Jedna SRPEN PafiíÏ
Tenhle sen se mi zdá odjakÏiva: Jsem v letadle, vysoko nad
mraky. Zaãínáme klesat a mû najednou pfiepadá hrÛza, protoÏe vím, Ïe sedím ve ‰patn˘m letadle a cestuju na ‰patn˘ místo. Nikdy není jasn˘, kde pfiistávám – ve váleãn˘ oblasti, uprostfied epidemie, v jin˘m století –, ale pokaÏd˘ nûkde, kde bych nemûl b˘t. Obãas se snaÏím ptát ãlovûka, co sedí vedle, kam máme namífieno, ale nikdy mu pofiádnû nevidím do obliãeje a nesly‰ím jeho odpovûì. Probouzím se celej popletenej a zmatenej za zvuku vysouvajícího se podvozku a ozvûny vlastního tepu. Obvykle mi chvíli trvá, neÏ se vzpamatuju a uvûdomím si, kde jsem – v praÏsk˘m apartmánu, v hostelu v Káhifie –, ale pocit, Ïe jsem ztracenej, mû ani pak neopou‰tí. Mám za to, Ïe sen zase pfii‰el. Zvednu Ïaluzii jako vÏdycky a juknu na mraky. Vnímám hydraulick˘ naklonûní motorÛ, tah dolÛ, tlak v u‰ích, nával paniky. Obrátím se k sousedovi bez tváfie – jenomÏe tentokrát mám dojem, Ïe není cizí. Je to nûkdo, koho znám. S k˘m cestuju. A to– 9 –
GAYLE FO R MAN OVÁ
hle vûdomí mû naplÀuje úlevou. Oba jsme si pfiece nemohli splést letadlo! „Víte, kam letíme?“ zeptám se a nakloním se blíÏ. Jsem skoro u cíle, témûfi zahlídnu jeho tváfi, kaÏd˘m okamÏikem dostanu odpovûì a zjistím, kam vlastnû letím – A pak zaslechnu sirény. Poprvé jsem sirény zaznamenal v Dubrovníku. Cestoval jsem s klukem, kter˘ho jsem potkal v Albánii, a vtom jsme zaslechli kolemjedoucí sirény. Znûly stejnû jako z americk˘ch akãních filmÛ a ten kluk, se kter˘m jsem cestoval, prohodil, Ïe v kaÏd˘ zemi znûjí sirény jinak. „Je to uÏiteãn˘, protoÏe kdyÏ zapomene‰, kde jsi, vÏdycky mÛÏe‰ zavfiít oãi a nechat sirény, aÈ ti to poví.“ Tehdy jsem byl na cestách rok a pár minut mi trvalo, neÏ jsem si vybavil, jak znûjí sirény doma. Skoro muzikálnû, dolÛ-nahoru-dolÛ-nahoru la, la, la, la, jako kdyÏ si nûkdo radostnû pobrukuje. Tahle siréna ale zní jinak. Monotónnû, ná-ná, ná-ná, jako beãení elektrick˘ ovce. Ani hlasitûji nebo ti‰eji, kdyÏ se pfiiblíÏí nebo vzdálí, zkrátka jen hradba kvílení. SnaÏím se, jak mÛÏu, ale tuhle sirénu urãit nedokáÏu, nemám tu‰ení, kde jsem. Vím jen, Ïe doma ne. Otevfiu oãi. V‰ude kolem je jasn˘ svûtlo, pfiichází shora, ale i z mejch oãí – drobn˘ bodav˘ exploze, kter˘ bolí jako ãert. Zavfiu je. Kai. Ten kluk, s kter˘m jsem cestoval z Tirany do Dubrovníku, se jmenoval Kai. Pili jsme na mûstsk˘ch hradbách slab˘ chorvatsk˘ pivo a pak jsme ãurali do Jadranu a smáli se. Jmenoval se Kai. A byl z Finska. Sirény vfie‰tí. Pofiád nevím, kde jsem. *** – 10 –
Jen jeden rok Najednou ticho. Sly‰ím, jak se otevírají dvefie. Cítím na kÛÏi vodu. Posunování m˘m tûlem. Uvûdomuju si, Ïe je lep‰í nechat oãi zavfien˘. Tohle není nic, ãeho bych chtûl b˘t svûdkem. Pak jsou ale moje oãi nucen˘ se otevfiít a je tu dal‰í svûtlo, ostr˘ a bolestiv˘, jako tenkrát, kdyÏ jsem pfiíli‰ dlouho pozoroval zatmûní slunce. Saba mû varoval, aÈ to nedûlám, ale od nûkter˘ch vûcí se ãlovûk prostû nedokáÏe odtrhnout. A pak mû cel˘ hodiny bolela hlava. Migréna ze zatmûní – tak tomu fiíkali ve zprávách. Spousta lidí ji dostane z toho, Ïe zírá do slunce. To taky vím. Ale pofiád nemám potuchy, kde jsem. Vtom se ozvou hlasy. Pfiipomínají ozvûnu z tunelu. Sly‰ím je, ale nerozpoznám, co fiíkají. „Comment vous appelez-vous?“ ptá se nûkdo jazykem, o kter˘m vím, Ïe není mÛj rodn˘, ale tak nûjak mu rozumím. Jak se jmenujete? „MÛÏete nám fiíci, jak se jmenujete?“ TatáÏ otázka jin˘m jazykem, opût ne m˘m. „Willem de Ruiter.“ Tentokrát je to mÛj hlas. Moje jméno. „Dobfie.“ Hlas je muÏsk˘. Pfiechází do t˘ druh˘ fieãi. Do francouz‰tiny. ¤íká, Ïe jsem uvedl vlastní jméno správnû, a já pfiemítám, jak tohle ví. Na okamÏik si pomyslím, Ïe to mluví Bram, ale i pfiesto, jak jsem zmatenej, si uvûdomuju, Ïe to není moÏn˘. Bram se francouzsky rozhodnû nikdy neuãil. „Willeme, teì vás posadíme.“ Zadní ãást mojí postele – myslím, Ïe leÏím na posteli – se vyklopí dopfiedu. Znovu se pokou‰ím otevfiít oãi. V‰ech– 11 –
GAYLE FO R MAN OVÁ
no je rozmazan˘, ale rozeznávám jasn˘ svûtla nad hlavou, odfien˘ zdi, kovovej stÛl. „Jste v nemocnici, Willeme,“ fiekne ten muÏ. Jo, zrovna jsem pojal takov˘ podezfiení. A to by taky vysvûtlovalo, proã mám ko‰ili od krve, a moÏná i problém samotn˘ ko‰ile, která není moje. Je ‰edá s ãerven˘m nápisem SOS. Co znamená SOS? Komu patfií ta ko‰ile? A ãí krev je na ní? Rozhlídnu se. Uvidím toho muÏe – Ïe by doktor? – v bíl˘m plá‰ti, a vedle stojí sestra a drÏí v ruce ledovej obklad, aby mi ho pfiiloÏila. Dotknu se tváfie. Je horká a opuchlá. Prst mám od krve. To je odpovûì na dal‰í otázku. „Jste v PafiíÏi,“ fiekne lékafi. „Víte, kde je PafiíÏ?“ Jím s Yael a Bramem taÏín v marock˘ restauraci v Montorgueil. Vybírám do klobouku po pfiedstavení s nûmeck˘mi akrobaty na Montmartru. Jsem s Céline v Divan du Monde na pfiedstavení Mollier then Molly. BûÏím, bûÏím trÏi‰tûm Barb`es a drÏím za ruku nûjakou holku. Jakou? „Ve Francii,“ zvládnu odpovûdût. Jazyk mám tlustej jako vlnûnou ponoÏku. „Pamatujete si, co se pfiihodilo?“ ptá se doktor. Sly‰ím dunûní vysokejch bot a cítím chuÈ krve. V puse jí mám kaluÏ. Nevím, co s ní, a tak ji spolknu. „Vypadá to, Ïe jste se popral,“ pokraãuje doktor. „Budete muset podat zprávu policii. Ale nejdfiív potfiebujete se‰ít ránu na obliãeji a musíme provést rentgen hlavy, abychom vylouãili subdurální hematom. Jste tu na prázdninách?“ âern˘ vlasy. Jemn˘ dech. Hlodav˘ pocit, Ïe jsem ztratil nûco cenn˘ho. Popleskám se po kapse. – 12 –
Jen jeden rok „Co moje vûci?“ „Na‰li vበbatoh a vûci poházené kolem. Vበpas zÛstal uvnitfi. PenûÏenka také.“ Podává mi je. Mrknu do penûÏenky. Je v ní pfies sto eur, ale vybavuju si, Ïe jsem mûl mnohem víc. Ostatní doklady chybí. „Na‰li jsme je‰tû tohle.“ UkáÏe mi malou ãernou knihu. „V penûÏence máte pofiád docela dost, ne? Na loupeÏ to nevypadá, pokud jste ov‰em útoãníky nezahnal.“ Zamraãí se. Pfiedpokládám, Ïe nad zfiejmou po‰etilostí takov˘ho manévru. Udûlal jsem to? Nad hlavou se mi vzná‰í mlha podobná t˘, kterou jsem b˘val zvyklej pozorovat nad kanály a silou vÛle si pfiál, aÈ se rozpt˘lí. Pofiád mi byla zima. Yael fiíkala, Ïe sice vypadám jako Holanìan, ale v Ïilách mi pr˘ koluje její stfiedozemská krev. Pamatuju si to, vzpomínám si i na kousavou vlnûnou deku, do kter˘ jsem se balil, abych neprochladl. A i kdyÏ vím, kde jsem, nechápu, co tu dûlám. V PafiíÏi bych b˘t nemûl. Mám b˘t v Holandsku. MoÏná to vysvûtluje ten zvlá‰tní pocit. RozplyÀ se. RozplyÀ se, nutím mlhu. Je zatvrzelá jako ta holandská! Nebo je moje vÛle slabá jako zimní slunce. AÈ tak nebo tak, nemizí. „Víte, kolikátého je dnes?“ ptá se doktor. SnaÏím se pfiem˘‰let, ale data plují kolem jako listí ve stoce. JenomÏe tohle pro mû není nic nov˘ho. Vím, Ïe datum si nikdy nepamatuju. Nepotfiebuju to. Zavrtím hlavou. „A kter˘ je mûsíc?“ Augustus. Aout. Ne, anglicky! „Srpen.“ „A den v t˘dnu?“ Dondertag, fiíká cosi v mojí hlavû. âtvrtek. „âtvrtek?“ zkusím to. – 13 –
GAYLE FO R MAN OVÁ
„Pátek,“ opraví mû doktor a svíravej pocit sílí. MoÏná jsem mûl v pátek nûkde b˘t. Zazvoní telefon. Doktor jej zvedne, chvíli mluví, pak zavûsí a obrátí se ke mnû. „Rentgen provedeme za pÛl hodiny.“ Nato mi zaãne vykládat o commotions cérébrales neboli o otfiesech mozku a doãasn˘ch krátkodob˘ch ztrátách pamûti a o rentgenech, a nic z toho moc nedává smysl. „Mûli bychom nûkomu zavolat?“ ptá se. A já mám dojem, Ïe jo, ale zaboha si nemÛÏu vzpomenout komu. Bram je pryã, Saba je pryã a Yael nejspí‰ taky. Tak komu? Vtom mû pfiepadne Ïaludeãní nevolnost. Pozvracím si celou ko‰ili. Pfiiskoãí ke mnû sestra s lavorem, ale ne dost rychle. Podá mi ruãník, abych se otfiel. Doktor fiíká nûco o Ïaludeãní nevolnosti a otfiesech mozku. Do oãí mi vstoupí slzy. Nikdy jsem se nenauãil zvracet a nebreãet pfii tom. Sestra mi otírá obliãej dal‰ím ruãníkem. „Vida, je‰tû tadyhle zÛstala skvrnka,“ fiekne s mil˘m úsmûvem. „Na hodinkách.“ Na zápûstí mám leskl˘ zlat˘ hodinky. Nejsou moje. Na okamÏik je zahlédnu na dívãím zápûstí. Putuju vzhÛru k ‰tíhl˘ paÏi, pevn˘mu rameni, labutímu krku. KdyÏ se dostanu k obliãeji, oãekávám, Ïe bude prázdnej jako tváfie ve snu. Ale není. âern˘ vlasy. Svûtlá pleÈ. Hfiejiv˘ oãi. Znovu se podívám na hodinky. Sklíãko je praskl˘, ale tikají. Ukazují devût. Zaãínám tu‰it, na co jsem to zapomnûl. Pokusím se posadit. Svût se promûní v fiídkou ka‰i. Doktor mi poloÏí ruku na rameno a zatlaãí mû zpátky na postel. „Jste rozru‰en˘, protoÏe máte v hlavû zmatek. To v‰echno odezní, ale potfiebujeme provést CT vy‰etfiení, abychom vylouãili krvácení do mozku. Bûhem ãekání se – 14 –
Jen jeden rok mÛÏeme vûnovat trÏn˘m ranám na obliãeji. Nejdfiív vám dám nûco pro znecitlivûní.“ Sestra mi namaÏe obliãej nûãím oranÏov˘m. „Îádn˘ strach. Tohle nezanechává skvrny.“ Nezanechává skvrny, jen pálí. „Myslím, Ïe bych mûl jít,“ fieknu, kdyÏ je rána se‰itá. Doktor se smûje. Na okamÏik zahlídnu bílou kÛÏi pokrytou bíl˘m prachem, ale vespod teplej‰í. Bíl˘ pokoj. Tváfi se mi chvûje. „Nûkdo na mû ãeká!“ Nemám ponûtí kdo, ale vím, Ïe je to pravda. „Kdo na vás ãeká?“ ptá se doktor. „Nevzpomínám si,“ pfiiznám. „Pane de Ruitere. Musíte absolvovat CT vy‰etfiení. A pak bych si vás tu rád nechal na pozorování, dokud se vám nevrátí jasná mysl. Dokud si nevzpomenete, kdo na vás ãeká.“ Krk. PleÈ. Rty. Její kfiehká a zároveÀ pevná ruka na m˘m srdci. Dotknu se dlaní hrudi, zlehka pfiejedu po zelen˘ nemocniãní halenû, kterou mi sestra dala poté, co rozstfiihli moji zakrvácenou ko‰ili, aby prozkoumali, jestli nemám zlomen˘ Ïebra. A jméno mám skoro na jazyku. Pfiijdou zdravotníci, aby mû odvezli do jin˘ho patra. Zasunou mû do kovov˘ho tubusu, kterej mi rachotí kolem hlavy. MoÏná je to tím zvukem, ale v roufie se mlha zaãíná rozpl˘vat. JenomÏe za ní se neobjevuje slunce, jen mdlá obloha ‰edá jako olovo. Dílky do sebe zapadají. „Musím jít! Teì hned!“ hulákám do roury. Ticho. Pak klapnutí telefonu. „Prosím, klid,“ nafiizuje neosobní hlas francouzsky. *** – 15 –
GAYLE FO R MAN OVÁ
Vezou mû zpátky dolÛ, kde mám ãekat. Je po dvanáct˘. âekám. Pamatuju si nemocnice, pfiesnû si vzpomínám, proã je nenávidím! âekám. Jsem adrenalin vrÏen˘ do neteãnosti: rychl˘ auto, kter˘ uvízlo v dopravním ruchu. Vytahuju z kapsy minci a provádím trik, kterej mû nauãil Saba, kdyÏ jsem byl malej kluk. Zabírá to. UklidÀuju se, naãeÏ dal‰í chybûjící dílky zapadnou na své místo. Pfiijeli jsme spolu do PafiíÏe. Jsme spolu v PafiíÏi. Cítím, jak se její ruka zlehka dot˘kala m˘ho boku, kdyÏ jsem ji vezl za sebou na kole. Cítím její nûÏnou ruku na boku, kdyÏ jsme se pevnû drÏeli. Vãera v noci. V bíl˘m pokoji. Bílej pokoj! Ona je tam, ãeká na mû! Rozhlídnu se. Nemocniãní prostory nejsou nikdy tak bíl˘, jak si lidi myslí. Jsou béÏov˘, tmavo‰ed˘, nafialovûl˘: neutrální tóny mají zmírÀovat úzkost a Ïal. Co bych za to dal, b˘t teì v opravdov˘m bíl˘m pokoji! Za nûjakou dobu pfiichází doktor. Usmívá se. „Dobré zprávy! Îádné subdurální krvácení. Jen otfies mozku. Co pamûÈ?“ „Lep‰í se.“ „Dobfie. Poãkáme na policii. Vezmou si va‰e prohlá‰ení a pak vás mohu pustit za pfiítelkyní. Ale musíte to v‰echno brát s velk˘m nadhledem. Dám vám pokyny k následné péãi, ale ty jsou psané francouzsky. MoÏná by je nûkdo umûl pfieloÏit, nebo vám najdeme nûkoho on-line a dostanete je v angliãtinû nebo holand‰tinû.“ „Ce ne sera pas nécessaire.“ „No ne, tak vy mluvíte francouzsky?“ zeptá se stejn˘m jazykem. Pfiik˘vnu. „Vrátila se mi znalost.“ – 16 –
Jen jeden rok „V˘bornû. A stejnû tak se vrátí i v‰echno ostatní.“ „TakÏe mÛÏu jít?“ „Nûkdo pro vás musí pfiijít. A musíte podat zprávu policii!“ Policie! To zabere celou vûãnost. A já jim vlastnû ani nemám co fiíct. Znovu beru do ruky minci a pohrávám si. „Îádnou policii!“ Lékafi sleduje, jak mi mince pleskne o dlaÀ. „Vy máte s policií nûjaké problémy?“ chce vûdût. „Ne. Tak to není. Musím nûkoho najít,“ fieknu a mince cinkne o podlahu. Doktor se sh˘bne a podá mi ji. „Koho?“ MoÏná se takhle vyptává bûÏnû; mÛj pohmoÏdûnej mozek nemá ãas promíchat informace, neÏ je vychrlí. Nebo se moÏná mlha zvedá a nechává dûsivou bolest hlavy v pozadí. Ale je to tady, její jméno mám na rtech tak, jak je fiíkám celou dobu. „Lulu!“ „Aha, Lulu! Tr`es bien!“ Doktor sepne ruce. „Nechte nás zavolat téhle Lulu. MÛÏe si vás pfiijít vyzvednout. Nebo ji za vámi dopravíme.“ Vysvûtlit, Ïe nevím, kde je Lulu, by trvalo dlouho. Vím jen, Ïe je v bíl˘m pokoji a ãeká na mû, a to uÏ hodnû dlouho. A já má ten pfií‰ernej pocit, a není to jen tím, Ïe jsem v nemocnici, kde se vûci ztrácejí bûÏnû, ale kvÛli nûãemu jin˘mu. „Musím jít!“ trvám na sv˘m. „Jestli neodejdu hned, bude pozdû!“ Doktor sklouzne pohledem k nástûnn˘m hodinám. „Je‰tû nejsou ani dvû. VÛbec není pozdû.“ „Pro mû moÏná je!“ MoÏná. Jako by se to, co se má stát, uÏ nestalo. – 17 –
GAYLE FO R MAN OVÁ
Doktor si mû dlouze mûfií. Pak zavrtí hlavou. „Lep‰í bude poãkat. Je‰tû pár hodin. Vrátí se vám pamûÈ a dotyãnou najdete.“ „Já nemám pár hodin!“ UvaÏuju, jestli mû tu mÛÏe drÏet proti mojí vÛli. Napadá mû, jestli v tuhle chvíli vÛbec nûjakou vÛli mám. Cosi mû ale táhne mlhou a bolestí kupfiedu. „Musím jít!“ opakuju. „OkamÏitû!“ Doktor se na mû podívá a vzdychne. „D’accord.“ Podá mi spoustu lejster, poví mi, abych následující dva dny odpoãíval a kaÏd˘ den si ránu vyãistil, stehy se pr˘ rozpustí. Pak mi podá malou nav‰tívenku. „Tohle je policejní inspektor. Povím mu, Ïe zítra mÛÏe oãekávat vበtelefonát.“ Pfiik˘vnu. „Máte kam jít?“ zeptá se. Célinin klub. Odfiíkám adresu. Stanice metra. Tyhle údaje si vybavuju snadno. Najdu to. „Dobfie,“ prohlásí doktor. „Zastavte se v recepci a odhlaste se z pobytu, a pak mÛÏete jít.“ „Dûkuju.“ Zlehka se dotkne m˘ho ramene, aby mi pfiipomnûl, Ïe si s tím nemám dûlat hlavu. „Mrzí mû, Ïe vám PafiíÏ pfiinesla takovou smÛlu.“ Obrátím se k nûmu. Nosí jmenovku. Rozmazané vidûní ustoupilo a dokáÏu na ‰títek zaostfiit pohled. DOCTEUR ROBINET, stojí na nûm. Zrak uÏ mám v pofiádku, ale den je pofiád kalnej a zmocÀuje se mû ten pocit. NaplÀuje mû nejasnej dojem – ne úplnû ‰tûstí, ale jistota, jako kdyÏ ãlovûk po dlouh˘ dobû na mofii stane na pevn˘ zemi – a fiíká mi, Ïe aÈ je Lulu kdokoli, v PafiíÏi se mezi námi událo nûco, co lze nazvat prav˘m opakem ne‰tûstí. – 18 –
