téma měsíce
ITÁLIE • Text a foto: Markéta a Michael Foktovi
Neobroušené sopečné klenoty
Kdysi pyšně zdvihaly své hlavy vysoko nad mořskou hladinu a chrlily do vzduchu sloupy lávy. Dnes jsou už dávno vyhaslé a jejich zbytky se proměnily v nádherné drahokamy rozeseté v Tyrhénském moři. Sopky, které vytvořily tři Flegrejské a sedm Pontinských ostrovů, jsou vychladlé sestry mohutného Vesuvu. 48
Lidé a Země
www.lideazeme.cz
www.lideazeme.cz
Lidé a Země
49
téma měsíce
P
ozůstatky antické civilizace uvidíte na ostrově Ventoténe okamžitě, jakmile uděláte první kroky z lodi na břeh. Zdejší přístav totiž vyhloubili staří Římané přímo do sopečné tufové skály. Museli přitom vydolovat neuvěřitelných šedesát tisíc krychlových metrů horniny a příbytky ve skále, které kdysi používali, dnes okupují krámky se suvenýry nebo několik místních potápěčských škol. Nadlidské úsilí se však Římanům vyplatilo – vytvořili kotviště, kam mohly vplouvat lodě i při řádění místních převládajících větrů mistral a libeccio. A vplouvají sem dodnes, více než dva tisíce let po vybudování přístavu. Silné větry daly ostatně celému ostrovu jméno. Vento totiž znamená právě vítr. Dnes je kousek sopečné skály dlouhý asi tři kilometry a široký sotva osm set metrů symbolem ospalého klidu. Z přístavu je to na náměstí Piazza Castello s bývalým hradem přeměněným v radnici sotva pár minut a celý zbytek ostrova obejdete pomalým krokem za hodinku nebo dvě. Jinak než po svých se tu ostatně ani moc pohybovat nemůžete. Úzkými uličkami jediného zdejšího městečka a přístavu v jednom sice občas ospale probzučí nákladní tříkolka Piaggio, plážový elektromobil, nebo dokonce miniaturní náklaďáček, který zrovna veze od lodi v přístavu něco užitečného, ale to je asi tak všechno. Místním sedmi stovkám obyvatel to bohatě stačí. Motorových vozidel je tu jako šafránu – a to je dobře. Je škoda rušit oázu klidu, která leží sotva tři kilometry vzdušnou čarou od turisty nabitého pobřeží kolem Neapole. Ostrov odložených žen V minulosti to tu ale zdaleka tak idylické nebylo. Své by o tom mohly povídat pozůstatky římského paláce Villa Giulia. Zdá se, že sem římští císaři s oblibou posílali do vyhnanství ženy, které
50
Lidé a Země
jim dělaly potíže. A občas se taky dobře postarali o to, aby se už nikdy nevrátily ke dvoru, kde by mohly působit další těžkosti. Císař Augustus sem poslal na pět let za trest svou vlastní dceru Julii Starší, podle které se komplex jmenuje. Údajně za nepolepšitelné cizoložství, mnohem pravděpodobněji však z politických důvodů. V klidu a ústraní tu na příkaz Tiberia vyhladověli k smrti jeho praneteř Agrippinu Starší a podobně dopadla o pár let později i Julia Livilla. Tu sem nejdřív vykázal její vlastní bratr Caligula a pak podruhé strýc a císař Claudius. Ten už ovšem zařídil, aby to bylo naposledy. Což je nehynoucím důkazem toho, že politika do rodiny nepatří. Další příliv nepohodlných osob zažíval od osmnáctého století nedaleký ostrůvek Santo Stéfano. Jediná budova, která zde stojí, je totiž obrovská věznice z doby nadvlády Bourbonů. Původně měla devětadevadesát cel pro trojnásobek trestanců, bachaři jich tam však nacpali skoro tisíc. V polovině devatenáctého století tu za pouhých devět let zahynulo skoro třináct stovek vězňů. Pouhé dvě stovky z toho však přirozenou smrtí. Podle legendy prý v jedné z cel skončil sám architekt, který vězení vystavěl, a za fašistického režimu Benita Mussoliniho spolu s dalšími stovkami jeho odpůrců i budoucí prezident Itálie Sandro Pertini. Dnes je však věznice opuštěná a místo vězňů se po chátrajícím nádvoří procházejí turisté. Sopečný půlměsíc Ostrov Ponza ze všeho nejvíc připomíná obrovský zubatý bumerang, který někdo kdysi hodil doprostřed Tyrhénského moře. Mnohem později lidé na jeho povrch přidali přístavní městečko a dvě menší osady v severní části, které s přístavem spojuje jediná úzká silnice. Sopečný klenot s rozeklaným pobřežím a skalními útvary, které připomínají všechno www.lideazeme.cz
Domky v přístavním městečku Ponza stojí co nejblíž u sebe, aby jejich stín chránil úzké uličky před letním vedrem.
www.lideazeme.cz
Lidé a Země
51
téma měsíce
možné od gigantických kalhot po trs mořských hub, je opředen legendami snad ještě víc než jeho menší sousedé. Podle Homéra tu v jedné z jeskyní bydlela čarodějka Kirké, která více než rok hostila Odyssea na jeho zamotané cestě domů z trojské války. Mnohem zajímavější však je domněnka o městě, které stávalo na někdejším ostrově Tyrrhenia. Mělo se potopit pod vodu i s většinou pevniny, ze které zbyl pouze sopečný vrchol Ponzy. Podle posledních výzkumů to mohlo být možné. Mořské
Příbytky Římanů vyhloubené ve skále dnes ukrývají krámky se suvenýry. 52
Lidé a Země
dno se podobným způsobem zvedlo a zase kleslo hned několikrát v nedalekém přístavu Pozzuoli u Neapole, takže tam vystoupily nad hladinu dávno ztracené římské chrámy. Dnes se však v přístavu Ponza nehýbá ani mořské dno, ani masový turismus. Přístavní zátoku lemují ve dvou úrovních obchůdky s potravinami, suvenýry nebo místními specialitami. Všude však panuje nádherný klid umocněný fasádami domů městečka. Mezi největší atrakce patří lodní výlety kolem ostrova ke vzdáleným plážím, jeskyním vyhloubeným do sopečných hornin už v dobách Etrusků nebo bizarním skalním formacím. Dokonce i kaolinový důl, který kdysi fungoval na severní straně, naštěstí zavřeli, aby neničil místní přírodu. www.lideazeme.cz
Hlavně klídek Jestli se chystáte do Neapolského zálivu a chcete na chvilku uniknout turistickému ruchu, který kypí na ostrovech Íschia a obzvláště na Capri, zapamatujte si jedno jméno – Prócida. Ačkoli je ze všech tří nejblíže pevnině, podařilo se místním deseti tisícům obyvatel udržet příliv rekreantů na uzdě. Zdejší poklid je vidět už z moře. Amfiteátr přístavu Marina Grande tvoří pestrá mozaika pastelových fasád domů, která má svou ještě krásnější podobu na druhé straně ostrova – v rybářské zátoce Corricella. Místní tu pestrost vysvětlují jednoduše: rybáři prý chtěli při návratu z moře co nejdřív zahlédnout svůj vlastní dům. Přístav samotný sice má své kouzlo, kdo však chce zažít pravou Prócidu, měl by se připravit na trochu cvičení pro www.lideazeme.cz
nohy. Jedním z nejzajímavějších míst je totiž hradbami obehnaná středověká osada Terra Murata. Obydlená pevnost, jejíž jméno v překladu znamená „opevněná země“, je vidět skoro z celého ostrova. Leží ve výšce devadesáti metrů nad mořem – nezdá se to sice moc, ale vyšší bod prostě na Prócidě není. A při výstupu si protáhnete tělo podobně jako kdysi saracénští piráti, kvůli kterým místní pevnost původně zbudovali. V průběhu doby sloužila jako královská rezidence i vězení, teď v jejích zdech
Z přístavu v Ponze vyrážejí vyhlídkové čluny ke kamenným kalhotám i fénickým jeskyním. Lidé a Země
53
téma měsíce
54
Lidé a Země
www.lideazeme.cz
Jak se dostat na klenoty Prócida: Na ostrov zajíždějí i velké státní trajekty (společnost Caremar) i další dopravci z Neapole a přístavu Pozzuoli. Menší turistické lodě či rychločluny spojují Prócidu i se sousedními ostrovy Íschia a Capri. Ceny závisejí na plavební společnosti a místě nástupu. Na ostrově můžete chodit pěšky nebo si najmout minitaxi. Ventoténe: Lodní spojení na ostrov trajekty nebo rychločluny funguje z přístavů Ánzio, Formia a v létě i z Neapole. V letní sezoně je v provozu spojení menšími loděmi z ostrova Íschia, které většinou pokračují dále na ostrov Ponza. Na ostrově se musíte spolehnout na své nohy, vzhledem k jeho velikosti však není jiný způsob dopravy zapotřebí. V přístavu si lze najmout loďku k plavbě kolem ostrova nebo na blízký ostrůvek Santo Stéfano vzdálený asi 2 km. Ponza: Spojení na ostrov je podobné jako v případě Ventoténe, možností dopravy na místě je však více. V přístavu lze sjednat lodní výlet kolem ostrova, lodní taxi na některé z pláží a zpět či si najmout malý motorový člun a řídit ho vlastními silami. Po jediné silnici spojující přístav s osadami na severu jezdí autobusová linka, je možné rovněž využít taxi.
www.lideazeme.cz
Opevněná osada Terra Murata kdysi chránila osadu Corricella (vlevo) před nájezdy pirátů. bydlí několik stovek lidí. Tvoří svéráznou komunitu sídlící v domcích kolem zdejšího náměstí. Od úpatí Terra Murata vedou úzké cesty ke skutečnému klenotu ostrova – přístavní zátoce Corricella. Ty uličky jsou asi tak dvě a obě mají po cestě několik schodišť. A to znamená jediné – dole na nábřeží nenajdete jediné auto. Zato domků je tu požehnaně. Nalepených ve svahu jeden na druhý jako v nějakém barevném lidském mraveništi. Zdejší rybáři spravují u moře sítě jako před mnoha desetiletími, aby přivezli úlovek do kuchyní několika místních restaurací. Na celou vesnici je nádherný výhled ze silnice o tři kilometry dál u Cabo Pizzaco, kam se dá pohodlně dojít po svých. Ostatně jako na většinu míst ostrova. Jednodenní procházka kolem dokola podél členitého pobřeží, které kdysi vytvořily výbuchy hned čtyř nebo dokonce i sedmi sopečných kráterů, člověku nádherně pročistí hlavu. Lidé a Země
55
