https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ve d=0CC0QFjAA&url=http%3A%2F%2Fis.muni.cz%2Fth%2F184139%2Fpe df_b%2Fbakalarska_prace.doc&ei=rAiBUuq1GOqN4ATP4YCIAg&usg=A FQjCNElTMoMXl5MQUPrIz9UsJVQBBKNaA&sig2=JlOVTFGaV1WBJDbFVMQsA Masarykova univerzita Pedagogická fakulta KATEDRA VÝTVARNÉ VÝCHOVY
MASKY Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
doc. ak. mal. Blanka Růžičková
Jitka Semotamová
Brno 2008
Obsah: Úvod 1. Maska
2
1.1 Z historie masek
4
1.2 Masky a magie
4
1.3 Bodypainting
5
1.4 Masky a středověké divadlo
6
1.5 Masky a tanec
7
1.6 Masky a Karneval
10
1.7 Masky a současně divadlo
11
2. Larp
16
2.1 Přínos
16
2.2 Ledová královna
18
3. Taneční představení Masky
23
3.1 Scénář
23
Závěr
27
Resumé
29
Anotace
30
Literatura
31
Obrazová příloha
32
2
Úvod Masky Jitka Semotamová
Měníme si tváře Měníme si jména Vyměňujem je tak rychle jako obrazy v pokoji Dáváme si jména Dáváme si obrazy Kdo vlastně jsme? Vrazi? Vraždíme své já Své skutečné osobnosti Své skutečné sny Stačí si vzít štětec a namalovat svůj nový svět Stačí se ráno probudit a říct dnes jsem… Jsem..Hm..Kdo vlastně jsem? Kdo mi dal jméno? Kdo mi dal obraz? Svět je jako divadlo? Ale potom co je divadlo? Obrázek nás? Obrázek našich skutečných já? Našich skutečných snů? Kam se poděly? Kdo odpoví? Měníme si tváře Měníme si jména Vyměňujeme je tak rychle že už ani nevíme kdo jsme…
3
Pohybuji se mezi lidmi, jejichž koníčkem a možná i životní náplní se stala forma divadla, zvaná Larp.1 Tito lidé mě přivedli ke složení básně „Masky“. Věnuji se současnému tanci. Ze stejné inspirace vznikla taktéž choreografie k představení stejného názvu. A pro tyto lidi vznikl pohádkový Larp, nazvaný „Ledová královna“. Nešlo nevšimnout si, jaký vliv má Larp na myšlení, komunikaci, jak ovlivňuje životy mých přátel. Larp se hraje v ulicích měst, v přírodě, zkrátka všude. Organizátory jsou dány postavy a ty vytvářejí neuvěřitelné životní situace - příběhy. V těchto hrách je kladen důraz na prožitek postavy. Každý hráč se většinou ztotožní se svojí rolí natolik, že převezme na několik týdnů ba i měsíců identitu hrané postavy. Stane se někým jiným a mnohdy se stane, že jej spoluhráči znají pod přezdívkou, tedy jménem, které nese postava, kterou ztvárňuje. Teprve při jiných akcích se vzájemně seznamujeme se svými pravými jmény, s profesním zaměřením, s životními názory apod. Každá role vyžaduje převlek - kostým. Každý z hráčů si vytváří masku nejen charakterovou, ale i visuální.
1
Srov. Wikipedie: LARP z anglického live action role-playing game je formou hraní rolí,
kterou hrají živí lidé podobně jako představení. Hráči představují své akce vlastními činy. Mnohdy taková hra vypadá jako divadlo (nejen) ve volné přírodě. Hry bývají pečlivě připravené, skupiny hráčů plánují děj a připravují kostýmy mnoho týdnů a mnohdy i měsíců předem. Larp může být nahlížen jako forma improvizačního divadla.
4
1.
Maska Náš obličej je pod ní skryt. Pod masku lze ledacos ukrýt. Třeba naše
pravé já. Zakrývá živou lidskou podstatu patvarem, tváří, jež vlastně náleží jiné bytosti. Maska předstírá. Je tedy lží? Nebo skutečný život škodí pověsti masky – škrabošky? Nejrozšířeněji byly používány masky na tvář. Lidé totiž odpradávna věřili, že nasadí – li si masku, změní se celý člověk. To lze ukázat na příkladu afrických kmenů. Ten, kdo si nasadí masku na tvář, již není více sám sebou, věřili, že do něj vnikne duch. A činy, které udělal vlastně činila maska. Africké masky mění člověka na jinou bytost, která je silnější, než člověk. Africké masky nemají podobu lidské tváře ani zvířete.
1.1 Z HISTORIE MASEK Ve starověkém Řecku byla maska součástí náboženských obřadů. Řečtí kněží v maskách vystupovali na tajných a tajemných obřadech zvaných mystéria, které byly konány na počest boha Dionýsa, bohyně Demetery a její dcery Persefony. Maska v řecké a latinské mytologii jako prostředek předstírání je ovšem také symbolem lsti i atributem personifikovaných představ noci, klamu, neřesti a zakrývá tvář múzy tragedie. Masky netvorů zvenčí románských a gotických chrámů znamenaly výstup démonů z chrámu, ale i zábranu vstupu. Zlo totiž podle pověry nesnáší svou vlastní podobu – vlastní obraz; prchá před ním.2 Italští etnografové zjistili, že termín „masca“ označoval původně duši zemřelého. Ve starém Římě se odbývaly v novoročních dnech slavnosti v maskách. Na hroby se kladlo jídla a nápoje, konaly se obřady, při nichž vystupovali maskovaní předkové. Tento termín však také představoval strašidlo. 2
Staňková Jitka, Baran Ludvík; Masky, démoni a šaškové; Theo 1998
5
Jedna z mála dochovaných nejstarších masek pochází z Egypta a patřila bohu Besovi. Byla vyrobena ze tří vrstev plátna na sebe nalepených, vyztužených sádrou a byla zdobená černou a červenou barvou. Mnoho masek se nedochovalo především proto, že velmi často používaly a byly vyráběny z pominutelných materiálů, jako je dřevo, kůže, kůra, tráva, hlína, plech, vosk, plátno, sádra a také papír. Zdobené byly květinami, semeny, listím, peřím, kostmi, zobáky, rohy, vlasy, lasturami. Některé nesly stopy krve nebo ohně. Jedny z prvních zmínek o existenci masek na našem území se nachází v církevních synodech z 12. století. Poznámky varují před vystupováním v maskách. Také Kosmas ve své kronice hovoří o maskách, zmiňuje líčení dívčích tváří při svatojánských ohních a masky nazývá „larveas“. Na našem území se dochovala dřevěná obličejová maska ze 12. století v Opolí ve Slezsku, byla maskou pohřební. V jihozápadních Čechách se dodnes udržel termín „charpa“ jak pro masku, tak pro ošklivý výraz tváře, obličeje. V našem kulturním prostředí se také přestrojovala celá postava. Tomu se říkalo maškara. Zdá se, že slovo maska bylo odvozeno z iránského označení pro larvu – mascherah – česky maškara.
1. 2 MASKY A MAGIE K čemu všemu se masky používaly? V pravěké společnosti pozdního paleolitu v Magdaleninu, se nacházejí důkazy o existenci masek na skalních malbách. Obrázek na jedné ze stěn v jeskyni
Les Trios Fréres v jižní
Francii, který lidská ruka vytvořila asi před 10 000 až 15 000 roky, zobrazuje lovce v tanečním postoji s maskou jelena na hlavě, zahaleného kožešinou a chvostem koně. Na jiném místě této jeskyně je zobrazen tanečník s býčí hlavou, zahalený v kůži. Na saharských freskách v Tassilii ve Fezanu (Alžír) byla zaznamenána vynikající siluetová zobrazení maskovaných postav. Masky černé Afriky jsou podobny evropským nálezům. Na skalních malbách u Oněžského jezera se také objevuje postava kouzelníka se zvířecí maskou
6
na hlavě. Nabízí se vysvětlení, že funkce těchto prehistorických masek byly magické. Přestrojený lovec za zvíře se mohl nepozorovaně přiblížit ke stádu. Také hovoříme o šamanech. Ti se transformovali v někoho jiného – přebírají vlastností jiné osoby, či zvířete. Šaman se stával stejným zvířetem, které představoval a maskou vyjadřoval také svou nadřazenost ve společenství. Jeho maska byla produktem obrazného myšlení3. Šaman byl pro rod knězem, lékařem a umělcem. Vyráběl masky a dovedl se tancem domluvit s duchy. Na rozdíl od čaroděje se vše odehrávalo v transu, což je zvláštní stav, do kterého se sám přivede. Na Sibiři lidé věřili, že ten, kdo se má stát šamanem, vůbec po tom netouží, ale donutí ho k tomu duchovní pod hrozbou smrti4. V zápase o existenci v přírodním prostředí, prostoru a čase, ve snaze organizovat své bytí, se v obrazovém myšlení rodí magie a mýtus. Maska tedy jako produkt obrazného myšlení je jednou z možností, jak změnit identitu člověka a povyšuje ho na osobnost schopnou komunikovat s tajemnem. Maska je zdvojení. Toho, kdo si ji nasadí, přemění v někoho jiného: na jiného člověka, zvíře, vymyšlenou bytost nebo neživou věc. V dalším vývoji pak umožňuje komunikovat se spoluobčany a přitom zůstat nepoznán. Přispívá k požadované změně vědomí, což uvádí vlastní osobu i diváka v primitivních kulturách do skutečné úplné změny vědomí – do transu. Je také prostředkem ochrany před nečistými a zlými silami, např. před duchem zemřelého nebo při evokaci stínu.
2. 3 BODYPAINTING Kostýmy, masky a zdobení těla – bodypainting – patřil k náboženským rituálům, které souvisely především s rituálem plodnosti representovaný tancem, kdy tanečníci měli tvář skrytou pod maskou a jejich těla byla pomalována symboly. Před mnoha tisíci lety lidé vystoupili ze svojí přirozenosti a začali přetvářet sami sebe jako výtvarné dílo. Malbou na svá těla se stali jinými 3 4
Gröning Karl; Decorated skin a world survey of body art; Thames & Hudson Ltd; London 1997 Tóth dezider; Urob si masku; Mladá léta;Bratislava 1989;
7
bytostmi, dali tak tělesnému vzhledu nadpřirozenou formu a vyjádřili svoji vlastní představu démona, ducha a anděla, což se stalo charakteristickým pro lidskou povahu a přetrvalo do dnešních dob v podobě tetování. Vyjádření se skrz obrazovou formu těla je magickou cestou vedoucí daleko za pozemský život do nekonečné podoby individuality lidstva a je tajemstvím Evropanů. Lidské bytosti jsou schopny uvědomit si své já a jsou schopny je přetvářet. Lidé všech ras začali užívat svoji kůži pro umělecké vyjádření a okrášlení sebe samých. Ať už to byli Indiáni, Egypťané, Římané, Řekové. Užívali vzorů různých významů. Skrze toto umění reprezentují vnitřní vztahy mezi jednotlivci a společností a zároveň tak ukazují jejich vlastní sebevědomí a kulturu. Způsob zdobení kůže vyjadřoval také společenský nebo politický status. Určité zdobení může znázorňovat změnu ročního období, jiné vyjádřit mýtickou, náboženskou či uměleckou událost v dané kultuře. Proměny vzorů závisí na
okolnostech a příležitostech ( práce
a volný čas, tanec, válka), pro která jsou použita. Důležitou roli hraje věk nositele malovaných ornamentů, zkušenosti v sexu a jak je už uvedeno, také společenské postavení. Také je významné kdo koho zdobí, kdy, kdo je učitel a kdo žák, a zda průběh je dobrovolný nebo vynucený. Lidé tak také dávali najevo skrytý charakter osobnosti. V minulém století, s rozvojem vědy a techniky, lidé přestali zdobit těla ručně a přestali používat přírodních materiálů. Dnes už je záměr i styl zdobení jiný. Kdysi se používaly přírodní hlíny, barvy z rostlin, popel, saze, krev, bláto a brzy kosmetická líčidla (Antika, Egypt). Tetovalo se pomocí ostrých nástrojů například trn, tresky, lastury, zaostřenými zvířecími zuby, kostěných později kovových jehlic. Do kůže se dělali vpichy a zářezy do kterých se vtírala barva. Používané barvy na tváři a těle měly více významů. Nahrazovaly oblečení, zkrášlovaly, chránily před hmyzem, určovaly příslušnost ke kmeni, ochraňovaly před zlými duchy a vyvolávaly hrozbu nepřátel. Skrze typy použitých barev se projevovalo napětí mezi dobrými a zlými duchy, božstvy. Princip bodypaintingu byl rozšířen o tvorbu masek. Úmyslu užití této abstrakce a druhu barvy můžeme porozumět jen skrze náboženské
8
znalosti jednotlivých kultur. Ačkoliv styl tohoto umění měl jednoduchou funkci pro všechny lidi v regionu.5
1. 4 MASKY A STAROVĚKÉ DIVADLO Maska byla vlastně krátkou divadelní hrou (zpravidla veršovanou), zahrnující hudbu, zpěv, tanec a bohatou výpravu, kostýmy atd. V řeckém divadle se masky používaly v tragédiích i komediích. Umožňovaly hercům hrát více postav v jedné hře dokonce i ženské úlohy. V tragédiích měly důstojný, často bolestný výraz, vyjádřený zděšením otevřenými ústy a hrůzou rozšířenýma očima. Bývaly zakončené vysokým nástavcem, který prodlužoval hercovu tvář. Masky v komediích měly za úlohu vyvolávat smích. Aby byly působyvější, přidávaly se k nim vysoké parochně a brady. Za otce divadelní masky se pokládá Tespis, který podle legendy přišel v polovině 6. století př. n.l. z Ikárie do Athén s dřevěnou károu plnou divadelních rekvizit a předváděl různé příběhy. Těžkopádnou masku nahradil lehčí, vyrobenou z látky, vyztuženou sádrou. Římané měli zvláštní druhy masek, které nazývali imagines. Byly to přesné podoby tváří mrtvých, zhotovené z vosku a pomalované. Masky byly ukládány do vitrín se jménem mrtvého. Zemřel-li v rodině někdo další, vitríny byly otevřeny, najatí herci se oblékli za mrtvé, nasadili se jejich masky a tvořili pohřební průvod. Římští občané měli zakázáno hrát divadlo. Tato činnost byla přenechána cizincům a otrokům. Zpočátku si herci v Římě tvář jenom líčili. Masky se v římském divadle začaly používat až 1. století n.l. Středověká církev považovala Masku za dílo ďáblovo a zakazovala ji. Vymezila jí jen úzké pole působnosti, a to při divadelních hrách. Jednalo se o velká představení před kostely, účinkovalo naráz i víc jak dvěstě herců. Hrály se legendy a příběhy ze života svatých, někdy došlo i na zobrazení pekla a pekelných sil. Ďábly, satany a čerty představovali právě herci 5
Gröning Karl; Decorated skin a world survey of body art; Thames & Hudson Ltd; London 1997;
9
v maskách. Výprava byla zpravidla navrhována předním výtvarným umělcem, hra sama byla napsána předními skladateli a hudebníky a předváděna předními herci. Němé role často ztvárňovali sami dvořané, ba i panovníci. Tematika masek byla zpravidla mytologická nebo alegorická. Maska i na úkor nepřízni žila nadále v obřadech a zvycích, především v době masopustní, fašankové, ale také za vlády Václava IV. ve 14. století měla maska a divadlo v Čechách volnost jako nikdy předtím. V 16. století a na počátku 17. století se v celé Evropě stala maska formou dvorské zábavy. Žánr masky vznikl v Burgundsku v pozdním středověku. Většinou se jednalo o kombinaci alegorické chvály panovníka a jeho činů, mytologického příběhu a pastorálního prostředí. Většinou byly masky hrány k příležitostem jako je narození dítěte, sňatek, korunovace a podobně, a to na konci hostiny. Děj byl čerpán z klasické tematiky. Výprava masek byla zpravidla manýristická, hry občas obsahovaly politický podtext, podporující politiku panovníka. Podobná (dumbshow),
maskám
alegorického
je
anglická
interludia
divadelní
formou
tradice
němohry
pantomimy,
zpravidla
pohyblivého, tedy průvodu. Podobná interludia se vyskytují například ve Španělské tragédii Thomase Kyda (1590) nebo ve hrách Williama Shakespeara Hamlet (3,2) a Perikles (3,1). Renesanční maska je ze všech renesančních žánrů patrně nejvzdálenější modernímu dramatickému cítění. V Anglii se ale hrály i normální masky s činohrou. Mnoho masek napsal dramatik Ben Jonson, předním anglickým autorem výpravy masek byl Inigo Jones. William Shakespeare s oblibou vsouval do svých her pasáže ve formě masky (“divadlo v divadle”), například parodie na masku o Pyramovi a Thisbe ve Snu noci svatojánské, vážná maska je vsunuta například do hry Bouře či Jindřich VIII. Pozdější masky byly zaměřeny na hudbu, neměly daleko k opeře, psali je například básník John Dryden či skladatel Henry Purcell. Výjimečně píší masky i moderní autoři (v roce Ralph Vaughan Williams v masce Job z roku 1930, která má ale blízko spíše k baletu),
10
podobně Constant Lambert v masce Summer's Last Will and Testament (Letní závěť a odkaz), což je spíše zhudebnění masky Thomase Nashe, psané pro arcibiskupa z Canterbury v roce 1592. Obecně se ale dá říci, že modernímu vnímání dramatu je maska velmi vzdálena. Kult masek obřadných, divadelních, posmrtných, karnevalových je od nepaměti mimořádným svědectvím o kulturách, civilizacích, o stavu poznávání světa z vnitřního pohledu člověka. Masky měly pochopitelně ještě další zdroje v indoevropských i mimoevropských kulturách.6
1.5 MASKY A TANEC Tanec a masky mají hodně společného. Oba jsou symboly různých rituálů primitivních kultur. Tanec je především spojen s rituálem plodnosti. Rituální tance znázorňují úzké spojení, ba i příbuzenství mezi rostlinami a člověkem, zvířaty a lidmi. Ztotožnění s nimi bývá často zdůrazněno nasazením masky. Plodnost rostlin a polních plodin se podporuje vegetačními rituály, často předváděním kouzel na základě analogie. Například analogie setby a sklizně s plozením a rozením se zvlášť zřetelně projevuje ve falickém tanci Indiánů na horním toku Rio Negro v severozápadní Brazílii, kdy muži v rytmu tance a pohyby napodobujícími soulož stříkají své semeno na pole. U severoamerických Indiánů kmene Pueblo je démon vegetace Kokobeli představován tanečníkem s velkým pohlavním údem a maskou s ptačím zobákem. Irokézové v severovýchodní části USA mají mužskou tajnou společnost v podobě kukuřičné slámy, rituály plodnosti se provádějí v maskách z kukuřičné slámy. Je mnoho rituálních variací k dosažení a zvýšení plodnosti rostlin zvířat a člověka. V dnešní době se s těmito rituály setkáme především u indiánských kmenů Jižní Ameriky, Austrálie a u kmenů Afrických. Tyto rituály plodnosti se oslavují v ročním koloběhu flory a fauny, také v rámci předělů v životě člověka, zejména při iniciaci jako svátku pohlavní zralosti, u příležitosti přijetí do mužského tajného svazu, přičemž významnou úlohu hraje tanec s maskou. Podle formy je tanec buď tancem jednotlivce (např. 6
Staňková Jitka, Baran Ludvík; Masky, démoni a šaškové; Theo 1998;
11
tanec šamana) nebo skupinový, který je zpravidla prováděn jen příslušníky jednoho pohlaví. V protikladu ke statické postavě předka dosahuje maska v tanci dynamického, dramatického rozvinutí. Velmi časté jsou zvířecí masky, protože zvířata se představují jako pohlavní totemy, jako duchové předků a plodnosti. Maska jako umělé zahalení obličeje nebo celého těla umožňuje svému nositeli i divákovi ztotožnit se s bytostí, kterou maska ztělesňuje a jejíž síly mají být kouzlem na základě analogie přisvojeny. Maskováním dosažená vnější proměna navozuje vnitřní změnu. Maska je symbolem proměny člověka v jiné Já nebo v jinou bytost. Nošení masek je navýsost privilegiem mužů. Dokonce i masky žen nosí muži, jako třeba u afrického kmene Čokve v Angole. Z různých mýtů v Africe, Oceánii a Ohňové zemi je zřejmé, že kdysi znaly tajemství masek pouze ženy, avšak muži jim toto tajemství vyrvali. Od té doby muži masky před ženami úzkostlivě střeží, neboť masky před nimi používají jako prostředku ke vzbuzení strachu a hrůzy.7
1.6 MASKY A KARNEVAL V našich životech se asi nejvíce setkáme s maskami při různých karnevalech. Ať už jsou to dětské karnevaly, na táborech nebo na akcích pořádané školou a nebo na plesech nazvaných Maškarní bál. Název karneval se ustálil koncem jedenáctého století v italských Benátkách. Tam se v té době každoročně konaly zábavy zvané carmen levare, což znamenalo zpívat, veselit se před následujícím postním obdobím. Těchto slavností se však účastnily pouze horní společenské vrstvy, kteří se tak věnovali nevázané zábavě. Dobu velkého rozkvětu zažíval benátský karneval v osmnáctém století, kdy se na něj do města sjížděly tisícové davy návštěvníků z celého světa podobně jako dnes. Koncem osmnáctého století, v době úpadku Benátské republiky, však zasáhl Vatikán. Zvláštním výnosem proti
7
čerpáno: Gerhard J. Bellinger - Sexualita v náboženství světa – ACADEMIA 1998;
12
pokleslým mravům karnevaly zrušil. Na jejich obnovenou moderní premiéru si musely Benátky počkat až do konce osmdesátých let minulého století. Benátské masky mají historickou tradici. Jsou krásné, romantické a většina jich něco vyjadřuje. Vracejí se do dob slávy Benátek a mnohé z nich jsou velmi cenné. Doba konání benátského karnevalu závisí na Velikonocích, které jsou pohyblivým křesťanským svátkem a slaví se vždy první neděli po jarním úplňku. Popeleční středa zahajuje čtyřicet dní předvelikonočního půstu a do té doby musí karnevalové veselí skončit8. Další významný svátek k oslavě masek - maškar, který si zachoval svůj obyčej do dnešních dnů, sahá zpět o celé tisíciletí. Haloween v anglosaských zemích jako svátek mrtvých připomíná slavnost keltských Druidů v Samhainu. Každý rok v noci z 31. října na 1. listopadu se vracejí na zem předkové, které představují maškary, tedy přestrojení za strašidla, skřítky, čarodějnice v pláštích se špičatými čepicemi. Účastní se hostin, navštěvují domácnosti a chodí v průvodech po ulicích měst. Obyčej se objevil v USA až po roce 1840, kdy ho ze své vlasti přinesli irští přistěhovalci, kteří tak slavili po keltském způsobu příchod zimy. V amerických městech se tento zvyk udržel dodnes v málo pozměněné podobě. Evangelické církvi se nepodařilo překrýt pohanský obyčej tak, jako v Evropě, kde se slaví svátek Všech svatých a Dušiček 2. listopadu. Nástup zimy je personifikovanou vládou smrti – princem temnot, který také v průvodu vystupuje jako vítěz nad sluncem. V New Yorku se v roce 1997 oslavuje návrat předků již od 10. října a stal se mimořádnou turistickou atrakcí. Koná se také v mnoha městech v Anglii. Dialogické výstupy krátkých komponovaných her s masopustní tématikou mají primitivní moralizující texty, někdy s biblickými motivy. Podobné dialogy a monology známe z obřadných her, výstupů koledníků, svateb, které se řadily do scén a formovaly do dramatického útvaru. A tak z původních ritů s magickým základem, kdy hlavním výrazem bylo ticho, zvuk, zpěv, pantomimická vystoupení a tanec, se vyvinulo obřadné návesní, 8
Srov. www.italia.wz.cz
13
pouliční, později jevištní lidové divadlo, v němž se zcela vytratila magie, nikoliv však přežitky staré lidové kultury. Pochovávání Bakchuse nebo depersonifikované basy či trombonu se do lidových masopustních obchůzek dostaly z městské kulturní sféry a zformovaly se do uvolněných scén, které jsou svěřeny tradiční osnovou s ukrytými, utajenými prvky pokleslého magického jednání. Zajímavé je, že v maskách předků vystupují jen muži. Jsou vybavení důtkami, karabáčem, mají právo soudit i trestat, vymáhají adoraci, oběť i kořist. Živí přijímají hrozbu trestu s důvěrou i pokorou a „tribunál fantomů se snaží utišit nádherným hojným jídlem a obětí“. Návrat předků je hroznou, požehnáním, uklidněním, dobrotou a očištěním od hříchů, nepravostí a svodů. Neviditelní se o velkých svátcích zviditelňují, ozářeni magickou gloriolou, což je právě „mana“ tajemné síly, bezúhonnosti, moudrosti. Tyto praktiky a pověry jsou zaznamenány ve všech zemědělských civilizacích dříve jako rituální jednání, dnes už jako hra, podívaná, divadlo, živené tradicí a transformující se v nové současné společnosti – jinak v městě a jinak na venkově. Přesto že už vyvanul obsah nejstarších masek v evropském teritoriu, téměř se nezměnila tvářnost dvou masek – medvěda a čerta. Slaměné a kožešinové ustrojení medvědů můžeme sledovat po celé 19. století u nás, v Polsku, Německu, Rakousku, Slovinsku, Chorvatsku, Rusku, Švýcarsku, v celé francké oblasti až k Dunaji. V Malopolsku a na Slovensku vystupuje více turoň - býk, než medvěd. V zákazech je zahrnut do masek zvířecích, takže nijak do popředí nevystupuje, je však nesporně starou, houževnatě udržovanou maskou s výrazným projevem vegetační a plodností magie9.
1.7 MASKY A SOUČASNÉ DIVADLO „…Stres opadne při prvním kroku na jeviště, nastane ticho a svět je najednou Tvůj. Usměješ se a dámy vzdechnou úžasem, pánové Tě proklejou za Tvůj pohled, kterým loupíš jejich ženy a po prvních slovech, které proneseš, se staneš jejich nejlepším přítelem. Krok za krokem se suneš po 9
Staňková Jitka, Baran Ludvík; Masky, démoni a šaškové; Theo 1998;
14
jevišti a děj utíká. V moment kdy skláníš se nad dopisem, čtou ho s Tebou. Čtou ho Tvým hlasem! Máš nad nimi moc, už jen pro úsměv a jiskry v očích, které máš. To je divadlo. A když ozve se první smích, řekneš si: „Máme vyhráno“. Pak už jen krok po kroku je odehráván děj, který končí divokým aplausem…“ Herec. Ten kdo se zrodil před chvílí a potrvá dobu hry. Člověk od pláče narozený po úsměv smrti. Zrozen z vlastní tvůrčí vůle a tam z náhody. Pak umírá podle toho, co předem víme z textu a jinde podle skutečného životního koloběhu. „…První žije proměnou, proměna tvoří předpoklady vývoje. Cílem jest pravda; jí se dospívá vývojem, poznáním, násilným zmocněním se relativních hledisek. Neustrne v úsměvu, za nímž jest jen dění rozkladu a jediná cesta zase jen v proměně. Maska posmrtná ustrnula a mluví o tvaru, jenž byl, třeba skutečně byl. Maska herecká se proměňuje a mluví o tom, co bylo – také třeba skutečně – ale i o tom, co jest a bude ve skutečnosti či ve vymyšlení v představě, fantasii, idei. Je lež v tom pohybu a vývoji, či v záznamu toho, co se již jen usmívá?“10 Hra je mezi osobami hry a nelze ji rozpoutat znetvořením herců ani tehdy, když se jedná o symboly a alegorie. Maska má v tomto případě pozvednout lidskou působnost osob, což platí také o kostýmech. V dnešní době si tak pod pojmem maska představíme spíše práci maskérů. Dílo a inscenační myšlenka diktuje výrazy pro masky a postoje herců. Prudké kvašení výtvarných směrů přineslo nesporné klady v nazírání na divadelní masku, přineslo vývoj tvarového vzezření hercovy tváře. Došlo se k závěrům, které vyřadily neživotní formalismus takto výtvarně chápané masky o tisíc a ještě více let přes středověký obřad mysteríí do říše strnulých masek antiky, jimž je těžko upříti – ze stanoviska tehdejší doby – smysl a význam výrazový. Tak jako se osvobodil pohyb, uvolnila se herecká tvář
10
Munclingr Josef F.; Hercova tvář a maska; českomoravský Kompas, Praha 1940;
15
v dramatickém hledání své výtvarné pravdy. Maska tak představuje hmotně osobu hry. „…A hle! Maska faraónova na tváři tanečníkově se vymaňuj z moci Osiridovi, žije pohybem a takovým tempem života, že faraónův skutečný život byl proti němu skomíráním. Mluvíme o tvaru a ten nalezl nové převtělení, rytmus, život a pravdu. Pravda ze lži? Obojí je v úsměvu jako světlo a stín, jako velké kouzlo, které překlenulo smrt a život.“11 Divadlo není uměním intimních koutků výtvarné sbírky. Ukazuje se svými nejintimnějšími problémy a rejstříky všem a veřejně. Umění masky je tedy totožné s uměním hráti jevištní úlohu, hru. Herec působí především na diváka. Však kdo je herec a kdo cítící člověk? Oba mohou býti básníky, nebo lháři, oba trpiteli i proroky nového života. U herce se zdá měřítko jasné. Přestává býti lhářem, dovede-li dáti svému citu pravou tvář. Člověk cítící žije v nebezpečí, že se stane lhářem, jestliže jeho duševní stav uniká do podvědomí. Jak příšerně zblízka zírá maska do hloubky očí lidského osudu a jeho citové oblasti? Život vytváří situace, při kterých narůstá víra v nové generace pružných, odolných duší i pevných kořenů. My však morálku jen porovnáváme a tážeme se, zda tvářnost hereckého dění pokulhává za pravdou, morálkou lidí s maskami všedního života? Je pravda za maskou před tváří, nebo je snad tváří, která jest maskou?
11
Tamtéž.
16
2. Larp Jak už jsem se v úvodu zmínila, Larp12 je označení pro specifický druh her, založených na hraní role. V těchto hrách má každý hráč přidělený charakter nějaké postavy, kterou během hry ztvárňuje, podobně jako herci na divadle. Oproti divadlu však nehrají hráči pro diváka, ale pro sebe samé a své spoluhráče. Každá postava má vytvořený charakter a vztahy mezi postavama, podle kterých hráč jedná. Hráč má své herní cíle, kterých se pak v rámci této role snaží dosáhnout. Vzájemnými rozhovory, interakcí a hereckou improvizací hráči společně rozvíjejí příběh, kterého jsou jejich postavy součástí. Rozuzlení celého příběhu obvykle není pevně stanoveno a je tedy zcela na hráčích, jak se rozhodnou herní situace v rolích vyřešit. Spektrum Larpů, které se v Česku i ve světě hrají, je široké a navzájem mohou být jednotlivé Larpy v mnoha ohledech velmi rozdílné. Mohou se lišit svým námětem, žánrem, počtem účastníků, délkou trvání, herními pravidly či prostředím samotné hry. Vhodné spojení tématu příběhu s prostředím, v kterém se odehrává, je pro hru velmi důležité. Prostředí může hodně ovlivnit atmosféru a vžití se hráčů do svých postav, do svých rolí. Volba prostředí je důležitá i pro inspiraci a zpětného navázání do hry, pokud hráč ze své role z jakýchkoliv důvodů na chvíli tzv. „vypadne“. Na Larpy lze nahlížet jako na pohybovou, dramatickou či zážitkovou činnost. Tyto prvky – stejně jako nepopiratelné znaky hry, které oddělují Larp od divadla – jsou zastoupené v každém Larpu, ale jejich míra a vzájemná vyváženost se liší. Vzhledem k tomu, že se jedná o relativně mladou volno - časovou aktivitu, neexistuje jasná definice Larpu či jednotný názor na něj; ani mezi samotnými účastníky.
2.1 PŘÍNOS Larpy svým hráčům přinášejí především zábavu a kreativní využití volného času. Byť to není jejich původním záměrem, nepřímou formou podporují také rozvoj osobnosti, zlepšují komunikační i rétorické dovednosti 12
Srov. www.larpy.cz
17
a v bezpečném prostředí hry vedou hráče k přijímání zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Hraní role, postavené především na improvizaci, nutnosti rychlé reakce na okolní podněty a často i na schopnosti správně se rozhodnout v časové tísni, umožňuje hráčům rozvoj především na poli sociální komunikace a sebereflexe. Některé hry pomáhají zlepšovat schopnost týmové spolupráce, zatímco jiné jsou zaměřené na samostatné rozhodování. Larpy v našem pojetí neusilují o cílený rozvoj osobnosti, ale přesto se snažíme formou Larpu nabídnout hráčům zamyšlení nad širokou škálou ožehavých společenských témat. V České republice se organizování různých forem Larpů věnují řádově desítky skupin, zaměřených nejčastěji na akční Larpy, kombinující hraní role s reálným bojem. Ten je obvykle řešený měkčenými dřevěnými nebo airsoftovými zbraněmi. Běžným herním prostředím těchto Larpů je fantasy žánr, často inspirovaný knihami, filmy či počítačovými hrami. Různé formy Larpu (ačkoliv se v Česku nepopisují přímo výrazem „Larp“) používá v běžné praxi i naše školství. Metody Larpů ve výuce využívá
alternativní
pedagogika,
dramatická
výchova
i
zážitková
pedagogika. Jejich cílem není přímo samotná hra, ale pedagogický cíl. V zahraničí je výuka formou Larpu používána poměrně běžně. Kupříkladu v Dánsku již několik let funguje internátní střední škola, zaměřená přímo na Larpové výukové metody. Specifické formy rolových her využívá i moderní psychologie. Ve společnosti „Larperů“, ve které se pohybuji, je snahou postavit larpy na odlišných principech. Soustředí se více na hru v roli – prožití si vybraného charakteru, silný příběh a spíše divadelní vyjádření, nežli na akční složku. Kdo jsou hráči Larpů? Povětšinu to jsou studenti středních a vysokých škol. A dokonce někteří pracují jako pedagogové na vysokých školách. Jejich profesní zaměření je různorodé. Od kuchařů, elektrikářů přes právníky, lingvisty, geodety, informatiky až po výtvarníky, grafiky a divadelníky. To co mají především společného jsou Larpy. Příběhy, role které spolu vytvářejí. Tito lidé tvoří podstatě takovou komunitu, kde
18
hlavním tématem je zrovna právě probíhající Larp. Tito lidé se ovšem také potkávají mimo tyto hry. Při sportovních aktivitách nebo cestou za kulturou. Stávají se opravdovými přáteli. Možná by někdo mohl říct, že to jsou takový ztracení lidé, kteří začali hledat, lidi kteří s nimi chtějí snít. Možná že není špatné je nazvat snílky. Někteří se zcela ztratí z reálného světa. Někteří chodí z toho reálného světa odpočívat do světa pohádek. Larp je třeba brát jako každou jinou volno - časovou aktivitu. Ať už je to kroužek kreslení, modelování nebo čtení knih či hraní počítačových her. I Larpu – nebo spíše světu, který Larp vytváří, lze propadnout úplně stejnou měrou jako počítačovým hrám. Propadnutí postavě - masce. Nechat se jí ovlivňovat. Je možné přestat znát tu hranici mezi skutečným životem a snem. Tohle hrozí především u dlouhodobých Larpů. V Americe lidé hrávají dlouhodobé Larpy, třeba i na několik let. A ti lidé se už mezi sebou nedokáží jinak vnímat. Zakládají ve svých rolích reálné rodiny, vedou mezi sebou spory a pak, když hra skončí mnohdy si mnozí neuvědomují, že skončila. O čem dokáží snít tihle lidé? O čemkoliv. Pokud by se někdo chtěl zabývat více jejich psychologií musel by se ptát proč vůbec sní? Jaký důvod je ten, že dokáží snít tak naplno? Tak mnoho? Pak by si dokázal odpovědět co jim to přináší. Jeden můj kamarád, který nějaký čas sledoval moji práci choreografa a fotografa, položil zajímavou otázku. Jací jsou lidé, kteří dokáží tvořit? Co jim chybí, že svůj život naplňují obrazy, fotkami, grafikou? Nebo spíše co se stalo v jejich životě, že svoje strasti a radosti, otázky a trápení stylizují do tvorby? Stejně tak se mohu zeptat na to kým jsou herci? Co je potkalo v životě, že se rozhodli hrát? Rozhodli se hrát emoce, prožívat cizí role, příběhy? Odpovím-li si na jednu z těchto otázek, můžu odpovědět na to proč lidé vyhledávají Larpy. Proč se uzavírají do těchto komunit. Možná je odpovědí i to, že každý z těchto lidí je nějak ztracený a hledá se. Nebo jsou příliš osamoceni a hledají společnost, která je přijme takový jací jsou. Řekla bych, že Larp umožňuje lidem brát na sebe masky a poskytuje možnost sebehledání. Možnost lepší socializace. Umožňuje lidem upevnit
19
svoji sebejistotu díky tomu, že si nějakou činnost vyzkouší v jiné roli. Což je charakteristické právě pro dramatickou výchovu – učení se. Učení se žít a radovat. Učení se řešit problémy. A prostřednictvím masek je to nejbezpečnější a nejjednodušší způsob učení se, protože masky znamenají a vždy znamenali jisté uvolnění.
2.2. LEDOVÁ KRÁLOVNA Jedním
z možných
tématů
pro
Larpy
jsou
pohádky
tzv.
faeries – skřítkové, pohádkové bytosti. Pro lepší představu sem řadíme například elfy. S touto tématikou byl mnou a Janem Mikotou vytvořen Larp nazvaný Ledová královna. Tento Larp – příběh - se odehrával na konci března roku 2006. Pro příběh jsme zvolili prostředí na hradě Roštejn v okolí Telče. V této době bývá na Roštejně ještě tuhá zima. Každý Larp má tzv. preludium nebo-li úvodní příběh. Slouží k motivaci a charakterizuje daný svět hráčům. Preludiem taktéž uvádíme každého hráče do hry. Obsahuje jeho životopis, vztahy s ostatními postavama, stručný charakter a znalosti postavy a především činnost, kterou zrovna vykonával v době než začala samotná hra. Preludium k Ledové královně: Ledová Královna Obyvatelé javořiny, bytosti zrozené dávno a přesto každý den mladé nic netrápilo. Tedy přesněji trápili je jen jejich denní starosti jejich světa. Své životy totiž žili jako, jako...Jako například lidé. Radosti z malých nebo velkých úspěchů. Z neúspěchů, smutek i pláč. To co je netrápilo byl jejich osud. Osud jejich světa. Tato Javořina, kterou sice na mapě světa najdeme, ale za nic na světě ji člověk nenavštíví, měla svůj vlastní běh časem a významem. Má své vlastní zákony, nad kterými by fyzik úpěl a dost možná by se pokusil skočit ze skály. Nutno říct, že smrt která má přijít logicky po dopadu vůbec nemusí přijít a to ani v momentě kdy skok opakujete. V javořině se však dá zemřít i velice lehce a zároveň velice těžko. Osud a určité předurčení hraje v běhu Javořiny jasný prim. Její obyvatelé to
20
chápou a proto neberou na lehkou váhu jakákoli znamení, která se zjeví. Každý ví, že i jen obyčejná cetka může obsahovat život nebo osud jiného obyvatele Javořiny. Každý kámen nebo strom stejně jako jiná věc může být nadána mocí mluvit. Každá kletba se dá zlomit i když formule a tajemnost jejího zlomení je někdy těžší najít. Je to pro člověka podivuhodný svět, který by chápaly kupodivu lépe děti. Javořina však nemá lidské obyvatele. Ačkoli její starší obyvatelé pamatují zkazky o těchto bytostech. Jenže za čas, který ani v Javořině nebyl krátký, se různí názory na to jak se takový člověk chová a co sebou přinese. Platí na něj zákony této říše? Synové Adama a dcery Eviny zmizeli už dávno a stali se téměř zapomenutí. Javořina, součást podivuhodné říše se pomalu budí ze snu zimy a všichni čekají, že ještě spatří Ledovou Královnu, která naposledy zavítá na svůj lovecký zámeček. O tomto místě se vždy tvrdilo, že stojí na místě zaniklé kouzelnické školy, ale nejsou ani svitky minula ani jiná znamení, že tomu tak bylo. Blíží se vláda Jarní paní a Ledová Královna vyráží na svůj poslední lov.... Příklad preludia jednoho z hráčů: Úspěšný literární vědec, Petr Strom, s rychlou kariérou na studiích a začal
pracovat ve výzkumu starých listin ve státní hlavním Archívu
v Praze. Jednoho dne ho z jeho bádavé práce vyrušil šéf oddělení a ukázal mu novinovou zprávu o nalezení rukopisu v knihovně hradu Roštejn. Bylo mu jasné, že má zjistit zda je ten rukopis pravý a pokud možno ho co nejrychleji přivézt do hlavního archívu, než ho někdo ukradne nebo se ztratí. Podle předběžných telefonických hovorů to vypadá, že rukopis je pravý a asi se jedná o malou letošní senzaci. I když to Petrovi asi zaplácá celý víkend a jeho žena nebude příliš šťastná, že práci dal přednost před výletem, který jí již tak dlouho slibuje. I tak se docela těšil na cestu. Vyrazil v pátek brzy odpoledne, ale díky sněhové vánici, kterou stejně vesměs prospal, dorazil na hrad až v podvečer. Kastelán ho uvítal ne zcela nadšen a nechal mu klíče od knihovny.
21
Začal se probírat spisy a dělal si mnoho poznámek. Až narazil na jednu zajímavou pohádku. Nevěděl jestli ji nedočetl nebo nebyla dokončena, každopádně měl pocit, že usnul. Měl pocit jako by ho probudila až zima a zjistil, že stojí uprostřed lesa u nějaké brány a před ním stojí lampa a ta řekla: „ No nazdar, tak Tebe jsem tu nečekala“ … Hráči se pohybovali v kostýmech v okolí hradu, některé herní situace – scény – se odehrávaly přímo v prostorách samotného hradu. Této hry se účastnilo osm hráčů. Hráči strávili ve své roli celý víkend. Postavy tohoto příběhu byly přímo napsány organizátory, ale každý hráč měl možnost si postavu vybrat podle vypsaného charakteru. Konec samotného příběhu záležel přímo na hráčích. Podle toho jestli splnili všechny úkoly a zápletky, jak rozehráli své postavy a jak se rozhodovali v důležitých situacích příběhu. Příběh hry byl postaven právě na vypsaných charakterech a na předpokladu, jak se hráči zachovají v klíčových situacích příběhu. Zda opravdu dodrží nastavené vztahy mezi postavami a vlastní charaktery. Ve hře tak hráči mohli nacházet vzájemné spory a usmíření, boj proti zlu, luštění šifer apod. Sepsaný závěr hry: Spisovatel se vrátil do své doby a život příběhů Javořiny zachránil tím, že objevenou knihu rozeslal mezi lidi. Dále rozvíjel její příběhy a tím dosáhl obnovení mnoha ztracených částí Javořiny. Zapomenuté krajiny jsou jako zapomenuté stránky knih. Zničením stránek bylo zničeno mnoho krajin. To vše je pryč. Nikdo neví jestli zapomenutý příběh Hanse Christiana Andersena byl pravý. Bylo to však jedno. Pravé kouzlo knihy spořívalo v tom, že to byla brána do světa Javořiny. Kouzelníci, kteří vytvořili tuto knihu a s její pomocí se snažili udržet křehkou krajinu i za cenu, že museli odejít do cizího světa a nikdy se nevrátit, nalezli dobré následovníky. Krátké příběhy byly čteny a badatel se opatrně snažil napravit všechny problémy
22
a bolesti, které měli obyvatelé Javořiny. Malý ledounek začal žít ve svých skalách. Lesy a kusy země, které zmizely byly znovu vybarveny. Magická škola se znovu otevřela. A "vrátila se" do Javořiny. V následujících dobách se stala spíše knihovnou a místem, kam si mnozí přicházeli pro radu. A ona podivná mlha? Zmizela. Tento Larp byl velmi náročný jak pro organizátory, tak pro hráče. Vzhledem k tomu, že kolem hradu bylo všude dva metry sněhu a hrad sám o sobě byl velmi studený, potýkali se hráči s nepřítelem nazvaným zima. Byl to především boj hráče, kterému byla zima a jeho postavy, která zimu nevnímá. Pro hru začalo být důležité, aby hráči neztratili morálku hrát svoji postavu. Morálku museli udržovat a podporovat organizátoři. Což pro ně znamenalo hráče především rozhýbat a namotivovat příběhem.
Fotodokumentace z akce viz. Obrazová příloha 1 str. 33
23
3. Taneční představení Masky V předešlém textu jsem popisovala souvislost mezi tancem a maskami. Moje spojení masek s tancem není rituálem k oslavování plodnosti, ale vyprávěním o mnoha tvářích, které můžeme mít. Ty tváře jsou znázorněny maskami. Tanec je pro mě forma k vyjádření příběhu, problému, pocitu, který mám zrovna na mysli. Malíř vezme štětec a plátno a hodiny maluje. Já ty hodiny povětšinu trávím v divadle jako tanečník, choreograf, režisér. Na jaře roku 2007 bylo uvedeno v bezbariérovém divadle Barka v Brně taneční představení nazvané Masky. Toto představení vzniklo podle básně, uvedené na začátku této práce. Choreografie je vytvořena pro sólového tanečníka, společníky mu jsou masky. Z nich si vybírá svoji příští roli. Hudbu pro klavír složil Jiří Marek. Hraje se na živo. Celé představení trvá cca 15 minut. 3.1 SCÉNÁŘ Masky Na levé forbíně stojí klavír. Na jevišti jsou dva pruhy látek. Jeden pruh látky vyplňuje prostor napravo, druhý nalevo jeviště. Klavírista přichází na jeviště zleva se svázanou látkou na zádech. Látku rozkládá. Diváci mohou vidět neurčité předměty, ze kterých si vybere jeden a ten si vezme s sebou ke klavíru a položí ho na křídlo. Usedne a začne hrát. Hudba má formu vyprávěcí, představuje jednotlivé „obrazy“ na jevišti: první obraz za použití spodního průvanu prozradí divákům to, co klavírista přinesl - hromadu masek. Upadnou do tmy. Poté jsou postupně osvětlovány závěsy, na kterých se tvoří silueta tanečníka, který svým stínem dává lidský charakter závěsům.
24
Nakonec se světlo vrací k prvnímu obrazu, levý spodní průvan, ve kterém se rýsuje hromádka masek. Nad nimi stojí tanečník, jsou mu vidět pouze nohy. Klavírista přestane hrát vyprávěcí hudbu a začne hrát melodii novou. Tanečníkovy nohy tancem vybírají masku. V momentě, kdy je vybrána, objeví se ruka, která vezme jednu z masek, nasadí si ji na obličej a odchází mezi závěsy do středu jeviště. Klavírista mění melodii rituálu za melodii nazvanou „pýcha“. Maska první – „pýcha“ Tanečník začíná svůj part uprostřed závěsů a klavírista začíná hrát dost ostrou a pichlavou hudbu. Tanečník se začne uklánět každé z postav – závěsům - s dost velkou drzostí a sebejistotou v sebe sama. Vyběhne do prostoru a začne se ukazovat divákům ve své ladné kráse - tančí s ostrostí, ladností, až příliš velkou sebejistotou, která ho začne srážet – přestane mít kontrolu nad svými činy, a i kdyby je chtěl změnit, je příliš hnán hudbou. Tanečník jde do vzdoru a upadá na zem. Je zmaten a tak začíná od začátku. Jako by se snažil všechno napravit. Úklony s patřičnou hrdostí, snaží se udržet svou hlavu vzhůru, ale už nemá tu sílu, nevidí pod nohy a tak zakopává. Tanečník v masce pýchy vzdává svůj boj - jeho pýcha a okolí - a masku odkládá do prostoru mezi závěsy. Klavírista přestane hrát. Na jevišti je tma. Jen světlo na zbylých maskách láká k výběru další. Tanečník neváhá a opakuje rituál výběru, jsou mu opět vidět jenom nohy. Až si vybere další masku, odchází do pravého prostoru jeviště, když si ji nasadí, klavírista začne hrát melodii bez charakteru, melodii slizkou. Maska druhá - „bezcharakterní slizoun“ Tanečník začíná svůj part prohlížením si svých rukou a koukáním komu je dá. Začíná opěvování závěsů a točení se kolem nich. Klavírista
25
hraje hudbu jemnou, podlézavou, s „falešnými“ tóny, ve kterých tanečník poznává pokoru snad i ponížení. Tanečník přechází k divákům a nabízí i jim své ruce, ale vrací se k závěsům, které ho nutí jít na kolena do pokory a ačkoliv jim chce tanečník utéct, maska mu to nedovolí . A tak odkládá i ji a klavírista přestává opět hrát. Tanečník celý v zuřivosti a ponížení běží přímo k maskám a vybírá jednu z těch temných, zlých. V okamžiku, kdy ji bere do rukou, začíná hrát klavírista hudbu depresivní, v hlubokých tónech, hudbu démonickou. Maska 3 - pomsta Tanečník představuje masku zuřivými skoky, zdlouhavými pohyby, křečovitými tvary. Vrhá se k závěsům a chce je ovládnout, zničit, tančí s nimi. Snaží se je bít a snaží se jim pomstít za pokoru z masky předešlé, ale i tahle maska má slabá místa. Začne se v nich motat a ačkoliv je drží ve svých rukou, padá na kolena. Snaží se zvednout a tanečník si začne uvědomovat, co provedl. Chtěl to? A ačkoliv se snaží situaci napravit, maska mu to nedovolí a tak odhodí i ji. Klavírista opět přestane hrát. Tanečník stojí uprostřed jeviště v trojúhelníku tří masek. Pýcha – arogance, beztvaří – bezcharakterní slizoun a pomsta. Sedá si mezi ně a ruce si dá na hrudník. Gesty tlukotu srdce znázorňuje svoji bolest, trápení. To, co skrývá, vloží si do tváře. Ve chvíli, kdy tanečník drží pravou rukou tvář, klavírista začíná hrát až příliš srdceryvnou skladbu, která by měla popsat boj tanečníka, snažícího se být sám sebou. Vlastní tvář Tanečník začíná svůj part na zemi s pravou rukou na tváři, snaží se z té země zvednout, ale jde to ztěžka, protože skrývá svou tvář rukou a tím je omezen v pohybu. Podaří se mu vstát, ale jeho veškeré následující pohyby jsou omezené, neucelené. Brání mu přiblížit se k závěsům tak, jak by chtěl. Trápí se a zuří až nakonec strhne ruku z tváře a skočí do skoku projevujíc tak svoji radost z volnosti. Začne tančit od začátku tu stejnou choreografii
26
mnohem snadněji, lehčeji a hlavně radostněji. Běží k závěsům a je sám sebou a tak je obejme a hledá v nich oporu. Pak se otočí čelem k diváků a divák zjistí že tanečníkova tvář není čistá. Má co skrývat.Vidí v té tváři bolest, kterou tam dal. A tanečník začne být opět nesvůj, chce být volný, otevřený, což je to těžký boj. Má tendence schovávat svoji tvář, až nakonec uteče zpět k maskám a běhá kolem nich. Ani k jedné se nechce vrátit. Avšak má stále ještě na výběr z mnoha masek a tak svůj pohled směřuje k nim. A klavírista přestává hrát. Nespokojeně zavře klavír. Vezme onen předmět, který na klavír položil na začátku. Rozbalí ho a odloží mezi ostatní masky. Odkládá tam masku, která znázorňuje to, co klavírista nikdy nechtěl potkat. Odloží ji a váhavě se zadívá na tanečníka. Nakonec odejde do zákulisí. Snaží se tím říct: „Nejsi-li dost silný unést sám sebe, máš na výběr. Máš kam utéct. Uteč sám před sebou, teď už máš kompletní výběr, kterou masku zvolíš tentokrát? „ Po odchodu klavíristy z jeviště všechno upadne do tmy, jen jediné světlo míří na masku bez jména. Toto představení bylo odehráno pouze dvakrát v bezbariérovém divadle Barka. A to z časových důvodů klavíristy a tanečníka. Nebylo dosud fotograficky zdokumentováno, ale jen natočeno. Dá se říct, že představení je nejen náročné na osvícení, ale i pro tanečníka. Tanečník se nasazením masky stává částečně hercem. Je velmi důležité, aby tanečník dokázal procítit každou z masek. Možná je dobré pokud jsou tanečníkovi tyto vlastnosti známé z osobní zkušenosti. Pak se dokáže do masky vcítit a gesty vyjádřit svůj momentální boj svého charakteru s okolím tak, aby divák pochopil příběh, který se na jevišti odehrává.
Pozvánka viz obrazová příloha str.37
27
Závěr …V zrcadle schoulená, Střepy rozkládá. Za Tebou schovaná, Život a klam… Téma masky se ve mně zrodilo ve společnosti lidí, kteří se věnují volno - časové aktivitě Larp. Co tedy přinesl Larp mě? Možnost vyzkoušet si zahrát někoho jiného než jsem já a nést za to všechny následky, které mé chování vyvolalo. Možnost zkusit být někým jiným a pak s klidem odložit masku a být zase sám sebou. Otázkou je, zda v době kdy jsem tuto formu her začala hrát, zda jsem věděla kým jsem? A jaké vlastnosti a schopnosti, řešit sociální vztahy, jsem načerpala ze svých postav? Larp mi přinesl možnost rozvinout moji fantasii a uplatnit ji v příbězích. Vytvářet je. Vytvářet je s lidmi, kteří si umí hrát. Umí být pohádkový a umí řešit i závažné situace. Mnohdy to hraničí s herectvím a vlastním skutečným prožitkem. Třeba když postava hladoví, hráč se může rozhodnout zda bude hladovět s ní a nebo ne. A mnoho hráčů se umí i za postavu reálně rozplakat. Přínosem je pro mě otevření svých emocí, rozšíření mimických gest, umět věci které dělám prožívat. A realizovat své představy. Což je pro mě důležité při malbě, focení nebo při vytváření choreografie pro taneční soubor. Prožít ten pohyb natolik, aby divák mohl aspoň náznakem cítil to co mu chci říct. Někdo se může ptát proč si vytváříme tyto příběhy? To se toho kolem nás tak málo děle? Nemáme co zažít? Prožít? Nebo máme tak málo emocí, které můžeme zpracovat a proto si vytváříme umělé spory, lásky, slzy, štěstí? Nemyslím si, že by tomu bylo tak. Myslím si, že tihle lidé toho prožili hodně. Možná více těch špatných vjemů než těch dobrých. Možná už nás jenom nebaví knihy jenom číst. A než je psát, raději se podělíme o svůj příběh s jinými. Prožijeme ho společně. Možná nám nestačí se na divadlo jenom dívat a přitom se nechceme stát profesionálními herci i když mezi účastníky Larpů je mnoho divadelníků. Možná je to jenom útěk
28
do světa, kde nám je lépe. Možná už je svět kolem nás tak málo pohádkový, že si potřebujeme vytvářet nový. Potřebujeme si hrát. Chceme se líčit, dělat kostýmy a zkoušet možnosti kolik masek unesem a jakých. Zpracovat téma masky, bylo pro mě taktéž ponoření se do úplně jiného světa. Bylo třeba číst staré knihy. Knihy o starých civilizacích. Zjistit k jakým rituálům byly masky zrozeny. Byl to návrat do světa mýtů a magie. Do světa, kdy lidé věřili v přírodu a měli spoustu tradic, které se dnes dodržují jen málo. Možná proto, že v dnešní době již ztrácejí smysl. Ale masky si nosíme stále s sebou. Přetrvávají. Larp Ledová královna a taneční představení nazvané Masky jsou díla, která jsou již od začátku tvorby pro mě velmi osobní. Při vytváření představení Masky jsem řešila to jak se lidi přetvařují, hrají. A že se stýkám s lidmi, kteří mají po kapsách mnoho masek a velmi často je střídají. Skrývají se za nimi. A čím více o tom tématu přemýšlím, tak se přestávám na tyto lidi zlobit, protože oni se možná ještě stále hledají. Masky tak používají jako cestu k nalezení sebe sama.
29
Resumé V úvodu bakalářské práce s tématem Masky píši o důvodu proč jsem se začala o toto téma zajímat. Co mě inspirovalo k tvorbě. Objevuje se tu termín Larp. V první kapitole popisuji historii masek. Jaký význam měla maska v pravěké, starověké či středověké společnosti. Píši o nálezech sahajících až do doby před 15 000 lety. Do své práce zahrnuji i bodypainting a jeho historii a spojení s maskou. Když se řekne maska, tak si většinou představíme divadlo nebo nějakou divadelní hru. A proto do své práce zahrnuji historii masek z pohledu starověkého divadla. Z jedné z podkapitol vysvětluji význam spojení masek a tance a nakonec se dostanu k nejznámějšímu průvodu masek, k historii benátského karnevalu. Historii uzavírám podkapitolou o maskách v současném životě, kde se zamýšlím nad úlohou samotného divadla a herců. Co je vlastně hra? Život? Nebo děj odehrávající se na jevišti? Druhou kapitolou vysvětluji pojem Larp. Jeho účel a jeho přínos pro lidi, kteří tuto volno – časovou aktivitu vyhledávají. Ve stručnosti je v této kapitole uvedena ukázka pohádkového Larpu nazvaného Ledová královna. Touto ukázku se snažím přiblížit jakým způsobem může probíhat samotná hra. V třetí kapitole presentuji svoji divadelní tvorbu, která vychází z úvodní básně a osobního rozporu na téma Masky a „mé já“. V závěru práce zhrnuji své osobní zkušenosti s Larpem a maskami. Co přinesli do mého života. Zamýšlím se nad tím, co v životě lidí mohou masky znamenat a jaký dojem jsem měla při tvorbě představení a jaký dojem ve mně přetrvává dnes.
30
Literatura 1. GERHARD, J. B. - Sexualita v náboženství světa – ACADEMIA 1998 2. GRAVES, R. Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4 3. TÓTH, D. Urob si masku; Mladá léta, Bratislava 1989; ISBN 80-060078-6 4. STAŇKOVÁ, J., BARAN, L. Masky, démoni a šaškové; Theo 1998; ISBN 80-238– 2707–3 5. LÉVI, S. C. Cesta masek; Duphin, Liberec – Praha 1996; ISBN 8086019-22-5 6. GÖNING, K. Decorated skin a world survey of body art; Thames & hudson Ltd;
London 1997; ISBN 0–500–28328-I
7. MUCLINGR, J. F. Hercova tvář a maska; Českomoravský Kompas, Praha 1940 8. http://www.mask-and-more-masks.com. 9. http://www.italia.wz.cz 10. http://www.en.wikipedia.org 11. http://www.larpy.cz
31
