Veřejný ochránce práv – kdo, proč a jak? veřejný ochránce práv – VOP – ombudsman – „ochránce“- 1 -
1. KDO Kdo se jím může stát? Kdo jím už byl a kdo je jím aktuálně? Jak se může osoba stát „ochráncem“? Na jak dlouho jím může být – navždy? Kde sídlí?
Úkol č. 1: Napiš cokoli, co se ti vybaví, když se řekne veřejný ochránce práv. 1)
6)
2)
7)
3)
8)
4)
9)
5)
10)
Postavení, působnost, činnost a veškerá oprávnění a povinnosti „ochránce“ musí být stanovena zákonem, v tomto případě se jedná o zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. Můžeme zjednodušeně říci, že „ochránce“ je člověk nestranný a nezávislý, který šetří docela neformálně protiprávnost nebo jiná pochybení, která se dějí při jednání veřejné správy.
Historie českých „ochránců“:
JUDr. Otakar ……………….. funkční období – 18. 12. 2000 – 9. 5. 2010
JUDr. Pavel …………………. funkční období – 13. 9. 2010 – doposud
Předpoklady pro výkon funkce: Zákon o „ochránci“ stanovuje podmínky pro výkon této funkce nepřímo. Říká, že se musí jednat o osobu volitelnou do Senátu. Nicméně tyto podmínky není těžké zjistit. Podmínky pro výkon této funkce tedy jsou: 1. …………………………………………………………………………………… 2. …………………………………………………………………………………… 3. ……………………………………………………………………………………
Každý, kdo splňuje předpoklady pro výkon funkce „ochránce“, se jím však v některých případech stát nemůže. „Ochráncem“ nemůže být například osoba, která je zároveň: prezident republiky, poslanec, senátor nebo soudce. Další omezení, která jsou na „ochránce“ kladena, jsou například ta, že „ochránce“ nesmí být členem politické strany nebo politického hnutí.
Kdo vybírá osobu, která se stane „ochráncem“? „Ochránce“ je volen Poslaneckou sněmovnou. Dva kandidáty navrhne prezident a dva Senát. Poslanecká sněmovna vybírá maximálně ze 4 kandidátů. „Ochránce“ se ujme výkonu své funkce až poté, co složí slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny. „Ochránce“ je poté odpovědný při výkonu své funkce právě Poslanecké sněmovně, která ho zvolila a která má předsedu, do jehož rukou složil nově zvolený „ochránce“ slib. Slib „ochránce“ zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že svou funkci budu vykonávat nezávisle a nestranně, v souladu s Ústavou a ostatními zákony a že budu chránit neporušitelnost práv“.
Období, na které je „ochránce“ volen neboli funkční období „ochránce“ Funkční období je ……….. „Ochránce“ může být zvolen za sebou maximálně na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období, tedy maximálně 12 let nepřetržitě po sobě.
Co se děje v případě nepřítomnosti „ochránce“? V případě nepřítomnosti „ochránce“ jej zastupuje v plném rozsahu jeho zástupce; pokud je „ochránce“ přítomen, může pověřit svého zástupce výkonem některých svých úkolů.
Sídlo „ochránce“ Zákon stanoví jako sídlo „ochránce“ Brno. Konkrétně se jedná v praxi aktuálně o tuto adresu: Kancelář veřejného ochránce práv, Údolní 39, 602 00 Brno.
2. PROČ Z jakého důvodu „ochránce“ máme?
Veřejná správa (různé úřady) někdy neuspokojivě nebo chybně vyřizují stížnosti a podněty občanů. Může se jednat například o postup úředníka, který je v rozporu s právem, anebo se také může jednat o postup, který není v rozporu s právem, ale trpí jinými vadami – např. se může jednat o diskriminační přístup úředníka, jeho arogantnost, nezdvořilost nebo necitlivé jednání.
„Ochránce“ tedy působí k ochraně osob před jednáním úřadů, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.
Existují však instituce, kde „ochránce“ své úkoly a poslání nemůže plnit. Jedná se např. o: Parlament (tedy Poslaneckou sněmovnu i Senát), prezidenta republiky, vládu, Nejvyšší kontrolní úřad, státní zastupitelství či soudy.
3. JAK? Na základě čeho začne „ochránce“ jednat? A jak tedy jedná?
Kdy může „ochránce“ začít v daném případě jednat? „Ochránce“ jedná vždy: 1) na základě podnětu (fyzické nebo právnické osoby) 2) z vlastní iniciativy
Poté, co „ochránce“ získá podnět k činnosti, začne jeho činnost tím, že si zjistí předběžné informace k dané věci – odborně lze říci, učiní předběžnou analýzu věci. V této fázi zjišťuje, jestli má podnět všechny náležitosti, které má mít, např. jestli je odůvodněný. Zkoumá i, zda se podnět netýká instituce, vůči které on nemůže své úkoly plnit. Pokud by tomu tak bylo, nemůže se takovým podnětem zabývat. Jakmile však „ochránce“ zjistí, že není důvod, proč by se podnětem neměl zabývat, začne jeho vlastní šetření. „Ochránce“ tedy vyšetřuje podnět. Ze své pozice může vstupovat do různých úřadů („jde do terénu“), může po úřadech chtít důležité písemné dokumenty, různé informace a stanoviska. Výsledek šetření „ochránce“ může být jak negativní, tak pozitivní. Pokud „ochránce“ zjistí protiprávní jednání úřadu, sdělí mu to. Úřad se k tomu vyjádří a sdělí, jestli se děje náprava, nebo se náprava dít nebude. Pokud je náprava nedostatečná nebo není žádná, vydá „ochránce“ závěrečné stanovisko. Toto stanovisko však není závazné rozhodnutí, je to jen určité doporučení. Není to rozkaz od „ochránce“ úřadu, ale je to spíše „přátelská rada“.
Každý rok vydává „ochránce“ souhrnnou zprávu o své činnosti. Souhrnné zprávy a jiné zajímavé informace o „ochránci“ je možno na internetové stránce www.ochrance.cz
Vědomostní čtyřlístek
