Křest an ve společnosti

ˇ Rozb´ıt led Alexandr Men:

1

Alexandr Menˇ

Rozb´ıt led Kˇrest’an ve spoleˇcnosti Triáda, 2004 preklad: Frantiˇska Sokolová, Teresie Cvachová, Tat’jana Podhajecká

´ • Zakladn´ ı principy kˇrest’anstv´ı podla slova Boˇzı´ho a c´ırkevn´ı tradice (Credo) • 24 [Kˇrest’an] naslouchá slovu Boˇz´ımu, které je uchováno v P´ısmu, ale nevykládá kaˇzdou rˇ a´ dku Bible do slova a do ˇ 7,6). p´ısmene, zvlásˇ t’ pokud jde o Stary´ zákon (R • 24 [Kˇrest’an] neˇza´ dá od své v´ıry zjevná hmatatelná znamen´ı (Mk 8,11–12), protoˇze má stále na mysli, zˇ e veˇskeré stvoˇren´ı je samo o sobˇe zázrak (Zˇ 18,12). • 24 ˚ zitˇejˇs´ıch zákonu˚ ducha, pˇriˇcemˇz pohl´ızˇ ´ı na hˇr´ıch jako na [Kˇrest’an] vyznává svobodu jakoˇzto jeden z nejduleˇ ˇ 6,17). formu otroctv´ı (2 K3, 17; J 8,32; R • 25 [Kˇrest’an] neodm´ıtá dobro, ani kdyˇz vzeˇslo od lid´ı, kteˇr´ı nejsou náboˇzensky zaloˇzeni, zavrhuje vˇsak násil´ı, diktát, nenávist, i kdyˇz jsou skryty pod rouˇskou jména Kristova (Mt 7,21; Mk 9,40; Mt 21,28–31). • 25 ´ eku ze svˇeta, nybrˇ [Kˇrest’an] v´ı, zˇ e asketiˇcnost“ evangelia nespoˇc´ıvá ve sklonu k utˇ ´ z v duchu neziˇstného se” beobˇetován´ı, v boji s otroctv´ım tˇela“, v uznán´ı pˇrevahy nepom´ıjej´ıc´ıch hodnot (Mt 16,24). ” • 25 [Kˇrest’an] nepovaˇzuje rozum a vˇedu za v´ırˇ e nepˇra´ telské. Poznán´ı osv´ıcené duchem v´ıry prohlubuje naˇsi pˇredstaˇ 88,6). ˚ vu o vzneˇsenosti Tvurce (Zˇ 103; 3 Kr 4,33; Z • 25 ˚ svˇeta; spoléhá na to, zˇ e jakykoli ˚ ze v´ıra posoudit a naj´ıt v nˇem [Kˇrest’an] je otevˇreny´ vˇsem problémum z nich muˇ ´ smysl. • 26 [Kˇrest’an] rozliˇsuje Tradici (ducha v´ıry a uˇcen´ı) od tradic“, které pˇredstavuj´ı nemálo folklorn´ıch a jinych ´ pˇre” chodnych ´ vrstev nakupenych ´ na náboˇzenském zˇ ivotˇe. • 26 ´ e obˇradné formy zboˇznosti, nespouˇst´ı vˇsak ani na okamˇzik ze zˇretele, zˇ e jsou ve srovnán´ı [Kˇrest’an] má v uctˇ s láskou k Bohu a lidem druhotné (Mt 21,23–24; Mk 12,28–31). • 26 [Kˇrest’an] vˇerˇ´ı ve vyznam hierarchického a kanonického principu v c´ırkvi; vid´ı, zˇ e tento princip patˇr´ı ke struktuˇre ´ celého funguj´ıc´ıho organismu, ktery´ má ve svˇetˇe praktické poslán´ı (1 K 12,27–30).


2

• 26 [Kˇrest’an] v´ı, zˇ e bohosluˇzebná a kanonická ustanoven´ı se bˇehem stalet´ı mˇenila a zˇ e ani v budoucnosti nemohou ˚ avat absolutnˇe nemˇenná (J 3,8; 2 K 3,6–17). Totézˇ plat´ı i o teologickém vykladu (a nemaj´ı) zust´ pravd v´ıry, ktery´ ´ ˚ e fáze objevován´ı (rozˇsiˇrován´ı) a prohlubován´ı (napˇr´ıklad c´ırkevn´ı Otcové zavádˇeli mˇel dlouhé dˇejiny a ruzn´ nové pojmy, které v P´ısmu nejsou). • 26 [Kˇrest’an] neboj´ı se kritického pohledu na minulost c´ırkve po pˇr´ıkladu uˇcitelu˚ Starého zákona, Pána Jeˇz´ısˇ e ˚ a svatych ´ Otcu. • 26 [Kˇrest’an] hodnot´ı vˇsechny nelidské vystˇ ´ relky kˇrest’anské minulosti (i pˇr´ıtomnosti) – popravy heretiku˚ a podobnˇe – jako zradu na duchu evangelia a faktické odpadnut´ı od c´ırkve (L 9,51–55). V´ı, zˇ e Kristovi protivn´ıci (zloˇcinny´ ˚ nepatˇr´ı jenom do dob evangelia, ale berou vladaˇr, vládychtivy´ veleknˇez a fanaticky´ stoupenec starych ´ zvyku) ˚ e podoby v jakékoli dobˇe (Mt 16,6). na sebe ruzn´ • 26 ˚ [Kˇrest’an] má se na pozoru pˇred autoritárˇ stv´ım a paternalismem, které nevyrustaj´ ı z ducha v´ıry, ale z rysu˚ pˇr´ıznaˇcnych ´ pro pokleslou lidskou pˇrirozenost (Mt 20,25–27; 23,8–12). • 26 ˚ Kristovˇe (J 10,16). Vˇerˇ´ı, zˇ e [Kˇrest’an] rozdˇelen´ı kˇrest’anu˚ proˇz´ıvá jako spoleˇcny´ hˇr´ıch a cˇ in nam´ırˇ eny´ proti vuli tento hˇr´ıch bude v budoucnu pˇrekonán, nikoli vˇsak cestou vyvyˇsován´ı, pychy, sebeuspokojen´ı a nenávisti, nybrˇ ´ ´ z ˚ ze uskuteˇcnit (Mt 5,23–24). v duchu bratrské lásky, bez n´ızˇ se poslán´ı kˇrest’anu˚ nemuˇ • 26 [Kˇrest’an] je otevˇren vˇsemu cennému, co je obsaˇzeno v kˇrest’anskych ´ i nekˇrest’anskych ´ náboˇzenstv´ıch (J 3,8; 4,23– 24). • 26 Podobu jednotlivych ´ národn´ıch c´ırkv´ı si [kˇrest’an] cen´ı jako konkrétn´ı individuáln´ı ztˇelesnˇen´ı lidského ducha a boholidského tajemstv´ı, to mu vˇsak nebrán´ı vidˇet vˇseobecny´ charakter c´ırkve. ´ • Vyzva • 28 ˇ ˚ je násˇ zˇ ivot postaven tak, zˇ e nás navzájem spojuj´ı tis´ıce pout. Clovˇ Ze Stvoˇritelovy vule ek pˇredává druhému cˇ lovˇeku znalosti, tradice, vysledky práce, v´ıru, lásku a samotny´ zˇ ivot. Na základˇe stejného zákona se lidé mohou ´ stát také sˇ iˇriteli nákazy zlem. Vˇsichni jsme tak odpovˇedn´ı jeden za druhého. Lhostejnost je tedy zloˇcin a hˇr´ıch. ´ • O uloze c´ırkve v dneˇsn´ım svˇetˇe • 41 ˇ (. . .) Mus´ıme naj´ıt spoleˇcny´ jazyk se souˇcasnymi lidmi, abychom se s nimi na jedné stranˇe zcela neztotoˇznovali ´ a na stranˇe druhé abychom se od nich neoddˇelovali zd´ı archaiˇcnosti. Znamená to, zˇ e vˇsechny otázky, které nám klade evangelium, si mus´ıme poloˇzit znovu, jako bychom je znovu objevili. • 41 (. . .) Proroci dˇr´ıve cˇ asto mluvili o politickych ´ událostech své doby, ale Jeˇz´ısˇ o nich nemluvil nikdy. Mluvil o tom, co se vztahuje ke kaˇzdé dobˇe. Takˇze my mus´ıme zárovenˇ zˇ ´ıt v souˇcasnosti a zárovenˇ souˇcasnosti nepatˇrit. • Moc c´ırkve • 42 ´ rednická, ale v prubˇ ˚ ehu dˇejin se právˇe takovou stávala. Ale C´ırkevn´ı moc nesm´ı byt ´ despotická, tyranská a uˇ ˚ aval ideál a ve jménu ideálu prob´ıhala neustálá obnova, ideál vˇzdy osvˇecoval cestu. Kaˇzdé pokˇriven´ı vˇzdy zust´ ˚ avá pouhym ˚ zeme zmˇerˇ it. zust´ ´ pokˇriven´ım. Máme kritéria, jimiˇz je muˇ • 43 ˚ vzal cˇ lovˇeka nevzdˇelaného a prostého a ustanovil ho proto, aby bylo jasné, zˇ e c´ırkev se nezrodila d´ıky Buh ˚ ale z Ducha svatého. energii, talentu, vzdˇelán´ı a dalˇs´ım dodateˇcnym ´ kvalitám prvn´ıch kazatelu,


3

• 43 ˚ nedává zˇ a´ dnou politickou oporu, nemaj´ı zˇ a´ dnou politickou ani ekonomickou váhu, Jeˇz´ısˇ svym ´ následovn´ıkum a proto se v nich projevila Boˇz´ı s´ıla. Jeˇz´ısˇ postavil c´ırkev na v´ırˇ e prostych ´ lid´ı, aby nikdo, ani ten nejposlednˇejˇs´ı vyvrhel, nemohl rˇ´ıci: no jo, to byli apoˇstolovˇe. Ne, apoˇstolovˇe byli chud´ı, bezmocn´ı, neurozen´ı a bez nˇejaké zvlásˇ tn´ı moudrosti. To neznamená, zˇ e aby byl cˇ lovˇek kˇrest’an, mus´ı byt ´ hlupák. Pak pˇriˇsli i chytˇr´ı lidé, vzdˇelany´ Pavel. Ale na poˇca´ tku byli právˇe tito lidé, aby se nikdo nemohl vymlouvat na svou neschopnost, na n´ızky´ ˚ spoleˇcensky´ puvod a neˇrekl: to nen´ı nic pro mˇe. Pˇritom vˇsechno zaˇc´ıná Jeˇz´ısˇ ovym ´ zˇ ivotem, ktery´ nebyl nijak mimoˇra´ dny. ´ Pochopte, kdyˇz se rˇ ekne, zˇ e nˇejaky´ jog´ın se nadechne desetkrát za den a sn´ı hrst ryˇ ´ ze, tak to nˇekomu pˇripadá nádherné, ale hned ho to posune mimo hranice normáln´ıch lidskych ´ mˇerˇ´ıtek. Lidé rˇ´ıkaj´ı, zeje to krásné, ˚ ze nikdo rˇ´ıci, zˇ e to nen´ı pro nˇeho. Pˇriˇsel Jan Kˇrtitel, byl asketa, postil se a rˇ´ıkali ale nen´ı to pro nˇe. O Jeˇz´ısˇ ovi nemuˇ ˚ ˇ ´ o nˇem, zˇ e je posedly. noval, zˇ e zˇ ije uplnˇ e obyˇcejnˇe. ´ Pˇriˇsel Jeˇz´ısˇ , j´ı a pije a zase se lidem nel´ıb´ı, ale Jeˇz´ısˇ zduraz • 44 ˇ ıká: zust´ ˚ ˚ avám a budu konat. Ano, bude jednat, ale naˇs´ım prostˇrednictv´ım. Jeˇz´ısˇ chce v tomto svˇetˇe pusobit. R´ ˚ Jeˇz´ısˇ ovych ˚ knˇezˇ ´ı, jak o tom p´ısˇ e Z toho plyne, zˇ e my vˇsichni jsme obdrˇzeli moc Boˇz´ıch sluˇzebn´ıku, ´ sluˇzebn´ıku, apoˇstol Petr: Jste rod vyvoleny, ´ královské knˇezˇ stvo, lid patˇr´ıc´ı Bohu. To znamená, zˇ e my vˇsichni jsme zasvˇeceni Bohu. • 44 (. . .) Svazovat a rozvazovat“ (. . .) je (. . .) starobyly´ obrat a znamená stanovy nebo usnesen´ı. Vzniká pˇrirozenˇe ” otázka: co kdyˇz nˇejaké usnesen´ı nen´ı v souladu s evangeliem? Pak automaticky ztrác´ı platnost, ztrác´ı vnitˇrn´ı milost, protoˇze to nejsou Jeˇz´ısˇ ova slova, nejsou to slova, jeˇz by Jeˇz´ısˇ rˇ ekl prostˇrednictv´ım biskupa, arcibiskupa nebo kohokoli jiného. Pak jsou to jen jejich slova. Pˇresto se slova musej´ı uchovávat pˇri zˇ ivotˇe prostˇrednictv´ım lid´ı, protoˇze samotné knihy nestaˇc´ı; vˇzdyt’ kaˇzdy´ z vás v´ı, zˇ e existuje zvlásˇ tn´ı s´ıla, která pˇredává slovo od srdce k srdci. Knihy maj´ı své vyhody, ale i nevyhody, protoˇze jsou vˇeci, které nelze pˇredávat jen na pap´ırˇ e. Proto Jeˇz´ısˇ ´ ´ nic nenapsal. Nepsal, aby zabránil pozdˇejˇs´ımu zboˇzsˇ t’ován´ı litery. • 44 [Jeˇz´ısˇ ] nevybudoval c´ırkevn´ı organizaci s pˇr´ısnˇe stanovenou strukturou, proto se dodnes hádaj´ı katol´ıci, pravoslavn´ı a protestanti, jak c´ırkev organizovat. Katol´ıci se domn´ıvaj´ı, zˇ e c´ırkev je tˇreba budovat jako jednotny´ organismus s jedn´ım pastyˇ ´ rem v cˇ ele, pravoslavn´ı zase tvrd´ı, zˇ e kaˇzdy´ národ má m´ıt svého pastyˇ ´ re, a protestanti jdou jeˇstˇe dál: podle nich by kaˇzdé spoleˇcenstv´ı mˇelo byt ´ v´ıceménˇe partyzánské. Ale Jeˇz´ısˇ nezanechal své pokyny jako nˇejaké stanovy, abychom takové stanovy nekanonizovali, aby nevznikl kult stanov, protoˇze ty maj´ı i svou lidskou stránku. • 45 Tradice starˇs´ıch je ten nejnebezpeˇcnˇejˇs´ı nepˇr´ıtel. Jeˇz´ısˇ málokoho kritizoval, ale tradici starˇs´ıch a farizeu˚ ano. Proto je c´ırkev stále jakoby v paˇsijovém tydnu: vˇzdy um´ırá a znovu vstává z mrtvych. ´ ´ • 45 Zesnuly´ patriarcha Sergij rˇ´ıkal, zˇ e c´ırkev se rozv´ıjela od pluralismu k jednotˇe: na zaˇca´ tku byly obce roztrouˇseny nezávisle na sobˇe, pak se spojily, pak vznikla biskupstv´ı, arcibiskupstv´ı a pak patriarcháty, a cely´ proces mˇel nepochybnˇe centralizaˇcn´ı charakter. Z hlediska organizace by staˇcil jeden krok, aby se c´ırkev stala jednotnym ´ ˇ ´ státn´ım utvarem. Ale Boˇz´ı prozˇretelnost to nedopustila. Pouˇzila lidské hˇr´ıchy, hádky mezi Reky a latin´ıky, aby ´ u˚ rˇ´ımské rˇ´ısˇ e. Vznikly dva typy kˇrest’anské zboˇznosti a ted’ máme tˇri. Ve zachovala pluralitu alesponˇ dvou pol skuteˇcnosti existuje nˇekolik typu˚ kˇrest’anstv´ı: mˇely by byt ´ nejménˇe cˇ tyˇri, protoˇze podle tradice existuj´ı cˇ tyˇri charakterové typy. Jako parodii bychom mohli rˇ´ıci, zˇ e protestanti jsou jako cholerici, pravoslavn´ı jako flegmatici, nebo sp´ısˇ melancholici, katol´ıci jako sangvinici atd. Je to sice velmi za vlasy pˇritaˇzené, ale pod´ıváte-li se pozornˇe, uvid´ıte, zˇ e nˇekteˇr´ı z tˇech, kdo patˇr´ı mezi pravoslavné a maj´ı vˇsechny znaky pravoslavnych, jsou srdcem baptisté, ´ a najdete baptisty, kteˇr´ı maj´ı pravoslavnou duˇsi. Existuj´ı zˇ idé, kteˇr´ı kdyby vymˇenili kipu za nˇeco jiného, byli by z nich ti nejpravovˇernˇejˇs´ı pravoslavn´ı. Je to dáno charakterovymi typy. ´ • 47 V románu Grahama Greena Moc a sláva je (. . .) [naˇse kriterium] vystiˇ ´ znˇe rˇ eˇceno v rozhovoru hrdiny s poruˇc´ıkem, ktery´ ho vede na popravu. Hrdina rˇ´ıká: pokud budete m´ıt sˇ patné lidi, vˇsechno je ztraceno, protoˇze u vás vˇsechno ˚ zeme m´ıt sˇ patné lidi, ale ve skuteˇcnosti zˇ ijeme z nˇecˇ eho jiného. Doslova rˇ´ıká: U nás dˇelá stoj´ı na lidech. My muˇ ” ˚ z kamenu˚ Abrahamovy syny a vˇzdycky je najde.“, aby bylo jasné, zˇ e nejde o lidské d´ılo. Buh • O vykoupen´ı


4

• 48 Ve starém svˇetˇe se problém vykoupen´ı poj´ımal dost jednoduˇse, protoˇze vˇedom´ı cˇ lovˇeka bylo v zajet´ı urˇcitych ´ právn´ıch pˇredstav o vztahu mezi Bohem a námi. Tˇemito pˇredstavami zˇ ili lidé v kaˇzdodenn´ım zˇ ivotˇe. Existovaly vztahy mezi vazalem a suzerénem (lenn´ım pánem): cˇ lovˇek, ktery´ svého lenn´ıho pána urazil, mu musel dát zadostiuˇcinˇen´ı. Chápán´ı cti ve feudáln´ıch vztaz´ıch a pozdˇeji bylo tˇesnˇe spjato s pˇredstavami o zadostiuˇcinˇen´ı. Uraˇzená strana zˇ a´ dala od vazala nebo rovnocenného partnera, aby urázˇ ka byla odˇcinˇena skutkem. Tyto pˇredstavy se pˇrenesly na teologické pojmy a na tajemstv´ı vykoupen´ı. Proti tˇemto pˇredstavám na konci minulého stolet´ı rozhodnˇe vystoupil budouc´ı patriarcha Sergij ve své zaj´ımavé knize Dogma o vykoupen´ı, kde kategoricky odm´ıtl právn´ı pˇredstavy o tom, zˇ e lidé museli hledat nˇejaké za˚ ci uraˇzenému Bohu, a protoˇze je nenalezli, Jeˇz´ısˇ svou obˇet´ı uˇcinil zadost hnˇevu uraˇzeného Boha, dostiuˇcinˇen´ı vuˇ a tak vyˇreˇsil i právn´ı problém. Tyto pˇredstavy neodpov´ıdaj´ı duchu Bible a Nového zákona. V Bibli ve skuteˇcnosti pˇrevaˇzuj´ı symboly jiného systému, jsou to symboly sp´ısˇ e biologické, kde je tajemstv´ı vykoupen´ı vn´ımáno jako proces oˇciˇst’ován´ı, pˇrivykán´ı, spojován´ı [ˇclovˇeka s Bohem] a naroubován´ı cˇ lovˇeka na jiny, ´ Boˇz´ı zˇ ivot. • 49 (. . .) Jeˇz´ısˇ vytrhává lidi z královstv´ı zla a vede je tam, kde mohou vytvoˇrit dˇediˇcny´ Boˇz´ı pod´ıl. Tak to l´ıcˇ ´ı P´ısmo. ˚ Jeˇz´ısˇ se v nˇem vtˇeluje, t´ımto organismem jsou samotn´ı Vzniká organismus, ktery´ zˇ ije podle jinych principu. ´ vˇerˇ´ıc´ı, c´ırkev. Chce, abychom byli jeho tˇelem. Co znamená tˇelo? Tˇelo je to, co zˇ ije, pohybuje se, vyv´ıj´ı cˇ innost. • 49 (. . .) Slepy´ je ten, kdo nevid´ı harmonii ve svˇetˇe, ale stejnˇe slepy´ je i ten, kdo v témˇze svˇetˇe nevid´ı disharmonii. • 51 (. . .) Za vˇsemi sociáln´ımi, politickymi a kulturn´ımi válkami se skryv´ ´ ´ a touha po moci. Freud se nesprávnˇe domn´ıval, zˇ e za vˇs´ım je libido, sex. Nic takového. Miliony lid´ı se zˇrekly sexu, miliony lid´ı se zˇrekly manˇzelstv´ı, ale moci se nikdo nikdy nezˇrekl, to mus´ıme m´ıt stále na pamˇeti. Lidská civilizace je vybudována na prvotn´ım hˇr´ıchu, zachovala si impuls moci. Proto byla veˇskerá magie zaloˇzena právˇe na touze ovládnout pˇr´ırodu, stejnˇe jako je na n´ı vybudována naˇse technická civilizace. Z hlediska touhy po moci, lásky k moci bychom mohli popsat celé svˇetové dˇejiny, a byl by to správny´ pohled. • 52 (. . .) Poznán´ı dobra a zla v biblické symbolice neoznaˇcuje intelektuáln´ı vyznam, ale ovládán´ı, nebot’ hebrejské ´ sloveso daat znamená tˇesny´ dotek“ a pouˇz´ıvá se ve smyslu osvojit si nˇejakou dovednost, nˇejaké umˇen´ı, dále ” v souvislosti s manˇzelskymi vztahy a v podobnych ´ ´ pˇr´ıpadech. Term´ın dobro a zlo“ je idiom, tov ve ra – toto ” slovn´ı spojen´ı oznaˇcuje dobro a zlo a nemá nic spoleˇcného s moráln´ımi kategoriemi, protoˇze tov znamená po´ byt´ı. Je to idiom, ktery´ ctivé, pˇr´ıjemné a uˇziteˇcné a ra znamená niˇcemné, mrzké a jedovaté, jsou to dva poly oznaˇcuje byt´ı jako takové, pˇr´ırodu jako takovou a svˇet jako takovy. ´ • 52 ´ Proˇc c´ırkev tolik trvá na tom, zˇ e Jeˇz´ısˇ byl upln y, ´ absolutn´ı a dokonaly´ cˇ lovˇek? Jinak by totiˇz vˇsechno ztratilo ˚ ktery´ se pro nás vtˇelil, ale byl jedn´ım z nás, byl naˇs´ım bratrem, byl bratrem lid´ı podle smysl. Jeˇz´ısˇ byl nejen Buh, tˇela a krve, byl souˇca´ st´ı lidského rodu a jménem lidského rodu rˇ ekl Bohu ano“. D´ıky tomuto tajemstv´ı se svˇet ” posunul dál. • Velikonoˇcn´ı tajemstv´ı c´ırkve • 55 V c´ırkvi vˇzdy docházelo k neuvˇerˇ itelnym ´ zklamán´ım, c´ırkev byla mnohokrát zdánlivˇe zniˇcena, ale Boˇz´ı silou vstala z mrtvych ´ pokaˇzdé, kdyˇz nad n´ı jej´ı vnˇejˇs´ı i vnitˇrn´ı nepˇra´ telé zv´ıtˇezili. • 58 ˚ sylabus, v nˇemˇz se projevil jako zpáteˇcn´ık a cˇ lovˇek, ktery´ nechápe ducha doby, Právˇe kdyˇz Pius IX. vydal svuj ˚ katolické c´ırkvi papeˇze, jako byli Lev XIII., Pius X. a Pius XI., kteˇr´ı katolické c´ırkvi okamˇzitˇe vrátili poslal Buh témˇerˇ stejnou autoritu, jakou mˇela ve stˇredovˇeku. • 58 ´ Pravoslavná c´ırkev je od osmnáctého stolet´ı pod utlakem absolutistického státu, ktery´ dˇelá vˇse pro to, aby c´ırkev rozloˇzil, pon´ızˇ il, otrávil a udˇelal si z n´ı ochoˇceného pejska. Hlavou c´ırkve je car. Kateˇrina II. napsala, zˇ e nyn´ı je ´ redn´ıci a ruˇs´ı se zpovˇedn´ı tajemstv´ı. Knˇezˇ ´ı jsou povinni donásˇ et, hlavou c´ırkve ona, knˇezˇ ´ı jsou placen´ı státn´ı uˇ ˚ co slyˇseli ve zpovˇedi, pokud se to bude tykat státu. Dˇeti z knˇezˇ skych ´ ´ rodin nesmˇej´ı do sˇ kol, pouze do seminárˇ u.


5

V´ıra je niˇcena t´ım, zˇ e se vnucuje. V devatenáctém stolet´ı to vyvolávalo u pˇredn´ıch lid´ı v Rusku naprosto záporny´ postoj k c´ırkvi, napˇr´ıklad u Tolstého. Pouze mimoˇra´ dnˇe vn´ımav´ı lidé, jako byl Dostojevskij, dokázali zahlédnout a rozpoznat pod tˇemito troskami pravého ducha c´ırkve a uvidˇet jej´ı zárˇ . • Kˇrest’anstv´ı a rˇı´mska´ rˇı´sˇ e • 60 ˇ ısˇ e rˇ´ımská vytvoˇrila pozoruhodny´ státn´ı utvar, ´ ˚ ejˇs´ıch kultur: patˇril sem syrsky´ R´ ktery´ zahrnoval národy nejruznˇ ˇ vychod a latinská (latinizovaná) Afrika, Galie (budouc´ı Francie), Britské souostrov´ı, Syrie, Malá Asie, Recko, ´ ´ Palestina – to vˇse se vˇcetnˇe afrického Egypta spojilo ve zvlásˇ tn´ım svˇetˇe zvaném Orbis Romanus, rˇ´ımsky´ svˇet. Orbis Romanus hrál d´ıky Boˇz´ı prozˇretelnosti vyznamnou roli pˇri vzniku a sˇ´ırˇ en´ı kˇrest’anstv´ı. Kdyˇz jsme mluvili ´ o apoˇstolu Pavlovi, vyprávˇel jsem vám o rozsáhlé s´ıti skvˇelych ´ silnic, které prot´ınaly celou rˇ´ımskou rˇ´ısˇ i od moˇr´ı na severu aˇz po africké pobˇreˇz´ı. Porozumˇen´ı ajednotˇe nav´ıc napomáhal jednotny´ jazyk, rˇ ecky´ dialekt koiné, ktery´ ˇ ımˇe, znali ho skoro vˇsichni: mluvilo obyvatelé rˇ´ımské rˇ´ısˇ e zdˇedili po helénském svˇetˇe. Protoˇze se pouˇz´ıval v R´ ˇ ˇ se j´ım i v Egyptˇe, Palestinˇe, Syrii, Galii a Spanˇ elsku. Clovˇ ek, ktery´ mˇel rˇ´ımské obˇcanstv´ı (zdaleka ne vˇsichni ´ ˇ ım sjednotil Vychod obyvatelé mˇeli rˇ´ımské obˇcanstv´ı), mˇel privilegia a stejná práva v kaˇzdé cˇ a´ sti rˇ´ısˇ e. R´ a Západ ´ ´ v té cˇ a´ sti civilizovaného svˇeta, která je základem naˇs´ı evropské kultury. Mnoz´ı c´ırkevn´ı Otcové proto umyslnˇ e ˚ ˇ zduraz novali, zˇ e Jeˇz´ısˇ se narodil za vlády c´ısaˇre Augusta. Za vlády Augustovy se rˇ´ısˇ e stabilizovala a stal se ˇ ım nevnuco˚ ˚ z n´ı velky´ uceleny´ organismus. Mus´ıme zduraznit, zˇ e národum, které do rˇ´ımské rˇ´ısˇ e patˇrily, R´ ˚ zpusob ˚ val ani své bohy, ani svuj zˇ ivota, takˇze se zachovávaly národn´ı rozd´ıly a tradice. Kaˇzdá cˇ a´ st rˇ´ısˇ e si zˇ ila po svém a zárovenˇ tu bylo nˇeco, co je sjednocovalo. Tento vzor si zachoval pˇritaˇzlivost aˇz dodnes a nen´ı ˇ ıma. O jakou náhoda, zˇ e se západn´ı c´ırkev jako spoleˇcensky´ organismus orientovala podle zkuˇsenost´ı starého R´ zkuˇsenost a dˇedictv´ı tu vlastnˇe jde? Struˇcnˇe bychom to mohli vyjádˇrit takto: jednota v mnohosti (bez st´ırán´ı ˚ a právn´ı stát. rozd´ılu) • 61 (. . .) Mnoz´ı rˇ´ıkaj´ı, zˇ e c´ırkev je volny´ svaz duchovnˇe svobodnych ´ lid´ı, tak jaképak zákony? Jenˇze c´ırkev je boholidsky´ organismus, ktery´ má nˇekolik stránek, nejen tajemné a boˇzské, ale i pozemské, lidské a spoleˇcenské. ˇ ımˇe panoval poˇra´ dek a jeho státn´ı orStejnˇe jako kaˇzdá organizace potˇrebuje i c´ırkev strukturu a poˇra´ dek. V R´ ganizace mˇela strukturu. To se samozˇrejmˇe v urˇcité m´ırˇ e odrazilo v myˇslen´ı a duchu západn´ıho kˇrest’anstv´ı (. . .). • 62 ˇ ımané byli prakJe zaj´ımavé, zˇ e na Západˇe se v raném kˇrest’anstv´ı neobjevovaly hereze. Souvis´ı to s t´ım, zˇ e R´ ´ tikové a nemˇeli sklony k metafyzice a k abstraktn´ım uvah´ am. Vˇsichni rˇ´ımˇst´ı filozofové byli praktiˇct´ı. Seneca, Epiktétos i Marcus Aurelius psali o otázkách zˇ ivota. Málokdo se zabyval odtaˇzitymi problémy. Stejnˇe tak rˇ´ımˇst´ı ´ ´ kˇrest’ané pˇr´ıliˇs nehloubali nad tajemstv´ımi dogmatiky a nebyli v pokuˇsen´ı vykládat evangeln´ı zvˇest nesprávnˇe. Proto se vˇsechny velké hereze, které otˇra´ saly kˇrest’anskym e, hlavnˇe v Egyptˇe, Syrii ´ svˇetem, rodily na Vychodˇ ´ ´ a Malé Asii. • 63 Na Vychodˇ e sice vznikly vˇsechny hereze, ale také tam vznikla kˇrest’anská filozofie. Myˇslenky tam tryskaly jako ´ ˚ z pramene a samozˇrejmˇe docházelo i k omylum. Pˇr´ınos kˇrest’anského Vychodu do pokladnice dˇedictv´ı celého ´ kˇrest’anstv´ı byl obrovsky. e vzniká kˇrest’anské mniˇsstv´ı. P´ısmo a raná kˇrest’anská literatura byly ´ Právˇe na Vychodˇ ´ napsány rˇ ecky. • 65 Kdyˇz svˇet pronásledoval kˇrest’any, kdyˇz je pomlouval, upaloval, vˇesˇ el a st´ınal, sˇ lo o zkouˇsku, ale ne tak velkou. Velké zkouˇsky nastaly, kdyˇz se c´ısaˇr stal kˇrest’anem a kdy byt ym ´ kˇrest’anem se stalo vyhodn ´ ´ a pohodlnym. ´ Pokuˇsen´ı zaˇcalo za panován´ı c´ısaˇre Konstantina. Tehdy zástupy muˇcedn´ıku˚ a vyznavaˇcu˚ vystˇr´ıdali pokrytci. Zaˇcal opaˇcny´ zákonity´ proces zlhostejnˇen´ı mas, uhas´ınalo prvotn´ı apoˇstolské kˇrest’anstv´ı. Vyznam c´ırkevn´ıch ´ Otcu˚ spoˇc´ıvá v tom, zˇ e se tomuto procesu postavili. • 65 Kdyˇz rˇ ekneme c´ırkevn´ı Otcové, pˇripadá nám, zˇ e to byly vázˇ ené postavy obklopené uˇz za svého zˇ ivota posvátnou ˇ ´ uctou. Kdyˇz se d´ıváme na ikony Atanásˇ e Alexandrijského, nazyvan´ eho otcem pravoslav´ı, Basila Velikého, Reho´ ˇ ´ eho, pˇripadá nám, zˇ e v kˇrest’anském obdob´ı je musely rˇ e Naziánského, Rehoˇ re Nysského nebo Jana Zlatoust´ uznávat vˇsechny spoleˇcenské vrstvy. Ty, kdo toto obdob´ı neznaj´ı, mus´ı pˇrekvapit, jak byly jejich zˇ ivoty tragické. ´ radu, stˇezˇ ´ı unikl popravˇe Atanásˇ e Alexandrijského sesadili kˇrest’anˇst´ı c´ısaˇrové (a jednou i c´ısaˇr pohansky) ´ z uˇ


6

´ eho sesadila caˇrihradská synoda a zemˇrel ve vyhnanstv´ı. Basilu Vea byl mnohokrát souzen. Jana Zlatoust´ ˇ ´ rady, nebo c´ısaˇr. Rehoˇ likému neustále vyhroˇzovaly bud’ m´ıstn´ı uˇ r Naziánsky´ byl sesazen z arcibiskupského stolce na caˇrihradském snˇemu. Jejich zˇ ivot prob´ıhal v neustálém boji s kˇrest’anskymi spolubratry a se státn´ı ´ kˇrest’anskou moc´ı, coˇz bylo velmi obt´ızˇ né a trpké. Jejich vyznam spoˇc´ıvá v tom, zˇ e dokázali uchovat evangeln´ı ´ ideál a postavili ho jako protiklad zesvˇetˇstˇen´ı kˇrest’anstv´ı. Kˇrest’anstv´ı se totiˇz stalo svˇetskym ´ v nejhorˇs´ım slova smyslu. • 65 (. . .) Dnes se bohuˇzel nˇekteˇr´ı lidé po svém obrácen´ı domn´ıvaj´ı, zˇ e musej´ı vˇsechno ostatn´ı odhodit. V jistém ohledu stoj´ı ideál v´ıry nade vˇs´ım, ale pokud cˇ lovˇek pˇrij´ımá kˇrest’anské zásady srdcem, mus´ı ho smˇerovat k neustálé cˇ innosti. Takovy´ pˇr´ıklad dávaj´ı c´ırkevn´ı Otcové. Uvedu zde kn´ızˇ ku, kterou napsal Basil Veliky´ ve cˇ tvrtém ˇ c k mládeˇzi, jak s uˇzitkem cˇ´ıst pohanskou literaturu. Nezapomente, ˇ stolet´ı a která má název K mladým neboli Reˇ zˇ e tehdy pohanstv´ı neznamenalo jen nˇejakou dávnou minulost. Kolem se tyˇcily pohanské chrámy a v kaˇzdé vesnici se uct´ıvala boˇzstva. Basil Veliky´ pˇresto netvrd´ı, zˇ e Homér a Aischylos se maj´ı spálit a zniˇcit nebo zˇ e se nemá cˇ ´ıst. ˚ ˇ ˚ zité a hodnotné. Efrém Syrsky´ sb´ırá vychodn´ Zduraz nuje, zˇ e je nutné brát z kulturn´ıho dˇedictv´ı vˇse duleˇ ı poezii ´ a na základˇe starych ´ syrskych ´ melodi´ı tvoˇr´ı kˇrest’anské hymny. V Egyptˇe mˇen´ı staré hymny a básnˇe na kˇrest’anské ˇ by se jednalo o pˇrizpusobov´ ˚ hymny. Ze an´ı? To v zˇ a´ dném pˇr´ıpadˇe! C´ırkev se povaˇzovala za dˇediˇcku svˇetového duchovn´ıho vyvoje. Proto c´ırkev pouˇzila slova Smrt´ı smrt pˇremohl“ v kˇrest’anském velikonoˇcn´ım troparu, ktery´ ´ ” dnes vˇsichni opakujeme. Dˇr´ıve se tato slova vztahovala na kult Osirida, Osiris smrt´ı smrt pˇremohl. . .“. Byl to ” ˚ Vˇsechno bylo pˇredobrazem. Kˇrest’anstv´ı zahrnuje celé mytus o bohu, ktery´ znovu oˇz´ıvá, a tady se zjevil zˇ ivy´ Buh. ´ dˇejiny lidstva. Veˇskeré náboˇzenské hledán´ı je pˇredj´ımalo, proto má c´ırkev právo toto dˇedictv´ı pˇrevz´ıt. Jelikoˇz v evangeliu nen´ı zaznamenán mˇes´ıc Jeˇz´ısˇ ova narozen´ı, rozhodla se c´ırkev pro 25. prosinec jen proto, zˇ e cely´ svˇet v tento den oslavoval zrozen´ı nepˇremoˇzitelného Slunce. Narozen´ı Slunce znamená narozen´ı nového roku a nového svˇetla. Stˇezˇ ´ı bychom nalezli krásnˇejˇs´ı pˇredobraz a symbol pro kˇrest’anskou v´ıru ve zjeven´ı Boˇz´ı na zemi neˇz narozen´ı Slunce. Byl zaveden aˇz ve cˇ tvrtém stolet´ı, kdy vzniká slavnost Vánoc. • 70 jeden historik na zaˇca´ tku tohoto stolet´ı ´ radu, ˚ koncilu˚ a hádek mezi biskupy a knˇezˇ ´ımi. • Nemyslete si, zˇ e dˇejiny kˇrest’anstv´ı jsou dˇejinami jej´ıch uˇ ˚ ym Ne, to je jen povrch, to je jen obal. Skuteˇcné dˇejiny c´ırkve jsou dˇejiny jej´ıch svatych. Tˇech, kteˇr´ı se ruzn ´ ´ ˚ ˚ ych zpusobem snaˇzili uskuteˇcnit v konkrétn´ım zˇ ivotˇe v ruzn ´ dobách a zem´ıch evangeln´ı ideál, ktery´ sv´ıtil svˇetu, sv´ıt´ı i ted’ a bude sv´ıtit vˇzdycky, dokud svˇet trvá. • Kˇrest’anstv´ı • 71 Nejvyraznˇ ejˇs´ım prvkem kˇrest’anské spirituality nen´ı odm´ıtán´ı, ale potvrzen´ı, zahrnut´ı a naplnˇen´ı vˇseho pˇredchá´ zej´ıc´ıho. • 71 ˚ zeme povaˇzovat kˇrest’anstv´ı za pouhy´ kompilát, ktery´ do sebe jednoduˇse posb´ıral vˇsechny (. . .) Rozhodnˇe nemuˇ prvky pˇredchoz´ıch náboˇzenstv´ı. V kˇrest’anstv´ı se projevila ohromuj´ıc´ı s´ıla cˇ ehosi nového, nového ne d´ıky nauce, ale d´ıky pronik-nut´ı nového zˇ ivota do naˇseho zˇ ivota kaˇzdodenn´ıho. • 72 ´ a dalˇs´ı správnˇe Velc´ı uˇcitelé lidstva – autoˇri Upaniˇsa´ d, Lao-c’, Konfucius, Buddha, Muhammad, Sokrates, Platon ´ ım. Pravda totiˇz nen´ı nˇeco, co lze lehce z´ıskat. chápa-li pravdu jako vrchol hory, na niˇz vystupuj´ı s nejvˇetˇs´ım usil´ Skuteˇcnˇe se podobá vysoké hoˇre, na n´ızˇ se sˇ krábeme po jednotlivych ıch, ztˇezˇ ka oddechujeme, ohl´ızˇ ´ıme ´ vystupc´ ´ se obˇcas zpˇet na cestu, kterou jsme uˇz urazili, a c´ıt´ıme, zˇ e nás jeˇstˇe cˇ eká strmé stoupán´ı. • 72 Pravda se skryv´ ´ a lidem, kteˇr´ı ji hledaj´ı bez báznˇe, bez ochoty postupovat dál a pˇrekonávat nebezpeˇc´ı, propasti ˚ a prurvy. • 72 ˇ Clovˇ ek má dvˇe vlasti, dva domovy: jeden domov je naˇse zemˇe a m´ısto, kde se narodil a vyrostl. Druhym ´ do˚ ze spatˇrit a ucho nemuˇ ˚ ze zaslechnout, ale k nˇemuˇz patˇr´ıme svou movem je posvátny´ svˇet ducha, ktery´ oko nemuˇ pˇrirozenost´ı. Jsme dˇeti zemˇe a zárovenˇ hosté na tomto svˇetˇe.


7

• 72 ˇ adny´ zˇ ivy´ tvor kromˇe cˇ lovˇeka nen´ı schopen podstoupit smrtelné riziko pro pravdu, ve jménu nˇecˇ eho, co nelze Z´ uchopit rukou. Tis´ıce muˇcedn´ıku˚ vˇsech dob a národu˚ pˇredstavuj´ı unikátn´ı fenomén v dˇejinách celé sluneˇcn´ı soustavy. • 73 Kaˇzdy´ velky´ myslitel si uvˇedomoval svou nevˇedomost. Sokrates rˇ ekl: V´ım, zˇ e nic nev´ım. Velc´ı svˇetci vˇsech dob a národu˚ se c´ıtili byt ´ hˇr´ısˇ n´ıky mnohem v´ıce neˇz my, protoˇze se nacházeli bl´ızˇ ke svˇetlu a zˇretelnˇeji neˇz my v naˇsem sˇ edivém zˇ ivotˇe vn´ımali kaˇzdou skvrnu na svém zˇ ivotˇe a svˇedom´ı. • 73 Pˇredstavitelé ateistického existencialismu nˇejak pˇrehlédli, zˇ e kdyˇz mluv´ı o absurditˇe svˇeta, tedy o jeho nesmyslnosti, mohou o tom mluvit jen d´ıky tomu, zˇ e cˇ lovˇek v sobˇe nos´ı opaˇcny´ pojem, pojem smysluplnosti. ˚ ze nikdy pochopit, co je to absurdita, nikdy se proti n´ı nepostav´ı: bude se v n´ı c´ıtit Kdo nev´ı, co je to smysl, nemuˇ jako ryba ve vodˇe. To, zˇ e se cˇ lovˇek stav´ı proti nesmyslnosti byt´ı, proti absurditˇe, svˇedˇc´ı o existenci smyslu. • 76 (. . .) Proˇc lidstvo pˇritahuje osoba Jeˇz´ısˇ e Krista jako magnet, aˇckoli pˇriˇsel na svˇet pon´ızˇ eny´ a nemˇel v sobˇe ani ˚ ani poetickou exotiˇcnost vychodn´ tajemnost indickych ı filozofie? ´ mudrcu, ´ Vˇse, co rˇ´ıkal, bylo jednoduché, jasné, i pˇr´ıklady v podobenstv´ıch bral z kaˇzdodenn´ıho zˇ ivota. (. . .) • 76 ˚ zeme vyslovit, nen´ı jméno vˇecˇ né. Buh ˚ je vskutku Bezejmenny´ Lao-c’ mˇel pravdu, kdyˇz rˇ ekl, zˇ e jméno, které muˇ a Nepostiˇzitelny. ´ • 79 Jeˇz´ısˇ zjevuje Boha jako naˇseho nebeského Otce a zárovenˇ tak vytvárˇ´ı bratry a sestry, protoˇze sourozenci mohou byt ´ pouze ti, kdo maj´ı spoleˇcného otce. • 80 (. . .) Mus´ıme se snaˇzit, mus´ıme bojovat proti hˇr´ıchu, mus´ıme usilovat o sebezdokonalen´ı a pˇritom m´ıt neustále ˚ zeme vytáhnout z bryndy. Naˇse práce je pouhou pˇr´ıpravou, a t´ım se kˇrest’anstv´ı na pa-mˇeti, zˇ e se sami nemuˇ ´ ˚ ze dostat k Bohu z vlastn´ı vule. ˚ zásadnˇe liˇs´ı od jogy, která se domn´ıvá, zˇ e se cˇ lovˇek muˇ ˚ zeˇs sám sebe zdokonalit, ale nemuˇ ˚ zeˇs doj´ıt k Bohu, dokud on sám nepˇrijde k tobˇe. Proto je Kˇrest’anstv´ı rˇ´ıká: muˇ milost nad Zákonem. • 80 ˚ druz´ı jsou proti tomu, ale ani Sv. Pavel rˇ´ıká: Lidé se hádaj´ı. Jedni jsou pro zachováván´ı starozákonn´ıch zvyku, ” ˚ zité, duleˇ ˚ zité je pouze nové stvoˇren´ı a v´ıra, která se projevuje láskou.“. To je pravé jedno, ani druhé nen´ı duleˇ kˇrest’anstv´ı, vˇsechno ostatn´ı je historicky´ obal, rám, doplnˇek, to, co je spojeno s kulturou. • 81 Pokud se znovu zeptáme, v cˇ em tkv´ı podstata kˇrest’anstv´ı, mus´ıme odpovˇedˇet: v bohoˇclovˇecˇ enstv´ı, ve spojen´ı omezeného a cˇ asného lidského ducha s nekoneˇcnym ´ Boˇz´ım duchem. Je to posvˇecen´ı tˇela, nebot’ od okamˇziku, kdy Syn cˇ lovˇeka na sebe vzal naˇse radosti a utrpen´ı, naˇsi lásku, naˇsi práci, nen´ı z toho, v cˇ em zˇ il, v cˇ em se radoval jako cˇ lovˇek i jako Bohoˇclovˇek, at’ uˇz je to pˇr´ıroda nebo svˇet, nic zavrˇzeno, pon´ızˇ eno, ale naopak pozvednuto na ˇ je to posvˇeceno. novy´ stupen, • kniha Syn cˇ lovˇeka • 88 ˚ nebyly v pˇr´ımém protikladu k Jeˇz´ısˇ ovu uˇcen´ı; Jeˇz´ısˇ souhlasil s hlavn´ımi cˇ lánky jejich v´ıry. (. . .) Názory [farizeu] Nav´ıc se mravn´ı povˇedom´ı nˇekterych nároky a bl´ızˇ ilo se evangeliu. Staˇc´ı, kdyˇz ´ farizeu˚ vyznaˇcovalo vysokymi ´ ˚ zahrnutych uvedeme alesponˇ nˇekolik vyrok u˚ rab´ınu, ´ ´ do Talmudu: miluj pokoj a vˇsude ho sˇ iˇr; kdo dává tajnˇe almuˇznu, stoj´ı vyˇ ´ s neˇz samotny´ Mojˇz´ısˇ ; lepˇs´ı je krátká zboˇzná modlitba neˇz dlouhá bez horlivosti; s hnˇevem nespˇechej; napodobujte Boˇz´ı vlastnosti: jako je on milosrdny, ´ bud’te milosrdn´ı i vy; pokrytce je tˇreba usvˇedˇcovat, ˇ nte ˚ o farizej´ıch: Ci ˇ a zaprotoˇze urázˇ ej´ı Boˇz´ı jméno. Pˇri cˇ ten´ı tˇechto rˇ a´ dku˚ zaˇc´ınáme rozumˇet Jeˇz´ısˇ ovym ´ slovum chovávejte, co vám rˇ eknou. Evangeln´ı naplnˇen´ı Zákona neruˇsilo stary´ Zákon – podle Jeˇz´ısˇ ovych ´ slov je kaˇzdy´ zákon´ık, ktery´ se stal uˇcedn´ıkem královstv´ı nebeského, jako hospodárˇ , ktery´ vynásˇ´ı ze svého pokladu vˇeci nové i staré. Pˇri rozhovoru s jedn´ım ze zákon´ıku˚ mu Jeˇz´ısˇ rˇ ekl, zˇ e nen´ı daleko od Boˇz´ıho královstv´ı.


8

Jak tedy mohlo za této situace doj´ıt ke konfliktu mezi Jeˇz´ısˇ em a farizeji? Hlavn´ı pˇr´ıcˇ ina tkvˇela v chápán´ı zboˇznosti, které mezi farizeji pˇrevaˇzovalo. Jejich vˇernost Zákonu“ byla nejen ” jejich zˇ ivotn´ı filozofi´ı, ale zárovenˇ i podrobnym ´ plánem celého zˇ ivota, ktery´ byl promyˇsleny´ aˇz do tˇech nejmenˇs´ıch podrobnost´ı. Jeˇz´ısˇ neodm´ıtal a ani nemohl odm´ıtat c´ıl tohoto plánu – posvˇecen´ı kaˇzdé stránky bˇezˇ ného ˇ an´ım Boˇz´ı vule. ˚ Ale ve zpusobu, ˚ zˇ ivota naplnov´ jak dosáhnout posvˇecen´ı, ktery´ zákon´ıci uznávali, se skryvalo ´ ˚ vyslovenym nebezpeˇc´ı, zˇ e náboˇzenstv´ı zkostnat´ı. Nejenˇze se vˇsem pravidlum starˇs´ımi“ pˇrikládala bez roz´ ” liˇsován´ı Boˇz´ı autorita, ale naˇr´ızen´ı pohlcovala veˇskerou pozornost lid´ı a zárovenˇ nˇekdy oklest’ovala základn´ı obsah v´ıry. • 89 Kdyˇz Jeˇz´ısˇ hlásal, zˇ e Bohu je milejˇs´ı milosrdenstv´ı neˇz obˇrady, podkopával v oˇc´ıch farizeu˚ cely´ systém Zákona“. ” • O modlitbˇe • 107 . . . Kdyˇz se cˇ lovˇek modl´ı, pak podle kˇrest’anské tradice nebo asponˇ podle c´ırkevn´ı kˇrest’anské tradice zaˇc´ıná t´ım, zˇ e se pokˇriˇzuje. T´ımto gestem se vlastnˇe spojuje naˇse srdce, násˇ organismus, naˇse tˇelo, pamˇet’ naˇseho tˇela pro soustˇredˇen´ı na modlitbu a dispozici k modlitbˇe. Právˇe proto cˇ lovˇeku, ktery´ se chce pomodlit a má nˇejakou t´ızˇ i ˚ ze i toto gesto k soustˇredˇen´ı a vnitˇrn´ımu vykroˇcen´ı. . . . na duˇsi nebo se nˇecˇ eho boj´ı, napomuˇ ´ Vˇsechno, co souvis´ı s naˇsım zˇ ivotem, se má projevovat navenek. Pomyslete na to, kolik obˇradu˚ je v naˇsem kaˇzdodenn´ım zˇ ivotˇe, dosti chudém na obˇrady. Co nám z nich zbylo? Vojenské salutován´ı je obˇrad, stisknut´ı ruky je obˇrad. Kdyˇz se louˇc´ıte s nˇekym ´ na nádraˇz´ı a máváte mu, je to také obˇrad, znak, symbol. . . . Zachovalo ˇ ˚ Clovˇ se mnoho symbolu. ek jakoˇzto bytost z masa a krve má prostˇe potˇrebu vyjádˇrit vnˇejˇs´ı formou své city. Proto c´ırkev ukládá obˇrady. Zachovával je i Kristus, násˇ Spasitel, aˇc vˇzdy varoval, zˇ e se v nich skryv´ ´ a nebezpeˇc´ı: ˚ pˇr´ıliˇsny´ vyznam to kdyˇz zaˇcneme pˇriˇc´ıtat obˇradum a zapom´ınáme, zˇ e jsou jen formou pro duchovn´ı obsah. ´ • 108 ˚ naˇs´ı duchovn´ı neprozárˇ e-nosti, neosv´ıcenosti, zkostnatˇelosti a proto, zˇ e máme cˇ asto tolik starost´ı (. . .) Kvuli a spˇechu, zˇ e uˇz se nedovedeme usebrat, soustˇredit, nám c´ırkev dává do rukou právˇe slova takovych ´ modliteb, jaké po stalet´ı skládali jej´ı svat´ı. Uˇc´ıme seje nazpamˇet’ a odˇr´ıkáváme je. • 108 (. . .) Modlitba nezaˇc´ıná prosbou, nezaˇc´ıná slovy dej nám to a to“. Nˇekteˇr´ı lidé si mysl´ı, zˇ e modlitba znamená ” ustaviˇcnˇe o nˇeco prosit. Láska nen´ı taková. Kdyby k vám vaˇse miluj´ıc´ı dˇeti pˇricházely jen proto, aby od vás dostaly pen´ıze, pochopili byste, zˇ e nemiluj´ı vás, ale právˇe ty pen´ıze. ˚ Opravdová v´ıra se obrac´ı k Bohu a teprve poté k jeho darum. • O vnitˇrn´ım vykroˇcen´ı • 118 Já jsem dnes ráno vidˇel v televizi chobotnici. Film bohuˇzel za chv´ıli skonˇcil, ale tˇech pár vteˇrin mˇe pˇrivedlo do ˚ ze nás nadchnout jakákoli vˇec. Nesm´ıme ztratit schopnost d´ıvat se svˇezˇ ´ım pohledem na stavu nadˇsen´ı. A muˇ vˇeci, na své bl´ızké, na svˇet kolem nás a mus´ıme se snaˇzit zˇ ´ıt v´ıce zlehka; dokázat, je-li to zapotˇreb´ı, od sebe odsunout, odstrˇcit situace, které nás skliˇcuj´ı a t´ızˇ ´ı, povznést se nad nˇe a byt poutn´ıky. My jsme tady ´ svobodnymi ´ ˚ vubec jen hosté, pˇr´ıchoz´ı. • Veˇrejna´ zpovˇed’ • 132 (. . .) I v naˇsem pˇra´ n´ı byt ´ spravedliv´ı je pycha. ´ • Napromarnˇete tento cˇ as • 137 Jsme v tomto svˇetˇe hosté. Hosté na krátkou, velmi krátkou dobu, pˇriˇsli jsme z tajemstv´ı a do tajemstv´ı odcház´ıme. Ale Pán nám ukazuje, zˇ e násˇ krátky´ pozemsky´ zˇ ivot pro nás má obrovsky´ vyznam, protoˇze je sˇ kolou ´ vˇecˇ nosti. Naˇse duˇse, naˇse osobnost a naˇse svˇedom´ı, vˇse, co je v nás odleskem boˇzského, vˇse tu roste a je vychováváno.


9

• 138 Existuje rˇcen´ı: zab´ıjet cˇ as. Je to hrozivá pravda. Protoˇze cˇ as – to je násˇ zˇ ivot. Pokud ho zab´ıj´ıme a zbyteˇcnˇe j´ım plytv´ ´ ame, zab´ıj´ıme vlastn´ı zˇ ivot. Zkoumejte sami sebe, myslete na to, snaˇzte se, abyste nic nedˇelali zbyteˇcnˇe, naprázdno, planˇe a neplodnˇe. • V´ıra kananejské zˇ eny • 143 ˚ neodpov´ıdá, od nás nˇeco oˇcekává. Oˇcekává, zˇ e uznáme svou ubohost, zˇ e Velmi cˇ asto, kdyˇz se nám zdá, zˇ e Buh ˇ se pˇred n´ım pokoˇr´ıme. Casto od nˇeho nˇeco vyˇzadujeme v pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e je nám povinen to dát, zˇ e je povinen ´ odpovˇedˇet na kaˇzdou naˇsi prosbu, nˇekdy uplnˇ e nesmyslnou. ˇ • Clovˇ ek v biblické axiologii • 155 (. . .) Vˇedecké objevy (. . .) [devatenáctého stolet´ı] byly jistˇe pozoruhodné, jenˇze jednostrannost pˇr´ıstupu k problé˚ ˚ To zpoˇca´ tku tuˇsil jen málokdo. Naopak: mu cˇ lovˇeka v sobˇe nesla zárodky mnoha nebezpeˇcnych dusledk u. ´ rozˇs´ırˇ ilo se m´ınˇen´ı, zˇ e k pokroku lidstva zcela postaˇc´ı vˇeda a sociáln´ı pˇremˇeny, jeˇz lidem zajist´ı nejenom dostatek a sˇ tˇest´ı, ale i rozkvˇet humanity, lidskosti. ˚ Pˇr´ısnˇe vzato, byla to logika dosti sporná. Z toho, zˇ e vesm´ır, zˇ ivot a cˇ lovˇek jsou vysledkem pusoben´ ı slepych ´ ´ ˚ nen´ı snadné vyvodit pˇrikázán´ı cˇ i pravidla altruistické etiky. O tom vˇsak stoupenci v´ıry v pˇr´ımoˇcary´ zˇ ivlu, a vˇsestranny´ pokrok pˇr´ıliˇs nepˇremyˇ ´ sleli. Vysledkem bylo naˇse stolet´ı katastrof s jeho svˇetovymi válkami a nezmˇernym ´ ´ ´ bˇesnˇen´ım krutosti, genocidy a totalitarismu. To, cˇ eho dosáhly pˇr´ırodn´ı vˇedy, se v rukou lid´ı, kteˇr´ı ztratili mravn´ı orientaci, stalo hrozbou pro celou civilizaci i pro samu naˇsi planetu. • 157 (. . .) Obraznˇe symbolické vyprávˇen´ı druhé kapitoly knihy Genesis(. . .)popisuje stvoˇren´ı cˇ lovˇeka z dvoj´ıho principu: z prachu zemˇe“ (afar im haadama) a dechu zˇ ivota“ (niˇsmat hajjim) od Boha. Ve vyprávˇen´ı jde o to, zˇ e ” ” struktura cˇ lovˇeka je dvojjediná. Na jedné stranˇe je cˇ lovˇek souˇca´ st´ı svˇeta pˇr´ırody, na druhé stranˇe je postaven nad ni. Dech zˇ ivota“ nen´ı vzat ze svˇeta, ktery´ Adama obklopuje; je do nˇeho vloˇzen pˇr´ımo Stvoˇritelem. ” • 157 (. . .) Dvojjedinost cˇ lovˇeka neznamená onen radikáln´ı dualismus tˇela a duˇse, ktery´ je charakteristicky´ pro antickou antropologii. Stará hebrejˇstina vlastnˇe ani nemá slovo pro tˇelo“, analogické rˇ eckému sóma; m´ısto nˇeho tu ” najdeme term´ın basar, tˇelo, které ovˇsem znamená psychofyzické kontinuum zˇ ivé bytosti maj´ıc´ı duˇsi (kol basar – ˚ veˇskeré tˇelo – je v Bibli synonymem pro zˇ ivé tvory vubec). Vˇsimnˇeme si, zˇ e v Novém zákonˇe se pojmy zˇ ivot“ ” a duˇse“ cˇ asto uˇz´ıvaj´ı jako ekvivalenty. Psychofyzické kontinuum se v Bibli nepoj´ımá jako hrob“ duˇse (pla” ” tonismus) ani jako d´ılo Satanovo (gnosticismus). Podobnˇe jako vˇsechna pˇr´ıroda je i tˇelo, které má duˇsi, d´ılem boˇzského dobra. • 158 ˚ ˇ Ve druhé kapitole knihy Genesis se nepˇr´ımo zduraz nuje vladaˇrské postaven´ı cˇ lovˇeka, kdyˇz se mluv´ı o tom, ˚ ˚ jak dává jména zv´ırˇ atum. Podle vychodn´ ıho obyˇceje dával pánjména svym Vˇsimnˇeme si vˇsak, zˇ e ´ ´ sluˇzebn´ıkum. ˚ pˇrivedl zv´ırˇ ata k cˇ lovˇeku, aby vidˇel, jak je nazve“ (Gn 2,19). Jinymi právˇe Buh slovy, Adamova moc pramen´ı ´ ” ˚ Stvoˇritelovy. z vule • 159 (. . .) Strom je ve staré emblematice velmi rozˇs´ırˇ eny´ symbol vˇsehom´ıra, svˇeta jako celku. Kdyˇz Bible strom nazyv´ ´ a ec hadaat tov vera, stromem poznán´ı dobra a zla, nemá tolik na zˇreteli mravn´ı kategorie jako sp´ısˇ polárn´ı vlastnosti pˇr´ırody: uˇziteˇcné“ a sˇ kodlivé“, dobré“ a nebezpeˇcné“ – podobnˇe jako jang a jin v cˇ ´ınské metakosmologii. ” ” ” ” Spojen´ı slov tov vera, dobro a zlo, je tedy idiom odpov´ıdaj´ıc´ı vyrazu vˇsechno na svˇetˇe“. ´ ” Lze v tomto pˇr´ıpadˇe interpretovat obraz stromu jako symbol poznán´ı svˇeta, nebo snad dokonce vˇedy? Neukázˇ e ˚ ktery´ obdaˇril cˇ lovˇeka rozumem, mu sám uzavˇrel cestu k uˇz´ıván´ı tohoto daru? se v takovém pˇr´ıpadˇe, zˇ e Buh, Nedorozumˇen´ı se vyˇreˇs´ı, uvˇedom´ıme-li si mnohovyznamnost slova daat, poznán´ı. Souˇcasné myˇslen´ı je zvyklé ´ ˇ ztotoˇznovat poznán´ı s intelektuáln´ı cˇ innost´ı, s racionáln´ım pochopen´ım povahy vˇec´ı. V semitskych ´ jazyc´ıch má ˚ ze oznaˇcovat manˇzelské vztahy vˇsak slovo poznán´ı“ jiny´ odst´ın. Oznaˇcuje ovládán´ı i lásku, moc i umˇen´ı. Muˇ ” i ovládán´ı jisté dovednosti, mistrovstv´ı. Ve svˇedˇe takovéhoto chápán´ı textu lze to, zˇ e cˇ lovˇek vztáhl ruku na plody stromu poznán´ı dobra a zla, vyloˇzit jako jeho snahu ovládat svˇet, vládnout svˇetu.


10

˚ Nebude vˇsak v tom pˇr´ıpadˇe zákaz j´ıst ze stromu v protikladu s vladaˇrskym ´ postaven´ım cˇ lovˇeka, s jeho dustojnost´ı? Jak potom chápat pˇr´ıkaz dany´ prvn´ımu cˇ lovˇeku, ktery´ mˇel chránit a vzdˇelávat“ zahradu Ráje? Taková ” cˇ innost je pˇrece také projevem moci, vlády nad pˇr´ırodou. Odpovˇed’ je, zdá se, zˇrejmá: zakázany´ strom symbolizuje moc autonomn´ı, nezávislou na Stvoˇriteli, moc, kterou se cˇ lovˇek pokouˇs´ı uskuteˇcnit proti nˇemu, jen pro své koˇristnické c´ıle. • 160 Lze rˇ´ıci, zˇ e v Pádu se projevila tendence charakteristická pro psychologii magie. Vˇzdyt’ zmocnit se veˇskerych ´ sil svˇeta a autonomnˇe je rˇ´ıdit je právˇe c´ılem kaˇzdé magie. • 160 Povˇsimnˇeme si, zˇ e v knize Genesis jsou zakladateli civilizace právˇe potomci Kainovi. Aˇckoli civilizaci samu Bible v zásadˇe neodsuzuje, dává na srozumˇenou, zˇ e v n´ı od samého poˇca´ tku kl´ıcˇ ila semena hˇr´ıchu. • 161 Mezi masou tˇech, kteˇr´ı rˇ ekli Bohu ne“, se stále objevuje menˇsina, která mu rˇ´ıká ano“. Na tom je postaveno ” ” jedno ze stˇezˇ ejn´ıch témat Bible, téma Smlouvy (Zákona). Toto téma je jádrem biblické soteriologie, neobyˇcejnˇe ˚ zité pro pochopen´ı antropologické axiologie P´ısma. Buh ˚ muˇ ˚ ze cˇ lovˇeka spasit od zla a hˇr´ıchu pouze s jeho duleˇ ´ cast´ı, je-li zde v´ıra, duvˇ ˚ era ke Stvoˇriteli. vlastn´ı uˇ • 162 Ten, ktery´ jest, je v biblickém uˇcen´ı stejnˇe nepostiˇzitelny´ a bytostnˇe odliˇsny´ ode vˇsech tvoru˚ jako absolutno rˇ ecko-indické metafyziky, souˇcasnˇe je vˇsak konkrétn´ı a osobn´ı. V této souvislosti bud´ı pozornost teologicky´ paradox P´ısma: Ten, ktery´ je nade vˇs´ım stvoˇrenym, Ten, jehoˇz je dokonce zakázáno zobrazovat, nabyv´ ´ ´ a v Bibli ˚ a to i v nejpozdnˇejˇs´ıch vrstvách P´ısma. Z jakého duvodu ˚ cˇ asto antropomorfn´ıch rysu, sestavovatelé kánonu, ˚ nemá uˇsi, oˇci, ruce, ponechali cˇ etné antropomorfn´ı pasázˇ e bez redakce? Zˇrejmˇe kteˇr´ı dobˇre vˇedˇeli, zˇ e Buh ˚ chtˇeli v tomto pˇr´ıpadˇe mal´ırˇ sky“ zduraznit osobn´ı charakter transcendentn´ıho boˇzstv´ı. Je-li tomu tak, potom ” osobn´ı princip v cˇ lovˇeku – obrazu Toho, ktery´ jest, dostává ontologicky´ základ a nejvyˇssˇ´ı hodnotu. V praxi to dosvˇedˇcuje osobn´ı charakter tvorby a lásky, myˇslen´ı a voln´ıho rozhodován´ı cˇ lovˇeka. • 164 (. . .) Biblická antropologická axiologie cˇ lovˇeka neidealizuje v jeho empirickém stavu pádu ani ho neponiˇzuje. I ve Starém, i v Novém zákonˇe se najde dosti tvrdych ´ slov, jeˇz odhaluj´ı temné stránky lidské bytosti. Najdeme tam ´ ˚ zeme rˇ´ıci, zˇ e kdyˇz vˇsak také apoteozu cˇ lovˇeka. Budeme-li parafrázovat známá slova Alberta Schweitzera, muˇ ´ e k cˇ lovˇeku“, pˇresnˇeji k tomu ideálu, ktery´ Bible smˇeruje naˇse myˇslen´ı k ideálu lidskosti, uˇc´ı nás hluboké uctˇ ” spoˇc´ıvá v podobnosti cˇ lovˇeka Bohu. Na to se orientoval rany´ kˇrest’ansky´ humanismus. Oproti tomu sekulárn´ı ´ humanismus nejprve cˇ lovˇeka nesm´ırnˇe vysoko vyzdvihl, a pak ho srazil dolu˚ na urove nˇ mysl´ıc´ıho zˇ ivoˇcicha, bytosti ovládané elementárn´ımi tuˇzbami a hrubymi vásˇ nˇemi, jak se nám jev´ı jiˇz v antropologii Machiavelliho ´ a Hobbese. Padly´ cˇ lovˇek byl vyhlásˇ en za normu. K cˇ emu to vedlo, jsme poznali my, lidé dvacátého stolet´ı, z vlastn´ı hoˇrké zkuˇsenosti. ˇ Clovˇ ek ztratil sám sebe. A nen´ı snad jiˇz naˇcase, abychom zaˇcali znovu hledat ztracené duchovn´ı hodnoty – dokud nen´ı pozdˇe? ´ kˇrest’anem interview s protestantskym • Byt ´ pastorem Markem Makarovem (Grosmanem) • 174 Nelze matematicky dokázat krásu Deváté symfonie anebo nˇejakého velkolepého obrazu, rˇ eknˇeme Trojice od Rubleva. Tu je tˇreba nejprve uvidˇet, vnitˇrnˇe se s n´ı setkat. Proto je zapotˇreb´ı Krista hledat a pokusit se o vnitˇrn´ı ˚ ˚ ze byt setkán´ı s n´ım. Pokud k tomu nedojde, pak zˇ a´ dny´ systém dukaz u˚ nemuˇ ´ pˇresvˇedˇcivy, ´ bude to jenom, abych tak rˇ ekl, schéma, mrtvé schéma. • 175 ˚ ze existovat. (. . .) Masové uct´ıván´ı model lidmi, kterym ´ vzali Boha, dokazuje, zˇ e cˇ lovˇek bez Boha nemuˇ • 175 Vid´ıme-li dnes rozpad hospodárˇ stv´ı v naˇs´ı zemi, nen´ı to následek nˇejaké zˇ iveln´ı pohromy, nybrˇ toho, ´ z vysledek ´ zˇ e mysl´ıc´ı, rˇ´ıd´ıc´ı orgán nebyl na patˇriˇcné vyˇ ´ si, zˇ e vedl cely´ systém jinam, neˇz mˇel. Ale co mysl´ıte – nen´ı snad svˇet nebo vesm´ır sloˇzitˇejˇs´ı systém neˇz Sovˇetsky´ svaz? Jestliˇze se svˇet nadále rozv´ıj´ı a existuje, znamená to, zˇ e jeho mysl´ıc´ı princip pracuje evidentnˇe efektivnˇeji neˇz naˇse veden´ı.


11

• 176 (. . .) Mám velice rád slova nˇemeckého básn´ıka, romantika a mystika Novalise, zˇ e cˇ lovˇek je mesiásˇ em pˇr´ırody. ˇ ˚ zeme vˇerˇ it Bibli, zˇ e byl povolán, aby uskuteˇcnil zvlásˇ tn´ı ek vskutku zauj´ımá v pˇr´ırodˇe zvlásˇ tn´ı m´ısto. Muˇ Clovˇ duchovn´ı pˇremˇenu pˇr´ırody. (. . .) • 176 (. . .) Dostal-li cˇ lovˇek od Boha svobodu, pak musel dostat i moˇznost postavit se proti Bohu, j´ıt jinou cestou. Kdyby byl cˇ lovˇek zbaven svobody zvolit si cestu, jeho svoboda by se podobala nˇekdejˇs´ım sovˇetskym ´ volbám, ˚ dal cˇ lovˇeku svobodu a rˇ ekl: tady kdy cˇ lovˇeku pˇredloˇzili jednoho kandidáta a rˇ´ıkali tomu volby“. Kdyby Buh ” ˇ ˚ zeˇs (automaticky) dostat, nebyla by to svoboda. Clovˇ másˇ jednu cestu a najinou se nemuˇ ek by se podobal androidu, robotu, ktery´ je pˇresnˇe naprogramovany. ´ V tom pˇr´ıpadˇe by cˇ lovˇek nebyl obrazem a podobou Stvoˇritele; byl by hraˇckou Stvoˇritele. • Z rozhovoru s Pilar Bonetovou, redaktorkou sˇ panˇelského den´ıku El Pa´ıs • 177 Bolˇsevicky´ systém byl vymyˇslen jako systém absolutn´ı autoritativn´ı moci. Ale absolutn´ı autoritativnost je moˇzná ´ jenom tam, kde neexistuje zˇ a´ dná jiná autorita. Proto tu byl od samého poˇca´ tku umysl zniˇcit ty instituce, které reprezentovaly autority jiné, duchovn´ı. Proto byl reˇzim uˇz od zaˇca´ tku protináboˇzensky, ´ militantnˇe protinábozˇ ensky, ´ a v tom se zásadnˇe nemˇenil po celych ´ sedmdesát let. • 179 Komunismus pochopitelnˇe nemˇel v lásce nic národn´ıho, protoˇze se snaˇzil o nivelizaci. Nepotˇreboval národy, ale obˇcany. Komunisté postupovali stejnˇe jako vládcové staré Asyrie. Kdyˇz dobyli nˇejakou zemi, poraˇzené odtud ´ pˇres´ıdlili a na jejich m´ısto pˇrivezli obyvatele z jinych ´ pokoˇrenych ´ oblast´ı. Proˇc se to dˇelá? Aby lidé ztratili svou národn´ı tvárˇ . Aby neexistovalo ohnisko odporu. Aby byli vˇsichni jenom poddanymi c´ısaˇre. Jakoˇzto reakce na to, jakoˇzto sebeobrana nˇejakého kulturn´ıho celku je nacionalismus zcela ´ ´ pochopitelny, e normáln´ı stav, je to reakˇcn´ı, ale pˇresto je ta reakˇcnost zákonitá. ´ zákonity. ´ Nen´ı to uplnˇ • Na pˇrelomu Interview s Irinou Bystrovovou • 184 Nekonformn´ı myˇslen´ı je podle mne obrana, kterou osobnost háj´ı své právo chápat skuteˇcnost po svém. Nepoddávat se skupinovym ´ pˇredstavám. Nepˇrij´ımat slepˇe, nekriticky projevy tzv. kolektivn´ıho myˇslen´ı, které sahá aˇz do prvobytnˇe pospolného systému. Kdyˇz o nich osobnost pochybuje, projevuje svou pˇrirozenou samostatnost, svou svobodu. Jestliˇze osobnosti takové vlastn´ı hodnocen´ı chyb´ı, pak zaˇcne platit zákon smeˇcky, kdy se cˇ lovˇek stává cˇ a´ steˇckou davu, s n´ımˇz se dá snadno lehko manipulovat. • Interview pro pr´ıpad zatˇcen´ı • 196 Kˇrest’an v dneˇsn´ım svˇetˇe – v tˇech slovech je vyjádˇren cely´ program. Mus´ıme byt ´ lidmi dneˇska v pozitivn´ım slova ˚ smyslu a netrpˇet nostalgi´ı po minulosti, pˇritom ale duchem, názory a zˇ ivotem zustat opravdovymi kˇrest’any. ´ • Odpovˇedi na dotazy posluchaˇcu˚ • 202 ˇ Clovˇ ek zavˇreny´ na samotce nemá nic, cˇ asto ani svˇetlo. Pokud mˇel nˇeco v hlavˇe a v srdci, moˇzná nˇejak pˇreˇzije. Jestliˇze vˇsak zˇ il jenom vnˇejˇs´ım svˇetem, pak se takovy´ cˇ lovˇek na samotce zblázn´ı, protoˇze má v duˇsi prázdnotu. • 202 Nechápejme peklo jako trest za zloˇciny, nˇeco jako doˇzivotn´ı vˇezen´ı. Je to nˇeco jiného, je to odraz naˇs´ı vlastn´ı temnoty. • 204 ˚ ˚ ˚ (. . .) Jsem zásadn´ım odpurcem trestu smrti, a sice z nˇekolika duvod u. ˚ ˚ ze doj´ıt Ryze vnˇejˇs´ı duvod je ten, zˇ e jakykoli právn´ı systém jakékoli zemˇe, státu a národa nen´ı neomylny. ´ ´ Muˇ ˇ ˚ ze k chybˇe. Ta chyba je vˇsak nevratná. Clovˇ ek odsouzeny´ do vˇezen´ı, byt’ tˇreba na doˇzivot´ı a na samotku, muˇ znovu vyj´ıt na svˇetlo Boˇz´ı, ukázˇ e-li se, zˇ e se stala chyba. Trest smrti tuto moˇznost vyluˇcuje.


12

Za druhé: Jsem hluboce pˇresvˇedˇcen o tom, zˇ e i ten nejhorˇs´ı zloˇcinec je schopen uˇcinit pokán´ı. Mysl´ım, zˇ e trest ˇ ˚ ze dospˇet k hlubokému vnitˇrn´ımu otˇresu, ktery´ smrti ho tohoto práva, této moˇznosti pokán´ı zbavuje. Clovˇ ek muˇ mu odhal´ı jeho zloˇcin. Proto se mi právnˇe podloˇzená vraˇzda zdá neopodstatnˇená. A koneˇcnˇe za tˇret´ı: Dˇejiny i naˇse souˇcasnost nám ukazuj´ı, zˇ e trest smrti nesniˇzuje poˇcet zloˇcinu˚ a nen´ı fak´ ˚ torem, ktery´ by potlaˇcoval zloˇcinnost. O tom svˇedˇc´ı udaje vˇsech odborn´ıku˚ v této oblasti. Zloˇcinec vubec nebere ´ v uvahu trestn´ı zákon´ık. • 204 Pokud jde o vyrok nesud’te a nebudete souzeni“, mˇel tady Kristus na mysli vnitˇrn´ı, osobn´ı a duchovn´ı odpuˇstˇe´ ” n´ı. Jeho etikou je pˇredevˇs´ım osobnostn´ı etika, duchovn´ı etika. Spoleˇcnost se vˇsak neˇr´ıd´ı podle kˇrest’anské etiky, ´ ı podobá se organismu, ktery´ se mus´ı bránit. Jestliˇze mi nˇekdo zabije matku, mohu vyvinout maximáln´ı usil´ a odpustit mu, ale spoleˇcnost, soud, soudnictv´ı na to nemá právo. Mus´ı se drˇzet zákona. Nebude-li ve spoleˇcnosti platit zákon, zavládne chaos. Soud v právn´ım chápán´ı nen´ı odsuzován´ı, o nˇemˇz je rˇ eˇc v evangeliu. Je to nˇeco zcela jiného. • 207 ˇ ˚ zové bryle. Clovˇ ek se nemá d´ıvat na svˇet skrz ruˇ ´ Má chápat tragickou stránku zˇ ivota a d´ıvat se na jeho tragiku otevˇrenyma oˇcima, ale zárovenˇ stát nad t´ım. ´ • 209 (. . .)[Lomonosov] byl hluboce náboˇzensky zaloˇzenym ´ cˇ lovˇekem a zárovenˇ jedn´ım ze zakladatelu˚ ruské vˇedy. ˇ ıkal, zˇ e vˇedec nemuˇ ˚ ze na vˇedeckou otázku odpov´ıdat: Tak to stvoˇril Buh.“, ˚ R´ nebot’ je i tak zˇrejmé, co stvoˇril. ” ˚ stvoˇril. Kdyby Buh ˚ odhalil lidstvu vˇsechny detaily Pˇresto má cˇ lovˇek (na to má pˇrece hlavu) poznávat, jak to Buh vesm´ıru, naˇc by pak byl cˇ lovˇeku rozum? Jenom k tomu, aby nezabloudil ve mˇestˇe? To by byl skuteˇcnˇe de˚ seˇsle moralizuj´ıc´ı dar. Opravdu demoralizuj´ıc´ı! Museli bychom zavˇr´ıt vˇsechny vysoké sˇ koly a cˇ ekat, aˇz Pánbuh ˇ ˚ vˇedomosti. Clovˇ lenochum eku byl dán rozum proto, aby se aktivnˇe pod´ılel na poznáván´ı svˇeta, na poznáván´ı sebe sama. Kˇrest’anské uˇcen´ı nebo jakékoliv jiné náboˇzenstv´ı tedy nemá brzdit rozvoj vˇedy, naopak ho má podporovat. • 211 (. . .) Poznán´ı dobra a zla“ znamená v biblické symbolice nikoli intelektuáln´ı poznán´ı, nybrˇ ´ z ovládán´ı, jelikoˇz ” sloveso daat znamená bl´ızky´ kontakt a uˇz´ıvá se jej tehdy, hovoˇr´ı-li se o ovládnut´ı nˇejaké dovednosti, o manˇzelskych vztaz´ıch a podobnych vˇecech. A term´ın dobro a zlo“ je idiom a s mravn´ımi kategoriemi nemá nic ´ ´ ” ˚ stává uˇ ´ castn´ıkem v plynut´ı spoleˇcného. Tento idiom oznaˇcuje byt´ı jako takové, svˇet jako takovy. ´ Kdyˇz se Buh ˚ Tvá.“. lidského rodu, vyhledá si lidi, kteˇr´ı se vzdávaj´ı moci a kteˇr´ı rˇ´ıkaj´ı: Bud’ vule ” • 212 Vˇsichni, dˇeti, vnuci, pˇr´ıbuzn´ı, cely´ lidsky´ rod je jedna velká rodina. Spojuje nás veliká solidarita. Pˇredává se vˇsechno dobré, svaté, posvátné, vˇsechno krásné! Mus´ıme vˇsak m´ıt na pamˇeti i to, zˇ e se pˇredává i vˇsechno sˇ patné. Bude-li cˇ lovˇek niˇcit své tˇelo drogami a narod´ı-li se mu postiˇzené d´ıtˇe, pak se to d´ıtˇe samozˇrejmˇe niˇc´ım neprovinilo, je tu vˇsak spoleˇcny´ mravn´ı rˇ a´ d a zákon, protoˇze jsme vˇsichni navzájem tˇesnˇe spojeni. Jsme jedn´ım ˚ spoleˇcnym odpovˇed´ systémem, a trp´ı-li jeden orgán, odrázˇ ´ı se to na celém organismu. Mus´ım znovu zduraznit ˚ odpovˇednost celych ˚ odpovˇednost nás vˇsech! Jak rˇ´ıkal Dostonost matek a otcu, ´ skupin, odpovˇednost uˇcitelu, jevskij: Vˇsichni jsou za sebe navzájem zodpovˇedn´ı.“. ” • 213 Vˇsichni jsme spojeni, do hloubky provázáni, a proto máme odpovˇednost. Kdyˇz je cˇ lovˇek napˇr´ıklad alkoholik, ˚ a v dusledku toho se mu narod´ı postiˇzené d´ıtˇe, je to d´ıtˇe nevinné. Avˇsak vˇsichni jsme pˇrece navzájem spojeni! ˚ stanovil, zˇ e vˇsichni jsme odpovˇedni jeden za druhého. Naˇse zlo se muˇ ˚ ze pˇrenést na jiné. Tak je to zaˇr´ızeno Buh a nen´ı to pouhá náhoda, protoˇze se pˇrenásˇ´ı i dobro. Solidarita mezi lidmi, mezilidsky´ svazek, to je veliky´ dar. ˚ zeme si navzájem pˇredávat tlukot svého srdce, své myˇslenky, své city, muˇ ˚ zeme se podˇelit o vˇse, co máme. Muˇ ˚ své tˇelesné i povahové rysy, pˇredávaj´ı i urˇcité ideje. Pˇredává se dobro, ale Lidé pˇredávaj´ı svym ´ potomkum ˇ bohuˇzel i zlo. Jestliˇze funguj´ı tyto zákony, pak funguje i zlo. Casto zasáhne naslepo, zdaleka nemus´ı postihnout ˚ svého puvodce. Takˇze cˇ lovˇek, ktery´ si uvˇedomuje existenci tohoto zákona, se vˇzdy bude snaˇzit jednat zodpovˇednˇe. Pokud jde o utrpen´ı nevinnych, ti se skuteˇcnˇe niˇc´ım neprovinili. To je téma jedné z biblickych ´ ´ knih, ´ Tam se prav´ı, zˇ e lidé se mylnˇe domn´ıvaj´ı, zˇ e pokud onemocn´ı, je to trest Boˇz´ı. To zdaleka nemus´ı knihy Job. ˚ ze to byt ˚ Je to tajemstv´ı. vˇzdy platit. Muˇ naprosto neˇcekanych ´ i zkouˇska, vysledek ´ ´ faktoru. • 214


13

˚ Kdyˇz Kristus hovoˇr´ı o tom, zˇ e se nemáme protivit zlu, je to pˇrece nam´ırˇ eno proti mstivosti, proti pˇra´ n´ı zpusobit vin´ıkovi stejné utrpen´ı. Nikdy vˇsak neodm´ıtal boj se zlem, vˇzdyt’ sám vyhánˇel kupˇc´ıky z chrámu. Velmi nesmlouvavˇe usvˇedˇcoval zákon´ıky a farizeje. Jeho zápas byl velmi tvrdy´ a zan´ıceny. ´ C´ırkev nikdy netvrdila, zˇ e ´ v pˇr´ıpadˇe nepˇra´ telského utoku máme padnout na zem a cˇ ekat, aˇz budou rozdupány naˇse zˇ eny a dˇeti. • 214 Co znamená milovat nepˇra´ tele“? Tohle je odpovˇed’: nemyslete si, pˇra´ telé, zˇ e evangelium obsahuje takovou ” ˚ hloupost, zˇ e se cˇ lovˇek k nˇejakému vyvrheli, ktery´ mu pusob´ ı utrpen´ı, má chovat stejnˇe jako ke svému d´ıtˇeti, ke své zˇ enˇe nebo ke svému muˇzi. Nic takového! Takovy´ nesmysl v evangeliu nen´ı. Milovat své nepˇra´ tele znamená pˇristupovat laskavˇe i ke svému protivn´ıku, pˇra´ t mu vˇse dobré, pˇra´ t mu, aby se kál, aby se vzpamatoval. • 216 ˚ ehu evoluce hrála [xenofobie, neboli strach z ciz´ıho] pozitivn´ı roli, protoˇze ciz´ı, neznámé bylo nezˇr´ıd(. . .) V prubˇ ˚ ka nebezpeˇcné, a proto vyhybal-li se pˇredchudce cˇ lovˇeka nˇecˇ emu neznámému, pravdˇepodobnˇe jednal správnˇe. ´ Avˇsak spolu s duchovn´ım rozvojem se mˇen´ı i pojem ciz´ıho, ciz´ı se naopak stává zaj´ımavym. Bylo by to nepˇred´ stavitelnˇe straˇsné a smutné, kdyby cely´ svˇet zaˇcal najednou mluvit jedn´ım jazykem, kdyby se celá kultura ´ ım. Lze stala jednotvárnou, kdybychom ztratili bohatstv´ı Vychodu nebo Západu, kdyby se svˇet stal monotonn´ ´ ˚ si vubec pˇredstavit, zˇ e bychom pohˇrbili vytˇr´ıbenost francouzˇstiny, tvrdost nˇemˇciny, kolik by ztratila kultura, ˇ ˇ ıma, Asyrie? kdyby pˇriˇsla tˇreba o rozmanitost starého Egypta, starého Recka, R´ Pestrobarevnost lidstva je pˇre´ krásná. A tam, kde je lidstvo na vyˇ ´ si, tam xenofobii pˇrekonává. To je symptomem vysokého stupnˇe duchovn´ıho rozvoje. • 216 ˇ Sovinismus se diametrálnˇe odliˇsuje od vlastenectv´ı, od lásky k vlasti, protoˇze milovat svou matku, bratry, otce ˚ dum ˚ a svou ulici je normáln´ı a pro cˇ lovˇeka pˇrirozené. Proto pˇrece vubec ˚ a koneˇcnˇe i svuj nen´ı nutné nenávidˇet ciz´ı matku, ciz´ıho otce a ciz´ı bratry. • 217 ˇ ım v´ıc toho do sebe cˇ lovˇek pojme, t´ım je bohatˇs´ı. Kaˇzdá vyluˇ C´ ´ cnost ochuzuje. Pohled’te na Puˇskina. Byl to ˇ velky´ národn´ı básn´ık, ale byl otevˇren celému svˇetu. Psal o cˇ emkoli, o stˇredovˇekych elech, o Angliˇcanech, ´ Spanˇ o Nˇemc´ıch, o Faustovi, o Skoupém ryt´ırˇ i, o Donu Juanovi, aniˇz by pˇrestal byt ´ velikym ´ ruskym ´ básn´ıkem. ´ zen´ı, ale naopak sˇ´ırˇ i, ale sˇ´ırˇ i, která má svuj ˚ kolorit, své zvlásˇ tnosti, svou melodii. Národn´ı totiˇz neznamená zuˇ Jednotlivé melodie si nesm´ıme plést, jen at’ znˇej´ı v cˇ isté podobˇe, vˇzdyt’ kaˇzdá má své m´ısto. A vˇsechny si pochoˇ ı, protoˇze neexistuj´ı izolované kultury, vˇsechny jsou pitelnˇe vzájemnˇe odpov´ıdaj´ı, vˇsechny se navzájem ovlivnuj´ navzájem propojené. . . . • 220 ˚ a tvrzen´ı, zˇ e na jedné stranˇe se cˇ lovˇek nedokázˇ e zdokonalovat, protoˇze vˇse závis´ı na [Jak lze skloubit protichudn´ ˚ ale na stranˇe druhé se má svému osudu a udˇ ´ elu postavit?] poˇzehnán´ı shury, (. . .) V tom spoˇc´ıvá tajemstv´ı kˇrest’anského zˇ ivota. Máme jednat tak, jako kdyby Prozˇretelnost pouze pˇrihl´ızˇ ela, ˚ zeme udˇelat nic a koneˇcny´ vysledek a zárovenˇ si mus´ıme uvˇedomovat, zˇ e bez n´ı nemuˇ bude urˇcovat ona. ´ • 222 Dostojevskij se nám (. . .) otev´ırá svym ´ vásˇ nivym ´ protestem, svym ´ hledán´ım nebe, svym ´ neuvˇerˇ itelnym, ´ chorobnym ´ zájmem o vˇsechny zvrácenosti, jimiˇz trp´ı duˇse. Má pravdu, v takovych ´ patologickych ´ jevech jsou doopravdy ukryty základn´ı mechanismy duˇsevn´ıho zˇ ivota. Kdyby se ovˇsem jednalo jenom o sˇ´ılence, nikoho kromˇe lékaˇru˚ by to nezaj´ımalo. Dostojevského vˇsak cˇ te cely´ svˇet, protoˇze jeho postavy, obludnˇe hypertrofované na stránkách jeho knih, zˇ ij´ı v nás. A obˇcas se cˇ lovˇek zdˇesˇ enˇe poznává v nˇejakém maniakovi, kterého Dostojevskij popisuje. Je to samozˇrejmˇe groteska, literárn´ı obraz, ale o to právˇe jde. . . . • 228 (. . .) Nenávist, i kdyˇz je maskovaná jako kˇrest’anstv´ı, je stejnˇe protikˇrest’anská. • 229 Vˇsichni si pamatujete, jak Tolstoj popisoval balet: vyb´ıhaj´ı nestydatˇe obleˇcené zˇ eny, zvedaj´ı nohy, jedna, druhá, tˇret´ı, zkrátka je to ohavná pod´ıvaná. Ale kdyˇz se takhle budeme d´ıvat na balet, ztrat´ıme vˇse. • 231 ˚ velmi specificky´ jazyk, na ktery´ si cˇ lovˇek mus´ı zvyknout. Nen´ı v n´ı nic náhodného, nikdy neˇr´ıká Bible má svuj ˚ nˇeco jen tak. Kdyˇz se d´ıváte na ikony, také si mus´ıte zvyknout na zvlásˇ tn´ı zpusob, jakym ´ se vyjadˇruj´ı mal´ırˇ i ikon.


14

ˇ ısla v Bibli maj´ı symbolicky´ vyznam. Struktura chrámu je také takovy´ zvlásˇ tn´ı systém. Tak je to i s Bibl´ı. C´ Najdete ´ ˇ rka“ vˇzdycky znaˇc´ı vesm´ır. Mluv´ı-li se tam neustálé opakován´ı cˇ ´ısla cˇ tyˇricet, dvanáct, tˇri, deset a tak dál. Ctyˇ ” o cˇ tyˇrech roz´ıch“, znamená to, zˇ e dany´ jev má celosvˇetovy´ vyznam. Kdyˇz se mluv´ı o cˇ ´ıslu sedm, znamená to ´ ” ˚ dokonalost, plnost. Jestliˇze se stvoˇren´ı svˇeta uskuteˇcnilo za sedm dn´ı“, vubec to neznamená, zˇ e to bylo naˇsich ” ˚ ˚ zité bylo ukázat, zˇ e sˇ lo sedm dn´ı, a biblického autora vubec nezaj´ımá, jak dlouho to konkrétnˇe trvalo. Duleˇ ˚ o plnost tvoˇren´ı. Je tˇreba také zduraznit, zˇ e P´ısmo svaté je vˇerouˇcná literatura. Je to Boˇz´ı osv´ıcen´ı, Boˇz´ı slovo, ´ ´ nen´ı to uˇcebnice geologie cˇ i pˇr´ırodopisu. Bible si takovou ulohu nikdy nenárokovala. Tuto ulohu plnili rˇ eˇct´ı uˇcenci a filozofové té doby, kdyˇz budovali své vˇedecké kosmogonie. V P´ısmu nic takového nenacház´ıme, je to jen vyklad uˇcen´ı, a kdyˇz cˇ tete prvn´ı stránky Bible, dejte pozor, abyste je nechápali doslova, jako zobrazen´ı reality. ´ Zamyslete se nad t´ım, co chtˇel autor vyjádˇrit. Ty rˇ a´ dky jsou pˇrece napsány pomoc´ı velice jemnych ´ poetickych ´ ˚ Badatelé a vykladaˇci Bible odhalili velice sloˇzitou strukturu refrénu, ˚ opakován´ı, vytvárˇ ej´ıc´ı krajkov´ı obratu. literárn´ı vyzdoby. Je tomu tak proto, abychom nepovaˇzovali Bibli za historické vˇedecké d´ılo. Je to posvátná ´ ˚ ze pochopit cˇ lovˇek v kaˇzdé zemi a v kaˇzdé dobˇe, a dokonce poezie, jeˇz hlásá Pravdu jazykem poezie, ktery´ muˇ v kaˇzdém vˇeku, a proto je univerzáln´ı. Nehledejte v Bibli to, co tam nen´ı, co tam ani nemá byt. ´ Byl nám dán rozum, abychom poznávali svˇet, jeho dˇejiny, jeho minulost, nen´ı tˇreba se pokouˇset vyˇc´ıst to z Bible. ˚ ze byt Zárovenˇ vˇsak pro nás vˇeda nemuˇ ´ zdrojem morálky, inspirace; zabyv´ ´ a se jen svou vlastn´ı oblast´ı a tyto dvˇe oblasti – vˇedecká a duchovn´ı – jdou vedle sebe, a pokud si vzájemnˇe nepˇrekázˇ ej´ı, je mezi nimi soulad. • 234 Pˇrehánˇen´ı cˇ ehokoliv je vˇzdycky ohavné. Je to jako s d´ıtˇetem: má-li dvˇe, tˇri hraˇcky, bude si s nimi hrát, ale kdyˇz ho zaval´ıte hromadou hraˇcek, je konec, bude po nich sˇ lapat, uˇz jsou mu lhostejné. • 235 ˚ zeme smˇele oznaˇcit za . . . neuspˇ ´ esˇ ny. (. . .) Samotného Krista a jeho zˇ ivot muˇ ´ Nemˇel zˇ a´ dného vlivného pˇr´ımluvce, zˇ a´ dné uˇcitelské autority. Nakonec byl poniˇzován a popraven. . . . A tady právˇe v´ıtˇez´ı Boˇz´ı s´ıla! V´ıtˇez´ı tam, kde je lidská s´ıla bezmocná. • 235 Vˇsechno, co chápeme pˇr´ıliˇs doslova, nás pˇrivede do neˇstˇest´ı. Je tˇreba pochopit smysl toho, co Kristus rˇ´ıkal. Velmi cˇ asto uˇz´ıval expresivn´ıho, metaforicky bohatého jazyka. Mˇel na mysli, zˇ e cˇ lovˇek nemá dávat prostor mstivosti, ˚ neznamená, zˇ e nás snad vyzyval k nˇejakym mstivym ´ ´ kompro´ myˇslenkám, zˇ e má v´ıtˇezit dobrem. To vˇsak vubec ˚ se zlem. misum • 236 ˇ Bolˇsevici si pro ovládán´ı lid´ı vybrali doktr´ınu, která umoˇznovala velmi dobˇre s nimi manipulovat, ale byla naprosto impotentn´ı v oblasti ekonomické. Aby se tato trapná skuteˇcnost dala zamaskovat, bylo potˇreba neustále vraˇzdit lidi. K tomu vˇsak bylo tˇreba hlásat materialismus a ateismus, nebot’ nen´ı-li zˇ a´ dná skuteˇcná pravda, nen´ı˚ a svˇedom´ı, pak jsou lidé jenom dobytek, ktery´ je moˇzno vyb´ıjet jako král´ıky. O to li dobro, spravedlnost, Buh ´ jde. Uˇz od poˇca´ tku bylo jasné, zˇ e systém, ktery´ Marx pˇred sto lety vymyslel v závˇetˇr´ı a ustran´ ı své pracovny, ˚ ze pˇrinést nic pozitivn´ıho, nybrˇ ˚ ze pouze boˇrit. V tom tkv´ı pˇr´ıcˇ ina naprosto neodpov´ıdá skuteˇcnosti a nemuˇ ´ z muˇ a tady je tˇreba hledat zárodky genocidy. C´ılem bylo, aby se lidé báli, aby si nestihli domyslet, zˇ e král je nahy! ´ To je celé. • 237 Jeden biblista rˇ´ıkal: Kdybyste pˇriˇsli do Nazareta v dobˇe Jeˇz´ısˇ ova dosp´ıván´ı, vidˇeli byste, zˇ e ta malá tichá vesnice burácela od rána do veˇcera uˇz jenom proto, zˇ e zˇ a´ dná zˇ ena nechodila kupovat mouku do obchodu, ale mlela sˇ iji sama a v kaˇzdém domˇe rachotily zˇ ernovy. Ozyvala se zv´ırˇ ata, beˇcely ovce, takˇze i starovˇek byl hluˇcny´ zase svym ´ ´ ˚ zpusobem. Právˇe proto na poˇca´ tku kˇrest’anskych ´ dˇejin ve tˇret´ım a cˇ tvrtém stolet´ı vznikla tradice poustevnictv´ı, ´ celem bylo duchovn´ı usebrán´ı. Byla to tradice pohanská, ale kˇrest’ané si ji uspˇ ´ esˇ nˇe pˇrisvojili a pˇrizpusobili. ˚ jehoˇz uˇ ˇ v Indii a Egyptˇe, je to tradice mniˇsstv´ı. Zila • 239 ˚ ˚ ˚ nejsou to (. . .) Jak rˇ´ıkal Nikolaj Berd’ajev ve svém cˇ lánku O dustojnosti kˇrest’anstv´ı a nedustojnosti kˇrest’anu, lidské kvality, které stav´ı kˇrest’anskou c´ırkev do cˇ ela duchovn´ıho hnut´ı lidstva, ale onen impuls Boˇz´ıho ducha, ktery´ do n´ı vstoupil na samém poˇca´ tku. O Letnic´ıch, v den Ducha svatého, se vydali dobyt ´ svˇeta lidé, kteˇr´ı nemˇeli zˇ a´ dné zvlásˇ tn´ı kvality, lidé, kteˇr´ı nemˇeli ani zvlásˇ tn´ı vzdˇelán´ı, ani podporu vlády, nemˇeli nic. Jejich hybatelem byl jen Boˇz´ı Duch.


15

• 241 ˚ ymi Stvoˇritel, ktery´ chce sjednotit vˇsechny lidi, nás obdaˇril ruzn formami lásky. V rˇ eˇctinˇe existuje pro lásku ´ ˚ V ruˇstinˇe, stejnˇe jako v rˇ adˇe jinych ˚ pouze jeden. nˇekolik pojmu. ´ evropskych ´ jazyku, • Z korespondence • 250 Kdyˇz lidsky´ organismus potˇrebuje tekutiny, má pocit zˇ ´ıznˇe; kdyˇz se potˇrebuje posilnit potravou, má pocit hladu. A k cˇ emu je nám touha po nˇecˇ em vzneˇseném, krásném, co pˇresahuje hranice kaˇzdodenn´ıho vˇsedn´ıho zˇ ivota? Tu jsme dostali proto, zˇ e cˇ lovˇek má duˇsi, která potˇrebuje spojen´ı s Duchem, stejnˇe jako tˇelo s pˇr´ırodou.

Stano Krajˇci, 1.–7. 8. 2010

typeset by LATEX

Křest an ve společnosti

Recommend Documents