Kibic Školní časopis Ob cho dní akademie Břeclav leden – březen 2006
„kibic, drž tlamajznu, než tě přes ni majznu…”
Modrá laguna
Mladí lidé jsou plni plánů a představ, jak by si zařídili život a změnili svět. Ale brzy zjistí, že s nimi osud hraje vabank a na kole štěstí málokdy padne „máš to zadarmo“. Často přemýšlím, jak odpovědět hloubavým (i jiným) studentům na otázku: „K čemu to budu v životě potřebovat?“ Bylo by zajímavé, co by zbylo z předepsaného učiva a jaké „nové“ předměty by se objevily, kdyby mohli mluvit do výběru. Čím by se mladí lidé zabývali, kdyby nechodili do školy? Existují alternativy, aby člověk nepotřeboval žádné školní vědomosti a spokojeně a šťastně si žil? Ale ano, jsou takové. Záleží na tom, kolik a co jste ochotni investovat do představy o jiném způsobu života. Nechcete-li navštěvovat školu, mohou vás vyučovat rodiče, stačí se nechat čas od času přezkoušet. Říkáte, že se věnujete sportu a ten vás uživí? Inu, tvrdá řehole. Je faktem, že takový Jágr nebo Baroš mnohé vědomosti oželí, o to intenzívněji se určitě věnovali jazykům. Samozřejmě jsou lukrativní zaměstnání, kde žádné vzdělání nepotřebujete: třeba popelář, kopáč, prodavač…a co třeba pást ovce? Dnes se znovu nosí „útěk od civilizace“…odjet si někam do pozemského ráje bez lidí, ala „Modrá laguna“ a tam si se svým milovaným užívat krásy přírody, svobody…No jo, ale na cestu do ráje potřebujete peníze… Ať přemýšlím sebevíc, nemůžu najít přijatelné uplatnění, kde se lze obejít bez vzdělání… Paradoxně – teprve až člověk dosáhne určitého stupně vzdělání a rozhledu, je schopen zvolit si svůj způsob života, ví čeho a proč se vzdává a nelituje. A tak nežehrejte, pokud vám zbudou přebytečné vědomosti, na cestu do ráje můžete vyhrát ve vědomostních soutěžích! Škola – to přece není jen učení! Jsou tu vaši kamarádi, lásky… Učíte se žít ve společnosti. Škola – to je takový kurz života zatím nanečisto… (eš) (Co vidíte na fotografiích odshora dolů: Na první z nich je slavnostní zahájení provozu multimediální učebny, na druhé je polonéza z letošního plesu, třetí představuje soutěžní koláž talentované Lucie Malhotské na téma holokaust, poslední z nich je záběr z divadelního představení Jesus Christ Superstar v adaptaci divadelního kroužku při OA Břeclav)
Dobrý voják Švejk
Kibic • leden – březen • strana 2
Studentský parlament Naše škola se snaží poskytovat studentům prostor pro vyjádření vlastních názorů, proto zde již několik let funguje studentský parlament, do něhož si každá třída volí dva své zástupce. Tento parlament jako samosprávný orgán studentů hájí jejich názory a postoje při jednání s pedagogickým sborem a s vedením školy. Studentský parlament má povinnost scházet se alespoň jednou za dva měsíce, studenti se však podle aktuálních problémů mohou scházet častěji. Se začátkem školního roku měli členové parlamentu na programu řešení hned několika problémů: Volbu dvou zástupců do školské rady, účast 4.ročníků na veletrhu vysokých škol Gaudeamus, pořádání školního kola šachového turnaje. Nedůležitějším a časově nejnáročnějším úkolem však byla organizace „Vánočního zamyšlení“, vánoční akademie, na které jednotlivé třídy vystoupily s programem, který si samy připravily. Předsedkyně studentského parlamentu: Ivana Mrvová, místopředseda: Vojtěch Svoboda Členové: 1.A: Milan Piškula, Lukáš Tomešek, 1.B: AdamTichý, Romana Mauxová, 1.C: Ivana Čermáková, Petra Spáčilová, 2.A: Adam Polášek, Štěpán Tomešek, 2.B: Martin Heger, Martin Juchelka, 2.C: Adam Možný, Josef Křiva, 3.A: Monika Snopková, Vojtěch Svoboda, 3.B: Marie Vymyslická, Hana Klvačová, 3.C: Lucie Batrlová, Klára Vyhňáková, 4.A: Luboš Mlýnek, Lukáš Kalabis, 4.B: Alena Sedláčková, Šárka Kobíková, 4.C: Ivana Mrvová, Hana Abrmanová. (foto z jednání parlamentu) Mgr. Veronika Hanáková, vedoucí stud. parlamentu
Ping-pong Opět se na naší škole na konci prvního pololetí uskutečnil turnaj ve stolním tenise. Zúčastnilo se ho 16 žáků, tudíž osm dvojic. Hrálo se ve čtyřhrách. Nejpočetněji byl zastoupen 2. ročník a to s pěti páry soutěžících. Ze 3. ročníku byste zde ale někoho hledali marně. Hráči byli rozděleni do skupin A a B. Nejprve se hrálo proti sobě v každé skupině a potom vítězové s vítězi ze skupin. Organizace soutěže se ujal Mgr. Pekárek.
Výsledky:
Plným právem zvítězila dvojice z 1.A Herman – Zapletalová, 2. místo z 2.B Heger – Krásná, 3. místo z 2.B Pavlík – Morávková, 4. místo opět z 2.B Heger – Muchová, 5. místo ze 4.A Galousková – Jurčeková, 6. místo z 2.C Vrzal – Kuřilová, 7. místo ze 4.A Ševčíková – Režná, 8. místo z 2.C Uhrová – Sedláčková. Všichni zúčastnění se mohli těšit na sladkou odměnu ve formě medailí Fidorka, které sice nebyly vůbec dobré, ale snaha byla. Současně v této době probíhal volejbalový turnaj mezi třídami. Jeho organizaci, která byla náročnější, zajišťovala Ing. Šedá. Na snímku je vítězné družstvo 4.C, o druhou a třetí pozici se podělila družstva 2. a 1.A. pavoucekk
Kibic • leden – březen • strana 3
Studijní výsledky za první pololetí za celou školu:
Celkový počet žáků: 357, z toho 284 děvčat a 73 chlapců. Počet žáků s vyznamenáním. 23, prospělo: 300, neprospělo: 9, neklasifikováno: 0. Průměrný prospěch: 2,37. Celková absence: 18 582 hodin, z toho neomluvená: 30 hodin. Nejlepší studijní průměru 1,83 na naší škole dosáhla v 1. pololetí 1.A třídní profesorky PhDr. Dany Grégrové. Na snímku předává vyznamenaným studentům, Evě Grofové, Anežce Kneeové, Lucii Maděryčové, Monice Klimové, vysvědčení. A jak dopadly ostatní ročníky? V 1.B je průměr 2,38, VZ Alexandra Hromková a Lucie Kubišová, V 1.C Ø 2,30, VZ Michaela Dlouhá, Ivana Čermáková, Žaneta Vrbíková, Jarmila Kudelová, ve 2.A Ø 2,27, VZ Markéta Strýčková, Radomila Ševčíková, Eva Bahníčková, ve 2.B Ø 2,31, VZ Martin Heger, Václav Heger, Jozef Pavlík, ve 2.C Ø 2,36, žádný VZ, ve 3.A Ø 2,59, žádný VZ, ve 3.B Ø 2,27, VZ Hana Klvačová, František Raus, ve 3.C Ø 2,43, žádný VZ, ve 4.A Ø 2,65, žádný VZ, ve 4.B Ø 2,57, VZ Pavlína Příkazská, ve 4.C Ø 2,61, VZ Jana Počtová, Jana Binková a Ingrid Brucnerová. VZ = vyznamenaní (red)
Recitační soutěž
Dne 25.1. 2006 proběhlo též školní kolo v recitaci. Pětičetná porota složené z vyučujících Mgr. Grandičové, Mgr. Kleiberové, Mgr. Klimovičové, Mgr. Šuchové a PhDr. Grégrové hodnotila výkony patnácti soutěžících. Nejvíc se líbila Zuzka Režná ze 4.A s básní Ivana Wernische Pelyněk, na druhém místě se umístily Markéta Turčíková ze 2.B (báseň Malý Mikuláš) a Markéta Wimmerová ze 2.C recitovala Máchův Máj; na třetím místě Yveta Košťálová z 1.A s básní Jiřího Suchého Rekviem za utopenou rybu. (Ukázka z výběru básní je na straně 6, ilustrace od Lucie Malhotské). hg
Kam po maturitě?
Všichni se bojí maturity, ale ať dopadne jakkoli, jednou bude potřeba řešit, co dál… Tři studentky ze čtvrtého ročníku byly ochotny odpovědět na několik otázek: 1. Splnila tato škola tvoje představy nebo se chceš věnovat úplně jinému povolání? 2. Máš zájem se dále vzdělávat v nějakém příbuzném oboru? Na jaké škole? 3. A co když nevyjdou žádné plány? Máš v záloze „krizový“? Jana Binková: 1. Na tuto otázku můžu naštěstí dnes odpovědět celkem jasně. Ano, splnila. Ale na začátku 1. ročníku jsem si to určitě nemyslela. Měla jsem totiž úplně jinou představu. Chtěla jsem studovat gymnázium, ale bohužel jsem přijímačky úspěšně nesložila, a tak jsem se ocitla na naší škole. Nakonec toho ale nelituji, ale i přesto doufám, že tato škola není moje konečná… 2. Ano, mám. Chtěla bych studovat určitě ekonomickou školu. Vybrala jsem si 4 školy: Masarykovu univerzitu v Brně, VŠE v Praze, Vysokou školu báňskou v Ostravě a Mendlovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně. 3. O tom jsem samozřejmě už mnohokrát přemýšlela. Stát se může cokoli, takže něco „v rukávu“ ještě mám. Myslím, že kdybych se nikam nedostala, tak bych šla nejspíš studovat Jazykovou školu na Gymnáziu v Břeclavi.
Soutěž v německé konverzaci
Dna 25. ledna 2006 se na naší škole uskutečnilo školní kolo soutěže v německé konverzaci. Komise sestavená z vyučujících NEJ (Mgr. Klimovičová, Mgr. Hanáková a Mgr. Oulehle) vybrala soutěžící, kteří postoupili do okresního kola: První se umístila Šárka Nováková ze 3.B, na druhé místo dosáhla Markéta Strýčková z 2.A, třetí až čtvrté místo si rozdělily Markéta Turčíková z 2.B a Eva Bahníčková z 2.A. Soutěže se ještě zúčastnily: Eliška Nečasová, Radka Ševčíková, Lenka Brázdová, Renata Hodonská a Klára Vinklárková. Všem zúčastněným studentkám patří poděkování za odpovědnou přípravu i odvahu, se kterou soutěžily. (vh) Jana Počtová: 1. Ale jo, tak trochu jsem tušila, do čeho jdu. A vesměs se to splnilo. No a kdybych se teď chtěla věnovat něčemu úplně jinému, je to sice pěkné, ale dostat se z obchodky na medicínu asi není zrovna brnkačka... 2. Mám to štěstí, že jsem se nějak neminula povoláním. Chtěla bych se dostat nejvíc asi do Prahy na VŠE (obor Finance) a mám podané ještě přihlášky na MU v Brně (Podnikové hospodářství) a VŠB v Ostravě (Marketing a obchod). V Brně je výhodné, že je to blízko a v Ostravě mě láká obor. Tak snad něco vyjde... 3. Když nevyjdou plány? Tajně doufám, že se to nestane. Ještě vím o jedné škole, kde dělají druhé kolo, a to už by snad vyšlo, i kdybych nechtěla. A kdyby ne... tak půjdu do práce. Co doma... Ivana Mrvová: 1. V podstatě moje představy víceméně splnila. Ne všechno bylo úplně ideální, ale s tím jsem ani nepočítala. Nelituji, že jsem na tuto školu šla, protože mi rozšířila obzory a měla jsem možnost poznat spoustu zajímavých lidí. 2. V současné době chci především cestovat, ale to neznamená, že bych už dále nechtěla studovat. Jestli si vyberu nějaký příbuzný obor? No, pokud to nebude účetnictví, tak určitě;-) Myslím, že jazyky nebo ekonomika – to jsou obory, které by mne mohly zaujmout natolik, abych se jim v budoucnu věnovala dál. Ale hodně blízko mám i k pedagogice, takže své cíle chci určitě směřovat i touhle cestou. 3. Jeden plán mi nevyšel už teď. Chtěla jsem odjet za kamarádkou na Floridu, ale nedostala jsem vízum;-( Ale rozhodně mě to neodradilo. Ještě mne láká např. Anglie nebo Irsko a tak přece žádné vízum nepotřebuji, že;-) Příští rok si chci dát přihlášku do Olomouce na pedagogický obor a možná mne zláká i nějaký ten ekonomický. (eš)
Kibic • leden – březen • strana 4
Máme novou multimediální učebnu Managementu Obchodní akademie v Břeclavi s jejím ředitelem Phdr.Leo Čudou se opět podařilo dosáhnout na fondy Evropské unie. Projekt „Centrum Celoživotního vzdělávání a multimediální výuky pro Břeclav a okolí“ Ing. Tomáše Nováka získal dotaci tři a půl milionu korun. Z této částky (více než dva a půl milionu) bylo pořízeno vybavení multimediální učebny, která byla slavnostně otevřena 1.února 2006. Multimediální učebna je umístěna v přízemí budovy školy. V dnešní době plné změn se uplatní flexibilní lidé, ochotní přizpůsobit se nejrůznějším požadavkům.Vzdělání dosažené dříve nebo jen na jedné škole již nestačí. Proto vedení školy nabízí vzdělávací centrum nejen svým studentům, ale i občanům různého věku, profesí a potřeb. Ve svých aktivitách se dnes i do budoucna zaměří na kurzy a aktivity, které mají nejen vzdělávací, ale i kulturní, sociální a rekreační charakter. Technické vybavení je už opravdu na úrovni: Hardware: Třicet pět počítaců s LCD monitorem, hlasovým výstupem a webovými kamerami. Pevně zabudovaný dataprojektor, promítací plátno s elekro pohonem, přenosné promítací plátno, nástěnná bílá keramická tabule, interaktivní tabule s příslušenstvím, igitální stolní vizualizér, hlasovací systém, tiskárna, scanner, video, audio. Software: Počítače řady AC Office, paměť 1 GB, moderní operační systém Windows XP PRO, Office Pro 2003 CZ MVL, Exchance CAL 2003 English MVL User CAL, internet explorer 6,0 je součástí OS, antivirový SW je součástí PC, širokopásmové připojení na internet. Doplňkové vybavení učebny je barevně sladěno se zatemněním. Místnost lze ozvučit pomocí šesti reproduktorů. Celkový komfort doplňuje výkonná klimatizace. Zhotovitel: fy VDI Meta – výrobní družstvo invalidů, se sídlem v Ostrava - Vítkovice Servis zajišťuje: fy AutoCont CZ, a.s., pobočka Břeclav Celý projekt byl spolufinancován ze strukturálních fondů EU, státním rozpočtem ČR a z prostředků jihomoravského kraje. (Učebna je už nyní kromě výuky využívána k různým akcím - foto je ze začátku dubna, kdy v ní proběhla krajská soutěž v grafických disciplínách. (red)
To tu ještě (ne)bylo Kdo by si myslel, že na Obchodní akademii v Břeclavi panuje jen tvrdý dril a že učitele kromě vědomostí svých žáků už nic jiného nezajímá, tvrdě by se mýlil. Mladí lidé se mohou předvést v rámci předmětů v mnoha soutěžích a navštívit nejrůznější společenské, kulturní a sportovní akce. Ale to zdaleka není všechno! Na této škole se velmi úspěšně rozvíjí volnočasové aktivity studentů v zajímavých kroužcích a v letošním školním roce dokonce divadlu. Ing.Dana Vilímková vypracovala projekt, na který dostala grant od města Břeclav. Z těchto peněz se v aule školy vybavilo jeviště, zejména osvětlení a ozvučení.V divadelním kroužku jsou „herci“ z různých ročníků a obětavě po vyučování nacvičovali divadelní vystoupení inspirované slavným muzikálem Jesus Christ Superstar. V hlavní roli Krista se představil Ondřej Černý. Celé vystoupení mělo velmi emotivní náboj a ve všech zanechalo hluboký dojem. Sama vedoucí, Ing. Vilímková, k tomu dodává: „Nesmírně si vážím všech, kteří obětovali svůj volný čas. Byli ukáznění, vstřícní, byla radost s nimi pracovat! Při takovéto činnosti si dobíjím svou energii a také vztahy se posouvají do úplně jiné roviny. Zvlášť chci vyzvednout a poděkovat za účast čtvrťákům, kteří už mají i mnoho svých jiných starostí.“ Premiéra ve čtvrtek 2. února (viz foto) byla odměnou a pěknou tečkou za prvním pololetím. (Vystoupení pro veřejnost je naplánováno na 26. dubna 2006 v břeclavské synagoze). (eš)
Kibic • leden – březen • strana 5
Druhé ročníky vyrazily na lyžařský výcvikový kurz
Ano je to tak, každým rokem jezdí druhé ročníky na „lyžák“. Tento rok nás bylo sice míň, ale legrace nechyběla.Vyrazili jsme zase do Istebné na Slovensku. První dva dny slunce svítilo jako o život, sníh se nám ztrácel před očima, přibývaly muldy a lyžování bylo o to těžší, ale třetí den nastal zlom a začalo mrznout, dokonce jsme měli problém rozpoznat na sjezdovce, kde končí země a začíná nebe, všude bylo bílo. Chodili jsme na čaje a horké čokolády do lyžařských hospůdek, které byly věčně plné. Méně zdatní lyžaři jezdili na menší sjezdovku a ti, kteří už uměli lyžovat, si to pádili na té větší, která byla vybavena i sedačkami pro čtyři osoby, včetně pom. S nadšením jsme zdolávali ty nejnáročnější sjezdovky. Třetí a kritický den jsme byli v termálních lázních, abychom si odpočinuli. Koupali jsme se venku při -10 °C s výhledem na jednu místní sjezdovku ve dvou bazénech; jeden měl 39 °C a druhý o stupeň míň. Někteří odvážlivci dokonce vylezli z horké vody a vyváděli v ledovém sněhu, ale otužovat se musí, ne? Další Soutěž s tímto názvem zorganizovala rada Asociace obchodních dny jsme opět lyžovali a také fandili našim hokejistům v zápase Čes- akademií a OA Hodonín ve spolupráci se společností Brno Internatiko: Slovensko. Předposlední den se konaly závody ve slalomu a sjezdu, onal School a sponzory. slalom se jel dvakrát, potom se udělala kombinace obou a vyhodnotiZa naši školu se zúčastnilo tříčlenné družstvo ve složení: Ondřej ly se výsledky. Z dívek vyhrála první místo Barbora Málková, u kluků Černý, Lukáš Kalabis (oba 4.A) a Jana Počtová (4.C). V rámci 1. kola obhájil první místo Adam Možný. Po té následoval vlastnoručně uva- zpracoval tým případovou studii na téma „Využití existujících zdrojů řený gulášek podle pana profesora Pekárka, avšak receptura bude uta- školy“, kterou odeslal 20. prosince minulého roku. jena po dlouhá staletí, a byl opravdu výjimečný. Večer jsme uspořádali Vlastní soutěž probíhala 22. února a skládala se ze dvou částí – znakarneval, povinně (ale rádi) jsme si museli dovést z domu vlastní mas- lostního testu a prezentace týmu. Naše družstvo obsadilo v konkurenku a některé byly velmi originální. Objevili se tam kluci převlečení ci 36 škol z celé ČR 15. místo. za lehčí dámy, lékař se sestřičkami, pouliční cikánky, vojandy, smrtka a Soutěž prokázala velmi dobré teoretické znalosti žáků (6. místo). další a další masky. No, kostýmů bylo hodně a za odměnu jsme dosta- Problémy činila prezentace, i když vylosované téma „Školné na VŠ li sladkosti. Kurz bych vyhodnotila za všechny jako příjemné sblížení – ano nebo ne“ dávalo značný prostor pro kvalitní a odbornou prezenžáků druhých ročníku, skvělé lyžování a kopec legrace. taci, ale studenti tuto možnost nedokázali plně využít. (ah) Zuzka K.
Ekonomický tým
Záhadný lidský mozek Dokážete přečíst následující větu?
V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmagridge Uinervtisy vlšyo njaveo, že nzeáelží na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a psoelndí pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být totánlí sěms a tyto přoád bez porlbméů peřčetš. Je to potro, že ldiksý mezok netče kdažé pensímo, ale svolo jkao cleek. Zjíamvaé, že????
O letošní ples byl zájem
Obchodní akademie Břeclav, studentská společnost Echo! a SRDPŠ při OA pořádali dne 24. února 2006 v místním Domě kultury Společenský ples. Účastníci hodnotili ples jako velmi vydařený: nejen pro velkou účast především našich absolventů, ale hlavně pro pěknou atmosféru. Studenti si opět nacvičili polonézu sami a všem se velmi líbili. (red)
Kibic • leden – březen • strana 6
Jiří Suchý:
Plná hrst
Ilustrace: Lucie Malhotská Mamutí nos Neboli chobot Jeskynní člověk Upeče
Chodí si bos Tím pádem do bot I když je mokro Mu neteče Netřese se ani v lednu Vždyť ho hřeje srst Ctižádost má jenom jednu : Míti plnou hrst A pro tu hrst Se s chutí kopí chopí A pro tu hrst Se s chutí bude bít Neandrtálec Nikdy nepochopí Že i s prázdnou hrstí Dá se šťastně žít Byl jeden král A ten měl žezlo A o žezlo měl Obavy Tolik se bál Až mu to vlezlo
Rodiče versus děti
Přístup rodičů k dětem bývá velmi častým tématem diskusí, které vedeme my - teenageři - se svými vrstevníky. Vlastně si většinou jen stěžujeme pořád na to stejné, ale nejsou to stížnosti o moc jiné, než vedli naši rodiče se svými rodiči v našem věku. Je to vlastně jen koloběh, který se opakuje stále dokola, jen s tím rozdílem, že než se ten koloběh posune k další generaci teenagerů, tak se změní doba a s ní se mírně změní i požadavky, ale ve svém jádru jsou stále stejné jen se zase trochu zmodernizují. Nejčastější stížnosti jsou tyto: rodiče nás nechtějí nechat dlouho venku i když kamarádi můžou, dostáváme menší kapesné než ostatní, musíme doma uklízet víc než jiní, musíme se pořád učit, hrabou se nám ve věcech a nejhorší jsou přednášky o sexu, protože jsou „děsně trapný“ a ještě k tomu jsou naprosto k ničemu, protože je stejně neposloucháme. No, takhle bych mohla pokračovat do nekonečna, ale tohle by jako ukázka mělo stačit. Všechno je trapné, rodiče jsou k ničemu (my je přece nepotřebujeme, ne?), nám patří celý svět a nikdo na nás nemůže.Ovšem nic na světě nemá jen jednu stranu, což znamená, že i puberta má dvě strany - ta jedna strana jsme my a ta druhá jsou rodiče. Teď se zkusím vžít do role rodičů, kteří mají doma teenagery a pochopit, proč něco zakazují, něco ne a jednoduše proč? Proč rodiče nechtějí nechat své děti dlouho venku? Já bych asi měla strach pustit své dítě do ulic, i když už je téměř dospělé. Nechtěla bych sedět doma jako přikovaná a nervovat se, kdyby se náhodou dítě nevrátilo domů, přemýšlet nad tím, jestli se vůbec vrátí a doufat, že mu ujel autobus a musí jít pěšky nebo že se zapomnělo u kamaráda. V tomto případě záleží na tom, jak se k pozdím příchodům svého dítěte postaví jednotliví rodiče. Hlavní roli tu samozřejmě hraje důvěra. Další otázka je proč dostáváme menší kapesné než ostatní? Myslím, že bychom to měli vidět jako určitý bonus, protože nikde není psáno, že rodiče mají povinnost svému dítěti dávat měsíčně nějaké kapesné. Naši rodiče nám poprvé dají kapesné abychom si uvědomili, že si musíme šetřit na to, co si přejeme a taky proto, abychom se naučili hospodařit s penězi. To bývá většinou, když nastoupíme do první třídy základní školy. Ale jakmile se dostaneme do onoho „kritického“ věku a na naše noční výlety nám už nestačí kapesné, které jsme dostávali do teď, tak se rozhodneme požádat rodiče o zvýšení. Rodiče si nás vyslechnou, ale asi nám ho nezvýší a tak začneme být drzí a to
Až mu to vlezlo Až do hlavy V noci se mu špatně spalo Protože měl moc Možná že kdyby měl málo Spal by celou noc Vždyť přece ten Kdo ve zlatě se topí I když má všechno Nemívá klid Král asi nikdy Nikdy nepochopí Že i bez koruny Dá se šťastně žít Čas řekl : Dost! Sebral i krále A co se stalo S pokladem? Pravěká kost V Neandrtále Je toho krásným Dokladem Řeknu co mi v hlavě leží A proč zvedám prst : Chybuje ten komu běží
Jen o plnou hrst Ta plná hrst Jo to je pane věda Kdekdo si o ní Nechá zdát Neví že hrst mu Pravé štěstí nedá Dokud se ten člověk Bude muset ptát : Proč se lidi Nemaj rádi Proč jsou v lásce Nestálí Kdo na lásku Jednou vsadí Ten se občas Napálí Je však třeba Začít znova Nenechat se Odradit Dejte prosím Na má slova Jinak se snad Nedá žít
se jim už vůbec nelíbí, tak nám navrhnou buď brigádu, anebo peníze za pomoc v domácnosti (což je hodně velkorysé, protože to by měla být samozřejmost). Nejsem si jistá, jestli jejich důvody, proč nám kapesné nezvýšit chápu správně, ale pokud ano, tak je to z jednoho prostého důvodu. A to je ten, že mají strach, abychom si za ty peníze nezačali kupovat nějaké špatné věci (cigarety, alkohol, drogy, atd.), anebo abychom nezvlčili a chápali všechno jako samozřejmost, protože to tak není. Jako poslední a asi ten nejpravděpodobnější důvod je ten, že chtějí, abychom si uvědomili, že jsme téměř dospělí a že už bychom si měli začít vydělávat sami. Takže kdybychom za nimi přišli zrovna s nápadem, že si najdeme brigádu, tak z nás mají větší radost a rozhodně u nich máme velké plus, které může znamenat hodina navíc v pátek večer. Proč musíme uklízet? Asi to bude tím, že rodiče nemají rádi nepořádek, ale sami se o to moc starat nemůžou, poněvadž jsou oba v práci většinou déle než my a únava se na nich taky dost podepíše. Ale uznejte sami - rodiče přijdou z práce později než my ze školy, což znamená, že drtivá většina nepořádku je od nás. A rodiče ještě k tomu vydělávají peníze a živí rodinu. Za to my se, dalo by se říct, jen válíme. A tak jim jistě udělá radost, když přijdou a vidí udělanou práci, kterou nikomu nezadávali a mají doma pořádek. To je pro vás taky plus. Proč se musíme pořád učit? To je hloupá otázka. Učit se nemusíme. Do toho nás rodiče nutí jen aby z nás něco bylo, poněvadž jednou se nám to učení vyplatí. Učíme se pro sebe. Rodiče to chápou, ale někteří teenageři ne. Proč přednášky o sexu? Protože o nás mají strach a snaží se nás na všechno upozornit, abychom nedopadli zle. Představte si, že by vás s tím rodiče pořád dokola neotravovali. Možná byste teď měli malé dítě a nedokončenou školu. Anebo v horším případě byste byli nakaženi nějakou pohlavní chorobou. Na závěr bych to nějak shrnula. V pubertě mají rodiče problémy s námi a my s nimi. Je to naprosto normální. Až na to, že my si nemůžeme vyskakovat, protože rodiče si tím prošli dvakrát - jednou jako puberťáci a jednou jako rodiče, takže mají zkušeností víc. Oni by měli respektovat to, že už nám není deset let, ale že za chvíli budeme dospělí a my bychom měli respektovat to, že oni jsou naši rodiče a většinou mají pravdu. Když to takhle udělají obě strany stejně a vztah rodiče se svým dítětem bude kompromisní, nebude mít nikdo problém a tento vztah se stane idylickým a v dnešní době málo častým. Markéta
Kibic • leden – březen • strana 7
Peer program Je to program primární prevence, skládající se ze tří lekcí, speciálně přizpůsobený pro žáky šestých a sedmých tříd. Lidé, kteří ho přednáší se nazývají Peer aktivisté. První lekce je zaměřená na drogy, jejich rozdělení do skupin a jejich účinky na člověka a jeho život. Důrazně se upozorňuje na to, že na některé látky se může vypěstovat závislost už po prvním užití, takže ať to ani nezkoušejí. Vysvětlují se také pojmy jako prevence a závislost. Ve druhé lekci se povídá o zdraví. To je rozděleno na sociální, fyzické, duševní, emocionální, osobní a duchovní zdraví. Po vysvětlení a rozvedení jednotlivých pojmů zdraví na příkladech děti kreslí na kulaté listy papíru, které představují okvětní lístky ,,květu zdraví“, jak to pochopily. Děti si musí zapamatovat, že všechna zdraví na sebe navzájem navazují, takže jakmile je jedno zdraví narušené, tak jsou tím ovlivněna i všechna ostatní. Poté jsou ve třídě rozloženy tři siluety člověka a skupiny dětí do nich vkládají orgány, o nichž si myslí, že na ně působí a) alkohol, b) nikotin, c) drogy. Závěrem má být poznání, že tělo funguje jako celek, tudíž jsou alkoholem, nikotinem i drogami zasaženy všechny orgány. Třetí lekce se zabývá rozhodováním a technikami odmítání. Dětem se nastíní určitý postup, jak se dá řešit problém a pomocí toho se pak rozhodují, co je nejideálnější řešení. Potom se dětem rozdají různé příběhy, na které potom ve skupinkách mají najít správné řešení. Pak následují scénky, kde děti názorně ukazují, jak by odmítly něco, co jim někdo jiný nabízí. Po skončení celého programu se s dětmi rozloučíme, rozdáme kontakty na nějaké organizace, které by jim mohly v případě nějakého problému pomoct a pak už nezbývá než doufat, že si z děti z celého programu vzaly ponaučení do budoucího života… Když jsem byla poprvé ve škole mezi dětmi na první lekci, tak to bylo něco úplně jiného, než když nám to vysvětlovali jenom mezi námi. Zaujalo mě, jak každé z dětí jinak reaguje a jak se každé snaží na sebe strhnout pozornost. Jejich odpovědi byly vždy dost zajímavé, i když nebyly pokaždé přímo k tématu. Už se moc těším, až si to budu moct vyzkoušet sama, protože zatím jsem se s ostatními novými členy jenom dívala, jak to dělají starší peeři. Snad už to nebude dlouho trvat. Ivča,I.C
Piercing
Posledním výstřelkem módy jsou ocelové ozdoby zavěšené různě na těle. Ať je to v nose, uších, pupíku či genitáliích. Sama jsem tomuto trendu podlehla. Nechala jsem si propíchnout pupík. A to z hlavně z toho důvodu, že jsem chtěla udělat něco natruc rodičům. Chtěla jsem si ho vydupat, když by mi ho chtěli zakázat. Ale oni mi ho povolili! Když jsem ho už měla vpichlý, tak už nebyla cesta zpět. Naštěstí se mi líbí, takže tohoto svého činu moc nelituji. Když se kouknete kolem sebe, tak určitě potkáte někoho, kdo má piercing. Valná většina si ho nechá dát, protože se jim to líbí. Že se to líbí opačnému pohlaví. Klukům se líbí, když má holka propíchnutý pupík. Ale nedovedu si přestavit, že by měl kluk propíchnuté břicho, naštěstí jsem to ještě neviděla a ani po tom netoužím. Jedna dívčina má „tu“ věc v jazyku, tak jsem ji trošku vyzpovídala a zjistila jsem, že s tím nemá skoro žádné problémy. Jen když jí polívku, tak se jí tak nažhaví, že ji potom pálí. Další holka má piercing v pupíku, ale prý ji přes ty její špeky není vidět. Ale musíme si přiznat, že když chodí v létě holky s krátkým tričkem a jde jim vidět pupík s ozdobou, vypadá to velice pěkně. Ještě jestli má vypracované bříško! A proč se vlastně takto zdobíme? Asi kvůli tomu, že se nám to líbí a taky se chceme zviditelnit. Piercing je celkem drahá záležitost. Cenově se liší podle toho, kam ho chcete píchnout a jakou si vyberete ozdobu. Jestli se rozhodnete si pořídit tuto věc, tak nejlépe někde ve specializovaných salónech nebo na poliklinice. Já osobně jsem si nechala propíchnout břicho na poliklinice v Břeclavi. Cena je od jednohotisíce nahoru. Záleží, jestli si donesete svůj vlastní piercing, nebo si ho koupíte až na místě. Po propíchnutí vše začíná. Musíte se o něj starat, aspoň ze začátku. Ten, kdo vám ho aplikuje, by vás měl poučit o tom, jak se o něj starat. Když posoudím bolest, od stupnice od 1(necítila jsem) až do 5 (strašná bolest), hodnotím vpich číslem tři. pavoucekk
Kibic • leden – březen • strana 8
Mezi dvěma světy
V dnešní době je moderní cestovat po různých koutech světa. Poznávat nová místa, lidi a jejich kultury a tradice. Může si ovšem cestování dovolit každý? Můžeme si dovolit jezdit pravidelně např. do
Ameriky, Afriky a Austrálie? Tato otázka přece jenom není dosud vyřešena. Studentka obchodní akademie Míša Feketová jezdí pravidelně za maminkou na Floridu. Jak se jí tam asi daří? Jak se ti líbí v Americe? Líbí se mi tam, lidé jsou zde mnohem
Putování VV2
Do televizního pořadu Vyvolení 2 jsem se přihlásila jen z legrace. Chtěla jsem zkusit vystát frontu a vidět na vlastní oči, jak to na takovém castingu vlastně chodí. Na prvním castingu vás čeká velká fronta plná zajímavých osobností, nudit se rozhodně nebudete. Až se dostanete na řadu, tak vám přidělí pořadové číslo, v mém případě 0111. Poté vás vyfotí pár fotografů, které je dobré zaujmout nějakým extra uletěným oblečením, určitě vás v tomto případě nepřehlédnou!!! Následuje vyplnění psychotestů v určitém časovém úseku. Pokud se vám podaří přejít přes psychologa do druhého kola, bude už jen na vás, jakým způsobem se budete snažit zaujmout odbornou porotu. Já jsem je nepustila ke slovu a asi to zabralo. Pokud vás vyberou do dalšího kola, tak můžete očekávat do dvou týdnů telefon z produkce a rychlou cestu na další casting do Prahy, kde budete soupeřit se třemi sty protivníky. Pokud boj vyhrajete, tak vás čeká opět cesta do Prahy, kde projdete kompletní lékařskou prohlídkou včetně různých vzorků, natočíte mini klípek tancování a můžete jít s ostatními slavit. Je možné, že se k vám připojí i někdo ze štábu. Rozhodně nejnáročnější je následující natáčení vaší vizitky, díky které se představíte divákům a ovlivníte je v hlasování, ale záleží na tom, jak dobře ji sestřihají. Natáčení trvá zhruba nějakých 10 hodin a je dost vyčerpávající, když si představím, že z toho nastřihají 90 vteřin, tak je to spíš pro srandu. Bohužel toho natočíte mnoho, ale můžete jen typovat, co z toho zrovna vyberou a použijí. Může vás to taky představit jako trochu jinou osobu, než ve skutečnosti jste. Já jsem ze sebe měla pocit tichounké dívenky, což rozhodně nejsem. Jediné, co mě mrzelo, že mi nedali do upoutávky hada Boženku, kterou jsem měla omotanou kolem krku, je to takový malý škrtič, se kterým jsem se snažila ovlivnit diváky, aby pro mě hlasovali za pomoci určité fráze, kterou taky nepoužili.Když jsem to zjistila a věděla, s kým jdu do rozstřelu, tak jsem to brala jako krok zpět. Před rozstřelem jste v přísné karanténě, hlídá vás ochranka v uzavřeném prostoru, ze kterého můžete pouze na toaletu nebo do maskérny. Nemůžete se dívat na filmy ani si číst. Většinu času jsem přecházela po skoro prázdném pokoji, čas vám zkrátí občasná
přátelštější a dokáží pochválit. Nepanuje tam taková závist, jako u nás. Každý mě bere takovou, jaká jsem. Studuješ tam nějakou školu? A jakou? Studuji angličtinu. Ve škole se mi moc líbí a je hodně jednodušší než tady. Největší rozdíl je, že američtí studenti mají povinnou školní docházku do 18 let. Většina z nich po příchodu ze školy jde rovnou do práce. Jejich další studium závisí na financích rodičů. Říkala jsi, že jdou studenti po příchodu ze školy do práce… Kde pracují? Většinou chodí do nějakých kaváren, fast foodů nebo restaurací. Pracovní doba záleží na dohodě se zaměstnavatelem. Jak trávíš ty volný čas? No, tak asi jako každá holka v mém věku: chodím ráda nakupovat oblečení, ale také jezdíme do muzeí. Naposledy jsme navštívili muzeum malíře Salvadora Dalího a hotel postavený ve viktoriánské době. V současnosti slouží větší část budovy jako univerzita, ale je zde i expozice dobových věcí. Jistě sis mohla všimnout způsobu života amerických obyvatel. Je s porovnáním s námi odlišný? Mají jinou mentalitu. V porovnání s naším mají Američané jiný a hlavně jednodušší styl života a hodně se stěhují z místa na místo. Chtěla by ses tam natrvalo vrátit? Jestli natrvalo, to nevím. Nejspíš ne. Chtěla bych se zde zdokonalit v angličtině, vydělat si nějaké peníze a pak se uvidí. Možná zůstanu, ale těžko říct. Ptala se Lucie Batrlová návštěva nějakého novináře či fotografa, jinak se musíte zabavit sami. Největší nervozitu jsem prožila za dveřmi do studia, když na mě začali pouštět páru. Po minutě, co ji na vás pouští, nevidíte ani na krok kolem sebe a to se máte soustředit a pokud možno vejít do studia bez upadnutí; stálo mě to mnoho sil. Diváky jsem viděla až po dvou krocích, proto jsem prý málem smetla křehounkou Terezu Pergnerovou, když jsem do studia, jak píší na internetu, vletěla jako uragán, mávala rukou a myslela si, že to mám v kapse. Věděla jsem, že to po chvilce rozdýchám a nebudu snad koktat, ale otázky, jež mi Terka kladla, mi připadali poněkud zákeřné. Vždy, když jsem jí odpovídala, tak jsem vůbec předem netušila, jaké další slovo použiji. TV Prima uvádí:“výsledek byl tristní a pro mě (redaktor) osobně hodně překvapivý. Zase tak nesympatická mi Markéta nepřipadala. Možná za to mohl její profil, který byl, se vší úctou k této holce, prostě takový obyčejný. Nízký počet hlasů pro Markétu překvapil snad každého“. Ono asi není na škodu, pokud se do reality show hlásíte, mít za sebou nějaký ten konflikt s policií nebo katastrofu v rodině, protože je o vás pak větší zájem i u médií a to udělá velmi mnoho. Markéta Siklenková
KIBIC – ročník V. číslo 2. Vyšel v dubnu 2006 kolektivním úsilím členů novinářského kroužku a dalších dopisovatelů. Vedoucí: RNDr. Eva Šupinová. Grafická úprava a tisk: Grafotisk Pálka, Břeclav, tel. 319 374 305. Příspěvky pro další číslo ve Wordu na disketě nebo CD, fotografie v JPG do konce května. Své náměty, články a fotografie můžete zasílat e-mailem na adresu:
[email protected]. Texty graficky neupravujte.
