Zázraky do jsem? A jak asi tenhle pfiíbûh skonãí? Vysoko na obloze se uÏ objevilo slunce a já sedím u okna zamlÏeného dechem upl˘vajícího Ïivota. Dneska ráno je na mû pohled pro bohy: dvû ko‰ile, tlusté kalhoty, kolem krku dvakrát obtoãená ‰ála, jejíÏ konce jsem zastrãil do huÀatého svetru, kter˘ mi pfied tfiiceti lety upletla má dcera k narozeninám. Termostat v mém pokoji je nastaven na maximum a pfiímo za m˘mi zády sálá men‰í teplomet. Chrãí a sténá a vyplivuje hork˘ vzduch jako pohádkov˘ drak, a pfiesto se mé tûlo chvûje chladem, jehoÏ se nikdy nemohu zbavit. Je to chlad osmdesátiletého tûla. Osmdesát let, fiíkám si nûkdy, a tfiebaÏe jsem si vûdom svého vûku a pfiijímám ho, stále mû pfiekvapuje, Ïe jsem se nedokázal zahfiát od doby, kdy se George Bush stal prezidentem. Zajímalo by mû, jestli se takhle cítí kaÏd˘ ãlovûk mého vûku. MÛj Ïivot? Není snadné ho popsat. Rozhodnû nebyl tak fantasticky mimofiádn˘, jak jsem si ho snad pfiedstavoval, ale ani jsem se nikde nezavrtával jako sysel. Spí‰ se podobal spolehlivé akcii: dost stabilní, víckrát nahofie neÏ dole, s postupnou stoupající tendencí. Dobrá koupû, ‰Èastná koupû – tohle rozhodnû nemÛÏe o svém Ïivotû fiíct kaÏd˘. Ale nevykládejte si to ‰patnû. Nejsem niãím zvlá‰tní, tohle vím bezpeãnû. Jsem obyãejn˘ ãlovûk s obyãejn˘mi my‰lenkami, vedl jsem a vedu obyãejn˘ Ïivot. Nikdo mi nikdy nepostavil pomník a mé jméno bude brzy zapomenuto. Miloval jsem v‰ak druhého cel˘m sv˘m srdcem a celou svou du‰í – a to mi vÏdycky staãilo. Romantici by tohle mohli nazvat pfiíbûhem lásky, cynici to povaÏují za tragédii. V mé du‰i je od kaÏdého trochu.
K
7
NICHOLAS SPARKS
Nehledû na to, jak˘ názor si udûláte na konci, nic to nezmûní na skuteãnosti, Ïe je v tom obsaÏena valná ãást mého Ïivota a cesta, kterou jsem si zvolil. NestûÏuji si na tuto cestu a na místa, kam mû zavedla. Spousta jin˘ch stíÏností by moÏná zaplnila i cirkusové ‰apitó, av‰ak cesta, kterou jsem si vybral, byla vÏdycky správná. Nikdy jsem nezatouÏil ji zmûnit. âas se bohuÏel podepisuje i na Ïivotní dráze. Je sice pfiímá jako vÏdy, ale teì je poseta kameny a ‰tûrkem, které se na ní bûhem Ïivota nahromadily. Je‰tû pfied tfiemi lety jsem to mohl docela klidnû ignorovat, ale dnes uÏ to není moÏné. Celé mé tûlo je prostoupeno nemocí. Nejsem siln˘ ani zdrav˘. Pfiipadám si jako star˘ balonek, jaké jsme kdysi nosívali na veãírky – teì je uÏ houbovit˘, ãím dál víc mûknoucí a splaskávající. Zaka‰lu a s pfiimhoufien˘ma oãima pohlédnu na hodinky. Uvûdomuji si, Ïe je ãas jít. Zvednu se ze svého místa u okna a ‰ourám se pfies pokoj ke stolu, z nûhoÏ zvednu zápisník, kter˘ jsem ãetl snad uÏ stokrát. Neotvírám ho a nedívám se do nûj, ale vsunu ho do podpaÏí a pokraãuji v cestû k místu, kam se musím dobelhat. Kráãím po dlaÏdicov˘ch podlahách, bíl˘ch, ‰edû Ïíhan˘ch, jako jsou mé vlasy i vlasy vût‰iny zdej‰ích lidí, i kdyÏ jsem teì ráno na chodbû úplnû sám. V‰ichni pob˘vají ve sv˘ch pokojích, sami, jen s televizí, ale na to jsou zvyklí, stejnû jako já. âlovûk si mÛÏe zvyknout na v‰echno, je-li mu dopfiáno dost ãasu. V dálce zaslechnu tlumené zvuky pláãe a vím pfiesnû, kdo je vyluzuje. Pak mû uvidí sestfiiãky, usmûjeme se na sebe a vzájemnû se pozdravíme. Jsou to mé pfiítelkynû a ãasto spolu hovofiíme, pfiesto urãitû vím, Ïe se diví, ãím dennû procházím. Naslouchám, co si mezi sebou zaãnou ‰pitat, kdyÏ je míjím. „UÏ zase jde,“ sly‰ím, „doufám, Ïe to dobfie dopadne.“ Ale pfiímo mi nic nefieknou. Jistû se domnívají, Ïe by mû bolelo mluvit o tom tak ãasnû ráno, a protoÏe se moc dobfie znám, myslím, Ïe asi mají pravdu. 8
ZÁPISNÍK JEDNÉ LÁSKY
Za minutu jsem u toho pokoje. Dvefie uÏ jsou pro mû otevfiené, jako vÏdycky. V místnosti jsou dvû dal‰í osoby, a i ony se usmívají, kdyÏ vstoupím. „Dobré jitro,“ fieknou zvesela. Já se hned vyptávám, jak se mají jejich dûcka, co ‰kola a blíÏící se prázdniny. Chvilku se bavíme bez ohledu na neustávající kfiik. Zdá se, Ïe si ho obû Ïeny nev‰ímají, jako by si na nûj zvykly a ohluchly, a já taky. Usedám na Ïidli, která jako by se uÏ tvarem pfiizpÛsobila mému tûlu. Sestfiiãky pomalu dokonãují svou práci. UÏ ji oblékly, ale ona stále kfiiãí. Vím urãitû, Ïe se zklidní, aÏ odejdou. Vzru‰ení kaÏdého nového rána ji vÏdycky rozãilí, a ani dne‰ek není v˘jimkou. Nakonec o‰etfiovatelky vytáhnou rolety a vycházejí z pokoje. KdyÏ jdou kolem mne, obû se s úsmûvem lehce dotknou mé paÏe. Zajímalo by mû, co to znamená. Vtefiinu jen tak sedím a dívám se na ni, ale ona mi pohled nevrací. Chápu, vÏdyÈ pfiece neví, kdo jsem. Pro ni jsem cizinec. Pak se odvrátím, skloním hlavu a ti‰e se modlím, aby mi BÛh dal sílu, kterou, jak vím, budu potfiebovat. VÏdycky jsem mûl pevnou víru v Boha i ve velkou moc modlitby, aãkoli musím upfiímnû pfiiznat, Ïe je‰tû existuje spousta otázek, na nûÏ si pfieji dostat odpovûì rozhodnû dfiív, neÏ odejdu. Teì jsem pfiipraven. Nasazuji si br˘le a z kapsy vytahuji lupu. NeÏ otevfiu zápisník, na moment ji odloÏím na stÛl. Musím dvakrát olíznout svÛj zkroucen˘ prst, neÏ se mi podafií pfies ohmatané desky rozevfiít kníÏeãku na první stránce. Tûsnû pfiedtím, neÏ zaãnu pfiedãítat svÛj pfiíbûh, se mi vÏdycky rozvífií v hlavû my‰lenky a já se sám sebe ptám: Stane se to dnes? Nevím, protoÏe tohle se pfiedem nedá odhadnout, a vlastnû na tom ani nezáleÏí. To, co mû drÏí a Ïene dál, je moÏnost, nikoli záruka, urãité sázky z mé strany. Nazvûte mû tfieba snílkem, po‰etilcem nebo ãímkoli jin˘m, ale já vûfiím, Ïe v‰echno je moÏné. Uvûdomuji si, Ïe vûda i nepfiízeÀ osudu jsou proti mnû. Nicménû vûda nemÛÏe dát na v‰echno vyãerpávající odpovûì. 9
NICHOLAS SPARKS
A proto mi zÛstává víra, Ïe zázraky, jakkoli nevysvûtlitelné nebo neuvûfiitelné, skuteãnû existují a mohou se stát bez ohledu na pfiirozen˘ fiád vûcí. TudíÏ znovu, stejnû jako kaÏd˘ jin˘ den, zaãínám nahlas pfiedãítat ze svého zápisníku, aby to sly‰ela – a doufám, Ïe zázrak, kter˘ se dostavil, aby ovládl mÛj Ïivot, pfiijde je‰tû jednou. A moÏná, jen moÏná, se to stane.
10
Duchové yl zaãátek fiíjna 1946 a Noah Calhoun pozoroval, jak se blednoucí slunce ãím dál víc vzdaluje od malebného kruhového zápraÏí jeho domu postaveného ve stylu plantáÏnick˘ch obydlí. Rád tu po veãerech sedával, hlavnû po namáhavé celodenní práci, a nechával my‰lenky bloudit bez jakéhokoli vûdomého cíle. Byl to jeho zpÛsob odpoãinku, rutina, kterou se nauãil od svého otce. Zvlá‰È ho tû‰il pohled na stromy a jejich odrazy na hladinû fieky. Stromy v Severní Karolínû jsou koncem podzimu mimofiádnû krásné, zelené, Ïluté, rudé, oranÏové a se spoustou rÛzn˘ch odstínÛ. Jejich oslÀující barvy záfií spolu se sluncem. Noah Calhoun si snad uÏ po sté kladl otázku, zda pÛvodní majitelé této usedlosti trávili své veãery jako on a napadaly je stejné my‰lenky. DÛm byl postaven v roce 1772 a patfiil mezi nejstar‰í a nejrozlehlej‰í stavení v New Bernu. PÛvodnû slouÏil jako obytn˘ dÛm na pracovní plantáÏi a Noah ho koupil hned po skonãení války. Uplynul˘ch jedenáct mûsícÛ ho dával do pofiádku a na jeho opravy utratil celé jmûní. Reportér z jednûch novin v Raleigh o tom pfied nûkolika t˘dny napsal ãlánek, v nûmÏ tvrdil, Ïe jde o jednu z nejlep‰ích restaurátorsk˘ch prací, jaké kdy vidûl. Tahle pochvala se t˘kala hlavnû domu. Nûco jiného byly zbylé ãásti majetku – a právû tam teì Noah trávil vût‰inu dní. DÛm stál na dvanácti akrech pfiilehl˘ch k Brices Creek. Noahovi dalo velkou práci opravit dfievûn˘ plot ohraniãující tfii dal‰í strany pozemku a vymûnit trouchnivûjící sloupky, do nichÏ se uÏ dali termiti. Zdaleka s tím je‰tû nebyl hotov, zejména na západní stranû. KdyÏ naveãer odkládal náfiadí, uvûdomil
B
11
NICHOLAS SPARKS
si, Ïe si musí nechat pfiivézt dal‰í stavební dfiíví. Ve‰el do domu, vypil sklenici sladkého ãaje a osprchoval se. VÏdycky se veãer sprchoval, aby voda odplavila z jeho tûla ‰pínu i únavu. Pak si sãesal vlasy dozadu, navlékl vybledlé dÏíny a modrou ko‰ili s dlouh˘m rukávem, nalil si dal‰í sklenku sladkého ãaje a znovu se vrátil na zápraÏí, kde si sedl, jak to v tuhle dobu dûlával kaÏd˘ veãer. Napjal paÏe nad hlavou, pak je rozpaÏil do stran a udûlal pár protahovacích cvikÛ. Teì se cítil dobfie, naplnil ho pocit ãistoty a svûÏesti. Mûl unavené svaly a vûdûl, Ïe ho budou zítra trochu bolet, ale potû‰ilo ho, Ïe zvládl víc práce, neÏ pfiedpokládal. Sáhl po kytafie, pfiiãemÏ si vzpomnûl, jak na ni hrával jeho otec – a uvûdomil si, jak moc ho postrádá. Vyloudil jeden akord, utáhl dvû struny, a pak znovu zabrnkal. Tentokrát to zaznûlo docela dobfie, a tak zaãal hrát. ·erem se nesla mûkká a tichá hudba. Zpoãátku si chvíli pobrukoval, posléze, kdyÏ ho obklopila noc, zaãal zpívat. Hrál a zpíval, dokud neza‰lo slunce a obloha neztemnûla. Bylo krátce po sedmé, kdyÏ toho nechal, opfiel se zády o Ïidli a mírnû se rozhoupal. Ze zvyku vzhlédl k nebesÛm, aby spatfiil Orion, Velk˘ vÛz, BlíÏence a Polárku mihotající se na podzimní obloze. V hlavû se mu teì chvíli honila ãísla, ale brzy si pfiikázal pfiestat. Vûdûl, Ïe za ten dÛm vydal témûfi v‰echny své úspory a Ïe si brzy bude muset najít nûjaké zamûstnání, ale pak tu my‰lenku zapudil a rozhodl se vychutnávat zb˘vající mûsíce restaurování svého majetku bez zbyteãn˘ch starostí. Vyplatí se mu to, to vûdûl docela bezpeãnû – vÏdycky tomu tak bylo. A kromû toho ho pfiem˘‰lení o penûzích obvykle nudilo. UÏ v mládí se nauãil tû‰it se z prost˘ch vûcí, z vûcí, které nelze koupit, a nemohl dost dobfie pochopit lidi s opaãn˘m názorem na tento problém. I tuhle vlastnost zdûdil po otci. PfiiblíÏil se k nûmu Clem, jeho loveck˘ pes, a neÏ si mu lehl 12
ZÁPISNÍK JEDNÉ LÁSKY
k nohám, otfiel ãumák o jeho ruku. „Tak co, dûvãe, jak se ti vede?“ zeptal se Noah a poklepal fenu po hlavû. Zvedla k nûmu mírnû kulaté oãi a tichounce kÀuãela. Pfii sráÏce s autem to odnesla noha, ale pfiesto se pohybovala je‰tû dost dobfie a dûlala mu spoleãnost za tich˘ch nocí podobn˘ch této. Jednatfiicet není vysok˘ vûk, ale je-li ãlovûk osamûl˘, je to aÏ aÏ. Od doby, kdy se sem vrátil, s Ïádnou dívku nechodil, a ani nepotkal nikoho, kdo by ho aspoÀ trochu zajímal. Vûdûl, Ïe to není jeho vina. Existovalo cosi, co udrÏovalo urãitou vzdálenost mezi ním a kteroukoli Ïenou, která by se mu chtûla pfiiblíÏit, nûco, o ãem nebyl pfiesvûdãen, Ïe by se mohlo zmûnit, i kdyby se o to snaÏil. A obãas si v okamÏicích tûsnû pfied spaním kladl otázku, není-li jeho osudem zÛstat navûky sám. Cel˘ veãer se udrÏelo krásnû teplé poãasí. Noah naslouchal cvrkotu cvrãkÛ a ‰ustûní listÛ a uvûdomoval si, Ïe zvuky, které vyluzuje pfiíroda, jsou skuteãnûj‰í a vyvolávají daleko více emocí neÏ auta ãi letadla. Pfiíroda vrací víc, neÏ bere; její zvuky ho navracely zpátky k pfiedstavû, jak˘ by mûl ãlovûk b˘t a jak by se mûl chovat. Bûhem války, zejména po velk˘ch bitvách, pfiicházely chvíle, kdy ãasto myslel na tyhle jednoduché, prosté zvuky. „Ochrání tû to pfied ze‰ílením,“ fiekl mu otec v den, kdy odplouval. „Je to boÏí hudba a zavede tû domÛ.“ Dopil ãaj, ve‰el dovnitfi, na‰el si knihu a na zpáteãní cestû ven rozsvítil svûtlo na zápraÏí. Pak se znovu usadil a pohlédl na knihu. Byla stará, s odrbanou vazbou a její stránky nesly stopy bláta a vody. Prsty laskal Stébla trávy od Walta Whitmana, jeÏ s sebou tahal celou válku. Jednou ho dokonce zachránila pfied kulkou, která se odrazila od vazby. Pfiejel dlaní po pfiebalu a zároveÀ ho trochu oprá‰il. Pak knihu namátkou otevfiel a ãetl slova na stránce pfied sebou. Toto je tvoje hodina, ó du‰e, tvÛj voln˘ vzlet tam, kde není slov. 13
NICHOLAS SPARKS
Pryã od knih, pryã od umûní, den je smazán, lekce skonãila. Vynofiuje‰ se celá, zamlklá, upfiená, pfiem˘‰lející o tématech, která miluje‰ nejvíc, o noci, spánku, smrti a hvûzdách. *) V duchu se usmál. Nevûdûl proã, ale Whitman mu vÏdycky pfiipomnûl New Bern, a on byl rád, Ïe se vrátil. TfiebaÏe byl pryã ãtrnáct let, tohle byl domov a znal tady spoustu lidí, vût‰inu uÏ z mládí. Na tom nebylo nic pfiekvapujícího. Jako v tolika jiÏansk˘ch mûstech se lidé, ktefií tu Ïili, nikdy nezmûnili, pouze ponûkud zestárli. Jeho nejlep‰ím pfiítelem byl Gus, sedmdesátilet˘ ãernoch Ïijící kus dál odtud. V t˘dnech následujících po Noahovû koupi domu se párkrát potkali. Pak se Gus najednou objevil s jak˘msi doma vyroben˘m likérem a brunswickou omáãkou. Tehdy strávili svÛj první spoleãn˘ veãer, kdy spolu popíjeli a vzájemnû si vyprávûli rÛzné pfiíhody. Teì Gus pfiicházíval dvakrát za t˘den, obvykle kolem osmé. Pfii ãtyfiech dûtech a jedenácti vnouãatech v domû potfieboval obãas vypadnout z rodinného prostfiedí. Noah mu to nemûl za zlé. Stafiík s sebou pfiiná‰el svou harmoniku a po krátkém potlachu si oba vÏdycky zazpívali pár písní. Nûkdy hráli celé hodiny. Noah ho zaãal povaÏovat za ãlena rodiny. Vlastnû tu nikoho jiného nemûl, aspoÀ od otcovy smrti v loÀském roce. Byl jedináãek; kdyÏ mu byly dva roky, matka zemfiela na chfiipku, a tfiebaÏe to jednu dobu chtûl udûlat, nikdy se neoÏenil. Kdysi byl velice zamilovan˘, to vûdûl docela jistû. Jednou, ale pouze jedinkrát, to uÏ je dávno. A ta láska ho navÏdy *) W. Whitman, Stébla trávy. PfieloÏili J. Koláfi a Z. Urbánek. Praha, Odeon 1969
14
ZÁPISNÍK JEDNÉ LÁSKY
zmûnila. Tohle dokáÏe udûlat s ãlovûkem pravá láska. A tahle byla dokonalá. Po veãerní obloze se zvolna zaãaly valit od pobfieÏí mraky, stfiíbfiité v odrazu mûsíãního svitu. Jakmile zhoustly, zaklonil hlavu a opfiel si ji o opûradlo houpacího kfiesla. Nohy se mu automaticky rozkomíhaly v pravidelném rytmu. A jako vût‰inu veãerÛ i teì cítil, jak ho my‰lenky uná‰ejí k onomu vlahému veãeru pfied ãtrnácti lety. Bylo to tûsnû po maturitû v roce 1932 a ten veãer zaãínal festival na fiece Neuse. Zúãastnili se ho v‰ichni obyvatelé mûsta a náramnû si libovali pfii roÏnûní i hazardních hrách. Noc byla tehdy vlhká – z nûjakého dÛvodu si tohle pamatoval docela jasnû. Pfiijel sám. KdyÏ se prodíral davy, hledaje pfiátele, spatfiil Fina a Sarah, s nimiÏ vyrÛstal, jak hovofií s nûjak˘m dûvãetem, které nikdy pfiedtím nevidûl. Je‰tû teì si vzpomnûl, Ïe mu tenkrát blesklo hlavou, jak je hezká, a kdyÏ se k nim pak koneãnû pfiipojil, pohlédla na nûj vlah˘ma oãima, které neuhnuly, ani kdyÏ ho pozdravila. „Ahoj,“ fiekla prostû a vztáhla k nûmu ruku. „Od Finleyov˘ch jsem toho o tobû hodnû sly‰ela.“ Docela bûÏn˘ zaãátek, nûco, naã by se dalo zapomenout, kdyby se nejednalo právû o ni. Ale jakmile si s ní potfiásl rukou a podíval se jí do tûch úchvatn˘ch oãí barvy smaragdÛ, vûdûl, je‰tû dfiív neÏ byl schopen znovu nabrat dech, Ïe s touto Ïenou by dokázal proÏít zbytek svého Ïivota, Ïe druhou takovou by nikdy nena‰el. Pfiipadala mu tak dobrá, tak dokonalá v letním vánku provívajícím korunami stromÛ. Od té chvíle jako by se ten vûtfiík zmûnil v tornádo. Fin mu fiekl, Ïe ta dívka tráví léto v New Bernu se svou rodinou, protoÏe její otec pracuje pro R. J. Reynoldse. A aã Noah pouze pfiikyvoval, zpÛsob, jak se na nûj dívala, docela ospravedlÀoval jeho mlãení. Fin se pak smál, protoÏe vûdûl, co se dûje, a Sarah navrhla, aby si dali tfie‰Àovou colu. V‰ichni ãtyfii se zdrÏeli na festivalu aÏ témûfi do úplného konce, kdy uÏ davy znaãnû profiídly a v‰echno se pomalu ukládalo ke spánku. 15
NICHOLAS SPARKS
Setkali se pfií‰tí den, i den poté. Brzy byli nerozluãní. KaÏdé ráno, kromû nedûle, kdy musel jít do kostela, skonãil své pracovní povinnosti, jak nejrychleji to bylo moÏné, a hned si to namífiil pfiímo do Fort Totten Parku, kde uÏ na nûho ãekala. JelikoÏ sem pfiijela poprvé a nikdy pfiedtím neÏila v malém mûstû, trávili spoleãné dny tím, Ïe dûlali vûci, které pro ni byly zbrusu nové. Nauãil ji pfiipravovat a házet návnadu, ukázal jí, jak na mûlãinû chytat velkohubé okouny; bral ji i na prÛzkum lesních míst, kde li‰ky dávají dobrou noc – do Croatan Forestu. ProjíÏdûli se v kánoích a nevadily jim ani letní prudké boufie s hromobitím. Mûl pocit, Ïe se znají odnepamûti. Ale i on se nauãil mnoho nového. Pfii mûstské taneãní zábavû konané ve stodole, kde se normálnû skladoval tabák, ho nauãila tanãit waltz a charleston. TfiebaÏe jim to pfii nûkolika prvních písních je‰tû moc ne‰lo, její trpûlivost s ním nakonec pfiinesla ovoce – pak spolu tanãili aÏ do posledního kousku, kdy hudba pfiestala hrát. Poté ji doprovodil domÛ, a kdyÏ se po pfiání dobré noci zastavili na zápraÏí, poprvé ji políbil – a ne‰lo mu na rozum, proã tak dlouho váhal. Koncem léta ji pfiivedl do tohoto domu, rozhlédl se po spou‰ti kolem a oznámil jí, Ïe jednou chce dÛm vlastnit a dát ho do pofiádku. Trávili tu spolu celé hodiny a hovofiili o sv˘ch snech – on chtûl poznat svût, ona touÏila b˘t malífikou. A pak jedné vlhké srpnové noci pfii‰la o panenství a on o své panictví. KdyÏ tfii nedûle nato jela domÛ, brala si s sebou kus jeho a zbytek léta. Díval se za ní, kdyÏ jednoho ãasného de‰tivého rána odjíÏdûla, sledoval ji oãima, které noc pfiedtím ani nezamhoufiil. Poté ‰el domÛ a sbalil si ta‰ku. Cel˘ t˘den strávil sám na Harkers Islandu. Noah si rukama projel vlasy a pohlédl na hodinky. Osm dvanáct. Zvedl se, do‰el pfied dÛm a rozhlédl se po cestû. Gus nebyl nikde v dohledu, a tak usoudil, Ïe dnes nepfiijde. Vrátil se k houpacímu kfieslu a znovu se posadil. Vzpomnûl si, jak o ní Gusovi vyprávûl. KdyÏ se o ní zmínil poprvé, Gus jen se smíchem potfiásl hlavou: „Tak to je ten 16
ZÁPISNÍK JEDNÉ LÁSKY
duch, pfied nímÏ jste utekl.“ Na otázku, co tím myslel, Gus odpovûdûl: „Víte, ten duch je vzpomínka. Sledoval jsem vás, jak ve dne v noci dfiete jako otrok, Ïe jste ãasto ani nemohl popadnout dech. Lidi si takhle poãínají ze tfií dÛvodÛ. Buì jsou to ‰ílenci, nebo hlupáci, anebo se snaÏí zapomenout. A já jsem poznal, Ïe pro vás platí to tfietí – zapomenout. Jen jsem nevûdûl naã.“ Pfiem˘‰lel o jeho slovech. Gus mûl samozfiejmû pravdu. New Bern ho teì stra‰il. Stra‰il ho duch vzpomínky na ni. Vidûl ji ve Fort Totten Parku, na jejich místû, pokaÏdé kdyÏ ‰el kolem. Nebo si ji vybavil, jak sedí na laviãce ãi stojí u vrátek, stále usmûvavá, se svûtl˘mi vlasy padajícími na ramena, oãi barvy smaragdÛ. KdyÏ sedûl v noci na zápraÏí se svou kytarou, spatfioval ji vedle sebe, jak ti‰e naslouchá hudbû jeho dûtství. TotéÏ cítil pfii sv˘ch cestách do Gastonova obchodu, do Zednáfiského divadla a pfii pochÛzkách mûstem. Kamkoli pohlédl, vidûl její obraz, vidûl vûci, které mu ji znovu oÏivovaly. Uvûdomoval si, jak je to zvlá‰tní. V New Bernu vyrostl. ProÏil tu prvních sedmnáct let svého Ïivota. Ale kdyÏ si na tohle místo vzpomnûl, jako by si pamatoval pouze poslední léto, to léto, kdy byli spolu. Ostatní vzpomínky byly prosté útrÏky událostí z dûtství a dospívání. Jen málokter˘ z nich, jestli vÛbec nûjak˘, evokoval urãit˘ pocit. Jednou veãer se svûfiil Gusovi. Ten ho nejen pochopil, ale byl první, kdo mu vysvûtlil pfiíãinu. Vyjádfiil to docela prostû: „MÛj otec mi fiíkával, Ïe kdyÏ se ãlovûk poprvé zamiluje, navÏdy to zmûní jeho Ïivot, a i kdyby se sebevíc snaÏil, ten cit nikdy nezmizí. Tahle dívka, o níÏ mi vyprávíte, byla va‰e první láska. A aÈ dûláte, co dûláte, zÛstane s vámi navÏdy.“ Noah potfiásl hlavou, a jakmile se její obraz zaãal rozpl˘vat, vrátil se k Whitmanovi. âetl asi hodinu, obãas zvedl oãi, aby pozoroval m˘valy a vaãice cupitající kolem zátoky. V pÛl desáté sklapl knihu, vy‰el nahoru do loÏnice a do svého deníku zapsal jak své osobní pozorování, tak práci, kterou vykonal 17
