KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA

Ověření znalostí pravopisu vyjmenovaných slov u dětí 3. – 5. třídy základní školy Diplomová práce

Brno 2006

Vedoucí diplomové práce:

PhDr. Ivana Kolářová, CSc.

Vypracovala:

Dagmar Valentová

Poděkování Chtěla bych poděkovat své vedoucí diplomové práce PhDr. Ivaně Kolářové,

CSc. za ochotu a pomoc, kterou mi vyšla vstříc při zpracování této práce, a za její

odborné vedení. Dále děkuji všem učitelů 1. stupně ZŠ, kteří mi umožnili ve svých třídách realizovat výzkum.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen

literaturu uvedenou v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně

Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

.............................................

4

Obsah Předmluva ......................................................................................................... 5

1. Pravopis, vybrané pravopisné problémy ........................................................ 6 1.1. Vyučování pravopisu na 1. st. ZŠ ............................................................... 8 1.1.1. Lexikální pravopis ........................................................................... 9

1.1.2. Mluvnický pravopis ........................................................................ 9

1.2. Psaní i – y po obojetných souhláskách ........................................................ 11

1.2.1. Fáze motivační ................................................................................... 14

1.2.2. Řady vyjmenovaných slov ................................................................ 17

1.2.3. Homofony ......................................................................................... 22

1.2.4. Metodický postup výuky psaní i – y po obojetných souhláskách .... 26

1.3. Pravopisná cvičení ...................................................................................... 33 1.4. Pravopisné učivo v osnovách a RVP ZV .................................................... 45

1.4.1. Vzdělávací program Základní škola .................................................. 45

1.4.2. Vzdělávací program Obecná škola .................................................... 47

1.4.3. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání ................... 48

2. Výzkum ............................................................................................................. 51 2.1. Metody a organizace výzkumu ................................................................... 51

2.2. Výsledky výzkumu ..................................................................................... 52 2.2.1. Výsledky z jednotlivých tříd a jejich srovnání ................................. 52 2.2.2. Souhrnné vyhodnocení .................................................................... 63

2.3. Dotazník – vyhodnocení odpovědí učitelů ................................................. 67

2.3.1. První otázka ..................................................................................... 69

2.3.2. Druhá otázka .................................................................................... 71 2.3.3. Třetí otázka ...................................................................................... 72

2.3.4. Čtvrtá otázka .................................................................................... 73 2.3.5. Pátá otázka ....................................................................................... 76

2.3.6. Šestá otázka ..................................................................................... 77

3. Závěr ................................................................................................................. 78

Resumé .............................................................................................................. 79 Seznam použité literatury ............................................................................... 80

5

Předmluva Řeč – schopnost článkovanými zvuky vyjadřovat obsahy vědomí – je

nejvýraznějším znakem lidské společnosti, která si z ní vytvořila nástroj vzájemného dorozumívání, řeč je také prostředkem pro vytváření představ a pojmů, je nástrojem myšlení, slouží k vyjádření citů, přání, nadějí, obav; je nástrojem působení na jiné.

Český jazyk je jedním ze základních znaků českého národa, je jeho jazykem

národním. Děti se mu učí jako jazyku mateřskému nejprve odezíráním a imitací řeči matčiny i řeči ostatních lidí, později uvědoměle ve škole, kde o jeho rozvoj pečují

učitelé. Úkolem současné školy je vybavit žáky dobrou znalostí mateřského jazyka a vědomostmi v takové formě, aby je mohli použít a dále rozvíjet.

Hlavním úkolem českého jazyka jako vyučovacího předmětu je rozvinout u dětí

schopnosti komunikovat spisovným jazykem, a to nejen ústně, ale i písemně. K tomu je

třeba ovládnout spisovnou výslovnost a hlavní zásady českého pravopisu. Diplomová práce se zaměřuje na ověření znalostí pravopisu vyjmenovaných slov na 1. stupni ZŠ.

Problematiku pravopisu a psaní i – y po obojetných souhláskách vymezuje

nejprve teoreticky a potom pomocí výzkumu. Zjišťuje úroveň pravopisných vědomostí a dovedností u žáků třetích až pátých tříd a pokouší se na základě tohoto výzkumu vyvodit závěry, potřebné pro další výuku pravopisu

6

1. Pravopis, vybrané pravopisné problémy Pravopis (ortografie) je ustálený způsob grafického záznamu projevů spisovného

jazyka. Má dvě funkce - zaznamenávací a vybavovací, tj. má umožnit správné

zaznamenání jazykového projevu a správné vybavení jeho myšlenkového obsahu. Aby bylo možno vyhovět oběma funkcím, musí být stanovena jednotná a závazná pravidla

českého pravopisu. Jejich znalost je mírou vzdělanosti, protože pravopis plní významnou společenskou funkci.

V českém pravopise se hláska zaznamenává určeným písmenem. Odchylkou je

možnost označení jedné hlásky dvěma písmeny: i – y, ú – ů nebo označení hlásky

spřežkou (ch). V soustavě písmen pro jednotlivé hlásky jsou písmena s diakritickými

znaménky.

Pravopisné soustavy různých jazyků se liší. Český pravopis je na rozdíl od

pravopisu např. anglického nebo francouzského do značné míry fonologický, snaží se

vystihnout hláskovou podobu slov písmeny, a to tak, že se každá samostatná hláska

označuje jedním zvláštním písmenem a každé písmeno označuje vždy jednu a touž

hlásku.

Vedle principu fonologického se uplatňuje ještě princip etymologicko-

morfologický: slova se snažíme psát v souladu s jejich původem, např. zachováváme

psaní -nn- ve slově panna, poněvadž je chápeme jako přechýlené ke slovu pán (příponou -na, jako např. šlechtična od slova šlechtic), nezachycujeme v pravopisu

asimilaci ve výslovnosti, pravopisně rozlišujeme kategorii životnosti a neživotnosti a u životných maskulin i 1. a 4. pád plurálu ( psi – psy, sobi – soby).

S principem etymologicko-morfologickým úzce souvisí princip sémantický,

který umožňuje pravopisně rozlišit akustická homonyma (býlí – bílý – bílí, bidlo – bydlo) a rozhoduje i o užívání předložek a předpon s a z (svolit – zvolit).

Princip tradiční je důsledkem určité konzervativnosti pravopisu, proto se

v mnohých slovech přejatých zachovává původní způsob psaní, třebaže je výslovnost jiná (abbé, watt, revue).

Kodifikací pravopisné normy jsou Pravidla českého pravopisu, která obsahují

výčet pravopisných zásad a pravopisný slovník. (Hubáček a kol., 1998: 55 n.)

7 V současné době platí Pravidla českého pravopisu vydaná v roce 1998. Vyšla ve

školním i akademickém vydání a odstranila zbytečné výjimky a rozpory, které existovaly v pravidlech dřívějších, a zjednodušila některá příliš komplikovaná pravopisná pravidla. V posledních letech bylo prohloubeno poznání české výslovnosti, a

proto byla i v různých směrech změněna její kodifikace, která řešení grafické podoby ovlivňuje, zejména u slov cizího původu.

Pravidla českého pravopisu řídí užívání jazyka v jeho psané podobě a jsou

významnou složkou české kulturní tradice. „Značná část naší veřejnosti posuzuje

znalost pravopisu jako viditelný projev vzdělání člověka, v důsledném a všeobecném

respektování pravopisných zásad pak vidí jeden z hlavních předpokladů pro udržení hodnot, které jazyk národu poskytuje.“ (Pravidla českého pravopisu, 1998: 5)

V naší společnosti se význam pravopisu ve srovnání s ostatními složkami

jazykové kultury spíše přeceňuje. Veřejnost chápe pravopis jako stupeň ovládání jazyka, vzdělanosti, a dokonce i inteligence člověka jí splývá se schopností psát bez chyb. S tím

souvisí skutečnost, že se i ve školní praxi projevovala nesprávná tendence podřídit

jazykové vyučování potřebám pravopisného výcviku. Znalost prvopisu se stávala hlavním ukazatelem úrovně znalostí z celého předmětu.

V současné době je třeba věnovat velkou pozornost zvukové stránce jazyka a

mluvenému slovu vůbec. Do popředí zájmu a pozornosti se v dnešní době dostal rozvoj komunikačních schopností žáků, tedy schopností vyjadřovat se slovem i písmem

v souvislých celcích. Na nejvyšší místo v hierarchii hodnot jazykového projevu tedy stavíme vyjadřovací schopnosti a dovednosti žáka v projevech psaných i mluvených a jeho celkovou jazykovou kulturu. Nelze však usuzovat, že na pravopisné stránce

písemného projevu příliš nezáleží. Jeho znalost je pro kulturního člověka důležitá. V jazykovém vyučování je třeba zachovávat vhodnou míru mezi přeceňováním a podceňováním významu pravopisu. (Brabcová, 1990: 25 n.)

8

1. 1. Vyučování pravopisu na 1. st. ZŠ Osvojování základů českého pravopisu patří k základním úkolům vyučování

mateřskému jazyku na 1. stupni ZŠ. Umění psát spočívá ve znalosti písmen, ale též pravidel, jak písmena řadit, jak je uplatňovat ve slovech.

Psaní je výkon fyzický i psychický. Zatěžuje celou osobnost žáka. Z toho

vyplývá, že taková náročná činnost žáky unaví, zvláště žáky nižších ročníků. Učitel

musí proto zatěžovat žáky psaním uměřeně. Přetížení může u žáků vést k chybám, jichž by se neunavení nedopustili.

Při nácviku pamatujeme také na odlišné subjektivní vlastnosti žáků. Projevují se

např. v rozdílném tempu psaní. Není správné nutit žáky ke spěchu, k rychlejšímu tempu psaní je přivádíme postupně.

Na osvojování pravopisu se podílí také optická zkušenost Žák vnímá při čtení

grafickou podobu slov a ukládá si ji i podvědomě do paměti. Současně se zrakovou pamětí se uplatňuje ve značné míře i paměť verbální a motorická, ale současně i rozumová úvaha.

V didaktické literatuře se často upozorňuje na korelaci mezi čtením a psaním.

Uvádí se, že dobrý čtenář má i dobrou úroveň psaného projevu. Jistě tu působí optický obraz psaných slov, který na něj působí častěji nežli na toho, který čte málo. V

jazykovém

vyučování

se probírají

pravopisné

jevy

v

souvislosti

s jednotlivými disciplínami a tematickými celky - s hláskoslovím a výslovností,

tvaroslovím, tvořením slov, lexikologií a syntaxí. Sepětí jazykového, zvláště mluvnického, a pravopisného učiva se ukázalo jako didakticky výhodné. Opření

pravopisného výcviku o mluvnické poznatky umožňuje efektivnější práci s menšími

časovými nároky. Osvojení pravopisných pravidel tak může být uvědomělejší a

trvalejší. Žáci musí příslušný pravopisný jev analyzovat, srovnat, zhodnotit a rozhodnout se pro jisté řešení. Zároveň využívá vědomostí a dovedností z mluvnice.

Pravopisné jevy jsou různé povahy a vyžadují proto také různý přístup při jejich

nácviku. Z didaktického hlediska je rozdělujeme na:

1. Pravopis lexikální (je spjat s podobou slova, někdy s jeho slovotvornou strukturou)

2. Pravopis mluvnický (je výrazem tvaroslovné příslušnosti slova a vztahů skladebních)

9

1. 1. 1. Lexikální pravopis Pravopis lexikální je spjat s podobou slova, proto bývá označován také jako

pravopis slovní. Protože je stabilní, slovo má vždy stejnou podobu, nazývá se též někdy

pravopis statický. Může jít i o ustálenou podobu společné části slov: předpon a přípon.

(Hauser, 1991: 51 n.)

K jevům tohoto pravopisu náleží: a) kvantita samohlásek, b) ú – ů,

c) i – y po měkkých a tvrdých souhláskách,

d) i – y po obojetných souhláskách v kořenech slov a ve formantech, e) psaní písmena ě ve skupinách dě-tě-ně, bě-pě-vě-mě,

f) souhlásky na konci slov a souhláskových skupin, g) předložky s, z,

h) předpony s-, z-, vz-,

ch) velká písmena.

S většinou okruhů se pracuje právě na 1. stupni ZŠ. Důvody jsou pedagogické a

psychologické. Jevy lexikálního pravopisu si žáci osvojují především pamětně. Paměť,

zejména mechanická, se v tomto věku výrazně rozvíjí, ale současně se lze opřít i o úvahu založenou na logickomyšlenkových operacích.

1. 1. 2. Mluvnický pravopis Pravopis mluvnický zahrnuje dvě složky: pravopis tvaroslovný a pravopis

skladební.

Tvaroslovný pravopis

Zahrnuje jevy spjaté s ohýbáním, skloňováním a časováním. Patří sem

psaní náležité kvantity samohlásek v kmeni slov a v koncovkách (práce – prací, volajícím, mávají). Týká se rovněž těchto jevů:

10 1. psaní i – y v koncovkách

a) podstatných jmen b) přídavných jmen c) sloves

2. psaní mě – mně v tvarech zájmena já Pravopis skladební

Skladební pravopis je výrazem skladebních vztahů a souvisí se stavbou věty

souvětí. Jde o vyznačení shody přísudku s podmětem a o interpunkci ve větě

jednoduché a v souvětí. Je zastoupen na obou stupních základní školy, i když těžiště výcviku v kladení čárek je až ve vyšších ročnících, v nichž se hlouběji proniká do stavby věty jednoduché i všech typů souvětí.

11

1. 2. Psaní i – y po obojetných souhláskách Ve 2. ročníku poznávají žáci přehled souhlásek tvrdých, měkkých

a obojetných najednou jako celek. Při výkladu využíváme poznatku z hláskosloví, že

jednu samohlásku i označují dvě písmena – i, y. Řady tvrdých, měkkých a obojetných

souhlásek si musí žáci pamětně osvojit. Pamětné zvládnutí uvedených řad předchází

vlastnímu praktickému písemnému výcviku. Začínáme odděleným nácvikem psaní jen

po souhláskách tvrdých a jen po souhláskách měkkých. Zvládnutí psaní y po

souhláskách tvrdých a i po měkkých nebývá u žáků ve 2. třídě úplně snadné. Je třeba

věnovat této látce dostatek času, stále se k ní vracet a opakovat ji. K psaní i – y po

obojetných souhláskách můžeme přistoupit teprve tehdy, až žáci nechybují v psaní po souhláskách tvrdých a měkkých.

Psaní i – y po souhláskách obojetných tvoří těžiště pravopisného učiva

3. ročníku. Početně převažuje psaní i, proto zvlášť probíráme slova s y a označujeme je

jako slova vyjmenovaná. Osnovami předmětu je stanoven úkol, aby si žáci osvojili

ucelené řady vyjmenovaných slov (při nácviku postupujeme podle abecedního pořadí souhlásek), aby získali dovednost správně psát i – y po obojetných souhláskách v kořeni

slov (tj. „mimo koncovku“) ve vyjmenovaných slovech a ve frekventovaných slovech

příbuzných a aby uměli řešení zdůvodnit. Podstatu jevu by žáci tohoto věku nepochopili, protože je historicky podmíněna. Proto se musí řady vyjmenovaných slov

naučit pamětně. Praxe ukázala, že pamětní osvojování řad vyjmenovaných slov žákům nečiní potíže. Jejich zapamatování je podpořeno ještě rytmickým uspořádáním. Řady

byly doplněny i o některá slova příbuzná, u nichž by žákům nebyla jasná slovotvorná

souvislost se slovem základním (například u slov bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek se slovem být). Naopak byla vypuštěna slova dříve zařazená méně

frekventovaná, například plytký, vlys, vyza, slynout aj. Žáci si jejich pravopis osvojí

izolovaně, řady už nebudou doplňovány, aby se žáci řady vyjmenovaných slov nemuseli přeučovat. (Brabcová, 1990: 97)

Mezi vyjmenovaná slova je zařazeno i slovo slepýš, u něhož y nepatří do kořene,

ale stojí na začátku dnes spíše izolované přípony. Analogicky pak zdůvodňují také i u

slov typu lav – ice, chleb – íček tím, že nejde o vyjmenované slovo.

12 Řady vyjmenovaných slov uváděné v učebnicích nezachycují všechna slova.

Úplné znění slov předkládají Pravidla českého pravopisu.

Kromě osvojení řad musí žák pochopit rozdíl mezi pojmy slovo vyjmenované,

tvar slova a slovo příbuzné. Při zdůvodňování pravopisu slov příbuzných využívá

poznatků z předchozího učiva. Předpokládá se, že v době probírání vyjmenovaných slov žák již zná pojem kořen - část slova společnou všem slovům příbuzným.

K procvičování a upevňování tohoto učiva může učitel využít různá cvičení.

Příklady cvičení:

1/ Úspěšný student byl pýchou rodičů. Slepýš má tělo pokryté černošedými šupinkami.

Podkovy chrání kopyta koní před poškozením, zloděj si odpykává trest. Krocan se rozzlobeně načepýřil. Páv se pyšně rozhlížel kolem sebe. Pole je třeba vyčistit od pýru. Na trávě se v slunci třpytila rosa.

Vypište z cvičení vyjmenovaná slova s y, ý po p a slova s nimi příbuzná.

Vyjmenovaná slova a jejich tvary podtrhněte. (Styblík a kol., 1999: 54)

2/ p-r, přep-chová, p-sanka, dop-s, p-řit se, kop-ta, p-tlový, p-seň, odp-kat, p-sky,

slep-ce, p-rko, třp-t, zp-toval, klop-tnutí Slova rozdělte a napište do tří sloupců: slova vyjmenovaná,

slova příbuzná s vyjmenovanými slovy,

slova s měkkým i, í po p. (Styblík a kol., 1999: 54) Žáci velmi těžko rozlišují tvar slova a slovo příbuzné. Tato fáze jim činí největší

potíže. Při odůvodňování pravopisu se často setkávám s tímto zněním. Například: Pykal

je slovo příbuzné s vyjmenovaným slovem pykat, proto napíšeme po p y.

Nejdůležitější je pochopení principu odůvodňování, hledání řešení, tj. zvládnutí

algoritmu. (Brabcová, 1990: 97)

13 Žák se nejprve ptá:

Je to slovo vyjmenované?

-

-

-

Je. (Napíšeme y, ý.)

Není.

Je to slovo příbuzné s vyjmenovaným? -

-

Je. (Napíšeme y, ý.)

Není. (Napíšeme i, í.)

Tímto způsobem žák hledá řešení, proto je vhodný v počáteční fázi nácviku.

Například se rozhoduje, jaké i – y napíše ve slově syn. Zjistí, že je to slovo

vyjmenované, a odůvodní pravopis takto: Syn je slovo vyjmenované, proto napíšeme po s y.

Zdůvodňování by mělo být zpočátku přesné a úplné, tedy nezkrácené. Učitel by

měl dbát na dodržování této zásady, i když zpomaluje práci. Později, když dojde k určité automatizaci, může dovolit i zkrácené odůvodňování. Žák už neříká nahlas celý

algoritmus, ale vysloví pouze řešení. Například: Synovec je slovo příbuzné s vyjmenovaným slovem syn, proto napíšeme po s y.

Při výuce vyjmenovaných slov musíme respektovat následující zásady

(Brabcová, 1990: 98):

1. od počátku vycházíme z celých řad (při pamětném zvládání i při procvičování); 2. pravopis vyjmenovaných a příbuzných slov se cvičí současně;

3. současně cvičíme slova s y – ý a i – í, neboť tak je před žáky postaven problém

(slov s i – í je více, ale nestačí tento fakt pouze konstatovat, je nutno fixovat i grafickou podobu);

4. nepravá homonyma cvičíme nejprve ve dvojicích, neboť tak nejlépe vynikne rozdíl lexikálních významů;

5. ve 3. ročníku se soustřeďujeme na osvojení algoritmu;

6. ve 4. ročníku procvičujeme osvojení postupu, ale uvádíme více příbuzných slov; 7. výcvik tohoto pravopisného jevu bude dovršen až v 5. ročníku; 8. těžiště výcviku musíme vidět v souhrnných cvičeních;

9. při hodnocení máme na paměti, že žáci se stále ještě tomuto pravopisu učí;

10. vzhledem k charakteru učiva hrozí nebezpečí stereotypnosti (zejména při úplném odůvodňování) a únavnosti, proto dbáme na vhodné aktivizující formy

14 práce – např. střídání ústního a písemného procvičování, práce frontální,

skupinové a individuální, soutěživých forem za pomoci kartiček, magnetické

tabule, popřípadě počítače, na zařazování všestranných jazykových (textových) rozborů; nesmí však zaniknout vlastní téma hodiny – psaní i – y po obojetných

souhláskách.

1. 2. 1. Fáze motivační Motivováním se rozumí záměrné působení učitele na žáka pomocí určitých

didaktických prostředků, podmínek a situací. Ovšem osvojování nových poznatků u žáků musí vycházet z jejich vlastní touhy po aktivním poznání, a má-li být efektivní, musí jít o aktivní osvojování vědomostí a dovedností. (Brabcová, 1990: 43)

Při výuce vyjmenovaných slov lze využívat i různých didaktických her, slovních

doplňovaček, rébusů aj.

Jako motivaci jsme zvolili básničky k vyjmenovaným slovům od Dany

Sklenářové z příručky Blumentrittová, V.; Bukáčková, J. Český jazyk zábavně – 3. ročník a pohádky z publikace Pernická, D. Lexikon tajných vyjmenovaných slov.

Vyjmenovaná slova s y – ý po b Jak kobyla skončila

Byla, nebyla jedna kobyla

Kobyle bylina náramně voněla

Bydžov je jenom obyčejné město,

Obyvatelkou Španělska chtěla být,

a ta kobyla v Bydžově bydlila.

a žádnou jinou potom už nechtěla.

ale něco se tam stalo přesto.

kde bylinu každý den mohla mít.

bystrých býků úspěchy, pomalých

4 + 1 + všechen nábytek.

Ze Španělska přijel statný býk

celníci ji vrátili zpátky zas.

Konaly se tam býčí zápasy,

trapasy.

a hned, jak přijel, hledal v Bydžově

Prodala býkovi v Bydžově příbytek, Protože neměla cestovní pas, A že prodala svůj příbytek,

byt.

zbyla jí ohrada pro dobytek,

a na tu nachytal i naši kobylu.

A zázračná bylina? Ta se jí jen zdála.

Přivezl s sebou zázračnou bylinu

která u města Přibyslav stála.

15 Vyjmenovaná slova s y – ý po l Recept víly Hermínky

Kdo má málo vlasů a hlavu skoro lysou,

Odvarem neplýtvej! Polykej pomalu,

ten nemusí vzlykat.

pod nosem otírej!

v půlnoci u mlýna,

Choroba mine tě v zimě i v létě,

koho bolí lýtka a jiné nemoci jsou,

Když uvidí blýskání a uslyší houkání uplyne chvilinka a zjeví se Hermínka.

V plyšovém kabátku, lýkových

střevíčcích ti odvar z pelyňku přinese

lýtka si natírej, stříkni i na hlavu,

Vlasy ti zhoustnou, hubení ztloustnou.

ať bruslíš či lyžuješ,

nebo se z plavání raduješ.

v hrníčcích.

Vyjmenovaná slova s y – ý po m Trable pana hlemýždě s myšákem fešákem Zmýlil jste se, pane hlemýžď, nebudete mít svůj klid.

Rozdmýchává hádky a stále by jen jed´.

Nebude to lehké, vezměte na to jed!

Myslel jste, že ani o píď

S myší je to jako s hmyzem.

My před myší zamykáme všechny

Jak se jednou nastěhují,

nemusíte ustoupit.

dveře, všechna vrata,

Nemohou se vymýtit. nedají se vyhodit.

ta se jenom ochomýtne a je uvnitř

V Litomyšli v jednom sklepě

Může sebou smýkat doleva, doprava,

Zajděte tam – myšák jistě bude ji

natotata.

žije pěkná slečna myška.

jak myš s vámi bydlí, tak je to otrava.

chtít vidět zblízka.

chmýřím na těle,

Kdo uteče – vyhraje!

Je to ještě mladý myšák s řídkým

jen se myje, chce být fešák a nevylézá z postele.

Pak už to jen na vás je.

16 Vyjmenovaná slova s y – ý po p Pýr a kopaná

Slepýš s panem netopýrem

„Tenhle plevel musí pryč,

hádají se s pyšným pýrem,

vždyť nechytí žádný míč!“

kopanou!?

Netopýr tak ryl, až se sypal pyl.

co vyrostl před bránou – že bude hrát

A přinesli si na něj rýč.

„Koukněte na čímana, on by chtěl hrát

Nacpal pýr do pytle, klopýtá přes trávu,

Pýr na oba šklebil pysk, chlubil se,

Pýr se pýří, u krav pyká a zpytuje

gólmana!“

pak všechen pýr nastele pod krávu.

že s ním má celé mužstvo zisk.

svědomí.

Už to vidí, přímo cítí, jak se mu medaile

a k tomu to neumí – dopadne jak pýr,“

Ve finále v kopané cenu jistě dostane. třpytí.

„Kdo se cpe i tam, kam nemá – čepýří se netopýr,

„abys neskončil i ty

pod kravskými kopyty!“

Vyjmenovaná slova s y – ý po s Velká výhoda

Starý sýček a syn

Jen sýkora má ráda hmyz pěkně syrový.

si pořídil zemní plyn.

Ta prý nepožádá o sporák plynový.

že plynové topení je bezva!

a z kouře ho trápí kašel.

zmáčkneš knoflík – a je to hotovo.

a zažádat o plyn už zašel.

musí býti stále syta.

a musí hodně pít.

když jí v břiše začne kručet.

On ten plyn musí mít!

Kdo to nezkusil, tak nezná,

Když se sníh sype, nebo je sychravo,

Syslova stará teta

Plyn u ní začíná syčet,

Smažený sýr na plynu i syslovi chutná.

Slupne ho jak malinu, příloha není nutná.

Sysel zatím topí v kamnech

Od kašle ho bolí v zádech Často mu vysychá v puse

Vaří čaj v jednom kuse.

17 Vyjmenovaná slova s y – ý po v Na úřadě

Paní vydra s panem výrem

Vydra potom pravila:

trápili se nad papírem,

„Já se v řadě nudila. Bylo vedro,

když chce svůj byt vyměnit.

voda nikde, měla jsem žízeň.“

co každý musí vyplnit,

Před kanceláří na úřadě

strašná výheň,

Pak vysoký úředník –

čekali pak v dlouhé řadě,

jmenoval se Šetrník –

a na žvýkání si zvykali.

všechny z řady vykázal.

žvýkání to je prý zlozvyk.

Řekl přísně: „Jděte ven!

z dlouhé chvíle žvýkali

Osel z řady ztropil povyk –

„Vy jste divný výr!“

jako vyžle vypadal,

Přijďte znovu za týden!“

hýkal, výskal, skoro vyl. Vyjmenovaná slova s y – ý po z Ach jo

Fandovi se líbí holka – pochází z Ruzyně.

Ostrý jazyk má jak pilka – vypadá nevinně.

Fanda to už nesnášel.

Co dělat? Odešel.

Brzy však Fanda zjistil, jak šleh jazykem bolí

Jaká z toho plynou poučení?

Její ostrá slova hřměla stále znova.

a přemýšlej při mluvení!

a když se ozval, dostal po papuli.

Dávej si pozor na jazyk

1. 2. 2. Řady vyjmenovaných slov Řady obsahují slova základní, jen tam, kde se význam příbuzného slova vzdálil,

uvádějí i je, např. u slovesa být. Předpokládá se, že učitel zná vyjmenovaná slova

v pořadí, jak je uvádí učebnice. Některá slova jsou méně užívána a jejich význam

nemusí být žákům zřejmý. Proto jej má učitel umět vysvětlit. Při vysvětlování významu vyjmenovaných slov jsem zjistila, že některá slova slyší žáci poprvé.

18 Řady vyjmenovaných slov jsou srovnávány v níže uvedených učebnicích, u

kterých předpokládáme, že jsou používány nejčastěji:

Styblík, V.; Dvořáková, Z.; Ondrášková, K. Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Praha: SPN, 1999.

Dvorský, L. Český jazyk pro 3. ročník. Praha: Alter, 1197.

Janáčková, Z.; Mühlhauserová, H.; Příborská, O.; Zbořilová, J. Český jazyk 3. Brno:

Nová škola, 2002.

V učebnicích nakladatelství SPN a Nová škola se řady vyjmenovaných slov

shodují, u nakladatelství Alter se výrazně odlišuje řada vyjmenovaných slov po souhlásce b. Ostatní řady se liší pořadím slov. V učebnicích nakladatelství Alter jsou

také uváděna slova méně frekventovaná. Vyjmenovaná slova s y – ý po b

Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola

být – bydlit – obyvatel – byt; příbytek – nábytek – dobytek; obyčej – bystrý – bylina; kobyla – býk; Přibyslav

Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter

být – obyčej – bystrý – bylina – kobyla – býk – babyka; (Bydžov – Přibyslav – Bylany – Hrabyně – Zbyněk) Slova

bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek se v učebnicích

nakladatelství SPN a Nová škola děti učí jako slova vyjmenovaná, kdežto v učebnicích

nakladatelství Alter jsou tato slova uváděna jako slova příbuzná k vyjmenovanému slovu být.

Na základě zkušeností kolegyň jsme ve výuce za slovo dobytek zařadili ještě

slovo zbytek.

Rozumíme významu?

Být znamená existovat. Byt je místo, kde bydlíme. Ke slovu obyčej jsou souznačná

slova zvyk, tradice. Přibyslav je město ve východních Čechách.

19 Vyjmenovaná slova s y – ý po l Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola

slyšet – mlýn – blýskat se; polykat – plynout – plýtvat; vzlykat – lysý – lýtko; lýko – lyže – pelyněk; plyš


slyšet – mlýn – blýskat se – polykat – plynout – plýtvat – lýko – lýtko – lyže – vzlykat – lysý – plyš – pelyněk; (Volyně) Rozumíme významu?

Plynout znamená téci – řeky plynou, ale i o čase říkáme, že plyne nebo uplývá.

Plýtvat znamená nešetřit něčím, plýtváme někdy potravinami nebo penězi. Lysý není

jen holohlavý člověk, ale i holý kopec, na kterém nerostou stromy. Lýko je vrstva pod kůrou stromů. Pelyněk je léčivá bylina. Čaj z pelyňku má hořkou chuť. Plyš známe,

vyrábějí se z něj plyšové hračky.

Vyjmenovaná slova s y – ý po m Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola

my – mýt – myslit – mýlit se; hmyz – myš – hlemýžď; mýtit – zamykat – smýkat; dmýchat – chmýří – nachomýtnout se; Litomyšl


my – mýt – myslit – mýlit se – hmyz – myš – hlemýžď – mýtit – zamykat – smýkat – chmýří – dmýchat; (nachomýtnout se – mýto – mys – Litomyšl – Kamýk) Rozumíme významu?

My znamená my všichni. (Něco jiného je mi: dej mi bonbon, dej ho jenom mně.) Mýtit znamená kácet les, porážet tam stromy. Mýtina je vykácené místo v lese, paseka. Když se rozdmýchává oheň, fouká se do něho vzduch, aby se rozhořel. Znáte rozdíl mezi

slovy smýkat a smýčit? Smýkat znamená tahat po zemi, smýčit znamená stírat prach a

20 pavučiny, uklízet. Malá ptáčata ještě neměla peří, měla jen lehké chmýří. Nachomýtl jsem se zrovna k té hádce, chápeme tak, že jsem se tam objevil nebo vyskytl. Vyjmenovaná slova s y – ý po p Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola

pýcha – pytel – pysk; netopýr – slepýš – pyl; kopyto – klopýtat – třpytit se; zpytovat – pykat – pýr; pýřit se – čepýřit se


pýcha – pytel – pysk – netopýr – slepýš – pyl – kopyto – klopýtat – třpytit se – pykat – pýřit se – pýr; (zpytovat – Chropyně – Spytihněv) Rozumíme významu?

Pýcha je špatná lidská vlastnost .Slepýš vypadá jako had, ale je to druh ještěrky. Pyl je

žlutý prášek v květech. Klopýtá ten, kdo jde a přitom zakopává. Zpytovat je starší

výraz a znamená zkoumat. Kdo za něco pyká, ten trpí za nějaké své provinění. Pýr je škodlivý plevel. Pýřit se znamená červenat se.

Vyjmenovaná slova s y – ý po s Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola

syn – sytý – sýr; syrový – sychravý – usychat; sýkora – sýček – sysel; syčet – sypat Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter

sytý – syn – sýr – syrový – sychravý – usychat (usýchat) – sýkora – sýček – sysel – syčet – sypat

Rozumíme významu?

Sytý znamená dostatečně najedený. Syrová zelenina je zdravější než uvařená.

Syrovinka je tedy houba, kterou je možno jíst i za syrova. Sychravé počasí znamená studené a vlhké. Sýček je druh sovy. Vymlácené obilí sypeme na sýpky.

21 Vyjmenovaná slova s y – ý po v Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola

vy – vysoký – výt; výskat – zvykat – žvýkat; vydra – výr – vyžle; povyk – výheň a slova s předponou vy-, vý-


vy – vysoký – vydra – výr – zvykat – žvýkat – výt – výskat – povyk – předpona vy-, vý-; (vyžle – výheň – cavyky – Vyškov – Výtoň) Rozumíme významu?

Cizím lidem vykáme, říkáme jim vy. Výt znamená vydávat pronikavý, táhlý hlas,

zvuk.Výskat znamená radostně vykřikovat. Vydra je vodní šelma. Výr je druh sovy.

Jako vyžle označujeme mysliveckého psa a také velmi hubené děcko. K slovu povyk jsou souznačná slova hluk, rámus, halas. Výheň je ohniště, do kterého kovář vhání vzduch, aby zvětšil žár.

Vyjmenovaná slova s y – ý po z Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství SPN a Nová škola brzy – jazyk – nazývat; Ruzyně

Český jazyk pro 3. ročník, nakladatelství Alter brzy – jazyk – nazývat – Ruzyně Rozumíme významu?

Nazývat se znamená jmenovat se nebo pojmenovávat. Ruzyně je letiště v Praze.

22

1. 2. 3. Homofony B být (existovat)

x

Žák byl vzorný.

x

Srdce mu bilo.

nabýt

x

nabít

dobýt

x

přibýt

x

odbýt

x

zbýt

x

pobýt

x

ubýt

x

bydlo (obydlí)

x

Chci být zdravý.

(žák bude vzorný)

Chudý rybář nabyl jmění.

Dobyvatelé dobyli hrad útokem.

Voda v rybníce přibyla.

Děti odbyly svou školní práci.

Zbyl ještě řízek?

Můžeme pobýt na chatě až do středy.

V létě ubyla v potoce voda.

Pálí ho dobré bydlo.

bít (tlouci)

Nechci bít psa.

(srdce mu tlouklo)

Myslivec nabil náboj do pušky. dobít

Museli dobít zraněné zvíře. přibít

Tu desku jsem pevně přibila. odbít

Hodiny odbily půlnoc. zbít

On říká, že jsi ho zbil. pobít

Dáme pobít střechu plechem. ubít

Zlý člověk ubil v lese hada. bidlo (tyč, klacek)

Loďku odstrčil dřevěným bidlem.

23 býlí (rostlina)

Plevelu říkáme býlí.

x

bílý (bílá barva)

Mám bílý svetr.

L mlýn

x

blýská se (jsou blesky)

x

lýčí (lýko)

x

lýčený (vyrobený z lýka)

x

lyska (vodní pták)

x

lysá (holá, holohlavá)

x

lyže

x

Mlýn je budova.

Večer se blýskalo a hřmělo.

Lýku se také říká lýčí.

Dříve se nosily lýčené střevíce.

Na vodní hladině plavala lyska.

Můj dědeček má už lysou hlavu.

Dostal jsem k narozeninám lyže.

mlít (mele)

Mlít mouku. blízká (je nedaleko)

Petr stojí blízko domu. líčí (maluje, klade past, vypráví)

Moje sestra si líčí oči. líčený (děj)

Líčený příběh byl zajímavý. líska (lískový keř)

Na naší zahrádce roste líska. lísá se (mazlit se, tulit se)

Kočka se mi lísá k nohám. líže

Rychle líže zmrzlinu.

M my (všichni)

x

mýt (umývat)

x

My se nebojíme.

Budu mýt nádobí.

mi (jen mně)

Dej mi bonbon. mít (vlastnit)

Budu mít štěstí.

24

P pýcha ( nadutost, namyšlenost)

Pýcha je nectnost, kdežto píle je

x

dobrá vlastnost. slepýš (plaz)

x

pyl (prášek v květech)

x

opylovat (přenášet pyl)

x

Poznáš zmiji od slepýše?

Včely sbírají pyl z bylin.

Hmyz přenáší pylová zrnka z květu na květ a tím je opyluje.

x

pykat (nést za něco trest)

x

Budeš pykat za své činy.

Trní píchá.

slepíš (spojíš lepidlem)

Slepíš ten rozbitý talíř? pil (napájel se)

Pil jsi kakao?

opilovat (opracovat pilníkem)

Truhlář opiloval hranu desky

pilníkem.

zpychnout (stát se pyšným)

Princezna Krasomila zpychla.

píchá (bodá)

spíchnout (ušít)

Maminka mi spíchla halenku. pikat (v dětské hře)

Ve hře pikaná se piká za stromem.

S sýrový (ze sýru)

Kupujeme sýrové tyčinky.

kus sýra

Dal mi kousnout sýra.

x

syrový (neuvařený)

Syrová zelenina je zdravá.

x

x

sírový (z nerostu síry)

Kyselina sírová je

nebezpečná. síra (na sirkách)

Síra žlutý prášek.

25 sytí (najedení)

Když se najíme,

x

jsme sytí.

síti (zasévat obilí)

Na jaře budeme síti mrkev.

sytá (najedená)

x

sypat (přesypávat)

x

Uvařila jsem sytou polévku.

Silnice se sypou pískem.

x

sítí (rostlina)

Sítí je bylina podobná trávě.

síta (pomůcky na přesívání)

Pekař přesívá mouku přes síta. sípat (chraptět)

Vojta nemluvil, ale jen sípal.

V výš (vysoko)

x

výška (vysoko)

x

Šplhali stále výš.

Výška je vzdálenost nahoru, opak je hloubka. výr (pták)

x

výt (vydávat zvuky)

x

výskat (vykřikovat)

x

Výr je velká sova.

Slyšel jsem celou noc výt psa.

Když vyhrajeme, budeme hlasitě výskat.

vysel (zasel obilí)

Na pole vysel mák a řepu.

víš (znáš)

Víš, že nemáš plýtvat silami. vížka (malá věž)

Uviděli vížku kostela.

vír (krouživý pohyb vody, větru)

Pozor na vodní víry. vít (plést věnec)

Dívky budou vít věnečky. vískat (probírat se ve vlasech)

Děti mají ve zvyku vískat maminku ve vlasech.

x

visel (být pověšený)

Obraz visel na zdi.

26

Z nazývat se (jmenovat se)

Náš kanárek se nazýval Pepík.

x

nazívat se (hodně zívat)

To jsem se nazíval!

1. 2. 4. Metodický postup výuky i – y po obojetných souhláskách Při probírání tohoto učiva se snažíme neopomenout zásady: (Mühlhauserová,

2004: 44) -

od jednoduchosti ke složitosti (ve 3. ročníku je podle osnov ZŠ nutné pouze zvládnout vyjmenovaná slova a jejich tvary, pravopis příbuzných slov je stěžejním úkolem 4. ročníku, neboť ve 3. ročníku se věnujeme pouze nejjednodušším a nejužívanějším příbuzným slovům);

-

názornosti (malujeme obrázky, ukazujeme věci, předvádíme činnosti, zapojit co

-

neustálého cyklického opakování (při cyklickém opakování učiva postupujeme

nejvíce smyslů – zrak, sluch, případně hmat);

tak, že opakujeme nejdříve slova jedné aktuálně probírané řady vyjmenovaných slov, k nim poté přidáme slova dříve probíraných řad). První fáze - opisování

1. Doplň do vyjmenovaných slov y/ý a zkus vysvětlit význam slov. (Mühlhauserová,

2004: 1 n.)

B-t (existovat), b-dlit, ob-vatel, (nový) b-t, příb-tek, náb-tek, dob-tek, ob-čej, b-strý, b-lina, kob-la, b-k, Přib-slav.

2. Dovedeš do vět dopsat postupně všechna vyjmenovaná slova po B?

Musím .................. doma včas. Brzy budeme ........................... v novém domě. Kolik ........................ má vaše město? Koupili třípokojový ............. Děda vyrobil slepicím

................... Slovo nadřazené ke slovu stůl, židle, skříň je .................... Víš, která zvířata

patří mezi ........................? Barvení kraslic je starý velikonoční ................... O pohotovém chlapci říkáme, že je .................. Heřmánek je známá léčivá ....................... V ohradě pobíhá .................. s hříbátkem. Zuřivý ............... je

27 nebezpečný. Název města z vyjmenovaných slov po B je ................................................. 3. Pokus se složit "popletená" vyjmenovaná slova a tvoř s nimi věty. KÝB ........................

STRÝBY ........................

TÝB ........................

OČEJBY ........................

TBY ........................

DLITBY ........................

BYNÁTEK ........................

TEKPŘÍBY ........................ NABYLI

........................

a) Která slova chybí?........................................................................................................... 4. Kdo zná slova po B, lehce vyřeší hřebenovky. Postupuj ve směru šipky.

5. Společně vyberte vyjmenovaná slova jednoslabičná, dvouslabičná a tříslabičná. Druhá fáze – období práce s různými tvary vyjmenovaných slov

1. Jistě zvládneš doplnit správné tvary slov z nápovědy. obyvatel

bydlit

byt

Všichni ............................................................... v nových .................................……....... příbytek

nábytek

Jsou to jejich příjemné ..............................vybavené moderním ........................................ být

bystrý

Na matematických soutěžích by měly ........................... pouze ................................. děti. dobytek

býk

Zemědělci chovají mnoho ......................................, černé .................................. i statnou

28

kobyla

obyčej

bylina

.................................. Mezi vánoční ........................ nepatří sběr léčivých......................... 2. Vyhledej všechna vyjmenovaná slova, doplň y/ý a do ostatních slov i/í.

B-t (existovat), slab-kář, b-dlit, bab-čka, Sab-na, ob-vatel, b-č, moderní b-t, příb-tek, náb-tek, hb-tý, krab-ce, b-tva, dob-tek, ob-čej, nab-rá, b-strý, b-lina, b-da, sb-rka, kob-la, b-k, přeb- rá, Přib-slav, Zb- něk.

3. Do různých tvarů vyjmenovaných slov doplň y/ý a připiš základní tvary.

Na b-linách (bylina), v Přib-slavi ( ___________________ ), oznámit všem ob-vatelům

( ___________________ ), v b-tě ( ______________ ), chov dob-tka ( ___________ ), v příb-tku ( ______________________ ), b-dlím ( ___________________ ), bez

náb-tku ( ___________________ ), b-strá dívka ( __________________ ), staré ob-čeje ( _________________ ), dva b-ci ( ________ ), s kob-lou ( _____________________ ). 4. Seznam se s častými tvary slovesa BÝT. Ve všech píšeme y po B.

Ab-ste b-li připraveni, kdyb- b-la bouře, b-l b- přišel, b-la jsem doma, kdyb-chom se

učili, ab- neb-li překvapeni, mohl b- litovat, kdyb-ch to b-l b-val věděl – tak b-ch tam b-l nechodil, kdyb-s nelhal, ab-chom to stihli. 5. Dovedeš dopsat vyjmenovaná slova po B?

Třetí fáze - homofony

1. Rozlišuj BÝT (bude) a BÍT (bije,tluče).

B-la doma, b-1 sestru, zb-l psa, odb-l úlohu, odb-li poledne, nab-l majetek, nab-je zbraň, nic nezb-lo, ub-ly zásoby, ub-l zvíře, pob-l si doma, hodiny b-jí, neb-l poslušný, zb-tek jídla, zab-t hřebík, přib-l žák, přib-l nástěnku.

29

2. Vyber z nápovědy správné slovo a dopiš je na linku.

Nápověda:

nebil ………………..

nebyl ………………..

pozorný, nikoho;

odbyl ………………..

poledne, práci;

Bít

………………..

být

………………..

přibil ………………..

přibyl ………………..

nabil ………………..

nabyl ………………..

zbil

zbyla ………………..

odbili ……………….. dobil ……………….. ubil

………………..

………………..

dobyli ……………….. ubyl

………………..

tady, kamaráda;

prkno, nový žák;

peníze, si koleno;

baterky, vítězství; člověka, koruna; na váze, zvíře.

3. Kdo zvládne rozluštit a napsat přísloví, zaslouží si jedničku.

LEHCENAB-L,LEHCEPOZB-L. ...................................................................................... B-LB-LÝJAKOSTĚNA. ...................................................................................................

KDYB-NEB-LOKDYB-,NEB-LYB-CHYBY. .................................................................. NEVYB-REJ,AB-SNEPŘEBRAL. .................................................................................... 4. Zopakuj si v křížovce všechna vyjmenovaná slova po B.

Tajenka:

a) Vysvětli slovo z tajenky. b) Napiš, která vyjmenovaná slova v křížovce chybí:

…………………………………

30

Čtvrtá fáze – pravopis nejjednodušších a nejužívanějších slov

příbuzných

1. Společně vyznačte kořen slov BYDLIT, OBYVATEL, BYT.

a) Také u příbuzných slov vyznač kořen a napiš, ke kterým slovům patří:

bydliště, ubytovat se, obyvatelstvo, obývací pokoj, zabydlit se, ubytovna. BYDLIT:

............................................................................................................................................. OBYVATEL:

............................................................................................................................................. BYT:

............................................................................................................................................. 2. Zdůvodní a doplň. Škrtni výrazy, které do řady nepatří.

B-dlit, b-dliště, ob-dlí, neob-dlený, kab-na, neb-dlí, zab-dlet se, ob-lí.

Ob-vatel, bab-čka, ob-vací pokoj, ob-vá chatu, ob-vatelstvo, ob-vatelé.

Opravený b-t, nová b-tovka, b-tové zařízení, b-tevní lod', b-teček, b-tná. 3. Zdůvodňuj pravopis a doplň slova.

B-dlí na vesnici, zmateně pob-há, rozb-l okno, ob-vatelé města, Lucie B-lá, b-je se

v b-tvě, sladká hub-čka, dobré b-dlo, kdyb-, ub-tování v ub-tovně, neob-dlený b-t, už zde neb-dlí, sb-rá jahody, paní b-tná, b-lo – neb-lo.

4. Společně vyznačte kořen slov PŘÍBYTEK, NÁBYTEK, DOBYTEK. a) Řekněte každé slovo v různých tvarech a vymyslete slova příbuzná. 5. Zdůvodňuj pravopis a doplň slova.

Dřevěné příb-tky, slíb-li levný náb-tek, voda ub-vá, zab-vá se chovem dob-tka, maličký

příb-teček, náb-tkářský podnik, b-dlí v b-tě, zab-t hřeb-k, nová ub-tovna, dob-t baterky, dob-tek na pastvě, ob-vatelé pob-hají, rozb-tá krab-čka, b-l hb-tý, b-da, nikdy se neb-j, b-l v b-tě sám, zb-tek masa.

31

6. Podle čísel slož slova, doplň a piš na linky.

7. Společně vyznačte kořen slov OBYČEJ, BYSTRÝ, BYLINA.

a) Také u příbuzných slov vyznač kořen a napiš, ke kterým slovům patří: bylinkový, obyčejný, bystřina, Bystrouška, bylinářka, neobyčejně.

OBYČEJ:

………………………………………………………………………………………......... BYSTRÝ:

………………………………………………………………………………………......... BYLINA:

………………………………………………………………………………………......... 8. K podstatným jménům přiřaď vhodné přídavné jméno z nabídky. Příběh ............................................, čaj

.............................................,

ostrov ............................................, zápasy ............................................,

žák

………………………………......,

dílna

……………………………….....,

prostory ………………………………......, zámek

………………………………........

Obyčejný, bylinkový, obydlený, býčí, hbitý a bystrý, bytové, nábytkářská, přibyslavský.

9. Ke slovům KOBYLA, BÝK, PŘIBYSLAV zkus doplnit jiné tvary nebo některá

příbuzná slova.

KOBYLA: ………………………………………………………………………………..

BÝK: ……………………………………………………………………………………... PŘIBYSLAV: ………………………………………………………………………….....

10. Souhrnné cvičení.

B-valé b-dliště, sb-rka krab-ček, b-č na dob-tek, neb-jte se, b-ček s b-kem, bab-čka b-linářka, b-lé květy b-lin, nejb-střejší, b-dlí v Přib-slavi, ob-vatelé b-tovky, učení

přib-vá, zralé ob-lí, v letním příb-tku, b-lá kab-na, dřevěný náb-tek, hb-tá kob-lka, ab-s

32 neb-l b-t, b-dné roky, starob-lý ob-čej, hrát vyb-jenou, ob-vací pokoj, nab-l znalosti, zab-l hřeb-k.

Pátá fáze – systematické procvičování, utvrzování a opakování učiva

1. Doplň pomocná slova. Potom je najdi ve čtyřsměrce a zkontroluj. b-val, bab-čka,

S O B Y V A T E L S

K K B

A KY I B Ý Č E K Í

T T Č

b-je, b-lá, b-tva

L A B B B Ý V A L

B

b-dlí, Přib-slav,

B Č D T Í B I J E

R Y Y Z

b-střina, náb-tek,

K B Í A A A B Y CH A Á Í Y

příb-tek, ab-ch,

b-da, b-č, b-ček,

sb-rka, ob-vatel, b-lina, kob-la,

zb-tek, slab-kuje

I I L V D B Í L Á

E E I

K B B B

U AA N I Ř T S Y B N Ř T

J B P Ř I B Y S L A V P E E B Y L I N A L Y B O K K

33

1. 3. Pravopisná cvičení K nácviku pravopisu využíváme několika typů cvičení (Hauser, 1991: 66 n.,

Brabcová, 1990: 46 n.). Opisování

Opisování, psaní podle předlohy, je nejjednodušším a nejstarším cvičebním

postupem. Úkolem žáků je při vypracování tohoto typu cvičení převést přesně předlohu

většinou z tištěné podoby do psané. Záleží tedy na jejich pečlivosti a soustředěnosti.

Přitom žáci nemusejí znát žádná pravopisná pravidla. I při opisování se mohou dopustit chyb, ty však pramení především z nedokonalé pozornosti. Neuplatňuje se ještě znalost

pravopisu, žák se nemusí samostatně rozhodovat. Při opisování by měl učitel počítat

s únavou, která vede k oslabení pozornosti, proto by v nižších ročnících neměl zadávat

dlouhý text. Při opisování přihlížíme více než při jiných cvičeních k úhlednosti psaného projevu.

Opisovacích cvičení se ve vyšších ročnících využívá jen zřídka a jsou obvykle

doplněna dalšími úkoly vztahujícími se k probíraným pravopisným jevům. Před vlastním opisováním by měla proběhnout příprava, po skončení opisování by měla následovat bezprostřední kontrola a hodnocení. Příklady cvičení:

Opište říkanku a barevně podtrhněte slova s y po obojetných souhláskách (modře), slova s y po tvrdých souhláskách (zeleně) a slova s i po měkkých souhláskách (žlutě). MYŠKA

Běží myška k Táboru, nese pytel zázvoru.

A ty malá zůstaň doma; a ty velká běž

na táborskou věž!

34

Opište,

slova

vyjmenovaná

(Mühlhauserová, 2002: 8)

zakroužkujte,

slova

s nimi

příbuzná

podtrhněte.

lysina, pták lyska, lískový, lysý, lísá se, vzlykot, lýtkový, zavzlykat, vzlykat, nevlídný, vzlyk, lýtko, lýtkový, listí, líhnout se, rozvzlykat se

Opište a přeškrtněte slova, která do řady nepatří. (Potůčková, 2001: 3) Slyšet, neslyšně, s liškou, slyšící, odlišný. Mýt, umýt, umlít, vymýt, myjeme.

Pytel, topit, pytlovina, napít se, písmeno. Doplňování

Pro pravopisný výcvik je tento druh cvičení velmi vhodný a je také značně

rozšířen. Spočívá v doplňování vynechaných písmen. Hodí se pro nácvik všech jevů pravopisu lexikálního, tvaroslovného i skladebního. Na 1. stupni se v doplňovacím

cvičení mají soustředit úkoly pouze k jednomu pravopisnému jevu. Kombinování více

jevů by bylo pro žáky náročné. Předností doplňovacích cvičení je časová nenáročnost. Žáci se při něm soustředí na jeden druh pravopisného jevu, jiné se podávají hotové. Plné

využití této přednosti je však možné jen tehdy, když žáci mohou doplňovat písmena

přímo do předloženého textu. Nejvhodnější jsou taková cvičení v pracovních sešitech, nebo také v pracovních listech. Doplňovacích cvičení je možno použít při soutěživých hrách, k práci ve skupině apod.

Nevýhoda tohoto typu cvičení spočívá v tom, že žák nepíše celé slovo, že se

neupevňuje motorický návyk psát celé slovo. Proto musí být tento druh doplňován jinými typy cvičení, při nichž se píše celý text.

Množství doplňovacích cvičení v učebnicích svádí učitele k jejich častému

zadávání k samostatné práci. Hrozí tu však nebezpečí stereotypu, mechanické práce,

a tím oslabení zájmu a aktivity žáků. Proto je vhodné žákům předkládat doplňovací cvičení zábavnou formou, doplněné o další zajímavé úkoly. Příklady cvičení:

Doplňte neúplná slova.

b-lá m-ška, v-hodná nab-dka, b-strý Zb-něk, z-tra brz- ráno, starob-lá ml-nice, v-táme

vás, b-t b-čem, hlas-tě pov-kovat, chm-ří pampel-šek, seml-t ob-lí, kl-katá s-lnice, dnes

35 je s-chravo Doplňte i, í / y, ý. Obláčky spoj se sluníčkem, nebo s měsícem. (Kvačková a kol., 2003:

41)

Doplňte i, í nebo y, ý, zahrajte si se slovy. Ke každému slovu v levém sloupci hledejte postupně vhodné slovo v pravém sloupci. Písmena před sloupci zapisujte do tajenky. (Mühlhauserová, 2002: 12) M

- hlem-ždí

D

N

- rozdm-chat

L

S

K

Y

E

Ý

Í

E

- chm-ří

- sm-čec

- um-vat se

- m-š

- dotěrný

- zam-kat

- vym-tit

Tajenka:

M

M

Y

I

!

N

E

- a housle

- s m-šákem

- hm-z

- kl-čem

- ul-ta

- oheň

- kus lesa

- m-dlem

- pampel-šek

36

Hrajte hru ve dvou. Házejte kostkou. Postupuj dopředu podle hozeného počtu. Doplňujte i/í, y/ý. Vyhrává ten, kdo je první v cíli a má doplněna všechna pole správně. (Kvačková a kol., 2003: 33)

Lístky se slovy někdo roztrhal. Spoj je čarou k sobě a doplň i/í, y/ý. (Kvačková a kol., 2003: 23)

37 Doplňte a vybarvěte okrově slova vyjmenovaná, žlutě slova s předponou vy-, vý- a

zeleně slova s i po v. (Mühlhauserová, 2002: 30)

38

Obměňování

Zvolený text se upravuje podle pokynu tak, že obměnou se získá pravopisně

relevantní jev. Např. se obmění text tak, že se jména v podmětu převedou z jednotného

čísla do množného, a tím se změní i tvar příčestí v přísudku (Strom kvetl – Stromy kvetly). Cvičení se hodí pro pravopis koncovek podstatných jmen a shody příčestí

v přísudku s podmětem, nehodí se pro pravopis lexikální. Nahrazování

Podstatou cvičení je nahrazování základního tvaru slova (např. podstatného

jména) tvarem jiným. Například podstatné jméno v 1. pádě jednotného čísla a sloveso

v infinitivu mají žáci nahradit určeným tvarem nebo takovým, který vyžaduje text. Tato cvičení jsou náročnější. Hodí se pro nácvik pravopisu tvaroslovného, méně pro pravopis skladebný, nehodí se pro pravopis lexikální. Konstruování

Konstrukční cvičení jsou ta, v nichž se požaduje samostatné vytváření textu

nebo jeho části. Cvičení jsou náročná a vyžadují delší čas pro zpracování. V pravopisném výcviku mají důležité místo, protože žáci se jimi učí využívat získaných

poznatků v praxi.

Příklady cvičení:

Užij daná slova ve větách. (Kvačková a kol., 2003: 2) 1. sypat

2. sípat

3. sýra (2. pád od sýr) 4. síra

5. sýrový 6. syrový 7. sírový

8. syreček 9. sirotek

39

Komentované psaní

Komentované psaní je zvláštním druhem cvičení. Učitel zadá cvičení, žáci je

vypracovávají a určený žák vysvětluje psaní a odůvodňuje je. Jindy lze komentovat napsaný text. Tento způsob lze označit také jako pravopisný rozbor. Např. po probrání vyjmenovaných slov se odůvodňuje psaní i – y v příponě. Úplné a správné odůvodnění pravopisu tohoto i jiných jevů si žáci osvojí postupně a často až na vyšším stupni. Problémová cvičení

Problémová cvičení jsou cvičení, kdy je zadán úkol, ale nenavozuje se způsob

řešení, ani se naznačuje, kterých jevů se řešení týká. Tím, že žák narazí na obtíž, musí

přemýšlet a tím se učí. Na 1. stupni ZŠ převládají taková problémová cvičení, ve

kterých žáci mají vyčlenit údaje, které do schématu nepatří. Předpokladem k použití problémového učiva je alespoň základní povědomí o probíraném jazykovém jevu. Příklady cvičení:

Vyznačte slovo, které do řady nepatří, a vysvětlete proč. Jak říkáme slovům, která na řádku zbyla? (Mühlhauserová, 2002: 3)

obyčejně, neobyčejný, zvyk, obyčejný, neobyčejně bystřina, Bystřice, pohotový, Bystrouška, bystře

bylinářka, rostlina, bylinka, bylinkový, býlí, býložravec Navlékni písmenka na nit tak, aby z nich vznikla slova. Každé písmenko můžeš použít jen jednou. Vezmi si na pomoc pastelky. (Kvačková a kol., 2003: 17)

40 Z každého řádku vyberte vyjmenované slovo a zapište. (Mühlhauserová, 2002: 14)

Diktát

Diktát je specifická forma pravopisného výcviku. V běžně užívané podobě má

především funkci kontrolní. Diktáty kontrolní prověřují dosažený stupeň znalostí a dovedností. Teprve následná práce s nadiktovaným textem slouží k nácviku. Diktáty se dělí zejména podle obsahu a podle způsobu provádění. Dělení podle obsahu

Obsahem diktátu mohou být jednotlivá slova nebo jejich spojení, jednotlivé

věty, nebo souvislý text.

Výběr jednotlivých slov a jejich spojení se řídí podle sledovaného pravopisného

jevu. Ten může být v souboru jen jeden, nebo jich bývá několik. Výhodou diktátů tvořených jednotlivými slovy je koncentrace pravopisného jevu na minimální rozsah

textu. Takové diktáty bývají krátké. Je však třeba pamatovat na to, aby v diktátu

41 tvořeném samostatnými slovy nebyly homofony, protože bez kontextu lze podle diktátu napsat slyšené slovo jako výr i vír apod. Jednotlivé věty vždy obsahují více

pravopisných jevů, ačkoliv bývají vybírány kvůli jevu jednomu a ten v nich převažuje.

Pro žáky je diktát tvořený větami, které spolu nesouvisejí, náročnější než souvislý text, protože u každé nové věty se musejí začít soustředit na nový obsah. Při volbě vět se

přihlíží k přiměřenosti a reálnosti obsahu. Nikdy by se neměly diktovat uměle

vykonstruované věty sestavené jen proto, aby v nich bylo nakupeno co nejvíce

pravopisných jevů. Souvislý text je pro diktát nejvhodnější, neboť reprezentuje přirozený jazykový projev.

Dělení podle způsobu provádění

Podle způsobu provádění rozlišujeme diktát s přípravou a bez přípravy. Příprava

může spočívat v přečtení textu žáky (příprava zraková). Sluchovou přípravou je přečtení textu učitelem s případným upozorněním na pravopisné jevy. Diktáty tohoto druhu jsou vhodné právě pro 1. stupeň. Jejich předností je vyvolání zájmu, posílení vůle, zvýhodnění i slabších žáků.

Můžeme využít i domácí přípravy. Domácí příprava

podporuje i výchovu k pracovní kázni a k pracovním návykům. Diktáty bez přípravy jsou ve školní praxi častější. Žáci se s textem seznamují až při prvním diktování.

Další typy diktátů, zejména diktát volný, tvůrčí, výběrový a autodiktát, jsou pro

1. stupeň náročné. Lze jich využít jako diktátů cvičných. Při diktátu volném žáci po

přečtení věty provádějí různé obměny. Jde tedy současně o výcvik v pohotovosti vyjadřování a o výcvik schopnosti zapamatovat si delší celky. Má velký význam pro

sloh, stejně jako diktát tvůrčí, který rozvíjí schopnost samostatného tvoření vět na diktovaná slova. Podstatou výběrového diktátu je samostatný výběr slov nebo slovních

spojení s určitým pravopisným jevem z diktovaného textu. Autodiktát je diktát podle vlastní paměti.

Obtížnost diktátu

Obtížnost diktátu je určena nasyceností textu pravopisnými jevy. Proto je nutno

dbát při jeho výběru na rozumnou míru těchto jevů. Celkově lze říci, že čím více jevů

diktát obsahuje, tím by měl být kratší. Druhým faktorem je tedy délka textu. Nejsou určeny nějaké hranice, doporučuje se však rozsah pro 2. ročník 20 – 25 slov, pro

3. ročník 30 – 35 slov, pro 4. ročník 45 – 50 slov. Při diktátu musíme počítat s únavou

42 žáků, která vede k oslabení pozornosti, a tím k možnosti častějšího chybování. Technika diktování

Technika diktování má své zásady. Učitel přečte nejprve celý text, je-li souvislý,

vysvětlí slova, která nejsou všem zcela jasná (i jejich grafickou podobu). Diktát sestavený z jednotlivých vět nebo slov se předem nečte. Pak diktuje po větách či větných úsecích, řídí se tempem průměrných, až mírně podprůměrných žáků. Text

diktuje učitel po větách a věty po přirozených úsecích. Při čtení zachovává příslušnou intonaci a dbá pravidel spisovné výslovnosti. Tempo volí přiměřené, aby žáci jeho

diktování stačili. Pokud jsou v textu pauzy vyznačené v písmu čárkou, zachovává je, avšak příliš nezvýrazňuje. Vytvořil by se tak u žáků nesprávný návyk napsat při každé pauze čárku. Po skončení diktování přečte učitel ještě jednou celý text a dá žákům čas na případnou opravu. To má i obecnější výchovný dosah. Vytváří se totiž v žácích návyk vracet se k vykonané práci a korigovat ji.

Důležité je chování učitele při diktování. Má stát před lavicemi a nepřecházet.

Bude tak mít žáky na očích a bude moci sledovat průběh jejich práce.

Diktát má být obvyklou součásti výuky v mateřském jazyce, nemá být něčím

neobvyklým, nemá se stát předmětem obav. Je proto vhodné zvykat žáky na diktát zařazováním častých krátkých diktátů a využívat diktátů po přípravě. Oprava diktátů

Opravu krátkých diktátů provedeme hned po jejich napsání. Opravu mohou

provést i žáci sami podle textu, který jim učitel předvede na tabuli (předtím je zakrytý).

Jindy opravují žáci diktát svého souseda a vysvětlují a odůvodňují pravopis. V tomto

případě opravu řídí učitel. Opravu kontrolních diktátů provádí sám učitel. V hodině to

není možné, dbá však na to, aby opravu provedl co nejdříve a žáci dostali opravený

diktát, dokud jej mají v živé paměti. Zjištěné chyby podtrhneme, donutíme tak žáka

k tomu, aby sám hledal správné řešení. Není proto vhodné řešení přímo nadepisovat. Takový způsob je však vhodné volit spíše u zdatnějších žáků.

Opravený diktát je východiskem dalšího pravopisného výcviku. Učitel může

zadávat žákům individuální úkoly na procvičení jevů, v nichž chybovali, nebo může

rozšířenější chyby vyložit a procvičit s celou třídou. Vždy žádá uplatnění pravidla, vede

43 k uvědomění správného znění. Doporučuje se, aby si učitel vedl u jednotlivých žáků

evidenci jevů, v kterých často chybují, a toho pak využil jako podkladu k odstranění pravopisných nedostatků.

Hodnocení a klasifikace diktátů

Hodnotíme často, zejména slovně, neboť hodnocení má plnit motivační roli.

Klasifikace je vyjádřena stupněm známky. Je vhodné neužívat mezistupně ve známkování, tj. neznámkovat číslicí se znaménkem plus nebo minus. Rovněž neužíváme termínů "hrubá" a "malá" chyba, ale hovoříme pouze o chybě vzhledem k tomu, zda učivo bylo již probráno a procvičeno, zda se chyba objeví ojediněle, či ve

větším počtu apod. Hodnotit diktát (ale i jakýkoli psaný projev) jen počtem chyb je také

nesprávné. Obvykle takový postup poškozuje žáka a nepodává věrný obraz o úrovni jeho pravopisných dovedností. Za vážné chyby se považují ty, které porušují základní

pravidla, které jsou v neshodě s rázem českého pravopisu. Jestliže však žáci nebyli s příslušným jevem, v němž chybovali, ještě seznámeni, neznají pravidlo, nesprávné

psaní opravíme, ale nehodnotíme. Je na učiteli, jak ohodnotí diktát známkou. Každý

diktát je hodnotitelný podle své obtížnosti. Obvykle si učitel podle zkušenosti a

srovnáním různých výkonů žáků stupnici upraví. Může se stát, že diktát dopadne špatně, že většina žáků se v něm dopustila mnoha chyb. V tom případě se doporučuje výsledky anulovat a analyzovat příčiny, proč se tak stalo.

Diktát však nemůže být hlavním ukazatelem znalostí z předmětu český jazyk.

Neúspěch v jednom diktátu nemůže žáka vážně postihnout a je nepedagogické neúspěch mu připomínat. Diktátu má učitel využívat jako jiného prostředku prověřování znalostí

a dovedností. Má sloužit k informaci o úrovni pravopisných dovedností a účinnosti jeho práce.

Příklady diktátů:

Na sídliště zavítal kominík. Bude vymetat komíny. Vylezl na půdu vysoké bytovky. Z velké výšky vidí celé město. Při čištění se nevíří prach a saze. Lidé topí čistým

plynem. Děti výskají radostí a chytají se za knoflík. To je povyku! Vy nevíte proč? Kominíci prý přinášejí štěstí.

44 V prosinci bývají sychravé dny. Cesty jsou zasypány sněhem. Silničáři na sníh sypou

písek. V kuchyni syčí voda. Babička vaří čaj. Večeříme chléb se sýrovou pomazánkou. Zbytky dáme na okno sýkorkám. Nasycení a umytí usínáme. Zdá se nám o lyžování a lyžařích.

45

1. 4. Pravopisné učivo v osnovách 1. 4. 1. Vzdělávací program Základní škola Kvalita osvojení a užívání mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě

je základním znakem úrovně všeobecné vzdělanosti žáků základní školy, nástrojem funkčního dorozumívání i nástrojem jejich integrace do lidských společenství. Otevírá žákům svět vyjádřený verbálními prostředky a umožňuje jim komunikaci s kulturními

výtvory a hodnotami. Jazykový rozvoj žáků probíhá paralelně a ve vzájemné podmíněnosti s jejich rozumovým a emocionálním zráním. Prostřednictvím jazykové a

literární výchovy získává žák schopnost vyjadřovat své myšlenky a city, vžívat se do myšlení a cítění druhých lidí. Získává schopnosti využitelné k tomu, aby chápal význam

nejdůležitějších literárních výtvorů v historii národní a evropské kultury a mohl se orientovat v různých formách slovesné produkce současnosti.

Ovládnutí jazykových prostředků češtiny je i základním předpokladem

úspěšného vzdělávání v dalších oblastech.

V jazykové části se výuka zaměřuje především na to, aby

-

si žáci v žádoucí míře kvality, trvalosti a správnosti osvojili techniku čtení a

-

se naučili souvisle vyjadřovat a uměli správně a kultivovaně používat mateřský

-

získali pro život významné dovednosti, spojené s mnohostrannou komunikací

psaní a prokazovali ji ve škole i mimo školu,

jazyk v běžných situacích,

člověka v moderní společnosti (ústní a písemné způsoby vyjadřování ve vztahu

k odlišným adresátům, schopnost vyjadřovat vlastní názory, vystupovat před lidmi apod.),

-

poznávali bohatost českého jazyka, jeho slovní zásoby a v praxi dovedli

-

si osvojili podstatné poznatky ze systému českého jazyka a prakticky ovládli

používat elementární pravidla stylistiky,

základy českého pravopisu.

46

Pravopisné učivo v osnovách ZŠ 1. ročník

V 1. ročníku ještě nelze mluvit o pravopisném učivu. V rámci učiva o větě se však žáci seznamují se skutečností, že věta začíná velkým písmenem a končí určitým interpunkčním znaménkem (tečka, otazník, vykřičník). 2. ročník

V tomto ročníku se rozšiřuje učivo o větě. Žáci se učí spojovat a oddělovat věty

pomocí nejvíce frekventovaných spojek. Dále se procvičuje psaní vět s náležitými

znaménky. Rovněž se z pravopisného učiva probírá výslovnost dlouhých a krátkých samohlásek, psaní i/y po měkkých a tvrdých souhláskách, vyslovování a psaní

souhlásek na konci a uvnitř slova, výslovnost a psaní slov se skupinami dě, tě, ně, bě, pě, vě, mě, dělení slov na konci řádku, rozlišování obecných a vlastních jmen, procvičování pravopisu jmen místních. 3. ročník

Tento ročník je zaměřen hlavně na pamětné zvládnutí vyjmenovaných slov a

jejich použití v textu, na pravopis i/y po obojetných souhláskách, uvědomělé zvládnutí pravopisu osobních jmen, vyhledávání jmen zvířat, měst, vesnic, hor a řek. 4. ročník

Žáci by měli během tohoto ročníku z pravopisu zvládnout uvědomělé používání

i/y po obojetných souhláskách u vyjmenovaných i příbuzných slov,

psaní i/y

v koncovkách podstatných jmen, psaní koncovek u sloves v čase přítomném, psaní i/y v příčestí minulém; prohlubuje se učivo z ročníků předešlých. 5. ročník

V osnovách pro tento ročník se nachází užití správných koncovek ve slovech,

psaní souhláskových skupin na styku předpony nebo přípony a kořene, pravopis

přídavných jmen odvozených od jmen zakončených na - s/ - ský, - ští a odůvodňování tohoto pravopisu s přihlédnutím ke způsobu tvoření slov, osvojování spisovné výslovnosti a pravopisu souhláskových skupin, psaní zdvojených souhlásek, předpon s-,

z-, vz- a osvojování si základního významu těchto předpon; dále se žáci učí používat

předložky s, z, procvičuje se učivo skupin bě/bje, vě/vje, pě, mě/mně, pravopis i/y po

obojetných souhláskách a užívání shody přísudku s podmětem. Nově se žáci seznamují s pravopisem koncovek přídavných jmen a s interpunkcí u řeči přímé.

47

1. 4. 2. Vzdělávací program Obecná škola V životě i ve škole se dítě potřebuje účinně dorozumívat slovem i písmem. Proto

se tento vzdělávací program zaměřuje na to, aby se děti uměly domluvit s lidmi, aby

porozuměly textům a instrukcím, aby uměly sdělit svůj postoj nebo pocit a pochopily

záměry a postoje druhých, zvládaly dorozumívací situaci a dokázaly vyjednat své záležitosti, citlivě vnímaly literární díla a krásu kolem sebe. Samozřejmým cílem výuky

mateřštině na obecné škole je naučit žáky číst a psát, postupně ovládat základy

pravopisu a gramatiky. Konečným cílem je, aby děti využily získaných znalostí při vyjadřování.

Pravopisné učivo v osnovách OŠ 2. třída

Dle osnov se probírá kvantita samohlásek, ú,ů v běžných případech, písmeno ě a

jeho zvukové realizace, písmena měkká a tvrdá, po nichž se píše i/y, orientačně poučení

o písmenech obojetných, neutralizace znělosti a jednoduché případy spodoby znělosti (s využitím opření se o jiný tvar nebo o slovo příbuzné), jednoduché případy vlastních jmen osobních a místních z bezprostředního okolí dítěte, dále nejdůležitějších zeměpisných názvů, formální vyznačení větného celku (počáteční velké písmeno, koncové znaménko), čárka mezi větami v souvětí. 3. třída

Opakuje a prohlubuje se učivo z 2. ročníku, probírají se vyjmenovaná slova a

frekventovaná slova s nimi příbuzná (i/y po obojetném písmenu uvnitř slova, tj. mimo

koncovku, a to po předchozím poučení o stavbě slova), -í v koncovkách přítomného času sloves, interpunkce v jednoduchých souvětích. 4. třída

Prohlubuje se učivo o vyjmenovaných slovech a slovech příbuzných, upevňuje

se pravopis v koncovkách přítomného času sloves, psaní i/y v koncovkách

frekventovaných vzorů podstatných jmen, pravopis v jednoduchých případech shody přísudku s podmětem, lexikální pravopis vybraného okruhu přejatých slov, která se liší

od slov domácích, pravopis názvů svátků, národů, státních celků apod., interpunkce vokativních tvarů a v několikanásobném větném členu.

48

5. třída

Probírá se pravopis koncovek přídavných jmen tvrdých a měkkých, pravopis

v jednoduchých případech shodného přívlastku, pravopis koncovek přídavných jmen

přivlastňovacích a jmenných tvarů přídavných jmen tvrdých a přivlastňovacích,

pravopis shody přísudku s podmětem, přísuku jmenného se sponou, životnost a neživotnost v koncovkách jmen a ve shodě přísudku s podmětem, pravopis osobních

zájmen, interpunkce v souvětí, přímá řeč - interpunkční znaménka v případech různého postavení věty uvozovací.

1. 4. 3. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace zaujímá stěžejní postavení ve

výchovně vzdělávacím procesu. Dobrá úroveň jazykové kultury patří k podstatným znakům všeobecné vyspělosti absolventa základního vzdělávání. Jazykové vyučování vybavuje žáka takovými znalostmi a dovednostmi, které mu umožňují správně vnímat

různá jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého poznávání. (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2005: 20 n.)

Obsah vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace se realizuje ve

vzdělávacích oborech Český jazyk a literatura, Cizí jazyk a Další cizí jazyk.

Dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura jsou potřebné

nejen pro kvalitní jazykové vzdělání, ale jsou důležité i pro úspěšné osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělávání. Užívání češtiny jako mateřského jazyka v jeho

mluvené i písemné podobě umožňuje žákům poznat a pochopit společensko-kulturní vývoj lidské společnosti. Při realizaci daného vzdělávacího oboru se vytvářejí

předpoklady k efektivní mezilidské komunikaci tím, že se žáci učí interpretovat své reakce a pocity tak, aby uměli pochopit svoji roli v různých komunikačních situacích a aby se uměli orientovat při vnímání okolního světa i sebe sama.

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura má komplexní

charakter, ale pro přehlednost je rozdělen do tří složek: Komunikační a slohové

výchovy, Jazykové výchovy a Literární výchovy. Ve výuce se však vzdělávací obsah jednotlivých složek vzájemně prolíná.

49 V Jazykové výchově žáci získávají vědomosti a dovednosti potřebné

k osvojování spisovné podoby českého jazyka. Učí se poznávat a rozlišovat jeho další

formy. Jazyková výchova vede žáky k přesnému a logickému myšlení, které je základním předpokladem jasného, přehledného a srozumitelného vyjadřování. Při rozvoji potřebných znalostí a dovedností se uplatňují a prohlubují i jejich obecné intelektové dovednosti, např. dovednosti porovnávat různé jevy, jejich shody

a odlišnosti, třídit je podle určitých hledisek a dospívat k zobecnění. Český jazyk se tak od počátku vzdělávání stává nejen nástrojem získávání většiny informací, ale i předmětem poznávání.

Úspěšnost jazykového vzdělávání jako celku je závislá nejen na výsledcích

vzdělávání v jazyce mateřském a v cizích jazycích, ale závisí i na tom, do jaké míry se

jazyková kultura žáků stane předmětem zájmu i všech ostatních oblastí základního vzdělávání.

Cílové zaměření vzdělávací oblasti

Vzdělávání v dané vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových

kompetencí tím, že vede žáka k: -

chápání jazyka jako svébytného historického jevu, v němž se odráží historický a kulturní vývoj národa, a tedy jako důležitého sjednocujícího činitele národního společenství a jako důležitého a nezbytného nástroje celoživotního vzdělávání

-

rozvíjení pozitivního vztahu k mateřskému jazyku a jeho chápání jako

-

vnímání a postupnému osvojování jazyka jako bohatého mnohotvárného

potenciálního zdroje pro rozvoj osobního i kulturního bohatství

prostředku k získávání a předávání informací, k vyjádření jeho potřeb i prožitků

a ke sdělování názorů

-

zvládnutí běžných pravidel mezilidské komunikace daného kulturního prostředí

-

samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce

-

získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu

-

individuálnímu prožívání slovesného uměleckého díla, ke sdílení čtenářských

a rozvíjení pozitivního vztahu k jazyku v rámci interkulturní komunikace

s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření

jako prostředku prosazení sebe sama

zážitků, k rozvíjení pozitivního vztahu k literatuře i k dalším druhům umění

50 založených na uměleckém textu a k rozvíjení emocionálního a estetického vnímání

Pravopisné učivo ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura Jazyková výchova 1. období

Během tohoto období by měli žáci zvládnout odlišovat dlouhé a krátké

samohlásky, odůvodňovat a psát správně i/y po tvrdých a měkkých souhláskách i po

obojetných souhláskách ve vyjmenovaných slovech; dě, tě, ně, ú/ů, bě, pě, vě, mě -

mimo morfologický šev; velká písmena na začátku věty a v typických případech vlastních jmen osob, zvířat a místních pojmenování. 2. období

V tomto období se prohlubuje pravopis i/y po obojetných souhláskách ve

vyjmenovaných slovech. Zaměřuje se na základy morfologického pravopisu (koncovky

podstatných jmen a přídavných jmen tvrdých a měkkých) a syntaktického (shoda přísudku s holým podmětem).

51

2. Výzkum Hlavním úkolem výzkumu bylo zjistit úroveň znalostí pravopisu vyjmenovaných

slov u žáků 3. – 5. tříd základních škol a zkoumat pravopisné problémy v této oblasti pravopisu. Na základě výsledků výzkumu jsem se pokusila vyvodit závěry, které by

mohly tuto problematiku blíže osvětlit a ukázat, kterým pravopisným jevům je třeba věnovat větší pozornost.

2. 1. Metody a organizace výzkumu Výzkum jsem prováděla na třech základních školách. Dvě se nacházejí

v Moravské Třebové (ZŠ Moravská Třebová, Čs. armády 179, ZŠ Moravská Třebová,

Palackého 35), jedna v Městečku Trnávce. Uskutečnila jsem jej v měsíci květnu roku 2005. Celkem jsem do výzkumu zapojila 332 žáků z 15 tříd (pět 5. tříd, pět 4. tříd a pět

3. tříd). Nejvíce žáků bylo z 5. třídy (122 žáků), následovala 4. třída (106 žáků) a nejméně žáků bylo ve 3. třídě (102 žáků). Výzkum jsem prováděla osobně na Základní škole Čs. armády v Moravské Třebové, kde pracuji. Ve zbývajících dvou školách mi pomohli učitelé, kteří vyučovali v daných třídách.

Pro zjištění pravopisné úrovně žáků jsem zvolila diktát. Nejednalo se o souvislý

text, nýbrž o jednotlivé věty. Při jeho vytváření jsem se zaměřila na to, aby se v něm

vyskytla slova vyjmenovaná v základním tvaru i jejich tvary, slova příbuzná, slova

s předponou vy-/vý- a slova s i/í po obojetné souhlásce. Homofony byly zvoleny tak,

aby žáci pochopili jejich význam v dané větě. Celý text měl tuto podobu:

Jeho syn je neobyčejně bystrý a pilný žák. V parku pobíhala hbitá veverka a

sbírala oříšky. Napiš mi brzy pozdrav z výletu. V kabinetě mají vycpanou vydru a výra. Opona byla vyrobená z červené plyšové látky. Rozbil se nám mlýnek na maso, nemáme

čím mlít. Vítek se pyšní výbornou známkou. Budeme mít zítra český jazyk, nebo výtvarnou výchovu?

Při sestavování jsem si byla vědoma, že diktát tvořený jednotlivými větami,

které spolu nesouvisejí, je náročnější než souvislý text, protože u každé nové věty se

52 musejí žáci začít soustředit na nový obsah. Tento druh diktátu mi ovšem umožnil větší koncentraci sledovaného pravopisného jevu na minimální rozsah textu.

2. 2. Výsledky výzkumu 2. 2. 1. Výsledky z jednotlivých tříd a jejich srovnání Z celého diktátu zadaného žákům jsem sledovala pravopisné jevy spojené

s psaním y/ý a i/í po obojetných souhláskách ve 3., 4. a 5. třídě.

V diktátě je objevilo 17 slov s y/ý po obojetné souhlásce a 12 slov, ve kterých se

píše i/í po obojetné souhlásce. Prověřovaná slova jsem uváděla v tabulkách ve tvarech,

v kterých je psaly děti v diktátě. Počet chyb jsem v každé třídě srovnala a vyhodnotila v procentech.

Po zjištění nejfrekventovanějších chyb v pravopise vyjmenovaných slov jsem

srovnávala výsledky žáků v jednotlivých třídách. Tab. č. 1 ukazuje srovnání počtu chyb v prověřovaných slovech v daných třídách. Počet chyb u každého prověřovaného slova je vyjádřen v procentech. Pro větší názornost je tabulka vyjádřena i grafem (graf č. 1), který porovnává procentuální vyjádření chyb.

Celkem udělali žáci ze 3. tříd 150 chyb. Jak je patrné z tabulky, největší počet

chyb udělali ve slově výtvarnou. Rovněž často chybovali se slovech pyšní a mlýnek.

Ve 4. třídě udělali nejvíce chyb žáci ve slově mlýnek. Na druhém místě v počtu

chyb se vyskytuje slovo výletu, za ním následuje slovo pyšní. Celkem udělali všichni

žáci 4. tříd 85 chyb.

V 5. třídě žáci rovněž nejvíce chybovali ve slově mlýnek. Časté chyby se

objevily u slova výletu. Celkem udělali žáci 4. tříd 75 chyb, a to je ve srovnání

s ostatními třídami nejméně.

53

Tab. č. 1: Srovnání počtu chyb v prověřovaných slovech v jednotlivých třídách Prověřovaná slova

výtvarnou pyšní

Počet chyb ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce 3. třída

4. třída

5. třída

počet

počet

počet

počet

počet

počet

21

20,19

8

7,55

4

3,28

chyb chyb v % chyb chyb v % chyb chyb v % 20

19,23

10

9,43

4

3,28

mlýnek

19

18,27

17

16,04

20

16,39

vycpanou

10

9,62

2

1,89

2

1,64

výchovu výletu

14

13,46

9

8,49

4

3,28

9

8,65

12

11,32

9

7,38

plyšové

8

7,69

1

0,94

2

1,64

syn

7

6,73

4

3,77

2

1,64

vyrobená výbornou

9

8

8,65

7,69

1

4

0,94

3,77

2

6

1,64

4,92

jazyk

6

5,77

3

2,83

5

4,10

neobyčejně

5

4,81

3

2,83

3

2,46

byla

3

2,88

2

1,89

0

0,00

bystrý

0

0,00

3

2,83

2

1,64

vydru brzy

výra

celkem

5 4 2

150

4,81 3,85 1,92 -

1 3 2

85

0,94 2,83 1,89 -

2 5 3

75

1,64 4,10 2,46 -

54 Graf č. 1 ukazuje, že slovo mlýnek činilo ve všech třídách největší potíže.

Z grafu je rovněž vidět značný rozdíl v počtu chyb ve 3. třídě ve srovnání s chybami ve 4. a 5. třídě. Ve 3. třídě nechybovali pouze ve slově bystrý, v 5. třídě se neobjevila žádná chyba ve slově byla. Graf č. 1

Procentuální vyjádření počtu chyb ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce

25

počet chyb v %

20 15 10 5

3. třída

5. třída

by st rý

vý ra

br zy

by la

zy k

ja

4. třída

vy dr ne u ob yč ej ně

vý tv

ar n

ou

sy n

py šn í m lý ne k vý ch ov vy u cp an ou vý le tu vy ro be ná pl yš ov é vý bo rn ou

0

55 Další posuzovaný parametr, který jsem hodnotila, byl průměrný počet chyb na

žáka ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce v jednotlivých třídách (tab. č. 2). Ve 3. třídě byl průměrný počet chyb na žáka 1,44 chyb, ve 4. třídě 0,80 chyb a v 5. třídě 0,61 chyb na jednoho žáka. Grafické znázornění této skutečnosti uvádí graf č. 2.

Tab. č. 2: Průměrný počet chyb na žáka v jednotlivých třídách třída

3. třída

Průměrný počet chyb na žáka

104

počet žáků

1,44

průměr

5. třída

85

75

106

150

počet chyb u třídy

4. třída

0,80

122

0,61

Graf č. 2

Průměrný počet chyb na žáka 1,60 1,40 1,20 1,00 0,80 0,60 0,40 0,20 0,00

3. třída

4. třída

5. třída

56 Dále jsem věnovala pozornost tomu, kolik žáků chybovalo ve slovech s i/í po

obojetné souhlásce. Počet chyb v procentech je počítán stejně jako v předchozím případě.

Opět se ukázalo, že nejvíce chyb bylo ve 3. třídě, a to 140 celkem. Největší

počet chyb žáci udělali ve slově hbitá. Rovněž často chybovali se slově pilný.

Ve 4. třídě udělali žáci nejvíce chyb ve slově mlít. Časté chyby se objevily u

slova pilný a hbitá. Celkem udělali žáci 126 chyb.

V 5. třídě žáci nejvíce chybovali ve slově hbitá. Na druhém místě v počtu chyb

se vyskytuje slovo mlít, za ním následuje slovo pilný. Celkem udělali žáci 4. tříd

122 chyb.

Tab. č. 3: Srovnání počtu chyb v prověřovaných slovech v jednotlivých třídách Prověřovaná slova

hbitá

Počet chyb ve slovech s i/í po obojetné souhlásce 3. třída

4. třída

5. třída

počet

počet

počet

počet

počet

počet

33

31,73

14

13,21

28

22,95

chyb chyb v % chyb chyb v % chyb chyb v %

pilný

25

24,04

20

18,87

15

12,30

mlít

14

13,46

23

21,70

26

21,31

6

5,66

10

8,20

mít

rozbil

sbírala

kabinetě

pobíhala Vítek napiš zítra mi

celkem

15 13

14,42

10

12,50

12

10,58

8

9,43

11,32

8

13

6,56

10,66

12

11,54

6

5,77

10

9,43

11

9,02

2,88

3

2,83

0

0,00

11 5

3

2

1

140

4,81

1,92

0,96 -

10 1

9

126

7,55

9,43

0,94

8,49 -

4

5

0

2

122

3,28

4,10

0,00

1,64 -

57 Z grafu č. 3 vyplývá, že mezi jednotlivými třídami nejsou velké rozdíly co do

počtu chyb u prověřovaných slov. Slova napiš a zítra napsali žáci 5. třídy bezchybně. Graf č. 3

35

Procentuální vyjádření počtu chyb ve slovech s i/í po obojetné souhlásce

počet chyb v %

30 25 20 15 10 5

m

zí tra

i

4. třída

n a p i š

k

3. třída

V í te

a l a

et ě

p o b í h

la

ka bi n

ro

sb ír a

zb il

lít m

m

p i ln

h b itá

ý

ít

0

5. třída

Tab. č. 4 společně s grafem č. 4 udává průměrný počet chyb na žáka ve slovech

s i/í po obojetné souhlásce ve 3. – 5. třídě. Ve 3. třídě byl průměrný počet chyb na žáka

1,35 chyb, ve 4. třídě 1,19 chyb a v 5. třídě 1,00 chyb na jednoho žáka. Tab.č. 4: Průměrný počet chyb na žáka v jednotlivých třídách třída

počet žáků

počet chyb u třídy průměr

3. třída 104 140

1,35

Průměrný počet chyb na žáka 4. třída

5. třída

126

122

106

1,19

122

1,00

58 Graf č. 4

Průměrný počet chyb na žáka 1,60 1,40 1,20 1,00 0,80 0,60 0,40 0,20 0,00

3. třída

4. třída

5. třída

Vyjmenovaná slova, která se vyskytovala v diktátě, jsem rozdělila do

čtyř skupin: tab. č. 5 srovnává počet chyb v jednotlivých třídách u vyjmenovaných slov

v základním tvaru, tab. č. 6 zahrnuje chyby ve tvarech vyjmenovaných slov, tab. č. 7 udává počet chyb u slov s předponou vy-/vý-, tab. č. 8 srovnává chyby ve slovech

příbuzných. Počet chyb u každého prověřovaného slova je vyjádřen v procentech. Pro větší názornost je každá tabulka vyjádřena i grafem.

Tab. č. 5: Srovnání počtu chyb ve vyjmenovaných slovech v jednotlivých třídách Prověřovaná slova

syn

Počet chyb ve vyjmenovaných slovech v základním tvaru 3. třída

4. třída

5. třída

počet

počet

počet

počet

počet

počet

7

6,73

4

3,77

2

1,64

chyb chyb v %

chyb chyb v %

chyb chyb v %

jazyk

6

5,77

3

2,83

5

4,10

bystrý

0

0,00

3

2,83

2

1,64

brzy

celkem

4

17

3,85 –

3

13

2,83 –

5

14

4,10 –

59 Ve vyjmenovaných slovech v základním tvaru nejvíce chybovali žáci ve 3. třídě,

celkově udělali 17 chyb, za nimi následovali žáci z 5. třídy s celkovým počtem 14 chyb,

žáci ze 4. třídy udělali 13 chyb u prověřovaných slov. Grafické znázornění této skutečnosti uvádí graf č. 5. Graf č. 5

Počet chyb ve vyjmenovaných slovech v základním tvaru

8 počet chyb v %

7 6 5 4 3 2 1 0

syn

jazyk 3. třída

brzy 4. třída

bystrý

5. třída

Tab. č. 6: Srovnání počtu chyb ve tvarech vyjmenovaných slov v jednotlivých třídách

Prověřovaná slova výra vydru byla celkem

Počet chyb ve tvarech vyjmenovaných slov 3. třída 4. třída 5. třída počet počet počet počet počet počet chyb v chyb v chyb v chyb % chyb % chyb % 2 1,92 2 1,89 3 2,46 5 4,81 1 0,94 2 1,64 3 2,88 2 1,89 0 0,00 10 5 5 – – –

60 Z tabulky č. 6 vyplývá, že ve tvarech vyjmenovaných slov nejvíce chybovali

opět žáci ze 3. třídy. Celkový počet chyb byl 10 chyb. Žáci 4. a 5. třídy udělali stejný počet chyb, a to pouze 5 chyb. Tento stav vyjadřuje graf č. 6. Graf č. 6

Počet chyb ve tvarech vyjmenovaných slov 6 počet chyb v %

5 4 3 2 1 0

výra

vydru 3. třída

byla

4. třída

5. třída

Tab. č. 7: Srovnání počtu chyb ve slovech s předponou vy-/vý- v jednotlivých třídách

Prověřovaná slova

výtvarnou

Počet chyb ve slovech s předponou vy-/vý-

3. třída

4. třída

5. třída

počet

počet

počet

počet

počet

počet

21

20,19

8

7,55

4

3,28


výchovu

14

13,46

9

8,49

4

3,28

výletu

9

8,65

12

11,32

9

7,38

8

7,69

4

3,77

6

4,92

vycpanou vyrobená

výbornou celkem

10 9

71

9,62

8,65 –

2

1

36

1,89

0,94 –

2 2

27

1,64 1,64 –

61 Další skupina slov, kterou jsem se zabývala, byla slova s předponou vy-/vý-.

Z tabulky č. 7 jednoznačně vyplývá, že v této skupině slov žáci chybovali nejvíce. Ve 3. třídě udělali 71 chyb. Na druhém místě v počtu chyb se umístili žáci ze 4. třídy s celkovým počtem 36 chyb. Nejméně chybovali žáci v 5. třídě, celkem udělali 27 chyb.

Graf č. 7 ukazuje, že slova s předponou vy-/vý- nejvíce činila problémy žákům

ze 3. třídy. Jsou patrné velké rozdíly v počtu chyb u sledovaných slov mezi žáky 3. třídy

a žáky 4. a 5. třídy. Zanedbatelný rozdíl je pouze u slova výletu, kde všechny třídy chybovaly téměř stejně. Graf č. 7

Počet chyb ve slovech s předponou vy-/vý-

počet chyb v %

25 20 15 10 5 0

výtvarnou

výchovu

vycpanou 3. třída

výletu

4. třída

vyrobená

výbornou

5. třída

V tabulce č. 8 můžeme sledovat, jak žáci chybovali ve slovech příbuzných. Ve

všech slovech nejvíce chybovali žáci ze 3. třídy, udělali 52 chyb. Ve 4. třídě napsali žáci

31 chyb a v 5. třídě 29 chyb. V této skupině slov žákům nejvíce činilo potíže slovo mlýnek. Grafické znázornění této skutečnost uvádí graf č. 8.

62

Tab. č. 8: Srovnání počtu chyb ve slovech příbuzných v jednotlivých třídách Prověřovaná slova

pyšní

Počet chyb ve slovech příbuzných

3. třída

4. třída

5. třída

počet

počet

počet

počet

počet

počet

20

19,23

10

9,43

4

3,28


mlýnek

19

18,27

17

16,04

20

16,39

neobyčejně

5

4,81

3

2,83

3

2,46

plyšové celkem

8

52

7,69 –

1

31

0,94 –

2

29

1,64 –

Graf č. 8

Počet chyb ve slovech příbuzných

počet chyb v%

25 20 15 10 5 0

pyšní

mlýnek 3. třída

plyšové 4. třída

neobyčejně

5. třída

Závěrem lze říci, že u všech sledovaných skupin slov nejvíce chybovali žáci ze

3. třídy. Rozdíl v počtu chyb u žáků 4. a 5. třídy byl zanedbatelný, nebo byl počet chyb stejný.

63

2. 2. 2. Souhrnné vyhodnocení V konečné fázi jsem se zabývala tím, kolik chyb udělali žáci v prověřovaných

slovech ve všech třídách. Počet chyb, kterých se dopustili ve slovech s y/ý po obojetné

souhlásce, jsem zpracovala do grafu č. 9 a do tabulky č. 9. V tabulce je také zpracováno

procentuální vyjádření počtu chyb z celkového počtu píšících dětí. Celkem psalo diktát ve všech třídách 332 žáků.

Srovnáním počtu chyb jsem zjistila, že žáci nejvíce chybovali ve slově mlýnek.

Domnívám se, že tato chyba byla spojena s procvičováním slov mlýn a mlít. Žáci se učí,

že slovo mlít není příbuzné ke slovu mlýn. V souvislosti s tím si však neuvědomují, že slovo mlýnek je ke slovu mlýn příbuzné.

Nejméně děti chybovaly ve slovech bystrý a byla. Vyjmenovaná slova po B se

učí jako první. Myslím si, že tato slova mají nejvíce zažita a procvičena, proto v nich chybují nejméně. Rozdíl v počtu chyb je patrný i z grafu.

Tab. č. 9: Srovnání počtu chyb v prověřovaných slovech ve všech třídách Prověřovaná

slova mlýnek pyšní výtvarnou výletu výchovu výbornou vycpanou jazyk syn vyrobená neobyčejně plyšové brzy vydru výra byla bystrý celkem

Počet chyb ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce ve všech třídách počet chyb počet chyb v % 56 16,87 34 10,24 33 9,94 30 9,04 27 8,13 18 5,42 14 4,22 14 4,22 13 3,92 12 3,61 11 3,31 11 3,31 10 3,01 8 2,41 7 2,11 5 1,51 5 1,51 308 -

64 Graf č. 9

p v ý yšn í tv ar n o u vý le tu v ý ch o v vý u bo rn ou vy cp an ou ja zy k sy vy n ro be ne ná ob yč ej ně pl yš ov é b r zy vy dr u v ý ra b y la by s tr ý

60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

m

lý

ne k

Počet chyb

Počet chyb ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce ve všech třídách

Nejčastější chyby, kterých se dopustili ve slovech s i/í po obojetné souhlásce,

uvádím v tabulce č. 10. Mezi slova, jež činila žákům potíže, patří hbitá, mlít a pilný. Ve

slově zítra z celkového počtu 332 žáků však chybovali pouze 3 žáci. Počet chyb u

jednotlivých slov vyjadřuje graf č. 10.

Tab. č. 10: Srovnání počtu chyb v prověřovaných slovech ve všech třídách Prověřovaná slova

hbitá mlít pilný rozbil mít sbírala pobíhala kabinetě Vítek mi napiš zítra celkem

Počet chyb ve slovech s i/í po obojetné souhlásce ve všech třídách počet chyb počet chyb v % 75 22,59 63 18,98 60 18,07 38 11,45 33 9,94 28 8,43 27 8,13 23 6,93 20 6,02 12 3,61 6 1,81 3 0,90 388 –

65 Graf č. 10

Počet chyb ve slovech s i/í po obojetné souhlásce 80 70

počet chyb

60 50 40 30 20 10

z ít ra

na pi š

m

sb

V í tek

ír a

la po bí ha la ka bi ne tě

i

ít m

zb il

ro

pi ln ý

lít m

hb itá

0

Poslední tabulkou (č. 11) jsem zhodnotila, kolik žáků v jednotlivých třídách

napsalo celý diktát bez chyby a kolik z nich nechybovalo ve vyjmenovaných slovech. Aby srovnání bylo objektivní, jsou počty jako v každé předchozí tabulce převedeny i na procenta.

Ve 3. třídě napsalo diktát bez chyby 14 žáků ze 102, tedy 13,76 % . Ve 4. třídě

napsalo diktát bez chyby 17 žáků ze 206, což je 16,03 %. V 5. třídě bylo úspěšných žáků 27,87 %. To znamená, že 34 žáků ze 122 napsalo diktát bez chyby. Tab. č. 11: Zhodnocení úspěšnosti Počet žáků, Třída 3. třída 4. třída 5. třída celkem

kteří napsali diktát bez chyby počet

%

14

13,76

34

27,87

17 65

16,03 19,58

kteří nechybovali ve

vyjmenovaných slovech počet 10

%

9,80

16

15,09

38

11,45

12

9,84

66 Lze říci, že nejúspěšnější v psaní těchto pravopisných jevů byli žáci z 5. třídy.

Po sečtení diktátů bez chyby a diktátů, v nichž se neobjevila chyba ve vyjmenovaných slovech, vyplývá, že 31,03 % žáků z 332 nechybovalo ve vyjmenovaných slovech.

Ze strany učitelů je učivo o vyjmenovaných slovech obecně považováno za

jedno z nejtěžších. Zjištěné výsledky ukazují, že učitelé na daných školách učivo nepodceňují a dostatečně procvičují a opakují i ve čtvrtých a pátých ročnících.

67

2. 3. Dotazník pro učitele – vyhodnocení odpovědí učitelů Součástí mého výzkumu bylo zjišťování názorů učitelů 1. stupně ZŠ na

problematiku lexikálního pravopisu. Rozdala jsem celkem 100 dotazníků. Bohužel jsem se setkala u některých učitelů, které jsem oslovila, s nepochopením a nezájmem. Z již zmíněného důvodu se mi zpět vrátilo vyplněných pouhých 57 dotazníků.

Dotazník obsahoval 6 otázek týkajících se postavení pravopisu mezi ostatními

disciplínami jazykového vyučování a vztahů učitelů k jeho výuce. Dotazník měl následující podobu:

1) Které místo byste přisoudili pravopisu mezi ostatními disciplínami v jazykovém vyučování? Disciplíny očíslujte od nejméně důležité (1) po disciplínu, která je pro Vás nejdůležitější (8). Svůj názor zdůvodněte. pravopis hláskosloví tvarosloví tvoření slov význam slov stavba slova poznávání větných členů rozbor věty

2) Která pravopisná problematika je podle Vašeho názoru pro děti nejobtížnější? Přiřaďte k jednotlivým tématům číslo 1 - 14 (1- nejméně obtížné, 14 - nejobtížnější). Svůj názor zdůvodněte. kvantita samohlásek ů-ú psaní í - y po obojetných souhláskách v kořenech a ve formantech bě, pě, vě, mě souhlásky na konci slov a souhláskové skupiny předložky s, z předpony s , z velká písmena psaní i - y v koncovkách podstatných jmen psaní i - y v koncovkách přídavných jmen psaní i - y v koncovkách sloves psaní mě - mně v tvarech zájmena já shoda přísudku s podmětem interpunkce ve větě jednoduché a v souvětí

68 3) Co činí v učivu o vyjmenovaných slovech žákům největší problémy? Přiřaďte číslo 1 (nejméně obtížné) – 3 (nejvíce obtížné). tvary vyjmenovaného slova příbuzná slova slova s předponou vy-/vý-

4) Které typy cvičení využíváte v jednotlivých fázích probírání a opakování učiva o vyjmenovaných slovech? Napište vždy čárku do příslušné kolonky v tabulce. Fáze hodiny Prvotní osvojování učiva Upevňování nového učiva

doplňovací

Typ cvičení opisovací konstruování

diktát

Opakování a procvičování učiva Prověřování učiva

5) Jaké typy cvičení v učivu o vyjmenovaných slovech dětem nejvíce vyhovují? (přiřaďte jim hodnocení od 1 = nejméně do 4 = nejvíce) doplňovací opisovací konstruování diktát

6) Které typy cvičení v učivu o vyjmenovaných slovech dětem činí potíže? ? (přiřaďte jim hodnocení od 1 = nejméně do 4 = nejvíce) doplňovací opisovací konstruování diktát

69

2. 3. 1. První otázka Učitelé v ní měli podle svého názoru seřadit disciplíny v jazykovém vyučování

dle jejich důležitosti. Disciplíně podle nich nejméně důležité měli přidělit 1 bod a

disciplíně naopak pro ně nejdůležitější přidělovali 8 bodů. Nejdůležitější disciplínou je podle učitelů pravopis, který získal nejvyšší počet bodů, celkem 395. na druhém místě

se umístilo tvarosloví s 293 body. Na třetí

místo umístili učitelé význam slov

s celkovým ziskem 280 bodů. Nejméně bodů získalo poznávání větných členů (136 bodů). Umístění ostatních disciplín a počet bodů uvádí graf č. 11.

Ve svém zdůvodnění učitelé často uváděli, že vyhodnotili jako nejdůležitější

disciplínu jazykového vyučování pravopis, protože jej žáci nejvíce potřebují v praxi po

celý svůj život (např. při vyplňování žádostí, dotazníků, formulářů apod.), protože znalost pravopisu je jednou z vizitek člověka.

Z názorů učitelů také vyplývá, že je pro žáky důležité porozumět významu slov

a jejich tvoření. Objevil se i tento názor: „Nejdůležitější pro jazykové vyučování je umět

se výstižně vyjadřovat, formulovat myšlenky. Z uvedeného výčtu je tudíž z tohoto hlediska nejnutnější znát dobře, co slova znamenají, umět je tvořit, správně napsat a použít ve větě.“

Z celkového počtu 57 dotazníků 17 učitelů (29,82 %) svůj názor nezdůvodnilo.

Graf č. 11

395 293

280

277

277

247 136

ro zb o r p o zn vě á v ty á n í v ě t ný ch č le nů

va s lo

s t av b a

sk o s lo v í h l á

ní sl o v o ř e tv

v s l o

v ý z n am

a r o s lo ví

141

tv

500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

pr av o p is

počet získaných bodů

Seřazení diciplín v jazykovém vyučování

70 Dále mě zajímalo, kolik učitelů umístilo pravopis na 1. místo a kolik z nich

zvolilo místo jiné. Tento výsledek je zpracován v tabulce č. 12. Z ní vyplývá, že na

první místo v rámci všech disciplín jazykového vyučování zařadilo pravopis 34 učitelů,

což je 59,65 % z celkového počtu 57, kteří na tuto otázku odpověděli. Na druhé místo umístilo pravopis 14,04 % učitelů, na třetí místo 8,77 % učitelů. Na poslední místo umístili pravopis 3 učitelé, což je 5,26 %.

Pro větší názornost jsem toto umístění zpracovala do grafu (graf č. 12).

Tab. č. 12 Umístění pravopisu

Učitelé počet % 34 59,65

1. místo 2. místo 3. místo

8

14,04

4

7,02

5

4. místo 5. místo

8,77

2

6. místo

3,51

0

7. místo

0,00

1

8. místo

1,75

3

5,26

Graf č. 12 Umístění pravopisu podle hodnocení učitelů 1,75%

0,00% 3,51%

5,26%

7,02% 8,77%

59,65%

14,04%

1. mís to

2. místo

3. místo

4. mís to

5. mís to

6. mís to

7. místo

8. místo

71

2. 3. 2. Druhá otázka Ve druhé otázce měli učitelé stanovit, která problematika pravopisu je podle

nich pro děti nejobtížnější. K jednotlivým oblastem pravopisu měli jako v předchozí

otázce přidat bodové ohodnocení. Té části pravopisu, která je podle jejich názoru pro žáky nejméně obtížná, přiřazovali 1 bod. Naopak problematice podle nich nejobtížnější přiřazovali 14 bodů.

Z výsledků vyplynulo, že učitelé považují za nejobtížnější interpunkci, jíž

přiřadili 658 bodů. Na druhé místo v obtížnosti stanovili učivo o shodě přísudku

s podmětem (596 bodů). Na třetím místě se umístila problematika předpon s-, z-, vz-

(584 bodů). Jako nejméně obtížné učivo určili učitelé kvantitu samohlásek a psaní ů – ú.

Tato otázka je podrobněji vyhodnocena v grafu č. 13.

Graf č. 13

Seřazení pravopisných jevů od nejméně obtížných po nejobtížnější kvantita samohlásek

102

ů-ú

111 248

souhlásky na konci slov a souhláskové skupiny

299

bě, pě, vě, mě

332

předložky s, z psaní i - y po obojetných souhláskách

452

i - y v koncovkách sloves

460

mě - mně v tvarech zájmena já

477

i - y v koncovkách podstatných jmen

481 498

velká písmena

524

i - y v koncovkách přídavných jmen

584

předpony s-, z-, vz-

596

shoda přísudku s podmětem

658

interpunkce

0

100 200 300 400 500 600 700 800 počet získaných bodů

72 Při hodnocení problematiky interpunkce se objevil i tento názor: „Obecně

interpunkce dělá dětem problémy, hlavně ve větě jednoduché. V tomto případě dětem čárku raději diktuji, v souvětí ne.“

V učivu o předponách s-, z-, vz- je problém podle některých učitelů v tom, že

existuje mnoho výjimek, které si musejí žáci osvojit pamětně. Podle jejich názoru je v 5.

ročníku i malá dotace hodin na to, aby se tato problematika důkladně procvičila a upevnila.

2. 3. 3. Třetí otázka V otázce, co činí v učivu o vyjmenovaných slovech největší problémy, zařadili

učitelé s celkovým počtem 143 bodů na první místo příbuzná slova. Na druhém místě se umístila slova s předponou vy-/vý- (139 bodů). Podle učitelů nejmenší potíže činí tvary

vyjmenovaných slov, kterým přiřadili 64 bodů. Tato otázka je rovněž vyhodnocena v grafu č. 14. Graf č. 14

Co činí v učivu o vyjmenovaných slovech největší problémy 180 počet získaných bodů

160 140

143

139

120 100

80

64

60 40 20

0

příbuzná slova

slova s předponou vy-/vý-

tvary vyjmenovaného slova

73

2. 3. 4. Čtvrtá otázka Otázka byla učitelům předkládána v tomto znění: Které typy cvičení využíváte

v jednotlivých fázích probírání a opakování učiva o vyjmenovaných slovech? Napište

vždy čárku do příslušné kolonky v tabulce. Pro lepší názornost uvádím počty typů cvičení v jednotlivých fázích hodiny v tabulce č. 13. Aby srovnání bylo objektivní, jsou počty v tabulce převedeny na procenta.

Tab. č. 13 Užití typů cvičení v jednotlivých fázích hodiny Fáze hodiny Prvotní osvojování učiva Upevňování nového učiva Opakování a procvičování učiva Prověřování učiva

Typ cvičení doplňovací počet 32 51 47 42

%

33,68 38,35 32,19 34,43

opisovací počet 39 35 24 9

%

41,05 26,32 16,44 7,38

konstruování počet 24 36 36

15

%

25,26 27,07 24,66

12,30

diktát

počet

%

0

0

11

8,27

39

26,71

56

45,90

K nejpoužívanějším cvičením ve výuce patří cvičení doplňovací. Ve fázi

prvotního osvojování učiva se učitelům osvědčila cvičení opisovací. Při prověřování učiva však učitelé nejvíce využívají diktát. Pro větší názornost je tato tabulka vyjádřena i grafy (graf č. 15, 16, 17, 18), které srovnávají procentuální využití daných cvičení v jednotlivých fázích vyučovací hodiny.

74 Graf č. 15

Využití jednotlivých cvičení při prvotním osvojování učiva konstruování 25,26%

diktát 0,00%

opisovací 41,05%

doplňovací 33,68%

Graf č. 16

Využití jednotlivých cvičení při upevňování nového učiva

konstruování 27,07%

diktát 8,27% opisovací 26,32%

doplňovací 38,35%

75 Graf č. 17

Využití jednotlivých cvičení při opakování a procvičování učiva diktát 26,71%

konstruování 24,66%

doplňovací 32,19% opisovací 16,44%

Graf č. 18

Využití jednotlivých cvičení při prověřování učiva

diktát 45,90%

doplňovací 34,43% opisovací konstruování 7,38% 12,30%

76

2. 3. 5. Pátá otázka Učitelé v této otázce měli seřadit typy cvičení podle toho, jak dětem vyhovují.

Cvičením, jež vyhovují žákům nejvíce, přiřadili 4 body. Cvičení, která podle jejich názoru vyhovují dětem nejméně, ohodnotili 1 bodem.

Z výsledků vyplynulo, že žákům nejvíce vyhovují cvičení doplňovací a nejméně

diktát. Tato otázka je vyhodnocena v grafu č. 19. Graf č. 19

Seřazení cvičení, která žákům nejvíce vyhovují

200

179

160

144

140 120

125

100

81

80 60 40 20

tá t di k

ko ns tr u ov án í

op iso

va cí

0 do pl ňo va cí


180

77

2. 3. 6. Šestá otázka V poslední otázce se měli učitelé zamyslet nad tím, která cvičení žákům působí

potíže. K jednotlivým typům cvičení přiřazovali bodové ohodnocení jako v předchozí otázce. Těm cvičením, která jsou podle jejich názoru nejméně obtížná, přiřazovali 1 bod. Naopak cvičením pro žáky nejobtížnějším přiřazovali 4 body.

Po vyhodnocení této otázky se ukázalo, že jako nejproblémovější cvičení pro

děti se jeví diktát, zatímco opisovací cvičení činí dětem nejmenší potíže. Seřazení cvičení podle náročnosti je znázorněno v grafu č. 20. Graf č. 20

Seřazení typů cvičení od nejobtížnějších po nejméně obtížné

200

201 144

150

102

100

88

50

op iso va cí

do pl ňo va cí

ko ns tr u

ov án í

0

di kt át


250

78

3. Závěr Hlavním úkolem výzkumu bylo zjistit úroveň znalostí pravopisu vyjmenovaných

slov u žáků 3. – 5. tříd základních škol. K tomuto účelu bylo využito diktátu. Byl zadán na třech základních školách 332 žákům.

Výsledky, zpracované do tabulek a grafů, jsem nejprve srovnávala mezi

jednotlivými třídami a potom jsem provedla vyhodnocení celkové. Zjišťovala jsem počet chyb ve slovech s y/ý po obojetné souhlásce a v souvislosti s tím i počet chyb ve

slovech, u kterých se píše po obojetné souhlásce i/í.

Nejvíce žáci chybovali ve slovech hbitá, mlít a pilný. U vyjmenovaných slov se

nejvíce objevily chyby u příbuzného slova mlýnek. Z výzkumu vyplynulo, že nejvíce

chybovali ve sledovaných slovech žáci třetích tříd, nejmenší počet chyb se objevil u

žáků pátých tříd. Je zřejmé, že učivo o vyjmenovaných slovech bylo učiteli stále

opakováno a procvičováno.

Z celkového počtu dětí napsalo celý diktát bez chyby pouze 65 dětí. Výsledky

tedy ukazují, že učivo o vyjmenovaných slovech nelze podceňovat a je třeba mu věnovat dostatek času.

Také výzkum prováděný mezi učiteli ukazuje, že pravopis je jedna z hlavních

disciplín jazykového vyučování. Většina z nich považuje psaní i – y po obojetných

souhláskách za jednu z méně náročných oblastí pravopisu (umístila se na 6. místě). Uvádějí, že žákům činí největší potíže slova příbuzná a slova s předponou vy-/vý-. I můj

výzkum potvrzuje, že pravopis slov příbuzných a slov se předponou vy-/vý- působí

žákům nemalé potíže.

Pravopis nemusíme stavět na první místo v jazykovém vyučování, ale rozhodně

je třeba se mu věnovat. Hlavně musíme žáky učit správně užívat mluvnické a

pravopisné vědomosti v praxi, při řešení pravopisných problémů. Nestačí mít pouze potřebné vědomosti, je nutno také poznat, které vědomosti je na místě užít.

Je třeba se už od první třídy zaměřit na správnou techniku čtení, mluvení a

vyjadřování. Pokud mají děti širokou slovní zásobu, rády čtou a umí se správně vyjadřovat, nečiní jim zvládnutí pravopisu tak velké obtíže. A na to se ve škole někdy zapomíná.

79

Resumé Diplomová práce se zabývá problematikou znalostí pravopisu vyjmenovaných

slov na 1. stupni základní školy.

V úvodu jsou vysvětleny základní principy a funkce českého pravopisu. Poté se

práce věnuje vyučování pravopisu na 1. stupni základní školy a jeho obsahu v osnovách

a RVP ZV. Rovněž je zpracována problematika psaní i – y po obojetných souhláskách a

jsou uvedena ukázková pravopisná cvičení, jež se vztahují k této pravopisné problematice.

Ve výzkumné části byly ověřovány znalosti pravopisu vyjmenovaných

slov u dětí 3. – 5. třídy a zjišťovány názory učitelů týkajících se vyučování pravopisné části českého jazyka.

Výsledky jsou zpracovány do tabulek a grafů.

The Resume My Master’s thesis deals with the problems of the knowledge of enumerated

words among the elementary schools’ students.

An introduction begins with the basic principles and functions of Czech spelling.

Afterwards, I wrote about teaching spelling in elementary schools and its content in the

curriculum and RVP ZV. Also, I described problems of writing „i” and „y” after doubly consonants. Some sample spelling exercises which refer to the end of the introduction.

The core of this thesis is my reserch in which I verified the third to fifth grade

studen’s knowledge of the enumerated words. Moreover, I interviewed different elementary teachers to find out what they think about teaching spelling in their Czech classes.

The results are shown in the tables and graphs.

80

Seznam použité literatury 1. BLUMENTRITTOVÁ, V.; BUKÁČKOVÁ, J. Český jazyk zábavně – 3. ročník. Benešov u Prahy: BLUG, 1998.

2. BRABCOVÁ, R. a kol. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990. 3. ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština a její vyučování. Praha: SPN, 1997. 4. DVORSKÝ, L. Český jazyk pro 3. ročník. Praha: Alter, 1197.

5. HAUSER, P.; ONDRÁŠKOVÁ, K. Základy didaktiky českého jazyka pro 1.stupeň základní školy. Brno: MU, 1991.

6. HAUSER, P.; KNESELOVÁ, H.; MARTINEC, I. Didaktika českého jazyka pro 2. stupeň ZŠ, díl II. – Jazyková výchova. Brno: MU, 1994.

7. HAUSER, P. a kol. Slovník jazykovědné terminologie. Brno: Nová škola, 2001.

8. HAVRÁNEK, B.; JEDLIČKA, A. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna 2000. 9. HUBÁČEK, J.; JANDOVÁ, E.; SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Český Těšín: VADE MECUM, 1998.

10. JANÁČKOVÁ, Z.; MŐHLHAUSEROVÁ, H.; PŘÍBORSKÁ, O.; ZBOŘILOVÁ J. Český jazyk 3. Brno: Nová škola, 2002.

11. KVAČKOVÁ, J.; KVAČKOVÁ, K.: Vyjmenovaná slova od B po Z. Brno: Nová škola, 2003

12. Kolektiv autorů: Pravidla českého pravopisu. Praha: Academia, 1998.

13. Kolektiv autorů: Vzdělávací program Obecná škola. Praha: Portál, 1996.

14. Kolektiv autorů: Vzdělávací program Základní škola. Praha: Fortuna, 1998.

15. MŐHLHAUSEROVÁ, H. Vyjmenovaná slova hravě. Brno: Nová škola, 2002.

16. MŐHLHAUSEROVÁ, H. Vyjmenovaná slova hravě – nově. Znojmo: Tiskárna Sládek, 2004

17. POTŮČKOVÁ, J. Vyjmenovaná slova. Brno: Studio 1+1, 2001.

18. PERNICKÁ, D. Lexikon tajných vyjmenovaných slov. Olomouc: MediaDIDA, 2003.

19. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VUP, 2005.

20. STYBLÍK, V.; DVOŘÁKOVÁ, Z.; ONDRÁŠKOVÁ, K. Český jazyk pro 3. ročník ZŠ. Praha: SPN, 1999.

KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA

Recommend Documents