MASARYKOVA UNIVERZITA PRÁVNICKÁ FAKULTA Katedra občanského práva
Diplomová práce
USPOKOJENÍ ZE ZÁSTAVY Radek Vojtek 2006
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Uspokojení ze zástavy“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.
OBSAH ÚVOD.........................................................................................................................................5 1
POJEM ZÁSTAVNÍHO PRÁVA ......................................................................................7 1.1 1.2 1.3
Zajišťovací funkce zástavního práva ..........................................................................7 Uhrazovací funkce zástavního práva ..........................................................................7 Základní zásady zástavního práva ..............................................................................8
2
SUBJEKTY ZÁSTAVNÍCH VZTAHŮ A ZÁSTAVA.....................................................9
3
INSTITUT USPOKOJENÍ ZE ZÁSTAVY V PRŮBĚHU STALETÍ .............................10 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10
Starověké Atény........................................................................................................10 Starověký Řím ..........................................................................................................11 Středověk ..................................................................................................................13 Absolutismus ............................................................................................................14 Střední občanský zákoník .........................................................................................16 Občanský zákoník.....................................................................................................17 Hospodářský zákoník................................................................................................17 Občanský zákoník a znovuvzkříšení zástavního práva.............................................19 Bankovní novela .......................................................................................................20 Poslední velká novela ...............................................................................................20
4
INTERTEMPORÁLNÍ USTANOVENÍ ..........................................................................22
5
POZICE ZÁSTAVNÍHO VĚŘITELE..............................................................................24 5.1 5.2
6
Pohledávka po splatnosti ..........................................................................................24 Actio nata..................................................................................................................25
SOUDNÍ PRODEJ ZÁSTAVY ........................................................................................27 6.1 Nařízení prodeje zástavy soudem .............................................................................27 6.2 Výkon rozhodnutí prodejem zástavy ........................................................................29 6.3 Předmětem exekuce zastavená věc movitá...............................................................33 6.3.1 Věc movitá........................................................................................................33 6.3.2 Nařízení výkonu rozhodnutí .............................................................................33 6.3.3 Soupis................................................................................................................34 6.3.4 Ocenění sepsaných věcí ....................................................................................35 6.3.5 Dražba věci movité ...........................................................................................35 6.3.6 Rozvrh výtěžku .................................................................................................37 6.4 Předmětem exekuce zastavená věc nemovitá ...........................................................37 6.4.1 Věc nemovitá ....................................................................................................38 6.4.2 Nařízení výkonu rozhodnutí .............................................................................38 6.4.2.1 Superficies solo non cedit .............................................................................39 6.4.2.2 Arrestatorium a inhibitorium ........................................................................40 6.4.3 Určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství .................................................40 6.4.4 Dražební vyhláška.............................................................................................41 6.4.4.1 Ochrana předkupního práva..........................................................................42 6.4.5 Dražba věci nemovité .......................................................................................43 6.4.6 Ochrana dřívějších práv váznoucích na nemovitosti ........................................45 -2-
6.4.6.1 Pohledávky zajištěné zástavním právem ......................................................45 6.4.6.2 Pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem....................................45 6.4.6.3 Pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitostí.................................46 6.4.7 Rozvrh rozdělované podstaty............................................................................46 6.4.7.1 Sedm skupin..................................................................................................47 6.4.7.2 Pořadí pohledávek.........................................................................................49 6.4.7.3 Úhrada pohledávek .......................................................................................49 6.4.7.4 Přechod vlastnického práva ..........................................................................50 6.5 Předmětem exekuce zastavený podnik .....................................................................51 6.5.1 Podnik ...............................................................................................................51 6.5.2 Nařízení výkonu rozhodnutí .............................................................................52 6.5.2.1 Zahájení řízení ..............................................................................................53 6.5.2.2 Účastníci .......................................................................................................53 6.5.2.3 Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí........................................................54 6.5.2.4 Správce podniku ...........................................................................................54 6.5.3 Usnesení o ceně podniku ..................................................................................55 6.5.4 Dražba podniku.................................................................................................55 6.5.4.1 Dražební vyhláška.........................................................................................55 6.5.4.2 Nejnižší podání a jistota................................................................................57 6.5.4.3 Dražební jednání ...........................................................................................57 6.5.5 Rozvrh...............................................................................................................58 7
VEŘEJNÁ DRAŽBA .......................................................................................................61 7.1 Dvojkolejnost dražby................................................................................................62 7.2 Dražební živnost .......................................................................................................63 7.3 Předmět dražby .........................................................................................................64 7.4 Dražební titul ............................................................................................................65 7.5 Účastníci dražby .......................................................................................................66 7.6 Smlouva o provedení dražby ....................................................................................67 7.7 Zveřejnění dražby .....................................................................................................67 7.7.1 Oznámení dražby ..............................................................................................67 7.7.2 Dražební vyhláška.............................................................................................68 7.8 Přihlášení pohledávek ...............................................................................................69 7.9 Dražba.......................................................................................................................69 7.10 Střet dražeb ...............................................................................................................70 7.11 Uspokojení pohledávek dražebních věřitelů.............................................................71 7.11.1 Uspokojení veškerých pohledávek ...................................................................71 7.11.2 Uspokojení části pohledávek zástavních věřitelů .............................................72
ZÁVĚR .....................................................................................................................................74 RESUMÉ ..................................................................................................................................76 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ ...........................................79
-3-
Poděkování: Rád bych tímto poděkoval všem, kteří mi byli nápomocni, zejména vedoucímu diplomové práce doc. JUDr. Josefu Fialovi, CSc., mé rodině a přítelkyni.
Motto: „Tria juris praecepta: honeste vivere, alterum non laedere, suum cuique tribuere.“ Domitius Ulpianus (Digesta 1,2 10, 1)
-4-
ÚVOD Zástavní právo je věcným právem zajišťujícím závazek a provázejícím lidskou společnost již několik tisíciletí. Po celou dobu se zástavní věřitelé potýkají s uspokojením ze zástavy, a to v duchu zásady „suum cuique tribuere“ aneb každému, co mu patří. Okamžikem, kdy je na straně jedné poskytován požadovaný statek a na straně druhé je za tento statek poskytováno protiplnění, které není okamžité, nutně vyvstává potřeba ze strany poskytujícího mít dostatečnou jistotu, že strana, která má plnit teprve v budoucnu, svému závazku beze zbytku řádně a včas dostojí. Tedy, že dlužník poskytne věřiteli věcné nebo osobní zajištění jeho pohledávky. Jedním z právních institutů, které umožňují věřiteli „klidně spát“, je institut
zástavního
práva.
Rozvoj
a
rozšíření
užívání
zajišťovacích
prostředků, nejen zástavního práva, příkladmo lze zmínit institut ručení, zcela jistě nejen ovlivnil, ale dá se říci přímo podmínil ekonomický a, ruku v ruce jdoucí, vědeckotechnický vývoj lidské společnosti. Přehlednost
a
jednoznačnost
úpravy
zástavního
práva
a
jeho
realizace komplikuje tuzemská zvyklost normotvůrce, projevující se nejen v úpravě zástavního práva, ale i jiných právních institutů, spočívající v setrvávajícím
odporu
ke
komplexním
normám,
které
by
překonaly
preferovanou fragmentaci právní úpravy a z ní vyplývající problémy, a je ke škodě nejen laické, ale i široké odborné veřejnosti. Zástavní právo je upraveno v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
ve
znění
pozdějších
předpisů;
v
zákoně
č.
513/1990
Sb.,
obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 265/1992
Sb.,
o
zápisech
vlastnických
a
jiných
věcných
práv
k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších přepisů; v zákoně č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších
-5-
předpisů; v zákoně č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě, ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 519/1991 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; a v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Cílem této diplomové práce je rozbor právního postavení věřitele, jehož pohledávka je zajištěna zástavním právem, při uspokojení jeho pohledávky z výtěžku dosaženého zpeněžením zástavy. 1 Cesta, jíž se diplomová práce ubírá, je deskriptivního rázu, a to popisováním zejména vzniku, struktury, zásad a přínosu právní úpravy institutu uspokojení ze zástavy pro zástavního věřitele, přičemž jsou použity metody indukce, dedukce, analýzy a syntézy s tím, že pro pochopení hloubky a šíře problematiky institutu uspokojení ze zástavy má význam i použití metody historické. Nejdříve je popsán institut zástavního práva jako takový, poté přehled historického vývoje zástavního práva a jeho realizace s důrazem na
poslední
zákonnou
úpravu,
přičemž
nezbytná
část
je
věnována
intertemporálním ustanovením. Poté je podrobně analyzována pozice zástavního věřitele při soudním prodeji zástavy a při veřejné dražbě s tím, že zástavou bude věc movitá, věc nemovitá a podnik, přičemž je respektováno rozlišení situace, kdy je oprávněným zástavní věřitel, a situace, kdy je oprávněným jiný subjekt. V závěru
práce
je
zhodnocena
pozice
zástavního
věřitele
při
uspokojení ze zástavy de lege lata a předestřena úvaha de lege ferenda.
1
Při vědomí toho, že možnosti zástavního věřitele jsou determinovány limitací smluvní svobody stran závazkového vztahu při realizaci zástavního práva.
-6-
1 POJEM ZÁSTAVNÍHO PRÁVA Institut zástavního práva je právem majetkovým, respektive právem k věcem cizím působícím erga omnes. Zástavní právo (podzástavní právo) patří do skupiny práv, spolu s věcným břemenem a právem zadržovacím, která umožňují užívání cizích věcí
stanoveným
způsobem,
přičemž
charakteristickým
znakem
této
skupiny práv je jejich věcněprávní charakter. 2 Věcněprávní povaha zástavního práva je specifikována tak, že tento institut působí vůči každému pozdějšímu vlastníkovi zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytového prostoru ve vlastnictví podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon jinak. Vlastník věci je zástavním právem omezován ve svém absolutním právním panství nad věcí tím, že je nucen strpět zásahy prováděné osobou oprávněnou, čemuž odpovídá právo osoby oprávněné ze zástavního práva působit na předmět zástavního práva, a to v přesně specifikovaném vymezeném okruhu.
1.1 Zajišťovací funkce zástavního práva První a základní funkcí zástavního práva, a contrario platnou právní úpravou zakázaný institut tzv. propadné zástavy, viz ustanovení § 169 ObčZ, často ve spojení s tzv. lichevními smlouvami, 3 je psychologický tlak na dlužníka, který pod hrozbou realizace zástavního práva jedná tak, aby splnil řádně a včas věřitelovu pohledávku. Sankce, respektive její hrozba, a to bez zřetele na povahu předmětu zástavního práva, má být natolik motivující, aby dlužník dostál svým povinnostem a plnil své závazky bez dalšího, neboť v případě řádného plnění ze strany dlužníka není věřitel dlužníkovým nekonáním nucen uplatnit své právo vyplývající mu ze zástavy, což v praxi znamená pro věřitele vynaložení nemalého úsilí, kterému by se dozajista raději vyhnul.
1.2 Uhrazovací funkce zástavního práva Zástavní právo je ovšem nejen institutem zajišťovacím, k naplnění jeho imanentní hrozby vůči dlužníkovi je nutná existence možnosti uplatnění
zástavního
práva
ze
strany
2
věřitele,
neboť
bez
možnosti
S určitou rezervací vůči zástavnímu právu k pohledávce, které je svou povahou právem závazkovým. Spáčil, J. Prodej nemovitostí za nepřiměřeně nízkou cenu a lichevní smlouvy v českém občanském právu. [citováno 7. listopadu 2005]. Dostupný z: http://www.ipravnik.cz. 3
-7-
uplatnění uhrazovací funkce zástavního práva by se institut zástavního práva stal značně „bezzubým“. Uhrazovací funkce není příznačná pro jiné zajišťovací instrumenty, setkat se s ní lze ještě u institutu zadržovacího práva, eventuálně u institutu převodu vlastnického práva. Zpracování této diplomové práce je primárně zaměřeno na faktickou realizaci uhrazovací funkce zástavního práva, je tedy zaměřeno na analýzu právního postavení zástavního věřitele při uspokojení jeho pohledávky z výtěžku dosaženého zpeněžením zástavy.
1.3 Základní zásady zástavního práva Zásada akcesority je dána podmínkou sine qua non spočívající v existenci či možné budoucí existenci hlavního závazku, v důsledku čehož zánikem hlavního závazku zásadně zaniká i zástavní právo. Zásada
subsidiarity
zástavního
práva
vyplývá
z nemožnosti
realizovat zástavu věřitelem před tím, než se dlužník dostane do prodlení se splněním závazku hlavního. Zásada práva k věci cizí znamená, že zástavní právo vzniká vůči zástavě, která náleží osobě odlišné od zástavního věřitele, což má význam například pro možné splynutí dlužníka a věřitele, tedy spojení práv a povinností ze zástavního vztahu v jediné osobě, ať právnické či fyzické, kterým by došlo k zániku zástavního práva. Zásada
individualizace
zástavy
je
zásadou
podstatnou,
neboť
stanoví, že zástavní právo může vzniknout pouze k individuálně určeným předmětům,
přičemž
se
tato
zásada
vztahuje
také
na
zajišťovanou
pohledávku. Zásada nedělitelnosti zástavního práva spočívá v nemožnosti štěpit zástavní právo, neboť celá zástava vždy zajišťuje celou pohledávku.
-8-
2 SUBJEKTY ZÁSTAVNÍCH VZTAHŮ A ZÁSTAVA V důsledku existence obou funkcí zástavního práva je možno rozlišit subjekty
obligačního
právního
vztahu, 4
který
je
zástavním
právem
zajišťován, a zástavního právního vztahu. Subjekty
zástavního
právního
vztahu
jsou
věřitel,
respektive
zástavní věřitel, který je vždy identický s obligačním věřitelem, tedy osoba, která byla při vzniku zástavního práva nositelem zajišťované pohledávky, respektive její právní nástupce. 5 Dále
obligační
(osobní)
dlužník,
který
je
zavázán
z obligačního
vztahu a zástavní dlužník, tedy vlastník zástavy. Personální identita v osobě obligačního a zástavního dlužníka může nastat v případě, že obligační dlužník zřídil zástavní právo k věci, která je v jeho vlastnictví. Zástavce je osobou, která přenechává předmět zástavního vztahu do zástavy,
přičemž
v okamžiku
vzniku
zástavního
práva
je
zároveň
dlužníkem zástavním. Pokud dojde k převzetí zástavy osobou jinou, stává se nabyvatel zástavy jen zástavním dlužníkem. Zástavce, obligační dlužník a zástavní dlužník mohou být v určitém případě
jedinou
pohledávky
za
osobou, účelem
stane
jejího
se
tak
zajištění
například, uzavřel
pokud
dlužník
s věřitelem
zástavní
smlouvu, podle které poskytl jako zástavu věc ve svém vlastnictví. Není vyloučena existence situace opačné, tedy, že půjde o osoby zcela rozdílné, a to například pokud je k zajištění pohledávky věřitele vůči jeho dlužníkovi uzavřena s věřitelem zástavní smlouva osobou, která poskytla jako zástavu cizí věc a následně k ní vzniklo zástavní právo. Zástavou
mohou
být
v intencích
ustanovení
§
153
ObčZ
věci,
pohledávky nebo jiná práva či předměty právních vztahů, 6 zástava je tedy předmětem
sloužícím
k zajištění
pohledávky
a
věřitel
se
z ní
může
domáhat uspokojení.
4
V rámci diplomové práce se autor nadále bude věnovat zástavnímu právnímu vztahu. Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 523. 6 Například ochranná známka či doménové jméno. 5
-9-
3 INSTITUT USPOKOJENÍ ZE ZÁSTAVY V PRŮBĚHU STALETÍ 3.1 Starověké Atény Jakkoliv
se
historie
institutu
práva
zástavního
v průběhu
doby
spojuje převážně s římským právem, skutečností je, že sami Římané jej znali odjinud, a to především díky jejich velkému vzoru, starověkým Athénám, 7 ve kterých již působily specializované instituce, chrámové banky, 8 které se zabývaly bankovní činností, tedy půjčováním peněz oproti zástavě. Aténská
společnost
byla
rozvrstvena
na
několik
tříd,
a
to
na
vlastníky půdy (bohaté šlechtické rody, tzv. eupatridy). Další, nižší vrstvou
byli
svobodní
lidé,
kteří
se
zabývali
převážně
zemědělskou
činností na pozemcích jim patřících. Tito drobní vlastníci pozemků, agroikové, své pozemky, tzv. kléry, poskytovali bohatým vlastníkům jako zástavu
v případě,
že
z důvodu
neúrody
by
jim
vlastní
zdroje
nepostačovaly pro obživu nebo zasetí nové úrody. Nejníže, z hlediska konečných
důsledků
realizace
zástavního
práva
však
nikoliv
zcela
marginální skupinou, byli otroci. Realizace zástavního práva, tedy upokojení ze zástavy, v případě, že agroik
neplnil
eupatridovi
řádně
a
včas,
probíhala
jak
v rovině
symbolické, tak v rovině praktické. Rovinou symbolickou bylo vyznačení přechodu držby předmětného pozemku, zástavy, na zástavního věřitele provedené v terénu osazením hranic předmětného pozemku tzv. zástavními sloupy. Tímto bylo dáno na vědomí širokému okolí, že došlo k realizaci zástavního práva v důsledku neplnění sjednaného závazku ze strany agroika. Je nutno brát v potaz panující poměry, neboť občan svobodný je takto značně dehonestován, zároveň je nutno si uvědomit, jaký důraz kladla tehdejší společnost na občanskou čest, stačí vzpomenout známý institut ostrakizace. Přímým
důsledkem
tohoto
symbolického
opatření
za
existence
převážně ústně sjednávaných závazkových vztahů byla nejen
ztížená
společenská situace zástavního dlužníka, ale také přímé hospodářské obtíže 7 8
plynoucí
z nevalné
pověsti
zástavního
dlužníka
v
Slovo, kterým dnes běžně označujeme nemovitou zástavu (hypotéku), pochází z řečtiny. Urfus, V. Právo, úvěr a lichva v minulosti. 1. vydání. Brno: Universita J. E. Purkyně, 1975, s. 11.
- 10 -
prodlení
projevující
se
v každodenních
závazkových
vztazích
realizovaných
v malém, pospolitém, společenství. Satisfakční prvek uspokojení zástavního věřitele, na základě výše uvedeného, je vcelku nasnadě a sám se nabízí. Rovinou praktickou, plnící uhrazovací funkci v užším, materiálním slova smyslu, byla skutečnost, že zástavní dlužník měl povinnost dále pozemek obhospodařovat s tím, že výnosy pozemku sloužily k umořování dluhu,
tedy
připadaly
ve
prospěch
zástavního
věřitele,
přičemž
zástavnímu dlužníkovi bylo ponecháváno jakési „existenční minimum“ spočívají v možnosti ponechat si ze zemědělského výnosu pozemku jeho jednu šestinu. V krajním, pro zástavního dlužníka nejméně příznivém, případě, pokud výnos ze zástavy nestačil k umořování ani příslušenství dluhu, stala se zástava propadnou. Zástavní věřitel byl oprávněn si předmět zástavy, pozemek, přisvojit, stal
se
jeho
vlastníkem,
přičemž
zároveň
zástavní
dlužník
propadl
zástavnímu věřiteli do otroctví, a to s celou rodinou. Měl-li zástavní věřitel zájem zhojit se finančně, byl oprávněn k prodeji nově nabytého otroka i s celou jeho rodinu.
3.2 Starověký Řím V římském právu bylo rozlišováno mezi rukojemstvím jako osobní a zástavou jako věcnou zárukou obligačního vztahu. 9 Zástavní právo vznikalo právním jednáním (v případě ruční zástavy šlo o reálný kontrakt), někdy vznikalo úředním rozhodnutím nebo přímo ze zákona. Z hlediska vývoje institutu zástavního práva v římském právu byl prvním
způsobem
zajištění
pohledávky
fiduciární
převod
věci
do
vlastnictví věřitele (fiducia cum creditore contracta pignoris iure) - tj. převod
vlastnictví
věci.
Fiduciář
získal
věc
do
svého
vlastnictví
a
zavazoval se ke zpětnému převodu do vlastnictví fiducianta po splacení pohledávky. Hlavní nevýhodou fiducie byl přílišný formalismus (převody mancipací a injurecessí) a také přílišné oprávnění fiduciáře, nehledě na skutečnost, že závazek fiducianta spočíval zpočátku výhradně v morální rovině a až později, zřejmě vlivem praxe, již nebyl pojímán jako naturální obligace, ale stal se právně vynutitelným. 9
Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 202.
- 11 -
V době pozdější, za republiky, došlo ke vzniku nové metody věcného zajištění obligace, kdy vzniklo tzv. ruční zástavní právo (pignus). Zde již věřitel nezískal vlastnictví k věci, ale věc mu byla odevzdána do odvozené držby, jenž byla chráněna praetorskými interdikty. Je známo, že téměř současně se začalo vyvíjet hypotekární zástavní právo na základě zvláštních vztahů mezi pachtýři a propachtovateli. Praetorskou úpravou (salviánský interdikt, serviánská a quasiserviánská žaloba) získal věřitel držbu zastavených věcí, respektive žádoucí ochranu vůči třetím osobám, čímž se, na základě získání ochrany proti třetím osobám, rozsah aplikace tohoto způsobu zástavního práva rozšířil i mimo pachtovní vztahy. Zásadní výhodou hypotéky, na rozdíl od pignu, byla pro zástavního dlužníka možnost zřídit zástavní právo k jedné věci tolikrát, až se vyčerpala její hodnota. Při zastavení peněžitého obnosu, pohledávky či v případě realizace podzástavního práva vznikaly speciální vztahy, přičemž situace byla nejkomplikovanější, došlo-li k tzv. souběhu zástavních práv, z něhož vyšla tzv. hypotekární sukcese, která dále určovala obsah konverze dluhu a vlastníkovy hypotéky. Základními oprávněními obsaženými v institutu zástavního práva bylo oprávnění zastavenou věc držet, v případě ruční zástavy okamžikem jejího vzniku, za současné existence povinnosti vrátit zástavu po splacení pohledávky, a korelující oprávnění prodat zastavenou věc v případě, že zástavní dlužník nedostojí svému závazku, čímž nastupuje uhrazovací funkce zástavního práva. Pro
realizaci
zástavního
práva
bylo
nutno
naplnit
kumulativně
následující podmínky, tedy pohledávka musí být dospělou (splatnou), dlužník neplní ani poté, co byl k plnění věřitelem vyzván, a došlo k uplynutí předepsané lhůty. Pro realizaci zástavy byla determinující dohoda stran, neboť na této dohodě stran záleželo, zda věřitel zástavu prodá (pactum de distrahendo) či si věřitel zástavu ponechá (lex commissoria). Vzhledem ke skutečnosti, že hodnota zástavy velmi často převyšovala hodnotu dluhu, byl v případě realizace zástavy prodejem věřitel povinen dlužníkovi
vrátit
přebytek,
tzv.
hyperochu.
Pro
situaci,
kdy
došlo
k realizaci zástavy ponecháním, nebylo uvažováno s vrácením přebytku,
- 12 -
což do značné míry vyhovovalo zástavním věřitelům a bylo jimi hojně zneužíváno.
3.3 Středověk Zástavní vztahy byly v období středověku úzce spjaty s rozvojem bankovnictví, které se šířilo ve 12. století z Itálie do hlavních center obchodu a posléze i do kotliny české. Rozšíření zástavních vztahů mimo ryze obchodní sféru lze ilustrovat odkazem na financování křížových výprav, na kterém se velkou měrou podílel řád templářů. Tento řád, který se stal jedním z nejdokonalejších „bankovních domů“ tehdejší doby, požadoval buď osobní záruku dlužníka nebo složení zástavy v reálné hodnotě, a to dle bonity dlužníka. Kupříkladu anglický král Jan Bezzemek musel složit jako záruku zlato v odpovídající váze, když si chtěl vypůjčil od anglických templářů 1200 marek. Kuriózní zástavou byl v roce 1240 „pravý kříž“ Kristův, který přijal řád templářů v Sýrii od cařihradského císaře jako záruku za vrácení p e n ě z , k t e r é ř á d t e m p l á ř ů z a p ů j č i l . 10 V zemích
koruny
české
se
zástavní
právo
rozvíjelo
dle
potřeb
závazkových vztahů ve stejné míře jako v tehdejších centrech obchodu, přičemž ručení za závazky v českém středověkém právu mělo několik f o r e m . 11 Nejběžnější však bylo ručení majetkem dle zemského práva. Mělo dvojí podobu. První, spočívající v tom, že zemští úředníci vydali osobě oprávněné tzv. obranný list, kterým byl věřitel zmocněn k tomu, aby se ujal majetku dlužníka, a to bez předcházejícího soudního řízení, nebo druhou, spočívající v tom, že smluvními stranami bylo sjednáno zástavní právo ve prospěch zástavního věřitele na majetek dlužníka. Obojí ručení majetkem se vztahovalo na majetek dlužníka jako na celek. Postupem času se od ručení celým majetkem upustilo a začalo se ručit individuálně určeným majetkem dlužníka. Majetkem, respektive věcmi určenými jako zástava, mohly být jak věci movité, tak věci nemovité. Vzhledem k panujícím poměrům, neboť byl relativní dostatek volné půdy, kterou bylo možno získat do vlastnictví, což mělo za následek její nízkou hodnotu, bylo častější a více užívané zástavní právo k věcem movitým. 10
Šedivý, J. Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu. 1. vydání. Praha: Volvox Globator, 1999, s. 86. Malý, K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vydání. Praha: Linde, 2003, s. 115-119. 11
- 13 -
Zástava
movitá
byla
možná
dvojí,
zástava
propadná
a
zástava
prodejná. Propadná zástava propadla při prodlení dlužníka jako celek ve prospěch věřitele, a to bez zřetele na hodnotu zástavy. Zástava prodejná byla pro dlužníka příznivější v tom, že po prodeji zástavy, uhrazení dluhu a úroků byl případný zůstatek vrácen dlužníkovi. Zástava nemovitá existovala rovněž dvojí, a to zástava s držbou a zástava bez držby. Držba statku v případě zástavy s držbou byla pro dlužníka méně výhodná, neboť při sjednání tzv. zástavy umořovací byl umořován
z výtěžku
statku
nejen
dluh,
ale
i
úroky,
přičemž
statek
samotný byl v užívání věřitele jako tzv. statek zápisný. Realizace
zástavního
práva
probíhala
skrze
plody
ze
zastavené
nemovitosti, věřitel nemohl dlužníka vyzvat ke splnění dluhu a byl omezen v dispozici se zástavou, tedy nebyl oprávněn zastavený statek dále ani prodat, ani zastavit. Limitace věřitele byla omezena časově tzv. zemskými léty, třemi lety a osmnácti nedělemi, neboť po této době nabyl zástavní věřitel vydržením vlastnické právo k zastavenému statku a došlo tak k realizaci zástavního práva vydržením zástavy, respektive propadnutím zástavy. U zástavy bez držby se statek dostával do držby věřitele až ve chvíli nezaplacení dluhu. Uspokojení ze zástavy se realizovalo tzv. uvázáním se v majetek
dlužníka,
kdy
zástavní
věřitel
nabyl
majetek
dlužníka
formálním úkonem v přítomnosti úředníků spravujících zemské desky, principiálně se tedy rovněž jednalo o zástavu propadnou. V právu městském byla situace obdobná, u nemovitostí existovala zástava jak bez držby, tak i s držbou, a podobně jako v zemském právu byl věřitel oprávněn se uvázat v majetek dlužníka, tedy zástavní věřitel nabyl zastavený statek a zástavní dlužník byl povinen uhradit věřiteli to, co bylo
věřitelem
vynaloženo
na
zvelebení
jeho
bývalého
statku.
Doba
vydržení byla v městském právu kratší, a to jedno léto a šest neděl.
3.4 Absolutismus Kodifikací
občanského
práva
v roce
1811
došlo
k překonání
městského práva 16. století a Obnoveného zřízení zemského z roku 1627, a to vyhlášením komplexní a podrobné úpravy obsažené v Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch (AGBG) – Všeobecném občanském zákoníku, zákon č. 946/1811 sb. z. s., obecný zákoník občanský, ve znění pozdějších předpisů.
- 14 -
Úprava
v něm
obsažená
se
v průběhu
doby
stala
úpravou
„ k l a s i c k o u “ . 12 K l a s i c k o u v t o m s l o v a s m y s l u , ž e z á s a d n ě o v l i v n i l a ú p r a v y následující, a to až po tu současnou. Lze konstatovat, že úprava klasická byla úpravou kvalifikovanější, neboť některé instituty de lege lata chybí, ač klasická úprava je ošetřovala. Zmínit lze symbolické odevzdání označením, tzv. signifikace movité zástavy do úschovy věřitele, prováděné u movité zástavy „neodevzdatelné“ z technickologistických
důvodů
věřiteli,
trvanlivým
jednoznačným
způsobem prokazujícím existenci zástavního práva na zástavě. Dalším
způsobem
bylo
odevzdání
nástroji,
tzv.
tradicio
instrumentalis, kdy vlastník předal zástavnímu věřiteli nástroje, kterými se zástavní věřitel uvedl do stavu, kdy se mohl on jediný výlučně ujmout držby nebo lze zmínit i unifikaci a takřka úplnou koncentraci úpravy vzniku zástavního práva v jediném kodexu. Předmět zástavy byl definován jako každá věc, která je v obchodě, a existoval v dvojí podobě, a to jako zástava ruční, zástava věci movité, která byla chápána jako zástava v užším smyslu, a jako zástava věci nemovité, řečené hypoteky, chápané jako zástava pozemková. Realizace zástavního práva byla prováděna pouze a výhradně jen soudní dražbou zástavy na základě ustanovení soudního řádu s tím, že ač došlo
k uspokojení
ze
zástavy,
zástavní
právo
nebylo
automaticky
vymazáno z knih veřejných, a tedy dluh trval do okamžiku provedení výmazu ve veřejných knihách. Výtěžek
soudní
dražby
byl
použit
na
uspokojení
věřitelovy
pohledávky, a to tak, že případná hyperocha byla vyplacena dlužníkovi dle ustanovení § 464 AGBG, neboť bylo stanoveno, že: „Neutrží-li se ze zástavy
dlužná
částka,
nahradí
dlužník,
čeho
se
nedostává;
jemu
připadá však také, co se nad dlužnou částku utrží.“ Tímto výše uvedeným ustanovením v zásadě pokrokového AGBG však zákonodárce poněkud opomněl osobu zástavního dlužníka, na rozdíl od osoby dlužníka obligačního, neboť zpeněžením zástavy dle soudního řádu se nevyplácí hyperocha původnímu vlastníkovi, zástavnímu dlužníkovi, ale dlužníkovi obligačnímu, což bylo hojně napadáno již v době účinnosti AGBG.
12
Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl druhý (§§ 285 až 530). Reprint původního vydání. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1935, s. 624.
- 15 -
3.5 Střední občanský zákoník Římskoprávní odkaz pojetí zástavního práva dle ustanovení AGBG b y l z a n e c h á n d ě j i n á m a o p u š t ě n p ř i j e t í m „ Č e p i č k o v a “ 13 t z v . s t ř e d n í h o občanského zákoníku, zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který byl plně v duchu koncepcí v období tzv. právnické dvouletky z let 1948–1950 majících původ v Gottwaldově tezi „nelze
nalévat
nové
víno
do
starých
m ě c h ů “ , 14
které
vyústily
v diskontinuitu s právem předválečným. Zástavní
právo
bylo
doplněno
některými
ustanoveními
ohledně
úpravy platné ve vztahu k socialistickým organizacím, tzv. socialistickým právnickým
osobám,
kdy
bylo
stanoveno,
že
okamžikem,
kdy
do
smluvního vztahu zajištěného zástavním právem vstoupila socialistická právnická osoba, působil sám akt zastavení automaticky proti jiným, třetím, socialistickým osobám bez dalšího. Nebylo tedy nutno jakkoliv formálně zapisovat vznik zástavního práva či ukládat zástavní smlouvu u soudu, jak bylo nově stanoveno při zastavení nemovitých věcí nezapsaných v pozemkových či železničních knihách. Realizace zástavního práva doznala rozšíření, a to při zachování dosavadního způsobu realizace prováděného na základě exekučního titulu, který byl získán tzv. nalézacím řízením proti dlužníkovi a následným soudním výkonem rozhodnutí. Novum byla možnost požádat soud o prodej movité zástavy bez žaloby proti dlužníkovi, pokud zástava zajišťovala závazkový vztah vzniklý z hospodářského styku osoby, která byla zapsána v podnikovém rejstříku, za předpokladu existence písemné dohody o právu věřitele uspokojit jeho pohledávku prostřednictvím veřejné dražby, ale i jiným způsobem, pokud byla úředně stanovena cena zástavy. Pod sankcí absolutní neplatnosti bylo zakázáno sjednat zástavu propadnou,
dále
bylo
zakázáno
sjednat
závazek
dlužníka
nevyplatit
zástavu nebo zpeněžit zástavu dle libovůle věřitele. Pro současnou platnou úpravu má značný význam skutečnost, že na úpravu zástavního práva ve středním občanském zákoníku navázaly tzv. polistopadové novelizace občanského zákoníku.
13
Ministr spravedlnosti JUDr. Alexej Čepička (od března 1948 do dubna 1950). Eliáš, K. Česká juristická postmoderna a rekodifikace soukromého práva. Bulletin advokacie, 2003, č. 6-7, s. 49.
14
- 16 -
3.6 Občanský zákoník Platný občanský zákoník, ve znění před novelou č. 509/1991 Sb., byl k institutu zástavního práva strohý a de facto likvidačního pojetí. I n s t i t u t z á s t a v n í h o p r á v a b y l v p o d s t a t ě p r o s k r i b o v á n 15 n a z á k l a d ě skutečnosti,
že
jako
věcné
právo
svou
povahou
imanentně
spjaté
s majetkovou hodnotou předmětu nebylo hodno tehdejšího společenského zřízení, které se bránilo existenci majetkových hodnot ve vlastnictví jednotlivce. Ke vzniku zástavního práva mohlo dojít jen v občanskoprávních vztazích,
a
to
jen
ex
lege,
a
jen
k věcem
movitým.
Ve
vztazích
hospodářských byl vznik institutu zástavního práva absolutně vyloučen. Namísto
institutu
zástavního
práva
byl
pro
zajištění
peněžitých
pohledávek ze závazkových vztahů vznikajících mezi organizací a občanem vlastnícím nemovitost používán institut omezení převodu nemovitostí. Zástavní
práva
již
existující
nebyla
účinností
tohoto
předpisu
zrušena, jejich režim se však řídil dle ustanovení platných pro zákonné zástavní právo tak, jak je specifikováno výše v textu. Realizace zástavního práva byla prováděna cestou soudního nařízení prodeje a následným soudním výkonem prodeje zástavy, přičemž výkon prodeje
zástavy
v případě
nemovité
zástavy
byl
prováděn
státním
notářstvím. Zástavní věřitel byl z výtěžku prodeje zástavy uspokojen přednostně.
3.7 Hospodářský zákoník Novelou zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, provedenou zákonem č. 103/1990 Sb., s účinností od 1. 5. 1990, se do českého, respektive československého, právního řádu vrátilo smluvní zástavní právo. Jakkoliv touto novelou došlo k navázání na úpravu zástavního práva obsaženou ve středním občanském zákoníku v pozitivním slova smyslu, nebyla novelizovaná úprava zástavního práva zcela věrna svému odkazu, neboť nová úprava nestavěla na zásadě věcné povahy zástavního práva a omezila se na to, že zástavní právo zřízené dle novely zavazovalo pouze a
15
Seznamy proskribovaných (odsouzených k smrti) stanovil jako první v historii Lucius Cornelius Sulla (138-78 př.n.l.), římský vojevůdce a státník, který proslul zejména svou nesmírně krutou diktaturou, jež přinesla mnoho zásadních změn v římské společnosti. In Dorazil, O. Světové dějiny v kostce. 3. vydání. Vimperk: Papyrus, 1995, s. 59.
- 17 -
výhradně
jen
smluvní
strany,
tedy
působilo
výhradně
inter
partes
konkrétního závazkového vztahu. Což dokládá i navazující poměrně rozsáhlá judikatura, viz zásadní j u d i k á t N e j v y š š í h o s o u d u z e d n e 1 6 . 1 1 . 1 9 9 5 , 16 k t e r ý d o v o z u j e , ž e z á s t a v n í práva zřízená v režimu hospodářského zákoníku nejsou právy věcnými, ale jsou závazkové povahy působící výhradně inter partes. Právní věta předmětného judikátu zní: „1. Hospodářský zákoník neupravoval zástavní právo jako právo věcné, a proto toto právo působilo jen mezi stranami zástavní smlouvy. Nelze dovodit, že v případech přechodu vlastnického práva k zastavené věci docházelo i k přechodu práva zástavního. 2. Smlouvy v oblasti soukromého práva působí zásadně jen mezi stranami těchto smluv. Práva věcná k věcem cizím, vzniklá na základě smlouvy, však působí vůči všem dalším vlastníkům věci, na kterou se upínají. V zájmu právní jistoty je třeba, aby tato věcněprávní povaha ze zákona
vždy
nepochybně
vyplývala.
Ani
zástavní
právo
tedy
není
věcným právem k věci cizí, nevyplývá-li to ze zákona.“ Výsledkem výše uvedené soudní praxe byl pro uspokojení ze zástavy zásadní závěr, že v případě přechodu vlastnického práva k zástavě se nový nabyvatel nestal zástavním dlužníkem. Realizace zástavního práva se mohla provést buď prodejem cestou hospodářské arbitráže nebo v případě, že tak bylo sjednáno u tzv. ruční zástavy, kterou měl zástavní věřitel při sobě, bylo možno prodat zástavu přímo, ovšem za cenu stanovenou úředně. Zástavní věřitel měl v případě přímého prodeje ruční zástavy notifikační povinnost vůči zástavnímu dlužníkovi. Bankovní zástavy, tedy zástavy určené pro zajištění závazkového vztahu mezi bankou a jiným subjektem, nesměly být zatíženy více než jedním
zástavním
právem,
v případě
jiných,
„nebankovních“,
zástav
mohlo být zřízeno více zástavních práv k jedné věci, avšak při realizaci bylo
uspokojováno
dle
stáří
zástavních
práv,
neboť
uspokojena pohledávka krytá nejstarším zástavním právem.
16
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 1995, sp. zn. Odon 14/95/Fa.
- 18 -
prioritně
byla
3.8 Občanský zákoník a znovuvzkříšení zástavního práva Návrat zástavního práva z propadliště dějin československé právní úpravy nastal okamžikem novelizace občanského zákoníku provedené zákonem č. 509/1991 Sb., s účinností od 1. 1. 1992. Východiskem této novely se stal již předestřený střední zákoník občanský, a to navzdory běhu času a zásadní změně společenských poměrů, protože ačkoliv se zástavní právo vrátilo, do dokonalosti přeci jenom něco scházelo, neboť možnost uspokojení ze zástavy poněkud a t r o f o v a l a c e s t o v á n í m v č a s e , c o ž s e n u t n ě m u s e l o o d r a z i t v p r a x i . 17 Celá
koncepce
realizace
zástavního
práva
byla
charakteristická
jakousi „polovičatostí“. Jeden z hlavních problémů spočíval v tom, že střední zákoník občanský nebyl koncipován ve vazbě na knihovní režim zástavního práva v katastru nemovitostí. Následná neexistence návaznosti na
exekuční
předpisy
nekoncepčnost
realizace
zástavního
práva
jen
gradovala. Úprava zástavního práva byla obsažena v ustanoveních § 151a – 151m ObčZ, samotná realizace zástavního práva byla upravena v ustanovení § 151f ObčZ, přičemž znění „inkriminovaného“ ustanovení bylo následující: „Není-li
zajištěná
pohledávka
řádně
a
včas
splněna,
může
se
zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy, a to i tehdy, když zajištěná pohledávka je promlčena.“ Toto ustanovení umožnilo věřiteli navrhnout přímo u soudu prodej zástavy bez toho, že by bylo nutné, aby měl tzv. exekuční titul, což kolidovalo s možnou existencí zástavního dlužníka, odlišného od osoby o b l i g a č n í h o d l u ž n í k a , k t e r ý n e n í p o v i n e n p l n i t z a o b l i g a č n í h o d l u ž n í k a . 18 J a k u k a z u j e p r á v n í v ě t a j u d i k á t u R 1 3 / 9 6 : 19 „ N e m ů ž e b ý t ú s p ě š n ý návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti zástavy,
který
směřuje
proti
povinnému
(dlužníku
z
vymáhaného
závazku zajištěného zástavním právem), jestliže vlastníkem zástavy (zástavcem) je osoba odlišná od
povinného. Jestliže je závazek zajištěn
zástavním právem, v němž je zástavním dlužníkem osoba odlišná od dlužníka hlavního závazku, musí si věřitel pro realizaci zástavního práva výkonem rozhodnutí nejprve zajistit vykonatelné rozhodnutí proti tomu, kdo je zástavním dlužníkem. Ten pak bude povinným v řízení o 17
Bureš, J., Drápal, L. Zástavní právo v soudní praxi. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1997, s. 1. Fiala, J., Hurdík, J., Korecká, V. Občanský zákoník – komentář. Část III. Práva k cizím věcem. Zástavní právo. § 151f. ASPI 16357 (LIT). 19 Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 1994, sp. zn. 5 Co 1599/94. 18
- 19 -
soudní výkon rozhodnutí, ohledně něhož bude splněna podmínka pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, spočívající v tom, že je vlastníkem nemovitosti, jejíž prodej se navrhuje.“ V případě prodeje zástavy, a to na návrh odlišné osoby, směl zástavní věřitel uplatňovat svou pohledávku v intencích ustanovení občanského s o u d n í h o ř á d u i b e z e x e k u č n í h o t i t u l u . 20 V e d l e t é t o e v e n t u a l i t y b y l o možno jako exekuční titul použít i notářský zápis. Ustanovení § 151f ObčZ upravovalo v odst. 2 realizaci tzv. vespolného zástavního práva, tedy zástavního práva zajišťujícího jedinou pohledávku vícero od sebe odlišnými zástavami, vzniklými jakýmikoliv platnými způsoby. Pro pozici zástavního věřitele byla a je existence vespolného zástavního práva značně příznivá, neboť se může domáhat realizace kterékoliv ze zástav, což v konečném důsledku posiluje jistotu, že dojde k uspokojení jeho pohledávky naplněním uhrazovací funkce zástavního práva.
3.9 Bankovní novela Nepřímou novelou občanského zákoníku provedenou novelou zákona č. 165/1998 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1.
9.
1998,
došlo
k prolomení
začarovaného
kruhu
spočívajícího
v převládajícím názoru odborné veřejnosti, že ustanovení § 151f odst. 1 ObčZ svým dosavadním zněním neumožňuje realizaci zástavního práva v případě,
že
zástavním
dlužníkem,
tedy
majitelem
věci
zatížené
zástavním právem, je osoba odlišná od obligačního dlužníka. Došlo ke zpřesnění ustanovení § 151f ObčZ, a to tak, že zástavní věřitel byl na základě nové úpravy oprávněn žalobně navrhnout u soudu prodej zástavy, čímž došlo k částečnému zhojení výše nastíněné patové situace, v níž se ocitlo mnoho zástavních věřitelů. Zhojení však bylo jen částečné a dočasné, neboť v praxi vyvstala h o j n ě d i s k u t o v a n á o t á z k a , 21 j a k ý m z p ů s o b e m s e v y p o ř á d a t s e z á s t a v n í m i vztahy, které vznikly před účinností této novely.
3.10 Poslední velká novela S účinností
od
1.
1.
2001
došlo
k rozsáhlé
novele
občanského
zákoníku, a to zákonem č. 367/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 20
Fiala, J., Hurdík, J., Korecká, V. Občanský zákoník – komentář. Část III. Práva k cizím věcem. Zástavní právo. § 151f. ASPI 16357 (LIT). 21 Fiala, J. Je ustanovení § 151f občanského zákoníku retroaktivní? Právní rozhledy, 1999, č. 10, s. 535-537.
- 20 -
40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterou se mimo jiné změnila úprava zástavního práva. Dle nové právní úpravy zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy nebo rozhodnutím soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Dále je možný vznik zástavního práva na základě rozhodnutí soudu či správního úřadu nebo i ze zákona. Novelou byla zrušena ustanovení § 151a až 151m ObčZ a zástavní právo
bylo
umístěno
namísto
úpravy
osobního
užívání
bytů,
jiných
místností a pozemků, která byla zrušena zákonem č. 509/1991 Sb., v ustanoveních § 152 ObčZ a následujících. Znění § 151f ObčZ bylo nahrazeno ustanovením § 165 ObčZ, o uspokojení ze zástavy. D ů v o d o v á z p r á v a 22 k u s t a n o v e n í § 1 6 5 O b č Z u v á d í , ž e d o s a v a d n í úprava uspokojení ze zástavy se řadí k nejčastěji kritizovaným zejména z důvodu nesnadné realizace zástavního práva, která působí disfunkčně. Cílem
této
novely
bylo
nabídnout variantní
a rychlou
realizaci
zástavního práva, při zachování možnosti zástavního věřitele žalovat dlužníka na plnění zajištěné pohledávky tím, že bylo umožněno podat tzv. zástavní žalobu, tedy žalobu, kterou se zástavní věřitel může domáhat na zástavním dlužníkovi uspokojení ze zástavy, a to i v případě, že se jedná o osobu odlišnou od obligačního dlužníka. Současně
s touto
novelou
byl
projednáván
zákon
o
veřejných
dražbách, zákon č. 26/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, spolu se změnou občanského soudního řádu, provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Jak novým zákonem o veřejných dražbách, tak doplněním občanského soudního řádu o ustanovení § 338a OSŘ o soudním výkonu rozhodnutí prodejem
zástavy,
ale
i
deklarováním
práva
zástavního
věřitele
na
uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy expressis verbis v občanském
zákoníku,
došlo
ke konsolidaci
dosavadního
způsobu
realizace zástavního práva. Čímž
tato
trojice
zákonů
přinesla
kýženou
změnu
realizace
zástavního práva.
22
Důvodová zpráva ke změně občanského zákoníku. Zvláštní část. K § 165 až 168. [PSP, tisk 465, ASPI]. ASPI 19213 (LIT).
- 21 -
4 INTERTEMPORÁLNÍ USTANOVENÍ Vzhledem k průběhu vývoje české úpravy realizace zástavního práva, výše uvozenému, je nutno postupovat při realizaci zástavního práva s vědomím, že existují tzv. přelomová období rozhodná pro samotnou realizaci zástavního práva, přičemž pro tuto diplomovou práci je jako výchozí okamžik vytýčen stav po 1. 9. 1998. Dle současné právní úpravy, tedy v intencích ustanovení § 200y, § 200z a § 200za OSŘ, je možno postupovat, pokud právo zástavního věřitele na uspokojení ze zástavy, respektive z výtěžku prodeje soudem, vzniklo v době od 1. 9. 1998, a to platí i pro zástavní práva vzniklá do výchozího okamžiku, tedy do 31. 8. 1998. Pro období od 1. 9. 1998 do 31. 12. 2000 platí, že pokud byl zástavním věřitelem podán návrh na prodej zástavy v tomto období, řízení bude dokončeno dle ustanovení § 151f ObčZ, ve znění do 31. 12. 2000, před novelou provedenou zákonem č. 367/2000 Sb., a současně podle ustanovení § 274 písm. a) a ustanovení § 372 OSŘ, ve znění účinném do 31. 12. 2000. V případě, že řízení o návrhu na soudní prodej zástavy bylo zahájeno v průběhu roku 2001, tedy v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2001, bude řízení dokončeno i v současné době podle ustanovení § 200y, § 200z a 200za OSŘ, a to ve znění účinném do 31. 12. 2001. Vzhledem k relativní „dlouhověkosti“ zástavních práv považuje autor za vhodné dotknout se i období před výchozím okamžikem, tedy do 31. 8. 1998,
a
tedy
pokud
došlo
ke
vzniku
práva
zástavního
věřitele
na
uspokojení ze zástavy v období předcházejícím 1. 9. 1998, řídí se i po 1. 9. 1998 právní úpravou zástavního práva účinnou do 31. 8. 1998. K výše nastíněné situaci vztahující se k době po výchozím okamžiku se postupem času vytvořila relativně ucelená judikatura, kdy autor cituje: R 70/2000: „Nárok zástavního věřitele na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy, který vznikl před účinností zákona č. 165/1998 Sb., se i v době po 1. 9. 1998 řídí ustanovením § 151f obč. zák., ve znění účinném do 31. 8. 1998.“ R 34/2001: „Zástavní věřitel je ve smyslu ustanovení § 151f obč. zák. (ve znění čl. III zákona č. 165/1998 Sb., účinného od 1. 9. 1998) oprávněn navrhnout u soudu prodej zástavy a soud ve smyslu ustanovení § 274 písm. a) a § 372 o. s. ř. (ve znění čl. IV zákona č. 165/1998 Sb., účinného
- 22 -
od 1. 9. 1998) rozhodne o prodeji zástavy rovněž tehdy, vzniklo-li právo zástavního věřitele na uspokojení jeho pohledávky ze zástavy v době od 1. 9. 1998, i když zástavní právo zajišťující jeho pohledávku vzniklo již v době
do
31.
8.
1998.
V
případě,
že
právo
(nárok)
na
uspokojení
zástavního věřitele ze zástavy vzniklo do 31. 8. 1998, spravuje se toto právo (nárok) zástavního věřitele i v době od 1. 9. 1998 právní úpravou účinnou do 31. 8. 1998.“ SJ 123/2002: „Právní úpravou zástavního práva, účinnou od 1. 1. 2001 (Čl. I bod 6 zákona č. 367/2000 Sb.), se řídí v době od 1. 1. 2001 rovněž práva (nároky) zástavních věřitelů na uspokojení ze zástavy (z prodeje či zpeněžení zástavy soudem), která vznikla podle právní úpravy zástavního práva, účinné od 1. 9. 1998 do 31. 12. 2000; samotný vznik práva (nároku) na uspokojení ze zástavy se v tomto případě řídí právní úpravou zástavního práva, účinnou od 1. 9. 1998 do 31. 12. 2000. Vzniklo-li právo (nárok) na uspokojení ze zástavy v době do 31. 8. 1998, řídí se i po 1. 1. 2001 právní úpravou zástavního práva, účinnou do 31. 8. 1998.“
- 23 -
5 POZICE ZÁSTAVNÍHO VĚŘITELE Jak již bylo předestřeno výše, možnosti zástavního věřitele při realizaci zástavy se v průběhu staletí měnily, neboť nutně odrážely vývoj jak
chápání
práva
přirozeného,
potažmo
lidských
práv,
tak
práva
pozitivního a právní úpravy se z něj odvíjejícího. Vývoj směřuje od absolutní moci věřitele nad dlužníkem, přes ručení veškerým
majetkem
dlužníka,
následný
zákaz
propadné
zástavy,
po
stanovení rozsahu věcí osobní povahy vyloučených z výkonu rozhodnutí a de facto koreluje s jednotlivými generacemi lidských práv, kdy tzv. práva první generace jsou zaměřena na svobody, tzv. práva druhé generace jsou zaměřena na životní jistoty a tzv. práva třetí generace jsou zaměřena na práva kulturní, životního prostředí a rozvojová. Pro odhad možné tendence vývoje možnosti uspokojení ze zástavy de lege ferenda lze odkázat jak ve vztahu zejména k bankám na Základní p r i n c i p y z a j i š t ě n ý c h t r a n s a k c í 23 E v r o p s k é b a n k y p r o o b n o v u a r o z v o j , mající za cíl zvýšení dostupnosti úvěrů při současném snížení nákladů na úvěry, tak ve vztahu zejména k spotřebiteli na návrh směrnice Evropské k o m i s e o p r a v i d l e c h s p o t ř e b i t e l s k é h o ú v ě r u p r o 2 1 . s t o l e t í 24 o d p o v í d a j í c í k o n c e p c i L i s t i n y z á k l a d n í c h p r á v U n i e , 25 n e b o ť t a , a č k o l i v j e „ m r t v ě narozeným
dítětem“,
postihuje
směr
chápání
lidských
práv
a
jejich
ochrany v rámci Evropské unie.
5.1 Pohledávka po splatnosti Pro pozici zástavního věřitele je byť triviální, ale nezbytnou nutností to, aby si vůbec byl vědom faktu, že nastala splatnost zástavním právem zajištěné pohledávky. Prvním krokem zástavního věřitele, který by měl po zjištění splatné pohledávky následovat, je kontaktování dlužníka, ať formou upomínek písemných, telefonických či osobních, v každém okamžiku majíce na
23
European Bank for Reconstruction and Development. EBRD. Secured transactions core principles – EBRD – Sectors: Legal transition. [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://www.ebrd.com. 24 COMMISSION OF THE EUROPEAN COMMUNITIES. Consumer credit rules for the 21st century. Proposal for a DIRECTIVE OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on the harmonisation of the laws, regulations and administrative provisions of the Member States concerning credit for consumers. COM(2002) 443 final. 2002/0222 (COD). Brussels, 11. 9. 2002. [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://europa.eu.int. 25 Smlouva o Ústavě pro Evropu. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2005, s. 47-59.
- 24 -
zřeteli uspokojení své pohledávky při uplatňování vysoce individuálního přístupu k dlužníkovi. Ruku v ruce, s počátkem intervencí u dlužníka, by mělo dojít ke shromáždění
či
ucelení
veškerých
dostupných
právních
podkladů
ve
vztahu k zajištěné pohledávce, ať již z důvodu posílení psychologických a ekonomických vyjednávacích pozic zástavního věřitele při intervenování nebo pro kompletaci právních podkladů pro právní řešení, respektive uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem. Náležitá pozornost, v anglosaských zemích pro ni používaný příhodně definovaný pojem tzv. due diligence, byť ex post, musí být věnována zejména
kontrole
předmětného
jednatelských
zástavního
oprávnění
vztahu,
subjektů
formálních
vstoupivších
náležitostí
do
smluvních
ujednání, věcné náplni smluvního vztahu a právní kvalitě ujednání o zřízení zástavního práva.
5.2 Actio nata Pro účely této diplomové práce má autor za to, že pohledávka zajištěná zástavním právem je řádně specifikována, „dobrovolné“ plnění ze strany dlužníka neproběhlo (ani neproběhne), dlužník je v prodlení se splněním celého zajištěného závazku (jeho části či příslušenství), a nedošlo
k zániku
zástavního
práva,
zejména
k postoupení
zajištěné
pohledávky, ani ke splynutí vzhledem k akcesorické povaze zástavního p r á v a , k t e r é j e e x i s t e n č n ě s p j a t o 26 s e z a j i š ť o v a n o u p o h l e d á v k o u , a ž e n e d o š l o ( a n i n e d o j d e ) k e z m ě n ě j e d n o t y f o r m á l n í a m a t e r i á l n í l e g i t i m a c e 27 jak dlužníka, tak věřitele. Vznikla
tedy
zákonem
předpokládaná
situace,
došlo
k naplnění
hypotézy obsažené v ustanovení § 165 ObčZ, neboť existence zástavního práva neměla (ani nebude mít) žádaný odstrašující efekt, a zástavnímu věřiteli vzniklo právo domáhat se uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy, tedy actio nata. Tímto předestřeným výchozím stavem je zástavní věřitel de facto pobízen pro uspokojení své pohledávky postupovat cestou nabídnutou mu zněním ustanovení § 165 ObčZ, ať už dle znění ustanovení § 165a odst. 1 ObčZ zpeněžením ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy.
26
S výhradou tzv. pohledávky budoucí, tedy pohledávky, jenž má teprve v budoucnosti vzniknout, a pohledávky vzniklé v závislosti na splnění suspenzívní podmínky. 27 Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1997, s. 37.
- 25 -
Vedle možností daných ustanovením § 165 ObčZ se zástavnímu věřiteli skýtá ještě možnost postupu dle ustanovení § 165a odst. 3 ObčZ, které zástavnímu věřiteli dovoluje souběžně se domáhat po dlužníkovi uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem u soudu. V souvislosti s uspokojením pohledávky zástavního věřitele je nutno zmínit ustanovení § 169 ObčZ, nejen o neplatných ujednáních samotných zástavních smluv, ale i o absolutně neplatných samostatně uzavřených ujednáních vztahujících se k zástavním smlouvám, které je striktní a taxativní.
- 26 -
6 SOUDNÍ PRODEJ ZÁSTAVY 6.1 Nařízení prodeje zástavy soudem Řízení o soudním prodeji zástavy je upraveno v ustanoveních § 200y, § 200z a § 200za OSŘ, které přinesla novela provedená zákonem č. 3 1 7 / 2 0 0 1 S b . , a j e o v l á d á n o t z v . z á s a d o u d i s p o z i č n í , 28 t e d y j e z a h a j o v á n o zásadně na návrh ve formě žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení prodeje zástavy soudem, a to v případě, že zákon dovoluje, aby z á s t a v a b y l a s o u d e m p r o d á n a , 29 p ř i č e m ž s o u d n í p ř í s l u š n o s t s e ř í d í d l e ustanovení § 85 a § 252 OSŘ. Institut soudního prodeje zástavy je dle ustanovení § 200y odst. 2 OSŘ prostředkem realizace zástavního práva určeného jen pro zástavního věřitele, účastníky řízení jsou tedy zástavní věřitel a zástavní dlužník. Aktivně
je
legitimován
zásadně
zástavní
věřitel,
postrádá-li
věcnou
legitimaci, soud žalobní návrh zamítne. Pasivně je legitimován ten, kdo je zástavním věřitelem v žalobě označen jako zástavní dlužník. Pokud následně soud zjistí, že zástavní dlužník je osoba jiná, není to samo o sobě, v důsledku působení hmotného práva,
důvodem
zamítnutí
žaloby,
neboť
v případě,
že
zástavním
dlužníkem je osoba jiná než označená v žalobním návrhu zástavního věřitele, soud začne jednat jako s účastníkem řízení s touto osobou, a to bez zvláštního rozhodnutí. Obligační dlužník a zástavce nejsou účastníky řízení o soudním prodeji zástavy, ovšem v případě, že jde o osoby odlišné od zástavního dlužníka, je jim umožněno v řízení vystupovat jako vedlejší účastníci – intervenienti v intencích ustanovení § 93 OSŘ. Pravomocné usnesení o nařízení prodeje zástavy je dle ustanovení § 200za odst. 2 OSŘ závazné expressis verbis pro každého, proti němuž působí podle zvláštních právních předpisů zástavní právo k této zástavě, což odpovídá znění ustanovení § 164 ObčZ, dle kterého zástavní právo působí vůči každému pozdějšímu vlastníkovi zástavy (čímž se dostává do postavení zástavního dlužníka), a to vyjma případů, kdy zákon stanoví jinak. Tedy dle ustanovení práva hmotného i procesního. 28
Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 6. vydání. Edice LexBOOK. CD-ROM. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1144. 29 Není dovoleno domáhat se nařízení soudního prodeje zástavy, kterou jsou cenné papíry, ať už akcie, zatímní listy či poukázky na akcie nebo jiné, a ani v případě, že je zástavou obchodní podíl nebo zástavy vzniklé na základě zřízení celního zástavního práva.
- 27 -
Tímto ustanovením se zástavní právo vrátilo ke své věcněprávní podstatě, v důsledku čehož byla posílena jistota zástavního věřitele ve s r o v n á n í s ú p r a v o u p ř e d c h á z e j í c í . 30 A t o v z h l e d e m k e s k u t e č n o s t i , ž e d l e předchozí úpravy bylo možno relativně jednoduše zbavit se zástavního práva tím, že zástavce prodal svou věc osobě třetí bez toho, že by jí sdělil podstatný fakt, že na věci vázne zástavní právo. Soud nařídí dle ustanovení § 200z OSŘ prodej zástavy jen případě, že zástavní věřitel doloží v listinné podobě existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva k zástavě a identifikuje dlužníka, přičemž součástí žalobního petitu musí být mimo jiné i přesné označení zástavy, včetně údaje o výši zajištěné pohledávky a jejího příslušenství ke dni podání žaloby, neboť výkon rozhodnutí lze nařídit jen prodejem těch věcí, které
byly
označeny
v usnesení
o
nařízení
výkonu
rozhodnutí
jako
prodávaná zástava. Zákon umožňuje soudu rozhodnout i bez nařízení jednání, jestliže se účastníci
vzdali
s rozhodnutím skutečnosti
práva
věci
natolik
bez
účasti
na
nařízení
důkazně
projednávané jednání
spisově
nebo
podloženy
věci
či
jsou-li veřejnými
souhlasili rozhodující l i s t i n a m i 31
vydanými orgány státní moci nebo notářem. Okamžikem získání vykonatelného exekučního titulu se v určitých případech může zástavní věřitel nadít „dobrovolného“ plnění dlužníka, který vědom si závažnosti situace, projeví mnohdy doposud netušenou úroveň právního uvědomění v tom slova smyslu, že „nikdo nemá mít p r o s p ě c h z e s v é h o p r o t i p r á v n í h o j e d n á n í ” , 32 a n á s l e d n ě o s v ě d č í m í r u s v é vůle a začne plnit. Ve
vztahu
k promlčení
zástavního
práva
je
při
srovnání
znění
ustanovení § 170 odst. 3 ObčZ ve znění „promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká“ a ustanovení § 100 odst. 2 i.f. ObčZ ve znění „zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka“ nutno respektovat skutečnost, že dochází k oslabení práva, nikoliv zániku práva.
30
Srov. Fiala., J. Realizace zástavního práva vůči zástavnímu dlužníkovi, který není obligačním (osobním) dlužníkem. Bulletin advokacie, 1997, č. 2, s. 25-29. Biolek, V. Kterak žalovati zástavce, aneb neradostná rekapitulace. Bulletin advokacie, č. 6-7, 1997, s. 40-45. 31 Bureš, J. Význam veřejné listiny v řízení před soudem. Ad Notam, 1997, č. 6, s. 135-137. 32 Dworkin, R. Když se práva berou vážně. 1. vydání. Praha: OIKOYMENH, 2001, s. 45.
- 28 -
V důsledku výše uvedeného dospěla právní praxe k závěru, že právo zástavní
se
na
rozdíl
od
práva
vlastnického
promlčet
může,
neboť
„ p r o m l č e n í m z á s t a v n í h o p r á v a s e n a j e h o t r v á n í n i c n e m ě n í “ . 33 V Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 847/2001,
je
však
prezentován názor,
že
promlčecí
doba
(práva
na
zaplacení smluvní pokuty) počíná běžet „nejen prvním dnem prodlení, ale i každým dalším dnem prodlení, za který vzniklo věřiteli další právo na smluvní pokutu“. Tento názor Nejvyššího soudu by svým „quasirevolvingovým“ pojetím běhu promlčecí lhůty v případě zástavního práva mohl nechat vzniknout, v důsledku toho, že Nejvyšší soud přispívá k sjednocování rozhodovací č i n n o s t i s o u d ů , „ n e p r o m l č i t e l n é m u “ 34 z á s t a v n í m u p r á v u , n e b o ť k a ž d ý d e n prodlení by zástavnímu věřiteli vznikalo nové právo realizovat zástavu. De lege lata je pro zástavního věřitele příznivá skutečnost, že okamžikem přiznání práva pravomocným rozhodnutím se toto právo promlčuje až uplynutím deseti let v intencích ustanovení § 110 odst. 1 ObčZ, a to ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Na straně jedné zástavní věřitel může získat vyčkáváním čas a počkat si,
až
bude
dlužník
zhodnocovat
zástavu,
v případě,
že
je
nasnadě
pozitivní změna jeho majetkových poměrů, na straně druhé je možné, že nepatřičným otálením věřitele se sníží částka, kterou bude uspokojen v m o m e n t ě , k d y n a m a j e t e k p o v i n n é h o b u d e p r o h l á š e n k o n k u r s . 35
6.2 Výkon rozhodnutí prodejem zástavy Institut výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, jako jedna z legálních, právním
řádem
aprobovaných,
forem
donucení,
čerpá
sílu
z
dikce
ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů, kdy je každému, ať právnické či fyzické osobě, garantováno oprávnění domáhat se stanoveným postupem svého
práva
u
nezávislého
a
nestranného
soudu
a
ve
stanovených
případech u jiného orgánu. Tomuto oprávnění odpovídá povinnost zdržet
33
Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 561. 34 Matoušek, T. Nepromlčitelná práva v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Právní rozhledy, 2003, č. 6, s. 294-297. 35 Neboť jako oddělení věřitelé budou uspokojováni do výše 70% výtěžku zpeněžení na ně připadajícího.
- 29 -
s e s v é m o c n é h o v ý k o n u p r á v a d l e t z v . p r i n c i p u z á k a z u s v é v o l e , 36 k t e r ý j e nežádoucí a ze strany státní moci postihovaný. V této souvislosti je nutno si uvědomit, že nesmí dojít k dotčení ústavního
principu
ochrany
oprávněné
důvěry
občana
v právo,
tedy
legitimního očekávání, a to jak z již zmíněného pohledu principu zákazu svévole a právní jistoty, který plyne z principu právního státu, tak i z p o h l e d u p r á v a p l y n o u c í h o z D o d a t k o v é h o p r o t o k o l u k Ú m l u v ě , 37 k t e r é chrání i majetkový nárok. V ý k o n r o z h o d n u t í j e t e r m i n o l o g i c k ý p o j e m „ n o v ě “ 38 z a v e d e n ý v O S Ř s ú č i n n o s t í o d 1 . 4 . 1 9 6 4 , k d y t o t o s o u s l o v í p o n ě k u d n e š ť a s t n ě 39 n a h r a d i l o p ů v o d n í l a t i n s k ý t e r m í n e x e k u c e , a č b y l š i r o c e u ž í v a n ý i v o b e c n é m l u v ě , 40 přičemž v současné době je slovo exekuce vyhrazeno pro činnost soudních exekutorů, jejichž činnost je upravena v zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jedním z hlavních motivů pro
přijetí
situace
exekučního
občanského
řádu
byla
soudního
setrvávající
řízení
dlouhodobá
zapříčiněná
neutěšená
neefektivností
a
z d l o u h a v o s t í v y k o n á v a c í h o ř í z e n í . 41 Tradičně
se
pod
termínem
exekuce,
nyní
výkonem
rozhodnutí,
rozuměla zákonem podložená donucovací činnost probíhající v případě, že subjektivní oprávněného
právo
přiznané
orgánu,
na
přiznaného
základě tzv.
rozhodnutí
exekučním
soudu
či
jiného
t i t u l e m , 42 p ř í p a d n ě
dalšími „mimosoudními“ tituly, upravenými v ustanovení § 274 OSŘ, s d o l o ž k o u v y k o n a t e l n o s t i , 43 k t e r á j e v y z n a č e n a o r g á n e m , k t e r ý j e j v y d a l , n e b y l o s p l n ě n o d o b r o v o l n ě p o v i n n ý m . 44
36
Srov. text nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2005, Pl. ÚS 6/05, ve věci (tzv. restituční tečky). Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., O úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8. Uveřejněno v č. 41/1992 Sbírky zákonů na straně 1073. 38 Při porovnání časového intervalu užívání termínu výkon rozhodnutí ca. exekuce. 39 Veselý, J., Rakovský A. Soudní exekutoři - alternativa výkonu rozhodnutí. Právní rozhledy, 2001, č. 6, s. 254261. 40 Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde Praha, 2002, s. 493. 41 Důvodová zpráva k návrhu zákona o soudních exekutorech (exekuční řád). [ASPI, PSP 725/0]. ASPI 14428 (LIT). 42 Vykonatelné rozhodnutí v podobě veřejné listiny vymezující oprávněný a povinný subjekt, obsah práv a povinností, o něž se jedná a jejich rozsah v zákonem předepsané formě. 43 Úřední osvědčení na stejnopisu rozhodnutí, že rozhodnutí je vykonatelné. 44 S výkonem rozhodnutí se pojí i odlišné označení účastníků, kdy se tito označují jako oprávněný a povinný. 37
- 30 -
V duchu exekučního zmatení jazyků se ovšem nese i terminologické označení
soudních
exekutorů,
kteří
jsou
laickou
veřejností
hojně
o z n a č o v á n i z a „ s o u k r o m é “ 45 e x e k u t o r y . 46 Činnost soudního exekutora se oproti činnosti soudu, respektive soudního vykonavatele, při výkonu rozhodnutí liší jeho efektivitou, kdy autor
spatřuje
motivační
prvek
v osobní
hmotné
zainteresovanosti
soudního exekutora na výsledku výkonu rozhodnutí, dále pak v pružnosti rozhodovacího procesu exekutorského úřadu oproti soudu, přičemž úkony exekutora se považují za úkony soudu. Vzhledem ke skutečnosti, že nucený výkon rozhodnutí je již svou podstatou výrazným zásahem do integrity dlužníka, je podmínkou sine qua
non
provádět
jej
pouze
a
jen
secundum
et
intra
legem,
tedy
v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, v souladu s ustanovením čl. 2 odst. 2 LZPS. Současná právní úprava rozeznává exekuci civilněprávní, exekuci trestněprávní, exekuci správněprávní a exekuci daňovou. Pro účely této práce se autor zaobírá jen exekucí civilněprávní, která je upravena v občanském soudním řádu. Civilněprávní exekuce je upravena v hlavě šesté občanského soudního ř á d u , k d e j e v e d e n a , j a k j i ž b y l o z m í n ě n o v ý š e , p o d „ n o m d e g u e r r e “ 47 j a k o výkon rozhodnutí. Byť je výkon rozhodnutí součástí občanského soudního řízení, je jako takový od nalézacího řízení, jehož výsledkem je exekuční titul, přesně oddělen, a tvoří samostatné řízení, což dokládá i existence „nesoudních“ exekučních titulů, upravených v ustanovení § 274 OSŘ. Jak může být patrné z výše nastíněné zákonné povahy vykonávacího řízení,
soud
se
při
výkonu
řízení
ve
vykonávacím
řízení
nezabývá
spornými otázkami hmotněprávní povahy a jejich případné projednání ponechává řízení nalézacímu. Výkon rozhodnutí prodejem zástavy v soudním řízení je možný jen způsoby uvedenými v občanském soudním řádu, dle ustanovení § 258 odst. 3 OSŘ, a to následujícím způsobem, „výkon rozhodnutí prodejem 45
Veřejný ochránce práv. Souhrnná zpráva za rok 2004: Exekuce a exekuční řízení [citováno 19. února 2006]. Dostupný z: http://www.ochrance.cz. 46 Ilustrativní výsledek miniankety – tři dotázaní vysokoškolští studenti humanitních neprávních směrů – při znění dotazu: „Je soudní exekutor soukromý exekutor?“ Odpověď: „Soudní je ze soudu a soukromý je ten, co není zaměstnán ve veřejné instituci, tudíž to stejné není.“ 47 Termín francouzského původu, znamenající pseudonym osoby, který má za cíl vytvořit a udržovat auru mystéria, které jí má dopomoci k úspěchu, přičemž zároveň umožňuje ochránit osoby jí blízké před možnými represáliemi hrozícími za činy jí spáchané.
- 31 -
zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí hromadných, souborů věcí a bytů nebo nebytových prostorů ve vlastnictví podle zvláštního zákona, přikázáním zastavené
peněžité
pohledávky
a
postižením
zastavených
jiných
majetkových práv.“ Před samotným výkonem rozhodnutí je nutno vzít v potaz ustanovení § 321 a § 322 OSŘ stanovících okruh věcí, které nemohou být postiženy prodejem, kdy ustanovení § 321 OSŘ takto činí odkazem na zvláštní předpisy, zatímco ustanovení § 322 OSŘ uvádí demonstrativní výčet věcí nepostižitelných prodejem, přičemž se obrací hlavně směrem k fyzickým osobám s tím, že výše uvedené se vztahuje i na věci, jejichž je povinný spoluvlastníkem. Vzhledem k již zmíněnému zásahu do integrity dlužníka a zájmu společnosti nevydat jej napospas věřiteli, určuje ustanovení § 322 OSŘ limity, které při výkonu rozhodnutí nelze překročit, ať již například z důvodu ochrany uspokojování základních hmotných potřeb osoby dlužníka a jeho rodiny, nebo z toho důvodu, že prodej vyloučených věcí by mohl být
v rozporu
s
morálními
pravidly
nejen
dnešní
společnosti.
Stačí
v z p o m e n o u t p o v ě s t n o u l i b r u m a s a p r o S h y l o c k a , 48 n e b o ť v ý k o n r o z h o d n u t í nemá
mít
charakter
trestu,
jeho
cílem
je
uspokojení
věřitele,
což
koresponduje s integrální zásadou moderního exekučního řízení, ve znění: „předmětem exekuce (tj. tím, co jest jí postihováno) není sama osoba p o v i n n é h o ( p e r s o n á l n í e x e k u c e ) , n ý b r ž j e h o m a j e t e k ( r e á l n á e x e k u c e ) “ . 49 S ohledem na rozsah problematiky civilněprávní exekuce a především cíl této diplomové práce se autor bude věnovat pouze výkonu rozhodnutí prodejem zástavy – věcí movitých, věcí nemovitých, podniku. Výkon rozhodnutí prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí bude dle ustanovení § 338a OSŘ veden v intencích ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí. Pro
výkon
rozhodnutí
prodejem
zastaveného
podniku
platí
ustanovení § 338zr OSŘ o výkonu rozhodnutí prodejem podniku.
48
Shakespeare, W. Kupec Benátský. Překlad Josef Jiří Kolár, 1859. [citováno 19. února 2006]. Dostupný z: http://www.phil.muni.cz. 49 Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2004, s. 27.
- 32 -
6.3 Předmětem exekuce zastavená věc movitá Předmětem výkonu movitých věcí prodejem zástavy jsou věci movité ve vlastnictví dlužníka, respektive povinného. Vzhledem k ustanovení § 338a OSŘ je nutno při prodeji zástavy, věci movité,
postupovat
v intencích
ustanovení
OSŘ
upravujících
výkon
rozhodnutí prodejem movitých věcí, tedy dle ustanovení § 323 až 332 OSŘ s tím, že titulem pro nařízení výkonu prodeje zástavy, věci movité, je usnesení o nařízení prodeje zastavené movité věci, které je vydáno dle ustanovení § 200y, § 200z a 200za OSŘ.
6.3.1 Věc movitá Prvním úskalím problematiky exekuce věcí movitých je skutečnost, že věci movité je nutno definovat negativně ve vztahu k ustanovení § 119 odst. 2 ObčZ obsahujícímu výčet nemovitostí. Druhým úskalím při zřizování zástavního práva na věci movité je skutečnost,
že
v případě,
kdy
jsou
movitou
zástavou
zajišťovány
pohledávky podnikajících fyzických osob vzniklé při jejich podnikatelské činnosti, budou díky ustanovení § 279 odst. 2 OSŘ podléhat výkonu rozhodnutí jen ve výši dvou pětin, případně tří pětin, a to je-li navrhován výkon
rozhodnutí
pro
uspokojení
kterékoliv
z tzv.
přednostních
pohledávek upravených v ustanovení § 279 odst. 2 OSŘ, proto je nutno s vědomím výše uvedeného postupovat již při zřizování zástavního práva.
6.3.2 Nařízení výkonu rozhodnutí Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí lze nařídit jen prodejem těch věcí, které byly v usnesení o nařízení prodeje zástavy označeny jako prodávaná zástava, je potřeba si při tomto způsobu výkonu rozhodnutí uvědomit, že drtivá většina movitých věcí, které budou předmětem výkonu rozhodnutí,
budou
pravděpodobností
věcmi jistý
zánovními, stupeň
na
nichž
opotřebení,
se
projeví
morální
a
s vysokou technická
zastaralost či přímo konec technické a morální životnosti, což je dle názoru autora, mimo antikvit, pro výši ceny při prodeji nepříznivá skutečnost. P o d m í n k o u s i n e q u a n o n j e e x i s t e n c e e x e k u č n í h o t i t u l u , 50 k t e r ý povinnému ukládá peněžité plnění ve prospěch oprávněného. Speciální úprava obsažená v ustanovení § 326b OSŘ se vztahuje přímo na zástavu podléhající rychlé zkáze, kterou soud osobě, jenž ji má 50
Blížeji v kapitole pojednávající o nařízení prodeje zástavy soudem.
- 33 -
při sobě, odebere ihned poté, co bude sepsána, a neprodleně prodá mimo dražbu.
V případě,
že
se
nepodaří
věc
prodat
a
nebude-li
převzata
zástavním věřitelem za cenu určenou soudem, bude navrácena povinnému. Moment
překvapení
hraje
kruciální
roli
pro
efektivitu
exekuce
movité zástavy, neboť okamžik, v němž má být dlužník seznámen s tím, že je proti němu veden výkon rozhodnutí, má nastat až při samotném faktickém provedení výkonu rozhodnutí, tedy při soupisu dle ustanovení § 326 OSŘ.
6.3.3 Soupis Nařízení
o
provedení
exekuce
je
doručeno
povinnému
soudním
vykonavatelem nejlépe při zahájení soupisu, byť zákon přímo počítá s eventualitou, že se povinný nebude na místě soupisu vyskytovat, a v ustanovení § 325 OSŘ stanoví postup pro doručení nařízení výkonu rozhodnutí současně s oznámením o provedeném soupisu, včetně seznamu věcí, které byly do soupisu zahrnuty. Pro ochranu práv spoluvlastnických je usnesení doručováno rovněž spoluvlastníkovi, a to nejpozději po soupisu, jakmile se zjistí, že sepsaná věc je ve spoluvlastnictví. Stejně
důležitou
jako
moment
překvapení
se
může
stát
osobní
přítomnost zástavního věřitele na místě soupisu, neboť jeho povědomost o dlužníkovi
a
místních
poměrech
v místě
soupisu
může
v konečném
důsledku zásadním způsobem ovlivnit výši uspokojení zástavního věřitele, a proto je soud povinen oznámit zástavnímu věřiteli místo a čas soupisu tak, aby se ho mohl aktivně zúčastnit. V případě, že svého práva zástavní věřitel
nevyužije,
bude
soudem,
obdobně
jako
dlužník,
písemně
vyrozuměn o proběhlém soupisu. Věci sepsané může soudní vykonavatel vhodně zajistit na návrh přítomného zástavního věřitele nebo je nechat na místě, kde byly sepsány a zároveň je náležitě označit tak, aby bylo jednoznačně patrné, že byly sepsány určitým soudem a v jaké věci. Okamžikem soupisu je povinnému zakázáno nakládat se sepsanými věcmi. Dojde-li k tomu, že přes vynaložené úsilí nebudou během soupisu nalezeny
movité
zástavy,
má
soud
oznamovací
povinnost
vůči
oprávněnému, kdy jej zároveň vyzve, aby označil soudu místa, o kterých se domnívá, že by je mohla skrývat. Není-li možno sepsat ani po výzvě soudu do soupisu žádné věci, soud výkon rozhodnutí zastaví.
- 34 -
Do soupisu lze sepsat i věci, které nebyly nalezeny u povinného, pokud byl jejich prodej nařízen, má-li je u sebe zástavní věřitel či osoba je skladující nebo mající v úschově, ať pro zástavního věřitele nebo dlužníka, čemuž koresponduje povinnost umožnit soudu ocenění věci stanovená osobě, která je detentorem movité zástavy nařízené k prodeji nebo o níž je možno se důvodně domnívat, že je detentorem. Vzhledem
ke
skutečnosti,
že
dlužník
málokdy
vítá
soudního
vykonavatele chlebem a solí, pamatuje občanský soudní řád nejen na situace, kdy je nutno zjednat vstup do prostor dlužníka, přístup do skříní či jiných schránek a trezorů, ale i na osobní prohlídku dlužníka, blížeji v ustanovení § 325a OSŘ. Odpovídající povinnost umožnit vstup (nebo i přístup) má i detentor, ať faktický či předpokládaný.
6.3.4 Ocenění sepsaných věcí Pro zpeněžení sepsaných či zabavených věcí je výchozím krokem stanovení jejich ceny upravené v ustanovení § 328 OSŘ, v případě věcí menší hodnoty je na soudním vykonavateli, aby jejich cenu stanovil odhadem,
v případě
věcí
vyšší
hodnoty
přibere
k provedení
odhadu
znalce. Zvláštní
pozornost
je
věnována
předmětům
mimořádného
historického, kulturního a uměleckého významu, zejména předmětům, které jsou zvlášť významným výtvarným dílem, a památkám, rukopisům zvlášť významných literárních děl a osobním věcem muzeální povahy zvlášť
významných
osobností
kultury,
které
jsou
předsedou
senátu
nabídnuty ke koupi institucím pečujícím o památky tohoto druhu, a to nejméně za odhadní cenu. V případě, že oslovené instituce do třiceti dnů od doručení výzvy neodpoví na nabídku a nesloží u soudu odhadní cenu, jsou tyto předměty prodány v dražbě. Po stanovení ceny je možno přikročit ke zpeněžení majícímu za cíl uspokojení vymáhané pohledávky.
6.3.5 Dražba věci movité V usnesení soudu o tzv. dražebním roku, zpravidla označovanému j a k o d r a ž e b n í v y h l á š k a , 51 s o u d z e j m é n a u r č í m í s t o a č a s k o n á n í d r a ž b y , označení věcí, které budou draženy, odhadní cenu a nejnižší podání, místo a dobu, kde a kdy si lze věc před dražbou prohlédnout. 51
Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1997, s. 276.
- 35 -
Potřebnou publicitu dražby zajišťuje soud informováním o dražebním roku, kdy je informován nejen oprávněný, ale i povinný a jeho manžel, dále orgán obce, v jejímž obvodu se bude dražba konat a obec, v jejímž o b v o d u m á p o v i n n ý b y d l i š t ě , d á l e s p o l u v l a s t n í k , 52 a l e p ř e d e v š í m j e d á v á n a dražba na vědomí široké veřejnosti, a to způsobem místně obvyklým, přičemž je výhradně na úvaze soudu, jakým způsobem tak učiní, zda využije nejen zažité vyvěšení na úřední desce nebo zvolí i metodu inzerce či oznámení v místním či celostátním informačním médiu. De lege ferenda, dle mínění autora, by publicitě dražby významným způsobem prospělo zveřejnění v intencích zákona č. 168/2000 Sb., o centrální
adrese,
ve
znění
pozdějších
předpisů,
tak
jako
v případě
v e ř e j n ý c h d r a ž e b n a i n t e r n e t u . 53 Publicitu autor shledává potřebnou zejména ve vztahu k efektivitě a především rozšiřování
výtěžku
dražby
právního
nehledě
vědomí,
na
prevenční
respektive
povědomí,
účinek
v rámci
široké
laické
veřejnosti. Osoby
spjaté
s předmětnou
dražbou,
především
povinný
a
jeho
manžel nesmí dražit. Absolutní zákaz účasti na dražbě se vztahuje na soudce a zaměstnance soudů obecně. Dražba je prováděna soudním vykonavatelem nebo soukromým exekutorem. Samotný průběh dražby je rámcově upraven v ustanovení § 329 OSŘ (podrobněji je upraven v ustanoveních § 60 až § 63 Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů) a předchází mu nutný převoz věcí, nekoná-li se v místě, kde jsou sepsané věci. Po dvojí marné výzvě ke zvýšení příhozu je příklep udělen dražiteli, který učinil nejvyšší podání. Okamžik příklepu je okamžikem nabytí vlastnického práva k věci, přičemž nejnižší podání činí jednu třetinu odhadní ceny nebo úředně stanovené ceny. V případě shodného nejvyššího podání je rozhodnuto losem, pokud se sami dražitelé nedohodnou jinak. Vzhledem ke skutečnosti, že není požadováno složení jistoty, a contrario
v případě
dražby
nemovitostí
a
podniku,
je
nutno
dle
ustanovení § 329 odst. 2) i.f. OSŘ ihned zaplatit, v opačném případě dražebník nenabývá vlastnické právo k předmětu dražby a draží se dále, ovšem již bez účasti dražebníka, který nebyl schopen zaplatit. 52
Pro podrobnější úpravu prodeje spoluvlastnického podílu při soudní dražbě autor odkazuje na část pojednávající o soudním prodeji zástavy věci nemovité. 53 Centrální adresa. [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://www.centralniadresa.cz.
- 36 -
Okamžikem příklepu, de iure usnesením o příklepu, dojde ke zhojení právních vad, především k zániku věcných práv, tedy práva předkupního, zadržovacího práva a práva zástavního, neboť nabytí vlastnického práva příklepem
je
upraveným
v
nabytím
originálním,
ustanovení
§
132
tedy
odst.
1
nikým ObčZ.
nezprostředkovaným, Dále
není
vydražitel
o p r á v n ě n u p l a t ň o v a t v a d y j i n é , n a p ř í k l a d p r á v a z o d p o v ě d n o s t i z a v a d y . 54 Draží
se,
dokud
výtěžek
nestačí
nejen
k uspokojení
všech
oprávněných, ale i k pokrytí nákladů nařízeného výkonu rozhodnutí, a to i opětovně, pokud se nenajde kupec pro dražené věci. Nepodaří-li se ani přes opětovnou dražbu některou ze dražených věcí prodat, naskýtá se oprávněnému možnost, aby ji nabyl, a to za cenu ve výši jedné třetiny odhadní (úřední) ceny.
6.3.6 Rozvrh výtěžku Jakmile dojde k tomu, že výtěžek pokrývá jak uspokojení pohledávky, tak náklady výkonu rozhodnutí, dojde k vrácení zbylých věcí povinnému a tento je okamžikem pravomocného vyloučení věcí ze soupisu oprávněn s nimi opětovně nakládat bez omezení. Výtěžek je po odečtení nákladů výkonu rozhodnutí vyplacen k rukám oprávněného,
pokud
byl
výkon
rozhodnutí
nařízen
pro
jedinou
pohledávku. Byl-li výkon rozhodnutí nařízen pro více splatných přihlášených pohledávek, pak je po odečtení nákladů řízení uspokojováno z výtěžku v souladu s pořadím oprávněných, a to tak, že nejdříve je vyplaceno věřiteli, kterému svědčí zadržovací právo k věci a pak jsou uspokojovány pohledávky, převodem
které
práva
jsou podle
zajištěny pořadí,
zástavním
ve kterém
právem
vznikly.
a
zajišťovacím
V případě
shody
okamžiku vzniku pohledávek je uspokojováno poměrně. Případná k tomu,
že
ji
hyperocha povinný
je
vyplacena
odmítl
převzít
povinnému. či
byl
Jestliže
neznámého
by
došlo
pobytu,
je
postupováno přiměřeně dle ustanovení § 185g OSŘ, kdy je hyperocha přijata do úschovy a následně, po třech letech marného vyčkávání na povinného, připadá státu.
6.4 Předmětem exekuce zastavená věc nemovitá Důvody častého užití způsobu uspokojení pohledávky cestou výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí autor shledává ve vztahu k hodnotám, 54
Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1997, s. 279.
- 37 -
které
nemovitosti
představují,
neboť
se
jedná
o
praxí
preferovaný
exekuční prostředek korelující s výší pohledávek, které má uspokojit. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí je upraven v ustanoveních § 335 až 337h OSŘ a lze jej členit na několik fází, a to nařízení výkonu rozhodnutí,
určení
odhadní
ceny,
určení
dražebního
roku,
dražbu
samotnou a rozvrh výtěžku. Postup
pro
soudní
prodej
zástavy
věci
nemovité
je
upraven
v intencích ustanovení § 338a odst. 3 OSŘ, neboť při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí brání použití ustanovení § 335 odst. 2 a 3 OSŘ překážka
litispendence,
vyjma
případu,
kdy
jde
o
návrh
dalšího
oprávněného z usnesení o nařízení prodeje zástavy. Zároveň nelze použít ustanovení
§
336f
OSŘ,
vyjma
případu,
kdy
by
věřitel
přihlásil
pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou.
6.4.1 Věc nemovitá Jak
již
bylo
naznačeno
v kapitole
pojednávající
o
exekuci
zastavených věcí movitých, jsou věci nemovité definovány v ustanovení § 119
odst. 2
ObčZ
jako
pozemky
a
stavby
spojené
se
zemí
pevným
základem, kdy pod pojmem pozemky jsou rozuměny i lesy, rybníky a c e s t y , 55 d á l e p a k s e v ě c m i n e m o v i t ý m i r o z u m í t a k é b y t y a n e b y t o v é prostory, a to dle ustanovení § 118 odst. 2 ObčZ.
6.4.2 Nařízení výkonu rozhodnutí Stejně jako v případě nařízení výkonu rozhodnutí zastavených věcí movitých je podmínkou sine qua non existence exekučního titulu. Dále je nezbytně nutné, aby oprávněný v návrhu nejen přesně označil nemovitost, o níž se jedná, ale i doložil listiny osvědčující vlastnická p r á v a p o v i n n é h o k p ř e d m ě t n é n e m o v i t o s t i , n e j č a s t ě j i 56 v ý p i s e m z k a t a s t r u nemovitostí, přičemž vzhledem k povaze vykonávacího řízení, a contrario k povaze
řízení
nalézacího,
nemusí
být
vlastnické
právo
povinného
postaveno najisto s tím, že faktický stav je fixován k době zahájení řízení. Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí je veden v intencích návrhu oprávněného, je soud oprávněn, v případě, že jím navrhovaný způsob se jeví jako nehodný či nepřiměřený k výši pohledávky oprávněného a ceny
55
Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 6. vydání. Edice LexBOOK. CD-ROM. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1802. 56 Lze doložit i listinami vydanými či ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.
- 38 -
předmětu navrhovaného k exekuci, po přihlédnutí k názoru povinného, nařídit výkon rozhodnutí jiným, příhodnějším způsobem. Po podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vyrozumí soud příslušný katastrální úřad, viz ustanovení § 335 odst. 1 OSŘ, který následně provede záznam poznámkou o zahájení vykonávacího řízení pro dotčenou nemovitost. P o n a b y t í p r á v n í m o c i j e p u b l i c i t a 57 u s n e s e n í o n a ř í z e n í v ý k o n u rozhodnutí soudem zajištěna zněním ustanovení § 335b odst. 2 a 3 OSŘ, které vymezuje okruh osob, kterým soud usnesení doručí. Soud tedy doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo, finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitost a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo, místo podnikání), a vyvěsí je na úřední desce soudu. Důvodem relativně široce koncipovaného okruhu osob, kterým se usnesení
o
nařízení
výkonu
rozhodnutí
doručuje,
je
snaha
umožnit
v průběhu exekuce potencionálně dotčeným osobám uplatnit jejich práva, která mají k prodávané nemovitosti. Nařízený prodej nemovitosti se ex lege vztahuje na předmětnou nemovitost, a to se všemi jejími součástmi a příslušenstvím, aniž jsou v usnesení soudu výslovně uvedeny.
6.4.2.1 Superficies solo non cedit V současné hmotněprávní úpravě, v ustanovení § 120 odst. 2 ObčZ, povrch neustupuje půdě, což znamená, že stavba není součástí pozemku a vice versa. Institut exekuce nemovitosti, jako takový, se s tímto popřením římskoprávní zásady výslovně nevypořádal, ač v případě vedení exekuce na nemovitost, například jen na stavbu domu, ve významu statickém, bez pozemku pod ním ležícím, by následná dražba pro mnohé vydražitele patrně
postrádala
patřičný
půvab,
což
by
se
negativně
odrazilo
na
uspokojení zástavního věřitele. Ustanovením § 335a odst. 2 OSŘ, tedy práva procesního, se do jisté míry překlenula výše nastíněná situace zapříčiněná ustanovením práva hmotného, neboť stanoví, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na nemovitost se všemi jejími součástmi a příslušenstvím.
57
Analogicky k publicitě dražby věcí movitých.
- 39 -
Výše uvedené platí i o movitých věcech, které jsou příslušenstvím nemovitosti, a to dle ustanovení § 120 odst. 1 ObčZ, které stanovuje, že součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila, v této souvislosti autor o d k a z u j e n a p r á v n í v ě t u j u d i k á t u č í s l o 2 1 / 1 9 8 1 S b R c 58 v n í ž e u v e d e n é m znění: „Soudní
výkon
rozhodnutí
prodejem
nemovitosti
se
ve
smyslu
u s t a n o v e n í § 3 3 5 o d s t . 2 o . s . ř . 59 v z t a h u j e i n a p ř í s l u š e n s t v í , i k d y ž jednotlivé věci samy o sobě nejsou nemovitostmi.“
6.4.2.2 Arrestatorium a inhibitorium Ochrana nemovitosti je soudem zabezpečena v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, kterým soud povinnému zakáže, aby po doručení usnesení nemovitost převedl na někoho jiného nebo ji zatížil, zároveň soud v usnesení uloží povinnému informovat do patnácti dní od doručení usnesení soud o tom, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo, pod případnou
sankcí,
spočívající
v odpovědnosti
povinného
za
škodu
způsobenou tím, že tak neučiní. Tento
zákaz
aprobované povinnému
převodu
smluvní
nemovitostí
převody
v jakémkoliv
vlastnictví.
jednání,
kterým
zahrnuje Dále by
všechny
má
na
zákaz
právem zabránit
nemovitosti
mohla
vzniknout práva věcné povahy či nájemní práva, která by zatěžovala nemovitost,
tedy
absolutní
zákaz
v intencích
výše
uvedeného
demonstrativního výčtu jakkoliv zatížit nemovitost. Nedbá-li povinného
povinný
absolutně
usnesení, neplatné,
je ale
nejen i
veškeré
trestněprávně
zakázané
jednání
postižitelné
dle
ustanovení § 171 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, jako maření výkonu úředního rozhodnutí. Účinnost zákazu i trestněprávní odpovědnost povinného nastává okamžikem doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
6.4.3 Určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství Tato fáze navazuje na již pravomocné rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí
a
jejím
cílem
je
stanovení
ceny
nemovitosti
a
jejího
příslušenství, která má být prodána v dražbě.
58 59
R 21/81, sp. zn. Cpj 159/79. In Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, vydaná dne 18. 2. 1981. s. 210. Nyní ve smyslu ustanovení § 335a odst. 2 OSŘ.
- 40 -
Cena
nemovitosti
je
zásadně
určována
na
základě
znaleckého
ocenění, soudem stanoven je znalecký úkol ve formě usnesení, ve kterém je vymezena i časová lhůta pro provedení ocenění. Znalec je povinen ocenit prodávanou nemovitost se všemi jejími s o u č á s t m i a s e v š í m p ř í s l u š e n s t v í m , m u s í p ř i h l é d n o u t j a k k p r á v ů m 60 s p o j e n ý m s p r o d á v a n o u n e m o v i t o s t í , t a k k z á v a d á m , 61 k t e r é j s o u s p o j e n y s prodávanou nemovitostí. S oceněním nemovitosti se pojí i případné ohledání nemovitosti, které povinný musí umožnit, a o kterém je nutno uvědomit zainteresované osoby, v intencích ustanovení § 336 odst. 2 OSŘ. Byť by se zdálo, že výchozím právním předpisem pro oceňování je celý zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), je to, dle poznámky pod čarou v ustanovení § 336 OSŘ, výslovně ustanovení § 2 zákona o oceňování majetku, dle kterého se majetek oceňuje cenou obvyklou, ač samotný zákon o oceňování majetku k ocenění majetku cenou obvyklou přistupuje více či méně, až není jiného zbytí. Cenou obvyklou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění, přičemž se zvažují všechny okolnosti, které
mají
na
cenu
vliv,
nepromítají
se
však
do
její
výše
vlivy
mimořádných okolností trhu, osobních poměrů vlastníka ani vliv pretium affectionis. Tato fáze usnesení se uzavírá dnem právní moci usnesení o výsledné c e n ě n e m o v i t o s t i 62 d l e u s t a n o v e n í § 3 3 6 a O S Ř .
6.4.4 Dražební vyhláška Soud rozhodne, dle ustanovení § 336b OSŘ, o času a místu konání d r a ž e b n í h o j e d n á n í , 63 u v e d e o z n a č e n í n e m o v i t o s t i a j e j í h o p ř í s l u š e n s t v í , u r č í v ý š i n e j n i ž š í h o p o d á n í 64 a v ý š i j i s t o t y a z p ů s o b j e j í h o z a p l a c e n í , d á l e specifikuje práva a závady spojené s nemovitostí (de facto upozorní na závady, které prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou) a stanoví
60
Ve smyslu práv, která odpovídají věcným břemenům, s důrazem na prospěch přinášený nemovitosti. Především zatížení nemovitosti právy odpovídajícími věcným břemenům. 62 Cenu nemovitosti zásadním způsobem ovlivňuje diskrece soudu ve vztahu k závadám – nájemním právům, které z důvodu společenského zájmu nezaniknou provedením dražby. 63 Výrokem o času a místu není soud vázán a dražební jednání tak lze odročit či přesunout. Konat se však musí nejméně třicet dní po dni vydání dražební vyhlášky. 64 Ve výši dvou třetin výsledné ceny. 61
- 41 -
předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydraženou nemovitost a za kterých se stane jejím vlastníkem. V rámci dražební vyhlášky soud oznámí výslednou cenu stanovenou pod klauzulí rebus sic stantibus, což se promítne i ve znění dražební vyhlášky,
a
to
buď
samostatným
usnesením
nebo
ve
výslovném
odůvodněném znění v dražební vyhlášce. Nedílnou součástí dražební vyhlášky je i upozornění, že se mohou přihlásit
i
doposud
nepřihlášení
zástavní
věřitelé
povinného,
a
to
nejpozději do zahájení dražebního jednání, což jim následně umožní domáhat se upokojení jejich pohledávky při rozvrhu podstaty, pokud v přihlášce specifikují výši pohledávky a jejího příslušenství, prokáží-li ji příslušnými listinami, pod sankcí, že jinak k ní nebude přihlíženo. Pohledávky zajištěné zástavním právem budou uspokojovány bez ohledu na to, že dosud nebyly přiznány vykonatelným způsobem, neboť budou pro účely rozvrhu považovány za splatné. Zároveň je nutné, aby se přihlášení vyjádřili ke skutečnosti, zda si přejí zaplacení svých pohledávek, v opačném případě může vydražitel d l u h p o v i n n é h o v ů č i n i m p ř e v z í t 65 s t í m , ž e d l e u s t a n o v e n í § 3 3 6 g O S Ř působí zástavní právo vůči vydražiteli, je-li pohledávka, do níž nastoupil vydražitel místo povinného jako dlužník, zajištěna zástavním právem k vydražené nemovitosti. Usnesení o dražební vyhlášce je doručováno dle ustanovení § 336c OSŘ
osobám
určeným,
zejména
oprávněnému,
povinnému,
manželu
povinného, dále osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo, a osobám, které již přihlásily za povinným své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem a příslušnými listinami je prokázaly. Současně je dražební vyhláška zveřejněna na úřední desce soudu, kde „vystřídá“ usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti.
6.4.4.1 Ochrana předkupního práva Zákonné
předkupní
právo
upravené
v
ustanovení
§
140
ObčZ
upravuje předkupní právo spoluvlastníků, vyjma převodů mezi osobami blízkými, blížeji ustanovení § 116 a § 117 ObčZ, a je snadno zjistitelné již při podání návrhu na výkon rozhodnutí z přiloženého výpisu z katastru nemovitostí.
65
Převzetím dluhu nastoupí vydražitel jako dlužník na místo povinného, a to bez souhlasu věřitele.
- 42 -
Předkupní právo vzniklé na základě ustanovení § 602 ObčZ není nijak z evidence katastru nemovitostí patrné, s výhradou předkupního práva
s věcnými
účinky,
a
proto
je
nutné,
aby
v případě
výkonu
rozhodnutí prodejem nemovitostí, osoby, kterým předkupní právo svědčí, jej osvědčily, pokud mají v úmyslu jej využít, a to nejpozději do okamžiku dražebního
příklepu.
A
to
z toho
důvodu,
že
osoby,
které
mají
k nemovitosti předkupní právo, jej mohou uplatnit jen jako dražitelé v dražbě s tím, že udělením příklepu zaniká. Zákonná úprava vychází osobám obdařeným předkupním právem vstříc
a
vcelku
v ustanovení
§
podrobně
335b
odst.
upravuje 2
OSŘ
o
doručení doručení
těmto
osobám
jak
nařízení
výkonu,
tak
v ustanovení § 336b odst. 2 písm. l OSŘ upřesňujícím obsah dražební vyhlášky v tom smyslu, že jediná možnost, kdy mohou uplatnit předkupní právo, je v dražbě jako dražitelé a že udělením příklepu zaniká. Soud
nejpozději
před
zahájením
dražby
samotné
rozhodne
usnesením, zda předkupní právo považuje za prokázané, přičemž proti zamítavému usnesení není odvolání přípustné. Dalším vstřícným krokem zákonné úpravy je upřednostnění osob, kterým svědčí předkupní právo přímo v dražbě v případě, že dojde k více shodným nejvyšším podáním.
6.4.5 Dražba věci nemovité Samotné dražební jednání, upraveno v ustanovení § 336h OSŘ a následujícím, je vedeno pod taktovkou soudce, který může jednotlivými úkony pověřit zaměstnance soudu, zejména soudního vykonavatele či vyššího soudního úředníka, a je v zásadě veřejné. Podmínkou účasti sine qua non je pro dražitele složení dražební jistiny do zahájení dražebního jednání. Účast soudců a zaměstnanců soudu, respektive státu, kteří jsou v pracovněprávním vztahu se soudem, stejně jako povinného a jeho manžela v roli dražitelů je absolutně vyloučena. Úvodem soudce zjistí, kdo se účastní dražebního jednání a vypořádá se s prokázáním existence, ať už tvrzených nebo faktických předkupních práv. Je-li soudce „dirigentem dražby“, pak „notovou osnovou“ je dražební vyhláška. Po ukončení ouvertury se zahajuje samotné dražební jednání respektive brífink, kdy soudce dražitele seznámí s tím, kdo všechno se domáhá zaplacení svých pohledávek, jejich výši, uvede, které přihlášky
- 43 -
byly odmítnuty či k nim nebude přihlíženo, kdo z věřitelů požádal o zaplacení a v jaké výši, kdo nepožádal (a to z toho důvodu, že pohledávku, její příslušenství, lze uspokojit jen v takové výši, v jaké byly vyčísleny). Což je pro dražitele informace významná, mající vliv na jejich dražební podání
v dražbě,
protože
vydražitel
může
případně
převzít
jejich
pohledávky. S o u d c e z á r o v e ň p o n e c h á d o k o n c e j e d n á n í m o ž n o s t v y j á d ř i t s e 66 osobám, v jejichž prospěch váznou na nemovitosti závady, zda mají zájem o vyplacení náhrady za svá věcná břemena či nájemní práva, což je důležité, neboť je a priori presumován souhlas s vyplacením náhrady vydražiteli, přičemž vyplacením náhrady je vydražiteli „kompenzováno“ věcné břemeno či nájemní právo, které nezaniká a nadále zatěžuje nemovitost. Poté soudce uvede výši nejnižšího podání a vyzve dražitele, aby činili podání. Tímto okamžikem dražitelé mohou činit podání s tím, že pokud mají zájem o „přebití“ podání nižšího, je nutno, aby jejich podání bylo nejméně o jeden tisíc korun českých vyšší. Draží se, dokud mají dražitelé zájem, který musí projevovat podáními, nejeví-li žádný dražitel zájem o zvýšení podání, je po výzvě „poprvé, podruhé“ sděleno soudcem upozornění dražitelům, že pokud nebude učiněno vyšší podání nebo dorovnáno na doposud nejvyšší podání, bude soudcem udělen po slovní výzvě „potřetí“ příklep. Dojde-li ke k vícero stejným nejvyšším podáním, je rozhodující, zda některý z dražitelů není osobou, které svědčí předkupní právo. V případě více dražitelů s předkupními právy rozhoduje pořadí jejich vzniku, pokud mezi potencionálními vydražiteli není osoba s překupním právem, je určeno zpravidla losem, komu bude příklep udělen. Udělením příklepu dražby vydražiteli přestávají být ostatní dražitelé vázáni svými podáními a soud po přihlédnutí k případným námitkám dražitelů usnesením uvede osobu vydražitele, specifikuje vydraženou nemovitost,
uvede
nejvyšší
podání
a
také
stanoví
zbývajícího obnosu (po odečtení dražební jistiny). Okamžikem vyhlášení usnesení dražba končí.
66
Lze i písemným podáním.
- 44 -
lhůtu
k zaplacení
6.4.6 Ochrana dřívějších práv váznoucích na nemovitosti Zákon v případě exekuce nemovitostí klade důraz na ochranu práv věřitelů, která jsou zajištěna na nemovitosti v případě, že jsou dřívější než práva aktivního věřitele, tedy věřitele, který se svých práv domáhá exekucí
nemovitosti,
který
je
uplatňován
tzv.
krycím
principem,
spočívajícím v tom, že „nemohou být uskutečněním dražby ohroženi, nebo z k r á c e n i “ . 67
6.4.6.1 Pohledávky zajištěné zástavním právem Zástavní
věřitelé
s pohledávkami
zajištěnými
v pořadí
předcházejícím vymáhané pohledávce mohou dosáhnout uspokojení svých pohledávek
dvojím
způsobem,
a
to
buď
postupem,
do
jisté
míry
analogickým s převzetím dluhu dle ustanovení § 531 ObčZ, tedy převzetím jak zajištěné pohledávky, tak jejího příslušenství vydražitelem, nebo uspokojením v hotovosti s tím, že není nutné, aby jejich pohledávka byla zralá, tedy ještě před splatností, a to v případě, že ji zástavní věřitel přihlásil. Zákon v ustanovení § 337c odst. 3 OSŘ vychází z předpokladu, že se samotný fakt existence imanentní uhrazovací funkce zástavního práva na předmětné
nemovitosti,
determinuje
osud
nemovitosti,
a
neshledává
vhodným, aby byl při rozvrhu zástavní věřitel opomenut jen proto, že jeho zajištěná pohledávka se nestala zralou, a prohlašuje proto, ad hoc pro potřeby rozvrhu, dosud nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem k dotčené zástavě za splatné.
6.4.6.2 Pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem Pro
vespolným
zástavním
právem
zajištěné
pohledávky
zákon
stanoví, v ustanovení § 337d OSŘ, zvláštní postup. Tento zvláštní postup spočívá v tom, že pokud byly prodány všechny nemovitosti, na nichž vázne vespolné zástavní právo, uhradí se zajištěná pohledávka ve třetí skupině ze všech rozdělovaných podstat v poměru, který je určen výší jednotlivých rozdělovaných podstat, která zbývá po uspokojení pohledávek patřících do vyšších skupin, popřípadě které patří do třetí skupiny, ale mají lepší pořadí. Přičemž zástavní věřitel může žádat, a soud je povinen mu vyhovět, uspokojení z jednotlivých podstat v jiném poměru. 67
Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde Praha, 2002, s. 541.
- 45 -
Potencionální ztráta, která by mohla vzniknout jinému věřiteli, je kompenzována
tím,
že
je
tento
jiný
věřitel
soudem
vyplacen
z jiné
rozdělované podstaty, a to částkou, která by při poměrném uspokojení připadala na zajištěnou pohledávku. Výše
nastíněná
zákonná
úprava
vespolným
právem
zajištěných
pohledávek je motivována tím, že procesní postup by měl zajišťovat jednotné postavení věřitelů při respektování toho, zda došlo k prodeji všech reálně nezatížených nemovitostí nebo jen některé z nich.
6.4.6.3 Pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitostí Režim pohledávky zajištěné zástavní právem sdílejí i pohledávky zajištěné možný
institutem
do
1.
1.
omezení
1992,
a
převodu
které
se
nemovitostí,
dle
ustanovení
jejichž
vznik
§
ObčZ
874
byl řídí
dosavadními předpisy, a se kterými musí být, dle ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, hlavy první, čl. 26, nakládáno jako s pohledávkami zajištěnými zástavním právem, což se vztahuje i na rozvrhové jednání.
6.4.7 Rozvrh rozdělované podstaty Předvolání k rozvrhovému jednání je jak „neadresně“ vyvěšeno na úřední desce soudu, tak adresně zasláno účastníkům rozvrhu, kterými jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný, vydražitel, osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta, a osoby, o nichž je známo, že v jejich prospěch váznou na nemovitosti závady s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, ž e p r o d e j e m v d r a ž b ě n e z a n i k n o u . 68 Toť
oč
tu
běží,
rozdělovanou
podstatu,
tvoří
nejvyšší
podání,
případné úroky z nejvyššího podání, dále náhrada za rozdíl na nejvyšší p o d á n í , k t e r ý u h r a d í o b m e š k a n ý v y d r a ž i t e l , 69 a n a z á v ě r , n i k o l i v v š a k méně významná, i náhrada škody, kterou by uhradil obmeškaný vydražitel v případě, že by nezaplatil nejvyšší podání, ať už z jakékoliv příčiny. Rozvrhové
jednání
je
do
jisté
míry
analogické
s přezkumným
jednáním konkursním, přičemž v obou je upřednostňována průchodnost a 68
Tedy závad například ve formě věcného břemene zřízeného v intencích zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo ve formě nájemního práva k bytu. 69 Obmeškaným vydražitelem je rozuměn vydražitel, kterému byl pravomocným usnesením udělen příklep a který nezaplatil ani v dodatečné lhůtě mu stanovené soudem, načež se mu marným uplynutím lhůty k zaplacení usnesení o příklepu zrušilo.
- 46 -
nezpochybnitelnost pohledávky co do pravosti, výše a pořadí, ve střetu s jinými kandidáty na uspokojení jejich práv z rozdělované podstaty, před zdlouhavým nalézacím řízením dle postupu upraveného v hlavě třetí OSŘ. A bude nařízeno vždy, byť by předmětem tohoto jednání mělo být „rozdělování“ podstaty pro uspokojení jediné pohledávky. „Smyslem rozvrhového jednání je projednat přihlášené pohledávky, které mají být uspokojeny z rozdělované podstaty, z hlediska jejich p r a v o s t i , v ý š e ( v č e t n ě p ř í s l u š e n s t v í ) , s k u p i n y a p o ř a d í . “ 70 Každá vyčíslená pohledávka může být popřena co do důvodu i do výše, zařazení do skupiny či pořadí, a to každým účastníkem rozvrhu. Soud tedy v průběhu rozvrhového jednání posoudí, zda je popřená pohledávka
relevantní
v tom
slova
smyslu,
že
je
potencionálně
uspokojitelná z důvodu dostatku úhrady rozdělované podstaty, a pokud tomu tak není, nebude se jí dále zabývat. V případě vyloženě sporných pohledávek soud vyzve účastníka, aby své popření uplatnil žalobně, dle ustanovení § 267a OSŘ. Podle výsledků rozvrhového jednání rozčlení soud pohledávky k uspokojování do šesti, respektive sedmi, skupin dle ustanovení § 337c OSŘ. Pohledávky z rozdělované podstaty se uspokojují po řadě podle skupin, čímž pohledávky, které patří do skupiny, na kterou se dostane později, budou uspokojeny jen pokud již byly v plné výši uhrazeny pohledávky, které jsou v třídách lepších. V téže
skupině
je
uplatňována
zásada
priority,
tedy
jednotlivé
pohledávky ve skupině budou uspokojeny dle pořadí, přičemž pohledávku, která má pozdější, tzn. „horší“, pořadí, lze uspokojit jen v tom případě, že byla zcela uspokojena pohledávka s pořadím dřívějším, tzn. „lepším“, zákon
pamatuje
i
případnou
existenci
pohledávek
stejné
„kvality“
spočívající ve stejném pořadí a uspokojuje je poměrně. Příslušenství „sleduje“ jistinu zařazením do tříd a předchází ji pokud rozdělovaná podstata nestačí na úhradu celé pohledávky. Příslušenství se sestává z úroků, úroků z prodlení, poplatků z prodlení a náhrady nákladů nalézacího řízení.
6.4.7.1 Sedm skupin Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým 70
Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 6. vydání. Edice LexBOOK. CD-ROM. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1923.
- 47 -
prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, zavedl ustanovením § 16 odst. 1 tzv. přednostní pohledávky,
když
stanovil,
že
pohledávky,
„které
vznikly
ostatním
vlastníkům tak, že některý z vlastníků neodstranil vlastním nákladem závady a poškození, které na jiné jednotce nebo na jiných jednotkách, anebo na společných částech domu způsobil on sám nebo ti, kteří spolu s ním jeho jednotku užívají, anebo tak, že některý z vlastníků nepřispěl svým dílem na náklady spojené se správou domu, při rozvrhovém jednání se uspokojí z podstaty, a to sice po uspokojení pohledávek daní a p o p l a t k ů , a l e p ř e d o s t a t n í m i p o h l e d á v k a m i . “ 71 Výše uvedeným ustanovením o tzv. přednostních pohledávkách došlo k tomu, že byť je dle ustanovení § 337c OSŘ stanoveno pevné pořadí skupin, bude se uspokojovat v níže uvedeném znění, kdy: první skupinou jsou pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby; druhou skupinou jsou pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto
pohledávek
sloužící
ke
krytí
jmenovité
hodnoty
hypotečních
zástavních listů; třetí skupinu tvoří pohledávky oprávněného, pohledávky toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, pohledávky zajištěné zástavním právem a náhrada za věcná břemena nebo nájemní práva s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou, čtvrtou skupinou jsou pohledávky nedoplatků výživného; pátou skupinou jsou pohledávky fisku, tedy pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny ve třetí skupině; šestou skupinou jsou tzv. přednostní pohledávky, díky ustanovení § 16 odst. 1 ZOB, čímž došlo k tomu, „že po pohledávkách páté skupiny a před „ostatními pohledávkami" budou z rozdělované podstaty uspokojeny pohledávky vlastníků jednotek, které mají na základě rozhodnutí soudu proti vlastníku jednotky z důvodu, že nesplnil povinnost na svůj náklad odstranit
závady
a
poškození,
které
na
jiných
jednotkách
nebo
společných částech domu způsobil sám nebo je způsobili ti, kteří s ním
71
Zuklínová, M. Zákon o vlastnictví bytů. Právní praxe v podnikání, 1994, č. 7-8, s. 18.
- 48 -
jednotku užívají, nebo proto, že nepřispěl vůbec nebo ve stanoveném r o z s a h u n a n á k l a d y s p o j e n é s e s p r á v o u d o m u a p o z e m k u “ ; 72 a
poslední
„sedmou“
skupinou,
je
skupina
sběrná,
ve které
se
nacházejí ostatní pohledávky.
6.4.7.2 Pořadí pohledávek Pro pořadí pohledávek je rozhodující ustanovení § 337c odst. 5 OSŘ, v souladu s tzv. principem priority, neboť se řídí: dnem, v případě
kdy
soudu
pohledávky
došel
návrh
na
oprávněného;
nařízení
dnem,
výkonu
který
se
rozhodnutí, považuje
za
přistoupení k řízení v případě pohledávky dalšího oprávněného; dnem, kdy soudu došla přihláška v případě tzv. vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavní právem, přihlášené do řízení; dnem vzniku zástavního práva v případě pohledávky zajištěné zástavním právem; dnem vzniku věcného břemene v případě pohledávky náhrady za věcné břemeno; dnem vzniku nájemního práva v případě pohledávky náhrady za nájemní právo. Pro posloupnost jednotlivých zástavních práv je důležité pořadí vzniku, níže uvedené. Smluvní zástavní právo k nemovitosti vzniká na základě vkladu do katastru
nemovitostí,
a
to
s účinky
ke
dni
doručení
příslušnému
katastrálnímu úřadu. Pro pořadí zástavních práv k nemovitosti, které nejsou evidovány v katastru
nemovitostí,
je
určující
den
zápisu
do
Rejstříku
zástav
vedeného Notářskou komorou České republiky. Pro
zástavní
práva
předpokladů
zákonem
rozhodnutím
soudu,
vzniklá
ze
stanovených
správního
zákona
je
a
zástavní
orgánu,
pro je
rozhodující
určující
práva
den
naplnění zřízená
právní
moci
p ř e d m ě t n é h o r o z h o d n u t í . 73
6.4.7.3 Úhrada pohledávek Pro samotný rozvrh se soud nejprve zaobírá úvahou, na kterou pohledávku a v jaké výši připadá úhrada z rozdělované podstaty, přitom je veden rozřazením pohledávek jak do skupin, tak do pořadí. Následně soud svou pozornost přesune k pohledávkám, na které připadá alespoň částečná úhrada a které nebyly nikým popřeny, a přizná 72 73
Kurka, V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2004, s. 570. S výhradou soudcovského zástavního práva, které vzniká se zpětnými účinky ke dni zahájení řízení.
- 49 -
je ve výroku rozvrhového usnesení, a poté se zaměří na pohledávky popřené. Pohledávky,
byť
popřené,
ale
potencionálně
uspokojitelné
z rozdělované podstaty, může soud na základě právní úvahy, jsou-li po skutkové
stránce
nesporné,
bez
provádění
důkazů
jen
ze
spisových
podkladů, prohlásit za pravé tím, že usnesením rozhodne o námitkách ve výroku rozvrhového usnesení. Soud se postupně vypořádá s pohledávkou popřenou jen výší nebo jen popřeným zařazením do skupiny nebo pořadí a přizná ji podle výsledku rozhodnutí ve výrokové části rozvrhového usnesení. Pohledávky
budou
přiznány
věřitelům
následovně,
pohledávky
převzaté dle ustanovení 336g OSŘ nebo pohledávky náhrady za věcné břemeno
či
zástavní
právo
v plném
r o z s a h u , 74
pokud
s ním
nositel
souhlasí a o nichž bylo rozhodnuto, že budou určeny k uhrazení, budou přiznány vydražiteli ve výroku rozvrhové části, ostatní pohledávky se přiznají jejich věřitelům. Dnem nabytí právní moci rozvrhového usnesení zároveň zanikají, v intencích ustanovení § 337h odst. 1 OSŘ, všechna zástavní práva na nemovitosti, s výhradou ustanovení § 336g odst. 3 OSŘ, které stanoví, že je-li
pohledávka,
do
níž
nastoupil
vydražitel
místo
povinného
jako
dlužník, zajištěna zástavním právem k vydražené nemovitosti, působí zástavní právo vůči vydražiteli, přičemž naopak ve výroku rozvrhového usnesení může být rozhodnuto o zřízení zástavního práva, a to dle ustanovení § 337d odst. 2 OSŘ. Zástavní v případě,
že
z rozdělované
právo
k nemovitosti,
zanikne
která
pohledávka,
podstaty,
nebo
a
to
v případě
byla
zajištěna,
jejím
tedy
plným
opačném,
zaniká
uspokojením
tedy,
že
ujmout
se
se
na
pohledávku z rozdělované podstaty nic nedostane.
6.4.7.4 Přechod vlastnického práva Okamžitě vlastnických
po
příklepu
práv,
která
je
na
věřiteli něj
umožněno
přešla
pravomocným
výkonu
usnesením
o
příklepu. Jedná se o originální způsob nabytí vlastnického práva s tím, že je podmíněné nabytím právní moci usnesení o příklepu a doplacením ke složené dražební jistotě do výše nejvyššího podání vydražitele.
74
Nebo jestliže v souladu s ustanovením § 337b odst. 5 OSŘ je jeho souhlas presumován.
- 50 -
Přechod vyznačen
vlastnického
na
základě
práva
je
pravomocného
v evidenci
katastru
rozhodnutí
o
nemovitostí
příklepu,
přičemž
oznámení provede soud, a to včetně oznámení, která zástavní práva, věcná břemena, váznoucí na nemovitosti, zanikla, a která nikoliv s tím, že soud se
musí
vypořádat
se
všemi
zástavními
právy
a
věcnými
břemeny
k předmětné nemovitosti.
6.5 Předmětem exekuce zastavený podnik Problematika zřízení zástavního práva k podniku byla v minulosti h o j n ě d i s k u t o v a n ý m t é m a t e m . 75 N o v e l o u , 76 p r o v e d e n o u z á k o n e m č . 3 1 7 / 2 0 0 1 S b . , d o š l o k t o m u , ž e bylo umožněno dle ustanovení § 153 ObčZ fakticky zřídit zástavní právo k podniku za podmínek stanovených v ustanoveních § 338f až 338zr OSŘ.
6.5.1 Podnik Podnik jako věc hromadná je ustanovením § 5 ObchZ definován jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání, tedy jako věc hromadná,
na
jejíž
právní
poměry
se
použijí
ustanovení
o
věcech
v právním smyslu bez toho, aniž by byla dotčena působnost zvláštních právních
předpisů
průmyslového
a
vztahujících
jiného
se
duševního
k
nemovitým
vlastnictví,
věcem,
předmětům
motorovým
vozidlům,
apod., pokud jsou součástí podniku. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají
tomuto
samostatně
účelu
působit
sloužit, na
trhu
a
jako a
má
takový mít
má
vnitřní
být
podnik
funkční
schopen
organizační
strukturu. Jedním z nejdůležitějších aspektů celého komplexu složek podniku je tzv. synergický efekt, kdy hodnota podniku je dána nejen souborem hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání, jeho funkcí, ale i jeho podnikatelskou myšlenkou, pověstí a především portfoliem klientů.
75
Baudyš, P. Zástavní právo k podniku. Právní rozhledy, 2003, č. 6, s. 292 – 294; Dvořák, T. Dispozice s podnikem. Právní rozhledy, 2003, č. 3, s. 119 – 130; Brejšková, L., Maglia, M. K vybraným otázkám zástavního práva po novele. Právní rozhledy, 2003, č. 2, s. 81-83; Kulková, R. K zástavnímu právu po novelách občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2002, č. 7, s. 318-325; Baudyš, P. Několik poznámek k novele zástavního práva. Ad Notam, 2001, č. 5-6, s. 96-100; Richter, T. Zástavní právo k podniku z pohledu teorie a praxe dluhového financování – 1 část. Právní rozhledy, 2004, č. 3, s. 85-96; Baudyš, P. Rozsah zástavního práva k podniku. Právní rozhledy, 2004, č. 8, s. 300-301. 76 Již předešlá úprava ObčZ umožňovala zastavení podniku odkazem na zvláštní právní předpis, jehož vzniku se však úprava de lege lata nikdy nedočkala.
- 51 -
Výše nastíněný, do jisté míry fluidní, rozsah podniku jako předmětu se pohybuje v čase a je dán jak co do objemu, tak co do kvality. Tato skutečnost je pak na obtíž při specifikování podniku – zástavy, což lze překlenout pomocí demonstrativního výčtu majetkových hodnot v podniku přílohou k zástavní smlouvě, a contrario přiložení úplné účetní evidence majetku, seznamu zaměstnanců, seznamu patentů, průmyslových vzorů, ochranných známek, atd. V každém okamžiku je však třeba mít na paměti, že se jedná o souhrn částí, kdy hodnota součtu jeho jednotlivých součástí je vyšší než hodnota oddělených částí.
6.5.2 Nařízení výkonu rozhodnutí Prodej podniku se řídí ustanovením § 200y a následujícím OSŘ, stejně jako prodej movitých a nemovitých zástav, v intencích ustanovení § 338zr OSŘ o prodeji podniku – zástavy. Možnost
prodeje
podniku
se
do
české
procesněprávní
úpravy
promítla novelou OSŘ provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., o změně občanského soudního řádu, jako poměrně významný vstup do práv a povinností
původních
majitelů
podniku,
neboť
vydražitel
nabývá
v y d r a ž e n ý p o d n i k o d p o v i n n é h o j a k s t o j í a l e ž í , v č e t n ě a k t i v a p a s i v . 77 Podnik
je
předmětem
výkonu
rozhodnutí
bez
ohledu
na
osobu
vlastníka, přičemž zákonná úprava expressis verbis vylučuje v ustanovení § 338g OSŘ postižení podniku, který je bankou. Výkon rozhodnutí může být nařízen, jen pokud oprávněný označí podnik, jehož prodej navrhuje, a jestliže doloží, že podnik je majetkem povinného, kromě obecných náležitostí podání dle OSŘ, stejně jako u movitých a nemovitých věcí. Problematika uchopení pojmu podniku se odráží v podání návrhu na výkon rozhodnutí, kdy je potřeba jej specifikovat, což se většinou děje za užití tzv. zásady nadbytečné neškodí, a podnik je individualizován do té míry, že jej není možno zaměnit za jiný podnik, ať už obchodní firmou vlastníka, nebo uvedením převažujícího předmětu podnikání, uvedením nemovitostí, kde se nachází, apod. Dále je oprávněný povinen prokázat vlastnictví podniku či jeho spoluvlastnictví nebo jeho zařazení do společného jmění manželů, což lze 77
Odbornou veřejností hojně diskutovaná otázka, neboť podnik není nadán samostatnou právní subjektivitou, ať například z pohledu daňových povinností „podniku“ či vlastnictví listinných cenných papírů na řad, které jsou součástí podniku.
- 52 -
provést jen na základě listin, které jsou autorizovány nebo vydány státními orgány, případně notářem, v případě opačném, není-li uneseno onus probandi, soud vyzve oprávněného k doplnění listin s poučením, že nestane-li se tak v určené lhůtě, soud návrh zamítne. Nařízením provedení výkonu rozhodnutí, dle ustanovení § 338zn OSŘ, se odkládá provedení již nařízených výkonů rozhodnutí, ať již prodejem movitých věcí nebo nemovitostí patřících k podniku nebo výkonů rozhodnutí přikázáním k podniku patřících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu, přičemž oprávnění z těchto výkonů rozhodnutí jsou považováni za věřitele přihlášené, v intencích ustanovení § 338s OSŘ, a mají právo na uspokojení svých pohledávek, a to i pro pohledávky nikoliv „vůči podniku“. A to z toho důvodu, protože podnik představuje soubor, který by měl být postižen jako celek. Prodej podniku se rozpadá do sebe logicky a časově navazujících vzájemně
podmíněných
etap.
Nejdříve
se
zjistí
přípustnost
výkonu
rozhodnutí prodejem podniku a ustanoví se správce podniku, poté se určí cena podniku a následuje dražba a rozvrh.
6.5.2.1 Zahájení řízení Samotné řízení o výkonu rozhodnutí prodejem podniku je zahájeno dnem dojití návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, přičemž souběžná řízení o prodeji podniku nejsou dle ustanovení § 338f odst. 2 OSŘ možná a
další
návrhy
jsou
považovány
za
přistoupení
k řízení,
ke
stavu
v okamžiku přistoupení. Okamžikem právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku nastupuje překážka rei iudicata. Aby bylo zabráněno „svévolné“ dispozici oprávněného s řízením, která by mohla
poškodit
práva
p ř i s t o u p i v š í c h 78
k řízení,
stanoví
zákon
v ustanovení § 338f odst. 3 i.f. OSŘ souhlas všech oprávněných se zastavením řízení jako podmínku sine qua non.
6.5.2.2 Účastníci Účastníkem řízení je tedy povinný, je-li podnik v majetku patřícím do
společného
jmění
manželů,
pak
i
jeho
manžel,
oprávněný
a
přistoupivší, v dalších fázích řízení se účastníky mohou stát i osoby, o nichž je soudu známo ze spisu, s předkupním právem k podniku či jednotlivým složkám, dále osoby se zástavním (zadržovacím) právem k podniku či jeho složkám, osoby, jimž byly postoupeny pohledávky dle 78
Tedy těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění.
- 53 -
ustanovení § 554 ObčZ nebo převedena práva k zajištění pohledávky věřitele povinného dle ustanovení § 553, dále správce podniku, vydražitel, přihlašovatel.
6.5.2.3 Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí Usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí, dle ustanovení 338h OSŘ, je soudem ustanoven správce podniku a jsou zásadním způsobem omezeny dispozice povinného s podnikem a ve vztahu k podniku je povinnému uložena informační povinnost spočívající v oznámení osob s předkupním právem k podniku, dále povinnost umožnit správci jak nahlížení do účetnictví a listin podniku, tak pohyb po podniku, a to bez jakéhokoliv omezení. Usnesení
se
doručuje
oprávněnému,
přistoupivším,
povinnému,
manželu povinného, správci a příslušnému rejstříkovému soudu. Ač
je
usnesení
zásadně
vykonatelné
doručením
výše
uvedeným
osobám, širšímu okruhu osob potencionálně zainteresovaných je doručeno a na úřední desce soudu vyvěšeno až po nabytí právní moci. O nabytí právní moci je rovněž informována příslušná rejstříková instituce.
6.5.2.4 Správce podniku Správce
podniku
je
speciálním
procesním
subjektem,
který
je
účastníkem řízení pouze ve fázi rozvrhu rozdělované podstaty. Zpravidla je soudem určen ze seznamu správců konkursní podstaty vedeného u příslušného krajského soudu a i jeho činnost je do jisté míry analogická
s činností
konkursního
správce,
upravené
ustanoveními
zákona o konkursu a vyrovnání. Předpokladem pro jmenování správcem podniku
by
měly
být
osobní
schopnosti
a
nezaujatost
ve
vztahu
k předmětu a povaze konkrétního podniku, čemuž odpovídá i odpovědnost správce
podniku
za
škody
jím
způsobené,
jestliže
by
nepostupoval
s vynaložením odborné péče nebo podle pokynů soudu. Správci jsou hrazeny, i zálohově, hotové výdaje a má nárok na odměnu. Byť je primárně účastníkem jediné fáze řízení, může se za určitých okolností
stát
účastníkem
zproštění
funkce
správce
fází
dalších,
podniku
či
například v případě,
podá-li že
je
návrh vůči
na
němu
uplatňován určitý návrh. Jádro činnosti správce spočívá zejména v udržení hodnoty podniku a nepřipuštění snížení hodnoty podniku s tím, že má usilovat o zvýšení hodnoty, k čemuž mu má dopomoci i řada oprávnění ve vztahu k dispozici
- 54 -
s podnikem vázaných na jeho souhlas, i expressis verbis v písemné formě, a
proto
je
oprávněn
informovat
katastrální
úřad,
peněžní
ústav
či
S t ř e d i s k o c e n n ý c h p a p í r ů , 79 o v ý k o n u r o z h o d n u t í a z n ě j v y p l ý v a j í c í h o omezení dispozic povinného. Správce také zastupuje podnik ve sporech týkajících se podniku. Rozsah
oprávnění
správce
podniku
však
není
bezbřehý,
neboť
podléhá součinnosti a dohledu soudu a je upraven v ustanovení § 338l OSŘ.
6.5.3 Usnesení o ceně podniku Jak zjištění majetku, tak stanovení ceny tohoto majetku je jedním z hlavních úkolů správce, který provádí ocenění vlastními silami či za pomoci přibrání znalce. Při stanovení ceny se postupuje dle ustanovení § 2 odst. OcMaj s tím, že pro oceňování je nutno vycházet z ceny obvyklé, nestanoví-li zákon jinak. Cenou obvyklou se rozumí cena, za kterou by b y l o m o ž n o p r o d a t o b d o b n ý č i p o d o b n ý m a j e t e k k e d n i o c e n ě n í . 80 Zpráva o ceně podniku je výsledkem činnosti správce, kterou je povinen předložit k rukám soudu, ten po projednání určí usnesením cenu p o d n i k u v e v ý š i č i s t é h o o b c h o d n í h o m a j e t k u 81 d l e u s t a n o v e n í § 6 o d s t . 3 ObchZ,
a
to
včetně
ceny
základních
součástí
podniku
v intencích
ustanovení § 338m OSŘ. Pokud soud zprávu přijme, vydá usnesení a přistoupí k dražbě. Je-li zjištěno, že majetek stěží přesahuje jeho závazky, zastaví soud řízení, a to dle ustanovení § 338n odst. 6 OSŘ.
6.5.4 Dražba podniku Dražba podniku je do značné míry analogická s dražbou nemovitosti.
6.5.4.1 Dražební vyhláška Dražební
vyhláška
ve
formě
usnesení
obsahuje
čas
a
místo
dražebního jednání, konaného ať v místě podniku samotného či v jiném vhodném
místě,
a
označení
prodávaného
podniku,
čímž
je
vymezen
předmět dražby.
79
Instituce na podporu rozvoje kapitálového trhu zřízená Ministerstvem financí ČR jako příspěvková organizace v roce 1993, která plní úkoly stanovené především v zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů. 80 Viz část diplomové práce věnovaná určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství. 81 „Čistým obchodním majetkem je obchodní majetek po odečtení závazků vzniklých podnikateli v souvislosti s podnikáním, je-li fyzickou osobou, nebo veškerých závazků, je-li právnickou osobou.“
- 55 -
V dražební vyhlášce je zároveň vyčíslena cena věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku, výše peněžních prostředků v hotovosti
a
uložených
na
účtu
u
peněžního
ústavu
v
měně
České
r e p u b l i k y , 82 p a t ř í c í c h k p o d n i k u , c e n a z á v a z k ů p a t ř í c í c h k p o d n i k u , v ý š e p e n ě ž i t ý c h z á v a z k ů p a t ř í c í c h k p o d n i k u s t í m , ž e j d e o „ c e n u p l o v o u c í “ , 83 v t o m s l o v a s m y s l u , ž e k o r e l u j e s e z m ě n o u v ý š e j m ě n í 84 p o d n i k u d o dražebního
jednání
(v rámci
novely
obchodního
zákoníku
provedené
zákonem č. 370/2000 Sb. byl nahrazen pojem „obchodní jmění“ pojmem „obchodní majetek“). Soud
v dražební
vyhlášce
dále
uvede
předpoklady,
za
kterých
vydražitel může převzít vydražený podnik a za kterých vydražený podnik přejde do jeho majetku, a to spolu s upozorněním, že závazky patřící k podniku, které nebudou při výkonu rozhodnutí uspokojeny, přecházejí na vydražitele. Dále soud v dražební vyhlášce upozorní, že při rozvrhu podstaty se mohou
oprávněný,
přistoupivší
a
další
věřitelé
povinného
domáhat
uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem, zadržovacím právem, postoupením pohledávky nebo převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, pokud patří k podniku, jestliže je přihlásí nejpozději do 5 dnů přede dnem dražebního jednání, za podmínky, že v přihlášce uvedou výši pohledávky a jejího příslušenství a zároveň ji prokáží příslušnými listinami, pod sankcí, že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se nepřihlíží. Osoby, které mají k podniku, k jeho části nebo k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám, které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit, předkupní právo, soud upozorní, že jej mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé, a to do okamžiku udělení příklepu. Soud dá zároveň na vědomí, kdy a kde je možno nahlédnout do zprávy o ceně podniku. Dražební
vyhláška
je
doručována
dle
ustanovení
§
338p
OSŘ
taxativně určeným osobám a je také vyvěšena na úřední desce soudu.
82
Dle názoru autora je de lege lata opominuta situace, kdy je na účtu u peněžního ústavu uložena měna jiná než České republiky. 83 A contrario výsledná cena nemovitosti stanovená pod klauzulí rebus sic stantibus. 84 Soubor veškerého majetku a závazků osoby právnické. Soubor obchodního majetku a závazků vzniklých podnikateli, který je fyzickou osobou, v souvislosti s podnikáním.
- 56 -
Po vydání dražební vyhlášky soud správci uloží, aby mu podal před zahájením dražebního jednání zprávu, zda došlo ke změně oproti stavu, který byl rozhodný pro usnesení o ceně podniku, dále ke změně v okolnostech podle § 338m odst. 3, popřípadě jak se tyto okolnosti změnily.
6.5.4.2 Nejnižší podání a jistota Nejnižší podání je dle ustanovení § 338r odst. 2 OSŘ stanoveno rozsahem, a to ve výši nejméně poloviny ceny věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku, nejvýše však ve výši dvou třetin zjištěné ceny podniku. Výše jistoty je závislá na okolnostech daného případu, nesmí však přesáhnout výši tří čtvrtin nejnižšího podání. Skládá se buď v hotovosti k rukám soudu do jeho pokladny nebo na účet soudu vedený u České národní
banky,
přičemž
před
zahájením
dražby
samotné
musí
být
postaveno najisto, zda na účet soudu byla jistina připsána.
6.5.4.3 Dražební jednání Úprava dražebního jednání prodeje podniku je analogická s úpravou dražebního jednání prodeje nemovitostí s tím, že při prodeji podniku soud až při dražebním jednání stanoví usnesením „novou cenu věcí, práv a
jiných
majetkových
hodnot
patřících
k
podniku,
výši
peněžních
prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky, patřících k podniku, cenu závazků patřících k podniku a výši peněžitých závazků patřících k podniku a výslednou cenu podniku.“ Vodítkem bude soudu zpráva správce. Dále soud stanoví výši nejnižšího podání. Po brífinku, obdobného jako u prodeje nemovitostí, se soud následně vypořádá
s efektivitou
zamýšleného
dražebního
jednání
ve
vztahu
k
dosažitelné ceně v porovnání s náklady očekávanými, a pokud dospěje k názoru, že dražba bude efektivní, vyzve dražitele k tomu, aby činili podání. Dražba se koná, dokud dražitelé projevují zájem dražit činěním dražebních nabídek. Příklep shodných
je
udělen
nejvyšších
nejvyššímu
podání
je
podání
soud
s tím,
povinen
že
v případě
upřednostnit
s předkupním právem. V případě patové situace rozhoduje los.
- 57 -
více osoby
Okamžiku
udělení
oprávněnému,
příklepu
přistoupivším,
a
předchází
dražitelům,
dotaz zda
není
soudu
určený
námitek
vůči
příklepu a případné námitky se uvedou do protokolu. Není-li na základě vznesené námitky příklep udělen, soud pokračuje v dražbě vyvoláváním předposledního podání. Usnesením o příklepu soud stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, na které je započtena dražební jistota vydražitele. Vydražitel následujícím
je
oprávněn
po vydání
ujmout
usnesení o
se
držby
příklepu,
podniku
přičemž
již
dnem
vlastníkem
se
vydražitel stává ke dni vydání usnesení o příklepu, pokud nabylo právní moci a vydražitel doplatil rozdíl mezi složenou jistinou do nejvyššího podání.
Při
předání
podniku
vstupuje
do
děje
správce,
který
za
součinnosti s povinným předá podnik vydražiteli, o čemž bude sepsán zápis, se kterým bude soud seznámen.
6.5.5 Rozvrh Pro projednání rozvrhu nařídí soud jednání, k němuž jsou předvoláni oprávněný, přistoupivší, povinný, správce podniku, vydražitel, osoby, jejichž přihláška nebyla odmítnuta a osoby, které jsou považovány, v intencích ustanovení § 338zn odst. 1 OSŘ, za přihlášené. Zároveň je předvolání vyvěšeno na úřední desce soudu. Rozdělovanou podstatu tvoří zejména nejvyšší podání a přirostlé úroky,
hotové
peněžní
prostředky
a
peněžní
prostředky
v českých
k o r u n á c h 85 u l o ž e n é n a ú č t u u p e n ě ž n í h o ú s t a v u s t í m , ž e r o z d ě l o v a n o u podstatu netvoří vždy celá jistota obmeškaného dražitele. Rozdělovaná podstata bude rozdělena mezi projednané pohledávky uspokojitelné z rozdělované podstaty, které lze při rozvrhovém jednání popírat co do důvodu, výše, zařazení do skupiny a pořadí, obdobně jako u prodeje nemovitostí s tím, že nelze popřít pohledávku vydražitele za podstatou, v intencích ustanovení § 338zf OSŘ, neboť v případě opačném by paradoxně bylo umožněno popření nároku vyplývající z vlastního řízení o výkon rozhodnutí, protože vydražitel přebírá všechny závazky spojené s podnikem při rozvrhu neuspokojené, čímž by mohlo dojít k tomu, že by vydražitel zaplatil část ceny dvakrát. Do skončení rozvrhového jednání musí však dojít k tomu, že každá přihlášená pohledávka bude vyčíslena včetně případného příslušenství, ať 85
Vzhledem k dikci ustanovení § 338n odst. 1 písm. b) OSŘ hovořícím o měně České republiky, je zřejmě počítáno i s jiným zákonným platidlem než korunou českou.
- 58 -
již přímo věřitelem nebo soudem dle obsahu spisu, neboť po ukončení rozvrhového jednání se k nevyčíslené části pohledávky již nepřihlíží. Na
základě
výsledků
rozvrhového
jednání
budou
pohledávky
upokojovány postupně v sedmi skupinách uvedených v ustanovení § 338ze odst. 1 OSŘ, tedy nejdříve pohledávky státu vzniklé náklady dražby; pak odměna správce a hotové výdaje správce; následně pohledávka vydražitele podle § 338zf; poté pohledávky zajištěné zadržovacím právem; nato pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, a pohledávky zajištěné zástavním právem, postoupením pohledávky nebo převodem práva, dle ustanovení § 554 a § 553 ObčZ; potom pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny v předchozí skupině; a na závěr v poslední sedmé sběrné skupině, ve které jsou uspokojovány ostatní pohledávky. Pro pohledávky čtvrté skupiny platí, že pohledávka věřitele zajištěná zadržovacím
právem
na
movité
věci
povinného
má
privilegované
postavení vůči zástavnímu věřiteli, a to na základě ustanovení § 179 ObčZ, které
při
výkonu
soudního
rozhodnutí
upřednostňuje
věřitele
s pohledávkou zajištěnou zadržovacím právem. Pořadí pohledávek se opět řídí tzv. principem priority s tím, že pohledávky ve skupině, které mají stejné pořadí jsou uspokojovány poměrně. Po úhradě všech pohledávek, které mají být uspokojeny, se případný zbytek rozdělované podstaty vyplatí povinnému. Správce
podniku
má
v rozvrhovém
řízení
zvýhodněné
postavení
oproti ostatním věřitelům v tom, že jeho pohledávka z titulu odměny a hotových
výdajů
bude
uspokojena
i
případě,
že
nebude
postačovat
podstata, neboť soud v takové případě uloží usnesením tuto povinnost povinnému, přičemž oprávněný, přistoupivší, a věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky, ručí za splnění této povinnosti společně a nerozdílně. Prodej části podniku, tvořícího samostatnou organizační složku, je upravený v ustanovení § 338zp a je veden dle ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem podniku, nestanoví-li zákon jinak. Pro
prodej
dle ustanovení
podílu §
338zq
spolumajitele OSŘ
podniku
ustanovení
- 59 -
se
použijí
občanského
analogicky,
soudního
řádu,
upravující výkon rozhodnutí prodejem podniku, pokud není stanoveno jinak.
- 60 -
7 VEŘEJNÁ DRAŽBA D ů v o d o v á z p r á v a k z á k o n u o v e ř e j n ý c h d r a ž b á c h 86 o d r á ž í p o t ř e b u doby. Zákon byl vládou předložen Poslanecké sněmovně na jaře roku 1999 a byl prezentován jako potřebný pro rozvoj výstavby bytů a modernizace bytového
fondu,
které
jsou
podmíněny
fungujícími
dlouhodobými
finančními nástroji, přičemž je v důvodové zprávě operováno tím, že „poskytování
dlouhodobých
úvěrů
bankami
je
nejčastěji
podmíněno
zajištěním ve formě hypotéky na nemovitosti.“ Zároveň byla předkladatelem spatřována jako esenciální pro vznik potřebného právního klimatu umožňující rozvoj hypotéčního úvěrování pětice nepřímých novel, a to zákona o konkursu a vyrovnání, zákona o bankách, obchodního zákoníku, občanského soudního řádu a zákona o dluhopisech, provedená zákonem č. 84/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tzv. zákonem o hypotéčním bankovnictví. Důvodem oné spatřované potřebné změny klimatu byla skutečnost, že uspokojení ze zástavy bylo možné pouze prodejem nemovitosti v soudním řízení o výkonu rozhodnutí, jak již bylo nastíněno výše, i se všemi obtížemi
a
zdlouhavostí
postupu,
přičemž
jediný
zákon,
který
by
teoreticky umožňoval provedení dražby, byl zákon č. 174/1950 Sb., o dražbách mimo exekuci, ve znění pozdějších předpisů s tím, že dle ustanovení § 3 odst. 1 bylo ovšem možno dražit jen „věci movité a s výjimkou práv věcných i práva“. Cílem zákona o veřejných dražbách bylo zvýšení likvidity hypotékou zajištěných důvodové
pohledávek zprávy
posílením
většinou
bank,
pozice tím,
že
zástavního věřiteli
věřitele,
budou
dle
poskytnuty
nástroje k efektivnímu postupu při realizaci zástavy za situace, kdy dlužník neplní splatné závazky. Oním efektivním nástrojem se měla stát veřejná dražba. Zpeněžení zástav ve veřejných dražbách, expressis verbis vyjádřeno v důvodové zprávě k zákonu o veřejných dražbách, žádaly „bankovní ústavy,
které
obchodní
projektují
aktivitu,
poskytování
požadují
umožnit
hypotečních zpeněžení
úvěrů
zástav
dražbách.“
86
Důvodová zpráva k zákonu o veřejných dražbách. [PSP – Tisk 156]. ASPI 13277 (LIT).
- 61 -
ve
jako
svou
veřejných
Bankovní červená nit se vine celou koncepcí zákona o veřejných dražbách, neboť je v důvodové zprávě argumentováno i tím, že realizace zástavy formou dražby mimo soudní exekuci je řešením příznivým pro dlužníky, „neboť zpravidla umožňuje dosáhnout vyšší ceny při zpeněžení hypotékou zatížené nemovitosti“, a tím je možno dosáhnout pozitivního přínosu při likvidaci druhotné platební neschopnosti podniků, čímž lze navrhovanou
„úpravu
považovat
za
jeden
ze
stimulátorů
rozvoje
úvěrových vztahů.“ Zákon o veřejných dražbách byl koncipován jako „samonosný“, tedy jako
komplexní
úprava
dražeb
bez
prováděcích
předpisů,
a
ke
dni
známá
již
od
zpracování této kapitoly, tj. 2. 2. 2006, takový zůstal. Dražba
považovaná
za
protipól
s m l o u v á n í 87
je
starověku. Institucionalizovaná dražba byla zavedena pro země dolnorakouské dekretem č. 565/1786 Sb.z.s., Řád pro veřejné dražby, který ve znění doplňků a navazujících dekretů platných již pro celou rakouskouherskou monarchii, platil až do přijetí zákona 174/1950 Sb., o dražbách mimo exekuci, přičemž přímo vycházel ze zavedených obchodních zvyklostí. Zákon o dražbách mimo exekuci byl úpravou poplatnou poměrům panujícím ve společnosti a jako takový dražbu považoval za relikt a zdroj obživy
neslučitelný
v ustanovení
§
1
se odst.
socialistickou 2
slovy:
morálkou,
„Provádění
což
dražeb
deklaroval má
již
zabránit
neodůvodněným hospodářským ztrátám, nesmí však sloužit soukromému zisku a být v rozporu s plněním jednotného hospodářského plánu.“
7.1 Dvojkolejnost dražby Z á k o n o v e ř e j n ý c h d r a ž b á c h r o z l i š u j e d r a ž b y 88 n u c e n é , n e d o b r o v o l n é , a dražby dobrovolné. Ve vztahu k pojmovému vymezení vnímá zákon obě dražby jako zákonem upravené veřejné jednání, jehož cílem je přechod vlastnického
či
obdobného
práva
k předmětu
dražby,
přičemž
lze
polemizovat, zda tomu tak skutečně je u dražby dobrovolné, neboť ji lze p o v a ž o v a t z a i n s t i t u t s m l u v n í h o p r á v a s o u k r o m é h o . 89 Z hlediska problematiky uspokojení ze zástavy není pro zpracování této diplomové práce primární dražba dobrovolná prováděná na základě
87
Miller, Z. Dražba jako právní institut. Právní rozhledy, 2004, č. 8, s. 275-283. Havel, B. Nad jedním zákonem aneb peripetie kolem dražby. Právní rozhledy, 2001, č. 9, s. 432-435. 89 Nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. II. ÚS 303/95. 88
- 62 -
návrhu vlastníka věci, upravená v ustanovení § 17 a násl. VeřDz, ale dražba nedobrovolná, upravená v ustanovení § 36 a násl. VeřDZ. Nedobrovolná dražba je prováděná na základě návrhu dražebního věřitele, jehož pohledávka je již přiznána vykonatelným titulem, ať už vykonatelným soudním rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem či vykonatelným
notářský
zápisem,
a
do
31.
12.
2005,
před
nálezem
Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 47/04, ve věci zrušení ustanovení § 36 odst. 2 VeřDZ, titulem čtvrtým ve znění: „Bylo-li zástavní právo k nemovitosti vloženo či zapsáno do katastru nemovitostí před účinností tohoto zákona nebo vzniklo-li zástavní právo k movité věci před účinností tohoto zákona na základě platné zástavní smlouvy a učinil-li navrhovatel čestné prohlášení ve formě notářského zápisu o tom, že má vůči dlužníkovi splatnou pohledávku, z níž není plněno a která je zajištěna tímto zástavním právem, je dražbou nedobrovolnou rovněž
dražba
prováděná
na
návrh
dražebního
věřitele,
jehož
pohledávka je zajištěna tímto zástavním právem.“ Vzhledem ke skutečnosti, že nedobrovolnou dražbu jsou oprávněny navrhnout pouze osoby uvedené v ustanovení § 36 odst. 3 VeřDZ, je nasnadě
závěr,
„soukromých“ pohledávky
že
dražba
pohledávek
zajištěné
nedobrovolná (pohledávky
právem
je
určena
zajištěné
zadržovacím
a
jak
pro
zástavním
pohledávky
okruh
právem, zajištěné
institutem omezení převodu nemovitostí), tak „veřejných“ pohledávek (pohledávky správce daně, správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění), čili pro pohledávky r o z l i š e n é v i n t e n c í c h „ k l a s i c k é “ U l p i á n o v y d e f i n i c e . 90
7.2 Dražební živnost Na základě dlouhodobě neutěšené situace zákonodárce svěřil, v Evropě
n e t r a d i č n ě , 91
soukromých
osob
a
provádění umožnil
nedobrovolných
vznik
nové
dražeb
koncesované
do
živnosti,
rukou a
to
provádění veřejných dražeb, v intencích ustanovení § 6 VeřDZ a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
90
„Publicum ius est, quod ad statum rei Romane spectat, privatum, quod ad singulorum utilitatem“. In Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 55. 91 Rakovský, A., Veselý, J. Veřejné dražby zastavených věcí v zahraničí a srovnání s českou právní úpravou. Právní rozhledy, 2000, č. 11, s. 497-502.
- 63 -
Podmínkou,
mimo
obecné
podmínky
stanovené
v živnostenském
zákoně, pro udělení živnostenského oprávnění pro fyzickou či právnickou osobu zapsanou v obchodním rejstříku je odborná způsobilost na úrovni vysokoškolského vzdělání a jeden rok praxe v dražební (realitní) činnosti anebo středoškolské vzdělání se stejnou praxí ne kratší než pět let. Udělení koncese příslušným živnostenským úřadem je vázáno na souhlas Ministerstva pro místní rozvoj. Dražebník je navíc povinen do 30 dnů od vydání koncese uzavřít s pojišťovnou smlouvu o pojištění své odpovědnosti za škodu. Jedná se o škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s činností dražebníka. Dražebníci
nejsou
osobami
úředními
a
nejsou
nadáni
žádnou
pravomocí, která by jim umožnila požadovat poskytnutí součinnosti, ať už povinného, nebo třetích osob, například umožněním vstupu za účelem provedení odhadu či prohlídky na místě, vyjma možnosti poskytnuté jim v ustanovení § 13 odst. 2 VeřDZ ve vztahu k držiteli předmětu dražby. Výše uvedený způsob získání „dražebního“ živnostenského oprávnění pro
nedobrovolné
dražby
je
jedním
z důvodů
skeptického
náhledu
o d b o r n é v e ř e j n o s t i n a p r o f e s i d r a ž e b n í k a . 92
7.3 Předmět dražby Dle ustanovení § 5 VeřDZ jsou z působnosti zákona o veřejných dražbách vyloučeny věci a práva, s nimiž na základě vykonatelného rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy nelze nakládat a dále cenné papíry, ve vztahu k dražbě cenných papírů je nutno mít na paměti u s t a n o v e n í § 4 4 o d s t . 2 C e n P , 93 k t e r é u m o ž ň u j e d r a ž b u z a s t a v e n é h o investičního ustanovení
cenného §
3
odst.
papíru 2
(v
zákona
podrobnostech č.
256/2004
autor Sb.,
o
odkazuje
na
podnikání
na
kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů). Při vědomí výše uvedeného může být dle ustanovení § 36 odst. 4 VeřDZ předmětem dražby „věc, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštních právních předpisů, právo, které má majetkovou hodnotu a které není spojeno s osobou a je převoditelné na jiného (zejména podíl v obchodní společnosti nebo družstvu), nebo podnik, bylo-li navrženo jejich vydražení a splňují-li podmínky stanovené tímto zákonem.“
92
Giese, E., Dušek, P., Payne-Koubová, J., Dietschová, L. Zajištění závazků v České republice. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 125. 93 Neboť platí lex posterior specialis derogat priori generalis. Ustanovení § 44 odst. 2 CenP je data pozdějšího, než je zákon o veřejných dražbách, který je ve vztahu k ustanovení § 44 odst. 2 CenP normou obecnou.
- 64 -
7.4 Dražební titul Podmínkou dražby sine qua non je dražební titul, a to zejména nejen ve vztahu k jeho zákonným náležitostem, ale i ve vztahu k důvodům pro upuštění od dražby v intencích ustanovení § 46 odst. 1 VeřDZ. Pro navržení veřejné dražby postačuje zástavnímu věřiteli osvědčení přiznaného
dražebního
titulu
proti
závazku
dlužníka
zajištěného
zástavním právem, a to bez ohledu na vlastnické právo k předmětu zástavy, čímž je umožněna dražba zástav, které byly poskytnuty třetími osobami. O b č a n s k ý z á k o n í k v u s t a n o v e n í § 1 6 6 u p r a v u j e t z v . z á s t a v n í ž a l o b u , 94 která umožňuje, aby každý, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný, své právo uplatnil do jednoho měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné dražbě žalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli
na
určení
nepřípustnosti
prodeje
zástavy.
Stane-li
se
tak
nejpozději do dne přede dnem zahájením veřejné dražby, lze veřejnou dražbu
vykonat
až
poté,
co
bylo
o
žalobě
pravomocně
rozhodnuto.
Bezdůvodné (šikanózní) podání žaloby je sankcionováno tím, že je žalobce povinen nahradit zástavnímu věřiteli škodu, která mu vznikne oddálením prodeje. Složitost právních otázek spojených s problematikou nedobrovolné d r a ž b y , 95 p ř í k l a d m o j a k z á k o n n ý c h n á l e ž i t o s t í d r a ž e b n í h o t i t u l u , t a k důvodů pro upuštění od dražby, klade vysoké odborné požadavky na osobu dražebníka, a contrario s požadavky kladenými živnostenským zákonem
pro
získání
živnostenského
oprávnění
pro
provádění
nedobrovolných dražeb, a je důvodem znepokojení odborné veřejnosti, byť je dražebník pojištěn a nese zvláštní odpovědnost za případnou škodu jím způsobenou při provádění dražby. V duchu
znepokojení
odborné
veřejnosti
nad
„odbornou“
úrovní
dražebníků se vyjádřil i Ústavní soud ve svém nálezu ve věci zrušení ustanovení § 36 odst. 2 VeřDZ, když konstatoval, že: „Zákon ponechává víceméně na posouzení dražebníka, zda pohledávka zajištěná zástavním právem existuje, v jaké výši a zda je splatná. Otázky, které v právním státě musí zodpovědět soud, případně musí být verifikovány souhlasným prohlášením dlužníka a věřitele učiněným před notářem, jsou tímto 94
Veselý, J., Rakovský A., Šimková, R. Žaloba na nepřípustnost veřejné dražby nedobrovolné (tzv. „zástavní žaloba“) podle § 166 ObčZ. Právní rozhledy, 2002, č. 2, s. 76-79. 95 Veselý, J., Rakovský, A., Šimková, R. Neplatnost veřejné dražby nedobrovolné. Právní rozhledy, 2001, č. 3, s. 97-105.
- 65 -
ustanovením svěřeny do "rozhodování" živnostníka - dražebníka. Taková úprava není v souladu s principy právního státu.“
7.5 Účastníci dražby Negativní ustanovení
§
výčet 3
podává
VeřDZ,
kdy
zákon
o
veřejných
taxativně
stanoví,
dražbách kdo
se
v obecném nesmí
stát
účastníkem dražby, kromě základního předpokladu, a to způsobilosti k právním úkonům, vyjma osob nezletilých a zbavených způsobilosti či omezených ve způsobilosti k právním úkonům, v případě, že se jedná o dražbu
jejich
spoluvlastnického
podílu
na
věci
a
jsou-li
zastoupeni
opatrovníkem či zákonným zástupcem. Zákonná úprava klade důraz na rozlišení subjektů, neboť rozlišuje vlastníka, zástavce a dlužníka, a to z toho důvodu, že může nastat jejich pluralita, byť platí zásada, že obligačním dlužníkem je vždy jedna osoba. Pro
zástavní
nejjednodušší zástavního
právo
nastává
dlužníka,
jsou
v podstatě
v případě
protože
je
možné
totožnosti tento
tři
situace,
obligačního
„dvojí“
dlužník
situace
dlužníka
povinen
a
plnit
věřiteli a zároveň zajišťuje splnění svých závazků zřízením zástavního práva k zástavě ve svém vlastnictví ve prospěch věřitele. Situace
je
složitější
v případě,
že
zástavní
právo
k zajištění
pohledávky zřizuje osoba třetí, od obligačního dlužníka odlišná, tedy zástavní dlužník – zástavce. Nejsložitější situace nastává v případě, že zástavce není identický s o s o b o u v l a s t n í k a p ř e d m ě t u d r a ž b y – z á s t a v y . 96 V t a k o v ý c h p ř í p a d e c h jsou účastníci čtyři, a to věřitel, obligační dlužník, zástavní dlužník – zástavce a vlastník zástavy (předmětu dražby). Podmínky pro výběr místa a času konání dražby, způsobu úhrady ceny, předání předmětu dražby vydražiteli, i nejnižší příhoz jsou obecně stanoveny v ustanovení § 12 VeřDZ, a to tak, aby účast na dražbě byla co nejhojnější. Pro nedobrovolné dražby je ustanovením § 36 odst. 6 VeřDZ určeno, že se účastníky dražby nemohou stát dlužník a jeho manžel, dále pak osoby, které nesmějí nabývat vlastnictví k věcem, jejichž vlastníkem je dlužník (i vedoucí pracovníci dlužníka a osoby jim blízké), přičemž za nikoho z výše uvedených nikdo nesmí dražit.
96
Například v případě zástavce – státního podniku vykonávajícího právo hospodaření s vlastnictvím státu.
- 66 -
Ve vztahu k nemovitostem a jejich nabývání cizozemci, tedy osobami nemajícími trvalý pobyt či sídlo na území České republiky, je určující ustanovení § 17 zákona č. 219/1995 Sb., devizového zákona, ve znění pozdějších předpisů.
7.6 Smlouva o provedení dražby Samotnému
dražebnímu
jednání
předchází
písemná
smlouva
o
provedení dražby, kterou uzavírá navrhovatel s dražebníkem. Essentialia negotii je odměna dražebníka, dále dle ustanovení § 39 odst. 2 VeřDZ označení, že jde o dražbu nedobrovolnou, dále označení navrhovatele,
dražebníka
a
předmětu
dražby,
nejnižší
podání,
výše
odměny nebo způsob jejího určení či ujednání o tom, že dražba bude provedena bezúplatně, i označení vlastníka předmětu dražby, zástavce, jeli osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby a dlužníka, důvod, pro který je navrhováno provedení dražby, a lhůta, v níž bude odesláno oznámení o uzavření smlouvy o provedení dražby nedobrovolné. Sankcí za neuvedení podstatných náležitostí smlouvy je neplatnost. Neplatnost postihne smlouvu taktéž v případě, že pro stejnou pohledávku a stejný předmět dražby byl podán návrh na soudní výkon rozhodnutí, a to od okamžiku podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí identického předmětu dražby a identické pohledávky. Přílohou smlouvy o provedení dražby musí být listiny dokládající vykonatelnost práva dražebního věřitele, dále listiny dokládající zajištění pohledávky právem k předmětu dražby a nezbytné upozornění dlužníka a zástavce o zamýšleném výkonu dražby včetně velmi důležitého dokladu o d o r u č e n í t o h o t o u p o z o r n ě n í . 97
7.7 Zveřejnění dražby 7.7.1 Oznámení dražby Po
oznámení
dražby
dražebníkem,
v intencích
ustanovení
§
40
VeřDZ, vlastníkovi, zástavci, dlužníkovi a dražebním věřitelům, jsou právní úkony učiněné vlastníkem, kterými předmět dražby zcizuje nebo zatěžuje, kterými uzavírá nájemní smlouvy nebo jimiž dochází ke vzniku závazků, v jejichž důsledku by mohlo dojít ke snížení hodnoty či omezení možnosti nakládání s předmětem dražby, neplatné.
97
„Odkaz“ úpravy v ObčZ i ObchZ platné do 31. 12. 2000, která potvrzení bezpodmínečně vyžadovala.
- 67 -
Pro budoucího nabyvatele platí, a contrario ve srovnání se soudní realizací zástavního práva, že je povinen převzít veškerá nájemní práva a věcná
břemena,
a
to
bez
ohledu
na
jejich
pořadí
ve
srovnání
s předmětným zástavním právem, tedy zástavním právem, pro které je dražba prováděna. V případě, že je předmětem dražby nemovitost, která je předmětem evidence
v katastru
dražebníkem
nemovitostí,
současně
katastrálnímu
úřadu,
je
odesláno který
dle
ustanovení
oznámení
následně
o
provede
§
dražbě záznam
41
VeřDZ
příslušnému poznámkou
o
podaném návrhu na provedení nedobrovolné dražby.
7.7.2 Dražební vyhláška Den konání dražby je ohlášen dražební vyhláškou, nejméně patnáct dní předem, ve které je velmi podrobně specifikována samotná dražba, a to v intencích taxativního ustanovení § 43 VeřDZ. V případě, že se jedná o dražbu nemovitosti nebo přesahuje-li nejnižší podání hodnotu 100.000,Kč, je mimo uveřejnění způsobem místně obvyklým dražebník povinen provést
uveřejnění
na
centrální
adrese,
dále
na
úřední
desce
územněsprávního orgánu, v jehož obvodu se předmět dražby nachází. Dražební vyhláška je zasílána „dražebním věřitelům, vlastníkovi, zástavci, dlužníkovi, osobám, které mají k předmětu dražby právo zapsané v katastru nemovitostí nebo v listinách osvědčujících vlastnictví předmětu
dražby
nezbytných
k
nakládání
s
ním,
správci
daně
příslušnému podle místa trvalého pobytu dlužníka, je-li dlužník fyzickou osobou, nebo sídla dlužníka, je-li dlužník právnickou osobou; není-li možné
zjistit
místo
trvalého
pobytu
nebo
sídlo
dlužníka,
zašle
se
dražební vyhláška správci daně příslušnému v době vzniku zástavního práva,
jde-li
nemovitost
o
nemovitost,
nachází,
též
správci
o
majetek
jde-li
daně,
v
jehož
právnické
obvodu
osoby,
se
jejímž
zakladatelem, zřizovatelem, společníkem nebo členem je stát, též orgánu státu vykonávajícímu práva zakladatele, zřizovatele, společníka nebo člena
této
právnické
osoby,
České
správě
sociálního
zabezpečení,
Všeobecné zdravotní pojišťovně; pokud Všeobecná zdravotní pojišťovna nebude
příslušnou
zdravotní
pojišťovnou,
zašle
dražební
vyhlášku
příslušné zdravotní pojišťovně.“ Zároveň
je
dražebník
povinen
před
zahájením
dražby
vyvěsit
dražební vyhlášku ve veřejně přístupné části objektu, v němž se dražba koná.
- 68 -
Charakter dražební vyhlášky jako ediktu je zakotven v ustanovení § 44 VeřDZ, kdy tento stanoví dodatečnou nezměnitelnost podmínek a údajů
dražební
vyhlášky,
vyjma
změn
v rozsahu
práv
a
závazků
na
předmětu dražby váznoucích a s ním spojených či stavu, v němž se předmět dražby nachází.
7.8 Přihlášení pohledávek Ze
strany
dražebního
věřitele
je
dle
ustanovení
§
45
VeřDZ
podmínkou sine qua non, aby svou pohledávku přihlásil, a to včetně příslušenství s tím, že je nutno, aby jeho jednostranný adresný právní úkon vůči dražebníkovi byl doložen patřičnými listinnými doklady ve lhůtě do patnácti dnů před zahájením dražby. Zároveň je nutné, aby si dražební věřitel byl vědom skutečnosti, že lhůta výše uvedená je lhůtou hmotněprávní, tedy, že pro uplatnění jeho pohledávky
řádně
a
včas
ve
lhůtě
není
dostačující
okamžik
podání
k poštovní přepravě, nýbrž je rozhodující okamžik faktického doručení. Pohledávky
nepřihlášené,
mladší
než
nejstarší
pohledávka
přihlášená, přičemž rozhodující je okamžik jejich vzniku, se považují dle ustanovení § 57 odst. 1 VeřDZ za pohledávky přihlášené v případě, že „jsou práva k předmětu dražby tyto pohledávky zajišťující vložena do katastru
nemovitostí
nebo
vyznačena
v listinách
osvědčujících
vlastnictví nezbytných k nakládání s předmětem dražby“.
7.9 Dražba Od
dražby
může
být
upuštěno
jen
za
podmínek
stanovených
v ustanovení § 46 VeřDZ nejpozději do jejího zahájení s tím, že přístup do prostor, v nichž bude probíhat dražba, musí být dražebníkům umožněn nejméně půl hodiny před samotným zahájením dražby, veřejnosti je umožněn vstup nejméně deset minut před zahájením dražby. Podrobný průběh nedobrovolné dražby je upraven v ustanovení § 47 VeřDZ, je-li nejnižší podání vyšší než 1.000.000,- Kč je nutno, aby průběh osvědčil notář notářským zápisem, zároveň však nejnižší podání nesmí klesnout pod jednu polovinu odhadní ceny předmětu dražby. Dražební průběh je, kromě notářského zápisu, zachycen v protokole o provedené dražbě, upraveném v ustanovení § 50 VeřDZ, včetně jeho doručování a zveřejnění na centrální adrese. Samotná dražba je dražbou „anglickou“, tedy dražbou, při které se zásadně licituje směrem nahoru a probíhá až do té doby, než zbude pouze
- 69 -
jediný účastník dražby, jemu je pak věc, za nejvyšší cenu jím navrženou, prodána. Opakovaná dražba se uskuteční v případě, že došlo ke zmaření dražby či neplatnosti dražby, v intencích ustanovení § 48 VeřDZ, nebo v případě, že nebyl předmět dražby vydražen ani za nejnižší podání. Opakováním dražby se zvyšuje částka nejnižšího podání, a to na sedmdesát procent podání u dražby předchozí. Nabytí
vlastnických
práv
je
potvrzeno
na
základě
písemného
potvrzení vydaného dražebníkem vydražiteli bez zbytečného odkladu po skončení dražby, a to dle ustanovení § 54 VeřDZ. Předání vydraženého předmětu dražby upravuje ustanovení § 55 VeřDZ, dle kterého je nyní již bývalý vlastník předmětu dražby povinen v souladu s podmínkami uvedenými v dražební vyhlášce předat předmět dražby,
včetně
listin
osvědčujících
vlastnická
práva
nezbytných
k nakládání s předmětem dražby, a to bez zbytečného odkladu oproti kvitanci vydražitele. V případě nemovitostí je bývalý vlastník povinen na základě
předložení
potvrzení
o
vlastnictví
a
doložení
totožnosti
vydražitele bez zbytečného odkladu předat protokolárně předmět dražby vydražiteli. Další trvání zástavních práv upravené v ustanovení § 58 VeřDZ je vztaženo k zástavnímu právu, které je z hlediska svého vzniku starší ve srovnání
s nejstaršími
přihlášenými
pohledávkami.
Cílem
tohoto
ustanovení je zabránit snaze zástavních věřitelů, kteří mají zástavní právo s méně
výhodným
v neprospěch
pořadím
zástavních
vzniku,
věřitelů
podávat
s pořadím
návrhy
na
dražbu
výhodnějším
oproti
navrhovateli.
7.10 Střet dražeb V případě, že by mělo dojít ke konání několika nedobrovolných dražeb, provede se dle ustanovení § 42 VeřDZ dražba na základě nejdříve účinné smlouvy. V případě střetu nedobrovolné a dobrovolné dražby má přednost
nedobrovolná
dražba,
bylo-li
oznámení
o
dražbě
doručeno
vlastníkovi zástavy, zástavci a dlužníkovi před zahájením dobrovolné dražby. Není-li možné zjistit, která ze smluv o nedobrovolné dražbě byla účinná dřív a zároveň nedošlo-li k dohodě navrhovatelů, nelze provést ani jednu dražbu.
- 70 -
7.11 Uspokojení pohledávek dražebních věřitelů Uspokojení pohledávek dražebních věřitelů je dle zákona o veřejných dražbách proveditelné pouze rozdělením výtěžku, a to dvojím způsobem v intencích ustanovení § 59 a § 60 VeřDZ, přičemž volba způsobu uspokojení je v konečném důsledku de facto na dražebníkovi, neboť je to o s o b a d r a ž e b n í k a , k t e r á r o z h o d u j e 98 o p ř i h l á š e n ý c h p o h l e d á v k á c h v r á m c i dokladování
existence
práv
účastníků
dražby
a
dražebních
věřitelů
upravenému v ustanovení § 45 VeřDZ, byť de iure je závislá na výši výtěžku dražby a celkové částce přihlášených pohledávek dražebních věřitelů. Vzhledem ke skutečnosti, že rozdělení výtěžku dražebníkem je úkon s i n e q u a n o n , j a k v y p l ý v á j i ž z p ř e d v á l e č n é j u d i k a t u r y – R c 1 4 9 6 , 99 t a k platí, že „právoplatným příklepem nevzniká ani dlužníku ani reálním věřitelům proti vydražiteli nárok na zaplacení“, tudíž je nezbytné, aby dražební
věřitel
vlastnického
vyčkal
práva
s
na
tím,
že
dobu,
kdy
poté,
se
co
vydražitel
zaplatí,
se
ujme
může
svého
obrátit
na
dražebníka, který následně přistoupí k samotnému rozdělení výtěžku dražby nedobrovolné. Je nutno poznamenat, že v případě upraveném v ustanovení
§
60
VeřDZ
se
jedná
o
obdobu
rozvrhového
jednání
upraveného v občanském soudním řádu v ustanoveních § 336a až 336p OSŘ, byť dražebník není nadán pravomocí svolat jednání.
7.11.1
Uspokojení veškerých pohledávek
Prvním pohledávek
způsobem v intencích
rozdělení ustanovení
výtěžku §
59
je
uspokojení
VeřDZ,
kdy
se
veškerých dražebním
věřitelům dostává plného uspokojení jejich přihlášených pohledávek, a to ve
lhůtě
do
deseti
dnů
od
uhrazení
ceny
dosažené
vydražením.
S
případnou hyperochou je naloženo tak, že je vrácena k rukám bývalého v l a s t n í k a p ř e d m ě t u d r a ž b y . N e n í - l i m o ž n é č á s t k u p ř e d a t 100 d r a ž e b n í m u věřiteli či bývalému vlastníkovi, je částka deponována na účet k tomu zřízenému, o čemž je dáno na vědomí uveřejněním na centrální adrese.
98
A contrario základní principy právního státu. Viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 47/04. 99 In Vážný. 22, IV. a: 152. 100 Ať již hotově, formou peněžní zásilky doručované do vlastních rukou držitelem poštovní licence, převodem z účtu u banky, jiným bezhotovostním způsobem (šekem, …) nebo jiným prokazatelným způsobem. In Veselý, J., Rakovský, A., Mikšovský, P., Šimková, R. Zákon o veřejných dražbách. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2001, s. 688.
- 71 -
7.11.2
Uspokojení části pohledávek zástavních věřitelů
Druhým upravené
způsobem
v ustanovení
rozdělení §
60
dražebního
věřitele
poněkud
k tomu,
výtěžek
dražby
že
výtěžku
je
VeřDZ.
Tento
méně
šťastnou
nepostačuje
pro
uspokojení
způsob
částečné,
rozdělení
variantou,
je
neboť
uspokojení
pro
došlo
přihlášených
pohledávek dražebních věřitelů, v důsledku čehož je pravděpodobné, že se nedostane v plné výši a na všechny dražební věřitele. V důsledku výše popsané situace bylo nutno určit klíč, dle kterého se určí pořadí, ve kterém budou jednotlivé pohledávky dražebních věřitelů upokojovány. Tímto klíčem se stalo ustanovení § 60 odst. 2 VeřDZ, které stanoví, že
se
nejprve
uspokojí
pohledávky
první
třídy,
která
je
tvořena
pohledávkami zajištěnými zástavním právem, jsou-li podle zvláštního právního předpisu přednostně uspokojovány bez ohledu na pořadí, a pohledávkami zajištěnými zadržovacím právem. A to byť v současné době neexistuje v našem právním řádu žádné zástavní právo, které by mohlo být uspokojeno přednostně, v důsledku čehož se v první třídě uspokojují pouze pohledávky zajištěné zadržovacími právy a nerozhoduje pořadí vzniku zajišťovacího práva. Jako
pohledávky
pohledávky
z
druhé
hypotečního
třídy
úvěru
budou
nebo
její
uspokojovány části,
přihlášené
sloužící
ke
krytí
jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů. Přičemž za hypoteční úvěr považuje ustanovení § 28 odst. 3 zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, „úvěr, jehož splacení včetně příslušenství
je
zajištěno
zástavním
právem
k
nemovitosti,
i
rozestavěné“, a hypotečním zástavním listem je dle ustanovení § 28 DluhZ dluhopis, jehož jmenovitá hodnota a poměrný výnos je plně kryt pohledávkou z hypotečního úvěru nebo částí těchto pohledávek (řádné krytí) a popřípadě též kryt náhradním způsobem podle tohoto zákona (náhradní krytí). Pohledávky zajištěnými
třídy
zástavním
třetí
jsou
právem
tvořeny
nebo
přihlášenými
omezením
převodu
pohledávkami nemovitostí.
V této třídě je rozhodující pořadí jejich vzniku, čímž jsou pohledávky zajištěné nejstarším právem uspokojovány zcela, což je k tíži věřitele, který svolil k zajištění své pohledávky, byť si byl vědom nebo měl být vědom existence starších práv na předmětu dražby.
- 72 -
Pohledávkami
čtvrté
třídy
jsou
pohledávky
fisku,
tedy
daně,
poplatky, pojistné na veřejné zdravotní pojištění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvky na státní politiku zaměstnanosti, jestliže se staly splatnými v posledních 3 letech před provedením dražby a byly k tomu oprávněnými
dražebními
věřiteli
přihlášeny.
Tyto
pohledávky
jsou
uspokojovány poměrně a je vhodné zmínit, že se jedná o pohledávky, které
na
předmětu
dražby
neváznou,
tedy
že
nejsou
věcně
spjaty
s nemovitostí. Částky
odpovídající
výši
poměrně
nebo
alespoň
částečně
uspokojených pohledávek předá dražebník dražebním věřitelům ve lhůtě deseti dnů od uhrazení ceny dosažené vydražením s tím, že stejně jako při plném uspokojení dle ustanovení § 59 VeřDZ v případě, že se tak nestane, je dražebník povinen deponovat částky na speciální účet, a opět tuto skutečnost uveřejní na centrální adrese. Poté,
co
dojde
k uspokojení
pohledávek,
je
dražebník
povinen
vyhotovit protokol o uspokojení pohledávek, a to bez zbytečného odkladu, jehož náležitosti jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 61 VeřDZ.
- 73 -
ZÁVĚR Dle mínění autora, nelze jinak než souhlasit se známou tezí nositele Nobelovy
ceny
za
ekonomii,
Miltona
Friedmana,
„za
vším
hledej
p e n í z e “ , 101 n e b o ť z á s t a v n í p r á v o a p ř e d e v š í m j e h o r e a l i z a c e j e n e s p o r n ě důležité pro značný okruh osob, ať fyzických či právnických, a to z toho důvodu, že je velmi úzce propojeno se směnnými, respektive peněžními transakcemi, protože zástavní právo je jak právem zajišťovacím, tak právem uhrazovacím. V této diplomové práci byl středobodem institut uspokojení ze zástavy, se zaměřením na předmět zástavy, kterým byla jak věc movitá, tak
nemovitá
a
podnik,
a
jeho
uhrazovací
funkce,
která
nastupuje
v okamžiku, jakmile dlužník nedostojí svému závazku. Právní úprava uspokojení ze zástavy v českém právním řádu se postupnými kroky zformovala do dnešního stavu, kdy je zástavnímu věřiteli umožněno dosáhnout zpeněžení zástavy více způsoby, a to ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy, přičemž zástavnímu věřiteli je také umožněno domáhat se uspokojení pohledávky zajištěné zástavním právem po dlužníkovi u soudu, tzv. tradičním způsobem, v nalézacím řízení a v navazujícím řízení vykonávacím. Neplatná
ujednání
zástavních
smluv,
mající
za
cíl
dosažení
„uspokojení ze zástavy“, by zcela jistě vydala na samostatnou práci, neboť fantazie zástavních věřitelů, ve snaze domoci se svého, nezná mezí. Jedno z úskalí, s nimiž se dnes zástavní věřitel může potkat při realizaci zástavního práva, vzhledem k „dlouhověkosti“ zástavního práva a délce trvání soudního řízení, je způsobeno břemenem, které před sebou valí z minulého století institut uspokojení ze zástavy, a které se projevuje především v relativně komplikovaných intertemporálních ustanoveních. Dalšími
úskalími, s nimiž se
zástavní
věřitel
při
uspokojení
ze
zástavy může setkat, jsou například rozhodovací „pravomoc“ dražebníka ve vztahu k přihlášeným pohledávkám nebo odlišnost osoby zástavce, která
přenechává
předmět
zástavního
práva
do
zástavy,
od
osoby
obligačního dlužníka či související problematika důvěryhodnosti zápisů o právních vztazích v katastru nemovitostí.
101
„Money matters“ jako jedna z hlavních koncepcí monetarismu.
- 74 -
Kvalita zástavního
právní práva
úpravy
institutu
samotného,
byla
uspokojení
tématem
ze
hojně
zástavy,
ale
i
diskutovaným
a
současně důvodem jeho změn v době dávné i nedávné, příkladmo lze odkázat na druhý díl Komentáře k československému obecnému zákoníku občanskému z 1935, kdy tento o zástavním právu praví, že jeho úprava je velmi mezerovitá, a nejinak je tomu i dnes. Do
budoucna
bude
nepochybně
zajímavým
vývojem
autorem
očekávané posilování ochrany zástavního dlužníka v důsledku existence připravované směrnice Evropské komise o pravidlech spotřebitelského úvěru. Lze shrnout, že zástavní právo jako tradiční zajišťovací věcněprávní institut
bývá
zástavními
věřiteli
považováno
za
dostupné
maximum
možného pro zajištění závazku, a jako takové je hojně užíváno, byť je víra zástavních věřitelů v zástavní právo podrobena náročnému zkoušení, a to zejména díky roztříštěné platné právní úpravě, ale i díky praktickým problémům každodenní praxe realizace zástavního práva.
- 75 -
RESUMÉ Der Autor hat sich in der vorliegenden Diplomarbeit mit der Analyse der
Rechtsstellung
des
Pfandgläubigers
bei
der
Befriedigung
seiner
Forderung in der tschechischen Rechtsordnung befasst. Das Ziel der Diplomarbeit
war
eine
genaue
und
anschauliche
Untersuchung
der
Rechtsstellung des Pfandgläubigers bei Entscheidungsvollstreckung, falls Gegenstand
der
unbewegliche
Vollstreckung
Sache
oder
ein
Pfand
Unternehmen)
und
ist
(bewegliche
zwar
bei
Sache,
richterlicher
Pfändung oder bei öffentlicher Versteigerung. Der Autor hat die Entwicklung der rechtlichen Regelung in drei verschiedenen Zeitabschnitten - vom 1. 9. 1998 bis 31. 12. 2000, im Laufe des Jahres 2001 und ab dem 1. 1. 2002 – berücksichtigt, wobei er in jedem
relevanten
analysiert
hat
Zeitraum und
die
die
materiellrechtlichen
Prozessstellung
des
Bedingungen
Pfandgläubigers
charakterisiert hat. Ein unentbehrlicher Bestandteil der Diplomarbeit ist auch die Problemanalyse der Übergangsbestimmungen. Weiters hat der Autor die unterschiedliche Situation des Berechtigten hervorgehoben, einerseits aus der Sicht des Pfandgläubigers andererseits aus der Sicht eines anderen Subjekts. Die Übersichtlichkeit und Eindeutigkeit der Pfandrechtsregelung und ihrer Umsetzung wird durch die Gewohnheit des heimischen Gesetzgebers kompliziert,
welcher
eine
andauernde
Abscheu
gegen
komplexe
Rechtsnormen vorzeigt, die eben alle daraus resultierenden Probleme überwinden konnten. Seine durchaus bevorzugte Fragmentarisierung der Rechtsregelung ist zum Schaden nicht nur der Laien - sondern auch der breiten
Fachwelt.
Für
ein
vollständiges
Verständnis
der
tiefen
und
breiten Problematik des Pfandrechtsinstituts war es sinnvoll auch die Entwicklung der Befriedigung aus dem Pfand im Laufe der Zeit zu betrachten. Das Pfandrecht ist ein altes und zuverlässiges Sicherungsinstitut, welches
einfach
zu
handhaben
ist.
Diese
Merkmale
haben
im
Wesentlichen zu seiner weiten Verbreitung beigetragen. Das Pfandrecht kann vertraglich durch Verpfändung, richterlich durch Pfändung oder direkt aus dem Gesetz hervorgehen. Das
Pfandrecht
ist
im
Allgemeinen
in
dem
tschechischen
Bürgerlichen Gesetzbuch (BGB) geregelt und zwar seit dem 1. 1. 2001 in
- 76 -
den §§ 152 – 174, wo die Novelle die alte pfandrechtliche Regelung in den §§
151a
–
151m
ersetzt
hat.
Außerdem
finden
wir
auch
eine
Sonderregelung in weiteren Gesetzen, wie z. B. im Handelsgesetzbuch, im Wertpapiergesetz und anderen - das Bürgerliche Gesetzbuch ist also subsidiär anwendbar. Das Pfandrecht dient zur Absicherung einer Forderung, indem es dem Gläubiger zur Befriedigung aus dem Pfand bei Nichtbezahlung der Forderung verhilft – es handelt sich um so genannte Pfandverwertung. Da das Pfandrecht ein Wertrecht ist, kann als Pfand nur das dienen, was einen vermögensrechtlichen Wert besitzt und daher verwertbar ist. Es können also alle Sachen, nicht nur körperliche sondern auch Rechte, verpfändet werden. Da Pfandrecht ein bewährtes Sicherungsrecht ist, wird
es
vor
allem
im
Bankwesen,
also
einem
der
wichtigsten
Wirtschaftszweigen ausgenützt, wo gerade eine dingliche Absicherung vielseitiger Geldgeschäfte und Transaktionen eine groβe Rolle spielt. Neben
dem
Sicherungsrecht
Befriedigungsrecht,
was
gewährt
letztendlich
das
Pfandrecht
bedeutet,
dass
auch sich
ein der
Pfandgläubiger aus dem Pfand befriedigen kann, wenn die von Schuldner geschuldete und durch das Pfand gesicherte Forderung, bzw. Leistung nicht erbracht wird. Der Pfandgläubiger darf aber nicht das Pfand nach dem bürgerlichen Recht eigenmächtig und unmittelbar veräuβern – dies geschieht
nur
unter
Einbeziehung
des
Gerichts.
Denn
die
Rechtsgeschichte lehrt uns nämlich, dass es leicht zu Übergriffen des Gläubigers
kommen
„Umwandlung“
des
kann.
Bei
diesem
Pfandrechts
von
Verfahren einem
kommt rein
es
zur
abstrakten
Sicherungsrecht in ein konkretes Befriedigungsrecht, welches in den §§ 165 ff des tschechischen BGB geregelt ist. Dem Pfandgläubiger bieten sich grundsätzlich folgende Möglichkeiten an: die gerichtliche Veräuβerung gemäβ § 200y – 200za der tschechischen Zivilprozessordnung (ZPO), die öffentliche Versteigerung nach dem Gesetz Nr. 26/2000 Slg. und letztlich die auf das Erkenntnisverfahren folgende Vollstreckung gemäβ §§ 251 ff ZPO. Abschlieβend muss man feststellen, dass das Pfandrecht zu Recht als ein traditionelles und sicheres Absicherungsinstitut angesehen wird. Man darf nicht übersehen, dass der gute Glaube des Pfandgläubigers a priori einer strengen Prüfung nicht nur durch die tschechische gesetzliche Regelung unterzogen wird, sondern vor allem den Nachstellungen und
- 77 -
praktischen Problemen, die man in der alltäglichen Praxis bei Umsetzung des Pfandrechts antrifft.
- 78 -
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ Monografie •
Bureš, J., Drápal, L. Zástavní právo v soudní praxi. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1997, 498 s.
•
Dorazil, O. Světové dějiny v kostce. 3. vydání. Vimperk: Papyrus, 1995, 536 s.
•
Dworkin,
R.
Když
se
práva
berou
vážně.
1.
vydání.
Praha:
OIKOYMENH, 2001, 455 s. •
Giese, E., Dušek, P., Payne-Koubová, J., Dietschová, L. Zajištění závazků v České republice. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, 377 s.
•
Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, 1416 s.
•
Kincl, J., Urfus, V., Skřejpek, M. Římské právo. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 1995, 386 s.
•
Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání. Praha: Linde Praha, 2004, 854 s.
•
Malý, K. a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 3. přeprac. vydání. Praha: Linde, 2003, 673 s.
•
Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Díl druhý (§§ 285 až 530). Reprint původního vydání. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1935, 970 s.
•
Smlouva o Ústavě pro Evropu. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2005, 482 s.
•
Sokol, J. Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. 3. rozšířené vydání. Praha: Vyšehrad, 1998, 398 s.
•
Šedivý, J. Tajemství a hříchy rytířů templářského řádu. 1. vydání. Praha: Volvox Globator, 1999, 183 s.
•
Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1997, 489 s.
•
Urfus,
V.
Právo,
úvěr
a
lichva
v
Universita J. E. Purkyně, 1975, 170 s.
- 79 -
minulosti.
1.
vydání.
Brno:
•
Veselý, J., Rakovský, A., Mikšovský, P., Šimková, R. Zákon o veřejných dražbách. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2001, 776 s.
•
Winterová, A. a kol. Civilní právo procesní. 2. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde Praha, 2002, 688 s.
Články •
Baudyš, P. Několik poznámek k novele zástavního práva. Ad Notam, 2001, č. 5-6, s. 96-100.
•
Baudyš, P. Rozsah zástavního práva k podniku. Právní rozhledy, 2004, č. 8, s. 300-301.
•
Baudyš, P. Zástavní právo k podniku. Právní rozhledy, 2003, č. 6, s. 292-294.
•
Biolek, V. Kterak žalovati zástavce, aneb neradostná rekapitulace. Bulletin advokacie, č. 6-7, 1997, s. 40-45.
•
Brejšková, L., Maglia, M. K vybraným otázkám zástavního práva po novele. Právní rozhledy, 2003, č. 2, s. 81-83.
•
Bureš, J. Význam veřejné listiny v řízení před soudem. Ad Notam, 1997, č. 6, s. 135-137.
•
Dvořák, T. Dispozice s podnikem. Právní rozhledy, 2003, č. 3, s. 119-130.
•
Eliáš, K. Česká juristická postmoderna a rekodifikace soukromého práva. Bulletin advokacie, 2003, č. 6-7, s. 46-59.
•
Faldyna,
F.
K
realizaci
zástavního
práva
k
nemovitostem
v
exekučním řízení. Právo a podnikání, 1998, č. 5, s. 2. •
Fiala, J. Je ustanovení § 151f občanského zákoníku retroaktivní? Právní rozhledy, 1999, č. 10, s. 535-537.
•
Havel, B. Nad jedním zákonem aneb peripetie kolem dražby. Právní rozhledy, 2001, č. 9, s. 432-435.
•
Kulková, R. K zástavnímu právu po novelách občanského zákoníku. Právní rozhledy, 2002, č. 7, s. 318-325.
•
Matoušek, T. Nepromlčitelná práva v rozhodnutí Nejvyššího soudu. Právní rozhledy, 2003, č. 6, s. 294-297.
•
Miller, Z. Dražba jako právní institut. Právní rozhledy, 2004, č. 8, s. 275-283.
•
Richter, T. Zástavní právo k podniku z pohledu teorie a praxe dluhového financování – 1 část. Právní rozhledy, 2004, č. 3, s. 8596.
- 80 -
•
Vaške, V. Prohlášení o majetku podle novely občanského soudního řádu. Právní rozhledy, 2001, č. 1, s. 11-23.
•
Veselý, J., Rakovský A. Soudní exekutoři - alternativa výkonu rozhodnutí. Právní rozhledy, 2001, č. 6, s. 254-261.
•
Veselý, J., Rakovský A., Šimková, R. Žaloba na nepřípustnost veřejné dražby nedobrovolné (tzv. „zástavní žaloba“) podle § 166 ObčZ. Právní rozhledy, 2002, č. 2, s. 76-79.
•
Veselý, J., Rakovský, A., Šimková, R. Neplatnost veřejné dražby nedobrovolné. Právní rozhledy, 2001, č. 3, s. 97-105.
•
Zuklínová, M. Zákon o vlastnictví bytů. Právní praxe v podnikání, 1994, č. 7-8, s. 18.
Judikatura •
Nález Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05.
•
Nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. II. ÚS 303/95.
•
Nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 47/04.
•
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 1995, sp. zn. Odon 14/95/Fa.
•
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 05. 2000, sp. zn. Jc 42/2001 21 Cdo 1950/99.
•
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 847/2001.
•
Rozsudek
R
21/81,
sp.
zn.
Cpj
159/79.
In
Sbírka
soudních
rozhodnutí a stanovisek, vydaná dne 18. 2. 1981, s. 210. •
Rozsudek Rc 1496. In Vážný. 22, IV. a: 152.
•
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 1994, sp. zn. 5 Co 1599/94.
Internet a elektronické zdroje •
A
Dictionary
of
Law.
Oxford
University
Press,
2002.
Oxford
Reference Online. Oxford University Press. Masaryk University. [citováno
12.
prosince
2005].
Dostupný
z:
http://
www.oxfordreference.com. •
Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 6. vydání. Edice LexBOOK. CD-ROM. Praha: C. H. Beck, 2003.
•
Centrální
adresa.
[citováno
20.
http://www.centralniadresa.cz.
- 81 -
března
2006].
Dostupný
z:
•
COMMISSION
OF
THE
EUROPEAN
COMMUNITIES.
Consumer
credit rules for the 21st century. Proposal for a DIRECTIVE OF THE EUROPEAN
PARLIAMENT
harmonisation
of
the
AND
laws,
OF
THE
regulations
COUNCIL and
on
the
administrative
provisions of the Member States concerning credit for consumers. COM(2002) 443 final. 2002/0222 (COD). Brussels, 11. 9. 2002. [citováno 20. března 2006]. Dostupný z: http://europa.eu.int. •
Důvodová
zpráva
k
návrhu
zákona
o
soudních
exekutorech
(exekuční řád). [ASPI, PSP 725/0]. ASPI 14428 (LIT). •
Důvodová zpráva k zákonu o veřejných dražbách. [PSP – Tisk 156]. ASPI 13277 (LIT).
•
Důvodová zpráva ke změně občanského zákoníku. Zvláštní část. K § 165 až 168. [PSP, tisk 465, ASPI]. ASPI 19213 (LIT).
•
European
Bank
for
Reconstruction
and
Development.
EBRD.
Secured transactions core principles – EBRD – Sectors: Legal transition.
[citováno
20.
března
2006].
Dostupný
z:
http://
www.ebrd.com. •
Fiala, J., Hurdík, J., Korecká, V. Občanský zákoník – komentář. Část III. Práva k cizím věcem. Zástavní právo. § 151f. ASPI 16357 (LIT).
•
Hendrych, D. a kol. Právnický slovník. 2. vydání. CD-ROM. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1320.
•
Shakespeare, W. Kupec Benátský. Překlad Josef Jiří Kolár, 1859. [citováno 19. února 2006]. Dostupný z: http://www.phil.muni.cz.
•
Spáčil, J. Prodej nemovitostí za nepřiměřeně nízkou cenu a lichevní smlouvy v českém občanském právu. [citováno 7. listopadu 2004]. Dostupný z: http://www.ipravnik.cz.
•
Veřejný ochránce práv. Souhrnná zpráva za rok 2004: Exekuce a exekuční
řízení
[citováno
19.
http://www.ochrance.cz.
- 82 -
února
2006].
Dostupný
z:
