KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY
Seminární příspěvek
Předmět: Nadvětná syntax KCJ/SYNTX
Téma: Otázka a odpověď v dialogu
LS 2015/2016
Bc. Michaela Kačmárová Bc. Romana Cihlářová
Olga Müllerová – Otázka a odpověď v dialogu Spojení otázky a odpovědi se pokládá za základní stavební dvojici dialogického textu. Dialogický text jako výsledek vzájemné verbální komunikace dvou nebo více mluvčích se vytváří tak, že partneři si něco sdělují a jeden od druhého očekávají informace různého druhu (nejen faktické, ale i ty, které se týkají pragmatických složek dialogického komunikačního aktu, např. vztahu partnerů, jejich názorů a především komunikativních, ale i jiných cílů). Mezi označením otázka a tázací věta je ovšem jistý významový rozdíl. Označení otázka staví spíše do popředí stránku významovou, funkční, vyjádření snahy něco se dozvědět, bez ohledu na způsob tohoto vyjádření. Tázací větu lze vymezit pomocí její jazykové formy - vymezení odpovědi je obtížnější, hlavně proto, že verbální reakce na otázku mohou být velmi různé, z hlediska jak obsahového, tak i jazykové výstavby. V každé otázce a odpovědi v rámci běžného dialogu se setkávají postoje, názory, přání dvou partnerů. První partner vyslovuje otázku s určitým komunikativním záměrem a druhý (reagující) partner ke komunikativnímu záměru otázky zaujme své stanovisko. Základní KF je potřebu získat informaci, základní KF odpovědi na takovou otázku je poskytnout (sdělit) požadovanou informaci -
V kolik hodin odjíždí vlak do Brna? V 17,30.
Otázky mají ale i jiné KF, vyjadřují např. prosbu a druhý partner dává v odpověďové replice najevo ochotu (slib) prosbu splnit, event. ji odmítá -
Mohl bys mi půjčit tu knihu? Nemohl, musím ji už vrátit do knihovny.
Klasifikace otázek -
klasifikace odpovědí, jeví se nám jako základní kritérium
1. očekávání či neočekávání odpovědi. -
Otázky nepravé - výpovědi z hlediska jazykové formy tázací, ale odpověď na ně se neočekává. Patří sem především otázky řečnické a některé otázky vyjadřující podiv, nejistotu, rozpaky a jiné další citové významy týkající se vztahů mluvčího k partnerovi či k obsahu otázky 1
-
Otázky pravé – výpovědi, které vyžadují (očekávají) od partnera odpověď. Tyto otázky se dále člení podle toho, zda jsou přiměřené či nepřiměřené v dané situaci. o pragmaticky přiměřené (vhodné, pokud jde o možnost odpovědět „zodpověditelné“). o pragmaticky nepřiměřené, nevhodné, a tudíž často nezodpověditelné, ovšem vzhledem k povaze komunikace partneři reagují většinou i na otázky naprosto nezodpověditelné.
Přijdete k nám na návštěvu s dětmi? My děti nemáme. Někdy jsou otázky v dané situaci zbytečné, nevhodné, neúčelné. Partneři, ačkoli jsou schopni uspokojivě a správně na ně odpovědět, reagují většinou odmítavě, ironicky, dávají najevo, že otázku neberou vážně.
Otázka bývá také nezodpověditelná pro různé komunikační „šumy“ (jsou častější v rozhovorech zprostředkovaných, např. telefonických). Reakcemi na takové otázky bývají repliky Prosím? Nerozumím. Jak jste to říkal?
2. Druhým kritériem pro klasifikaci otázek je jejich jazyková forma. -
Otázky, které mají formu tázací věty.
-
Otázky, které nemají formu tázací věty. Řadíme k nim všechny formálně netázací výpovědi s otázkovým významem, tzn. jednak výpovědi, které obsahují explicitní výzvu k partnerovi, že má nebo mohl by podat nějakou informaci, a jednak i takové výpovědi, které podle Daneše - Hlavsy (1981, s. 152) vyjadřují „nejistý fakt, věc vyžadující zkoumání, zjišťování, řešení, rozhodnutí“ a vybízejí, někdy i s velkou mírou implicitnosti, partnera k jednání, akci, které by nejistotu atd. odstranily.
-
První z nich jsou nepřímé tázací věty obvykle označované jako nepřímé otázky, v nichž vybídnutí posluchače k poskytnutí určité informace je explicitně vyjádřeno pomocí sloves o např.Ptám se tě (chtěl bych se tě zeptat), jestli bys mi v neděli nepomohl se stěhováním.
2
-
Do druhé skupiny patří výpovědi, které v dialogickém textu mají otázkový význam (vyzývají např. k potvrzení domněnky, k odstranění nejistoty atp., srov. vedlejší věty slabě otázkové u Svobody, 1970) a také se v dialogu jako otázky „chovají“, tzn. reagující replika má charakter repliky odpověďové, např. o Chtěl bych vědět, kde jsi byl tak dlouho. Nejela mi tramvaj. o Zajímalo by mě, kdy si už konečně uklidíš své věci. Už jsem si je uklidil. V určité dialogické situaci se jako otázková jeví i výpověď Slyšel jsem, že se
o
budete ženit. Ano, asi to tak dopadne. 3. Třetím klasifikačním kritériem otázek je jejich otevřenost a zavřenost. -
Hranice mezi otázkami otevřenými a zavřenými není ovšem ostrá.
-
K otázkám zavřeným se počítají především otázky zjišťovací, z doplňovacích otázek se některé počítají k zavřeným (např. otázky s tázacími slovy kdo, co, který, např. V kterých zemích se projevil boj proti feudální reakci?), za otevřené se považují otázky s tázacími slovy proč, jak, např. Jak se projevoval klasicismus v literatuře?
-
(např. na otázku Jak se vyvíjela železniční doprava koncem minulého století? není ve školním vyučování přípustná odpověď Rychle).
II. Klasifikace odpovědí -
Z komunikativního pohledu se odpověď jeví jako replika reagující na otázkovou repliku.
1. Komunikativním požadavkem vyjádřeným otázkou rozumíme obecně a souhrnně cíl, jehož chce tazatel otázkou dosáhnout. Je například vyjádřen v označeních otázka zjišťovací a doplňovací, i když ne zcela přesně. -
Komunikativním požadavkem otázek zjišťovacích může být „výzva“ k druhému partnerovi, aby se (souhlasně nebo nesouhlasně) vyjádřil k návrhu, nabídce, k vyslovenému názoru, tvrzení atp.
-
Komunikativním požadavkem otázek doplňovacích často bývá výzva k druhému partnerovi, aby sdělil tázanému neznámou informaci; při využití různého intonačního zabarvení se uplatňují nároky i na uspokojování požadavků jiných než informačních.
Podle stupně plnění komunikativního požadavku vyjádřeného otázkou dělíme odpovědi na dvě skupiny: 3
(1.) na odpovědi pravé, které (v různé míře) plní komunikativní požadavek otázky, (2.) na odpovědi odezvové, které komunikativní požadavek otázky neplní. Vztah mezi otázkou a odpovědí se pak pociťuje jen na rovině pragmatické, tzn. otázkou a odpovědí se aktualizují různé vztahy partnerů komunikace a návaznost na situaci a souvislost s tématem, o němž se komunikuje, se uvolňuje.
1.1 Odpovědi na otázky zjišťovací 1.1.1 Odpovědi pravé jsou k obsahu příslušné otázky ve vztahu afirmace nebo negace. Odpovídající partner se staví kladně nebo záporně k obsahu otázky. Afirmace nebo negace může být explicitní a implicitní. Mezi odpověďmi afirmativními a negativními jsou ještě odpovědi neurčité. 1.1.1.1 U explicitní afirmace nebo negace obsahu otázku jsou odpovědi těsně syntakticky spjaty s otázkou. Uplatňuje se u nich princip úspornosti mluveného jazyka. Př. Půjdeš se mnou do kina? Půjdu./ Nepůjdu. – minimální dostatečná a maximálně redukovaná odpověď Do kina s tebou půjdu/nepůjdu. – neredukovaná odpověď Ano/Ne. – také maximálně redukované 1.1.1.2 Také odpovědi implicitní afirmace nebo negace potvrzují nebo popírají obsah otázky. Taková odpověď ale není v těsném syntaktickém vztahu s otázkou (jsou ve vztahu lexikálním nebo sémantickém). Často se také uvádějí další nevyžadované informace, např. podmínky souhlasu. U odpovědí afirmativních tedy jde o souhlas, ale modifikovaný, např. S tebou půjdu kamkoliv. Dochází tedy k redukci celého úseku textu. Odpovědi negativní nebývají v komunikaci redukované. Popření nebo nesouhlas se většinou vyrozumí implicitně z věcných i osobních důvodů, např. Nemám čas. Musím se učit. U odpovědí typu ,,Dej mi pokoj.‘‘ dochází k nepřímému vyjádření, kdy odpovídající dává najevo odmítnutí návrhu i komunikaci s partnerem. 4
1.1.2 Odpovědí neurčité nepotvrzují ani nepopírají obsah otázky, odpovídající se nechce nebo nemůže rozhodnout pro jednu možnost. I tato odpověď může být do jisté míry zabarvena afirmativně (Snad), nebo negativně (Těžko). K typické neurčité odpovědi patří ,,Nevím‘‘. 1.1.3 V odezvových odpovědích reagující partner nevyslovuje souhlas ani nesouhlas. Většinou požaduje doplňující informace, podle kterých se rozhodne. Např. Kdo ještě půjde? V kolik? Tyto odpovědi také mohou mít ironický ráz, např. To by se ti hodilo, co? To nemáš s kým jít? 1.2 Odpovědi na otázky doplňovací Přináší konkrétní informaci, jejíž neznalost ze strany tázajícího se a potřeba zíksání jsou v otázce signalizovány tázacím slovem (kdo, kde, kdy, proč, jak). Podle toho, zda plní či neplní komunikativní funkci, je dělíme na odpovědi pravé a odezvové. Vedle nich se opět nachází odpovědi neurčité. 1.2.1 Odpovědi pravé mohou být maximálně redukované. Např. odpověď na otázku Do kolika hodin budeš dnes v práci? Odpověď: Do tří.Vedle této dostatečné informace bývají častější a jsou společensky vhodnější odpovědi nesoucí další věcné informace hlavně o příčinách a dalších okolnostech, např. Do tří, protože musím něco dodělat. Takovou odpověď značíme jako superinformativní. Dalším typem je přechodová odpověď, kde je požadovaný údaj pouze naznačen, např. Počkáš na mě ve čtyři? 1.2.2Odpovědi neurčité opět plní jen částečně komunikativní požadavek otázky, např. Zkus mi zavolat, teď ti to ještě neřeknu. Minimální dostatečná odpověď ,,Nevím.‘‘ je společenský nevhodná. 1.2.3 Odpovědi odezvové neplní komunikativní požadavek otázky. Mají také formu protiotázky a aktualizují. Reagující partner dává např. najevo, že za otázkou partnera se patrně skrývá nějaký požadavek, proto odpovídá: ,,Co potřebuješ?‘‘ nebo ,,Co se staráš?‘‘, čímž dává najevo svůj negativní vztah k partnerovi. Podle míry poskytované informace se odpovědi dělí:
5
2.1 Odpovědi plně informativní Mohou být neredukované (Do kina s tebou nepůjdu.), zástupné (Ano.), částečně redukované (Půjdu s tebou.) a maximálně redukované (Půjdu.). Všechny tyto odpovědi plní komunikativní požadavek a přinášejí informaci, kterou partner požaduje. 2.2 Odpovědi superinformativní Mohou být neredukované s výrazy navíc (Do kina s tebou půjdu, ale ne dnes.), částečně redukované s výrazy navíc (S tebou půjdu, ale ne dnes.) a maximálně redukované s výrazy navíc (Půjdu, ale ne dnes.) 2.3 Subinformativní odpovědi nepřinášejí plnou požadovanou informaci, např. Uvidíme. Snad. Komunikativní typy odpovědí Na otázku ,,Půjdeš se mnou do kina?‘‘ podmiňovací – Půjdu, ale vezmu s sebou kamarádku. zdůvodňovací – Bohužel nemám čas. doplňkové – Kolik by to stálo? námitkové – Proč mám jít zrovna já? Na otázku ,,V kolik dnes přijdeš z práce?‘‘ předjímavé – Počkáš na mě ve čtyři? odhalovací – Co bys potřeboval? opravné – Dnes nejdu do práce. Tento výčet ale není kompletní a vychází pouze z odpovědí, které jsou obsaženy v článku.
MÜLLEROVÁ, Olga. Otázka a odpověď v dialogu. Slovo a slovesnost, 1982, roč. 43, č. 3, s. 200 – 2012.
6
