ze židle, tvá zk ivenou, mávl p stí. Rána skon ila v Hesseho dlani t sn p ed jeho obli ejem. Chytil ji jako hozený mí ek a sev el, lehce, Erskin p esto zasténali okamžik a za nou praskat kosti. "Omlouvám se." Hesse pustil jeho ruku a s ledovým klidem se usmál. "Necht l jsem vás rozrušit. Nem jte strach. Za p t dní naše malá aliance zdárn skon í a pak si m žeme své neshody vy ídit zp sobem, jaký budete pokládat za nejvhodn jší. Pokud vás to neurazí, musím íct, že se už nem žu do kat." Oto il se, bez ohlédnutí vyšel ven a vztekem sípající Erskin z stal uvnit sám. John Ková se napjal jako luk. emeny, kterými byl p ipoután k l žku, ho strhly zp t, jeden p itom nevydržel, paže okamžit vylet la vzh ru a zkroutila se v k e i. Sefora ji opatrn p itáhla a znovu p ivázala. Z Ková ových úst se vydralo další zasténání, spíš než lov ka p ipomínalo vytí umírajícího vlka. Dany ve dve ích jen polkl. "Jestli bude dál tak vát, za chvíli tu máme fízly. To je normální?" "Ne. Takovou krizi jsem nevid la, to není samo od sebe." Na stolku u postele stála karafa s krví. Sefora ji p iložila Ková ovi ke rt m, ten se dvakrát napil, ale vzáp tí mu hrdlo zkroutil záchvat kašle, rudé kapky pot ísnily ze i Sefo in obli ej. Danymu zatrnulo. Sefora se natáhla pro ru ník a klidn set ela nejprve Ková ovu a potom svoji tvá . Okamžik poslouchala jeho sípavý dech a zavrt la hlavou. "Stále vzdoruje p em n . Musí mít n co v krvi, posílenou imunitu nebo zbytky n jakého jedu. Zabije ho to, když nic neud lám a já nevím, co." Sefora hled la do prázdna a Dany v jejím hlasu poprv slyšel bezradnost. N kde v koutku mu bleskla erná myšlenka, když Ková zem e, bude po problému. Zahnal ji, ten chlap se mu docela zamlouval. "Co zavolat záchranku? Sice všechno vybouchne, ale t eba by mu pomohli. " "Pochybuji... ale možná." Sefora zvedla hlavu.

71

AGENT JFK - ZATM Nf

"Transfúze, vym nit mu krev. Prober zásoby! Snad tam bude n jaká nula negativní." "A jak ji poznám?" málem vyprskl Dany. "Vypadám jak n jakej gurmán?“ "V rakvi mám oh íva a sadu na k ížovou zkoušku." "Máš co?" Dany na Seforu nechápav civ l, jen sev ela rty. „Hlídej ho, ud lám to sama." "Co jsi, sakra, za ? N jakej doktor?!“ Danyho otázka však už sm ovala do prázdna. O chvíli pozd ji už byl na Johnovo levé p edloktí p ipojen vak plný oh áté krve, zatímco z pravého hadi kou odtékala jeho vlastní. erstvá krev byla ídká a rudá, vytékající naopak hustá, t m erná. Selora opatrn vyjmula napln ný vak a podala ho Danymu. "Vylij to a obal spal. Nikdo a se toho nedotýká. Kolik zbývá nula negativní?" "Asi t etina." „Dob e. Necháme ji téct ješt tvrt hodiny, pak mu dáme trochu napít.“ Sefora pohledem zhodnotila Ková ovu tvá , byl v bezv domí, ale dýchal už klidn , k e ovité záchvaty pominuly. „Myslím, že to zvládne.“ ,,Ale co my?" Falk stojící ve dve ích se rozhl dl po pokoji, který te vypadal jako pravá upírská jídelna - krev kapala dokonce i ze stropu - a pot ásl hlavou. "To nám m lo vydržet týden, a te ? Kolik zbylo, p t litr ?" „T i, ale mám ješt svou zásobu.“ „A potom?" "Co Mallory?" nadhodil Dany opatrn . "Ally nám snad píchne." Falk se oto il, o i se mu blýskaly a Dany rychle couvl. "Já vím!" zvedl omluvn ruce. ,,Ale máme na vybranou?“ "Asi ne." Falk dlouze vydechl. "Mallory ... no budiž. Jdu obejít hlídky." Najednou vypadal unaven a Dany jen tiše zaklel. O hodinu pozd ji John Ková otev el o i. M l pocit, jako by mu na prsou ležel slon, cht l promluvit, ale t ebaže napoprv vyšlo jen zasípání, Sefora p esto odpov d la. „Dev t hodin. Z nejhoršího jsi venku, odpo ívej." 72

AGÓNIE

"Nechci odpo ívat!“ Ková se pokusil vstát, ale st ží se pohnul, ani si nevšiml, že je po ád p ipoutaný. „Chci n co d lat. A chci si už, sakra, vzpomenout!“ "To p ijde. A pokud nechceš spát, mužeš zkusit tohle, p ece t to za· jímalo," Uvolnila jeho ruce, sáhla za záda a vytáhla tlustou knihu. Opatrn rozev ela tuhé stránky a postavila ji p ed Johna na postel. Ten p ejel o ima ady znak a zavrt l hlavou. „ íkal jsem, že to nep e tu.“ "Tak ne ti o ima. Zkus to prsty. A nemysli. Poslouchej." Ková zvedl váhav ruku a položil ji na papír, hmatem cítil jeho drsnou strukturu. Posunul prsty stranou a dotkl se znak , starý tiska ský lis je vtla il hluboko a najednou, bez varování, mu do mysli p ímo vytryskla slova. Na po átku byla tma. Pak na sklonku osmého dne, když M síc dlel v úpl ku a život byl mladý, Matka noc, Lillith, procházející se mezi hv zdami, stvo ila muže. Ková leknutím trhl rukou ze stránky a bylo to pry , zvedl hlavu a díval se na Seforu, zd šen a fascinovan zárove . "Co to-„ "Už to za alo. Probouzí se nové smysly, protože tv j mozek se m ní, a to není všechno. Podívej.“ Sefora sundala ze st ny zrcadlo a nastavila ho blíž. Ková si okamžit všiml, jak je bledý, celá tvá jako by mu pohubla, o i zapadly, licní kosti a brada naopak vystoupily. Ale to nebylo hlavní, najednou totiž pochopil, z eho pocházel ten divný pocit v ústech. Oba horní špi áky už skoro o polovinu p esáhly vedlejší zuby a tr ely mu dol jako kly. John Ková zav el o i a zvrátil hlavu na polštá . Najednou už necítil strach ani údiv, jen holé, pusté poznání pravdy, jako když p ed lety zem el jeho otec ... a ernou prázdnotu.

73

POSLEDNÍ ÚSVIT Bum! Bum! John Ková se prudce posadil. Rozhlížel se, lapal po dechu, ale o vte inu pozd ji se vzpamatoval. Stále ležel v pokoji, sám. Sv tla byla zhasnutá, ale p ekvapen si uv domil, že vidí i bez nich, bez problém rozeznal krvavé cákance na tapetách i íslice budíku na no ním stolku. Odsud také pocházel ten hrozný randál: Oby ejné tikání, které mu zn lo jako výst ely z d la. Vedle budíku stála karafa plná rudé tekutiny a on si uv domil, že má zase žíze . Stále cítil odpor, ale prost se musel napít, chutnalo to dob e, skoro tak dob e jako víno, které pil s Andreou ve srubu, když unikli z X-Hawkovy pasti. P ekvapen trhl hlavou, ale vzpomínka ulétla, než ji sta il zachytit nebo si uv domit, co znamená. Odhodil pokrývku a opatrn se postavil. Po lád cítil slabost, ale ne bolesti, potichu otev el dve e a vyšel na chodbu. Sv tlo, které se mu d ív zdálo slabé, bylo náhle oslepující, až se mus,el na chvíli zastavit. Vypadalo to tady jinak, chodba s dve mi po obou stranách a schodišt m do haly, jak n jaký hotel, ale pak si vzpomn l, že slyšel n co o st hování. Pomalu šel dál, každé prasknutí podlahy zn lo jako výst el, jedny dve e se otev ely. "To jsi ty, Johne?" Falk se na Ková e zkoumav zadíval. "Vypadáš líp. Jak se cítíš?“ "Jako po velkém flámu. A p ed chvílí jsem m l dojem, že si na n co vzpomínám, ale už je to pry .“ "Dob e. Nelámej to p es koleno, Sefora íká, že je as. Matyáš taky zjiš oval n co o tom st ílení a ohní ku u Hausera - a hádej.“ "Žádný st ílení nebylo, jenom n jací blázni s autem vlet li pod vlak a Hauserovi nejspíš vybouchl plyn, správn ?" ušklíbl se John "P esn . N kdo si dává záležet - ti, co po nás jdou, anebo speciálka. Vzhledem k poslednímu vývoji t žko íct, co je horší." Falk se trpce

74

POSLEDNí ÚSVIT

ušklíbl. "M žu si za to sám. Kdybych kašlal na Hauserovy kšefty, nebyla by tahle brynda." "A já bych hezky hnil ve cvokárn , dokud by m tam nenašli a neodd lali," p erušil ho Ková mírn . "Mimoto mi Matyáš ekl, na co jsi hlavn cht l tu krev." ,,O Matyáše nem j strach. Jeho d da mi za války zachránil krk. Nenechám ho um ít, i kdybych m l za ít vysávat ty zmetky z ministerstva - a tob se omlouvám. Za alo to jako kšeft, pak jsem v il, že to d lám, abych t zachránil, ale te ... Možná chci jen zjistit, co víš, najednou si už nejsem jistej." "No a?" pokr il Ková rameny. "Na tom už nesejde." V tu chvíli se dole na schodech zjevila vysoká postava s taškou v ruce. "Tak jak to vypadá?" nahnul se Falk. Sefo ina tvá byla zachmu ená. "Dob e ne. Po ád nás hledají, byli se ptát i lov ka, co pro m schovával krev." Falk sev el rty. "Prásknul t ?" "Ne, ale musela jsem mu nechat podíl. A jestli tam p ijde Hesse, bude mluvit, m la jsem ho rad ji-„ Nedo ekla, ale z jejího tónu Ková e zamrazilo. "Kdo je Hesse?" otázal se zmaten . "Uniklo mi n co?" Falk neodpov d l. Zamra en se díval na Seforu, ta zase na n j, ale nakonec promluvila. "Upír. Velmi starý a nebezpe ný." "A?" zavrt l Ková mrzut hlavou. "Nemyslíte, že jsme už na stejný lodi?" "Dob e," vydechl Falk neochotn . ,,]e to jeden z t ch starých upír , o kterých jsem ti íkal. Nevím, jak se doopravdy jmenuje, ale posledních asi sto let si íká Gerhard Hesse.]e to ... " rychle pohl dl na Seforu, ale dokon il... "fanatik a blázen, poldové by ekli terorista z p esv d ení. Nenávidí lidi a myslí si, že ke up je nástroj zotro ení naší rasy nebo podobná pitomost. Za války se chytil Hitlera, dotáhl to na majora SS. D lal pobo níka Heydrichovi a po atentátu na n j za izoval odvetu, jeho metody jsou ... proslulý. V té dob jsem se s ním srazil já, to ti povím jindy. Pozd ji se dal dohromady s asi tuctem podobných grázl a zdrhi, než se 75


Reich sesypal, takže ho nedostali. Od té doby se skrývá. Slyšel jsem, že je v Brazílii, v Africe i mrtvý, ale p edev írem jsem ho potkal u Hausera, živého až moc. Musíš chápat, co je to za chlapa - je mu možná tisíc let a ni· kdy nevzal ani kapku ke upu, proti n mu jsme jenom ubohý nuly." "Ano," p ikývla Sefora klidn . "Znám ho, je chytrý a vytrvalý. Nep estane nás hledat a nakonec usp je. Musíme rychle sehnat zbytek krve pro Johna a pry z m sta, všechno za sebou spálit a zmizet Hessemu z dosahu, to je jediná možnost.“ "Ale co speciálka? Ta ho nehledá?" "Hesseho hledá kdekdo," opá il Palk. "Zvláš tady je pro n j horká p da, p i tom, co d lal za války. Jediné vysv tlení, pro se tu m že promenovat, je, že ho chrání n kdo hodn vysoko.“ "Robert Erskin?" „To je logický záv r," p ipustila Sefora. "P itom zrovna oni by se m li nejvíc nenávid t, vzhledem k tomu, v co Hesse v í a co se stalo Erskinov rodin . Zvláštní.“ "M to nep ekvapuje, lump s lumpem se vždycky domluví," ušklíbl se Falk, "a ty máš m j obdiv, Johne, a jsi jim provedl cokoliv." "Zdá se, že umím naštvat správné lidi, co?" zasmál se Ková nevesele. "Ale pokud tenhle Hesse d lá Erskinovi ochranku, o které jste mluvili, pro chce m ?" "Nevím. A budu moc zv davý, až si vzpomeneš, ale te je to vedlejší. I kdyby chystali konec sv ta, s tuctem lidí nic nesvedeme. Sefora má pravdu, musíme sehnat zásoby a hodn hluboko se zahrabat. A ostatním nic ne íkej, už jsou dost nervóznÍ. eknu jim to sám, až p ijde as." "Za patnáct minut svítá," podotkla Sefora náhle. "Myslím, že bys to m l vid t, naposled.“ John Ková ucítil, jak mu srdcem zavanula prázdnota. Oto il se a ml ky ji následoval po schodech ke dve ím. Otev el, díval se, jak nový úsvit barví oblohu do modra a sv t se zvolna rozjas uje, náhle mu to p ipadalo nádherné jako nikdy a ani si neuv domil, když Sefora za ním promluvila, tichým hlasem, který se podivn chv l. "Ob ad Posledního svítání byl kone ným stupn m zasv cení, když byl smrtelník vybrán, aby se stal jedním z nás - kdysi velmi dávno.

76

POSLEDNÍ ÚSVIT

Pamatuji na ten sv j, jak se horký vzduch tetelil nad st echami Aššúru. To jsme ješt n co znamenali. Te jsme jen prach ve v tru.“ Ková odtrhl pohled od jasnoucí oblohy a oto il se. "Pro myslíš? etl jsem, že jste se kone n osvobodili, dosáhli uznání jako lidé. Nemusíte už zabíjet, abyste žili a až se zapomene na t ch pár...“ "Jenže na ty se ješt dlouho nezapomene,“ p erušila ho klidn . " lov k možná žije krátce, ale lidská pam je dlouhá. A svoboda, o které mluvíš, je iluze. Až prožiješ staletí, poznáš, že sv t je jen opakující se divadlo. Herci p icházejí a odcházejí, ale hra z stává stejná, m žeme si namlouvat opak, ale Matka ví, že p ed sebou neute eme.“ Ková s povzdechem zavrt l hlavou. „Nedo etl jsem vaši Bibli. T mhle v cem jsem nikdy nerozum l, vid l jsem kv li ví e umírat moc lidí. Asi je to na m složité.“ „NáboženstvÍ je složité. Víra je snadná, bu ji máš a nevíš, kdes ji vzal, anebo nemáš a nevíš, kde ji vzít. Do ti knihu a poznáš, jestli k tob Matka promluví.“I "A k tob mluví?" otázal se John tiše. "Už ne. Porušila jsem její Zákon, spáchala v ci, kv li kterým ode mne odvrátila tvá . Je to dávno, ale už ji neuslyším. Také vím, že m ty iny dohoní a t ším se na tu noc, jsem už unavená.“ V tu chvíli zpoza obzoru vyšlehl první šíp slune ního sv tla a John Ková rychle p iv el o i. Pálilo to a bolelo, p esto se snažil dívat tak dlouho, jak jen mohl, dokud žár nezesílil k nevydržení. Teprve pak rychle ustoupil a zav el za sebou dve e, denní sv tlo pohaslo.

77

MALLORY John Ková zavrt l hlavou a dloubl špi kou boty do oválného šedého pouzdra, p es dva metry dlouhého. "V tomhle že mám spát? Vypadá to jak futrál na lyže." Dany stiskl jedno tla ítko, víko se odsunulo a odhalilo vypolstrovaný vnit ek. "Jasn . Tady máš zálohovaný napájení, hodiny, senzor UV sv tla i radiace a pohybovej detektor, aby t náhodou n kdo nevytáhl p es den oh át. Zvukot sná, otevírání na osmimístnej kód, náhodná modulace - když m níš denn , ani stopa ho nerozlouskne. A dole máš místo na ke up i n jaký krámy, v tšinou tam dáváme boucha ku. Tahle pat ila Pavlovi, ale istili jsme ji a Sef to pak proklepla. Nedostaneš žádný echo a Siemens d lá dobrý nádobí ko." "Co vím, d lal hlavn mobily a elektrický kartá ky, diky," zavrt l Ková hlavou. „Z stanu radši u postele.“ Ukázal do rohu, kde stála ješt jedna rakev, stranou od ostatních a jediná skute ná, d ev ná s krásnými ezbami na víku. „Že to uhodnu – Sefora?“ ,Jasn . Kdyby m la n kdy sm lu, máme ji rozbít a spálit i s ní, zas ty lillithiánský pitominy. A ty d lej, jak chceš," pokr il Dany rameny. „Za chvíli ti poleze na nervy, jak všechno v posteli šustí a ješt rád si zalezeš dovnit , uvidíš. Hlavn si pamatuj, že když je malér, zachra ujeme hlavn sebe a bedny. P inejhorším je pálíme, nep ítel je nesmí dostat. Když spíš, myšlenky se ti tam otisknou jak do písku, nedá se to kontrolovat - sta í chvilka a stopa o tob ví úpln všechno.“ Ková p ikývl. Už chápal, pro bylo takové pozdvižení, když Sefora na Falk v p íkaz prov ila rakve ostatních. Sám svá první „echa“, nasbírané myšlenky z p edm t , zažil v era, když se jen tak op el o ze a p ed o ima mu najednou nasko ila zatracen živá p edstava chlap , kte í tu naposled malovali, málem znova omdlel. Sefora navíc zd raz-

78

MALLO RY

ovala, že podobné epizody mohou vyvolat pam ový šok a dokud se mu všechny vzpomínky nevrátí, nem l by tu schopnost používat. „Když už jsme tu, podívej se ješt sem." Dany ukázal k prot jší zdi s posuvnými dve mi. Otev el a John p ekvapen hled l na zadek otlu ené dodávky. Místnost byla p itom st ží dost velká, aby se tam vešla, nikde žádná vrata ... Ková se neubránil údivu. "Jak jste to sem, proboha, dostali?" "Po kouskách a pak zase složili uvnit , byla to docela psina. Koukej." Dany se protáhl kolem dodávky a Ková ho následoval, te vid l p ední st nu, cihly z ní byly vysekané skoro k omítce, zbyla jen tenká slupka podep ená napohled chatrnou konstrukcí z prken, zvenku nejspíš vše vypadalo jako normální ze . Dany odklopil špehýrku a nazna il Ková i, aby se podíval: Trávník, masivní železný plot a za ním silnice. "Chápu," p íkývl John. "P edpokládám, že ten plot je bytelný jenom zvenku, ale zevnit .. ,“ "Sta í kopanec," doplnil Dany. "Takže kdyby p išla návšt va, m žete se probourat ven." "A jsme pry , než se ti hajzlové vzpamatují. Rakve jsou na paletách, za dv minuty je naložíme, to máme vyzkoušený. Mimochodem, hele!" Dany otev el dve e a odhalil novotou se blyštící motorku Yamaha Shadow, uloženou vzadu v dodávce. "Moje zásluha!" zašklebil se. "Jeden upírskej frajírek hrál virgo ješt h než já. Dobrý?“ "Ano,“ uznal Ková . "Kdo to všechno vymyslel, Falk?“ "Jasn . Byl v odboji, se schováváním má zkušenosti. A co ty, jak se cítíš?“ zm nil Dany téma. Ková si jen povzdechl. Od "posledního svítání" uplynuly dva dny. Pomalu p ivykal zost eným smysl m, trvajícím nával m únavy st ídaným pocity podivné euforie, zvykl si i pít krev, nebo spíš si namluvil, že to je místní druh Coca Coly. P esto se po ád cítil jako ve snu, jako by ekal, že se každou chvíli probudí. Depresivní náladu ješt zesiloval pobyt v uzav eném prostoru bez denního sv tla, prsten, který ernal den ze dne víc a už z n j nezbývala ani polovina, ale hlavn v domí stup ujícího se ohrožení. Danymu záhadn zmizel obsah

79


bankovního konta, Grimovi se n kdo vloupal do bytu ve m st a jako vrchol se v era v pátrací relaci objevila Ková ova fotografie s vizitkou nebezpe ného pedofila. Falk suše konstatoval, že všechno zlé je k n emu dobré, protože poldové aspo nebudou hledat upíra, ale Johnovi se neulevilo. Znovu si vzpomn l na Zuzanu v parku, jeho dokonalá pam mu i ve spánku p ehrávala každý detail, až na to, že v tom snu nedokázal utéct... A pak tu byl samoz ejm Matyáš. V sou asném obležení na n m byli doslova existen n závislí, jen on jim p es den obstarával zásoby a vybíral pro ostatní státní p íd ly ke upu. P itom se doslova ztrácel p ed o ima, dnes ráno náhle zbledl a za al kašlat krev. Sefora ho cht la ošet it, ale nenechal na sebe sáhnout, doslova utekl a od té doby se neozval. „Poslyš, Johne, nedal by sis menší akci?“ p etrhl Dany chmurné myšlenky. "S pot šením!“ Ková p ekvapen zvedl obo í. "O co p jde?“ "Dochází nám ervená, zkusíme s Grimem n jakou sehnat u Malloryho. M žeš se p idat, ale upozor uju, že to m že být kapku nebezpe ný." "Prima." Ková se ani nezeptal, kdo je Mallory, bylo mu to fuk, jen když mohl vypadnout. „Kdy vyrážíme?“ "Hned. Sef s Falkem prohlédli okolí, do p lnoci jsme zpátky. Vem boucha ku a jdem.“ Grim opatrn vyklouzl ze dve í a Ková ho cht l následovat... když si najednou uv domil, že drží zvednutou levou ruku za atou v p st. Vyklepal mrtvou mouchu na zem a Dany se uznale zašklebil. "Slušný, zelená i, ale Sef je chytá živý mezi dva prsty. A na ty reflexy dej bacha, a n komu omylem neurazíš hlavu.“ Bylo po desáté. Slunce dávno zapadlo, ale John vid l stejn jako ve dne, dokonce i vzduch m l náhle úpln novou v ni. Rozhlížel se jako omámený, až se Dany neubránil smíchu. "Koukáš jak vejr, brácho. Kdysi jsem potkal jednoho erstv kousnutýho, pamatuju se, že vypadal podobn . Musí to bejt síla, co?"

80

MALLORY

"Ano,“ souhlasil Ková tiše, ,,a to mám dojem, že mi to po ád nedošlo. Chápu, že to lidi láká, ale když pomyslím, že už nevyjdu na sv tlo, budu po ád dostávat ty echa, a pak ta krev.“ "Nevíš, jestli to stojí za to,“ dokon il Dany chápav . „Jo, on Einstein, Pasteur a pár dalších asi v d li, co d lají, když odmítli licenci. O tamhle už v tšina blb , co slintají po licenci, nep emejšlí - a když dostanou svý, za pár let si n kde v bordelu vyst elí mozek. To je totiž nej ast jší p í ina smrti p em n ných, sebevražda.“ "Povzbudivý,“ ušklíbl se Ková nevesele. ,Jo," p idal se dosud tichý Grim. „Sefora íká, že asem t to utahá. Všechno jsi vid l, všude byl, máš pam , se kterou nic nezapomeneš, takže se za neš nudit, p emejšlet, a to je konec. V tom má Dany pravdu, v tšina teplouš jsou idioti - tedy, nic osobního, Johne," dodal rychle. „V po ádku“ usmál se Ková ho ce, už pochytil místní žargon a zvykl si, že tohle sl vko znamená n co jin ho, než je zvyklý, by se stejn urážlivým nádechem. "Kone n , už jsem teplouš jenom z poloviny, ale co ten Mallory? Kdo to vlastn je? Asi ne zrovna skautík, co?" „To tedy ne.“ Dany si povzdechl. "Stephen Mallory je vlastn odsud. Utek p ed Hitlerem do Anglie a sloužil u RAF v no ní peruti. Jednou ho sundali nad Kanálem a než ho vylovili, slunce mu seškva ilo ksicht. V Anglii prej jel po válce ve spoust divných kšeft a pokra oval, i když se po revoluci vrátil sem. My se ob as taky namo íme, ale MaIlory je gauner par excellence. Má vlastní bandu ješt z armády a kšeftuje úpln se vším, zbran , krev, Vspeed, šuma fuk." „Jasn ,“ p ikývl]ohn. "Takže od n j trochu nakoupíme." „Ne,“ Dany se smutn usmál. "Mallory by nám prodal leda díru do hlavy, s Falkem se d sn nenávidí. D ív byli kámoši, ale Mallory se prý po válce dost zm nil, a ty jeho obchody ... " „V tom to bylo,“ p isv d il Grim. „Fa1k by Mallorymu prominul všechno, ale jak zjistil, že kšeftuje s V-speedem, byl mezi nimi konec. To celkem chápu, vzhledem k okolnostem." „Sorry,“ zavrt l Ková hlavou. „Co je V-speed?“ "Upírská droga, jediná. Není návyková, ale je to kumulativní jed. ím víc a ast ji bereš, tím menší dávku pot ebuješ, až to netrefíš 81


a hotovo. Nezabije t , ale úpln zmago íš, v tom blázinci, odkud jsme t vytáhli, byl t eba jeden, co v il, že je teplouš, a cht l pustit na slunce! Fašisti to za války používali na upíry v odboji, když Falkovy rodi e po atentátu na Heydricha chytli, jeden šílenej upírskej nácek se na nich fakt vy ádil." Ková se zarazil. „A nejmenoval se náhodou Hesse, Gerhard Hesse?" ,,Jak to víš?" Dany se p ekvapen zastavil. "Tak," mávl Ková rukou. „Fa1k se o n em zmínil“ "To žasnu, nemluví o tom ani s náma. Ale V-speed nenávidí a když zjistil, že ho prodává Mallory, byl mezi nimi konec.“ „Tak pro za ním jdeme?“ zavrt l Ková hlavou. "Mallorymu pat í jeden podnik poblíž, dupárna a bordel v jednom. D lá tam holka, se kterou se trochu znám. Ally je spíš obchodnice, Mallory pro ni má slabost, tak ji nechává d lat kšefty pro sebe. Bejvá to s ní t žk, ale je jediná, na koho se m žeme spolehnouti že nás nep edhodí tomu zmetkovi Erskinovi.“ „Chápu. Pro ho vlastn upí i tak nesnáší?" namítl Ková . "P ece vám d lá ten ke up, nem l by být spíš dobrák?" Grim se jen ušklíbl. "Erskin je dobrák asi jako bacil Ebola - jsme pro n j dobytek, kterej ždímá, jinak je mu všechno fuk. A co se ke upu tý e, ta proslavená t etí generace je ve skute nosti úpln totéž, co m li náckové už za války. Erskin jenom zefektivnil výrobu, p itom pár krok odsud má hlavní laborku, miliardový vybavení, kapacity jako byl Geller - co tam d lají, míchají ají ky pro mimina? Kdyby cht l, dávno to mohl zlepšit, t eba aby sta ilo pít jednou za m síc místo každý týden, jenomže pak by to už tolik nesypalo. Navíc vlád se hodí, držet takhle upíry pod krkem, p ist ihnout jim d lku života a schopnost!..." „Není to p íliš? Falk íkali že p esn tomu v í i Hesse, r zným e em o spiknutí." "No, že je magor neznamená, že nemá v n em pravdu. A hry na spiknutí my milujeme," zasmál se Dany. "To d lá ta pam . Když si pamatuješ úpln všechno, napadne t asem hledat souvislosti i tam, kde t eba ani nejsou. V tšinou jsi samoz ejm vedle, jenomže nikdy nevíš. Mimochodem, znáš ten fór, jak brali upíra do CIA a-„ 82

MALLO RY

John ale neposlouchal. Najednou uvid l n co, z eho z stal stát jak opa ený! Dany si všiml jeho pohledu, oto il se - a rázem ztuhl. Pár krok p ed ním visel na nefungující pouli ní lamp hlavou dol lov k nebo spíš n co, co lov ka vzdálen p ipomínalo, zkroucená mumie spálená do erna, maso odpadávající od kostí, všechno drželo pohromad jen oble ení, kupodivu naprosto nedot ené. Zblízka Ková vid l, že neš astník nebyl svázaný provazem, ale ocelovým lanem, p esto bylo na n kolika místech tém p etržené, ve spálené lebce se leskly upí í zuby. "Kdo to byl?" vydechl. "A kdo mu to ud lal?" Grim polkl: "Mallory, pochopiteln , tohle se d lalo po válce upírským náck m. A kdo to byl? Netuším, konkurent, n jakej k ivák. .. " Kolem se pomalu trousili další lidé, míjeli mrtvolu bez zájmu, jako by to byla jen sou ást m stské výzdoby, a Ková užasle zíral. "To ho tu prost nechají? Co policajti?“ "Tady je no ní tvr . Sem poldové radši nelezou - až za ne smrd t, tak ho sundají, poj ." Dany Ková e táhl dál a na druhé stran ulice se zjevil široký vchod tvarovaný jako gotická brána, krvav rudý neon nesl nápis Prsaté Tornádo. "To je ono?" Ková zavrt l hlavou. "Nevypadá nic moc.“ "Nesmí vypadat nic moc," opá il Dany. "Je to zást rka. A pat í upírovi, tak je lepší nevy nívat, ale na p t blok kolem nemá konkurenci, o to se Mallory postaral. Co víme, má te bejt pry , ale kdoví. Proto jsme t cht li s sebou. Nás totiž zná, nem žeme tam jenom tak naklusat. Ud láš pr zkum, Mallory se vždycky rozvaluje u stolu naho e, jako správnej šéf - omrkneš, jestli tam je, a když jo, nenápadn vypadneš, jinak p jdem za chvilku za tebou." „Dobrá“ schválil Ková . "Ale já Malloryho neznám, ani jeho lidi.“ "Malloryho znát nemusíš, toho si nespleteš, a jeho lidi proti nám nic nemají. Jenom koukej, poslouchej, a když bude všechno dobrý, p ij nahoru, je to pokoj dev t. A nezapome . S nikým se radši nevybavuj a jestli budeš pít, bacha, odkud barman bere sklenici. Jak ji vytáhne zpod pultu, nesahej na ni, sbírá suvenýry pro šéfovy stopa e. Jasný?"

83

AGENT JFK - ZATM Nf

"Jasný," p ikývl Ková a vyrazil k bráné. Dovnit i ven se stále trousili hosté, n kte í vypadali normáln , ale v tšina byla oble ená v erném, nápadn bledá. Nezdálo se, že s tím má nékdo problém, ob skupiny si hled ly svého, což se dalo o ekávat. Ve dve ích se na okamžik p ekvapen zastavil. Dany m l pravdu, podnik byl mnohem v tší, než se zdálo. Panovalo tu šero, hudba hrála pro upírské uši, to znamená p íjemn tiše, všude se leskla mosaz a vzácné d evo ve slad ných odstínech, a dokonce i tane nice svíjející se u ty í byly od pohledu výb rové zboží. Zadní ást baru zabíral prostor s kójemi, zaru ujícími host m soukromí. Ková v n kolika zahlédl bledé tvá e a na stolech lesklé hromádky virgových kamen , rychlý pohled odhalil i další postavy, nehybné vy kávající ve stínech u st n. Cestou k baru zvedl hlavu k balkonu naho e - byl prázdný. „Vítejte!" pozdravil ho dvoumetrový barman s vlasy do uzlu, p i úsm vu vycenil horní špi áky. „Neznáme se. Jste tu poprvé?" „Dá se íct,“ p ipustil Ková . „Teprve se rozkoukávám. Hezký podnik." "Ten nejlepší," souhlasil barman. „Máme všechny druhy zábavy, jaké si našinec m že p át. Dokonce i spole nost,“ spiklenecky mrkl ke schod m. „Tak daleko ješt nejsem,“ zasmál se Ková . "Co nap ed n co k pití?" "Jak si host p eje.“ Barman sáhl pod pult, rukou v ut rce postavil p ed Johna k iš álov istou sklenici, ale než mohl nalít, Ková zavrt l hlavou. „Neurazte se, ale já rad ji použité sklo. Co t eba tamto?“ ukázal na sklenice úhledn srovnané na baru. „Našinec má pak v tší pocit bezpe í." Barmanovu tvá rozjasnil další úsm v. "Zdá se, že už jste se rozkoukal dost dob e. Šéf má rád p ehled o nových lidech, nic osobního. První jde na podnik, Denní sen." Stáhl istou sklenici a nalil do jiné. John opatrn upil, chutnalo to dob e, necítil alkohol, zato n jaké aroma ... když si ale uv domil, že je to chu krve, drink mu pon kud zho kl. "Nechcete si zahrát?" ukázal barman ke kójím. "Dnes se sešla vybraná spole nost."

84

MALLORY

"Rad ji ne," odmítl Ková . "Maminka m varovala p ed hazardem a vid l jsem venku, jak n které hry kon í. Co ud lal ten visatec, sázel moc vysoko?" Barman se zadíval stranou. "Nevím. Ale máte pravdu, pane, n které hry je lépe nechat být. Vaše matka bude moudrá žena - a ty koukej vypadnout!" Ková se p ekvapen oto il, komu ta diskrétní výzva platila. Dany s Grimem se práv protáhli dve mi a nenápadn mí ili ke schodišti, zato p ed nimi se valil snad dvousetkilový tlus och v erném s mohutným et zem kolem krku. "Ale no tak!" zaprotestoval, jeho hlas prozrazoval, že vypil víc než je zdrávo. "Jenom chvilku, patnáct minut s AlIy!“ "Ne!“ Barman v hlas byl tvrdý jako ocel. ,,Jasn jsem ti ekl, že už nejsi vítanej - a vid l ses, jak vypadáš?! Vysolíš další deci, skapeš tu a budou maléry s poldama, padej!“ Ková si teprve te všiml, jak je muž bledý, a když zvedl ruku, uvid l na jeho p edloktí vpichy od infuzní jehly - pochopil, v jaké m n se „dámám“ platilo za spole nost. Tlus och se pokusil protestovat, ale barman jen kývl a jeden ze stín v kout se pohnul, rychlostí blesku chytil nevítaného hosta za límec a táhl ho k východu. Ve chvíli, kdy n kdo ochotn otev el dve e, se zastavil a jednoduše tlus ocha vyhodil ven. Let l dobrý metr nad zemí a s ošklivým žuchnutím p istál na prot jším chodníku. P ihlížející ten výkon odm nili potleskem, hrá i v kójích ani nezvedli hlavy. "Hezkej let," ocenil Ková . "Za co to bylo?" "Praštil holku. Na to je šéf háklivej - m l jste p ijít v era. Jeden hejsek byl sprostej na tane nici a on ho slyšel. Nechal ho svlíknout do naha a p l hodiny kroutit u ty e, aby si zkusil, jaké to je. Ten už se tady neukáže." „Váš šéf musí být veselá kopa." "Ano, zvláš , když se naštve. A poslední dobou se zlobí skoro po ád." Ková post ehl skryté varování a napadlo ho, že je tu už p íliš dlouho. "D kuji," položil sklenici na bar. „Za pití i za radu. Myslím, že je as na tu spole nost.“ "Dobrou zábavu, pane," pop ál mu barman vážn . „Nezapome te, kdy svítá."

85

AGENT JFK - ZATM Nf

Ková vyšel po širokých schodech vzh ru a zv dav se rozhlédl po chodb . Sv tla byla ješt slabší, st ny i dve e pokoj kryly husté záv sy perfektn tlumící zvuk. Ková vyrazil hledat devítku, ale ud lal sotva krok, jedny dve e po levé stran se otev ely a Dany ho vtáhl dovnit . "Kde se couráš?!" zavr el. „Nasával jsem atmosféru - Ally?" st elil Ková naslepo a zv dav se rozhlížel po pokoji. Byl prost za ízený, nejv tším kusem nábytku byla mohutná postel, dojem rušil jen infuzní stojan vedle. Dívka oble ená ve st ízlivém kostýmu se rychle zvedla z pohovky, Ková ovi v bec nep ipomínala sexy upírku. „Dany mi ekl, co jste ud lali, to se mi snad zdá!" zlostn zavrt la hlavou. P istoupila ke Ková i a položila mu ruku na elo, m la chladnou dla . "Hore ku už nemáš. Chceš napít?" Ková zavrt l hlavou. „Díky. Zjiš oval jsem n co o tom pov šeném venku, Dany, ale nikdo nechce-„ „A ty se divíš?" p erušila ho. "Stephen ho najal a pak zjistil, že ho sem poslali slídit. Byl úpln bez sebe, Matko na nebi, jestli vás tu te najde!" "Nem j strach," uklid oval ji Dany. "Zmizíme v as, pot ebujeme jen trochu pomoct." "Jo, jako vždycky." P ešla ke komod v rohu, za d ev nými dví ky byl ukrytý sejf. Rychle vy ukala heslo, s klapnutím otev ela a podala Danymu p enosný mrazící box. "Falk vždycky držel slovo, takže zapomenu, jak dlouho jsem ekala na splátky posledn . Úrok jako jindy." "Jasn , Ally!“ ujiš oval ji Dany rychle. „Je ale možný, že na chvíli zm níme vzduch.“ „To bych vám radila! erná p em na, Bože - a pak, že to Stephen p ehání! " Unaven klesla na postel. "Ale co. M to nemusí zajímat, ješt m síc a kon ím. Mám našet eno na Berkley, Stephen mi za ídí pas, a sbohem!" "Berkley, myslíš univerzitu?" zavrt l Ková p ekvapen hlavou. „Co chceš studovat?" 86

MALLORY

"Ekonomii! Co tak civíš? Spousta našich se tím živí, manažer nebo ú etní s dokonalou pam tí je k nezaplacení. Myslíš, že je tu med? Každej nalitej ubožák se chce v putyce chvástat, že m l upírku, nemáš páru, jakou dá práci se krotit, abych jim p i tom nezlámala hnáty! A Stephen? Co chytil toho špeha, jako by se pominul. M li byste vid t ten sklad boucha ek ve sklep , až sem jednou vletí speciálka, nechci u toho být." „A jinak?" Dany rozpa it žmoulal držadlo boxu. "Víš, cht l jsem t pozvat-" "Na tv j poh eb?!" p erušila ho. "Protože p esn tam t p íšt uvidím, když nevypadnete. Seberte se a koukejte mazat, holky vás pustí zadem!" "Tak sbohem, Ally." Dany s povzdechem vstal. "Hodn št stí v Berkley." "Díky. Kdyby ... kdybys náhodou tohle p ežil, m žeš m tam najít," dodala Ally rychle. Sou asn otev ela ve výmluvném gestu dve e a Ková zaslechl ostré hlasy na schodech. "Ne!" Ally vyt eštila o i. "To je Stephen!" "Vemte krev a zmizte!" zareagoval John rychle. "M nezná, zdržím ho!" Bylo vid t, že Danymu, ani Grimovi se ten nápad v bec nelíbí, ale na e i nebyl as. Ally vtáhla Ková e zp t do pokoje a rychle zav ela dve e. "Když zjistí, žes nám pomohla, ud lá ti n co?" zašeptal John. "O m se nestarej!" odsekla. "Mallory na ženskou nesáhne, ale tebe klidn odV tu chvíli se dve e bez klepání rozlet ly a zavládlo ticho. Všichni upí i, které zatím Ková poznal, byli navzdory své síle štíhlí, až k ehcí, a proto na sekundu úpln ztuhl. Mallory vyplnil svým t lem celé dve e. Postavou p ipomínal boxera hodn t žké váhy,John však nedokázal odtrhnout pohled z jeho tvá e, d sivého, popraskaného strupu p ipomínajícího m sí ní krajinu s eznou ránou místo úst. Nem l vousy ani obo í nebo asy, z vlas nad elem zbylo jen krátké chmý í, zbytek padal voln na záda. Vodorovn p es o i se mu táhl pás tmavé k že, která vypadala mén poni ená a Ková pochopil, že si tenkrát musel n co uvázat p es o i, co ho zachránilo p ed oslepnutím. Te to vypadalo, jako by nosil lupi skou škrabošku. "Kde jsou?!"

87


Ten hlas zn l jako št rk sypající se do studny. Mrazilo z n j, na chodb p itom stáli nejmén t i další chlapi. Ally zvedla v dob e hraném údivu obo í, leknutí už bylo opravdové. "Kdo?" "Ty víš. Ty dva Falkovi laza i!“ Ally se na okamžik zarazila, to sta ilo, aby se Ková vložil do hry. "Copak?“ ušklíbl se kousav . "Rodi e vás neu ili klepat? A nerušit dámu, když se baví?“ "Vy ml te!" odsekl Mallory nevzrušen . "ptal jsem se, kde jsou!" Dv ma kroky p elet l místnost a rozrazil druhé dve e, za kterými John zahlédl toaletu. Jeden z jeho pistolník vešel do pokoje, zbylí z stali stát venku. Ally se mraziv ušklíbla. "Nechceš se mrknout i do sk ín ? Chováš se jako kretén!" „Souhlasím," p ipojil se Ková . "Podnik je formát, ale o majiteli to asi neplatí, co?“ "Povídám, abyste sklapnul!" Mallory sto il sv j d sIvý pohled na Johna. "Copak, nácek poslal dalšího vandráka? Že by ješt nev d l, jak skon il ten první? Snad jste ho cestou vid l, m l jste se z toho pou it! Kdo v bec jste?“ "Smith!" odsekl Ková , ani netušil, jak mu to jméno p išlo na mysl. "John Smith.“ "Originální," ušklíbl se jeden z Malloryho doprovodu. "Ten minulej si íkal Frankie." "Netuším, o em mluvíte!“ opá il Ková studen . „A popravd , p estává se mi tu líbit. Sbohem, pánové!" Vyrazil ke dve ím a p itom rychle p emýšlel. Ten nácek, pokud se jich tu nepotulovalo víc, musel být Hesse. A chlap, kterého Mallory pov sil na lampu, byl jeho vyzv da . Na okamžik Ková e napadlo, pov d t pravdu, ale kdoví, co se doopravdy d lo, Mallory mohl s Hessem klidn táhnout za jeden provaz a tohle bylo jen divadlo. Jak se dalo o ekávat, chlap ve dve ích neuhnul, ješt se provokativn op el rukou o rám. "Dovolíte'!" požádal Ková zdvo ile. „A když ne?“ ušklíbl se.

88

MALLORY

John neodpov d l. Vymrštil prava ku a dlaní ude il muže na solar. Vložil do rány veškerou sílu, ale výsledek ho stejn p ekvapil, chlap odlet l jako kopnutý kon m, šikmo chodbou do dalších dve í, které jen zapraskaly a z stal ležet. Sou asn Ková máchl levým loktem a zasáhl toho za sebou p ímo do nosu, kost k upla, upír se v bezv domí složil na Allyinu postel. Jak padal, vytrhl mu John z podpažního pouzdra revolver a namí il Mallorymu p ímo do tvá e. Sou asn už držel druhou rukou pistoli, namí enou na posledního muže venku. Ten pohyb si sotva uv domil, reagoval rychlostí, o jaké netušil, že je jí schopný ... cítil, jak mu srdce buší údivem. Zatímco chlap na chodb p ed zbraní rychle ustoupil s rukama od t la, Mallory nehnul ani brvou. John znal jen málo lidí, co se dokázali takhle dívat do hlavn pistole. Dv sekundy ml el, pak mu levý koutek vylétl o centimetr vzh ru, snad to byl úsm v. "To nebylo zlé. Nechcete práci? Pokud vážn nejste, kdo myslím, možná bych n co m l." „D kuji,“ p ikývl Ková . "Prozatím bych rad ji odešel." "Prosím," vycenil Mallory zuby, v kontrastu k tvá i dokonale bílé. „Jak si p ejete!" Ková pomalu ustoupil ke dve ím a vyšel ven, Malloryho p itom držel stále na mušce, druhý muž mu n co rychle šeptal do ucha. S Ally se John rozlou il kývnutím, všiml si, že se tvá í ím dál víc rozzu en . Upír, který ležel na chodb , se omámen pohnul. P itom se necht n op el o poškozené dve e, které s praskotem vypadly, z místnosti za nimi se ozvala zm zvuk - a ke Ková ovu úžasu vyd šené be ení ovce. "Jen klid, pane minist e, všechno je v po ádku!“ uklid oval n koho rozt esený ženský hlas a John si neodpustil úsm v. "Máte z ejm váženou klientelu.“ Malloryho levý koutek znovu vylétl vzh ru. "Inu, n kdo rád krev a n kdo n co jiného. U m se najde obojí. A když jsme u toho, je vážn nutné, d lat další rozruch?" "Ne,“ souhlasil Ková . Uko ist ný revolver položil na první sloupek schodového zábradlí a pomalu sestupoval dol , ostražit hlídal i prostor dole, ale nikdo ho nepronásledoval. 89

AGENT JFK - ZATM NI

"A pokud snad zm níte názor, víte, kde m najdete!" "Ano,“ p ikývl Ková . Pobaven vycenil zuby na barmana, který zkoprn le stál a zíral, up ímn p ekvapený, že je John po ád naživu, vyšel ven a teprve pak se úlevou nadechl. Už se mu zase to ila hlava ... Omrá ený upír se sebral z podlahy, rozzu en se rozb hl, ale Mallory ho chytil za loket. "Pomalu, Pierre!“ Oto il se ke druhému vyhazova i. ,,Jsi si jistý?" ,Jasn , šéfe, vid l jsem ho v era v bedn , je to Ková . Poldové ho mají za teplouše, hodili na n j n jaký hnusy, aby ho snáz dostali, idioti. Myslíte, že je s Falkem?" ,Jestli jo, tak brzy ute e!" Mallory se krátce zachechtal, zn lo to jako krákání vrány. "Tohle je t žká váha a Falk je moc velkej svatoušek. Seže ostatní. Chci je tu mít, n co se brzy semele.“ "Rozkaz. " Zpoza rozbitých dve í se do ov ího be ení po ád mísil vyd šený v ískot nového ministra zdravotnictví, našt stí bezpe n p ivázaného k posteli. A k tomu se z vedlejšího pokoje ozval hlas Ally, div neprorazil ze . "Stephene! Hajzle jeden, koukej sem jít a sundat si tu špínu z rný postele!" Oba upí i se instinktivn p ikr ili a Mallory jen vydechl. D lat šéfa byla n kdy sakra d ina.

90

PROBUZENÍ John F. Ková se slastn protáhl a zamžoural do slunce, které mu svítilo oknem do tvá e, poprvé po dlouhé dob se cítil odpo atý a v dobré nálad . V erejší ve er strávil s Kristýnou Rustovou. Sešli se v malém baru a rozlou ili se až dlouho po p lnoci, Ková si pamatoval její výraz, když mu lí ila zážitky z výcviku a p ípravu na první samostatnou misi. Šlo sice jen o rutinní pr zkum spole enských zm n ve sv t , který Ková neznal, ale Kristýna byla u vytržení a John se p istihl, jak p i pohledu na její rozzá ené o i cítí pýchu, skoro jako otec sledující promoci své dcery, jen jedin mu tématu se vyhýbali jako ohni: Frank Boorman. John netušil, co se stalo, ale poslední dny m l mohutný ernoch hroznou náladu, zatím to odnesly jen kliky u dve í a jeden st l, ale Ková doufal, že ho v tomhle stavu n kdo opravdu nenaštve. Vylezl z postele a zamí il do koupelny. Dop ál si rychlou sprchu a za al se oblékat, v Agentu e ho ekali až za hodinu, další otravné papírování u toho pedanta Jareka. Když došel k saku, uv domil si, že má v náprsní kapse n co nového, obdélníkový kus papíru. Vytáhl ho a p ekvapen zamrkal, papír byl erný a bíle na n m zá il vzkaz napsaný esky, tiskacími písmeny. JOHNE KOVÁ I! B HEM P ÍŠTÍCH HODIN BUDETE ODVOLÁN NA URGENTNÍ MISI SOUVISEJÍCÍ S JISTÝM ÚNOSEM. VYHN TE SE Ú ASTI V NÍ. VLIVNÝM OSOBÁM UVNIT AGENTURY ZÁLEŽÍ NA TOM, ABY SKON ILA NEÚSP CHEM A VY JSTE SE UŽ NEVRÁTIL. N KTERÉ KAMENY JE LÉPE NEOBRACET! Podpis nahrazovala jen íselná ada: 221163. Dvaadvacátého listopadu 1963 byl v DalIasu zavražd n prezident John Fitzgerald Kennedy, JFK-

91


výmluvné. Ková nad tím pot ásl hlavou. Náhle za al vzkaz v jeho ruce m nit barvu jako vyvolávaný film, erná se m nila v šedou, sv tlala víc a víc, až se v ní rozplynulo písmo a držel v ruce jen bílý list. Ková zkontroloval dve e - zam ené, beze stopy násilného vniknutí. P itom si byl jistý, že když se vrátil ze sch zky, vzkaz v kapse nem l. Znamenalo to, že se n kdo dostal v noci dovnit , dal mu ho do saka a zase zmizel. Znepokojivé, kdyby m l místo papíru t eba pistoli s tlumi em ... John zvážil možnosti. Mohlo jít o pouhý žert nebo provokaci. Pisatel možná eká, že ud lá povyk, a až technici Agentury nenajdou na papíru v bec nic, bude vypadat jako vtipálek nebo paranoik - Ková znal klepy, které se o n m poslední dobou ší ily. A samoz ejm , varování mohlo být pravé a skute n se na n j chystá past, nebyla by první. Práv ta myšlenka Ková e paradoxn uklidnila, nebylo to nic nového. Nejlíp bude, vzít varování v úvahu a ml et, kone n , ješt ho na žádnou misi neodvolali. Mobil v jeho kapse pronikav zazvonil a John ucítil zamrazení. „Johne?“ ozval se hlas Ljuby Bytewské. „Omlouvám se, že vám kazím ráno, ale pot ebuji vás, okamžit . Stala se taková v c ... " Ková se trpce usmál. "Copak, snad n jaký únos?" Dv vte iny zaraženého ticha. "Jak - ale to je jedno, povíme si to tady. Mimochodem, omluvila jsem vás u pana Jareka, snad vás to p íliš nezarmoutí.“ „Nesmírn ," p ikývl John kousav , ale mluvil už do zav šené linky. Pot ásl hlavou - a záhadné varování poslal kdokoliv, smysl pro na asování mu rozhodn nechyb l. Zaváhal, ale pak list vstr il do kapsy a vyrazil ke dve ím. Když s taškou v ruce scházel do hotelové haly, ucítil z ni eho nic lehkou závra a podivné déja vu, jako by tohle už zažil. Kývnutím pozdravil recep ního ... a zavrávoral. Ten pohyb se mu za ízl n kam hluboko do mozku a náhle ucítil bolest, celé t lo ho pálilo, zvedl ruku a na k ži mu d sivým tempem naskakovaly puchý e, v hlav mu bušilo, pálilo to, ho elo, oslepující bílý zábleskLedový vítr mu hodil do tvá e spršku slané vody. Stál na d ev n palub , v ruce držel v dro a slyšel hlasy muž v cizí e i, které p esto rozum l.

92

PROBUZENI

"Tak d lej, Jonhe!" pobízel ho chlap s plnovousem a postavou dob e živeného medv da. "Teprve ty icáté v dro, takhle to prohraješ!" Ková se nadechl, aby mu odpov d l, když si uv domil, že to už zažil, že si vzpomíná, zapotácel se, t žké v dro mu vypadlo z rukou - blesk! Ho ící pláš vzducholod se bortí, ob í stroj se pomalu naklání, kulomety h mí... blesk ... pásy tank drtí umírající vojáky v napoleonských uniformách ... blesk ... s puškou v ruce šplhá na ze ... blesk ... rudá krev na sn hu ... blesk ... blesk ... John Ková zasténal. Miliony vzpomínek mu drtily hlavu, propadal se do nich jako do tekoucího písku, níž a níž do temnoty. T lem mu projela hrozná bolest. Lapal po dechu, zíral na bledou tvá p ed sebou a snažil se odtrhnout ruce, kterými ho držela, palce zaryté do nervových center pod klí ními kostmi. „Co se stalo?!" vyrazil ze sebe, uv domil si, že leží ve své rakvi ve Falkov krytu. Sefora ustoupila o krok. "Erik t našel v era venku u dve í. Víš, kdo jsi? Kde jsi?" "Jist ! Ale asi - v era?! Hloupost, ješt p ed chvílí. .. " Sefora ho vážn pozorovala „V era. Celý den jsi byl v bezv domí. Doufala jsem, že se vzbudíš, ale za al jsi blouznit, musela jsem t probrat. Tvé vnímání asu je narušeno, m l jsi pam ový šok." "Cože?" Ková se opatrn postavil. Stále cítil zmatek a uv domil si, že je to tam po ád. Myslí jako by mu tekla dravá eka, zm tvá í, zvuk , hlas , p ipravená kdykoliv ho pohltit. Hrdlo mu sev el strach. "Asi si za ínám vzpomínat.“ "Já vím. A když se budeš dívat tak zblízka, nevrátíš se. Bu trp livý. Mozek se p izp sobí, nau íš se ty vjemy zpracovat." Ková rychle pot ásl hlavou. „Co Dany s Grimem? Zvládli to?" "Ano. ekla bych, že m li mnohem v tší strach o tebe. Mallory t pustil?“ „Po menší diskuzi. Zabil jednoho Hesseho špeha a myslel si, že jsem další. Nejspíš si po ád není jistý." Sefora p ikývla. "Mallory je tvrdý. On a Hesse, to bude hodn mrtvých." 93

AGENT JFK - ZATM NI

V jejím hlasu Ková znovu zaslechl ho kost. „Vy se znáte?" nadhodil opatrn . „Myslím ty s Hessem, prve ses zmínila." Zdálo se, že Sefora neodpoví, ale nakonec p ikývla, pohled up ený do prázdna. „Ano. Kdysi jsme se znali. V té dob nebyl voják, ale u enec, filozof. M l ženu, Pantarei. Pozd ji, ve trnáctém století, je zajala inkvizice v ím . Mu ili je dev t dní a za soumraku desátého narazili Pantarei na k l na v ze ském dvo e proti Hesseho cele, aby se mohl dívat. Když ráno vyšlo slunce, ješt žila. On pak za pomoci jednoho p ítele uprchl, ale už to byl n kdo jiný. Vyhledal m , protože jsem znala jisté v ci, abych mu pomohla se pomstít... a já mu vyhov la." Sefora nedokon ila. Rychle vstala, vyšla z místnosti a Ková tam z stal, na okamžik ho napadlo, co asi p i délce jejího života znamená "kdysi". Zbytek Falkovy party sed l jako obvykle v hlavní místnosti. Nálada byla stále pochmurná, ale s Johnovým p íchodem nastal rozruch. Dany, Grimem se za ali vyptávat na Malloryho, posléze se p ipojil Falk a Ková odpovídal, jen své stále zmatené vzpomínky rad ji vynechal. Nakonec diskuze skon ila a místnost se vrátila k p vodnímu klidu. Ková si sedl do kouta a zaklon ný zíral do stropu, hlava mu t eštila a zase už m l pocit, že nevidí d ležité v ci p ímo p ed sebou. "Ví n kdo, jak je na tom Matyáš?" ozval se Dany od vedlejšího stolu zpoza novin. Falk zavrt l hlavou. "Nevid l jsem ho od toho záchvatu. D lá mi to starosti.“ "Bezva!" ušklíbl se Boris. "Bez toho teplouše tu chcípneme hlady. Stálo to za to? Kdybysme z stali s Mallorym, jsme v suchu, prach jako šlupek!" Ková rychle pohlédl na Falka, ten m l sev ené rty, ale nakonec jen vstal. ,,Jdu spát,“ oznámil stroze a Dany ho následoval. „Tady,“ hodil Johnovi noviny. "Samý kecy, ale aspo budeš v obraze. „Ková otev el a bez v tšího zájmu zalistoval, další rozbory Erskinova procesu, smrt vnuka n jakého banké e, spole enská rubrika. Už

94

PROBUZENÍ

cht l noviny zav ít - a ztuhl. S vyt ešt nýma o ima zíral na fotku postaršího muže nad sloupkem poh b , hlava se mu zato ila, až málem spadl ze židle ... ... a najednou stál v chodb u kancelá e Ljuby Bytewské s kapesním po íta em v ruce, na tit rném monitoru stejná fotka prošediv lého muže s hlubokýma o ima. John se p ekvapen nadechl, ale než ekl slovo, mladík v bílém plášti, kterému po íta p ed okamžikem upadl, mu ho vyškubl z ruky a poklusem b žel pry , ani nepod koval. "To je pr ser, sakra, to je pr ser,“ mumlal nep ítomn a Ková se zastavil. Ve všech kancelá ích podél chodby, kde se obvykle pracovalo v pomalém klidu, se to hemžilo jako v mraveništi. Lidé b hali z kouta do kouta nebo soust ed n zírali na monitory, ve tvá ích nap tí, pod o ima íialové kruhy, jako by se už hodn dlouho nevyspali, všude se válely kelímky od kávy, vylité nebo pohozené na zemi. John nechápav zavrt l hlavou. "Co se d je? Za ala n jaká válka nebo co?" Ale nikdo ho nevnímal. Ud lal krok - a zarazil se znovu, z druhé strany se blížil ke kancelá i Ljuby Bytewské zvláštní pr vod, dva urostlí chlapi v erném, evidentn ochranka, a p ed nimi starší muž v dlouhém plášti s úpln bílými vlasy. Ani jediným pohledem nezabloudil stranou, vykra oval si, jako by mu budova pat ila, a u dve í kancelá e z stal stát. Nezaklepal, jen ekal, dokud Ljuba Bytewská neotev ela, Ková zaslechl chladný, tvrdý hlas. "Víte, pro jsem tady.“ „Ano.“ Bytewská se nucen usmála. "P jdete dál?" "Ne. Máte to?" Ljuba Bytewská mu n co podala, snad externí disk, ale Ková si nebyl jistý, protože muž to okamžit vstr il do kapsy plášt . "P edpokládám, že je tam všechno." Nebyla to otázka a John se jen ušklíbl, d kovat se nejspíš nebude. Bytewská se ani nesnažila skrýt znechucení. „Doufala jsem, že na té v ci budeme pracovat spole n .“ "Pracujeme. Ud láte, co eknu. A p estanete se plést do v cí, které vám nep ísluší, vy i vaši proslulí zam stnanci.“

95


P i tom slov se muž poprvé ohlédl na Ková e, m l erné o i, chladné jako o i žraloka. Oto il se, i se svým doprovodem odcházel a Ková ho zamra en sledoval. V okamžiku, kdy zacházel za roh, se z druhé strany vyno ila Nikita s náru í lejster. Jak se snažila uhnout, vrchní ást se sesypala na zem - a b lovlasý muž se rychle sehnul a podal jí je. Ne ekli si ani slovo a do tvá e mu Ková nevid l. Zato vid l Nikitin obli ej vážn se usmála? Pot ásl hlavou a oto il se. Ljuba Bytewská po ád stála ve dve ích kancelá e a za ní vykukovala rozcuchaná hlava profesora von Wondera, i on se tvá il kysele. "Hu'tegh veQ! QI'yaH!" Obo í Bytewské vylétlo vzh ru. "Rad ji už ml te, profesore. Tihle mají uši všude a klingonsky um jí taky. Mimochodem, doufám, že to opravdu bylo všechno.“ "Jist ," p isv d il profesor ochotn . "Bylo tam všechno, úplná kopie fluktuací.“ Bytewská vyt eštila o i. P erušila profesora jediným gestem, Von Wonder vyjel z kancelá e jako blesk, ale ona jen dál vrt la hlavou. "Johne, na co, sakra, ekáte?!" "D kuji," kývl Ková , rád, že už nemusí p edstírat, že neposlouchá. "Co to bylo za lidi?" "N kdo, od koho se rad ji držte dál." Bytewská p itom stále upirala pohled za Ková ova záda, ten se oto il a uvid l, že ve stínu na rohu stojí malý chlapík v erném s bledou nevýraznou tvá í a soust ed n ho pozoruje. Kývl Ková i na pozdrav, na krku se mu p itom n co st íbrn zalesklo. John gesto oplatil, i když nechápal, kdo to je a odkud se tam tak nepozorovan vzal. ,,Johne! íkám, pus te je z hlavy, máme horší problémy!" Bytewská p ibouchla dve e kancelá e a Ková e ani nep ekvapilo, že na obrazovce jejího monitoru uvid l stejnou fotografii jako na po Íta i vyd šeného v dce. „Kdo je to?" otázal se kone n . "M l byste ho znát. Profesor Martin Geller, špi kový biolog a genetik. Pracuje te na výzkumu AIDS, prý velmi slibném.“

96

PROBUZENÍ

"Dobrá," p ipustil Ková . "P ejme mu hodn št stí. A jaká je ta urgentní míse?" „Dívejte se,“ Bytewská stiskla spína na stole. "Záznam z bezpe nostní kamery v Gellerov laborato i, ani ne p t hodin starý." ernobílý obraz ukazoval místnost s p ti v dci sklon nými nad p ístroji. Náhle na okamžik vypadl a když se ustálil, stoly ležely p evrácen na podlaze, jako by se laborato í prohnal tajfun. V rohu se jako liliový kv t otevíral o kovitý útvar, st ed bíle zá il, prostor kolem se svíjel a bortil, a pak se z n j vyhrnuli muži se zbran mi. Záblesky výst el vypadaly d siv i v ernobíl m zobrazení, stejn jako krev vy t kající z bezvládných t l. V dci se kryli za stoly, ale padali jako mouchy, za deset sekund bylo po všem a komando se vracelo k brán , jediného p eživšího p itom táhlo s sebou. I ve špatném sv tle Ková poznal tvá Martina Gellera. Najednou jeden z úto ník upadl, z úst i nosu se mu proudem valila erná tekutina. To je krev, uv domil si Ková . Ostatní ho ponechali osudu, naskákali zp t do portálu, který se vzáp tí uzav el. John pot ásl hlavou. "Cht li jen Gellera, ostatní prost zabili.“ „Správn . A my nejen, že nevíme pro , ale dokonce ani netušíme, co k pr niku do naší reality v bec použili. Chápete? P ístroje Agentury nezachytily nic, žádné narušení asoprostoru, žádné stopy asového fantomu. Máme miliardové vybavení, nejlepší v decké kapacity, a pak zjistíme takový binec až z kamery za padesát dolar ! Ve v decké divizi budou padat hlavy, ani nevíte, jaké úsilí nás stálo ten incident zakamuflovat, ud lat z néj oby ejný teroristický útok." "Rozumím,“ p ikývl Ková . "Takže musíme zjistit, jak to provedli, a dostat profesora dom . Ale spadá to v bec pod nás? Tohle snad pat í spíš vojenské divizi, ne?" „Ur it . Ale mají z ejm jiné starosti, nabídli ešení té v ci nám.“ Ljuba Bytewská si povzdechla. "P ijala jsem s podmínkou, že si to vezmete na starost vy, a že to ud láte dobrovoln , bez mého rozkazu.“ Ková na okamžik zaváhal. Rukou se bezdé né dotkl papíru v kapse - a pokr il rameny. "Bez problém . Ale kde za neme, když netušíme, ze kterého sv ta p išli?"

97


"Ve skute nosti jen netušíme, co použili k transportu. Odkud byli víme p esn . Což je další problém. Vid l jste úto níka, co tam zem el? Dostal ho Maurbyho efekt." "Ale! Takže byl kyborg nebo n co podobného? Technika v jeho t le tady nevydržela?" "Nem l v t le žádnou techniku. Jeho smrt souvisí s v praxi z ídka vídaným aspektem Maurbyho zákona, s biologickou fází. Existuji formy života natolik odlišn od našeho, že mimo sv j sv t nedokáží p ežít, podobn jako nep ežije ryba vytažená z vody nebo orchidej p esazená z pralesa n kam do zahrady. Do takových nekompatibilních vesmír zpravidla necestujeme, nic odsud nás nem že ohrozit už v principu, a v tšinou tam nep ežijí ani naši lidé, existují ovšem výjimky. Tohle je jedna z nich." „Takže,“ za al Ková pomalu, "ten lov k sice vypadal jako lov k, ale ve skute nosti to bylo n co tak cizího, tak odlišného, že to zabil už jen vstup do našeho sv ta?" "Ano. Zhruba tak to je." "A co to tedy bylo?" Ková nespokojen zavrt l hlavou a znovu si vzpomn l na varování, nebylo b žné, aby z Bytewské tahal informace takhle po kouskách. "Johne, myslím, že byste si m l sednout." Po tvá i Ljuby Bytewsk se mihlo cosi jako úsm v. "Jist jste si všiml, že to p epadení provedli v noci. To m lo ješt jiný d vod než p ekvapení. etl jste už n kdy o upírech?" Následoval okamžik hlubokého ticha - a pak se John Ková z plných plic rozesmál. „To myslíte vážn ?“ „Obávám se, že zcela vážn . Pánové?" Dve e se otev ely a dovnit vešli dva muži. Jedním byl von Wonder, druh ho Ková neznal, malý se sv tlými vlasy a rozt kaným výrazem, v ruce žmoulal zma kaný pytlík v trových bonbon . "Pan Ross z v decké divize," p edstavila ho Bytewská. "Pane Rossi, agent Ková má problémy s ... uv itelností nékterých fakt ." "No, ano,“ nervózn p ikývl Ross. „Nedivím se. Existenci U04 Agentura rad ji p íliš nezve ej uje. V podstat se to má tak, že spolu paraziticky koexistují dv rasy ...“ 98

PROBUZENÍ

Když p ednáška skon ila, John Ková se už nesmá1. Za dobu práce v Agentu e si zvykl na p ekvapení, ale tohle ... Pot ásl hlavou a p inutil se vnímat pro zm nu von Wonder v výklad. "Problém je, že jako všechny podobn exotické lokality, je i tato velmi špatn dostupná. Máme vlastn št stí, že ten únos provedli nyní, protože nejbližší okno je vzdáleno pouhých osmnáct hodin. Vím, že vám to nedává moc asu na p ípravu." "A co zpátky?" p erušil ho Ková . "Jak je to s návratem]?“ "Pracujeme na n m," Von Wonder nervózn p ešlápl. "Ale v sou asnosti vám nemohu zaru it transport na požádání. Nejbližší dostupný termín je za t i m síce.“ „Výborn ," ušklíbl se Ková . „Takže chcete íct, že i když Gellera najdu a zachráním, a p ed kýmkoliv, budu se pak možná tvrt roku schovávat p ed lidmi, co si pochutnávají na krvi, tou myšlenky z p edm t a holou rukou prorazí ze ?" "Bohužel Ale pracujeme na tom.“ Ková jen mávl rukou - pracujeme na tom byla v Agentu e všeobecn rozší ená fráze pro nemáme v bec nic. „Samoz ejm , jak jsem ekla, m žete odmítnout," p ipomn la Bytewská. "Nikdo vám to nebude mit za zlé. Nikdy bych neposlala agenta do podobné mise bez po ádné p ípravy." "Já vím.“ Ková sev el rty. Papír s varováním ho doslova pálil v kapse - sta í slovo a je z toho venku, bez otázek, bez vysv tlování. Ale náhle se mu vybavily ješt jiné vzpomínky, obrazy z doby, kdy sloužil jako voják na humanitární misi v Mali. Pokud kdy spat il místo, které se víc podobalo peklu, bylo to tam. Nepopsatelná bída, nemoci, smrt bez konce. AIDS trp l každý t etí v etn novorozenc , denn se v polní nemocnici spalovaly po desítkách d ti, které nem ly ani identifika ní ísla, natož jména. Martin Geller pracoval na tom, aby taková hr za skon ila. Podle všeho pracoval dob e, tahle banda ho unesla a klidn p i tom povraždila p l tucet nevinných lidí. Už to o nich hodn vypovídalo, navíc si Ková pamatoval, co dokáží virové nákazy, sv t tém vylidn ný epidemiemi prudce zavrt l hlavou.

99


„V po ádku, jsem p ipravený," p inutil se usmát. "Vždycky jsem si cht l pot ást rukou s Drákulou." "Dobrá!" Bytewská vstala. "Musíme sp chat. Profesor p ipraví transport a pan Ross za ídí zbytek. Nabídl nám zázemí, které v tom sv t používali jeho lidé p i pr zkumu, vysíla ku a nouzový kanál p es místní telefon, trochu neobvyklý. Ješt tohle,“ podala Johnovi krabi ku s masivním prstenem. "Pro nejhorší p ípad, pan Ross vám to vysv tlí.“ "Rozkaz.“ Ková vyrazil ke dve ím a p i tom vytáhl z kapsy kus bílého papíru. Zma kal ho, hodil do koše u stolu a vyšel ven, když se náhle podlaha prudce ot ásla. Vyt eštil o i... ... a realita se rozplynula. Sed l zp t u stolu ve Falkov hotelu a díval se na fotografii Martina Gellera v novinách. Bylo to jako sen, jako by jen oto il vypína em a pam se mu rázem vrátila. Odn kud zblízka zadun la prudká rána následovaná palbou ze samopalu. N kdo vysko il až porazil židli a Ková zaslechl divoké zaklení. "Poplach! Našli nás!“

100

ÚTOK Sprška kulek prošla dve mi a vyzdobila úhlednou adou d r prot jší ze . Uprost ed chodby leželo jedno bezvládné t lo. Falk se vyklonil zpoza rohu a odtáhl ho do bezpe Í, z stala však za ním výrazná krvavá stopa, Ková nepochyboval, že ten muž je mrtvý. V p edklonu prolet l p es chodbu, nad hlavou mu hvízdly další kulky a zaklekl vedle Falka. "Co jsou za ? Hesse nebo speciálka?" "Nep edstavili se!" odsekl Falk, pozvedl pistoli a dvakrát vyst elil. Ve dve ích p ibyly nové díry a zavládlo ticho. „Vzpomn l jsem si!" vyrazil ze sebe Ková . "Vím, co jsem m l p inést, není to v c, ale-" "Hej!" p erušil ho ostrý hlas zvenku. "Chceme jenom Ková e! Vyjde ven a ostatní mohou odejít! Máte p t minut!“ "Tady to máš," zavr el Falk. "Radši si vzpomínání nech na potom!" Ková se ušklíbl. "Asi nepom že, když se vzdám, co?" "P esko ilo ti? Neúto í práv proto, že jsi uvnit . Bojí se, že to koupíš a už se nic nedoví. Vyjdeš ven a srovnají nás se zemí! Což stejn ud lají, když nevypadneme, je jich moc.“I Falk se oto il a ztišeným hlasem za al rychle udílet rozkazy. "Dany, Grime, zadní východ! Rychle naložte krev a bedny! Potichu, máme t i minuty!“ „Jasn ,“ polkl Dany. "Co Eda?“ "Mrtvej ... všichni budem, jestli sebou nehodíme. Zdržím je, co to p jde!" „Z stanu s tebou," rozhodl John tiše. „Nez staneš!“ Falk se zlostn oto il. "Jestli v tom jsou spole n Hesse s Erskinem, p jde o hodn a klí em jsi ty. Udélám všechno, abych jim to p ekazil, takže t nesmí dostat. Dany, ru íš mi, že odsud zmizí!“ 101


Dany zachmu en p ikývl. "Kam pojedeme'!" "Nevím ... a nechci v d t. Možná m dostanou živýho, a když Hess n koho vyslýchá ... " Dany sebou trhl. „Hesse?! Snad ne ten-„ "Jo, ten!“ p erušil ho Falk drsn . „Potkal jsem ho u Hausera, te to víš! Padejte!“ "T i minuty!" oznámil drsný hlas zvenku. "Pojd'!" Dany nekompromisn sev el Ková ovo rameno. "Mizíme!" Ková na poslední okamžik zaváhal, díval se na Falka, kr ícího se s pistolemi v rukou u zdi provrtané kulkami a cítil, jak se v n m všechno bou í. P inutil se kývnout. "Zlom vaz!“ "Vy taky! Když vyváznu, najdu si vás!" Ková se oto il a s Danym rychle prob hl chodbou. Na koncí práv sestupovala ze schod postava se samost ílem v ruce. „Sef“ vydechl Dany. "D lej, je tu Hesse!“ "Dobrá." Sefora p ikývla, s naprostým klidem. "Z stávám. Tohle je má noc." V tu chvíli se od p edních dve í znovu roze valy výst ely, Ková zaslechl Falk v hlas p erušovaný ranami z pistolí. "Hej! Nevyd lal sis u Hitlera ani na hodinky, bastarde?!“ "Hodn št stí, Sef!" polkl Dany a táhl Ková e k zadnímu východu. V okamžiku, kdy otev el dve e, pro ízl rachot palby výbuch. Ková se oto il, ale Dany ho stáhl zpátky, p ibouchl za ním posuvné dve e a p iklopil závoru. Místnost s rakvemi byla už prázdná, Boris práv zavíral zadní dve e dodávky, Grim sledoval kukátkem prostor p ed falešnou zdí. "Nikde nikdo, snad to vyjde. Kde je Falk?“ oto il se p ekvapen . Dany jen zavrt l hlavou a Ková zamí il k motorce, uv domil si, že už neslyší výst ely, takže Falk byl nejspíš"Kryju ústup. Kam pojedeme'!" Dany nezaváhal. "K Tornádu. Asi nás nep ivítají v ele, ale Mallory nenávidí Hesseho víc než Falka, aspo se schováme.“ Hodil Ková i krátký samopal Škorpion. Ten p ikývl, kone n slušná zbra . 102

ÚTOK

Dany sedl na místo spolujezdce, Grim oto il klí kem. Motor nasko il, auto se prudce rozjelo. Falešná st na se zbortila jako dome ek z karet, zvenku zah m ly výst ely. Ková oto il plynem a vyrazil. O sekundu pozd ji pustil levou rukou idítka a vypálil, postava nap l ukrytá v kou i se zhroutila, Grim porazil plot. Automat h m l, kulky s ošklivým zvukem pokropily bok dodávky, ale ta už mizela za rohem, úto níci ne ekali út k z tohoto sm ru a jejich auta se blokují navzájem, dva muži se s kletbami snaží nastoupit, Ková stále st ílí, jeden z nich padá. N co mu prudce ude ilo do helmy, pustil zbra a málem se sto il do smyku, ale hned vyrovnal, zahnul vlevo a byl pry . Falk se rychle oto il a vypálil. Stín venku se zhroutil, proud kulek rozt íštil okno nad ním, jedna mu roztrhla levou ruku nad loktem. Bolestí zalapal po dechu, ale rychle se p evalil a vyst elil znovu. Jít s pistolí proti automat m bylo šílenství, kdyby cht li, je dávno po všem. V tu chvíli prolet l oknem malý kovový vále ek. Falk se vrhl k zemi, sto il se do klubí ka, rukama si vší silou stiskl uši _ pozd , modrý záblesk a strašlivá detonace. Sv t se rozpadl v mo i bolesti, nevid l, neslyšel, protiupirsk omra ující granáty prý užívá i specíálka. Rozst ílené vstupní dve e se zhroutily, dovnit vpadl první nep ítel. O sekundu pozd ji šel k zemi, ope ený konec šípu mu tr el z levého oka, špi ka na druhé stran hlavy. Druhý muž zvedl automat, ale než stihl vyst elit, Hesse hned za ním spat il, na koho mí í - rychle jako blesk ho chytil za paži a doslova vyhodil ven. Z stal stát ve dve ích, rozší enýma o ima hled l p es oblak dýmu na vysokou postavu v chodb a náhle zavládlo ticho. "Jeden m j lov k mi p ed rokem íkal, že ses vrátila," promluvil Hesse tiše, hlas se mu z eteln chv l. "Zabil jsem ho za tu lež." Sjel pohledem na ochromeného Falka a v obli eji se mu objevil slabý úšklebek. "No ne, ty a tahle chamra ? Copak už jsi ztratila všechen vkus?" Sefora neodpov d la. Trhla rukou vzh ru, t tiva zabzu ela a kovov to t esklo, Hesse držel náhle dýku a šíp, špi kou zaražený do podlahy, se slab chv l. Faffy stojící za ním leknutím vyjekl. 103

AGENT JFK - ZATMENf

"Stát!" Hesse trhl rukou, hlas ostrý jako b itva. "Do toho se neple te!" Vyrazil vp ed a Sefora mu vyšla vst íc, ani pomalu, ani rychle, pod nohama jim tiše k upalo sklo a poslední zá ivka skrz prasklý kryt oza ovala zdemolovanou chodbu mdlým sv tlem. Upustila kuši, sáhla za záda a držela v ruce n ž s vlnkovit stá eným ost ím, nezaváhala, nezpomalila. Hesse vymrštil ruku a sekl Sefo e po hrdle. Zasáhl jen vzduch a vzáp tí ucítil epel na vlastním levém boku. Uhnul a znovu ude il, bez p ípravy, bez p emýšlení, prastaré instinkty nesené krví bušící ve spáncích. Narazil zády na ze , až se ze stropu sesypal oblak omítky, Sefo ino ost í mu prošlo t sn u hlavy, úder do žeber ani nevnímal. Vrhl se vp ed, p stí i dýkou sou asn , zabo il ruku po záp stí hluboko do zdi, ale ocel zrudla krví, Sefo ina paže ochabla. V pádu srazila Hesseho zády na schody, vzájemn si sev eli ruce s noži a za ali se p etla ovat v nehybném, hrobovém tichu, Hesse s bolestí zk ivenou tvá í, Selora s výrazem d sivé prázdnoty. Vlnitá epel byla delší, palec po palci se blížila k Hesseho hrdlu a ten cítil, jak podléhá. V poslední chvíli vyrval levou rukou kus zábradlí a ude il ji z boku do hlavy. Než to dokázal zopakovat, zablokovala mu paži, p esto rána sta ila, aby vyrovnal její p evahu, sk ípot oceli, krev kapající do prachu. Mihnutí stínu vzadu na chodb , zask ípání a tlumený úder. Sefo iny o i zeskelnat ly. Její n ž zazvonil o zem, bezvládn se zhrou· tila a Hesse zvedl pohled ke šklebící se krysí tvá i, v obli eji prudké znechucení. "Faffy, ty hajzle, pro jsi to, sakra, ud lal?!" "Cože?!" Faffy uražen zahodil d ev ný trám. "Cht l jsem ti pomoct!" "Pomoct?! Kli se mi z o í!" Hesse se op el rukama o zem a vstal, teprve te si uv domil, že má zlomená dv žebra a prsty na ruce. Došel k bezvládnému Falkovi, který se neúsp šn snažil vstát, a s rozmyslem ho nakopl do žaludku. "Vidíš. íkal jsem ti, jak to dopadne. M l jsi m poslechnout, ty krvezrádná nulo!" "Chudáku!“ zasípal Falk. "Jsi jenom mizernej srab! Bez poskok si ani neut eš zadek. .. germánskej slouho!“

104

ÚTOK

Slova zduraznil plivanec, který p istál p esn v Hesseho pravém oku. Ten zu iv zavr el, jednou rukou zvedl Falka ze zem , ale pak ho nechal padnout zpátky. „Vím, o co se snažíš,“ konstatoval chladn . „Myslíš, že když m vy_ to íš, urychlíš to. Omyl. Venku leží p t mých chlapu. Slibuju ti, že než zkapeš, budeš si p át být na jejich míst ! Odvezte ho, pohrajeme si potom!" Oto il se k Sefo e a jeho výraz zm kl. ,Ji taky ... a jestli jí n kdo zk iví vlásek, zlámu mu vaz! Rozumíš, Faffy?!" "No jo zas," ušklíbl se Faffy otráven . "Kdo to vubec je?" "Po tom ti nic není. Ud lej, co íkám!" Dva muži Seforu opatrn zvedli, její n ž zustal ležet na zemi. Faffy okamžik váhal, ale Hesse práv zkoumal pobo enou zadní místnost - rychle se sehnul a schoval ho pod kabát. Vypadal dost sta e, ur it n co hodí... "Prohledejte to tady! Chci Ková ovy v ci,“ promluvil Hesse. „Otto?" Oslovený se rychle p iblížil. "Jak to, že jsme nev d li o tom jejich východu?" "Ne ekl nám to. Výslovn jsem se ptal, ale tvrdil, že tohle je jediný vstup." "Dobrá, to by sta ilo. Zbav se ho, zbylo jich jen pár, vysta íme si sami.“ "A Mallory?“ "Jedno po druhém. Jochene, jsi tu?" "Ano." Jochen Merck stál ve dve ích a trpce hled l na mrtvá t la. "Bylo tohle t eba?" "Nedalo se nic d lat,“ pokr il Hesse rameny. „Položili životy za nás všechny, jako praví-" "P esta !" u al Jochen p ík e. "Ušlechtilých proslov nad mrtvolami jsem slyšel už tolik, že je mi z nich zle! Máte aspo n co?" "Ješt nevím,“ odv til Hesse zaražen . "Ale skoro všechno tu nechali, takže je šance.“ "Tady!" p erušil ho tlumený výk ik shora. "Poj te sem!" Hesse rychle vyb hl po schodech a zahnul do místnosti, kde už dva jeho muži obraceli naruby každý šuplík. Z jednoho vysypali i hro-

105


madu prádla ur eného z ejm k vyprání a také triko a kalhoty neur it šedé barvy, nápadné už zdálky zápachem špitální dezinfekce. "To je jeho?“ Hesse si dal pozor, aby se oble ení nedotkl. „Asi. Ale dostal ho nejspíš až po tom útoku, tak nevím.“ ,,]ochene, zkusíš to?“ Jochen Merck zvedl sežmoulaný balík. Držel ho s nep ítomným výrazem snad minutu, a pak se náhle za al smát, hlasitým, trochu unaveným smíchem, Hesse na to s úžasem zíral. „Zjistil jsi n co?" "Ano, jak jsme hloupí!" Jochen Merck dlouze vydechl. "Když jsme po tom útoku hledali Ková e ... hledali jsme jen jeho, že? A když jsme pak dostali ten anonymní tip na blázinec, neov ili jsme, jestli náhodou nep ijali dva pacienty!" Hesse vyt eštil o i. „To chceš íct, že byl Geller celou dobu tam?!" "Ano! Celou dobu, nám p ímo pod nosem. Dokonce na Ková e promluvil, když utíkal, ale on ho nepoznal. Dobré, že?“ Hesse jen zavrt l hlavou. „Hansi, slyšíš?“ "Jist . Mám tam zajet?" "Ano. Dosta , co pot ebujeme, a pak to skoncuj, ud lal bych to sám, ale mám jinou práci. Tady balíme, p ineste benzín - pohyb pánové, vít zství nepo ká!“ Gerhard Hesse se nadšen rozesmál a Jochen Merck sklopil o i.

106

KOBERCE A ZRADA John Ková utáhl zuby kapesník kolem krvácející paže a znovu oblékl bundu. Kulka ho jen škrábla na p edloktí, jinak nem l žádné zran ní, p esto se cítil mizern . Falk a Sefora byli mrtvi. Jiná možnost st ží p ipadala v úvahu a on neud lal nic, utekl, zatímco bojovali o život. Nechal um ít jediné dva p átele v tomto sv t , a pro ? K emu mu znovu získaná pamé vlastné byla? Trpce pot ásl hlavou. Motorka skon ila. Po n kolika stech metrech za al její motor škytat a vynechávat, nejspíš ji poškodila st elba. Odstavil ji s klí ky v zapalování a pokra oval p šky, k Malloryho baru mu zbývala p lhodinka, zárove p emýšlel, co dál. Už v d l, kdo je, i pro ho sem poslali. Vzhledem k tomu, kde skon il, se ta akce z ejm moc nepovedla, t ebaže dva dny p ed probuzením v blázinci m l po ád zamlžené ... nebo ne? Zastavil se. Sefora m la pravdu. Už pomalu ovládal ten tok vzpomínek v hlav , um l do n j sáhnout a vybrat si, co pot ebuje, bez bolestí, bez závratí, využít nutkavého pocitu „déja vu", který cítil, kdykoliv narazil na n co d ležitého, co zapomn l jako práv te . John se p ekvapen rozhlédl. Ulice kolem byla prázdná, napravo obytný d m, nalevo obchody, pekárna, ínská istírna - istírna! Ková zalapal po dechu. O sekundu pozd ji už lovil z kapsy mobilní telefon a t esoucí se rukou vy ukával íslo. „ istírna koberc Wu," ozval se hlas záznamníku s ínským p ízvukem. „Mluvte." "Ková . Heslo, sakra, heslo, popelnice ... polednice ... porodnice!“ vypálil John kone n . Na dlouhou chvíli zavládlo ticho. Ková slyšel jen šum otev ené linky, pípání po íta e ... a najednou se ozval tlumený, možná rozespalý hlas. "Bytewská, co je? Johne? Jste to vy?" "Ljubo?" Ková rychle polkl. "Ano, jsem to já. Skoro - to je fuk." 107


"Cože? Nerozumím vám. Ten nouzový kanál p ece funguje, máte profesora? Co se-" "Okamžik.“ Ková ji p erušil, další st ípky vzpomínek zapadly na místo. "Kde je pan Ross?“ Na sekundu znovu zavládlo ticho. "Zmizel. Co jste odcestoval, nikdo ho nevid l, už ho hledá Vnit ní divize. Poslali nejlepšího lov ka, dostanou ho. Pro ?" "Ross m zradil. Vysíla ka, co tu nechal, byla vadná a n ím m otrávil, probral jsem se až v místním blázinci, fakt útulným.“ "To je zlé, Johne. A zjistil jste n co? Co profesor Geller, máte ho?“ „M l jsem, ted' nevím. Mám ztrátu pam ti, proto se ozývám až te , sotva jsem si vzpomn l na vás ... ale musím n co v d t. Ty informace, které mi dal Ross p ed misí, byly pravdivé? A co ten prsten, funguje?“ "Ano. A informace jsou v po ádku, když Ross zmizel, znovu jsem všechno ov ila. Johne, pro se ptáte?“ Do hlasu Ljuby Bytewské se vrátilo nap tí. „Snad nejste-" ,,Jo, jsem nakažený," p erušil ji Ková stroze. "Na detailech nezáleží, je to tak." Vte ina hlubokého ticha. „Kolik zbývá asu?" Ková se zadíval na prsten, Kruhová lesklá ploška už celá z ernala, jen p i stran se táhl tenký sv tlý proužek. "Málo, pár hodin možná. Ale nevím, jestli si to pamatuji správn , prsten je indikátor nákazy ... " "A pokud celý z erná, nem žete se vrátit do našeho sv ta! P em na postoupí tak daleko, že ji už nedokážeme zvrátit, zem el byste tu jako ten lotr p i Gellerov únosu.“ John Ková p ikývl, noc kolem zhoustla. "Jo. Pamatuji si to správn .“ "Johne, bu te klidný. Von Wonder pracuje na návratovém oknu, je už blízko, stihneme to. A i kdyby ne, m žete pro nás pracovat jako rezident, asem najdeme n jaký zp sob-" "Díky, Ješt musím n co za ídit. Ozvu se.“ 108

KOBERCE A ZRADA

Ková nep ítomn ukon il hovor. Hotovo. Poslední záv sy padly, v d l všechno. Op el se unaven o zed' a zav el o i. Bastard Ross, p kn to nastrojil. Žádné školácké pokusy o vraždu v temné uli ce, ale isté, elegantní uklizení. Dal mu všechny informace, ano, a zpo átku mu p álo i št stí, p i pr niku do Erskinovy laborato e byla Hesseho banda pry a komplex hlídala b žná ochranka. Zvládl najít Gellera, šlo to hladce, dokud se bez zjevného d vodu nespustil poplach. I tak se s profesorem prost ílel ven a dostal se do p ipraveného bytu, dobrák Ross zahladil stopy a p ipravil i ve e i, vynikající houbovou omá ku. Te si vybavoval, že mu její chu p išla zvláštní, ale p isuzoval to místní kuchyni. Pak p išly k e e, rozmazané vid ní a dupat nohou na chodb . Možná m l jen halucinace, p esto vytáhl Gellera z domu, vzpomínky kon ily autem, které ho málem p ejelo, a cestou do blázince. Další chytrý tah. Vražda agenta vzbudí rozruch, ale až by vyšet ovatel Agentury po dlouhých m sících našel jen zdrogovanou, duchem nep ítomnou trosku, jak by v bec zjiš oval, co se stalo? Zapsalo by se to prost jako selhání a uzav eno, ztracen v akci. .. Zlostn zavrt l hlavou. Tohle nikam nevedlo, m l jiné v ci k ešení. Kde je Geller? Profesor nem l výcvik, nev d l ani o Agentu e. Celé mu to muselo p ipadat jako zlý sen, nejspíš by se opušt ný snažil n kam dovolat ... pomozte mi, tohle není m j sv t... Ková ztuhl jak zasažený bleskem. Ten hlas se mu ozval p ímo v mysli, pamatoval si, jak zaváhal, ale Sefora ho táhla dál. Proboha! Za dv vie iny už stál vedle oprýskané škodovky zaparkované u chodníku. Místo klí ku použil dlažební kostku, hrábl pod palubní desku - a do mozku se mu v ítily obrazy. Pepík Cada, obtloustlý chlapík, co se živil jako instalatér. Fandil Spart , n kdy v pátek p ebral a pak v aut i spal, manželka nosila žluté šaty, k lo skému výro í jí dal ruže, letos by to cht lo gerbery, na dovolenou pojedou do Polska, n kdo už zase ucpal hajzlík na radnici... Ková odtáhl ruce a bylo to pry , jako když utne. Rychle oddechoval, cítil se, jako by ho do hlavy kopl ku - ale moment. Poté, co adovi p ed p lrokem vykradli auto, napadlo ho, že by m l mít zbra . Koupil ji za t i rumy v hospod , ale žena ztropila scénu, pistole musela okamžit z domu, vyhodit by ji ovšem byla škoda ... Ková sáhl

109


pod sedadlo a držel zabalený hadr se zachovalou ézetou vzor padesát. Zašklebil se, tahle schopnost vážn nebyla k zahození. O patnáct minut pozd ji se už proplétal no ními ulicemi a snažil se nep idávat p íliš plyn. Vlastn nemusel sp chat. Pokud Hesseho banda nenašla profesora dote , mohl ješt pár hodin v blázinci vydržet. Jenže n kde v koutku Ková ovy mysli se jako erv svíjela zlá myšlenka. Co když byl mezi Falkovými lidmi opravdu zrádce? Pamatoval si, co etl o lillithiánech v nacistických službách - pat il k nim Hesse? A pokud ano, neud lal mu n jaký "bratr ve ví e" malou laskavost? Když tehdy nevyšel podraz s vým nou a jeho zranili, práv Sefora navrhla Johnovu p em nu. Cht la ho zachránit, anebo dát Hessemu další šanci? V d la toho o n m každopádn dost, a všechny ty pochmurné e i vážn vý itky sv domí za minulost, nebo spíš za sou asnost? Ková si vybavil její ostrou reakci na Borisovu poznámku ohledn kontroly beden. Naštvala se, anebo al do živého? P itom, i kdyby ji vzal za slovo a její rakev opravdu prohlédl, stejn nem l dost silné stopa ské nadání, aby n co doopravdy zjistil, a te to p epadení. Jak je Hesseho banda našla? Jediná Sefora p edtím opustila úkryt. Pro se pak rozhodla z stat - a co se vlastn stalo s Falkem po výbuchu? Samoz ejm se v ní mohl mýlit. Ale pokud ne, John si ned lal iluze: na všem, eho se dotkl, z staly zrádné otisky jeho myšlenek. P e íst je nebude pro Seforu problém, p itom byla jen otázka asu, než si Hesse vše složí dohromady i bez p ípadné pomoci. A pokud správn pochopil, co mu Geller p i út ku ekl, jakou šílenost m l Erskin za lubem ... Ková zastavil. V dálce rozeznával známý obrys horské v znice, po levé stran zav enou bránu pochmurné dvoupatrové budovy. Z ad temných, zam ížovaných oken ho zamrazilo, z eteln poznával to, ze kterého s ním Sefora vysko ila. Stále nechápal, jak mohli p ežít, ale co ted? Falk se svými lidmi dokázal dovnit vpadnout tiše a nebýt komplikací, tiše by i zmizel. Jenže on m l informace o vnit ním uspo ádání, rozmíst ní hlídek, alarmech. Ková si pamatoval jen cestu ven. Bude to sta it? Musí! Jak to íkala Sefora? Na zadním východ ulomený zámek. Vystoupil z vozu, najít d m, o n mž mluvila, mu trvalo pár minut. Vystoupal po nouzovém schodišti, utrhl symbolickou petlici horních

110

KOBERCE A ZRAOA

dve í a stál na ploché st eše. Budovu lé ebny m l p ímo pod sebou, nacházel se o patro výš. P ikr ený za komínem vážil možnosti. Na st echu blázince nedosko í a i kdyby, dob e si všiml stožáru s pr myslovou kamerou, tak hloupí zase nebylí. Ale pokud se trefí do toho okna - zatrnulo mu. P esko it s rozb hem víc než deset metr dop edu a ty i dol . Jestli mine, skon í rozplácnutý na zdi, a pak p ijde jen nezadržitelný pád o dv patra níž na chodník. Ková se tém rozesmál: Záleželo na tom? Tak jako tak, dom se stejn nevrátí. Zhluboka se nadechl, o ima naposled odm il vzdálenost, rozb hl se a sko il. Narazil do zdi vedle okna takovou silou, až si vyrazil dech, p ed o ima se mu zatm lo. V posledním okamžiku se jednou rukou chytil hrubého drát ného síta, vzáp tí za al klouzat dol . Drát se mu bolestiv za ízl do masa, okamžik jen bezmocn visel, pak se mu ale poda ilo dosáhnout druhou rukou na parapet a vyškrábal se do okna. N kolik desítek sekund t žce oddechoval - tohle bylo o vlásek. Hned první pohled mu prozradil, že ud lal chybu. Trefil sice správné okno, ale rám s drátem byl erstv zazd ný, zacloumal jím, ale st ží vydrolil pár zrnek písku. Bezmocn se rozhlédl. Sám vlezl do pasti, k dalšímu oknu se nedostane. Mohl jen za ít vát, doufat, že spustí poplach a poldové p ivolají hasi e se žeb íkem. Nebo po kat na východ slunce. Taky ešení. Pot ásl hlavou a p inutil se soust edit. Když s ním Sefora utíkala, bylo t eba zmizet rychle. On p ece nemusí prorážet okna v King Kongov stylu, asu má dost. A výplet byl sice d kladný - ale po ád jen z oby ejných drát . Z kapsy vytáhl zavírací n ž a st iha em drát za al pracovat na síti. Šlo to t žce. Mohl používat jen jednu ruku a ješt si musel dát pozor, aby nespadl, navíc se zvedl ledový vítr, za chvíli promrzl až na kost. Po hodin usilovné práce byl otvor dost velký, aby se jím protáhl. Zabalil n ž do rukávu a opatrn prorazil sklen nou tabuli. Zatajil dech, ale poplach se neozval. Našt stí se nikdo neobt žoval jistit to ješt alarmem, sta ilo oto it klikou okna a byl uvnit . Mdlé sv tlo p sobilo po p edchozích hodinách tmy oslepiv , mnohem horší byl však zápach plísn a nemocni ní dezinfekce. Uhodil ho do nosu jako kladivo, vrátil zp t do vypolstrované cely a sv rací kazajky - Ková za al zuby a set ásl tíživou vzpomínku. N kolika rych111


lými pohyby rozhýbal ztuhlé svaly a sou asn p emýšlel, co dál. Problém nebude ani tak se k profesorovi dostat, jako spíš utéct. Nezbývalo než improvizovat a doufat. Opatrn se plížil podél zdí, každou chvíli naslouchal, ale všude vládlo ticho. Zabo il dol po schodech, tudy ho Sefora táhla vzh ru. Vykoukl zpoza rohu, tady bude zamykací m íž a služba, musel n co vymyslet... John ztuhl. M íž byla odem ená doko án a hned za ní ošet ovatel, ležel na b iše, p esto zíral do stropu, hlavu oto enou o sto osmdesát stup . Ková s tichou kletbou vytáhl pistoli. Takže jde pozd . N kde blízko zaslechl nez etelné hlasy, vzáp tí hlasité, bolestné zasténání. Nebo nejde? P eb hl podél m íže k další zdi a už slyšel slova p ímo z profesorovy cely; výsm šn zn jící hlas s t žkým n meckým p ízvukem. "Vidíte, že to jde, profesore. Tohle jste si mohl ušet it, stejn jako pobyt v té dí e. Sta ilo spolupracovat a nelitoval byste." "Táhn te k ertu!" zasípal známý hlas p erývaný bolestí. "Myslíte ... že mi nedošlo, o co jde ... a pro to ten první zabalil?" "Ale jist , ne ekali jsme, že vám to unikne. Ale pro vám to vlastn vadilo? Tohle p ece není váš sv t, ani nejste jeden z nás, netýká se vás to.“ "Netýká se m hromadná vražda? P ece musíte v d t ... co to vyvolá ... zatracen , copak jste vážn tak zabedn ní?!“ „Tomu nem žete rozum t. Ale žádné obavy." Ková uslyšel, jak n kdo ma ká tla ítka telefonu. Kolik jich tam je? Že by jen jeden? "Viku? Dobré zprávy. Kód p ístupu je TX379E a íslo vzorku 3119. Správn , 3119, zkontrolujte to v simulaci. Ur it to bude sed t, pana profesora to stálo druhý ukazovák. Ne, nepot ebujeme pomoc. Za chvíli jsme hotovi.“ Mluv í sklapl mobil a zasmál se. "Tak. A se vám to líbí nebo ne, práv jste napsal kus historie, profesore. D kuji.“ "Parchanti! Smažte se v pekle!" "Ale no tak. Takové výrazy od v dce vašeho formátu.“ "A tak ned stojná poslední slova," dodal další hlas výsm šn .

112

KOBERCE A ZRADA

Jsou dva, blesklo Ková i a drobnými kroky se podél zdi plížil k cele. "Škoda. ekal jsem n co víc zapamatováníhodného. Sbohem, profesore!" Vzáp tí se ozvalo z etelné cvaknutí záv ru natahované pistole - a John Ková sko il. Profesor Geller kle el v rohu cely, kolem samá krev, levou rukou si svíral pravé záp stí. Muž, který na n j mí il, stál bokem ke dve ím. Stihl ješt oto it hlavu a to bylo vše. Pistole v Ková ov ruce vybuchla a vyhryzla mu do spánku ernou díru, zhroutil se jako kámen, John bleskov trhl hlavní a namí il na jeho kumpána. Ten stál ješt s telefonem v ruce, beze zbran , ale to Johnovi nevadilo, ti dva mu ili nevinného muže a chystali se ho popravit. Stiskl spouš . T etí muž vrazil do pootev ených dve í cely, za kterými nepozorován stál. Ková ova kulka se zabo ila do polstrování a vzáp tí ho dve e doslova katapultovaly p es chodbu. Narazil do zdi, zbra mu vypadla, ale nem l kdy ji zvednout, protože Hans už bleskov tasil pistoli a p edvedl mu temné ústí hlavn v plné kráse. Než stihl vyst elit, profesor Geller s p ekvapivou hbitostí vysko il a vrhl se po zbrani. Hans ho srazil jako pes odhazuje kost, ale sekunda sta ila - na brad mu p istála Johnova p st. Stejn jako v Malloryho klubu, i tentokrát Ková e výsledek p ekvapil. Upír odlet l jako vymršt ný prakem, narazil na ze a bezmocn se sesypal, ve tvá i bolest a nelí ený úžas. Pistole m kce p istála v polstrování opa ného rohu, Ková ale nem l as si gratulovat, v posledním okamžiku vykryl úder Hansova spole níka, odrazil ho leva kou zpátky, až p itom tém upadl p es Gellera snažícího se s bolestnou grimasou vstát. "Ute te, profesore!“ za val Ková , ale to už se mu Hans vrhl po krku. John uklouzl po krvi, ale v pádu ho sta il zachytit a p ehodit p es hlavu. Bez váhání se vrhl k pistoli v rohu cely - kopanec ho zasáhl v letu a doslova smetl stranou. Žebra zapraskala, p ed o ima se mu zatm lo. Máchl rukou a jen naslepo ude il. N co k uplo, nep ítel vydal neur itý zvuk a padl, koleno prolomené dozadu, Ková se p evalil, sev el rukama cizí hlavu a trhl. V okamžiku, kdy ucítil známé lupnutí vazu, mu Hans zezadu ovinul paži okolo krku. 112

113

AGENT JFK - ZATMENf

John zasténal, mlha p ed jeho o ima zrudla. Ude il loktem za sebe, jednou, podruhé, ale nedokázal se osvobodit. Zoufale hmatal prava kou po protivníkov hlav , snažil se roztrhnout sev ení, ale nepomáhalo to. Rychle mu docházel vzduch a s ním i síla. P ekulil se, vší silou ho narazil na ze , ale ta byla m kká, nedokázal soupe i ublížit. Sev ení na okamžik povolilo, snad proto, aby porozum l výsm šnému šepotu. "Pozd , p íteli! Hesse už má kód. A ty si ten dar taky neužiješ! Zm nil t n kdo silný, byl bys dobrý voják. Takhle jsi jen ubohý, lidský ... " Ková ho p erušil zví ecím zavr ením. S posledním vyp tím síly se zvedl a vrávoral ke dve ím cely, upíra p itom doslova nesl na zádech. Na chodb spat il Martina Gellera, jak se snaží s bolestí zk ivenou tvá í správn uchopit jeho pistoli, marn , mezi prsty mu proudem inula krev. Ková klesl na kolena, jeho odpor se rozplýval v nedostatku vzduchu. S posledním zábleskem myšlenky natáhl v n mém gestu ruku – - a profesor Geller pochopil a ze t í metr mu pistoli hodil. John ji zachytil hlavní k sob , ale neoto il ji, jen naklonil t sn podél hlavy a palcem stiskl spouš . Zadun ní výst elu z t sné blízkosti ho ohlušilo i oslepilo. Svaly mu vypov d ly službu, sv t se zm nil v šílenou horskou dráhu. P esto cítil, jak smrtící stisk povoluje a Hansovo t lo bezvládn klouže stranou, st ela mu prolétla levým okem a prakticky utrhla skrá . Ková se p evalil na b icho. V dálce slyšel sirénu a jaksi vzdálen si uv domoval, že výst el mimo zvukot snou celu spustil poplach. Cht l vstát, ale upadl zp t a znova ucítil ten d sný pach dezinfekce. Zvedl se mu žaludek a n kdo ho rázn vytáhl na nohy, prudce s ním zat ásl. Jeho hlas se zdál Ková i náhle pov domý. „Vzpamatuj se, sakra! Dneska musíš po svých, nejsem Sefora, abych t tahal oknem. Co ty tam, ksakru, d láš?!" "Hledám sv j prst!“ poznal John hlas Martina Gellera. "Do osmi hodin je ješt nad je, že mi ho p išijí zpátky, tedy jestli v téhle ... téhle ... no ní m e najdu n jakého skute ného doktora. Pokud m také nechcete zast elit, m žete mi, laskav pomoci?!“ Vypadalo to, že muž úpln ztratil e , stál a zíral na muže, jehož nekrolog etl jen p ed pár hodinami v novinách. "A sakra!“ vydechl. "Geller! Co se tady-„ 114

KOBERCE A ZRADA

"Pozd ji," zasípal Ková . "Moc rád t vidím, Falku. Jak ses sem, proboha, dostal?" "Pozd ji." Falk si jen trpce povzdechl. "Dejte ho do auta. A pozor, šéf ho chce pro sebe!" Falk, stále ochromený granátem, se nezmohl na odpor. Dva Hesseho muži ho zvedli, zkroutili mu ruce a táhli ho ven, mlhav si uv domil, že další p ed ním nesou Seforu a v tu chvíli se pokusil vzep ít, odm nou byla rána, která ho poslala zpátky do polotmy. "Kam s ním, do kufru?" "Tam mám zbran . Ho te ho dozadu.“ Dve e auta se otev ely a Falk už s rukama spoutanýma tvrd p istál na zadním sedadle. T žce se nadzvedl na kolena a vykoukl ven. Všechno bylo rozmazané, ale všiml si zbouraného plotu, ostatní z ejm prorazili. Aspo n co ... Auto se rozjelo a Falk setrva ností znovu upadl na zem. Bolestn se ude il do hlavy, ale nezasténal, ani se nepokusil vstát, jen p edstíral bezv domí a p emýšlel, co dál. Pokud ho vezli do Erskinovy pevnosti, m l na út k zhruba t icet minut. Vší silou zatáhl za pouta, ale marn - Hesse nebyl hloupý, tyhle speciální náramky by ani tisíc let starý upír nep etrhl. Zbývalo vysko it za jízdy. Falk nadzvedl hlavu a jen zask ípal zuby, na dve ích chyb la klika. Znovu se op el elem o zem, t žce oddechoval, a pak zaslechl hlasy. "Kam vlastn jel Hans?" idi auta se rozesmál. „Ty nevíš? Pamatuješ, jak poldové vstr ili toho Ková e do cvokárny, když to u nás tak zbabral? No, a p edstav si, že nebyl sám.“ "Kecáš!" vyprskl druhý hlas a Falk zpozorn l. „To chceš íct, že ... " "Se zatím celou dobu válel v blázinci, jo. Poldové ho tam nejspíš šoupli, když jim p išel povídat, že je z jinýho sv ta a co mají náš šéf s Erskinem v plánu. Sakra, už se nem žu do kat - k ertu s ke upem! Jenom si vycucnu n jakýho somráka a už mám za zadkem speciálku, uvidíme, co zm žou te ! Až za nou zase všichni, nebudou v d t, kam d ív, ukážeme jim. Mimochodem, ten lazar, co nám donášel." 115

AGENT JFK - ZATM Nf

"No?" "Tak toho už kone n m žeme odd lat. Šéf se na n j fakt nasral, že nám ne ek o tom jejich východu. Blbe ek, asi je cht l chránit - prima, ne?" "Jasn . To k u ení mi už lezlo krkem. Mám rakovinu, umírám, po ád dokola ... má bejt? Teplouši furt na n co kapou, jako každej dobytek. Až vyhrajeme, budeme je chovat jako v Osv timi." Falk zalapal po dechu. Hlas pokra oval, vzpomínání na star zlaté asy se mísilo s Hesseho vizí upírské utopie, absurdní, p esto d sivé, ale Falk ho už nevnímal. Matyáš. Sefora ho nikdy nekontrolovala, p itom v d l všechno, že by on zradil? Ne! Musí se plést nebo ti hajzlové ví, že je poslouchá ... "Pozor!" Falk nevid l, co se stalo, ale najednou se auto prudce naklonilo. Narazil hlavou na dve e, okamžik netušil, kde je naho e a kde dole, ale využil šance a kopl ob ma nohama sou asn . Dve e povolily, vypadl na asfalt a nad hlavou mu t eskla dávka výst el . „D lej!" Falk se p evalil a zoufale se snažil vstát, s rukama spoutanýma za zády to nebylo snadné, ale nakonec usp l. Auto jeho v znitel stálo naražené na hydrant, n kdo vyjel z vedlejší ulice a nabral ho do boku. Hesseho šofér sed l bezvládn na sedadle, nejspíš mrtvý, ale spolujezdec se kryl za kapotou a pálil z automatu do druh ho auta opodál. I to bylo p kn pomlácen , ale Falk nem l as p emýšlet, využil šance a v p edklonu se vrhl do otev ených zadních dve í. Rozjeli se, ale Hesseho poskok za nimi pálil jak pominutý, d š olova t íštil zadní sklo, jedno kolo vybuchlo, ozval se známý jekot oceli broušené o asfa1t, pak prudce zabo ili a bylo po všem. Falk lapal po vzduchu, p evaloval se ve zdemolované kabin , dokud se mu nepoda ilo protáhnout spoutané ruce pod chodidly a vyškrábat se na sedadlo. S p ekvapením poznal muže za volantem. "Díky, Matyáši!" vydechl. ,,Jak jsi m našel?" "Poslouchal jsem je. Na sch zce jsem jim hodil do auta št nici, pro jistotu. A nemáš za ." Kodrcající torzo zajelo ke stran a zpomalilo.

116

KOBERCE A ZRAOA

"Nezastavuj! Musíme dá!!" „Promi , ale kára je na odpis ... a já taky. Je mi líto," Matyáš se na sedadle oto il a Falk s hr zou zíral na obrovský rudý flek na op radle, na krev, která se mu proudem inula z úst. „Ne!“ Falk vysko il z auta a rychle ho ob hl, zachytil Matyáše práv ve chvíli, kdy se za al hroutit, a jemn ho vytáhl ven, z eteln vid l nejmén t i díry v hrudníku a zádech, neuv itelné, že dojel tak daleko. "To bude dobrý, nem j strach!“ Rychle mu rozepnul košili na krku a sklonil se, ani na vte inu nezaváhal - ale Matyáš ho z posledních sil zarazil. "Ne. Je pozd a už nechci. Falku, musíš v d t... byl jsem to já, kdo jim ... dával zprávy. Ty nevíš ... ten pocit, když nem žeš dýchat... cítíš, jak to v tob roste." "V po ádku!“ Falk m l stažené hrdlo. "Chápu. Nem li jsme ekat." "Ne ... to já.“ Matyáš zt žka zvedl hlavu, zakuckal se vlastní krví, ale p ece dopov d l. "Je to má vina ... jsem slaboch. Nemohl bych takhle ... " V ta z stala nedokon ena. Falk sed l s Matyášovou hlavou v dlaních, o i m l suché a necítil nic. P inutil se otev ít sev ené prsty a vstát. Tady už nic nezachrání. Pot eboval kus drátu, aby se zbavil t ch pitomých náramk . Pot eboval pistoli. Pot eboval auto, aby se dostal k ostatním, osvobodil Seforu a skoncoval s tím hajzlem ... moment. Co íkali ti dva? N jaký chlap v blázinci, kterého celou dobu hledali. Falk nem l potuchy, o koho šlo, ale z ejm to souviselo s Ková em a hlavn s Hessem, což byl pádný dúvod, za ít se zajímat. V duchu p ikývl. Než se ten chlap u boura ky rozmyslí, jestli má podat Hessemu hlášení nebo radši prásknout do bot, má trochu asu, byla by škoda ho promarnit. M l by se n kam podívat!

117

ROZCHODY Gerhard Hesse stál s rukama na zábradlí a díval se do jednosm rného zrcadla p ed sebou. Jochen Merck opodál ho pozoroval, i on ml el. Zpoza rohu se vyno il Otto. "Volal Manfred. M li nehodu, podrobnosti neznám. Kieler je mrtvý, Falk utekl. A Hans se neozval od chvíle, co nám ohlásil kód, už tu m l dávno být.“ Hesse reagoval jen kývnutím. Stále hled l do zrcadla, tvá m l nehybnou. Jochen Merck zavrt l hlavou. „Gerdi, co chceš ud lat?" otázal se mírn . "Ona s tebou nep jde. Zašli jsme tenkrát p íliš daleko, nedokáže zapomenout. A tohle za to nestojí.“ Hesse stále ml el, ale nap ímil se a rychle vešel do dve í vpravo. Téhle místnosti se mezi ochrankou íkalo hovorna. Naposledy tu nechal Faffyho s Víkem, aby z prvního Gellera dostali kód k po íta i a íslo správného vzorku, ale ti idioti ho místo toho z ídili, že do rána zem el - nikdy nedávej sadístovi n koho vyslýchat, spíš než odpov dí se do káš leda hnusné mrtvoly. Toho druhého si už vzal Hesse do pé e sám, ješt než musel odlet t kv li Erskinovu soudu. V d l, že mu po návratu poví všechno, ale Ková ho p edešel. Te tu byl jen Faffy, Vik a dva jeho poskoci, Hesse je p ehlížel jako hmyz a když bude t eba, stejn tak je i zašlápne. Všichni hled li do st edu místnosti, na masivní kruh ve strop , od kterého vedl t žký et z k pout m okolo Sefo iných záp stí. Další m la p ipnutý ke kotník m a k masivnímu betonovému bloku v podlaze p l metru nad zemí. P estože Vik oba et zy utáhl k prasknutí, nevypadala, že by jí ta pozice vadila. Byla už p i v domí, ale hled la do prázdna s chladným výrazem, zosobn ní nepoko ené hrdosti. Pomalu sto ila pohled k Hessemu, ale nepromluvila. "Zdravím t ,“ oslovil ji tiše. "Je to dlouho. Kde jsi byla celou tu dobu? Hledal jsem t ."

118

ROZCHODY

Sefora p t vte in ml ela, ale nakonec pokývla hlavou. ,,Já vím. Ale vedl sis dob e i beze m .“ Z trpké ironie v t ch slovech mrazilo. "Ne docela,“ opá il Hesse vážn . "Uv il jsem a platím. Možná kdy bys byla se mnou…“ "Nehraj si na ob ," Sefo in hlas zn l unaven . "Ta role ti nesluší, oba to víme. Co chceš?“ "Pro mám n co chtít? Nevid li jsme se ty i sta let, nem žu se zeptat, jak se ti da í?“ "Jak se mi da í?" Sefora se rozesmála, bez nejmenší stopy humoru. "Jsem p ivázaná ke stropu a vzpomínám na p átele, které jsi zavraždil. Sta í ti ta odpov ?" "P átele?" Hesse zvedl obo í. „Chceš íct zrádci. Jak ses mohla spol it s takovými jako Falk? Pomáhat t m, kte í nás zotro ovali tisíce let!" "P esta !" p erušila ho Sefora ost e. „Oni nás zotro ují, a ty jim dáváš záminku. Bojí se nás, a díky tob mají d vod! Nenávidíš lidi, protože nám vnucují svou v li, a p itom d láš totéž, nejsi v ni em lepší - co chceš?!" Hesse sev el rty. "Chci v d t, kde je John Ková a ostatní a co víš o mém plánu." "O tvém posledním masakru? Vím o n m všechno. Jsi jím tak posedlý, že se t sta í dotknout... a to další?“ Sefora s úžasem zavrt la hlavou. "Snad vážn nev íš, že ti n co povím?“ "Nezahrávej si!" Hesse ztišil hlas. "Myslíš, že když jsi má ...“ Zasy ení dve í ho p erušilo. Hesse se neoto il. Poznal, kdo to je, ve chvíli, kdy uslyšel kroky, a obli ej se mu zk ivil odporem. "Vypadn te, Erskine! Tohle není vaše v c!" "Ale no tak!" Robert Erskin se zlomysln zašklebil. "Snad jste nemyslel, že si takové setkání nechám ujít? Legendu p ece lov k nevidí každý den. Kolik bylo tehdy v Evrop mrtvých? P l milionu? Milion? Údaje nejsou úplné, vím, ale na tu dobu slušný výkon, nemyslíte?“ „Erskine, ml te!" "Jen a mluví," Sefo in hlas byl klidný. "Má pravdu. Zaplatila jsem v ným zatracením, jen ty ses nepou il."

119


"Nepou il? Ale ano, že zabít jich jen pár tisíc nesta í! Ud lal bych to znovu, s pot šením, ale p estal jsem myslet na osobní pomstu, te chci pomoci nám všem. Mrzí m , že toho lituješ. Bylo to správné." "Správné?" Sefora zavrt la hlavou. „Ty už dávno nevíš, co to slovo znamená, Matka ti zatemnila rozum. A vy, Erskine ... " "Co já?“ vybuchl Erskin. Vrhl se kup edu, p edstiraný klid byl pry . "Pro mám mít menši právo než on?! M l jsem ženu, m l jsem rodinu a vy jste mi je vzali, díval jsem se, jak m j syn umírá. Vidíš tohle?!" vytrhl zpoza košile š rku se zprohýbaným železným st epem. "To vytáhli m mu chlapci ze zad, kv li vám!“ Sefora nepromluvila. Náhle sev ela rukama et z nad svojí hlavou a vší silou p itáhla kolena. Pouta nepovolila, ale spodní konec se s k upnutím vyrval z podlahy. Betonový kvádr se zhoupl a o vlásek minul Erskinovy nohy. Sefora se na sekundu dostala hlavou k jeho tvá i, ot ela se o železo v jeho ruce a ch apla. Zuby jí scvakly centimetr vedle Erskinova nosu, ten leknutím vyjekl a Sefora se rozesmála, z toho smíchu tuhla krev. "Hlupáku! Myslíš, že znáš všechno? Neznáš nic! Chceš v d t, pro tvá rodina skute n zem ela a na co mysleli v poslední vte in ? Mohu ti to íct, myšlenky umírajícího se otisknou hluboko. M la tvá žena modré šaty?" Erskin, pohled up ený do její tvá e, p ikývl, fascinovaný i vyd šený zárove , a Sefora natáhla prsty. „Podej mi to.“ "Ne!“ sykl Hesse, ale Erskin ho nevnímal, ud lal krok a vložil st ep do Sefo iny ruky. Ve tvá i se jí znovu objevil úsm v. "Když tvá žena zem ela, nebyl jsi s ní. M l jsi, ale na poslední chvíli ses rozhodl z stat. Zlobila se na tebe.“ Erskin p ikývl. "Poslední, co mi ekla, bylo, že má takového života dost. Ironické, že?“ "Ne. Ironické je, že ta bomba byla ur ena tob . A ten, kdo ji vyrobil, stojí ted' po tvém boku jako p ítel - no tak, Gerdi! Snad sis nemyslel, že to p ede mnou utajíš. Znám tvé myšlenky, a nejv tší výrobce um -

120

ROZCHODY lé krve ... Toho jsi p ece nemohl nechat žít. Než jsi pochopil, že bude mnohem užite n jší jako spojenec, aspo na as. A te ? Co mu ekneš te ?" Hesse se nucené ušklíbl. "Výborn . Asi jsem t znovu podcenil. A co se toho tý e, omlouvám se. Pokud vám to pom že, necht l jsem zabít vaši rodinu, jen vás. Vlastn to byla nehoda." Hesse to úmysln ekl s výsm chem, ekal na reakci, ale Robert Erskin jen p ikývl. "Já vím.“ Vte inu dlouhá v nost ticha. "Co?" otázaI se Hesse pomalu. ,Já to vím," zopakoval Erskin s chladným, zlov stným klidem. “Víte, to je vaše slabina, Hesse. Jste dobrý, opravdu, jenže si to po ád musíte dokazovat, a tak se obklopujete samou verbeží. Myslíte, že jsem idiot? Nebo že vaši lidé nemluví za pár litr krve?“ "Faffy." Hesse se ušklíbl. "Byl to Faffy, co?" "Ne, že by na tom záleželo, ale nebyl. Ovšem když jsme u p ekvapení, pamatujete na ty stavební úpravy, co tu poslední m síc d lali mí lidé? Tak b hem nich položili na ur itá místa pár set kilogram vysoce ú inné výbušniny. A podívejte." Erskin si vyhrnul levý rukáv. Místo hodinek m l na p edloktí širokou manžetou plipnutý p ístroj s malou obrazovkou. Poklepal na ni prstem. "Tohle snímá m j srde ní tep. Pokud se zastaví, vyšle signál, a když do jedné minuty nezadám deaktiva ní kód ... však víte. Také jsem práv ov il simulaci. Vzorec viru je správný a naše dohoda se tím blíží ke konci. Být vámi, už p emýšlím, jaké p ekvapení jsem si pro vás uchystal na potom. Te m omluvte. Musím ješt doladit detaily výroby, m žete se dál v novat rodinným záležitostem.“ Vyšel ze dve í a Hesse se slab usmál. „No vida ... vážn m p ekvapil. Zajímavé.“ Zvedl pohled vzh ru. „Ale pro tebe se nic nem ní. Znovu t žádám, p idej se ke mn . Zapomeneme na minulost, všechno bude jako d ív!“ "Kdy? Jako když nás lovili jak zv a my jim opláceli stejnou? Jako když jsem pro tebe vytvo ila nový kmen moru a ty jsi ho pak rozší il

121


v ím a Venecii? Sedm tisíc mrtvých za týden, t i sta padesát tisíc za první rok, tvá krásná erná smrt. Ješt dnes cítím zápach t ch mrtvol, po p ti staletích. A tob se stýská. Co ud láš te ? P edneseš e o naší nad azenosti, zap sobíš na mé sv domí? Jdi pry . Jsi jenom ubohý klaun a blázen!“ Dlouhou chvíli Hesse ne ekl nic. Pak promluvil a v jeho hlasu nebylo nic než prázdnota. „Máš pravdu. Staré asy kon í, a je po tvém ... sbohem. Je vaše, Viku, víte, co chci." „S radostí. To žvan ní už m nudilo," zašklebil se Vik nadšen . Popošel blíž, pohledem se zastavil na Sefo in krku. Natáhl se a strhl jí st íbrný medailon. „Hezká cetka. Brzy bude mít historickou cenu. Tak do toho, pánové! Svle te z toho šaty a nažhavte solárium!“ Hesse bez ohlédnutí vyšel ze dve í. Neud lal ani dva kroky, když mu šlachovitá ruka sev ela rameno a trhnutím ho oto ila. ]ochen Merck m l tvrdé o i a tvá il se rozzu en ji, než kdy Hesse pamatoval. „Po kej! Tohle nem žeš!" "Ne?“ Hesse se trpce ušklíbl. "Pro ne?“ „Pro ne?! Je to tvoje sestra!" Slova se odrazila chodbou jako výst el, Hesse zastavil. "Já vím! Další zrádce, který stojí v cest . Tohle celé ... je jen zkouška." "Co?!“ Jochen s úžasem zavrt l hlavou. „O em to, proboha, mluvíš?" "Ty to nevidíš? To Matka! Zkouší moji v li! Chce v d t, jestli dokážu dojít na cest až do konce, je to p ece tak jasné!" ]ochen Merck se nezmohl na slovo. Díval se Hessemu do o í a a v nich spat il cokoliv, ve tvá i se mu poprvé objevil strach. Zavrt l hlavou a tiše ekl jen jediné slovo. "Kon ím.“ Hesse vyt eštil o i. "Po kej! Jak to myslíš?" „Jak to íkám, odcházím. Gerdi, žádám t - pus svou sestru a poj se mnou.“ "Ale co náš plán?! Znovu nám vrátíme sv t ...“ „Copak nám musí pat it! Nem žeme v n m prost žít, nebylo už dost zabíjení? Co by asi lekla Pantarei, kdyby nás te vid la?" 122

ROZCHODY Gerhard Hesse sebou trhl. Neodpov d l, jen stál s podivn zaraženým výrazem, a v té chvíli se za jeho zády ozval ostrý hlas. "Nepros se ho! Jen a táhne za tou teploušskou mrchou!" Hesse se oto il a nechápav ziral do Faffyho tvá e. ,,O em to, sakra, mluvíš?" "S tím se ti nepochlubil, co?" Faffy se vít zoslavn zašklebil. „V era jsem ho špehoval. Ta ženská, se kterou se schází - víš, pro nám ji nep edstavil? Je jedna z nich, teplá!" "Rad ji zmlkni, Faffy!" V Jochenov hlasu se ozval nebezpe ný tón, Hesse se rychle nadechl. "Je to pravda, ]ochene?“ "Že miluji ženu, která není jednou z nás? Ano. Vadí ti to?" "Já ... Ale jist , že ne! P ece ji m žeme …“ "Co? Nakazit? A co mali kost - zeptat se jí, jestli to chce? To t ani nenapadlo, že?" Jochen trpce zavrt l hlavou. „Sefora má pravdu, ty už se nezm níš. Je mi t líto." "Správn ! Jenom si táhni! P edstav si, ta cuchta má dokonce malýho haranta!" Jochen Merck se oto il, rychlý jako sv tlo, a mávl rukou. N co prasklo a Faffy ztichl. Strnule zíral do prázdna a pak se zhroutil, na ele kulatou díru. Zakrvácený kousek kovu zazvonil o zem, byl to virgový kámen, hozený takovou silou, že prolétl jeho hlavou jako kulka. Hesse na to omrá en zíral, ale náhle držel pistoli, namí enou do Jochenových zad. "Vážn ekáš, že t odsud nechám odejít?“ "Ty nevyst elíš, Gerdi." Jochen Merck se ani neoto il, nezpomalil, hlas naprosto klidný. "Možná za pár dalších let bys to vážn ud lal, ale ted' ne. Sbohem!" V naprostém tichu došel k výtahu, vstoupil do n j a dve e za ním se zav ely.

123

STARÉ Ú TY "Vida! Kdopak nám to p išel na panáka?" Mallory se k výsm šnému tónu ješt zašklebil, ímž jeho obli ej získal opravdu d sivý výraz. Viktoriánský starožitný st l a k eslo, ve kterém se rozvaloval, musely stát jm ní, stejn jako perské koberce na podlaze a d ev né obložení st n kancelá e. Ková stojící za Falkem jeho vkus oce oval, stejn jako fakt, že je Malloryho st elci na míst neodd lali, když po bitce s ochrankou blázince zastavili v uko ist né dodávce Hesseho lidí u zav eného Prsatého Tornáda. Falk v odhadl že Dany s ostatními zamí ili seml vyšel - vid li je cestou sed t mezi Malloryho pistolníky, nápadn to p ipomínalo p t ove ek ve sme ce vlk . Je dva s profesorem okamžit odzbrojili a odvedli sem. Ková si z eteln uv domoval, že situace nevypadá dob e, Falk se p esto ušklíbl. "Hezky sis to tu za ídil. To svinstvo, kterým otravuješ naše lidi, asi vynáší, co?“ "Svatej Falk!" prskl Mallory. "Nikoho nenutím, a když je ti dv st let, máš už mít rozum. Co tady hraješ za šaškárnu?! Zapletl ses s n jakejma hajzlama, chceš, abych t tahal z bryndy, a ješt mi tu kážeš? Zapome , každej a se stará hezky o svý!“ ,,Jist , to ti šlo vždycky nejlíp!" „Pánové, to sta í!" Ková je oba p erušil. "Ztrácíme as. Bude mnohem h , jestli se nedomluvíme." "Pche,“ ušklíbl se Mallory. "H leda pro vás, mn nic nechybí - ale kdo je tohle?!" Šlehl pohledem do kouta, kde se na pohovce choulil pobledlý profesor. "Geller je p ece mrtvej! Varuju t , jestli n co zkoušíš"Nic nezkouším!" odsekl Falk. "Máš pravdu. Geller, kterýho jsme znali, je mrtvej. Zní to divn , ale tohle je taky Martin GeIler, jenže z jinýho sv ta!"

124

STARÉ Ú TY

Ková napjal svaly. Nepochybovalo tom, co se stane. Mallory je nazve lhá i, vysm je se jim a rovnou je na ídí zlikvidovat, Falk vsadil na jednu kartu a to byla chyba, velká chyba! „A sakra!“ Mallory v k esle ztuhl. "Tak ona je to pravda!“ "Co?" vydechl Falk p ekvapen . „Ty o tom n co víš?“ Mallory na okamžik zaváhal. „Když jsem odcházel z Anglie a bylo jasný, že se vracím sem, navštívilo m pár chlápk z MI5. Ukázali mi n jaký fotky a papíry, tajný. Víš, jak Hesse ve ty iat icátým ved pro nácky ty dv expedice do Iráku a Iránu? Ukázalo se, že se nevrátili s prázdnou. Vykopal zlato, sochy, hlin ný desky plný záznam v klínovým písmu, p t tisíc let starý. A ješt n co, prej bránu do jiných sv t ! Podle t ch papír ji náckové odvezli do n jaký svý laborky a zkoumali, ale nic nesvedli a když válka kon ila, n kde to zakopali. A p ed pár lety jsem náhodou natrefil na Hesseho bandu. Pot ebovali propašovat velkej náklad z N mecka, a aniž to v d li, najali mýho lov ka. Za al jsem slídit kolem, dalo to práci, ale jsem si už skoro jistej, že pašovali práv tuhle bránu, asi po ád v í, že ji dokáží zprovoznit. Hesse ji má n kde u Erskina, t šil jsem se, že jim ji seberu a n co z toho kápne, ale tohle ... " „Tohle není ješt nic,“ ušklíbl se Falk. "Profesore, pov zte, co chce Erskin provést se svou poslední dodávkou ke upu." Martin Geller se dlouze nadechl. "Erskin našel zp sob, jak zm nit kmenové sekvence upírského viru. Infikovaná um lá krev zp sobí mutace která povede k zásadní bio~ chemické zm n v organismu. Výsledkem bude, že se stane trvale rezistentní v i um lé krvi. Jedinou možností, jak p ežít, bude pro upíry znovu p ejít na pravou lidskou krev." Znovu zavládlo ticho. "Chápeš, co to znamená?“ otázal se Falk klidn . "Konec ke upu. Návrat o dv st let zp t, kdy jsme museli kv li krvi zabíjet, další válka! Nikdo tomu neunikne, dokonce ani když se toho jedu nenapije. Lidi rozdí1 stejn nepoznají a brzy jim to bude prost fuk, propukne panika, hysterie. Potrvá roky, než se poda í najít lék, pokud v bec. I kdyby vláda uvolnila všechny zásoby krve, vyprázdnila všechny krevní banky, nebude to sta it, znovu z nás budou šelmy, které je t eba vyhubit...“ 125


Mallory ot esen klesl do k esla. "Ale pro , proboha?! Co tím cht jí dokázat?!“ Falk pokr il rameny. "Hesse v í, že um lá krev je pro upíry zkáza, že jsou od p írody dravci a tímhle jim lidé ... nasadili náhubek.Je jako ti prašt ní ochraná i, co cht jí svobodu pro zví ata, takže pustí ze ZOO tygry a koukají, jak nap ed n koho žerou a pak je poldové post ílí. A Erskin chce, aby všichni vid li upíry jako on, jako nelidské zr dy. Tímhle oba dostanou svoje, i když se navzájem nenávidí.“ „A co s tím m l náš Geller? To v tom jel s nima?!“ „Ne.“ Martin Geller se slab usmál. "Erskin nabídl Gellerovi vysoce odbornou zakázku na syntézu viru podle svých požadavk . Pravd podobn ho p esv d il, že pracuje na vylepšení um lé krve nebo na preparátu pro jednorázov použití, po kterém by už upí i krev v bec nepot ebovali. Profesor Geller nem l informace o celém projektu, pracoval jen na vysoce specializovaných detailech. P esto nakonec p išel na to, o co ve skute nosti jde. V té dob už byl projekt tak daleko, že by to dotáhli i bez n j. Kdyby jen odešel, nepomohlo by to, takže si pohrál s databankou RNA segment nutných pro záv re nou syntézu viru.“ "Nechápu,“ zavrt l MaIlory hlavou. "Vymazal je?“ "Ne. M li už základ hotového viru, to by nesta ilo. Ud lal n co jiného, zašifroval ji a zp eházel ísla vzork . Celý projekt b žel osm let. Za tu dobu Erskin shromáždil tisíce vzork , tisíce neplatných pokus . Te se v nich nikdo nevyzná, museli by je testovat všechny znovu, a Erskin as nemá.“ „Správn ,“ p ikývl Falk. „Aby mu tohle vyšlo, musí mít monopol na výrobu, jen tak zasáhne celou populaci. Myslím, že Erskin ne ekal rozsudek tak brzy. D lal všechno, aby ho oddálil, ale poho el. Geller si to na asoval dob e.“ "Ano," ušklíbl se profesor. "Škoda, že už nestihl utéct. Pak by totiž honila Hesseho banda jeho a nenapadlo by je p itáhnout sem m , abych jim to rozmotal. Poslal jsem je k ertu, ale m li bohužel dost pádné argumenty.“ Geller zvedl ruce, na pravé byl p es zkrvavený obvaz z eteln vid t celý chyb jící ukazovák, na levé z n j zbývala polovina. 126

STARÉ Ú TY

Mallory zavrt l hlavou. "A jak dlouho jim potrvá to svinstvo vyrobit?" "Erskinovo za ízení je špi kové. Navíc vzhledem k virové podstat nepot ebují nijak velké množství - tak do rána." Falk se zadíval Mallorymu do o í. "Je ti snad jasný, co bude s tímhle hnízde kem, jestli jim to vyjde. M žeš to tu rovnou podpálit. Navíc má Hesse Seforu a nemyslím, že ji nechá naživu, i když je ... známá. Co se m tý e, jdu tam ješt dneska a chci, abys mi pomohl, ne proto, že jsi p ítel, ale protože se ti to hodí." Mallory rázn vstal. "Dobrá. Mý chlapci jsou p ipravený, ekal jsem, že nácek zasko í na návšt vu, když jsem mu oh ál poskoka. N co vám ukážu.“ Následovali ho z kancelá e dol po schodech a Ková se p ito il ke Gellerovi. „Nic ve zlém, profesore, ale po ád nechápu, pro vy? P ece tady musí být víc špi kových genetik , pro hned pr nik do cizího sv ta? Kde vzali jistotu, že jim ten problém vy ešíte?" Geller se trpce ušklíbl. "Protože už jsem n co podobného ud lal. Není to zrovna v c, kterou se chlubím, ale p ed pár lety m z NSA požádali, abych pro n pracoval na jednom projektu. M la to být širokospektrální vakcína pro vojáky. Bohužel až asem jsem zjistil, že cht li n co trochu jiného.“ John se ušklíbl. "Biologickou zbra ?“ "Ano. Když jsem na to p išel, bylo pozd , ale po ád jsem m l p ístup do laborato e. Tak jsem si zamluvil letenku do Pa íže, provedl jim p esn to, co zdejší Geller Erskinovi, a rychle zmizel. Možná to skládají dohromady ješt te , od t doby jsem se ve Státech rad ji neukázal. Hesseho lidi o tom v d li. Nevím jak, ale v d li. Zatáhli m ke Gellerovi dom , skoro všechno tam bylo jako u m , dokonce i šaty, a za ali se ptát na heslo k po íta i. Tušil jsem, že to bude n jaká lumpárna, hrál jsem hloupého, ale Hesse to poznal. Než mi u ízl levý ukazovák, postavil mi pod ruku sklenici, prý aby ochutnal jiný sv t ...“ Ková jen p ikývl. Na rozdíl od profesora p esn chápal, o em je e . P edivem nekone na paralelních realit se táhly jako ervené nit shodné body událostí, n kdy i úplných drobností. To, že se dva lidé ve dvou jinak naprosto r zných vesmírech rozhodli nejen pro stejné

127

AGENT JFK - ZATMÉNf

povolání, ale v krizové situaci zvolili i stejné ešení a stejná hesla, byl typický p íklad - ovšem to mohl v d t jen n kdo, kdo s tím m l zkušenosti, to znamená n kdo z Agentury. Ková si znovu vybavil varování v kapse, extempore p ed kancelá í Bytewské, Rossovu zradu. Uv domil si, že ho ta nekone ná spirála lží a podraz už unavuje. Nikde za átek ani konec, jen další otázky ... a mrtví. "A co vy?“ p etrhl profesor jeho neveselé myšlenky. "Kdo vás za mnou vlastn poslal? Nap ed nebyl moc as na hovor a když jste za al bláznit po t ch pitomých houbách, zase jsem se nic nedozv d l.“ Ková zaváhal, kolik vlastn smí... k ertu s tím! "Pracuji pro jistou agenturu. Dozírá na pohyb mezi paralelními sv ty.“ "Ach tak,“ profesor mávl rukou. "Agenturu si nechte, tajných spolk mám po krk, ale ty paralelní sv ty. Jednou jsem o n em takovém mluvil se Stephenem Hawkingem, než mi tím zatraceným vozíkem p ejel palce u nohou. To musí být fascinující." Ková se neubránil úsm vu. "Znám n koho, s kým byste si rozum l. Taky profesora." Došli až dol a Ková se zarazil - dve e do sklepa p ipomínaly bránu n jaké pevnosti, navíc je hlídali dva Malloryho "chlapci". Mallory p iložil palec na skener, jeden strážný otev el a Ková p ekvapen ztuhl. N co podobného vid l zatím jen ve zbrojním skladu Agentury, všude kolem stály vyrovnané stojany se samopaly, úto nými a odst elovacími puškami, bedny pistolí, oby ejných i napalmových granát , proti tankové st ely a p ímo u dve í John dokonce rozeznal samopaly XM-29, v jeho sv t teprve zavád né do výzbroje americké armády. "No ne!" hvízdl Falk. "Komu všemu tohle prodáváš?" "Každýmu, kdo zaplatí!" odsekl Mallory. "Tak do toho, naberte si. Vánoce jsou letos d ív a já jsem hodnej Santa!“ Ková uchopil jeden samopal, pot šilo ho, že má tlumi , a ostatní ho následovali. Profesor Geller okamžik p ihlížel, ale pak sebral z hromady jednu nepr st elnou vestu a za al si ji ml ky navlékat. Falk se zarazil. "Vážn se tam chcete vracet? P jde o krk ... a d lal jste, co šlo. Kdybyste mu dal ten kód hned, bylo už všechno v háji."

128

STARÉ Ú TY

"To je, p íteli, mízerná út cha," opá il Geller chladn . "Po ád je to má práce a navíc m m žete pot ebovat. Bez urážky, ale nikdo z vás zrovna nevypadá jako v dec.“ Falk si povzdechl. "Dobrá. Ale v tom p ípad budete asi pot ebovat n co víc. Máte ješt tu flintu starýho Pita?" ,Jo, tamhle.“ Falk zalovil za bednou pistolí a vytáhl zkrácenou dvouhlav ovou brokovnici, lu ík chyb l, místo spoušt byla p id laná dlouhá páka. Nabil ji a podal Gellerovi. "Zkuste. Pat ila chlápkovi, kterýmu jedny hajzlové p ist ihli prsty v eza ce. Nemusíte ani moc mí it, sta í pevn držet. .. a hlídat, aby ty hodní stáli za váma, až spustíte,“ "D kuji.“ Geller uchopil pušku a Mallory znechucen zavr el. "Držíš to jak prase p íbor!" "Promi te!" odsekl profesor. "Jsem pacifista a demokrat. Na tohle nejsem zvyklý." Opatrn zbra sklonil, p esto se tvá il odhodlan a Ková ucítil lehký obdiv - svým zpúsobem byl Martin Geller také tvrdý chlapík. Ve chvíli, kdy vycházeli ozbrojení ze dve í Tornáda, náhle zazvonil telefon v Johnov kapse. Ková ho zvedl a v bec ho nep ekvapilo, když uslyšel hlas Ljuby Bytewské. "Johne, jste tam? Mám dobré zprávy, von Wonder otev el návratové okno, m žete dom !" Ková e až p ekvapilo, jak málo radosti v n m ta zpráva vyvolala. "Kdy a kde?" "Okamžit ! Spojení udržíme jen dv hodiny, okno je na úst edním h bitov -„ "Stylové," ušklíbl se Ková . "Ale obávám se, že tu musíme s profesorem n co do ešit.“ "Co?" Bytewské p ekvapením p esko il hlas. "Vy ho máte? Tak se vra te, to je rozkaz!" "Copak?!" odsekl Ková tak p ík e, až se sám zarazil "Zapomn la jste, že jsem na téhle mísí dobrovoln , žádné rozkazy? V Gellerov únosu má prsty Agentura a je to jen ást spiknutí, které tu má vyvo129

AGENT JFK - ZATM Nf

lat rasovou válku, možná tisíce mrtvých, takže takhle te udržujeme rovnováhu? í byl v bec nápad, dát ten p ípad na starost našemu odd lení? A kdo byl ten chlap v kancelá i p ed mým odchodem?" Ticho, Ková slyšel jen praskot otev ené linky. "Dobrá," trpce se ušklíbL "Jak jsem ekl, jestli za ne válka, bude tu masakr. Vám nebo vašim šéf m to nejspíš nevadí, ale mn ano a jsem zvyklý práci dod lat. Takže d kuji za pé i, ale z stávám. Po vás chci jen jedno," cítil, jak se mu stahuje hrdlo. " ekn te Andree, co se se mnou stalo, a ekn te mé matce, že jsem naživu. Chápu, že jí nem žete pov d t pravdu, ale vymyslete aspo n jakou slušnou pohádku. Ud láte to?" "Ano." Hlas Bytewské byl náhle velmi tichý. "Slibuji. Hodn št stí, Johne.“ "I vám. Rád bych ekl, že mi bylo pot šením, ale zrovna te si nejsem jistý. Sbohem!" N kde v koutku Ková cítil, že to možná p ehnal, vybavil si Sefo ina slova o návalech emocí p i p em n , ale pak se zadíval na prsten. Byl už celý erný, jen po stran se táhla jako vlas tenká bílá linka. S temným zaklením ho popadl a vší silou trhl. Na okamžik m l dojem, že si snad vyrve prst, ale najednou držel prsten v ruce, vší silou jím mrštil daleko od sebe. "Hotovo," zavr el. "Jdeme na to!" Gerhard Hesse teatrálním gestem strhl ubrousek ze st íbrného podnosu a všichni v místnosti zmlkli. "Pánové! Je mi pot šením uvítat vás na prahu nového v ku. Je mi ctí, že jsem k n mu mohl spolu s vámi p isp t. Díky nám budeme zase všichni takoví, jaké nás naše Matka stvo ila. Je as na p ípitek!" Na podnosu stálo dev t sklenic, všechny napln né r žovou tekutinou. Hesse vzal první a bez zaváhání ji vypil. Chutnalo to p íšern , p esn jak o ekával, p esto se usmál, první a poslední doušek ke upu v život . Zadíval se na ostatní. Jako první se zvedl Otto, s vážným výrazem uchopil sklenici a ostatní ho následovali, jeden po druhém. Nikdo necouvl, nikdo nezaváhal. Hesse v d l, že by m l být hrdý, ale místo pýchy cítil jen prázdnotu. P istihl se, že o ima stále marn hle-

130

STARÉ Ú TY

dá Jochenovu tvá a ze všech sil se snaží nemyslet na to, co se práv d lo dole v hovorn . Zvít zil. Zachránil budoucnost. Zavrt l hlavou, slova, jen slova. Poslední muž položil prázdnou sklenici, ale na podnosu p esto jedna zbyla. Hesse ji zvedl a do hlasu se mu vloudil nádech zlé jízlivosti. „Pro našeho p ítele a spojence, který tohle všechno umožnil." Nastala chvíle ticha. Pak se Robert Erskin ušklíbl. „O em to žvaníte? Pro bych, proboha, pil tu b e ku?" Hesse neodpov d l, jen se znovu usmál. Erskina na oslavu pozval on. P edpokládal, že si tu poslední p íležitost k provokaci nedá ujít, a on vážn p išel, bez ochranky, sám, s vysoko vyhrnutými rukávy, aby byl dob e vid t snímací p ístroj na p edloktí, aby dal znovu najevo, že má navrch. "Nebudu vám lhát, Roberte, už dlouho p emýšlím, co s vámi ud lám, až se nebudeme navzájem pot ebovat. P vodn jsem cht l jen dokon it, co jsem p ed osmi lety tak nechutn zpackal, ale zm nil jsem názor. Zaprvé by to nebylo fér, takhle z o í do o í bych si p ipadal, jako bych topil kot . Za druhé musím uznat, že jsem vám skute n vd ný za to, co jste pro nás ud lal, a je tu ta vaše pojistka. Gratuluji, to se vám poda ilo. Ale hlavn , kdybych vás zabil, byla by to skoro laskavost, a já vám žádné laskavosti prokazovat nechci. Takže ud lám n co jiného, dám vám dar. Dar dlouhého života, abyste si mohl vychutnávat vzpomínky. Dar dokonalé pam ti, abyste nikdy nic nezapomn l, abyste si užil sv ta, který jste pomohl stvo it - uvidíme, jak se vám bude líbit v mé k ži!“ Erskin vyt eštil o i. S poslední v tou mu kone n došlo, co Hesse zamýšlí. Vysko il, až se židle s rachotem skácela, vrhl se ... nevrhl se nikam, protože v té chvíli ho už Hesse držel za krk. Erskin hmátl po p ístroji na ruce, ale Hesse mu sev el záp stí, strhl ho na kolena a za al mu zuby do hrdia. Na rozdíl od Hausera se napil jen tolik, aby m l jistotu, že se do Erskinovy krve dostane dost viru, pak popadl poslední sklenici infikovaného ke upu a narval ji Erskinovi do úst. P inutil ho pít, i když se dávil a kuckal. Po pravd dost pochyboval, že bude mít modifikace tak brzy po nákaze pat i ný ú inek, ale hlavní byl psychologický efekt, a ten stál za to, Erskin se svíjel, je el, až se místnost

131

AGENT JFK - ZATM NI

ot ásala a dokonce i ostatní upí i p ihlíželi se strachem, dokud Hesse neukon il hrozné divadlo ranou, po které z stal pr myslník v bezv domí na zemi. "To by bylo." Hesse vstal a ot el si rty. "Otto, Wolfe, svažte ho a ukli te, a ho nikdo nevidí. T eba do jeho kancelá e, potom najdeme n koho, kdo zneškodní ten krám. Manfrede, jak pokra uje výroba?" "Jsme hotovi. Zásilky jsou p ipraveny. Ráno je kurý i rozvezou do továren a do poledne bude nakažena celá šarže. Dokon eno.“ “Výborn .“ Hesse se nadechl. Uv domil si to znovu: Pocit uspokojení, který ekal, se nedostavil. Po ád vid l jen tvá ]ochena Mercka, Seforu tam dole, Pantarei... Zapotácel se, zem se pod ním t ásla - ne, uv domil si. To se mu nezdá, ozv na exploze dolehla až dol do podzemí a vzáp tí se v celém komplexu roze vala siréna. "Poplach! Úto í na nás!“

132

NOC HN VU

Adam Pavlis zamžoural do tmy. Byl na hlídce dv hodiny a m l dojem, že mu na každém ví ku visí kovová koule. Jindy by si ve strážní budce klidn zd íml, ale dnes se d ly divné v ci, par ák se zmínil, že vid l Hesseho gorily vynášet z auta n jakou svázanou ženskou. Lepší bylo z stat ve st ehu. Na p íjezdové silnici zaslechl motor. B hvípro ho zamrazilo, ale hned se uvolnil. Tu dodávku poznával, t i Hesseho chlapi s ní odjeli t sn p edtím, než nastoupil sm nu. Pavlis kývl na pozdrav, auto p edjelo k brán a zastavilo. idi vystr il ruku z okénka a n kolikrát za mával, m l tak nasp ch, že ani neztlumil dálková sv tla. Cucáci všiví, co je jim do toho, že to lov ku m že po hodinách tmy vytrhnout o i. Zlostn uhodil dlaní do tla ítka vypínajícího proud v brán , železná konstrukce se za ala odsouvat. Pavlis vyt eštil o i. Jak se reflektory uhnuly stranou, kone n si všiml idi e dodávky, kterého v život nevid l... a stín , plížících se za ní. Cht l vyk iknout. Tlumené bafnutí, n co ho ude ilo do prsou, kolena se mu podlomila, pád na zem už necítil. Ková pustil pistoli a sešlápl plyn, dodávka projela vraty a p ikr ení muži, kte í se už nevešli dovnit , ji následovali. Jeden zvedl samopal, kamera u brány se rozlet la na st epy. Trvalo to okamžik a zast elený hlída padl mimo zorný úhel, kdyby v monitorovacím centru jen na moment nedali pozor, t eba by ani nespustili poplach ... Siréna se roze vala takovou silou, že mu div neprotrhla bubínky, a sou asn všude kolem vzplanulo oslepující modré sv tlo. Okolo celého komplexu se táhl p timetrový plot, v pravidelných rozestupech n ly stožáry opat ené baterií sv tel, ale skute n nebezpe né byly krátké erné ty e pod nimi, rentgenové a ultrafialové emitory. Ková chrán ný v kabin nic necítil, ale z eteln slyšel, jak muži venku k i-

133

AGENT JFK - ZATM Nf

í bolestí, posuvné dve e dodávky se rozlet ly. Falk zvedl k rameni krátkou rouru a vyst elil, ezavý svist a výbuch, dokonalý zásah p ímo do sloupu opodál. Rázem padla tma, siréna utichla a John Ková zastavil a rozb hl se. Dev t. Falk m l pravdu, laborato Exxycorpu byla pevnost. A díky Erskinov upírské paranoie byla snad nejlépe zabezpe ena práv proti takovému útoku, proto leželo mezi plotem a prvními budovami víc jak stometrové pásmo naprosto rovné plochy. Po vypuknutí poplachu nem l žádný upír šanci projít, neviditelná smrt v podob UV sv tel a rentgen by ho doslova upekla za pár vte in. Jedinou možností bylo od íznout zdroj energie, b hem pouhých devíti sekund mezi odpojením proudu a automatickým nahozením nouzového generátoru. Osm. Sedm. Ková cítil, jak mu kolem tvá e hvízdá vzduch. Vkládal každý kousek sí1y do nohou, jen rychleji, ješt rychleji, mysl jasnou jako kus k iš álu. Žádný lov k by nep eb hl plochu dost rychle, aby unikl ostraze. Žádný upír by nevydržel vzdorovat takové síle zá ení a UV sv tla. Ale on ješt nebyl upír a už nebyl lov k. Stál na hranici, m l šanci dob hnout a p itom vydržet déle, jednu dv sekundy, které rozhodnou. P t. ty i. Navzdory tm už vid l budovu s generátorem ... a pohyb u dlouhé ubikace ochranky vlevo. Komplex nebyl na povrchu nijak velký, stanice dieselgenerátor , dv garáže, administrativní budova a masivní kupole skrývajicí vstup do podzemních prostor, kolem jen rovina, žádný úkryt. Až se ochranka zorientuje, sta í jeden šikula s puškou a bude po všem. T i. Dva. Ková v plném b hu zakopl a upadl. Bolestí zasténal, díval se po ád jen na malou budovu vp edu, po ád daleko, ale as už nezbýval, strhl ze zad krátkou rouru a trhnutím ji roztáhl. Jedna. Nula. Kolem Ková e se znovu rozzá ila sv tla. O sekundu pozd ji to ucítil: ší1ené, strašlivé pálení, jako by ho hodili do vroucího olova. Dusil se, ho el zevnit , p esto p iložil RPG st elu k rameni a zamí il, sv t za al ernat. Stiskl spouš , zp tný zášleh ho srazil na záda, p esto sledoval bílou stopu, nádhernou jako let holubice, poslední, co v život uvidí.

134

NOC HN VU

Detonace ot ásla zemí. Ohnivý sloup, oblak dýmu a trosek. Další exploze sud s palivem uskladn ných u generátoru. Tma. John se pohnul, bolest mu stále požírala útroby, ale vysko il. erná dodávka se rychle blížila, všude kolem ní šlehaly tiché záblesky. Hlasité výst ely zn ly jen sporadicky, ochranka nebyla p ipravena na tak rychlý a cílený útok, roli sehrála i moderní výzbroj. Ková dob hl blíž, Falk mu hodil samopal. "Hezká práce! Mallory, p lka lidí a se pustí do ochranky tady venku, rozeže te je, než se seberou! Grime, dohlédni na to. Ostatní dovnit , jdeme!“ "Kdo z tebe ud lal šéfa?!“ zavr el Mallory, s tvá í pomalovanou maskovací barvou p ipomínal skute ného démona války. P esto hned mávl na chlapa vedle. "Riku, Same, vemte chlapce a dorazte ochranku! Vy ist te to a pak dovnit ! Pohyb!" Dany s obavami vzhlédl ke kopuli o šedesát metr dál: "Zvládneme to?" "Uvidíme, ne?“ zašklebil se Ková , vysko il do kabiny a zadíval se ke dv ma erným otvor m nad bránou kopule. Za t mi st ílnami Erskin instaloval velkorážný kulomet. Hesseho dodávka byla nepr st elná, p esto si netroufal odhadnout, jak dlouho vydrží. P idal plyn. Hrozný t esk kulek na bocích i st eše karosérie. Neriskoval palbu do p edního skla a p iblížil se pozpátku, nekone né sekundy, než se dostali mimo palebný úhel k pat budovy. „A jedem! Do toho!“ John zabrzdil, ze zadních dve í už vyb hl zbytek muž i s profesorem. P itiskli se na bránu a Boris se sklonil k zámku, mechanismus si m l udržet energii i po výpadku proudu. Chlap s p elepeným zlomeným nosem vedle vytáhl granát. Utrhl pojistku a zaklon ný m il vzdálenost ke kulometným hlavním, kter jim tr ely nad hlavou, ob chrlily ohe sm rem k ubikaci. „To bych ned lal!" varoval ho Ková . „Netrefíš a spadne nám na hlavu!" "Merde!" prskl muž vztekle. „V Normandii jsem se taky trefll. A s tebou si to ješt vy ídím!“ Kovové vají ko vylétlo obloukem do výšky a zmizelo p ímo ve st íln , o sekundu pozd ji z ní výbuch vyvrhl smrš plamen a trosek. Ale

135

AGENT JFK - ZATM Nf

Pierre se neradoval dlouho, uprost ed vít zného gesta se zhroutil, hrudník provrtaný kulkami, ochranka nebyla slepá. Ková se rychle skr il za okraj dve í a smutn se ušklíbl. „Asine." Zámek pípl, masivní dve e se pootev ely a Mallory jimi prohodli další obranný granát. Výbuch! S namí eným samopalem vrazil dovnit , ale ve zdemolovaném atriu nezbyla živá duše, nefungující výtah i ob schodišt zely prázdnotou. „Tady to znám!“ uv domil si Ková . "Levé vedou k laborato ím a Erskinov kancelá i, vpravo je st ežená oblast.“ „Tam ur it drží Seforu,“ kývl Falk. „Jdeme!" „Co je mi do tý ženský?!“ utrhl se Mallory. „Chci Hesseho a ten jeho krám!" "Musíme do laborato í!" vyhrkl profesor Geller. „Nouzové baterie vydrží t icet minut po výpadku energie, aby m li všichni as ukon it práci. Jestli do té doby nezni íme záznamy a zásoby viru, už se k nim nedostaneme!“ „Dobrá!“ rozhodl Falk. „Dany a ostatní, jd te s ním. Pozor na Hesseho chlapy, n kde tu budou. Možná i civilní personál, nemusíte hned zast elit každého!“ „Zase náš svatoušek?!“ ucedil Mallory. „Na to jednou dojedeš! Sejmu koho uvidím a m žou m žalovat, jdeme!" Falk zlostn sev el rty, ale následoval ho ml ky, zatímco Dany s profesorem zamí ili na druhou stranu. Ková chytil Danyho za loket. „Dej mi na n j pozor!“ pohodil hlavou ke Gellerovi. Dany p ikývl. „Vrátíme se pak za váma. Zlomte vaz!" Otto udýchan vb hl do dve í. „Je to zlé, majore, pronikli do komplexu! Je jich hodn , a s kvalitní výzbrojí. Holgera dostali u kulometu, Helmut se taky nehlásí. Zni ili generátor a od ízli bezpe nostní systém, ochranka to nezvládá, nezadržíme je!“ Hesse chmurn sev el rty. "Co jsou za ? Speciálka?" "Ne. Vid li Malloryho, z ejmé jeho lidé, víc než jsme mysleli... a Falk s Ková em a Geller!" 136

NOC HN VU

"Geller!“ Hesse unaven zav el o i. "Omlouvám se, Otto. M l jsi pravdu s Mallorym, m li jsme ho vy ídit d ív. Jestli znají náš plán, pokusí se zni it virus a záznamy. To nesmíme dovolit, Otto, Manfrede, jd te do laborato e. Seberte disky a sejdeme se v transportní komo e!" "Co máte v plánu, majore?“ Hesse se nepatrn ušklíbl. "P ipravit se na nejhorší možnost. A takhle mi ne íkej!“ Dávka kulek se zaryla do stropu a na Ková e se sesypal oblak omítky. P ikr il se, nazna il pohyb doleva a sko il vp ed. Než nep ítel sta il zareagovat, byl u n j a zblízka mu prost elil hlavu. Plynule navázal švihem dozadu, pažba p istála p ímo na spánku muže za ním, lebka praskla jako o ech. V tu chvíli se zpoza rohu vyno ili další dva lenové ochranky - ale jak pomalu, neohraban ! Vlastn všichni nep átelé jsou po ád n jak pomalí ... ne, uv domil si John náhle, nejsou, to já jsem tak rychlý. V plném b hu se odráží nohama od kolmé st ny a v letu na n dopadá, prvnímu láme vaz, druhému prost elí hrdlo. Rudá krev st íká obloukem a Ková se náhle znovu neovládá, celý den se nenapil nastavuje rudému oblouku ústa a chtiv polyká, p ichází známá k e a bou e v jeho mysli odplouvá. Pouští mrtvé t lo a ustupuje, žaludek zvednutý odporem. Udýchan se rozhlíží, temná chodba je plná dýmu a mrtvol, zbytky sv tel poblikávají. Falk krá í hned za ním a Mallory kousek opodál, v jedné ruce samopal, ve druhé bojový n ž, epel i jeho brada se lesknou krví, z ejm si také dop ál ob erstvení. "Že by už to bylo všechno?" rozhlédl se p ekvapen , v hlasu patrnou lítost. Ková zaklapl do samopalu nový zásobník, sko il za roh. “Milost! Prosím vás, nest ílejte, vzdávám se!“ Muž v uniform kle el na kolenou u zdil ruce na temeni hlavy, zbra ležela odhozená na zemi. Ková zaváhal, ale než se vzpamatoval, dávka tlumených ran, bezvládné t lo se zhroutilo k zemi, Mallory jen lhostejn pokr il rameny a sklonil kou ící zbra . Falk prudce vykopl dve e vedle jednosm rného zrcadla. „Ne, prosím!“ 137

AGENT JFK - ZATM Nf

V rohu se vyd šen choulila trojice muž v bílých pláštích, zjevn neozbrojených, jinak tu bylo prázdno, jen od stropu visel hroziv vypadající et z s okovy. Ve vzduchu se však vznášel jakýsi pov domý pach, Falk ucítil, jak se mu svírá hrdlo. Chytil jednoho z chlap za límec a zvedl ho na nohy. "Kde je Sefora? Co jste s ní ud lali?“ Muž neodpov d l, ale bezd n se zadíval do rohu. Falk se oto il, v šeru zahlédl dlouhou bednu a sou asn si s d sivou jistotou uv domil p vod toho zápachu: Bylo to spálené maso. Jedním skokem p elet l místnost, trhnutím vyrval zámek a rozrazil víko doko án. Zevnit se vyvalil oblak dýmu. Falk ztuhl hr zou. Sefo ino t lo bylo zohavené k nepoznání. K že byla spálená do erna, tkán popraskaly a odchlíply se, na n kolika místech prosvítaly bílé kosti. Místo prst jí z rukou tr ely erné pahýly, na nohou chyb ly nehty, prsa pokrývaly hluboké ezné rány, bedna byla do t etiny plná krve. Falk se t ásl jako v zimnici, ale nedokázal od té strašné podívané odtrhnout pohled. Ková mu šokovan zíral p es rameno a najednou to hrozné torzo otev elo o i, jen dva rudé otvory do hlavy, a p erývan se nadechlo, bylo slyšet, jak vzduch s hvízdáním uniká otvory mezi žebry. "Falku ... jsi to ty?" Bylo jí sotva rozum t, ale Falk se sklonil a sev el jí paži. „Ano, jsem tady! Všichni jsme tady, seženu pomoc." ,,To… je v po ádku,“ sev ela Falkovu ruku. Spálené rty se pohnuly, za nimi se leskly zbytky p elámaných zub , Ková by p ísahal, že to byl úsm v. „Já ... znovu ji slyším! D kuji, Falku ... zase se uvidíme ... " Její hlas p ešel do e i, které Ková nerozum l, staré, arabsky zn jící, a zeslábl, ješt jednou se nadechla a hvízdavý zvuk zmlkl. Zavládlo naprosté, d sivé ticho. Falk pustil její ruku a pomalu se oto il. Už se net ásl, ale jeho výraz byl hrozný, John p ed ním couvl a muž na zemi se hr zou p ikr il. P itom mu zpod košile vyklouzl st íbrný medailon. „Ne! Jsem jenom ú etní, to jsem našel!“ Falk ho p erušil zví ecím zavr ením. Sko il, s nožem v ruce mu strhl medailon z krku a vrazil mu ost í až po rukoje do b icha. Trhnutí, 138

NOC HN VU

chroptící t lo odlétlo jako kus hadru a Falk se vrhl do kouta ke zbylým dv ma, krev vyst íkla vysoko na ze ... Mallory se pobaven zašklebil. "Ne íkal n kdo n co o zbyte ným zabíjení?" Falk neodpov d l. Vstal a bez ohl dnutí vyb hl ven. Ková ho následoval po schodech dol , liduprázdnou chodbou s otev enými trezorovými dve mi na konci. V místnosti za nimi jasné sv tlo z eteln oza ovalo muže klidn sedícího za sklen ným stolem ... a zblízka uslyšeli tiché tóny Rekviem. Eliot se p ikr il, st ela mu prolétla t sn nad hlavou. Vysunul samopa! nad okraj kancelá ské kóje a naslepo vypálil. Kulky cupovaly papíry v šanonech, t íštily obrazovky po íta , ale jedna našla cíl, nep ítel se zhroutil do chodby, z hrudníku se mu proudem inula krev. Škoda jí, pomyslel si Dany. Mávl rukou na Borise s profesorem, už zbyli jen ty i. Jak se blížili k laboratorní sekci, odpor ochranky silil, v úzkých chodbách zu ilo peklo a za nimi z stávala spouš . Stáli na za átku dlouhého koridoru s prosklenými st nami, za kterými zá ilo modré nouzové sv tlo. „To je ono!" Geller rychle p eb hl k hermetickým dve ím. "Postarám se o záznamy a vzorky, ale za Erskinovou kancelá í je ješt záložní sklad. Musíte tam všechno spálit! Ty vaše granáty by m ly sta it." "Dobrá. Pot ebujete pomoc?“ nabídl Dany. "Ne, to zvládnu. Sp chejte, za deset minut dojde proud a pak se do skladu nedostanete!“ Geller se protáhl dovnit , dve e za ním zapadly. Pro jistotu si ješt pohrál se zámkem, op el pušku o židli a zasedl k terminálu. Použil to vlastní krví vykoupené heslo a op t vid l Erskin v osmiletý projekt v úplnosti. et zce RNA mu nic ne íkaly, to se dalo ekat, ale zadíval se na poznámky svého dvojníka, ani ho nep ekvapilo, že používal úpln stejný systém jako on doma. P ekvapen se zarazil. Zdejší Geller vzal sv j úkol vážn a z ejm se dostal daleko, tyhle kone né sekvence ... zatracen , pro to nikoho z t ch pitomc tady nenapadlo?! Martin Geller nezaváhal. Ze zásuvky pod terminálem vylovil prázdný disk a za al na n j rychle p esouvat vybrané soubory, nevnímal okolí, zapomn l i na bolest v prstech. 139


„Hej!“ Profesor zvedl hlavu. Venku na chodb stál Otto, chlap, kterého znal z Hesseho bandy. Klidn se sklonil a pokra oval v práci, už jen poslední sekvenci. Otto zabušil na sklo. “Otev i! Hned!" Geller spustil mazání pam ti terminálu a disk schoval do kapsy. Obsah nebyl kompletní, ale pokud se k t m dat m dostane n kdo schopný, m l by ho pochopit, nejt žší byl za átek. Otto sko il ke dve ím. Znal p vodní kód, ale rychle zjistil, že je k niemu, profesor ho hned po p íchodu zm nil na datum narození své ko ky. Vztekle namí il na Gellera pistoli. "Bude to?!" Profesor se s naprostým klidem zadíval p ímo do hlavn . „Trhn te si nohou!" Kulka t eskla do dve í p esn proti Gellerov hlav , ale v nepr st elném skle zbyla jen matná šmouha, Profesor se ani nepohnul a Otto st ílel dál, ránu za ranou do stejného místa. Vyprázdnil první zásobník, pak druhý, zrnka nepr st elného skla se za ala drolit a vypadávat, ale profesor se po ád jen klidn díval. T etí zásobník a ve st n se kone n objevil malý otvor. Otto ud lal krok a vší sílou ude il pažbou do oslabeného místa, sta ily ty i rány a už byl dost velký, aby jím prostr il hlave . Vít zn se zašklebil, úmysln pomalu za al zakládat další zásobník. .. a Martin Geller se usmál. "D kuji!" Rychle jako blesk zvedl brokovnici, p itiskl hlave k dí e sotva metr od upírovy hlavy a stiskl páku. Ob hlavn vyst elily sou asn , zp tný náraz profesora div neporazil i s židlí. Když se oblak kou e usadil, na zemi leželo Ottovo t lo do p li hrudníku - ta druhá byla i s hlavou rozmazaná v širokém oblouku po všech st nách i strop . Martin Gener t žce polkl. „Takže tolik k pacifismu. A te ješt za nu volit republikány ...“ Boris vystr il zpoza rohu samopal a za al naslepo pálit, st ely trhaly mramorové dlaždice, ale nikdo tu nebyl. Dany se ušklíbl. "D láš akorát bordel!"

140

NOC HN VU

"Má bejt?" odfrkl Boris a s gustem rozkopl dve e Erskinovy kancelá e. Ve tm p ímo vedle stolu se zmítal podivný erný balík, d kladn svázaný chlap s roubíkem a pytlem p es hlavu. Boris se rychle sklonil, strhl mu ho a zarazil se. "To je Erskin!“ „Co?! To p ece – sakra, je to on!" vydechl Dany. Poznával Erskinovu tvá , a p ece ne, byla zk ivená k nepoznání, o i vyt ešt né, svíjel se v poutech jako ryba na suchu. Uvolnil mu roubík, ale místo hlasu za al kdysi uhlazený pr myslník jen nep í etn vát. N co takov ho Dany v život neslyšel. „A hele!“ všiml si kousanc na krku. "N kdo si dop ál gáblík. Proto tak vyvádí?" "Vím já?“ pokr il Boris rameny. "Mám ho majznout?“ "Nech ho. A si hošové v base taky p ijdou na svý...“ Boris si všiml, že si Erskin zoufale snaží dosáhnout na levé p edloktí, oto il ho a zadíval se na malý p ístroj. "Co je tohle?" „Po kejl" varoval ho Dany. „Možná bys nem l-" Ale než do ekl, Boris p ístroj z Erskinova záp stí utrhl. V té chvíli se milioná p estal zmítat a po tvá i se mu rozlil nep í etný úsm v. Obrazovka na jeho stole se rozzá ila, dosud zn jící sirénu alarmu p erušil um lý ženský hlas. "Pozor! Destruk ní program byl aktivován! Máte jednu minutu na vložení deaktiva ního kódu, pane Erskine. Padesát dev t! Padesát osm!" Boris leknutím ztuhl, zato Dany se dovtípil okamžit . "To je n jakej odpalova a tys ho spustil, pitom e!" Chytil svázaného Erskina a zvedl ho na nohy. "Jakej je ten kód, ty cvoku?! Slyšíš?!" Ale Robert Erskin se jen šílen rozesmál a Dany si s brutální jistotou uv domil, že tenhle lov k mu nic nepoví, a nejspíš už ani nikomu jinému. "Klid!“ Boris se vrhl se k obrazovce. "Má to osm znak ... to je dobrý, zvládnu to!" Kulka prolétla t sn vedle monitoru a zasáhla ho p ímo do prsou. Zvrátil se v k esle a Dany sáhl po zbrani, p estože v d l, že je pozd , stál zády k chodb ...

141

AGENT JFK - ZATM NI

Padl výst el. Dany mrkl a p ekvapen se oto il. Hesseho upír na opa ném konci chodby se zhroutil, uprost ed ela ernou díru, a Eliot v kle e sklonil zbra . On jediný dával pozor. Boris t žce zachr el. „Sakra ... to bylo dobrý, kluku!“ Hlava klesla naznak, byl mrtvý, a do toho po ád mluvil ten um lý hlas. "Padesát t i. Padesát dva. Padesát jedna.“ Hesse dlouze vydechl. P epnul bránu do vy kávacího módu a sedl si ke stolu. Ohlédl se na Faffyho mrtvolu v kout . Byl to ni ema, ale když je tenkrát s Pantarei chytili, dal v dét Jochenovi, tomu se však poda ilo osvobodit jen jeho. Te byl Faffy mrtvý stejn jako Pantarei a Jochen Merck odešel. Mrtvoly a vzpomínky, víc mu nez stalo, k emu to vlastné bylo ... Natáhl se a spustil p ehráva , Verdiho Rekviem. Tušil, že Otto se nevrátí, ale už mu na tom nezáleželo. Našel správnou pasáž, zaklonil hlavu a se zav enýma o ima se zaposlouchal do Dies Irae. Stejn jako tenkrát v Terezín i te cítil, že zní z celého vesmíru jen pro n j, ale byl tu rozdíl. Tentokrát už nebude utíkat. Když se v otev ených dve ích objevili t i muži, Hesse jen pobaven kývl. "Vítejte zp t, pane Ková i! Chyb l jste nám!" John se usmál, ale o i m l ledové, v ústech se mu zaleskly bílé špi áky. Mallory pozvedl samopal, ale Hesse se jen chladn rozesmál. "Do toho, st ílej!" Ukázal hlavou k ovládacímu panelu brány. "Když ji Erskin spustil poprvé, vyhodil proud v celém m st . Je tam možná víc energie než v atomové bomb , navíc není zcela stabilní - sta í kulka a Plze zažije krásný oh ostroj!" Mallory sklonil zbra a Ková ho napodobil, tohle nebyla legrace. Jediný Falk nereagoval. Ani se nepokusil namí it, díval se Hessemu do o í a pak tiše vyslovil ortel smrti, jen t i slova. "Našel jsem Seforu." Vrhl se vp ed a Ková s Mallorym ho napodobili, t i na jednoho.

142

NOC HN VU

Hesse vysko il rychle jako blesk, vyrval p ltunový st l z podlahy a mrštil ho p ed sebe jako hra ku, Rekviem utichlo. Ková v poslední chvíli uhnul, Mallory popadl pušku za hlave , ale Hesse ji levou rukou zachytil a ude il. Mallory odlet l nazp t proti zdi, ze stropu se sesypala omítka, zvuk drcených cihel soupe il s praskáním kostí. Sklouzl na zem a ani se nepohnul, Hesse se plynule oto il, sehnul se p ed Falkovou ranou, sev el ho rukama pod koleny a trhl. Falkovo t lo vylétlo do výše, než dopadlo, zasáhla ho ješté Hesseho p st, další praskot kostí. T i na jednoho, a nebude to dost. Ková vyrazil bez p emýšlení, ude il a tentokrát Hesse neuhnul jeho nos praskl jako sirka, ale ani to s ním neot áslo. Oplatil úder, Ková se stihl zaklonit, takže neinkasoval naplno, p esto m l pocit, že ho ude ila železná palice. Zakolísal a Hesse se rozp áhl k další rán . Falk zkroutil Hessemu paži v lokti a ude il do ledvin, jednou, podruhé. Vzáp tí se prastarý upír oto il, Ková e strhl dol a Falka odkopl jako dotírajícího psa, Ková v další úder na b icho už ale neodvrátil. Zlomil se v pase, na okamžik zakolísal, ale ihned se narovnal. Krev z rozbitého nosu mu stékala po tvá il p esto nebyl ani udýchaný, zato John lapal po dechu, všechno se s ním to ilo a v pravém uchu slyšel ostré zvon ní, p íznak ot esu mozku. „No takl pánové!" rozesmál se Hesse. "To je slabé! ekal jsem víc, Falku, to tví rodi e ...“ Falk se na n j vrhl skokem s šílenou odvahou sebevraha, Hesse však jeho útoku uhnul a p ehodil ho p es sebe p ímo proti st n . Ková se zoufalým útokem pokusil vykoupit omrá enému spolubojovníkovi pár okamžik , ale Hesse neuhnul, místo protiúderu jen objal rukama jeho hrudník a stiskl. John cítil, jak mu praskají žebra, sv t za al ernat. Snažil se roztrhnout sev ení, ale spíš by zlomil železnou obru . Hesse ho drtil skoro bez zájmu, s d siv prázdným výrazem, a do toho náhle zazn l um lý hlas. "Pozor! Destruk ní program byl aktivován! Máte jednu minutu na vložení deaktiva ního kódu, pane Erskine. Padesát dev t! Padesát osm!" "No ne!“ Hesse vycenil zuby. „Dokonalé! My všichni spole n , Dies Ir-"

143

AGENT JFK - ZATM NI

Ková zasténal. Jak Hesse promluvil, na okamžik povolil stisk a on vycítil poslední šanci. Zaklonil se v sev ení co nejvíc dozadu, spojil ruce a jako kladivo ude il Hesseho do levého spánku. V pravém záp stí mu prasklo, ale Hesse vyt eštil o i, ve tvá i poprvé výraz skute né bolesti a p ekvapení. Uvolnil sev ení, Ková ho zlomenou rukou p irazil ke zdi, bil do jeho t la jako do pytle, p st se mu no ila hluboko a pod ní praskaly kosti, nevnímal bolest, nevnímal nic, znovu sed l na lavi ce, díval se na kapku krve na d tském prstu a cítil ten šílený hlad, vid l, co málem ud lal a co cht l ten zmetek probudit v jiných ... Hesse mávl rukou a Ková odlet l jako kus d eva. P istál s vyraženým dechem v kout , neschopný pohnout paží, ale i Hesse se potácel, levé oko zalité krví, na spánku z etelnou promá klinu. Falk za ním se t žce zvedl ze zem , na rtech rudou p nu, s úd sným chrapotem sev el Hessemu hrdlo, ale ten ho rutinním chvatem p ehodil za sebe. Oba znovu upadli, um lý hlas n kde v dálce odpo ítával vte iny a John Ková zvedl hlavu. Falk s Hessem svírali jeden druhého v d sivém, tichém zápasu. Falk se hroutil, centimetr po centimetru podléhal, obli ej zmodralý, p esto stále svíral Hesseho hrdlo, tentokrát ho vezme s sebou. John bezmocn zatápal kolem. Nedokázal už vstát, jen hledal rukama pistoli, kámen, cokoliv. Všiml si, že vedle n j leží n jaká mrtvola. Zajel rukou pod její kabát a nahmátl dlouhé, vlnité ost í. Nezvedl se. Z leže se vrhl vp ed, z posledních sil mávl rukou a bodl, erný kus železa zajel Hessemu do prsou a vyšel zády, rudý krví. Starý upír zachrapt l. Pustil Falka, k e ovit se narovnal a Falk naposled ude il, už jen silou v le, zblízka do jeho zad. Tiché k upnutí... Hesse se t žce p evalil. Vzepjal se, páte zlomenou t sn pod hrudní kostí, a zíral na rukoje Sefo ina nože, který mu tr el z prsou, hadí hlavu s vycen nými zuby tvo ící základnu epele. Nadechl se, zn lo to jako smích. "Pantarei ... ta v štba ... " Pokusil se vzep ít rukama, ale padl zpátky mezi st epy stolu a už se nepohnul, strašlivé ticho rušené jen hlasem stále odpo ítávajícím vte iny. "T icet. Dvacet dev t. Dvacet osm. Dvacet sedm.

144

NOC HN VU

John Ková zvedl ruku. Jaksi zdálky ho napadlo, že by m l n co ud lat, ale nem l už sílu, cítil, jak se propadá do hlubiny ... „Dvacet p t. Dvacet ty i. Dvacet t i." "Dvacet dva. Dvacet jedna." Dany vyt ešt n zíral na obrazovku, v mozku jen irou hr zu. "D lej n co!" zaje el Eliot. "Zastav to!" "Matko, jak?!" "P e ti to!" Ellot se rychle nadechl. "Ten kód musel vkládat Erskin tady, na týhle klávesnici, tak ho p e ti! Je to jako virgo, jenom osm kamen !" Dany zalapal po dechu. Svalil z k esla Borisovu mrtvolu a položil ruce na klávesnici. Cítil však jen strach a bušení krve v hlav . "Devatenáct. Osmnáct.“ "Tak d lej!" zaje el Eliot. "Zmlkni!" procedil Dany zu iv . Zíral na obrazovku, prsty na klávesnici se mu t ásly, v o ích ho štípal pot, ale necítil nic, v bec nic ... nehádej. Poslouchej, musíš to v d t! Trhl sebou. Ten známý hlas v hlav slyšel tak jasn , bezd n cukl rukou a první polí ko hesla se zaplnilo, A. "Šestnáct. Patnáct." Dany pohnu1 rukou a jako v transu stiskl další klávesu, N. Po ád cítil ten záchv v, jako by mu n kdo hled l p es rameno, modr o i a chladná tvá , neodvážil se oto it, zíral jen na obrazovku, vpíjel se do ní o ima. "Dvanáct. Jedenáct." Eliot zoufale zasténal, ale Dany ho nevnímal, klidn jako by mu pat il všechen as sv ta tiskl jednu klávesu po druhé, I, , E, T. "Sedm. Šest. P t.“ Zbývala jen dv písmena a Dany se zarazil, ale najednou mu to došlo, ude il do kláves a n kdo blízko n j jako by se usmál, jen letmo, jako vždycky. „Kód akceptován. Detona uí program ukon en. D kuji za spolupráci, pane Erskine.“ Heslo bylo ANI ETAK, jméno Erskinovy ženy pozpátku. Eliot klesl s vyt ešt nýma o ima k zemi. T ásl se jako list, Robert Erskin za al 145

AGENT JFK - ZATM NI

znovu sku et a Dany se rozesmál, chechtal se, až mu slzy tekly po tváích, st ží dokázal promluvit. "Dobrá hra, Sef! Ješt ... ješt uv ím na ty tvoje kecy! Moc dobrá hra!" John Ková se nadechl a zt žka otev el o i. V bec se mu necht lo, ale n kdo ho nevybírav pleskal po tvá ích, p es purpurový závoj uvid l známou tvá . "Tak co, profesore?" zasípal. "Zvládl jste to?" "Nem jte obavy. Ten Erskin v jed už nikdo nevyrobí. A co vy?" Geller sklouzl pohledem k Hesseho mrtvole. "Zdá se, že jste sv j problém také vy ešil." "Jeden z mnoha." Ková se pokusil vstát. Op el se o ruce, pravou mu projela bolest, v záp stí snad nem l jednu kost celou. Trochu to pomohlo, mlha p ed o ima zmizela. V místnosti byli s profesorem už jen Dany a Eliot. Falk se v rohu opíral o ze , obli ej na krvavou kaši, a s bolestnou grimasou zíral na Hesseho mrtvolu. " íkal n co o proroctví... n jaké jméno. Rozum li jste mu n kdo?" Ková zavrt l hlavou, i teuhle pohyb bolel. „Coted'?" "Co by?!" zask ípal známý hlas z kouta. "Koukejte vypadnout, ekáte na Novej rok?!“ Shrbený Falk dovrávoral k Mallorymu sedícímu u zdi a podal mu ruku, ale ten zavrt l hlavou. "Nem žu, sakra!" vyplivl chuchvalec krve. "Ten náckovskej zkurvenec ve mn n co urval. Po kám tu na speciálku. N kdo jim to bude muset vysv tlit. Postarej se o podnik a mý chlapce. Hlavn je neu ty svatouškovský manýry!“ Falk si jen povzdechl. "Dob e. Hodn št stí, Male." Oto il se k Danymu a Eliotovi. "Nikdo nezbyl?" Dany zavrt l hlavou. "Co s tím krámem?" ukázal k mohutnému kamennému oblouku, zvenku zv tralému a popraskanému, zevnit naopak hladkému jako sklo, pokrytému fosforeskujícími znaky, které nechápal.

146

NOC HN VU

"Po kejte!“ John Ková se nap ímil. V náhlém záblesku inspirace došel blíž, zadíval se na kontrolní panel brány a p ekvapen zadržel dech, hodn se podobal standardním rozhraním transportních terminál profesora von Wondera v Agentu e. Rozbušilo se mu srdce. Dotkl se kláves ovládání, tady se nastavovaly sou adnice cílového sv ta a vedle prostorové koordináty. Ty první Hesse zm nil z ejm nahodile, aby mohl se zbytkem svých lidí utéct, p vodní nastavení však z stalo v pam ti. Datum odpovídalo únosu profesora Gellera, vrátit ho byla otázka okamžiku. A prostorové sou adnice? Ková si znovu vybavil obrazovky profesora von Wondera ve skokovém sále. A se cestovalo kamkoliv, jedna sada sou adnic byla vždy stejná, ta která ur ovala polohu fantomodromu v Agentu e, majáku v p elévajícím se mo i vesmír . Nikdy si té ady ísel nevšímal, ale te mu dokonalá pam okamžit nabídla obraz, sta ilo je jen zadat, hotovo. Ková rozpa it hled l na bránu. Mohlo to fungovat? A pokud ano, nebylo pozd ? Aspo Geller... „Profesore!" houkl. "Poj te sem! Asi jsem tomu p išel na kloub. Jak by se vám líbilo, vrátit se dom ?" Profesor p išel blíž. "Záleží na tom, jak je to bezpe né. A co se mnou ud lají vaši lidé." „Nevím,“ pokr il Ková rameny. "Možná p ijdete o trochu pam ti. Není to lepší než z stat tady?“ " Ur it ! Na n co bych zapomn l docela rád," zabru el Geller, pohled up ený na zmrza ené ruce. Ková se zadíval na sv j prst, ale nebylo tam nic. P esto se rozesmál, náhle jako by v d l, že to vyjde. Jedním dotekem spustil inicia ní sekvenci transportu a zadíval se na Falka. "Díky,“ gestem zahrnul prostor okolo, rozvaliny, mrtvé, pach korditu ve vzduchu. "Za nic," usmál se Falk, z obli eje mu stále tekla krev. "Hodn št stí! Dávej pozor mezi tou bandou teplouš . Kdyby n co, schovám ti tu bednu!" V kamenném oblouku se rozzá ilo bílé sv tlo, Ková sledoval rozevírající se prostor a Martin Geller sáhl do kapsy.

147

AGENT JFK - ZATM NI

"Tady!" hodil Falkovi disk. „Málem bych zapomn l, d dictví po mém jmenovci. Toho idiota Erskina zajímal jen ten pitomý virus, o Gellerovu hlavní práci se v bec nestaral. Jak by se vám líbilo, nemuset už pít krev? Ani tu pravou, leda pro zábavu, žádná žíze ?" Než sta il Falk odpov d t, profesor sev el Ková ovu ruku a ud lal krok, bílé sv tlo je p itáhlo jako výlevka dva chomá ky p ny. Slabé trhnutí a záblesk, ani stopa po dezorientaci a pocitu obluzení provázející obvyklé transporty ... Dopadli z metrové výšky na zem. John uslyšel dunivý hukot, zvedl hlavu a vysoko nad sebou spat il plout mraky zá ících asových fantom v nekone ném tanci. Byl doma. Blázniv se rozesmál, všude kolem slyšel zmatené hlasy. Vykro il jim vst íc - a skácel se jako pod atý, nem l dech, v celém t le mu naráz vybuchla bolest, jako by ho trhali na kusy, krev plná upírského viru mu ho ela v žilách. Jen jednou tiše vyk ikl a pak už nebylo nic.

148

OZV NY Listí ševelilo v korunách strom a n kde blízko zapípal probuzený pták. Obloha už modrala, p esto nad obzorem stále visel srpek m síce. Falk škrtl sirkou, konec pochodn se rozzá il a osvítil d ev né lešení s mrtvým t lem. Sefo ina tvá byla klidná, p esn jak si ji pamatoval, o i m la zav ené, ruce skrývaly rukavice, rány ve tvá i zmizely pod vrstvou mejkapu. U pravé paže jí ležel samost íl a n ž s hadí hlavou, dosud pokrytý zaschlou krví. Vedle položil Dany krabi ku kamen virga. Falk za al pomalu obcházet lešení, prsty se dotýkal medailonu na jejím krku a p i tom si snažil vybavit každou vzpomínku a spole n strávenou chvíli, aby se myšlenky otiskly co nejhloub ji a doprovodily ji na cest , p esn jak žádal Zákon. Dokon il kolo a podal pochode Danymu, po n m ji p evzal Eliot a nerozhodn se na n ho zadíval. Falk jemn kývl a p iložil pochode ke zbytk m prastaré rakve pod lešením. Vyschlé d evo vzplanulo jasným plamenem, zahalilo t lo a Falk otev el v k ži vázanou knihu, slova mu drhla v hrdle. "Matko má na nebi, vzhlédni na m v m sí ním svitu. Bude-li mi dáno krá et pouští v poledním žáru, nebudu se báti slunce, neb Ty se mnou jsi. Hlavu mou pozvedáš, stíníš mi tvá , pohár m j doléváš krví p ed zraky nep átel. iny mé Ty pamatuješ a vedeš mne stezkou p ímou ke Svému prahu, te stejn jako na po átku sv ta. Uvítej mne a nezapome mého jména, dokud bude m síc na nebi. To jsme my!“ Odhodil knihu do plamen a odcházel, hrdlo sev ené, o i se mu leskly, p esto se neoto il. U brány parku ekala auta se zbytkem Malloryho muž , kte í p ežili útok na laborato . Dívali se na n j jak ztracené ovce bez pastý e a Dany se ušklíbl. "Co s nimi ud láme?" "Nejspíš se nau íme ídit bar. Pak se uvidí."

149

AGENT JFK - ZATM NI

„To budc otrava,“ ohrnul Dany nos. Ale v tu chvíli si vybavil Ally, která m la p íští týden odjet na univerzitu, celých sedm nocí ... "Na druhou stranu, zkusit se má všechno," Nastoupili do auta a Falk zabloudil rukou k data disku v kapse. O to se také musí postarat. Najít n koho spolehlivého, kdo se na to podívá a p ípadn vymyslí, co s tím. Protože jestli správn pochopil, co mu Geller ekl, otevíral se p ed nimi úpln nový sv t. Odjížd li, Sefo ina hranice stále plála a vysoko nad ní se po obloze su~ nul malý bod, dopravní letadlo na pravidelné lince Praha - New York. Na sedadle v první t íd v n m sed l starší muž s prošediv lými vlasy a etl noviny, opatrn , aby neprobudil ženu a malého chlapce, který spal vedle s hlavou op enou o jeho rameno. Hlavní zprávou byl teroristický útok skupiny lillithiánských fanatik na hlavní laborato Exxycorpu. P i krvavém st etu p išli o život jak úto níci v ele se známým vále ným zlo ince Hessem, tak podnikatel a filantrop Robert Erskin. Jochen Merek si povzdechl. Slzu za p ítele set el už p ed chvílí, s trpkým v domím, že bude jediným, kdo pro n j truchlí. Zadíval se okénkem do tmy. Téhle zem už m l po krk. Nechával tu p íliš mnoho hrob , Gerdiho, Pantarei... sám pro sebe se usmáL Možná m la pravdu a cht lo to nový sv t. Odložil noviny a zav el o i. Úpln tak p ehlédl drobnou zprávu, že se poh ešuje majitel známého klubu Stephen Mallory, proslulý nikdy nepotvrzenými kontakty s podsv tím. Kdyby se té noci po útoku na laborato n který reportér dostal dost blízko, vid l by, jak z místa odjíždí dv auta, jedno s t žkým nákladem ve tvaru oblouku zakrytým plachtou a docela malým nápisem EF na boku, za volantem sed l starší muž s bílými vlasy a chladnýma, ernýma o ima. Druhé auto bylo sanitní a když ošet ovatel Pelc nastoupil další den do práce, všiml si, že v cele po pravé stran chodby p ibyl pacient. Kolonka jména v záznamu zela prázdnotou, ale vypadal skoro jako ten milioná z novin - pochopiteln nesmysl, protože Erskin byl po smrti, tohle byl upír a navíc úpln mimo, po ád jenom val a žmoulal n jaký kus železa na krku ... O pár týdn pozd jI ke všeobecnému zd šení zkrachoval Exxycorp a noviny za aly plnit zna n temné machinace, zatímco ozv ny dohasínaly, m síc i slunce vycházeio a as plynul dál dokonce i pro upíry.

150

OZV NY

John Ková sed l na poraženém stromu a hled l do nebe. Les tiše šum l, m síc stál v úpl ku, na obloze ani mrá ek, Tohle byla jeho první procházka venku. Z pražské nemocnice Agentury ho propustili p edev írem, po šesti týdnech, z nichž ty i strávil v bezv domí, mezi životem a smrtí. Vlastn m l z stat na l žku ješt týden, než se v jeho organismu pln zregeneruje lidská DNA a on se znovu stane lov kem, ale m l všeho dost, zvlášt poté, co si p e etl poslední noviny. Zmizel v noci, aby ho nikdo nevid l, jak se plíží chodbami, o dvacet kilo leh í, bledý stín, který se sotva vle e a na nikoho rad ji nemluví, aby si nevšimli co má ješt po ád v ústech. Cht l prost nasednout a vyjet do tmy, nazda b h, ale pak objevil vzkaz za st ra em, psaný Andreiným písmem, jen sou adnice jednoho místa v lese. Zprvu to nechápal, ale te mu to došlo, tahle mýtina byla skv lé místo na meditaci, p íležitost ujasnit si myšlenky, další Andreina laskavost. N kde za ním zapraskala v tévka. Ková si uv domil, že tohle ur it nebyla srna, a rychle se oto il. Z lesa za jeho zády se vyno il malý muž v erném. Pomalu a naprosto tiše krá el p es mýtinu, prasknutí musel zp sobit schváln , aby na sebe upozorniL Vypadal jako p ízrak. Ková se trpce ušklíbl, ani tady mu nedají pokoj, Oto il se a znovu se zadíval na nebe, muž se beze sp chu posadil na kmen vedle n j, oba dlouho ml eli. "Jsem Noel Dwaken,“ p edstavil se návšt vník klidn . "Pamatujete se na m ?“ "Ano," p ikývl Ková , "Pozoroval jste m p ed kancelá í Ljuby Bytewské, než jsem vyrazil na poslední akci.“ "Správn ," Dwaken zvedl hlavu k obloze, "Hezký pohled. Je to už dlouho, co jsem si našel as na n co podobného. D kuji." "Já vás nezval," opá il Ková chladn , "Chcete se jen kochat výhledem, nebo vám jde o n co konkrétního?“ Dwaken se mírn usmál, v tom úsm vu bylo cosi znepokojivého. "Cht l jsem jen v d t, jak se da í... a pod kovat. Vím, co jste ud lal, pro nás.“ "Nás?" John p ekvapen zvedl obo í a zadíval se na Dwakena pozorn ji. Vypadal dokonale nenápadn , jen o i ho zrazovaly - byly chladné

151

AGENT JFK - ZATM NI

a staré. Sefora m la p esn takové o i. Sklouzl pohledem níž a pod rozhalenou košilí zahlédl st íbrný medaiIon. "No ne," usmál se unaven . "Na koho lov k nenarazí. Myslel jsem, že je náš sv t pro upíry trochu nehostinný." "To ano," p ikývl Dwaken klidn . "Dlouhá historie, navíc nep íliš poutavá. Co vás možná zaujme víc, m l jsem te menší práci. Hledal jsem jistého pana Rosse." Ková e rázem zpozorn l. „A úsp šn ?" "To víte, že ano. Nebylo to t žké, ležel zakopaný doma na zahrad i se svojí ženou, už asi dva m síce. Oba m li prost elenou hlavu, on navíc amputované ruce a vy íznuté o i - otisky prst a sítnicový obraz se kopírují líp s p edlohou," Ková sev el rty. "Takže ten Ross, kterého jsem znal, nebyl Ross? Ale co profil DNA? Všichni zam stnanci Agentury p ece procházejí kontrolou." "Ovšem, Profil DNA tam je. Jenže neodpovídá pravému panu Rossovi, ale jeho náhradníkovi. N kdo s dostate n vysokými p ístupovými právy z ejm vym nil záznamy." Ková se ušklíbl. "A toho samoz ejm nemáte. Ani chlapa, co se vydával za Rosse." „Podce ujete m , Johne. Toho náhradníka jsem objevil... po jistém úsilí. Bohužel, odmítl sd lit, pro koho pracuje, Zdá se, že z n ho m l ješt v tší strach než ze m . Což je, nepopírám, p ekvapivý zážitek." Z Dwakenova úsm vu Ková e znovu zamrazilo. "Dobrá! Chci s ním mluvit. Spolehn te se, že mn odpoví!" "Neodpoví. Neodpoví už nikomu, v levé spodní stoli ce m l uloženu takovou mikroskopickou kapsli ... samotného m p ekvapilo, jak technika pokro ila od kyanidových plomb," "Takže jsme zase tam, kde p edtím." Ková se trpce ušklíbl, pocit ho kosti se vrátil. "V íte, že už m to unavuje? Ty otázky bez odpov dí. T eba, pro jak lidi vlastn pracuji." "Nerozumím,“ Dwaken zvedl obo í. "Vaším nad ízeným je Ljuba Bytewská.“ "Ano. A nad ní je kdo? Kdo ídí celou Agenturu? Kde má kancelá ? Dokonce i agenti CIA znají jméno svého editele - pro já ho neznám?

152

OZVENY

A lepší otázka, pro se na n j ptám až te '! Vážn jsem byl jen naivní anebo jste se n jak postarali, abych se moc neptal?" "Ale no tak. Nemyslíte, že už trochu p eháníte?" "Vážn ?" Ková se ušklíbl. „A co tohle?" Sáhl pod sako a hodil na zem zma kan noviny, titulek byl v m sí ním sv tle st ží patrný, ale v d l, že Dwaken ho p e te bez problém . Význa ný v dec zahynl p i automobilové nehod , a nad tím fotka Martina Gellera. "Ud lali jsme to my?" "Kdo my?" "Agentura! Smazání pam ti je moc drahé, tak to vy ešili takhle?“ „Ne. Chápu vaše podez ení, ale mýlíte se. N kdy je nehoda opravdu jen náhoda," Ková se mu díval do o í, ale nevid l nic, ani záchv v n jaké emoce. "V d l byste v bec, kdyby to bylo jinak?" "Pravd podobn .“ "Ale ne jist ?" "Copak je n co v život jisté? V téhle práci?“ Dwaken si povzdechl. "Mimochodem, jistí lidé mne pov ili, abych vám tlumo il drobné napomenutí. Nenadchlo je, když jste odmítl uposlechnout rozkaz k návratu, mimochodem ne poprvé!" "Dob e. A m žete zase vy vy ídit n co od m t m jistým lidem?" Ková v hlas p etékal sarkasmem. "Ano?" "Vy i te jim, že se spletli. Pokud cht li naverbovat dalšího cínového vojá ka, vybrali si špatn . Jsem pouhý p šák, ale hrát si se mnou nebudou, jestli nem žu dostat odpov di, za nu si je hledat sám. Pokud s tím cht jí n co d lat, mají nejlepší možnost te , až se dám do po ádku, budou to mít t žší, to se m žete spolehnout. Rozum l jste tomu?“ "Dokonale.“ Noel Dwaken se znovu usmál. "Bez obav, vy ídím. A dám na vás pozor p i tom obracení kamen .“ Ková znovu nedokázal poznat, jestli to bylo varování nebo výhr žka, vzpomn l si na rozplývající se bílé písmo - ale než se mohl na n co zeptat, Dwaken se op el rukama o kmen a vstal.

153

AGENT JFK – ZATM NÍ

„Bylo zajímavé s vámi hovo it. Opatrujte se, myslím, že se ješt uvidíme." Ud lal pár krok , ale pak se zastavil. "Mimochodem, jedna drobnost. Vaše známá agentka Rustová, je te na své první misi, že? M la by dát pozor, nemusí to být takové, jaké eká. Ten sv t, kam se vydala - možná byste mohl požádat profesora von Wondera, aby ho prov il v tom výpo tu, který mu potají b ží v záložní opera ní pam ti KILLERa, on bude v d t, kterém. Mohlo by to být zajímavé. Sbohem, pane Ková i." John se p ekvapen nadechl- ale než mohl promluvit, byl na mýtin sám. Ješt chvíli sed l a pak se pomalu vydal zp t k autu. V hlav mu stále ví ily zmatené myšlenky, ale už byl klidný. A už m l Dwaken doopravdy v úmyslu cokoliv, cítil, že stojí na za átku cesty. Zbývalo jen jít dál... a dát si dobrý pozor. Cestou zp t do Prahy barvily nebe paprsky nového úsvitu. Byl první, který po dlouhé dob spat il, a John Ková doufal, že jich na své pouti uvidí ješt hodn . The End

154

OBSAH

Pacient C 384 ............ .................................... ............. 5 Pár litr ...................... .................................... ........... 13 Protistrana ………….. .................................... ........... 19 ekání ....................... .................................... ........... 25 Krvavý kšeft .............. .................................... ........... 31 Žíze .......................... .................................... ........... 48 Agónie ....................... .................................... ........... 67 Poslední úsvit ............ ..................................., .......... 73 Mallory ...................... .................................... ........... 77 Probuzení .................. .................................... ........... 90 Útok ........................... .................................... ......... 100 Koberce a zrada ......... .................................... ......... 106 Rozchody .................. .................................... ......... 117 Staré ú ty .................. .................................... ......... 123 Noc hn vu ................. .................................... ......... 132 Ozv ny ...................... .................................... ......... 148

155

AGENT JFK 10 - JERUZALÉMSKÝ MASAKR Atentát na papeže nevyvede Johna Francise Ková e z míry. Dokonce si zajistí v chrámu svatého Petra místo v p ední ad , aby zhodnotil práci profesionál . Jenomže ev motorové pily a plátky masa naporcovaného papeže slouží jako vstupenka k jinému p edstavení: únosu Ježíše Krista! To je n co, do eho se musí JFK se svými kolegy vložit. Tím spíš, že únoscem nemá být nikdo jiný, než SS obersturmbannführer nacistických Waffen SS, proslavený brilantním únosem Benita Mussoliniho. A pokud mise skon í pro JFK fiaskem, sv t se zm ní a erný Otto nastoupí na Johnovo místo. Vyhazov, je to poslední, s ím si John F. Ková d lá starosti.

156

Narozen 18. 3. 1979 v Pardubicích. Výtvarník, designer, cyberpunker. Jan Doležálek pracuje technikou airbrush, št tcem a akryly, modeluje plastiky, vytvá í elektronické fotomontáže a malby; na pochybné úrovni fotografuje, profesionáln ilustruje obálky knih a vytvá í design webových stránek i snowboardových prken. Dále experimentuje s animovaným filmem nebo pracuje na vlastním projektu interiérového designu. te sci-fi, horory a spekulativní literaturu, sbírá knihy a monografie známých um lc , ilustrátor a koncept artist 1 také odborné publikace zabývající se nejr zn jšími výtvarnými technikami. Se z etelem na jejich um ní a v du se zajímá o staré kultury, Egypt, Cínu a hlavn o kultury staré Mezoameriky v ele s Mayi. Ve své tvorb se snaží o syntézu um ní neevropských kultur a nejmodern jší techniky. Do jeho díla se významn promítá komputerizace} rozvoj nanotechnologií, vesmírný výzkum, genetické inženýrství. Obdivuje práci K. Warwicka nebo Stelarca - snahu rozší it lidský organismus a provést tak um lou evoluci v podob kyberizace. Fascinuje ho architektura, hlavn práce F. I. Wrighta nebo S. Calatravy, stejn tak i industriální sv ty pr myslových stavebl továrenl monstrózních chemi ek. Preferuje fantastické um ní s vizemi nebo atmosférou; tvorbu, ve které krystalizuje autorova fantazie v nejr zn jších obrazech. Za v d í a nejinspirativn jší moderní autory považuje hlavn svého oblíbeného Zdzislawa Beksinskeho, dále H.R. Gigera nebo W. D. Barlowa. Do um ní jako takového adí i koncept art, ilustrace klasik sci-fi, jakými jsou Chrls Foss nebo John Berkey i cover art prezentovaný Frankem Frazettou, Zde kem Burianem, p ípadn Luisem Royem. Provozuje vlastní webovou prezentaci "WWW.darkart.cz.

157

Pat í k nejmladší generaci tv rc a p edstavuje modelový prototyp moderního vyprav e. Literární zkušenosti získával v renomované sout ži Ikaros organizované science fiction asopisem Ikarie. Své dosavadní ú inkování ukon il dvojnásobným vít zstvím v letech 2005 a 2006. Jan Hlávka je p íznivcem klasické science fictlon (pat í k obdivovatel m sv toznámého seriálu Star Trek), monumentálních román } do detail propracovaných sv t a postav s bohatým psychologickým pozadím. I do rozsahem omezeného p íb h agenta].F. Ková e se mu poda ilo úsp šn vt snat mnohé z tahal co sám v literatu e vyhledává.

158

Líbila SE VÁM TATO KNIHA? Další dobrodružství Johna F. Ková e z odtajn ných archiv Agentury EF: PASERAK

Vyšlo v zá í 05

NENI KRVE BEZ OHNE

Vyšlo v listopadu OS

MEC A TOMAHAWK

Vyšlo v lednu 06

ARMÁDY NESMRTELNÝCH

Vyšlo v b eznu 06

S. Tomáš N mec

CHLADNÁ HRA

Vyšlo v kv tnu 06

6. Miroslav Žamboch

SE SMRTI V ZÁDECH

Vyšlo v ervenci 06

7. Miroslav Žamboch

HO ÍCÍ AND LÉ

Vyšlo v zá í 06

8. Petr Schink

KALIBR .45

Vyšlo v listopadu 06

9. Jan Hlávka

ZATM NÍ

1. Miroslav L:amboch & Ji í W. Procházka 2. Ji í W. Procházka & Miroslav Žamboch

3. Miroslav Žamboch & Ji í W. Procházka

4. & Ji í W. Procházka Miroslav 2:arnboch

CHCETE V D T VíC? Další podrobnosti o sv t Johna F. Ková e, jeho p átelích a spolupracovnících, celé Agentu e EF a samoz ejm tv rcích seriálu, pozadí celého projektu a dalších lidech, kte í p ispívají k tomu, aby John Francis Ková byl takový, jakého ho znáte, si m žete p e íst na stránkách

www.agent-jfk.cz

159

Vítejte ve sv t nefalšovaného dobrodružství 160

agent John Francis Ková 9

ZATM NÍ Jan Hlávka ilustrace Ila obálce: Jan DoležáJek odpov dný redaktor: Milena Mat jková jazyková redakce: Zuzana Kupková grafická Úprava: Jan Do]ežálek DTP: Petr Teichmann tisk: Sprint Praha Ve spolupráci s EF vydalo nakladatelství Triton, Praha/Krom íž

jako svou. 1052. publikaci v edici Trifid svazek . 205 vydání první 2007

ISBN 978-80-7254-932-0 www_agenf-jfk.cz

Doporu ená cena 99 K 161

162

163

FANTASY SÉRIE!!!

Recommend Documents