Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
12 2013
Kdyby se Kristus tisíckrát narodil v Betlémě, je to zbytečné, když se nenarodí ve mně! Máme připravit cestu Pánu, cestu, po které vstoupí do našeho srdce. Když Bohu otevřeme dveře, jak se to projeví? Sv. Pavel říká: „Ovoce Ducha Božího je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, věrnost, tichost a sebeovládání.“ Je to klopotná cesta a přece o ni usilujeme. Na obzoru s Božím královstvím hraničíme a ve svých milosrdných činech se ho dotýkáme. Bohu díky! L. Hynková
UDÁLOSTI VE FARNOSTI
Z FARNÍ RADY Zpráva z pastorační rady ze dne 13. 11. 2013 Nedělní mše sv. pro malé děti s rodiči je vždy od 11:30 hod. Všichni z pastorační rady, kteří byli na první „druhé“ nedělní mši sv. pro rodiče s dětmi, se shodli na tom, že to byl krok správným směrem pro celou naši farnost. Tahle mše by měla především umožnit rodičům s kočárky a malými dětmi účastnit se nedělní liturgie „uvnitř“ kostela. To jistě bude v zimních měsících vítaným zlepšením. Program bohoslužby bude, s ohledem na malé děti, co nejkratší a nejjednodušší. Myslíme si, že průběh bohoslužby by mohli ovlivnit svými postřehy a nápady sami její návštěvníci; prosíme tedy o Vaši účast na tomto procesu. Také se blíží Tříkrálová sbírka, o které se zevrubně budeme radit na další schůzce, která je svolána již na začátek prosince. Opět budeme potřebovat ochotné koledníky. Tomáš Kubal
Dotazník – pokračování 1) V čem vidíte největší přínos pastorační rady v naší farnosti? Tomáš Kubal: Když se sejde deset lidí ke společné práci, mají šanci udělat víc než deset jednotlivců. PR je také komunikační most mezi farářem a jeho farníky. Pavel Kubas: Podle mě jsou všechny činnosti PR pro naši farnost přínosné, těžko jmenovat nejpřínosnější, to bych nechal ke zhodnocení farníkům. Jarda Vlčko: Přínos nové pastorační rady vidím v pomoci pateru Edwardovi v chodu farnosti - od nových nápadů po aktivity. Malá sestra Ježíšova Pavla: Přínos farní rady v naší farnosti: Naše farnost je místní církví, kterou Kristus miluje a chce, abychom v ní skutečně žili, ne živořili. Farní rada má potenciál být pomocí pro kněze, který farnost vede, protože náš kněz v ní má zpětný pohled, jak žijí a jak myslí jeho farníci, co si přejí, co vidí jako radost i bolest naší farnosti. Umožňuje mu to nebýt vždy "jen vpředu", ale kráčet víc uprostřed lidí, konfrontovat svoji pastorační koncepci s pohledem svých farníků, reprezentujících farnost. Bůh skutečně promlouvá ve svém lidu a kněz dostává příležitost tomuto sdělení naslouchat a pracovat s ním. Myslím, že se tak skutečně děje. Kateřina Brandýská: Přínos pastorační rady spatřuji v možnosti zapojit se blíže do fungování farnosti a farního společenství, v možnosti aktivně se podílet na řešení jejích problémů a potřeb.
2
Anežka Havránková: Podle mě ulehčuje organizaci celé farnosti. Kdyby se měla sejít celá farnost a organizovat např. pouť, tak by se lidé dohadovali velmi pomalu Vladimír Jelen: Rada, dle mého názoru, by měla přinášet faráři komplexnější pohled na situaci ve farnosti, dávat mu možnost seznámit se s problémy těch farníků, kteří jej přímo nevyhledávají, s jejich přáními a potřebami. Jednotliví členové rady by měli být pomocníky při organizaci rozličných pastoračních a společenských aktivit farnosti. Myslím, že tomu tak v pastorační radě naší farnosti je. Tomáš Machanec: Přínos vidím v tom, že v pastorační radě jsou lidé, kteří chápou, že k dobrému životu farnosti je potřebné přispět vlastní iniciativou, protože jim na tom záleží. Takže, pokud náš pan farář potřebuje v nějaké aktivitě podpořit, tak buď sami pomohou nebo hledají další, aby pomohli. 2) Jak vidíte svou úlohu v pastorační radě? Tomáš Kubal: Moje úloha v PR je pracovat pro pobočku farnosti na Černém Mostě a možná v budoucnu se podílet na vzniku samostatné farnosti Černý Most. Pavel Kubas: Svoji úlohu vidím v plnění činností, ke kterým jsem se zavázal (tj. koordinace farních akcí), i činností jiných dle aktuální potřeby. Jarda Vlčko: Má úloha v pastorační radě je údržba farnosti. Malá sestra Ježíšova Pavla: Moje úloha ve farní radě je především být modlitebním zázemím pro to vše, co se probírá, plánuje, co jsou starosti i bolesti našeho kněze, který se s nimi sdílí. Myslím, že toto je velmi důležité, i když neviditelné. A potom, posloužit v míře mých možností - spolu s mými spolusestrami a farníky - podporovat drobnými, ale vytrvalými službami společenství na Černém Mostě, kde bydlíme a kde se velmi obtížně cokoliv vytváří. Lidé pospíchají hned po mši, nemají čas ani kapacitu se víc zapojit... ale přece se pomalu "lámou ledy". V Kyjích je daleko více možností... A tak mým úkolem je učit se porozumět potřebám "sídlištní části" naší místní církve skrze setkávání se s lidmi, a to i u nás, na Vlčkově ulici, a potom s tímto vším přijít na farní radu. Zároveň cítím potřebu být i s těmi, kdo chodí do Kyjí, i jim naslouchat. Jednota v různosti je pro mne velmi důležitá. Kateřina Brandýská: Moji úlohou v pastorační radě je propojení Charity a farnosti, čili dobročinnosti, prokazované na podkladě křesťanské lásky a samotnými křesťany. Anežka Havránková: Jsem tam za mládež naší farnosti. Nejenže pamatujeme na její zájmy, ale především informujeme o její činnosti. Vladimír Jelen: Nevím, jaké očekávání ode mne měl ten, kdo mě do rady jmenoval, nebo ti, kteří mi v hlasování dali svůj hlas. Snažím se tedy v rámci svých možností být platným členem v rámci výše uvedeného. Tomáš Machanec: Pomoci s organizováním mládeže i s jinými aktivitami, jako například brigáda na faře apod.
3
3) Je něco, co Vás na pastorační radě příjemně překvapilo? Tomáš Kubal: Na PR vnímám pozitivně rozdílnost jednotlivých členů a pluralitu jejich názorů. PR rozhodně není nějaké tuhé homogenní těleso. Pavel Kubas: Že se bez zbytečných formalit řeší konkrétní úkoly, které pomáhají udržovat, rozvíjet a rozšiřovat naše farní společenství. Jarda Vlčko: Práci předchozí farní rady moc neznám. Z mého pohledu nová omlazená farní rada se pokusí být stejně dobrá jako ta předchozí. Malá sestra Ježíšova Pavla: Nová farní rada je podle mého pohledu názorově pestřejší, a zatím obdivuhodně "zapálená" něco změnit i za cenu vlastního nasazení, angažovat se do plánovaných akcí. Je v ní více mladých lidí nežli před tím, pro ČM přibyl další člověk, na farní radu má vliv, (uvidíme, jakého druhu časem..), také zkušenost malé skupinky z minulé farní rady a i pan farář těží z minulé spolupráce, aby to bylo přínosnější, tak nějak to vnímám. Kateřina Brandýská: Ochota lidí vymýšlet sami sobě nové úkoly. Anežka Havránková: Myslím, že asi ne. Vladimír Jelen: Noví členové rady převzali aktivitu a s velkou chutí se pustili do plnění nových úkolů - i těch, které již delší dobu čekaly na vyřešení. To samozřejmě považuji za velké pozitivum a osobní motivaci. Tomáš Machanec: Velký zájem o to, aby naše farnost byla živá. Připravil Vojtěch Dědek
STALO SE 22. benefiční koncert pro Českou Charitu Ve čtvrtek 31. října 2013 se konal již 22. Benefiční koncert Arcidiecézní charity v překrásných prostorách Obecného domu, věnovaný především na podporu azylových domů pro matky s dětmi v tísni a k podpoře sociálně slabých dětí v Bělorusku. Večer zahájil úvodním slovem kardinál Miloslav Vlk. Zhodnotil dosavadní působení Charity jak v České Republice, tak v zahraničí a především zdůraznil důležitost odkazu, který charita svou dennodenní činností zanechává. Současně poděkoval všem, kteří charitativní dílo v jakékoli jeho podobě podporují. V první části hudebního programu vystoupil Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu, který svým osvěžujícím a energickým projevem příjemně naladil všechny přítomné. Jednoduše oslnil výkonem malých i velkých zpěváků. Druhá část večera se nesla pod taktovkou dirigenta Symfonického orchestru Českého rozhlasu Ondreje Lenárda, který s orchestrem představil nastudování Dvořákovy Novosvětské symfonie.
4
Poté, co dozněly poslední tóny, se jen málokomu chtělo ukončit tak příjemný večer, strávený ve společnosti přátel a krásné hudby. Ještě dlouho bylo v chodbách Obecného domu vidět přátelské potřásaní rukou ve znamení příslibu další spolupráce.
BUDE SE DÍT Živý Betlém na Černém Mostě Srdečně zveme všechny, kteří chtějí prožít společně události v Betlémě oné noci, kdy se narodil Ježíš. V neděli 22.12.2013 v 17:00 hod. (zahájení u hlídaného parkoviště pod zastávkou autobusu MHD Doležalova) Společně s pastýři se vypravíme za hvězdou až k jesličkám a cestou zazpíváme mnoho známých koled. Vezměte si s sebou lampion nebo lucerničku a teplé oblečení. Po skončení akce teplý čaj pro všechny. Domů si můžete přinést pravé betlémské světlo, aby prozářilo vaše Vánoce. V případě zvláště nepříznivého počasí se akce překládá na příští rok! Těšíme se na vás! Pořádá římsko-katolická farnost Kyje – Černý Most a KC Motýlek
5
REFLEXE
Zpráva o průběhu loňského Živého betléma na Černém Mostě, L. P. 2012. Od samého počátku bylo jasné, že to dobře nedopadne… Již uprostřed noci mě probudilo pleskání deště na parapet okna. Tedy, pokud mám být upřímný, tak to nebyl déšť, ale křik několika mladíků, kteří se vraceli před ránem z některého baru. To, co mě dokonale probralo, pak byla věta jednoho z nich, kterou nemohu doslovně citovat, protože se to prostě nesluší. Opilec komentoval aktuální počasí tak jadrně, že bylo jasné, že venku opravdu hezky není. Ze zatažené oblohy crčely proudy vody, a ty se na zemi mísily se zbytky sněhu, který napadl již den předtím. Protože mi došlo, že již neusnu, sedl jsem k internetu a vyhledal podrobnou předpověď pro Černý Most na tento den. Každá z vyznačených čtyřiadvaceti hodin měla svůj mráček s kapičkami – tedy až na jedinou - tu mezi pátou a šestou odpolední, na kdy byl betlém plánovaný. Nevím, jestli to byl omyl, nebo si opravdu někdo z meteorologů myslel, že v tu dobu prostě pršet zrovna nebude. Bylo časné ráno a dost času na to vše zrušit. Mohl a měl jsem to udělat, kdybych tomu nechtěl tak věřit. Poprvé a jak se ukázalo v ten den bohužel ne naposledy, jsem naprosto celý promokl, když jsem instaloval hvězdu nad betlémskou chýší (kterou jsme v dešti s několika muži z farnosti postavili den předem) a připravoval potřebné osvětlení a ozvučení. „Ty kabely v dešti nenatahuj, já je odpoledne připravím sám, až přestane pršet,“ říkal mi Milan, majitel přilehlého kiosku, který vždy ochotně na této akci s námi spolupracuje, a já mokrý a zmrzlý mu tak rád uvěřil… . Pršet nepřestalo, kabely se nenatáhly… Hodinu před plánovaným začátkem jsme měli sraz s tím, že připravíme místo, kde měla akce začínat scénou pastýřů a andělů. Déšť nepřestával. Mokli jsme a nebyli schopni se rozhodnout, zda celou akci zrušit. Stejně nikdo nepřijde, říkám a trochu v to i doufám. Po tom více jak měsíci příprav a organizace mi to najednou ani nepřijde líto. Vím, že takovéto počasí stejně neumožní, aby to dopadlo tak, jak jsem si naplánoval. „ V případě deště se akce překládá na příští rok“, vybavil jsem si větičku, kterou rok co rok píšu do pozvánky na tuto akci. Zbývalo dvacet minut do páté a objevili se první lidé s malými dětmi v pláštěnkách a s lucerničkami. „Copak to lidi nečetli? Co tu dělají?“ Trochu se na ně v duchu zlobím. V hlavě si srovnávám věty, kterými jim oznámím, jak je nám to líto, že se Živý betlém letos pro déšť ruší. Pak ale poslouchám sám sebe a uši se diví, co huba mele… Otočím se k ostatním - „Jdeme do toho, natáhněte kabely!“ Sám jsem se vyděsil, tušil jsem, co musí následovat… Lidí přicházelo čím dál více, ale zkrácený čas na přípravu nestačil. Všechny prodlužky, reflektory, reprobedny, zesilovače je potřeba přikrýt. UV zářivka, která měla vytvořit dokonalou iluzi zjevovaného anděla, je přikrytá igelitem v místě, kde být původně neměla, a efekt tedy nelze očekávat. Andělovi (Elišce
6
Weigrichtové) se v dešti rozlomila obrovská křídla, Jarda Vlčko zapadnul ve tmě téměř až po pás do díry plné vody, pastýřům (Petr Macháček a Martin Káš) se podařilo zapálit mokré dřevo jen díky lampovému oleji, který pak již nezbyl do loučí pastýřů. Já zjišťuji, že nemám na již zcela mokré kytaře popruh a všechny písničky budu muset hrát v předklonu na jedné noze. Lidi podupávají a začínají mrznout. Akce začíná a já začínám poprvé litovat. Andělům trubačům mokne peří, noty, trumpety i scénář. Já ten svůj ztrácím ve tmě hned po první scéně a nebýt důsledného Viktora Macha, který má scénář stále u sebe a v nepromokavých deskách, tak po chvíli nevíme, co bude dál. Myslím, že někteří lidé již litují, že sem vůbec chodili. Déšť neustává, zdá se, že sílí. Po čtení vánočních textů, které bravurně přednesla Máša Weigrichtová zástupu téměř stovky malých či větších pláštěnek a deštníků, utíkám napřed k místu, kde stojí betlémská chýše. Hlavou mi běží, …“snad Marie i s Ježíškem (Zuzana Šmídová s Vojtíškem) již neodjeli“. Telefon mi neberou. Mám strach. Měli ode mě potvrzeno, že když bude pršet, tak se akce nekoná. Betlémská chýše má střechu pouze z rákosu a na Ježíška by pršelo. Přemýšlím, co lidem řeknu, až přijdou k prázdnému betlému a bude na ně koukat jen polystyrenový vůl s oslem u prázdných jesliček. Vítá mě neosvětlený betlém s temnou hvězdou. S temnou předtuchou běžím v bahně ke kiosku a snažím se zachovat klid a nekřičet. „ Je tu Marie s Ježíškem a Josef?“ Jsou tu. „Prosím, prosím, rychle... utíkejte si stoupnout k jesličkám, lidi jsou už skoro tady.“ Obrovský kámen mi padá ze srdce. „Milane, tys nezapojil světla, vždyť jsi slíbil…?“ „ Já myslel, že to nebude, když pořád prší“, odpovídá klidně Milan a já musím uznat, že má vlastně pravdu. Pomáhám mu v bahně natáhnout kabely a přikrýt igelity,co se dá. Hlavou mi bleskne střelná modlitba „Pane, dej, ať to nikoho nezabije“. Tři králové jsou jenom dva, třetí se někde zapomněl. Opět telefonuji, (zlaté mobily) „Jó, jsem už skoro tam“, slyším klidné sdělení svého synovce Martina. Promoklý zástup se blíží k temné chýši, která bičovaná deštěm ani náznakem nepřipomíná romantické jesličky. Dospělí i děti si většinou marně hledají místo podél ohrazení, kde by po kotníky nezapadli do bahna. Hvězda konečně svítí. Je krásná, ale toho si nyní nevšímám. (Byla to taková moje letošní radost. Objednával jsem ji už v říjnu v Drážďanech. Moc jsem se těšil, až se nad betlémskou chýší rozzáří. Herrnhutsterne jí říkají v Německu. V Sasku, v malé vesnici Hernnhut, jen pár kilometrů od mého rodného Varnsdorfu, jí vyrábějí již téměř sto let.) Reflektor, který měl osvětlovat jesličky nesvítí, praskl nejspíš kvůli mokru. Svatá rodina je konečně na místě, i když jen v pološeru. Začínám rychle zpívat koledu, ale až u druhé sloky si uvědomím, že nezpívám tu, která byla ve scénáři, ale jinou, která se sem vůbec nehodí a navíc už zazněla na začátku při scéně zvěstování pastýřům. Dozpívám ji a bez mrknutí oka nasazuji tu správnou. Mnozí si toho možná ani nevšimnou... Snad.
7
Přicházejí tři králové. Mám radost, že jsou opravdu tři a už neřeším, že jeden z nich (můj syn Vojta) má na hlavě jen torzo turbanu, který jsem asi dvě hodiny vyráběl a na nějž jsem byl tak pyšný. My tři králové jdeme k vám… Další bod programu byla taky novinka. Čtyřhlasé vánoční zpěvy Adama Michny z Otradovic. Dali jsme si se zkoušením docela práci. Sehnal jsem skvělého tenora a také mou prosbu vyslyšela ochotná a výborná Renata Poláková, altu se ujala moje žena. Aparaturu, kterou jsem odpoledne v dešti připravoval, se spustit nepodařilo. Pavel Habán však obětavě vymyslel alternativu a s nasazením vlastního života přepojoval mokré konektory. Zpíváme… někdo ochotně svítí. Ti, co mají noty jen tak, tak je mají po chvíli zcela promočené, ti co je mají ve slídovém obalu na tom nejsou o moc líp, protože na ně stejně nevidí přes množství kapek, které nestačí stírat. Krásná muzika, ale myslím, že už na ni nikdo nemá náladu… Zima a déšť… Blíží se konec. Konečně… Lidé si zapalují betlémské světlo a rozcházejí se. Někdo ještě rychle spolyká rozmočené perníkové komety, které, kromě mé manželky Zuzany, letos upekly ještě Malé sestry Ježíšovy a další obětavé ženy z farnosti. Mám smíšené pocity… Jsem moc rád, že je vše za mnou, že se nestalo žádné neštěstí a úraz. Na druhou stranu je mi moc líto, že se skoro všechno, co se pokazit mohlo, pokazilo. Původně jsem už další ročník betlému nechtěl pořádat. Nakonec jsem se rozhodl, že do toho půjdu, ale udělám ho trochu jinak než v předešlých letech. Napsal jsem nový scénář, vymyslel písničky na krásné verše Václava Renče, vymyslel a připravil technické efekty, oběhal úřady, dal dohromady lidi… Třeba to Pán takhle nechce, třeba mají pravdu ti, kdo tvrdí, že v adventu by katolíci takovéto akce pořádat neměli, ale možná to má být pro mě jen lekce v pokoře. Tuto akci jsem vymyslel před několika roky, když jsem poznal, jaký mají malé děti ze sídliště, se kterými se ve své profesi denně setkávám, naprosto pokřivený obraz Vánoc. Především kvůli nim, kvůli mladým rodinám mimo církev, jsem tuto akci začal pořádat. Asi jsem se měl poučit, ale rozhodl jsem se pokračovat i letos. Prosím o podporu ty, kteří mohou a chtějí pomoci. Zvláště prosím o modlitby za dobré počasí a hlavně za to, aby tato akce měla smysl. Vladimír Jelen
8
ROK VÍRY
II. vatikánský koncil Druhá fáze (29. září - 4. prosince 1963) V tomto čísle pokračujeme v odkrývání velkých změn, jež přinesl II. vatikánský koncil. Vzhledem k tomu, že tato rubrika vznikla na základě vyhlášení Roku víry, jehož cílem bylo lépe poznat a vyznat svou víru, stojí jistě za připomínku, že jak za II. vatikánského koncilu tak nyní po padesáti letech, kdy si věřící měli koncil připomenout, se při obou událostech souběžně slavilo i výročí příchodu Cyrila a Metoda na Velkou Moravu. Význam jejich poselství bylo na koncilu řádně vyzdviženo: nešlo jen o hlásání radostné zvěsti na velké Moravě, ale i o způsob, jakým bylo evangelium předáváno - v jazyce srozumitelném místním, jenž se používal i při bohoslužbách. Díky tomuto výročí byly nalezeny ostatky sv. Cyrila v kostele sv. Klimenta v Římě, kam byly po slavnostní bohoslužbě a vystavení k veřejné úctě zase uloženy. Došlo k zajímavé paralele: Tak jako kdysi Cyril a Metod přinesli papeži Hadriánovi ostatky sv. Klimenta, tak byly nyní ostatky sv. Cyrila přineseny papeži Pavlu VI. Druhou fázi koncilu zahájil již nově zvolený nástupce zesnulého papeže Jana XXIII., papež Pavel VI. Diskuze se vedly především na téma Církev - co může říci sama o sobě světu, ostatním církvím a jaké jim chce předat poselství? Svatý otec kladl koncilovým otcům na srdce, aby nezapomněli, že církev tu církev není sama pro sebe jako nějaká organizace nebo spolek, ale že důvodem její existence a zárukou jejího fungování je jedině Kristus a její důvěrný vztah s ním. Tato myšlenka nakonec změnila úvodní slova dokumentu o Církvi, Lumen gentium – z „Kristova církev je světlem národů,“ Jana XXIII. na „Světlo národů je Kristus“ – Lumen gentium cum sit Christus). Z diskuze nad podstatou církve vykrystalizovala otázka postavení a rolí nejen biskupů vůči Svatému stolci ale i laiků, běžných věřících, v církvi Bylo to vůbec poprvé v dějinách církve, kdy koncil nastolil otázku laiků v celé jejím šíři. Do této doby neměli laici právo se ozvat, když šlo o dobro církve – např. upozornit faráře nebo i biskupa na nedostatky, aby se mohly chyby napravit. Pro lepší uchopení role laiků jmenoval Pavel VI. deset laiků - zástupců velkých katolických organizací z celého světa, kteří se měli řádně účastnit koncilu jako tzv. pozorovatelé. Měli právo přednést svůj příspěvek - na velkých koncilových zasedání jen s povolením papeže, na jednotlivých zasedáních komise pro laický apoštolát ale se stejnými práv jako biskupové, kteří tvořili dané komise.
9
Přítomnost této skupiny ovlivnila průběh velkých shromáždění koncilu: v dokumentu o církvi se nakonec dala přednost kapitole o Božím lidu, všeobecném kněžství a charismatech před kapitolu o hierarchii církve. Kardinál Monreal ze Sevily upozornil, že obyčejným věřícím není přisuzována taková důstojnost jako třeba biskupům. Laik je přece katolík tak jako biskupové, a svým životem, pokud žije podle víry, svět buduje a posvěcuje - je příkladem víry ve svém povolání i rodině, má účast na farním životě atd. Je to nezastupitelný stav, protože biskupové ani řeholníci nemohou povinnosti s tím spojené vyplnit. Tento tzv. laický apoštolát vyplývá ze svátosti křtu a biřmování. Ve věci postavení biskupů v církvi a vůči Svatému stolci se též dospělo ke změnám. Po prvním vatikánském koncuilu, který potvrdil primát papeže a jeho nejvyšší pravomoc nad celou církví, se o biskupech hovořilo jako o těch, kteří vykonávají svůj úřad skrze papeže, protože jen Petrovi řekl Kristus: Tobě dám klíče od nebeského království. Pro mnohé biskupy bylo tedy překvapením, když papež Pavel VI. Nazval biskupy při proslovu k zahájení druhé části koncilu, „apoštolským sborem“, čímž připomněl dávné učení církve o tzv. biskupské kolegialitě: papež je nástupcem apoštola Petra v přímé linii a posloupnosti; biskupové nejsou přímými nástupci apoštolů, ale všichni společně, spolu s papežem, jsou pokračovateli apoštolského sboru. Tento sbor nazýváme biskupskou kolegialitou. Z tohoto úhlu pohledu má hierarchie církve své opodstatnění již ve sboru dvanácti apoštolů s Petrem v čele, ale vždy v prostředí bratrského společenství. Aby bylo možné takovou kolegialitu naplnit, bylo třeba reformovat římskou, tj. papežskou kurii. Biskupové si stěžovali na přílišnou byrokracii a omezené kompetence ve spravování svých diecézí, kdy důležitější věci museli vždy projednat s Římem. Volání po decentralizaci bylo doprovázeno návrhem, zda mají význam nunciové, zástupci sv. otce v jednotlivých zemích, protože již tehdejší komunikační prostředky umožňovaly řešit věci přímo s papežem. Zazněl návrh, že namísto nunciů by měl mít papež v Římě mít zástupce z každé země u sebe. Nunciové byli nakonec zachováni, z druhého návrhu vznikla později myšlenka svolávat pravidelně biskupské synody. Kromě dalších otázek spjatých s biskupským úřadem, jež provázeli velmi živé diskuze až rozčarování, že snad koncil v této věci k jednotě nedospěje (viz zdroj – uveden na konci článku). Ke shodě nakonec došlo, což bylo i v otázce obnovy starodávné praxe církve trvalého jáhenství. Na stůl se dostala otázka ekumenismu. Cestu k němu nastolil opět papež ve svém úvodním proslovu, kdy se omluvil bratřím z jiných církví, jež spáchala katolická církev na nich a zároveň, že katolická církev odpouští dávné křivdy, jichž se jí dostala od nich. Příznačné bylo, že zástupci různých církví mohli být přítomni na všech zasedáních koncilu a osobně se jim věnoval kardinál Bea ze Sekretariátu pro sjednocení křesťanů. Na začátku bylo třeba vyjasnit, co znamená slov ekumenický. Katolická církev ho chápala jako všekatolický, t.j. s účastí všech katolíků všech národností i
10
obřadů. Protestanté tímto slovem míní všekřesťanský, spojující všechny církve. Z toho, jak dnes toto slovo používáme je vidět, že v tomto bodě katolická církev přijala definici tohoto termínu protestantů. V tomto smyslu se dospělo ke shodě v tom, že je třeba odlišit ekumenický dialog s pravoslavnými od dialogu s protestanty a poté i se Židy. Na popud východních křesťanů byl zrušen nesmyslný zákaz, kdy katolíci, včetně smíšených manželství dvou vyznání, nemohli chodit na protestantské obřady. Evangelizace v misijních oblastech – tolikrát katolíků a protestantů vedle sebe měla od „přetahování věřících ke své víře“ přejít ke společné snaze získat co nejvíce lidí pro Krista. Postoj k Židům bylo třeba definovat vzhledem k napjaté situaci na Blízkém východě (krátce po vzniku státu Izrael), opatrně. Už se blížil konec druhého období koncilu, ale práce na obnovení vztahů s ostatními křesťanskými církvemi a Židy ještě nebyly u konce. Frustraci koncilových otců z toho, že se nestihne dodělat celý dokument o ekumenismu, rozptýlil papež Pavel VI. při závěrečném proslovu druhé fáze, kdy k úžasu mnohých oznámil, že se v lednu dalšího roku vydá jako poutník do Jeruzaléma. Za více jak posledních 150 let totiž žádný papež neopustil Itálii (protest proti zabrání velké části papežského státu). Zanedlouho poté byla zveřejněna zpráva, že na papeže počká pravoslavný patriarcha Antagoras, aby v bratrském objetí začali novou cestu k tolik toužené jednotě: „Mnoho očekáváme od Druhého vatikánského koncilu… Katolící a pravoslavní mají mnoho společného: tradice, články víry, katakomby a krev mučedníků. A ta krev volá: Proč jste se rozdělili? My jsme byli obětovaní za tu jistou společnou věc!“ Druhé etapy koncilu se konečně účastnili i biskupové z ČSSR – E. Nescey, Fr. Tomášek, A. Lazík a R. Pobožný. E. Nescey v disputacích o poslání biskupů řekl, že by se nemělo zapomenout, že biskup je zodpovědný i za duchovní život svých kněží. František Tomášek žádal, aby v dokumentu o církvi důrazněji psalo o povinnosti rodičů být svým dětem prvními ohlašovateli víry. Ohledně ekumenismu vystoupil s tím, že je možný – již arcibiskup Trojan zavedl unionistické kongresy na Velehradě, kterými začal dialog s pravoslavnými. Zdůraznil, že cokoliv, co by chtěla katolická církev na cestě k jednotě podniknout, by mělo být činěno ve vzájemné poradě a spolupráci s protestanty. Sjednocení by se mohlo uskutečnit též na společném sněmu katolíků a protestantů, v čemž citoval z Žurnálu Moskevského patriarchátu: „Cesta křesťanské lásky nás může sblížit nejen na poli sociálním, ale může též vést k dialogu o dogmatických otázkách a tím i k toužené jednotě.“ Za tento projev udělili moskevští patriarchové otci Tomáškovi zlatou medaili moskevského patriarchátu, vyznamenání, které moskevský patriarcha Alexej I.
11
odkázal dát tomu, kdo na koncilu přednese nejlepší řeč v ekumenickém duchu. Více: http://rok-viry.webnode.cz/druhy-vatikansky-koncil/ Marta Höferová
NA CO MYSLÍ FARÁŘ, KDYŽ NEMŮŽE SPÁT? Pane faráři, na úvod vám položím dotaz od čtenářky Natanaela: Ve svých kázáních připomínáte, že středem našeho společenství je živý Kristus. Neuvažujete - pro posílení tohoto vědomí a pro prohloubení úcty k Němu- o podávání sv. přijímání věřícím vkleče? Jak známo, činil tak i Sv. Otec Benedikt XVI. Žijeme ve společenství věřících, které patří do katolické církve. Ta je charakteristická mimo jiné jistými pravidly vycházejícími z tradice a stanovenými a potvrzenými sborem biskupů, kardinálů a teologů, papežem a dalšími. Způsob přijímání Těla Páně nezávisí na rozhodnutí faráře, ale na rozhodnutí liturgické komise, pod které se podepisuje i papež. Naše liturgická komise povoluje přijímání na ruku i do úst, ve
12
stoje i vkleče, každý si může svůj způsob přijímání v kterémkoli katolickém kostele zvolit. Benedikt XVI nám připomíná nejen úctu k Nejsvětější Svátosti, ale úctu obecně. Často zdůrazňoval, co nebo kdo je při mši svaté nejdůležitější , tedy samozřejmě živý Bůh. Nemyslím, že zdůrazňováním možnosti nebo dokonce doporučováním přijímání vkleče bych přispěl k řešení otázky úcty. Úcta k Bohu závisí na vnitřním
přesvědčení o Jeho přítomnosti, vnějšími poctami si ji jen připomínáme. Takže přijímání vkleče nijak nedoporučuji ani mu nijak neodporuji, je to individuální rozhodnutí každého jednotlivce. V souvislosti s Benediktem XVI jste mluvil o úctě. Nechcete k této zmínce ještě něco dodat? Otázka úcty je jedním z problémů dnešní doby. Máme čím dál méně úcty k čemukoli a komukoli – například k historickým událostem, osobnostem a tak dále a tak dále. Tento přístup se automaticky přenáší i do života víry. Člověk má ovšem svobodnou vůli a měl by mít svobodně úctu k tomu, co nebo kdo si ji zaslouží. K Bohu přirozeně na prvním místě. Když si uvědomíme, kdo před námi v kostele při mši stojí, je přirozené, že jsme ohromeni, a úcta je jen pochopitelným důsledkem tohoto ohromení. Vkleče i vestoje. Děkuji za odpověď. Jinak vím, že jste před několika týdny byl na dovolené ve Spojených státech a Kanadě. Do Ameriky jsem jel především navštívit své dva bratrance a s jedním z nich, který je instruktorem potápění, jsem si chtěl udělat potápěčský kurz. Byl to pro mě tedy hlavně rodinný výlet. Kurz potápění se podařil? Prošel jsem, zkoušky jsem udělal. Ale za tak krátkou dobu se samozřejmě nemohu naučil mnoho a ani nemyslím, že bych v potápění viděl nějaké své zásadní životní cíle. Snad budu mít ještě někdy příležitost zkusit si ho, o nic víc nejde.
Máte z této cesty nějaký postřeh související s vírou nebo životem farnosti? Byl jsem ve Spojených státech podruhé a opět jsem měl podobný dojem: je to dosti nábožensky žijící země. Kostely nejsou prázdné ani chudé, mnohým lidem připadá samozřejmé patřit k některému ze společenství, žít s ním a podporovat ho. Nicméně pokud jde o skutečné porozumění víře a její skutečné přijetí včetně aspektů, které konkrétnímu člověku nejsou příjemné, většina věřících není podle mého názoru tak daleko jako třeba u nás. Lidé si tam možná často vybírají víru a společenství podle toho, jak jim vyhovuje při jejich způsobu života, nikoli podle toho, co považují za nejsprávnější nebo dokonce co je objektivně správné. Samozřejmě se to netýká všech, každý člověk je jiný. Nesouvisí to právě s tím, že v Americe jde o větší procento lidí? To určitě také. Ale také s přístupem k životu. Je například zvykem všechno dobře pojistit. Někteří pak vnímají víru a život v církvi jako jakousi další, duchovní pojistku, podobně jako mají pojištěný dům, auto či zdraví. Všiml jste si nějaké další zvláštnosti? Jedné snad ano. Souvisí s poněkud přebujelou administrativou a předpisy. Když jsem na cestách, jako kněz mám ve zvyku v neděli koncelebrovat mši svatou v místě, kde se zrovna nacházím. Při této cestě jsem prožil neděli dvakrát. Poprvé v New Yorku, kde nebyl v katedrále s koncelebrováním problém. Ovšem podruhé, v menším městě, mi místní kněz službu po
13
svém boku zkrátka nepovolil, protože jsem nebyl dostatečně prověřen. Lidé včetně kněží mají strach z jakéhokoli obvinění z takových těch populárních přečinů jako je netolerance, homosexualita či pedofilie, a bojí se „pustit k oltáři“ kněze, o němž nemají
dostatek informací... To se mi nikdy nikde jinde na světě nestalo. Ale nechtěl bych generalizovat – mám jen kusou zkušenost, řekněme zajímavost z jediného místa. Děkuji za hovor a těším se na další, při kterém si můžeme povídat mimo jiné o další vaší cestě – pouti do Svaté země.
Ptal se Petr Macháček; pošlete-li svou reakci (například námět či otázku) na
[email protected], rádi ji uveřejníme v nejbližším čísle.
FARNÍ CHARITA Charira Praha 14 Maňákova 754, Praha 9 - Černý Most (naproti metru) tel.: 252 549 649, 739 203 254 e-mail: info@charitakyje , www.charitakyje.cz
Otevírací doba: Po a Pá: 9:00 – 12:30, 13:00 – 17:00 Út, St, Čt: 9:00 – 12:30, 13:00 – 18:00
PROGRAM „PODPORA PEČUJÍCÍCH OSOB“ PROGRAM „PODPORA INTEGRACE CIZINCŮ“ KURZY ANGLIČTINY DĚTSKÝ KOUTEK Více informací naleznete na výše uvedené adrese, webových stránkách či telefonních číslech. AKTUÁLNÍ AKCE 12. 12. 2013, čtvrtek 16:00 – Přednáška „Sociálně právní minimum II“ Vstup zdarma, přednášku povede Mgr. Monika Heczková. Bezbariérový přístup. Následuje svépomocná skupina. 12. 12. 2013, čtvrtek 17:30 – Změny zákonů v sociální oblasti k 1.1.2014 Maňákova 754, Kde 1. Posuzování přiznání průkazů TP, ZTP, ZTP/P 2. Podmínky příspěvku na mobilitu 3. Statut „Asistent sociální péče“ 4. Další info k dávkám a příspěvkům pro osoby se zdravotním postižením 05.01.2014, neděle 16:00 – Koncert ke Tříkrálové sbírce Benefiční koncert pod vedením Adolfa Melichara. DĚKUJEME
14
NABÍZÍM, HLEDÁM, ZVU Čt 5. 12. V 17 hod.: Návštěva sv. Mikuláše v kostele sv. Bartoloměje, Kyje Staročeské roráty o sobotách 7., 14. a 21. 12. v 7:00– sv. Bartoloměj, poté čaj na zahřátí na faře Živý Betlém 22. 12.– Černý Most – více na str. 5. Tříkrálová sbírka od ne 5. 1. 2014 do so 11. 1. 2014. Opět budou zapotřebí dobrovolníci. Přihlaste se.
15
VÁNOČNÍ BOHOSLUŽBY
Štědrý den 24. 12.
v 17:00 bohoslužba slova a Hej Mistře Jakuba Jana Ryby. Zpívá chrámový sbor s doprovodem komorního orchestru, sv. Bartoloměj ve 24:00–mše sv. svátku Narození Páně, koledy, sv. Bartoloměj
Boží hod vánoční 25. 12.
v 10:00 slavná mše, sv. Bartoloměj, hudební doprovod: A. Michna: Missa II. Super – Slunce z hvězdy již vyšlo. Zpívá chrámový sbor s komorním orchestrem. v 11:30 mše sv. pro malé děti s rodiči, sv. Bartoloměj v 18:00 mše sv. v Oáze na Č.Mostě
Sv. Štěpán, 26. 12.
v 10:00 mše sv. sv. Bartoloměj
Neděle 29. 12. svátek sv. rodiny
v 10:00 mše sv., s žehnáním rodinám, sv. Bartoloměj v 11:30 mše sv. pro malé děti s rodiči, sv. Bartoloměj
Sv. Silvestra 31. 12.
v 17:00 mše sv., výstav Nejsvětější svátosti, sv. Bartoloměj
Nový rok 1. 1. 2014, Matky Boží, Panny Marie
v 10:00 mše sv. sv. Bartoloměj v 11: 30 mše sv. pro malé děti s rodiči, sv. Bartoloměj Podrobnosti v ohláškách a na www.farnostkyje.cz.
Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 29.12.2013. Technicky zajišťují: P.Fiala, J.Höfer a H.Rošická. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.
